UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra církevních dějin a křesťanského umění

Marcela Vraspírová

Vývoj ikonografického zobrazování Sv. Zdislavy

Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. ThLic. Jitka Jonová, Th.D. Obor: Teologické nauky

OLOMOUC 2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jsem přitom pouze citované zdroje.

V Olomouci dne 19. dubna 2016 Marcela Vraspírová

Poděkování Vůle a motivace autorova se předpokládá. Však vůle ostatních tak samozřejmou být nemusí. Tato bakalářská práce by nevznikla především bez vstřícnosti, trpělivosti a cenných rad PhDr. ThLic. Jitky Jonové, Th.D., vedoucí práce, bez vstřícnosti a cenné spolupráce P. Pavla Marii Mayera OP, děkana a rektora kláštera dominikánů v Jablonném v Podještědí, fotoateliéru paní Jitky Bradáčové ve Velkém Meziříčí, Mgr. Jiřího Křížka, ředitele Severočeského muzea v Liberci, také bez neplánovaného, ale o to silnějšího a trochu osudového setkání s paní Nilou Vodičkovou, iniciátorkou památníku v Křižanově, a P. Pavlem Holcnerem, duchovním správcem křižanovské farnosti, bez podpory, pomoci a pochopení mé milé rodiny. Všech si nesmírně vážím a patří jim moje velké poděkování. V neposlední řadě bych ráda poděkovala i svaté Zdislavě. Za to, že mne oslovila plností a vzorem svého života, za to, že je mě i mým blízkým mocnou ochránkyní a že mne tím vším inspirovala k sepsání této práce.

S úctou Marcela Vraspírová

Obsah 1

Paní Zdislava – nástin doby a důležité mezníky jejího života ............................ 9

2

Kult paní Zdislavy – cesta ke kanonizaci............................................................ 13

3

Vývoj ikonografie sv. Zdislavy ............................................................................ 17 3.1

Obecně k tématu ikonografického zobrazování ......................................... 17

3.2

Zdislava jako ikonografická inspirace ........................................................ 20

3.3

Nejstarší vyobrazení sv. Zdislavy – portrét pomocnice chudých a

nemocných ................................................................................................................. 22 3.4

Zdislava ve výtvarném umění 18. století – portrét zakladatelky kostelů a

klášterů ...................................................................................................................... 28 3.4.1

Bazilika minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí ...... 31

3.4.2

Klášter dominikánů v Jablonném v Podještědí ........................................... 32

3.4.3

Johanitská komenda sv. Zdislavy a Havla z Lemberka v Českém Dubu ... 33

3.5

Zdislava v zobrazeních 20. a 21. století – portrét matky a manželky ...... 34

3.5.1

Památník v rodném Křižanově ................................................................... 37

3.5.2

Modlitby ke svaté Zdislavě ......................................................................... 41

Závěr .............................................................................................................................. 43 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................... 47 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 57 OBRAZOVÉ PŘÍLOHY .............................................................................................. 58 PŘÍLOHY .................................................................................................................... 107

Úvod Je tomu již řada let nazpět, kdy Česká televize uváděla premiéru filmového zpracování románu Aleny Vrbové „V erbu lvice“. Tehdy mi, přiznám se, byla Zdislava známá spíše jako nezvyklé ale krásné a charismatické jméno starší kamarádky z litomyšlského gymnázia a podvědomě jsem cítila, že se s tímto jménem nesetkávám naposledy. Ke sledování filmu jsem se pak dostala spíše náhodou. Po náročném dni hospodyňky a matky dvou malých dětí již ten večer nezbývaly síly na rozečtenou knihu, a tak přišla na řadu televizní obrazovka. Dodnes děkuji té unavené chvíli a při vzpomínce nejen na herecký výkon Mileny Steinmasslové v roli Zdislavy mne hřeje u srdce i běhá mráz po zádech. Ten film mne nesmírně zasáhl. Pamatuji si, nebo spíše živě vzpomínám, že jsem po jeho skončení ještě dlouho přes půlnoc nemohla spát a potýkala se s návratem do reality. Hned druhý den jsem si zakoupila román v knižní podobě, ale nějak neměla odvahu začíst číst. Ta přišla až po čase, knihu jsem přečetla během dvou hodin a silný zážitek se opakoval. Vím, že náhody neexistují. A když se vše opakovalo při sledování filmu podruhé, kdy už mi Zdislava dávno nebyla jen tím obrazem spolužačky, věděla jsem, že na tom něco musí být. Zrodilo se pouto, které nelze změřit devadesáti minutami času u obrazovky ani dvěma hodinami strávenými nad knihou. Zdislava se mi stala blízkou už na celý život a její jméno jsem pak s vděčností přijala při křtu v dospělosti jako druhé křestní. Svatí zřejmě působí opravdu jedinečným kouzlem. I když každý křesťan obdržel poslání svědčit o Boží lásce, která v něm přebývá, svatí to umějí nějak jinak a „lépe“. Má to totiž co dělat s dokonalostí. Již Písmo nás vyzývá, abychom byli dokonalí, jako náš nebeský Otec (Mt 5,40). Také po jeho vzoru milosrdní (Lk 6,36). Neboť Bůh je láska. Bůh projevuje svou svatost v lásce k nám lidem., láska je měřítkem svatosti. Ostatně i tato slova mají oporu v Písmu, vzpomeneme-li hymnickou velepíseň lásky z 1 Kor 13. Vedle postav mužských je celá historie křesťanství protknuta též výraznými postavami ženskými. Každé období upřednostňuje jiný ideál, jiný model ženy – světice. V prvotní církvi je tímto modelem mučednice, v raném středověku svatá panovnice, svatá abatyše a ve 13. století se setkáváme též s příkladem, kdy svatost vychází z prolnutí světského a „svatého“ života1. 1

Srov. Dinzelbacher, P., Světice nebo čarodějky? Osudy „jiných žen“ ve středověku a novověku, Praha: Vyšehrad 2003, str. 85.

5

Téma této bakalářské práce nevzniklo náhodou, ani nebylo výsledkem dlouhého uvažování. Naopak bylo jednoduchou a přímou výslednicí několika prostých slov shora uvedených – Bůh, Písmo, láska, milosrdná láska, láska k lidem, dokonalost, svatost, jedinečné kouzlo. Součtem těchto dílčích pojmů je pojem veskrze lidský nesoucí jméno svatá Zdislava. Život a dílo této svaté paní z Lemberka však bylo podrobně a hojně popsáno již mnohými historiky a váženými badateli. Proto jsem v bakalářské práci propojila Zdislavu se svojí profesí, která se odvíjí na poli výtvarného umění a galerijní práce, a zvolila téma vývoje ikonografického zobrazování svaté Zdislavy. Položila jsem si základní otázku, jako snad každý, kdo stojí před výtvarným dílem, koho nebo co malba či plastika zobrazuje, jaké pohnutky vedly autora právě k tomuto zobrazení a proč je postava, věc, situace zobrazena právě tímto a ne jiným způsobem. Na tyto otázky resp. na odpovědi na ně se zaměřuje vědní disciplína zvaná ikonografie, která je plnohodnotným vědeckým oborem v rámci širšího oboru dějin umění. Ikonografie pracuje s atributy neboli zástupnými symboly, jež jsou na zobrazeních přiřazeny postavám či dějům, a odkrývá a vysvětluje v bližších souvislostech jejich hlubší význam vztahující se k celkovému popisu zobrazovaného. Záměrem bakalářské práce je poskytnout ucelenější nahlédnutí na Zdislavu, která mnohým výtvarným umělcům byla inspirací pro jejich osobitá díla. Primárně nikoli, jako tomu bývá dnes, pro svoji fyzickou krásu a tělesný půvab, ale pro půvab svého naplněného života. Zdislava byla velmi osobitou ženou. Ač šlechtického původu i mravů, nebyla v názoru na svůj osobní život minimalistka. Nespokojila se se životem šlechtičny, jakkoli jí tento nabízel pohodlí a do jisté míry bezstarostnost, přístup ke dvoru i k samotné královně. Zdislava se rozhodla svůj život proměnit v dílo, rozhodla se mu dát tvar, rozměr, podobu. A každé takovéto vymezení, forma čehokoli znamená omezení a výběr. Platí to v životě i v umění. Základní úlohou ženy v křesťanském rozměru bylo vždy mateřství a angažovanost v rodinném životě. V období středověku pak byla také „ …jakákoli rozhodující událost v údělu ženy spjata s hlásáním evangelia …“2. Zdislavu se tedy snažím zachytit ve třech pro ni výrazných rovinách – jako zbožnou ženu, zakladatelku kostelů a klášterů, jako pomocnici chudých a nemocných a v neposlední řadě jako starostlivou matku a věrnou manželku.

2

PERNOUDOVÁ, R., Žena v době katedrál, Praha: Vyšehrad 2002, str. 19.

6

Stěžejní se pro moji práci stala literatura zabývající se nejen postavou sv. Zdislavy, ale též dobou, v níž žila, a dalšími okolnostmi spojenými s jejím působením, jako je například postavení ženy v době středověku, historie dominikánského řádu u nás, historie staveb, s nimiž bývá Zdislavino jméno spojováno, což jsou bazilika minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí, klášter dominikánů tamtéž a Johanitská komenda Českém Dubu. Písemné prameny pojednávající o životě Zdislavy jsou skromné. Jedná se o latinsky veršovanou kroniku žďárského kláštera z r. 1300 a první česky veršem psanou kroniku tzv. Dalimila.3 Svaté Zdislavě jako dějinné osobnosti v různých souvislostech se věnuje řada publikací a studií. K výrazným autorům, kteří svoje historické práce zaměřili na sv. Zdislavu, patří především P. Ambrož M. Svatoš O. P., a Zdeněk Kalista. V roce 1995 byl vydán Sborník ke svatořečení paní Zdislavy z Lemberka, v roce 1948 drobné dílo Dominikánský kostel sv. Vavřince v Jablonném autorů Oldřicha J. Blažíčka, Pavla Preisse a Jindřicha Šámala. Ke studiu a čerpání informací k danému tématu jsem dále uplatnila řadu publikací či slovníků věnujících se ikonografii, světcům a jejich atributům. Cenným zdrojem byla též odborná literatura týkající se období středověku v českých zemích a postavení ženy ve v této době. Při práci jsem velmi ocenila knihu Tomáše Edela Příběh ztraceného kláštera blahoslavené Zdislavy a spoluautorský titul Tomáše Černušáka, Damiána Němce a Augustina Prokopa Historie dominikánů v českých zemích. Veškerá literatura při práci užitá je uvedena v seznamu v závěru práce. V souvislosti s kultem světice se vyvíjí její obraz literární i výtvarný. Nedílnou součástí cenného materiálu pro práci proto byla samozřejmě mnohá Zdislavina vyobrazení, jimž je práce primárně věnována. Zde jsem čerpala z mnoha nahlédnutých děl, ať již přímo v originálech na konkrétních místech jejich prezentace či uložení, nebo uvedených

v různých

knižních

publikacích,

případně

zprostředkovaných

na

internetových zdrojích. Některé z těchto vyobrazení jsou pak součástí obrazové přílohy této bakalářské práce. Ikonografická zobrazení svaté Zdislavy, kterých je za téměř již osm století nespočet, jsou, stejně jako všechno životní dílo paní Zdislavy, vedena upřímnou a poctivou snahou o zachycení podstaty a smyslu, byť ruka každého autora pracovala s jiným materiálem - barvou, kamenem, hlínou, kovem - a byla vedena jiným úhlem pohledu, daným jinou duchovní či společensko-kulturní potřebou konkrétní 3

Srov. Sborník ke svatořečení paní Zdislavy z Lemberka. Praha: Krystal OP, 1995. 105 s. ISBN 80-8592903-1, str. 11.

7

doby. Ať tak či tak, každé dílo si v tomto ohledu kladlo a klade za cíl poukázat na hodnoty, které Zdislava po celý svůj život hluboce uznávala a prožívala, vzdát za to této jedinečné světici hold a úctu a jako vzor ji uchovat pro časy příští.

8

1 Paní Zdislava – nástin doby a důležité mezníky jejího života Evropa 13. století představuje počátek vrcholného středověku. Přemyslovská říše vyspívá mezi nejbohatší a nejvýznamnější oblasti tehdejší Evropy4. Je to období, kdy výrazně pociťujeme nestejnoměrnost rytmu dějin, období plné vzruchu, rychlého hmotného i duchovního posunu vpřed. Společnost v důsledku osídlování a zakládání měst podléhá prudkým změnám, které uvádí v pohyb realizaci lidskosti, humanismu, vztah k člověku, vztah k absolutnu. Křesťanství té doby je pak nutně postaveno před řadu problémů a otázek týkajících se základních mravních hodnot jako je spravedlnost, čest, povinnost, právo apod. S řeholními řády dominikánů a minoritů k nám přichází nové a pokročilejší formy zbožnosti. Můžeme mluvit o české renesanci tohoto věku.5 Pojem renesance je spojován s dobou pozdější, však v kontextu 13. století pod ním rozumíme obohacení země i jejího obyvatelstva o nové podněty, formy a nové životní výsledky. Na scéně doby se zjevuje celá řada postav, které individuálně i vespolně hledají řešení mnohých naléhavých životních momentů. Jejich hledání často přesahuje ráz osobního aktu, jejich snahy odrážejí potřeby druhých, hledají za jiné, hledají za celou svou dobu. K výrazným postavám tvořícím panorama přemyslovské říše patří neodmyslitelně Zdislava později zvaná z Lemberka. Její historickou osobnost nám přibližují dva prameny: latinsky veršovaná kronika žďárského kláštera z r. 1300 a první česky psaná (též veršem) kronika tzv. Dalimila z r. 1314. Čerpat lze rovněž z diplomatických listin ze 13. století.6 Zdislava se narodila V Křižanově na Českomoravské vysočině někdy v letech 1215 – 1220 (přesné datum narození není známo)7 a byla tedy současnicí Anežky České. Dětství a mládí prožila obklopena vzorným rodinným prostředím ve společnosti

4

Srov. KALISTA, Zdeněk. Blahoslavená Zdislava z Lemberka. Doplněné vyd. Praha: Zvon, 1991, 341 s. Reprint vydání Křesťanské akademie, Řím 1969. s. ISBN 80-7113-042-7, str. 12. 5 Srov. Tamtéž. 6 Sborník ke svatořečení paní Zdislavy z Lemberka. Praha: Krystal OP, 1995. 105 s. ISBN 80-85929-03-1, str. 11. 7 Srov. NĚMEC, Jaroslav. Zázraky ke kanonizaci českých světců. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2009. 62 s., [18] s. obr. příl. ISBN 978-80-7266-315-6, str. 51.; SVATOŠ, Ambrož. Blahoslavená Zdislava. Olomouc: Dominikánská edice Krystal, 1948. 181 s, str. 22.

9

čtyř mladších sourozenců – Eufemie, Elišky, Petra a Libušky8. Rodiče, šlechtického původu, zámožní, vzdělaní a velice zbožní jí poskytli pečlivou, všestrannou a především hluboce křesťanskou výchovu9. Otec Přibyslav z Křižanova působil jako královský purkrabí na hradě v Brně a Veveří u Brna10. Zde se Zdislava jako dívka velmi často zdržovala a prostředí ji silně ovlivňovalo. Matka Sybila přišla do Čech s družinou mladičké štaufské manželky krále Václava I. Kunhuty. Pocházela pravděpodobně ze Sicílie11. Byla jí blízká evropská kultura a s tím spojené samostatnější postavení ženy, která zaujímá aktivní roli po boku svého chotě12. I tímto matčiným založením byla Zdislava ve svém pozdějším dospělém věku směřována, stejně jako zájmem svých rodičů o podporu špitálů a řeholních řádů (cisterciáků, johanitů, dominikánů, minoritů), jímž věnovaly značnou část své lidské i hmotné pozornosti13. Kultivované a harmonické prostředí rodiny a společné zájmy rodičů o vznik a rozkvět klášterů se odrazil též ve Zdislavině zbožnosti, jež byla obrácena k tomuto pozemskému světu, k lásce k bližním, nemocným, chudým, umírajícím. Díky pobývání blízko přírodě a řeholním řádům získal její život jemnost a potřebu usebrání, které nanejvýš zúročila ve svém pozdějším působení v severních Čechách. V necelých dvaceti letech se Zdislava, jak se dozvídáme z od žďárského klášterního kronikáře Jindřicha z Heimburka, provdala za Havla z Jablonného14. „První z nich, Zdislavu, Havel pán z Jablonné za ženu pojal. Žila s ním později životem čistým …“15 Mocný pan Havel byl kolonizátorem v severních Čechách na území hraničícím s Lužicí.16 Pocházel z rodu Markvarticů a jeho postava se objevuje v pramenech

8

Srov. LUDVÍKOVSKÝ, Jaroslav (ed.), Cronica domus sarensis: maior et minor, Kronika kláštera žďárského. Brno: Blok, 2003, str. 24.; SVATOŠ, Ambrož. Blahoslavená Zdislava. Olomouc: Dominikánská edice Krystal, 1948. 181 s., str.40-49. 9 Srov. SVATOŠ, Ambrož. Paní Zdislava. 6. upravené vyd. Mimoň: Ralsko, 1998, str. 12. 10 Srov. Sborník ke svatořečení paní Zdislavy z Lemberka. Praha: Krystal OP, 1995. 105 s. ISBN 8085929-03-1, str. 11. 11 Srov. Tamtéž. 12 Srov. KALISTA, Zdeněk. Blahoslavená Zdislava z Lemberka. Doplněné vyd. Praha: Zvon, 1991, 341 s. Reprint vydání Křesťanské akademie, Řím 1969. s. ISBN 80-7113-042-7, str. 84-85. 13 Srov. Tamtéž, str. 65-114; SVATOŠ, Ambrož. Blahoslavená Zdislava. Olomouc: Dominikánská edice Krystal, 1948. 181 s, str. 29-36.; Sborník ke svatořečení paní Zdislavy z Lemberka. Praha: Krystal OP, 1995. 105 s. ISBN 80-85929-03-1, str. 11-12. 14 Srov. KALISTA, Zdeněk. Blahoslavená Zdislava z Lemberka. Doplněné vyd. Praha: Zvon, 1991, 341 s. Reprint vydání Křesťanské akademie, Řím 1969. s. ISBN 80-7113-042-7, str. 181. 15 Tamtéž.

