UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií
ALŢBĚTA PODZEMNÁ V. ročník – prezenční studium Obor: Pedagogika – sociální práce
VÝZNAM STARTOVACÍCH BYTŮ PO ODCHODU DÍTĚTE Z DĚTSKÉHO DOMOVA VE ZLÍNSKÉM KRAJI
Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Dagmar Pitnerová, Ph.D.
OLOMOUC 2010
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a pouţila jen uvedených pramenů a literatury.
Ve Valašském Meziříčí dne
……………………………
Děkuji Mgr. Dagmar Pitnerové Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a vřelý přístup. Dále děkuji paní Černé, řediteli Dětského domova Vizovice panu Mynáři a dalším dětským domovům, které mi poskytly informace a podklady k práci.
,, Člověk si musí najít svou cestu. Jestli ji opravdu hledá, najde ji velmi brzy. Potom se jí ale už musí držet, nebo zabloudí.“ Tomáš Garrique Masaryk
Obsah Úvod………………………………………………………………………………….6 1 Odborná terminologie…………………………………………………………….9 2 Osobnost mladého člověka ţijícího v dětském domově………………………..12 2.1 Psychický vývoj mladého člověka………………………………………………12 2.2 Fyzický vývoj mladého člověka………………………………………………...19 2.3 Sociální vývoj mladého člověka………………………………….……………..20 3 Rozvoj mladého člověka…………………………………………………………24 3.1 Současný systém dětských domovů v rámci ústavní výchovy ČR.…………… 24 3.2 Individuální plán rozvoje osobnosti……………………………………………..29 3.3 Dětské domovy ve Zlínském kraji………………………………………………34
4 Integrace………………………………………………………………………….49 4.1 Biologická rodina………………………………………………………………..49 4.2 Příbuzní………………………………………………………………………….52 4.3 Hostitelská péče…………………………………………………………………53 4.4 Startovací byty…………………………………………………….…………….55 4.5 Domy na půl cesty………………………………………………………………57 5 Startovací byty …………………………………………………………………..62 5.1 Demografie Zlínského kraje………………………………………….…………62 5.2 Poslání startovacích bytů ……..………………………………….……………..65 5.3 Současný stav startovacích bytů ve Zlínském kraji……………………………..67 6 Výzkum…………………………………………………….……………………..71 6.1 Cíle, stanovení hypotéz a pracovních předpokladů……………………………..71 6.2 Metodologie a organizace výzkumu…………………………………………….72 6.3 Vlastní výzkum …………………..……………………………………………..74 A Statistická analýza ………………………………………………………………..74 B Kazuistiky ………….……………………………………………………………..86
C Anketa…………………………………………………………………………….98 6.4 Výzkumné závěry ……………………………………………………………..106 Závěr………………………………………………………………….…………...108 Seznam odborné a pouţité literatury, jiné zdroje………………………………110 Přílohy
ÚVOD Dospívání v ţivotě kaţdého člověka představuje náročné období, které s sebou přináší mnoho změn. V tíţivých situacích, při řešení problémů nebo před důleţitým rozhodnutím nacházejí dospívající děti oporu ve svých rodičích. Mladí lidé, kteří vyrůstají v dětských domovech jsou o tuto podporu ochuzeni, nemohou se se svými problémy obrátit na rodiče, tak jako to dělala většina z nás. Dětské domovy v současnosti sice výchovu a péči o svěřené děti zabezpečují kvalitně, ale přesto je pro ně vytvoření vřelého emočního zázemí jako pro školské zařízení pro výkon ústavní výchovy téměř nemoţné. Mladí lidé jsou, po dosaţení zletilosti a ukončení přípravy na budoucí povolání, nuceni se osamostatnit a začít zcela nový ţivot. Právě startovací byty, o kterých diplomová práce pojednává, jim mohou pomoci při integraci do společnosti a začátku nového samostatného ţivota. Pro zpracování problematiky startovacích bytů v diplomové práci jsem se rozhodla hned z několika důvodů. Jedná se o variantu následného bydlení pro mladé lidi odcházející z dětských domovů, která v naší společnosti doposud není příliš známá, a přitom mladému člověku nabízí moţnost samostatného, cenově přijatelného bydlení, která díky absenci kontroly pracovníky jako například v domech na půl cesty podporuje jeho zodpovědnost. O startovacích bytech neexistuje téměř ţádná odborná literatura, při zpracování diplomové práce jsem narazila pouze na Dotační titul Ministerstva pro místní rozvoj Podporované byty, který se startovacím bytům věnuje pouze z části a to pod názvem vstupní byty. Informace o startovacích bytech ve Zlínském kraji jsem získávala od měst, které tyto byty zřizují a od pověřených pracovníků, kteří zabezpečují psychosociální sluţby či procedurální stránku přidělování těchto bytů. Problematika bydlení mladých lidí po odchodu z dětských domovů mě tak jako systém celé ústavní výchovy oslovil a chtěla bych v této oblasti nalézt své budoucí pracovní uplatnění. Hlavním cílem diplomové práce je shromáţdit poznatky o počtu startovacích bytů ve Zlínském kraji, o moţnostech jejich vyuţití mladými lidmi, odcházejícími z dětských domovů po dovršení 18 let nebo po ukončení přípravy na povolání.
Byly stanoveny dílčí cíle:
Seznámit s rozvojem osobnosti mladého člověka v dětském domově v rámci „Programu rozvoje osobnosti.“
Nastínit jednotlivé varianty integrace mladých lidí do společnosti po dosaţení zletilosti a po ukončení přípravy na povolání ve sledovaném období 2005 – 2009.
Provést výzkum u široké veřejnosti ve Zlínském kraji a zjistit jejich povědomí o startovacích bytech. Diplomovou práci jsem rozčlenila do šesti kapitol. První kapitola obsahuje
odborné výrazy a pojmy, se kterými se dále setkáme v textu diplomové práce. Druhá kapitola se věnuje osobnosti mladého člověka ţijícího v dětském domově a jeho psychickému, fyzickému a sociálnímu vývoji spolu s úskalími, která se mohou v jeho vývoji projevit z důvodu absence zdravého rodinného zázemí. Kapitola třetí pojednává o současném systému dětských domovů v rámci ústavní výchovy České republiky a příslušné legislativě, o individuálním programu rozvoje osobnosti, který vytvářejí dětské domovy pro své děti s individuálními plány, které směřují ke komplexnímu rozvoji osobnosti dítěte. Poslední podkapitola nazvaná Dětské domovy ve Zlínském kraji má ukázat snahu těchto zařízení připravit děti a mladé lidi co nejlépe do budoucího ţivota. Výčtem aktivit, kterých se děti z domovů zúčastňují, jsem chtěla poukázat na to, ţe dnešní dětské domovy nejsou uzavřená zařízení, ale snaţí se dětem umoţnit co největší kontakt se společností a dopřát jim záţitky a zkušenosti, které by děti jinak získávaly ve svých rodinách. Čtvrtá kapitola Integrace se zabývá moţnostmi následného bydlení, které se nabízí mladým lidem po ukončení ústavní výchovy. Pátá kapitola se jiţ konkrétně věnuje startovacím bytům, demograficky zachycuje území Zlínského kraje, ve kterém jsem mapovala současný stav startovacích bytů. Obsahuje veškeré informace o startovacích bytech, o jejich poslání. V rámci výzkumné části byly pouţity metody statistické analýzy, kazuistiky a ankety. Cílovou skupinu tvořili mladí lidé, kteří v letech 2005 aţ 2009 ukončily svůj pobyt ve vybraných dětských domovech Zlínského kraje ústavní výchovy a vyuţily moţností následného bydlení. Druhou cílovou skupinou byla široká veřejnost ve Zlínském kraji, u které bylo zjišťováno jejich povědomí o startovacích bytech, jako variantě následného bydlení pro dospívající odcházející z dětských domovů.
Kasuistiky jsou důkazem intenzivní týmové práce s jedincem v dětském domově, kdy je brán zřetel na jeho individualitu, potřeby, moţnosti a schopnosti. Věřím, ţe moje diplomová práce bude přínosem a inspirací pro odborníky, kteří se zajímají o oblast následného bydlení pro mladé lidi z dětských domovů ve vybraném regionu.
1 ODBORNÁ TERMINOLOGIE Problematika ústavní výchovy a dospívajících mladých lidí v sobě zahrnuje řadu odborných termínů a proto jsme se v úvodu diplomové práce rozhodli definovat nejdůleţitější termíny, které budeme pouţívat. Dítě je osoba mladší 18 let, do doby nabytí zletilosti. Můţeme tak také označit příbuzenský vztah jedince vůči jeho rodičům. Psychický vývoj můţeme charakterizovat jako sloţitý proces vývojových změn v psychické stránce člověka. V období dospívání dochází ke změnám v oblasti intelektových a kognitivních schopností, vytváří se identita mladého člověka. Rodina je skupina osob zaloţená na svazku muţe a ţeny, pokrevních vztazích mezi rodiči a dětmi, která ţije ve společné domácnosti a plní určité funkce. Ústavní výchova je soudem nařízená výchova v případech, kdy je narušena či ohroţena výchova a zdravý vývoj dítěte v rodině. Zařízení pro výkon ústavní výchovy, mezi která patří školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školská zařízení pro preventivně výchovnou péči, poskytují péči jinak poskytovanou rodiči či jinými osobami, které dítě vychovávaly. Oblast ústavní výchovy upravuje zákon č.109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. Dětský domov je školské zařízení pro výkon ústavní výchovy. Umisťují se zde děti s nařízenou ústavní výchovou od 3 do 26 let bez poruch chování. Děti ţijí v rodinných skupinách a navštěvují běţné školy. Péči jim v domově zajišťují pedagogičtí pracovníci. Dětský domov se školou je školské zařízení pro výkon ústavní výchovy, kde se umisťují děti s nařízenou ústavní výchovou, které mají závaţné poruchy chování nebo duševní poruchy trvalého či přechodného rázu. Tyto děti navštěvují školu, která je v areálu či budově dětského domova.
Individuální program rozvoje osobnosti je dokument, který se vytváří zvlášť pro kaţdé dítě v dětském domově. Jeho cílem je minimalizace nedostatků v různých oblastech ţivota a komplexní rozvoj dítěte, mladého člověka, díky kterému se můţe po odchodu z dětského domova plně integrovat do společnosti. Adolescent je mladý dospívající člověk ve věku od 15 do 22 let. V diplomové práci pouţíváme pro adolescenta také pojmenování mladý člověk nebo dospívající. Integrace je proces začleňování jedince do společnosti. V diplomové práci termín pouţíváme ve smyslu začlenění mladého člověka do společnosti po ukončení ústavní výchovy, kdy tento jedinec začíná nový samostatný ţivot. Sociálně-právní ochrana dětí – podle zákona č.359/1999 Sb., o sociálně-právní dětí, ve znění pozdějších předpisů jí rozumíme zejména ochranu práv dítěte na jeho příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochranu oprávněných zájmů dítěte a působení směřující k nápravě narušených funkcí rodiny. Orgány sociálně-právní ochrany jsou krajské
úřady,
obecní
úřady
obcí
s rozšířenou
působností,
Úřad
pro
mezinárodněprávní ochranu dětí, MPSV ČR, obce v samostatné působnosti, kraje v samostatné působnosti, krajské úřady a další právnické a fyzické osoby, jsou–li výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny. Sanace rodiny je odborná práce s rodinou, jejíţ cílem je ozdravení rodiny, vyřešení problémů, které rodině brání v jejím zdravém fungování a to vše s ohledem na optimální vývoj dětí. Rodičovská zodpovědnost - můţeme ji charakterizovat jako souhrn práv a povinností při péči o dítě, které zahrnuje zejména péči o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Uplatňuje se při zastupování nezletilého dítěte rodiči či při správě jeho jmění. Pojem rodičovské zodpovědnosti upravuje zákon č.94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
Startovací byt je méně známá varianta bydlení, kterou mohou vyuţít mladí zletilí lidé po odchodu z dětského domova. Zřizovateli těchto bytů je ve většině případů město či obec. Startovací byty nabízí mladým lidem moţnost samostatného cenově zvýhodněného bydlení, bez kontroly druhých osob. Dům na půl cesty je další variantou bydlení, která nabízí zletilým mladým lidem po ukončení ústavní výchovy zázemí. Ve většině případů se jedná o komplex bytů v určité budově, kde sídlí i pracovníci domů na půl cesty, kteří mladým lidem nabízejí psychosociální sluţby. Ubytování v domech na půl cesty se řídí pravidly, která jsou nastavena jako pokračující článek kontroly po ukončení ústavní výchovy. Hostitelská péče – lze ji charakterizovat jako dlouhodobý opakující se kontakt dítěte z dětského domova s rodinou hostitelů, kteří nejsou jeho příbuznými. Dítě tuto rodinu či jednotlivce navštěvuje v jejich domácnosti a tráví s nimi volný čas. V případě dlouhodobého fungujícího kontaktu spočívá pozitivum v navázání citového vztahu mezi dítětem a hostitelem, který je důleţitý pro zdravý emocionální rozvoj dítěte. Dítě má moţnost setkat se s běţnými situacemi, se kterými v dětském domově nepřijde do styku. Pobyt je upraven § 30 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
2 OSOBNOST MLADÉHO ČLOVĚKA ŢIJÍCÍHO V DĚTSKÉM DOMOVĚ Období dospívání neboli adolescence je povaţováno za náročnou ţivotní etapu. Mění se osobnost člověka po stránce fyzické, psychické ale i sociální. Změny přicházejí postupně, u kaţdého jedince v jiném časovém rozmezí a plynule navazují na období puberty, které je typické rychlým a bouřlivým vývojem osobnosti. Vymezení věku, kdy začíná a jak dlouho trvá dospívání se podle různých autorů mírně liší. Podle Josefa Langmeiera toto období začíná v 15 letech a trvá do 22 let. Marie Vágnerová uvádí kratší časové rozmezí a to 15 aţ 20 let.
2. 1 Psychický vývoj mladého člověka Mladý člověk se během období dospívání můţe chovat z pohledu dospělých divně, někdy aţ nepochopitelně. Výrazně u něj kolísá nálada. Dobře naladěný adolescent je veselý, sdílný, chce s rodiči komunikovat, ovšem během chvíle se jeho nálada bez zjevné příčiny změní a on odchází uraţený, naštvaný nebo s pláčem v očích. Jeho reakce jsou nepředvídatelné a jednání impulzivní. Adolescentovi se můţe zdát, ţe ho dospělí neposlouchají, podceňují jeho problémy nebo se o něj nezajímají, přitom můţe jít pouze o neporozumění v komunikaci, která mezi nimi probíhá. Dospělí by měli dávat najevo svůj zájem a mladému člověku naslouchat. Problémy s udrţením koncentrace pozornosti, které se v tomto období mohou vyskytovat, se často podílí na zhoršení školních výsledků, na které se však v této době klade zvýšený důraz - zdárné dokončení studia.1 Takové chování je důsledkem hormonálních změn a přetrvává téměř po celé dospívání. Ke konci období adolescence se emoční ladění dospívajících stabilizuje. Mladí lidé se začínají chovat vyrovnaně.2
1
LANGMEIER, J. KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, s. 147 2 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005, s. 340
Proces dospívání s sebou přináší velké změny v oblasti intelektových schopností. Mladý člověk po intelektové stránce dosahuje téměř maximálních výkonů. Je schopný velkého mnoţství myšlenkových operací, dokáţe například pracovat s obecnými pojmy, rozumí významu abstraktních slov jako je spravedlnost, křivda, pravda, morálka, čestnost. Při řešení problémů hledá různé alternativy, přemýšlí o jejich vhodnosti i důsledcích. Mladý člověk dokáţe vytvářet domněnky, které se neopírají o realitu. Přemýšlí nad svými myšlenkami. Nový způsob myšlení umoţňuje kritický přístup k sobě samému a i k myšlení druhých. Mladý člověk se jiţ nespokojí s tím co vidí, slyší, ale vytváří si vlastní soudy, dokáţe rozlišit domněnky a fakta. S novým způsobem myšlení se mění postoj mladého člověka k okolí, ke světu. Nevnímá ho jen reálně, ale přemýšlí nad jeho ideální podobou. Stejné je to s úvahami o společnosti, kdy výsledkem můţe být zklamání, kritičnost, touha po něčem jiném provázená pocity nespokojenosti. Dospívání je charakteristické střídáním názorů a vytvářením nových, dochází k postupnému ujasňování vlastních názorů na svět, okolí, společnost. Mladý člověk se na sebe nyní dokáţe dívat z pohledu druhé osoby. Snaţí se nestranně hodnotit své chování, zájmy, svůj dosavadní ţivot.3 Můţeme to povaţovat za snahu o introspekci svého já. Identita mladého člověka je spojena s hledáním sebe sama. Pojem identity do psychologie zavedl Erikson, který se bránil přesnému vymezení definice. Můţeme říci, ţe osobní identita znamená nalezení vlastního Já. Rozumíme svým vlastním pocitům. Víme, kde patříme a kam patřit chceme. Nalezli jsme smysl našeho ţivota a máme jasno v tom, čemu věříme. Jsme schopni si odpovědět na otázku : ,,Kdo jsem?“ Součástí je i přijetí zodpovědnosti za své činny a chování.4 Důleţité je dokázat přijmout všechny své nedostatky či handicapy. Zde můţeme povaţovat za sociální handicap pobyt dítěte v ústavní výchově, kdy je mladý člověk, vyrůstající v dětském domově, ochuzen o ţivot v rodinném prostředí, které je ve většině případů dítěti oporou při postupném osamostatňování se.5
3
LANGMEIER, J. KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, s. 152 4 ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha: Portál, 2004, s. 217 5 LANGMEIER, J. KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, s. 160
Období vytváření vlastní identity je dlouhodobým procesem, který začíná jiţ od útlého dětství a pokračuje aţ do dospělosti. Dochází ke změně v uvaţování. Mladý člověk stále častěji přemýšlí nad svým chováním a vlastní osobností. Pozitivní odezva od okolí na určité chování můţe podpořit jeho integraci. Proces budování identity ovlivňuje kromě prostředí také jeho genotyp. 6 Snahu o sebepoznání doprovází experimentování v různých oblastech ţivota. Mladí lidé často mění své záliby a koníčky. Experimentují s vírou, touţí po nalezení duchovní vyrovnanosti. U dospívajících jsou úspěšné náboţenské směry a hnutí, které podporují duchovní proţitky. Nalezení spirituální identity pro některé mladé lidi znamená poloţení základů jejich budoucí ţivotní orientace. Sexuální identita spočívá v jistotě s vlastním ţenstvím či muţstvím. Dospívající dívka je spokojena se svým tělem a přijímá budoucí úlohu ţeny jako matky. Přijetí muţské role u chlapců spočívá spíše s hodnocením – jak dobrým muţem jsem, můţu být.7 Morálka mladého člověka je často ovlivněna skutečností, jak rozumí pojmu dobra a zla. Adolescenti většinou soudí lidi ze svého okolí velmi přísně, aţ absolutisticky. Přísným pohledem měří své rodiče, učitele nebo další autority a to i přesto, ţe se sami podle takových pravidel nedokáţí chovat. Celé dny a hodiny dokáţí přemýšlet nad stavem společnosti, nad nespravedlností, která se ve světě děje, nad bídou velké části obyvatel planety, nad nemocemi, které ohroţují miliony lidí v méně rozvinutých státech a jinými útrapami světa. Mnozí dospívající přemýšlí také nad důsledky svého vlastního chování.. V oblasti mravního vývoje panují mezi lidmi velké individuální rozdíly. Někteří lidé se po celý ţivot snaţí chovat podle svého dobrého svědomí, které je totoţné s nastavenými morálními pravidly společnosti, ovšem existuje i velká skupina těch, kteří morální hodnoty neuznávají a výrazně se proti těmto normám prohřešují. V dospělosti mladý člověk od mravního absolutismu upouští, ale samozřejmě v něm zůstávají zakořeněná morální pravidla, která jej doprovázejí a směrují po celý ţivot.8
6
ŠIMČÍKOVÁ ČÍŢKOVÁ, J., a kol. Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005, s. 112. Genotyp – soubor všech genetických informací organizmu 7 ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha: Portál, 2004, s. 219-220 8 Tamtéţ, s. 210-212
Psychický vývoj dospívajícího ovlivňuje prostředí, ve kterém ţil před příchodem do dětského domova. Většina dětí, která se ocitne v ústavní výchově, má za sebou náročné ţivotní období. Proţila situace, které se při nesprávné intervenci mohou odrazit v jejich budoucím ţivotě. Změna prostředí, kdy dítě opouští rodinu a přichází do dětského domova, je rovněţ velmi stresující. Úmrtí rodiče má na dítě velmi silný dopad. Starší děti chápou význam smrti, ţe jde o trvalý a konečný fakt, proto je pro ně ztráta blízké osoby zdrcující. Po prvotním šoku dítě odmítá situaci uvěřit, následují pocity zoufalství, straní se kolektivu a nechce komunikovat. Někteří se snaţí tuto situaci popřít a věří tomu, ţe se s blízkou osobou znova setkají. Opakem je reakce dětí, které se snaţí tragické vzpomínky jakýmkoliv způsobem obejít. Vyhýbají se věcem nebo situacím, které jim připomínají zemřelého rodiče a začínají se bát o zbylé blízké osoby. Tragická ztráta se v mnoha případech projeví zhoršením školního prospěchu a ve ztrátě motivace ke školní práci. Dítěti je třeba zajistit bezpečné prostředí s dostatkem podpory a péče. Pracovníci dětského domova musí být připraveni na to, ţe se bude ptát a proţívat silné emoce. Psychický vývoj mladého člověka výrazně ohroţuje i proţívané násilí v rodině. Nemusí být přitom jeho obětí, ale stačí, pokud mu přihlíţí. Starší děti, které ţily v rodinné atmosféře násilí, se častěji chovají agresivně. Tento způsob jednání si s sebou nesou do dospělosti. V jejích vztazích se projevuje násilí a sklony ke zneuţívání partnera. Zkušenost s rolí oběti nebo proţitá rodinná atmosféra násilí můţe u dítěte ovlivnit schopnost emocionálního ovládání. To se můţe chovat zbrkle, projevují se u něj pocity nadměrného smutku nebo zoufalství a to i při podnětech, které nepotřebují tak přehnanou odezvu. Narušený vztah k rodičům, kdy mezi nimi nedošlo k pevnému citovému přilnutí, se můţe v dospělosti odrazit
na vývoji
špatného vztahu mezi ním a jeho vlastním dítětem. Mladí lidé jsou ve větší míře ohroţeni depresemi, dopouštějí se delikventního chování a rovněţ mají skony k násilí ve vlastních vztazích. 9 Sexuální zneuţívání, je závaţný přečin, který můţe hluboce poznamenat psychický vývoj dítěte. Mezi nejčastější následky
sexuálního zneuţívání patří
opoziční vzdor, úzkost a deprese. Dítě s touto zkušeností často trpí nespavostí, zdají se mu noční můry.10
9
ELLIOT, J. PLACE, M. Děti v nesnázích prevence, příčiny, terapie. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 2002, s. 90-99 10 Tamtéţ, s. 90-99
Nezpracovaná zkušenost zneuţívání se projevuje i somatickými problémy, v polovině případů i posttraumatickou stresovou poruchou, kdy dítě ţivě proţívá vzpomínky v představách. Část obětí se snaţí nepříjemné vzpomínky vytlačit z paměti. Tyto obranné mechanismy mohou mít z dlouhodobého hlediska velmi negativní dopad na jejich ţivot. Většina obětí k sobě zaujímá negativní postoj, často trpí depresí a pocity méněcennosti a zoufalství. V dospělosti se tyto stavy mohou promítnout do těţkých depresí, poruch příjmu potravy nebo je dospívající zahánějí pomocí drogových, alkoholových a jiných závislostí. Dalšími následky mohou být také narušené vztahy s vrstevníky, druhým pohlavím a nadměrná agresivita při řešení konfliktů. Sexuální zneuţívání deformuje sexuální identitu mladého člověka.11 Těţké ţivotní situace se mohou podílet na rozvoji psychiatrických onemocnění. Dříve panoval názor, ţe deprese se týká pouze dospělých lidí, ovšem v současnosti přibývá stále více dětí s jejími příznaky. Pojem deprese často pouţíváme pro označení špatné nálady, stavu kdy jsme smutní, zklíčení a necítíme se dobře. Z důvodu neznalosti medicínské terminologie ale posunujeme význam tohoto onemocnění, a proto bychom před samotným pojednáním o této nemoci u dětí, chtěli objasnit několik pojmů. Pokud se dospívající jeví jako hluboce nešťastný, sklíčený, nevidí ţádnou situaci, na kterou se ve svém ţivotě těší, nechce se zapojovat do různých aktivit, které ho dřív bavily, označuje se tento stav jako depresivní nálada. Při depresivním syndromu se kromě příznaků depresivní nálady objevuje také podráţděnost, plačtivost, poruchy spánku a chuti k jídlu, neschopnost se soustředit a také ztráta energie. Nejtěţší stupeň, tedy depresivní porucha, se projevuje depresivními symptomy, které jsou ovšem přítomny určitou dobu a narušují fungování člověka. Od depresivního syndromu se porucha odlišuje právě dlouhodobým charakterem jejího trvání a výrazným dopadem na fungování člověka v mnoha oblastech jeho ţivota.12 Mladí lidé s depresí jsou dlouhodobě zoufalí, melancholičtí a nešťastní. Mohou se cítit tak špatně, že i snaha vyjádřit negativní emoce je pro ně příliš obtížná a stanou se netečnými a osamělými Často je to spojeno se zpomalením řeči a pohybů, což může být někdy omylem pokládáno za projev lhostejnosti a nezájmu.13
11
ELLIOT, J. PLACE, M. Děti v nesnázích prevence, příčiny, terapie. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 2002, s. 90-99 12 Tamtéţ, s. 167-176 13 Tamtéţ, s 170
Takové chování se u nich můţe odrazit narušením vztahu s vrstevníky, rodinou a zhoršením školního prospěchu. Příčiny deprese u dětí a dospívajících se začaly zkoumat teprve nedávno. Oblasti výzkumu jsou stejné jako u dospělých. Pozornost byla zaměřena na roli genetiky, chemických procesů v mozku, osobnostní vývoj a také na vliv významných ţivotních událostí. U kaţdé další generace se zvyšuje počet lidí trpící depresí. Klerman a Weissman se se svými výsledky vědeckého zkoumání přiklánění k tomu, ţe ţivotní události a stres hrají při vzniku deprese významnou roli. Další vědecké studie prokazují přímou souvislost mezi manţelskými neshodami rodičů, rozvodem, špatnou rodinnou atmosférou a rozvojem depresivních symptomů u dětí.14 I kdyţ dětský domov nemůţe nahradit dospívajícím jejich rodinu, můţe se snaţit o budování dobrých vztahů jak mezi samotnými dětmi, tak mezi nimi a pracovníky, podporovat volnočasové aktivity, dobrý prospěch ve škole a další oblasti jejich ţivota tak, aby byly spokojené, vyrovnané. U dospívajících dětí s kladným sebehodnocením se sniţuje pravděpodobnost vzniku depresivního onemocnění. U těch, které jím trpí, pomáhá kognitivní terapie spolu s pozitivním sebepojetím dospívajícího jako léčba a
zároveň prevence
návratu.15 S výkonem ústavní výchovy se spojuje problematika psychické deprivace. Jde o téma velmi diskutované. Týkalo se hlavně ústavních zařízení kolektivního typu, kde z důvodu velkého počtu dětí, bylo těţké prosadit individuální přístup. V současnosti, kdy děti ţijí v dětských domovech v rodinných skupinách, k nim mohou pracovníci přistupovat daleko individuálněji a podporovat rozvoj jejich osobnosti. Langmeier psychickou deprivaci definoval jako psychický stav, který vznikl následkem takových ţivotních situací, kdy subjektu není dána příleţitost uspokojovat některé základní psychické potřeby v dostačující míře po dost dlouhou dobu. Dítě, které nemá moţnost uspokojovat své potřeby a nedostává se mu ţádoucích podnětů, se chováním výrazně odlišuje od běţné populace.16 14
ELLIOT, J. PLACE, M. Děti v nesnázích prevence, příčiny, terapie. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 2002, s. 167-176 15 Tamtéţ, s. 177 16 MATĚJČEK, Z. BUBELOVÁ, V. KOVAŘÍK, J. Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace. Praha: Psychiatrické centrum, 1997, s 8 - 29
Těţko se přizpůsobuje novým situacím. Mezi základní psychické potřeby řadíme potřebu určitého mnoţství, proměnlivosti a kvality vnějších podnětů, potřebu určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech, potřebu prvotních emocionálních a sociálních vztahů, potřebu společenského uplatnění a společenské hodnoty a potřebu otevřené budoucnosti nebo ţivotní perspektivy. Při výzkumu Matějčka a Langmeiera byla v dětských domovech vypozorovaná určitá specifika v chování dětí, podle kterých je můţeme rozdělit do pěti skupin. 17 Za typ normoaktivní označujeme děti, které prostředí dětského domova snáší dobře a vývoj jejich osobnosti není narušen. Vypořádají se dobře s niţším přísunem podnětů. Dokáţí na sebe upoutat pozornost zaměstnanců a bývají jejich oblíbenci, díky tomu se jim věnuje větší pozornost. Děti, které se v dětském domově projevují sníţenou aktivitu, emoční apatii, nezájmem nebo celkovým poklesem výkonu, můţeme označit jako typ hypoaktivní. Nejčastěji se jedná o děti s lehkým stupněm mentálního postiţení. K pracovníkům domova se chovají neutrálně, k dětem, které je ruší, mohou i agresivně. Třetí skupinu tvoří děti, které jsou nápadné svou citovou nevázaností. Přísun podnětů si zajišťují tím, ţe se snaţí vzbudit pozornost u všech vychovatelů, neustále za nimi chodí a snaţí se s nimi navázat komunikaci. Nemají zábrany ani před cizími lidmi. Díky velkému zájmu o okolí si méně hrají, nedokáţí se soustředit na učení, a proto i při dobré inteligenci, dosahují menších výkonů. Tuto skupinu dětí označujeme jako hyperaktivní. Jsou i děti, které se při kontaktu projevují násilně a agresivně vůči druhým, které povaţují za konkurenci. Pracovníky domova provokují a chovají se vzdorovitě. O samotě s dospělým jsou však hodné a bezproblémové. Tyto děti můţeme označit jako typ sociálně-provokativní. Poslední vypozorovanou skupinou tvoří děti, jejichţ chování je charakterizované náhradním uspokojováním potřeb. Nedostatek podnětů si vynahrazují různými způsoby chování jako je například přejídání, masturbace a další autoerotické praktiky, narcistické projevy ale také agresivita, šikanování slabších nebo trápení zvířat.18
17
MATĚJČEK, Z. BUBELOVÁ, V. KOVAŘÍK, J. Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace. Praha: Psychiatrické centrum, 1997, s 8 - 29 18 MATĚJČEK, Z. BUBELOVÁ, V. KOVAŘÍK, J. Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace. Praha: Psychiatrické centrum, 1997, s 8 - 29
V dospělosti se část mladých lidí dokáţe se svou situací vypořádat do té míry, ţe jim v běţném ţivotě nezpůsobuje psychická deprivace z dětství váţnější komplikace, ovšem u druhé skupiny osob se tyto následky mohou promítat po celý jejich ţivot. Tito lidé mívají problémy s partnerskými vztahy. Pociťují potíţe v mileneckém ţivotě. Dopouštějí se přestupků a trestných činů. Dosahují nízkého stupně vzdělání a uplatňují se v nenáročných zaměstnáních.
