UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Filozofická fakulta

Katedra asijských studií

BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Ruské stavby v Charbinu na přelomu 19. a 20. století Russian buildings in Harbin at the turn of the 19th and 20th century

Olomouc 2012

Vedoucí práce:

Jan Štefanides

Doc. Lucie Olivová, Ph.D.

Čestně prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Ruské stavby v Charbinu na přelomu 19. a 20. století vypracoval samostatně a použil jen uvedené prameny.

Olomouc 24. dubna 2012 …..............................

ANOTACE Cílem této práce je popis ruské architektury, resp. nejdůležitějších staveb postavených Rusy ve městě Charbin, které se nachází v provincii Heilongjiang 黑龙江 na severovýchodě Číny. Tyto stavby začaly vznikat již na konci 19. století jako důsledek stavby Východočínské železnice. Práce sleduje nejen budovy samotné, ale i jejich vymezení v rámci prostředí Charbinu, okolnosti jejich vzniku a jejich percepci i využití současnými Číňany. Kapitoly týkající se přímo staveb jsou rozděleny tematicky, přičemž se zohledňuje jejich primární využití, které bylo determinováno především vlastnickým subjektem. Součástí této práce jsou i mapy, ilustrace a fotografie znázorňující ruské stavby v Charbinu dnes.

Výsledek práce je popsán v závěru.

Klíčová slova: architektura, stavby, Rusko, Charbin, Heilongjiang, Mandžusko, železnice

Touto cestou bych chtěl vřele poděkovat Doc. Lucii Olivové, Ph.D. za odborný dohled a cenné rady k formě zpracování materiálu. Rovněž děkuji Bc. Tereze Johanidesové za pomoc v oblasti uměnovědné terminologie a slečně Zhang Yiqian za praktickou pomoc při přípravě práce v terénu.

OBSAH EDIČNÍ POZNÁMKA

8

ÚVOD

9

1. Charbin

10

1.2. Vznik Charbinu a Východočínské železnice

11

1.3. Etnografická a demografická situace raného Charbinu

14

2. Urbanismus Charbinu 2.1. Čtyři části

16 17

3. Charakteristika ruských staveb

19

4. Stavby správy Východočínské železnice v Charbinu

21

4.1. Staré charbinské nádraží 5. Obytné a rekreační objekty

21 25

5.1. Městské domy v centru Charbinu

25

5.2. Sibiřské dřevěné stavby

28

6. Architektura byvších zastupitelských úřadů

32

6. 1. Ruské a sovětské zastupitelské úřady

33

6. 2. Československý konzulát v Charbinu

35

6. 3. Japonské konzuláty

37

7. Sakrální architektura Charbinu

39

7.1. Církve v Charbinu

39

7.2

Sakrální stavby v Charbinu

41

7.2.1. Chrám sv. Mikuláše Divotvůrce

41

7.2.2. Sofijský chrám

44

7.2.3. Dva mariánské chrámy

46

8. O ruských židech a jejich stavbách

49

8. 1. Židé a jejich situace

49

8. 2. Stará a Nová synagoga

50

8. 3. Židovské gymnázium

52

8. 4. Židovská nemocnice

53

9. Soumrak ruského Charbinu

55

ZÁVĚR

57

RESUMÉ

58

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

59

SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH

64

EDIČNÍ POZNÁMKA K přepisu čínských slov a termínů je využita výhradně čínská standardizovaná transkripce pinyin, s výjimkou názvu města Charbinu, řeky Sungari a dalších jmen, kde se v českém jazyce častěji vyskytuje česká transkripce překladu čínského pojmenování do ruštiny. K přepisu ruských slov v textu je využita česká transkripce, která je v českém jazyce primárně využívána. V citacích je naopak použita anglická transkripce, a to kvůli jejich eventuálnímu snazšímu dohledávání. Čínské znaky jsou v dokumentu pouze ve zjednodušené podobě.

8

ÚVOD Město Charbin je v současnosti vyhledávanou turistickou destinací. Je tomu tak především díky jeho jedinečné architektuře, která je dílem především ruských architektů. Vznikala již od konce 19. století přibližně do 40. let 20. století, nicméně většinou patřila, ať už z urbanistického či uměnovědného hlediska, na přelom století. Byla přímo podmíněna stavbou Východočínské železnice. Vinou nepříznivých událostí projekt výstavního města evropského střihu nebyl zcela dokončen, zrealizované stavby, přeživší maoistické represe Velké proletářské kulturní revoluce, však dodnes tvoří historické jádro (ne zcela běžný fenomén v čínských městech), a vůbec páteř veškerého dění města. Ačkoliv ve srovnání se světovými díly postavenými ve slozích přítomných v Charbinu není zdejší architektura příliš významná, v rámci Číny se jedná o fenomén obrovského významu. Prakticky žádné jiné město Číny se již neprofiluje jen jako „město postavené v západním stylu“ (nepočítaje supermoderní čtvrti plné výškových budov od elitních západních architektů, které Číňané považují za plody vlastní práce). Image Charbinu jako ruského města je v současné době stále patrnější a rozšířenější. V rámci Číny jako celku působí až exoticky, a proto si zaslouží i pozornost sinologů. V práci se zaměřuji na popis situace vzniku a způsobu realizace ruských staveb v Charbinu, dále uvádím tematicky rozdělené příklady nejdůležitějších jeho staveb, jejichž význam tkví v umělecké hodnotě, roli ve výjimečné události, ale třeba i vztahu k naší zemi. Zdrojů týkajících se této látky je omezené množství, protože památková péče v evropském slova smyslu se v Číně dostala do popředí až v 2. polovině 90. let. České zdroje prakticky neexistují, proto cituji především čínské, ruské a anglické prameny. Charbin jsem osobně několikrát navštívil, proto zhusta vycházím z autopsie a text prokládám několika autorskými fotografiemi. Stavby jsou vybrány v podstatě subjektivně, domnívám se však, že v rozsahu bakalářské diplomové práce je jejich do kontextu uvedený počet dostatečný.

9

1.

Charbin

Obr. 1 Mapa starého Charbinu z r. 1910

1.1. Geografické vymezení Dnešní Charbin (Haerbin 哈尔滨) je největším městem čínského severovýchodu (Dongbei 东北). Leží na břehu řeky Sungari (Songhuajiang 松花江) při severoseverovýchodním okraji Severovýchodní nížiny. Jeho jihovýchodní část patří do povodí řeky Mudan1 (Mudanjiang 牡丹江). Co do klimatu je tato část Číny přísně kontinentální, což se projevuje velmi nízkými teplotami v zimě a relativním suchem, což je stejné jako 1 Haerbin dili weizhi jianjie. http://tour.dbw.cn/system/2009/11/25/052234111.shtml

10

v nedalekém Rusku – možná i proto se tu Rusové cítili (a někteří dodnes cítí) jako doma. Dříve byl centrem historického Mandžuska (Manzhou 满洲), dnes je Charbin hlavním městem provincie Heilongjiang 黑龙江. Co do počtu obyvatel je největším městem severovýchodu, a je tedy jeho přirozeným ekonomickým (ačkoliv v této sféře mu začíná konkurovat Dalian 大连) i kulturním centrem. Podle dat z roku 2011, která byla získána při posledním sčítání lidu, počet jeho stálých obyvatel činil 10 063 59712.

1.2. Vznik Charbinu a Východočínské železnice Pomineme-li rané osídlení na teritoriu dnešního Charbinu, jehož nejstarší důkazy pocházejí z období kolem roku 2200 př. n. l., dostáváme se až na konec 19. století. Již po Opiové válce (Yapian Zhanzheng 鸦片战争) r. 1848 se ruský car, Alexandr II., rozhodl na radu tehdejšího ministra zahraničí, A. M. Gorčakova, hlouběji sledovat možnosti na dálném východě, načež byly s Čínou podepsány smlouvy o vytvoření koncesí v Tianjinu 天津 a Hankou 汉口3. Tento krok byl zcela pochopitelný, protože se takto (a mnohdy spíše agresivněji než Rusko) chovaly k Číně všechny mocnosti. Vstup Ruska do Číny ovšem nelze chápat pouze jako, jak už to u Ruska bývá, „okázale imperialistický“. Země Středu byla v mnohých ohledech tabula rasa a nabízela netušené možnosti. I do Ruska totiž v jisté variaci dorazila průmyslová revoluce a hledala se nová teritoria, kde by jednak bylo možné najít nové zdroje nerostného bohatství (o jejich enormním množství v Rusku dané doby nemohlo být s ohledem na možnosti vůbec jasno), jejichž role byla s rostoucím průmyslem stále významnější, jednak by se tak našel nový trh k uplatnění nových technologií. Ke splnění takových cílů byla nutná infrastruktura, které byl v Číně fatální nedostatek a která musela být vlastně po celé Číně budována za pomoci know-how „vnějších nepřátel“ Číny – tedy i Ruska. Čínsko-ruské vztahy mají navíc dlouhou tradici. Ve své největší intenzitě od 17. do 20. století byly sice několikrát ze zájmových důvodů jedné či druhé strany narušeny, Něrčinská smlouva (Nibuchu Tiaoyue 尼布楚) z 27. srpna 1689 je ale dokázala udržet v,

2 Haerbinshi zongrenkou wei 1063.5 wan ren.

http://www.dayoo.com/roll/201105/13/10000307_104198994.htm 3GONCHARENKO, O. G. 2009:5

11

matematicky řečeno, sinusoidě s nevysokými limitami. Průlomovým rokem v čínskoruských vztazích, a co do měřítek Číny především pro Mandžusko, byla polovina 90. let 19. století. Rusko zvolilo stejnou cestu taktiku dalšího průniku do Číny jako západní mocnosti – diplomacii se povedlo přenést rozhovory s Čínou z otázek pohraničí, a politické geografie na otázky tržní, daňové a právní.4 Roku 1896 byla na světě nová bilaterální smlouva upravující vojenská vztahy mezi oběma zeměmi a také zmiňuje joint-venture Transmandžuskou dráhu5. Sergej Jurjevič Vitte, v 90. letech ruský ministr financí, velmi pečlivě studoval nastalou situaci na Dálném východě a rozhodl se r. 1895 založit polostátní Rusko-čínskou6 (v Goncharenko A. G. 2009 se uvádí jméno Rusko-asijská) banku vkladem 400 mil. francouzských franků. Ta měla financovat racionalizaci Transsibiřské magistrály, resp. spojit Sibiřskou dráhu s Ussurijskou dráhou.7 Tato „zkratka“ je známá pod jménem Transmandžuská dráha (později se vžil název Východočínská železnice). Je nutné zmínit, že stavba této dráhy byla důvodem vzniku města Charbinu. Poloha místa, které bylo pro jeho výstavbu vybráno, byla velmi výhodná. Způsob jeho nalezení byl velmi intuitivní. Expedice, která dostala za úkol určit lokalitu k výstavbě, byla technicky velmi spoře vybavena (neměla dokonce ani mapu oblasti, protože ta v té době ještě neexistovala)8. Místo bylo proto vybráno podle kritérií posouditelných pouhým okem – byla to především nížinatost (a dobrá půda) a přítomnost řeky Sungari. V potaz byla brána i dostupnost Ruska ještě před dokončením dráhy. V čele této expedice stál Adam Szydłowski, Polák ve službách cara Alexandra II. Mnohými je dnes považován za zakladatele Charbinu. Zatímco ruské zdroje spíše zamlčují jeho národnost, popř. mu nepřiznávají status zakladatele, polské zdroje jeho příslušnost dovádějí ad absurdum, např. Mandžuský rodák Andrzej Grochowski píše, že Charbin byl založen r. 1898 Poláky ve službách Transmandžuské dráhy při hledání oné nejkratší trasy mezi Bajkalem a Japonským mořem.

4 Russko-kitayskie dogovorennosti 1896 g.

http://asiapacific.narod.ru/countries/china/n_e_ablova/1.1.htm 5 V češtině libovolně i Transmandžuská magistrála. 6 GONCHARENKO, O. G. 2009 i Carter, James H. 2002 uvádí název Rusko-asijská banka 7 GONCHARENKO, O. G. 2009: 10 8 Строительство КВЖД и основание Харбина. http://asiapacific.narod.ru/countries/china/n_e_ablova/1.2.htm

12

Expedice započala 8. března 1898 ve Vladivostoku, ke břehům Sungari se dostala 11. dubna téhož roku.9 Szydłowski sice na teritoriu založil ústřednu správy Transmandžuské železnice – první ruskou stavbu na teritoriu pozdějšího Charbinu. To ale stále neznamená, že Poláci mohou být považováni za zakladatele Charbinu. Jednak v expedici rozhodně nebyli jen oni, jednak nebyli otci ani donátory celé akce. Pracovali z podnětu ruské vlády a byli spíše dělníky než tvůrčím elementem, což je v evropské tradici důležitý faktor. Kolumbovo objevení Ameriky také není obecně považováno jako italský úspěch. Tak či tak, místo, které inženýr Szydłowski a jeho skupina vybrali pro stavbu bázy, se nakonec stalo místem pro zbudování zanedlouho více než milionového moderního města. Spory se však vedou o přesné datum založení. Zatímco V. A. Anučin ve své práci Geografický popis Mandžuska uvádí 16. květen 1898, tedy právě den, kdy inženýr Szydłowski založil onu pozdější správní bázu, charbinský rodák V. Petrov a autor knihy Město na Sungari, tvrdí, že v tomtéž datu se postavil barák pro stavební dělníky, kolem kterého se časem postavila malá osada poté známá jako Starý Charbin. Spisovatelka L. Kravčenko tyto dvě teorie syntetizuje a tvrdí, že se postavily obě budovy naráz, ale datum založení je 12. dubna téhož roku. P. Čarov v knize Město a okolí píše, že oficiální datum založení Charbinu připadá na 26. dubna 1898, protože právě z tohoto dne pochází první písemná zmínka o Charbinu – totiž první zápis v místní meteorologické stanici. Velice rozšířena je i verze uvedená v práci Historický obzor Východočínské železnice10: 28. května 1898 na parníku Blagoveščensk připluli na břeh Sungari představitelé Stavební správy Východočínské železnice se zástupcem hlavního inženýra, S. V. Ignaciem. V ten den započala správa svoji činnost, tedy stavbu železnice, a tedy tento den by měl být považován za datum založení.11 Teorií je více, všechny se však shodují v roce vzniku. Absolutně jistá je pouze podmíněnost založení města Charbinu stavbou Mandžuské dráhy. Veškerý počáteční kapitál se točil okolo stavby trati. Jako sekundární produkt procesu stavby se objevovaly další stavby, příbytky lidí, jejichž obživou byl prodej potravin, věcí a služeb. Solidní výplaty pracovníků a pověstná utrácivost Rusů vábila Číňany, tradičně schopné obchodníky, do nově vznikajícího centra. 9 Na Dalekim Wzchodzie. http://www.recogito.l.pl/recogito_sw/wiara4.htm 10 V ruském originálu je zkratka КВЖД (Китайско-восточная железная дорога), proto v překladu není použit v češtině obvyklejší ekvivalent Mandžuská magistrála. 11 Kharbin v nachale ХХ v. http://asiapacific.narod.ru/countries/china/n_e_ablova/1.3.htm

13

Zajímavá je etymologie jména Charbin, které nebylo odvozeno z ruštiny, jak je všeobecně mylně mezi současnými Číňany i Rusy rozšířeno. Zakladatelé využili mongolské slovo „halabin“, jež znamená místo vhodné pro překonání řeky.12 Čínština tento název přijala jako fonetickou výpůjčku - Haerbin 哈尔滨.