10

v letech 1233 – 1236 jako součást královské družiny17. Byl synem děčínského purkrabího Markvarta II. a Hostilky. Od roku 1241 se pan Havel označuje nejen jako pán z Jablonného ale též (dle názvu svého sídelního hradu) z Lemberka (Löwenberk – lví hora)18. Hrad dal přestavět z původní strážní tvrze a název byl odvozen od znamení lva, kterého měli Markvartici ve svém znaku. Z manželství Havla a Zdislavy se narodily čtyři děti – Havel, Markéta, Jaroslav a Zdislav. O synu Havlovi a dceři Markétě se zmiňuje žďárská kronika slovy: „Gallum, - Gallus breviter quoque vixit – et Margaretham pulchram satis et generosam“19 ******* „Havla, jenž – stejně jako matka – jen krátkého dožil se vělu, a dceru Markétu, slynoucí krásou a ušlechtilostí“20 O dalších dvou synech Jaroslavovi a Zdislavovi pak hovoří Zdeněk Kalista, který je na základě dobových listin potvrzuje jako dědice panství v Jablonném a Turnově.21 Zdislava se nedožila vysokého věku. Zemřela na hradě Lemberku r. 125222. Bylo to pravděpodobně její chabé zdraví a pokračující plicní choroba – a její dokonalá láska, vyčerpání rodinnými starostmi a mateřskou péčí o velkou rodinu pocestných a postižených, její apoštolská a budovatelská práce, které jí nedovolily žít a pokračovat v bohulibém, samaritánském díle23. Údajná tuberkulóza jako důvodná příčina úmrtí nebyla po antropologickém prozkoumání kosterních pozůstatků potvrzena ani vyvrácena.24 Havel přežil svoji choť pravděpodobně o pouhé dva roky. Jeho smrt je historicky datovaná do let 1254 či 1255.25 Zdislava je pohřbena v Jablonném v kryptě

16

Srov. Sborník ke svatořečení paní Zdislavy z Lemberka. Praha: Krystal OP, 1995. 105 s. ISBN 8085929-03-1., str. 12. 17 Srov. KROPÁČEK, Jiří a kol. Severní Čechy. Krajina, historie, umělecké památky. Praha 1981, s. 91. 18 Srov. PALACKÝ, František. Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě. 1. díl, druhá část. Praha 1854, str. 150. 19 LUDVÍKOVSKÝ, Jaroslav (ed.), Cronica domus sarensis: maior et minor, Kronika kláštera žďárského. Brno: Blok, 2003, str. 24. 20 KALISTA, Zdeněk. Blahoslavená Zdislava z Lemberka. Doplněné vyd. Praha: Zvon, 1991, 341 s. Reprint vydání Křesťanské akademie, Řím 1969. s. ISBN 80-7113-042-7, str. 181. 21 Srov. KALISTA, Zdeněk. Blahoslavená Zdislava z Lemberka. Doplněné vyd. Praha: Zvon, 1991, 341 s. Reprint vydání Křesťanské akademie, Řím 1969. s. ISBN 80-7113-042-7, str. 295-301. 22 Srov. Sborník ke svatořečení paní Zdislavy z Lemberka. Praha: Krystal OP, 1995. 105 s. ISBN 8085929-03-1, str. 13. 23 Srov. Tamtéž. 24 Srov. VLČEK, Emanuel. Osudy českých patronů. Praha, 1995, str. 231. 25 Srov. WALDSTEIN-WARTENBERG, Berthold. Markvartici. Praha, 2000, str. 56.

11

klášterního kostela sv. Vavřince, který dnes nese jméno též sv. Zdislavy. K datu

úmrtí

odkazuje Dalimilova kronika v kapitole 87. a uvádí: „Léta ot narozenie Jezu Krista milostivého po tisíciu po dvú stú po pěti dcat druhého svatého života paní Zdislava s světa snide, po niž pracným veliká útěcha přide … Pět mrtvých vzkřísila, mnoho slepých prosvietila, chromých a malomocných mnoho uzdravila, nad jiným pracnými velké pomoci činila.“26 ******* „Roku tisíc dvě stě padesát a dva po narození mileného Jezu Krista odešla ze světa Zdislava, paní vzácná, počestná a čistá …“27

26

SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko. BLÁHOVÁ, Marie – VRBOVÁ, Hana (ed.), Kronika tak řečeného Dalimila. Praha-Litomyšl: Paseka, 2005, str. 154. 27

12

2 Kult paní Zdislavy – cesta ke kanonizaci Zdislava bývá jistě po právu nazývaná „paní svatého života“28.

Dle mého

názoru byla ženou drobné postavy ale velkého, láskou naplněného srdce. Její křehkost a stále dívčí půvab jakoby odrážely snad jen - či mnohem více štěstí, radost a naději než tíhu, tvrdost a naprostou oddanost životu, který jí bylo dáno darovat vedle milované rodiny druhým, nemocným, nuzným, potřebným, a jež jí bylo dopřáno žít pouhých zhruba 32 let. Byla ženou ryzí zbožnosti, hluboké víry, ochránkyní rodiny, vzornou matkou a manželkou, nadějí chudých, nemocných a umírajících. Zdislava byla záhy po své smrti od lidu uctívána jako mocná ochránkyně, přímluvkyně a pomocnice29, její kult nevznikl tedy až druhotně, její skutky měly velký ohlas snad dokonce ještě za jejího života. Do dnešních dnů neupadla v zapomnění, ba naopak zvěsti o její podivuhodné činnosti časem vyrostly ve velikou úctu, o níž svědčí i historický fakt, že byla pohřbena na nejčestnějším místě původního gotického kostela (kostela sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí), jehož byla patronkou30. V době přestavby kostela na barokní chrám byla úcta ke Zdislavě taková, že nedovolila, aby hrob s jejími ostatky změnil místo, přestože nový chrám měl jiné půdorysné parametry, a Zdislavin hrob se tak ocitl na poněkud nelogickém místě, a to v boku lodě dnešního barokního chrámu31. Mohlo by se zdát, že Zdislava postrádá kontinuitu úcty. Její úcta resp. úcta k ní střídavě vystupuje na světlo časů a upadá do zapomnění, aby z něho však zase vystoupila. Vystupuje vždy v dobách, a to není jistě náhodou, kdy se náš národ potřebuje rehabilitovat a prokázat svoji starobylost a věrnost. Zdislava prožila polovinu 13. století, tedy dobu proradného vystoupení syna proti otci32 (syna Přemysla, později krále Přemysla Otakara II. proti otci, králi Václavu I. v letech 1247-1249).33 V této době Zdislava neselže, objevuje se pak opět v době pobělohorské, v předvečer první světové války a její úcta je oživena právě tak i nyní. Její úcta je pevně zasazena do místa jejího 28

Takto nazývá Zdislavu autor Dalimilovy kroniky v 87. kapitole a pojmenování užívají následně i další o Zdislavě píšící autoři, např. in: KALISTA, Zdeněk. Blahoslavená Zdislava z Lemberka. Doplněné vyd. Praha: Zvon, 1991, 341 s. Reprint vydání Křesťanské akademie, Řím 1969. s. ISBN 80-7113-042-7, str. 295-301, str. 181. 29 Srov. SVATOŠ, Abrož. Paní Zdislava. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 1970, str. 16. 30 Srov. VATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko, str. 19. 31 Srov. Tamtéž. 32 Srov. PIŤHA, Petr. Čechy a jejich svatí. Praha: Aved, 1992. 240 s, str. 83. 33 Pozn. autorky.

13

života, odkud vždy přichází impuls k novému kultu, který je po celá staletí provázen určitými motivy, jakkoli vždy dobově přehodnoceny. Za nejdůležitější však můžeme považovat nenápadné označení paní. To ji provází již od Dalimila stále. Zdislava je totiž především Paní, což je označení, které ji nejlépe vystihuje. Paní v tehdejší době vnímáme jako ženský protějšek slova rytíř.34 Zdislava - „jasná a zdatná žena, radostně a v dobách protivenství pevně stojící vedle svého dobrého muže Havla, požehnaná čtyřmi dětmi narozenými z čistého lože je světicí ukazující, že matka rodiny plní vedle jiných funkcí i důležitou nezaměnitelnou funkci v těle církve i v organismu národa“35. Zdislava „může i nám otevřít oči a ukázat hluboký, svatý smysl manželství, věrnosti, vytrvalosti; sepětí duchovní a tělesné dimenze člověka, smysl poctivosti ve svěřené službě a pokoru každodenního pokračování běžného života.“36 S nejstarším dokladem zdislavské úcty se setkáváme v kronice tzv. Dalimila, kde je Zdislava nazývána paní svatého života, jak již bylo pojednáno výše. Čtrnácté století pak Zdislavě nevěnuje pozornost. Otázka, proč tomu tak bylo, zůstává bez odpovědi. Můžeme jen spekulovat o neinformovanosti či orientaci na jiné zájmy. V tomto ohledu se situace nijak nemění ani v neklidném století patnáctém, kdy rovněž nenacházíme prameny dokládající zdislavskou úctu.37 Památka paní Zdislavy nabyla trvalého a vzrůstajícího rázu koncem 16. století. Počátky oficiálního řízení o schválení kultu lze zasadit do roku 1596, tedy do doby, kdy byl restaurován její hrob. Ten byl z důvodu stavebních oprav a úprav kostela nejednou v nebezpečí, ale zůstal naštěstí celý a neporušený a dodnes se nachází na místě původní hrobky v kryptě kostela sv. Vavřince v Jablonném, s výjimkou období mezi lety1702 – 1731, kdy se 19. dubna 1702 zhroutily základy nového (rozestavěného) chrámu a ostatky paní Zdislavy byly proto vyzvednuty, exhumovány a za patřičného protokolu uloženy do schránky, která byla umístěna do jedné k tomuto účelu opatřené a vyzdobené přízemní síně ambitu.38 O blahořečení paní Zdislavy usiloval již v roce 1606 arcibiskup Zbyněk Berka i jeho nástupce Arnošt Vojtěch Harrach. Jablonné však tehdy spravoval pan Hozlaer z Hozlau, který se hlásil k protestantskému vyznání39, a tudíž nemohl případné blahořečení Zdislavy podporovat, tedy záměr zůstal nevyslyšen. V roce 1666 začal převor dominikánského kláštera P. 34

Srov. PIŤHA, Petr. Čechy a jejich svatí. Praha: Aved, 1992. 240 s, str. 84. Srov. Tamtéž. 36 Srov. Tamtéž. 37 Srov. SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko, str. 21. 38 Srov. Sborník ke svatořečení paní Zdislavy z Lemberka. Praha: Krystal OP, 1995. 105 s. ISBN 8085929-03-1, str. 40-43. 39 Srov. VRÁTNÝ, Bartoloměj. (ed). Život bl. Zdislavy (nar. 1208, + 1252) z hraběcího rodu Berků, první duchovní dcery sv. O. Dominika v Čechách. V Praze: Konvent o. o. dominikánů, 1908, str. 46. 35

14

Dominik Alexius Funk z vlastního popudu zaznamenávat zázraky, které se děly u Zdislavina hrobu, a pořizovat jejich seznam. Žádost o blahořečení byla předložena v Římě v 17. století. Poté se o proces zajímal v roce 1850 biskup litoměřické diecéze, Augustin Bartoloměj Hille. Vyslyšena byla až žádost, s níž vystoupil jako žadatel procesu o nepamětném kultu Josef Tschörch, farář v Jablonném, v roce 1895. Z tohoto impulzu byly následně vykonány potřebné práce pro zdárné dovršení procesu, který byl dokončen a předán do Říma Kongregaci pro svatořečení v roce 1900. Zdislava z Lemberka byla poté blahořečena papežem Piem X. 28. srpna 1907.40 Blahořečením památka Zdislavy z Lemberka neustrnula. Sílila a stávala se stále konkrétnější v projevech všeho druhu. Navzdory chudobě životopisných údajů vroucnost a hloubka památky a úcty rostla a upevňovala se úměrně se vzpomínkou na vroucnost a hloubku Zdislavina životního počínání. Není proto divu, že se objevovala stále větší touha po její kanonizaci. Jako první o kanonizaci požádal a v roce 1948 papeži předložil příslušnou petici litoměřický biskup Štěpán Trochta. V době tvrdého totalitního režimu však tento pokus zcela ztroskotal. Ani pro následující prosbu tehdejšího provinciála dominikánů P. Ambrože Svatoše v roce 1968 nebyly politicko-společenské podmínky příznivé. Teprve četné prosebné listy nejen z Čech ale i dalších evropských zemí adresované papeži Janu Pavlu II., které formulovaly neutuchající zájem o blahoslavenou Zdislavu a její svatořečení, nakonec vedly k ratifikaci a samotnému dovršení tohoto aktu. K důkazům o nepamětné úctě byla doložena tzv. pozice o životě a ctnostech, mezi něž přináleží zejména láska k bližnímu, manželská čistota a věrnost, teologická víra, kajícnost, velkodušnost, statečnost, a dále tzv. pozice o zázraku, k němuž došlo až po beatifikaci. Tímto

zázrakem41

bylo

z lékařského,

vědeckého

hlediska

nevysvětlitelné

a

nezdůvodnitelné uzdravení MUDr. Františka Straky ze stavu klinické smrti v Brně v roce 198942. Blahoslavenou Zdislavu prohlásil za svatou papež Jan Pavel II. při své návštěvě České republiky v Olomouci-Neředíně 21. května 1995. Společně se

40

Srov. Sborník ke svatořečení paní Zdislavy z Lemberka. Praha: Krystal OP, 1995. 105 s. ISBN 8085929-03-1, str. 21. 41 Srov. NĚMEC, Jaroslav. Zázraky ke kanonizaci českých světců. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2009. 62 s., [18] s. obr. příl. ISBN 978-80-7266-315-6, str. 34-35. 42 U MUDr. Straky byl konstatován nezvratný stav mozkové smrti a vyslovená prognóza byla beznadějná. Rodina, příbuzní, blízcí i nemocniční personál se usilovně modlili tehdy k bl. Zdislavě. I přes beznadějnost lékařského závěru pak došlo k rychlému, kompletnímu a trvalému uzdravení pacienta. Srov. NĚMEC, Jaroslav. Zázraky ke kanonizaci českých světců. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2009. 62 s., [18] s. obr. příl. ISBN 978-80-7266-315-6, 27-48.

15

Zdislavou byl svatořečen též blahoslavený Jan Sarkander.43 Skutečnou osobnost paní Zdislavy mocně podtrhlo kázání, které u příležitosti svatořečení v Olomouci pronesl Svatý Otec Jan Pavel II.44 Zdislavu „se nám podařilo nalézt, objevit a vyvést ze zapomenutí a z jablonských katakomb a ukázat ji celému národu a svatořečením celému světu.“45 Zdislava ideálně naplnila požadavky na statečnou ženu, jak uvádí chvalozpěv v knize Přísloví 31,10-31.46 V roce 1995 byla sv. Zdislava prohlášena patronkou Litoměřické diecéze a její hrob se stal diecézním poutním místem47. V roce 1996 byl chrám v Jablonném v Podještědí zasvěcený sv. Vavřinci papežským dekretem povýšen na Baziliku Menší a titul chrámu byl změněn na Baziliku sv. Vavřince a sv. Zdislavy, která se tak stala spolupatronkou chrámu.48 Naplnilo se tak dlouholeté úsilí našich předků. V roce 2002 pak byla krajským zastupitelstvem ustanovena patronkou celého Libereckého kraje.49 Je uctívána zejména jako patronka rodiny50, rodičů, vychovatelů, ošetřovatelů, ochránkyně matek, manželství, výchovy dětí, pomocnice chudých, nemocných, umírajících, patronka kongregace sester dominikánek.51 Patří do tzv. českého panteonu, který připomíná nejvýznamnější světce chránící – jak věřívaly celé generace – český národ a zemi, v níž žijeme.52 Svátek sv. Zdislavy slavíme 30. května. K tomuto datu se váže také hlavní pouť ke sv. Paní Zdislavě v poutní bazilice sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí.

43

Srov. SVATOŠ, Ambrož. Paní Zdislava. 6. upravené vyd. Mimoň: Ralsko, 1998; text svatořečení bl. Jana Sarkandera a bl. Zdislavy je uveden v příloze 1. 44 Srov. SVATOŠ, Ambrož. Paní Zdislava. 6. upravené vyd. Mimoň: Ralsko, 1998, text kázání Jana Pavla II. u příležitosti svatořečení bl. Zdislavy je uveden v příloze 2. 45 Srov. Sborník ke svatořečení paní Zdislavy z Lemberka. Praha: Krystal OP, 1995. 105 s. ISBN 8085929-03-1, str. 13. 46 Text chvalozpěvu uveden v příloze č. 3. 47 Dostupné na:https://cs.wikipedia.org/wiki/Zdislava_z_Lemberka [cit. 9. 4. 2016] 48 Dostupné na:http://www.jablonnevp.cz/bazilika-minor-sv-vavrince-a-sv-zdislavy/os-1010 [cit. 9. 4. 2016] 49 Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zdislava_z_Lemberka [cit. 9. 4. 2016] 50 Srov. Sborník ke svatořečení paní Zdislavy z Lemberka. Praha: Krystal OP, 1995. 105 s. ISBN 8085929-03-1, str. 98. 51 Srov. RAVIK, Slavomír. Velká kniha světců. 1. vyd. Praha: Regia, 2002. 678 s. ISBN 80-86367-24X,532,537. 52 Srov. SCHAUBER, Vera a Hanns Michael SCHINDLER. Rok se svatými. Vyd. v KN 3. Přeložil Vojtěch Pola. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, xxvi, 702 s. ISBN 80-7192-650-7, str. 262.

16

3 Vývoj ikonografie sv. Zdislavy 3.1 Obecně k tématu ikonografického zobrazování Ikonografií rozumíme vědeckou disciplínu, která se řadí do oboru dějin umění. Předmětem jejího zkoumání jsou témata zobrazovaná výtvarným uměním, přičemž se věnuje způsobům zobrazování osob a výjevů, jejich identifikaci, popisu, srovnání a interpretaci hlubšího významu. Tímto hlubším významem rozumíme související aspekty (poselství, symboliku, atribuci) toho kterého vyobrazení, než jsou ty jednoznačně vyjádřené v daném díle. Samotný pojem ikonografie je odvozen od řeckých pojmů eikon a graphein neboli obraz (znázornění) a psaní. Ikonografie nehodnotí výtvarné dílo po stránce estetické či jinak kvalitativní, ale pátrá výhradně po jeho obsahu. Pro ikonografii tak mají díla různých kategorií – ať se jedná o práci lidového umělce či o tzv. vysoké umění – stejnou hodnotu výpovědi.53 Úkolem ikonografa je vystihnout myšlenku, záměr tvůrce, odhalit, co dané konkrétní dílo zobrazuje, poté se zaměřit na vizuální, literární či další dostupné zdroje, které mohly být tvůrcem díla využity a na těchto základech pak stavět konkrétní zkoumání díla, jeho obsah vývoj, zobrazovací tradici. Postup ikonografické práce tedy můžeme shrnout do tří fází:54 1. Předikonografický popis – prostý popis viděného 2. Ikonografický popis – určení detailů a jejich vzájemných vztahů, stanovení obsahového námětu 3. Ikonografická interpretace – zjištění a vyjádření hlubšího (skrytého) významu uměleckého díla Ikonografický přístup k uměleckému dílu můžeme sledovat již v antické literatuře 2. století. Tato literatura měla poněkud humorný podtext a cílena byla zejména k pobavení čtenáře. Jednalo se literární žánr ekfraseis, který popisoval umělecká díla s morálním ponaučením. Ze zástupců tohoto žánru můžeme jmenovat Plinia staršího a Flavia Filostrata. 53

Srov. RYWIKOVÁ, Daniela. Úvod do křesťanské ikonografie. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2006. 130 s. ISBN 80-7368-251-6, str. 6. 54 Srov. Tamtéž, str. 6-7.

17

Období středověku neodhaluje žádnou speciální literaturu, která by se samostatně a jistým způsobem uceleně zabývala náměty zobrazovanými ve výtvarném umění. Ovšem nutno říci, že to byla řada teologů (sv. Augustin, Tomáš Akvinský, sv. Ambrož a další), v jejichž dílech nalezneme pasáže věnované problematice obrazů a zobrazování biblických dějů a postav. Názorem církevních otců bylo, že umění má sloužit především k didaktickému účelu. Teprve období renesance přináší skutečný zájem o ikonografii. Její znalost se v 16. století stala potřebnou resp. základní výbavou výtvarných umělců, rétorů a básníků. Filozofie obrazu této doby již byla klasifikována dvěma významy. Dílo představovalo reálnou osobu, objekt, výjev, scénu a zároveň symbolizovalo nějakou myšlenku. V 18. století vznikají první ikonografické studie a ikonografie se pozvolna začíná formovat jako samostatný obor důležitý pro teorii umění. Jako odborná disciplína se ikonografie více prosazuje na přelomu 19. a 20. století. Je to důsledek narůstajícího zájmu o umění středověku. V tomto období se také ikonografie55 jako pomocná vědní disciplína přednášela na teologických fakultách. Mezi autory nevýznamnějších ikonografických studií patřil německý historik umění českého původu Anton Heinrich Springer56. V meziválečném období se ikonografie již stabilně zařadila jako samostatná disciplína do oboru dějin umění a dnes se jí věnuje celá řada historiků tohoto oboru. Na počátku 20. století se začala formovat též nová metodická škola dějin umění. Ta se pak po 2. světové válce prosadila ikonograficko-ikonologickou analýzou uměleckého díla, což byla nová metoda, která se ustálila na pojmenování „kritická ikonologie“57. Zakladatelem metody je německý historik umění M. Warburg (1866 – 1929). Z českých představitelů ikonologie můžeme jmenovat především Rudolfa Chabradu (nar. 1922).58 Ikonografické práce nesleduje ambici estetického či jiného kvalitativního nebo citového hodnocení díla. Přesto se domnívám, že má-li se jakékoli výtvarné dílo, tedy i to s náboženskou tematikou, křesťanskými výjevy (ikona, obraz, socha …) komplexně 55

Rozumějme křesťanská ikonografie, ta se zabývala uměleckými díly s výjevy z oblasti křesťanského náboženství 56 V roce 1860 vychází jeho dílo „Ikonographische Studien“, které je považováno za první moderní seriózně pojatou ikonografickou studii v dějinách umění. 57 Ikonologie pohlíží na výtvarné dílo jako na nevědomou inspiraci jeho tvůrce a vyhodnocuje ho v širších společensko-kulturních souvislostech. Klade si např. otázku, proč dílo vzniklo a proč bylo svým tvůrcem vytvořeno právě takto a ne jinak. Pro ikonologickou interpretaci je nezbytná znalost společenského, kulturního, literárního, přírodovědeckého, teologického, politického a filozofického vývoje a jejich dopadu a vlivu na uměleckou tvorbu té které doby. 58 Srov. RYWIKOVÁ, Daniela. Úvod do křesťanské ikonografie. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2006. 130 s. ISBN 80-7368-251-6, str. 8-11.

