UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA
Nesnadné začátky organizovaného českého dívčího skautingu 1915 - 1918
Jméno a příjmení: Jitka Bartošová Obor: Obecné dějiny
V Olomouci 8.3.2013
Skauting i dnes tvoří významné hnutí, které se stále snaží kladně ovlivňovat mladé lidi. Promyšleně působí na jejich osobnost, výchovu i sebevýchovu. Všestranně a přirozeně rozvíjí schopnosti a dovednosti a snaží se ukazovat mravní společenské hodnoty. Cílem dnešního skautingu je formování moderního člověka ve společnosti, ve které žije. Směřuje jej k ochotě a schopnosti utvářet svět kolem sebe k lepšímu. Charta českého skautingu na počátku 21. století mluví jasně o skautingu jako o živoucí a burcující myšlence, jenž je v mnoha ohledech jedinečná. Nenechává lidi tam, kde jsou, ale vede je dál a výš.1 Odkaz minulosti českého skautingu vytvořil pro fungování dnešního českého skautingu pevný základ. Dokázal překonávat překážky a problémy v nelehkých dobách. Vždy stál na straně demokratických myšlenek a službě vlasti. Výchovné metody a principy skautingu se od jeho počátku téměř nezměnily. Zůstalo jádro, na které se nabalují nynější přitažlivější moderní výchovné metody, které mají naplňovat potřeby a touhy dnešní mladé generace. Skauting zůstal jedinečným výchovným systémem, který na své tradice, hodnoty, myšlenky a poslání nikdy nezapomněl. V tomto ohledu se liší od mnoha organizací a spolků, které se snaží kopírovat skautskou výchovnou metodu a jeho vlastní prvky, které daly českému skautingu svébytný a přitažlivý ráz. Skauting dal prostor rozvíjet svou osobnost i svět milionům mladých lidí, a to bez ohledu na pohlaví, národnost. Z počátku vzniku skautingu panovalo přesvědčení, že skauting není vhodný pro ženy. S ženami se ve skautingu nepočítalo. Sám zakladatel sir Robert Baden Powell nevěřil, že skauting bude místem, kde se i ženy mohou svévolně angažovat. Představa cílů skautingu v jeho prvopočátcích směřovala k několika bodům: „…zdravý, silný, samostatný, charakterní jedinec, oddaný králi a ideám skautingu.“ 2 To se ale změnilo díky anglickým skautkám, které se poprvé ukázaly na veřejnosti v roce 1909, konkrétně na setkání skautů. Samy přesvědčily zakladatele sira Roberta Baden – Powella o možnosti se skautingu aktivně účastnit. Robert Baden – Powell byl otevřený k novotám, které by hnutí mohly podpořit v jeho rozvoji a dokonce se zajímal i o ženské vzdělávání. V roce 1909 vydal pamflet s názvem „Návrh vzdělávání pro dívky a skautky.“ Poté požádal svou sestru Agnes, aby se děvčat ujala a vytvořila tak vlastní organizaci. 3 Netrvalo však dlouho a této organizace se ujala i jeho žena
1
Srovn. Zdroj: http://www.skaut.cz/sites/default/files/charta-ceskeho-skautingu.pdf, 2.3.2013 Skautské hnutí bylo svým programem uzpůsobeno pro mužské pohlaví. Srov.: HOLEC, O. a kol.: Instruktorský slabikář. Prázdninová škola Lipnice, Brno 1994. 3 Neoficiálně byly ženy vzaty do skautské organizace v roce 1910 zásluhou Baden – Powellovy sestry Agnes. V roce 1912 vyšla přepracovaná Baden - Powellova příručka pro skauty (Scouting for Boys, vyšla v roce 1907) i pro dívky s názvem: Příručka pro skautky aneb Jak dívky mohou pomoci budovat říši. V roce 1919 vytvořila Olave první Mezinárodní radu skautek, jako prostředek pro vzájemnou komunikaci národních dívčích organizací. Zdroj: http://www.skaut.org/skauting.svet.php, 2.3.2013. 2