1.3.

Etnografická a demografická situace raného Charbinu

Mluvíme-li o Rusech v Charbinu, je potřeba vzít v úvahu jazykovou zvláštnost, kterou čeština ani čínština nereflektují, a sice označení Rusů v ruštině. Pojem Rusové v této práci je označením národa v širokém slova smyslu, tedy označuje každého, kdo se narodil v Rusku, každého, čí alespoň jeden rodný jazyk je ruština, popř. i každého, kdo považuje Rusko za svou domovinu. Takový pojem ale ruština nezná, proto při práci s ruskými prameny je potřeba rozlišovat termín russkij русский, které označuje Rusy, jakožto etnikum hlásící se ke stejné tradici, pravoslaví a od toho odvozuje i svůj původ. Jeli zmíněn tento termín, rozhodně se nejedná třeba o ruské Židy, Ukrajince a Bělorusy, byť třeba před životem v Charbinu bydleli také v Rusku. Tito obyvatelé Ruska, tedy Rusové v širším slova smyslu a Rusové, o nichž pojednává tato práce, označuje ruský termín rossijaně россияне. V případě Charbinu se jedná především o Rusy, ruské Židy, ale i Ukrajince, Baškiry a další. Čínština se v tomto případě chová jako čeština a všechny označuje jedním slovem

- eluosiren 俄罗斯人. A protože, jak bude ukázáno dále,

uvědomění nečínských obyvatel Charbinu bylo silné, vygenerovala ruština ještě termín charbincy харбинцы, který v literatuře týkající se starého Charbinu označuje nečínské obyvatele Charbinu, popř. charbinské Rusy. Dnes je také možno jej použít, ovšem v kontextu doby by znamenalo jednoduše obyvatele Charbinu, což jsou z více než 99% Číňané. V roce 1913 v Charbinu žilo celkem 68 549 obyvatel, z toho bylo 34 313 Rusů13, 23 537 Číňanů, 5 032 Židů, 2 556 Poláků, 696 Japonců, 564 Němců, 234 Tatarů, 218 Lotyšů, 183 Gruzínů, 172 Estonců, 142 Litevců a 124 Arménů. Tato mnohonárodnostní 12 Na Dalekim Wzchodzie. http://www.recogito.l.pl/recogito_sw/wiara4.htm 13 Autorka citovaného je Ruska, Rusové v jejím pojetí zřejmě neobsahují Židy.

14

komunita mluvila 44 jazyky, kde ruština a čínština byly dominantní, následovala polština a jidiš. Sčítání lidu r. 1913 ukázalo, že 88,5% obyvatel, Rusové stejně jako Číňané, jsou nově přistěhovavší se.14

Charbin sliboval novou šanci v podobě moderního města

evropského střihu (subjektivně vzato, města, jejichž alespoň centra byla projektována Evropany, patří v Číně dodnes k nejkrásnějším) a díky komsopolitnímu duchu poskytoval i jistou dávku anonymity a svobody tolik důležité třeba pro Židy, kteří v Rusku čelili odjakživa četným stereotypům a xenofobnímu chování. Právě Charbinští Židé se o Číňanech vyjadřovali velmi pochvalně. Židovské muzeum historie a kultury v Charbinu vystavuje nástěnku zachycující dojmy Židů ze života ve městě a jeden komentář se o Charbinu dokonce vyjadřuje jako o pro Žida nejlepším místě k životu na světě. Právě díky přátelským Číňanům, kteří ke všem cizincům, alespoň tedy v Charbinu, přistupovali bez předsudků.

14 BAKICH, Olga In LAHUSEN, Thomas. 2002: 53

15

2.

Urbanismus Charbinu Urbanismus je multidisciplinární obor, jehož cílem je navrhování sídelních útvarů

(měst a vesnic), či jejich částí jako funkčních a vyvážených celků. Zabývá se tvorbou, rozvojem a regulací vývoje měst, venkovských sídel, parků, krajiny a vyšších územních jednotek. Usiluje o optimální vývoj sídelních struktur, vyvážené a harmonické uspořádání území, udržení ekologické rovnováhy a ochranu kulturního dědictví s cílem zajištění udržitelného rozvoje území.15 O výjimečnosti urbanismu Charbinu není pochyb. Za přispění fyzikálněgeografických a historických determinantů zmíněných na začátku práce, estetiky a funkčnosti ruské architektury, se pojetí realizace města stalo světoznámým. V době Rusko-japonské války (Rie Zhanzheng 日俄战争) město jeden ze žurnalistů ohodnotil slovy: „Vlastní koncept i poloha města byly vymyšleny výborně. Není moc tak hodnotně umělecky postavených měst, která by během 5 – 8 let svojí existence dokázala vyrůst z malé vesničky v obrovské město žijící vlastním bohatým obchodním životem. Charbinu se daří díky někdejší stavbě železnice a přebývání milionové ruské armády v Mandžusku. Ať už bude další osud Charbinu jakýkoliv, už navždycky zůstane důležitým obchodním a administrativním centrem díky své výhodné poloze na křižovatce suchých i vodních cest, železnic a obchodních stezek.“16 Slova neznámého novináře očividně platí – urbanistické výjimečnosti Charbinu si byli vědomi už v době jeho vzniku. Nejedná se skutečně o žádnou náhodu, ale o naprosto přesně promyšlený projekt, který byl úspěšně realizován. Je nutné si uvědomit, že v kontextu čínské urbanistické tradice Charbin působí mimořádně výjimečně. Neměl ráz jednolitého města o jednom centru, jak by se vzhledem k jeho počáteční velikosti dalo předpokládat, ale jednalo se o agregaci dohromady čtyř navzájem propojených center, která byla tvořena hranicemi čtyř městských částí 15 Urbanismus. http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/zakladni-odbornespecializace/urbanismus/ 16 GONCHARENKO, O. G. 2009: 23

16

Xiangfang 香坊, Nangang 南岗, Daoli 道理 a Daowai 道外.17 Předně byla ve městě jako celku zcela ignorována tradice čínské geomancie. Fengshui 风水, přeloženo „vítr a voda“, jak je tato nauka nazývána, vychází z představ starověké kosmologie a pracuje s představou o proudící vitální síle (qi 气), která má být nezbytným předpokladem života. Jejímu proudění se nemá bránit, aby mohl být duch i esence uschovány uvnitř.18 Stavět se tedy má ideálně tak, aby objekt byl obrácen směrem k jihu, zezadu jej chránil kopec a před ním obloukem protékala říčka. Brát v úvahu se má profil krajiny, půdní typ, sled vodních toků a další charakteristiky. Konfigurace prvků se potom porovnává se souhvězdími.19 Podle této doktríny stavěli Číňané bydlící při okrajích Charbinu především svá obydlí a velmi menšinovou část zástavby v centru. Oficiální budovy a drtivá většina čtyř rajonů však byly postaveny v západním, především ruském stylu. Charbinský urbanismus byl výsostně západní a je otázkou, zda vůbec, případně nakolik, spoluovlivnil další urbanistický vývoj čínských měst tak, jak je známe dnes. Přirozeně nebyl jediným městem postaveným cizinci, minimálně v severovýchodních provinciích je patrná inspirace ruským Charbinem dodnes, i při novém budování.

1.1.

Čtyři části

Aby byl urbanismus Charbinu ze sledovaného období správně pochopen, je třeba jej sledovat skutečně skrze ony původní čtyři městské části, které dnes tvoří s 1259 km2,, tedy zhruba 60% plochy města (bez předměstí)20. Nejstarším rajonem je Xiangfang, tzv. Starý Charbin (Staryj Charbin Старый Харбин). Čínský název v překladu znamená „voňavá dílna“ - stavba tohoto rajonu se fakticky odvíjela od stavby palírny, jejíž výpary pravděpodobně inspirovaly Číňany právě k tomuto názvu. Palírna ležela několik kilometrů od břehu řeky v mokřadách, což se ukázalo jako nevýhodné, a tak další, intenzivnější budování započalo na nedalekém Jižním Kopci (Nangang 南岗)21, jehož jméno se přeneslo na později zde stojící městská část, kterou Rusové nazývali Novým Městem (Novyj Gorod Новый Город). Zde stála většina staveb zmíněných v dalších kapitolách – 17 CARTER, J. H. 2002: 16 18 Vitální energie – čchi. http://www.wudang.cz/cinska-cviceni/cchi.php 19 OLIVOVÁ, L. 2008: 28-9 20 Harbin. http://en.wikipedia.org/wiki/Harbin 21 CARTER, J. H. 2002: 17

17

ať už sakrálních, patřících správě železnice, nebo i velvyslanectví. Tato část byla nejvíce ruskou, co do skladby obyvatel. Např. roku 1913 činil podíl Číňanů asi 17,3 %, teprve kolem roku 1929 se jejich podíl zvětšil na asi 47,3 %.22 Čínské stavby byly ale minoritou a zde žijící čínští obchodníci se alespoň co do sídel porušťovali. S Nangangem často zaměňovaná, či s ním slučovaná městská část Daoli byla etnicky o pár procentních bodů méně ruská, co do urbanismu naopak ruská dominantně. Složitý stavební proces okomentoval jeden z účastníků slovy: „Dokonce i v tom, jak se staví Charbin, je cítit typická ruská provinciální tradice. Město začíná na břehu, díky čemuž nazývají lidé tento rajon Přístavištěm23. Ulice se tu jmenují třeba Dělostřelecká, Kozácká, Čínská, Policejní, Lékárenská, Obchodní.“24 Právě tak se stavěla nová města podél Transsibiřské magistrály, ale i na Dálném východě, kde „začínala“ mořským břehem. Názvy ulic, alespoň zpočátku, skutečně reflektovaly nějakou kvalitativní skutečnost. V Obchodní ulici byly banky, v Lékárenské lékárny, v Čínské ale překvapivě nežili Číňané a nebyla stavěna v ruském stylu. Jednalo se o dnešní Centrální ulici (Zhongyang Dajie 中央大街), hlavní turistickou třídu, která už neslouží jen k velkému obchodu, ale především k prodeji suvenýrů stylizovaných do „ruské“ minulosti. Prakticky všechny stavby v ulici jsou postaveny v secesním stylu. Celkově se dal Daoli považovat za obchodní centrum Charbinu. Městská část Daowai, mezi Číňany rovněž Fujiadian 傅家店，byla obydlena prakticky jenom Číňany, a zaujímala asi 1/6 centra. Ráz celému městu nedávala, protože prakticky neobsahovala žádnou dominantní stavbu. Zástavba tu byla mnohem hustší než ve zbytku města, a byla kompletně v čínském stylu. Domy měly menší půdorysy a byly nižší. Tato část byla k ruskému Charbinu připojena tak trochu uměle. Vedení města si bylo vědomo jeho hustého osídlení a vidělo v ní především ekonomický potenciál. Její architektura vytvářela kontrast oproti ostatním částem. Právě díky dynamickému růstu obyvatelstva, a tedy i výstavby v této části se, stali Číňané na konci 20. let etnickou většinou.

22 Tamtéž. 23 Rusky Pristaň Пристань. 24 GONCHARENKO, O. G. 2009: 24

18

3.

