UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA SLAVISTIKY SEKCE POLSKÉ FILOLOGIE
BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Srovnání českých a polských představitelů zpívané poezie ve společenském a historickém kontextu Comparison of Czech and Polish Authors of Sung Poetry in the Social and Historical Context
Autorka práce: Veronika Ondřeková, obor Polská filologie v kontextu evropské kultury a literatury Vedoucí práce: Mgr. Izabela Szulc Olomouc: 2013
Děkuji Mgr. Izabele Szulc za cenné připomínky a komentáře k mé bakalářské práci a za její metodologické vedení a konzultace během psaní této práce.
2
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní informační zdroje, které jsem použila.
V Olomouci dne
3
Obsah Úvod ................................................................................................................................... 5 1 Klasifikace, dělení a historie zkoumaných hudebních žánrů...................................... 6 1.1 Historie folkové písně na českém území ............................................................ 6 1.2 Zpívaná poezie .................................................................................................... 7 1.3 Charakteristika folkové písně v Česku a Polsku................................................. 8 2 Osobnost interpreta ................................................................................................... 10 2.1 Bardi a zpívající básníci.................................................................................... 10 3 Funkce písně ............................................................................................................. 12 4 Představitelé zpívané poezie/folku ........................................................................... 13 4.1 Karel Kryl ......................................................................................................... 13 4.1.1 Stručná biografie ....................................................................................... 13 4.1.2 Krylova Tvorba ......................................................................................... 14 4.1.3 Specifičnost Krylovy folkové poetiky ...................................................... 15 4.2 Karel Plíhal ....................................................................................................... 16 4.2.1 Stručná biografie ....................................................................................... 16 4.2.2 Plíhalova tvorba ........................................................................................ 16 4.2.3 Specifičnost Plíhalovy poetiky ................................................................. 17 4.3 Marek Grechuta ................................................................................................ 19 4.3.1 Stručná biografie ....................................................................................... 19 4.3.2 Grechutova tvorba .................................................................................... 20 4.3.3 Inspirace malířským uměním ................................................................... 23 4.3.4 Grechutova tvorba v historickém kontextu............................................... 24 4.3.5 Specifičnost Grechutovy poetiky .............................................................. 26 4.4 Jacek Kaczmarski ............................................................................................. 27 4.4.1 Stručná biografie ....................................................................................... 27 4.4.2 Tvorba Kaczmarského .............................................................................. 28 4.4.3 Inspirace malířským uměním ................................................................... 29 4.4.4 Tvorba Kaczmarského v historickém kontextu ........................................ 31 4.4.5 Specifičnost poetiky Kaczmarského ......................................................... 31 5 Interpretace a analýza vybraných písní ..................................................................... 33 5.1 Karel Kryl ......................................................................................................... 33 5.1.1 Bratříčku, zavírej vrátka ........................................................................... 34 5.1.2 Tak vás tu máme (bratři)........................................................................... 36 5.2 Karel Plíhal ....................................................................................................... 37 5.2.1 Pohádka..................................................................................................... 38 5.2.2 Burani z Anglie ......................................................................................... 40 5.3 Marek Grechuta ................................................................................................ 42 5.3.1 Wesele....................................................................................................... 42 5.3.2 Świecie nasz.............................................................................................. 44 5.4 Jacek Kaczmarski ............................................................................................. 46 5.4.1 Obława ...................................................................................................... 47 5.4.2 Rejtan, Czyli Raport Ambasadora ............................................................ 48 Závěr ................................................................................................................................. 51 Abstract ............................................................................................................................. 54 Bibliografie ....................................................................................................................... 55 Anotace ............................................................................................................................. 58
4
Úvod Tato bakalářská práce si klade za cíl popsat hlavní představitele zpívané poezie nebo folku na polském a českém území. Zkoumanými interprety jsou Karel Kryl, Karel Plíhal, Marek Grechuta a Jacek Kaczmarski, kteří patří mezi nejvýraznější osobnosti daného typu hudby a nesmazatelně se zapsali do kulturního dědictví obou národů. První kapitoly se věnují klasifikací, dělení a historií zkoumaných hudebních žánrů, dále charakterizují folkovou píseň či zpívanou poezii, věnují se osobnostem interpretů a nastiňují význam pojmů bard nebo zpívající básník. V neposlední řadě se tato bakalářská práce pokouší vyjasnit základní funkce písně. Nejobsáhlejší kapitoly se soustředí na jednotlivé osobnosti. V těchto kapitolách jsou nastíněny jejich biografie, základní a nejdůležitější údaje o tvorbě a podkapitola, která se zabývá specifičností poetiky, která je důležitá pro celkovou analýzu a porovnání jednotlivých autorů. Pozornost je věnována také historickému a kulturnímu kontextu, ve kterém jednotliví autoři svá díla interpretovali a doba s kterou jsou někteří z nich neodmyslitelně spojováni. Poslední část této práce se bude věnovat interpretaci a stručné analýze vybraných skladeb, které jsou vybrány na základě popularity či osobitosti a které jsou typické pro dané autory. Analýza a interpretace se budou snažit popsat základní a typické rysy z hlediska sémantického, kulturního a zčásti také hudebního. Hlavním cílem práce je zjistit, nakolik mají jednotliví autoři zpívané poezie či folku společné rysy tvorby, v čem se liší a co je naopak spojuje. V úvahu bude brán především dobový kontext a typické rysy poetiky.
5
1
Klasifikace, dělení a historie zkoumaných hudebních žánrů
Jestliže se chceme zabývat tématem zpívané poezie, nemůžeme se odprostit od významu písně folkové, která je se zpívanou poezií velice úzce spjata. Hranice mezi zpívanou poezií, autorskou písní a folkovou písní jsou tak tenké, že je velmi obtížné určit, kde je začátek jedné a kde končí druhá. Další, neméně významnou složkou je tzv. píseň politická, kterou můžeme definovat jako určitou formu písňového projevu, který souvisí s politickými ambicemi a jehož text vyslovuje určitá politická stanoviska nebo jako svébytný žánr, jenž vznikl spojením folku a písně politické. Tento jev můžeme označit za protestsong (Fukač, Vysloužil 1997: 705). Například Karel Kryl se ze začátku proti označení zpěvák protestních písní neohrazuje, jelikož protestsongy byly nazývány téměř všechny „autorské písničkové výpovědi o stavu světa“ (M. Kovařík), ale v roce 1969 v interview pro časopis Mladý svět už ano: „Protestuji proti tomuto označení. To je totiž móda. Z každého směru se stane móda“ (Huvar 2004: 22). Výraz folk označoval původně lidovou píseň, později se stal pojmenováním amerického hnutí usilujícího o obrodu společenské zpěvnosti pomocí lidového písňového repertoáru. Využívalo sběratelské činnosti a brzy ho začaly provozovat i profesionální skupiny či písničkáři. Od poloviny 60. let dochází k syntéze folku s rockem, což můžeme vidět na příkladu tvorby Boba Dylana (Fukač, Vysloužil 1997: 223). Folk může být také sám o sobě označením jednoho žánru moderní písně. Uvnitř jeho žánru můžeme najít různé žánry i mezižánry. Stejně tak mezi autory najdeme spoustu osobností, ať jsou to rození epičtí vypravěči, komici, karatelé mravů nebo filozofové (Merta 1990: 138).
1.1 Historie folkové písně na českém území Česká folková píseň vznikla ve druhé polovině 60. let dvacátého století a její původní inspirační zdroje můžeme pro orientaci rozdělit do tří hlavních oblastí. Jednak to byl již výše zmiňovaný proces obrody americké lidové písně, jež si prostřednictvím aktualizující interpretace začal vytvářet svébytnou funkci i vlastní historii. Dále to byla návaznost na domácí lidovou píseň, ať již udržovanou folklórními soubory nebo písemně zaznamenanou ve zpěvnících. Třetím inspiračním zdrojem byly moderní umělé písně
6
Karla Hašlera, Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha, Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého, bez odezvy nezůstala ani oblíbená trampská píseň, písně jarmareční a kramářské, šantánové a kabaretní a písně městského folklóru. Do této kategorie můžeme zařadit rovněž jazzovou poezii (Hrabě, Hořec) a tvorbu takových básníků jako je například Petr Bezruč, Vítězslav Nezval nebo Jaroslav Seifert. Česká folková píseň tedy při svém vzniku pojala mnoho inspiračních vlivů, přičemž se pohybovala na pomezí tvorby profesionální a lidové (Prokeš 2011: 154-155). Píseň tedy můžeme chápat jako sociálně kulturní fenomén, který svým vlastním způsobem odráží stav i vývojové proměny doby a jehož estetická funkce se dynamicky mění (Prokeš 2011: 21). Bylo by chybou opomenout význam slovního spojení autorská píseň. Tím označujeme hudební proud písničkářů, kteří jsou autory jak hudby, tak i textů svých písní a současně jejími interprety. V Polsku jsou velmi úzce spjati se zpívanou poezií (wikipedia.pl, 2013 [online]). Mezi nejznámější představitele polské zpívané poezie patří Marek Grechuta, Ewa Demarczyk, Jacek Kaczmarski, Grzegorz Turnau nebo Czesław Niemen. Autorská píseň a zpívaná poezie často významově splývají a není jednoduché určit, do které kategorie daný interpret spadá.
1.2 Zpívaná poezie Pojem zpívaná poezie se nejčastěji používá po označení hudební skladby, která se většinou skládá z básně nejčastěji spojené s určitou melodií, která je ztvárněna hrou na klavír nebo kytaru. Melodie zdůrazňuje význam slov, často je jen doplňkem samotné básně. Termín zpopularizoval hudební kritik a lingvista Andrzej „Ibis” Wróblewski. Termínem Herecká píseň1 označujeme takovou hudební interpretaci, která je doprovázena hereckými prvky. Označení a význam je komplementární se zpívanou poezií a studentskou písní (které se věnoval na začátku své kariéry například Marek Grechuta). Za zpívanou poezii jsou také považovány francouzské písně (šansony) nebo písně kabaretní. Některé písně patřící do žánru rocku nebo soulu mohou být také považovány za zpívanou poezii, ale toto začlenění je diskutabilní (wikipedia.pl, 2013, [online]. 1
Piosenka aktorska. V českém kulturním prostředí se výraz „herecká píseň“ téměř nevyskytuje, známější je termín „divadelní zpěv“.
7
Zpívaná poezie ovšem s sebou nese jisté riziko. Ne všechny texty jsou schopny „snést“ aplikaci hudby, která vznikla dlouho poté, co vznikly samotné texty (jedná se zde o původní texty, ne o texty, které vznikaly současně s hudebním doprovodem). I přes tento fakt, lze kontstatovat, že díla spadající do zpívané poezie jsou velmi úspěšná (Poprawa 2003).2
1.3
Charakteristika folkové písně v Česku a Polsku
Přestože je tématem této práce zpívaná poezie, je nevyhnutelné charakterizovat folkové hnutí v tehdejším Československu. Mezi laickou i odbornou veřejností se více než termín zpívaná poezie vžil právě termín folk. Ten v sobě spojuje jak autorskou píseň, tak určitou autenticitu poezie jako takové. Dovolím si tedy zůstat u tohoto termínu. Základním hudebním znakem počátečního období folkové písně je zejména výrazná a dobře zapamatovatelná melodie. Typické je používání jednodušších aranžérských prostředků, jako je kytara, kytarové banjo nebo mandolína. Hlavní přínos folkové písně tohoto období však spočívá především v neobvyklém rozšíření spektra zpracovávaných témat. Autor hudby, autor textu a interpret splynuli do osobnosti písničkáře sdělujícího vlastní původní tvorbu inspirovanou rockem, blues, country, popem nebo písní etnickou. Folková píseň se vymanila z hudebního průmyslu a adresností, aktuálností i osobním postojem si „podala ruku“ s původní písní lidovou. Sociologicky podstatným posunem byl přechod od venkovské tematiky k tematice městské (Prokeš 2011: 22, 24). Zhruba od poloviny 60. let došlo ve vývoji folkové písně k dalším posunům. Stále častěji čerpala z výrazových prostředků rocku, nevyhýbala se ani country, blue-grassu a jazzu. Podstata folkové písně sice i nadále zůstávala v melodičnosti a propracovanosti vokální i textové složky, avšak inovace instrumentáře (začaly se používat i jiné nástroje, jako jsou bicí, klavír, žestě a podobně) značně proměnily celkovou tvář folkové scény (Prokeš 2011: 24). Polská hudební kultura se od té české, popřípadě československé lišila právě v tom, že do folkového žánru spadá také zpívaná poezie, která je výrazem velmi hojně používaným.
2
Volně přeloženo z fragmentu knihy „Trzynastu poetów“ na webu Trzynastu Poetów. In: Jacek Kaczmarski [online]. 2013 [cit. 2013-04-07]. Dostupného na webu http://www.kaczmarski.art.pl/media/ksiazki/trzynastu_poetow.php
8
Interpreti, kteří se věnovali nebo věnují folku, se zaměřují především na hudbu lidovou v pravém slova smyslu. Využívají prvků jak polské lidové hudby tak například keltské lidové hudby (skupina Carrantuohill) často s použitím tradičních hudebních nástrojů a hudebních forem (wikipedia.pl, 2013, [online]).
9
2
Osobnost interpreta
Je důležité uvědomit si, že předmětem tohoto zkoumání jsou osobnosti velice odlišné, co se tvorby týče, přesto je však mnohé spojuje. Autoři, kteří se vymaňovali z definice interpreta-baviče pro lidové masy, měli společné určité charakteristické znaky, které je možno najít téměř u každého jednotlivého písničkáře. „Normalizační kulturní establishment tušil od samého počátku nebezpečnost znaku folkové písně, neboť zobrazoval skutečnost reálného socialismu podobně jako Komenského Poutník v Labyrintu světa a lusthauzu srdce: svébytně, mimo oficiální optiku, navíc se zaměřením do vnitřního světa, do ráje srdce, kam neměl přístup každý“ (Prokeš 2011: 149). Vladimír Merta ve své knize Zpívaná poezie (Merta 1990: 103) říká, že „písničkář prodává svou duši, pop hvězda svou legendu. Písničkář je odměňován novými impulsy, byťsi měly podobu kopanců. Pop hvězda sbírá popularitu, peníze a prodává svůj lesk; vzpomíná na mládí, na nevytopené šatny, suchý chleba, podzemní garáže, ve kterých se zkoušelo před patnácti, dvaceti lety. Písničkář nemusí vzpomínat. To je všechno …“ Pro předmět tohoto zkoumání je tedy zajímavější osobnost barda3, „potulného“ muzikanta, který bez lesku a pompy, která je mnohdy typická pro interprety masové zábavní kultury, oslovuje jednoduchými a přitom významově důležitými slovy.
