UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra křesťanské sociální práce Obor: Sociální a humanitární práce

Lenka Blahová

ROLE CHARITY PŘI UTVÁŘENÍ OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI V BĚLORUSKU

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Ing. Květoslava Princová

OLOMOUC 2009

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jsem přitom jen uvedené zdroje.

V Olomouci dne 20. dubna 2009

Děkuji Mgr. Ing. Květoslavě Princové za odborné vedení, cenné podněty a podporu při psaní této bakalářské práce.

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................. 7 1 OBČANSKÁ SPOLEČNOST ............................................................................ 10 1. 1. Vymezení občanské společnosti ......................................................... 10 1. 2. Utváření občanské společnosti ........................................................... 11 1. 3. Funkce občanské společnosti.............................................................. 11 1. 4. Charakteristika organizací neziskového sektoru ................................ 12 1. 5. Role občana v demokratické společnosti............................................ 13 1. 6. Přínos občanské společnosti pro demokracii...................................... 13 2 VLIV HISTORICKÝCH UDÁLOSTÍ NA SOUČASNÝ STAV BĚLORUSKÉ OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI .......................................................................... 15

2. 1. Od nezávislosti k socialismu .............................................................. 15 2. 1. 1. Vyhlášení nezávislosti ........................................................... 15 2. 1. 2. Druhá světová válka .............................................................. 15 2. 1. 3. Budování socialismu ............................................................. 16 2. 2. Jaderná havárie v Černobylu .............................................................. 17 2. 2. 1. Zdravotní následky ................................................................ 17 2. 2. 2. Sociální dopad ....................................................................... 17 2. 2. 3. Ekonomický dopad ................................................................ 18 2. 2. 4. Vliv na rozvoj občanských iniciativ ...................................... 19 2. 3. Rozpad Sovětského svazu .................................................................. 19 2. 3. 1. Počátky tržního hospodářství a ekonomická krize ................ 20 2. 3. 2. Stabilizace ekonomiky........................................................... 21 2. 4. Od demokratických voleb k prezidentské diktatuře ........................... 21 2. 4. 1. Upevňování bělorusko-ruských vztahů ................................. 22 2. 4. 2. Nástup autoritářského režimu................................................ 23 2. 4. 3. Omezování občanských práv................................................. 24

4

3 CHARAKTERISTIKA OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI V BĚLORUSKU ................ 27 3. 1. Vývoj občanského sektoru po rozpadu SSSR .................................... 27 3. 2. Struktura občanského sektoru............................................................. 29 3. 2. 1. Občanská sdružení................................................................. 30 3. 2. 2. Církve a náboženské organizace ........................................... 30 3. 2. 3. Státní „občanské“ organizace ................................................ 31 3. 2. 4. Politické strany ...................................................................... 32 3. 3. Překážky v rozvoji občanských aktivit............................................... 33 3. 3. 1. Nezúčastnění občané ............................................................. 33 3. 3. 2. Restriktivní politika ............................................................... 33 3. 3. 3. Koncentrace organizací v metropoli...................................... 35 3. 3. 4. Nedostatečné vzdělávání k aktivnímu občanství................... 35 3. 3. 5. Omezené finanční zdroje ....................................................... 35 4 BĚLORUSKÁ KATOLICKÁ CHARITA A JEJÍ VLIV NA OBČANSKOU SPOLEČNOST V

BĚLORUSKU ..................................................................... 37

4. 1. Katolická církev v Bělorusku ............................................................. 37 4. 1. 1. Běloruští Poláci...................................................................... 37 4. 1. 2. Občanské aktivity katolíků .................................................... 38 4. 2. Běloruský systém sociální ochrany a postavení Charity v něm ......... 38 4. 2. 1. Systém sociálního zabezpečení v Bělorusku......................... 39 4. 2. 2. Chudoba v Bělorusku ............................................................ 40 4. 2. 3. Doplnění státních sociálních služeb Charitou ....................... 41 4. 2. 4. Spolupráce Charity se státními institucemi ........................... 42 4. 3. Charita jako nástroj pro aktivizaci občanů ......................................... 43 4. 3. 1. Financování a rozvoj dárcovství............................................ 44 4. 3. 2. Zapojení dobrovolníků .......................................................... 45 4. 4. Úskalí činnosti Běloruské katolické charity ....................................... 48

5

ZÁVĚR .............................................................................................................. 50 POUŽITÉ ZDROJE............................................................................................. 52 SEZNAM ZKRATEK .......................................................................................... 57