2. 2 Fyzický vývoj mladého člověka Období adolescence je typické dokončením tělesné proměny. Roste postava a spolu s tím se mění proporce. Změna vlastního těla můţe být pro mnohé dospívající, zejména dívky, citlivou záleţitostí. Kaţdý dospívající tuto změnu jinak subjektivně proţívá. Mladý člověk se porovnává s ostatními vrstevníky a také ideály krásy, které v dané době společnost uctívá. Dívky se porovnávají se známými modelkami, úspěšnými zpěvačkami a herečkami, chlapci zase se sportovci a dalšími fyzicky přitaţlivými muţi. Pokud je se svým zevnějškem mladý člověk spokojen, jeho tělo mu zároveň slouţí jako opora sebevědomí a se stává se významnou součástí jeho osobnosti. V opačném případě můţe proměna těla, kterou dospívající chápe negativně, vyvolat řadu problémů, které se mohou odrazit i v jeho chování. Takové změny vedou k pocitu nejistoty a ztrátě sebevědomí.
Na konci období
dospívání přestávají být mladí lidé vůči svému zevnějšku přehnaně kritičtí a spokojí se i s malými nedostatky ve svém fyzickém vzhledu. Průměrně dospívají dříve dívky neţ chlapci. Sekundární pohlavní znaky děvčat jsou na první pohled nápadnější neţ u druhého pohlaví a společností bývají vnímány jako významnější signál dospívání. Dívkám rostou prsa, na spodní části břicha se začíná objevovat ochlupení. Rostou jim také vaječníky a přichází menstruace. Tělo se začíná měnit, ukládá se podkoţní tuk, tělo se zaobluje a dívky přibírají na váze. U chlapců je výrazný především růst svalů, zmohutnění postavy. V tomto období se zvětšují pohlavní ţlázy, prodluţuje se penis a kolem něj a šourku roste ochlupení. Chlapcům hrubne pleť a začínají růst vousy, mění se jim také hlas, takzvaně mutují.19
19
NOVOTNÝ, I. HRUŠKA, M. Biologie člověka. Praha: Fortuna, 2000, s. 118-119
Vysoká postava je mezi chlapci povaţována za výhodnou, protoţe můţe napomoci při získání vyššího sociálního statusu mezi vrstevníky.20 Teprve nyní v době dospívání dosahuje mladý člověk
plné reprodukční
zralosti, i kdyţ vývoj pohlavního ústrojí začal jiţ daleko dříve v období puberty. Díky hormonům dochází k funkčním změnám pohlavních orgánů a vytváří se chování typické pro dané pohlaví. Mladí lidé získávají stále více erotických zkušeností a většina z nich začíná ţít plným sexuálním ţivotem.21
2. 3 Sociální vývoj mladého člověka Dospívání je ze sociálního hlediska důleţitým obdobím. Mladí lidé získávají mnoho nových zkušeností, které uplatní v budoucím ţivotě. Jejich vývoj významně ovlivňuje vrstevnická skupina, vztah k partnerovi, objevování sexuality, příprava na budoucí povolání a nástup do zaměstnání. Pro děti vyrůstající v dětských domovech toto období znamená přípravu na odchod z ústavní výchovy a přebrání odpovědnosti za celý svůj budoucí ţivot. Vztahy, které navazují dospívající s vrstevníky, jim pomáhají při procesu postupného odpoutávání od rodiny.22 Skupina přátel vystupuje jako socializační činitel, který dospívajícím poskytuje pocit jistoty a bezpečí v době, kdy se snaţí osamostatnit. Prostřednictvím přijetí skupinové identity23 snadněji získá dospívající člověk představu o sobě samém, o tom jaký je, jaké hodnoty a normy uznává. Skupinová identita tvoří na začátku dospívání významnou sloţku identity osobní. Ta totiţ není ještě zcela stabilní a prochází změnami ve smyslu hledání, vymezení svého já.24
20
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005, s. 327328 21 LANGMEIER, J. KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, s. 143 22 Tamtéţ, s.154 23 SKUPINOVÁ IDENTITA znamená příslušnost ke skupině, kdy se jedinec ztotoţňuje s jejími názory, uznávanými normami a hodnotami, stylem chování nebo oblékání. S přibývajícím věkem potřeba skupinové identity klesá. 24 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005, s. 371 - 374
Kamarádské vztahy dospívajícího uspokojují některé jeho psychické potřeby. Přátelé slouţí jako zdroj sociálního učení. Dospívající ve skupině srovnávají své chování s chováním ostatních, hledají odlišnosti a podobnosti vlastního proţívání, postojů, pocitů oproti jiným vrstevníkům. Můţeme tedy říci, ţe prostřednictvím vrstevníků lépe poznávají sami sebe. Vrstevnická skupina má pro dospívající referenční význam. Přátelé mohou jeho chování akceptovat a tím uspokojovat jeho potřebu. Dospívající, který má ve skupině silné postavení, se cítí jistý a kladně to ovlivňuje vývoj jeho sebepojetí. 25 Méně vyspělí jedinci nebývají ke skupinovým poţadavkům tak kritičtí a díky tomu často zaujímají podřízené postavení. Mladí lidé si tvoří svá vlastní pravidla, která bývají přísná, radikální, někdy aţ se sklonem k extrémnímu hodnocení a řešení situací. Taková pravidla jsou jasně srozumitelná a tím posilují jistotu mladého člověka.26 Vliv skupiny postupně slábne. Mladí lidé pociťují největší potřebu být součástí vrstevnické skupiny mezi jejich 15 – 16 rokem ţivota. Poté se začínají tyto skupiny rozdělovat nebo a vytváří se individuální vztahy. Přátelství dospívajících jsou zaloţena na vzájemné podobnosti. Jen lidé, kteří sdílí obdobné názory a hodnoty, se mohou vzájemně pochopit a být si tak oporou. Mladý člověk sice dokáţe tolerovat názorovou a osobností rozdílnost druhých, ale většinou s těmito lidmi přátelství nenavazuje. Vzájemně by nebyli schopni pochopit své pocity a postoje. Dívky mívají menší počet dobrých kamarádek. Jejich vztahy jsou více hluboké, zaloţené na citech a svěřování se. Přátelství chlapců jsou početná ale více povrchní. Kamarádství je zaloţeno spíš na společných zájmech.27 Mladí lidé , kteří proţívali v rodině atmosféru násilí, mohou mít problémy s navazováním přátelství. Bývají fyzicky i verbálně více agresivní a chovají se tak i ke svým vrstevníkům.28
25
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005, s. 371 - 374 26 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005, s. 371 - 374 27 LANGMEIER, J. KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, 2008, s. 154 28 ELLIOT, J. PLACE, M. Děti v nesnázích prevence, příčiny, terapie. Praha: Grada Publishing, 2002, s. 95
Partnerské vztahy a sexualita mají v tomto období vzrůstající význam. Kolem 15 let začínají navazovat chlapci s dívkami skutečné vztahy. Jedná se o takzvané první lásky, které silně proţívají. Motivem bývá většinou zvědavost nebo touha po ujištění se o vlastní ceně. Chlapci se rádi předvádějí, dávají najevo svou fyzickou sílu. Dělají před dívkami odváţná gesta. Dívky se snaţí zaujmout svým vzhledem a fyzickými přednostmi. Chtějí, aby vynikl jejich půvab a jemnost. Vzájemné sbliţování začíná vzetím za ruku, prvními polibky, objímáním, hlazením. Doba od polibků po první sexuální styk můţe být u mladých lidí různě dlouhá. Ovlivňuje ji osobní připravenost, druhý partner a jeho zkušenosti a také nastalé situace jako například poţití většího mnoţství alkoholu, které můţe urychlit průběh sexuálního sbliţování. Mladí lidé jsou přelétaví. 29 Při získávání erotických a sexuálních zkušeností často střídají partnery. Ovšem vyskytují se vztahy, které trvají mezi adolescenty několik měsíců i let.
30
Tuto dobu
můţe podle Langmeiera odborně označit jako heterosexuální fázi polygamní.31 První pohlavní styk dospívající chápou jako významnou událost v jejich ţivotě. Subjektivně si připadají uţ jako dospělí. Mnoho mladých lidí ovšem nemusí být na sexuální ţivot ještě vnitřně připraveno a v prvních sexuálních záţitcích vidí pouze moţnost zviditelnění mezi vrstevníky. Postupem času mladý člověk dozrává, stává se vyrovnanějším, zodpovědnějším a dokáţe navázat trvalý vztah. Rozvíjí se u něj altruismus, kdy umí upřednostnit potřeby partnera před vlastními. Dokáţe se s partnerem dělit o pocity. Vývoj sexuality a partnerské vztahy mladého člověka mohou být negativně narušeny zkušeností se sexuálním zneuţíváním. Děti se se sexualitou nerodí, ale postupně se jí učí, proto má na jejich sexuální fungování tato zkušenost špatný dopad. U malých dětí se často vyskytuje masturbace na veřejnosti a tendence opakovat sexuální záţitky. Nedokáţí rozlišit projevy náklonnosti od sexuálního chování. Na tuto traumatizující zkušenost dětí reagují dvojím způsobem. Vyhýbají se všem situacím a záţitkům, které jim mohou sexuální zneuţívání připomínat, nebo naopak začnou tyto situace vyhledávat.32
29
ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha: Portál, 2004, s.204 - 205 ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha: Portál, 2004, s.204 - 205 31 LANGMEIER, J. KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, 2008, s. 155 32 ELLIOT, J. PLACE, M. Děti v nesnázích prevence, příčiny, terapie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2002, s. 95-98 30
V dospělosti se u mladých lidí dochází k narušení identity. Dívky se chtějí připodobnit muţskému pohlaví, touţí po tom být chlapci a napodobují jejich chování. Singer předpokládá, ţe zkušenost se sexuálním zneuţitím, můţe být pro chlapce stimulem k homosexuálnímu chování.33 Profesní příprava je dalším z charakteristických znaků sociálního vývoje mladého člověka. Zpravidla ve 14 letech při ukončení povinné školní docházky, se mladý člověk rozhoduje a volí vlastní cestu. Začíná jeho příprava na budoucí povolání. Podle toho si buď sami adolescenti nebo s pomocí dospělých osob, volí vhodný druh školy. Díky neukončenému vývoji schopností a charakterových vlastností mohou dospívající cítit nejistotu a často svá rozhodnutí měnit. Navíc v této době jsou mladí lidé ještě často zájmově nevyhranění a o to těţší pro ně rozhodnutí můţe být.34 Nástup do zaměstnání povaţujeme za významný přelom v ţivotě člověka. Velká část mladých lidí ukončí své vzdělání právě v období dospívání. Začínají být ekonomicky nezávislí a tím se z pohledu společnosti stávají zcela dospělými. Výjimku tvoří mladí lidé studující na vysokých školách, u nichţ dochází k osamostatnění o několik let později. Nástup do zaměstnání mohou dospívající proţívat rozporuplně, kdy na straně jedné jsou sice ekonomicky soběstační, coţ vnímají pozitivně, ale na straně druhé je adaptace na nové prostředí, spolupracovníky a stereotypnost denního programu, pro řadu z nich velmi zatěţující.35 Mladí lidé, kteří nevyrůstají ve fungující rodině, ale dlouhodobě ţijí v dětských domovech, kde se jim snaţí tým odborných pracovníků vštípit pozitivní přístup k povinnostem, mívají problémy s adaptací v zaměstnání a s adaptací na nové prostředí.
33
ELLIOT, J. PLACE, M. Děti v nesnázích prevence, příčiny, terapie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2002, s. 95-98 34 LANGMEIER, J. KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, s. 160 35 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005, s. 390
Shrnutí Vývoj mladého člověka v období adolescence je formován vývojovými změnami po stránce psychické, fyzické a sociální. Zvlášť významné v oblasti psychického dospívání je vytváření postojů, názorů a nalézání vlastní identity. Navazování vztahů s vrstevníky, později s partnerem, příprava na budoucí povolání a nástup do zaměstnání znamená v ţivotě dospívajícího člověka další krok k dospělosti. Mladí lidé vyrůstající v ústavní výchově mají toto období sloţitější, neboť mohou ve svém ţivotě pociťovat úskalí , která jsou způsobená absencí fungující rodiny.
3 ROZVOJ MLADÉHO ČLOVĚKA Společnost si klade za cíl připravit mladé lidi, vyrůstající mimo biologickou rodinu, na jejich návrat do společnosti, na jejich plnohodnotnou integraci. K tomu slouţí výchovně vzdělávací systém, který je realizován za pomoci odborníků v zařízeních ústavní výchovy.
3. 1 Současný systém dětských domovů v rámci ústavní výchovy ČR Výkon ústavní výchovy spadá do pravomocí Ministerstva školství mládeţe a tělovýchovy. Dětský domov je proto povaţován za školské zařízení pro výkon ústavní výchovy. Podle § 7, odstavce 4 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, ve znění pozdějších předpisů, jsou tato zařízení součástí vzdělávací soustavy. Problematikou dětských domovů se samostatně zabývá zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podrobnosti upravuje vyhláška č. 438/2006 Sb. Při výkonu ústavní výchovy existuje určitá mezirezortní provázanost. Tím máme na mysli, ţe institut ústavní výchovy je zakomponován i do zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Oblastí rodiny se přitom zabývá
Paragraf 46 zákona o rodině, ve znění pozdějších předpisů, umoţňuje soudu nařídit ústavní výchovu v případech, kdy je váţně narušena nebo ohroţena výchova dítěte nebo tehdy, pokud ji rodiče z jiných váţných důvodů nemohou zajistit. Před nařízením ústavní výchovy soud vţdy ale zkoumá, jestli nejde výchovu zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízeních pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, je předpisem, který se zabývá ochranou práv dítěte. To se týká i dětí ţijících v dětských domovech. Pracovníci orgánu sociálně-právní ochrany mají ze zákona udělenou povinnost je jednou za 3 měsíc navštívit. Jsou oprávněni s dětmi hovořit bez přítomnosti dalších osob a nahlíţet do dokumentace, kterou o nich vede dětský domov. Sociálně-právní ochrana dětí spadá také do kompetencí Ministerstva práce a sociálních věcí. Ústavní
výchovu
dětí
od
narození
do
jednoho
roku
ţivota
vykonávají kojenecké ústavy. O děti od jednoho do tří let věku se starají dětské domovy, dnes často nazývané dětskými centry, které spadají do gesce Ministerstva zdravotnictví. Kromě výše zmíněných resortů, kterými je náhradní výchova realizována přímo, jsou součástí systému péče o dítě i sloţky dalších ministerstev. Ministerstvo spravedlnosti má ve své působnosti probační a mediační sluţbu, věznice pro mladistvé. Významnou roli při realizaci náhradní výchovy dětí hraje i ministerstvo financí, které zabezpečuje financování celého systému. UMÍSTĚNÍ Do dětského domova se umisťují děti ve věku od 3 do 18 let případně do 19let. Pokud se dítě soustavně připravuje na budoucí povolání, dětský domov mu můţe poskytovat plné přímé zaopatření aţ do 26 let věku. Dítě je do dětského domova umístěno na základě rozhodnutí příslušného soudu nebo na základě vydání usnesení o nařízení předběţného opatření podle § 76 a, občanského soudního řádu.36 Můţe nastat situace, kdy je dítě nejdříve umístěno v dětském diagnostickém ústavu, neboť se u něho objevily specifické poruchy chování.
36
§ 76 a) o.s.ř. sociální pracovníci OSPOD podávají návrh na vydání usnesení o nařízení předběţného opatření, neboť je vývoj dítěte v rodině váţně ohroţen, anebo hrozí smrt dítěte.
V dětském diagnostickém ústavu pobývá zpravidla 8 týdnů, během kterých se s ním pracuje a vyhotovuje závěrečná komplexní zpráva s návrhem specifických výchovných a vzdělávacích potřeb. Výchovu a vzdělávání v zařízeních pro výkon ústavní výchovy zajišťuje odborný tým, který se skládá z pedagogických pracovníků. Za pedagogického pracovníka se povaţuje osoba, která splňuje podmínky uvedené zákonem č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dále plní podmínku psychické způsobilosti. Podle zákona 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů
dětský domov dítěti
poskytuje péči jinak zajišťovanou osobami odpovědnými za výchovu. Těmito osobami myslíme rodiče nebo jinou osobu, které bylo dítě svěřeno do péče na základě rozhodnutí příslušného soudu. Dětem v péči dětského domova náleţí plné přímé zaopatření. Tím myslíme zajištění stravování, ubytování a ošacení, dále pak zajištění učebních potřeb a pomůcek,
úhradu nezbytně nutných nákladů na vzdělávání, úhradu nákladů na
zdravotní péči, léčiva a zdravotnické prostředky, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, pokud nebyla péče vyţádána zákonnými zástupci dítěte. Děti v dětském domově mají také nárok na kapesné, osobní dary a věcnou pomoc při odchodu zletilých ze zařízení a také na úhradu nákladů na dopravu do sídla školy.37 Výši kapesného upravuje odstavec 1 §31 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchov ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
37
Odstavec 7 §2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchov ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Tabulka č. 1: Výše kapesného pro děti v dětských domovech podle zákona č. 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů Dítě
Kapesné za kalendářní měsíc
Do 6 let
45 Kč
6 – 10 let
120 Kč
10 – 15 let
210 Kč
Starší 15 let
300 Kč
RODINNÁ SKUPINA Základní organizační jednotkou dětského domova rodinného typu je rodinná skupina. Ta je tvořena nejméně 6 a nejvíce 8 dětmi různého věku a pohlaví. Z důvodů zachování rodinných vazeb se sourozenci v dětských domovech zpravidla umisťují do jedné rodinné skupiny. Dětský domov můţe zřizovat nejméně 2 a nejvíce 6 takových skupin a to jak v jedné budově tak ve více budovách jednoho areálu. Děti navštěvují běţné školy, které nejsou součástí dětského domova. Odstavec 6 § 2 Vyhlášky č. 438/2006 Sb., kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních, umoţňuje řediteli dětského domova v zájmu přípravy na budoucí samostatný ţivot mladého člověka zřídit samostatnou bytovou jednotku. Zde si děti starší 16 let nacvičují dovednosti, které budou potřebovat po odchodu z dětského domova. Samy si tam vaří, perou, uklízí, ţehlí, seznamují se s cenami sluţeb a energií. Mladí lidé zde mohou být ubytovaní jednotlivě nebo maximálně ve tří členných skupinách. DĚTSKÝ DOMOV SE ŠKOLOU Druhým typem zařízení vedle dětského domova je dětský domov se školou. Ten zajišťuje péči dětem s nařízenou ústavní výchovou, které mají váţné poruchy chování nebo duševní poruchy trvalého či přechodného rázu, které potřebují výchovně léčebnou péči. Do dětského domova se školou se umisťují také děti s uloţenou ochrannou výchovou. Dětské domovy se školou jsou určeny pro děti od 6 let po dobu neţ ukončí povinnou školní docházku. Pokud u dítěte během školní docházky pominou důvody pro zařazení do školy při dětském domovu, můţe být přeřazeno do běţné základní školy.
Děti, které pro své závaţné poruchy, nemohou po ukončení základní školy studovat na běţných středních školách nebo pracovat, jsou následně přeřazeny do výchovného ústavu. Rovněţ v dětském domově se školou je základní organizační jednotkou rodinná skupina. Tvoří ji 5 aţ 8 dětí. Skupiny se vytvářejí se zřetelem na výchovné, zdravotní či vzdělávací potřeby jednotlivých dětí. V jedné nebo více budovách jednoho areálu můţe být zřízeno nejméně 2 a nejvíce 6 rodinných skupin.38
Graf č. 1: Návaznost ústavních zařízení péče o dítě
38
Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchov ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3. 2 Individuální program rozvoje osobnosti Individuální program rozvoje osobnosti se vytváří pro kaţdé dítě ţijící v dětském domově. Můţeme ho charakterizovat jako dokument vzniklý na základě spolupráce zainteresovaných osob, který poskytuje přehled aktuálních problémů a dohodnutých způsobů, jak na ně reagovat. Obsahuje úlohy a časový horizont, ve kterém bude zhodnoceno, jak se daří dosahovat stanovených předsevzetí.39 Uskutečňovat program rozvoje osobnosti je jedna z povinností ředitele dětského domova. V diagnostickém ústavu se na základě diagnostických, vzdělávacích, terapeutických, výchovných a sociálních činností sestavuje komplexní diagnostická zpráva, která hodnotí úroveň rozvoje dítěte a je základem pro vytváření individuálních plánů, díky nimţ mohou pracovníci dětského domova s dítětem pracovat a zaměřit se na odstranění nedostatků v různých oblastech jeho vývoje.40 Podle odstavce 10 § 2 zákona č. 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů můţeme děti rozdělit do pěti skupin, které nám napovídají v jakém rozsahu jim mají být zajišťovány specifické výchovné a vzdělávací potřeby. Tabulka č. 2: Rozdělení dětí do skupin z hlediska zajištění jejich specifických výchovných a vzdělávacích potřeb
Skupina
Děti
1
Samostatné přiměřené věku
2
Samostatné vyţadující občasnou kontrolu
3
Vyţadující občasné vedení a stálou kontrolu
4
Nesamostatné vyţadující stálé vedení i kontrolu
5
Vyţadující soustavnou intenzivní individuální péči
39
Matoušek, O., a kol. Individuální plánování sluţeb u ohroţených dětí a mladistvých s důrazem na děti odcházející z ústavní výchovy. Praha: Člověk hledá člověka, 2008, s. 11 40 Zdroj – rozhovor s ředitelem dětského domova Vizovice realizovaný 23. 11. 2009.
Posouzení dětí provádí odborný pracovník diagnostického ústavu a to nejméně jedenkrát do roka. Na tvorbě individuálního programu rozvoje osobnosti se podílí pracovníci dětského domova. Myslíme jimi ředitele zařízení, sociální pracovnici a především
vychovatele. Dětský domov můţe ke spolupráci přizvat i odborné
pracovníky jako například psychologa, psychiatra, neurologa, pracovníky sociálně právní ochrany dětí41 a zmíněného pracovníka diagnostického ústavu, který vytvářel komplexní zprávu. Z rozhovoru s ředitelem dětského domova ve Vizovicích panem Dušanem Mynářem vyplynulo, ţe biologické rodiny dětí se na jejich rozvoji a přípravě na samostatný ţivot téměř nepodílí.42 Nejdůleţitější osobou při tvorbě a plnění individuálního programu zůstává mladý člověk, který má být motivován k aktivní spolupráci a v plánu vidět přínos pro sebe samého. Pracovníci dětských domovů si uvědomují důleţitost individuálního přístupu. S kaţdým dítětem pracují zvlášť a zaměřují se na oblasti, ve které má dítě rezervy. Můţe jít například
o osvojení základních hygienických návyků, coţ
většinou bývá problém u dětí ze sociálně slabých rodin. U menších dětí se zaměřuje pozornost na rozvoj hrubé a jemné motoriky nebo na správnou výslovnost. Děti mívají také problémy s adaptací na kolektiv a úkolem pracovníků dětských domovů je pomoci jim zapadnout co nejlépe mezi jejich vrstevníky v domově a ve škole. U velkého počtu dětí se také zaměřují na rozvoj emoční stránky, která mnohdy utrpěla rány za doby ţivota v nefungující rodině. Na rozvoji schopností dětí se významně podílejí jejich volnočasové aktivity. Dětské domovy vyuţívají i různých druhů terapií například hypoterapii, canisterapii, muzikoterapii, dramoterapii a další. Výchovně vzdělávací plán se zaměřuje na podporu několika oblastí v ţivotě dětí. Příprava na vyučování se povaţuje za jeden z hlavních bodů, neboť dobré vzdělání můţe pomoci mladému člověku se lépe začlenit do společnosti a poskytne mu větší šanci na získání dobrého zaměstnání. U mladých lidí vyrůstajících v dětských domovech je velmi důleţité rozvíjet samostatnost a soběstačnost, jen tak budou schopni se po odchodu z dětského domova úspěšně začlenit do běţného ţivota. Třetí oblastí, na kterou se výchovně vzdělávací plán zaměřuje, je účelné vyuţívání volného času.43
41
Příslušná sociální pracovnice OSPOD má dle z. č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, povinnost jednou za tři měsíce navštívit dítě v dětském domově. 42 Zdroj – rozhovor s ředitelem dětského domova Vizovice panem Dušanem Mynářem realizovaný 23. 11. 2009. 43 Tamtéţ
U dospívajících, kteří pěstují záliby a aktivně vyuţívají volný čas, hrozí menší riziko protispolečenského chování jako jsou krádeţe, vandalismus nebo závislosti na drogách, alkoholu, automatech a podobně. Výchovně vzdělávací plán podporuje také spolupráci s biologickou rodinou. V mnoha případech ovšem biologická rodina není s dítětem vůbec v kontaktu. Úspěšnost individuálního plánování u mladého člověka si
pracovníci dětského domova i sám dospívající ověřují v praktickém
ţivotě plněním samostatných úkolů. Mladý člověk si bez pracovníků dětského domova jde na úřad vyřídit občanský průkaz nebo cestovní pas, reklamuje zboţí, samostatně si nakupuje ošacení a boty. Učí se poznávat hodnotu peněz, hospodaří s vlastním kapesným. Některé dětské domovy mají přímo ve své budově startovací byty, ve kterých si mladí lidé před odchodem z dětského domova zkoušejí samostatný ţít.44 Cílem individuálního plánu rozvoje osobnosti je komplexní a maximální příprava dospívajícího člověka na odchod z dětského domova. Ta má umoţnit bezproblémovou integraci do společnosti.