-1-
Olave, která se stala jeho první a poté i poslední náčelnicí.4 V Británii byly chlapecká a dívčí skautské organizace oddělené, u nás byla situace poněkud jiná.5 Britky byly ve skautingu bez větších problémů podpořeny. Mohla za to i tamější bouřlivá situace, která se točila kolem ženských práv, jejich občanských aktivit, dychtivosti po vzdělání, volebním právu... V Británii sílila vlna feminismu, jehož cílem bylo podpořit politická práva žen. Pro pochopení odlišného vývoje českého dívčího skautingu je důležité si uvědomit tehdejší postavení a společenskou situaci žen. Musíme vyjít z tradiční role žen v 19. století. V tomto století se postupně rodí moderní žena se svými požadavky, nároky, povinnostmi. Žena 19. století se ženou teprve učila být. Pravidla chování, jenž ženě náležely, se totiž kultura od kultury a společenská třída od společenské třídy lišily. Dívka se učila být dobrou manželkou, matkou, hospodyní, společnicí. V Evropě 19. století byla žena posuzována dle své role. Pokud se žena chtěla vymanit ze své tradiční role, která ji často izolovala od veřejné činnosti, vstoupila do ženské organizace, spolku. Příslušnost ke spolku či k nějaké organizaci znamenal sympatii k národu a vlastenectví. Tímto vstupem mohly alespoň vykonávat určitou službu státu, kterou do té doby konali jen muži.6 Rodila se emancipovaná žena. Ve vyspělejší Británii, kde dívčí skauting zakotvil už v roce 1909, můžeme spatřit už v polovině 19. století hnutí zvané feminismus, které bychom v Čechách nenašli. Příčiny vlny feminismu jsou různé, historikové se shodují na tom, že vlna feminismu započala v tehdejších vyspělých státech. Důvodem byly rozsáhlé politické a hospodářské změny a postupný rozklad patriarchátu. Feministky jednaly spíše ve svém duchu z osobní zkušenosti. Pokud chtěly být slyšet i vidět, neváhaly a vyšly do ulic. Britky byly mnohem radikálnější a ve snaze samostatnější i aktivnější než Češky.7 V Čechách se vlna feminismu nerozmohla, důvodem mohla být i situace, kterou Češi prožívali – germanizace. Češky se velkých aktivit zřekly ve prospěch vlasti. Ve skrze vlasteneckém duchu se spíše snažily pomoci svému národu proti rozpínajícímu se německému živlu. Staly se z nich vlastenky, kterým záleželo na blahu státu. Co by to byly ale za vlastenky bez občanských práv? I Češkám záleželo na všeobecných ženských požadavcích, jako měla většina žen západní Evropy. Ovšem rozdíl tu byl. Týkal se spolupráce s muži. U mnoha mužů z vyšší společnosti se aktivita českých žen brala pozitivně a dostalo se jim i podpory. České emancipační hnutí bylo propojeno 4
V roce 1916 byla jmenována „vrchní zpravodajkou hnutí“, v roce 1918 ji byl tento titul změněn na „Chief Guide" neboli „Náčelní skautek" a v roce 1930 byla Lady B. P. jmenována první a poslední „Světovou náčelní skautek" (Chief Guide of the World). http://www.skaut.org/skauting.svet.php, 2.3.2013. 5 Srovn. Bachanová, J.: Počátky dívčího skautingu v českých zemích, Univerzita Palackého v Olomouci, filozofická fakulta, s. 2, 2010. 6 Srovn. Abrahamsová, L.: Zrození moderní ženy. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2005, s. 47, 229 – 237. 7 Srovn. Tamtéž s. 259 – 278.
