UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra asijských studií

Bakalářská diplomová práce

Poválečný vývoj japonského vysokého školství s důrazem na současnou situaci

Development of Japanese University System after World War II with Emphasis on Current Situation

Vypracoval: Ondřej Bortlík Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ivona Barešová, Ph.D.

Olomouc 2011

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl veškeré použité prameny a literaturu. V Olomouci dne ……………………

2

Děkuji vedoucí práce Mgr. Ivoně Barešové, Ph.D. za ochotu, cenné rady a čas, který mé práci věnovala. Dále také děkuji své rodině za psychickou podporu při psaní.

3

Obsah Ediční poznámka ........................................................................................................................... 6 Úvod .............................................................................................................................................. 7 1.

Japonské vysoké školství dnes ............................................................................................ 10

2. Situace po druhé světové válce............................................................................................... 13 2.1 Situace bezprostředně po válce a příjezd okupačních sil.................................................. 13 2.2 Změna struktury terciárního systému vzdělání................................................................. 15 3. Situace v padesátých letech a období studentských bouří ..................................................... 18 3.1 Revize poválečných reforem ............................................................................................. 18 3.2 Situace studentů a studentské organizace ....................................................................... 19 3.3 Období studentských bouří ............................................................................................... 21 3.4 Reakce na nepokoje studentů........................................................................................... 21 4. Situace od studentských bouří po třetí vlnu reforem ............................................................. 24 4.1 Doznívání reforem v sedmdesátých letech ....................................................................... 24 4.2 Reformy v osmdesátých letech a temná doba finančních škrtů ....................................... 26 5. Třetí vlna reforem ................................................................................................................... 30 5.1 Demografická změna a vznik konkurenčního prostředí .................................................... 30 5.2 Nejnovější vývoj ................................................................................................................ 34 6. Velké rozdíly v kvalitě japonských vysokých škol .................................................................... 36 6.1 Dominantní postavení bývalých imperiálních univerzit .................................................... 36 6.2 Subjektivní vnímání kvality vysoké školy........................................................................... 38 6.3 Zkouškové peklo ................................................................................................................ 39 6.4 Shrnutí ............................................................................................................................... 41 7. Motivace u studentů ............................................................................................................... 43 7.1 Motivace pro studium na vysoké škole ............................................................................. 43 7.2 Proč nestudovat pilně ....................................................................................................... 44 7.3 Shrnutí ............................................................................................................................... 45

4

8. Rozdíl v kvalitě výzkumu na jednotlivých univerzitách ........................................................... 47 8.1 Rozložení výzkumu ............................................................................................................ 47 8.2 Rozdělování finančních prostředků uvnitř univerzity ....................................................... 48 8.3 Počátek dnešních nerovností ............................................................................................ 49 8.4 Shrnutí ............................................................................................................................... 50 9. Genderový problém ve vysokém školství ............................................................................... 51 9.1 Nerovnosti v počtu mužů a žen na vysokých školách ....................................................... 51 9.3 Snaha o řešení genderového problému v historii ............................................................. 53 9.4 Shrnutí ............................................................................................................................... 54 Závěr............................................................................................................................................ 56 Abstract in English ....................................................................................................................... 58 Anotace ....................................................................................................................................... 59 Seznam použitých informačních zdrojů ...................................................................................... 60 Internetové stránky................................................................................................................. 60 Tištěné publikace .................................................................................................................... 61

5

Ediční poznámka

Všechny japonské výrazy a jména jsou přepisovány v české transkripci. Pouze v poznámkách pod čarou a v bibliografii je ponechán pro lepší transparentnost takový typ citace, jaký je použit ve zdrojovém dokumentu. Všechna jména jsou v textu uváděna dle českých pravidel v pořadí jméno-příjmení. V poznámkách a v bibliografii jsou pak uvedena v pořadí příjmení-jméno. Všechny překlady a citace z angličtiny a japonštiny jsou pořízeny autorem práce. Obrázkové přílohy jsou pro lepší přehlednost řazeny přímo v textu.

6

Úvod

Japonský systém vysokého školství prošel od konce druhé světové války řadou reforem. Tyto reformní snahy se s různou mírou intenzity zaměřovaly na různé problematické oblasti. Některé byly úspěšné, jiné méně. Faktem ale zůstává, že dnešní japonské vysoké školství má stejně jako školství v ostatních rozvinutých státech světa řadu nedostatků. Některé z nich, jako například rozdíly v kvalitě škol, jsou obecnějšího, světového rázu; další, jako například nízká motivace studentů nebo nízké procento žen v postgraduálním studiu, jsou spíše specificky japonské. Ve své práci jsem se zaměřil na vývoj a reformy provedené ve vysokoškolském systému od konce druhé světové války do dnešních dnů. Řada z těchto reforem ovlivnila dnešní situaci, a proto se ve své práci věnuji i popisu současných problémů. Hlavním důvodem, proč jsem si zvolil právě toto téma, je skutečnost, že v češtině neexistuje takřka žádná literatura, která by se zabývala vývojem japonského vysokého školství či jeho problémy. Jedinou výjimkou je v tomto ohledu kniha Miroslava Cipra z roku 1973, která se ovšem věnuje obecně celému japonskému školství. Cipro však alespoň v jedné kapitole popisuje dívčí univerzitu Tamagawa Gakuen, kterou měl možnost navštívit. Také ostatní informace o vysokém školství v Japonsku jsou v českém jazyce jen velmi kusé nebo příliš obecné. Doufám proto, že má práce bude v tomto ohledu znamenat přínos pro české zájemce o danou problematiku. Vycházím výhradně z anglicky psaných zdrojů. Velký zdroj informací pro mne představovaly zejména práce sociologů Akihira Itóa, Amana Ikua a Akihira Asonumy. Druhý ze zmíněných autorů je široce uznávaným znalcem dané tématiky, bohužel však bylo do cizích jazyků přeloženo jen několik z jeho děl. Tato práce také využívá žebříčky srovnání vysokých škol a aktuální informace poskytované japonským ministerstvem školství. Při přebírání informací z tohoto zdroje je však na místě jistá obezřetnost, jelikož objektivita informací není zaručena. Pro lepší orientaci jsem svou práci rozdělil do dvou částí. V první části se snažím o popis vývoje a reforem, které byly provedeny od konce druhé světové války do současnosti. Ve druhé části jsem se zaměřil na popis aktuálních problémů a cest, 7

jakými byly tyto problémy řešeny, popřípadě na nástin jejich historických kořenů. Jsem si vědom toho, že jsem nepostihl všechny současné problémy. Nevěnuji se například vysoké finanční náročnosti celého systému a velké finanční zátěži pro studenty, respektive jejich rodiče. Různí autoři zabývající se japonským vysokým školstvím zmiňují mnoho různých problémů. Z tohoto důvodu a také z důvodu rozsahu své práce zde popisuji jen ty, které já osobně považuji za nejzávažnější nebo nejzajímavější. Zároveň si však uvědomuji, že o každém z těchto problémů a jeho analýze by se dala napsat samostatná práce. První část své práce jsem rozdělil do pěti kapitol. V první kapitole stručně představuji aktuální vysokoškolský systém. V následujících čtyřech kapitolách se věnuji jednotlivým, chronologicky řazeným časovým obdobím. Druhá kapitola tedy předkládá reformy provedené zejména okupační správou bezprostředně po válce. Třetí kapitola se věnuje hlavně období od konce okupace po rok 1970, čili době studentských bouří. Čtvrtá kapitola se zabývá reformami po bouřích do začátku devadesátých let a pátá kapitola shrnuje to, co dnes mnoho autorů označuje za třetí vlnu reforem, tedy období od začátku devadesátých let do současnosti. Dobu, kdy školy získávají autonomii v rozsahu, v jakém ji nikdy předtím neměly, ale také dobu, kdy se konečně začíná utvářet konkurenční prostředí a kdy vzniká konkurenční boj mezi vysokými školami. Druhá část je rozdělena dle jednotlivých problémů do čtyř kapitol. V celkovém pořadí šestá kapitola se zabývá velkými rozdíly mezi univerzitami a tzv. zkouškovým peklem (tento pojem bude objasněn ve čtvrté kapitole). Ačkoliv by se mohlo zdát, že by bylo namístě tuto kapitolu rozdělit na dvě samostatné části, neučinil jsem tak proto, že se domnívám, že náročnost přijímacího řízení přímo odráží kvalitu vysoké školy, a proto fenomén zkouškového pekla napomáhá k udržení rozdílů mezi vysokými školami. V sedmé kapitole rozeberu problémem nízké motivace studentů během studia a pokouším se najít kořeny tohoto problému. Osmá kapitola je věnována rozdílům v kvalitě výzkumu na univerzitách. Uvědomuji si, že zařazení tohoto tématu mezi problémy může být sporné, především proto, že politika diferenciace výzkumu a vzniku reprezentativních a na výzkum zaměřených vysokých škol je dlouhodobě podporována vládou. Já osobně však nepovažuji dnešní situaci, kdy v jednom státě existují školy s velmi dobrým výzkumem 8

vedle škol s výzkumem velice slabým, za uspokojivou, a to například z důvodu ještě většího prohlubování kvalitativních rozdílů mezi institucemi. Devátá kapitola se věnuje genderovému problému na univerzitách. Japonsko sice urazilo zejména za posledních dvacet let velkou cestu směrem k rovnosti mezi pohlavími v oblasti vzdělání, přesto zde však existují nezanedbatelné rozdíly, a to hlavně v počtu mužů a žen v postgraduálním studiu. V tomto ohledu Japonsko stále zaostává za ostatními rozvinutými zeměmi.

9

1. Japonské vysoké školství dnes

Do vysokoškolského vzdělání v Japonsku spadají univerzity (大学– daigaku), vyšší školy ( 短 期 大 学 – tankidaigaku) a specializované školy ( 専 門 学 校 – senmongakkó). Podmínkou pro přijetí na vysokoškolskou instituci v Japonsku je absolvování dvanácti let základního vzdělání. Prvních šest let tohoto vzdělání je realizováno na základní škole, další tři roky na nižší střední škole (tyto školy tvoří v Japonsku systém povinného vzdělání) a závěrečné tři roky tvoří vyšší střední škola. Následující tabulka shrnuje tituly, které lze na vysokoškolských institucích získat a dobu studia nutnou pro jejich dosažení. Univerzita

学士(gakuši)

4 roky

Postgraduální studium

修士(šúši)

2 roky

博士(hakuši)

3 roky

専門職学位

2 roky

(senmonšokugaku‘i) Vyšší škola •

短期大学士(tankidaigakuši)

2 nebo 3roky

Standardní délka kurzů medicíny, zubního lékařství, farmacie, zdravotní péče a veterinářských kurzů je šest let. Pro získání postgraduálního titulu doktor je u těchto kurzů nutné čtyřleté studium. MEXT.Higher Education in Japan[online].MEXT,2009. 1

Vyšší odborné školy

準学士(džungakuši)

5 let

専門士 (senmonši)

2 nebo 3 roky

高度専門士 (kódosenmonši)

4roky

technologické Specializované školy

MEXT. Higher Education in Japan [online].MEXT,2009. 2

1

Higher Education in Japan [online].Tokyo: MEXT,2009. [cit. 4. 11. 2011]. Dostupné z: http://www.mext.go.jp/english/highered/__icsFiles/afieldfile/2011/02/28/1302653_001.pdf 2

Tamtéž

10

Vysoké školy se dále dělí podle svého zřizovatele do tří skupin: na státní, soukromé a místní. Každá skupina podléhá různému stupni státní kontroly a má odlišný způsob financování. Státní univerzity jsou zřizovány a z největší části financovány státem. Místní vysoké školy jsou zřizovány a financovány místními orgány. Většina státních dotací je distribuována státním univerzitám a jen relativně malé množství peněz je k dispozici univerzitám soukromým. 3 V této souvislosti je příhodné poznamenat, že„80% všech univerzit je soukromých a na těchto univerzitách je také zapsáno téměř 80% všech studentů. Každá soukromá škola také rozvíjí unikátní vzdělávací a výzkumné aktivity v duchu odkazu svého zakladatele.“ 4 Na stránkách japonského ministerstva školství se dále můžeme dočíst, že soukromé školy hrají jak kvantitativně, tak kvalitativně důležitou roli a velkým dílem přispívají k rozvoji japonského terciárního vzdělání.

5

Podíváme-li se ovšem na

jakýkoliv mezinárodní žebříček srovnání vysokých škol, například ARWU 6 , který vyhlašuje každoročně univerzita Jiao Tong v Šanghaji a jenž je dle akademického listu Chronicle of Higher Education považován za nejvlivnější mezinárodní žebříček univerzit vůbec, je zřejmé, že jde o pouhou frázi. Mezi nejlepších pět set univerzit světa se v tomto žebříčku v roce 2010 dostalo pětadvacet japonských škol. Ovšem pouze tři z nich (univerzity Keio, Waseda a Nihon) jsou soukromé, zbylých dvacet dva je státních. 7 Ve spojení s výše zmíněnou skutečností, tedy že 80% všech univerzit v Japonsku je soukromých, je tato situace přinejmenším zarážející. V Japonsku momentálně existuje 752 univerzit. Z toho je 86 státních, 75 místních a 591 soukromých. K tomu musíme ještě přičíst 385 vyšších škol a 64 vyšších technických škol. Celkově se tak dostaneme k číslu 1201, které představuje skutečný počet vysokoškolských institucí působících v Japonsku v roce 2008. Na těchto školách bylo ve stejném roce zapsáno 3 147 700 studentů. Z nich bylo 627 678 zapsáno na státních univerzitách, 140 617 na místních a 2 379 405 na soukromých. Co do studentů 3

Srov. KITAGAWA, Fumio OBA, Jun. Managing differentiation of higher education system in Japan: Connecting excellence and diversity. Journal of Higher Education.2010,59(4), 507-524. ISSN 0018-1560. s. 503

4

MEXT, tamtéž

5

Tamtéž

6

Zkratka pro „Academic Ranking of World Universities“.

7

ARWU. First World University Ranking – Shanghai Ranking[online].Shanghai: ARWU, 2010. [cit. 11.6. 2011]. Dostupné z: http://www.arwu.org/ARWU2010.jsp

11

nejpočetnějším odvětvím jsou společenské vědy s 901 609 studenty, za nimiž následují vědy humanitní s 394 110 studenty.