18

uchopit za primárním účelem popisu a jeho vyhodnocení, je třeba jisté vnitřní připravenosti, naladění pohledu a účasti pro ono hlubší pochopení a porozumění zobrazovaného. Nosné téma by se mělo transformovat ze záměru tvůrce do ikonografické prezentace (příp. vlastní prezentace diváka) přirozenou cestou, cestou souznění, vcítění, a pochopení. Jinak by každé dílo zůstalo jen barevným plátnem, dřevěnou deskou či chladným kamenem. Zde potom nutně přicházíme na zásadní rozdíl mezi středověkým a novověkým obrazem. Velmi výstižně k této problematice vypovídá ve svém obsáhlém díle profesorka dějin umění Milena Bartlová59. Citát Tomáše Akvinského z Aristotela moudře říká: „Člověk nemůže nic poznat jinak než pomocí vnitřní obrazové představy.“60 Jeho slova kopírují mnemotechnickou teorii, podle níž naučení a zapamatování je osobním, individuálním, vnitřním a emocionálním přijetím nového obsahu. Ten se pak v určité fázi přetváří v mentální obraz, pro nějž je mozkové centrum přístupnější než pro „pouhá, chladná“ slova. v této souvislosti je dnes zřejmé, že velká část obrazů ve veřejných prostorách kostelů a chrámů – uvnitř i v exteriéru – sloužila jako názorný doprovod kázání. Podstatným smyslem obrazu bylo a je danou skutečnost či osobu zpřítomňovat, prezentovat a v neposlední řadě re-prezentovat. Obraz, plastika či jiné výtvarné zobrazení je místem, kde se neviditelné stává viditelným. Umění posledních dvou desetiletí, umění s křesťanskou tematikou nevyjímaje, mnohdy předkládá až extrémní modus zobrazovaného jevu, kterému schází už jen tělesná konkrétnost v určitém reálném prostoru. I takového přesvědčivého zobrazení se můžeme „dotknout“, pátráme-li po a ikonografii sv. Zdislavy. Jedním dechem je však třeba dodat, že je mnoho moderních a současných uměleckých děl, která předvádí pouze fiktivní povrch, pod nímž už nelze nic nalézt, je jen maskou reality. Z tohoto pohledu dlužno říci, že ikonografie sv. Zdislavy je od jejího počátku po současnost věrna hloubce středověkého obrazu. Ukazuje jen to, co vidět je, a tím nás odkazuje k poznání toho, co vidět není. To neznamená, že v díle, nad to, co je bezprostředně před námi, není nic více. Jinými slovy je třeba vstoupit do vztahu, nechat zpřítomnit zobrazené, nechat vyvstat skutečnost. Zprostředkování umění obecně tak i z úhlu pohledu křesťanského umění nabývá na vážnosti a důležitosti. Neméně pak na mravní a společensko-kulturní zodpovědnosti. 59

Srov. BARTLOVÁ, Milena. Skutečná přítomnost: středověký obraz mezi ikonou a virtuální realitou. Vyd. 1. Praha: Argo, 2012. 407 s. ISBN 978-80-257-0542-1. 60 „Nihil potest homo intelligere sine phantasmate.“ S. Thomae Aquinatis In Aristotelis Libros. De sensu et sensato. De memoria et reminiscentia. Commentarium. Roma 1949, s. 91-92 (cit. podle Gormans 1999, s. 78).

19

Pouze v případě, že nebudeme k uměleckému dílu, umělecké památce přistupovat nekrofilně, ale jako k věci, která umožňuje zpracovat a prožít pravou přítomnost a zpřítomnit paměť, bude toto dílo a památka nadále žít.61

3.2 Zdislava jako ikonografická inspirace Světec – latinsky sanctus, řecky hagios - je pojem, můžeme snad říci i titul, jehož klíčovými slovy překladu či vysvětlení jsou nepochybně hrdinství a obětování. Zdislava nepatřila k raně křesťanským světcům, kteří šli zpravidla vstříc své svatosti mučednickou smrtí, ona svoji svatost naplnila v době počínajícího vrcholného středověku tolik potřebnou hlubokou zbožností, pokorou, velkou láskou a péčí o rodinu, bližní a potřebné. K jejím neodmyslitelným ctnostem dále patřily trpělivost, dobročinnost, ošetřovatelské a uzdravující skutky, nezištná pomoc při rozdávání almužen. Do jisté míry však i ve smrti paní Zdislavy můžeme spatřovat nikoli mučednictví ale odlesk obětování se až na poslední práh svých pozemských lidských sil. Jak již bylo uvedeno výše, k předčasnému úmrtí Zdislavy patrně velkou měrou přispělo naprosté vyčerpání organismu z důvodu bezmezné oddanosti a „rozdání sebe samé druhým“, obětování se skutkům péče, ošetřovatelství a dobročinnosti.62 Těžko můžeme přesně říci, kde končí Zdislaviny skutečné činy a kde začíná legenda. Těžko bychom též podrobovali vědecké kritice a hledali racionální základ léčitelských schopností, které jsou jí připisovány. Tyto skutečnosti nelze než přenechat lékařům. Z našeho pohledu má postava Zdislavy jiný, zcela nadčasový a světský význam. Je v ní dochováno pro dny příští velké bohatství a požehnání lidsky založeného nitra, z něhož přirozeně, nikoli pod vnějšími vlivy, vyvěrá služba člověku plně a příkladně prolnutá s manželskými a rodičovskými povinnostmi. Hlavním zdrojem pro vytváření atributů světců byly v průběhu času legendy a jejich obsahová náplň, ale samozřejmě i hodnověrné historické výpovědi, kronikářské zápisy apod. Pro legendy vzniklé s velkým časovým odstupem od života světců se může kromě legendistického obrazu uplatnit rovněž vliv přísloví Fama crescit eundo neboli pověst roste šířením se. 61

Srov. BARTLOVÁ, Milena. Skutečná přítomnost: středověký obraz mezi ikonou a virtuální realitou. Vyd. 1. Praha: Argo, 2012. 407 s. ISBN 978-80-257-0542-1, str. 9-333. 62 V tomto duchu vykreslují sv. Zdislavu v podstatě všechny literární zdroje

20

To však pravděpodobně nebude případ sv. Zdislavy, neboť její věhlas a úcta k ní se šířily ještě za jejího života. Obsahová náplň Zdislavina života a jejího počínání se tak stala zdrojem pro vytváření atributů, kterými je světice ve výtvarném zpodobnění obklopována, jsou pro ni osobním „poznávacím znamením“, podtrhují její osobitost a jedinečnost mezi ostatními světci.

Výtvarná díla, která můžeme po ikonografické

stránce vyhodnotit, zachycují Zdislavu v oděvu dominikánek, v šatech urozené paní, ale též v prostém oděvu přináležejícímu obyčejné ženě neurozeného stavu. Atributů, jež postavě Zdislavy náleží, je poměrně dosti a v plné míře vystihují opravdu široký záběr a všeobsažnost jejího svatého života. Patří k nim model kostela, růženec, dětské postavy, košík s chlebem a s jablky, truhlička s penězi, znak Markvarticů (lvice), znak Berků z Dubé (překřížené ostrve), stylizované písmeno „Z“ na znaku řádu dominikánů (liliový kříž na trojhranném, gotickém štítu). Různá období upřednostňují s ohledem na dobové zasazení díla do společensko-kulturního kontextu a s příklonem k originální autorově myšlence a jeho samotné účasti na díle i další atributy. Některá zobrazení také zachycují světici s atributy ve statické podobě, jiná pak vystihují dynamiku živého děje. K takovým patří výjev z rodinného prostředí, rozdávání almužny chudým či ošetřování nemocných. Zdislavu můžeme rovněž zachytit „ve společnosti“ Sv. Trojice, a sice jako prosebnici vzhlížející k Ježíši Kristu, Bohu Otci a Duchu Svatému. Kromě zřetelných atributů se u zobrazení vyskytují též symboly, které jsou začleněny do celkové kompozice výtvarného zobrazení, jak je možné pozorovat zejména na nejnovějším současném zobrazení sv. Zdislavy, a to u jejího památníku v rodném Křižanově. Součástí kompozice určitého zobrazení sv. Zdislavy je rovněž textový komentář.63 Z uvedeného je patrné, že ikonografie sv. Zdislavy se bude odvíjet na rovinách jejích životních poslání matky a manželky, dále zakladatelky kostelů, klášterů, ženy mimořádné zbožnosti a pravděpodobné laické spolupracovnice řádu dominikánů a v řadě neposlední pomocnice nemocných a umírajících.

63

O užití textu a symboliky trojúhelníku a kruhu bude pojednáno dále v kapitole věnované památníku sv. Zdislavy v Křižanově.

21

3.3 Nejstarší vyobrazení sv. Zdislavy – portrét pomocnice chudých a nemocných Zatímco literární památky hovoří o Zdislavě již na počátku 14. století, k dílům výtvarného umění dala zdislavská úcta podnět o dost později. 64 Ucelenější výčet, i když pouze písemný, výtvarných vyobrazení – obrazů a soch paní Zdislavy uvádí v jedné ze svých publikací P. Ambrož M. Svatoš.65 Nejstarší dochované ikonografické prameny zobrazující postavu a skutky paní Zdislavy pocházejí z konce 17. století. Jedná se o cyklus dvaceti čtyř olejomaleb na měděných deskách, které jsou umístěny u Zdislavina hrobu v kryptě jablonského kostela.66 Tento prokazatelně nejstarší zdislavský ikonografický pramen vznikl kolem roku 1660 z popudu jablonského hejtmana Jindřicha Henckela.67 Malby zdůrazňují divotvornou moc, kterou Zdislava prokazovala na nemocných. Podle těchto malířských záznamů byli muži, ženy, děti, mladí i staří lidé uzdraveni od různých nemocí (očních, nakažlivých, nemocí nohou, od horeček, pomatení apod.). Podle dvou obrazů byli dokonce dva lidé oživeni. Tím se jen potvrzuje souvislost tohoto podání se zprávou z kroniky Dalimilovy, která podivuhodným skutkům Zdislaviným uvádí: „ … Zdislava, … jež pomáhat bědným měla dar. Pěti mrtvým dala povstat z már, slepcům kouzlem zrak zpět vracela, maláty uměla docela vyhojit, léčila mrzáky a konala četní zázraky.“68 Pamětní kniha kláštera v Jablonném zmiňuje k roku 1609 dokonce „48 tabulek, na kterých byly vyobrazeny zázraky, jimiž Bůh oslavoval svou služebnici Zdislavu za živa 64

Srov. BLAŽÍČEK, Oldřich J, Pavel PREISS a Jindřich ŠÁMAL. Dominikánský kostel sv. Vavřince v Jablonném. Olomouc: Edice Krystal, 1948, str 23. 65 Srov. SVATOŠ, Ambrož. Blahoslavená Zdislava. Olomouc: Dominikánská edice Krystal, 1948. 181 s, str. 176-177. 66 Srov. SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko, str. 23.; BLAŽÍČEK, Oldřich J, Pavel PREISS a Jindřich ŠÁMAL. Dominikánský kostel sv. Vavřince v Jablonném. Olomouc: Edice Krystal, 1948, str. 23.; Sborník ke svatořečení paní Zdislavy z Lemberka. Praha: Krystal OP, 1995. 105 s. ISBN 80-85929-03-1, str 19. 67 Srov. SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko, str. 23. 68 BLÁHOVÁ, Marie – VRBOVÁ, Hana (ed.), Kronika tak řečeného Dalimila. Praha-Litomyšl: Paseka, 2005, str. 154.

22

i po smrti.“69 Jiná zpráva této pamětní knihy „Protocollum“ totiž uvádí, že Jindřich Henkl70 (A. Svatoš uvádí Henckel)71 místní hejtman, kolem r. 1660 slíbil, že za své zachránění oslaví hrob Zdislavy. Při jeho opravě pak nechal přenést stará, původní vyobrazení na nové měděné tabulky o počtu 24. Zdislava je na těchto vyobrazeních zachycena vždy ve dvou polohách či situacích, při dvou paralelních dějích zároveň, kdy její uzdravující skutky provází vždy na pozadí též skutky osobní kajícnosti, neboli každý zázrak je provázen výjevem z jejího osobního života.72 Jindřich Šámal se domnívá, že uvedená zobrazení můžeme důvodně považovat za dobově opodstatněná a věrná, neboť i další svatí patroni jako Václav (v r. 1643) a Vojtěch (v r. 1648) byly zobrazováni v barokním stylu v přibližně stejné době podobným způsobem s dvojím výjevem na jednom obrazu.73 Nezůstává bez povšimnutí také možná souvislost s hymnem Jiřího Bartholda Pontánaz Breitenberka, jehož legendistické zpracování Zdislavina života pochází z počátku 17. století, kdy se některé motivy později zpracované na tabulkách objevují v jeho básni „De S. Zdislavae“ z roku 1602 a v „Vita B. Zdislavae“ z roku 1608. Měděné tabulky s malbou mají rozměr 36x28 cm a jejich názvy resp. pojmenování dvojice výjevů je uvedeno v aktech beatifikačního procesu vydaného v Římě v roce 1907.74 Nejdříve je vždy uveden hlavní motiv a za pomlčkou následuje výklad některé z ctností nebo událostí ze života Zdislavy. 1. Nemocné dítě bylo uzdraveno – již sedmiletá Zdislava vyhledává samotu. 2. Chromá paní byla uzdravena – Zdislava jakýmsi sluhou přinucena vrátiti se do hradu. 3. Chromá kněžna byla uzdravena – dříve, než se manžel vrátí, Zdislava se bičuje. 4. Chromý kněz byl uzdraven - Zdislava béře pokrm z kláštera podávaný jí členem řádu dominikánského. 5. Muž morem stižený byl uzdraven – Zdislava přede a tká sluhům Božím a chudým. 6. Nemocné dítě bylo uzdraveno – Zdislava učí svoji čeleď o utrpení Kristově. 7. Jiné nemocné dítě je uzdraveno – Zdislava ráda přijímá chudé a pomáhá almužnami.75 69

Srov. BLAŽÍČEK, Oldřich J, Pavel PREISS a Jindřich ŠÁMAL. Dominikánský kostel sv. Vavřince v Jablonném. Olomouc: Edice Krystal, 1948, str. 23. 70 Srov. Tamtéž; RYNEŠ, Václav a Ambrož SVATOŠ. K počátkům náboženské úcty bl. Zdislavy. Řím: Křesťanská akademie, 1969, str.18. 71 Srov. SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko, str. 23. 72 Srov. Tamtéž. 73 Srov. Tamtéž. 74 Srov. Tamtéž, str. 24. 75 Viz obrazová příloha, obr. 18.

23

8. Kněz uzdraven z nemoci očí – Zdislava chudým myje nohy a líbá rány. 9. Pomatený kněz byl uzdraven – Zdislava nosila žíněnou košili, dokud ji to nebylo manželem zakázáno.76 10. Jakási žena byla uzdravena z těžké nemoci – Zdislava klečívá na oblázcích před Ukřižovaným. 11. Dívka od zimnice uzdravena – Zdislava při modlitbě přicházela do vytržení. 12. Jiná žena byla uzdravena z malomocenství – Zdislava modlívala se klečíc se zkříženýma rukama. 13. Mrtvé dítě, doporučené bl. Zdislavě, ožilo – při modlitbě zářil obličej Zdislavin jako měsíc a průvodkyně to vidouc, byla jata zbožností. 14. Slepá dívka nabyla zraku – Zdislava ošetřovala zajatce a občerstvovala je pokrmem. 15. Jiná slepá paní nabyla zraku - Zdislava dávala si do lůžka kopřivy a trny77. 16. Slepý muž nabyl zraku – Zdislava si přála, aby ji společnice bičovala trny.78 17. Jiný nemocný muž byl uzdraven – za noci nosívala Zdislava kameny na stavbu kostela a konventu.79 18. Nemocný kněz byl uzdraven – s radostí přijímala Zdislava otce dominikány, aby jí vypravovali o umučení Páně. 19. Zemřelá dívka ožila – Zdislava vstávala v noci od manžela k modlitbě. 20. Jakési nemocné dítko bylo uzdraveno – Zdislava vstoupila do řádu sv. Dominika (a přijala se svolením manžela řádové roucho). 21. Člověk hadem uštknutý byl uzdraven – v kostele otců dominikánů v Jablonném dala si Zdislava zřídit hrobku a ji posvětit. 22. Zdislava se zjevuje četným nemocným (podle jiného textu manželovi) – umírá a je oplakávána manželem a sestrami. 23. Kdosi (jinde se mluví o rytíři) byl uzdraven po požití země z hrobu bl. Zdislavy – po její smrti manžel mnoho jí želí, převor jej utěšuje. 24. Stižený vředy uzdraven – zarmoucenému manželi se Zdislava zjevila v černé říze, jejíž část dala mu pro útěchu. Výtvarné uchopení kompozice námětů je poměrně složité. Vidíme perspektivně řazenou architekturu, která umožňuje průhled do dalších prostor nebo krajiny, přičemž v popředí 76

Viz obrazová příloha, obr. 17. Viz obrazová příloha, obr. 20. 78 Viz obrazová příloha, obr. 19. 79 Viz obrazová příloha, obr. 15, obr. 16. 77