-2-
s vlastenectvím a bylo orientováno na sociální oblast, podporu kultury a osvěty.8 Kladl se důraz na roli matky a vlastenky. Role matky spočívala ve výchově dětí, vlastenců, kteří v budoucnu budou schopni svou aktivitou i myšlením podpořit sebevědomí české společnosti a národa. Je zajímavé sledovat vývoj ženské aktivity, protože i ta významně rozšířila možnost sledovat celospolečenský vývoj a jeho proměnu v různých souvislostech a vazbách.9 Českým ženám také šlo především o rovnocennost, která jim byla na základě několika principů upírána. Jedním z nich, nejdůležitějším, byl náboženský princip. Ten ve společnosti zakořenil hlubokou víru v nerovnost obou pohlaví a podřízenost žen mužům. Tento problém ve svých dílech a přednáškách řešil Tomáš Garrigue Masaryk. Východisko shledával v možnosti vzdělání a výchově jak doma tak i ve škole. Nebyl proti, aby se ženy účastnily aktivního života ve společnosti jako muži. Rovněž upozorňoval, že práce žen, kterou konají pro muže a rodinu, přispívá k jejich úrovni a k úrovni společnosti.10 Svými moderními názory Masaryk probudil ospalou českou společnost, kde se ženy stále v průběhu 19. století prodíraly mlhou stísněnosti. Neměly příliš velký prostor pro vlastní angažovanost i názory. Zajímavou myšlenku, jež vysvětluje tradiční postavení žen v české společnosti, vyslovila Marie Neudorflová ve své studii s názvem Několik poznámek k širším souvislostem tzv. ženské otázky. Podle ní bylo myšlení českých žen svázáno s hodnotami, které se týkaly úrovně celého národa a budoucnosti následujících generací. Pravděpodobně to byl důvod, že mnohé z nich se nebály dobrovolných obětí nebo cítily kolektivní identitu přinejmenším zrovna tak důležitou jako kolektivitu individuální.11 Právě vzdělání mělo být jednou z možností, jak se ve společnosti uplatnit. Snaha o přístup ke vzdělání se stala jedním z těžišť ženského úsilí o rovnoprávnost, ale i možnost k ekonomickému
osamostatnění.
Dalším
z důležitých
požadavků,
který
měl
vést
ke zrovnoprávnění žen ve společnosti, byl požadavek politický. Ženy cítily, že dosažení tohoto cíle povede ke zlidštění společnosti a tím i prolomení ledů, které ženy držely od aktivního společenského dění.12 Hybnou silou, která posunula situaci a postavení českých žen, byla liberalizace společnosti. Umožnila jim širší veřejnou osvětovou a vzdělávací práci. Vznikaly různé vzdělávací spolky a kluby, prostor pro ženy, které se nechtěly spokojit se svou tradiční a omezenou rolí. Z těchto spolků odcházely víceméně jako emancipované ženy. Měly 8
Srovn. Tamtéž s. 375. Srovn. Burešová, J.: Okolnosti a souvislosti postupu žen k podobě společensky samostatné aktivní bytosti, In: Dějiny žen, Univerzita Pardubice, Pardubice 2006, s. 373. 10 Neudorflová, M.: Několik poznámek k širším souvislostem tzv. ženské otázky, s. 39, In: ed. Tomeš, J.: Ženy ve spektru civilizací, Sociologické nakladatelství : Ústav T.G. Masaryka, Praha 2009. 11 Tamtéž s. 40. 12 Srovn. Tamtéž s. 45. 9
-3-
