JAK PROTI RAKOVINÌ? Z OBSAHU:

JAK PROTI RAKOVINÌ? Koneènì je vìda o výživì na stopì dlouho tušené souvislosti mezi výživou a rakovinou. Rakovina je druhou nejèastìjší pøíèinou úmrtí u nás, každý ètvrtý z nás na ni nìkdy ve svém životì onemocní. Proto byla s nadìjí pøijata domnìnka, že výživa mùže za urèitých podmínek tìlu pomoci proti rakovinì se bránit. Když se náznaky množily, byly tyto domnìnky stále silnìjší, až bylo nakonec dokázáno, že urèité látky pøijímané potravou mohou hrát v ochranì pøed rakovinou dùležitou roli a že odolnost proti rakovinì lze

Z OBSAHU: MLÉKO POD LUPOU..............3 TAKÉ SI RÁDI ZOBNETE? ......4 PROTEINOVÁ BOMBA............6 CO JE TO MAZDAZNAN ........8 KONEÈNÌ KOMBUCHA!........9 RIZIKO KONFRONTACE.......10 MENOPAUZA JINDE ............12 PØED DEŠTÌM .....................13 VESELÁ SKROMNOST .........14 DISCIPLÍNA - POZOR! ..........16 NEWSTART ‘99....................19

výživou zvýšit. Výzkum vytýèil ètyøi rùzné cesty, jak zkoumat souvislost mezi výživou a rakovinou. Za prvé vzbudilo srovnání poètu pøípadù onemocnìní urèitým druhem rakoviny v rùzných zemích podezøení, že by mohla existovat souvislost mezi urèitým

poradna zdravé výživy • mýty a omyly zdraví a nemoc • pøírodní léèebné prostøedky životní styl • ekologie • dìti a rodièe vztahy a komunikace • duchovní zamyšlení produkty a recepty • pøednášky a semináøe

civilizaèní nemoci

zpùsobem výživy a vznikem urèitého druhu rakoviny. Napøíklad Japonci, kteøí jedí hodnì uzených ryb, mají vysoký výskyt rakoviny žaludku. Na druhé stranì má jejich strava nízký obsah tuku a v populaci je jen málo pøípadù rakoviny tlustého støeva a prsu. To je jen jeden pøíklad toho, jak se dají tyto souvislosti u rùzných skupin lidí sledovat. Aèkoli tyto skuteènosti nedokazují, že stravovací návyky zpùsobují rakovinu, pøesto dávají vìdcùm podnìty k bližšímu zkoumání. Pøesvìdèivé dùkazy obdržíme, když zjistíme rozdíl ve výskytu rakoviny u skupiny lidí, kteøí zmìní své stravovací návyky. Když se nìkteøí Japonci pøestìhovali na Havaj a pøitom stoupla jejich spotøeba masa a tuku a klesla spotøeba vlákniny, zvýšil se u nich výskyt rakoviny tlustého støeva a prsu. Mezi Japonci, kteøí se usadili na americkém kontinentì a pøevzali typicky americký zpùsob výživy, se rozšíøily tyto druhy rakoviny ještì více. Ano, tito lidé vykazovali výskyt jednotlivých druhù rakoviny ve stejné míøe, jaká je obvyklá ve Spojených státech. Zatímco rakovina tlustého støeva a prsu stoupla, výskyt rakoviny žaludku klesl na hodnotu bìžnou u rodilých Amerièanù. Zajímavé bylo také zjištìní, že i podskupiny jedné kultury vykazovaly rùzný

2 / PRAMENY ZDRAVÍ

výskyt rakoviny. Pøíkladem jsou èlenové Církve adventistù sedmého dne, kteøí žijí v Kalifornii. Poèet pøípadù rakoviny je u této skupiny lidí o ètyøicet procent nižší než v Kalifornii všeobecnì. Pøíslušníci této církve nekouøí, vystøíhají se alkoholu a kofeinu a jsou èasto lakto-ovo-vegetariány. Délka života mužù adventistù je o devìt let vyšší než kalifornský prùmìr. Ještì zajímavìjší je fakt, že uvnitø této skupiny žijí vegetariáni o více než ètyøi roky déle než nevegetariáni. Druhá skupina dùkazù pochází z pokusù na zvíøatech. Existuje-li domnìnka, že urèité látky pøijímané potravou podporují vznik rakoviny a jiné pùsobí preventivnì, lze tyto možnosti testovat na zvíøatech. Když se u skupiny krys nebo jiných zvíøat prokáže rakovina, pak polovina tìchto zvíøat dostane potravu s bohatým obsahem látky, jejíž vliv na rakovinu zkoumáme, zatímco druhá polovina dostane stejnou potravu bez zkoumané látky. Takové pokusy dávají konkrétnìjší informace než statistiky obyvatelstva, nebo udržují konstantní všechny faktory kromì jediného, který se zkoumá. Proto mùžeme všechny rozdíly mezi obìma skupinami zvíøat týkající se prùbìhu nemoci nebo délky života vztáhnout k výživì. Takové pokusy na zvíøatech èasto potvrdily domnìnky, které vyplynuly ze statistik rùzných skupin obyvatelstva. Aèkoli mohou být pokusy na zvíøatech velkou pomocí, nedají se jejich výsledky pro rozdílnost druhù bezprostøednì pøenést na èlovìka. Z tohoto dùvodu je velmi cenný tøetí smìr výzkumu. Lidské rakovinné buòky, odebrané pacientovi s rakovinou, lze udržovat v laboratorních podmínkách neomezenì dlouho pøi životì. (Normální lidské buòky dosahují jen urèitého poètu dìlení a pak odumírají, ale rakovinné buòky se dìlí za pøíznivých laboratorních podmínek neomezenì dlouho.) Tak je možno pøímo v laboratoøi sledovat, jak rùzné látky ovlivòují rychlost rùstu rakovinných bunìk. Ètvrtým nepøímým dùkazem o vztahu mezi výživou a rakovinou by bylo, kdyby se po mnoho let regulovala výživa u zdravých lidí a srovnával by se poèet pøípadù rakoviny u skupin rùznì se stravujících. To by bylo samozøejmì tìžké realizovat. Pøesto probíhá dnes nìkolik výzkumù, které se o to pokoušejí. Je nemožné kontrolovat všechno, co lidé jedí, jak to lze u pokusných zvíøat. Dá se však zvýšit u testovací skupiny pøíjem urèité látky a pak srovnávat výskyt rakoviny v této skupinì se skupinou, která pøijímá bìžnou stravu. Jeden z takových výzkumù se dnes provádí v USA na tøiceti tisících lékaøích a zkoumanou látkou je betakarotén. Zdá se, že výsledky budou zajímavé.

Je pravdìpodobné, že nejménì tøicet pìt procent všech pøípadù rakoviny u lidí je podmínìno výživou. Jestliže výzkumy na lidech, zvíøatech a v laboratoøi ukazují všechny stejným smìrem, dá se již vyvodit nìkolik opatrných závìrù. Je pravdìpodobné, že nejménì tøicet pìt procent všech pøípadù rakoviny u lidí je podmínìno výživou. Mnohé konkrétní zpùsoby výživy je možno oznaèit jako podporující rakovinu nebo jako chránící pøed rakovinou. Abychom správnì zhodnotili jedineènou roli, kterou tyto zpùsoby výživy hrají, mìli bychom znát nìkteré základní informace o rakovinì. Co je to rakovina? Dorlandùv lékaøský slovník definuje rakovinu jako „bunìèný nádor, který vede za normálních okolností ke smrti“. Látky, které mohou iniciovat rakovinotvorný proces, se nazývají karcinogeny. Existuje pøes sto rùzných druhù rakoviny, které lze rozdìlit zhruba do pìti rùzných kategorií: – karcinomy (nádory vycházející z epitelových bunìk) – leukémie (nádory vycházející z krevních bunìk – bílých krvinek na rùzném stupni vývoje) – lymfomy (nádory vycházející z lymfatických – mízních – uzlin a jiné lymfatické tkánì) – sarkomy (nádory vycházející z pojivové tkánì – vazivo, chrupavka, kosti, tuková a svalová tkáò) – nádory vycházející z nervové tkánì Zajímavé je, že aèkoli existuje mnoho druhù rakoviny, za smrt v dùsledku rakoviny jsou z 80-90 procent odpovìdny karcinomy. Všechny ostatní dohromady zapøíèiòují jen 10-20 procent úmrtí. To souvisí pravdìpodobnì se skuteèností, že epitelové buòky se zvl᚝ rychle rozmnožují, mnohem rychleji než jiné druhy bunìk. Buòky, které se dìlí jen zøídka, jako napøíklad nervové buòky, jsou také zøídka napadeny rakovinou. Tato skuteènost má pro hodnocení úlohy výživy v prevenci rakoviny velký význam. G

pokraèování pøíštì

Z knihy „Být fit a zdráv“, jejíž autorkou je lékaøka a odbornice na dietetiku, dr. Julia Swarnerová, která pøednáší na univerzitì Loma Linda v Kalifornii a prakticky pùsobí na tamní klinice. Knihu vydalo nakladatelství Advent-Orion.

Jaký je rozdíl mezi kravským a lidským mlékem? Mléko je komplexní smìsí obsahující bílkovinu, tuk, laktózu (mléèný cukr), vitamíny, minerály a další biologická èinidla – jako jsou enzymy, hormony a imunoglobuliny (protilátky podobné bílkovinám). Mléko kravské se však od lidského mléka velmi významnì liší. I když se svým obsahem tuku podobá mléku lidskému, obsahuje témìø ètyøikrát více bílkovin než lidské mléko (3,5 g/dl u krávy a 0,9 g/dl u èlovìka).2 Obì tato mléka obsahují dva druhy bílkovin – kasein a syrovátku. Kravské mléko se však skládá z 82% z kaseinu a z 18% ze syrovátky3, zatímco lidské mléko se skládá vìtšinou ze syrovátky. Obsah kaseinu v lidském mléku je asi 20%4, pøi kojení se však mùže zvýšit až na 45%4. Lidský kasein se liší svou stavbou od kravského kaseinu – obsahuje ménì vápníku a fosforu. Tento rozdíl zapøíèiòuje, že lidský kasein vytváøí v žaludku mìkèí, snáze stravitelné sraženiny.1 Proè by to však mìlo hrát nìjakou roli? Skot produkuje trávicí enzym zvaný renin, který sráží velké molekuly bílkovin a pomáhá jim pomalu vstupovat do systému kojeného telete. Protože lidskému tìlu se takovéto trávicí výpomoci nedostává, do tenkého støeva se dostávají velká množství kaseinu, která mohou být vstøebávána bez toho, že by byla poøádnì strávena.1 Toto neúplné strávení mùže vést k urèitým vážným problémùm, které budou detailnìji prodiskutovány pozdìji.

UŽ JSTE TO SLYŠELI? Tyto a jiné problémy vedly autory jedné studie k závìru: „Dùsledky konzumace kravského mléka jsou rozmanité, nìkteré z nich jsou potenciálnì škodlivé... Co je dobré pro husu, mùže být dobré i pro housera, ale co je dobré pro krávu, mùže být škodlivé pro èlovìka.“1 Další výzkumníci souhlasí. Podávání kravského mléka malým dìtem obnáší nìkolik „výživových rizik“, vèetnì ztrát krve ze støev a ze žaludu a nedostatku mìdi a zinku.5 I když koncentrace zinku jsou v kravském mléku vyšší než v mléku lidském, zinek v lidském mléku mùže být pro èlovìka snáze vstøebatelný než zinek obsažený v kravském mléku nebo smìsích sušeného mléka pro kojence.5 Proè jsou zinek a mìï dùležité? Zinek je nezbytný pro fungování žlázy prostaty, vývin rozmnožovacích orgánù, pro syntézu bílkovin, tvorbu kolagenu (pojivové tkánì) a správnou funkci imunitního systému. Mezi mnoha svými funkcemi mìï napomáhá tvorbì kostí, hemoglobinu (což je kyslík nesoucí souèást èervených krvinek) a èervených krvinek. Rovnìž se podílí spoleènì se zinkem a vitamínem C na tvorbì elastinu, který je dalším druhém pojivové tkánì. Je tedy zøejmé, že správné vstøebávání zinku a mìdi je životnì dùležité pro udržování dobrého zdraví. V úvahu je však tøeba vzít ještì nìco. Podle Americké akademie pediatrù není kravské mléko zrovna nejlepší potravou pro kojence, protože obsahuje pøíliš mnoho sodíku, draslíku a bílkovin, pøíliš málo železa a kyseliny linoleové a nedostateèná množství vitamínù C a E.6 Kvùli tomu a kvùli dalším potenciálnì škodlivým dùsledkùm rané konzumace kravského mléka, doporuèila Americká akademie pediatrù, aby dìti mladší jednoho roku nedostávaly žádné kravské mléko (plnotuèné, polotuèné ani odtuènìné) ani výrobky, které obsahují plnotuèné kravské mléko.6

Zástupci Akademie mimo jiné prohlásili: „Studie v posledních sedmi letech ukázaly, že je obtížné zajistit odrostlejším kojencùm vyváženou stravu, je-li mateøské mléko nahrazováno plnotuèným kravským mlékem. Živiny z bìžnì konzumovaných tuhých potravin pøitom stav pøíliš nezlepšují, spíše ještì pøispívají k celkové nevyváženosti na kravském mléku založené dìtské stravy... Studie z nedávné doby nasvìdèují tomu, že nedostatek železa v raném dìtství mùže vést k dlouhodobým zmìnám chování, které nìkdy nelze zvrátit ani pøídavkem železa do stravy.“6 Na svém videu mluví dr. Charles Attwood, konzultant legendárního dìtského lékaøe dr. Benjamina Spocka, o tom, jak mléko ovlivòovalo život jeho dìtských pacientù, a co se stalo, když je pøestali pít. Je to fascinující. Povíme si o tom ještì nìco pozdìji.

SMÌREM K CUKROVCE? Nìkolik studií v poslední dobì poukázalo na to, že rané užívání kravského mléka je významným rizikovým faktorem pro rozvoj cukrovky I. typu (IDDM), tedy závislé na inzulínu, neboli juvenilní cukrovky.7-12 Mnozí respektovaní výzkumníci jsou pøesvìdèeni, že bílkovina kravského mléka je schopna spustit v lidském tìle mechanismus permanentního nièení jeho vlastních beta bunìk produkujících inzulín ve slinivce.8,9,10 Nedávná kanadská studie uvedla silnou závislost mezi raným vystavením kravskému mléku a rozvojem cukrovky I. typu.8 V jiné studii mìlo všech 142 dìtí s juvenilní cukrovkou vysoce zvýšené sérové koncentrace protilátek proti kravské syrovátce.9 To znamená, že jejich tìlo vnímalo tuto bílkovinu jako vetøelce a zaèalo proti ní produkovat protilátky. Jak mùže v tìle dojít k tak bouølivé reakci? V beta buòkách produkujících inzulín ve slinivce se bìžnì nachází peptidový øetìzec složený ze sedmnácti aminokyselin, který je témìø totožný s peptidovým øetìzcem (rovnìž složeným ze sedmnácti aminokyselin), který se nachází v kravském mléku.9

KRÁTKOZRAKÁ OBRANA

kapitoly o mléku

MLÉKO POD LUPOU

U nìkterých dìtí vnímá tìlo aminokyselinový peptidový øetìzec v mléku jako ohrožující patogen anebo antigenovou bílkovinu, proti které poté produkuje protilátky. Ty samé protilátky poté krátkozrace napadají nejenom bílkovinu syrovátky, ale také beta buòky v dìtské slinivce, které produkují inzulín, a tak provždy nièí jejich schopnost produkovat životodárný inzulín.9

pokraèování na pøíští stránce

PRAMENY ZDRAVÍ / 3

dokonèení z pøedchozí stránky Podle dr. Michaela Dosche, profesora pediatrie a imunologie v Hospital for Sick Children v Torontu, „v principu by mìlo být snadné zabránit vystavení dìtí kravskému mléku v prvních tøech mìsících jejich života. Máme-li pravdu, mohl by to být zaèátek konce cukrovky I. typu.“10 Další výzkumníci s ním souhlasí. Jedna skupina napsala: „Výsledky nasvìdèují tomu, že existuje vztah, a to dokonce i v jedné zemi, mezi konzumací mléka a mléèných výrobkù a výskytem cukrovky I. typu, vztah, který je vymezen spotøebou mléka v tekuté podobì.“11 Jedna zajímavá studie provedená ve Finsku ukázala, že zvýšené riziko vzniku cukrovky existuje i u kojencù, kterým bylo podáváno kravské mléko, i když byli také kojeni. Kojení neposkytlo proti pøítomnosti kravského mléka žádný zøejmý ochranný úèinek.12

GENETIKA VERSUS VݎIVA V dùsledku tìchto zjištìní zaèínají výzkumníci faktorùm životního prostøedí pøisuzovat pøi rozvoji tohoto typu cukrovky stejnou dùležitost jako faktoru dìdiènosti. V debatì „genetika versus výživa“ se zdá, že „výživa“ nabývá stále více na významu. Studie na identických dvojèatech ukázaly, že na každé tøi páry dvojèat geneticky náchylných k cukrovce I. typu pøipadá pouze jeden pár, kdy obì dvojèata onemocnìla cukrovkou.13 I když tyto poznatky nemají definitivní platnost, rozhodnì ukazují, že faktory životního prostøedí mohou být pøi „získávání“ cukrovky I. typu stejnì dùležité jako faktory genetické. Myšlenky otištìné v jednom èasopise naznaèovaly, že k cukrovce vznikající v dospìlosti (tedy cukrovce II. typu) možná pøispívá kombinace tuku, cukru a mléka ve stravì.14 V klinických studiích bylo ukázáno, že tato kombinace pùsobí hyperglykémii14, obezitu15 a urychlení rùstu.15 Kdysi bývaly matky varovány, aby nekrmily svá miminka sušeným kravským mlékem – kvùli jeho vysokému obsahu cukru a kravské bílkoviny. Možná právì tyto složky stravy spoleènì s konzumací dalších živoèišných produktù obsahujících velká množství tuku a bílkovin hrály roli v rozšíøení cukrovky II. typu, jejíž výskyt vzrostl mezi lidmi ve vìku od 45 do 54 let od druhé svìtové války o více než 700 procent!16 G

pokraèování pøíštì

Ukázka z knihy „Moooove over milk“, která podává pøehled posledních poznatkù o vlivu kravského mléka na zdraví èlovìka.

