UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD Ústav ošetřovatelství
Zdenka Poučinská
Celoživotní vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Mikšová, PhD.
Olomouc 2011
Anotace bakalářské práce
Název práce v ČJ:
Celoživotní vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků
Název práce v AJ:
Lifelong education of paramedical staff
Datum zadání:
2011. 01. 10.
Datum odevzdání:
2011. 05. 10.
Vysoká škola, fakulta:
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd
Ústav:
Ošetřovatelství
Autor práce:
Zdenka Poučinská
Vedoucí práce:
Mgr. Zdeňka Mikšová, Ph.D.
Rozsah práce:
49 stran, 1 příloha
Abstrakt v ČJ:
Bakalářská práce zkoumá problematiku celoživotního odborného
vzdělávání
nelékařských
zdravotnických
pracovníků v České Republice. Cílem práce je shrnout situaci let minulých, popsat současný stav pregraduálního i postgraduálního vzdělávání zdravotních sester a uvést příklady vzdělávání ve vybraných evropských zemích a v USA. Pro získání informací o spokojenosti českých zdravotnických pracovníků s koncepcí vzdělávání se zahrnují i výsledky již zveřejněných výzkumů. V práci se uvádí taktéž možnosti při výběru vzdělávacích programů a metody postgraduálního vzdělávání.
Abstrakt v AJ:
Bachelor thesis is focused on long life education of paramedical staff in the Czech republic. The aim of the thesis is to review the situation of past years, describe the current state of nurse education and show the examples of education in several countries of the Europe and USA.
To obtain information about satisfaction of the Czech paramedical staff with the concept of education the results from already published researches were also processed. In the thesis there are listed the possibilities of educational
program
selection
and
methods
of
postgraduate education.
Klíčová slova v ČJ:
celoživotní, vzdělávání, nelékařský, pracovník, sestra, ošetřovatelství, historie, registrace, specializační, kurzy.
Klíčová slova v AJ:
lifelong, education, paramedical, worker, nurse, nursing, history, registration, specialized, courses.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené bibliografické a elektronické zdroje.
Olomouc 10. května 2011 ……………………………… podpis
Děkuji Mgr. Zdeňce Mikšové, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce.
OBSAH
OBSAH ..................................................................................................................................................... 6 ÚVOD ....................................................................................................................................................... 7 1
2
HISTORIE PŘÍPRAVY SESTER V ČESKÝCH ZEMÍCH .................................................... 10 1.1
NEPROFESIONÁLNÍ PŘÍPRAVA ................................................................................................ 10
1.1.1
DŮVODY ZMĚN V ORGANIZACI OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE......................................................... 11
1.2
PROFESIONÁLNÍ PŘÍPRAVA .................................................................................................... 13
1.2.1
POČÁTKY VZDĚLÁVÁNÍ NA OŠETŘOVATELSKÝCH ŠKOLÁCH .................................................. 13
1.2.2
OŠETŘOVATELSTVÍ V LETECH 1938-1945 ............................................................................. 15
1.2.3
OŠETŘOVATELSTVÍ V LETECH 1945-1990 ............................................................................. 16
1.3
KVALIFIKAČNÍ PŘÍPRAVA OD 90. LET 20. STOLETÍ ................................................................. 19
1.3.1
SYSTÉM ZDRAVOTNICKÝCH ŠKOL.......................................................................................... 19
1.3.2
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ERASMUS ........................................................................................ 20
CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V SOUČASNOSTI .............................................................. 22 2.1
VYMEZENÍ POJMU .................................................................................................................. 22
2.2
LEGISLATIVA DETERMINUJÍCÍ KONCEPCI ZDRAVOTNICTVÍ .................................................... 23
2.3
NÁRODNÍ CENTRUM OŠETŘOVATELSTVÍ A NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH OBORŮ ........ 26
2.4
KREDITNÍ SYSTÉM ................................................................................................................. 27
2.5
ODBORNÁ ZPŮSOBILOST K VÝKONU POVOLÁNÍ VŠEOBECNÉ SESTRY ..................................... 29
2.6
MOŽNOSTI CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ SESTER ................................................................. 30
2.6.1
SPECIALIZAČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ................................................................................................. 30
2.6.2
ZAHRANIČNÍ STUDIJNÍ POBYT ................................................................................................ 31
2.6.3
ONLINE KURZY ...................................................................................................................... 32
2.7
POSTOJ SESTER K REGISTRACI ............................................................................................... 32
2.8
VZDĚLÁVÁNÍ ZDRAVOTNÍCH SESTER V ZAHRANIČÍ ................................................................ 36
2.8.1
SYSTÉM VZDĚLÁVÁNÍ V RŮZNÝCH ZEMÍCH EU ..................................................................... 36
2.8.2
SYSTÉM VZDĚLÁVÁNÍ V USA ............................................................................................... 38
ZÁVĚR ................................................................................................................................................... 40 BIBLIOGRAFICKÉ A ELEKTRONICKÉ ZDROJE ....................................................................... 44 SEZNAM ZKRATEK ........................................................................................................................... 47 SEZNAM TABULEK ............................................................................................................................ 48 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................................... 49
6
ÚVOD
Přehledová práce o celoživotním vzdělávání zdravotnických pracovníků se zabývá otázkou možností vzdělávání českých sester. Jelikož ošetřovatelství prošlo dlouhým vývojem, je součástí práce i přehled jeho historie. Pro obsah práce byly zvoleny čtyři cíle. Cíl 1/ Jakým vývojem prošlo české zdravotnictví v souvislosti se společenskými a politickými události až do 21. století? Cíl 2/ Jaká je současná situace vzdělávání zdravotních sester v České republice? 1. Jaká legislativa determinuje celoživotní vzdělávání sester v České republice? 2. Jaké jsou možnosti celoživotního vzdělávání sester? Cíl 3/ Jaký je postoj českých zdravotních pracovníků k celoživotnímu vzdělávání? 1. Shrnutí výsledků výzkum v období let 2006-2010. Cíl 4/ Jak se vypořádaly vybrané státy s nařízeními Rady Evropy ve vzdělávání pracovníků ve zdravotnických zařízeních? Vyhledávací strategie: Při rešerši byla použita databáze BMČ, vyhledávač GOOGLE Scholar a časopisy Sestra a Florence. Kriteriem pro výběr článků bylo období jejich vzniku od roku 2005. U některých publikací, zejména z oblasti historie, nebylo toto kriterium dodrženo pro chybějící aktualizace. Cíl 1/ Jakým vývojem prošlo české zdravotnictví v souvislosti se společenskými a politickými události až do 21. století? Klíčová slova, nalezené a použité zdroje: Historie, vzdělávání, sestra, ošetřovatelství. Nalezených zdrojů v databázi BMČ 49, kritéria splňovalo 8 článků, pro tvorbu práce použito 5 odborných publikací obsahujících informace k prvnímu cíli. Nalezených zdrojů za pomoci rozšířeného
7
vyhledávání vyhledávače GOOGLE Scholar bylo 43, pro tvorbu práce byly použity 4 relevantní články obsahující informace k prvnímu cíli. Cíl 2/ Jaká je současná situace vzdělávání zdravotních sester v České republice? 1. Jaká legislativa determinuje celoživotní vzdělávání sester v České republice? 2. Jaké jsou možnosti celoživotního vzdělávání sester? Klíčová slova, nalezené a použité zdroje: Celoživotní, vzdělávání, sestra, legislativa, registrace. Nalezených zdrojů v databázi BMČ 10, kritéria splňovalo 6 článků, použity 4 relevantní články obsahující informace ke druhému cíli. Cíl 3/ Jaký je postoj českých zdravotních pracovníků k celoživotnímu vzdělávání? 1. Shrnutí výsledků výzkum v období let 2006-2010. Klíčová slova, nalezené a použité zdroje: Celoživotní, vzdělávání, sestra registrace, výzkum, postoj, názor. Nalezených zdrojů v databázi BMČ 14, kritéria splňovaly 2 články, pro tvorbu práce použity 2 články obsahující informace k prvnímu cíli. Nalezených zdrojů publikovaných v časopise Sestra a Florence bylo 8, kritéria splňovalo 5 článků, pro tvorbu práce použity 4 relevantní články obsahující informace ke třetímu cíli. Cíl 4/ Jak se vypořádaly vybrané státy s nařízeními Rady Evropy ve vzdělávání pracovníků ve zdravotnických zařízeních? Klíčová slova, nalezené a použité zdroje: V této oblasti byly články vyhledávány za použití českého i anglického jazyka. Celoživotní, vzdělávání, sestra, zahraničí. Nalezených zdrojů v databázi BMČ 8, kritéria splňovaly 3 články, pro tvorbu práce použity 2 relevantní články obsahující informace k prvnímu cíli. Nalezených zdrojů za použití rozšířeného vyhledávání vyhledavače GOOGLE Scholar 53, kritéria splňovalo 7 článků, pro tvorbu práce použity 3 články obsahující informace ke čtvrtému cíli. Lifelong, learning, nursing. Nalezených zdrojů v databázi BMČ 9, pro tvorbu práce použity 3 články obsahující informace ke 4 cíli. Nalezených zdrojů za použití rozšířeného vyhledávání vyhledávače GOOGLE Scholar 324, kritéria splňovalo 20 8
článků, pro tvorbu práce použity 4 relevantní články obsahující informace ke čtvrtému cíli.
Vstupní studijní zdroje: KUTNOHORSKÁ., Jana. Historie ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 206 s. ISBN: 978-80-247-3224-4. PLEVOVÁ, Ilona a SLOWIK, Regina. Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2008. 120 s. ISBN: 978-80-7368-506-5. KAFKOVÁ, Vlastimila. Z historie ošetřovatelství. 1. vyd. Brno: Inst. pro další vzděl. prac. ve zdrav., 1992. 185 s. ISBN: 80-7013-123-3. Zákon MZ ČR č. 96/2004Sb o nelékařských zdravotnických povoláních Vyhláška MZ ČR 423/2004 Sb. o kreditním systému (osvědčení k výkonu zdravotnického povolání) Vyhláška MZ ČR 424/2004 Sb. o činnostech zdravotnických pracovníku a jiných odborných pracovníků Vyhláška MZ ČR 39/2005Sb. kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání.
