UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA ROZVOJOVÝCH STUDIÍ

Problémy Romů v Hradci Králové – možnosti řešení na základě zkušeností Komunitního centra Amaro Phurd – Pražská Diplomová práce

Autor: Lenka Ježková Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D. Olomouc 2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a veškeré použité zdroje jsem uvedla v seznamu literatury

V Olomouci 29. 5. 2013

……………………… Lenka Ježková

Děkuji panu RNDr. Miloši Fňukalovi, Ph.D. za věnovaný čas, rady a připomínky v průběhu zpracovávání této práce. Děkuji pracovníkům a klientkám Komunitního centra Amaro Phurd – Pražská, kteří autorce ochotně poskytli rozhovory. Zvláště děkuji zástupkyni vedoucí a vedoucí Komunitního centra, které s autorkou komunikovaly i mimo vyhrazený čas pro rozhovor. Děkuji paní Martě Pípalové za gramatickou korekturu. Děkuji paní Jitce Delie za korekturu anglické verze kapitoly Shrnutí.

Obsah 1.

Úvod ................................................................................................................................. 10

2.

Použité metody ................................................................................................................ 11

3.

Komunitní centrum Amaro Phurd Pražská ....................................................................... 15

4.

Systém sociálních služeb .................................................................................................. 22 4.1 Současný sociální systém v České republice .................................................................. 24

5.

Bydlení .............................................................................................................................. 31 5.2 Ghetta ............................................................................................................................. 32 5.3 Situace v Hradci Králové ................................................................................................. 33 5.4 Možná řešení .................................................................................................................. 38 5.4.1 Sociální bydlení ........................................................................................................ 41 5.5 Shrnutí ............................................................................................................................ 42

6.

Nezaměstnanost............................................................................................................... 44 6.1 Ilegální práce .................................................................................................................. 46 6.2 Situace v Hradci Králové ................................................................................................. 49 6.3 Možná řešení .................................................................................................................. 54 6.4 Shrnutí ............................................................................................................................ 58

7.

Dluhy................................................................................................................................. 60 7.1 Možná řešení .................................................................................................................. 63 7.2 Shrnutí ............................................................................................................................ 64

8.

Sociální vyloučení v České republice ................................................................................ 65 7

8.1 Kultura chudoby ............................................................................................................. 67 8.2 Dávky .............................................................................................................................. 68 8.3 Shrnutí ............................................................................................................................ 70 9.

Vzdělávání ........................................................................................................................ 72 9.1 Možná řešení .................................................................................................................. 81 9.2 Shrnutí ............................................................................................................................ 85

10.

Romové ve vybraných evropských zemích.................................................................... 87

10.1 Velká Británie ............................................................................................................... 87 10.2 Španělsko...................................................................................................................... 88 10.3 Francie .......................................................................................................................... 89 10.4 Itálie .............................................................................................................................. 90 10.5 Shrnutí .......................................................................................................................... 91 11.

Závěr .............................................................................................................................. 92

11.1 Bydlení .......................................................................................................................... 92 11.1.1 Možná řešení ......................................................................................................... 92 11.2 Nezaměstnanost ........................................................................................................... 93 11.2.1 Možná řešení ......................................................................................................... 94 11.3 Dluhy............................................................................................................................. 94 11.3.1 Možná řešení ......................................................................................................... 95 11.4 Vzdělávání .................................................................................................................... 95 11.4.1 Možná řešení ......................................................................................................... 96 8

11.5 Sociální vyloučení ......................................................................................................... 96 11.5.1 Možná řešení ......................................................................................................... 97 12.

Shrnutí ........................................................................................................................... 98

12.1 Summary .................................................................................................................... 100 13.

Použité zdroje .............................................................................................................. 102

13.1 Knižní zdroje: .............................................................................................................. 102 13.2 Periodika:.................................................................................................................... 106 13.3 Akademické práce: ..................................................................................................... 106 13.4 Internetové zdroje:..................................................................................................... 106

9

1. Úvod Romové patří v České republice k menšinovému obyvatelstvu. Menšiny mohou, ale také nemusí působit problémy v oblastech, kde žijí mezi většinovým obyvatelstvem. Je třeba si uvědomit, že i mezi Romy jsou lidé slušní a bezproblémoví. Dokud člověk nepozná romského jedince nebo rodinu osobně, nemůže objektivně posoudit, zda se jedná o bezkonfliktního člověka nebo skupinu, či ne. To samozřejmě platí u všech, jenže Romové mají u mnoha obyvatel v naší zemi negativní „nálepku“. Někteří lidé z majoritní společnosti mají s Romy negativní zkušenost. Pokud někdo takový nemá k Romům kladný vztah, je to pro mě pochopitelnější a přijatelnější skutečnost, než když lidé odsuzují Romy jen na základě toho, co čtou nebo slyší v médiích. Škoda, že mnozí „házejí Romy do jednoho pytle“ a nejsou ochotni rozlišovat mezi jednotlivci. Z předsudků vůči romskému etniku vycházejí problémy jako je například nadprůměrná nezaměstnanost mezi Romy, ze které mimo jiné vychází i nechuť se vzdělávat, nebo to, že Romové hledají s obtížemi bydlení. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že nejen majoritní společnost má co napravovat, ale také mnozí Romové, ne však všichni. Tato diplomová práce se zaměřuje na problémy Romů v Hradci Králové, konkrétně na klienty Komunitního centra Amaro Phurd Pražská. Práce vychází z rozhovorů s klienty a pracovníky Komunitního centra, kteří pomáhají Romům řešit obtíže. Práce se také zabývá možnostmi řešení typických obtíží romské populace ve městě. Zmíněné Komunitní centrum jsem si pro svou práci vybrala proto, že jsem zde působila jako dobrovolnice a také proto, že pracuje s Romy a pro ně. Město Hradec Králové souvisí se změnou mého bydliště. Již ve své bakalářské práci jsem se zabývala romskou problematikou, konkrétně problémem vzdělávání v olomouckých školách, a mým záměrem bylo zabývat se romskou menšinou rovněž v diplomové práci. Činnost Komunitního centra mi připadá zajímavá a užitečná, proto jsem se rozhodla vyjít z jejich zkušeností. Práce je průřezem toho, s čím se klienti a pracovníci potýkají, a navrhuje možná řešení problémů.

10

2. Použité metody Pro práci byl zvolen kvalitativní výzkum z důvodu jednodušší proveditelnosti a také z důvodu, že Komunitní centrum nemá velkou zaměstnaneckou základnu a počet klientů ochotných pro rozhovor je rovněž omezený. Výzkumnice získala respondenty na základě osobního kontaktu, s pracovníky Komunitního centra se znala z dob, kdy v Komunitním centru působila jako dobrovolník. Pracovníci doporučili klienty, u kterých předpokládali, že se výzkumu nebudou bránit a budou ochotni poskytnout rozhovor. Zástupkyně vedoucí/ sociální pracovnice s výzkumnicí oslovila osobně vybrané potenciální respondenty z řad Romů/ klientů Komunitního centra. Všichni klienti bydlí v místě sídla Komunitního centra, v tomto domě jsou totiž kromě prostor Centra také městské byty. Přítomnost pracovnice centra u zahajovaných rozhovorů byla nutná, protože klienti centra mají obecně nedůvěru k cizím nebo neznámým lidem a navázání kontaktů s klienty bez její přítomnosti by bylo podstatně obtížnější. Každému klientovi/ potenciálnímu respondentovi bylo vysvětleno, o co se jedná, a předem měli možnost si dvě hlavní otázky (viz níže), na které se výzkumnice ptala, rozmyslet. Respondentů bylo celkem devět, pět pracovníků a čtyři Romky/ klientky. Osm respondentů z devíti byly ženy, muž byl z řad pracovníků. Dotazováni byli nejdříve pracovníci, po nich klienti. Každý rozhovor se opíral o dvě hlavní výzkumné otázky: Jaké vidíte problémy Romů v Hradci Králové a jaká byste navrhovali řešení? Vedoucí Komunitního centra se vyjádřila, že pro jejich činnost bude zajímavé a možná přínosné srovnání pohledu pracovníků a Romů/ jejich klientů. Kvalitativní řízené rozhovory byly nahrávány prostřednictvím počítačového programu Audacity na netbook. Data byla přepisována do počítačového programu Word a tříděna do odstavců na základě témat, která respondenti zmínili. Jeden rozhovor byl zpracován písemně do jednoho dokumentu. Nahrávky i dokumenty byly ukládány dle jmen respondentů. Rozhovory probíhaly v pracovně vedoucí Komunitního centra. Jeden rozhovor proběhl v domácím prostředí klientky, protože klientka se zapomněla dostavit do pracovny vedoucí KC ve smluvenou dobu a čas. Rozhovory trvaly v průměru třicet minut. Pracovníci mluvili hovorovou spisovnou češtinou, klientky tak, jak jsou zvyklé, to znamená nespisovně

11

česky, vzhledem k přítomnosti pro ně neznámé osoby byla ale zřetelná jejich snaha vyhnout se vulgarismům. Žádná z respondentek nepoužívala romštinu. Pracovníci sami zmínili několik témat, klienti potřebovali klást neustále otázky, sami se nerozpovídali. Pracovníci se tematicky shodli, zmínili stejné problémy, které vidí u svých klientů, někteří jich uvedli více, jiní méně, ale celkově můžeme mluvit o shodě. Výzkumnice kromě rozhovorů ještě komunikovala nejvíce se zástupkyní vedoucí o případných nejasnostech z rozhovorů prostřednictvím emailu. Pro výzkumnici bylo velmi přínosné, že se nejdříve dotazovala pracovníků, protože když se například klientka vyjádřila, že jsou Romové spokojení a že žádné problémy nemají, výzkumnice věděla, jaké otázky přibližně klást a kam směřovat. Spokojenost výzkumnice identifikovala u dvou klientek, u matky desíti dětí a u matky tří dětí. Další dvě klientky, nezaměstnaná žena, 52 let a matka dvou dětí na mateřské dovolené, si stěžovaly na bydlení. Starší žena na prostředí a sousedy, matka na mateřské dovolené na málo prostoru a nedostatek soukromí. Další informace o rozhovorech a charakteristika klientek viz tabulky číslo 1, 2, 3, 4. Dále byly použity běžné metody studia literatury a pramenů. Z knižních zdrojů autorka čerpala ze sborníků o vzdělávání menšin, sociálním vyloučení Romů, romské kultuře. Čerpáno bylo také z knih o sociální politice, zaměstnanosti. Z internetových zdrojů jsou to například: zpravodajské servery české i zahraniční, weby neziskových organizací či občanských sdružení českých i zahraničních a jejich dokumenty, mezinárodní evropské portály, dokumenty nebo články z webů ministerstev (MPSV, MŠMT, MMR) či vlády, vzdělávací servery, dokumenty Světové banky, dokumenty českých univerzit apod. Autorka převzala statistiky týkající se Komunitního centra o počtu klientů, dotacích, rozpočtu apod. z výročních zpráv Komunitního centra. V popisu Komunitního centra autorka čerpala ze svých dobrovolnických zkušeností v Centru a také z výročních zpráv.

12

Tabulka číslo 1 – Stručná charakteristika první respondentky Pohlaví Věk Počet dětí Rodinná

Žena 41 3 Původem ze Slovenska, rozvedená.

Situace Bydlení Dluhy Práce Vzdělání

Problémy s hledáním bydlení měla, než jí byl poskytnut městský byt. Nemá dluhy, dávky jsou velkou pomocí, ale uvědomuje si, že to děti nemotivuje do vzdělání, nikdy si nepůjčila. Práci vždy našla hned, přestože vystřídala několik pracovních míst, je zaměstnaná jako uklízečka v KC. Má jen základní vzdělání, její děti zatím taky, nejstarší pravděpodobně skončí se základní školou.

Tabulka číslo 2 – Stručná charakteristika druhé respondentky Pohlaví

Žena

Věk

40

Počet dětí

10

Bydlení Dluhy Práce Vzdělání

S bydlením je spokojená, přestože s devíti dětmi bydlí v bytě 1+1. Dluhy nemá ani neměla, peníze stačí, ale nemají mnoho, žijí skromně. Manžel je nezaměstnaný přes 3 roky, plnoletá dcera také nezaměstnaná, klientka je na mateřské dovolené a nikdy nepracovala. Klientka, manžel i plnoletá dcera mají jen základní vzdělání.

13

Tabulka číslo 3 – Stručná charakteristika třetí respondentky Pohlaví

Žena

Věk

35

Počet dětí

2

Bydlení Práce Vzdělání

S bydlením mají problémy, 11 osob (3 generace) bydlí v bytě 2+1, mladá rodina nemá soukromí, město i realitní kanceláře vždy daly přednost jiným. Manžel je nezaměstnaný a klientka na mateřské dovolené. Klientka i manžel mají základní vzdělání.

Tabulka číslo 4 – Stručná charakteristika čtvrté respondentky Pohlaví

Žena

Věk

53

Počet dětí

4

Bydlení

Bydlí na Pražské ulici v městských bytech, ale není spokojená s prostředím ani se sousedy, nikde jinde nemají moc šanci bydlení sehnat, tak tady trpí.

Práce

Manžel je nezaměstnaný a klientka na mateřské dovolené.

Dluhy

Dluhy má – opožděné platby, neřešené dluhy, nekomunikovala s věřiteli.

Práce Vzdělání

Práci hledá asi dva roky, ale nemůže najít, je Romka a starší věkem, manžel také nezaměstnaný. Klientka i manžel mají jen základní vzdělání.

14

3. Komunitní centrum Amaro Phurd Pražská Komunitní centrum Amaro Phurd Pražská (dále jen KC) funguje od roku 2003. Vzniklo na popud města Hradec Králové i na základě poptávky místních Romů. Do roku 2003 ve městě prakticky neexistovala systematická práce s Romy, kromě činnosti občanského sdružení Salinger, které se věnovalo Romům terénně v parku Šimkovy sady. Město oslovilo zmíněné občanské sdružení, aby zřídilo komunitní centrum. Nejdříve KC sloužilo jako organizátor volnočasových aktivit a doučování romských dětí, později postupně přibyly aktivity pro celé rodiny a sociální služba (Vedoucí KC, 2012, ústní sdělení). Amaro Phurd znamená v překladu náš most. Pracovníci KC chtějí tvořit most, který spojuje romskou komunitu a majoritní společnost. Kladou při tom důraz na zachování jejich romství. KC je nepobytová služba, která si klade za cíl podporovat a pomáhat romským rodinám zlepšovat životní podmínky takovým způsobem, aby se Romové sami zapojili, snažili se o změnu a rozvíjeli odpovědnost, aktivitu a samostatnost. Podpora a pomoc je poskytována radou, učením či sdílením těžkých životních situací. Pracovníci se snaží informovat Romy o sociálně negativních jevech. Romové mají možnost prostřednictvím služeb KC posílit své kompetence za účelem lepšího uplatnění se ve společnosti (Komunitní cenrum Amaro Phurd – Pražská, 2011). Cílovou skupinou jsou Romové ve věku od 3 do 65 let. Klienti KC mají nízké společenské postavení, a proto je pro ně těžké se zapojit do české společnosti hlavně z důvodu odlišné kultury a způsobu života a také nízkého ekonomického statutu. Základní služby centra jsou poskytovány klientům bezplatně. Všechny informace poskytnuté klienty jsou důvěrné. Každý klient má svobodu volby, zda a které služby KC využije. Služby jsou přizpůsobovány potřebám každého jednotlivce. Činnosti KC jsou v současnosti vykonávány na základě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Mezi základní úkony KC patří:

15

skupina úkonů z oblasti výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, tyto služby představuje pracovně výchovná činnost s dětmi a dospělými v přirozeném prostředí, situační intervence, preventivní aktivity, nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních dovedností a schopností dětí, volnočasové aktivity, podpora vlastních aktivit, pomoc s přípravou do školy a na budoucí povolání, skupina úkonů

z oblasti zprostředkování kontaktu

se společenským

prostředím, zkráceně doprovázení, skupina úkonů z oblasti sociálně terapeutické činnosti, to znamená práce se skupinou, individuální rozhovor, pomoc v krizi, skupina úkonů z oblasti pomoci při uplatňování práv, oprávněných zájmů, což představuje jednání ve prospěch klienta a poskytnutí informace (Salinger služby, 2013). KC poskytuje také fakultativní úkony, pod které spadají například výlety s klienty, víkendové pobyty, telefonování, kopírování, tisk. Služby KC jsou rozděleny do klubů dle věku klientů. Pro nejmenší (předškolní) děti ve věku 3–6 let je určený klub Cikne (= malý). Pokud by rodiče chtěli dát do klubu mladší dítě, možnost zde je, ale alespoň jeden z rodičů zde musí být a věnovat se mu. V rámci Cikne mají děti možnost rozvinout své schopnosti a dovednosti, které jim usnadní nástup do školy a zapojení se do kolektivu. Aktivity jsou vedené speciální pedagožkou. Děti zde nacvičují také dovednosti, které jim umožní vyniknout v jejich rodině (například rozvoj motorických schopností, drobné ruční práce, apod.). Děti v Cikne mají k dispozici různé hračky, které si nemohou dovolit mít doma, zejména z finančních důvodů. Pracovníci a dobrovolníci si s dětmi povídají například o ročních obdobích, o rodině, o přírodě, o zdraví, čtou jim pohádky, vyrábějí sezónní výrobky (například přáníčka ke Dni matek, papírové draky na podzim a podobně). Děti mají možnost navštívit čas od času divadlo. Učí se zde také tancovat, dělají různé pohybové aktivity a jsou vedené k určitému režimu dne, který je neměnný. 16

Klub Bare (= velký) je určený pro věkovou skupinu 6–15 let, to znamená školní věk. Děti zde prostřednictvím aktivit prohlubují své znalosti a kompetence. Pracovníci jim pomáhají orientovat se v okolním světě a snaží se na děti působit tak, aby uměly čelit negativním jevům (tj. aby je sami neprováděli a uměli si poradit, když je provádí i někdo jiný – závislosti, šikana, záškoláctví). Velký důraz je kladen na aktivní zapojení se do činností. Děti v Bare mají možnost naučit se romské tance a také vystupovat na různých společenských akcích, v minulosti například na oslavách mezinárodního dne Romů nebo při příležitosti slavnostního otevření Ústavu sociální práce Univerzity Hradec Králové 1. Hrají se zde etapové hry, hry pro posílení vztahů v kolektivu. Čas od času se program spojí s klubem Cikne, například při příležitosti karnevalu. Probíhají zde také besedy, kterých se mohou účastnit i rodiče, například na téma návykových látek a rizik jejich užívání. Pracovníci organizují také preventivní aktivity například na téma sexuálně rizikového chování, povídají si s dětmi, vyrábí drobné rukodělné výrobky, apod. Jedna z dalších aktivit jsou takzvané „skupinovky“, jsou to předem připravené aktivity pro skupinu maximálně dvanácti dětí na předem připravené téma, posilování vztahů ve skupině, prostor pro učení se, strukturované výtvarné aktivity). Jedná se o skupinové aktivity, mají vždy společný začátek, průběh, závěr a společné vyhodnocení. Aby tento ráz nebyl narušen, zásadně nedochází ke změnám složení skupin v průběhu aktivit. V rámci Bare je každý den vymezená půlhodina, která je určená pro vypracování domácích úkolů zadaných ve škole. Pracovníci a dobrovolníci dětem s úkoly pomáhají, říkají jim informace navíc. Děti mají možnost se zeptat na to, co je zajímá, nebo i na věci, na které by se doma nezeptaly. Podle pracovnice Zuzky je také potřeba děti uvádět do reality, protože Romové všeobecně, nejen děti, mají tendenci uvěřit všemu, co slyší a vidí v televizi, takže například u seriálů si myslí, že jsou skutečné. Dále neumí správně zpracovat informace, z nějakého článku si například vyberou jen něco a jejich výklad je naprosto scestný. Jedno z možných řešení je věnovat se dětem odmalička a vzdělávat je, aby uměly pracovat s informacemi, což je u dětí platné všeobecně. 1

Ústav sociální práce byl založen v roce 2011 jako nejmladší a pátá část Univerzity Hradec Králové. Byl vyčleněn z pedagogické fakulty (Ústav sociální práce, 2012). Nabízí bakalářské studijní obory a jeden navazující magisterský obor (Ústav sociální práce, 2010-2013).

17

V Bare jsou děti vedené k cílevědomosti, sebereflexi. Pracovníci se ptají dětí, co chtějí umět, jestli je jejich cíl reálný a pomáhají jim k jeho dosažení. Dítě se chce například naučit hrát stolní tenis, může jej tedy v KC trénovat. Rozvíjet v Romech tyto vlastnosti není podle pracovníků centra jednoduché, protože většinou neumí pracovat s časem. Nepřemýšlí do budoucnosti, žijí přítomností, a proto necítí potřebu jít za nějakým dlouhodobým cílem. Vedoucí volnočasových aktivit vyjádřil, že zárukou spokojenosti z nějakých her či soutěží je u romských dětí odměna. Pokud nemají vyhlídku odměny, nechtějí se účastnit nebo se nesnaží. Poradenství je určeno pro klienty ve věku 15–65 let. Klienti mohou zejména získat informace a dovednosti potřebné k uplatnění na pracovním trhu. Mohou se naučit pracovat na počítači, nacvičovat telefonní hovor, porozumět úředním žádostem a formulářům. I zde je kladen velký důraz na samostatnost a vlastní aktivitu. V současné době je činnost KC rozdělená na terénní práci a ambulantní činnost, to znamená, že klienti musí sami přijít, aby si například zatelefonovali nebo něco vytiskli a podobně. Ambulantní služby také Romy vedou k větší zodpovědnosti, protože musí přijít v určitou dobu, aby nenarazili na zamčené dveře. Dle Zákona o sociálních službách (2006, § 69) jsou terénní programy určeny osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou ohroženy. Jedná se o uživatele návykových látek, bezdomovce, sociálně vyloučené lokality. Cílem je vyhledávat tyto osoby a minimalizovat rizika. Podle vyjádření sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí je práce v terénu, což znamená docházení za klienty do jejich obydlí, do určité míry efektivní, ale na druhou stranu navštěvováním rodin pracovníci deaktivizují své klienty. Je lepší, když si například přijdou sami do KC napsat nějakou žádost, než když spoléhají na to, že pracovník se dostaví a žádost s nimi napíše. Když si přijdou sami, mohou mít svůj problém vyřešený hned, ne až za týden. Pracovníci docházejí do rodin jednou za týden. Na

základě

vlastních

zkušeností

sociální

pracovnice/

zástupkyně

vedoucí

konstatovala, že pro seznámení a získání vzájemné důvěry je lepší terénní činnost, protože Romové jsou upřímnější, cítí se v bezpečí, jsou ve svém známém prostředí. Pracovník se tak 18

může dozvědět více věcí, na které může navazovat při poradenství a pomoci. Terénní činnost je také vhodná v případě, že některá skupina Romů je jinou skupinou, která obývá budovu, kde sídlí KC [dům, ve kterém sídlí KC, je obýván romským obyvatelstvem] nesnášena. Je tedy lepší tímto způsobem předcházet potyčkám. Dále je práce v terénu efektivní u romských skupin bydlících na venkově. Tito Romové totiž raději zůstanou na okraji bez informací a možností, než aby se namáhali dojet do nějaké organizace a utráceli peníze za jízdné. Aktivizace u venkovských skupin je obtížnější, klienti si musí sami napsat žádost či stížnost nebo někam zatelefonovat. Sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí také vyjádřila, že individuální příprava ve vzdělávacích aktivitách je jednoznačně lepší v rodině, to znamená v terénu, protože se do přípravy zapojují i rodiče a získávají tak inspiraci, jak své děti vést při učení.

Obrázek č. 1 – Otevírací doba komunitního centra (Občanské sdružení Salinger, 2013)

V KC působí kromě stálých pracovníků dobrovolníci, v roce 2011 jich bylo šest (Komunitní centrum Amaro Phurd – Pražská, 2011). V roce 2012 se počet dobrovolníků snížil na 4 (Salinger, 2012). Dobrovolníci pracují většinou přímo s klienty, nejčastěji dětmi, předškolními i školními. Podílejí se na přípravě aktivit, pokud mají zájem, hrají s dětmi hry, pomáhají s úkoly do školy a podobně. Dobrovolník může pracovat maximálně s třemi klienty, pracovník s šesti. (Maximální denní kapacita je stanovena na 36 klientů). 19

KC sídlí v Hradci Králové 4 na ulici Pražská číslo 559. Zřizovatelem je Občanské sdružení Salinger, které má sídlo rovněž v Hradci Králové 2 na ulici Gočárova třída číslo 760. Prostory KC jsou zařízeny v přízemí obytného domu, kde žije osm romských rodin. KC má k dispozici pět místností. Jedna místnost slouží pro odkládání oděvů (na věšáky) a zároveň pro stolní fotbal. Další místnost má po obvodu lavičky a nad nimi jsou umístěny úložné prostory pro sportovní a jiné herní náčiní (například pomůcky na stolní tenis nebo překážky na „opičí“ dráhy, tenisové míčky, podložky na cvičení apod.). V této místnosti je možnost hrát stolní tenis na rozkládacím stole. Je zde také boxovací pytel a žebřiny. V další místnosti jsou stoly a židle, zde se odehrává veškerá příprava do školy, hrají se zde hry, vyrábí se apod. Tato místnost je vybavena skříněmi, v nichž jsou umístěné stolní hry, psací potřeby, papíry, materiály pro doučování a školu hrou apod. Také zde najdeme tři počítače. V další místnosti sídlí čtyři pracovníci (zástupkyně vedoucí, sociální pracovnice, speciální pedagožka, pracovník v sociálních službách). Vedoucí KC má jednu místnost sama pro sebe. Prostory, které má KC v pronájmu, patří městu. KC platí tržní nájem, ale město Komunitnímu centru dává dotaci, která odpovídá ročnímu nájemnému, takže se jedná o přelévání peněz. Tabulka číslo 5 – Finanční zpráva o hospodaření sdružení (Komunitní centrum Amaro Phurd – Pražská, 2011) Celkové náklady 17 146 927,00 Z toho: 0068 Mzdové náklady včetně sociálního a zdravotního pojištění 10 036 012,00 Ostatní provozní náklady 7 110 915,68 Náklady nejvýznamnějších středisek/projektů: Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Modrý pomeranč 3 843 694,91 Komunitní centrum Amaro Phurd – Pražská 2 792 904,65 Komunitní centrum Amaro Phurd – Okružní 3 403 188,95 Triangl 2 569 945,48 Stopa čápa 2 465 772,70 Centrum přátelské rodině Budulínek - odlehčovací služby a volnočasové 313 739,00 aktivity Letní rekreačně výchovný tábor pro rodiny s dětmi Celkové výnosy Z toho:

183 696,00 18 482 534,64

20

Tržby za poskytnuté služby (včetně finančních prostředků získaných

15 567 356,13

prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost Úroky v rámci individuálních projektů Královéhradeckého kraje - finanční Přijaté příspěvky od rodičů prostředky Přijaté příspěvky – dary Nadace VIA Nové nad České Metujírepubliky, platba za poskytnuté služby od města z ESF aMěsto rozpočtu Crocodille čr, spol. s r. o. Náchod, pronájema.prostor, ...) GARRIS SERVICES s. Jiřina a Jan Hiebschovi Nadace Vodafone Česká republika Členské příspěvky Ostatní výnosy Provozní dotace celkem Dotace od územně samosprávných celků Statutární město Hradec Králové Královéhradecký kraj Dotace od ústředních orgánů státní správy MPSV ČR MŠMT ČR Úřad vlády České republiky Hospodářský výsledek po zdanění

2 323,95 96 310,00 41 040,00 17 234,00 7 000,00 3 756,00 10 850,00 1 000,00 1 200,00 3 500,00 42 692,00 2 729 312,56 879 296,00 624 296,00 255 000,00 1 850 016,56 1 051 068,00 448 948,56 350 000,00 1 335 606,96

Tabulka č. 2 Činnost za rok 2012 v číslech (Salinger, 2012)

