UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy
Veronika Šobáňová IV. ročník – prezenční studium Obor: Učitelství přírodopisu – rodinná výchova pro 2. stupeň ZŠ
Hodnocení klenby nohy u chlapců a dívek staršího školního věku v Uherském Brodě Diplomová práce
Vedoucí práce: doc. PaedDr. Miroslav Kopecký, Ph.D.
Olomouc 2010
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen uvedenou literaturu.
Veronika Šobáňová
V Olomouci dne 15. 3. 2010
2
Děkuji doc. PaedDr. Miroslavu Kopeckému, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a materiálových podkladů pro práci.
Dále děkuji Jarmile Moravanské za obětavost a ochotu při pomoci v praktické části diplomové práce. 3
OBSAH 1 ÚVOD .......................................................................................... 1 2 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ........................................................... 7 3 TEORETICKÉ POZNATY ......................................................... 8 3. 1. Charakteristika staršího školního věku .............................. 8 3. 2 Demografie obyvatelstva v Uherském Brodě ................... 13 3. 3 Anatomie nohy .................................................................. 16 3. 4 Transversální řez v krajině nohy ....................................... 29 3. 5 Klenby nohy ...................................................................... 30 3. 6 Deformity nohy ................................................................. 34 3. 7 Denní hygiena nohou......................................................... 41 3. 8 Vývoj lidské nohy ............................................................. 43 4 METODIKA VÝZKUMU ........................................................ 50 4. 1 Charakteristika souboru ..................................................... 50 4. 2 Organizace výzkumu ......................................................... 51 4. 3 Somatometrie ..................................................................... 52 4. 4 Vyhodnocení plantogramů ................................................ 54 4. 5 Zpracování a vyhodnocení výsledků ................................. 57 5 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................. 58 5. 1. Porovnání tělesné výšky, hmotnosti a BMI u 12 aţ 15letých chlapců a děvčat z Uherského Brodu s 6. Celostátním antropologickým výzkumem dětí a mládeţe 2001 .................. 58 4
5. 2 Srovnání 12 aţ 15letých chlapců a děvčat z Uh. Brodu s Československou spartakiádou 1985 ..................................... 68 5. 3 Hodnocení klenby nohy chlapců a dívek dle plantografických metod ............................................................ 78 6 ZÁVĚR .................................................................................... 100 7 SOUHRN ................................................................................. 103 8 SUMMARY............................................................................. 105 9 LITERATURA ........................................................................ 107
5
1 ÚVOD Lidská noha má pro člověka nepředstavitelný význam. Dokud je noha zdravá a nemáme s ní ţádný zdravotní problém, neuvědomujeme si její obrovskou důleţitost v našem ţivotě. Uţ v historii za dob primátů slouţila noha jako prostředek k úchopu věcí, ke skoku a šplhu na stromech. Postupnou evolucí došlo ke vzniku vzpřímeného postoje, bipední chůze a došlo k vytvoření příčné a podélné klenby, coţ mělo za následek změnu funkce nohy (Dungl, 1989). V současnosti dolní končetina přenáší zatíţení, které se rozděluje na chodidle, tlumí nárazy, čímţ je chráněno tělo a hlava před náhlými otřesy, podává zprávy o vnějším prostředí a je orgánem pohybu (Jaroš, 1953). Přidalová a Riegerová (2002) uvádí, ţe noha člověka zrcadlí skladbu, funkci a mechanickou výkonnost organismu. A uţ od raného dětství je bohatá na fyziologické a patologické variace. Její příčinou je sloţitá anatomická struktura. Četné studie zabývající se problematikou klenby noţní a nohou vůbec poukazují na aktuálnost problému, jehoţ řešení by se nemělo oddalovat, pokud nechceme, aby celá lidská společnost měla problém s plochonoţím. Také je potřeba se vyvarovat vzniku získaných deformit nohou popř. deformit prstů nohy, které mohou být zapříčiněny zejména špatným výběrem obuvi. V případě, ţe jiţ došlo ke vzniku ploché nohy, je také potřeba vědět, jak napomáhat jejímu odstranění. V diplomové práci se zabývám výzkumem týkající se stavby klenby noţní a somatickým vývojem u chlapců a dívek staršího školního věku v Uherském Brodě. Zda jsou jejich nohy zdravé či nikoliv se můţete dočíst v kapitole nazvané Praktická část, kde jsou jejich výsledky srovnávány s hodnotami naměřenými při 6. Celostátním antropologickém výzkumu 2001 (dále jen 6. CAV 2001) a také hodnotami získanými z Československé spartakiády 1985 (dále jen ČSS 85).
6
2 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE Hlavní cíl Cílem diplomové práce bylo zjistit současný zdravotní stav klenby nohou, tělesnou výšku, hmotnost a BMI u 12 aţ 15letých dětí v Uherském Brodě.
Dílčí cíle 1. Porovnání získaných výsledků (tělesné výšky, hmotnosti a BMI) 12 aţ 15letých dětí v Uherském Brodě s 6. Celostátním antropologickým výzkumem dětí a mládeţe 2001. 2. Porovnání získaných výsledků (tělesné výšky, hmotnosti, BMI, délky a šířky chodidla) 12 aţ 15letých dětí v Uherském Brodě s Československou spartakiádou 1985. 3. Analýza a hodnocení výsledků stavu klenby noţní u 12 aţ 15letých dětí v Uherském Brodě dle indexové metody Chippaux–Šmiřák (Klementa, 1987). 4. Analýza a hodnocení výsledků stavu klenby noţní u 12 aţ 15letých dětí v Uherském Brodě dle indexové metody Sztriter–Godunov (Kasperczyk, 1998). 5. Analýza a hodnocení výsledků stavu klenby noţní u 12 aţ 15letých dětí v Uherském Brodě dle Mayerovy metody (Purgarič, 1994). 6. Porovnání plantografických metod diagnostikujících zdravotní stav noţní klenby.
7
3 TEORETICKÉ POZNATY 3. 1. Charakteristika staršího školního věku Starší školní věk je období charakteristické pro 12 aţ 15 let. Klementa, Machová a Malá (1981) uvádí, ţe v této době probíhají v organismu podstatné morfologické, fyziologické i psychické změny, s nimiţ se organismus vyrovnává a dosahuje reprodukční schopnosti. Právě díky těmto změnám v organismu dochází k proměně chlapce v muţe a dívky v ţenu. I Suchý (1972) tvrdí, ţe toto období je komplexem dějů, jejichţ výsledkem je vývoj z dítěte v dospělého člověka. Malá a Klementa (1985) ve svém díle uvádí, ţe toto období je nazýváno obdobím pohlavního dospívání, téţ je pro toto období stanoven termín puberta. Dále se tito autoři zmiňují o nervových podnětech a hormonálních změnách, které vyvolávají pubertu. Dle Suchého (1972) průběh puberty a dospívání má velké individuální rozdíly. Nejvíce nápadné rozdíly jsou mezi chlapci a dívkami. U většiny chlapců nastupuje puberta později neţ u dívek. Suchý, Dohnal, Puza a Šmiřák (1964) uvádí, ţe u dívek přichází období pohlavního dospívání jiţ o dva roky dříve neţ u chlapců. Suchý (1972) prezentuje i význačné rozdíly mezi stejně starými jedinci stejného pohlaví. Na základě této odlišnosti se u mládeţe rozlišují dva základní vývojové typy. První, kdy dochází k rychlejšímu dospívání, je nazýván typem akcelerovaným a druhý, pomalejší, je typem retardovaným. Dle Suchého, Dohnala, Puzi a Šmiřáka (1964) mírné zrychlení nebo zpomalení vývoje není na závadu a většinou se časem vyrovná. Jako příčiny uvádí různé vlivy prostředí, nemoci nebo dědičnost. Nejnápadnějším příznakem, ţe se blíţí vyvrcholení puberty, je zrychlení růstu do výšky, tzv. individuální akcelerace (Suchý, 1972). Malá a Klementa (1985) odhadují nárůst výšky u chlapců asi 7 aţ 12cm, u dívek 6 aţ 11cm za rok. Tyto růstové přírůstky se objevují u našich chlapců asi kolem 14 let, u dívek kolem 11 aţ 12 let. V období puberty dívky předhoní chlapce, po ukončení puberty je konečná výška u chlapců opět větší neţ u dívek. Nárůst tělesné výšky se projevuje prodluţováním dlouhých kostí dolní končetiny (Obrázek 1). Trup v tomto období roste poměrně pomalu, a tak pro toto období je 8
charakteristická štíhlá vytáhlá postava s dlouhými horními i dolními končetinami (Suchý, 1972). Klementa, Machová a Malá (1981) dospěli k závěru, ţe pořadí pubertálního zrychlení růstu je následující: nejdříve se rychle zvětšuje délka dolní končetiny, o několik měsíců později šířka hrudníku, šířka pánve, ramen, délka trupu a posléze hloubka hrudníku. Na pubertálním zvětšení tělesné hmotnosti se nejvíce podílí narůstání kostry a svalstva, které dosáhne vrcholu svého růstu aţ po vyvrcholení růstu kostry. V pubertě dochází k tzv. druhé změně postavy.
Obrázek 1. Změny tělesných proporcí během vývoje dle Stratze (Klementa, Machová a Malá, 1981)
Dle Malé a Klementy (1985) postup pubertálních změn se posuzuje podle řady znaků. Nejen růstové zrychlení je výrazným projevem puberty, ale i rychlý rozvoj dosud pomalu rostoucích pohlavních ţláz je velmi důleţitý. Klementa, Machová a Malá (1981) upřesňují, ţe ţlázy s vnitřní sekrecí: podvěsek mozkový, štítná ţláza, nadledvinky a pohlavní ţlázy, mají vliv na překotný růst v pubertě a na další změny v organismu. Tyto ţlázy jsou pod vlivem ústřední nervové soustavy. Počátek puberty souvisí s uvolňováním gonadotropních hormonů z předního laloku podvěsku mozkového. U dívek se pod vlivem působení tohoto hormonu začnou vytvářet ve vaječníku následující pohlavní hormony: estrogeny v Graafově váčku a 9
progesteron ve ţlutém tělísku. Díky nim dochází ke zrání vajíčka, k první ovulaci a k první menstruaci, menarche. První menstruace začíná 1 aţ 2 roky po maximálním přírůstku výšky. V našich krajích se dostavuje nejčastěji ve 12 aţ 14 letech s průměrem 13 let. 85 % dívek poprvé menstruuje ve 12, 13 a 14 letech. Statistické rozdělení podle Gausovy křivky zahrnuje také případy z 11. a 15. roku, ale také z 10. a 16. roku (Graf 1). První menstruace a hlavně pak další pravidelné menstruační cykly jsou základním fyziologickým znakem puberty u dívek (Klementa, Machová a Malá, 1981).
Graf 1. Výskyt menarche u hanáckých dívek (orig. J. Klementa) znázorněn výskyt menarche podle věku (Klementa, Machová a Malá, 1981)
Klementa a Malá (1985) uvádějí typy menarche: 1. typ akcelerovaný – menarche nastupuje ve věku 10 aţ 12 let (15 % dívek) 2. typ průměrný – menarche nastupuje ve věku 13 aţ 14 let (63 % dívek) 3. typ retardovaný – menarche nastupuje ve věku 15 aţ 18 let (20 % dívek) 4. typ silně retardovaný – menarche nastupuje ve věku 19 aţ 20 let (2 % dívek). Stejně jako působí gonádotropní hormony hypofýzy u dívek, tak dochází k jejich aktivaci i u chlapců. Podmiňují růst semenných kanálků varlat a zvětšování buňek, které produkují muţský pohlavní hormon, testosteron (Malá, Klementa, 1985). Klementa, 10
Machová a Malá (1981) uvádí, ţe v této době začínají dozrávat spermie. Pubertální vývoj chlapců začíná kolem 13. roku a k nočnímu samovolnému výronu semene, tzv. poluce, dochází v našich krajích nejčastěji asi v 15 letech. Výskyt menarche u dívek a poluce u chlapců označujeme jako fyziologickou pubertu (Klementa, Machová a Malá, 1981). Jak uvádí Klementa, Machová a Malá (1981) primárně dochází k vývoji samostatných pohlavních orgánů. U dívek intenzivně roste děloha, která se z dětského typu mění nejdříve v typ pubertální, v 11 aţ 12 letech, a nakonec se přestavuje v dospělý typ, ve 14 aţ 15 letech. U chlapců roste penis nejrychleji v období od 13 do 15 let. I kdyţ zrychlení můţe začít jiţ v 11 letech nebo také aţ ve 14 ½ roce a končit 12 aţ 16 lety. Malá a Klementa (1985) se ve svém díle také pozastavují u sekundárních pohlavních znaků, které jsou pro období puberty taktéţ typické. Mezi sekundární pohlavní znaky řadíme: ochlupení v krajině podpaţní, v krajině stydké, morfologické změny prsních bradavek. U chlapců dále dochází k růstu vousů, vývoji hrtanu a změně hlasu. U dívek se vyvíjí mléčné ţlázy. V souvislosti s mléčnou ţlázou dochází u dívek ke kopulovitému zdvihu prsního dvorce s bradavkou. Dále dochází k rozvoji ţlázové tkáně prsů a k pigmentaci dvorce a bradavky. V 15 letech je tento vývoj u dívek ukončen. Podle různých autorů se také u 20 aţ 30 % chlapců ve věku 12 aţ 14 let zvětšují prsní dvorce a bradavky podobně jako při vývoji prsů u dívek. Tento jev se nazývá gynekomastie. Brzy se další vývin přeruší, prsní ţláza se u chlapců vrací do klidového stadia a zduření zmizí (Klementa, Machová a Malá, 1981). K ochlupení krajiny stydké, dochází u chlapců mezi 12. aţ 13. rokem. Ochlupení v podpaţí nastává asi o rok později, současně vyrůstá pruh ochlupení od krajiny stydké k pupku. Následně pak dochází u chlapců i k ochlupení hrudníku, břicha, končetin a růst vousů. Přibliţně s roční akcelerací probíhá ochlupení u dívek, to má v krajině stydké tvar trojúhelníku a jeho okraj je rovný. Ochlupení v podpaţí nastává mezi 12 aţ 13. rokem.
11
V období puberty dochází u chlapců ke změně dětského vysokého hlasu v hluboký hlas muţský. A to v souvislosti se vzrůstem hrtanu včetně hlasivkových vazů. Tento jev se nazývá mutace. Probíhá přibliţně půl roku. U dívek velmi často dochází k tzv. fyziologické strumě (zvětšení štítné ţlázy, které se po čase opět ztratí). Při mutaci se sniţuje hlas: u chlapců v průměru o jednu oktávu, u děvčat o kvartu. Současně se také změní „barva“ hlasu (Klementa, Machová a Malá, 1981). Dalším běţným projevem puberty dle Klementy, Machové a Malé (1981) je uhrovitost v obličeji, na ramenou a na hrudníku. Dochází také ke vzniku některých funkčních poruch, které vznikají jako následek přelaďování napětí vegetativního nervstva. Např. bušení srdce a rychlý tep, úzkosti, svíravé bolesti v hrudníku, úporné bolesti hlavy, stahy cév, spavost, závratě aţ mdloby, únavnost. Můţe se zdát, ţe změna chlapce v muţe nebo děvčete v ţenu je zdánlivě velmi rychlá. Toto vyvrcholení puberty má dosti dlouhé období postupné a celkem nenápadné přípravy. V období dospívání, mezi pubertou a plnou dospělostí, se zvolna koordinují jednotlivé tělesné a psychické funkce, které po prudkém vyvrcholení puberty nebývají u kaţdého jedince v dokonalém souladu. Úplný přechod ze stavu stabilizovaného dětství do stavu stabilizované dospělosti trvá několik let. Dosaţení pohlavní zralosti neznamená ještě ani tělesný, ani duševní předpoklad k úspěšnému zaloţení rodiny. Tento předpoklad se získává aţ na konci druhého desetiletí ţivota (Suchý, 1972).
12
3. 2 Demografie obyvatelstva v Uherském Brodě 3. 2. 1 Charakteristika města Město České republiky Uherský Brod se nachází na jihovýchodě Moravy ve Vizovické vrchovině, v oblasti zvané Slovácko. Patří ke Zlínskému kraji, kde je sedmým, z dvaceti, největším městem dle počtu obyvatel. Osou jiţní části města je řeka Olšava, která je kopírována jak ţeleznicí, tak i silnicí. Severně od nich je historické a poměrně zachovalé jádro města s pravoúhlým systémem ulic. Zastavěné území města Uherský Brod se rozkládá od nadmořské výšky 206 m n. m. (při řece Olšavě) aţ po asi 297 m n. m. Střed Masarykova náměstí (centrum) je ve výšce cca 238 m n. m. Zeměpisné souřadnice Uherského Brodu: severní šířka 49° 1´ 47.01´´ a východní délka 17° 38´ 45. 68´´.1 Na mapě si můţete povšimnout, pro lepší orientaci, kde se tedy Uherský Brod nachází (Obrázek 2).
Obrázek 2. Lokace Uherského Brodu na mapě České republiky2 1
Uherský Brod [online]. [cit. 15.1.2010]. Dostupné na World Wide Web:
. 2
Mapa ČR [online]. [cit. 15.1.2010]. Dostupné na World Wide Web: .
13
Dle předběţné statistické bilance měla k 30. září 2009 Česká republika 10 501 197 obyvatel3. K datu 31. října 2009 měl Uherský Brod 17 036 obyvatel. Coţ je číslo, které se celkovému počtu obyvatel ČR rovná přibliţně násobku 616 krát.4 Počet muţů v Uherském Brodě je 8 411, coţ odpovídá 49 % obyvatel a počet ţen je o něco vyšší, 8 625, coţ je 51 % obyvatel. Z celkového počtu obyvatel Uherského Brodu 17 036 je 671 dětí ve věku od 12 do 15 let. Dívek ve věkovém rozmezí 12 aţ 15 let je 322, z toho 12 let má 75 dívek, 13 let 88 dívek, 14 let 73 dívek a ve věku 15 let ţije v Uherském Brodě 86 dívek. Počet chlapců v témţe věkovém rozmezí je 349, z toho 12 let má 73 chlapců, 13 let 86 chlapců, 14 let 93 chlapců a 15 let má 97 chlapců (Tabulka 1). Data byla zjišťována k datu 31. října 2009. Tabulka 1. Počet a procentuální zastoupení dívek a chlapců od 12 do 15 let v Uherském Brodě Věkové kategorie 12 let 13 let 14 let 15 let od 12 do 15 let Celkový počet obyvatel
Dívky n 75 88 73 86 322 8625
% 50,7 50,6 44 47 48 51
Chlapci n % 73 49,3 86 49,4 93 56 97 53 349 52 8411 49
Celkový počet n % 148 100 174 100 166 100 183 100 671 100 17 036 100
Z tabulky 1 je čitelné, ţe dívek ve 12 a 13 letech je více neţ chlapců, ve věku 14 let se ale tento poměr mění a zvyšuje se počet chlapců, stejně tomu je i ve věku 15 let. Kdybychom se zaměřili na mortalitu a natalitu v Uherském Brodě, a chtěli bychom ji srovnat za období roků 2009, 2008 a 2007, můţeme zjistit, ţe natalita je vţdy vyšší neţ mortalita. Avšak není zde pravidlo, ţe by se mortalita či natalita stále zvyšovala. Pro upřesnění zde uvádím graf 2 a tabulku 2.
3
Počet obyvatel [online]. [cit. 15.1.2010]. Dostupné na World Wide Web: . 4
data byla zjišťována na oddělení evidence obyvatel v Uherském Brodě
14
počet obyvatel
Graf 2. Mortalita a natalita v letech 2007 aţ 2009 v Uherském Brodě
180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 2007
2008 mortalita
2009
rok
natalita
Tabulka 2. Mortalita a natalita v letech 2007 aţ 2009 v Uherském Brodě
mortalita natalita
2007 141 153
2008 155 163
2009 120 127
Z tabulky 2 a grafu 2 můţeme vyčíst, ţe nejvyšší mortalita byla v roce 2008, v roce 2009 poklesla o 35 obyvatel. Natalita byla také nejvyšší v roce 2008 a v roce 2009 došlo taktéţ k poklesu porodnosti. Pokud bychom povaţovali počet narozených dětí v roce 2008 jako stoprocentní, pak v roce 2009 přišlo na svět o 22,1 % méně dětí neţ v roce předchozím.
