UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav speciálně pedagogických studií

Bakalářská práce Michal Ptáček

Ragby na vozících

Olomouc 2013

vedoucí práce: PhDr. Vojtěch Regec, Ph.D

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Ragby na vozících“ zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury.

V Olomouci dne 19. června 2013

Michal Ptáček

Poděkování Děkuji panu PhDr. Vojtěchovi Regecovi, Ph.D za ochotu, čas a cenné rady, které mi při zpracování bakalářské práce poskytl.

ÚVOD....................................................................................................................................2 TEORETICKÁ ČÁST..........................................................................................................3 1 OSOBA S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM ...........................................................................3 1.1 Vymezení pojmu tělesné postižení..............................................................................3 1.2 Klasifikace tělesného postižení ...................................................................................3 1.3 Etiologie tělesného postižení .......................................................................................4 1.4 Vrozené postižení ........................................................................................................5 1.5 Získané postižení.........................................................................................................6 2 RAGBY VOZÍČKÁŘŮ .....................................................................................................7 2.1 Osoba s tělesným postižením a sport..........................................................................7 2.2 Historický vývoj ragby vozíčkářů ..............................................................................8 2.3 Rozvoj ragby vozíčkářů v ČR.....................................................................................9 2.4 Reprezentace ...............................................................................................................9 2.5 Pravidla hry ..............................................................................................................11 2.6 Zdravotní klasifikace ................................................................................................17 2.7 Materiální vybavení ..................................................................................................19 2.7.1 Hráčská výstroj ..................................................................................................19 2.7.2 Ragbyový vozík ..................................................................................................20 2.7.3 Ostatní vybavení.................................................................................................22 3 ORGANIZAČNÍ STRUKTURA, FINANCOVÁNÍ .......................................................23 3.1 Charakteristika vybraných organizací ....................................................................23 3.2 ČATHS VS. ČSTPS ..................................................................................................24 3.3 Český Ragbyový Svaz Vozíčkářů .............................................................................26 3.3.1 Financování svazu ..............................................................................................26 PRAKTICKÁ ČÁST ..........................................................................................................31 3 RAGBY NA VOZÍKU A OSOBA S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM................................31 3.1 Hlavní cíl a dílčí cíle průzkumu................................................................................31 3.2 Metody průzkumu ....................................................................................................31 3.3 Průzkumný vzorek....................................................................................................32 3.6 Závěr průzkumu .......................................................................................................50 Závěr ...................................................................................................................................52 Seznam zkratek a symbolů.................................................................................................53 Seznam grafů ......................................................................................................................54 Seznam tabulek...................................................................................................................55 Seznam obrázků .................................................................................................................56 Seznam literatury ...............................................................................................................57

ÚVOD Tématem mé bakalářské práce je sport ragby vozíčkářů. Jedná se o netradiční hru pro handicapované sportovce, která však v mezinárodním měřítku má dlouholetou tradici. V České republice se neustále rozvijí. Je to sport, který je pro osoby s tělesným handicapem značně přínosný, jak po stránce rehabilitační, tak sociální. Chci se zaměřit na poskytnutí dostatečných podkladů pro rozvoj tohoto sportovního odvětví u nás. Práce je určena pro mé kolegy, pracovníky v sociálních a rehabilitačních službách a osoby se zdravotním handicapem, kteří hledají vhodné a smysluplné sportovní vyžití pro své svěřence, klienty, kamarády či je samé. Poskytne jim dostatečné množství informací vedoucí k pochopení významu hry ragby vozíčkářů. Budou se moci mimo jiné seznámit s organizační strukturou sportu handicapovaných a postavení ragby vozíčkářů v něm. Dále jim práce poskytne informace o zdravotní klasifikaci, pravidlech hry a základním vybavení pro hru. To vše nabídne teoretická část. V praktické části se potom zaměřím na problematickou oblast, kterou je financování sportu u nás a poukážu na různé možnosti, jak tento stav příjemně ovlivnit a změnit ho k lepšímu. Dotazníkové šetření poslouží jako podklad pro ověření několika hypotéz, týkajících se zejména přínosu sportu pro jednotlivce a jeho finanční náročnosti. Mým záměrem je též propojit oblast sportovních aktivit s pracovním uplatněním. Dle mého názoru u nás chybí jakýkoliv profesionální přístup ke sportu handicapovaných obecně. Proto abychom mohli být konkurence schopni a úspěšní na mezinárodní úrovni, je potřeba dle mého názoru obě tyto oblasti lépe propojit. Sám mám k tomuto sportovnímu odvětví vřelý vztah, jsem jeden ze samotných hráčů ragby vozíčkářů. Věnuji se mu třetím rokem a osobně se angažuji v rozvoji sportu u nás. Podklady získané z bakalářské práce chci použít pro další propagaci a k počátku osvěty sportu u nás. Cílem práce je předložit komplexní teoretické poznatky o problematice ragby na vozících a empiricky zmapovat postavení této hry z pohledu osob s tělesným postižením v České republice.

2

TEORETICKÁ ČÁST 1 OSOBA S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM 1.1 Vymezení pojmu tělesné postižení Osoba s tělesným postižením je „obecně vnímána, jako osoba, jejíž vada či disfunkce je zpravidla patrná na první pohled. Společným znakem skupiny osob s tělesným postižením je omezení pohybu způsobené vadou či poškozením pohybového a nosného systému, tj. kostí, kloubů, šlach, svalů, cévního a nervového systému a s tím související redukce obvyklých aktivit a v některých případech, částečná až úplná imobilita. Snížená pohybová schopnost pak může dlouhodobě nebo trvale působit na celkový rozvoj jedince s postižením a snížení těchto pohybových schopností může ovlivnit jeho soběstačnost., schopnost cestovat, pracovat, nebo navazovat nové vztahy“ (Hanáková, 2012, s. 172). Novosad (2011, s. 88) uvádí, že: „posun v chápaní zdraví, nemoci a postižení je spojen také se změnami v definování a používání konkrétních termínů. Základními pojmy, které v anglickém jazyce souvisejí s otázkou zdravotního postižení jsou“: · „impairment – narušení, zhoršení výkonu či poškození funkce; · disability – omezení schopnosti, popř. neschopnost v nějaké oblasti (opak to be able být schopen); · handicap – znevýhodnění v určité oblasti osobních i sociálních aktivit (kořeny pojmu jsou ve sportu, jako je golf, dostihy apod., kde se také tradičně používá); · disorder – porucha, dysfunkce, tzn. něco, co není funkčně v pořádku (opak in order v pořádku)“. (Novosad, 2011, s. 88)

1.2 Klasifikace tělesného postižení Podle autorek Buřvaldová a Reitmayerová, (2007, s. 7) můžeme tělesné postižení členit takto: · lehké: schopnost samostatného pohybu · středně těžké: umožňuje pohyb s pomocí ortopedických pomůcek · těžké: neschopnost samostatného pohybu

3

Dále autorky (tamtéž) člení pohybové postižení z hlediska hybnosti: · dolních končetin: významné pro možnost samostatného pohybu, nezávislost na jiných lidech, možnost získávání zkušeností a poznatků, dobrá prostorová orientace · horních končetin: důležité pro sebeobsluhu, jakoukoli pracovní činnost, aktivní styk s okolím, jasné vyjadřování emocí k druhým · mluvidel a mimiky: zásadní pro rozvoj a užívání verbální i neverbální komunikace, vyjadřování emocí, význam pro uplatnění člověka s pohybovým postižením ve společnosti, na trhu práce, akceptaci druhými lidmi · kombinace předchozích druhů

1.3 Etiologie tělesného postižení Etiologii tělesného postižení popíši u diagnóz, kde vzniká předpoklad, aby se jedinec mohl věnovat ragby na vozíku. Konkrétně u postižení typu dětská mozková obrna a úrazu s trvalými následky (poranění míchy, horních a dolních končetin apod.)

Dětská mozková obrna (DMO) „Jedná se o postižení mozku v raném stádiu vývoje. Dětská mozková obrna se považuje za nejčastější příčinu vzniku tělesného postižení. Příčin vzniku dětské mozkové obrny je více. Mezi nejčastější patří nedonošenost v rané fázi vývoje jedince, dále např. infekce matky v prvním období těhotenství nebo vážná infekce dítěte po porodu. Jde o poruchu mozkové regulace hybnosti a vývoje, k níž dojde na základě poškození mozkových buňek a kterou někdy mohou doprovázet i poruchy dalších funkcí centrální nervové soustavy, jež mají za následek např. mentální defekty nebo epileptické záchvaty“. (Buřvaldová, Reitmayerová, 2007, s. 7-8)

Autorky Buřvaldová, Reitmayerová rozdělily formy dětské mozkové obrny takto: · spastická forma: trvale zvýšené svalové napětí, které omezuje, či zcela znemožňuje určitý pohyb. · pohybové postižení způsobené DMO se rozlišuje na částečnou obrnu(parézu) nebo úplnou obrnu (plegii): · diparéza – postižení dolních končetin · hemiparéza – jednostrané postižení horní i dolní končetiny · kvadruparéza – postižení horních i dolních končetin“ 4

· dyskyneticko-dystonická forma: mimovolní, pomalé, škubavé, až kroutivé pohyby svalů, mohou se jevit jako mimiké projevy, které nelze ovládat vůlí · aktická forma: postiženípohybové koordinace, potíže s udržením rovnováhy a problémů při rychlejším pohybu, nápadně opožděný pohybový vývoj jedince

Paraplegie, tetraplegie „Paraplegie, tetraplegie jsou poruchy hybnosti, jež vznikají v důsledku úrazů páteře a míchy. Etiologie (tj. Příčiny) traumat páteře a míchy, jež mají za následek transverzální lézi mišní (tj. Přerušení míchy, v jehož důsledku dochází k paraplegii či tetrapegii), je poměrně rozmanitá. K nejrizikovějším aktivitám patří autodoprava (dopravní nehody), sport a povolání, při nichž hrozí pád z velké výšky. K poranění páteře dochází 2x častěji u mužů než u žen, jedná se zejména o jedince produktivního věku (tj. Ve věku 25-35 let). Pokud dojde k přerušení míchy nad úrovní čtvrtého krčního obratle C4 tj (obrázek č. 1). Nad místem výstupu braničních nervů, postižený zpravidla (není-li mu poskytnuta urychleně první pomoc) umírá na zadušení. V ostatních případech vzniká spastická tetraparéza až tetraplegie s poruchou hybnosti a citlivosti, která sahá až ke krku. U tetraplegii hovoříme tedy tehdy, je-li výška léze diagnostikoaná v oblasti krčních segmentů tj. C1-C8. Kvadruplegie/tetraplegie je charakterizovaná jako úplné ochrnutí všech čtyř končetin“ (Bendová, 2010, s. 18).

1.4 Vrozené postižení „Sociální postavení a psychika člověka s vrozeným postižením se vyvíjí odlišně ve srovnání s psychikou lidí, u nichž se zdravotní stav změnil až v průběhu života“. (Hanáková, 2012, s. 174). Jinými slovy „startovní čára“ je různorodá. Člověk s vrozeným postižením je od počátku svého narození srozuměn se svým zdravotním stavem. Je připravován na život s vlastním handicapem. Je schopen si osvojovat různorodé návyky potřebné pro vytváření vlastní kvality života. Může je v průběhu vývoje dále rozvíjet a zdokonalovat. Rodina a nejbližší okolí získává časový prostor pro vytvoření podmínek potřebných pro výchovu a spolužití s handicapovaným člověkem. Člověk s vrozeným postižením vstupuje do svého sociálního prostředí s jasně definovanou rolí. Může si vytvářet vztahy, u nichž bude moci mít jistotu rovného přístupu. Bude mít dostatečný prostor si vytvořit tyto mezilidské vazby. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že problémem u osob s vrozeným postižením, konkrétně u 5

osob s DMO je malá sebejistota a citová rozpolcenost. Podle mého úsudku to plyne z menší samostatnosti mající původ v často přehnané péči rodiny o handicapovaného jedince. Starost o osobu s handicapem je spojena s větší zodpovědnosti, proto se rodina snaží o vytvoření takových podmínek, aby jedince nevystavovala přílišnému nebezpečí. To se potom odráží v neschopnosti včasného osvojování návyků úměrných s věkem jedince. Psychický vývoj tak bývá často opožděn a vyzrálost osob je více problematická. Rozdělit vrozená postižení podle autorky Hanákové můžeme takto: “poruchy tvaru a velikosti lebky, vady horních končetin, vady dolních končetin, rozštěpové vady, centrální a periferní obrny“(Hanáková, 2012, s. 174).