vyšší sebevědomí, měly větší rozhled ve společnosti, byly také schopnější a vzdělání přístupnější. Právě z takových poměrů vyšlo několik žen, které jsou spojeny s počátky dívčího skautingu v českých zemích. Skauting se do českých zemí dostával v době, kdy stále „ženy cudně klopily zrak, kdykoliv potkaly nějakého muže, nosily sukně dlouhé až po zem a jejich jedinou starostí a jediným cílem veškeré většiny žen mělo být naučit se dobře vařit, dobře se provdat a starat o domácnost a o manžela. Vzdělání bylo stále pro mnohé považováno za věc nepatřičnou a zbytečnou.“13 I přesto se našlo několik odvážných dívek, které myšlenka skautingu učarovala natolik, že se snažily o vznik samostatné dívčí větve. Jejich cesta za touto představou byla dosti nesnadná. Proč je vlastně dívčí skauting něčím neotřelým, co pobuřovalo tehdejší mužskou část české společnosti? Nabízí se několik možných odpovědí. První průkopnicí českého dívčího skautingu byla Popelka Biliánová.14 Její pojetí skautování bylo odsouzeno. Ve svém díle „O dívčím skautingu“ razila názor, že skautování je v české společnosti spjato s jednostrannou představou – tábořením pod širým nebem ve stanech – a nikoliv už s tím nejcennějším, a to ve výchovném jádře, které ...zušlechťujíc působiti má na duši mládeže, a to nejen hochů, nýbrž i dívek. Skauting určen jest všem vrstvám lidské společnosti, kdekolvěk bydlícím, ale vzhledem k pobytu v přírodě nejžádoucnější jest obyvatelům velkých měst a továrenským střediskům.“ 15 Popelka Biliánová byla myslící a vzdělanou ženou. O skauting, ale spíše o výchovu z hlediska metodiky, se dost zajímala. Ve své knize velmi stručně shrnula dřívější prvky a způsoby výchovy a výchovné vzory pro skauting. Sama proto tvrdila, „...že v podstatě skauting není ničím novým a cenné jeho vlastnosti dávno i u nás pěstovány byly bezděčnými skauty i skautkami, přece nová jest jeho forma, která spjala tyto rozptýlené prvky v určitý a pevný celek a vyhranila jej k útvaru své cílevědomé výchovy v přírodě.“
16
V jedné z kapitol své knihy rozebírá rozdíly mezi hochy a dívkami. Zde se odvolává na racionální fakt, že dívčí skauting vyžaduje zcela jiné náplně. Bohužel tím myslela, aby dívky skautky sice byly vedeny k lásce k přírodě, ale chtěla je také vychovávat prostřednictvím výchovného prvku skautingu pro jejich budoucí roli – matky, manželky. Sama tyto tradiční ženské role svědomitě vykonávala. Divočina v ní popouzela přirozený 13
Havlová, M.: Z kroniky Sasanek. Tiskové a distribuční centrum Junáka, Praha 2001, s. 65. 1862 – 1941, spisovatelka, první průkopnice skautingu. V roce 1914 vydává příručku „O dívčím skautingu“ Její představy o dívčím skautingu byly správné a pokrokové, ale konzervativní, odpovídající duchu doby. Proto odchází k názorovým střetům mezi ní a prof. Annou Berkovcovou, která se stala první předsedkyní dívčí české skautské organizace. 15 Biliánová, P.: O dívčím skautingu. Emil Šolc knihkupectví, Praha 1914, s. 5 – 6. 16 Tamtéž s. 7 – 8. 14
-4-
mateřský strach o dívky. Všude číhalo nebezpečí, a proto jejím zájmem bylo dívkám ukázat něco nového ve stanovených hranicích bezpečnosti z její zkušenosti. Často jí to bylo ale vyčítáno, hlavně ze strany PhDr. Anny Berkovcové, 17 která měla zcela jinou představu – zkrátka co je dobré pro hochy, může být dobré i pro dívky. Proto vedlo její pojetí skautingu k nepochopení u samotného zakladatele českého skautingu. Od 20. listopadu 1914 až do 25. ledna 1915 probíhaly v pražském městském fysikátě schůze zakladatelů skautingu a zvláště se diskutovalo o zřízení a přičlenění dívčího skautingu do spolku Junák a dále o vyjednávání dívčího skautského programu. Vždy se těchto schůzí účastnila i Popelka Biliánová. Ze schůze konané 25. ledna 1915 odchází Biliánová nepochopena a jistý pan Jelen dokonce upozornil, že „dívčí skauting, jak ho vede pí. Popelka Biliánová, nemá práva na jméno „Skauting“ a navrhuje proto, aby byla požádána názvu toho neužívati. Po delší debatě p. Jelen od návrhu upouští.