15
3. 3 Anatomie nohy „Lidská noha je složena z kostí, které jsou mezi sebou spojeny klouby, vazy a udržovány silou svalovou. To vše je zásobováno krví příslušnými cévami (tepny, žíly a míznice) a ovládáno ústřední nervovou soustavou. Všechny tyto útvary jsou obaleny kůží, která má na prstech nehty.“ (Jaroš, 1953, 17). Kosti nohy Čihák (2001) a Dungl (1989) uvádí, ţe kostra lidské nohy je sloţena z 26 kostí. Dle Fleischmanna a Lince (1981) je kostra dolní končetiny tvořená pletencem dolní končetiny a kostrou volné dolní končetiny. Pletenec dolní končetiny je tvořen kostí pánevní (os coxae), která vznikla postupným srůstem kosti kyčelní, stydké a sedací. Kostra volné končetiny se skládá z kosti stehenní (femur), kosti holenní (tibia), kosti lýtkové (fibula) a z kostry nohy (Obrázek 3).
Obrázek 3. Kostra nohy 5. 1 kost pánevní, 2 kost stehenní, 3 kost holenní, 4 kost lýtková, 5 kostra nohy
5
Kostra nohy [online]. [cit. 15.1.2010]. Dostupné na World Wide Web: .
16
Fleischmann a Linc (1981) rozděluje kosti nohy (ossa pedis) na 3 segmenty, a to kosti zánártní, nártní a články prstů. Dle Čiháka (2001) je rozdělení kostí nohy následující: kosti zánártní – sedm kostí nepravidelného tvaru kosti nártní – pět kostí typu dlouhé kosti články prstů – dva pro palec, po třech pro ostatní prsty nohy sesamské kůstky – drobné kůstky uloţené ve šlachách
Obrázek 4. Kostra nohy, strana hřbetní (Fleischmann, Linc, 1981). 1 kost hlezenní, 2 kost loďkovitá, 3 kosti klínovité, 4 kosti nártní, 5 články prstů, 6 kost krychlová, 7 kost patní 17
Číhák (2001) uvádí sedm zánártních kostí (ossa tarsi), ze kterých se skládá úsek nohy zvaný zánártí, tarsus. Kost hlezenní Kost hlezenní (talus) je druhou největší zánártní kostí (obrázek 4). Můţeme na ní rozlišit tělo a hlavici, které jsou spojeny úzkým krčkem (Fleischmann, Linc, 1981). Styčná plocha kosti hlezení umoţňuje spojení s kostmi bécrovými (kost lýtková a kost holenní). Na straně chodilové hlezenní kosti jsou umístěny tři kloubní plošky pro spojení s kostí patní (Borovanský, 1964). Dle Jaroše (1953) se v této kosti rozděluje zatíţení na přední a zadní část nohy. Kost patní Řada autorů se shoduje, ţe kost patní (calcaneus) je nejmohutnější zánártní kostí. Vzadu vybíhá v mohutný hrbol patní (tuber calcanei), na který se upíná šlacha trojhlavého svalu lýtkového, šlacha Achillova. Shora na ni naléhá kost hlezenní (Obrázek 5), směrem k prstům se spojuje se sedlovitou kloubní ploškou kosti krychlové (Fleischmann, Linz, 1981). Spojuje se také s kostí loďkovitou (Borovanský, 1964). Jaroš (1953) tvrdí, ţe kost patní tvoří důleţitou opěrnou část chodidla a podélné klenby.
Obrázek 5. Kost patní6. 1 hrbol kosti patní, 2 styčná plocha pro spojení s kostí hlezenní, 3 styčná plocha pro spojení s kostí loďkovitou, 4 styčná plocha pro spojení s kostí krychlovou
6
Kosti klínovité [online]. [cit. 27.3.2010]. Dostupné na World Wide Web:
18
Kost loďkovitá Kost loďkovitá (os naviculare) je spojena s kostí hlezenní a s kostmi klínovitými. Kosti klínovité Název kostí klínovitých (ossa cuneiformia) je pojmenován podle tvaru. Jsou tři: vnitřní, střední, zevní (Obrázek 6). Na okraji mají styčné plochy pro spojení s kostmi nártními a směrem blíţe k trupu s kostí loďkovitou (Fleischmann, Linc, 1981). Borovanský a Hromada (1976) uvádí, ţe největší z klínovitých kostí je kost klínovitá vnitřní (os cuneiforme medium), obrací se ostrou hranou do hřbetu nohy. Nejmenší kostí, která má tvar klínku je kost klínovitá střední (os cuneiforme intermedium).
Obrázek 6. Kosti klínovité a kost krychlová7. 1 kost krychlová, 2kost klínovitá vnější, 3 kost klínovitá střední, 4 kost klínovitá vnitřní
M:&tbnh=131&tbnw=107&prev=/images%3Fq%3Dcalcaneus%26hl%3Dcs%26gbv%3D2%26tbs%3Dis ch:1>. 7
Kosti klínovité [online]. [cit. 27.3.2010]. Dostupné na World Wide Web: < http://obrazky.cz/detail?id=eJyVz9FqwjAUBuD7vEubJrV2GZTBmHMwFasbWm/GSYwamzSxTTvWp 7du7HawiwPn/D98cHi86Iv143m/STRsdp0wxBV5liGCaIQOSntZZ2S44GUViSfbzShTwjyPIS7bIrbdMp 4woKzfT8sa6KfO%2B7nO31ctj4uf/a3MULD1o8VHz%2BP1ZDvbXThT7XQ5P6%2BbPNqy18v8UDn CxnrHLiU6ee/uMYYKvDVfgbO1Bx2q6mC/M2yk4XVrgiHBTja4gk6JQLTVMDw8u%2BNfgpclnLzR2 DZeWm2PCm7g0GnFBy28lWhM71DCIhSTX8vIvYIkdEo0EmpxCoU1WDUP/3mMDCqhEYySBFIB NBUpoyy9Ag9KgOc&sId=ilOakTAFwllU_51zUOWR&s=img>.
19
Kost krychlová Fleischmann a Linc (1981) uvádí, ţe kost krychlová (os cuboides) je spojena s kostí patní a s IV. a V. kostí nártní. Na straně chodidlové je šikmá rýha, do níţ se vkládá šlacha dlouhého svalu lýtkového. Kosti nártní (ossa metatarsalia) jsou rozděleny na bási, tělo a hlavičku. Báse jsou opatřeny styčnými ploškami, téměř rovnými, určenými pro kosti zánártní, a na bocích mají plošky pro kloubní styk mezi sebou. Těla jsou většinou zaobleně trojboká a směrem k prstům se zuţují. (Borovanský, 1964). Borovanský a Hromada (1976) charakterizují nártní kosti: První kost nártní (os metatarsale I.) je krátká a silná. Druhá kost nártní (os metatarsale II.) je nejdelší nártní kostí. Třetí kost nártní (os metatarsale III.) má plošky určené pro spojení s druhou a čtvrtou kostí nártní (obrázek 7).
Obrázek 7. Kostra nohy, strana chodidlová (Fleischmann, Linz, 1981). 1 kost patní, 2 kost krychlová, 3 kosti nártní, 4 články prstů, 5 kůstky sezamské, 6 kosti klínovité, 7 kost loďkovitá, 8 kost hlezenní
Čtvrtá kost nártní (os metatarsale IV.) je o něco kratší, na své basi má hranu pro spojení s kostí krychlovou a po stranách pro sousední kosti nártní. 20
Pro kost krychlovou má také plošky pátá kost nártní (os metatarsale V.), dále se u této kosti nachází i kloubní ploška pro čtvrtou kost nártní. Jako pomocné opěry slouţí články prstů (digitorium pedis), zkrácené jsou především střední články, tedy druhé. U malíku a čtvrtého prstu často srůstá článek střední s článkem konečným (Borovanský a Hromada, 1976). V úponových šlachách krátkých svalů palce jsou zanořeny oválné sesamské kůstky (ossa sesamoidea) (Obrázek 7). Svaly nohy Svaly nohy (musculi pedis) dle Fleischmanna a Lince (1981) dělíme na oddíl hřbetní (dorsální) a oddíl chodidlový (plantární). Mezi svaly oddílu hřbetního řadíme krátký natahovač palce (musculus extensor hallucis brevis). Jedná se o protáhlý, oploštělý sval, který začíná na kosti patní (Obrázek 8). Je inervován hlubokým nervem lýtkovým (nervus peronaeus profundus) (Borovanský, Hromada, 1976). Svou funkci plní při natahování palce (Fleischmann, Linc, 1981).
Obrázek 8. Krátký natahovač palce a krátký natahovač prstů (Fleischmann, Linc, 1981)
Dalším svalem tohoto oddílu je krátký natahovač prstů (musculus extensor digitorium brevis). Začíná ve stejných místech jako krátký natahovač palce (Obrázek 8). 21
Jeho funkcí je natahovat prsty dolní končetiny (Fleischmann, Linc, 1981). Inervace probíhá díky hlubokému nervu lýtkovému (nervus peronaeus profundus) (Borovanský, Hromada, 1976). Svaly oddílu chodidlového se svým začátkem i úponem upínají na kostru nohy. Dělíme je do tří skupin: skupina palcová, skupina malíčková a skupina střední. Mezi svaly patřící do skupiny palcové řadíme odtahovač palce (musculus abduktor hallucis), je to protáhlý sval, který je umístěn pod kůţí na vnitřním okraji nohy (Obrázek 9). Začíná na hrbolu patním a přechází na hranici zánártí a nártu ve šlachu, tato šlacha pokračuje k palci, kde se upíná. Odtahovač palce je inervován vnitřním nervem chodidlovým (nervus plantaris medialis) (Borovanský, Hromada, 1976). Jeho funkcí je odtahovat palec (Fleischmann, Linc, 1981).
Obrázek 9. Odtahovač palce a odtahovač malíčku (Fleischmann, Linc, 1981)
Přitahovač palce (musculus adductor hallucis), sval skupiny palcové, začíná šikmou hlavou od zevní kosti klínovité a base II. a III. nártní kosti, příčnou hlavou začíná od III. – V. kosti nártní, od jejich hlaviček. Upíná se na bázi článku palce (Obrázek 10). Jeho funkcí je přitahovat palec k druhému prstu (Fleischmann, Linc, 1981). Inervace probíhá díky zevnímu nervu chodidlovému (nervus plantaris) (Borovanský, Hromada, 1976).
22
Obrázek 10. Přitahovač palce (Fleischmann, Linc, 1981) Dalším svalem skupiny palcové je krátký ohybač palce (musculus flexor hallucis brevis). Začíná od kostí klínovitých a přilehlých básí nártních kostí a upíná se na článek palce (Obrázek 11). Jeho funkcí je ohýbat palec. Inervace je zajišťována vnitřním nervem chodidlovým (nervus plantaris medialis) a zevním nervem chodidlovým (nervus plantaris lateralis) (Fleischmann, Linc, 1981).
Obrázek 11. Krátký ohybač palce a krátký ohybač malíčku (Fleischmann, Linc, 1981)
Do skupiny malíčkové je tvořena odtahovačem malíčku (musculus abduktor digiti minimi V.), který se nachází na zevním okraji chodidla (Obrázek 9). Začíná na 23
hrbolu patním a upíná se na bási článku malíčku (Fleischmann, Linc, 1981). Odtahuje pátý prst od čtvrtého prstu. Inervace je zevním nervem chodidlovým (nervus plantaris lateralis) (Borovanský, 1976). Posledním svalem patřící do skupiny malíčkové je krátký ohybač malíčku (musculus flexor digiti minimi brevis V.). Začíná od kosti krychlové a báse malíčkové kosti nártní a upíná se spolu se svalem předešlým (Obrázek 11). Inervace je zevním nervem chodidlovým (nervus plantaris lateralis) (Fleischmann, Linc, 1981). Jeho funkcí je ohýbat článek 5. prstu (Borovanský, Hromada, 1976). Mezi svaly skupiny střední patří mezikostní svaly hřbetní (musculi interossei dorsales I. až IV.). Jsou čtyři a vyplňují prostory mezi kostmi nártními (Obrázek 12). Jejich funkcí je, ţe ohýbají a natahují články prstů nohy. Inervuje je zevní nerv chodidlový (musculus plantaris lateralis) (Borovanský, Hromada, 1976).
Obrázek 12. Mezikostní svaly hřbetní (Fleischmann, Linc, 1981)
Mezikostní svaly chodidlové (musculi interossei plantares I. – III.). Jsou to tři protáhlé svaly začínající na básích a chodidlové hraně 3. – 5. kostí nártních (Obrázek 13). Označujeme je čísly I. – III. od strany palcové (Borovanský, Hromada, 1967). Přitahují třetí, čtvrtý a pátý prst ke druhému. Inervuje je zevní nerv chodidlový (nervus plantaris lateralis) (Fleischmann, Linc, 1981).
24
Obrázek 13. Mezikostní svaly chodidlové (Fleischmann, Linc, 1981)
Další svaly patřící do skupiny svalů středních jsou: svaly červovité (musculi lumbricales I. až IV.), krátký ohybač prstů (musculus flexor digitorium brevis)(obrázek 14) a čtyřhranný sval chodidlový (musculus quadratus plantae).
Obrázek 14. Krátký ohybač prstů (Fleischmann, Linc, 1981)
25
Zásobení krví ovlivňuje činnost svalů. Krev přináší výţivné látky, kyslík a udrţuje tělesné teplo, které vzniká ve svalech. Pro krevní oběh na dolních končetinách je příznačné, ţe tepenný oběh směrem na obvod slábne, proto prsty bývají studené a snadno omrzají. Ţilní oběh je pak ztíţen vzpřímeným postojem člověka, takţe na dolních končetinách se snadno vytvářejí křečové ţíly (Jaroš, 1953). Klouby a vazy nohy Klouby mají na povrchu kloubní pouzdra a jsou zesíleny četnými, někdy velmi mohutnými vazy, které celé noze dodávají pevnost. Ve vazech je mnoho nervových tělísek, které sdělují ústřední nervové soustavě polohu kloubu, napětí ve vazech a také bolest. Proto poranění vazů (distorse) jsou značně bolestivá (Jaroše, 1953) Kloub hlezenní (articulatio talocrualis), je kladkový kloub sloţený z kosti holenní, kosti lýtkové a kosti hlezenní (Čihák, 2001). Jak uvádí Borovanský (1964) jamka kloubní je tvořena vidlicí kosti holenní a kosti lýtkové. Obě kosti, jsou těsně přiloţeny k sobě, jenom vzadu je mezi nimi malý klínek, vyplněný vazivem se synoviální vrstvou. Hlavice kloubu (trochlea tali) má rozsah o třetinu větší, neţ je jamka na vidlici, takţe se v kaţdé poloze část trochley opírá o kloubní pouzdro. Válcový dolní kloub zánártní spojuje kost hlezenní a další kosti, které umoţňují šikmé naklánění skeletu nohy vůči kosti hlezenní. V pouzdru kloubním je řada zesilujících vazů (Čihák, 2001). Kloub Chopartův (articulatio tarsi transversal) je vlnovitě prohnutá kloubní linie (Obrázek 15). Celá kloubní linie je důleţitá z hlediska pruţnosti nohy a z hlediska chirurgických zákroků (Čihák, 2001). Dle Jaroše (1953) je to kloub důleţitý a ztráta jeho pohyblivosti je spojena se ztrátou vyrovnávací schopnosti chodidla, protoţe v tomto kloubu se chodidlo otáčí na zevní nebo vnitřní hranu, coţ umoţňuje chůzi po nerovné podloţce. Kloub Lisfrankův, jeho kloubní linie je tvořena articulationes tarsometatarsales a articulationes intermetatarsales (Obrázek 15). Jedná se o příčnou řadu pevných kloubů, která je zapojená do pérovacích pohybů nohy. Malé pasivní pohyby při změně zátěţe nohy jsou vlastní funkcí této kloubní linie. Čtvrtá a pátá kost nártní jsou přitom pohyblivější neţ ostatní, proto se zevní okraj nohy lépe přizpůsobuje podloţce. Vazy na chodidlové straně se podílejí na udrţování klenby nohy (Čihák, 2001). 26
Obrázek 15. Klouby nohy. CH štěrbina Chopartova skloubení, L štěrbina Lisfrankova skloubení, 1 kloub hlezenní (Čihák, 2001)
Celá dolní končetina je souvisle obalena povrchovou fascií, která začíná jako fascie hýţďová a stehenní, přechází ve fascii bércovou a ve fascii nohy (Fleischmann, Linc, 1981) Borovanský a Hromada (1976) uvádí, ţe můţeme rozlišit na noze dvě hlavní fascie, a to fascii hřbetní a fascii chodidlovou. Fascie hřbetní je tenká a pokrývá hřbet nohy, navazuje na fascii bércovou. Na okrajích se spojuje s fascií chodidlovou. Fascie chodidlová je blána, která pokrývá svaly na chodidlové straně nohy. Má prostřední, silný oddíl (aponeuris plantaris) a dva tenké oddíly okrajové, z nichţ jeden pokrývá odtahovač palce a druhý pokrývá odtahovač malíčku. 27
Jak uvádí Jaroš (1953) všechny tyto útvary, které byly popsány, jsou pokryty kůţí. Tato kůţe je na hřbetě nohy a v klenbě jemná, avšak na nášlapných plochách, tj. na bříškách prstů a na patě, je hrubá a silná, zrohovatělá. Kůţe plosky obsahuje velké mnoţství potních ţláz a poměrně malé mnoţství ţláz mazových. Velké mnoţství citlivých a tlakových nervových tělísek se nachází v kůţi, podkoţí i v hloubce. Nervová tělíska uloţená v kůţi, vazech, kloubních pouzdrech a také svalech a šlachách podává neustále zprávy do ústředního nervstva, do mozku, o stavu zevního prostředí, o jakosti půdy, jejich nerovnostech, zda půda je měkká nebo tvrdá. Zprávy, jeţ jsou dodané do mozku, se třídí a vysílají se nové popudy na obvod k noze. Porušení této zpravodajské schopnosti, např. při vysychání míchy, vede k těţkým poruchám chůze (Jaroš, 1953).
28
3. 4 Transversální řez v krajině nohy Transverzální řez je veden v krajině nohy první aţ páté kosti nártní (Obrázek 16). Je moţno si povšimnout správné polohy kostí nártních, tvořící správně klenutou nohu.
Obrázek 16. Tranzverzální řez v krajině nohy v úrovni 1. - 5. kosti nártní (Naňka, Elišková, 2009). 1 první kost nártní, 2 pátá kost nártní, 3 dlouhý natahovač palce, 4 krátký natahovač palce, 5 povrchové ţíly, 6 čtyři šlachy dlouhého natahovače prstů, 7 čtyři šlachy krátkého natahovače prstů, 9 odtahovač malíčku, 10 krátký ohybač malíčku, 11 chodidlová aponeuróza, 12 čtyři šlachy krátkého ohybače malíčku 13 čtyři šlachy dlouhého ohybače malíčku a svaly červovité, 14 přitahovač palce (šikmá hlava), 15 dlouhý ohybač palce, 16 vnitřní nerv chodidlový s cévami, 17 krátý ohybač palce 18 odtahovač palce 19 zevní nerv chodidlová a tepna, a, b, c mezikostní chodidlové svaly, d, e, f, g mezikostní svaly hřbetní
29
3. 5 Klenby nohy Jak uvádí Naňka a Elišková (2009) klenba nohy je charakteristickým morfologickým rysem člověka. Dle Malé a Klementy (1985) funkcí klenby nohy je zabezpečit jednak pruţnost pohybů, ale také chránit chodidlo před mechanickým poškozením. Klenba nohy je přítomna jiţ u malých dětí, i kdyţ nemusí být zřetelně nápadná, protoţe je skryta větší vrstvou tuku (Naňka, Elišková, 2009). Avšak Malá a Klementa (1985) upozorňují na to, ţe u novorozence není ještě klenba nohy vytvořena. Klenba nohy podmiňuje vytvoření charakteristického otisku nohy, tzv. plantogramu (Klementa, Machová a Malá, 1981). V případě otisku nohy u malého dítěte se otisk podobá noze ploché, a to z toho důvodu, ţe klenba noţní je v tomto období málo vyznačená (Fleischmann, Linc, 1981). Fleischann, Linc (1981) a Čihák (2001) se shodují, ţe kosti, které tvoří kostru nohy, jsou vzájemně spojeny tak, ţe vytváří výklenek dovnitř otevřený. Otisk bosé nohy je, jak známo, na vnitřní straně vykrojen. Fleischmann a Linc (1981) dále uvádí, ţe při zvednutém vnitřním okraji přichází k chodidlu cévy a nervy. Naňka a Elišková (2009) toto tvrzení doplňují v tom, ţe právě klenba nohy zabraňuje poškození nervů a cév, které můţe vyvolat váha těla. Dle Jaroše (1953) kosti, klouby a vazy tvoří kostru celé nohy. V celkovém pojetí noha má dvě klenby (Obrázek 17): podélnou, která začíná na hlavicích zánártních kostí a končí v kosti patní a dále klenbu příčnou, jeţ je nejvyšší asi ve výši kosti loďkové na vrcholu klenby podélné, nejniţší v hlavičkách záprstních kostí.