Charakteristika ruských staveb Jelikož Rusové nebyli jedinou etnickou skupinou v Charbinu, a poměrně záhy se

stali vůči Číňanům dokonce minoritou, ani stavby v Charbinu nebyly jen ruské. Jak ruské stavby tedy rozpoznat? Většina z těchto staveb byla postavena v západoevropských stylech, resp. jejich kombinacích charakteristických v daném období pro Rusko a třeba i Československo – secesi, moderně, klasicismu, neoklasicismu, případně neobaroku a neorenesanci. Je tedy nutné znát základní znaky těchto slohů. Protože ve stejných stylech ale často v Charbinu stavěli i příslušníci jiných národů (např. viz kapitolu o konzulátech), je někdy nutné znát fakta ohledně stavby. Ta jsou přitom někdy nezjistitelná i u významnějších staveb. U běžné zástavby v obytných čtvrtích se předpokládá, že Rusy postaveny byly. Jednalo se o plánovanou zástavbu v rámci projektu, navíc, obyvateli měli být Rusové. V některých případech mohl být dům, byť používaný Rusy, postaven podle projektu neruského architekta – o ruskou stavbu se tedy podle všeho nejedná. Někdy je možné postupovat podle účelu stavby - například katolický kostel bude postaven Rusy jen stěží. V problematice rozlišování ruských a čínských staveb z období přelomu století, je metodika velmi jednoduchá (zda je vůbec nutné ji vysvětlovat). Číňané větší domy zpočátku vůbec nestavěli. V částech, kde byla jejich zástavba hustší (viz kapitola o urbanismu), používali na stavbu svých domů materiály a dekory obvyklé pro ostatní novostavby své doby na severovýchodě Číny. Nijak se nesnažili napodobovat evropské styly, později se však někteří movitější Číňané mohli stěhovat do domů získaných od ruských obchodníků, stejně jako se mohli čínští dělníci přestěhovat do některého z bytových domů, patřících ruským podnikatelům. Rusové se naproti tomu pevně drželi svých stylů a nijak nekopírovali čínskou architekturu. V diachronním měřítku byl tento krok moudrý a Charbin z něj těží dosud. Zajímavým fenoménem je napodobování ruských staveb v dnešní době. Takové stavby vznikají v centru Charbinu z iniciativy soukromých čínských investorů a obvykle slouží ke komerčním účelům jako prodejny „zaručeně ruských“ suvenýrů nebo ruských restaurací. Na těchto stavbách je obvykle jednak patrná materiálová odlišnost (částečná železobetonová konstrukce, větší skleněné plochy), dále je to třeba absence secesního štítu. I laik je většinou subjektivně schopen tyto stavby odlišit od původních. Faktem ale zůstává, že tyto nové stavby mnohdy svým originálním 19

sousedním domům esteticky nikterak nepřekáží a na rozdíl od okolní již ryze čínské moderní bytové zástavby v centru města zásadní problém nepředstavují. Zdaleka nejzastoupenějším stylem ruských staveb v Charbinu je secese (xin yishu yundong 新艺术运动). Ve velmi omezené míře ji v Charbinu stavěli třeba také italští architekti, ale obecně drtivou většinu postavili Rusové. Ruské secesní stavby v Charbinu mají všechny znaky typické pro secesi známou v Evropě. Zdejší secese v podstatě nevykazuje žádné vlastní významné znaky, vytvářející něco jako „charbinskou secesi“. Mají typické štíty, které málokdy stojí nad celou šířkou průčelí. Štíty bývají dominantní zejména dvěma pilíři nebo polopilíři, které je ohraničují. Mnohdy, ale v Charbinu spíše menšinově, jsou tyto štíty asymetrické. Portály a dveře bývají majestátní, často s mohutnou římsou a ozdobnými mřížemi. Jejich zdobení je samozřejmě v duchu secesní rostlinné ornamentiky. Přestože se jedná o ruské stavby, málokdy je využito motivů jehličnatých stromů, jako je tomu často na Sibiři a Dálném východě, ale dává se přednost motivům květinovým. U portálů a dveří je velmi častá bohatě zdobená markýza. Dveře bývají úzká a vysoká. Okna naproti tomu mohou být i široká. Jsou-li úzká, mohou se spojovat do svislých pásů. Především domy určené ke komerčním účelům mohou mít i kruhová okna. Doslova všudypřítomné (a u moderních kvazisecesních staveb absentující) jsou vegetabilní motivy na mřížích a zábradlích a plotech. Kvantitativně méně zastoupený, avšak co do hodnoty jednotlivých staveb velmi „efektivní“ styl, je modernismus (xiandai zhuyi 现代主义), v případě charbinu raný. Charbinské modernistické stavby nejsou jako celek natolik koherentní, nicméně některé stavby mají v místním měřítku nezanedbatelný umělecký význam. Jejich rozlišení je velmi náročné a nelze vytvářet obecný manuál jako u secese. Architektura těchto objektů si často zachovává dekor, který známe ze staveb historizujících. Přechod k modernismu není vždy zřetelný a různé zdroje se v přisouzení stylu mohou lišit. Obecně se dá říct, že se ve většině nesecesní architektury projevuje eklekticismus (zhezhong zhuyi 折衷主义). Existují i dvě základní skupiny staveb, které se také považují za ruské, a přitom k jejich identifikaci nelze využít poznatků o evropských stylech. Jedná se o židovské stavby (viz příslušná kapitola), postavené v historistním maurském stylu (mo´erren fengge 摩尔人风格), který využívá prvků renesančního, gotického i románského umění. Druhou skupinou jsou dřevostavby, domky postavené ve stylu sibiřských chat (xiboliya xiuxianshi

delaofangzi西伯利亚休闲式的老房子).

20

4.

Stavby správy Východočínské železnice v Charbinu Více než 300 staveb postavených v západním stylu 25 lemovalo celkem 2500 km

Východočínské železnice. Byly důmyslné jako vázaná poezie a malebné jako dílo malíře. Tvoří jedinečný koridor nesmrtelné a barvité architektury, v němž lze najít i mnoho pozoruhodných dílčích staveb. Vyskytovaly se budovy výsostně ruské – dřevěné stavby rurálního rázu, ale také romantické budovy vzhledu vojenských pevností, majestnátné budovy s korintskými sloupy a secesní výzdobou, a také stavby v neobarokním stylu.26 Budovy popisované v této práci se do jedné nacházely v Charbinu. Jejich význam není ani tak ve velikosti a architektuře, jako v použití, popř. organizaci, která v daném objektu sídlila. V případě starého charbinského nádraží se jedná skoro o vytvoření mýtu. Protože staveb patřících společnosti bylo ve městě mnoho, uvedeny jsou jen ty, ať už jakýmkoliv způsobem, nejvýznamnější.

4.1.

Staré charbinské nádraží

Staré charbinské nádraží (Lao Haerbin Huochezhan 老哈尔滨火车站) je až dodnes nejznámější stavbou svázanou s Východočínskou železnicí. Ačkoliv samotná stavba již nestojí, stále se o nádraží smýšlí jako o relikvii. Už jen to svědčí o jeho výjimečnosti. Čínská přezdívka „Stará lístkárna“ (Lao Piao Fangzi 老票房子) je dodnes aktuální. Bylo to místo, které žilo a kde se lidé setkávali. 27 Jednalo se o křižovatkové, průjezdové nádraží, které tvořilo spojnici dvou tratí Východočínské železnice a tvořilo tak styčný bod obou tratí do pomyslného písmena T (ding 丁). Postavením průjezdového nádraží získala Čína benefit zrychlující neuvěřitelným způsobem běh trati, který se v Západní Evropě té doby ne zcela doceňoval. Pro srovnání, až v současné době se buduje nové průjezdové hlavní nádraží ve Stuttgartu, taková města jako Budapešť a Bělehrad je nemají vůbec. Rusové byli zvyklí podobná nádraží stavět po trati Transsibiřské magistrály a město ostatně budovali kolem trati, proto nemuseli zbytečně zavádět trať kamsi do historického centra. 25 V Číně znamená stavby ve všech evropských stylech, tedy vč. ruských. 26 CHANG, Huaisheng In WU, Guoqing. 2007: Preface 27 A CHENG. 2006: 64

21

Se stavbou budovy se započalo již r. 1899 a byla dokončena r. 1903. Nejprve, ještě při stavbě, protože Charbin ještě nebyl uceleným velkým městem, nesla jméno Songhuajiang 松花江, později Qinjiagang 秦家岗 a až v červenci roku dostavby dostala oficiální název Nádraží Charbin (Haerbin Zhan 哈尔滨站). Během Rusko-japonské války stanice dočasně sloužila jako vojenská základna.28 Architektem navrhnuvším stavbu byl inženýr Titovič (Jiteweiqi 基特维奇), resp. jméno hlavního architekta je sporné, ale čínské zdroje jej za hlavního architekta považují.29

Obr. 2 Před starým charbinským nádražím

Budova začala sloužit svému účelu r. 1904, kdy její celková užitná plocha nádraží byla 2100 m2. O 22 let později však byla plocha kvůli zvýšenému objemu dopravy rozšířena na 3143 m2. Sloh budovy byl typicky secesní s velmi zdobnou fasádou. Působila velmi důstojně a korespondovala s ideou nádraží měla jakoby vyvinutý „cit pro pohyb“. Byla rozdělená na tři hlavní části – čekací prostory pouze pro Číňany, kavárna hlavní hala. Strop hlavní haly byl 9,07 m vysoký, takže hala byla velmi světlá a prostorná, čímž byla přirozeným jádrem objektu. Všechny hlavní části byly propojeny vstupní halou. Okna 28 WU, Guoqing. 2007: 2-6 29 Kollekciya pochtovykh otkritok E. Vitovskogo. http://kuchaknig.ru/show_book.php?book=166633

22

a dveře byly dekorovány štukovanými oblouky. Vrcholy oblouků tvořily konkakonvexní geometrické tvary. Nejdekorativnější byly ty oblouky, které zdobily futra dveří a portálů. Mezi okny byly sloupky ozdobené vypouklými lištami a vertikálním žebrováním. Pro změnu vyřezávanými lištami byly zdobeny sloupy, rámy oken a dveří, a také nápisů a cedulí. Za pozornost stál i detail balustrád, a sloupy přístřešků na krytých nástupištích, kde bylo pro změnu secesní květinové zdobení z kovů – i nástupiště tedy jasně vykazovalo příslušnost k hnutí secesi. Na svou dobu se jednalo o velice přitažlivý objekt. Bohužel roku 1959 musel být zdemolován.30 Význam této budovy je však velký pro celou Čínu. Rusové spoludefinovali čínskou železnici a její stavby, přičemž jejich pojetí železnice bylo aktuální až do přelomu milénia, kdy v Číně započaly realizace projektů vysokorychlostních železnic, kde už hlavní roli Rusové nehrají.

4.2.

Sídlo správy Východočínské železnice

Obr. 3

Centrální sekce sídla železnice

Bývalé sídlo Východočínské železnice (Zhongdong Tielu Guanliju Jiuzhi 中东铁路管理局旧址) je vůbec první větší kancelářskou budovou v Charbinu. Jestliže Budova starého nádraží byla duší celého Charbinu, pak tato budova byla alespoň zpočátku jeho mozkem. Pro některé pozdější i dnešní čínské autory byla právě tato budova symbolem ruského vměšování a „úpadku“ Charbinu.31 Pro Číňany na severovýchodě byla 30 WU, Guoqing. 2007: 2-6 31 Zhongdong tielu guanli ju jiuzhi “da shitou fangzi” tanmi .

23

stavba symbolem rusství v Číně a říkali jí Velký kamenný dům (Da Shitou Fangzi 大石头房子), protože byla postavena z kamenných rychlí, což nebylo obvyklé.32

Stavba budovy byla financována stejně jako Východočínská železnice sama, tedy vytvořením joint-venture a kapitálu ruské vlády a soukromých investorů. První návrhy se objevily roku 1896, se stavbou se započalo až roku 1902 – podle návrhu architekta Oblomovského (Aoboluomiyefusiji 奥勃罗米耶夫斯基) nad stavbou dohlížel jako hlavní technik stavby inženýr Denisov (Denisuofu 德尼索夫), aby v únoru r. 1904 byla dostavena. Sídlo leží na ulici Xidazhi 西大直, podobně jako další budovy v Nangangu. Jedná se o soustavu 6 mohutných budov o ploše přes 23 tis. m2 uspořádaných do tvaru ruského písmene „Ж“33, čímž se pravděpodobně se jedná o unikát. Toto písmeno by se dalo jako symbol sledovat v samostatné práci, ale zřejmě zapříčinilo zájem o tuto budovu, která mohla být sídlem nějakých speciálních bezpečnostních složek, anebo čehokoliv tajného vůbec – pravidelné půdorysy budov takové představy evokují, stačí vzpomenout na americký Pentagon. Toto písmeno však zřejmě bylo zakomponováno do projektu nejspíše záměrně, protože je počátečním písmenem ruského ekvivalentu slova železnice (železnaja doroga железная дорога). Celá soustava budov, přestože byla postavena v moderním secesním stylu, působila jako pevnost. Komplex byl dlouhý 182,24 m a široký 85,04m. Výška stropu byla 5m v každém patře. Budovy jsou rozděleny do centrální sekce, koncových křídel, přední sekci, mezisekci a koncovou zadní sekci. Tyto sekce byly samostatnými budovami, propojenými krytými nadchody. Stavby byly zvenčí olivově zelené podle barvy použitého kamene, díky kterému celé dílo vypadalo jako jakési pospolité zelené sídlo postavené bez malty. Hlavní fasáda je zdobena plastickými štuky – kruhy a hlavicemi antických sloupů, které jsou stejně jako u starého nádraží konkakonvexní. Typickými symptomy secese byla i kovová bohatě ohýbaná zábradlí balkonů. 34 Potěšitelným faktem je, že budova dodnes stojí, a dokonce v podstatě slouží svému původnímu účelu. Sídlí tu Harbin Railway Bureau (Haerbin Tielu Ju 哈尔滨铁路局) – severovýchodní oddělení čínských drah.

http://heilongjiang.dbw.cn/system/2008/03/04/051162800.shtml 32 A CHENG. 2006: 56 33 Zhongdong tielu guanli ju jiuzhi “da shitou fangzi” tanmi . http://heilongjiang.dbw.cn/system/2008/03/04/051162800.shtml 34 WU, Guoqing. 2007: 8-11

24

5.

Obytné a rekreační objekty Souběžně s dopravní infrastrukturou se v Charbinu začaly stavět i obytné domy pro

obchodníky a dělníky. Od primitivních kamenných a dřevěných staveb ruských a čínských dělníků se pokračovalo k reprezentativním městským domům s komerční plochou v přízemí a obytnou plochou v prvním patře, které se nacházejí v centru, z nichž mnohé stojí dodnes a jsou na realitním trhu velmi žádané. Zatímco Rusové stavěli uspořádané kamenné nebo dřevěné domky, Číňané dávali přednost tradičním hliněným domkům, v ruštině známých jako fanzy35. Se stavbou městských domů o dvou, třech, výjimečně čtyřech podlažích se započalo v části Daoli, kde jich dodnes stojí většina. Souběžně se zbohatnutím charbinců vyvstala i potřeba se rekreovat. Rekreační objekty stojí jak přímo v dnešním centru, tak i na samých okrajích Charbinu, v místech, kde před sto lety byla ještě pustina. Protože v této kapitole nebude poukazováno na dílčí stavby, ale na obytné a rekreační objekty jako celek, vychází se především z autorovy autopsie.