9
1 HISTORIE PŘÍPRAVY SESTER V ČESKÝCH ZEMÍCH
Vývoj ošetřovatelství byl vždy ovlivňován náboženskými, kulturními, sociálními a politickými faktory, vědeckými objevy i význačnými osobnostmi.1 Z historického pohledu se v péči o nemocné objevují tři hlavní principy: -
neprofesionální ošetřovatelství – opatrování, ve kterém o sebe člověk pečuje sám (péče o sebe, rodinu, princip vzájemné pomoci),
-
charitativní ošetřovatelství – ošetřování vnímané jako morální pomoc. Vychází z hlubokých humánních tradic a náboženských přesvědčení,
-
profesionální ošetřovatelství – rozvíjející se s postupem medicíny. 2
Na formování ošetřovatelství měly velký podíl války, ve kterých byla zvýšena potřeba zdravotní péče a lékařského ošetření. Mnoho ošetřovatelských tradic má svůj základ právě v ošetřování raněných vojáků. Ovšem až do Krymské války, kdy péči o raněné ovlivnila Florence Nightingelová, více vojáků zemřelo na následky špatných hygienických podmínek než na válečná zranění.3
1.1 NEPROFESIONÁLNÍ PŘÍPRAVA
Život obyvatel v nejstarších dobách vždy provázely různé choroby a epidemie. Nemoc byla přisuzována nadpřirozeným silám. Po příchodu křesťanství, jehož představitelé byli kněží a mniši, se stalo i opatrování nemocných nedílnou součástí lidového léčitelství.
1 Srov. PLEVOVÁ, I. a SLOVIK, R., Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, s. 23. 2 Srov. FARKAŠOVÁ, D. a kol., Ošetřovatelství – teorie, s. 21-22. 3 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 37.
10
K rozvoji péče o nemocné dochází na našem území od 10. století, kdy byly stavěny špitály, které zpravidla byly součástí klášterů či jiných církevních zařízení, často podporované významnými osobnostmi.4 Jednou z těchto osob, která se zasloužila o rozvoj v oblasti ošetřovatelství, byla Anežka Přemyslovna. Anežka Přemyslovna založila v roce 1232 špitál sv. Františka pro chudé a nemocné Na Poříčí. O rok později vznikly poblíž další dva kláštery – mužský klášter menších bratří sv. Františka a ženský klášter sv. Kláry, kam později sama vstoupila a stala se jeho představenou. Anežka Přemyslovna založila špitální bratrstvo, které bylo papežem Řehořem IX. uznáno za samostatný ošetřovatelský řád – Řád křížovníků s červenou hvězdou.5 Anežka svou činností položila základy pro ošetřování nemocných v Čechách, avšak nedoceněny zůstaly její pokyny jak pečovat o nemocné a chudé. Jednalo se o první etický kodex zásad ošetřovatelské péče v raném středověku. Na českém území bylo ve 13. století zakládáno množství špitálů pod záštitou církevních i rytířských řádů. Změnu přineslo období osvícenství v 17. století, kdy vlivem zdravotních reforem vznikaly nové nemocnice. Úkolem nemocnic byla péče o nemocné, nikoliv o sociálně slabé, jako tomu často bylo v případě špitálů.6
1.1.1 DŮVODY ZMĚN V ORGANIZACI OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE K největšímu posunu v péči o nemocné dochází až v 50. letech 19. století v důsledku zvýšených požadavků na zlepšení péče o raněné vojáky, což se odráží také ve vývoji oborů chirurgie, hygiena a epidemiologie. Tento pokrok mění doposud nahodilou opatrovnickou činnost v organizovaný systém.7 Za mezník v tomto vývoji je pokládáno období Krymské války (1854-1856), které poukázalo na nutnost odborné přípravy pro ošetřovatelky. Toto se také projevilo na 4 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 2. 5 Srov. ŽIVOTOPISY ONLINE, Svatá Anežka česká,
. 6 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství s. 28-29. 7 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 9-11.
11
rozvoji ošetřovatelské péče i v českých zemích. Významný podíl na profesionalizaci ošetřovatelství měli Nikolai Ivanovič Pirogov, Florence Nightingelová a Jean Henry Dunant.8 -
Nikolaj Ivanovič Pirogov byl uznávaný ruský chirurg, který vyškolil třicet odborně vzdělaných dobrovolných ošetřovatelek Ruské armády na frontě Krymské války. V rámci rozvoje válečné medicíny se zasloužil o použití sádrových obvazů, narkózy, zabýval se úrazovým šokem u raněných a vypracoval metodiku třídění a odsunu raněných. Bojoval také proti nešetrným amputacím.9
-
Florence Nightingelová se narodila v Anglii r. 1820 a dostalo se jí vynikajícího klasického
vzdělání.
Ve
svých
31-ti
letech
vystudovala
ošetřovatelství
v Protestantské Diakonii v německém Kaiserwerthu. Roku 1853 se stala vrchní sestrou Ústavu pro nemocné šlechtičny v Londýně a již tehdy začala upravovat ošetřovatelské postupy. V roce 1854 spolu se 38 zdravotními sestrami působila během Krymské války ve Vojenské nemocnici ve Scutari. Již půl roku po zavedení mnoha změn v ošetřovatelské péči snížila významně úmrtnost raněných vojáků ze 42,7 % na 2 %. Jako první v historii ošetřovatelství vytvořila a použila statistických grafů a diagramů. Současně se aktivně věnovala i publikační činnosti. Její nejznámější knihy Zápisky o ošetřovatelství se prodalo přes milion výtisků.10 V roce 1860 založila v Londýně školu při nemocnici sv. Tomáše, která se tak stala první ošetřovatelskou škola na světě. Podle tohoto vzoru začaly i v dalších evropských zemích vznikat ošetřovatelské školy. -
Jean Henry Dunant byl vážený obchodník a podnikatel, který se aktivně zapojil do zřízení systému organizované pomoci. Ač byl nevoják a nebyl vzdělaný v oboru zdravotnictví, nebyly mu lhostejné nejen útrapy raněných vojáků, ale také chudých a trpících civilistů. Bojoval za myšlenku zřídit v době míru organizaci, která by se starala o výchovu dobrovolných ošetřovatelek, aby byl za války k dispozici potřebný personál. Jeho představ se ujala Společnost pro veřejné blaho a následně
8 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 8-9. 9 Srov. STAŇKOVÁ, M. Galerie historických osobností, s. 65. 10 Srov. PLEVOVÁ, I., a SLOVIK, R., Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, s. 71-75.
12
vznikl Mezinárodní výbor Červeného kříže. Roku 1901 byl uznán za zakladatele ČK.11
1.2 PROFESIONÁLNÍ PŘÍPRAVA
V návaznosti na činnost F. Nightingelová, N. I. Pirogova a H. Dunanta a vlivem silného emancipačního hnutí, došlo i v českých zemích v 70. letech 19. století k pokroku v pohledu na opatrovnictví a vzdělávání ošetřovatelek.12
1.2.1 POČÁTKY VZDĚLÁVÁNÍ NA OŠETŘOVATELSKÝCH ŠKOLÁCH V roce 1872 Eliška Krásnohorská a Karolína Světlá, spisovatelky a bojovnice za práva žen, založily Ženský výrobní spolek český, jehož hlavním úkolem byla výchova žen k určitému povolání. Ve svém časopise se vedení spolku zmiňovalo i o záměrech v oblasti studia ošetřovatelek. K realizaci této myšlenky přispěl Spolek českých lékařů, jehož jednatel dr. Vítězslav Janota se zasloužil společně se Světlou a Krásnohorskou o založení první české ošetřovatelské školy, která byla otevřena roku 1874 v Praze. Bylo to jediné zařízení svého druhu na území rakousko-uherské monarchie. Vzdělávání se však provozovalo pouze formou krátkých kurzů a neodpovídalo představám škol, jak je známe dnes. Po velmi krátké době došlo v roce 1881 k zániku školy. Během pětiletého období existence školy bylo uspořádáno 5 krátkodobých kurzů, ze kterých vzešlo 234 absolventek ošetřovatelství.13 Česká Diakonie byla založena r. 1903 Marií Kučerovou. Jednalo se o spolek, který měl při evangelické církvi připravovat sestry - diakonky pro práci v nemocnici a sociální péči. Vzorem pro jejich činnost byly dobročinné ústavy katolické charity, v nichž pracovali sociální pracovníci a členové katolických kongregací.
11 Srov. PLEVOVÁ, I., a SLOVIK, R., Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, s. 82. 12 Srov. JAROŠOVÁ, D., Vybrané kapitoly z teorie ošetřovatelství, s. 23-24. 13 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 11.
13
V roce 1904 byl založen Spolek pro povznesení stavu ošetřovatelek nemocných, který vznikl ze Zdravotního odboru ústředního spolku českých žen. Jeho náplní byla odborná příprava a vedení ošetřovatelských teoretických kurzů.14 Mezi významné řádové školy tohoto období patřily Česko-německá škola sv. Františka z Assisi v Opavě, Ošetřovatelská škola Šedých sester III. Řádu sv. Františka, Odborná škola pro ženská povolání Chudých školských sester de Notre Dame a Ošetřovatelská škola Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.15 139. Říšský zákon ze dne 25. 7. 1914 o ošetřování nemocných z povolání provozovaném. Odborná průprava osob pro ošetřovatelství byla prováděna ve dvouletých ošetřovatelských školách zřízených při nemocnicích, které zaručovaly praktickou výuku ve všech oborech nemocniční péče. Absolventky po složení diplomové zkoušky získaly titul Diplomovaná ošetřovatelka. Toto nařízení se týkalo jak škol civilních, tak škol provozovaných církevními institucemi. V duchu říšského zákona byla r. 1916 otevřena Česká ošetřovatelská škola při c.k. všeobecné nemocnici v Praze.16 Prvních 10 absolventek této školy ukončilo své vzdělání složením praktické a teoretické zkoušky, obdrželo diplom o ošetřování nemocných a mohlo užívat titul diplomovaná ošetřovatelka.17 Tyto absolventky založily v roce 1921 Spolek absolventek ošetřovatelské školy, který se o 7 let později přejmenoval na Spolek diplomovaných sester. Cílem spolku bylo zvyšovat prestiž tohoto povolání, zlepšit kontinuitu vzdělávání, pořádat odborné kurzy a vzdělávací akce, zlepšit spolupráci se zahraničím, vydávat časopis a provádět evidenci vzdělávání sester. K tomu účelu členky obdržely registrační legitimace s fotografií.18 I přes úsilí diplomovaných sester, které bojovaly za zřízení dalších škol, zůstávala Česká ošetřovatelská škola v Praze ještě v roce 1935 jedinou civilní školou na území Čech a Moravy.19
14 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 16. 15 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 82-83. 16 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 18. 17 Srov. tamtéž, s. 21. 18 Srov. PLEVOVÁ, I., a SLOVIK, R., Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, s. 46. 19 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 32.