3. 5. 1 Podélná klenba Naňka a Elišková (2009) se pokouší o podrobnější popis podélné klenby. Prezentují, ţe podélnou klenbu vytvářejí dva oblouky: 1. Mediální oblouk je zezadu dopředu tvořen vnitřním hrbolkem kosti patní, kostí loďkovitou, kostmi klínovými a první aţ třetí kostí nártní. Uspořádání kostí je architektonicky skvěle vytvořeno, vrchol tvoří spojení kosti hlezenní a kosti patní – 30
nejvyšší bod klenby. Během chůze při došlapu se zatěţuje patní kost a hlavičky kostí nártních, pořadí je následující: nejprve pátá kost nártní, potom následuje čtvrtá a další aţ nakonec první kost nártní. Vazy udrţující tuto část klenby, probíhají podélně mezi jednotlivými nártními kostmi. Svaly zde se účastnící jsou krátké a dlouhé napínače a ohýbače palce a prstů a přední a zadní sval holenní (Naňka, Elišková, 2009). 2. Laterální oblouk podélné klenby je umístěn níţe neţ mediální oblouk a je tvořen kostmi: vnějším hrbolkem kosti patní, kostí krychlovou a čtvrtou a pátou kostí nártní. Vazy jej zpevňující jsou hlavně dlouhý vaz chodidlový a další podélné vazy spojující jednotlivé kosti nártu. Svaly klenbu zde udrţující jsou krátké svaly malíku a dlouhý ohybač prstů (Naňka, Elišková, 2009).
Obrázek 17. Podélná a příčná klenby nohy (schéma), pravá noha, pohled z mediální strany (Čihák, 2001). L podélná klenba, T příčná klenba
Fleischmann, Linc (1981) a Čihák (2001) doplňují, ţe na straně holenní se oba paprsky překrývají – kost hlezenní se klade na kost patní – proto je vnitřní paprsek8 oddálen od podloţky. Na straně lýtkové leţí oba paprsky vedle sebe a dotýkají se podloţky
8
paprskem je myšlen oblouk
31
3. 5. 2 Příčná klenba Dle Naňky a Eliškové (2009) příčná klenba je tvořena kostmi klínovitými, kostmi nártními a vazy, které spojují tyto kosti napříč. Maximálně účinné jsou zde svaly probíhající napříč nebo šikmo chodidlem: dlouhý sval lýtkový a přitahovač palce. K nim se přidává i hluboký sval lýtkový rozpadající se na několik pruhů. Sval jako třmen nadzvedává vnitřní okraj chodidla. Z vnější strany protisměrně prochází dlouhý sval lýtkový, který zvedá zevní okraj chodidla. Z uvedeného vyplývá, ţe některé svaly udrţují jak podélnou, tak i příčnou klenbu nohy.
3. 5. 3 Vlivy působící na klenbu nohy Valenta a Buben (2002, 181) zastávají názor, ţe stav klenby noţní se v průběhu dne mění. „Musí vykazovat jistou dynamiku, již proto, že její tvar nezávisí jen na uspořádání jednotlivých kostí, tedy na relativně stálých komponentách, ale také na svalovém a ligamentózním aparátu, tedy složkách, jejichž délka se v důsledku změněné námahy mění. Tyto změny se projevují především poklesem podélné klenby nožní.“ Autoři, Valenta a Buben (2002), tento jev popisují stavem přechodným, který se po odpočinku vrací do původní polohy. Pokud dojde k návratu klenby noţní do výchozího stavu, tak můţeme usuzovat, ţe tělesná zátěţ byla přiměřená a interval odpočinku byl adekvátní pro daného jedince. Tento stav je posuzován jako první stupeň ploché nohy. Dle Čiháka (2001) nášlapná plocha chodidla závisí na tvaru obou kleneb nohy. Fleischmann a Linc (1981) uvádí, ţe i prsty zpevňují klenbu noţní, a to tím, ţe brání prodlouţení nohy při nataţení. Kučera (1995) uvádí, ţe úkolem klenby noţní je rovnoměrně rozkládat hmotnost těla. Dle Čiháka (2001) se váha těla v klidném stoji přenáší vzadu na hrbol patní, vpředu na hlavici 1. nártní kosti (aţ jedna třetina zatíţení) a na hlavici 2. nártní kosti. Zátěţe hlavic ostatních nártních kostí postupně k zevní straně nohy ubývá. Jaroš (1953) zastává názor, ţe rozdělení zatíţení závisí na tom, jak stojíme. V případě, ţe budeme zvedat vysokým podpatkem kost patní, přeneseme tím zatíţení na přední část nohy, na slabé záprstí, a tak vznikne snadno příčně plochá noha. Nebo můţe všechnu váhu těla nést jen jedna noha, stojíme-li jen na ní. 32
Nejen působení zátěţe má vliv na pokles klenby noţní, dle Typovského (1972) také dlouhodobá fixace pohybového ústrojí vede k oslabení kostí, dále dochází k dekalcifikaci, svalové dystrofii a ke ztuhnutí kloubů. Dalším faktorem ovlivňující klenbu nohy, jak uvádí Suchý, Dohnal, Kotulán, Šmiřák (1979), je obuv. Jejím úkolem je nohu tepelně izolovat, chránit ji před zraněním a podpořit noţní klenbu. Dle Klementy (1987) má obuv vliv i na drţení těla a případné deformace nohou jsou vyrovnávány vadným drţení trupu, které jsou doprovázeny bolestivostí páteře. Autoři pojednávající o této problematice výběru správné obuvi, jako je Suchý, Dohnal, Kotulán, Šmiřák (1979), Jaroš (1953) a Klementa (1987), se shodují, ţe správný výběr obuvi ovlivňuje vývoj nohy a její případné deformace prstů. Suchý, Dohnal, Kotulán, Šmiřák (1979) tvrdí, ţe úzká nebo těsná obuv stahuje klenbu nohy, vede ke vzniku plochých nohou a poskytuje noze horší ochranu proti chladu, a to díky působení tlaku na pokoţku nohy, kdy dochází k omezení krevního oběhu. Na druhou stranu ani příliš volná obuv není vhodná, protoţe vede k otlakům a odřeninám. Obuv by tedy měla odpovídat velikosti a tvaru nohy. Prodyšnost je také velmi důleţitá, umoţňuje odvádění potu, svou roli zde plní i šněrovací otvory. Pozastavují se i nad významem podpatku. Uvádějí, ţe by měl být nevysoký. Romich (Jaroš, 1953) stanovil optimální výši podpatku pro plochý typ nohou 2,96 cm, kdeţto pro vyklenuté nohy 4,32 cm. Suchý, Dohnal, Kotulán, Šmiřák (1979) uvádí, ţe podpatek by měl zmenšovat nárazy nohy při chůzi, zabraňovat tepelným ztrátám a také příznivě působit na klenbu nohy. V případě, ţe dochází k sešlapání podpatku, je důleţité si je nechat opravit, protoţe by mohly nepříznivě působit na noţní klenbu. Dle Klementy (1987) je výběr obuvi velmi ovlivněn módním trendem a v některých případech i cenou.
33
3. 6 Deformity nohy Deformity nohy jsou velmi časté (Dungl, 1989). Dle Klementy (1987) je vysoký výskyt deformit nohou ovlivněn řadou vnitřních a vnějších faktorů. Jak se zmiňuje Jaroš (1953) ve svém díle Péče o nohy, nejvíce deformit vzniká v prvních týdnech nitroděloţního ţivota působením různých zevních škodlivin. Taktéţ nedostatek vitamínu B u matky v prvních dnech těhotenství vede ke vzniku deformit. Mezi další příčiny bychom mohli zařadit infekci matky během prvních týdnů těhotenství (toxoplazmosa, virusové nákazy, rubeola) a vliv alkoholu. Jindy zase vznikne nesprávné vytvoření plodových obalů (amniová nemoc), někdy, zvláště ve vyšších vývojových měsících, můţeme obvinit i stísněnou polohu plodu. Podle Klementy (1987) vznik ploché nohy či jiných deformit není způsoben jen vrozenými příčinami a predispozicemi, ale je způsoben i poraněním, chorobou či dlouhodobým přetěţováním, současným způsobem ţivota nebo také nevhodným výběrem obuvi pro děti. Negativní změny ve stavbě klenby nohy především u dětí, jejichţ klenba je snadno deformovatelná, mohou mít trvalý charakter. Postupně tak s přibývajícím věkem mohou značně ovlivnit kvalitu ţivota. Proto je důraz kladen na včasnou diagnostiku deformity nohou ať uţ z hlediska klinického, ortopedického nebo rehabilitačního. Význam má vyuţití těchto poznatků i v aplikované antropologii při výrobě obuvi.
3. 6. 1 Vady klenby noţní Plochá noha (pes planus) Klementa, Machová a Malá (1981) uvádí, ţe plochá noha je termín označující sníţení aţ vymizení noţní klenby. Suchý, Kotulán, Šmiřák, Dohnal (1970) uvádějí, ţe ke sníţení nebo vymizení noţní klenby vede přetíţení nebo dlouhé stání. Dle Čiháka (2001) je pro plochou nohu charakteristický pokles vnitřního kotníku směrem k podloţce, s tím je spojené i vyvrácení patní kosti tak, ţe osa paty ubíhá stranou, avšak by měla být vertikálně. Suchý, Dohnal, Puza, Šmiřák (1964) uvádí, ţe zpočátku jde jen o svalové oslabení. Suchý, Kotulán, Šmiřák, Dohanl (1970) uvádějí, ţe toto svalové oslabení je doprovázeno nejdříve jen únavou dítěte, v dalším vývoji bolestí, která je ale 34
přechodná a vymizí při odpočinku ve spánku. Upozorňují, ţe při neléčení se přetěţují pouzdra a vazy kloubní a nakonec i kosti zůstanou ve vadném postavení. Dungl (1989) dělí plochou nohou na získanou a vrozenou. Vrozená plochá noha (pes planovalgus) se vyskytuje ve spojení s jinými deformitami kostry (Kubát, 1988), jedná se o velmi vzácnou deformitu, která je charakterizována vertikálním postavením kosti hlezenní (Vojtaššák, 1998). Ihned po narození je potřeba začít s léčbou a to pomocí dlah a sáder (Kubát, 1988). Získaná plocha noha dle Dungla (1989) vzniká uţ v útlém dětství a vzniklá vada se přenáší do dospělosti. Další příčinou můţe být dlouhodobá a velká zátěţ. Stryhal (Dungl, 1989) se pokusil popsat čtyři stupně získané ploché nohy: 1. noha unavená – tvar nohy zachován, po vyvinuté námaze na klenbu nohy se dostavuje pocit únavy aţ bolesti. 2. noha ochablá – při zatíţení dochází k poklesu podélného oblouku, ale po odlehčení se klenba opět objevuje. 3. noha deformovaná – oploštělá klenba nohy, u které je moţno pasivní formací vrátit klenbu do normálního svavu. 4. noha fixovaná – valgózní pata, přední část nohy v pronaci, vnitřní okraj nohy konvexní, hlavice kosti hlezenní pronuje mediálně. Nejvíce se plochá noha vyskytuje u dětí v 7 letech. V průběhu dalšího vývoje dítěte se výskyt ploché nohy omezuje, aţ na začátku puberty se procento opět zvyšuje. V dalších letech se mnoţství plochých nohou sniţuje (Suchý, Machová, 1966). Dungl (1989) uvádí, ţe aktivním cvičením, nošením zdravotně nezávadné obuvi, popř. individuální vloţkou pro podpěru podélné klenby se plochá noha zlepšuje. V ortopedii není jednotná metoda k vyšetření ploché nohy. Zjišťuje se většinou pomocí rentgenogramů a podle klinických příznaků. Pro preventivní vyšetření je vhodná rychlá a objektivní metoda otisku nohou (Suchý, Machová, 1966).
35
Čihák (2001) se snaţil znázornit, jaký vzhled má otisk chodidla při případné deformaci (Obrázek 18).
Obrázek 18. Otisk chodidla při různém stupni vytvoření nebo poškození klenby noţní (Čihák, 2001). 1 vysoce klenutá noha za hranicí normálu, 2 zvýšené klenutí nohy, 3 normální noha, 4 plochá noha, 5 těţký stupeň ploché nohy, spojený s poklesem vnitřního kotníku a s přivrácením vnitřního okraje nohy k podloţce
Noha vysoká (pes excavatus, cavus) Vysoká noha je charakterizována dle Klementy (1987) sníţením aţ zborcením příčné klenby a abnormálním vyklenutím klenby podélné (Obrázek 18). Dungl (1989) doplňuje jeho charakteristiku tím, ţe uvádí, ţe vysoká noha je také doprovázena drápovitými prsty, přitaţením přední části chodidla, strmějším postavením kostí nártních a vbočeným nebo vybočeným postavením kosti patní. Dále uvádí, ţe tato deformita vzniká jako vrozená jen vzácně. Převáţně vzniká v průběhu dětství jako jeden z projevů nervosvalového postíţení, jako např. svalová dystrofie nebo dětská mozková obrna. Klementa (1987) rozlišuje tyto stupně vysoké nohy: 1. stupeň: vysoký nárt – během ţivota nedochází ke změně, nezpůsobuje závaţné obtíţe. 2. stupeň: zvýšená podélná klenba, zborcená příčná klenba, drápovité prsty, v případě, ţe je chodidlo zatíţeno dochází k jeho prodlouţení
36
3. stupeň: velmi vysoce vyklenutá klenba, bolestivé otlaky pod hlavičkami metatarsů, drápovité prsty a Achillova šlacha je napnuta. Dungl (1989) doporučuje pro vysokou nohu dostatek prostoru v obuvi, popř. u mírnějších forem vysoké nohy zvýšení podpatku. Hákovitá noha (pes calcaneus, calcaneovalgus) Jak uvádí Vojtaššák (1998) jedná se o deformitu se strmou patou (Obrázek 19). Kubát (1988) uvádí, ţe nohu lze přiloţit dokonce i na přední část bérce. Dle Dungla (1989) pro odstranění této deformace, stačí cvičení a masáţe nohy i bérce. Avšak u těţších forem je potřebná i operace.
Obrázek 19. Hákovitá noha9 Svislá noha (pes equinus) Vojtaššák (1998) ji definuje jako vysokou polohu paty (Obrázek 20), která byla získána nepohyblivostí nebo zkrácením Achillovy šlachy. Dle Kubáta (1988) cvičení můţe vést k jejímu odstranění.
Obrázek 20. Svislá noha10 9
Pes calcaneus [online]. [cit. 27.3.2010]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.soudom.cz/Ucebnice/Kosmetika/Ctvrty_rocnik/6.pdf.>
37
Varózně tvarované chodidlo (pes varus) Jedná se o chodidlo vtočené dovnitř (Obrázek 21) a to zejména důsledkem úrazu (Vojtaššák, 1998). Dungl (1989) se ale s názorem Vojtaššáka neshoduje, uvádí, ţe tato deformita vzniká jako vada vrozená. Pro jeho odstranění je potřeba pod koleno aplikovat sádrový obvaz.
Obrázek 21. Varózně tvarované chodidlo11 Vbočená noha (pes valgus) Vbočené (valgózní) postavení chodidla (Obrázek 22), které způsobuje oploštění podélné klenby noţní (Vojtaššák, 1998).
Obrázek 22. Vbočená noha12
10
Pes equinus [online]. [cit. 27.3.2010]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.soudom.cz/Ucebnice/Kosmetika/Ctvrty_rocnik/6.pdf> 11
Pes varus[online]. [cit. 27.3.2010]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.fittedshoe.com/SHOE_ARTICLES/D-VARUS.jpg>
38
1. 8. 2 Deformity prstů Vbočený palec (hallux vagus) Dle Dungla (1989) je palec v kloubu nártním (metatarzofalangeálním) nebo meziprstním (interfalangeální) kloubu uchýlen směrem ven (Obrázek 23). Můţe být deformitou vrozenou i získanou. Jako získaná deformita vzniká především jako následek nevhodné obuvi, kterou můţe být obuv s úzkou špičkou. Také můţe vzniknout jako následek ploché nohy.
Obrázek 23. Vbočený palec13 Vybočený palec (hallux varus) Dungl (1989) uvádí, ţe se jedná o vychýlení metatarsofalangeálního kloubu palce dovnitř (Obrázek 24).
Obrázek 24. Vybočený palec14 12
Pes vagus [online]. [cit. 27.3.2010]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.aafp.org/afp/2004/0715/afp20040715p332-f4.jpg> 13
Hallux vagus [online]. [cit. 27.3.2010]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.orthopaedenzentrum.de/files/op/prox_1.jpg>
39
Rigidní palec (hallux rigidus) Jedná se o výrazné omezení pohyblivosti metatarsofalangeální kloubu (Obrázek 25). Způsobuje stupňující se bolest, která vytváří problém při chůzi i běhu. (Dungl, 1989).
Obrázek 25. Rigidní palec15
Mezi další deformity prstů dle Dungla (1989) patří vbočený malík (digitus quintus varus) (Obrázek 26), kladívkový prst (digitus malleus), srůst jednotlivých prstů (syndaktylie), nadbytečný počet prstů (polydaktylie) (obrázek 27) nebo rozštěp nohy (parciální adaktylie).