5. 1. Městské domy v centru Charbinu Tyto domy vznikaly až jako důsledek dobré infrastruktury, a to v menší míře až do 40. let, přestože byl Charbin již od r. 1932 okupován Japonci. Jejich historie je ze všech úhlů pohledu stejná jako u jejich ekvivalentů v Rusku a na západě. Patřily především lidem, kteří zbohatli prodejem. Ať v Charbinu, nebo spíše ještě v Rusku. Podle urbanistické koncepce byly v některých ulicích pouze obytné, v jiných ulicích měly v přízemí komerční prostory. Mohly být ale i plně komerční. Spíše než Rusové, kteří pravděpodobně tyto objekty spravovali podobně jako v Rusku (v přízemí prodejní plocha, horní patra privát majitele obchodu), využívají tyto domy ke zcela komerčním účelům hlavně jejich současní čínští majitelé. V první a druhé dekádě se ještě v centru města mísily tyto domy s menšími zástavbami dělníků a třeba i čínskými domky, pak ale chudší obyvatelé přijali role nájemníků a podnájemníků v těchto domech. Nejucelenější ulice s ruskými městskými domy postavenými v secesním nebo moderním stylu byly v rajonu Daoli. Většinou byly dvou- až tříposchoďové. Byly to vůbec nejdůležitější prvky 35 Фанзы . Původ od čínského slova fangzi 房子 – dům.

25

charbinského urbanismu, kdy se stavební správa města jimi zpočátku separovala nesourodou zástavbu ruských a čínských dělníků, později vytvářela obchodní zaměření městské části Daoli. Vytvářely symetrické ulice a celé čtvrti. Zajímavostí je, že právě v těchto místech započala svoji práci také charbinská policie. 36 I Číňané tyto domy vnímali a dodnes vnímají jako cosi vznešeného – vyvstala i potřeba tato místa chránit. Protože právě z těchto domů pramenilo bohatství a zaměření Charbinu. Většina jeho zisků postupem času prokazatelně již nepocházela ze sekundéru, ale z terciéru, tedy obchodu a služeb. Obvykle z oněch přízemí těchto domů.

Obr. 4

Typický obytný dům s komerční plochou v přízemí

Charbinské městské domy byly postaveny prakticky pouze v secesním, moderním nebo klasicistním stylu. Secese však dominovala. O tom, jak tyto ruské domy a jejich sloh poznat, se píše v kapitole o základních znacích ruských staveb. Nejvíce jich bylo postaveno ve 20. letech 20. století. Po osvobození Charbinu sovětskou armádou r. 1945 bylo město předáno do rukou čínských komunistů, pro které byl ale důležitější průmyslový potenciál města, proto stav těchto domů velmi trpěl, a to až do 90. let. Do soukromého vlastnictví Číňanů se sice dostávaly už od 80. let, ale ti je vzledem k vysokým nákladům neopravovali, nebo opravovali značně neumně. V 90. letech se ale město stalo opět 36 GONCHARENKO, O. G. 2006: 29 - 30

26

důležitým cílem cestovního ruchu a situace se začala rapidně měnit. Zejména v rajonu Daoli, kde je dnes největší koncentrace opravených ruských městských domů. Kvalita jejich oprav se objekt od objektu velmi liší, velmi často jsou přímo při práci k vidění evropští restaurátoři a odborní řemeslníci, kteří objekty opravují. Velká část objektů se v poslední době stává majetkem cizinců, zejména bohatých Rusů – jimi vlastněným objektům se potom dostává velmi svědomité péče. Spíše než národnost majitele objektu ale hraje roli ekonomický potenciál domu. Největší koncentrace koupěchtivých turistů se nachází na nejznámější charbinské ulici plné ruských secesních, novobarokních a moderních domů, které dnes slouží zpravidla jako restaurace, obchody s oblečením, suvenýry, která se dá pojmenovat díky původnímu ruskému názvu jako Centrální ulice, čínsky Zhongyang dajie 中央大街. Zdejší domy v nejlepším pořádku. Vizuálně je ulice jako celek jedna z nejzdařilejších v Charbinu. V souladu s původními záměry splňuje spolu s přilehlými uličkami svůj původní účel prodeje, a to i dražšího zboží (což je podle evropské urbanistické tradice žádoucí), a vůbec je nejživější tepnou města. Některé další ulice, kde se podobné domy nacházejí, svůj původní účel nesplňují – prodává se tu levné čínské zboží, a ubytováni tu nejsou movitější občané, jak je to u hodnotnějších objektů vzhledem k nákladům na údržbu nejvhodnější. K řádným opravám nejsou prostředky a vizuální dojem, ač má také specifickou hodnotu kombinace evropského s čínským, není dobrý.

Protože je tato ulice turistickou atrakcí sama o sobě, stojí za to poukázat na některá fakta s ní svázaná. Roku 1997 byla otevřena jako první obchodní pěší zóna v Číně. Je dlouhá 1 450 m a široká 21, 34 m. Celá plocha ulice včetně všech bloků činí téměř 1 km2. Kolem bloků ulice je 17 odpočinkových zón a 18 parkovišť. Je osvětlena 152 klasickými kontinentálními lampami (nikoliv viktoriánskými lucernami). Nachází se tu dohromady 14 trávníkových ploch o celkové rozloze 2600 m2, 5 soch a 3 fontány.37 Je to výkladní skříň Charbinu a především cíleně udržovaný prostor pro nejhodnotnější obytné domy ve městě. Vizuální dojem je skvělý.

37 Introduction. http://www.zhongyangstreet.gov.cn/en/index.htm

27

Obr. 5

5.2.

Zhongyang dajie

Sibiřské dřevěné stavby

V Charbinu dodnes ve velmi omezené míře existují i dřevěné stavby, které nebyly primárně stavěny jako dočasná obydlí pro dělníky. Jedná se o rekreační chaty a chalupy na okrajích města (prakticky se v Charbinu už nevyskytují), větší obytné domy v centru města (vyskytuje se několik kusů), altány a kiosky na břehu řeky Sungari přímo v centru města, a dokonce malé jídelny a tančírny.38 Termín „sibiřský styl“ víceméně pochází z čínských zdrojů.39 Tato architektura se sem skutečně přemístila ze Sibiře, avšak podobné stavby lze najít samozřejmě i v evropské části Ruska. Jedná se vlastně o jediné stavby v Charbinu nesoucí typickou ruskou tradici – jako jediné nevychází ze západních slohů. Nejzastoupenější stavby v tomto stylu byly domky stavěné podle vzoru sibiřských rekreačních objektů (xiboliya xiuxi shi de laofangzi 西伯利亚休息式的老房子), které jsou dodnes po celém Rusku velmi populární. V Číně jim bohužel většinou chybí typické doplňky, jako třeba sauna.

V některých stanicích někdejší východočínské železnice dodnes stojí objekty, chalupy, které odpovídají objektům, které stávaly i v Charbinu. Jsou to třeba chalupy ve 38 A CHENG. 2006: 13 39 Tamtéž 13-20.

28

stanici Hinggan (Xinggan Ling Zhan muwu 兴安岭站木屋). Právě zde se nejlépe zachovaly a některé z nich jsou dosud Číňany využívány jako obydlí, popř. komerční prostor pro drobný obchod. Tyto stavby jsou kompletně dřevěné, postavené v rurálním stylu (tianyuan shi 田园式). Stavebním materiálem tu byla prkna.40 V jiných lokalitách se nacházejí i roubené stavby. V Charbinu ale pravděpodobně převládala prkna. Nejtypičtějším znakem těchto chat je vegetabilní vyřezávaný dekor – jako ostatně u všech staveb v uváděných v této podkapitole.

Přímo v centru Charbinu se nacházející stavby v sibiřském stylu jsou takřka bez výjimky dnes používány ke komerčním účelům. Staré obchody opět slouží jako obchody, ovšem nemají punc luxusních městských domů na Zhongyang dajie. Naopak díky absenci pravidelné údržby budí dojem nedůvěryhodnosti. Nejčastěji se tu prodává levné oblečení. To málo dřevěných staveb, které nebyly ke komerčním účelům určeny, k nim byly novými čínskými majiteli neumně přestavěny. Zdaleka nejlépe zachovalými a udržovanými objekty jsou potom drobné stavby na břehu řeky Sungari. Slouží jako prodejničky se suvenýry, kiosky s občerstvením nebo denním tiskem. Vynikají svou barevností a velmi často patří přímo městu, které je pronajímá soukromým osobám, které tu podnikají (nejedná-li se o altán, který je určen jen k posezení kolemjdoucích). Víceméně v duchu původního účelu tyto stavby slouží, proto působí velmi přirozeně. Emailové barvy září, a i ruští turisté si pochvalují, že vše působí velmi autenticky. Několik let je navíc nábřeží řeky perfektně upraveno, a to včetně trávníku a stromů. Na vydlážděných plochách mezi stavbičkami Číňané od jara do podzimu provozují svoje volnočasové aktivity – pouštění draků a psaní poezie pomocí velkého štětce a vody na chodník. Toto je obraz současného živého Charbinu. To je Charbin, tak, jak žije – i bez cizinců, využívaje dědictví ruských stavitelů.

40 WU, Guoqing. 2008: 214-215

29

Obr. 6

Obr. 7

Chalupa ve stanici Hinggan

Prodejna suvenýrů na břehu Sungari

30

Obr. 8

Komerční dřevěný objekt s netypickou kopulí

31

6.

Architektura byvších zastupitelských úřadů Charbin byl již od svého založení r, 1905 vnímán jako velkolepý s nadějný projekt.

Jen výstavbou strategické železniční infrastruktury se stal důležitým centrem dálného východu. Ve svém ruském období postupně vybudovalo svůj zastupitelský úřad – konzulát (lingshiguan 领事馆) nebo generální konzulát (zong lingguan 总领馆) asi dvacet států. Pro srovnání, dohromady žili v Charbinu příslušníci asi 30 států.41 Politicky nejvýznamnějšími byl samozřejmě konzulát ruský (později sovětský), dále japonský, korejský, polský, německý, americký, britský, francouzský, italský, dánský, maďarský, rakouský, řecký, indický,

a

v

neposlední

řadě

Československý.

Dohromady

bylo

postaveno

k diplomatickým účelům postaveno 16 – 17 budov. Některé úřady využívaly budovu dříve využívanou konzulátem jiného státu, nebo používaly budovu, která byla předtím používána ke zcela jiným účelům. Většina stála v částech Nangang nebo Daoli. Většina konzulátů byla postavena poměrně nečekaně a poměrně výstředně, resp. málokdy respektovala secesní styl, v ruském Charbinu dominantní. Objevovaly se neobarokní, neorenesanční, klasicistní, i v duchu modernismu navržené stavby. Vytvářely jako by vlastní světy. Některé v očích Číňanů připomínaly obchody, jiné továrny, banky, restaurace, některé i divadla, školy, nebo a evropské kostely.42 Málokdy dodržovaly linii, mívaly mnohem větší zahrady než okolní domy. Někdy sousední stavby ani žádné zahrady neměly, takže konzuláty byly třeba i jedinými místy se zelení v daném místě. Mnohdy stály uprostřed svojí zahrady a nebylo je skrz zeleň ani vidět.

Dnes se každopádně jedná o jedny

z nejzajímavějších charbinských památek a připravují se speciální turistické okruhy právě po jejich stopách.43 V rámci tématu této práce je důležité zmínit, že je mnohdy metodicky složité určit, zda se daná budova dá považovat za ruskou stavbu či nikoliv. Obecně je za ruskou stavbu považována a představován i profesionálními průvodci třeba bývalý konzulát Itálie. Není divu, ruská škola architektury se minimálně od postavení Petrohradu Itálií inspirovala - nicméně autorem stavby byl italský architekt. Nejsou o něm ale známy žádné podrobnosti a na základě přepisu jeho příjmení do čínštiny - Jibieluofu 基别洛夫 – 41 Haerbin lingshiguan baohu jianzhu de sheying zuopin. http://bbs.travel.163.com/bbs/tdongbei/119634331.html 42 A CHENG. 2006: 168 43 Haerbin lingshiguan baohu jianzhu de sheying zuopin. http://bbs.travel.163.com/bbs/tdongbei/119634331.html

32

se lze domnívat, že byl původem Rus. Jak dlouho byl v Itálii, pakliže se tam nenarodil, je nejasné a v duchu definice národa aplikované na židy v jedné z kapitol, nemůže být tento člověk za Rusa označen – že se považoval za Itala, je navíc jisté.44 Několik konzulátů ale naopak za ruské označit lze. Dále uvedené stavby jimi jsou. Většina z nich fungovala do 40. let. Dnes velká část z nich ani nestojí nebo je zpustošená a nedostává se jí potřebné péče.

Obr. 9

Bývalý italský konzulát v r. 2011

6. 1. Ruské a sovětské zastupitelské úřady Se změnami ruského politického systému se měnila i situace nejdůležitějšího zastupitelského úřady cizí země v Charbinu. Nejprve byl r. 1907 založen Generální konzulát Ruského impéria v Charbinu (Eluosi Diguo Zhu Haerbin Zong Lingshiguan 俄罗斯帝国驻哈尔滨总领事馆). Nacházel se v městské části Fujiadian. Okolí bylo ale

44 A CHENG. 2006: 170

33

přelidněné a navíc, právě v části, kde úřad stál, převládalo čínské obyvatelstvo.45 Rusové v zahraničí tradičně vyhledávají především vlastní komunitu, které měl úřad vlastně sloužit, a tak se dočasně přesunul na místo poblíž nádraží, což bylo velmi výhodné, protože návštěvy po příjezdu už nečekal dlouhý transport nikam dál. To byl z hlediska diplomatické etikety velký benefit. Tato budova, v níž sídlil konzulát, byla postavena r. 1902 a sloužila nejprve jako ubikace pro činovníky správy železnice, pak jako vojenská nemocnice a sídlo Vojenského klubu posádky vnějšího Amuru (Wai Amuer Junqu Junguan Julebu 外阿穆尔军区军官俱乐部). Mezi lety 1907 – 1917, do příchodu Sovětů, zastupovala carské Rusko v Číně. Při příchodu Japonců se objekt změnil v ubytovací zařízení pro japonské armádní činovníky. Po jejich odchodu byli v budově ubytováni sovětští specializovaní pracovníci.46

Tento „první“ konzulát byl postaven ve stylu

modernismu a i přes složitou historii se dodnes velmi dobře zachoval. Ze všech stran připomíná, v souladu se svou původní funkcí, standardní hotel evropského střihu. Mohutná klenutá markýza činí portál reprezentativním, majestátně rovněž působí v juxtapozici umístěná přízemní plošná okna. Uvnitř je velký reprezentativní sál, jídelna a přijímací místnosti. Co do reprezentace nebylo v Charbinu vhodnějšího objektu. Navzdory pověstnému ruskému velikášství se úřad přestěhoval do sice také reprezentativní, ale již ne tak majestátní budovy. Pravděpodobné jsou ekonomické důvody výměny objektu, neboť zastupitelský úřad rozsahu onoho prvního objektu, má třeba i dnes Rusko v řádu spíše jednotek procent plochy, a to ještě v těch „důležitějších“ státech.

