שבוע טוב Číslo 18/5767
16.únor ’07 Poznámky k sidře Mišpatim (Ex.21,1 – 24,18)
Občanský a trestní zákon Těsné sousedství této sidry, zabývající se hlavně občanským a trestním právem, vedle Desatera a nařízení pro oltář nabízí překvapivý pohled na židovství. Není v něm totiž žádná „náboženská sféra“ v běžném chápání slova. Většina lidí chápe náboženství jako záležitost duchovní a rituální; západní kultura odlišuje církev a stát. Tóra takové odlišení nezná, naopak všechny oblasti života se prostupují a svatost se odvozuje z halachicky správného obchodování neméně než ze zbožnosti. Moudří učí, že kdo chce být chasid- zbožný, musí zabránit škodě druhého (tj.být svědomitý ve věcech občanských a trestních, Bava Kama 30a), protože v judaismu je „chrám“ stejně tak v soudní síni jako v synagoze. To je smyslem zařazení následujících kapitol na tomto místě. Chachamim odvodili, že sídlo sanhedrinu (soudního tribunálu o 71 členech, jenž byl nejvyšší autoritou ve věcech halachy), bylo na Chrámové hoře vedle Chrámu, neboť Chrám i sanhedrin jsou výrazem svatosti a podřízenosti B-hu. Soudce, který správně rozhoduje, je považován za podílníka na Stvoření a ten, kdo rozhoduje úplatně, ničí B-ží svět. Je tedy naprosto přirozené, že bezprostředně po uzření B-ží velikosti skrze zázraky moře a Zjevení na Sinaji přichází Tóra se zákony, které se mohou zdát triviální, ale jsou právě tak vyjádřením B-ží velikosti jako I. přikázání Desatera, hlásající B-ží existenci a svrchovanost. První skupina zákonů se týká izraelitských otroků. I nejvíce zubožení muži a ženy jsou stvořeni v B-žím obrazu a zacházení s nimi upravuje Tóra stejně pečlivě jako chrámovou bohoslužbu o Jom kipur. Ramban- občanské zákony jsou rozšířením 10. přikázání, jež zakazuje žádostivost. Aby člověk věděl, po čem nesmí bažit, musí znát práva a vlastnictví druhých. Sforno- 10. přikázání říká, že člověk nesmí bažit po ničem, co patří jeho bližnímu, proto Tóra nyní definuje, co je to, co patří druhým. Kdo nedbale zachází s majetkem druhého, je stejně bezbožný jako ten, kdo nezachovává šabat nebo pravidla kašrutu. „Veele hamišpatim - toto jsou právní ustanovení“ Raši- spojka „a“ vyjadřuje souvislost mezi touto a předešlou kapitolou, zejména 10. přikázáním. „Ašer tasim lifnejhem - které jim předložíš“ Raši - Moše je neměl učit jen zákonům, ale i jejich podložení a zdůvodnění, aby jim lidé plně porozuměli a byli schopni je přiměřeně uplatnit v konkrétních
situacích- zákony měly být předloženy v úplnosti, jako stůl připravený k jídlu. Raši - Spory se mají předložit jim, tj. židovským soudcům (bejt din), kteří budou rozhodovat podle zákona Tóry. Jestli Žid předloží svůj případ pohanskému (nežidovskému) soudu- i kdyby byly jejich zákony v daném případě stejné jako židovské- zneváží tím B-ha, neboť je to jakoby veřejně prohlásil, že jejich právo je lepší než zákony Tóry. Hebrejští otroci Ramban - Propušění těchto otroků po 6 letech je připomínkou vysvobození Izraele z egyptského otroctví. Prorok Jirmejahu (Jeremiáš) v haftaře přikládá osvobození otroků po 6 letech velkou důležitost a varuje, že odmítnutí dát jim svobodu by bylo potrestáno exilem národa. Pomáhá nám to uvědomit si, že máme mít úctu k druhým i k jejich vlastnictví a že naše vlastní svoboda a vlastnictví jsou B-žím darem. Osvobození otroka po 6 letech je také připomínkou Stvoření – B-h v šesti dnech stvořil vše a sedmého dne odpočíval. Tak jako Žid má mít o šabatu pocit volnosti, jakoby všechna jeho práce byla hotova, tak i otrokův pán musí ho v sedmém roce osvobodit bez výkupného. I když jeho koupě byla velkou finanční položkou, je platná pouze 6 let, jako má týden 6 pracovních dní. Or HaChajim - Ze slov „když koupíš hebrejského otroka“ vyplývá, že má-li Žid na výběr, zda koupit otroka židovského či pohanského- nežidovského, měl by koupit židovského, i když je pro něj výhodnější koupit nebo najmout pohana- nežida. Je-li bližní (Žid) v takové finanční tísni, že je nucen prodat se do otroctví, mají jeho bližní morální povinnost pomoci mu. „Ki tikne - když koupíš“ Raši - Dva způsoby, jak se Žid stane otrokem: prodá sám sebe, aby unikl z naprosté bídy (Lv 25:39), anebo zloděj, který je prodán soudem, aby se získaly prostředky k náhradě poškozených. Odstavec Tóry se vztahuje na tento druhý způsob. „Begapo - sám“ Raši- tj. neženatý. Verš mluví o opatření, kdy pán tohoto otroka nechá žít s nežidovskou otrokyní- smí se to pouze tehdy, byl-li otrok při nástupu do otroctví ženatý. Když byl otrok při nástupu do otroctví svobodný, zůstane sám a pán mu nesmí otrokyni vnutit. Tóra nechce, aby vznikla situace, popsaná ve v.5- 6 (otrok dá přednost otroctví před svobodou). Pokud neměl žádnou vlastní rodinu, možná bude chtít zůstat trvale otrokem, aby nebyl odloučen od své nežidovské ženy. Avšak u muže, který má židovskou ženu a děti, je nepravděpodobné, že by i po uplynutí povinných 6 let chtěl zůstat se svou novou, nežidovskou rodinou. Tóra tedy dovoluje, aby židovský
1
otrok žil s nežidovskou otrokyní jen tehdy, má-li zázemí vlastní židovské rodiny. Jak již bylo řečeno, tento odstavec Tóry se vztahuje jen na otroka, který byl prodán soudem, aby tímto způsobem nahradil způsobenou škodu, a jen takový otrok může být donucen žít s otrokyní. Tóra to dovoluje zřejmě proto, aby prodej učinila lákavější pro případné kupce a aby tak prodaný zloděj mohl odškodnit své oběti a mohl po skončení otroctví začít nový život nezatížen dluhy. Navíc, když se stane znovu svobodným, jeho pán mu má dát štědré dary (Dt 15:14), aby měl šanci vybudovat si existenci. Chinuch- Všechna ustanovení o otrocích dokazují, že Tóra je laskavá a milosrdná a po nás požaduje totéž, a to i k lidem, kteří by mohli být považováni za nejméně úctyhodné členy společnosti. „Vejaca išto imo - jeho žena odejde s ním“ Týká se židovské ženy, s níž byl otrok ženat před nástupem do otroctví. Z toho nevyplývá, že ona byla otrokyní či jinak zavázána pánovi svého manžela. Ježto odchodem muže by jeho rodina zůstala bez živitele, Tóra prokazuje laskavost požadavkem, aby pán rodinu podporoval. Po uplynutí 6 let mužova otroctví odejde ona i jejich děti s mužem. (Raši, Ramban) „Tihje ladonejha - zůstane u svého pána“ Týká se nežidovské otrokyně, která je v majetku svého pána a byla sezdána s otrokem, aby zplodila svému pánu otroky (Raši, Ramban). Kdyby byla Židovka, ona ani její děti by pánovi nepatřily. Tóra opovrhuje otrokem, který zavrhne svobodu a sníží se k tomu, že zůstane nadále pod patronací svého pána a žije se svou otrockou družkou a dětmi. Obřad, jímž se prodlužuje jeho otroctví, zdůrazňuje ucho a dveře. Podle Moudrých 1/ B-h říká „Izraelci jsou moji služebníci“, ale tento otrok se tak ponížil, že si zvolil být služebníkem služebníka (Kidušin 22b). 2/ Týká se zloděje, který byl prodán soudem, jak uvedeno výše 3/ Dveře = symbol svobody, proto Izraelité v Egyptě před svým vysvobozením dali trochu krve z pesachové oběti na veřeje, takže anděl smrti přešel jejich příbytky. Ucho, které slyšelo na Sinaji příkaz nekrást (a poté, co byl člověk po krádeži prodán do otroctví, svobodou po 6 letech pohrdl) , má být propíchnuto šídlem: Žid, který dal přednost službě u lidského pána, než být ve službě Pána nejvyššího, odmítl tím poučení z dveří v Egyptě, proto bude jeho ucho připíchnuto ke dveřím. „El-haelohim - k soudu“ Raši- Ježto soudci ho prodali, měli by být i u jeho rozhodnutí zůstat dál v otroctví, měli by se snažit ho přesvědčit, aby od svého pošetilého rozhodnutí ustoupil. Ibn Ezra- Soud je tu nazván „elohim“, což také znamená „B-h“, protože soud vykonává B-ží zákon na zemi. Také u soudu dlí B-ží přítomnost. „Leolam - provždy“ V tomto kontextu to znamená „dokud nepřijde jubilejní rok“ (50. rok cyklu), který je koncem jednoho období a vše, co se dosud stalo, končí a svět jakoby začíná od začátku. Vlastnictví se vrací původnímdávným-majitelům a všichni otroci zpět ke svým