Obrázek 26. Vbočený malík16
Obrázek 27. Nadbytečný počet prstů17
14
Hallux varus [online]. [cit. 27.3.2010]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.feetmd.com/images/hallux-4.jpg> 15
Hallux rigidus [online]. [cit. 27.3.2010]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.gentenatural.com/psicologia/ancianos/Hallux_rigidus.jpeg> 16
Digitus quintus varus [online]. [cit. 27.3.2010]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.soudom.cz/Ucebnice/Kosmetika/Ctvrty_rocnik/6.pdf> 17
Polzdaktilie [online]. [cit. 27.3.2010]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.soudom.cz/Ucebnice/Kosmetika/Ctvrty_rocnik/6.pdf>
40
3. 7 Denní hygiena nohou Pro zachování správných funkcí nohy a prevencí před onemocněním či deformitami nohou je důleţité dodrţovat denní hygienu. Dle Suchého, Dohnala, Puzi a Šmiřáka (1964) procvičování nohou, omytí vlaţnou vodou a lehká masáţ patří k ranní a večerní hygieně. Dle Jaroše (1953) tento termín zahrnuje především péči o čistotu, o správné zastřihování nehtů, o správné obouvání punčoch i obuvi. Řadí sem i masáţ a gymnastiku nohou. Jaroš (1953) tvrdí, ţe omývání nohou je velmi důleţité, je třeba pečlivě omývat meziprstní prostory, které dostatečně osušíme. A protoţe denní koupel a mytí mýdlem vysušují pokoţku, je doporučováno natírat kůţi krémem nebo mastí alespoň jednou aţ dvakrát týdně. Kaţdých 10 aţ 14 dnů by mělo být provedeno zastřiţení nehtů - rovně nebo jen do malého oblouku. Důraz je také kladen na čisté punčochy, které jsou denně měněny. V zimě je doporučováno nosit vlněné punčochy a ponoţky, v létě bavlněné. Punčocha stejně jako ponoţka by se v botě neměla posunovat, protoţe je zde riziko vzniku puchýřů nebo oděrek. Denní hygiena úzce souvisí s doporučenými cviky, které zabraňují vzniku ploché nohy. Touto problematikou se zabývá Srdečný, Osvaldová, Sdrečná (1997), kteří uvádí několik moţných cviků. Jejich účinnost je podmíněna kaţdodenností, pravidelností a dlouhodobou aktivitou. Tyto cviky rozděluje na dvě skupiny, cviky pasivní, které zahrnuje procvičování chodidel prstů pomocí rukou a také provádění masáţe chodidel. A cviky aktivní, které mohou být prováděny v různých polohách, jako např. v sedu, ve stoji, také je moţno pouţívat dalších předmětů jako křída nebo míč. Příklady cvičení: 1. Cvičení v sedu – jako jeden z prvních cviků zmiňuje Srdečný, Osvaldová a Srdečná (1997) klopit a vztyčovat chodidla, popř. odchylovat chodidla dovnitř a vně. Krouţení chodidly vně a dovnitř, kdy se jedinec má zaměřit na pohyb palce. Jako další účinné cviky povaţuje tzv. „smetání“, kde pata je opřena o zem a
41
přední částí nohy provádíme pohyby jako při smetání, nebo „vějíř“, coţ je usilovné roztaţení prstů. 2. Cvičení s křídou – nejdůleţitější pro cviky s křídou je se naučit křídu uchopovat, poté se mohou kreslit rovnoběţné čáry, mříţky, popř. mříţku vyčárkovat jako šachovnici, nebo kreslit různé obrazce, psát číslice a písmena, ba i dokonce celá slova. 3. Cvičení s míčem – nejjednodušším cvikem této kategorie je koulení míče ploskou nohy po zemi. Cviky, které je moţno provádět v sedu nebo v lehu jsou: uchopování míče oběma chodidly a podávání do rukou, uchopení míče chodidly a v přednoţení otáčet míč v chodidlech. Přímo v lehu můţeme přednoţit pokrčmo a míč, který máme mezi chodidly zkoušet vyhodit a chytnout. 4. Cvičení ve stoji – jedná se o lehké pohupování na přední části chodidel, dále pak přenášení hmotnosti těla z pravé na levou a opačně. Výpon na špičky je také účinný. Suchý, Kotulán, Dohnal, Šmiřák (1970) tvdí, ţe na klenbu nohy působí příznivě chození bosky v letním období venku, kde nerovnosti terénu nutí k pérování klenby, a tím k posilování jejich svalů a vazů.
42
3. 8 Vývoj lidské nohy V lidové mluvě se označuje slovem noha celá dolní končetina, ale není to přesné a budeme-li uţívat slovo noha, budeme tím vţdy označovat onu nejdolnější část dolní končetiny, která zprostředkuje bezprostřední styk se zevním prostředím, hlavně s půdou, po které chodíme, běháme, skáčeme (Jaroš, 1953). Lidská noha nedospěla k svému dnešnímu tvaru hned, nýbrţ dlouhým vývojem, který trval milióny let (Jaroš, 1953). Ovšem ani dnešní utváření lidské nohy není konečné, nýbrţ se neustále, i kdyţ pomalu mění (Ledvinková, 1999).
3. 8. 1 Fylogenetický vývoj nohy Lidská dolní končetina je typická pětiprstá trojčlánková končetina. Základy tohoto typického rozdělení se objevily hned, jakmile obojţivelníci opustili vodu, aby se trvale pohybovali na souši (Obrázek 28). Můţeme počítat, ţe je to asi 200 miliónů let před naší dobou (Jaroš, 1953).
43
Obrázek 28. Vývoj dolní končetiny a nohy od ryby přes praobojţivelníky aţ k člověku dle Prokopce (Jaroš, 1953) Kristiníková (2002) se snaţí o porovnání chodidla šimpanze a lidské nohy (obrázek 29). Prezentuje, ţe na první pohled jsou zřejmé odlišnosti. Noha šimpanze je přizpůsobena chápavé funkci, která je dána postavením palce vzhledem k ostatním prstům a jeho moţností přejít do opozice. U lidoopa je palec v odtaţeném postavení kosti nártní a v oblasti prstů jakoby „vbočuje“ zpět do přitaţení. U člověka je palec umístěn souběţně s ostatními prsty i osou nohy. Ledvinková (1999) zastává názor, ţe během evolučního vývoje se úplně změnila stavba chodidla od opičího tvaru u ţivočišných předchůdců člověka k současné konstrukci a je typickým příkladem vlivu zevních podmínek na utváření lidského těla. Z původního orgánu uzpůsobeného ke šplhu a uchopování, se vyvíjí vzpřimováním postavy noha jako orgán statiky a lokomoce. Vývoj dolní končetiny (Obrázek 29), zvláště u nohy (chodidla), je neobyčejně zajímavý (Jaroš, 1953). Tvrdí, ţe vývoj lidské nohy se dál tím způsobem, ţe se prsty zkrátily (regrese) a některé se dokonce staly dvoučlánkovými. Naproti tomu palec lidské nohy se prodlouţil a přiloţil se k ostatním prstům (progrese). Zadní část nohy, kost patní, zmohutněla a vytvořila se klenba typická pro lidskou nohu. Touto změnou se u člověka z palce původně dynamického, pohyblivého, stal orgán statický, málo pohyblivý, který slouţí hlavně k přenosu zatíţení.
Obrázek 29. Vývoj nohy dle Mortona (Jaroš, 1953). 1 gibbon, 2 šimpanz, 3 orangutan, 4 gorila rovinné 5 gorila horská, 6 člověk
44
Ne vţdy se předchůdci člověka pohybovali po dvou. Kristiníková (2002) uvádí, ţe počátky bipedního pohybu se poprvé objevily u Austalopithéků ţijících před 4,2 aţ 1,5 milióny let. A také, ţe bipední chůze měla za následek anatomické změny páteře, změny ve tvaru a postavení pánve. Jaroš (1953) se ve svém díle snaţí poukázat na rozlišnost pracovních podmínek a zatíţení nohou mezi pravěkým člověkem a člověkem dnešního typu. Uvádí, ţe „Pracovní tempo, celodenní chůze po tvrdé dlažbě, podlahách, dlouhém stání, hojné používání všech možných dopravních prostředků, počítaje v to i výtahy a pohyblivé schody a koberce a jmenovitě obouvání má nesporný vliv na nohu a projevuje se také v jejím změněném tvaru. Uvádí také, že jiná je noha rolníka, dělníka a jiná je duševně pracujících lidí.“.
3. 8. 2 Ontogenetický vývoj nohy Klementa, Machová a Malá (1981) uvádí, lidský zárodek není v počátečním období vývoje ještě podoben dospělému člověku. Zárodek má nápadně velkou hlavu a na druhém konci ocasní část. Koncem druhého měsíce nabývá lidské podoby. Pro lepší představivost ontogenetického vývoje jedince uvádím obrázek 30. Dle Dungla (1989) se jiţ ve čtvrtém týdnu postovulačního vývoje objevují u embrya základy dolní končetiny, a to jako malé pupeny, které jsou tvořeny tenkou vrstvou mezodermu. Z nich se vytváří destičky, jeţ připomínají ploutve. Dungl (1989) s Jarošem (1953) se shodují, ţe v šestém týdnu vývoje dochází k rozdělení na tři základní části a konečná destička záhy jeví rozdělení na pět paprsků, odpovídajících jednotlivým prstům. Chodidlo je v tomto období ještě ploché a kosti jsou v jedné ploše. Dle Dungla (1989) je v šestém týdnu vývoje patrný i chrupavčitý skelet a základy svalů.
45
Obrázek 30. Schéma tvarových změn a poměru velikosti (A) zárodku od 4. týdne do 8. týdne těhotenství a (B) plodu od 3. měsíce do konce 5. měsíce těhotenství (Malá, Klementa, 1985)
K dalšímu vývoji dolních končetin pak dochází ve 3. měsíci prenatálního vývoje (Obrázek 31). Klementa, Machová a Malá (1981) uvádí, ţe dochází k vytvoření nehtů a na končetinách jsou zřetelné prsty s jednotlivými články. Jaroš (1953) se ve svém díle zmiňuje o otáčení chodidla. Chodidlo se ohne se v kloubu hlezenním více do hřbetní plochy a současně se počne otáčet. Zadní část, patní, zůstane kolmá, kdeţto přední část se k ní otáčí dovnitř tak, ţe nakonec je tato část proti patě otočena o 90°. Proti zadní,
46
kolmé části chodidla se vytvoří přední, vodorovně postavená část chodidla a tak vznikne klenba, kterou lze zas opačným pohybem rozvinout a oploštit.
Obrázek 31. Tvar chodidla u lidského zárodku v třetím měsíci a na konci těhotenství (Jaroš, 1953).
Mezi 3. a 10. měsícem dochází k útlumu vývoje chodidla.
Dle Klementy,
Machové a Malé (1981) se aţ v 10. měsíci končetiny zaoblí a nehty dosahují ke konečkům prstů. Jaroš (1953) uvádí, ţe ani po narození není dětská noţka plně vyvinuta, ale vyvíjí se dále, a to jak chodidlo, tak i celá končetina, jejíţ mechanická osa se během dalšího vývoje změní. Především osa hlezenního kloubu neprobíhá u novorozence příčně, kolmo na osu podélnou, nýbrţ sklání se vţdy šikmo z vnějšku dovnitř. Dolní končetina je zřejmě po narození stočena do tvaru písmene O, tzv. varozita. Chodidlo novorozence a kojence je vyplněno tukem v místě klenby, kde tvoří malý, vystupující polštářek, který i matkám bývá nápadný. Klenba je jiţ zaloţena, ale je poměrně nízká. V dalším pohybu vývoji má dítě lézt a má se odráţet špičkami noţek a nikoliv nesprávně vnitřní hranou noţky při úplně ven vytočeném chodidle. Klementa, Machová a Malá (1981) se zmiňují, ţe končetiny jsou v tomto období ještě krátké. Jaroš (1953) uvádí, ţe jakmile dítě začne stát, závisí další vývoj jeho končetin i na svalové síle, která působí proti zemské tíţi a snaţí se tělo vzpřímit a udrţet ve vzpřímeném postoji. Jestliţe je dítě příliš těţké nebo jeho kosti a vazy málo pevné, a 47
zatěţuje-li takové dítě nepřiměřeně své končetiny, zvětší se stáním a chůzí zakřivení bérců do O a dítě chodí ze široka, dává špičky k sobě a kolébá se. Mnoho dětí má v dalším vývoji, hlavně mezi 3-5 lety, jinou úchylku od osy dolních končetin, vbočená kolena, či kolena do X (obrázek 32).
Obrázek 32. Vývoj zevního tvaru dolních končetin od narození do dospělosti. Novorozenec má nejprve noţky do O, po dvou letech se mění končetiny do X, aby v době dospělosti byly přímé dle Lanze-Wachsmutha (In Jaroš, 1953).
Dle Jaroše (1953) je chůze kaţdého člověka velmi individuální a má svůj stereotyp, proto je moţné dle chůze poznat člověka. Nejúčelnějším způsobem chůze je pata – špička, avšak existuje řada dalších typů chůze (Obrázek 33), např. špička – pata nebo chůze klouzavá. Chůze se odlišuje vytočením špiček. Normální chůze je dle Jaroše (1953) špičkami přímo dopředu, popř. špičkami vytočenými ven asi o 15°. Za chůzi indiánskou je povaţována chůze špičkami dopředu, přičemţ chodidla jsou kladena 48
přímo do směru chůze, krok je dlouhý a tělo mírně předkloněno. Chůze typická pro plochonohé je špičkami ven vytočenými o 45°. Pro batolata a malé děti je typická chůze špičkami dovnitř, je třeba dát pozor, aby tato chůze nebyla i u dospělých.
Obrázek 33. Různé typy chůze (Jaroš, 1953)
Osifikace Jak uţ bylo zmíněno, dle Dungla (1989) jsou pupeny v šestém týdnu prenatálního vývoje tvořeny tenkou vrstvou mezodermu. Klementa (1981) se s tímto názorem shoduje, uvádí, ţe kosti jsou mezodermálního původu a tudíţ kost není prvotní, v případě dolní končetiny dochází ke vzniku z chrupavky. K osifikaci kostí nohy podle Dungla (1989) dochází jiţ v prenatálním období. Jako první osifikační centra Dungl povaţuje články prstů a kosti nártní. Kost patní je první zánártní kostí, u které dochází k osifikaci, a to uţ v 5. aţ 6. měsíci těhotenství. Následně se osifikuje kost hlezenní, 8. měsíc těhotenství, poté dochází k osifikaci kosti krychlové. Osifikace pokračuje i v postnatálním vývoji jedince. V prvním aţ třetím roce ţivota dochází k osifikaci kostí klínových, mezi druhým a třetím rokem se osifikuje kost loďkovitá, hrbol patní v rozmezí pátého aţ osmého roku a sezamské kůstky by měly být osifikovány do 12. roku ţivota. 49
4 METODIKA VÝZKUMU 4. 1 Charakteristika souboru Měření somatického vývoje probandů od 12 do 15 let probíhalo v měsíci květnu 2009 na 1. ZŠ Mariánské náměstí v Uherském Brodě. Je jednou ze tří základních škol, které jsou umístěny v městě Uherský Brod. Škola byla zaloţena roku 1908, není sportovně specializována, je zaměřena na
rozšířenou výuku
matematiky a
přírodovědných předmětů. Její lokalita je v centru města. Kapacita školy je 500 ţáků. Výzkumný soubor zahrnuje celkem 214 probandů, z toho 98 dívek a 116 chlapců. 428 otisků pravých a levých nohou (Tabulka 3). Tabulka 3. Počet probandů v jednotlivých věkových skupinách
Věk 12 13 14 15 Celkem
Chlapci Výzkumný Uherský soubor Brod n % n % 25 73 100 34,2 23 86 100 26,7 34 93 100 36,6 34 97 100 35,1 116 33,2 349 100
Dívky Výzkumný Uherský soubor Brod n % n % 22 75 100 29,3 26 88 100 29,5 30 73 100 41,1 20 86 100 23,3 98 322 100 30,4
Celkem Výzkumný Uherský soubor Brod n % n % 47 31,8 148 100 49 28,2 174 100 64 38,6 166 100 54 29,5 183 100 214 31,9 671 100
Sloupec Uherský Brod zahrnuje celkový počet dětí příslušné věkové kategorie bydlících v Uherském Brodě k 31. 9. 2009. Výzkumným souborem je označován počet dětí ve věku od 12 do 15 let, které byly změřeny pro diplomovou práci. Výpočet věku probanda, chronologický věk, byl stanoven k datu měření v decimální soustavě v desetinách roku podle zásad IBP (Weiner, Louire, 1969). Pro rozdělení probandů do věkových skupin bylo pouţito členění WHO, na základě kterého se zařazuje měřená osoba do příslušné věkové kategorie s chronologickým věkem v ročním rozpětí, např. 12letí = 12,00 – 12,99 roku.
50
4. 2 Organizace výzkumu Podkladem pro zpracování diplomové práce jsou antropometrické parametry ţáků 2. stupně základní školy, které byly naměřeny díky schválení Mgr. Bohuslava Jandáska, ředitele 1. ZŠ Mariánské náměstí Uherský Brod. Při antropologickém měření mi pomáhala Jarmila Moravanská a Mgr. Blanka Kňazejová. Měření probíhalo v hodinách tělesné výchovy v malé tělocvičně (škola je vybavena i tělocvičnou velkou). Měření dívek a chlapců jednotlivých ročníků probíhalo v odlišný čas. Pro měření byly pouţity předtištěné listy, kde se zaznamenávala data narození probandů a jejich pořadové číslo, dále se do nich dopisovaly naměřené hodnoty. Pro otisk obou chodidel byly pouţity nařezané barevné kladívkové papíry a vazelina, popř. mastný krém (indulona). Obrys mastného krému byl obkreslen tuţkou pro jejich lepší následné zpracovávání.
51
4. 3 Somatometrie Pro měření jsem na katedře antropologie a zdravovědy Pedagogické fakulty UP Olomouci měla zapůjčeny tyto přístroje: antropometr, modifikovaný thorakometr a posuvné měřidlo. Dále jsem měla vlastní osobní digitální váhu, která váţila s přesností na desetiny kilogramu. Taktéţ výškové, šířkové a délkové rozměry jsou měřeny s přesností na 0,1 cm. Postavení probanda Pro měření tělesné výšky stál proband na rovné desce, která byla umístěna u zdi. Stál vzpřímeně s hlavou se neopírající o zeď, pohled očí směřoval rovně. Ruce byly spuštěny volně podél těla a nohy v mírném rozkročení, přibliţně na šířku pánve. Pro měření tělesné hmotnosti měl proband za úkol si stoupnout na váhu tak, aby jeho chodidla nepřesahovala desku váhy. Při měření délky a šířky chodidla bylo potřebné, aby proband neměl ponoţky. Body, které byly měřeny jsou popsány dále. Měření somatometrických parametrů Tělesná výška: vertikální měření vertexu (v) od země. Patu antropometru umístíme před špičky chodidel probanda a vysunutou jehlu přiloţíme lehce na temeno hlavy probanda. Vertex (v) bod na temeni lebky, který při poloze hlavy v orientační rovině leţí nejvíce nahoře (Riegerová, Ulbrichová, 1993). Tělesná hmotnost: byla pouţita digitální váha s přesností na desetinná místa. Délka chodidla: přímá vzdálenost bodu pternion (pte) na zatíţené noze od bodu akropodion (ap) (Bláha a kol., 1990). Pternion je bod leţící nejvíce vzadu na patě zatíţené nohy. Akropodion je bod leţící na špičce zatíţené nohy nejvíce vpředu (na konci 1. nebo 2. prstu) (Riegerová, Ulbrichova, 1993, 11). Šířka chodidla: Přímá vzdálenost bodu metatarsale tibiale (mt. t.) od bodu metatarsale fibulare (mt. f.) na zatíţené noze (Bláha, 1990). Metatrsale tibiale je bod nejvíce vystupující na vnitřní straně obrysu nohy na hlavičce kosti nártní I. zatíţené nohy. Metatarsale fibulare je nejvíce laterálně leţící bod na obrysu nohy na hlavičce kosti nártní V. zatíţené nohy (Riegerová, Ulbrichova, 1993). 52
BMI: Body Mass Index (dále jen BMI) nebo-li index tělesné hmotnosti je hodnota vypočítána podle vzorce: hmotnost (kg) BMI= ---------------------výška (m)2 Výsledná hodnota je srovnána se stanovenou tabulkou dle WHO.18 Při počítání BMI dětí je třeba dát pozor, aby se hodnota BMI nesrovnávala s člěněním BMI pro dospělé.
18
BMI, WHO [online]. [cit. 27.3.2010]. Dostupné na World Wide Web: < http://apps.who.int/bmi/index.jsp?introPage=intro_3.html.>
53
4. 4 Vyhodnocení plantogramů Pro zpracování plantografů, kdy byly pouţity tyto 3 plantografické metody: 1. metoda Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987) 2. metoda Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) 3. metoda podle Mayera (Purgarič, 1994). Kaţdý otisk nohy byl hodnocen všemi třemi metodami.
4. 4. 1 Metoda Chippaux-Šmiřák (Klementa, 1987) Jak uvádí Klementa (1987) jedná se o indexovou metodu, kde se zjišťuje poměr mezi nejširším a nejuţším místem plantogramu a měří se vzdálenost okrajů otisků na kolmici k laterální tečně plantogramu. Z uvedených vzdáleností okrajů otisků nohy se vypočítá index nohy. Vysoká noha se vyhodnocuje na základě změření distance mezi otisknutou patní a přední části plantogramu v centimetrech (Obrázek 34).