2.1 Bardi a zpívající básníci Barda nebo zpívajícího básníka lze nalézt v nejrůznějších kulturách. Mezi nejznámější bardy v Rusku patří nepochybně Vladimír Vysockij nebo Bulat Okudžava. Ve francouzské kultuře to je Jacques Brell nebo Georges Brassens. V anglosaské kultuře se zpívající básníci mnohdy stávají mezinárodními hvězdami, jak je to například u Boba Dylana, který se ze skromného chlapce s kytarou, vystupujícího na nezávislých
3
bardem je označován původně keltský národní pěvec, v tomto případě je zavádějící význam označující muzikanta, který interpretuje své vlastní literární a hudební dílo za pomocí hudebního nástroje, nejčastěji kytary. Definice volně přeložená z článku na http://pl.wikipedia.org/wiki/Bard, cit. 05. 04. 2013
10
hudebních festivalech, stal rockovou hvězdou. Nutno dodat, že mnoho posluchačů považovalo jeho přechod k rockové hudbě za zradu. Zpívající básníci jsou neopakovatelným a neporovnatelným fenoménem polské kultury. Jejich objevení se na scéně, charakter umění či publikum výrazně odbíhají od stereotypu písně jako zábavy. Ve své době formulovali názory jejich generace. Můžou být považování za tvůrce nového žánru literatury (Poprawa 2003).4
4
Volně přeloženo z fragmentu knihy „Trzynastu poetów“ na webu: http://www.kaczmarski.art.pl/media/ksiazki/trzynastu_poetow.php, cit. 06. 04. 2013
11
3
Funkce písně
Výrazu píseň se přisuzuje jistá esteticko-umělecká hodnota i hodnota funkčně konkretizovaná. Pozitivní funkci si v češtině udržuje slovo písnička (Fukač, Vysloužil 1997: 695). Písničkář, jak už bylo zmíněno, si své texty i hudbu nejčastěji tvoří sám, bez pomocí kapely nebo jiných muzikantů. Funkce jeho písní, pokud je vůbec možné je charakterizovat a kategorizovat, jsou různé a závisí na mnoha faktorech. Co je společné mnoha písničkářům, je hra na nějaký hudební nástroj a že jsou autory textů, které do zvuků nástroje přednášejí (Prokeš 1994: 212). Autorova tvorba může působit na posluchače pouze jako líbezná melodie s pěknými slovy, která kromě funkce estetické a kulturní nemá jiný význam. Vedle této tvorby existují písně, které vyvolávají ne vždy pozitivní emoce, písně, které se liší od masové kultury a povrchního vnímání textů, písně, které nutí posluchače k aktivnímu přístupu a vyžadují po něm, aby se podílel na dešifrování kódu, pomocí kterého chce autor něco sdělit (Prokeš 2011: 149, 150). Folková píseň hovořila o tabuizovaných tématech, folkové koncerty byly autentické a spontánní, byly živým uměním (150).
12
4
Představitelé zpívané poezie/folku
4.1 Karel Kryl 4.1.1 Stručná biografie
Osobnost Karla Kryla je neodmyslitelně spjata s českým folkem, protestsongem nebo písničkářstvím. Bylo by tedy prakticky nemožné ho nezařadit do předmětu zkoumání této práce. Jeho písně jsou natolik známé, že stačí jen první akordy a slova a publikum zpívá. Jiřina Lebedová, Krylova přítelkyně v knize Kryl v odpovědi na otázku, jestli se sám považoval za básníka, odpovídá: „Ano, a bral jako křivdu, když o něm mluvili jako o písničkáři. Jenže v obecnou známost vešel především díky svým melodiím a já si nejsem jista, zda by měl posluchače, kdyby pořádal jen poetické večery“ (Huvar 2004: 17). V době totality kolovaly jeho písně z ruky do ruky, tajně se přehrávaly z pásků. Písně Lásko, Bratříčku, Anděl, Morituri te salutant zlidověly (Kryl 2006: 776). V polském slovníku literatury vydaném ještě před listopadem 1989, zaujímá Karel Kryl určitou pozici, která svědčí o tom, že pro polské bohemisty (a snad nejen pro ně) zosobňoval celou českou kulturu (Prokeš 1994: 192). Přesto není řazen mezi dnešní oficiální celebrity, a jak vyplývá z jeho rozhovorů, nejspíš o to ani nestojí (Prokeš 1994: 192). Karel Kryl se narodil 12. dubna 1944 v Kroměříži. Jeho dědeček i otec byli knihtiskaři a v jejich tiskárnách se vytiskla celá řada bibliografií a jiných titulů. O tiskárnu přišli v roce 1949 (Karel Kryl, 2013, [online]). Sám Kryl v knize Rozhovory na své rodné město nevzpomíná zrovna nejlépe: „Tátovi rozbili tiskárnu, poslali ho na práci, a nás tři děti s maminkou dali sice do třípokojového bytu, ale do přízemí, kde v zimě zamrzaly stěny. Do tří metrů jsme měli jinovatku a v hajzlíku jsem utloukal krysy. Tatínek byl „úhlavním nepřítelem“ pana Čepičky a tím je prostě řečeno vše. Takže znám Kroměříž jako město velmi zbabělých a podlých lidí“ (2006: 392). Za zmínku stojí i jeho zapsání se na studia dějin umění a žurnalistiky v Mnichově odkud si však akademický titul neodnesl. Většina lidí ho však zná jako textaře, zpěváka, kytaristu a snad i jako volného spolupracovníka Rozhlasové stanice Svobodná Evropa, kde působil v říjnu 1969 i později pod pseudonymem Jan Šebesta, kde mezi jeho pole působnosti patřilo mimo jiné také sportovní zpravodajství (Karel Kryl, 2013, [online]).
13
Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi sovětských tanků, přičemž titulní písnička Bratříčku, zavírej vrátka, vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály zprvu dokonce i v rádiu (Tak vás tu máme bratři z krve Kainovy). V pořadu Čtrnáct na houpačce, moderátora a hudebního kritika Jiřího Černého a jeho ženy Miroslavy, bylo nasazeno několik jeho písní, uspěla ale až píseň Bratříčku, zavírej vrátka, která se objevovala v hitparádě několik kol. Později byla zakázána a s ní byl nakonec zrušen i pořad samotný (wikipedie.cz, 2013, [online]). Nemalý vliv na tvorbu a snad i vliv zásadní měla vojenská služba. Kryl uvádí, že nikde se necítil tak osamělý a nešťastný a poznal, že na všeobecnou „blbost“ se dá reagovat všeobecnou kreativitou. Proto začal psát básničky, písničky nebo malovat (Huvar 2004: 145).
4.1.2 Krylova Tvorba
„Já osobně se jako část folkové scény necítím – a ani se tak neidentifikuji. Vidí-li mě tak diváci, nemohu jim v tom bránit“ (Huvar 2004: 147). V továrně na sanitní keramiku Karel Kryl poprvé veřejně vystoupil. Roku 1967 dojížděl z Nového Jičína natáčet do ostravského rozhlasu a jeho vystoupení začínala mít velký ohlas. V roce 1968 přišel do Prahy, aktivně se účastnil Pražského jara. 24. 3. 1969 vyšlo debutové LP Bratříčku, zavírej vrátka. První náklad čítal 10 000 kusů (Huvar 2004: 147148). Ve svých počátcích byl ovlivněn mj. poetikou Bezruče a Nezvala (Prokeš 2011: 26). Kolem roku 1968 se o písničkovou výpověď světa snažilo více muzikantů. Jmenujme například Vladimíra Mertu, Jaroslava Hutku, Vlastimila Třešňáka nebo Boba Frídla, který působil v Brně. Karel Kryl měl oproti výše jmenovaným zpěvákům například výhodu v tom, že se záhy stal oblíbencem manželů Černých, v jejichž rozhlasovém pořadu Houpačka zvítězil s písní Morituri te salutant. 51. díl pořadu byl zcela ve znamení Kryla, v 54. se umístil jako pátý. A tímto dílem Houpačka končí, zejména kvůli němu (Huvar 2004: 148-149). Příčinou úspěchu byla snad více než aktuální a politické téma především nevtíravá, ale chytlavá melodie, promyšlený text a nezpochybnitelná lyričnost samotné písně, která hrála ve své době svou nezastupitelnou roli. Krylova popularita má jistě kořeny i
14
v preciznosti jak skladatelské, tak textařské, instrumentální a pěvecké. Jako první protestní zpěvák začal jako textař na nejvyšší úrovni, srovnatelné – co do techniky, zvukomalby, filozofie, originality snad jen s prací Jiřího Suchého. V době výrazné inklinace k americko-anglickému modelu protestní písně si vytvořil svůj vlastní a zřetelný český styl (Prokeš 1994: 193). Sám Karel Kryl v knize Země lhostejnost uvádí: „Lhostejnost je v mých očích ten nejděsnější hřích, ten nejpodlejší vrah, nejzrůdnější a nejodpornější neřest, jíž je člověk schopen (2012: 38). Možná v této větě lze nalézt klíč k pochopení Krylových písní a jeho povaze vůbec.
4.1.3 Specifičnost Krylovy folkové poetiky
Ve druhé polovině 60. let Karel Kryl skládal a poloamatérsky natáčel své písně pro nevelký okruh příznivců. Zahájil v Československu éru osobností s kytarou na pódiu a stanovil vysoká měřítka svou osobitostí a citlivostí k jazyku. Zpola bezděčně a zpola záměrně se stal mluvčím své generace, věřil v sílu a účinnost slova. Karla Kryla potkalo to, bez čeho by jeho dílo nikdy nebylo tak spontánně přijato. V srpnu 1968 se jeho osobitý individuální postoj protnul s kolektivním etickým a politickým postojem většiny národa. Hodnota Krylova díla se spojila se společenským směřováním. Krylovy slogany (ryjeme drškou v zemi, tato noc nebude krátká) se užívaly v běžném hovoru. V roce 1989 se vývojový kontext změnil, společenská situace byla opět jiná, diferencovanější. Krylova stále stejná poetika však v novém kontextu neobstála. Cítil, že jeho legenda se (částečně i vinou jeho rozporuplné osobnosti) drolí a plánoval zanechat aktivního písničkářství. Místo toho se věnoval psané poezii, grafice, keramice a příležitostně publicistice mimo (již) Českou republiku. Jeho nenadálá smrt byla přijata emotivně, vyrojily se nekrology, vzpomínky a komentáře seriózní i bulvární. Vycházejíc z díla německého filozofa Ernesta Blocha, přisoudili bychom v českém kontextu právě písním Karla Kryla roli síly, jež nejlépe koncem šedesátých a během sedmdesátých i osmdesátých let vyjádřila vědomí utiskovaných lidí (Prokeš 2011: 24-40).
15
4.2 Karel Plíhal 4.2.1 Stručná biografie
Karel Plíhal se narodil 23. srpna 1958 v Přerově. Vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Olomouci, poté pracoval jako konstruktér, topič v olomouckém divadle a nakonec se stal písničkářem. Nejprve působil v olomouckých undergroundových country-swingových kapelách Hučka, Falešní hráči a Plíharmonyje, což byla skupina, kterou sám založil. V roce 1983 začal vystupovat sólově a opustil kotelnu, ve které pracoval. Vystupoval pak velmi často, což vedlo k tvůrčí krizi. V roce 1988 se vrátil zpět k práci a zrušil všechny již sjednané termíny. Roku 1985 se svými spoluhráči natočil a vydal první dlouhohrající desku bez názvu. To, že české monopolní vydavatelství nemělo s vydáním českého (neboli také moravského) písničkáře problém, můžeme vysvětlovat snad tím, že jeho texty se například od tvorby Krylovy lišil svou apolitičností a nekonfliktností. Plíhal v českém folku zastával funkci jakéhosi „velkého harmonizátora“, který opěvoval to krásné a pozitivní, zatímco to „temné“ opomíjel (Prokeš 2011: 101). U jeho říkanek a písní se posluchač spíše zasměje, než aby měl nutkání přemýšlet o nešťastné situaci v zemi a ve světě. To z jeho tvorby ovšem nedělá tvorbu chudší a z jeho osobnosti osobnost menšího významu. Jen je zkrátka oproti Karlu Krylovi jiný.
4.2.2 Plíhalova tvorba
Pro Plíhalovu tvorbu je mimo jiné charakteristické to, že dává najevo svou hudební nevzdělanost, ba dokonce i neznalost not, což ale v celkovém výsledku nijak neubírá na kvalitě písňového textu. Sevřená rytmická struktura se sdruženým rýmem byla pro posluchače snadno přijatelná a začínající kytaristé si mohli přímo s textem konfrontovat své hráčské umění. Lexikálně a tvaroslovně píseň nebyla důsledná (nespisovné výrazy jako lámaj, chlámaj, zklamaj, nemaj (Prokeš 2011: 103).
16
4.2.3 Specifičnost Plíhalovy poetiky
Sebeironie, humor, jemné, nehlučné písně a téměř geniální pointy, které se snoubí s nevtíravým hudebním doprovodem. Jako folkař, šansoniér i bavič v jedné osobě předvádí vlastně malé divadlo, soustředěné do velmi úsporné, avšak velmi účinné formy. Jeho rýmy vhání posluchači slzy smíchu do očí, takže místo básníka vnímá spíše komedianta, což je ovšem zvláštní, protože komediant nepůsobí rozpačitě, kdežto tento člověk ano (Karel Plíhal, 2013 [online]). Z typicky Plíhalových tematických okruhů je třeba zmínit nejrůznější zvířata, poeticky exotická, jako byli tapíři, rejnoci, nosorožci a mnoho dalších. S nimi Plíhal rozehrával rozverné bajky, občas konfrontované se světem lidí, což demonstruje text níže (1).
