UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií
JAROSLAVA SPÁČILOVÁ III. ročník – prezenční studium
Obor: Pedagogika – veřejná správa
DĚTI A MODERNÍ KOMUNIKAČNÍ PROSTŘEDKY Bakalářská práce
Vedoucí práce: RNDr. Evţen Růţička, CSc.
OLOMOUC 2011
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouţila jen uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne 1. 4. 2011 …………………………… podpis
PODĚKOVÁNÍ Děkuji RNDr. Evţenu Růţičkovi, CSc. za hodnotné rady, trpělivost a odborné vedení bakalářské práce.
OBSAH ÚVOD........................................................................................ 6 1
Děti .................................................................................. 8
1.1 1.2
Vývojové periodizace ........................................................... 8 Období pubescence ............................................................. 10
2
Komunikace ................................................................. 13
2.1 2.2 2.3 2.4 2.5
Historický vývoj komunikace ............................................. 13 Sociální komunikace ........................................................... 14 Funkce komunikování ......................................................... 15 Motivace ke komunikaci ..................................................... 15 Moderní komunikační prostředky ....................................... 16
3
Mobilní telefon ............................................................. 17
3.1 3.2 3.3
Děti a mobilní telefony ....................................................... 17 Výhody a nevýhody mobilních telefonů ............................. 17 Mobilní telefony a jejich nebezpečí .................................... 18
4
Internet ......................................................................... 20
4.1 4.2 4.3 4.3.1 4.3.2 4.3.3 4.3.4
Druhy elektronické komunikace ......................................... 20 Děti a internet...................................................................... 21 Komunikace přes internet ................................................... 22 E-mail ................................................................................. 22 ICQ ..................................................................................... 23 Chat ..................................................................................... 25 Facebook ............................................................................. 26
5
Kyberšikana ................................................................. 28
5.1 5.2 5.3 5.4
Odlišnosti šikany a kyberšikany ......................................... 28 Projevy kyberšikany............................................................ 29 Moţnosti ochrany před kyberšikanou ................................. 30 Obrana před kyberútoky ..................................................... 30
6
Praktická část .............................................................. 31
6.1 6.2
Charakteristika výzkumu .................................................... 31 Vyhodnocení výzkumu ....................................................... 32
ZÁVĚR ................................................................................... 49 SEZNAM LITERATURY ..................................................... 50 PŘÍLOHY ............................................................................... 53 ANOTACE
ÚVOD Komunikace je součástí našeho kaţdodenního ţivota. Ať uţ si to uvědomujeme nebo ne, komunikujeme všude a pořád. Sdělování probíhá nejen verbálně, ale i nonverbálně. Nonverbální komunikace doprovází náš mluvený projev, ale také ji pouţíváme, kdyţ zrovna posloucháme někoho jiného, např. pokrčíme rameny, usmějeme se nebo ho obejmeme. Vývoj komunikace je rok od roku rychlejší. V minulosti si chlapci a dívky nevyměňovali telefonní čísla, pokud spolu chtěli udrţet kontakt, posílali si dopisy. I já jsem v dětství rodičům posílala z táborů dopisy či pohlednice. Současné děti mají díky technickému vývoji více moţností a prostředků ke komunikaci. Dopisy nebo pohlednice posílají domů uţ jen výjimečně. Stále častěji si s sebou na tábor berou mobilní telefon, který se pro ně stal samozřejmostí. Rodiče jim je kupují hlavně proto, aby věděli, kde se jejich dítě nachází a také, aby si v případě ohroţení mohly přivolat pomoc. V dnešní době děti mnohem častěji vyuţívají prostředky, které jim nabízí internet, jako je např. e-mailová pošta, chatování či komunikace přes ICQ nebo čím dál víc populárnější Facebook. Téma Děti a moderní komunikační prostředky jsem si zvolila ze dvou důvodů. Za prvé jsem chtěla zjistit, které prostředky děti vyuţívají a co jim přináší, jaké mají výhody a naopak jaká nebezpečí jim hrozí. Druhým důvodem je závaţnější problém zvaný kybernetická šikana. Děti často zveřejňují své osobní údaje a neuvědomují si, jaké následky to můţe mít. Proto jsem se chtěla o této problematice co nejvíce dozvědět a zpracovat ji, abych v případě, ţe za mnou přijde někdo s tímto problémem, mu mohla co nejlépe poradit a pomoct. Cílem mé práce je podat ucelený a smysluplný pohled na celou problematiku, zjistit, jaké prostředky děti pouţívají a který povaţují za nejlepší. Zda rodiče kontrolují, co jejich děti na internetu dělají a jestli děti ví, co dělat, kdyţ se stanou obětí kyberšikany. Bakalářskou práci jsem rozdělila na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části se jako prvním zabývám dítětem, hlavně v období pubescence, na které je tato práce zaměřena. Dále komunikací, jejím vývojem, funkcemi a tím, co nás motivuje, abychom vůbec komunikovali. V dalších kapitolách popisuji komunikační prostředky jako je mobilní telefon, e-mail, ICQ, chat a Facebook. Poslední kapitola se zabývá problematikou kyberšikany. 6
V praktické části se věnuji vyhodnocení dotazníkového šetření, kde porovnávám chlapce a dívky navštěvující 2. stupeň základní školy. Snaţila jsem se zjistit, co je zajímá na internetu, jaké prostředky ke komunikaci přesně pouţívají, který je podle nich nejlepší a také jestli se uţ setkali s kyberšikanou a zda ví, co v takovém případě dělat.
7
1 Děti Dítětem se člověk stává hned po narození. Budeme-li se ptát, kdy toto období končí, najdeme několik moţných odpovědí. Podle článku 1 Úmluvy o právech dítěte se „dítětem rozumí kaţdá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenţ se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaţeno dříve“. (David, 1999, s. 47). Například jestliţe osoba starší 16 let uzavře manţelství podle § 13 Zákona o rodině, nabývá tím zletilosti. (§13, odst. 1, zákon o rodině). Trestní zákoník podle § 25 uvádí, ţe osoba, která spáchá trestní čin v době, kdy dovršila 15 roku, je za tento čin trestně odpovědná. (§25, trestní zákoník).
1.1 Vývojové periodizace Průběh lidského ţivota vytváří určitý proces, který se skládá z řady kvalitativně rozdílných vývojových etap. Mnoho autorů zabývající se touto problematikou, vnímá vývojovou periodizaci z jiného hlediska. Vzhledem k tomu, ţe bakalářská práce se orientuje na děti v průběhu dospívání, zaměříme se podrobněji jen na etapy, které se této doby týkají. (Šimíčková-Číţková, 2010, s. 21) J. Piaget se zabývá Psychologickou vývojovou periodizací, kde zkoumá, jak se u dětí
vytváří
logické
myšlení
nebo
jak
děti
rozumí
morálním,
matematickým a fyzikálním pojmům. Periodizaci rozdělil do pěti etap: 1) Etapa senzomotorické inteligence - od narození do 1,5 aţ 2 let. 2) Etapa symbolického a předpojmového myšlení - do 4 let. 3) Etapa názorného myšlení - od 4 do 7 let. 4) Etapa konkrétních operací - do 11. 5) Etapa formálních operací - od 11 let, kdy se u dítěte vyvine logické myšlení. Dítě je schopno logicky třídit, řadit a srovnávat konkrétní věci, chápe těţké pojmy jako „právo“, „spravedlnost“. V této etapě se dítě nespokojí pouze s jedním moţným řešením problému, ale hledá, zkouší a následně hodnotí jiná moţná řešení. (Šimíčková-Číţková, 2010, s. 27, 28) Psychoanalytickou vývojovou periodizací zkoumá S. Freud. „Periodizace je sloţena z pěti etap podle přísunu „erotogenních zón“ těla, které poskytují dítěti v jeho vývoji libost při upokojování sexuálního pudu“. (Šimíčková-Číţková, 2010, s. 29) 8
1) Orální stadium - do 1 roku. 2) Anální stadium - do 3 let. 3) Falické stadium - od 3 let. 4) Stadium latence - do 6 let. 5) Genitální stadium - od počátku dospívání, asi od 12 let, děti navazují vztahy mimo rodinu, zakládájí heterosexuální vztahy, jsou schopni přijmout, ale i poskytnout lásku. (Šimíčková-Číţková, 2010, s. 29, 30) E. H. Erikson popisuje Psychosociální vývojovou periodizaci, která se zaměřuje na společenské, historické a kulturní podmínky vývoje dětí. Erikson člení lidský ţivot do 8 vývojových etap. V kaţdé etapě musí člověk řešit psychosociální konflikt, pokud se mu to podaří, můţe pokračovat do následující etapy, pokud ne jeho vývoj můţe být ohroţen. 1) Základní důvěra proti pocitům nejistoty - do 1 roku. 2) Autonomie proti pocitům studu - do 3 let. 3) Iniciativa proti pocitům viny - předškolní věk. 4) Snaţivost proti pocitům vlastní méněcennosti - mladší školák. 5) Identita proti pocitům nejistoty o své roli mezi lidmi - dospívání, v této etapě dospívající hledá odpovědi na otázky „kdo jsem“, „jaký je smysl mého ţivota“, zabývá se tím, co si o něm myslí jejich okolí, utváří si vlastní identitu, kdy nejdříve projde tzv. skupinovou identitou, kde se přiklání ke skupině svými zálibami, gesty, oblékáním. Skupina mu pomáhá vypořádat se se ztrátou dětské identity a najít si identitu novou. 6) Intimita proti pocitům izolace - mladá dospělost. 7) Generativita proti pocitu stagnace - dospělost. 8) Integrita proti strachu ze smrti - stárnutí a stáří. (Šimíčková-Číţková, 2010, s. 31, 33) V. Příhoda zpracoval Biopsychologickou vývojovou periodizaci. Jedná se rozdělení lidského ţivota do 8 etap podle věku. 1) Rozvoj antenatální: a) zárodečný a embryonální - do 3 lunárních měsíců, b) fetální - od 4. do 7. měsíce, c) prenatální v uţším slova smyslu - od 8. do 10. měsíce. 2) První dětství: a) Období nemluvněte 9