CIKNE BARE Goďaver Celkem

Počet klientů za rok Počet kontaktů 27 863 2012 62 2157 76 1166 165 4186

21

Počet služeb 2837 4663 1840 9340

4. Systém sociálních služeb Sociální politika je velmi široký pojem a nelze ji jednoznačně definovat. Na jejím vzniku se podílí různé sféry společnosti, například ekonomické, politické, vědecké, ekologické. Význam pojmu „sociální“ může být chápán ve třech hlediscích. V tom nejširším slova smyslu je „sociální“ jako společenský, v užším chápání „sociální“ znamená snaha o zlepšování životních podmínek lidí, v nejužším hledisku se jedná o řešení náhlých nepříznivých situací (Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2010). Pro příklad můžeme uvést dvě definice sociální politiky. Jedna je z počátku 20. století a o sociální politice říká, že je to snaha vypěstovat společnost do ideální podoby, a motorem není milosrdenství, ale sociální spravedlnost a účelnost (Engliš, 1916). Druhá definice je téměř o sto let mladší než první a sociální politiku definuje jako soustavné a cílené snažení udržet fungování sociálního systému nebo ho změnit (Tomeš, 2001). Objekty sociální politiky jsou obyvatelé dané země, skupiny lidí a jednotlivci. Hlavním subjektem je stát, který určuje pojetí, obsah, cíle a úkoly sociální politiky v daném čase. Na nižších úrovních fungují další státní a nestátní subjekty (Nosková, 2012). Existují dva základní typy řízení sociální politiky, operativní nebo koncepční. V případě operativního řízení jsou problémy řešeny tak, jak ve společnosti vznikají. Neuvažuje v dlouhodobém měřítku a neusiluje o optimální řešení. Koncepční řízení naopak vychází z určité koncepce, která se snaží nacházet optimální řešení a uvažovat v dlouhodobém hledisku. Ve vyspělých státech převažuje koncepční řízení (Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2010). Principy sociální politiky jsou zpravidla sociální spravedlnost, sociální solidarita, subsidiarita, participace. Do principu sociální spravedlnosti mohou spadat tyto zásady: každému stejně, každému podle jeho potřeb, každému dle jeho zásluh (Principy sociální politiky, 2006). Sociální spravedlnost by měla představovat vhodnou kombinaci zmíněných zásad (Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2010). 22

Sociální solidarita je považována za jednu z hybných sil materiálního, mravního a duchovního vývoje lidstva a je předpokladem k pokroku (Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2010). Solidarita znamená soudržnost, odpovědnost a porozumění mezi lidmi. Je však třeba dávat pozor na to, aby přílišná solidarita státu nevedla ke snížení snahy každého jedince usilovat o vlastní životní blahobyt (Principy sociální politiky, 2006). Princip subsidiarity říká, že člověk si musí pomoci především sám, pokud nemůže, tuto roli přebírá rodina, pokud pomoci není schopná ani rodina, přichází další subjekty, stát přichází na řadu až na posledním místě (Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2010). Na posledním místě proto, že jeho povinností je vytvářet takové podmínky, aby si jedinci byli schopni pomoci sami nebo v rámci rodiny (Principy sociální politiky, 2006). Dle principu participace přestává být člověk pasivní v tvorbě sociální politiky a začíná se podílet na její tvorbě a spolurozhoduje (Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2010). Bez participace lidé necítí sounáležitost a odpovědnost. Je také důležité, aby ti, kteří participují, byli do určité míry vzdělaní a informovaní (Sociálne vedy, 2010). Funkce sociální politiky jsou (Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2010): ochranné (zmírnění nebo odstranění důsledků sociálních událostí), přerozdělovací (co, jak, komu, za co a podle čeho rozdělovat), homogenizační (zmírňování sociálních rozdílů), stimulační (podpora a podněcování žádoucího sociálního jednání jednotlivců a sociálních skupin v oblasti ekonomické i mimo ni), preventivní (předcházení nepříznivým sociálním situacím). Kromě funkcí jsou také důležité nástroje sociální politiky, u nichž je zásadní, aby respektovaly základní principy sociální politiky a na základě nich působily. Patří sem (Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2010): programy a plány, které jsou důležité v otázkách dlouhodobých záměrů; další nástroj (porevoluční) je kolektivní vyjednávání mezi sociálními

partnery,

kterými

jsou

odborové

svazy

hájící

zájmy

zaměstnanců,

zaměstnavatelské svazy hájící zájmy zaměstnavatelů, stát dohlížející na to, aby usnesené požadavky byly v souladu s dlouhodobými společenskými zájmy a možnostmi ekonomiky; sociální příjmy, které představují různé dávky; sociální služby, do tohoto nástroje nepatří jen tradiční služby řešené Zákonem o sociálních službách, ale také služby v oblasti zdraví, 23

vzdělávání, bydlení; věcné dávky, zde jde především o léky, zdravotní pomůcky a ochranné pracovní pomůcky; účelové půjčky, které jsou návratné, a proto je jejich poskytování dáno výhodnějšími podmínkami a okamžitou dostupností, patří sem například novomanželské půjčky nebo půjčky na vzdělání; úlevy a výhody jsou poskytovány například dětem, studujícím nebo důchodcům v oblasti jízdného vstupného a podobně. Můžeme rozlišit typy sociální politiky dle intenzity přerozdělovacích procesů a dalších hospodářských, politických a ideových kritérií. V každém státě se mísí alespoň dva typy a nelze vymezit jeden model pro jeden stát. První typ je redistributivní/ univerzalistický/ občanský. Zde hraje výraznou roli stát, který nehledí na to, zda jsou občané potřební nebo ne. Vyžaduje velkou redistribuci a výrazně omezuje aktivity nestátních subjektů, to znamená, že stát je určitým monopolem v poskytování sociální pomoci. Tento typ sociální politiky není založen na demokratickém uspořádání společnosti a je charakteristický například pro bývalé Československo (Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2010). Druhý typ je výkonový/ korporativní, který je založen na uspokojování sociálních potřeb na základě výkonu a zpravidla sociálního pojištění. Tomuto typu se blíží například Francie nebo Rakousko (Veselá, 2007). Reziduální typ se vyznačuje tím, že nechává sociální politiku na trhu, jeho institucích a rodině. Stát poskytuje jen nezbytnou pomoc, kterou si zmíněné subjekty nemohou dovolit. Tento typ je charakteristický například pro USA (Krebs, 2007). Jak už bylo řečeno, náš systém se v minulosti nejvíce blížil prvnímu typu, nedistributivnímu. V lidech je tedy zakořeněno spoléhání se na stát v sociální oblasti. Nová doba ale přináší nutnost individuální odpovědnosti za vlastní životní úroveň, práce a výkonu (Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2010).

4.1 Současný sociální systém v České republice Systém sociálního zabezpečení představuje státní podporu občanům nacházejících se v situaci, kterou nemohou zvládnout vyřešit pouze svými prostředky. Může se jednat o 24

události spojené se zdravotním stavem, rodinou, věkem, nezaměstnaností, chudobou nebo nezapojením do většinové společnosti (Marciszová, 2007). Sociální systém je rozdělen do tří podskupin (Krištof, 2006): 1) Systém sociálního pojištění (důchodové a nemocenské pojištění a státní politika zaměstnanosti). 2) Systém státní sociální podpory představuje různé násobky zákonem definovaného životního minima a jednorázové dávky (pohřebné, porodné a podobně). MPSV (2009) vysvětluje, že prostřednictvím státní sociální podpory stát přispívá především rodinám s nezaopatřenými dětmi v případě uznané sociální situace. 3) Systém sociální pomoci představuje jednorázové i opakované dávky, které dorovnávají životní minimum a nebyly pokryty v předchozích dvou skupinách podpory. Ad 1) a) Ze základního důchodového pojištění se poskytují důchody (MPSV, 2009): Starobní, na který mají nárok osoby, jež dosáhly určitého věku. Tabulka č. 3 Kdy vznikne nárok na důchod (vypočítáno dle webu peníze.cz, 2013) Kdy vznikne nárok na důchod (počet let + měsíců věku) rok narození Muž žena Žena bez dětí 2 děti 1950 62+6 61 58+4 1955 63+4 62+8 60 1960 64+2 64+2 62+2 1965 65 65 64+8 1970 65+10 65+10 65+10 1975 66+8 66+8 66+8 1980 67+6 67+6 67+6 1985 68+4 68+4 68+4 1990 69+2 69+2 69+2 1995 70 70 70 2000 70+10 70+10 70+10 2005 71+9 71+9 71+9 2010 72+7 72+7 72+7 2015 73+5 73+5 73+5

25

Další typ důchodového pojištění je plný invalidní důchod, na nějž má nárok pouze osoba, jejíž zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý. Částečný invalidní důchod pobírají osoby, jejichž schopnosti soustavné výdělečné činnosti poklesly nejméně o 33 %. Vdovský a vdovecký důchod náleží těm, jejichž manžel/ka zemřel/a a zároveň měl/a nárok na vlastní důchod. Pokud zemřel/a ekonomicky aktivní manžel/ka, dostává pozůstalá osoba příspěvek po dobu 1 roku. Sirotčí důchod je pobírán maximálně do 26 let, jestliže se člověk soustavně připravuje na budoucí povolání. Ad 1) b) Nemocenské pojištění je určeno pro výdělečně činné osoby, které v případech tzv. krátkodobých sociálních událostí (dočasné pracovní neschopnosti z důvodu nemoci nebo úrazu či karantény, ošetřování člena rodiny, těhotenství a mateřství, péče o dítě) zabezpečuje peněžitými dávkami nemocenského pojištění. Do zmíněného typu pojištění patří čtyři druhy dávek (MPSV, 2009): Nemocenské pojištění je vypláceno maximálně 380 dní zaměstnanci, který je dle lékaře dočasně pracovně neschopným. Peněžitá pomoc v mateřství je určena zaměstnaným ženám po dobu 28 týdnů v případě porození jednoho dítěte, pokud žena porodila dvě nebo více dětí najednou, podporu dostává 37 týdnů. Ošetřovné pobírá zaměstnanec, který ošetřuje nemocného člena domácnosti nebo pečuje o zdravé dítě mladší 10 let. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství je vyplácen ženě, která z důvodu těhotenství, mateřství nebo kojení byla převedena na jinou práci, za kterou je méně finančně ohodnocena než v práci původní. Ad 1) c) Státní politiku zaměstnanosti upravuje zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ten upravuje také podmínky nároku pro poskytování podpory v nezaměstnanosti (MPSV, 2009). 26

Ad 2) Do systému státní sociální podpory patří (MPSV, 2009): přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, porodné, pohřebné a dávky pěstounské péče. V této kapitole budou popsány jen některé ze zmíněných dávek, zbytek je popsán v kapitole Dávky. Sociální příplatek je vázán na péči o nezaopatřené dítě a na hranici příjmů, která v předchozím kalendářním čtvrtletí musí být nižší než dvojnásobek životního minima rodiny. Příspěvek se snižuje se zvyšujícím se příjmem rodiny. Porodné je jednorázový příspěvek, výše činí 13 000 korun na jedno dítě. Na porodné mají nárok jen rodiny, jejichž čistý příjem je menší než 2,4 násobek životního minima (Aktuálně, 2012). Pohřebné je určeno pouze na úhradu pohřbu nezaopatřeného dítěte nebo rodiče nezaopatřeného dítěte. Výše této sociální dávky činí 5000 korun (Sociální dávky, 2013). Dávky pěstounské péče jsou určeny pro péči o dítě, o které se rodiče nemohou nebo nechtějí postarat. Výše příspěvku je určována dle věku dítěte. Do 6 let věku dítěte výše příspěvku činí 8000 korun, do 15 let 9000 korun, do 18 let 10 000 korun za měsíc (MPSV, 2009). Ad 3) Do třetího bodu spadají (MPSV, 2009): A) Dávky pomoci v hmotné nouzi představují příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení – popsáno v kapitole Dávky. Dále se jedná o mimořádnou okamžitou pomoc. V tomto případě zákon stanovuje pět specifických situací, kdy má jedinec nárok na tuto dávku: Nejsou plněny podmínky hmotné nouze, ale v případě neposkytnutí pomoci hrozí vážná újma na zdraví, vážná mimořádná událost (živelná pohroma, požár apod.), nedostatek prostředků k úhradě jednorázového výdaje (např. ztráta peněžních prostředků), 27

nedostatek prostředků k nákupu nebo opravě předmětů dlouhodobé potřeby nebo uhrazení nákladů souvisejících se vzděláním nebo zájmovou činností nezaopatřených dětí, ohrožení sociálním vyloučením (např. situace osob vracejících se z vězení). B) Dávky sociální péče pro osoby se zdravotním postižením: Jednorázový příspěvek na opatření zvláštních pomůcek pro odstranění, zmírnění nebo překonání následků postižení, jednorázový příspěvek na úpravu bytu pro osoby s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí, jednorázový příspěvek na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla, jednorázový příspěvek na provoz motorového vozidla, příspěvek na individuální dopravu, tento příspěvek se uděluje na jeden kalendářní rok osobám nevlastnící motorové vozidlo; příspěvek je určen pro jedince s těžkým postižením nosného nebo pohybového ústrojí, nevidomé (částečně nebo plně), rodiče nezaopatřeného dítěte léčeného ve fakultní nemocnici se zhoubným nádorem nebo hemoblastózou2, příspěvek na užívání bezbariérového bytu nebo garáže, příspěvek nevidomým, mimořádné výhody pro těžce zdravotně postižené. Problémy ohledně sociálních dávek nastaly po sametové revoluci v roce 1989, kdy byla mimo jiné zrušena povinnost pracovat a zaměstnávat a začaly tak vznikat skupiny sociálně vyloučených. Další problém nastal s převedením garance povinného sociálního a zdravotního pojištění ze státu na zaměstnavatele a v konečném důsledku na samotné 2

rakovina krve (klinikazdraví.cz, 2012)

28

občany, protože se zaměstnanci a samostatně výdělečné osoby začali dlužit na sociálním pojistném. Důsledkem těchto porevolučních změn byl výrazný nárůst nezaměstnanosti, která, pokud je dlouhodobá, vede k sociální exkluzi neboli vyloučení. Dopad na romskou část populace byl ještě zvýšen rozpadem Československa, protože slovenským občanům žijícím v České republice po rozpadu Československa nastaly povinnosti s vyřízením českého občanství, což pro mnoho Romů znamenalo překážku, která způsobila neúčast na sociálním systému ČR a vytvořila podhoubí pro sociální vyloučení (Krištof, 2006). Navíc, jak už bylo uvedeno v kapitole „Nezaměstnanost“, Romové byli po revoluci propouštěni z podniků, kde zastávali nekvalifikované práce. Problémy nastaly tedy nejen slovenským Romům žijícím na území ČR, ale i českým Romům. Činnost KC Pražská, jak již bylo uvedeno, se řídí zákonem o sociálních službách 108/2006 Sb. Zákon o sociálních službách upravuje podmínky pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci a upravuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, pokud vykonává činnost v sociálních službách (Zákon o sociálních službách, 2006, § 1). Zákon byl přijat Poslaneckou sněmovnou 14. 3. 2006 a platnost nabyl 1. ledna 2007, od té doby byl již dvanáctkrát novelizován3. Zákon o sociálních službách zcela změnil mechanismus financování sociální péče v ČR: zatímco dříve stát alokoval finance převážně jednotlivým zařízením sociální péče, podle nové úpravy se staly adresáty tzv. příspěvku na péči přímo osoby závislé na péči někoho jiného (Zákon o sociálních službách, 2006, § 120). Zákon ve svém článku dělí sociální služby do 3 typů: sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence (Zákon o sociálních službách, 2006, § 32). Poradenství – může být základní (informace pro řešení nepříznivé sociální situace) a odborné (manželské a rodinné poradny, poradny pro seniory, pro oběti trestných činů apod.) (Zákon o sociálních službách, 2006, § 37).

3

Konkrétně zákony č. 29/2007 Sb., 213/2007 Sb., 261/2007 Sb., 124/2008 Sb., 129/2008 Sb., 274/2008 Sb., 479/2008 Sb., 108/2009 Sb., 206/2009 Sb., 223/2009 Sb., 227/2009 Sb., 362/2009 Sb., 347/2010 Sb., 427/2010 Sb. (Zákon o sociálních službách, 2006, s. 1)

29

Sociální péče – je věnovaná osobám, které nejsou fyzicky nebo psychicky soběstačné. Cílem je umožnit jim co nejlepší zapojení do běžného života (Zákon o sociálních službách, 2006, § 38). Sociální prevence – slouží k předejití sociálního vyloučení z důvodu například sociálního znevýhodnění, trestné činnosti, ohrožení práv a jiných (Zákon o sociálních službách, 2006, § 53). Forma sociálních služeb může být pobytová (spojená s pobytem), ambulantní (klient dochází) nebo terénní (pracovníci jdou za klienty) (Zákon o sociálních službách, 2006, § 33). Zařízení sociálních služeb jsou: centra denních služeb, denní a týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení, azylové domy, domy na půl cesty, zařízení pro krizovou pomoc, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, terapeutické komunity, sociální poradny, sociálně terapeutické dílny, centra sociálně rehabilitačních služeb, pracoviště rané péče, intervenční centra, zařízení následné péče (Zákon o sociálních službách, 2006, § 34).

30

5. Bydlení Bydlení je obecně považováno za jeden z největších problémů Romů v České republice (Celostátní asociace Romů České republiky in ČTK, 2012). Většina Romů bydlí jen díky obecním bytovým fondům. Neochota subjektů na trhu s byty je hlavním důvodem, proč Romové hledají bydlení s obtížemi. Potenciální pronájemci jsou obezřetní především z důvodu obav z neplatičství (Valachová, 2008). Pokud už nějaký majitel bytu pronajme Romům byt, bývá to jen na dobu určitou, nejčastěji tři měsíce nebo v lepších případech na rok. Romové si pak musí za poměrně krátkou dobu hledat nové bydlení. Někdy jsou podmínky nájmu nastavené tak, aby pro Romy nebylo reálné je splnit – nejčastěji v důsledku vysoké kauce (Víšek, 2005). Reálně si pak Romové pronajímají byty za méně výhodných podmínek než majoritní populace. Jedná se o tak zvaný „etnobyznys“: majitelé domů jednoduše zvýší nájem, když pronajmou byt romské rodině. V lepším postavení nejsou nájemci ani u majitelů, kteří jsou sami romského původu: i ti pronajímají byty za vysoké částky. Přestože nájemníci poctivě platí, na nemovitosti pak např. vznikají dluhy z plateb za energie, odpady a podobně (Vtípilová, 2012). Diskriminačně se často chovají i obce: v některých případech nastavují kritéria, která vylučují Romy z možnosti přijetí jejich žádosti o byt. Obce např. běžně znevýhodňují osoby pobírající dávky v hmotné nouzi, peněžitou pomoc v mateřství nebo nezaměstnané jedince. Podmínkou přijetí žádosti je např. nezadluženost žadatele u města (i v minulosti), složení vyšších finančních částek za byt a podobně (Valachová, 2008). Města nabízejí lidem, jejichž žádosti nebyly přijaty, pouze místa v ubytovnách, kde se platí v součtu za všechny osoby mnohonásobně vyšší poplatky než kdekoliv jinde. Kromě ubytoven obce někdy přidělí Romům k bydlení prostory, které nevyhovují žádným požadavkům z hlediska ochrany zdraví, protipožární ochrany, stavebních předpisů. Jak píše Víšek (2005), drtivá většina občanů nechce Roma za souseda. Nejjednodušší je poskytnout jim byty neodpovídající žádným standardům. Když chce město kvalitu svých bytů zvýšit, na potřebné investice potřebuje zvýšit příjmy, takže vymění chudé nájemníky za bohatší. Logickým důsledkem je pak postupná změna sociální a etnické struktury obyvatelstva čtvrti. Pokud se obce uchýlí

31

k vystěhování, nebývá tento akt legitimní, protože dochází k porušování práva na lidskou důstojnost a na ochranu soukromého a rodinného života. Podle Víška (2005) mají obce v souvislosti s bydlením dva aparáty – bytový odbor a sociální odbor. Bytový odbor se stará o to, aby bylo zaplacené nájemné, vymáhá dluhy, stará se o byty. Sociální odbor se snaží lidi v bytech udržet. Tyto dva zájmy jsou v mnoha konkrétních případech protichůdné. V České republice je ztráta bytu relativně snadná, protože platí, že když nájemník třikrát neuhradí nájem, může být vlastníkem bytu vystěhován (Kozlanská, 2011; Ptáčková, 2011; Šimáček, 2006) bez ohledu na to, jestli mezitím dluh na nájemném splatil. Víšek (2005) upozorňuje, že nájemníci v jiných evropských zemích jsou před nedobrovolným vystěhováním lépe chráněni, protože řízení se zastaví, když dlužník zaplatí alespoň jeden nájem z těch tří, které dlužil. Dalším problémem je, že bytová politika je samostatnou pravomocí obcí, zatímco ve většině evropských zemí je za ni zodpovědný přímo stát. Víšek (2005) upozorňuje, že lidé, kteří neumí hospodařit, by měli dostat šanci v podobě levnějšího bydlení, a tak by se zjistilo, jestli jsou schopní obstát za jiných podmínek. Jedna z optimálních variant je udržet lidi, kteří mají problém zaplatit nájemné, v bytech, ve kterých již bydlí, než zakládat různé azylové domy, noclehárny a podobná sociální zařízení. Jeden měsíc pobytu bezdomovce v azylovém domě přitom stojí stát 7 500 korun, což je částka, která představuje nájem za velice slušný byt.

5.2 Ghetta V důsledku mnohých problémů s bydlením, jak píše Šimáček (2006), se Romové seskupují do jakýchsi novodobých ghett, charakteristických nízkou úrovní bydlení, resp. výraznou převahou bytů nižší kategorie (laicky označovaných často jako „holobyty“). Hájská a Poduška a kol. (2006) upozorňují na paradoxní fakt, že život v ghettu je dražší než kdekoliv jinde ve městě. V sociálně vyloučených lokalitách a v jejich blízkém okolí mívají obchody vyšší ceny než ve městě. Nejsou v nich dostupné služby, takže pokud tudy nejezdí městská hromadná doprava, Romové využívají taxíky. K nákladnosti zdejšího života přispívají také takzvané statusové symboly. Rodiny si jimi budují společenské postavení 32

v rámci ghetta. Může to být například televize, mobilní telefon, značkové oblečení, vybavení bytu a podobně. Romové na tyto symboly dávají často větší důraz než na základní potřeby. I kdyby měli finance na to, aby se odstěhovali do jiné „nevyloučené“ lokality, spíše investují do věcí, které jim zvýší postavení v ghettu. Tyto věci si Romové zpravidla pořizují z financí vydělaných nelegálně, ne z dávek. Další překážka odchodu z lokality jsou známosti a vazby na příbuzné a známé, díky kterým mají přístup k více pracovním příležitostem. Romové, kteří zprostředkovávají práci, raději upřednostní někoho příbuzného nebo jedince, který s nimi žije ve společné domácnosti. Odchod by tedy pro ně neznamenal zlepšení vyhlídek na zajištění obživy. Jakmile vznikne ghetto v rámci obce, omezí se zde služby i doprava, nebo je to místo, kam tyto veřejné služby nesahají a obec se je ani nesnaží lidem v ghettu poskytnout. V tomto prostředí vzniká živná půda pro kriminalitu (Víšek, 2005). Neutěšené bývají i hygienické poměry, nezřídka je pak projevem vyšší výskyt nemocí, jako jsou žloutenka nebo svrab (Šimáček, 2006). Dle Celostátní asociace Romů České republiky (2012) je vypracování zákona o sociálním bydlení nutným předpokladem pro zlepšení bytových podmínek romských a dalších sociálně vyloučených obyvatel na našem území. Zákon by měl jasně stanovit povinnosti státu a obcí v oblasti bytové politiky.