4 / PRAMENY ZDRAVÍ

TAKÉ SI RÁDI ZOBNETE? Obilné zrno je uzavøeno v tìžko poživatelné slupce. Aby bylo toto zrno možno jíst, tak již od nepamìti èlovìk používal rùzných postupù k odstranìní této slupky. V moderní dobì se však metody zpracování mouky ve mlýnech tak zdokonalily, že se neodstraòují pouze nezbytnì nutné, tzn. nepoživatelné èásti slupky, ale odstraòuje se ještì mnohem vìtší èást pøi vnìjším obvodu zrna. Právì pøi vnìjším obalu zrna je ovšem nejvìtší bohatství užiteèných látek – vitaminù, minerálních látek, vlákniny. V porovnání s pùvodním obilným zrnem má proto tato nadmìrnì vymletá mouka jenom polovinu, pìtinu èi desetinu tìchto užiteèných látek (èili jinými slovy mouka z celého zrna má tìchto látek dvakrát, pìtkrát, desetkrát více). Chceme-li proto pro sebe uchránit veškeré nutrièní bohatství, které je obsaženo v obilném zrnu, mìli bychom používat buï mouku z celého zrna, anebo pøímo rùzné nerozemleté èásti zrna. Tzn. celé (napø. uvaøené) obilné zrno anebo tøeba pšenièné, žitné, ovesné vloèky. Základem zdravé stravy by mìly být zrniny, resp. obiloviny. Vždy, pokud to jde, bychom mìli dávat pøednost potravinám obsahujícím složky z celého zrna pøed potravinami z bílé, tzn. z nadmìrnì vymleté mouky. Ve znaèné èásti svìta, hlavnì v Asii èi v Africe, jsou základem stravy rùzné obilné kaše. Ještì pøed prùmyslovou revolucí se po celém svìtì požívaly pouze potraviny z celého zrna a ve vìtšinì svìta naprostou vìtšinu stravy tvoøily obiloviny, a to i u nás, v Evropì. Bílá mouka je nešastným moderním vynálezem. Kdysi pøitom právì tato tzv. bílá mouka a chléb z ní vyrábìný byly symbolem blahobytu, symbolem jídel na zámku oproti jídlùm v podzámèí (kde se jedl chléb vyrobený z mouky z celého zrna). Ve všech èástech svìta, kde se rozhodující mìrou na energetickém obsahu stravy

podílejí obiloviny, je nízký výskyt hlavních civilizaèních chorob. Èím vyšší je podíl obilovin, tím nižší je výskyt hlavních civilizaèních chorob. V tìch èástech svìta, kde obiloviny tvoøily více než 80% energetického obsahu stravy, tam byly hlavní civilizaèní choroby, napø. infarkt myokardu, rakovina tlustého støeva, prsu, rakovina prostaty, prakticky neznámé. Co do energetického obsahu se obiloviny skládají z 10-15% z bílkovin, z 2-3% se skládají z tuku a zbytek, tedy kolem 85%, pøedstavují komplexní uhlohydráty (neboli polysacharidy). Obiloviny jsou nejlevnìjší složkou stravy. Èím více je jíme, tím více nejen šetøíme vlastní kapsu, ale tím více také napomáháme ochranì životního prostøedí. Kdybychom se všichni živili pøevážnì obilovinami, mohly by se snížit nároky na zemìdìlství – na spotøebu umìlých hnojiv, na rozlohu plochy potøebnépro zajištìní skliznì, mohla by se snížit spotøeba energie a tím i nutnost využívání vyèerpatelných pøírodních zdrojù. Znaèná èást krajiny by pak mohla být vyhrazena pro kvalitní rekreaci v èistém životním prostøedí, pro chránìná pøírodní území, národní parky a rezervace. V neposlední øadì bychom mohli mít k dispozici èistší vodu. I kdybychom zvýšili podíl obilovin v naší stravì tak enormnì, že co do energetického obsahu by se naše strava z plných 90% skládala z obilovin, pøesto bychom mohli mít stravu dokonale zdravou. V obilovinách se totiž nacházejí všechny složky potøebné pro udržení zdraví – kromì

vitaminu C, betakaroténu a vitaminu B12. (Vitamin C a betakarotén bychom mohli získávat z ovoce a zeleniny a vitamin B12 tøeba z kvasnic.) Netrpìli bychom ani nedostatkem bílkovin, protože podíl bílkovin v obilném zrnu na celkovém energetickém obsahu èiní 15% a z pokusù víme, že teprve snížení podílu bílkovin pod 4% vede k poškození zdraví. Ve stravì založené na obilovinách by bylo každé nepostradatelné aminokyseliny nìkolikrát více, než je zapotøebí. Ideální by tedy spíše bylo, kdybychom zámìrnì spotøebovávali hlavnì ty odrùdy obilí, které mají nízký podíl bílkovin. Strava založená pøevážnì na obilovinách splòuje skuteènì témìø všechny požadavky zdravé stravy. Nejškodlivìjší složky stravy tam buï nejsou anebo jsou jen nepatrnì zastoupeny: Saturované tuky jsou v obilovinách v tak nepatrném množství, že jejich škodlivý úèinek bychom ani nemohli zmìøit. Cholesterol obiloviny vùbec neobsahují. Polynesaturované tuky, které zvyšují riziko rakoviny, jsou v obilovinách obsaženy jen v malém množství, ale souèasnì právì v tom množství, které je potøebné, abychom zabránili naprostému nedostatku polynesaturovaných tukù, který je se zdravím nesluèitelný. Sodík a chlór, èili dvì složky kuchyòské soli, jsou pochopitelnì v obilí obsaženy. Kdybychom se živili pøevážnì obilím, potom by minimální potøeba sodíku a chlóru byla pokryta. Netrpìli bychom ovšem vysokým krevním tlakem, protože tyto dva prvky zde nejsou v nadbytku. V obilovinách pochopitelnì nejsou ani živoèišné bílkoviny (které pøispívají ke skleróze cév a s urèitým zjednodušením lze øíci, že pøispívají i k rakovinì èi nemocem ledvin). Pøi stravì založené zcela pøevážnì na obilovinách je velmi tìžké tloušku získat i si ji udržet. Když pokusným zvíøatùm podávali stravu právì takovou, jakou jíme my lidé (tzv. „cafeterie dieta“), tak se tato zvíøata stávala obézními. Když je pøevedli na stravu skládající se pouze ze zrní a malého množství nezbytných doplòkù, tak pokusná zvíøata zase zeštíhlela. (Aniž by se o to pochopitelnì nìjak snažila.) Co dìlat, když nemùžeme sehnat potraviny celozrnného charakteru èi jsou pøípadnì tyto celozrnné potraviny pro nás pøíliš drahé? Nemìli bychom si z toho zøejmì dìlat pøíliš tìžkou hlavu. Burr a spolupracovníci sledovali ve Walesu 11 tisíc osob po mnoho let. Ukázalo se, že ti, kteøí jedli málo živoèišných potravin, byli podstatnì ménì postihováni koronární nemocí srdeèní. Nebylo však zaznamenáno výrazné snížení èetnosti koronární nemoci srdeèní u lidí požívajících pøednostnì celozrnné potraviny oproti tìm, kteøí požívali hlavnì potraviny z bílé

I kdybychom zvýšili podíl obilovin ve stravì natolik, že co do energetického obsahu by se naše strava skládala z obilovin z plných devadesáti procent, pøesto bychom mohli mít stravu dokonale zdravou. mouky (Am J Clin Nutr, Vol. 36, r. 1982, str. 873-877). Ve skuteènosti je velmi pravdìpodobné, že požívání potravin z celého zrna zdravotní stav zlepší, ale tento efekt není tak výrazný, aby jej bylo možno zaznamenat ve všech šetøeních. Zatímco vyøazení živoèišných potravin ze stravy by mohlo snížil úmrtnost øeknìme o 40-50%, tak náhrada potravin z bílé mouky potravinami z celého zrna by úmrtnost snížila jen velmi málo. Hlavní pøednosti obilovin zùstávají uchovány i v potravinách z bílé mouky. Ty rovnìž neobsahují saturované tuky, cholesterol, živoèišné bílkoviny, polynesaturované tuky ani nadbytek sodíku a chloru. (Nejvìtší nedostatek potravin z obilovin je mimochodem právì sùl, která se do nich pøidává a která je ve velkém množství èasto i v chlebu. I pøes tento nedostatek však chléb stále patøí k nejzdravìjším potravinám na našem trhu.) Aby bylo jasno. Všude, kde mùžeme, bychom mìli dávat pøednost potravinám z celého zrna pøed potravinami z bílé mouky. Pokud nemùžeme tohoto cíle z nìjakého dùvodu dosáhnout, nemusíme se tím však pøíliš trápit. Budeme mít ve stravì sice ménì vitaminù, minerálních látek a vlákniny než je optimální, ale základní potøeby našeho organismu budou uspokojeny. A bílá mouka má dokonce oproti mouce z celého zrna jednu pøednost – je v ní totiž ménì bílkovin. Pøitom podíl bílkovin v bílé mouce je stále ještì dvakrát vìtší než byl podíl bílkovin ve stravì, pøi níž se pokusná zvíøata dožívala nejvyšší délky života. G

Dospívající vegetariáni Prùzkum na dvaapadesáti školách v jižní Austrálii zjistil u dívek mnohem vyšší pravdìpodobnost pøíklonu k vegetariánství než u chlapcù – vegetariánskou stravu uvedlo 8% dívek v porovnání s pouhými 1-3% chlapcù. Dospívající pøedvídali významné rozdíly mezi postoji mužù a žen k vegetariánství. Více než polovina z nich uvedla, že oèekávají podporu svých matek, a více než dvì tøetiny dívek vegetariánek oèekávaly, že tuto jejich orientaci podpoøí jejich kamarádky. Obì skupiny (dívky i chlapci) oèekávali ménì vstøícný èi pøímo odmítavý postoj u svých otcù èi bratrù. Zajímavé bylo, že u chlapcù se mnohem èastìji jako dùvod pøíklonu k vegetariánství objevoval soucit se zvíøaty. V porovnání s chlapci (29%) uvedlo tento dùvod pouze 3% dívek. Appetite 30:151,1998

Vitamín C a cukrovkáøi Nedostateèná hladina vitaminu C mùže pøispívat k rozvoji srdeèního onemocnìní u diabetikù, kteøí trpí onemocnìním ledvin (nefropatií). Výzkumníci zjistili, že u pacientù trpících diabetickou nefropatií ledviny filtrují vitamin C rychleji. „Snížená obranyschopnost organismu vùèi antioxidantùm, která je dùsledkem nízké hladiny vitaminu C, mùže pøispívat ke zvýšené nemocnosti a úmrtnosti tìchto pacientù na kardiovaskulární onemocnìní“, uvedl dr. Hirsch, vedoucí studie. Journal of Diabetes and Its Complications 1998;12:259-263

Jen pár šálkù... Podle výzkumníkù z North Carolina’s Duke University mùže dlouhodobé požívání kofeinu – v množství, které odpovídá pouze nìkolika šálkùm kávy dennì – zvyšovat krevní tlak, tepovou frekvenci a hladinu stresu v dostateèné míøe, aby došlo ke zvýšení rizika srdeèního onemocnìní. Psychosom Med 60:327,1998

Z knihy Tomáše Husáka „Stop nemocem“. Knihu lze zakoupit v prodejnì Country Life v Melantrichovì ulici. Vydalo nakladatelství Pragma, Praha 1, Vìzeòská 3 (na této adrese je možno objednat zaslání knihy na dobírku).

Kuøáci a ztráta sluchu Výzkumníci na Univerzitì ve Wisconsinu zjistili, že kuøáci mají více než 1,5x vyšší pravdìpodobnost, že pøijdou o sluch, než nekuøáci. J Am Med Assoc 279:1715,1998

PRAMENY ZDRAVÍ / 5

Cvième s mírou Je známo, že celoživotní pravidelná fyzická aktivita poskytuje dobrou ochranu proti civilizaèním nemocem a pøedèasnému úmrtí. Jak mnoho však cvièit? Výzkumníci v Londýnì zhodnotili v roce 1978 zdravotní stav a úroveò tìlesné aktivity u 7 000 mužù støedního vìku. O ètrnáct let pozdìji tyto muže znovu vyšetøili. Zjistili, že v porovnání s muži, kteøí cvièili málo nebo jenom pøíležitostnì, mìli fyzicky aktivní muži o 50% nižší riziko úmrtí. Pøekvapivé ale bylo, že prospìšný úèinek byl nižší u mužù, jejichž fyzická aktivita spadala do kategorie „støednì a velmi intenzivní“, v porovnání s muži, kteøí cvièili jen „s mírnou intenzitou“. Zdá se proto, že pravidelný mírnì intenzivní pohyb – jako je napø. chùze nebo jízda na kole – mùže být minimálnì stejnì efektivní pro prodloužení života jako intenzivnìjší sportování. Lancet 351:1603,1998.