1.5 Získané postižení Získané postižení je spojeno s náhlou negativní změnou vlastního zdravotního stavu a vlastního životního postavení. Zpravidla má silný dopad na všechny jedincovy životní oblasti, jako jsou zejména rodina a zaměstnání. Přijetí takové změny způsobené např. vážným úrazem je velmi náročné. Velmi často se stává, že jedinec musí své životní postavení začít budovat od začátku. Rodina bývá vystavena velmi těžkému období, které mnohdy končí rozpadem. Jedinec musí změnit své životní návyky a rozvrhnout svůj čas v úplně jiném měřítku s ohledem na jeho zdravotní stav. S touto náhlou změnou bývá často spojeno zhoršení psychického stavu jedince, končící vyhledáním odborné zdravotní péče. Se změnou zdravotního stavu jedince je také spojena velká proměna společenského postavení. Jedinec zpravidla přichází o sociální kontakt, na který byl doposud zvyklý. Změnou životních návyků a hodnot přirozeně mění své dosavadní společenské prostředí. Stýká se s jinými lidmi a řeší jiné životní problémy. Velkou roli hraje také věk postihnuté osoby, čím je člověk starší, tím hůře se s handicapem srovnává a adaptuje na nové podmínky. Tělesná postižení získaná po úraze a nesprávným držením těla můžeme podle Hanákové rozdělit takto: „úrazová onemocnění mozku a míchy (otřes mozku, zhmoždění mozku, zlomeniny obratlů spojené s poškozením míchy), úrazová poškození periferních nervů (neuropraxis, axonotmesis, neurotmesis, obrna pažní pleteně), amputace – operativní odstranění některé části těla nebo celé končetiny, ale i části orgánu. Příčinou amputace mohou být úrazy (autonehody, popáleniny apod.). Dalším důvodem amputace mohou být různé choroby, jako jsou cévní onemocnění, cukrovka apod. K nahrazení amputovaných končetin používáme protézy, které nahrazují jak končetinu, tak její funkční stránku (Hanáková, 2012, s. 175).

6

2 RAGBY VOZÍČKÁŘŮ 2.1 Osoba s tělesným postižením a sport Sport u osob s tělesným postižením může tvořit důležitou součást jejich života. Může se stát prostředkem ke smysluplnému naplňování volného času a prostředkem jejich vlastní seberealizace. Každý jedinec má určitý předpoklad věnovat se nějaké sportovní aktivitě, vše se odvijí od jeho zdravotního stavu. V některých případech se tento výběr velmi zužuje. Osoby s nejvážnějším tělesným postižením (odkázané zpravidla na invalidní vozík) se například mohou věnovat hře zvané boccia. V tomto sportovním odvětví najdeme také kategorii pro hráče s poraněním krční páteře. Velkou škálu sportů pro různé typy postižení nabízí atletika, do které mohou být zapojeny sportovci s diagnózou DMO, osoby po amputaci končetin, paraplegici apod. Velké množství sportovců s handicapem se také věnuje plavání, do kterého stejně jako u atletiky mohou být zapojeny osoby s různým typem postižení. Mezi další oblíbené sporty patří lukostřelba a velmi dobře obsazena je cyklistika. U všech výše zmiňovaných sportů se můžeme těšit z medailových úspěchů z evropských či světových šampionátů nebo samotných Olympijských her. Z kolektivních sportů je tu na výběr z basketbalu, který je určený hlavně pro hráče paraplegiky či osoby s amputací končetin. Dále se jedinci mohou angažovat ve florbalu na mechanických či elektrických vozících. Florbal na mechnických vozících v posledních letech získává na popularitě. Je to způsobené hlavně podporou běžných extraligových mužstev, formou pronájmu prostor a finanční podporou. Florbal na mechanických vozících se hráčským složením přibližuje basketbalu a florbal na elektrických vozících je určen pro osoby s vážnou pohybovou disfunkcí. Ragby na vozících je doposud jediným sportem u nás, který je určen zejména pro hráče – kvadruplegiky. Na rozdíl od basketbalu na vozíku, nejsou hráči vystaveni tak náročné práci s míčem a schopnosti v ovládání vozíku. Jen minimum hráčů basketbalu na vozíku by splňovalo podmínky pro hru ragby vozíčkářů, přestože oba sporty vycházejí z podobné zdravotní klasifikace. U hry basketbalu na vozíku je potřeba postižení pouhých dvou končetin a samotná klasifikace je mírnější než-li u ragby na vozíku.

Kompenzační pomůcky pro vozíčkáře Autor Janečka (2012, s. 21) uvádí: „Ortopedický vozík je kompenzační pomůcka, která usnadňuje život osobám s různými druhy postižení. Vozík umožňuje těmto osobám pohyb v prostředí bez architektonických bariér, ale nejen to. Vozík může být také dokonalou sportovní 7

pomůckou, která umožní odehrát basketbalový turnaj, vyhrát maraton nebo ovládnout taneční parket. Vozík také může sloužit k přemístění do odhodového sektoru či na plavecký stadion“.

2.2 Historický vývoj ragby vozíčkářů „Vznik ragby vozíčkářů je spojen s rokem 1977, ve kterém se několik odvážných sportovců rozhodlo jít za vytvořením alternativy pro basketbal vozíčkářů a v kanadském městě Winnipegu založili první ragbyový tým vozíčkářů. Hlavním mottem takové alternativy bylo přizpůsobit kolektivní sport na vozíku osobám s poraněním paží a trupu. Původní název ragby vozíčkářů zněl „Murdeball“, dnes se běžně používá označení wheelchair rugby respektive quadrugby. V roce 1979 se sport poprvé dostal za hranice, jak jinak než na území USA. Ten stejný rok se v Kanadě poprvé začali pořádat regionální soutěže. První oficiální tým v USA vznikl v roce 1981, rok na to se obě země začali střetávat mezi sebou. Od roku 1980 probíhala expanze do dalších zemí. V roce 1989 se konal turnaj tří zemí za účasti Severní Ameriky, Kanady a první neoceánské země Velké Británie. V roce 1990 se sport představil na mezinárodních hrách vozíčkářů a od té doby začal jeho strmý růst do dalších zemí. V roce 1993 za účasti 15 zemí, bylo ragby vozíčkářů uznáno jako oficiální sport pro sportovce s postižením, a Mezinárodní Federece vozíčkářů (IWRF) byla založena jako sportovní sekce International Stoke Mandeville. Sedm zemí se ten stejný rok zúčastnilo mezinárodních her vozíčkářů International Stoke Mandeville. V roce 1994 byl sport přijat Mezinárodním Paralympijským výborem (IPC), jako pevná součást Olympijských her. První Mistroství světa za účasti 8 zemí se uskutečnilo v roce 1995 ve švýcarském Notwillu. První olympijskou pozvánku na hry v Atlantě v roce 1996 dostalo 6 zemí. Druhé Mistroství světa v roce 1998 pořádalo kanadské město Toronto. Šampionát se uskutečnil za účasti 12 zemí. Teprve v roce 2000 při konání Paralympijských her v Sydney v Austrálii bylo ragby vozíčkářů plnohodnotně přijato a nejlepší země si tak poprvé mohli z her odvést olympijské medaile. Stejný čtyřletý cyklus je zachovaný při konání mistrovství světa. U pořádání evropského šampionátu je cyklus dvouletý. V součastnosti existuje sport ve více než čtyřiceti zemích světa, které se aktivně účastní mezinárodních turnajů, nebo budují rozvíjející programy.

8

IWRF tvoří tři zóny: Americká zóna se 6 zeměmi, Evropská zóna se 14 zeměmi (včetně ČR), Asijsko-Oceánská zóna se 6 zeměmi. Následující Mistrovství světa se odehraje v dánském městě Odense v roce 2014“ (dostupné z: < http://www.iwrf.com/?page=about_our_sport>).

2.3 Rozvoj ragby vozíčkářů v ČR Ragby vozíčkářů se u nás datuje do počátku 90. let minulého století, do roku 1993. Začalo se rozvíjet v rámci pomocných služeb tělesně postiženým osobám v Hradci Králové. Součástí sociálních a zdravotních služeb byla také sportovní činnost. Vznik prvního ragbyového týmu je spojen zejména s osobou Martina Karla, jednoho ze zakládajících hráčů týmu SK Quadru Fit Hradec Králové. Další z pamětníků je například Jan Kadeřávek nebo Pavel Ermis. Ragby vozíčkářů se postupně dostávalo do dalších měst, do Prahy a Ostravy. Tyto týmy jako první vytvořili první prolínající soutěž a začala se tvořit základní kostra týmu reprezentace. V roce 2000 se zástupci týmu rozhodli založit Český Ragbyový Svaz Vozíčkářů, do jehož čela byl zvolen prezident svazu David Lukeš, zastávající danou funkci do dneška. Od roku 2000 se začala pořádat Česká Národní Liga Ragby Vozíčkářů za účasti tří týmů – Prague Robots, Koníků Ostrava a Ragby Beskyd. Podoba tříčlenného zastoupení trvala až do roku 2009, kdy se do ligového ročníku přihlásil čtvrtý tým v pořadí, Sitting Eagles. Svého zastoupení se také dočkal tým z Jihu Moravy, konkrétně SOVA Rugby team dnešní Dragons Brno, hrající ligovou soutěž od loňského roku. Ragby vozíčkářů se dostává do podvědomí dalších hráčů a můžeme si všimnout navyšování hráčské základny ve všech týmech.

2.4 Reprezentace Reprezentační tým se tvořil souměrně s rozvojem ragby vozíčkářů u nás. První velkou akcí byla účast na ME ve Švédsku v roce 1995, kde stejně jako o dva roky později při konání ME v Holandsku obsadili naši reprezentanti konečné 10 respektive 12 místo. Navzdory tomu se náš tým začal projevovat konkurence schopněji, což lze přičíst získaným zkušenostem a také investicí do lepšího hráčského vybavení – vozíků. Přesto účast na ME v roce 2007 ve Finsku dopadla prakticky obdobně a naši hráči obsadili předposlední místo, to když si v boji o konečné umístění poradili s výběrem Irské Republiky. Následovalo světlejší období i přesto, že svaz ragby vozíčkářů nemohl čerpat peníze ze státních prostředků (viz spor ČSTPS vs. ČATHS) a musel se spolehnout na podporu z komerční sféry. Důsledkem bylo omezené 9

množství zahraničních turnajů potřebných po zlepšení herní stránky a reprezentace se musela také omezit v počtu členů reprezentační výpravy. Rok 2008 přinesl doposavad nejlepší umístění na světovém žebříčku mezinárodní federace IWRF, naše reprezentace vyčnívala na 16. pozici z celkového počtu 23 zemí. V roce 2009 probíhala kvalifikace na nadcházející ME pořádané v Dánsku. Po dvou přesvědčivých výhrách nad týmem Francie si Česká republika zajistila účast na finálovém turnaji. Na něm zopakovala svůj předchozí výsledek, když v boji o konečné 12. respektive 11. místo svedla vítězný boj s výběrem Holandska. Zaslouženě v zápase vyhrála v poměru 53:37. Finanční krize svazu vyvrcholila o dva roky později. Svaz bez podpory státu nebyl schopný vypravit reprezentační výběr na kvalifikační turnaj do Francie. Evropský šampionát ve švýcarském Notwillu byl po čtyřech letech bez české účasti. Je zarážející, že o tom rozhodl finanční stav na bankovním účtě a ne výkonnost na hřišti, tam kam každý sport patří. V součastnosti se představitelé svazu rozhodli jít vlastní cestou a budou se ucházet o pořádání kvalifikačního turnaje v roce 2013. Byla složena základní finanční kauce a v rukou mezinárodní federace IWRF teď leží konečné rozhodnutí. Pořádáním kvalifikačního turnaje by byla částečně řešena neutichající finanční situace. Vedle účasti na evropských šampionátech naše reprezentace během roku absolvuje několik kvalitně obsazených týmových turnajů. I zde platí, že jsou turnaje značně finančně náročné. Většinu prostředků si hradí sami hráči, i proto slovy prezidenta svazu Davida Lukeše je sport ragby vozíčkářů „pro bohaté“. Za těmito slovy hledejte značný cynický nádech. Ani reprezentační výkonost nezabránila Petru Stillerovi, aby ukončil hráčskou kariéru právě kvůli nedostatku financí. Z pravidelných turnajů, které reprezentační výběr ve většině případů absolvuje pod hlavičkou názvu jednoho z českých týmů Prague Robots nebo Sitting Eagles můžu jmenovat například Bern Best, Lowpoint tournaments v Polsku, Německu a jiné. Z českých turnajů mají největší zvuk akce pořádané v rámci turnaje Ostrava cup za účasti jednak českých, tak především předních polských týmů. Největším turnajem pořádaným u nás a druhým na území starého kontinentu je akce RUGBYMANIA mající za sebou v roce 2011 13. ročník. Každoročně se na něm schází evropská špička a hráči na hrací ploše sportovní haly v Nymburku mohou změřit síly s těmi nejlepšími. Svoje zastoupení na něm má i širší výběr reprezentace. Jedná se o nejlepší prověrku aktuální formy a porovnání celkové výkonnosti. Vedle účasti na jednotlivých turnajích je zvykem pořádání reprezentačních soustředění, uskutečňujících se zpravidla o jednom z víkendů před odjezdem na plánovanou akci. Za příznivých finančních podmínek, se občas podaří zrealizovat turnaj za účasti několika zemí. 10

Jako tomu bylo v roce 2008, kdy se naše reprezentace na pozvání Rakouského svazu zúčastnila turnaje, do kterého vedle zmíněných dvou zemí zasáhla ještě reprezentace Švýcarska. V prázdninovém čase se pod hlavičkou svazu uskutečňuje několikadenní soustředění pro všechny zájemce.