5.3 Situace v Hradci Králové Pracovnice v sociálních službách/ odpovědná osoba za klub Bare: „ … jeden z hlavních problémů je sehnat bydlení. Problém v bydlení je v tom, že majitelé se zklamali v jedné romské rodině, tak je logické, že další už brát nebudou. Sama pracovnice, která pracuje s Romy, by v takové situaci další romskou rodinu do podnájmu nevzala. Potom jsou ale znevýhodňováni ti, kteří jsou opravdu slušní a kteří tři a půl roku nebo i déle hledají bydlení. Ve většině případů se majitelé tváří, že byt je volný, ale když nastane osobní setkání, najednou je byt obsazený. Když se podnájem vyřizuje přes realitní kancelář, často realitní makléři rovnou řeknou, že 33

majitel si nepřeje romské občany do podnájmu. Romské rodiny po neúspěších s bydlením končí u podnikatelů, kteří se živí ubytováváním Romů. U těchto podnikatelů Romové vědí, že bydlení seženou. Ubytování je ale dost drahé na ty podmínky, které v ubytovnách mají.“ Pracovník v sociálních službách/ vedoucí volnočasových aktivit: „ … pro Romy je těžké sehnat bydlení. Realitní kanceláře často plošně odmítají romské uchazeče o byty. Někteří pronajimatelé chtějí po romských rodinách vysoké kauce, na které ty rodiny nemají. Někteří Romové opravdu nájem neplatí pravidelně nebo něco v bytě zničí. Majitel se špatnými zkušenostmi další romskou rodinu nevezme. Tyto romské rodiny uzavírají cestu k lepšímu bydlení slušným rodinám, které by platily pravidelně, k bytovému vybavení by se chovali šetrně a podobně. Chyba je v tom, že jsou „házeni do jednoho pytle“. Sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí: „ … práce v oblasti bydlení je složitá. Pracovníci kontaktují realitní kanceláře, s klienty vytrvale hledají, snaží se získávat kontakty na majitele bytů, ale nikdo Romy ubytovat nechce. Takovým způsobem sháněla sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí bydlení s klientkou rok, která dokonce pracovala, a žádný výsledek! Nedávno odjela do Anglie k příbuzným za lepší prací, získala zde i bydlení. Často je to i otázka peněz. Kvůli svým příjmům mají zúžený výběr. I když by se spokojili s malým bytem, šest osob v bytě 2+1 nikdo ubytovat nechce. Je to složité a stále to řešíme.“ Žena, 45 let, zaměstnaná uklízečka: „ … sehnat bydlení je pro Romy těžké, zvláště když má rodina více než dvě nebo tři děti. Majitelé Romy nechtějí do podnájmu, protože mají s Romy třeba špatné zkušenosti nebo nechtějí mít konflikty s ostatními 34

nájemníky. Když žádá o byt například šestičlenná romská rodina, předpokládá se u ní větší hlučnost nebo nepořádek, a to by sousedům vadilo. Moje sestra má jedno dítě a bydlí v dobrém bytě. S majitelem vychází skvěle. Já jsem hledala podnájem skoro rok, a když už se zdálo, že budeme mít byt 3+1, majitel se vymluvil, že to je pro čtyřčlennou rodinu malé. Dva roky jsme bydleli u sestry tady na Pražské. Nakonec jsme sehnali podnájem kousek od Hradce Králové, ale bylo to hlavně finančně náročné, protože jsme všichni, kluci i já, dojížděli do Hradce do školy a já do práce. Podala jsem si žádost na byt tady na Pražské a nakonec mi tady město přidělilo byt. Jsem za to ráda. Moji známí jsou slušní lidé, oba pracují, mají tři děti a nemohou sehnat podnájem, tak bydlí na ubytovně, kde bydlí dráž než jinde a mají společné sociální zařízení a kuchyň s další rodinou. Většinou to je tak, že když se majitel bytu se zájemcem setká osobně a vidí, že se jedná o Roma, nevezme ho. Nebo majitelé dávají vysoké kauce, rodiny tolik peněz dohromady nedají, tak mají smůlu. Tady (na Pražské) platím nájem 6 500 korun i s vodou a elektřinou. V zimě si topíme dřevem nebo uhlím. Sociálka nám to ale proplácí v rámci příspěvku na bydlení. Kromě příspěvku na bydlení dostávám ještě přídavky na děti (1 300 korun) a pomoc v hmotné nouzi (5 000 korun), taky jsem zaměstnaná jako uklízečka, takže vycházíme finančně bez půjček a bez dluhů. Systém sociálních dávek nám hodně pomáhá, ale na druhou stranu to asi naše děti nemotivuje do studia, protože vidí, že my, jejich rodiče, si nežijeme špatně. Jak by se to dalo řešit, nevím. Tak to s Romy je a bude. Jsme rádi, že máme střechu nad hlavou, ať bydlíme na ubytovně nebo někde v azylovém domě. Já osobně svoji situaci beru tak, jak je, a jsem spokojená“. 35letá žena na mateřské dovolené s 10 dětmi je s bydlením spokojená. Jedno dítě je dospělé, s devíti dětmi bydlí s manželem v bytě 1+1, nestěžují si a dokážou spolu vyjít. Teď je to lepší než dříve, protože nějakou dobu bydleli s matkou klientky. Se sousedy je také 35

spokojená, kolektiv je dle klientky dobrý. S dvorem kolem domu ale spokojená není, protože se nedokážou se sousedy dohodnout na údržbě, a když město dodá něco nového, například lavičky, zanedlouho jsou poničené. 30letá žena na mateřské dovolené celý život s manželem žádá o byt u města, protože bydlí už 10 let s rodiči a nemají soukromí, přednost mají totiž jiní. Bydlí jich 11 v bytě 2+1. Nikde je nechtějí. Realitní kanceláře zruší nějakou nabídku na poslední chvíli. Pronájemci Romy nechtějí, a pokud ano, tak jen na omezenou dobu. S pěti dětmi je nikdo do malého bytu nevezme, i když by jim to stačilo. Chtějí hlavně soukromí. Nikdo jim nechce pronajmout byt, protože jsou Romové, jak klientka vyjádřila. Jsou slušní, ale jak o tom mohou pronájemce a potenciální sousedy přesvědčit, když nedostanou šanci? Vedoucí KC: „ … Romové pravděpodobně nevidí problém ani v tom, jak bydlí, v jaké se nachází sociální situaci apod. Svědčí o tom fakt, že když mají příležitost se přestěhovat, nevyužijí ji. Pokud jim něco vadí, je to pohled majority na ně samotné. Kdybychom je nechali být, ať si žijí a bydlí, kde chtějí, pak by byli spokojení. Nespokojenost s bydlením může plynout i ze srovnávání se s ostatními Romy, jejichž situace je lepší. Je možné, že se pouze domníváme, že Romové bydlí v prostředí, ve kterém bydlet nechtějí. Pokud se stěhují, bývá to pod nátlakem, například z důvodu neplacení. Není dobré je vytrhávat z jejich prostředí, které by pro majoritní občany bylo nepřijatelné a nedůstojné k životu.“ Houdek (2008) píše, že Romové tráví v teplých dnech většinu času venku. Tam je jim dobře a cítí se volní. Ženy kojí děti a povídají si, muži jsou v oddělených skupinkách, větší děti si hrají. Za pěkného počasí jsou romské osady plné života, který je viditelný pro kolemjdoucí, protože se neodehrává mezi čtyřmi stěnami (Davidová, 2004). Podle Merkové a kol. (2007) se cítí v panelových nebo jiných bytech opuštění a izolovaní, tato místa jsou těžko dostupná i pro jejich příbuzné. V takovém bydlení ztrácejí svoji typickou soudržnost a solidaritu, jedinec přichází o pozitivní vývoj v rodině. 36

KC Pražská sídlí, jak už bylo řečeno, v bytovém domě patřícím městu. Zájem o zdejší byty je ale minimální, dokonce i mezi Romy, byty jsou totiž neudržované a chybí v nich i např. základní vybavení. Záchody jsou na chodbě, kolem domu je nepořádek. Nyní zde bydlí osm rodin. Nájemné zde není levné. Velikost bytů jsou 1+1 a 2+1 a platí se zde nájem kolem 10 000 korun. V zimě si zde musí topit dřevem, na které jim nikdo nepřispívá. Přesto zde některé rodiny bydlí již 10 let. Blížeji popsala bydlení na Pražské žena, 52 let, nezaměstnaná: „Na dvoře je jen udusaná hlína, žádná tráva ani zpevnění povrchu. Když prší, drží se tady dlouho kaluže. Město sem dalo lavičky, takže máme na čem sedět venku. Přivezli nám i sušáky na prádlo, ale ty dlouho nevydržely, protože je děti rozbily. Houpaly se na nich. Nové nám sem asi už nedají. Pořád máme plné popelnice, technické služby nejezdí jednou za týden tak, jak by měly. Je to hrozné, lidé z okolí se na nás dívají jako na nějaké špíny. Rádi bychom tady měli novou bránu u vstupu, protože ta, která je tam teď (nebo spíš není), nám dělá jedině ostudu. Za 7 a půl let, co tady s rodinou bydlím, nám tady město nebylo schopné dodat bránu, přestože jsme s pracovníky z KC podávali opakovaně žádosti. Stěny společných prostor jsou pomalované od dětí a zašpiněné. Vymalovali nám to tady namodro. No kde to viděli? Jsme snad na bazéně? Mohli nám to tady natřít nějakou umyvatelnou barvou. Vymalovali bychom si to klidně sami, ale nemáme na tak drahé barvy. Kolektiv, který tady tvoříme se sousedy, není moc dobrý hlavně, co se týče úklidu společné chodby a dvora. Když začneme uklízet, ostatní se jen dívají, a když někomu řeknete, aby vám pomohl, neudělají to. Na úklid jsou tady jen dvě rodiny, my a ještě jedna rodina. Chtělo by to nějaký domovní řád, který tady prý byl a je, ale nikdo se dle něho neřídí a ani nevíme, co je v něm obsaženo. V bytech nemáme topení, topíme kamny, což je na dnešní dobu ubohé, v zimě tady mrzneme, když se v zimě koupeme, je to jako venku. Nejsem spokojená s prostředím našeho bydlení. Kdybychom mohli, 37

přestěhovali bychom se, ale nemáme na to finance. Pronájemci dávají vysoké nájmy, vysoké kauce, nemáme peníze na zaplacení, tak musíme bydlet tady. Na ubytovnách to je možná lepší, ale po nějaké době si stejně musíme najít něco jiného, tak jsme raději tady, protože to máme nastálo. Město tady na své byty nedbá, možná je to proto, že hodně z nás je odsud zadlužených. To beru, ale mohli by se o nás zajímat trochu více, a když o něco žádáme, tak by alespoň v něčem mohli vyhovět a ne nás ignorovat ve všem. Před tím jsme bydleli taky v městských bytech, ale to bylo ještě horší než tady. Takže jsme spadli z louže do bláta. Ale kolem domu bylo prostředí lepší tam. Vybetonovaný dvůr, kanalizace. Sousedé taky byli lepší než tady.“ Sekyt (2004) píše, že romství má svůj podíl na tom, proč Romové žijí v podprůměrných podmínkách. Romské rodiny jsou početné a často se scházejí k oslavám, na kterých zní hlasitá hudba a zpěv, tanec je součástí. Romové se hádají a mluví nahlas. Tím vším obtěžují sousedy, kteří nemusí být rasisty, a přesto usilují o jejich vystěhování. Vedoucí KC dodává: „ … některé rodiny by dokázaly žít důstojněji, ale když přijdou do takového prostředí, jsou stahovány dolů a potom také patří k těm, kteří neplatí elektřinu. Proč platit, když ostatní neplatí a napojili by se na ty, kteří elektřinu platí? Když se některá z rodin vzchopí a přesune se jinam, kde není obklopena dalšími Romy, problémy nejsou buď žádné, nebo aspoň ne tak výrazné. Také je zajímavé, že z 80 % tito Romové přestávají být klienty Komunitního centra. Cílem každé organizace pracující s Romy by mělo být zbavení se všech klientů.“

5.4 Možná řešení Koncepce romské integrace na období 2010 – 2013 vytvořená bývalým ministrem pro lidská práva Michaelem Kocábem uvádí, že řešením problému sociálně vyloučených lokalit 38

může být vytvoření integrovaných plánů rozvoje města. Před jejich vytvořením je důležité provést sociodemografickou analýzu a urbanistický výzkum, podle kterých se identifikují silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby lokalit. V rámci těchto plánů by měly probíhat investiční projekty (například vytvoření sociálního bydlení) i programy zaměřené na rozvoj lidských zdrojů (Kocáb, 2009). Další možná řešení jsou dle Kocába (2009, s. 45 – 47) ochrana romských domácností před protiprávním jednáním subjektů na trhu s byty prostřednictvím monitoringu, kontroly a její

důsledné

aplikace,

transparentního

systému

pronajímání

obecních

bytů,

antidiskriminačního školení pro pracovníky s Romy, bezplatného právního poradenství pro Romy. Prevence ztráty bydlení v důsledku vzniku dluhů na nájemném má probíhat formou podpory práce s dlužníky, systému včasné kontroly úhrady nájmu, využívání možnosti doplatku na bydlení (viz kapitola Dávky), komunitní práce v oblasti bydlení (setkávání nájemníků za účelem řešení údržby společných prostor). Pracovník v sociálních službách/ vedoucí volnočasových aktivit: „ … jedno z možných řešení může být v jednání s realitními kancelářemi. Pracovníci KC by se mohli přimluvit a zaručit za své klienty. Ale i tento způsob mnohdy ztroskotá. Pokud má majitel jednu špatnou zkušenost s romskou rodinou, další už do podnájmu nepřijme, i kdyby to byly „sebeslušnější“ Romové. Realitní kanceláře, žel, nemají důvěru ani k samotným pracovníkům KC, protože nedají na jejich přímluvy. V KC pomáháme Romům s bydlením nejen v hledání podnájmů, ale také poskytujeme bydlení v domě, ve kterém sídlíme. Jedna rodina bydlela na vrátnici, tak jsme začali jednat s městem, které je vlastníkem těchto bytů, a rodina z vrátnice přišla sem. KC Pražská též pomáhá Romům hledat komerční bydlení, ale ve vztahu k počtu oslovených inzerentů je úspěšnost mizivá. Vedoucí KC: 39

„ … řešení v oblasti bydlení je především v rukou organizací, které s Romy pracují. Mohou je učit, jak mají vytvářet příjemné prostředí k životu, navazování sousedských vztahů, udržování pořádku. Organizace dále mohou zprostředkovávat setkání s lidmi z řad většinové společnosti, aby se bouraly předsudky a aby je lidé z majority „neházeli do jednoho pytle“. Pracovnice v sociálních službách/ odpovědná osoba za Bare: „ … optimální řešení v oblasti bydlení vidím v sociálním bydlení, které by spočívalo v tom, že kdyby se určitá romská rodina osvědčila a splnila by určité podmínky, mohla by postoupit do lepšího bydlení. Takto by si Romové přirozeně a postupně navykli žít v komerčním prostředí, protože není možné, aby bydleli například v centru města a z okna vyhodili občas nějaký odpad. Ne každá romská rodina je naučená věcem, které majorita považuje za normální chování. Sociální bydlení tedy může být jedno z možných řešení, jak by mohli Romové dosáhnout na lepší podmínky. V takovém případě by nemuseli být vyloučeni a mohli by zapadnout do majoritní společnosti. Tento systém by ale musel být kontrolován, aby vše fungovalo dle plánů. Z finančního hlediska by bydlení pro ně neměl být problém, protože na ubytovnách často platí víc než v komerčním prostředí. Když si spočítáme ubytování pro pět osob v ubytovně, finančně to vyjde na byt 3+1. Na ubytovně mají ale jen jednu místnost. Takové řešení není pro všechny Romy, protože se najdou i rodiny, které na jednu stranu mluví o tom, že by chtěly žít v jiných podmínkách, ale během krátké doby se stejně vrátí ke svému obvyklému způsobu života. Takové rodiny mají rády volnost, nemusí se podřizovat žádnému domovnímu řádu a tvoří si svá pravidla, do kterých jim nikdo nezasahuje. Tito Romové upřednostňují svobodu a volnost před pohodlím. Drtivá většina Romů by ale šla do lepšího bydlení za cenu přizpůsobení se. Kdyby navíc dostali šanci pracovat, byli by schopní si lepší bydlení udržet. V Hradci Králové moc šancí pro práci a lepší bydlení Romové nedostávají.“ 40

Sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí říká, že jedinou pomocí v oblasti bydlení je sociální bydlení a také rozšíření pracovních míst, protože ti, kteří opravdu chtějí pracovat, by pracovali a měli by na nájem v lepším a větším bytě.

5.4.1 Sociální bydlení Sociální bydlení je charakterizováno nejčastěji výstavbou z veřejných prostředků. Provozovatelem je veřejný sektor nebo neziskové organizace. Poplatky za nájem jsou nižší než v komerčním bydlení. Byty jsou využívány rodinami s nižším příjmem (Priemus, 1997). Tyto charakteristiky mají časově omezenou platnost a závisejí na aktuální politice státu. Pokud se politika bydlení řídí tržními principy a státní zásahy jsou minimální, potom jsou možnosti sociálního bydlení velmi omezené, protože se nevynakládá tolik financí na veřejné statky a služby (Pelíšková, 2008). Od roku 2003 do 2006 v České republice existovaly dva dotační programy na sociální bydlení. Jeden byl určen pro jedince s nízkými příjmy, druhý pro osoby se ztíženým přístupem k bydlení (například z důvodu zdravotního stavu). Programy byly financovány z Ministerstva pro místní rozvoj a ze Státního fondu rozvoje bydlení. Celkem se vydalo 13 miliard korun na výstavbu asi 23 tisíc bytů. Na začátku roku 2007 Úřad pro ochranu hospodářské

soutěže

doporučil

omezení

dotací

v obou

programech

z důvodu

pravděpodobné protiprávní veřejné podpory. Vláda se tedy zavázala ve svém Programovém prohlášení, že státní podpora bude poskytována adresně, transparentně, spravedlivě a efektivně. To znamená, že se podpora zacílí a tím i velmi zúží, protože se oblast sociálního bydlení zaměří na ty, kteří se nacházejí i v jiné než jen finanční nouzi (Pelíšková, 2008), může se jednat o osoby znevýhodněné věkem, zdravotním stavem nebo sociálními okolnostmi života (Ministerstvo pro místní rozvoj, 2012). Pro Českou republiku platí mezinárodní dohody v oblasti bydlení, podle kterých má každý právo na solidní bydlení. Vláda tedy teoreticky musí vytvářet takové podmínky, aby si každý mohl takové bydlení dovolit (Pelíšková, 2008). V současné době Ministerstvo pro místní rozvoj (2012) poskytuje dva typy bytů v oblasti sociálního bydlení, pečovatelský a vstupní byt. Pečovatelský byt je určený pro znevýhodněné osoby z důvodu věku, zdraví nebo sociální situace za účelem prodloužení

41

soběstačnosti a nezávislosti. Vstupní byt je určen pro osoby v tíživé finanční situaci nemající přístup k nájemnímu bydlení.

5.5 Shrnutí Romové se na trhu s byty často setkávají s diskriminací. Nemají moc příležitostí oproti majoritním obyvatelům, protože mnoho majitelů a realitních kanceláří chová proti nim předsudky nebo se setkali s romskou rodinou, se kterou nemají dobré zkušenosti. Podmínky ze strany obcí nebo soukromých subjektů jsou nastavené pro sociálně znevýhodněné obyvatele tak, že při svých možnostech na ně nedosáhnou. Místo toho, aby takovým lidem bylo pomoženo například snížením nájmu, kaucí a jiných plateb, jsou přesouváni do ubytoven, ve kterých platí mnohem vyšší částky, a tak se dostávají do dalších problémů, zejména do dluhů. Jiné rodiny to řeší tak, že se nastěhují do bytu k nějakému příbuznému nebo známému, a tak se stává, že na pár metrech čtverečních žije šest i více osob. V důsledku problémů s bydlením vznikají tak zvaná ghetta, jinak řečeno – sociálně vyloučené lokality, kde je špatná dostupnost ke službám a často je zasahují různé sociálně patologické jevy. Pro stát či obce by bylo levnější sociálně znevýhodněným lidem levně pronajímat byty, než zřizovat různá sociální zařízení. V Hradci Králové mají Romové podobné problémy, jako jsou popisovány obecně na území České republiky. Majitelé bytů nepřijímají romské rodiny, realitní kanceláře oznamují, že Romům jejich klient svůj byt nepronajme. Rodiny končí na ubytovnách nebo v dražších podnájmech, než platí průměrný majoritní občan. Některým romským rodinám nevadí podmínky, v jakých žijí, ale usilují o změnu kvůli tomu, že majoritní společnost odsuzuje poměry, ve kterých bydlí. V některých případech by bylo nejlepší Romy nechat, ať si bydlí, jak chtějí. Na druhou stranu mnohé rodiny by byly schopné bydlet i v bytech vyšší kategorie, ale jsou znevýhodněné kvůli tomu, že patří k etniku, se kterým mnozí majitelé mají špatné zkušenosti. Řešení vidí pracovníci KC v rozvoji sociálního bydlení. Organizace pracující s Romy jim mohou pomáhat hledat a jednat s majiteli a realitními kancelářemi. Organizace by je měly učit návykům, které budou potřebovat, aby soužití s majoritní společností bylo bezproblémové (například udržovat pořádek ve společných prostorech). Dále by mohly

42

organizovat setkání s romskou rodinou a jejich potenciálními sousedy, aby se tak bouraly mylné předsudky. Koncepce romské integrace na období 2010 – 2013 navrhuje řešení jako vytvoření integrovaných plánů rozvoje města, které by zahrnovaly rozvoj především sociálně vyloučených lokalit, usilovat o antidiskriminační a preventivní opatření, která by posilovala postavení Romů na trhu s byty.

43

6. Nezaměstnanost Romská nezaměstnanost je vyšší než u majoritního obyvatelstva. Hůlová a Steiner (2009) uvádí příčiny, které mohou tento fenomén vysvětlovat. Tím jsou nedostatečná motivace k práci, nízké vzdělání, nízká mobilita, práce načerno, zadluženost, diskriminace a vysoké marginální daně. Nízká motivace jít pracovat plyne ze široké a početné rodiny a také z romské solidarity. V dobách nouze si Romové navzájem půjčují, takže nehrozí, že by někdo z nich umřel hlady (Hůlová, Steiner, 2009). Dle Světové banky (2008) nízká motivace plyne také z mnoha neúspěchů, když se Romové o práci ucházeli a opakovaně neuspěli. Co se týká nízkého vzdělání, logicky nejhůře jsou na tom Romové bez vzdělání nebo jen se základním vzděláním. Není ale vždy zárukou, že když má Rom vyšší vzdělání, najde práci snadněji, než kdyby žádné neměl (Winkler, 2007). I přesto stále platí, jak uvádí Světová banka (2008), že většího úspěchu na trhu práce dosahují ti, kteří mají vyšší než jen základní vzdělání. Po celé republice s výjimkou Prahy, je totiž malá poptávka po nekvalifikované pracovní síle. Nízká mobilita není problém jen u Romů, ale obecně u všech obyvatel České republiky. Dostatek práce není spjat s dostatkem bydlení. Romové jsou navíc znevýhodněni častou diskriminací na trhu s byty. Pokud se někam stěhují, přesouvají se většinou ke svým příbuzným, ne za prací (Hůlová, Steiner, 2009). Dle Sekyta (2004) spoléhání na rodinné sítě vede k nízké mobilitě. Diskriminace plyne z předsudků (problémy s docházkou, nízké pracovní nasazení, problémy v kolektivu), z neznalosti romského způsobu života a také neochoty zaměstnávat Romy formou, která by odpovídala jejich způsobu života (Winkler, 2007). Dle Kocába (2009) jsou romské ženy na trhu práce diskriminovanější ve srovnání s romskými muži, protože kromě etnické příslušnosti jsou znevýhodněny péčí o nemálo dětí a domácnost, proto u nich zaměstnavatelé předpokládají nízkou flexibilitu a časté absence. Nezaměstnanost neblaze působí nejen na samotné Romy nebo jiné lidi bez práce, ale na celé národní hospodářství. Stát ztrácí potenciální produktivní lidský kapitál. 44

Na druhou stranu dle studie, kterou zpracovala a vydala v roce 2012 Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) spolu s Rozvojovým programem OSN (UNDP), je v České republice zaměstnáno nejvíce Romů ve srovnání s dalšími deseti evropskými zeměmi (Bulharsko, Francie, Itálie, Maďarsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Španělsko). Výsledky studie vyplývají z rozhovorů s více než 22 000 Romy i neromských obyvatel. Vysoká nezaměstnanost je podle Sirovátky (2003) způsobená transformací ekonomiky z plánované na tržní. Počet pracovních míst pro nekvalifikované zaměstnance se začal rapidně snižovat a byl propuštěn větší podíl romských než majoritních pracovníků. Na druhé straně díky transformaci je jednodušší proniknout do šedé ekonomiky a uplatnit se v ní. Situace v ČR je přitom lepší, než ve většině transformujících se ekonomik – ve většině postkomunistických zemí se hospodářská a sociální situace Romů během transformace zhoršila, u nás „jen“ zůstala stejná. Nezaměstnané Romy můžeme rozdělit dle Sirovátky (2003) do tří skupin. První skupina nebyla nikdy nezaměstnaná, má stabilní práci. Další skupinou jsou jednou nezaměstnaní Romové a třetí skupinu tvoří ti, kteří byli a jsou opakovaně nezaměstnaní. Problémem je dlouhodobá nezaměstnanost (Winkler, 2007), která neblaze ovlivňuje psychiku a samozřejmě rodinný či osobní rozpočet. Zaměstnanost dle Sirovátky (2003) sice výrazně nezvyšuje rodinný rozpočet, ale vede k větší suverenitě a ze subjektivního hlediska se Romové necítí tak materiálně chudí jako ti, kteří jsou nezaměstnaní. Romskou menšinu a další sociálně znevýhodněné nebo nekvalifikované obyvatele postihuje tak zvaná flexibilizace práce (Winkler, 2007), což znamená, že běžné pracovní smlouvy jsou měněny na smlouvy na omezenou pracovní dobu (Gojová, 2011). Winkler (2007) dále pokračuje, že tento jev s sebou přináší vysoký stupeň nejistoty zaměstnání, nestabilní pracovní podmínky (rozsah a obsah práce), nejistou výši mzdy, která je však obvykle stlačována na minimální úroveň. Sekyt (2004) upozorňuje na další překážku: Romové se nesnaží získat dobře placenou práci a pracovat více než ostatní v rodině, protože to znamená rozdělit se o svůj výdělek s ostatními v rodině, nejen s těmi, kteří pracovat nemohou, ale i s těmi, kteří by mohli 45

pracovat, ale stejně nepracují. Navíc tato snaha jedince není v romské rodině zvláště oceněna. Síť známostí a vazeb mezi Romy vytváří značný sociální kapitál, ten ale paradoxně nevede k vyšší zaměstnanosti. Tato síť vzájemných ekonomicky i sociálně užitečných styků je totiž sice vnitřně silná, ale zároveň poměrně uzavřená. Při hledání zaměstnání proto v komunitách obíhají stále stejné informace, které mají Romové jen malou šanci rozšířit informacemi o nabídkách a příležitostech z okruhu známých mimo komunitu. Naproti tomu slabé vazby umožňují jedinci dostat se i do jiných okruhů známých lidí, kteří mu poskytnou zase jiné nabídky a příležitosti, a spojují ho s okolím. Krištof a kol. (2006, s. 167) uvádí zajímavý termín „trvale udržitelné vyloučení“, jinými slovy princip „Romové pomáhají Romům“. Tento stav nastává, když sami Romové jsou zaměstnáni v organizacích pomáhajících Romům. Takto se tvoří začarovaný kruh, ve kterém si integrovaná vrstva Romů vytváří monopol na integrování jiných Romů. Vládní snahy typu podpory romských festivalů, stipendií romským studentům, terénní sociální práce pak paradoxně posilují romské oddělení od majoritní společnosti.

6.1 Ilegální práce Hájská a Poduška a kol. (2006) píší, že Romové žijící v sociálně vyloučených lokalitách trpí výrazně vyšší nezaměstnaností než majorita. Bez ohledu na nezaměstnanost v regionu, v sociálně vyloučených lokalitách téměř vždy přesahuje 90 %. Romové v těchto lokalitách sice pracují, ale načerno. Jestliže je někdo schopný a nepřivydělává si k sociálním dávkám něco navíc, bývá odsuzován ostatními Romy v lokalitě. Práce načerno je považována za prestiž. Dle autorů Hájská a Poduška a kol. (2006) vykonávají Romové nejčastěji práce načerno ve stavebnictví, zednictví, dále výkopové, demoliční, úklidové práce, brigády ve výrobních halách, mytí oken. Mohou se také uplatnit tak, že zareagují na poptávku na trhu, takže například mohou hrát na zábavách, pokud jsou hudebníci, nebo mohou sbírat lesní plody a prodávat, sbírat staré železo. Sběr železného či elektronického materiálu je častý na hranicích s Německem a Rakouskem. V těchto oblastech také Romové nakupují spotřební 46

zboží levněji a prodávají je v České republice. Různé typy činností nejsou ve všech regionech stejně výhodné. Někde se vyplatí sběr starého železa, jinde výkopové práce. Ilegální práce není typická jen pro Romy. Můžeme ji identifikovat také u studentů, důchodců, samostatně výdělečných osob. Nicméně Romové jsou v porovnání s majoritní společností v šedé ekonomice aktivnější a pracují tímto způsobem v delších časových intervalech (Sirovátka, 2003).