Obrázek 34. Metodika hodnocení klenby nohy Chippaux-Šmiřák (Klementa, 1987)
54
4. 4. 2 Metoda Sztriter-Godunov (Kasperczyk, 1998) Indexová metoda pro hodnocení klenby nohy, kdy je zde pouţit index „Ky“, na základě kterého je pak klasifikován stav noţní klenby. Postup hodnocení je znázorněn na obrázku 35. K mediální tečně otisku nohy je vztyčena kolmice v nejuţším místě plantogramu. Její průsečík s tečnou je označen jako bod A, průsečík s vnitřním okrajem otisku jako bod B a s laterálním okrajem jako bod C. Vzájemný poměr distance BC ku AC představuje číselnou hodnotu indexu „Ky“. Dále je uvedeno členění stavu klenby nohy podle indexu „Ky“ na nohu vysokou, nohu normální a nohu podélně plochou (Kasperczyk, 1998).
Obrázek 35. Metodika hodnocení klenby nohy Sztriter-Godunov (Kasperczyk, 1998)
55
4. 4. 3 Metoda podle Mayera Z uvedených tří pantografických metod je z hlediska vyhodnocení a zpracování nejjednodušší. K vyhodnocení plantogramu slouţí tzv. „Mayerova linie“, která je vymezena středem na nejširší části otisku paty. Z tohoto bodu vychází přímka, dotýkající se vnitřního okraje otisku čtvrtého prstu. Takto vytyčená „Mayerova linie“ slouţí k diagnostice stavu klenby nohy. Pokud šíře otisku střední části nohy překrývá tuto linii na mediální straně otisku, hodnotíme tento stav jako sníţení podélné klenby nohy (Obrázek 36) (Purgarič, 1994).
Obrázek 36. Metodika hodnocení klenby nohy (Purgarič, 1994)
56
4. 5 Zpracování a vyhodnocení výsledků Získané naměřené hodnoty jsou porovnávány s 6. Celostátním antropologickým výzkumem dětí a mládeţe 2001 (Bláha a kol., 2005) a s Československou spartakiádou 1985 (Bláha a kol., 1986). Na základě těchto údajů je vypočítán normalizovaný index, který udává, o kolik se v jednotkách směrodatné odchylky odlišuje konkrétní naměřená hodnota znaku od průměrné hodnoty daného rozměru referenčního souboru populace odpovídajícího věku. Výpočet je prováděn na základě odečtení průměru referenčního souboru (
) od průměrné hodnoty referenčního souboru (x) a daný soubor je dělen
směrodatnou odchylkou referenčního souboru (sd). Normalizovaný index je označen Ni (Bláha a kol., 1990). x-x Ni= --------------------sd Je-li Ni kladný, je zkoumaný znak nad průměrem, je-li záporný, je pod průměrem. Rozvoj znaků v rozmezí ± 0,75 směrodatné odchylky povaţujeme za průměrný. Od + 0,75 do +1,5 sd za nadprůměrný, výše neţ + 1,5 za vysoce nadprůměrný, od – 0,75 do - 1,5 sd za podprůměrný, méně neţ – 1,5 za vysoce podprůměrný (Bláha a kol., 1990). Výsledky hodnocení otisků klenby nohy byly zpracovány pomocí softwaru Microsoft Excel.
57
5 PRAKTICKÁ ČÁST 5. 1. Porovnání tělesné výšky, hmotnosti a BMI u 12 aţ 15letých chlapců a děvčat z Uherského Brodu s 6. Celostátním antropologickým výzkumem dětí a mládeţe 2001 Tato kapitola je věnována porovnávání získaných údajů týkajících se tělesné výšky, hmotnosti a BMI u 12 aţ 15letých chlapců a dívek z Uherského Brodu, které bylo prováděno v roce 2009 s 6. Celostátním antropologickým výzkumem z roku 2001 (dále jen 6. CAV 2001).
5. 1. 1 Tělesná výška Tělesná výška chlapců a dívek z Uherského Brodu 2009 je porovnávána s tělesnou výškou chlapců a dívek z 6. CAV 2001. Chlapci Z tabulky 4, znázorňující tělesnou výšku chlapců z Uherského Brodu v porovnání s tělesnou výškou chlapců z 6. CAV 2001, můţeme vyčíst, ţe hodnoty tělesné
výšky jsou
v průměru.
Normalizované
indexy to
potvrzují.
Ţádný
normalizovaný index není větší neţ 0,75. Největší shodnost tělesné výšky byla prokázána u chlapců ve 13 letech. Normalizovaný index je 0, 02. 13letí chlapci jsou jedinou skupinou, která má tělesnou výšku větší neţ stejná věková skupina v 6. CAV 2001. Největší rozdíl tělesné výšky v porovnání s 6. CAV 2001 je u 14letých chlapců, kdy je 2,32 centimetru, i ten je stále v průměru.
58
Tabulka 4. Tělesná výška chlapci (cm) Chlapci 6. CAV 2001 Věk
n
Chlapci Uh. Brod 2009
sd
n
sd
Ni
12
1676
156,84
8,25
25
155,00
8,72
- 0,22
13
1703
163,74
8,76
23
163,90
5,77
0,02
14
1447
171,03
8,55
34
168,71
9,17
- 0,27
15
1640
176,24
7,52
34
175,79
6,34
- 0,06
Graf 3. Tělesná výška chlapci (cm)
cm
180 175 170 165 160 155 12
13
Chlapci 6. CAV 2001
14
15
věk
Chlapci Uh. Brod 2009
Dívky Graf 4 znázorňuje zajímavou křivku tělesné výšky u dívek z Uherského Brodu, která byla naměřena v roce 2009. V porovnání s červenou křivkou vyjadřující 6. CAV 2001, je patrné, ţe rozdíl tělesných výšek jednotlivých věkových kategorií není konstantní. Normalizované indexy dívek jsou v průměru. Největší rozdíl tělesné výšky je u 15letých dívek, kdy ale 3,07 centimetru nepřekračuje průměrnou hodnotu (Tabulka 5). 59
Tabulka 5. Tělesná výška dívky (cm) Dívky 6. CAV 2001 Věk
n
Dívky Uh. Brod 2009 sd
n
Ni
sd
12
1644
157,59
7,34
22
157,36
5,77
- 0,03
13
1578
161,95
6,62
26
162,24
7,22
0,04
14
1495
164,63
6,45
30
166,41
5,13
0,28
15
2536
166,21
6,17
20
163,14
5,27
- 0,50
Graf 4. Tělesná výška dívky (cm) cm 170
165
160
155 12
13
Dívky 6. CAV 2001
14
15
věk
Dívky Uh. Brod 2009
4. 1. 2 Hmotnost Srovnání hmotnosti dívek a chlapců z Uherského Brodu 2009 s 6. CAV 2001 je zaznamenáno v tabulce 6 a 7 a grafu 5 a 6.
60
Chlapci Z grafu 5, znázorňující hmotnost chlapců, vidíme, ţe naměřené hodnoty hmotnosti chlapců z Uherského Brodu 2009 jsou aţ na výjimku u 13letých chlapců vyšší neţ hodnoty získané z 6. CAV 2001. Normalizované indexy nepřesahují hodnotu stanovenou pro průměr, nacházejí se v pásmu průměru. U 12letých je normalizovaný index největší, 0,24, rozdílnost nárůstu hmotnosti se pohybuje okolo 2,47 kilogramu, i tak je stále normalizovaným indexem průměrným (Tabulka 6). Tabulka 6. Hmotnost chlapců (kg) Chlapci 6. CAV 2001 Věk
n
Chlapci Uh. Brod 2009
sd
n
Ni
sd
12
1675
47,03
10,40
25
49,50
10,43
0,24
13
1704
52,43
10,98
23
50,31
8,09
-0,19
14
1446
58,82
10,72
34
60,14
11,89
0,12
15
1638
64,22
10,62
34
66,06
14,24
0,17
Graf 5. Hmotnost chlapců (kg)
kg 70 65 60 55 50 45 12
13
Chlapci 6. CAV 2001
61
14
15
věk
Chlapci Uh. Brod 2009
Dívky Tabulka 7 uvádí, ţe normalizované indexy jednotlivých věkových kategorií jsou v pásmu průměru. Ţádná hodnota normalizovaného indexu nepřevyšuje 0,75. Nejblíţe hranici nadprůměrnosti se přibliţují 14leté dívky s normalizovaným indexem 0,69, ale i ty jsou stále povaţovány za průměrné. Zajímavostí grafu 6 je, ţe hmotnost dívek z Uherského Brodu 2009 ve věku 12 a 15 let je niţší neţ u dívek z 6. CAV 2001. Podobnost tvaru křivek vykazuje i graf 5, kde je zaznamenána tělesná výška dívek z Uherského Brodu 2009 a 6. CAV 2001. Tabulka 7. Hmotnost dívek (kg) Dívky 6. CAV 2001 Věk
n
Dívky Uh. Brod 2009 sd
n
sd
Ni
12
1644
47,13
9,13
22
45,79
9,77
-0,15
13
1578
51,25
8,86
26
55,35
14,08
0,46
14
1495
54,63
8,63
30
60,55
11,12
0,69
15
2536
56,81
8,07
20
54,28
5,58
-0,31
62
Graf 6. Hmotnost dívek (kg)
65
kg
60
55
50
45 12
13 Dívky 6. CAV 2001
14
15
věk
Dívky Uh. Brod
3. 1. 3 BMI BMI chlapců a dívek z Uherského Brodu 2009 je srovnáváno s BMI chlapců a dívek z 6. CAV 2001 v tabulkách 8 a 9. Chlapci Normalizované indexy BMI chlapců jsou v pásmu průměru (Tabulka 8), není zde překročená hranice 0,75, která by informovala o nadprůměrných hodnotách BMI chlapců. Pokud bychom srovnávali jednotlivé věkové kategorie chlapců z Uherského Brodu 2009 a 6. CAV 2001, tak zjistíme, ţe 12letí chlapci z Uherského Brodu 2009 mají vyšší BMI neţ chlapci z 6. CAV 2001. U 13letých chlapců z Uherského Brodu 2009 je BMI niţší neţ u stejně starých chlapců z 6. CAV 2001. 14letí a 15letí chlapci z Uherského Brodu 2009 mají hodnoty BMI vyšší neţ chlapci z 6. CAV 2001 (Graf 7).
63
Tabulka 8. BMI chlapci (kg/m2) Chlapci 6. CAV 2001 Věk
n
Chlapci Uh. Brod 2009 sd
n
sd
Ni
12
1675
18,97
3,05
25
20,59
3,28
0,53
13
1703
19,42
2,97
23
18,66
2,45
-0,26
14
1446
20,02
2,84
34
21,06
3,57
0,37
15
1638
20,63
2,84
34
21,36
4,22
0,26
Graf 7. BMI chlapci (kg/m2) 2 kg /m 21,5
21 20,5 20 19,5 19 18,5 12
13
Chlapci 6. CAV 2001
14
15
věk
Chlapci Uh. Brod 2009
Dívky Normalizované indexy BMI jsou v pásmu průměru. BMI dívek z Uherského Brodu 2009 v porovnání s 6. CAV 2001 se velmi neliší. U 12letých dívek z Uherského Brodu 2009 je hodnota BMI menší neţ u dívek z 6. CAV 2001. Stejně tak je tomu i v případě 15letých dívek. 13 a 14leté dívky z Uherského Brodu 2009 mají hodnoty BMI vyšší neţ dívky z 6. CAV 2001 (Tabulka 9 a Graf 8).
64
Tabulka 9. BMI dívky (kg/m2) Dívky 6. CAV 2001 Věk
n
Dívky Uh. Brod 2009
sd
n
sd
Ni
12
1644
18,90
2,99
22
18,34
2,83
-0,19
13
1578
19,49
2,85
26
20,85
4,28
0,45
14
1495
20,13
2,78
30
21,80
3,42
0,60
15
2536
20,54
2,56
20
20,47
2,61
-0,03
Graf 8. BMI dívky (kg/m2)
kg/ m2
22 21,5 21 20,5 20 19,5 19 18,5 18 12
13
Dívky 6. CAV 2001
14
15
věk
Dívky Uh. Brod 2009
Pokud shrneme výsledky předcházející analýzy do jednoho grafu, můţeme zjistit, zda došlo k větším rozdílům u dívek či chlapců z Uherského Brodu 2009 v porovnání s 6. CAV 2001, a také v jaké „oblasti“ (tělesná výška, hmotnost, BMI) jsou zaznamenány největší odlišnosti v porovnání s 6. CAV 2001.
65
Z grafu 9 je na první pohled zřejmé, ţe nejvyšší hodnoty normalizovaných indexů jsou u 14leté populace, kde 5 z 6 indexů se pohybuje v kladných hodnotách, pouze tělesná výška chlapců je menší neţ u 6. CAV 2001. Na druhém místě jsou 13letí, kde 4 z 6 indexů se nachází v kladných hodnotách, tentokrát hmotnost a BMI chlapců je niţší. Jako třetí jsou 12letí, kdy normalizované indexy jsou převáţně v záporných hodnotách, výjimkou je hmotnost a BMI chlapců, ale tyto normalizované indexy nepřesahují minus 0,2. Kdeţto právě u 15letých dva indexy přesahují hodnotu mínus 0,2, jedná se o hmotnost a tělesnou výšku dívek, a další dva indexy jsou také v záporné části grafu. Graf 9. Normalizační indexy tělesné výšky, hmotnosti a BMI u dívek a chlapců v Uherském Brodě 1 0,8 0,6
Ni
0,4 0,2 0 12
13
14
15
-0,2 -0,4 -0,6 věk tělesná výška chlapců
hmotnost chlapců
tělesná výška dívek
hmotnost dívek
BMI chlapců
BMI dívky
Pokud bychom porovnávali normalizované indexy tělesné výšky a hmotnosti, tak větší nárůst je u hmotnosti. S největším nárůstem se můţeme setkat u hmotnosti dívek, poté hmotnost chlapců, tělesná výška dívek a na závěr tělesná výška chlapců. Proto můţeme dospět k závěru, ţe v porovnání chlapců a dívek z Uherského Brodu 2009 s 6.CAV 2001, jsou děti z Uherského Brodu spíše tlustější a menší. 66
Pokud budeme srovnávat dívky a chlapce v porovnání s referenčními hodnotami 6. CAV 2001, tak zjistíme, ţe u dívek dochází k většímu rozdílu v tělesné výšce neţ u chlapců a k menší váhové rozdílnosti neţ u chlapců.
67
5. 2 Srovnání 12 aţ 15letých chlapců a děvčat z Uh. Brodu s Československou spartakiádou 1985 5. 2. 1 Tělesná výška Tělesná výška chlapců a dívek z Uherského Brodu 2009 je srovnávána s tělesnou výškou chlapců a dívek z ČSS 85. Chlapci Tabulka 10 uvádí, ţe pouze v jediném případě má normalizovaný index zápornou hodnotu. Jedná se o skupinu probandů ve 14 letech, jejich výška je menší neţ výška naměřená v roce 1985 v ČSS 85 u stejně starých probandů. I přesto je tento normalizovaný index v průměru. Ostatní věkové kategorie mají tento normalizovaný index kladný a v průměru, u 12letých je 0,02. 0,22 je u 13letých a 0,21 je u 15letých. Celkově bychom mohli říci, ţe rozdíly mezi naměřenými hodnotami u chlapců z Uherského Brodu 2009 a hodnotami ČSS 85 není velká (Graf 10). Tabulka 10. Tělesná výška chlapců (cm) Chlapci ČSS 85 Věk
n
Chlapci Uh. Brod 2009 sd
n
sd
Ni
12
47
155,1
6,61
25
155,00
8,72
0,02
13
56
161,7
10,08
23
163,90
5,77
0,22
14
77
169,3
8,81
34
168,71
9,17
-0,07
15
98
174,3
7,06
34
175,79
6,34
0,21
68
Graf 10. Tělesná výška chlapců (cm) cm 180 175 170 165 160 155 150 12
13
14
Chlapci ČSS 85
15
věk
Chlapci Uh. Brod 2009
Dívky Tabulka 11 zaznamenávající normalizační indexy tělesné výšky nás informuje o průměrnosti těchto indexů. Pouze v případě 12letých dívek z Uherského Brodu 2009 je tělesná výška menší neţ u dívek z ČSS 85. Rozdíl je velmi malý. Ostatní věkové kategorie dívek z Uherského Brodu 2009 mají tělesnou výšku větší neţ dívky z ČSS 85 (Graf 11). Tabulka 11. Tělesná výška dívky (cm) Dívky ČSS 85 Věk
n
Dívky Uh. Brod 2009 sd
n
sd
Ni
12
54
157,5
6,43
22
157,36
5,77
-0,03
13
72
161,5
6,22
26
162,24
7,22
0,12
14
74
161,6
6,62
30
166,41
5,13
0,73
15
119
163,1
6,06
20
163,14
5,27
0,01
69
Graf 11. Tělesná výška dívky (cm) cm 168 166 164 162 160 158 156 12
13
Dívky ČSS 85
14
15
věk
Dívky Uh. Brod 2009
5. 2. 2 Hmotnost Tabulka 12 a 13 zaznamenává hodnoty hmotnosti chlapců a dívek z Uherského Brodu 2009 v porovnání s referenčními hodnotami chlapců a dívek z ČSS 85. Chlapci Hmotnost chlapců z Uherského Brodu 2009 je u všech věkových kategorií větší neţ naměřené hodnoty ČSS 85 (Graf 12). Normalizované indexy jsou v průměru, 0,16 je normalizovaný index 13letých chlapců, 0,27 14letých a 0,18 15letých chlapců. Výjimkou jsou 12letí chlapci, jejichţ normalizovaný index přesáhl hranici průměrnosti (0,89) a je povaţován za nadprůměrný (Tabulka 12). Rozdíl váhového přírůstku je 5,7 kilogramu. Na rozdíl od hmotnosti dívek se křivky vyjadřující průměrné hodnoty hmotnosti chlapců z Uherského Brodu 2009 a 6. CAV 2001 nekříţí ani v jednom bodě.
70
Tabulka 12. Hmotnost chlapců (kg) Chlapci ČSS 85 Věk
n
Chlapci Uh. Brod 2009 sd
n
Ni
sd
12
47
43,8
6,40
25
49,50
10,43
0,89
13
56
48,7
10,37
23
50,31
8,09
0,16
14
77
57,2
10,85
34
60,14
11,89
0,27
15
98
64,4
9,13
34
66,06
14,24
0,18
Graf 12. Hmotnost chlapců (kg) kg 70 65 60 55 50 45 40 12
13 Chlapci ČSS 85
14
15
věk
Chlapci Uh. Brod 2009
Dívky Graf 13 vyjadřuje tělesnou hmotnost dívek z Uherského Brodu 2009 a ČSS 85. Křivka vyjadřující tělesnou hmotnost dívek z Uherského Brodu 2009 kříţí křivku tělesné hmotnosti dívek ČSS 85 ve dvou bodech, prvním je věková kategorie 12 let a druhým bodem je věková kategorie 15 let. To znamená, ţe 12 a 15leté dívky z Uherského Brodu 2009 mají niţší tělesnou hmotnost neţ dívky z ČSS 85. Z tabulky 13 a grafu 13je také patrné, ţe hmotnost dívek ve věku 14 let z Uherského Brodu 2009 je větší neţ u 15letých dívek z Uherského Brodu 2009. Normalizovaný index 14letých dívek je nadprůměrný, 1,31. Normalizované indexy 12, 13 a 15letých dívek jsou v průměru. 71
Tabulka 13. Hmotnost dívek (kg) Dívky ČSS 85 Věk
n
Dívky Uh. Brod 2009 sd
n
Ni
sd
12
54
47,1
7,75
22
45,79
9,77
-0,17
13
72
51,0
10,00
26
55,35
14,08
0,44
14
79
52,4
6,24
30
60,55
11,12
1,31
15
119
56,0
6,03
20
54,28
5,58
-0,29
Graf 13. Hmotnost dívek (kg)
65
kg
60 55 50 45 12
13 Dívky ČSS 85
14
15 Dívky Uh. Brod 2009
5. 2. 3 Délka pravé a levé nohy V tabulce 14 a 15 jsou srovnány hodnoty délky pravé a levé nohy chlapců a dívek z Uherského Brodu s normami ČSS 85.