natální období - od 0 do 10 dnů, novorozenectví - od 10 do 60 dnů, kojenectví - od 2 do 12 měsíců, b) Věk batolete mladšího - od 1 do 2 let a staršího - od 2 do 3 let. 3) Druhé dětství : a) Předškolní od počátku trvalého chrupu - od 3 do 6 let. b) Prepubescence - od 6 do 11 let. 4) Pubescence - od 11 do 15 let. 5) Období hebetické: a) Postpubescence - od 15 do 20 let. b) Mecítma - od 20 do 30 let. 6) Ţivotní stabilizace a vyvrcholení - od 30 do 45 let. 7) Interevium - od 45 do 60 let. 8) Senium: a) Senescence - od 60 do 75 let. b) Kmetství - od 75 do 90 let. c) Patriarchium - od 90 let. (Šimíčková-Číţková, 2010, s. 23)
1.2 Období pubescence Práce je zaměřena na děti v období staršího školního věku, které se označuje jako období pubescence a trvá přibliţně od 11 do 15 let. Toto období zahrnuje přechod z prvního stupně na druhý stupeň ZŠ, změny v tělesné oblasti, psychické změny, socializaci, vývoj řeči, motoriky, myšlení a volbu povolání. (Vágnerová, 1992, s. 97) U pubescentů dochází k rychlému růstu, především jejich kostí a svalů. Rozvíjí se jejich sekundární pohlavní znaky, kdy přestávají vypadat dětsky. Psychický vývoj se projevuje snahou o určení vlastní identity, přecitlivělostí, četnými změnami nálad. Jejich chování můţe být výbušné a reakce nepředvídatelné. Nyní jsou děti více introvertní, zaměřují se sami na sebe, na vlastní proţívání a sebehodnocení, kdy hodnotí hlavně svůj zevnějšek. Zároveň jsou velmi citliví na hodnocení jiných osob. Nelichotivé poznámky o jejich osobě vedou ke ztrátě sebevědomí, nejistotě v činnostech, které jinak výborně ovládají. (Vágnerová, 1992, s. 97) Slovní zásobu si pubescenti obohacují prostřednictvím četby, filmů a různorodým verbálním kontaktem. Velkou oblibu mají slangové a především vulgární výrazy, 10
které většinou pouţívají, aby zapadli mezi skupiny vrstevníků. (Vágnerová, 1992, s. 99) V tomto věku mají pubescenti jiţ logickou a úmyslnou paměť. Látka se v paměti můţe uchovat dlouhodobě, závisí to ovšem na tom, zda ji pochopili. Narůstá také význam fantazie, která se převáţně projevuje v denním snění anebo v tvůrčí činnosti. Od počátku pubescence je vývoj rozumových schopností na nejvyšší úrovni. (Vágnerová, 1992, s. 100) V průběhu období pubescence se pubescenti musí určitým způsobem osamostatnit od rodiny a navázat nové sociální vztahy se svými vrstevníky. Odpoutat se od rodiny můţe být pro některé děti, ale i pro rodiče velmi obtíţné. Zvláště matky nechtějí, aby na nich přestalo být jejich dítě závislé. Naopak najdou se i rodiče, kteří své děti nutí do brzké samostatnosti, i kdyţ pro ni ještě nedozrály. Z těchto důvodů dochází mezi rodiči a pubescenty ke konfliktům. Dalšími důvody mohou být odmítání norem starší generace, různé zákazy a příkazy, o kterých si myslí, ţe je příliš omezují nebo jsou neoprávněné. I přes tyto konflikty má však obecně většina pubescentů pozitivní vztah k rodičům. (Vágnerová, 1992, s. 101, 102) Navazování nových sociálních vztahů s vrstevníky je pro pubescenty velmi důleţité. Získávají tak sociální ocenění, pocit bezpečí a novou jistotu, kterou osamostatněním od rodiny částečně ztratili. Nejdříve mají pubescenti tendenci vytvářet skupiny sloţené z jedinců stejného pohlaví. Takové skupiny vznikaly jiţ dříve, ale v pozdějším věku bývají stabilnější a lépe organizované. Upřesňují se role a členové skupin jsou loajálnější. Jedinci opačného pohlaví se do skupin nepřijímají. Děvčata odmítají chlapce, protoţe jsou vulgární a nevychovaní. Chlapci odmítají děvčata, protoţe si o nich myslí, ţe jsou uţalovaná, ufňukaná a mají jiné zájmy. Členy skupin spojují společné zájmy, touha mít přátele a někam patřit. Skupina je většinou brána jako kladný sociální činitel, nicméně můţe jedince svést aţ k antisociálnímu chování. Po určité době skupina přestane uspokojovat potřeby pubescentů a začnou vyhledávat párové přátelství. Přátelé si mezi sebou vyměňují vlastní pocity, osobní zkušenosti, prozrazují si tajemství. Tato přátelství přetrvávají dlouhou dobu, často aţ do pozdní dospělosti. (Vágnerová, 1992, s. 102) V pubertě se jedinci začínají zajímat o druhé pohlaví. Nejdříve je zájem nejistý. Chlapci a dívky na sebe pokřikují a chlubí se záţitky, které si často vymysleli nebo přibarvili. Na přelomu pubescence a adolescence se začínají objevovat skutečné vztahy chlapců a dívek. Označujeme je jako první lásky. Dochází k prvním 11
zkušenostem, obvykle k polibku a dotýkání. Dívky se více starají o svůj vzhled, půvab či oblíbenost, chlapci ukazují sílu a odvahu. (Vágnerová, 1992, s. 103) Ke konci tohoto období na pubescenty čeká volba povolání. I kdyţ je dítě poměrně mladé, musí si zvolit budoucí profesní zaměření. Mnozí o svém povolání přemýšlí jiţ mnohem dříve, ale většinou je to jen fantazie nebo se jejich volby kaţdý rok mění. Na konci školní docházky bývá tato volba ovlivněna schopnostmi a moţnostmi dítěte a také poţadavky společnosti. (Valentová, 1992, s. 103)
12
2 Komunikace Komunikace představuje veliký význam pro ţivot lidí. Ţádná společnost by bez ní nemohla fungovat a dále se vyvíjet. Pro uspořádání i existenci kaţdé společnosti je komunikace důleţitým procesem, při kterém se lidé dorozumívají a vzájemně spolu komunikují. (Kunczik, 1995, s. 11)
2.1 Historický vývoj komunikace Melvin L. DeFleur ve své knize dělí vývoj lidské komunikace do určitých epoch, které se odlišují podle toho, k jakému pokroku v komunikaci v nich naši předkové dospěli. Přitom všechny tyto epochy plnily důleţitý význam ve společenském ţivotě i v ţivotě jednotlivců. (DeFleur, 1996, s. 23) Jako první popisuje epochu znamení a signálů. V této epoše mezi sebou komunikovali nejstarší předchůdci člověka nejspíše pomocí zvuků, zejména prostřednictvím skřeků a vrčení a pohybů těla, kdy pouţívali pohyby rukou, paţí a některých postojů celého těla. Přestoţe vydávali určité zvuky, nebyli fyzicky uzpůsobeni mluvit. (DeFleur, 1996, s. 25, 26) Druhou epochu představuje epocha mluvení a jazyka. Vznik této epochy řadí do doby před 35 aţ 40 tisíci lety. V tomto období ţil člověk kromaňonský, který měl téměř stejnou stavbu lebky a hlasové ústrojí, které odpovídají člověku dnešního typu. Tím, ţe dokázal pouţívat a ovládat jazyk dosáhl velkého pokroku. Byl schopen vysvětlovat, analyzovat a rozumět významům sloţitějším a delším, neţ jak to bylo u předešlého druhu komunikace. (DeFleur, 1996, s. 29, 30) Jako třetí epochu uvádí epochu psaní. Pro vývoj a rozvoj psaní byla důleţitá potřeba lidí zaznamenávat hranice a směnný obchod mezi lidmi. První záznamy se objevily 4 tisíce let před Kristem v Mezopotámii a Egyptě. Egypťané vypracovali obrázkové písmo, piktogramy. Jednalo se o jednoduché obrázky, které kreslili nebo ryli do stěn budov, a kterým přisoudili ustálený význam. Kaţdý obrázek znamenal určitou věc nebo myšlenku. Pro úspěšnou komunikaci bylo zásadní, aby ten, kdo záznam psal i ten, kdo ho četl, znal a ovládal celou řadu znaků. Oproti tomu Sumerové vynalezli jiný druh záznamu. Aby zachytili určitou myšlenku, vyrývali malé obrázky do destiček. Pouţívali k tomu tyčku, jejíţ konec byl seříznutý do tvaru klínu. Obrazce, které takto vznikaly a skládaly se z různých klínků, nazýváme 13
klínové písmo. Okolo sedmnácti set lety před Kristem Sumerové začali pouţívat jednotlivé znaky, které místo zastupování myšlenek zastupovaly určité zvuky. Lidé uţ nemuseli pouţívat tisíce znaků, stačilo znát méně symbolů, jeţ představovaly slabiky, ze kterých se slova skládala. Pouţívání těchto symbolů vedlo k zásadnímu pokroku ve vývoji fonetického záznamu, hláskového písma. Zhruba v roce 500 před Kristem Řekové zjednodušili hláskové písmo. Později Římané převzali řeckou abecedu a vylepšili ji. Díky tomu dnes pouţíváme římská malá a velká písmena. (DeFleur, 1996, s. 31, 32, 33) Čtvrtá epocha se nazývá epocha tisku. Do 15. století vznikaly kopie knih ručně. Nevýhodou bylo, ţe kniha se vyskytovala pouze v omezeném počtu a mohl si ji pořídit jen bohatý člověk. Aţ Johann Gutenberg vynalezl tisk. Po mnoha pokusech se mu podařilo přijít na způsob tisku, který by byl jasný a ostrý. (DeFleur, 1996, s. 35, 36) Poslední epochou je epocha masové komunikace. Ve 20. století dochází ke vzniku prostředků komunikace, jeţ si lidé, ţijící v dřívějších dobách nedokázali vůbec představit. Nejdříve vznikl oţivený film, ve 20. letech rozhlas a ve 40. letech televize. K velkému rozmachu rozhlasu došlo v 50. letech, kdy se rozšířil počet tranzistorových rádií a přijímačů v domácnostech. Rozmach televize nastal na přelomu 50. a 60. let. Později vznikala nová média jako videomagnetofony, interaktivní videotex a kabelový přenos. (DeFleur, 1996, s. 39)