2.5 Pravidla hry Pravidla hry ragby vozíčkářů mají mnohé společné s hrou basketbalu pro vozíčkáře. Základ pravidel vychází právě z této hry. Co všechno mají společné a v čem se liší? Oba dva sporty by se mohly potkat na stejném místě. Ragby vozíčkářů přebralo rozměry hrací plochy, která je definovaná rozměry pro basketbal (28 m x 15 m), včetně metrové výjezdové plochy za postraní čárou. Stejně tak ragby vozíčkářů přebralo některé herní prvky zaměřené na čas (výjezd na útočnou polovinu soupeře do 12 vteřin, podmínka driblingu po 10 vteřinách, výhoz z brankové a postraní čáry do 10 vteřin atd.). Samotná pravidla hry ragby vozíčkářů se neustále vyvýjejí. Vycházejí z pravidel mezinárodní federace IWRF. Každý rok se obnovují a v platnosti od prvního dne následujícího roku. Pravidla se vydávají v několika světových jazycích (ENG, NJ, SPA). Úkolem každého svazu je přeložit daná pravidla do své řeči a řídit se jimi. Zpravidla tuto úlohu zastává hlavní rozhodčí, který vedle samotného překladu má za úkol interpretovat změny v pravidlech dalším rozhodčím a představitelům jednotlivých týmů. Hlavním rozhodčím u nás je Tomáš Drápek. Wheelchair rugby je hra pro 2 týmy, každý o čtyřech hráčích. Všichni hráči musí být na vozících a musí být klasifikováni podle platného klasifikačního systému. Pravidla vycházejí ze všeobecně platných pravidel mezinárodní federace IWRF. Hráči a rozhodčí „Každý tým je tvořen maximálně dvanácti hráči. Týmy mohou být míchány – muži a ženy mohou hrát společně v jednom týmu. Hra je řízena dvěma rozhodčími, kteří zajišťují regulérnost průběhu celého zápasu dle oficiálních pravidel schválených IWRF. Jim dále asistují stolkový rozhodčí: časoměřič, zapisovatel hry a zapisovatel trestů. Popřípadě ještě další rozhodčí z pozice technického komisaře dohlíží na práci stolkových rozhodčí“. (Drápek, 2013)

dvanáctičlenné týmy jsou k vidění zpravidla pouze u národních reprezentací, jenom málo týmů si může dovolit tak široko hráčskou základnu. Ke hře samotné si týmy vystačí 11

mnohdy i se svojí základní sestavou. To znamená, že během hry nejsou hráči vystřídáni. Počet 12 hráčů je zejména kvůli tomu, že jednotlivé týmy během hry mění taktiku, pro kterou potřebují různé typy hráčů. Herní regulace času hráčů „Vozíčkářské rugby se hraje na čtyři čtvrtiny po osmi minutách (čistého času). Přestávka po první a třetí čtvrtině je dvě minuty. Přestávka po druhé čtvrtině (polovina zápasu) je pět minut. Celý zápas tak trvá pro standardní hru přibližně hodinu a třicet minut“. (Drápek, 2013)

Osmiminutové rozvržení hrací doby není závazné, může dojít k situaci, kdy se kapitáni dvou mužstev domluví na zkráceném herním čase, trvající 6 minut – 1 čtvrtina. Dochází k tomu tak v případech, kdy výsledek utkání už nemá vliv na celkové pořadí nebo je potřeba, z důvodu časové tísně, zkrátit hrací dobu. „Na konci zápasu je tým s vyšším počtem gólů prohlášen za vítěze. Skončí-li hra na konci čtvrté čtvrtiny nerozhodně, musí se hrát prodloužení (3 minuty). Je-li skóre na konci prodloužení opět nerozhodné, musí se hrát další prodloužení, dokud jeden z týmu není na jeho konci ve vedení. Gól (jeden bod) je udělen, když hráč, který má míč v držení přejede brankovou čáru soupeře alespoň dvěma koly svého vozíku. Hráč musí mít kontrolu nad míčem“. (Drápek, 2013) Každý z vozíků má celkově 6 kol (4 malá, 2 velká). To znamená, že k udělení bodu (gólu) může dojít i v případech, když hráč přejede brankovou čáru pozpátku (zády k brankové čáře). „Míč může být držen v rukou, na klíně, nebo proti vozíku. Vhazování míče se používá ke znovuzahájení hry po jakémkoliv přerušení hry (např. po gólu, faulu, oddechovém čase aj.). Vhazující hráč zaujme pozici v místě vhazování (na koncové čáře po gólu, nebo na postraní čáře po jiném přerušení hry). Po hvizdu rozhodčího musí být míč vhozen rozehrávačem a musí se jej dotknout jakýkoliv hráč na hřišti do deseti sekund. Vhazující hráč nesmí vjet na hřiště před odehráním míče“. (Drápek, 2013)

12

Posouzení správnosti střelení branky je často problematické. Dochází k situacím, že hráč zpracovávající míč vjíždí za brankovou čáru a rozhodčí v jednom okamžiku musí posoudit zda kolečka vozíku nejsou za brankovou čarou dříve než zpracuje míč.

„Míč se stává živým, když rozhodčí zapíská na píšťalku. V momentě tečování míče hráčem na hřišti je spuštěn čas. Když opětovně rozhodčí zapíská na píšťalku (oznámení gólu nebo jiného přerušení) je čas zastaven a míč se stává mrtvým“. (Drápek, 2013) „Každý tým má šest oddechových časů, které si může vybrat kdykoliv během hry. Jsou k dispozici čtyři oddechové časy po třiceti sekundách a dva po šedesáti sekundách. Tým, který žádal o oddechový čas jej může předčasně ukončit“. (Drápek, 2013) Oddechový čas je součástí taktiky hry jednotlivých týmů, zpravidla si ho vybírají v momentě, kdy chtějí předejít ztrátě míče. Např. týmu dochází čas určený pro zakončení a proto si vezmou oddechový čas, což znamená že po jeho uplynutí mají čas pro zakončení obnovený. Oddechový čas si mohou vzít i hráči, kteří nemají v držení míč. Minutový oddechový čas je zpravidla určen pro trenéry, v rámci něho dochází k úpravám v taktice hry.

Hra s míčem „S míčem je povoleno hrát rukama, předloktím nebo jej vézt na klíně či na vozíku. Jeli míč převážen na klíně, musí být nejméně 75 % míče viditelných. Míč může být házen, kutálen, odbíjen, driblován nebo odrážen. Není povolené do míče kopat“. (Drápek, 2013) „Hráč má míč pod kontrolou, jestliže drží míč ve svých rukou nebo jej zadržuje ne klíně či proti jakékoliv části těla nebo vozíku. Tým má míč pod kontrolou, jestliže jeden z hráčů tohoto týmu jej má pod kontrolou. Kontrola nad míčem pokračuje, dokud jej do svého držení nezíská soupeř nebo se míč nestane mrtvým“.

Hráči pro hru někdy využívají pomůcku potřebnou pro udržení se ve vozíku, např. molitanové polštářky umístěné mezi koleny. V takovém případě rozhodčí dbají na to, aby hráči nezískali výhodu vzniklou tím způsobem, že jim míč v klíně lépe drží. (Drápek, 2013)

13

Přestupky „Trestem za přestupek je ztráta míče. Rozhodčí zastaví hru a míč je dán k dispozici druhému týmu ke vhazování. Hráč mající kontrolu nad míčem musí buď přihrát nebo driblovat nejméně 1 x každých deset sekund. Neprovede-li to, jedná se o přestupek 10 sekund dribling. (Drápek, 2013) „Hráč, jehož tým má míč pod kontrolou, nesmí zůstat v brankovišti soupeře déle než deset sekund. Pokud je v brankovišti déle, je potrestán za 10 sekund v brankovišti.“ (Drápek, 2013) „Tým mající v držení míč na své obranné polovině má dvanáct sekund na to, aby jejdostal na útočnou polovinu. Nedosáhne-li toho, jedná se o přestupek 12 sekund.“ (Drápek, 2013) „Tým, který má míč pod kontrolou na útočné polovině, jej nesmí vrátit na obrannou polovinu. Dojde-li k tomu, jedná se o přestupek Obranná polovina hřiště. K porušení tohoto pravidla dojde, jestliže hráč tohoto týmu byl poslední, kdo se dotkl míče před jeho návratem na obrannou polovinu. V případě, že poslední tečoval míč protihráč bude hra pokračovat“. (Drápek, 2013)

Fauly „Fauly mohou být způsobené oběma týmy. Existují čtyři typy faulů, a to prosté fauly, technické přestupky, úmyslný hrubý faul a diskvalifikující faul. Prosté fauly jsou následkem nepovolené akce, jež je následkem opravdové snahy hrát hru. Hráč, který je vyloučen za prostý faul může opustit trestnou lavici, jestliže dá soupeř gól. Jestliže je obranný faul spáchán, když je útočník mající pod kontrolou míč v pozici, kdy může skórovat, může rozhodčí udělit z penalty gól namísto vyloučení. V tomto případě, kdy je již vyloučený jiný hráč nemůže opustit trestnou lavici (jako v případě standardního skórování)“. (Drápek, 2013)

Udělení penalty gólu je pro oslabený tým velkou chybou. Jsou to situace, kterým zkušený tým umí předcházet. Soupeř získává dvojí výhodu, vstřelí branku a stále může hrát ve výhodě jednoho hráče navíc. K takovým situacím dochází zejména při porušení těchto 14

pravidel: čtyři hráči v brankovišti, tam a zpět (viz přestupky). Současně mohou být vyloučeni až tři hráči týmu. „Hráči majícímu v držení míč není povoleno opustit hřiště přes brankovou čáru a vrátit se do hřiště, aniž by skóroval. Přestupek Ven a dovnitř obvykle nastane, když se hráč dostane jedním kolem přes brankovou čáru a pak se vrátí do hřiště. Ne víc jak tři hráči z bránícího týmu mohou být ve vlastním brankovišti, když má míč pod kontrolou protihráč. Za faul Čtyři v brankovišti je potrestán poslední čtvrtý obránce, který vjel do brankoviště“. (Drápek, 2013) K porušení pravidla „Ven a dovnitř“ dochází v situaci, kdy hráč nevjíždí do brankoviště přímo, ale třeba bokem vozíku. Stává se, že soupeř stihne zablokovat protihráče v momentě, kdy přejel brankovou čáru jedním kolečkem a ve snaze se odpoutat, udělá pohyb zpět, v tom momentě dochází k porušení pravidla. Porušení pravidla „čtyři v brankovišti“ vychází z obranného postavení týmu, kdy tři hráči týmu jsou rozmístěny v brankovišti vymezené rozměry 7 metrů (délka) a 2 metry (šířka). Čtvrtý hráč musí být mimo vymezené území. Stává se, že soupeř využije nepozornosti hráče, který je až příliš blízko vymezené čáry a soupeře nárazem do brankoviště dostane. Tím dochází k porušení pravidla. „Faul Držení je spáchán v případě uchopení nebo držení soupeře za jeho tělo či vozík a také v případě pádu na protihráče z jakéhokoliv důvodu. Jakýkoliv hráč nesmí úmyslně opustit hřiště proto, aby získal jakoukoliv výhodu. Následkem je trest za faul Opuštění hřiště. Hráč bez míče však může opustit hřiště, aby se vyhnul zranění sebe nebo jiných hráčů, nicméně návratem do hřiště také nemůže získat žádnou výhodu“. (Drápek, 2013) Držením se v poslední době snaží předcházet nové pravidlo předepisující, že se z vozíku musí odstranit „držadlo“ ze zad vozíku. To bylo hlavní příčinou držení soupeře. V ragby vozíčkářů není možné vyjet za brankovou čáru ve snaze obejít soupeře (jako tomu je třeba při fotbale). Každý hráč se musí vrátit na hřiště místem, kterým hrací plochu opustil. Může se totiž stát, že soupeř zablokuje svého protihráče ihned po rozehrání např. autu, takový hráč nemá šanci vyjet z rohu. V takových situacích se rozehrávky ujímají obranní hráči, aby jejich útočící spoluhráči byli ve hře.