(1)
A bleše Tamaře zas blešák s jinou zahnul Jednou je přistihla no prostě žádná psina Pod tíhou svědomí on na život si sáhnul Skočil mi do dlaně když fackoval jsem syna (O blechách a tak) (montyja, 2013, [online]).
V tomto přístupu lze nalézt inspiraci Jiřím Suchým. Poetická hravost je vyjádřena rovněž graficky v zápisech textů písní, například poměrně četná rýmová echa typu funí/ u ní, aroma/ na Roma, stráže/ ráže, pramen/ ramen, okem/ krokem, promiskuity/ pro misku i ty. Rýmovou hravost projevoval Plíhal ve svých textech často, například Konverzuju celkem plynně/ Najdu svoje místo v kinně z písně „Pozvánka“. Je možné konstatovat, že výstavba písní Karla Plíhala souzněla s jeho odlehčeným, intimně působícím projevem a obohatila český folk osmdesátých let o dimenzi optimistické hravosti. Nutno podotknout, že ona zdánlivě bezproblémová optimistická hravost se na sklonku osmdesátých let pomalou přesouvala do vážnější, ba zahořklejší podoby a kolem roku 1989 vyústila do druhé autorovy tvůrčí i psychické krize, již ovšem (stejně jako krizi předchozí) Plíhal úspěšně překonal (Prokeš 2011: 105). Což lze vidět u 17
vydání 150 básniček s názvem Jako cool v plotě (vydáno v roce 2006). Oblíbené říkanky, zapisované vděčnými návštěvníky koncertů, kolují léta po internetu, každý „nový kousek“ se okamžitě objevil na některém z diskusních fór. Sám autor je umístil i na své oficiální internetové adrese, aby vyšly v tištěné podobě, doprovázené dvaatřiceti nezaměnitelnými ilustracemi Miroslava Bartáka. Ty zároveň fungují i jako samostatné vtipy. Obsahuje ale také vtipná poučení a popis mnohdy až absurdních životních situací (Karel Plíhal, 2013, [online]) (2)…
(2)
Máme samce dogy, je úplně groggy, celou noc byl u fen, a teď žere Brufen (Máme samce dogy), (wikipedie.cz, 2013, [online]).
Nelze opomenout ani již tolikrát „opěvované“ slovo láska. U Plíhala je však většinou zbaveno patosu či příliš emotivního zabarvení a opět je vysloveno tak, aby se posluchač pousmál, ne-li zasmál (3).
(3)
Tak ti teda píšu v opilecké pýše dopis co ti jinej frajer nenapíše dopis co ti jinej frajer nesesmolí Žádný hloupý fráze o tom jak mně srdce bolí (Dopis) (Karel Plíhal, 2013, [online]).
18
4.3 Marek Grechuta 4.3.1 Stručná biografie
Marek Grechuta patří bezesporu k čelním představitelům polské zpívané poezie. Můžeme ho s jistou nadsázkou prohlásit za umělce, které výrazu „zpívaná poezie“ dal ten pravý význam a s nímž bude navždy neoddělitelně spojován. Narodil se 10. prosince 1945 (je tedy jen o rok mladší než Karel Kryl) ve východopolském renesančním městě Zamość. Na své dětství vzpomíná jako na nejkrásnější období života: „Dětství je nejšťastnější období v životě člověka, nevíme nic o tom, co se děje na světě, nevíme nic o zlu“ (Majewski 2006: 15). Vyrůstal v katolické rodině a sám považoval víru za velmi důležitou. Po gymnáziu zahájil v Krakově studium architektury na Krakovské polytechnice, ale po čase se rozhodl plně věnovat umělecké dráze (30). Svou první skladbu (jednoduchý valčík pečlivě zapsán do not) napsal již v raném věku (18), ale ten pravý impuls k hudební tvorbě přišel až s hudbou Elvise Presleyho, který inspiroval masy stejně nadějných a talentovaných hudebníků (19). Následovalo založení první hudební (rockandrollové) skupiny, ve které Grechuta hrál na klavír a zpíval. Skupina měla velký úspěch a účinkovala na mnoha školních zábavách (22-23). Na přelomu roku 1966/67 založil se spolužákem Janem Kantym Pawluśkiewiczem kabaret s názvem Anawa (z francouzského en avant – vpřed), který se postupem času přetransformoval v hudební skupinu. Debut zaznamenala skupina na Krakovském festivalu studentské písničky v roce 1967, kdy píseň Tango Anawa získalo ocenění „Nejlepší píseň“ a Marek Grechuta se umístil na druhém místě v kategorii nejlepších zpěváků (adriano2, 2010, [online]). Původní záměr členů kabaretu Anawa byl stvoření představení, které v sobě spojuje různorodé elementy – především grotesku, černý humor, nonsens, cirkusové a jarmareční umění. Představení režírovali všichni a do tvorby se zapojovali rovněž všichni členové. Kabaret Anawa se těšil velkému uznání především mezi studenty (Majewski 2006: 35). Hudební skupina Anawa se však postupem času a žánrových i životních preferencí jednotlivých členů rozpadla a Grechuta se vydal na sólovou dráhu, doprovázen skupinou WIEM. Po nahrání dvou desek obnovil spolupráci s Janem Kantym Pawluśkiewiczem, jejímž výsledkem byl muzikál „Szalona lokomotywa“ inspirována tvorbou Stanisława Ignacy Witkiewicze (Witkacy), představitelem meziválečné
19
avantgardy. Od té doby se opět věnoval vlastní sólové tvorbě, občasně zpestřené o spolupráci s Anawou. Několikrát vystavoval své malířské práce a o jeho fascinaci malířským uměním svědčí i cyklus „Śpiewające obrazy“ který obsahuje verše inspirovány známými malířskými díly (např. Mona Lisa Leonarda DaVinciho). Je taktéž autorem mnoha písní pro děti, skládal hudbu pro divadelní představení, např. Nebezpečné známosti, Othello. Marek Grechuta je neodmyslitelně spjat s Krakovem, uměleckým městem, jehož součástí se stal poprvé v době studií. Kraków je píseň vzniklá ve spolupráci s polskou rockovou skupinou Myslovitz. Stala se hitem a několik týdnů se umisťovala na čelních příčkách hudebních žebříčků. Píseň má aranžmá, které je velice typické pro Grechutu, ačkoliv jejími autory jsou hudebníci ze skupiny Myslovitz. Prvky melancholie, „smutných houslí“ a vzpomínky na Krakov v době své největší (umělecké) slávy, tak může píseň působit, a tak také působí na své posluchače. Je důležité dodat, že existují dvě verze této písně (Majewski 2006: 202). Po nahrání desky Dziesięć ważnych słów Grechuta často vystupoval až do roku 1995. V posledních letech života si uvědomoval, že to, co měl vykonat, vykonal, ale nevylučoval účast na nejrůznějších estrádách nebo účast v nahrávacím studiu. O současné hudbě se Grechuta vyjádřil takto: „Občas mám dojem, že to není hudba. Jsou lidí, kteří mají talent, ale chybí jim repertoár. Nevědí co zpívat a jak to zpívat. Místo osobitosti dnes dominuje jednoduchá hudba postavená na chytlavém rytmu a slovech, které k nám proudí skrze anglosaskou kulturu. Média se inspirují západní kulturou, podléhají pomíjivým trendům a zaměřují se výhradně na mládež, což v důsledku znamená, že existuje spousta hitů, které si za dva týdny už nikdo nepamatuje“ (Majewski 2006: 207). Zemřel 9. října 2006 v Krakově. Byl ženatý a měl jednoho syna. V roce 2011 vyšla kniha vzpomínek jeho ženy Danuty (adriano2, 2010 [online]).
4.3.2 Grechutova tvorba
Setkání Grechuty s Janem Kantym Pawluśkiewiczem mělo na jeho tvorbu zásadní vliv. Seznámili se ve studentském klubu v Krakově a během společné hry na klavír složili píseň Pomarańcze i mandarynki. Tehdy se Grechuta rozhodl začít spolupracovat s Pawluśkiewiczem, který ho v jeho rozhodnutí podporoval a zároveň byl velice
20
nápomocný, protože byl hudebně vzdělaný. Koncem roku 1966 Marek Grechuta, Jan Kanty Pawsluśkiewicz a Tadeusz Kalinowski založili kabaret, ve kterém se měly představovat lyrické písně doprovázené smyčci, kytarami a klavírem (Majewski 2006: 32-33). Postupem času ale Grechutovu pozornost získávala vidina hudební spolupráce s Pawluśkiewiczem, který vzpomíná na začátky Anawy: „Nejintenzivnější doba naší spolupráce trvala do roku 1971, tedy čtyři roky. Měl výbornou hudební paměť, píseň si zapamatoval již po druhém přehrání. Jiní se učili melodie notu po notě několik týdnů, byl v tomhle fenomenální“ (36). Důležitou roli v životě Marka Grechuty jako vokalisty hrálo několik činitelů – hudba, kterou poslouchal ve studentském rádiu a opolské hudební festivaly, které sledoval v televizi5 (38). Právě opolský festival Grechutu i Pawluśkiewicze proslavil, když v roce 1968 získali Cenu novinářů za píseň Serce (wikipedia.pl, 2013, [online]). Po jejich úspěchu získali mnoho koncertních nabídek, stejně jako nabídek k nahrávání. Nepochybně jednou z příčin úspěchu byla doba, kdy se Grechuta objevil na scéně. Druhá polovina šedesátých let se v Polsku nesla ve jménu big-beatu a ve světě rocku. V Polsku mezi nejpopulárnější hudební skupiny patřili: Czerwono-Czarni, Breakout, Czerwone Gitary, Skaldowie. Velkého úspěchu dosáhl „rebel“ Czeslaw Niemen6. Ve světě byli populární skupiny typu the Beatles, the Team, The Rolling Stones nebo the Who. Grechuta však nešel s davem a zajímal ho především jazz, čímž zaujal veřejnost. Ve své rané tvorbě zařadila Anawa do písní elementy poetiky, vypůjčené od americké jazzové skupiny Modern Jazz Quartet (mimo jiné hrál klasický jazz, s prvky barokní hudby. Ke svému repertoáru přidali tedy ještě písně: Będziesz moją Panią, Niepewność, Nie dokazuj (44). Deska Marek Grechuta & Anawa byla jejich prvním albem a souhrnem prvního „romantického“ období umělecké tvorby. Dnes si ani Grechuta ani Pawluśkiewicz nevzpomínají, které písně napsali společně a které mají jen jednoho autora. První písní je Wesele, Grechutova skladba složena ke slovům Stanisława Wyspiańského. Píseň je netypická svým aranžmá, slova jsou volně vyňata z původního dramatu, hudební doprovod není jednostranný, mísí se v něm nejrůznější hudební styly, klavírní doprovod připomíná Chopina, konec skladby se nese v rytmu polonézy a střední segment připomíná tradiční svatební tanec. Lyrické a velmi melancholické schéma, které se 5 6
polský hudební festival, každoročně pořádaný od roku 1963 ve městě Opole svérázný a originální polský zpěvák, považován za zvukového mága
21
prolíná celou písní, až vrcholí na jejím konci je spjato se smyčcovým triem a velmi často se opakuje v pozdější tvorbě (56-57). Album Marek Grechuta & Anawa je jediným svého druhu v Grechutově tvorbě. Interpret je věrný jednoduchosti a přirozenosti a přece není v žádném případě nudný. Jeho výjimečná schopnost vytváření poetické atmosféry a nešablonovité schéma činí z desky neopakovatelné dílo (59). Oproti tomu album Korowód z roku 1971 představuje již jinou formu písňové a autorské poetiky, jestli o poetice jako takové vůbec můžeme v tomto případě hovořit. Toto album je považováno za nejdůležitější v historii polské „populární hudby“. Populární je v tomto směru označení zavádějící, protože na polské hudební scéně se objevovaly především zpěvačky a zpěváci jednoduchých, lehce zapamatovatelných a oblíbených písní, které můžeme za populární s jistotou označit, nicméně tvorba Marka Grechuty ve sloučení s populární hudbou (i když v pravém slova smyslu populární byl) není přece jen označení nejvhodnější. Nezpochybnitelným úspěchem Korowodu je spojení na první pohled neslučitelných hudebních prvků. Ačkoliv Grechutu i Pawluśkiewicze zajímal především jazz, album vykazuje jistou inspiraci tehdy tolik populárním hnutím hippies (v Západní Evropě svůj největší úspěch zaznamenalo už na konci šedesátých let). Posluchač zde může slyšet orientální flétny, prvky avantgardní hudby a klasické smyčcové trio tolik typické pro Anawu, stejně jako symfonické formy většího rázu. Nelze opomenout ani vynikající vokální a stylistickou stránku. V porovnání s první albem, je Korowód vážnější, je velice těžké v něm najít písně žertovné nebo sentimentální (ačkoliv je to velice subjektivní), které tvořily důležitou část Grechutova repertoáru v prvních třech letech tvorby. Na albu se nacházejí verše tehdejších autorů stejně jako verše samotného Grechuty, kterým rozhodně nelze vyčítat autorskou nedovednost (70). Grechuta se ve tvé tvorbě opíral jednak o texty vlastní (Będziesz moją Panią, Nie dokazuj, Świecie Nasz, Dni, których nie znamy a další) a jednak o texty jiných autorů, především polských básníků ať světového či lokálního formátu jako jsou Wyspiański, Mickiewicz, Tuwim a jiní (adriano2, 2010, [online]). Po rozpadu skupiny Anawa se Grechuta začal více zajímat o poezii současnou a necelý rok po druhém albu nahrál desku Droga za widnokres (Majewski 2006: 74).