Betakarotén snižuje riziko rakoviny prsu Podle nové švédské studie snižuje strava bohatá na betakarotén (což je antioxidant, který se nachází v mnoha druzích ovoce a zeleniny) riziko rakoviny prsu. Ženy, jejichž strava obsahovala betakarotén po dvacet èi více let pøed zaèátkem studie, mìly nižší riziko onemocnìní rakovinou prsu než ženy, jejichž strava obsahovala betakarotén pouze kratší dobu. Epidemiology 1999;10:49-53

Mrtvice a migrény I když riziko mozkové mrtvice je u mladých žen relativnì nízké, ženy, které èasto trpí migrénou, mají více než trojnásobné riziko mrtvice zpùsobené blokádou mozkové cévy (která tvoøí 80% všech pøípadù mozkové mrtvice) oproti ženám stejného vìku, které migrénou netrpí. Další faktory, jako je užívání antikoncepèních prostøedkù, vysoký krevní tlak a kouøení, riziko tohoto typu mozkové mrtvice rovnìž zvyšovaly, z nich pouze kouøení ovšem mìlo výraznìjší vliv. British Medical Journal 1999;318:1-5

6 / PRAMENY ZDRAVÍ

PROTEINOVÁ BOMBA Jezení nepøimìøeného množství bílkovin mùže vážnì poškodit naše zdraví. Když naše strava obsahuje více bílkovin, než potøebujeme, jejich nadbytek se rozkládá v játrech a je vyluèován ledvinami v podobì moèoviny.

kovin, tím bìžnìjší je výskyt osteoporózy.60 Afriètí Bantuové, žijící na rostlinné stravì s nízkým obsahem bílkovin a konzumující 47 gramù bílkovin a 400 mg vápníku dennì, osteoporózou prakticky netrpí.61 U genetických pøíbuzných Bantuù, èernošské populace zkoumané ve Spojených státech, která konzumuje bohatou stravu s množstvím masa a mléèných výrobkù, je osteoporóza témìø stejnì bìžná jako u bílého obyvatelstva.62 S vynikajícím pøíkladem úèinku nadbytku bílkovin se mùžeme setkat u Eskymákù, kteøí konzumují stravu s velmi vysokým obsahem bílkovin – 250 až 400 gramù bílkovin z ryb, tuleòù a velryb dennì, ovšem spoleènì s vysokým pøíjmem vápníku v podobì více než 2 000 mg vápníku dennì z rybích kostí. Tito velmi fyzicky aktivní lidé mají pøesto jeden z nejvyšších výskytù osteoporózy na svìtì.63 Snížení obsahu bílkovin ve stravì je tedy nejúèinnìjším prostøedkem znovunastolení pozitivní vápníkové bilance. Z toho též vyplývá, že jedním ze zpùsobù prevence tohoto onemocnìní by mìla být nízkobílkovinná strava. V tomto onemocnìní hrají roli i další faktory, mezi nimi fyzická aktivita a hormonální status.64 Vápník ztracený pøí stravì s vysokým obsahem bílkovin konèí v moèi a má za následek vysokou hladinu vápníku v systému ledvin. To napomáhá tvorbì bolestivých vápníkových ledvinových kamenù.65-68 Vápníkové kameny jsou nejèastìji se nacházejícím druhem ledvinových kamenù

Moèovina má diuretický úèinek, zpùsobuje, že ledviny pracují tvrdìji a vyluèují více vody. Spoleènì s vodou se moèí ztrácejí minerály; a jedním z nejdùležitìjších minerálù, k jejichž ztrátì tímto zpùsobem dochází, je vápník.54-58 Studie ukázaly, že u mladých mužù konzumujících stravu, která obsahovala více než 95 gramù bílkovin dennì (což zhruba odpovídá stavu u nás), docházelo k negativní vápníkové bilanci i pøi velmi vysokém pøíjmu vápníku.55-56 V jedné dlouhodobé studii dokonce mìøili výzkumníci vápníkovou bilanci u dospìlých lidí a zjistili, že když pokusné osoby konzumovaly pouhých 75 gramù bílkovin dennì, docházelo u nich, i pøes pøíjem vápníku, který dosahoval až 1400 mg dennì, k tomu, že z tìla se moèí ztrácelo více vápníku, než bylo vstøebáno ze stravy (tzv. negativní vápníková bilance).58 To by znamenalo, že u vìtšiny lidí žijících u nás dochází každý den ke ztrátì urèitého množPROCENTO KALORIÍ VE FORMÌ BÍLKOVIN ství vápníku. Tento V NÌKTERÝCH VYBRANÝCH POTRAVINÁCH schodek musí být vyRostlinné potraviny s nízkým... rovnán z uložených zásob vápníku – a tìmi jablko 1 mango 4 datle 3 kokos 5 jsou v první øadì kosti. ananas 3 Koneèným výsledkem støedním... tohoto stále pokraèujípomeranèe 8 špagety 14 cího procesu jsou o rýže 8 ovesné vloèky 15 vápník ochuzené kosti, brambory 11 cibule 16 které se lámou pod nemandle 12 celozrnný jmenším tlakem – tak kukuøice 12 pšenièný chléb 16 mùže kýchnutí zlomit ... a vysokým obsahem bílkovin žebro anebo normální celer 21 chøest 38 krok zlomit krèek stefazole 26 houby 38 henní kosti. Tomuto hrách 28 tofu 44 stavu se øíká osteopoèoèka 29 špenát 49 róza a v bohatých zesójové boby 34 tempeh 49 mích (k nimž se øadíhlávkový salár 34 droždí 57 me) k nìmu dochází asi Živoèišné potraviny u 25% žen starších pìmateøské mléko 5 hamburger 34 tašedesáti let. V dobì, kravské mléko (3,5%) 21 makrela 37 kdy je uèinìna diagnósýr èedar 25 odtuènìné mléko 41 za, bývá již 50-75% jogurt 28 kuøecí maso 76 pùvodního kostního mléko (2%) 28 tvaroh 79 materiálù z kostry ztraceno.59 Pozorování rùzJe dùležité vìdìt a dobré si pamatovat, že (s výjimkou diety založené ných populací po cena nízkokalorickém ovoci) nerafinované rostlinné potraviny snadno lém svìtì ukazuje, že pokryjí potøebu bílkovin u dìtí i u dospìlých a že skuteèným potenciálèím vyšší je pøíjem bílním zdrojem zdravotních problémù je nadbytek bílkovin ve stravì.

u lidí žijících v bohatých zemích. Zdraví napomáhající strava, která klade dùraz na potraviny s nízkým obsahem bílkovin, dokáže tedy zabránit i tvorbì vápníkových ledvinových kamenù u vìtšiny lidí; zvl᚝ výrazný prospìšný úèinek pøitom zaznamenají lidé, kteøí trpí opakovaným výskytem tìchto kamenù.65-69 Pro nìkteré jedince mùže být omezení pøíjmu bílkovin nutné nejen pro zlepšení zdraví, ale i proto, aby si vùbec zachovali život. Bílkoviny konzumované v množství, které pøesahuje naše potøeby, totiž nièí ledvinovou tkáò a zpùsobují postupné zhoršování funkce ledvin.71,72 Než se dožijí osmdesátky, ztrácejí lidé v bohatých zemích bìžnì až 75 procent funkce ledvin.71 U nìkoho, kdo má normální ledviny, se i tato ztráta stává zøídkakdy významná, zdravé ledviny mají totiž zcela výjimeènou nadbyteènou kapacitu. Když však nìkdo trpí nìjakým dalším postižením, jako je napø. cukrovka, ztráta jedné ledviny anebo poškození ledvin od jedovatých látek, pak se poškození zpùsobené bílkovinou stává kritickým. Když jsou lidé s èásteènou ztrátou ledviny anebo jejich poškozením pøevedeni na stravu s omezením pøíjmu bílkovin, jsou schopni uchovat si vìtšinu zbývající funkce ledvin.71,72 U tìch nešastných pacientù, kteøí jsou ponecháni na stravì s vysokým obsahem bílkovin, dochází k postupnému zhoršování funkce ledvin – až do bodu, kdy se vìtšina z nich již neobejde bez pomoci dialyzaèního pøístroje. Bílkoviny se rozkládají v játrech a odpadní produkty tohoto rozkladu jsou poté vyluèovány ledvinami. Jestliže nìkterý z tìchto orgánù pøestane být schopen normálnì fungovat, má to za následek nárùst produktù rozpadu bílkovin. Hromadìní tìchto látek zpùsobí, že postižená osoba velmi vážnì onemocní. U lidí se selháváním ledvin nebo jater, kteøí byli pøevedeni na nízkobílkovinnou stravu, bylo zaznamenáno znaèné zlepšení jejich stavu.73-76 Pro pacienty s nemocnými ledvinami èi játry existují ovšem ještì další dietní omezení. U vìtšiny ledvinových onemocnìní je mimoøádnì dùležité udržovat nízkou hladinu sodíku, draslíku a fosfátù ve stravì. Vedení lidí s tímto a podobnými vážnými onemocnìními vyžaduje pøísný dohled odborníka, který se v tomto typu péèe, a to jak po dietní, tak po lékaøské stránce, velmi dobøe vyzná. Jídla s vysokým obsahem bílkovin obsahují zpravidla rovnìž hodnì purinù, což jsou primární stavební bloky nosièù našeho genetického kódu – DNA a RNA. Puriny se rozkládají na kyselinu moèovou (ne na moèovinu). Hromadìní kyseliny moèové v kloubech vede ke dnì, což je bolestivý a znetvoøující druh artritidy. Kyselina moèová koncentrovaná v ledvinovém systému vede též u náchylných lidí ke tvorbì ledvinových kamenù z kyseliny moèové. Stravou s nízkým obsahem bílko-

Když se napø. z plnotuèného mléka pøi výrobì mléka odtuènìného odstraní tuk, relativní obsah bílkovin se zdvojnásobí. vin a s nízkým obsahem purinù lze tvorbì ledvinových kamenù zabránit a dnu snadno vyléèit.77-79 Vìtšina živoèišných produktù obsahuje již ze své podstaty velké množství bílkovin. Když je z takového produktu odstranìn tuk, procento kalorií pøítomných ve formì bílkovin úmìrnì vzroste. Když je napøíklad z plnotuèného mléka pøi výrobì odtuènìného mléka odstranìn tuk, relativní obsah bílkovin se zdvojnásobí. Odstraòování tuku z potravin se tedy neobejde bez nepøíznivých výživových dùsledkù. Rostlinné potraviny obvykle obsahují ménì bílkovin než živoèišné produkty. Nejdùležitìjší výjimkou jsou luštìniny, tedy fazole, sójové boby, hrách a èoèka. Tyto potraviny lze snadno konzumovat v tak velkých množstvích, že výsledkem je strava s nadbytkem bílkovin. Tìšíte-li se dobrému zdraví, luštìniny by se mìly objevit na vašem talíøi maximálnì jednou dennì a jejich množství by nemìlo pøesáhnout jeden šálek vaøených luštìnin. (Další rostlinné potraviny s vysokým obsahem bílkovin, jako je napø. hlávkový salát, špenát, droždí èi houby, se obvykle konzumují v tak malých množstvích, že nemusí být zdravými lidmi vìdomì omezovány.) Ti, kteøí mají dodržovat dietu s pøísnì omezeným množstvím bílkovin, by se mìli vyhnout veškerým rostlinným potravinám s vysokým obsahem bílkovin (viz tabulka). Do stravy lidí s nemocnými ledvinami èi játry se nìkdy pøidávají jednoduché cukry a bílkovin zbavené škroby, aby bylo dosaženo ještì vìtšího snížení obsahu bílkovin ve stravì. Nepochopení týkající se potøeby vápníku a bílkovin rozšíøené u neodborné (laické) i odborné veøejnosti (a to vèetnì øady profesionálních výživáøù) vedlo k zahrnutí nadmìrných množství masa, mléèných výrobkù a vajec do naší stravy. Vìdecké studie vypracované bìhem posledních šedesáti let naštìstí jasnì ukazují, že strava založená na škrobech (obiloviny, brambory) a doplòovaná ovocem a zeleninou je vynikajícím zdrojem bílkovin a je proto základem té nejlepší výživy. G

Z materiálù dr. J. McDougalla, øeditele støediska zdravého životního stylu pøi St. Helena Hospital v Kalifornii. (Drobné èíslice v textu jsou odkazy na literaturu - její pøehled vám na vyžádání zašleme.)

Alzheimerova choroba a pohyb v mládí Starší lidé, kteøí uvádìjí, že se v mládí pravidelnì vìnovali sportovním aktivitám, jako je bìhání, tenis, bruslení, golf, plavání nebo jízda na kole, mají nižší riziko onemocnìní Alzheimerovou chorobou. Z 50. výroèního zasedání Americké neurologické akademie

Ledový muž a pøírodní léèebné prostøedky Italští výzkumníci hlásí, že „ledový muž“ objevený na úpatí ustupujícího alpského ledovce, kde ležel pohøbený po asi 5 300 let, trpìl parazity, proti nimž užíval pøírodní léèebné prostøedky. Pozùstatky muže se výjimeènì dobøe uchovaly. Zdá se, že muž vìdìl, že trpí parazitem (který zpùsobuje bøišní bolesti a anémii a jehož pozùstatky se podaøilo zjistit pøi analýze mužova koneèníku), protože vìdci u nìj objevili plody rostliny piptoporus botulinus, které obsahují oleje, které jsou pro parazity toxické a látky, které úèinkují jako silné projímadlo. Tyto látky by zpùsobily „vylouèení mrtvých a umírajících èervù i jejich vajíèek“, napsal vedoucí výzkumného týmu, profesor Luigi Capasso z university v italském Chieti. Výzkumníci rovnìž zjistili, že „ledový muž“ mìl na tìle nìkolik jizev zpùsobených øezy do kùže, do kterých byly vloženy byliny, které byly napalovány. Vìtšina tìchto „tetování“ byla nad klouby postiženými artrózou, uvedl profesor Capasso, který dále spekuloval, že muž „mohl takto provádìt lokální terapii proti svalovým a kloubovým bolestem“. The Lancet 1998;352:1864

Deprese ve stáøí souvisejí s rakovinou Starší lidé, kteøí trpí po šest èi více let chronickou depresí, mají oproti svým stejnì starým duševnì zdravým spoluobèanùm témìø dvojnásobné riziko onemocnìní rakovinou. Journal of the National Cancer Institute 1998;90:1856-1857, 1888-1893

PRAMENY ZDRAVÍ / 7

CO JE TO MAZDAZNAN? Mazdaznan je filozoficko-náboženské hnutí založené na pøelomu století Otomanem ZarAdusht Hanishem. Název „mazdaznan“ se skládá ze tøí slov, jejichž význam ve staroíránském jazyce awesta je: ma – veliký, dobrý; zda – poznávat a pøemýšlet; znan – ovládnout.

VݎIVA MÁ ODPOVÍDAT ROÈNÍMU OBDOBÍ Tato èást uèení je velice složitá, jejím základem je víra v rùznou koncentraci magnetických sil v prùbìhu roku. V èervenci údajnì dochází k nejvìtšímu nahromadìní magnetických sil. Odhlédneme-li od tìchto komplikovaných schémat, mùžeme zjednodušenì konstatovat, že mazdaznan obecnì doporuèuje konzumovat pøedevším ty potraviny, které dozrávají v tom roèním období, ve kterém se právì nacházíme. Mazdaznan odmítá konzumaci konzervovaných potravin.

VݎIVA MÁ MÍT HARMONIZUJÍCÍ ÚÈINEK Podle mazdaznanu lze rozdìlit lidi na dvì skupiny – na „elektricky“ nebo „magneticky schopné“. „Elektricky schopní“ lidé vidí smysl života v materiálních vìcech, mají rádi pohodlí a bohatý spoleèenský život. Jsou pøátelští, zábavní a lehkovážní. Jejich kosti jsou køehké, mívají problémy s trávením a sklony k obezitì. Správnou výživou jsou pro nì hlavnì potraviny bohaté na cukr a kyseliny, jako je napø. ovoce. Mezi „magneticky schopné“ lidi patøí chladní a uzavøení introverti, zamìøení na své nitro, na svùj vlastní duševní svìt. Tyto lidi stojí hodnì námahy se projevit.