14
Ministerstvo zdravotnictví pořádalo pro zdravotní pracovnice kurzy, většinou jednotýdenní. Tento způsob byl preferován, protože byl bez vysokých nákladů, se kterými by se muselo počítat při budování škol. Řeholní školy tak měly k rozšiřování své základny daleko lepší podmínky než civilní. V tomto období byly v nemocnicích zaměstnané sestry s různou úrovní vzdělání: -
ošetřovatelky praktické, neškolené,
-
ošetřovatelky praktické s méně než dvouletým výcvikem,
-
ošetřovatelky řádové,
-
diplomované sestry s dvouletým a víceletým školením.20
1.2.2 OŠETŘOVATELSTVÍ V LETECH 1938-1945 V září roku 1938 po uzavření Mnichovské dohody a zabráním pohraničního území došlo ke ztrátě mnoha zdravotnických zařízení, včetně 5-ti řádových ošetřovatelských škol a ke snížení počtu sester o 2000, což se negativně odrazilo na systému zdravotnické péče.21 Propuknutím 2. světové války byl přerušen rozvoj českého ošetřovatelství. Spolek diplomovaných sester byl rozpuštěn a mezinárodní spolupráce byly zastaveny.22 Počet sester i lékařů klesal, protože byli odváděni přímo ze svých pracovišť např. na nucené práce nebo byli vězněni. Potřeba ošetřovatelek se však stala z důvodu válečných hrůz velice naléhavou. Ministerstvo sociální a zdravotní zprávy vyslovilo svůj souhlas s otevřením civilní ošetřovatelské školy v Brně.
Poté byly otevřeny další
ošetřovatelské školy v Olomouci, Kroměříži a Praze. Z důvodu nedostatku zdravotnického personálu byly ošetřovatelky ušetřeny totálního nasazení v Říši.23
20 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 96. 21 Srov. tamtéž, s. 33. 22 Srov. KRAUSOVÁ, K., Historie českého ošetřovatelství do roku 1989. Florence, 2010, č. 3, s. 11-13. 23 Srov. PLEVOVÁ, I., a SLOVIK, R., Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, s. 47-48.
15
1.2.3 OŠETŘOVATELSTVÍ V LETECH 1945-1990 Do roku 1948 se ošetřovatelské školy zřizovaly ještě podle výnosu rakouského ministerstva vnitra č. 193 vydaného v roce 1914. Vydáním zákona č. 94/1947 Sb. o mimořádných diplomových zkouškách a o doplňovacím výcviku ošetřovatelského personálu, bylo umožněno ošetřovatelkám s patnáctiletou praxí získat diplomovanou kvalifikaci složením předepsané zkoušky. U uchazeček s desetiletou praxí bylo nutno vykonat ještě půlroční teoretický kurz. Ostatním sestrám umožnil doškolení při zaměstnání. V roce 1947 bylo již v ČSR 31 ošetřovatelských škol, které vychovávaly různé specialisty nelékařských zdravotnických pracovníků. Byly zřizovány státem nebo církevními institucemi. Většina těchto škol byla dvouletá. Věk uchazeček se pohyboval od 18-ti do 30-ti let. V roce 1948 byl vydán zákon č. 95/1948 Sb. o základní úpravě jednotného školství a ošetřovatelské školy byly zařazeny do systému vyšších odborných škol jako Vyšší sociálně zdravotní školy. Byly zřizovány státem. Studium na těchto školách bylo čtyřleté. První dva roky vzdělání měly všeobecný charakter, posléze se studentky specializovaly na obory porodní asistentka, dětská sestra, zdravotní sestra a zubní laborant. Studium bylo zakončeno maturitní zkouškou. Sloučení ošetřovatelských škol s rodinnými a sociálními školami dalo základ pro vznik středních zdravotnických škol, na nichž se připravovaly všechny kategorie zdravotnických pracovníků. Studium navazovalo na povinnou školní docházku, čímž se snížil věk studentů, který se pohyboval mezi 14-ti – 15-ti lety. Z důvodu nízkého věku studentů bylo nutné upravit studijní plány a studium se zaměřilo převážně na medicínské a instrumentální znalosti. Vymezení kompetencí středních zdravotnických pracovníků, obsah a zaměření činnosti stanovil zákon č. 77/1950 Sb. o zdravotnických povoláních. Tento zákon rozčlenil ošetřovatelskou práci a zavedl novou kategorii pomocných pracovníků tzv. sanitářek, které absolvovaly šestiměsíční vzdělávací kurzy. 24 Pro nedostatek odborného zdravotního personálu byl v roce 1951 vydán zákon č. 103/1951 Sb. o jednotné léčebné péči, který umožnil snížit dobu studia na tři roky.
24 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 126.
16
Současně byly organizovány dvouleté doškolovací kurzy v závodních školách práce, aby pokryly požadavky zdravotnických zařízení. Jelikož nebyly jednotné osnovy, kvalita vychovaných absolventů byla nízká. Proto již v roce 1955 vládním nařízením č. 80/1955 Sb. bylo studium opětovně prodlouženo na čtyřleté.
25
Dále byly zavedeny
mimořádné formy studia při zaměstnání – večerní, dálkové a externí. V roce 1956 bylo zavedeno pomaturitní dvouleté studium v oborech zdravotní sestra, porodní sestra, rentgenologický laborant a rehabilitační pracovník. Během 20-ti let se několikrát měnil název škol, které se zaměřovaly na výchovu středního odborného zdravotního personálu, což odráží komplikovanou a nekoncepční strategii systému vzdělávání. V roce 1960 byl na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze poprvé otevřen dvouoborový pětiletý program ošetřovatelství v kombinaci s psychologií a později s pedagogikou. 26 V tomto období nefungoval centrální systém celoživotního vzdělávání sester. Sestry se po ukončení studia vzdělávaly samostatně, podle svého individuálního zájmu, který byl většinou omezen na čtení odborných článků ve Zdravotnických novinách či účasti na konferencích. Tato situace vyústila v roce 1960 k vzniku Střediska pro další vzdělávání Středních zdravotnických pracovníků v Brně. Jeho cílem bylo umožnit profesní a specializační přípravu středního zdravotního personálu. Postupně došlo k rozvoji této instituce, která se za 8 let rozrostla z původních tří kateder na čtrnáct. Jednalo se o katedry pro sestry zdravotní, dětské, ženské, dietní, dále pro rehabilitační pracovníky, asistenty hygienické služby, zdravotní laboranty, rentgenologické laboranty, zubní laboranty, lékárenské laboranty, oční optiky, řízení ekonomiky zdravotnictví, společenských věd, psychologie a pedagogiky. Dále byla ustavena katedra válečného zdravotnictví a branné výchovy. V roce 1986 byl ústav přejmenován na Institut pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků. Zřizovací listina z roku 1991 rozšiřovala náplň činnosti institutu i na vzdělávání jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví a následné vzdělávání vysokoškolských zdravotnických pracovníků včetně lékařů. V roce 2003 byl tento Institut přejmenován na Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně.27
25 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 112. 26 Srov. PLEVOVÁ, I., a SLOVIK, R., Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, s. 61-62.
17
Období tzv. socialismu vedlo k izolaci a k postavení vývoje vzdělávání v oboru ošetřovatelství. Absolventi zdravotních škol v Československé republice patřili k nejmladším ve srovnání se světem. 28 V sedmdesátých letech 20. století došlo k celosvětové změně pojetí oboru ošetřovatelství. To začalo být chápáno jako vědecká disciplín+na. Tyto změny vyústily ve zlepšení pracovního postavení sester. Rada Evropy, kterou tvořilo 12 evropských států, vydala směrnici pro jednotné vzdělávání sester. Roku 1977 byla vyhlášena Evropská dohoda o vzdělávání sester (příloha 1), která je průběžně novelizována v souvislosti s požadavky na vzdělávání zdravotnických pracovníků. V roce 1971 zdravotní sestry Marta Staňková a Dana Jurásková zahájily projekt dobrovolné registrace zdravotních sester v Thomayerově nemocnici v Praze. Vycházely z předpokladu, že po ukončení studia se 70 % sester již dále nevzdělává. Provedený pilotní projekt v několika nemocnicích si kladl za cíl zjistit vzdělanostní úroveň sester a možnosti dalšího vzdělávání. Na základě výsledků výzkumného šetření byl navržen kreditní systém vzdělávacích aktivit sester. Tato dobrovolná registrace byla s nabytím platnosti zákona č. 96/2004 Sb. zrušena a změněna na povinnou.29 Dalšími významnými mezníky v ošetřovatelství bylo po přijetí dokumentů na 30. světovém zdravotnickém shromáždění v roce 1977. Jeden z dokumentů se zabýval dostupností zdravotní péče „Zdraví pro všechny do roku 2000“ a další dokument byl zaměřen na postavení a význam sester v primární péči. V průběhu dalších let byl význam ošetřovatelství diskutován a zdůrazňován na mnoha mezinárodních konferencích. 30 V devadesátých letech byl název oboru zdravotní sestra pozměněn na obor všeobecná sestra.
27 Srov. NCO NZO, Stručná historie a vývoj centra v datech, < http://www.nconzo.cz/web/guest/125> 28 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 113. 29 Srov. ŠKUBOVÁ, J., a CHVÁTALOVÁ, H., Jak šel čas, očima sestry Růženy Wagnerové. s. 50-51. 30 Srov. STAŇKOVÁ, M., Vzdělávání sester v evropské unii, Sestra, 2000, č. 7, s. 21-23.
18
1.3 KVALIFIKAČNÍ PŘÍPRAVA OD 90. LET 20. STOLETÍ
Vzdělávání sester zaznamenalo po vstupu České republiky do Evropské unie (EU) zásadní změny. Tyto změny vyplynuly z nutnosti sjednocení vzdělávání tak, aby byl umožněn volný pracovní pohyb osob po jednotlivých zemích EU. Na konci 20. století došlo v pojetí ošetřovatelství k následujícím změnám: -
má přesně stanovené kompetence v rámci péče o nemocné,
-
orientuje se na péči primární, sekundární i terciární,
-
stává se vědní disciplínou.31
Důležitým úkolem bylo vyřešit jedno z hlavních kritérií směrnice EU pro vzdělávání sester, a to ukončené všeobecné vzdělání po 17. roku, které je podmínkou pro zahájení studia ošetřovatelství. Cílem transformace systému vzdělávání bylo zvýšit úroveň ošetřovatelské péče, a to zejména se zaměřením na: -
změnu dosavadního medicínského a technického modelu ošetřovatelství
-
zvýšení stupně vzdělávání sester
-
zajištění efektivní posloupnosti a návaznosti ve vzdělávání sester32
1.3.1 SYSTÉM ZDRAVOTNICKÝCH ŠKOL V České republice (ČR) se do roku 2004 sestry vzdělávaly na středních zdravotnických školách (SZŠ), ve čtyřletém studiu. Byly to obory všeobecná sestra, zdravotnický laborant, farmaceutický laborant a zubní technik. Po tomto roce byly tyto obory v návaznosti na přijetí zákona č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních zrušeny, protože nesplňovaly kriteria EU a nahrazeny tzv. asistentskými obory s názvy: zdravotnický asistent, asistent zubního technika a laboratorní asistent a
31 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 158. 32 Srov. FARKAŠOVÁ, D., a kol., Ošetřovatelství – teorie, s. 34.