Poloha nové, v pořadí druhé budovy konzulátu byla na rohu ulic Gongsi 公司 a Huayuan 花园, na místě dnešní Harbinské technické univerzity (Haerbin Gongye Daxue 哈尔滨工业大学).47 Byla taktéž postavena ve stylu modernismu. Její umělecká hodnota ale není vysoká, jako tomu bylo u „starého“ konzulátu. Po konstitucionálním založení Sovětského svazu (Sulian 苏联), dne 10. prosince 1922 byl založen Generální konzulát Sovětského svazu (Sulian Zong Lingshiguan 苏联总领事馆).48 O pět let později byl přestěhován. Dohromady se tedy konzuláty Ruska nebo Sovětského svazu nacházely ve čtyřech různých objektech. Nejznámější a jako památka chráněný je pouze první z nich. 45 A CHENG. 2006: 173 46 Longmen dasha: Shae ha zonglingshiguan jiuzhi. http://imharbin.com/21/ 47 A CHENG. 2006: 178 48 A CHENG. 2006: 182

34

Obr. 10 Budova prvního generálního konzulátu Ruska

6. 2. Československý konzulát v Charbinu Zájem o Mandžusko ze strany ustupujících československých legionářů vracejících se do Československa přes Dálný Východ po Východočínské železnici, vyústil ve zřízení prvního zastupitelského úřadu v Číně, který sídlil právě v Charbinu. Přímo ten první založil M. R. Štefánik při průjezdu na Sibiř a zpět na přelomu let 1918-19. Zpočátku neměl tento úřad ani akreditaci Ministerstva zahraničních věcí, nicméně svoje úkoly plnil. Po rozpadu Rakouska - Uherska převzal 70-80% konzulární a obchodní agendy jeho zastupitelstva. Protože byly všechny smlouvy s Rakouskem-Uherskem ze strany Číny anulovány, musely být podepsány v rámci normalizace vzájemných vztahů nové. Přednostou československého konzulátu byl JUDr. pplk. Miloš Hess.49 Konzulát Československa v Charbinu (Jiekesiluofake Zhu Haerbin Lingshiguan 捷克斯洛伐克驻哈尔滨领事馆) nebyl politicky, tedy z čínského hlediska nijak zvlášť významný. Nicméně umělecká hodnota stavby, kam tato instituce přesídlila z původních, provizorních prostor, patří mezi budovami zastupitelských úřadů k nejvyšším. Budova byla postavena r. 1905 v klasicistním stylu a původně patřila rodině ruskojazyčného židovského 49 BAKEŠOVÁ, I. 2001: 27

35

obchodníka, zakladatele a majitele charbinské továrny na svíčky. Posléze byla prvním konzulátem Sovětského svazu v Charbinu. Československu sloužila až po r. 1927.50 Stojí dodnes v ulici Jilin (Jilin Jie 吉林街). Již první funkce, sídlo bohatého obchodníka, předurčuje budovu k reprezentaci. Samozřejmě pro účely konzulátů musely být zejména v interiéru provedeny četné přestavby. Vyhovovat nemohla metráž pokojů, které byly menší, než by bylo třeba. Stavba je, díky dvěma soškám orla nad dvěma okny v prvním patře a robustnímu vzhledu, přezdívaná „Dům Velký orel“ (Da Ying Lou 大鹰楼). Sošek bylo původně více, ale jen tyto dvě zůstaly nepoškozeny. Dlouhou dobu budova chátrala a je silně poškozená. Prodělala sice několik oprav, ty byly ale spíše motivovány samotným zachováním budovy, než její umělecké hodnoty. Některá původní dřevěná okna byla vyměněna za plastová, jedny z předních dveří byly sytě modré. Železný plot byl rozebrán, zděná brána se rozpadla. Stav budovy byl v některých částech přímo havarijní. Interiér působil velmi luxusně. Okna i dveře byly vyrobeny z masivního dřeva, kliky a kličky byly bronzové. Podlahy byly vyrobeny ze silných dřevěných prken. Na zdech byly bohaté štuky, na stropech ve tvaru květin, uprostřed nichž visel lustr. Díky panu Li Jisheng 李吉生，který se sem přistěhoval r. 2002, stavba vešla v širší známost a bylo o ní několikrát informováno v médiích, načež se stala kulturní památkou a prodělala několik oprav.51

50 Yuan jiekesiluofake zhu ha lingguan jiuzhi jumin cheng ta “da ying lou“. http://www.hljnews.cn/xw_jryw/system/2008/09/14/010222561.shtml 51 Yuan jiekesiluofake zhu ha lingguan jiuzhi jumin cheng ta “da ying lou“. http://www.hljnews.cn/xw_jryw/system/2008/09/14/010222561.shtml

36

Obr. 11 Československý konzulát dnes

6. 3. Japonské konzuláty Japonců bylo v Charbinu poměrně dost. Již od roku 1901 v Charbinu fungoval spolek Japonců Sunghuahui 松花会. Díky Rusko-japonské válce byl ale rozkazem Japonského obchodního řadu ve Vladivostoku (Riben Haishenwai Maoyi Shiwuguan 日本海参崴贸易事务官) přemístěn zpět do Japonska.52 Byl jeden z prvních signálů nastávající války, jaký se dostal japonským civilistům v Mandžusku. Na pozadí války tedy vznikl roku 1907 první japonský generální konzulát (Riben Zhu Haerbin Zonglingshiguan 日本驻哈尔滨总领事馆), a to jako geopolitická reakce na zřízení konzulátů ostatních mocností, zejména Ruska a Spojených států. Tato eklekticistní budova, která ležela v části Nangang na ulici Xinmaimai 新买卖, se nezdála Japoncům dostatečně reprezentativní, proto byl úřad přemístěn do dalšího objektu, který se vůbec jevil jako nedostatečně reprezentující mocné Japonské císařství. Tento druhý objekt je ovšem svázán s masovou protijaponskou demonstrací, kdy budovu dav rozzuřených Číňanů poničil dlažebními kostkami, a byl zpacifikovám promyšleným policejním zásahem. 53 V této nevyhovující 52 A CHENG. 2006: 187 53 Za riben zhu haerbin lingshiguan. http://daj.acheng.gov.cn/detail.asp?id=255

37

budově Japonci zůstali až do roku 1936, kdy se konzulát přestěhoval do dalšího eklekticistního objektu, postaveného podle projektu architekta Ždanova (Ridannuofu 日丹诺夫). Tato budova, která byla postavena roku 1925, byla skutečně velmi reprezentativní a ze všech staveb, kde japonský zastupitelský úřad sídlil, nejhodnotnější. Významu žádného ruského nebo československého konzulátu sice nedosahoval, nicméně dnešní Charbiňané si jej připomínají jako jeden ze symbolů japonského útlaku Mandžuska.

38

7.

Sakrální architektura Charbinu

Obr. 12

7.1.

Čínský pravoslavný kněz dává hostii

Církve v Charbinu

Až do roku 1907 se podřizovaly všechny pravoslavné čínské chrámy vedoucímu Duchovní misie se sídlem v Pekingu. Tedy i chrámy, které se nacházely v jurisdikci Východočínské železnice. Nové chrámy se stavěly v Charbinu i na mandžuských periferiích a byl na nich velmi patrný ruský vliv. Stavěly se nejen chrámy, ale i pravoslavné hřbitovy. Prostředky na jejich stavby byly získány z výdělku železniční společnosti. Chrámy, které se stavěly, nebyly misionářské a sídlil v nich běžný pop54, tzn., nesloužily primárně k převracení Číňanů na pravoslavnou víru, ale k uspokojení duchovních potřeb Rusů, kteří v rámci projektu Mandžuské dráhy přijeli. Počet čínských pravoslavných proto byl velmi zanedbatelný a dodnes se s aktivními čínskými věřícími v pravoslaví lze setkat jenom výjimečně. Navíc, potenciál pravoslaví, už jen kvůli zkostnatělému bazírování na sloužení mší ve staré ruštině, nemá mezi dynamickými Číňany šanci, třebaže oproti Evropanům netrpí záští a xenofobií proti všemu ruskému. Faktem ale je, že ruským sakrálním stavbám na území Číny se po odchodu Rusů až dosud dobře nevedlo, přičemž 54 POZDNYAEV, S. D. 1998: 39

39

Velká kulturní proletářská revoluce (Wuchanjieji Wenhua Dageming 无产阶级文化大革命) není v diachronii jejich existence jedinou skvrnou. S dnešním ničivým developerským pragmatismem v čínské památkové péči si nezavdá. Neznámější duchovní stavbou v Charbinu proto zůstal turisticky hojně navštěvovaný chrám sv. Sofie, který je v nejlepším stavu a který byl opravován v roce 1997, načež, což místní pravoslavní Rusové při přátelském rozhovoru nezapomenou připomenout, nebyl řádně vysvěcen, ale stalo se z něj muzeum, co do svého mobiliáře a jeho prezentace z pohledu dnešní muzeologie nevyhovující. Protože se pravoslavná církev na severovýchodě Číny cítila být svébytnou, byla roku 1903 na základě nařízení Svatého synodu ustanovena vlastní Pravoslavná duchovní misie v Mandžusku. První duchovní stavba, kterou Rusové na teritoriu Charbinu zbudovali, byl dočasný kostel zhotovený z rohoží a byl zasvěcen sv. Mikulášovi Divotvůrci.55 Právě vlastní produkce sakrálních staveb byla jedním z hlavních faktorů uvědomění místních církevních činovníků. Je ale nutné uvést, že verzí, jak a kdy byla církev v Mandžusku vyčleněna, je mnoho. Jisté podřízení Pekingské misii trvalo tedy do roku 1907 i přes existenci vlastní misie. Do kdy ale trvala podřízenost na Rusku? Podle některých zdrojů byla až do roku 1917, kdy díky Velké říjnové socialistické revoluci odešlo mnoho kazatelů a činovníků církve do Záhřebu, a tím bylo umožněno všem čínským pravoslavným misiím se osamostatnit.56 Na stavbě onoho kostela z rohoží je vidět, že Rusové zpočátku postupovali velmi pragmaticky, podobně jako přistěhovalci do Severní Ameriky - co se týče nejranějších staveb, s trvalým využitím se co do konstrukce počítalo víceméně pouze u dopravních staveb (a v obou případech to byla železnice), ostatní bylo odsunuto do pozadí. Takový postup tedy nebyl novátorský a byl již vyzkoušeným modelem. Někteří moderně smýšlející Charbiňané

však dodnes mluví o údivu, který vyjadřovali jejich předkové, když se

objevily první zděné kostely. Běžnému Číňanovi té doby, zvyklému na dřevostavby a stavby lehčích konstrukcí, připadaly neuvěřitelné. Každopádně je potřeba vyzdvihnout kladný vzájemný vztah nejen dvou hlavních

55 POZDNYAEV, S. D. 1998:39 56 Nashi kharbinskie pastyri. http://www.ihtus.ru/92003/hi2.shtml

40

charbinských etnik: Pravoslavné kostely i pravoslavná církev spokojeně koexistovaly v prostředí Charbinu spolu s příslušníky větších i menších etnických skupin. Na jedné straně chrámy i se svými vzdělávacími a společenskými organizacemi, Rusové, stejně jako v ostatních diasporách po světě nepřerušivší tradice, na něž byli po staletí zvyklí, na druhé straně Číňané. Například Čínský nový rok (Nongli Xinnian 农历新年), připadající podle gregoriánského kalendáře na únor, byl slaven vždy v duchu tradic, ale naprosto pokojně.57 Estetika nových staveb a umírněné misijní působení pravoslavné i ostatních ruských církví (jejichž přínos architektuře Charbinu byl s výjimkou synagog malý), přijímali Číňané pokojně, až vnímavě. Co se týče čínských věřících, ale nebyla pravoslavná církev tak atraktivní, jako dobu lépe vystihující dánští luteráni, kterým se od založení farnosti v Charbinu během dvou let nalákat do řady svých věřících vůbec nejdůležitější charbinské Číňany svojí doby.58

7.2

Sakrální stavby v Charbinu

Rusové v Charbinu postavili přes 20 pravoslavných chrámů (maximum bylo 22 činných v r. 192259), z nichž dnes již ani jeden neslouží svému původnímu účelu. V rámci světa ani kontinentu nebyl a není jejich architektonický význam velký. S výjimkou chrámu sv. Sofie jsou tyto památky absolutně neznámé i v Číně. Přitom právě postavení v Číně je prakticky jediným „kapitálem těchto staveb“. Sakrálních staveb uvedených v této práci není mnoho, avšak jedná se o ty nejvýznamnější, nejzajímavější, a to jak z hlediska uměleckého, tak z hlediska liturgického (je-li měřítkem pouze Charbin).