22
4.3.3 Inspirace malířským uměním
Malířství a plasticitu můžeme nalézt již v prvních lyrických písních jako je například Nie dokazuj či Bedziesz moją panią a také ve způsobu zpěvu, zejména po roce 1976. Sám Grechuta se malířství věnoval po nehodě, která zapříčinila otřes mozku a následný zákaz poslechu hudby či čtení. Výtvarná tvorba tady zastupovala jakousi formu rekonvalescence, která se později přetransformovala i do tvorby hudební (Majewski 2006: 143). Marek Grechuta: „Jedním z mých oblíbených malířů je Vincent van Gogh, ale mám rád i impresionismus, Moneta, Renoira, Cézara. Pokud jde o Modiglianiho, zajímavé jsou především akty. Všechno, co vytvořil Picasso je neopakovatelné. Malczewského a Wyspiańského považuji za nejlepší polské malíře a ze současných tvůrců si velmi vážím Nowosielského a Tarasina“ (149-150). Zde vyjadřuje svůj názor a obdiv k malířům, kteří zasluhují jeho pozornost a kteří ho inspirovali při tvorbě písní na albu Śpiewające obrazy. Sám Grechuta posluchačům doporučuje, aby jednotlivé skladby poslouchali zároveň se sledováním obrazu, který posloužil jako inspirace k dané písni (149). Na obraze Parasole7 Augusta Renoira, vidíme na levé straně muže, který hledí na jednu z žen. Grechuta složil píseň s názvem Mieć taki deszcz gdy świeci słońce jako dialog mezi dvojicí. Sám se vtělil v postavu muže a herečka Dorota Pomykała zazpívala ženský part. Rozhovor má charakter jemného flirtu, Grechuta zpívá tichým hlasem, jako kdyby chtěl, aby ho neslyšel nikdo jiný než žena. Píseň Gdyby był taki aparat je inspirována obrazem italského malíře Amadea Modiglianiho Portret Luni Czechowskiej (1919)8. Píseň má charakter rozhovoru mezi malířem a jeho modelkou a patří mezi Grechutovy nejlepší literární texty (1).
(1)
Nie kręć się ! Nie kręcę Uśmiech mi już więdnie Nie będę sie zmuszać Dość tego , nie mogę Nie ruszaj ! Nie ruszam
7 8
Deštníky Lunia Czechowska byla modelka, která Modiglianiho inspirovala svou krásou
23
(Gdyby był taki aparat) (tekstowo, 2013, [online]).
Další písně jsou inspirovány takovými jmény jako je Picasso, Monet, van Gogh nebo Wyspiański. Právě Stanisław Wyspiański inspiroval Grechutu již na začátku tvorby v písni Wesele. Na albu Śpiewające obrazy se nachází píseň Śniło mi się i pamiętam, která je inspirována Wyspiańským dílem Pejzaż podwawelski. Píseň vyvolává dojem velmi moderní a přitom není zcela jednoznačné, zda celkový dojem zařadit do skutečnosti nebo snu. Lze ji snad chápat jako velice subjektivní poeticko-hudební vizi, která přetransformovala výtvarné dílo na dílo hudební. Je jedním z nejlepších děl Marka Grechuty (147). Śpiewające obrazy však nebylo jediným albem, ve kterém se objevily písně inspirovány výtvarnou tvorbou. V melancholickém a optimistickém album Krajobraz pełen nadziei z roku 1989 se objevuje píseň Tajemniczy uśmiech, který se tématicky váže spíše k albu Śpiewające obrazy. Je inspirována slavným obrazem Leonarda da Vinciho, v Polsku známým pod jménem Giaconda, v Česku spíše jako Mona Lisa. Grechuta popsal její úsměv jako „úsměv, který nikdy nepookřeje“. Hlavním motivem posledního verše je však reflexe nad pomíjivostí světa. Obraz lze pochopit teprve tehdy, kdy staneme tváří v tvář zkáze. Úsměch Mony Lisy je prorocký, věští vynálezy Leonarda da Vinciho (2):
(2)
Gioconda jej uśmiech na twarzy. Świat cudów techniki nieśmiało nam wieszczy, O którym od wieków człowiek ciągle marzy. Byleby to nie był jednak świat złowieszczy ... (Tajemniczy uśmiech) (tekstowo, 2013, [online]).
4.3.4 Grechutova tvorba v historickém kontextu
Marek Grechuta není autorem, kterého bychom bez zaváhání mohli označit za mluvčího své generace tak jako tomu je například u Karla Kryla nebo Jacka Kaczmarského. Jeho politická (ne)angažovanost se omezuje na několik písní, které se obsahově liší od
24
převážně lyrických, optimistických nebo uměním inspirovaných písní, jež jsou pro jeho tvorbu naprosto typické a s nimiž je spojován. Jak už bylo dříve zmíněno, Grechuta nesplňoval požadavky klasifikace typického zpěváka populární hudby. Není zde na místě kritizovat a posuzovat činy jednotlivých osobností spojovaných s hudební kulturou, nicméně Grechutu (na rozdíl od zpěváků popových) můžeme obdivovat za jeho individualitu a nepodrobení se tehdejšímu komunistickému režimu, když ještě se skupinou Anawa byli nuceni vystoupit na festivalu v Kołobrzegu, který byl pořádán pod patronátem Ministerstva Obrany. Jazzový muzikant Jacek Ostaszewski, který tehdy s Grechutovou skupinou vystupoval, se odebral na týden do nemocnice. Z důvodu jeho nemoci byla celá skupina z účasti na politickém festivale omluvena (Majewski 2006: 62). Popsat historický vývoj v Polsku by znamenalo věnovat se tomuto tématu velmi podrobně, je tedy vhodnější se zaměřit na situaci v Polsku v době, kdy tvořili autoři našeho zájmu, tedy Marek Grechuta a Jacek Kaczmarski. Od roku 1968 životní úroveň v Polsku stagnovala. V průměru jeden člen každé rodiny musel denně strávit hodinu a půl ve frontách, aby se dostal k základním potravinám. Spousta lidí souhlasila s tvrzením papeže Jana Pavla II., že: „komunistický režim převrátil lidský přádek vzhůru nohama, z dělníka učinil tažný dobytek, jehož životem je dřina a čekání ve frontě.“ Situace se postupně vyostřovala, až naplno propukla 14. srpna 1980 v gdaňských loděnicích stávka, jež se stala ve svých následcích historickou událostí (Kovács 2010: 260). Pieśń wigilijna9 důkladně vyjadřuje autorovy pocity z vojenského stavu v Polsku, který probíhal v letech 1981-1983. Bezradnost a deprimovanost z celé situace způsobila, že autor jedinou útěchu hledá v Bohu. Je to současně také jediná píseň čistě náboženského charakteru v Grechutově tvorbě vůbec. Název písně není náhodný, sváteční doba adventu byla drasticky přerušena masovými internacemi a vjezdem tanků do ulic. Došlo k střetu dvou světů – lidského a božského a tento fakt se Grechutovi velmi dobře podařilo v písni zachytit. Depresivní a vážné tématiky se však již neobjevují v následujícím albu Krajobraz pełen nadziei, které překypuje optimismem a vírou v lepší dny. I díky takovým písním Grechuta budil u posluchačů naději, že díky umění, poezii a hudbě je možné svět změnit k lepšímu (Majewski 2006: 170,173).
9
Vánoční píseň
25
4.3.5 Specifičnost Grechutovy poetiky
Grechutova hudební interpretace se značně lišila od zábavného stylu let šedesátých. Zpíval spíše tiše, svůj způsob zpěvu komentoval. Absence interpretace tak jak byla v té době známá, se stala jeho poznávacím znamením. Pawluśkiewicz vzpomíná: „Ve věku dvaceti dvou let byl umělcem první třídy, který si během jednoho roku osvojil styl, který udržoval celý život. Když jsme hráli na koncertě, již po dvou minutách panovalo v sále soustředění. Marek měl v sobě celý vesmír, vyzařoval něco, co je těžké popsat“ (Majewski 2006: 48). Ve filmu „I ty będziesz moją panią“ můžeme vidět Grechutových velmi individuální a tolik odlišný styl. Hudebníci vystupují v kostýmech z devatenáctého století, působí nesmírně lyricky, ale v žádném případě ne kýčovitě. Málokterý muzikant by si tuto stylizaci mohl dovolit, aniž by se nevyhnul riziku, že bude vysmíván a ztrapněn, Grechuta však nikoliv. Již výše zmiňovaný Czesław Niemen si za svou hudební formu mimo jiné zvolil protest, Grechuta představoval jiný typ osobnosti, tíhnul spíše k útěku od reality, ne k vyjádření nespokojenosti (alespoň ne v první fázi své tvorby). Stvořil si svůj svět, krajinu poezie, lásky a fantazie (Majewski 2006: 48). Sám Grechuta říká: „Za svojí misi jsem vždy považoval podporu snění, chtěl jsem v posluchači vyvolat emoce, na které se v běžném životě zapomíná…“ (49-50). V Grechutově tvorbě se nikdy také neobjevil nihilismus. Jeho svět byl plný melancholie a motivů utrpení, přesto to byl vždy svět plný naděje. Volně hledá inspirace v romantismu, modernismu či avantgardním umění meziválečné doby. Umělecky je snad nejblíže Stanislawu Wyspiańskému, ale jeho osobnost i tvorba jsou velmi nezávislé a v uměleckém světě nezastupitelné (209, 211212).
26
4.4 Jacek Kaczmarski 4.4.1 Stručná biografie
Jacek Kaczmarski, v mnoha oblastech srovnatelný s Karlem Krylem, se narodil 22. března 1957 ve Varšavě. Původ jeho rodiny je podrobně popsán v písni Drzewo genealogiczne10. Jeho matka měla židovský původ, a ačkoliv se tento fakt nikdy neprojevil v životě Kaczmarského negativně, například ve formě antisemitismu ze stran spolužáků, projevil se v jeho tvorbě, což je možné slyšet v písni „Ballada o spalonej synagodze“ z roku 1977. Jako velmi nadaný student studoval polskou filologii na Varšavské Univerzitě, kde magisterskou práci psal již ve třetím ročníku. Svůj první hudební text napsal v patnácti letech, ale hudbou se intenzivně začal zabývat až v průběhu let sedmdesátých. Účastnil se festivalu Piosenki Studenckiej v Krakově či Piosenki Prawdziwej v Gdańsku. Ze začátku zpíval pro ne zcela vyhraněné publikum. Známým se stal až v roce 1981 díky písni Mury a od té doby je nazýván „Bardem Solidarności“.11 Skladba Mury se stala hymnou Solidarity a symbolem antikomunistické opozice. Kaczmarski poté začal vystupovat pro opoziční střediska a stal se symbolem protestu. V roce 1981 vyjel s přítelem do Francie, v prosinci 1981 je v Polsku vyhlášen vojenský stav a hranice se uzavírají. Kaczmarski se rozhodl zůstat v emigraci, kde se věnoval bohaté koncertní činnosti. Veřejně také projevoval nesouhlas s polskou komunistickou vládou. V roce 1984 začíná pracovat v rádiu Svobodná Evropa v Mnichově, navštěvuje Spojené státy americké, Austrálii, Jižní Afriku nebo Nový Zéland. Po roce 1989 má možnost se vrátit zpět do Polska, ale přijížděl pouze na koncerty. Společně s rodinou se usídlil v australském městě Perth, kde vznikaly nové písně, později hrané na koncertech v rodné zemi. V březnu 2002 se Kaczmarski dověděl, že má rakovinu jícnu. Navzdory léčení v Rakousku, podpoře rodiny i přátel těžký boj s nemocí prohrál 10. 5. 2004 (Festiwal piosenek Jacka Kaczmarskiego, 2013, [online]), (kaczmarski.art, 2013,[online]).
10
Rodokmen Solidarność - původně odborový svaz, který vznikl v roce 1981, později hlavní centrum opozice proti vládě Polské lidové republiky 11
27
4.4.2 Tvorba Kaczmarského
„Když jsem zpíval, nemyslel jsem na politický protest. Politika nebyla mou hlavní starostí. Opájelo nás, že nás poslouchají davy. Nejdůležitější bylo to, co jsme chtěli říct a vášeň“ (Kiec 2004: 212-213). Vladimír Vysockij, Karel Kryl, Jacek Kaczmarski. Všichni tři představitelé zpívané poezie nebo protestsongu mají mnoho společného. Pokud jde o Vladimira Vysockého, lze ho považovat jako jeden z inspiračních zdrojů, které měli vliv na počáteční tvorbu Jacka Kaczmarského. Poprvé slyšel jeho písně v roce 1974 v domě režiséra Hoffmana a tato zkušenost ho utvrdila v tom, co chce v životě dělat. „Uvědomil jsem si, že ten malý člověk s kytarou může být výbušninou. Rozhodl jsem se tedy, že v budoucnu se budu vyjadřovat jako on“ (Kiec 2004: 213). Zanedlouho poté, co Kaczmarski v roce 1977 obdržel za písně Ballada o przedszkolu, Obława a Przybycie tytanów cenu na Studentském Festivalu Písně v Krakově, jeho popularita ve studentských klubech po celém Polsku rostla.12 Jeho písně se hrály v televizi, vystupoval na koncertech, bylo možné koupit si desky. Ne proto, aby se autor vymanil ze svého původního, čistě studentského a komorního prostředí, ale aby byly využity jiné způsoby, jak rozšířit hodnoty, které on, mladý varšavský bard hlásal. Tvorba Kaczmarského naprosto ovládla studentskou (autorskou) píseň, že bylo velmi obtížné srovnávat ji s jinými příklady. Během několika málo let se jeho jméno spojovalo s několika sty baladami, písničkami a písněmi. Vystupoval v mnoha recitálech. Vypracoval originální estrádové13 programy – Mury, Raj a Muzeum, ve kterých byl písně interpretovány pomocí dramaturgických vizí (Poprawa 1984) Tvorba Kaczmarského je velice obsáhlá a je velmi obtížné zmínit ta alba, která by měla právo považovat se za nejpopulárnější nebo nejlepší, nicméně zcela určitě nelze opomenout album Mury z roku 1981, na kterém je umístěna stejnojmenná píseň, která je neodmyslitelně s Kaczmarským spjata. Značným způsobem se na albu podílí Przemysław Gintrowski, který společně se Zbigniewem Łapińským a Kaczmarským
12
Volně přeloženo z "Twój Styl" nr 11, 1995r. umístěno na webu http://www.kaczmarski.art.pl/media/artykuly/1995/jacek_kaczmarski_pozegnanie_barda.php, cit. 06. 04. 213 13 Zde se s největší pravděpodobností nejedná o estrádu s často kýčovitým programem pro lidové masy, jak by mohl sám název estráda napovídat. Snad by bylo možné přeložit polské slovo estrada jako pásmo.