VݎIVA MÁ BÝT PØIZPÙSOBENA TEMPERAMENTU Podle mazdaznanu lze lidi rozdìlit i podle temperamentu, na základì toho, na co kladou pøedevším dùraz – a to na intelektuálnì, duchovnì èi materiálnì založené. Intelektuálnì založený èlovìk je závislý pøedevším na správné funkci svého mozku, proto potøebuje potraviny bohaté na fosfor (jako je napø. pšenice). V omezeném množství by mìl konzumovat mléèné produkty a vajíèka. Všeobecnì by intelektuálnì založení lidé mìli jíst všechno, co roste ve výšce, a také produkty, které jsou barvy bílé nebo žluté. Doporuèuje se konzumace tropického ovoce, mandlí, salátù a – na posílení nervù – pití bylinkových èajù. Duchovnì založený èlovìk by mìl pøedevším konzumovat produkty, které rostou na zemi a které jsou barvy zelené a modré. Ve velice omezeném množství by mìl požívat mléèné výrobky, kávu, èaj. Vhodné je pro nìj subtropické ovoce, rùzné obiloviny, saláty, dušená a peèená zelenina. Materiálnì založený èlovìk miluje podle mazdaznanu pøedevším ovoce a plody, které rostou pod zemí a jsou barvy èervené a hnìdé (mezi takové potraviny patøí napø. rùzné tropické a subtropické ovoce, mrkev, brambory èi cibule). Základem jeho stravy by mìly být polévky, kaše, zapeèená zelenina, saláty, mìl by konzumovat hodnì mléèných produktù.

cesty ke zdraví

Mazdaznan má tedy vést k zlepšení tìlesných i duševních schopností èlovìka. Souèástí tohoto filozoficko-náboženského systému je i peèlivì vypracovaný systém stravování. Život zakladatele mazdaznanu je plný tajemství a nejasností. Narodil se jako Otto Hanish v prosinci roku 1844 nebo 1854, jako místo narození se uvádí Posen, Lipsko, Chicago nebo Teherán (i velké lexikony se rozcházejí v datu a místì narození). Samotný Hanish prý oznaèil za místo svého narození hlavní mìsto Íránu. V Teheránu údajnì pracoval jeho otec jako ruský vyslanec. Kdy a kde dr. Hanish zemøel, se (na rozdíl od poèátku jeho života) ví pøesnì. Bylo to 29. února 1936 v Los Angeles. Otto Hanish vystudoval medicínu a za svého pobytu v Asii pøišel do styku se staroperským uèením Zarathustras. Základem tohoto uèení je dualismus mezi svìtlem a tmou, pravdou a lží. K dosažení tìlesného a duchovního zlepšení èlovìka používá toto uèení mnoha prostøedkù, jako napø. správné výchovy (dokonce ještì pøed narozením), umìní sebeovládání, systému správného dýchání a samozøejmì i správného stravování. Dr. Hanish tvrdil, že výživa plní dvì dùležité funkce: za prvé dodává tìlu energii (která je pak využívána ke tvorbì tìlesného tepla), za druhé pomáhá vždy znovu a znovu vytváøet buòky potøebné k výstavbì tìla (pro tento druhý úkol je nezbytná sluneèní energie uložená v potravinách). Mazdaznan uvádí pìt pravidel správné výživy.

zelenina a pokrmy z pšenice. Luštìniny jsou vhodné v mládí i ve stáøí.

VݎIVA MÁ ODPOVÍDAT STÁØÍ ÈLOVÌKA Podle tohoto uèení se mladí lidé nacházejí ve fázi budování a proto potøebují potraviny bohaté na živiny – jako pokrmy z mouky, medu, rùzných sirupù a zralého ovoce. V pokroèilém vìku se mají konzumovat oèišující potraviny – jako ovoce,

8 / PRAMENY ZDRAVÍ

MATERIÁLNÌ ZALOŽENÝ ÈLOVÌK MILUJE PODLE MAZDAZNANU PØEDEVŠÍM PLODY, KTERÉ ROSTOU POD ZEMÍ A JSOU BARVY ÈERVENÉ A HNÌDÉ - MEZI TAKOVÉ POTRAVINY PATØÍ NAPØÍKLAD BRAMBORY.

Nemají obvykle rádi tìlesnou námahu, mívají silné kosti a dobré trávení a nemají sklony k tloustnutí. Takoví lidé by podle mazdaznanu mìli jíst pøedevším potraviny, které obsahují hodnì soli, jako je napøíklad zelenina.

POTRAVINY SE MAJÍ SPRÁVNÌ KOMBINOVAT Mazdaznanu vyznává správné a nesprávné kombinace potravin. Mezi nesluèitelné dvojice patøí napø. peckovité ovoce a zelenina, cukr a ovoce, sùl a zelenina,

dva rùzné druhy pokrmù z mouky nebo dva rùzné pokrmy z bílkovin. Za správné kombinace se považují napø. rýže a jogurt, salát a jídlo z vajec, chleba a ovoce nebo oøechy. K pøípravì zeleniny používají zastánci mazdaznanu zvláštní hrnce s velice tlustým dnem, které umožòují její dušení v trošce oleje bez pøidání vody. V západní Evropì a v USA se ve speciálních obchodech dají koupit hrnce vyrobené podle pøedlohy dr. Hanishe. Jedná se o smaltovaný hrnec s tlustým dnem, který má ètyøi oddìlení umožòující dusit souèasnì (ale pøitom oddìlenì) ètyøi druhy zeleniny.

HODNOCENÍ Najít v Èeské republice zastánce mazdaznanu je jistì vzácností. Mazdaznan pøedstavuje ve své podstatì lakto-ovo-vegetariánský zpùsob stravování doplnìný øadou dalších doporuèení, z nichž mnohá jsou souèástí náboženského systému. Není naším úkolem tato doporuèení racionálnì hodnotit. Vìøíte-li, že lidský duch je tvoøen rovnováhou mezi pùsobením elektrických a magnetických sil, mùžete následnì vìøit i v pravdivost výživových doporuèení vycházejících z tohoto pravidla. Nicménì, vzhledem ke zdravému dùrazu na konzumaci ovoce, zeleniny, obilovin a luštìnin, lze tento stravovací systém s výhodou použít pøi léèbì celé øady civilizaèních onemocnìní. G

MUDr. Peter Pribiš, Dr.P.H., autor èlánku i celého seriálu „Cesty ke zdraví“, je absolventem Fakulty všeobecného lékaøství UK a absolventem oboru výživa a preventivní medicína na School of Public Health na Loma Linda University v Kalifornii.

KONEÈNÌ KOMBUCHA! Hledáte zpùsob, jak zlepšit své trávení, zvýšit svou odolnost, snížit svùj tlak, odbourat pøebyteèný cholesterol, zlepšit pružnost cévního systému, podpoøit funkci jater, vyèistit svùj organismus nebo snížit svou váhu? Jednou z možností mùže být tøeba právì pro vás starý èínský nápoj kombucha. Kombucha je fermentovaný nápoj s lahodnou chutí a unikátními léèebnými úèinky. Je to 100% pøírodní produkt (bez pøídavku umìlých chemických látek), který vzniká kvašením spoleèenství mikroorganismù v živném roztoku èaje a cukru (za pøísnì kontrolovaných výrobních podmínek a za pøedepsané teploty). Kvašením vznikají lidskému organismu prospìšné enzymy a øada dalších cenných látek – napø. vitamíny øady B, kyselina mléèna, jableèná a glukoronová, laktobacily a minerální látky. Jedním z hlavních dùvodù, proè kombucha úèinkuje na široké spektrum nemocí, je její neobyèejná schopnost odbourávat z tìla škodlivé látky (i tìžké kovy, alkohol, nikotin a mnohé další – èistící úèinek se pøitom projevuje v celém organismu). Významnou roli hraje pøitom zejména obsah kyseliny glukoronové. Jakmile vylouèíme z tìla toxiny, mnoha orgánùm se vrátí jejich pøirozená schopnost správné funkce. Kombucha èistí žluèník, stimuluje funkci jater a posiluje ledviny. Kombucha harmonizuje èinnost slinivky a žaludku, rychle pomáhá øešit vleklé problémy se zácpou a celkovì povzbuzuje metabolismus. Pravidelné pití nìkolikrát za den pùsobí proti dnì, tvorbì moèových kamenù, zánìtùm žaludeèní sliznice a vysokému krevnímu tlaku. Ve Švýcarsku bylo již v šedesátých le-

tech pøi jednom vìdeckém výzkumu zjištìno, že pití kombuchy je (vzhledem k obsahu baktérií mléèného kvašení) prospìšné pro støevní mikroflóru (což má význam pro celkovou imunitu organismu). Obliba kombuchy se následnì v této zemi tak zvýšila, že ji zaèaly prodávat i lékárny. Kombucha je vhodná pøi léèebných pùstech (a to nejen pro své èistící vlastnosti, ale i vyrovnáváním hladiny glukózy pøi náhlém poklesu cukru v krvi). Pití kombuchy se projevuje mimo jiné i zjemnìním a vyèištìním pokožky. Protože má kombucha výrazné úèinky pøi kožních poruchách, v nìkterých zemích ji používají jako masážní roztok pøi celulitidì. V nìkterých pøípadech byl zaznamenán pozitivní úèinek kombuchy i pøi padání vlasù. Kombuchu lze doporuèit také tìm, kdo trpí nervozitou, nespavostí, chronickou únavou, duševním stresem a žaludeèní neurózou. V Brazílii, kde je kombucha oblíbeným nápojem, si velmi cení její schopnosti snižovat váhu. K tomuto úèelu doporuèují pít ji tøikrát dennì pøed jídlem. Na našem trhu se vyskytují dva druhy kombuchy, jednak v èerném èaji, což je pùvodní recept, novinkou pak je kombucha v èaji zeleném, která je navíc prospìšná i antioxidaèními úèinky, které jsou tomuto èaji vlastní. (Pouze zelený èaj obsahuje speciální látky – katechiny, které výraznì potlaèují rùst rakovinných bunìk.) Zdravotní úèinky kombuchy se v tomto pøípadì ještì zvyšují. Kombucha je – vzhledem ke svému pøírodnímu charakteru, detoxikaèním a léèivým úèinkùm a lahodné chuti – unikátním nápojem, který mùže úspìšnì nahradit mnohé nápoje, které si vedle pøívlastku (možná) „chutný“ adjektivum „zdravý“ napsat rozhodnì nemohou. Ideální je vypít sklenièku kombuchy (2 dl) nalaèno pøed snídaní, možno je ovšem pít i více pøes den. G Miriam Theimerová

pøírodní léèebné prostøedky

K dosažení tìlesného a duchovního zlepšení èlovìka používá mazdaznan mnoha prostøedkù, jako napø. správné výchovy (dokonce ještì pøed narozením), umìní sebeovládání, systému správného dýchání a samozøejmì správného stravování.

PRAMENY ZDRAVÍ / 9

Otázky & odpovìdi O: Èetl jsem již vícekrát, že jsou oøechy zdravé. Jsou ale také velmi tuèné. Jsem proto trochu zmatený: mìli by lidé, kteøí mají nadváhu, jíst oøechy nebo ne?

O: Snížení množství tuku ve stravì je dùležité nejen pøi snaze o snížení nadbyteèné váhy. Každý by mìl být opatrný a vybíravý, jaké tuky do své stravy zaøadí. Nìkteré potraviny s vysokým obsahem tuku – jako jsou nìkteré sójové produkty, olivy, avokádo, oøechy a semena – patøí mezi zdravé potraviny, zatímco potraviny živoèišného pùvodu a mnohé prùmyslovì upravované, rafinované potraviny, které obsahují velká množství transmastných kyselin a saturovaných tukù, mezi nì rozhodnì nepatøí. Oøechy jsou bohaté na mononesaturované tuky, esenciální mastné kyseliny a nìkteré fytochemikálie. Výzkum provádìný na Univerzitì Loma Linda (který je souèástí velké adventistické studie) naznaèuje, že lidé, kteøí jedí oøechy, se tìší lepšímu zdraví, než lidé, kteøí je nejedí. Mùžeme proto podporovat zahrnutí oøechù do stravy, i když se pokoušíte shodit na váze. Je ale pravda, že oøechy jsou velmi tuèné. Ètvrt šálku mandlí poskytne 165 kalorií a skoro 15 gramù tuku. Když budete jíst pøíliš mnoho oøechù, nezbude vám ve vašem jídelníèku místo na další zdravé potraviny. Pro nìkoho, kdo chce shodit na váze, je rozumné jíst nìkolikrát týdnì dvì až tøi polévkové lžíce oøechù To je dost málo, ale mùžete z nich získat vìtší užitek, když je budete užívat jako koøení. Oøechy dávají jídùm skvìlou chu, mixujte je proto do salátù, obilninových jídel a podobnì. Anebo mùžete sypat zeleninu najemno posekanými oøechy. Z Vegetarian Nutrition & Health Letter, Sep 98, Vol. 1, Number 9

VELKÝ VÝBÌR BIOPOTRAVIN COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1 10 / PRAMENY ZDRAVÍ

RIZIKO KONFRONTACE Možná nejt잚ím z obtížných a nebezpeèných úkolù, které pøed nás staví láska, je uplatòovat vlastní moc s pokorou. Nejobvyklejším pøíkladem je nesouhlas s milovanou osobou. Pøi každé takové konfrontaci vlastnì tomu druhému øíkáme: „Mýlíš se. Pravdu mám já.“ Jestliže muž vyèítá ženì její chladnost, chce tím øíci: „Jsi frigidní, je to tvoje chyba, že na mne nereaguješ s vìtším nadšením, aèkoli jsem sexuálnì i jinak v poøádku. Ty mᚠproblém, já ne.“ Žena, která se zlobí na muže, protože netráví dost èasu s ní a s dìtmi, mu vlastnì naznaèuje: „Pøíliš se vìnuješ práci, a to je chyba. I když je to tvoje práce a ne moje, mám v tom vìtší jasno než ty a vím, že by bylo správnìjší, abys svùj èas a energii investoval jinam.“ Rodièe, partneøi i lidé v jiných rolích to dìlají bìžnì, každou chvíli: rozdávají kritiku napravo, nalevo, støílejí od boku. Taková kritika, pronášená obvykle impulzívnì, ve chvílích hnìvu èi podráždìní, pøispívá spíše k nesouladu a zmatku v tomto svìtì než k jeho vyjasnìní. Pro skuteènì milujícího èlovìka není snadné se odhodlat ke kritice nebo nesouhlasu; ví totiž, jak tìžké je nesklouznout k aroganci. Nesouhlas s milovanou osobou znamená, že se vùèi ní stavím do pozice morální nebo intelektuální pøevahy (pøinejmenším v dané konkrétní oblasti). Opravdová láska však uznává a respektuje jedineènou osobnost a nezávislost toho druhého. Milující èlovìk, který si cení jedineènosti a odlišnosti milované osoby, bude dlouho a peèlivì vážit, než dojde k závìru: „Mám pravdu a ty se mýlíš. Vím lépe než ty, co je pro tebe dobré.“ V životì se obèas stává, že nìkdo ví, co je pro druhého dobré, lépe než on sám; prostì dané vìci lépe rozumí a je v tomto ohledu moudøejší. V takovém pøípadì má tento moudøejší jedinec, kterému záleží na duchovním rùstu toho druhého, pøímo povinnost ho s tímto problémem konfrontovat. Milující èlovìk proto èasto prožívá dilema mezi respektem k nezávislosti milované osoby a odpovìdností, která mu velí zasáhnout a vést, když to ten druhý zjevnì potøebuje. Toto dilema se dá vyøešit jen pomocí pøísného sebezpytování. Musíme peèlivì zkoumat, jaká je vlastnì hodnota naší „moudrosti“ a zda naše potøeba ujmout se vedení nemá nìjakou skrytou motivaci. „Vidím to všechno vskutku jasnì nebo

vycházím ze sporných pøedpokladù? Rozumím opravdu své milované (svému milovanému)? Co když je její (jeho) cesta ta správná a mé nepochopení je dùsledkem omezenosti mého vlastního pohledu? Jsem pøesvìdèen, že milovaná (milovaný) potøebuje zásah zvenèí – nesloužím tím však nìjakému vlastnímu cíli?“ Tyto otázky si ti, kdo skuteènì milují, musejí klást stále. Právì co nejobjektivnìjší sebezpytování je základem pokory a mírnosti. Jak øíká anonymní britský mnich a duchovní uèitel ze ètrnáctého století: „Pokora neznamená nic jiného než pravé poznání sebe sama. Kdo vidí a cítí, jaký vskutku je, je zajisté èlovìk pokorný.“ Kritizovat nebo konfrontovat nìkoho jiného tedy mùžeme dvìma zpùsoby: s instinktivní a spontánní jistotou, že máme pravdu, anebo po pøísném sebezpytování a dlouhých pochybnostech s pøesvìdèením, že ji nejspíše mít budeme. První zpùsob je arogantní; rodièe, manželé, uèitelé a vùbec lidé ho používají dennodennì. Bývá vìtšinou neúspìšný, protože vede spíše k odporu a dalším nezamýšleným úèinkùm než k rùstu. Druhou možností je cesta pokory. Není obvyklá, nebo vyžaduje, abychom opravdu pøekroèili své hranice, ale má vìtší šanci na úspìch a podle mých zkušeností není nikdy destruktivní. Velké množství lidí se z toho èi onoho dùvodu nauèí potlaèit svou instinktivní tendenci kritizovat jiné nebo s nimi nesouhlasit, ale nejdou už o nic dále. Uchýlí se do morálnì nedobytné tvrze pokory a nikdy se neodváží vzít moc do svých rukou. Takovým èlovìkem byl napøíklad jeden kazatel, otec mé pacientky, ètyøicátnice, která trpìla celoživotní depresivní neurózou. Matka této pacientky byla zlostná, agresivní žena, která terorizovala celou rodinu svými výbuchy vzteku a diktátorskými zpùsoby; nezøídka svého muže fyzicky tloukla pøed oèima vlastní dcery. Kazatel se nikdy nebránil a radil dceøi, aby také jako odpovìï na matèino øádìní nastavila druhou tváø a ve jménu køesanské shovívavosti byla vždy uctivá a poslušná. Když má pacientka zahajovala psychoterapii, vážila si svého otce pro jeho mírnost a „láskyplnost“. Netrvalo však dlouho a zaèala chápat, že jeho mírnost je vlastnì slabostí a že ji o správnou rodièovskou péèi pøipravil právì tak otec svou pasivitou, jako matka svým bezohledným egocentrismem. Koneènì zjistila, že otec neuèinil nic, aby ji chránil pøed zlem, které pøedstavovala matka, a vlastnì mu vùbec nevzdoroval. Dcera proto nemìla jinou možnost, než pøijmout jako vzor buï matèin krutý despotismus, anebo otcovu falešnou pokoru. Jestliže je konfrontace pro duchovní rùst nezbytná, ale my jí nejsme schopni, pak je to projev nedostatku lásky stejnì