8

V těchto dvou sektorech je nejvíce patrná

disproporce mezi množstvím státních a soukromých škol. V sociálních vědách připadá jedenáct soukromých škol na jednu státní, v humanitních vědách je situace obdobná. Nejmenší disproporce z hlediska státních a soukromých škol jsou v sektorech zaměřených na zemědělství a vzdělání, kde připadá téměř jedna státní škola na jednu soukromou. Je také třeba poznamenat, že od konce druhé světové války počet studentů zapsaných na vysokých školách v Japonsku a počet univerzit neustále vzrůstají. Zatímco v roce 1955 bylo ke studiu na univerzitě přijato 500 000 studentů, v roce 2004 se již jednalo o 2 809 323 lidí. Do roku 2000 narůstaly počty studentů poměrně rychle, ale od začátku století je již pozorován jen velmi mírný nárůst. 9 Na této situaci by nebylo nic pozoruhodného, kdyby současně v populaci každoročně neubývalo lidí ve věku osmnácti let. Od roku 1992 až do současnosti je totiž vlivem nižší porodnosti z minulých let patrná vytrvalá tendence v poklesu počtu osmnáctiletých Japonců. 10

8

Srov.MEXT

9

OBA, Jun.Current State and Problems of Japanese Higher Education [online].Hiroshima: Hiroshima University, 2005. [cit. 11. 12. 2011].Dostupné z: http://home.hiroshima-u.ac.jp/oba/docs/saturkey/presentation1%28mohe%29-s.pdf

10

Tamtéž

12

2. Situace po druhé světové válce

2.1 Situace bezprostředně po válce a příjezd okupačních sil S koncem druhé světové války se v Japonsku otevřely dveře pro reformy vysokoškolského vzdělávacího systému. Důvodů pro reformy bylo hned několik. Pomineme-li obecně známá fakta, jako je nutnost odstranění militaristické výchovy, zavedení demokracie a eliminace přebujelého nacionálního sebeuvědomění ze škol, můžeme uvést například i genderovou nerovnost ve vysokoškolském vzdělání. Kupříkladu ještě do dvacátých let 20. století nemohly ženy v Japonsku studovat na vysokých školách. Dokonce i poté ženám imperiální vysoké školy (až na několik výjimek) studium neumožňovaly. 11 Tzv. imperiální univerzity byly státem založené vysoké školy, které začaly vznikat krátce po revoluci Meidži. Jedním z dalších vážných problémů poválečného japonského školství bylo i naprosto výsadní postavení právě v této době již bývalých imperiálních univerzit. Tyto instituce požívaly oproti ostatním velkých výhod v oblasti financování a státní podpory, 12 s čímž přímo souvisel i další problém: drtivá většina úředníků ve státní správě byla absolventy těchto škol, především právnické fakulty Tokijské císařské univerzity. Okolo 40% absolventů imperiálních univerzit také vykonávalo nějakou práci ve státní službě. 13 Reformy provedené po druhé světové válce okupační správou proto měly za cíl většinu těchto problémů odstranit. Mezi základní nutné kroky v oblasti vysokoškolského vzdělávání po druhé světové válce patřilo zastavení mobilizace studentů a opětovné uvedení systému do chodu. Ke konci války bylo totiž velké množství studentů středních a vysokých škol nasazeno na práce přímo související s válečným úsilím. Nemalé procento studentů také bylo evakuováno z bombardovaných měst na venkov. Za tímto účelem vyhlásilo

11

ITOH, Akihiro. Higher Education Reform in Perspective: The Japanese Experience. Journal of Higher Education, 2002, 43(1), 7-25. ISSN 0018-1560 12

TRAINOR, Joseph C. Educational Reform in Occupied Japan. 1. vyd. Tokyo: Meisei University Press, 1983. ISBN 4-89549-000-9. s. 225

13

Tamtéž, s. 223

13

ministerstvo školství 16. 8. 1945 konec mobilizace studentů a stanovilo datum opětovného začátku výuky na polovinu září téhož roku. 14 Radikální reforma vzdělávacího systému začala až s příjezdem okupačních sil v létě roku 1945. Ovšem ještě předtím (15. 9.) vydalo ministerstvo vzdělání dokument s názvem Edukační politika pro výstavbu nového Japonska (Educational Policy for the Construction of a New Japan). Tento dokument je důležitý zejména z toho důvodu, že představuje čistě japonský pohled na to, co by měla obsahovat moderní, poválečná edukační politika. Dokument shrnuje obecné cíle, jako jsou zrušení militaristického postoje, výchova k míru, podpora vzdělání založeného na vědeckých teoriích a hledání pravdy nebo například zvyšování úrovně veřejné morálky. 15 Podíváme-li se však blíže na obsah zmiňovaného dokumentu, zjistíme, že vyjma administrativní reformy struktury ministerstva vzdělání, která zahrnuje například zrušení úřadu pro mobilizaci a založení úřadu pro vědu a vzdělání, nezahrnuje žádné konkrétní reformy, pomocí nichž by se dalo těchto smělých cílů dosáhnout. Jak již bylo zmíněno výše, s příjezdem okupačních sil začala hlavní vlna reforem. Okupační správa si dobře uvědomovala, že jedním z klíčů k dosažení demokratizace Japonska bude reforma systému vzdělání. Velitelem okupačních sil se stal generál Douglas MacArthur a vzniklo generální velitelství, které mělo na starost kontrolu japonské vlády. Pod toto velitelství spadal i úřad zvaný Civilní informační sekce (民間 情 報 教 育 – minkandžóhókjóikukjoku). Tento orgán měl na starost informování

veřejnosti, vzdělání, náboženství a sociologickou a kulturní problematiku Japonska.16 Sehrál tak důležitou roli při reformování školství. Informační sekce ve svých rozhodnutích vycházela z rad americké edukační mise, která byla do Japonska vyslána roku 1946. Tato skupina expertů v oblasti vzdělávání, vedená Georgem Stoddardem a ovlivněná Deweyovou edukační filosofií, se zaměřila hlavně na to, jak z militantního a nedemokratického Japonska prostřednictvím vzdělání vytvořit svobodně smýšlející zemi. 17

14

Basic Policies for the New Education [online]. Tokyo: MEXT 2010. [cit. 19. 11. 2011].Dostupné z:http://www.mext.go.jp/b_menu/hakusho/html/hpbz198103/index.html 15

Tamtéž

16

Tamtéž

17

NAOKO, Saito a YASUO, Imai. In Search of the Public and the Private: Philosophy of Education in Post-War Japan. Comparative Education. 2004, 40(4), 584-585. ISSN 0305-0068

14

2.2 Změna struktury terciárního systému vzdělání Okupační správa na doporučení výše zmíněné skupiny expertů provedla kompletní reformu celého systému vzdělání, včetně jeho základní struktury. „Předválečný systém sestávající z vysoce diverzifikovaného a stratifikovaného systému středoškolského a vysokoškolského vzdělání byl nahrazen více rovnostářskýma po sobě jdoucím systémem 6-3-3-4.“ 18 Tento systém se v Japonsku udržel dodnes a byl již vysvětlen v první kapitole. Před touto reformou byl systém terciárního vzdělání poměrně zmatečný a pluralitní. Spadaly d o něj vyšší o dborné technické školy, které poskytovaly tří- nebo čtyřleté specializované vzdělání a jejichž absolventi nepokračovali ve studiu na univerzitě. Dále sem patřily vyšší odborné školy a vyšší školy přidružené k vysokým, které poskytovaly přípravné dvouleté nebo tříleté kurzy, jejichž absolvování bylo základním předpokladem pro vstup na prestižní státní univerzitu. Samotné univerzity pak nabízely tříleté nebo čtyřleté profesní vzdělání. 19 Zákon o školním vzdělání z roku 1947 integroval výše uvedené předválečné instituce a takzvané normální školy (kterým byl během války zvýšen status ze středních na úroveň vyšších technických škol) do čtyřletých univerzit. Ve výsledku pak byla v každé prefektuře zřízena jedna státní univerzita za účelem decentralizace univerzitního vzdělání. 20 I toto tak můžeme chápat jako jeden z kroků vedoucích k oslabení moci bývalých imperiálních vysokých škol. Jak ale bude vysvětleno v dalších kapitolách, imperiální univerzity si podržely svou výsadní pozici na poli vysokoškolského vzdělání až do dnešních dnů. „Pro školy, které nebyly dostatečně kvalifikované na to, aby se staly čtyřletými univerzitami, byl navržen systém vyšších škol (短期大学 – tankidaigaku, dále jen vyšší školy), který měl být jen dočasným řešením, ačkoliv tyto školy získaly v roce 1964 regulérní status.“ 21 Ve všech výše uvedených změnách tak můžeme spatřovat snahu okupační vlády o zpřístupnění vysokoškolského vzdělání mnohem širší veřejnosti.

18

ITOH, s.10.

19

MAKINO, Tatsumi .Post-war Democratization in Japan: Japanese Education. International Social Science Journal. 1961, 13(1), 47-48. ISSN 1468-2451. s. 46

20

Tamtéž, s.46

21

ITOH, s. 10

15

V rámci reforem došlo i na sjednocení systému přijímacího řízení na univerzity. Ve starém systému bylo základní podmínkou pro nástup na univerzitu absolvování výše zmíněné vyšší školy přidružené k univerzitě. Tyto školy se po válce zrušily a většině vyšších škol byl změněn status na vysoké. 22 Tímto se sjednotily vstupní podmínky pro uchazeče o studium na vysoké škole a univerzity se otevřely všem absolventům středoškolských institucí. Ve snaze o genderové zrovnoprávnění ve vzdělání bylo studium na bývalých imperiálních univerzitách umožněno i ženám. V tomto směru byla učiněna jedna výjimka – byly povoleny ženské vyšší školy a univerzity. 23 Jak ale ukážeme později, většina žen stále studuje na méně prestižních univerzitách než muži, popřípadě na vyšších školách. Tento trend ovšem nemusí být v dnešní době způsoben genderovou diskriminací na univerzitách, ale je spíše zapříčiněn celkovým tlakem v japonské společnosti, která stále od žen očekává plnění odlišných rolí než od mužů. Snaha o expanzi a modernizaci univerzit se odráží i v rozvoji postgraduálního studia. Před druhou světovou válkou disponovaly v Japonsku postgraduálním systémem studia pouze čtyři univerzity, a to aniž by měly přesně stanovené programy studia a dobu určenou k jejich absolvování. 24 Tento systém byl přebudován dle amerického vzoru a pevně se nadefinovaly kurzy a stanovily požadavky nutné k jejich dokončení. 25 V polovině padesátých let, byly otevřeny magisterské programy a na začátku let šedesátých programy doktorské. 26 Velkým problémem, se kterým se muselo poválečné školství potýkat, byl nedostatek financí. Navzdory pokrokovým reformám, které jsme uvedli výše, byl objem peněz přitékajících do systému menší než před druhou světovou válkou. Jak uvádějí Kitamura a Cummings, kolem roku 1950 byl obnos přidělený školskému systému menší než v předválečných letech a to navzdory faktu, že nyní byl systém téměř 22

KRÄMER, Hans M. Reforms of Their Own: The Japanese Resistance to Changes in Higher Education Administration under the U.S.American Occupation. Pedagogica Historica. 2007, 43(3). 327-345. ISSN 0030-9230. s. 331 23

Tamtéž, s. 331

24

JAVORA. Graduate education and research[online]. http://members.tripod.com/h_javora/jed9.htm#gedr

[cit.

25. 11. 2011].

Dostupné

z:

25

ITOH, s. 10

26

JAVORA

16

dvojnásobný. 27 S velkým nedostatkem financí se potýkaly zejména soukromé školy. V předválečných letech jim vláda hradila alespoň 10% výdajů, ovšem s novými reformami po válce byly naprosto odstřiženy od vládních příjmů. 28 Jak ale uvidíme v dalších kapitolách, přestože byly vládní subvence do soukromého školství postupem času obnoveny a neustále zvyšovány, finanční problémy většiny soukromých vysokých škol přetrvávají do dnešních dnů. Mezi další reformy provedené okupační správou patří i zavedení kreditového systému. Zatímco před druhou světovou válkou mělo kreditový systém jen několik univerzit, po reformě ho musela mít každá. Tento systém stanovoval a unifikoval požadavky nutné pro splnění jednotlivých kurzů. 29 Po celou dobu působení okupační správy v Japonsku lze zaznamenat silnou snahu o decentralizaci vysokého školství, která se projevovala hlavně úsilím o rozbití centralizovaného systému řízení. Toto úsilí je patrné například v návrhu okupační správy, aby byl dohled nad univerzitami a vyššími odbornými školami ponechán místní vládě, stejně jako je tomu v USA. Tento návrh ale nebyl nikdy realizován. 30 V rámci těchto snah lze zaznamenat i rozšiřování akademické svobody a autonomie na všech typech vysokoškolských institucí. Zatímco před druhou světovou válku měly právo pořádat celofakultní setkání (jež zásadně ovlivňovala politiku školy) jen imperiální univerzity, s poválečnými reformami bylo toto právo rozšířeno na všechny nově vzniklé univerzity. 31 Jak ale uvidíme později, velká míra autonomie a akademické svobody bude představovat vážnou překážku v následujících reformních snahách až do dnešních dnů. Svůj negativní názor na větší autonomii vysokoškolských institucí ostatně vyjadřují i Kitamura a Cummings, když tvrdí, že rozšiřování autonomie na vysokých školách ještě více zhoršilo jejich problémy. 32

27

KITAMURA, Kazuyuki a CUMMINGS, William. The“Big Bang” Theory and Japanese University Reform. Comparative Education Review. 1972, 16(2), 303-324. s.306

28

Tamtéž, s. 306

29

ITOH, s. 10

30

Tamtéž, s. 11

31

Tamtéž, s. 11

32

Srov. KITAMURA a CUMMINGS, s. 307

17

3. Situace v padesátých letech a období studentských bouří

3.1 Revize poválečných reforem Okupační síly opustily Japonsko roku 1952 a hned poté se začaly ozývat hlasy volající po revizi reforem. Nejhlasitější kritici pocházeli z řad konzervativních politiků a zástupců velkých firem. Jejich návrhy byly shrnuty ve zprávě Japonské federace zaměstnavatelů. Požadovali například rozvoj strojírenství na vysokých školách, diverzifikaci vysokoškolských institucí – zejména rozvoj krátkodobých institucí – a v neposlední řadě větší důraz na profesní vzdělání než na obecné. 33 Byly podniknuty některé kroky, které měly vyjít vstříc revizním snahám. Ministerstvo vzdělání zavedlo roku 1956 standardy nutné pro založení univerzity. Do té doby tyto standardy určovala Japonská univerzitní akreditační asociace. Na školách začal být kladen větší důraz na profesní vzdělání než na obecné. Vrátil se také titul doktora (論文博士– ronbunhakase), který byl běžný před válkou. Tento titul bylo možno získat pouhým předložením a přezkoumáním práce. Okupační síly se však proti tomuto titulu silně stavěly, neboť kolidoval s jejich snahami o zavedení standardů doktorského studia. 34 Snaha o diverzifikaci vysokoškolských institucí a zavedení nových vysokých škol s kratší dobou studia nicméně postupovala pomaleji. Ve snaze vyjít vstříc požadavkům nové industriální společnosti doporučila Ústřední rada pro vzdělání roku 1952 zřízení nového typu specializované školy (専修大学–senšúdaigaku), jenž by kombinoval

tři

roky

středoškolského

vzdělání

se dvěma

nebo

třemi

lety

vysokoškolského studia. V letech 1954 až 1958 předložila výše zmíněná rada čtyři návrhy modelu vyššího vzdělání. Navzdory velké poptávce po tomto typu instituce však sněmovna návrhy opakovaně odmítala. Až když se iniciativy chopilo ministerstvo vzdělání a vypracovalo návrh na typ vyšší odborné školy technického charakteru, která by byla zároveň odlišná od současných vyšších škol, byl konečně přijat roku 1962 zákon, který takové školy zřizoval. 35 33

ITOH , s.13

34

Tamtéž, s. 14

35

MEXT. Development of Higher Education[online]. Tokyo: MEXT,2010. [cit. 19. 12. 2011].Dostupné z:http://www.mext.go.jp/b_menu/hakusho/html/hpbz198103/index.html

18

Mezi další významné kroky provedené v tomto období patří udělení trvalého statutu vyšším odborným školám ( 短 期 大 学 – tankidaigaku), které jsme zmínili v předešlé kapitole. Tyto dvouleté nebo tříleté školy, jež měly mít zpočátku pouze přechodný charakter, v padesátých letech silně expandovaly a vydobyly si pevné místo mezi japonskými vysokoškolskými institucemi. Důvodů pro jejich popularitu bylo hned několik, např. jejich nižší finanční náročnost oproti standardním univerzitám nebo možnost získat titul v kratším časovém úseku. Na těchto školách studují převážně dívky, od čehož se také odvíjí jejich kurzy, které jsou většinou zaměřeny na literaturu, lingvistiku nebo ekonomiku. Převážná část těchto škol je soukromých. 36

3.2 Situace studentů a studentské organizace Finanční situace studentů byla od konce druhé světové války špatná. Přestože ministerstvo školství nechalo postavit hned po válce velký počet studentských ubytoven a studenti měli možnost získat stipendia od Japonské stipendijní nadace (日本育英会 nihonikueikai), jejich finanční obtíže přetrvávaly. V roce 1953 přišla Japonská stipendijní nadace s programem, který umožňoval osvobození od splácení půjček v naději, že více studentů nastoupí do oblasti výzkumu a výuky. V roce 1964 byly zavedeny speciální půjčky pro studenty, kteří měli v plánu učit na základních školách. V roce 1967 byla také s ohledem na neustále se zvyšující školné zvýšena částka na úvěry pro studenty soukromých škol. V akademickém roce 1970 uvolnily orgány místní správy, univerzity a nevládní organizace na stipendia 6,6 miliardy jenů. Japonská stipendijní nadace ve stejném roce poskytla částku 18,8 miliardy jenů. 37 Navzdory těmto impozantním číslům, uvedeným na stránkách ministerstva vzdělání, byla finanční situace mnohých studentů nadále špatná. Například ještě v článku ze začátku sedmdesátých let se můžeme dočíst o tom, že velká část studentů musela trávit dlouhé hodiny na brigádách, aby splatila náklady na své vzdělání. 38 Studenti sami měli zájem svou situaci aktivně řešit, a proto již od konce války pořádali konference a zakládali organizace. Například mezi lety 1946 a 1947 vznikla 36

MEXT,tamtéž

37

MEXT, tamtéž

38

KITAMURA a CUMMINGS, s. 316

19

Národní studentská federace pro školní spolupráci (National Federation of School Cooperative Associations). Tyto skupiny se začaly politizovat a roku 1948 se spojily do Celonárodní federace studentských samosprávných svazů (全学連 – zengakuren). 39 Někteří autoři ovšem kladou počátek studentských hnutí ještě dále do minulosti, a to až ke konci první světové války nebo dokonce k samému počátku vysokoškolských institucí v Japonsku. 40 Začátkem padesátých let se zengakuren více radikalizuje a jednání studentů je čím dál tím přímočařejší a agresivnější; vede až k nepokojům a srážkám s policií v kampusech v šedesátých letech. Před rokem 1948 se úsilí studentských organizací soustředilo hlavně na boj proti přežitkům militaristické výchovy a boj za demokratizaci kampusů. V padesátých letech pak studenty sjednotilo do opozice zvyšování školného na školách, rudá čistka 41 , ratifikace Japonsko-americké bezpečnostní smlouvy a požadavek většího zastoupení studentů ve vládě na univerzitě. O síle a moci zengakurenu svědčí i to, že jeho členy byla pětina vysokých škol, třetina všech studentů a polovina všech studentů se nějakým způsobem účastnila specifických akcí zengakurenu, jako například protestů proti revizi Japonsko-americké

bezpečností

smlouvy.

42

Popularitě

levicově

orientovaného

zengakurenu hodně napomáhala také výše zmiňovaná špatná finanční situace studentů. Šimbori uvádí, že v roce 1949 muselo 65-70% studentů Tokijské univerzity pracovat ve vedlejším pracovním poměru, aby zaplatilo své školní výdaje. 30% studentů v tomto výzkumu uvedlo, že jsou plně závislí na svých příjmech z brigádnické činnosti. Brigády také dle Šimboriho konfrontovaly studenty se sociální realitou a vedly k jejich sociálnímu uvědomění a myšlenkové autonomii. 43

39

Celým názvem (全日本学生自治会総連後 – zennihongakuseidžičikaisórengo.)

40

SHIMBORI, Michiya. Comparison Between Pre- and Post-War Student Movements in Japan. Sociology of Education, 1963, 37(1), 59-70. ISSN 0038-0407.s. 59-60 Pojem rudá čistka (レッド-パ－ジ– reddopádži) označuje snahu vlády na počátku padesátých let o očištění univerzit od levicově smýšlejících profesorů a studentů. Jelikož byl zengakuren levicově orientován, s touto snahou nesouhlasil. 41

42

SHIMBORI, Michiya .Zengakuren: A Japanese Case Study of A Student Political Movement. Sociology of Education,1964, 37(3), 229-253. ISSN 0038-0407.s.246 43

Tamtéž, s.233

20

3.3 Období studentských bouří První vážné střety a počátky potyček na kampusech začaly roku 1966 na univerzitě Waseda. 44 Protesty byly reakcí studentů na zvyšování poplatků za školné a na změnyv administrativní struktuře univerzity. Boje se brzy přelily i na univerzity Meidži a Čúó a pak i do celé země. Tyto nepokoje vedly až k situaci, kdy byly univerzity obsazeny studenty a stavěly se barikády. Roku 1969 musela být dokonce povolána pořádková policie k vyklizení haly Jasuda na Tokijské univerzitě, která byla několik dnů okupována studenty. O síle střetů se zmiňuje článek z roku 1969. „K vyklizení kampusu Tokijské univerzity muselo být v témže roce nasazeno 8 000 policistů a policejní vrtulník. Studenti ke své obraně používali Molotovovy koktejly, sklenice s kyselinou sírovou nebo dlouhé tyče. Škody jen z této jedné akce se vyšplhaly až na 1 000 000 amerických dolarů.“ 45

3.4 Reakce na nepokoje studentů Vládnoucí Liberálně demokratická strana

46

ve snaze vyřešit problémy na

univerzitách schválila roku 1969 Zákon o mimořádných opatřeních na vysokých školách (University Management Emergency Measures Law). Proti tomuto zákonu se postavily všechny čtyři opoziční strany, většina významných médií a 75% představitelů vysokých škol. Zákon umožňoval univerzitním prezidentům 47 pozastavit výuku až na 9 měsíců. V případě přetrvávajících problémů mohl dokonce ministr školství výjimečně vysokoškolskou instituci zrušit.48 Násilnosti na univerzitách a následná ostrá kritika ze strany veřejnosti také spustily vlnu reforem, která neměla v Japonsku od konce druhé světové války obdoby. Impulz pro změny vzešel zvnějšku akademického prostředí, a to od Ústřední rady pro

Univerzita Waseda patří mezi nejprestižnější japonské soukromé univerzity. Byla založena roku 1882 Shigenobu Ókumou. Její kampus se nachází v Šindžuku v Tokiu. 44

45

The Battle of Tokyo University. TIME, 1969, 93(5), 36. ISSN: 0040-781X. s. 36

Liberálně demokratická strana (自民党 – džimintó) je parlamentní strana v Japonsku, která vládla nepřetržitě od svého založení roku 1955 do porážky ve volbách v roce 2009.

46

Univerzitní prezident je nejvyšší funkce ve správě japonské univerzity, odpovídající postavení českého rektora. 47

48

BEAUCHAMP, Edward R. Recent Developments in the Japanese Student Movement. Peabody Journal of Education,1971, 48(4), 321-324. ISSN 0161-956X. s. 322

21

vzdělání, 49 politických subjektů a různých organizací pro vzdělání. Univerzity na tento tlak odpověděly tak, že do konce roku 1970 přišly s 333 reformními návrhy. 50 Reformy ovšem nepostihly celý systém a některé univerzity se k nim po odeznění násilností vůbec nepřipojily. 49 univerzit v rámci reforem změnilo postup při volbě prezidenta a děkanů, 30 jich ustanovilo novou funkci viceprezidenta nebo výbor, který měl asistovat prezidentovi při jeho povinnostech, a 32 univerzit přišlo s kroky vedoucími k demokratizaci správy fakult. 44 univerzit také provedlo změny v kurikulu. 51 Hlavní požadavek studentů, tedy jejich spoluúčast na řízení univerzity, však nebyl vyslyšen. Studenti se nadále nemohli účastnit volby univerzitních funkcionářů. Jediná změna spočívala v tom, že asistenti (neboli studenti s nejnižší akademickou hodností) se mohli účastnit fakultních setkání, avšak pouze jako pozorovatelé. Na další požadavky studentů, jako změnu v evaluaci akademických pracovníků, propagaci fakulty, požadavek na přijetí externích odborníků do školního managementu nebo změnu v systému rozhodování, nebyl brán zřetel a zůstaly beze změny. 52 Návrh vlády rozdělit vysokoškolské instituce do pěti různých typů se setkal s kritikou tisku a univerzit a nebyl realizován. 53 Vláda dále přislíbila vytvoření nových vysokoškolských institucí, konkrétně univerzity Tsukuba a Otevřené distanční univerzity. 54Univerzita Tsukuba byla otevřena roku 1973 a očekávalo se, že bude do budoucna hrát důležitou roli na poli vzdělání i výzkumu. V roce 2010 byla žebříčkem ARWU ohodnocena jako sedmá nejlepší univerzita v Japonsku. 55I přes různé návrhy nebyly reformovány oblasti, které změny vyžadovaly nejvíce – zejména problémové přijímací zkoušky na univerzity, finanční krize soukromých univerzit, zastaralá kurikula a imobilita akademických pracovníků. Následovalo sice mírné zvýšení finanční pomoci

Ústřední rada pro vzdělání (中央教育審議会 – chúókjóikušingikai) je hlavním poradním orgánem ministerstva školství.

49

50

KITAMURA a CUMMINGS,s.304

51

Tamtéž, s.304

52

Srov. KITAMURA, s. 303-305

53

Tamtéž, s. 304-305

Otevřená distanční univerzita ( 放送 大学 hósódaigaku) se zaměřuje na vzdělávání pomocí médií. V době svého vzniku realizovala výuku hlavně pomocí teletextu a telefonu, dnes zejména pomocí internetu. Tato univerzita byla otevřena až roku 1985, proto o ní bude v této práci řeč až později. 54

55

ARWU. First World University Ranking – Shanghai Ranking[online].Shanghai: ARWU, 2010. [cit. 11.12. 2011].Dostupné z: http://www.arwu.org/Country2010Main.jsp?param=Japan

22

soukromým univerzitám ze strany vlády, ale to ani zdaleka neřešilo hlubokou finanční krizi, v níž se tyto univerzity nacházely. 56 Snahu vlády a univerzit shrnul v roce 1971 absolvent Tokijské univerzity slovy, že pokud nezačnou univerzity řešit situaci formou konstruktivního dialogu se studenty, povede situace opět k růstu napětí. 57 Z historie víme, že žádné studentské bouře podobného rozsahu už Japonsko nezažilo. To ovšem neznamená, že by problémy šedesátých a sedmdesátých let byly vyřešeny nebo se vytratily. Právě naopak; jak zjistíme v dalších kapitolách, tyto problémy se jen zakonzervovaly, aby se znovu projevily v dalších letech a vyžádaly si nové reformy.

56

KITAMURA a CUMMINGS, s.305

57

BEAUCHAMPT, s.323

23

4. Situace od studentských bouří po třetí vlnu reforem

4.1 Doznívání reforem v sedmdesátých letech Reformní snahy v sedmdesátých a osmdesátých letech po odeznění studentských protestů byly ovlivněny zprávou, kterou vydala v roce 1971 výše zmíněná Ústřední rada pro vzdělání. Tato zpráva se nazývá Základní politika pro budoucí expanzi a rozvoj školního vzdělání, zkráceně Zpráva 46 (což odkazuje k tomu, že byla vydána ve 46. roce éry Šówa). 58 Zpráva pokrývá široké pole školního vzdělání od školek až po vysoké školy, ale hlavní důraz je v ní kladen právě na vysokoškolské vzdělání. Doporučuje se v ní především diverzifikace vysokoškolských institucí. Ta se měla stát odpovědí na vzrůstající expanzi vysokých škol institucí a měla vést i ke zlepšení jejich kvality. Studentské bouře také odkryly neefektivitu managementu na univerzitách, a proto zpráva doporučovala posílení vedení. Dále také navrhovala, aby se na rozhodování na univerzitě podíleli i lidé z vnějšku univerzity.

59

O reformu administrativního a

správního vedení univerzit ostatně usilovala i studentská hnutí v šedesátých letech. Prudká expanze vysokoškolského vzdělání vedla také k eskalaci problémů ve výzkumu, a proto zpráva navrhovala větší separaci jednotek zaměřených na vzdělávání a výzkum. 60 Jak uvidíme později, problémy ve výzkumu se nejrazantněji projevily v osmdesátých letech. Mezi další významné změny, které zpráva navrhovala, patřilo navýšení finanční pomoci soukromým školám a dlouhodobé plánování školské politiky na státní úrovni.61 Reakce na zprávu byla veskrze negativní a mnoho zainteresovaných osob, zahrnujících mimo jiné i akademiky, ji bralo jako útok na tradiční akademickou svobodu. Dokonce i několik osob z ministerstva školství ji považovalo za příliš radikální a nerealistickou. Mnoho z jejích návrhů proto nebylo v tomto období přijato, avšak několik z nich bylo schváleno. Sem spadá například národní plánování politiky vysokoškolského vzdělání, větší finanční pomoc soukromým univerzitám anebo zavedení nových vysokoškolských

58

ITOH, s. 17

59

Tamtéž, s. 17-18

60

Tamtéž, s.17

61

Tamtéž, s.17

24

institucí, které již byly zmíněny v předešlé kapitole. 62 Ačkoliv byla většina návrhů zamítnuta, vytýčila tato zpráva směr reforem v dalších desetiletích a některé z původních návrhů byly realizovány v pozdějších letech. Ve snaze dále řešit tíživou finanční situaci soukromých škol a pozvednout výzkumnou činnost na nich prováděnou byl v roce 1975 zaveden zcela nový typ finančních dotací pro tyto školy. Do té doby představovaly jedinou finanční vládní pomoc pro soukromé školy takzvané obecné dotace. Ty byly přidělovány na základě počtu studentů, akademických a administrativních pracovníků a ostatních nákladů na vzdělávací a výzkumnou činnost. V roce 1975 prošel parlamentem tzv. Zákon o podpoře soukromých škol ( 私 立 学 校 振 興 助 成 法 - širicugakkóšinkódžoseihó) následující rok vláda zřídila organizaci jménem Japonská nadace pro podporu soukromých škol (日本私学振興財団- nihonšigakušinkózaidan). Tato nadace měla za úkol rozdělovat nový typ finančních dotací, takzvané speciální subvence. Speciální subvence jsou závislé na výsledcích ve výzkumu a nezíská je proto automaticky každá škola. Jsou založeny na principu účelového financování a jsou přidělovány školám, které mohou splnit určité podmínky, které se každým rokem mění v závislosti na národních zájmech. Škola, která o příspěvky usiluje, předkládá návrh, na co by je chtěla použít, a ten je pak posuzován. Od toho se odvozuje velikost státní subvence. 63 Snahu soukromých škol o vyrovnání se s konkurencí státních škol a zajištění své existence můžeme vidět i v jiné rovině. Kromě toho, že v sedmdesátých letech naléhaly soukromé školy na vládu, aby jim poskytla větší dotace, vyvíjely současně i tlak na to, aby se zvyšovalo školné na státních školách. Výše školného na státních institucích se prakticky neměnila až do poloviny sedmdesátých let a pak začala prudce růst. Tato změna nebyla nutná a nebyla způsobena oficiální politikou vlády, ale šlo o reakci na tlak ze strany soukromých škol. Soukromé školy vytrvale zvyšovaly své školné a současně tlačily na vládu, aby vyrovnala rozdíl mezi školným na státních a soukromých univerzitách. To jim dovolovalo ještě více zvýšit školné a zajistit si tak finanční

62

KITAMURA, s. 305

63

Blíže SANUSI, Anwar. a OYAMA, Tatsuo. Statistical Data Analysis for Investigating Japanese Goverment Subsidy Policy for Private Universities. Journal of Higher Education.2008, 55(4), 409-414. ISSN 0018-1560

25

stabilitu. 64 Průměrná výše školného za jeden rok na soukromé univerzitě se v roce 1975 pohybovala na 275 000 jenech. Na státní univerzitě se v témže roce jednalo o 90 000 jenů. To znamená, že v roce 1975 bylo školné na soukromé univerzitě 3.05krát větší než na státní. V roce 1976 už činilo školné na soukromé univerzitě 345000 jenů a na státní mezitím vystoupalo ve stejném roce na 145 000 jenů. To znamená, že školné na soukromé univerzitě už bylo pouze 2.37krát větší než na státní. 65 Trend sbližování školného na státních a soukromých školách pokračoval i v dalších letech. K dalšímu významnému kroku, který měl řešit problematiku soukromých vysokých škol, došlo v polovině sedmdesátých let. Vláda na základně politiky plánování vysokého školství zakázala na deset let expanzi soukromých univerzit. 66 V rámci snah o diverzifikaci vysokoškolských institucí, která měla být odpovědí na vzrůstající počet uchazečů o vysokoškolské vzdělání, vláda představila v roce 1976 nový typ vysokoškolské instituce, tzv. specializované školy (専門学校 – senmongakkó). Ty poskytují vzdělání v různých oborech jako např. zdravotní péče, hygiena nebo výpočetní technika. 67Na rozdíl od klasických univerzit poskytují kratší dobu vzdělání v řádu dvou nebo tří let a zaměřují se více na odborné vzdělání než na obecné.

4.2 Reformy v osmdesátých letech a temná doba finančních škrtů Další

velké

změny

v japonském

vysokém

školství

nastaly začátkem

osmdesátých let, kdy se k moci dostal premiér Jasuhiro Nakasone. 68 Ten vytvořil Národní radu pro reformu vzdělání (臨時教育審議会– rindžikjóikušingikai), která přišla s několika zásadními návrhy. Některé návrhy se setkaly s rozdílnými reakcemi, ale tři hlavní návrhy byly široce podpořeny a schváleny jako naléhavé. Rada navrhovala 64

ASONUMA, Akihiro. Finance Reform in Japanese Higher Education. Journal of Higher Education, 2002, 43(1), 109-125. ISSN 0018-1560. s.113

65

OBA, Jun. Current State and Problems of Japanese Higher Education [online].Hiroshima: Hiroshima University, 2005. [cit. 11. 1. 2012]. Dostupné z: http://home.hiroshima-u.ac.jp/oba/docs/saturkey/presentation1%28mohe%29-s.pdf 66

ITOH, s. 18

67

SHUICHI, Katsuta a TOSHIO, Nakauchi. Understanding Japan: Japanese Education. 3. vyd. Tokyo: Shobi Printing, 1995. ISSN 0041-6576. s. 78 68

JASUHIRO Nakasone (中曽根康弘) byl premiérem Japonska v letech 1982-1987. Byl zvolen za Liberálně demokratickou stranu. Proslul privatizací státních podniků a revitalizací nacionalismu.

26

následující: 1) Vzdělání by mělo podporovat individualitu. 2) Vzdělání by mělo připravit studenty na jednání v mezinárodním prostředí. 3) Vzdělání by mělo umožnit celoživotní vzdělávání pro stárnoucí společnost. 69 Co se týče internacionalizace, byly podniknuty kroky usnadňující zaměstnávání zahraničních pracovníků, kroky vedoucí ke zvýšení počtu zahraničních studentů a změny v osnovách. Byl vypracován plán, podle kterého se měl do roku 2000 zvýšit počet zahraničních studentů v zemi na 100 000. 70 Když se podíváme na následující tabulku, značící počty zahraničních studentů v Japonsku, je evidentní, že vytýčeného cíle 100 000 studentů se podařilo dosáhnout až v roce 2003, i přesto ale hodnotím snahu rady v tomto ohledu jako pozitivní. Počet zahraničních studentů v Japonsku

OBA, Jun. Current State… [online].Hiroshima University, 2005. 71

S třetím návrhem rady, a to usnadněním přístupu k vysokoškolskému vzdělání i lidem, kteří již svůj školní vzdělávací proces završili, koresponduje i založení Otevřené distanční univerzity, která byla zmíněna v předešlé kapitole. Návrh na její založení se 69

TEICHLER, Ulrich. Higher Education in Japan: A View from Outside. Journal of Higher Education,1997, 34(2), 275-298. ISSN 0018-1560. s. 292 70

Tamtéž, s. 292

71

OBA, Jun. Current State and Problems of Japanese Higher Education [online].Hiroshima: Hiroshima University, 2005. [cit. 13. 1. 2012].Dostupné z: http://home.hiroshima-u.ac.jp/oba/docs/saturkey/presentation1%28mohe%29-s.pdf

27

sice objevil již po studentských bouřích, ale otevřena byla až roku 1985. Přijímací zkoušky na běžných univerzitách jsou navrženy tak, aby jimi prošli čerství absolventi středoškolských institucí, a proto je přijetí na tyto univerzity pro lidi, kteří již svoje vzdělání ukončili, velmi obtížné. 72 Otevřená distanční univerzita tak díky tomu, že nevyhlašuje žádné přijímací zkoušky, dokázala efektivně zaplnit díru na trhu vzdělání a nabídnout alternativu lidem, kteří mají zájem o vysokoškolské vzdělání, ale kvůli povinnostem spjatým se svým věkem si ho dřív nemohli dovolit. Svým vznikem také přispěla k diverzifikaci vysokoškolských institucí. Ačkoliv byla Otevřená distanční univerzita založena jako veřejnoprávní korporace, je 80% jejích nákladů hrazeno vládou a dalo by se proto říct, že se z hlediska financí jedná o státní univerzitu. 73 Vliv Nakasoneho politiky na vysoké školství ovšem zdaleka nebyl tak pozitivní, jak by se mohlo zdát. Nakasoneho vláda ve snaze získat peníze do veřejného rozpočtu a redukovat tak schodek veřejných financí krátila výdaje všude, kde to bylo možné. Tyto škrty samozřejmě postihly i vysoké školství. Aby vláda udržela výdaje pod kontrolou, omezovala rozpočty a přenášela více finanční zátěže na studenty. Mezi její další opatření patřilo omezení expanze vysokoškolského systému, restrukturalizace institucí a omezování dotací pro soukromé instituce. Vláda zvyšovala školné na státních institucích a odstranila výjimky ze splácení úvěrů poskytnutých na školné (tyto výjimky byly zmíněny ve třetí kapitole). Zmíněné drastické škrty se samozřejmě projevily na všech úrovních vysokého školství. Během celých osmdesátých let stagnovaly rozpočty na státních školách a to se projevilo nejen na fyzickém vybavení univerzit, ale i na podmínkách pro výuku a výzkum. Rozpočty na vybavení pro univerzity klesly od fiskálního roku 1980 do fiskálního roku 1990 o 28% v nominálních cenách a o 37% v reálných cenách. 74 Tyto změny citlivě vnímala i společnost. Prostřednictvím médií se k ní totiž dostávaly podrobné informace. Situaci shrnuje Asonuma: „Média používala koncem osmdesátých

72

MASAYA, Iwanaga .Elderly students learning through the University of the Air system in Japan. Educational Gerontology. 1994, 20(5), 473-482.ISSN 0360-1277. s. 473 73

Tamtéž, s.474

74

ITOH, s. 20

28

let pro vystižení situace titulky jako: ‚Bída státních univerzit‘ nebo ‚Rakev mozků – státní univerzity‘.“ 75 Situace měla rovněž vliv na japonský průmysl. Ten, stejně jako společnost, postupně ztrácel víru v schopnost univerzit zajistit kvalitní vzdělání a hlavně výzkum. Průmyslníci proto začali zakládat vlastní výzkumná centra a školit si vlastní odborníky místo toho, aby spoléhali na vysoké školy. Svá očekávání také upřeli k univerzitám v USA, které začali podporovat více než ty japonské. 76 Japonské vysoké školství tak v osmdesátých letech utrpělo těžké rány, ze kterých se ještě dlouho muselo zotavovat. Drastické škrty vedly ke zpomalení expanze státních univerzit a soukromým školám, které snad v sedmdesátých letech viděly úsvit lepších zítřků, se rozplynuly iluze. Ještě kritičtěji se o reformách v osmdesátých letech vyjadřuje ve své práci Akihiro Itó. Tvrdí, že vysoké školství, pro které bylo již od éry Meidži charakteristické slovo „růst“, se dostalo do éry stagnace a nebylo už rozvíjejícím se odvětvím. 77

75

ASONUMA, s. 117

76

Viz ASONUMA, s. 117-118

77

ITOH, s. 20

29

5. Třetí vlna reforem

5.1 Demografická změna a vznik konkurenčního prostředí Japonské vysoké školství prochází od začátku devadesátých let rozsáhlou řadou reforem, kterou někteří autoři označují za tzv. třetí vlnu. 78 V rámci těchto reforem se vláda snaží o změnu organizační struktury univerzit. Univerzity mají mít nově mnohem více samostatnosti, například při provádění změn v kurikulu, ale hlavně nesou mnohem větší zodpovědnost, a to zejména při svém financování. Můžeme si všimnout, že tyto reformy jsou v kontrastu s předešlým vývojem, kdy se spíše projevovala autoritářská role ministerstva školství. Univerzity tak ve třetí vlně reforem získávají samostatnost v rozsahu, v jakém ji předtím nikdy neměly, ale na úkor větší zodpovědnosti. Od devadesátých let je také v krocích vlády patrná i snaha vytvářet konkurenční prostředí mezi univerzitami. Mnohým z těchto reformních snah se budu věnovat hlouběji v následujících kapitolách při analýze jednotlivých problémů ve školství. Jak poznamenává Kušimoto, hlavní pojmy charakterizující tyto reformy jsou deregulace, liberalizace a zodpovědnost. 79 Během devadesátých let dochází též k významné demografické změně. Od roku 1992 každoročně klesá v populaci procento lidí ve věku osmnácti let, kteří tvoří až 95% nově přijatých studentů univerzit. 80 V roce 1986 se jednalo o 1 850 000 osmnáctiletých uchazečů o studium na vysoké škole; uspělo 640 000 z nich. V roce 1996 bylo v populaci 1 730 000 osmnáctiletých a z tohoto počtu se na univerzitu dostalo 800 000. 81 Z toho vyplývá, že zatímco v roce 1986 bylo na univerzity přijato 34,5% uchazečů, v roce 1996 se již jednalo o 46,2% uchazečů. Šance na přijetí na univerzitu tak rok od roku vzrůstají a mnohé univerzity již kvůli vlastnímu přežití nemohou 78

OGAWA, Yoshikazu. Challenging the Traditional Organization of Japanese Universities, Journal of Higher Education, 2002, 43(1), 85-108. ISSN 0018-1560. s. 85 79

KUSHIMOTO, Takeshi .Outcomes assessment and its role in self-reviews of undergraduate education: In the contex to Japanese higher education reforms since the 1990s. Journal of Higher Education, 2010, 59(5), 589-598. ISSN 0018-1560. s. 591

80

GOODMAN, Roger. The rapid redrawing of boundaries in Japanese higher education. Japan Forum [online]. 2010, 22(1-2), 65-87. [cit. 20. 1. 2012]. Dostupné z: DOI 10.1080/09555803.2010.488944 http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/09555803.2010.488944.s. 70 81

McVEIGH, Brian J. Japanese Higher Education As Myth. 1. vyd. New York: M. E. Sharpe, 2002. ISBN 0-7656-0924-X. s. 70

30

uplatňovat u přijímacích zkoušek tak selektivní politiku jako dříve. Za těchto okolností by se jako přirozené vyústění situace mohl jevit zánik některých škol. K ničemu takovému však v devadesátých letech v masovém měřítku nedošlo, ba naopak. V roce 1989 působilo v Japonsku 1 100 institucí vysokoškolského typu. V roce 1996 se jejich počet zvýšil na 1 174. 82 Následující tabulka uvádí počty uchazečů ve věku osmnácti let hlásících se na vysokoškolské instituce a počty přijatých studentů. Jak si lze povšimnout, oba sloupce se k sobě v posledních letech rapidně přibližují. To znamená, že v nejbližší budoucnosti se můžeme dočkat i situace, kdy se počty uchazečů a přijatých budou rovnat. Jaký to pak bude mít vliv na kvalitu některých institucí, není třeba dále rozebírat.

OBA, Jun. Current State…[online]. Hiroshima University,2005. 83

Národní rada pro reformu vzdělání, která byla zmíněna v předešlé kapitole, doporučila roku 1987 zřízení Rady pro reformu univerzit. 84 Tato rada vydala roku 1991

82

McVEIGH, s. 70

83

OBA, Jun. Current State and Problems of Japanese Higher Education [online]. Hiroshima: Hiroshima University, 2005. [cit. 21. 1. 2011]. Dostupné z: http://home.hiroshima-u.ac.jp/oba/docs/saturkey/presentation1%28mohe%29-s.pdf Rada pro reformu univerzit (大学審議会 – daigakušingikai) má velký vliv na celou třetí vlnu reforem.

84

31

zprávu, která doporučovala revizi takzvaných Standardů pro řízení univerzit, 85dále jen SPR. SPR stanovovala například výměru plochy v metrech čtverečních na studenta, maximální počet studentů na jednoho vyučujícího nebo počet knih v knihovně na studenta. Stanovovala ale také názvy škol a jejich pracovišť a osnovy a kurzy, které by měly být nabízeny. SPR proto dlouhou dobu představovala překážku v svobodném rozvoji univerzit. Po roce 1991 započala obsáhlá revize SPR, která měla mnohá z těchto nařízení uvolnit a umožnit tak vysokým školám větší autonomii. Toto úsilí pak mělo vysoké školy stimulovat k provádění vlastních reforem. 86 Posun směrem k větší autonomii vysokých škol můžeme vidět například v revizi obecného a specializovaného vzdělání. Před reformou SPR byly kurzy na vysokých školách (s výjimkou navazujících) rozděleny do dvouletých kurzů obecného vzdělání a dvouletých kurzů specializovaného vzdělání. Toto rozdělení kurzů na obecné a specializované je v Japonsku běžné již od roku 1947 a souvisí s poválečnými reformami. Kurzy obecného vzdělání vyžadovaly po studentech, aby získali určitý počet kreditů za cizí jazyk, zdravotní a tělesnou výchovu a určitý počet kreditů z humanitních, sociálních a přírodních věd. 87 Přesnou nabídku předmětů v obecném vzdělání je uvedena níže: Humanitní a jim podobné předměty: Filozofie, Etika, Náboženství, Historie, Literatura, Hudba, Umění atd. Sociální a jim podobné předměty: Sociologie, Právo, Politika, Ekonomie, Pedagogika, Psychologie, Antropologie atd. Přírodní vědy a jim podobné předměty: Matematika, Statistika, Fyzika, Chemie, Geologie, Biologie atd.

SHUICHI a TOSHIO, s. 72

Náplní specializovaného vzdělání byly kurzy související se studentovým oborem. Toto striktní rozdělení kurzů existovalo nejen na univerzitách, ale i na vyšších

Standard pro řízení univerzit je ministerská vyhláška, která stanovuje základní strukturu univerzitního systému.

85

86

POOLE, Gregory S. a AMANO, Ikuo. Higher Education Reform in Japan: Amano Ikuo on ‘The University in Crisis’. International Education Journal,2003, 4(3), 149-176. ISSN 1443-1475 Blíže viz AMANO, s. 161-162. 87

POOLE, s 164

32

odborných školách a školách soukromých. Do revize SPR školy neměly možnost volně vytvářet a organizovat své kurzy. Po revizi ovšem bylo toto striktní rozdělení kurzů zrušeno a školy si mohly začít organizovat vlastní kurzy, které by lépe vyhovovaly jejich potřebám. 88 V této větší autonomii pro vysoké školy můžeme spatřovat i snahu o další diverzifikaci institucí a dokonce i snahu podporující konkurenční prostředí. A to z toho důvodu, že tyto reformy daly konečně vysokým školám mocný nástroj pro provedení vlastních reforem, možnost zlepšit svou kvalitu, více se odlišit od konkurenčních institucí a přilákat tak i více uchazečů. Pozitivní změnou pro vysokoškolské instituce bylo také to, že v devadesátých letech si vláda konečně uvědomila, jak podfinancované jsou státní univerzity, a začala jim urychleně navyšovat rozpočty. Například rozpočet na vybavení pro státní univerzity se pohyboval ve fiskálním roce 1993 okolo 100 miliard jenů; o rok později byl navýšen na 608 miliard. Zvýšily se i rozpočty pro výzkum. 89 Pozitivní změna je patrná i v přístupu průmyslu, který začal opět postupně vkládat své naděje do vysokých škol. Průmyslníci si začali uvědomovat, že krize vysokých škol se nemusí dotknout jen základního výzkumu, ale také špičkové vědy. Začali proto finančně více podporovat vysoké školy a jejich výzkum. Přistoupili i na aktivní výměnu pracovních sil a spolupráce a výměna zkušeností mezi průmyslem a vysokými školami se tak konečně začala pomalu stávat skutečností. 90 Větší pozornost se začala upírat také na navazující studium, do kterého ve velkém proudily nově zvýšené dotace. Začátkem devadesátých let byl totiž japonský systém postgraduálního studia mnohem omezenější než v ostatních rozvinutých státech. Důležitým cílem se tak stalo jeho zlepšení a expanze. Tomu napomáhala i víra soukromých univerzit, že možnost postgraduálního studia je učiní prestižnějšími a povede tak ke zvýšení počtu zájemců o studium. 91

88

Srov. SHUICHI a TOSHIO, s. 78

89

ASONUMA,s. 118

90

Viz AMANO, s. 165

91

ASONUMA, s. 119

33

5.2 Nejnovější vývoj V rámci třetí vlny reforem došlo také v roce 2004 k velmi významné změně, která silně ovlivnila celý vysokoškolský systém. Všechny státní univerzity prošly částečnou privatizací a jsou nově evidovány jako národní univerzitní společnosti. 92 Tato změna proběhla na základě Národního univerzitního inkorporačního zákona (国立大学 法人法 – kokuricudaigakuhódžinhó), schváleného roku 2003. „Tento zákon garantuje národním univerzitním společnostem mnohem větší autonomii od vlády a má tak podporovat aktivní a společensky angažované instituce.“ 93 S větší autonomií přichází ale i větší odpovědnost. Nově se totiž změnil systém financování národních univerzitních společností. Ty od roku 2004 mají na svůj chod od vlády vyčleněny dva hlavní zdroje příjmů, a to dotace na provozní náklady a subvence na kapitálové výdaje. Univerzity mají naprostou volnost v tom, jak naloží s dotacemi na provozní náklady, ale flexibilita subvencí na kapitálové výdaje je omezena. Vláda dále oznámila, že množství dotací na provozní náklady se bude každý rok snižovat o jedno procento. Od univerzit se tak očekává, že budou rozvíjet vedlejší zdroje příjmů, které mohou zahrnovat třeba zvyšování školného, soutěžení o prostředky na výzkum nebo příjmy z průmyslu. 94 Aby tyto dotace obdržely, musí také univerzity nově sestavovat tzv. střednědobé plány. Střednědobé plány se odvíjí od střednědobých cílů, které vyhlašuje Ministerstvo vzdělání pro každou univerzitu zvlášť. Doba trvání plánů je šest let a přidělování dotací na další období se liší v závislosti na úspěšnosti plnění těchto cílů. 95 Reforma se dotkla i postavení univerzitních pedagogů. Ti už dále nejsou státními zaměstnanci

96

pracujícími pro Ministerstvo vzdělání. Toto postavení jim skýtalo

například jistotu celoživotního zaměstnání. Dále reforma posílila moc a postavení univerzitního managementu. 97 Další rozdíly v postavení pedagogů před reformou v roce 2004 a po ní uvádím v tabulce na další stránce. Univerzity tak byly ve třetí vlně reforem

国立大学法人 – kokuricudaigakuhódžin.

92 93

KITAGAWA, s.511

94

Tamtéž, s.511.

95

OBA, Jun.Current State and Problems of Japanese Higher Education [online].Hiroshima: Hiroshima University, 2005. [cit. 10. 2. 2011].Dostupné z: http://home.hiroshima-u.ac.jp/oba/docs/saturkey/presentation1%28mohe%29-s.pdf Státní zaměstnanci – 国家公務員 – kokkakómuin.

96 97

GOODMAN, s. 72

34

postaveny do dříve nevídané situace. Významným způsobem se sice vymanily z vlivu ministerstva financí, ale také na ně dolehlo mnohem větší břemeno odpovědnosti. Na poli vysokoškolského vzdělání mají tyto kroky vést k větší rivalitě a soutěživosti mezi institucemi a snaze o přežití a vyniknutí v nově se tvořícím konkurenčním prostředí. Kolik institucí ovšem dokáže v takto nastoleném prostředí přežít, ukáže až čas. Rozdíly v postavení pedagogů před a po reformě v roce 2004

Zaměstnanecký status

Před reformou

Po reformě

Upraven zákonem

Každá univerzita určuje dle vlastních pravidel zaměstnání

Právo na práci

Upření je zakázáno

Upření je povoleno

Nábor zaměstnanců

Výběr z kandidátů, kteří

Dle požadavků každé

uspěli u národní veřejné

univerzity

zkoušky Duální zaměstnání, vedlejší

Omezeno Zákonem o státní

Stanoveno dle požadavků

práce a politické aktivity

a veřejné službě

každé univerzity

Zahraniční pracovníci

Nemají možnost být

Mají možnost být

jmenováni do vedoucích

jmenováni do vedoucích

pozic

pozic

Platy a zaměstnanecká doba Stanovuje každá univerzita

Beze změny

Zdravotní péče a penze

Beze změny

Stejné jako u státních zaměstnanců

Ustanovení trestního

Stejné jako u státních

zákona o úplatcích

zaměstnanců

Beze změny

OBA, Jun. Current state… [online]. Hiroshima University, 2005. 98

98

OBA, Jun. Current State and Problems of Japanese Higher Education [online].Hiroshima: Hiroshima http://home.hiroshima-u.ac.jp/oba/docs/saUniversity, 2005. [cit. 10. 2. 2011].Dostupné z: turkey/presentation1%28mohe%29-s.pdf

35

6. Velké rozdíly v kvalitě japonských vysokých škol

6.1 Dominantní postavení bývalých imperiálních univerzit Velký počet autorů zabývajících se vysokým školstvím uvádí jako problém výrazně rozdílnou kvalitu vysokoškolských institucí. Často zmiňovaná je zejména různá úroveň soukromého a státního sektoru. Analýzou rozdílů v kvalitě státních a soukromých škol se zabývá i japonský sociolog Hiroši Ono. Ten ve své práci zmiňuje i široce známý fakt, že státní školy jsou v Japonsku obecně považovány za prestižnější než soukromé. 99 Kořeny problému různé kvality vysokoškolských institucí musíme hledat v dávné minulosti. Nejdříve je však záhodno uvést, které univerzity jsou považovány za nejprestižnější. Podle nejcitovanějšího žebříčku asijských univerzit QS Asian University Ranking, 100 který hodnotí univerzity například podle akademické pověsti, vydaných publikací, počtu citací, ale i dle počtu studentských výměn, se mezi třiceti nejlepšími asijskými univerzitami umístily v roce 2011 tyto japonské univerzity v následujícím pořadí: Tokijská univerzita, Kjótská univerzita, Ósacká univerzita, Tokijský institut technologie, Univerzita Tóhoku, Univerzita Nagoja, Univerzita Kjúšú, Univerzita Hokkaidó, Univerzita Tsukubaa Univerzita Keio. Srovnáme-li tato data například s domácím japonským žebříčkem Kawaidžuku

101

z roku 2001, zjistíme, že pořadí je

obdobné. Na první příčce je Tokijská univerzita následovaná těmito univerzitami: Kjótská univerzita, Ósacká univerzita, Tokijský institut technologie, Univerzita Tóhoku, Univerzita Keio, Univerzita Kjúšú, Univerzita Nagoja, Univerzita Hokkaidó a Univerzita Tsukuba. Žebříček Kawaidžuku jsem vybral právě proto, že jeho hodnotící kritéria jsou mírně odlišná od žebříčku QS. Přesto ale můžeme vidět, že pořadí univerzit je obdobné. Za povšimnutí stojí, že oba žebříčky uvádí mezi nejprestižnějšími univerzitami všechny bývalé imperiální univerzity a to Tokijskou, Kjótskou, Tóhoku, 99

ONO, Hiroshi. Training the Nation’s Elite: National-Private Sector Differences in Japanese University Education [online].Stockholm: Stockholm School of Economics, 2000. [cit. 11. 2. 2012]. Dostupné z: http://swopec.hhs.se/eijswp/papers/eijswp0096.pdf 100

QUACQUARELLI SYMONDS. QS Asian University Ranking [online].Top universities, 2011.[cit. 11. 2. 2012].Dostupné z: http://www.topuniversities.com/university-rankings/asian-universityrankings/2011 101

Kawaijuku Ranking. World Education News&Reviews [online]. New York: World Education Services, 2006. [cit. 11. 2. 2011]. Dostupné z: http://www.wes.org/ewenr/06aug/japan.htm#kaw

36

Kjúšú, Hokkaidó, Ósackou a Univerzitu Nagoja. 102 Z bývalých imperiálních univerzit v žebříčku chybí pouze Univerzita Taihoku a Univerzita Keijó, které však byly situovány mimo Japonsko. Můžeme tak vidět, že bývalé imperiální univerzity si podržely své naprosto výsadní postavení mezi japonskými vysokými školami do dnešních dnů a to bez ohledu na reformy provedené po druhé světové válce. Jak již bylo řečeno, problém výsadního postavení bývalých imperiálních univerzit je zakořeněn hluboko v minulosti. Imperiální univerzity od svého vzniku vzdělávaly budoucí národní elitu a z jejich absolventů se vybírali vládní ministři. Tímto byl ustanoven precedens, který je v mysli lidí zakořeněn až do dnešních dnů. 103 Okupační správa ihned po válce začala usilovat o změnu tohoto stavu. Této změny se snažila docílit například unifikací všech vysokoškolských institucí a rušením přípravných vysokých škol, které jsem již zmínil v druhé kapitole. Všem nově vzniklým státním univerzitám tak chtěla garantovat rovné podmínky. 104 Ovšem ještě dlouho po těchto reformách byla vláda skrze rozpočty schopna protěžovat svá strategická odvětví a instituce jako přírodní vědy, strojírenství, zdravotnictví a zejména bývalé imperiální univerzity. 105 O neúspěchu poválečných snah v tomto ohledu svědčí i fakt, že ještě v roce 1982 tvořili polovinu těch kandidátů na posty ve vyšší státní správě, kteří uspěli u vstupních zkoušek, absolventi Tokijské nebo Kjótské univerzity. 106 Silná preference kandidátů z bývalých imperiálních univerzit se ale netýká jen státní správy. Zakořeněná víra ve vysokou inteligenci, vytrvalost a vůdčí schopnosti absolventů těchto institucí vede také k jejich upřednostňování mezi zaměstnavateli ze soukromého sektoru, zejména pak mezi finančními institucemi a velkými průmyslovými korporacemi. Mnoho prestižních společností tak omezuje svou náborovou činnost jen na tuto úzkou skupinu univerzit a z těchto důvodů jsou také zmíněné univerzity obecně úspěšnější v získávání finančních dotací ze soukromého

Bývalé imperiální univerzity byly již zmíněny v druhé kapitole. Tyto univerzity se v japonštině označují souhrnným termínem ( 国 立 七 大 学 kokuricunanadaigaku), což znamená sedm národních univerzit. 102

103

Srov. HIROSHI, s. 1

104

KRÄMER, s. 338

105

ASONUMA, s. 113

106

JAVORA [cit. 19. 2 2012]

37

sektoru než ostatní. 107 Domnívám se také, že díky silnému spojení s národními elitami ve státní správě mohou být bývalé imperiální univerzity mnohem úspěšnější v lobbingu a získávání prostředků a výhod od státu než ostatní instituce. Zároveň je nezbytné podotknout, že bývalé imperiální univerzity mají obecně více fakult než ostatní univerzity a mohou tak poskytovat širší vzdělání. 108 Díky výše uvedeným faktům a dobrému jménu hluboko zakořeněnému v mysli lidí je tak pochopitelné, že tyto univerzity dovedou přitáhnout ty nejlepší studenty a dále se tak držet na špici mezi vysokými školami. Mezi soukromé univerzity těšící se velké míře prestiže patří například univerzita Waseda, univerzita Keio nebo univerzita Nihon. 109 Je zatím příliš brzy na to určit, zda radikální reformy provedené po roce 2004 ohrozí suverénní postavení těchto univerzit mezi japonskými vzdělávacími institucemi a přispějí k větší vyrovnanosti celého systému vysokého vzdělání. Výše uvedené výsledky srovnání univerzit z roku 2011 tomu nicméně zatím nenasvědčují.

6.2 Subjektivní vnímání kvality vysoké školy Specifickým problémem japonského vysokého školství je také hluboce zakořeněné subjektivní vnímání kvality vysoké školy založené na její selektivitě u přijímacích zkoušek. Jak se nyní pokusím objasnit, v Japonsku existuje silná víra v to, že náročnost přijímacích zkoušek přímo odráží kvalitu vysoké školy. Poprvé se s tímto problémem setkaly okupační síly po válce, když chtěly zavést americký akreditační systém. Jejich snahy ihned narazily na předválečný systém hierarchie vysokých škol, ve kterém byly univerzity hodnoceny spíše na základě selektivity u přijímacího řízení než podle kvality vzdělání, které poskytovaly. 110 V takovém systému přijímacího řízení můžeme spatřovat základní rysy japonské mentality, kdy se projevuje tvrdé testování a zkoumání partnera před vytvořením sociálního vztahu, ale jakmile se tento vztah již jednou vytvoří, je investováno mnohem více energie a důvěry pro jeho zachování. 111

107

Tamtéž

108

SHUICHI, s.71

109

Tamtéž. s.71

110

ITOH,s.13

111

JAVORA [cit. 20. 2 2012]

38

Po druhé světové válce se ještě zvýšila role náročnosti přijímacího řízení jako indikátoru kvality vysoké školy. Jak jsem totiž podotkl v předešlých kapitolách, dochází v tomto období k prudkému nárůstu počtu vysokých škol, a to zejména těch soukromých. Dále se díky reformám otevřely dveře univerzit mnohem většímu počtu uchazečů než dříve. Díky změnám ve společnosti také stoupla sama důležitost univerzitního vzdělání. V hierarchické japonské společnosti byl samozřejmě status nově vzniklých institucí nižší, než status těch starých se zavedenou reputací. Z toho důvodu byly staré prestižní univerzity zaplaveny vlnou přihlášek, a proto musely vyvinout ještě přísnější systém přijímacího řízení, aby si udržely svou kvalitu a prestiž. Nově vzniknuvší univerzity měly méně uchazečů než ty staré, i přesto však začaly ve snaze vyrovnat se svým starším konkurentům rozvíjet vlastní systémy přijímacího řízení. Je také nezbytné poznamenat, že poplatky za přijímací řízení jsou pro řadu škol, zejména soukromých, důležitým zdrojem příjmů. 112 Tato silná víra v důležitost přijímacího řízení vede dle zprávy z r. 1970, vytvořené týmem OECD, 113 který se zaměřoval na výzkum vzdělání, až k závěru, že život Japonců je determinován jejich výsledky u přijímacích zkoušek na univerzity. 114

6.3 Zkouškové peklo Výše uvedené skutečnosti vedly až ke vzniku fenoménu známého jako zkouškové peklo. Tento termín označuje velice náročné a stresující období, kterým musí projít každý uchazeč o studium na prestižní vysoké škole. Zkouškové peklo si na své konto připisuje každoročně i určitý počet sebevražd, spáchaných z důvodu neúspěchu u přijímacích zkoušek. Mezi jeden z projevů zkouškového pekla patří i fenomén róninů. 115 Jako róninové se označují studenti, kteří neuspějí ve snaze o vstup na svou preferovanou univerzitu, a z toho důvodu se rozhodnou celým zkouškovým peklem projít ještě jednou. Rónin pak stráví další rok nebo několik let snahou o přijetí na svou

112

JAVORA [cit. 20. 2 2012]

OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj je mezivládní organizací 34 ekonomicky nejrozvinutějších států světa, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky. Japonsko je jejím členem od roku 1964. 113

114

Thematic Review of Tertiary Education. Country Background Report of Japan[online]. MEXT, 2006. [cit. 20. 2. 2012]. Dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/25/5/37052438.pdf. s. 63 115

Rónin (浪人) – tento termín v japonštině původně označoval samuraje bez pána.

39

preferovanou univerzitu. O rozšířenosti tohoto fenoménu svědčí i fakt, že na každé univerzitě je každoročně až 30% nově přijatých studentů bývalými róniny. Na nejprestižnějších univerzitách je to dokonce i více jak 60%. 116 Kromě toho, že opakování zkouškového pekla je pro uchazeče znovu velmi stresující,dochází také ke znatelné zátěži rozpočtu rodin róninů. Rónin totiž často kromě vysokých poplatků za opětovné přijímací řízení hradí i nemalé částky za speciální přípravné školy. Japonská socioložka Rie Mori ve své práci uvádí, že zkouškové peklo bylo nejintenzivnější v sedmdesátých letech dvacátého století. Tuto hypotézu zakládá na faktu, že v tomto období existoval největší rozdíl mezi počtem uchazečů o vstup na univerzitu a počtem přijatých. V roce 1966 se hlásilo na univerzitu 34% absolventů středních škol, ale pouze 17% jich uspělo u přijímacích zkoušek s tím, že se samozřejmě ne všichni dostali na preferovanou univerzitu. 117 Mori dále tvrdí, že v posledních letech dochází kvůli poklesu počtu uchazečů o studium na univerzitě a zvyšování počtu univerzit ke zmírnění zkouškového pekla. Mnoho univerzit totiž muselo ve snaze o přežití a nalákání studentů do svých programů zmírnit přijímací zkoušky. 118 Ministerstvo vzdělání přišlo ve snaze o zmírnění zkouškového pekla a unifikaci přijímacích zkoušek postupně s několika návrhy jednotných přijímacích testů. Tyto snahy jsou patrné například po druhé světové válce, kdy byl roku 1948 předložen návrh přijímacího testu založeného na americkém modelu. Kvůli odporu ze stran univerzit však tento test nikdy nebyl uveden do praxe. V praxi byl jednotný test poprvé využit až roku 1979. Prověřoval studentovy znalosti pěti předmětů: japonštiny, matematiky, přírodních věd, sociálních věd a cizích jazyků. Test se opakoval každý rok ve stejnou dobu a v nezměněné podobě se udržel až do roku 1990; navíc ho kromě státních univerzit převzaly i univerzity soukromé. 119 V roce 1990 byl test v reakci na přetrvávající kritiku revidován. Nově měly univerzity možnost si svobodně vybrat předměty testování dle svých individuálních požadavků a

116

ONO, Hiroshi. Does Examination Hell Pay Off? A Cost-Benefit Analysis of “Roninˮ and College Education in Japan. Economics of Education Review. 2007, 26(3), 271-284. ISSN 0272-7757. s. 271

117

MORI, Rie. Entrance Examinations and Remedial Education in Japanese Higher Education. Journal of Higher Education,2002, 43(1), 27-42. ISSN 0018-1560. s. 29-30 118 119

Tamtéž, s. 30 Tamtéž, s. 31-33

40

stanovit si datum testu. Test je také důležitý pro studenty, jelikož dobré výsledky studentům umožňují půjčit si peníze na studium od Japonské stipendijní nadace. 120 Je však nutné říci, že tento test je pouze jedním z nástrojů selekce u přijímacích zkoušek a různé univerzity mu v přijímacím řízení přikládají různou váhu. Zejména v poslední době se zvýšil počet univerzit, které u přijímacích zkoušek využívají rozličných prostředků jako například pohovorů, krátkých esejí, doporučujících dopisů z předešlé školy nebo zapojení studentů do sportovních a kulturních aktivit. Navíc klesl počet univerzit, které testují velké množství předmětů, a přibylo mnoho takových (zejména soukromých), které testují uchazeče jen z jednoho nebo dvou předmětů. 121 Dle míry selektivity u přijímacího řízení se univerzity dělí do tří skupin, a to na vysoce selektivní, kam spadají ty nejprestižnější univerzity, které testují uchazeče v mnoha oblastech, mírně selektivní a neselektivní univerzity. Pro poslední skupinu se vžilo označení F-univerzity, z anglického free pass (volný průchod). Přijímací zkoušky u této skupiny univerzit jsou jen pouhou formalitou a škola přijme ke studiu každého uchazeče bez ohledu na to, jak dobrého či špatného výsledku u testu dosáhl. V japonské společnosti toto rozdělení vede k ještě většímu známkování univerzit a tzv. „citlivosti na značku“. 122

6.4 Shrnutí Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se kloním k názoru, že zkouškové peklo z japonského vysokého školství ještě dlouho nevymizí. Nemohu ani plně souhlasit s názorem Rie Mori, která tvrdí, že zkouškové peklo se v posledních letech zmírňuje a vytrácí ze společnosti. Zkouškové peklo se dle mého názoru nezměnilo, pouze se stalo záležitostí jen úzké skupiny prestižních univerzit, které si, díky velkému počtu uchazečů, mohou dovolit tuto politiku nadále zastávat. Je ale pravdou, že z některých univerzit se tento jev vytratil úplně, a proto studenti, kteří stojí o studium na vysoké škole, ale nezáleží jim na její kvalitě, mají možnost se zkouškovému peklu úplně vyhnout. Díky velkému významu jména školy v japonské společnosti, jejich silné 120 121 122

SHUICHI, s. 73-74 AMANO, s. 159 Tamtéž, s. 159

41

hierarchii a téměř determinujícímu vlivu absolvované školy na budoucí život studenta se stejně jako Amano domnívám, že zkouškové peklo zůstane, alespoň na jistou dobu, aktuálním tématem japonského školství. Z těchto důvodů také tvrdím, že rozdíly v kvalitě univerzit zůstanou nadále beze změny.

42

7. Motivace u studentů

7.1 Motivace pro studium na vysoké škole Jako velký nedostatek japonského vysokého školství se často uvádí i problém motivace studentů. Například Ikuo Amano ve své práci z roku 2003 tvrdí, že studenti nejsou dostatečně motivováni k učení a při svém studiu nevyvíjí maximální možné úsilí. 123 Nyní se budu zabývat dvěma druhy motivace, a to motivací k nástupu na vysokou školu a motivací k samotnému učení se na vysoké škole. Jak jsem již předeslal v předcházející kapitole, motivace studentů k přijetí na vysokou školu, a to zejména na prestižní vysokou školu, je silná. Hiroši Ono provedl analýzu japonského trhu práce a zkoumal, jaký má univerzitní vzdělání a zejména jméno absolvované školy vliv na pozdější příjmy studenta. 124 Ono ve své práci zmiňuje výzkum sociologa Hirošiho Išidy, který poprvé provedl rozdělení japonských univerzit na vysoce selektivní, selektivní a neselektivní a zjistil přímou souvislost mezi typem univerzity a platovou třídou, do které se její absolvent po vystudování zařadí. 125 Ono ve svém výzkumu potvrdil Išidovy závěry a dokázal, že čím kvalitnější univerzitu absolvent vystudoval, tím vyšší je pak jeho platové ohodnocení. Ono dokonce tvrdí, že úroveň a prestiž vysoké školy zvyšuje pozdější příjmy absolventa nezávisle na jeho individuálních schopnostech. Obecně se také předpokládalo, že zaměstnanci ve stejném pracovním odvětví, stejně velkých firmách a na stejných pozicích budou stejně platově ohodnoceni. Také tuto skutečnost Ono ve svém výzkumu vyvrátil a tvrdí, že absolventi vysoce kvalitních univerzit vydělávají na stejných pozicích výrazně více. 126 Troufám si proto tvrdit, že sama tato skutečnost vytváří dostatečný motivační stimul pro to, aby se studenti snažilio přijetí na univerzity, a to pokud možno na co nejkvalitnější univerzity. 123

AMANO, s. 692

124

ONO, Hiroshi. College Quality and Earnings in the Japanese Labor Market. Industrial Relations, 2004, 43(3), 595-617. ISSN 0019-8676 125

ISHIDA, Hiroshi. Social Mobility in Contemporary Japan: Educational Credentials, Class and the Labour Market in Cross-national Perspective. 2. vyd. Stanford: Stanford University Press, 1993. ISBN: 0804720878 Mezi vysoce selektivní univerzity patří dle autora všechny bývalé imperiální univerzity a spolu s nimi Tokijský institut technologie a univerzity Hitocubaši, Kobe, Waseda a Keio. Mezi selektivní univerzity patří všechny ostatní státní a místní univerzity a několik soukromých univerzit. Mezi neselektivní pak spadá většina soukromých univerzit. 126

ONO, s. 612-613.

43

Tyto informace také pomáhají vysvětlit existenci zkouškového pekla a dávají odpověď na otázku, proč se ho každoročně rozhodne tolik studentů podstoupit.

7.2 Proč nestudovat pilně Tyto skutečnosti však nevysvětlují, proč jsou studenti po svém nástupu na univerzitu obecně považováni za nedostatečně motivované. „V japonské společnosti panuje obecná shoda, že vyjma několika elitních státních a soukromých univerzit jsou vysoké školy ‚hřišti‘ a že japonští studenti jsou ve srovnání se svými zahraničními kolegy nedostatečně motivováni ke studiu.“ 127 Jako hlavní důvod nedostatku motivace se uvádí přesvědčení panující v japonské společnosti, že studenti si zaslouží po náročném zkouškovém období oddech. Zaměstnavatelé většinou poskytují rozsáhlé zaškolení po nástupu do práce, a proto se mnohem více při přijímání zaměstnanců zaměřují na školu, kterou studovali, než na vzdělání, které získali. Rodiče studentů jsou přesvědčeni, že jejich děti si zaslouží oddech před pozdější tvrdou prací v zaměstnání a manželstvím. Z tohoto důvodu neexistuje větší vnější tlak na to, aby studenti dosahovali během studia vynikajících výsledků. Profesoři i studenti uznávají, že vesměs jediné, co je důležité, je získání samotného titulu, a zhruba 80% studentů dokáže univerzitu dokončit v průběhu předepsaných čtyř let. 128 O problémech studentů s motivací ke studiu se můžeme dočíst již v článku Mičii Šimboriho z roku 1964. Šimbori jako jeden z aspektů chabé motivace uvádí slabé sociální vazby mezi profesory a studenty. Profesoři na předních univerzitách se často orientují hlavně na výzkum a nezvládají výuku. Naproti tomu profesoři z ostatních univerzit mají často chabé výsledky ve výzkumu a nejsou obdivováni svými studenty. Studenti tak nemají vytvořena pouta ke svým vyučujícím a jejich nudné přednášky v přelidněných sálech, kde jsou studenti anonymní, nestimulují jejich zájem. Zkoušky na konci semestru jsou často založené jen na mechanickém memorování se nazpaměť a studenti jsou tak schopni se na ně připravit jen ze skript. 129

127

DE SILVA, Dexter .a McIRNEY Dennis. Are Japanese University Students Really Unmotivated? In: Australian Association for Research in Education. Conference 27. Sydney: Paramatta, 2005. ISBN: 13249339. 128

KITAMURA, s. 312.

129

SHIMBORI. Zengakuren, s. 235-236

44

Apatii studentů k učení často podporuje i napjatá atmosféra ve třídě. Americký antropolog Brian McVeigh, který učil několik let v Japonsku na univerzitě Džogakkan, 130 zmiňuje silnou neochotu studentů odpovídat před třídou na otázky, jsouli tázáni. „Když jsem se v soukromí zeptal studentů, proč předstírají, že nic neví a neodpovídají, říkali často, že jsou nervózní, napjatí nebo že je ve třídě divná atmosféra.“ 131 Někteří studenti prohlašovali, že na ty, kteří odpovídají před třídou, nahlíží ostatní negativně. Takoví studenti jsou vnímáni jako narušitelé a příliš odvážní. Ostatní by si také mohli myslet, že se příliš vytahují. Nejčastější odpovědí pak bylo, že se stydí a nechtějí vyčnívat z řady. 132 McVeigh dále tvrdí, že musel být velmi opatrný, chtěl-li studenty chválit, protože ostatní by se na ně pak mohli dívat spatra, tropit si z nich žerty nebo je dokonce šikanovat. Je proto pochopitelné, že takto nezdravá atmosféra ve třídě dokáže eliminovat i ty nejmenší snahy o vyniknutí již v počátku a rozhodně tak studentům nepřidá na motivaci.

7.3 Shrnutí Špatný vliv na celou situaci mají jistě také nedostatečné evaluace jak uvnitř univerzity (od studentů), tak i zvnějšku. Na tento problém poukazuje např. Amano, když tvrdí, že v japonském vysokém školství nefunguje dostatečně systém kontroly kvality. Amano zdůraznil skutečnost, že v Japonsku je celkový nedostatek soukromých institucí, které by se zabývaly kontrolou kvality vzdělání, neexistuje dostatečná mezi univerzitní evaluace, není dostatek kontrolních výborů a fungující evaluace kurzů je celkově špatná. 133 Již ve třetí kapitole bylo řečeno, že jedním z požadavků studentů při studentských bouřích v šedesátých letech bylo i větší mocenské zastoupení na univerzitě a také větší právo studentů na hodnocení kvality výuky. Tento požadavek se částečně splnil až s třetí vlnou reforem po roce 1990. Rada pro reformu univerzit totiž v této době

Univerzita Džogakkan (東 京 女 学 館大 学 – Tókjó džogakkan daigaku) je malá soukromá dívčí univerzita sídlící v tokijské části Mačida. Univerzita nabízí čtyřleté kurzy zakončené titulem bakalář. Počet studentek přesahuje 480. 130

131

McVEIGH, s.98

132

Tamtéž, s. 98-99

133

AMANO, s. 156

45

doporučila vysokým školám zavedení evaluace podle studentů. Studenti tak konečně získali právo hodnotit své kurzy a jejich hlasy začaly být brány vážně. 134 Odehrálo se tak to, co Amano nazývá malou výukovou revolucí. Ovšem z faktů předložených např. McVeighem nebo Amanem lze konstatovat, že výsledky této revoluce se zatím na motivaci studentů k učení výrazněji neprojevily. Jelikož jsou ale reformní procesy, a to zejména na individuálních úrovních jednotlivých škol, od jejich inkorporace v roce 2003 stále v chodu, nemůžeme vyloučit, že se tato situace do budoucna nezmění.

134

Tamtéž, s. 164-165

46

8. Rozdíl v kvalitě výzkumu na jednotlivých univerzitách

8.1 Rozložení výzkumu Široce diskutovaný je také problém kvality univerzitního výzkumu a zejména jeho rozložení mezi univerzitami. Jak ukážu dále, v Japonsku existuje několik univerzit s excelentními výsledky, které čerpají většinu ze státních a soukromých grantů na výzkum, ale současně je zde i velké množství univerzit, kde výzkum neprobíhá vůbec nebo jen ve velmi omezené míře a kvalitě. Tento rozdíl je opět nejvíce patrný hlavně mezi státními a soukromými univerzitami. Jak ve své práci podotýká Roger Goodman, zatímco v současnosti soukromé univerzity dohromady pobírají 13.3% státních grantů určených na výzkum, jen sama Tokijská univerzita pobírá 10.3% a Kjótská univerzita pak 6%. Velice silná je také celková koncentrace přidělovaných grantů, kdy patnáct nejlepších univerzit čerpá polovinu všech grantů určených na výzkum.

135

Stejně výrazná je i disproporce

v přidělovaných externích grantech. Externí dotace výzkumu sice v roce 2004 tvořily pouze 6.2% celkových příjmů, ale z této částky šlo 60% do deseti institucí (mezi nimiž bylo 7 bývalých imperiálních univerzit). 136 Pro lepší přehlednost uvádím následující tabulku, která shrnuje příjem dotací na výzkum u vedoucích univerzit. Univerzita

Granty v miliardách jenů

Tokijská

20,111

Kjótská

13,114

Tóhoku

9,479

Ósacká

8,929

Nagoja

6,455

Kjúšú

5,683

Hokkaidó

5,614

Tokijský technologický institut

4,544

135

GOODMAN, s. 77

136

OBA, Jun. Incorporation of National Universities in Japanand its Impact upon Institutional Governance. In Changing Governance in Higher Education: Incorporation, Marketization, and Other Reforms.A Comparative Study. Hiroshima: RIHE COE,2007, 15-36.s.77

47

Tsukuba

3,020

Keio (soukromá)

2,486 GOODMAN, s.78.

Tato situace tak vede ke vzniku dvou typů univerzit, tedy úzké skupiny „top“ univerzit, které se zaměřují na výzkum, a výrazně početnější skupiny univerzit, které si nemohou dovolit provádět tak nákladný výzkum a soustřeďují se proto více na výukovou činnost. Jak dále uvádí Goodman, propast mezi univerzitami silnými ve výzkumu a univerzitami zaměřenými pouze na výuku se bude v budoucnosti nadále zvětšovat, a to nejen kvůli vládnímu financování, ale také kvůli utužujícím se vztahům mezi průmyslem a univerzitami.

137

Této situaci nahrává i změna v celkovém

financování univerzit po roce 2004, která očekává od univerzit, že se budou snažit generovat vedlejší zdroje příjmů a nebudou se spoléhat jen vládní dotace (blíže viz pátá kapitola).

8.2 Rozdělování finančních prostředků uvnitř univerzity Abychom dokázali pochopit systém financování výzkumu a rozdělování peněz mezi výzkumné jednotky, musíme se nejprve seznámit s vnitřní organizací japonské univerzity. Katedra na japonské univerzitě je rozdělena do menších jednotek zvaných kóza.

138

Tyto jednotky jsou tvořeny vedoucím profesorem, jedním docentem,

odbornými asistenty a žáky. Kóza má vyčleněn vlastní rozpočet a je tak v rámci katedry a univerzity relativně autonomní. 139Dlouho však bylo problematické rozdělování peněz od vlády v rámci univerzit. Každá kóza měla každý rok rozpočet, se kterým hospodařila dle vlastního uvážení. Pokud si její výzkum vyžadoval dodatečné výdaje, musela požádat o speciální dotaci. 140Tyto peníze na výzkum byly rozdělovány mezi jednotlivé fakulty a kózy v rámci univerzity rovnoměrně, bez ohledu na jejich výsledky ve 137

GOODMAN, s. 79

Kóza (講座 - kóza) nemá v českém jazyce vhodný ekvivalent, protože katedra je v Česku dále členěna jen na jednotlivé obory. Přibližně tak odpovídá oboru nebo akademické stolici. Tento systém prošel na mnoha školách po druhé světové válce reformou a změnil se v tzv. systém velká kóza (大講座製 – daikózasei), ve kterém je sdruženo více profesorů, což má napomoci lepší spolupráci a komunikaci na katedře. (Srov. AMANO, s.166.) 138

139

AMANO, s. 166

140

JAVORA [cit. 11. 3 2012]

48

výzkumu. Tímto způsobem však úseky s výbornými výsledky ve výzkumu dostaly stejnou část jako úseky s výsledky horšími. Univerzitní management měl pak k dispozici jen velmi malou částku, kterou mohl dle svého uvážení dále rozdělit mezi jednotlivé složky, a proto měly univerzity jen malou šanci efektivně investovat do projektů, které považovaly za důležité. V posledních letech se ale tato situace začíná měnit a velká část univerzit začala rozdělovat peníze například na základě výsledků ve výzkumu. 141

8.3 Počátek dnešních nerovností Na druhou stranu je však nutné poznamenat, že kvalita japonského výzkumu doznala po druhé světové válce velkého zlepšení, navzdory jeho silné krizi v osmdesátých letech (zmíněné již v 4. kapitole). Toto zlepšení můžeme vidět například v množství vydávané odborné literatury. Zatímco v šedesátých letech přispívali japonští výzkumníci k produkci vědecké literatury jen čtyřmi procenty, v devadesátých letech se již jednalo o 10% v mnoha oborech. Dále také vzrůstá počet japonských vědců, kteří jsou uznáváni jako světoví experti ve svém oboru. 142 Problém však stále spočívá v rozdílné kvalitě výzkumu na jednotlivých vysokých školách, především proto, že byl dlouhou dobu ještě záměrně zvětšován působením vlády. Kořeny tohoto problému můžeme hledat v polovině osmdesátých let. Ministerstvo školství totiž až do té doby udržovalo v oblasti výzkumu rovnostářskou politiku vůči všem univerzitám. Tato situace ale v polovině osmdesátých let změnila a začala sílit snaha o zlepšení výzkumu na reprezentativních univerzitách, jako je například Tokijská nebo Kjótská univerzita. Tato snaha se odrážela také v přesunutí výzkumu do postgraduálního studia. Dotace na výzkum začaly být univerzitám přidělovány na základě více soutěživého modelu a vznikla možnost čerpání dotací i z jiných ministerstev a institucí. 143 Snahu vlády o vytvoření reprezentativní výzkumné univerzity můžeme spatřovat také v založení univerzity Tsukuba roku 1973. Ve své době byla tato univerzita převratná zejména tím, že oddělovala výzkumnou a výukovou funkci a rozhodovací pravomoci zde byly silně centralizovány. Katedry na této univerzitě tak neměly širokou 141 142 143

ASONUMA, s. 123 JAVORA [cit. 11. 3 2012] AMANO, s. 166

49

autonomii, jaká byla v té době běžná na ostatních univerzitách. Tsukuba proto nebyla ve své době oblíbená ani mezi akademiky, ani u veřejnosti. 144 Ovšem, jak jsem již podotkl ve třetí kapitole, navzdory této skutečnosti se Tsukuba v dnešní době stala jednou z nejlepších japonských výzkumných univerzit.

8.4 Shrnutí Díky výše uvedeným skutečnostem je tak nynější situace, kdy zde vedle sebe existují dva takřka rozdílné typy univerzit, a to jeden zahrnující špičkové univerzity se světovým výzkumem a druhý, kam spadají univerzity s velice slabým výzkumem, pochopitelná. Otázka, zda je tato situace správná nebo ne, není předmětem této práce. Můžeme však přinejmenším připustit, že současná situace, kdy jsou dotace do výzkumu přidělovány jednotlivým univerzitám a dále jednotlivým fakultám na základě více kompetitivního modelu, je spravedlivější. Zároveň si ale musíme uvědomit, že tento fakt ještě více prohlubuje propast v kvalitě univerzit.

144

ITOH, s. 18

50

9. Genderový problém ve vysokém školství

9.1 Nerovnosti v počtu mužů a žen na vysokých školách Dalším neopomenutelným problémem japonského vysokého školství je i nízké procento žen studujících vysokou školu,popř. množství žen studujícíchna kvalitativně horší vysokoškolské instituci než muži. Pro lepší doložení situace přikládám tabulky s počty mužů a žen studujících na vysokoškolských institucích mezi lety 1974 až 2004. Počty mužů a studujících na vysokoškolských institucích

OECD [online],s. 135 [cit. 15. 3. 2012].

Jak je vidět, počty mužů na univerzitách a vyšších školách zůstávají v průběhu let relativně neměnné. Dochází pouze k nárůstu počtu mužů studujících specializované školy. O poznání zajímavější situace však nastává u počtu žen. Je zřejmé, že počet žen studujících univerzity je mnohem nižší než počet mužů. Naproti tomu ženy více studují kvalitativně nižší instituce, jako jsou vyšší školy a specializované školy, i když v posledních letech můžeme pozorovat znatelné zlepšení. Situace se jeví jako obzvláště 51

alarmující, pokud ji srovnáme s daty z jiných zemí. Z níže uvedené tabulky můžeme vyvodit, že v roce 1980 studovalo v bakalářském programu na univerzitě přes 20 procent žen. Ve Spojených státech amerických Počty žen studujících na vysokoškolských institucích

OECD [online],s. 135 [cit 15. 3. 2012].

a Kanadě však ve stejné době šlo o zhruba 50%, ve Finsku 47%, ve Švédsku 37% a ve Francii přibližně 48%. 145 Od začátku devadesátých let můžeme pozorovat zlepšení v nárůstu počtu žen studujících na univerzitě a o několik let později i sestupnou tendenci v počtu žen studujících vyšší školy. Podle údajů z roku 2009 studovalo v bakalářském programu 346 434 mužů a 262 997 žen. Z toho vyplývá, že ženy

145

EDWARDS, Linda N. a PAASQUALE, Margaret K. Women's higher education in Japan: Family background, economic factors, and the Equal Employment Opportunity Law. Journal of the Japanese and International Economies, 2003, 17(1), 1-32. ISSN 0889-1583. s 1

52

tvoří43%. 146 Může se tak zdát, že se situace v posledních letech zlepšila a přiblížila ke světovému průměru, ovšem ve srovnání s počtem ženských studentek v postgraduálních programech Japonsko stále zaostává za ostatními rozvinutými státy. Z níže přiložené tabulky, zpracovávající data z roku 2003, můžeme vyčíst následující: podíl žen v postgraduálním studiu je v Japonsku nižší než 20%. V ostatních rozvinutých státech světa tvoří ženské studentky v postgraduálních programech okolo 30%. Počty mužů a žen v postgraduálních programech v jednotlivých zemích:

OECD [online],s. 210 [cit. 15. 3. 2012].

9.3 Snaha o řešení genderového problému v historii Jak již jsem zmínil v druhé kapitole, první krok k řešení genderové problematiky a zrovnoprávnění vysokoškolského vzdělání provedla okupační správa po druhé světové válce, když otevřela dveře všech vysokých škol ženám. Dalším významný krok v tomto 146

MEXT. Report & Statistics [online], Tokyo: MEXT, 2006. [cit. 16. 3. 2012].Dostupné z: http://www.mext.go.jp/english/statistics/index.htm

53

ohledu byl podniknut až roku 1986, kdy vláda schválila Zákon o rovných pracovních příležitostech (男女雇用機会均等法 – dandžokojókikaikintóhó). Tento zákon zakazoval diskriminaci na základě pohlaví při hledání práce. Nicméně až do dnešní doby jsou vysledovatelné případy, kdy dochází k diskriminaci žen hledajících práci. Existuje např. mnoho společností, které klasifikují pracovní pozice podle možnosti povýšení a zaměstnávají ženy, které dokončily vysokou školu na pozicích, kde je nižší šance kariérního postupu. 147 Zákon však má svůj význam, především proto, že staví kvalitu ženské práce na roveň mužské a dává tak ženám konečně stimul pro studium na vysoké škole a soupeření s mužskými konkurenty. Goodman poukazuje na nízký počet ženského akademického personálu na vysokých školách. V tomto ohledu jsou podle nejdůležitější reformní snahy po roce 1991 a reforma SPR (popsaná v páté kapitole). Od těchto reforem se totiž počet ženského akademického personálu na vysokých školách zdvojnásobil. V roce 2006 ministerstvo vzdělání uvolnilo 150 miliard na program, který se zabývá rovností žen na vysokých školách. 148 Linda Edwards a Margaret Pasquale uvádí jako jeden z hlavních determinantů toho, zda bude žena navštěvovat univerzitu nebo ne, případné vysokoškolské studium její matky. Autorky ve své práci dokázaly, že ženy, jejichž matky vystudovaly univerzitu, se rozhodují pro studium mnohem častěji než ženy, jejichž matky ji nestudovaly. Mezi další významné determinanty autorky řadí například finanční situaci rodiny nebo to, zda ženy během svého studia na střední škole navštěvovaly speciální přípravné kurzy.

9.4 Shrnutí Navzdory všem pozitivním snahám a znatelnému zlepšení v posledních dvaceti letech musí Japonsko urazit ještě dlouhou cestu k genderové rovnosti na vysokých školách a ve společnosti obecně. Například Jokojama Keiko ve své přednášce z roku 2006 kritizuje japonskou vládu za laxnost v přístupu ke genderové problematice. 149

147

OECD, s. 71

148

Viz Goodman, s. 81

149

YOKOYAMA, Keiko. Neo-liberalism, Social Justice, and Gender in Japanese and British Higher Education: Some Implication fort he US Higher Education. Nepublikovaná přednáška pronesená na každoroční konferenci ASA (American Sociological Association) 10. 8. 2006.

54

Osobně se domnívám, že nejlepším prostředkem, jak nalákat více žen ke studiu na vysoké škole a zejména k postgraduálnímu studiu, by bylo dát jim jasnou šanci nabyté vědomosti zúročit. Každému, kdo se jen trochu orientuje v problematice japonské společnosti, však musí být jasné, že takový úkol je ve společnosti, která stále více oceňuje mužskou práci a preferuje roli ženy jako matky a pečovatelky, příliš obtížnou záležitostí.

55

Závěr

Ve své práci jsem se pokusil vystihnout vývoj vysokého školství v Japonsku po druhé světové válce a popsat některé hlavní problémy, se kterými se školství dnes potýká. Pokusil jsem se vystihnout řešení těchto problémů, nekladl jsem si však za cíl objasnit jejich původ. V kapitolách o jednotlivých problémech také uvádím své subjektivní názory na ně. Jak jsem ukázal ve své práci, učinil systém terciárního vzdělání v Japonsku od konce druhé světové války obrovský krok kupředu. Ze zmatečného a chaotického systému, který sloužil úzké skupině lidí a státním zájmům, se vyvinul v moderní a silný systém, který slouží celému národu. Tento vývoj dokládá mnoho indikátorů, jako například obrovský nárůst počtu studentů, otevření se všem zájemcům o studium, expanze postgraduálního vzdělání nebo nárůst počtu mezinárodních studentů. Neopomenutelný je také fakt, že japonské univerzity v dnešní době obsazují hned několik příček mezi dvěma sty nejlepších univerzit světa a řada japonských vědců je dnes považována za světové autority ve svém oboru. Tento kvalitativní vývoj je o to pozoruhodnější, že byl učiněn na pozadí složité finanční situace a mnohdy nešetrných zásahů vlády. Zde zdůrazňuji, že se jedná opět o můj subjektivní názor. Vzpomeňme například nedostatečnou reformní snahu vlády během a po období studentských bouří, malou podporu studentek nebo řešení problematiky výzkumu. Vláda sice dokázala vytvořit několik reprezentativních institucí, které se pyšní výbornými výsledky ve výzkumu, ale současně také velkou část univerzit odsunula „na druhou kolej“ a jejich studenty de facto ochudila o možnost podílet se na kvalitním výzkumu. V průběhu celého vývoje lze také pozorovat oprošťování se vysokých škol od státního vlivu a získávání větší autonomie. Tato situace vrcholí zejména ve třetí vlně reforem, prováděné od devadesátých let až do dnešní doby. Zde však musím poznamenat, že vláda si stále pomocí finanční politiky (především v oblasti výzkumu) ponechává silný vliv na systém. I nadále je ovšem třeba pracovat na řešení jednotlivých nedostatků, se kterými se systém potýká. Situace je o to složitější, že řada problémů spolu souvisí a je vzájemně provázána. Kupříkladu snaha o ovlivnění problematiky zkouškového pekla by se 56

promítla i v kvalitě vysokých škol. Podobně je tomu u problematiky výzkumu. Návrat ke starému modelu nekompetitivního rozdělování finančních prostředků na výzkum by zákonitě musel vést i k poklesu úrovně výzkumu na současných reprezentativních univerzitách a celkově tak i ke snížení jejich kvality. Zavedení afirmativních akcí, jako např. povinných kvót počtu žen v postgraduálním studiu, by sice velice jednoduše vedlo k vyřešení tohoto problému, ale zároveň by také taková akce mohla ohrozit kvalitu postgraduálního studia, nemluvě o etické problematice podobného řešení. Dle mého názoru se také v řadě problémů odráží japonská mentalita a specifické kulturní rysy tohoto národa. Jak jsem uvedl v šesté kapitole, problematika zkouškového pekla může mít spojitost se zvykem Japonců pečlivě testovat partnera předtím, než je s ním navázán nějaký druh vztahu. Problému nedostatečné motivace ke studiu může také nahrávat snaha Japonců o to, aby nevyčnívali z řady (viz 7. kapitola). Studenti se tak např. mohou bát podat excelentní výkon před třídou, aby nebyli ostatními považováni za příliš horlivé. Z výše uvedených důvodů je tedy zřejmé, že řešení těchto problémů je velice složité a jak již ukázala historie, často ani neexistuje dokonalé řešení, které by vedlo k odstranění problému a nezpůsobilo zároveň obtíže na jiné úrovni. To by ale nemělo odrazovat od dalších snah o nalezení optimálních řešení. Na dalším zkoumání a řešení těchto problémů by se dle mého názoru měli podílet odborníci z různých oblastí počínaje pedagogy, přes kulturní antropology, zahraniční odborníky či ekonomy až ke specialistům na genderovou problematiku. A především by problémy neměly být řešeny individuálně nebo z pozic jednotlivých oborů, ale holisticky, jako celek.

57

Abstract in English

This thesis examines the development of Japanese higher education from the end of the World War II till today. Furthermore, it also reflects some current problems of higher education. The first part of the thesis refers chronologically to the individual periods from the end of WW II till today. The second part of the thesis analyses various problems of the current educational system and their possible solutions.

58

Anotace BORTLÍK, Ondřej Filozofická fakulta – Katedra asijských studií Poválečný vývoj japonského vysokého školství s důrazem na současnou situaci Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ivona Barešová, Ph.D.

Počet stran: 52 Počet znaků s mezerami: cca 95 900 Počet příloh: 0 Počet titulů použité literatury: 41 Klíčová slova: vysoké školy, reformy, japonské školství, problémy ve školství

Tato bakalářská diplomová práce se zabývá vývojem japonského vysokého školství od druhé světové války do současnosti a některými problémy, s nimiž se současné školství potýká. V první části práce popisuji chronologicky jednotlivá období od konce druhé světové války do dnešních dnů. Ve druhé části se věnuji rozboru některých hlavních problémů, které jsou pro současné školství charakteristické, a popisuji (na základě v první části nastíněných skutečností), jak tyto problémy byly a jsou řešeny. Ve druhé části práce dále také prezentuji své názory na jednotlivé problémy.

59

Seznam použitých informačních zdrojů Internetové stránky ARWU. First World University Ranking – Shanghai Ranking[online].Shanghai: ARWU, 2010. [cit. 1. 6. 2011].Dostupné z:http://www.arwu.org/ARWU2010.jsp ARWU. First World University Ranking – Shanghai Ranking [online]. Shanghai: ARWU, 2010. [cit. 1. 6. 2011].Dostupné z: http://www.arwu.org/Country2010Main.jsp?param=Japan GOODMAN, Roger. The rapid redrawing of boundaries in Japanese higher education. Japan Forum [online]. 2010, 22(1-2), 65-87. [cit. 20. 1. 2010]. Dostupné z: DOI 10.1080/09555803.2010.488944. http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/09555803.2010.488944 Higher Education in Japan [online].Tokyo: MEXT,2009. [cit. 28. 2. 2011]. Dostupné z: http://www.mext.go.jp/english/highered/__icsFiles/afieldfile/2011/02/28/1302653_001. pdf JAVORA. Graduate education and research[online]. [cit. 13. 4. 2011]. Dostupné z: http://members.tripod.com/h_javora/jed9.htm#gedr Kawaijuku Ranking. World Education News&Reviews [online]. New York: World Education Services, 2006. [cit. 11. 2. 2011].Dostupné z: http://www.wes.org/ewenr/06aug/japan.htm#kaw MEXT.Basic Policies for the New Education [online]. Tokyo: MEXT 2010[cit. 10. 11. 2010].Dostupné z:http://www.mext.go.jp/b_menu/hakusho/html/hpbz198103/index.html MEXT. Development of Higher Education [online]. Tokyo: MEXT 2010[cit. 10. 11. 2010].Dostupné z:http://www.mext.go.jp/b_menu/hakusho/html/hpbz198103/index.html MEXT. Report & Statistics [online]. Tokyo: MEXT, 2006. [cit. 12. 9. 2011].Dostupné z: http://www.mext.go.jp/english/a02.htm OBA, Jun.Current State and Problems of Japanese Higher Education [online]. Hiroshima: Hiroshima University 2005. [cit. 29. 1. 2005].Dostupné z: http://home.hiroshima-u.ac.jp/oba/docs/sa-turkey/presentation1%28mohe%29-s.pdf 60

ONO, Hiroshi. Training the Nation’s Elite: National-Private Sector Differences in Japanese University Education [online].Stockholm: Stockholm School of Economics, 2000. [cit. 11. 2. 2012]. Dostupné z: http://swopec.hhs.se/eijswp/papers/eijswp0096.pdf QUACQUARELLI SYMONDS. QS Asian University Ranking [online].Top universities, 2011.[cit. 13. 4. 2012].Dostupné z: http://www.topuniversities.com/universityrankings/asian-university-rankings/2011. Thematic Review of Tertiary Education. Country Background Report of Japan[online]. MEXT 2006. [cit. 5. 7. 2006]. Dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/25/5/37052438.pdf

Tištěné publikace ASONUMA, Akihiro. Finance Reform in Japanese Higher Education. Journal of Higher Education, 2002, 43(1), 109-125. ISSN 0018-1560

BEAUCHAMP, Edward R. Recent Developments in the Japanese Student Movement. Peabody Journal of Education,1971, 48(4), 321-324. ISSN 0161-956X DE SILVA, Dextera McIRNEY Dennis. Are Japanese University Students Really Unmotivated? In: Australian Association for Research in Education. Conference 27. Sydney: Paramatta, 2005. ISBN: 13249339

EDWARDS, Linda N. a PAASQUALE, Margaret K. Women's higher education in Japan: Family background, economic factors, and the Equal Employment Opportunity Law. Journal of the Japanese and International Economies, 2003, 17(1), 1-32. ISSN 0889-1583

ITOH, Akihiro. Higher Education Reform in Perspective: The Japanese Experience. Journal of Higher Education, 2002, 43(1), 7-25. ISSN 0018-1560

ISHIDA, Hiroshi. Social Mobility in Contemporary Japan: Educational Credentials, Class and theLabour Market in Cross-nationalPerspective. 2. vyd. Stanford: Stanford University Press, 1993. ISBN: 0804720878

61

KITAGAWA, Fumio OBA, Jun. Managing differentiation of higher education system in Japan: Connecting excellence and diversity. Journal of Higher Education,2010,59(4), 507-524. ISSN 0018-1560

KITAMURA, Kazuyuki a CUMMINGS, William. The“Big Bang” Theory and Japanese University Reform. Comparative Education Review, 1972, 16(2), 303-324. s.306 KRÄMER, Hans M. Reforms of Their Own: The Japanese Resistance to Changes in Higher Education Administration under the U.S. American Occupation. Pedagogica Historica, 2007, 43(3). 327-345. ISSN 0030-9230

KUSHIMOTO, Takeshi. Outcomes assessment and its role in self-reviews of undergraduate education. In the contex to Japanese higher education refors since the 1990s, Journal of Higher Education, 2010, 59(5), 589-598. ISSN 0018-1560

MASAYA, Iwanaga. Elderly students learning through the University of the Air system in Japan. Educational Gerontology,1994, 20(5), 473-482. ISSN 0360-1277

MAKINO, Tatsumi. Post-war Democratization in Japan: Japanese Education. International Social Science Journal, 1961, 13(1), 47-48. ISSN 1468-2451 MORI, Rie. Entrance Examinations and Remedial Education in Japanese Higher Education. Journal of Higher Education,2002, 43(1), 27-42. ISSN 0018-1560 McVEIGH, Brian J. Japanese Higher Education As Myth. 1. vyd. New York: M. E. Sharpe, 2002. ISBN 0-7656-0924-X NAOKO, Saitoa YASUO, Imai.In Search of the Public and the Private: Philosophy of Education in Post-War Japan. Comparative Education, 2004, 40(4), 584-585. ISSN 0305-0068

OBA, Jun. Incorporation of National Universities in Japan and its Impactup on Institutional Governance. In Changing Governance in Higher Education: Incorporation, Marketization, and Other Reforms. A Comparative Study. Hiroshima: RIHE COE,2007, 15-36.

OGAWA, Yoshikazu. Challenging the Traditional Organization of Japanese Universities. Journal of Higher Education, 2002, 43(1), 85-108. ISSN 0018-1560 62

ONO, Hiroshi. Does Examination Hell Pay Off? A Cost-Benefit Analysis of“Ronin” and College Education in Japan.Economics of Education Review, 2007, 26(3), 271-284. ISSN 0272-7757

ONO, Hiroshi. College Quality and Earnings in the Japanese Labor Market. Industrial Relations, 2004, 43(3), 595-617. ISSN 0019-8676 POOLE, Gregory S. a AMANO, Ikuo. Higher Education Reform in Japan: Amano Ikuo on ‘The University in Crisis’. International Education Journal,2003, 4(3), ISSN 14431475

SANUSI, Anwar. a OYAMA, Tatsuo. Statistical Data Analysis for Investigating Japanese Goverment Subsidy Policy for Private Universities. Journal of Higher Education,2008, 55(4), 409-414. ISSN 0018-1560

SHIMBORI, Michiya. Comparison Between Pre- and Post-War Student Movements in Japan. Sociology of Education, 1963, 37(1), 59-70. ISSN 0038-0407 SHIMBORI, Michiya. Zengakuren: A Japanese Case Study of A Student Political Movement. Sociology of Education, 1964, 37(3), 229-253. ISSN 0038-0407 SHUICHI, Katsuta a TOSHIO, Nakauchi. Understanding Japan: Japanese Education. 3. vyd. Tokyo: Shobi Printing, 1995. ISSN 0041-6576 TEICHLER, Ulrich. Higher Education in Japan: A View from Outside, Journal of Higher Education,1997, 34(2), 275-298. ISSN 0018-1560 The Battle of Tokyo University. TIME, 1969, 93(5), 36. ISSN: 0040-781X

TRAINOR, Joseph C. Educational Reform in Occupied Japan. 1. vyd. Tokyo: Meisei University Press, 1983. ISBN 4-89549-000-9

YOKOYAMA, Keiko. Neo-liberalism, Social Justice, and Gender in Japanese and British Higher Education: Some Implication for the US Higher Education. Nepublikovaná přednáška pronesená na každoroční konferenci ASA (American Sociological Association) 10. 8. 2006. 63