15

„Dojde-li ke kontaktu se soupeřem, není hráči povoleno v pokračování používání síly na zadních kolech přechmatáváním rukou tak, aby dostal soupeře do nelegální pozice (aut, brankoviště, branková čára, středová čára). Tímto způsobem také nemůže hráč pomáhat spoluhráči k tomu, aby skóroval. Tyto snahy jsou označené za Strkání“. (Drápek, 2013) Ke „Strkání“ dochází zejména ve chvíli, kdy je spoluhráč zablokován soupeřem a nemůže se dostat z jeho sevření. Jedinou možností, jak mu spoluhráč může pomoci je vymknout ho tím způsobem, že do něj narazí. Samotný hráč se může snažit „rozhoupat vozík, když mu to jeho zdravotní stav dovolí. Nedovolené použití rukou – hráč nesmí používat své ruce nebo paže k úmyslnému nebo zvýhodňujícímu kontaktu se soupeřem.

Možná nejvíce problematická situace pro posouzení rozhodčím. Každý rozhodčí používá „vlastní metr“. Rozptyl v posouzení toho, jestli se jedná o faul či ne je poměrně velký. Každý tým by se tomu měl přizpůsobit. K porušení pravidla dochází zejména v případech, kdy se soupeř snaží získat míč. V případech, kdy ho hráč má umístěný v klíně, je potřeba, aby si ho dostačně přikryl, v jiném případě dá soupeři možnost ho vystrčit ven. Kontaktem se myslí samotný dotyk se soupeřovou končetinou. Nemůže tak dojít k běžnému „přetahovaní“ o míč. „Hráči není povoleno kontaktovat soupeře v jakémkoliv bodě za osou zadních kol tak, aby způsobil otočení vozíku v jakékoliv rovině. V případě, že takto ohrozí soupeře bude potrestán za faul Otočení“. (Drápek, 2013) K porušení pravidla „Otočení“ dochází zejména ve chvíli, kdy se hráč snaží dostihnout unikajícího protihráče a nemá sílu ani čas, aby se dostal na úroveň jeho vozíku, proto se ho snaží zablokovat tím způsobem, že zajede vlastním vozíkem do jeho kol. K takovému přestupku dochází poměrně často. „Žádnému hráči, s výjimkou vhazujícího, není povoleno vstoupit do oblasti o poloměru jednoho metru od místa vhazování. Vhazující hráč musí mít volný prostor, aby se mohl vrátit zpět do hřiště. Porušení je hodnoceno jako Pravidlo 1 metru“. (Drápek, 2013)

16

I přestože je hráči umožněna jednometrová výjezdová plocha, velmi často se stává, že takový hráč je zablokován. Zejména v situacích, kdy vyjíždí z autové čáry, kde nemá takový prostorový rozsah. Většinou si na něj počká soupeř s obranným vozíkem nebo dokonce dva protihráči, to podle toho, jak kvalitního hráče se rozhodnou blokovat. „Následující aktivity jsou obvykle potrestány technickým přestupkem: • Používat nezdvořilé nebo urážlivé výrazy vůči ostatním. • Zdržovat bezdůvodně hru. • Bránit rozehrávači v úplném návratu na hřiště po vhazování. • Zdržovat odchod na trestnou lavici po nařízení rozhodčím. • Užívat při hře ilegální vozík. • Používat neospravedlnitelnou omluvu, aby dosáhl přerušení hry, například podáním triviální žádosti o technický oddechový čas. • Hrát s vyšším bodovým součtem klasifikace hráčů než je maximálně povoleno“. (Drápek, 2013) „Trestem za technický přestupek pro obviněného hráče je jedna minuta vyloučení. Trestem za technický přestupek, který je udělen osazenstvu lavičky zahrnující i trenéra, pomocníky nebo náhradníky je jedna minuta vyloučení, kterou si odsedí hráč na hřišti vybraný trenérem týmu“. (Drápek, 2013)

2.6 Zdravotní klasifikace Quadrugby mohou hrát lidé se současným postižením dolních i horních končetin. Základní podmínkou účasti ve hře u lidí po úrazech krční páteře je postižení alespoň 3 končetin, u hráčů s ostatními diagnozami (DMO, myopatie apod.) je podmínkou postižení všech 4 končetin. Klasifikační komise musí být tvořena nejméně 3 lidmi, je-li jich méně obdrží hráč tzv. dočasnou klasifikaci. Na mezinárodním turnaji získá hráč mezinárodní klasifikaci, je-li po dobu 4 let klasifikován stále stejně, obdrží trvalou klasifikaci. V případě nemoci, nového zranění, které mění jeho schopnost hry je možné zažádat o překlasifikováni.

Zdravotní klasifikace a následné bodové hodnocení je velmi důležité. Od bodového hodnocení se odvíjí hráčova role na hřišti. Na základě ní se od hráče očekávají určité 17

dovednosti a schopnosti. Čím vyšší bodové hodnocení, tím větší nároky na práci s míčem a obratnosti na vozíku. Každý tým může mít na hřišti v jeden moment hráče tvořící maximálně 8 bodů. Což nabízí ke hře více variant. Například může dojít k rovnoměrnému bodovému rozložení, kde všichni 4 hráči na hřišti mají 2.0 bodu nebo jsou dva vysoko bodoví hráči za 3.5 bodu a dva nízko bodoví hráči 0.5 bodu. Od toho se pak odvíjí taktika hry. Stává se, že týmy nemají vhodné a silné rozložení bodového hodnocení, proto nenaplní maximální bodovou kvótu. Bodové rozložení se zpravidla pohybuje od 6.0 bodu do 8.0 bodu. V případě, že za tým nastoupí žena, tak její tým dostává navíc k dispozici 0,5 bodu. V ČR je problém s počtem kvalitních vysoko bodových hráčů od 3.0 bodu do 3.5 bodu. Takové bodové ohodnocení získávají hráči s amputací končetin. U nás žádný takový hráč nenastupuje. Máme silnou základnu u hráčů s 0.5 bodu a také dost kvalitních hráčů s bodovým hodnocením 2.0 – 2.5 bodu.

Dle výsledků testů se hráčům nakonec přidělí bodové hodnocení v rozmezí 0.5-3.5 bodů. „Pro hráče 0.5 je typická malá svalová síla ve všech svalech zejména pletence pažního, biceps však může mít silný, svalová síla ruky je nulová- občas naznačena extenze zápěstí. Ke své hře používají obranný typ vozíku s pogumovanými obručemi hnacích kol a jsou většinou usazeni níže. Jejich úloha ve hře je čistě defenzivní“. (Drápek, 2013) „U hráčů bodovaných 1.0 se objevuje o něco větší síla pletence ramenního, biceps má plnou sílu, a o něco silnější je pektorální sval, ruka velmi slabá. Většinou používají opět obranné vozíky s pogumovanými obručemi. Jsou schopni lépe hodit míč. Jejich úloha býva také z pravidla defenzivní“. (Drápek, 2013) „U 1.5 bod. hráče je lehce oslaben triceps a skoro plná síla extenze zápěstí. Hráč může ke hře používat jak obranný, tak útočný typ vozíku, dle jeho zaměření“. „2.0 bod. hráč má plnou sílu v ramenním pletenci, lehce oslab. svaly zápěstí a prsty do 2 dle ST. Jde o útočníky. Občas hráči využívají tzv. poloútočné vozíky“. (Drápek, 2013) „U 2.5-3.5 bod. hráčů je patrné zejména oslabení prstů , jejich roztahování a přitahování, ohýbání s natahování je poloviční silou než norma, nejsilnější je palec. Hráči s 18

touto klasifikací jsou většinou předurčeny ke hře s míčem. Mají velmi dobré hody a dokáží zpracovat i míče pro jiné hráče ztracené“. (Drápek, 2013)

2.7 Materiální vybavení 2.7.1 Hráčská výstroj Vybavení pro ragby vozíčkářů je velmi nákladné. Základním vybavením je ragbyový vozík. Ragbyový vozík je vedle břišního pásu vybavení, bez kterého nesmí hráč zasáhnout do hry. Soupiska nejběžněji používaných věcí:

Břišní pás

Nezbytná pomůcka při hře ragby vozíčkářů. Břišní pás slouží k upevnění hráče k vozíku. Proto, aby mohl sedět vzpřímeně a při nárazech se ve vozíku udržel. Při překlopení hráče umožňuje pás hráči padat ve statické poloze a díky tomu se úspěšně předchází jakýmkoli vážným úrazům. Břišní pás je vyroben ze silného textilu, bez odpružení. Upíná se zpravidla na čtyři suché zipy. Hráči se zdravým a funkčním pasem břišní pás často nepotřebují.

Pásky na nohy

Stejně jako břišní pás, tak i pásky na nohy slouží k připevnění k vozíku. Použití pásku slouží hráčům neužívající břišní pás k tomu, aby při silnějším náraze zůstali ve vozíku. Pásky bývají s obdobného materiálu jako břišní pásy.

Galusky a duše Vybavení vyžadující častou obměnu. Kola vozíku jsou vystaveny častým nárazům, proto se běžně stává, že podlehnou tlaku a jednoduše prasknou. Lepení je v tomto případě marné, protože opětovné nafouknutí nevydrží potřebný tlak. Rozdíl mezi galuskou a duší je kromě rozdílu tlaku také v ceně. Galuska je přibližně desetkrát dražší, její výhoda však tkví ve větší odolnosti materiálu.

19

2.7.2 Ragbyový vozík Ragbyový vozík je základním stavebním kamenem pro hru. Není možné ho nahradit jiným druhem vozíku a pro každého hráče je vozík specifickým vybavením. Každý takový vozík je individuálně zaměřován dle potřeb konkrétního hráče. Díky těžkému zdravotnímu omezení je nutné zaměření sedáku a velikost zad, aby se ve vozíku každý hráč cítil co nejpohodlněji. Snadno totiž může dojít ke zdravotním komplikacím. Při špatném zaměření nebo při vypůjčení vozíku od jiného hráče dochází k tomu, že hráč může mít nepříjemné křeče v nohou, ramenou či zádech. Dlouhodobě je tento problém nepřípustný. Výroba vozíků probíhá jednorázově. To se potom projevuje do samotné ceny. Vozík je také přirozeně opotřebováván, zdaleka proto nestačí zakoupení jednoho vozíku na celou třeba i desetiletou kariéru. Při běžném ligovém a reprezentačním vytížení takový vozík vystačí na tři až pět sezón. Základním materiálem je hliník, který je svařován a tvoří základní kostru vozíku. Dále je to pevný textilní materál, tvořící sedák vozíku a jeho záda. Zbývající části jsou oplechovaná kola s galuskami popřípadě kola krytá plastovým krytem a gumovými obručemi. Každý vozík je vybaven šesti kolečky (dvě malá vepředu, dvě vzadu a hlavní veprostřed). Níže uvedené vozíky jsou rozčleněné na dva základní typy. Obranný vozík je určen pro hráče se závažnějším handicapem mající horší koordinaci a větší svalovou dystrofii. Útočné vozíky potom vyhledávají hráči s dostatečně zachovalou svalovou funkcí.

Obranný vozík Jak je zřejmé pro obranný vozík (obrázek č. 2) je typická „radlice“, která hráčům slouží jako pomůcka pro zachycování soupeřova vozíku, respektive jejich kol. Další typickou součástí vozíků jsou obruče pro lepší obsluhu vozíku. Obranné vozíky jsou určeny výhradně pro defenzivní činnost. Hráči obsluhující tento typ vozíku příliš nepracují s míčem, ale snaží se maximálně využít radlici pro zpomalení pohybu soupeře.

20

Obrázek 1 Ragbyový vozík s obrannou radlicí (zdroj: autor)

Útočný vozík Druhý typ vozíku (obrázek č. 8) je stavěný na obratnosti a rychlosti. Radlice vozíku by se stala překážkou a byla by na obtíž. Hráči v útočném vozíku jsou totiž zvyklí neustále měnit směr pohybu, jsou zvyklí podstupovat slalomové pojetí hry. Základním předpokladem proto zůstává, co nejkratší, nejužší a nejlehčí typ konstrukce. Další překážkou by byla i kola s obručemi, typické pro obranné vozíky. Soupeři by díky tomu mohli vozíky snadněji brzdit a otáčet proti ose pohybu. Hráči je nepotřebují díky svému lepšímu zdravotnímu stavu. Samotný záběr do kol je také plynulejší, hráči mohou nabrat lepší rychlost.