19
další, kteří mohou vykonávat svou činnost pouze pod odborným zdravotnickým dohledem všeobecné sestry nebo lékaře.33 V roce 1996 vznikly ze zákona ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR vyšší zdravotnické školy (VZŠ)34, které byly určeny především pro absolventy SZŠ. Studium končí absolutoriem a diplomem. Na těchto školách bylo možno studovat obory diplomovaná všeobecná sestra, diplomovaná dětská sestra, diplomovaná sestra pro intenzivní péči, diplomovaný fyzioterapeut, diplomovaný zdravotní laborant, diplomovaný farmaceutický asistent a další. Obory vzdělávání zdravotnických pracovníků na různých stupních škol jsou dále specifikovány zákonem 96/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.35 Vzhledem ke zvyšování nároků na odborné znalosti a praktické dovednosti nelékařských zdravotnických pracovníků jsou všeobecné sestry připravovány v bakalářských studijních programech na Vysokých školách. První školy s tímto stupněm vzdělávání u nás byly otevřeny v roce 1992 v rámci lékařských fakult. Studium je určeno pro absolventy středních škol s maturitou. Po absolvování je možné dále pokračovat na magisterském či doktorandském stupni. Obory všeobecná sestra, porodní asistentka, radiologický asistent a fyzioterapeut se studují v bakalářském studijním programu „Ošetřovatelství“.36
1.3.2 VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ERASMUS Erasmus je součástí evropského programu celoživotního vzdělávání určený pro vysokoškolské studenty a pedagogy, zaměřený na zvýšení odborné dovednosti, na mobilitu a spolupráci s vysokoškolskými evropskými vzdělávacími institucemi. Program Erasmus je určen pro vysokoškolské studenty, kteří si přejí studovat a pracovat v zahraničí. Dále je využíván vysokoškolskými pedagogy a školiteli z podniků, kteří chtějí vyučovat v zahraničí, či vysokoškolskými pracovníky, kteří mají
33 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 119. 34 Srov. FARKAŠOVÁ, D., a kol., Ošetřovatelství – teorie, s. 35. 35
Srov. MZ ČR, Zákon 96/2004,
.
36 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 122.
20
zájem o vzdělávání v zahraničí. Jednotlivci, kteří se chtějí zúčastnit aktivit programu Erasmus, jsou vybíráni školami, na kterých studují nebo pracují. 37 Erasmus je jedním z mnoha dalších vzdělávacích programů organizovaných Národní agenturou pro evropské vzdělávací programy (NAEP). Tato společnost je zaměřena na organizaci sítě evropských vzdělávacích programů. Organizuje a poskytuje informace o mezinárodních seminářích a konferencích a propaguje české školství v zahraničí.
37 Srov. NAEP, Národní agentura pro evropské vzdělávací programy,
21
2 Celoživotní vzdělávání v současnosti
Vysoké nároky na odborné znalosti pracovníků ve zdravotnictví vyjádřil profesor Hořejší v následujícím textu: „Je jen velmi málo oborů a oblastí lidské práce, v nichž je tak vysoký podíl vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaných pracovníků jako v medicíně. Nikde jinde se také až dosud stejně nekompromisně nevyžaduje trvalé, prakticky nepřetržité a soustavné vzdělávání. Medicína je u nás prvým a vlastně zatím jediným oborem, který se po celou dobu výkonu povolání stará o udržení a zejména o soustavné doplňování získaných vědomostí.“ 38
2.1 VYMEZENÍ POJMU
Celoživotní vzdělávání představuje zásadní změnu pojetí vzdělávání, kdy všechny možnosti učení – ať už v tradičních vzdělávacích institucích či mimo něj – jsou chápány za jediný propojený celek, který dovoluje přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním, a umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami kdykoli během života. Celoživotní vzdělávání lze členit do tří základních etap: -
Formální vzdělávání, jehož obsah a cíl je přesně legislativně definován, a které je realizováno ve vzdělávacích institucích, zpravidla ve školách. Patří sem na sebe navazující vzdělávací stupně (základní, střední, vysokoškolské), po jejichž absolvování účastník obdrží certifikát (vysvědčení, diplom apod.).
-
Neformální vzdělávání, které je zaměřeno na získání vědomostí a schopností, jež mohou jedinci zlepšit jeho společenské i pracovní uplatnění. Tyto vzdělávací kurzy jsou organizovány v zařízeních zaměstnavatelů, soukromých vzdělávacích institucích, neziskových organizacích aj. Zahrnuje rekvalifikační kurzy či výuku jazyka a mnoho dalších.
38 HOŘEJŠÍ, J., Zdraví pro 15 milionů, str. 36.
22
-
Informální učení, které je procesem získávání vědomostí a osvojování si dovedností z každodenních zkušeností a činností v práci a ve volném čase. Zahrnuje také sebevzdělávání, kdy si vzdělávající nemá možnost ověřit nabyté znalosti (např. televizní jazykové kurzy). Tento styl učení je neorganizovaný a často nesystematický. 39
Zákon č. 96/2004 Sb. definuje celoživotní vzdělávání jako průběžné obnovování, prohlubování a doplňování vědomostí, dovedností a způsobilostí zdravotnických pracovníků v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky. Dle tohoto zákona je celoživotní vzdělávání pro zdravotnické a jiné odborné pracovníky povinné. Kreditní systém pak kontroluje plnění povinnosti celoživotního vzdělávání pracovníků. Odborní pracovníci ve zdravotnictví mohou využívat pro zvyšování své kvalifikace zákonem ustanovené aktivity jako jsou certifikované a inovační kurzy, školicí akce, specializační vzdělání, konference, kongresy, sympozia, odborné stáže, publikační, pedagogická a vědecko-výzkumná činnost a samostatné studium odborné literatury. 40
2.2 LEGISLATIVA DETERMINUJÍCÍ KONCEPCI ZDRAVOTNICTVÍ
Současnou koncepci vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků v ČR vymezuje zákon č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních. Tento zákon se zabývá podmínkami o získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů. Zákon platí ve znění pozdějších předpisů, tj. zákona č. 125/2005 Sb., zákona č. 111/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb. a zákona 105/2011. Tento zákon provádí níže uvedené vyhlášky a nařízení. 39 Srov. Strategie celoživotního učení ČR., s.6., . 40 Srov. Vše o kreditním systému, .
23
-
Vyhláška č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky. Tato vyhláška byla zrušena s nabytím účinnosti vyhlášky č. 189/2009 Sb., o atestační zkoušce, zkoušce k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušce akreditovaných kvalifikačních kurzů a aprobační zkoušce a o postupu při ověření znalosti českého jazyka (vyhláška o zkouškách podle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních).
-
Vyhláška č. 423/2004 Sb., kterou se stanoví kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu ZP. Tato vyhláška byla změněna s nabytím účinnosti vyhlášky č. 321/2008 Sb., která byla novelizována vyhláškou č. 4/2010 Sb.
-
Vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Tuto vyhlášku ruší vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.
-
Nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti ZP se specializovanou způsobilostí. Toto nařízení bylo novelizováno s účinností od 18. 2. 2010 nařízením vlády č. 31/2010 Sb., o oborech specializačního vzdělávání a označení odbornosti ZP se specializovanou způsobilostí.
-
Vyhláška č. 470/2004 Sb., kterou se stanoví seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a k výkonu povolání dalšího ZP a jiného odborného pracovníka, druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek a náležitosti lékařského posudku (o zdravotní způsobilosti k výkonu povolání ZP a jiného odborného pracovníka). Tato vyhláška byla zrušena s nabytím účinnosti vyhlášky č. 413/2006 Sb.
-
Vyhláška č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání.
24
-
Sdělení č. 275/2007 Sb., o vyhlášení dokladů osvědčujících nabytá práva o dosažené kvalifikaci lékaře, zubního lékaře, farmaceuta, všeobecné sestry a
porodní
asistentky,
udělovaných
na
území
členských
států
EU
a seznamu diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci lékařů, zubních lékařů, farmaceutů, všeobecných sester a porodních asistentek, udělovaných na území členských států EU a institucí a orgánů, které je vydávají. -
Nařízení vlády č. 184/2009 Sb., o stanovení výše úhrad za zkoušky.
-
Vyhláška č. 55/2011 Sb., kterou se stanoví činnosti ZP a jiných odborných pracovníků, v platném znění.41
Kromě výše uvedených právních předpisů je koncepce vzdělávání a podmínky výkonu zaměstnání nelékařských zdravotnických povolání upravována dalšími normami, jako jsou: -
Metodický pokyn k přípravě specializačních vzdělávacích programů pro potřeby konkrétního akreditovaného zařízení.
-
Studijní řád - Metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví České republiky (MZ ČR) k zákonu č. 96/2004 Sb., kterým se stanoví pravidla průběhu studia pro účastníky specializačního vzdělávání.
-
Etický kodex nelékařských zdravotnických profesí.42
41 Srov. MZ ČR, Vše o kreditním systému, . 42 Srov. NCO NZO, Legislativa, .
25
2.3 NÁRODNÍ CENTRUM OŠETŘOVATELSTVÍ A NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH OBORŮ
Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů (NCO NZO) je státní příspěvková organizace, která plní úkoly a činnosti vyplývající z ustanovení zákona č. 96/2004 Sb., v znění pozdějších předpisů. Organizace vykonává činnost na základě úmluvy s MZ ČR. NCO NZO má celorepublikovou působnost a klade si za cíl plynulé zvyšování odborné a etické úrovně pracovníků ve zdravotnictví. Současně se zaměřuje na koncepční pedagogické a metodické činnosti a realizaci vzdělávacích akcí, kvalifikačních a certifikovaných kurzů v rámci CŽV pracovníků ve zdravotnictví. Mimo CŽV pracovníků se zaměřuje na širokou veřejnost a zajišťuje poradenské služby pro řešení otázek odborného vzdělávání. V neposlední řadě je jeho náplní vedení správy registru nelékařských ZP způsobilých k výkonu povolání bez odborného dohledu.43 Z rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR vznikl 1. 5. 2004 v NCO NZO registr zdravotnických pracovníků (RZP) způsobilých k výkonu povolání bez odborného dohledu. RZP vydává osvědčení o způsobilosti k výkonu povolání bez odborného dohledu, k výkonu všech činností v rámci svých kompetencí bez odborného dohledu lékaře aj. a k vedení praktického vyučování. RZP shromažďuje informace o počtu a o odborném zaměření zdravotnických pracovníků.44 Osvědčení o registraci se vydává na základě písemné žádosti o vydání osvědčení s využitím formuláře získaného z internetových stránek NCO NZO v Brně. Nedílnou součástí žádosti jsou: -
úředně ověřené doklady o odborné způsobilosti (maturitní vysvědčení, diplom a vysvědčení, osvědčení, apod.),
-
výpis dosavadní zdravotnické praxe z období posledních 6-ti let potvrzené zaměstnavatelem,
-
překlad pracovní smlouvy do českého jazyka, absolvuje-li ZP praxi v zahraničí,
43 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 156. 44 Srov. tamtéž, s. 126-127.