24

je vždy základní scéna nějakého uzdravení a v průhledu je obraz doplněn výjevem osobního života Zdislavy. Přes složitost a perspektivní vrstvení je malba realistická, prosvětlená, dobře čitelná a detailně propracovaná. Z toho lze jistě usuzovat na účel těchto vyobrazení, kterým bylo pravděpodobně nejen předložit vizuálně hmatatelný doklad jednotlivých skutků, ale zejména dát poučení a podpořit úctu k dobroditelce Zdislavě. Všech těchto 24 motivů bylo později soustředěno do jediného obrazu80 neznámého autora 18. století, kde centrální obraz tvoří výjev, na němž Zdislava s bosýma zkříženýma nohama v rouchu III. řádu sv. Dominika klečí a se sepjatýma rukama vzhlíží k Panně Marii. Ta má pravici položenou na srdci a levou rukou ukazuje ke Zdislavě. Proti Marii stojí v nebesích vzkříšený Kristus s křížem. Shora shlíží Bůh otec a uprostřed mezi všemi je Duch Svatý. Okolí centrálního obrazu je po všech stranách oválu lemováno drobnějšími medailony s výjevy ze zdislavské krypty. Podobnou malbu, jako je centrální motiv výše uvedeného obrazu pak můžeme sledovat na deskovém díle původně z kaple pod Lemberkem81. Je na něm opět zobrazena Zdislava jako prosebnice, která se klečíc v řádovém rouchu a se sepjatýma rukama obrací k vzhůru k oblaku v nebesích na Pannu Marii. Nad ní pak je zobrazen vzkříšený Kristus s křížem a Bůh Otec. Nebesa i zde prosvěcuje Duch Svatý. Obraz působí velmi podobně jako dílo předešlé, ale námět je propracovanější. Před Zdislavou klečí chudí, kterým ona vyprošuje pomoc. Obraz je oživen a prosby o pomoc umocněny komunikačním prvkem - obraz je doplněn nápisy, které jakoby suplovaly řeč jednotlivých postav. Od Zdislavy k Marii směřuje tabulka s nápisem „Monstra Te esse Matrem“ (Ukaž, že jsi Matkou), od Marie směřuje ke Kristu tabulka s nápisem „Monstra Te esse Filium“ (Ukaž, že jsi Synem) a od Krista pak tabulka s nápisem „Monstra Te esse Patrem (Ukaž, že jsi Otcem) směřuje k Bohu Otci. Další dílo – olejomalba na plátně patrně ze 17. století od neznámého autora82 – spojuje pět výjevů ze života paní Zdislavy. Hlavním motivem v popředí je opět postav Zdislavy, jak poděluje žebráky jídlem. V průhledu je další perspektiva děje, kde jim Zdislava rozděluje peníze. Další horizont rozčleněné architektury ji zachycuje u stolu s křížem a na posledním výjevu klečí u oltáře a dívá se oknem, jak řeholníci přijímají nemocné. Čtyři z těchto motivů byly spojeny v kompozici jednoho obrazu díla, jehož autorem byl bratr 80

Viz obrazová příloha, obr. 22, obr. 23. Viz obrazová příloha, obr. 21. 82 Viz obrazová příloha, obr. 24. 81

25

dominikánského řádu Florian Neumeister (+ 1736)83. V roce 1852 byly tyto použity pro freskovou výzdobu84 v kostele v Jablonném, a sice na čtyřech pendetivech.85 Stejným jmenovatelem výše uvedených obrazů jsou také kostely jako nedílná součást zobrazení, pojaté jako součást architektury různých průhledů či stojící v pozadí. Jindřich Šámal srovnává Zdislavu s Alžbětou Durynskou, u níž nachází nápadné shody v zobrazování. Oběma světicím často na obrazech u nohou klečí žebráci, jimž světice podávají almužnu. Pro Alžbětu je však typická kniha s korunkami, pro Zdislavu se pak osobním atributem stává model kostela.86 Tuto Zdislavinu výtvarnou podobu pak můžeme prezentovat na velkém obrazu s názvem „Štěpnice dominikánská“ z roku 1695. Jedná se o nejstarší známé zobrazení Zdislavy bez žebráka. Světici zde najdeme v levém rohu malby, je oděna do řádového roucha dominikánů a drží v ruce model kostela. Obraz je umístěn v dominikánském klášteře v Olomouci. V klášteře voršilek tamtéž se nachází dílo obdobné.87 Podobně pak představuje Zdislavu velký oltářní obraz „Oslavení svatého Jana Nepomuckého“ od V. V. Reinera, který je vystaven v Severočeském muzeu v Liberci. Světice je patrná v levém horním rohu malby, drží v rukou model kostela a je zobrazena ve společenství dalších světců na nebesích. 88 Spolu se sv. Janem Sarkanderem, s nímž byla společně v roce 1995 svatořečena, ji představuje také vitráž v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci.89 Vidíme, že nejstarší výtvarná vyobrazení sv. Zdislavy ji neizolují od okolního světa, ale vždy ji zasazují do děje, do společenství, a to obyčejných lidí i světců, a představují jako ženu velmi zbožnou, obětavou pro druhé, vždy připravenou podat pomocnou ruku tam, kde je třeba. Základním rysem Zdislaviny zbožnosti a lásky byla myšlenka i praxe špitálnictví. Z dob mládí jí sice bylo blízké prostředí cisterciáckého řádu, avšak špitálnictví jeho klášterů se nevyznačovalo takovou intenzitou, jako u nově příchozích, žebravých řádů, františkánů a dominikánů. Zejména v činnosti dominikánů a v jejich úsilí o křesťanské formování vnější životní skutečnosti, a to jak slovem, tak příkladem a

83

Srov. BLAŽÍČEK, Oldřich J, Pavel PREISS a Jindřich ŠÁMAL. Dominikánský kostel sv. Vavřince v Jablonném. Olomouc: Edice Krystal, 1948, str. 26. 84 Viz obrazová příloha 34. 85 Pendetiv je konstrukční prvek zprostředkující přechod ze základny do klenby kopule, má tvar zděného sférického trojúhelníku (trojúhelníkové kulové výseče). 86 Srov. BLAŽÍČEK, Oldřich J, Pavel PREISS a Jindřich ŠÁMAL. Dominikánský kostel sv. Vavřince v Jablonném. Olomouc: Edice Krystal, 1948, str. 26. 87 Srov. Tamtéž. 88 Viz. obrazová příloha, obr. 26. 89 Viz. obrazová příloha, obr. 29.

26

především skutkem, našla Zdislava svoji životní inspiraci. Kořen jejích dobročinných skutků paní Zdislavy nacházíme v nové religiozitě, která přišla do našich zemí a široce se tu rozhostila ve 13. století. Jejím specifikem nebyl křesťanský život mimo tento svět, ale právě s tímto světem, byla to křesťanská láska k bližnímu a také snaha podrobit vnější svět evangelickým ideálům. Dr. Zdeněk Kalista ve své knize o sv. Zdislavě hovoří o „ovzduší religiozity … kde vedle zbožného křesťana stojí jeho bližní potřebující pomoc, kde vztah k Bohu se neprožívá v samotě, nýbrž ve společenství s jinými, kde niterné křesťanství se napojuje prakticky na reálný, konkrétní život současné společnosti, hledí do něho proniknout a prosytit jej svým světlem“.90 Se zaujetím sobě vlastním paní Zdislava působila na poli dobročinnosti, oddaně sloužila nemocným a nuzným. Silně vnímala hmotnou nouzi a strádání na zdraví poddaného lidu a snažila se mírnit bídu nejchudších, sama ošetřovala nemocné a vyprošovala jim uzdravení. Její služba byla vskutku mnohostranná a velmi obětavá, její láska k lidem všeobjímající a bezpodmínečná. Lásku sílu čerpala u Pána, neboť byla především ženou hluboké víry, pokory a zbožnosti. Nejvýstižněji můžeme paní Zdislavu vylíčit jako ženu prostého života, nezištnou pomocnici chudých a nemocných ve svém okolí, jejíž podivuhodné skutky byly takové povahy a takové morální a lidské síly, že vše ostatní, co charakterizovalo život šlechetné paní, ustupovalo do pozadí.91 Ošetřovatelské práci se Zdislava věnovala především ve špitále, který byl součástí dominikánského kláštera v Jablonném.92 Její svatost se tak potvrzovala i skutky, které skrze ni činil Bůh. Zde sama oddaně sloužila nemocným a umírajícím, tišila bolavá těla i duše, ošetřovala rány a podávala vodu ze své studánky93, pramenu života nedaleko svého hradu ve víře a naději, že má uzdravující účinek. Jak praví kronika Dalimilova: „Pět mrtvých boží mocí vzkřísila, mnoha slepým zrak vrátila, chromých a malomocných mnoho uzdravila a nad jinými ubohými veliké divy činila.“94 lidem, kteří se domnívají, že milují Boha, ale před lidmi svá srdce uzavírají. Zákon lásky k bližnímu jí byl denním programem. Potřební u ní vždy nalézali nejlaskavější přijetí. Byla všemi milována a nazývána matkou chudých, které podporovala, jak jen mohla, přitom své vlastní potřeby umenšovala do velké skromnosti. Prožila evangelium, to radostné poselství Kristovy lásky, žila a jednala podle slov Písma. „Co jste prokázali 90

Srov. KALISTA, Zdeněk. Blahoslavená Zdislava z Lemberka. Doplněné vyd. Praha: Zvon, 1991, 341 s. Reprint vydání Křesťanské akademie, Řím 1969. s. ISBN 80-7113-042-7, str. 182-218. 91 Srov. Tamtéž. 92 O klášteře dominikánů v Jablonném bude pojednáno dále. 93 Viz obrazová příloha, obr. 3 a 4. 94 Srov. Kronika tzv. Dalimila, kap. 87.

27

jednomu z mých nejmenších … mých bratří, mně jste prokázali“ (Mat 25,40). „Miluj svého bližního jako sám sebe.“(Mat22,39).

3.4 Zdislava ve výtvarném umění 18. století – portrét zakladatelky kostelů a klášterů Na přelomu 17. a 18. století dochází k přestavbě kostela a k barokizaci Zdislaviny hrobky. Z tohoto období pochází také řada dalších ikonografických zobrazení. Paní Zdislava je na nich ponejvíce zobrazována s atributy kostela jako zakladatelka kostela sv. Vavřince, dále se objevují i atributy pokladnice a ošatky, ze kterých obdarovává chudé penězi a jídlem. Samostatným druhem zobrazení jsou barokní rytiny, na nichž se Zdislava objevuje především s modelem kostela v rukou. Takto Zdislavu zpodobňuje také plastika v průčelí chrámu v Jablonném.95 Ikonografické prameny počátku 18. století představují Zdislavu rovněž s erbem Berků z Dubé.96 Odtud se patrně datuje historický omyl, který Zdislavu provázel i dále. Z rodu Berků z Dubé však nepocházela ani s ním nebyla v přímém příbuzenském vztahu. Zdislavin „Berkovský původ“97 nejspíše vytvořili sami Berkové, snad aby zvýšili vážnost svého rodu. Nelze jim však upřít, že se výraznou měrou zasloužili o síření zdislavské úcty. 98 Charakteristickým znakem zobrazování Zdislavy v tomto období je též její odění do roucha dominikánského řádu. Pravděpodobně takový oděv ale nenosila a dostupné prameny, které svědčí o jejím životě ani takovou skutečnost nepotvrzují. Naopak svědčí o tom, že Zdislava nestála mimo tento život, jak ji vykresluje barokní Pontanus z Breitenberka, který ji nechává jako už malou dívku utíkat se od lidí do samoty.99 K bratrům dominikánům ji připoutala spíše myšlenka hospitální, která ji snad dovedla až ke vstupu do třetího řádu svatého Dominika (zásluhu na její účasti v řádu měl slavný dominikán, národností Polák, blahoslavený Česlav, který právě v době kolem roku 1235 95

Viz. obrazová příloha, obr. 32. Znakem rodu Berků z Dubé jsou překřížené ostrve. 97 Zdislava byla nazývána též Berkovnou. Takto je uvedena ještě v titulu knihy Emiliána Soukupa z roku 1934: Blah. Zdislava Berkovna; příbuzenský vztah Zdislavina otce s rodem Berků naznačuje ve své knize Bartoloměj Vrátný v: VRÁTNÝ, Bartoloměj. (ed). Život bl. Zdislavy (nar. 1208, + 1252) z hraběcího rodu Berků, první duchovní dcery sv. O. Dominika v Čechách. V Praze: Konvent o.o. dominikánů, 1908. 98 SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko, str. 24. 99 Srov. KALISTA, Zdeněk. Blahoslavená Zdislava z Lemberka. Doplněné vyd. Praha: Zvon, 1991, 341 s. Reprint vydání Křesťanské akademie, Řím 1969. s. ISBN 80-7113-042-7, str. 217. 96

28

byl představeným polsko-české dominikánské provincie100). To pak zcela zřetelně potvrzuje Zdislavinu snahu lidem a duchu křesťanské lásky se co nejvíce přiblížit nikoli vzdálit.101 Na skutečnost, že většina beatifikovaných a kanonizovaných osob pochází z prostředí církevních řádů a kongregací, tato praxe by tedy nebyla ojedinělou, upozornil Odilo Štampach ve Sborníku ke svatořečení sv. Zdislavy102. I v období vrcholného středověku, domnívám se, platilo, že role laiciátu103 byla pro církev nepostradatelnou a tvořila v podstatě její základnu. Význam úlohy paní Zdislavy, jako laické spolupracovnice a příznivkyně dominikánského řádu, byl umocněn tím, že měla postavení a prostředky, aby svojí činností mohla křesťanskou společenství ve svém okolí ovlivnit. K předním výtvarným dílům 18. století se zobrazením sv. Zdislavy patří hodnotné grafické práce. Rytina Augustina Petra Neuräuttera z roku 1709104 zobrazuje Zdislavu v řádovém rouchu s modelem kostela v rukou, jak obdarovává žebráky. U nohou jí leží znak rodu Berků. Rytina Antonína Birckharta z roku 1725105 představuje Zdislavu opět v rouchu řádovém s modelem v ruce, jak obdarovává chudé. U nohou opět berkovský erb a v pozadí stafáže je momunentální stavba jablonského kostela, jehož podoba už musela být s jistotou zřejmá. Na další rytině tentokrát od Gottfrieda Bernharda Götze, Josepha Sebastiana Klaubera z roku 1725106 je jablonský kostel za postavou Zdislavy v pozadí, ale již ne v tak výrazné velikosti. Sama Zdislava oblékla opět řádový oděv, dává almužnu potřebným a v horní partii rytiny je znovu zobrazen erb rodu Berků, který je nesen dvěma anděly. Josef Kommer107 pojal rytinu z 1. pol. 18. století obdobně. Zdislava v rouchu dominikánů má u nohou menší, ale zřetelný model jablonského kostela, dává almužnu pocestným (ti zde mají v rukou hůl, což může evokovat paralelu s pozemskou poutí Kristovou). Zdislavino dobrodiní je shora osvětleno duchem svatým a opět doplněno Bukovským erbem neseným anděly. Poslední zde v obrazové příloze reprodukovaná rytina pochází z 1. pol. 18. století od Marka Müllera108. Motiv 100

Srov. SVATOŠ, Ambrož. Blahoslavená Zdislava. Olomouc: Dominikánská edice Krystal, 1948, 181. Srov. Tamtéž. 102 Srov. Sborník ke svatořečení paní Zdislavy z Lemberka. Praha: Krystal OP, 1995. 105 s. ISBN 8085929-03-1, str. 75. 103 Důležitost laických příznivců dnes potvrzuje dogmatická konstituce Lumen Gencium v: Dokumenty II. vatikánského koncilu. Vyd. 2., V KN 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. ISBN 807192-467-9. 104 Viz. obrazová příloha, obr. 5. 105 Viz. obrazová příloha, obr. 6. 106 Viz. obrazová příloha, obr. 7. 107 Viz. obrazová příloha, obr. 8. 108 Viz. obrazová příloha,obr. 9. 101

29

obdarovávání chudých se opakuje stejně jako model kostela, který je u nohou Zdislaviny postavy a není barokní podobou kostela v Jablonném. Výrazným motivem této rytiny je Kristus na kříži, který velikostí přesahuje výšku Zdislaviny postavy. V pozadí vyniká sloupoví a dramaticky pojatá, působivá obloha. Z děl sochařských je jistě třeba zmínit plastiku od neznámého autora z 18. století, kde Zdislava obdarovává žebráka a podstavec sochy je opatřen erbem rodu Berků. Dílo se nachází v Jablonném v exteriéru zámku Nový Falkenburk109. Z 2. pol. 18. st. pak pochází socha u rybníka v Jablonném směrem ke Cvikovu. Toto dílo však co do pojetí zobrazení nenese nový význam obdobně jako novější malba v kapličce ve Cvikově110. V druhé polovině 18. a zejména v 19. století vývoj zdislavských výtvarných děl ustrnul. Je to pochopitelný jev, neboť širší zájem o Zdislavu na čas přerušily tereziánské a josefinské reformy a zejména pak zrušení jablonského dominikánského kláštera.111 V českých dějinách zachytíme několik málo osobností, které jakoby žily dvěma životy. Patří k nim nepochybně sv. Zdislava, která žila každodenním životem naplněným péčí o rodinu, láskou a radostmi, jistě i obavami a úzkostí, neboť doba byla neklidná. Plnila povinnosti vyplývající z jejího rodinného i společenského postavení a nad rámec těchto zvyklostí ženského světa 13. století vykročila mnohem dál, snad do neznáma. K tomuto osudovému kroku ji vybavilo předpoklady a předurčilo již moravské rodinné zázemí. Pro vysvětlení jejího nekonformního životního postoje jí však musíme přiznat vnímavou senzibilitu pro nové duchovní myšlenky a proudy 30. a 40. let 13. století. Ta se projevila v její sympatii k hnutí sv. Dominika a Františka a realizovala v prostředí obou řádů. Zdislava nepochybně stojí za založením kostela a dominikánského kláštera v Jablonném v Podještědí a pravděpodobně téhož i v Turnově.112

109

Viz. obrazová příloha, obr. 33. Viz. obrazová příloha. obr. 30. 111 Srov. SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko, str. 24. 112 Srov. EDEL, Tomáš. Příběh ztraceného kláštera blahoslavené Zdislavy. 1. nákl. Praha: Česká expedice, 1993. ISBN 80-85281-33-3, str. 88-89; KALISTA, Zdeněk. Blahoslavená Zdislava z Lemberka. Doplněné vyd. Praha: Zvon, 1991, 341 s. Reprint vydání Křesťanské akademie, Řím 1969. s. ISBN 807113-042-7, str. 182-218. 110

30

3.4.1 Bazilika minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí Původní stavbou, která stávala na místě dnešní barokní baziliky, byl gotický kostel založený spolu s klášterem kolem poloviny 13. století Zdislavou z Lemberka a jejím chotěm Havlem Markvarticem a z Lemberka. Po roce 1788 se kostel stal farním chrámem. Po vypálení husity v roce 1425 byl nahrazen prozatímním dřevěným kostelíkem. V roce 1699 zahájil výstavbu dnešního chrámu majitel panství František Berka z Dubé. Základní koncepci současné podoby kostela s klášterem, který byl postaven v letech 1699 – 1729 navrhl vídeňský architekt Jan Lukáš Hildebrant. Berkové se však dostavby chrámu nedožili. Chrám pak byl vysvěcen až v roce 1729, protože další majitelé Pachtové z Rájova nepokračovali v dostavbě nijak horlivě. Přestavby bylo třeba provést rozsáhlejší podzemní práce, kterých bylo využito rozšíření krypty a k vybudování tří podlaží katakomb sahajících až 39 metrů pod úroveň kostela. V roce 1788 bylo požárem značně poškozeno zařízení kostela. Škody se však podařilo v následujících letech zcela napravit. V roce 1996 papež Jan Pavel II. povýšil kostel na baziliku minor. Z bohaté interiérové výzdoby baziliky si jistě z našeho pohledu zaslouží pozornost Mariánsko-Zdislavský rokokový oltář v první boční kapli, na němž je umístěna gotická soška Madony a od roku 1908 též prosklená a uvnitř zlacená skříňka s ostatky (lebka) sv. Zdislavy. Hrob světice se pak nachází v kryptě pod oltářem. Průhled do krypty je ohrazen barokní kovanou mříží z roku 1732. Mřížoví průhledu je osazeno obrázkem Zdislavy s modelem kostela.113 V kryptě je rovněž umístěno, jak již bylo uvedeno výše, 24 na mědi malovaných výjevů (z roku 1660) ze Zdislavina života znázorňujících její podivuhodné skutky. V jablonské bazilice dnes můžeme nejen obdivovat uměleckou krásu barokního stavitelství, ale též kromě relikvií114 svaté Zdislavy silně vnímat i blízkost její oslavené duše, v její blízkosti zakusit milost a pokoj Boží přítomnosti.115

113

Viz obrazová příloha, obr. 25. Viz. obrazová příloha, obr. 10,11,12,13,14,42. 115 Dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/bazilika [cit. 11. 9. 2015] 114

31

3.4.2 Klášter dominikánů v Jablonném v Podještědí Dominikánský řád neboli řád bratří kazatelů byl založen svatým Dominikem Guzmánem (kolem 1173 – 1221), Španělem z kastilské Caleruegy na základě Augustinovy řehole. Do Čech uvedli dominikány po roce 1225 polští kanovníci blahoslavený Česlav a svatý Hyacint. Ti byli do řádu přijati v Římě samotným Dominikem. Česká provincie se osamostatnila od společenství s polskou v roce 1301 a při svém vzniku měla 22 klášterů. Řadu klášterů zničily husitské války nebo pak byly zrušeny císařem Josefem II. Během 19. století patřily kláštery do říšské provincie. Česká provincie byla obnovena v roce 1905. Hlavním posláním řádu je kázání a apoštolát. Ve středověku tento řád přinesl především novou religiozitu v podobě špitálnické činnosti, kterou byla Zdislava velmi oslovena.116 Velkou pozornost dominikáni věnují misijní činnosti a nalezení přiměřeného způsobu hlásání evangelia ve společnosti.