72
věk
Tabulka 14. Délka pravé a levé nohy u chlapců (cm)
Věk 12 13 14 15
Chlapci ČSS 85 pravá noha n % sd 47 23,8 1,41 56 24,5 1,60 77 25,5 1,51 98 25,9 2,56
Chlapci Uh. Brod 2009 pravá noha levá noha n sd n sd 25 24,20 1,43 25 24,32 1,48 23 25,43 1,34 23 25,43 1,32 34 26,12 1,31 34 26,25 1,40 34 26,87 1,35 34 26,97 1,34
Ni pravé nohy 0,28 0,58 0,41 0,38
Graf 14. Délka pravé a levé nohy u chlapců (cm) cm
27,5 27 26,5 26 25,5 25 24,5 24 23,5 12
13
Chlapci ČSS 85 Chlapci Uh. Brod 2009 - levá noha
věk 14 15 Chlapci Uh. Brod 2009 - pravá noha
Červená křivka znázorňující délku pravého chodidla ČSS 85 (Graf 14) nám napovídá o tom, ţe populace z roku 1985 měla kratší nohy neţ populace současná. Modrou barvou je znázorněna velikost pravého chodidla chlapců z Uherského Brodu 2009 a ţlutou barvou levé chodidlo chlapců z Uherského Brodu 2009. Křivky se překrývají, to znamená, ţe velikost pravého a levého chodidla je přibliţně stejně velká. V tabulce 14 jsou uvedeny normalizované indexy délky pravého chodidla, se nacházejí v pásmu průměru.
73
Dívky Barevně znázorněné křivky v grafu 16 charakterizují délku pravé a levé nohy dívek z Uherského Brodu 2009 a ČSS 85. Zajímavostí jsou 15leté dívky, u kterých se všechny tři křivky setkávají v přibliţně stejném bodě. Normalizovaný index je v pásmu průměru. U 12, 13 a 14letých dívek došlo k prodlouţení chodidla levého i pravého (Tabulka 15 a Graf 15). Normalizované indexy se nachází v pásmu průměru. Tabulka 15. Délka pravé a levé nohy u dívek (cm) Věk 12 13 14 15
Dívky ČSS 85 pravá noha n % sd 54 23,4 1,45 72 23,7 1,58 74 24,0 1,70 119 23,9 1,17
Dívky Uh. Brod 2009 pravá noha levá noha n sd n sd 22 23,91 0,97 22 23,95 1,01 26 24,33 1,16 26 24,34 1,22 30 24,58 0,93 30 24,6 0,97 20 23,94 0,89 20 24,06 0,99
Ni pravé nohy 0,352 0,399 0,341 0,034
Graf 15. Délka pravé a levé nohy u dívek (cm)
cm
25 24,5 24 23,5 23 12
13
Dívky ČSS 85
14
15
věk
Dívky Uh. Brod 2009 - pravá noha
Dívky Uh. Brod 2009 - levá noha
74
5. 2. 4 Šířka pravé a levé nohy Tabulka 16 a 17 zaznamenává hodnoty pravé a levé nohy chlapců a dívek z Uherského Brodu v porovnání s dívkami a chlapci z ČSS 85. Chlapci Z grafu 16 je patrné, ţe šířka pravého a levého chodidla u chlapců z Uherského Brodu 2009 je přibliţně stejně velká. V porovnání s ČSS 85 se šířka chodidla u chlapců z Uherského Brodu 2009 zvětšila. Průměrné hodnoty normalizovaného indexu mají 14 a 15letí chlapci. Hodnota normalizovaného indexu u 14letých chlapců je 0,60, u 15letých chlapců je 0,72, tato hodnota normalizovaného indexu se blíţí hranici hodnoty 0,75, kdy by byla povaţována za nadprůměrnou, ale je stále v průměru. Normalizovaný index 12letých chlapců, 0,88, je nadprůměrným, stejně tak i u 13 letí chlapci mají normalizovaný index nadprůměrný (Tabulka 16). Tabulka 16. Šířka pravé a levé nohy u chlapců (cm)
Věk 12 13 14 15
Chlapci ČSS 85 pravá noha n % sd 47 8,8 0,64 56 9,0 0,70 77 9,5 0,68 98 9,7 0,61
Chlapci Uh. Brod 2009 pravá noha levá noha n sd n sd 25 9,36 0,51 25 9,34 0,53 23 9,66 0,71 23 9,62 0,76 34 9,91 0,63 34 9,89 0,72 34 10,14 0,40 34 10,17 0,40
75
Ni pravé nohy 0,88 0,94 0,60 0,72
Graf 16. Šířka pravé a levé nohy u chlapců (cm)
cm
10,2 10 9,8 9,6 9,4 9,2 9 8,8 8,6 12
13
Chlapci ČSS 85 Chlapci Uh. Brod 2009 - levá noha
14
15
věk
Chlapci Uh. Brod 2009 - pravá noha
Dívky Normalizované indexy šířky nohy dívek jsou v průměru (Tabulka 17). Největší normalizovaný index je u 14letých dívek (0,74), je velice blízko s hranicí nadprůměrnosti, ale je ještě stále řazen do kategorie průměrných. U 14letých dívek z Uherského Brodu 2009 je šířka nohy větší neţ u 15letých dívek z Uherského Brodu 2009. Velikost pravé a levé nohy u dívek z Uherského Brodu 2009 vykazuje menší odchylky, ale i tak se stále jedná o rozdílnost nepatrnou (Graf 17). Tabulka 17. Šířka pravé a levé nohy u dívek (cm) ČSS 85 pravá noha Věk 12 13 14 15
n 54 72 74 119
% 8,7 8,9 8,9 8,9
sd 0,62 0,65 0,70 0,71
Dívky Uh. Brod 2009 pravá noha levá noha n sd n sd 22 9,00 0,50 22 9,02 0,43 26 9,07 0,59 26 9,17 0,62 30 9,42 0,60 30 9,41 0,58 20 9,26 0,45 20 9,36 0,45
76
Ni pravé nohy 0,48 0,26 0,74 0,51
Graf 17. Šířka pravé a levé nohy u dívek (cm)
cm 9,5 9,3
9,1
8,9
8,7 12
13
14
Dívky ČSS 85 Dívky Uh. Brod 2009 - pravá noha Dívky Uh. Brod 2009 - levá noha
77
15
věk
5. 3 Hodnocení klenby nohy chlapců a dívek dle plantografických metod 5. 3. 1 Hodnocení 12leté populace Otisky nohou 12letých dětí byly vyhodnoceny třemi plantografickými metodami, metodou Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987), metodou Stritzer – Godunov (Kasperczyk, 1998) a Mayerovou metodou (Purgarič, 1994).
A) Metoda Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987) U 12letých dětí z Uherského Brodu 2009 se dle Klementovy indexové metody (1987) vyskytuje nejčastěji noha klenutá. Největší procentuální zastoupení má druhý stupeň klenuté nohy, kde největší počet otisků byl zaznamenán u chlapců na levé noze. Plochá noha se u této věkové kategorii vyskytuje jen v 12,8 % na noze pravé a 8,6 % na noze levé. Vysoká noha se u této věkové kategorie nevyskytuje vůbec (Tabulka 18 a Graf 18). Tabulka 18. Hodnocení pravé a levé nohy u 12letých chlapců a dívek podle metody Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987) Normy pro jednotlivé stupně klenby nohy
Dívky
Chlapci Pravá noha
Levá noha
Pravá noha
Celkem Levá noha
Pravá noha
Levá noha
n
%
n
%
n
%
n
%
n
%
n
%
Noha klenutá 1. 4 stupeň Noha klenutá 2. 13 stupeň Noha klenutá 3. 3 stupeň Mírně plochá 4 noha Středně plochá 0 noha Silně plochá noha 1 Celkem 25
16
3
12
6
27,4
6
27,4
11
23,4
9
19,1
52
17
68
14
63,6
13
59,0
26
55,3
30
63,8
12
1
4
1
4,5
3
13,6
4
8,5
4
8,5
16
1
4
0
0
0
0
4
8,5
1
2,15
0
2
8
0
0
0
0
0
0
2
4,3
4 100
1 25
4 100
1 22
4,5 100
0 22
0 100
2 47
4,3 100
1 47
2,15 100
78
Graf 18. Hodnocení pravé a levé nohy u 12letých chlapců a dívek podle metody Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987)
%
70 60 50 40 30 20 10 0 mírně plochá noha
noha noha noha klenutá 1. klenutá 2. klenutá 3. stupeň stupeň stupeň Pravá noha chlapci
Levá noha chlapci
středně plochá noha
Pravá noha dívky
silně plochá noha Levá noha dívky
B) Metoda Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) Touto metodou bylo zjištěno 46,88 % výskytu pravé ploché nohy u 12leté populace, na levou nohu připadá 38,3 %. V obou případech je to mnohem větší číslo neţ bylo zjištěno Klementovou metodou (1987). Metodou Sztriter – Godunov byl zjištěn výskyt nohy vysoké (Graf 19 a Tabulka 19). Tabulka 19. Hodnocení pravé a levé nohy u 12letých chlapců a dívek podle metody Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) Normy pro jednotlivé stupně klenby nohy Normálně klenutá Plochá noha I. stupně
Chlapci Pravá Levá noha noha n % n % 10 40 11 44
Dívky Pravá Levá noha noha n % n % 14 63,6 18 81,8
Celkem Pravá Levá noha noha n % n % 24 51,1 29 61,7
4
4
8
16
5
20
79
18,2
1
4,6
17,0
6
12,8
Plochá noha II. stupně Plochá noha III. stupně Vysoká noha Celkem
9
36
7
28
2
9,1
3
13,6
11
23,4
10
21,3
2
8
2
8
1
4,55
0
0
3
6,4
2
4,2
0 25
0 100
0 25
0 100
1 22
4,55 100
0 22
0 100
1 47
2,1 100
0 47
0 100
Graf 19. Hodnocení pravé a levé nohy u 12letých chlapců a dívek podle metody Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) 90 %
80 70 60 50 40 30 20 10 0 normálně klenutá Pravá noha chlapci
plochá noha plochá noha plochá noha vysoká noha I. Stupně II. stupně III. stupně Levá noha chlapci
Pravá noha dívky
Levá noha dívky
C) Metoda dle Mayera (Purgarič, 1994) Počet plochých nohou je opět vyšší neţ při hodnocení metodou Klementy (1987) nebo Sztriter – Godunov (1998). Mayerovou metodou bylo zjištěno, ţe pravá noha – plochá je v zastoupení 57,4 %, u levé nohy je číslo ještě větší a to 63,8 % (Tabulka 20 a Graf 20). Noha normálně klenutá se vyskytuje u 42,6 % 12letých ţáků na noze pravé 36,2 % na noze levé. Tabulka 20. Hodnocení pravé a levé nohy u 12letých chlapců a dívek podle Mayerovy metody (Purgarič, 1994) Normy pro jednotlivé stupně klenby nohy
Chlapci Pravá Levá noha noha n % n %
Dívky Pravá Levá noha noha n % n % 80
Celkem Pravá Levá noha noha n % n %
Ano (plochá noha) Ne (normálně klenutá noha) Celkem
18
72
18
72
9
40,9
12 54,5
27
57,4
30 63,8
7
28
7
28
13
59,1
10 45,5
20
42,6
17 36,2
25
100
25
100
22
100
22
47
100
47
100
100
Graf 20. Hodnocení pravé a levé nohy u 12letých chlapců a dívek podle Mayerovy metody (Purgarič, 1994) 80 % 70 60 50 40 30 20 10 0 ano (plochá noha) Pravá noha chlapci
ne (normálně klenutá noha)
Levá noha Chlapci
Pravá noha dívky
Levá noha dívky
5. 3. 2 Hodnocení 13leté populace Otisky nohou 13letých dětí byly vyhodnoceny třemi pantografickými metodami, metodou Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987), metodou Stritzer – Godunov (Kasperczyk, 1998) a Mayerovou metodou (Purgarič, 1994). A) Metoda Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987) Dle Klementovy metody (1987) se u 13letých ţáků vyskytuje nejvíce noha klenutá. Pravá noha je v 91,8 % případů, noha levá v 89,8 %, coţ je opravdu výrazný počet zdravých nohou. Stejně jako tomu bylo u ţáků 12letých, největší zastoupení má noha klenutá druhého stupně. Noha plochá se častěji vyskytuje u dívek neţ u chlapců (Tabulka 21 a Graf 21). 81
Tabulka 21. Hodnocení pravé a levé nohy u 13letých chlapců a dívek podle metody Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987) Normy pro jednotlivé stupně klenby nohy Noha klenutá 1. stupeň Noha klenutá 2. stupeň Noha klenutá 3. stupeň Mírně plochá noha Středně plochá noha Silně plochá noha Celkem
Dívky
Chlapci Pravá noha
Levá noha
Pravá noha
Celkem Levá noha
Pravá noha
Levá noha
n
%
n
%
n
%
n
%
n
%
n
%
6
26,1
6
26,1
9
34,6
7
26,9
15
30,6
13 26,5
15
65,2
14 60,9 13
50
13
50
28
57,2
27 55,1
0
0
2
8,7
2
7,7
2
7,7
2
4,1
4
8,2
0
0
1
4,3
0
0
2
7,7
0
0
4
8,2
2
8,7
0
0
0
0
1
3,85
3
6,1
1
2,0
0
0
0
0
2
7,7
1
3,85
1
2,0
0
0
23
100
23
100
26
100
26
100
49
100
49
100
Graf 21. Hodnocení pravé a levé nohy u 13letých chlapců a dívek podle metody Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987) % 70
60 50 40 30 20 10 0 noha noha noha klenutá 1. klenutá 2. klenutá 3. stupeň stupeň stupeň Pravá noha chlapci
Levá noha chlapci
82
mírně plochá noha
středně plochá noha
Pravá noha dívky
silně plochá noha Levá noha dívky
B) Metoda Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) Hodnocením dle metody Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998), zjišťujeme, ţe je zde určitá rozdílnost výsledků v porovnání s metodou dle Klementy (1987). V tomto případě, je pouze 46,9 % plochých nohou u nohy pravé a 46,9 % u nohy levé. Je zde viditelný větší počet nohou plochých, nejvíce rozšířená je noha plochá druhého stupně. Celkové počty plochých nohou u 13letých ţáků dle metody Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) je u nohy pravé 42,8 %, u nohy levé 42,9 %. Noha vysoká byla zjištěna u 5 probandů (Tabulka 22 a Graf 22). Tabulka 22. Hodnocení pravé a levé nohy u 13letých chlapců a dívek podle metody Sztriter - Godunov (Kasperczyk, 1998) Normy pro jednotlivé stupně klenby nohy Normálně klenutá Plochá noha I. stupně Plochá noha II. stupně Plochá noha III. stupně Vysoká noha Celkem
Chlapci Pravá Levá noha noha n % n % 11 47,8 10 43,5
Dívky Pravá Levá noha noha n % n % 12 46,2 13 50
Celkem Pravá Levá noha noha n % n % 23 46,9 23 46,9
4
17,4
4
17,4
4
15,4
0
0
8
16,4
4
6
26,1
8
34,8
6
23,1
8
30,8
12
24,5
16 32,7
0
0
0
0
1
3,8
1
3,8
1
2,0
1
2 23
8,7 100
1 23
4,3 100
3 26
11,5 100
4 15,4 26 100
5 49
10,2 100
5 10,2 49 100
83
8,2
2,0
Graf 22. Hodnocení pravé a levé nohy u 13letých chlapců a dívek podle metody Sztriter - Godunov (Kasperczyk, 1998) 50 %
45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 normálně klenutá
Pravá noha chlapci
plochá noha plochá noha plochá noha vysoká noha I. Stupně II. stupně III. stupně Levá noha chlapci
Pravá noha dívky
Levá noha dívky
C) Metoda dle Mayera (Purgarič, 1994) Dle Mayerovy metody převaţuje normálně klenutá noha v případě pravé nohy, ale noha plochá u levé nohy. Byly zaznamenány i nohy, které nebylo moţné zařadit do skupiny plochých nohou nebo nohou normálně klenutých, které jsou zařazeny do skupiny „neurčeno“, nejspíše se bude jednat o nohy vysoké. Výsledky tohoto hodnocení jsou bliţší k výsledkům získaných metodou Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) neţ výsledky získané hodnocením pomocí Klementovy metody (Tabulka 23 a Graf 23).
Tabulka 23. Hodnocení pravé a levé nohy u 13letých chlapců a dívek podle Mayerovy metody (Purgarič, 1994) Normy pro jednotlivé stupně klenby nohy Ano (plochá noha) Ne (normálně
Chlapci Dívky Celkem Pravá Levá Pravá Levá Pravá Levá noha noha noha noha noha noha n % n % n % n % n % n % 10 43,5 14 60,9 13 50 12 46,15 23 46,9 26 53,1 12
52,2
8
34,8 12 46,15 13 84
50
24
49
21 42,9
klenutá noha) Neurčeno Celkem
1 23
4,3 100
1 23
4,3 100
1 26
4,35 100
1 26
4,35 100
2 49
4,1 100
2 49
4,1 100
Graf 23. Hodnocení pravé a levé nohy u 13letých chlapců a dívek podle Mayerovy metody (Purgarič, 1994)
%
70 60 50 40 30 20 10 0
ano (plochá noha)
Pravá noha chlapci
ne (normálně klenutá noha)
Levá noha Chlapci
neurčeno
Pravá noha dívky
Levá noha dívky
5. 3. 3 Hodnocení 14leté populace Otisky nohou 14letých dětí byly vyhodnoceny třemi pantografickými metodami, metodou Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987), metodou Stritzer – Godunov (Kasperczyk, 1998) a Mayerovou metodou (Purgarič, 1994).
A) Metoda Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987) Na základě hodnocení dle Klementy (1987), bylo zjištěno, ţe se nejvíce u 14leté populace vyskytuje noha klenutá. U pravé nohy je to 82,8 %, stejně tak tomu je i u nohy levé. Tak jako u předchozích věkových kategorií je nejvíce rozšířená noha klenutá druhého stupně, pravá noha je v zastoupení 48,4 % a noha levá 56,2 %. Na druhém místě po noze ploché je u 14leté populace rozšířená noha vysoká, kdy pravá noha se vyskytuje v 9,3 %, 9,4 % noha levá. V nejmenším procentuálním zastoupení byly nohy ploché (Tabulka 24 a Graf 24). 85
Tabulka 24. Hodnocení pravé a levé nohy u 14letých chlapců a dívek podle metody Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987) Normy pro jednotlivé stupně klenby nohy Noha klenutá 1. stupeň Noha klenutá 2. stupeň Noha klenutá 3. stupeň Mírně plochá noha Středně plochá noha Silně plochá noha Mírně vysoká noha Středně vysoká noha Velmi vysoká noha Celkem
Dívky
Chlapci Pravá noha
Levá noha
Pravá noha
Celkem Levá noha
Pravá noha
Levá noha
n
%
n
%
n
%
n
%
n
%
4
11,8
3
8,8
7
23,3
8
26,7
11
17,2
11 17,2
17
50
20 58,9 14
46,7
16 53,4
31
48,4
36 56,2
6
17,7
5
14,7
5
16,7
1
3,3
11
17,2
6
9,4
1
2,9
2
5,9
0
0
1
3,3
1
1,6
3
4,7
2
5,9
1
2,9
1
3,3
1
3,3
3
4,7
2
3,1
1
2,9
0
0
0
0
0
0
1
1,6
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
2
6,7
1
3,3
2
3,1
1
1,6
3
8,8
3
8,8
1
3,3
2
6,7
4
6,2
5
7,8
34
100
34
100
30
100
30
100
64
100
64
100
86
n
%
Graf 24. Hodnocení pravé a levé nohy u 14letých chlapců a dívek podle metody Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987) 60 % 50
40
30
20
10
0 noha noha noha mírně středně silně mírně středně velmi klenutá klenutá klenutá plochá plochá plochá vysoká vysoká vysoká 1. 2. 3. noha noha noha noha noha noha stupeň stupeň stupeň Pravá noha chlapci
Levá noha chlapci
Pravá noha dívky
Levá noha dívky
B) Metoda Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) Metodou Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) bylo zjištěno, ţe nejvíce se vyskytuje u 14leté populace noha plochá, u pravé nohy je to 48,4 %, u nohy levé 43,8 %. Dochází zde tedy ke kolizi ve srovnání s metodou, kterou popsal Klementa (1987), kde analýzou bylo zjištěno, ţe noha plochá má nejmenší zastoupení. V případě metody Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) bylo zjištěno zastoupení ploché nohy pravé u 37,5 % a u nohy levé 40, 6%. Vysoká noha pravá se vyskytuje u 14,1 % 14letých ţáků, 15,6 % je to u nohy levé (Tabulka 25 a Graf 25).