Chceš být zdráv?

jako nepromyšlená kritika, odsudek nebo jiné formy aktivního poškozování. Pokud rodièe své dìti milují, musí je obèas konfrontovat a kritizovat – mírnì a opatrnì, nicménì aktivnì. Musí jim také dovolit, aby ony konfrontovaly a kritizovaly je. Podobnì musí i mezi milujícími manžely docházet k opakovaným názorovým støetùm, má-li jejich vztah sloužit duchovnímu rùstu obou. Žádné manželství nelze považovat za vskutku úspìšné, pokud muž a žena nejsou nejlepšími kritiky jeden druhého. Totéž platí o pøátelství: podle tradièní pøedstavy by mìlo být bezkonfliktním vztahem, dohodou o vzájemném drbání na zádech, která se opírá výluènì o vstøícnost a zdvoøilost, jak to pøedepisuje dobré vychování. Takové vztahy jsou zákonitì povrchní, bez dùvìrnosti, a název pøátelství ani nezasluhují. Vzájemné láskyplné støetávání je nezbytnou souèástí všech kvalitních a pøínosných mezilidských vztahù; bez ní jsou buï neúspìšné, nebo povrchní. Když nìkoho konfrontujeme nebo kritizujeme, je to proto, že chceme vnést do jeho života zmìnu. Zjevnì existuje mnoho jiných a èasto i lepších zpùsobù, jak ovlivnit prùbìh dìní, než konfrontace nebo kritika, napøíklad náznak, pøíklad, odmìna a potrestání, otázky, povolení nebo zákaz, tvorba zkušeností, spolupráce pøi organizaci a další. Milující osoba by se tímto umìním mìla zabývat. Chce-li povzbudit duchovní rùst druhých, musí v každém jednotlivém pøípadì hledat nejúèinnìjší zpùsob, jak toho dosáhnout. Než zaènou milující rodièe rozhodovat, co je pro jejich dítì nejlepší, musí nejdøíve podrobit peèlivému zkoumání sami sebe a své hodnoty. Teprve pak by se mìli dùkladnì zamyslet nad povahou a schopnostmi svého dítìte a rozhodnout, zda bude úèinná spíše konfrontace než chvála, zvýšená pozornost nebo vyprávìní pohádek atd. Sdìlit nìkomu svùj nesouhlas s nìèím, co prostì

nemùže zmìnit, bude pøinejlepším ztrátou èasu; nejspíše to bude i škodlivé. Jestliže chceme být slyšeni, musíme hovoøit jazykem, jemuž nᚠposluchaè rozumí, a na úrovni, na níž je schopen jednat. Chceme-li milovat, musíme být schopni svou komunikaci pøizpùsobit schopnostem milované osoby. Je tedy jasné, že uplatòovat moc s láskou je nároèné, ale proè by to mìlo být nebezpeèné? Problém je v tom, že èím více milujeme, tím jsme pokornìjší, a èím jsme pokornìjší, tím více nás dìsí, jaký obrovský potenciál arogance se v používání moci skrývá. Jaké mám vùbec právo ovlivòovat život svých bližních? Jakým právem chci rozhodovat, co je nejlepší pro mé dítì nebo partnera (mou zemi nebo celé lidstvo)? Co mi dává právo vìøit tomu, jak vìci chápu já, a pak svou vùli vnucovat svìtu? Jakým právem si chci hrát na Boha? Právì v tom spoèívá nebezpeèí. Kdykoli totiž uplatòujeme moc, hrajeme si ve skuteènosti na Boha, protože se snažíme ovlivnit dìjiny svìta a lidstva. Vìtšina rodièù, uèitelù, vùdcù – vìtšina z nás, kteøí nìjakou moc máme – si to vùbec neuvìdomuje. Uplatòujeme ji arogantnì a bez patøièné sebekontroly, kterou vyžaduje láska. Zùstáváme v blažené, ale destruktivní nevìdomosti o tom, co vlastnì dìláme. Ti z nás, kteøí skuteènì milují a smìøují proto k moudrosti, si to však uvìdomují. Vìdí také, že jedinou alternativou je neèinnost a neschopnost. Láska nás nutí hrát si na Boha s plným vìdomím toho, co dìláme. Milující osoba se ujímá odpovìdnosti právì s tímto tíživým vìdomím; nehraje si proto na Boha lehkomyslnì, snaží se naopak co nejlépe plnit Jeho vùli. G Z nejúspìšnìjší knihy amerického psychoterapeuta a spisovatele M. Scott Pecka „Nevyšlapanou cestou“. Vydalo nakladatelství Argo.

V Jeruzalémì je u Ovèí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u nìho pìt sloupoøadí. V nich léhávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých. Byl tam i jeden èlovìk, nemocný již tøicet osm let. Když Ježíš spatøil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, øekl mu: „Chceš být zdráv?“ Nemocný mu odpovìdìl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mì donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíøí. Než se tam sám dostanu, jiný mì pøedejde.“ (Jan 5,2-7) Ježíš tomu èlovìku klade otázku: „Chceš být zdráv?“ Co byste èekali, že muž odpoví? Místo nadšeného „ano“ zaène uvádìt dùvody, výmluvy, proè zdravý být nemùže. Ježíš se toho muže ptá na jeho touhy, on ale zaène mluvit o svých problémech. Zdá se, že je to právì to, èím se liší optimista od pesimisty. Optimista vidí i v problémech možnosti, pesimista však v možnostech vidí problémy. Jeden vidí pøíležitosti, druhý pøekážky. My lidé rádi mluvíme o problémech. Nejradìji mluvíme o problémech tìch druhých, protože dnes ten, kdo je schopen kritizovat, je považován za inteligentního. O svých problémech mluvíme už ménì, pøesto však mluvíme, protože potom máme pocit, že jsme tím nìco udìlali pro jejich øešení. Jenomže mluvit o problémech ještì neznamená, že budou vyøešeny. Naopak, èasto potom už nevidíme nic jiného, a problémy se nám zdají nepøekonatelné. Ale problémy se dají zvládnout, pokud máme nìjakou vizi, nìjaké sny a touhy. Žel, jedinou touhou mnohých je, aby byli bez problémù. Jenomže to není reálná touha, to je chiméra. Mluvme dnes s Ježíšem o svých touhách, snech, pøedstavách. Pak uvidíme pøíležitost i v problémech, s nimiž se setkáváme na každodenní cestì životem. ThDr. Daniel Duda

PRAMENY ZDRAVÍ / 11

MENOPAUZA JINDE... Opusme západní prùmyslová mìsta pokrytá sazemi, hemžící se nectnostmi a køièící osamìlostí a vydejme se studovat ženy v období pøechodu v jiných krajích. A protože se jedná o kolébku západní civilizace, pojïme do jižní Evropy, do oblastí, které tvoøí jižní a východní pobøeží Støedozemního moøe.

pro ženy

Každý ví, že svìtlo zde neuvìøitelnì záøí, zemì vyniká neobyèejnou krásou... a že muži jsou zde šastní a hrdí, protože být mužem znamená být hlavou rodiny a otcem mnoha dìtí. A mají-li muži dosáhnout naplnìní a nést svùj osud jako muži, jedno je k tomu nezbytné – manželka. Ve spoleèenstvích žijících okolo Støedozemního moøe jsou na sobì muži a ženy tìsnì závislí; muž zde není celým mužem, není-li spojen ve svazek se ženou. Muži zde proto vkládají do hledání manželky veškerou svou sílu a energii. Vìdí, že otec nenechá svou dceru opustit dùm a jít prostì kamkoliv. A proto pøed tím, než získají ruku své milované, musí zaplatit svému budoucímu tchánovi urèitou èástku penìz – anebo její ekvivalent ve zboží – jako záruku. To vùbec neznamená, že by ženy byly kupovány a prodávány jako kusy nábytku, tento zvyk naopak poukazuje na to, že jejich hodnota je velmi vysoká a že jsou zcela nezávislými bytostmi. Otcové nepokládají za moudré svìøovat štìstí svých dcer mužùm, kteøí nedokázali, že jsou schopni postarat se o svou manželku a dìti. Není-li mladý muž dost šetrný a nepracuje-li dostateènì tvrdì, aby dokázal získat dobytek nebo pùdu, je nepravdìpodobné, že dokáže uèinit svou ženu šastnou. Otec dá pøednost tomu, aby jeho dcera zùstala doma, než aby ji vystavil životu plnému mizérie v domu nìkoho, kdo není schopen poskytnout nìjakou záruku. Muži, kteøí se chtìjí oženit, musí proto zaplatit otci své vyvolené vìno, které ona dostane o svém svatebním dni. Vìno, spoleènì s dary od otce, zùstane jejím majetkem. Tito mužové, kteøí mají vysokou sebeúctu, hledají ženy se stejnou charakteristikou; a vìno placené budoucím ženichem a otcem nevìsty je znamením její velké hodnoty. Sòatek je proto pro mladého muže tím nejdùležitìjším. Aby jej dosáhl, pøinese jakoukoliv obì. Když pøijde den, kdy má nevìsta opustit svùj rodný dùm a vstoupit

12 / PRAMENY ZDRAVÍ

do domu svého manžela, obtížena dary, které reprezentují její investici do jejich spoleèného podniku – dary, které navždy zùstanou její a které bude moci svobodnì investovat, aby zvìtšila spoleèný majetek – cítí se jako královna, která vstupuje do svého království. Jak by se nemohla cítit hrdá? Její manžel pro ni opustil svého otce a svou matku. Vybral si ji mezi nìkolika dalšími a nyní budou „jako jeden“, provždy nerozluènì svázáni. Budou sdílet radost i zármutek, nést spoleènou zodpovìdnost, potýkat se se stejnými pøekážkami. Jejich láska je zcela promìní a vytvoøí z nich rodinu – protože dìti na sebe jistì nenechají dlouho èekat. Budou poté spoleèenstvím individualit svázaných vzájemnou odpovìdností a pouty vzájemné úcty a vdìènosti. Vyvolená žena a uctívaná matka – ale støedomoøská žena je také chytrým a nezbytným obchodním partnerem, a to je velmi dùležité. Vede svou domácnost zpùsobem, jakým se na Západì vede podnik. Dohlíží na pracovníky, kteøí pomáhají na poli nebo v domì, nakupuje suroviny potøebné pro øadu svých aktivit, prodává, co vyprodukuje, sama investuje zisk a pøitom nezapomíná na dobroèinnost – její moudrost je všemi uznávaná. Taková žena není žádným objektem – právì naopak! Jedná se o nezávislou osobu, „nad perly cennìjší“. Biblická kniha Pøísloví obsahuje nádhernou báseò, která opìvuje pøednosti takové ženy. (Zajímavé

je, že v židovských domácnostech mìli manželé èíst tento text shromáždìné rodinì pøi západu slunce každý pátek, na závìr pracovního týdne.) Je nepopíratelným faktem, že žena od Støedozemního moøe, a už køesanka, židovka nebo Arabka, zastává od chvíle svého sòatku dùležité sociální postavení. Skuteèností, které si povšimla øada antropologù, je, že toto sociální postavení se s pøibývajícími léty nezmenšuje, ale naopak nabývá významu, a když pøichází klimaktérium (období pøechodu), vìtšina tìchto žen je na vrcholu své slávy. Z jejich synù se stávají dospìlí mužové a z jejich dcer dospìlé ženy. Rodina se rozrùstá a jejich moc úmìrnì tomu roste také. I když ztratí své vlastní dcery, získají snachy a bude jim tak dáno vládnout nad skvìlým velkým domem – a to až do konce jejich dnù. Jak èas ubíhá, tyto ženy se stávají stále více støedobodem lásky, vìrnosti a uctívání svých manželù, synù, jejich manželek i vnouèat. Silná sebeúcta tìchto žen je zcela zøejmá. Jsou šastné, že jsou ženy, protože jsou hrdé na to, že jsou matkami. Jejich dìti, zvláštì jejich synové, jim dávají identitu – synové jimi pøivedení na svìt, jimi odkojení a vychovaní, synové dosud milovaní a s láskou opatrovaní – i dcery, které porodily dìti jejich budoucím manželùm, jim pøinášejí vìdomí velké sociální dùležitosti. Zvláštì, když jsou jejich dìti v chování skromné a každý ví, že budou bohatì

obdarovány otcem, který si je dobøe vìdom jejich velké ceny. Jedná se o velmi zvláštní ženský svìt a odložíme-li stranou naše západní pøedsudky, snadno nazøíme, že støedomoøská žena, by „ovládanᓠsvým otcem a poté svým manželem, je oproštìna od mnoha stresù a vede od narození až do smrti velmi stabilní život. Jedná se o podnikavou, ambiciózní ženu, která je v rámci své domácnosti zcela nezávislá, plodná a aktivní. Ano, jistì, tyto ženy žijí v hranicích domu svého manžela, ale žijí intenzivním, svobodným a dùstojným životem. To ale není všechno! Existuje ještì jeden dùležitý aspekt, který musíme pochopit, chceme-li porozumìt tomu, proè se tyto ženy pøi pøíchodu menopauzy necítí být v úzkých. To, že nemusí soutìžit s druhými ženami, že se nemusí snažit udržet si za každou cenu svou krásu (aby si jí nìkdo vùbec povšimnul èi ji ocenil), silná sebeúcta, která se s pøibývajícími léty ještì stupòuje, autonomie pøi vedení dìtí, služebnictva i obchodních záležitostí, to všechno totiž není dostateèným vysvìtlením toho, že období pøechodu není pro ženu žijící v oblastí Støedomoøí žádnou zvláštní událostí (která probíhá do tak znaèné míry prakticky bez povšimnutí). Musíme se podívat hloubìji. G   

pokraèování pøíštì

Z knihy „Menopause: A New Approach“ kanadské spisovatelky Daniele Starenkyj. Autorka se zabývá otázkou, proè se v naší kultuøe stala menopauza nenormální stavem, který vyžaduje terapeutickou intervenci. Jsou ženy obìtí životního stylu, který podrývá samotné základy jejich existence?

PØED DEŠTÌM Pøedpotopní svìt neznal d隝. Vìøíme-li biblické zprávì, dá se to dokázat jednak veršem: (I. Mojžíšova 2,5.6) „... nebo Hospodin Bùh nezavlažoval zemi deštìm ... Jen záplava vystupovala ze zemì a napájela celý zemský povrch,“ a dále tou skuteèností, že se poprvé objevila duha na obloze až po potopì. Vznik duhy je dnes dokonale objasnìn. Jedná se o rozklad bílého svìtla na jednotlivé svìtelné vlnové délky a to tím, když svítí slunce a souèasnì prší. Sluneèní paprsky potom procházejí pøes kapièky vody a tím dochází k jejich rozkladu na spektrální barvy. Kdyby v prùbìhu pøedpotopní doby pršelo, tak by musela nastat okolnost, že by se objevila duha. Další dedukcí lze pøipustit i tu myšlenku, že v pøedpotopním svìtì nebyly ani vodopády, nebo tam za sluneèního poèasí vzniká rovnìž duha. To by znamenalo, že v tu dobu nebylo žádné skalnaté pohoøí, které by mohlo dát vznik vodopádùm. Voda, která se pøes den z moøe odpaøila, kondenzovala v prùbìhu noci a ve formì mohutné rosy zavlažovala zemi. Z toho také potom vyplývá, že nebylo bouøek, vichøic, nebyly záplavy, nebylo zemìtøesení, ani vulkanické èinnosti.