Dominikáni v Jablonném

v Podještědí rovněž pečují o poutní místo svaté Zdislavy a věnují se duchovní péči o rodiny.117 Klášter dominikánů v Jablonném, byl založen, jak již známe za přispění majitelů zdejšího panství pana Havla a Zdislavy z Lemberka kolem roku 1250. V mládí Zdislava poznala prostředí a zásady cisterciácké spirituality. Svým vnitřním založením však byla nakloněna spíše konkrétním projevům hluboké víry. Nejvřelejší vztah měla k řádu dominikánů a je tak nasnadě, že její postava je spojena s počátky tohoto řádu v našich zemích. Zdislavě ležela na srdci duchovní nouze lidu v okolních osadách, proto povolává dominikány a spolu se svým manželem Havlem z Lemberka jim nechávají stavět klášter. Ve stejné době pak zřejmě zakládali též dominikánský klášter v Turnově. V roce 1269 se v jablonském klášteře konala řádová kapitula česko-polské dominikánské provincie. V tomto roce tedy byl klášter již nepochybně dokončen. V době husitských válek byl klášter značně poničen. V roce 1245 poté, co bylo vypáleno Jablonné, neušel požáru ani klášter. Provizorní obnova konventu, z hlíny a dřeva, začala kolem roku 1510 a od roku 1683 začala výrazná přestavba za výrazného

116

Srov. KALISTA, Zdeněk. Blahoslavená Zdislava z Lemberka. Doplněné vyd. Praha: Zvon, 1991, 341 s. Reprint vydání Křesťanské akademie, Řím 1969. s. ISBN 80-7113-042-7, str. 182-218. 117 Podrobně o tématu v: ČERNUŠÁK, Tomáš, Damián NĚMEC a Augustin PROKOP. Historie dominikánů v českých zemích. Vyd. 1. Praha: Krystal OP, 2001. Dominicana. ISBN 80-85929-50-3; WOODS, Richard. Mystika a proroctví: dominikánská tradice. Překlad David Hofmann. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. Dějiny křesťanských spiritualit. ISBN 80-7192-881-X.

32

přispění šlechtických majitelů okolních panství – Putzů na Mimoni a Berků na Lemberku. Vzhledem k tomu, že dominikáni patří k žebravým řeholím, nedisponovali nikdy velkým majetkem a obnovovací práce postupovaly pomalu. Hrubá stavba kláštera byla dokončena v roce 1696. Další práce uvnitř budovy však pokračovaly až do roku 1700. V roce 1788 byl klášter na základě dvorského dekretu císaře Josefa II. z 24. 8. 1786 zrušen. Bratři odešli do diecézní duchovní správy nebo ke svým rodinám. Jejich přítomnost na zdejší faře končí kolem roku 1810. Dominikánští řeholníci se do Jablonného opět vrátili v roce 1945, ovšem jejich blahodárnému působení nebylo dopřáno dlouhého trvání a násilně ho přerušila komunistická diktatura v roce 1950. Další návrat se pak váže k roku 1969. Brzy poté jim však byl v rámci normalizace odebrán státní souhlas k duchovenské činnosti. Konečně v porevolučním roce 1990 se řád dominikánů do Jablonného navrátil snad již natrvalo. Pokoušejí se napravit zničené dílo nejen materiální a kulturní, ale především škody a šrámy na lidských životech, které jsou však v mnoha případech nenávratně vzdáleny či zničeny.118

3.4.3 Johanitská komenda sv. Zdislavy a Havla z Lemberka v Českém Dubu Z dnešního pohledu a v jistém smyslu teprve nedlouho je jménem svaté Zdislavy spojeno rovněž založení johanitské komendy v Českém Dubu, jejíž historie spadá do 13. století. Podzemí tohoto kláštera je součástí poměrně nedávno objevené a postupně prozkoumávané a rekonstruované komendy sv. Zdislavy a Havla z Lemberka. Komenda byla založena spolu s přilehlou tržní osadou kolem roku 1237 za vlády Václava I., který se rozhodl vybudovat pro zabezpečení významné dálkové obchodní stezky vedoucí z Prahy na Žitavsko systematický sled komend rytířsko-špitálního řádu johanitů. Řád měl svoji náboženskou složku a měl také za povinnost poskytovat poutníkům špitálnické služby a vojensky chránit svěřené území. Původně významná komenda ztrácela na své důležitosti a její existence skončila vypálením za dob husitských válek v roce 1425. Tehdy sice zanikla existence ve smyslu původní funkce a významu komendy, nikoli však objekt jako takový. Až do počátku 90. let 20. století se předpokládalo, že komenda za husitských válek zanikla beze stopy celá. V 16. století 118

Dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/klaster/2-historie-dominikani-a-jejich-klaster [cit. 11. 9. 2015]

33

byl totiž na místě vypálení komendy vystavěn renesanční zámek, který však také podlehl ničivému požáru. Poté byl na témže místě v roce 1858 postaven měšťanský dům. Při stavebně-historickém průzkumu na místě samém však badatelé došli k překvapivému výsledku. V roce 1991 došlo ke znovuobjevení zazděné komendy. Průzkum provádělo Podještědské muzeum a v čele týmu stál PhDr. Tomáš Edel. Do roku 1993 pak probíhaly průzkumné a obnovovací práce a památka byla jako součást Podještědského muzea zpřístupněna veřejnosti.119

3.5 Zdislava v zobrazeních 20. a 21. století – portrét matky a manželky Návrat a rozšíření zdislavského kultu přichází opět koncem 19. století a hojně se rozvíjí ve století 20. a 21. po beatifikaci a kanonzaci, kdy je blahoslavená a později i svatá Zdislava zobrazována především jako ochránkyně rodiny a manželského svazku. K jejím atributům patří především děti, rodina. Jednostrannosti zobrazení se zcela vymyká ojedinělý počin vzdávající úctu paní Zdislavě, kterým je památník v rodném Křižanově. Výtvarná díla 20. a 21. vystihují Zdislavu především jako matku a manželku a tento její portrét předkládají skutečně v hojném počtu a s náležitým důrazem a úctou. Počátkem 20. století však vzniklo ještě jedno významné dílo, které se dle dosavadní tradice obrací k znázorněním výše uvedeným. Jedná se o obraz namalovaný v Římě ihned po beatifikaci Aristidem Diesem120 a zobrazuje Zdislavu, jak vychází z hradu a obdarovává chudé.121 V reprodukcích byl pak obraz rozšířen do všech středisek dominikánského řádu.122 Z děl dalších, nesoucích již výraznou tematiku mateřskou je pak třeba zmínit kanonizační obraz Sv. Zdislava, umístěný v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Olomouci, od ak. mal. Jaroslava Šerých.123 K jeho autorským dílům patří též další výtvarné práce – mozaiky oslavující Zdislavu jako matku a 119

Srov. EDEL, Tomáš. Příběh ztraceného kláštera blahoslavené Zdislavy. 1. nákl. Praha: Česká expedice, 1993. ISBN 80-85281-33-3. 120 Srov. BLAŽÍČEK, Oldřich J, Pavel PREISS a Jindřich ŠÁMAL. Dominikánský kostel sv. Vavřince v Jablonném. Olomouc: Edice Krystal, 1948, str. 27. 121 Viz. obrazová příloha, obr. 35. 122 Srov. BLAŽÍČEK, Oldřich J, Pavel PREISS a Jindřich ŠÁMAL. Dominikánský kostel sv. Vavřince v Jablonném. Olomouc: Edice Krystal, 1948, str. 27. 123 Viz. obrazová příloha, obr. 39.

34

manželku.124 Ze zdislavské tvorby Jaroslava Šerých je cítit nadšení pro tuto výjimečnou světici, výtvarně ji podává jako ženu energickou a křehkou zároveň. Výraznou prací plnou velmi jemného mateřského citu a lásky je obraz ak. mal. Ludmily Jandové v kapli sv. Zdislavy ve Studnicích u Hlinska.125 Sochařská práce, která se pak ztvárněním poněkud vymyká zobrazením Zdislavy, která jsme dosud poznali, je bronzová socha sv. Zdislavy od Petra Nováka v zahradě černožického domova důchodců. Z rukou klečící sochy Zdislavy vytéká voda, kterou snad pomáhala od bolestí a útrap nemocným lidem.126 Důstojnou a milou inspirací byla Zdislava i pro výtvarné řemeslo medailérské a zvonařské. Pamětní medaile vytvořené ke Zdislavině poctě127 pochází z dílny ak. soch. Michala Vitanovského. Zvláště u zlaté pamětní medaile Zdislava z Lemberka, vyražené u příležitosti 10. výročí obnovení živnosti zlatnictví, pozorujeme snad poprvé použití znaku johanitů (na reversu medaile spolu se znakem lvice128 a znakem dominikánů129). Jinak jsou na medailích zobrazeny známé symboly ke Zdislavě přináležející jako je rodina, péče o nemocné, domnělá podobizna svaté paní a písmeno Z. Monumentální zvonařská práce, zvon sv. Zdislava130 z dílny Marie Dytrychové a Leticie Vránové, se rozeznívá ve zvonici chrámu sv. Michala v Olomouci131. Další, na rozdíl od mohutného zvonu nepoměrně drobnější a převážně obrazová díla s tematikou zdislavské úcty jsou předmětem tvorby mnoha výtvarníků a slouží jako originály umístěné v soukromých sbírkách132, nebo slouží např. jako ilustrace k modlitbám v katechetických či charitativních brožurkách a kartičkách133. Zdislava žila na hradě Lemberku jako hradní paní a světice. Její život nebyl rozdvojen, jak tomu bohužel u mnoha křesťanů bývá, na část náboženskou a světskou, ale byl vpravdě křesťansky integrován živou vírou, nadějí a láskou.“ 134 Zdislava toužila žít v nejtěsnějším spojení s Bohem. To jí jistě neodepřel a měl pro ni plán ještě plnějšího soužití. Bylo jí dáno vstoupit do manželství a stát se matkou. Neboť „sám 124

Viz. obrazová příloha, obr. 40,41. Viz. obrazová příloh, obr. 37. 126 Viz. obrazová příloha, obr. 44. 127 Viz. obrazová příloha, obr. 47,48,49. 128 Lvici měl ve svém rodovém znaku Markvarticů manžel Zdislavy Havel. 129 Znakem dominikánů je liliový kříž. 130 Viz. obrazová příloha, obr. 36. 131 Dostupné na: http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/arcibiskup-sveceni-zvonu-20071.html [cit. 19. 4. 2016] 132 Viz. obrazová příloha, obr. 56,57. 133 Viz obrazová příloha, obr. 38,50-55,58. 134 Srov.SVATOŠ, Ambrož. Blahoslavená Zdislava. Olomouc: Dominikánská edice Krystal, 1948, 181. 125

35

Bůh je původcem manželství“ a „opravdová manželská láska je pozdvižena k účasti na Boží lásce a vykupitelskou mocí Kristovou a spásonosným působením církve se usměrňuje a obohacuje, aby manželé byli účinně vedeni k Bohu a dostalo se jim pomoci a posily v jejich vznešeném úkolu otce a matky“.135 Zdislava se ve svém novém domově plně věnovala společenským povinnostem svého stavu a s pečlivostí a oddaností plnila roli laskavé a vzorné matky a manželky. Obě tyto úlohy naplňovala vřelostí, trpělivostí a vnitřním klidem, který pramenil z Boží milosti, jež měla Zdislava neustále v srdci a na paměti. Přestože na hradě bývalo rušno a paní Zdislava musela být zdatná v samostatném úsudku a rozhodování, byla zároveň i zdrojem pokoje a tmelem celé pospolitosti. Ve svém osobním životě prožívala čisté manželství se svým mužem Havlem a také požehnané mateřství. Z manželského svazku vzešly čtyři děti, synové Havel, Jaroslav a Zdislav a dcera Markéta. Sama Zdislava jako dítě poznala láskyplný, vřelý domov, tedy i ona po příkladu své matky zahrnovala své děti láskou, péčí, vzornou výchovou a vytvářela prostředí harmonického domova. Úsilí věnované výchově dětí se v dospělém věku zúročilo u syna Havla, který se stal důstojným nástupcem svého otce a zaujal přední místo mezi českými velmoži. Význačného postavení dosáhli v českém království též další synové. Rodina byla pro Zdislavu základem, jakousi naučnou knihou, učebnicí – vzájemné lásky, úcty, respektu a porozumění. Snad právě proto k nám dnes tak silně zaznívá její připomínající se hlas. Hlas Zdislavy i hlas rodiny. I svatí reagují na aktuální potřeby a výzvy doby. Je zřejmé, že krize rodiny souvisí s krizí náboženství a naopak. V dnešním příliš sekularizovaném světě je mnoho lidí, jejichž životní osobní či společenská situace dnes není jednoduchá. Ani Zdislava nebyla ve své době v jednoduché situaci. Zdislavě snad mnohdy scházely síly, ale vůle vítězila. Dnes je tomu často naopak. Sil je dostatek, ale žalostně schází vůle. Zdislava v mateřství nacházela smysl života, vnímala silně jeho duchovní stránku, obětavě a ze všech sil pečovala o vztah k manželovi i dětem, nadto dokázala zvládat tolik dalších lidí i věcí, uměla milovat i odpouštět a hlavně nikdy neztrácela naději. Je proto velmi důležité si vždy uvědomit, že každé povolání, poslání vyžaduje určitou oběť a určitou volbu. Ve Zdislavě nevidíme tedy žádnou lacinou náhražku reality, ale skutečnou lásku, obětavost, vůli a moudrost prověřenou staletími. Zvláště dnešní manželství, dnešní rodiny 135

Gaudium et spes, čl. 48. in: Dokumenty II. vatikánského koncilu. Vyd. 2., V KN 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. ISBN 80-7192-467-9.

36

potřebují pomoc. Modlí se za ně celá církev na přímluvu svaté Zdislavy, patronky rodiny, aby dokázaly důstojně a se ctí unést radost i tíhu tohoto povolání, aby se s pochopením a tolerancí dokázaly vzkřísit z nezdarů a nechaly tak vyrůst a snažily se uchovat vše potřebné pro život generací příštích. Svatou

Zdislavu

coby

patronku

rodiny

nacházíme

v ikonografických

zobrazeních především v řadě prací 20. a 21. století, tedy v době, kdy po beatifikaci a po necelém století též svatořečení nabyla úcta k této patronce rodin a manželství snad největších rozměrů. „Každá matka je skrze své mateřství povolána k tomu, aby nechala daleko mimo svůj domov zazářit soustředné kruhy víry, lásky, odpuštění a vytrvalosti. A na tom záleží osud lidstva.“136

3.5.1 Památník v rodném Křižanově Velmi důstojného a komplexního zobrazení se sv. Zdislava dočkala ve svém rodném Křižanově, kde učinili rozhodný, rázný a prospěšný krok po vzoru své svaté paní Zdislavy. V centru městyse Křižanova na prostranství Benešova náměstí byl postaven a 27. září 2015, u příležitosti dvacátého výročí jejího svatořečení, odhalen památník hodný této výjimečné ženy a nesoucí znaky všeho jejího dobrodiní, které za svého života konala a které jí doprovodilo k poctám nejvyšším – svatořečení a opravdové lásce mnohého lidu tehdejšího i současného bez ohledu na to, zda jsme dnes věřící, nevěřící či k víře lhostejní. Myšlenka a naplnění křižanovského památníku jsou natolik silné a v současné době zdají se být nepřekonatelné, že si jistě zaslouží podrobnějšího pojednání137. Náklady na vybudování památníku činily sedm milionů korun a tuto částku se podařilo nashromáždit díky tisícům dárců – lidí, obcí, firem, což dokazuje, že památka této světice zasahuje přímo do života mnoha českých lidí, kteří si vzali k srdci Zdislavin příklad – mít na dobré věci svůj osobní podíl. Zrozená myšlenka by těžko mohla dojít naplnění nebýt štědrosti všech těch, které lze jen stěží vyjmenovat a kterým patří bezesporu velký dík za velkorysé i drobné dary či jinou formu přispění k dílu. Na tomto 136

MELCHIOR, Anna. Mateřství. přelož. Eva Lajkepová. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. s. 175. ISBN 978-80-7195-267-1, str. 173. 137 Viz. obrazová příloha, obr. 2,45,46, 59-68.