7.2.1. Chrám sv. Mikuláše Divotvůrce Zmínku o první duchovní stavbě na teritoriu Charbinu je třeba rozvést. Nejprve byl tedy kostel sv. Mikuláše (Sheng Nigula Jiaotang 圣尼古拉教堂), postavený roku 1897 inženýrem A. K. Levtejevem (Leiteweifu 雷特维夫) podle projektu architekta I. V. Podlevského (Daleifusi 达雷夫斯), pouhou provizorní stavbou. Byl postaven v části

57 GONCHARENKO, O. G. 2009: 87 58 CARTER, J. H. 2002: 115 59 Svyato-Pokrovskyy khram/Cerkov´ Pokrova Presvyatoy Bogorodocy (Zhengdong Dajiaotang). http://asiadata.ru/?lang=ru&id=3588

41

tzv. Starého Harbinu (Lao Haerbin 老哈尔滨) a byl v jako první pravoslavný kostel v květnu roku 1897 vysvěcen knězi A. P. Žuravským a S. M. Bělinským k bohoslužbám. Představeným kostela byl jmenován bratr vedoucího Pekingské duchovní misie, kněz Pavel Figurovský.60

Již na jaře roku 1899 byl položen základní kámen nového

svatomikulášského chrámu. Stalo se tak v Novém Charbinu (Xin Haerbin 新哈尔滨) v části Nangang nad řekou Sungari. 18. prosince 1900 byl chrám slavnostně vysvěcen, a hned následující den v něm byl slaven posvícení.61

Poloha nového chrámu byla

exkluzivní, v naprostém centru města, navíc v nejvyšším bodu Charbinu. Materiál, tedy dřevo na jeho výstavbu, bylo přivezeno až z Kanady. Rys projektu byl tvořen v Petrohradě (Sheng Bidebao 圣彼得堡) a stavba byla zahájena až teprve po svolení samotného cara, protože v pravoslavné církvi byl v tu dobu právě on hlavou pravoslavné církve. Zatímco Rusové nazývali chrám Mikuláše Divotvůrce Centrálním chrámem (Zhongyang Siyuan 中央寺院), místní Číňané jej nazývali „Nangangskou lamaistickou věží“ (Nangang Lama Tai 南岗喇嘛台) podle charakteristické vysoké jehlanovité věže. Jinak o výběru jména svatého se vedou spory, byl-li inspirován tehdejším carem Mikulášem II. Alexandrovičem Romanovem, nebo světcem Mikulášem samým. Nevyvratitelný důkaz o inspiraci výběru se dosud nepodařilo nalézt. Vnější vzhled chrámu byl na svoji dobu velmi členitý a každá jeho část byla z hlediska historie umění zajímavá. Půdorys měl tvar osmiúhelníku, přičemž kterákoliv strana by mohla být přední. Hlavní portál je klenutý a nad ním je stříška tvaru průřezu cibule. Celý portál zdobí typické bohaté řezby, které jsou velmi charakteristické pro Ruskou architekturu, především tu na Sibiři. Druhé patro chrámu bylo rozděleno na dvě části – balkon se zábradlím a galerií sloupků, jehož střechu zdobily tři věžičky s cibulovou střechou, a hlavní věž, jejíž střecha, velmi prudce jako týpí se tyčící do výšky tvoří pomyslné třetí patro. Tato hlavní věž byla dominantou celé stavby. Jejíž vrchol zdobil obligátní pravoslavný kříž62, na rozdíl od malých věžiček zdobených kříži se čtyřmi konci. Hlavní věž, resp.její část pod střechou – ono pomyslné druhé patro – bylo zároveň také zvonicí. Vzhled celkově působil velmi majestátně. Díky své dominantnosti a místu, kde se 60 Kulʹturnaya zhiznʹ rossijskoj emigracii v Kitae v 20-40-e goda XX veka. http://abc.vvsu.ru/Books/up_kult_zhiznj_ros_emigr_v_kitaje/page0003.asp 61 POZDNYAEV, S. D. 1998: 39 62 Kříž se třemi příčnými břevny.

42

nacházel (poblíž katolických i protestantských kostelů), byl považován za nejdůležitější sakrální stavbu Charbinu.63 Autorem vnitřní výmalby chrámu sv. Mikuláše Divotvůrce i sochy Panny Marie nad hlavním vchodem byl v tu dobu známý ruský umělec D. I. Gluščenko (Gulaxiqi 古拉稀奇), který pocházel z Petrohradu. Ostatní mobiliář pocházel z Moskvy a byl dílem mnoha umělců.

Obr. 13 Chrám svatého Mikuláše Divotvůrce

Situace na dříve Muzejním náměstí (Bowuguan Guangchang 博物馆广场), dnes Náměstí Hongbo (Hongbo Guangchang 红博广场), kde se chrám sv. Mikuláše nacházel, byla se zvyšujícím se počtem staveb vznikajících kolem chrámu stále lepší. Na severní straně chrámu byl postaven Moskevský bazar (Mosike Shangchang

莫斯科商场) –

typický ruský bazar. Zejména tedy drobný obchod Rusů v Číně (sinolog cítí paradox „prodávat - v Číně“), možná více než samotný sv. Mikuláš podtrhoval výsostně ruského ducha v městské části Nangang. Chrám byl ještě obklopován z východu klubem Churin (Qiulin Julebu 秋林俱乐部)64 a z jihu hotelem Charbin (Haerbin Lüguan 哈尔滨旅馆), který vypadal jako akordeon, což se zajímavě doplňovalo s ostrými věžemi chrámu.65 63 A CHENG. 2006: 101-103 64 Dnes je toto jméno názvem čínské firmy vyrábějící v Charbinu klobásy a ruský chléb. 65 A CHENG. 2006: 104

43

Osud ale chrámu nepřál – bohužel byl jedním z poloviny čínských pravoslavných chrámů, které podlehly řádění gard zfanatizované mládeže při Velké kulturní proletářské revoluci. V den zničení chrámu, 23. 8. 1966 údajně padal mírný déšť a na kdysi pověstně krásném trávníku před chrámem byla obrovská kupa svatých knih. Někteří lidé je pálili. Akce se účastnili i někteří Rusové, neubránivší se emotivní reakci.66 Dnes v charbinské části Xiangfang stojí věrná replika této stavby.

7. 2. 2.

Sofijský chrám

Chrám sv. Sofie (Sheng Suofeiya Dajiaotang 圣索菲亚大教堂) je nejpopulárnější památkou Charbinu, ne-li celého čínského severovýchodu a od roku 1996 je také oficiálně jednou z národních památek Čínské lidové republiky. Význam chrámu je však dán spíše synchronně než diachronně. Na rozdíl od chrámu sv. Mikuláše Divotvůrce nemá tento chrám žádné prvenství, dokonce se už nejedná ani o chrám, ale muzeum ruské architektury v Charbinu. Stěžejní je jeho poloha v samém centru města, díky čemuž se stal „Eiffelovou věží Charbinu“ - jakýmsi symbolem a atrakcí číslo jedna. Část Daoli, kde se chrám nachází, je i dnes nejen kulturním centrem celého města a hlavním cílem turismu. V blízkosti muzea vykonávají svou činnost pouliční malíři a kreslíři, v rámci režimu jsou prováděny různé performance. Třebaže byl chrám v současné podobě postaven až roku 1932, ideově rozhodně patří na přelom století. Stavba dřevěného chrámu započala již r. 1907, dokončena a vysvěcena byla budova r. 1912. O jedenáct let později bylo rozhodnuto, že se vystaví znovu v kamenné podobě.67 Stará dřevěná verze velmi odrážela, ač se jedná o pravoslavný chrám, gotickou tradici Evropy. Štíhlá vysoká hlavní věž symbolizovala pokoru Bohu, a přestože už dnes nestojí, nelze jí upírat velký význam. Neogotickou kulisu Charbinu spíše

tvořil

polský

katolický

kostel

sv.

Stanislava

(Sheng

Sitannisilafu

圣斯坦尼斯拉夫教堂).68

66 A CHENG. 2006: 105 67 Kharbin. Soubor Sofii premudrosti bozhiey. http://sobory.ru/article/index.html?object=08750 68 A CHENG. 2006: 108

44

Obr. 14 Muzeum Chrám sv. Sofie zepředu.

Nová sv. Sofie použitým materiálem, tedy cihlami, připomíná sakrální stavby Severní Evropy. A nejen ty - například polský hrad Malbork může sv. Sofii také připomenout. Díky použití cihel a pro chrámy typicky dominujícímu vertikálnímu elementu působí tato stavba trochu jako oheň. Je ve svém prostředí velmi výrazná a nehledě na absenci jakékoliv systematičnosti v okolní zástavbě je jasnou dominantou celého prostranství, kde stojí. Zejména naproti čelní straně chrámu stojící obchodní dům stavbu ruší svou robustností a použitým stavebním materiálem – bílými syntetickými deskami, a také svojí přílišnou výškou. Zatímco dříve chrám obklopoval trávník, který se pravoslavným stavbám menších rozměrů hodí nejlépe, dnes je to dlažba. Název sv. Sofie není náhodný, její sestra, onoho času již mešita69, jí byla částečně estetickým vzorem, ruská sakrální architektura mj. obecně nese estetické prvky Byzance. Co se týče interiéru, ten byl zdoben zejména freskami a mozaikami. Fresky se díky restauraci částečně dochovaly a jsou součástí dnešní expozice. Číňané často a nepochopitelně spojují tento chrám se sibiřskou architekturou. Takové smýšlení lze chápat v případě, že máme na mysli původní, dřevěnou stavbu. 69 Chrám Hagia Sofia v Istanbulu.

45

Dnešní cihlová je stavbou, kde se mísí několik národních architektur, ale z ruské sibiřské tam typické znaky těžko najít. 70 Chrám svaté Sofie překvapivě nebyl zničen během Kulturní revoluce, byl pouze poničen a nikdo se o něj dále nestaral. Na počátku 90. let však byly zahájeny restaurační a rekonstrukční práce, na kterých „se podíleli snad všichni Charbiňané“71. Podle informací v muzeu poskytla prostředky především čínská vláda jako deklaraci dobré vůle, ale i ruská strana jako důkaz přátelství mezi dvěma státy. Svatá Sofie tedy nese i politický význam.

7.2.3. Dva mariánské chrámy Tato kapitola představuje dva charbinské kostely zasvěcené Panně Marii. Jejich vzájemná souvislost je ryze překladatelská: různé zdroje uvádějí mnoho různých názvů a překladů daných objektů, které se navzájem občas překrývají, resp. někteří autoři zejména internetových příspěvků užívají ruský nebo čínský ekvivalent opačného objektu, než je třeba. To občas vede k tomu, že jsou tyto dva chrámy nesprávně ztotožňovány. Prvním chrámem je chrám Zvěstování Panny Marie (Shengmu Lingbao Jiaotang 圣母领报教堂). Stával na ulici Přátelství (Youyi Lu 友谊路)，tedy dnešní ulici Beihuan (Beihuan Lu 北环路) a byl významný svými mohutnými rozměry. Byl několikrát přestavován a zvonu vysvěcován a osudnou se mu stala Velká proletářská kulturní revoluce, kdy byl do základů zničen. Jeho první verze stála přímo na břehu Sungari a s její stavbou se započalo roku 1900. Dokončena byla o tři roky později a byla, stejně jako další první pravoslavné chrámy, dřevěná. Dřevo snad mělo pocházet z Vologdy. Jeho stavba byla kompletně financována z fondů Východočínské železnice ve prospěch věřících – dělníků této společnosti.72 Tato dřevostavba patřila pod správu Pekingské eparchie. Roku 1907 padlo rozhodnutí postavit kostel znovu jako kamenný. Bylo to logické vyústění potvrzující zájem Rusů zůstat v Charbinu natrvalo. Stavba byla dokončena r. 1919

70 A CHENG. 2006: 109. 71 Kharbin. Sobor Sofii premudrosti bozhiey. http://sobory.ru/article/index.html?object=08750 72 Blagoveshchenskiy khram v Kharbine. http://www.orthodox.cn/localchurch/harbin/annunciation_ru.htm

46

potom, co dřevěný kostel vyhořel. Tato druhá stavba se ale ukázala jako nekvalitní, protože o deset let později se v ní objevily praskliny. Rozhodlo se proto o vybudování třetího chrámu Zvěstování.73 Jeho stavbu vedl architekt, inženýr B. M. Tustanovský (Tusidanuofusiji 图斯塔诺夫斯基). Byla dokončena r. 1940 a o rok později byla vysvěcena. Byla pověstná svojí majestátností, exteriér byl ale přitom poměrně prostý.74 Interiér se nesl v bleděmodrém tónu, přičemž úzkými okny dovnitř pronikaly paprsky slunce, které vytvářely jedinečnou atmosféru. Slunce ostatně hrálo významnou roli i venku, kdy slunce jdoucí od východu postupně zalívalo kopuli chrámu světlem, čehož estetiku obdivovali i Číňané.75

Obr. 15 Chrám Zvěstování Panny Marie.

73 Shengmu lingbao jiaotang. http://zh.wikipedia.org/zh/%E5%9C%A3%E6%AF%8D%E9%A2%86%E6%8A%A5%E6%95%99%E5 %A0%82 74 Blagoveshchenskiy khram v Kharbine. http://www.orthodox.cn/localchurch/harbin/annunciation_ru.htm 75 A CHENG. 2006: 95

47

Oním chrámem, který bývá s chrámem Zvěstování zaměňován, je chrám Ochrany Přesvaté Bohorodičky, který je velmi bohatý, co do počtu čínských názvů – asi nejčastější je Shengmu Shoubao Jiaotang 圣母守护教堂, dále Shengmu Pingheng Jiaotang 圣母帡幪教堂，Wukelan Jiaotang 乌克兰教堂 a čínská transkripce jeho ruského jména Bakeluofusikaya Jiaotang 巴克洛夫斯卡亚教堂76.

76 Čínská transkripce ruského jména.

48

8.

O ruských židech a jejich stavbách 8. 1. Židé a jejich situace Na rozdíl od podkapitoly 1. 3. se v této podkapitole nepíše o Židech s velkým Ž,

tedy příslušnících etnika, ale židech s malým písmenem ž, tedy příslušníků náboženské skupiny. Účelem této práce není rozlišovat jemné etnografické detaily - Židé byli s Rusy často ve smíšených manželstvích, čímž náboženství bylo jediným měřítkem, což, podle názoru autora, právě syntéze ruské a „židovské“ architektury v Charbinu nijak neodporuje. I díky tomu, že většina těchto židů do Charbinu přišla právě z Ruska, mluvila vesměs plynnou ruštinou, byla součastí kultury v Rusku, a po vystěhování Rusů se většina z nich do Ruska zase vrátila, především do Židovské autonomní oblasti (Youtai Zizhizhou 犹太自治州), která byla založena Stalinem77 (Sidalin 斯大林) jako protiklad založení Izraele, a to přímo na sovětsko-ruské hranici.