rodinám, a to i tehdy, když dosud neuplynulo 6 let od jejich prodeje. Prodej dcery Tóra dává otci právo „prodat“ dceru do otroctví, dokud dívka nedosáhla puberty. Ze slov Tóry i z výkladu Moudrých však je evidentní, že právo je otci dáno k dceřině prospěchu: má dovoleno prodat ji, neboť výsledkem má být manželství dcery s pánem či jeho synem. Pokud to ani jeden z nich neudělá, považuje to Tóra za zradu na děvčeti (svedení a opuštění). Jestliže si ji jeden z nich zvolí za manželku, považuje se částka, již otec dostal při prodeji, za zásnubní dar- kesef kidušin, jímž se dívka zasvětí svému muži (Kidušin 18b); je to ekvivalent nyní užívaného snubního prstenu. Normálně nemůže otec využít svého práva na prodej dcery, dokud je dítětem, avšak v tomto případě je to dovoleno, neboť je to příležitost zaopatřit dceru pro budoucnost, což by později nebylo možno. (Rb Hirsch) Bez výkupného se dívka stane opět svobodnou buď po uplynutí 6 let, nebo s příchodem jubilejního roku, anebo když jí začne puberta. „Lo tece - neodejde“ Raši - Nestane se svobodnou následkem nehody (jak popsáno ve v.26-27), neplatí to ani pro židovského otroka. Jestliže jejich pán ublíží na těle (čímž nabývá svobody nežidovský otrok) dívce nebo židovskému otroku, musí jim zaplatit za ublížení, ale neosvobodí je. „Lo - pro sebe“ Ibn Ezra- Pán má morální povinnost připravit ji pro sňatek (slovo „lo“, psáno el- alef= neudělal a vysloveno el-vav= pro sebe; v tom případě se slovo vykládá podle výslovnosti. Vezmeme-li v potaz pravopis i výslovnost, říká verš, že ji pán neurčil pro sebe). „Vehefda - pomůže jí vykoupit se“ Ona a její rodina mají právo vykoupit ji z otroctví a její pán je povinen usnadnit to tím, že stanoví nízkou cenu za zbývající roky (do uplynutí 6 let). Např. byla- li dívka prodána ve svých pěti letech, její cena jako služky je v 1. roce jejího otroctví zanedbatelná ve srovnání s 6. rokem, kdy je již vyspělejší a odpovědnější; pokud tedy chce být vykoupena již po 3 letech, její pán by měl právo žádat zpět skoro vše, zač ji koupil. Avšak Tóra požaduje, aby jí usnadnil vykoupení tím, že stanoví stejnou cenu za všechny roky služby a chce-li být dívka vykoupena již po třech letech, nesmí pán přijmout víc, než polovinu kupní ceny (Raši) „Leam nachri - cizímu muži“ (dosl. cizímu lidu) Podle Moudrých se zákaz vztahuje na otce dívky i na pána: ani jeden nemá právo prodat ji někomu, poté, co byla „podvedena“ původním prodejem, který nevedl k manželství (Raši) Rb.Bachja- Platí i doslovné znění verše: není dovoleno „podvést“ židovské děvče prodejem do cizího národa „Kemišpat habanot - podle práva dcer“ Raši- tj. těch, jež nebyly prodány. Tato práva jsou uvedena v následujícím verši: manžel má povinnost poskytovat své ženě jídlo, oblečení a manželský styk. I když se žena stala jeho manželkou „koupí“, má stejná práva jako manželka pocházející z nejváženější rodiny v Izraeli, a pokud si muž vezme ještě další ženu, jeho povinnosti k první ženě zůstávají v plném rozsahu nezměněny.
2
„Šeloš ele - tyto tři“ Jestliže se neprovdala za svého pána ani za jeho syna, ani nebyla vykoupena, stane se svobodnou na konci stanovené doby bez výkupného. Moudří odvozují, že se stane svobodnou, jakmile začne být v pubertě, i když nebyla v otroctví celých šest let. (Raši) Vražda a zabití Za vraždu člověka je trest smrti, avšak pouze tehdy, byla –li úmyslná. Potom je zakázáno vraha šetřit, i kdyby to byl vážený člověk, jehož služeb potřebuje celý národ; i kdyby to byl kohen a měl službu u oltáře, musí pykat za svůj hřích. Pokud ale někdo zabije neúmyslně, byť z nedbalosti, nezaslouží trest smrti, i když musí být za svůj čin potrestán; pro toho je trest vyhnanství ve zvlášť určených městech. Charakter zločinu, trestaného vyhnanstvím a další souvisící ustanovení uvádí Nu 35 a Dt 19. Tóra popisuje neúmyslné zabití člověka „B-h dopustil, aby to jeho ruka udělala“ (dosl. aby mu to přišlo do ruky). Základním principem Tóry je, že nic, co se stalo, není náhodné, vždy je tam řídící ruka B-ží. Události jen vypadají nahodile a nečekaně. Jestliže někdo neúmyslně zabije člověka, musí si uvědomit, že B-h to dopustil, to napovídá, že musel spáchat nějaký hřích nebo zločin, jenž zůstal nepotrestán a že jeho oběť musela být vinna nějakým hrdelním zločinem, jenž zůstal neodhalen. B-h tím, že dopustí, aby jeden člověk zabil druhého, vyrovnává účet. B-ží spravedlnost je dokonalá, jen my nejsme schopni ji pochopit. „Umakeaviv veimo - kdo uhodí svého otce či matku“ podléhá trestu smrti, i kdyby jim způsobil jen modřiny. Je to rozdíl oproti běžnému napadení jiné osoby, kdy útočník zaplatí za ublížení na těle- pokud bylo- bez ohledu na to, zda způsobil modřiny. „Vegonev iš umcharo - kdo unese člověka“ Raši (cituje paralelu Dt 24:7)- Únosci podléhají trestu smrti pouze tehdy, když svou oběť nutí pracovat pro ně a pak ji prodají do otroctví. „Venimca vejado - a byl nalezen v jeho rukou“ Tím se nemíní, že oběť je fyzicky pod kontrolou únosce, neboť jak bylo řečeno, mohla být již prodána. Raši (podle Divrej David)- musí být svědectví pro všechny fáze zločinu, kdy byla oběť v únoscově moci: tedy pro unesení, prodej, případně nucení k práci. Náhodné stopy či přiznání k některé fázi zločinu nejsou přijatelné. Rb.Bachja- Jakou důležitost přikládá Tóra tomuto činu, je patrno z toho, že jej uvádí mezi dvěma hříchy na rodičích (uhodit je a zlořečit jim). Také v Desateru je únos („Nekraď!“) uveden mezi zákazem cizoložství a falešného svědectví. (Kdo zlořečí) „mot jumat - musí zemřít“ Trest smrti za to je kamenování, což je horší způsob než uškrcení, které se ukládá tomu, kdo své rodiče uhodil. Důvodem k horší formě trestu je to, že je zapotřebí silnějšího odstrašovacího prostředku, aby se zabránilo tomuto provinění, neboť je lehké se ho dopustit, když se člověk neovládne. Ježto zlořečení se trestá smrtí, musí obsahovat B-ží jméno- kdo zlořečí svým rodičům, proviní se nejen urážkou jejich cti, ale i urážkou B-ha. (Ramban)
„Vechi jeriven anašim - když jsou muži ve sporu“ Jde o případ, kdy jeden uhodí druhého a rána je tak silná, že ho může i zabít, i když to bylo jen pěstí, což běžně není smrtelné. Je-li oběť tak vážně postižena, že je důvodná obava, že zemře, soud útočníka uvězní, až dokud se oběť neuzdraví, neboť kdyby zemřela, útočník podléhá trestu smrti. Když je oběť schopna sama vyjít ven a soud dojde k závěru, že je mimo nebezpečí- třebaže potřebuje k chůzi hůl či berlu- útočník je propuštěn z vězení. Jestliže oběť ve svém oslabeném stavu zemřela kvůli tomu, že zanedbala příslušné léčení, není útočník vinen hrdelním zločinem. (Ramban, Rb.Bachja) „Šivto verafo - ztracený čas…léčení“ Útočník je povinen zaplatit oběti za ušlý výdělek a za lékařské výdaje. Platba za lékařskou péči musí přímo pokrýt výdaje- pokud by si oběť peníze nechala a nepodstoupila nutnou péči, útočník nemusí platit. Zabití otroka Otrok je tu nazýván „majetkem pána“, jde tedy výhradně o nežidovského otroka. I když pán bil otroka holí, jež se běžně užívá k udržení kázně, bude mu uložen trest smrti, pokud ho bil tak krutě, že ho zabil. Jestliže však otrok potom žil ještě nejméně polovinu z 24 hodin, neuloží se trest smrti, neboť pán má právo požadovat kázeň a předpokládá se, že neměl v úmyslu zabít svůj cenný majetek. Ramban- Jestliže pán udeří svého otroka kamenem či jiným potenciálně smrtícím předmětem, jehož se běžně neužívá k udržení kázně, dostane pán trest smrti, i když otrok zemře až za rok po úderu, neboť takové bití se vymyká rozumnému udržování kázně. Ublížení na těle Jedná se o tři věci: 1/ trest za způsobení potratu 2/ zda patří trest smrti tomu, kdo chtěl zabít jednu osobu, ale nechtěně zabil jinou 3/ trest „oko za oko“ (který je dodnes pro některé lidi důvodem k napadání judaismu) „Vechi-jinacu anašim - když se muži budou rvát“ Na rozdíl od v.18 („když se muži dostanou do sporu“), kde spor začal slovními výpady, až vyústil v tělesné násilí, zde jde o spor, v němž jeden chce zabít druhého a těhotná žena utrží ránu, určenou pro účastníka rvačky. V tomto verši má rána za následek potrat, ale ženě samé neublíží; v následujícím verši je následkem rány ženina smrt, v dalším pak její zranění. „Kaašer jašit - bude napaden“ Způsobení potratu není hrdelní zločin. Viník zaplatí odškodné, jež určí soud podle požadavku otce (budoucího dítěte). Finanční odškodnění se počítají takto: soud stanoví prodejní cenu ženy, jakou by měla, kdyby byla otrokyníjako těhotná by měla vyšší cenu, neboť potenciální kupec by koupí získal nejen ji, ale i její budoucí dítě za otroka; o co se sníží její tržní hodnota kvůli způsobenému potratu, to je odškodné, jež zaplatí viník. (Žena svému muži zůstala zdravá, přišel pouze o nenarozené dítě). (Raši) Odpočet podle prodejní ceny se používá bez ohledu na to, zda v dané společnosti otroctví existuje, nebo ne. Do „tržní hodnoty“ osoby se započítají její životní vyhlídky, schopnosti, talent, zkušenosti, zdraví atd., jakoby tato osoba měla být na zbytek svého života „koupena“. Ublížení na těle sníží „prodejní cenu“ v té míře, nakolik jsou poškozeny její schopnosti.