Dětský domov poskytuje mladému
člověku při ukončení ústavní výchovy jednorázový peněţitý příspěvek ve výši 15 000 Kč nebo věcnou pomoc. Vstup do ţivota se dětem snaţí ulehčovat i nadace Lívie a Václava Klausových.45
44
Zdroj – rozhovor s ředitelem dětského domova Vizovice panem Dušanem Mynářem realizovaný 23. 11. 2009. 45 Zdroj - rozhovor s ředitelem dětského domova Vizovice panem Dušanem Mynářem realizovaný 23. 11. 2009.
Graf č. 2: Oblasti výchovně vzdělávacího plánu
Matoušek v této souvislosti zmiňuje šest obecných principů, které můţeme při tvorbě individuálního plánu osobnosti vyuţít: Princip
normalizace znamená, ţe dětské domovy by se měly snaţit
poskytovat výchovu a péči tak, aby se mladý člověk cítil co nejméně handicapovaný skutečností, ţe nevyrůstal ve vlastní rodině. Takový přístup mu můţe pomoci v následné integraci do společnosti. Princip aktivní účasti klienta a klientovi blízkých lidí na tvorbě plánu spočívá v tom, ţe mladý člověk musí mít prostor k vyjádření svých myšlenek, nápadů nebo připomínek. Je důleţité, aby se ke všemu mohl otevřeně vyjadřovat a věděl, ţe jeho slovo bude bráno v úvahu. Jen tak neztratí zájem na spoluúčasti k vytváření a realizaci plánu. S dětským domovem můţe spolupracovat rodina mladého člověka, která se mu snaţí předat pozitivní návyky a zkušenosti. Dalším principem při tvorbě individuálního plánu je spolupráce všech, kteří mohou situaci klienta ovlivnit, s jasnou definicí rolí a odpovědností. 46
46
Matoušek, O., a kol. Individuální plánování služeb u ohrožených dětí a mladistvých s důrazem na děti odcházející z ústavní výchovy. Praha: Člověk hledá člověka, 2008, s. 12-13
Principem podpory pozitivního potenciálu klienta/rodiny myslíme například reakce, postoje, způsoby řešení situací, vlastnosti ale i zájmy dospívajícího člověka,
které chápeme my jako společnost za prospěšné a proto je třeba jim
věnovat zvýšenou pozornost a v mladém člověku nebo jeho rodině je utvrzovat. Princip pruţnosti a efektivity počítá s tím, ţe vytvořený individuální plán rozvoje osobnosti není neměnný.
Musí se přizpůsobovat nově nastalým okolnostem či
změněným potřebám dospívajícího člověka. Pomocí hodnocení můţeme zjistit, zda se nám daří dosahovat stanovených cílů nebo plán musíme vzhledem k nově nastalým okolnostem měnit a přizpůsobovat. Princip uţívání neprofesionálního jazyka spočívá v tom, ţe sestavený plán musí být srozumitelný všem, kteří se na něm podílejí. Pokud zaměstnanci dětského domova budou pouţívat jazyk, kterému všichni rozumí, zamezí se tak zbytečným neshodám vyplývajícím z neporozumění cizích nebo odborných slov.47
47
Matoušek, O., a kol. Individuální plánování služeb u ohrožených dětí a mladistvých s důrazem na děti odcházející z ústavní výchovy. Praha: Člověk hledá člověka, 2008, s. 12-13
3. 3 Dětské domovy ve Zlínském kraji Dětské domovy ve Zlínském kraji spolupracují s mnoha organizacemi, zařízeními, institucemi a odborníky. Zapojují se do řady projektů. Snaţí se svým dětem zajistit smysluplné trávení volného času a také nabytí zkušenosti, které dítě jinak získává v rodině. V této kapitole bychom chtěli konkrétním výčtem aktivit, které pro své svěřence zajišťují dětské domovy, poukázat na snahu dětských domovů co nejlépe připravit své děti do budoucího ţivota.
Mapka č. 1: Dětské domovy ve Zlínském kraji
Dětský domov ZLÍN
Obrázek č.1
Foto Dětský domov Zlín
Dětský domov ve Zlíně byl zaloţen v roce 1951. Jedná se o dětský domov rodinného typu, jehoţ kapacita je 16 dětí, které ţijí ve dvou rodinných skupinách. Zřizovatelem je Zlínský kraj. Od 1.1.1995 se dětský domov stal příspěvkovou organizací kraje.Součástí tohoto školského zařízení je i školní jídelna, která zabezpečuje celodenní stravování dětí i zaměstnanců. Dětský domov udrţuje dobré kontakty s Magistrátem města Zlína, Úřadem práce, se školami, které děti navštěvují , Odborem školství, mládeţe a sportu Krajského úřadu Zlín, ale také s pracovnicemi sociálně právní ochrany dětí ve městech, ze kterých děti pocházejí. Podle potřeby vyuţívá sluţeb pedagogicko – psychologické poradny. Zlínský dětský domov spolupracuje s nadacemi a je zapojen do několika projektů. Nadace Jana Pivečky nabízí dětem moţnost účastnit se poznávacích kurzů, které se zaměřují především na integraci dětí do společnosti po odchodu z dětského domova. Nadace Olgy Havlové umoţnila dětem pobyt u moře v Chorvatsku. Dětský domov také udrţuje spolupráci s Nadací Terezy Maxové a Nadací Václava a Lívie Klausových. Jsou zapojeni do jejich projektu Startovné do ţivota, který se snaţí pomoci dětem připravit se na samostatný ţivot a nalézt vlastní cestu, kterou se budou ubírat. Tento projekt se také zaměřuje na motivaci děti k úspěšnému studiu a plnohodnotnému trávení volného času. Nadace Tomáše Bati realizuje projekt ,,ATD“, který má také usnadnit vstup mladých lidí do samostatného ţivota. Dětský domov se zapojil i do projektu zlínské vodárenské Veolia, která ve spolupráci s Nadací Terezy Maxové realizuje projekt ,,Zaostřeno na život“. Projekt je opět určen dětem, které se připravují na odchod z dětského domova.
Má podobu kurzů a workshopů a cílem je především rozvoj komunikačních dovedností. Mladí lidé se zde naučí kvalitně napsat ţivotopis, získají rady o tom,jak se chovat u pohovoru a podobně. Nadační fond Plaváček dětem umoţňuje, aby se mohly věnovat svým zájmům a aktivitám. Projekt Dejme šanci dětem se zaměřuje na podporu individuálního duševního a tělesného rozvoje, na talent a vzdělávání dětí. Zlínský dětský domov se zapojil také do projektu Duhová dílna společnosti ČEZ. Volnočasové aktivity zajišťuje dětský domov dětem ve spolupráci s Domem dětí Astra, sportovními kluby města Zlín, Základní uměleckou školou ve Štefánikově ulici ve Zlíně. Volnočasové aktivity dětem nabízí také Středisko volného času na Kotěrově ulici ve Zlíně. Děti trénují v oddílech atletiky, basketbalu, aerobiku a také kopané. Další navštěvují Základní uměleckou školu, kde hrají na hudební nástroje, věnují se výtvarnému oboru a pohybové výchově. Mimo pravidelného docházení do krouţků se zúčastňují i různých jednodenních akcí a soutěţí. Děti se svými příspěvky pravidelně vystupují na akci vítání občánků pořádané Magistrátem města Zlína. S vlastním nastudovaným divadlem se představují na Koncertě dětských domovů. V minulém roce 2009 obsadily první místo. Dětský domov také pravidelně navštěvuje představení v divadle na Malé scéně. Děti chodí plavat do městských lázní, jezdí na výlety například na Pulčinské skály, do Drţkové, Lukova, Kroměříţe, Trenčína či Roţnova pod Radhoštěm. Účastní se Dnu s Městskou policií, s Policií České republiky či Dnu s integrovaným záchranným systémem. Zde se dozvídají různé zajímavé informace. V létě o prázdninách díky Nadaci Olgy Havlové a Unii odborových svazů mohly navštívit Chorvatsko a uţívat si moře. Všechny děti jely na tábor. Část z nich do Karlovic, část do Sidonie, do Kunčic pod Ondřejníkem a také Velkých Karlovic. Většina dětí strávila alespoň několik dní se svými zákonnými zástupci či jinými rodinnými příslušníky. Při pobytu v domově se chodily na koupaliště, do lesa, jezdily na výlety nebo si hrály na zahradě a hřišti. Děti, které jsou starší šestnácti let, o prázdninách alespoň měsíc pracovaly. V zimě se účastnily lyţařského pobytu na horách a lyţařského tábora na Dolní Bečvě. Se studenty středních škol organizovaly mikulášskou nadílku. Před Vánocemi se setkaly s hosty, přáteli a sponzory dětského domova a dostaly od nich nadílku. Na výletě s názvem Ledová Praha se děti seznamovaly s naším hlavním městem, památkami a muzei. Poznávaly také ţivotní prostředí a zvířata.
Společně s Jaroslavickými hasiči pořádaly sběr ţelezného šrotu a výtěţek byl věnován zlínskému útulku pro opuštěná zvířata. Pomáhaly také při organizaci Krajské výstavy psů ve Zlíně. Firma Fly United s.r.o jim zajistila návštěvu několika podniků jako například Zbrojovka v Uherském Hradišti, firma TPCA, firma Lego. Dětský domov Zlín se účastnil také akcí, které pořádaly další dětské domovy ve Zlínském kraji. Šlo například o Kuličkiádu v Bojkovicích, o sportovní den a také atletické závody v Uherském Ostrohu, plavecké závody v Uherském Hradišti, Liptálské kufrování, přebor dětských domovů v lyţování a bobování na Tesáku nebo akce Hoří, coţ byla soutěţ pořádaná integrovaným systémem pro dětské domovy ve Zlínském kraji. Sám dětský domov Zlín pořádá akci zvanou ,, Zlatý puk“. Jde o soutěţ v bruslení pro dětské domovy. Umoţňuje mu to dobrá spolupráce s Magistrátem města Zlína, která tuto akci finančně přispívá. Ve školním roce 2008/2009 proběhl jiţ čtvrtý ročník.48
48
Výroční zpráva o činnosti Dětského domova Zlín za školní rok 2008/2009
Dětský domov VIZOVICE
Obrázek č.2
Foto Dětský domov Vizovice
Budova dnešního dětského domova původně patřila rodině, která v roce 1930 odjela do Ameriky. Dům prodala městu, které zde v roce 1948 provedlo velkou přístavbu a zřídilo zde okresní dětský domov s kapacitou 40 dětí. Od roku 1976 má ovšem uţ vizovický dětský domov charakter rodinného typu. Nyní zde ţije 16 dětí ve dvou rodinných skupinách, které se jmenují ,,Horňáci“ a ,,Dolňáci“. Zřizovatelem dětského domova je Zlínský kraj. Také vizovický dětský domov spolupracuje s nadacemi, firmami a je zapojen do řady projektů. Pod Nadací Terezy Maxové probíhalo projektů hned několik. Prvním byl ,,Bav se a pomáhej“ s názvem ,, Popularizace zdravého životního prostředí a ekologie v regionu Vizovic“. Jarmark pro šikovné ručičky navštívily děti v Olomouci a Praze. Dalším akcí byl Koncert splněných přání v Městském divadle Zlín. Děti pro nadaci vyráběly rybičky s magnetem, které odeslaly do Prazy. Nadace domovu uhradila školné za výuku angličtiny a to jak pro děti tak pro jejich vychovatele. Nadace Tomáše Bati dětem poskytla příspěvek na autobus do Prahy na baletní představení v Národním divadle. Poskytla vstupenky na představení cirkusu Humberto a pozvala vizovický domov na Adventní koncert ve vile Tomáše Bati a na Oslavy 1. máje, které probíhaly rovněţ ve vile. Nadace Jana Pivečky dětem uhradila část nákladů na autobus do Prahy na představení v Národním divadle a pozvala děti na tradiční předvánoční jarmark ve Slavičíně. Následovalo posezení s pohoštěním ve vile pana Pivečky. Nadace C4C pořádala pro dětské domovy bowlingové odpoledne v Brně.
Nadace Livie a Václava Klausových pozvala vizovický domov na Letní shakespearovské slavnosti na Praţském hradě. Výbor dobré vůle Olgy Havlové celoročně poskytoval jednomu dítěti finanční příspěvek na podporu při studiu a nadace Juraje a Deany Jakubiskových Plaváček finančně podporovala zájmovou činnost dětí. Všeobecná zdravotní pojišťovna uhradila dětskému domovu část nákladů na ochranné sportovní přilby, finančně přispěla na zimní pobyt dětí v Krkonoších a také na ozdravný pobyt jednoho dítěte v Řecku. Od rádia Kiss Publikum – Zlín dostal domov vstupenky na kulturní akci Trnkobranní. Rádio organizovalo i akci Vánoční strom splněných přání. V rámci akce Daruj hračku s Českým rozhlasem převzal domov pro děti vánoční dárky. I České dráhy pro děti připravily řadu aktivit. Z budovy Českých drah ve Zlíně umoţnily dětem sledovat závod Barum- rallye. Pozvala je na oslavy Dne ţeleznice a Evropského týdne mobility. Mimo to uspořádaly České dráhy pro děti soutěţ v kreslení a obdarovaly je věcnými dárky. Víkendy a volný čas tráví děti z Dětského domova Vizovice velmi rozmanitě. Hned po začátku školního roku v září 2008
se děti zúčastnily Jarmarku pro
šikovné ručičky, kdy postoupily do celostátního kola. Akce se konala pod patronátem Nadace Terezy Maxové. Děti se zúčastnily akce Kroměříţ patří dětem. Pořadatelem byl Týdeník Kroměříţska. Kromě programu se děti seznámily s Arcibiskupským zámkem a podzámeckými zahradami. České dráhy dětem připravily výlet do Zlína a Valašského Meziříčí, kde navštívily místní aquapark. Od září do prosince 2008 děti pracovaly na projektu ,, Bav se a pomáhej“. Vyráběly dárky pro seniory z domova důchodců v Lukově, které také před Vánocemi navštívily. V Národním divadle v Praze se děti účastnily charitativního baletního představení La Sylphide/Napoli. Náklady na dopravu hradila Nadace Tomáše Bati a Nadace Jana Pivečky. Tři měsíce se aktivně podílely na projektu Percipio fashion show studentů fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Spolupracovaly při výrobě modelů, malovaly látky. Vyvrcholením byla módní přehlídka, při které proběhla draţba modelů. Výtěţek byl věnován dětem na částečné financování letního pobytu u moře. Vizovický dětský domov se zapojil do soutěţe ,,Zlatý puk“. Ve spolupráci s Tělovýchovnou jednotou Sokol ve Vizovicích pořádal domov Odpoledne plné kouzel s kouzelníkem Jirkou Hadašem.
Adventní neděle před Vánocemi děti trávily v předzámecké galerii Mariette. Navštívily také divadlo ve Zlíně. Ve Slavičíně se děti účastnily vánočního jarmarku a také posezení ve vile pana Pivečky. Další akcí byl Charitativní koncert v Domě umění ve Zlíně. Koncert pořádal hejtman Zlínského kraje ve prospěch Nadace Terezy Maxové. V Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně děti navštívily vernisáţ výstavy animovaných filmů a večerníčků s názvem ,,Jak se rodí večerníčky“. Vybrané děti se také zúčastnily přeboru v lyţování na Jasenné. Jarní prázdniny trávily na Tesáku, kde celý týden lyţovaly. Další rekreační pobyt spojený s lyţováním proţily na chatě Hubertka v Krkonoších. Děti také malovaly obrázky, které následně posílaly do soutěţe Vlak štěstí a naděje.
Navštívily představení
známého cirkusu Humberto. Vstupné hradila Nadace Tomáše Bati. Skupina dětí se také vydala za turistikou a poznávaly krásy Ţďárských hor. Víkendový pobyt v kempu u Luhačovické přehrady dostal domov darem od pracovníků kempu. Od 1.6 do 6.6 2009 se děti účastnily 49. Mezinárodního filmového festivalu ve Zlíně. V rámci festivalu probíhaly různé soutěţe, koncerty a představení. Díky daru Petra Čajánka, studentům Univerzity Tomáše Bati a projektu Percipio fashion show se děti mohly podívat k moři. Ozdravný pobyt strávily v Itálii v Rimini-Rivabelle. Konec školního roku 2008/2009 se v domově oslavoval posezením u táboráku, který připravily přátelé domova. Během prázdniny děti cestovaly po celé republice. Jejich putování začalo v Telči, odtud se vydaly do Mariánských Lázní. Zúčastnily se prvního dne Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Cestou zpět se zastavily v Praze, kde se na pozvání Nadačního fondu Livie a Václava Klausových podívaly na Letní shakespearovské slavnosti. V červenci se jedna skupina dětí vydala na Červenohorské sedlo. Dalším výletem byl pobyt na Tesáku. Český rozhlas – Radioţurnál pozval děti do Prahy. Od počátku roku aţ do září 2009 pracovala skupina dětí na projektu ,,Popularizace zdravého životního prostředí a ekologie v regionu Vizovic“. V květnu se k tomuto tématu konala beseda s pracovníky Městského úřadu ve Vizovicích. Dětský domov Vizovice se také účastnil akcí a soutěţí, které pořádaly další dětské domovy Zlínského kraje. Šlo například o soutěţ Zlatý puk, pořádanou dětským domovem Zlín. V zimě soutěţily v Krajském přeboru lyţování a bobování na Tesáku, kde obsadily první místo.
Dalšími soutěţemi, kterých se vizovické děti zúčastnily, byl turnaj ve stolním tenise, Kuličkiáda v Bojkovicích a také dopravní soutěţ organizovaná domovem z Valašského Meziříčí.49 Dětský domov BOJKOVICE
Obrázek č.3
Foto Dětský domov Bojkovice
Dětský domov v Bojkovicích byl postaven v letech 1938 aţ 1939. V roce 2005 proběhla rozsáhlá přestavba a zařízení se přeměnilo z internátního na dětský domov rodinného typu. Kapacita zařízení je 24 dětí, které ţijí ve třech rodinných skupinách. Dětský domov Bojkovice v rámci svého fungování spolupracuje s úřady a to jak místními tak s Krajským úřadem Zlín, s příslušnými orgány sociálně-právní ochrany dětí podle míst trvalého pobytu dětí. Je v kontaktu se školami, které děti navštěvují a také s jejich rodiči. Podle potřeby spolupracuje s pedagogickopsychologickou poradnou, s psychiatrem, dětskou lékařkou a odbornými lékaři. Oční škola v Kroměříţi dětem zajišťuje korekci zraku. Dětský domov spolupracuje s Nadací Terezy Maxové, Plaváčkem, Nadací manţelů Livie a Václava Klausových,C4C a nadací Děti-kultura-sport. Sponzoři přináší dětskému domovu příleţitost k obstarání materiálních věcí, které zvyšují ţivotní standard dětí. Podle individuálních zájmů navštěvují děti různé zájmové krouţky při škole nebo v Domě dětí a mládeţe. Ke sportovním aktivitám dětský domov vyuţívá sportoviště města a základních školy v Bojkovicích. 49
Rozhovor s ředitelem dětského domova Vizovice panem Dušanem Mynářem 23.11. 2009 a Výroční zpráva o činnosti Dětského domova Vizovice za školní rok 2008/2009
Vychovatelé chodí s dětmi celoročně plavat. Dívky navštěvovaly výuku břišních tanců a účastnily se aerobiku s Hankou Kynychovou. V zimě pracovníci domova s dětmi provozují zimní sporty. Před Vánocemi v rámci hipoterapie jezdily na koních a měly moţnost se s nimi blíţe seznámit. Poznaly také práci v keramické dílně, kde vytvářely nádoby, sošky a jiné dekorativní předměty. Poté zorganizovaly výstavu, kde se mohly pochlubit svými keramickými výrobky a namalovanými obrázky. Dětský domov zajišťuje dětem velmi bohatý kulturní ţivot. Navštěvují různá sportovní utkání,
koncerty hudebních skupin. Besedy, kterých se dětí
zúčastňují, pro ně pořádá dětský domov ve spolupráci s odborníky či Policií České republiky, mají výchovný charakter a působí jako prevence asociálního chování. Dále se děti zúčastňují se předvánočních, velikonočních a jiných jarmarků. Navštívily předvánoční koncert lázeňském městě Luhačovice. Děti se podílí na přípravě a představují zde tradiční stará řemesla. Připravují besídky pro mateřskou školu v Bojkovicích, pravidelná vystoupení pro klub důchodců Světlov a také představení ke Dni matek. Děti vystupovaly na akci ,,Zlatá cihla“ ve Zlíně a také v Praze na ,,Vyšehraní“. Během školního roku 2008/2009 navštěvovaly muzea Zlínského kraje. Jezdily na výlety například do ZOO Hodonín nebo do předvánočně vyzdobené Prahy. Podnikaly výlety po okolí Bojkovic spojené se sběrem lesních plodů, koupáním nebo tábořením. Dětský domov se s dětmi zúčastňuje také soutěţí, které pořádají ostatní dětské domovy. V Chomutově vystupovaly na celostátní soutěţi dětských domovů s názvem ,, Můj koncert“. Probojovaly se do finále celostátní soutěţe dětských domovů ,, Hejbejte se!“ Účastnily se soutěţe ,,Zlatý puk“, kterou pořádá dětský domov Zlín a
turnaje v kopané organizované dětským domovem v Uherském Hradišti. Děti
soutěţily také v tradičním liptálském ,,Kufrování“ pořádaném tamním dětským domovem. Účastnily se turnaje dětských domovů v bowlingu. Spolu s dětským domovem z Uherského hradiště pořádal dětský domov Bojkovice pro své děti putovní tábor. V zimě opět připravil pro ostatní dětské domovy soutěţ zvanou Kuličkiáda.50
50
Výroční zpráva dětského domova Bojkovice za školní rok 2008/2009
Dětský domov Kroměříţ Dětský domov Kroměříţ je zařízením rodinného typu se třemi rodinnými skupinami. Jeho kapacita tedy činí 24 dětí. Zřizovatelem je kraj. Rodinná skupina sloţená ze starších dětí nad 16let bydlí ve čtyřech garsonkách, kde mladí lidé samostatně hospodaří, vaří si, uklízí , obstarávají domácnost a tím se připravují na samostatný ţivot. Dětský domov Kroměříţ udrţuje dobré kontakty s místními úřady, Krajským úřadem ve Zlíně, se sociálními pracovnicemi OSPOD, pedagogicko-psychologickou poradnou, v případě potřeby s psychiatrem, dětským obvodním lékařem a v rámci moţností samozřejmě také s rodiči umístěných dětí. Supermarket Albert zajišťuje starším dětem brigády. Dětský domov spolupracuje s nadací Terezy Maxové v rámci projektu ,,Život rozkvétá v tvých rukou“. Je zapojen do projektu ,, Startovné do života“ při nadačním fondu manţelů Livie a Václava Klausových, dále do projektu Plaváček při nadaci Deany a Juraje Jakubiskových. Občanské sdruţení MOST Olomouc pro děti pořádá akce zaměřené na prevenci sociálně patologických jevů. Občanské sdruţení Hanky Kynychové s domovem nově spolupracuje v rámci projektu ,,Hejbejte se s Hankou Kynychovou“. Nadace pro rozvoj vzdělávání podporuje dospívající z domova, kteří jiţ studují na Vysoké škole. Dětský domov Kroměříţ se s dětmi účastní akcí pořádaných Domem kultury v Kroměříţi, Muzeem Kroměříţska, Mostem Olomouc, Záchraným hasičským sborem Kroměříţ, Knihovnou Kroměříţ, Sokolem Kroměříţ a Občanským sdruţením Jaspis. Dětský domov zajišťuje dětem bohaté volnočasové vyţití. Děti navštěvují krouţky keramiky, flétny, florbalu, angličtiny. Starší cvičí v posilovně a hrají kuţelky. Pohybově talentované děti se učí modernímu tanci hip-hop ve studiu Henzely. Spolu s vychovateli navštěvují sportovní areál v Podzámecké zahradě a tělocvičnu či hřiště Základní školy Zachar, kde hrají míčové hry. Děti chodí pravidelně plavat. Jako návštěvníci nebo vystupující se zúčastňují mnoha kulturních akcí. Zapojily se do výtvarných soutěţí ,,Vlak štěstí a naděje“, ,,O nejhezčí kraslici“ a také ,,Lev - král zvířat“. Pro Domov pro seniory U Moravy v Kroměříţi pořádají děti různá představení a besídky. Navštěvují divadelní představení, muzea a výstavy. Ve skleníku Květné zahrady v Kroměříţi se byly děti podívat na výstavu ovoce a zeleniny.
V rámci festivalu L. Čápkové shlédly divadelní představení ,,Vražda sexem“. Děti se také zapojily do ,, Běhu naděje“, coţ je běţecký maraton dříve známý pod jménem Běh Terryho Foxe. Účastnily se dne pořádaného městem s názvem ,,Kroměříž dětem“ a také přehlídky dětských domovů ,,Nejmilejší koncert“ v Mikulově. S tancem ,,Tančírna slečny Evelíny“ postoupily do celostátního kola. Jako náhradníci se účastnily rovněţ celostátního kola s dramatizací pohádky ,,Kominické štětky“. Vychovatelé organizují pro děti výlety na kolech po okolí Kroměříţe, turistické pochody po Hostýnských vrších a Chřibech. Navštěvují s dětmi pravidelně místní útulek pro psy. Jednou měsíčně dětem připravují v domově diskotéku spojenou s různými soutěţemi. Dětský domov se snaţí o udrţení tradic, a proto s dětmi organizuje velikonoční a vánoční besídky spojené s výzdobou domova. Jarní prázdniny v únoru 2009 trávila část dětí na horách, kde se zlepšovaly v lyţování. O letních prázdninách se v rámci ozdravného pobytu podívaly do střediska Tortora Marina v Itálii. Mimo to navštívily Parkhotel v Českém Šternberku, chatu Edison v Karlově pod Pradědem, rekreační zařízení Hláska v Zlenici. Část dětí pobývala v sanatoriu Edel ve Zlatých Horách. Poté jely ve skupinách na letní tábory ve Velkých Karlovicích, Vřesovicích a v Ploštině. Dětský domov Kroměříţ se účastní
také soutěţí pořádanými ostatními
dětskými domovy ze Zlínského kraje i mimo něj. Na branném závodě, který organizoval Dětský domov z Valašských Klobouků, chlapci obsadili druhé a třetí místo. V zimě děti dováděly v rámci soutěţe v lyţování a lopatění na Tesáku pořádané Dětským domovem Vizovice, dále pak závodily na turnaji ve florbalu pořádaného Dětským domovem Stráţnice. Účastnily se soutěţe ,,Zlatý puk“ organizované Dětským domovem Zlín. V turnaji ve stolním tenise, který pořádal Dětský domov Uherské Hradiště, obsadily děti z Kroměříţe v kategorii mladších ţáků první místo. Vyhrály rovněţ v plaveckých závodech pořádaných stejným dětským domovem. Na prvním aţ čtvrtém místě se umístily i na plaveckých závodech organizovaných dětským domovem Opava.51
51
Výroční zpráva dětského domova Kroměříţ za školní rok 2008/2009
Dětský domov UHERSKÝ OSTROH
Obrázek č.4
Foto Dětský domov Bojkovice
Budova Dětského domova v Uherském Ostrohu byla postavena jiţ v roce 1921 a nejprve slouţila pro zdravotnické účely. Od roku 1945 zde sídlil sirotčinec a v roce 1948 se toto zařízení přejmenovalo na dětský domov. V osmdesátých letech minulého století proběhly stavební úpravy, budova byla přestavěna na dětský domov rodinného typu s bydlením pro tři rodinné skupiny. V roce 2004 proběhla další rekonstrukce s nadstavbou a nyní má domov kapacitu čtyř bytů, ve kterých můţe bydlet aţ 30 dětí. Dětský domov úzce spolupracuje s místními úřady i Zlínským krajem, který je zřizovatelem domova a také okolními městy. Je v kaţdodenním kontaktu s mateřskými, základními školami, základní uměleckou školou a středními školami v Uherském Ostrohu, které navštěvují děti. Podle potřeby spolupracuje s Dětským diagnostickým
ústavem
Brno,
Policií
České
Republiky,
Pedagogicko-
psychologickou poradnou v Uherském Hradišti nebo psychiatrem. Zdravotní péči dětem zajišťuje pediatr, odborní lékaři ORL, oční a koţní lékař, kardiologie, endokrinologie, urologie, gynekologie a další odborně zaměření lékaři. Jako ostatní dětské domovy také spolupracuje s nadacemi C4C, Nadací Terezy Maxové, Výborem dobré vůle Olgy Havlové, Nadačním fondem manţelů Livie a Václava Klausových, Múzy dětem. V kontaktu je také s Radiem Kiss Publikum. Děti podle svých zájmů navštěvují různě zaměřené krouţky. Některé se učí hrát na hudební nástroj na Základní umělecké škole v Uherském Ostrohu, další sportují, malují, věnují se počítačům nebo pracují v keramické dílně. Navštěvují Dům dětí a mládeţe, kde se spolupodílí na přípravě kulturních akcí například Mikuláše či pálení čarodějnic. Pravidelně pomáhají s úklidem města.