U Romů dle Winklera (2007) jsou charakteristické dvě skupiny

vydělávajících si v šedé ekonomice. První skupinu představují pracovníci s nízkou kvalifikací, kteří by bez přivýdělku těžko uživili svou rodinu jen z dávek. Druhou skupinu tvoří romští podnikatelé ve stavebnictví nebo ve zprostředkovávání práce. Ti uzavírají smlouvy s většími organizacemi v dobách nouze o zakázky nebo nízkého zisku. Nepřiznávají zaměstnávání dalších romských pracovníků. Kontrola v oblasti stavebnictví je obtížná zvláště tehdy, když je mezi pracovníkem a zaměstnavatelem vytvořená neformální dohoda. Winkler (2007) píše, že mladí Romové, kteří zakládají rodiny, jsou mnohdy nuceni uchýlit se k práci načerno, aby byli schopni novou rodinu zajistit a uživit. Mnozí jsou si vědomi rizik, které to s sebou přináší, ale ve své situaci je nejjednodušší a nejrychlejší se nechat zaměstnat nelegálně. Dle Hůlové a Steinera a kol. (2006) úřady práci načerno tolerují, protože je lepší pracující Rom než Rom bez zájmu cokoliv dělat. Hájská a Poduška a kol. (2006) uvádí, že v pěti ze sedmi zkoumaných lokalit v České republice si úřady nevšímají nelegální práce a nemají informace o jejím rozsahu. Práce načerno není bezpečná, smlouvy nejsou právně vymahatelné, takže často nedostávají za tuto práci zaplaceno. Nelegální práce není kvalifikovaná, takže specializace je u jedinců dlouhodobě pracujících načerno ztížená (Hůlová - Steiner a kol., 2006). Pokud se odhalí, že Romové kromě pobírání sociálních dávek, pracují nelegálně, na půl roku jsou jim pozastaveny dávky (Hájská - Poduška a kol., 2006). Kombinace práce načerno a pobírání dávek je běžná forma měsíčního příjmu v romských rodinách. Kontrola rovného přístupu na trh práce a boj proti práci načerno nejsou efektivní a mnohdy ani neexistují z důvodu nedostatku zákonných pravomocí a personálních kapacit (Winkler, 2007). Dle Národního akčního plánu zaměstnanosti na léta 2004 – 2006 ovlivňuje

47

politika zaměstnanosti, která má za cíl rovné příležitosti na trhu práce, zaměstnanost z krátkodobého hlediska, ale v dlouhodobé perspektivě je důležitější vzdělání. Tvorba nových pracovních míst se může zdát jako jedno z řešení na nejen romskou nezaměstnanost, ale zaměstnavatelé dle Sirovátky a Mareše (2003) nemají chuť vytvářet nová pracovní místa z důvodu daní, jejichž výše je důsledkem pracovní aktivity v šedé ekonomice (Renoy - Ivarsson - Wusten-Gritsai - Meijer, 2004). Dle Sirovátky (2003) jsou mnozí zaměstnavatelé, ochotní přijímat Romy, nakloněni k tomu, aby je zaměstnali načerno. Na tento problém by mohly pomoci, jak píše Kocáb (2009), dotační programy a investiční pobídky pro zaměstnavatele, které by byly podmíněné vytvářením nových pracovních míst, rekvalifikacemi, školením nových zaměstnanců, politikou prosazující rovné příležitosti. Krištof a kol. (2006) píše, nezřídka je také formou „obživy“ v těchto komunitách trestná činnost, nejčastěji majetková kriminalita. Dále uvádí, že na rozdíl od majoritní společnosti je u Romů ceněno, když se jedinci nebo skupině podaří úspěšně něco odcizit zejména lidem z majoritní společnosti. Lidé propuštěni z vězení nacházejí útočiště v romských vyloučených lokalitách, kde jsou přijati a uznáváni. Kriminalita je častá zejména u Romů, kteří vnímají majoritu jako nepřátelskou a také mezi těmi, kteří jsou permanentně marginalizovaní. Sociálně vyloučení Romové stěží najdou práci s vyšší než minimální mzdou kvůli nízké kvalifikaci (Hájská - Poduška a kol., 2006). V minulosti (v komunismu) byli Romové motivováni relativně dobrými výdělky i v nekvalifikovaných povoláních, na druhou stranu systém potlačoval vědomí občanské zodpovědnosti (Sirovátka, 2003). Trvalé zaměstnání mnohdy vyžaduje vyšší výdaje například na dojíždění nebo zajištění hlídání dětí. Romové často vyhledávají práci, když se ocitnou v nouzi. Když nemají nedostatek, práci opouští. Práce načerno je nejlepší způsob výdělku pro takový životní styl. Romové navíc pracují ve skupinách, takže se cítí méně ohroženi. Další výhodou je výdělek, který dostávají většinou denně a nemusí na výplatu čekat celý měsíc (Hájská - Poduška a kol., 2006). Podle Světové banky (2008) se mnohdy uchylují k práci v šedé ekonomice kvůli zadlužení, protože se jim ze mzdy nic nestrhává. Kdyby byli zaměstnaní formálně, z jejich výdělku by byla pravidelně strhávána určitá částka. 48

Někteří Romové řeší svoji nezaměstnanost také dočasnou nebo trvalou emigrací, nejčastěji do Anglie. Nejenže zde Romové nacházejí práci, ale také jejich děti v britském vzdělávacím systému lépe prospívají (Equality, 2011). Nesetkávají se zde s diskriminací, rasismem ani paušálními předsudky (Člověk v tísni, 2002). Někteří se zde živí především jako dělníci, jiní si vedou velmi dobře a mohou si dovolit i auta vyšší třídy (Pokorný, 2006). Jiní si našetří i tolik peněz, že si z nich po návratu postaví pěkný dům (Langer, 2012).

6.2 Situace v Hradci Králové Pracovnice v sociálních službách/ odpovědná osoba za Bare: „ … s prací je to často tak, že o tom jen mluví, že by chtěli pracovat, ale ve výsledku to ztroskotá i na jejich straně. Argumenty typu nedostatku pracovních míst jsou v některých případech jen prostá výmluva. Na druhou stranu existuje nemalé množství těch, kteří opravdu pracovat chtějí, což se na nich pozná. Takoví se aktivně uchází o práci bez ohledu na to, kolikrát byli odmítnuti, nevzdávají se a snaží se. Spousta lidí by na jejich místě vyhořela. Romové jsou schopni i půl roku každý den volat na nabídky práce, které jsou volné, ale často se stává, že když přijdou osobně, jsou odmítnuti. Nebo jsou zaměstnáni, ale potom najednou vzniknou problémy na straně zaměstnavatele s vyplácením peněz nebo jejich místo není potřebné. Aktivní Romové to s prací mají těžké, protože než někoho přesvědčí o tom, že jsou dobří a důvěryhodní, tak se mnohokrát spálí, než dostanou šanci.“ Na druhou stranu zkušenost jedné klientky (žena, 45 let, zaměstnaná uklízečka) svědčí o opaku: „Obě moje sestry i já jsme dostaly práci hned, jak jsme se přestěhovaly ze Slovenska. Starší sestra se provdala za Čecha, manžel mladší sestry dostal práci v Česku, takže obě se přestěhovaly sem. Já jsem viděla, že se jim zde daří, tak jsem se také přestěhovala do České republiky. Všechny jsme pracovaly v obchodním domě. Sestry pracovaly v lahůdkách, já jsem měla noční směny a doplňovala jsem zboží. Mladší sestra nastoupila 49

do práce hned, jak její nejstarší dcera dokončila základní školu a hlídala mladší sourozence. Když přišla z práce, bylo uklizeno, uvařeno, děti spokojené. Když mladší děti odrostly, nejstarší dcera nastoupila do práce, dostala místo tam, kde pracuje její matka, protože s ní měli dobré zkušenosti. Já jsem po nějaké době musela dát výpověď kvůli zdravotnímu stavu. Práci jsem nehledala dlouho, ale dostala jsem, docela brzy po podání výpovědi v obchodním domě, práci uklízečky v podniku ZVU (inženýrsko – dodavatelská společnost). Když jsme se přestěhovali na Pražskou, uklízím tady. Vím, že kdybych ztratila práci, v obchodním domě mě vezmou, protože noční doplňování zboží je potřeba stále nebo kdyby nebylo místo tam, sezónně by mě zde zaměstnali, například v době Vánoc. Já osobně ani mé sestry nemáme negativní zkušenosti s hledáním práce. Romské ženy, které znám, jsou většinou na mateřské, a co znamená chodit do práce, vůbec neznají. Jejich muži pracují nejvíce v technických službách nebo dělají veřejně prospěšné práce, které jsou ale jen dočasné. Když nenajdou muži žádnou práci, zůstávají doma a čekají na dávky. Mezi Romy jsou obě skupiny

–

pracující

i

nezaměstnaní.

Z mého

pohledu

je

více

nezaměstnaných. Někteří odjeli do Anglie nebo do Kanady a daří se jim tam, podle toho, co vím, dobře. Mají práci, bydlení, jejich děti chodí do školy. Rodiče navštěvují doučování angličtiny.“ 35letá žena na mateřské dovolené, nikdy nepracovala, vyjádřila, že až jí skončí mateřská dovolená, práci si bude muset hledat. Má jen základní vzdělání. Manžel je nezaměstnaný už tři nebo čtyři roky. Před tím měl brigádu v technických službách. Práci hledá, ale je to bídné. Nikde ho nevezmou. Chtějí vzdělání nebo výuční list a to on nemá. Plnoletá dcera je také nezaměstnaná se základním vzděláním. Manžel 30leté ženy na mateřské dovolené pracoval v technických službách, pak ale přišel nový majitel, který nechtěl Romy, tak je všechny propustil. Teď je na úřadu práce. Tři měsíce vykonával veřejně prospěšné práce, které když skončily, zůstal doma a teď nedělá

50

nic. Manželovi peníze stačí, klientce ne. Mají základní vzdělání. Klientka začala učiliště v oboru švadlena, ale nedokončila. Odpovědná pracovnice za Bare dodává: „ … obživa v činnostech, ve kterých jsou nadaní a baví je, není možná u všech, protože Romové, kteří patří mezi klienty Komunitního centra Pražská, žijí pasivně a je zajímavé, že nepatří ani mezi ty, kteří jsou šikovní v hudbě nebo tanci. Mnoho lidí si myslí, že „co Rom, to muzikant a tanečník“, ale ve skutečnosti je to mýtus. Klienti Komunitního centra Pražská se nesnaží v něčem vyniknout a raději žijí pasivně. Pokud umí hrát například na kytaru, není to na takové úrovni, aby se tím živili. Existují ale světlé výjimky v řadách romských umělců nebo těch, kteří jsou šikovní na ruční práce.“ V dnešní době je těžké se v tradičním umění uplatnit a živit se tím. V dnešním tržním hospodářství lidé nepoptávají tradiční (ručně vyráběné) výrobky, proto romské rodinné podnikání zaniká a mladí lidé vyrůstající v těchto rodinách nemají perspektivu uplatnění se v tom, co provozovali jejich rodiče (EURoma, 2009). V dnešní době práce v rodinné firmě znamená u Romů většinou to, že jeden nebo dva vlastní živnostenský list a podnikají legálně, ale kolem nich je nashromážděno mnoho příbuzných, kamarádů, kteří jsou v této firmě zaměstnaní. I když si nevydělají mnoho, považují to za čest, že zde mohou pracovat (Hájská Poduška a kol., 2006). Davidová (2004) píše, že ani v dobách, ve kterých bylo možné se živit tradičním způsobem, to Romové také neměli lehké. Museli se živit často nejméně dvěma způsoby, aby mohli vůbec přežít. Živili se kovářstvím, vyráběním sušených cihel, měděného nebo dřevěného nádobí, zvonků pro dobytek, košíků, košťat, kartáčů, hudebních nástrojů a pomáhali v zemědělství. Museli zároveň kočovat, aby měli odbyt. V kovářství byli Romové ceněni, protože často byli na vesnici jedinými, kteří uměli toto řemeslo. Romové vynikali a stále vynikají v překupnictví. Na základě tradičního umění se někteří usazovali v místech vhodných pro způsob jejich obživy. Nejjednodušší to měli hudebníci, ke kterým mělo majoritní obyvatelstvo vždy lepší vztah než k ostatním Romům. Kovářské rodiny byly na 51

vesnicích také vítány. Rodiny, které vyráběly cihly, se usazovaly tam, kde byla vhodná hlína, výrobci košíků se usazovali na místě, kde rostly potřebné dřeviny apod. Vedoucí KC: „ … nezaměstnanost Romů je pravděpodobně největší problém z pohledu majority, co se týče romské menšiny. Většina tedy na Romy pohlíží jako na příživníky, ty, kteří zneužívají sociální dávky. Každý má ale možnost si zvolit, jak bude žít. Náš sociální stát je nastavený tak, že všichni lidé přežijí, i když někteří na hranici bídy. Romové si vybrali cestu nezaměstnanosti. Hlavním důvodem je nekvalifikovanost. Vyšší finance dostanou z úřadu práce než z minimální mzdy. Sami Romové tedy svoji nezaměstnanost nevidí jako problém. Jejich stížnosti ohledně toho, že se snaží hledat práci, ale nedostávají ji, ještě neznamenají, že by svoji situaci opravdu chtěli změnit. Kdo s nimi pracuje, tak ví, že v mnoha případech o tom, jak moc by chtěli pracovat, jen mluví, ale jejich chování vypovídá o něčem jiném. Přestože měli nějaké příležitosti jít pracovat, tak je nevyužili.“ Jak píše Černý (2012), Romové, kteří budou chtít, využijí i nedokonalé příležitosti v zemi, kde žijí. A kdo nechce, tomu nepomohou ani nejpropracovanější sociální programy hodné Nobelovy ceny. Pracovník v sociálních službách/ odpovědná osoba za volnočasové aktivity: „ … zaměstnavatelé se z drtivé většiny chovají k Romům diskriminačně a nedůvěřivě. V telefonu řeknou uchazeči o práci, že je místo volné, ať přijde na pohovor. Když se Rom dostaví osobně, zaměstnavatel řekne, že je místo obsazeno. Důvodem bývá také nízké vzdělání, nejen to, že jsou tmaví. Nedávno se mladé klientce Komunitního centra stalo, že chtěla jít uklízet, a bylo jí řečeno, že musí mít alespoň rok praxe v úklidu, a potom může přijít a ucházet se o toto místo. Co mají tedy Romové dělat, když už i na

uklízečku

je

vyžadovaná

praxe

a

pomalu

nějaké

vzdělání?

Zaměstnavatelé by měli Romy zaměstnávat a ve zkušební době by poznali, 52

jak to s nimi je. Mnoho Romů chce pracovat, jsou pilní a nedělali by v zaměstnání žádné problémy. Většina Romů, které znám, pracuje načerno. Často se stává, že nedostanou zaplaceno. Nejčastěji si přivydělávají kopáním. V této manuální práci jsou pracovitější než kdokoliv z majority. Romové pracující legálně, jsou zaměstnaní jako uklízeči, v obchodních domech, každý den chodí do práce, každý den pracují. Záleží také na kolektivu. Když jsou kolegové dobří, Romové chodí do práce rádi.“ Nezaměstnaná 52letá žena hledá práci, ale nemůže najít, zaměstnavatelé si vybírají a Romy odmítají, zvláště ty starší. Nezaměstnaná je už dva roky, před tím uklízela, ale dala výpověď, protože se jí to finančně nevyplatilo, výplata byla nižší ve srovnání s dávkami. Manžel je také bez práce. Oba mají jen základní vzdělání. Rekvalifikační kurz se podle klientky v jejich věku nevyplatí. Myslí si, že by si šanci na zaměstnání vzhledem k věku nezlepšila a asi by to ani nezvládla. Nepracují ani načerno, protože se bojí odebrání dávek. Nikdo, koho klientka zná, si načerno nepřivydělává. Vedoucí KC: „ … Romové neumí pracovat celý měsíc bez nějakého viditelného výsledku a v očekávání na výplatu, kterou dostanou v určitém datu. Přesto zhruba devadesát procent klientů z KC Pražská pracuje, ale v šedé ekonomice. Vydělají si mnohem více peněz, protože nikomu nic neodvádějí. Majoritní společnost to podporuje, protože lidé nechávají před svými domy například rozbitou ledničku, pračku apod. Romové přijedou s vozíkem, naloží staré elektrozařízení, rozeberou na součástky a vydělají si peníze. To, že nemají pracovní návyky, není úplně pravda, protože umí tvrdě pracovat, především ženy, které se starají o množství dětí. Romové potřebují úkolovou práci a také každodenní motivaci, konkrétní zadání a nejlépe denní mzdu za odvedenou práci. Pro pravidelnost docházky do práce je dobré jim dávat jeden den část výplaty a druhý den další část. Tento příklad může být jedno z možných řešení, jak Romy přimět k práci.“ 53

Sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí: „ … někteří klienti KC se stěhují do Británie. Důvodem není jen nedostatek práce, ale i bydlení. Pokud odjede jen muž, jeho záměr je vydělat si a vrátit se. Když se mu tam daří, rodina přijede za ním. Někdy jede celá rodina. Skoro vždy cestují za nějakým známým nebo příbuzným, který už tam je a o kterém se říká, že tam má práci. Někteří se vrátí a jsou na tom ještě hůř, problém jim činí především nesplacené a neplacené dluhy, nemají peníze, protože práce nebyla. Některé rodiny tam žijí dlouhodobě a vedou si velmi dobře. Procento návratnosti nevím, ale hodně rodin nebo jednotlivců se vrátilo, někdo zůstal a někteří odjeli znovu. Klienti se často setkávají s tím, že je opravdu nechce nikdo zaměstnat a pak jdou raději pracovat načerno, než na kurz a hledat si práci legálně. Ale co se týče kurzů a doplnění vzdělání, jsme teprve na začátku. Je těžké na této pozici působit, když jim nemáme co nabídnout, to znamená, že nemáme pracovní pozice, na kterých bychom je mohli následně zaměstnat.“

6.3 Možná řešení Pracovnice v sociálních službách/ odpovědná osoba za Bare: „ … řešením v oblasti práce souvisí se vzděláváním. V dnešní době je najít řešení velmi těžké, protože i kvalifikovaní lidé z řad majority nemohou dlouho najít práci, a tak berou i místa, která by za jiných podmínek nevzali, takže zabírají místo těm méně kvalifikovaným. Jedno z řešení by mohly být bezplatné rekvalifikace. Na druhou stranu se stalo, že měli možnost využít tyto služby na základě projektu, ale projevila zájem jen jedna romská žena.“ Tento nezájem o rekvalifikace potvrzuje i Sirovátka (2003), který píše, že největší znevýhodnění na trhu práce způsobuje kromě etnicity také nízká kvalifikace, přesto se jen málo z nich zúčastňuje programů pracovní přípravy a nepokládají je za důležité. Rekvalifikace samotná totiž nezvyšuje šanci na zaměstnání. Programů pracovní přípravy je málo a jejich 54

kvalita je nedostatečná. Navíc je v naší republice upřednostňovaná z ekonomického hlediska cílená rekvalifikace, po jejímž dokončení má člověk přislíbeno od budoucího zaměstnavatele místo, což Romy znevýhodňuje z hlediska diskriminace ze strany zaměstnavatelů. Světová banka (2008) ve studii Šance na zlepšení zaměstnanosti Romů uvádí, že jen málo Romů po dokončení rekvalifikačního kurzu dostane zaměstnání. Dle Sirovátky a Rákoczyové (2001) existuje nedostatek rekvalifikací pro nekvalifikované, protože tyto programy vyžadují větší finanční investice. Je tedy potřebný komplexní přístup, ve kterém by se sami Romové mohli podílet na rozhodování, to znamená získat možnost zapojení do místní i centrální politiky. Tuto potřebu potvrzují i slova Koncepce romské integrace na období 2010 – 2013: Vláda vnímá uplatnění sociálně vyloučených Romů na trhu práce jako základní předpoklad stabilizace jejich životní situace a zlepšení jejich socioekonomické pozice ve společnosti (Kocáb, 2009). Vedoucí KC a sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí se shodly: „ … jedno z možných řešení na romskou nezaměstnanost je obnovit „zbytečná“ pracovní místa (natírání okapů, vytrhávání plevele). Je lepší, když budou nadbytečná pracovní místa, Romové se uplatní a budou dostávat výplatu třeba ve výši dávek, které nyní dostávají za nic. Takto by se naučili, že „kdo nepracuje, ať také nejí“. Sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí dále dodává: „ … bylo by dobré, kdyby přidělování dávek bylo podmíněné prací, aby nedostávali klienti peníze za nic. Minulý rok to fungovalo tak, že kdo si chtěl finančně přilepšit, mohl se přihlásit do veřejné služby, kterou ale nerealizovala všechna města, a podle počtu odpracovaných hodin dostal nějaké peníze navíc. Letos je tato služba povinná, pokud ji člověku na úřadu práce uloží příslušná pracovnice. Už však nedostanou odměnu, pouze sankci, pokud veřejnou službu nevykonají (to znamená, pokud neodpracují, nenastoupí, vezmou jim vše kromě existenčního minima a vyloučí je z úřadu práce). Tento systém nejen že není motivační, ale uchazeči do veřejné 55

služby jsou vybírání náhodně a jen na tři měsíce, dál nic nenavazuje. Splní si tři měsíce a končí.“ Pracovník v sociálních službách/ odpovědná osoba za volnočasové aktivity: „ … úřad práce by měl zaměstnávat Romy, aby něco dělali, například uklízet město. Dále by dostávali dávky, které by nepobírali jen pro svou existenci, ale za nějakou odvedenou činnost, která prospěje i ostatním a možná by se takto pomalu mohlo překonávat nepřátelství ze strany majority. Úřad práce by Romům potom napsal nějaký posudek, který by jim sloužil pro ucházení se o práci někde ve firmě či organizaci. Tímto by Romové mohli získat praxi.“ Ve Vysokém Mýtě se osvědčili Romové v práci pro technické služby. Spokojenost je na obou stranách, jak na straně města, tak na straně samotných Romů. Žijí si lépe, než kdyby pobírali jen dávky. Díky tomu se nedostávají do dluhů a platí své závazky. Do práce chodí a pracují dobře (Hubený, 2011). Jiným pozitivním příkladem je Fakultní nemocnice v Brně, která zaměstnává desítky lidí z etnických menšin. Podle mluvčí nemocnice je brán hlavní zřetel na kompetence a kvalifikace potřebné pro volné pracovní pozice. Barva pleti není rozhodujícím faktorem pro přijetí do zaměstnání (Česká televize, 2012b). V současné době se v rámci KC rozjíždí kurzy pro dospělé, kde si mohou zájemci z řad Romů zvýšit zdarma kvalifikaci. Jde o spolupráci s Odborným učilištěm 17. listopadu v Hradci Králové, které realizuje kurzy dotované z Evropské unie pro dospělé bez kvalifikace. Zatím je o tyto nabídky nízký zájem, protože kurzy jsou určené většinou pro ženy, které se starají z velké většiny o nemalý počet svých dětí. KC se snaží podporovat své klienty v hledání nabídky volných míst, dále jim pracovníci pomáhají při psaní životopisů a komunikaci se zaměstnavateli. Jednou za 14 dní zástupkyně vedoucí aktualizuje možné pracovní nabídky a také vytváří seznam potenciálních zaměstnavatelů, které mohou oslovovat a zasílat jim životopisy. Zástupkyně vedoucí vyjádřila, že vázne spolupráce s Úřadem práce v Hradci Králové, především právě v podpoře 56

oblasti kurzů a dalšího vzdělávání, které je potřeba a v oblasti rekvalifikací. S ohledem na podporu kurzů teď zástupkyně navazuje spolupráci s poradenským pracovištěm Úřadu práce. V létě roku 2012 proběhla kampaň „Romové pracují a chtějí pracovat“ pod vedením neziskové organizace IQ Roma Servis (ČTK, 2012). Organizace působí v Jihomoravském kraji. Poskytují sociální a právní poradenství, organizují vzdělávací a volnočasové aktivity (IQ Roma servis, 2007). Mimo jiné byly v rámci kampaně vyrobené plakáty s nápisy „Cikán mi vybílil byt – prostě nejlepší malíř“ nebo „Cikáni nám zase nařezali – plnou kůlnu dříví“ (ČTK, 2012). Od srpna 2012 je spuštěný portál www.mypracujeme.cz, který založili skupiny organizací a jednotlivci, kterým není lhostejný postoj české veřejnosti vůči Romům. Chtějí tak ukázat, že Romové jsou stejně platnými občany jako lidé z majoritní společnosti (IQ Roma servis, 2012). Řešením může být i pozitivní diskriminace například v oblasti zadávání státních zakázek (Ščuka in Horký, 2011) nebo v oblasti zapojení se do pracovního procesu. Zvýhodnění by trvalo nějakou dobu, a pak by se vidělo, jak se Romové osvědčí (Lévay - Vala in Horký, 2011). Podle vedoucí KC Pražská by se měli podporovat romští podnikatelé, kteří podnikají legálně a jsou registrovaní. Když budou mít Romové práci, zmizí mnohé problémy (Horký, 2011). Dle Winklera (2007) se jejich životní příležitosti rozšíří a touto aktivizací skončí vyplácení dávek nepracujícím spoluobčanům. Důležitou roli zprostředkovatelů informací a poradců na trhu práce mohou sehrát také úřady práce nebo nevládní organizace. Mohou programově provádět kompenzace znevýhodnění vyplývajících z jazykových a kulturních bariér, nedostatečné sociální kompetence při jednání se zaměstnavateli nebo úřady. V České republice jsou tyto služby zatím nedostatečně rozvinuté (Sirovátka, 2003). Pracovníci úřadů práce by se měli specializovat a školit, aby byli schopni jednat citlivě a relevantně s kulturně odlišnými jedinci. Měli by se také odlišně věnovat různým skupinám nezaměstnaných (Kocáb, 2009). Studie Světové banky (2008) Šance na zlepšení zaměstnanosti Romů uvádí, že Romové, kteří hledají na úřadu práce nějakou podporu v hledání zaměstnání, ji často nenachází. Někteří jsou schopni si najít práci po internetu, jiní například z důvodu věku, nízkého vzdělání atd. se neumí tak dobře orientovat, proto by jim měly podle Kocába (2009) být poskytnuta zvláštní poradenství nebo programy na zvýšení uplatnitelnosti. 57

Další možností řešení je tzv. sociální podnikání, tj. podnikání, které si neklade jako hlavní cíl zisk, ale klade důraz na veřejný prospěch (IPodnikatel, 2011) a na zvýšení konkurenceschopnosti svých zaměstnanců na trhu práce. To znamená, aby vzrostly jejich šance a aby byli schopni si práci udržet (Kocáb, 2009). V takové firmě je zaměstnáno maximálně 55 % znevýhodněných osob (program EQUAL - projekt Rozvoj sociálního podnikání, 2007), které jsou plně zapojeny do chodu firmy a mají zadané úkoly, kterým rozumí a které zvládnou vykonat dle svých kompetencí. Kromě toho jsou zapojováni i do řízení organizace, takže jsou prakticky vyučováni a vedeni ke spoluodpovědnosti a spolurozhodování. Pracovníci jsou také seznamováni s podnikáním, takže v budoucnu mají možnost založit vlastní firmu (Kocáb, 2009).

6.4 Shrnutí Nezaměstnanost Romů, zejména v sociálně vyloučených lokalitách, je vyšší než nezaměstnanost majoritní populace. Nejčastější příčiny jsou nedostatečná motivace k práci, nízké vzdělání a mobilita, práce načerno, zadluženost, diskriminace a vysoké marginální daně. Někdy může být problémem také romská kultura, která je typická soudržností a kolektivismem, takže osobnostní nebo pracovní vzestup jedince není oceněn, ale naopak zavrhován, pokud se romský jedinec odcizí rodině z důvodu zvýšení životní úrovně. Romové se v důsledku výše uvedených příčin uchylují k práci načerno, nejčastěji v oblasti stavebnictví. Některé úřady ilegální práci dokonce tolerují, protože jsou rádi, že Romové dělají aspoň něco. U Romů je práce načerno ceněna a také je vhodná pro životní styl mnohých Romů, protože nevyžaduje vytrvalost, výdělek dostávají v hotovosti a v častějších intervalech než jednou za měsíc. Stává se také, že za práci zaplaceno nedostanou a jsou podvedeni, ale takovými neúspěchy nejsou odrazeni. To, že Romové nemají pracovní návyky, není pravdivé tvrzení, protože většina umí tvrdě pracovat. Nezaměstnanost někteří Romové řeší emigrací do Anglie, která je pro některé vysvobození, pro jiné naděje a někteří jsou na tom po příjezdu ještě hůře, nejčastěji z důvodu nesplacených a neplacených dluhů. Podle výpovědí pracovníků KC Pražská se dělí Romové v Hradci Králové, jako pravděpodobně všude, na ty, kteří jen mluví o tom, že by chtěli pracovat, a na ty, kteří opravdu chtějí pracovat. Obživa v oblastech jim blízkých, jako například hudba nebo ruční 58

práce, není v dnešní době jednoduchá a navíc klienti KC v těchto alternativách nevynikají. I v Hradci Králové Romové ucházející se o práci často narazí na diskriminaci, která je mnohdy nepřekonatelnou překážkou k získání práce. Někteří pracují legálně (např. v obchodních domech), jiní pracují načerno. Spoluobčané z majority podporují ilegální práci Romů tím, že před svými domy nechávají staré pračky, ledničky a drobné elektrospotřebiče. Podle výpovědí klientů si nikdo načerno nepřivydělává. Klienti se totiž bojí, že by přišli o dávky. Do jaké míry je to pravda, můžou posoudit jen oni sami nebo ti, kteří je dobře znají. Řešením

problémů vysoké

nezaměstnanosti

může

být zvýšení kvalifikace

prostřednictvím vzdělání nebo rekvalifikačních kurzů. Z důvodu diskriminace ale není zaručeno, že čím vyšší vzdělání, tím větší šance na zaměstnání. Pracovní programy by se měly v naší republice změnit, aby Romové nebyli znevýhodněni již zmíněnou diskriminací a aby programy považovali za užitečné. Mnohé rekvalifikace jsou totiž cílené s příslibem konkrétního místa. Mělo by také vzniknout více pracovních programů pro nekvalifikované. Pracovníci úřadu práce by měli být proškolováni a specializováni, aby byli schopni pomáhat a radit a vyrovnat se se specifickými případy nezaměstnaných osob. Další možné řešení je zaměstnání v obecních technických službách. Dávky by mohly být podmíněné veřejně prospěšnými pracemi. Dočasná pozitivní diskriminace na trhu práce by se mohla osvědčit ve snižování nezaměstnanosti. Samotní zaměstnavatelé by také měli udělat vstřícný krok a nebát se zaměstnávat Romy, kteří jsou do jejich pracovních pozic vhodní. K odstraňování obav a předsudků mohou sloužit projekty a kampaně, jako například již zmíněná kampaň „Romové pracují a chtějí pracovat“. Z finančních zdrojů určených na dávky by se mohlo financovat sociální podnikání, v němž není hlavním cílem maximalizovat zisk, ale zvýšit uplatnitelnost zaměstnanců na trhu práce.