28
tvořili neodělitelné trio. Gintrowski je na prvním albu autorem hudby k sedmi písním (kaczmarski.art, 2013, [online]). V rozhovoru pro časopis Twój Styl z roku 1995 si Kaczmarski již nepřeje, aby byl oslovován bardem, především bardem Solidarity. Myslí si, že jeho tvorba nemá s politikou mnoho společného a jeho písně nemají s masovým hnutím společného vůbec nic. V jeho písních se objevoval především historismus a moralizování, což se hodilo k ideálům roku 1980. Podle něj texty nejsou politické, ale spíše existenciální. Kromě motivu trpícího a ohroženého člověka nevidí ve svých textech nic politického. Přiznává, že je člověk, který měl vždycky problémy s trémou a nechce se příliš objevovat na veřejnosti. Chtěl by se především vrátit ke své pravé osobnosti – samotáře a umělce.14 Polský politik a opoziční aktivista z dob PLR vzpomíná: „Kaczmarski v sobě neměl nic z nedostupnosti velkých umělců. Nejlépe to bylo vidět na koncertech. Zkrátka si sednul a hrál a sotva zazněly první takty, publikum písně poznávalo. Stejně tak to bylo i v 90. letech, kdy na jeho koncerty chodili opravdu mladí lidé a všechny jeho texty znali nazpaměť. Jacka to velmi dojímalo.“15 Názory na to, zda byl Kaczmarski především básníkem, respektive zpívajícím básníkem nebo bardem Solidarity, se různí. Objevují se názory, že kdyby nevystoupil s takovými písněmi, jako jsou Mury nebo Obława, nikdo by ho za barda nejspíše nepovažoval. Sám Kaczmarski se v pozdějších letech vymezoval proti označení bard a odmítal fakt, že byl zpěvákem politických písní. Nicméně jeho tvorba bude vždy korespondovat, ať už přímo nebo nepřímo se Solidaritou a tehdejším politickým uspořádáním Polska, snad i z toho důvodu, že měla v sobě ohromnou sílu a mnoha lidem dodávala naději.
4.4.3 Inspirace malířským uměním
V případě
Jacka
Kaczmarského
je
inspirace
malířským
uměním
jedním
z charakteristických rysů jeho tvorby. Inspiraci čerpal jak z uměleckého založení rodičů (jeho otec byl známým malířem) tak z kulturního prostředí, ve kterém se vždy pohyboval. Díla Bosche, Breughla, Caravaggia, Goyi či Muncha, spolu s tradicí polského
14
Volně přeloženo z "Twój Styl" nr 11, 1995r. umístěno na webu http://www.kaczmarski.art.pl/media/artykuly/1995/jacek_kaczmarski_pozegnanie_barda.php, cit. 06. 04. 213 15 Volně přeloženo ze vzpomínek Henryka Wójce. Umístěno na webu http://www.kaczmarski.art.pl/media/artykuly/osob/wujec.php
29
malířství se staly inspirací pro mnoho písní.16 Tyto interpretace vnášejí do hudební tvorby komplikovaný, intersémiotický charakter, který překračuje žánrové hranice spojené s tvorbou hudební. V roce 1981 vznikl již výše zmíněný program tria Kaczmarski – Gintrowski – Łapiński Muzeum. Z drtivé většiny se skládá z písní inspirovaných polským malířstvím. Objevují se v něm například Jan Matejko (Rejtan, Stańczyk), Piotr Michałowski (Somosierra), Maksymilian Gierymski (Pikieta powstańcza) nebo Jacek Malczewski (Wigilia na Syberii, Zatruta studnia), jejichž díla nabízejí romantický pohled na Polsko devatenáctého století. Kaczmarski se pomocí ekfráze pokouší ukázat vlastní vizi historie, pomocí univerzálního komentáře poukazuje na tehdejší události v zemi (Gajda 2005). Za zmínku snad také stojí vlámský malíř Peter Breughel starší, který byl Kaczmarskému obzvláště blízký. Spojoval je především smysl pro pozorování a schopnost využívání naratologie. Snad díky společnému uměleckému vidění světa i stejným estetickým hodnotám, jsou díla inspirované Breughlem tak expresivní (Grabska et Wasilewska 2012: 1-2). Kaczmarski v rozhovoru pro měsíčník Kontakt uvedl: „Chtěl jsem ukázat, že existovalo tolik umělců, kteří se dívali na ty stejné věci a zanechali po sobě určitá díla, která se zachovala do dnešních dob, ale mezitím změnila svůj význam, ztratila ho a zase získala zpět. Je důležité o tom přemýšlet perspektivním, historickým způsobem. Nejlepším příkladem té situace je Rejtan17 Matejki. Ten obraz visí v každé základní škole v Polsku. Ze sto žáků se jich devadesát devět na obraz vůbec nepodívá, protože pro ně znamená něco, co se stalo na konci osmnáctého století. O čem je? Hrdina, patriot a tamti jsou zrádci. Nikoho však do chvíle, kdy jsme o tom začali po Srpnu18 zpívat, nenapadlo, že to jsou takoví lidí, které potkávají denně. Jenže je pořád méně Rejtanů a pořád více zrádců.“ (kaczmarski.art, 2013, [online]).
16
Volně přeloženo z fragmentu knihy „Zaśpiewać na barykadzie młodości“ na webu http://www.kaczmarski.art.pl/media/ksiazki/zaspiewac_na_barykadzie.php, cit. 06. 04. 2013. 17 Obraz z roku 1866, představující protest Tadeusze Rejtana proti Prvnímu dělení Polska 18 jeden z důležitých měsíců polské historie, probíhaly v něm stávky na pobřeží a byl zakončen tzv. čtyřmi srpnovými smlouvami.
30
4.4.4 Tvorba Kaczmarského v historickém kontextu
Tvorba Jacka Kaczmarského je v první řadě spojována s antikomunistickou opozicí v době Polské lidové republiky. Podobně jako Kryl svými protestsongy vystupoval v roce 1968 proti sovětské okupaci, tak se Kaczmarski počátkem osmdesátých let dvacátého století stal především mezi studenty a mládeží symbolem protestu. Již zmiňovaná píseň Mury se stala neoficiální hymnou hnutí Solidarita, ačkoliv se v pozdější době objevují názory, že píseň, jejíž text byl napsán na melodii katalánského písničkáře Lluísa Llacha nebyla posluchači přijata a pochopena tak, jak bylo původně myšleno. Kaczmarski v roce 1987 napsal píseň Mury’87, která byla kritikou nejen tehdejší společenské a politické situace, ale také zúčtováním s lidmi, kteří první píseň téhož jména využili ve svůj prospěch, když měnili slova nebo opomíjeli poslední sloku (1).
(1) A mury rosły, rosły, rosły Łańcuch kołysał się u nóg ... (teksty.org, 2013, [online]). Kritika také nešetřila Poláky, kteří raději zpívali patriotické písně místo toho, aby se aktivně zapojili (kaczmarski.plp, 2013, [online]).
4.4.5 Specifičnost poetiky Kaczmarského
Zajímavým jevem v tvorbě Jacka Kaczmarského je takzvaná reinterpretace národních mýtů, která se projevila v programu Sarmatia, který vznikl na přelomu let 1993 a 1994. Program se pokouší popsat polskou identitu a vlastnosti, které jsou společné polskému národu. Básník, ve snaze o nalezení pojítka mezi minulostí a budoucností, konfrontuje idealismus Henryka Sienkiewicze s kriticismem meziválečného literáta Witolda Gombrowicze. Program poukazuje na fakt, že národní vlastnosti, které z Poláků udělaly „Sarmaty“ jsou v každém člověku přítomny od dávných věků a žádné historické události na ně neměly vliv. Pro českého čtenáře může být pojem sarmatismus poněkud neznámý, jde totiž o specifikum polské kultury, které se opírá o fakt, že především polská šlechta pochází od starodávného lidu, obývajícího oblast Volhy a Dněpru. Dědictvím po tomto
31
národu měly být veskrze pozitivní vlastnosti, které utvářely ideálního člověka, obyvatele Polska, šlechtice a samozřejmě katolíka (staropolska, 2013, [online]).
32
5
Interpretace a analýza vybraných písní
Tato práce si mimo jiné klade za cíl interpretovat či analyzovat písně z hlediska sémiotického v návaznosti na tehdejší kulturu a společensko-politickou situaci v Polsku či Československu. Jistě by bylo vhodné se alespoň částečně zaměřit na strukturu děl z hlediska jazykového, ale tato oblast vyžaduje podrobnější analýzu a tato práce se jí bude věnovat jen okrajově. Josef Prokeš ve své knize o folkové písni poukazuje na to, že: „Nejnáročnější, avšak současně nejlákavější se jeví analýza významu písní. Usiluje postihnout jedinečnost a neopakovatelnost aktu tvorby, skrze něj se pak dobrat šifry k rozluštění hudební podstaty folkové písně. Což je záležitost nesmírně subtilní, postihující základní význam komunikace v umění (Prokeš 2011: 140). Písně budou interpretovány tak, aby bylo možné charakterizovat alespoň zásadní rysy jejich tvorby.
5.1 Karel Kryl Texty Karla Kryla jsou jak v Česku, tak v Polsku obecně známé, mnohé z nich takřka zlidověly a vstoupily do školních zpěvníků, zpívají se při různých příležitostech a některé z nich se dočkaly reinterpretace například v podání Daniela Landy.19 Nutno podotknout, že jeho interpretace mají poněkud jiný význam, než byl ten původní a názory na ně jsou velice subjektivní. Při výběru písní jsem se řídila jednak jejich popularitou, protože, ačkoliv tomu tak vždy nebývá, Krylovy nejpopulárnější písně patří zároveň mezi ty nejkvalitnější. V druhé řadě jsem brala v úvahu historické události, které určitým způsobem měly vliv na dané texty či se staly přímo inspirací k jejich realizaci. Karel Kryl je nepochybně spjat s událostmi roku 1968 či socialistickým režimem obecně, proto by dle mého názoru bylo chybou vynechat písně, které se k těmto událostem vztahují, ačkoliv v jeho repertoáru najdeme písně, které se svou poetickou umností řadí spíše k lyrickému proudu. Za zmínku zcela určitě stojí píseň Lásko z alba Maškary vydaného v roce 1970, ačkoliv i ta se jaksi
19
Daniel Landa je mimo jiné spojován s militantními a nacionalistickými názory, proto je jeho interpretace Krylových písní někdy považována za naprosto odlišnou, než bylo původně Krylem zamýšleno.
33
nevymaňuje z vojenského prostředí, což reflektuje začátek písně: Pár zbytků pro krysy/ na misce od guláše (Huvar 2004: 42). Málokterá píseň o lásce má tak drsný začátek a málokterá připomíná vojenský pochod. Přesto jí to neubírá na poetické hravosti a lyričnosti, kterou si posluchači spojují právě s písněmi o lásce (Prokeš 2011: 25). Pro analýzu jsem si vybrala písně Bratříčku, zavírej vrátka ze stejnojmenného alba, které vyšlo v roce 1969 a Tak vás tu máme z alba Rakovina rovněž z roku 1969 (Huvar 2004: 33, 39).
5.1.1 Bratříčku, zavírej vrátka
Přesná datace vzniku písně neexistuje. Prameny se rozcházejí v tom, zda byla napsána ve vlaku během okupace, tak, jako Kryl údajně tvrdil nebo snad o nějaký čas dříve, což by svědčilo o Krylově vizionářství. Na albu se píseň objevila v roce 1969 (Huvar 2011: 33, 34) a snad i díky jednoduchému kytarovému doprovodu, který připomínal melodii trampských písní, takřka zlidověla (Český hudební slovník, 2007, [online]). Je obecně známo, že píseň reaguje na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. 8. 1968. Michal Huvar ve své knize Kryl poukazuje na fakt, že Karel Kryl se kromě hudebních dovedností vyznačoval rovněž dovedností jazykovou. Demonstruje to právě na příkladu písně Bratříčku, zavírej vrátka: „Zde autor volí nejprve klasické čtyřverší v pravidelných rýmech ABAB, ale pátý a šestý verš (tedy, přijeli v hranatých/ železných maringotkách‘) jdou jakoby vlastní cestou. Po následném opět ortodoxním čtyřverší dochází k setkání obou uvedených veršů v rýmovém uzavření cyklu (,po cestách klikatých/ bratříčku v polobotkách‘). […] Je neskonale těžké udržet si myšlenku a smysl textu, když jste limitován ,nutností‘ vše blízce či vzdáleně rýmovat. Neotřele rýmovat. A držet jasně daný rytmus“ (Huvar 2004: 14). V Huvarově knize se rovněž objevuje názor, že Bratříčku, zavírej vrátka plní funkci agitační písně. Ve Slovníku literární teorie je agitací, popřípadě „agitkou“ myšlena „úderná lyrická báseň obracející se k veřejnosti s aktuální výzvou, zvláště politického dosahu… Lyrický subjekt ji obvykle neadresuje jedinému čtenáři, ale celému kolektivu (shromáždění, občanům), popř. i jménem kolektivu mluví.“ Namísto básně můžeme dosadit píseň a již snad lze hovořit o agitaci písňové (Huvar 2004: 13). Tato skutečnost je poněkud paradoxní když vezmeme v úvahu, že slovo agitace vzbuzuje u mnoha lidí spíše negativní emoce, spojené se socialismem, populismem nebo komunismem, což je
34
v přímém rozporu s tvorbou i přesvědčením Karla Kryla, kterého za příznivce komunistického zřízení může považovat opravdu málokdo. Přesto však píseň má charakter agitační, ale ve zcela opačném slova smyslu. Vyzývá posluchače k jakémusi vzdoru nebo vzpouře a probouzí je z šedé letargie každodennosti. Prvky, které v tomto případě využívá, nenesou žádné stopy násilnosti, výzva je spíše ukryta v až dojemném vyjádření pocitů nad nešťastnou situací, což je patrné například ve druhé sloce (1):
(1)
Se slzou na víčku hledíme na sebe, buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách.
Následuje úderný refrén, jehož poslední slova, spíše vyslovena než zazpívaná, pokládají „bratříčkovi“ otázku, zda opravdu zavřel vrátka? (2):
(2)
Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavřel jsi vrátka?
Bratříček nebo také osoba, která je oslovovaná ve druhém pádě jednotného čísla, zde funguje pouze jako adresát, ke kterému zpěvák hovoří. Sám neodpovídá, nejde zde o dialog. Projevuje se pouze vzlykáním (3) či klopýtáním (4).