Je možná i kombinace obou vozíků. Jsou hráči, kteří mají vedle útočných úkolů také obranné povinnosti, proto si na svůj vozík umísťují krátkou radličku. Z pohledu zdravotní klasifikace (viz výše) se jedná o hráče s bodovým ohodnocením 1.5 až 2,5 bodu.

Obrázek 2 Útoční ragbyový vozík (OTTOBOCK, 2013)

21

2.7.3 Ostatní vybavení Míč – míč určený pro hru ragby vozíčkářů má svojí podobou nejblíže k tomu volejbalovému. Na rozdíl od běžného ragby se neužívá jeho „šišatá“ podoba, ale míč je kulatý. Jeho barva bílá. Jeho základní odlišností zůstává povrch, který je od běžných volejbalových míčů hrubší, pro jeho lepší uchycení. Hmotnost a rozměry zůstávají standardně volejbalové.

Kužele - na každém konci hřiště jsou v brankovišti dva kužele, každý z nich musí být zakončen obdélníkovou či čtvercovou formou o velikosti a průměru jednoho velkého kola. Pásky – většina hracích ploch, na které se ragby vozíčkářů uskutečňuje, nemá potřebné rozměry pro hru, proto je obvyklé „lajnování.“ Většinou se spotřebovává tak 40 metrů pásek. Záleží na konkrétní hrací ploše. Časomíra – nezbytná součást hry. Pro ragby vozíčkářů se používá obdobná časomíra jako pro basketbal. U stolku rozhodčích je hlavní časomíra, na které je k vidění odehraná část, perioda hry a průběžný stav. Na konci hřiště jsou umístěny tabule s časem pro jednotlivá útočná zakončení.

22

3 ORGANIZAČNÍ STRUKTURA, FINANCOVÁNÍ „Organizovaný sport pro osoby s TP se v počátcích rozvíjel pouze v rehabilitačních ústavech pro osoby s míšní lézí (např. Stoke Mandeville, Kladruby). V roce 1960 mezinárodní federace válečných veteránů (International War Veterans Federation) založila mezinárodní sportovní organizaci pro postižené (International sport Organisation for the Disabled), která původně měla zastřešovat sportovce s amputacemi, zrakovým postižením a poraněním míchy (S.E.A., 1996). V roce 1968 byla založena mezinárodní společnost pro cerebrální parézu, kter měla velký vliv na vytvoření sportovní organizace CP-ISRA (S.E.A. 1996). Tato organizace si klade za úkol přivést ke sportu, co nejvíce osob s DMO. Sportovci s centrálními poruchami hybnosti jsou účastníky paralympijských her od roku 1980“ (Janečka, 2012, 16). Následoval vznik dalších organizací zastřešující sportovce s různým typem postižení. Zastřešující organizací se stal Mezinárodní Paralympijský výbor (IPC).

3.1 Charakteristika vybraných organizací IPC (International Paralympic Committiee)

Mezinárodní organizace IPC byla založena dne 22. září 1989 v Düsseldorfu v Německu. Její hlavní iniciativou bylo zaštitovat veškeré organizace zastupující sportovce s různým druhem postižení, jako jsou sportovci se zrakovým, mentálním, spastickým a tělesným postižením. Hlavní činností je příprava Paralympijských her probíhající „bok-po boku“ s běžnými Olympijskými hrami. Což je hlavní myšlenka paralympijských her: rovnost všech sportovců. Stejně jako Olympijské hry mají i Paralympijské svoji zimní a letní podobu. Na letní paralympiádě mohou sportovci soutěžit ve 23 disciplínách a na zimních hrách čeká na sportovce 5 disciplín. Členem IPC je každá ze zemí, která chce mít právo účasti na olympijských hrách. K dnešnímu dni má organizace zastoupení v 177 zemích světa, včetně naší České republiky. Vedle toho má IPC pod sebou vybrané nadnárodní sportovní federace jako jsou „IPC ATHLETICS“ (atletika), „IPC SLEDGE HOCKEY“ (sledge hokej), „IPC SWIMMING“ (plavání) a jiné. Každá z nadnárodních sportovních federací, ať už zřízené IPC nebo samostatně (jako tomu je u quadrugby) připravuje pro své členy turnaje vedoucí ke splňování podmínek nutných k účasti na Olympijských hrách. Výkonným ředitelem IPC je Xavier Gonzalez. 23

ČESKÝ PARALYMPIJSKÝ VÝBOR (CZECH PARALYMPIC COMMITIEE)

Z iniciativy Mezinárodního paralympijského výboru byl po dohodě národních svazů zdravotně postižených sportovců dne 26. ledna 1994 založen Český paralympijský výbor jako paralelní organizace vůči Českému olympijskému výboru. Český paralympijský výbor ovlivňuje prostřednictvím sdružených svazů přípravu sportovců na vrcholné světové soutěže. Jedním z hlavních úkolů Českého paralympijského výboru je zabezpečení důstojné reprezentace České republiky na letních i zimních Paralympiádách, Deaflympiádách (pro neslyšící) a Global Games (pro intelektově znevýhodněné). Český paralympijský výbor, jako člen Mezinárodního paralympijského výboru, sdružuje jednotlivé svazy postižených sportovců. Zástupci (zpravidla předsedové) jednotlivých svazů tvoří výkonné grémium Českého paralympijského výboru. Předsedou výboru je Vojtěch Volejník. Pro představu udávám medailovou úspěšnost našich reprezentantů z posledních čtyř letních Olympiád (tabulka č. 1) Tabulka č. 1. Medailová úspěšnost sportovců ČR na Olympijských hrách ZLATO

STŘÍBRO

BRONZ

ŽEBŘÍČEK ZEMÍ

SYDNEY 2000

15

15

13

11. ze 122.

ATHÉNY 2004

16

8

7

12. ze 135.

PEKING 2008

6

3

18

16. ze 146.

LONDÝN 2012

1

6

4

42. ze 164.

3.2 ČATHS VS. ČSTPS Spor mezi Českou Asociací Tělesně Handicapovaných Sportovců a Českým Svazem Tělesně Postižených Sportovců je považován za nejzávažnější spor sportovních svazů věnující se činnosti osob se zdravotním handicapem v naší polistopadové historii. Zapříčinil nemožnost účasti na světových turnajích a Olympijských hrách spoustě talentovaným sportovců a byl důsledkem konce sportovní kariéry spoustě z nich. Tento stav trvá již řadu let a teprve v loňském roce se pokročilo v jednání dále a sportovci tak mohli startovat na Olympijských hrách v Londýně.

24

Podle představitelů ČSTPS celý spor začal na základě toho, že v roce 2004 chtěli někteří její členové jednat o vlastní transformaci v otevřené občanské sdružení s valnou hromadou, volbami a auditem účetnictví. Jinak slovy Jana Nevrkly jsou připraveni vystoupit z Českého Paralympijského výboru. Tohoto nezávazného postoje, který plnil funkci pouhého podkladu pro další jednání, zneužil člen výkonného výboru Českého Paralympijského výboru František Janouch (jako tehdejší předseda Spastic Handicap, o. s.). Svolal totiž výkonné grémium ČPV, kde její členové bez přítomnosti představitelů ČSTPS vyloučili organizaci ze struktury ČPV. Což se může ve skutečnosti stát pouze na základě podané žádosti, což nikdy představitelé ČSTPS neučinili. Jak už je dnes známo, tak tenhle krok byl soudem označen za protiprávní a podle konečného rozsudku z roku 2010 organizace ČSTPS je právoplatným členem Českého Paralympijského Výboru a nikdy z jeho struktur nevystoupila. Jenže ještě v roce 2004 představitelé v čele s bývalým předsedou ČSTPS L. Šnajdrem založili novou uměle vytvořenou organizaci, zmiňovanou Českou Asociaci Tělesně Handicapovaných Sportovců, jenž byla vzápětí přijata jako člen Českého Paralympijského Výboru. V tomto momentu tu tedy začali existovat dvě organizace, což se neslučuje s podmínkami IPC (International Paralympic Committiee), podle níž může existovat pouze jedna organizace stejné struktury. Z toho plynul závažný problém pro sportovce z ČSTPS, kteří se tak nemohli zúčastňovat vrcholných sportovních akcí. Někteří z nich volili přechod do druhého svazu, aby tak zachránili svoji kariéru a mohla jim být zároveň dopřána finanční podpora. Vyloučení z ČPV znamenalo zastavení finanční podpory plynoucí z rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy respektive Unie zdravotně postižených sportovců. Pro spoustu organizací to znamená existenční problémy a závislost na jiných dotačních programech a podpory ze soukromého sektoru. ČPV nerespektuje soudní rozhodnutí a nepřiznává ČSTPS nárok na finanční prostředky, obhajující se zásahem soudu do spolkové autonomie a o tom, že nelze spolkům nařizovat, s kým se mají sdružovat. Spor došel až tak daleko, žr předseda IPC Xavier González, který začátkem loňského roku na základě nelegálního jednání ČATHS, pozastavil členství ČPV v IPC. Všechny organizace, jak ČPV, ČAHST a ČPSTPS, měli dané ultimátum pro vyřešení sporu vedoucím k obnově zájmu činnosti všech sportovců. V jiném případě, by to znamenalo stopku všem českým sportovcům na Olympijských hrách v Londýně.

25

Po několikerém pokusu o smír všechny tři organizace podepsaly „Memorandum porozumění“, jehož hlavním příslibem je náprava neurovnaných vztahů a součinnost obou organizací.

3.3 Český Ragbyový Svaz Vozíčkářů Český ragbyový svaz byl založen v roce 2000 a jejím předsedou se stal David Lukeš, který tuto funkci zastává dodnes. ČRSV má sídlo v Praze, kde sídlí největší hráčská základna u nás (přibližně 20 hráčů). Mezi poslání a cíle patří: “Především vytváření podmínek a všestranná péče o rozvoj ragby na vozíčku a ochrana práv a oprávněných zájmů jeho členů v souvislosti s jejich činností v rámci ČRSV. K naplnění tohoto poslání vyvíjí činnost v hájení zájmů vůči státu, úřadům, jakož i ostatním právnickým a fyzickým osobám, potom také podporuje zájmy členů týkající se jejich činnosti v ČRSV, organizuje státní reprezentaci České republiky a zastupuje české ragby na vozíčku v rámci mezinárodních vztahů, pořádá ragbyové vozíčkářské události ve své působnosti a k tomu vydává termínové listiny a další činnosti plynoucí ze stanov“.

3.3.1 Financování svazu Podpora státu S podporou státního příspěvku ze zřejmých důvodů už delší dobu svaz počítat nemůže (viz Kapitola ČATHS vs. ČSTPS). To bezpochyby brání rozvoji sportu u nás a vzhledem k naročným finančním podmínkám nedává dobré vyhlídky do budoucna. První věcí k nápravě současného stavu je definitivní řešení problému mezi Českou Asociací Tělesně handicapovaných a Českého svazu tělesně postižených sportovců. V případě, že oprávněnou existenci přizná i Český paralympijský výbor, tak by nemělo už nic bránit obnově státních finančních prostředků. Stát by se zároveň měl začít chovat solidárněji a prostředky by měl směřovat adresněji, bez předchozího přerozdělování, jako tomu je doteď Je potřeba si uvědomit a umět rozeznat činnost směřovanou na volnočasovou aktivitu a činnost profesionálního sportovce s opravdovými sportovními ambicemi. Každý takový sportovec by měl dostat možnost seberealizace a na základě uspokojivých výsledků by měl být dostatečně finančně zabezpečen, pro schopnost se tímto způsobem finančně zabezpečit. Je otázkou do jaké míry sport handicapových sportovců ovlivní skutečnost vycházející z nového loterijního 26

zákona a to že povinné odvádění prostředku na sportovní činnost, je nahrazeno povinností odvést tyto finanční prostředky přímo městům a obcím. V otázce podpory výkonnostních sportovců je na místě se bavit o možnosti tvorby státních příspěvků přes úřad práce vytvořením chráněného místa. Je to možná činnost, jak pomoci zlepšit sociální postavení daného sportovce ve společnosti, poskytnutím možnosti provádět smysluplnou činnost. Spousta sportovců s handicapem má stejně problém s pracovním uplatněním a těžko si umět představit, že o handicapované sportovce je takový mediální zájem znamenající příliv sponzorů. Pořád zde platí, že aktivní přístup k životu znamená pro sportovce s handicapem dvojí přínos. Jedna zdravotní, tak i sociální.

