UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra společenských věd

Diplomová práce Bc. Petra Bačíková

Základní školství mikroregionu Strážnicko od počátku 20. století po současnost

Olomouc 2014

Vedoucí práce: PhDr. Pavel Kopeček, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala zcela samostatně a že jsem použila jen uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne ……………………..

Podpis ……………………..

Poděkování

Děkuji PhDr. Pavlu Kopečkovi, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce. Děkuji ředitelům/ředitelkám škol a starostům/starostkám obcí mikroregionu Strážnicko za poskytnutí materiálových podkladů k diplomové práci. Dále bych chtěla poděkovat zaměstnancům Státního okresního archivu v Hodoníně, především pak paní archivářce Janě Grégrové, která mi ochotně vyhledávala a připravovala všechny potřebné materiály při psaní práce.

V Olomouci dne ……………………..

Podpis ……………………..

OBSAH Úvod .......................................................................................................................................6 I. MIKROREGION STRÁŽNICKO ..........................................................................................8 II. ZÁKLADNÍ ŠKOLY MIKROREGIONU STRÁŽNICKO................................................10 1 Hroznová Lhota – ZŠ a MŠ Joži Uprky ................................................................................10 1. 1 Historie vzniku školy a její vývoj do roku 1934 ...........................................................10 1. 2 Školství v Hroznové Lhotě v letech 1935–1988 ...........................................................11 1. 3 Vývoj školství v Hroznové Lhotě po roce 1989 až do současnosti...............................14 2 Kněždub – ZŠ a MŠ Kněždub ...............................................................................................16 2. 1 Historie vzniku školy a její následný vývoj v letech 1904–1917 ..................................16 2. 2 Školství v Kneždubě v letech 1918–1945 .....................................................................17 2. 3 Vývoj školství v Kněždubě od konce druhé světové války do roku 1968 ....................19 2. 4 vývoj školství v Kněždubě v letech 1969–1989............................................................21 2. 5 Školství v Kněždubě po roce 1989 ................................................................................22 3 Kozojídky – ZŠ Kozojídky....................................................................................................25 3. 1 Vznik školy v Kozojídkách v roce 1911 a její následný vývoj do roku 1917...............25 3. 2 Vývoj školství v Kozojídkách v letech 1918–1938.......................................................25 3. 3 Školství v obci Kozojídky v období nacistické okupace a druhé světové války...........28 3. 4 Vývoj školství v Kozojídkách od konce druhé světové války do roku 1961 ................29 4 Petrov – ZŠ a MŠ Petrov .......................................................................................................32 4. 1 Historie vzniku školy.....................................................................................................32 4. 2 Vývoj školství v Petrově v letech 1914–1945 ...............................................................32 4. 3 Školství v Petrově po roce 1945 ....................................................................................35 4. 4 ZŠ a MŠ v Petrově v 21. století .....................................................................................37 5 Radějov – ZŠ a MŠ Radějov .................................................................................................40 5. 1 Historie vzniku školy.....................................................................................................40 5. 2 Školství v Radějově v letech 1914–1945 ......................................................................41 5. 3 Vývoj školství v Radějově od konce druhé světové války do roku 1978......................42 5. 4 Znovuotevření Základní školy v Radějově a vývoj školství po roce 1989 ...................44 6 Strážnice ................................................................................................................................48 6. 1 ZŠ M. Kudeříkové .........................................................................................................48 6. 1. 1 Historie vzniku školy.............................................................................................48 6. 1. 2 Vznik obecné školy v roce 1908 a její následný vývoj do roku 1936 ...................48 6. 1. 3 Otevření měšťanské školy v roce 1936 a její následný vývoj do roku 1945.........51

6. 1. 4 Školství ve Strážnici od konce druhé světové války do roku 1953 .......................52 6. 1. 5 Jedenáctiletá střední škola (1953–1961) ...............................................................54 6. 1. 6 Základní škola M. Kudeříkové v letech 1961–1989..............................................54 6. 1. 7 Základní škola M. Kudeříkové po roce 1989 ........................................................55 6. 2 ZŠ Školní .......................................................................................................................58 6. 2. 1 Vznik školy v roce 1913 a její následný vývoj do roku 1918 ...............................58 6. 2. 2 Historie školy od vzniku ČSR do konce druhé světové války ..............................59 6. 2. 3 Vývoj školy v letech 1945–1988 ...........................................................................60 6. 2. 4 Vývoj základní školy od roku 1989 až do současnosti..........................................62 7 Sudoměřice – ZŠ a MŠ Sudoměřice......................................................................................65 7. 1 Historie vzniku školy.....................................................................................................65 7. 2 Vývoj školství v Sudoměřicích v letech 1914–1945 .....................................................66 7. 3 Školství v Sudoměřicích po roce 1945 ..........................................................................67 7. 4 Vývoj školství v Sudoměřicích od roku 1989 až do současnosti ..................................69 8 Tasov – ZŠ Tasov ..................................................................................................................72 8. 1 Vznik školy v Tasově v roce 1903 a její vývoj do konce první světové války .............72 8. 2 Vývoj školství v Tasově v letech 1918–1938................................................................73 8. 3 Školství v Tasově v období nacistické okupace a druhé světové války ........................74 8. 4 Vývoj školství v Tasově od konce druhé světové války do roku 1970 .........................75 8. 5 Školství v Tasově v letech 1971–1998 ..........................................................................77 9 Tvarožná Lhota – ZŠ Tvarožná Lhota...................................................................................79 9. 1 Historie vzniku školy.....................................................................................................79 9. 2 Vývoj školství ve Tvarožné Lhotě v letech 1914–1945 ................................................80 9. 3 Školství ve Tvarožné Lhotě po roce 1945 .....................................................................81 9. 4 Vývoj školství ve Tvarožné Lhotě od roku 1989 až po současnost ..............................84 10 Žeraviny – ZŠ Žeraviny.......................................................................................................86 10. 1 Školství v Žeravinách od vzniku školy v roce 1903 do konce první světové války....86 10. 2 Vývoj školství v Žeravinách v letech 1918–1938 .......................................................87 10. 3 Školství v Žeravinách v době nacistické okupace a druhé světové války ...................89 10. 4 Vývoj školství v Žeravinách po roce 1945..................................................................90 III. Metodické využití práce .....................................................................................................92 Závěr.....................................................................................................................................95 Seznam použité literatury a pramenů ...................................................................................98 Přílohy

Úvod Jako téma své diplomové práce jsem si zvolila Základní školství mikroregionu Strážnicko od 20. století po současnost. Práce by měla obsahově navazovat na bakalářskou práci, ve které jsem se zaměřovala na vznik a vývoj základního školství ve Strážnici ve srovnání s vývojem školství v českých zemích. Dalším důvodem výběru tohoto tématu byla skutečnost, že během své praxe, kterou jsem vykonávala na ZŠ M. Kudeříkové ve Strážnici, jsem učila ve třídách, do kterých docházeli žáci z různých škol. Tím se v hodinách výuky projevovaly jejich rozdílné vědomosti a dovednosti, což mě vedlo k zamyšlení se nad tím, jak probíhá výuka v těchto jiných školních institucích, jak byl jejich vývoj ovlivněn různými událostmi, na co je zaměřen obsah vzdělávání, podle jakého ŠVP se na nich realizuje výuka, apod. Hlavním

cílem

práce

je

přiblížit

vývoj

základního

školství

jednotlivých

obcí mikroregionu Strážnicko v souvislosti s vývojem školství v českých zemích a událostmi, které měly na rozvoj zdejšího školství podstatný vliv. Práce je rozdělena na tři hlavní kapitoly. První kapitola je zaměřena na stručnou charakteristiku mikroregionu Strážnicko a na rozvojové aktivity tohoto sdružení obcí. Obsahem druhé části práce je přehled obcí a příslušných základních škol na území mikroregionu Strážnicka a následný popis vývoje školství v jednotlivých obcích od počátku 20. století po současnost. Poslední kapitolou je metodické využití práce, kde je popsáno, jak by se dal využít obsah této práce při výuce na školách. Celá práce je na svém konci doplněna obrazovými přílohami. Informace při psaní diplomové práce jsem čerpala z více zdrojů, nejvíce však z obecních a školních kronik jednotlivých obcí. Při zpracovávání historie škol ve Strážnici, Petrově, Kněždubu a Hroznové Lhotě jsem vycházela také ze sborníků vydaných školami k jejich jednotlivým výročím. Jisté údaje k oblasti školství byly ve stručnosti zpracovány i v publikacích jednotlivých obcí, a to např.: DEKAŘOVÁ-BĚLOCHOVÁ, M. Petrov, HRDOUŠEK, V. a kol. Tvarožná Lhota – minulost a současnost obce, JUNEK, M. Hroznová Lhota, PAJER, J. a kol.: Kněždub – minulost a současnost obce, PAJER, J. a kol.: Radějov – minulost a současnost obce, PAJER, J. a kol.: Strážnice: Kapitoly z dějin města, SKÁCEL, J. Čtení o Strážnici, ŠEBESTA, V. Sudoměřice, dějiny obce. Sudoměřice, aj. Co se týká informací z novodobých dějin škol, tak ty jsem získávala především ze školních výročních

6

zpráv, ze školních vzdělávacích programů a údajů uvedených na internetových stránkách příslušných škol. Při zpracovávání daného tématu jsem u některých obcí narazila na různé nesrovnalosti. Jednalo se především o odlišné časové údaje v příslušných zdrojích a literatuře. Obtížnější bylo také popsat vývoj školství v obcích Kozojídky, Tasov a Žeraviny. Školy, které zde vznikly na začátku 20. století, už v těchto obcích neexistují a nedochovalo se mnoho písemných záznamů o jejich vývoji. Složitá situace v oblasti školství byla také ve Strážnici, kde docházelo k častému přemísťování jednotlivých škol z budovy na budovu, k jejich slučování a rozdělování. Téměř žádné z obcí se nepodařilo zachovat všechny školní kroniky vztahující se k historii vlastní školy. Některé shořely při požáru, ale většina z nich byla ztracena.

7

I. MIKROREGION STRÁŽNICKO Mikroregion Strážnicko náleží do Jihomoravského kraje, oblasti Slovácko. Samotný mikroregion vznikl dne 26. dubna 2002 postupným sdružením deseti obcí, a to: Hroznové Lhoty, Kozojídek, Kněždubu, Petrova, Radějova, Strážnice, Sudoměřic, Tasova, Tvarožné Lhoty a Žeravin, které se nachází v okrese Hodonín.1 Vzniku tohoto dobrovolného svazku obcí předcházela již jejich dlouholetá spolupráce. Původními zakladateli a členy mikroregionu Strážnicko byly z počátku město Strážnice a obce Sudoměřice, Petrov, Tvarožná Lhota, Radějov a Kněždub. Dne 9. září 2003 se přidaly obce Hroznová Lhota, Kozojídky, Tasov a Žeraviny.2 Město Strážnice, které je centrem mikroregionu, bylo po staletí největším městem na jihovýchodní Moravě. Stejně jako v minulosti, tak i v současné době tvoří významné středisko obchodu, řemesel, kultury a školství. Určitá provázanost mezi obcemi současného mikroregionu Strážnicko byla v těchto oblastech vidět již od založení města v druhé polovině 13. století.3 Po celou dobu svého vývoje vystupovala Strážnice jako dokonale organizované město. Docházelo zde postupně k rozkvětu řemeslné výroby, byly zakládány cechy, upraven zevnějšek města, kdy vznikaly nové ulice a budovaly se nové stavby. Strážnice tak nabízela nejen svým obyvatelům, ale i obyvatelům z okolních obcí mnohé pracovní možnosti a bydlení. V průběhu 20. století došlo k mnohým změnám, a to jak v oblasti hospodářské, zemědělské, finanční, tak také v oblasti průmyslu, veřejného života a sociální péče. Byly zřizovány prodejny, restaurace, peněžní ústavy a rozvoj nastal také v oblasti školství a kultury, kdy byly pořádány přednášky, besedy, aj. V současné době žije na území mikroregionu Strážnicko přibližně 14000 obyvatel, z toho přibližně 5700 ve Strážnici. Tento dobrovolný svazek obcí vznikl především z důvodu podpory ekonomického a sociálního rozvoje mikroregionu a podpory kvality životního prostředí. Účelem vzniku mikroregionu Strážnicko bylo společné prosazování záměrů týkajících se více obcí na tomto území za docílením vzniku spolupráce v různých oblastech mezi jednotlivými obcemi. Společným úsilím obcí je také podpora cestovního ruchu, který v mikroregionu Strážnicko hraje podstatnou roli. K aktivitám, které mohou pomoci k rozvoji mikroregionu, jsou zařazeny např.: rozvoj malých výrob a služeb (řemeslná výroba, vinařství), podpora podnikatelských aktivit 1

Mikroregion Strážnicko[online]. © 2013 [cit. 2014-03-20]. Dostupné z WWW: 2 Mikroregion Strážnicko[online]. © 2013 [cit. 2014-03-20]. Dostupné z WWW: 3 PAJER, J. Strážnice-staré pohlednice města. Strážnice: Etnos, 2000

8

směřujících ke zvýšení zaměstnanosti, rozvoj venkovské turistiky (vinařství, folklor, tradiční výroba), služby návštěvníkům (sportovní zařízení, ubytování, aj.) a mnohé další aktivity vedoucí ke zvýšení úrovně sociálních služeb v rámci mikroregionu Strážnicko.4

4

Mikroregion Strážnicko[online]. © 2013 [cit. 2014-03-20]. Dostupné z WWW

9

II. ZÁKLADNÍ ŠKOLY MIKROREGIONU STRÁŽNICKO 1 Hroznová Lhota – ZŠ a MŠ Joži Uprky 1. 1 Historie vzniku školy a její vývoj do roku 1934 První zmínka o existenci školy v Hroznové Lhotě pochází z doby vlády Marie Terezie. Ve strážnické matrici je uvedeno, že školní budova byla postavena za místním kostelem. V roce 1807 zasáhl vesnici požár, při kterém vyhořela i školní budova. Škola byla prozatím umístěna do jedné místnosti na zdejší faře, kde byl v přízemí budovy zřízen i byt pro učitele. Netrvalo však dlouho a farář J. Fiala začal projevovat nespokojenost s umístěním školy na místní faře. To vedlo k tomu, že v roce 1878 byla provizorně zřízena v budově obecního úřadu druhá třída, do které docházela část žáků. Současně byly zahájeny i přípravy plánů projektu nové školní budovy. Ta byla postavena na místě dnešního zdravotního střediska v Hroznové Lhotě a od roku 1879 zde bylo zahájeno vyučování. Zpočátku byla škola dvojtřídní a navštěvovaly ji i děti z přifařených obcí, a to z Tasova, Žeravin a Kozojídek. V následujícím roce byla škola v Hroznové Lhotě rozšířena na trojtřídní.5 Vzhledem k stále narůstajícímu počtu žáků byla škola ve školním roce 1883/1884 rozšířena o čtvrtou třídu a o devět let později vystupovala škola v Hroznové Lhotě již jako pětitřídní.6 Na začátku 20. století vznikly v okolních obcích jednotřídní školy, a to v roce 1903 v Tasově, roku 1909 v Žeravinách a roku 1911 v Kozojídkách.7 To vedlo k tomu, že počet žáků zapsaných na škole v Hroznové Lhotě začal postupně klesat. Charakteristické se pro toto období stalo i časté střídání řídících učitelů zdejší školy, kdy po E. Jedličkovi, který na škole působil v letech 1887-1902, nastoupil K. Daněk. Ten spravoval školu jeden rok. V letech 1902-1907 řídil školu M. Bezděk, po kterém nastoupil J. Randula, který spravoval školu v letech 1907-1922. Po něm byl na místo správce školy dosazen Antonín Zapletal.8 V době jeho nástupu došlo na škole k důležitým změnám, a to jak po stránce obsahové, tak i po stránce organizační. V roce 1922 byl vydán tzv. malý školský zákon, který zavedl do škol nové učební předměty: občanskou nauku, ruční práce pro chlapce a domácí nauky pro dívky, náboženství nebylo povinným předmětem. Po stránce organizační nastolil zákon ve školách

5

JUNEK, M. Hroznová Lhota. Uherské Hradiště: Ottobre 12, 2004, str. 130-131. KŘÍŽ, L. Sborník k 50. výročí ZŠ (1951-2001). Hroznová Lhota, 2001, str. 6. 7 NEKUDA, V. Veselsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1999, str. 523. 8 ZŠ a MŠ Joži Uprky Hroznová Lhota [online]. © 2011 [cit. 2014-01-15]. Dostupné z WWW: 6

10

na území Československa osmiletou školní docházku a byl podle něj snížen počet žáků ve třídách ze stávajících 80 na 60 dětí.9 Kvůli snížení počtu žáků fungovala škola od roku 1925 jako čtyřtřídní. Na začátku školního roku 1925/1926 bylo na celé škole zapsáno jen 128 dětí. Po A. Zapletalovi působil v letech 1927-1933 jako řídící učitel v Hroznové Lhotě František Šantavý.10 Po něm spravoval školu po dobu dvou let František Nálepa a v letech 1935-1953 řídil školu Julius Klusák.11

1. 2 Školství v Hroznové Lhotě v letech 1935–1988 Na základě zákona o újezdních měšťanských školách z roku 1935 usneslo místní obecní zastupitelstvo, že bude v Hroznové Lhotě zřízena měšťanská škola. Trvalo však dlouhá léta, než došlo k zahájení stavby budovy, a to především kvůli následnému politickému vývoji. Výkopy základů nové školní budovy začaly dne 23. července 1947. V průběhu stavby školy probíhala výuka provizorně na obecní škole, na místní faře a na radnici. V letech 1946–1947 byl prozatímním správcem školy určen Josef Sup. Původně byla stavba nové budovy určena jen pro měšťanskou školu. Rok před jejím dokončením bylo však rozhodnuto, že se do ní přesídlí i národní škola (do roku 1948 obecná škola), jejíž budova byla ve velmi špatném stavu. Stavební práce byly na školní budově definitivně ukončeny v srpnu 1951 a od nového školního roku 1951/1952 se zde začalo vyučovat.12 Vedle ředitele J. Klusáka, který spravoval národní školu, byl jmenován ředitelem střední školy Antonín Gazárek. V prvním školním roce se na škole vzdělávalo celkem 240 žáků, rozdělených následovně:

Třída

Hroznová Lhota

Kněždub

Tasov

Kozojídky

Žeraviny

Celkem

I. A

13

10

4

4

2

33

I. B

12

11

4

3

3

33

II. A

8

19

5

3

1

36

II. B

13

5

6

5

7

36

9

JŮVA,V., VESELÁ, Z. Dějiny výchovy, školy a pedagogiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, str. 171. 10 SOkA Hodonín, Kronika obce Hroznové Lhoty v letech 1923–1962 11 KŘÍŽ, L. Sborník k 50. výročí ZŠ (1951-2001). Hroznová Lhota, 2001, str. 20. 12 JUNEK, M., c. d., str. 133-135.

11

III. A

8

9

4

4

1

26

III. B

12

6

3

3

1

25

IV. A

8

9

4

2

2

25

IV. B

12

3

1

7

3

26 13

Dne 24. dubna 1953 došlo na základě zákona o školské soustavě a vzdělávání učitelů k výrazné změně ve školském systému. Povinná školní docházka trvala osm let, a to u dětí od šesti do čtrnácti let. Všeobecné vzdělávání bylo poskytováno na osmileté střední škole nebo v osmi postupných ročnících jedenáctileté střední školy.14 Vydáním tohoto zákona byl ovlivněn i následný vývoj školství v Hroznové Lhotě. Na jeho základě došlo od 1. září 1953 ke spojení národní a střední školy. Vznikla tak osmiletá střední škola, jejíž správou byla pověřena Marie Švábová. Celkem se na osmileté střední škole vzdělávalo 332 žáků.15 Ve školním roce 1955/1956 zahájilo na škole činnost metodické sdružení učitelů pro 1.-5. ročník. Byly založeny tři předmětové komise, a to komise pro český jazyk, matematiku a pro společenské nauky. Dne 11. října 1955 byla při škole zřízena školní družina a současně došlo i k otevření školní jídelny. Na škole pracovaly i různé zájmové kroužky, jako například: fotografický, loutkařský, národopisný, mičurinský, technický, dramatický, aj.16 V tomtéž roce byla povinná školní docházka opět prodloužena na devět let. Byly zřizovány základní devítileté školy.17 Dne 31. srpna 1957 odstoupila po čtyřech letech svého působení ve funkci ředitelky školy M. Švábová. Na její místo byl na dobu dvou let jmenován dřívější ředitel střední školy A. Gazárek.18 V tomto období hrála velmi významnou roli mimotřídní a mimoškolní práce učitelů. Byli zapojeni do činnosti osvětové besedy v Hroznové Lhotě, pracovali na propagaci socializace vesnice, seznamovali občany s politickými a kulturními událostmi, aj. Od školního roku 1959/1960 byl správou školy pověřen Lubomír Oujezdský. 19 V roce 1960 vešel v platnost už třetí školský zákon, a to zákon o soustavě výchovy a vzdělání. Tímto zákonem byla školní docházka prodloužena opět na devět let. Ve školním roce 1959/1960 byl v Hroznové Lhotě nedostatek žáků, kteří měli zájem pokračovat ve vzdělávání v nově otevřené deváté třídě zdejší školy. Ředitel L. Oujezdský se tak domluvil s vedením školy 13

Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě. Školní kronika újezdní měšťanské školy v Hroznové Lhotě v letech 1946–1955 ŠTVERÁK, V. Dějiny pedagogiky II. díl. Praha: Univerzita Karlova, 1981, str. 310. 15 Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika újezdní měšťanské školy v Hroznové Lhotě v letech 1946–1955 16 Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika Hroznové Lhoty v letech 1956–1972 17 HORÁK, J. Nástin dějin pedagogiky. Liberec: Technická univerzita, 2001, str. 105. 18 SOkA Hodonín, Kronika obce Hroznové Lhoty v letech 1923–1962 19 Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika Hroznové Lhoty v letech 1956–1972 14

12

v Lipově a Louce, že umožní žákům jejich škol navštěvovat devátou třídu v Hroznové Lhotě, aby tím obsadil kapacitu třídy. Ti souhlasili. Vznikla tak Základní devítiletá škola v Hroznové Lhotě.20 Do 9. třídy docházelo 5 žáků z Hroznové Lhoty, 4 žáci z Kněždubu, 3 žáci z Kozojídek, 3 z Lipova a 5 žáků z Louky. Celkem se v 9. třídě vzdělávalo 20 žáků. Během následujících let docházelo k postupnému rozvoji školství v obci Hroznová Lhota. V roce 1961 došlo ke zrušení jednotřídních škol v Žeravinách a Kozojídkách. Žáci z uvedených obcí tak byli přeřazeni opět na školu do Hroznové Lhoty. Pro 60. léta 20. století je charakteristická částečná rekonstrukce školy, kdy bylo vymalováno poschodí budovy, proveden lakový nátěr stěn kolem všech dveří, byla zřízena druhá studna a přípojka vodovodu. Došlo také k oplocení školního pozemku. Ve školním roce 1965/1966 byla pak opravena tělocvična a přísálí. Dále bylo při škole vybudováno hřiště na házenou a vybíjenou a proběhla rekonstrukce šaten žáků.21 Ve školním roce 1969/1970 se stal ředitelem školy v Hroznové Lhotě Jindřich Ludvík. V tomto školním roce pracovalo na škole 25 vyučujících. Škola měla 18 tříd a vzdělávalo se na ní celkem 453 žáků. Jindřich Ludvík vykonával svou funkci pouze jeden rok, kdy na jeho místo nastoupil v roce 1970 dosavadní zástupce ředitele školy Rostislav Nejedlík.22 V době jeho správy nedošlo na škole k žádným výrazným změnám. Na místo dosavadního ředitele školy R. Nejedlíka nastoupila v průběhu školního roku 1980/1981 tehdejší zástupkyně Květoslava Machatá.23 V době jejího působení byla škola vybavena novým nábytkem, zlepšilo se i vybavení školní kuchyně, kdy byly pořízeny nové umývací dřezy, mrazící box a vodní lázeň na vydávání obědů. V roce 1982 se podle nové vyučovací koncepce změnila základní devítiletá škola na základní školu. V tomto roce byla na zdejší škole ukončena činnost 9. třídy základní školy. Žáci, kteří měli zájem navštěvovat dále devátou třídu, museli docházet na školu do Veselí nad Moravou.24

20

KŘÍŽ, L. Sborník k 50. výročí ZŠ (1951-2001). Hroznová Lhota, 2001, str. 14. Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika Hroznové Lhoty v letech 1956–1972 22 SOkA Hodonín, Kronika obce Hroznové Lhoty v letech 1963–1982 23 KŘÍŽ, L. Sborník k 50. výročí ZŠ (1951-2001). Hroznová Lhota, 2001, str. 15. 24 SOkA Hodonín, Kronika obce Hroznové Lhoty v letech 1963–1982 21

13

1. 3 Vývoj školství v Hroznové Lhotě po roce 1989 až do současnosti Listopad 1989 přinesl zásadní změny jak do života tehdejší společnosti, tak i do fungování škol. Po pádu komunistického režimu byly provedeny úpravy v učebních osnovách základních škol a nastaly změny v oblasti vzdělávací politiky, financování, řízení, aj. Školy získaly právní subjektivitu. Rozhodovaly sami v personálních, organizačních a finančních otázkách, byla tak posílena autonomie škol.25 V první polovině 90. let 20. století neměla škola v Hroznové Lhotě velmi dobrou pověst. Mluvilo se o velmi špatné komunikaci rodičů žáků s vedením školy. Tato napjatá situace měla vliv jak na vztahy v pedagogickém sboru, tak i na vzdělávání žáků. Za účelem nápravy této situace byl na škole vytvořen nový poradní orgán, Rada školy, která byla složena ze zástupců rodičů, zástupců obecního úřadu a učitelů. Neměla však dlouhého trvání. Poměry ve škole se rozhodl řešit i školský úřad. Ten za souhlasu obecního úřadu vyhlásil předčasný konkurz na nového ředitele školy, kterým byl v červenci 1996 jmenován Lubomír Kříž. Ten se ihned po svém nástupu pustil do nápravy místního školství. Zásadním rozhodnutím bylo sjednocení vzdělávacích programů, podle kterých škola rozvíjela doposud svou činnost. Zvolen byl školní vzdělávací program „Základní škola“, podle kterého začala probíhat výuka na obou stupních základní školy. Změny na škole byly provedeny také v oblasti stavebních oprav. Postupně byla vybudována a zmodernizována učebna zeměpisu, dějepisu, estetické výchovy a dvě učebny cizích jazyků. V prostorách kotelny byla zřízena posilovna. Během letních prázdnin byla celá škola vymalována, nalakovány dveře, pořízeny nové nástěnky na chodbách, opraveny byly také šatny v suterénu školy. Částečnou rekonstrukcí prošla i tělocvična, kdy došlo k výmalbě objektu a byl opraven strop. Na školním dvoře byly vybudovány volejbalové kurty. Rozhodnutím školského úřadu byla v roce 1998 zrušena činnost školy v Tasově. Hlavním důvodem uzavření školy byl neustále klesající počet žáků. Tamější žáci začali docházet do školy do Hroznové Lhoty. V lednu 2003 vstoupila základní škola ve spojení s mateřskou školou do právní subjektivity. Od 1. ledna nese tak nový název Základní škola a mateřská škola Hroznová Lhota, okres Hodonín, příspěvková organizace. Od počátku 21. století dochází na školní budově k mnohým stavebním opravám. Byla vyměněna střešní krytina, zateplena hlavní část budovy, vyměněny okna. Novou podobu získal i interiér školy. Starý nábytek byl vyměněn za nový, byly vybudovány nové odborné 25

VALIŠOVÁ, A. a kol. Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 2007, str. 86-87.