“ 18 Popelka se z jádra dění tvořícího skauting vzdaluje a na její místo jako hlavní osobnosti tvořící organizaci českého dívčího skautingu nastupuje PhDr. Anna Berkovcová. Naštěstí ale na Popelku a na její snahy nikdy nezapomněli. Sama Berkovcová se o tom vyjádřila ve svých osobních zápiscích.19 Po roce 1915 nabyl dívčí český skauting jiný rozměr. „Nejprve se v únoru roku 1915 přičlenil dívčí odbor ke spolku Junák Č.S. odbor tehdy zastupovaly delegátky Holešovská, Mildschützová, Štěpánová. Pro rok 1916 se zvolily stálé činovnice odboru: předsedkyně Anna Berkovcová, 20 jednatelka Vlasta Štěpánová, 21 pokladní Husáková. Během tohoto roku se také ustanovil II. a III. dívčí oddíl.22 Výbor spolku se řídil dle stanov J.Č.S. Bylo ustanoveno, že rádkyně a vůdkyně mají práva a povinnosti členů vůdcovského sboru. Členky odboru mají býti členy J.Č.S. , mimo to platí zvláštní příspěvek do odborové pokladny. Spolek pomáhá peněžně odboru. Odbor řídí schůzky skautek všech oddílů, které se účastní práce sociologické. Skautky pracují v Pozorovně a Opatrovně ústavu Zemské komise a vyšetřují případy se členy Zemské komise.“23 Nové změny znamenaly pro skautky dobrodružství, které je zavedlo do lůna přírody, kde si po vzoru hochů samy stavěly podsady, vařily, sháněly potraviny po okolí, učily se přežít v jednoduchých podmínkách a za každého počasí. Vedoucími
17
První předsedkyně Odboru pro dívčí skauting. Z kroniky Sasanek, Tiskové a distribuční centrum Junáka, Praha 2001, s. 62. 19 „Její pokus zůstal jen malou ukázkou, je nutno vzpomenouti, vděčně její dobré vůle a průbojné snahy, která znamenala jistou reformu ve výchově dívčí mládeže.“ Z kroniky Sasanek, Tiskové a distribuční centrum Junáka, Praha 2001, s. 5. 20 PhDr. Anna Berkovcová se vzdala své funkce v roce 1918 a na její místo nastoupila Bronislava Herbenová. 21 Byla zvolena první vůdkyní I. dívčího oddílu. V roce 1919 tento oddíl vůdkyni změnil, protože Vlasta byla zvolena pražskou zpravodajkou. Novou vůdkyní se stala Dr. Milada Mladějovská. 22 I. dívčí oddíl vznikl v roce 1915. Měl 10 členek a dvě předsedkyně. 23 Junák, časopis pro dospívající mládež, roč. III., č. 9 - 10, 1917, s. 159 – 160. 18
-5-
myšlenkami dívčí skautské výchovy „bylo vychovati dívčí dorost silný a zdravý po stránce duševní i tělesné, vychovati pevné ucelené charaktery, postaviti do života ženy celé, energické, které dovedou říditi rozumně svůj život a uplatniti se plně tam, kde jim Osudem bylo vykázáno místo.“24 Začátky organizovaného českého skautingu byly tedy spjaty s nadšením, hlavně ze strany mládeže a zakladatelů, ale i ze strachem – ze strany rodičů i dalších odborníků. O obavách skautky věděly: „Navykneme-li ovládati své pocity, navykneme si též ovládati své tělo. A jaké může býti k tomu vhodnější prostředí než příroda, která nikdy není falešná, nikdy nezklame, ale tolik dovede dát... Ale přišlo léto s teplými nocemi a tolik lákalo k delšímu pobytu venku. Leč tu narazily jsme na odpor – táboření prý nehodí se pro dívky, uváděny důvody zdravotní, bezpečností a.j. a tuto nedůvěr nebylo možno překonat...