Dotační programy Jedna z dalších alternativ, jak financovat sportovní činnost ragby vozíčkářů. Možnost, která je pro svaz mnohem dostupnější. Dotační programy vedle samotných měst a obcí vypisují firmy mající pro tyto účely vytvořeny různé operační programy. Podpora je většinou mířena na konkrétní akci, v našem případě ligové kolo případně různá soustředění. Dotační podpora míří z měst a obcí, kde se daná akce uskutečňuje, jako tomu jsou například statutární města Praha, Brno, Ostrava. V operačních programech se klubům daří uspět zejména v rámci Nadace Vodafone, od které v posledních letech získali výraznou podporu. Dále jsou námi bohatě využívané programy Konto bariéry 77 zaměřené na podporu na sportovní vybavení. Dotační programy mají značnou výhodu v tom, že jsou mířeny adresněji a je pro ně vytvořena jasnější regulace podle směrodatného zadání, kdo má šanci uspět, za jakých podmínek. Díky charakteru takovéto sportovní činnosti je velká šance uspět při programech zohledňující určité znevýhodnění dané skupiny. Náklady na činnost „Náš sport byl dotován z rozpočtu MŠMT částkou kolem 250 tisíc korun ročně a to při poloviční členské základně než máme teď. Tedy krát 6 je to cca 1,5 miliónu Kč, což je mimochodem rozpočet českého quadrugby na jeden rok při konání mistrovství Evropy (velkou část ale činí turnaj HARTMANN RUGBYMANIA, jež je 3 největší turnaj quadrugby v Evropě). Nicméně náklad na českou ligu bez cestovních náhrad je asi 300 tisíc korun. Tento náklad se snaží každý klub uhradit sám z vlastních zdrojů. Z ligy se pak tvoří reprezentace podle výkonosti jednotlivých sportovců. Nejvýznamnější partner reprezentace kryje 27

maximálně pětinu celkových nákladů. Klubové turnaje mimo reprezentaci nejsou z ČRSV podporovány vůbec“. (Lukeš 2012) Autor Lukeš (2012) dále uvádí stručný přehled let: 2006 „Zastaveno financování z ČSTPS, Komerční banka vstupuje jako partner reprezentace ČRSV, ČPV odmítá pomoci reprezentaci s výjezdem na ME 2007, letní soustředění Šumava za podpory místních obyvatel, týmy nesou náklady ligy, každý tým organizuje jedno kolo ligy“. (Lukeš 2012) 2007 „Účast na ME 2007, 11. místo z 12 zemí, 16 místo v žebříčku, český tým Prague Robots 2. na největším turnaji na světě – Bernd Best Turnier v Advanced League, 4. místo na HARTMANN RUGBYMANII, ME zaplaceno díky darům od fyzických osob – rodin a přátel hráčů a díky podpoře z České ragbyové unie, poslední příspěvek z rozpočtu ČRSV na vybavení (pro orientaci – vozík na ragby – 120 – 250 tisíc korun), letní soustředění Nymburk za podpory Vodafone“. (Lukeš 2012) 2008 „Liga se rozrůstá na 4 týmy, většina týmů přestává hradit cestovní náhrady, ČRSV nehradí cestovné na zahraniční turnaje vůbec, náklady nesou sportovci, i přes to se účastní BBT (dva týmy) a získává 4. místo s týmem Prague Robots v Professional league. V tomto roce stálo ragby reprezentanta z osobních zdrojů cca 40 tisíc korun, „běžného“ sportovce pak 10 tisíc korun“. (Lukeš 2012) 2009 „Kvalifikace na ME zaplacena díky participaci Prague Robots a SK Ostrava – oba po 35 tisících korun na zakoupení letenek, po úspěšné kvalifikaci bylo potřeba zaplatit samotné mistrovství Evropy – cca 500 tis. Kč, příspěvky reprezentantů a klubů podle obsazení hráčů v reprezentaci. V tomto roce stál sport reprezentanta 60 tisíc korun a ne reprezentanta 15 tisíc korun. Navíc osamostatnění IWRF a nově vzniklá povinnost platit členské příspěvky 1500 USD. ČR pomáhá na vlastní náklady rozvoji sportu v Maďarsku a účastní se jejich prvního 28

kempu. Na Amsterdam Cupu končí tým Prague Robots 4. a na ME 2009 11. A na HARTMANN RUGBYMANII 4“. (Lukeš 2012) 2010 „Po ME 2009 ČSRSV doplácí své závazky a posílá reprezentaci na další přípravné turnaje, bez několika reprezentantů, kteří již dál neunesou finanční náročnost sportu a tak se objevuje první propad. Náklad pro reprezentanta v tomto roce klesnul na 50 tisíc korun a nereprezentant stejných 15 tisíc korun. Uspořádáno soustředění v Trutnově za podpory místních podnikatelů a ČRSV rozšířila své působení do Brna, ve Švýcarsku reprezentace skončila na 7. místě z 8 zemí, což považujeme za zklamání“. (Lukeš 2012) 2011 „Zaplacena registrace na kvalifikaci na ME 2011, ale po neúspěšném shánění financí musela ČR odříci účast na kvalifikačním turnaji, čímž přišla i o ME. To vše znamenalo propad ve světovém žebříčku o 7 míst, což je historicky největší propad ze států umístěných v žebříčku, znamená to nelichotivé 23. místo z 26 zemí, výsledky BBT a HARTMANN RUGBYMANIE byly také nejhorší za poslední dobu, náklad reprezentanta 75 tisíc korun a nereprezentanta 20 tisíc korun. Do ligy přibyl pátý tým a v Otrokovicích bylo zorganizováno letní soustředění bez podpory místních organizací, náklady nesli sportovci a ČRSV“. (Lukeš 2012) Při pomyšlení na to, že se jedná o prostředky vynaložené pouze za účelem podpory vlastní aktivní činnosti, za účelem vlastní seberealizace, je celková podpora velmi zarážející až frustrující. Bezpochyby je další řada sportů potřebující velké množství finančních prostředků vedoucích k tomu, že spousta sportovců nakonec zvolí jinou sportovní alternativu. Už taková nutnost je samozřejmě špatná a nežádoucí. Význam sportu má být založen na snaze vedení k aktivnímu způsobu života. Vraťme se k ragby vozíčkářů a sportu handicapovaných jako takovému. Ten totiž plní funkci, sociální a zejména rehabilitační. Žádný handicapovaný sportovec nemůže dosáhnout takové popularity a finančních prostředků jako zdravý stejně úspěšný sportovec. Příkladem je samotný mediální zájem o sport handicapovaných a zdravých jedinců. Z toho všeho vyplívá, že dostupnost prostředků na pokrytí vlastního vybavení je poměrně malá. Dalším výrazným rozdílem je možnost sportovního uplatnění u zdravých sportovců a jedinců se zdravotním 29

postižením. Když budeme takové uplatnění hledat pouze u tzv. kvadruplegiků, tak přijdeme na to, že z kolektivních sportů se mohou věnovat právě pouze tomu jedinému – ragby vozíčkářů. Už jen z tohoto důvodu, by pro ně neměla být brzda ve finančních prostředích. Měl by zde být prioritní morální appel. Tím samozřejmě není myšleno to, že každý handicapovaný sportovec, rozhodnutý proto, že se bude věnovat ragby vozíčkářů má mít ihned zajištěný ragbyový vozík v hodnotě okolo 100 tisíc korun. Takovou možnost by měl mít pouze v případě, že se mu bude dostatečně aktivně věnovat, což se bude odrážet i na samotných výsledcích. Hlavní myšlenka však tkví v tom, že ragby vozíčkářů a sport handicapovaných by něměl být v zajetí finanční nedostupností a touha po vlastní seberealizaci by měla upřednostněna před finanční návratností.

30

PRAKTICKÁ ČÁST 3 RAGBY NA VOZÍKU A OSOBA S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM 3.1 Hlavní cíl a dílčí cíle průzkumu Hlavním cílem je zmapovat postavení hry ragby na vozíku v České republice z pohledu osob s tělesným postižením.

Dílčí cíle: · Zjistit kolik vlastních finančních prostředků investovali osoby s tělesným postižením do hry ragby na vozíku. · Zjistit, jakou formou se o hře ragby vozíčkářů dozvěděli. · Zjistit kolik času věnují ragby vozíčkářů. · Zjistit jaké jsou jejich sportovní ambice. · Zjistit jejich vlastní sportovní aktivitu.

3.2 Metody průzkumu Při průzkumném šetření byla ke sběru dat použita kvantitativní metoda, patřící mezi frekventovanou formu získávání dat, umožňující hromadný sběr množství informací velké skupiny respondentů za poměrně krátký čas. Jedná se o dotazník, nebo-li jak uvádí Gavora (in Chráska, 2007, s. 163) „způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí“. Pro účely dotazníkové šetření byl sestaven dotazník, který byl v elektronické podobě zpřístupněn přes službu Google. K vyplnění dotazníku byli respondenti vyzváni prostřednictvím elektronické pošty.

Formu dotazníku jsem zvolil s ohledem na zdravotní stav respondentů. Moje snaha byla zvolit, co nejméně náročnou formu při zodpovídání otázek, proto jsem využil služeb internetu, který nabízí nutnost pouhého „kliknutí“ při zodpovězení otázek. Protože většina respondentů je poměrně vzdálena od mého bydliště a zároveň pochází z různých míst republiky, je zvolená elektronická forma velmi výhodná. Dotazníkové šetření bylo uskutečněno v průběhu roku 2012.

31

3.3 Průzkumný vzorek Průzkumného šetření se zúčastni 16 mužů a 1 žena, což je bezmála polovina z celkového počtu 40 hráčů ragby vozíčkářů v ČR. Průzkumného šetření se zúčastnili hráči všech ligových týmů z řad Prague Robots, Sitting Eagles, SK Ostrava, Lions Ostrava a Dragons Brno.

3.5 Interpretace výsledků průzkumu

Graf č. 1. Rozložení respondentů z hlediska pohlaví

Tabulka č. 2. Rozložení respondentů z hlediska pohlaví muž

16

94%

žena

1

6%

Odpovědi na první otázku nám říkají, že ragby vozíčkářů je hlavně mužskou záležitostí, ale stejně tak nám potvrzuje, že se jedná o smíšený sport.

32

Graf č. 2. Distribuce respondentů z hlediska věku

15 - 20 let 21 - 25 let 26 - 35 let 36 - 45 let 46 let a více

0 3 8 6

0% 18% 47% 35%

0

0%

Tabulka č. 3. Distribuce respondentů z hlediska věku

Věkové rozpoložení hráčů nám ukazuje, že ragby vozíčkářů je sport pro dospělé a osoby ve středním věku. Je možné, že to výrazně ovlivňuje doba, kdy hráči přijdou k úrazu po kterém jsou připoutáni na invalidní vozík. Stejně tak tento fakt může ovlivnit fyzická vyzrálost hráčů. Zajímavý údajem je také to, že se jedná o dlouhověký sport Rozdíl mezi věkem, kdy hráči s ragby začnou (21 let) a končí (45 let) je 24 let.

33

Graf č. 3. Typy zdravotních diagnóz u respondentů

Tabulka č. 4. Typy zdravotních diagnóz u respondentů poranění míchy dětská mozková obrna tělesné postižení vzniklé amputací končetin jiné

14 3 0 0

82% 18% 0% 0%

Když budeme vycházet ze zdravotní klasifikace (viz teoretická část), tak nás výsledky v této otázce nemohou překvapit. Hra je určena zejména pro hráče s poraněním krční páteře tzn. kvadruplegiky. Pro zvýšení konkurenceschopnosti zejména na mezinárodní scéně by prospělo získání hráčů s amputací končetin. Takoví hráči patří dlouhodobě k nejlepším pro hru.

34

Graf č. 4. Sportovní aktivita u respondentů se získaným postižením, ještě než přišli k vážnému úrazu

Tabulka č. 5. Sportovní aktivita u respondentů se získaným postižením, ještě než přišli k vážnému úrazu žádnému 1 2 3 4 5 a více neodpověděli

0 4 2 4 0 4 3

0% 23% 12% 23% 0% 24% 18%

O hráčích hrající ragby vozíčkářů lze na základě přiložených odpovědí říci, že žili sportovně aktivním způsobem života. Více jak polovina z nich se věnovala minimálně dvěma sportům. Je zřejmé, že se rugby vozíčkářů věnují především ti, co měli ke sportu vřelý vztah ještě před tím, než byli zdravotně znevýhodněni.