14

učebny a stávající byly zmodernizovány. Ve školním roce 2010/1011 proběhla i drobná rekonstrukce tělocvičny, kdy byly vyměněny okna a budova byla zateplena.26 Ve školním roce 2013/2014 navštěvuje školu pouhých 193 žáků, to je nejnižší počet děti přihlášených k povinné školní docházce v historii místní školy. I v současné době se na škole v Hroznové Lhotě vzdělávají žáci z okolních obcí, a to z Tasova (40), Kozojídek (38), Kněždubu (14), Žeravin (14), Tvarožné Lhoty (2), Lipova (2) a Malé Vrbky (1).27 Z Hroznové Lhoty se na Základní a mateřské škole Joži Uprky vzdělává 82 žáků. Základní škola se zapojuje do celé řady projektů. Za zmínku stojí např. preventivní projekt Peer, Acet, projekt bank baby-adopce na dálku. Dále projekty Dny řemesel na základní škole a Den země. Základní škola a mateřská škola Joži Uprky je školou úplnou, s prvním až devátým postupným ročníkem. Kromě dětí z Hroznové Lhoty se na ní vzdělávají i žáci ze spádových obcí Tasova, Žeravin a Kozojídek, kde byly základní školy zrušeny. Na II. stupeň přechází do Hroznové Lhoty i žáci ze základní školy v Kněždubě. Zřizovatelem školy je obec Hroznová Lhota. K základní škole náleží školní družina, školní jídelna-výdejna, mateřská škola a školní jídelna mateřské školy. Jedná se o třípodlažní budovu, ve které se nachází celkem 13 kmenových tříd a odborné učebny pro estetickou výchovu, informatiku, chemii, fyziku, zeměpis, dějepis, cizí jazyky, rodinnou výchovu a vaření. Součástí školy je také tělocvična a sportovní areál, kde se nachází např. volejbalové kurty, multifunkční hřiště s umělou trávou, travnaté hřiště a běžecká dráha. Od školního roku 2007/2008 probíhá na Základní škole v Hroznové Lhotě výuka podle Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Cílem školního vzdělávacího programu je zkvalitnění celkového kulturního prostředí školy, zaměření na kvalitu řízení a na mezilidské vztahy mezi učiteli, rodiči a žáky školy. Škola se zaměřuje na výpočetní techniku, cizí jazyky, podporu vzdělávání učitelů, volbu efektivních metod a forem výuky, na mimoškolní aktivity, na prohlubování multikulturní výchovy v praxi, na protidrogovou prevenci, aj. Snahou je vychovat z žáka člověka kulturního, tvořivého, zvídavého, komunikativního a sebezdokonalujícího se.28

26

KŘÍŽ, L. Sborník k 50. výročí ZŠ (1951-2001). Hroznová Lhota, 2001, str. 16-18. KŘÍŽ, L. Ze školních lavic… In: Hroznolhotský občasník, říjen - listopad 2013, str. 12. 28 Základní škola a mateřská škola Joži Uprky Hroznová Lhota [online]. © 2011 [cit. 2014-01-15]. Dostupné z WWW: 27

15

2 Kněždub – ZŠ a MŠ Kněždub 2. 1 Historie vzniku školy a její následný vývoj v letech 1904–1917 Stejně jako v mnohých obcích, tak i v Kněždubě probíhalo prvotní vyučování v jedné z místních chalup. Děti se zde učily náboženství a získávaly základní znalosti ve čtení, psaní a počítání. Velkou nevýhodou této výuky bylo to, že se žáci vzdělávali v místnosti, která sloužila zároveň jako učitelský byt. Prostory zde byly zcela nevyhovující.29 V roce 1803 bylo místo pro výuku přemístěno do nově přestavěného domku vedle panského dvora, v místech dnešního obecního úřadu. Ačkoliv byla místnost větší, přestala brzy z kapacitních důvodů vyhovovat.30 V roce 1869 bylo vydáno nařízení, aby se v Kněždubě místo nevyhovující budovy postavila zcela nová škola. Stalo se tak roku 1870, kdy byl uprostřed obce vykoupen dům se sousední parcelou, a na tomto místě byla během pár měsíců postavena jednopatrová školní budova. Obci byla nově postavená budova předána v prosinci roku 1871. V té době spravoval školu učitel Kotásek, který působil na kněždubské škole až do konce školního roku 1882/1883. Po něm se správy školy ujal Jakub Gora, který do té doby působil jako učitel v Sudoměřicích. Postupně docházelo také k nárůstu počtu žáků ve škole. Dvojtřídní vzdělávací zařízení bylo rozšířeno na trojtřídní. Do I. třídy bylo v roce 1887 zapsáno 90 dětí, do II. třídy 61 dětí a do III. třídy 76 dětí.31 Po Jakubu Gorovi, který působil na škole v Kněždubě patnáct let, nastoupil na jeho místo Josef Břeň. Ten ihned po svém příchodu začal usilovat o rozšíření školní budovy a zřízení další třídy, došlo tak k přestavbě stávající školní budovy.32 Základní kámen nové školní budovy byl položen 12. dubna 1904. Stavba objektu pokračovala rychlým tempem. Dne 10. srpna 1904 byla provedena kolaudace a 28. srpna téhož roku proběhlo slavnostní vysvěcení nové školy v Kněždubě. Výuka ve školním roce 1904/1905 byla tedy již zahájena v nově postavené školní budově. V tu dobu navštěvovalo školu 260 žáků, v I. třídě 78, ve II. třídě 74 a ve III. třídě 108 žáků. V listopadu 1904 došlo k rozšíření školy na čtyřtřídní.33

29

SOkA Hodonín, Kronika národní školy v Kněždubě v letech 1886–1904 VRATISLAVSKÝ, I. BAČÍK, J.: Škola Kněždub. Sborník ke 100. výročí rozšíření školní budovy v Kněždubu. Kněždub 2004, str. 4. 31 PAJER, J. a kol.: Kněždub – minulost a současnost obce. Kněždub, 2011, str. 214–216. 32 VRATISLAVSKÝ, I. BAČÍK, J, c. d., str. 5. 33 PAJER, J. a kol.: Kněždub – minulost a současnost obce. Kněždub, 2011, str. 216–217. 30

16

Značnou nevýhodou se ukazovalo velmi časté střídání učitelů. Ti odcházeli za prací do větších obcí či měst. Vlivem stálého vystěhovalectví obyvatel obce do Ameriky se snížil i počet žactva na kněždubské škole. Školní rok 1909/1910 ukončilo už jen 235 žáků z původních 269 zapsaných. Postupně docházelo u žáků také ke zvyšování počtu zameškaných hodin ve výuce. Ve školním roce 1912/1913 byla absence žáků kněždubské školy následující: I. třída

5,2% omluvené

0,4% neomluvené

5,6% celkem

II. třída

7,8%

0,3%

8,1%

III. třída

4,0%

2,1%

6,1%

IV. třída

3,7%

3,6%

7,3%

Celkem zameškali žáci průměrně 6,8% vyučovacích hodin, což je o 4,8% více než v předchozím školním roce.34 Na počátku 1. světové války bylo na škole částečně omezeno vzdělávání žáků. Jedním z hlavních důvodů byl nedostatek vyučujících. Ti museli pomáhat například při soupisech obilí, organizovat sbírky kovů, textilií a jiných surovin pro válečné účely. Starší děti pomáhaly na poli při sklizni a při dalších hospodářských pracích. Během válečného konfliktu museli žáci v době výuky sbírat hadry, kovy, lesní plodiny, v zimních měsících plést pro vojáky nátepníčky, apod.35 Z důvodu nedostatku finančních prostředků neprobíhaly na budově školy ani žádné větší stavební opravy. O tom, v jak špatném stavu byla školní budova, vypovídá zápis ve školní kronice: „…po celou dobu války nespraveno ve škole nic nebo téměř nic pro nedostatek lidí, materiálu apod. Klenutím voda prosakovala do sklepa a střechou nad kůlnami teklo do pořezaného dříví, protože lepenka byla protrhaná. Na střeše budovy byly popukané tašky a korýtka ve hřebenu, takže teklo na půdu, promáčel se strop a kapalo na chodbu.“36

2. 2 Školství v Kneždubě v letech 1918–1945 Po vyhlášení samostatné Československé republiky dne 28. října 1918 začali obyvatelé obce s oslavami, vyšli do ulic, zpívali vlastenecké písně. Poměry ve zdejší škole se převratem ale příliš nezměnily. Na škole byl stále nedostatek vyučujících a docházka byla

34

SOkA Hodonín, Školní kronika Kněždubu v letech 1905–1915 VRATISLAVSKÝ, I. BAČÍK, J, c. d., str. 8. 36 SOkA Hodonín, Školní kronika Kněždubu v letech 1918–1941 35

17

rovněž krátce po vzniku republiky velmi špatná. V I. třídě nechodila do školy v prosinci 1/4 žáků, ve II. třídě 1/5, ve III. třídě 1/3 a ve IV. třídě 1/2 žáků.37 V roce 1922 byl vydán tzv. malý školský zákon, podle kterého mělo dojít mimo jiné i k definitivnímu zrušení úlev ve vyučování. Rodiče však i přesto posílali dál své děti místo do školy na polní práce. Tímto školským zákonem byly do výuky zavedeny i nové vyučovací předměty, a to občanská nauka a výchova, ruční práce pro chlapce a nauka o domácím hospodářství pro dívky. Náboženství již nepatřilo mezi povinné vyučovací předměty.38 V roce 1925 odešel po více než čtyřicetileté službě do penze správce školy Josef Břeň. Na jeho místo nastoupil Václav Korejs. Hned na počátku jeho působení se mu podařilo prosadit u školní rady navýšení rozpočtu určeného na nákup školních pomůcek, kterých byl ve škole nedostatek. Značné finanční částky si vyžádaly rovněž nezbytné opravy na budově školy.39 Učitelé na kněždubské škole se snažili seznamovat své žáky i s aktivitami jiných škol. V říjnu 1926 domluvili pro IV. třídu návštěvu hospodářské školy ve Strážnici, kde zhlédli pořádanou výstavu. Kněždubská škola usilovala také o přiblížení se veřejnosti, kdy například při oslavách 28. října umožnila obyvatelů obce prohlídnout si interiér školní budovy, což do té doby nebylo zvykem. Ve školním roce 1932/1933 došlo k úpravě maximálního počtu žáků ve třídě na 60, což vedlo ke zřízení další pobočky třídy. V následujícím roce byla tedy kněždubská škola rozšířena na čtyřtřídní se dvěma pobočkami. V roce 1936 došlo opět k další reorganizaci školy. Počet tříd byl zvýšen na pět.40 V září 1936 bylo na škole v Kněždubě zapsáno celkem 189 žáků rozdělených následovně: v I. třídě se vzdělávalo 24 žáků (13 chlapců a 11 dívek), ve II. třídě 30 žáků (16 chlapců a 14 dívek), ve III. třídě 20 žáků (8 chlapců a 12 dívek), ve třídě IV/1 31 žáků (17 chlapců a 14 dívek), ve třídě IV/2 34 žáků (18 chlapců a 16 dívek) a v V. třídě 50 žáků (22 chlapců a 28 dívek). Po čtrnácti letech své činnosti na kněždubské škole odešel do penze správce Václav Korejs. Na jeho místo byl v roce 1939 dosazen Josef Pořízka. Podle nového předpisu z roku 1940 byl maximální počet žáků ve třídě omezen na 45, došlo k vytvoření další pobočky při IV. třídě. Celkem se tedy již vyučovalo v šesti třídách.41 Léta 2. světové války se odrazila negativně i na fungování školy v Kněždubě. Docházelo k rozsáhlým změnám učebních plánů a rozvrhů hodin, byly odstraňovány některé 37

SOkA Hodonín, Školní kronika Kněždubu v letech 1918–1941 KASPER, T., KASPEROVÁ, D. Dějiny pedagogiky. Praha: Grada, 2008, str. 198. 39 SOkA Hodonín, Školní kronika Kněždubu v letech 1918–1941 40 VRATISLAVSKÝ, I. BAČÍK, J., c. d., str. 10–12. 41 SOkA Hodonín, Školní kronika Kněždubu v letech 1918–1941 38

18

učební pomůcky a revidovaly se mnohé učebnice. Z učitelských a žákovských knihoven byla vyřazována legionářská a vlastenecká literatura. Ze školy musely být odstraněny všechny symboly dřívějšího státu.42 Od školního roku 1940/1941 byla na škole zrušena výuka občanské nauky a místo ní zavedena povinná výuka německého jazyka. Zastaveno bylo také vyučování dějepisu. Na škole visely německo-české nápisy, upraveny byly také razítka a tiskopisy školy. Učitelé na kněždubské škole se zúčastňovali kurzů německého jazyka, které probíhaly ve Strážnici. Od poloviny roku 1944 bylo v kněždubské škole přerušeno vyučování. Školní budova byla zabrána německými vojáky a sloužila jako ubytovna. Po osvobození obce Kněždubu dne 14. dubna 1945 byla budova školy ještě na několik dnů využita jako skladiště zdravotního materiálu a obvaziště raněných. Celý objekt byl po skončení 2. světové války silně poškozen. Od 7. května 1945 bylo na škole zahájeno pravidelné vyučování. Větší opravy na budově školy byly provedeny až v průběhu letních prázdnin, kdy byly zaskleny okna, opravena střecha a poškozené zdi.

2. 3 Vývoj školství v Kněždubě od konce druhé světové války do roku 1968 Během prvního poválečného roku se z obce vystěhovalo několik rodin do pohraničí a došlo k poklesu celkového počtu žáků. Z učebnic se odstraňovalo vše, co do nich bylo doplněno za hitlerovského režimu. Ve IV. ročníku byla místo výuky němčiny nově zavedena ruština.43 Nástup totalitního systému v roce 1948 se odrazil také v oblasti školství. Vydáním nového školského zákona bylo československé školství členěno na: školy mateřské (pro děti od 3 do 6 let), školy I. stupně – školy národní (s pěti ročníky), školy II. stupně – školy střední (se čtyřmi ročníky) a školy III. stupně (čtyřtřídní gymnázia a školy odborné).44 Tímto školským zákonem byla zavedena povinná devítiletá docházka, začalo se vyučovat podle nových školních osnov, všechny školy byly zestátněny a učitelé se tak stali státními zaměstnanci. Obecná škola se na základě školského zákona změnila na školu národní.45 V roce 1949 byla zřízena měšťanská škola v Hroznové Lhotě, obci vzdálené necelé 4 km. To se promítlo do školství v Kněždubě tak, že žáci národní školy v Kněždubě, kteří dosud navštěvovali měšťanskou školu ve Strážnici, kam Kněždub náležel, začali přecházet na 42

PAJER, J. a kol.: Kněždub – minulost a současnost obce. Kněždub, 2011, str. 218. Archiv ZŠ v Kněždubu, Školní kronika Kněždubu v letech 1941–1964 44 KOVAŘÍČEK, V. Vývoj školských soustav v českých zemích. Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého, 1989, str. 17. 45 VRATISLAVSKÝ, I. BAČÍK, J., c. d., str. 15. 43

19

měšťanskou školu do Hroznové Lhoty. Obec Kněždub sama žádala o zřízení měšťanské školy pro obvod Kněždub – Tvarožná Lhota. Tato žádost byla nadřízenými úřady schválena. Tvarožná Lhota však nedala souhlas k připojení ke Kněždubu a tak tento návrh padl, protože samotná obec nemá dost žáků pro to, aby si mohla zřídit školu vlastní. Obvod střední školy v Hroznové Lhotě tvořily obce: Hroznová Lhota, Kněždub, Tasov, Žeraviny a Kozojídky.46 Ve školním roce 1950/1951 navštěvovalo kněždubskou školu jen 103 žáků, 48 chlapců a 55 dívek. Na střední školu v Hroznové Lhotě přešlo z pátého postupného ročníku 11 chlapců a 13 dívek, celkem 24 žáků.47 V roce 1953 odstoupil ze své funkce ředitel školy Josef Pořízka a na jeho místo byla dosazena učitelka F. Černošková. Od 1. září 1954 nastoupil na místo ředitele školy Jindřich Čambala. Za jeho působení byl ve škole postupně vyměněn veškerý starý nábytek, do učeben se zavedlo elektrické osvětlení, byly vybudovány splachovací toalety a nová studna s pitnou vodou. V roce 1959 byl Jindřich Čambala z vedení školy odvolán a to z důvodu, že se dostatečně nezapojoval do politické práce v obci. Novým ředitelem se stal Jakub Kolaja. Postupně docházelo také k opravám na budově školy. Pro žáky byla zřízena školní dílna a šatna, která v prostorách školy doposud velmi chyběla. Za pomoci rodičů došlo k úpravě školní zahrady, která byla využívána pro výuku.48 Ve školním roce 1960/1961 byly žákům do školy zdarma dodány učebnice a mnohé školní pomůcky. Vydáním nového školského zákona došlo opět ke změně struktury školního vzdělávání. Byla stanovena povinná devítiletá školní docházka pro děti od 6 do15 let.49 V následujícím školním roce byla kněždubská škola rozšířena na pětitřídní. Celkem se na škole vzdělávalo 131 žáků. V roce 1962 došlo ke změně vedení školy, kdy na místo Jakuba Kolaji nastoupil Jaroslav Bačík, učitel, který již dříve na škole v Kněždubě působil.50 Netrvalo dlouho a uplynulá léta od položení základního kamene budovy školy se začala výrazně projevovat na celkovém stavu objektu. Každým rokem se objevovaly mnohé „nedostatky“ na budově školy, které si vyžadovaly nutnou opravu. Na konci školního roku 1966/1967 považoval ředitel školy J. Bačík za zcela nevyhovující například stav tříd. Téměř jako každý rok byl největším problémem provedení oprav nedostatek finančních prostředků. Ten se ale podařilo vyřešit předsedovi MNV p. Chudíkovi, který se domluvil s výborem SRPŠ na společné úhradě výdajů spojených s náklady na rekonstrukci, která byla provedena 46

Archiv ZŠ v Kněždubu, Školní kronika Kněždubu v letech 1941–1964 PAJER, J. a kol.: Kněždub – minulost a současnost obce. Kněždub, 2011, str. 219. 48 VRATISLAVSKÝ, I. BAČÍK, J., c. d., str. 16–17. 49 PAJER, J. a kol.: Kněždub – minulost a současnost obce. Kněždub, 2011, str. 220. 50 Archiv ZŠ v Kněždubu, Školní kronika Kněždubu v letech 1941–1964 47

20

během letních prázdnin roku 1967. Nový školní rok 1967/1968 tak byl zahájen v opravených a nově vymalovaných místnostech školy.

2. 4 vývoj školství v Kněždubě v letech 1969–1989 Vzhledem k tomu, že budova školy neprošla od svého založení v roce 1904 žádnými rozsáhlejšími stavebními opravami, začala se v roce 1971 připravovat její generální renovace. Již během letních prázdnin probíhala jednání s ředitelem školy ve Tvarožné Lhotě o propůjčení staré školní budovy, kam by mohly být umístěny po dobu generální opravy kněždubské školy tři třídy. Dále bylo jednáno také na ONV o povolení umístit I. třídu do budovy mateřské školy a obsadit zde byt ředitelem ZDŠ, který se musel rovněž vystěhovat. Všechny plány byly schváleny. Na začátku školního roku, v září 1971, byla vystěhována II. třída do místnosti MLK, nacházející se ve dvoře budovy MNV, a III., IV. a V. třída byly umístěny do Tvarožné Lhoty. Dne 20. září bylo pak ve všech třídách zahájeno vyučování.51 Generální oprava byla zaměřena spíše na vnitřní prostory školy. Došlo ke komplexní přestavbě a modernizaci interiéru, mj. bylo zřízeno ústřední topení, nové sociální zařízení a při škole byl postaven byt, do kterého se přestěhoval ředitel školy. Po ukončení oprav se školní budova stala pýchou celé obce. Dne 1. září 1973 byla škola v Kněždubě opět zprovozněna.52 Od poloviny sedmdesátých let docházelo k výraznému poklesu počtu žáků. Ve školním roce 1974/1975 navštěvovalo školu 91 žáků (55 chlapců, 36 dívek), ve školním roce 1975/1976 84 žáků (50 chlapců, 34 dívek) a ve školním roce 1976/1977 se na škole vzdělávalo 77 žáků (45 chlapců, 32 dívek).53 Žáci byli rozděleni do tří tříd. Ve školním roce 1976/1977 se začalo v I. třídě vyučovat podle nových osnov, se kterými byli učitelé předem postupně seznamováni. Ve II. třídě byly spojeny dva ročníky, a to druhý ročník se třetím ročníkem, a ve III. třídě došlo ke spojení čtvrtého a pátého ročníku. Žáků bylo rok od roku méně, což vedlo k tomu, že kněždubská škola přistoupila v roce 1977 ke spolupráci se ZDŠ ve Tvarožné Lhotě. V Kněždubě se tak škola stala dvojtřídní. Zůstala zde I. a IV. třída, do které dojížděli i žáci z Tvarožné Lhoty, ve Tvarožné Lhotě byla umístěna II. a III. třída, kam dojížděli zase žáci z Kněždubu a 5. ročník byl z kněždubské školy přesunut na ZDŠ do Hroznové Lhoty. Od 51

Archiv ZŠ v Kněždubu, Školní kronika Kněždubu v letech 1965–1986 Archiv OÚ v Kněždubu, Pamětní kniha obce Kněždub v letech 1983–2002 53 VRATISLAVSKÝ, I. BAČÍK, J., c. d., str. 37. 52

21

školního roku 1981/1982 byla škola v Kněždubě trojtřídní. První třídu navštěvovalo celkem 16 žáků, druhou třídu 32 žáků a ve třetí třídě se vzdělávalo celkem 29 dětí. V roce 1981 odešel po devatenáctiletém působení ve funkci ředitele školy Jaroslav Bačík. Novým ředitelem se stal Jiří Čížek. Ihned po jeho nástupu začaly na školní budově probíhat drobné stavební opravy, jako byla například výměna okapů či nátěr oken, oprava potrubí ústředního topení a natření školního plotu. Všechny prostory školy byly vymalovány. Od školního roku 1982/1983 byla škola v Kněždubě změněna opět na dvojtřídní.54

2. 5 Školství v Kněždubě po roce 1989 Po odchodu Jiřího Čížka do důchodu v roce 1989 se novým ředitelem na kněždubské škole stal Miloslav Brůzl. Pod jeho vedením byla v přízemí školní budovy zřízena jídelna. Od školního roku 1990/1991 byla škola v Kněždubě rozšířena na trojtřídní. V roce 1991 odstoupil ze svého místa ředitele M. Brůzl a řízením školy byla pověřena Jana Jochmanová. Té se podařilo i přes nedostatečné finanční prostředky otevřít školní družinu, která byla umístěna v budově mateřské školy. Žáci měli možnost navštěvovat různé kroužky. Kromě literárně-dramatického a gymnastického kroužku byl nově otevřen i kroužek šachový a také kroužek dyslektický. Dále se mohly děti přihlásit do kroužku vyšívání, sportovního, divadelního, tanečního, turistického, stolního tenisu nebo německého jazyka.55 Ve školním roce 1991/1992 navštěvovalo školu v Kněždubě celkem 63 žáků. V I. třídě se vzdělávalo 19 žáků, ve II. třídě 24 žáků a ve III. třídě 20 žáků. Od roku 1992 se ředitelem na základní škole stal Josef Bačík, který ve své funkci působil do roku 2005. Během následujících let probíhala postupně modernizace školní budovy. Od roku 1995 byla škola připojena na plynové topení a byla vybudována opravářská dílna. V roce 1996 došlo k úpravě přízemní části budovy, kdy byla zřízena nová výdejna obědů a jídelna, upravena sborovna, zřízena šatna a sociální zařízení pro vyučující. Původní výdejna jídla a jídelna byla zrekonstruována na třídu pátého ročníku. V nově zřízené třídě byla položena podlahová krytina PVC, třída byla vymalována, natřeny radiátory a v průběhu letních prázdnin pak byla vybavena školním nábytkem. Od září 1996 se kněždubská škola stala pětitřídní a navštěvovalo ji 89 žáků.

54 55

Archiv ZŠ v Kněždubu, Školní kronika Kněždubu v letech 1965–1986 PAJER, J. a kol.: Kněždub – minulost a současnost obce. Kněždub, 2011, str. 221–223.

22

V průběhu školního roku 1997/1998 byl na základní škole dokončen přechod na nový učební plán. Všech 88 žáků pěti ročníků se v novém roce začalo vyučovat podle učebního plánu „Základní škola“, který obsahoval také povinnou výuku cizích jazyků od 4. ročníku.56 Dne 25. září 2004 proběhla na základní škole v Kněždubě oslava 100 let od rozšíření základní školy. Vyučující s dětmi připravili pro účastníky oslavy výstavu fotografií, prací žáků a dokumentů ze školního archivu. Škola byla přístupná všem občanům. Obsahem programu na oslavu 100. výročí byla i slavnostní bohoslužba, vystoupení pěveckého sboru z Kněždubu, taneční skupiny, cimbálové muziky, aj. Po Josefu Bačíkovi nastoupila v roce 2005 na místo ředitelky Mgr. Dana Křížová, která zde vykonávala svou funkci následujících 7 let. V roce 2010 došlo na budově základní školy k výměně všech oken a dveří za nová, plastová. Bylo provedeno kompletní zateplení obvodového zdiva objektu a rekonstrukce celé fasády.57 Od roku 2013 je správou školy pověřena Mgr. Lenka Miklíková. Základní škola v Kněždubě je málotřídní školou, patří mezi školy neúplné. Škola má v současnosti tři třídy a pět ročníků. V jedné třídě se vyučuje samostatný ročník a ve zbylých dvou třídách ročníky dva. Od ledna 2003 vystupuje kněždubská škola jako samostatný právní subjekt, celý provoz dotuje obec Kněždub. Škola sdružuje základní školu, školní družinu, mateřskou školu a školní jídelnu V přízemí budovy jsou umístěny šatny pro žáky, sborovna s ředitelnou, upravená místnost, sloužící jako tělocvična, jedno oddělení školní družiny a výdejna s jídelnou. V 1. patře školy se nachází tři kmenové třídy a odborná počítačová učebna, která se využívá i při výuce anglického jazyka a hudební výchovy. Obě podlaží mají své sociální zařízení. Součástí školy je i prostorný dvůr a školní zahrada. V zadní části dvora se nachází malý učitelský byt. ZŠ a MŠ v Kněždubě se zapojuje aktivně do řady projektů. Za zmínku stojí například projekt „Kapka prevence“, při kterém spolupracuje s Policií ČR. Dále spolupracuje s občanským sdružením CHRPA (pomoc handicapovaným dětem) a s ministerstvem dopravy v rámci aktivit BESIP (bezpečnost dětí v silničním provozu). Škola neustále rozvíjí také úzkou spolupráci s rodiči žáků, připravuje pro ně různé kulturní programy, Den otevřených dveří a využívá jejich pomoci při organizování školních akcí.58

56

Archiv OÚ v Kněždubu, Pamětní kniha obce Kněždub v letech 1983–2002 Archiv OÚ v Kněždubu, Kronika obce Kněždub od roku 2003 58 ZŠ a MŠ Kněždub [online]. © 2013 [cit. 2013-10-31]. Dostupné z WWW: 57

23

Od školního roku 2007/2008 probíhá na základní škole v Kněždubě výuka podle vlastního školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Důraz je kladen především na zdravý životní styl, ekologii, informační gramotnost žáků a udržování lidových tradic.59 Součástí školního vzdělávacího programu je i výčet vzdělávacích akcí, které jsou připravovány pro výuku určených předmětů nebo pro jednotlivé ročníky žáků. K vzdělávacím akcím patří například výlety, předmětové exkurze, povinný plavecký výcvik, dopravní výchova, divadelní představení žáků, celoškolní a předmětové projekty, aj. Cílem školy je zaměřovat se na celkové kulturní prostředí školy a její estetiku, na kvalitu řízení a na systém mezilidských vztahů.60

59

PAJER, J. a kol.: Kněždub – minulost a současnost obce. Kněždub, 2011, str. 223-224. ZŠ a MŠ Kněždub [online]. © 2013 [cit. 2013-10-31]. Dostupné z WWW: 60

24

3 Kozojídky – ZŠ Kozojídky 3. 1 Vznik školy v Kozojídkách v roce 1911 a její následný vývoj do roku 1917 Do počátku 20. století navštěvovaly děti z Kozojídek školu v Hroznové Lhotě, kam byly přiškoleny i obce Tasov a Žeraviny. V roce 1904 byla v Tasově zřízena samostatná škola, což vedlo k tomu, že se i obyvatelé Kozojídek začali zabývat myšlenkou na postavení vlastní školy v obci. Jejich žádosti bylo vyhověno. Dne 13. října 1907 bylo na obecním výboru usneseno, že v obci bude zřízena samostatná jednotřídní škola. Dne 27. července 1908 došlo k vyškolení obce Kozojídky z Hrozno-Lhotského obvodu. Stavba školy byla zadána staviteli J. Janíkovi a stavební práce byly zahájeny v květnu roku 1911.61 V srpnu téhož roku byla stavba jednotřídní školní budovy dokončena.62 Škola byla vysvěcena dne 10. září 1911 a dne 25. září se začalo na škole vyučovat. Ve školním roce 1911/1912 se na škole vzdělávalo 68 žáků, 33 chlapců a 35 dívek. Prvním řídícím učitelem byl na zdejší škole jmenován Cyril Kopečný. Během válečných let 1914–1918 probíhala výuka na škole nepravidelně. Starší žáci museli pomáhat při domácích a polních pracích a nemohli tak docházet denně do školy. Dalším problémem byl nedostatek vyučujících, kteří byli povoláni a museli na základě úředních nařízení často pomáhat při soupisech zásob obilí, při sepisování výkazů a jako předsedové různých komisí. Tím vyučování často odpadalo. V posledním válečném roce probíhala výuka většinou už jen 1–2 dny v týdnu. Celkové procento zameškání činilo 18.5% omluvených a 1% neomluvených hodin.

3. 2 Vývoj školství v Kozojídkách v letech 1918–1938 Po skončení první světové války a vzniku Československé republiky dne 28. října 1918 se objevovaly snahy o nápravu školství v nově vniklé demokratické republice. K hlavním bodům, které měly být řešeny, patřily především snahy vyrovnat stav školství na celém území Československé republiky, zvýšit počet škol, omezit vliv církve nad oblastí školství a posílit tak úlohu státu. Důraz byl kladen také na odborné vzdělání učitelů a na 61

SOkA Hodonín, Školní kronika obce Kozojídky v letech 1911–1930 Kozojídky [online]. © 2014 [cit. 2014-01-28]. Dostupné z WWW: 62

25

modernizaci výuky po obsahové stránce.63 Po vyhlášení samostatného Československého státu se konaly v obci Kozojídky kostelní i školní slavnosti, žáci zpívali národní hymnu „Kde domov můj“, ve škole se přednášelo o významu této události. Na nástěnky byly pověšeny praporky a ozdobné obrazy s portrétem prezidenta T. G. Masaryka. Ve školním roce 1918/1919 byla výuka na škole již pravidelnější. Celkem se vyučovalo 160 dní a celkové procento zameškání činilo 12,6% omluvených a 1,9% neomluvených hodin.64 V období první republiky se školská soustava nedočkala výrazných změn. Podobu československého školství částečně upravovalo jen několik novel a vyhlášek. Jediným zákonem, který přinesl podstatnější změny, byl tzv. malý školský zákon z roku 1922. Byla stanovena osmiletá školní docházka a mezi povinné předměty zaváděl občanskou nauku a výchovu. Dále se na obecných školách vyučovalo čtení a psaní, vyučovací jazyk, matematika, přírodopis, zeměpis, dějepis, kreslení, zpěv, ruční práce a tělesná výchova. Mezi nepovinné předměty patřilo náboženství a nauka o domácím hospodářství.65 Výuka občanské nauky, která se začala na škole v Kozojídkách vyučovat ve školním roce 1923/1924, nebyla lidmi v obci moc dobře přijata. Mluvilo se o ní jako o předmětu protináboženském. Jakmile byly vydány ministerstvem školství učební osnovy, správce školy přečetl členům místní školní rady jejich obsah spolu s přiloženými poznámkami a vysvětlil jim účel výuky předmětu občanské nauky. Dne 16. srpna 1924 odešel dosavadní správce školy Cyril Kopečný. Byl prvním učitelem na zdejší škole a působil zde 13 let. Prozatímním správcem školy byl jmenován od 1. září 1924 do 1. října téhož roku Ladislav Vlček. Po něm se správy školy ujal Julius Klusák, zatímní správce školy a učitel v Tasově.66 Dne 28. října 1928 se zapojila škola do oslav desetiletého výročí samostatnosti Československé republiky. Správce školy se s žáky zúčastnil průvodu po vesnici, školní děti sehrály pro své spoluobčany divadlo „Krákonoš“ a v závěru oslav zazpívaly národní hymny: „Kde domov můj“ a „Nad tatrú sa blýská“.67 Ve školním roce 1930/1931 byla zahájena výuka podle nových učebních osnov, zpracovaných na základě činné školy na školní roky 1930/1931, 1931/1932 a 1932/1933. Jelikož v roce 1932/1933 přesahoval počet žáků navštěvujících zdejší školu 50, podala místní školní rada v září roku 1932 žádost o zřízení zatímní třídy se 2 učiteli. Žádosti však nebylo 63

JŮVA,V., c. d., str. 170. SOkA Hodonín, Školní kronika obce Kozojídky v letech 1911–1930 65 KASPER, T., KASPEROVÁ, D., c. d., str. 198. 66 SOkA Hodonín, Školní kronika obce Kozojídky v letech 1911–1930 67 SOkA Hodonín, Pamětní kniha obce Kozojídky v letech 1923–1968 64

26

z důvodu nedostatku finančních prostředků obce Kozojídky vyhověno. Následující školní rok probíhala výuka opět v jednotřídní škole, kam docházelo 60 žáků. Od konce školního roku 1933/1934 a během letních prázdnin připravoval správce školy Julius Kusák za pomoci správců škol obcí Malé Vrby, Vápenek a Žeravin podrobné učební osnovy, podle kterých se bude počátkem školního roku 1934/1935 na uvedených školách vyučovat. Dne 28. června 1934 se konal zápis pro nový školní rok, jehož podoba byla následující: I. školní rok

9 chlapců, 6 děvčat

celkem 15 žáků

II. školní rok

6 chlapců, 2 děvčata

celkem 8 žáků

III. školní rok


celkem 9 žáků

IV. školní rok


celkem 10 žáků

V. školní rok

4 chlapci, 2 děvčata

celkem 6 žáků

VI. školní rok

1 chlapec, 3 děvčata

celkem 4 žáci

VII. školní rok

4 chlapci

celkem 4 žáci

VIII. školní rok

5 děvčat

celkem 5 žáků

Celkem bylo na školu zapsáno 61 žáků, 34 chlapců a 27 děvčat.68 Dosavadní správce školy Julius Kusák odešel dne 1. září 1935 na školu do Hroznové Lhoty, kde přijal místo řídícího učitele. Od počátku školního roku 1935/1936 se prozatímním správcem školy stal František Tyllich. Ve školním roce 1936/1937 navštěvovalo místní školu 54 dětí. Opět více, než dovolovala kapacita jednotřídní školní budovy. To vedlo k tomu, že dne 21. září 1936 se konala schůze obecního zastupitelstva, na které bylo rozhodnuto a schváleno, že bude při základní škole zřízena přístavba druhé třídy a kabinetu.69 Obecná škola v Kozojídkách tak byla organizována od roku 1936 jako dvojtřídní.70 Vyučování na místní škole bylo rozděleno na dopolední, do kterého docházeli žáci 4., 5., 6., 7. a 8. školního ročníku a odpolední, kdy se výuky účastnili žáci 1., 2. a 3. školního ročníku. Ve školním roce 1938/1939 bylo do školy zapsáno 51 žáků, kteří byli rozděleni do dvou tříd. V I. třídě se vyučovalo 18 dětí (11 chlapců a 7 děvčat) a ve II. třídě 33 dětí (19 chlapců a 14 děvčat).