37

místě se nám nabízí paralela s dávnou štědrostí a podporou pana Havla z Lemberka, který byl též v mnohém tou nedílnou součástí Zdislavina naplněného úsilí. Její památník v Křižanově tak, zdá se, není ledajakým, bezejmenným, všedním památníkem, který dodává váhu rodnému městu a kraji. Bez příkras můžeme říci, že je to hluboký osobní, živý počin, jež tepe Zdislaviným srdcem, promlouvá její duší a objímá jejíma rukama, svou přítomností koluje mezi staletími, povzbuzuje a dává sílu do života všedních dnů. Zásadní duší celého scénáře i režie památníku, které uzrávaly několik let, byla paní Nila Vodičková z Křižanova, která je velkou ctitelkou sv. Zdislavy a tak neúnavně komunikovala s dárci a spolu s P. Tomášem Holcnerem zajišťovala vše potřebné. Ke cti této úžasné ženy nutno dodat, že vše, co jí sloužilo k její režisérské práci, byla její bystrá hlava, tužka, papír a veškerou dnes dostupnou a v mnoha případech nepostradatelnou techniku zastupoval jediný obyčejný telefonní aparát. Projektu památníku se ujal Ing. arch. František Zajíček, autorem sochy a atributů je akademický sochař Otmar Oliva, zhotovitelem modelu památníku, kašny a kamenných prvků kamenosochař Petr Novák. Základní kámen památníku byl požehnán v Římě papežem Františkem 17. dubna 2013. Památník je skutečnou dominantou křižanovského náměstí, je svébytným prostorem v prostoru. Zhotoven z šedomodré žuly má průměr dvanáct metrů a celkovou výšku nad terénem tři a půl metru. Po obvodu kruhového půdorysu je opatřen dvanácti sloupy s architrávy, mezi nimiž umožňují průchod k centrální kašně se sochou tři vstupy, z nichž jeden je bezbariérový. Vnitřní prostor památníku, který je lemován žebrovaným posezením z akátového dřeva, tvoří kašna, uprostřed níž dominuje bronzová socha sv. Zdislavy. Kašna je zhotovena ve tvaru sférického trojúhelníku, v jehož vrcholech jsou umístěny tři atributy sv. Zdislavy. Další tři se pak nacházejí u nohou Zdislaviny postavy a působivě tak dotvářejí přechod mezi vodní hladinou a bronzovým materiálem. Kašna je po setmění osvětlená, což předpokládá náročné technické zázemí, které je zahloubeno v zemi pod památníkem. Autor sochy ak. soch Otmar Oliva se snažil v realizaci své práce na památníku vystihnout všechny atributy, které jsou pro světici Zdislavu příznačné. Zcela výjimečně tedy v tomto projektu nacházíme, sobě na roveň postavené, vše, co teprve její život předznamenává, a následně vněm bude hluboce naplněno. Záměrem autora totiž bylo, zachytit Zdislavu jako mladou dívku při jejím odchodu z domova, prozářit ji pokorou, skromností a zároveň dát tušit šlechetné skutky velkého dobrodiní, které s Boží milostí

38

přivedou její život ke svatosti a všeobecně prospěšnému štěstí a užitku. Otmaru Olivovi se mistrně zdařilo představit Zdislavu v rozpuku svatosti. Koncept památníku provází tvar kruhu, trojúhelníku a symbol čísla tři. Již při pohledu na celkové dílo spatřujeme symboliku čísla dvanáct. Je to půdorys o průměru 12 metrů, po jehož obvodu je 12 sloupů. Číslo 12 je počtem měsíců v roce a je to číslo symbolické již z biblických textů Starého i Nového zákona, kde se hovoří o dvanácti kmenech Izraelitů a o dvanácti apoštolech, kteří byli společníky Ježíše Krista a stáli pak u zrodu prvotní církve. Také číslo tři má v památníku několik odkazů. Tři jsou atributy u Zdislaviných nohou, tři v rozích sférického trojúhelníku, tři jsou vchody do vnitřního prostoru, ze třech míst v kašně tryská voda. Pod tímto číslem tedy silně vnímáme odkaz na trojiční rozměr díla, na stálou přítomnost a úctu k Nejsvětější Trojici, Bohu Otci, Ježíši Kristu a Duchu Svatému, jako křesťanskému symbolu, zvěstujícímu pravdu víry. Kruhový obvod se vztahuje k nekonečnu a věčnosti, dokonalosti a původu života. Tvar sférického trojúhelníku rovněž je použit záměrně, neboť tento tvar či obrazec není tomuto kraji cizí. Užíval ho při realizaci svých důmyslných staveb stavitel Jan Blažej Santini.138 Architrávy památníku nesou nápis „SVATÁ ZDISLAVA Z KŘIŽANOVA 1220 – 1252 DCERA SIBYLY A PŘIBYSLAVA Z KŘIŽANOVA VÍRA NADĚJE LÁSKA POKORA.“ Kamenná kašna, která je již sama o sobě významově cenným bodem – jako zdroj vody, zdroj pitné vody, poloha zpravidla uprostřed společenství, v centru dění na svých rozích nese následující 3 symboly: 1. Tři hřeby, kolem nichž je ovinuta stuha s nápisem: „Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.“ Žalm 87,7. Tento symbol odkazuje na hluboký duchovní život svaté Zdislavy, na křesťanské kořeny, na její zálibu v Písmu a úctu ke Kristu, coby průvodci celým jejím životem, úctu k jeho smrti na kříži a jeho stálé přítomnosti v jejím srdci. 2. Symbol tří českých jablíček zastupuje pokoru i hrdost v příslušnosti k českému národu, lásku k jeho minulosti, současnosti a víru v sílu jeho budoucnosti. Jablíčka však

138

Výklad symboliky kruhu a trojúhelníku použitého v záměru autora u památníku v Křižanově ozřejmil mimo jiné P. Tomáš Holcner v tištěném průvodci „Slavnostní odhalení památníku svaté Zdislavy vKřižanově“.

39

představují též obživu, kterou Zdislava poskytovala chudým (spolu s chlebem a almužnou). 3. Granátové jablko139 rozkrojené na čtyři díly ovinuté stuhou s textem: „V pramen je změní. Žalm 83“. Jablko přitom není zcela rozkrojeno, ve spodní části zůstává stále ve spojení. Atribut tak obrazně předznamenává rodinu a zejména čtyři Zdislaviny děti, které byly skutečným pramenem lásky, přátelství, plodnosti, věrnosti, tak, jak značí podtext symbolu granátového jablka. Samotná tryskající voda v kašně nese také svůj nezastupitelný význam. Je do ní obrazně přenesena Zdislavina studánka, která se dodnes nachází nedaleko pod hradem Lemberkem. Vodu z ní, která byla údajně léčivou, užívala Zdislava při svých uzdravujících skutcích. Vodu dávala nemocným pít a potírala s ní bolavé rány nemocného těla. Nadto voda jako taková je vzpomenuta již v prvních stranách Písma, kdy byla stvořena hned po nebi a zemi, je připomínkou křtu, symbolem čistoty a očištění od všeho zakaleného, nedobrého, starého, nepotřebného. U nohou Zdislaviny bronzové sochy jsou tryskající vodou z kašny omývány další tři atributy jejího zobrazení: 1. Stylizované „Z“ umístěné na řádovém znaku dominikánů. Tento atribut přináleží nejen odkazu na Zdislavin křesťanský původ, její zbožnost ale především na její příslušnost k dominikánskému řádu, kde působila jako terciářka, na činnost řádu jako takovou – kazatelskou, špitálnickou, výukovou. 2. Erb lvice je rodovým znakem Markvarticů. V případě Zdislavy tedy směřuje k připomínce rodu, z něhož pocházel její manžel Havel z rodu Markvarticů a později též z Lemberka. Znak není v tomto aspektu jen připomínkou rodu ale též čistého, věrného a naplněného manželského svazku.

139

Pro zajímavost můžeme uvést, že myšlenka, jak zobrazit odkaz na Zdislaviny potomky, přičemž autor nechtěl využít přímou podobu dětských postav, přišla k Otmaru Olivovi při návštěvě Izraele, kde místní muž s velkou úctou a zaujetím rozkrajoval právě granátové jablko.

40

3. Rodový znak s překříženými ostrvami. Tento znak je erbem rodu Berků z Dubé, k němuž též odkazuje. Jak bylo řečeno již dříve, Zdislava neměla s rodem Berků přímou spojitost, nicméně významně zasáhl do šíření úcty k její osobě. Středem celého památníku je bronzová socha Zdislavy v podobě mladého děvčete, jak již bylo řečeno, zobrazena v době, kdy opouští mateřský dům a odchází vstříc svému muži novému domovu v severních Čechách. Ve svých dlaních nese to nejcennější, co v tu chvíli má a může nabídnout a darovat – otevřené srdce s ratolestmi, symbol její bezmezné a bezpodmínečné lásky k Bohu, k rodině, k ostatním lidem, ke všem životním okolnostem a situacím. Symbol lásky, které v radosti a Boží milosti darovala a obětovala celý svůj život. Při odhalení a požehnání památníku padla z úst Otmara Olivy více než výstižná slova, která si nežádají bližšího objasnění: „Kdyby byla Zdislava Němka, gesto by směřovalo k hlavě. Ale že je to Slovanka, chrání a nabízí své srdce.“ Duchovní správce křižanovské farnosti P. Tomáš Holcner na adresu památníku sv. Zdislavy pronesl tato upřímná slova: „Myslím si, že památník v Křižanově je naším společným důkazem hrdosti paměti našeho národa na naše křesťanské kořeny a ušlechtilé křesťanské skutky svaté Zdislavy a skvělých životních hodnot, které představuje. Naše společné dílo ke cti svaté Zdislavy proto není skromné a příliš „levné“. Již dnes budí pozornost svojí krásou a svým rozsahem. Mám radost, že o tento památník se zajímají po stránce symbolické, umělecké i architektonické lidé věřící i nevěřící. Snad proto pomůže upozornit na dnes tak málo vnímané křesťanské hodnoty a dát příklad ctnosti naší rodačky svaté Zdislavy. “

3.5.2 Modlitby ke svaté Zdislavě Bože, svaté Zdislavě jsi dal milost, že se myslí stále povznášela k Tobě a ustavičně o Tobě rozjímala a svědomitě pečovala o bližního. Na její přímluvu učiň, ať se i my horlivě snažíme o nadpřirozené hodnoty a projevujeme lásku dobrými skutky. Skrze Krista, našeho Pána. Amen 41

Bože, tys naučil svatou Zdislavu kráčet cestou dokonalosti plněním úkolů manželského života a konáním skutků lásky. Pomoz nám, aby se na její přímluvu křesťanské rodiny stále obnovovaly a rozkvétaly svědectvím svatých mravů. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

42

Závěr Cílem práce věnované vývoji ikonografického zobrazování svaté Zdislavy bylo postihnout tuto světici ve výtvarných projevech a to napříč časovou osou i pestrostí užitých výtvarných technik a materiálů. Je až překvapivé, kolik variací co do počtu i úhlu autorského pohledu je možné u nás postihnout. Je jich skutečně nespočet. Zdislava, stejně jak inspiruje v barevnosti a hloubce projevů osobního života, inspiruje též ve výtvarném umění. Práci jsem záměrně uchopila v poněkud širším kontextu a nevěnovala se jen a pouze ikonografickému zobrazení. I když je možné předpokládat, že zájem o její přečtení projeví spíše uchazeč znalý postavy svaté Zdislavy, jejích životních cest a skutků, pokládala jsem za vhodné a patřičné nastínit situaci doby, ve které paní Zdislava žila, a taktéž alespoň ve zkratce její životopis, aby i čtenář věci neznalý mohl nasát atmosféru a již s jistým povědomím se dále v tématu orientovat. Těmto souvisejícím okolnostem věnuji první kapitolu práce. Jak již bylo zmíněno v úvodu, životopisu svaté Zdislavy a její postavě coby člověku a historické osobnosti se věnovala řada autorů, jejichž práce lze ke studiu i četbě vřele doporučit. Řada z nich je uvedena v seznamu použité literatury. Ke kultu svaté Zdislavy se obrací druhá kapitola. Ta podává základní informace ke skutečnosti, jak křesťanská společnost přistupovala v průběhu času k jejímu odkazu, za jakých okolností a jakými výsledky bylo korunováno mnohé úsilí o dosažení křesťanských poct nejvyšších, tedy blahoslavení a svatořečení paní Zdislavy z Lemberka. I když to není svatořečení, co dělá světce svatým, ale veřejné uznání jeho Božího působení mezi lidmi, považuji tyto mezníky Zdislavina „novodobého života“ zmínit a uvést je tak do celkového kontextu práce jako součást obrazu svaté paní Zdislavy. Třetí kapitola pojednává o ikonografii z obecného hlediska, přibližuje tuto dnes již vědní disciplínu jako nedílnou součást oboru dějin umění. Nastiňuje stručné dějiny ikonografie, přístup k výtvarnému dílu a metodu ikonografické práce s výtvarným materiálem. Součástí kapitoly je rovněž pojednání o vztahu a propojenosti uměleckého díla se skutečným světem a vnímáním člověka, což cítím pro další pokračování textu jako předmětné a obohacující.

43

Ikonografii svaté Zdislavy se zaměřuje na Zdislavu v jejích základních životních úlohách, jejichž celoživotní naplňování, propojené s bezpodmínečnou láskou a posílené mnoha ctnostmi dovedlo paní Zdislavu do srdcí mnoha lidí, v úctu a paměť naší křesťanské společnosti a dovolím si říci, že i celého národa, jakkoli je jeho vztah k víře někdy lhostejný či chladný. Zdislava se nám představuje jako vzorná milující matka a věrná, příkladná manželka. Je ale také ženou nesmírně zbožnou. Víra v Ježíše Krista a v neustálou přítomnost Boží je základním kamenem jejího života a promítá se do veškerého jejího díla. Zbožnost a zájem o činnost nových řádů ji přivádí pravděpodobně do řad dominikánského řádu jako laickou spolupracovnici. Zbožnost spolu s jejím osobitým pochopením naléhavé potřeby snad každé doby, tu tehdejší nevyjímaje, starat se o dobro ne vlastní, nýbrž bližního svého, ji na světlo našich dějin vynáší coby zakladatelku kostelů, klášterů, špitálů. Se špitálem a Zdislaviným silným sociálním cítěním a pečovatelským nasazením pak souvisí její opět vlastnoručně uchopená úloha, tedy spíše poslání pomocnice nuzným, nemocným, umírajícím. V těchto všech naprosto lidských polohách bohatě podpořených Boží milostí ji také nacházíme v nespočtu výtvarných zobrazení, kterým se včetně příslušných atributů kapitola čtvrtá blíže věnuje. Zdislava bývá nejčastěji zmiňována jako paní z Lemberka. Však hrad Lemberk situovaný v tehdejším pohraničním hvozdu severních Čech byl až jejím druhým domovem, kam následovala na životní cestě svého manžela Havla Markvartice. Toto vyjádření nikterak nesleduje umenšení významu druhého domova na Lemberku. Vždyť právě zde jí bylo dáno plně rozvinout vše, co jí bylo do vínku dáno milujícími a vzornými rodiči v rodném Křižanově. Hovořme tedy s nemenší důležitostí a váhou také o Zdislavě z Křižanova. Právě toto malebné městečko v lůně Vysočiny vyslalo před polovinou 13. století svoji jedinečnou dceru, budoucí dobroditelku, do kraje, kde mělo být z mnoha důvodů její nové místo, aby ji po staletích opět přijalo zpět způsobem jí vlastním a člověku nejmilejším – s otevřenou náručí a srdcem na dlani. Tato slova odkazují na památník, který svaté Zdislavě byl v rodném Křižanově odhalen v roce 2015 a je v současné době snad nejvýmluvnějším dílem o tamní vzácné rodačce. Za všechen čas a úsilí věnované této práci jsem velice vděčná. Jsem si ale také vědoma dílčí nedostatečnosti, kdy by si dané téma zasloužilo mnohem více textového i obrazového materiálu. To by však předpokládalo mnohonásobně překročit limity, které tato práce stanovuje. Proto si ráda ponechám prostor, materiál a zejména motivaci a nadšení k případnému budoucímu doplnění a rozšíření práce, na které mít osobní účast mě naplňovalo radostí a smyslem. Nelituji ani mezních situací, které i mě během psaní 44

připomínaly křehkost lidského bytí, omezenost lidských sil a zároveň dávaly pocítit obrovskou sílu naděje, lásky a víry … Boží přítomnosti … i přítomnosti svaté Zdislavy. Dovolím se rozloučit osobní zkušeností. Letošní osmý březen se u nás na Vysočině zcela vymykal dnům předchozím, které už zvěstovaly příchod jara. Již od noci hustě sněžilo, mrzlo, sněhová peřina byla ráno dobře už třiceticentimetrová, mlha umožňovala viditelnost sotva na pár metrů, o sjízdnosti kluzkých a neošetřených vozovek ani nemluvě. Dcera Antonie řídila vůz, se kterým jela se spolužačkou brzy ráno do školy do sousední Litomyšle. Dcera je dobrou řidičkou, má velmi dobře osvojené řidičské dovednosti, je dbalá všech povinností a pravidel, má potřebný řidičský cit a respekt, není z těch, co by svoje dovednosti za volantem předváděli, bezpečnost jízdy je pro ni prvořadá. Přesto shoda okolností napomohla k tomu, že v zatáčce vůz dostal smyk a sled jednotlivých epizod pak šel ráz na ráz. Zachovala sice chladnou hlavu a úsudek, dlouho se jí dařilo držet auto na silnici a směřovat ho na malou polní odbočku. To se jí ne zcela podařilo. Silnice byla svažitá, vůz nabral na rychlosti a …. narazil do stromu, třikrát se otočil přes střechu, na které nakonec zůstal ležet. Když mi volala dopravní policie, zda jsem matkou Antonie Vraspírové …, právě jsem pracovala na bakalářské práci. Policisté mne požádali, abych přijela. Dcera i se spolužačkou byly v té době v sanitě na cestě do nemocnice. Následné chvíle byly nekonečné, plné nepředstavitelného strachu a vroucích modliteb, především ke svaté Zdislavě. Přestože auto vyhlíželo hrozivě a při pohledu na něj by nikdo ani nedoufal, že by posádka mohla snad přežít, celá situace měla pro všechny zúčastněné naprosto nevysvětlitelný a nepochopitelný závěr. Obě dívky se dokázaly vyprostit z vozu ven samy. Byly v lehkém šoku, však bez jediného šrámu, jediného škrábnutí, oděrky, kapky krve. U nehody zastavili samozřejmě další řidiči, aby pomohli. Zavolali policii a záchrannou zdravotní službu spíše „jen pro jistotu“, protože dcera si po chvíli stěžovala na bolest v zádech. Jistota se ukázala být na místě. Vyšetření CT potvrdilo zlomený první bederní obratel, což je sama o sobě diagnóza velmi vážná a nepříjemná, ale v situaci, která mohla dopadnout mnohem hůř, to bylo jako výhra. Lékaři se rozhodli páteř neoperovat. Druhý den pustili dceru domů s tím, že léčení bude zdlouhavé a náročné, bude o bolesti, disciplíně a trpělivosti. Dostala bederní pás, přísně uloženo 4 – 6 týdnů jen ležet, na kontrolu se dostavit sanitkou též vleže. Rentgenová kontrola pak prý ukáže další postup. Moje modlitby a prosby ke Zdislavě neměly konce. Po čtyřech týdnech dcera absolvovala kontrolu na chirurgii. Rentgenový snímek neukázal sebemenší stopu po zlomenině a lékař sám zůstal v němém úžasu. Spolužačka Klárka 45

byla již v den nehody v pořádku. Dcera během těch několika týdnů strávených na lůžku, ukončila studium na Vyšší škole pedagogické, zajistila si práci a právě dnes prožívá svůj první den v prvním zaměstnání. I pro obě naše rodiny měla událost nakonec milé doznění. Sblížila nás a při mši na Bílou sobotu, kterou jsme společně nechali sloužit na poděkování za ochranu života, jsem s maminkou Klárky nesla panu faráři obětní dary. Ten pocit byl pro mne nezapomenutelný. Jakoby šel někdo třetí s námi… Je skromným přáním snad každého autora, aby nezůstal jediným, pro koho měla jeho práce smysl …

46

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Prameny: BLÁHOVÁ, Marie – VRBOVÁ, Hana (ed.), Kronika tak řečeného Dalimila. PrahaLitomyšl: Paseka, 2005. LUDVÍKOVSKÝ, Jaroslav (ed.), Cronica domus sarensis: maior et minor, Kronika kláštera žďárského. Brno: Blok, 2003.

Sekundární literatura: BARTLOVÁ, Milena. Skutečná přítomnost: středověký obraz mezi ikonou a virtuální realitou. Vyd. 1. Praha: Argo, 2012. 407 s. ISBN 978-80-257-0542-1. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih) : český ekumenický překlad. 14. vyd., (5., opr. vyd.). Překlad Miloš Bič, Josef Bohumil Souček, Jindřich Mánek. Praha: Česká biblická společnost, 2008. ISBN 978-80-87287-01-9. BLAŽÍČEK, Oldřich J, Pavel PREISS a Jindřich ŠÁMAL. Dominikánský kostel sv. Vavřince v Jablonném. Olomouc: Edice Krystal, 1948. ČERNÁ, Alena, POTUŽÁKOVÁ, Jana a RADKOVSKÝ, František. Světci: patroni, ochránci. Plzeň: Západočeská galerie, 2003. [20] s. ISBN 80-86415-24-4. ČERNÁ, Renata a Jan RUCZ. Zámek Lemberk. Nymburk: Vega-L, 2013. ISBN 978-8087275-71-9. ČERNUŠÁK, Tomáš, Damián NĚMEC a Augustin PROKOP. Historie dominikánů v českých zemích. Vyd. 1. Praha: Krystal OP, 2001. Dominicana. ISBN 80-85929-50-3. DINZELBACHER, P., Světice nebo čarodějky? Osudy „jiných žen“ ve středověku a novověku, Praha: Vyšehrad 2003. Dokumenty II. vatikánského koncilu. Vyd. 2., V KN 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. ISBN 80-7192-467-9. EDEL, Tomáš. Příběh ztraceného kláštera blahoslavené Zdislavy. 1. nákl. Praha: Česká expedice, 1993. ISBN 80-85281-33-3.