2.2 Sociální komunikace Slovo komunikace pochází z latinského slova communicare, které najdeme v mnoha slovnících. Slovník jazyka českého ho překládá jako spojení dopravními prostředky. (Trávníček, 1952, s. 702). Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost má více překladů. Překládá komunikaci jako dopravní cestu, ale i jako sdělování, výměnu informací. (Červená, 1994, s. 141). Stručný etymologický slovník jazyka českého toto slovo překládá jen jako spojení. (Holub, Lyer, 1992) V knize „Co v slovnících nenajdete“, je komunikace popsána jako navazování a udrţování slovního a společenského kontaktu. (Sochová, Poštolková, 1994, s. 85) Jaro Křivohlavý definuje sociální komunikaci jako „něco sdělovati, s někým se o něco děliti aţ sdíleti, svěřovati se někomu s něčím, společně se raditi“. (Křivohlavý, 1986, s. 97) 14
V průběhu komunikace si s druhými lidmi mnoho věcí sdělujeme. Například informace a novinky, kdy se snaţíme druhé osobě říci něco, co ještě neví. Dále si sdělujeme náš vlastní postoj k věci, o které hovoříme a vztah k posluchači. Náš přístup je patrný z našeho chování, pohledu, hlasu, mimiky či pantomimiky. Vyjadřujeme si i kvalitu našeho vztahu. Druhé osobě dáváme najevo, jak moc si jí váţíme, popřípadě, ţe je nám nesympatická. V neposlední řadě si také sdělujeme svoje ţádosti. Všichni máme určitá přání nebo prosby, která druhé osobě během komunikace říkáme. Většinou se jedná o věty typu: „Co potřebuješ“, „Určitě po mně něco chceš, jinak by ses se mnou nebavil“. (Křivohlavý, 1986, s. 99, 100, 101)
2.3 Funkce komunikování Kaţdé komunikační sdělení v sobě skrývá alespoň jednu funkci. Komunikace dostane pro jedince smysl a jistý význam pokud se funkce, kterou má komunikace plnit uskuteční. Vybíral popisuje 4 hlavní funkce lidské komunikace: 1) informovat - říct druhému sdělení, doplnit jeho sdělení, 2) instruovat - naučit, navést, zasvětit, 3) přesvědčit - ovlivnit druhého, získat na svoji stranu, zmanipulovat ho, 4) pobavit - potěšit sám sebe, potěšit druhého. Jestliţe se smysl těchto funkcí nenaplní, můţe dojít ke špatnému porozumění celé komunikace. (Vybíral, 2000, s. 22, 23)
2.4 Motivace ke komunikaci Kaţdý z nás má v sobě motivaci komunikovat, u někoho se projevuje silněji, u jiného nemusí být hned patrná. Velmi často je motivace ovlivněna psychickým i fyzickým stavem jedince. Tím, jak vnímáme druhou osobu, jestli jsme vyčerpaní nebo máme hodně energie. Dále také záleţí na tom, zda umíme jazyk, kterým druhá osoba mluví a jestli se navzájem chápeme. Naopak není nezvyklé, ţe čas od času nemáme náladu s nikým komunikovat. Rozlišujeme 7 motivací: 1) motivace kognitivní - tato motivace vypovídá o tom, ţe touţíme někomu něco říct, 2) motivace sdruţovací - cílem je navázat kontakt, upevňovat ho a prohlubovat, také sem patří potřeba porovnávat se s druhými lidmi, 15
3) motivace sebepotvrzovací - prostřednictvím komunikace vnímáme své vlastní já, nalézáme a upevňujeme své vlastní mínění o sobě samém, 4) motivace adaptační - přijímáme určité role, které během komunikace hrajeme, tyto role nám pomáhají začlenit se do našeho okolí, 5) motivace přesilová - snaţíme se být středem pozornosti, ukázat všem v čem jsme nejlepší, 6) existenciální motivace - důvodem komunikace je zachovat si své psychické zdraví, 7) poţitkářská motivace - jejím účelem je, abychom se pobavili, odprostili se od problémů. (Vybíral, 2000, s. 24, 25, 26)
2.5 Moderní komunikační prostředky Zásluhou moderních technologií získala komunikace mezi lidmi nový rozměr. Pouţíváním moderních komunikačních prostředků jako jsou mobilní telefony, chaty, e-maily a různé sociální sítě, je komunikace mnohem snadnější a jednodušší. V dnešní době tyto prostředky plní zásadní roli v ţivotě dospělých, ale i v ţivotě dětí, kteří je mnohdy lépe ovládají. (http://www.saferinternet.cz/rady-a-tipy/komunikace) Podrobněji se na tyto prostředky zaměříme v následujících kapitolách.
16
3 Mobilní telefon V dnešní době nepředstavuje mobilní telefon v rukou dětí ţádnou výjimku. Otázkou, zda je to dobře nebo špatně se nebudeme zabývat, podíváme se na to, k čemu děti mobilní telefony pouţívají, jaké jsou výhody a nevýhody mobilů, co mohou rodiče udělat pro bezpečnější mobil jejich dětí a jaká nebezpečí mobilní telefony představují.
3.1 Děti a mobilní telefony Základní školu navštěvuje přibliţně 900 000 ţáků a 85 % z nich vlastní mobilní telefon,
přičemţ
40
%
chodí
na
druhý
stupeň.
(http://www.vodafone.cz/o_vodafonu/spolecenska_odpovednost/bezpecnejsi_mobil. htm) Důvod, proč rodiče kupují svým potomkům mobily i v tak nízkém věku je v první řadě jistota, ţe mohou kdykoli zjistit, kde se jejich dítě nachází a co právě dělá. Rodiče si ale také musí uvědomit, ţe je velmi důleţité seznámit své děti s určitými pravidly pouţívání, hlavně v době, kdy se nacházejí ve škole, divadle nebo u lékaře. Dále je také velmi zásadní upozornit je na moţná nebezpečí, která mobily představují. Například neodpovídat na SMS zprávy a netelefonovat s lidmi, které neznají. (http://www.jarodic.cz/cz/jak-bezpecne-pouzivat-mobilni-telefon.php) Zpočátku děti pouţívají mobily především k psaní a přijímání SMS zpráv a také k telefonování, převáţně s rodiči. S přibývajícím věkem pouţívají další funkce telefonu jako je internet - surfují na internetu, čtou si své e-maily nebo posílají videa a fotografie na webové stránky, bluetooth - uţívají ho na přenos fotografií, videí nebo MP3 souborů, MMS zprávy - posílají si fotografie, přehráváč hudby či fotoaparát - nejčastěji fotí a nahrávají své kamarády, rodiče, další členy rodiny a učitele a velmi často je k pořízení fotografie nebo nahrávky vede pomsta a nuda. (http://www.jarodic.cz/cz/kdy-koupit-diteti-mobilni-telefon.php)
3.2 Výhody a nevýhody mobilních telefonů Hlavní výhodou mobilních telefonů je kontrola rodičů svých potomků, coţ děti ne vţdy povaţují za výhodu, mnohem důleţitější je pro ně moţnost kdykoli se domluvit 17
s přáteli, co budou dělat po škole a ve svém volném čase. Další výhodou je moţnost v případě potřeby zavolat sanitku, policii nebo hasiče. V neposlední řadě mezi pozitiva řadíme i to, ţe prostřednictvím mobilu se děti mohou naučit zacházet s penězi. Na druhou stranu skrz mobily se můţe šířit nevhodný obsah a mobily se mohou stát nástrojem a předmětem šikany. Také můţe nastat situace, kdy dítě provolá nebo propíše víc peněz, neţ mu rodiče dovolili. Tyto věci řadíme mezi nevýhody mobilních telefonů. (http://ustecky.denik.cz/moje_rodina/sikanavetride200 80417.html) V případě nevhodného obsahu a provolávání více peněz nabízí firma Vodafone pro rodiče technická řešení jako je například sluţba Dětský profil. Po aktivaci tohoto profilu, který je zdarma, nejsou dítěti přístupny kategorie jako erotika, pornostránky, drogy, hazardní hry, loterie a zbraně. Pro kontrolu nad výdaji si mohou rodiče vybrat ze dvou sluţeb, které jsou také poskytovány zdarma. První je sluţba FlexiLimit zákazníkovi přijde zdarma SMS zpráva pokud překročí částku, kterou si sám zadal. Druhá sluţba je FlexiStrop - jakmile zákazník dosáhne stropu, který si sám nastavil, dojde k automatickému zablokování jeho SIM karty, dále bude SIM karta fungovat pouze
pro
přijímání
SMS
zpráv
a
hovorů.
(http://www.vodafone.cz/o_vodafonu/spolecenska_odpovednost/bezpecnejsi_mobil. htm)
3.3 Mobilní telefony a jejich nebezpečí Funkce, které dnešní mobilní telefony nabízí, a které spousta dětí vyuţívá, jsou pro mnohé z nich zdrojem zábavy. Na druhou stranu tyto funkce mohou představovat určité formy kyberšikany, převáţně Outing a Happy Slapping. Outing představuje filmování a pořizování fotografií obětí v osobních a poniţujících situacích. Pachatelé Outingu zveřejňují pořízená videa a fotografie hlavně na internetu. Při Happy Slappingu dochází k napadení oběti skupinou pachatelů. Jeden z pachatelů toto napadení filmuje mobilním telefonem a posílá ho dál svým přátelům, nebo jej zveřejní na internetu. (http://www.bezpecne-online.cz/pro-ucitele-a-rodice/teenageria-komunikace-na-internetu/mobilni-telefony/177-3) Dále se s kyberšikanou můţeme setkat skrz volání, SMS zprávy, MMS zprávy, fotografování či pořizování videí.
18
volání - volání představuje základní sluţbu, kterou nám mobilní telefony poskytují. Šikana se projevuje nemravnými telefonáty, neustálým prozváněním, vyhroţováním, obtěţováním a zastrašováním. SMS zprávy - patří také k základním sluţbám mobilních telefonů a dnes bývají vyuţívány častěji neţ běţné volání. Šikana prostřednictvím SMS zpráv představuje nejčastější formu kyberšikany. Vzhledem k tomu, ţe mobily nosíme pořád u sebe, je pro útočníka snadné nás kdekoli a kdykoli zastihnout. Pomocí SMS zpráv nám útočník posílá zprávy se sexuálním podtextem, obtěţující nebo výhruţné zprávy. MMS zprávy - jsou určeny pro posílání fotografií nebo nepatřičných obrázků z jednoho mobilního telefonu na druhý mobilní telefon nebo na internet. Útočník zneuţívá MMS zprávy pro opatření a následné přeposlání trapných či choulostivých situací. videa - prostřednictvím videa můţeme nahrát mobilním telefonem krátké videozáznamy, které můţeme dále poslat na jiný mobilní telefon nebo zveřejnit na internetu. Příklady zneuţití jsou podobné jako u MMS zpráv, útočník nás natočí na video v intimních nebo poniţujících situacích a toto video pošle svým kamarádům a známým. Děti by měly mít na paměti, ţe své telefonní číslo nesmí sdělovat cizím lidem a pokud znají totoţnost útočníka, můţou ho poţádat, aby s tím přestal, nebo by se neměly
bát
svěřit
se
s těmito útoky
bezpeci.cz/content/view/34/39/lang,czech/)
19
rodičům
i
učitelům.