“25 Mnohem silnější podnět k rozvoji skautingu, než byl strach, dala skautující mládež a samotní zakladatelé, které více uchvacovala představa běhat ve volné přírodě, hrát hry, učit se, sbírat zkušenosti, učit se novým dovednostem – hlavně tělesným a manuálním než obava o zdraví a bezpečnost. To je druhá z možných odpovědí na otázku, proč byl dívčí skauting po změně výchovného směru neotřelý, ale byl zároveň i hrozbou pro rodiče. Přemrštěné obavy o zdraví děvčat se snaží vysvětlit zpráva v časopise Junák z roku 1918 autora jménem Všik: „Myslím, že by bylo radostným podíváním všem rodičům i těm, kdo přejí volnost mládeži, kéž by viděli jak děvčata, která po celý rok sedí uzavřena ve školních lavicích a jsou zvyklá míti v ruce tužku či péro, jak ohání se sekyrou, kladivem, jak řežou pilou, neb slepují maltou kamna. Večer pak usnou všechny zdravé, unavené a jistě že spí stejně dobře, neb lépe na primitivní, vlastní rukou zhotovené posteli, než doma v peřinách.“26 V průběhu několika měsíců či let vyšlo několik brožur, jejichž cílem je ukázat, že skauting je velmi vhodnou formou volnočasové výchovy a též je velmi ozdravný. Důkaz podává i zpráva MUDr. Čeňka Kliky v rozpravě „Názor lékaře o skautování“ z roku 1915. Lékař Čeněk Klika píše: „Dnes více a více nabývá vrchu přesvědčení, že mládeži musí se dostati lepší výchovy tělesné než dosud. Pro zlepšení zdraví a tělesné zdatnosti mládeže děje se jinde nepoměrně více než u nás. Okolnost utvrzuje v přesvědčení, že dnešní škola klade dosud příliš vysoko vzdělání svých odchovanců nad zdárný vývoj tělesný, vysílat mnohé do života, kteří vzdor vzdělání svému nestačí pro chatrné zdraví uhájiti se v boji existenčním
24
Junák, časopis pro dospívající mládež, roč.IV., č. 4 - 5, 1918, s. 75. Tamtéž s. 75. 26 Tamtéž s. 76. 25
-6-
i jest svrchovaně na čase uchopiti se ochranných prostředků. Nejúčinnějším takovým prostředkem jest delší pobyt a vydatný pohyb ve volné přírodě a jest to právě skautování, které cíl ten sleduje; ono jest dnes nejvhodnějším a také nejlacinějším prostředkem ku zlepšení tělesného rozvoje mládeže, hl. středoškolské, nehledě k tomu, že také přispívá ku šlechtění ducha a vytříbení povahy.“ Mnohé rodiče, zvl. matinky, odstrašuje asi myšlenka pustiti svého miláčka na celé týdny s očí, vydati ho v šanc všemožným nehodám a nepohodám, při nejmenším nastuzení; pomýšlení, že měl by se stravovat! Z polní kuchyně výrobky pochybné jakosti, že by měl spáti ve stanu pod šírým nebem, ba dokonce i v noci na stráži stati — rozhoduje v mnoha případech v neprospěch kandidáta skautingu. Mohu však všecky tyto a podobné obavy zaplašiti, neboť poznal jsem z vlastního názoru za loňského svého pobytu mezi skauty celý život v táboře a mohu ujistiti, že jsem byl s výsledky svého pozorování úplně spokojen.