NETVOØILY SE FOSILIE Za takových ideálních podmínek, kdy nevznikaly žádné katastrofy, se nemohly ani vytváøet žádné fosilie. Organismy, které zmíraly, se pøirozeným zpùsobem rozkládaly a tlely. Maximálnì mohly nìjaké stopy zanechat mikroorganismy a nejjednodušší jednobunìèní živoèichové. Tak je možné vysvìtlit záhadu, kterou marnì øeší evolucionisté, že se totiž život objevuje bezprostøednì až v kambriu.

Za ideálních podmínek, kdy nedocházelo k žádným katastrofám, se ani nemohly vytváøet žádné fosilie. Organismy, které zmíraly, se pøirozeným zpùsobem rozkládaly a tlely.

V sedimentech kambria se nalézají miliardy a miliardy fosilií vysoce komplikovaných živých organismù. Nalézáme mezi nimi houby, korály, medúzy, èervy, mìkkýše a korýše. Tito živoèichové jsou tak vysoce a komplikovanì organizováni, že by podle opatrných evoluèních odhadù potøebovaly nejménì 1,5 miliardy let, aby se vyvinuly. Co se však nalézá v horninách, které jsou starší než kambrium? K tomuto problému se vyjadøuje geolog Axelrod: „Ani jediná jednoznaènì vícebunìèná fosilie nebyla nikdy nalezena v prekambrických horninách... Dnes je známo mnoho ložisek sedimentárních hornin, které bez pøerušení jsou bezprostøednì pod vrstvami kambrickými se spoustou vícebunìèných fosilií. Tyto sedimenty by se oèividnì hodily pro uchování a zachování fosilií, nebo jsou èasto identické s vrstvami nad sebou obsahujícími fosilie, a pøece se v nich žádné fosilie nenalézají.“ Tak došlo podle fosilních nálezù k náhlému a velkému propuknutí života na vysokém stupni organizovanosti. Nalezené fosilie nedávají ani v sebemenším náznak, že by tato kambrická zvíøena pocházela z nìjakých pøedešlých pøedkù. Nebyla nalezena ani jedna fosilie, na níž by se dalo pohlížet jako na pøechodnou formu mezi jednotlivými kmeny zvíøecí øíše. Pøi svém prvním výskytu byly tyto typy mìkkýšù už stejnì jasnì rozlišeny jako dnes. Tak byli trilobiti vždy trilobiti, ramenonožci byli vždy ramenonožci, koráli nebyli nikdy nic jiného než koráli, medúzy byly vždy medúzy atd. Ta skuteènost, že v kambrických vrstvách se nenalézají vyšší živoèichové – obratlovci a savci, neznamená, že by v tu dobu ještì neexistovali. Z hlediska biblického a z hlediska potopy se to dá lehce vysvìtlit tím, že první vody, které pøišly na svìt, spláchly pouze malé živoèichy. Vyšší formy života mohly tomuto prvnímu náporu ještì utéci.

ŽIVOÈIŠNÁ Ø͊E

tajemství potopy

To, že se nemusí snažit zùstat krásnou, aby si jí nìkdo všimnul, silný pocit sebeúcty, který se s pøibývajícími léty ještì stupòuje, autonomie pøi vedení dìtí, služebnictva i obchodních záležitostí, to všechno ještì plnì nevysvìtluje fakt, že klimaktérium není pro ženu žijící v oblasti Støedomoøí žádnou zvláštní událostí.

Horniny a v nich uchované fosilie svìdèí o tom, že v pøedpotopní dobì, tedy za celosvìtovì pøíznivých klimatických podmínek, bylo vìtší rozšíøení organismù do všech èástí zemì, existovala vìtší rozmanitost druhù a odrùd, nežli kdykoliv potom na Zemi a živoèichové dorùstali do vìtší výšky a objemu, než je tomu dnes. Napø. ve státì Alberta v Kanadì jsou nalézány kostry dinosaurù rùzných druhù v tisících exempláøích, od velikosti kohouta až po obludy tøicet metrù dlouhé. Na území Kansasu

pokraèování na další stránce

PRAMENY ZDRAVÍ / 13

EKOLOGICKÉ MYCÍ, ÈISTÍCÍ A PRACÍ PROSTØEDKY ECOVER COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1 dokonèení z pøedchozí stránky v USA byly nalezeny pozùstatky vodního plaza, který je asi patnáct metrù dlouhý. Pokud jde o létající plazy, byla nalezena kostra s hlavou dlouhou témìø jeden metr a s rozpìtím køídel pøes šest metrù. Brontosaurus byl nejvìtším zvíøetem pøedpotopního svìta. Jeden takový exempláø tohoto prehistorického giganta je v muzeu v New Yorku. Je dvacet tøi metrù dlouhý a podle odhadu pøírodovìdcù by vážil asi tøicet osm tun. Byly nalezeny zkamenìlé hlemýždí skoøápky o prùmìru až padesát centimetrù. Nìkteré pravìké kobylky mají rozpìtí køídel až osmnáct centimetrù, nìkteré vážky tìla dlouhá až ètyøicet osm centimetrù a rozpìtí køídel šedesát jedna centimetrù. Ve státì Alberta v Kanadì byly nalezeny zkamenìlé pozùstatky prehistorického netopýra, který má rozmìry naší ovce s hlavou podobnou krokodýlí hlavì a s rozpìtím køídel 4,5 metru. Atd. atd. Nejvìtší zoologické zahrady se svými živoèichy posbíranými ze všech koutù svìta jsou ubohými sbírkami ve srovnání se živoèišstvem, které døíve žilo na naší zemi. Prof. Walace má pravdu, když praví: „Je proto zøejmé, že žijeme ve svìtì ochuzeném po stránce zvíøeny. Nebo nejvìtší a nejpodivuhodnìjší druhy zmizely.“ Všichni živoèichové v pøedpotopní dobì žili ve zcela jiných klimatických podmínkách, než jsou dnes. Tato skuteènost vedla k tomu, že se vytváøely jiné poddruhy, jejichž fosilní pozùstatky dnes klasifikujeme jako vymøelé druhy urèitých zvíøat. Ty skuteènì vymøely, nebo pøi potopì byly zachránìny jen základní typy èeledí. Po potopì nastaly zcela odlišné klimatické podmínky, které vedly k vytváøení nových poddruhù, se kterými se setkáváme dodnes. G

Z knihy ing. Blahoslava Balcara „Tajemství potopy“. Knihu vydalo nakladatelství Nový život.

14 / PRAMENY ZDRAVÍ

ZA VESELOU SKROMNOSTÍ Míval jsem v mládí radost z téhle hry, mistrnì jsem ji hrával. A cítím radost i dnes, kdy ji pro tebe píšu, mùj dosud penìz a vìcí chtivý bratøíèku. Vzpomínám na svou dávnou skromnost a tìším se, že snad i tobì – ale kdo ví? – jí zpùsobím radost. Nejkrásnìjší je pùsobit radost, dopisem, úsmìvem, podáním ruky, milováním, slovem, hrou na veselou skromnost. Chtìl jsem kdysi obstát ve vesmíru bez vìcí, penìz, takøka bez jídla. Nejvyšší, nesplnitelná hra, musel jsem se jí nakonec vzdát. Ale bojoval jsem o každou malièkost, snažil jsem se žít s co nejménì vìcmi, penìzi, jídlem. Zdánlivì pøízemní hra, ale krásná. Nehrál jsem ze šetrnosti ani z lakoty, chtìl jsem se jen zbavit hmoty a také mnì bylo líto pøírody. Kdyby všichni žili jako já (domníval jsem se), vydržela by zemìkoule, její lesy, vody, hlubiny i povìtøí o nìkolik tisíciletí déle, než vydrží takhle. Lidé by ménì potøebovali, ménì vyrábìli. Zemì by zùstala èistá, západy slunce by byly prùzraènìjší, lidé lepší. Ale nenacházel jsem pøíliš následovatelù, i když jsem nežádal nic mimoøádného. Nepøišel jsem zrušit novovìk a nikoho nenutil žít v bídì, chtìl jsem pouze veselou skromnost. Byl jsem pro tu hru dobøe vybaven. Za války jako chlapec jsem vidìl nouzi.

Zdaleka jsem nehynul hlady, ale nauèil jsem se nežít v opièím nadbytku. Po válce jsem dostával od rodièù smìšné kapesné. Kamarádi mìli víc, dalo námahu nezatrpknout, ale podaøilo se to, nezaèal jsem hru na trpkou skromnost. Na cestách jsem chtìl daleko a vysoko dojít a k tomu byla skromnost nezbytná: s tìžkým batohem daleko nedojdeš. Nosil jsem v nìm nejradìji nejen lehké, ale i jednoduché vìci, protože jsem chtìl být co nejménì závislý na lidech, na jejich dùvtipu a výrobcích. Dìlal jsem vìci, které mìly chránit zemìkouli pøed zkázou, která na ni stejnì èeká, a pøi tom jsem posiloval svoje sebevìdomí pøežít jen s tím, co umím. Zkus to také a neutrpíš škodu, bratøíèku. Antický filosof napsal ve svých myšlenkách o štìstí a mravnosti již pøed tisíciletími, že nejpøíjemnìji užívají pøepychu ti, kdo jej nejménì potøebují. Ve stáøí budeš s radostí vzpomínat na doby, kdys takøka nic nepotøeboval. K radosti, ke štìstí, k milování nepotøebuješ vùbec nic. Obnaženou duši, nahé tìlo. Vzpomínám na nejkrásnìjší dobu svého manželství, na zaèátek. Na podlaze ležel jen slamník, sláma zašitá v hrubém plátnu. Pod dìravou dekou dva horké dechy. Nic víc v místnosti nebylo. Z tak krásného zaèátku, úplné chudoby, z èiré sobìstaènosti dvou dechù lze dlouho žít. Nauè se skromnosti, mùj po majetku bažící bratøíèku! Musí ti pøestat záležet na vìcech, šatech, penìzích, jídlech, ani nevíš, co všechno tím získáš! Vìtšina lidí touží po vìcech, na jejich získání zmaøí takøka všechny prostøedky. Chtìjí mít stále nové lesklé hraèky, touží se nazobat barevných titìrností. Stále zobají nové a jako z neumdlévajících øití z nich do smetiš vypadávají jen málo opotøebované a dosud užiteèné vìci. Blažení lidé, kteøí z lítosti nad

zemìkoulí a z úcty k lidské práci sbírají pohozené vìci a vracejí jim život. Odhazování nepatrnì opotøebovaných vìcí a nadbyteèných jídel dosáhlo v našich zemích tak vysokého stupnì, že se podobá pøírodnímu jevu a není nutno se stydìt ho využít. Zahoubaøit si na smetištích, zarybaøit v popelnicích. Jako lovci odcházeli kdysi ulovit zvìø, mùže potøebný èlovìk u nás odejít tam, kde nalezne nebo kde mu dají všechno, co potøebuje k životu. Nádobí, jídlo, lyže, nábytek, tužku, šaty, bicykl, sešit, ruksak, deku, provaz, knihu, sekeru, boty, kamna, lžíci, všechno. Ne z lásky, ale z vdìènosti za to, že je zbaví pøítìže, kterou hned nahrazují novou. Lze žít takøka zadarmo, vìtšina z nás žije v èarovném lese, v høíšném nadbytku. Odhazování starých, dosud užiteèných vìcí pøipomíná vraždy. S èím jsi zestaral, co ti bylo vìrné a sloužilo ti, cos mìl rád, to si pìknì po eskymácku ponech až do smrti, bratøíèku! Nùž, hrnec, dùm, manželku, loï, všechno. Marnìní vìcí je høíšné. Co mùže být krásnìjšího než do úplného roztrhání nosit starý batoh? Žluklý, tibetsky vyhlížející vak, o kterém víš, že s tebou prošel krásné kraje, nosil tvoje vìci a pomáhal ti žít, prožil s tebou dobré i zlé? Jak ho mùžeš odhodit a koupit si nový? Pohoršujeme se nad ještì bohatšími zemìmi, kde se zbytky jídla vyhazují zároveò i talíøe a pøíbory, kde za mìsty mají nedohledná smetištì. Eskymák, který nevyhodí ani vypálenou sirku èi ohnutý høebík, by zase ustrnul nad námi. Bez ohlédnutí odhodíme vìc, na které pracoval vesmír, èas a lidský dùmysl. Vìc, která mùže ohøát jídlo, spravit loï nebo lyže, naèerpat vodu nebo svìtlo, desítky dobrých vìcí. Nelze pøirozenì skladovat celý život tisíce prázdných plechovek, ale lze žít bez konzerv. Vìzeò by se zhrozil, kdyby vidìl, jak vyhazuješ èistý list papíru. Na pouhý útržek by napsal zprávu, která by ho vysvobodila, báseò, který by ho uèinila nesmrtelným. Nelze opatrovat celý život papíry, ale lze jich vyrábìt ménì. Byly by vzácnìjší, lidé by si jich více vážili. Staèí málo, zejména na cestách, mùj zbyteènostmi obtìžkaný bratøíèku! Ukaž mi, bez èeho se obejdeš, a øeknu ti, vezmu-li tì s sebou. Uè se nosit stále ménì.

Pak budeš lehouèký. Kdysi jsem nosil batoh, který jsem ztìží uzvednul. Dusal jsem tìžce, pomalu, neradostnì. Nesl jsem pilu, sekeru, vaøiè, petrolej, baterku, lékárnu, náhradní boty, mnoho jídla, snad abych nezahynul hlady. Dnes lehce létám nad karpatskými horami, nic nepostrádám. Vìtve lámu rukou, na ohni uvaøím rychleji, za tmy uléhám po pamìti, boty suším pod hlavou, hlady jsem dosud nezahynul. A lékárna? Èesnek na všechny nemoci, na odøeniny vlastní moè. Ale píšu asi nadarmo, posun hodnot pozoruji i sám na sobì. V dìtství jsem se vysmíval svojí babièce, která odmítala vyhodit staré noviny. Dnes se moje dìti vysmívají mnì, že se hrozím toho, že by neváhaly vyhodit pøeètenou knihu. Babièce staèilo k nebeskému pocitu sobìstaènosti a hrdosti, že si umìla vypìstovat obilí a napéci chleba. Nejèistší pokoj v duši. Dnes je to t잚í, z nákupu chleba za snadno vydìlané peníze se hrdost nerodí. Vìtšina lidí touží po nových šatech, vrkají rozkoší, obalí-li tìlo novými látkami – ty ale miluj staré šaty! Obávᚠse, že ti takový odìv uškodí, že bez nových a slušivých šatièek, knoflíèkù a jalových límeèkù jsi vyøízen a nemᚠu dívek nadìji na lásku? Podceòoval bys je, alespoò ty, který stojíš za milování. Z muže musí vanout duch a síla myšlenek, a pak si mùže tøeba šlapat po roztrhaných kalhotách a pøesto ho hluboké lesní duše s temnì lesklýma oèima a divokou vùní budou obdivovat. Život by za nìho položily, budou toužit vedle nìho usínat. Není jich mnoho, jedna ze sta, ale stojí za to kvùli nim žít. Neobávej se starých kalhot. Co je staré, není ještì smìšné. Nedbej na lidi, neøiï se jejich vkusem. Plážoví hejsci, ze kterých nezáøí duch, ale knoflíèky, ti budou ještì závidìt a marnì tì napodobovat. Nikdy si ale neohrnou nohavice nad kotníky tak samozøejmì, nádhernì a lhostejnì jako ty. Vìtšina lidí touží po penìzích, jsou ochotni kvùli nim utrpìt škodu na duši. Ale i penìz staèí málo. Máš-li jich dvojnásob, neprožiješ dvojnásob krásné dny na horách a v lesích. Použiješ-li je na dopravu, budeš jen nìkde rychleji, to je všechno. Letadlo je nejrychlejší a nejdražší, nic cestou neuvidíš. Vlakem cestuješ levnìji a pomaleji. Je to lepší. Pìšky jdeš témìø zadarmo, jen za úhradu tìlesných sil. Mnoho tak uvidíš a prožiješ. Drž se chùze, bratøíèku! Nejkrásnìjší je už ani nejít, jen sedìt nebo ležet, hledìt dolù z hor, všechno vidìt. Dýchᚠlahodný vzduch, mraèna plují, peníze k tomu nepotøebuješ. Tehdy budeš jako onen dávno zemøelý muž, zprvu nejbohatší král Indie, pozdìji nahý svìtec: „Osvobozen od pout zisku, marných nadìjí a strachu z pádu, nebyl již pánem zemì, ale sebe sama. Nemaje nic, vlastnil všechno“.

Jeden antický filosof napsal ve svých myšlenkách o štìstí a mravnosti již pøed tisíciletími, že nejpøíjemnìji užívají pøepychu ti, kdo jej nejménì potøebují. Koneènì vìtšina lidí touží po jídle, osvìdèují v nìm jen malou skromnost. Musí-li se již uskrovnit, pak to není veselá skromnost. Jsou mlsní a líní. Plné láhve do hor donesou, ale prázdné zpìt již ne. Pohodí je v lese. Mlsnost je odporná, neúcta k jídlu odpornìjší. Starý chléb je nutno dojídat. Nejde o nìkolik haléøù, ale o zásadu, o úctu k tomu, co nás udržuje živé pod sluncem. Vìtšina bratøí ve svìtì má takový nedostatek, že mnozí hynou hlady. Vidìl jsem v jednom èasopisu barevný celostránkový snímek (škoda papíru, barev i práce pro nìj): unylý mladík na nìm zamaèkával nedokouøenou cigaretu o vejce na slaninì... Daleko je onen mladík od starce v balkánských horách, kterého jsem kdysi navštívil. Pøipravoval si zásoby na zimu. V chladné síni stálo šest sudù. Staøec zvedal víka: kyselé zelí, povidla, ovèí tvaroh, sádlo, med, slaneèky. V rohu stály tøi pytle. Mouka. Hrách. Sùl. Na stìnì visel pletenec èesneku a jakési byliny, na zemi hromada kukuøièných klasù. Pak již tam nebylo nic. Staøec vypadal zdravì, šastnì se usmíval, zdálo se, že má všechno, co potøebuje na pìt mìsícù tmy a chladu. I ty buï skromný a veselý, bratøíèku! Nepouli oèi na nové vìci a drž se starých. Jdi a jez, co ti dají, nic si neoškliv. Nauèíš se tak pøežít tìžké cesty. Snad bys obstál i ve válce, nepropadl beznadìji v nouzi, neobìsil by ses ve vìzení. Buï k sobì tvrdší! Budeš-li chtít, najdeš sta zpùsobù, jak se nauèit skromnosti. Nìkdy je to nepøíjemné, témìø to bolí, ale jde to vždycky. A kdyby sis smìl nìkdy vybrat mezi nadbytkem penìz, bohatstvím, které kazí, a mezi malou chudobou, zvol si chudobu! Ne nouzi a bídu, ty jsou špatné, ale ptaèí chudobu, která prospívá a pomáhá vést k veselosti a bezstarostnosti. G

životní styl

Odhazování nepatrnì opotøebovaných vìcí a nadbyteèných jídel dosáhlo u nás tak vysokého stupnì, že se podobá takøka pøírodnímu jevu.

Z knihy Miloslava „Karpatské hry“.

Nevrlého

PRAMENY ZDRAVÍ / 15

Na skalnatém pobøeží, kde je pomìrnì velké nebezpeèí èastého ztroskotání, byla jednou jedna malá zchátralá záchranná stanice. Vlastnì to byla jen chatrè a u ní jedna loï. Tìch málo lidièek, kteøí stanici obývali, však byli velice obìtaví – bez ustání pozorovali moøe a bez ohledu na nebezpeèí vyrazili tøeba i za bouøe, pokud se jim zdálo, že vidí ztroskotávající loï. Takto zachránili mnoho životù a to stanici proslavilo. A jak jejich sláva rostla, rostla i touha lidí z okolí zaèít s nimi nìjak spolupracovat. Štìdøe nabídli svùj èas i peníze, aby mohli být pøijati noví èlenové, koupeny nové lodì a vycvièeny nové posádky. I chatrè nahradili pohodlnou budovou, která lépe uspokojovala všechny potøeby zachránìných. Nicménì, jelikož lodì pøece jen neztroskotávají každý den, stala se místem, kam všichni rádi chodili, nìèím jako místním klubem. A jak èas plynul, èlenové natolik uvízli ve víru spoleèenského života, že témìø ztratili zájem o zachraòování, aèkoli své odznaky s ušlechtilým heslem nosili i nadále a velmi si na nich zakládali. Vlastnì to byla pìkná otrava, když už nìkoho pøed hlubinami moøe uchránili, protože ztroskotancùm bylo èasto špatnì a taky byli špinaví a vždycky zneèistili koberce i nábytek. Brzo se spoleèenský život klubu natolik rozrostl, že se témìø pøestalo zachraòovat a nìkolik èlenù se proti tomu na schùzi ohradilo; trvali na tom, že se musí vrátit ke své pùvodní èinnosti a smyslu existence. Hlasovalo se tedy a tìmto nespokojencùm – tvoøícím, jak se ukázalo, mizivou menšinu – bylo navrženo, a z klubu vystoupí a založí si jiný. A to také udìlali, kousek dál po pobøeží, a vedli ho tak nesobecky a smìle, že je za nìjaký èas jejich odvaha proslavila. Naèež se rozšíøila èlenská základna, došlo k rekonstrukci jejich boudy ... a jejich ideály vzaly za své. Když touto oblastí projíždíte dnes, jistì vám neunikne, že pobøeží je exkluzivními kluby pøímo poseto. Každý z nich je oprávnìnì hrdý na svùj vznik a svou tradici. Sem tam ještì v této oblasti nìjaká loï sice ztroskotá, ale nikoho to, zdá se, pøíliš nezajímá.

16 / PRAMENY ZDRAVÍ

DISCIPLÍNA

MÁ SVÁ RIZIKA Když si vzpomenu na svoje dìtská léta, uvìdomuji si, že vždy, když se moje maminka rozhodla, že si zasloužím zvl᚝ dùrazné pouèení, vìdomì podstupovala riziko, že ji nepochopím. Žili jsme v té dobì v Anglii ve dvoupatrovém domì. „Proces výchovy“ probíhal obyèejnì ve vstupní hale. Mìli jsme tam pøedsíòovou stìnu se zrcadlem, bylo tam místo, kam se také vìšely klobouky a deštníky, a uprostøed byla zásuvka na rukavice. V ní byly uloženy i dva kožené øemeny. Vlastnì nikdy jsem se nedozvìdìl, proè byly dva, dodnes si ale dokážu pøedstavit ten zlovìstný zvuk, když maminka otvírala zásuvku a jeden z nich vyndávala. Potom jsme šli spolu ke schodùm. Maminka si sedla a viník zaujal pøimìøenou polohu. Obvykle jsme spolu nejdøíve diskutovali o podstatì a závažnosti spáchaného pøestupku – a potom pøišlo rytmické svištìní øemenu. Èím závažnìjší byl pøestupek, tím déle trvalo naše „posezení“. Nevzpomínám si, že bych nìkdy v té bolestivé pozici uvažoval: „Jak laskavá a milující je moje maminka, když mì takhle vychovává! Jak je dobrá, když je ochotná riskovat, že ji nepochopím, nebo že ji dokonce zaènu nenávidìt, nebo že budu poslouchat jen ze strachu!“ Naopak, vím, že tehdy jsem mìl v sobì úplnì jiné pocity. Když bylo po všem, musel jsem nìjaký èas zùstat sedìt na spodním schodu a za-

myslet se nad tím, co jsem provedl. Døíve než jsem se mohl opìt vrátit ke svým hrám, musel jsem vyhledat maminku a ujistit ji, že se polepším. Potom následovaly polibky a objetí. Nìkdy moje pokání nepøicházelo právì nejrychleji. Vzpomínám si, že obèas jsem vylezl na vyšší schod a odtud jsem pøes barevné mozaikové okno sledoval trávník a kvìtiny. Ale nikdy jsem se nedokázal na maminku hnìvat pøíliš dlouho, ani pocit strachu z ní dlouho netrval. Moje maminka se vždycky dokázala ovládnout. Vìdìli jsme, že je pro nás dìti ochotná udìlat všechno. Vždycky si našla èas, aby nás vyslechla, její trpìlivost se zdála být bezmeznou. Když jsme byli úspìšní, byla na nás hrdá – a když se nám nìkdy nedaøilo, dokázala nás pochopit. Nedávno jsem dùm, ve kterém jsme bydleli, po dlouhé dobì opìt navštívil, a samozøejmì jsem nezapomnìl podívat si i na spodní schod. Barevná mozaiková okna tam stále ještì byla, schùdek mi však pøipadal menší než v dobách, kdy jsem na nìm sedával. Na bolest a zahanbení, které jsem tehdy pocioval, jsem nìjak nedokázal vzpomenout. A když jsem pøemýšlel o své mamince, která už mnoho let není mezi živými, pocítil jsem zvláštní teplo – tentokrát však jinde než v dobách, kdy jsem dostával za vyuèenou øemenem! Doufám, že nikdy nezapomenu na význam našich „setkání“ u spodního schodu. Nám dìtem to pomohlo nauèit se velmi dùležitou pravdu o Bohu. I když jsme maminku nepochopili okamžitì, ona byla ochotná èekat. A kdybychom se jí jako dospìlí kvùli tomu, jak nás vychovávala a trestala, báli nebo ji nenávidìli, urèitì by ji to velmi trápilo. Ale naše maminka nás

milovala natolik, že byla ochotná podstoupit i toto riziko. I ty by ses tak zachoval? Rodièe a uèitelé urèitì dobøe chápou, co znamená takhle riskovat. Pøestavte si, že jste uèitelkou žákù na prvním stupni základní školy a dìti i veøejnost vás znají jako dùstojnou ženu, která se dokáže ovládat. Za celé dlouhé roky, co už uèíte, jste na své malé žáèky nikdy nezvýšila hlas. Ale právì nyní jste od øeditele dostala dùležitou informaci, že budova školy je v plamenech. Máte se postarat o to, aby dìti opustily uèebnu tak rychle, jak je to jen možné. Obrátíte se k dìtem a klidnì jim oznámíte, že ve škole hoøí. Ve tøídì je však velký ruch, protože je právì pøestávka. Nikdo si ani nevšimne, že stojíte pøed tabulí. Byla byste schopná z lásky ke svým žákùm zakøièet? A kdyby ani to neupoutalo jejich pozornost, vylezla byste na stùl nebo hodila mezi dìti mokrou houbu? Dìti by si nakonec všimly, že se dìje cosi neslýchaného – jejich dobrá a milá paní uèitelka stojí na stole, køièí a rozhazuje rukama jako nikdy pøedtím, poprvé ji vidí rozzlobenou! Dìti by se v úžasu rychle posadily na místa, vždy to nezvyklé divadlo je tolik vystrašilo! „Dìti, já se na vás vùbec nehnìvám,“ zaèala byste vysvìtlovat. „Jednoduše jsem se snažila získat vaši pozornost. Víte, budova školy hoøí a nechci, aby se vám pøihodilo nìco zlého. Takže rychle nastupte, seøaïte se a druhými dveømi opustíme uèebnu.“ Co je projevem vìtší lásky? Odmítnout zvýšit hlas, aby se dìti nepolekaly, nebo riskovat, že se nás žáci sice budou bát, nepochopí nás a ztratíme pøed nimi svou dùstojnost – ale dìti, které nám byly svìøeny, zachráníme? Proè Bùh na Sínaji zvýšil hlas?

dìti a rodièe

Pøedstavte si, že byste stáli pod horou Sínaj v ten slavnostní den, kdy Bùh sestoupil, aby mluvil s dìtmi Izraele. Celý vrch se tøásl od pøítomnosti Boží. Bylo vidìt blesky, oheò a dým, bylo slyšet hømìní a velmi silný zvuk trouby. A Bùh øekl Mojžíšovi: „A se lid nepøibližuje k hoøe. Kdyby se nìkdo dotkl hory, a už èlovìk nebo zvíøe, musí být ukamenován nebo zastøelen šípem. Postav kolem hory ohradu. Jestli by nìkdo pøešel za ni, aby mì vidìl, musí zemøít.“ (Viz Ex 19,10-25) Lidé se tøásli strachy. „Všechen lid se chvìl a zùstal stát opodál.“ (Ex 20,18) I když Bùh zázraènì vysvobodil Izraelce u Rudého moøe a štìdøe je zaopatøoval

Co je projevem vìtší lásky? Odmítnout zvýšit hlas, aby se dìti nepolekaly, nebo riskovat, že se nás žáci sice budou bát, nepochopí nás a ztratíme pøed nimi svou dùstojnost - ale dìti, které nám byly svìøeny, zachráníme? vodou a potravou, oni se pøesto celou cestu z Egypta až k Sínaji chovali neuctivì, reptali a naøíkali. Jak si pak Bùh mohl získat a také udržet jejich pozornost, aby jim toho o sobì mohl zjevit ještì víc? Mìl s nimi mluvit nìžnì „tichým a jemným hlasem“, tak jako pozdìji hovoøil s Elijášem u jeskynì? (1 Kr 19,12) Mìl si sednout a plakat nad Izraelem, jako to udìlal o nìkolik století pozdìji, když sedìl na hoøe u Jeruzaléma a plakal nad svým lidem? (L 19,41-44; 13,34; Mt 23,37) Ne. Jedinì dramatický projev jeho majestátu a moci mohl vzbudit respekt u tohoto nedisciplinovaného davu v poušti. Ale považte to riziko, jakému se Bùh vystavoval! Takovým jednáním riskoval, že ho lidé nepochopí a budou ho považovat za hrozné božstvo, které je sotva možné milovat jako pøítele! Bohu však zùstávaly jen dvì možnosti: Buï takové riziko podstoupit, nebo úplnì ztratit kontakt se svým národem. Kdyby si nezískal jejich respekt, vùbec by ho neposlouchali a nebrali by vážnì ani jeho naøízení. Bùh je ochotný radìji riskovat, že jeho dìti se ho budou nìjakou dobu bát, dokonce ho i nenávidìt, než aby s nimi úplnì ztratil kontakt. G

Graham Maxwell, autor knihy „Sluhové nebo pøátelé“ (z níž pochází naše ukázka), píše o Bohu, který nechce, abychom byli jen jeho poslušnými sluhy, ale touží po tom, abychom byli jeho chápajícími pøáteli. Knihu vydalo nakladatelství Avent-Orion.

VEGETARIÁNSKÁ RESTAURACE COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1 9-21 hodin (v sobotu zavøeno) Jistý knìz sedìl za stolem u okna a sepisoval svoje kázání o Boží prozøetelnosti, když tu najednou uslyšel cosi jako výbuch. Brzy nato uvidìl lidi zmatenì pobíhat sem a tam a dozvìdìl se, že se prolomila hráz pøehrady, øeka se vyplavila ze svých bøehù a všechno obyvatelstvo má být evakuováno. Knìz pozoroval, jak voda na ulici pomalu stoupá. Chvíli mu trvalo, než v sobì potlaèil pocit panického strachu, jenž rovnìž stoupal, ale pak si øekl: „Pøipravuji kázání o Prozøetelnosti a dostal jsem tedy šanci demonstrovat obsah kázání sám na sobì. Nebudu prchat jako všichni ostatní. Zùstanu tady a budu vìøit Boží prozøetelnosti, že mì zachrání.“ Když voda dosahovala úrovnì jeho okna, jel kolem èlun plný lidí. „Skoète za námi, otèe,“ volali na nìj. „Ach, kdepak, moji milí,“ øekl knìz sebejistì. „Vìøím, že mì zachrání Boží Prozøetelnost.“ Nakonec se však musel vyšplhat na støechu a když se voda dostala až tam, jel kolem další èlun a všichni lidé v nìm knìze pøemlouvali, a jede s nimi. Ten znovu odmítl. Pak vyšplhal až na vrcholek zvonice. Když už mu voda sahala po kolena, objevil se policista v motorovém èlunu; pøijel jen kvùli tomu, aby ho zachránil. „Dìkuji, ale nechci, pane,“ pravil otec klidnì a s úsmìvem. „Dùvìøuji Bohu, víte. On se o mne postará.“ Když se knìz utopil a dostal se do ráje, ze všeho nejdøív si šel k Bohu postìžovat. „Tolik jsem Ti vìøil! Proè jsi nìco nepodnikl a nezachránil mne?“ „No tohle,“ divil se Bùh, „vždy jsem ti poslal tøi èluny.“ Ukázky z knihy A. de Mella: „Modlitba žáby (1)“ Vydalo nakladatelství Cesta.