Dětský domov Uherský Ostroh se rovněţ účastní regionální i celostátní přehlídky dětských domovů Nejmilejší koncert, vánočního jarmarku města Uherský Ostroh, vánočního a velikonočního jarmarku města Uherské Hradiště a vánočního programu rádia Kiss Publikum. Školní prázdniny trávily děti rozmanitě, pobývaly na rekreačním pobytu ve Filipově údolí, účastnily se putovního táboru dětských domovů. Po skupinách se rozjely na letní dětské tábory a některé ze starších dětí se v rámci jazykových kurzů v létě 2009 podívaly do Německa a Anglie. Mladí lidé starší šestnácti let část prázdnin pracovaly na brigádách. Některé dětí strávily pár dní ve svých rodinách nebo u přátel a známých. Dětský domov Uherský Ostroh pořádal turnaj ve stolním tenise, lehké atletice, kopané chlapců a volejbale dívek. Přispívá pravidelně do zpravodaje Ostroţské listy, regionálních novin a do časopisu dětských domovů Zámeček.52
52
Výroční zpráva Dětského domova Uherský Ostroh za školní rok 2008/2009
Dětský domov VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ
Obrázek č.5
Foto Alţběta Podzemná
Dětský domov Valašské Meziříčí patří k nejstarším v České republice. Z historických pramenů lze vyčíst nejstarší zmínku o budově domova z roku 1592. V roce 1932 zde byl zaloţen sirotčinec, to můţeme povaţovat za začátek historie Dětského domova Valašské Meziříčí. V letech 2006 aţ 2007 prošel domov rekonstrukcí a úpravami a přetransformoval se na dětský domov rodinného typu. V současnosti zde ţijí děti ve třech samostatných rodinných skupinách 24 dětí. Dětský domov Valašské Meziříčí udrţuje dobré kontakty s Městským úřadem ve Valašském Meziříčí a Krajským úřadem Zlínského kraje. Podle potřeby spolupracuje s dětským lékařem, odbornými lékaři jako neurolog, nefrolog, ortoped, oční lékař a také s psychology v pedagogicko-psychologické poradně, případně psychiatry. Samozřejmě je v úzkém kontaktu se všemi školami, které navštěvují jejich děti. Dětský domov Valašské Meziříčí spolupracuje s nadací Člověk člověku, nadací manţelů Livie a Václava Klausových, která se snaţí usnadňovat vstup mladým lidem do samostatného ţivota. Rovněţ je v kontaktu s Nadací Terezy Maxové, Výborem dobré vůle Olgy Havlové a také s nadací Chance 4 Childern. Dětský domov je v kontaktu s podniky CS Cabot, Tesco, Albert a Bonver, díky nimţ mohou děti navštěvovat tábory, rekreace, kurzy, mohou jezdit na výlety na hory či na školy v přírodě. Ve Středisku volného času Domeček ve Valašském Meziříčí děti navštěvují chovatelský krouţek, krouţek vaření a také krouţek moderního tance. Některé děti chodí do dramatického krouţku při Základní umělecké škole Valašské Meziříčí. Chlapci jsou členy oddílu kopané, hrají stolní tenis. Navštěvují také Sokol.
Přímo v dětském domově mají děti k dispozici keramickou dílnu. Vychovatelé domova děti učí valašské tance. Domov dětem vybudoval na zahradě hřiště s umělým povrchem a také bazén. Děti chovají králíky a rybičky. Pracovníci domova se snaţí s dětmi trávit čas aktivně, jezdí na různé rekreace, výlety a turistické pochody. V zimě děti lyţovaly. Své lyţařské umění si zdokonalovaly na Červenohorském sedle. Často navštěvují za účelem bruslení blízký zimní stadion, nebo krytý bazén, kde si mohou uţívat celoročně vodní radovánky. V létě 2009 se v rámci ozdravného pobytu děti podívaly k moři do Chorvatska. Po skupinách se děti rozjely také na tábory. Dětský domov Valašské Meziříčí se hojně zúčastňuje sportovních, výtvarných a dalších akcí pořádaných druhými dětskými domovy. Pro ostatní dětské domovy Zlínského kraje sám pořádá Dopravní soutěţ.53
Shrnutí Při výkonu ústavní výchovy Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy spolupracuje s Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem Zdravotnictví, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem financí, které zabezpečuje fungování celého systému. Pracovníci dětského domova vytváří pro kaţdé dítě individuální program rozvoje osobnosti, který se zaměřuje na jeho slabé stránky a je podporou při komplexním rozvoji jeho osobnosti. Dětské domovy jsou otevřená zařízení, která se snaţí dětem zabezpečovat v co nejširší míře kontakt se společností. Spolupracují s mnoha nadacemi a jsou zapojeny do řady projektů. Děti vedou ke smysluplnému trávení volného času, snaţí se jim zabezpečit podmínky podobné rodinnému ţivotu a připravit je na jejich samostatný ţivot. Dětské domovy mohou ve své budově zřizovat oddělené byty, kde se děti starší 16 let učí samostatně ţít.
53
Zdroj – Kontakt se sociální pracovnicí Dětského Domova Valašské Meziříčí 25.3 – 27.3. 2010
4 INTEGRACE Integrace mladého člověka z ústavní výchovy
do společnosti je velmi
náročným a dlouhodobým procesem. Úspěšné začlenění záleţí na předchozí přípravě a snaze dětských domovů vybavit své svěřence všemi kompetencemi, které budou v budoucnu například při hledání zaměstnání, v partnerském vztahu a později v rodinném ţivotě potřebovat. Mladý člověk můţe z dětského domova odejít uţ po dosaţení zletilosti, tedy dovršením 18 let, nebo po dohodě s ředitelem setrvá aţ po dobu ukončení přípravy na budoucí povolání, nejdéle však do 26 let. Ukončení ústavní výchovy s sebou přináší otázku budoucího bydlení. I kdyţ podle § 33 mladému člověku náleţí věcná pomoc nebo jednorázový příspěvek ve výši aţ 15 000 Kč a také poradenská pomoc při zajištění bydlení a práce ze strany sociálně-právní ochrany dětí, není tato situace pro dospívajícího vůbec jednoduchá. Vocilka realizoval výzkum ve 124 domovech České republiky, jehoţ cílem bylo podat aktuální informace o stavu dětských domovů v naší zemi. Ředitele těchto zařízení hodnotili obtíţe při získávání ubytování a pracovního uplatnění pro mladé lidi s ukončenou ústavní výchovou jako největší problém, se kterým se potýkají při své práci v dětských domovech.54
4. 1 Biologická rodina V dnešní rychle rozvíjející se společnosti, která nabízí obrovské mnoţství příleţitostí ale také s sebou přináší hektický způsob ţivota, mnohdy zapomínáme na to nejdůleţitější, co v ţivotě máme a tím je rodina. Ne nadarmo se o ní mluví jako o základní jednotce společnosti, státu a také jako o primární sociální skupině. Pro zdravý vývoj dítěte je v dětství téměř nepostradatelná. Rodina je pro dítě první socializační skupinou, se kterou se setkává. Hledá v ní své místo, učí se komunikovat, uspokojuje zde své potřeby, přebírá vzorce chování, získává zkušenosti, formuje morálku dítěte.
54
VOCILKA, M. Dětské domovy v České republice. Praha: AULA, 1999, s. 257-260
Stejně jako v minulosti i dnes plní rodina řadu funkcí. Postupem času a vývojem společnosti se tyto funkce mírně změnily. Dítě se oproti minulosti stává smyslem i cílem rodinného ţivota. Do popředí vystoupily emoční vztahy mezi ním a rodiči. Dunovský se zabývá poruchou plnění základních rodinných funkcí, které se mohou odrazit na vývoji dětí a stát se i příčinou umístění dítěte do ústavní péče. Ekonomicko-zabezpečovací funkce spočívá v tom, ţe rodiče jsou díky zaměstnání schopni zajistit rodinu po finanční a hmotné stránce. Pokryjí náklady rodiny na bydlení, stravu, ošacení, hygienu a drogerii, ale také kulturu a zájmové vyţití rodiny. Porucha této funkce se projevuje tím, ţe rodiče dlouhodobě nepracují a rodině tudíţ chybí nezbytný příjem peněz. Ne jen, ţe se to ve vývoji dítěte, které nemůţe navštěvovat krouţky, kulturní představení, tábory a různé další akce s vrstevníky, můţe odrazit kulturní deprivací, ale díky neschopnosti hradit náklady spojené s bydlením a stravou můţe být ohroţena existence rodiny55. V současnosti ale také roste počet rodin, které jsou díky úspěšné kariéře obou rodičů finančně velmi dobře zabezpečené a nedostatek času dětem vynahrazují hmotnými věcmi, penězi. Dítěti ovšem výrazně chybí citové zázemí a emočně strádá. S poruchou ekonomicko-zabezpečovací funkce proto můţe úzce souviset i porucha emocionální funkce rodiny. Rozvrat manţelství, rozvod, konflikty mezi manţely a další problémy mohou váţně narušit klidnou atmosféru a pocit bezpečí, které ke svému zdravému psychickému vývoji dítě potřebuje. Nezájem rodičů, zanedbávání výchovy a péče nebo dokonce týrání ve velké míře poznamenává emocionální vývoj dítěte a jsou důvodem k odebrání dítěte a nařízení ústavní výchovy. Za nejdůleţitější ve vztahu k dítěti se jeví funkce rodiny socializačně-výchovná. Rodina je pro dítě nepostradatelným prostředím, které mu zabezpečuje podmínky pro jeho komplexní rozvoj.56
55 56
DUNOVSKÝ, J. Dítě a poruchy rodiny. Praha: Avicenum, 1986, s. 14-22 Tamtéţ, s.14 - 22
Rodiče, kteří zanedbávají výchovu a péči o svého potomka, můţeme rozdělit na tři skupiny: První skupinu tvoří rodiče, kteří se o své děti nemohou starat. Taková situace můţe nastat nezávisle na jejich vůli a v tom případě mluvíme o objektivních příčinách. Mezi ně patří například přírodní katastrofy, války, hladomor, ale můţe jít také o nástup k výkonu trestu, nízký příjem rodiny.57 Druhou skupinu tvoří rodiče, kteří se o děti nedovedou starat. Nedokáţí dítěti zajistit uspokojení alespoň základních potřeb a podmínky pro jeho přiměřený vývoj. Taková situace můţe nastat u velmi mladých nezralých párů, u emočně nevyzrálých a nezodpovědných rodičů, u rodičů nemocných, zdravotně znevýhodněných ale také u rodičů, kteří nedokáţí přijmout společenské normy.58 Poslední skupinou jsou rodiče, kteří se o děti nechtějí starat. Odmítavý postoj k vlastnímu dítěti můţe být zapříčiněn osobností rodiče. Rodina plní také funkci biologicko-reprodukční. Její porucha spočívá v neschopnosti počít dítě nebo narození dítěte zdravotně znevýhodněného. 59 V této kapitole se zabýváme variantami, které mohou mladému člověku po odchodu z dětského domova poskytnout zázemí a proto, kdyţ uvádíme jako jednu z moţností návrat do jeho biologické rodiny, lze z toho vyvodit, ţe rodiny těchto dětí poruchou biologicko-reprodukční funkce netrpí. Soud nařizuje ústavní výchovu v případech, kdy je váţně ohroţena nebo narušena výchova dítěte a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliţe z jiných závaţných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit.60 Cílem společnosti je ovšem snaha, aby v ústavní výchově vyrůstalo co nejméně dětí. S problémovými rodinami proto pracuje orgán sociálně-právní ochrany dětí a to i během pobytu dítěte v ústavní výchově. Podporuje se sanace rodiny, díky níţ se rodině pomáhá s řešením problémů a s návratem dítěte zpět do jeho přirozeného prostředí. Důleţité je, aby se s rodinou začalo pracovat co nejdříve po odebrání jejich dítěte a zcela se mezi nimi nepřetrhaly citové vazby. Podle odstavce 2 § 12 zákona č. 359/1999 Sb.,o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, jsou pracovníci OSPOD povinni poskytovat rodinám umístěných dětí v ústavní výchově pomoc při uspořádání rodinných poměrů,které by umoţnily návrat dítěte do rodiny, při řešení ţivotní a sociální situace, včetně hmotné úrovně rodiny. 57
DUNOVSKÝ, J. Dítě a poruchy rodiny. Praha: Avicenum, 1986, s. 13 - 14 Tamtéţ, s. 13 - 14 59 Tamtéţ, s. 13 - 14 60 Odstavec 1 § 46 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 58
Dále rodině pomáhají při spolupráci s orgány sociálního zabezpečení, s úřady práce dalšími orgány. Rodičům zprostředkovávají pomoc poradenského zařízení.61 Je na zváţení mladého člověka, zda se chce po ukončení ústavní výchovy vrátit do své biologické rodiny. Záleţí to také na rodičích, jestli o dítě během jeho pobytu v dětském domově jevili zájem. Někteří rodiče své děti navštěvují nebo si je po domluvě berou na víkendy domů. V takových případech existuje šance, ţe rodiče o dospívajícího projeví zájem a on se bude moc vrátit do své původní rodiny. Bohuţel ani to ale neznamená, ţe se v rodině vyřešily problémy, díky kterým byli otec s matkou zbaveni rodičovské zodpovědnosti62 a rodina je funkční. Z rozhovoru s ředitelem Dětského domova Vizovice panem Minářem například vyplynulo, ţe u jejich dětí, kterým je ukončena ústavní výchova většinou není moţné nebo vhodné, aby se do svých biologických rodin vracely.63
4. 2 Příbuzní Po odchodu z dětského domova mohou mladým lidem poskytnout zázemí také jejich příbuzní. Jedná se nejčastěji o prarodiče, tety a strýce. Z rozhovoru s ředitelem Dětského domova Vizovice panem Minářem vyplynulo, ţe pokud nejeví o dítě zájem jeho rodiče, často je s ním v kontaktu někdo z jeho širší rodiny. Podle odstavce 1 §45 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, můţe být dítě svěřeno do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiči, pokud tato osoba poskytuje záruku řádné výchovy dítěte a svěřené dítě s tím souhlasí. Soud upřednostňuje příbuzné dítěte. V takovém případě můţe být mladému člověku zrušena ústavní výchova. Před dovršením zletilosti odejde z dětského domova ke svým příbuzným, díky tomu se vyřeší otázka bydlení a z části i integrace. Příbuzní jsou mladému člověku oporou při začátku jeho nového ţivota. Prarodiče mnohdy pro svůj věk nebo zdravotní stav nedokáţí dítěti zajistit dlouhodobou řádnou výchovu a péči. Ovšem v době, kdy mladý člověk odchází z dětského domova, je dospělý, soběstačný a připravený na ţivot, jsou prarodiče rádi, kdyţ se vnuk nebo vnučka nastěhují k nim do společné domácnosti.
61
Odstavec 2 § 12 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů 62 Zbavení rodičovské zodpovědnosti upravuje § 44 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. 63 Zdroj – Rozhovor s ředitelem Dětského domova Vizovice panem Dušanem Mynářem 23.11. 2009
4.3 Hostitelská rodina Hostitelskou péči můţeme charakterizovat jako dlouhodobé a opakující se kontakty dítěte ţijícího v dětském domově s rodinou hostitelů, kteří nejsou jeho biologickými příbuznými.64 Dítě většinou navštěvuje rodinu o víkendech a v době prázdnin . Pojem hostitelské péče není v českém právním systému přesně vymezen. Vztahuje se na něj § 30 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje pobyt dítěte mimo ústav. Ředitel dětského domova můţe po předchozím písemném souhlasu sociální pracovnice OSPOD obce III. typu povolit dítěti pobyt u jiných fyzických osob neţ jsou rodiče či příbuzní, a to nejvýše v rozsahu 14 kalendářních dnů při prvním pobytu u těchto osob. Jestliţe bylo dítě v dětském domově umístěno na základě ţádosti rodičů nebo jiných zákonných zástupců, lze pobyt u hostitelů povolit pouze předchozím písemném souhlasu rodičů dítěte , případně jiných zákonných zástupců, pokud získání tohoto souhlasu nebrání váţné překáţky. Mezi dítětem a hostiteli nevzniká ţádný právní vztah. Hostitelská péče je u nás realizována jiţ poměrně dlouho, ovšem neexistují pravidla, která by upravovala její přesnou podobu. Kvůli absenci přesného vymezení, stanovení podmínek a právní úpravy má na tuto formu náhradní péče odborná veřejnost mnohdy rozdílné názory. Někteří jí vyčítají, ţe v případě nepromyšlených krátkodobých pobytů dítěte u hostitelů, které postupně například kvůli nedostatku času hostitelů vyhasnou, to můţe na citovém vývoji dítěte zanechat další jizvy. Ovšem na druhé straně, při nalezení vhodné rodině, je pro dítě hostitelská péče velkým přínosem. I kdyţ v současnosti nejsou dětské domovy uzavřenými ústavy, mají profesionální pracovníky a suplují dětem rodinný ţivot, přesto svým svěřencům nemohou poskytnout tak úzkou emocionální vazbu, jakou si děti mohou vytvořit s vhodnou hostitelskou rodinou. Děti ţijící v dětských domovech většinou nemají zkušenost s fungující rodinou. U hostitelů mají příleţitost zaţít rodinnou atmosféru. Vidí neporušené vztahy mezi partnery a uvědomí si, ţe hádky nekončí pouze rozpadem vztahů, ale i usmířením. Při dlouhodobých návštěvách v rodině můţe mezi dítětem a rodinou vzniknout stabilní citové pouto, hostitelé na něj mají čas, věnují se mu a podporují v něm jeho individualitu. 65
64 65
www.detipatridomu.cz [27.2. 2010] Tamtéţ [27.2. 2010]
Dítě poznává chválu a pochopení. Kladná odezva mu pomáhá přijmout se takové, jaké je. Zjišťuje, ţe můţe věřit dospělým, dávat jim najevo své pocity a oni ho nezklamou. O citlivou výchovu se samozřejmě snaţí i pracovníci dětských domovů. Ti však mají situaci stíţenou větším počtem dětí v rodinných skupinách, a proto jejich péče nemůţe být tak individuální.66 Hostitelská rodina s sebou přináší další nové vztahy. Většinou se dítě setkává s jejich příbuznými,známými a navazuje tak další kontakty. Učí se komunikovat s lidmi, získává nové zkušenosti , poznává jak fungují širší rodinné vazby. Při sportovních, kulturních
a jiných aktivitách, které rodina s dítětem většinou
provozuje, můţe dítě zaţít pocit úspěchu. Má radost, kdyţ něco dokáţe nebo vyhraje. Zkušenosti úspěchu jsou pro něj neocenitelné a pomáhají dítěti při tvorbě zdravého sebepojetí. Dlouhodobá hostitelská péče dítěti nabízí tolik potřebnou psychosociální podporu. Dítě pozná, ţe se na hostitele můţe obracet se svými problémy, svěřovat se a ví, ţe se mu dostane podpory a pomoci. Hostitelská péče je vhodná pro starší děti, které se nedostaly do pěstounské péče či osvojení, nebo pro ty, které nejsou právně volné. Děti v předškolním věku nemusí být schopné porozumět situaci, ţe hostitelská rodina si je bere pouze na dočasný pobyt a pak se opět vrátí do dětského domova, a proto se u malých dětí hostitelská péče nedoporučuje. Hostiteli se mohou stát jednotlivci i rodiny. Můţe se jednat o samostatně ţijící ţeny, muţe, studenty, rodiče samoţivitele, manţelské páry s dětmi i bez dětí nebo také starší osoby, které mohou vystupovat v roli babičky nebo dědečka.67 Jak jsme se uţ zmínili, hostitelská péče není jednotně upravena právními předpisy, a proto se i proces schválení hostitelů můţe v jednotlivých krajích či dětských domovech lišit. Sociální pracovnice OSPOD můţe u osoby, která se chce stát hostitelem dítěte, provést šetření a zkoumat rodinné a sociální podmínky. Potencionální hostitel je také v některých případech povinen poskytnout potvrzení příjmů, výpis z rejstříku trestu nebo se podrobit psychologickému vyšetření. Kaţdý dětský domov můţe mít stanovené jiné podmínky.68
66
www.detipatridomu.cz [27.2. 2010] Tamtéţ [27.2. 2010] 68 Tamtéţ [27.2. 2010] 67
Hostitelská péče je vhodná pro starší děti, které se začínají připravovat na samostatný ţivot a integraci do společnosti, proto jsme je také zařadily do této kapitoly diplomové práce. Hostitelé, ať uţ jsou to jednotlivci nebo rodiny, mohou mladému člověku poskytnou potřebnou oporu při vstupu do ţivota. Ti, kteří si s dítětem, nyní jiţ dospívajícím člověkem, vytvořili blízký emocionální vztah, se o něj zajímají i nadále. Po ukončení ústavní výchovy dospívajícímu nabídnou zázemí ve své rodině.
4. 4 Startovací byty Startovací byty jsou další variantu bydlení, kterou mohou vyuţít zletilí mladí lidé po ukončení ústavní výchovy. Jsou to klasické byty, jejíţ majitelem je ve většině případů město. Mohou být součástí panelákové zástavby nebo jednotlivých domů. Tyto byty by se měly stát součástí stupňovitého systému obecního nájemního bydlení, který by měl zahrnovat různé formy ubytování od nejnižších až po běžné nájemní bydlení. 69 Pro mladé lidi je prospěšné, pokud mají za sousedy běţné rodiny nebo jednotlivce, protoţe vhodné umístění těchto bytů, můţe samotnou polohou napomáhat k integrací mladých lidí z dětských domovů do společnosti. Přicházejí do kontaktu s lidmi, kteří vedou běţný ţivot, uvědomují si, ţe všichni mají různé povinnosti jako pravidelné zaměstnání, úklid kolem domů, úklid společných prostor a podobně. Postup podávání a schvalování ţádostí o udělení startovacího bytu se můţe v jednotlivých městech mírně lišit. Menší obce nemívají stanoveny pravidla tak striktně a ţádosti se řeší individuálně. Ţádost se podává většinou na sociální, bytový nebo majetkový odbor a schvalovacím orgánem můţe být bytová nebo sociální komise města. Podmínkou pro udělení startovacích bytů je často doloţení smlouvy o zaloţeném stavebním spoření a příslib spolupráce se sociálním odborem města či subjekty, které mladým lidem zajišťují sluţby sociální prevence.70
69
Autorský kolektiv Ústavu územního rozvoje v Brně a Odboru bytové politiky Ministerstva pro místní rozvoj. Podporované byty, Dotační titul Ministerstva pro místní rozvoj. 2003-2005. Byt na půl cesty, vstupní byt. Brno: Ústav územního rozvoje Brno, 2006, s. 10 70 Tamtéţ, s. 18
Mnohá města a obce si nejsou jistá při řešení otázky přechodu mladých lidí po uplynutí doby pobytu ve startovacích bytech a mají obavy z toho, ţe se jim nepodaří uvolnit byty pro další nájemníky z cílové skupiny. Je tedy důleţité, aby obce a města startovací byty nezřizovaly bez dalších koncepčních záměrů, ale snaţily se o jejich začlenění do komunitního plánování sociálních sluţeb s návazností na další formy bydlení a projekty sociálních sluţeb, které mohou mladým lidem pomoci při vyrovnáváním se se změnami, které přináší nový samostatný ţivot.71 Ministerstvo vnitra od roku 2003 kaţdý rok vyhlašuje program Podpora výstavby podporovaných bytů. Program podporuje dotacemi výstavbu tři typů bytů. Zaměřuje se na chráněné byty, ty jsou určeny pro seniory nebo zdravotně znevýhodněné, na byty na půl cesty, které jsou a na vstupní byty. Cílovou skupinou bytů na půl cesty jsou osoby se zvláštními potřebami, které mohou vyplývat ze sociálních okolností jejich ţivota. Myslíme jimi například lidi se sníţenými psychosociálními dovednostmi, osoby s konfliktním způsobem ţivota nebo osoby, které se pohybují v nepříznivém prostředí. Často nedokáţí plnit povinnosti spojené se samostatným ţivotem. Nejsou schopni platit nájem a další úhrady, mají problémy s chováním, kterým obtěţují další obyvatelé domů nebo mají problémy s jednáním na úřadech. Vstupní byty jsou určené osobám, které v důsledku nepříznivých ţivotních situací, nemají zázemí a přitom tyto osoby dokáţí plnit povinnosti vyplývající z nájemního vztahu.72 Do cílové skupiny spadají tedy i mladí lidé, kteří po ukončení ústavní výchovy odcházejí z dětských domovů. Nemají zázemí a díky nízkým příjmům z prvních zaměstnání nedokáţí zaplatit náklady za bydlení v běţných obecních bytech. Název vstupní byt je tedy jen jiné pojmenování pro byt startovací. Ministerstvo pro místní rozvoj poskytuje finanční prostředky pro výstavbu nových startovacích bytů. Podmínky, za kterých se dotace poskytují, upravuje podprogram Podpora výstavby podporovaných bytů. Od začátku programu v roce 2003 do roku 2006 ministerstvo podpořilo výstavbu 1795 chráněných bytů, z toho však bylo startovacích bytů pouze 41.73
71
Autorský kolektiv Ústavu územního rozvoje v Brně a Odboru bytové politiky Ministerstva pro místní rozvoj. Podporované byty, Dotační titul Ministerstva pro místní rozvoj. 2003-2005. Byt na půl cesty, vstupní byt. Brno: Ústav územního rozvoje Brno, 2006, s. 18 72 Tamtéţ, s. 9-10 73 Tamtéţ, s. 13
Stavět nové budovy je velmi nákladné, a proto ministerstvo v koncepci programu udělalo změny a od roku 2007 poskytuje jiţ finanční dotace i na rekonstrukci starých a nevyuţívaných budov, které jsou díky špatnému technickému stavu nevhodné k bydlení.74
4. 5 Domy na půl cesty Domy na půl cesty jsou další variantou bydlení, kam mohou odcházet mladí lidé z dětských domovů po ukončení ústavní výchovy. První dům na půl cesty byl v České republice postaven v roce 1996 v Hrochově Týnci. Od té doby počet domů neustále stoupá. Ve Zlínském kraji tuto sociální sluţbu zabezpečuje především občanské sdruţení Pod křídly.