35

Graf č. 5. Počet příležitostí sportovního vyžití, o kterých jsou respondenti informováni

Tabulka. 6. Počet příležitostí sportovního vyžití, o kterých jsou respondenti informováni žádnému 1 2 3 4 5 a více

0 0 3 4 2 8

0% 0% 18% 24% 12% 46%

Z výsledků je zřejmé, že dotazovaní respondenti jsou o svých možnostech velmi dobře informovaní. Díky rozvoji neziskového sektoru tak mohou vybírat z více možností. Přesto rugby vozíčkářů dle současných zjištění zůstává jedinou kolektivní hrou pro osoby s vážným poraněním krční páteře.

36

Graf č. 6. Sportovní aktivita respondentů

Tabulka č. 7. Sportovní aktivita respondentů 1 2 3 4 5 a více

9 4 2 0 2

52% 24% 12% 0% 12%

Výsledky nám ukazují, že i po úrazu a zdravotním omezení zůstala většina respondentů žít aktivním způsobem života. Rozdíl mezi tím, že se aktivně věnují více jak dvěma sportům před úrazem a po úraze je méně než desetiprocentní. Pro polovinu z nich však rugby vozíčkářů je jedinou sportovní disciplinou.

37

Graf č. 7. Aktivní zaujetí respondentů pro hru ragby na vozících

Tabulka č. 8. Aktivní zaujetí respondentů pro hru ragby na vozících

ano

15

88%

ne

2

12%

Jak lze vidět pro většinu dotázaných je ragby vozíčkářů sportem na prvním místě a to i přesto, že se jich téměř polovina (viz předchozí otázka) věnuje další sportovní činnosti.

38

Graf č. 8. Informovanost respondentů o hře ragby na vozících

Tabulka č. 9. Informovanost respondentů o hře ragby na vozících od pracovníků lázeňského či rehabilitačního střediska z internetu distribučního letákuči jiného média od kamaráda - vozíčkáře od kamaráda - nevozíčkáře jiné

7 2 0 7 1 2

41% 12% 0% 41% 6% 12%

Výsledky odpovědí na další položenou otázku nám deklarují, že informovanost prostřednictvím různých institucí je velmi spolehlivá (41%). Pro vozíčkáře po úrazovém stavu poskytuje často první informační zdroj. Dalším spolehlivým zdrojem je vlastní komunita vozíčkářů střetávající se právě v těchto institucích. Internet poskytuje také dostatečné množství informací.

39

Graf č. 9. Příčina zájmu o hru ragby na vozících dotazovaných respondentů

Tabulka č. 10. Příčina zájmu o hru ragby na vozících dotazovaných respondentů je to sport, který mě baví nejvíce, ze mě všech dostupných díky tomuto sportu si mohu vylepšit svoji fyzickou kondici prostřednictvím něj se mohu setkávat s kamarády jiné

13

76%

11 8 0

65% 47% 0%

Odpovědi na položenou otázku nám dokládají, jak je rugby vozíčkářů pro hráče důležité. V první řadě je rugby vozíčkářů hlavně koníčkem a možností jak se odreagovat (76%). Přesto důležitým faktorem pro výběr tohoto sportu je jeho rehabilitační přínos (65%). Z odpovědí je zřejmý také sociální přínos.

40

Graf č. 10. Počet odehraných let respondenty

Tabulka č. 11. Počet odehraných let respondenty 0,5 - 2 roky 3 - 5 let 6 - 10 let 11 - 15 let 16 - 20 let 21 let a více

3 3 5 4 1 0

19% 19% 31% 25% 6% 0%

Ragby vozíčkářů je dlouhověkým sportem (viz otázka č. 2). To se odráží i v odpovědích na tuto otázku. Polovina hráčů se ragby vozíčkářů věnuje více jak 5 let. Nováčků však postupně přibývá.

41

Graf č. 11. Týdenní zájem respondentů o ragby na vozících

Tabulka č. 12. Týdenní zájem respondentů o ragby na vozících jednu dvě tři čtyři a více

15 2 0 0

88% 12% 0% 0%

V odpovědích se odráží jednotný tréninkový koncept u nás. Všechny týmy trénují jedenkrát týdně. Ovlivňuje to několik faktorů, zejména časové omezení pronájmu sportovních hal a finanční náročnost. Spousta hráčů vedle tréninkových jednotek se věnuje individuální rehabilitaci, kterou lze považovat za součást přípravy. Ve srovnání se zahraničím je však takové zatížení nedostatečné.

42

Graf č. 12. Kolik času věnují respondenti hře ragby na vozících mimo týdenní tréninkové jednotky

Tabulka č. 13. Kolik času věnují respondenti hře ragby na vozících mimo týdenní tréninkové jednotky 1 - 5x 6 - 15x 16 - 25x 26x a více

2 9 5 1

12% 53% 29% 6%

Výsledky především vychází z počtu ligových kol během kalendářního roku (5 kol). Vedle toho bývají pořádané tradiční turnaje u nás, které se týkají právě zhruba té poloviny odpovědí. Větší počet turnajů absolvují hráči reprezentace, kteří vedle účasti na tuzemských turnajích absolvují zahraniční výjezdy či reprezentační soustředění. Méně než pět účastí se týká příležitostných hráčů.

43

Graf č.13. Jaké jsou sportovní ambice respondentů

Tabulka č. 14. Jaké jsou sportovní ambice respondentů věnuji se sportu hlavně pro zábavu chci být úspěšný na klubové úrovni v rámci tuzemské ligy chci být úspěšný na klubové úrovni v evropském měřítku chci být úspěšný v reprezentaci jiné

7 5 1 11 0

41% 29% 6% 65% 0%

Většina hráčů má v ragby vozíčkářů ty největší ambice, chtějí uspět na všech frontách. Díky přílivu nových hráčů se v reprezentaci tvoří nový a perspektivní základ, doplněný o dlouholeté hráče s bohatými zkušenostmi. Mezi hráči jsou tací, co se výhradně soustředí na domácí soutěž. Často je to spojeno s finančními možnostmi hráčů a ochotou absolvovat náročné cestování.

44

Graf č. 14. Za jakých podmínek jsou respondenti ochotni zvýšit své sportovní ambice

Tabulka č. 15. Za jakých podmínek jsou respondenti ochotni zvýšit své sportovní ambice nic by můj postoj nezměnilo lepší zdravotní stav větší časové možnosti větší finanční možnosti pracovní uplatnění s pravidelným finančním příjmem

1 8 2 9 1

6% 47% 12% 53% 6%

Finanční podmínky ragby vozíčkářů jsou velmi špatné. I odpovědi na tuto otázku mají tuto podobu. Ctižádost a perspektiva hráčů (viz předchozí bod) není podpořena dostatečným finančním zázemím, které by mohlo rozvijet jejich další činnost. Výkony hráčů ovlivňují jejich zdravotní předpoklady pro hru. Proto mnozí hráči nemohou dosáhnout patřičných sportovních výkonů.

45

Graf č. 15. Částka v (Kč), kterou respondenti vynaložili pro hru ragby na vozících

Tabulka č. 16. Částka v (Kč), kterou respondenti vynaložili pro hru ragby na vozících 1 - 50 tisíc 51 - 150 tisíc 151 - 300 tisíc 301 - 500 tisíc 501 - 1 mil 1 mil a více

6 5 4 0 2 0

35% 29% 24% 0% 12% 0%

Investování financí se odráží v době, kterou se daný sportovec ragby věnuje. Částky jsou často neúnosně vysoké a z ragby vozíčkářů se tak stává sport „pro bohaté“. V částce se odráží i investice do vozíku, která může činit i 150 000 kč (viz 11%).

46

Graf č. 16. Částka v (Kč), kterou respondenti vynaložili pro hru ragby na vozících během jedné sezóny

Tabulka č. 17. Částka v (Kč), kterou respondenti vynaložili pro hru ragby na vozících během jedné sezóny 1 - 5 tisíc 6 - 15 tisíc 16 - 30 tisíc 31 - 50 tisíc 51 - 100 tisíc 100 tisíc a více

2 6 2 3 3 1

12% 34% 12% 18% 18% 6%

Ragby vozíčkářů vyžaduje spoustu cestování, většina hráčů jede kvůli ligovým kolům napříč celou republikou (Ostrava-Praha 4x ročně). Na zahraniční turnaje se většina hráčů dopravuje automobilem. Mezi tradiční lokality patří Německo či Švýcarsko.

47

Graf č. 17. Způsob jakým si respondenti zajišťují finanční prostředky pro sportovní činnost

Tabulka č. 18. Způsob jakým si respondenti zajišťují finanční prostředky pro sportovní činnost náklady si hradím zvlastních zdrojů z poskytnutých finančních prostředků z dotací města či kraje z poskytnutých finančních prostředků z dotačních programů neziskových organizací z poskytnutých finančních prostředků formou darůod fyzických či právnických osob jiné

16 3 4 4 0

Potvrzuje se, že současný stav není vyhovující. Spousta hráčů je odkázáná na vlastní finanční prostředky. Poměr mezi příspěvkem na sportování a vlastní angažovaností je neúměrný. Tento stav je potřeba co nejrychleji řešit a poměr obou stran přiblížit.

48

94% 18% 24% 24% 0%

Graf č. 18. Omezují finanční možnosti respondentů jejich aktivní zájem o hru ragby na vozících

Tabulka č. 19. Omezují finanční možnosti respondentů jejich aktivní zájem o hru ragby na vozících ano ne

11 6

65% 35%

Jedna z posledních odpovědí nám dokládá to, že v ragby vozíčkářů jsou hráči, co mají potřebnou ctižádost pro osobní rozvoj, touhu investovat do přípravy více času a dál se rozvíjet, ale základní překážkou zůstává neutěšená finanční situace. Ragby vozíčkářů má potenciál se rozvíjet, ale je potřeba ho začít lépe finančně podporovat.

49

Graf č. 19. Jak příznivě ovlivnil život respondentů jejich aktivní zájem o hru ragby na vozících

Tabulka č. 20. Jak příznivě ovlivnil život respondentů jejich aktivní zájem o hru ragby na vozících ve zlepšeném zdravotním stavu v lepším zvládání sebeobsluhy ve zlepšeném psychickém stavu ve zlepšené společenské adaptaci (např. v navázání nových sociálních vztahů) v nabytí většího sebevědomí v nabytí opětovné sebeúcty (jenž mohla být podlomena vážným zhoršením zdravotního stavu) v získání určitého životního stylu Široké spektrum odpovědí nám dokládá,

12 10 9

71% 59% 53%

12 8

71% 47%

4 11

24% 65%

že ragby vozíčkářů není pouhým

sportováním. Spousta hráčů v něm je schopna rozvíjet důležité životní oblasti. Vedle příznivého rehabilitačního přínosu má také dobrý vliv na sociální rozvoj. Na ragby vozíčkářů by tak mělo být nahlíženo v celistvém kontextu.

3.6 Závěr průzkumu Z dosažených odpovědí jednoznačně vyplývá, že ragby vozíčkářů je drahý koníček a že je neúměrná finanční podpora vůči vlastním vynakládaným finančním prostředkům. Což brzdí individuální rozvoj hráčů a trpí tím sport samotný. Vzhledem k vynakládaným nákladům na vybavení je finanční podpora nezbytná. Zároveň se ukazuje, že sport má značný 50

sociální rozsah a díky němu vzniká zdravá komunita osob mající obdobné společenské postavení. Prostředkem informovanosti je převážně internet nebo známost jiného vozíčkáře. Díky časové a fyzické náročnosti sportu si spousta hráčů vystačí s jednotýdenním tréninkovou jednotkou. Většímu zájmu bezpochyby brání finanční možnosti za pronájem haly. S nastupující generací mladých hráčů rostou i jejich sportovní ambice a snaha dosáhnout úspěchu. Jiní si vystačí s příležitostným sportovním rozptýlením. Ke sportu ragby vozíčkářů na základě získaných odpovědí mají blíže osoby, co již před úrazem (v případě poranění krční páteře) žili aktivním způsobem života.