3
„Veimason jihje - jestli přijde o život“ Zemře-li těhotná žena, je tu nový právní problém: podle verše 13 a 14 jen úmyslná vražda podléhá trestu smrti. V našem verši byl sice úmysl zabít- muži chtěli zabít jeden druhého- ale nebyl tu úmysl zabít ženu. Stačí to k uložení trestu smrti? Moudří v tomto případu nejsou jednotní (Sanhedrin 79a): jestliže to stačí, pak obrat „ život za život“ je míněn doslovně a viník dostane trest smrti. Jestliže to nestačí, pak obrat „život za život“ se týká odškodnění, tj. viník zaplatí. (Raši) „Ajin tachat ajin - oko za oko“ Pokud žena nepřišla o život, ale utrpěla ublížení na těle, viník zaplatí odškodné, jak uvedeno výše. Talmud (Bava Kama 83b-84a) i Mechilta uvádějí, že výraz vždy znamenal, že viník zaplatí finanční odškodné za oko, jež osleplo. Nikdy žádný židovský soud viníka neoslepil či jinak fyzicky nepoškodil v odplatu; jediné tělesné tresty jsou trest smrti a mrskání, ukládané v případech, kde to stanovuje Tóra. Proč Tóra vyjadřuje finanční postih slovy, jež mohou vzbudit zdání doslovnosti? Ramban (a další komentátoři)- Podle nebeského měřítka by viník zasloužil ztratit vlastní oko, proto nemůže dosáhnout smíření za svůj čin tím, že zaplatí požadované finanční odškodnění. Musí také prosit svou oběť o odpuštění. Lidský soud však nemá oprávnění žádat víc než finanční náhradu. „Kevija - spálenina“ Ublížení, jež nesnižuje tržní hodnotu oběti- není tu trvalé poškození, jen bolest. Viník musí dát finanční náhradu za způsobenou bolest. Dodnes máme 4 typy náhrady za tělesné ublížení: za ztrátu ceny- nezek, za bolest-caar, za lékařské výdajeripuj, za ušlý výdělek- ševet. Existuje ještě další, bošetponížení, odvozené Moudrými z Dt 25:11. Ibn Ezra- Aby Tóra odradila majitele nežidovských otroků od špatného zacházení s nimi, nařizuje, že utrpí-li nežidovský otrok následkem špatného zacházení trvalou tělesnou újmu, má být propuštěn na svobodu. Smrt člověka, způsobená zvířetem Tóra postihuje majitele zvířete za nedbalost. Obecně existují dvě kategorie: 1/ zvíře způsobí ublížení záměrně 2/ ublížení je výsledkem běžné činnosti zvířete. Domácí zvířata běžně nenapadají člověka, majitel to nemůže předvídat, pokud nebylo potvrzeno, že jde o agresivní zvíře. Zvíře, jež zabilo člověka, je vždy utraceno. Postih majitele závisí na tom, zda byl upozorněn na agresivitu zvířete. „Sakol jisakel hašor - býk bude ukamenován“ Není to trest pro zvíře, neboť to není odpovědné za své chování, ani trest pro majitele- býk by byl utracen v každém případě, i kdyby majitel nebyl nedbalý, a utracen by byl i býk bez majitele. Je to spíše vyjádřením svatosti lidského života: nelze nechat naživu zvíře, které způsobilo smrt lidské bytosti, stvořené v obrazu B-žím (Ibn Ezra, Rb.Hirsch) Ramban- má to být odstrašující prostředek pro majitele, aby nebyli lehkovážní a dávali pozor na svápotenciálně nebezpečná- zvířata. Utracení zvířete, jež nemělo majitele, také slouží tomuto účelu, neboť
majitelé si pak uvědomí, že nebudou-li více opatrní, mohou ztratit svůj cenný majetek. Tóra uvádí „býk potrká“, protože to je nejčastější způsob ublížení zvířetem, ale zákaz se týká všech zvířat, i zdánlivě neškodného kohouta, který škodí klováním. „Velo jeachel - nesmí se jíst“ Raši- Jestliže soud rozhodl o smrti, maso býka se nesmí jíst, i kdyby byl rituálně zaříznut. Majitel nesmí mít ze zvířete prospěch ani jinak. „Nagach hu - trkavý“ Raši (a další)- Býk, který potrká 3x během tří různých dnů a jehož majitel byl pokaždé svědky upozorněn, považuje se za hrozbu a majitel ho musí přísněji hlídat. Pokud se býk dostane ven a zabije člověka, majitel je vinen a zemře rukou B-ží: není to soudem uložený trest smrti. Jako u všech nebeských trestů, B-h soudí viníka ve světle všech okolností, jestliže se majitel vskutku neprovinil, jeho trest je úměrně zmenšen či zrušen. „Kofer - výkupné“ Sforno- Jsou-li svědkové, soud uloží pokutu, jež ho zprostí nebeského trestu smrti. „O-ven…o-vat - jeho syna…dceru“ Ibn Ezra- Není omluvou, že je rodiče bránili před ublížením. „Aved - otrok“ Pokud se obětí zvířete stal nežidovský otrok, určuje Tóra pokutu, bez ohledu na pohlaví či tržní hodnotu otroka. Býk bude ukamenován, protože zabil člověka. Jáma Tóra zakazuje, aby lidé nechávali veřejné prostory v nebezpečném stavu, ať jde o otevřenou nezakrytou jámu, nebo zahozenou banánovou slupku. Týká se to případu, kdy někdo vytvoří nebezpečný stav prostoru, např. vykopáním jámy či nezakrytím jámy, kterou vykopal někdo jiný. Zákonné vlastnictví tu nerozhoduje, ježto nikdo není majitelem veřejného prostoru, je však zodpovědný, pokud v prostoru vytvořil potenciální nebezpečí. „Vehamet jihje lo - a mršina bude jeho“ Raši- Ačkoliv k smrti zvířete došlo z viny toho, kdo je odpovědný za jámu, mršina zůstane majetkem původního majitele. „Vlastník“ jámy zaplatí rozdíl mezi cenou živého zvířete a mršiny. Ramban- Pokud je mršina ukradena, nebo se s časem snižuje její cena, není majitel odškodněn za tuto dodatečnou škodu. Zvíře poškodí majetek Je neobvyklé, aby zvíře způsobilo úmyslnou škodu. Jak uvedeno výše, pokud již zvíře bylo označeno za nebezpečné, je povinností majitele hlídat je lépe, on tedy zaplatí škodu. Základním pravidlem je, že majitel zaplatí polovinu způsobené škody v prvních 3 případech, a poté, co bylo zvíře označeno za nebezpečné, nese plnou zodpovědnost za všechny další škody. Pokud jde o zdůvodnění náhrady poloviny škody, Moudří se liší. Podle jednoho názoru je to pokuta: teoreticky by majitel neměl platit, protože zvíře zaútočilo nečekaně; avšak Tóra žádá, ať zaplatí polovinu škody jako pobídku, aby byl nadále bdělejší. Podle jiného názoru by měl být majitel plně odpovědný, avšak Tóra mu promíjí polovinu pokuty, protože nemohl předvídat agresivitu zvířete. „Vechacu et-kaspo - a rozdělí peníze“
4
Raši- Tóra uvádí hypotetický případ, kdy jak útočící býk, tak jeho oběť mají stejnou cenu. Pokud by živé zvíře i mršina byly prodány a peníze rozděleny, majitel mrtvého býka by měl být odškodněn za polovinu své škody. V praxi obvykle býci nebývají prodáni a majitel útočícího býka zaplatí polovinu škody. Jestliže bylo o útočícím zvířeti známo, že je nebezpečné, musí majitel oběti dostat plné odškodnění za ztrátu. Mršina zůstane jeho majetkem a obdrží částku ve výši rozdílu ceny živého zvířete a mršiny. Krádež dobytka Tóra stanovuje, že kdo ukrade býka či ovci a prodá nebo zařízne, zaplatí pětinásobek ceny býka a čtyřnásobek ceny ovce , tedy navíc k ceně ukradeného zvířete zaplatí čtyřnásobek ceny býka a trojnásobek ceny ovce. Proč za každý druh jinak? Rb.Jochanan ben Zakaj- Tóra určuje menší platbu za ovci, protože zloděj se dostal do nesnází, když při útěku musel nést ovci na vlastních ramenou. Jestliže B-ží soucit vzbudily i nesnáze zloděje, oč více se nás dotýkají city lidí nevinných! Rb.Meir- Krádež býka je horší, protože způsobí majiteli škodu na polních pracech Kapitola 22 Dostáváme se tu k starému problému: V Tóře nejsou žádné kapitoly. Rozdělení textu do kapitol, jak je dosud užíváno, je dělení křesťanské, jež zavedli do tištěných vydání Tóry nežidovští italští tiskaři. Bibličtí učenci, odpovědní za rozdělení textu, nebrali v úvahu interpretace Tóry, jak byla předána na Sinaji. V důsledku toho nacházíme často kapitoly, jež jsou jen pokračováním kapitoly předchozí: to je i případ 22. kapitoly. Následující odstavce