Židé byli už mezi staviteli Východočínské železnice. Například inženýr Alexandr Jugovič, konvertita k pravoslaví. Většinou se ale do Charbinu stěhovali až po r. 1903 (téhož roku se nacházelo v Charbinu kolem 500 židů), tedy po zahájení provozu magistrály. Do Charbinu je lákala především touha po svobodě. V Rusku tradiční antisemitismus se v tu dobu projevoval místy i násilně, a Čína poskytovala nové obchodní možnosti.78 Po Rusko-japonské válce se v Charbinu usídlila spousta demobilizovaných židů hnaných pogromy ven z Ruska. K roku 1908 jich ve městě žilo na 8000. O rok později byla pro jejich potřeby vystavěna první synagoga. Několik institucí vytvořených v rámci komunity spustilo svoji činnost. Mezi jinými to byly kluby, domov pro staré, dokonce i nemocnice, která poskytovala služby příslušníkům jakékoliv národnosti. Roku 1909 tu bylo dokonce zřízeno židovské gymnázium, které mělo k r. 1910 100 studentů. Kolem 70% židovských dětí ale nenavštěvovalo židovské školy i proto, že místní ruské školy na rozdíl od těch v Rusku neměly kvóty na židovské studenty (což jen podporuje tezi, že charbinští židé by neměli být, jak to v literatuře často bývá, tak přísně separováni). Díky první světové válce prudce stoupl počet židů v Charbinu na vrcholných 10 – 15 000 77 Stalin založil na Dálném východě Židovskou autonomní oblast. http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/355251 78 Jews of Harbin. http://www.bh.org.il/database-article.aspx?48705

49

na počátku 30. let.

Byla vydávána židovská periodika (až na jeden případ všechna

v ruštině) a bylо tu aktivní i sionistické hnutí. Mezi těmi ruskojazyčnými bylo na čas i nejdůležitější.79

8. 2. Stará a Nová synagoga Nejsou typičtější stavby židů než synagogy. Ačkoliv v ty nebyly ani v době Charbinu ničím zcela neznámým80, i zde vyčnívaly. Dohromady tu byly dvě. Dodnes obě stojí a slouží, ani jedna z nich ale ne svému původnímu účelu. Stará synagoga (Youtaijiao Zonghuitang 犹太教总会堂) stojí na ulici Tongjiang (Tongjiang Jie 通江街), která leží v rajonu Daoli a bývala hlavní židovskou ulicí. Stavba synagogy začala roku 1907 a dokončena byla o dva roky později. Roku 1931 byla nuceně rekonstruována kvůli požáru.81 Je ostentativně maurská. Je použito několik typů oken – tzv. oslí hřbety, úzká obdélníková okna i okna ve španělských obloucích, a nad hlavním portálem je rozměrná rozeta s typickou Davidovou hvězdou. Fasáda stavby před rekonstrukcí je stejně jako teď dvoubarevná: červeno-krémová. Krémová barva je na štucích a na falešné podezdívce, která sahá až po strop přízemí. Dominantami synagogy je potom kopule, před požárem se budova dokonce honosila dvěma - menší nad předlodím a větší nad hlavní lodí. Budova byla v první dekádě nového milénia zrekonstruována a dnes slouží jako levný mezinárodní hostel. Kolem dokola jsou stromy středního vzrůstu a ulice je plná automobilů. Je to asi jediná ze stojících charbinských památek, kterou nelze hodnotně vyfotografovat. Nová synagoga byla postavena r. 1918 na základě formální žádosti místní židovské komunity z roku 1916 tehdy velmi známým židovským architektem Josefem Jurjevičem Levitinem ( Yuesefu Youliweiqi Lieweijin 约瑟夫·尤利耶维奇·列维金). Jedná se o největší synagogu v Číně a na Dálném Východě. Mohla pojmout až 800 věřících.82 Vpředu je zlatým písmem hebrejsky napsáno Boží desatero (Shijie 十诫). Ženy se modlily dole, zatímco muži nahoře. Někdy přijížděli věřící i z provincií Jilin (Jilin Sheng 吉林省)

79 Harbin. http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/judaica/ejud_0002_0008_0_08403.html 80 Čínsky hovořící židovská menšina existuje od 10. stol. ve městě Kaifeng 开封 v provincii Hunan 湖南. 81 A CHENG. 2006: 115. 82 Haerbin xian yicun liang zuo youtai jiaotang. http://imharbin.com/youtaijiaotang/

50

a Liaoning (Liaoning Sheng 辽宁省).83 Tato synagoga měla a má červenou fasádu a ve předu je zdobena kolonádou. Dominantou stavby je mohutná zlatá kopule, na které je umístěna stříbrná hvězda, od které se často odráží sluneční paprsky. Přestože o její zajímavosti nemůže být pochyb, místní Číňané ji dnes přehlížejí a za příliš významnou památku ji nepovažují. Dnes je budova detašovaným pracovištěm Muzea architektury města Charbinu (Haerbin Shi Jianzhu Yishuguan 哈尔滨建筑艺术管), které bylo založeno r. 1918. Poslední velká oprava proběhla v roce 2004. Dnešní expozice, která již nezaujímá pouze přízemí, jako tomu bylo dřív, se zabývá historií charbinských židů, studiem jejich odkazu. Při vstupu do druhého patra se nachází nástěnka velkých rozměrů, která zobrazuje nejslavnější židy světa. Zdejší expozice je ze všech charbinských muzeí nejmodernější a jako jediná dosahuje úrovně Západní Evropy. Nejčastějším typem turistů zajímající se o tuto stavbu jsou Židé, kteří spolufinancovali přestavbu.

Obr. 16 Stará synagoga někdy před rekonstrukcí r.1931

83 A CHENG. 2006: 117-118

51

Obr. 17 Stará synagoga dnes – hostel a pizzerie

Obr. 18 Nová synagoga – dnešní muzeum

8. 3. Židovské gymnázium Dodnes stojící budova bývalého Židovského gymnázia (Youtai Zhongxue 犹太中学) je další ze staveb inženýra Levitina, a další ze staveb, u nichž je na první pohled patrné, že ji stavěli židé. Tu ostatně nezapře ani poloha hned vedle Staré synagogy. Stavěla se asi rok a dva měsíce, stavět se začalo 10. ledna 1917. Portál je konvexní a je vyčnívá 52

z obdélníkového půdorysu. Dominantou je opět kopule, která je dokonce větší než ta, která zdobí vedlejší bývalou synagogu. Štuky a reliéfy jsou na této budově mnohem zdobnější než na obou synagogách, proto vypadá spíše jako palác než škola.

Možná proto, že se

jednalo o výukové zařízení, k němuž měli v Číně vždycky úctu, se tato budova v podstatě vždy těšila dostatečné údržbě a její stav je výborný i dnes.84 Tuto úctu mají židé s Číňany rozhodně společnou, možná proto se vzájemně vždy tak respektovali. Pedagogických poznatků v této škole prý využívali čínští učitelé v soukromých školách (sishu 私塾). Po Rusko-japonské válce tu nějaký čas sídlila i Židovská základní škola (Youtai Xiaoxue 犹太小学), budova ale časem nestačila, proto se pro účely této základní školy musela postavit nová budova.

85

Dnes má tato bývalá škola několik funkcí – v přízemí sídlí

restaurant, v patře škola pro etnické Korejce.

Obr. 19 Židovská střední škola

8. 4. Židovská nemocnice Na kdysi slavnou Židovskou nemocnici, spolehlivě nejlepší charbinskou nemocnici minimálně ve 20. letech se již skoro zapomnělo, Ačkoliv právě tato nemocnice podle místních semitofilů pomáhala Číňany Severovýchodu se dostat k elitní západní medicíně. 84 A CHENG. 2006: 116. 85 Youtai zhongxue. http://hrb.96963.com/rehrb/csyx/csjz/200905/t20090505_78953.htm

53

Ruští židé tuto nemocnici vymysleli, postavili, a potom v ní i léčili, zaměstnávali ale i Číňany, a to i na kvalifikované práce. Léčba v nemocnici rovněž nebyla nijak omezena, resp. byla otevřena každému bez ohledu na rasu, národnost nebo náboženskou příslušnost. Je to vlastně poslední z důležitých židovských staveb ve městě - byla postavena až r. 1934. Nepatří na přelom 19. a 20. století, ani už není v přímé souvislosti s Východočínskou železnicí. Přesto ji nelze nezmínit, protože právě v této nemocnici se rodily generace lidí, kteří by podle dnešního práva mohli být považováni za Číňany, přestože oni sami se za ně nepovažovali. Byli to lidé z židovské diaspory, ale i potomci Rusů z bílého“ disentu. Vzhled budovy není ta výrazně orientální jako u výše zmíněných staveb. Některá okna nemocnice sice mají tvar tzv. oslího hřbetu, ale většinou jsou obdélníková nebo klenutá.

Parapetové zdi jsou v podstatě bez ozdobných štuků. Fasáda byla růžová

a nezbytné mříže u oken tmavě hnědé. Dnes je tmavě červená a krémová. Z kapacitních důvodů byla postavena ještě před odchodem cizinců Soukromá židovská nemocnice (youtai siren yiyuan 犹太私人医院), ale ta už byla postavena v ryze ruském stylu.86 Nebyla vůbec zajímavá z hlediska architektury a ani tamní medicína nedosahovala takové úrovně. Tato stará nemocnice dodnes stojí a funguje jako oční klinika.

Obr.20 Dřívější Židovská nemocnice 86 A CHENG. 2006: 119-122.

54

9.

Soumrak ruského Charbinu Prosperita svázaná se stavebním boomem započatým díky stavbě Východočínské

železnice nastal v Charbinu útlum. 20. léta ve znamení masové výstavby se zdála být narušena r. 1929, kdy proběhl konflikt mezi Čínou a SSSR. Čína jednostranně zabrala Východočínskou železnici a propustila všechny sovětské zaměstnance. SSSR ale vojensky zasáhl, a železnice byla nadále vedena společnými sovětsko-čínskými silami.87 Výstavba tedy nadále pokračovala i na přelomu 20. a 30. let. V r. 1931 ovšem do severního Mandžuska vtrhlo Japonské vojsko. Již o rok později ovládlo i Charbin. Ani to však kvantitativně vzato příliš neomezilo vznik ruských staveb. Loutkový stát Manzhouguo 满洲国, vytvořený uměle Japonci na teritoriu Mandžuska, v čele s posledním čínským císařem Puyi 溥仪rovněž pro rozvoj ruské kultury překvapivě nepředstavoval příliš velkou hrozbu. Díky koncepčnímu prodeji sovětské části Východočínské železnice tomuto nově vytvořenému státu88 bylo možné víceméně systematicky pokračovat v dosavadním urbanistickém vývoji. Spousta městských domů v srdci Charbinu nese na svých štítech datum postavení poměrně hluboko ve 30. letech. Prudký obrat nastal roku 1945, kdy sovětská armáda osvobodila Charbin od Japonců, načež se odsud stáhla sovětská vojska, ihned nato vystřídaná vojsky strany Guomindang 国民党. Roku 1950 byla celá Východočínská železnice předána Čínské lidové republice (Zhonghua Renmin Gongheguo 中华人民共和国), načež nastalo z její strany cílené vytěsňování Rusů. Byli propuštěni prakticky všichni ruští zaměstnanci železnice, ruské a rusko-čínské školy přecházely na výuku v čínštině. O dva roky později byli Rusové (a vlastně všichni Sověti) oficiálně Sovětským svazem vyzváni, aby se vrátili do Sovětského svazu a účastnili se rozorávání celin (shenghuangdi kaifa 生荒地开发). Minimum Rusů, obzvláště ti, kteří žili ve smíšených párech, zůstalo, avšak ostatní se v zásadě rozdělili na dva proudy: reemigranty do Sovětského svazu a emigranty do třetích zemí.89 Pro charbinské ruské stavby začala éra stagnace a absence řádné údržby, kdy by i při vůli něco se stavem udělat stejně chyběly odborné lidské zdroje. S počátkem Velké

87 Kharbin: osnovnye sobytiya istorii. http://asiadata.ru/?lang=ru&id=3559 88 Tamtéž. 89 BAKICH, Olga In LAHUSEN, Thomas. 2002: 67.

55

proletářské kulturní revoluce (Wuchanjieji Wenhua Dageming 无产阶级文化大革命). Proces chátrání se urychlil cíleným ničením památek zfanatizovanými davy mladých Číňanů. Mnohé památky byly nenávratně zničeny, mnohé pouze poškozeny, mnohé na svou opravu čekají dodnes. Co se týče Charbinu, toto běsnění nelze chápat pouze jako akci, která přišla zvenčí. Byla maximalizovanou konsekvencí čínského nacionalismu, který v Charbinu v určité, spíše undergroundové, formě existoval prakticky od založení města. Mnohem dříve, než přišli zfanatizovaní mladí komunisté. Propaganda ale zafungovala, a charbinské etnicko-kulturní problémy byly uměle zveličeny. Do té doby Charbin fungoval spíše jako učebnicový příklad soužití více kultur. Na „obhajobu“ mladých fanatiků lze pouze říci, že poničili i čínské stavby. Po skončení revoluce měla společnost k ruským stavbám neutrální vztah, ty které přežily, pomalu dál chátraly. Změna k lepšímu nastala na konci 80. let, kdy se budovy mohly opět začít pomalu využívat k tržním účelům. Dnes Charbin znovu zažívá módní zájmovou vlnu, kdy se turisté tuží seznamovat s Charbinem, který má prakticky status historického města. Je však silně ohrožen ziskuchtivými developery a často neúměrným pragmatismem v památkové péči.