59

7. Dluhy Půjčování peněz a následné zadlužení je důsledkem materiální deprivace (Sirovátka, 2003), která plyne zejména z nezaměstnanosti. Půjčené peníze sice dočasně vyřeší aktuální nouzi, ale zároveň vedou do budoucna k zadlužení, k nejistotě a stresu. Podle Sirovátky (2003) dochází k prohlubování chudoby a sociálního vyloučení. Mnohem více zadlužených Romů patří do skupiny nezaměstnaných než mezi zaměstnané. Kocáb (2009) píše, že chudé rodiny se dostávají do bludných kruhů, kdy se nesplacené dluhy snaží zaplatit dalšími půjčkami. Poskytovatelé půjček s vysokými úroky zneužívají finanční negramotnost svých klientů. Když dlužníci nejsou schopni splácet, dostávají se do situace, které se říká předlužení. Problém se zadlužováním mají i klienti KC Pražská. Pracovnice v sociálních službách/ odpovědná osoba za Bare: „ … tito Romové jsou oblíbenou cílovou skupinou pouličních prodejců různých tarifů, pojištění, internetu a podobně. Ty dluhy nemají u města, ale spíše u soukromníků podnikajících ve výše zmíněných oblastech (mobilní tarify, pojištění, internet). Na první pohled to vypadá hodně výhodně, ale potom lamentují nad tím, k čemu se to upsali. Na první dva měsíce je to výhodné, ale později jsou podmínky těchto nabídek úplně jiné, Romové to neřeší do doby, než přijde nějaký soudní dopis o exekuci. Často se stává, že se nedokážou poučit ze svých chyb, protože nabídky se pozměňují. Pouliční prodejci vědí, že Romové na to skočí častěji než majorita, takže se stává, že je vyhledávají a přijdou za nimi i do jejich ghetta. Není to pravidlem, ale když nastane nějaký boom, tyto situace se vyskytují častěji. Před pár lety se stalo, že vznikla nová zdravotní pojišťovna a Romové k ní hromadně přecházeli bez ohledu na to, jestli jejich doktor s touto pojišťovnou má smlouvu nebo ne. Pokud jsou osloveni někým na ulici, špatně se říká ne, když je to přece tak výhodné!“ Sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí:

60

„ … velký problém vidím v reklamách na nebankovní půjčky, které podle mě způsobují zadluženost Romů. Například o Vánocích jsou Romové schopni si půjčit nemalé částky na štědrovečerní večeři. Půjčují si také na to, aby mohli nějakému členu své rodiny zaplatit drogu, na které je závislý, a předejít tak krádeži a odhalení. V tu chvíli si ale neuvědomují, že půjčené peníze budou muset splatit i s vysokými úroky. Dluhy Romům vznikají i díky jízdám načerno v hromadné dopravě. Dluhy na nájemném bývají kvůli nešetrnému topení či zacházení s vodou. Mnohdy nemají kde bydlet, tak končí na ubytovnách, kde se platí za osobu na den a takové bydlení se velmi prodraží. Nebo si pronajmou byt od podnikatelů, kteří se živí ubytováváním Romů, a platí například o třetinu nebo o polovinu více než by platili u jiných majitelů. Mnozí majitelé jim nedají nájemní smlouvu, nedostanou od nich ani trvalé bydliště, takže nemají nárok na žádnou dávku. Pokud nemají trvalé bydliště, mohou žádat o doplatek na bydlení, kde lze vzít v potaz situaci zvláštního zřetele, která, pokud je dobře popsaná a úřad posoudí pozitivně, dostane rodina/ osoba alespoň tuto dávku.“ Hůlová a Steiner (2009) uvádí, že závislost jednoho člena rodiny může vést k chudobě, protože tento jedinec vypadne z úřadu práce a rodina je potřebná pouze tehdy, když všichni její členové jsou potřební. Toto pravidlo mělo pravděpodobně vést k tomu, aby se rodinní příslušníci navzájem povzbuzovali k přizpůsobení se sociálnímu systému. Sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí dále říká: „ … jejich „romství“ (romipen = hodnoty, životní styl, názory, víra,…) je z našeho pohledu také problémem, protože díky tomu se zadlužují zbytečně v době Vánoc a jiných příležitostí. Když se něco slaví, tak ve velkém. Pozve se celá početná rodina a chystají se lahůdky. Kdyby měli práci, mohli by si ve spolupráci s pracovníkem nějaké peníze na vánoční oslavy našetřit. Některé rodiny na stav zadluženosti rezignují a necítí se ohroženy, protože exekutoři jim nemají co vzít. Některý jejich nezadlužený příbuzný 61

zadlužené rodině nakoupí vše, co potřebuje do domácnosti s dokladem. Exekutoři tento majetek nemůžou vzít, protože rodina doloží, že vše, co by mohli vzít, patří někomu jinému, který je bez dluhů. Jiné rodiny splácí veškeré dluhy postupně. Někteří si půjčí na jméno nějakého bezdomovce s tím, že u nich může občas přespat nebo se najíst. Tato nevzdělaná osoba jim na nabídku skočí, a pak se zadluží také, protože Romové mu to samozřejmě nevrátí, i když to slíbili. Romové si dávají pozor, aby se nezadlužovali u města kvůli nájmu, který se jim pravidelně prodlužuje na tři měsíce. Musí mít tedy zaplacený nájem a služby s tím spojené, odpady a jízdné v hromadné dopravě. Pokud vznikne dluh u města, snaží se ho splácet, například dluh vzniklý jízdou načerno. Do dluhů kvůli nebankovním půjčkám nebo pojištění upadají nejvíce kvůli své finanční negramotnosti. Neví, co má smlouva přesně obsahovat, na co si mají dávat pozor a potom litují.“ Pracovník v sociálních službách/ odpovědná osoba za volnočasové aktivity: „ … Romové jsou velmi zadluženi. Příčiny jsou různé, často dluhy vznikají z důvodu zakoupení něčeho na splátky, které nesplácejí, protože nemají z čeho. Za bydlení platí vysoké nájemné. Romové jsou důvěřiví, takže často naletí různým „výhodným“ nabídkám, nechají se lehce přesvědčit. Slepá důvěřivost je výsledkem špatné informovanosti a nízkého vzdělání. Stačí, když slyší slova „levnější“, „výhodné“, což je záruka toho, že nabídku neodmítnou. Člověk, který jim něco nabízí, mluví jazykem, kterému dobře nerozumí, takže si některé informace špatně vysvětlí.“ 45letá zaměstnaná uklízečka si myslí, že si Romové půjčují, ale ti, které zná, své půjčky poctivě splácí. Když zjistí, že se to nevyplatí, poučí se a dále si nepůjčují. Klientka si nikdy nepůjčovala. Zná rodinu s deseti dětmi a ta si také nikdy nemusela půjčit peníze. Někteří neumí hospodařit, z toho důvodu se dostávají do nouze. Nebo nežijí skromně, tak samozřejmě s penězi, které mají, nevystačí na celý měsíc. 62

52letá nezaměstnaná žena vyjádřila, že nemá dostatek peněz, protože z měsíčního příjmu jsou s manželem rádi, když mohou zaplatit nájem a inkaso. Proti klientce jsou vedena dvě exekuční řízení (opožděné platby, neřešené dluhy, nekomunikovala s věřiteli). Snaží se to platit, ale některý měsíc jí to finančně nevyjde. Nikdy si nepůjčila, protože se bojí. Ví, že ti, kteří peníze půjčují, nejsou poctiví, protože potom vymáhají mnohonásobně vyšší částky, než si člověk ve skutečnosti půjčí. Poučuje se z chyb ostatních. 35leté ženě na mateřské dovolené, která nikdy nebyla zaměstnaná, peníze stačí. Nikdy se nezadlužili ani nevzali žádnou půjčku.

7.1 Možná řešení Pracovnice v sociálních službách/ odpovědná osoba za Bare a sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí KC: „ … řešením v dluhové problematice by mohlo být zvyšování finanční gramotnosti romského obyvatelstva, aby pochopili, že ne vše, co se tváří výhodně, je opravdu ve skutečnosti výhodné. Je důležité, aby si zjišťovali, jak se podmínky za určitou dobu změní a že skutečnost je úplně jiná než se prezentuje. Tyto problémy zase souvisejí se způsobem života tady a teď. Nemám peníze, tak si je teď půjčím a nebudu řešit, co nastane za pár měsíců.“ Pracovník v sociálních službách/ odpovědná osoba za volnočasové aktivity: „ … je potřeba s nimi mluvit a informovat je o důsledcích, které mohou nastat z takových „nevinných“ půjček. Zkráceně řečeno zlepšovat jejich finanční gramotnost. Většina Romů si dá říct a po špatné zkušenosti jsou opatrnější, takže zadluženost se u klientů KC daří snižovat.“ V Koncepci romské integrace na období 2010 – 2013 je taktéž uvedeno, že je důležité zadluženým jedincům poskytovat informace a poradenství. Dále je třeba bezplatně poskytovat pomoc při splácení prostřednictvím splátkových kalendářů. Pracovníci v organizacích, které pomáhají sociálně znevýhodněným, by měli mít možnost se vzdělávat 63

v této oblasti. Preventivní vzdělávání vedoucí k finanční gramotnosti již probíhá v souladu se Systémem budování finanční gramotnosti na základních a středních školách a s rámcovými vzdělávacími programy na základních a středních školách (Kocáb, 2009).

7.2 Shrnutí Nízká finanční gramotnost vede k zadlužování Romů. Zadlužují se spíše nezaměstnaní než pracující. Nejhorší jsou situace, kdy lidé nemají na splácení a půjčují si dále, aby mohli splatit starší dluhy. Takové situace se nazývají předlužením. Podle výpovědí pracovníků KC mají dluhy i jejich klienti. Problémem je, že jsou důvěřiví a lehce zmanipulovatelní. Pouliční prodejci mobilních tarifů, internetu a jiných služeb to vědí a chodí přímo za nimi. Romové lehce podlehnou i reklamám na nebankovní půjčky; často si půjčují i na – alespoň z pohledu majoritní populace – zbytné účely (rodinné oslavy, elektrotechnika). Někteří se své dluhy snaží splácet, ale neuvědomují si, že přeplácí až polovinu půjčeného množství peněz. Jiní rezignují, nemají žádný majetek, takže nemají, jak se domnívají, co ztratit. Řešením na problém s dluhy je informovanost a zvyšování finanční gramotnosti. KC o to usiluje i u svých klientů a pomalu se situace začíná zlepšovat. V mnoha případech se Romové poučí (i z chyb ostatních) a dále si nepůjčují. Ti, kteří umí dobře hospodařit, se nezadlužují.

64

8. Sociální vyloučení v České republice Vedoucí KC: „ … za situaci, ve které se Romové na okraji společnosti nachází, může z převážné části nastavení dnešní společnosti. Po druhé světové válce v České republice zůstalo asi 60 romských rodin. Zbytek tvořili Romové ze Slovenska, kteří se zde uplatnili jako levná pracovní síla. Romové v době komunismu byli zvyklí pracovat, protože byl tehdy zaměstnán každý. Z toho plyne, že celkem důstojně bydleli, měli z čeho platit nájem a také se hlídalo, jestli děti chodí do školy. Vždy byli ale trochu vyloučeni ze života většinové společnosti, takže na demokracii se neměli možnost připravit. Vyhovovalo jim, že patří do průměru a že si jich nikdo výrazně nevšímá. Po sametové revoluci se zrušila řada pracovních míst, která byla do určité míry zbytečná. Dnes je situace vyhrocená díky médiím, ale v minulosti, čerstvě po revoluci, na tom Romové nebyli ani hůře, ani lépe.“ Eva Davidová (2004) píše, že v dějinách se u nás k Romům přistupovalo buď odmítáním je integrovat (od poloviny 15. století do poloviny 18. století), nebo vnucováním kultury majoritní společnosti (od 18. století do sametové revoluce v roce 1989). Zejména od roku 1958 lze říci, že platilo rozhodování ohledně romské otázky na základě principu „o nás bez nás“. To byl jeden z hlavních důvodů, proč došlo k deformaci vývoje romského způsobu života, jejich hodnot a vlastní identity (s. 201). Romové byli nuceni opustit kočovný způsob života a nastoupit do pracovního procesu. Vedoucí KC dále pokračuje: „ … Evropská unie není efektivní v řešení romské problematiky. Množství peněz je vynakládáno na různé koncepce a strategie, které jsou vypisovány teoreticky, ale nejdou použít v praxi a navíc nejsou kontrolovány, nikdo neví, jak je kdo plní a za pár let se přepíšou. Ve vysoké politice jsou i ti, kteří k romské problematice mají co říct, ale stále jejich počet nestačí na prosazení něčeho efektivního. 65

Pozitivní diskriminace často způsobuje nesnášenlivost majority vůči Romům. V nedávné době například byly Romům v Hradci Králové odpuštěny dluhy na jízdném v městské hromadné dopravě za podmínky zakoupení roční karty na hromadnou dopravu.“ Sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí KC uvedla, že většina problémů plyne z nastavení sociálního systému v našem státě. Chybou je, že koncepce týkající se Romů jsou psány lidmi, kteří do problematiky nevidí tak jako pracovníci s Romy. Speciální pedagožka: „ … hlavním problémem je život z dávek, z toho plyne, že nemají moc peněz a jsou chudí. Všechno souvisí se vším. Důvod života na dávkách je, že nemají práci, nepracují, protože nemají vzdělání, a částečně proto, že je nikdo nechce zaměstnat. Státní systém způsobil, že si Romové navykli nepracovat a přesto nějak přežít. Většina obyvatel je na Romy naštvaná, ale na druhou stranu nic nedělají pro změnu. Romové tím pádem nejsou ničím a nikým tlačeni, aby také usilovali o změnu.“ Navíc dle Světové banky (2008, s. 2) byly dávky donedávna poměrně vysoké v porovnání se mzdami v málo kvalifikovaných nebo nekvalifikovaných povoláních. Pracovnice v sociálních službách/ odpovědná osoba za Bare: „ … děti v romských rodinách vidí, že rodičům stačila jen základní škola, chodí pro peníze na poštu nebo na úřad, takže nemají žádný vzor v tom, že by se to mělo dělat jinak. Když to lze takto jednoduše, tak proč to dělat jinak? Chyba je tedy v nastavení našeho sociálního systému, který je dost benevolentní. Porovnejme si minimální mzdu a dávky. Lidem se nevyplatí pracovat za minimální peníze jako nekvalifikovaná pracovní síla, protože by denně museli pracovat osm i více hodin, aby si za měsíc vydělali stejně nebo o něco více, než dostávají v dávkách. Řešením by tedy bylo, kdyby se zvedla minimální mzda tak, aby pro ně bylo lukrativnější chodit do 66

práce alespoň za tu minimální mzdu. Z těchto důvodů chodí pracovat i nelegálně, protože nemusí platit daně.“ Hájská a Poduška a kol. (2006) píší, že zaměstnanci úřadu práce upozorňují na nebezpečí modelu rodiny, kde již tři generace pobírají dávky (prarodiče, rodiče a dospělé děti). Pro děti takových rodin je pak život na dávkách samozřejmý, a tak tyto děti často na otázku „co bys chtěl dělat, až budeš velký“, odpovídají „budu na úřadu práce“.

8.1 Kultura chudoby Žití v závislosti na dávkách může vést k chudobě. Většina Romů se neumí z hlediska většinové společnosti chovat spořivě a navíc nedisponuje mnoha financemi, takže se mohou do určité míry čas od času dostat do stavu nouze. V této souvislosti můžeme zmínit termín „kultura chudoby“ (Lewis, 1966), jejíž význam je podobný sociálnímu vyloučení (Jakoubek a kol., 2006). Obyvatelé sociálně vyloučených lokalit vytváří specifickou kulturu, která je výsledkem přizpůsobení se na dlouhodobý stav nouze. Kultura chudoby se vyznačuje tím, že se chudí lidé snaží uspokojovat své potřeby, kterých se jim nedostává od institucí zřízených většinovou společností (Lewis, 1966). Další charakteristické rysy zmíněné kultury jsou nedůvěra ke státním institucím, rodinná solidarita, život „tady a teď“, půjčky, sociální patologie, sex v raném věku, vysoká porodnost, ženy zajišťující obživu a přežití rodiny. Tyto prvky jsou v mnoha ohledech shodné také s romskou kulturou (Jakoubek a kol., 2006). Dle Lewise (1966) je tento způsob života předáván z generace na generaci, což je důležité pro přežití v nelehkých podmínkách. Na druhou stranu chudí lidé pak nedokážou využít příležitosti, které se jim někdy naskytnou od státu nebo různých organizací, a nejsou schopni začlenění do většinové společnosti. Kulturou chudoby se nemyslí nedostatek materiálních statků či financí, ale charakteristické chování jedinců patřících do zmíněné kultury. Příčinou upadnutí do kultury chudoby je dlouhodobé sociální vyloučení, nikoliv rasová nebo etnická příslušnost. Kultura romských ghett nepředstavuje typickou romskou kulturu, přestože její prvky v nich nalezneme, ale spíše se jedná o kulturu sociálně vyloučených lokalit. Jak už bylo řečeno, v sociálně vyloučených lokalitách je typická rodinná solidarita. U Romů je tato solidarita navíc upevňována tradičním modelem rozvětvené rodiny. Dle Jakoubka a kol. 67

(2006) široké rodinné klany posilují sociální a tím i ekonomické vyloučení, takže není chyba jen na straně majoritní společnosti, na špatně nastaveném sociálním systému dávek a na diskriminaci na trhu práce.

8.2 Dávky Když se řekne, že Romové žijí na dávkách, znamená to v případě klientů KC Pražská život z příjmu z 5 různých druhů dávek: 1) Pomoc v hmotné nouzi Jedná se o pomoc lidem s nízkými příjmy, která má motivovat k aktivitě, jejímž prostřednictvím si člověk uspokojí základní potřeby. Hlavní princip pomoci v hmotné nouzi je, že každá osoba, která pracuje, se musí mít lépe než ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá. Za osobu v hmotné nouzi je považován jedinec, který nemá uspokojeny základní potřeby na úrovni přijatelné pro společnost (MPSV, 2012a). Po uplynutí šesti měsíců má osoba nárok na existenční minimum 2020 korun českých. Pokud chtějí lidé v hmotné nouzi pobírat stejnou výši dávek i po půl roce, musí mít příjem například z veřejně prospěšných prací (údržba zeleně či komunikací v obci, stavební práce a podobně) nebo vykonávat alespoň dobrovolnou nebo veřejnou činnost (například uklízení ulic a veřejných prostranství) po dobu minimálně 20 hodin za měsíc (MPSV, 2009). Pomoc v hmotné nouzi se také nazývá příspěvek na živobytí. Pro klienty KC Pražská se jedná o hlavní dávku, která vyrovnává nedostatečné příjmy rodiny a vypočítává se z životního minima rodiny. 2) Příspěvek/ doplatek na bydlení Jestliže rodina nebo jednotlivec nemá dostatek financí na bydlení, může se obrátit na stát nebo na obci. Kromě finanční výpomoci mohou obce poskytovat městské byty s přijatelným nájmem nebo slevit nájemné. Příspěvek na bydlení dostane rodina nebo jedinec, který má na místě, kde bydlí, trvalé bydliště. Doplatek na bydlení se pobírá v případě, že v místě bydliště není trvalý pobyt, ale jen nájemní smlouva. Jestliže 30 % (v Praze 35 %) příjmů lidí hlášených v bytě k trvalému pobytu nestačí k pokrytí nákladů na bydlení a zároveň těchto 30 % (v Praze 35 %) příjmů je nižších než normativní náklady na

68

bydlení, pak má rodina či jedinec nárok na příspěvek (Filipová, 2010, s. 1). Filipová, 2010 také píše, že výše příspěvku je určená rozdílem mezi náklady na bydlení a 0,3 násobkem příjmu.

69

3) Přídavky na děti Jedná se o dlouhodobou dávku, jejíž výše se odvíjí od věku dítěte (do 6 let 500 korun českých, do 15 let 610 korun, do 26 let 700 korun). Na přídavky na děti mohou dosáhnout jen rodiny, jejichž příjem není vyšší než 2,4 násobek životního minima (MPSV, 2012b). 4) Rodičovský příspěvek Rodičovský příspěvek lze čerpat nejvýše do 4 let věku dítěte, o které je pečováno. Výše příspěvku je celkem 220 000. Každý si může zvolit, jak dlouho bude příspěvek pobírat. Od toho se odvíjí výše měsíčního příspěvku, nejméně 3 800 korun, nejvýše 11 500 korun (MPSV, 2011). 5) Příspěvek na péči Mezi Romy je tento příspěvek méně častý. Výše příspěvku se odvíjí od věku jedince, o kterého je pečováno, a od náročnosti. Nejnižší příspěvek v této kategorii činí 800 korun, nejvyšší 12 000 korun (MPSV, 2011).

8.3 Shrnutí Sociální systém v České republice je nastavený na podporu svých občanů ve výjimečných situacích spojené se zdravím, věkem, rodinou, nezaměstnaností, chudobou nebo sociálním vyloučením. Po sametové revoluci, která proběhla v roce 1989, nastalo propouštění z podniků, zejména Romů z nekvalifikovaných pracovních míst, a mnoho občanů se dostávalo do dluhů na pojistném, protože zodpovědnost byla převedena na firmy nebo jednotlivce. Slovenským občanů žijícím na území ČR nastaly povinnosti s vyřizováním českého občanství, což pro mnoho slovenských Romů znamenalo velkou překážku. Čeští a slovenští Romové se tedy postupně ještě více dostávali na okraj společnosti, než byli doposud. Romové nikdy nebyli zapojeni do politického rozhodování, proto došlo k deformaci jejich způsobu života, hodnot a identity. Chybou je, že o Romech rozhodují lidé, kteří s nimi nepracují, a tak doporučují to, co není efektivní nebo nevyhovuje romskému způsobu života a uvažování. Dávky by měly být podmíněné nějakou prací a minimální mzda by měla být vyšší než součet příspěvků, na které má romská rodina nárok. Život v závislosti na dávkách může 70

vést k chudobě, a pokud rodina žije dlouho v chudobě, začíná se chovat dle vzorců charakteristických pro tak zvanou kulturu chudoby, například nedůvěra ke státním institucím nebo vysoká porodnost. Klienti KC Pražská pobírají pomoc v hmotné nouzi, příspěvek na bydlení, přídavky na děti, rodičovský příspěvek a v některých případech příspěvek na péči.

71

9. Vzdělávání Škola je pro většinu romských dětí nepřátelské území. Nesetkávají se zde s ničím známým, pomůcky a učebnice jsou pro ně úplně nové a ne vždy sympatické, protože je to vše přizpůsobeno chápání a vkusu českých dětí. Romské děti neovládají češtinu jako ostatní majoritní děti, takže mají mnohdy problém porozumět učiteli, co po nich chce (Člověk v tísni, 2002). Romské děti ve většině případů nechodí do předškolních zařízení (Kapounová, 2009), do školy tedy nastupují s tím, s čím jsou vybaveni ze své rodiny. Vztah ke vzdělání většina romských rodin dodnes nepřevzala, dříve se totiž předávalo vzdělání ve formě řemesla v rodině a nebyla k tomu potřebná žádná instituce (Člověk v tísni, 2002). Vedoucí KC říká, že vzdělání stále nepatří u Romů mezi priority, jsou to spíše výjimky, které studují dále po základní škole nebo po učilišti. Speciální pedagožka dodává, že škola znamená investice do budoucnosti, užitek ze vzdělávání není viditelný hned, což Romy nemotivuje. Pracovnice v sociálních službách/ odpovědná osoba za Bare: „ … problém je hlavně v tom, že nechodí do školy. Romové nevidí nic špatného na nepravidelné školní docházce, neuvědomují si, že jsou do budoucna znevýhodněni, když mají nižší kvalifikaci. Na jednu stranu mluví o tom, že vzdělání je důležité, ale na druhou stranu pro to nic nedělají. Rodiče sice chtějí, aby se jejich děti dobře učily, ale nekontrolují jim domácí úkoly a nedohlíží na plnění jejich školních povinností. Často končí jen se základním vzděláním a zaměstnavatelé dávají spíše přednost lidem vyučeným. To ale Romové nevidí. Tento problém vidí spíše majorita. Romové moc dobře vědí, že lze existovat a žít i bez vzdělání.“ Žena, 45 let, zaměstnaná uklízečka: „ … problémy vidím hlavně v docházce do školy. Děti na prvním stupni s docházkou problémy nemají, ale starší děti, hlavně ty, které už povinnou školní docházku končí, často chodí za školu. Rodiče si myslí, že dítě odešlo do školy, ale ve skutečnosti je dítě jinde. Některé romské matky se nestarají, kde jejich děti jsou a kde si hrají, protože tráví celý den doma a 72

nejdou se svými dětmi ven. Jiné si děti velmi hlídají a mají přehled o tom, jestli jsou ve škole nebo kde si venku hrají. Většina rodičů si ale své děti hlídá, protože když nechodí do školy, škola to nahlásí na sociálku, a pak se může stát, že je dítě rodině odebráno. Někteří romští rodiče chodí s dětmi každý den do školy, takže tím své děti donutí ve škole být a pravidelně ji navštěvovat bez absencí. Tady na Pražské znám dvě rodiny, které to praktikují tímto způsobem. Jejich děti mají ve škole slušné výsledky, některé chodí na běžnou základní školu, některé na speciální. Přestože pravidelně chodí do základní školy, na vyšší vzdělání už nenastupují. Také jsem měla problémy se svým nejstarším synem, který místo toho, aby šel do školy, se někde potuloval. Když jsem to zjistila, zakázala jsem mu ve volném čase chodit ven, potrestala jsem ho a zklidnil se. Teď už zase chodí tak, jak má. Mám tři kluky, na dvou starších synech je vidět, že už se jim do školy nechce, nejmladší, který chodí do třetí třídy, se snaží a škola ho celkem baví. Ale uvidíme dál, jestli i u něho dojde ke zlomu a najednou ho škola přestane zajímat. Já s nimi nic nenadělám, když je to nebaví, donutit je nemůžu. I kdybych své syny přiměla k tomu, aby se šli vyučit, nedostudovali by a byla by to jen ztráta času a peněz. Nejstarší říká, že až dokončí základní vzdělání, najde si brigádu. Pořád mu říkám, že z brigády neuživí v budoucnu rodinu, ale zatím je mu to jedno.“ Speciální pedagožka: „ … množství zameškaných hodin ve škole svědčí o tom, že docházku romských dětí nesledují rodiče ani učitelé. Děti do školy nechodí proto, že jim učení nejde a necítí se tam dobře, ať už z důvodu neúspěchu nebo z důvodu sociálního a podobně. V KC se snažíme s předškolními dětmi dělat aktivity, které by podpořily vývoj znalostí a dovedností. Vedeme je na určitou úroveň morálky, aby ve škole neměly výchovné problémy. Do čtvrté nebo páté třídy se děti snaží, potom už to závisí na výchově a na rodině, ze které dítě pochází.“ 73

Sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí KC: „ … problémy nízkého vzdělání jsou spojené s tím, že ve vzdělávání nevidí důležitou hodnotu, takže školní děti z řad Romů často chodí za školu a rodiče jim to tolerují. V případě jakéhokoliv menšího zdravotního problému rodiče dětem bez problémů omluvenky píší a zpětně si je vyřizují i u lékaře. Mnozí lékaři je nepřímo podporují tím, že omluvenku potvrdí. Dítě má například přijít v určitý den na kontrolu, ale přijde až o týden později s tím, že mu ještě nebylo dobře. Stává se také, že když rodiče nemohou dát dítěti svačinu, do školy nejde.“ Dobšíková a kol. (2005) píše, že řada Romů nemá o vzdělání zájem, nejsou motivovaní, chybí vůle a nadějné vyhlídky. Navíc se mnoho z nich stereotypně domnívá, že za jejich postavení ve společnosti mohou jen bílí a jak píše Schavel a kol. (2007) nemají motivaci k práci, k podnikání a jiným aktivitám. Sekyt (2004) píše, že romská rodina je typická kolektivismem a studium je individuální záležitostí. Vzestup jednotlivce znamená omezení solidarity k rodině. V romské rodině se očekává od všech členů, že budou veškerý svůj volný čas věnovat rodině. Když má dítě zálibu například ve čtení, není v tom podporováno, protože v budoucnu to znamená odpadnutí od rodiny. Vzdělání je základem úspěchu v majoritní společnosti, ale zároveň je tento princip v rozporu s romskými hodnotami. V sociálně vyloučených lokalitách Romové dosahují všeobecně nízkého vzdělání. Dle Světové banky (2008, s. 1), má 60 % Romů v těchto lokalitách jen základní vzdělání, 14 % navštěvovalo speciální školy pro děti s poruchami učení. V důsledku toho bylo zjištěno, že více než 40 % z nich je funkčně negramotných a dalších 40 % má jen omezenou gramotnost a početní dovednosti. Více než polovina dětí, jejichž rodiče mají jen základní vzdělání, dosáhne taktéž jen základního vzdělání. Úroveň dosaženého vzdělání se od začátku přechodu k tržní ekonomice spíše zhoršila.