(http://cms.e-
4 Internet Internet představuje celosvětovou počítačovou síť, která vzájemně počítače a jejich uţivatele propojuje. Díky tomuto propojení spolu mohou počítače komunikovat, vyměňovat si data a předávat informace. Komunikace mezi počítači probíhá prostřednictvím protokolu TCP/IP. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Internet)
4.1 Druhy elektronické komunikace Autoři Rybka a Malý rozlišují elektronickou komunikaci podle počtu osob, které zrovna komunikují a podle směru probíhající komunikace: 1) jednosměrnou komunikaci - jednosměrná komunikace převládá, pokud chceme druhým lidem sdělit naše myšlenky nebo je informovat o našich sluţbách, typickým příkladem jsou webové stránky. 2) obousměrná komunikace a) individuální komunikace - probíhá mezi jednotlivými účastníky, podobá se rozhovoru nebo poštovní korespondenci, nejvýznamnějším příkladem individuální komunikace je e-mail, b) hromadná komunikace - můţeme ji přirovnat ke skupinovému debatování více účastníků, kde si sdělují záţitky, informace nebo zkušenosti, mezi hromadnou komunikaci řadíme především chaty a ICQ, tento druh komunikace je mezi dětmi nejoblíbenější. (Rybka, Malý, 2002, s. 13-19) Při elektronické komunikaci pouţíváme tzv. emotikony neboli smajlíky. Přidáváme je do svých zpráv a skrz ně vyjadřujeme své pocity a nálady. Emotikony vytvoříme tak, ţe zkombinujeme textové znaky, které jim dávají podobu obličejů. V dnešní době uţ existují programy, které emotikony převádí do grafické podoby. Mezi nejpouţívanější emotikony řadíme zejména: :-) radost, :-( smutek, :D chechot, :-* polibek, >: ( znuděný. (Rybka, Malý, 2002, s. 23) 20
4.2 Děti a internet V současnosti tráví děti převáţnou část svého volného času na internetu. Internet se pro ně stal centrem zábavy, rozvojem jejich komunikace a v dnešní době ho vyuţívají jako obrovský zdroj informací. Nejčastěji prováděnou aktivitou na internetu jsou hry. Francouzský psycholog a antropolog Roger Caillos hry rozlišuje do čtyř skupin na Agon, Aleu, Mimikry a Vertigo (závrať). V první hře jde o vítězství, druhá hra je o štěstí, např. karty. Mimikry jsou charakteristické předváděním nebo napodobováním jiných a Vertigo odpovídá hraní akčních multiplayerových her. Dále děti převáţně stahují hudbu a filmy, vytvářejí webové stránky, hledají stránky o svých koníčcích a vyhledávají podklady pro domácí úkoly. Nesmíme zapomenout zmínit ještě jednu výrazně prováděnou činnost na internetu a tou je komunikace. (http://www.lupa.cz/clanky/det i-a-internet-i/) V roce 2009 výzkumná společnost TNS AISA vytvořila pro Nadaci Naše dítě výzkum, který se týkal chování dětí na internetu. Výzkumu se zúčastnilo 319 rodin s dětmi ve věku 10 - 15 let z celé ČR. Tento výzkum přinesl podstatné informace o chování dětí na internetu a o povědomí rodičů o tom, co jejich dítě na internetu dělá. Z výzkumu vyplývá, ţe: téměř u poloviny dětí ve věku 10 - 15 let se počítač s internetem nachází v dětském pokojíčku a děti tráví u internetu průměrně 1,5 hodiny denně v pracovních dnech a 2,5 hodiny denně o víkendu přibliţně 70 % dětí navštěvuje diskusní skupiny 37 % dětí ve věku 14 - 15 let komunikuje přes internet s lidmi, které neznají 14 % dětí ve věku 14 - 15 let chodí na schůzky s lidmi, které poznaly přes internet třetina dětí ve věku 14 - 15 let sděluje své kontaktní a osobní údaje cizím osobám 45 % dětí ve věku 14 - 15 let na internetu sdílí svá videa a posílá své fotky 17 % rodičů nekontroluje, co na internetu jejich děti dělají (http://www.tns-aisa.cz/NewsDet-n25.aspx)
21
Rodiče by si měly uvědomit, ţe internet se stal pro jejich děti vydatným zdrojem informací, ale zároveň pro ně představuje riziko. Pro ochranu dětí je velmi zásadní stanovit jasná pravidla, která nesmí dítě porušit a včas ho informovat o tom, co smí a nesmí. Důleţité je např. poznávat internet spolu s dětmi, upozornit dítě, aby nesdělovalo osobní údaje, promluvit si s ním o moţném riziku osobní schůzky s internetovým kamarádem, stanovit čas, který můţe dítě na internetu trávit. (http://www.zbynekmlcoch.cz/info/deti/deti_a_internet_rizika_a_klady_internetu_de satero_pro_rodice.html)
4.3 Komunikace přes internet Internet dnes nabízí vynikající příleţitost a dostupnost pro komunikaci mnoha osob na značné vzdálenosti, stačí být pouze on-line. Komunikaci přes internet rozlišujeme na synchronní a asynchronní. K synchronní komunikaci dochází prostřednictvím různých nástrojů, např. chat, Skype. Při asynchronní komunikaci nemusíme okamţitě reagovat a účastníci komunikace nemusí být zapojeni ve stejném čase. Sem řadíme e-mail a diskusní fóra. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Internetova_komunikace#Internetov.C3.A1_komunikac e)
4.3.1
E-mail
Elektronická pošta (e-mail) tvoří nejdůleţitější komunikační sluţbu provozovanou na internetu. Pomocí e-mailu můţeme ve chvilce odeslat a přijmout zprávy kdekoli na světě a ještě společně s nimi můţeme poslat soubory, např. textové dokumenty, obrázky. Autor mezi hlavní priority e-mailu řadí: a) rychlost doručení zprávy- příjemce dostane e-mailovou zprávu během pár vteřin bez ohledu na to, kde se zrovna nachází, b) přístup ke zprávám je kdekoli, c) jednoduchá a komfortní práce s e-maily - zprávy mohou obsahovat různé typy písma, obrázky, zprávy, které nám přišly i ty, které posíláme my, nám zůstanou uloţeny v počítači a můţeme si je kdykoli znovu přečíst, d) součástí zprávy mohou být přílohy, soubory, 22
Naopak za nevýhodu povaţuje snadné zfalšování adresy odesílatele. Jestliţe chceme komunikovat pomocí e-mailu, potřebujeme počítač, internet a webový prohlíţeč. Kdyţ všechny tyto věci máme, stačí nám vytvořit si vlastní e-mailovou schránku. Můţeme si jich zaloţit více, ale kaţdá e-mailová adresa je jedinečná, nemohou existovat dvě totoţné adresy pro dvě odlišné osoby. Existuje několik moţností, jak si adresu vytvořit: registrace vlastní domény - získáme adresu typu
[email protected], za činnost vlastní domény musíme platit roční poplatky, které se pohybují v řádu stokorun, e-mailové
konto
v zaměstnání
-
adresa
ve
tvaru
[email protected], školní e-mailové konto - nevýhodou je, ţe se často dostaneme k e-mailům jen ze školní sítě, e-mailové konto na tzv. freemailu - sluţba je poskytována zdarma, k e-mailům se dostaneme kdekoli na světě, nevýhodou jsou neţádané reklamy a občasné technické problémy, mezi nejpouţívanější české freemaily patří Seznam.cz, Atlas.cz a Centrum.cz. (Ţemlička, 2003, s. 13-18)
4.3.2
ICQ
ICQ vytvořila firma Mirabilis v roce 1996. ICQ představuje zkratku z anglického I Seek You, do češtiny překládáno jako Hledám tě. Tento program smí pouţívat osoby starší 13 ti let. Pokud společnost ICQ zjistí, ţe se zaregistrovala osoba mladší, dojde k jejímu zrušení. (http://www.icq8.cz/) Přes program ICQ můţeme zjistit, jestli jsou naši přátelé právě na internetu, můţeme se s nimi spojit a komunikovat přes chat, posílat datové soubory a zprávy nebo hrát hry. Abychom mohli ICQ pouţívat, nejdříve se musíme zaregistrovat a vytvořit si účet. Po úspěšné registraci získáme univerzální identifikační číslo UIN. Toto číslo nám usnadní najít přátele, protoţe osob se stejným jménem nebo přezdívkou můţe existovat mnoho, ale UIN má kaţdá osoba jiné. Přátele uloţíme do seznamu kontaktů a následně s nimi můţeme komunikovat. Nejvíce vyuţívaný způsob komunikace je posílání zpráv. Zprávy můţeme posílat svým známým, i kdyţ nejsou zrovna on-line, protoţe po připojení k ICQ se jim zpráva doručí. Zprávy lze 23
vylepšit grafickými úpravami, např. změnou velikosti a barvy písma, nebo barvy celého podkladu. Dalšími způsoby komunikace mezi klienty ICQ jsou posílání souborů a dat, internetových adres, kontaktů, e-mailů a posílání elektronických pohlednic. Pohlednice je určitý grafický obrázek nebo flashová animace, vytvořená podle nějakého tématu a ke které se dá přidat i náš osobní text. Pohlednicových témat je celá řada, nejoblíbenější jsou výročí, dítě, narozeniny, láska, pozvání, přátelství. Dále nám ICQ nabízí komunikaci přes funkci Chat, která nám umoţňuje diskutovat s více uţivateli najednou. Posílání SMS přes ICQ, pro tuto funkci je nutné mít uloţené telefonní číslo uţivatele ICQ. Mezi další často vyuţívané funkce patří Připomínač, který nás upozorňuje na blíţící se schůzky, narozeniny nebo jiné události, které si nastavíme nebo také Poznámky a Úkoly. (Kříţ, 2001, s. 9 - 37, 75 82) K tomu, abychom mohli přes ICQ komunikovat a vůbec ho pouţívat, musíme být online. Status online má několik podob, ze kterých si vybíráme, co nejlépe popisuje naši současnou situaci. Available/Connect (dostupný/připojený) - tento status informuje ostatní uţivatele, ţe jsme přítomni a mohou s námi komunikovat. Free For Chat (přístupný k diskuzi) - ostatní uţivatelé s námi mohou vést jakoukoli diskuzi. Away (momentálně nedostupný) - tento stav volíme, kdyţ musíme na chvíli odejít od počítače, např. vyvenčit psa. N/A (Extended Away) (dlouhá nepřítomnost) - k internetu sice připojeni jsme, ale pouţívat ICQ budeme aţ za dlouho. Occupied (zaneprázdněn) - tento status si vybereme, pokud máme na práci důleţitější věci a nechceme pouţívat ICQ, ale chceme být připojeni. DND (Do Not Disturb) (nerušit) - uţivatel nechce být rušen, ale chce zůstat online. Privacy (Invisible) (neviditelný) - tento stav pouţijeme, kdyţ chceme vyuţívat sluţeb ICQ, ale nechceme, aby ostatní uţivatelé věděli, ţe jsme online. ICQ nabízí moţnost, aby nás jako online viděli pouze uţivatelé, které si vybereme, např. rodina, nejlepší kamarád, ostatní ne.
24
Off-line/Disconnect (nepřipojen) - při tomto statusu jiţ nejsme k ICQ připojeni. (Kříţ, 2001, s. 47 - 49)
4.3.3
Chat
Chat umoţňuje komunikaci mezi více lidmi v reálném čase kdekoli na světě. Kaţdý, kdo se chce chatu zúčastnit, se musí nejdříve zaregistrovat, to znamená uvést svůj nick (přezdívku), pod kterým bude na chatu uváděn. Existuje i moţnost vstoupit jako host bez registrace. V tomto případě má ale host omezené působení. Většinou navštěvujeme chaty, abychom se seznámili s novými lidmi, našli si kamarády, dozvěděli
se
nové
věci,
popovídali
si,
nebo
zkrátili
volnou
chvíli.