87
Tabulka 25. Hodnocení pravé a levé nohy u 14letých chlapců a dívek podle metody Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) Normy pro jednotlivé stupně klenby nohy Normálně klenutá Plochá noha I. stupně Plochá noha II. stupně Plochá noha III. stupně Vysoká noha Celkem
Chlapci Pravá Levá noha noha n % n % 14 41,2 14 41,2
Dívky Pravá Levá noha noha n % n % 10 33,3 12 40
Celkem Pravá Levá noha noha n % n % 24 37,5 26 40,6
7
20,6
2
5,9
3
10
4
13,3
10
15,6
6
10
29,4
15 44,1
9
30
5
16,7
19
29,7
20 31,3
1
2,9
0
0
1
3,3
2
6,7
2
3,1
2
2 34
5,9 100
3 34
8,8 100
7 30
23,4 100
7 23,3 30 100
9 64
14,1 100
10 15,6 64 100
9,4
3,1
Graf 25. Hodnocení pravé a levé nohy u 14letých chlapců a dívek podle metody Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) 45 % 40 35 30 25 20 15 10 5 0 normálně klenutá
plochá noha I. plochá noha Stupně II. stupně
Pravá noha chlapci
Levá noha chlapci
C) Metoda dle Mayera (Purgarič, 1994) 88
plochá noha III. stupně
Pravá noha dívky
vysoká noha
Levá noha dívky
Mayerova metoda (Purgarič, 1994) se shoduje s metodou předchozí, která tvrdí, ţe nejvíce je zastoupeno plochých nohou. Mayer uvádí 54,7 % plochých nohou pravých a 56,3 % plochých nohou levých. Normálně klenutá noha se vyskytuje u 21 otisků z 64 na noze pravé, a u 23 otisků z 64 na noze levé. Také byly otisky, které nebylo moţno určit, jsou zahrnuty ve skupině neurčené. Ve většině případů to bylo z toho důvodu, ţe stření část nohy nebyla otištěna vůbec, a proto by se mohlo jednat o nohy vysoké (Tabulka 26 a Graf 26). Tabulka 26. Hodnocení pravé a levé nohy u 14letých chlapců a dívek podle Mayerovy metody (Purgarič, 1994) Normy pro jednotlivé stupně klenby nohy Ano (plochá noha) Ne (normálně klenutá noha) Neurčeno Celkem
Chlapci Pravá Levá noha noha n % n % 20 58,8 22 64,7
Dívky Pravá Levá noha noha n % n % 15 50 14 46,7
Celkem Pravá Levá noha noha n % n % 35 54,7 36 56,3
11
32,4
9
26,5
10
33,3
14 46,7
21
32,8
23 35,9
3 34
8,8 100
3 34
8,8 100
5 30
16,7 100
2 30
8 64
12,5 100
5 64
6,6 100
7,8 100
Graf 26. Hodnocení pravé a levé nohy u 14letých chlapců a dívek podle Mayerovy metody (Purgarič, 1994) 70 %
60 50 40 30 20 10 0 ano (plochá noha) Pravá noha chlapci
ne (normálně klenutá neurčeno noha) Levá noha Chlapci Pravá noha dívky Levá noha dívky
89
5. 3. 3 Hodnocení 15leté populace Otisky nohou 15letých dětí byly vyhodnoceny třemi plantografickými metodami, metodou Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987), metodou Stritzer – Godunov (Kasperczyk, 1998) a Mayerovou metodou (Purgarič, 1994).
A) Metoda Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987) Dle hodnocení Klementy (1987) se nejčastěji vyskytuje noha klenutá. V případě pravé nohy je to z 88,9 %, u levé nohy 94,4 %. Plochá noha se vyskytuje jen u 11,1 % na noze pravé a 5,6 % na noze levé. Vysoká noha, ať uţ mírně, středně nebo velmi, se u chlapců nevyskytuje vůbec (Tabulka 27 a Graf 27). Tabulka 27. Hodnocení pravé a levé nohy u 15letých chlapců a dívek podle metody Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987) Normy pro jednotlivé stupně klenby nohy
Dívky
Chlapci Pravá noha n
Noha klenutá 1. 6 stupeň Noha klenutá 2. 23 stupeň Noha klenutá 3. 2 stupeň Mírně plochá 3 noha Středně plochá 0 noha Silně plochá noha 0 Mírně vysoká 0 noha Středně vysoká 0 noha Velmi vysoká 0 noha Celkem 34
Levá noha
Pravá noha
Celkem
Levá noha
Pravá noha
Levá noha
%
n
%
n
%
n
%
n
%
n
%
17,6
9
26,6
4
20
5
25
13
24,1
16
29,6
67,7
17
50
10
50
11
55
33
61,1
28
51,9
5,9
6
17,6
0
0
1
5
2
3,7
7
12,9
8,8
1
2,9
1
5
0
0
4
7,4
1
1,9
0
1
2,9
2
10
1
5
2
3,7
2
3,7
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 1
0 5
0 0
0 0
0 1
0 1,9
0
0
0
1
5
1
5
1
1,9
1
1,9
0
0
0
2
10
0
0
2
3,7
0
0
100
34
100
20
100
20
100
54
100
54
100
90
Graf 27. Hodnocení pravé a levé nohy u 15letých chlapců a dívek podle metody Chippaux–Šmiřák (Klementa, 1987) 70 %
60 50 40 30 20 10 0 noha noha noha mírně středně silně mírně středně velmi klenutá klenutá klenutá plochá plochá plochá vysoká vysoká vysoká 1. 2. 3. noha noha noha noha noha noha stupeň stupeň stupeň Pravá noha chlapci
Levá noha chlapci
Pravá noha dívky
Levá noha dívky
B) Metoda Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) Při hodnocení metodou Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) se dospělo k závěru, ţe u 15letých dětí převaţuje noha plochá. Pravou nohu plochou má 48,2 % ţáků, levou 44,5 %. Noha klenutá se vyskytuje u 38,9 % ţáků na noze pravé, 42,6 % na noze levé. Noha vysoká byla zjištěna u 7 ţáků z 54, to odpovídá 12,9 % (Tabulka 28 a Graf 28). Tabulka 28. Hodnocení pravé a levé nohy u 15letých chlapců a dívek podle metody Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) Normy pro jednotlivé stupně klenby nohy Normálně klenutá
Chlapci Pravá Levá noha noha n % n % 15 44,1 13 38,2
Dívky Pravá Levá noha noha n % n % 6 30 10 50 91
Celkem Pravá Levá noha noha n % n % 21 38,9 23 42,6
Plochá noha I. stupně Plochá noha II. stupně Plochá noha III. stupně Vysoká noha Celkem
5
14,7
6
17,7
3
15
3
15
8
14,8
9
16,7
11
32,4
10 29,4
6
30
4
20
17
31,5
14
25,9
0
0
1
2,9
1
5
0
0
1
1,9
1
1,9
3 34
8,8 100
4 11,8 34 100
4 20
20 100
3 20
15 100
7 54
12,9 100
7 54
12,9 100
Graf 28. Hodnocení pravé a levé nohy u 15letých chlapců a dívek podle metody Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998)
%
50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 normálně klenutá Pravá noha chlapci
plochá noha I. plochá noha Stupně II. stupně Levá noha chlapci
plochá noha III. stupně
Pravá noha dívky
vysoká noha
Levá noha dívky
C) Metoda dle Mayera (Purgarič, 1994) Metodou podle Mayera (Purgarič, 1994) bylo zjištěno, ţe nejvíce se u 15leté kategorie vyskytuje noha normálně klenutá, pokud hovoříme o noze levé (50 %). V případě nohy pravé převládá noha plochá (48,1 %). Objevují se zde nohy neurčené, které nebylo moţno zařadit do skupin nohou plochých nebo normálně klenutých. A to v případě pravé nohy u 9,3 % otisků a v případě nohy levé u 7,4 % otisků. Jednotlivá procentuální zastoupení jsou zaznačeny v tabulce 29 a grafu 29.
92
Tabulka 29. Hodnocení pravé a levé nohy u 15letých chlapců a dívek podle Mayerovy metody (Purgarič, 1994) Normy pro jednotlivé stupně klenby nohy Ano (plochá noha) Ne (normálně klenutá noha) Neurčeno Celkem
Chlapci Pravá Levá noha noha n % n % 16 47,1 15 44,1
Dívky Pravá Levá noha noha n % n % 10 50 8 40
Celkem Pravá Levá noha noha n % n % 26 48,1 23 42,6
15
44,1
18
53
8
40
9
45
23
42,6
27
50
3 34
8,8 100
1 34
2,9 100
2 20
10 100
3 20
15 100
5 54
9,3 100
4 54
7,4 100
Graf 29. Hodnocení pravé a levé nohy u 15letých chlapců a dívek podle Mayerovy metody (Purgarič, 1994)
%
60 50 40 30 20 10 0 ano (plochá noha)
Pravá noha chlapci
ne (normálně klenutá noha)
Levá noha Chlapci
neurčeno
Pravá noha dívky
Levá noha dívky
5. 3. 7 Metoda Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987) Tabulka 30 a graf 30 ukazují výsledky hodnocení klenby nohy dle Klementy (1987). Toto dělení umoţňuje rozdělit typy noh na nohy klenuté (1., 2. a 3. stupeň), nohy ploché (mírně, středně a silně) a nohy vysoké (mírně, středně, velmi). Z hodnocení vidíme, ţe u levé i pravé nohy ţáků druhého stupně v Uherském Brodě převládá noha klenutá druhého stupně, za ní následuje noha klenutá prvního stupně a noha klenutá 93
třetího stupně. Noha klenutá pravá se u chlapců vyskytuje v 85,3 %, u levé nohy je to 88,7 %. U dívek je pravá noha normálně klenutá v 86,6 %, levá noha v 87,8 % případů. Z grafu 30 je dobře viditelné, ţe plochá noha je převáţně u chlapců a na pravých nohou (u chlapců i dívek). Noha vysoká se nejvíce objevuje u dívek. Na pravé noze je to 6,2 % a na noze levé 5%. U Chlapců je to pouze 2,6 % na noze pravé i levé. Tabulka 30. Hodnocení pravé a levé nohy u 15letých chlapců a dívek podle metody Chippaux - Šmiřák (Klementa, 1987) Normy pro jednotlivé stupně klenby nohy Noha klenutá 1. stupeň Noha klenutá 2. stupeň Noha klenutá 3. stupeň Mírně plochá noha Středně plochá noha Silně plochá noha Mírně vysoká noha Středně vysoká noha Velmi vysoká noha Celkem
Dívky
Chlapci Pravá noha
Levá noha %
Pravá noha n
Levá noha n
%
Pravá noha
Levá noha
n
%
n
20
17,2
21
18,1 26 26,5 26 26,5
68
58,6
68
58,6 51 52,0 53 54,1 119 55,6 121 56,6
11
9,5
14
12,0
8
8,1
7
7,2
19
8,9
21
9,8
8
6,9
5
4,3
1
1,0
3
3,1
9
4,2
8
3,7
4
3,5
4
3,5
3
3,1
3
3,1
7
3,3
7
3,3
2
1,7
1
0,9
3
3,1
1
1,0
5
2,3
2
0,9
0
0
0
0
0
0
1
1,0
0
0
1
0,5
0
0
0
0
3
3,1
2
2,0
3
1,4
2
0,9
3
2,6
3
2,6
3
3,1
2
2,0
6
2,8
5
2,3
116
100
116
100
98
100
98
100
214
100
214
100
94
%
Celkem
n
%
n
%
46
21,5
47
22
Graf 30. Hodnocení pravé a levé nohy u 15letých chlapců a dívek podle Klementovy metody (1987)
60 %
50 40 30 20 10 0 noha noha noha mírně středně silně mírně středně velmi klenutá klenutá klenutá plochá plochá plochá vysoká vysoká vysoká 1. 2. 3. noha noha noha noha noha noha stupeň stupeň stupeň Pravá noha chlapci
Levá noha chlapci
Pravá noha dívky
Levá noha dívky
5. 3. 8 Metoda Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) Kasperczyk (1998) uvádí nohy normálně klenuté, ploché a nohy vysoké, na rozdíl od Klementy (1987) dále dělí jen nohy ploché na další stupně (1., 2. a 3. stupeň ploché nohy). Výsledná analýza je zaznamenána v tabulce 31 a grafu 31, pravou nohu plochou má 46,8 % ţáků v Uherském Brodě, levou 42,5 % ţáků. Normálně klenutou pravou nohu má 42,9 % a normálně klenutou levou nohu má 47,2 %. Z těchto údajů lze usoudit, ţe dle Kasperczykovy metody (1998) je v Uherském Brodě více dětí, které mají pravou nohu plochou neţ dětí, které mají pravou nohu normálně klenutou. Vysoká noha se vyskytuje u 22 dětí, coţ je 10,3 %. 95
Tabulka 31. Hodnocení pravé a levé nohy u 15letých chlapců a dívek podle metody Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) Normy pro jednotlivé stupně klenby nohy Normálně klenutá Plochá noha I. stupně Plochá noha II. stupně Plochá noha III. stupně Vysoká noha Celkem
Chlapci Dívky Pravá Levá Pravá Levá noha noha noha noha n % n % n % n % 50 43,1 48 41,4 42 42,9 53 54
Celkem Pravá Levá noha noha n % n % 92 42,9 101 47,2
20
17,2
17
14,7 14 14,3
8,2
34
15,9
25
11,7
36
31,1
40
34,4 23 23,5 20 20,4
59
27,6
60
28
3
2,6
3
2,6
4
7
3,3
6
2,8
7 116
6,0 100
8 116
6,9 100
15 15,3 14 14,3 22 10,3 22 10,3 98 100 98 100 214 100 214 100
4,0
8
3
3,1
Graf 31. Hodnocení pravé a levé nohy u 15letých chlapců a dívek podle metody Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) 60 % 50 40 30 20 10 0 normálně klenutá
plochá noha I. plochá noha Stupně II. stupně
Pravá noha chlapci
Levá noha chlapci
96
plochá noha III. stupně
Pravá noha dívky
vysoká noha
Levá noha dívky
5. 3. 9 Metoda podle Mayera (Purgarič, 1994) Tato Mayerova metoda (Purgarič, 1994) neurčuje nohu vysokou, rozděluje nohy pouze na normálně klenuté nebo nohy ploché, které mají sníţenou klenbu podélnou. Výsledky hodnocení jsou v tabulce 32 a grafu 32, kde vidíme, ţe u chlapců i dívek převládá noha plochá. U chlapců je větší procentuální zastoupení ploché nohy v případě levé nohy (59, 5%), u dívek je více pravých nohou plochých (47,9 %). Celkově bychom mohli říci, ţe dle této metody je více chlapců neţ dívek, kteří mají ploché nohy. Normálně klenutou nohu má pouhých 88 ţáků z 214. V případě této metody se vyskytly i otisky, jeţ nebylo moţné roztřídit na základě této klasifikace, v grafu i tabulce jsou označeny pod termínem: neurčeno, je to 7% otisků pravé nohy a 5,15 % otisků nohy levé. Na základě předchozích metod se jedná o nohy vysoké. Tabulka 32. Hodnocení pravé a levé nohy u 15letých chlapců a dívek podle Mayerovy metody (Purgarič, 1994) Normy pro jednotlivé stupně klenby nohy Ano (plochá noha) Ne (normálně klenutá noha) Neurčeno Celkem
Chlapci Pravá Levá noha noha n % n %
Dívky Pravá Levá noha noha n % n %
Celkem Pravá Levá noha noha n % n %
64
55,2
69
59,5 47 47,9 46 46,95 111 51,9 115
53,7
45
38,8
42
36,2 43 43,9 46 46,95
88
41,1
88
41,15
7 116
6,0 100
5 116
4,3 100
15 214
7,0 100
11 214
5,15 100
8 98
8,2 100
97
6 98
6,1 100
Graf 32. Hodnocení pravé a levé nohy u 15letých chlapců a dívek podle Mayerovy metody (Purgarič, 1994) 60 %
50 40 30 20 10 0 ano (plochá noha)
Pravá noha chlapci
ne (normálně klenutá noha)
Levá noha Chlapci
Pravá noha dívky
neurčeno
Levá noha dívky
5. 3. 4 Celkové hodnocení zdravých a deformovaných nohou u chlapců a dívek Graf 33 a tabulka 33 poukazují na rozlišnost výsledků při vyuţití jednotlivých metod. Dle Klementovy metody (1987) je v Uherském Brodě 87,1% zdravých nohou u dětí ve věkové kategorii 12 aţ 15 let, to odpovídá počtu probandů 373. Dle metody Sztriter-Godunov (Kasperczyk, 1998) je těchto dětí 193, procentuálně 45,1 %. Nejmenší počet zdravých nohou vyšel dle Mayerovy metody (Purgarič, 1994), kdy uvádí 176 zdravých nohou z celkových 428 otisků. Počet deformovaných nohou je pak nejvyšší u Mayerovy metody (58,9 %) a nejmenší u metody dle Klemety (18,9 %). Pokud budeme srovnávat zjištěné výsledky celého souboru, dojdeme k závěru, ţe mezi těmito třemi uvedenými plantografickými metodami je velká variabilita.