6

ÚVOD

Rozšíření Evropské unie (EU) v roce 2004 změnilo postavení Běloruska vůči celé Evropě, které se tímto stalo hraničním státem EU. V posledních

letech

se

v souvislosti

s Běloruskem

mluví

zejména

o diktátorském režimu tamějšího prezidenta Alexandra Lukašenka, který brání demokratickému rozvoji občanské společnosti a efektivní zahraniční spolupráci se státy EU a ostatními zeměmi, které procesem demokratizace prošly.1 Občanská společnost v Bělorusku se začala aktivizovat prakticky až po rozpadu Svazu sovětských socialistických republik (SSSR). Na podporu jejího rozvoje jsou vynakládány velké objemy finanční podpory z vládních i nevládních programů evropských států.2 Tato mezinárodní podpora občanských iniciativ je směřována jak k politické opozici, tak k dalším občanským

organizacím.3

Významné

postavení

mezi

občanskými

organizacemi má také Běloruská katolická charita4. Státní politika je však vůči občanským aktivitám značně represivní, a tudíž je rozvoj občanského sektoru velmi komplikovaný. Organizace Běloruská katolická charita byla oficiálně registrována v roce 1991, ale katolické řády zde působily již mnohem dříve. Tato organizace patří mezi nejdůležitější občanské organizace v sociální oblasti. Pomoc Charity směřuje tradičně ke všem lidem, kteří se z jakéhokoli důvodu ocitají v nouzi, což vychází z tradice křesťanské milosrdné lásky. V Bělorusku je její činnost směřována zejména k nejchudším vrstvám

1 2 3

4

Srov. GROMADZKI, G., Active and Cohesive: tomorrow’s EU policy towards Belarus, s. 5. Srov. JOYCE, R.; VESELÝ, L., Belarus. Our new Neighbour, s. 15. Pojmem občanská organizace obecně označuji organizace, které působí v běloruském občanském sektoru, viz kapitola 3. 2. Struktura občanského sektoru. Oficiální název organizace v ruštině: „Благотворительное католическое общество Каритас“, v angličtině „Caritas Belarus“, do češtiny jej překládám jako Běloruská katolická charita, dále v textu Charita.

7

obyvatel, nemocným, sirotkům a osobám, které ukončily výkon trestu odnětí svobody. Role Charity je pro rozvoj běloruské občanské společnosti významná, a proto se jí chci ve své práci věnovat. Tato organizace poslouží jako názorný praktický příklad občanské organizace. Cílem této práce je popsat, jak Charita přispívá k rozvoji občanské společnosti a demokracie v Bělorusku. Mým záměrem je poukázat zejména na to, jak se občanská společnost v Bělorusku rozvíjí a s jakými problémy se občané musí potýkat vzhledem ke snaze aktivně participovat na změnách, které vedou k rozvoji demokracie. Během své tříměsíční zahraniční stáže v Bělorusku jsem působila v několika diecézních i farních pobočkách Charity. Měla jsem tak možnost hlouběji pochopit pozici této organizace v rámci záchranné sociální sítě i širších občansko-politických souvislostí. Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila také na problémy související s omezeními ze strany státu, se kterými se tato organizace potýká, a které mají negativní dopad na kvantitu i kvalitu poskytovaných služeb, a tím i ovlivňování nevládního neziskového sektoru. V úvodní kapitole teoreticky vymezuji pojem občanská společnost. Stručně nastiňuji historický kontext vývoje občanské společnosti a popisuji zde význam existence občanské společnosti a její funkce. Kvůli pochopení širšího kontextu dále zařazuji kapitolu o vývoji Běloruska v posledních desetiletích. Cíleně se věnuji osobě prezidenta Alexandra Lukašenka, jehož politika se snaží rozvoj občanských iniciativ nadále systematicky potlačovat, což má značný dopad na celkový stav běloruské občanské společnosti dnes. Ve třetí kapitole popisuji vývoj a současný stav běloruské občanské společnosti. Poslední část práce je věnována organizaci Běloruská katolická charita, jejímu působení v sociální oblasti a dopadu její činnosti na rozvoj občanské společnosti včetně omezování jejích aktivit ze strany státu. Informace pro historickou část práce jsem čerpala z dostupných publikací o historii Běloruska, ekonomické údaje zejména z odborných analýz Světové banky. Informace týkající se nevládního neziskového sektoru jsem získala z analýz Evropské komise a statistik nevládních organizací. Dále 8

jsem čerpala z běloruské legislativy, evropských informačních portálů a dalších českých i zahraničních organizací, zabývajících se problematikou občanského sektoru v Bělorusku. Velkou část dat jsem získala během svého pobytu v Bělorusku při rozhovorech s pracovníky organizací, místními obyvateli, v tištěných informačních a propagačních materiálech, místním tisku či zpravodajství a v dalších zdrojích, které dále uvádím. Všechny použité zdroje v anglickém a ruském jazyce uvádím ve vlastním překladu.

9

1

OBČANSKÁ SPOLEČNOST Přestože se s pojmem občanská společnost setkáváme často, a to nejen

v odborné literatuře a médiích, ale mnohdy i v soukromém životě, jeho definice není jednoduchá. Přes svou dlouhou tradici a dnešní aktuálnost je termín občanská společnost velmi obecný a je využíván především teoreticky. Při praktickém zkoumání občanské společnosti je nejčastěji využíván koncept neziskových organizací, které jsou institucionalizovanou formou a nedílnou součástí občanské společnosti. Souhrnným označením neziskových organizací je pak termín neziskový sektor a jeho synonyma jako občanský sektor či třetí sektor.5

1. 1.