47

HEYDUK, Josef. Svatí církevního roku. Vyd. 2. Praha: Vyšehrad, 2012. 237 s. ISBN 978-80-7429-293-4. GARDEIL. Dary Ducha svatého u dominikánských světců. Tišnov: Sursum, 1992. 103 s. Krystal. ISBN 80-901038-2-0. KALISTA, Zdeněk. Blahoslavená Zdislava z Lemberka. Doplněné vyd. Praha: Zvon, 1991, 341 s. Reprint vydání Křesťanské akademie, Řím 1969. s. ISBN 80-7113-042-7. Kolektiv autorů. Zdislava z Lemberka. 1. vyd. Mimoň: Ralsko, 1991. 52 s. Zvon, 1991. KROPÁČEK, Jiří a kol. Severní Čechy. Krajina, historie, umělecké památky. Praha 1981, s. 91. KŘÍŽOVÁ, Alena a kol. Ikonografické prameny ke studiu tradiční kultury. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 167 s. Etnologické studie; 11. ISBN 978-80-2105766-1. KUČA, Karel. Hrady, zámky: a další památky ve správě Národního památkového ústavu. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2009. 440 s. ISBN 978-80-87104-44-6. Leksikon ikonografije, liturgike i simbolike zapadnog kršćanstva. Zagreb : Institut za povijest umjetnosti, 1979. 621 s. MARTINCOVÁ, Kateřina (dis). Barokizace středověkých světeckých legend. Kult sv. Zdislavy z Lemberka[rukopis]. Diplomová práce -- Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, 2006. MELCHIOR, Anna. Mateřství. přelož. Eva Lajkepová. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. s. 175. ISBN 978-80-7195-267-1 NĚMEC, Jaroslav. Zázraky ke kanonizaci českých světců. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2009. 62 s., [18] s. obr. příl. ISBN 978-80-7266-315-6. PALACKÝ, František. Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě. 1. díl, druhá část. Praha 1854. PERNOUDOVÁ, Regine, Žena v době katedrál, Praha: Vyšehrad 2002. PFLEIDERER, Rudolf a MATĚJŮ, Jitka. Atributy světců. Praha: Unicornis, 1992.125 s. PIŤHA, Petr. Blahoslavená Zdislava. 1. vyd. Praha: Zvon, 1991. 43 s. ISBN 80-7113036-2 PIŤHA, Petr. Čechy a jejich svatí. Praha: Aved, 1992. 240 s. RAVIK, Slavomír. Velká kniha světců. 1. vyd. Praha: Regia, 2002. 678 s. ISBN 8086367-24-X. 48

REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. 2. vyd. Praha: Zvon, 1991. 85 s. ISBN 80-7113-045-1. ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Vyd. 1. V Praze: Nakladatelství Karolinum, 2006. 342 s. ISBN 80-246-0963-0. RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie. 2., upr. vyd. [České Budějovice] : Karmášek, 2006. 1 sv. (různé stránkování). ISBN 9788023974348. RYNEŠ, Václav. Atributy v umění: (světci, jejich patronáty a atributy). 1. vyd. Roztoky: Oblastní muzeum v Roztokách u Prahy, 1971. 71 s. Knižnice Oblastního muzea v Roztokách; sv. 2. RYNEŠ, Václav a Ambrož SVATOŠ. K počátkům náboženské úcty bl. Zdislavy. Řím: Křesťanská akademie, 1969. RYWIKOVÁ, Daniela. Úvod do křesťanské ikonografie. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2006. 130 s. ISBN 80-7368-251-6. Sborník ke svatořečení paní Zdislavy z Lemberka. Praha: Krystal OP, 1995. 105 s. ISBN 80-85929-03-1. SCHAUBER, Vera a Hanns Michael SCHINDLER. Rok se svatými. Vyd. v KN 3. Přeložil Vojtěch Pola. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, xxvi, 702 s. ISBN 80-7192-650-7. SCHMITT, Jean-Claude. Svět středověkých gest. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2004. 340 s. Kulturní historie. ISBN 80-7021-729-4. SVATOŠ, Ambrož. Blahoslavená Zdislava. Olomouc: Dominikánská edice Krystal, 1948. 181 s. SVATOŠ, Abrož. Paní Zdislava. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 1970. SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko. SVATOŠ, Ambrož. Paní Zdislava. 6. upravené vyd. Mimoň: Ralsko, 1998. ŠEDINOVÁ, Hana - ROYT, Jan. Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1998. 201 s. ISBN 8020407405. TARZIA, Antonio, ed. a AGASSO, Domenico, ed. Svatí na každý den: historie, spiritualita, umění. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009-2010. 4 sv.ISBN 978-80-7195-290-9. TERWITTE, Paulus. Bohatství prostého života: inspirace svatým Františkem. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2014. 101 s. Malý duchovní život; sv. 139.ISBN 978-80-7195-758-4. 49

UHLÍŘ, Jiří. První plastika svaté Zdislavy. Hradecké noviny. 2003, roč. 12, č. 77, s. 9. VLČEK, Emanuel. Osudy českých patronů. Praha, 1995. VLČEK, Pavel, Dušan FOLTÝN a Petr SOMMER. Encyklopedie českých klášterů. 1. vyd. Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-17-6. VONDRUŠKA, Vlastimil. Církevní rok a lidové obyčeje, aneb, Kalendárium světců a světic, mučedníků a mučednic, pojednávající o víře českého lidu k nim, jakož i o liturgii katolické. 2., dopl. vyd. České Budějovice: Dona, 2005. 96 s., xvi s. barev. obr. příl. ISBN 80-7322-075-X. VRÁNA, Karel. (ed). V jednom společenství: životní příběhy světců. Vyd. 2., rev., Ve Vyšehradu 1. Praha: Vyšehrad, 2009. 550 s. ISBN 978-80-7021-990-4. VRÁTNÝ, Bartoloměj. (ed). Život bl. Zdislavy (nar. 1208, + 1252) z hraběcího rodu Berků, první duchovní dcery sv. O. Dominika v Čechách. V Praze: Konvent o.o. dominikánů, 1908. WALDSTEIN-WARTENBERG, Berthold. Markvartici. Praha, 2000. WOODS, Richard. Mystika a proroctví: dominikánská tradice. Překlad David Hofmann. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. Dějiny křesťanských spiritualit. ISBN 80-7192-881-X.

Internetové zdroje: http://www.zdislava.cz/cz/klaster/2-historie-dominikani-a-jejich-klaster [cit. 11. 9. 2015] http://www.zdislava.cz/cz/bazilika [cit. 11. 9. 2015] http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/arcibiskup-sveceni-zvonu-20071.html [cit. 19. 4. 2016] internetové zdroje užité při prezentaci některých obrázků jsou uvedeny přímo u konkrétních položek obrazové přílohy

50

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 1: Tzv. Pozice určené ke kanonizaci sv. Zdislavy, na přiložené fotografii Svatý Otec Jan Pavel II. spolu s P. Ambrožem M. Svatošem O. P. při dojednání kanonizace sv. Zdislavy, oba fragmenty jsou v soukromém majetku paní Nily Vodičkové, foto kompozice: Marcela Vraspírová, duben 2016 Obr. 2: Svatá Zdislava podává almužnu chudé dívce - plastika z kostela v Křižanově, foto: Marcela Vraspírová, duben 2016 Obr. 3: Jablonné v Podještědí - Zdislavina studánka – nachází se nedaleko pod hradem Lemberkem, je ozdobena empírovým glorietem a osmi toskánskými sloupy. Ze studánky vyvěrá údajně léčivý pramen a lze si zde přečíst i výsledek pravidelně prováděného rozboru vody včetně potvrzení o jeho kvalitě, foto pořídila Marcela Vraspírová dne 9. 4. 2016 z reprodukce v souboru pohlednic Jablonného v Podještědí vydaných Českou katolickou charitou Obr. 4: Model Zdislaviny studánky z roku 1926, foto pořídila Marcela Vraspírová dne 9. 4. 2016 z reprodukce v: ČERNÁ, Renata a Jan RUCZ. Zámek Lemberk. Nymburk: Vega-L, 2013. ISBN 978-80-87275-71-9 Obr. 5: Augustin Petr Neuräutter, 1709, foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, A. (ed.): Zdislava z Lemberka, obrazová příloha. Obr. 6: Antonín Birckhart, 1725, foto pořídila Marcela Vraspírová dne 6. 4. 2016 z reprodukce v: ČERNÁ, R.: Kult svaté Zdislavy z Lemberka, obrazová příloha Obr. 7: Gottfried Bernhard Göz, Joseph Sebastian Klauber, 1725, reprodukováno in: Hymnus in laudem B. Zdislavae Berkianae, Romae: 1908. SoA Česká Lípa. Obr. 8: Josef Kommer, 1. pol. 18. století, foto: Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: EDEL, T.: Příběh ztraceného kláštera blahoslavené Zdislavy, frontispis. str. 86. Obr. 9: Marek Müller, 1. pol. 18. století, foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: EDEL, T.: Příběh ztraceného kláštera blahoslavené Zdislavy, frontispis. Obr. 10: Jablonné v Podještědí, Kostel sv. Vavřince s kryptou bl. Zdislavy Mariásnký oltář s ostatky bl. Zdislavy, foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce souboru pohlednic Jablonného vydaného Českou katolickou charitou 51

Obr. 11: : Jablonné v Podještědí, Kostel sv. Vavřince s kryptou bl. Zdislavy mříže nad kryptou (dar opata Schindlera z r. 1732), foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce souboru pohlednic Jablonného vydaného Českou katolickou charitou Obr. 12: Krypta baziliky v Jablonném v Podještědí - hrob svaté Zdislavy s měděnými deskami

s výjevy

Zdislaviných

podivuhodných

skutků,

foto

dostupné

na:

https://www.google.cz/search?q=krypta+zdislavy&sa=N&espv=2&biw=1366&bih=643 &tbm=isch&tbo=u&source=univ&ved=0ahUKEwi5ocrn35fMAhWJDZoKHcetBtM4C hCwBAhI&dpr=1#imgrc=k3_UZTnAC310pM%3A [cit. 9. 4. 2016] Obr. 13: Kostel sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí – MariánskoZdislavský oltář s relikviářem s lebkou bl. Zdislavy, foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v souboru pohlednic Jablonného vydaného Českou katolickou charitou Obr. 14: Bazilika minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy - obraz svatá paní Zdislava od Františka Mervarta umístěný na hlavním oltáři, foto Marcela Vraspírová, červenec 2014 Obr. 15: Obraz ze souboru 24 olejomaleb na měděném plechu od neznámého autora ze zdislavské krypty v bazilice v Jablonném - Jiný nemocný muž byl uzdraven – za nocí nosívala Zdislava kameny na stavbu kostela a konventu, foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko. Obr. 16: Jablonné v Podještědí, kostel sv. Vavřince a sv. Zdislavy – detail obrazu v kryptě, foto Marcela Vraspírová9. 4. 2016 z reprodukce souboru pohlednic Jablonného vydaného Českou katolickou charitou Obr. 17: Obraz ze souboru 24 olejomaleb na měděném plechu od neznámého autora ze zdislavské krypty v bazilice v Jablonném - Pomatený kněz byl uzdraven – Zdislava nosila žíněnou košili, dokud jí to nebylo manželem zakázáno, foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko. Obr. 18: Obraz ze souboru 24 olejomaleb na měděném plechu od neznámého autora ze zdislavské krypty v bazilice v Jablonném - Nemocné dítě bylo uzdraveno – Zdislava přijímá chudé a pomáhá almužnami, foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko. Obr. 19: Obraz ze souboru 24 olejomaleb na měděném plechu od neznámého autora ze zdislavské krypty v bazilice v Jablonném - Slepý muž nabyl zraku – Zdislava si přála, aby ji společnice bičovala trny, foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko. 52

Obr. 20: Obraz ze souboru 24 olejomaleb na měděném plechu od neznámého autora ze zdislavské krypty v bazilice v Jablonném – Jiná slepá paní nabyla zraku – Zdislava dávala si do lůžka kopřivy a trny, foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce souboru pohlednic Jablonného vydaného Českou katolickou charitou Obr. 21: Blahoslavená Zdislava prostřednictvím panny Marie vyprošuje u Boha pomoc potřebným. Deskový obraz od neznámého autora 17. ? století. Původně v kapli pod Lemberkem. Nyní v klášteře v Jablonném. Foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko. Obr. 22: Blahoslavená Zdislava se prostřednictvím panny Marie obrací k Bohu. Centrální motiv obklopen dvaceti čtyřmi výjevy ze zdislavské krypty v Jablonném. Olej na plátně od neznámého autora 18. stol. Původně Dačice – nyní v klášteře v Jablonném. Foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko. Obr. 23: Detailní obraz centrálního motivu. Blahoslavená Zdislava se obrací na pannu Marii, ta na Ježíše Krista, ten na Boha otce. Uprostřed Duch Svatý. Foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko. Obr. 24: Výjevy ze života blahoslavené Zdislavy. Olej na plátně, neznámý autor, konec 17. století. Státní zámek Lemberk, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svatazdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016] Obr. 25: Blahoslavená Zdislava s modelem kostela v rukou. Olej na plechu, 18. století. Mřížoví průhledu do zdislavské krypty, chrám sv. Vavřince v Jablonném. Foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko. Obr. 26: Oslavení sv. Jana Nepomuckého. (Zdislava v levém horním rohu s modelem kostela v rukou.) Velký oltářní obraz V. V. Reinera. Severočeské muzeum v Liberci, foto poskytlo ze svého archivu Severočeské muzeum v Liberci v dubnu 2016 Obr.

27:

Sv.

Zdislava

v kostele

sv.

Jiljí

v Praze,

foto

dostupné

na:

http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy Obr. 28: Boční oltář v dominikánském farním kostele v Plzni, dostupné na“ http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy Obr. 29: Vitráž sv. Zdislavy a sv. Jana Sarkandera v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografiesv-zdislavy 53

Obr. 30: Obraz v kapličce ve Cvikově, okres Česká Lípa, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy Obr. 31: Pískovcová socha sv. Zdislavy z 18 století. Foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: ČERNÁ, Renata a Jan RUCZ. Zámek Lemberk. Nymburk: Vega-L, 2013. ISBN 978-80-87275-71-9 Obr. 32: Blahoslavená Zdislava s modelem kostela v rukou obdarovává žebráka. Plastika od F. Binnerta, okolo 1711. Nika v průčelí chrámu sv. Vavřince v Jablonném. Foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko Obr. 33: Blahoslavená Zdislava s modelem kostela v rukou obdarovává žebráka. Na podstavci erb Berků z Dubé. Plastika od neznámého autora, 18. století. Zámek Nový Falkenburk – Jablonné. Foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko. Obr. 34: Blahoslavená Zdislava pomáhá při stavbě chrámu. Freska z roku 1852. Pendetiv kopule chrámu sv. Vavřince v Jablonném. Foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko. Obr. 35: Olejomalba z roku 1908. Sv. Zdislava rozdává almužnu, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016] Obr. 36: Zvon sv. Zdislava v kostele sv. Michala v Olomouci, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016] Obr. 37: Sv. Zdislava namalovaná akad. malířkou Ludmilou Jandovou, obraz se nachází v kapli sv. Zdislavy ve Studnicích, foto dostupné na:

http://www.farnost-

krizanov.mzf.cz/wp-content/uploads/2012/05/KT-zdislava.pdf [cit. 9. 4. 2016] Obr. 38: Sv. Zdislava – olejomalba Bedřišky Znojemské. Foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce pohlednice sv. Zdislava z Lemberka Miroslava Podhrázského Obr.

39:

Kanonizační

obraz

(J.

Šerých),

foto

dostupné

na:

http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016] Obr. 40: Mozaika v kapli sv. Zdislavy v kostele sv. Jiljí v Praze. (J. Šerých), foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016] Obr. 41: Mozaika sv. Zdislavy od Jaroslava Šerých v klášterním kostele Nanebevzetí ve Žďáře nad Sázavou, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11ikonografie-sv-zdislavy [cit 9. 4. 2016]

54

Obr. 42: Socha sv. Zdislavy od Evy Tesařové (v kryptě baziliky v Jablonném), foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016] Obr. 43: Socha paní Zdislavy v Mariánském kostele v Turnově, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016] Obr. 44: Bronzová socha sv. Zdislavy od Petra Nováka (zahrada černožického domova důchodců). Z rukou klečící sochy Zdislavy vytéká voda, kterou pomáhala od bolestí a útrap nemocným lidem, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016] Obr. 45: Sádrový model původního avšak nerealizovaného záměru nástěnné plastiky pro kostel sv. Václava v Křižanově od ak. sochaře Františka Kovaříka (setkání Zdislavy s manželem Havlem - rozfázovaný pohyb), dílo v soukromém vlastnictví, foto Marcela Vraspírová, duben 2016 Obr. 46: Ak. soch. František Kovařík - nástěnný reliéf sv. Zdislavy a jejího manžela Havla v kostele sv. Václava v Křižanově (druhá, realizovaná varianta), foto Marcela Vraspírová, duben 2016 Obr. 47: Zlatá pamětní medaile Svatá Zdislava z Lemberka od ak soch. M. Vitanovského,

emise

2002,

foto

dostupné

na:

http://www.zlate-

mince.cz/CRM_2002_Zdislava_%20z_Lemberka.htm [cit. 9. 4. 2016] Obr. 48: Pamětní stříbrná mince vydaná u příležitosti 750 výročí úmrtí Paní Zdislavy, autorem je ak. soch. Michal Vitanovský, rok vydání 2002, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016] Obr. 49: : Zlatá Pamětní medaile Zdislava z Lemberka, autorem je ak. soch. Michal Vitanovský, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografiesv-zdislavy, medaile byla vyražena u příležitosti 10. výročí obnovení živnosti zlatnictví (více na: http://www.janhora.cz/med_zdislava.php) [cit. 9. 4. 2016] Obr. 50: Sabina Kratochvílová - svatá paní Zdislava, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016] Obr. 51: Ze života paní Zdislavy – drobná ilustrace k modlitbám na kartičkách, autor neuveden, foto pořídila z reprodukce Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 Obr. 52: Ze života paní Zdislavy – drobná ilustrace k modlitbám na kartičkách, autor neuveden, foto pořídila z reprodukce Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 Obr. 53: Ze života paní Zdislavy – drobná ilustrace k modlitbám na k

55

Obr. 54: Jaroslav Šerých – svatá Zdislava, ilustrace k Legendě o Paní Zdislavě, Richarda Neugebauera. Foto pořídila z reprodukce Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 Obr. 55: Ze života paní Zdislavy – drobná ilustrace k modlitbám na kartičkách, autorkou originálu perokresby je sestra ing. Česlava Tlafantová, bývalá kastelánka na hradě Lemberku, foto pořídila z reprodukce Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 Obr. 56: Sv. Zdislava – podmalba na skle od výtvarnice Zuzany Čechové – Kadlecové, foto originálu, který je v soukromém vlastnictví, pořídila Marcela Vraspírová, duben 2016 Obr. 57: Keramická plastika sv. Zdislavy od výtvarnice Jarmily Neveselé, foto originálu, který je v soukromém vlastnictví, pořídila Marcela Vraspírová, duben 2016 Obr. 58: Hermína Melicharová – Blahoslavená Zdislava, foto pořídila Marcela Vraspírová z reprodukce v: PIŤHA, Petr. Čechy a jejich svatí. Praha: Aved, 1992. Obr. 59: Ak. sochař Otmar Oliva při práci na hliněném modelu sochy sv. Zdislavy, foto dostupné na:

http://www.katyd.cz/clanky/pamatnik-vyjadruje-hrdost-na-krestanske-

koreny.html [cit. 9. 4. 2016] Obr. 60: Památník sv. Zdislavy v Křižanově – základní kámen posvěcený v Římě papežem Janem Pavlem II., foto Marcela Vraspírová, duben 2016. Obr. 61: Křižanov – výsledná instalace památníku sv. Zdislavy, foto poskytl Fotoatelier paní Jitky Bradáčové z Velkého Meziříčí Obr. 62: Památník v Křižanově - socha sv. Zdislavy, foto Marcela Vraspírová, duben 2016 Obr. 63: Památník sv. Zdislavy – dolní partie plastiky, stylizované „Z“ umístěné na znaku dominikánů, foto Marcela Vraspírová, duben 2016 Obr. 64: Památník sv. Zdislavy – dolní partie plastiky, erb lvice, foto Marcela Vraspírová, duben 2016 Obr. 65: Památník sv. Zdislavy – dolní partie plastiky, překřížené ostrve (znak Berků), foto Marcela Vraspírová, duben 2016 Obr. 66: Památník sv. Zdislavy – nároží sférického trojúhelníku kašny, tři česká jablíčka, foto Marcela Vraspírová, duben 2016 Obr. 67: Památník sv. Zdislavy – nároží sférického trojúhelníku kašny, rozčtvrcené granátové jablko, foto Marcela Vraspírová, duben 2016 Obr. 68: Památník sv. Zdislavy – nároží sférického trojúhelníku kašny, tři hřeby, v pozadí žebrová lavice z akátového dřeva po kruhovém obvodu památníku, foto Marcela Vraspírová, duben 2016 56

SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1: Text svatořečení bl. Jana Sarkandera a bl. Zdislavy Příl. 2: Text kázání Jana Pavla II. u příležitosti svatořečení bl. Zdislavy Příl. 3: Text chvalozpěvu z knihy Přísloví 31,10-31

57

OBRAZOVÉ PŘÍLOHY

58

Obr. 1: Tzv. Pozice určené ke kanonizaci sv. Zdislavy, na přiložené fotografii Svatý Otec Jan Pavel II. spolu s P. Ambrožem M. Svatošem O. P. při dojednání kanonizace sv. Zdislavy, oba fragmenty jsou v soukromém majetku paní Nily Vodičkové, foto kompozice: Marcela Vraspírová, duben 2016.