Logo č.1
Pod křídly je název občanského sdruţení podporujícího děti, které vyrůstaly v náhradní
rodinné
péči,
v ústavní
výchově
v dětských
domovech
nebo
v problémových rodinách pod dohledem orgánu sociálně právní ochrany dětí. Sdruţení vzniklo v červnu roku 2000. Zaměřuje se zejména na realizaci projektu ,, Pod křídly“. Provozuje Občanskou poradnu při občanském sdruţení Pod křídly a dále spolupracuje s organizacemi a všemi subjekty, které se zabývají problematikou děti odcházejících z náhradní rodinné péče a ústavní výchovy.75
74
Autorský kolektiv Ústavu územního rozvoje v Brně a Odboru bytové politiky Ministerstva pro místní rozvoj. Podporované byty, Dotační titul Ministerstva pro místní rozvoj. 2003-2005. Byt na půl cesty, vstupní byt. Brno: Ústav územního rozvoje Brno, 2006, s. 13 75
http://www.podkridly.cz/node/1 [21.1.2010]
Domy na půl cesty ,,Pod křídly“ jsou zařízením sociálních sluţeb, které poskytují sociální sluţby podle § 58 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Zřizovatelem je výše uvedené občanské sdruţení Pod křídly. První dům na půl cesty ,,Pod křídly“ byl v registru poskytovatelů sociálních sluţeb zaregistrován 1.6. 2002. V současnosti občanské sdruţení ve Zlínském kraji provozuje šest domů na půl cesty ,,Pod křídly“.76 Mezi základní činnosti a sluţby domů na půl cesty patří poskytování ubytování. Mladí lidé bydlí samostatně ve vlastních domácnostech. Druhou nabízenou sluţbou je zprostředkování kontaktu se společenským prostředím. Myslíme tím například asistenci klíčového pracovníka při jednání dospívajícího s úřady či různými institucemi. Pomoc s finančním hospodařením, při vedení domácnosti a zařizování běţných záleţitostí nebo pomoc při uplatnění na trhu práce spadá do náplně sociálně terapeutických činností. Poslední sluţbou, kterou dům na půl cesty
,,Pod křídly“ nabízí uţivatelům,
je pomoc při uplatňování práv,
oprávněných zájmů a obstarávání osobních záleţitostí. Při poskytování sluţeb se vţdy bere ohled na uţivatele a jeho potřeby.77 Cílovou skupinu uţivatelů tvoří mladí lidé od 18 let aţ do 26 let, kteří opouštějí zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy – tedy mimo jiné dětské domovy, dále pak pěstounské rodiny a nefunkční biologické rodiny pod dohledem oddělení sociálně právní ochrany dětí. Přijímány jsou i mladé matky s dětmi, pokud splňují některou z výše uvedených podmínek. Ubytováni jsou přednostně ţadatelé, kteří mají trvalé bydliště na území Zlínského kraje.78
76
http://www.podkridly.cz/node/1 [21.1.2010] Tamtéţ [21.1.2010] 78 Tamtéţ [21.1.2010] 77
V případě volné kapacity přijímá dům na půl cesty i ţadatelé z ostatních krajů České republiky. Uţivateli domu na půl cesty ,,Pod křídly“ se nemohou stát dospívající, kteří trpí chronickým psychiatrickým onemocněním, zrakovým nebo sluchovým postiţením, dále pak osoby s tělesným postiţením a osoby s mentálním postiţením, které ke svému samostatnému ţivotu potřebují pomoc další osoby.79 Pobyt v domě ,,Pod křídly“ je upraven písemnou smlouvou, kterou podepisuje vedoucí domu spolu s dospívajícím při jeho nástupu k bydlení. Mladému člověku se po přistěhování do domu na půl cesty vypracuje individuální plán. Na tvorbě plánu se podílí uţivatel a klíčový pracovník. Toho si můţe dospívající vybrat sám nebo je mu přidělen. Plán je tvořen podle individuálních potřeb a poţadavků. Plnění plánu se u nových uţivatelů kontroluje jedenkrát měsíčně první tři měsíce a dále vţdy po třech měsících, pokud není potřeba kontroly v kratších časových intervalech. Domy ,,Pod křídly“ poskytují uţivateli své sociální sluţby nejdéle po dobu šest let.80 Cílem domů na půl cesty ,,Pod křídlyʻʻje zdárně integrovat mladé lidi po opuštění ústavní nebo náhradní rodinné výchovy do běţného samostatného ţivota. Měřítkem integrace domů ,,Pod křídly“ je schopnost uţivatele pravidelně platit dohodnutou částku za ubytování, pravidelně docházet do zaměstnání, schopnost hospodařit se svými příjmy a nezadluţovat se a také schopnost respektovat svá práva, práva jiných uţivatelů a celé společnosti. Plnění těchto dílčích cílů je kontrolovatelné a vychází z individuálního plánu uţivatele. Za úspěšnou integraci pokládají Domy na půl cesty ,,Pod křídly“ plnění všech výše uvedených bodů po dobu dvanácti měsíců. Hodnocení provádí pracovní tým v čele s vedoucí domu na půl cesty ,,Pod křídly“.81 Bydlení se řídí pravidly sepsanými v Provozním a ubytovacím řádu, v Návštěvním řádu, v Základních pravidlech domu na půl cesty ,,Pod křídly“ a dalšími vnitřními předpisy. Pro uţivatele z toho vyplývají určitá práva a povinnosti, kterými se musí řídit. Uţivatel má právo na přijetí s respektem. Pracovník domu na půl cesty respektuje právo na soukromý ţivot a zjišťuje pouze informace nutné k poskytování sociálních sluţeb. Pracovník poskytuje sluţbu pouze se souhlasem uţivatele a vychází z jeho přání a potřeb, dospívající má právo na vlastní rozhodnutí.82
79
http://www.podkridly.cz/node/1 [21.1.2010] Tamtéţ [ 21.1.2010 ] 81 Tamtéţ [ 21.1.2010 ] 82 Tamtéţ [ 21.1.2010 ] 80
Má také právo na důvěrnost. Pracovník domu na půl cesty nakládá s informacemi o uţivateli diskrétně, nikde je nezveřejňuje. Výjimku tvoří pouze informace, které by mohly napomoci zamezit či objasnit trestnou činnost. Můţe uplatňovat právo na stíţnost. U vedoucí sociální sluţby si můţe stěţovat na poskytování sociálních sluţeb, porušování svých práv nebo chování pracovníků domu na půl cesty. Stíţnost lze podat písemně, osobně, elektroniky, anonymně či prostřednictvím zvoleného zástupce. Postup vyřizování stíţnosti je upraven směrnicí o Podávání stíţností uţivatelů sociální sluţby v domech na půl cesty ,,Pod křídly“. Uţivatel můţe opouštět dům na půl cesty. Delší pobyt mimo dům je ovšem povinen předem hlásit asistentům, sociální pracovnici nebo vedoucí domu na půl cesty. Matky nezletilých dětí musí při odchodu z domu na půl cesty bez dítěte nahlásit domovníkovi či asistentovi osobu, která zajistí péči o dítě a nechat na ni kontakt. Mladý člověk můţe ve svém bytě přijímat návštěvy v rozsahu dvě hodiny denně. Návštěva se zapisuje do Knihy návštěv. Návštěva přes noc se musí ohlásit nejméně tři dny předem asistentovi domu na půl cesty a domovníkovi. Další pravidla týkající se návštěv podrobně upravuje Návštěvní řád domu na půl cesty ,,Pod křídly“. Uţivatel
si můţe po domluvě s vedoucím vybavit ubytovací jednotku vlastním
zařízením. Podle svých moţností a schopností se zavazuje pracovat, studovat nebo zajišťovat svému nezletilému dítěti celodenní a řádnou péči. Zavazuje se také spolupracovat s pracovníky domu na půl cesty při řešení problémů. Pracovníci domu na půl cesty mohou kontrolovat ubytovací jednotku a její zařízení uţívat společné prostory. Uţivatel je povinen hradit určenou částku za ubytování a k tomu si podle moţností spoří částku na stavebním spoření nejméně 500 Kč za účelem budoucího bydlení. Musí ve všech prostorách domu na půl cesty udrţovat pořádek a zásady hygieny. Je povinen jednat hospodárně, šetřit energiemi a spotřebou vody. Kouření v domech na půl cesty je povoleno pouze na určených místech. Uţivatel nesmí nikomu půjčovat klíče od jeho ubytovací jednotky, rovněţ má zakázáno zhotovovat jejich kopie nebo vyměňovat zámky u dveří. Je také povinen nahlásit závadu nebo poškození na zařízení obytných nebo jiných prostor. Uţivatel je povinen uhradit škody na zařízení nebo za ztráty z nedbalosti. Pracovníci domu mohou v určitých případech vstupovat do ubytovací jednotky uţivatele bez jeho přítomnosti. Postup se řídí směrnicí Vstup do ubytovací jednotky uţivatele v jeho nepřítomnosti.83
83
Vnitřní řády domů na půl cesty ,,Pod křídly“
Mapka č.2: Domy na půl cesty ,,Pod křídly“ ve Zlínském kraji
Shrnutí Mladí lidé, kteří odcházejí z dětského domova mohou vyuţít několik variant bydlení. Návrat do biologické rodiny je moţný zřídka a dospívajícímu nemusí poskytovat stabilní zázemí. Variantou je i odchod k příbuzným a to zejména k prarodičům, tetám nebo strýcům. Rovněţ hostitelská rodina, se kterou je mladý člověk dlouhodobě v kontaktu a vytvořilo se mezi nimi citové pouto, mu můţe v jeho začátcích poskytnout potřebné zázemí.
Startovací byty nabízí mladým lidem
moţnost samostatného bydlení za zvýhodněných finančních podmínek. Pobyt v domech na půl cesty je podmíněn spoluprací mladého člověka na plnění jeho individuálního plánu a dodrţování povinností a pravidel, které vyplývají z vnitřních řádů zařízení.
5 STARTOVACÍ BYTY VE ZLÍNSKÉM KRAJI Startovací byty se ve Zlínském kraji provozují jiţ řadu let a mnoha mladým lidem poskytly zázemí při vstupu do jejich samostatného ţivota.
5. 1 Demografie Zlínského kraje Zlínský kraj byl ustanoven 1.1. 2000 na základě ústavního zákona číslo 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady i. 1/1993 Sb. Vznikl sloučením okresů Zlín, Kroměříţ, Uherské Hradiště a Vsetín. Nachází se na východě České Republiky. Východní strana kraje tvoří hranici se Slovenskem. Zbylé území obklopuje Jihomoravský, Olomoucký a Moravskoslezský kraj. Rozloha území Zlínského kraje činí 3 964 km², tím se řadí místo čtvrtého nejmenšího kraje České republiky. Zlínský kraj v sobě snoubí vlivy tří národopisných oblastí Haná, Slovácko a Valašsko.84 Mapka č.3: Zlínský kraj
84
www.kr-zlinsky.cz/docDetail.aspx?chnum=5&nid=3581&doctype=ART&docid=27939 [26.1. 2010 ]
Zlínský okres tvoří ústřední část kraje. Rozprostírá se na 1034 km².85 Město Zlín je spojeno se jménem Tomáše Bati, který městu vtisknul neopakovatelnou podobu. Jeho podnikatelský duch a funkcionalistická architektura jsou dodnes zřetelné. Díky vysokému počtu středních škol zde vznikla Univerzita Tomáše Bati. Vsetínský okres se rozprostírá v podhůří moravskoslezských Beskyd a Javorníků kolem povodí řek Vsetínské a Roţnovské Bečvy. Jeho rozloha činí 1143 km².86 Vsetínský okres tvoří srdce regionu Valašsko a je vyhledávanou rekreační a turistickou oblastí. Nejnavštěvovanějším místem je díky Valašskému muzeu v přírodě město Roţnov pod Radhoštěm. Blízko leţí také Pustevny a hora Radhošť, na jejímţ vrcholu najdou turisté sochu boha Radegasta, sousoší Cyrila a Metoděje a také kapli z 19. století. Kulturně historickými památkami je známé také město Valašské Meziříčí. Okres Uherské Hradiště najdeme v jiţní části Zlínského kraje. Zaujímá 991 km². Ke konci roku 2008 zde ţilo 144 533 obyvatel. Tato oblast je vyhlášená svou pohostinností, ţivými lidovými tradicemi a rovněţ řadou kulturně historických památek jako je komplex církevních staveb na Velehradě, zámek v Buchlovicích, Bojkovicích
nebo
Uherském
Ostrohu
a
hrad
Buchlov.
Na
východě
Uherskohradišťska v chráněném krajinném území Bílé Karpaty najdeme původní lesní porosty, které bily vyhlášeny biosférickou rezervací pod ochranou UNESCO.87 Okres Kroměříţ leţí v západní části Zlínského kraje. Část území tvoří úrodná rovina Hané a zbytek kopce Chřibské pahorkatiny a Hostýnských vrchů. Rozloha okresu činí 796 km² a čítá 79 obcí. Ke konci roku 2008 zde ţilo 107 875 obyvatel. Díky Arcibiskupskému zámku, Květné a Podzámecké zahradě zapsané na Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO můţeme pokládat také Kroměříţsko za turisticky vyhledávanou oblast.88
85
Statistická ročenka Zlínského kraje 2009. Zlín: Český statistický úřad, 2009 s. 41 Tamtéţ, s. 39 87 http://www.zlinskykraj.net/cleneni.php?okres=uherske-hradiste [ 26.1. 2010] 88 Statistická ročenka Zlínského kraje 2009. Zlín: Český statistický úřad, 2009 s. 39 86
Ke konci roku 2008 ţilo na území Zlínského kraje 591 412 obyvatel. Hustota obyvatelstva je 149,2 obyvatel na km². Tato hodnota převyšuje celorepublikový průměr, který činí 132,7 obyvatel na km² . Nejhustěji osídlený je okres Zlín se 187 obyvateli na km² a naopak nejméně okres Vsetín, který čítá 128 obyvatel na km². Průměrný věk obyvatel ke konci roku 2008 byl 40,7 let, coţ je opět více neţ republikový průměr 40,5 let. Věkový průměr muţů činí 39 let, u ţen 42,3 let. Ke 31.12.2009 bylo ve Zlínském kraji 10,83% nezaměstnaných obyvatel. V roce 2008 bylo rozvedeno 1593 manţelství. Jako nejčastější příčina rozvratu ze strany muţe byla uvedena rozdílnost povah, názorů a zájmů. Stejná nejčastější příčina byla uváděna i při rozvratu manţelství ze strany ţeny. Průměrný starobní důchod ve Zlínském kraji činí 9 430 Kč. Všechna data, kromě míry nezaměstnanosti, jsou v textu uváděna vţdy ke dnu 31.12 2008.89
89
Statistická ročenka Zlínského kraje 2009. Zlín: Český statistický úřad, 2009 s. 29-39,89
5. 2 Poslání startovacích bytů Odchodem z dětského domova začíná nová kapitola v ţivotě mladých lidí, kteří do té doby vyrůstali v ústavní výchově. V dětském domově nemuseli řešit otázku bydlení, placení sloţenek či hospodaření s penězi, i kdyţ se je samozřejmě většina domovů na samostatný ţivot snaţila dlouhodobě připravit, ať jiţ samostatným bydlením v garsonkách, které zřídily některé dětské domovy ve svých budovách, kde si zkoušeli samostatný ţivot, nebo pomocí různých kurzů či projektů nadací, které si kladou za cíl rozšířit sociální kompetence dětí. I tak bývá realita pro mnoho mladých lidí krutá a sloţitější. Dětské domovy pomáhají dospívajícím hledat zaměstnání a následné ubytování. V prvních zaměstnáních většinou nedosahují mladí lidé vysokých výdělků, náklady na ţivobytí přitom pokryjí velkou část jejich příjmů. Mnozí mladí lidé mají navíc problémy v hospodaření s financemi. Startovací byty nabízí variantu cenově zvýhodněného bydlení, které mladým lidem z ústavní výchovy můţe nabídnout zázemí. Nízký nájem je velkou pomocí a dokáţí ho platit i mladí lidé s minimální mzdou, zároveň se učí zodpovědnosti a povinnosti hradit náklady za bydlení. Neocenitelným pozitivem startovacích bytů je to, ţe mladým lidem nabízí soukromí. Jejich návštěvy mohou v bytech pobývat podle jejich přání, nemusí je předem hlásit pracovníkům a zapisovat je do návštěvních knih, nemají povinnost nikomu hlásit své odchody a návraty jako je tomu v domech na půl cesty. Nemají kolem sebe pracovníky, kteří dohlíţejí na dodrţování pravidel. Z rozhovoru s paní Černou vyplynulo, ţe právě tohoto se mladí lidé velmi cení. Na domech na půl cesty stále cítí jejich institucionální povahu, kdeţto startovací byty, které jsou navíc mnohdy velmi dobře začleněny do běţné výstavby, jim nabízí moţnost bydlet jako v klasickém nájemním bytě a tak jsou většinou ve smlouvě upravena i pravidla ubytování. V bydlení ve startovacích bytech necítí handicap, ţe i ve své plnoletosti jsou stále pod kontrolou. Se samostatným bydlením ovšem souvisí otázka zodpovědnosti. Mladý člověk si musí uvědomit, ţe hrubé porušení pravidel s sebou přináší důsledky v podobě vypovězení nebo neprodlouţení nájemní smlouvy. Jelikoţ je měsíční částka za ubytování v porovnání s běţnými cenami pronájmů víceméně symbolická, bez problému ji zvládne uhradit většina mladých zaměstnaných lidí. Města bývají k dospívajícím, kteří odchází z dětských domovů vstřícná a případné dluhy na nájemném se řeší sjednáním splátkového kalendáře.
V ţivotě nás všech mohou někdy nastat situace, které neumíme sami vyřešit a potřebujeme radu někoho druhého. Pro mladé lidi se s bydlením ve startovacích bytech pojí i moţnost poradenství či vyuţití psychosociálních sluţeb, které většinou nabízí určený pracovník. Sluţby jsou většinou koncipovány tak, ţe jsou mladému člověku k dispozici a záleţí na něm, kdy jich vyuţije. Je dobře informován o jejich moţnostech a přístupu k nim. Pokud sluţby neposkytuje určený pracovník města či organizace, která je k tomu zmocněná můţe mladý člověk vyuţít i pomoci ze strany dětského domova. Pracovníci dětských domovů mají se dětmi většinou velmi dobrý vztah, mladí lidé za nimi často chodí do domova na návštěvy a při této příleţitosti své problémy neformálně řeší se svými bývalými vychovateli, sociální pracovnicí nebo ředitelem. Startovací byty jsou pro mladé lidi prvním krůčkem k začátku jejich nového samostatného ţivota. Ti v nich mohou bydlet po dobu několika let, během kterých získají pracovní zkušenosti, rozhled a plně se začlení do ţivota běţné společnosti.
5. 3 Současný stav startovacích bytů ve Zlínském kraji Ve Zlínském kraji se startovací byty pro mladé lidi s ukončenou ústavní výchovou provozují pouze ve městě Zlín a Vizovice. V obou městech je rovněţ dětský domov a startovací byty zde hrají nezastupitelnou roli při integrací mladých lidí do společnosti. Startovací byty KAMENNÁ, ZLÍN Statutární město Zlín provozuje startovací byty od roku 2000. Jsou určeny jak mladým lidem s ukončenou ústavní výchovou, tak těm, kteří do své plnoletosti pobývali v pěstounské péči a po vstupu do samostatného ţivota rovněţ nemají rodinné ani sociální zázemí. Zřizovatelem těchto bytů je Statutární město Zlín. Charitní dům pro matky s dětmi poskytuje v rámci svého projektu mladým lidem ve startovacích bytech na Kamenné poradenské a psychosociální sluţby. Magistrát města Zlín má s Charitním domem pro matky s dětmi o zajišťování těchto sluţeb uzavřenou smlouvu. Zaměstnankyní Charitního domu pro matky s dětmi, která má na starosti poskytování poradenství, je sociální pracovnice paní Černá. Ta poskytuje mladým lidem na Kamenné sluţby sociální prevence v rozsahu 20 hodin týdně. K dispozici je jim celodenně na telefonu nebo během její pracovní doby v Charitním domě pro matky s dětmi. Její pracovní pravomoce jsou nastaveny tak, ţe pomoc a poradenství nabízí, ale nemůţe mladé lidi ze startovacích bytů nutit ke spolupráci, kontrolovat je či jim zasahovat do soukromí. Z rozhovoru s paní Černou vyplynulo, ţe se na ní mladí lidé často obracejí s různými problémy. Řeší s nimi osobní a vztahové potíţe, s dívkami například i otázku těhotenství. Podle potřeby s nimi vyřizuje různé záleţitosti na úřadech. Paní Černá pomáhá mladým lidem také v situaci, kdy ztratili zaměstnání a nemají tím pádem prostředky na uhrazení nájemného. Pomáhá jim se sjednáním splátkového kalendáře a hledání práce. Magistrát města Zlín se vůči nájemníkům startovacích bytů chová velmi vstřícně. Na Kamenné se nachází celkem 12 bytů. Během devíti let své existence v nich bydlelo 25 mladých lidí. V době, kdy byty nebyly zaplněny, zde umoţnil Magistrát města Zlín bydlet i mladým rodinám s dětmi, které se ocitly v tíţivé ţivotní situaci.
Paní Černá s umístěním rodin mezi mladé lidi velmi souhlasila. Rodiny pro ně totiţ slouţily jako vzor rodinného ţivota a pomáhaly vytvářet přirozené prostředí běţného nájemního domu. Ţádost o přidělení startovacího bytu pro děti z dětských domovů podává ředitel domova Odboru sociálních věcí Magistrátu města Zlín. Ten ţádost spolu s doporučením postoupí k projednání komisi bytového hospodářství města Zlín. Podmínkou uzavření nájemní smlouvy je písemné vyjádření vedení dětského domova, ţe uchazeč nemá moţnost bydlení u příslušníků své rodiny či by takové bydlení nebylo vhodné a nemá jinou moţnost samostatného zajištění své bytové potřeby. Druhou podmínkou pro uzavření smlouvy je předloţení smlouvy o stavebním spoření. Smlouva mezi statutárním městem Zlín a mladým člověkem se uzavírá na dobu určitou a to jednoho roku. Při řádném uţívání bytů můţe být smlouva prodluţována vţdy o jeden rok, přičemţ musí mladý člověk před kaţdým prodlouţením doloţit doklady o placení stavebního spoření. Celková doba nájmu můţe činit nejvýše 6 let. Smlouva obsahuje závazek mladého člověka spolupracovat se sociálními pracovníky Odboru sociálních věcí Magistrátu města Zlín a určenou pracovnicí subjektu, která provádí poradenské a psychosociální sluţby, tedy s paní Černou. Nájemní vztahy u startovacích bytů se řídí příslušnými ustanoveními občanského zákoníků a Pravidly poskytování bydlení ţadatelům z dětských domovů a dětem z pěstounské péče v domě Kamenná 3848 ve Zlíně, které přikládám v příloze. Startovací byt se přednostně poskytne mladému člověku, který má trvalé bydliště na území statutárního města. Město Zlín provozuje 12 startovacích bytů. Jde o 6 jednopokojových bytů a 6 garsonek. Bytovou jednotku tvoří 1 pokoj, kuchyň, příslušenství, ústřední vytápění. Plocha jednotlivých bytů se pohybuje kolem 40m². Kaţdý byt obývá jeden člověk. Město a paní Černá uvaţují nad variantou, kdy by v jedné bytové jednotce bydleli dva lidé, například sourozenci, kteří by se tak mohli podělit o náklady. Nájemné se vypočítává podle podlahové plochy v metrech čtverečních. Za kaţdý metr čtvereční se platí 19,66 Kč. Výše nájemného můţe být kaţdoročně upravována podle platných právních předpisů. Startovací byty jsou jiţ vybaveny základním zařízením. Mladý člověk si samozřejmě můţe do bytu pořídit nové zařízení nebo si byt vybavit podle svých potřeb. I v tomto případě se mohou obrátit na paní Černou, která jim se sháněním nábytku či elektrospotřebičů pomáhá.
Převzetí bytu s jeho zařízením a vybavením se sepisuje do Protokolu o převzetí bytu se Správcem bytů, kterým je Správa domů Zlín, spol. s r. o.. Drobné opravy v bytě, které souvisí s jeho uţíváním a běţnou údrţbou si hradí a zajišťuje mladý člověk. Ve smlouvě je upraveno, ţe mladý člověk uţívá byt sám. Pokud by si chtěl k sobě nastěhovat další osobu, musí tuto skutečnost do 15 dnů ohlásit pronajímateli a poţádat ho o písemný souhlas, přičemţ v písemném oznámení musí mladý člověk uvést jméno, příjmení, datum narození a státní příslušnost této osoby. Pokud by se tuto skutečnost snaţil mladý člověk z nějakého důvodu zamlčet, statutární město Zlín by to povaţovalo za hrubé porušení povinnosti nájemce podle písmene b odstavce 2 § 711 občanského zákoníku. Statutární město Zlín můţe vypovědět smlouvu pouze z důvodů uvedených v zákoně.90 Startovací byty VIZOVICE Město Vizovice provozuje dva startovací byty, které mají podobu velkých mnoha pokojových bytů. První byt tvoří pět velkých pokojů se společnou chodbou, kuchyní, sprchou a WC, druhý byt pokoje tři se společnou chodbou,
kuchyní,
sprchou a WC. Kaţdý mladý člověk obývá jeden svůj pokoj, znamená to tedy, ţe zde můţe být ubytováno aţ osm osob. Nepsaným pravidlem je, ţe mladí lidé bydlí rozděleně podle pohlaví, pokud by však do startovacích bytů odcházel z dětského domova partnerský pár, společné souţití by jim umoţněno samozřejmě bylo. Startovací byty ve Vizovicích jsou určeny pro mladé lidi po ukončení ústavní výchovy či pěstounské péče na území města Vizovice. Znamená to tedy, ţe do bytů odcházejí dospívající z Dětského domova Vizovice, město se jim snaţí pomoci při jejich osamostatnění aţ do úplné sociální a psychologické dospělosti. Podaná ţádost o udělení startovacího bytu se eviduje na sociálním odboru městského úřadu ve Vizovicích. Tu, na základě vyjádření sociálního pracovníka, který je seznámen s poměry jednotlivých ţadatelů, schvaluje rada města Vizovice. Správcem startovacích bytů jsou Technické sluţby Vizovice, které s mladým člověkem, po schválení ţádosti, sepisují smlouvu.91 90
Zdroj – Rozhovor s paní Černou pracovnicí Charitního domu pro matky s dětmi v tísni ve Zlíně, která poskytuje mladým lidem ve startovacích bytech poradenské a psychosociální sluţby dne 8. 12. 2009 91 Zdroj – Rozhovor s paní Fišmanovou, zaměstnankyní Technických sluţeb Vizovice, které spravují startovací byty ve Vizovicích dne 26. 2. 2010
Smlouva se uzavírá na dobu určitou jednoho roku a můţe být mladým lidem podle jejich individuálních potřeb prodlouţena. Město Vizovice nestanovuje maximální moţnou dobu vyuţívání bytů jednotlivými osobami. Smlouva se řídí pravidly občanského zákoníku. S podmínkami, právy a povinnostmi vyplývajícími s uţívání bytu mladého člověka seznámí sociální pracovník orgánu sociálně právní ochrany dětí při vstupním pohovoru. Orgán sociálně právní ochrany dětí města Vizovice mladým lidem poskytuje po celou dobu jejich pobytu ve startovacích bytech právní poradenství, případně jim pomáhá zprostředkovat jinou odbornou pomoc. Sociální pracovník také pomáhá mladému člověku činit aktivní kroky k získání samostatného bydlení, je mu například nápomocen při podávání ţádosti o udělení městského bytu ve Vizovicích. Mladý člověk se Technických sluţbám Vizovice při převzetí bytu zavazuje ubytovací jednotku řádně uţívat, udrţovat v ní a společných prostorách pořádek a čistotu, dodrţovat noční klid stanovený Ubytovacím řádem od 22.00 hod do 6.00 hod, bránit vstupu nepovoleným osobám a dalším povinnostem vyplývajícím z Ubytovacího řádu, který přikládám v příloze. Velikost jednotlivých pokojů není stejná. V prvním bytě se plocha pěti místností pohybuje od 8,30 m² aţ po 13,63 m². Plocha dvou pokojů v třípokojovém bytě je 9, 45 m², třetí místnost má 12 m². Nájemné město Vizovice stanovuje podle plochy pokoje, za metr čtvereční počítá 18,26 Kč. Jednotlivé pokoje jsou vybaveny základním zařízením jako postele, stoly, skříně, ţidle, koupelny pračkou. Město Vizovice poskytuje dospívajícím, kteří odešli z dětských domovů či pěstounské péče, ubytování ve startovacích bytech za velmi nízkou finanční částku, chce tak mladé lidi podporovat v jejich samostatném vstupu do ţivota, ulehčit jim náročnou ţivotní situaci a poskytnout moţnost, aby své příjmy mohli spořit za účelem zajištění si dalšího bydlení.92
92
Zdroj – Rozhovor s paní Fišmanovou, zaměstnankyní Technických sluţeb Vizovice, které spravují startovací byty ve Vizovicích dne 26. 2. 2010
6 VÝZKUM Tato část diplomové práce je věnována vlastní realizaci výzkumu, který byl realizován ve Zlínském kraji. Realizovalo se mapování moţností následného bydlení pro mladé dospívající lidi, kterým je z důvodu dosaţení plnoletosti ukončena ústavní výchova. Pozornost je zaměřena na startovací byty, na povědomí široké veřejnosti o této méně známé variantě bydlení. Uvedené kazuistiky ukazují na moţnosti, které mají mladí lidé po odchodu z dětských domovů.