74

Podle Slobodníkové a kol. (2007) je nedostatek financí, ale také ohrožení dětí ve smyslu jejich vývoje tam, kde dlouhodobě nepracuje alespoň jeden z rodičů. Je totiž pravděpodobné, že si děti osvojí tento styl života a nezískají kladný vztah ke vzdělání a práci. Zaměstnání znamená nejen otevřené dveře k obživě, ale také vazby na majoritu a následné formování identity v majoritním prostředí. Je tedy, jak píše Slivka a kol. (2007) determinantem k úspěšné integraci. Hůlová a Steiner a kol. (2006) píšou, že Romové nemají mezi vzdělanými lidmi s vysokými příjmy moc známých, takže nevidí nikde kolem sebe výhodu vyššího vzdělání. Pokud je některý jejich známý úspěšný, determinantem jeho úspěchu nebylo vzdělání, ale známosti, jeho kvality a talent. Dle vedoucí KC je Hradec Králové druhé město v České republice, které má největší počet romských žáků na praktických školách, což je pozoruhodné na tak vzdělané obyvatelstvo. Důležité je pracovat především s rodiči. Když má rodina například šest dětí a čtyři z nich chodí na praktickou školu, těžko se rodiče přesvědčují, aby své páté dítě dali na běžnou základní školu. Vedoucí KC dále říká, že romští rodiče nepovažují požadavky typu – obalení sešitů a učebnic nebo přinést například na podzim kaštany do výuky na vyrábění – za důležité a z toho mnohdy vznikají problémy, jejichž vyřešení závisí na každé škole nebo na každém učiteli. Dle Horňáka a kol. (2005) romští rodiče chtějí, aby se škola přizpůsobila jejich dětem, na rozdíl od majoritních rodičů, kteří po svých dětech požadují, aby se přizpůsobily škole. Nechtějí, aby jejich děti ztratily identitu, kterou získaly v domácím prostředí. Strach z narušení identity je jedním z důvodů, proč romští rodiče nechtějí posílat své děti do školy. Vedoucí KC: „ … v některých případech navštěvuje romské dítě běžnou základní školu, ale přitom na ni nestačí. Základní školy běžného typu si takové děti někdy drží kvůli dotacím, protože v dnešní době je málo školáků, takže školy bojují o každého jednotlivce. Tyto děti ale potom umí méně po absolvování běžné školy, než kdyby navštěvovaly praktickou školu. Na praktickou školu 75

jdou romské děti mnohdy z důvodu pohodlnosti svých rodičů, kteří s nimi potom nemají tolik práce, protože na děti nejsou kladené takové nároky jako na běžné škole. Inteligence romských dětí se vyvíjí jiným směrem, než je směr českého školství. Romské děti se cítí bezpečněji na praktické škole, protože necítí sociální rozdíl ve srovnání se svými spolužáky.“ 52letá nezaměstnaná žena uvedla, že dcera chodí do praktické školy, kterou navštěvuje jen dočasně. Před tím byla v běžné základní škole, ale učivo jí dělalo problémy, tak se rodiče se školou domluvili, že přestoupí. Dívka má snahu se vrátit na běžnou základní školu. Do KC na doučování chodí a je vidět zlepšení. Dle klientky dělají dobrou práci. 35letá žena, na mateřské dovolené, nikdy nebyla zaměstnaná, vyjádřila, že jedno z jejích dětí chodí na běžnou základní školu, ostatní chodí nebo chodily na speciální na základě doporučení psychologa. Všechny děti navštěvují KC. Speciální pedagožka: „ … některé romské děti ve čtyřech letech drží poprvé pastelky, pokud si nepůjčily od staršího sourozence školáka. Velmi málo dětí, které do KC přišly, byly schopné něco namalovat. V pěti letech děti namalují například hlavonožce, kterého kreslí děti ve dvou až třech letech. Během půl roku, kdy navštěvují KC a účastní se aktivit, jsou schopné se tyto „zaostalé“ děti dostat na úroveň, na které mají být.“ Pracovník v sociálních službách/ odpovědná osoba za volnočasové aktivity: „ … ve vzdělávání hrají velkou roli rodiče, kteří by měli své děti motivovat k tomu, aby nastoupily na nějakou školu po základní škole. Většina dětí vychodí jen základní školu a tím jejich vzdělávání končí. Snažíme se rodiče motivovat, aby své děti dávali alespoň na učiliště, když na klubech vidíme, že je dítě šikovné a má na střední vzdělání. V poslední době chodí do KC romské děti, které říkají, že by chtěly být kuchaři, zedníci, takže doufáme, že je tyto touhy po profesi neopustí, a mluvíme s nimi o tom. 76

Pokud se dítěti nechce a školu zanedbává, rodiče s tím taky nic neudělají. Záleží tedy i na dítěti, na jeho vůli, odhodlání, chtění. Většina dětí končících se základním vzděláním pochází z rodin, které žijí z dávek. Důvody, proč nenastupují dál na střední vzdělání, jsou strach, příklad rodičů, lenost nebo finance. Když by dítě mělo dojíždět, ať raději nestuduje, protože rodinný rozpočet by výdaje za dojíždění velmi zatížily. Nebo se Romové obávají vysokých výdajů za knihy a další studijní materiály. Z klientů KC zatím jen jedna žena měla vyšší než základní vzdělání. Pozitivní je skutečnost, že v poslední době se prospěch romských dětí zlepšil zvláště u těch, které pravidelně navštěvují naše kluby, takže postupně se situace začíná zlepšovat, ale jde to pomalu. Velkým úspěchem je také to, že rodina s pěti dětmi, z nichž čtyři navštěvují praktickou školu, dala na základě našeho působení nejmladší dítě do běžné základní školy. Toto jediné dítě ze zmíněné rodiny prošlo klubem Cikne a my jsme se zasadili o to, aby dítě nenastoupilo na praktickou školu tím, že jsme přesvědčovali rodiče o tom, že jejich dítě je schopné obstát na běžné škole. Většina dětí, které projdou klubem Cikne, nastupuje na běžnou základní školu, přestože ze začátku jsou jejich rodiče přesvědčeni o opaku, tedy o tom, že nastoupí již od první třídy na praktickou školu. Viditelnou změnu nelze očekávat za pár měsíců činnosti, ale spíše za roky práce.“ Žena, 35 let, na mateřské, nikdy nebyla zaměstnaná: „ … KC dělá dobrou práci pro děti. Já také občas využívám jejich služby (například telefonování nebo poradenství) a jsem spokojená, s pracovníky si rozumím. Myslím, že kdyby děti nechodily do KC, v učení by na tom byly stejně. Nevidím výrazné zlepšení, když tam chodí. Ale jsem ráda, když jdou do klubu, protože si tady napíšou úkoly a pracovníci jim i něco v případě potřeby vysvětlí a já na ně nemusím dohlížet. Se záškoláctvím moje děti problémy nemají. Ještě ani jedno za školou nebylo.“ Sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí KC: 77

„ … romské děti jsou znevýhodněné v oblasti vzdělávání zejména díky početnosti rodiny, ze které pochází. Jejich rodiče jim nevěnují tolik času, protože buď nemají čas a starají se o své mladší děti, nebo svůj čas věnují něčemu jinému, u matek je to například pečení, návštěvy, odpočinek, u otců práce v šedé ekonomice. Děti nevyrůstají v dostatečně podnětném prostředí, proto často končí s diagnostikou lehké mentální retardace, se kterou se v mnoha případech nerodí. Rodiče na ně doma mluví málo, napůl česky, napůl romsky, hodně se v romských rodinách používají sprostá slova. Rodiče s dětmi nepracují tak, aby si rozvíjely motorické schopnosti. Děti nemají například pastelky, takže neví, jak se správně drží tužka apod. Romské děti nenavštěvují mateřské školy kvůli poplatkům. Všechny tyto problémy ústí do sociálního handicapu. Spousta romských dětí má potenciál na vyšší než základní vzdělání, ale díky prostředí, ve kterém vyrůstají, na vyšší než základní vzdělání nedosáhnou. Na druhou stranu jsou i děti, které nedochodí ani devět let v praktické škole, protože několikrát propadnou hlavně díky vysokým absencím. Další problém je rozvoj závislostí, například na tabáku. Romové mají větší tendenci chovat se závisle, protože k tomu mají predispozice. To znamená, že mají slabou vůli přestat například kouřit, nevidí dobré vzory doma, jejich úroveň vzdělání není natolik vysoká, aby si uvědomili důsledky své závislosti. Pokud má dítě již 15 let, rodiče se často nesnaží ho nějak poučovat, protože „už je přece dospělý“. Zde mohou sehrát hlavní roli rodiče, ale pracovníci skoro nic nezmůžou, pokud není v boji proti závislosti vůle v rodině. Preventivní programy a diskuze mohou napomoci, ale pracovníci nemohou nic přikazovat. Problém závislostí ale samozřejmě není jen u Romů. Existují i případy, kdy je romská rodina velmi početná, například dvanáctičlenná, a jejich děti jsou velmi bystré. Rodiče hrají klíčovou roli v tom, na co jejich dítě dosáhne, a je důležité, aby se dětem věnovali již od 78

útlého věku. V KC jsme vypozorovali, že romské děti jsou tvárné do 11. až 13. roku života, do této doby se snaží. Později již většina dětí dospěje k závěru, že učení jim nestojí za námahu, když vidí, že rodiče taky žijí na relativně dobré životní úrovni a mají jen základní vzdělání.“ Dnešní doba podporuje zanedbávání vzdělávání ze strany Romů v tom, že dnes i vzdělaní lidé těžko hledají práci, tak proč by se trápili ve škole, když život na dávkách není zas tak špatný? Jak píše Pape (2007), pokud zažili pocit diskriminace na trhu práce, nemají potřebu podporovat své děti k vyššímu vzdělání, když „stejně nedostanou práci“, jak říkají rodiče, kteří mají negativní zkušenost se získáváním práce. Žena, 45 let, zaměstnaná uklízečka, „ … u dětí na prvním stupni v chození do školy a v učení hrají velkou roli rodiče, u starších dětí to závisí na nich samotných, na jejich povaze, na partě, do které zapadnou a se kterou tráví čas. Rodiče už s nimi ve starším školním věku nic nenadělají. Výchova neovlivňuje to, jak děti prospívají ve škole, pokud jde o děti starší než dvanáct let. Já kluky vychovávám sama, dala jsem do nich maximum a stejně nejdou studovat, i když nejsou problémoví. Já mám jen základní školu, takže je možné, že kdybych byla vyučená a viděli by ve mně příklad, studovali by. Nejmladší syn navštěvuje speciální školu. Učení mu jde pomalu a běžnou školu by nezvládl. Místní pedagožka volného času ho doučuje a je vidět, že velmi pokročil, takže jsem spokojená. Hodně dětí po skončení základního vzdělání zůstává doma a nejdou se vzdělávat dál. Po dosažení 18 let si aktivně hledají práci. Pokud založí rodinu, často zůstávají u rodičů, jak kluci, tak i děvčata. Takže žijí pohromadě třeba tři, někdy i čtyři generace. Pokud si kluk najde dobrou stálou práci, snaží se hledat si podnájem a osamostatnit se.“ 35letá žena na mateřské dovolené, nikdy nebyla zaměstnaná, vyjádřila, že její nejstarší syn nenastoupil na střední vzdělání, protože se mu nechtělo a po krátké době, když 79

dokončil základní školu, založil rodinu. Dcera sice nastoupila, ale po pár měsících ze školy odešla, protože ji studium nebavilo. Sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí vyjádřila, že někdy se dítě narodí s nějakými mentálními indispozicemi, jeden z důvodů bývá kouření matek během těhotenství nebo pití alkoholu. Děti takových rodiček se rodí menší a jsou hyperaktivní. Tyto děti tedy nastupují do speciálních škol. Vzdělávání těchto dětí se řídí dle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání – příloha upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (LMP). Tyto děti jsou zařazovány formou individuální integrace do běžných základních škol nebo do škol pro žáky s jiným postižením a jejich vzdělávání se řídí dle individuálního plánu. Pokud je dětí víc, integrace probíhá skupinově. Vzdělávání dětí s LMP může probíhat deset let. Děti s LMP jsou opožděné v sociálním, psychickém a fyzickém vývoji, proto musí být přechod do školního vzdělávání z rodiny postupný. Každý pokrok by měl být pochválen. Důraz je kladen především na rozvíjení sociálních, komunikačních a praktických dovedností (Výzkumný ústav pedagogický, 2006). Dle Hůlové a Steinera at al. (2006) se některé školy zachovávají vůči Romům vstřícně tím, že otevírají přípravné ročníky, zaměstnávají romské asistenty, nabízejí kroužky, které jsou atraktivní pro romské děti (například tanec). Problém je ale v tom, že z těchto škol se vytrácejí neromské děti, protože jejich rodiče se obávají, že v důsledku většího množství romských dětí se výuka zpomalí, a tak se jejich děti nenaučí tolik jako mezi majoritními žáky. Tento fenomén opravdu většinou nastává, a tak romské děti z těchto škol ve většině případů nevystudují střední školu. Dle Slobodníkové a kol. (2007) je důležité podporovat romské děti materiálně, protože někteří rodiče řeší finanční problémy i tak, že neposílají děti do školy. To znamená poskytnout pobyt, stravu a pomůcky zdarma (Dobšíková a kol., 2005). Sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí KC: „ … Romové nedůvěřují českému školství. Jeden z důvodů je, že učitelé s nimi mluví způsobem, kterému nerozumí nebo nechápou, co po nich učitelka chce. Například „položit pomůcku potichu“ znamená „položit 80

pomůcku pomalu“. Z toho vznikají zbytečné konflikty mezi romskými žáky a učiteli, protože žák pochopil příkaz jinak. Mnozí učitelé jsou v dnešní době nedůvěryhodní například v morálce.“ Záškodná (2000) píše, že obecným principem vzdělávání romských dětí je překonávání nepřátelství a nedůvěry mezi školou a Romy. Dle zástupkyně vedoucí KC s některými školami (učiteli) komunikace funguje dobře. Pokud s nimi romští rodiče nekomunikují, zavolají do KC, protože nechtějí problémy řešit přes sociálku. KC zaměstnává speciální pedagožku, která plní mimo jiné roli prostředníka mezi školami a romskými rodinami. Učitelé také mnohdy sdělují, co je potřeba s dětmi procvičovat a pracovníci KC se v takovém případě snaží dohlédnout na dítě v určitém předmětu. Podle Šimkové a kol. (2007) je komunikace mezi rodinou a školou s důrazem na pozitivní vývoj dítěte velmi důležitá. Velká část společnosti vnímá nevyváženost komunikace, to znamená, že škola je ve výhodě. Školu každý potřebuje, musí ji navštěvovat (Šimková a kol., 2007). Dle Záškodné (2000) má škola povinnosti vůči společnosti, ale ne vždy je plní, zvláště ve vztahu k romské minoritě.

9.1 Možná řešení Komunikace mezi školou a rodinou je velmi důležitá a škola by se měla chovat k rodičům žáků jako k sobě rovným. Aby tak rodiče chodili do školy rádi, a nejen tehdy, když se vyskytne problém. Učitel si vstřícným jednáním otevře dveře do rodiny, když potřebuje zjistit nezbytné informace pro další výuku dítěte, a není vnímán jako vetřelec. Na spolupráci je třeba trvat a nároky zvyšovat postupně s ohledem na schopnosti rodičů (Záškodná, 2000). Drtivá většina škol považuje návštěvu rodin za nadstandard, který si nemohou z ekonomického ani časového hlediska dovolit. Je to však investice, která se vyplatí v dlouhodobém horizontu (Člověk v tísni, 2002). Podle Záškodné (2000) se tato investice může stát východiskem ze začarovaného kruhu romské nekvalifikovanosti a s ní spojených notoricky známých a stále narůstajících problémů v sociální oblasti. V tomto případě nejde jen o vzdělávání, ale i o sociální práci. Ministerstvo školství vypracovalo programy, podle kterých by školy měly postupovat, pokud mají ve svých třídách romské žáky, ale učitelům i ředitelům tím přibývá další 81

administrativní práce, která není finančně ohodnocena (Oláhová, ústní sdělení, 2010). Programy jsou zaměřené na výchovu v oblasti environmentální, osobnostní, multimediální, multikulturní a další. Žáci si osvojí důležité poznatky, které jsou využitelné v praktickém životě a na základě kterých mohou rozvíjet své dovednosti. V programech je dáván důraz na spolupráci školy a rodičů (MŠMT, 2009). Pracovnice v sociálních službách/ odpovědná osoba za Bare: „ … řešení v oblasti vzdělávání by mohlo spočívat v tom, že by Romové byli motivovaní nějakou výhodou. Například by se za dva nebo tři roky vyučili nějakému řemeslu, a pak by měli jisté pracovní místo. Zatím ale nejsou Romové moc motivováni zvláště, když vidí, že v dnešní době hledá práci i vysokoškolsky vzdělaný majoritní občan. V některých případech si člověk pracující někde na stavbě vydělá více, než ten, který má maturitu a pracuje v nějaké firmě. Pořídit si děti je tedy mnohem jednodušší způsob pro dosažení peněz potřebných pro obživu. Romové si umí dobře vyhodnotit, zda se jim vyplatí pracovat nebo ne. Příklad rodičů, je klíčový pro další nasměrování dětí, což je všeobecně známo nejen u Romů. Jestliže se rodiče staví k životu pasivně, můžeme předpokládat, že jejich děti nebudou patřit mezi aktivně hledající uplatnění či mezi výše kvalifikované občany. Romové, kteří pracují, nežijí výrazně odlišným způsobem života ve srovnání s majoritou. Takové rodiny mají méně dětí, podobné uvažování, takže většinová společnost proti nim nemá žádné výhrady.“ Na druhou stranu ne všechny děti se řídí zkušenostmi rodičů, ale naopak když vidí, že jsou rodiče závislí na podpoře a nepracují, chtějí to změnit, vzdělávat se a uplatnit se (Romano suno, 2005/2006). Mnozí studují, nejen z řad mladých, ale i z řad rodičů i prarodičů (Pape, 2007).

82

Speciální pedagožka: „ … Romové by mohli být motivovaní do vzdělávání tím, že by viděli rozdíl mezi platem nekvalifikovaného a kvalifikovaného člověka. V dnešní době se ale tyto rozdíly smazávají a asi každý z nás zná ve svém okruhu známých

alespoň

jednoho

nezaměstnaného

vysokoškoláka

nebo

vystudovaného, který pracuje mimo svůj obor. Dávky v hmotné nouzi jsou podmíněné školní docházkou. Kdyby se opravdu Romům tyto dávky odebíraly za neplnění školní docházky, problémy s absencemi by nebyly tak výrazné. Chybou je, že v tom není stát důsledný.“ Vedoucí KC: „ … vidí řešení v práci s prvorodiči, kterým pracovníci vysvětlí, co je pro dítě dobré, vhodné, a je potřeba jim pořád opakovat, jak je jejich dítě šikovné a schopné. Organizace pracující s Romy mohou dělat prostředníky mezi romskými rodiči a školou, kterou navštěvují jejich děti. To znamená vysvětlovat rodičům požadavky školy a škole poskytovat informace o reálných možnostech žákovy rodiny.“ Práce s rodiči, nejen s prvorodiči, je klíčová a důležitá, protože dle speciální pedagožky: „ … děti z romských rodin mají omezenou slovní zásobu. Ostatní děti jsou zvyklé vyprávět. I když jim není úplně vše dobře rozumět, tak alespoň mají snahu. Romské děti ve třech letech moc nemluví, díky malé slovní zásobě neumí říct souvislou větu. V KC se ji tedy snažíme dětem rozšířit například vyprávěním pohádek nebo rozhovory o běžných věcech (rodině, zábavě, jídle). Při hrách vše komentujeme, aby se děti rozmluvily.“ Sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí:

83

„ … pozitivním aspektem je fakt, že se přístup pedagogickopsychologických poraden začíná měnit, ale romští rodiče sem nechtějí chodit, protože se zde používá odborný jazyk, kterému nerozumí a cítí se ohroženi, protože neví, jestli to, co jim je řečeno, je pozitivní nebo negativní a jestli tomu správně rozumí. Testy, kterými děti prochází, odhalují, jestli má dítě mezery z důvodu nepodnětného prostředí nebo je opravdu zralé na speciální školu. Není tedy pravidlem, že většina romských dětí, které projdou pedagogicko-psychologickou poradnou, je odkázána na praktickou školu. Dnes jsou praktické školy spíše opatrné někoho přijmout a poradny odkazují, pokud to situace alespoň trochu dovoluje, na běžné základní školy.“ Školy by měly u sociálně znevýhodněných dětí využívat speciálně pedagogické metody a postupy, poskytovat individuální podporu v rámci výuky (například asistenta pedagoga). Pokud je to nutné, žák je přeřazen do speciálního vzdělávání, ale jen na nutnou dobu, poté by se měl vrátit do běžného vzdělávání (Vyhláška 73/2005 Sb.). Sociální pracovnice/ zástupkyně vedoucí KC: „ … úspěchem je, že v současnosti všechny děti, které chodily do klubu Cikne od 3 let, prošly zápisem a byly přijaty na běžnou základní školu. Některé děti nemají ve 3 letech základní hygienické návyky, jejich slovní zásoba je velmi omezená, v některých případech umí spíše sprostá slova než běžnou mluvu. Pokud chodí relativně pravidelně na kluby KC, jejich chování i slovní zásoba se mění k lepšímu. Děti se zde učí říkanky, vystřihují, malují, dělají jednoduchá cvičení pro rozvoj. Podpora vyššího vzdělávání probíhá například formou návštěvy středního odborného učiliště, které si potenciální romští žáci projdou, jsou jim ukázány odborné učebny, dílny a různé studijní pomůcky. Romové tak nemají pocit, že jdou do neznámého prostředí a sami projevují zájem se na střední školu přihlásit. Mnozí ale odcházejí po prvním ročníku, i když tento trend se postupně začíná měnit.“ 84

Další možnost, jak Romy motivovat pro vyšší vzdělávání je umožňovat jim přípravné ročníky na střední i vysoké školy, poskytovat doučování, kurzy českého jazyka, angličtiny, multikulturní výchovy a dalších aktivit (Kotek, 2010). V souvislosti s možnostmi přípravných ročníků na vyšší vzdělání můžeme zmínit Kabinet Multikulturní výchovy Masarykovy univerzity, který poskytuje Romům přípravy na přijímací zkoušky i na vysokoškolské studium (PdF MU, 2008). Podle Dědiče in Urban – Kajanová (2009) dnešní romští žáci dosahují v průměru vyššího vzdělání než jejich rodiče.

9.2 Shrnutí Problém se vzděláváním se vyskytuje zejména u Romů v sociálně vyloučených lokalitách a v početnějších rodinách, kde rodiče nemají nebo si neudělají čas na vzdělávání svých dětí. Někteří Romové nepovažují vzdělání za důležitou hodnotu a navíc prostředí školy je pro ně neznámé a nezajímavé. Používá se zde jiný jazyk, než jsou zvyklí z rodiny. Vše je přizpůsobeno majoritním dětem. Princip vzdělávání nějakou institucí je v rozporu s tradičními romskými hodnotami, protože Romům je vlastní řemeslo a jeho předávání z generace na generaci, i když Romové přizpůsobeni životu ve městě už žádné řemeslo neovládají. Všude kolem sebe Romové vidí nezaměstnanost lidí i s vyšší kvalifikací, takže to také nepřispívá k motivaci se vzdělávat. Pracovníci KC vidí problém v nepravidelné školní docházce, jejímž důsledkem jsou špatné výsledky. Romští rodiče chtějí vzdělání pro své děti, ale chybí vůle, aby své děti motivovali k lepším výsledkům. Nekontrolují jim úkoly a mnohdy nevědí o tom, že dítě chodí za školu. Romové žijí spokojeně i bez práce, pobírají dávky, občas pracují načerno bez kvalifikace, tak proč by se trápili ve škole? Školní docházka by se mohla zpravidelnit, kdyby se odebíraly dávky v hmotné nouzi za určitý počet zameškaných hodin. Romské děti na prvním stupni jsou snaživé a nebývají s nimi problémy. Rodiče je mohou v tomto věku dobře ovlivnit. Starší děti dle výpovědí pracovníků a klientů začínají školu zanedbávat a ve vzdělání přestávají vidět nějakou výhodu nebo hodnotu. I když je rodiče povzbuzují a podporují, pokud dítě nechce samo, nic s ním nikdo nenadělá. Pokud se na dítě působí již od útlého věku, mělo by to v něm zůstávat až do dospělosti. Důkazem jsou početné rodiny, jejichž děti mají dobré školní výsledky a vzdělávají se i dále po základní škole. Vliv má také to, jakého vzdělání dosáhli rodiče, často jde dítě ve šlépějích rodičů. Další 85

důvody, proč Romové nenastupují po základní škole na další vzdělávání, jsou strach z neznámého a z toho, že nebudou schopni plnit středoškolské nároky a finance potřebné na dojíždění, pokud se škola nenachází v místě bydliště. Strach z neznámého prostředí se může eliminovat návštěvou nějaké střední školy či učiliště nabízející obory, o které mají romští žáci zájem. V KC taková návštěva již proběhla a vedla k motivaci dětí se přihlásit dál na střední vzdělávání. Strach ze středoškolských nároků by mohl být odbourán přípravnými ročníky. Práce s prvorodiči je velmi důležitá, protože rodiče často dávají všechny své děti do stejné školy. Pokud například první dvě děti chodí do praktické školy, můžeme předpokládat, že i další děti do ní nastoupí bez ohledu na jejich vlohy. V praktické škole se romské děti cítí bezpečněji a nevidí zde takové mentální a materiální rozdíly jako v běžné škole. Jejich rodiče nemají tolik práce s dohlížením na úkoly. S prvorodiči by se mělo pracovat také proto, aby své předškolní děti vedli k základním dovednostem jako je kreslení, vystřihování apod. a vedli je ke vzdělávání hrou. Příklad rodičů je klíčový a mnohdy determinuje vzdělávací cestu dítěte. Mladé matky by měly být seznamovány s následky kouření a pití alkoholu během těhotenství, tak se může předcházet rození dětí s lehkou mentální retardací. Škola by měla komunikovat zejména s romskými rodinami a jednat s rodiči na přátelské úrovni pro budování vzájemné důvěry. Někteří autoři doporučují návštěvu rodin, což je sice nadstandard, ale v delším časovém horizontu se vyplatí. V poslední době se přístup pedagogicko-psychologických poraden začíná měnit, testy již dokážou odhalit i rodinné pozadí, takže romské děti nejsou plošně odsouvány do praktických škol. Činnost KC je ve vzdělávání potřebná a užitečná. Na dětech, které prošly předškolními kluby, je vidět pokrok, a většina z nich nastupuje na běžnou základní školu a při zápisu nemají problémy. Se staršími dětmi činnost KC zatím není moc úspěšná, ale je naděje, že děti, které mají kontakt s pracovníky již v předškolním věku a v kontaktu zůstanou i nadále, se alespoň vyučí.