26
-
doklad o absolvování vzdělávacích aktivit v hodnotě 40-ti kreditů za období posledních 6-ti let.
Povinnost dokládat je upravena pro nové absolventy ze SZŠ, kteří dokládají 3 roky výkonu zdravotnického povolání a absolventy VOŠz a VŠ, kteří nemusí k registraci dokladovat výkon povolání a účast na celoživotním vzdělávání do uplynutí 18-ti měsíců od ukončení studia.45 Pokud zdravotník nesplňuje podmínky k vydání osvědčení, tj nemá požadovaný počet kreditů nebo délku povolání, může tuto situaci vyřešit absolvováním praxe pod odborným dohledem či účastí na vzdělávacích akcích pro doplnění chybějících kreditů. Druhou možností je atestační zkouška. Při nedostatečném počtu kreditů zdravotník absolvuje teoretickou zkoušku v NCO NZO. Při nedostatečné délce výkonu povolání se jedná o zkoušku praktickou. 46
2.4 KREDITNÍ SYSTÉM
Povinnost CŽV nelékařských zdravotnických pracovníků je stanovena zákonem č 96/2004 Sb., jehož plnění se prokazuje pomocí kreditního systému. Kreditní systém je nedílnou součástí registračního systému a jeho cílem je zvyšování odborné kvalifikace zdravotníků. Určuje podmínky pro získávání kreditních bodů za vzdělávací aktivity (tab. 1), na jejichž základě je ZP vydáváno osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu, nebo povolení k absolvování atestační zkoušky pro neregistrované ZP. Účast na CŽV se eviduje prostřednictvím záznamů v průkazu odbornosti. Toto potvrzení vydává pořadatel akce. 47
45 Srov. MZ ČR, Jak získat osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu,
. 46 Srov. PELCOVÁ, J., Zkoušky k vydání osvědčení bez odborného dohledu. Sestra, 2009, č. 7-8, s. 14-15. 47 Srov. MZ ČR, Vše o kreditním systému, .
27
Tabulka č. 1. Hodnocení vzdělávacích aktivit kreditním systémem dle vyhlášky č. 4/2010 Sb. s účinností od 1. 2. 2010 48 Název vzdělávací aktivity
Počet kreditů
Inovační kurz, školící akce, odborný kurz
4 kr/den – nejvíce 12/akce nejde-li o pedagogickou činnost 2 kr/min. 15 stran textu 3 kr/ min. 30 stran textu 1 kr/ akce nejde-li o pedagogickou činnost 3 kr/den – nejvíce 15/stáž
E-learningový kurz Seminář Odborná stáž Kongres, konference, sjezd, sympozium
pracovní
-
přednesení přednášky
-
spoluautor na přednášce
-
spoluautor na posteru
den, 4 kr/ den – nejvíce 12/akce
10 kr/vlastní přednáška, autorství posteru, aktivní účast na soutěžích 5 kr – spoluautorství, nebo přednesení cizí přednášky 4 kredity
Mezinárodní kongres
5 kr/den – nejvíce 15/akce 15 kr/vlastní přednáška, autorství posteru 10 kr/spoluautorství nebo přednesení cizí přednášky 5 kr/spoluautorství na posteru
Publikační činnost
autor 15 kr/odborný článek spoluautor 10 kr/odborný článek
Vědecko-výzkumná činnost
v časopise s hodnotou IF + 100% V recenzovaném časopise + 30% autor 25 kr/odborné publikace, učebnice, skript, učební pomůcky spoluautor 20 kr 2 kr/vyučovací hodina, nebo přednesení odborného sdělení, nejvíce 20 kr za registrační období 25 kreditů
Vypracování metodiky
20 kreditů
Pedagogická činnost
48
NCO
NZO,
Změny
v počtu
kreditů
za
jednotlivé
formy
celoživotního
vzdělávání,
.
28
2.5
ODBORNÁ ZPŮSOBILOST K VÝKONU POVOLÁNÍ VŠEOBECNÉ SESTRY
Podmínky získání odborné způsobilosti k výkonu povolání všeobecné sestry bez odborného dohledu upravuje § 5 zákona 96/2004. Podle tohoto zákona je pro získání odborné způsobilosti nutno absolvovat jednu z následujících forem studia: a) tříletého akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu všeobecných sester, b) tříletého studia v oboru diplomovaná všeobecná sestra na vyšších odborných školách zdravotnických, c) vysokoškolského studia ve studijních programech a studijních oborech psychologie - péče o
nemocné,
pedagogika - ošetřovatelství,
pedagogika
–
péče
o nemocné, péče o nemocné nebo učitelství odborných předmětů pro střední zdravotnické školy, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději v akademickém roce 2003/2004, d) tříletého studia v oboru diplomovaná dětská sestra nebo diplomovaná sestra pro psychiatrii na vyšších odborných školách zdravotnických, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004.
Při získání vzdělání níže uvedenými formami může absolvent vykonávat zdravotnické povolání bez odborného dohledu až po 3 letech praxe pod odborným dohledem. a) studijní obor všeobecná sestra na střední zdravotnické škole, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004, b) studijní obor zdravotní sestra, dětská sestra, sestra pro psychiatrii, sestra pro intenzivní péči, ženská sestra nebo porodní asistentka na střední zdravotnické škole, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1996/1997,
29
c) tříleté studium v oboru diplomovaná porodní asistentka na vyšších odborných školách zdravotnických, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004.49
2.6 MOŽNOSTI CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ SESTER
2.6.1 SPECIALIZAČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Je stanoveno v § 53 - 54 zákona č. 96/2004 Sb. jako jedna z forem CŽV NLZP. Jeho účelem je získání odborné způsobilosti k výkonu specializovaných zdravotnických povolání. Specializační vzdělávání (SV) je realizováno podle vzdělávacího programu akreditovaných vzdělávacím zařízením a je hrazeno prostřednictvím dotací ze státního rozpočtu. Vzdělávací program stanoví zejména celkovou délku, rozsah a obsah teoretické i praktické přípravy s počtem kreditů, popř. další požadavky pro získání specializované způsobilosti. K zařazení do SV je potřeba doložit získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a podat žádost u příslušné organizace. Po zařazení do evidence žádostí musí žadatel vykonávat minimálně dvanáct měsíců zdravotnického povolání v oboru požadované specializace. Poté je možné zahájit studium ve specializačním programu Ošetřovatelská péče o pacienty ve vybraných klinických oborech. Specializační studium nemusí být realizováno jen v rámci NCO NZO v Brně, ale může být prováděno i ve kterémkoli vzdělávacím zařízení, které získalo akreditaci k tomuto typu vzdělávání. Účastník specializačního vzdělávacího programu získává po vykonání atestační zkoušky podle §60 zákona č. 96/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb. způsobilost „Sestra pro péči o pacienty ve vybraných
klinických
oborech“.
specializačního studia (tab. 2).
Vyhláška
31/2010
Sb.
vymezuje
obory
50
49 Srov. MZ ČR, Zákon 96/2004, . 50 Srov. NCO NZO, Evidence zdravotnických pracovníků, .
30
Tabulka 2, Obory specializačního studia
Obory
Označení odbornosti
Intenzivní péče
Sestra pro intenzivní péči
Perioperační péče
Sestra pro perioperační péči
Ošetřovatelská péče v pediatrii
Dětská sestra
Intenzivní péče v pediatrii
Dětská sestra pro intenzivní péči
Komunitní ošetřovatelská péče
Komunitní sestra
Ošetřovatelská péče v interních oborech
Sestra pro péči v interních oborech
Ošetřovatelská péče v chirurgických oborech
Sestra pro péči v chirurgických oborech
Ošetřovatelská péče v psychiatrii
Sestra pro péči v psychiatrii
Perfúziologie
Sestra pro klinickou perfúzologii
2.6.2 ZAHRANIČNÍ STUDIJNÍ POBYT Zahraniční pobyty ve zdravotnických zařízeních jsou nedílnou součástí celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků a výbornou studijní příležitostí pro sestry. Kromě zlepšení jazykových schopností a navázání mezinárodních kontaktů si účastník také prohlubuje své odborné znalosti a dovednosti. Příkladem je Italsko-český projekt Progetto formazione, který je organizován společností International Consulting ve spolupráci s Kardiologickým centrem v Monzinu (CCM) a Evropským institutem onkologie v Miláně (IOS) je určen českým sestrám. Jedná se o 12-ti měsíční pracovně studijní stáž. Podmínkou účasti zdravotních sester v tomto projektu je dobrá znalost italského jazyka. Projekt nabízí sestrám teoretickou výuku a praktické stáže pod vedením tutorů na všech odděleních nemocnice CCM a IOS. Po úspěšném absolvování závěrečných zkoušek získá sestra certifikát z vybraného oboru a možnost pracovat ve zdravotnických zařízeních v Itálii.51
51 Srov. INTERNATIONAL CONSULTING, Progetto Formazione, .
31
2.6.3 ONLINE KURZY E-Univerzita Celoživotní vzdělávání online na E-Univerzitě je mezinárodně certifikovaná vzdělávací instituce poskytující vzdělávání nelékařským zdravotnickým pracovníkům nejen v České republice. Společnost je orientována na poskytování distanční výuky v podobě e-learningových kurzů. Kurzy jsou určeny pro všeobecné sestry, porodní asistentky, fyzioterapeuty, zdravotnické laboranty, ergoterapeuty, radiologické asistenty a jiné nelékařské zdravotnické profese. Studium na E-Univerzitě je založeno na principu distančního studia, které je ukončeno závěrečným testem. Po složení tohoto testu získává student 3 kreditní body. Cena jednoho kurzu je 190,- Kč. Student se může také aktivně zapojit do vytváření e-learningových kurzů, za což jsou mu přiznány kreditní body. Od 25. 5. 2009 se E-Univerzita stala členem Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR a součástí projektu International Education Society (IES). Díky této skutečnosti může vydávat absolventům certifikovaných programů mezinárodní certifikáty IES. Vzdělávání v E-Univerzitě přináší NLZP úsporu času a nákladů na vzdělávání, umožňuje vyškolení velkého počtu osob v krátkém čase, snižuje nepřítomnost zaměstnanců na pracovišti, je dostupné kdekoli a kdykoli a je možné jej snadno aktualizovat dle nejnovějších informací a poznatků. Výhodou je i jednoduché a rychlé doplňování kurzů dle potřeb účastníků a možnost individuálních kombinací studia. Na E-Univerzitě je možné studovat v jakémkoliv věku a za libovolně dlouhé časové období.52
2.7 POSTOJ SESTER K REGISTRACI
V roce 2006 provedl Mužík analýzu silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb (SWOT) z hlediska andragogických aspektů vzdělávání sester u studentek magisterského a bakalářského studia 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. 52 Srov. E-UNIVERZITA, Celoživotní vzdělávání online, .