“27 Celá zpráva lékaře Čeňka Kliky rozebírá vše co se na táboře děje. Od kuchyně po sladký spánek tábořících skautů. Zpráva končí apelem na rodiče, aby dovolili syny pustit do skautských řad, protože skauting není nic špatného, naopak má své dobré zdravotní i morální hledisko. Dalším z problémů českého dívčího skautingu kromě zdravotního hlediska a bezpečnosti bylo sociální měřítko. Aby české skautky dosáhly uznání, pozvaly si mezi sebe i muže, pedagogy, kteří se jim snažili nějakým způsobem vypomoci. Důležitá byla spolupráce, kterou se snažily tímto činem podpořit. Z přizvaných pedagogů na výpomoc to byli Dr. František Drtina a Dr.František Čáda. Rozvoji dívčího skautingu opravdu napomohlo velké pochopení, poněvadž díky němu si mohly dovolit dělat to, co dělaly a což bylo ve společenských sférách ještě koncem 19. století pro ženy trochu nemyslitelné. Ze vzpomínek tehdejší rádkyně Vlasty Štěpánové, která vedla svoji družinu na táboře u Živohoště, 28 se o tom můžeme přesvědčit: „Neboť to, co jsme si tenkrát předsevzaly, se zdálo neslýchané. Už to, že děvče půjde na noc ven a bude spát venku, bylo tehdy nemyslitelné. A jak říci těm matkám, že si jejich dcera bude sama stavět stan? Nebo že ponese ranec na zádech a bude mít s sebou jen to, co je v něm. Pozdvižení způsobilo například, když jsem před táborem poslala jednu zdatnější skautku k Rottovi na Malé náměstí nakoupit nějaké nářadí. Neumíte si představit, co se kolem toho sběhlo, kluci za ní táhli po ulici, když šla s pilou a sekyrkou.“ 29 27
Klika, Č.: Názor lékaře o skautování. České lidové knihkupectví a antikvariát Josef Springer, Praha 1915, s. 5 – 7. 28 První dívčí skautský tábor se uskutečnil u Živohoště na střední Vltavě 28.6 – 14.7.1915. 29 Procházková, V.: Rozhovor s Vlastou Koseovou-Štěpánovou o počátcích dívčího skautingu. časopis Vlasta, Příloha kmenových novin Oldskautů, Praha 2006. s. 2.
-7-
Dále český dívčí skauting potřeboval vhodné spolupracovníky nejen z Junáka, ale i z řad odborné veřejnosti a vytvoření speciálního programu pro dívky. Tím si také skautky dosti napomohly k uznání, že skauting je vhodný i pro ně. O speciálním programu psal opět autor Všik v časopise Junák č. 4 -5 z roku 1918: „Program je obsáhlý: V oboru tělesné výchovy je třeba vypracovati denní skautské cviky pro děvčata, stanovení výkonnosti, která by hodnotila dle jakosti, program řemeslných prací vhodných pro děvče – skautku. Je třeba vésti kurs estetiky, tělovědy a hygieny, ošetřování nemocných, péče o dítě jeho výživu a choroby. Je třeba za přispění odborníků sepsati příručku pro dívčí skauting.“ 30 Dívčí skauting čeká urazit ještě dalekou cestu než si vybuduje čestné místo ve spolku Junák Č.S. Má ale velké naděje do budoucna, protože činovnice tohoto odboru Junáka Č.S. byly velmi aktivní. Skauting jim dával příležitost propojit všední činnost ženy 19. století s moderními činnostmi, jako byl pobyt v přírodě, služba vlasti, hraní her, umění řemesla. Díky tomuto přístupu spojit tradiční s moderním se skauting stával čím dál oblíbenější. Skautky v roce 1918 byly velmi hrdé na to, co společně za tři léta fungování dívčího odboru, za pomocí přátel z řad odborníků a skautů dokázaly. Věděly také, že to, co si vybudovaly, nemusí mít stále stejnou hodnotu, a proto bylo třeba mít se na pozoru a neustále pracovat. Dívčí odbor Junáka Č.S. neuniknul emancipačním snahám, ale přikládal jim jiný význam než ten obecný, o kterém se tehdy stále mluvilo. V dívčím odboru nešlo jen o výchovu, ale také o emancipaci žen. V rámci svých emancipačních tendencích podaly skautky dne 22. ledna 1918 na výborové schůzi návrh na vytvoření samostatného dívčího odboru