(3)
Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci
(4)
budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme (Kryl 2010: 32-33).
Kryl se prostřednictvím "bratříčka" obrací na posluchače, činí jej součástí písně, zrcadlí v textu jeho vlastní osudy. Tento úzký kontakt s posluchačem povyšuje výpověď do nadosobní roviny (fi.muni, 2013, [online]). Nutno podotknout, že tato píseň patří mezi jakýsi druh neoficiální národní písně, což je zajímavý fakt jestliže přihlédneme k populární hudbě koncem 60. let v Československu, kde se obrovské popularitě těšily především jednoduché, textově i hudebně nenáročné písně. Pokud na tento fakt pohlédneme ze sociologického hlediska, je zajímavé, jak 35
mohla tolik posluchačů, do té doby upředňostňující převážně písně nenáročné a už v žádném případě neobsahující protestní či politický charakter, zaujmout píseň, která měla zcela určitě v sobě ukrytý význam, který musel pochopit a vnímat téměř každý posluchač.
5.1.2 Tak vás tu máme (bratři)
Tak vás tu máme, bratři z krve Kainovy, poslové noci, která do zad bodá dýku, tak vás tu máme, bratři, vnuci Stalinovi, však ne tak jako včera, dnes už bez šeříků … Tento zhudebněný text se bezpochyby může nazývat protestsongem a zcela jasně reaguje na sovětskou okupaci Československa. Už samo familiární a zároveň ironické označení bratři z krve Kainovy, naznačuje jakési zklamání z toho, že slovanští bratři, v tomto případě vojáci vojsk Varšavské smlouvy, jsou ve skutečnosti vrahové, v tomto se dokonce jedná o odvolání na biblickou bratrovraždu, kdy Ábela představuje československý národ. Slova však ne tak jako včera, dnes už bez šeříků se odvolávají ke květnovému „osvobození“ Československa sovětskou armádou20, kterou nadšený lid vítal mimo jiné květy šeříků. V roce 1968 považoval okupanty za osvoboditele jen málokdo. Píseň postupně graduje a slova nabývají stále větší expresivitu (1):
(1)
Vám poděkování a vřelá objetí za provokování a střelbu do dětí
Snad nikdo by si nedokázal představit, že by tato slova mohla být vyslovena veřejně, v tisku či snad v rozhlase. A přesto byla vyslovena za pomocí ironie, která je jedním ze zásadních prvků v Krylově tvorbě. Pozornému posluchači nemůže ujít snad trochu šokující vyznání (2):
(2) 20
Vím, byla by to chyba - plivat na pomníky,
Konec Druhé světové války
36
nám zbývá naděje, my byli jsme a budem, Pokud však nahlédneme hlouběji do historie, zjistíme, že nevraživost vůči ruským vojákům byla rozšířená a očividná. Dnešní posluchač může vnímat text samozřejmě jinak, protože nemá přímou zkušenost s tehdejšími událostmi.
(3)
boľšoje vam spasibo, braťja zachvatčiki, spasibo bolšeje, nikogda nězabuděm, nikogda nězabuděm (Kryl 2010: 34-35) !
Poslední sloka (3), opět spíše vyslovena než zazpívaná, je v ruském jazyce, což ještě zvyšuje míru autentičnosti vyjádření. Kryl zde využívá tak zvaný makaronismus. Pokud by byla slova volně přeložena do českého jazyka, zněla by přibližně takto: Mnohokrát vám děkujeme, bratři dobyvatelé, Mnohokrát děkujeme, nikdy nezapomeneme, Nikdy nezapomeneme!
5.2 Karel Plíhal Ačkoliv se tvorba Karla Plíhala nespojuje s protestem proti režimu (alespoň ne tak, jak je tomu u Karla Kryla), jeho písně se i za totality těšily poměrně velké oblibě. Klára Zindulková ve svém článku Až do DNA, uvedla: „Jedním z nejnápadnějších rysů jeho textů jsou nápadité rýmy. Autor k sobě v rýmech s oblibou pojí slova z různých stylových rovin, spojuje tvary spisovné a nespisovné či slova domácí a cizí. Slova knižní se ocitají v těsné blízkosti výrazů velmi jadrných. Tyto kontrasty známe už od jednoho staršího českého písničkáře – používal je s oblibou i Karel Kryl (Zindulková, litenky [online], roč. 8, č. 1., 2011). ). Je nezpochybnitelné, že každý z písničkářů měl svým vlastním, osobitým způsobem vliv na utváření folkového hnutí. Neopakovatelná atmosféra často komorních vystoupení, blízkost mezi divákem a umělcem, to vše umocněno hovorovou řečí, komentáři mezi jednotlivými písněmi a
37
reprodukované dialogy, to vše utvářelo specifickou poetiku, která je s Plíhalem neodmyslitelně spjata (srov. Zindulková 2011). Ve svých písních využíval stejně jak Kryl krátké úderné formy, ale celkové vyznění písně bylo naprosto odlišné. Na Plíhalových vystoupeních lidé se posluchači spíše usmívali (ne-li přímo smáli), ačkoliv jeho texty nebyly jen jednoduchými básničkami podobnými vtipům. Jeho poetika spočívala v trefném a úderném využití slov, které byly či jsou ve své době aktuální. Často využíval jemné nádechy erotiky, avšak málokdy využíval vulgarismy. Důmyslná a propracovaná hra se slovy, jejíž výsledný efekt musí zapůsobit snad na každého posluchače, i takto by se dala popsat Plíhalova tvorba. Někteří autoři považují Plíhalovy texty za apolitické, pokud je srovnáme například již se zmiňovanou tvorbou Karla Kryla. Při posuzování společenské a politické naléhavosti písní však musíme vzít v úvahu rozdílné podmínky tvorby a poetiky každého autora a respektovat způsob jejich způsoby tvoření. Leckdy totiž platí, že harmonické zaobalení dobře mířenou narážku tím více zdůrazní (srov. Zindulková). Pro analýzu jsem si vybrala píseň Pohádka z alba Tak nějak to bylo z roku 1992, Burani z Anglie z alba Vzduchoprázdniny z roku 2012.
5.2.1 Pohádka
Pohádka patří mezi Plíhalovy nejznámější texty, ne-li snad nejpopulárnější. Text byl napsán na hudbu britského hudebníka Mikea Oldfielda. Téměř na každém koncertě zazní právě tento text, často na přání publika, nicméně objevují se i názory, že samotného Plíhala už Pohádka omrzela a nehraje ji tak rád, jako tomu bývalo v době jejího vzniku, tedy přibližně v roce 1992, kdy vyšlo album Tak nějak to bylo. Název písně koresponduje s definicí českého slova pohádka, která ho popisuje jako zábavný žánr folklorního původu s fantastickým příběhem. Zpravidla se odehrává v bezčasové věčnosti (tenkrát, kdysi) a geograficky neurčitém prostředí a vítězí v něm dobro nad zlem (Mocná 2004: 472).Stejnými slovy začíná samotná píseň (1):
(1)
Takhle nějak to bylo jedlo se zpívalo pilo
38
První slova navozují atmosféru pohádky. Začíná příběh o svatbě, na které nechybí klasické pohádkové postavy jako je princezna, dědové Vševědi, trpaslíci či drak. Hlavní postavou je však skřítek, který (2):
(2)
rozhrnul oponu z máminejch kytek, pěkně se usmál a pěkně se podíval a pak mi potichu do ucha zazpíval: Dej mi ruku svou, studenou od okenních skel, všichni tě mezi sebe zvou a já jsem tu proto, abys šel
Kdokoliv se může skrývat za postavou skřítka, je to tvor velice sympatický. Tato slova ještě více umocňuje procítěný hudební doprovod, především Plíhalův zpěv, který navozuje atmosféru jemné naléhavosti a ochoty pomoci. Nelze opomenout ani Plíhalův um zakomponovat téměř do každé písně prvky komické, v tomto případě (3):
(3)
Šmudla si přivezl v odřeným Wartburgu kámošku z dětství prej nějakou Sněhurku
Dojem z klasické pohádky mohou ovšem narušit (ať pozitivně či negativně) tato slova (4):
(4)
Na plný obrátky letíme světem, všechny ty pohádky patřily dětem, dneska už se neplatí buchtama za skutky, sudičky sesmolí kádrové posudky, obložen prošlými dlužními úpisy, koukám se z okna a vzpomínám na kdysi, (Karel Plíhal, 2013, [online])
39
Dojem z magického pohádkového světa je pryč, Plíhal navozuje atmosféru reality všedního dne. Využívá k tomu hovorovou češtinu, výrazy obecné i pro Plíhala typické (vzpomínám na kdysi). Kádrové posudky a dlužní úpisy se v pohádkách často nevyskytují, lze je zařadit spíše do stylu administrativního. Plíhal je však do textu zakomponoval velmi umně tak, že posluchačům může stydnout úsměv na rtech a melancholie, navozená z příjemného „drnkání“ na kytaru a slovech o skřítkovi, se mění v pochopení. Sudičky, ač pohádkové bytosti, se místo věštění osudu zabývají kádrovými posudky a autor, najednou obklopen realitou všedního dne, se ze světa magického přenáší do světa, ve kterém existují prošlé dlužní úpisy. Ačkoliv mohou některá slova vyvolat dojem poněkud nešťastný a nepohádkový, stále v písni vystupuje skřítek, který je snad symbolem naděje a dávných časů, na které autor vzpomíná. Právě tato bytost udržuje atmosféru tajemna, melancholie, atmosféru pohádkovou, která navzdory kádrovým posudkům či dlužním úpisům bude lidem vždy blízká.
5.2.2 Burani z Anglie
Tato píseň se objevila na albu Vzduchoprázdniny, které vyšlo v roce 2012, tedy dvacet let po vydání alba Tak nějak to bylo. Ivan Hartman ve svém článku o tomto albu napsal: „Humor tu sice je, ovšem velmi ztišený. Naskočí spíš jiná emoce: úžas. Nad tím, jak Plíhal váží slova (blázen v psychopatách; všemohoucí vládce natahuje ptáčkům pérka), jak je kombinuje do dvojsmyslů (v nebi z pekla štěstí; nesmrtelní pozůstalí), jak tvoří novotvary, které nejsou samoúčelné (xenofábie v písni o české i jiné xenofobii; velodrama v nejen cyklistických souvislostech), jakou citlivost má pro rým (chrámy Páně / k milosrdné ráně) a jak je v tom s léty důkladnější - už jen název vlastní značky, pod kterou album vydal po odchodu od velké firmy, je příznačný: Inspiracek (Karel Plíhal, 2012, [online]). Ač vyzrálejší, obsahující vážnější téma (například píseň Generační výpověď), přesto ani toto album neztratilo nic z typicky plíhalovských písní plných nadsázek, geniálních her se slovy, rýmů a interpretace vážných témat, o kterých by si málokdo pomyslel, že je lze zpracovat takovou formou, jakou to již léta Plíhal provádí. Píseň Burani z Anglie má tendenci být interpretována jako lehce ironická. Jistě je to záležitost vysoce subjektivní, nicméně slova jako: Už jdou z Karlových Varů sem, zpátky
40
Rus za Rusem či Už jdou burani z Anglie, už duní Václavák, tomu napovídají. Kryl zde otevírá problematiku xenofobie, kterou ale vzápětí trefně zesměšňuje rýmem (1):
(1)
dřív, než mi na boty nablijí, odjedu svou Xenofábií
Vtipná záměna slov fóbie a fábie může vyvolat na ústech posluchačů úsměv a zároveň zde snad mohou najít objasnění kontextu písně, totiž to, že Plíhal zřejmě nepatří mezi xenofoby, kteří by měli strach z Britů či Rusů. Zároveň si je však vědom chování příslušníků výše zmíněných národů a nebojí se je výstižně a vtipně popsat. Využívá k tomu typickou ironii či neologismy (xenofábie). Po Britech a Rusech přicházejí na řadu obyvatelé Transylvánie (2):
(2)
Už jdou zástupy upírů až z Transylvánie, už jdou zástupy upírů až z Transylvánie, v noci je potřeba tankovat, ptaj se mě na krevní bankomat (Karel Plíhal, 2013, [online])
Pozornému posluchači neunikne fakt, že Plíhal zde využil obyvatele Transylvánie, která dnes jako samostatný stát neexistuje21, jako ukázkový příklad vysvětlení ironie textu. Tak jako obyvatelé Velké Británie blijí na boty, Rusové přicházející z Karlových Varů omylem zabíjí, tak upíři z Transylvánie hledají v Česku krevní banky. Vtipně, s nadsázkou a s ironií je zde vykreslen často skloňovaný český strach podepřen četnými předsudky a následky z minulosti. Plíhal poukazuje na jeho absurditu a zpátečnictví.
21
Známá také jako Sedmihradsko, je historickou oblastí v dnešním Rumunsku. V textu je spíše myšlena jako ekvivalent státu v dnešním slova smyslu, ve kterém žijí upíři.
41
5.3 Marek Grechuta Marek Grechuta během své tvorby dokázal, že má obrovský cit pro hudební ztvárnění literárních předloh. Jmenujme například píseň Niepewność jejímž autorem je Adam Mickiewicz, hudbu složil Jan Pawluśkiewicz a nezapomenutelným hlasem ho ztvárnil právě Marek Grechuta (Majewski 2006: 47). Kromě nezpochybnitelného citu pro pochopení a ztvárnění poezie neobvyklým a neopakovatelným způsobem, také dokázal, že ačkoliv student architektury, tedy oboru, který je poezii a hudbě vzdálen, dokázal sám napsat a zkomponovat skladby, které budou navždy součástí polské hudební kultury.