6. 1 Cíle, stanovení hypotéz a pracovních předpokladů Cílem výzkumné části bylo zjistit, kolik mladých lidí v letech 2005 aţ 2009 odešlo z vybraných dětských domovů ve Zlínském kraji, které varianty následného bydlení volili, zda vyuţívali moţnosti bydlet ve startovacích bytech a v kolika případech. Díky spolupráci vybraných dětských domovů, můţeme pomocí statistické analýzy podat ucelený pohled na to, které varianty následného bydlení po odchodu z dětských domovů mladí lidé vyuţívají. Cílem výzkumného šetření, bylo také zjistit pomocí ankety povědomí široké veřejnosti o startovacích bytech ve Zlínském kraji jako variantě následného bydlení pro mladé lidi odcházející z dětských domovů. Zaměřili jsme se na to, zda široká veřejnost vůbec startovací byty zná, jestli ví k jakému účelu slouţí a zda se lidé domnívají, ţe je startovacích bytů dostatek. Ve výzkumné části jsme stanovili tyto pracovní předpoklady a hypotézy: PP1: Domníváme se, že mladí lidé, končící pobyt v DD , nebudou více preferovat návrat do své biologické rodiny před ostatními možnými variantami. PP2: Domníváme se, že startovací byty budou využívány mladými lidmi stejně jako domy na půl cesty. H1: Domníváme se, že většina respondentů nebude vědět, co jsou startovací byty.
H2: Předpokládáme, že většina respondentů, kteří vědí, co jsou startovací byty, budou ženy. H3: Předpokládáme, že většina respondentů, znající startovací byty, bude tvrdit, že jejich počet je nedostatečný.
6. 2 Metodologie a organizace výzkumu V první části výzkumu jsem vyuţila kvalitativní metodu statistické analýzy. Pomocí ní, jsem mohla zmapovat moţnosti odchodu mladých lidí po ukončení ústavní výchovy ve Zlínském kraji v letech 2005 – 2009. Ke zpracování statistické analýzy bylo nezbytné získat informace o odchodu zletilých mladých lidí z dětských domovů, informace uvedené ve výročních zprávách byly pouze informativního charakteru a
nepodávaly přesný přehled, kam mladí lidé po ukončení ústavní
výchovy odcházejí, proto jsem kontaktovala vybrané dětské domovy ve Zlínském kraji. Oslovila jsem pouze dětské domovy, které mají ve své péči děti bez váţných poruch chování, dětské domovy se školou, kde ţijí děti s poruchami chování jsem do výzkumu nezahrnula. Na počátku listopadu 2009 jsem telefonicky kontaktovala Dětský domov Vizovice a domluvila si s ředitelem zařízení panem Dušanem Mynářem osobní schůzku. Naše setkání proběhlo 23.11. 2009 a týkalo se problematiky startovacích
bytů,
které
provozuje
město
Vizovice,
otázky
individuálního plánování u dětí v dětských domovech a přípravy na jejich samostatný ţivot a integraci do společnosti. Dětský domov Zlín jsem také kontaktovala telefonicky za účelem dojednání osobní schůzky s paní ředitelkou Mgr. Stránskou, ta však díky pracovnímu vytíţení schůzku odmítla a dotazy mi zodpověděla telefonicky. Dětský domov Bojkovice, Dětský domov Kroměříţ, Dětský domov Uherské Hradiště, Dětský domov Uherský Ostroh a Dětský domov Valašské Meziříčí jsem rovněţ v průběhu listopadu 2009 nejprve oslovila telefonicky, s pověřenými pracovníky se domluvila na spolupráci, poţádala je o svolení k čerpání informací z jejich výročních zpráv a pouţití fotografií.
Počátkem února 2010 jsem těmto dětským domovům Zlínského kraje elektronickou podobou zaslala připravenou tabulku, která mi pomohla zmapovat odchod zletilých osob z jejich dětských domovů v letech 2005 – 2009 a poţádala je o její vyplnění. Pracovníci dětských domovů byli velmi ochotní a tabulky s vyplněnými údaji mi během února 2010 poslali zpět. Informace jsem tak získala od všech dětských domovů kromě Dětského domova Uherské Hradiště, jehoţ paní ředitelka mi elektronickou podobou odpověděla, ţe pro své pracovní vytíţení není schopna spolupracovat se studenty vysokých škol. Druhá část výzkumu byla zaměřena kvalitativně a tvořily ji kazuistiky neboli případové studie. Ty spadají do kategorie neexperimentálních metod. Podávají ucelený přehled o ţivotě či situaci jednotlivých osob a mohou slouţit jako informační zdroj, ze kterého se vychází při další práci s těmito osobami. Údaje v kazuistikách byly pořízeny ze spisových materiálů a částečně také z rozhovoru s ředitelem Dětského domova Vizovice panem Dušanem Mynářem dne 23.11. 2009. Získané informace jsem zpracovala během měsíce ledna a celkem ve své práci předkládám 10 případových studií. Kazuistiky doplňují výzkumnou část a ukazují moţnosti mladých lidí, kterým byla z důvodu zletilosti ukončena ústavní výchova na jejich moţnosti následného bydlení a integraci do společnosti. Třetí oblast výzkumu tvoří anketa. Jedná se o kvantitativní metodu, pomocí které jsem zjišťovala povědomí veřejnosti o startovacích bytech. Průzkum jsem prováděla ve dnech 15. – 19. března 2010. Ve městech Vsetín, Zlín a Valašské Meziříčí jsem během této doby na ulici oslovila celkem 400 respondentů. Těmto osobám jsem poloţila celkem pět otázek. První dvě otázky zjišťovaly věk a vzdělání. Pohlaví jsem pomocí pozorování určila sama. Další tři otázky jiţ byly zaměřeny na startovací byty, kdy jsem zjišťovala, zda respondenti vědí, co jsou startovací byty, k jakému účelu slouţí a zda si myslí, ţe je jich dostatek. Odpovědi jsem zaznamenávala do přehledných tabulek, které mi posléze usnadnily vyhodnocování získaných informací. Zapisovala jsem si také zajímavé poznámky. Odpovědi respondentů jsem v druhé polovině března 2010 následně zpracovávala do tabulek a grafů. Graficky jsem mimo otázek týkajících se startovacích bytů znázornila také věk, pohlaví a vzdělání respondentů.
6. 3 Vlastní výzkum Vlastní výzkum má podobu tří částí, které v souhrnu podávají přehled o problematice mladých lidí odcházejících z dětských domovů ve Zlínském kraji v časovém období pěti let.
A) Statistická analýza odchodu mladých lidí z vybraných dětských domovů ve Zlínském kraji v letech 2005-2009 V první části výzkumu jsme sledovali varianty následného bydlení po odchodu mladých lidí z dětských domovů v letech 2005 aţ 2009 se zřetelem na vyuţívání startovacích bytů. Informace o odchodu zletilých osob mi poskytnul Dětský domov Vizovice, Dětský domov Zlín, Dětský domov Bojkovice, Dětský domov Kroměříţ, Dětský domov a Školní jídelna Uherský Ostroh, Dětský domov Valašské Meziříčí. Dětský domov Uherské Hradiště mi pro pracovní vytíţenost svých zaměstnanců potřebné informace neposkytnul, a proto jej dále ve statistické analýze jiţ nezmiňujeme.
Tabulka č. 3: Varianty odchodu mladých lidí z Dětského domova Zlín
Varianta odchodu
2005
2006
2007
2008
2009
Biologická rodina Příbuzní Hostitelská rodina Dům na půl cesty Startovací byty
2
2
Městské byty Přítel/kyně Jiná varianta Celkem
2 6
Tabulka č.3 nám ukazuje, že během let 2005 až 2009 z Dětského domova Zlín odešlo celkem šest zletilých osob. V roce 2005 v Dětském domově Zlín neukončil ústavní výchovu žádný mladý člověk, za to v roce 2006 odešly do startovacích bytů dvě zletilé osoby. V roce 2007 neodešel žádný dospívající. Následující rok ukončili ústavní výchovu dva mladí lidé, kteří k následnému bydlení využili jiné varianty, než je uvedeno v tabulce. Bohužel mi ředitelka Dětského domova Zlín paní Mgr. Stránská pro úplnost informací nesdělila, jakou variantu následného bydlení po ukončení ústavní výchovy tito dva mladí lidé využili. Během roku 2009 do startovacích bytů odešly dvě zletilé osoby. Graf č. 3: Varianty odchodu mladých lidí z Dětského domova Zlín
33% Startovací byty Jiná varianta 67%
Z grafu č. 3 je patrné, že většina mladých lidí , přesně 67%, kteří odešli z Dětského domova Zlín následně bydlelo ve startovacích bytech, které provozuje město Zlín. Zbylých 33% dospívajících využilo jiné varianty bydlení.
Tabulka č. 4: Varianty odchodu mladých lidí z Dětského domova Vizovice
Varianta odchodu
2005
2006
2007
2008
2009
Biologická rodina Příbuzní Hostitelská rodina Dům na půl cesty Startovací byty
2
2
Městské byty Přítel/kyně Jiná varianta
1 2
Celkem
7
Z tabulky č. 4 je zřejmé, že v roce 2005 ukončili pobyt v Dětském domově Vizovice dva mladí lidé. Oba měli zajištěné ubytování při zaměstnání. V roce 2006 ukončily ústavní výchovu dvě osoby, které následně bydlely ve startovacích bytech. V následujícím roce 2007 z Dětského domova Vizovice neodešel žádný mladý člověk. Následující rok 2008 pobyt v Dětském domově Vizovice ukončili dva mladí lidé, kteří rovněž využili možnosti bydlet ve startovacích bytech. V roce 2009 odešla z domova jedna plnoletá dívka ke svému příteli. Graf č. 4 Varianty odchodu mladých lidí z Dětského domova Vizovice
29% Startovací byty Přítel/kyně 57% 14%
Jiná varianta
Z grafu č. 4 můţeme vyčíst, ţe do startovacích bytů z Dětského domova Vizovice odchází 57% mladých lidí s ukončenou ústavní výchovou. Jiná varianta, v tomto případě ubytování při zaměstnání, byla vyuţita ve 29% případů odcházejících osob a 14% osob následně z dětského domova odešlo k příteli.
Tabulka č. 5 : Varianty odchodu mladých lidí z Dětského domova Bojkovice
Varianta odchodu
2005
2006
2007
2008
2009
Biologická rodina
2
1
1
2
2
Příbuzní
1
1
Hostitelská rodina Dům na půl cesty Startovací byty Městské byty Přítel/kyně
1
Jiná varianta Celkem
11
Uvedená tabulka č.5 ukazuje, ţe v roce 2005 ukončil ústavní výchovu tři plnoletí lidé,z nichţ se dva vrátili do biologické rodiny a jeden k příbuzným. Do biologické rodiny se vrátil jeden člověk i v roce 2006. Následující rok 2007 vyuţila moţnosti návratu do původní rodiny jedna osoba a druhý mladý člověk nalezl zázemí u svého přítele. V průběhu roku 2008 byla ukončena ústavní výchova dvou mladým lidem, kteří odešli zpět do biologické rodiny. V roce 2009 odešli z dětského domova tři mladí lidé, z čehoţ se dva opět vrátili do původní rodiny a jeden nalezl zázemí u svých příbuzných.
Graf č. 5 Varianty odchodu mladých lidí z Dětského domova Bojkovice
9% 18% Biologická rodina Příbuzní Přítel/kyně 73%
Z grafu č. 5 je zřejmé, ţe mladí lidé z dětského domova Bojkovice se nejčastěji vraceli do svých biologických rodin a to v 73% případů. K příbuzným mělo moţnost odejít 18% mladých lidí a k příteli nebo přítelkyni 9% dospívajících. Tabulka č. 6: Varianty odchodu mladých lidí z Dětského domova Kroměříţ
Varianta odchodu
2005
Biologická rodina Příbuzní
2006
2007
2008
1
2009 1
1
1
Hostitelská rodina Dům na půl cesty
1
Startovací byty Městské byty Přítel/kyně
1 1
Jiná varianta Celkem
1 8
V letech 2005 aţ 2009 ukončilo ústavní výchovu v Dětském domově Kroměříţ celkem 8 mladých lidí. V roce 2005 odešla jedna osoba k příbuzným. V roce 2006 se do biologické rodiny vrátil jeden dospívající a jedna zletilí dívka odešla ke svému příteli. V roce 2007 v Dětském domově Kroměříţ nikdo neukončil ústavní výchovu. Následující rok 2008 z domova odešli dva dospívající, jeden do domu na půl cesty a druhý mladý člověk do podnájmu. V roce 2009 ukončili ústavní výchovu tři mladí lidé. U jednoho z nich byl moţný návrat do biologické rodiny, druhý dospívající nalezl zázemí u svých příbuzných a třetí mladý člověk se odstěhoval do městského bytu. Graf č. 6: Varianty odchodu mladých lidí z Dětského domova Kroměříţ
12,50%
25%
12,50%
Biologická rodina Příbuzní Dům na půl cesty Městský byt
12,50%
Přítel/kyně 12,50%
25%
Jiná varianta
Graf č. 6 nám ukazuje, ţe mladí lidé z Dětského domova Kroměříţ se nejčastěji vraceli do svých biologických rodin a ke svým příbuzným. Obě tyto varianty byly shodně vyuţity ve 25% případů. Jako další varianty odchodu mladých lidí z Dětského domova Kroměříţ byly vyuţity dům na půl cesty ve 12,5%, městské byty ve %, odchod k příteli či přítelkyni ve 12,5% a ubytování v podnájmu ve 12,5% případů.
Tabulka č. 7: Varianty odchodu mladých lidí z Dětského domova Uherský Ostroh
Varianta odchodu
2005
2006
2007
2008
2009
3
1
Biologická rodina Příbuzní
1
Hostitelská rodina Dům na půl cesty
1
Startovací byty Městské byty
2
Přítel/kyně
1
1
Jiná varianta
1
Celkem
11
Z Dětského domova Uherský Ostroh odešlo v letech 2005 aţ 2009 celkem 11 zletilých osob. Do biologické rodiny měli moţnost se vrátit v roce 2008 aţ 2009 celkem čtyři dospívající, k příbuzným odešel v roce 2007 jeden mladý člověk a do domu na půl cesty v roce 2005 také jeden dospívající. Moţnosti bydlení v městských bytech vyuţili v roce 2006 dva mladí lidé. Další dvě osoby odešly ke svému příteli či přítelkyni. Jedna v roce 2009 odešla z Dětského domova Uherský Ostroh do azylového domu pro ţeny a matky s dětmi. Graf č. 7: Varianty odchodu mladých lidí z Dětského domova Uherský Ostroh
9%
Biologická rodina 37%
18%
Příbuzní Dům na půl cesty Městské byty
18%
Přítel/kyně 9%
9%
Jiná varianta
Z grafu č. 7 je patrné, ţe po ukončení ústavní výchovy se mladí lidé nejčastěji vraceli do své biologické rodiny. Tato varianta zastupovala 37% ze zvolených odchodů mladých lidí v letech 2005 aţ 2009. V městských bytech nebo u přítele či přítelkyně našel zázemí shodný počet mladých lidí a tyto moţnosti následného bydlení zaujímaly shodně 18 %. V 9% případů dospívající odcházeli do domu na půl cesty a shodně opět v 9% volili jinou variantu následného bydlení, konkrétně v tomto případě se jednalo o pobyt v azylovém domě pro ţeny a matky s dětmi
Tabulka č. 8: Varianty odchodu mladých lidí z Dětského domova Valašské Meziříčí
Varianta odchodu
2005
Biologická rodina
2006
2007
1
2
1
1
2008
2009
Příbuzní Hostitelská rodina Dům na půl cesty
3
Startovací byty Městské byty Přítel/kyně
2
Jiná varianta Celkem
10
Tabulka č. 8 nám ukazuje, ţe celkem z Dětského domova Valašské Meziříčí v letech 2005 aţ 2009 odešlo deset zletilých osob. V roce 2005 se dva mladí lidé po ukončení ústavní výchovy nastěhovali ke svému příteli či přítelkyni. Následující rok 2006 se vrátil jeden mladý člověk do své biologické rodiny a jeden vyuţil moţnosti bydlení v domu na půl cesty. Do biologické rodiny se měli moţnost vrátit i další dva dospívající v roce 2007, jeden mladý člověk v tomto roce odešel do domu na půl cesty. V roce 2008 neukončil v Dětském domově Valašské Meziříčí ústavní výchovu ţádný člověk. Následující rok 2009 do domu na půl cesty odešli tři mladí zletilí lidé.
Graf č. 8: Varianty odchodu mladých lidí z Dětského domova Valašské Meziříčí
20%
30% Biologická rodina Dům na půl cesty Přítel/kyně 50%
Z grafu č. 8 je patrné, ţe polovina mladých lidí z Dětského domova Valašské Meziříčí následně odchází do domů na půl cesty. Návrat do biologické rodiny byl moţný u 30% dospívajících a odchod k příteli či přítelkyni vyuţilo 20 % osob. PP1: Domníváme se, že mladí lidé, končící pobyt v dětském domově , nebudou více
preferovat návrat do své biologické rodiny před ostatními možnými
variantami. Tento pracovní předpoklad se nepotvrdil. Z tabulky č.9 a grafu č.9 je zřejmé, ţe mladí lidé, kteří v letech 2005 – 2009 ve vybraných dětských domovech Zlínského kraje ukončili ústavní výchovu, se v celých 32% případů vraceli do původních biologických rodin. Otázkou k zamyšlení můţe být: ,,Zda jsou tyto rodiny schopné poskytnout mladému člověku po jeho návratu z dětského domova potřebné stabilní zázemí, zda se tyto rodiny například v rámci sanace ozdravily a jsou funkční?“
PP2: Domníváme se, že startovací byty budou využívány mladými lidmi stejně jako domy na půl cesty.
Tento pracovní předpoklad se potvrdil. Tabulka č.9 spolu s grafem č.9 nám ukazují, ţe startovací byty a domy na půl vyuţilo v letech 2005 – 2009 přibliţně stejné mnoţství osob. Startovací byty byly vyuţity v 15% případů a domy na půl cesty ve 13% případů.
Tabulka č. 9: Varianty odchodu mladých lidí z vybraných dětských domovů Zlínského kraje v letech 2005 - 2009
Varianta odchodu Biologická rodina Příbuzní
Počet 17 5
Hostitelská rodina Dům na půl cesty Startovací byty Městské byty Přítel/kyně Jiná varianta
Celkem
0 7 8 3 7 6 53
Tabulka č. 9 podává přehled o variantách následného bydlení, které vyuţili mladí lidé po odchodu z vybraných dětských domovů ve Zlínském kraji v letech 2005 aţ 2009. Během této doby byla ukončena ústavní výchova v šesti uvedených dětských domovech celkem padesáti třem osobám. Z tabulky vyplývá, ţe dospívající se nejčastěji vraceli do původních biologických rodin. Z padesáti tří mladých lidí se po odchodu z dětských domovů vrátilo zpět do své biologické rodiny sedmnáct osob.
I přesto, ţe startovací byty existují pouze ve dvou městech Zlínského kraje, v pořadí vyuţívaných moţností následného bydlení u mladých lidí po ukončení ústavní výchovy zaujaly hned druhé místo. Ve startovacích bytech nalezlo od roku 2005 do roku 2009 zázemí osm zletilých osob. Sedm mladých lidí odešlo z dětských domovů do domů na půl cesty a stejný počet odešel k příteli či přítelkyni. Pět dospívajících nalezlo zázemí u svých příbuzných a šest zletilých vyuţilo jiných variant bydlení. Ţádný mladý člověk po ukončení ústavní výchovy neodešel do hostitelské rodiny, která s ním udrţovala kontakt za doby jeho ţivota v dětském domově. Graf č. 9: Varianty odchodu mladých lidí z vybraných dětských domovů Zlínského kraje v letech 2005 - 2009
Biologická rodina
11% 32%
13%
Příbuzní Hostitelská rodina Dům na půl cesty Startovací byty
6%
Městské byty 15%
13%
0%
10%
Přítel/kyně Jiná varianta
Z grafu č. 9 vyplývá, ţe ve 32% se mladí lidé po ukončení ústavní výchovy vrátili zpět do biologických rodin. Startovací byty byly vyuţity během sledovaných let v 15% případů. V domech na půl cesty nalezlo zázemí 13% dospívajících s ukončenou ústavní výchovou a stejné mnoţství osob se nastěhovalo ke svému příteli či přítelkyni. Jinou variantu bydlení vyuţilo 11% mladých lidí odcházejících z vybraných dětských domovů v letech 2005 – 2009. Bydlení v městských bytech bylo vyuţito v 6% případů. Pobyt v hostitelské rodině, která by dospívajícímu nabídla zázemí po jeho odchodu z dětského domova, se nevyskytnul ani v jednom případě.
Diskuse Statistická analýza odchodu mladých lidí po ukončení ústavní výchovy v letech 2005 - 2009, kterou jsme prováděli u šesti dětských domovů Zlínského kraje, přinesla zajímavé poznatky. Během těchto pěti let ukončilo ústavní výchovu celkem padesát tři osob. Z některých dětských domovů mladí lidé do biologických rodin neodcházeli vůbec, v některých případech naproti tomu biologické rodiny zaujímaly nejvíce vyuţívanou variantu odchodu mladých lidí po ukončení jejich ústavní výchovy a celkově
původní rodina představovala nejvíce vyuţívanou
moţnost následného bydlení po ukončení ústavní výchovy mladých lidí. Přesto, ţe startovací byty existují pouze ve městech Zlín a Vizovice, zaujaly druhou nejčastěji vyuţívanou moţnost bydlení po odchodu dospívajících z dětských domovů ve Zlínském kraji. Jak se ukázalo v anketě, tuto variantu následného bydlení však většina veřejnosti nezná a často si ji pletou s domy na půl cesty. Do domů na půl cesty a k příteli či přítelkyni odešel přibliţně stejný počet dospívajících jako do startovacích bytů. Jiţ méně mladí lidé vyuţívaly návratu ke svým příbuzným a odchod z dětského domova do městského bytu zvolilo pouze malé procento osob. Zde můţe hrát roli vysoký nájem, který mladí lidé ze svého příjmu nemusí být schopen uhradit. Někteří dospívající odcházející z dětských domovů volili také jiné moţnosti bydlení. Šlo například o ubytování při zaměstnání či v azylovém domě pro ţeny a matky s dětmi.
B Kasuistiky Systém práce s dětmi a mladými lidmi v dětských domovech je zaměřen na komplexní rozvoj jejich schopností, dovedností, snaţí se o bezproblémové zařazení dospívajících do naší společnosti a plnou integraci do běţného ţivota. KAZUISTIKA č.1 Dívka, narozena 1989 Důvod příjetí: § 76 a) občanského soudního řádu o vydání předběţného opatření v únoru 1999 Odchod z dětského domova: K příteli v roce 2009 Rodinná anamnéza Matka, narozena 1970, vzdělání - základní. Matka byla intelektově na niţší úrovni. Otec, narozen 1963, vzdělání - střední odborné učiliště. Otec zemřel ve výkonu trestu. Rodina úplná, nefunkční. Osobní anamnéza Při přijetí do dětského domova byla dívka zanedbaná. Projevovala se introvertně a stranila se kontaktu s vrstevníky i pracovníky dětského domova. Pomalu si zvykala na nové prostředí, nebyly s ní ţádné větší problémy. K pracovníkům dětského domova si postupně vybudovala hluboký a důvěrný vztah. Prodělala běţná dětská onemocnění, alergická. Ve škole dívka pracovala pomalým tempem. Byla nekonfliktní. Vystudovala střední odborné učiliště. Sociální anamnéza Rodiče nebyli schopni se o dceru postarat, proto byla dívka na základě vydání předběţného opatření a následného rozhodnutí soudu umístěna do dětského domova. Matka s dcerou udrţovala kontakt, brala si ji na víkendu k sobě domů.
Z důvodu přípravy na budoucí povolání byl dívce po dosaţení zletilosti prodlouţen pobyt v dětském domově o jeden rok do jejich devatenácti let. Po ukončení ústavní výchovy se dívka nastěhovala ke svému příteli. Sociální diagnóza Jejich vztah není stabilní a neposkytuje dívce potřebnou oporu. Dívka se od přítele nechce odstěhovat a do dnešní doby spolu bydlí. S pracovníky dětského domova se často stýká, navštěvuje je a svěřuje se jim se svými problémy.
KAZUISTIKA č. 2
Chlapec, narozen 1985 Důvod přijetí: § 76 a) občanského soudního řádu o vydání předběţného opatření v prosinci 1991 Odchod z dětského domova: Startovací byt v roce 2004 Rodinná anamnéza Rodiče chlapce se rozvedli. Matka, narozena 1967, vzdělání – střední odborné učiliště. Závislá na alkoholu, po rozvodu ţila s Romem, za kterého se později vdala. Otec, narozen 1963, vzdělání – střední odborné učiliště. Otec se se synem nestýkal, nejevil o něj zájem. Osobní anamnéza Do dětského domova přišel chlapec ve velmi zanedbaném stavu. Neměl osvojené základní hygienické návyky. Špatně se vyjadřoval a měl velmi malou slovní zásobu. Neznal hračky a věci běţné spotřeby jako například celý bochník chleba, jogurt, šampón či pastelky. Na prostředí dětského domova si rychle zvyknul a mezi vrstevníky byl oblíbený. Pracovníci domova ho hodnotili jako bezproblémového a velmi hodného chlapce, jen přístup ke škole měl laxní. Prodělal běţná dětská onemocnění, trpěl ekzémem na rukou. Chlapec vystudoval střední odborné učiliště.
Sociální anamnéza Rodiče byli závislí na alkoholu, měli mezi sebou neshody. Chlapec byl svědkem častých hádek a domácího násilí. Po rozvodu si matka našla nového partnera, který byl rovněţ závislý na alkoholu. Do dětského domova přišel chlapce špinavý a nedostatečně oblečený. Matka zpočátku o syna projevovala zájem, ale do dětského domova přicházela nebo telefonovala vţdy opilá, byla vulgární a pracovníky domova slovně napadala. Později se o syna přestala úplně zajímat. Chlapec vystudoval střední odborné učiliště a v roce 2004 odešel z dětského domova do startovacího bytu. Sociální diagnóza Pracuje v oboru, ve kterém se vyučil. Má přítelkyni, se kterou plánuje rodinu. Pracovníky dětského domova chodí často navštěvovat.