56

ZÁVĚR Cílem práce bylo popsat situaci a vývoj nejdůležitějších ruských staveb v Charbinu, postavených především na přelomu 19. a 20. století. Uvedením do geografických, historických a etnografických souvislostí, představením základních charakteristik této architektury a uvedením četných, tematicky seřazených příkladů jednotlivých ruských staveb, jsem se snažil objasnit význam ruské architektury a jejích jednotlivých děl z daného období pro město Charbin v synchronním i diachronním měřítku. Zdůrazňuji jejich trvalou inspirativní hodnotu a podíl na vytváření současného, etnicky téměř ryze čínského Charbinu. Protože práce obsahuje mnoho popisů staveb, obsahujících uměnovědnou terminologii, vyvstává otázka, je-li možné tuto práci považovat za sinologickou. Tato práce je zcela určitě na pomezí sinologie, rusistiky a historie umění. Pro sinologii však význam má, neboť ruské stavby v Charbinu jsou nedílnou součástí čínské historie a čínského umění. Současná Čína toto dědictví dodnes umně využívá, a kdyby ho nebylo, možná by situace na celém severovýchodě země dnes vypadala zcela jinak. Charbin se stal jeho přirozeným historickým centrem. Město, které bylo vytvořeno jinou kulturou než čínskou, a je na území Číny legendou, stojí za pozornost. Během své, na evropské poměry krátké, existence se stalo památkovou rezervací a je zajímavé, že to při osobní návštěvě pocítí i cizinec. Navíc, vzhledem k nedostatku českých zdrojů k dané tematice a vztahu někdejšího Československa k městu, vidím význam práce i v tom, že byla napsána v českém jazyce a může být jako základní přehled nápomocna eventuálním zájemcům o toto nebo podobné téma. Co se týče metodiky práce, mezi hlavní prameny jsem zařadil současné nejcitovanější publikace týkající se historie Charbinu a Východočínské železnice. Podstatnou roli při tvorbě ale sehrály i mé osobní návštěvy tohoto města, kde jsem navštívil muzea nabízející expozice týkající se tématu a kde jsem několik staveb vyfotografoval za účelem ilustrovat tuto práce. Toto téma lze ještě podstatně rozšířit, a to jak výčtem důležitých staveb, tak vhledem do

hlubších historických souvislostí,

svázaných s charbinskou

ruskou

architekturou. Bylo by možné i detailněji popsat konkrétní význam a inspirativní hodnoty fenoménu ruské architektury v Číně, jako novém ideovém základu čínské architektury. Při zájmu o takovou práci by bylo nutné využít pramenů z archivů ve Vladivostoku a Chabarvsku, a navíc zkoumat i soudobou čínskou literaturu zabývající se urbanismem. 57

RESUMÉ The aim of my bachelor thesis is to describe the value of Russian architecture and its buildings in the city of Harbin, which were planned or built up at the turn of the 19th and 20th century.

The main purpose is to emphasize the role of this architecture in

contemporary Chinese society, which is presented in the introduction of some basic facts about the russian style buildings and their architecture and giving examples of them. These examples are divided into a few thematics, mainly depending on their function or the ownership structure. The art history perspective is also pointed out, being the causation of the work´s polymathy.

58

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ KNIHY

A CHENG. Yuandong beiying : Haerbin laogongguan. Tianjin: baihua wenyi chubanshe, 2006. 215 s. ISBN 7-5306-4485-8, CIP:054980. BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve XX. Století: díl I. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. 126 s. ISBN 80-244-0251-3. CARTER, James Hugh. Creating a Chinese Harbin : nationalism in an international city, 1916 - 1932. Ithaca, NY [u.a.]: Cornell Univ. Press, 2002. 217 s. ISBN 0801439663 9780801439667, OCLC Number: 237674109 . DUDÁK, Vladislav. Encyklopedie světové architektury. Praha: Baset, 2000. ISBN 8086223-06-X. EDWARDS, Penny a Shen YUANFANG. Beyond China: Migrating Identities. Canberra: Centre for the Study of the Chinese Southern Diaspora, Australian National University, 2002, 108 s. ISBN 1740760271. FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 665 s. ISBN 978-80-7422-007-4. GONCHARENKO, Oleg Gennadevich. Russkiy Kharbin. Moskva : Veche, 2009. 256 s. ISBN :978-5-9533-3831-8. HEROUT, Jaroslav. Staletí kolem nás. Praha: Panorama, 1981. 358 s. LAHUSEN, Thomas. Harbin and Manchuria: Place, Space a nd Identity. Durham: Duke University Press, 2001. 272 s. ISBN 0-8223-6475. OLIVOVÁ, Lucie. Tradiční čínská architektura. Praha: Dokořán, 2008. 157 s. ISBN 97880-7363-178-9. POZDNYAEV, Dionisiy. Pravoslavie v Kitae : (1900 - 1997 gg). Moskva: Izdat. SvyatoVladimirskogo Bratstva, 1998. 276 s. ISBN 5900249247 9785900249247, OCLC Number: 248497597 . ŠVANKMAJER, Milan, Václav VEBER, Zdeněk SLÁDEK a Vladislav MOULIS. Dějiny Ruska. Praha: nakladatelství Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 574 s. ISBN 80-7106658-3

59

WU, Guoqing. Jianzhu yishu changlang: Zhongdong tielulao jianzhu xunzong. Haerbin: Heilongjiang renmin chubanshe, 2008. 315 s. ISBN 978-7-207-07582-6, CIP:187150.

ELEKTRONICKÉ KNIHY ABLOVA, N.E. Istoriya KVZHD i rossiyskoy emigratsii v Kitae (pervaya polovina KHKH v.) [online]. 1999 [cit. 2012-04-24]. ISBN 945-445-242-5. Dostupné z: http://asiapacific.narod.ru/countries/china/n_e_ablova/soderzanie.htm

MELIKHOV, G. B. Belyy Kharbin: Seredina 20-kh. Moskva: Russkiy put´, 2003. 440s. ISBN 5-85887-165-8. Dostupné z: http://www.rp-net.ru/images/book/MelihovBelyy_Harbin.pdf

ČASOPISY NEJA, Jarosław. Polacy w Mandżurii. BULETYN INSTYTUTU PAMĘCI NARODOWEJ. 2002, č. 3, s. 34-41. ISSN 1641-9561.

INTERNETOVÉ ZDROJE 1) GITA, Zbavitelová. Stalin založil na Dálném východě Židovskou autonomní oblast. Český rozhlas [online]. 2007 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/355251 GLINKIN, Vitaliy. Kharbin. Sobor Sofii premudrosti bozhiey. Narodnyy katalog pravoslavnoy arkhitektury [online]. 2008 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://sobory.ru/article/index.html?object=08750

60

GOVERDOVSKAYA, L.F. Kul´turnaya zhiznʹ rossiyskoy emigracii v Kitae v 20-40-e goda XX. veka. [online]. [cit. 2012-03-26]. Dostupné z: http://abc.vvsu.ru/Books/up_kult_zhiznj_ros_emigr_v_kitaje/page0003.asp GROCHOWSKI, Andrzej. Na Dalekim Wschodzie. RECOGITO [online]. 2002 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.recogito.l.pl/recogito_sw/wiara4.htm HAI, Zhiyun. Haerbin xian yicun liang zuo youtai jiaotang. Imharbin.com [online]. 2011 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://imharbin.com/youtaijiaotang/ LEVOSHKO, S.S. Kollekciya pochtovykh otkritok E. Vitovskogo - istochnik istorikoarkhitekturnykh issledovaniyi russkikh gorodov v Mandzhurii. Kucha knig [online]. 2010[cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://kuchaknig.ru/show_book.php? LIU, Yanhong a Chenzhe WEN. Yuan jiekesiluofake zhu ha lingguan jiuzhi jumin cheng ta “da ying lou“. Heilongjiang news[online]. 2008 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.hljnews.cn/xw_jryw/system/2008/09/14/010222561.shtml LOEWENTHAL, Rudolf a Noah W. Dragoon. Harbin. JEWISH VIRTUAL LIBRARY [online]. 2008 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/judaica/ejud_0002_0008_0_08403.html RAZZHIGAEVA, N. a G. B. TYKOCKIY. Blagoveshchenskiy khram v Kharbine. Orthodox.cn [online]. 2011 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.orthodox.cn/localchurch/harbin/annunciation_ru.htm SUN, Caifeng. Zhongdong tielu guanli ju jiuzhi “da shitou fangzi” tanmi. Heilongjiang pindao [online].2008[cit.2012-04-24].Dostupné z: http://heilongjiang.dbw.cn/system/2008/03/04/051162800.shtml VLADIMIRSKY, Irena. Jews of Harbin. Beit Hatfutsot [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.bh.org.il/database-article.aspx?48705

61

YING. Haerbin lao huochezhan (chezhan kan chengshi fazhan). Goodmood diary [online]. 2010[cit. 2012-03-26]. Dostupné z: http://diary.goodmood.cn/2010/0706/3_353054.html

2) Haerbin dili weizhi jianjie. In: Dongbei wang [online]. 2009 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://tour.dbw.cn/system/2009/11/25/052234111.shtml Haerbin lingshiguan baohu jianzhu de sheying zuopin. Bbs.163.com [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://bbs.travel.163.com/bbs/tdongbei/119634331.html Haerbinshi zongrenkou wei 1063.5 wan ren. Dayoo.com [online]. 2011 [cit. 2012-0424]. Dostupné z: http://www.dayoo.com/roll/201105/13/10000307_104198994.htm Harbin. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Harbin Introduction. Zhongyang dajie [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.zhongyangstreet.gov.cn/en/index.htm Kharbin: osnovnye sobytiya istorii. ASIADATA [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://asiadata.ru/?lang=ru&id=3559 Kulʹturnaya zhiznʹ rossiyskoy emigracii v Kitae v 20-40-e goda XX veka. Vladivostockiy gosudarstvennyy universitet ekonimiki i servisa [online]. [cit. 201204-24]. Dostupné z: http://abc.vvsu.ru/Books/up_kult_zhiznj_ros_emigr_v_kitaje/page0003.asp Longmen dasha: Shae ha zonglingshiguan jiuzhi. Imharbin.com [online]. [cit. 2012-0424]. Dostupné z: http://imharbin.com/21/ Nashi kharbinskie pastyri. Sibirskaya pravoslavnaya gazeta [online]. 2003, č. 3 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.ihtus.ru/92003/hi2.shtml 62

Shengmu lingbao jiaotang. In: Wikipedia [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://zh.wikipedia.org/zh/%E5%9C%A3%E6%AF%8D%E9%A2%86%E6%8A%A5%E6 %95%99%E5%A0%82 Svyato-Pokrovskyy khram/Cerkov´ Pokrova Presvyatoy Bogorodocy (Zhengdong Dajiaotang). ASIADATA [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://asiadata.ru/?lang=ru&id=3588 Urbanismus. Národní památkový ústav [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/zakladni-odbornespecializace/urbanismus/ Vitální energie - čchi. České centrum tradičních čínských cvičení [online]. [cit. 2012-0424]. Dostupné z: http://www.wudang.cz/cinska-cviceni/cchi.php Youtai zhongxue. Harbin Humanities [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://hrb.96963.com/rehrb/csyx/csjz/200905/t20090505_78953.htm Za riben zhu haerbin lingshiguan. Acheng qu dangan xinxiwang [online]. 2011 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://daj.acheng.gov.cn/detail.asp?id=255

63

SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH Obr.1 Mapa starého Charbinu z r. 1910

http://www.upp.cn/admin/editor/UploadFile/20090707033414187.gif

Obr. 2 Před starým charbinským nádražím WU, Guoqing. Jianzhu yishu changlang: Zhongdong tielulao jianzhu xunzong. Haerbin: Heilongjiang renmin chubanshe, 2008. s. ISBN 978-7-207-07582-6: s- 7.

Obr. 3 Centrální sekce sídla železnice

http://dl.zxxk.com/Article/1108/145027.shtml Obr. 4 Typický obytný dům s komerční plochou v přízemí autorská fotografie Obr. 5 Zhongyang dajie autorská fotografie Obr. 6 Chalupa ve stanici Hinggan WU, Guoqing. Jianzhu yishu changlang: Zhongdong tielulao jianzhu xunzong. Haerbin: Heilongjiang renmin chubanshe, 2008. s. ISBN 978-7-207-07582-6: s- 215. Obr. 7 Prodejna suvenýrů na břehu Sungari autorská fotografie Obr. 8 Komerční dřevěný objekt s netypickou kopulí autorská fotografie Obr. 9 Bývalý italský konzulát v r. 2011 autorská fotografie Obr. 10 Budova prvního generálního konzulátu Ruska

http://imharbin.com/21/

64

Obr. 11 Československý konzulát dnes

http://heilongjiang.sinaimg.cn/2012/0315/U7348P1274DT20120315213929.jpg Obr. 12 Čínský pravoslavný kněz dává hostii

http://www.google.cz/imgres?hl=cs&biw=1366&bih=631&gbv=2&tbm=isch&tbnid=D9M DaYRt5uVvMM:&imgrefurl=http://02varvara.wordpress.com/category/canada/page/2/&d ocid=cZZoHFP9BdpOrM&imgurl=http://02varvara.files.wordpress.com/2011/06/01chinese-russian-orthodox-priest-in-harbinchina.jpg&w=1199&h=800&ei=OTJeT9uQGorT0QX358jaDQ&zoom=1&iact=hc&vpx=4 88&vpy=42&dur=491&hovh=141&hovw=217&tx=106&ty=116&sig=107652564838203 707580&page=1&tbnh=141&tbnw=217&start=0&ndsp=21&ved=1t:429,r:2,s:0 Obr. 13 Chrám svatého Mikuláše Divotvůrce autorský snímek fotografie vystavené v Muzeu sv. Sofie Obr. 14 Muzeum Chrám sv. Sofie zepředu. autorská fotografie Obr. 15 Chrám Zvěstování Panny Marie.

http://www.orthodox.cn/images/annun-harbin.jpg Obr. 16 Stará synagoga někdy před rekonstrukcí r. 1931

http://wikitravel.org/en/Image:Harbinmainsynagoguel.jpg Obr. 17 Stará synagoga dnes – hostel a pizzerie autorská fotografie Obr. 18 Nová synagoga – dnešní muzeum autorská fotografie Obr.19 Židovská střední škola autorská fotografie Obr.20 Dřívější Židovská nemocnice

http://1802.img.pp.sohu.com.cn/images/2009/10/18/17/20/12515e0332ag214.jpg 65