5.3.1 Wesele
Poetika Marka Grechuty byla ve své době velice specifická. Bylo by proto jistě chybou opomenout jeho aranžmá dramatu Wesele z alba Marek Grechuta & Anawa z roku 1970, které se řadí mezi mistrovské skladby co do hudební formy, stejně jako formy literární. Skladba se stala velkým hitem přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Pawluśkiewicz na píseň vzpomíná s velkým nadšením: „Wesele, geniální skladba! Složil to fantasticky. Z hudební strany je to hrozné divadlo a na druhou stranu do sebe vše zapadá a vše souhlasí. Obdivuhodná skladba. Vždycky, když slyším Wyspiańského slova, vzpomenu si na Marka“ (Majewski 2006: 56). Píseň Wesele22 je zhudebněná část dramatu Stanisława Wyspiańského23. První část zobrazuje rozhovor mezi básníkem a nevěstou, hudební podklad je velice pozvolný, spíše než o zpěv se jedná o recitaci doprovázenou houslovým a klavírním doprovodem, který se nese v melancholickém, ba smutném duchu. (1):
(1)
Ty dzisiaj jesteś szczęśliwą, panno młoda - zaproś gości tych, którym gdzie złe wciórności dopiekają - którym źle –
22
Svatba drama z roku 1901, které snoubí prvky realismu i symbolismu, popisuje autentickou událost, svatbu básníka s vesnickou dívkou. Mimo jiné popisuje události polského národa a zabývá se otázkou, proč se Poláci nedokáží vymanit z cizích nadvlád. Vydaný roku 1901 23
42
I po cóż te z Piekła duchy? Niechaj przyjdą na podsłuchy, na Wesele, gdzie muzyka...
Gdzie muzyka ..?
Následuje zvrat v hudebním doprovodu, melancholická atmosféra se pomocí skočného hudebního tempa mění v tradiční polskou veselku. Zpěvák se vtěluje do jiných postav dramatu, jednou představuje ženicha, podruhé ženskou postavu Radczyni24 aniž by narušoval celkovou výstavbu písně. Dialog probíhá hbitě a dynamicky, vše je harmonicky propojeno (2):
(2)
- pan młody25 Jak się żenić, to się żenić! to tak jak by w uniesieniu....
- radczyni W równe nogi wskoczyć w studnie
Nie utoniesz, nie utoniesz Topi się, kto bierze żonę. - pan młody Niech się stopi, niech się spali byle ładnie grajcy grali, byle grali na wesele. (teksty.org, 2013, [online]).
24 25
manželka rady ženich
43
Grechuta bravurně zvládl přechod mezi rolí ženicha i radovy ženy, aniž by to ubralo na autentičnosti celkové výpovědi. Po dynamické veselé hudbě opět nastává melancholická, hudba, hlavní slovo dostává smyčcové trio a rovněž zpěvákův hlas se ztišuje a navozuje komorní, téměř smutnou atmosféru. Toto melancholické schéma se v Grechutově tvorbě projevovalo často i v pozdějších letech (Majewski 2006: 57). Jedna z charakteristických vlastností písně je umění práce s textem po hudební a dramatické stránce. Navození atmosféry vesnické svatby je velice autentická a posluchač, který dříve nepřišel do kontaktu s tvorbou Wyspiańského se skrze tuto hudební interpretaci může snadno přenést do děje, aniž by byl nucen číst či zhlédnout samotné drama. Prostá, ale naprosto netypická a svého druhu jedinečná kompozice dokázala, že Grechuta byl obdařen nesmírným talentem jak v rovině poetické, tak hudební.
5.3.2 Świecie nasz
Świecie nasz se poprvé objevila na albu Korowód v roce 1971. Toto album je považováno za nejdůležitější album v historii polské populární hudby. Obsahuje písně, které jsou inspirovány tehdejší fascinací východní kulturou. Od písní, které měly spíše komorní formu a byly doprovázeny klavírem či houslemi, jak je posluchači znají z rané tvorby Grechutovy se skladby na tomto albu liší především svou exotičností a využitím do té doby pro Grechutu netypických nástrojů. Jmenujme například flétnu, která se objevuje na samém začátku skladby. Nechybí ovšem ani melancholická píseň (Ocalić od zapomnienia), se kterou si Marka Grechutu mnoho posluchačů spojuje (Majewski 2006: 63). Píseň Świecie nasz je považována za jednu z nejvýznamnějších v Grechutově tvorbě. Vytvořil jakousi vlastní modlitbu či zvolání a vrací se tak ke snění a melancholii, které bylo typické pro jeho ranou tvorbu. Počátkem sedmdesátých let se píseň stala mezi mládeží takřka kultovní (65). „Text je v ideální symbióze s hudbou Jana Pawluśkiewcze, která říká: „Byl jsem nadšen textem a přemýšlel jsem, jak skladbu uspořádat. Přemýšlel jsem také o velkém symfonickém orchestru, ale využil jsem pizzicato26 a sbor složený z členů skupiny. Dnes
26
technika hry na smyčcové nástroje, kdy se místo smyčce používají prsty.
44
si myslím, že kdyby to Marek zazpíval třeba s tamburínou, posluchači by si nevšimli rozdílu, pro ně by to bylo to stejné zvolání „świecie nasz“. To zaujalo všechny“ (65). Świecie nasz je píseň dlouhá, připomínající litanii, prosbu či volání. Začíná pokládáním otázek, jejichž obsah se opakoval a bude opakovat v nejrůznějších formách vždy (1):
(1)
Pytać zawsze - dokąd, dokąd? Gdzie jest prawda, ziemi sól? Pytać zawsze - jak zagubić Smutek wszelki, płacz i ból?
Citlivý posluchač si nemůže všimnout slov, která v sobě nesou prvky protestsongu. Není to však úderný, rychlý a konkrétní sled slov, na jaké jsou zvyklí posluchači například Karla Kryla, nýbrž zvolání jak jednotlivce, tak chóru, zpočátku pouze jednoho hlasu, podepřeném melancholickou hudbou. Naléhavé hlasy prosí o shodu, dožadují se míru a prosí - snad svět, Boha či sami sebe, aby vzal pryč neštěstí (2):
(2)
Świecie nasz - daj nam, Daj nam wreszcie zgodę Spokój daj - zgubę weź, Zabierz ją, odprowadź
Následuje zpěv, který je hlavní a nezastupitelnou složkou celé písně. Zpěv, který zvyšuje naléhavost a tehdejší aktuálnost vyslovených slov. Samotná slova „świecie nasz“ se neustále opakují a začínají tak pokaždé novou prosbu (3):
(3)
Świecie nasz Daj nam wiele jasnych dni! Świecie nasz Daj nam w jasnym dniu oczekiwanie! Świecie nasz Daj ugasić ogień zły! Świecie nasz Daj nam radość, której tak szukamy! 45
Świecie nasz Daj nam płomień, stal i dźwięk! Świecie nasz Daj otworzyć wszystkie ciężkie bramy! Grechuta použil klasickou formu střídavého rýmu, který ještě zvětšuje úpěnlivé volání a prosby za lepší svět. Zajímavý je konec skladby, kdy zpěvák opakuje svou otázku (4):
(4)
Co mi dasz? Odpowiedz! (teksty.org, 2013, [online]).
Hudba se neustále opakuje, až zcela zanikne v tichu. Otázka tedy zůstane nezodpovězena (Majewski 2006: 65). U některých druhů písní, které se mohou nazývat protestsongem, hrozí, že až pomine jejich aktuálnost a doba, ve které a pro kterou byly napsány, upadnou v zapomnění. Świecie nasz je píseň, která nevyžaduje dobu, čas ani místo, aby mohla být pochopena a poslouchána. Je to ten druh písně, která překračuje své původní poslání (pokud takové měla) a vždy si najde své příznivce.
5.4 Jacek Kaczmarski Jak již bylo zmíněno v předchozích kapitolách, Kaczmarski nebyl považován pouze za barda Solidarity, ale v neposlední řadě také za básníka. Ovšem pro posluchače, který s jeho tvorbou není seznámen tak důkladně, představuje barda a charismatického zpěváka protestsongu především. I z toho důvodu je pro analýzu vybrán text Obława a Rejtan, czyli raport ambasadora. První můžeme zařadit do kategorie protestsongu, druhou do typu písně, která je inspirována malířským uměním, respektive historií Polska. Grzegorz Kasjaniuk v článku pro internetový magazín o Kaczmarském napsal: „Byl unikátním hlasem antikomunistické opozice. Zahraniční poezii dokázal aplikovat na polské reálie, dával ji nový kontext, kterého si nevšimli ani autoři samotní“ (wnas, 2012, [online]).
46
5.4.1 Obława
Píseň Obława byla inspirována písní ruského zpěváka Vladimíra Vysockého. O prvotním nápadu vytvořit jakousi adaptaci na tuto píseň hovořil Kaczmarský v rádiu Wrocław v roce 2001: „Obława je příkladem písně, kde je výchozí situace zapůjčena od Vysockého, tzn. Hon na vlky (refrén), zbytek je pozměněn. Možná proto, že Vysocký využívá červené látky visící nad zemí jako metaforu. Je to dokonalá metafora na sovětské reálie, ale na polskou – ne, protože ty červené hadry neměly na Poláky vliv. A z toho pramení uvedení honicích psů, což je ovšem lež, pokud jde o skutečnost, protože, jak mi říkal jeden myslivec, žádný vlk psa honit nebude, avšak zdálo se mi to pravdivé v našich polských reáliích, kde se vždycky najdou nějací psi, kteří na rozkaz skočí na své bratry. To je příklad toho, jak jsem předělával své písně“ (kaczmarski.art, 2011, [online]). Píseň vypráví příběh vlka, který se vyskytl uprostřed honičky. Lyrickému subjektu se podařilo utéct před psy do blízkého lesa a varovat ostatní vlky (1), které oslovuje jako své bratry a nabádá je, aby se chránili před záhubou tím, že budou bojovat (kaczmarski.klp, 2013, [online]):
(1)
Wyrwałem się z obławy tej schowałem w obcy las Lecz ile szczęścia miałem w tym to każdy chyba przyzna Leżałem w śniegu jak nieżywy długi długi czas Po strzale zaś na zawsze mi została krwawa blizna! Lecz nie skończyła się obława i nie śpią gończe psy I giną ciągle wilki młode na całym wielkim świecie
Nabízí se otázka, kdo v písni představoval vlky a kdo psy? Pokud vezmeme v úvahu, že se jedná o protestní píseň proti komunistické vládě, pak se nabízí možnost, že vlci jsou odpůrci režimu, vlčata představují nejmladší generaci, která je na tomto světě bezradná (kaczmarski.art, 2011, [online]), (2):
(2)
Ujrzałem małe wilczki dwa na strzępy rozszarpane! Zginęły ślepe, ufne tak puszyste kłębki dwa Bezradne na tym świecie złym, nie wiedząc kto je zdławił I zginie także stary wilk choć życie dobrze zna Bo z trzema naraz walczy psami i z ran trzech naraz krwawi! 47
Vyobrazení mrtvých vlčat, která zemřela ještě předtím, než stačila pochopit svět, je velice sugestivní a citlivé. Psi představují výkonné složky režimu, pravděpodobně policii, která zasahovala proti „nepřátelům režimu“. Píseň je adresována všem mladým lidem, kteří nějakým způsobem bojovali proti totalitním režimům, které ovládaly jejich vlasti. Píseň jim měla dát naději a povzbudit je k dalším činům (3):
(3)
Nie dajcie z siebie zedrzeć skór! Brońcie się i wy! O, bracia wilcy! Brońcie się nim wszyscy wyginiecie! (teksty.org, 2013, [online]).
Zvláště pak poslední věta: Brońcie się nim wszyscy wyginiecie!, vybízela posluchače k tomu, aby se dokázali ubránit dřív, než bude pozdě. Píseň během své interpretace vytváří dojem rychlé honičky, což umocňuje rychlá hra na kytaru, pro Kaczmarského typická. Posluchač může mít pocit, že mu slova písně ani její hudba nedovolí svobodně se nadechnout, ale v pozitivním slova smyslu. Protestsong zde jen potvrzuje, že k tomu, aby měl trvalou vypovídající hodnotu, která promlouvá k masám lidí, stačí jen vhodně zvolená slova a kytara. Zajímavostí je, že Kaczmarski text napsal v roce 1974, v době, kdy ještě zdaleka nebyl tolik znám a ještě nebyl považován za barda Solidarity. Sám Kaczmarski v rozhovoru pro měsíčník Kontakt uvedl, že: „Nemohu se nazývat prorokem, ale jako bych sám sobě předpověděl to všechno, co se stalo.“
5.4.2 Rejtan, Czyli Raport Ambasadora Inspirací k napsání písně byl obraz slavného malíře Jana Matejki z roku 1866. Obraz představuje protest Tadeusze Rejtana proti podepsání listu, který měl rozhodnout o rozdělení Polska z roku 1773. Na obraze jsou kromě jiných osob vyobrazeny slavné postavy polské historie, jmenujme například krále Stanislava Agusta, který je vyobrazen jako bezradný člověk, Adama Ponińského či šlechtice Branického. Protestující Rejtan je vyobrazen jako muž, který si roztrhává košili a údajně vyslovuje tato slova: „Zabijte
48
mne, ale nezabíjejte vlast!“ Důležitou postavou, obzvláště pro samotný text písně, je ruský velvyslanec Nikolaj Repin, který pozoruje scénu z balkónu, obklopen polskými dámami. Na obraze je tato postava téměř zanedbatelná, avšak Kaczmarski ji využil jako hlavního pozorovatele a vypravěče písně (kaczmarski.klp, 2013, [online]). Kaczmarski tak změnil klasický pohled na obraz Matejki. Identita lyrického podmětu je změněna, což je zdůrazněno pomocí jazykových prostředků: rusismů a ruských vlivů ve výslovnosti polských názvů či výpůjčky z tehdy tak moderní francouzštiny, která ovšem působí ve výsledku trochu směšně. Rýmy jsou lehké, výrazy, pocházející z cizích jazyků zní výrazně, ale přece se rýmují s výrazy polskými. Spolu s nimi tak tvoří plynulé pásmo (Grabska et Wasilewska 2012: 146-147). (1):
(1)
I tylko jeden szlachcic stary wyszedł z sali, Przewrócił krzesło i rozsypał monet stos, A co dziwniejsze, jak mi potem powiadali, To też Potockij! (Ale całkiem autre chose).
Posluchač, jestliže při poslechu písně vidí obraz, se musí vžít do role ruského velvyslance a jeho způsobu myšlení. Scéna, která poukazuje na zoufalého Rejtana je pro něj téměř směšná (2):
(2)
Koszulę z piersi zdarł, zupełnie jak w teatrze, Polacy - czuły naród - dali nabrać się: Niektórzy w krzyk, że już nie mogą na to patrzeć, Inni zdobyli się na litościwą łzę.