KAZUISTIKA č. 3 Chlapec, narozen 1985 Důvod přijetí: § 76 a) občanského soudního řádu o vydání předběţného opatření únor 1995 Odchod z dětského domova: Ubytování při zaměstnání v roce 2005 Rodinná anamnéza Rodiče nebyli sezdaní. Chlapec ţil s matkou. Matka, narozena 1965, vzdělání – střední odborné učiliště. Byla závislá na alkoholu a drogách, zanedbávala výchovu a péči o syna. Otec opustil matku, kdyţ se dozvěděl o jejím těhotenství. Se synem nebyl nikdy v kontaktu. Nejsou o něm známy bliţší údaje. Osobní anamnéza Do dětského domova přišel chlapec v roce 1995 v zanedbaném stavu, nedostatečně oblečen. Zpočátku byl uzavřený, stranil se kolektivu. Prostředí dětského domova a vrstevníkům se přizpůsobil bez větších problémů, jen zpočátku se choval při konfliktech mezi dětmi agresivně. Měl sklony k výbušnosti.
Prodělal běţná dětská onemocnění, navštěvoval logopedii. Ve škole byl průměrný ţák, bez výchovných problémů. Vystudoval střední odbornou školu. Sociální anamnéza Matka, která byla závislá na návykových látkách, se o syna nestarala. Veškeré finance spotřebovala na drogy a alkohol. Ţili ve špatných bytových podmínkách bez elektriky a teplé vody, proto byl chlapec na základě vydání předběţného opatření umístěn do dětského domova. Matka neprojevovala ţádnou snahu o nápravu podmínek, aby mohla syna znova vychovávat, přestala o něj jevit zájem. Otec se o syna nikdy nezajímal. Z důvodu přípravy na budoucí povolání byl chlapci prodlouţen pobyt v ústavní výchově. Sociální diagnóza Poté v roce 2005 odešel do Čech, kde měl zajištěné zaměstnání i s ubytováním. S dětským domovem je v kontaktu, příležitostně pracovníky domova navštěvuje. Zatím nenavázal vážný partnerský vztah.
KAZUISTIKA č. 4 Dívka, narozena 1986 Důvod přijetí: § 76 a) občanského soudního řádu o vydání předběţného opatření v červnu 1995 Odchod z dětského domova: Startovací byt v roce 2006 Rodinná anamnéza Matka, narozena 1968, vzdělání – střední odborné učiliště. Otec, narozen 1963, vzdělání - střední odborné učiliště. Rodina úplná, oba rodiče dlouhodobě nezaměstnaní. Osobní anamnéza Při přijetí do dětského domova byla dívka zanedbaná, trpěla ekzémy. Kolektivu dětí i novému prostředí se přizpůsobila bez větších potíţí.
Vyhledávala společnost pracovníků domova, k jedné vychovatelce citově velmi přilnula. Byla snaţivá, bezproblémová, ráda pomáhala dospělým s různými činnostmi. Prodělala běţná dětská onemocnění, alergická, astmatička, dyslektička. Navštěvovala speciální základní školu, poté vystudovala střední odborné učiliště. Sociální anamnéza Dívka byla do dětského domova umístěna na základě vydání předběţného opatření a následného rozhodnutí soudu z důvodu velmi špatných bytových podmínek. Rodiče o dceru jevili zájem, navštěvovali ji, ovšem nebyli schopni upravit bytové podmínky tak, aby splňovali základní hygienické normy. Dívce byla z důvodu přípravy na budoucí povolání prodlouţena ústavní výchova. Sociální diagnóza V roce 2006 dívka odešla z dětského domova do startovacího bytu. Provdala se za přítele, se kterým se seznámila ještě v době, kdy žila v dětském domově. Narodila se jim dcera a v současné době je na mateřské dovolené. S rodiči se stýká. Do dětského domova občas chodí na návštěvy i se svým manželem a dcerou. Svůj vztah pokládá za stabilní.
KAZUISTIKA č. 5 Dívka, narozena 1988 Důvod přijetí: § 76 a) občanského soudního řádu o vydání předběţného opatření v srpnu 2000 Odchod z dětského domova: Startovací byt v roce 2006 Rodinná anamnéza Rodiče nebyli sezdaní. Dívka ţila s matkou. Matka, narozena 1969, vzdělání – střední odborné učiliště. Matka ve velké míře poţívala alkohol. Projevovali se u ní psychické problémy. Otec, narozen 1961, vzdělání - střední odborná škola. Opustil matku, o dceru neprojevoval zájem.
Osobní anamnéza Dívka byla do dětského domova přijata v zanedbaném stavu, trpěla úzkostmi, stranila se kolektivu. Na nové prostředí si zvykala pomalu. Projevovala se jako introvertní a plachá dívka, bála se tmy. Při pobytu v dětském domově navštěvovala psychologa. Jinak byla nekonfliktní, slušná, bez výchovných problémů. Prodělala běţná dětská onemocnění. Dívka navštěvovala speciální základní školu, poté vystudovala střední odborné učiliště. Sociální anamnéza Matka zanedbávala péči a výchovu své dcery. Propadla závislosti na alkoholu. Trpěla depresemi a duševní poruchou. Dívka byla proto umístěna na základě vydání předběţného opatření a poté rozhodnutí soudu umístěna do dětského domova. Matka spáchala sebevraţdu. Otec o dceru nikdy neprojevil zájem. Z důvodu přípravy na budoucí povolání byla dívce prodlouţena ústavní výchova. Sociální diagnóza Dívka nalezla zázemí ve startovacím bytu, který ji byl poskytnut. Je zaměstnaná, v současnosti žije s přítelem, ve kterém nalezla oporu a plánují založení rodiny.
KAZUISTIKA č. 6 Dívka, narozena 1989 Důvod přijetí: § 76 a) občanského soudního řádu o vydání předběţného opatření v červenci 1996 Odchod z dětského domova: Startovací byt, poté k příteli v roce 2008 Rodinná anamnéza Matka, narozena 1969, vzdělání - střední odborné učiliště. Matka je intelektově na niţší úrovni, dlouhodobě nezaměstnaná. Otec, narozen 1964, vzdělání - střední odborné učiliště. Otec pracuje v dělnické profesi, trestaný, alkoholik. Rodina úplná, nefunkční.
Osobní anamnéza Dívka byla svědkem a obětí domácího násilí, které se na ní a matce páchal otec. Při přijetí do dětského domova byla dívka zanedbaná a citově deprivovaná. Na kolektiv vrstevníků si zvykla rychle a cítila se mezi nimi dobře. Od dospělých muţů si udrţovala odstup. V určitých situacích byla plačtivá a úzkostlivá. V péči psychologa se její psychický stav výrazně zlepšil. Po otcově útoku utrpěla frakturu levé horní končetiny spolu s mnoha zhmoţděninami. Prodělala běţná dětská onemocnění. Navštěvovala logopedii. Dívka vystudovala střední odbornou školu. Sociální anamnéza Dívka byla do dětského domova umístěna na základě vydání předběţného opatření. Otec, který se z práce vracel opilý, napadal matku i dceru, ubliţoval jim po fyzické i psychické stránce. Matka násilí zapírala, o dceru se navíc nedokázala řádně starat. Dívce byl prodlouţen pobyt v dětském domově z důvodu přípravy na budoucí povolání do jejich 19 let. Sociální diagnóza Poté odešla do startovacího bytu, ze kterého se po třech měsících odstěhovala ke svému příteli. V současnosti plánují sňatek a čekají potomka. Dívka s pracovníky dětského domova udržuje telefonický kontakt.
KAZUISTIKA č. 7 Chlapec, narozen 1986 Důvod přijetí: § 76 a) občanského soudního řádu o vydání předběţného opatření v listopadu 1995 Odchod z dětského domova: Ubytování při zaměstnání v roce 2005 Rodinná anamnéza Matka, narozena 1951, vzdělání – střední odborné učiliště. Je rozvedená, z předchozího manţelství má dospělou dceru, dlouhodobě nezaměstnaná. Otec, narozen 1955, vzdělání – střední odborná škola. Závislý na alkoholu, dlouhodobě nezaměstnaný. Rodiče nebyli sezdáni.
Osobní anamnéza Chlapec do dětského domova přišel zanedbaný. Adaptace na nové prostředí u něj proběhla bez problému, v dětském domově se mu líbilo. Našel si zde mnoho kamarádu, mezi pracovníky byl oblíbený. Nechtěl se vrátit domů, protoţe se bál svého otce, který se v opilosti projevoval agresivně. Prodělal běţná dětská onemocnění, dysgrafik, alergický. Ve škole byl snaţivý, slabší výsledky v některých předmětech se snaţil vylepšit zvýšenou aktivitou. Chlapec vystudoval střední odbornou školu s technickým zaměřením. Sociální anamnéza Rodinu chlapce lze charakterizovat nízkou sociokulturní úrovni. To bylo z části dáno nezaměstnaností obou rodičů a alkoholismem otce. Ten se choval v opilosti agresivně a vulgárně, matka i syn se ho báli. Chlapec dvakrát utekl z domova. Matka o syna v dětském domově jevila zájem, chodila jej navštěvovat. Sociální prognóza Chlapci byla prodloužena ústavní výchova z důvodu přípravy na budoucí povolání, po odchodu z dětského domova začal pracovat ve své profesi pro firmu, která mu poskytla ubytování. S matkou udržuje kontakt, příležitostně se s ní vídá. Otce nevyhledává. Zatím nenavázal vážný vztah.
KAZUISTIKA č. 8
Chlapec, narozen 1987 Důvod přijetí: § 76 a) občanského soudního řádu o vydání předběţného opatření v říjnu 2000 Odchod z dětského domova: Startovací byt v roce 2008 Rodinná anamnéza Matka, narozena 1968, vzdělání - střední odborné učiliště. Matka závislá na prášcích, projevovaly se u ní psychické problémy, pokus o sebevraţdu.Otec, narozen 1962, vzdělání – základní. Zemřel. Rodina neúplná, chlapec ţil s matkou.
Osobní anamnéza Chlapec do dětského domova přišel od babičky, po které se mu stýskalo. Novému prostředí dětského domova a ostatním dětem se přizpůsobil bez větších konfliktů. Při přijetí zdravotní stav dobrý, urologické problémy. Prodělal běţná dětská onemocnění. Chlapec byl v péči psychologa. Drobné problémy ve škole byly důsledkem lhaní a agresivity vůči spoluţákovi. Vystudoval střední odborné učiliště.
Sociální anamnéza Do dětského domova byl chlapec umístěn na základě vydání usnesení o nařízení předběţného opatření. Dříve byl v péči babičky, ta se však pro svůj špatný zdravotní stav o vnuka dále nedokázala starat. Matka se potýkala se závislostí na lécích. Chovala se promiskuitně, syna zanedbávala. Sociální prognóza Chlapec po dosažení zletilosti odešel z dětského domova do startovacího bytu. V současnosti je ve výkonu trestu. S pracovníky dětského domova ani matkou se nestýká.
KAZUISTIKA č. 9
Chlapec, narozen 1985 Důvod přijetí: § 76 a) občanského soudního řádu o vydání předběţného opatření v březnu 1997 Odchod z dětského domova: K babičce v roce 2004 Rodinná anamnéza Matka, narozena 1962, vzdělání – základní, alkoholička, intelektově na niţší úrovni. Dlouhodobě nezaměstnaná. Otec, narozen 1957, vzdělání – střední odborné učiliště. Pracuje v dělnické profesi, soudně trestán. Se synem se nestýká. Rodiče nebyli sezdaní, nebydleli ve společné domácnosti.
Osobní anamnéza Při přijetí do dětského domova byl chlapec zanedbaný. Na nové prostředí a ostatní děti se rychle zvyknul, byl přátelský a otevřený. Často myslel na babičku a stýskalo se mu po ní, o matce nemluvil. Pracovníkům domova se vším rád ochotně pomáhal. Prodělal běţná dětská onemocnění, zdravotní stav dobrý. Ve škole byl snaţivý, aktivně se zapojoval do různých třídních či školních aktivit, v kolektivu oblíbený. K učivu přistupoval zodpovědně. Vystudoval střední odbornou školu technického typu. Sociální anamnéza Matka byla rozvedená, z manţelství měla syna, který byl umístěn v dětském domově. S otcem chlapce nebyla sezdaná. Ten byl rovněţ jiţ rozvedený se dvěmi dětmi, které měla v péči jeho bývalá ţena. Krátce po narození chlapce, matku opustil a o syna neprojevoval zájem. Matka se synem bydlela u babičky, která se o chlapce starala, protoţe mu matka nedokázala zajistit z důvodu své závislosti na alkoholu a niţší intelektové úrovně řádnou péči. Poté, co byla babička na několik měsíců hospitalizovaná v nemocnici, svého syna zanedbávala, a proto byl umístěn na základě vydání usnesení o nařízení předběţného opatření a rozhodnutí soudu do dětského domova. Babička s vnukem udrţovala kontakt, ale vzhledem k jejímu špatnému zdravotnímu stavu se jiţ o něj nemohla dále starat. Sociální diagnóza Po ukončení ústavní výchovy se chlapec vrátil ke své babičce, se kterou poté žil v jedné domácnosti, staral se o ni. Po smrti babičky zůstal bydlet v jejím bytě. S matkou se nestýká. Pracuje a v současnosti je ženatý a se svou ženou čeká potomka.
KAZUISTIKA č. 10 Dívka, narozena 1983 Důvod přijetí: § 76 a) občanského soudního řádu o vydání předběţného opatření. Odchod z dětského domova: K příteli v roce 2001 Rodinná anamnéza Matka, narozena 1961, střední odborná škola. Zemřela. Otec, narozen 1955, střední odborná škola. Zaměstnaný. Dívka ţila v úplné rodině, po smrti matky s otcem. Osobní anamnéza Dívka do dětského domova přišla zanedbaná, deprivovaná. Na nové prostředí se adaptovala bez větších problémů. Projevovala se jako citlivá, v určitých situacích úzkostná, nervově labilní. Citově se připoutala k vychovatelce. Určitou dobu byla v péči psychologa . Prodělala běţná dětská onemocnění, alergická, diagnostikovaná funkční vada zraku amblyopie. Celkově v dobrém zdravotním stavu. Ve škole dívka pracovala pomalejším tempem, byla snaţivá, dosahovala průměrných výsledků. Vystudovala střední odborné učiliště. Sociální anamnéza Dívka ţila ve funkční rodině. Po smrti matky, se o dceru staral její otec. Ten ovšem propadl alkoholu a přišel o zaměstnání, trpěl depresemi. Otec se zadluţil a nebyl schopen dluhy splácet. Zanedbával péči o dceru, bytové podmínky špatné, neodpovídaly hygienickým poţadavkům. Dívka ţila v nepodnětném prostředí. Z těchto důvodů u ní byla nařízena ústavní výchova. Sociální prognóza Po ukončení ústavní výchovy se dívka nastěhovala ke svému příteli, se kterým otěhotněla. V současnosti žijí jako nesezdaný pár, čekají druhé dítě. Se svým otcem se nestýká, ten díky vysokým dluhům přišel o byt a žije na ubytovně. Pracovníky dětského domova navštěvuje i s druhem a dítětem.
Diskuse Předloţené kazuistiky jsou příkladem toho, ţe pokud se dětské domovy snaţí děti komplexně rozvíjet a individuální programy rozvoje osobnosti jsou tvořeny s ohledem na jejich zvláštnosti, individuální potřeby a zároveň se zřetelem na genotyp daného dítěte a navíc se na tvorbě programu podílí pracovníci dětského domova, kteří dítě dobře znají ve spolupráci s dalšími odborníky, mohou z těchto dětí vyrůst lidé, kteří se do budoucího samostatného ţivota zapojí bez větších problémů. Ředitel Dětského domova Vizovice pan Dušan Mynář v našem rozhovoru, týkajícího se i individuálního plánování, tuto metodu práce chválil a sám uvedl, ţe díky takovému přístupu spolu s laskavou péči pracovníků a snahou vytvořit náhradní rodinné prostředí se u dětí a mladých lidí v jejich domově nepotýkají s většími problémy.
C Anketa Anketa mapuje povědomí široké veřejnosti o startovacích bytech jako moţné variantě bydlení pro mladé lidi odcházející z dětského domova. Cílovou skupinu dotazovaných osob tvořila široká veřejnost ve městech Valašské Meziříčí, Vsetín a Zlín, kdy bylo osloveno 400 osob. Graf č. 10: Pohlaví respondentů
45% Ženy 55%
Muži
Z grafu č. 10 je zřejmé, ţe mezi respondenty z hlediska pohlaví mírně převaţovaly ţeny, které tvořily 55 % oslovených osob. Muţi představovali 45% respondentů.
První poloţenou otázkou: ,,Jaké je Vaše vzdělání?“, jsem zjišťovala stupeň vzdělání oslovených respondentů. Z grafu č.11 je patrné, ţe nejvíce 40,5 % respondentů dosáhlo středního odborného vzdělání. Tito lidé vystudovali různě zaměřené střední školy ukončené maturitní zkouškou. Střední odborná učiliště vystudovalo 28,5 % respondentů a tvořili tak druhou nejpočetnější skupinu. Lidé s vysokoškolským vzděláním zaujímají 14% dotazovaných. Dále bylo osloveno 42 osob se všeobecným vzděláním, coţ je 10,5% respondentů. Lidé s vyšším vzděláním tvořili 3% a lidé se základním vzděláním téměř shodně 3,5% respondentů.
Graf č. 11: Vzdělání respondentů
3%
3,50%
14%
Základní 28,50%
10,50%
Střední odborné učiliště Střední odborné Všeobecné Vyšší Vysoké
40,50%
Odpovědi na otázku č. 2: ,,Kolik Vám je let?“, mi umoţnily zpracovat a graficky znázornit věkové spektrum respondentů. Z grafu č. 10 a tabulky č. 8 je zřejmé, ţe nejpočetněji dotazovanou skupinou byli lidé ve věkovém rozmezí 35 – 44 let, kteří tvořili 32 % respondentů. Téměř shodně jsme v anketě oslovili počet osob mezi 25-34 roky, jenţ tvořili 23% a osob ve věkovém rozpětí 45-54 let, jejichţ počet tvořil 23,5% respondentů. Lidé mezi 55-64 roky byli zastoupeni v anketě 12% a skupina osob mezi 15-24 roky zaujímala 9% respondentů. Lidé ve věkovém rozmezí 65-74 let tvořili mezi dotázanými osobami 0,5%.
Tabulka č. 10: Věk respondentů Věk
Absolutní četnost
Relativní četnost v %
15 – 24 let
37
9
25 – 34 let
91
23
35 – 44 let
129
32
45 – 54 let
94
23,5
55 – 64 let
47
12
65 – 74 let
2
0,5
Celkem
400
100
Graf č. 12: Věk respondentů
12%
0,50%
9%
15-24 let 23%
23,50%
25-34 let 35-44 let 45-54 let 55-64 let 65-74 let
32%
H1: Domníváme se, že většina respondentů nebude vědět, co jsou startovací byty. Tato hypotéza byla potvrzena. Otázka č. 3: ,,Víte, co jsou startovací byty?“ byla zaměřena na zjištění skutečnosti, zda lidé vědí, co jsou startovací byty. Více neţ polovina respondentů, přesně 53%, na tuto otázku odpověděla nevím a 34% oslovených lidí odpovědělo ne. Pouze 13% respondentů odpovědělo ano, to znamená, ţe ze 400 oslovených osob pouze 51lidí vědělo, co jsou startovací byty. Tabulka č.11: Povědomí veřejnosti o startovacích bytech Povědomí o startovacích
Absolutní četnost
Relativní četnost v %
Ano
51
13
Ne
136
34
Nevím
213
53
Celkem
400
100
bytech
Graf č. 13: Povědomí veřejnosti o startovacích bytech
13% Ano Ne 53%
34%
Nevím
H2: Předpokládáme, že většina osob, které budou vědět, co jsou startovací byty, budou ženy. Tato hypotéza byla potvrzena. Tabulka č. 12 spolu s grafem č.14 nám ukazují, ţe celých 71% respondentů, kteří věděli, co jsou startovací byty, byly ţeny. Muţi tvořili zbylých 29% respondentů. Tabulka č. 12: Rozdělení respondentů podle pohlaví, kteří věděli, co jsou startovací byty Pohlaví
Absolutní četnost
Relativní četnost v %
Ţeny
36
71
Muţi
15
29
Celkem
51
100
Graf č. 14: Rozdělení respondentů podle pohlaví, kteří věděli, co jsou startovací byty
29% Ženy Muži 71%
Otázka č. 4: ,,Pokud ano, víte k jakému účelu startovací byty slouží?“ byla poloţena pouze respondentům, kteří kladně odpověděli na předcházející otázku. Z tabulky č.13 a grafu č.15 vyplývá, ţe 84% respondentů, kteří věděli, co jsou startovací byty, rovněţ vědělo, k jakému účelu tato varianta bydlení přesně slouţí. Zbylých 16% nedokázalo odpovědět, nevědělo jaký účel startovací byty mají. . Tabulka č. 13: Povědomí respondentů, kteří věděli, co jsou startovací byty, o jejich účelnosti Povědomí o účelnosti
Absolutní četnost
Relativní četnost v %
Ano
43
84
Ne
0
0
Nevím
8
16
Celkem
51
100
startovacích bytů
Graf č. 15: Povědomí respondentů, kteří věděli, co jsou startovací byty, o jejich účelnosti
16% 0% Ano Ne Nevím 84%
H3: Předpokládáme, že většina respondentů znajících startovací byty, budou tvrdit, že jejich počet je nedostatečný. Hypotéza byla potvrzena. Poslední otázka č. 5: ,,Myslíte si, ţe startovacích bytů je dostatek?“ byla poloţena pouze respondentům, kteří kladně odpověděli na předchozí otázku, tedy věděli, k jakému účelu startovací byty slouţí. Tabulka č.14 spolu s grafem č.16 ukazují, ţe celých 82% respondentů zastávalo názor, ţe startovacích bytů je nedostatek, tím potvrdili naší hypotézu. Přehled o mnoţství startovacích bytů nemělo 16% respondentů, ti odpověděli nevím. Pouze 2% osob, se domnívalo, ţe startovacích bytů je dostatečné mnoţství.
Tabulka č. 14: Názor respondentů, zda je startovacích bytů dostatek. Dostatek startovacích
Absolutní četnost
Relativní četnost v %
Ano
1
2
Ne
35
82
Nevím
7
16
Celkem
43
100
bytů
Graf č. 16: Názor respondentů, zda je startovacích bytů dostatek.
Graf č.14: Povědomí veřejnosti o množství startovacích bytů
16%
2% Ano Ne Nevím 82%
Diskuse Informace o startovacích bytech, jako formě následného zázemí pro mladé lidi, kteří opouštějí ústavní výchovu, nejsou příliš rozšířené, a proto jsem se při sestavování ankety zaměřila na zcela základní otázky, které měly zmapovat právě povědomí veřejnosti o startovacích bytech. Anketní otázky jsem pokládala lidem ve Valašském Meziříčí, Zlíně a ve Vsetíně. V prvních dvou městech se nacházejí dětské domovy, ve Zlíně navíc komplex startovacích bytů, přesto jsme předpokládali, ţe většina oslovených, nebude vědět, co startovací byty vlastně jsou. Naše hypotéza se potvrdila, pouze 13% osob vědělo, ţe tato varianta následného bydlení pro mladé lidi odcházející z dětských domovů vůbec existuje. Více neţ polovina respondentů, přesně 53% nevědělo, co startovací byty jsou. Zbylých 34% respondentů na otázku č.3: ,,Víte, co jsou startovací byty?“ odpovědělo ne.
Velká část respondentů
startovací byty zaměňovala s domy na půl cesty, mysleli se, ţe je to tatáţ varianta bydlení. Několik lidí shodně odpovědělo, ţe se jedná o byty pro sociálně slabé občany, pro lidi vyléčené ze závislostí nebo pro mladé rodiny s dětmi v obtíţných ţivotních situacích. Předpokládali jsme, ţe startovací byty budou znát více ţeny neţ muţi a tato hypotéza se nám výrazně potvrdila. Respondenti, kteří kladně odpověděli na otázku číslo č.3,totiţ v 71% případů byly osoby ţenského pohlaví. Otázka č.4: ,,Víte, k jakému účelu startovací byty slouží?“ byla poloţena respondentům, kteří odpověděli kladně na předchozí otázku, tedy lidem, kteří věděli,co startovací byty jsou. V 84% odpovědí tomu tak bylo, ovšem 16 % dotazovaných nebylo s účelem startovacích bytů seznámeno a to i přesto, ţe věděli co startovací byty jsou. Nevěděli, ţe se jedná o variantu následného bydlení po ukončení ústavní výchovy, která mladému člověku nabízí moţnost samostatně bydlet bez dozoru v městských bytech, které jsou finančně zvýhodněny. Poloţením poslední otázky č.5 jsme chtěli zjistit názor lidí obeznámených s problematikou startovacích bytů na to, zda je jich dostatek. Stanovená hypotéza, ve které jsme předpokládali, ţe většina respondentů znajících startovací byty bude tvrdit, ţe jejich počet je nedostatečný, se nám opět potvrdila, neboť celých 82% respondentů se shodlo, ţe těchto bytů je málo. Pouze 2% se domnívala, ţe startovacích bytů je dostatek, 16% respondentů na tuto otázku odpovědělo nevím.
Povědomí o startovacích bytech jako variantě bydlení pro mladé lidi odcházející z dětských domovů je minimální. Mnoho lidí název startovací byt doposud ani neslyšelo a vůbec netušili, co si pod ním mají představit. Ve Zlíně, kde se startovací byty provozují jiţ několik let, bylo povědomí lidí vyšší neţ ve zbylých dvou městech.
6. 4 Výzkumné závěry Výzkumná část přinesla očekávané i překvapující informace. Pracovní předpoklad, který jsme si stanovili ve statistické analýze, tvrdil, ţe mladí lidé, končící pobyt v dětských domovech, nebudou preferovat návrat do biologické rodiny před ostatními moţnými variantami, se nám nepotvrdil. Fakt, ţe do biologických rodin se v letech 2005 aţ 2009 z vybraných dětských domovů ve Zlínském kraji vrátilo celých 32% mladých lidí, byl pro nás velmi překvapující. Předpokládali jsme, ţe tato varianta následného bydlení po odchodu dospívajících z dětských domovů bude patřit mezi nejméně vyuţívané. Za úvahu by stálo zamyslet se nad tím, zda tyto rodiny po odebrání dítěte pochopily váţnost své situace a během jeho pobytu v dětském domově, upravily své rodinné podmínky tak, ţe mladý člověk zde po návratu domů nalezne potřebné zázemí, či se dospívající vracejí do podmínek, od kterých je měla ústavní výchova chránit, z důvodu zachování citových vazeb mezi ním a rodiči, nebo zda návrat do biologické rodiny se jevil jako jediná moţná varianta, která se mladému člověku naskytovala? Ukázalo se, ţe startovací byty dospívající, kteří ukončili ústavní výchovu ve vybraných dětských domovech,vyuţívali stejně jako domy na půl cesty. Ovšem mezi širokou veřejnosti Zlínského kraje je tato varianta následného bydlení téměř neznámá. S problematikou startovacích bytů bylo seznámeno pouze 13% ze 400 oslovených respondentů a ne všichni lidé, kteří věděli, co startovací byty,také věděli k jakému účelu přesně slouţí a zda je jich dostatečné mnoţství. Startovací byty hrají ve Zlínském kraji u mladých lidí s ukončenou ústavní výchovou důleţitou roli. Dospívající, kteří odcházejí z dětských domovů ve městech, kde rovněţ fungují startovací byty, tuto variantu odchodu preferují nejvíce. I přesto je povědomí široké veřejnosti velmi nízké.
Můţeme se pouze domnívat, zda je nevědomost veřejnosti způsobena nedostatečnou prezentací informací ze strany měst, které startovací byty provozují či lidé o problematiku mladých lidí odcházejících z dětských domovů spojenou s jejich integrací, nejeví zájem a tyto informace míjejí.