(http://www.komzak.webz.cz/old/skola/o_chatu.html) Na chatu máme moţnost komunikovat ve 3 druzích místností: 1) dočasná místnost - zaloţit ji můţe uţivatel, jestliţe má jiţ nachatováno přes 24 hodin, k jejímu zániku dochází, kdyţ ji opustí poslední uţivatel, po dodrţení určitých pravidel se z dočasné místnosti můţe stát místnost stálá, 2) stálá místnost - tato místnost přetrvává i po odchodu posledního návštěvníka mezi stálé místnosti řadíme: Města a Místa Koníčky a Zájmy Seznámení a Flirt Sex a Vše kolem něj Pokec a Zábava Sport Hudba Ostatní 3) moderovaná místnost - tuto místnost zakládá jen administrátor chatu, vzniká, kdyţ administrátor pozve čestného hosta a ostatní uţivatelé mu kladou otázky a on jim na ně odpovídá. Místnosti nesmí mít podobné nebo stejné názvy s jiţ vytvořenými místnostmi a musí být
ve
shodě
s Ústavou
ČR
a
Listinou
lidských
(http://napoveda.seznam.cz/cz/mistnosti-na-chatu.html)
25
práv
a
svobod.
Chatování přináší dětem stejně jako jiný druh komunikace určité výhody a nevýhody. Mezi výhody patří zejména poměrná anonymita uţivatelů, odreagování se od všedního světa, nové moţnosti seznámit se s lidmi a je to rovněţ vhodná komunikace mezi kamarády a příbuznými, kteří bydlí na vzdálených místech. O nevýhodách a nebezpečí chatu často mluvíme v souvislosti s moţností závislosti na virtuálním světě, rasismem, úbytkem uţivatelovy komunikace s dalšími členy rodiny, moţností seznámením se s deviantními osobami. (http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=638&tmplid=45)
4.3.4
Facebook
Facebook je sociální síť, která představuje pro mnoho dětí věc, bez které by takřka nemohli ţít. Díky facebooku mohou s ostatními komunikovat, hledat si nové kamarády, hrát hry, ukazovat své fotky nebo sdílet videa. (http://www.bezpecneonline.cz/pro-ucitele-a-rodice/teenageri-a-komunikace-na-internetu/socialni-site) Název Facebook je odvozen od papírových letáků Facebooks určených pro studenty prvních ročníků amerických univerzit. Pomocí těchto letáků se studenti lépe seznamovali. V roce 2004 Facebook zaloţil Mark Zuckerberg. Původně měl tento projekt slouţit jen studentům univerzity Harvard v USA. Po pár měsících byl přístup na Facebook umoţněn i dalším americkým univerzitám a postupně všem uţivatelům s univerzitní e-mailovou adresou typu .edu, ac.uk a podobně. V roce 2006 se na Facebook začaly přihlašovat i velké obchodní společnosti a od 11. srpna 2006 si Facebook
mohou
zaloţit
všechny
osoby
starší
13
let.
(http://cs.wikipedia.org/wiki/Facebook) Facebook svým uţivatelům přináší řadu sluţeb, které mohou vyuţívat. Stejně jako u jiných komunikačních prostředků se musíme v první řadě zaregistrovat a vytvořit si svůj vlastní profil. Do profilu uvádíme informace, které nás charakterizují a které chceme svým přátelům sdělit. Po zaregistrování můţeme vyuţívat sluţby jako: zeď - všichni uţivatelé najdou ve svém profilu tzv. zeď, na které se objevuje všechno, co její majitel na Facebooku udělal, jeho přátelé mu sem mohou psát různé zprávy nebo vzkazy, hledat přátele - tato sluţba nám nabízí hledat své přátele, známé, členy rodiny, kteří uţ na Facebooku jsou, existuje několik způsobů hledání, např. přes e-mail, Skype nebo jiné nástroje, 26
sdílet fotky - kaţdý uţivatel můţe mít několik galerií s fotografiemi, ale jedna galerie můţe obsahovat maximálně 200 fotek, fotky se dají různě komentovat a můţeme na nich označit sebe i své přátele, sdílet videa - stejně tak jako sdílíme fotky, sdílíme i videa, délka jednoho videa je maximálně 20 minut, události - pomocí této sluţby můţeme naplánovat různé události nebo akce, stačí vyplnit údaje o akci a poslat pozvánku svým přátelům, také můţeme dostat pozvánku o akci od svých přátel, zakládat skupiny - skupiny vytváříme, abychom v nich diskutovali o věcech, které se konkrétní skupiny týkají, také se můţeme přidávat do skupin svých přátel, vytvářet si statusy - tato sluţba je velmi oblíbená, kaţdý, koho máme v přátelích, náš status uvidí, skrz status vyjadřujeme, jak se cítíme, co zrovna děláme, náš názor na různé věci, posílat si zprávy, chatovat, komentovat fotky, videa nebo statusy svých přátel, hrát hry. (http://www.fb1.cz/obecne-o-facebook/co-je-to-facebook), (http://cs.wikipedia.org/wiki/Facebook) Proč si děti Facebook vlastně zakládají? Řada z nich se chce ukázat, předvést ostatním. Někteří mají problém najít si ve svém okolí kamarády. Facebook jim umoţňuje spřátelit se s lidmi, kteří mají stejné zájmy a povídat si o nich kdykoli se jim zachce. Jiní chtějí být v kontaktu i s kamarády které nevídají denně nebo se jen tak dívat na zdi svých přátel a zjišťovat, co je u koho nového. I přes velké mnoţství pozitiv Facebooku, se stále častěji setkáváme s nebezpečími, jako je zneuţití osobních
dat
a
kyberšikana.
(http://www.bezpecne-online.cz/pro-ucitele-a-
rodice/teenageri-a-komunikace-na-internetu/socialni-site/175-3)
27
5 Kyberšikana V dnešním virtuálním světě není kyberšikana nic výjimečného stejně jako klasická šikana. Mnoho dětí, ale i rodičů se s tímto termínem ještě nesetkali a přesně neví, co všechno se jim nebo jejím dětem můţe stát. Proto se v této kapitole zaměříme na projevy kyberšikany a na to, jak se před ní chránit. Autoři Kopecký a Krejčí uvádí pod termínem kyberšikana „Nebezpečné komunikační jevy realizované prostřednictvím informačních a komunikačních technologií (např. pomocí mobilních telefonů nebo sluţeb v rámci internetu), jeţ mají za následek ublíţení nebo jiné poškození oběti“. (Kopecký, Krejčí, 2010, s. 5)
5.1 Odlišnosti šikany a kyberšikany Co je kyberšikana jsme si uţ řekli, teď si ujasníme, co znamená šikana. Slovo šikana pochází z francouzského slova chicane, pod kterým si představujeme „úmyslné obtěţování, týrání, suţování nebo pronásledování“. (Říčan, 1995, s. 25) Pojmem šikanování označujeme, kdyţ „jedno dítě nebo skupina dětí říká jinému dítěti ošklivé a nepříjemné věci, bije je, kope, vyhroţuje mu, zamyká je v místnosti a podobně. Jako šikanování mohou být označeny také opakované posměšky nebo ošklivé poznámky o rodině“. (Říčan, 1995, s. 26) Zásadním rozdílem je, ţe klasická šikana se odehrává v reálném světě, zatímco kyberšikana ve virtuálním prostředí. Čas a místo útoku můţeme často u klasické šikany předvídat, ale útok kyberšikany můţe přijít vţdy, kdyţ budeme online nebo pouţívat mobilní telefon. Pachatel kyberšikany je anonymní, schovává se za svojí přezdívkou a bývá velmi obtíţné ho vystopovat. Nehraje u něj ţádnou roli jeho věk, pohlaví, fyzická zdatnost ani sociální postavení. Také u oběti není podstatný její věk, pohlaví, fyzická zdatnost nebo sociální postavení a je velmi pravděpodobné, ţe oběť klasické šikany se stane i obětí kyberšikany. U kyberšikany se setkáváme s termínem sekundární útočníci. Za tyto útočníky povaţujeme diváky a šiřitele kyberšikany. Divákem se můţe stát téměř kaţdý, stačí mít dostupný internet a dívat se na zesměšňující a poniţující videa či fotky. Za šiřitele kyberšikany povaţujeme osobu, která informuje své známé o tom, na kterých stránkách se vyskytuje kyberšikana, nebo jim posílá odkaz na tyto stránky. Jak diváci, tak šiřitelé prohlubují neţádoucí dopad kyberšikany na oběť. 28
I kdyţ se v průběhu kyberšikany útočník a oběť nesetkají, její dopad můţe být delší neţ např. pomluva v reálném světě. Navíc uráţlivé situace můţe vidět kaţdý člověk, kdy a kde jen bude chtít. (Kopecký, Krejčí, 2010, s. 5, 6)
5.2 Projevy kyberšikany Kyberšikana probíhá dlouhodobě i krátkodobě, pachatel pouţívá různou intenzitu svých útoků a vybírá si z velkého počtu nástrojů. 1) publikování poniţujících záznamů nebo fotografií - pachatel tyto záznamy posílá přes MMS zprávy nebo je zveřejní na internetu, čímţ dochází k veřejnému poníţení oběti. Nevhodné záznamy pachatel obdrţí buď od samotné oběti, která mu je dá, oběti je ukradne z jejího mobilního telefonu či počítače nebo si útočník záznam sám vytvoří, kdyţ oběť nahraje na kameru nebo mobilní telefon, 2) poniţování a pomlouvání v rámci sociálních sítí, blogů - prostřednictvím blogů, sociálních sítí nebo webových stránek útočník pomlouvá a uráţí oběť, nelichotivě se vyjadřuje o jejím vzhledu, chování či oblékání, 3) krádeţ identity, zneuţití cizí identity ke kyberšikaně - pachatel vyuţije cizí elektronický účet, k němuţ si opatří přístup, aby mohl jejího majitele přes něj kyberšikanovat, např. zfalšuje jeho profil, vymaţe jeho zprávy a kontakty, posílá uráţlivé e-maily z jeho účtu, 4) ztrapňování pomocí falešných profilů v rámci sociálních sítí, blogů - útočník zaloţí profil své oběti např. na Facebooku, kde o ní píše lţivé informace, aby jí ublíţil, 5) zveřejňování cizích tajemství s cílem poškodit oběť - pachatel se zmocní poniţujících materiálů o oběti tak, ţe mu je buď sama obět dá nebo je od ní vyláká a zveřejní je na internetu nebo pomocí mobilního telefonu, 6) vyloučení z virtuální komunity - obeť je vyloučna z online skupiny, např. studenti z jedné třídy zaloţí na Spoluţáci.cz stránku pro jejich třídu, kde se postupně všichni přihlásí, ale spoluţačka, která nebyla mezi nimi oblíbená nemá ke stránce přístup, 7) obtěţování - útočník oběť obtěţuje tím, ţe ji neustále prozvání nebo píše zprávy přes mobil, e-mail, na chatu či jiné sociální síti, 8) dehonestování - uráţení, nadávání, poniţování, 9) vyhroţování a zastrašování, 29
10) vydírání, 11) očerňování, pomlouvání a další. (Kopecký, Krejčí, 2010, s. 8 - 11)
5.3 Možnosti ochrany před kyberšikanou Všechny uţivatele respektujeme, chováme se tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám. Spousta lidí lţe o svých základních informacích, nesmíme jim příliš důvěřovat. Důleţité je neříkat nebo nepsat jiným uţivatelům svoje osobní údaje nebo hesla. Znát pravidla sluţeb, které poskytuje internet či GSM sítě. (Kopecký, Krejčí, 2010, s. 7)
5.4 Obrana před kyberútoky Přestat komunikovat s útočníkem. Nechat útočníka zablokovat od poskytovatele sluţby, aby nás jiţ neobtěţoval. Odtajnit pachatele, pokud toho jsme schopni, např. přes profil. Informovat rodiče, učitele nebo policii. Pomoci jiným obětem kyberšikany. (Kopecký, Krejčí, 2010, s. 7) Pokud se staneme oběťmi těchto útoků, můţeme se obrátit na organizace, které nám pomohou a poradí, co máme dělat. Pomoc online www.pomoconline.cz. Národní centrum bezpečnějšího internetu www.saferinternet.cz. Úřad na ochranu osobních údajů www.uoou.cz. Policie ČR www.policie.cz. E-Bezpečí www.e-bezpeci.cz, www.napisnam.cz. (Kopecký, Krejčí, 2010, s. 7)
30
6 Praktická část V praktické části se věnuji zjišťování, jak moderní komunikační prostředky působí na děti. Abych co nejlépe zjistila, jak tomu je, zvolila jsem metodu dotazníkovou, která je nejvíce vyuţívaná v pedagogickém výzkumu.