98
Tabulka 33. Celkové hodnocení zdravých a deformovaných nohou u chlapců a dívek
Metoda n 428 Klementa Sztriter-Godunov 428 428 Mayer
Zdravá noha Deformovaná noha n % n % 373 87,1 55 18,9 193 45,1 235 54,9 176 41,1 252 58,9
Graf 33. Celkové hodnocení zdravých a deformovaných nohou u chlapců a dívek 90 %
80 70
87,1
60 58,9
50 40 30
54,9
45,1 41,1
20 18,9
10 0 zdravá noha Klementa
deformovaná noha Sztriter-Godunov
99
Mayer
6 ZÁVĚR V diplomové práci bylo dosaţeno všech předem vytyčených cílů. Byl zjištěn současný stav klenby nohou, tělesná výška, hmotnost a BMI u dětí staršího školního věku v Uherském Brodě. Výzkumný soubor zahrnuje 214 probandů z 1. ZŠ Mariánské náměstí v Uherském Brodě. Z 214 probandů je 98 dívek a 116 chlapců ve věku od 12 do 15 let. Probandi byli na základě chronologického věku, který jim byl vypočítán, rozděleni do příslušných věkových skupin. Výzkum probíhal v měsíci květnu 2009 v hodinách tělesné výchovy. Ředitel základní školy povolil, aby výzkum byl prováděn v tělocvičně školy. Dívky a chlapci jednotlivých ročníků byli měřeni v odlišný čas. Příslušná skupina dívek či chlapců byla rozdělena na dvě poloviny, první polovina byla nejdříve zváţena a provedla otisky nohou, poté se vystřídala se skupinou druhou, u které probíhalo měření tělesné výšky a rozměrů pravé a levé nohy (délka a šířka). Tyto hodnoty byly porovnány s referenčními hodnotami 6. Celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeţe 2001 a s Československou spartakiádou 1985. Plantografy byly hodnoceny dle tří metod: Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987), Sztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) a Mayerovou metodou (Purgarič, 1994). Porovnání tělesné výšky, hmotnosti a BMI chlapců a dívek staršího školního věku z Uherského Brodu 2009 s 6. Celostátním antropologickým výzkumem dětí a mládeţe 2001 bylo v pásmu průměru. Většina posuzovaných parametrů měla přibliţně shodné hodnoty jako měření 6. CAV 2001. Křivka tělesné výšky chlapců z Uherského Brodu 2009 kopíruje tvar tělesné výšky chlapců z 6. CAV 2001, jsou zde jen mírné odchylky, které jsou ale v jiţ zmiňovaném průměru. Stejně tak tomu je i u dívek z Uherského Brodu 2009 v porovnání s 6. CAV 2001. Zajímavostí je, ţe 14letí chlapci z Uherského Brodu 2009 jsou menší neţ chlapci z 6. CAV 2001, ale 14leté dívky z Uherského Brodu 2009 jsou vyšší neţ dívky z 6. CAV 2001. Hmotnost chlapců a dívek z Uherského Brodu 2009 se nachází podle normalizovaného indexu v pásmu průměru, ani u jedné věkové kategorie není zaznamenán nadprůměr nebo podprůměr. Normalizované indexy BMI chlapců z Uherského Brodu 2009 jsou průměrné. Niţší BMI ve srovnání s 6. CAV 2001 je pouze u 13letých chlapců. V případě porovnávání dívek je BMI niţší u 12 a 15letých dívek z Uherského Brodu 2009 neţ u 6. CAV 2001. 100
Srovnání normalizovaných indexů jednotlivých věkových kategorií dívek z Uherského Brodu 2009 poukazuje na to, ţe u 12 a 15letých jsou normalizované indexy niţší neţ u 6. CAV 2001 a u 13 a 14letých jsou normalizované indexy vyšší neţ u 6. CAV 2001. V případě tělesné výšky i hmotnosti dívek jsou hodnoty 14leté populace z Uherského Brodu 2009 vyšší neţ naměřené hodnoty u 15leté populace z Uherského Brodu 2009. U chlapců se tento jev neprojevil. Naměřené hodnoty tělesné výšky, hmotnosti, délky a šířky pravé a levé nohy dětí od 12 do 15 let z Uherského Brodu 2009 byly porovnány i s Československou spartakiádou 1985. Je zde předpoklad, ţe by mělo dojít k sekulární akceleraci. Ţáci by měli být vyšší, těţší a jejich plosky nohou by měly být širší a delší. Měření poukázalo na to, ţe k sekulární akceleraci ve změně tělesné výšky nedošlo. U chlapců a dívek jsou hodnoty normalizovaných indexů tělesné výšky v pásmu průměru. V případě 14letých chlapců z Uherského Brodu 2009 je tělesná výška dokonce i menší neţ u chlapců z ČSS 85. U dívek je menší tělesná výška u 12letých z Uherského Brodu 2009 v porovnání s ČSS 85. Hmotnost chlapců z Uherského Brodu 2009 ve srovnání s chlapci ČSS 85 je vyšší, normalizované indexy jsou v pásmu průměru. Hmotnost 12 a 15letých dívek byla menší neţ u 6. CAV 2001 a stejně tak tomu je i v porovnání s ČSS 85. 13leté dívky z Uherského Brodu 2009 jsou vyšší neţ dívky z ČSS 85, normalizované indexy hmotnosti 12, 13 a 15letých dívek jsou v pásmu průměru. U 14letých dívek je normalizovaný index nadprůměrný. Délka nohou chlapců a dívek z Uherského Brodu 2009 je větší neţ u chlapců a dívek z ČSS 85, ale i tak jsou v pásmu průměru. U 15letých dívek z Uherského Brodu 2009 je délka nohou téměř stejná jako délka nohou u dívek z ČSS 85. Šířka nohou je průměrná, u chlapců i dívek z Uherského Brodu 2009 je větší neţ u chlapců a dívek z ČSS 85. Zajímavostí opět je, ţe 14leté dívky z Uherského Brodu 2009 mají delší a širší chodidla neţ 15leté dívky z Uherského Brodu 2009. Měření probíhalo u menšího počtu probandů, neţ které bylo při 6. CAV 2001 nebo ČSS 85, coţ můţe být důvodem, ţe v některých případech jsou naměřené hodnoty niţší neţ u 6. CAV 2001 nebo ČSS 85. I kdyţ probandi byli vybráni náhodně, je zde moţnost, ţe při větším počtu probandů by byla průměrná hodnota zjišťovaných parametrů jiná. Na druhou stranu, je moţné, ţe vývoj uţ se pomalu zastavuje a nedochází k tak velkým generačním rozdílům jako dříve. 101
Stav klenby noţní byl hodnocen pomocí tří metod, Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987), metou Stztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) a metodou podle Mayera (Purgarič, 1994). Výsledky se od sebe liší, proto nemůţeme stanovit, která z metod je nejlepší či nejpřesněji stanovuje stav klenby noţní. Při hodnocení otisků 12leté populace jsem dospěla k závěru, ţe nejvíce se vyskytuje dle metody Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987) noha klenutá 2. stupně, a to v celkovém zastoupení 59,6 %. U 13leté populace z Uherského Brodu 2009 je noha klenutá 2. stupně zastoupena v 56,1 % případů. 52,3 % je to u 14leté populace a 56,5 % u populace 15leté. Nejvíce je tedy zastoupena noha klenutá 2. stupně u 12leté populace. Velmi vysoká noha se dle Klementovy metody projevila pouze u 14 a 15letých ţáků. Metodou Stztriter – Godunov (Kasperczyk, 1998) bylo zjištěno největší zastoupení normálně klenuté nohy u všech věkových kategorií. U 12letých je normálně klenutá noha v 56,4 % případů, u 13letých je to 46,9 %. U 14letých 39,1 % normálně klenutých nohou, v této věkové kategorii je poměrně dost zastoupena i noha plochá 2. stupně a to 30,5%. U 15letých je noha normálně klenutá v 40,1 % případů. Metodou dle Mayera (Purgarič, 1994) bylo u 12leté populace objeveno nejvíce plochých nohou, procentuálně to je 60,6%. U 13letých převládala noha normálně klenutá v 66,3 %. U 14leté populace převládala opět noha plochá, a to v 55,5 %. 45,4% je plochých nohou u 15leté populace, a proto s 46,3 % je největší zastoupení nohy normálně klenuté. V celkovém hodnocení všech věkových kategorií dle metody Chippaux – Šmiřák (Klementa, 1987) bylo stanoveno největší procento zdravých nohou, 373 otisků nohou z 428 je dle jeho metody povaţováno za nohy klenuté. (87,1%). Dále pak 8,9 % je plochých nohou a 4% nohou vysokých. Dle metody Sztriter – Godunov (Kasperzyk, 1998) je také nejvíce zastoupena noha normálně klenutá, ze 428 otisků byla zjištěna u 193 nohou, coţ je 45,1%. V 44,6% byla noha plochá a v 10,3 % noha vysoká. Mayerovou metodou (Purgarič, 1994) bylo zjištěno 226 otisků nohy ploché, 52,8%. Se 41,1% bylo zastoupení nohy normálně klenuté a 6,1% otisků nebylo rozpoznáno.
102
7 SOUHRN Diplomová práce se zabývá somatickým vývojem u 12 aţ 15letých chlapců a dívek z Uherského Brodu. Naměřené hodnoty tělesné výšky a hmotnosti byly porovnány s 6. Celostátním antropologickým výzkumem dětí a mládeţe 2001 (Bláha a kol., 2005), dále byly tyto naměřené hodnoty spolu s hodnotami délky a šířky pravé a levé nohy porovnány s Československou spartakiádou 1985 (Bláha a kol., 1986). Diplomová práce se také zaměřuje na problematiku klenby noţní, jejíţ hlavním cílem je zjistit současný zdravotní stav klenby nohou u 12 aţ 15letých chlapců a dívek z Uherského Brodu za pomocí 3 plantografických metod. Celkem bylo provedeno 428 otisků nohy od 214 probandů ve věku od 12 do 15 let, dívek bylo 98, chlapců 116. Na základě jejich data narození jim byl vypočítán chronologický věk, dle kterého byli rozděleni do věkových kategorií podle WHO v ročním rozpětí, dívky a chlapci zvlášť. Probandům byla změřena tělesná výška, hmotnost, délka a šířka pravého a levého chodidla. Získané údaje byly porovnány s 6. CAV 2001 a s ČSS 85, na jejich základě byl vypočítán normalizovaný index. Dospěla jsem k závěru, ţe největší hmotnost a výškové odchylky v porovnání s příslušnou věkovou kategorií 6. CAV 2001 nebo ČSS 85 jsou u 14letých dívek, tyto odchylky jsou v pásmu průměru. Popřípadě větší odchylky, které jsou také v pásmu průměru, byly zaznamenány i u 13letých dívek. 12 a 15leté dívky z Uherského Brodu 2009 mají stejnou nebo menší hmotnost i tělesnou výšku v porovnání s 6. CAV 2001 a s ČSS 85. U chlapců nejsou velké odchylky od 6. CAV 2001 nebo ČSS 85. Délka a šířka chodidla je u současné populace delší a širší neţ u ČSS 85. Velikost levého a pravého chodidla uherskobrodské populace není stejná. Otisk nohy byl hodnocen dle tří plantografických metod: Chippaux - Šmiřák (Klementa, 1987), Sztriter - Godunov (Kasperzyk, 1998) a metoda dle Mayera (Purgarič, 1994). Kaţdá plantografická metoda v hodnocení dospěla k jiným závěrům. Celkově můţeme shrnout, ţe klenba nohy můţe být normálně klenutá, plochá nebo vysoká. Dle metody Chippaux - Šmiřák (Klementa, 1987) je procentuálně největší zastoupení nohou normálně klenutých neţ při hodnocení metodou dle Sztriter – 103
Godunov (Kasperczyk, 1998) nebo Mayerovou metodou (Purgarič, 1998). Z hodnocení Chippaux - Šmiřák (Klementa, 1987) vyplynulo, ţe 87, 1% připadá na nohy normálně klenuté, coţ odpovídá 373 otiskům nohou. Nejvíce se normálně klenutá noha dle této metody vyskytuje u 12leté populace, 59,6 %. Nejméně normálně klenutých nohou je u 14leté populace. Dle metody Sztriter - Godunov (Kasperzyk, 1998) je klenutá noha zastoupena v 45,1 % a dle Mayera (Purgarič, 1994) 41,1 %. Největší procentuální zastoupení deformovaných nohou je v případě hodnocení dle Mayera (Purgarič, 1994), a to 58,9 %. Jako noha deformovaná je označena noha, která je plochá nebo vysoká. Výskyt vysokých nohou byl zaznamenán u nejmenšího počtu dětí. Pokud bychom se zaměřili na metodu Chippaux - Šmiřák (Klementa, 1987), dalo by se říci, ţe nejvíce se u chlapců a dívek staršího školního věku v Uherském Brodě vyskytuje noha normálně klenutá, poté noha plochá a noha vysoká. Dle Sztriter - Godunov (Kasperzyk, 1998) metody se také nejvíce vyskytuje noha normálně klenutá, poté plochá noha a nejméně je nohou vysokých. Mayerova metoda (Purgarič, 1994) se neshoduje s metodou Chippaux - Šmiřák (Klementa, 1987) a Sztriter – Godunov (Kasperzyk, 1998), poukazuje na to, ţe nejvíce je zastoupena noha plochá, poté noha klenutá a nohu vysokou neurčuje.
104
8 SUMMARY Graduation thesis considers physical development for both males and females aged 12 to15 from Uhersky Brod. Measured values of height and weight were compared with 6. Celostátním antropologickým výzkumem 2001 (Bláha a kol., 2005), and the values of length and width for both legs were the same compared with Československá spartakiáda 1985 (Bláha a kol., 1986). The main focus of my Thesis is to analyze the foot instep state for the above ages using 3 plantographic methods. In all, 98 females and 116 males were analyzed giving results for 428 foot insteps. These were separated chronologically and classified according to the WHO. The height, weight, and leg widths for both legs from each subject were measured, with these results being compared to 6. CAV 2001 and ČSS 85. Results showed that the biggest discrepancy values of average height and weight compared with 6. CAV 2001 or ČSS 85 were for 14 years old females, followed by 13 year old females. Interestingly, 12 or 15 year old females from Uhersky Brod 2009 have either the same, or less height and weight compared to 6. CAV 2001 and ČSS 85. Results also showed little difference in height and weight from 6. CAV 2001, ČSS 85 and Uherský Brod 2009. Furthermore, leg length and width increases were shown in Uhersky Brod 2009 compared with ČSS 85. Foot insteps were valued according to 3 plantograhpic methods: Chippaux Šmiřák (Klementa, 1987), Sztriter - Godunov (Kasperzyk, 1998) and Mayer (Purgarič, 1994)., with each method having slightly differing results. Each foot may have one of three differend arch types: flat, normal and high instep. According to the Chippaux – Šmiřák method (Klementa, 1987) more arches are normal than with the Sztriter – Godunov method (Kasperzyk, 1998) or the Mayer method (Purgarič, 1994). The results from the Chippaux method - Šmiřák (Klementa, 1987) showed 87,1% normal arch, (373 foot prints). Most normal arches according method of Chippaux - Šmiřák (Klementa, 1987) has 12 years kids, 59,6 %. The least of normal arch has 14 years kids. According to the Sztriter – Godunov method, (Kasperzyk, 1998) 45,1 % kids have a normal arch, slightly higher than the Mayer method (Purgarič, 1994) 41,1 %. Most of deformation 105
arches has according Mayer method (Purgarič, 1994), i tis 58,9 %. Deformation arches refers to either a flat or high-arch instep. According to the Mayer method, (Purgarič, 1994) deformation arches account for 58,9%, with flat, rather than high arch being the majority. According method of Chippaux - Šmiřák (Klementa, 1987) most males and females aged 12-15 from Uhersky Brod have a normal arch, followed by flat and then finally high arch. According to the Mayer method, (Purgarič, 1994) results differed from the method of Chippaux - Šmiřák (Klementa, 1987) and the method of Sztriter Godunov (Kasperzyk, 1998), which stated that the majority of foot insteps are flat, then normal and he does not even recognise high-arch.
106
9 LITERATURA 1. BLÁHA, P. a kol. Antropometrie Československé populace od 6 do 55let (Československá spartakiáda 1985). Praha: Ústřední štáb ČSV spartakiády 1985 ve spolupráci s vědeckometodickým oddělením ÚV ČSTV s Ústavem národního zdraví pro vrcholový sport, 1986. 2. BLÁHA, P. a kol. Antropometrie českých předškolních dětí ve věku od 3 do 7 let. Praha: Ústav sportovní medicíny, 1990. 3. BLÁHA, P., VIGNEROVÁ, J., RIEDLOVÁ, J., KOBZOVÁ, J., KREJČOVSKÝ, L., BRABEC, M. 6. Celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 2001 Česká republika. Praha: SZÚ, 2005. 4. BOROVANSKÝ, L. Úvod do anatomie a anatomie kosterní soustavy. Praha: SPN, 1964. 5. BOROVANSKÝ, L., HROMADA, J., KOS, J., ZRZAVÝ, J., ŢLÁBEK, K. Soustavná anatomie člověka, díl I. Praha: Avicenum, 1976. 6. ČIHÁK, R. Anatomie 1. Praha: Grada, 2001. ISBN 80 – 7169 - 970 – 5 7. DUNGL, P. Ortopedie a traumatologie nohy. Praha: Avicenum, 1989. 8. FLEISCHMANN, J., LINC, R. Anatomie člověka 1. Praha: SPN, 1981. 9. HODAŇ, B. Tělesná kultura – sociokulturní fenomén: východiska a vztahy, Olomouc: UP, 2000. 10. JAROŠ, M. Péče o nohy. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1953. 11. KASPERCZYK, T. Wady postawy ciala. Kraków: Kasper, 1998. 12. KLEMENTA, J. Somatometrie nohy, Praha: SPN, 1987. 13. KLEMENTA, J., Machová, J., Malá, H. Somatologie a antropologie. Praha: SPN, 1981. 107
14. KOPECKÝ, M. Somatický a motorický vývoj 7 až 15letých chlapců a dívek v olomouckém regionu. Olomouc: UP, 2006. ISBN 80 – 244 – 1281 - 0 15. KRISTINÍKOVÁ, J. Plochá noha a vadné drţení těla. In J. Riegerová (Ed.), Diagnostika pohybového systému (s. 85-86). Olomouc: UP, 2002. 16. KUBÁT, R. Vady a nemoci nohou. Praha: Karlova univerzita, 1988. 17. KUČERA, M., KORBELÁŘ, P., ČERMÁK, V., HAVRDA, L., HRAZDÍRA, L. Typologie nohy a její význam v prognóze výkonnosti. In J. Riegerová (Ed.), Diagnostika pohybového systému (s. 29-30). Olomouc: UP, 1995. 18. LEDVINKOVÁ, M. Studie zdravotního stavu nohou dospělé populace. In H. Válková, Z. Hanelová (Ed.) Pohyb a zdraví (s. 339-342). Olomouc: Nová Grafia, 1999. 19. MALÁ, H., KLEMENTA, J. Biologie dětí a dorostu. Praha: SPN, 1985. 20. NAŇKA, O., ELIŠKOVÁ, M. Přehled anatomie. Praha: Galén, 2009. ISBN 978 – 80 – 7262 – 612 – 0 21. PŘIDALOVÁ, M., RIEGEROVÁ, J. Funkční anatomie 1. Olomouc: Hanex, 2002. ISBN 80 – 85783 – 38 – X 22. PURGARIČ, S. Podologické praktikum. Split: Euroortopedi AB, 1994. 23. RIEGEROVÁ, J., ULBRICHOVÁ, M. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu. Olomouc: Hanex, 1993. ISBN 80 – 7067 – 307 – 9 24. SRDEČNÝ, V., OSVALDOVÁ, V., SRDEČNÁ, H. Ploché nohy. Praha: ONYX, 1997. 25. SUCHÝ, J. Jak se mění člověk. Praha: SPN, 1972. 26. SUCHÝ, J., DOHNAL, V., PUZA, A., ŠMIŘÁK, J. Biologie dítěte a školní hygiena. Praha: SPN, 1964. 27. SUCHÝ, J., KOTULÁN, J., ŠMIŘÁK, J., DOHNAL, V. Biologie dítěte. Praha: SPN, 1970. 28. SUCHÝ, J., MACHOVÁ, J. Prakticé cvičení ze somatologie a antropologie pro pedagogické fakulty. Praha: SPN, 1966. 108
29. SUCHÝ, J., DOHNAL, V., KOTULÁN, J., ŠMIŘÁK, J. Biologie ditěte pro pedagogické fakulty. Praha: SPN, 1979. 30. TYPOVSKÝ, K. Traumatologie pohybového ústrojí I, II. Praha: Avicenum, 1972. 31. VALENTA, M., BUBEN, J. Vliv tělesné zátěţe na dynamiku klenby noţní. In J. Riegerová (Ed.), Diagnostika pohybového system (s.181-182). Olomouc: UP, 2002. ISBN 80 – 244 – 0571 – 7 32. VOJTAŠŠÁK, J. Ortopédia. Bratislava: SAP, 1998. ISBN 80 – 88908 – 61 – 2 33. WEINER, J. S., & LOUIRE, J. A. Human biology a guide to field methods (IBP HANDBOOK No. 9). Oxford and Edinburgh, Blackwell Scientific Publications, 1969.
109
ANOTACE
Jméno a příjmení:
Veronika Šobáňová
Katedra:
antropologie a zdravovědy
Vedoucí práce:
doc. PaedDr. Miroslav Kopecký, Ph.D.
Rok obhajoby:
2010
Název práce:
Hodnocení klenby nohy u chlapců a dívek staršího školního věku v Uherském Brodě
Název v angličtině:
Foot instep state of boys and girls attending secondary education in Uhersky Brod
Anotace práce:
Práce je zaměřena na somatický vývoj, stav klenby nohou 12 – 15letých dětí z Uherského Brodu. Vyhodnocení plantografů je 3 metodami: Chippaux Šmiřák, Sztriter – Godunov, Mayerova metoda.
Klíčová slova:
tělesná výška, hmotnost, BMI, normálně klenutá noha, plochá noha, noha vysoká, plantograf
Anotace v angličtině:
Graduation thesis is about physical development, foot instep of 12 – 15 years old male and female from Uherský Brod. 3 methods of evauation of plantographs: Chippaux - Šmiřák, Sztriter – Godunov, Mayerova metoda.
Klíčová slova v angličtině:
height, weight, BMI, normal arch, flat arch, high-arch, planthograf
Rozsah práce:
108 stran
Jazyk práce:
český
110
111