32
Rozhodl se tak učinit po dvou letech praxe se systémem celoživotního vzdělávání. Položil si otázky, zda tento systém vzdělávání přispěl ke zkvalitnění péče, jestli jsou sestry motivovány k dalšímu vzdělávání a další. V analýze jsou uvedeny nejčastěji se opakující názory. Z výsledků SWOT analýzy vyplývá, že sestry nepochybují o smysluplnosti a nutnosti celoživotního vzdělávání, ale vyslovily pochybnost o systému realizace vzdělávání. Současně negativně hodnotí finanční a časovou náročnost tohoto systému. (tab. 3)53
Tabulka 3, SWOT analýza celoživotního vzdělávání
Silné stránky (S) -
stanovení
kategorií
Slabé stránky (W) nelékařských
pracovníků a jejich kompetence -
registrace
všech
sester
-
někdy
jen
zkušeností
předních
-
některé vzdělávací akce jsou jen
Příležitosti (O)
Hrozby (T)
podpora volného pohybu zdravotnických -
pracovníků v rámci EU -
zkušenosti
našich
sester
honba
za
kredity,
ztráta
vnitřní
motivace ke vzdělávání
přispění k prestiži českých zdravotníků v zahraničí
-
úroveň
formální
odborníků do ošetřovatelské práce
-
průměrná
vzdělávacích akcí
převádění poznatků z vědy a výzkumu a zobecněných
do jisté míry násilná podoba zapojení do celoživotního vzdělávání
aktivně
působících v oboru -
-
získané
v zahraničí lze v budoucnu aplikovat u -
nároky na čas (osobní volno) účastníků kurzů soukromé výdaje na vzdělávání
nás doma
53
MUŽIK,
J.,
Andragogické
aspekty
celoživotního
vzdělávání
sester,
s.
36-41,
<www.uklizeno.cz/docmuzik/doc/ukazky/p24.doc>.
33
V roce 2007 byly v odborném časopise Sestra publikovány výsledky průzkumu zaměřeného na Názor sester na registraci. Cílem tohoto dotazníkového šetření bylo zjistit, jak sestry přijaly registraci, zda ovlivnila celoživotní vzdělávání sester, které překážky brání sestrám ve vzdělávání a jak je jejich vzdělávání podporováno zaměstnavatelem. Tohoto průzkumu se zúčastnilo 150 sester, různých věkových kategorií a různého stupně vzdělání. Výsledky ukázaly, že 94 % sester považuje absolvování vzdělávacích akcí za přínosné. 86 % sester by se zúčastnilo odborného semináře, aniž by získaly kredity, kdyby byl tematicky zajímavý. Polovina sester se domnívá, že se pro ně CŽV stalo synonymem pro honbu za kredity. Pouhá čtvrtina sester uvedla, že nemá problémy s žádnou z podmínek registrace. Za pozitivní dopad registrace sestry považují možnost získání kompetencí pro práci bez odborného dohledu, podporu vzdělávání, vyšší prestiž povolání a zlepšení finančního ohodnocení. Sestry poukazují na skutečnost, že CŽV je časově a finančně náročné. Výše poplatků se jim s ohledem na platové podmínky zdá vysoká. Podle sester není ze strany zaměstnavatele vstřícnost a ochota k jejich uvolnění z pracovního procesu. Průzkum potvrdil, že sestry vzdělávací akce navštěvují a po registraci stoupl jejich zájem absolvovat vzdělávací akce. Studie jednoznačně prokázala, že registrace podporuje CŽV sester.54
O dva roky později, tj v roce 2009, publikoval stejný odborný časopis výzkum Postoj sester k registraci v ČR. Výzkumného šetření se zúčastnilo 186 respondentů různé věkové kategorie. Úkolem bylo potvrdit či vyvrátit následující hypotézy. H1: Sestry nechápou registraci jako garanci kontinuálního vzdělávání a zvýšení prestiže u pacientů. Hypotéza byla potvrzena. H2: Sestry nemají jednoznačný názor na pojem „bez odborného dohledu“. Hypotéza byla potvrzena. H3: Hlavní motivací sester s odbornou praxí 25 a více let je nasbírat dostatečný počet kreditů. Hypotéza byla potvrzena. H4: Mladé sestry s odbornou praxí 10 a méně let podporují zaměstnavatelé, protože jim záleží na prohlubování jejich znalostí. Hypotéza nebyla potvrzena.
54 Srov. BUBENÍKOVÁ, H., ZDRUBECKÁ, P., VÍŠKOVÁ, I., Názor sester na registraci, Sestra, 2007, č. 10, s. 19-20.
34
H5: Sestry s odbornou praxí 11 - 24 let negativně vnímají finanční náročnost celoživotního vzdělávání. I tato hypotéza byla potvrzena. Ze zveřejněných dat vyplývá, že z celkového počtu respondentek (186) je registrace finančně náročná pro 102 sester, což je 55 %, dále 86 respondetek (46 %) považuje registraci jako honbu za kredity, a proto ji považují za nesmyslnou. Podle 67 respondentek systém zajišťuje kontinuální vzdělávání. Pouze 21 respondentů (11 %) nemá s plněním požadavků registrace výhrady a tato forma je pro ně vyhovující.55
V roce 2010 publikoval odborný časopis Sestra šetření o Celoživotním vzdělávání NLZP a možnostech jeho naplnění. Cílem bylo prověřit akceptovatelnost systému CŽV, prověřit dostupnost a preferované formy vzdělávání, zmapovat postoj k e-learningovému vzdělávání a podporu zaměstnavatelů. Výzkum se uskutečnil pomocí dotazníkového online šetření. Průzkum byl proveden u 1727 dobrovolníků, kteří byli vybráni náhodně pomocí anketního výběru a reprezentovali 21 profesí z různých typů zdravotnických zařízení. Po vyhodnocení odpovědí respondentů lze tvrdit, že většina účastníků povinně akceptuje CŽV, a nepovažují za problematické získání 40-ti kreditních bodů. Ze šetření vyplývá, že čím déle vykonávají své povolání, tím kladněji hodnotí přínos povinného vzdělávání pro zvyšování jejich odborné kvalifikace. Dále je patrné, že nejpreferovanější formou CŽV je účast na odborných seminářích a většina respondentů je s dostupností vzdělávání spokojena. Výzkumem byl také zjištěn zájem o e-learningové vzdělávání. Se stoupajícím věkem zájem o tuto formu vzdělávání klesá. U této formy vzdělávání byla kladně hodnocena její časová nenáročnost. Za největší překážku označili respondenti časovou a finanční náročnost. Možnou pomocí by bylo poskytnutí studijního volna a finančního příspěvku od zaměstnavatele a zvětšení nabídky vzdělávacích akcí.56
55 Srov. BITTNEROVÁ, Z., Postoj sester k registraci, Sestra, 2009, č.10, s. 22-23. 56 Srov. VLASÁKOVÁ, D., Celoživotní vzdělávání NLZP, Sestra, 2010, č. 10, s. 20-23.
35
2.8
VZDĚLÁVÁNÍ ZDRAVOTNÍCH SESTER V ZAHRANIČÍ
V 60. letech 20. století byla Radou Evropy vypracována základní směrnice určující jednotnou přípravu zdravotních sester. V roce 1977 byla pak vyhlášena Evropská dohoda o vzdělávání sester, která byla v roce 1995 doplněna o dokument nazvaný Role a vzdělávání sester. Tento dokument vymezuje obsah studia v odborných předmětech. Cílem Rady Evropy pak bylo dosáhnout vysoké a srovnatelné vzdělanosti sester v EU, která by umožňovala volný pohyb pracovních sil. Zárukou srovnatelné úrovně kvality poskytované péče po celou dobu ošetřovatelské praxe je pak tzv. registrace. Podmínky registrace jsou ve státech EU různé.57
2.8.1 SYSTÉM VZDĚLÁVÁNÍ V RŮZNÝCH ZEMÍCH EU
Ve Slovenské republice získávají budoucí zdravotničtí pracovníci odbornou způsobilost k výkonu povolání studiem na SZŠ a VŠ. Po nabytí odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání se mohou zdravotničtí pracovníci specializovat. Problematiku celoživotního vzdělávání ve Slovenské republice (SR) upravuje nařízení vlády SR č. 743/2004 Z.z. o způsobu dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků, soustavě specializovaných studijních oborů a certifikovaných pracovních činností, a vyhláška MZ SR č. 366/2005 Z.z. kterou se stanovují podrobnosti o kritériích a způsobu hodnocení soustavného vzdělávání zdravotnických pracovníků. Vyhláška č. 366/2005 udává počet kreditů v jednotlivých složkách soustavného vzdělávání, celkový počet kreditů, evidenci a způsob soustavného vzdělávání. Ve Slovenské republice musí sestra získat 100 kreditů za období 5 let.58
V Dánsku probíhá vzdělávání sester formou neuniverzitního typu vyššího vzdělávání na tři a půl roční ošetřovatelské škole. Tato úroveň vzdělávání odpovídá našemu
57 Srov. VORLIČKOVÁ, H., Evropský zápisník, Florence, 2005, č. 10, s. 5-6. 58 Srov. MZ SR, Príprava na výkon povolania, .