ZÁVĚR Mladí lidé odcházející z dětských domovů se ocitají v nelehké situaci, stojí na prahu nového samostatného ţivota, kdy se musí zcela osamostatnit a převzít za své chování a jednání zodpovědnost. Dětské domovy se snaţí připravovat děti do budoucího ţivota co nejlépe, podporují jejich samostatnost, vytvářejí individuální programy rozvoje osobnosti, jejichţ cílem je podpořit harmonický rozvoj jednotlivých dětí. Zajišťují jim kontakt se širokým prostředím, snaţí se o to, aby děti trávily čas mimo prostředí domova a měly moţnost se seznámit s běţným ţivotem. Odchod z dětského domova je velkým krokem, který je spojen s nástupem většinou do prvního zaměstnání a novým ubytováním. Startovací byty pro mladé lidi představují optimální variantu bydlení, která je cenově dostupná a rozvíjí jejich samostatnost a zodpovědnost. Hlavní cíl a dílčí cíle
diplomové práce byly naplněny. Ukázalo se, ţe
dospívající se po ukončení ústavní výchovy nejčastěji vraceli do svých původních biologických rodin, coţ vyvrátilo náš pracovní předpoklad, kdy jsme tvrdili, ţe mladí lidé tuto variantu odchodu preferovat nebudou. Proč tomu tak je, jsem se snaţila vysvětlit jiţ ve výzkumných závěrech, kde jsem shrnula výsledky našeho výzkumu. Startovací byty se ukázaly jako rovnocenná varianta bydlení s domy na půl cesty či s odchodem k příteli, přítelkyni. Vyuţívají je především mladí lidé odcházející z Dětského domova Zlín a Dětského domova Vizovice, coţ je zajisté dáno tím, ţe právě v těchto městech se startovací byty provozují. Jak jsme předpokládali, povědomí veřejnosti o startovacích bytech je velmi nízké, většina lidí neví, co si pod tímto názvem má představit, zaměňovala je s domy na půl cesty, byty pro sociálně slabé, či byty, které by měly slouţit lidem propuštěným z výkonu trestu. Málo kdo, jenţ nevěděl, co startovací byty jsou, pomyslel na moţnost, ţe se jedná o bydlení pro mladé lidi, kteří odešli z dětských domovů. Ze 400 oslovených respondentů je znalo pouze 51 osob, coţ je 13% vzorku. Potvrdila se také naše hypotéza, ţe tuto variantu bydlení znají více ţeny neţ muţi. Ukázalo se také, ţe lidé, kteří startovací byty znali, ve většině případů rovněţ tvrdili, ţe jich pro zletilé mladé lidi z dětských domovů není dostatek.
Výzkum diplomové práce odpověděl na stanovené hypotézy a pracovní předpoklady, díky kterým jsme získali více informací o variantách odchodu mladých lidí z vybraných dětských domovů Zlínského kraje v letech 2005 aţ 2009, o vyuţívání startovacích bytů v uvedených pěti letech a povědomí veřejnosti vzhledem ke startovacím bytům. Diplomová práce poukázala na samotného mladého člověka, který ve svém vývoji můţe zaţívat mnohá úskalí zapříčiněná nefunkční rodinou či její úplnou absencí, na současné postavení dětských domovů v systému ústavní výchovy České republiky, na důleţitost individuálního plánování u dětí v ústavní výchově, na snahu dětských domovů svěřené děti vybavit do budoucího ţivota všemi potřebnými kompetencemi. Nastínila pohled na konkrétní dětské domovy ve Zlínském kraji, rozmanité moţnosti odchodu zletilých mladých lidí z dětských domovů a především na startovací byty, jako málo známou, ale velmi důleţitou variantu následného bydlení, která dospívajícímu poskytuje zázemí při jeho integraci do společnosti.
SEZNAM ODBORNÉ A POUŢITÉ LITERATURY, JINÉ ZDROJE Odborná a pouţitá literatura AUTORSKÝ KOLEKTIV Ústavu územního rozvoje v Brně a Odboru bytové politiky Ministerstva pro místní rozvoj. Podporované byty. Dotační titul Ministerstva pro místní rozvoj. 2003-2005. Byt na půl cesty, vstupní byt. 1 vydání. Brno: Ústav územního rozvoje Brno, 2006. ČÍŢKOVÁ, J., BINAROVÁ, I., HOLÁSKOVÁ, K. a kol. Přehled vývojové psychologie. 2 vydání. Olomouc: VUP, 2005. ISBN 80-244-0629-2. DUNOVSKÝ, J. Dítě a poruchy rodiny. 1 vydání. Praha: Avicenum, 1986. DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. 1 vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 1995. ISBN 80-7169-192-5. ELLIOTT, J., PLACE, M. Dítě v nesnázích. Prevence, příčiny, terapie.1 vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2002. ISBN 80-247-0182-0. ERAZÍMOVÁ, L., KABELOVÁ, K., a kol. Z ústavu do života. 1 vydání. Praha: Člověk v tísni – společnost při ČT, 2005. ISBN 80-903510-4-2. GABURA, J., PRUŢINSKÁ, J. Poradenský proces.1 vydání. Praha: Slon, 1995. ISBN 80-85850-10-9. JEDLIČKA, R., KLÍMA, P. a kol. Děti a mládež v obtížných životních situacích. 2 vydání. Praha: Themis, 2004. ISBN 80-7312-038-0. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2 vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006. ISBN 80-247-1284-9.
MATĚJČEK, Z., BUBLEOVÁ, V., KOVAŘÍK, J. Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace. 1 vydání. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 1997. ISBN 80-85121-89-1. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Děti, rodina a stres. 1 vydání. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Psychiatrické centrum Praha,1994. ISBN 80-85824-06-X MATOUŠEK, O., PALZAROVÁ, H., BALDOVÁ, L. Individuální plánování služeb u ohrožených dětí a mládeže s důrazem na mladistvé odcházející z ústavní výchovy. 1 vydání. Praha: Člověk hledá člověka, 2008. ISBN 978-254-2756-9. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3 vydání. Praha: Slon, 2003. ISBN 80-86429-19-9. MATOUŠEK, O. Ústavní péče. 2 vydání. Praha: Slon, 1999. ISBN 80-85850-76-1. NOVOTNÝ, I., HRUŠKA, M. Biologie člověka. 2 vydání. Praha: Fortuna, 2000. ISBN 80-7168-462-7. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-247-0182-0. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie.Dospívání.1 vydání.Liberec: TU Liberec, 1999. ISBN 80-7083-335-1. ŘÍČAN, P. Cesta životem. 2 vydání. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-829-5. VOCILKA, M. Dětské domovy v České republice. 1 vydání. Praha: Aula, 1999. ISBN 80-902667-6-2.
Bulletiny FALTÝNEK, Vlastimil. Příprava mládeže na život mimo dětský domov. Federace dětských domovů ČR, 2007, bulletin č.67, s. 33-34. Právní předpisy Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č.359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělání, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 438/2006 Sb., kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních. Internetové zdroje STRÁNSKÁ, H. Výroční zpráva o činnosti Dětského domova Zlín. [online] Publikováno 8.10. 2008. [cit. 25.1. 2010]. Dostupné na www: http://www.ddzlin.cz/dokumenty/VZ_2008-09.pdf ŠOLTYS, P. Výroční zpráva o činnosti Dětského domova Bojkovice za rok 2008/2009. [online] Publikováno 11.9. 2009. [cit. 2.2. 2010]. Dostupné na www: http://www.ddbojkovice.cz/vyro.htm HEJNÁ, A. Výroční zpráva o činnosti Dětského domova Kroměříţ za školní rok 2008/2009. [online] Publikováno 31.8. 2009. [cit.7.2. 2010]. Dostupné na www: http://www.ddkm.cz/vzprava.asp http://www.detipatridomu.cz/ [27. 2. 2010] http://www.podkridly.cz/ [21. 1. 2010]
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č.1
Rozhovor s paní Černou zaměstnankyní Charitního domu pro matky s dětmi v tísni ve Zlíně
Příloha č.2
Smlouva o nájmu startovacího bytu Kamenná 3848 ve Zlíně
Příloha č.3
Pravidla poskytování bydlení ţadatelům z dětských domovů a dětem z pěstounské péče v domě Kamenná 3848 ve Zlíně
Příloha č.4
Ubytovací řád startovacích bytů ve Vizovicích
Příloha č.5
Anketa
Příloha č.1 Rozhovor s paní Černou zaměstnankyní Charitního domu pro matky s dětmi v tísni ve Zlíně Já: ,,Jste zaměstnankyní Charitního domu pro matky s dětmi v tísni, jaké jsou Vaše kompetence, co se týká startovacích bytů?“ P.Černá: ,,Ano, jsem zaměstnankyní Charitního domu pro matky s dětmi v tísni. Magistrát města Zlín má s Charitním domem uzavřenou smlouvu o poskytování poradenství a psychosociálních sluţeb ve startovacích bytech na ulici Kamenná 3848. A já tyto sluţby mladým lidem podle jejich zájmu poskytuji. Já: ,,Od kdy na Kamenné 3848 poskytuje Magistrát města Zlín startovací byty mladým lidem odcházejícím z dětských domovů?“ P. Černá: ,,Startovací byty fungují uţ od roku 2000, tedy 9 let. Neslouţí jen pro mladé lidi z dětských domovů ale také pro děti z pěstounské péče. Za těch 9 let fungování jimi prošlo celkem 25 osob.“ Já: ,,Jak veliké jsou startovací byty a jakou mají kapacitu?“ P. Černá: ,,Na Kamenné je celkem 12 startovacích bytů. Jsou to byty jednopokojové, těch je 6, nebo garsonky, těch je také 6. Kaţdý byt obývá jeden mladý člověk, ale uvaţujeme o tom, ţe by jedna bytová jednotka mohla slouţit pro dva lidi třeba sourozence, ti by se dělili aspoň o náklady jako například vysokoškolští studenti v pronajatých bytech. Zařízení bytů probíhá ve spolupráci s Magistrátem města Zlín. Dříve zde ţilo 6 dětí a v šesti bytech bydlely mladé rodiny, to bylo velmi přínosné, protoţe tito mladí lidé z DD viděli vedle sebe i rodinný ţivot, křik dětí zkrátka souţití lidí.“ Já: ,, Jak probíhá proces podávání ţádostí a uzavírání smluv?“ P.Černá: ,,Jednotlivé ředitelky dětských domovů podají ţádost na sociální odbor Zlínského kraje. Ten to postoupí bytovému oddělení, které rozhodne. Magistrát města Zlín je velmi vstřícný vůči mladým lidem opouštějícím ústavní výchovu.“
Já: ,, Na jak dlouho se nájemní smlouva s mladými lidmi uzavírá?“
P.Černá: ,, Smlouvy jsou uzavírány na dobu určitou na půl roku a prodluţují se nejdéle na dobu 6 let.“ Já: ,, V jakých případech jste mladým lidem ze startovacích bytů k dispozici, s jakými problémy se na Vás mohou obracet?“ P.Černá: ,, Nájemníci se na mě mohou obrátit prakticky s jakýmkoliv problémem. Mohou mi buď zavolat na mobilní telefon, nebo jsem k dispozici v Charitním domě, kde mě zastihnou osobně. Řeším s nimi nájemné, dluhy na nájemném, mimochodem i v tomto případě je město Zlín velmi vstřícné. Pomáhám jim řešit otázku zaměstnání, v případě ztráty zaměstnání jim pomáhám hledat nové. Obracejí se na mě také se vztahovými problémy a osobními záleţitostmi například těhotenstvím. Pomáhám jim při zařizování či shánění různých věcí. Označuji se za přítele na telefonu, kterému mohou kdykoliv zavolat, často se nemají na koho obrátit, na rodinu se ve většině případů nemohou spolehnout. Já: ,, Myslíte, ţe je o startovací byty ze strany mladých lidí, kteří odcházejí z dětských domovů, zájem?“ P.Černá: ,, Řekla bych, ţe ano. Mladí lidé odmítají byty v domech na půl cesty, nelíbí se jim dohled zaměstnanců a pravidla, jako zapisování návštěv či jejich odchodů. Jsou rádi, ţe bydlí samostatně, samozřejmě to obnáší jistou zodpovědnost.“
Příloha č.2 Smlouva o nájmu startovacího bytu
Smlouva o nájmu bytu uzavřená podle § 685 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ) mezi těmito smluvními stranami: 1. Pronajímatel: Statutární město Zlín, náměstí Míru 12, 761 40 Zlín zastoupené ve věcech smluvních náměstkem primátorky Mgr. Miroslavem Kašným Odpovědný útvar: Odbor správy majetku MMZ IČ: 00283924 DIČ: CZ00283924 Číslo smlouvy: 1600 09 0879 2. Nájemce: Jméno: Datum narození: Trvale bytem:
Zlín, Lazy 3689
I. 1. Pronajímatel přenechává nájemci do uţívání byt sestávající z 1 pokoje, kuchyně a příslušenství, s ústředním vytápěním, plocha bytu 35,10 m2, podlaţí 2. ve Zlíně, ul. Kamenná č.p. 3848, číslo bytu 7. 2. Příslušenství k bytu, výše nájmu a záloh na úhrady za plnění spojená s uţíváním bytu (dále jen sluţby) je stanoveno v evidenčním listu. Evidenční list vystaví a předá nájemci správce bytu - Správa domů Zlín, spol. s r.o., Zlín, ul. Zarámí 428 evidence nájemného. 3. Pronajímatel přenechává nájemci výše uvedený byt na dobu určitou s účinností od 1. 7. 2009 do 30. 6. 2010. V případě řádného uţívání bytu, plnění povinností plynoucích z nájemní smlouvy, spolupráce s pracovníky Odboru sociálních věcí MMZ a pracovníky subjektů, kteří provádí poradenské a psychologické sluţby a doloţení trvání stavebního spoření, jak je níţe uvedeno, bude nájemní smlouva prodluţována vţdy o jeden rok, maximálně do 30. 6. 2015. Nájemce se zavazuje spolupracovat s pracovníky Odboru sociálních věcí MMZ a s určenými pracovníky subjektů, kteří provádí poradenské a psychologické sluţby.
Dále se nájemce zavazuje předloţit vţdy před uzavřením dodatku o prodlouţení nájemní smlouvy pronajímateli výpis ze stavebního spoření za uplynulý kalendářní rok, popř. doklady, dokládající placení předmětného stavebního spoření. 4. O odevzdání a převzetí bytu, jeho zařízení a vybavení sepíše s nájemcem Protokol o převzetí bytu správce bytu - Správa domů Zlín, spol. s r. o., Zlín, ul. Zarámí 428 - provoz městských nemovitostí. 5. Drobné opravy v bytě související s jeho uţíváním a náklady spojené s běţnou údrţbou hradí nájemce. 6. Nájemce a osoby, které ţijí s nájemcem v bytě, jsou povinny řádně uţívat byt, společné prostory a zařízení domu a řádně poţívat plnění, jejichţ poskytování je s uţíváním bytu spojeno. 7. Nájemce je povinen písemně oznámit pronajímateli veškeré změny v počtu osob, které ţijí s nájemcem v bytě, a to do 15 dnů ode dne, kdy ke změně došlo a poţádat pronajímatele o písemný souhlas s touto změnou počtu osob, ţijící s nájemcem v bytě. V písemném oznámení nájemce uvede jména, příjmení, data narození a státní příslušnost těchto osob. Nesplní-li nájemce tuto povinnost ani do jednoho měsíce, povaţuje se to za hrubé porušení povinnosti nájemce podle § 711 odst. 2 písm. b) OZ. 8. Nájemci jsou povinni při výkonu svých práv dbát, aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajišťující ostatním nájemcům výkon jejich práv. 9. Nájemce je povinen odstranit závady a poškození, které způsobil v bytě sám nebo ti, kdo s ním bydlí. Stavební úpravy ani jinou podstatnou změnu v bytě nesmí nájemce provádět bez souhlasu pronajímatele, a to ani na své vlastní náklady.
II. l. Nájemné se sjednává dohodou smluvních stran ve výši Kč 19,66/m2 započitatelné podlahové plochy měsíčně na základě usnesení Rady města Zlína č. 807/19R/2006 ze dne 25. 9. 2006. Výše nájemného bude kaţdoročně upravována dle platných právních předpisů České republiky. 2. Nájemné ze zařizovacích předmětů, které jsou součástí vybavení bytu, bude stanoveno dohodou smluvních stran podle usnesení Rady města Zlína č. 374/11R/2003 ze dne 9. 6. 2003. 3. Měsíční zálohy na úhradu za plnění spojená s uţíváním bytu (sluţby) se stanoví jako měsíční podíl z předpokládaných ročních cen sluţeb odvozený z cen uplynulého kalendářního roku nebo posledního zúčtovacího období nebo cen odvozených z předpokládaných cen běţného roku, jestliţe některé sluţby v uplynulém období nebyly placeny nebo poskytovány.
4. Pronajímatel je povinen prostřednictvím správce bytu - Správy domů Zlín, spol. s r.o. - kaţdoročně vyúčtovat a provést vyrovnání případných přeplatků či nedoplatků skutečných nákladů za dodané a poskytnuté sluţby. Smluvní strany se dohodly, ţe rozúčtování sluţeb spojených s bydlením bude provedeno dle platné legislativy. Náklady na sluţby budou účtovány od data účinnosti nájemní smlouvy v případě, ţe nájemní smlouva byla účinná k prvnímu dni kalendářního měsíce. Pokud je nájemní smlouva uzavřena s účinností od jiného dne v měsíci, budou náklady na sluţby účtovány od prvního dne kalendářního měsíce, který následuje po datu účinnosti nájemní smlouvy. V případě zániku nájmu bytu budou sluţby účtovány do posledního dne kalendářního měsíce, v němţ k zániku nájmu bytu došlo. 5. Nájemce se zavazuje platit pronajímateli nájemné a zálohy na úhradu sluţeb nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí nájemné. Nezaplatí-li nájemce nájemné a zálohy na úhradu sluţeb, je povinen zaplatit pronajímateli poplatek z prodlení ve výši stanovené právními předpisy. 6. Nájemce je povinen oznámit do 15 dnů správci bytu - Správě domů Zlín, spol. s r. o. - skutečnosti rozhodné pro stanovení nájemného a cen sluţeb (např. změny v počtu bydlících osob). 7. Změní-li se skutečnosti rozhodné pro případnou změnu sjednaného nájemného a cen sluţeb, změní se jejich výše od prvého dne měsíce následujícího po změně těchto skutečností.
III. 1. Nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí s 3 měsíční výpovědní lhůtou. V případě, ţe nájem bytu byl sjednán na dobu určitou, skončí uplynutím této doby. 2. Pronajímatel můţe vypovědět nájem bytu pouze z důvodů uvedených v zákoně. Skončí-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle § 711 odst. 2 písm. a), b), c) nebo d), stačí při vyklizení poskytnout přístřeší. 3. Pronajatý byt nebo jeho část můţe nájemce přenechat jinému do podnájmu pouze s písemným souhlasem pronajímatele. Porušení této povinnosti se povaţuje za porušení povinnosti nájemce podle § 711 odst. 2 písm. b) OZ.
IV. 1. Nájemce souhlasí, aby pronajímatel zpracoval osobní údaje uvedené v této smlouvě pro účely tohoto smluvního vztahu, včetně případného zveřejnění konkrétních údajů o neplnění povinností nájemce vyplývajících z této smlouvy, to vše po dobu trvání smluvního vztahu. 2. Pokud se některá ustanovení této smlouvy o nájmu stanou neplatná nebo nemoţná, nebude to znamenat neplatnost celé smlouvy. 3. Tuto smlouvu lze měnit po vzájemném projednání písemnými číslovanými dodatky. 4. Smlouva nabývá platnosti dnem podpisu obou smluvních stran. 5. Pokud vzájemné vztahy nebyly v této smlouvě výslovně formulovány, řídí se ustanoveními občanského zákoníku a dalšími obecně platnými právními předpisy. 6. Smluvní strany shodně prohlašují, ţe si tuto smlouvu řádně přečetly, ţe tato smlouva byla uzavřena svobodně, váţně, ne v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek pro jednu či druhou smluvní stranu, ţe jejímu obsahu porozuměly a s jejím obsahem plně souhlasí. Na důkaz těchto skutečností připojují k této smlouvě zástupci smluvních stran své vlastnoruční podpisy. Doložka dle § 41 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích Schváleno orgánem obce: Rada města Zlína Datum a číslo jednací: 1.6. 2009, čj. 39/11R/2009 Ve Zlíně dne
__________________________ nájemce Statutární město Zlín
__________________________ pronajímatel Mgr. Miroslav Kašný náměstek primátorky
Příloha č.3 Pravidla poskytování bydlení ţadatelům z dětských domovů a dětem z pěstounské péče v domě Kamenná 3848 ve Zlíně Tato Pravidla upravují podmínky za kterých lze uzavírat nájemní smlouvy na byty v domě čp. 3848 na ul. Kamenná ve Zlíně ve vlastnictví statutárního města Zlína (dále jen SMZ), pro ţadatele ukončující v souvislosti s nabytím plnoletosti svůj dosavadní pobyt v dětských domovech a dětem z pěstounské péče. I. Úvodní ustanovení 1) Těmito Pravidly se ve smyslu zákona č. 40/ 1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) ve znění pozdějších předpisů a zákona ČNR č. 102/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů stanoví pravidla pro hospodaření s bytovým fondem ve vlastnictví SMZ, vymezeným pro tento účel. 2) Nájemní vztahy k těmto bytům se řídí příslušnými ustanoveními OZ a těmito Pravidly. 3) Nájemní smlouvy jsou uzavírány, vţdy po projednání v komisi bytového hospodářství na základě doporučení Odboru sociálních věcí MMZ a po schválení v Radě města Zlína. II.Nájemní smlouva 1) Nájemní smlouva je uzavřena se zletilým občanem (dále jen uchazeč), který do dne své zletilosti pobýval v některém z dětských domovů pro nezletilou mládeţ, nebo v pěstounské péči, přednostně s trvalým pobytem na území SMZ. 2) Podmínkou uzavření nájemní smluvy je písemné vyjádření vedení dětského domova, nebo pěstounské rodiny, ţe uchazeč nemá moţnost bydlení u příslušníků své rodiny či by takové bydlení nebylo vhodné, nebo nemá jinoíu moţnost samostatného zajištění své bytové potřeby. Další podmínkou uzavření nájemní smlouvy je předloţení smlouvy o stavebním spoření s některou ze stavebních spořitelen. Nájemce bude před prodlouţením nájemní smlouvy předkládat výpis o spoření, popřípadě doklady o pravidelných
platbách. V případě, ţe nebude toto předloţeno, nebude nájemní smlouva prodlouţena. 3) Nájemní smlouvy mezi SMZ a ţadatelem o uzavření nájmu se uzavírají na dobu určitou jednoho roku. Za předpokladu řádného uţívání bytu a plnění povinností
plynoucích
z nájemní
smlouvy
jsou
nájemní
smlouvy
prodluţovány vţdy o 1 rok. Celková doba nájmu můţe činit nejvýše 6 let. 4) Nájemní smlouva bude obsahovat závazek nájemce spolupracovat se sociálními pracovníky Odboru sociálních věcí MMZ a s určenými pracovníky subjektu, kteří provádí poradenské a psychosociální sluţby. 5) Nájemné v tomto období je stanoveno usnesením RMZ. 6) Výměna těchto bytů není moţná. III. Evidence uchazečů Evidenci ţadatelů o nájem vede oddělení bytové OSM MMZ. Tato pravidla byla schválena RMZ dne ……usnesením č. ……. a nabývají účinnosti dnem…………
……………………….. náměstek primátorky
Příloha č.4
Ubytovna pro mládeţ z dětských domovů UBYTOVACÍ ŘÁD
Povinnosti ubytované osoby 1) Řádně převezme zapůjčenou místnost, její příslušenství a vybavení podle inventárního seznamu a v přejímacím protokolu vypíše případné zjištěné závady. Za nevypsané, později zjištěné závady odpovídá ubytovaná osoba. 2) Chová se tak, aby svým jednáním neobtěţovala ostatní ubytované a dodrţuje noční klid, stanovený na dobu od 22.00 hod. do 6.00 hod. 3) Udrţuje na ubytovně pořádek, čistotu, zachází šetrně se zařízením a vybavením a brání jejich poškození. Podílí se na úklidu společných prostor podle rozpisu sluţeb. 4) Dodrţuje ubytovací řád, protipoţární předpisy a ostatní předpisy spojené s ubytováním. 5) Závady a škody neprodleně hlásí zástupci Technických sluţeb města Vizovice. 6) Brání ve vstupu cizím osobám zavíráním a v nočních hodinách také zamykáním domovních dveří. Návštěvy přijímá v době od 9.00 ho. Do 19.00hod. Plně odpovídá za chování svých návštěv. 7) Vhodným způsobem zabezpečí svůj majetek, uloţený na ubytovně. 8) Platí pravidelně v dohodnutém termínu nájemné a ostatní náklady stanovené v nájemní smlouvě. Nerespektování této povinnosti opravňuje zřizovatele k vyloučení z ubytovacího zařízení bez ohledu na sjednanou dobu ubytování 9) Dodrţování stanovených pravidel je oprávněn kontrolovat sociální pracovník Městského úřadu Vizovice.
Oprávnění ubytovaných osob - pouţívat pronajatý pokoj a společné prostory (chodba, kuchyň, koupelna, WC)
- vyuţívat společná zařízení podle jejich určení , rozpisu a sjednaných podmínek
- upozornit na skutečnosti, které by mohly bránit vyuţívání práv ubytované osoby, na porušení ubytovacího řádu
- uzamykat svůj pokoj
Příloha č. 5 Anketa
Pohlaví:
1.
Jaké je Vaše vzdělání?
2.
Kolik Vám je let?
3. Víte, co jsou startovací byty? ANO – NE - NEVÍM
4. Pokud ano, víte, k jakému účelu slouţí? ANO – NE - NEVÍM
5. Myslíte si, ţe startovacích bytů je dostatek? ANO – NE - NEVÍM
ANOTACE Jméno a příjmení:
Alţběta Podzemná
Katedra:
Ústav pedagogiky a sociálních studií
Vedoucí práce:
Mgr. Dagmar Pitnerová, Ph.D.
Rok obhajoby:
2010
Název práce:
Význam startovacích bytů po odchodu dítěte z dětského domova ve Zlínském kraji
Název v angličtině:
The role of starter flats after leaving the child from the creche in the Zlin Region.
Anotace práce:
Diplomová práce se v teoretické části zabývá vývojem osobnosti
dospívajícího
člověka,
jeho
rozvojem
v dětském domově, variantami bydlení po ukončení ústavní výchovy a startovacími byty. Výzkumná část mapuje varianty odchodu mladých lidí z vybraných dětských domovů Zlínského kraje v letech 2005 aţ 2009, vyuţití startovacích bytů v tomto období a také povědomí veřejnosti Zlínského kraje o startovacích bytech. Klíčová slova:
mladý člověk, rodina, ústavní péče, dětský domov, individuální program rozvoje osobnosti, integrace, startovací byty
Anotace v angličtině:
Diploma thesis in theoretical parts deals with the development of adolescent personality, his development in the creche, living options after the end of constitutional care and starter flats. The research part describes variants of leaving the creche by the young people in Zlin Region between 2005 and 2009, use of starter flats in this period and also public awareness Zlin´s Region about starter flats.
Klíčová slova v angličtině:
young man, family, constitutional child care, creche, individual personality development program, integration, starter flats
Přílohy vázané v práci:
Příloha č. 1 Rozhovor s paní Černou zaměstnankyní Charitního domu pro matky s dětmi v tísni ve Zlíně Příloha č. 2 Smlouva o nájmu startovacího bytu Kamenná 3848 ve Zlíně Příloha č. 3 Pravidla poskytování bydlení ţadatelům z dětských domovů a dětem z pěstounské péče v domě Kamenná 3848 ve Zlíně Příloha č. 4 Ubytovací řád startovacích bytů ve Vizovicích Příloha č. 5 Anketa
Rozsah práce:
112
Jazyk práce:
český