PRAMENY ZDRAVÍ / 17

AKTUALITY CL S éterickými oleji za lepším zdravím Pøípravky jihofrancouzské firmy Cosbionat napomáhají – a to zejména díky vysokému obsahu éterických olejù – dùkladnému vyèištìní a detoxifikování tìla. Øada produktù dr. Valneta stojí mezi nimi na èelním místì. Dr. Valnet se od mládí zajímal o pøirozenou medicínu. Získal vynikající vzdìlání – diplom v oboru lékaøství, psychiatrie, mikrobiologie, hygieny, tropického a pracovního lékaøství. Bìhem války v Indoèínì, kde pùsobil jako vojenský chirurg, si povšimnul úèinnosti rostlin pøi ošetøování ran zranìných vojákù. Po návratu domù pokraèoval v intenzivním výzkumu léèebného pùsobení rostlin a své poznatky postupnì pøevádìl do praxe. Dr. Valnet je pøesvìdèen, že pøíroda je tou nejlepší laboratoøí a užívání rostlin je úèinným a lidské tìlo nepoškozujícím léèebným prostøedkem.

CLIMAROME

aromaterapie dr. Valneta

V boji proti nachlazení (i v jeho prevenci) se velmi dobøe osvìdèil CLIMAROME. Jeho užití je jednoduché (a v tìchto mìsících velmi aktuální): pøi prvních pøíznacích nachlazení nastøíkáme CLIMAROME na èistý kapesník a zhluboka vdechujeme (toto opakujeme podle potøeby nìkolikrát za den). CLIMAROME lze též nastøíkat na polštáø, než se uložíme ke spánku, èi jej aplikovat do horké vody používané k inhalacím. CLIMAROME vyniká pøíjemnou vùní. Skládá se z éterických olejù z levandule, niaouli, borovice, máty a tymiánu (rozpuštìných v 65% obj. alkoholu).

TEGAROME

Univerzálním prostøedkem s širokými možnostmi použití je TEGAROME. Ten se užívá zejména ke všeobecné péèi o pokožku a k pøirozené regeneraci bunìk epidermu – mimo jiné jako první pomoc pøi menších odøeninách, spáleninách, kousnutích a štípnutích. Roztokem TEGAROME ve vodì je možno kloktat a tak zabránit onemocnìní horních cest dýchacích. TEGAROME se skládá z éterických olejù z levandule, niaouli, cypøiše, rozmarýnu, šalvìje, gerania, tymiánu a eukalyptu (rozpuštìných v 18% obj. alkoholu). Aplikuje se pøímo na postižené místo, pøípadnì – pøi citlivìjší pokožce – se øedí vodou.

18 / PRAMENY ZDRAVÍ

FLEXAROME Všichni známe pocity ztuhlosti kloubù anebo bolestivosti svalù. Pøíèinou mùže být vlhkost prostøedí, zmìny poèasí anebo prostì naše stárnutí. V takovém pøípadì výbornì pomáhá FLEXAROME. Jeho použití je jednoduché: doporuèuje se lehce jej dvakrát nebo tøikrát dennì vtírat do bolavé oblasti – pocit úlevy se dostaví prakticky okamžitì. FLEXAROME sestává ze zázvorové tinktury a éterických olejù z dobromyslu, jalovce, cypøiše, ze silice z borové pryskyøice a z alkoholátu rozmarýnu ( 66% obj. alkoholu).

ODAROME ODAROME èistí a dezinfikuje vzduch. Aplikuje se do misky umístìné poblíž zdroje tepla nebo rozprašovaèe vùní. Tvoøí jej éterické oleje z levandule, rozmarýnu, tymiánu a eukalyptu (rozpuštìné v alkoholu).

DYNAROME Dlouhé stání a vyèerpávající životní styl mohou stát v pozadí problémù s unavenými a èasto i natékajícími dolními konèetinami. V takovém pøípadì mùžete použít DYNAROME. Lehce jej vmasírujete do pokožky od kotníkù smìrem ke kolenùm – pocit úlevy se dostaví takøka okamžitì. DYNAROME pøitom zanechá pokožku vašich nohou svìží a pøíjemnì vonící. Složení: vilín, alkoholát levandule, éterické oleje z máty a cypøiše (v 60% obj. alkoholu).

BIOBADOL Chcete-li se uvolnit a zbavit napìtí, vyzkoušejte blahodárné úèinky koncentrované relaxaèní koupele BIOBADOL. Obsah 3-4 naplnìných uzávìrù vlijete do koupele, ve které setrváte nejménì deset minut. Koupel BIOBADOL nepìní – úèinek éterických olejù, které obsahuje, je tak maximální. Skládá se z éterických olejù z rozmarýnu, levandule, šalvìje, eukalyptu, borovice, ze silice z borové pryskyøice a tymiánu (11% obj. alkoholu).

BABIBAD Aromatická koupel BABIBAD napomùže zdravému spánku vašich dìtí. Používejte ji pravidelnì od dvanácti mìsícù vìku. Vaše nejmenší bude snadnìji usínat a spát zdravì celou noc. Koupel BABIBAD je èistì pøírodní a její úèinek je velmi jemný – lze ji zcela bezpeènì používat i pro dìti s tou nejcitlivìjší pokožkou. Složení (6,4% éterických olejù): levandule – tymián – pomeranè – šalvìj – borovice – rozmarýn – 7,5% obj. alkoholu.

Dr. Valnet je pøesvìdèen, že pøíroda je tou nejlepší laboratoøí a užívání rostlin je úèinným a lidské tìlo nepoškozujícím léèebným prostøedkem. ALG-ESSENCES Koupel ALG-ESSENCES v sobì zahrnuje všechny pøirozené blahodárné úèinky moøských øas a éterických olejù. Moøské øasy obsahují nadbytek mnoha minerálù a vitaminù, které se pøirozenì vyskytují na volném moøi. Jejich spoleèným použitím se smìsi éterických olejù dochází k maximálnì zkoncentrovanému terapeutickému úèinku. Koupel ALG-ESSENCES pomáhá zlepšit stav pokožky a pøispívá k celkovému zeštíhlení. Vyzkoušejte si moøskou lázeò ve vlastní vanì! Jedno balení koupele obsahuje šest sáèkù pøirozenì usušených moøských øas z moøe podél pobøeží Bretanì a šest lahvièek (6 ml) obsahujících smìs éterických olejù z rozmarýnu, levandule, šalvìje, eukalyptu a borovice, silici z borové pryskyøice a tymián. Naplánujte si na každé jaro a podzim 12-20 koupelí ALG-ESSENCES – pokožka vašeho tìla tak bude moci obnovit svoji pøirozenou rovnováhu. Ideální je režim tøí koupelí za týden. Doplníte ztracenou vitalitu a Vaše hladina energie se vrátí na svoji pøirozenou vysokou úroveò. Pøi užívání aromaterapeutických pøípravkù bychom ovšem nemìli zapomínat na to, co podotýká i dr. Valnet: pro dosažení dlouhodobých výsledkù je tøeba podpoøit léèebné úèinky aromaterapie konzumováním zdravé a vyvážené stravy. G

KLASICKÉ, REGENERAÈNÍ A SPORTOVNÍ MASÁŽE COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1 objednávky na tel. 2421-3366 l. 22

NEWSTART’99 ZA DVEØMI! Country Life ve spolupráci se Spoleèností Prameny zdraví poøádá již tøetím rokem úspìšný rekondièní a výukový program zdravého životního stylu NEWSTART. Tento program je založen na dùsledném využívání osmi zdravotních principù zdravá výživa, pravidelný pohyb, užívání vody, sluneèního svitu, støídmost, pobyt na èerstvém vzduchu, dostatek odpoèinku, víra dávající životu smysl. NEWSTART ’99 se bude opìt konat v pøíjemném prostøedí hotelu Abram v Jizerských horách (nedaleko Jablonce n. Nisou). Nabízíme plnou penzi (vegetariánská strava z kuchynì Country Life) a organizovaný program - masáže, rehabilitaèní cvièení, škola vaøení, zdravotnì-osvìtové pøednášky, využívání rehabilitaèního støediska (vše v cenì). Možnost vycházek do okolí (pro nároènìjší horské túry) a sportovního vyžití - jak v areálu støediska (tenisové a volejbalové kurty, minigolf, tìlocvièna, stolní tenis), tak mimo nìj (v létì koupání, horská kola, v blízkosti projížïky na ponících). Program probíhá pod lékaøským dohledem a zahrnuje lékaøskou prohlídku na zaèátku a na konci pobytu (zhodnocení). Zájemci si mohou vybrat ze dvou termínù, pìtidenního velikonoèního (31.3.5. 4.) a desetidenního letního (10.-20. 8. 1999). Lze se samozøejmì pøihlásit i na oba pobyty. Ceny pobytù 2 100 Kè (velikonoèní) a 4 200 Kè (letní), pro dìti od šesti do dvanácti let 1 500, resp. 3 000 Kè. Pro dìti zajišujeme program, aby se rodièe mohli nerušenì úèastnit procedur, cvièení, školy vaøení a pøednášek. (Dìti pøedškolního vìku se mohou pobytu zúèastnit za té podmínky, že se o nì rodièe plnì postarají.) Vzbudila-li tato naše nabídka Vᚠzájem, staèí zaslat vyplnìnou pøíhlášku (viz níže) na adresu: Spoleènost Prameny zdraví, U 5. baterie 26, 162 00 Praha 6. Obratem Vám zašleme bližší informace a poštovní poukázku na zaplacení zálohy. S pøípadnými dotazy se mùžete obracet na tel. (02) 2431-6406. Rádi Vám je zodpovíme. G

Na program NEWSTART ‘99 jménem realizaèního týmu srdeènì zve Robert Žižka, šéfredaktor Pramenù zdraví

NEWSTART - vyzkoušejte, jak chutná zdraví!

KOSMETICKÝ KOUTEK CL Máslo „karité“ V Melantrichovì ulici provozuje Country Life prodejnu francouzské pøírodní kosmetiky L’OCCITANE. V øadì výrobkù firmy L’OCCITANE (napø. v mýdlech èi v pleových krémech) se mùžete setkat s pøímìsí másla „karité“ (neboli tzv. bambuckého másla) získávaného z oøechù jednoho støedoafrického posvátného stromu. Máslo karité vyniká svými zcela mimoøádnými úèinky: vyživuje, regeneruje, chrání a zvláèòuje pokožku; je vhodné i pro velmi suchou èi mimoøádnì citlivou ple. Máslo karité lze zakoupit i v èisté podobì. MÁSLO KARITÉ 100% (8 ml, 150 ml) Použití: Trochu másla karité necháte rozpustit v dlani a užijete dle potøeby.

L’OCCITANE Prodejna pøírodní kosmetiky COUNTRY LIFE Melantrichova 15 (ve dvoøe) Praha 1 Po-Èt: 9-19, Pá: 9-16

Pøihláška na výukový a rekondièní program NEWSTART ‘99 (mùžete se samozøejmì pøihlásit i na oba termíny)

termín I. termín II.

Jméno a pøíjmení: Rodné èíslo: Adresa: Telefon domù/do zamìstnání: Hlavní zdravotní problémy: Prodìlané operace (rok): Od koho (kde) jste se dozvìdìl/a o tomto pobytu: Pøihlášku zašlete na adresu: Spoleènost Prameny zdraví, U 5. baterie 26, 162 00 Praha 6

PRAMENY ZDRAVÍ / 19

RECEPTY COUNTRY LIFE

PØEDNÁŠKY:

Marináda na tofu

Druhé úterý v mìsíci

3 lžíce sójové omáèky (nejlépe tamari), 2 lžièky Würzlu (bylinné ochucovadlo - k zakoupení v Country Life), 2 lžièky cibulového prášku (anebo na drobno nakrájené cibule), 1 lžièka šalvìje, 1 lžièka èesnekového prášku (anebo šest protlaèených stroužkù èesneku), 1 lžièka majoránky, 2 1/2 šálku vody

PANE DOKTORE, CO NOVÉHO VE VݎIVÌ? 9. února a 9. bøezna MUDr. Peter Pribiš, odborník na preventivní medicínu, uvádí nìkteré z posledních poznatkù vìdy o výživì.

Všechny suroviny smíchejte, vložte tøi kostky bílého tofu tak, aby každá z nich byla zcela ponoøena. Absorbování chuti z marinády závisí na èase marinování (1 hodinu až dva dny).

16. února

Tofu „Kanton“

Veèer s Otakarem Jiránkem, øeditelem spoleènosti, nad plány a novinkami, které chystá Country Life.

3 lžíce oleje, 1/2 šálku na plátky nakrájené cibule, 1 šálek na tenko nakrájeného pórku, 2 šálky na kostky pokrájeného bílého zelí, 1 šálek na tenké øezy nakrájené sterilizované kapie (anebo 1 1/2 šálku èerstvé), 1 1/2 šálku na velké a tenké plátky nakrájených žampiónù, 2 lžíce oleje, 3 šálky na støednì velké kostky pokrájeného dopøedu marinovaného tofu, 1 1/2 lžíce kukuøièného škrobu (maizena), 1-1 1/2 lžièky zázvoru, 1 šálek marinády, sójová omáèka nebo sùl podle potøeby Na tøech lžících oleje osmahnìte cibuli a za stálého míchání postupnì pøidávejte zelí (rychle osmahnìte do sklovita), pórek, žampióny (nesmí se dusit, zùstávají polosyrové) a kapii. Potom pøidejte tofu dopøedu opeèené na dvou lžících oleje, ochute zázvorem, zamíchejte a zalijte marinádou, ve které již je maizena. Zamíchejte, nechte asi jednu minutu dusit a odstavte. Jídlo, i když je bez šávy, je šavnaté od poloudušené zeleniny. Dobrou chu pøeje Roman Uhrin, šéfkuchaø vegetariánské restaurace Country Life. Recepty pocházejí z jeho kuchaøky „Zdravá kuchyòa v praxi“ (aneb 250 receptù bez cholesterolu) - k zakoupení pouze v restauraci Country Life!

Za zdravím do pøírody - a do Country Life!

Setkání s øeditelem Country Life CO PRO VÁS CHYSTÁME...

Poslední úterý v mìsíci ŠKOLA VAØENÍ S ROMANEM UHRINEM 23. února a 30. bøezna Veèery se šéfkuchaøem Country Life nové recepty, informace ze svìta zdravé výživy, ochutnávka... První úterý v mìsíci MÝTY A OMYLY 2. bøezna a 6. dubna Diskusní veèery s ing. Robertem Žižkou, šéfredaktorem „Pramenù“, nad mýty a omyly ve zdravé výživì. Prostory restaurace Country Life Melantrichova 15, Praha 1 Zaèátky vždy v 18.45 hod.

OTEVØENO V COUNTRY LIFE Melantrichova 15, Praha 1 Obchod:

Objednávám závaznì pøedplatné èasopisu zdravého životního stylu

PRAMENY ZDRAVÍ

za èástku 68,- Kè/pùlroèní pøedplatné (è. 1-3/99) za èástku 138,- Kè/roèní pøedplatné (è. 1-6/99) - vèetnì poštovného

Prosím o zasílání na následující adresu:

Jungmannova 1, Praha 1 Obchod:

Po-Èt 8:30-18:30 Pá 8:30-16 Obèerstvení: Po-Èt 9:30-18:30, Pá 10-16

Jméno a pøíjmení

Ès. armády 20, Hostivice u Prahy

Adresa

Pùlroèní pøedpl. Roèní pøedpl.

Datum

Po-Èt 8-19 Pá 8-16, Ne 11-18 Restaurace : Po-Èt 9-18, 18:30-21 Pá: 9-16 Ne 11-18, 18:30-21 Kosmetika: Po-Èt 9-19, Pá 9-16

Podpis Vyplnìný lístek zašlete, prosím, na adresu redakce: U páté baterie 26, 162 00 Praha 6 (tel/fax: 02/2431-6406)

Na Slovensku rozesílá OZ Život a zdravie, Záhonok 1195/19, 960 01 Zvolen, tel/fax: (0855) 536-2585

Po-Èt 9-17 Pá 9-16

Èasopis PRAMENY ZDRAVÍ Vydává Country Life s.r.o. U páté baterie 26, 162 00 Praha 6 tel/fax: (02) 2431-6406 Šéfredaktor: Ing. Robert Žižka Registraèní èíslo MK ÈR 7115 Podávání novinových zásilek povolila Èeská pošta s.p., Odštìpný závod Praha, èj. nov 5445/95 ze dne 30.11. 1995