36
bakalářskému stupni. Absolvent získá diplom všeobecné sestry a následně se může v oboru specializovat pomocí specializačního vzdělávání, které lze absolvovat až po nástupu do praxe. Uchazeč o studium na ošetřovatelské škole musí splnit podmínky pro přijetí, tj. absolvovat 12 let školní docházky a dosáhnout vzdělávání na gymnáziu, vyšší škole pro sociální péči nebo být zaměstnán. Kriteria pro přijetí jsou výsledky závěrečných zkoušek, motivace ke studiu, praxe ve zdravotnických či sociálních zařízeních apod. Povinnou registraci uděluje Národní rada zdraví. Pro kvalifikované pracovníky je zdarma.59 „Podle Kramářové jsou studijní plány v Dánsku zaměřeny na uspořádání předmětů dle jednotlivých specializací a na tradiční medicínské předměty. Odborná příprava Dánských sester je hodnocena jako velmi kvalitní. Dále uvádí, že na rozdíl od nás v Dánsku nejsou různé programy předregistračního vzdělávání, po jejichž absolvování by měly sestry s různými tituly stejnou náplň práce.“ 60
V Chorvatsku během posledních dvou desetiletí, známých jako „let transformace“, rozmanitost vzdělávacích programů narůstala. Různé školy nabízejí studijní programy, které se podstatně liší v délce a vzdělanostní úrovni absolventů. Rozlišují se školy pod záštitou ministerstva školství a zdravotnictví, školy spojené s technologickými instituty. Navíc jsou nabízeny i dvou-, tří-, čtyř-leté programy, večerní škola nebo kurzy na víkend. Současný stav vzdělávání sester v Chorvatsku může být popsán jako kontroverzní. Zdravotní sestry dosahují vzdělání na úrovni středoškolského studia. Vzdělávací program zahrnuje zejména předměty jako je zeměpis, dějepis a matematika. Předměty, které se vztahují ke klinické praxi a lékařským vědám, jsou v menšině. Zdravotní sestry, které absolvují tento studijní program, dosahují většinou 18 let a obdrží licenci k praxi v Chorvatsku. Program vysokoškolského vzdělávání sester byl představen v roce 1986, kdy vzdělávací program trval dva roky a sestry pak obdržely středoškolský diplom. K nové reformě došlo v roce 1999, kdy došlo k prodloužení na tři roky.61 59 Srov. Nursing in denmark, . 60 KRAMÁŘOVÁ, A., Příprava ošetřovatelek v Dánsku. Sestra, 2007, č.2, s. 12. 61 Srov. ŠIMUNOVIČ, V. J., a kol., In Search of a Croatian Model of Nursing Education, .
37
V Anglii sestry získávají odbornou kvalifikaci na školách univerzitního typu, přičemž je studium ukončeno diplomem bakalářským, navazujícím magisterským až doktorandským stupněm. Jako následnou formu studia si sestry mohou zvolit specializační formy studia, vzdělávání pro nastupující sestry (Bridging the Gap), program pro sestry v praxi (Return to Practice), určený sestrám, které přerušily vykonávání povolání, dále vzdělávání zaměřující se přímo na ošetřovatelské výkony (např. péče o pacienta s tracheostomií, aj.) V Anglii je také kladen velký důraz na tzv. ,,sestry mentorky“, které jsou na každém pracovišti. Absolvují dvakrát ročně kurz specializovaný na vedení studentek při praxi. Tyto sestry vytvářejí vstřícný zdravotnický tým k zajištění bezproblémové praxe studentů.62
2.8.2 SYSTÉM VZDĚLÁVÁNÍ V USA
Základem vzdělání v USA je 12-leté a končí povinnou písemnou státní zkouškou. Po absolvování základního vzdělání je možná volba různých typů zdravotnických profesí. Nurse Technician je obdobou naší ošetřovatelky. Po 3 - 6 měsících odborné výuky je studium zakončeno zkouškou se získáním certifikátu. Absolvent pak pracuje na oddělení dlouhodobě nemocných, v domovech aj. Pomáhá například pacientům s hygienou, stravováním, polohováním, měří teplotu, puls, a tlak. Practical Nurse, tedy sestra u lůžka, absolvuje 12 - 18 měsíců odborné výuky, která je zakončena maturitní zkouškou a diplomem. Sestra musí absolvovat NCLEX-PN test a získat státní licenci. Běžně pracuje na oddělení dlouhodobě nemocných, v domovech důchodců, v domácí péči, popř. pracuje i v zařízeních akutní péče. Practical Nurse řídí práci svou i práci Nurse Technicians. Podává léky, převazuje rány, plánuje aktivity a péči o pacienta. Zapisuje do chorobopisu, spolupracuje s lékařem. Associate Nurse absolvuje 2 - 3 roky výuky zakončené maturitní zkouškou a diplomem. Sestra musí absolvovat NCLEX-RN a získat státní licenci registrované sestry - Registered Nurse. Pracuje pak na odděleních akutní péče, kdy je zodpovědná nejen za svou práci, ale i za práci všech podřízených pracovníků, jako jsou Practical 62 Srov. KOLÁČNÁ, T., Vzdělávání v Anglii, Sestra, 2006, č. 5, s. 20-22.
38
Nurses a Nurse Technicians. Podává léky, převazuje rány, asistuje lékařům u různých výkonů, plánuje aktivity a péči o pacienta, sleduje stav nemocného, zapisuje do chorobopisu, spolupracuje s lékařem a mnoho dalšího. Graduate Nurse získá vzdělání po 4 letech výuky bakalářského studia (lze pokračovat v magisterském), které je zakončeno absolutoriem. Sestra tak získá diplom a titul a musí absolvovat NCLEX-RN, čímž získá státní licenci registrované sestry Registered Nurse. Tato sestra může pracovat ve stejné pozici jako Associate Nurse. Minimální požadované vzdělání na pozici vrchní sestry je mít bakalářský titul, v současné době je preferovaný magisterský titul. Kromě ošetřovatelky musí všechny výše uvedené skupiny absolventů vykonat zkoušku NCLEX-RN nebo NCLEX-PN. Zkouška je ověřením znalostí ze všech základních medicínských oborů, psychologie, civilního práva týkajícího se zdravotnictví, teorie ošetřování, farmakologie, a logického uvažování pomocí počítačového testu. Po úspěšném absolvování testu je sestře vydaná časově omezená licence k výkonu povolání a stává se registrovanou zdravotní sestrou. Licence se uděluje na 2 roky a sestra ji musí obnovit systémem kreditů udělených za další vzdělání. Toto pokračující vzdělání může být ve formě dálkového studia, konferencí, či samostudia. Vzdělávání je v USA v podstatě celoživotně povinné. 63
63 Srov. HABELOVÁ, J., Vzdělávání sester v USA, .
39
ZÁVĚR
Hlavním cílem bakalářské diplomové práce bylo shrnout informace o celoživotním vzdělávání sester v České republice. Tento souhrn byl rozčleněn stanovením čtyř cílů bakalářské diplomové práce. První cíl se zabýval otázkou jakým vývojem prošlo české zdravotnictví v souvislosti se společenskými a politickými události až do 21. století? Ošetřování nemocných bylo a je nedílnou součástí života společnosti. Prošlo dlouhým vývojem. Z historických pramenů je známo, že ošetřovatelské zkušenosti byly předávány z generace na generaci a vycházely především ze zkušeností nabytých pozorováním přírodních jevů. Nedá se tedy hovořit o klasickém vzdělávání, jak je chápeme nyní. Později se do zlepšení péče o nemocné a chudé zapojují církev a šlechtické rody, jejichž někteří členové měli výrazné sociální cítění.2 Dochází k výstavbě prvních špitálů, které vedly různé církevní kongregace, které si vychovávaly vlastní ošetřovatelky.6 Ke zkvalitnění vzdělávání ošetřovatelského personálu dochází v 50. letech 19. století díky snaze zlepšit péči o raněné vojáky. Nejvýrazněji se o zlepšení vzdělávací situace zasloužili F. Nightingelová, N. I. Pirogov a H. Dunant. Současně se rozvíjí emancipační hnutí, která se podílí na vzniku nových vzdělávacích institucí.8 Na našem území se do těchto aktivit zapojila E. Krásnohorská a K. Světlá, která stály u zrodu první české ošetřovatelské školy v Praze. Z našeho pohledu se jednalo pouze o krátkodobé vzdělávací kurzy.13 Současně probíhalo vzdělávání ošetřovatelek i v institucích zřizovaných církvemi.15 Průlom v péči o nemocné je spojen s vydáním 139. Říšského zákona ze dne 25. 7. 1914, který specifikuje kritéria pro vzdělávání ošetřovatelek. Podle tohoto zákona absolventky ošetřovatelských škol získávají titul diplomovaná ošetřovatelka.16 V roce 1921 vzniká první profesionální organizace Spolek absolventek ošetřovatelské školy, který se později přejmenoval Spolek diplomovaných sester. Pozitivní vývoj ve vzdělávání byl přerušen válečnou situaci ve světě.22 Po 2. světové válce byl vydán zákon č. 95/1948 Sb., které umožnil vznik nových vzdělávacích institucí a forem vzdělávání zdravotnického
personálu.24 Významnou
změnou
ve
vzdělávání
byl
vznik
vysokoškolské formy studia v roce 1960.26 Za průlom v soustavném vzdělávání se považuje vznik Střediska pro další vzdělávání Středních zdravotnických pracovníků
40
v Brně, který se podílel zejména na specializačním vzdělávání sester.Tato instituce se v současné době nazývá NCO NZO.27 V roce 1977 vydala Rada Evropy směrnici pro vzdělávání sester, která je průběžně novelizována a ČR se podle ní řídí. Dobrovolná registrace, která vznikla na počátku 80. let z aktivity zdravotních sester Marty Staňkové a Dany Juráskové, vyústila s nabytím platnosti zákona 96/2004 Sb. v registraci povinnou.29 Po vstupu ČR do EU došlo ke změnám vzdělávacího systému v ČR, který by měl vést ke sjednocení s ostatními členskými zeměmi.31 Jednou z těchto změn bylo převedení vzdělávání zdravotních sester ze SZŠ na VOŠz a VŠ. SZŠ začaly vychovávat absolventy pouze v asistentských oborech.33
Druhý cíl zkoumal otázku: jaká je současná situace vzdělávání zdravotních sester v České republice? Zaměřil se zejména na legislativu a možnosti celoživotního vzdělávání sester. CŽV zdravotních sester v ČR je vymezeno zákonem č. 96/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je celoživotní vzdělávání povinné a mělo by se řídit podle nejnovějších poznatků a znalosti s mezinárodní návazností. Ke kontrole CŽV se využívá kreditní systém, který je upraven vyhláškou č. 4/2010 Sb.42 CŽV provádí NCO NZO na základě úmluvy s MZ ČR. NCO NZO má celorepublikovou působnost, spravuje registr NLZP, zaměřuje se na zvyšování odborné a etické úrovně ZP, realizaci vzdělávacích akcí, kvalifikačních a certifikovaných kurzů v rámci CŽV.44 K nejoblíbenější a nejčastěji využívané formě CŽV patří absolvování seminářů a přednášek. Další možností CŽV NLZP je specializační vzdělávání (SV), které bylo stanoveno § 53 - 54 zákona č. 96/2004 Sb. SV je realizováno v NCO NZO nebo jiném akreditovaném vzdělávacím zařízením. Absolvování SV vede k získání specializované způsobilosti. Pro zařazení do SV musí ZP vykonat minimálně dvanáct měsíců zdravotnického povolání v oboru požadované specializace. Účastník po vykonání atestační zkoušky podle §60 zákona č. 96/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb. specializačního vzdělávacího programu získává způsobilost „Sestra pro péči o pacienty ve vybraných klinických oborech“ ve vybraných oborem vymezených vyhláškou 31/2010 Sb.49 K nejpřístupnější formám CŽV se řadí E-Univerzita, která je finančně a časově nenáročná, umožňuje vzdělávání velkého počtu osob a rychle reagovat na požadavky 41
a aktuální změny ve vzdělávacím systému.52 Další formu CŽV jsou pracovně-studijní pobyty v zahraničních zdravotnických zařízeních. Např. Italsko-český projekt Progetto formazione umožňuje po úspěšném absolvování stáže získat certifikát ve vybraném oboru a pracovat ve zdravotnických zařízeních v Itálii.51 Na zpracování otázky: jaký je postoj českých zdravotních pracovníků k celoživotnímu vzdělávání, se práce zaměřila pomocí shrnutí výsledků výzkum v období let 20062010. Postojem zdravotních sester k CŽV se zabývalo několik studií, které byly autory provedeny na různě velkých skupinách respondentů, v různých podmínkách a v různém časovém období.53, 54, 55,56 Z výsledků studií byly získány podobné závěry, které je možno shrnout do několika bodů: (1) kladný postoj respondentů k povinnému CŽV, který vede k zvýšení kvalifikace a lepšímu uplatnění na trhu práce; (2) nejoblíbenější formou CŽV je účast na odborných seminářích a přednáškách; (3) elearningová forma vzdělávání je kladně hodnocena pro svou časovou a finanční nenáročnost, její obliba však klesá s věkem; (4) současný systém CŽV je považován za časově a finančně náročný; (5) respondenti by uvítali větší podporu u zaměstnavatel, včetně možnosti poskytování studijního volna, případně finančního příspěvku; (6) zvýšení nabídky vzdělávacích akcí a zlepšení jejich kvality.
Posledním cílem práce bylo poukázat na vypořádání vybraných států s nařízeními Rady Evropy s CŽV NLZP . Zjištěny byly následující informace: Snahy o sjednocení a zvýšení kvality vzdělávání sester v různých státech vyústila v 60. letech 20. století k vypracování základní směrnice Radou Evropy určující jednotnou přípravu zdravotních sester, která by umožnila volný pohyb pracovních sil.57 U všech vybraných států (Slovensko, Chorvatsko, Dánsko, Anglie a USA) můžeme pozorovat jednotný cíl: vychovávat kvalitní NLZP, zlepšit zdravotní péči a zvýšit bezpečnost pro pacienta. Postkomunistické země jako je ČR, Slovensko a Chorvatsko se snaží vzdělávání NLZP posunout na vysokoškolský typ studia58,
61,
jako je tomu
tradičně např. v Anglii a USA.59, 62 Díky tomu dochází v postkomunistických zemích k souběhu různých stupňů vzdělávání (střední, vyšší odborné a vysoké školy) pro jeden typ NLZP. Přestože má každý stát vypracovanou vlastní koncepci vzdělávání, země se snaží vytvořit jednotná kritéria, která by zajišťovala srovnatelnou úroveň vzdělávání. K tomuto cíli je využívána registrace sester, která zajišťuje CŽV, což vede a mělo by vést ke zvýšení teoretických a praktických dovedností NLZP. 60, 63 42
Jelikož je bakalářská diplomová práce shrnutím problematiky CŽV NLZP, odkrývá možnost podrobnějšího zpracování této tématiky se zaměřením na jednotlivé cíle a doplnění o podrobnější informace, které nebylo možno v rozsahu této práce zpracovat.
43
BIBLIOGRAFICKÉ A ELEKTRONICKÉ ZDROJE
BITTNEROVÁ, Zuzana, Postoj sester k“ registraci“ v ČR . Sestra. 2009, roč. 19, č. 10. BUBENÍKOVÁ Helena, ZDRUBECKÁ, Petra, VÍŠKOVÁ, Ivana, Názor sester na registraci. Sestra, 2007, roč. 17. č. 10. E-UNIVERZITA, Celoživotní vzdělávání online, [online]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné na WWW: . FARKAŠOVÁ, Dana, a kol. Ošetřovatelství – teorie. 1. české vy. Martin: Osveta, 2006. 211 s. ISBN 80-8063-227-8. HABELOVÁ, J., Vzdělávání sester v USA [online]. [cit. 2011-03-29]. Dostupné na WWW:
sester-v-usa.html>. HOŘEJŠÍ, Jaroslav. Zdraví pro 15 milionů. 1. vyd. Praha, 1982. 224 s. ISBN: 70-10582 JAROŠOVÁ, Darja. Vybrané kapitoly z teorie ošetřovatelství. 1. vyd. Ostrava: Repronis, 1999. 122 s. ISBN: 80-7042-318-8 KAFKOVÁ, Vlastimila. Z historie ošetřovatelství. 1. vyd. Brno: Inst. pro další vzděl. prac. ve zdrav., 1992. 185 s. ISBN: 80-7013-123-3 KOLÁČNÁ, Tereza. Vzdělávání v Anglii. Sestra. 2006, roč. 16, č. 5. KRAMÁŘOVÁ. Alexandra. Příprava ošetřovatelek v Dánsku, Sestra., 2007, roč. 17, č. 2. ISSN: 1210-0404. KRAUSOVÁ, K., Historie českého ošetřovatelství do roku 1989, Florence, 2010, roč. 6, č. 3. KOLEKTIV AUTORŮ. Lemon 1. Učební texty pro sestry a porodní asistentky. 1. vyd. Brno: IDV PZ, 1997. 184 s. ISBN 80-7013-234-5. KUTNOHORSKÁ, Jana. Historie ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 208 s. ISBN 978-80-247-3224-4.
44
MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR, ZÁKON 96/2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních)
[online].
[cit.
2011-03-23].
Dostupné
na
WWW:
. MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR VE SPOLUPRÁCI S NCO NZO, Jak získat osvědčení výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Vyd. Brno v roce 2008, [online]. [cit. 2011-03-25]. Dostupné na WWW: . MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR VE SPOLUPRÁCI Z NCO NZO, Vše o kreditním systému, [online]. 2001 [cit. 2011-03-23]. Dostupné na WWW: . MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ SR. Príprava na výkon povolania [online]. 2011 [cit. 2011-11-26]. Dostupné na WWW: . MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ SR, Zdravotnícke povolanie a odborná výchova
[online].
[2011-03-23].
Dostupné
na
WWW:
. MUŽÍK, Jaroslav. Andragogické aspekty celoživotního vzdělávání sester. V Dny Anny Staňkové. 1. vyd. 2006, Praha: Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta. Dostupné na WWW: . NÁRODNÍ AGENTURA PRO EVROPSKÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY [online]. [2011-03-23]. Dostupné na WWW: . NCONZO. Evidence zdravotnických pracovníků. [online]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné na WWW: .
45
NCONZO.
Legislativa
[online].
[cit.
2011-03-23].
Dostupné
na
WWW:
. NCONZO. Stručná historie a vývoj centra v datech [online]. [cit. 2011-04-25]. Dostupné na WWW: . NURSING IN DENMARK, [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné na WWW: . PELCOVÁ, J., Zkoušky k vydání osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu, Sestra, 2009, roč. 19, č. 7-8. PLEVOVÁ, Ilona, SLOWIK, Regina. Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství. 1. vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2008. 120 s. ISBN: 978-80-7368-506-5. INTERNATIONAL CONSULTING, Progetto Formazione [online]. 2006 [cit. 201103-23]. Dostupné na WWW: . SOMR, Zdeněk a kol. Strategie celoživotního učení ČR. , [online] [cit. 2011-04-15]. Vyd. Národní ústav odborného vzdělávání Praha, 2006. Redakce, tisk a technická příprava: informační středisko odborného vzdělávání. Dostupné na WWW: . STAŇKOVÁ, Marta, Vzdělávání sester v evropské unii, Sestra, 2000, roč. 10, č. 7. ŠIMUNOVIČ, J. Vladimír, ŽUPANOVIČ, Marija, MIHANOVIČ, Frane, ZEMUNIK, Tatjana, BRADARIČ, Nikola a JANKOVIČ, Stipan., In Search of a Croatian Model of Nursing Education [online]. October 2010 [cit. 2011-04-15]. Dostupné na WWW: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2971660/ ŠKUBOVÁ, Jarmila, CHVÁTALOVÁ, Helena, Jak šel čas: očima sestry Růženy Wagnerové. Vyd. 1. Brno: NCO NZO, 2007. 82 s. ISBN: 978-80-7013-461-0 VLASÁKOVÁ, Dita., Celoživotní vzdělávání NLZP, Sestra, 2010, roč. 20, č.10., ISSN: 1210-0404. VORLÍČKOVÁ, H. Evropský zápisník. Florence. 2005, roč. 1, č. 10.
46
SEZNAM ZKRATEK
CCM
Centro Cardiologico Monzino
CŽV
Celoživotní vzdělávání
ČK
Červený kříž
ČR
Česká republika
EU
Evropská unie
IOS
European Institute of Oncology
IES
International Education Society
MZ ČR
Ministerstvo zdravotnictví České republiky
MZ SR
Ministerstvo zdravotnictví Slovenské republiky
NAEP
Národní agentura pro evropské vzdělávací programy
NCO NZO
Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů
NLZP
Nelékařský zdravotnický pracovník
RZP
Registr zdravotnických pracovníků
SR
Slovenská republika
SV
Specializační vzdělávání
SWOT
Analýza silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb. Strengths, Weaknesses, Opportunities a Threats
SZŠ
střední zdravotnická škola
VOŠz
Vyšší odborná škola zdravotnická
VŠ
Vysoká škola
VZŠ
Vyšší zdravotnická škola
ZZ
Zdravotnické zařízení
47
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1.
Hodnocení vzdělávacích aktivit kreditním systémem dle vyhlášky č. 321/2008 Sb.
Tabulka 2.
Obory specializačního studia
Tabulka 3.
SWOT analýza celoživotního vzdělávání
48
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha 1.
Směrnice Rady Evropy 77/453/EHS
49
Příloha 1.