59

Obr. 2: Svatá Zdislava podává almužnu chudé dívce - plastika z kostela v Křižanově, foto: Marcela Vraspírová, duben 2016.

Obr. 3: Jablonné v Podještědí - Zdislavina studánka – nachází se nedaleko pod hradem Lemberkem, je ozdobena empírovým glorietem a osmi toskánskými sloupy. Ze studánky vyvěrá údajně léčivý pramen a lze si zde přečíst i výsledek pravidelně prováděného rozboru vody včetně potvrzení o jeho kvalitě, foto pořídila Marcela Vraspírová dne 9. 4. 2016 z reprodukce v souboru pohlednic Jablonného v Podještědí vydaných Českou katolickou charitou. 60

Obr. 4: Model Zdislaviny studánky z roku 1926, foto pořídila Marcela Vraspírová dne 9. 4. 2016 z reprodukce v: ČERNÁ, Renata a Jan RUCZ. Zámek Lemberk. Nymburk: Vega-L, 2013. ISBN 978-80-87275-71-9.

61

Obr. 5: Augustin Petr Neuräutter, 1709, foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, A. (ed.): Zdislava z Lemberka, obrazová příloha.

62

Obr. 6: Antonín Birckhart, 1725, foto pořídila Marcela Vraspírová dne 6. 4. 2016 z reprodukce v: ČERNÁ, R.: Kult svaté Zdislavy z Lemberka, obrazová příloha. 63

Obr. 7: Gottfried Bernhard Götz, Joseph Sebastian Klauber, 1725, reprodukováno in: Hymnus in laudem B. Zdislavae Berkianae, Romae: 1908. SoA Česká Lípa.

64

Obr. 8: Josef Kommer, 1. pol. 18. století, foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: EDEL, T.: Příběh ztraceného kláštera blahoslavené Zdislavy, frontispis. str. 86. 65

Obr. 9: Marek Müller, 1. pol. 18. století, foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: EDEL, T.: Příběh ztraceného kláštera blahoslavené Zdislavy, frontispis.

66

Obr. 10: Jablonné v Podještědí, Kostel sv. Vavřince s kryptou bl. Zdislavy Mariásnký oltář s ostatky bl. Zdislavy, foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce souboru pohlednic Jablonného vydaného Českou katolickou charitou.

Obr. 11: Jablonné v Podještědí, Kostel sv. Vavřince s kryptou bl. Zdislavy mříže nad kryptou (dar opata Schindlera z r. 1732), foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce souboru pohlednic Jablonného vydaného Českou katolickou charitou.

67

Obr. 12: Krypta baziliky v Jablonném v Podještědí - hrob svaté Zdislavy s měděnými deskami s výjevy Zdislaviných podivuhodných skutků, foto dostupné na: https://www.google.cz/search?q=krypta+zdislavy&sa=N&espv=2&biw=1366&bih=643 &tbm=isch&tbo=u&source=univ&ved=0ahUKEwi5ocrn35fMAhWJDZoKHcetBtM4C hCwBAhI&dpr=1#imgrc=k3_UZTnAC310pM%3A [cit. 9. 4. 2016]

68

Obr. 13: Kostel sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí – MariánskoZdislavský oltář s relikviářem s lebkou bl. Zdislavy, foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v souboru pohlednic Jablonného vydaného Českou katolickou charitou.

Obr. 14: Bazilika minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy - obraz svatá paní Zdislava od Františka Mervarta umístěný na hlavním oltáři, foto: Marcela Vraspírová, červenec 2014. 69

Obr. 15: Obraz ze souboru 24 olejomaleb na měděném plechu od neznámého autora ze zdislavské krypty v bazilice v Jablonném - Jiný nemocný muž byl uzdraven – za nocí nosívala Zdislava kameny na stavbu kostela a konventu, foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko.

70

Obr. 16: Jablonné v Podještědí, kostel sv. Vavřince a sv. Zdislavy – detail obrazu v kryptě, foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce souboru pohlednic Jablonného vydaného Českou katolickou charitou

Obr. 17: Obraz ze souboru 24 olejomaleb na měděném plechu od neznámého autora ze zdislavské krypty v bazilice v Jablonném - Pomatený kněz byl uzdraven – Zdislava nosila žíněnou košili, dokud jí to nebylo manželem zakázáno, foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko. 71

Obr. 18: Obraz ze souboru 24 olejomaleb na měděném plechu od neznámého autora ze zdislavské krypty v bazilice v Jablonném - Nemocné dítě bylo uzdraveno – Zdislava přijímá chudé a pomáhá almužnami, foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko.

72

Obr. 19: Obraz ze souboru 24 olejomaleb na měděném plechu od neznámého autora ze zdislavské krypty v bazilice v Jablonném - Slepý muž nabyl zraku – Zdislava si přála, aby ji společnice bičovala trny, foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko.

73

Obr. 20: Obraz ze souboru 24 olejomaleb na měděném plechu od neznámého autora ze zdislavské krypty v bazilice v Jablonném – Jiná slepá paní nabyla zraku – Zdislava dávala si do lůžka kopřivy a trny, foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce souboru pohlednic Jablonného vydaného Českou katolickou charitou.

Obr. 21: Blahoslavená Zdislava prostřednictvím panny Marie vyprošuje u Boha pomoc potřebným. Deskový obraz od neznámého autora 17. ? století. Původně v kapli pod Lemberkem. Nyní v klášteře v Jablonném. Foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko. 74

Obr. 22: Blahoslavená Zdislava se prostřednictvím panny Marie obrací k Bohu. Centrální motiv obklopen dvaceti čtyřmi výjevy ze zdislavské krypty v Jablonném. Olej na plátně od neznámého autora 18. stol. Původně Dačice – nyní v klášteře v Jablonném. Foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko.

75

Obr. 23: Detailní obraz centrálního motivu. Blahoslavená Zdislava se obrací na pannu Marii, ta na Ježíše Krista, ten na Boha otce. Uprostřed Duch Svatý. Foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko.

Obr. 24: Výjevy ze života blahoslavené Zdislavy. Olej na plátně, neznámý autor, konec 17. století. Státní zámek Lemberk, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svatazdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016] 76

Obr. 25: Blahoslavená Zdislava s modelem kostela v rukou. Olej na plechu, 18. století. Mřížoví průhledu do zdislavské krypty, chrám sv. Vavřince v Jablonném. Foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko.

77

Obr. 26: Oslavení sv. Jana Nepomuckého. (Zdislava v levém horním rohu s modelem kostela v rukou.) Velký oltářní obraz V. V. Reinera. Severočeské muzeum v Liberci, foto poskytlo ze svého archivu Severočeské muzeum v Liberci v dubnu 2016.

Obr. 27: Sv. Zdislava v kostele sv. Jiljí v Praze, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy. 78

Obr. 28: Boční oltář v dominikánském farním kostele v Plzni, dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy.

79

Obr. 29: Vitráž sv. Zdislavy a sv. Jana Sarkandera v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografiesv-zdislavy

Obr 30: Obraz v kapličce ve Cvikově, okres Česká Lípa, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy 80

Obr. 31: Pískovcová socha sv. Zdislavy z 18 století. Foto Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: ČERNÁ, Renata a Jan RUCZ. Zámek Lemberk. Nymburk: Vega-L, 2013. ISBN 978-80-87275-71-9. 81

Obr. 32: Blahoslavená Zdislava s modelem kostela v rukou obdarovává žebráka. Plastika od F. Binnerta, okolo 1711. Nika v průčelí chrámu sv. Vavřince v Jablonném. Foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko.

82

Obr. 33: Blahoslavená Zdislava s modelem kostela v rukou obdarovává žebráka. Na podstavci erb Berků z Dubé. Plastika od neznámého autora, 18. století. Zámek Nový Falkenburk – Jablonné. Foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko.

Obr. 34: Blahoslavená Zdislava pomáhá při stavbě chrámu. Freska z roku 1852. Pendetiv kopule chrámu sv. Vavřince v Jablonném. Foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: SVATOŠ, Ambrož. P. Zdislava z Jablonného. Vyd. 1. Mimoň: Ralsko. 83

Obr. 35: Olejomalba z roku 1908. Sv. Zdislava rozdává almužnu, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016]

Obr. 36: Zvon sv. Zdislava v kostele sv. Michala v Olomouci, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016]

84

Obr. 37: Sv. Zdislava namalovaná akad. malířkou Ludmilou Jandovou, obraz se nachází v kapli sv. Zdislavy ve Studnicích, foto dostupné na: http://www.farnostkrizanov.mzf.cz/wp-content/uploads/2012/05/KT-zdislava.pdf [cit. 9. 4. 2016] 85

Obr. 38: Sv. Zdislava – olejomalba Bedřišky Znojemské. Foto pořídila Marcela Vraspírová , 9. 4. 2016 z reprodukce na pohlednici sv. Zdislava z Lemberka (foto na pohlednici je od Miroslava Podhrázského).

86

¨ Obr 39: Kanonizační obraz (J. Šerých), foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016]

87

Obr. 40: Mozaika v kapli sv. Zdislavy v kostele sv. Jiljí v Praze. (J. Šerých), foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016]

88

Obr. 41: Mozaika sv. Zdislavy od Jaroslava Šerých v klášterním kostele Nanebevzetí ve Žďáře nad Sázavou, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11ikonografie-sv-zdislavy [cit 9. 4. 2016]

Obr. 42: Socha sv. Zdislavy od Evy Tesařové (v kryptě baziliky v Jablonném), foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016] 89

Obr. 43: Socha paní Zdislavy v Mariánském kostele v Turnově, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016]

Obr. 44: Bronzová socha sv. Zdislavy od Petra Nováka (zahrada černožického domova důchodců). Z rukou klečící sochy Zdislavy vytéká voda, kterou pomáhala od bolestí a útrap nemocným lidem, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016] 90

Obr. 45: Sádrový model původního avšak nerealizovaného záměru nástěnné plastiky pro kostel sv. Václava v Křižanově od ak. sochaře Františka Kovaříka (setkání Zdislavy s manželem Havlem - rozfázovaný pohyb), dílo v soukromém vlastnictví, foto pořídila Marcela Vraspírová, duben 2016.

91

Obr. 46: Ak. soch. František Kovařík - nástěnný reliéf sv. Zdislavy a jejího manžela Havla v kostele sv. Václava v Křižanově (druhá, realizovaná varianta), foto pořídila Marcela Vraspírová, duben 2016.

92

Obr. 47: Zlatá pamětní medaile Svatá Zdislava z Lemberka od ak soch. M. Vitanovského, emise 2002, foto dostupné na: http://www.zlate-mince.cz/CRM_2002_Zdislava_%20z_Lemberka.htm [cit. 9. 4. 2016]

Obr. 48: Pamětní stříbrná mince vydaná u příležitosti 750 výročí úmrtí Paní Zdislavy, autorem je ak. soch. Michal Vitanovský, rok vydání 2002, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016]

93

Obr. 49: Zlatá Pamětní medaile Zdislava z Lemberka, autorem je ak. soch. Michal Vitanovský, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografiesv-zdislavy, medaile byla vyražena u příležitosti 10. výročí obnovení živnosti zlatnictví (více na: http://www.janhora.cz/med_zdislava.php) [cit. 9. 4. 2016]

Obr. 50: Sabina Kratochvílová - svatá paní Zdislava, foto dostupné na: http://www.zdislava.cz/cz/svata-zdislava/11-ikonografie-sv-zdislavy [cit. 9. 4. 2016]

94

Obr. 51: Ze života paní Zdislavy – drobná ilustrace k modlitbám na kartičkách, autor neuveden, foto pořídila z reprodukce Marcela Vraspírová 9. 4. 2016.

Obr. 52: Ze života paní Zdislavy – drobná ilustrace k modlitbám na kartičkách, autor neuveden, foto pořídila z reprodukce Marcela Vraspírová 9. 4. 2016. 95

Obr. 53: Ze života paní Zdislavy – drobná ilustrace k modlitbám na kartičkách, autor neuveden, foto pořídila z reprodukce Marcela Vraspírová 9. 4. 2016.

96

Obr. 54: Jaroslav Šerých – svatá Zdislava, ilustrace k Legendě o Paní Zdislavě, Richarda Neugebauera. Foto pořídila z reprodukce Marcela Vraspírová 9. 4. 2016.

Obr. 55: Ze života paní Zdislavy – drobná ilustrace k modlitbám na kartičkách, autorkou originálu perokresby je sestra ing. Česlava Talafantová, bývalá kastelánka na hradě Lemberku, foto pořídila z reprodukce Marcela Vraspírová 9. 4. 2016. 97

Obr. 56: Sv. Zdislava – podmalba na skle od výtvarnice Zuzany Čechové – Kadlecové, foto originálu, který je v soukromém vlastnictví, pořídila Marcela Vraspírová, duben 2016.

Obr. 57: Keramická plastika sv. Zdislavy od výtvarnice Jarmily Neveselé, foto originálu, který je v soukromém vlastnictví, pořídila Marcela Vraspírová, duben 2016. 98

Obr. 58: Hermína Melicharová – Blahoslavená Zdislava, foto pořídila Marcela Vraspírová 9. 4. 2016 z reprodukce v: PIŤHA, Petr. Čechy a jejich svatí. Praha: Aved, 1992.

99

Obr. 59: Ak. sochař Otmar Oliva při práci na hliněném modelu sochy sv. Zdislavy, foto dostupné na: http://www.katyd.cz/clanky/pamatnik-vyjadruje-hrdost-na-krestanskekoreny.html [cit. 9. 4. 2016]

Obr. 60: Památník sv. Zdislavy v Křižanově – základní kámen posvěcený v Římě papežem Janem Pavlem II., foto pořídila Marcela Vraspírová, duben 2016.

100

Obr. 61: Křižanov – výsledná instalace památníku sv. Zdislavy, foto poskytl Fotoatelier paní Jitky Bradáčové z Velkého Meziříčí.

101

Obr. 62: Památník v Křižanově - socha sv. Zdislavy, foto pořídila Marcela Vraspírová, duben 2016. 102

Obr. 63: Památník sv. Zdislavy – dolní partie plastiky, stylizované „Z“ umístěné na znaku dominikánů, foto pořídila Marcela Vraspírová, duben 2016.

Obr. 64: Památník sv. Zdislavy – dolní partie plastiky, erb lvice, foto pořídila Marcela Vraspírová, duben 2016. 103

Obr. 65: Památník sv. Zdislavy – dolní partie plastiky, překřížené ostrve (znak Berků), foto pořídila Marcela Vraspírová, duben 2016.

Obr. 66: Památník sv. Zdislavy – nároží sférického trojúhelníku kašny, tři česká jablíčka, foto pořídila Marcela Vraspírová, duben 2016. 104

Obr. 67: Památník sv. Zdislavy – nároží sférického trojúhelníku kašny, rozčtvrcené granátové jablko, foto pořídila Marcela Vraspírová, duben 2016.

105

Obr. 68: Památník sv. Zdislavy – nároží sférického trojúhelníku kašny, tři hřeby, v pozadí žebrová lavice z akátového dřeva po kruhovém obvodu památníku, foto pořídila Marcela Vraspírová, duben 2016.

106

PŘÍLOHY

107

Příl. 1: Text svatořečení bl. Jana Sarkandera a bl. Zdislavy

„Ke cti Nejsvětěšjí Trojice, pro povznesení katolické víry a vzrůst křesťanského života, autoritou našeho Pána Ježíše Krista svatých apoštolů Petra a Pavla a Naší, po dlouhém uvažování a častém vzývání Boží pomoci, po vyslechnutí mínění mnoha našich bratří z biskupského sboru, prohlašujeme s konečnou platností svatými blahoslaveného Jana Sarkandera a blahoslavenou Zdislavu a zapisujeme je do seznamu svatých. Ustanovujeme, aby spolu s ostatními svatými byli v celé Církvi zbožně uctíváni. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ 21. května 1995, v sedmnáctém roce Našeho pontifikátu Já Jan Pavel biskup katolické Církve

108

Příl. 2: Text kázání Jana Pavla II. u příležitosti svatořečení bl. Zdislavy

„Život svaté Zdislavy, která se narodila ve třináctém století na Moravě a žila v severních Čechách, se vyznačuje mimořádnou schopností obětovat se pro druhé. Dosvědčuje to zvláště její rodinný život, kde jako manželka hraběte Havla z Lemberka byla, podle slov mého ctihodného předchůdce Pavla VI., vzorem manželské věrnosti, oporou rodinné spirituality a příkladem počestnosti mravů. Dotvrzuje to pak její horlivá služba na poli charitativním, zvláště u lůžka umírajících, kterým věnovala vždy tak velkou péči a starostlivost, že dodnes je vzpomínána jako uzdravovatelka. Svatá Zdislava, která intenzivně žila spiritualitou dominikánské terciářky, uměla sama sebe učinit darem po vzoru Ježíšových slov: “Blaženější je dávat než dostávat“. A to je to tajemství oné velké sympatie, kterou její postava stále vzbuzovala už za života, stejně tak i po smrti až do dnešní doby. Její příklad je mimořádně aktuální, zvláště s přihlédnutím k hodnotě rodiny - rodiny, která, jak nás ona sama učí, musí být otevřena Bohu, daru života a potřebám chudých. Naše světice Zdislava je právě svědkem evangelia rodiny a evangelia života, které se Církev snaží víc než kdy jindy šířit na přechodu z druhého do třetího tisíciletí křesťanství. Rodiny v Čechách i na Moravě, vy jste nedocenitelným pokladem tohoto národa a právě napodobováním svých světců a světic se stáváte tím, čím už jste byly v plánu Božím. A Ty, Zdislavo z Lemberka, Ty dobrá, statečná, milosrdná a zbožná matko, veď rodiny své vlasti a celého světa k tomu, aby stále hlouběji poznávaly své poslání, aby byly hotovy rozdávat se.“

109

Příl. 3: Text chvalozpěvu z knihy Přísloví 31,10-31 „Ženu statečnou, kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist. Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život. Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama. Podobna obchodním lodím, zdaleka přiváží svůj chléb. Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám. Vyhlédne si pole a získá je z ovoce savých rukou vysází vinici. Bedra si opáše silou a posílí své paže. Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci. Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena. Dlaň má otevřenou pro utišeného a ruce vztahuje k ubožáku. Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu. Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv. Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země. Zhotovuje plátno na prodej a pásy prodává kupci. Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům. Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení. Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí. 110

Její synové povstávají a blahořečí jí. též její manžel ji chválí: ,Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš.‘ Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása, žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály. Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!“

111