86

10.

Romové ve vybraných evropských zemích

Romové tvoří v Evropě největší etnickou minoritu. Odhadem v Evropě žije 10 – 12 milionů romských obyvatel (EURoma, 2012). Můžeme říci, že Romové ve většině evropských zemí stále patří mezi marginalizovanou a nejzranitelnější skupinu obyvatel (Fremlová, Anstead, 2010 – 2011). O jednotný přístup k Romům se snaží evropská síť EURoma (Evropská síť pro sociální začleňování Romů v rámci strukturálních fondů), jejímž cílem je šíření informací a vzájemné učení a sdílení zkušeností v řešení romské problematiky. Aktéry integračního procesu Romů jsou dále Rada Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Evropská komise. Na integraci se také podílí nejen evropské instituce, ale i mezinárodní jako je OSN, Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), Světová banka, Rozvojová banka Rady Evropy. Romské organizace na mezinárodní úrovni představují Mezinárodní romská unie a Romský národní kongres.

10.1 Velká Británie Romové se stěhují do Velké Británie zejména ze střední Evropy hlavně z důvodu úniku před rasismem a diskriminací. Přestože ve Velké Británii zastávají podřadné práce, cítí se zde lépe a jejich životní úroveň je vyšší. Žijí zde ale v podprůměrných podmínkách ve srovnání s britským standardem, což mnohdy vede ke špatnému zdravotnímu stavu. V jedné bytové jednotce často žije až 15 osob. Některé komunity Romů nemají přístup ani k základním službám. Mnoho lokálních autorit a organizací pracujících v sociálních službách neví o počtu a potřebách Romů žijících na územích jejich působnosti, proto se často Romům nedostává služeb, které by pro ně byly vhodné a potřebné (například poradenství) (Fremlová – Anstead, 2010 – 2011). Dle autorů Fremlová a Anstead (2010 – 2011) organizace „The Traveller Education Support Service“ a „Ethnic Minority Achievement Service“ mají největší podíl na inkluzi Romů ve Velké Británii. Služby zmíněných dvou organizací jsou často jediným oficiálním orgánem, se kterým se Romové setkají a ke kterému mají přístup. V mnoha případech vykonávají neocenitelnou práci školy a vzdělávací zařízení a připravují tak romské rodiny pro další organizace pomáhající Romům. Některé lokální autority dokonce zaměstnávají Romy 87

v organizacích, které pomáhají romským rodinám dosáhnout na vzdělávací, zdravotnické a další služby. Vedoucí KC: „Azylová politika je zde na kvalitní úrovni. O všechny azylanty se na počátku jejich pobytu postarají v detenčním zařízení. Než je vyřízena jejich žádost o azyl, dostávají jídlo, oblečení, dětem platí vzdělávání. Po propuštění už záleží na nich, jak se uplatní. Romové se často z Británie do České republiky vrací, protože z našeho systému nejsou zvyklí se o sebe postarat.“ Žadatelé o azyl jsou přiřazeni k osobě (tzv. „case-owner“), která je doprovází, mohou se na ni obrátit s jakýmkoliv dotazem či problémem, dále mají bezplatný přístup ke státní zdravotní péči. Podle potřebnosti má každý žadatel jiná práva pro čerpání pomoci (například když není schopen se finančně zajistit v době vyřizování žádosti, může čerpat finanční pomoc od státu.) Zvláštní ustanovení pro žadatele platí v záležitosti ubytování, pobírání finanční pomoci, vzdělávání, zdraví a zaměstnání (UK Border Agency, 2012).

10.2 Španělsko Romové přišli do Španělska v 15. století. Jejich tradice a některé kulturní prvky se staly součástí španělské kultury, například tradiční tanec flamengo (Daley – Minder, 2010). V roce 1978 přiznalo Španělsko Romům menšinová práva (EURoma, 2009), protože demokratická ústava pamatovala na etnickou diverzitu v rámci svého území (Daley – Minder, 2010). Španělsko bylo a je úspěšné v integraci Romů zejména proto, že se soustředí na praktické záležitosti týkající se běžného života, to znamená na práci a bydlení, konkrétně zvyšování úrovně v bytových podmínkách (Daley – Minder, 2010). V roce 1986 se Španělsko připojilo k Evropské unii a zvýšil se zde životní standard, z čehož vytěžili i Romové (EURoma, 2009). Dle autorů Daley a Minder (2010) 92 % Romů žije ve Španělsku ve standardních bytech či domech. Ostatní evropské země dělají chybu, že se moc soustředí na politická práva a předsudky. Španělské investice do sociálních programů týkajících se Romů převyšují investice ostatních evropských zemí. Vláda se snaží zamezovat vzniku ghett, takže rozptylují Romy do různých částí Španělska, a zapojit je do veřejného bydlení. 88

Nicméně i ve Španělsku jsou problémy. Romské děti zejména mezi 12. a 18. rokem života jsou často vylučovány ze školy. V Madridu mají romské ženy z chudinských čtvrtí problém sehnat taxi (Daley, Minder, 2010) a na mnoha místech se mohou Romové ve Španělsku setkat s diskriminací (EURoma, 2009). Projekt s názvem „Acceder“ vznikl v Madridu, odkud se rozšířil do celého Španělska. Hlavním cílem bylo pomoci mladým Romům najít práci. Konkrétně chtěli dosáhnout toho, aby Romové bydleli mezi majoritními občany, navštěvovali běžné školy a měli rovné sociální výhody. V celém Španělsku vzniklo 48 center pracujících na základě principů zmíněného projektu. Romové mají možnost navštěvovat školení, které jim zpřístupní cestu na trh práce. Acceder navázal smlouvy s různými podniky, ve kterých probíhají školení. Tato cesta je velkým krokem k inkluzi Romů. Zmíněné firmy využívají účastníky svých kurzů například v době dovolených nebo sezónně, když je více práce. Acceder pomáhá Romům hledat práci a díky tomu našlo zaměstnání až 38 % uchazečů. Největší podíl zaměstnaných je ve službách. Díky činnosti projektu se změnila situace Romů na španělském trhu práce (EURoma, 2009). Dle vedoucí KC je ideální situace s Romy ve Španělsku, konkrétně na jihu, kde se smazávají hranice, majoritní společnost tam žije spolu s Romy. Romové tam například vyučují romské tance. Ve Španělsku také sídlí mnoho mezinárodních organizací pracujících s Romy, které publikují do celého světa. Španělsko se může stát dobrým vzorem, ale dle Daleyho a Mindera (2010) ne pro všechny země, protože například Rumunsko nebo Bulharsko obývá mnohem více Romů než ve Španělsku a zmíněné země nemají dostatečné administrativní kapacity pro tuto problematiku.

10.3 Francie Dle vyjádření vedoucí KC žije ve Francii asi 400 000 Romů, kteří jsou součástí tradičních komunit. Kromě toho zde žije asi 12 000 Romů z Bulharska a Rumunska v nepovolených táborech v městských oblastech (BBC, 2010). Romové mohou do Francie vstoupit bez víz, ale musí mít pracovní povolení nebo povolení k pobytu, pokud chtějí zůstat déle než tři měsíce (Česká televize, 2010). BBC (2010) píše, že není jednoduché získat tato povolení, proto zde přebývají zejména bulharští a rumunští Romové ilegálně. Často žebrají na ulicích a Francouzům jsou na obtíž. 89

V roce 2010 byly na základě rozhodnutí prezidenta tábory uzavírány a rušeny a Romové, kteří pobývali ve Francii nelegálně, byli posíláni domů (do Rumunska a Bulharska). Nestalo se to poprvé v tomto roce, Francie deportaci praktikovala již několik let (Vrábelová – Suk – Pokorný – Bystrý, 2010). Francie se hájila tím, že tato městečka jsou centrem zločinnosti. Na situaci zareagovala Evropská unie a nařídila Francii okamžitou implementaci Směrnice Evropské unie o volném pohybu (BBC, 2010), která říká, že každý rezident EU má právo cestovat, studovat, pracovat, bydlet, podnikat či poskytovat služby v jiném členském státě Unie, přičemž nesmí být diskriminován na základě své státní příslušnosti (EUR – Lex, 2012). Francie poslechla, ale ne na dlouho, protože dále Romy deportuje (Česká televize, 2012a). Dle BBC (2010) někteří Romové, kterým hrozí deportace, říkají, že se stejně vrátí zpět, protože ve své domovské zemi žijí v bídných podmínkách. Příkladem pro zbytek Francie může být městská část Paříže Aubervilles. Radnice zde s některými sociálními organizacemi vybudovala prefabrikované domky, které nahradily tábořiště. Romové si zde k překvapení všech udržují pořádek. Kromě toho mají ve zmíněné městské části možnost navštěvovat integrační kurzy, díky kterým přestávají žít na okraji společnosti a rodiny posílají své děti do školy (Česká televize, 2012c).

10.4 Itálie V roce 2008 do Itálie migrovala masa Romů z Rumunska (Aktuálně, 2008). Kolem velkých měst vznikají tábory, kde žijí Romové v bídných hygienických podmínkách (Týden, 2008) a kempy se vyznačují vysokou kriminalitou, větší než kdekoliv jinde (ČTK, 2009). Itálie nakládá s Romy podobně jako Francie, to znamená deportací (Aktuálně, 2008) těch, kteří jsou dle ČTK (2010) „zátěží sociálního systému“. Itálie si takové jednání obhajuje tím, že se to týká všech občanů Evropské unie, kteří nemají italské občanství, nejen Romů. Problémem ale je to, že mnoho takových Romů má italské občanství. V roce 2009 italská vláda prohlásila, že se bude snažit rušit nelegální kempy a nahradí je vesničkami (tak zvané „vesničky solidarity“), které budou poskytovat alespoň základní služby. Ustanoví se zde autority, které budou zodpovědné za bezpečnost vně i uvnitř. Některé italské regiony již tuto praxi uskutečňují (Storia, 2009). 90

V městečku Voghera v provincii Pavia nedaleko Milána vyřešili situaci s Romy tak, že je přestěhovali z centra města na okraj. Zde Romové žijí v oplocených táborech, které jsou jasně oddělené od zbytku města. Každý den jezdí autobus, který rozváží děti do školy. Není to sice model dobré integrace, ale tato praxe se osvědčila, protože nevznikají konflikty mezi většinovým obyvatelstvem a Romy (Storia, 2009). Dodnes má Itálie s Romy problémy a její zákony a politické praktiky jsou považovány ve světě za diskriminující (Roma Solidarity News, 2012a). Stále existují plány na vystěhovávání Romů. Amnesty International navrhuje, aby se Itálie snažila o zlepšení životních podmínek v kempech, kde se již Romové usadili. Dále by měli s Romy vyjednávat a ne je stále přesouvat do jiných míst a segregovat. Romům by se nemělo nabízet bydlení jen v oddělených táborech, ale místo toho by se jim mělo poskytnout více příležitostí (Roma Solidarity News, 2012b).

10.5 Shrnutí Problémy s Romy řeší všechny zmíněné evropské země. V zemích, kde žije Romů víc, jsou problémy výraznější. Velká Británie a Španělsko se vyrovnávají s Romy relativně úspěšně. Velká Británie má propracovanou a vstřícnou azylovou politiku. Romové se sem dočasně nebo natrvalo stěhují za prací, lepším bydlením, a utíkají před diskriminací, se kterou se setkávají jinde v Evropě. Ve srovnání s britským standardem zde sice mnozí žijí v podprůměrných podmínkách, ale Romové jsou zde spokojení. Prvky španělské kultury jsou blízké nebo stejné s romskou kulturou, například tanec. Španělsko investuje nadprůměrné množství peněz ve srovnání s jinými zeměmi Evropy do sociálních programů pomáhajících Romům. Vláda se také snaží Romům poskytovat veřejné bydlení. Projekt Acceder je úspěšný v zaměstnávání Romů. Francii dělají starosti zejména bulharští a rumunští Romové. Ti zde zakládají nepovolené tábory, které jsou zavírány a rušeny, a Romové z těchto táborů jsou deportováni zpět do země, odkud přišli. V Itálii jsou problémy podobné francouzským. V obou těchto státech jsou městské části či provincie, které s Romy nakládají příkladně a nepotýkají se s takovými problémy jako zbytek země.

91

11.

Závěr

Komunitní centrum Amaro Phurd (česky „náš most“) Pražská, působí v Hradci Králové od roku 2003. Poskytovatelem je občanské sdružení Salinger. Pracuje zde pět stálých zaměstnanců na plný úvazek, vedoucí KC, sociální pracovnice – zástupkyně vedoucí, sociální pracovnice (v době výzkumu ještě pracovnice v sociálních službách) – odpovědná osoba za klub Bare, pracovník v sociálních službách – odpovědná osoba za volnočasové aktivity, speciální pedagožka. Diplomová práce na základě studia odborné literatury a kvalitativního výzkumu mezi pracovníky a klienty centra identifikovala pět zásadních problémových okruhů života Romů ve městě: Bydlení, nezaměstnanost, dluhy, sociální vyloučení, vzdělání. Jednotlivé okruhy i s možnostmi jejich řešení a doporučeními budou v následujícím textu charakterizovány podrobněji.

11.1 Bydlení Pronájemci nechtějí přijímat Romy do podnájmu. Jeden z důvodů je předchozí negativní zkušenost. Majitelé znemožní Romům dosáhnout na podnájem vysokými kaucemi nebo vzkazují přes realitní kanceláře, že Romy nepřijímají. Jiná strategie majitelů jsou výmluvy na sousedy nebo smlouva o pronájmu na dobu určitou, například na rok. Další překážkou je nedostatek financí Romů na placení nájmu. Romové často najdou útočiště až v ubytovně, kde ale platí vyšší nájemné než v komerčním bydlení a mohou zde být jen omezenou dobu. Mnozí Romové jsou skromní a dokážou žít ve velkém počtu osob na malé obytné ploše se základním vybavením. KC Pražská sídlí v bytovém domě patřícím městu. Byty jsou zde ale velmi neudržované, nájem drahý, není o ně logicky velký zájem. Přesto tady bydlí osm romských rodin, které jsou za toto bydlení vděčné.

11.1.1 Možná řešení Možná řešení. Bývalý ministr pro lidská práva Michael Kocáb navrhuje vytvoření integrovaných plánů rozvoje města, před nímž se identifikují silné a slabé stránky, příležitosti 92

a hrozby lokalit. V rámci zmíněných plánů by měly probíhat investiční projekty i programy zaměřené na lidský rozvoj. Další řešení, které navrhuje Kocáb, je ochrana romských domácností

před

protiprávním

jednáním

prostřednictvím

monitoringu,

kontroly,

transparentního pronajímání obecních bytů, školení pro pracovníky s Romy, bezplatného právního poradenství. Organizace pracující s Romy se mohou podílet na řešení v oblasti bydlení tím, že budou své romské klienty učit, jak udržovat pořádek, jak navazovat sousedské vztahy apod. Mohou též zprostředkovávat setkání s lidmi z majority, aby se bouraly předsudky. Jiným řešením může být sociální bydlení, které by dle odpovědné osoby za Bare spočívalo v tom, že kdyby se určitá romská rodina osvědčila a splnila by určité podmínky, mohla by postoupit do lepšího bydlení. Sociální bydlení je také popisováno tak, že je vystavěno z veřejných prostředků a nájmy jsou zde nižší než na komerčním trhu s byty. Dále je potřeba rozšířit pracovní místa, aby měli Romové finance na nájmy.

11.2 Nezaměstnanost S nezaměstnaností úzce souvisí vzdělání. Zaměstnavatelé požadují v mnoha případech alespoň výuční list nebo maturitu. To však zdejší Romové nemohou nabídnout, protože mají jen základní vzdělání. Někteří zaměstnavatelé se chovají diskriminačně a Roma nevezmou jen proto, že je Rom. Někteří Romové jsou velmi vytrvalí v hledání zaměstnání a nenechají se demotivovat neúspěchy. Aktivní Romové to s prací mají těžké, protože než někoho přesvědčí o tom, že jsou dobří a důvěryhodní, tak se mnohokrát spálí, než dostanou šanci. Jsou ale i případy, kdy Rom bez problémů dostal místo například v obchodním domě na doplňování zboží. Některým Romům nevadí, že jsou nezaměstnaní, a svoji nespokojenost vyjadřují jen navenek. Jsou totiž spokojení s dávkami, které mnohdy převyšují minimální mzdu, jež by dostali za práci bez kvalifikace. Příjem romské rodiny, kde členové, kteří by mohli, nepracují, se neskládá jen z dávek, ale i ze mzdy z nelegální práce. Práce v šedé ekonomice jim často vyhovuje více, protože dostávají peníze na ruku a nemusí na výplatu čekat celý měsíc. Romové umí pracovat a mnohdy tvrději než kdokoliv z majority. Někteří klienti se stěhují do Británie nejen za prací, ale i za lepším bydlením. Část se uchytí dobře, jiní se vrátí a jejich situace je ještě horší než před odjezdem. 93

11.2.1 Možná řešení Jedno z řešení mohou být bezplatné rekvalifikace. Nicméně zkušenost pracovníků Komunitního centra je taková, že i když jejich klienti měli možnost zvýšit si kvalifikaci prostřednictvím rekvalifikačního kurzu, z velké většiny ji nevyužili. Navíc je těchto programů málo, jejich kvalita nízká. Je potřeba komplexní přístup, ve kterém by se sami Romové mohli podílet na rozhodování na lokální i národní úrovni. Komunitní centrum rozjíždí rekvalifikační kurzy ve spolupráci s Odborným učilištěm 17. listopadu v Hradci Králové. Pracovníci podporují a pomáhají klientům při hledání pracovních míst. Jiným řešením může být obnovení „zbytečných“ pracovních míst, například natírání okapů, vytrhávání plevele, v zimě odhrabování sněhu. Romové se uplatní a budou dostávat výplatu třeba ve výši dávek, které nyní dostávají za nic. Technické služby v každé obci by mohly pro Romy vymyslet dostatek práce. Romští podnikatelé by měli být podporovaní a možná i pozitivně diskriminovaní alespoň nějakou dobu. Úřady práce a nevládní organizace by měly školit své zaměstnance, aby pracovníci těchto organizací byli schopni poskytnout zvláštní poradenství a přistupovat k jednotlivcům individuálně dle jeho potřeb, ne uniformně. Sociální podnikání také může být šancí, jak zvýšit zaměstnanost Romů. Toto podnikání si neklade jako hlavní cíl zisk, ale dává důraz na veřejný prospěch a na zvýšení konkurenceschopnosti svých zaměstnanců na trhu práce. Na základě zkušeností získaných ve firmě tohoto druhu mohou být zaměstnanci schopni založit vlastní podnikání.

11.3 Dluhy Romové jsou známí mezi různými pouličními prodejci mobilních, internetových a jiných služeb jako ti, kteří se nechají spíše přesvědčit než majorita. Na první pohled se nabídky zdají výhodné, ale později se jedná o nemalé měsíční částky. Další problém jsou reklamy na nebankovní půjčky, které Romy zlákají si půjčit na něco, co není životně důležité, ale nechtějí na to čekat, například dobré jídlo na nějakou oslavu. Dluhy Romům vznikají i díky jízdám načerno v hromadné dopravě. Dluhy na nájemném bývají kvůli nešetrnému topení či 94

zacházení s vodou nebo jen proto, že platí vysoký nájem na ubytovně nebo jinde. Nákupem na splátky také mohou upadnout do dluhů, protože potom nemají z čeho splácet. Někteří Romové na zadluženost rezignují, protože nemají žádný majetek, tak jim exekuce, jak se domnívají, nemá co vzít. Jiní pravidelně splácejí. Některé rodiny nejsou zadlužené. Klientky, které se účastnily řízených rozhovorů, vypověděly, že ony ani jejich rodiny si peníze nikdy nepůjčily, protože se poučily z chyb ostatních nebo mají strach se k něčemu „upsat“. Do dluhů se dostávají spíše z toho, že jim některý měsíc nevyjdou finance na všechny poplatky, které jsou třeba zaplatit, například na dopravu. Když peníze mají, zapomenou občas částku uhradit.

11.3.1 Možná řešení Řešením na zadlužování u Romů může být zvyšování finanční gramotnosti, aby Romové rozuměli různým termínům, které jsou ve smlouvách klíčové a aby byli schopni vyhodnotit, co je a co není výhodné. Dále je potřeba jim poskytovat poradenství, pomoc při splácení prostřednictvím splátkových kalendářů, a to vše bezplatně.

11.4 Vzdělávání Romové vidí, že lze existovat a žít i bez vzdělání. Investovat čas, vlohy a peníze do vzdělání znamená investovat do budoucnosti. Užitek ze vzdělání se neprojeví hned, ale až za určitou dobu, což pro Romy není lukrativní, protože žijí „tady a teď“. Primárním důvodem, proč mají Romové problém se vzděláváním, je v nepravidelné školní docházce, která má za následek, že romské děti zaostávají. Všeobecně u dětí je potřeba, aby na ně rodiče dohlíželi v plnění domácích úkolů, v docházce do školy a podobně. U některých je tato péče potřebná po celou základní školní docházku nebo i na střední škole. Romští rodiče často jen mluví o tom, že vzdělání je důležité, ale nic pro to nedělají a na své děti nedohlížejí nebo pokud ano, tak nedostatečně. Další problém je, že některé romské děti jsou umístěny (rodiči, kteří z důvodu nižších nároků kladených na žáka nebudou mít tolik práce v dohlížení na své dítě, nebo pedagogicko-psychologickými poradnami) do praktických (zvláštních) škol, ale ve skutečnosti by mohly obstát i na běžné škole. Problém může nastat i opačný, kdy dítě 95

navštěvuje běžnou základní školu, ale nestačí na ni. Mnohé romské děti zaostávají za svými vrstevníky z důvodu málo podnětného prostředí v rodině: při vyšším počtu dětí v domácnosti jim rodiče například nečtou pohádky, nekreslí s nimi apod., protože nemají čas nebo ho věnují něčemu jinému. Takové děti nevyrůstají v dostatečně podnětném prostředí. Některé romské děti se narodí matkám kuřačkám, které neomezily kouření v době těhotenství, a tak jsou diagnostikovány s lehkým mentálním postižením. Problémy ve vzdělávání romských dětí vznikají také z jazykového důvodu. V romských rodinách se mluví česko-romsky, takže děti si některé výrazy vysvětlí po svém, a tak se zdá, že jsou neposlušné nebo zaostalé. Je důležité zmínit, že mnozí Romové jsou ve vzdělávání bezproblémoví.

11.4.1 Možná řešení Pro překonání nepřátelství mezi Romy a školou může být zvýšení komunikace a spolupráce mezi zmíněnými dvěma stranami. Romové by mohli být motivovaní ke vzdělávání tím, že by například měli na konci středního vzdělání jisté pracovní místo. Také je důležité, aby byl rozdíl mezi mzdou kvalifikovaného a nekvalifikovaného pracujícího člověka. Snížení absence by se dosáhlo tím, kdyby byl stát důsledný a odebíral dávky v hmotné nouzi těm rodinám, jejichž děti nechodí nebo chodí málo do školy. Organizace pracující s Romy mohou dělat prostředníky mezi školou a rodinou. To znamená vysvětlovat rodičům požadavky školy a škole poskytovat informace o reálných možnostech žákovy rodiny. Školy by měly u sociálně znevýhodněných dětí využívat speciálně pedagogické metody a postupy, poskytovat individuální podporu v rámci výuky (například asistenta pedagoga). Školy by také měly poskytovat přípravné ročníky i na středním nebo vyšším stupni vzdělání, jazykové kurzy. Práce Komunitního centra se zaměřuje u dětí školního věku hlavně na vzdělávání, ale také na volnočasové aktivity, aby děti trávily svůj volný čas smysluplně.

11.5 Sociální vyloučení Sociální vyloučení je spojeno s výše uvedenými problémy. Nezaměstnanost plyne z nedostatečného vzdělání, ale také z diskriminace. Nezaměstnaní nemají dostatek peněz na slušné bydlení a jiné náklady na život, pobírají dávky (pomoc v hmotné nouzi, příspěvek na 96

bydlení, přídavky na děti, rodičovský příspěvek, méně častý příspěvek na péči) a nakonec si na tento styl života zvyknou a předávají jej z generace na generaci. Problém tkví hlavně v nastavení našeho sociálního systému. Po roce 1989 bylo zrušeno mnoho pracovních míst, která byla do určité míry zbytečná, ale s tím přišla o práci řada Romů. Úřady poskytnou nezaměstnaným raději dávky bez odvedené práce, než aby obnovily „zbytečná“ pracovní místa. Problém je také v tom, že se o otázkách integrace Romů rozhoduje shora. Romové neparticipují na politických rozhodnutích, a proto různé koncepce neodpovídají realitě ani jejich kultuře a životnímu stylu.

11.5.1 Možná řešení Problém sociálního vyloučení je komplexní a rozsáhlý. Návrhy na řešení jsou uvedené v předchozích odstavcích u problémů, které se sociálním vyloučením souvisí. Také je důležité dát Romům dostatečný prostor v politické participaci.

97

12.

Shrnutí

Cílem diplomové práce je zjistit, jakým problémům čelí Romové v Hradci Králové na příkladu klientů Komunitního centra Amaro Phurd Pražská. Diplomová práce zároveň navrhuje možná řešení problémů. Práce vychází z řízených rozhovorů s pracovníky Komunitního centra a jejich klienty. Jádrem každého rozhovoru byly dvě hlavní otázky: „Jaké vidíte hlavní problémy Romů v Hradci Králové?“ a „Jaká byste navrhovali řešení?“. Z rozhovorů vyvstaly následující problémy: bydlení, nezaměstnanost, dluhy, vzdělávání, sociální vyloučení. Komunitní centrum pomáhá svým klientům řešit výše uvedené problémy. Pracovníci jednají s úřady nebo pomáhají porozumět a vyplnit žádosti, komunikují se školami, pomáhají se splácením dluhů apod. Bydlení a nezaměstnanost se daří řešit velmi pomalu. Hlavním úskalím je neochota subjektů Romům pronajmout byt nebo je zaměstnat. Všichni Romové sice mají kde bydlet, ale mnozí žijí ve velkém počtu na malém prostoru nebo proti své vůli bydlí ve vyloučené lokalitě jen kvůli tomu, že jsou Romové. Mnozí by byli schopni obstát i v soužití s majoritou bez konfliktů, ale pronájemci jsou nedůvěřiví. Kromě diskriminace na trhu práce je také problém nízká vzdělanost, málokterý Rom má výuční list nebo maturitu. V oblasti zadluženosti se Romové poučují z chyb minulosti a velká část poslechne rady pracovníků. Pokud se zadlužili, snaží se splácet. Malá část Romů nemá snahu dluhy splácet. Práce Komunitního centra je relativně úspěšná v oblasti vzdělávání. Děti předškolního věku jsou celkem úspěšné při zápisech do základní školy. Na prvním stupni se děti snaží a práci Komunitního centra si pochvalují zejména rodiče těchto dětí, protože v rámci programů Bare si děti píší úkoly. Mnohé děti mají lepší prospěch, chodí-li pravidelně na programy. S dětmi na druhém stupni je práce složitější, v pubertě se totiž dětem přestává chtít do školy něco dělat a začínají problémy. Přesto si v Komunitním centru některé děti v kritickém věku dělají úkoly do školy. Kromě jedné klientky, která má výuční list, žádný z klientů Komunitního centra nemá dokončené vyšší než základní vzdělání. V porovnání se situací v jiných lokalitách s vyšší koncentrací Romů je v Hradci Králové jejich soužití s majoritou méně konfliktní, i když rozhodně ne bezproblémové. V menších městech může být situace horší, protože Romové jsou koncentrovaní ve vyšším počtu na 98

menším území, to znamená, že jsou víc vidět, slyšet, může být víc konfliktů, ale nemusí. V Hradci Králové se město snaží Romy rozptýlit. Činnost Komunitního centra reaguje na aktuální potřeby klientů. Své programy obměňují a doplňují. Klienti jsou spokojení a nic by neměnili. Pracovníci jsou flexibilní, vytrvalí, a přestože jsou výsledky jejich činnosti vidět až za delší dobu, v práci jsou vytrvalí. Komunitní centrum pracuje spíše kvalitativně než kvantitativně, což je pro klienty příjemnější, protože prostředí a jednání má rodinný charakter. Jejich práce by měla pokračovat a spokojených a změněných klientů, kteří dospějí do bodu, že služby Komunitního centra přestanou potřebovat, by mělo přibývat.