68

Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika obce Kozojídky v letech 1930–1961 SOkA Hodonín, Pamětní kniha obce Kozojídky v letech 1923–1968 70 NEKUDA, V., c. d., str. 528. 69

27

3. 3 Školství v obci Kozojídky v období nacistické okupace a druhé světové války Období nacistické okupace a vypuknutí druhé světové války se promítlo i do oblasti školství v Kozojídkách. Vyhláškou o mobilizaci byl k vojenskému cvičení povolán i řídící učitel F. Tyllich. Tím došlo opět ke spojení I. a II. třídy, kdy se muselo vrátit k vyučování podle osnov pro jednotřídní školy. Správou školy byla po dobu nepřítomnosti F. Tyllicha pověřena učitelka zdejší školy Vlasta Handlová. Z vojny se řídící učitel vrátil 18. října 1938 a ujal se opět vedení školy.71 V době nacistické okupace bylo pro československé školství charakteristické popírání demokratických tendencí. Oblast školství byla vystavena silnému nacistickému tlaku, do obsahu vzdělání byla násilím protlačována nacistická ideologie. Ze škol muselo být odstraněno vše, co by připomínalo národní svébytnost.72 Vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava nastaly změny i na škole v Kozojídkách. Mezi povinné předměty byla na škole zavedena výuka německého jazyka, kdy se od 3.-5. ročníku vyučovala 3 hodiny týdně a v 6.-8. postupném ročníku 4 hodiny týdně. Ve školním roce 1941/1942 už výuka německého jazyka probíhala od 1. ročníku, kdy žáci 1. a 2. ročníku měli 4 hodiny týdně, žáci 3.-5. ročníku 7 hodin týdně a žáci 6.-8. ročníku 6 hodin týdně. Následovala postupná výuka některých předmětů v němčině, bylo zastaveno vyučování dějepisu a literatury. Pro učitele byly zaváděny kurzy němčiny a žákům byly vydávány školní zprávy na novém dvojjazyčném tiskopise. Koncem ledna 1945 se na škole v Kozojídkách už nevyučovalo, žáci docházeli do školy jednou týdně, kde jim byly zadávány domácí úkoly. Na jaře bylo vyučování zastaveno úplně, a to kvůli blížící se frontě, kdy byly prostory školy obsazeny vojskem. Boj o vesnici začal dne 12. dubna a dne 18. dubna 1945 byla obec Kozojídky již osvobozena. Co se týká stavu školní budovy, tak ten byl velmi špatný. Škola byla během válečných let značně poškozena a vyrabována. Během letních prázdnin v roce 1945 byla provedena rozsáhlá oprava školní budovy.73

71

Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika obce Kozojídky v letech 1930–1961 SOMR, M. a kol. Dějiny školství a pedagogiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, str. 250. 73 Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika obce Kozojídky v letech 1930–1961 72

28

3. 4 Vývoj školství v Kozojídkách od konce druhé světové války do roku 1961 Koncepce školství v tehdejším Československu byla v letech 1945-1948 v centru zájmu všech politických stran. Největší pozornost byla věnována důsledné očistě všech škol a výchovných institucí od fašismu, kdy bylo ze škol odstraňováno vše, co by připomínalo předchozí režim. Úsilí učitelů bylo zaměřeno na obnovení školství podle zákonů platných v předmnichovské republice. Objevovaly se zde snahy přebudovat veškeré školství tak, aby byl přístup do školy umožněn co nejširším vrstvám.74 Zahájením školního roku 1946/1947 probíhala na škole výuka ve třech odděleních, kde se vzdělávalo celkem 35 žáků. Od tohoto školního roku docházelo na škole v Kozojídkách k částečnému úbytku počtu žáků. To bylo zapříčiněno především tím, že část žáků z Kozojídek začala navštěvovat měšťanskou školu v Hroznové Lhotě. Změna nastala také v pedagogickém sboru, kdy ze své funkce odstoupil dosavadní správce školy F. Tyllich a vedením školy byl pověřen Alois Fiala. Během školního roku probíhaly na škole i nadále drobné stavební opravy, jako například výmalba tříd, oprava podlahy, kolem školního hřiště byl vybudován nový plot a část dvoru byla vybetonována.75 Dne 21. dubna 1948 byl schválen první školský zákon v osvobozené vlasti, na základě kterého došlo ke změně organizační struktury československého školství. Nová jednotná státní škola byla rozdělena do tří stupňů, kdy první stupeň tvořila škola národní (1.-5. postupný ročník), druhý stupeň čtyřletá škola střední (6.-9. postupný ročník) a školy třetího stupně, kam byly zahrnuty vyšší střední školy (gymnázia) a odborné školy.76 Školní docházka trvala 9 let. Na základě změn souvisejících s vydáním nového školského zákona došlo ke změně i v organizaci školy v Kozojídkách, kdy byli žáci rozmístěni do pěti oddělení, a to: I. oddělení

1. postupný ročník

5 chlapců, 3 děvčata celkem 8 žáků

II. oddělení


3 chlapci, 6 děvčat

celkem 9 žáků

III. oddělení 3. postupný ročník

3 chlapci, 3 děvčata celkem 6 žáků

IV. oddělení 4. postupný ročník

6 chlapců, 1 děvče

celkem 7 žáků

V. oddělení


celkem 8 žáků


74

KOVAŘÍČEK, V. Vývoj školských soustav v českých zemích. Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého, 1989, str. 16. 75 Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika obce Kozojídky v letech 1930–1961 76 JŮVA,V., VESELÁ, Z., c. d., str. 180.

29

Ve školním roce 1949/1950 se na zdejší škole vzdělávalo celkem 38 žáků, a to 20 chlapců a 18 děvčat. Po čtyřletém působení na zdejší škole byl z jejího vedení odvolán A. Fiala, který byl přemístěn na národní školu v Hroznové Lhotě. Na jeho místo nastoupil od 1. září 1950 Jaroslav Bačík. V následujícím školním roce 1951/1952 zavedl ředitel školy nový způsob vyučování podle sovětského vzoru. Žáci chodili do vyučování na dvě směny, a to od 8–10 hodin – žáci I. a III. oddělení a od 10–12 hodin – žáci II., IV. a V. oddělení. Odpoledne probíhala výuka společná.77 K další změně v organizaci školství došlo v roce 1953, kdy byl přijat nový školský zákon. Podle něj byla školní docházka zkrácena na osm let (osmiletá střední škola) nebo na osm postupných ročníků Jedenáctileté střední školy.78 Od školního roku 1955/1956 probíhala na škole výuka žáků od 1. do 4. postupného ročníku, 5. postupný ročník byl vyučován v Hroznové Lhotě.79 Dne 15. prosince 1960 byl schválen nový školský zákon, a to zákon o soustavě výchovy a vzdělání. Ten neupravoval jen vzdělání mládeže, ale vztahoval se na všechny pracující. Vydání tohoto zákona vedlo k postupné přeměně jedenáctiletek a pokusných dvanáctiletek na základní devítileté školy a ke vzniku samostatné střední všeobecně vzdělávací školy o třech ročnících.80 Ve školním roce 1960/1961, který byl zároveň posledním vyučovacím rokem, se na škole v Kozojídkách vzdělávalo 58 žáků, kteří byli rozdělení následovně: I. třída

II. třída






8 chlapců, 11 dívek


3 chlapci, 11 dívek

Školní rok byl ukončen dne 30. června 1961, kdy bylo žákům školy rozdáno vysvědčení a byli poučeni o chování během letních prázdnin. Tentokrát se žáci kromě učitelů rozloučili i se školou. V zájmu kvalitnějšího vyučování a pro blízkost obcí začali žáci chodit od školního roku 1961/1962 do ZDŠ v Hroznové Lhotě.81 Po skončení letních prázdnin byla

77

Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika obce Kozojídky v letech 1930–1961 HORÁK, J., c. d., str. 105. 79 Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika obce Kozojídky v letech 1930–1961 80 JŮVA,V., VESELÁ, Z., c. d., str. 182. 81 Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika obce Kozojídky v letech 1930–1961 78

30

budova školy po 50 letech svého trvání uzavřena. V roce 1968 byla místní školní budova zrekonstruována a upravena na mateřskou školku.82

82

SOkA Hodonín, Pamětní kniha obce Kozojídky v letech 1923–1968

31

4 Petrov – ZŠ a MŠ Petrov 4. 1 Historie vzniku školy První zmínka o existenci školy v Petrově pochází z roku 1805, kde se uvádí, že první škola v Petrově se nacházela v doškové chaloupce č. 54. Tato malá chaloupka přestala brzy odpovídat požadavkům školy, a tak došlo ke zřízení školy ve větším obecním domě.83 Školu začaly brzy navštěvovat i děti ze Zvolenova, sousední obce, což vedlo k tomu, že kapacita školní místnosti byla po čase pro vzdělávání žáků zcela nevyhovující. V roce 1842 se obě obce dohodly a začaly za pomoci hraběte Františka z Magnis, majitele panství, stavět novou společnou a rozsáhlejší školní budovu. Škola byla postavena jako dvojtřídní a připadla obci Petrov.84 Na žádost představenstva obce a místní školní rady došlo k rozšíření dvojtřídní školy na školu trojtřídní. Práce začaly na jaře 1894 a v říjnu 1895 byla přístavba třetí místnosti zkolaudována a zprovozněna. Počátky vzniku základní školy v Petrově se datují k roku 1908, kdy došlo k přestavbě „staré školy“ a byla vybudována nová školní budova. Její stavbou byl pověřen stavitel Josef Doležal ze Strážnice a probíhala v měsících březen – červen roku 1908, kdy koncem června byla stavba až na malé opravy dokončena.85 Dne 1. září 1908 zahájila škola nový školní rok a 25. září 1908 se konala komisionální kolaudace školní budovy. Na památku padesátiletého panování císaře a krále Františka Josefa I. byla nová školní budova 18. října 1908 vysvěcena říšským a zemským poslancem Dr. Antonínem Stojanem.86 Správcem nově postavené školy byl jmenován Josef Novosád. Ten na škole působil do roku 1910, kdy se stal řídícím školy Leonard Zámečník. V té době bylo školou povinných 224 žáků.87

4. 2 Vývoj školství v Petrově v letech 1914–1945 Vypuknutí 1. světové války mělo vliv i na tehdejší fungování školy. V době války byly mnohé školy přeměněny v nemocnice a učitelé byli povoláni k vojenské službě. Ve většině rodin zůstali doma na práci jen ženy a starci, což vedlo k tomu, že starší děti přestaly docházet do školy a pomáhaly v domácnosti. Rodiče nebyli za vysokou absenci svých dětí nijak trestáni, škola ustupovala hospodářským zájmům. Výuka na škole byla částečně omezena. Na 83

SOkA Hodonín, Školní kronika obce Petrov v letech 1879–1918 DEKAŘOVÁ-BĚLOCHOVÁ, M. Petrov. Petrov, 2012, str. 28. 85 TOMŠEJOVÁ, H. Sborník - 100 let školy v Petrově, str. 13–15. 86 SOkA Hodonín, Školní kronika obce Petrov v letech 1879–1918 87 DEKAŘOVÁ-BĚLOCHOVÁ, M., c. d., str. 30–31. 84

32

začátku školního roku 1914/1915 navštěvovalo petrovskou školu 223 žáků, z toho 110 chlapců a 113 dívek. Na konci tohoto školního roku se na škole vzdělávalo už jen 195 dětí, z toho 93 chlapců a 102 dívek.88 Po vyhlášení samostatné Československé republiky, dne 28. října 1918, se i v Petrově objevovaly snahy o nápravu školství v obci. Vedení školy prosazovalo myšlenku Gustava Habrmana: „Naše osvobození buď základem pro výchovu občana Československé republiky. Školy a učitelé buďte co nejrychleji vráceni svému povolání – škola dítkám, učitel vyučování a výchově.“ 89 Ve školním roce 1918/1919 nebyla návštěvnost škol o moc lepší. I když 1. světová válka skončila, poválečné poměry a drahota byly horší než za války. I přes zákaz ministerstva zprošťovat děti od vzdělávání za účelem vykonávání domácích a hospodářských prací, nechávali mnozí rodiče své děti doma a absenci jim omlouvali. Na konci školního roku 1918/1919 připadalo na jednoho žáka školy průměrně 28,2% omluvených a 6,9% neomluvených hodin za rok. V roce 1922 s vydáním malého školského zákona došlo na školách k mnohým změnám. V kronice národní školy v Petrově se nachází text, který o těchto změnách vypovídá: „Zákonem tímto zavádí se mezi povinné učební předměty občanská nauka pro všechny žáky, občanská mravouka místo náboženství pro tyto žáky, jejichž rodičové si to přejí, ruční práce pro chlapce, tělesná výchova pro chlapce i pro dívky a možnost zavedení domácích nauk pro dívky. Zákon zrušuje úplně úlevy a tovární školy.90 Po skončení 1. světové války docházelo často ke změně ve vedení školy. Namísto Leonarda Zámečníka, který vykonával funkci ředitele třináct let, byla pověřena správou školy Božena Černochová. Rok poté, v září 1924, nastoupil na zdejší školu Cyril Kopečný. Ten spravoval školu až do roku 1932. V roce 1927 byla škola v Petrově čtyřtřídní. Tehdy ji navštěvovalo celkem 141 žáků. Po ukončení čtvrtého ročníku pokračovali mnozí žáci dál ve školní docházce na školách ve Strážnici, a to na měšťanské škole a gymnáziu. Nástupcem Cyrila Kopečného se stal v březnu 1932 Emanuel Píštělka, který po čtyřech letech, v lednu 1936, předal školu Františku Svačinovi.91 Válečná léta 1939–1945 se odrazila negativně i na fungování školy v Petrově. Bylo odstraněno vše, co by připomínalo bývalý stát. Změny se objevily i v učebních plánech a rozvrzích hodin, byly odstraněny různé učební pomůcky a revidovaly se učebnice. Ze školy 88

SOkA Hodonín, Školní kronika obce Petrov v letech 1879–1918 TOMŠEJOVÁ, H., c. d., str. 22. 90 SOkA Hodonín, Kronika národní školy v Petrově v letech 1918–1956 91 SKÁCEL, J. a kol.: Petrov. Petrov MNV, str. 14. 89

33

byl odstraněn státní znak, zaváděla se německá úřední řeč, německé čítanky, apod. Od školního roku 1940/1941 byla na obecné škole v Petrově zrušena výuka občanské nauky a byla nahrazena výukou německého jazyka. Na škole visely německo-české nápisy, byly upraveny razítka a tiskopisy a zavedeny povinné sbírky pro německé vojáky na frontě a pro německý Červený kříž. Dne 6. listopadu 1940 nastoupil na místo ředitele základní školy v Petrově Jaroslav Hošek. Za jeho působení došlo k drobným stavebním úpravám na budově školy. Byla provedena oprava ředitelova bytu a na schodišti bylo pořízeno okno.92 V důsledku výnosu okresního školského výboru v Hodoníně o změně v organizaci škol se zřetelem ke zvýšení počtu žactva ve třídách a výnosu o nové úpravě škol, na základě níž odešlo 40% žáků na školy do Strážnice, byla na petrovské škole zrušena IV. třída. Ve školním roce 1941/1942 byli žáci přeřazeni následovně: I. tř.

1. odděl. 1. post. roč.




II. tř. 1. odděl. 3. post. roč.




III. tř. 1. odděl. 5. post. roč.



1 chlapec, 7 děvčat

7. post. roč


8. post. roč.

1 chlapec, 8 děvčat

Celkem navštěvovalo školu 141 žáků, z toho 66 chlapců a 75 děvčat. V letech 1941–1945 byla výuka na základní škole stále přerušována. Ve školním roce 1944/1945 probíhala výuka sotva 4 měsíce a od vánočních svátků, v prosinci 1944 bylo vyučování ve škole trvale zastaveno. Budova školy byla zabrána německým vojskem, byla znečištěna, zavšivena, ze tříd byly vyneseny lavice a do místností byla nastlána sláma. Vojáci rozbili dveře, vypáčili zámky, zničili kabinet i ostatní místnosti budovy.93 Po osvobození obce dne 13. dubna 1945 se ředitel školy snažil dát budovu rychle do pořádku. Dne 22. května 1945 se začalo na škole znovu vyučovat.

92 93

TOMŠEJOVÁ, H., c. d., str. 25–26. SOkA Hodonín, Kronika národní školy v Petrově v letech 1918–1956

34

4. 3 Školství v Petrově po roce 1945 V následujících letech docházelo na budově školy k mnohým opravám. Bylo vybudováno elektrické osvětlení, opraveno průčelí školní budovy, kde došlo k výměně oken, a byl pořízen školní rozhlas. V lednu 1951 odstoupil z funkce ředitele Jaroslav Hošek a na jeho místo byla ustanovena Božena Michálková. Ta vykonávala funkci ředitelky do konce školního roku 1952/1953. Dne 1. září 1953 byl správou školy pověřen Jan Bílík, který ihned po svém nástupu usiloval o rozsáhlou rekonstrukci školy. V letech 1953–1955 byla provedena oprava podlah v učebnách, ve všech třídách došlo k výměně kamen a školního nábytku, starých oken na chodbách a byla dokončena kůlna na uhlí a dříví. Původní kabinet byl zařízen na ředitelnu a sborovnu, byly zakoupeny katedry pro učitele a skříně na knihy. Od školního roku 1956/1957 byla škola v Petrově pětitřídní. Z důvodu narůstajícího počtu žáků a snahy odstranit směnnost vyučování byla školní budova rozšířena o další třídu. Kromě přístavby nové místnosti byla provedena generální oprava školní střechy a střechy na nově postavené dílně a kůlně.94 V letech 1956–1960 navštěvovalo školu v 1.-5. ročníku průměrně 100 žáků. Za pomoci občanů a zvláště rodičů dětí probíhala v letech 1962–1963 při národní škole v Petrově stavba tělocvičny. Po jejím dokončení byla tělocvična vybavena cvičebními pomůckami a na podlahu byly položeny parkety.95 Vedle rozsáhlé rekonstrukce školy usiloval pan ředitel Jan Bílík i o úzkou spolupráci školy s rodiči žáků a širokou veřejností. Během školního roku 1965/1966 navštěvovali učitelé různé členské schůze, kurzy hudební výchovy a pracovní výchovy. Celá škola uskutečnila zájezd do Brna, kde učitelé s žáky provedli exkurzivní návštěvu v novém divadle Janáčkovy opery a zhlédli divadelní představení hry „Bajaja“. V květnu navštívilo 70 dětí výstavu dětských kreseb ve Strážnici a součastně si prohlédly i výstavu akademického malíře J. Úprky. Po mnoha letech, kdy na petrovské škole práci učitelů prověřoval a hodnotil pravidelnými hospitacemi pouze ředitel školy, byla provedena v únoru 1967 řádná školní inspekce. Inspektor navštívil všechny třídy, diskutoval se všemi učiteli o hospitační hodině, prohlédl si písemné a výtvarné práce žáků, plány a zápisy učitelů. Na závěr inspekce

94 95

TOMŠEJOVÁ, H., c. d., str. 27–32. SOkA Hodonín, Pamětní kniha obce Petrova v letech 1921–1967

35

uspořádal poradu, na které zhodnotil celkovou práci školy. Velmi dobře hodnotil práci ředitele školy J. Bílíka, s prací ostatních učitelů byl také vcelku spokojen.96 Od školního roku 1974/1975 byla pětitřídní základní škola přeměněna opět na školu čtyřtřídní. Došlo k výměně schodišťového zábradlí, schodiště bylo obloženo terasovými deskami, bylo dokončeno oplocení kolem budovy školy a zbudován přístupový chodník. Na velké části prací vedoucích k modernizaci školní budovy pomáhali rodiče žáků. Ve školním roce 1976/1977 proběhla rekonstrukce školní tělocvičny. Strop místnosti byl obložen překližkami a bylo vybudováno nové zářivkové osvětlení. V průběhu školního roku 1981/1982 bylo dokončeno školní hřiště a upraven pozemek kolem školy.97 Po Janu Bílíkovi, který školu spravoval 29 let, nastoupila dne 1. září 1982 do funkce ředitelky školy Mgr. Miloslava Dekařová. Ihned po svém nástupu se snažila získat finanční prostředky, díky kterým postupem času nechala zmodernizovat téměř všechny školní objekty.98 Dne 1. listopadu 1989 byla při základní škole zřízena školní družina. V roce 1992 byla provedena rekonstrukce elektroinstalace budovy školy a školní areál dostal z části nové dřevěné oplocení.99 Od roku 1995, kdy škola získala finanční prostředky z ministerstva školství, začaly na budově školy probíhat další stavební opravy. Byla vyměněna střešní krytina, provedena přístavba jižního vchodu školy, přístavba šaten a jedné třídy k budově základní školy. Škola dostala novou fasádu. Došlo k výměně oken i dveří a k přebudování kotelny.100 Vedle záležitostí týkajících se provozu školy bylo prvořadým cílem paní ředitelky vytvářet ve škole příznivé klima pro pedagogickou práci. Zaměřovala se hlavně na kladné mezilidské vztahy a na partnerskou spolupráci školy s rodiči.101 ZŠ v Petrově měla ve školním roce 1999/2000 pět tříd, školní družinu a školní jídelnu. Celkem do školy docházelo 100 žáků (I. třída 16, II. třída 19, III. třída 23, IV. třída 26 a V. třída 16). Výuka na škole probíhala podle vzdělávacího programu pro ZŠ.102

96

Archiv ZŠ v Petrově, Kronika národní školy v Petrově v letech 1958–1974 TOMŠEJOVÁ, H., c. d., str. 33. 98 Archiv OÚ v Petrově, Kronika obce Petrov v roce 1988 99 TOMŠEJOVÁ, H., c. d., str. 35. 100 ŠTOLC, J. Petrov na pohlednicích. Petrov, 2002, str. 30. 101 DEKAŘOVÁ-BĚLOCHOVÁ, M., c. d., str. 87. 102 Archiv OÚ v Petrově, Kronika obce Petrov v letech 1996–2002 97

36

4. 4 ZŠ a MŠ v Petrově v 21. století V roce 2002 zaznamenal velkou proměnu interiér školy. Bylo vybudováno nové sociální zařízení pro žáky i pracovníky školy, šatna pro zaměstnance, vyměněny podlahy ve třídách, položena nová dlažba na chodbách a do tříd byla zavedena voda. V rámci akce Internet do škol byla ve škole zřízena počítačová učebna. Ta slouží dodnes zároveň i jako školní knihovna, hudebna a učebna pro výuku hudební výchovy, výtvarné výchovy a pracovních činností. Rekonstrukcí prošla také školní tělocvična. Ta byla rozšířena vybudováním nové nářaďovny a šaten. Dále byla doplněna sociálním zařízením, sprchami a byly vybudovány i bezbariérové vstupy do budovy a bezbariérové WC. Díky přístavbě samostatného vchodu do budovy slouží tělocvična i dalším organizacím pro využití volného času.103 V roce 2003 se zapojila škola v Petrově do regionálního projektu Pedagogickopsychologické poradny v Hodoníně pod názvem „Zdravé sociální klima – klub rodičů“. Dne 1. srpna 2004 se novou ředitelkou školy stala Helena Tomšejová. I pod jejím vedením bylo vidět snahu vytvářet příznivé školní klima spoluprací s rodiči dětí, veřejností i obecním úřadem. Mottem všech subjektů bylo „… rodina zasadí, škola kultivuje a v životě se sklízí“.104 Začátkem školního roku 2007/2008 byly na základní škole v Petrově zahájeny přípravy k oslavám 100. výročí školy. Přesně před sto lety byl dne 1. září 1908 zahájen školní rok v nové školní budově. Důstojné oslavy stého výročí školy probíhaly ve dnech 6. a 7. června 2008.105 Areál základní školy v Petrově tvoří zahrada, školní dvůr, školní a dětské hřiště. Součástí areálu je i mateřská škola. Od 1. září 1996 je základní škola a mateřská škola spojena v jedno školské zařízení. Základní škola a mateřská škola v Petrově spolu vždy úzce spolupracovaly. V přízemí školní budovy se nachází šatny pro žáky jednotlivých tříd, školní družina, tělocvična se šatnami a dva kabinety. V 1. poschodí budovy jsou umístěny tři kmenové třídy, odborná PC učebna, která je vybavena 9 počítači a slouží zároveň i jako hudebna a školní žákovská knihovna. Dále se zde nachází sborovna, ředitelna a kancelář ekonomky školy.106

103

TOMŠEJOVÁ, H., c. d., str. 35–36. DEKAŘOVÁ-BĚLOCHOVÁ, M., c. d., str. 90. 105 Archiv OÚ v Petrově, Kronika obce Petrov v roce 2008 106 ZŠ a MŠ Petrov [online]. © 2011 [cit. 2013-10-19]. Dostupné z WWW: 104

37

Během školního roku 2010/2011 pracovalo na škole deset kroužků pod vedením pedagogů a rodičů žáků. Byly to: Angličtina hrou, Mažoretky, Aerobik, Literárně informační klub, Lego kroužek, Mladý knihovník, Ruský jazyk, Přírodovědný kroužek, dramatický a turistický kroužek. Od ledna byl na žádost žáků otevřen ještě kroužek stolního tenisu. V měsících leden – březen se žáci školy zúčastnili povinného plaveckého výcviku. Základní škola se zapojila do projektu EU peníze školám s názvem „Zkvalitnění výuky na ZŠ Petrov“ a díky dotaci, kterou škola získala, byla provedena reinstalace PC učebny, ve dvou třídách byla nainstalována interaktivní tabule, datový projektor, interaktivní snímač a pořízen notebook. K 1. září 2011 bylo na ZŠ v Petrově zapsáno celkem 39 žáků, z toho: I. třída-8 žáků, II. třída – 10 žáků, III. třída – 10 žáků, IV. třída – 7 žáků a V. třída – 4 žáci.107 V roce 2011 vyhlásila obec Petrov konkurz na obsazení místa ředitele ZŠ Petrov. Od 1. srpna se novým ředitelem školy stal Martin Fiala, který na základní škole působí i v současnosti.108 ZŠ a MŠ v Petrově nevyvíjí zatím sice žádnou mezinárodní spolupráci, ale zapojuje se aktivně do celostátních projektů. Za zmínku stojí např.: SCIO, Zdravé zuby, Školní mléko, SOLARTEC-Slunce do škol a Mc Donlads´Cup.109 I v současné době usiluje škola o partnerskou spolupráci s rodiči žáků. Ti se aktivně podílejí jak na akcích doplňující vyučování, tak i na mimoškolních akcích. K těm tradičním patří například: Drakiáda, čtyřtýdenní projekt „Advent“, Štědrovečerní zpívání, Večírek pro rodiče, Karneval, aj.110 Základní škola v Petrově je školou neúplnou, s prvním až pátým postupným ročníkem. Po ukončení 5. ročníku přechází žáci na 2. stupeň do spádové základní školy ve Strážnici nebo pokračují ve studiu na osmiletém Purkyňově gymnáziu ve Strážnici. Zřizovatelem ZŠ a MŠ Petrov je obec Petrov. Od školního roku 2007/2008 pracuje základní škola v Petrově podle školního vzdělávacího programu „Škola pro život“, jehož hlavní myšlenkou je: „… a aby děti chodily do školy rády a aby je škola dobře připravila pro život“. Školní vzdělávací program je orientován na žáka, respektuje jeho osobní maximum a individuální potřeby. Snaží se u každého žáka dosáhnout všestranného rozvoje osobnosti. Obsahem ŠVP je tzv. desatero, na jehož základě realizuje základní škola svou výuku. K desateru ŠVP „Škola pro život“ patří zásady: vytvářet příznivé školní klima, učit zdravě, 107

Archiv OÚ v Petrově, Kronika obce Petrov v roce 2011 DEKAŘOVÁ-BĚLOCHOVÁ, M., c. d., str. 91. 109 ZŠ a MŠ Petrov [online]. © 2011 [cit. 2013-10-19]. Dostupné z WWW: 110 TOMŠEJOVÁ, H., c. d., str. 38. 108

38

učit se být sám sebou – vychovávat lidskou osobnost, učit se žít s ostatními, vzájemně komunikovat, učit se, jak se učit, uplatňovat prvky Zdravé školy, pracovat s informacemi, rozpoznat nebezpečí – realizovat Minimální preventivní program a celoživotně se vzdělávat.111

111

ZŠ a MŠ Petrov [online]. © 2011 [cit. 2013-10-19]. Dostupné z WWW:

39

5 Radějov – ZŠ a MŠ Radějov 5. 1 Historie vzniku školy Prvním přímým dokladem o možné existenci školy v Radějově je listina ze dne 18. srpna 1789 o úpravě platu radějovského učitele. Škola se nacházela původně v nízké doškové chaloupce a měla dvě místnosti. V jedné byla zřízena třída, kde probíhalo vyučování, a druhá sloužila jako byt pro učitele. V roce 1830 se začalo vyjednávat o zřízení nové školy. V tomtéž roce byly zhotoveny plány novostavby a začalo se se stavebními pracemi. Za finanční podpory města Strážnice a hraběte Františka Antonína Magnise, majitele strážnického panství, byla stavba nové školy v roce 1834 dokončena. Jednalo se o jednopatrovou budovu, kde se v přízemí nacházel byt pro učitele a v poschodí místnost určená pro výuku. Od roku 1851 působil na radějovské škole učitel Vincenc Pivný.112 Od druhé poloviny 50. let 19. století byla škola v Radějově poboční školou strážnické fary. V té době navštěvovalo školu 116 žáků, 64 chlapů a 52 děvčat. Po V. Pivném působil na škole v letech 1883–1892 učitel Jan Bílek. Z důvodu narůstajícího počtu žáků bylo nutné přistavit v přízemí budovy druhou třídu. V roce 1885 byla radějovská škola rozšířena na dvojtřídní. Ve školním roce 1885/1886 bylo školou povinných 192 žáků. Přestože počet žáků zapsaných do školy stoupal, docházka byla špatná a nepravidelná.113 Rodiče žáků neuznávali potřebu školního vyučování. Příkladem může být zahájení školního roku 1893/1894, kdy se do školy dostavilo jen 54 žáků z celkového počtu 149. Od druhé poloviny 90. let se začala školní docházka postupně zlepšovat a žáků stále přibývalo. Ve školním roce 1901/1902 bylo na škole zapsáno 190 dětí a o rok později se na škole vzdělávalo už 210 žáků. To vedlo k tomu, že okresní školská rada vydala výnos o rozšíření dvojtřídní radějovské školy na trojtřídní. Přístavba nové místnosti ke školní budově byla realizována v měsících červen – listopad roku 1903, kdy 27. listopadu téhož roku bylo zahájeno vyučování v nové třídě.114

112

PAJER, J. a kol.: Radějov – minulost a současnost obce. Radějov, 2012, str. 249–250. SOkA Hodonín, Pamětní kniha obce Radějov do roku 1951 114 PAJER, J. a kol.: Radějov – minulost a současnost obce. Radějov, 2012, str. 251–253. 113

40

5. 2 Školství v Radějově v letech 1914–1945 Období 1. světové války, léta 1914–1918, se promítlo negativně i do fungování radějovské školy. Učitelé byli nuceni sepisovat zásoby potravin, konat sbírky a mnozí byli povoláni na frontu. Vyvstal nedostatek vyučujících. Došlo také k úbytku počtu žáků na škole, vyučovalo se jen ve dvou třídách. V roce 1915 odešel ze školy nadučitel J. Boháč a na místo ředitele nastoupil Antonín Šťastný. Dne 28. října 1918 byla vyhlášena samostatná Československá republika a ihned po jejím vzniku byly zahájeny snahy o nápravu školství. Jediný zákon, který se výrazněji zapsal do dějin školství tohoto období, byl tzv. malý školský zákon. Ten zavedl osmiletou školní docházku, poukazoval na rovnost učitelů a učitelek před zákonem, zrušil úlevy ve školní docházce a zavedl společnou školní výuku chlapců a děvčat. K učebním předmětům byla podle tohoto zákona nově zařazena i výuka občanské nauky a výchovy, ruční práce pro chlapce a nauka o domácím hospodářství pro dívky, výuka náboženství nebyla povinná.115 Po ukončení vzdělávání na škole v Radějově přecházeli žáci na měšťanskou školu a gymnázium do Strážnice. Ve školním roce 1926/1927 navštěvovalo měšťanskou školu 24 žáků a na gymnázium docházeli z Radějova 3 studenti. V roce 1927 nastoupil na místo ředitele Josef Břeský. Ten se ihned po svém nástupu potýkal s mnoha problémy týkajícími se stavu školní budovy. Budova školy nevyhovovala tehdejším hygienickým a bezpečnostním předpisům. V listopadu téhož roku navštívila na podnět okresní školské rady radějovskou školu komise, aby zhodnotila stav objektu. Jejím závěrečným ustanovením bylo: „…okna v nejstarší části poschoďové budovy jsou obrácená jednak k jihu, ale také k severovýchodu, výška učebna 3 metry, stropy I. patra dřevěné, trámové, bez rákosové omítky, schodiště š. 130 cm a dřevěné. Objekt je sešlý, zejména u vchodových dveří, primitivně upravených, otvírajících se dovnitř. Okna malá tak že intensita přírodního osvětlení je 1/13 a vzdušný prostor nedostačující. Byt správce školy velmi nevyhovující, a záchody na dvoře velmi primitivní.“116 Řediteli školy bylo komisí doporučeno školu uzavřít a postavit novou. Ke konečnému rozhodnutí o stavbě nové školy došlo v roce 1928. V průběhu následujícího roku se začalo s bouráním objektu a začaly probíhat stavební práce na nové budově školy v Radějově. Co se týká vzdělávání žáků, tak děti docházely po dobu stavby nové školy většinou do Brantálovi stodoly č. 4, kde probíhalo pravidelné vyučování. Těchto 115 116

ŠTVERÁK, V., c. d., str. 248. SOkA Hodonín, Pamětní kniha obce Radějov do roku 1951

41

prostor bylo využíváno až do letních prázdnin roku 1931. Dne 11. srpna téhož roku proběhla kolaudace nové školní budovy a 11. září 1931 se uskutečnilo slavností vysvěcení školy. Obsazení Československa a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 přineslo změny i do školního vyučování. Začaly platit německé předpisy a vyhlášky. Došlo k zabavení knih z obecných a školních knihoven, byly odstraněny obrazy a sochy prezidentů T. G. Masaryka a E. Beneše, zavedena povinná výuka německého jazyka a výuka dějepisu a dějin literatury byla zrušena. Průběh druhé světové války negativně ovlivnil fungování školy. Vyučování bylo neustále přerušováno, zhoršila se i docházka žáků. Škola neměla dostatek paliva, což vedlo k tomu, že výuka na škole byla v zimních měsících často pozastavena a žákům bylo uděleno volno. Mnozí rodiče nechávali své děti dojíždět do měšťanské školy ve Strážnici. Docházelo tak neustále k poklesu žactva na radějovské škole.117 Válečná léta se podepsala také na stavu obecních budov. Školní budova utrpěla značné škody. Jeden zásah prorazil stěnu ode dvora a troje dveře. Druhý zásah urazil roh budovy a poškodil kabinet. Třetí mina padla na školní byt, prorazila střechu i strop. Dále byly na školní budově poškozeny i okna, zdi a rýny.

5. 3 Vývoj školství v Radějově od konce druhé světové války do roku 1978 Po skončení druhé světové války došlo k rychlé obnově a výstavbě školství na území Československé republiky. Dne 21. dubna 1948 byl vydán nový školský zákon, podle kterého bylo československé školství členěno na školy mateřské (od 3 do 6 let), školy I. stupně – školy národní (5 ročníků), školy II. stupně – školy střední (4 ročníky) a školy III. stupně (čtyřtřídní gymnázia a školy odborné). Tímto školským zákonem byla zavedena povinná devítiletá školní docházka.118 V důsledku odchodu radějovských dětí na měšťanskou školu a gymnázium do Strážnice se v roce 1951 vzdělávalo na škole v Radějově už jen 88 žáků (48 chlapců a 40 děvčat), 51 žáků jezdilo do Strážnice. Po Josefu Břeském nastoupil ve školním roce 1950/1951 na místo ředitele školy Jaroslav Masařík.119 Podle zákona z roku 1953 došlo ke sjednocení školství, bylo zrušeno rozdělení škol na jednotlivé stupně. Místo dosavadních národních škol byly zřízeny školy základní. Školní

117

PAJER, J. a kol.: Radějov – minulost a současnost obce. Radějov, 2012, str. 254–256. ŠTVERÁK, V., c. d., str. 309. 119 SOkA Hodonín, Pamětní kniha obce Radějov do roku 1951 118

42

docházka byla zkrácena o jeden rok. Při výuce byl kladen důraz na politizaci školy. Na začátku školního roku 1960/1961 poskytla škola svým žákům zdarma učebnice a různé učební pomůcky potřebné pro výuku. Po vydání nového školského zákona o soustavě výchovy a vzdělání v roce 1960 došlo opět ke změně struktury školního vzdělávání. Byla stanovena povinná devítiletá docházka pro žáky od 6 do 15 let.120 Pro školní rok 1967/1968 byla škola přeorganizována z trojtřídní na čtyřtřídní se čtyřmi samostatnými ročníky. Stav žactva k 1. září 1967: I. třída 17 žáků, II. třída 23 žáků, III. třída 20 žáků a IV. třída 21 žáků. Celkem se na škole vzdělávalo 81 žáků.121 V roce 1968 proběhla generální oprava školní budovy. Ta byla zaměřena především na rekonstrukci střechy, která se začala propadávat. Také část školy postavená nad sklepem byla ve špatném stavu. Staré základy budovy se musely po malých částech odbourávat a znovu objekt podezdívat. Další rozsáhlejší opravou bylo položení parketů do všech místností školy.122 Po odchodu J. Masaříka do důchodu, nastoupila na jeho funkci v roce 1970 Anna Prečanová. Ta na škole v Radějově působila do roku 1975. Od začátku školního roku 1970/1971 fungovala škola v Radějově opět jako trojtřídní. V 70. letech docházelo na škole k výraznému úbytku počtu žáků. Mladé rodiny se stěhovaly za lepším bydlením a prací do blízkých měst. Zatímco se ještě ve školním roce 1969/1970 vzdělávalo na škole 80 žáků, v následujícím roce docházelo do výuky už jen 62 žáků, rok poté 53 žáků a ve školním roce 1974/1975 navštěvovalo školu pouhých 47 žáků.123 Od školního roku 1973/1974 byla radějovská škola dvojtřídní se čtyřmi postupnými ročníky. Na podzim roku 1974 došlo na školní budově k mnohým opravám. Stará prohnilá okna byla vyměněna za nová, bylo opraveno sociální zařízení, škola dostala novou fasádu, která byla poškozena především v průběhu druhé světové války. V tomtéž roce byla provedena v důsledku blížícího se 30. výročí osvobození naší obce od německého fašismu i úprava parčíku před školou. Byl zryt starý trávník a k pomníku padlých sovětských vojáků byl postaven betonový chodník.124 V roce 1975 odstoupila z funkce ředitelky školy Anna Prečanová, která řídila školu od roku 1970. Na její místo nastoupila Věra Ševečková, která na škole v Radějově vyučovala od roku 1963. Od školního roku 1976/1977 se začalo od prvního ročníku s výchovou a vzděláváním podle nových osnov. Ty přinesly do obsahu výuky mnoho změn, a to především 120

PAJER, J. a kol.: Radějov – minulost a současnost obce. Radějov, 2012, str. 257. Archiv ZŠ v Radějově, Školní kronika Radějova v letech 1965–2001 122 SOkA Hodonín, Kronika obce Radějov v letech 1952–1985 123 PAJER, J. a kol.: Radějov – minulost a současnost obce. Radějov, 2012, str. 257–258. 124 SOkA Hodonín, Kronika obce Radějov v letech 1952–1985 121

43

v předmětech: matematika, český jazyk a prvouka. Změna ve školství byla podmíněna rozvojem společnosti, vzestupem techniky, který vyžadoval modernizaci vyučování na základní škole. Pro výuku podle nové koncepce byla ředitelka školy Věra Ševečková předem připravena. Do školy byly dodány i učebnice a metodické materiály.125 V důsledku poklesu počtu žáků docházejících do výuky byla škola v Radějově od školního roku 1977/1978 jednotřídní, navštěvovalo ji jen 29 žáků. Ve třetím ročníku se vzdělávalo 18 žáků a ve čtvrtém ročníku 11 žáků. Neustále klesající počet žáků vedl k tomu, že v roce 1978 byla škola uzavřena. Od školního roku 1978/1979 docházely děti z Radějova na ZDŠ Marie Kudeříkové ve Strážnici. Do vyklizené školní budovy byla dočasně umístěna pošta a jedna třída byla využívána jako síň tradic. Byly zde vystaveny staré fotografie ze života obce a různé staré dokumenty.126

5. 4 Znovuotevření Základní školy v Radějově a vývoj školství po roce 1989 Uzavření školy v Radějově nesli místí obyvatelé velmi těžce. Avšak proti rozhodnutí tehdejších orgánů nebylo přes veškerou snahu místního národního výboru žádné odvolání. Po 17. listopadu 1989, po změnách ve školské politice, bylo obcím umožněno znovuotevření škol, které byly uzavřeny. Občané obce Radějov vyjádřili přání znovuotevření školy a nabídli pomoc při její obnově. Tak se díky změně společenských poměrů a velkého úsilí starosty obce Josefa Gazdy a učitelky Věry Ševečkové podařilo radějovskou školu po dvanáctileté pauze opět zprovoznit. Výuka probíhala ve dvou třídách, kde se vzdělávalo celkem 31 žáků 1.-3. ročníku. Ředitelkou školy byla opět jmenována Věra Ševečková.127 Ve školním roce 1992/1993 se na základní škole v Radějově vzdělávalo 39 žáků rozdělených následovně: I. třída – 1. a 3. ročník (16 žáků) a II. třída – 2. a 4. ročník (23 žáků). Během letních prázdnin roku 1993 byla provedena oprava střechy školní budovy, byly vymalovány stěny v obou třídách, chodbách a kuchyni.128 Ve školním roce 1995/1996 byla škola v Radějově dvojtřídní se čtyřmi postupnými ročníky. V obou třídách probíhala výuka dvou ročníků, 1. ročník byl spojen se 3. a 2. se 4. ročníkem. V tomtéž roce zahájila svou činnost v budově školy soukromá Základní umělecká

125

Archiv ZŠ v Radějově, Školní kronika Radějova v letech 1965–2001 PAJER, J. a kol.: Radějov – minulost a současnost obce. Radějov, 2012, str. 258. 127 Archiv OÚ v Radějově, Kronika obce Radějov v letech 1986–1990 128 Archiv OÚ v Radějově, Kronika obce Radějov v letech 1991–1996 126

44

škola Lubomíra Ligase ze Bzence.129 Dne 20. října 1995 navštívil školu inspektor České školní inspekce pan Mgr. Miroslav Brůzl. Inspekce byla zaměřena na problémy, které vznikaly při organizaci přechodu školy na povinnou devítiletou školní docházku. Součástí inspekce bylo studium učebních plánů školy, rozbor aprobace učitelů, zjištění stavu budovy a podmínek pro výuku. Úroveň organizace a řízení školy byla hodnocena jako velmi dobrá. Na konci školního roku 1996/1997 odešla do důchodu dlouholetá učitelka a později i ředitelka ZŠ v Radějově paní Věra Ševečková. Novým ředitelem školy se stal v srpnu 1997 Stanislav Knitl.130 Od počátku 21. století docházelo stále k modernizaci školních prostorů. Během letních prázdnin a v září roku 2000 došlo ve všech třídách k opravě podlah. Dále bylo rekonstruováno sociální zařízení a vyměněny dveře. V době letních prázdnin roku 2002 byla v suterénu budovy školy vybudována školní kuchyně s jídelnou. Proběhla také rekonstrukce školní tělocvičny na mateřskou školu. Ta se do školní budovy přestěhovala v listopadu téhož roku.131 Na konci roku 2002 odstoupil Stanislav Knitl po pěti letech z funkce ředitele, protože byl zvolen starostou obce Radějov. Vedením školy byl pověřen Martin Hájek. V lednu 2003 došlo k integraci mateřské a základní školy. Vznikl nový subjekt Základní škola Radějov, okres Hodonín, příspěvková organizace. Dne 27. května 2006 došlo ke slavnostnímu otevření Sportovně společenského centra (tělocvičny) v Radějově, které je přilehlé k budově školy. Od přestěhování mateřské školy neměla škola žádnou tělocvičnu, žáci cvičili venku nebo ve třídách.132 Prostory nového centra slouží nejen učitelům a žákům při výuce tělesné výchovy, ale využívá je i široká veřejnost pro různé kroužky a sportovní vyžití. Dále se zde konají i plesy, rodinné oslavy, divadelní představení, aj.133 Ve školním roce 2006/2007 došlo ke změně názvu školy, a to na Základní a Mateřskou školu Radějov, okres Hodonín. V tomtéž roce byla základní škola rozšířena na trojtřídní s 5. postupným ročníkem. Organizace školy pak vypadala následovně: I. třída – 1. a 3. postupný ročník, II. třída – 2. a 4. postupný ročník a III. třída 5. postupný ročník. Existence třetí třídy základní školy v Radějově neměla dlouhého trvání. Z důvodu klesajícího počtu žáků byla základní škola ve školním roce 2009/2010 opět dvojtřídní, třetí třída s 5. postupným ročníkem byla zrušena. Do výuky docházelo už jen 24 žáků. V listopadu 2010 129

PAJER, J. a kol.: Radějov – minulost a současnost obce. Radějov, 2012, str. 259. Archiv OÚ v Radějově, Kronika obce Radějov v letech 1997–2007 131 PÍŽA, J. Rekonstrukce Základní školy. In: Zpravodaj obce Radějov, 2002, číslo 3, str. 1. 132 PAJER, J. a kol.: Radějov – minulost a současnost obce. Radějov, 2012, str. 259–261. 133 Archiv OÚ v Radějově, Kronika obce Radějov v letech 1997–2007 130

45

byl z funkce ředitele odvolán Martin Hájek, který byl zvolen starostou obce Radějov. Na jeho místo nastoupila Petra Jamná. Ta zastává funkci ředitelky základní školy v Radějově až do současnosti. Ve školním roce 2010/2011 se škola zapojila do projektu EU peníze školám. Díky získané dotaci byly zakoupeny počítače do obou tříd a dvě interaktivní tabule.134 Během hlavním prázdnin roku 2013 prošla školní budova částečnou rekonstrukcí. Proběhla výměna oken a následně byla vymalována téměř celá škola. V současnosti navštěvuje Základní školu v Radějově 31 žáků. Výuka probíhá ve dvou třídách se spojenými ročníky.135 Spolu s mateřskou školou se základní škola zapojuje také do mnoha různých projektů. Za zmínku stojí například projekty „Ovoce do škol“ a „Školní mléko“ v České republice, které přispívají k zajištění zdravé výživy dětí. Dále se žáci zapojují do projektů: Recyklobraní, Ekoškola, CHKO Bílé Karpaty, Den Země, Putování Radějovem, Pohádkový týden, Dopravní hřiště, Mezinárodní kontakt, aj. Základní škola v Radějově spolupracuje se Sdružením rodičů, se Sdružením myslivců v Radějově, s policejním oddělením ve Strážnici, s Automotoklubem Mladost Hodonín, s Výukovým střediskem CHKO Bílé Karpaty.136 Svým žákům nabízí také mnoho školních i mimoškolních aktivit. Za zmínku stojí například kroužky angličtinka pro prvňáčky, taneční kroužek se zaměřením na moderní a folklorní tanec, kroužek čtenářský, výtvarný, dramatický, keramický, sportovní, školní cimbálová muzika, logohrátky, paličkování, klub mladého diváka, aj.137 Ve školní budově se nachází dvě třídy, školní družina, jednotřídní mateřská škola a školní kuchyně s výdejnou. Součástí školy je také tělocvična, neboli sportovně společenské centrum, které škola využívá pro výuku tělesné výchovy a na různé kulturní a sportovní akce. Co se týká okolí školy, má k dispozici vlastní parčík a farní zahradu, jejíž prostory využívá k výuce žáků. Základní škola a Mateřská škola Radějov je školou rodinného typu. Kapacita školní budovy je 60 žáků. Ve škole se nachází dvě třídy, ve kterých se vzdělávají čtyři postupné ročníky. Ty jsou spojovány na základě počtu žáků v daném školním roce. Po ukončení 4. ročníku přechází žáci na ZŠ M. Kudeříkové ve Strážnici, se kterou už dlouhá léta radějovská škola spolupracuje. Zřizovatelem ZŠ a MŠ Radějov je obec Radějov. 134

Archiv OÚ v Radějově, Kronika obce Radějov od roku 2008 JAMNÁ, P. Školní okénko. In: Zpravodaj obce radějov, 2013, měsíc září, str. 10. 136 ZŠ a MŠ Radějov [online]. © 2013 [cit. 2013-11-12]. Dostupné z WWW: < http://www.zsradejov.cz/dokumenty > 137 PAJER, J. a kol.: Radějov–minulost a současnost obce. Radějov, 2012, str. 262. 135

46

Od školního roku 2007/2008 probíhá na základní škole v Radějově výuka podle školního vzdělávacího programu „Tvořivá škola – Cesta k poznávání“, který je založen na principech činnostního učení. Prostřednictvím činnostního učení se žáci učí spolupráci, podnikavosti a vynalézavosti. Nutí žáky uvědomit si, že vědomostí lze nabývat především na základě vlastní činnosti. ŠVP Tvořivá škola – Cesta k poznávání vede žáky k tomu, aby své vědomosti získávali na základě činností, pozorování, pokusů a objevování.138

138

ZŠ a MŠ Radějov [online]. © 2013 [cit. 2013-11-12]. Dostupné z WWW: < http://www.zsradejov.cz/dokumenty >

47

6 Strážnice 6. 1 ZŠ M. Kudeříkové 6. 1. 1 Historie vzniku školy Počátky vzniku základní školy se datují k roku 1908, kdy byla ve Strážnici zřízena soukromá (klášterní) obecná škola. Ta vznikla v důsledku aktivit kláštera milosrdných sester sv. Vavřince z Pauly, které v roce 1886 přišly do Strážnice. Školní budova se nachází v ulici Preláta Horného, který na místě svého rodného domu nechal postavit patrovou budovu a věnoval ji řádu za účelem zřízení kláštera. Díky jeho finanční podpoře, poskytnuté pro činnost řádových sester, byl klášterní objekt zanedlouho připraven k otevření a zahájení své činnosti.139 Hlavním úkolem působení kláštera měla být výchova a vzdělávání dětí a vyučování dívek ženským ručním pracím. Působení milosrdných sester sv. Vavřince ve Strážnici mělo pozitivní dopad na rozvoj města. Své aktivity řád rozvíjel tak intenzivně, že během pár let byla kapacita klášterního ústavu nedostačující a muselo dojít k jeho rozšíření.140 V roce 1895 zakoupily milosrdné sestry sousední dům kláštera, který byl určen k demolici. Na jeho místě byla postavena jednopatrová budova pro osiřelá děvčata a v zahradě byla postavena druhá budova pro osiřelé chlapce.141 K dalšímu rozšíření klášterních objektů došlo v roce 1904, kdy byla v klášterní zahradě v sousedství areálu místního gymnázia postavena přízemní budova (dnešní budova školní družiny – „škatulka“).

6. 1. 2 Vznik obecné školy v roce 1908 a její následný vývoj do roku 1936 Záměr zřídit pro osiřelé děti církevní obecnou školu se zde objevoval již od prvních let fungování sirotčince. Tento plán byl uskutečněn roku 1908, kdy zemská školní rada povolila založení soukromé obecné školy ve Strážnici.142 Vlastní zakladatelkou školy byla Marie Graciosa Hermannová, která působila dříve jako učitelka na soukromé obecné škole v Pačlavicích. První učitelkou a současně i správkyní školy se stala řádová sestra Verena

139

SOkA Hodonín, Pamětní kniha města Strážnice v letech 1914–1945 BENOVIČOVÁ, D., MACHÁLEK, J., TOMEČEK, P. 100 let Základní školy M. Kudeříkové ve Strážnici, str. 10–11. 141 SOkA Hodonín, NOPP, L. Kronika města Strážnice. Díl I. Svazek 3., str. 1087. 142 BENOVIČOVÁ, D., MACHÁLEK, J., TOMEČEK, P., c. d., str. 11–12. 140

48

Anna Smékalová. Na konci školního roku 1908/1909 navštěvovalo školu 23 žáků, a to 7 chlapců a 16 dívek.143 Soukromá obecná škola byla původně zřízena jen pro sirotky vychovávané v klášteře. Po úspěšné žádosti na ministerstvu kultu a vyučování o udělení práva veřejnosti mohly být na školu přijaty i děti z města Strážnice a okolních vesnic. Škola vychovávala všechny děti společně a neoddělovala chlapce a dívky do samostatných tříd, jako tomu bylo tehdy pravidlem ve veřejných dívčích či chlapeckých školách. Jednalo se o školu jednotřídní. Výuka byla rozdělena na dopolední a odpolední a probíhala pět dní v týdnu, kdy volné dny připadaly na středu a neděli. Z vyučovacích předmětů se žáci učili českému jazyku, který byl rozčleněn na čtení, mluvnici, ústní a písemné vyjadřování myšlenek a pravopis, počtům, přírodopisu, přírodozpytu (fyzika), zeměpisu, dějepisu, kreslení, zpěvu, tělocviku, ženským ručním pracím a náboženství. Žáci se neučili žádnému cizímu jazyku, výuka na škole probíhala výhradně v českém jazyce. Postupně se do školy pořizovaly učební pomůcky. Díky opakovaným finančním darům mohla škola nakoupit i knihy pro žáky a učitele, vznikla jednoduchá žákovská knihovna. Během letních prázdnin v roce 1914 bylo ve školní budově zavedeno elektrické osvětlení. Již od zahájení výuky docházelo ve škole ke každoročním kontrolám okresních školních inspektorů. Kromě inspekcí, které se prováděly zpravidla dvakrát ročně, se škola jako církevní instituce stávala navíc objektem visitací nadřízených církevních orgánů. K dalším komplikacím, které se v průběhu fungování obecné školy objevily, patřilo především národností a sociální složení třídy. Klášterní školu nenavštěvovali jen žáci ze Strážnice a okolních vesnic, ale také děti, které do školy přicházely z německy mluvícího prostředí rakouských zemí a někdy dokonce i žáci dříve navštěvující maďarské školy v tehdejších Uhrách.144 Doba první světové války poznamenala také oblast školství. Již od prvních týdnů zasahovaly události válečného konfliktu do vyučování i běžného života všech žáků obecné školy. Ve školním roce 1914/1915 navštěvovalo školu 36 žáků, z toho 14 chlapců a 22 děvčat. Všechny děti, které do školy docházely, byly pověřeny výrobou nebo přípravou různých potřeb pro vojáky. Během školního roku vypomáhali žáci vojsku sběrem jahodového listí a šípků, vyráběli papírové podešve, pletli a šili různé části ochranného oděvu.145 Učitelům 143

SOkA Hodonín, Školní kronika soukromé obecné a měšťanské školy ve Strážnici a 2. střední školy ve Strážnici v letech 1908–1953 144 BENOVIČOVÁ, D., MACHÁLEK, J., TOMEČEK, P., c. d., str. 12–13. 145 SOkA Hodonín, Školní kronika soukromé obecné a měšťanské školy ve Strážnici a 2. střední školy ve Strážnici v letech 1908–1953

49

bylo nařizováno vlastenecké působení, žáci nemohli cvičit v Sokole a Orle, docházelo také k zabavování učebnic se záminkou, že jsou závadné. Výuka ve škole probíhala nepravidelně.146 Po vzniku Československa v roce 1918 se praktický chod školy téměř nezměnil. Docházelo postupně k úpravě textů v učebnicích a čítankách, které byly nevyhovující. Vzhledem k tomu, že škola byla zřízena jako církevní instituce, byl nový školní rok každoročně zahájen a ukončen bohoslužbou. Počet žáků navštěvující obecnou školu neustále vzrůstal. Ve školním roce 1922/1923 byla kapacita jednotřídní školy naprosto nevyhovující, proto došlo k jejímu rozšíření. V době letních prázdnin byla školní budova v klášterní zahradě zvýšena o jedno patro, do kterého byla umístěna druhá třída. Tím byla jednotřídní soukromá obecná škola rozšířena na dvojtřídní.147 Dvacátá léta se vyznačují obzvláště růstem počtu tříd. Ve školním roce 1925/1926 došlo k otevření III. třídy, v roce 1928/1929 se otevřela třída IV. a otevřením V. třídy ve školním roce 1930/1931 se tak škola stala úplnou pětitřídní obecnou školou. S přibývajícími třídami se neustále zvyšovat i počet žáků.148 Ve školním roce 1930/1931 se v pěti třídách obecné školy vzdělávalo už 165 žáků – 87 dívek a 78 chlapců. Od 20. let 20. století se škola začala také více přibližovat strážnické veřejnosti. Vedení školy usilovalo o to, aby žáci získávali znalosti a dovednosti také mimo školu. Během školního roku byly naplánovány exkurze do strážnických podniků, kde se žáci seznamovali s jejich provozem. Učitelé se svými žáky navštěvovali například tiskárnu a stolařskou dílnu. Na počátku 30. let v době světové hospodářské krize zasahovaly hospodářské a sociální problémy nejen do školního dění, ale promítaly se i do každodenního života žáků a učitelů.149 Tehdejší situaci přibližuje zápis ve školní kronice: „Následkem velké neúrody a živelných pohrom nastala mezi rolnictvem velká finanční tíseň. U dětí bylo vidět, že trpí podvýživou.“150 Obecná škola v době krize neměla mnoho finančních prostředků, z kterých by byla schopna obstarat fungování školy, nakoupit vánoční nadílky pro své žáky, přispět dětem na školní výlety, aj. Tyto věci se ji ale podařilo zajistit díky dobročinným spolkům a nadacím.

146

SKÁCEL, J. Čtení o Strážnici. Muzejní spolek a město Strážnice, 1999, str. 111. BENOVIČOVÁ, D., MACHÁLEK, J., TOMEČEK, P., c. d., str. 15. 148 SOkA Hodonín, Pamětní kniha města Strážnice v letech 1914–1945 149 BENOVIČOVÁ, D., MACHÁLEK, J., TOMEČEK, P., c. d., str. 16–17. 150 SOkA Hodonín, Školní kronika soukromé obecné a měšťanské školy ve Strážnici a 2. střední školy ve Strážnici v letech 1908–1953 147

50

6. 1. 3 Otevření měšťanské školy v roce 1936 a její následný vývoj do roku 1945 Dne 11. ledna 1936 podala správa sirotčince žádost o zřízení soukromé měšťanské školy. Řádové sestry působící v obecné škole usilovaly o zřízení školy, aby tím zajistily další vzdělávání žáků po absolvování pětitřídní obecné školy. Na základě projektů a vyjádření úřadů vydal Okresní úřad v Hodoníně konečné povolení ke stavbě školy a již koncem srpna 1936 byla stavba budovy dokončena. Jednalo se o jednopatrovou školní budovu s funkčně využitým suterénem. Budova měla pět učeben, ředitelnu, sborovnu, kreslírnu, tři kabinety a záchody. V suterénu se nacházely tři místnosti – dívčí pracovna, chlapecká dílna a cvičná kuchyňka s umývárnou. Stavba nové budovy soukromé měšťanské školy tak přispěla k dalšímu rozšiřování školy. Ve školním roce 1936/1937 se ředitelkou nové měšťanské školy stala Veneranda Olšanská.151 Nejprve došlo jen k otevření I. a II. třídy. V prvním školním roce usedlo do školních lavic 55 žáků, které zpočátku vyučovaly učitelky působící na soukromé obecné škole. Rok poté byla otevřena i třída III., a tak došlo ke vzniku kompletní trojtřídní měšťanské školy. Počet žáků měšťanské školy postupně vzrůstal a ve školním roce 1940/1941 se ve škole vzdělávalo už 109 žáků.152 Obecnou školu v té době navštěvovalo celkem 157 žáků. Do I. třídy ve školním roce 1940/1941 nastoupilo 32 dětí, z toho 12 chlapců a 20 dívek; do II. třídy 29 dětí, z toho 14 chlapců a 15 dívek; do III. třídy 33 dětí, z toho 14 chlapců a 19 dívek; do IV. třídy 33 dětí, z toho 15 chlapců a 18 dívek a do V. třídy 30 dětí, z toho 16 chlapců a 14 dívek.153 Rozvoj soukromé obecné a měšťanské školy netrval příliš dlouho. Období příznivého vývoje školy bylo přerušeno pochmurnými léty německé okupace, kdy do fungování školy zasáhly změny v organizaci školství v protektorátu. Pětitřídní soukromá obecná škola byla omezena na čtyřtřídní a pátý ročník byl přeřazen do školy hlavní, která vznikla ze školy měšťanské. Okupační a protektorátní úřady kladly českým školám mnoho překážek a omezení.154 Učitelé museli vyučovat v duchu nacistické ideologie. Během výuky byli kontrolováni německými inspektory. Docházelo záměrně i k omezování přístupu žáků k vyššímu vzdělání.155 Charakteristická byla především dvojjazyčnost, kdy všechny cedule, razítka, dokumenty a tiskopisy včetně vysvědčení musely být upraveny a opatřeny texty 151

BENOVIČOVÁ, D., MACHÁLEK, J., TOMEČEK, P., c. d., str. 18–20. SOkA Hodonín, Pamětní kniha města Strážnice v letech 1914–1945 153 SOkA Hodonín, Školní kronika soukromé obecné a měšťanské školy ve Strážnici a 2. střední školy ve Strážnici v letech 1908–1953 154 BENOVIČOVÁ, D., MACHÁLEK, J., TOMEČEK, P., c. d., str. 21. 155 SKÁCEL, J. Čtení o Strážnici. Muzejní spolek a město Strážnice, 1999, str. 133. 152

51

v češtině i němčině. Z prostorů školy musely být odstraněny symboly československé státnosti, v učebnicích se zaškrtávaly nevyhovující texty (např. o Československu nebo T. G. Masarykovi), provedena byla i komplexní revize knih ve škole, došlo ke změně rozvrhů hodin, kdy výuka občanské nauky, dějepisu a české literatury byla nahrazena výukou německého jazyka. V průběhu školního roku 1942/1943 zrušila protektorátní vláda obecnou školu a netrvalo dlouho a došlo i k uzavření školy hlavní. Tím byla přerušena činnost soukromé klášterní školy po 35 letech její existence. Žáci navštěvující soukromou obecnou a měšťanskou školu museli přejít na školy veřejné. Kvůli vysokému počtu žáků byly však objekty strážnických veřejných škol nedostačující. Zástupci města tak požádali okresní úřad o povolení umístit dvě třídy do budovy zrušené klášterní školy. Jejich žádosti bylo vyhověno a dvě třídy i s kompletním zařízením zde byly opět zprovozněny. Ve zbývajících prostorách uzavřené školy se až do roku 1945 nevyučovalo.

6. 1. 4 Školství ve Strážnici od konce druhé světové války do roku 1953 V dubnu 1945 došlo k osvobození města Strážnice. V důsledku toho řádové sestry ihned usilovaly o obnovení činnosti soukromé obecné a měšťanské školy. Dne 3. září 1945 zahájila obnovená soukromá škola slavnostně nový školní rok. V tomto roce navštěvovalo obecnou školu 85 žáků a na měšťanskou školu chodilo 66 žáků. Jednalo se celkem o nízký počet žáků ve srovnání se školním rokem 1942/1943, kdy soukromou obecnou a měšťanskou školu navštěvovalo 318 žáků. Za hlavní příčinu úbytku počtu žáků byly považovány obavy rodičů o případné zrušení školy. Škola však nadále fungovala a poskytovala kvalitní vzdělání.156 Od školního roku 1946/1947 docházelo opět k nárůstu počtu žáků. Obecnou školu navštěvovalo 92 žáků (49 chlapců a 43 dívek) a do měšťanské školy docházelo 104 žáků (63 chlapců a 41 dívek).157 V průběhu školního roku 1947/1948 byla škola podrobena mnohým inspekčním kontrolám. Tehdy se ukázalo, že obavy vyučujících o budoucnosti školy jsou opodstatněné. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se zdůrazňovalo, že pro církevní školy nebude v novém režimu prostor. To vedlo k tomu, že počátkem března 1948 se objevil už první pokus

156

BENOVIČOVÁ, D., MACHÁLEK, J., TOMEČEK, P., c. d., str. 21–24. SOkA Hodonín, Školní kronika soukromé obecné a měšťanské školy ve Strážnici a 2. střední školy ve Strážnici v letech 1908–1953

157

52

o zrušení soukromé obecné a měšťanské školy. I přes veškeré snahy ředitelky školy Salvatory Smetanové došlo k jejímu zrušení. V dubnu 1948 byl vydán nový školský zákon (zákon o jednotné škole), kterým byla existence soukromých škol definitivně zrušena. Došlo k absolutnímu zestátnění školství. Nestátní organizace nesměly vyvíjet svou činnost. Výuku nově zajišťovaly pětileté národní školy (nahradily školy obecné) a na ně navazovaly čtyřleté střední školy (dřívější měšťanské školy). Dne 15 října 1948 byla škola převzata do rukou státních úřadů. Tímto dnem skončila historie „Soukromé školy obecné a měšťanské s právem veřejnosti ve Strážnici“. Od 15. listopadu 1948 se tato škola definitivně změnila na státní 2. národní školu a 2. střední školu ve Strážnici. Ředitelkou 2. národní školy (nižší stupeň) byla jmenována Anna Hudečková a na místo ředitelky 2. středí školy (vyšší stupeň) byla dosazena Kateřina Mastná. Od počátku svého fungování se setkávala 2. národní a 2. střední škola se značnými organizačními komplikacemi a technickými obtížemi. Obě školy sídlily v budově bývalé měšťanské školy a neměly tak prostor pro své samostatné působení. Národní škola neměla místo ani pro pořízení své ředitelny a sborovny. Zřízení komunistického režimu se postupně odráželo i v oblasti školství. Do programu školy byla zařazena řada velkolepých veřejných oslav. Učitelé realizovali výuku podle nových učebních osnov. Společně s žáky se účastnili tehdy obvyklých brigád, kdy pomáhali při zemědělských pracích a prováděli sběr léčivých bylin a odpadových surovin.158 V jednotlivých třídách byly zřízeny žákovské organizace. Během měsíce října vznikly na škole tři zájmové a tři doučovací kroužky. Jednalo se o zájmový kroužek pěstitelský, výtvarný a hudební. Doučováni byli žáci především v předmětech: matematika, český jazyk a ruština. Ve školním roce 1949/1950 dostaly průběžně všechny střední školy nové učebnice, které byly zpracovány na základě nových učebních osnov, zaměřených k socialismu. Distribuci těchto učebnic konalo Státní nakladatelství přímo školám.159 V únoru 1951 byla založena školní družina. Nacházela se v objektu bývalého církevního internátu a byla určena především pro děti zaměstnaných matek. K jejímu slavnostnímu otevření došlo dne 8. března a přihlášeno do ní bylo 29 dětí. V následujícím školním roce navštěvovalo školní družinu už 98 dětí.160 Kromě školní družiny byla v budově

158

BENOVIČOVÁ, D., MACHÁLEK, J., TOMEČEK, P., c. d., str. 26–29. SOkA Hodonín, Pamětní kniha města Strážnice v letech 1946–1971 160 SOkA Hodonín, Školní kronika soukromé obecné a měšťanské školy ve Strážnici a 2. střední školy ve Strážnici v letech 1908–1953 159

53

umístěna i tělocvična a byt školníka. V současnosti se nachází v již zmiňované budově „škatulky“. Ve školním roce 1949/1950 začalo školu navštěvovat i více žáků z okolních vesnic, především z Radějova a z Tvarožné Lhoty. Závažným problémem, který však musela škola řešit, byl vysoký počet zameškaných hodin. Mnozí rodiče neposílali své děti do školy, ale nechávali je doma, aby jim pomáhali při zemědělských pracích.161

6. 1. 5 Jedenáctiletá střední škola (1953–1961) Rozdělení školy na 2. národní a 2. střední zůstalo zachováno do roku 1953. V tomto roce vstoupil v platnost nový školský zákon, kterým byla povinná školní docházka zkrácena na osm let a došlo k odstranění tradičního rozdělení škol na dva stupně. Dosavadní národní škola se se školou střední a zdejším gymnáziem staly součástí nově vytvořené „Jedenáctileté střední školy ve Strážnici“, která od roku 1956 nesla čestný název „Jedenáctiletá střední škola Marie Kudeříkové ve Strážnici“. Ředitelem školy se stal Ferdinand Kaňovský.162 Škola byla pojmenována podle absolventky strážnického gymnázia Marie Kudeříkové, popravené za odbojovou činnost v době II. světové války. Jméno M. Kudeříkové zůstalo škole zachováno i po rozdělení jedenáctileté školy na školu základní a střední. Spojení základní školy se školou střední se po čase ukázalo jako zcela nevyhovující. V roce 1961 došlo k rozdělení dosavadní jedenáctileté školy na všeobecně vzdělávací školu a na základní devítiletou školu.163

6. 1. 6 Základní škola M. Kudeříkové v letech 1961–1989 Po rozdělení jedenáctileté školy zůstala základní devítiletá škola ještě dva roky pod správou střední všeobecně vzdělávací školy. Svou samostatnou existenci zahájila „Základní devítiletá škola Marie Kudeříkové“ rokem 1963/1964. Již z názvu lze zpozorovat, že byla opět stanovena devítiletá povinná školní docházka. Ředitelkou školy byla tehdy pověřena Věra Tyrolová.164 Základní devítiletá škola M. Kudeříkové měla v obvodu kromě části

161

BENOVIČOVÁ, D., MACHÁLEK, J., TOMEČEK, P., c. d., str. 31–32. SOkA Hodonín. Pamětní kniha města Strážnice v letech 1946–1971 163 SKÁCEL, J. Čtení o Strážnici. Muzejní spolek a město Strážnice, 1999, str. 150. 164 BENOVIČOVÁ, D., MACHÁLEK, J., TOMEČEK, P., c. d., str. 35. 162

54

Strážnice také vesnice Radějov a Tvarožnou Lhotu. V roce 1964 měla škola 22 tříd a navštěvovalo ji 660 žáků.165 Od počátků své činnosti se škola potýkala se závažným problém, a to s nedostatkem vhodných prostor pro výuku. Rozmístění tříd do mnoha různých budov způsobovalo komplikace nejen při výuce, ale i při provádění dozorů a při kontaktu mezi vyučujícími a třídami. Ve školním roce 1966/1967 došlo ke změně vedení školy. Novým ředitelem se místo dosavadní ředitelky Věry Tyrolové stal František Koštuřík. S jeho nástupem začaly stavební úpravy a rekonstrukce školních budov. Byly postaveny zasklené chodby mezi dvěma budovami, a to u tehdejší školní jídelny a mezi budovou měšťanské školy a „škatulkou“. Opravena byla i budova I. stupně. Ve školním roce 1976/1977 byla provedena nadstavba 3. podlaží v budově „škatulky“.166 Průběh školního roku 1981/1982 byl narušen další změnou ve vedení školy. V únoru 1982 byl z funkce ředitele odvolán František Koštuřík a do konce školního roku funkci ředitele zastával Ladislav Janás. Od 1. září se ředitelem školy stává na další desetiletí Josef Bačík. Na přelomu 70. a 80. let byla kapacita starých školních budov zcela nevyhovující. Školu v té době navštěvovalo více jak 600 žáků. Ve školním roce 1979/1980 došlo k demolici starých objektů na školním dvoře a byl vytvořen prostor pro základy nové školní budovy II. stupně. Tato přístavba k dosavadní školní budově byla postupně uvedena do provozu v letech 1984–1986. Ve školním roce 1984/1985 bylo zpřístupněno devět nových učeben a o rok později byla uvedena do provozu nová školní jídelna. Dokončen byl také spojovací most („krček“) mezi novou přístavbou a budovou I. stupně. K modernizaci školních objektů docházelo i v letech 1988–1990, kdy byla rekonstruována stará školní budova a zprovozněny moderní odborné učebny chemie, biologie a fyziky.

6. 1. 7 Základní škola M. Kudeříkové po roce 1989 Politické události v listopadu 1989 se promítly také do fungování základní školy. V průběhu školního roku 1989/1990 byly provedeny úpravy v učebních osnovách. Změnil se obsah učiva dějepisu, vlastivědy, občanské nauky, zeměpisu a ruského jazyka. Pro žáky

165 166

SOkA Hodonín, Pamětní kniha města Strážnice v letech 1946–1971 BENOVIČOVÁ, D., MACHÁLEK, J., TOMEČEK, P., c. d., str. 36–38.

55

5. a 8. ročníku byla zavedena nepovinná výuka anglického a německého jazyka. Byla pozastavena a později dokonce i zrušena činnost školní pionýrské organizace. V roce 1991 odstoupil dosavadní ředitel Josef Bačík ze své funkce, přijal místo ředitele na ZŠ v Kněždubě. Novou ředitelkou školy se stala Marie Hudečková. Od školního roku 1995/1996 realizovala základní škola výuku na I. stupni podle vzdělávacího programu Obecná škola, později byl rozšířen i na II. stupeň. V průběhu 90. let docházelo stále k modernizaci školních objektů a k úpravám školního areálu. Před zahájením školního roku 1996/1997 byla vybudována přístavba nového vchodu do budovy I. stupně, instalovány tři moderní ekologické kotelny a nové rozvody plynu. Stavba školního hřiště s doskočištěm byla na školním dvoře dokončena v březnu 2000 a poté začaly stavební práce týkající se rekonstrukce budovy II. stupně. Školní budova byla zateplena, proběhla výměna starých oken za plastová a byla nahozena nová fasáda. Od počátku 90. let byla základní škola řízena Školským úřadem v Hodoníně. Dne 1. 1. 2002 se osamostatnila a vznikla jako příspěvková organizace. Na konci školního roku 2002/2003 odešla do důchodu ředitelka školy Marie Hudečková. Na její místo byl v září 2003 jmenován Petr Tomeček, který svou funkci ředitele vykonává na Základní škole M. Kudeříkové dodnes. Díky státní dotaci a podpoře města Strážnice probíhala v letech 2006–2007 stavba školní tělocvičny, o jejíž vybudování usilovala škola dlouhá staletí. Nová budova byla slavnostně otevřena dne 3. září 2007. Stavební práce pokračovaly i během školního roku, kdy byla v budově I. stupně zřízena nová sborovna a rekonstruováno sociální zařízení.167 Areál školy tvoří pět budov propojených vzájemně spojovacími chodbami. Nachází se v nich 17 kmenových tříd, 10 odborných učeben, včetně laboratoří, dvě oddělení školní družiny a „zelená“ venkovní učebna v přírodě. Vedle kmenových tříd jsou na budově I. stupně umístěny učebny pro nepovinné předměty. V budovách II. stupně se pak nachází jazyková učebna, učebna fyziky a chemie, přírodovědná laboratoř, chemická laboratoř, učebny počítačů (I a II), školní knihovna (informační centrum), šicí dílna, cvičná kuchyňka a dílny k volitelným předmětům a pracovním činnostem.168 Základní škola M. Kudeříkové se aktivně zapojuje do celé řady projektů. Za zmínku stojí např. projekty Zdravá škola, M.R.K.E.V, Minimalizace šikany, Adopce na dálku, Tvořivá škola, aktivity ke Dni Země nebo ekologické projekty. Dále pro žáky škola pořádá

167

BENOVIČOVÁ, D., MACHÁLEK, J., TOMEČEK, P., c. d., str. 40–44. Základní škola M. Kudeříkové Strážnice [online]. © 2008 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z WWW:

168

56

různé akce jako je lyžařský výcvikový kurz, dvoudenní adaptační pobyty, výuku plavání a také velmi oblíbené návštěvy divadelních představení ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Pod vedením Zdeňka Musila vznikl na škole i pěvecký sbor „Fčeličky“.169 Základní škola Marie Kudeříkové je úplná, s prvním až devátým postupným ročníkem. Nachází se v historickém centru města Strážnice. Většina žáků navštěvuje školu od první třídy. Menší část žáků, převážně z 2. stupně, do školy přichází z okolních spádových základních škol. Zřizovatelem základní školy je město Strážnice. Od školního roku 2007/2008 začala výuka ve škole probíhat podle vzdělávacího programu „Škola pro zdravý život“. Základní myšlenkou a významnou hodnotou ŠVP je zdravý život, který je chápán jako spojení výchovy ke zdraví s reálným životem a praxí. Propojuje zdraví jedince, se zdravím skupiny a zdravím světa v jeden celek. Škola usiluje o to, aby si všichni lidé v komunitě školy uvědomovali, že zdraví je do jisté míry v jejich rukou a že můžou pozitivně nebo negativně ovlivňovat zdraví druhých lidí a zdraví přírody. ŠVP ZV Škola pro zdraví život se snaží omezovat nebo odstraňovat nepřiměřené zátěže nejrůznějšího druhu (mezilidská, sociální, zdravotní), kterými jsou vystaveni nejen žáci, ale také učitelé a další zaměstnanci. Proti stresu a ruku v ruce s jeho omezováním usiluje o podporu odolnosti všech jedinců a o zdravé a příznivé klima školy.170

169

BENOVIČOVÁ, D., MACHÁLEK, J., TOMEČEK, P., c. d., str. 44. Základní škola M. Kudeříkové Strážnice [online]. © 2008 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z WWW:

170

57

6. 2 ZŠ Školní 6. 2. 1 Vznik školy v roce 1913 a její následný vývoj do roku 1918 Vývoj města Strážnice na přelomu 19. a 20. století, kdy docházelo k jeho rozvoji, měl značný vliv i na oblast zdejšího školství. Ve Strážnici rozvíjely v té době svou činnost jak školy obecné, tak také školy měšťanské. Vzdělávaly se na nich nejen místní děti, ale také děti z okolních obcí a měst, kde ještě školy tohoto typu zřízeny nebyly.171 Vzhledem k stále narůstajícímu počtu žáků přestaly brzy budovy měšťanských a obecných škol především z kapacitních důvodů vyhovovat. To vedlo k tomu, že okresní hejtmanství vydalo nařízení vystavět novou budovu, dnešní ZŠ Školní. Stavební práce na škole byly dokončeny v létě roku 1913 a do nově postavené budovy byly umístěny obě měšťanské školy a obecná škola dívčí. Tato organizace školy trvala až do školního roku 1948/1949. Správcem nově zřízené školy byl jmenován Leopold Nopp a dne 14. září 1913 se zde začalo vyučovat.172 Žáci byli vyučováni ve velkých prostorných třídách, ve škole se nacházela také kreslírna, kabinety, pracovna pro ženské ruční práce, tělocvična a vedle novostavby byl zřízen i byt pro školníka.173 V prvním školním roce 1913/1914 se na škole vzdělávalo celkem 546 žáků, rozdělených následovně: Dívčí škola obecná – celkem 299 žákyň (I. třída – 61 žákyň, třída II. A – 42 žákyň, třída II. B – 41 žákyň, III. třída – 43 žákyň, IV. třída – 61 žákyň a V. třída – 51 žákyň) Měšťanská škola chlapecká – celkem 99 žáků (I. třída – 59 žáků, II. třída – 24 žáků a III. třída – 16 žáků) Měšťanská škola dívčí – celkem 148 žákyň (třída I. A – 41 žákyň, třída I. B – 42 žákyň, II. třída – 37 žákyň a III. třída – 28 žákyň) 174 Vypuknutí první světové války a její následný průběh ovlivnil také rozvoj nově vzniklé školy. Docházelo k nepravidelnému vyučování žáků, kteří pomáhali při přípravě různých potřeb pro vojáky, při šití oděvů, při sběrech, apod. Učitelům bylo nařizováno vlastenecké působení, nemohli tak pravidelně vyučovat. Během válečných let byla rozšířena spolupráce obou zdejších škol, kdy se společnými silami snažily válečná léta překonat.175

171

PAJER, J. a kol.: Strážnice: Kapitoly z dějin města. Strážnice : [s.n.], 2002, str. 270. SKÁCEL, J. Čtení o Strážnici. Muzejní spolek a město Strážnice, 1999, str. 100. 173 SOkA Hodonín, Pamětní kniha města Strážnice v letech 1914–1945 174 SOkA Hodonín, Kronika první střední školy ve Strážnici v letech 1912–1940 175 SOkA Hodonín, Školní kronika soukromé obecné a měšťanské školy ve Strážnici a 2. střední školy ve Strážnici v letech 1908–1953 172

58

6. 2. 2 Historie školy od vzniku ČSR do konce druhé světové války Konec první světové války a vznik Československé republiky v roce 1918 s sebou nepřinášel výrazné změny, které by zasahovaly do chodu školy. Ve školním roce 1919/1920 došlo ke změně ve vedení školy. Po L. Noppovi, který školu spravoval od jejího založení v roce 1913, nastoupil na jeho místo Václav Jícha. V době jeho nástupu navštěvovalo školu celkem 596 žáků rozdělených následovně: měšťanská škola chlapecká – 118 žáků, měšťanská škola dívčí – 135 žákyň a obecná škola dívčí – 343 žákyň.176 Hlavním záměrem v oblasti školství byla snaha sjednotit školství v českých zemích se školstvím na Slovensku, a to jak právně, administrativně, organizačně, tak i pedagogicky. Toho bylo docíleno v roce 1922, kdy byl vydán tzv. malý školský zákon.177 Jeho vydání se promítlo i do fungování zdejší školy, a to tím, že bylo zavedeno vyučování občanské nauce a výchově, vyučování ručním pracím výchovným a přibyla nauka o vedení domácnosti. Rok od roku docházelo v meziválečném období k úbytku počtu žáků na školách, kdy ve školním roce 1924/1925 navštěvovalo obecnou dívčí školu 200 žákyň, měšťanskou školu chlapeckou 144 žáků a měšťanskou školu dívčí 126 žákyň. Celkem se na škole vzdělávalo 440 dětí, o 67 méně než v loňském roce. O čtyři roky později ve školním roce 1928/1929 klesl počet žáků docházejících do škol na 374 dětí. Hlavními příčinami úbytku počtu žáků byly předcházející válečná léta a méně docházejících dětí z okolních obcí. Dne 24. srpna 1926 byl na místo V. Jíchy, který onemocněl, jmenován zatímním správcem školy Josef Šelepa. Ten ihned po svém nástupu začal s plánováním nutných oprav na budově školy, kdy došlo k rekonstrukci části střechy, kolem školní zahrady byl postavem plot, byla vymalována kreslírna, natřeny tabule a opraven školní nábytek.178 Od roku 1936 vystupovala zdejší škola jako obvodová či újezdní. Navštěvovaly ji nejen děti ze Strážnice, ale přijímala žáky i z okolních obcí, jako ze Sudoměřic, Petrova, Radějova, Tvarožné Lhoty a Kněždubu. Při škole byla zřízena čtvrtá třída – jednoroční kurz.179 Ve školním roce 1938/1939 se na škole vzdělávalo celkem 460 žáků, a to 138 žáků na měšťanské škole chlapecké, 136 děvčat na měšťanské škole dívčí, IV. ročník (kurs) 38 chlapců a 12 děvčat a obecnou školu dívčí navštěvovalo 136 žákyň. Dne 3. listopadu 1938 zemřel dosavadní ředitel školy J. Šelepa. Řízením školy byl výnosem okresního školního

176

SOkA Hodonín, Pamětní kniha města Strážnice v letech 1914–1945 KOVAŘÍČEK, V. Materiály k dějinám pedagogiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 1983, str. 82. 178 SOkA Hodonín, Kronika první střední školy ve Strážnici v letech 1912–1940 179 SKÁCEL, J. Čtení o Strážnici. Muzejní spolek a město Strážnice, 1999, str. 126–127. 177

59

výboru pověřen odborný učitel Josef Kresta. Dne 13. února 1939 převzal správu měšťanských škol a obecné školy dívčí Antonín Kuběna.180 Vývoj školství ve Strážnici v době nacistické okupace a druhé světové války, jak byl popsán v předchozí kapitole, byl těmito událostmi značně ovlivněn. Ze škol muselo být odstraněno vše, co by připomínalo národní svébytnost a jejich fungování bylo vystaveno silnému nacistickému tlaku.

6. 2. 3 Vývoj školy v letech 1945–1988 Po osvobození města Strážnice a skončení druhé světové války došlo na škole k organizačním změnám. Zásadní změny přineslo vydání nového školského zákona v dubnu roku 1948, na jehož základě byla vytvořena jednotná státní školská soustava. Ta se dělila na tři stupně škol, a to: školu národní (1.-5. postupný ročník), školu střední (6.-9. postupný ročník) a třetím stupněm byly školy povinné a výběrové.181 Situace na zdejší škole pak vypadala následovně. Od měšťanských škol se odloučila obecná škola dívčí, kdy vznikla školská instituce pod názvem 1. národní škola. Ředitelkou školy byla jmenována Kateřina Mastná. Z měšťanských škol pak vznikla 1. střední škola, jejíž správou byl pověřen Jan Skácel. Ten se ihned po svém nástupu do funkce pustil do náprav vzniklých škod. Školní budova byla vyklizena a byly provedeny opravy. Výrazně se zlepšila i školní docházka žáků. Ve školním roce 1949/1950 navštěvovalo 1. národní školu 234 žáků a na 1. střední škole se vzdělávalo celkem 335 žáků.182 Samostatná existence 1. národní a 1. střední školy neměla dlouhého trvání. V roce 1953 byl vydán zákon o školské soustavě a vzdělávání učitelů, jímž bylo odstraněno rozdělení jednotné školy na oddělené školské stupně. Všeobecné vzdělávání žáků tak bylo poskytováno buď na osmileté střední škole, nebo v prvních osmi postupných ročnících jedenáctileté střední školy.183 Na základě tohoto zákona byla 1. národní škola spojena s 1. střední školou a vznikla tak osmiletá střední škola (dnešní ZŠ Školní). Ředitelkou nově vzniklé školy byla jmenována Anna Hudečková. Ve školním roce 1955/1956 navštěvovalo osmiletou střední školu celkem 511 žáků rozdělených do 14 tříd (8 tříd a 6 poboček). Během školního roku mohli žáci

180

SOkA Hodonín, Kronika první střední školy ve Strážnici v letech 1912–1940 ŠTVERÁK, V., c. d., str. 309. 182 SOkA Hodonín, Pamětní kniha města Strážnice v letech 1946–1971, str. 80. 183 VÁŇA, J. Dějiny pedagogiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1963, str. 353. 181

60

navštěvovat řadu kroužků, které jim škola nabízela, a to například pěvecký, mičurinský, modelářský, technický a kroužek ručních prací pro dívky. V roce 1960 vešel v platnost další školský zákon, a to zákon o soustavě výchovy a vzdělání. Podle tohoto zákona byla osmiletá střední škola přeměněna na základní devítiletou školu. Ředitelem školy byl jmenován Josef Horecký. Ve školním roce 1960/1961 měla škola devět kmenových tříd a pět poboček. Celkem se na škole vzdělávalo 480 žáků, a to 171 žáků na I. stupni a 309 na II. stupni. Od počátku 60. let 20. století docházelo na základní devítileté škole k jejímu postupnému rozvoji. Škola se zapojovala do veřejných akcí pořádaných městem Strážnice, žáci se zúčastňovali různých soutěží, olympiád a sportovních závodů. Postupně na budově školy probíhaly také různé opravy, k těm větším patřilo například vybudování vodovodu, zřízení odborné pracovny a do tříd byla položena gumová podlaha. V roce 1965 odešel do důchodu ředitel školy J. Horecký. Na jeho místo byla dosazena Běla Daňková, dosavadní zástupkyně ředitele. Ta na škole působila do roku 1971, kdy na místo ředitele školy nastoupil Jan Šíma.184 Ten vykonával funkci ředitele školy do roku 1972, kdy byl správou školy pověřen Vojtěch Fryšták, který na školu přišel ze ZDŠ Velké nad Veličkou. V době jeho působení byla v lednu 1973 zahájena generální oprava školní budovy. Třídy musely být rozmísťovány do různých lokalit města, například do budovy místního internátu, na náměstí Svobody, do starých budov zdejších škol, apod. To však vedlo k problémům nejen při výuce, ale i v komunikaci pedagogických pracovníků a vykonávání dozorů. Během následujícího roku byla provedena instalace topení, vody, elektrického vedení, oprava střechy a škola dostala navou fasádu. Generální oprava byla dokončena během letních prázdnin v roce 1976. Celá škola byla vybavena novým zařízením, byly zřízeny odborné pracovny chemie a fyziky. Ve školním roce 1977/1978 navštěvovalo školu celkem 508 žáků, a to ze Strážnice (338 žáků) a ze Sudoměřic a Petrova (170 žáků). V tomto školním roce navázala škola družbu se ZDŠ na Myjavě na Slovensku, která trvá až do současnosti.185 Od roku 1982 se pracovalo na stavbě školní tělocvičny. Závěrečné práce na tělovýchovném zařízení byly provedeny v prvním pololetí školního roku 1987/1988 a dne 1. února 1988 byla školní tělocvična předána do užívání.

184 185

SOkA Hodonín, Pamětní kniha města Strážnice v letech 1946–1971 SOkA Hodonín, Kronika města Strážnice od roku 1973

61

6. 2. 4 Vývoj základní školy od roku 1989 až do současnosti Jak již bylo zmíněno, politické události v listopadu 1989 přinesly změny do života tehdejší společnosti i do fungování základních devítiletých škol ve Strážnici. Dne 1. července 1990 došlo ke změně ve vedení školy, kdy byl do funkce ředitele základní školy ve Strážnici, Školní ulici jmenován František Tyllich. Ten se ihned po svém nástupu pustil do plánování dalších potřebných oprav na školní budově, ke kterým patřilo například vyklizení starého skladiště, kde byl zřízen kabinet cizích jazyků, vybudování učebny cizích jazyků, oprava zvonění, aj. V následujícím školním roce 1991/1992 byl pořízen nový školní nábytek, vybudována místnost pro chemikálie, provedena rekonstrukce sociálního zařízení, a opraveno osvětlení. K dalším rozsáhlým pracím patřilo dobudování tělovýchovného stadionu, dokončení výstavby sedlové střechy nad přístavbou školy a rekonstrukce stravovacího zařízení. Na konci školního roku 1992/1993 odešel stávající ředitel školy F. Tyllich do důchodu a na jeho místo nastoupil Risto Ljasovský. Od 1. ledna 1994 přešla škola do právní subjektivity. Ve školním roce 1994/1995 se na škole vzdělávalo celkem 512 žáků, 270 chlapců a 242 děvčat. Ve školním roce 1995/1996 byl zahájen přechod základní školy na devítiletou školní docházku. Byla dokončena stavba školního hřiště, vyměněno osvětlení tříd, opravena střecha a školní kuchyně. O rok později došlo k celkové rekonstrukci topení na hlavní budově, dále byla provedena oprava fasády a oken ve škole a došlo k oplocení školního hřiště. Ve školním roce 1998/1999 byla při základní škole zřízena matematická a sportovní třída. Výběr žáků pro zařazení do jednotlivých tříd byl proveden i ve všech spádových školách. Žáci školy mohli také docházet do řady kroužků působících na škole. K nejvíce navštěvovaným pak patřil kroužek dopravní, sportovní, kopaná, volejbal, stolní tenis, pěvecký, dramatický, zdravotní a flétna. 186 Od počátku 21. století dochází na základní škole k modernizaci školních budov a k úpravám školního pozemku. Co se týká interiéru školy, tak bylo vyměněno vodovodní potrubí, pořízen nový školní nábytek a tabule a dokončena rekonstrukce sociálního zařízení v celé budově. Dále proběhla během letních prázdnin v roce 2007 výměna všech oken školní budovy a byly pořízeny nové vchodové dveře. Ve školním roce 2006/2007 odstoupil ze své funkce ředitel školy R. Ljasovský, byl zvolen starostou města Strážnice. Na jeho místo byla vedením školy jmenována dne 186

Archiv ZŠ ve Strážnici, Kronika základní devítileté školy ve Strážnici, Školní od roku 1978

62

1. prosince Bohumíra Černá. Školu navštěvovalo celkem 350 žáků, I. stupeň 121 žáků (64 chlapců a 57 dívek) a II. stupeň 229 žáků (126 chlapců a 103 děvčat). V následujícím školním roce se začalo na škole vyučovat v 1. a 6. ročníku podle nového školního vzdělávacího programu „Škola pro všestranný rozvoj žáka“.187 Ve školním roce 2008/2009 se základní škola zapojila do operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Byly vypracovány dva projekty, Step by step in English a Digitalizace přírodovědných pokusů. Oba projekty byly schváleny a k jejich realizaci došlo ve školních letech 2009/2010- 2011/2012.188 Po B. Černé se ve školním roce 2010/2011 ujal správy školy opět Risto Ljasovský, který na Základní škole Strážnice, Školní působí až do současnosti.189 Během školního roku se žáci zúčastňují různých sportovních soutěží, výtvarných soutěží a olympiád. Navštěvují kulturní vystoupení, výstavy, apod. Aktivně se zapojili do projektů „Kapka prevence“ a „Besip“ (bezpečnost na silnicích).190 K dalším projektům školy, které jsou aktuální i v současné době patří například: Historie a současnost našeho města, Den Země, Enviromentální projekty ve spolupráci s VIS Bílé Karpaty, McDonald Cup, Zdravá výživa, Týden první pomoci a projektové dny Práce s mapou v terénu a Židé ve Strážnici. V rámci výuky spolupracuje základní škola s místní knihovnou, Kulturním domem Strážničan, s Domem Dětí a mládeže ve Strážnici a sportovními kluby. Dále je významná kooperace školy s Pedagogicko-psychologickou poradnou ve Veselí nad Moravou a Speciálně-pedagogickým centrem v Kyjově. Již několik let spolupracuje základní škola se střediskem VIS Bílé Karpaty. Základní škola Strážnice, Školní je školou úplnou, tj. s 1.-9. postupným ročníkem. Je spádovou školou pro okolní neúplné školy, především na ni přechází žáci ze ZŠ v Sudoměřicích a Petrově. Zřizovatelem školy je město Strážnice. Areál školy je tvořen třemi budovami. V hlavní budově se nachází kanceláře, učebny, kabinety, knihovna, družina a školní kuchyně s jídelnou. Ve druhé budově je zřízena dílna pro technické vyučování a keramická dílna. Třetí budovou je tělocvična, ke které náleží sportovní a dopravní hřiště. Od školního roku 2007/2008 probíhala na základní škole výuka podle školního vzdělávacího programu „Škola pro všestranný rozvoj žáka“. Dne 1. září 2013 byl školní 187

Archiv ZŠ ve Strážnici, Kronika základní devítileté školy ve Strážnici, Školní od roku 1978 Základní škola Strážnice, Školní [online]. © 2009-2014 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z WWW: 189 Základní škola Strážnice, Školní [online]. © 2009-2014 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z WWW: 190 Archiv ZŠ ve Strážnici, Kronika základní devítileté školy ve Strážnici, Školní od roku 1978 188

63

vzdělávací program přejmenován na ŠVP ZV – „Příležitost pro všestranný rozvoj žáka“. Za hlavní úkol si škola stanovuje podporovat u žáků pocit bezpečí, získávat zdravé sebevědomí, rozvíjet kritické myšlení a schopnost sebehodnocení. Výuka školy je zaměřena na práci s výpočetní a komunikační technikou, sportovní výchovu a na výchovu občanskou, zdravotní a dopravní. Cílem vzdělávacího programu je vychovat z žáka sebetvořivého, autentického, sociálně cítícího jedince, který bude schopen rozhodovat o svém dalším celoživotním sebevzděláváním.191

.

191

Základní škola Strážnice, Školní [online]. © 2009-2014 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z WWW:

64

7 Sudoměřice – ZŠ a MŠ Sudoměřice 7. 1 Historie vzniku školy Počátky vzniku školství v Sudoměřicích se datují ke konci 18. století, kdy se obce Bobalov, Petrov a Sudoměřice rozhodly zřídit si svou vlastní školu. Do té doby navštěvovaly děti ze Sudoměřic strážnickou farní školu, obec Sudoměřice byla přifařena do Strážnice. Škola se nacházela na okraji vesnice a třikrát týdně do ní docházel vyučovat učitelský pomocník ze Strážnice. Prostý domek, ve kterém byla škola umístěna, začal však brzy chátrat a přestal vyhovovat školním účelům. To vedlo k tomu, že v roce 1826 byla škola přemístěna do nově postavené budovy v zahradě za obecním domem. V budově se nacházela jedna místnost určená pro výuku žáků a byt pro učitele. Po čase se však ukázalo, že škola byla postavena ze špatného materiálu a hrozilo její zřícení. Nejdříve se uvažovalo o důkladné opravě a rozšíření objektu, ale nakonec bylo rozhodnuto, že bude vhodnější postavit novou budovu.192 Základní kámen nové školní budovy byl položen dne 10. května 1884. Stavba přízemní budovy o dvou třídách byla dokončena v průběhu letních prázdnin roku 1885 a od 1. září téhož roku se začalo na škole vyučovat. V roce 1902 byla provedena nadstavba školní budovy. V poschodí byl zřízen ještě jeden byt pro učitele a postavena další místnost, do které byla o rok později umístěna třetí třída. V roce 1903 byla škola v Sudoměřicích trojtřídní, získala tak dnešní podobu. Od roku 1903 působil na sudoměřické škole František Melichar.193 Ten spravoval školu do roku 1908, kdy byl na jeho místo dosazen nadučitel Tomáš Opluštil. Ve školním roce 1908/1909 se na škole v Sudoměřicích vzdělávalo celkem 150 žáků, kteří byli rozděleni následovně: I. třída – 43 žáků (19 chlapců a 24 děvčat), II. třída – 53 žáků (25 chlapců a 28 děvčat) a III. třída – 54 žáků (27 chlapců a 27 děvčat).194 Ve školním roce 1913/1914 se na trojtřídní škole v Sudoměřicích vzdělávalo 174 žáků, 76 chlapců a 98 děvčat. Zdravotní stav a docházka žáků byla vzhledem k válečným poměrům celkem uspokojivá.

192

SOkA Hodonín, Pamětní kniha obce Sudoměřice v letech 1924–1950 ŠEBESTA, V. Sudoměřice, dějiny obce. Sudoměřice, 2012, str. 179–180. 194 SOkA Hodonín, Školní kronika obecné školy v Sudoměřicích v letech 1908–1929 193

65

7. 2 Vývoj školství v Sudoměřicích v letech 1914–1945 Vypuknutí první světové války se promítlo jak do života obce Sudoměřice, tak také do oblasti místního školství. Odchod mužů na vojnu způsobil to, že v domácnostech zůstali jen ženy a starci. Matky tak nechávaly své děti doma a místo do školy je posílaly na polní práce. Snižující se počet učitelů a žáků vedl tak k úpadku školství v obci. Co se týká výuky, byli žáci spojeni do dvou tříd a vyučování probíhalo nepravidelně.195 Ačkoliv byl počet žáků zapsaných do výuky v době válečných let 1914–1918 vysoký, návštěvnost školy byla rok od roku horší. Například ve školním roce 1917/1918 bylo na škole v Sudoměřicích zapsáno celkem 184 školou povinných žáků (88 chlapců a 96 děvčat) ale celkový průměr absence všech žáků za celý školní rok byl 37,1%.196 Konec první světové války a vnik Československé republiky, dne 28 října 1918, s sebou přinášel cestu k nápravě školství v obci. Zpočátku však byla výuka na sudoměřické škole omezována. Jednak to bylo z důvodu nízkého počtu žáků, kdy si rodiče odvykli během válečných let posílat své děti do školy, a jednak učitelé museli plnit různé úřední povinnosti, jako například kolkování bankovek, pomoc při obilních rekvizicích, při sčítání obyvatel, majetku, dohlíželi při volbách, apod. Nemohli se tak pravidelně zúčastňovat výuky na škole.197 V následujícím školním roce 1919/1920 se však docházka žáků i výuka učitelů zlepšila. Školu navštěvovalo celkem 191 žáků. Došlo tak k rozšíření dvojtřídní školy opět na školu trojtřídní, kdy I. třídu navštěvovalo 69 žáků, II. třídu 54 žáků a III. třídu 68 žáků. Průměrná absence žáků školy za celý rok byla snížena na 20%. Rok 1922 vnesl do oblasti školství značné změny. Vydáním tzv. malého školského zákona byla nastolena osmiletá školní docházka na celém území Československa a mezi vyučovací předměty byla zařazena občanská nauka a výchova, ruční práce, povinný tělocvik pro dívky a nauka o domácím hospodářství.198 Od školního roku 1923/1924 byly do výuky na sudoměřické škole zařazeny předměty občanská nauka a výchova a ruční práce výchovné (chlapecké). Tělocvik byl přejmenován na tělesnou výchovu a k ženským ručním pracím byla přidána nauka o domácím hospodářství.199 Na konci školního roku 1926/1927 odstoupil z funkce řídícího učitele Tomáš Opluštil. Zastupujícím řídícím učitelem byl jmenován Ladislav Vlček a od 1. února 1928 spravoval školu v Sudoměřicích Josef Votoupal. 195

ŠEBESTA, V., c. d., str. 182. SOkA Hodonín, Školní kronika obecné školy v Sudoměřicích v letech 1908–1929 197 ŠEBESTA, V., c. d., str. 184. 198 SOMR, M. a kol., c. d., str. 221. 199 SOkA Hodonín, Školní kronika obecné školy v Sudoměřicích v letech 1908–1929 196

66

V letech 1928–1930 proběhly na školní budově drobné stavební práce. Byly opraveny učebny, nádvorní zeď, zakoupeno nové vnitřní zařízení a ve třídách od ulice došlo k výměně oken.200 Od školního roku 1935/1936 byla škola v Sudoměřicích organizována jako čtyřtřídní, avšak ve školním roce 1941/1942 byla čtvrtá třída po šesti letech zrušena.201 Příčinou bylo to, že 40% žáků navštěvujících školu v Sudoměřicích přešlo na hlavní školu do Strážnice. V listopadu 1941 vydal Okresní školní výbor v Hodoníně nařízení, aby se na škole vyučovalo z důvodu nízkého počtu žáků jen ve dvou třídách. V následujícím školním roce docházelo do školy 105 žáků, 55 žáků do I. třídy a 50 žáků do II. třídy. Od druhého pololetí tohoto školního roku byla do všech postupných ročníků zavedena výuka německého jazyka, kdy se v 1. a 2. ročníku vyučovala 4 hodiny týdně, ve 3.-5. ročníku 7 hodin týdně a v 6.-8. ročníku 6 hodin týdně.202 Válečné události se začaly obce Sudoměřice dotýkat přímo až v druhé polovině roku 1944. V srpnu se po velkém pohybu německé fronty nastěhovalo do vesnice mnoho německé mládeže. Ve zdejší obecné škole pro ni byla zřízena tzv. „Oberschule“, ve které se denně do 13 hodin vzdělávali němečtí žáci a ve zbylém čase žáci ze Sudoměřic. Po dvou měsících německá mládež školu opustila a tím začalo ve škole probíhat opět normální vyučování. Zdánlivě klidný chod školy trval ale jen necelé dva měsíce. Na konci prosince obsadilo školu německé vojsko.203 Od 22. prosince 1944 byla výuka na škole v Sudoměřicích úplně přerušena, škola sloužila jako vojenská nemocnice. Byly zabrány všechny čtyři učebny, kuchyň i kabinet. Po skončení druhé světové války byla škola do konce měsíce dubna uzavřena. Prostory školy sloužily v době války jako lazaret, muselo tak dojít k dezinfikování všech místností v budově. Výuka na sudoměřické škole byla zahájena dne 14. května roku 1945.

7. 3 Školství v Sudoměřicích po roce 1945 Po skončení druhé světové války nezaznamenávalo školství v obci žádný výrazný rozvoj. Charakteristickým pro nadcházející léta bylo časté střídání jmenovaných správců školy. V roce 1952 odešel do důchodu vedoucí školy Josef Votoupal. Na jeho místo nastoupila Zdenka Divišová, která spravovala školu do roku 1954. V letech 1954–1956 stála 200

ŠEBESTA, V., c. d., str. 184–185. SOkA Hodonín, Kronika čtyřtřídní obecné smíšené školy v Sudoměřicích v letech 1940–1945 202 ŠEBESTA, V. c. d., str. 186. 203 SOkA Hodonín, Kronika obce Sudoměřice v letech 1940–1959 201

67

ve vedení školy Miroslava Kabelková. Po té se správy školy ujal Vladislav Hradil. Po odchodu Vladislava Hradila v roce 1961 nastoupil na místo ředitele sudoměřické školy Josef Balvín. Ten spravoval školu do 31. srpna 1971, kdy odešel do důchodu.204 Po Josefu Balvínovi byla správou školy pověřena dosavadní učitelka Miloslava Dekařová, která na škole v Sudoměřicích působila od září 1965.205 Ředitelka školy M. Dekařová usilovala ihned po svém nástupu o úzkou spolupráci školy s rodiči žáků i s ostatními organizacemi v obci. Škola nabízela svým žákům pět zájmových kroužků, a to tělovýchovný, pěvecký, pracovní, zdravotnický a kroužek dovedných rukou.206 Od ledna 1973 byla škola v Sudoměřicích dočasně uzavřena, probíhala generální oprava celé školní budovy. Všechny třídy musely být po dobu rekonstrukce budovy vystěhovány. První a čtvrtá třída byla přemístěna do domu č. 102 (rodina Podrazilova), druhá a pátá třída byly umístěny v domě č. 173 (rodina Kláskova) a třetí třída byla v kulturní místnosti. V rámci generální přestavby budovy došlo k výměně prohnilých podlah, byly opraveny všechny třídy, vybudován vodovod a ústřední topení. Situaci v roce 1973 přibližuje zápis v obecní kronice: „Provizorní umístění všech tříd je nehygienické s nedostatkem vody a někde i bez vody. Rovněž i záchody jsou nehygienické a někde také nejsou. Také soudružky učitelky budou mít vyučování stížené, protože v provizorních místnostech nejsou k vyučování takové podmínky jaké má škola.“207 Od září roku 1973 byla škola kvůli stále probíhající generální opravě nastěhována do nové panelové budovy nacházející se v zahradě mateřské školy. Nově opravená budova školy byla zprovozněna 29. srpna 1975. Ve školním roce 1975/1976 byly ve škole otevřeny čtyři třídy s pěti postupnými ročníky. Školu navštěvovalo celkem 84 žáků.208 Dne 1. září 1982 odešla ředitelka školy M. Dekařová na ZŠ do Petrova a na školu v Sudoměřicích nastoupila Marie Kuthanová. S jejím jménem je spjat velmi rozsáhlý a pestrý kulturní, zájmový a společenský život školy. Při škole pracovalo osm zájmových oddílů, a to 3 naukové, 2 esteticko-výchovné, 2 tělovýchovné a 1 polytechnický. Během roku navštívili žáci divadlo, filmové představení, výchovný koncert, muzeum ve Strážnici, hvězdárnu ve Ždánicích, skanzen ve Strážnici, zoopark v Lešné a zookoutek v Hodoníně. Žáci i učitelský sbor se aktivně zúčastňoval jak akcí pořádaných školou, tak také akcí připravovaných obcí.

204

ŠEBESTA, V., c. d., str. 186–189. SOkA Hodonín, Kronika obce Sudoměřice v letech 1970–1975 206 ŠEBESTA, V., c. d., str. 192. 207 SOkA Hodonín, Kronika obce Sudoměřice v letech 1970–1975 208 Tamtéž 205

68

Na začátku školního roku 1987/1988 začaly přípravy s budováním školní jídelny a výdejny. Na konci srpna 1988 byl na škole zahájen výdej obědů pro žáky a učitele základní školy. V tomtéž roce bylo v areálu školy vybudováno volejbalové hřiště.209

7. 4 Vývoj školství v Sudoměřicích od roku 1989 až do současnosti Listopadové události roku 1989 přinesly změny do všech oblastí života československé společnosti. Úpravy nastaly i ve formování vzdělávací politiky v České republice a ve vývoji české vzdělávací soustavy. Dalo by se říct, že docházelo k demokratizaci a decentralizaci vzdělávání. Byl například umožněn vznik nestátních škol, byly zrušeny do roku 1989 povinné vzdělávací programy pro základní školy, byly zavedeny nové obory, učebnice, didaktické metody a změny nastaly také v řízení škol, kdy byla posílena jejich autonomie. Listopadové události ovlivnily i činnost školy v Sudoměřicích. Byly projednávány otázky výchovně vzdělávacího procesu i provozní záležitosti a učitelé pracovali podle stávajících osnov. Ve školním roce 1991/1992 navštěvovalo školu 80 žáků rozdělených do 4 tříd. Hned od zahájení nového školního roku se potýkali vyučující s mnoha drobnými problémy. Škola byla špatně zásobena učebnicemi a školními potřebami, nové alternativní učebnice objednané pro první třídu nepřišly a pozdě byly dodány i pracovní sešity do matematiky. Dne 1. listopadu 1991 byla při základní škole v Sudoměřicích zřízena školní družina, docházelo do ní 17 žáků. Jednalo se o zrekonstruovanou školní šatnu, která byla vybavena novým nábytkem, kobercem a hračkami. Ve školním roce 1997/1998 byla čtyřtřídní škola v Sudoměřicích rozšířena na pětitřídní. Na škole pracovalo pět pedagogických pracovníků, kteří vyučovali 77 žáků. Ve všech třídách probíhala výuka podle vzdělávacího programu Základní škola č.j. 16 847/96-2. Při škole pracovalo 5 zájmových kroužků, které mohly děti navštěvovat. Jednalo se o kroužek výtvarný, sportovní, zdravotnický, ruční práce a hra na flétnu. Nepovinný předmět náboženství navštěvovalo 64 žáků. V následujícím roce byla zahájena stavba nové školní tělocvičny.210 K jejímu slavnostnímu otevření došlo dne 1. září 2000. Nové školské zařízení slouží jak základní, tak mateřské škole a bývá využíváno obcí i jako společenské centrum.211

209

SOkA Hodonín, Kronika obce Sudoměřice v letech 1976–1988 SOkA Hodonín, Kronika základní školy v Sudoměřicích v letech 1976–2013 211 ŠEBESTA, V., c. d., str. 148–149. 210

69

Od školního roku 2000/2001 byla škola organizována jako čtyřtřídní s pěti ročníky, druhý a čtvrtý ročník byl spojen. V roce 2002 odstoupila ze své funkce ředitelky školy Marie Kuthanová, která školu spravovala dvacet let. Novým ředitelem školy v Sudoměřicích byl jmenován Petr Antoš. Jelikož ze zdravotních důvodů na škole mnoho času nepobýval, byla jeho zástupkyní stanovena Helena Okénková. V roce 2005 došlo na školní budově v době letních prázdnin k mnohým opravám. Proběhla úprava školního dvora, pískoviště a na chodbách školy a ve sborovně byla pořízena nová světla. Došlo k modernizaci školní jídelny a k rekonstrukci sociálního zařízení. O rok později proběhla rekonstrukce celé chodby a schodiště, byly vymalovány všechny třídy a chodby a opravena tělocvična.212 Od 1. ledna 2006 vystupuje škola pod novým názvem jako Základní škola a Mateřská škola Sudoměřice, okres Hodonín, příspěvková organizace. Ředitelkou školy se stala Vladimíra Strýčková. Celkem se na škole vzdělávalo 42 žáků. Škola byla organizována jako trojtřídní s pěti ročníky. První třída byla samostatně, ve druhé třídě byli spojeni žáci druhého a pátého ročníku a ve třetí třídě byli spojeni žáci třetího a čtvrtého ročníku.213 Začátkem školního roku 2009/2010 došlo ke změnám v organizaci školy, kdy základní škola v Sudoměřicích byla opět čtyřtřídní s pěti postupnými ročníky. Rozšíření školy o další třídu trvalo však pouze jeden školní rok, v následujícím roce vystupovala škola v Sudoměřicích opět jako trojtřídní s pěti postupnými ročníky. Ředitelka školy Vladimíra Sedlářová (Strýčková) odešla na mateřskou dovolenou, vedením školy byla pověřena Mgr. Hana Veselá. Na jaře téhož roku byla na škole zřízena počítačová učebna vybavená sedmi počítači, dataprojektorem a plátnem, čímž došlo ke zkvalitnění výuky na základní škole. Ve školním roce 2010/2011 se škola zapojila do projektu EU Peníze školám. Ze získané dotace byly pořízeny interaktivní tabule do dvou tříd, které dodnes podporují projektové vyučování a nabízí tak různé formy práce jak pro učitele, tak pro žáky.214 V roce 2011 došlo k zateplení celé školní budovy a základní škola dostala novou fasádu.215 Až do současnosti prochází škola postupnou modernizací. Areál základní školy v Sudoměřicích je tvořen z více objektů: budovy Základní školy, tělocvičny, školního dvora, dětského hřiště a budovy Mateřské školy, která je vzdálena 300 metrů. V přízemí školní budovy se nachází kotelna, šatna, sociální zařízení, kabinety učitelů,

212

SOkA Hodonín, Kronika základní školy v Sudoměřicích v letech 1976–2013 ŠEBESTA, V., c. d., str. 196. 214 SOkA Hodonín, Kronika základní školy v Sudoměřicích v letech 1976–2013 215 ŠEBESTA, V., c. d., str. 164. 213

70

kancelář hospodářky, počítačová učebna a školní družina. V prvním poschodí se nachází kmenové třídy, kabinet a sborovna. V půdním prostoru je umístěn byt. Základní škola v Sudoměřicích je školou malotřídní. Výuka probíhá ve třech kmenových třídách, kde se vzdělávají žáci 1.-5. ročníku. Po ukončení posledního ročníku přechází žáci na II. stupeň do spádové Základní školy ve Strážnici nebo pokračují ve studiu na osmiletém Purkyňově gymnáziu ve Strážnici. Zřizovatelem Základní školy a Mateřské školy v Sudoměřicích je obec Sudoměřice. Základní škola v Sudoměřicích se zapojuje také do celé řady projektů. Za zmínku stojí například projekt Mezilidské vztahy, Týden zdravé svačiny, Den země, Občan a dvoudenní přírodovědný projekt Bílé Karpaty na vlastní oči. Kromě obce Sudoměřice spolupracuje Základní škola také s řadou dalších subjektů: s SK Sudoměřice, se ZŠ a MŠ Petrov, ZŠ a MŠ Radějov, se ZŠ Školní Strážnice, se ZUŠ Strážnice, s PPP Hodonín, Veselí nad Moravou, s OSPOD Hodonín, s NÚLK Strážnice, s DDM Strážnice, aj. Od školního roku 2007/2008 probíhá na škole v Sudoměřicích výuka podle školního vzdělávacího programu „Škola pro život“. K cílům vzdělávání podle ŠVP Zdravá škola patří např.: osvojit si strategii učení, být motivován pro celoživotní učení, kreativně myslet, všestranně a účinně komunikovat, naučit se kooperativně pracovat, být tolerantní v multikulturním světě, aj. Důraz je kladen na dovednost a znalosti hudební, pohybové, estetické a pracovní, nejen na encyklopedické. U každého žáka se snaží dosáhnout všestranného rozvoje jeho osobnosti.216

216

Základní škola a mateřská škola Sudoměřice [online]. © 2009 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW:

71

8 Tasov – ZŠ Tasov 8. 1 Vznik školy v Tasově v roce 1903 a její vývoj do konce první světové války Výnosem okresní školní rady z 23. září 1901 měla být škola v Hroznové Lhotě, kam byla obec Tasov přiškolena, rozšířena o další dvě třídy. Při této příležitosti podala obec Tasov návrh o vyškolení se z obce Hroznové Lhoty a zřízení vlastní školy v obci, čímž by nemuselo dojít k přestavbě školy v Hroznové Lhotě. Zemská školní rada návrh obce Tasov přijala a dne 12. listopadu 1902 bylo schváleno místo pro stavbu školní budovy. Stavba školy byla zadána staviteli J. Doležalovi ze Strážnice. Základní stavební kámen školní budovy byl položen dne 29. dubna 1903.217 Dne 17. srpna 1903 byla nová budova zkolaudována. V patrové budově se nacházely tři učírny, byt pro učitele a nadučitele a kabinet pro učební pomůcky. Škole náležela i školní zahrada. Výnosem okresní školní rady v Hodoníně ze dne 5. září 1903 byl zatímním správcem školy v Tasově jmenován Karel Daněk, učitel v Hroznové Lhotě. V prvním školním roce 1903/1904, který byl zahájen dne 10. září, bylo do školy zapsáno celkem 168 žáků, 86 chlapců a 82 děvčat. Vzhledem k vysokému počtu žáků a nevyhovující kapacitě školní budovy požádala místní školní rada o zřízení pobočky při I. třídě a zároveň o povolení vyučovat na škole podle učebního plánu pro trojtřídní školy. Obě žádosti byly dne 2. října 1903 výnosem zemské školní rady schváleny. Dne 17. srpna 1906 byla zdejší dvojtřídní obecná škola rozšířena na trojtřídní. Ve školním roce 1907/1908 navštěvovalo školu celkem 188 žáků rozdělených následovně: I. třída-27 chlapců a 35 děvčat, II. třída-30 chlapců a 28 děvčat a III. třída-37 chlapců a 31 děvčat.218 Po úspěšném atentátu na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este, dne 28. června 1914, vypovědělo o měsíc později Rakousko-Uhersko válku Srbsku, čímž došlo k vypuknutí první světové války. Tento válečný konflikt se promítl i do všedního života obyvatelů obce Tasov. Mnoho mužů bylo povoláno na vojnu. To vedlo k tomu, že děti zůstávaly doma a pomáhaly v domácnosti. Došlo tak ke zhoršení jejich docházky a prospěchu. Vzhledem k tomu, že na vojnu byli povoláni i učitelé, nebylo dostatek pracovní síly ani v oblasti školství. Výuka tak počátkem školního roku 1914/1915 probíhala ve II. a III. třídě jen polodenně. Docházka žáků během školního roku vypadala následovně: 217 218

SOkA Hodonín. Vlastivědný materiál hodonínského okresu (z pozůstalosti R. Šoupala, Obec Tasov) Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika obce Tasov v letech 1903–1976

72

I. třída

5% omluvených hodin

0% neomluvených hodin

II. třída

12,5% omluvených hodin

0% neomluvených hodin

III. třída

15,4% omluvených hodin

0,7% neomluvených hodin

Po K. Daňkovi, který řídil školu v Tasově od jejího založení v roce 1903 do ledna 1918, byl dočasně pověřen správou školy František Šantavý, učitel v Hroznové Lhotě.219 Ten spravoval školu do konce školního roku 1917/1918. Dne 11. září 1918 byl druhým správcem školy jmenován František Preis, který svou funkci vykonával až do roku 1923.220

8. 2 Vývoj školství v Tasově v letech 1918–1938 Konec první světové války a vznik Československé republiky dne 28. října 1918 s sebou přinášel řadu otázek týkajících se koncepce školské soustavy. Významnou událostí v oblasti školství v osvobozené vlasti se stal První sjezd československého učitelstva a přátel školy konaný v létě roku 1920 pod patronátem prezidenta republiky T. G. Masaryka. Záměrem sjezdu učitelstva bylo stanovení kulturního a školního programu, který povede ke zrušení legislativních norem Rakousko-Uherska a vytvoří základ jednotné školské soustavy od mateřských škol až po školy vysoké.221 Prvním zákonem, který se výrazněji zapsal do oblasti školství po vzniku republiky, byl tzv. malý školský zákon z roku 1922. Tento zákon měl především funkci unifikační. Byly zrušeny úlevy ve školní docházce a stanovena povinná osmiletá školní docházka. Zavedeny byly nové učební předměty, a to: ruční práce pro chlapce a občanská nauka a výchova, která měla vštěpovat dětem buržoazní chápání demokracie a morálky. Na žádost rodičů mohli být žáci osvobozeni od docházky do náboženství.222 Tyto změny se do vývoje školství v Tasově promítly až ve školním roce 1923/1924, kdy se na škole vzdělávalo celkem 99 žáků, 47 chlapců a 52 děvčat. Do výuky byly zavedeny nové vyučovací předměty a to občanská nauka a výchova, ruční práce výchovné a tělovýchova pro dívky i chlapce. Dále byl pro zdejší trojtřídní školu upraven i postup žáků, a to tak, že v I. třídě byl 1., 2. a 3. postupný ročník, ve II. třídě 4. a 5. postupný ročník a ve III. třídě 6., 7. a 8. postupný ročník.223 Po F. Preisovi byl prozatímním správcem školy stanoven dne 2. září Julius Klusák. Ten působil na škole do 219

Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika obce Tasov v letech 1903–1976 SOkA Hodonín, Pamětní kniha obce Tasov v letech 1925–1978 221 JŮVA, V. Stručné dějiny pedagogiky. Brno: Paido, 2003, str. 71. 222 SROGOŇ, T. Dějiny školstva a pedagogiky. Bratislava:Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1981, str. 256–260. 223 Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika obce Tasov v letech 1903–1976 220

73

1. září 1924, kdy na místo správce nastoupil Arnošt Novák.224 Ve školním roce 1925/1926 byla kvůli nízkému počtu žáků zrušena třetí třída. Na škole se vzdělávalo celkem 71 žáků, 33 chlapců a 38 děvčat.225 Desetileté trvání samostatné Československé republiky dne 28. října 1928 bylo připomenuto řádnými oslavami, do kterých se zapojila i zdejší škola. Učitelé se spolu s žáky zúčastnili slavnostního průvodu do Hroznové Lhoty, kde se konala slavnostní mše. Poté se šlo průvodem k pomníku padlých vojáků, kde měl správce školy proslov o významu tohoto dne pro náš národ. Další významnou událostí, do které se zapojila i zdejší škola, byla oslava osmdesátých narozenin pana prezidenta T. G. Masaryka v březnu roku 1930. Dne 31. ledna 1932 odstoupil ze své funkce správce školy A. Novák a na jeho místo nastoupil do konce školního roku 1931/1932 učitel František Nálepa. Od 1. září 1932 byl ustanoven na zdejší škole řídícím učitelem Jan Huťka z Kuželova. Ten ihned po svém nástupu řešil otázky týkající se stavu školní budovy, kdy během letních prázdnin roku 1933 byla provedena generální oprava školy.226 Během následujících let nedocházelo na škole k žádným výrazným změnám.

8. 3 Školství v Tasově v období nacistické okupace a druhé světové války Od počátku okupace bylo české školství vystaveno ve všech oblastech silnému náporu nacistického totalitního režimu, a to jak po stránce organizační, tak i ve své struktuře a vyučovacím procesu. Charakteristickým pro toto období bylo uzavření vysokých škol, redukce humanitního školství, změny v osnovách a v celkovém zaměření výuky, kdy byla na úkor jiných předmětů preferována němčina. Došlo k vyřazování učebnic, ke slučování ústavů, byla zavedena výuka na směny, apod. U žáků byl zužován rozsah znalostí, které jim doposud školy poskytovaly.227 Změny spojené s tímto obdobím, byly charakteristické i pro vývoj školství v Tasově. Již ve školním roce 1938/1939 bylo vyučováni na tasovské škole omezeno na půl dne. Pro učitele, kteří neuměli německy, byly pořádány kurzy němčiny. Od roku 1939 bylo do rozvrhu zaváděno také povinné vyučování němčiny na všech školách od 3. školního roku. Vyučování na škole bylo velmi ztíženo nedostatkem učebnic, některé neodpovídaly tehdejším předpisům. Žáci postrádali především čítanky a učebnice dějepisu a literatury. 224

SOkA Hodonín, Pamětní kniha obce Tasov v letech 1925–1978 SOkA Hodonín. Vlastivědný materiál hodonínského okresu (z pozůstalosti R. Šoupala, Obec Tasov). 226 Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika obce Tasov v letech 1903–1976 227 DOLEŽAL, J. Česká kultura za protektorátu. Praha: Národní filmový archiv, 1996, str. 80. 225

74

Veškeré školní učebnice byly školními úřady cenzurovány a pak postupně po nařízených úpravách připouštěny k vyučování. Na škole nebyl dostatek pomůcek pro výuku. Ve školním roce 1941/1942 navštěvovalo školu v Tasově celkem 67 žáků, 27 chlapců a 40 děvčat. Počet žáků se vzhledem k předchozím letem snižoval, a to především z důvodu, že značná část žáků začala docházet do měšťanské školy v Lipově. Další příčinou úbytku počtu žáků bylo to, že většina dělníků byla povolána na nucené práce, čímž museli starší žáci vypomáhat v domácnostech. Vyučování ve školním roce 1944/1945 bylo velmi nepravidelné. V pátém roce druhé světové války už žáci do školy téměř nechodili a učitelé vykonávali různé soupisy na obecním úřadě, čímž nemohli docházet do výuky.228 Události druhé světové války se dotkly obce Tasov přímo až v posledním válečném roce. Situaci přibližuje zápis v pamětní knize obce Tasov v roce 1945: „Koncem měsíce března bylo již slyšet dunění děl z bojů na Slovensku. Předvoje ustupující německé armády objevily se již koncem března v naší vesnici. Viděli jsme řady uprchlíků. Kteří měli strach z blížící se fronty. Nepřehledné řady vozů, děl a pěších vojáků, zvláště Maďarů, procházelo denně vesnicí.“229 Školní budova byla zabrána vojskem. Němečtí vojáci si z ní zřídili pozorovatelnu, odkud sledovali dopadající granáty. Během války byla školní budova z velké části zničena. Do školních lavic se žáci vrátili dne 15. května 1945, poté co byla škola vyčištěna a provedeny nejnutnější opravy. Rozsáhlá rekonstrukce školní budovy probíhala pak během letních prázdnin v roce 1945, kdy byla škola nově omítnuta, vyměněny okna, opraveny dveře a rekonstruována střecha školy.

8. 4 Vývoj školství v Tasově od konce druhé světové války do roku 1970 Opravy poničené školní budovy probíhaly i během následujících let. Na začátku školního roku 1946/1947 byl po Janu Huťkovi jmenován prozatímním správcem školy Josef Skopal. Ten ihned po svém nástupu začal s již plánovanými opravami vnitřních prostor školní budovy. Došlo k výmalbě bytu řídícího učitele, třídy a chodby a byly natřeny okna a dveře. Do všech místností bylo zavedeno elektrické osvětlení a vedení pro rozhlas. Podstatnou změnou prošlo školství v Tasově ve školním roce 1948/1949, kdy byl dne 21. dubna 1948 schválen školský zákon, na jehož základě došlo ke změně organizační struktury československého školství. Byla vytvořena jednotná státní školská soustava. Obecná

228 229

Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika obce Tasov v letech 1903–1976 SOkA Hodonín, Pamětní kniha obce Tasov v letech 1925–1978

75

škola v Tasově byla v tomto roce přejmenována na národní školu I. stupně. Tímto zákonem byla každému dopřána možnost nejširšího vzdělávání.230 Další podstatné změny ve školství přinesl zákon z roku 1953 o školské soustavě a vzdělávání učitelů. Došlo k vytvoření jednotné školy a odstranění dělby na jednotlivé oddělené stupně. Povinná školní docházka byla tímto zákonem zkrácena o jeden rok. Všeobecné vzdělání tak získávali žáci buď na osmileté střední škole, nebo v osmi postupných ročnících jedenáctileté střední školy. 231 Od školního roku 1955/1956 byla po dobu tří let přerušena výuka 5. postupného ročníku na místní škole. Žáci tohoto ročníku byli přeřazeni na osmiletou střední školu v Hroznové Lhotě.232 V roce 1960 vešel v platnost už třetí školský zákon, a to zákon o soustavě výchovy a vzdělání, který nově vymezoval význam školy a výchovných zařízení. Zajišťoval návaznost mezi všemi typy škol. Vydáním nového školského zákona došlo opět ke změně struktury školního vzdělávání. Byla stanovena povinná devítiletá školní docházka pro děti od 6 do15 let.233 Na základě tohoto zákona obdrželi žáci tasovské školy ve školním roce 1960/1961 veškeré školní potřeby zdarma. Tato skutečnost vedla ke zvyšování vzdělanosti místní mládeže a tím ke zvýšení školní úrovně. Dne 30. června 1965 odešel do důchodu stávající ředitel školy Josef Skopal a na jeho místo byl jmenován Vilém Jagoš, učitel na ZDŠ v Lipově, který do své funkce nastoupil dne 1. září 1965.234 Od počátku svého nástupu považoval za velmi podstatnou spolupráci školy s rodiči žáků. Při zahájení školního roku 1966/1967 vyzval ředitel školy přítomné, aby bylo zvoleno rodičovské sdružení. Usiloval o to, aby se rodiče nezajímali jen o prospěch svých dětí, ale i o výchovu samotnou. Ve školním roce 1968/1969 navštěvovalo školu celkem 44 žáků, rozdělených do dvou tříd, kdy v I. třídě byl umístěn 1. a 2. postupný ročník (8chlapců a 10 dívek) a ve II. třídě 3., 4. a 5. postupný ročník (18 chlapců a 8 dívek).

230

Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika obce Tasov v letech 1903–1976 ŠTVERÁK, V., c. d., str. 310. 232 Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika obce Tasov v letech 1903–1976 233 KOVAŘÍČEK, V. Vývoj školských soustav v českých zemích. Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého, 1989, str. 19. 234 SOkA Hodonín, Pamětní kniha obce Tasov v letech 1925–1978 231

76

8. 5 Školství v Tasově v letech 1971–1998 V 70. let 20. století procházela škola v Tasově kompletní důkladnou rekonstrukcí. Školní budova nevyhovovala jak úpravou, tak i hygienicky podmínkám k dalšímu užívání. Během následujících let došlo na škole k mnohým opravám. Za zmínku stojí například rekonstrukce střechy a sociálního zařízení, zavedení ústředního topení a provedení nové elektroinstalace. V rámci generální opravy byl opraven i kabinet s ředitelnou, byla zřízena audiovizuální místnost, tělocvična, místnost pro školní družinu, jídelnu a promítání filmů. Při škole bylo vybudováno i školní hřiště.235 Došlo také k výmalbě tříd a chodeb. Jelikož se jednalo o rozsáhlou rekonstrukci, bylo nutno zajistit provizorní učebny pro výuku žáků. V roce 1974 byli žáci 1., 2. a 3. ročníku přemístěni do budovy na bývalém mlýně a 4. a 5. ročník do zasedací síně MNV v Tasově. Generální oprava školní budovy byla dokončena dne 28. srpna 1976. Ke změně došlo i v oblasti řízení školy, kdy dosavadní ředitel školy V. Jagoš odešel dne 3. srpna 1976 do důchodu a na jeho místo nastoupila do funkce ředitelky ZDŠ v Tasově učitelka ze ZDŠ Hroznové Lhoty Alžběta Šáchová. Během letních prázdnin probíhalo stěhování školního nábytku a školních pomůcek do opravené budovy školy, která byla následně předána do užívání. Do školy docházeli žáci 1.-3. postupného ročníku. Od 4. ročníku navštěvovaly děti školu v Hroznové Lhotě. V důsledku zavedení nové koncepce výuky však nebylo možné sloučit 1. ročník s některým jiným do jedné třídy, proto se žáci 1. ročníku vzdělávali v samostatné třídě. Do druhé třídy pak byli přiděleni žáci 2. a 3. ročníku. Od začátku školního roku 1976/1977 zahájila při škole svou činnost i školní družina. Docházelo do ní 33 žáků. Od 1. září 1977 byla ZDŠ Tasov sloučena se školou v Hroznové Lhotě. Ředitelem sloučené ZDŠ se stal Nejedlík z Hroznové Lhoty. Ve školním roce 1977/1978 se na zdejší škole vzdělávalo 45 žáků z Tasova a Hroznové Lhoty. Byli rozděleni do dvou tříd, a to 3. B a 4. B. V následujícím školním roce 1978/1979 byly v budově ZDŠ v Tasově umístěny dvě třídy, a to I. B s počtem 19 žáků (10 žáků z Tasova a 9 žáků z Hroznové Lhoty) a IV. B s 23 žáky (12 žáků z Tasova a 11 z Hroznové Lhoty). Sloučení školy v Tasově se školou v Hroznové Lhotě bylo hodnoceno spíše negativně. Rozmístění tříd do dvou od sebe vzdálených budov přinášelo komplikace jak při práci učitelů, tak také při docházce nebo dojíždění žáků do školy.236 235 236

Archiv ZŠ v Hroznové Lhotě, Školní kronika obce Tasov v letech 1903–1976 SOkA Hodonín, Pamětní kniha obce Tasov v letech 1925–1978

77

Činnost základní školy v Tasově byla rozhodnutím školského úřadu v roce 1998 zrušena. Tamější žáci začali docházet do školy v Hroznové Lhotě. Hlavním důvodem uzavření školy byl neustále klesající počet žáků.237 Děti z obce Tasov navštěvují Základní školu v Hroznové Lhotě i v současnosti. Ve školním roce 2013/2014 dochází do školy celkem 194 žáků, z nichž 41žáků z Tasova.238

237 238

NEKUDA, V., c. d., str. 540. KŘÍŽ, L. Ze školních lavic… In: Tasovský zpravodaj, září 2013, str. 8.

78

9 Tvarožná Lhota – ZŠ Tvarožná Lhota 9. 1 Historie vzniku školy V místní školní kronice se uvádí, že škola ve Tvarožné Lhotě existovala už v první polovině 18. století. Jednalo se o nízký domek se dvěmi místnostmi, a to učírnou a učitelovou světnicí. Poněvadž byla školní budova velmi chatrná, nutily úřady občany Tvarožné Lhoty k tomu, aby postavili školu novou. To však trvalo dlouhá léta, protože místní obyvatelé považovali školu za téměř zbytečnou. O nutnosti zřídit novou školu se mluvilo již od roku 1833, kdy byla stará budova naprosto nevyhovující. V roce 1859 zasáhl vesnici požár, při kterém vyhořela i školní budova. Ihned po této nešťastné události se podařilo prosadit návrh na zřízení nové školy. Za vhodný prostor pro stavbu bylo vybráno místo obecní stodoly při cestě do Strážnice. V srpnu 1860 se začalo s kopáním základů, dne 24. září 1860 byla stavba dokončena a počátkem měsíce listopadu téhož roku bylo zahájeno vyučování. Nová školní budova byla vysvěcena dne 17. listopadu 1863. Ve školním roce 1880/1881 se na jednotřídní škole vzdělávalo 170 žáků. Kapacita školní budovy byla naprosto nevyhovující. To vedlo k tomu, že školní budova byla téhož roku rozšířena na dvojtřídní.239 Žáků rok od roku přibývalo. V roce 1898 byla dvojtřídní škola ve Tvarožné Lhotě rozšířena na trojtřídní.240 Ačkoliv se počet žáků zapsaných do výuky zvyšoval, školní docházka byla špatná. O její nápravu se pokusil nadučitel František Duffek, který působil na škole ve Tvarožné Lhotě v letech 1889–1906. Ten za pomoci okresního školního inspektora Antonína Kunze začal vybírat pokuty uložené za nepravidelnou školní docházku. Návštěva školy se tak výrazně zlepšila. V době jeho působení se vyvíjela absence žáků na škole ve Tvarožné Lhotě následovně: Školní rok :

239 240

1899/1900

Celková školní absence žáků:

19,8%

1900/1901

14,4%

1901/1902

8,1%

1902/1903

6,8%

1903/1904

5,6%

1904/1905

4,4%

Archiv OÚ ve Tvarožné Lhotě, Kronika národní školy ve Tvarožné Lhotě v letech 1883–1936 HRDOUŠEK, V. a kol. Tvarožná Lhota-minulost a současnost obce. Tvarožná Lhota, 2010, str. 133.

79

1905/1906

4,1%

Po Františku Dufkovi se ujal správy školy Václav Fohl, který místní školu řídil v letech 1906–1920.

9. 2 Vývoj školství ve Tvarožné Lhotě v letech 1914–1945 Vypuknutí první světové války dne 28. června 1914 se promítlo nejen do života obce, ale také do oblasti místního školství. Došlo k výraznému poklesu počtu obyvatel, což bylo zapříčiněno především tím, že mladí muži odjížděli za prací do Ameriky, kde často mnoho let pobývali. Doma zůstaly jen ženy s dětmi, které svým matkám pomáhaly v domácnostech a s hospodařením. Tím došlo k výraznému zvýšení zameškaných hodin u žáků vyšších ročníků. Ve školním roce 1917/1918 bylo ve Tvarožné Lhotě 196 školou povinných dětí. Dva žáci navštěvovali obecnou školu v Petrově, dva obecnou školu v Radějově a dva žáci měšťanskou školu ve Strážnici. Na škole ve Tvarožné Lhotě se vzdělávalo 190 žáků. Ačkoliv byl počet zapsaných žáků vysoký, návštěva školy ve čtvrtém roce světové války byla velmi špatná. Průměrné procento zameškání žáků na celé škole dosahovalo až na 44,3%. Po vzniku samostatné Československé republiky, dne 28. října 1918, byly všude po vesnici strhávány znaky bývalé habsburské říše a vyvěšeny prapory v českých a slovenských barvách. Obyvatelé začali s oslavami, pořádali průvody a zpívali národní písně. Situace na místní škole se však vznikem Československé republiky příliš nezměnila. Stále byl nedostatek vyučujících, kteří se podíleli na úředních povinnostech, a docházka žáků byla také velmi špatná. Od

školního

roku

1920/1921

spravoval

školu

nadučitel

V poválečných letech zájem o školu a vzdělávání v obci téměř upadal.

241

Vojtěch

Krybus.

K výrazné změně

v oblasti školství došlo v roce 1922, kdy byl vydán tzv. malý školský zákon. Ten stanovil osmiletou školní docházku a zaváděl do výuky nové vyučovací předměty, a to: občanskou nauku a výchovu, ruční práce chlapecké a dívčí tělocvik.242 Po Vojtěchu Krybusovi nastoupil roku 1923 na místo řídícího učitele Rudolf Zavadil. V době jeho nástupu byla školní budova ve velmi špatném stavu. Vypovídá o tom záznam školního inspektora R. Šoupala po návštěvě místní školy: „Následkem nesprávného šetření penězi při stavbě školy a též proto, že po celá 241 242

Archiv OÚ ve Tvarožné Lhotě, Kronika národní školy ve Tvarožné Lhotě v letech 1883–1936 KASPER, T., KASPEROVÁ, D., c. d., str. 198.

80

dlouhá léta bránili se občané jakékoliv větší opravě v ní, byla školní budova po nastoupení říd. učit. Rud. Zavadila ve stavu naprosté sešlosti. Okenní rámy byly shnilé a při vichřicích, které zvláště v letech 1923, 26, 27 a 28 byly téměř katastrofální provalen celý shnilý plot u školy. Shnilé rámy vyviklány tou měrou, že se hýbaly ve zdivu. Střecha byla téměř bez krytu, takže na některých místech byl za deště strop uvnitř promočen.“243 Rozsáhlé rekonstrukce se škola ve Tvarožné Lhotě dočkala až v průběhu 30. let 20. století, kdy po odchodu R. Zavadila do důchodu zastávala funkci ředitelky školy jeho manželka Anna Zavadilová.244 Ve školním roce 1933/1934 byly vydány nové osnovy pro obecné školy, na jejichž základě došlo na škole ve Tvarožné Lhotě k úpravě rozvrhů. Hledaly se nové metody, přístupy a pomůcky, skrze které by šlo v následujících letech zkvalitňit vzdělávání žáků.245 V roce 1939 se ředitelem školy ve Tvarožné Lhotě stal Eduard Procházka. Se vznikem Protektorátu Čechy a Morava a vypuknutím druhé světové války docházelo k rozsáhlým změnám v učebních plánech a rozvrzích hodin. Z výuky musely být odstraněny mnohé vyučovací pomůcky a vlastenecká literatura, byla rozšířena výuka němčiny a zastavena výuka občanské výchovy a dějepisu. Došlo k úpravě tiskopisů a razítek, na veřejných budovách visely německo-české nápisy. Vyučování na škole bylo omezeno, náplní vyučovacích hodin se staly žáky a učiteli pořádané sbírky pro německé vojáky a Červený kříž. V době letních prázdnin roku 1944 byla školní budova postupně zabírána vojáky, kteří prostor školy obývali až do 13. dubna 1945. Dne, kdy došlo k osvobození obce Tavrožná Lhota.

9. 3 Školství ve Tvarožné Lhotě po roce 1945 Po skončení druhé světové války a osvobození našich zemí v roce 1945 docházelo v oblasti školství k nápravě vzniklých škod. Dne 30. listopadu 1945 vydalo ministerstvo školství a osvěty přechodné učební osnovy pro obecně vzdělávací školy, které byly v dalších letech doplňovány. Byla zrušena výuka němčiny, odstraněny všechny učebnice vydané v předchozích letech a došlo k důkladné revizi veřejných a žákovských knihoven. Dne 24. dubna 1948 byl Národním shromážděním přijat návrh zákona o jednotném školství, na jehož základě bylo umožněno a zajištěno vzdělání všem žákům bez ohledu na majetkové poměry. Školská soustava se dělila na tři stupně s povinnou devítiletou docházkou, 243

SOkA Hodonín. Vlastivědný materiál hodonínského okresu (z pozůstalosti R. Šoupala, Obec Tvarožná Lhota) HRDOUŠEK, V. a kol., c. d., str. 134. 245 Archiv OÚ ve Tvarožné Lhotě, Kronika národní školy ve Tvarožné Lhotě v letech 1883–1936 244

81

a to školu prvního stupně (národní), kterou navštěvovali žáci 1.-5. postupného ročníku, školu druhého stupně (střední), pro žáky 6.-9. postupného ročníku a školu třetího stupně, určenou pro mládež starší 15 let. Od 3 do 6 let navštěvovaly děti školu mateřskou.246 Dne 24. dubna 1953 byl vydán další školský zákon a to o školské soustavě a o vzdělání učitelů. Na základě tohoto zákona byla dobudována jednotná škola. Bylo odstraněno rozdělení školy na jednotlivé stupně, což prospělo lepší návaznosti učiva v jednotlivých ročnících. Školská soustava byla tak tvořena školou mateřskou, osmiletou střední školou, jedenáctiletou střední školou a odbornou školou základní a výběrovou. Vydělávání učitelů pak probíhalo na tříletých pedagogických školách, na něž navazoval rok praxe (pro učitele mateřských škol), na čtyřletých pedagogických školách (učitelé 1.-5. postupného ročníku), na dvouletých vyšších pedagogických školách (učitelé 6.-8. postupného ročníku) a na vysokých školách pedagogických s minimální čtyřletou studijní dobou (učitelé 9.-11. ročníku).247 Po Eduardu Procházkovi se správy školy ujala Anna Kůstová. Ta spravovala školu do roku 1964. Ve školním roce 1960/1961 bylo 24. září připomenuto stoleté výročí budování školy. Stávající ředitelka školy nebyla spokojena se stavem školní budovy, proto předala MNV technickou zprávu a finanční rozpočet na opravu a přístavbu školy. Od prvního ledna 1961 nesla místní škola název Základní devítiletá škola 1.-5. p. r. ve Tvarožné Lhotě. V průběhu letních prázdnin v roce 1962 byla zahájena generální oprava školní budovy. Rekonstrukce místní školy byla však v následujících letech přerušena. V červnu 1965 zasáhla obec povodeň a byla poškozena i celá školní budova. Dne 5. července 1965 navštívil školu předseda MNV, předseda školské a kulturní komise Čermák a poslanec Toman, aby zhodnotili stav budovy. Ta byla prohlášena za zcela nevyhovující. Okresní hygienik dr. Otruba souhlasil s návrhem, aby byl zničený objekt zbourán a byla postavena nová školní budova.248 Po Anně Kůstové, vdané Anně Rausové, převzala v září 1969 dočasně správu školy Ludmila Stašová. Ta však odešla v lednu 1970 na mateřskou dovolenou. Správou školy tak byla pověřena učitelka Anna Hudečková.249 Ve školním roce 1970/1971 převzala řízení školy Zdena Machatá. Následující školní rok1971/1972 byl zahájen slavnostně v nové školní budově. Školu navštěvovalo celkem 60 žáků rozdělených následovně: 246

KOVAŘÍČEK, V. Materiály k dějinám pedagogiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 1983, str. 117–119. VÁŇA, J., c. d., str. 353. 248 Archiv OÚ ve Tvarožné Lhotě, Školní kronika Tvarožné Lhoty v letech 1960–1990 249 Archiv OÚ ve Tvarožné Lhotě, Kronika obce Tvarožné Lhoty v letech 1964–1974 247

82

I. třída (1. postupný ročník)

16 žáků

II. třída (2. a 4. postupný ročník)

27 žáků

III. třída (3. postupný ročník)

17 žáků

Během letních prázdnin roku 1973 byly dokončeny drobné stavební úpravy. Došlo k výmalbě celé budovy a chodby školy byly obloženy dřevem. Zahájením nového školního roku 1973/1974 převzala správu školy L. Stašová.250 Náplní vzdělávání bylo stálé hledání nových forem a metod práce zaměřených především na aktivitu dětí. Velký důraz byl kladen na individuální přístup k žákům. Roku 1977 došlo ke spojení školy ve Tvarožné Lhotě se školou v Kněždubě, vesnici vzdálené 2 km. Hlavním důvodem zahájení spolupráce mezi školami byl neustále klesající počet žáků v jednotlivých ročnících. Obě školy byly dvojtřídní, ve Tvarožné Lhotě se vzdělávali žáci II. a III. třídy a školu v Kněždubě navštěvovali žáci I. a IV. třídy. Nový školní rok byl slavnostně zahájen dne 1. září 1977. Důležitost vzdělávání v obci lze vidět v zápisu v obecní kronice: „Veliké je poslání naší socialistické školy, aby dokázala obklopovat naše děti vším nejkrásnějším a to moudrostí, krásou, citem, touhou po neustálém vzdělání, kulturnosti, láskou k vlasti, úctou k člověku, láskou k socialismu, k práci a míru. Učitelé jsou ve výchovném vzdělávání nezastupitelní“.251 Školní rok 1983/1984 se stal významným mezníkem v oblasti místního školství. Žáci po absolvování osmého ročníku dále pokračovali v některém ze tří proudů středních škol. A to v gymnáziích, středních odborných školách nebo středních odborných učilištích, aby tak splnili povinnou desetiletou školní docházku. Demokratizace školství nespočívala pouze v možnostech přístupu ke vzdělávání, ale i v podílu občanů na tvorbě základních dokumentů, kterými se školství řídilo. Jak pedagogové, tak i občané se podíleli na tvorbě dokumentu, podle něhož bude v následujících letech prováděno hodnocení prospěchu a chování žáků. Byla provedena úprava pedagogických materiálů tak, aby školská soustava odpovídala současným i budoucím potřebám tehdejší společnosti.252 Během školního roku 1986/1987 proběhla na škole také řada drobných stavebních úprav. Byla provedena oprava sociálního zařízení, vodovodních kohoutků, oprava instalace hromosvodů, výměna okapových rour a došlo k výmalbě šatny, tělocvičny a kotelny.253

250

Archiv OÚ ve Tvarožné Lhotě, Školní kronika Tvarožné Lhoty v letech 1960–1990 Archiv OÚ ve Tvarožné Lhotě, Kronika obce Tvarožné Lhoty v letech 1974–1977 252 SOkA Hodonín, Kronika obce Tvarožné Lhoty v letech 1982–1983 253 Archiv OÚ ve Tvarožné Lhotě, Školní kronika Tvarožné Lhoty v letech 1960–1990 251

83

9. 4 Vývoj školství ve Tvarožné Lhotě od roku 1989 až po současnost Od školního roku 1990/1991 bylo zahájeno ukončení spolupráce Základní školy ve Tvarožné Lhotě se školou v Kněždubě. V předešlých letech se první třída otvírala v Kněždubě nebo ve Tvarožné Lhotě a děti z druhé vesnice musely dojíždět. Od 1. září 1990 byla otevřena I. třída na obou školách. Ve Tvarožné Lhotě bylo zapsáno 15 prvňáčků. Žáci docházející do vyšších ročníků se na příslušné škole vzdělávali do doby ukončení IV. třídy dle dosavadního rozdělení tříd mezi dvě obce. V roce 1992 odešla do důchodu dlouholetá ředitelka základní školy paní Ludmila Stašová. Na její místo byl Školským úřadem v Hodoníně vyhlášen konkurz, jehož vítězkou se stala dosavadní kolegyně paní Stašové učitelka Marie Baňařová. Dne 1. září 1994 došlo ke změně v organizaci školy. Základní škola byla spojena s mateřskou školou pod jedno ředitelství, a to základní školy. V následujícím školním roce navštěvovalo mateřskou školu 26 dětí a na základní škole se vzdělávalo celkem 38 žáků rozdělených následovně: I. třída-10 žáků, II. třída-9 žáků, III. třída-6 žáků a IV. třída-13 žáků. Od školního roku 1996/1997 byla na Základní škole ve Tvarožné Lhotě otevřena V. třída. Dříve dojížděly děti do V. třídy na ZŠ M. Kudeříkové do Strážnice. Po pár letech působení paní Marie Baňařové ve funkci ředitelky školy byly proti její práci vzneseny mnohé výtky. Školský úřad v Hodoníně vyslechl stížnosti rodičů a ředitelky základní školy M. Kudeříkové ve Strážnici, kam žáci přechází na II. stupeň, že děti nemají odpovídající znalosti a dochází tak k výraznému zhoršení jejich prospěchu. To vedlo k tomu, že na jaře 1998 byl vypsán konkurz na místo ředitelky školy. Tou se od 1. září 1998 stala Marie Kadubcová. 254 Ve školním roce 2000/2001 navštěvovalo základní školu celkem 51 žáků. V I. třídě se vzdělávalo 11 žáků 1. ročníku, ve II. třídě 11 žáků 2. ročníku a 13 žáků 3. ročníku a ve III. třídě se vzdělávalo 11 žáků 4. ročníku a 5 žáků 5. ročníku. V roce 2001 proběhla na školní budově po 30 letech oprava střechy. Nová sedlová střecha byla zhotovena nad celým areálem školy, včetně mateřské školy a školního bytu. V následujícím školním roce dostala škola novou fasádu. Na podzim roku 2001 oslavila škola ve Tvarožné Lhotě 30 let svého trvání. V prostorách školní budovy byla uspořádána výstava z historie i současnosti školy. Byly

254

Archiv OÚ ve Tvarožné Lhotě, Kronika obce Tvarožné Lhoty v letech 1990–2006

84

vystaveny fotky, práce žáků, učební pomůcky, aj. Návštěvníkům byla umožněna i prohlídka tříd a učeben.255 V roce 2012 se ředitelkou školy stala Helena Handlová, která na škole působí až do současnosti. Dne 31. července 2012 zanikl subjekt Základní škola a mateřská škola Tvarožná Lhota, příspěvková organizace. Od 1. srpna 2012 vystupuje Základní škola Tvarožná Lhota, příspěvková organizace jako nový samostatný subjekt. Základní škola Tvarožná Lhota je školou malotřídní, školou vesnického typu. Je organizována jako trojtřídní s pěti postupnými ročníky. Po ukončení posledního ročníku přechází žáci na II. stupeň do spádové ZŠ M. Kudeříkové ve Strážnici nebo pokračují ve studiu na osmiletém Purkyňově gymnáziu ve Strážnici. Zřizovatelem je obec Tvarožná Lhota. Ve škole se nachází čtyři učebny, ředitelna, sborovna, malý kabinet, školní družina, žákovské šatny a sociální zařízení. Žáci i učitelé se stravují v jídelně, která je součástí mateřské školy. Škola spolupracuje s místním mysliveckým sborem a svazem rybářů, v souvislosti s environmentální výchovou dále také s areálem Travičná a CHKO Bílé Karpaty se sídlem ve Veselí nad Moravou. Základní škola ve Tvarožné Lhotě pracuje od školního roku 2012/2013 podle vlastního školního vzdělávacího programu „Porozumět – Umět – Vědět – Použít“. Důležitost je kladena na výuku anglického jazyka od 2. ročníku a na rozšíření výuky v oblasti ICT (informační a komunikační technologie) od 3. ročníku. Cílem vzdělávání je pomoci žákům získávat a zdokonalovat klíčové kompetence a poskytnou jim všeobecné vzdělání orientované na situace blízké životu a praktickému jednání. Hlavními prioritami školy je poskytovat žákům vzdělání zaměřené na aktivní dovednosti, rozšířit výuku anglického jazyka a informatiky, pomoci žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, učit žáky k vzájemné pomoci, respektu a dodržování daných pravidel.256

255

Archiv OÚ ve Tvarožné Lhotě, Kronika obce Tvarožné Lhoty v letech 1990–2006 ZŠ Tvarožná Lhota [online]. © 2012 [cit. 2013-12-08]. Dostupné z WWW:

256

85

10 Žeraviny – ZŠ Žeraviny 10. 1 Školství v Žeravinách od vzniku školy v roce 1903 do konce první světové války Původně byla obec Žeraviny přiškolena do Hroznové Lhoty. Počátky školství v obci spadají do roku 1807, kdy po vyhoření obce Hroznové Lhoty propůjčil tehdejší farář v prvním patře zdejší fary jednu světnici na školní učírnu a v přízemí byt pro učitele.257 První žádost o postavení školní budovy v obci Žeraviny spadá do roku 1901, kdy se kvůli velkému počtu žáků a nedostatku tříd měla rozšiřovat škola v Hroznové Lhotě. Stejný návrh však přednesla i obec Tasov, které byla stavba vlastní školy výnosem z 18. července 1902 zemskou školní radou povolena. Tím bylo rozšiřování školy v Hroznové Lhotě zastaveno a žádost obce Žeraviny zamítnuta. Netrvalo však mnoho let a stávající starosta obce Antonín Moučka podal opět návrh na postavení vlastní školy v Žeravinách, tentokrát úspěšně. Stavba objektu byla zadána staviteli Jindřichu Janíkovi z Veselí nad Moravou.258 Školní budova byla dostavěna v roce 1909. Jednalo se o jednotřídní obecnou školu, která byla posvěcena dne 26. září 1909 a 3. listopadu téhož roku se na ní začalo vyučovat. Prvním správcem nově postavené školy byl jmenován Karel Konvička, dosavadní učitel z Kněždubu, který na škole v Žeravinách působil do roku 1926.259 V prvním školním roce 1909/1910 navštěvovalo školu celkem 65 žáků. Po dokončení stavebních prací nedisponovala škola v Žeravinách mnoha finančními prostředky. Na to reagovala okresní školní rada tak, že škole poskytla chudobinské knihy. Jednalo se o tři slabikáře, čítanku díl I. část 1. a dvě čítanky díl II. část II. Další učební pomůcky a žákovská knihovna byly pořízeny díky daru finančních prostředků zaslaných Občanskou záložnou ve Strážnici. Vypuknutí první světové války mělo negativní dopad jak na veřejný život v obci Žeraviny, tak také na oblast zdejšího školství. Ve školním roce 1914/1915 došlo k výraznému úbytku počtu žáků, kdy oproti předchozímu roku klesl počet žáků o 18%. V prvním válečném roce navštěvovalo školu celkem 59 žáků, rozdělených následovně: 1. postupný ročník – 2 chlapci a 2 děvčata, 2. postupný ročník – 1 chlapec a 6 děvčat, 3. postupný ročník – 4 chlapci a 4 děvčata, 4. postupný ročník – 4 chlapci a 7 děvčat, 5. postupný ročník – 5 chlapců

257

SOkA Hodonín. Kronika obce Žeraviny v letech 1926–1943 SOkA Hodonín. Školní kronika obce Žeraviny v letech 1910–1952 259 SOkA Hodonín. Kronika obce Žeraviny v letech 1959–1979 258

86

a 5 děvčat, 6. postupný ročník – 3 chlapci a 3 děvčata, 7. postupný ročník – 4 chlapci a 2 děvčata a 8. postupný ročník – 3 chlapci a 4 děvčata. Na konci téhož roku docházelo do školy už jen 51 žáků. Během válečných let i v letech následujících zůstával počet žáků navštěvujících školu v Žeravinách průměrně stejný. Školní docházka byla ovlivněna odchodem mladých lidí do Ameriky, válečnými poměry, kdy žáci zůstávali doma a pomáhali s hospodařením a především také z důvodu nízkého počtu dětí. Po 10 letech od postavení školy došlo k úbytku žáků o 25%. Úroveň výuky na škole byla velmi nízká.260

10. 2 Vývoj školství v Žeravinách v letech 1918–1938 Období po skončení první světové války by se dalo charakterizovat jako doba rozvoje v oblasti školství. Po vzniku samostatné Československé republiky dne 28. října 1918 se usilovalo především o sjednocení školství v českých zemích se školstvím na Slovensku, a to jak po stránce právní a administrativní, tak i po stránce pedagogické a organizační. Zásadní změny přineslo ve 20. letech 20. století vydání tzv. malého školského zákona v roce 1922, jehož hlavním úkolem bylo již zmíněné sjednocení škol.261 Obsah zákona byl do fungování školy v Žeravinách promítnut ve školním roce 1923/1924, kdy byly mezi vyučovací předměty zařazeny občanská nauka a výchova, ruční práce výchovné u chlapců a tělesná výchova. Tímto školním rokem museli chodit žáci do školy plných 8 let bez ohledu na jejich fyzické stáří. V srpnu roku 1926 odstoupil ze své funkce dosavadní řídící učitel školy v Žeravinách Karel Konvička, který školu spravoval od roku 1909. Na jeho místo byl zatímním správcem školy ustanoven Jaroslav Hošek, učitel z Rohatce. Dne 28. října 1928 pořádala škola oslavu desetiletého trvání Československé republiky. Oslava byla zahájena proslovem správce školy J. Hoška o významu tohoto dne. Poté se žáci se shromáždili ve vyzdobené třídě a přednášeli a zpívali nacvičené básně a písně. Slavnost byla ukončena národními hymnami. Ve školním roce 1928/1929 navštěvovalo školu celkem 39 žáků, 14 chlapců a 25 děvčat.262 V následujícím školním roce bylo o vánočních prázdninách oslaveno 20. výročí od založení školy v Žeravinách. Slavnost byla velmi obsáhlá. Žáci přednášeli básně a zpívali 260

SOkA Hodonín. Školní kronika obce Žeraviny v letech 1910–1952 KOVAŘÍČEK, V. Materiály k dějinám pedagogiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 1983, str. 82. 262 SOkA Hodonín. Školní kronika obce Žeraviny v letech 1910–1952 261

87

písně, správce školy nastínil historii obce a školy v Žeravinách. Vzpomněl všechny, kteří se podíleli na stavbě školní budovy, poukázal na význam školy v obci a vybídl občany k další spolupráci se školou. Během letních prázdnin v roce 1931 proběhly na škole drobné stavební opravy. Budova byla opravena a zalíčena, byly natřeny venkovní okna a vylíčila se i třída. Ve školním roce 1934/1935 navštěvovalo školu celkem 46 žáků, 27 chlapců a 19 děvčat. V I. oddělení bylo 7 žáků (5 chlapců a 2 děvčata), ve II. oddělení bylo 17 žáků (10 chlapců a 7 děvčat), ve III. oddělení 11 žáků (10 chlapců a 1 děvče) a ve IV. oddělení 11 žáků (2 chlapci a 9 děvčat). Od 1. září 1934 probíhala na škole v Žeravinách výuka podle definitivních učebních osnov, předepsaných výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 10. července 1933. Na vypracování rozvrhu učiva pro jednotřídní obecné školy v okrese se podílel správce školy v Žeravinách J. Hošek, správce školy v Malé Vrbce M. Hudeček, správce školy v Kozojídkách J. Klusák a správce školy ve Vápenkách J. Pořízka.263 Ve školním roce 1937/1938 navštěvovalo školu jen 30 žáků, nejnižší počet dětí od otevření školy v roce 1909. Neustále klesající počet žáků byl zapříčiněn především tím, že žáci z Žeravin začali navštěvovat i vzniklé okolní měšťanské školy a školy v cizím obvodu. Docházeli například na měšťanskou školu ve Strážnici (klášterní), měšťanskou školu Veselí nad Moravou, obecnou klášterní školu ve Strážnici, obecnou školu v Lipově a obecnou školu v Kozojídkách. Celkem se na výše uvedených školách vzdělávalo ve školním roce 1937/1938 13 žáků. Následující školní rok 1938/1939 byl zahájen dne 1. září 1938. Školu v Žeravinách navštěvovalo 29 žáků, kteří byli rozděleni do čtyř oddělení: I. oddělení


celkem 5 žáků

II. oddělení


celkem 10 žáků

III. oddělení


celkem 6 žáků

IV. oddělení


celkem 8 žáků

Do měšťanské školy ve Veselí nad Moravou, v Lipově a ve Strážnici docházelo celkem 16 žáků.264

263 264

SOkA Hodonín. Kronika obce Žeraviny v letech 1926–1943 SOkA Hodonín. Školní kronika obce Žeraviny v letech 1910–1952

88

10. 3 Školství v Žeravinách v době nacistické okupace a druhé světové války Období nacistické okupace se vyznačovalo popřením demokratických tendencí, které byly pro československé školství charakteristické. Školství na celém území bylo vystavováno silnému nacistickému tlaku, kdy docházelo k přímé likvidaci či uzavírání škol na území Československé republiky. Ze škol bylo odstraňováno vše, co by připomínalo národní svébytnost českého národa. Nacistická ideologie byla protlačována i do obsahu vzdělávání.265 Nacistická okupace a zřízení Protektorátu Čechy a Morava dne 16. března 1939 se promítlo i do fungování zdejší školy. Bylo zastaveno vyučování dějepisu a literatury, které bylo nahrazeno výukou německého jazyka. Učitelé museli navštěvovat kurzy němčiny zřízené při měšťanských školách. Úřední výnosy byly psány ze začátku dvojjazyčně, později jen německy. Vysvědčení žáci dostávali ve dvojjazyčném tiskopise. V místnostech visely obrazy Hitlera a děti musely znát německé hymny, uctívat nacistickou vlajku a jejich symboly. V tomto období docházelo na škole v Žeravinách i k častému střídání učitelů a správců školy. Ve školním roce 1940/1941 byl řídící učitel J. Hošek přeložen na obecnou školu v Petrově. Na jeho místo byl dosazen nátlakem a nařízením německých úřadů v Hodoníně František Svačina, řídící učitel v Petrově. Ten zde působil jen do ledna 1941, kdy byl správou školy pověřen František Jurásek, výpomocný učitel v Rohatci.266 Od 1. června 1941 nastoupil na místo řídícího učitele na žeravinské škole Bedřich Grombíř.267 V říjnu 1942 byl řídící učitel B. Grombíř zatčen gestapem. Od 10. října 1942 spravoval školu již dříve přidělený učitel Jan Staněk. Po něm se správy školy ujal dne 1. prosince 1942 Josef Valíček. Ten spravoval školu do 2. května 1945, kdy se na místo řídící učitele vrátil opět B. Grombíř. Obce Žeraviny se dotkly válečné události až 3 dubna 1945, kdy na její území vstoupili první němečtí vojáci. Těch pak den ode dne stále přibývalo, zabírali domy místních obyvatel a ubytovali se i ve škole. Dne 14. dubna ve 4 hod ráno dopadly do obce první granáty. Školní budova se otřásala v základech. Obec Žeraviny byla osvobozena dne 18. dubna 1945. Stav školní budovy po osvobození obce je popsán ve školní kronice: „Dveře školy jsou zničeny, všechna okna bez skel, a i rámy poškozeny. Oplocení školy a střecha školy i chlévů je velmi poškozena. Průčelní stěna a východní boční stěna školy jsou samé díra.“268 Po skončení druhé světové války proběhly na škole jen ty nejnutnější opravy a dne 2. května 1945 bylo zahájeno pravidelné vyučování. 265

VÁŇA, J., c. d., str. 104. SOkA Hodonín. Školní kronika obce Žeraviny v letech 1910–1952 267 SOkA Hodonín. Kronika obce Žeraviny v letech 1926–1943 268 SOkA Hodonín. Školní kronika obce Žeraviny v letech 1910–1952 266

89

10. 4 Vývoj školství v Žeravinách po roce 1945 Válečné události se promítly i na stavu školní budovy. To vedlo k tomu, že během letních prázdnin byly na škole provedeny rozsáhlé stavební opravy. Školní budova byla nově omítnuta a zalíčena, částečně byly opraveny také rýny a střecha budovy. Ve třídě a bytě řídícího učitele byla zasklena okna a pořízeny nové dveře. Byla vymalována třída, chodba, veranda a záchody, natřeny dveře a tabule V následujících letech pak bylo nainstalováno elektrické vedení a osvětlení do celé školní budovy i venkovních prostor. Ve školním roce 1945/1946 navštěvovalo školu celkem 39 žáků, 24 chlapců a 15 děvčat. Začátkem školního roku bylo od 4. postupného ročníku zavedeno vyučování ruštiny. Místo občanské nauky a výchovy byla zavedena politická výchova a výchovné činnosti. Dne 19. února 1946 bylo zahájeno vyučování na nově zřízené měšťanské škole újezdní v Hroznové Lhotě. Tímto dnem začali měšťanskou školu v Hroznové Lhotě navštěvovat všichni žáci 6.-8. postupného ročníku zdejší školy. Škola v Žeravinách se tak změnila na jednotřídní s pěti postupnými ročníky, rozdělenými do tří oddělení.269 Jedním z prvních zákonů vydaných v osvobozené vlasti byl zákon o jednotné škole, který byl přijat 21. dubna 1948. Na jeho základě došlo ke změně v organizaci československého školství. To se členilo na školy mateřské (3–6 let), školy I. stupně/národní (s pěti ročníky), školy II. stupně/střední (se čtyřmi ročníky) a školy III. stupně (čtyřtřídní gymnázia a školy odborné). Stanovena byla povinná devítiletá školní docházka pro děti od 6 do 15 let a byla zavedena společná školní výuka chlapců a děvčat. Přijetím tohoto zákona bylo školství postátněno.270 O přijetí zákona o jednotné škole a tím i následných změnách byli žáci i učitelé školy v Žeravinách informováni školním rozhlasem. Dne 28. října 1948 se konala oslava 30. výročí státní samostatnosti. Žáci si připravili pro tuto událost bohatý program, kde recitovali básně, zpívali písně, tančili, apod. Oslava byla zakončena proslovem ředitele školy a státní hymnou. Celá školní budova byla slavnostně vyzdobena. Ve školním roce 1951/1952 byl zaznamenán nejmenší počet žáků na jednotřídní škole v Žeravinách. To bylo zapříčiněno především nízkým počtem dětí žijících v obci. Nový školní rok byl zahájen dne 1. září 1951 za účasti 19 žáků, kteří byli rozděleni do 5 oddělení:

269

SOkA Hodonín. Školní kronika obce Žeraviny v letech 1910–1952 KOVAŘÍČEK, V. Vývoj školských soustav v českých zemích. Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého, 1989, str. 17–18. 270

90

I. oddělení (1 chlapec, 3 děvčata), II. oddělení (2 chlapci, 2 děvčata), III. oddělení (3 chlapci, 2 děvčata), IV. oddělení (1 chlapec, 1 děvče) a V. oddělení (2 chlapci, 2 děvčata).271 V roce 1953 došlo v oblasti školství k další změně. Byl vydán zákon o školské soustavě a vzdělání učitelů. Jeho přijetím byla zkrácena školní docházka na osm let, kdy žáci navštěvovali osmiletou střední školu, nebo osm postupných ročníků Jedenáctileté střední školy. O dva roky později, v roce 1955 byla povinná školní docházka prodloužena opět na devět let.272 V prosinci roku 1960 byl schválen další školský zákon, a to o soustavě výchovy a vzdělání, na jehož základě došlo k novému vymezení významu školy a ostatních výchovných zařízení. Podle něj tvoří školy a výchovná zařízení jednotnou školskou soustavu, ve které na sebe jednotlivé stupně a druhy škol účelně navazují. Na ustanoveních tohoto zákona bylo československé školství rozvíjeno i v následujících letech.273 To se však nedá říct o školství v Žeravinách. Ve školním roce 1961/1962 došlo ke zrušení jednotřídních škol v Žeravinách a Kozojídkách. Důvodem byl především nízký počet žáků docházejících do zdejších škol. Žáci tak byli přiřazeni opět na školu do Hroznové Lhoty, na které se vzdělávají až do současnosti.274

271

SOkA Hodonín. Školní kronika obce Žeraviny v letech 1910–1952 HORÁK, J., c. d., str. 105. 273 KOVAŘÍČEK, V. Vývoj školských soustav v českých zemích. Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého, 1989, str. 19. 274 SOkA Hodonín, Kronika obce Žeraviny v letech 1959–1979 272

91

III. Metodické využití práce Tato diplomová práce, popisující vývoj základního školství mikroregionu Strážnicko od 20. století po současnost ve spojitosti s vývojem školství v českých zemích, by se dala použít v pedagogické praxi například v hodinách dějepisu, případně v hodinách výchovy k občanství, kde se v RVP ZV ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost nachází učivo naše škola, nebo také při projektové výuce na základních či středních školách. Návrh projektu by pak mohl vypadat následovně. Jednalo by se o roční projekt, na kterém by se podílely všechny školy (z nich vybraný určitý počet žáků) existující v současnosti na území mikroregionu Strážnicko. Těch je v dnešní době osm, což by odpovídalo i počtu vyučovacích měsíců ve školním roce. Každé škole by byl přidělen jeden měsíc, na který by si v průběhu školního roku připravila prezentaci pro zúčastněné žáky, jejímž obsahem by byla historie vlastní školy od jejího vzniku až po současnost. Toto téma by mohlo být dále rozšířeno i o jiné informace vztahující se ke konkrétní obci. Osnova projektu by mohla být stanovena následovně: -

Stručná charakteristika obce

-

Dějiny obce

-

Školství v obci

-

Památky obce

-

Významné osobnosti obce Na prezentaci své části projektu by měla konkrétní škola vyhrazen jeden den. Místo

prezentace by záleželo na možnostech školy (prostory školy, kulturní dům obce, aj.). Způsobů, jakým by mohli žáci představit svou školu je mnoho, například: fotky, knihy, obrazy, videa, prohlídka školy, návštěva konkrétních památek, apod. Po osmi měsících, až by všechny školy představily svou část projektu, by byl zúčastněným žákům jednotlivých škol rozdán pracovní list vztahující se k prezentacím konkrétních škol. Ten by byl rozdělen na dvě části. Obsahoval by jednak seznam otázek z problematiky vývoje školství v českých zemích, která je ve vývoji jednotlivých škol zahrnuta, a jednak také otázky vztahující se k výkladu jednotlivých škol. Na základě výsledků z kontrolního testu by pak bylo provedeno vyhodnocení a určení vítěze projektu (např.: „Škola roku mikroregionu Strážnicko“).

92

Pracovní list:

I. část – Vývoj školství v českých zemích

1. V roce 1922 byl vydán tzv. malý školský zákon, na jehož základě došlo v oblasti školství k následujícím změnám (jmenuj aspoň dvě): ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………

2. Charakteristické znaky školství v době první a druhé světové války (min. 4): ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………

3. V roce ………. byl vydán nový školský zákon o základní úpravě jednotného školství.

4. Podle toho zákona (o základní úpravě jednotného školství) bylo československé školství členěno na: školy mateřské (pro děti od 3 do 6 let), školy I. stupně – školy ………………(s pěti ročníky), školy II. stupně – školy…………… (se čtyřmi ročníky) a školy III. stupně (čtyřtřídní gymnázia a školy odborné).

5. Dne 24. dubna 1953 byl vydán školský zákon (název)………………………… …………………………………………………………………………………………., podle kterého bylo všeobecné vzdělávání poskytováno na osmileté střední škole, nebo v prvních osmi postupných ročnících jedenáctileté střední školy. Podle tohoto zákona trvala povinná školní docházka osm let.

6. V roce ……… byl vydán zákon o soustavě výchovy a vzdělání, kterým byla prodloužena školní docházka opět na devět let.

93

II. část – Vývoj základního školství v mikroregionu Strážnicko

1. Mikroregion Strážnicko vznikl v roce …………….. postupným sdružením deseti obcí (vyjmenuj): ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… Centrem mikroregionu je město ……………………….

2. Základní školu v Hroznové Lhotě navštěvují v současné době také žáci z obcí ………. ……………………………, …………………………….. a …………………………... V těchto obcích už školy neexistují.

3. V současné době se ve Strážnici nachází dvě základní školy, které vedle sebe rozvíjí svou vzdělávací činnost. Jedná se o (jmenuj): ………………………………………………………………………………………….. a.…………………………………………………………………………………………

4.

Vyjmenuj aspoň 5 ředitelů/ředitelek základních škol mikroregionu Strážnicko, které stojí v současnosti ve vedení škol: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………

5. Také na základních školách v mikroregionu Strážnicko probíhá výuka podle různých školních vzdělávacích programů základního vzdělávání, jmenuj aspoň dva: ………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………..

94

Závěr Diplomová práce se zabývá vývojem základního školství v mikroregionu Strážnicko od počátku 20. století až po současnost. Popisuje rozvoj škol v jednotlivých obcích v souvislosti s vývojem školství v českých zemích a ve spojitosti s historickými událostmi. Na počátku 20. století zažívalo město Strážnice a s ním i okolní vesnice období rozvoje, a to jak v oblasti zemědělství, hospodářství a průmyslu, tak také v oblasti kultury a školství. Docházelo ke zřizování základních škol, které fungují až do současnosti a podílí se tak na celkovém rozvoji mikroregionu Strážnicko. První událostí, která se výrazněji promítla do dějin místního školství, bylo vypuknutí první světové války. Starší děti přestaly docházet do školy a pomáhaly doma při hospodářských pracích a v domácnostech. Dalším problémem byl také nedostatek vyučujících, kteří vypomáhali při soupisech obilí a při organizování různých sbírek. Nemohli tak pravidelně docházet do výuky. Vzdělávání žáků bylo tak na všech školách částečně omezeno. Po skončení první světové války a vzniku Československé republiky dne 28. října 1918 se usilovalo především o sjednocení školství v českých zemích se školstvím na Slovensku. Zásadní změny přineslo vydání tzv. malého školského zákona v roce 1922, který se do fungování většiny škol na území mikroregionu Strážnicko promítl až ve školním roce 1923/1924. Tímto školským zákonem byly do výuky zavedeny nové vyučovací předměty, a to občanská nauka a výchova, ruční práce pro chlapce a nauka o domácím hospodářství pro dívky, výuka náboženství nebyla povinná. Dále byla zavedena osmiletá školní docházka a zrušeny úlevy z vyučovacích hodin. Zdánlivě klidný rozvoj základních škol byl přerušen v období nacistické okupace a druhé světové války. Školství bylo vystaveno ve všech oblastech silnému náporu nacistického totalitního režimu, a to jak po stránce organizační, tak i ve své struktuře a vyučovacím procesu. Válečné události se obcí mikroregionu Strážnicko začaly dotýkat přímo až v druhé polovině školního roku 1944/1945, kdy byly mnohé školy uzavřeny a zabrány vojáky. Po osvobození jednotlivých obcí se začalo ihned s nápravou vzniklých škod. Docházelo k obnově a výstavbě zdejšího školství. Na školách byly provedeny nejnutnější opravy a byla zahájena výuka. Rozsáhlejší rekonstrukce školních budov pak probíhaly v době letních prázdnin roku 1945. Koncepce školství v tehdejším Československu byla v letech 1945–1948 v centru zájmu všech politických stran. Největší pozornost byla věnována důsledné očistě všech škol

95

a výchovných institucí od fašismu, kdy bylo ze škol odstraňováno vše co by připomínalo předchozí režim. V roce 1948 byl vydán nový školský zákon o jednotné škole, podle kterého bylo československé školství členěno na školy mateřské (od 3 do 6 let), školy I. stupně – školy národní (5 ročníků), školy II. stupně – školy střední (4 ročníky) a školy III. stupně (čtyřtřídní gymnázia a školy odborné). Tímto školským zákonem byla zavedena povinná devítiletá školní docházka. Obecné školy se tak změnily na školy národní, na které navazovaly školy střední. Na území mikroregionu Strážnicko se po vydání tohoto zákona nacházely tři střední školy, a to v Hroznové Lhotě, kam přecházeli žáci z národní školy v Hroznové Lhotě, v Tasově, v Kozojídkách, v Žeravinách a v Kněždubě, a dvě střední školy existovaly ve Strážnici. Na 1. střední školu docházeli žáci z 1. národní školy ve Strážnici, z národní školy v Petrově a v Sudoměřicích, a na 2. střední školu přecházeli žáci z 2. národní školy ve Strážnici, z Radějova a z Tvarožné Lhoty. Toto rozdělení škol zůstalo zachováno do roku 1953. V tomto roce vstoupil v platnost nový školský zákon o školské soustavě a vzdělávání učitelů, kterým byla povinná školní docházka zkrácena na osm let a došlo k odstranění tradičního rozdělení škol na dva stupně. Všeobecné vzdělání tak získávali žáci buď na osmileté střední škole, nebo v osmi postupných ročnících jedenáctileté střední školy. V roce 1960 vešel v platnost už třetí školský zákon, a to zákon o soustavě výchovy a vzdělání. Byla stanovena povinná devítiletá docházka pro žáky od 6 do 15 let. Listopad 1989 přinesl zásadní změny jak do života tehdejší společnosti, tak i do fungování škol. Po pádu komunistického režimu byly provedeny úpravy v učebních osnovách základních škol a nastaly změny v oblasti vzdělávací politiky, financování, řízení, aj. Školy získaly právní subjektivitu. Rozhodovaly sami v personálních, organizačních a finančních otázkách, byla tak posílena autonomie škol. Na zdejších školách byly provedeny úpravy v učebních osnovách. byly zavedeny nové obory, učebnice, didaktické metody a změnil se obsah učiva. V současné době se v mikroregionu Strážnicko nachází osm základních škol, a to: Základní škola a mateřská škola Joži Uprky v Hroznové Lhotě, Základní škola a mateřská škola v Kněždubě, Základní škola a mateřská škola v Petrově, Základní škola a mateřská škola v Radějově, Základní škola M. Kudeříkové ve Strážnici, Základní škola Strážnice, Školní, Základní škola a mateřská škola v Sudoměřicích a Základní škola ve Tvarožné Lhotě. Celkem se jedná o tři školy úplné, tj. s 1.-9. postupným ročníkem (ZŠ a MŠ Joži Uprky v Hroznové Lhotě, ZŠ M. Kudeříkové ve Strážnici a ZŠ Školní, Strážnice), a pět škol malotřídních. 96

Cílem diplomové práce bylo popsat vývoj základního školství mikroregionu Stražnicko od počátku 20. století po současnost v souvislosti s vývojem školství v českých zemích a porovnat průběh vývoje základního školství v jednotlivých obcích. Tento cíl byl naplněn. Tato diplomová práce, by se dala použít v pedagogické praxi například v hodinách dějepisu, výchovy k občanství, nebo také při projektové výuce na základních či středních školách.

97

Seznam použité literatury a pramenů Použitá literatura:

BENOVIČOVÁ, D., MACHÁLEK, J., TOMEČEK, P. Sborník – 100 let Základní školy M. Kudeříkové ve Strážnici (1908-2008) DEKAŘOVÁ-BĚLOCHOVÁ, M. Petrov. Petrov, 2012 DOLEŽAL, J. Česká kultura za protektorátu. Praha: Národní filmový archiv, 1996, 284 s. DVORSKÝ, F.: Strážnický okres. Vlastivěda moravská. Brno, 1914, 490 s HORÁK, J. Nástin dějin pedagogiky. Liberec: Technická univerzita, 2001, 121 s. HRDOUŠEK, V. a kol. Tvarožná Lhota-minulost a současnost obce. Tvarožná Lhota, 2010 JAMNÁ, P. Školní okénko. In: Zpravodaj obce Radějov, 2013, měsíc září JUNEK, M. Hroznová Lhota. Uherské Hradiště: Ottobre 12, 2004 JŮVA, V. Stručné dějiny pedagogiky. Brno: Paido, 2003, 91 s. JŮVA,V., VESELÁ, Z. Dějiny výchovy, školy a pedagogiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 207 s. KASPER, T., KASPEROVÁ, D. Dějiny pedagogiky. Praha: Grada, 2008, 224 s. KOVAŘÍČEK, V. Materiály k dějinám pedagogiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 1983, 149 s. KOVAŘÍČEK, V. Vývoj školských soustav v českých zemích. Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého, 1989, 101 s. KŘÍŽ, L. Sborník k 50. výročí ZŠ (1951-2001). Hroznová Lhota, 2001 KŘÍŽ, L. Sborník-60 let školy (195-2011). Hroznová Lhota, 2011 KŘÍŽ, L. Ze školních lavic… In: Hroznolhotský občasník, prosinec 2006 KŘÍŽ, L. Ze školních lavic… In: Hroznolhotský občasník, září 2008 KŘÍŽ, L. Ze školních lavic… In: Hroznolhotský občasník, září 2010 KŘÍŽ, L. Ze školních lavic… In: Hroznolhotský občasník, říjen-listopad 2011 KŘÍŽ, L. Ze školních lavic… In: Hroznolhotský občasník, říjen-listopad 2011 KŘÍŽ, L. Ze školních lavic… In: Hroznolhotský občasník, říjen-listopad 2013 KŘÍŽ, L. Ze školních lavic… In: Tasovský zpravodaj, září 2013 KUDEŘÍKOVÁ, M. Zlomky života. Praha: Mladá fronta, 1975 MÜLLER, UTITZ. Deutschland und die Tschechoslowakei: zwei Nachbarvölker auf dem Weg zur Verständigung. Freudenstadt: Eurobuch-Verlag August Lutzeyer, 1972, 209 s. 98

NEKUDA, V. Veselsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1999 PAJER, J. Strážnice- staré pohlednice města. Strážnice: Etnos, 2000 PAJER, J.a kol.: Kněždub–minulost a současnost obce. Kněždub, 2011 PAJER, J. a kol.: Radějov–minulost a současnost obce. Radějov, 2012 PAJER, J. a kol.: Strážnice: Kapitoly z dějin města. Strážnice, 2002, 495 s. PÍŽA, J. Rekonstrukce Základní školy. In: Zpravodaj obce Radějov, 2002, číslo 3 SKÁCEL, J. Čtení o Strážnici. Muzejní spolek a město Strážnice, 1999, 237 s. SKÁCEL, J.a kol. Petrov. Petrov MNV, 1975 SOMR, M. a kol. Dějiny školství a pedagogiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, 359 s. SROGOŇ, T. Dějiny školstva a pedagogiky. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1981, 387 s. ŠEBESTA, V. Sudoměřice, dějiny obce. Sudoměřice, 2012 ŠTOLC, J. Petrov na pohlednicích. Petrov, 2002 ŠTVERÁK, V. Dějiny pedagogiky II. díl. Praha: Univerzita Karlova, 1981, 331 s. TOMŠEJOVÁ, H. Sborník- 100 let školy v Petrově (1908–2008) VALIŠOVÁ, A. a kol. Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 2007, 404 s.

VÁŇA, J. Dějiny pedagogiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1963, 379 s VRATISLAVSKÝ, I. BAČÍK, J.: Škola Kněždub. Sborník ke 100. výročí rozšíření školní budovy v Kněždubu. Kněždub, 2004

Prameny:

Pamětní knihy obcí mikroregionu strážnicko:

Pamětní kniha města Strážnice I., (1914–1945, Státní okresní archiv Hodonín) Pamětní kniha města Strážnice II., (1946–1971, Státní okresní archiv Hodonín) Pamětní kniha obce Kněždub I., (1915–1982, Státní okresní archiv Hodonín) Pamětní kniha obce Kněždub II., (1983–2002, Archiv obecního úřadu v Kněždubě) Pamětní kniha obce Kozojídky, (1923–1968, Státní okresní archiv Hodonín) Pamětní kniha obce Petrov, (1921–1967, Státní okresní archiv Hodonín) Pamětní kniha obce Radějov, (do roku 1951, Státní okresní archiv Hodonín) Pamětní kniha obce Sudoměřic I, (1924–1950, Státní okresní archiv Hodonín) 99

Pamětní kniha obce Tasov, (1925–1978, Státní okresní archiv Hodonín) Pamětní kniha obce Tvarožné Lhoty, (od roku 1925, Státní okresní archiv Hodonín)

Seznam obecních kronik:

Kronika města Strážnice III., (1973, Státní okresní archiv Hodonín) Kronika obce Hroznové Lhoty, (1923–1962, Státní okresní archiv Hodonín) Kronika obce Hroznové Lhoty, (1963–1982, Státní okresní archiv Hodonín) Kronika obce Hroznové Lhoty, (2002–2009, Archiv obecního úřadu v Hroznové Lhotě) Kronika obce Kněždub III., (od roku 2003, Archiv obecního úřadu v Kněždubu) Kronika obce Petrov (1988, Archiv Obecního úřadu v Petrově) Kronika obce Petrov (1996–2002, Archiv Obecního úřadu v Petrově) Kronika obce Petrov (2003–2006, Archiv Obecního úřadu v Petrově) Kronika obce Petrov za rok 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, (Archiv Obecního úřadu v Petrově) Kronika obce Radějov I. díl, (1952–1985, Státní okresní archiv Hodonín) Kronika obce Radějov II. díl, (1986–1990, Archiv obecního úřadu v Radějově) Kronika obce Radějov III. díl, (1991–1996, Archiv obecního úřadu v Radějově) Kronika obce Radějov IV. díl, (1997–2007, Archiv obecního úřadu v Radějově) Kronika obce Radějov V. díl, (od roku 2008, Archiv obecního úřadu v Radějově) Kronika obce Sudoměřice II, (1940–1959, Státní okresní archiv Hodonín) Kronika obce Sudoměřice III, (1960–1969, Státní okresní archiv Hodonín) Kronika obce Sudoměřice IV, (1970–1975, Státní okresní archiv Hodonín) Kronika obce Sudoměřice V, (1976–1988, Státní okresní archiv Hodonín) Kronika obce Tvarožné Lhoty, (1964–1974, Archiv obecního úřadu ve Tvarožné Lhotě) Kronika obce Tvarožné Lhoty, (1974–1977, Archiv obecního úřadu ve Tvarožné Lhotě) Kronika obce Tvarožné Lhoty, (1978–1981, Archiv obecního úřadu ve Tvarožné Lhotě) Kronika obce Tvarožné Lhoty, (1982–1983, Státní okresní archiv Hodonín) Kronika obce Tvarožné Lhoty, (1990–2006, Archiv obecního úřadu ve Tvarožné Lhotě) Kronika obce Žeraviny, (1926–1943, Státní okresní archiv Hodonín) Kronika obce Žeraviny, (1959–1979, Státní okresní archiv Hodonín) NOPP, L. Kronika města Strážnice. Díl I. Svazek 3., (Státní okresní archiv Hodonín)

100

Vlastivědný materiál hodonínského okresu (z pozůstalosti R. Šoupala, Obec Tasov). Státní okresní archiv Hodonín. Vlastivědný materiál hodonínského okresu (z pozůstalosti R. Šoupala, Obec Tvarožná Lhota). Státní okresní archiv Hodonín

Seznam školních kronik:

Kronika 1. národní školy ve Strážnici, (1948–1953, Státní okresní archiv Hodonín) Kronika 1. střední školy ve Strážnici, 2. díl, (1912–1940, Státní okresní archiv Hodonín) Kronika 2. národní školy ve Strážnici, (1940–1953, Státní okresní archiv Hodonín) Kronika čtyřtřídní obecné smíšené školy v Sudoměřicích, (1940–1945, Státní okresní archiv Hodonín) Kronika mateřské školy ve Tvarožné Lhotě, (1971–2012, Archiv Mateřské školy ve Tvarožné Lhotě) Kronika národní školy v Petrově II.,(1918–1956, Státní okresní archiv Hodonín) Kronika národní školy v Petrově III., (1958–1974, Archiv Základní školy v Petrově) Kronika národní školy ve Tvarožné Lhotě, (1883–1936, Archiv obecního úřadu ve Tvarožné Lhotě) Kronika základní devítileté školy ve Strážnici. Školní ulice, (od roku 1978, Archiv základní školy Strážnice, Školní ulice) Kronika základní školy v Sudoměřicích, (1976–2013, Archiv Základní školy v Sudoměřicích) Školní kronika Hroznové Lhoty, (1956–1972, Archiv Základní školy v Hroznové Lhotě) Školní kronika obce Kněždub I., (1886–1904, Státní okresní archiv Hodonín) Školní kronika obce Kněždub II., (1905–1915, Státní okresní archiv Hodonín) Školní kronika obce Kněždub III., (1918–1941, Státní okresní archiv Hodonín) Školní kronika obce Kněždub IV., (1941–1964, Archiv Základní školy v Kněždubu) Školní kronika obce Kněždub V., (1965–1986, Archiv Základní školy v Kněždubu) Školní kronika obce Kozojídky, (1911–1930, Státní okresní archiv Hodonín) Školní kronika obce Kozojídky, (1930–1961, Archiv Základní školy v Hroznové Lhotě) Školní kronika obce Petrov, (1879–1918, Státní okresní archiv Hodonín) Školní kronika obce Radějov II. díl, (1965–2001, Archiv Základní školy v Radějově) Školní kronika obce Tasov, (1903–1976, Archiv Základní školy v Hroznové Lhotě) Školní kronika obce Tvarožné Lhoty, (1960–1990, Archiv obecního úřadu ve Tvarožné Lhotě) 101

Školní kronika obce Žeraviny, (1910–1952, Státní okresní archiv Hodonín) Školní kronika obecné školy v Sudoměřicích, (1908–1929, Státní okresní archiv Hodonín) Školní kronika soukromé obecné a měšťanské školy ve Strážnici a 2. střední školy ve Strážnici, (1908–1953, Státní okresní archiv Hodonín) Školní kronika újezdní měšťanské školy v Hroznové Lhotě, (1946–1955, Archiv Základní školy v Hroznové Lhotě)

Internetové zdroje:

Kozojídky

[online].

©

2014

[cit.

2014-01-28].

Dostupné

z

WWW:

Mikroregion Strážnicko [online]. © 2013 [cit. 2014-03-20]. Dostupné z WWW: Mikroregion Strážnicko [online]. © 2013 [cit. 2014-03-20]. Dostupné z WWW: ZŠ a MŠ Joži Uprky Hroznová Lhota [online]. © 2011 [cit. 2014-01-15]. Dostupné z WWW: ZŠ

a

MŠ

Kněždub

[online].

©

2013

[cit.

2013-10-31].

Dostupné

z WWW:

ZŠ a MŠ Petrov [online]. © 2011 [cit. 2013-10-19]. Dostupné z WWW: ZŠ

a

MŠ

Radějov

[online].

©

2013

[cit.

2013-11-12].

Dostupné

z WWW:

ZŠ a MŠ Sudoměřice

[online]. © 2009 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW:

ZŠ M. Kudeříkové Strážnice [online]. © 2013 [cit. 2014-03-22]. Dostupné z WWW: ZŠ Strážnice, Školní [online]. © 2009-2014 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z WWW: ZŠ

Tvarožná

Lhota

[online].

©

2012

[cit.

2013-12-08].

102

Dostupné

z

WWW:

Seznam zkratek

SOkA

Státní okresní archiv Hodonín

ZŠ

základní škola

ZDŠ

základní devítiletá škola

a kol.

a kolektiv

aj.

a jiné

apod.

a podobně

např.

například

MNV

Místní národní výbor

SRPŠ

sdružení rodičů a přátel školy

ONV

okresní národní výbor

NÚLK

Národní ústav lidové kultury

mj.

mimo jiné

OÚ

obecní úřad

c.d.

citované dílo

MŠ

mateřská škola

ŠVP

školní vzdělávací program

DDM

dům dětí a mládeže

103

Přílohy Seznam příloh: 1. ZŠ a MŠ Joži Uprky v Hroznové Lhotě v roce 2014 2. Budova ZŠ a MŠ Kněždub v roce 2014 3. MŠ Kozojídky v roce 2014. Původní budova základní školy v Kozojídkách v letech 1911–1961 4. ZŠ a MŠ Petrov v roce 2014 5. ZŠ a MŠ Radějov v roce 2014 6. ZŠ M. Kudeříkové ve Strážnici v roce 2014 7. ZŠ Školní, Strážnice v roce 2014 8. ZŠ a MŠ Sudoměřice v roce 2014 9. ZŠ Tvarožná Lhota v roce 2014 10. Kulturní dům v Žeravinách v roce 2014. Původní budova základní školy v Žeravinách v letech 1903–1961

104

Obr.1: Budova ZŠ a MŠ Joži Uprky v Hroznové Lhotě v roce 2014 (Foto: autor)

Obr.2: Budova ZŠ a MŠ Kněždub v roce 2014 (Foto: autor)

Obr.3: MŠ Kozojídky v roce 2014. Původní budova základní školy v Kozojídkách v letech 1911–1961 (Foto: autor)

Obr.4: ZŠ a MŠ Petrov v roce 2014 (Foto: autor)

Obr.5: ZŠ a MŠ Radějov v roce 2014 (Foto: autor)

Obr.6: ZŠ M. Kudeříkové ve Strážnici v roce 2014 (Foto: autor)

Obr.7: ZŠ Školní, Strážnice v roce 2014 (Foto: autor)

Obr.8: ZŠ a MŠ Sudoměřice v roce 2014 (Foto: autor)

Obr.9: ZŠ Tvarožná Lhota v roce 2014 (Foto: autor)

Obr.10: Kulturní dům v Žeravinách v roce 2014. Původní budova základní školy v Žeravinách v letech 1903–1961 (Foto: autor)

Anotace Jméno a příjmení:

Bc. Petra Bačíková

Katedra: Vedoucí práce:

Společenských věd PhDr. Pavel Kopeček PhD.

Rok obhajoby:

2014

Název práce:

Základní školství mikroregionu Strážnicko od počátku 20. století po současnost.

Název v angličtině:

Primary education of the microregion Strážnicko from the beggining of 20. century to the presen.

Anotace práce:

Diplomová práce se zabývá vývojem základního školství jednotlivých obcí mikroregionu Strážnicko v souvislosti s vývojem školství v českých zemích a událostmi, které měly na rozvoj zdejšího školství podstatný vliv.

Klíčová slova:

Město Strážnice, mikroregion, české země, školství, obecná škola, měšťanská škola, národní škola, střední škola, základní škola

Anotace v angličtině

My thesis deals with the development of the primary education of individual villages in the microregion Strážnicko in connection with the development of education in the Czech lands and events that had major influence on the development of local education.

Klíčová slova v angličtině:

The city Strážnice, microregion, The Czech lands, education, primary school, town school, national school, secondary education

Přílohy vázané v práci:

ZŠ a MŠ Joži Uprky v Hroznové Lhotě, Budova ZŠ a MŠ Kněždub, MŠ Kozojídky, ZŠ a MŠ Petrov, ZŠ a MŠ Radějov, ZŠ M. Kudeříkové ve Strážnici, ZŠ Školní, Strážnice, ZŠ a MŠ Sudoměřice, ZŠ Tvarožná Lhota, Kulturní dům v Žeravinách.

Rozsah práce:

104 stran + 5 stran příloh

Jazyk práce:

čeština

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Recommend Documents