6.1 Charakteristika výzkumu Dotazníkové šetření jsem provedla v únoru tohoto roku na základní škole v Lošticích. Po dohodě s ředitelem školy jsem instruovala třídní učitelky ţáků druhého stupně, jak správně dotazník vyplnit. Třídní učitelky následně předaly ţákům dotazníky k vyplnění a ţáci je řádně a ochotně vyplnili. Celkový počet respondentů byl 90 dětí z druhého stupně základní školy. Dotazník obsahuje 12 otázek. (viz. příloha č. 1) Otázky a odpovědi jsou formulovány tak, aby byly co nejvíce srozumitelné pro děti ve věku 11 - 15 let. Na některé otázky je moţnost odpovědět ano - ne, na jiné děti vybírají z moţností a), b), c), d), e) a u jedné otázky přiřazují ke komunikačním prostředkům čísla podle oblíbenosti. Respondenty jsem rozdělila na chlapce a dívky a pro otázky č. 4 a 5 jsem stanovila pracovní hypotézy. 1. Předpokládám, ţe chlapci a dívky tráví na internetu stejný čas. 2. předpokládám, ţe chlapci jsou rodiči kontrolováni stejně jako dívky. Pro testování těchto hypotéz jsem pouţila test nezávislosti chí-kvadrát pro kontingenční tabulku. „Tohoto statistického testu významnosti je moţno vyuţít např. v případech, kdy rozhodujeme, zda existuje souvislost (závislost) mezi dvěma pedagogickými jevy, jeţ byly změřeny na úrovni nominálního (popř. ordinálního) měření. Tato situace je častá např. při zpracovávání výsledků dotazníkových šetření.“ (Chráska, 2003, s. 90) Před začátkem testu nezávislosti chí-kvadrát musíme formulovat nulovou a alternativní hypotézu. „Nulová hypotéza (H0) je předpoklad (domněnka), ţe mezi sledovanými jevy není vztah (souvislost, rozdíl). Alternativní hypotéza (HA) je předpoklad (domněnka), ţe mezi sledovanými jevy je vztah (souvislost, rozdíl)“. (Chráska, 2003, s. 82)
31
Dále Chráska uvádí, jak v testu postupovat. Výsledky, kterých jsme dosáhli pomocí dotazníkového šetření, zapíšeme do tzv. kontingenční tabulky. Hodnoty v tabulce (bez závorek) nám ukazují četnosti ţáků, kteří odpovídali na otázku. Nazýváme je pozorované četnosti (P). Pokud sečteme četnosti v řádcích a sloupcích tabulky, získáme tzv. marginální četnosti. Následně vypočítáme očekávané četnosti (O), které jsou uvedeny v závorkách pro všechna pole kontingenční tabulky. Očekávané četnosti vypočítáme tak, ţe marginální četnosti pro jednotlivá pole kontingenční tabulky vynásobíme a jejich součin vydělíme celkovou četností. Poté určíme testové kritérium
2
součtem hodnot
kontingenční tabulky. Vypočítaná hodnota
2
= (P – O)
2
2
nám říká, jaký je rozdíl mezi
/ O pro kaţdé pole
skutečností a nulovou hypotézou. K tomu, abychom mohli vypočítanou hodnotu 2
posoudit, je nutné stanovit počet stupňů volnosti. Ten získáme pomocí vztahu:
f = (r – 1) (s – 1). Za r dosadíme počet řádků a za s počet sloupců v kontingenční tabulce. Ve statistické tabulce (viz Příloha č. 2) najdeme pro vypočítaný počet stupňů volnosti a pro zvolenou hladinu významnosti 0,05 kritickou hodnotu testového kritéria, kterou poté porovnáme s vypočítanou hodnotou
2
. Nastane-li situace, kdy
je vypočítaná hodnota menší neţ kritická, přijímáme nulovou hypotézu. Jestliţe je vypočítaná hodnota větší neţ kritická hodnota, přijímáme alternativní hypotézu. Pokud nastane situace, kdy je očekávaná četnost menší neţ 1 v některém poli kontingenční tabulky nebo jsou očekávané četnosti menší neţ 5 ve více neţ 20 % polí kontingenční tabulky, test nezávislosti chí-kvadrát nemůţe pouţít. (Chráska, 2003, s. 91 - 95)
6.2 Vyhodnocení výzkumu Pro lepší přehlednost jsem výsledky výzkumu u kaţdé otázky znázornila pomocí tabulek a grafů.
32
Otázka č. 1: Uveď pohlaví.
Počet
Chlapci
%
Dívky
%
38
42 %
52
58 %
Celkový počet respondentů je 90 ţáků. Z toho dotazník vyplnilo 38 chlapců, coţ je 42 % a 52 dívek, tedy 58 %. Otázka č. 2: Uveď, kolik je ti let. Věk
Chlapci
%
Dívky
%
11 let
4
10%
3
6%
12 let
6
16 %
10
19 %
13 let
10
26 %
9
17 %
14 let
9
24 %
13
25 %
15 let
9
24 %
17
33 %
Celkem
38
100 %
52
100 %
33
Z grafu i tabulky lze vyčíst, ţe nejvíce odpovídalo chlapců ve věku 13 let (26 %) a dívek ve věku 14 let (31 %). Nejméně pak chlapců (10 %) a dívek (6 %) ve věku 11 let. Otázka č. 3: Máš doma internet? Odpověď Ano Ne Celkem
Chlapci 38 0 38
% 100 % 0% 100 %
Dívky 52 0 52
34
% 100 % 0% 100 %
Z tabulky i z grafu je patrné, ţe všech 90 respondentů má doma internet.
Otázka č. 4: Kolik hodin denně trávíš na internetu? Odpověď Méně neţ hodinu 1 - 2 hodiny 3 - 4 hodiny 5 - 6 hodin 7 a více hodin Celkem
Chlapci 0 21 11 4 2 38
% 0% 55 % 29 % 11 % 5% 100 %
Dívky 0 35 14 2 1 52
% 0% 67 % 27 % 4% 2% 100 %
80% 67%
70% 60%
55%
50% 40%
chlapci
29%27%
30%
dívky
20%
11%
10%
4%
0% 0%
5%
2%
0% méně než hodinu
1 - 2 hodiny
3 - 4 hodiny
5 - 6 hodin 7 a více hodin
Jak z tabulky, tak z grafu vyplývá, ţe všechny děti tráví minimálně jednu hodinu denně na internetu. Nejvíce chlapců (55 %) a dívek (67 %) tráví na internetu 1 - 2 hodiny denně a nejméně chlapců (5 %) a dívek (2 %) tráví na internetu 7 a více hodin denně.
U
této
otázky
jsem
testovala
pravdivost
stanovené
hypotézy.
1. Předpokládám, že chlapci a dívky tráví na internetu stejný čas. Abych ověřila tuto hypotézu, vypočítám test nezávislosti chí-kvadrát pro kontingenční tabulku. Jako první formuluji nulovou a alternativní hypotézu.
35
H0: Mezi chlapci a dívkami a časem, který tráví na internetu, není statisticky významný rozdíl. HA: Mezi chlapci a dívkami a časem, který tráví na internetu, je statisticky významný rozdíl.