99

12.1 Summary The aim of this thesis is to learn about problems of Romas in Hradec Králové on the example of the Community Center Amaro Phurd Pražská. The thesis also drafts some possible solutions. The thesis arises from driven interviews. The core of every interview were two main questions: „What do you think are main problems of Romas in Hradec Králové?“ and „What solutions would you suggest?“ From the interviews arose following problems: housing, unemployment, debts, education, social exclusion. The Community Center helps the clients to solve the mentioned problems. The workers of the Community Center deal with offices or help the clients to understand some official documents, communicate with schools, help to service the debts etc. The housing and the unemployment are problems with very slow progress. The main difficulty is unwilingness of subjects to rent a flat or employ the Romas. All of the Romas live somewhere, the are not homelesses but many of them have big families which lives ij a small room or they live in excluded locality only because of being teh Romas. Many of them would be able to live together with majority without conflicts but the owners of the houses are distrustful. The problem is not only discrimination of the Romas on the labour market but also low education. In terms of indebtedness they are able to instruct themselves from the past mistakes and they also obey the workers´ instructions. They make effort to service the debts if they have any, some of the Romas do not solve the debts. The workers of the Community Center are relatively successfull in terms of education. The Romas children in the middle school are hard-working and their parents commend the Community Center workers activity because the workers help the children with their homeworks. Many children have better results at school when they visit regularly the Community Center. The children tend to be lazier in puberty and to work with them is complicated and that is how easy the problems arise. None of the clients of the Community Center (except for one woman) has higher than basic education. The co-existence between Romas and majority population is not very conflicting in Hradec Králové. The situation could be worse in smaller towns as the Romas would be

100

concentrated in a smaller space, which means that their different lifestyle would be more distinctive and there could be more conflicts but it can also be vice-versa. The Community Center activities are aimed to current needs of the clients and the programmes are adapted accordingly. The clients are satisfied with the workers and the activities and they would not change anything. The workers are flexible and hard-working and although the results of the activities are noticeable only in a long term the workers endure. The Community Center has a family based orientation which is pleasant for the clients. Their activities should continue and the number of changed clients should grow.

101

13.

Použité zdroje

13.1 Knižní zdroje: DAVIDOVÁ, Eva. Romano drom. Cesty Romů 1945-1990. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. 273 s. ISBN 80-244-0524-5 DOBŠÍKOVÁ, Eva. Ke vzdělávání a integraci Romů. In Metody výchovy a vzdělávání ve vztahu k národnostním menšinám. Praha : Komise Rady hl. m. Prahy pro oblast národnostních menšin, 2005. s. 254 – 257 ENGLIŠ, Karel. Sociální politika. Praha: F. Topič, 1916. Duch a svět, 20. FERKO, Antonín. Cigánská kultura jako kultura chudoby. In: HIRT, Tomáš a Marek JAKOUBEK. "Romové" v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, 398 - 400. ISBN 80-86898-76-8. HÁJSKÁ, Markéta a Ondřej PODUŠKA. Práce na černo jako forma adaptace na sociální vyloučení. In: HIRT, Tomáš a Marek JAKOUBEK. "Romové" v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, 136 - 155. ISBN 80-86898-76-8. HORŇÁK, Ladislav. Poslanie asistenta učiteľa v triede z pohľadu pedagógov vzdelávajúcich romských žiakov. In Metody výchovy a vzdělávání ve vztahu k národnostním menšinám. Praha : Komise Rady hl. m. Prahy pro oblast národnostních menšin, 2005. s. 265 - 269 HŮLOVÁ, Kateřina a Jakub STEINER. Romové na trhu práce. In: HIRT, Tomáš a Marek JAKOUBEK. "Romové" v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, 91 - 135. ISBN 80-86898-76-8. JAKOUBEK, Marek. Přemýšlení Romů aneb chudoba Romů má povahu Janusovy tváře. In: HIRT, Tomáš a Marek JAKOUBEK. "Romové" v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, 322 - 398. ISBN 80-86898-76-8. KREBS A KOL., Vojtěch. Sociální politika. Praha: ASPI, 2007. ISBN 978-80-7357-276-1.

102

KRIŠTOF, Roman. Nezamýšlené důsledky podpory „Romské integrace“. In: HIRT, Tomáš a Marek JAKOUBEK. "Romové" v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, 165 180. ISBN 80-86898-76-8. KRIŠTOF, Roman. Způsoby obživy romských populací související s trestnou činností. In: HIRT, Tomáš a Marek JAKOUBEK. "Romové" v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, 156 - 164. ISBN 80-86898-76-8. PROGRAM EQUAL a PROJEKT ROZVOJ SOCIÁLNÍ FIRMY. Standardy sociální firmy. 2007. SEKYT, Viktor. Romské tradice a jejich konfrontace se současností (Romství jako znevýhodňující faktor). In: Romové:kulturologické etudy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004, 188 - 217. SCHAVEL, Milan. Využitie sociálního poradenství v práci s marginalizovanými skupinami. In Nové smery rozvoja [a] perspektívy rómskej národnosti v pluralitnej spoločnosti. České Budějovice : Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2007. s. 174 – 184 SIROVÁTKA, Tomáš. Exkluze Romů na trhu práce a šance na jejich inkluzi. In: Sborník prací fakulty sociálních studií Brněnské univerzity: Sociální studia. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, 2003, 13 - 33. SIROVÁTKA, Tomáš a Miroslava RÁKOCZYOVÁ. Aktivní politika zaměstnanosti v druhé polovině devadesátých let. Sociální politika. 2001, 27, 11, s. 17 - 20. ISSN 0049-0962. SIROVÁTKA, Tomáš a Pavel MAREŠ. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. Brno: Masarykova univerzita, 2003. ISBN 80-210-3048-8. SLOBODNÍKOVÁ, Nataša. Vzdelávanie Rómov v Slovenskej republice. In Nové smery rozvoja [a] perspektívy rómskej národnosti v pluralitnej společnosti. České Budějovice : Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2007. s. 165 – 173 TOMEŠ, Igor. Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: Socioklub, 2001.

103

13.2 Periodika: PRIEMUS, Hugo. Growth and Stagnation in Socil Housing; Chat is „Social“. Housing Studies, 1997, Vo. 12; Issue 4.

13.3 Akademické práce: KAPOUNOVÁ, K. Bariéry bránící sociálně vyloučeným romským rodinám ve využívání vzdělávacích služeb. Brno: nepublikovaná diplomová práce, 2009, s. 65-66

13.4 Internetové zdroje: AKTUÁLNĚ. Itálie čelí masivní imigraci Romů. In: Aktuálně.cz [http://aktualne.centrum.cz]. 2008

[cit.

2012-10-30].

Dostupné

z:

http://aktualne.centrum.cz/eurorubrika/clanek.phtml?id=513408 AKTUÁLNĚ.

Porodné

2013

-

kdo

má

nárok

na

porodné.

In: Aktuálně.cz[http://wiki.aktualne.centrum.cz/]. 2012 [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://wiki.aktualne.centrum.cz/finance/porodne-2013-zruseni-porodneho/ BBC. Q&A: France Roma expulsions. News Europe [http://www.bbc.co.uk/news/worldeurope]. 2010, č. 10 [cit. 2012-10-29]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/worldeurope-11027288 Celostátní asociace Romů České republiky. In: ČTK. Vyřešte bydlení pro sociálně vyloučené, žádají Romové. Aktuálně [aktualne.centrum.cz]. 2012 [cit. 2012-10-25]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=754146 ČERNÝ, Jan. Proč nemají Romové práci. In: Romové v České republice [romove.radio.cz]. 2012 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: http://romove.radio.cz/cz/clanek/25260 Česká televize. Francie přes kritiku EU pokračuje s deportací Romů. In: Česká televize [http://www.ceskatelevize.cz].

2010

[cit.

2012-10-30].

Dostupné

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/101379-francie-pres-kritiku-eu-pokracuje-sdeportaci-romu/

104

z:

ČESKÁ TELEVIZE. Recept na integraci Romů našlo francouzské Aubervilliers. In: Česká televize [www.ceskatelevize.cz].

2012c

[cit.

2013-04-12].

Dostupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/160205-recept-na-integraci-romu-naslo-francouzskeaubervilliers/ Česká

televize.

Romové

budou

z

televize[http://www.ceskatelevize.cz].

Francie

deportováni

[cit.

2012-10-29].

2012a

dál.

In: Česká

Dostupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/192976-romove-budou-z-francie-deportovani-dal/ Česká televize.

Romské organizace ocenily FN Brno za zaměstnávání etnických menšin.

In: Česká televize: Televizní studio Brno [www.ceskatelevize.cz]. 2012b [cit. 2012-11-02]. Dostupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/zpravy/200019-romske-

organizace-ocenily-fn-brno-za-zamestnavani-etnickych-mensin/ ČLOVĚK

V

TÍSNI. Interkulturní

vzdělávání.

Praha,

2002,

86

s.

Dostupné

z:

http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/IKV1_komplet.pdf ČLOVĚK V TÍSNI. Vzdělávání Romů v ČR: Informace pro učitele. 2002. Dostupné z: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b02romove/18.pdf ČTK.

Itálie

chce

vyhošťovat

Romy.

In: Lidovky.cz[http://www.lidovky.cz].

Je

to

2010

rasismus,

[cit.

kritizuje

2012-10-30].

plán

opozice.

Dostupné

z:

http://www.lidovky.cz/italie-chce-vyhostovat-romy-je-to-rasismus-kritizuje-plan-opozice1do-/ln_zahranici.asp?c=A100821_180209_ln_zahranici_tsh ČTK. Romové pracují a chtějí pracovat: Nová kampaň chce bořit předsudky. In: Lidovky.cz[www.lidovky.cz].

2012

[cit.

2012-10-31].

Dostupné

z:

http://www.lidovky.cz/nova-kampan-cili-na-predsudky-pri-zamestnavani-romu-fyg/ln_domov.asp?c=A120731_145311_ln_domov_ziz ČTK.

Romské

děti

otročí

jako

zloději.

Vydělají

In: Ihned.cz [http://zpravy.ihned.cz].

2009

[cit.

i

300

euro

2012-10-30].

za

pět

minut.

Dostupné

http://zpravy.ihned.cz/c1-38216350-romske-deti-otroci-jako-zlodeji-vydelaji-i-300-euro-zapet-minut 105

z:

DALEY, Suzanne a Raphael MINDER. In Spain, Gypsies Find Easier Path to Integration. The New York Times: Europe [http://www.nytimes.com]. 2010, č. 12 [cit. 2012-10-28]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2010/12/06/world/europe/06gypsy.html?_r=1&src=twr&scp=1&s q=in%20spain,%20gypsies%20find%20easier%20path%20toward%20integration&st=cse EQUALITY. Jedna Evropa, dva různé způsoby vzdělávání romských dětí: Tisková zpráva. In:Romodrom [www.romodrom.cz].

2011

[cit.

2012-10-31].

Dostupné

z:

http://www.romodrom.cz/cs/clanek.php?id=383 EUR - LEX. Volný pohyb osob. In: EUR - Lex: Přístup k právu Evropské unie [http://eurlex.europa.eu].

2012

[cit.

2012-10-29].

Dostupné

z:

http://eur-

lex.europa.eu/cs/dossier/dossier_62.htm EUROMA. About EURoma: What is EURoma. EUROMA. EURoma: European Network on Social Inclusion and Roma under the Structural Funds [euromanet.eu]. 2012 [cit. 2012-10-28]. Dostupné z: http://euromanet.eu/about/index.html EUROMA STRUCTURAL FUNDS: INVESTING IN ROMA. Framework Document ACCEDER Programme.

2009.

Dostupné

z:

http://www.euromanet.eu/upload/81/71/Framework_Document__ACCEDER_Programme.pdf EUROPEAN UNION AGENCY FOR FUNDAMENTAL RIGHTS (FRA) a UNITED NATIONS DEVELOPMENT PROGRAM (UNDP). The situation of Roma in 11 EU Member States: Survey results at a glance. 2012, 36 s. ISBN ISBN 978-92-95092-47-0 (FRA). Dostupné z: http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra_uploads/2099-FRA-2012-Roma-at-aglance_EN.pdf FILIPOVÁ, Štěpánka. Potíže s náklady na bydlení mohou vyřešit příspěvek a doplatek na bydlení. In: Ministerstvo práce a sociálních věcí [www.mpsv.cz]. 2010 [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/8767/14052010.pdf

106

FREMLOVÁ,

Lucie

a

Alan

ANSTEAD.

Discrimination

as

a

standard. Runnymede

Bulletin[http://equality.uk.com]. 2010 - 2011, č. 364 [cit. 2012-10-28]. Dostupné z: http://equality.uk.com/Roma_files/Discrimination%20as%20standard.pdf GOJOVÁ, Alice. Nová sociální rizika a sociální práce. 2011. Dostupné z: http://accendo.cz/wpcontent/uploads/Gojova.pdf HORKÝ, Petr. Co s nezaměstnaností Romů: Ptali jsme se na romské konferenci. In: HORKÝ, Petr. Euro [http://euro.e15.cz]. 2011 [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: http://euro.e15.cz/hydepark/reportaze/co-s-nezamestnanosti-romu-ptali-jsme-se-na-romske-konferenci-708946 HUBENÝ, Jaroslav. Vysoké Mýto dalo Romům práci, uklízejí město a nedělají problémy. In:Idnes.cz [zpravy.idnes.cz].

2011

[cit.

2012-11-02].

Dostupné

z:

http://zpravy.idnes.cz/vysoke-myto-dalo-romum-praci-uklizeji-mesto-a-nedelaji-problemyp81-/domaci.aspx?c=A110921_1655345_pardubice-zpravy_meb IPodnikatel. Sociální podnikání. In: IPodnikatel.cz: Specializovaný portál pro začínající podnikatele [http://www.ipodnikatel.cz].

2011

[cit.

2012-11-05].

Dostupné

z:

http://www.ipodnikatel.cz/O-podnikani-obecne/socialni-podnikani.html IQ Roma servis. IQ Roma servis [www.igrs.cz]. 2007 [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.iqrs.cz/ IQ Roma servis. My pracujeme. IQ ROMA SERVIS. My pracujeme [online]. 2012 [cit. 2012-1031]. Dostupné z: http://www.mypracujeme.cz/onas Klinikazdraví.cz: vaše zdraví online [online]. 2008 - 2012 [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: http://www.klinikazdravi.cz/slovnik/hemoblastoza/ KOCÁB, Michael;. ÚŘAD VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY. Koncepce romské integrace na období 2010

-

2013.

Praha,

2009,

70

s.

ISBN

978-80-7440-022-3.

Dostupné

http://www.vlada.cz/assets/ppov/zalezitosti-romske-komunity/dokumenty/Koncepceromske-integrace-2010---2013.pdf

107

z:

KOMUNITNÍ CENTRUM AMARO PHURD - PRAŽSKÁ. Zpráva o činnosti 2011 [www.salinger.cz]. 2011, 19 s. [cit. 23. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.salinger.cz/sdruzeni-salinger/vyrocnizpravy/vyrocni_zprava_2011.pdf KOSTLÁN, František. Romy nikde nechtějí, proto končí v ghettech. In: Deník Referendum: Domov [http://denikreferendum.cz].

2010

[cit.

2012-10-31].

Dostupné

z:

http://denikreferendum.cz/clanek/5117-romy-nikde-nechteji-proto-konci-v-ghettech KOZLANSKÁ, Petra. Neplatiči v Brně narazí: třikrát neuhradí nájem a stěhují se. IDnes[brno.idnes.cz]. 2011, [cit. 2012-10-25]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/neplaticiv-brne-narazi-trikrat-neuhradi-najem-a-stehuji-se-pok-/Brnozpravy.aspx?c=A110308_181702_brno-zpravy_dmk KRIŠTOF,

Roman. Sociální

politika

v

vyloučeným [www.epolis.cz].

České

republice

2006.

ve

vztahu

k

sociálně

Dostupné

z:

http://www.epolis.cz/download/pdf/materials_78_1.pdf LANGER,

Jan.

V

zahraničí

In: Aktuálně.cz[http://aktualne.centrum.cz].

tvrdě 2012

dřeli, [cit.

doma

2012-11-01].

stavějí.

Dostupné

z:

http://aktualne.centrum.cz/zahranici/fotogalerie/2012/07/18/blahobyt-romu-vlentilkach/foto/489605/ LÉVAY, Julius a Vítězslav VALA. Co s nezaměstnaností Romů: Ptali jsme se na romské konferenci. In: HORKÝ, Petr. Euro [http://euro.e15.cz]. 2011 [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: http://euro.e15.cz/hyde-park/reportaze/co-s-nezamestnanosti-romu-ptali-jsme-se-naromske-konferenci-708946 LEWIS,

Oscar.

The

Culture

of

Poverty.

In: Ignaciodarnaude[http://www.ignaciodarnaude.com]. 1966 [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.ignaciodarnaude.com/textos_diversos/Lewis,Oscar,The%20Culture%20of%20Po verty.pdf

108

MARCISZOVÁ, Alice. Systém sociálního zabezpečení v ČR. In: NICM: Národní informační portál pro mládež [http://www.nicm.cz]. 2007, 20. srpen 2010 [cit. 2012-11-11]. Dostupné z: http://www.nicm.cz/system-socialniho-zabezpeceni-v-cr Ministerstvo pro místní rozvoj. Podprogram Podpora výstavby podporovaných bytů. In: Ministerstvo pro místní rozvoj[http://www.mmr.cz]. 2012 [cit. 2012-10-25]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/Bytova-politika/Programy-Dotace/Programy-podporybydleni/Programy-podpory-bydleni-pro-rok-2012/Podprogram-Podpora-vystavbypodporovanych-bytu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Msmt.cz [online]. 2009 [cit. 2010-10-17]. Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k výchově proti projevům rasismu, xenofobie a intolerance. Dostupné z WWW: . MPSV. Pomoc v hmotné nouzi. In: Ministerstvo práce a sociálních věcí [http://www.mpsv.cz]. 2012a [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/5 MPSV. Reformy MPSV,základní otázky a odpovědi: Aby se příspěvek na živobytí nesnížil…. In: Ministerstvo práce a sociálních věcí [www.mpsv.cz]. 2009 [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7686 MPSV. Reformy MPSV, základní otázky a odpovědi: Co se od Nového roku změnilo?. In:Ministerstvo práce a sociálních věcí [www.mpsv.cz]. 2011 [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/10166 MPSV. Státní sociální podpora: Dávky státní sociální podpory. In: Ministerstvo práce a sociálních

věcí [http://www.mpsv.cz].

2012b

[cit.

2012-10-31].

Dostupné

z:

http://www.mpsv.cz/cs/2#dsp Národní akční plán zaměstnanosti na léta 2004 - 2006. 2003. Dostupné z: http://www.evaluace.cz/dokumenty/dokumenty_cr/napz.pdf NOSKOVÁ, Veronika. Sociální politika [zameklomnice.cz]. 2012, 96 s. [cit. 13. 4. 2013]. Dostupné z: http://zameklomnice.cz/pdf/implementace/docs/1_rocnik/SOS/SP/objekty.pdf 109

Občanské sdružení Salinger [www.salinger.cz]. 2013 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.salinger.cz/sluzby/kc-am-prazska/oteviraci-doba.php PELÍŠKOVÁ, Věra. Sociální bydlení. In: Seminář pro krajské koordinátory pro romské záležitosti [http://projekty.osu.cz].

2008

[cit.

2012-10-25].

Dostupné

z:

http://projekty.osu.cz/tsp/dokumenty/soc_bydleni.pdf PENÍZE.CZ. Důchodová kalkulačka - důchodový věk [www.penize.cz]. 2013 [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://www.penize.cz/kalkulacky/duchodova-kalkulacka#duchVek POKORNÝ, Jakub. Britský ráj Romů: práce a fotbal. In: Idnes.cz [http://zpravy.idnes.cz]. 2006 [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/britsky-raj-romu-prace-a-fotbal-dmg/domaci.aspx?c=A060317_100413_domaci_mia Principy sociální politiky: Přednáška [http://www.myop.wz.cz/]. 2006, 8 s. [cit. 13.4. 2013]. Dostupné z: http://www.myop.wz.cz/pdf/prednaska2.pdf PTÁČKOVÁ, Zlata. Neplatiči dluží Žďáru více než milion. Žďárský deník [zdarsky.denik.cz]. 2011, [cit. 2012-10-25]. Dostupné z: http://zdarsky.denik.cz/zpravy_region/neplatici-dluzizdaru-vice-nez-milion-korun-.html RENOY, Piet, Staffan IVARSSON, Olga VAN DER WUSTEN - GRITSAI a Emco MEIJER. Undeclared work analysis in an enlarged Union an analysis of undeclared work: An in-depth

study

of

specific

items.

2004.

Dostupné

z:

http://ec.europa.eu/social/keyDocuments.jsp?pager.offset=10&langId=en&mode=advanced Submit&advSearchKey=Undeclared%20work%20in%20an%20enlarged%20union%20an%20 %20analysis%20of%20undeclared%20work:%20an%20indepth%20study%20of%20%20specific%20items ROMA SOLIDARITY NEWS. Italy: Amnesty calls for immediate halt to closure of authorised Roma camp in Rome. In: Roma Solidarity News [http://romasolidaritynews.wordpress.com]. 2012b

[cit.

2012-10-31].

Dostupné

http://romasolidaritynews.wordpress.com/2012/07/01/italy-amnesty-calls-for-immediatehalt-to-closure-of-authorised-roma-camp-in-rome/ 110

z:

ROMA SOLIDARITY NEWS. Italy’s Roma still segregated and without prospects | Amnesty International. In: Roma Solidarity News [online]. 2012a [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: http://romasolidaritynews.wordpress.com/2012/09/13/italys-roma-still-segregated-andwithout-prospects-amnesty-international/ SALINGER. Zpráva o činnosti 2012. 2012, 11 s. Dostupné z: http://www.salinger.cz/sluzby/kcam-prazska/vyrocni-zpravy/zprava-o-cinnosti-2012.pdf Salinger - služby. Salinger: občanské sdružení [www.salinger.cz]. 2013 [cit. 2013-02-26]. Dostupné z: http://www.salinger.cz/sluzby/kc-am-prazska/sluzby.php SOCIÁLNÍ DÁVKY. Sociální dávky – pohřebné 2013. In: Sociální dávky 2013 [http://socialnidavky-2013.eu/]. 2013 [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://socialni-davky-2013.eu/socialnidavky-pohrebne-2013/ Sociálne vedy [http://socialne-vedy.studentske.eu/]. 2010 [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://socialne-vedy.studentske.eu/2008/10/princip-subsidiarity.html STORIA,

Daria. EU

Values:

Report[http://www.osservazione.org].

The

Roma

2009

[cit.

Migration 2012-10-30].

Challenge:

Italy

Dostupné

z:

http://www.osservazione.org/documenti/ITALY%20REPORT_Daria%20Storia.pdf SVĚTOVÁ BANKA. Česká republika: Šance na zlepšení zaměstnanosti Romů. 2008, 46 s. ISBN 978-80-87041-52-9.

Dostupné

z:

http://siteresources.worldbank.org/ECAEXT/Resources/2585981224622402506/CZ_Roma_Employment_Full_Report_in_Czech.pdf ŠČUKA, Milan. Co s nezaměstnaností Romů: Ptali jsme se na romské konferenci. In: HORKÝ, Petr. Euro [http://euro.e15.cz]. 2011 [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: http://euro.e15.cz/hydepark/reportaze/co-s-nezamestnanosti-romu-ptali-jsme-se-na-romske-konferenci-708946 ŠIMÁČEK, Martin. Jak vznikají česká ghetta. 2006, [cit. 2012-10-25]. Dostupné z: http://www.epolis.cz/download/pdf/materials_39_1.pdf

111

TÝDEN.

EU:

snímání

otisků

In: Týden.cz[http://www.tyden.cz].

prstů

Romům

2008

v

[cit.

Itálii

2012-10-30].

není

rasismus.

Dostupné

z:

http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/eu-snimani-otisku-prstu-romum-v-italii-nenirasismus_79100.html UK BORDER AGENCY. Asylum. In: UK Border Agency [online]. 2012 [cit. 2012-10-28]. Dostupné z: http://www.ukba.homeoffice.gov.uk/asylum/ Ústav sociální práce. ÚSP UHK [http://www.uhk.cz/cs-cz/fakulty-a-pracoviste/ustav]. 2010 2013 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://www.uhk.cz Ústav sociální práce UHK. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia

Foundation,

2001-2012

[cit.

2013-02-23].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Astav_soci%C3%A1ln%C3%AD_pr%C3%A1ce_UHK VALACHOVÁ, Kateřina. Romové a potřeby bydlení. In Helsinský výbor. 2008 [cit. 2012-10-25]. Dostupné z: http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2009042106 VESELÁ, Eva a Aleš RŮŽIČKA. Česká sociální praxe - významné změny poslední doby a jejich význam[http://nb.vse.cz/].

2007,

17

s.

[cit.

13.4.

2013].

Dostupné

z:

http://nb.vse.cz/~LAPACEKM/Prace/1430/ceskasocpraxe.pdf VÍŠEK, Petr. Vytěsňování romských komunit. In: SÝKORA, Luděk a Jana TEMELOVÁ.Prevence prostorové segregace. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2005, 91 - 95. Dostupné z: http://everest.natur.cuni.cz/akce/segregace/publikace/Visek.pdf VRÁBELOVÁ, Marie, Josef SUK, Jan POKORNÝ a Tomáš BYSTRÝ. Situace Romů ve Francii. In: Romové v České republice [http://romove.radio.cz]. 2010 [cit. 2012-10-29]. Dostupné z: http://romove.radio.cz/cz/clanek/23511 VYSOKÁ ŠKOLA EVROPSKÝCH A REGIONÁLNÍCH STUDIÍ O.P.S. CENTRUM CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ. Sociální politika: Projekt: K naplnění předpokladů pro výkon činnosti v sociálních

službách [http://granty.vsers.cz/].

2010,

http://granty.vsers.cz/dokument/Socialni%20politika.pdf

112

23

s.

Dostupné

z:

VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. 2006. ISBN 80-87000-021. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/rvpzv-lmp.pdf WINKLER, Jiří. Analýza potřeb integrace Romů na českém trhu práce. In: Monitoring a vyhodnocení potřeb: Nová sociální rizika trhu práce a potřeby reformy jeho politické regulace po vstupu ČR do EU [http://www.mopo-cz.eu]. 2006 - 2007 [cit. 2012-10-26]. Dostupné z: http://www.mopo-cz.eu/stranky/analyza-potreb-integrace-romu-na-ceskem-trhu-prace Zákon

o

sociálních

službách.

In: 108/2006

http://www.mpsv.cz/files/clanky/7372/108_2006_Sb.pdf

113

Sb.

2006.

Dostupné

z: