UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy
Diplomová práce Jana Prokopová Učitelství anglického jazyka a učitelství výchovy ke zdraví
Pohybová aktivita dětí staršího školního věku
Olomouc 2013
vedoucí práce: MUDr. Milada Bezděková, Ph.D.
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a pouţila jen uvedenou literaturu a zdroje.
V Olomouci dne 14.6. 2013
Bc. Jana Prokopová
Děkuji MUDr. Miladě Bezděkové, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a materiálových podkladů k práci.
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................ 6 1
CÍL PRÁCE ......................................................................................................... 7
2
TEORETICKÉ POZNATKY .............................................................................. 8 2.1
Věkové zvláštnosti dětí mladšího a staršího školního věku ......................... 8
2.1.1 Mladší školní věk ................................................................................... 8 2.1.2 Starší školní věk ..................................................................................... 9 2.2
Lidské zdraví .............................................................................................. 10
2.2.1 Různá pojetí zdraví............................................................................... 10 2.2.2 Determinanty zdraví ............................................................................. 13 2.2.3 Podpora zdraví a prevence ................................................................... 14 2.2.4 Ţivotní styl ........................................................................................... 15 2.3
Výţiva a pohyb .......................................................................................... 16
2.3.1 Výţiva u dětí mladšího a staršího školního věku ................................. 16 2.3.2 Sportovní výţiva................................................................................... 18 2.3.3 Dětská obezita ...................................................................................... 24 2.4
Pohybová aktivita ....................................................................................... 26
2.4.1 Pohybový systém .................................................................................. 26 2.4.2 Děti v pohybu ....................................................................................... 29 2.4.3 Učení se pohybovým dovednostem ...................................................... 30 2.5
Drţení těla .................................................................................................. 31
2.5.1 Správné drţení těla ............................................................................... 32 2.5.2 Vadné drţení těla .................................................................................. 32 3
METODIKA PRÁCE ........................................................................................ 35 3.1
Charakteristika souboru ............................................................................. 35
3.2
Zpracování dat ............................................................................................ 35
3.3
Metodika výzkumu..................................................................................... 35
3.4
Charakteristika zařízení .............................................................................. 36
4
VÝSLEDKY...................................................................................................... 38
5
DISKUSE .......................................................................................................... 56
ZÁVĚR .................................................................................................................... 58 Souhrn ...................................................................................................................... 59 Summary .................................................................................................................. 60 Referenční seznam ................................................................................................... 61 Seznam příloh .......................................................................................................... 64
ÚVOD Během posledních pár let se více neţ kdy jindy začala probírat problematika ţivotního stylu. Je to pravděpodobně proto, ţe některé nemoci mají u obyvatel České republiky stoupající tendenci, a není to náhoda, ţe tyto choroby souvisejí právě se špatným stylem ţivota jedince. Faktem je, ţe ţivotní styl je stěţejní determinantou zdraví a podílí se velkou měrou (50 %) na zdraví kaţdého z nás. Jednou ze sloţek ţivotního stylu je výţiva, kterou jsem se zabývala před dvěma lety ve své bakalářské práci. Pro svou diplomovou práci jsem si vybrala téma, které se týká jeho další sloţky. Je to „Pohybová aktivita dětí staršího školního věku.“ Jsou to dvě nejdůleţitější sloţky, které můţeme ovlivnit svým chováním. Pro dětský věk je charakteristické budování si vlastních návyků a postojů, proto je důleţité vést děti k pravidelné pohybové aktivitě, která prospívá jejich zdravotnímu stavu a chrání je před onemocněními, jak se zmiňuji ve čtvrté kapitole nazvané Pohybová aktivita. Teoretická část práce je zpočátku zaměřena na věkové zvláštnosti daných věkových skupin. Následuje kapitola Lidské zdraví, v které se zabývám determinantami zdraví, prevencí a ţivotním stylem. Další kapitola pojednává o různých pojetích zdraví a pohledech na něj. Kapitola Výţiva a pohyb hovoří o výţivě v dětském věku a sportovní výţivě. Její zbývající část se týká obávaného strašáka dnešní doby, obezity. Celá práce je členěna do 5 kapitol. Nabyté vědomosti jsem vyuţila v praktické části, v níţ je obsaţena metodika výzkumu, výsledky a diskuze. Praktická část byla provedena se záměrem zjistit četnost pohybové aktivity u ţáků na druhém stupni a jejich vztah k pohybu vůbec. Tento výzkum byl realizován pomocí dotazníků. Výsledky výzkumu by se daly vyuţít v následné pedagogické praxi. Mohly by být například zavedeny různé sportovní krouţky, které mají děti rádi. J. A. Komenský (1858) vyjádřil ve své práci Informatorium školy mateřské vliv pohybu na rozvoj dítěte těmito slovy: „Čím více dítě běhá, dělá, tím lépe roste, tím více jadrnosti, čerstvosti těla i duše nabývá.“
6
1 CÍL PRÁCE Hlavní cíl: Hlavním cílem této práce je provést zjištění četnosti a druhů pohybové aktivity u ţáků II. stupně základní školy.
Dílčí cíle: 1) Zjistit, jak často mládeţ sportuje. 2) Zjistit, jaké sporty ţáci upřednostňují. 3) Zmapování počtu mládeţe, která trpí nějakou poruchou pohybového aparátu. 4) Zjištění vlivu rodičů na jejich děti v oblasti sportu.
7
2 TEORETICKÉ POZNATKY 2.1 Věkové zvláštnosti dětí mladšího a staršího školního věku Lidský věk se člení na jednotlivé etapy, pro které jsou charakteristické biologické, psychické a sociální zvláštnosti. Souhrnně jsou nazývány individuální zvláštnosti jedince. Pro kaţdou etapu je příznačné určité věkové období. Ještě neţ se dítě dostane do školního věku, projde několika obdobími (prenatální, novorozenecké, kojenecké, batolecí a předškolní). Po předškolním věku nastává období školního věku, které se dělí na mladší školní věk a starší školní věk (vzdelavani.brontosaurus.cz; www.odmaturuj.cz).
2.1.1 Mladší školní věk Na počátku této etapy lidského věku dítě zahajuje povinnou školní docházku, která se stává pro většinu z nich zátěţí. Nástup do školy přináší především výrazné omezení pohybu, které můţe způsobit obezitu. Zdravá strava, dostatečný příjem tekutin, dostatek spánku a pohyb jsou hlavní prevencí vzniku této civilizační choroby. Toto náhlé omezení pohybu můţe také vyústit ve vadné drţení těla (kulatá záda, odstálé lopatky či skolióza) (viz graf 1).
Graf 1 Vadné držení těla u dětí v ČR (www.szu.cz)
8
Další změny, které jsou pro děti často nesnadné, jsou školní práce a plnění domácích úkolů. Důsledkem všech těchto jevů doprovázející docházku do školy často bývá únava a nechuť k pokračování v práci. Tyto překáţky je však nutno překonat. V tomto období jsou rovněţ dětem diagnostikovány lehké mozkové dysfunkce (LMD), které se většinou navenek projevují jako specifické poruchy učení a chování. Nesoustředěnost, únava, neklid, impulzivita, asociované pohyby hyperaktivita bývají hlavním příznakem těchto poruch. Mezi LMD řadíme dyslexii (specifická porucha čtení), dysgrafii (specifická porucha psaní) a dysortografii (specifická porucha pravopisu). Tohle období se vyznačuje především zpomalením růstového tempa a v souvislosti s tím jsou kladeny i menší nároky na potřebu energie. Pro mladší školní věk je charakteristické období první vytáhlosti, jehoţ projevy můţeme pozorovat na samém počátku této etapy. Dětem se prodluţují končetiny a vystouplé břicho se zatahuje dozadu. Pak nastupuje pravidelné a klidné růstové tempo. Děti přibývají jak na váze, tak na výšce. Toto období je vystřídáno obdobím druhé plnosti, kdy se tělesné tvary dětí stávají opět plnějšími (Machová, 2008; Číţková, Binarová, Holásková, Petrová, Plevelová, Pugnerová, 2003). Číţková, Binarová, Holásková, Petrová, Plevelová, Pugnerová (2003) shrnuje základní fyziologické změny v době mladšího školního věku. “Pozorujeme vymizení dětské zaoblenosti i výrazu, dítě se vytahuje, hrudník se zřetelněji odlišuje od břicha, prodluţují se končetiny, dochází k osifikaci ruky, upevnění zádového svalstva a započetí druhé dentice.“ V neposlední řadě je důleţité zmínit začátek tvarového pohlavního rozlišení těla chlapců a dívek, proto je někdy toto období nazýváno bisexuální dětství. Jde především o změny ve vývoji pohlavních rozdílů muţské a ţenské kostry (pánev, lebka a ramena). Předměty zájmu se u ţáků první třídy často střídají. Proto je nutné dbát na vývoj dětských zájmů. Podpora těchto zájmů je v tomto věku velice důleţitá, neboť působí jako prevence delikventního chování. Snadno a lehce se v tomto věku získávají pohybové dovednosti. Na vývoj zájmů mají nezanedbatelný vliv i zájmy rodičů. S postupem do vyšších tříd se koníčky a zájmy stávají stálejšími (Machová, 2008; Kejvalová, 2010).
2.1.2 Starší školní věk O starším školním věku dítěte hovoříme od dvanáctého roku věku. V tomto období děti rostou rychle a dochází k výrazným změnám proporcionality jejich těla. Nastává druhá proměna postavy a období druhé vytáhlosti (Machová, 2008).
9
Machová (2008) dále upozorňuje na vývojovou nevyrovnanost mezi chlapci a dívkami na začátku tohoto období. Je všeobecně známo, ţe dívky dospívají dříve neţ chlapci, avšak mezi dvanáctým aţ třináctým rokem se začínají rozdíly vyrovnávat. „ Puberta je významné období velkých růstových, morfologických, fyziologických a psychických změn, jejichţ výsledkem je přeměna dítěte v dospělého člověka“ (Machová, 2008). Podstatou této přeměny je dozrávání pohlavních orgánů a zahájení jejich činnosti. Ţlázy s vnitřní sekrecí i některé exokrinní ţlázy zvyšují svoji produkci. Centrální nervová soustava hraje významnou roli v období zrání. Mezimozek dává signál k vyměšování gonadotropních hormonů, které pak následně uvádějí do činnosti pohlavní ţlázy. V pubertě dochází k rozvoji sekundárních pohlavních znaků. Růst pubického a axilárního ochlupení je společný dívkám i chlapcům. U dívek dochází k vývoji mléčných ţláz a nástupu první menarche, u chlapců zase k růstu hrtanu, mutaci hlasu a objevuje se první výron semene, poluce. Citový vývoj pubescenta je značně nestálý, neboť dochází k hormonální rozkolísanosti v souvislosti s pubertálním vývojem. Převládají záporné emoce (neklid, impulsívnost, vzpurnost, náladovost apod.), proto je toto období nazýváno období druhého vzdoru. Okolní prostředí významně ovlivňuje v tomto období sociální vývoj jedince, proto je velice důleţité mít dobré rodinné zázemí a kamarády (Machová, 2008).
2.2 Lidské zdraví Pro mnoho lidí představuje zdraví tu nejcennější ţivotní hodnotu. Zdraví je základním předpokladem pro spokojený ţivot, proto je v dnešní době kladen důraz na prevenci při ochraně zdraví. Do škol byl zaveden předmět výchova ke zdraví, jehoţ obsah prohlubuje vědomosti u ţáků v mnoha oblastech (např. mezilidské vztahy, výţiva, sexuální výchova atd.) a napomáhá k osvojení zdravého ţivotního stylu. Přínosem také je, ţe děti jsou vedeny k odpovědnosti za vlastní zdraví (Machová, Kubátová a kol., 2009).
2.2.1 Různá pojetí zdraví Lidské zdraví lze rozdělit na zdraví osobní (zdraví jedince) a zdraví veřejné (zdraví populace). Mnoho lidí si uvědomuje, ţe osobní zdraví a zdraví našich dětí je tím nejcennějším, co v ţivotě máme.
10
Existuje mnoho různých pojetí a přístupů ke zdraví. Brtnová Čepičková a kol. (2007) a Machová, Kubátová a kol. (2009) zmiňují tyto pohledy na zdraví:
Zdraví jako normální funkce organismu (nemoc je vnímána jako odchylka od správného fungování).
Zdraví je stav dynamické rovnováhy mezi organismem a prostředím (nemoc je důsledkem porušení této rovnováhy).
Zdraví jako schopnost adaptace organismu na změny zevního prostředí (nemoc je důsledkem překročení adaptačních moţností organismu).
Základem moderního pojetí zdraví je spojení dvou přístupů ke zdraví a to holistického (celostního) a interakčního (dynamického).
„Holistické pojetí chápe zdraví jako subjektivně proţívaný pocit pohody člověka, jemuţ je dobře. Opakem pohody je subjektivní pocit nepohody – stav ohroţení“ (Brtnová Čepičková a kol., 2007). Holismus je směr, ze kterého toto pojetí vychází. Název je odvozen od anglického slova “whole“ které znamená celek. Základem tohoto přístupu je představa zdravého člověka jako harmonického celku těla, mysli a duše. Nejznámější a nejrozšířenější definicí zdraví je definice podle Světové zdravotnické organizace (World Health Organization – WHO), která říká, ţe zdraví je stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody. Nejde pouze o nepřítomnost nemoci. Zdravotní stav člověka podle holistického modelu (viz obr. 1) zahrnuje tyto sloţky zdraví:
fyzická,
mentální,
emocionální,
sociální,
duchovní,
seberealizační.
11
Obr. 1 Holistický model zdraví (vnl.xf.cz)
Interakční přístup ke zdraví předpokládá interakci mezi jedincem a prostředím. Toto vzájemné působení jsou rozlišeny na oblast biologickou, psychologickou, interpersonální a sociálně-kulturní. Dáme-li dohromady dva výše zmíněné modely, pak vzniká trend dnešní doby, holistickointerakční přístup ke zdraví, který tvrdí, ţe existují tři interakční úrovně (individuální, komunitní a globální) sloţek zdraví, které jsou vzájemně propojeny a působí jedna na druhou (viz obr. 2) Obr. 2 Interakční úrovně vzájemného propojení složek zdraví (Brtnová Čepičková a kol., 2007)
1. individuální úroveň - osobní zdraví jedince je propojeno se všemi sloţkami jeho bytosti, kterou tvoří: organismus (tělesné zdraví), psychika (duševní zdraví), osobnost (sociální a duchovní zdraví)
2. komunikativní a institucionální úroveň
3. globální úroveň - zdraví jedince je propojeno se zdravím světa po stránce společenské i přírodní.
- zdraví jedince je propojeno se zdravím komunit (společenství), v nichţ ţije, učí se nebo pracuje
12
2.2.2 Determinanty zdraví Naše zdraví je ovlivňováno různými vlivy. Machová (2008) rozděluje tuto determinaci na vnitřní a vnější (viz graf 2). Mezi vnitřní determinanty zdraví se řadí genetická výbava jedince. Vnější faktory jsou:
ţivotní styl,
prostředí, které člověka obklopuje (kvalita ţivotního a pracovního prostředí),
zdravotní péče.
Dvořáková (2011) obecně shrnuje faktory, které jsou důleţité pro pevné zdraví. Jsou to:
zdravá strava,
zdravý pohyb,
psychická a sociální pohoda,
optimální prostředí.
„Pro výchovu ke zdravému způsobu ţivota je třeba důsledně dodrţovat optimální reţim a skladbu stravování i pohybu ve zdravém prostředí s podporou psychického rozvoje jedince a s pozitivními sociálními vztahy“ (Dvořáková, 2011).
20% 50% 20%
životní styl zdravotnické služby životní prostředí
10%
genetická výbyva
Graf 2 Determinanty zdraví (Machová, Kubátová a kol., 2009)
13
2.2.3 Podpora zdraví a prevence Významnou úlohu prevence při podpoře zdraví si lidé ve 21. století začínají konečně uvědomovat. Není divu, kdyţ stále narůstá počet lidí trpících tzv. civilizačními chorobami (např. nádorová onemocnění, cukrovka, obezita atd.), které člověku zhoršují kvalitu ţivota či zkracují jeho délku. Tyto nemoci souvisejí především s konzumním ţivotním stylem a tzv. blahobytem. V 2. polovině 20. století se u lidí udála obrovská změna ţivotního stylu. Obraz člověka dnešní doby vidím asi takto: pouţívá auto více, neţ je nutné; nakupuje v supermarketech z nepřeberného mnoţství zboţí; převaţuje sedavý způsob ţivota (sedavé zaměstnání, sezení u TV či počítače); má různé závislosti (na nikotinu, alkoholu, drogách atd.); neustále ho tíţí nedostatek času, stres atd. Shrneme-li tato předešlá slova, pak zjistíme, ţe pro současnou lidskou společnost je na jedné straně charakteristické uspěchané ţivotní tempo a na druhé straně překypující pohodlnost (Machová, Kubátová a kol., 2009; Machová, 2008). Machová, Kubátová a kol. (2009) vidí řešení v „uvědomění si své biologické podstaty a z toho vyplývající potřeby pohybu, přiměřenosti energetické hodnoty potravy energetickému výdeji a také pěstování dobrých mezilidských vztahů na základě vzájemného porozumění, pochopení a úcty“ . Podpora zdraví probíhá jak na úrovni jednotlivce, tak i za účasti celé společnosti. Člověk si můţe udrţovat pevné zdraví především dodrţováním zdravého ţivotního stylu a také zájmem a péčí o ţivotní prostředí. Společnost přispívá k podpoře zdraví vytvářením podmínek pro uplatnění zdravého ţivotního stylu jednotlivců a komplexní péčí o ţivotní prostředí. Hlavním cílem této podpory je zdraví chránit a zabezpečovat následujícím generacím zdravý vývoj (Machová, Kubátová a kol., 2009). Prevence má úzkou souvislost s výše zmíněnou podporou zdraví. Záměrem prevence je předcházení a obrana proti nemocem. Z časového hlediska se prevence dělí na primární, sekundární a terciální. Cílem primární prevence je zabránit vzniku nemoci v době, kdy lidský organismus nebyl touto nemocí ještě napaden. Proto zde řadíme aktivity, které zdraví posilují a odstraňují rizikové faktory (např. nekouřit, dodrţovat základní hygienické návyky atd.). Sekundární prevence spočívá v časné diagnostice nemoci a účinné léčbě. Řadíme zde i preventivní prohlídky, jejichţ cílem je zachytit nemoc na samém počátku jejího vzniku (např. preventivní gynekologické prohlídky u ţen).
14
Záměr terciální prevence je zmírnit následky po prodělání určité nemoci (Machová, Kubátová a kol., 2009).
2.2.4 Životní styl „Ţivotní styl je projevem lidské osobnosti a závisí na věku, vzdělání, zaměstnání, příjmu, příslušnosti k rase, pohlaví a na hodnotové orientaci kaţdého člověka“(Machová, 2008). Je svobodnou volbou kaţdého z nás, avšak je také ovlivňován genetickými dispozicemi a okolním prostředím. Velkou část prostředí, které nás celý ţivot obklopuje, tvoří prostředí sociální, do kterého spadá především rodina a vrstevníci. Ţivotní styl rodiny hraje bezpochyby významnou roli při osvojování návyků a formování postojů u dětí. Proto je velice důleţité, aby byly děti vedeny ke zdravým zásadám ţivotního stylu jiţ od útlého dětství. Další důleţitou roli při volbě ţivotního stylu má také dostatečná vzdělanost a informovanost v této oblasti. Jednoduše řečeno, někteří lidé bohuţel nemají vědomosti o tom, co zdraví poškozuje či naopak upevňuje (Machová, 2008). Doktorka.cz vymezuje několik zásad, které jsou jakýmsi návodem a doporučením pro zdravý ţivotní styl (viz obr. 3):
mít dostatečný přísun tekutin během dne,
jíst zdravou a pestrou stravu,
pravidelně a dostatečně se hýbat,
přiměřeně spát a odpočívat,
vyvarovat se nadměrnému stresu a závislostem,
duševní pohoda a ţivotní optimismus především.
Obr. 3 Zdravý životní styl (www.nutrisport-magazin.cz)
15
2.3 Výživa a pohyb Výţiva a pohyb patří mezi sloţky ţivotního stylu, které se navzájem prolínají a ovlivňují zdraví jedince.
2.3.1 Výživa u dětí mladšího a staršího školního věku Při nástupu dětí do 1. třídy dochází u dětí k velké ţivotní změně. U většiny dětí tento přechod ze školky do školy způsobuje značnou zátěţ, proto je nutné dohlíţet na pravidelný a vyváţený přísun ţivin v potravě. Obiloviny (rýţe, těstoviny, cereálie) a pečivo by měly být základem jídelníčku dětí mladšího školního věku. Dále by jejich kaţdodenní strava měla obsahovat mléko a mléčné výrobky, a to 2-3 porce. Doporučený příjem masa je 6090g/den. Některé druhy masa by měly být upřednostňovány, např. drůbeţí, králičí, telecí, libové hovězí a vepřové (Piťha, Poledne a kol., 2009). Významnou roli v jídelníčku mladších školáků mají ryby, neboť obsahují vícenenasycené mastné kyseliny omega-3, které jsou známy svými příznivými účinky na nervovou tkáň a srdečně cévní soustavu. Pro růst a zdravý vývoj jedince jsou kvalitní tuky nepostradatelnou součástí dětské stravy. V dětském jídelníčku samozřejmě také nesmí chybět ovoce a zelenina (Machová, Kubátová a kol., 2009; Froydová a Lyer, 2008; Piťha, Poledne a kol., 2009). U období staršího školního věku dochází k nástupu puberty. V těle jedince se zvyšuje tvorba hormonů, proto je nutné i nadále konzumovat dostatečné mnoţství tuků (větší podíl tuků rostlinného původu neţ ţivočišného). Dospívající organismus také potřebuje větší přísun energie, neţ tomu bylo dříve. V jídelníčku starších školáků by neměly chybět mléčné výrobky, vejce a luštěniny. Jako v předešlém období by měly konzumovat ovoce a zeleninu, pečivo a maso (Machová, Kubátová a kol., 2009; Froydová a Lyer, 2008; Piťha, Poledne a kol., 2009). Veškerá denní strava by měla pravidelná. Optimální je rozdělit kaţdodenní stravu na 5-6 porcí (snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře, druhá večeře), které zaručí rovnoměrný přísun energie během celého dne (viz graf 3) (Kejvalová, 2010).
16
Snídaně 20-25%
Večeře 25%
Přesnidávka 10%
Svačina 10% Oběd 30-35%
Graf 3 Optimální rozložení stravy během dne (www.vimcojim.cz)
U dětí se nesmí zapomínat na dostatečný přísun tekutin (stolní voda, neslazené čaje, dţusy ředěné vodou atd.), na který by měli rodiče u svých ratolestí dohlíţet (Piťha, Poledne a kol., 2009). Machová (2008) upozorňuje, ţe nevhodná výţiva poškozuje zdraví jedince. V důsledku nesprávného stravování dochází u řady lidí ke vzniku různých chorob (obezita, cukrovka atd.). Machová, Kubátová a kol. (2009) a Kejvalová (2010) shrnují pravidla a zásady stravování dětí (viz obr. 4):
konzumace pestré a vyváţené stravy,
pravidelné porce 5x-6x denně,
příjem kvalitních zdrojů bílkovin a tuků,
omezení konzumace sladkostí a slaných jídel,
dostatečný pitný reţim (1,5-2 l).
17
Obr. 4 Zdravá výživa dětí (www.vimcojim.cz)
2.3.2 Sportovní výživa „Strava pravidelně sportujících lidí by měla být v určité míře odlišná od stravy obecné populace“ (www.ordinace.cz). Při různých fyzických aktivitách ze sebe lidský organismus vydává určité mnoţství energie, proto je nutné dbát na kvalitní stravu, která tělu poskytne více vitamínů a minerálů, a vyšší příjem energie. Sportující organismus potřebuju dostatečné mnoţství látek, které jsou nezbytné pro regeneraci svalů a tkání. Při volbě stravy také přihlíţíme k typu pohybové aktivity (Konopka, 2004). Konopka (2004) rozlišuje tyto sportovní kategorie: vrcholový sport, výkonnostní sport, zdravotní cvičení a rekreační sport. Hlavní rozdíl u těchto sportů je v intenzitě zatíţení. Vrcholový sport představuje pro jedince obrovskou zátěţ, neboť intenzita tréninků a jejich počet často hraničí s fyziologickou hranicí zatěţování člověka. Výkonnostní sport je také náročný, ale od vrcholového se liší tím, ţe jeho cílem je podat nadprůměrný výkon. Cílem těchto sportovců je překonat svůj vlastní výkon. Naopak u zdravotního cvičení není výkon jedince důleţitý, hlavním cílem je získat a udrţet si dobrý zdravotní stav. Na dobrém pocitu z tělesné zátěţe je zaloţen rekreační sport. U tohoto typu cvičení jde především o radost z pohybu. Důleţitým prvkem u výţivy je její bilance. Bilance ve výţivě se dělí na:
energetická bilance,
bilance výţivných látek,
bilance stopových látek,
bilance tekutin. 18
2.3.2.1 Energetická bilance S kaţdým soustem potravy přijímá lidské tělo určité mnoţství energie, kterou tělo vyuţívá k vytváření tepla a k práci. Kaţdá potravina obsahuje určité mnoţství energie, která se vyjadřuje v kaloriích (kcal) nebo kilojoulech (kJ). 1 kcal = 4,1855 kJ (4,2 kJ) Energie je do těla dopravena pomocí výţivných látek (cukry, tuky a bílkoviny). Kaţdý lidské tělo pracuje jinak. Energetická spotřeba kaţdého člověka závisí na několika faktorech. Jsou to:
bazální výdej,
výkonnostní výdej,
termogeneze výţivných látek,
účinnost trávicí soustavy.
Bazální výdej je mnoţství energie, kterou člověk vydá v klidovém stavu na lačno. Pro výpočet se pouţívá Faustův vzorec: Základní výdej = tělesná váha (kg) x 24 Asi 60 % základního výdeje je v lidském těle vyuţito na produkci tělesné teploty a zbývajících 40 % jde na základní ţivotní funkce (činnost srdce, ledvin, mozku apod.) Výkonnostní výdej je výdej energie potřebný k výkonu nějaké činnosti. U kaţdé činnosti záleţí na její délce, druhu a intenzitě. Vliv na tento výdej májí i individuální vlastnosti jedince (např. stáří, trénovanost, maximální spotřeba kyslíku atd.). Výdej energie, kterou organismus vynaloţí na zpracování přijímané potraviny se nazývá termogeneze potravin. Je to energie, která je potřeba k rozkladu a přestavbě přijímaných látek. Pod pojmem ztráty trávicího systému se rozumí neschopnost lidského organismus strávit všechny výţivné hodnoty přijímaných potravin. Lidský organismus není schopen zpracovat aţ 10 % výţivných hodnot potravin (Konopka, 2004). „Energetická bilance je vyrovnaná, jestliţe se nemění naše tělesná hmotnost“ (Konopka, 2004). Pro výpočet optimální tělesné hmotnosti se pouţívá Brocův index nebo Body Mass Index (viz tab. 1) (Herold, 2000). Brocův index: optimální hmotnost (kg) = tělesná výška (cm) – 100 Body Mass Index: BMI = tělesná hmotnost (kg) / tělesná výška (m2) 19
www.nutriacademy.cz uvádí tabulku kategorií BMI a moţná zdravotní rizika s tím spojená: Tab. 1 Kategorie BMI a zdravotní rizika BMI < 18,5
Kategorie podle WHO podváha
18,5 – 24,9 25,0 – 29,9 30,0 – 34,9 35,0 – 39,9 > 40
normální váha nadváha obezita stupeň I. obezita stupeň II. obezita stupeň III.
Zdravotní rizika poruchy příjmu potravy (anorexie) minimální lehce zvýšená, zvýšená středně vysoká vysoká velmi vysoká
Jednoduchým ukazatel počínající obezity je pohled do zrcadla. U některých lidí se tuk ukládá spíše na břiše, hovoříme o centrálním rozloţení tuku (typ jablko), který je častý u muţů. Uloţení tuku na hýţdích a stehnech je příznačné pro gynoidní typ obezity, které se vyskytuje převáţně u ţen. Distribuce tuku podle se stanovuje pomocí WHR indexu (viz tab. 2), pro jehoţ výpočet je nutné změřit obvod pasu a boků krejčovským metrem (Konopka, 2004). WHR = obvod pasu (cm) / obvod boků (cm) Tab. 2 Hodnocení typu distribuce tuku dle indexu WHR (www.centra-zdravi.cz) ženy muži
spíše periferní < 0,75 < 0,85
vyrovnaná 0,75 – 0,80 0,85 – 0,90
spíše centrální 0,80 – 0,85 0,90 – 0,95
centrální risk > 0,85 > 0,95
Podle uloţení tělesného tuku se odvíjejí rizika různých typů onemocnění. U centrálního uloţení tuku se často vyskytují onemocnění srdce, hypertenze nebo poruchy metabolismu tuků. S nadváhou typu hruška nebyla dosud zjištěna ţádná zdravotní rizika. Nové výzkumy ukázaly, ţe obvod pasu je důleţitým kritériem pro odhad rizik spojených se zdravím jedince. U muţů je při obvodu pasu přes 94 cm zvýšené riziko a při obvodu větším jak 102 cm velmi vysoké riziko. U ţenského pohlaví se zvýšené riziko výskytu onemocnění pojí s obvodem pasu větším neţ 80 cm a velmi vysoké riziko je spojeno s více jak 88 cm v pase (Konopka, 2004).
20
2.3.2.2 Bilance výţivných látek Cukry, tuky a bílkoviny jsou hlavní výţivné látky, jejichţ úlohou je především energeticky zásobovat organismus. Avšak z všeobecného pohledu je optimální přísun těchto ţivin dobrý k udrţení zdraví jedince (Konopka, 2004). Machová, Kubátová a kol. (2009) udává doporučený poměr ţivin v denní dávce potravy:
Bílkoviny 10-15 %,
Tuky 30 %,
Cukry 55 %.
Dobrý výkon jedince je podmíněn konzumací plnohodnotné a zdravé stravy, proto Konopka (2004) doporučuje dodrţet tyto následující kroky (viz tab. 3):
Sníţit podíl tuků na 30 % kcal a méně v energetickém příjmu,
Upřednostňovat rostlinné tuky před ţivočišnými,
Zajistit stálý přísun kvalitních bílkovin (asi 10-15 % kcal) a zvětšit jejich příjem při vytrvalostním tréninku s vysokou intenzitou či velkým objemem,
Konzumovat plnohodnotné sacharidy s nízkým glykemickým indexem (50-60 % kcal)
Tab. 3 Optimální poměr výživných látek (Konopka, 2004) Sacharidy Tuky Bílkoviny
Vytrvalostní trénink 50-60 % kcal 25-30 % kcal 12-15 % kcal
Silový trénink 45-55 % kcal 30-35 % kcal 15-20 % kcal
Vitamíny patří k látkám, které jsou rovněţ nezbytné pro dobrý výkon a celkové zdraví vůbec. Musí být přijímány ve stravě, protoţe je lidské tělo, aţ na některé výjimky, neumí samo vytvořit. Jsou to esenciální látky, které plní v organismu důleţité funkce. Umoţňují získávat energii během trávicího procesu, mají vliv na nervovou soustavu, podporují imunitní systém atd. Vitamíny dělíme na rozpustné ve vodě (C, B) a rozpustné v tucích (A, D, E, K). Vitamín C (kyselina askorbová) je známý antioxidant, mající příznivý účinek na imunitní systém a tvorbu látky, která je důleţitá pro výstavbu pojivých tkání. Tato látka se nazývá kolagen. 21
Vitamin E je rovněţ antioxidant, který chrání organismus před poškozením volnými radikály, jejichţ mnoţství stoupá při namáhavém fyzickém výkonu. Optimální příjem Vitaminu A jednoduše přispívá k dobrému zraku tím, ţe za jeho pomoci vzniká rodopsin, zrakový pigment, jehoţ nedostatek vede k šerosleposti. Přispívá také k růstu a rozvoji buněk a tkání. Vitamin D je specifický tím, ţe je vytvářen v kůţi za pomoci slunečního záření. Významně podporuje ukládání vápníku v kostech a tím přispívá k jejich tvrdosti. Pro sráţlivost krve a tvorbu proteinů je důleţitý vitamin K, jehoţ zvýšený příjem nemá pro fyzický výkon člověka ţádný vliv. Vitamíny skupiny B mají všeobecně vliv na metabolismus ţivin, proto jsou nezbytné při získávání energie z potravy. U sportujících lidí je potřeba větší mnoţství vitamínu B12, kyseliny listové, ţeleza a vitamínu C. Právě tyto látky ovlivňují tvorbu červených krvinek, které do svalů transportují kyslík (Froydová a Lyer, 2008; Konopka, 2004; Machová, Kubátová a kol., 2009).
2.3.2.3 Bilance stopových látek Sportovci potřebují zvýšené mnoţství stopových prvků. Při pravidelné fyzické zátěţi u sportovců je důleţitý příjem selenu, zinku, mědi, manganu a ţeleza. Selen je důleţitým stopovým prvkem, který je známý svým antioxidativním působením proti volným radikálům. Přispívá také k správnému fungování obranyschopnosti organismu a podle všeho i preventivně působí proti vzniku některých druhů nádorových onemocnění. Vysoký obsah selenu je obsaţen v mořských plodech a rybách, celých obilných zrnech (oves, ječmen, pšenice), ořechách (para ořech, kokosový ořech) a některých druzích zeleniny (petrţel, chřest, kedlubna). Nedostatek se můţe na těle projevit zhoršením funkce svalů, někdy dochází aţ k poškození svalové tkáně. Lidské tělo obsahuje enzymy, jejich součástí je právě zinek. Ten lidské tělo vylučuje prostřednictvím potu a moči, proto se musí při vysoké fyzické zátěţi pravidelně doplňovat. Také při napadení organismu různými infekcemi je potřeba přijímat zinek ve zvýšeném mnoţství, neboť pozitivně působí na imunitní systém a přispívá všeobecně ke správnému hojení ran a zlomenin. Jeho nedostatek se můţe projevit zpomalením růstu a vývoje, také poškozením vlasů, nehtů a kůţe. Mezi potraviny s vysokým obsahem řadíme: ovesné vločky, maso, tvrdý sýr, ořechy, ţloutky, v neposlední řadě také hrách.
22
Ţelezo je stopový prvek, který pozitivně ovlivňuje tvorbu krve a buněčné dýchání. Bez ţeleza se neobejde ţádná svalová práce. Je rovněţ obsaţeno v lidském těle, a to jako součást hemoglobinu (červené krevní barvivo) a myoglobinu (červené svalové barvivo) (Konopka, 2004; Machová, Kubátová a kol., 2009). Jeho příjem zaručí konzumace masa, fazolí, čočky, oříšků, obilovin a celozrnných výrobků. Ze zeleniny se mezi významný zdroj řadí brokolice a špenát. Jeho nedostatek se obvykle projevuje tzv. anemií, chudokrevností, která je projevem nedostatečného okysličení tkání (www.ordinace.cz). Lidské nehty a ledviny jsou místa na lidském těle, kde je přítomna měď. Obsahují ji i enzymy, které se podílejí na buněčném dýchání. Umoţňuje navázání ţeleza na sloţku hem v krvi, proto je důleţitá pro krvetvorbu a také pro tvorbu vlasů a pigmentu. Hlavním zdrojem příjmu je ţloutek a maso. Dostatek manganu je důleţitý pro tvrdnutí kostí (mineralizace) a správné fungování nervové soustavy. Také spouští metabolismus mědi. Je obsaţen v listové zelenině, kakau a ořeších (Machová, Kubátová a kol., 2009).
2.3.2.4 Bilance tekutin Bilancí tekutin se rozumí jejich příjem a výdej. Aby byla bilance zachována, musí být rovnováha mezi příjmem a výdejem (Pacovský, 1993). Kaţdá buňka lidského těla obsahuje určité mnoţství vody. Je také součástí tkáňového moku, krve a mízy. Je tedy moţné konstatovat, ţe lidské tělo je tvořeno z velké části vodou. Voda tvoří 50-70 % celkové tělesné hmotnosti jedince. Voda má asi 75 % podíl na váze novorozence, 60 % u dospělého člověka a ve stáří tvoří uţ jen 50 % celkové tělesné váhy. Tato hodnota je u kaţdého člověka zcela individuální, závisí na mnoha faktorech. Jedním z těchto faktorů je stáří jedince. Jiţ z předešlého textu je patrné, ţe podíl vody s postupujícím věkem klesá. Dále na pohlaví, tělesné konstituci a podílu aktivní tělesné hmoty (Pacovský, 1993; Machová, Kubátová a kol., 2009). Čermák (2002) a Konopka (2004) uvádějí základní rozdělení vody v těle na:
Extracelulární (tekutina, která vyplňuje mimobuněčné prostory) -
intravaskulární (krevní plazma)
-
extravaskulární (tkáňový mok)
Intracelulární (tekutina v buňkách)
Konopka (2004) navíc uvádí pojem intravenózní tekutina, která se nachází v cévách. 23
V lidském organismu plní voda mnoho funkcí. Za pomoci vody dochází k celé látkové přeměně. Umoţňuje vstřebávání ţivin, transport látek i vylučování látek odpadních. Také působí jako rozpouštědlo a podílí se na termoregulaci. K vylučování nadbytečné vody dochází především močí a pocením, k menším ztrátám vody z těla dochází dýcháním a stolicí (Machová, Kubátová a kol., 2009; Piťha, Poledne a kol., 2009). Konopka (2004) upozorňuje na ztráty cenných minerálních látek pocením. Doporučuje přijímat minerální látky společně s vodou. K udrţení vyrovnané bilance potřebuje člověk příjem 1,5-2l tekutin denně, v létě je tato denní potřeba tekutin vyšší. Denní potřeba vody je závislá na věku, teplotě okolního prostředí a tělesné činnosti, proto musíme pitný reţim přizpůsobovat těmto okolnostem (Machová, Kubátová a kol., 2009). Machová, Kubátová a kol. (2009) uvádějí tabulku denní potřeby vody v závislosti na věku a teplotě okolního prostředí (viz tab. 4). Tab. 4 Denní potřeba vody v závislosti na věku a teplotě okolního prostředí Období života
Denní potřeba vody (ml)
Období kojenecké
110
Děti do 10 let
40
Dospělí při 22 °C
22
Dospělí při 37 °C
38
2.3.3 Dětská obezita Obezita je nemoc, která nebolí, avšak zásadně zhoršuje kvalitu ţivota. Marinov, Barčáková a kol. (2011) definují obezitu jako „stav, ve kterém přirozená energetická rezerva savce uloţená v tukové tkáni, stoupla nad obvyklou úroveň a poškozuje zdraví“. Při BMI nad 25 a více jednotek se jedná o nadváhu. O obezitě hovoříme při BMI ≥ 30. Avšak tato kritéria nelze u dětí pouţít, poněvadţ se poměr hmotnosti a výšky jedince během celého dětství mění. Stanovení úrovně výţivového stavu se v dětském věku určuje z percentilových grafů (viz tab. 3).
24
Tab. 3 Hodnocení dítěte dle zařazení jeho BMI do percentilových pásem Percentilové pásmo nad 99. perc. 97. – 99. perc. 90. – 97. perc. 85. – 90. perc. 75. – 85. perc. 25. – 75. perc. 10. – 25. perc. 3. – 10. perc. Pod 3. perc.
Hodnocení dítěte podle hmotnosti k výšce nebo BMI závaţná obezita mírná obezita nadváha robustní aţ nadváha robustní proporční štíhlé hubené nízká hmotnost
Dříve se toto onemocnění týkalo převáţně dospělé populace, dnes se s obezitou potýká čím dál tím více jedinců dětského věku, a proto je třeba věnovat výţivě v tomto období značnou pozornost. Spousta rodičů své děti překrmuje a povoluje jim nadměrné mnoţství sladkostí a tím dětem často nevědomky škodí. Proto je důleţité od raného věku pěstovat u dítěte správné stravovací návyky a vést ho k nějaké pohybové aktivitě. Návyky z dětství si dítě nese sebou po celý ţivot. Je jednoznačně prokázán přenos obezity z dětství do dospělosti, proto je prevence více neţ nutná. Vznik obezity je zapříčiněn nadměrným hromaděním tuku, jehoţ příčinou je nerovnováha mezi příjmem a výdejem energie. Jednoduše lze říct, ţe obézním se stává člověk, u kterého dlouhodobě převaţuje příjem energie nad výdejem. Lidské tělo získává energii z potravy, kterou přijímá a vyuţívá ji k různým účelům. V období dětství je to především tělesný růst a vývoj orgánů. Obezita bývá často příčinou vzniku dalších nemocí, jako je například diabetes 2. typu a vysoký tlak. Marinov, Barčáková, Nesrstová a Pastucha (2011) uvádějí, ţe celých 50 % dospělé populace bojuje s nadváhou. Zjištění, ţe se za posledních 25 let zdvojnásobil počet obézních dětí je alarmující. Tato nemoc není zapříčiněna jen nadměrnou konzumací potravy, ale celkovým ţivotním stylem dítěte. Jak uţ jsem zmínila výše, v prevenci obezity je velice důleţitý pravidelný pohyb.
25
Marinov, Barčáková, Nesrstová a Pastucha (2011) jmenují základní zdroje dětské obezity:
genetické pozadí,
obezitogenní prostředí,
okolní prostředí,
výţivové zvyklosti,
ţivotní styl rodiny.
Poslednímu bodu (ţivotní styl rodiny) je přisuzována největší váha. Ţivotní styl rodiny je totiţ povaţován za hlavní zdroj obezity dětí. „Obézní dítě je produktem ţivotního stylu rodiny“ (Marinov, Barčáková, Nesrstová a Pastucha, 2011).
2.4 Pohybová aktivita Pohyb je jedním z prostředků, jak si udrţet pevné zdraví. Význam pohybu je kaţdému člověku dobře znám, avšak dnešní doba přináší nepřeberné mnoţství technických vymoţeností, které vytlačují pohyb a tělesnou námahu pryč z kaţdodenního ţivota lidí. Moţnou odpovědí, proč tomu tak je, by mohlo být, ţe dnešní doba je uspěchaná. Lidské uvaţování je zaměřeno na to, jak by se dalo ušetřit co nejvíce času. Za pouhého půl století se doba hodně změnila. Dříve se pralo na valše, dnes je vypráno pouhým zmáčknutím knoflíku na automatické pračce. Naše prarodiče chodily i několik kilometrů do školy pěšky, dnes většina rodičů vozí děti do školy autem a to i v případě, ţe škola je téměř za rohem. Proč by ţeny vařily, kdyţ si mohou koupit zmrazený polotovar v obchodě nebo dokonce objednat jídlo aţ do domu? Je více neţ jasné, ţe přirozený pohyb se vytrácí z ţivota lidí a stále narůstající počet obézních lidí je toho důkazem.
2.4.1 Pohybový systém Pohyb je jedním z charakteristických projevů ţivota a podmiňuje i jeho udrţení. „ Pohyb je změna polohy nebo tvaru fyzikálního objektu v prostoru a v čase“ (Dylevský, 2012). Pohyb u neţivých objektů podléhá zákonům mechaniky, ţivé objekty se řídí stejnými zákony, avšak jsou navíc schopny se pohybovat záměrně. Realizaci pohybu zajišťuje pohybová soustava, která je sloţena ze tří podsystémů:
opěrného (kosti, klouby a vazy),
hybného – efektorového (kosterní svaly),
řídícího – koordinačního (receptory, centrální a periferní nervstvo). 26
Pohyb celého těla zajišťuje kostra společně s příčně pruhovanými svaly. Kostra je tvořena souborem kostí, které plní v lidském organismu řadu funkcí. Zajišťují plochu pro úpon svalu, jsou zásobárnou minerálních látek a také energetickým rezervoárem. Základní funkcí je podpora a ochrana systému. Tvar kostí je různý. Základní dělení je na kosti krátké, dlouhé a ploché. Povrch kostí je pokrytý vazivovou blánou, okosticí, a kloubní plochy pokrývá sklovitá chrupavka. Pomocí šlach a vazů se ke kostem upínají svaly. Místem na kosti, na které se sval upíná, můţe být drsnatina, drsná čára, hrbol, hrbolek, trn, hrana, výběţek, jamka, ţlábek, hřeben nebo zářez. Vnitřek kosti je vyplněn kostními buňkami a mezibuněčnou hmotou. Existují dvě formy kosti: kost houbovitá (spongiózní) a hutná (kompaktní). Houbovitá kost vyplňuje vnitřek plochých a krátkých kostí, a konce dlouhých kostí. Kompaktní kost tvoří naopak povrch plochých a krátkých kostí, a tělo kostí dlouhých. Vnitřek těla dlouhých kostí je vyplněn kostní dření (viz obr. 5) (Machová, 2008).
Obr. 5 stavba kosti (vyuka.zsjarose.cz)
Kosti jsou navzájem spojeny buď napevno, nebo pohyblivě. Pevné spojení je pomocí chrupavky (např. spojení ţeber s kostí hrudníku), vazivem (např. švy na lebce) nebo srůstem kostí (např. kost pánevní). Pohyblivé spojení zajišťují klouby, které umoţňují pohyb kostí. Kloub je tvořen z kloubního pouzdra, kloubní dutiny a kloubních ploch (viz obr. 6). Vnitřní vrstva pouzdra produkuje maz do kloubní dutiny, který vyţivuje kloubní chrupavku (Dylevský, 2012; Machová, 2008).
27
Obr. 6 stavba kloubu (www.kme.zcu.cz)
Společně s kostrou tvoří pohybové ústrojí příčně pruhované svaly. Někdy se nazývají svaly kosterní. Rozlišujeme na nich šlachy a masitou část svalu (svalové bříško). Příčně pruhované svalstvo je základem masité části, na povrchu je vazivová blána zvaná povázka. Šlachy se nachází na obou koncích svalu. Právě pomocí šlach se svaly upínají ke kostem. Mezi základní vlastnosti svalů patří:
pruţnost,
pevnost,
dráţdivost,
vodivost.
Dráţdivost se projevuje staţením svalu, kontrakcí, při podráţdění. Při stahu vyvíjí sval určitou svalovou sílu a působení svalové síly po určité dráze se nazývá svalová práce. Rozlišujeme pozitivní, statickou a negativní svalovou práci. Pozitivní práce svalu je kdyţ sval působí proti nějakému odporu nebo při dodávání pohybové či polohové energie nějakému tělesu. Při výdrţi je vyvíjena práce statická. K povolení svalu proti odporu či zadrţení pohybu je vyvíjena negativní práce (Machová, 2008). Vývoj kostí a svalů se děje jiţ v nitroděloţním období ţivota. Jiţ v tomto období dochází k procesu přeměny pojivých tkání (chrupavka, vazivo) v kost. Tato přeměna se nazývá kostnatění (osifikace). U novorozených dětí je většina kostry jiţ osifikována, jen u některých kostí je tento proces opoţděn. U dlouhých kostí jsou mezi hlavicemi a tělem 28
kosti tenké ploténky. Jsou to růstové chrupavky, k jejichţ kostnatění dochází u dívek asi v 16 letech, u chlapců je to asi kolem 18. Roku. Tímto procesem je ukončen růst kostí do délky (Machová, 2008). Machová, Kubátová a kol. (2009) uvádí, ţe správný růst a vývoj pozitivně ovlivňuje dostatečný příjem vápníku, fosforu a zinku v potravě. Vápník je obsaţen především v mléčných výrobcích, které by měly být kaţdý den zařazeny v jídelníčku dětí. Dalším zdrojem je mák, brokolice, květák a růţičková kapusta. Neméně důleţitý je vitamín D, který podporuje vstřebávání vápníku a fosforu do organismu. Zinek zase nemalou měrou přispívá k tvorbě kostní tkáně a vitamín A k hojení zlomenin (www.ordinace.cz). Svaly se také vyvíjejí v nitroděloţním vývoji a jsou schopny činnosti jiţ v pátém měsíci nitroděloţního vývoje, coţ plod dokazuje rozpoznatelnými pohyby v děloze. Svaly dětí mají v porovnání s dospělými vyšší obsah vody (82 %) a také se snadněji unavují. Další vývoj svalů přináší zvětšení podílu bílkovin a sníţení obsahu vody. Velké svaly se vyvíjejí převáţně v předškolním věku, následuje mladší školní věk, kdy se svalstvo nadále vyvíjí a zdokonaluje. Toto období je vhodné pro učení se pohybovým návykům. U dětí staršího školního věku se zpřesňuje koordinace pohybu, dochází k mohutnění svalstva a zpevnění pohybového aparátu (Machová, 2008). Pro správnou činnost svalů je nutný vitamín B1, s jehoţ pomocí se získává energie ze sacharidů. Hořčík je další látka, která je nepostradatelná pro správnou funkci svalů. Při jejím nedostatku dochází k oslabení svalů aţ vyčerpání. Také je to látka podporující správnou činnost srdce (www.ordinace.cz).
2.4.2 Děti v pohybu „Děti, které cvičí pravidelně, mají pod kontrolou drţení těla, své energetické zdroje, pevnost kostí a celkové zdraví“ (Galloway, 2007). Pohyb je pro děti jiţ od útlého dětství přirozenou potřebou. Fyzické zatíţení přispívá k rozvoji myšlení tím, ţe nutí děti řešit různé situace. Pohyb má na lidský organismus blahodárný účinek. Je dokázáno, ţe pravidelně sportující lidé jsou čilejší, častěji pozitivně naladěni a snadněji překonávají překáţky, které jim ţivot přináší. Szabová (2001) zdůrazňuje velký vliv pohybu na zdraví jedince a jmenuje mnohá pozitiva. „ Pohyb rozvíjí a upevňuje svalstvo, má vliv na pevnost a pohyblivost kostí, podporuje a zlepšuje činnost vnitřních orgánů, oběhového, nervového a lymfatického nervového systému“ (Szabová, 2001). 29
Také je známo pozitivní působení při navazování vztahů a sociální interakcí vůbec. Proto je také pohyb pokládán za jeden z prostředků prevence problémů v biopsychosociální oblasti vývoje nejen dětí a mládeţe, ale i u dospělých. Důleţitý je fakt, ţe na většinu dětí působí jejich rodiče jako vzor. Pokud ke sportu nemají rodiče kladný vztah, s největší pravděpodobností ho nebude mít ani jejich dítě. Pokud však rodič cvičí pravidelně, pak se jedná o významný pozitivní vliv na zdraví svého potomka. Proto je nutné být dětem dobrým vzorem, a to nejen v oblasti sportu (Szabová, 2001). Bee (2008) uvádí důvody, proč přimět děti k pohybu:
Pohyb přispívá k lepším známkám ve škole i k lepšímu chování.
Pohyb v dětském věku působí jako prevence obezity nejen v tomto věku, ale i v dospělosti. Výzkumy ukázaly, ţe děti, které jsou i pohybově aktivní, zůstávají aktivní i jako dospělí. Známé přísloví co se v mládí naučíš, jako kdyţ ve stáří najdeš, rozhodně platí.
Fyzická aktivita a hra přispívá k rozvoji představivosti a kreativity dítěte.
Pohyb můţe působit i jako prevence šikany ve škole. Skupinové hry přispívají k dobrým vztahům mezi ţáky a vytvářejí přátelskou atmosféru ve třídě.
2.4.3 Učení se pohybovým dovednostem Jiţ od malička je v dětech zakódována potřeba se hýbat. Pohybem získává dítě od malička informace o svém těle a okolním prostředí (Galloway, 2007). Kaţdý člověk má poměrně stereotypně naprogramovaný určitý vývoj pohybu do 1. roku ţivota. Pár měsíců po narození do pohybové aktivity uţ však začíná vstupovat vůle dítěte. Jiţ mezi 3. – 4. měsícem se objevují první volní pohyby (Trojan, Druga, Pfeiffer a Votava, 1996). Děti by měly být vedeny k pohybové aktivitě od útlého dětství. Toto vedení zajišťují v dětském věku především rodiče a učitelé. Avšak pohyb by měl být anatomicky správný, tedy takový, který zlepšuje ohebnost, zátěţ a koordinaci. Dalšími výhodami jsou lehkost pohybu a ekonomičnost. Hýbat se anatomicky správně pomáhá předejít případnému přetíţení pohybového aparátu (Lauper, 2007; www.marketass.cz) Na nejvyšším stupni řízení hybnosti jsou volní pohyby, které probíhají na základě vyslaného signálu z mozku ke svalům. Svaly pak vykonají zamýšlený pohyb. O stupeň níţ jsou tzv. pohybové vzory, které jsou součástí genetické výbavy kaţdého jedince a po jeho narození dozrávají (např. mechanismus chůze). Opakovanými pohyby se utváří tzv. 30
pohybové stereotypy, které vznikají na základě motorického učení. Je to soubor podmíněných a nepodmíněných reflexů uloţených v motorické paměti, které jedinec ovlivňuje pomocí své vůle. Pohybové stereotypy jsou povaţovány za základní pilíře motoriky člověka. Důleţité je, aby se děti naučily kvalitním pohybovým základům a uměly je pak pouţít v různých podmínkách. Konkrétní pohybové činnosti jsou pak nazývány pohybové dovednosti. Vznikají aţ časem po mnohačetném opakování. „Osvojit si dovednosti znamená dosahovat cíle s maximální jistotou (tedy přesně), v minimálním čase a s minimem potřebné energie“ (Krištofič, 2006). V průběhu procesu pohybového učení dochází k několika změnám. Tyto změny probíhají na úrovni buněk, tkání, orgánů, centrální nervové soustavy i v psychické oblasti. Kaţdý člověk je jedinečný, proto musí být respektovány individuální zvláštnosti jedince v procesu pohybového učení. Při výběru sportu pro daného jedince je například doporučováno přihlíţet k temperamentu osobnosti (Krištofič, 2006). V souvislosti s pohybovou aktivitou je nutno zmínit kondici. Krištofič (2006) definuje kondici jako „soubor funkcí, které umoţní jedinci obstát v obtíţných podmínkách“. Je tedy nutné respektovat, ţe kaţdé dítě má jinou úroveň tělesné kondice, jinou silovou a vytrvalostní dostatečnost. Otázkou je, kolik pohybu děti vlastně potřebují. Bee (2008) uvádí, ţe děti školního věku by měly kaţdý den absolvovat alespoň jednu hodinu mírnější aktivity a provozovat další aktivity, které mají pozitivní vliv na kosti, svaly a ohebnost, minimálně dvakrát do týdne. Pohybová aktivita nemusí být provozována jen po vyučování, i ve škole by se měly děti hýbat. Škola by měla děti zapojit do pohybu, naučit je například hrát oblíbené pohybové hry, které dětem nepochybně přináší radost (viz Příloha 1).
2.5 Držení těla V průběhu růstu si kaţdý člověk osvojil určité drţení těla. „Drţením těla se rozumí především vzpřímený postoj na dolních končetinách doprovázený nepřetrţitým vyrovnáváním těţiště a udrţováním rovnováhy“ (Machová, Kubátová a kol., 2009). Stav pohybového aparátu se odráţí v drţení těla jedince. Avšak můţe vypovídat mnohé i o zdravotním a psychickém stavu jedince (Larsen, Larsen a Hartelt, 2010).
31
2.5.1 Správné držení těla Osu lidského těla tvoří páteř, která je sloţena z obratlů. Je charakteristická svým dvojesovitým prohnutím v předozadní rovině. Páteř má tedy dvě prohnutí (krční a bederní lordóza) a dvě vyklenutí (hrudní a bedrokříţová kyfóza). Avšak s tímto prohnutím se nerodíme, typické zakřivení se vytváří postupně po narození. Jako první se v kojeneckém období začíná utvářet krční lordóza a to kdyţ dítě začne zvedat hlavičku. Následují první pokusy kojence se posadit, při nichţ se formuje hrudní kyfóza a bederní lordóza se vyvíjí, kdyţ se dítě učí stát a chodit. Pokud je páteř vybočená, příliš prohnutá nebo naopak prohnutá málo, jedná se o vadné drţení těla. Je důleţité tuto odchylku napravit a to do doby, neţ dojde k ukončení osifikace kostry, tj. mezi 16 – 18. rokem ţivota. Drţení těla se hodnotí také podle postavení hlavy, ramen, pánve a dolních končetin. Postavení těchto částí zajišťují především svaly a vazy. Správné drţení těla je takové, kdy je vyváţený poměr jednotlivých části v prostoru vzhledem k páteři (viz Příloha 2). V souvislosti s drţením těla je nutné zmínit správný vzpřímený stoj člověka. K nejlepšímu napřímení dochází u postoje zády ke zdi, přičemţ lopatky, hýţdě a paty se dotýkají zdi. Hlava je uvolněná, ramena jsou tlačena dolů a dozadu, břicho je zataţené a paţe jsou spuštěny volně podél těla. Pro člověka má správné drţení těla význam hned z několika hledisek:
fyziologického – zajišťuje správnou polohu a funkci vnitřních orgánů,
motorického – umoţňuje optimální vývoj svalstva a motoriky,
pracovního – je předpokladem pro úspěšný pracovní výkon,
psychického – odráţí se na duševním stavu člověka,
estetického – působí dojmem pěkného vzhledu.
2.5.2 Vadné držení těla Drţení těla se formuje od raného dětství, proto je třeba podporovat pohyb u dětí a rozvíjet jejich pohybové dovednosti. Nedostatek pohybu můţe zapříčinit vadné drţení těla. Mezi vady drţení těla patří především vady páteře a dolních končetin. Vady páteře jsou charakteristické odchylkou od správného drţení těla, která uţ nejde vyrovnat pouhou silou svalů. Mezi nejčastější patří: hyperkyfóza (kulatá záda), hyperlordóza (nadměrné prohnutí v bedrech) a skolióza (viz Příloha 3). Co se týče dolních končetin, posuzuje se jejich postavení a stav noţní klenby. 32
Odchýlení od osy (kyčelní kloub – koleno – hlezenní kloub) směrem dovnitř se nazývá valgózní postavení. Při tomto vbočení mají končetiny tvar do písmene „X“. Varózní postavení je vychýlení směrem ven, kdy nohy připomínají tvar písmena „O“ (Machová, Kubátová a kol.,2009; Machová, 2008; Brtnová Čepičková, 2007). Zdravá chodidla zajišťují stabilitu těla a jejich správné zatěţování ochraňuje kolena před chronickým zatíţením (Larsen, Larsen a Hartelt, 2010). Vady noţní klenby jsou zapříčiněné poklesem podélné příčné klenby nebo příčné noţní klenby, nebo obou zároveň. Příčinou příčně ploché nohy je většinou její přetěţování, nošení bot bez podpatku, obezita atd.) Nošením obuvi s vysokými podpatky, volné ve špičce či naopak příliš těsné, můţe zapříčinit vznik nohy příčně ploché, která je většinou doprovázena další deformitou a to vbočeným palcem (viz obr. 7) nebo kladívkovými prsty. Obr. 7 vbočený palec (blog.boty-hanak.cz)
Prevencí vzniku těchto vad je především správná obuv, přiměřená tělesná hmotnost a dostatek pohybové aktivity (Machová, 2008; Brtnová Čepičková, 2007). Machová (2008) a Brtnová Čepičková (2007) uvádějí, ţe k posouzení drţení těla u dětí i u dospělých slouţí test drţení těla podle Matthiase. Dítě vyzveme, aby zaujmulo vzpřímený postoj s předpaţenými horními končetinami v úhlu 90˚ (viz Příloha 4). Tento postoj musí drţet po dobu 30 sekund. Po této době se
33
posuzuje, zda se postoj změnil, či ne. Pokud k nějakým změnám došlo, je pravděpodobné, ţe jsou v drţení nějaké odchylky. Vady páteře lze posoudit podle postavení pánve a ramen při pohledu zezadu na probanda.
34
3 METODIKA PRÁCE 3.1 Charakteristika souboru Výzkumné šetření proběhlo na Základní škole v Zábřehu na Moravě. Zkoumáni byli ţáci na II. stupni pomocí dotazníků (viz Příloha 5). Jednalo se o ţáky 6., 7., 8. a 9. ročníku ve věku 11-15 let. Celkový počet respondentů byl 160, 69 (43,13 %) chlapců a 91 (56,87 %) dívek.
3.2 Zpracování dat Pro získání potřebných dat jsem pouţila dotazníkovou metodu. Dotazník měl celkem 12 otázek. Úkolem respondenta bylo označit odpověď, která dávala najevo jeho míru souhlasu či nesouhlasu nebo se shodovala s jeho názorem. Poslední otázka dávala moţnost otevřené odpovědi. Zpracování dat proběhlo čárkovací metodou.
3.3 Metodika výzkumu Jako první jsem oslovila pana ředitele, Mgr. Pavla Paštu, a domluvila si s ním osobní schůzku, na které jsem ho seznámila s cílem výzkumu své diplomové práce a dotazníkem. Pan ředitel bez váhání svolil. Dalším krokem pak bylo vytvoření samotného dotazníku. Pro sběr dat jsem zvolila právě tuto metodu, protoţe metoda dotazníku je vhodná ke hromadnému shromaţďování dat. V měsíci březnu jsem tedy provedla anonymní dotazníkové šetření. Rozdala jsem celkem 160 dotazníků. Všech 160 (100 %) se mi vrátilo zpět. Dotazník se skládal z 12 otázek. Převáţná většina z těchto otázek byly otázky uzavřené. Respondenti měli moţnost volby, vţdy z 2 a více odpovědí, z kterých ţáci zakrouţkovali vţdy jen jednu správnou. Samotné zpracování dat bylo časově náročné. Dotazníky jsem rozčlenila na dívky a chlapce. Poté bylo nutno spočítat odpovědi ke kaţdé z 12 otázek a převést výsledky na procenta. Posledním krokem praktické části bylo vytvořit tabulky a grafy, z kterých jsem formulovala konečné výsledky.
35
3.4 Charakteristika zařízení Škola se nachází v Zábřehu na Moravě, v části Severovýchod. Je poměrně velká, nachází se na klidném místě, na pokraji města. K budově školy patří také areál o rozloze 2 ha, který rozlišujeme na školní pozemek (pěstitelství), sad, prostor vyuţívaný druţinou a sportovní areál. Součástí budovy je dalších dvanáct učeben – pracovna CH-F, pracovna Př, pracovna výtvarné výchovy s keramickou pecí a mechanickým a elektrickým hrnčířským kruhem, učebna pro speciální přípravu dívek (cvičná kuchyň), kovodílna, dřevodílna, multimediální učebna s interaktivní tabulí (postupně vybavovaná), dvě tělocvičny se šatnami, umývárnami a sprchami, tři videotřídy pro dělené hodiny, učitelská knihovna. K dalšímu vybavení patří sedmnáct kabinetů, samostatný sklad chemikálií a další tři sklady. Součástí ZŠ je i moderní kuchyně (samostatný právní subjekt) s prostornou jídelnou (120 míst) a druţinová část pro pět oddělení (v současné době jsou dvě oddělení přeměněny na třídy. Škola má dále k dispozici dvě učebny výpočetní techniky s velmi dobrou vybaveností. Obě jsou vyuţívány nejen k výuce informatiky, ale i k výuce v rámci ostatních předmětů na prvním i druhém stupni (cizí jazyky, M, F, D, Z …). Škola má v současné době 10 videoskříní (z toho je 5 televizí napojeno na kabelovou televizi). Škola
spolupracuje
s
firmou Mlékárna Kunín, o.p.s při prodeji státem dotovaných mléčných výrobků. Ke zlepšení pitného reţimu ţáků má škola instalovány 1 nápojové automaty firmou Coca – Cola Beverages Česká republika, spol. s r. o. Škola je zaměřena na výuku cizích jazyků, práci s výpočetní a komunikační technikou, pracovní činnosti, výtvarnou výchovu, nabídku volitelných předmětů. Ředitelem školy je p. Pavel Pašta a jeho zástupcem je p. Radek Kól. Celkem je zde 28 učitelů. Školu navštěvuje celkem 365 ţáků, 173 dětí na prvním stupni a 192 dětí na druhém stupni. Původně byla škola určena pouze pro děti ze sídliště Severovýchod. S postupem času začali školu navštěvovat ţáci z dalších částí města a také ţáci z okolních vesnic. V současné době dojíţdí do školy ţáci asi z dvaadvaceti okolních obcí. Ţáci, u kterých byla diagnostikována SVPU, jsou integrováni v běţných třídách. Klima školu bych na dnešní dobu zhodnotila velice kladně, i kdyţ zde ţáci nejsou bez problémů. Spolupráce s rodiči je různá, v některých třídách rodiče komunikují s vedením školy dobře, v jiných případech třeba vůbec. Vztahy mezi učiteli jsou velmi dobré, často se radí o svých problémech a svěřují se se svými záţitky.
36
Ţáci se zapojují do různých soutěţí, jsou to např. olympiády z různých předmětů, recitační soutěţe, výtvarné soutěţe, a akcí konaných ve škole nebo jejím okolí. V soutěţích dosahují výborných umístění, jak v okrskových, tak v okresních či krajských kolech. Škola ţákům nabízí
také
spoustu
krouţků,
např.
šachy,
(www.zssvzabreh.cz).
37
sportovní
hry,
keramika
apod.
4 VÝSLEDKY
Otázka 1 Kolik hodin tělesné výchovy máš za týden v rámci výuky ve škole? Tabulka 1 Počet hodin tělesné výchovy za týden Odpovědi 1 2 Nezúčastním se Celkem ∑
Dívky n 0 90 1 91
Chlapci
% 0 98,90 1,10 100
n 0 69 0 69
Celkem % 0 100 0 100
n 0 159 1 160
% 0 99,38 0,62 100
Dívky 1,10 % 0,00 %
1 2 Nezúčastním se
98,90 %
Graf 1 A Počet hodin tělesné výchovy za týden u dívek
Převáţná většina dívek (98,90 %) mají 2 hodiny tělesné výchovy za týden. Jen jedna dívka (0,69 % z celkového počtu ţáků) se tělesné výchovy ze zdravotních důvodů nezúčastní (tabulka 1, graf 1 A).
38
Chlapci 0% 0%
1 2 Nezúčastním se
100 %
Graf 1 B Počet hodin tělesné výchovy za týden u chlapců Z grafu vyplývá, ţe všichni chlapci (100 %) mají 2 hodiny tělesné výchovy za týden (tabulka 1, graf 1 B).
Otázka 2 Trpíš nějakou poruchou pohybového aparátu? Tabulka 2 Počet žáků trpících nějakou poruchou pohybového aparátu Odpovědi Ano Ne Celkem ∑
Dívky n 3 88 91
% 3,30 96,70 100
Chlapci n 2 67 69
39
Celkem % 2,90 97,10 100
n 5 155 160
% 3,12 96,88 100
Dívky 3,30 %
Ano Ne
96,70 %
Graf 2 A Počet dívek, které trpí nějakou poruchou pohybového aparátu Ze 160 dotazovaných ţáků trpí nějakou poruchou pohybového aparátu celkem 5 dětí. Podíl dívek na tomto počtu činí 3,3 %, coţ jsou 3 dívky (tabulka 2, graf 2 A).
Chlapci 2,90 %
Ano Ne
97,10 %
Graf 2 B Počet chlapců, kteří trpí nějakou poruchou pohybového aparátu Z celkového počtu chlapců (69) trpí poruchou pohybového aparátu jen 2 chlapci (2,90 %) (tabulka 2, graf 2 B).
40
Otázka 3 Kde bydlíš? Tabulka 3 Počet dětí žijících na vesnici a ve městě Odpovědi
Dívky
Chlapci
Celkem
n
%
n
%
n
%
Na vesnici
46
51
38
55
84
52
Ve městě
45
49
31
45
76
48
Celkem ∑
91
100
69
100
160
100
Dívky
Na vesnici
49 %
51 %
Ve městě
Graf 3 A Počet dívek žijících na vesnici a ve městě Z tabulky vyplývá, ţe podíl zkoumaných dětí, ţijících ve městě a na vesnici, je téměř vyrovnaný. Ve městě ţije celkem 76 ţáků. Z 91 dívek jich ţije ve městě 49 %. Z vesnice do ZŠ Severovýchod denně dojíţdí 46 dívek (51 %) (tabulka 3, graf 3 A).
41
Chlapci
45 %
Na vesnici Ve městě
55 %
Graf 3 B Počet chlapců žijících ve městě a na vesnici Graf 3 B ukazuje, ţe 31 (45 %) hochů ţije ve městě a zbylých 38 (55 %) na vesnici (tabulka 3).
Otázka 4 Jak se obvykle dostáváš do školy?
Tabulka 4 Způsob dopravy respondentů do školy Odpovědi
Dívky
Chlapci
Celkem
n
%
n
%
n
%
Pěšky Pomocí dopravního prostředku A+B
37
41
20
29
57
44
24
26
21
30
45
35
30
33
28
41
58
21
Celkem ∑
91
100
69
100
160
100
42
Dívky
33 % 41 %
Pěšky Pomocí dopravního prostředku A+B
26 %
Graf 4 A Způsob dopravy dívek do školy Do školy se dostává 57 ţáků (44 %) pěšky. 37 dívek (41 %) chodí do školy pěšky, 24 dívek (26 %) jezdí do školy autobusem, 33 % dívek zvolilo odpověď C, tedy někdy je do školy dopraví autobus či rodiče autem, a někdy volí pěší chůzi (tabulka 4, graf 4 A).
Chlapci
29 % Pěšky
41 %
Pomocí dopravního prostředku A+B
30 %
Graf 4 B Způsob dopravy chlapců do školy Z grafu 4 B vyplývá, ţe 20 ţáků muţského pohlaví (29 %) se dostává do školy pěšky, 21 chlapců (30 %) jezdí do školy autem či autobusem a 28 z nich (41 %) někdy chodí pěšky a jindy zase jezdí do školy autobus či autem (tabulka 4).
43
Otázka 5 Sportuješ rád?
Tabulka 5 Záliba ve sportování Odpovědi Spíše ano Spíše ne Celkem ∑
Dívky n 80 11 91
Chlapci % 88 12 100
n 54 15 69
Celkem % 78 22 100
n 134 26 160
% 84 16 100
Dívky 12 %
Spíše ano Spíše ne
88 %
Graf 5 A Počet dívek, které rády sportují Z grafů 5 A a 5 B je patrno, ţe převáţná většina (84 %) ţáků sportuje ráda. 11 dívek (12 %) sportuje nerado. 80 dívek (88 %) z jejich celkového počtu provozuje sport spíše s radostí (tabulka 5, graf 5 A).
44
Chlapci 22 %
Spíše ano Spíše ne
78 %
Graf 5 B Počet chlapců, kteří rádi sportují
15 chlapců (22 %), coţ je 16 % z celkového počtu dotazovaných ţáků, sportují spíše neradi, avšak 54 chlapců (78 %) si naopak zasportují s chutí (tabulka 5, graf 5 B).
Otázka 6 Kolik času strávíš provozováním sportu za týden?
Tabulka 6 Čas trávený provozováním sportu během týdne Odpovědi 0-1h 2-4h 5h a více Celkem ∑
Dívky n 12 48 31 91
Chlapci % 13 53 34 100
n 8 31 30 69
45
Celkem % 12 45 43 100
n 20 79 61 160
% 13 49 38 100
Dívky 13 %
34 % 0-1h 2-4h 5h a více
53 %
Graf 6 A Počet hodin, které tráví dívky sportováním Při dotazování ţáků na četnost jejich sportovních aktivit v jednom týdnu odpovědělo 79 dětí, coţ je téměř polovina (49 %), ţe stráví 2-4 hodiny týdně provozováním sportu. Překvapivý byl počet ţáků, kteří sportují 5 a více hodin za týden. 31 dívek (34 %) zvolilo právě tuto odpověď. 12 dívek (13 %) tráví maximálně 1h týdně provozováním sportu, coţ je hodně málo (tabulka 6, graf 6 A).
Chlapci 12 %
43 %
0-1h 2-4h 5h a více 45 %
Graf 6 B Počet hodin, které tráví chlapci sportováním
46
Graf 6 B demonstruje počet chlapců, kteří sportují 5 a více hodin týdně je 30 (43 %) a 31 (45 %) provozují sport 2 – 4 hodiny v týdnu, coţ je pozitivní zjištění. Tabulka 6 ukazuje, ţe 20 dětí (13 %) z celkového počtu dotazovaných téměř nesportuje.
Otázka 7 Kolik hodin průměrně strávíš v pracovní dny sezením? (sledování televize, práce s PC, ve škole, v autě/autobuse, aj.) Tabulka 7 Počet hodin strávených sezením v pracovní dny Odpovědi
Dívky
Chlapci
Celkem
n
%
n
%
n
%
5-6h
20
21,98
15
21,74
35
21,87
7-9h
51
56,04
29
42,03
80
50
10h a více
20
21,98
25
36,23
45
28,13
Celkem ∑
91
100
69
100
160
100
Dívky
21,98 %
21,98 %
5-6h 7-9h 10h a více
56,04 %
Graf 7 A Počet hodin, které dívky stráví sezením Z tabulky 7 je vidět, ţe polovina dětí (50 %) ze zkoumaného vzorku stráví v pracovní dny průměrně 7 - 9 hodin sezením. Z celkového počtu 91 dívek zvolilo tuto odpověď 51 z nich (56,04 %), 20 dívek (21,98 %) sedí 10 a více hodin/pracovní den. Odpověď A (5 – 6 hodin) zvolilo 20 dívek (21,98 %) (graf 7 A). 47
Chlapci 21,74 % 36,23 % 5-6h 7-9h 10h a více
42,03 %
Graf 7 B Počet hodin, které chlapci stráví sezením Z grafu 7 B je vidět, ţe 29 chlapců (42,03 %) stráví v pracovní dny průměrně 7-9 hodin sezením. 15 chlapců (21,74 %) sedí 10 a více hodin/pracovní den. Pouze 15 chlapců (21,74 %) sedí průměrně 5 – 6 hodin/pracovní den (tabulka 7).
Otázka 8 Kolik hodin průměrně strávíš v pracovní dny pohybem? (sport, úklid, přemisťování z místa na místo atd.) Tabulka 8 Čas, který děti stráví pohybem v pracovní dny
Odpovědi 2h a méně 3-5h 6h a více Celkem ∑
Dívky n 14 52 25 91
% 15,38 57,15 27,47 100
Chlapci n 16 29 24 69
48
% 23,19 42,03 34,78 100
Celkem n 30 81 49 160
% 18,75 50,62 30,63 100
Dívky 15,38 % 27,47 %
2h a méně 3-5h 6h a více
57,15 %
Graf 8 A Počet hodin za pracovní den, které dívky stráví v pohybu Graf 8 A ukazuje, ţe 14 dívek (15,38 %) se v pracovní dny pohybuje pouze 2 hodiny a méně, u 52 dívek (57,15 %) je to 3-5 hodin a zbylých 25 dívek (27,47 %) stráví pohybem 6 hodin a více (tabulka 8).
Chlapci
23,19 % 34,78 % 2h a méně 3-5h 6h a více
42,03 %
Graf 8 B Počet hodin za pracovní den, které chlapci stráví v pohybu
49
16 chlapců (23,19 %) se pohybuje 2 hodiny a méně za jeden pracovní den, 29 chlapců (42,03 %) 3-5 hodin a 24 hochů (34,78 %) z celkového počtu chlapců (69) stráví 6 a více hodin pohybem za jeden pracovní den (tabulka 8, graf 8 B).
Otázka 9 Podílíš se nějak na chodu a úklidu domácnosti? (utírání prachu, mytí nádobí, práce na zahradě, luxování, atd.)
Tabulka 9 Počet respondentů, kteří se podílí na chodu a úklidu domácnosti Odpovědi Ano Jen málokdy Téměř nikdy Celkem ∑
Dívky n 82 9 0 91
Chlapci
% 90,11 9,89 0 100
n 53 13 3 69
Celkem
% 76,81 18,84 4,35 100
n 135 22 3 160
% 84,38 13,74 1,88 100
Dívky 9,89 %
0,00 %
Ano Jen málokdy Téměř nikdy
90,11 %
Graf 9 A Počet dívek, které se podílí na chodu a úklidu domácnosti Z grafu 9 A a 9 B je vidět, ţe se dívky (90,11 %) podílejí na chodu a úklidu domácnosti více neţ chlapci. 9 dívek pomáhají jen málokdy. Ani jedna z celkového počtu 91 dívek nezvolila odpověď C, téměř nikdy (tabulka 9).
50
Chlapci 4,35 % 18,84 %
Ano Jen málokdy Téměř nikdy
76,81 %
Graf 9 B Počet chlapců, kteří se podílí na chodu a úklidu domácnosti 53 chlapců (76,81 %) konstatovalo, ţe se podílí na chodu a úklidu domácnosti. 13 chlapců (18,84 %) pomáhají jen málokdy. Je potěšující, ţe jen 3 ţáci muţského pohlaví, coţ je 1,88 % z celkového počtu, zvolili odpověď C, téměř nikdy (tabulka 9, graf 9 B).
Otázka 10 Sportují tvoji rodiče pravidelně? Tabulka 10 Počet sportujících rodičů zkoumaných žáků Odpovědi Ano, oba Jen jeden z nich Ne Celkem ∑
Dívky
Chlapci
Celkem
n 9
% 9,89
n 15
% 21,74
n 24
% 15
26
28,57
18
26,09
44
27,50
56 91
61,54 100
36 69
52,17 100
92 160
57,50 100
51
Dívky 9,89 %
Ano, oba 28,57 %
Jen jeden z nich Ne
61,54 %
Graf 10 A Počet sportujících rodičů dívek U 9 dívek (9,89 %) sportují oba dva rodiče. 26 dívek (28,57 %) má jen jednoho rodiče, který sportuje pravidelně. Je smutné, ţe více neţ polovina dotazovaných ţáků (57,50 %) konstatovalo, ţe ani jeden z rodičů nesportuje pravidelně (tabulka 10, graf 10 A).
Chlapci 21,74 %
Ano, oba Jen jeden z nich
52,17 %
Ne
26,09 %
Graf 10 B Počet sportujících rodičů chlapců 15 chlapců (21,74 %) zvolilo odpověď, ţe oba dva rodiče jsou sportovci. 18 chlapců (29,09 %) má jen jednoho rodiče, který sportuje pravidelně. 36 chlapců (52,17 %) řeklo, ţe ani jeden z rodičů nesportuje pravidelně (tabulka 10, graf 10 B).
52
Otázka 11 Jaké druhy sportu upřednostňuješ?
Tabulka 11 Preference druhů sportu u dětí Odpovědi Spíše skupinové Sportuji spíše sám/sama Nesportuji Celkem ∑
Dívky
Chlapci
Celkem
n 53
% 58,25
n 52
% 75,36
n 105
% 65,63
33
36,26
13
18,84
46
28,74
5 91
5,49 100
4 69
5,80 100
9 160
5,63 100
Dívky 5,49 %
Spíše skupinové Sportuji spíše sám/sama
36,26 %
Nesportuji 58,25 %
Graf 11 A Upřednostňované sporty dívek Z grafu 11 A vyplývá, ţe chlapci 53 dívek (58,25 %) preferuje spíše skupinové sporty. 33 dívek (36,26%) sportuje spíše sama (tabulka 11).
53
Chlapci 5,80 %
18,84 % Spíše skupinové Sportuji spíše sám/sama Nesportuji
75,36 %
Graf 11 B Upřednostňované sporty chlapců 52 chlapců (75,36 %) preferuje spíše skupinové sporty. K samostatným sportovním aktivitám se přiklání pouze 13 chlapců (18,84 %). Někteří jedinci, 9 dětí (5,63 %) z celkového počtu dotazovaných, uvedli, ţe nesportují vůbec (tabulka 11, graf 11 B). Otázka 12 Vyjmenuj tři druhy sportů, které děláš nejraději.
Počet respondentů
35 30 25
31
29 23 22
20 15
19 12
11
10 5
11
9
9
7
6 2
0
Sport Graf 12 A Oblíbené sporty dívek 31 dívek zvolilo běh jako jejich nejoblíbenější sport. Některé z nich také rády tančí (29). Třetím nejoblíbenějším sportem je vybíjená, kterou zařadilo 23 dívek mezi své 3 nejoblíbenější sporty (graf 12 A). 54
Počet respondentů
40
37
35 30
26
25 20 15
18 13
12 9
10
6
5
5
3
2
0
Sport
Graf 12 B Z grafu 12 B vyplývá, ţe nejoblíbenější sport dotazovaných chlapců je fotbal (37). Jízda na kole je sport, který z celkového počtu zkoumaných, napsalo 26 chlapců. Třetí místo získal florbal s počtem 18 ţáků muţského pohlaví (graf 12 B).
55
5 DISKUSE Celý výzkum se týkal 160 ţáků druhého stupně Základní školy Severovýchod v Zábřehu. Zpracování tohoto šetření bylo realizováno čárkovací metodou, při níţ jsem se zamýšlela nad konečnými výsledky průzkumu a porovnávala je s výsledky prací jiných studentů, kteří měli obdobné téma. V teoretické části jsem se zabývala otázkou vlivu chování rodičů na pohybovou aktivitu jejich dětí. Právě proto jsem zakomponovala do praktické části otázku 10, jejíţ záměr byl potvrdit či vyvrátit tvrzení, ţe chování rodičů ovlivňuje pohybovou aktivitu svých potomků. Výsledky mého dotazníku ukázaly, ţe u více neţ poloviny dotazovaných ţáků (57,50 %) ani jeden z rodičů nesportuje (tabulka 10, graf 10 A, graf 10 B). Při dotazování ţáků na četnost jejich sportovních aktivit v jednom týdnu odpovědělo 79 dětí, coţ je téměř polovina (49 %), ţe tráví 2-4 hodiny týdně provozováním sportu. Překvapivý byl počet ţáků, 31 dívek (34 %) a 30 chlapců (43 %), kteří sportují 5 a více hodin za týden. S nadsázkou lze říci, ţe 20 dětí (13 %) z celkového počtu dotazovaných téměř nesportuje (tabulka 6, graf 6 A, graf 6 B). Při porovnání výše zmíněných údajů s výsledky práce Sigmund, Lokvencová, Sigmundová, Turoňová a Frömel (2008) usuzuji, ţe vztah mezi aktivitou dětí a jejich rodičů není zcela jednoznačný. Gustafson & Rhodes (2006) shrnují výsledky z 34 amerických i evropských prací, které se týkaly 20letého výzkumu vztahu rodičů k fyzické aktivitě svých dětí. Bylo zjištěno, ţe děti, kterým se dostává podpory ze strany rodičů (např. motivace, finance), sportují více. Sympatizuji s tímto tvrzením, avšak myslím si, ţe děti jsou při volbě fyzické aktivity podmíněny celou řadou faktorů, jako je např. lokalita bydliště, dostupnost sportovišť, socioekonomický status rodiny, zdravotní stav atd. Z praxe mohu konstatovat, ţe vliv vrstevníků hraje bezpochyby značnou roli, neboť kamarádi ovlivňují trávení volného času dítěte. Jednoduše řečeno, některé dítě tráví volný čas s kamarády u počítače, jiné zase jezdí s kamarády na kole. Dále jsem se zaměřila na porovnání výsledků výzkumu své práce s výsledky bakalářské práce na téma Pohybová aktivita dětí středního školního věku a adolescentů (2007), jejíţ autorkou je Lenka Kopřivová. Kopřivová (2007) uvádí, ţe z počtu 50 dotazovaných studentů trpí poruchou pohybového aparátu 6 %. Mé výsledky prezentují, ţe ze 160 dotazovaných ţáků trpí nějakou poruchou pohybového aparátu celkem 5 dětí, 3 dívky (3,3 %) a 2 chlapci (2,9 %) (tabulka 2, graf 2 A, graf 2 B).
56
Jsem přesvědčena, ţe metoda dotazníku byla při takovém počtu respondentů zvolena správně. Na druhou stranu bylo moţné pouţít i metodu rozhovoru, avšak to by bylo z časového hlediska velice náročné a ve škole prakticky nerealizovatelné. Výsledky výzkumu by určitě mohly být pouţity v praxi. Škola, na níţ bylo výzkumné šetření provedeno, by se například mohla pokusit zavést některé odpolední sportovní krouţky, které by děti bavily.
57
ZÁVĚR Tato diplomová práce se zabývá pohybovou aktivitou ţáků staršího školního věku. Cílem bylo zjistit, jak často je začleněna pohybová aktivita do běţného ţivota dětí staršího školního věku. Dvě stěţejní kapitoly jsou nazvány teoretické poznatky a metodika práce. Kapitola teoretické poznatky obsahuje informace, které se týkají zdraví a ţivotního stylu vůbec. Velká část této kapitoly je věnována pohybové aktivitě. V metodice práce jsem zpracovala výsledky dotazníkového šetření z výzkumu, který jsem uskutečnila na Základní škole v Zábřehu. Poloţky dotazníku jsem vytvořila na základě vytyčených cílů. Téměř všechny otázky byly uzavřené, jen na poslední otázku nebyly dány odpovědi, z kterých by si probandi mohli vybrat. Zkoumáno bylo 160 ţáků druhého stupně (6., 7., 8. a 9. ročník), 91 dívek a 69 chlapců. Výsledky jsou znázorněny přehledně pomocí grafů a tabulek. Na závěr lze konstatovat, ţe více neţ polovina zkoumaných ţáků se pohybové aktivitě věnuje dostatečně. Mluvíme-li o pohybu všeobecně, bylo pro mne překvapivé zjištění, ţe se valná většina probandů (84,38 %) podílí na úklidu domácnosti. Pohyb by se měl stát společně se zdravou výţivou nedílnou součástí ţivota kaţdého z nás, neboť pozitivně působí na zdraví, které je nejcennější hodnotou v ţivotě člověka. Závěrem bych zmínila výstiţný citát.
„ Nikoliv ţít, být zdráv je ţivot.“ Martialis (www.tisickrat.cz)
58
SOUHRN Cílem mé diplomové práce bylo zjišťování, zda mají dnešní děti a mládeţ dostatek pohybu. Zajímala mě pohybová aktivita v rámci školy a také ve volném čase všedních i víkendových dnů. Výzkum probíhal formou dotazníků, které jsem rozdala ţákům druhého stupně na Základní škole v Zábřehu. Výsledky výzkumu prokázaly, ţe převáţná část dětí (84 %) má radost z pohybu, coţ je pozitivní zjištění. V závěru práce jsem mohla zkonstatovat, ţe polovina (50,62 %) dotazovaných ţáků se pohybové aktivitě věnuje dostatečně. Avšak znepokojivé byly odpovědi 92 probandů (57,50 %), které prozradily, ţe ani jeden z rodičů se nevěnuje sportu pravidelně. Nejoblíbenější sport dotazovaných dívek je běh, u chlapců zvítězil fotbal. Myslím si, ţe oba tyto sporty jsou vhodné pro děti jejich věku. Dnešní doba klade stále větší důraz na zdravý ţivotní styl, neboť narůstající počet lidí trpících chorobami, které jsou spojeny se špatnou ţivotosprávou, je alarmující. Dodrţování zásad zdravého ţivotního stylu upevňuje lidské zdraví. Není pochyb, ţe pohyb přináší člověku řadu značných výhod. Pohyb patří společně s výţivou mezi ty sloţky ţivotního stylu, které jsou vůlí člověka ovlivnitelné, proto bychom měli vzít část našeho zdraví do svých rukou.
59
SUMMARY The goal of my diploma thesis was to find out, if today´s children have enough physical activity. I was interested in both, their physical activity in school and in their free time. I have chosen the questionnare method for my research at primary school in Zábřeh. Children aged 11 and more were given a questionnare. The result of this research showed that the vast majority (84 %) od children enjoy doing sport. I could state in the end of my work that half of pupils do enough physical activity. However, I found answers of 92 pupils (57,50 %) worrying, because they proved that non of their parents do sport regularly. The research showed that jogging is the most favourite sport of girls and that the majority of boys love football. I personally think that both sports are appropriate for children of their age. Nowadays, it is put emphasis on lifestyle, because there is a rising number of people, who have some illness, which was caused by bad way of life. This fact is alarming. Adherence of principles of healthy lifestyle contributes to man´s health. Without any doubt, physical activity brings to people many benefits. Physical movement and nutrition are components of man´s lifestyle which can be mastered by strength of will. That is why people should take part of their health to their hands.