Čas strávený na internetu Pohlaví
1-2h
3-4h
5 a více h
Chlapci
21 (23,7)
11 (10,6)
6 (3,8)
38
Dívky
35 (32,3)
14 (14,4)
2 (5,2)
52
56
25
9
90
Vypočítaná hodnota testového kritéria:
2
= (P – O) 2 / O = 2,761
Počet stupňů volnosti: f = (r – 1) (s – 1) = 2 Kritická hodnota testového kritéria:
2
0,05
(2) = 5,991
Jakmile porovnáme vypočítanou hodnotu testového kritéria s kritickou hodnotou, zjistíme, ţe platí vztah 2,761 < 5,991 a tedy přijímáme nulovou hypotézu. H0: Mezi chlapci a dívkami a časem, který tráví na internetu, není rozdíl. Hypotéza, kterou jsem stanovila, ţe chlapci a dívky tráví na internetu stejný čas, se potvrdila. Otázka č. 5: Kontrolují rodiče, co na internetu děláš? Odpověď
Chlapci
%
Dívky
%
Ano
10
26 %
22
42 %
Ne
28
74 %
30
58 %
Celkem
38
100 %
52
100 %
36
74%
80% 70%
58%
60% 50%
42%
40% 30%
chlapci 26%
dívky
20% 10% 0% ano
ne
Chlapci u této otázky uvedli, ţe jsou rodiči kontrolováni ve 26 % a v 74 % ne. Dívky odpověděly, ţe ve 42 % rodiče kontrolují, co na internetu dělají a v 58 % je nekontrolují. Pro tuto otázku jsem opět stanovila hypotézu a testovala její pravdivost. 2. Předpokládám, že chlapci jsou rodiči kontrolováni stejně jako dívky. H0: Mezi tím, jak rodiče kontrolují, co dělají chlapci, a dívky na internetu není statisticky významný rozdíl. HA: Mezi tím, jak rodiče kontrolují, co dělají chlapci a dívky na internetu je statisticky významný rozdíl. Kontrola rodičů Pohlaví
Ano
Ne
Chlapci
10 (13,5)
28 (24,5)
38
Dívky
22 (18,5)
30 (33,5)
52
32
58
90
Vypočítaná hodnota testového kritéria:
2
= (P – O) 2 / O = 2,434
Počet stupňů volnosti: f = (r – 1) (s – 1) = 1 Kritická hodnota testového kritéria:
2
0,05
(1) = 3,841
Jakmile porovnáme vypočítanou hodnotu testového kritéria s kritickou hodnotou, zjistíme, ţe platí vztah 2,434 < 3,841 a tedy přijímáme nulovou hypotézu. H0: Mezi tím, jak rodiče kontrolují, co dělají chlapci, a dívky na internetu není významný rozdíl. 37
Hypotéza, kterou jsem stanovila, ţe chlapci jsou rodiči kontrolováni stejně jako dívky, se potvrdila. Z toho vyplývá, ţe pohlaví nemá vliv na to, jestli rodiče budou kontrolovat své děti. Otázka č. 6: Uveď, které z činností nejčastěji na internetu provádíš. Odpověď
Chlapci
%
Dívky
%
Vyhledávám
7
18 %
17
33 %
Hraji hry
25
66 %
19
37 %
Komunikuji
30
79 %
45
87 %
5
13 %
16
31 %
informace
do
školy
s přáteli Čtu zprávy
100% 87%
90%
79%
80% 66%
70%
60% 50% 40% 30% 20%
33%
37%
31%
chlapci
dívky 18%
13%
10% 0%
vyhledávám informace do školy
hraji hry
komunikuji s přáteli
čtu zprávy
U této otázky mohly děti volit více odpovědí, čehoţ většina vyuţila. Z grafu jasně vyplývá, ţe chlapci i dívky provádí všechny činnosti ve stejném pořadí. Jak chlapci (79 %), tak dívky (87 %) nejčastěji na internetu komunikují s přáteli. Dále hrají hry, vyhledávají informace do školy a nakonec 13 % chlapců a 31 % dívek čte zprávy.
38
Otázka č. 7: Uveď, který prostředek ke komunikaci pouţíváš. Odpověď
Chlapci
%
Dívky
%
Mobilní telefon 21
55 %
31
60 %
E-mail
10
26 %
25
48 %
ICQ
8
21 %
30
58 %
Chat
8
21 %
15
29 %
Facebook
35
92 %
44
85 %
100%
92% 85%
90% 80%
70% 60%
60% 55%
58% 48%
50%
chlapci
40% 26%
30%
29% 21%
21%
dívky
20% 10% 0% mobilní telefon
e-mail
ICQ
chat
facebook
I v případě této otázky mohly děti označit více odpovědí. V dnešní době je komunikace velmi oblíbenou činností a je nepravděpodobné, ţe by pro její uskutečnění děti pouţívaly jen jeden prostředek. Dívky nejčastěji pouţívají ke komunikaci Facebook (85 %), potom mobilní telefon (60 %), ICQ (58 %), e-mail (48 %) a jako nejméně vyuţívaný prostředek zvolily chat (29 %). U chlapců je pouţívání téměř totoţné. Nejčastěji volí Facebook (92 %), potom mobilní telefon (55 %), e-mail (26 %), nejméně z 21 % pouţívají ICQ a chat.
39
Otázka č. 8: Uveď, který z prostředků je podle tebe nejlepší. (ke kaţdému přiřaď číslici, 1 znamená nejlepší, 5 nejhorší) Komunikační prostředek označený číslem 1 Odpověď
Chlapci
%
Dívky
%
Mobilní
18
47 %
21
40 %
E-mail
0
0%
0
0%
ICQ
0
0%
5
10 %
Chat
1
3%
2
4%
Facebook
19
50 %
24
46 %
Celkem
38
100 %
52
100 %
telefon
Souboj o první místo v oblíbenosti komunikačních prostředků vyhrál u chlapců (50 %) i dívek (46 %) Facebook, i kdyţ mobilní telefon ztrácí pouhé 3 % u chlapců a 6 % u dívek. E-mail jako jednoznačně nejlepší komunikační prostředek nevolil nikdo.
40
Komunikační prostředek označený číslem 2 Odpověď
Chlapci
%
Dívky
%
Mobilní
12
31,5 %
12
23 %
E-mail
2
5%
7
14 %
ICQ
6
16 %
10
19 %
Chat
6
16 %
9
17 %
Facebook
12
31,5 %
14
27 %
Celkem
38
100 %
52
100 %
telefon
Číslicí 2 ohodnotili chlapci (31,5 %) jak mobilní telefon, tak Facebook, zatímco dívky (27 %) vybraly jen Facebook. Opět e-mail dopadl nejhůř, z 5 % ho vybrali chlapci, z 14 % dívky.
41
Komunikační prostředek označený číslem 3 Odpověď
Chlapci
%
Dívky
%
Mobilní
5
13 %
10
19 %
E-mail
11
29 %
10
19 %
ICQ
11
29 %
14
27 %
Chat
8
21 %
10
19 %
Facebook
3
8%
8
16 %
Celkem
38
100 %
52
100 %
telefon
Jako zlatý střed chlapci (29 %) volili zároveň e-mail a ICQ. Dívky (27 %) přiřadily číslici 3 k ICQ.
42
Komunikační prostředek označený číslem 4 Odpověď
Chlapci
%
Dívky
%
Mobilní
0
0%
6
11 %
E-mail
11
29 %
18
35 %
ICQ
14
36 %
9
17 %
Chat
10
27 %
11
21 %
Facebook
3
8%
8
16 %
Celkem
38
100 %
52
100 %
telefon
Na 4. místě skončilo u chlapců (36 %) ICQ, u dívek (35 %) e-mail.
43
Komunikační prostředek označený číslem 5 Odpověď
Chlapci
%
Dívky
%
Mobilní
2
5%
3
6%
E-mail
13
34 %
18
35 %
ICQ
6
16 %
9
17 %
Chat
15
40 %
20
38 %
Facebook
2
5%
2
4%
Celkem
38
100 %
52
100 %
telefon
Nejméně oblíbený prostředek ke komunikaci je pro chlapce (40 %) i dívky (38 %) chat.
44
Otázka č. 9: Uveď, které osobní údaje na internetu zveřejňuješ. Odpověď Jméno
Chlapci a 33
%
Dívky
%
87 %
45
87 %
příjmení Rodné číslo
1
3%
3
6%
Místo bydliště
7
18 %
7
13 %
Telefonní číslo 4
11 %
6
12 %
Ţádné
16 %
7
13 %
6
Tato otázka opět nabízela více odpovědí. Nejčastěji chlapci (87 %) a dívky (87 %) zveřejňují své jméno a příjmení. Myslím si, ţe tato skutečnost není nijak překvapivá. Pokud se chceme někde zaregistrovat, je uvedení našeho jména většinou podmínkou. Z 18 % chlapci uvádí své místo bydliště, z 11 % telefonní číslo a z 3 % rodné číslo. Naopak 16 % chlapců nezveřejňuje ţádné osobní údaje. Dívky jsou na tom podobně. 13 % uvádí svoji adresu, 12 % své telefonní číslo a 3 % rodné číslo. Ţádné osobní údaje nezveřejňuje 13 % z dotazovaných dívek.
45
Otázka č. 10: Setkal/a jsi se někdy s kyberšikanou? Odpověď
Chlapci
%
Dívky
%
Ano
2
5%
10
19 %
Ne
36
95 %
42
81 %
Celkem
38
100 %
52
100 %
Dnes se s kyberšikanou můţeme setkat kdekoli na světě, stačí jen, abychom byli připojeni k síti. Při kyberšikaně nezáleţí na věku, tak mě ani nepřekvapilo, ţe pár dětí z druhého stupně základní školy se s ní jiţ setkaly. Konkrétně 5 % chlapců a 19 % dívek. Otázka č. 11: Byl/a jsi obětí nebo útočníkem? Odpověď
Chlapci
%
Dívky
%
Oběť
1
3%
9
17 %
Útočník
1
3%
1
2%
Ani jedno
36
94 %
42
81 %
Celkem
38
100 %
52
100 %
46
100%
94%
90%
81%
80% 70%
60% 50%
chlapci
40%
dívky
30% 17%
20% 10%
3%
3%
2%
0% oběť
útočník
ani jedno
V tomto mladém věku se 3 % chlapců a 17 % dívek stalo obětí kyberšikany. Na druhou stranu byli útočníky 3 % chlapců a 2 % dívek. Toto zjištění mě nemile překvapilo, ale v dnešním světě plného internetu a moţné nesprávné výchovy (nezájem rodičů, co jejich dítě dělá na internetu) se není čemu divit. Otázka č. 12: Víš, co dělat, kdyţ se staneš obětí kyberšikany? Odpověď
Chlapci
%
Dívky
%
Útok opětovat
3
8%
1
2%
Informovat
31
81 %
35
67 %
4
11 %
16
31 %
38
100 %
52
100 %
rodiče, učitele nebo policii Přestat komunikovat Celkem
47
90%
81%
80%
67%
70%
60% 50% 40%
31%
30% 20% 10%
chlapci
dívky
11%
8% 2%
0% útok opětovat
informovat rodiče, učitele nebo policii
přestat komunikovat
Skoro všechny děti věděly, co by měly dělat, pokud by se staly obětí kyberšikany, konkrétně 81 % chlapců a 67 % dívek. 11 % chlapců a 31 % dívek si myslí, ţe by měli přestat komunikovat. O tom, ţe by měli útok opětovat je přesvědčeno 8 % chlapců a 2 % dívek.