51

Závěr Ve své práci jsem se snažil objasnit hru ragby na vozících. Definoval jsem osobu s tělesným postižením. Zabýval jsem se získanými a vrozenými druhy postižení. Blíže jsem se věnoval vybraným diagnózám, dětské mozkové obrně a poranění krční páteře. Z důvodu největšího zdravotního předpokladu pro hru ragby na vozících. Další kapitola je soustředěna především na samotnou hru ragby na vozících. Úvodní část této kapitoly se zaměřuje na osobu s tělesným postižením a jeho vztahem ke sportu. Představil jsem současné možnosti sportování pro osoby s tělesným handicapem. Uvedl jsem historický vývoj ragby vozíčkářů, jak v zahraničí, tak u nás. Zaměřil jsem v něm důležité milníky, které stály u rozvoje tohoto sportu. Zvláštní pozornost potom věnuji české reprezentaci. U výkladu pravidel jsem uvedl vlastní interpretaci vycházející z vlastní hráčské zkušenosti. Následuje zdravotní klasifikace hráčů, u nichž rozebírám současné bodové ohodnocení. Důležitou součástí hry ragby na vozících je materiální vybavení. Svoji činnost jsem soustředil na rozebrání všech důležitých komponent. Poslední kapitolu koncipuji se záměrem představit organizační strukturu sportu handicapovaných a jeho financování. Především se soustředím na problematiku organizační struktury u nás a z ní plynoucí překážky financování některých organizací včetně českého ragbyového svazu vozíčkářů. Největší přínos své bakalářské práce vidím v dotazníkovém šetření . Na základě odpovědí respondentů z řad aktivních hráčů ragby na vozících totiž vyplívá, že největší překážkou jejich sportovního rozvoje je současný stav financování. Jeho příčinu vidím právě ve sporu sportovních organizací u nás. Dále se ukazuje, že ragby vozíčkářů má významný rehabilitační a sociální rozměr. Což u osob zejména s poraněním krční páteře je důležité pro jejich rychlé začlenění a adaptaci. Dále z podaných odpovědí vyplívá, že většina hráčů je aktivními osobami. Toto téma jsem si vybral především proto, že jsem přesvědčen o jeho značném zdravotním a sociálním přínosu. Moje přesvědčení vychází z vlastní hráčské zkušenosti, kdy jako hráč s dětskou mozkovou obrnou zlepšuji svůj zdravotní stav a zároveň mám pocit sounáležitosti. Mým záměrem je ragby vozíčkářů dále rozšiřovat zejména do velkých měst při různých rehabilitačních centrech či ve spolupráci se sportovními fakultami. Na základě získaných informací budu apelovat na odstranění finančních překážek.

52

Seznam zkratek a symbolů aj. – a jiné apod. – a podobně atd. – a tak dále BBT – Bern Best Tournament bod. – bodové č. - číslo ČATHS - Česká Asociace Tělesně Handicapovaných Sportovců ČPV - Český Paralympijský Výbor ČR – Česká republika ČRSV – Český Rugbyový Svaz Vozíčkářů ČSTPS - Český Svaz Tělesně Postižených Sportovců DMO – Dětská mozková obrna ENG – angličtina IPC - International Paralympic Committiee IWRF – International Wheelchair Rugby Federation ME – Mistroství Evropy MŠMT – Ministerstvo Školství Mládeže a Tělovýchovy např. - například NJ - němčina o.s. – občanské srdužení oslab. – oslabené popř. – popřípadě s. – strana SK – Sportovní Klub SOVA – Sport Organizace Vzdělání Asistence SPA - španělština ST – svalový tonus tj. – také jinak TP – tělesné postižení tzn. – to znamená tzv. – takzvaně USA – United States of America USD – Americký dolar

53

Seznam grafů Graf č. 1. Rozložení respondentů z hlediska pohlaví

34

Graf č. 2. Distribuce respondentů z hlediska věku

35

Graf č. 3. Typy zdravotních diagnóz u respondentů

36

Graf č. 4. Sportovní aktivita u respondentů se získaným postižením, ještě než přišli k vážnému úrazu

37

Graf č. 5. Počet příležitostí sportovního vyžití, o kterých jsou respondenti informováni 38 Graf č. 6. Sportovní aktivita respondentů

39

Graf č.7. Aktivní zaujetí respondentů pro hru ragby na vozících

40

Graf č.8. Informovanost respondentů o hře ragby na vozících

41

Graf č.9. Příčina zájmu o hru ragby na vozících dotazovaných respondentů

42

Graf č. 10. Počet odehraných let respondenty

43

Graf č.11. Týdenní zájem respondentů o ragby na vozícících

44

Graf č.12. Kolik času věnují respondenti hře ragby na vozících mimo týdenní tréninkové jednotky

45

Graf č.13. Jaké jsou sportovní ambice respondentů

46

Graf č.14. Za jakých podmínek jsou respondenti ochotni zvýšit své sportovní ambice

47

Graf č.15. Částka v (Kč), kterou respondenti vynaložili pro hru ragby na vozících

48

Graf č.16. Částka v (Kč), kterou respondenti vynaložili pro hru ragby na vozících během jedné sezóny

49

Graf č.17. Způsob jakým si respondenti zajišťují finanční prostředky pro sportovní činnost

50

Graf č.18. Omezují finanční možnosti respondentů jejich aktivní zájem o hru ragby na vozících

51

Graf č.19. Jak příznivě ovlivnil život respondentů jejich aktivní zájem o hru ragby na vozících

52

54

Seznam tabulek Tabulka č. 1 . Medailová úspěšnost sportovců ČR na Olympijských hrách

25

Tabulka č. 2 . Rozložení respondentů z hlediska pohlaví

34

Tabulka č. 3. Distribuce respondentů z hlediska věku

35

Tabulka č. 4. Typy zdravotních diagnóz u respondentů

36

Tabulka č. 5. Sportovní aktivita u respondentů se získaným postižením, ještě než přišli k vážnému úrazu

37

Tabulka č. 6. Počet příležitostí sportovního vyžití, o kterých jsou respondenti informováni

38

Tabulka č. 7. Sportovní aktivita respondentů

39

Tabulka č. 8. Aktivní zaujetí respondentů pro hru ragby na vozících

40

Tabulka č. 9. Informovanost respondentů o hře ragby na vozících

41

Tabulka č. 10. Příčina zájmu o hru ragby na vozících dotazovaných respondentů

42

Tabulka č. 11. Počet odehraných let respondenty

44

Tabulka č. 12 Týdenní zájem respondentů o ragby na vozících

45

Tabulka č. 13. Kolik času věnují respondenti hře ragby na vozících mimo týdenní tréninkové jednotky

45

Tabulka č. 14. Jaké jsou sportovní ambice respondentů

46

Tabulka č. 15. Za jakých podmínek jsou respondenti ochotni zvýšit své sportovní ambice

47

Tabulka č. 16. Částka v (Kč), kterou respondenti vynaložili pro hru ragby na vozících

48

Tabulka č. 17. Částka v (Kč), kterou respondenti vynaložili pro hru ragby na vozících během jedné sezóny

49

Tabulka č. 18. Způsob jakým si respondenti zajišťují finanční prostředky pro sportovní činnost

50

Tabulka č. 19. Omezují finanční možnosti respondentů jejich aktivní zájem o hru ragby na vozících

51

Tabulka č. 20. Jak příznivě ovlivnil život respondentů jejich aktivní zájem o hru ragby na vozících

52

55

Seznam obrázků Obrázek 1 Ragbyový vozík s obranou radlici (zdroj: autor)

22

Obrázek 2 Útoční ragbyový vozík (OTTOBOCK, 2013)

22

56

Seznam literatury Aplikované pohybové aktivity v teorii a praxi. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010-. ISSN 1804-4204. 2x ročně. BENDOVÁ, P. Základy somatopedie. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. 52 s. ISBN 978-80-244-2620-4. BUŘVALDOVÁ, D.; REITMAYEROVÁ, E. Tělesně postižený. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007. 24 s. ISBN 978-80-86991-21-4. ČESKÝ RAGBYOVÝ SVAZ VOZÍČKÁŘŮ. Stanovy [online]. c2004, poslední revize 8.6.2013 [cit.2013-6-01]. Dostupné z: < http://crsv.cz/o-nas/svaz> DRÁBEK, T. Klasifikace [online]. [cit.2013-6-15]. Dostupné z: < http://ref.webnode.cz/klasifikace/> DRÁPEK, T. Mezinárodní pravidla vozíčkářského ragby 2010 [online]. [cit.2013-6-15]. Dostupné z: DVOŘÁK, T. Nadace a nadační fondy: text zákona s poznámkami. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2007, 87 s. ISBN 978-80-7357-292-1. HANÁKOVÁ, A. Komunikace a osoby s tělesným postižením In: REGEC, V.; STEJSKALOVÁ, K. Komunikace a lidé se specifickými potřebami. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, 204 s. ISBN 978-80-244-3203-8. IWRF. History of wheelchair rugby [online]. [cit.2013-6-15]. Dostupné z: < http://www.iwrf.com/?page=about_our_sport> JANEČKA, Z. Vybrané kapitoly ze sportu osob se zdravotním postižením. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 113 s. ISBN 978-80-244-3107-9. JANEČKA, Z. Vybrané kapitoly ze sportu osob se zdravotním postižením. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 113 s. ISBN 978-80-244-3107-9. KÁBELE, J.; ŠVARC M.; VÁLKOVÁ, M. Basketbal vozíčkářů: pravidla zdravotní klasifikace : určeno pro stud. učitelství a vychovatelství speciální pedagogiky. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1991, 55 s. ISBN 80-7067-216-1. KRAUS, J. Dětská mozková obrna. 1. vydání. Praha: Grada, 2004. 344 s. ISBN 978-80-2471018-1.

57

KRŮŽELOVÁ, I. Národní programy ČR a dotační programy EU pro města a obce: základní dílo : redakční uzávěrka 22.3.2004. Praha: Verlag Dashöfer, 2004, 1 sv. (různé stránkování). ISBN 80-86229-83-1. LACINA, J. Z Atén do Pekingu: [paralympiády a deaflympiády 2005-2008. 1. vyd. Praha: Český paralympijský výbor, 2009, 287 s. ISBN 978-80-87027-88-2. LUKEŠ, David. Ragby vozíčkářů taky něco stojí [online].[cit.2013-6-01]. Dostupné z: < http://crsv.cz/o-nas/3-svaz/146-ragby-je-drahy> MICHALÍK, J. Smluvní vztahy v sociálních službách. 1. vyd. Olomouc: Výzkumné centrum integrace zdravotně postižených - sekce vzdělávání, 2008, 223 s. ISBN 978-80-903658-1-0. NOVOSAD, L. tělesné postižení jako fenomén i životní realita. 1. vydání. Praha: Portál, 2011. 168 s. ISBN 978-80-7367-873-9. OTTOBOCK. Wolturnus rugby [online]. [cit. 2013-06-07]. Obrázek ve formátu GIF. Dostupné z: PARALYMPIC. Athletes [online]., [cit.2013-6-15]. Dostupné z: POLOK, V. Neziskové organizace: registrace, daně, účetnictví. Ostrava: AKS, 1996, 104 s. ISBN 80-85798-61-1. ŘEZANKOVÁ, H. Analýza dat z dotazníkových šetření. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2007, 212 s. ISBN 978-80-86946-49-8. VÁGNEROVÁ, M.; HADJ-MOUSSOVÁ, Z. Psychologie handicapu. Vyd. 2. opr. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2003, 40 s. ISBN 80-7083-763-2. VOTAVA, J. Ergoterapie a technické pomůcky v rehabilitaci. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2009, 71 s. ISBN 978-80-7372-449-8. VYSKOČILOVÁ, A. Sborník příspěvků 1. české národní konference aplikovaných pohybových aktivit: konané 19.-20.5.2011 v Olomouci. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, 103 s. ISBN 978-80-244-2764-5.

58

Jméno a příjmení:

Michal Ptáček

Katedra:

Ústav speciálně pedagogických studií

Vedoucí práce:

PhDr. Vojtěch Regec, Ph.D

Rok obhajoby:

2013

Název práce: Ragby na vozících Název v angličtině: Wheelchair rugby Anotace práce:

Tématem závěrečné práce je ragby vozíčkářů. Věnoval jsem se otázce rozvoje sportu u nás a problematice financování. Byla šetřena oblíbenost sportu u nás a snaha zjistit příznivé vlivy sportu na rozvoj jedince. Dále byly šetřeny překážky bránící rozvoji sportu u nás.

Klíčová slova:

tělesné postižení, kvadruparéza, dětská mozková obrna, invalidní vozík, pravidla sportu, zdravotní klasifikace, financování sportu, ragby

Anotace v angličtině:

The bachelor thesis is focused on wheelchair rugby. Thesis especially describes development of this sport in the Czech Republic and also troubles with funding it. I have been inquired a popularity of wheelchair rugby and I highlighted some positive effects of sport on self improvement of disabled person. Finally, there were discussed problems with slow expansion of wheelchair rugby in the Czech Republic.

Klíčová slova v angličtině:

disability, quadruparesis, polio, wheelchair, sports rules, health classification, funding of sports, rugby

Přílohy vázané v práci:

- seznam zkratek a symbolů - seznam grafů - seznam tabulek - seznam obrázků - seznam literatury

Rozsah práce:

58 stran

Jazyk práce:

čeština

59