60
REFERENČNÍ SEZNAM 1. BEE, P. 2008. Každodenní fitness. Frýdek-Místek: Alpress. 158 s. ISBN 978-80-7362-583-2. 2. BRTNOVÁ ČEPIČKOVÁ, I. a kol. 2007. Kapitoly z předškolní pedagogiky III. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně. 164 s. ISBN 978-80-7044-941-7. 3. ČERMÁK, B. a kol. 2002. Výživa člověka. České Budějovice: Jihočeská univerzita. 224 s. ISBN 80-7040-576-7. 4. DVOŘÁKOVÁ, H. 2011. Pohybem a hrou rozvíjíme osobnost dítěte. 2. vyd. Praha: Portál. 152s. ISBN 978-80-7367-819-7. 5. DYLEVSKÝ, I. 2012. Dětský pohybový systém. Olomouc: Poznání. 152 s. ISBN 978-80-87419-18-2. 6. FROYDOVÁ, M. a J. LYER. 2008. Fit rodinka. Praha: Česká televize. 143 s. ISBN 978-80-7404-009-2. 7. GALLOWAY, J. 2007. Děti v kondici. Praha: Grada. 144 s. ISBN 978-80-247-2134-7. 8. GREGORA, M. Péče o dítě od kojeneckého do školního věku. 2. vyd. Praha: Grada. 140 s. ISBN 978-80-247-2030-2. 9. GUSTAVSON, S. L., & RHODES, R. E. (2006). Parental Correlates of Physical Activity in Children and Early Adolescents. Sports Medicine. 97 s. 10. HEROLD, G. 2000. Vnitřní lékařství. Praha: Petr Dlouhý. 735 s. ISBN 80-238-6356 11. KEJVALOVÁ, L. 2010. Výživa dětí od A do Z. Praha: Vyšehrad. 144 s. ISBN 978-80-7021-993-5. 12. KOMENSKÝ, J. A. 1858. Informatorium školy mateřské. Praha: Vatterlovská knihtiskárna. 92 s. Bez ISBN. 13. KONOPKA, P. 2004. Sportovní výživa. České Budějovice: KOPP. 125 s. ISBN 80-7232-228-1. 14. KOPŘIVOVÁ, L. 2007. Pohybová aktivita dětí středního školního věku a adolescentů: bakalářská práce. Brno: Masarykova Univerzita, Fakulta sportovních studií. 37 s. Vedoucí bakalářské práce Vlasta Vilímová. 15. KRIŠTOFIČ, J. 2006. Pohybová příprava dětí. Praha: Grada. 112 s. ISBN 80-247-1636-4. 16. LARSEN, CH., C. LARSEN a O. HARTELT. 2010. Držení těla. Olomouc: Poznání. 143 s. ISBN 978-80-86606-93-4. 17. LAUPER, R. 2007. Dítě od hlavy až k patě v pohybu. Olomouc: Poznání. 132 s. ISBN 978-80-86606-67-5. 18. MACHOVÁ, J. 2008. Biologie člověka pro učitele. Praha: Karolinum. 269 s. ISBN 978-80-7184-867-7. 19. MACHOVÁ, J., D. Kubátová a kol. 2009. Výchova ke zdraví. Praha: Grada. 296 s. ISBN 978-80-247-2715-8. 20. MARINOV, Z., U. BARČÁKOVÁ, M. NESRSTOVÁ a D. PASTUCHA. 2011. S dětmi proti obezitě. Praha: IFP. 99 s. ISBN 978-80-87383-07-0.
61
21. PACOVSKÝ, V. 1993. Vnitřní lékařství. Praha: Avicenum. 344 s. ISBN 80-217-05582. 22. PIŤHA, J., R. POLEDNE a kol. 2009. Zdravá výživa pro každý den. Praha: Grada. 144 s. ISBN 978-80-247-2488-1. 23. SIGMUND, E., P. LOKVENCOVÁ, D. SYGMUNDOVÁ, K. TUROŇOVÁ a K. FRÖMEL. 2008. Vztahy mezi pohybovou aktivitou a inaktivitou rodičů a jejich 813letých dětí. Olomouc: Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého. 24. SZABOVÁ, M. 2001. Preventivní a nápravná cvičení. Praha: Portál. 144 s. ISBN 80-7178-504-0 25. ŠIMÍČKOVÁ ČÍŢKOVÁ, J., I. BINAROVÁ, K. HOLÁSKOVÁ, A. PETROVÁ, I. PLEVOVÁ a M. PUGNEROVÁ. 2003. Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého. 175 s. ISBN 80-244-0629-2. 26. TROJAN, S., R. DRUGA, J. PFEIFFER a J. VOTAVA. 1996. Fyziologie a léčebná rehabilitace motoriky člověka. Praha: Grada. 180 s. ISBN 80-7169-257-3.
Internetové zdroje
1. Boty Hanák [online]. 2009 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://blog.botyhanak.cz/2009_10_01_archive.html 2. Celostní fyzioterapie [online]. [cit. 2013-06-01]. Dostupné z: http://www.marketass.cz/page01.html 3. Doktorka.cz [online]. 2011 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://zdravi.doktorka.cz/desatero-rad-na-ozdraveni-zivotniho-stylu/ 4. Hnutí brontosaurus [online]. [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://vzdelavani.brontosaurus.cz/pro-organizatory/psychologie/110-vkove-zvlatnosti-u 5. zbynekmlcoch.cz [online]. 2008 [obr. 2013-05-22]. Dostupné z: http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/medicina/neurologie-nemoci-vysetreni/spravnedrzeni-tela-vadne-drzeni-tela-patere-obrazky-nasledky 6. NutriAcademy.cz [online]. [tab. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.nutriacademy.cz/lifestyle/skladba-tela-pomoci-bmi-whr-bazalnimetabolismus.php 7. Nutrisport.cz [online]. 2012 [obr. 2013-06-10]. Dostupné z: http://www.nutrisportmagazin.cz/zdravy-zivotni-styl-1-dil/ 8. Odmaturuj.cz [online]. [cit. 2013-06-10]. Dostupné z: http://www.odmaturuj.cz/biologie/periodizace-vyvoje-lidskeho-jedince-z-hladiskapsychologie-a-sociologie/ 9. Ordinace.cz [online]. 2006 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://www.ordinace.cz/clanek/zinek/
62
10. Ordinace.cz [online]. 2007 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://www.ordinace.cz/clanek/mineralni-latky-a-stopove-prvky/ 11. Ordinace.cz [online]. 2006 [cit. 2013-05-17]. Dostupné z: http://www.ordinace.cz/clanek/zelezo/ 12. Ordinace.cz [online]. 2005 [cit. 2013-06-05]. Dostupné z: https://www.ordinace.cz/clanek/zdrava-vyziva-a-sport/ 13. Sedet-zdrave.cz [online]. 2010 [obr. 2013-05-24] Dostupné z:http://sedetzdrave.cz/?product=22 14. Státní zdravotní ústav [online]. 2001 [graf 2013-05-22]. Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/images/chzp/zdrav_stav/graf_1.gif 15. Vím, co jím [online]. 2013 [obr. 2013-05-22]. Dostupné z: http://www.vimcojim.cz/cs/spotrebitel/zdrava-vyziva/deti-vyziva/Ovlivnujte-pozitivnestravovani-svych-deti__s642x7585.html 16. Vím, co jím [online]. 2013 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.vimcojim.cz/cs/spotrebitel/zdrava-vyziva/vyvazena-strava/Dulezite-je-nejenco,-ale-i-kdy-jite__s638x7575.html 17. VimJak.cz [online]. [cit. 2013-05-29]. Dostupné z: http://tisickrat.cz/zdravi 18. Walmark [online]. [tab. 2013-05-22]. Dostupné z: http://www.centra-zdravi.cz/whrindex.aspx 19. Základní škola Třebíč [online]. [obr. 2013-05-22]. Dostupné z: http://vyuka.zsjarose.cz/data/swic/lessons/559.jpg 20. Západočeská univerzita v Plzni [online]. [obr. 2013-05-22]. Dostupné z: http://www.kme.zcu.cz/kmet/bio/ksspojeni.php 21. Zápisky zdravotní sestřičky [online]. [obr. 2013-05-21]. Dostupné z: http://vnl.xf.cz/vkz_zapisky.php
63
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Dětské hry Příloha 2: Zásady správného drţení těla Příloha 3: Poruchy drţení těla Příloha 4: Test drţení těla podle Matthiase Příloha 5: Dotazník
64
SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Vadné drţení těla u dětí v ČR Graf 2: Determinanty zdraví Graf 3: Optimální rozloţení stravy během dne
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Holistický model zdraví Obrázek 2: Interakční úrovně vzájemného propojení sloţek zdraví Obrázek 3: Zdravý ţivotní styl Obrázek 4: Zdravá výţiva dětí Obrázek 5: Stavba kosti Obrázek 6: Stavba kloubu Obrázek 7: Vbočený palec
SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Kategorie BMI a zdravotní rizika Tabulka 2: Hodnocení typu distribuce tuku dle indexu WHR Tabulka 3: Optimální poměr výţivných látek Tabulka 4: Denní potřeba vody v závislosti na věku a teplotě okolního prostředí Tabulka 5: Hodnocení dítěte dle zařazení jeho BMI do percentilových pásem
PŘÍLOHA 1 Dětské hry (Dvořáková, 2011)
Skákání panáka Nakreslete nebo sestavte z obručí buď klasického panáka, nebo jen nepravidelně se střídající jeden čtverec (obruč) a dva vedle sebe. Cílem je naučit se plynule střídat skoky snoţmo se skokem do stoje rozkročného. Starší děti mohou střídat skoky po jedné noze a skok do stoje rozkročného. Kdo mě zachrání Honička, kdy vybrané dítě (děti) jsou čaroději a koho se dotknou začarují do polohy mostu – vzpor dřepmo vzadu – ze sedu s oporou o ruce za tělem zvednout pánev. Zachránit je můţe jiné dítě tím, ţe se pod mostem podplazí. Překážková dráha V překáţkové dráze se běţně uplatňuje celá řada posilovacích cvičení: lavička s přitahováním v lehu na břiše i v lehu na zádech, lavička s přeskakování ze vzporu stojmo, šikmo zavěšená lavička s přitahováním v lehu na břiše, lezení po ţebřinách, průlezkách, síťových stěnách, přeskakování snoţmo mezi obručemi, přeskakování překáţek, seskakování z nízkých překáţek, skákání na trampolíně…
PŘÍLOHA 2 Zásady správného drţení těla (Mlčoch, 2008)
PŘÍLOHA 3 Poruchy drţení těla (sedet-zdrave.cz)
PŘÍLOHA 4 Test drţení těla podle Matthiase (Larsen, Larsen a Hartelt, 2010)
PŘÍLOHA 5 Dotazník Jsem studentka pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, obor učitelství anglického jazyka a učitelství výchovy ke zdraví. Prosím o zodpovězení otázek. Dotazník je anonymní a informace slouţí jako podklad pro zpracování diplomové práce. Věk: Pohlaví: Ž / M Třída: 1. Kolik hodin tělesné výchovy máš za týden v rámci výuky ve škole? A) 1 B) 2 C) nezúčastním se TV z důvodu:…………………………… 2. Trpíš nějakou poruchou pohybového aparátu? A) Ano B) Ne Pokud zvolíš odpověď A, uveď prosím o jakou poruchu se jedná. ……………………………………………………………………………… 3. Kde bydlíš? A) Na vesnici B) Ve městě 4. Jak se obvykle dostáváš do školy? A) Pěšky B) Pomocí dopravního prostředku (auto aj.) C) A + B 5. Sportuješ rád? A) Spíše ano B) Spíše ne C) Nesportuji
6. Kolik času strávíš provozováním sportu za týden? A) 0-1h B) 2-4h C) 5h a více
7. Kolik hodin průměrně strávíš v pracovní dny sezením?(sledování televize, práce s PC, ve škole, v autě/autobuse atd.) A) 5-6h B) 7-9h C) 10 a více 8. Kolik hodin průměrně strávíš v pracovní dny pohybem?(sport, úklid, přemisťování z místa na místo atd.) A) 2h a méně B) 3-5h C) 6h a více 9. Podílíš se nějak na chodu a úklidu domácnosti?(utírání prachu, mytí nádobí, práce na zahradě, luxování atd.) A) Ano B) Jen málokdy C) Téměř nikdy 10. Sportují tvoji rodiče pravidelně? A) Ano, oba B) Jen jeden z nich C) Ne Pokud zvolíš odpověď A nebo B, uveď prosím, jaký sport provozuje/í. ………………………………………………………………………………….. 11. Jaké druhy sportu upřednostňuješ? A) Spíše skupinové B) Sportuji spíše sám/sama C) Nesportuji 12. Vyjmenuj tři druhy sportů, které děláš nejraději.
..……………………………………………………………………………………………
ANOTACE Jméno a příjmení: Katedra: Vedoucí práce: Rok obhajoby:
Jana Prokopová Katedra antropologie a zdravovědy MUDr. Milada Bezděková Ph.D. 2013
Název práce:
Pohybová aktivita dětí staršího školního věku
Název v angličtině:
Physical activity of children at primary school
Anotace práce:
V diplomové práci se zabýváme tématem pohybové aktivity ţáků staršího školního věku. Kapitola Teoretické poznatky obsahuje charakteristiku mladšího a staršího školního věku a fakta o zdraví a ţivotnímu stylu. Převáţná část práce se týká pohybu a výţivy. Dále je zde zmíněna obezita, která je zapříčiněna především špatným ţivotním stylem. Výţiva a pohyb jsou navzájem propojeny, proto tato práce zahrnuje i sportovní výţivu. Není zde opomenut i pohybový systém a rozvoj pohybových dovedností u dětí. Výsledky výzkumu ukázaly, ţe převáţná část dětí (84 %) má radost z pohybu. V metodice práce zjišťujeme četnost pohybové aktivity u ţáků II. stupně základní školy. Pohyb, výţiva, ţivotní styl, sport, zdraví
Klíčová slova: Anotace v angličtině:
The diploma thesis is focused on physical activity of pupils at primary school. There are knowledge about children of school age in the theoretical part. This part is also contains information about health and lifestyle. The vast majority of it is dealing with movement and nutrition. There is also a mention about illness, which is caused by bad way of life, obesity. This work includes chapter Sport nutrition, because food and physical movement are interconnected. It also summarizes the facts about how to learn children to move correctly and about locomotor systém. The end results of research showed that the vast majority of children (84 %) enjoy doing sport. The practical part examines how often children of school age do sport.
Klíčová slova v angličtině: Physical activity, nutrition, lifestyle, sport, health Přílohy vázané v práci:
5
Rozsah práce:
74
Jazyk práce:
Český jazyk