Ti, které polská historie zná jako zrádce, jsou z úhlu pohledu Rusa vnímání jako lidé, na které může carevna spoléhat, což může být pro posluchače, neznajícího polské dějiny matoucí (3): (3)
Ponińskij wezwał straż - to łajdak jakich mało, Do dalszych spraw polecam z czystym sercem go,
Na konci skladby ruský velvyslanec popisuje obecnou situaci v Polsku krátce před prvním dělením (4):
49
(4)
Skłócony naród, król niepewny, szlachta dzika Sympatie zmienia wraz z nastrojem raz po raz. Rozgrywka z nimi to nie żadna polityka, To wychowanie dzieci, biorąc rzecz en masse. (teksty.org, 2013, [online]).
Na koncertech Kaczmarski často tuto píseň věnoval poslancům Sejmu PLR. Podobnost se zrádci a nejednotnou šlechtou byla tehdy podle něj i podle posluchačů očividná (kaczmarski.klp, 2013, [online]). Z hlediska hudební interpretace se Kaczmarski vyznamenal také tím, že se nebál imitovat ženské hlasy či používat nářečí aniž by působil nevěrohodně (Grabska et Wasilewska 2012: 147).
50
Závěr Cílem této práce bylo popsat hlavní představitele zpívané poezie nebo folku na polském a českém území a jejich tvorbu pomocí komparativní metody. V jazyce českém se více vžilo označení folk. Práce se snažila nastínit historické souvislosti, které ovlivňovaly tvorbu všech čtyř autorů. Objevil se také výraz protestsong, který je často skloňován se jmény Karel Kryl a Jacek Kaczmarski. Na základě analýzy a interpretace lze tvrdit, že tito autoři plnili téměř totožnou roli barda (ačkoliv je tento pojem v polské kultuře rozšířen více) či mluvčího své generace. Kaczmarski jako téměř oficiální mluvčí Solidarity a Kryl přibližně o deset let dříve jako mluvčí studentstva a velké části obyvatel, kteří nesouhlasili se vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Oba také spojuje podobný způsob, jakým své písně interpretovali. Ačkoliv mohou být oba považování za buřičské mluvčí svých generací, nelze ani jednomu upřít smysl pro poetiku. V případě Kaczmarského nelze opomenout fascinaci polskou historií, jejíž události velice umně aplikoval na tehdejší (z pohledu dnešního člověka také již historické) události a tím je trefně komentoval. Nezanedbatelnou částí jeho tvorby je inspirace malířstvím, pro kterou je rovněž dobře znám. Bylo by chybou opomenout skvělou jazykovou vybavenost a cit pro rytmus, stejně jako schopnost interpretace způsobem, který posluchače nejen zaujal, ale díky kterému si jeho texty snadno zapamatují další generace. Totéž by se dalo tvrdit o Marku Grechutovi a Karlu Plíhalovi. Každý svým zcela odlišným a osobitým způsobem reprezentovali spíše básnický proud hudby. Marek Grechuta zcela jednoznačně patří mezi čelní představitele polské zpívané poezie, avšak těžko ho lze považovat za básníka folkového. Jednak z toho důvodu, že jeho písně nebyly doprovázeny pouze kytarou, tak jak je tomu u folkových písničkářů, ale spolupracoval s uskupením hudebníků, kteří ho jako ustálená skupina doprovázeli téměř během celé kariéry. Skupiny se skládaly z nejrůznějších muzikantů, kteří ovládali hry na mnohé nástroje, typickým nástrojem je pro Grechutovu tvorbu klavír a nástroje smyčcové. Kryl ani Kaczmarski nebyly osobnostmi populární hudby tak, jak je známo v dnešním slova smyslu. Jejich texty byly v rádiích hrány jen zpočátku a později byly samozřejmě kvůli jejich protirežimnímu charakteru zakázány či nebyly hrány vůbec. Šířily se tajně mezi nadšenými posluchači formou kopírování magnetofonových pásků. Písně Marka Grechuta zakázány nebyly, protože neměly protestní charakter. Byly to texty poetické, hravé ba dokonce esteticky vytříbené, které nijak nenarušovaly státní 51
zřízení a nevybízely k revoltě. Takový charakter měly především písně, které se objevovaly na začátku Grechutovy tvorby. Za zmínku stojí také velice úspěšné album Korowód s písní Świecie nasz, která vyznačovala prvky protestní písně, ale v jiné formě, na jakou mohou být posluchači bardů zvyklí. Je snad na místě připomenout, že Grechuta nebyl nikterak svázán s určitou politickou skupinou, jako tomu bylo u Kaczmarského a Solidarity. Grechuta svými texty, hudbou i filmy (které by dnes byly považovány za videoklipy) ztělesňoval romantickou osobnost básníka, kterého by ve dvacátém století hledal málokdo. Karel Plíhal je svou osobitou formou poetiky zařaditelný jak do zpívané poezie (pokud je považován za básníka), tak do folku, jestliže vezmeme v úvahu jeho jednoduchý kytarový doprovod. Nabízí se otázka, zda ho zařadit mezi zpěváky protestsongů. V podvědomí posluchačů hudby panuje názor, že každý folkový zpěvák je také zpěvák protestsongů, ačkoliv tomu tak vůbec nemusí být. Plíhalovy texty jsou obecně vnímány jako apolitické, ale v době totality nebyly tehdejším režimem obecně schvalovány a doporučovány k poslechu. Nejeden text musel projít cenzurou. Jeho způsob psaní je velice specifický, a ačkoliv je svým básnictvím bližší Grechutovi, jejich tvorba se od sebe diametrálně liší. Plíhal vtipně glosuje věci, osoby a události aktuální v dané době, ale publikum se během jeho koncertů především směje. Plíhal komentuje svou tvorbu, způsob hraní i sám sebe. Není příliš romantický a noblesní jako Grechuta, ale nespadá do kategorie buřiče a rozezleného barda, jakého představoval Kryl či Kaczmarski. Obecně lze říci, že tradice folkových písničkářů, kteří z velké části prostřednictvím svých písní reprezentovali své názory, byla v Polsku i Česku obdobná. Nesmazatelný podíl na tom měla tehdejší politická situace (okupace Československa, normalizace, vznik Solidarity, výjimečný stav). I dnes existují zpěváci, kteří dávají najevo nesouhlas s určitými událostmi ve společnosti, například Tomáš Klus. Dnešní doba je ovšem jiná a autoři protestsongů se již netěší takové oblibě, jako tomu bylo v minulosti. Důvodem může být snad to, že dnes je možnost vyjádření nesouhlasu mnohem snazší. Nebyly to pouze písně protestní, které se nesmazatelným způsobem zapsaly do hudebního dědictví každé země. Byly to také písně se specifickou estetickou hodnotou, které nejsou zařaditelné do obyčejného proudu populární hudby. Zatímco mezi zástupce prvního proudu patří Karel Kryl a Jacek Kaczmarski, druhou skupinu reprezentuje Marek Grechuta a Karel Plíhal. Následující generace si je bude jistě pamatovat jako výrazné 52
osobnosti jednotlivých národních kultur, které vytvářely cenná hudební a textařská díla svým vlastním, nenapodobitelným způsobem.
53
Abstract Comparison of Czech and Polish Authors of Sung Poetry in the Social and Historical Context
Key words: comparision, Sung Poety, Folk music, Polish and Czech history, Social context, interpretation, analysis
The aim of this thesis is to describe the main interpreters of sung poetry or folk music and their production in the territory of the current Czech Republic and Poland. The thesis is focused on Karel Kryl, Karel Plíhal, Marek Grechuta and Jacek Kaczmarski. The selected texts were analyzed and interpreted. Furthermore, the thesis focused also on the characteristic features of the authors' production, their brief biographies and the historical and social context of the time they were writing the texts.
Streszczenie Słowa-klucze: metoda komparatywna, poezja śpiewana, muzyka folkowa, historia polska, historia czeska, kontekst społeczny Celem niniejszej pracy jest przedstawienie najważniejszych przedstawicieli poezji śpiewanej i folku i ich dzieł na terenie Polski i Czech. Egzaminowanych są artyści Karel Kryl, Karel Plíhal, Marek Grechuta i Jacek Kaczmarski. Wybrane teksty zostały przeanalizowane i zinterpretowane. Zwracano także uwagę na cechy twórczości poszczególnych autorów, ich krótką biografię rownież jak na historyczny i społeczny kontekt czasu, w którym występowali.
54
Bibliografie Fukač, J. – Vysloužil, J.,: Slovník české hudební kultury. Supraphon, 1997 Gajda, W.,: Jacek Kaczmarski – poeta tradycji. Tajniki warsztatu. Č. 3 (ročník 2005) Grabska, I., – Wasilewska, D.,: Lekcja historii Jacka Kaczmarskiego. Demart, 2012 Huvar, M.,: Kryl. Carpe diem, 2004 Kiec, I.,: W kabarecie. Wydawnictwo Dolnośląskie, 2004 Kovács, I.,: Piłsudski – Katyň – Solidarita: klíčové pojmy polských dějin 20. století. Barrister & Principal, 2010 Kryl, K.,: Ostrov pokladů. Levné knihy, 2010 Kryl, K.,: Země lhostejnost. Torst, 2012 Kryl, M., – Jiskrová, J.,: Rozhovory / Karel Kryl. Torst, 2006 Majewski, W.,: Marek Grechuta – portret artysty. Znak, 2006 Merta, V.,: Zpívaná poezie : úvaha vzniklá za pochodu v letech 1982-84. Panton, 1990 Mocná, D.,: Encyklopedie literárních žánrů. Paseka, 2004 Prokeš, J.,: Česká folková píseň : v kontextu 60 - 80. let 20. století. Masarykova univerzita, 2011 Zindulková, K.,: Až do DNA! Dlouhá léta číhala – na Karlíčka Plíhala. LitENky. Č. 1 (ročník 8), 2011
Internetové zdroje Burani z Anglie. Karel Plíhal [online]. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://www.karelplihal.cz/texty.php?text=burani-z-anglie
Folková hudba. In: Fi.muni [online]. [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: http://www.fi.muni.cz/~qprokes/folk/folk001.htm Jacek był symbolem pierwszej "Solidarności". Jacek Kaczmarski [online]. [cit. 2013-0422]. Dostupné z: http://www.kaczmarski.art.pl/media/artykuly/osob/wujec Jacek Kaczmarski Mury - tekst piosenki. Teksty.org [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://teksty.org/jacek-kaczmarski,mury,tekst-piosenki Jako cool v plotě. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 2001- [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jako_cool_v_plotě KACZMARSKI - dziś rocznica śmierci niezapomnianego barda. In: KASJANIUK, Grzegorz. Wnas [online]. 2013 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://wnas.pl/artykuly/1477-kaczmarski-dzis-rocznica-smierci-niezapomnianego-barda
55
Karel Kryl. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online], 2001- [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Kryl
Karel Plíhal [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.karelplihal.cz/slova/5.p Marek Grechuta. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 2001- [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://pl.wikipedia.org/wiki/Marek_Grechuta
Marek Grechuta [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.tekstowo.pl/piosenka,marek_grechuta,ach__gdyby_byl_taki_aparat MAZURKIEWICZ, Roman. GŁÓWNE IDEE POLSKIEGO SARMATYZMU. In: Staropolska.pl [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://staropolska.pl/barok/opracowania/sarmatyzm Mury - analiza i interpretacja. Kulturalna Polska [online]. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://kaczmarski.klp.pl/a-9272-2 Mury. In: Jacek Kaczmarski [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.kaczmarski.art.pl/tworczosc/dyskografia/mury/index Muzyka folkowa. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online], 2001- [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://pl.wikipedia.org/wiki/Muzyka_folkowa Obława. Teksty [online]. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://teksty.org/jacekkaczmarski,oblawa,tekst-piosenki Obława. Teksty [online]. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://teksty.org/jacekkaczmarski,oblawa,tekst-piosenki Piosenka autorska. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 2001-[cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://pl.wikipedia.org/wiki/Piosenka_autorska Poezja spiewana. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online], 2001 -[cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://pl.wikipedia.org/wiki/Poezja_śpiewana Pohádka. Karel Plíhal [online]. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://www.karelplihal.cz/texty.php?text=pohadka Rejtan, czyli raport ambasadora - analiza i interpretacja. Kulturalna Polska [online]. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://kaczmarski.klp.pl/a-9274-2
56
Rejtan, czyli raport ambasadora. Jacek Kaczmarski [online]. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://www.kaczmarski.art.pl/tworczosc/zapowiedzi/rejtan Rejtan, czyli raport ambasadora. Teksty [online]. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://teksty.org/jacek-kaczmarski,rejtan-czyli-raport-ambasadora,tekst-piosenki Świecie nasz. Teksty [online]. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://teksty.org/marekgrechuta,swiecie-nasz,tekst-piosenki Twój Styl nr 11, 1995r. umístěno na webu http://www.kaczmarski.art.pl/media/artykuly/1995/jacek_kaczmarski_pozegnanie_barda. php, [cit. 2013-04-20] Wesele. Teksty [online]. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://teksty.org/marekgrechuta,wesele,tekst-piosenki Życiorys Jacka Kaczmarskiego. Festiwal piosenek Jacka Kaczmarskiego [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.zrodlowciazbije.pl/zyciorys.html, Ballada o spalonej synagodze
57
Anotace Autor: Veronika Ondřeková Fakulta: Filozofická Katedra: Slavistiky, sekce polonistiky Název bakalářské práce: Srovnání českých a polských představitelů zpívané poezie ve společenském a historickém kontextu. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Izabela Szulc Počet znaků: 86 326 Počet příloh: 0 Počet titulů použité literatury: 14 Klíčová slova: porovnání, zpívaná poezie, folková hudba, polská a česká historie, společenský kontext, interpretace, analýza
Cílem této bakalářské práce je popsat hlavní představitele zpívané poezie nebo folku a jejich tvorbu na polském a českém území. Zkoumanými interprety jsou Karel Kryl, Karel Plíhal, Marek Grechuta a Jacek Kaczmarski. Jednotivé vybrané texty byly zanalyzovány a zinterpretovány. Pozornost byla věnována také typickým rysům tvorby jednotlivých autorů, jejich stručným životopisům a rovněž historickému a společenskému kontextu doby, ve které působili.
58