pojednávají o různých případech škody, způsobené jedním člověkem druhému- krádeží, nedbalostí, napadením. Shrneme-li všechna toto nařízení, jasně vidíme, že Tóra požaduje, aby člověk byl velmi svědomitý, pokud jde o majetek druhého. Ramban- Je zakázáno koupit něco kradeného, protože kupec tím povzbuzuje zloděje, aby dál pokračoval ve své činnosti. Tóra nejen žádá, aby lidé nehřešili, ale aby nedělali nic, co může vyvolat nebo povzbudit nečestné jednání druhých. Sebeobrana a náhrada za krádež Není-li vyhnutí, může člověk i zabít druhého, aby zachránil vlastní život. Nesmí však zabít, pokud je v nebezpečí pouze jeho majetek. Tóra uvádí případ přistiženého zloděje:ježto je samozřejmé, že majitel bude bojovat, aby ubránil svůj majetek, předpokládá se, že zloděj je hotov přemoci ho a zabít- a tedy majitel smí jednat podle zásady „lehargecha haškem lehargo haba- Chce-li tě někdo zabít, jednej první a zab ho“. Majitel se neproviní vraždou, neboť jednal v sebeobraně. Tóra to vyjadřuje slovy „ nebude na něm lpět krev“ (tj. za zabití lupiče), jeto, jakoby žádnou krev neměl, protože již svůj život ztratil. (Sanhedrin 72a, Raši) „Im- zarcha hašemeš - když slunce svítí“ Raši- obrazné vyjádření: je-li jasné, že vetřelec nemá v úmyslu fyzicky majitele napadnout, jako je jasné, že sluneční svit léčí svět, je zakázáno, aby majitel zloděje
zabil. Příkladem může být otec, který krade u svého syna; je jasné, že otec by určitě nezabil své dítě. Onkelos- tj. svědci pozorovali zloděje Ramban- obrazně se říká, že ke krádeži došlo za bílého dne, kdy svědkové zloděje viděli. Pak by se zloděj sotva odvážil zabít majitele, ježto by byl dopaden, a proto je i zakázáno zabít zloděje. „Šalem ješalem - poskytne plnou náhradu“ Dvojí použití výrazu naznačuje, že zloděj zaplatí za kradenou věc i za každou škodu, kterou způsobil „Venimkar bignevato - bude prodán za svou krádež“ Tvar slova naznačuje, že prodán může být pouze muž, ne žena, aby nahradil své oběti, co ukradl (Sota 23b) Obecně je zloděj pokutován částkou, která se rovná hodnotě ukradeného majetku, ať jde o zvíře či jiný movitý majetek. Ze slova „živé“ (v. 3) odvozují Moudří, že zloděj je povinen nahradit okradenému plnou hodnotu ukradené věci, jakou měla v době ukradení. Jestliže ukradené zvíře uhyne anebo (věc) dozná znatelného fyzického úpadku, zloděj si ponechá ukradenou věc (zvíře), protože není považována za stejnou, již ukradl. V tom případě zloděj zaplatí původní hodnotu věci (zvířete) a k tomu pokutu. (Bava Kama 64b) Škody způsobené dobytkem Zahrnuje dvě samostatné kategorie škod, jež zvíře způsobilo neúmyslně: 1/ „šen-zub“, tj. co zvíře sežere, a škoda způsobená tím, co zvíře dělá pro potěšení, např. otírá se o zeď a tím ji zboří 2/ „regel-noha“, tj. škoda způsobená chůzí zvířete nebo jinou jeho běžnou činností. Verš specifikuje, že škoda se stala na něčím majetku. Moudří z toho vyvozují, že stane-li se škoda ve veřejném prostoru, majitel zvířete za ni není odpovědný, protože zvíře má právo tam být a chovat se tak, jak je pro ně typické. Raši- pokud odpovědná strana chce platit svou úrodou, musí dát to nejlepší ze své půdy. Oheň Člověk je povinen hlídat svůj oheň, i když jej založil na svém vlastním pozemku. Proto musí zaplatit za škodu, pokud se oheň vymkne z kontroly. Vedle zničené úrody mluví verš o poli, tj. sama půda je sežehnuta- plameny sežehly čerstvě zorané pole a půda je vysušená a ztvrdlá, takže se musí znovu zorat. Kdo založil oheň, zaplatí za nové výdaje. (Raši) Strážci majetku Tj. ti, jimž bylo svěřeno opatrování něčího majetku. Odpovědnost strážce se liší podle toho, zda je za opatrování odměňován nebo není. Neplacený strážce (šomer chinam) je odpovědný pouze tehdy, jestliže byl nedbalý (pešia). Od placeného strážce (šomer sachar) se očekává, že bude bdělejší, má tedy větší odpovědnost: zodpovídá za ztrátu a krádež, vyjma případu, kdy se to stalo mimo jeho možnost ovlivnění a kdy to lze chápat jako škodu náhodnou. Pokud strážce prohlásí, že ztráta byla z těch, za niž nenese odpovědnost, avšak nemá svědka, který by jeho prohlášení potvrdil, vyžaduje se, aby strážce před soudem odpřisáhl, že jeho prohlášení je pravdivé. Musí také přísahat, že svěřený majetek nepoužíval pro sebe bez dovolení a že jej opravdu nemá ve svém držení. Placený i neplacený strážce má zakázáno sám používat svěřené. Pokud to dělal bez dovolení, bude považován za zloděje a zodpovědný za každou škodu, i náhodnou.
5
Vypůjčitel (šoel) je zodpovědný za každou škodu, vyjma tu, jež nastala při normálním (nikoli nesprávném) používání- např. vypůjčený býk pojde při běžném orání, nebo kladivo se rozbilo při zatloukání hřebíku. Ramban-V takovém případě je vinen majitel, neboť on dal svolení, aby se vypůjčené použilo k tomu účelu, a jestliže věc nevydržela námahu normálního použití, majitel ji neměl půjčovat. Tak jako u každého finančního narovnání, mají obě strany právo dohodnout se předem, že jejich povinnost (náhrady) bude menší či větší, než je vyžadováno Tórou. „Venikrav baal habajit - pak hospodář přijde k soudu“ Raši- Hospodář není majitel domu, ale neplacený strážce, který prohlásí, že není zodpovědný za ztrátu. Přijde k soudu, aby přísahal, že „nevložil svou ruku“, tj. neužíval věci bez dovolení. „Ki hu ze - To je ono!“ Poté, co strážce přísahal, že je nevinný, předstoupí svědkové a vyvrátí jeho přísahu dosvědčením „to je ono“, tj. označí věc v jeho držení jako tu, o níž přísahal, že byla ukradena. Tím se strážce stane „zlodějem“, ježto vzal majetek někoho jiného, popsal své vlastní jednání jako krádež a dokonce o ní přísahal. Potom tedy musí nejen vrátit věc, ale zaplatit pokutu (dvojnásobek ceny) jako obyčejný zloděj. „Ašer jaršijun elohim - koho soud shledal vinným“ I po dosvědčení svědků je možné, že soud najde jiného viníka. V každé soudní kauze musí soudci pečlivě svědky vyslechnut a ukáže-li se, že svědčili falešně a jsou určitým způsobem do věci zapleteni (jak popisuje Dt 19:16-19), musí oni zaplatit dvojnásobek strážci, kterému ukřivdili. Placený strážce Má větší zodpovědnost než neplacený. Pokud byla věc ztracena či ukradena, placený strážce je povinen ji nahradit, protože ji měl lépe chránit. Případy ve v.9 a 12, kde je strážce bez viny, jsou nehody, kterým nemohl zabránit. Pokud je zvíře zcizeno např. ozbrojenou loupeží, strážce nebude platit, protože se to považuje za okolnosti mimo jeho vliv. „Tarof - roztrhán“ divou zvěří- považuje se za nehodu, neboť se předpokládá, že by pro strážce bylo nebezpečné čelit útočící zvěři. „Im bealav imo - jestliže majitel byl s nimi“ tj. v době půjčení pracoval majitel vypůjčeného zvířete s vypůjčitelem, za plat nebo dobrovolně. Toto je výjimka z obecného pravidla. Pokud majitel pracuje s vypůjčitelem, vypůjčitel není zodpovědný za poškození, které se stane během této doby, i kdyby k poškození došlo z jeho nedbalosti (Raši, Bava Mecia 95a) „Im sachir hu - jestliže nájemce“ Nájemce je posledním typem strážce. Obratem „škoda jde na vrub jeho nájemného“ naznačuje Tóra, proč je jeho zodpovědnost menší než u vypůjčitele, i když v obou případech jde o prospěch z používání majetku někoho jiného. Vypůjčitel má prospěch z věci bez výdajů, kdežto nájemce za používání věci platí. Neurčuje se přesná míra jeho zodpovědnosti. Rb Meir- Nájemce má stejnou zodpovědnost jako neplacený strážce, platí tedy, jen když byl nedbalý.