48
ZÁVĚR V práci jsem se zaměřila na problematiku dětí a moderních komunikačních prostředků. Pro mnohé děti představují komunikační prostředky jako mobilní telefon, e-mail, chat, ICQ nebo Facebook nedílnou součást jejich ţivota. Všechny děti uvedly, ţe mají doma připojení k internetu a nejčastěji na něm tráví 1 - 2 hodiny denně. Jak chlapci, tak dívky nejčastěji na internetu komunikují s přáteli a hrají hry. Komunikace přes internet, ale i internet samotný v sobě skrývá řadu nebezpečí, na které je nutno zejména děti upozornit. Poučit je, ţe internet kromě kladných stránek má i záporné. Jedním z mých cílů bylo zjistit, zda rodiče kontrolují, co jejich děti na internetu dělají. Přestoţe jsou dívky kontrolovány častěji neţ chlapci, v nadpoloviční většině rodiče své děti vůbec nekontrolují. Rodičovská kontrola je velmi důleţitá také proto, ţe děti na internetu zveřejňují své jméno, místo bydliště, telefonní číslo, ale i rodné číslo a mohou se tak stát obětí deviantních jedinců. Dalším cílem bylo zjistit, který prostředek ke komunikaci děti nejvíce pouţívají a který je podle jejich mínění nejlepší. Nejvíce děti pouţívají Facebook, který je pro ně zároveň i nejoblíbenějším komunikačním prostředkem. V dnešním světě je však komunikace realizována pomocí několika prostředků a je velmi nepravděpodobné, ţe by děti pouţívaly jen jeden. Facebook jim nabízí řadu sluţeb, které ostatní prostředky nemají. Děti na Facebooku mohou sdílet s kamarády své fotografie či videa, komentovat fotografie, videa nebo statusy svých přátel, zakládat skupiny, posílat zprávy, chatovat nebo hrát hry. Facebook se pro ně stal místem, kde se mohou poznávat a přátelit s novými lidmi. Jako nejméně oblíbený prostředek ke komunikaci uvedli chlapci i dívky chat. V neposlední řadě se moje práce zaměřila na problematiku kyberšikany. Kyberšikana představuje závaţný problém, který můţe skončit aţ tragicky, protoţe v období pubescence bývají děti velmi citliví na vše, co se týká jejich osoby. 10 dívek z 52 a 2 chlapci z 38 dotazovaných se jiţ setkalo s kyberšikanou. Z toho se 1 chlapec a 9 dívek stali obětí kyberšikany a 1 chlapec a 1 dívka byli útočníky. Téměř všechny děti ví, co by měly dělat v případě, ţe by se staly obětí kyberšikany. Cíle, které jsem stanovila v úvodu, byly splněny.
49
SEZNAM LITERATURY ČERVENÁ, V. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 2. vyd. Praha : Academia, 1994. ISBN 80-200-0493-9. DAVID, R. Práva dítěte : úmluva o právech a její charakteristika; Mezinárodní ochrana práv dítěte a některé další dokumenty; Rodina a základy rodinného práva. 1. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 1999. ISBN 80-7182-076-8. DEFLEUR, MELVIN L. Teorie masové komunikace. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-09-8. HOLUB, J., LYER, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 4. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 80-04-23715-0. KOPECKÝ, K., KREJČÍ, V. Rizika virtuální komunikace. 1. vyd. Olomouc : Net University, 2010. ISBN 978-80-254-7866-0. KŘIVOHLAVÝ, J. Já a ty : o zdravých vztazích mezi lidmi. 2. vyd. Praha : Avicenum, 1986. KŘÍŢ, L. Pouţíváme ICQ : příručka uţivatele. 1. vyd. Praha : Computer Press, 2001. ISBN 80-7226-426-1. KUNCZIK, M. Základy masové komunikace. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1995. ISBN 80-7184-134-X. RYBKA, M., MALÝ, O. Jak komunikovat elektronicky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0208-8. ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi : jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. 1. vyd. Praha : Portál, 1995. ISBN 80-7178-049-9. SOCHOVÁ, Z., POŠTOLKOVÁ B. Co v slovnících nenajdete : novinky v současné slovní zásobě. 1. vyd. Praha : Portál, 1994. ISBN 80-7178-000-6. ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŢKOVÁ, J. a kol. Přehled vývojové psychologie. 3. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. ISBN 978-80-244-2433-0. TRÁVNÍČEK, F. Slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha : Slovanské nakladatelství, 1952. VÁGNEROVÁ, M., VALENTOVÁ, L. Psychický vývoj dítěte a jeho variabilita. Praha : Univerzita Karlova : Karolinum, 1992. ISBN 80-7066-384-7. VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-291-2. 50
ŢEMLIČKA, M. E-mail, chat, sms : praktický průvodce elektronickou komunikací. 1. vyd. Brno : Computer Press, 2003. ISBN 80-7226-928-3. INTERNETOVÉ ZDROJE Co je to Facebook? [online]. [cit. 2011-02-18]. Dostupné z:
. Co teenagery na sociálních sítích tak baví? [online]. [cit. 2011-02-18]. Dostupné z: . České děti a internet [online]. [cit. 2011-01-29]. Dostupné z: . České děti a internet [online]. [cit. 2011-01-29]. Dostupné z: . Děti a internet - riziko a klady internetu, desatero pro rodiče [online]. [cit. 2010-01-29]. Dostupné z: . Facebook [online]. [cit. 2011-02-28]. Dostupné z: . 7. ICQ [online]. [cit. 2010-10-10]. Dostupné z: . Internet [online]. [cit. 2011-02-28]. Dostupné z: . Jak bezpečně pouţívat mobilní telefon [online]. [cit. 2010-11-09]. Dostupné z: . Kdy koupit dítěti mobilní telefon [online]. [cit. 2010-11-09]. Dostupné z: . Místnosti na chatu [online]. [cit. 2010-11-11]. Dostupné z: . Mobilní
telefony
a
kyberšikana
[online].
[cit. 2010-12-28].
Dostupné
z:
. Představuje mobil zbraň v rukou dítěte? [online]. [cit. 2010-12-19]. Dostupné z: . Psychologické
aspekty
chatování
[online].
[cit. 2011-01-03].
.
51
Dostupné
z:
Sociální sítě [online]. [cit. 2010-12-14]. Dostupné z: . Sociální
vztahy
na
chatu
[online].
[cit. 2010-12-14].
Dostupné
z:
. Šikana v mobilních telefonech? Outing, happy slapping & spol. [online]. [cit. 2010-12-15].
Dostupné
z:
rodice/teenageri-a-komunikace-na-internetu/mobilni-telefony/177-3>. Telekomunikace [online]. [cit. 2010-11-15]. Dostupné z: . Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník [online]. [cit. 2010-12-12]. Dostupné z: . Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině [online]. [cit. 2010-12-12]. Dostupné z: .
52
PŘÍLOHY Příloha č. 1 - Dotazník Příloha č. 2 - Tabulka kritických hodnot testového kritéria chí-kvadrát
53
PŘÍLOHA Č. 1 - Dotazník Vážení studenti, jmenuji se Jaroslava Spáčilová a studuji obor Pedagogika – Veřejná správa na Univerzitě Palackého v Olomouci. V rámci ukončení studia právě zpracovávám bakalářskou práci na téma „Děti a moderní komunikační prostředky“. Součástí mé práce je také výzkum. Ten provádím za pomoci dotazníku, a proto se na Vás obracím s žádostí o pomoc při jeho vyplňování. Doba vyplnění Vám zabere nejvýše 10 minut a informace získané dotazníkem budou využity pouze pro výzkumné účely. Dotazník je zcela anonymní. Ještě bych Vám vysvětlila, co znamená pojem kyberšikana. Jedná se o nebezpečné komunikační jevy, realizované přes mobil nebo Internet. Např. když Vás někdo natočí pomocí telefonu v ponižující situaci a video pošle svým kamarádům nebo ho zveřejní na Faceboooku. Většina otázek obsahuje uzavřené odpovědi, u otázek č. 6, 7 , 9, můžete označit více odpovědí. Mnohokrát děkuji za Váš čas a spolupráci.
1. Uveď pohlaví a) muţ
b) ţena
2. Uveď, kolik je ti let a ročník, který navštěvuješ 3. Máš doma Internet? a) ano
b) ne
4. Kolik hodin denně trávíš na Internetu? a) 0
b) 1-2
c)3-4
d)5-6
e)7 a více
5. Kontrolují rodiče, co na Internetu děláš? a) ano
b) ne
6. Které z činností nejčastěji na Internetu provádíš? a) vyhledávám informace do školy
b) hraji hry
c)komunikuji s přáteli
d) čtu zprávy 7. Uveď, který prostředek ke komunikaci pouţíváš a) mobil
b)e-mail
c) ICQ
d) chat
e) facebook
8. Uveď, který z prostředků je podle tebe nejlepší (přiřaď jim číslici, 1 znamená nejlepší, 5 nejhorší) mobil e-mail ICQ chat facebook 9. Uveď, které osobní údaje na Internetu zveřejňuješ a) jméno a příjmení
b) rodné číslo
c) místo bydliště
d) telefonní číslo
e) ţádné 10. Setkal/a jsi se někdy s kyberšikanou? a) ano
b) ne
11. Byl/a jsi obětí nebo útočníkem? 12. Víš, co dělat, kdyţ se staneš obětí kyberšikany? a) útok opětovat komunikovat
b) informovat rodiče, učitele nebo policii c) přestat
PŘÍLOHA Č. 2 - Kritické hodnoty testového kritéria chí-kvadrát Stupně volnosti
Hladina významnosti
1 2 3 4 5
0,05 3,841 5,991 7,815 9,488 11,070
0,01 6,635 9,210 11,341 13,277 15,086
6 7 8 9 10
12,592 14,067 15,507 16,919 18,307
16,812 18,475 20,090 21,666 23,209
11 12 13 14 15
19,675 21,026 22,362 23,685 24,996
24,725 26,217 27,688 29,141 30,578
16 17 18 19 20
26,296 27,587 28,868 30,144 31,410
32,000 33,409 34,805 36,191 37,576
21 22 23 24 25
32,671 33,924 35,172 36,415 37,652
38,932 40,289 41,638 42,980 44,314
26 27 28 29 30
38,885 40,113 41,337 42,557 43,773
45,642 46,963 48,278 49,588 50,892
ANOTACE Jméno a příjmení:
Jaroslava Spáčilová
Katedra:
Katedra pedagogiky a sociálních studií
Vedoucí práce:
RNDr. Evţen Růţička, CSc.
Rok obhajoby:
2011
Název práce:
Děti a moderní komunikační prostředky
Název v angličtině:
The Children and modern Means of Communication
Anotace práce:
Bakalářská práce je zaměřena na děti a moderní komunikační prostředky. Charakterizuje dítě, komunikaci a jednotlivé komunikační prostředky. V praktické části se pomocí dotazníkového šetření zjišťovalo, zda má pouţívání komunikačních prostředků a kontrola rodičů vliv na pohlaví.
Klíčová slova:
Děti, komunikace, komunikační prostředky, mobilní telefon, internet, e-mail, chat, ICQ, Facebook.
Anotace v angličtině:
This Bachelor Thesis is focused on the children and modern means of communication. It describes child, communication and several means of communication. The aim of the Practical Part of this work is survey about using of means of communication by children, control of parents and their influence on gender of child. This part was elaborated with using of Questionnaire survey.
Klíčová slova v angličtině:
Children, Communication, Means of Communication,
Přílohy vázané v práci:
2
Rozsah práce:
53
Jazyk práce:
CZ
Mobile Phone, Internet, E-mail, Chat, ICQ, Facebook