při Junáku Č.S. Důvodem mohla být síla a jednota uvnitř dívčí organizace a také zájem o další práci na prohlubování programu. Tento návrh jim byl schválen. Čekala je opět další nová cesta, na které bylo třeba tvrdě pracovat. Vedení dívčího odboru Junáka Č.S. vědělo, že je třeba mít v dívčím spolku emancipované ženy, které znají význam tohoto fenoménu a vědí, jak a v čem je důležitý pro dívčí skauting. Píše o tom Růžena Jarešová v časopise Junák č. 4 – 5 z roku 1918: „Nepovažuji za emancipované takové děvče, které ve všem všudy, v dobrých i špatných vlastnostech napodobuje hocha a ztrácí tím svoji individualitu, rovněž není rovnoprávnosti v tom, domáhati se bez vyjímky všech výhod a postavení, jakých mají muži, aniž jste k nim spolupůsobily, nebo poctivou prací nedokázaly, že jste jich hodny. Emancipujte se nejprve od tradiční ženské závislosti, nesamostatnosti, klepavosti a mnohých jiných vlastností, ukažte se emancipovanými v tom, že budete vykonávati práci, která vám přísluší. Nezaměňujte myšlenku skautské výchovy s prostým
30
Junák, časopis pro dospívající mládež, roč. IV., č. 4 - 5, 1918, s. 76.
-8-
tábořením a konáním výletů. Skauting není zábava, ale krásná radostná práce, radostná proto, že ji nekonáte z donucení, ale z přesvědčení, že je plodná... Je třeba spolupráce nás všech, abychom si vybudovaly silný, samostatný, života schopný, český dívčí skauting!“31 Smyslem dívčího skautingu bylo všeobecně vychovávat dívky i slečny v uvědomělé ženy, které rozumí své životní roli, umí spolupracovat s muži a chápou rovnoprávnost obou pohlaví jako něco jedinečného, co přináší ovoce společnosti, nikoliv zlo. Specifikum skautingu tkvělo ve společné práci pro společnost i stát s využitím skautské metodiky, myšlenek i ideálů. Českým skautkám se usilovnou dřinou podařilo přimět českou konzervativní společnost, aby jim uvěřila v jejich plánech a snech bez ohledu na to, že jsou ženy. V časopise Skautka v čísle 1 z roku 1947 píše k Novému roku čestná náčelní Emilie Milčicová skautkám krátký pozdrav, ve kterém jim klade na srdce, aby si vážily toho, co pro ně jejich sestry učinily: „Vám pak, sestry čtenářky, přeji, abyste ve skautce nalezly zalíbení . Je Vaše a pro Vás. Pište do ní a čtěte jí! Radujte se s ní a učte se od ní, abyste vyspěly v samostatné a uvědomělé ženy, které správně chápou rovnoprávnost muže a ženy. Staňte se zakladatelkami dalších generací, lepších nás!“ 32 České skautky jsou důkazem, že se nebály dobrovolných obětí, cítily jak důležitou kolektivní individuálnost, tak i kolektivní identitu. Od užívání skautské praxe i ideologie si našly cestu ke svým potřebám, které se snažily vykonávat ženským způsobem. Tak žena neztrácela něco výjimečného, co jí bylo od přírody dáno. Naopak se naučila být pokorná k sobě samé, ale i k vlasti a spolupráci s muži. Samotné zakladatelky vždy nabádaly, aby se české skautky stávaly díky metodám, programu, výchově... uvědomělé a rozumné ženy. Jen tak mohou postupně a poklidně dosáhnout samostatnosti, nezávislosti a uznání, po které mnoho žen v Evropě tak toužilo.
31
Jarešová, R.: Několik upřimných slov ke všem skautkám, In: Junák, časopis pro dospívající mládež, roč. IV., č. 4 - 5, 1918, s. 73 – 74. 32 Milčicová, E.: Naší „Skautce“ do Nového roku, In: Skautka, roč. II. č. 9, 1947, s. 3.
-9-