Rb.Jehuda- Má zodpovědnost jako placený strážce, není zodpovědný jen tehdy, jde-li o okolnosti mimo jeho vliv. A toto je platná halacha. Svedení Je „krádež srdce“ (Chizkuni). Svede-li muž děvče mladší než 12 let, měl by se s ní oženit, ale není povinen to udělat. Dívka i její otec mají právo sňatek odmítnout (Ketubot 39b). Jestliže některá ze 3 stran sňatek odmítne, svůdce musí zaplatit pokutu dívčinu otci. Mimo pokuty musí zaplatit také za finanční škodu (nezek) a za ponížení (bošet) dívky. „Ašer lo-orasa - která nebyla zasnoubena“ Peněžní pokuta se platí, jen když děvče nebylo zasnoubeno (kidušin). V současnosti tvoří toto zasnoubení první část manželského obřadu, když ženich dává nevěstě prsten. V dávných dobách se kidušin dělalo více měsíců před vlastním manželským obřadem (chupa). Po kidušin byla dvojice považována již za manžele, i když spolu nežili. Cizoložství je hrdelní zločin. Žádné finanční odškodnění není možné, byl-li spáchán hrdelní zločin. „Mahor - Dá jí…manželskou smlouvu“ Pokud si muž svedenou dívku vezme, musí jí dát manželskou smlouvu (ketubu), jako jkaždý jiný manžel své ženě. (Raši) Ramban- překládá „dá jí dary“, tj. jako dává ženich nevěstě. Podle dalších výkladů- svůdce s ní musí jednat s úctou, jakou manžel prokazuje své ženě. „Kesef jiškol - odváží stříbro“ Jestliže nedojde k manželství, svůdce je pokutován. Moudří odvozují, že pokuta je 50 stříbrných šekelů, tj. 200 zuz, částka požadovaná při manželské smlouvě panny (Ketubot 10a) „Mechašefa - čarodějnici“ Raši- Soud ukládá trest smrti mužským i ženským čarodějům; zde je uveden ženský rod, neboť tato činnost je mnohem častější užen. Talmud učí, že slovo kišuf vzniklo stažením z „pamalja šel ma´la machechišin- popřeli B-ží průvod“. Čarodějnictví je snaha získat vládu nad přírodou pomocí nečistých sil, tedy popřít B-ží moc. „Lo techaje - nenecháš žít“ Ramban- Důraznější výraz než pouhé stanovení trestu smrti. Kdo se zabývá čarodějnictvím, je mimořádně nebezpečný ostatním, kvůli rozkladnému vlivu a svodům této činnosti; v případě tak velkého nebezpečí Tóra vybízí k vykořenění. „Zoveach laelohim - kdo obětuje bohům“ Raši- tj. modlám Ramban- v tomto verši elohim=andělé. Uctívat jakoukoli sílu (síly) kromě Hospodina je hrdelní zločin, i když jde o anděly. Sforno- Je zakázáno, aby člověk uctíval jak B-ha, tak modly. „Jacharam - propadne klatbě“ Cherem=klatba. Hříšník natolik překročil meze, že není hoden existence. Přisoudil-li B-ží status tam, kde to nepřísluší, ztratil právo na existenci. (Ramban) Soucitnost k bezmocným a opuštěným Mocní- nebo ti, kdo by se rádi za mocné považovali- mají politováníhodný sklon brát výhody slabým a bezmocným, naopak někteří znevýhodnění lidé jsou citlivější k urážkám
6
než ostatní. Je zakázáno urážet kohokoli, Tóra však doplňuje zákaz úctou ke konvertitům, vdovám a sirotkům, neboť ti jsou nejcitlivější na chování druhých. „Veger - a cizinec“ Komentátoři vykládají slovo „ger“ jako konvertita k židovství, verš se však vztahuje na každého cizince, i Žida, nově příchozího do sousedství či školy, protože se jistě necítí volně v neznámém prostředí. Rodilému Židovi, který se ošklíbá nad konvertitou pro jeho cizí původ, patří odpověď „i vy jste byli cizinci v egyptské zemi“ (Raši) Or HaChajim- Židy to možná svádí shlížet spatra na konvertity, protože nemají svatost rodokmenu od Avrahama, Jicchaka a Jakova. Ale Tóra nás varuje, že když jsme uvázli v duchovní nečistotě Egypta, nebyli jsme o nic lepší než konvertité před svou konverzí. „Im-ane teane oto - jestliže ho budeš utiskovat“ Raši- Verš neříká výslovně, co se takovému člověku stane, Tóra chce spíše říci, že každého, kdo způsobí trápení vdově či sirotkovi, čeká tvrdá odplata od Otce sirotků a Zastánce vdov. Ibn Ezra- Předchozí verš byl v plurálu, tento je v singuláru: naznačuje se, že pokud obec dovolí i jedinému ze svých členů špatně jednat s bezmocnými, B-h potrestá celou obec. Už samotný fakt, že obec to dovolí, je urážkou, neboť ukazuje utlačovaným, že ani těm členům obce, kteří je sami neurážejí, na nich nezáleží. „Im caok - jestliže bude volat“ B-h jejich utrpení pomstí, ať k Němu volají nebo ne, ale odpoví rychleji, je-li jejich trápení tak velké, že k Němu volají (Maharam) Bez úroku Tóra přikazuje, abychom bližním –Židům půjčovali peníze bez vyžadování úroku. Půjčovatel má samozřejmě právo na vrácení svých peněz, ale nesmí uvádět vypůjčitele do rozpaků upomínáním, ani brát za samozřejmé, že dlužník mu je zavázán. Navíc, I když půjčovatel má právo požadovat záruku, Tóra omezuje jeho právo držení, je-li vypůjčitel v nouzi. Půjčka je nejen jistou formou dobročinnosti, ale je jednou z forem nejvyšších, protože zachovává vypůjčiteli sebeúctu a umožňuje mu vybudovat vlastní finanční zázemí, takže nebude závislý na druhých. „Im -když“ Raši- toto je jeden ze 3 případů, kdy „im=když“, a ne „jestliže“. (další místa jsou 20:22, Lv 2:14). Pomoci chudému půjčkou není možnost, ale povinnost. Rb.Hirsch- kořen slova „talve- půjčíš“ má také význam „vztah, přilnutí“. Půjčením peněz chudému dostali jsme se do vztahu k němu a jeho nouzi- není sám, protože jsme vzali za své pomoci mu dosáhnout soběstačnosti. „Ami…heani imach - můj lid…chudý, který je s tebou“ Dva hlavní důvody, proč mají majetní lidé půjčovat lidem v nouzi: 1/ Vypůjčitelé jsou „můj lid“- B-ží národ, jeho živobytí je B-ží povinností, tedy každý Žid, který pomáhá chudým, má jistotu, že mu to B-h vynahradí. 2/ Chudí dávají bohatým neocenitelnou příležitost, protože B-h bohatě odmění ty, kdo dávají milodary a dárce tedy získá víc než obdarovaný; Tóra to naznačuje
slovy „je s tebou“- člověk, jemuž pomůžeš, je s tebou, jste společníci. Ty pomůžeš jemu a on tobě (tím, že ti dá příležitost pomoct) (Kli Jakov) V případě, že vypůjčitel nesplatí půjčku k stanovenému datu, půjčovatel smí požádat soud, aby mu byl dán do zástavy osobní majetek dlužníka, musí jej však vrátit vypůjčiteli, když ten jej potřebuje. I tím projevuje Tóra soucit s chudobnými- mají právo na sebeúctu. Slovo elohim v 28.v. odkazuje podle Moudrých jak k soudcům, tak k B-hu. Ačkoliv je zakázáno zlořečit komukoliv, Tóra tu zdůrazňuje soudce a vůdce, protože ti mají zodpovědnost rozhodovat a prosazovat právo, a tím se stávají zranitelnými k proklínání těch, na nichž právo uplatnili. „Meleatcha - tvá oběť prvotin“ Raši- Bikurim, první ovoce, které se sklízí, když je „plné“ a zralé, dává se kohanim. „Vedimeacha - a kněžská oběť pozdvihování“ Truma (desátek)- část úrody, která se musí dát kohanim. Toto je talmudická interpretace, Raši říká, že neví, jaké slovo je odpovídající. Ramban- slovo je odvozeno z „dimea-slza“ a odkazuje k desátku truma z vína a olivového oleje ( tekutiny stékají jako slzy). Je přirozené, že pociťujeme zvláštní vztah k tomu, čeho nabude jako prvního- první plody, jež dozrály, prvorozené dítě. Tóra nás nabádá, abychom si uvědomili, že všechno, co máme, je B-ží dar a vše máme nejdřív zasvětit Jemu, než začneme myslet na sebe. „Veanšej kodeš - svatí muži“ Zmínkou svatosti začíná Tóra svůj zákaz jíst maso rozsápaných zvířat. Odkazuje to k jakémukoli zakázanému jídlu: když Žid jí to, co je zakázané, vzdaluje se od dosažení svatosti- cíle, pro nějž B-h určil svůj lid. (Ramban) Sforno- Svatost se vztahuje k předchozímu příkazu, aby lidé zasvětili své prvorozené i první úrodu B-hu. Má-li národ vynikající učence a spravedlivé, rozšíří se svatost i na ostatní. „Lakelev - psovi“ Je dovoleno naložit s takovým masem i jinak, ale Tóra nás učí projevit vděčnost, tak jako i B-h nenechá dobrý skutek bez odměny. Během Exodu psi nevyli (11:7), proto máme-li možnost projevit vděčnost, dáme toto maso jim. (Raši) Naprostá spravedlnost „Lo tiša - nebudeš šířit“ Tj. neuvěříš. Je zakázáno věřit neověřeným řečem o člověku. To jest zákaz věřit lašon hara- zlým řečem, tak i zákaz pro soudce naslouchat jedné straně sporu, pokud není přítomna i druhá strana (Raši) „Raša - zlý“ Raši- narážka na tu ze stran sporu, která chce svědka získat k podepření svého tvrzení Ibn Ezra, Sforno- „zlý“ je falešný svědek, který potřebuje druhého svědka, aby potvrdil jeho svědectví. Také varování, aby nesvědčil svědek nezpůsobilý, ani když říká, co se opravdu stalo. Poctivý svědek má zakázáno spojovat své svědectví s nečestným člověkem. Rašiho výklad verše: Soudce musí vyslovit svůj názor podle svého chápání zákona a podle důkazů. I když je sám proti většině, nesmí svůj názor změnit, aby byl s nimi v souladu, je-li přesvědčen, že oni se mýlí nebo záměrně překrucují zákon.
7
„Lo tehdar - nebudeš nadržovat“ Vzdor pokušení ulehčit bídu chudému a nechat ho vyhrát spor (a tím získat peníze od bohatého, kterému by nechyběly), je zakázáno překrucovat zákon, bez ohledu na to, jak ušlechtilá je pohnutka. Or HaChajim- Chudí si stěžují na B-ha: „Jestliže mě stvořil, proč mi nedá slušné živobytí?“, a soudce si pak myslí, že svým nesprávným rozhodnutím brání B-ha. To je zakázáno. Zákon je nezvratný. Tóra požaduje, aby člověk zatoulané zvíře vrátil „opakovaně“, tj. i když se občas zatoulá, vždy znovu je musí vrátit. Nálezce nesmí přihlížet k tomu, že majitel je nedbalý (Bava Mecia 30b) „Sonaacha - koho nenávidíš“ Je zakázáno nenávidět bližního (Žida), podle Moudrých tedy verš mluví o tom, koho je dovoleno nenávidět- kdo setrvává v páchání hříchů i přes napomínání, aby to už nedělal. Takovou osobu máme nenávidět, dokud se neobrátí. Avšak Tóra přikazuje, aby se takové osobě pomohlo. Navíc, najde-li člověk ve stejné nesnázi svého přítele i osobu nenáviděnou, musí nejdříve pomoci nenáviděnému, aby v sobě potlačil zlý pud (jecer hara), který mu káže, aby nechal nepřítele trpět. (Bava Mecia 32b-33a) „Vechadalta - zanecháš (ho)?“ Raši- Tóra se nevěřícně ptá: Jak by někdo mohl dát přednost své nenávisti před nutností pomoci druhému a jeho trpícímu zvířeti? „Azov taazov imo - pomůžeš mu opakovaně“ Z opakování slova vyvozují Moudří, že člověk musí znovu a znovu pomoci, když zvíře opakovaně padne. Není-li majitel přítomen nebo není schopen také pomáhat, musí to kolemjdoucí udělat sám. Pokud ale majitel odmítne se také podílet a čeká, že kolemjdoucí udělá všechno sám proto, že je to micva, pro tento případ Tóra upřesňuje, že je nutno udělat to „spolu s ním“, tj. s majitelem zvířete (Bava Mecia 32b) „Lo tate - nepřevrátíš“ Sforno- Soudce nesmí jednat tak, aby nadržoval oblíbencům. Nesmí mluvit hrubě s jednou sranou sporu a uctivě s druhou, ani nechat jednu stranu stát a druhé dovolit sedět. „Evjoncha - tvého ubožáka“ Raši- Zákaz se týká i toho, kdo není spravedlivý a je „ubohý“ pokud jde o zachovávání micvot. Není důvod, proč nerozhodnout v jeho prospěch, pokud je v právu. „Venaki vecadik - nevinný a spravedlivý“ Výrazy nejsou synonymní! Talmud (Sanhedrin 33b) to vztahuje na člověka, obviněného z hříchu, za který se ukládá trest smrti: „Nevinný“ je ten, kdo byl shledán vinným, ale pak někdo předloží nový důkaz nebo právní důvod, kterým je zproštěn viny. Ačkoliv soud již rozhodl, že není „spravedlivý“, prokázalo se, že je nevinný. „Spravedlivý“ je ten, kdo byl zproštěn viny, ale vyšly najevo nové důkazy o jeho vině. Jednou byl již shledán nevinný, případ se nesmí znovu otevřít. Tóra říká „nevykonáš“. Avšak aby si někdo nestěžoval, že viník je na svobodě, ujišťuje nás verš, že konečnou instancí zákona je B-h a On potrestá toho, kdo si to zaslouží, „neboť svévolníka neospravedlníš“. (Raši)
Ibn Ezra- I když soudce ví, že obžalovaný je špatný člověk a zasloužil by trest smrti za jiné činy, jež spáchal, je zakázáno zbavit společnost zločince tím, že bude shledán vinným za zločin, který nespáchal. Soudce má spoléhat na B-ží záruku, že když tento zločinec zemře, B-h ho neospravedlní. Šabat týdne a šabat půdy Tóra klade vedle sebe základní nařízení týdenního šabatu a šabatového roku (šmity- 7. rok), neboť oba dosvědčují, že B-h stvořil svět v 6 dnech a odpočíval sedmý den. Rb.Bachja- Když Tóra pojednává o šabatu a šmitě, užívá výrazů „tvé“ pole, „tvá“ práce. Když mluví o jubilejním roku (50.rok), užívá „jeho“, tj. úroda pole, nikoli „tvá“ úroda. Sedmý rok- šmita a sedmý den- šabat jsou přerušením lidské činnosti, člověk je vyzván, aby zanechal svých materiálních činností a záležitostí, jeho vlastnictví však zůstává jeho, a vrací se k němu po šabatovém odpočinku. Avšak jubilejní rok, který Tóra nazývá „leolam-provždy“ je symbolem konce dní, kdy se vše vrátí zpět B-ží svrchovanosti. V jubilejním roce nepatří úroda člověku. „Vehaševiit - v sedmém“ Nařízení pro sedmý rok- šmitu jsou v Lv 25:1- 7. Raši, vyloženo Mizrachim- odkazuje se tu k povinnosti Rabínů ustavit všechna pravidla potřebná k ochraně ročního odpočinku půdy od zemědělských prací; patří sem rabínský zákaz hnojení či kypření půdy kolem stromů. Je to podobné omezením o chol hamoed- prostředních dnech svátků. „Tišbot - zanecháš“ O šabatu zanecháš nejen práce, která je zakázaná, ale všeho, co vyžaduje námahu, jaká je o všedních dnech (Sforno) Ramban- Lidé mohou strávit šabat namáhavým přestavováním nábytku, podobné práce uvnitř příbytku nespadají do 39 kategorií zakázaných prací. Ale nebudou tím zachovávat smysl šabatu. „Januach - spokojení“ Nevyžaduje se, aby zvířata odpočívala, což by znamenalo, že se musí zdržet všech činností, zakázaných lidem. Zvířata mají být spokojená, tj. nemají být zavřená, ale o šabatu se mají volně pást (Raši) „Vejinafeš - oddechnout“ Raši- Týká se nežidovských otroků, kteří nejsou obřezaní a pohanů, usedlých v zemi. Židů se netýká, neboť ti mají osobní povinnost zachovávat šabat. Nevyžaduje se po nich, aby vykonávali práci, která je o šabatu zakázaná, ale pán či zaměstnavatel je nechá oddechnout. „Uvechol - všechno“ Sforno- Žid musí horlivě zachovávat všechny příkazy (micvot ase- udělej) i zákazy (micvot lo taase- nedělej) bez výjimky, zvlášť důležité je vyhnout se nejmenšímu zdání, že snad uctívá či věří v jiné bohy. I zmínit jejich jméno nebo způsobit, že druzí je zmíní (např. žádat pohana, aby přísahal při svých božstvech) je zakázáno. 613 příkazů a zákazů Tóry odpovídá počtu částí lidského těla a velkých cév; zachovávání každé micvy chrání jednu z nich, zachováváním chráníme tedy své přežití a zdraví, popírá-li člověk B-ha modlářstvím, jakoby porušil všechny micvot. „Lo tazkiru - nepřipomeneš“ Sforno- je tu rozdíl mezi oběma polovinami verše: ve všech ostatních zákazech Tóry musí člověk dbát, aby je
8
neporušil skutkem, uctívání modly je ale tak závažný skutek, že je i zakázáno o modlách mluvit nebo způůsobit, že druzí o nich mluví. Raši- Žid nesmí říci „sejdeme se tam u té modly“, nesmí ani být společníkem někoho s vědomím, že v případě sporu bude jeho obchodní partner přísahat jménem modly. Tři poutní svátky Jsou symbolem svobody, ročních období, zdaru, základních věcí lidského štěstí. Strávením svátků v Jeruzalémě, místě spočinutí B-ží přítomnosti a přinesením obětí k poctě svátků uznáváme B-ha jako vládce, který řídí všechny aspekty života. (Sforno) „Tachog li - budeš slavit pro Mne“ Tři poutní svátky jsou dobou velké radosti, neboť oslavují vysvobození z otroctví ( Pesach, svátek macot), žně a darování Tóry (Šavuot) a radost ze sklizené úrody (Sukot, závěr zemědělského roku) „Rejkam - s prázdnou“ Každý, kdo přijde do Jeruzaléma o některém z poutních svátků, musí přinést oběť (Raši) „Haadon - Pán“ Svátky jsou připomínkou všech požehnání zemědělského cyklu, z nichž se Izrael může těšit ve své vlastní zemi ( a jež byla v poušti zcela neznámá). Za to musíme děkovat Pánu, který je nám s takovou laskavostí daroval (Rašbam) „Lo-tizbach - nebudeš obětovat“ Je zakázáno zaříznout pesachovou oběť dřív, než po poledni 14.nisanu, kdy je všechen chamec (tj, vše kvasivé). Kdo přinese oběť, dokud má chamec, porušil příkaz. „Chelev.chagi - tuk z mé sváteční oběti“ Je přikázáno, že každý má přinést chagiga- sváteční oběť. I když se obětní bohoslužba musí vykonat během dne, obětní části (tuk) mohou se spalovat na oltáři celou noc. Verš nás učí, že není-li tuk umístěn na oltáři před svítáním, stane se nepřijatelným (Raši) „Rešit - nejvybranější“ Příkaz prvního ovoce-bikurim se týká sedmi druhů, jimiž oplývá Erec jisrael: pšenice, ječmen, hrozny, fíky, granátová jablka, datle (Dt 8:8). Majitelé je přinesou do Jeruzaléma a darují kohanim. Na samém začátku Tóry, zmiňuje midraš (Berešit Raba) tuto micvu jako jeden z důvodů, proč B-h stvořil nebe a zemi. Bikurim vyjadřují židovskou ochotu zasvětit první plody své pozemské práce službě B-hu, proto byla cesta do Jeruzaléma oslavována hudbou a průvody v každém městě či osadě podél cesty. „Lo tevašel - nebudeš vařit“ Zákaz vařit maso a mléko dohromady se týká ovcí a dobytka. Rabínské nařízení rozšířilo zákaz na veškeré košer maso a drůbež. Tóra dává tento zákaz celkem 3x (zde, 34:26, Dt 14:21). Z toho Moudří vyvozují, že zákaz má tři prvky: zákaz vařit, zákaz jíst a zákaz mít z toho prospěch (Raši) Rb.Hirsch- Důvod zákazu a jeho uvedení na tomto místě: Maso představuje živočišnou stránku života, svaly a šlachy. Mléko představuje rozmnožovací schopnost živočichů. U zvířat jsou oba aspekty života neoddělitelné, jedí i rozmnožují se pudem. Člověk má vyšší poslání, nesmí smíchat oba aspekty své
přirozenosti, naopak se musí naučit rozlišovat je a podřídit všechny především své službě B-hu, a vnést B.-ha do všeho, co dělá. Toto poslání je vyjádřeno zákazem smíchat maso a mléko. Z přiřazení tohoto zákazu k ustanovením pro svátky a první ovoce učíme se, že ten, kdo podlehne svým živočišným pudům, zničí svatost ročních dob a B-ží požehnání. B-ží slib B-h slibuje Mošemu, že dovede Židy do Erec jisrael a pomůže jim dobýt zem od kenaanských národů, ale varuje, že nebudou ve své zemi, pokud nedokážou odolat svodům náboženství a zvyků těchto národů. „Anochi šoleach malach - pošlu anděla“ Narážka na budoucí hřích Izraele odlitím zlatého telete, jehož následkem ztratil lid BV-ží ochranu. I když pak litovali, řekl tehdy B-h Mošemu, že vzdálí od nich Svou přítomnost a pošle anděla, aby je dovedl do Erec jisrael (Raši) Moše protestoval a prosil B-ha, aby B-h sám provázel národ, a B-h svolil. Zde však Moše souhlasí, protože to B-h nemíní jako trest, ale jako triumfální vstup Izraele do Erec jisrael. Ramban- Toto proroctví se nenaplnilo, dokud Moše žil, po jeho smrti se však Jehošuovi (Jozuemu) zjevil anděl a ohlásil se jako velitel Hospodinova zástupu (Joz 5:15)- to je anděl, o němž mluví náš verš. Ramban, Or HaChajim - Byl to nejvyšší z andělů, ten, skrze něhož B-h vedl praotce. „El hamakom ašer hachinoti- v místě, které jsem připravil“ tj. v zemi, kterou jsem určil pro tebe. Podle midraše narážka na nebeský Chrám, odpovídající budoucímu Chrámu v Jeruzalémě (Raši, Gur Arje) „Lo tištachave - nebudeš se klanět“ Zdá se nepředstavitelné, že Izraelité, kteří zažili zkušenost proroctví, mohli být tak oblouzeni, že uctívali modly. Dějiny ukazují, že modly měly jistou přitažlivost a vábení bylo tak silné, že Tóra před nimi neustále varuje. B-h Izrael napomíná, ať nenapodobují kenaanské obřady a zničí i samotné modly. „Hacira - sršní roje“ Jedovatý hmyz bodal Kenaance do očí a ti zemřeli. Postihlo to Chivejce a Kenaance, kteří žili v zemích Sichon a Og, na východ od Jordánu. Na Chetejce, obývající západní břeh Jordánu, chrlila cira jed přes řeku (Raši) Ramban- B-h na ně poslal roje hmyzu, takže utekli do opevněných měst. Moře Pelištejců Tj. Středozemní moře. Řeka je Eufrat. Ibn Ezra- popisuje se velikost země, proto musela být dobyta postupně. „Lo- tichrot…brit - neuzavřeš smlouvu“ Zákaz uzavřít dohodu, dovolující Kenaancům žít v Erec jisrael, pokud si ponechají své modly. Ramban- Zákaz byl na tak dlouho, dokud budou uctívat modly, když modly odstraní, Židé s nimi mohou uzavřít mír. Kapitola 24 Se vrací zpět k Zjevení na Sinaji. Komentátoři nemají shodný názor na to, kdy se staly události popsané v této kapitole. Raši- předtím, než bylo dáno Desatero. Tento názor podporuje Talmud.
9
I kdyby to znamenalo, že k Zjevení (kpt. 20) došlo až po událostech kpt. 24, není to problém, protože Tóra není nutně psána chronologicky. Ramban, Ibn Ezra, Rašbam (a další)- události se staly až po dání Desatera. Moše učil národ nařízením, uvedeným v předešlých kapitolách. I když některé části Tóry nemusejí být psány chronologicky, takový výklad není namístě, pokud to přímo nevyžaduje smysl textu, a tato kapitola to nevyžaduje. Vypravoval slovo Hospodina Raši- Moše poučil lid, aby obklopil horu a zdržel se pohlavního stuku. Zopakoval dříve dané příkazy, tj. 7 noachidských zákonů, jež byly dány všemu lidstvu a zákony dané v Mara- šabat, ctít rodiče, para aduma (červená kráva), občanské zákony. Pak zapsal Tóru od počátku až do 20 kpt. A zapsal výše uvedená nařízení. Následující ráno- 5.sivanu- postavil oltář. Ramban (a další)- vyučoval a zapsal zákony posledních tří kapitol, jež mu B-h sdělil na hoře Sinaj, následujícího rána postavil oltář. „Ušteim esre maceva - a dvanáct sloupů“ Rašbam- měly představovat 12 kmenů národa, jež přijaly smlouvu. Každý z kmenů má svou jedinečnou úlohu v poslání národa (jak říká závěrečné požehnání Jakovovo) a vztyčením 12 sloupů naznačil Moše, že každý kmen přijal svou vlastní zodpovědnost, jakožto součást B-žího národa. „Naarej - mládenci“ Prvorození, kteří vykonávali obětní službu , dokud nebyli ustaveni Aharon a jeho synové jako kohanim. Byli nazváni „mládenci“ kvůli odlišení od „starších“. Ramban- Moše vybral mladíky, kteří byli nevinní a dosud nepoznali rozkoš. „Naase venišma - uděláme to a poslechneme!“ Raši (Gn 37:27)- překládá „naase- poslechneme“, opíraje se o Onkela v tomto verši. Židé vyhlásili své rozhodnutí dělat a poslouchat, co B-h přikáže- dřív, než byli požádáni. Saduceus, který chtěje zesměšnit Tóru i její lid, vysmíval se Ravovi, řka: „Vy jste ale ukvapený národ, dáváte ústa před uši (když jste řekli, že uděláte dřív, než jste slyšeli příkazy)“. Rav odpověděl, že Židé jsou národ, který miluje Hospodina a ví, že B-h nikdy nedá nesplnitelné příkazy; a saduceové jsou vychytralí a úplatní, takže přisuzují vlastní nedůvěru druhým. (Šabat 88a-b, podle Rašiho) Židé věřili B-.hu, proto je B-h přirovnal k andělům, kteří také bezvýhradně poslouchají B-ha. Moudří učí, že když B-h slyšel Židy odpovídat „Uděláme to a
poslechneme“, zvolal: „Kdo mým dětem zjevil, že služební andělé se sami nazývají „silní strážci, kteří plní, co On řekne, poslušni Jeho slov“? Proroctví na hoře Všichni komentátoři se shodují, že Moše a jeho průvodci viděli velkolepost proroctví. Liší se v pohledu na reakce starších. Raši, cituje Vajikra Raba.- V době egyptského otroctví měli vidění B-ha. V té době měl B-h safírovou cihlu u své paty, jako stálou připomínku izraelitské práce s cihlami a maltou. Raši, cituje Tanchumu- Přihlížející vážně zhřešili tím, že sledovali vidění a přitom nepřestávali jíst a pít. Zasloužili okamžitou smrt, ale B-h nezasáhl, aby nezkazil radost z Tóry. K potrestání Nadava, Abihua a starších došlo až později. Tur- B-h úmyslně neposlal se skupinou mladší Aharonovy syny Elazara a Isamara, aby potom nepodlehli trestu smrti jako jejich starší bratři; kdyby zemřeli i oni, zůstal by Aharon bez dětí. Onkelos- radost starších z vidění byla tak velká, jakoby zažili dokonalou fyzickou rozkoš, proto jedli a pili Ramban- Jedli maso obětí a pili, vděčně oslavujíce velkou duchovní událost, kterou jim B-h dal zažít. Onkelos, Ramban- Nehřešili, verš mluví v jejich prospěch- neutrpěli postižení, i když prožili svaté vidění, které přežít by za normálních okolností bylo nad lidské síly. „Veetna lecha - dám ti“ Verš mluví o deskách, učení a přikázáních, co je to tedy? Raši, cituje rb.Saadju- 613 příkazů a zákazů je podkategoriemi Desatera, na deskách jsou všechny tři uvedené kategorie. Ramban- Desky byly Desatero, „které jsem zapsal“, zbytek Tóry B-h nezapsal, ale sdělil Mošemu, „abys jim vyučoval“, tj. lid. Sforno- „Učení“ jsou filosofické, intelektuální aspekty Tóry, „přikázání“ úkony, jež se mají vykonávat. „Vihošua mešarto - s Jehošuou služebníkem“ Jehošua (Jozue) nedostal příkaz, aby sloužil ani neměl úkol na hoře. Byl horlivým studentem a služebníkem svého učitele Mošeho a čekal na něj u paty hory, dokud se po 40 dnech nevrátil (Raši) Podle Moudrých dostal Jehošua výsadu být následovníkem Mošeho za svou oddanost. „Veel hazekenim - starším“ Moše řekl starším lidu, aby zůstali a podíleli se na vedení lidí, avšak hlavní zodpovědnost měli Aharon a Chur, syn Mirjam a Caleba (Raši)
10
JUDAISMUS PRO DNEŠEK Prastará víra s moderním poselstvím JOHN D. RAYNER a BERNARD HOOKER
13/ ABYSTE SI PŘIPOMÍNALI Hodnota zvyků
Čtvrtou obecnou zásadou liberálního judaismu je význam židovské výchovy, protože na ní závisí všechno ostatní .Je naší povinností udělat vše pro její posílení. Nezáleží ani tak na tom, kolik času se jí věnuje, mnohem víc záleží na kvalitě: aby studijní plán zdůraznil, co je důležité, aby se uplatňoval moderní historický úhel pohledu, aby učitelé byli dobře připraveni, učebnice dobře napsány a učební postupy odpovídaly současné době. Podtrhujeme společenský rozměr judaismu. Žid, který se poučil o svém dědictví a řídí svůj život jeho etickými normami, jakoby měl všechny znaky „dobrého Žida“. Avšak má ještě jednu povinnost- napomáhat tomu, aby židovské společenství zůstalo pevné, protože jen tak může být účinnou silou dobra v existenci lidstva, a jen tak může být náboženský odkaz úspěšně předáván z generace na generaci. Znamená to, že jedinec pomáhá uchovávat instituce společenství, zejména synagogy, a podílí se podle svých možností na jejich činnosti. Znamená to také, že při veškerém svém konání, soukromém či veřejném, bude mít na mysli nejen své osobní touhy a přání, ale i dobro kellal jisrael, židovského společenství jako celku. A protože Židé jsou lid mezinárodní, zahrnuje tato zásada i povinnost pomáhat Židům v jiných zemích, zvláště těm, kteří jsou vystaveni pronásledování a nejistotě.V tomto kontextu nutno věnovat zvláštní pozornost Státu Izrael, hlavně proto, že je útočištěm uprchlíků a i jinak prospívá židovstvu, a také proto, že jeho charakter a působení ovlivňují postoj nežidovského světa k Židům a k judaismu. Měli bychom snad dodat, že pojem kellal jisrael neznamená, že všichni Židé mají myslet a jednat stejně. Znamená, že jednotlivec či skupina neporuší jednotu společenství bez důvodu, to jest- pokud neprotestuje svědomí. Neboť třebaže jednota je důležitá, čestnost je o moc důležitější. Mimoto jednota není totožná s uniformitou, ani na ní nezávisí. Naopak, pokud byla a bude ve společenství rozmanitost, jež je znakem zdraví a tvořivosti, jednota zcela závisí na tom, aby všechny skupiny přijaly zásadu, že společenství je pluralitní, tedy založené na vzájemné úctě a ohleduplnosti každého ke každému. A konečně, jsme přesvědčeni o potřebě náboženského cvičení. Má několik možností. Jednou z nich je studium. Dotkli jsme se toho už v souvislosti s náboženským vzděláváním, ale zopakujme, že pravidelné studium klasických pramenů judaismu, jemuž se člověk věnuje ve svém domově, má kromě vzdělávací i náboženskou hodnotu. Otvírá totiž mysl a duši inspiraci židovských náboženských textů a pomáhá tím, aby se vědomí B-ha,
vnímavost k duchovnu, odpovědnost k morálním povinnostem a ideálům i otevřenost k bližnímu spojily dohromady ve „svatost“. To je také smyslem modlitby, soukromé i veřejné. Co vůbec umožňuje modlitbu, je B-ží imanence (viz kpt.6) a „obraz B-ží“ v člověku (viz kpt.7). Proto je mysl člověka, i sebeslabší, schopná vyjít ze sebe a být ve spojení s nesmírným B-žím duchem. Pokud má spojení povahu slovní, je to modlitba, spojení však může být i nehlasné a neverbální, a pak je to meditace. Vždy je však důležité, aby člověk vyjadřoval to, co upřímně myslí a cítí k B-hu. Může to být obdiv, vděčnost, touha, lítost či pokora. Podle toho je pak modlitba chválou, díkem, prosbou, pokáním a sebeodevzdáním. Z nich jen modlitby prosebné představují filosofický problém, neboť jakoby naznačují, že B-h je občas ochoten dát se přesvědčit lidskou prosbou k tomu, aby udělal něco, co by jinak neudělal. Problém nabude na vážnosti, požadujeli se něco, co zasahuje do přírodních zákonů, tedy zázrak. Pokud je pravda, co jsme řekli o zázraku (viz kpt.6), pak se taková prosba musí považovat za nezákonnou. Ale i kdyby modlitba nemohla ovlivnit B-ha (v jakémkoli smyslu), určitě ovlivní člověka; otvírá cestu, jíž k člověku proudí B-ží síla, vždy nakloněná těm, kdo ji hledají. Jestliže tedy člověk prosí o duchovní hodnoty (např.odvahu), může to mít za následek posílení té hodnoty.A protože i fyzické zdraví je ovlivněno psychickým stavem pacienta ( a lidí v jeho okolí), mohou i modlitby za uzdravení z nemoci mít příznivý účinek. Vždy ovšem tkví hodnota modlitby ve spojení s B-hem, kterého hledáme.Tento kontakt totiž posouvá věřícího do vyšší roviny duchovního vědomí a činí ho vnímavějším k tomu, co od něj B-h žádá. Krátce, modlitba je formou cvičení, jež slouží k zlepšení duchovní kondice, právě tak jako fyzický trénink zlepšuje kondici tělesnou. A nelze popřít, že takové cvičení má svůj význam. Dalším aspektem náboženského cvičení v judaismu jsou obřady a zvyky. V podstatě se neliší od modlitby, jedině tím, že k řeči se připojuje i zrak, sluch, pohyb.Dá se říct, že to jsou vizuální, sluchové....atd.modlitby. Stejně jako studium a modlitby, i ony jsou jen prostředkem k cíli. Ale pro svou „konkrétnost“ bývají oblíbené a často bývají konány jen pro ně samé a navozují tak dojem, že v nich je základ praktikování judaismu. Znovu před tímto hlubokým omylem varujeme, jako to dělali už zakladatelé našeho hnutí. Praktikovat judaismus znamená vést dobrý život v etickém smyslu. Provádění obřadů nám pomáhá navodit žádoucí stav mysli.Toho dosáhneme jen tehdy, budeme-li provádět rituály opravdově,
11
s porozuměním,upřímně, s úctou a radostí; a pokud se o to budeme snažit ze všech sil, pak jistě takové budou.
zapomnětlivostí, se obejdou pochybujeme, že jsou tací.
bez
připomínek,
ale
I když jsou však zvyky a rituály jen nástrojem, a tedy druhotné, svůj význam mají. Jak říká dr.Mattuck, „hodnota židovských obřadů je v tom, že pomáhají posvětit život, posílit pouto spojující všechny Židy a symbolizující historickou kontinuitu judaismu“. Na jiném místě pak dodává, že „jsou cenné pro náboženskou výchovu“ a mohou „povzbudit oddanost judaismu“. Dalším ziskem je, že rituály jsou „gestem lásky“,vyjadřují oddanost B-hu způsobem podobným lidskému polibku. A především (tento aspekt už je obsažen ve všech předchozích)- zvyky jsou připomínky. Připomínají nám B-ha, duchovní rozměr života, naše morální závazky a ideály, naše povinnosti k druhým i významné okamžiky našich dějin. Některé židovské zvyky, např.šabat, jsou zvláštní připomínkou Stvoření (zikkaron l´maase berešit), Exodu z Egypta (zecher liciat micrajim). Jiné, např.třásně (cicit), nás upozorňují na naši odpovědnost za poslání našeho národa-„abyste si připomínali a plnili všechna má přikázání a byli svatými pro svého Boha“(Num.15:40). Jen ti, kdo nikdy netrpěli
Ze všech zmíněných důvodů máme za to, že by bylo chybou (k níž dřívější generace liberálních Židů měla sklon) podcenit důležitost rituálních zvyků v židovském náboženském životě. Ovšem musí to být vhodné zvyky..Musí svou myšlenkou, již přímo či nepřímo vyjadřují, souznít s naším upřímným přesvědčením a svou formou vyvolávat žádoucí citové rozpoložení. Mnoho tradičních židovských rituálů tyto požadavky splňuje, navíc posilují vědomí „pouta,které spojuje všechny Židy“ i „historické kontinuity judaismu“. Pokud již tyto požadavky nesplňují, musejí být přeformulovány, upraveny, nebo vypuštěny. A pokud je potřebí nových rituálů, jsme připraveni je navrhnout, jak jsme to již mnohokrát učinili. Toto jsou hlavní zásady našeho přístupu k praktikování judaismu. Detailů je nepřeberné množství, podrobně je popsat, vysledovat jejich historický původ, tradiční výklad, probrat důvody pro a proti, popsat změny,jimiž prošly ve 20.st., to by zabralo několik svazků. Doufáme však, že další kapitoly této knihy poskytnou dostatek informací.
Šabat tento týden začíná v pátek v 16´53, a končí v sobotu v 18´01. Délka dne je 10 hod 09 min; délka skutečné hodiny činí 51 minut, východ jitřenky 5´24; doporučený čas ranní modlitby (talit a tfilin) v 5´53 hod; východ slunce v 6´59; polovina dne 12´04; čas odpolední modlitby (mincha gedola) ve 12´34, (mincha ktana 15´01, plag mincha 16´05) západ slunce (škia) 17´08; východ hvězd v 17´41 podle Holešova (jihovýchodní Morava); Čechy + 10 minut;podle kalendáře Kaluach
Šavua tov ( ) שבוע טוב- dobrý týden – vydává Olam - Společnost Judaica Holešov, Osvobození 1133, www.olam.cz Kontaktní osoba Jiří Richter, e-mail
[email protected] tel. 573 396 046
12