Vymezení občanské společnosti

Podle Slovníku antropologie občanské společnosti6 je občanská společnost vymezena jako společnost lidí, kteří jsou si rovni před zákonem. Termín občanská společnost se ve společenských vědách objevil pod vlivem přirozeně-právních teorií od 18. století. Tradičně bývá ztotožňován s vládou práva, kdy občané dodržují abstraktní pravidla při střetávání každodenních zájmů. Na Západě je dnes občanská společnost všeobecně považována za záruku svobody a demokracie. Její členové se vyznačují nejen občanským partnerstvím, ale také rozvinutými obchodními dovednostmi. Mezi hlavní formy se většinou řadí politická veřejnost a tržní hospodářství. Občanská společnost není pouhou společností občanů, není ani protikladem národní společnosti. Vzniká v procesu modernizace a označuje společenské a ekonomické uspořádání, zásady a instituce mimo rámec státu. Občanská společnost stojí v distinkci vůči státu. To znamená, že má mimopolitický statut, má nicméně politickou relevanci. Zájmy a priority vycházející z prostředí občanské společnosti jsou pro politickou sféru 5

6

Srov. RAKUŠANOVÁ, P.; STAŠKOVÁ, B., Participace, demokracie a občanství v evropském kontextu, s. 14 DOHNALOVÁ, M.; MALINA, J., Slovník antropologie občanské společnosti, s. 474-475.

10

normativní, závazné. Žádná vláda nemůže v demokraciích vládnout střednědobě v rozporu s veřejným míněním, od kterého se požaduje nezávislost, které se vytváří v mimopolitické občanské společnosti, tedy mimo sféru politické moci a nemělo by být politickou mocí zprostředkováno. Občanská společnost je tedy oblastí institucí, organizací a jedinců v prostoru mezi rodinou, státem a trhem, v prostoru, ve kterém se lidé mohou dobrovolně sdružovat s cílem prosadit společné zájmy.

1. 2.

Utváření občanské společnosti

Existence občanské společnosti je založena na tom, že demokratický politický systém je postaven na možnosti občana přímou participací ovlivňovat

věci

veřejné.

Základním

kamenem

občanského

sektoru

a demokratické společnosti je pak občanská svoboda, rovnost před zákonem a respekt ke všem občanským právům jako je právo na sdružování, svoboda slova a tisku a přístup k informacím.7 Dále je nezbytné, aby byla státní moc decentralizována a skrze státní a samosprávné

orgány

přenášena

až

k samotnému

občanu.

Pro

demokratickou společnost je také významná tolerance k odlišnostem a v neposlední řadě občanská solidarita.

1. 3.

Funkce občanské společnosti

Nekvapil8 cituje Alexise Tocquevilla, který definuje čtyři základní funkcionální dimenze, jež občanská společnost ve vztahu ke státu, ale nejen k němu plní:
legitimizační funkce občanské společnosti vytváří společenské zdroje politické moci a zakládá důvěryhodnost demokratického státu, je tedy pramenem důvěry občanů v demokracii;

7 8

Srov. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. NEKVAPIL, V., Občanská společnost, s. 65.

11


participační funkce umožňuje efektivnější zapojení občanů do správy věcí veřejných, než jaké nabízejí politické strany;
ochranná funkce je zajištěním právních záruk svobodné občanské autonomii, brání jednotlivce proti rozpínavému státu;
integrační funkce je výrazem skutečnosti, že občanská společnost je schopna sebe sama reprodukovat a integrovat jakožto společnost, tedy přestože je heterogenní, vytváří ve svém úhrnu společnost.

1. 4.

Charakteristika organizací neziskového sektoru

Občanské aktivity můžeme rozdělit na formální a neformální. Do třetího sektoru patří hlavně instituce formální. Frič9 uvádí poznatky amerického sociologa Lestera Salomona, který pomocí tzv. strukturálně operacionální definice představuje pět společných rysů, které charakterizují organizace neziskového sektoru:
jsou organizované, tedy určitým stupněm institucionalizované – fungují na základě jasně formulované zakládací smlouvy nebo zřizovací listiny, mají svou organizační strukturu, náplň činnosti, apod.;
jsou soukromé, institucionálně oddělené od státní správy;
nerozdělují zisk, respektují neziskové přerozdělování finančních prostředků a eventuální zisk se nedělí mezi vlastníky organizace, ale vrací se zpět do aktivit organizace naplňující její misi;
jsou samosprávné, mají stanoveny vnitřní řídící a kontrolní mechanismy;
jsou dobrovolné, vychází se z předpokladu, že využívají nějakého dobrovolného elementu ve své činnosti, především dobrovolné práce pro organizaci, ať již formou účasti na konkrétních aktivitách nebo ve vedení organizace. 9

FRIČ, P., Neziskové organizace a ovlivňování veřejné politiky, s. 19-20.

12

Instituce občanské společnosti jsou prospěšné buď svým vlastním členům (sportovní kluby, sdružení příslušníků menšin, tělesně postižených, sběratelů apod.), nebo se zaměřují na pomoc druhým (charity, nadace, hospice, humanitární organizace apod.) či jednají ve veřejném, obecném zájmu (kontrola politické moci, boj proti korupci, ochrana lidských práv, ochrana životního prostředí apod.).10

1. 5.

Role občana v demokratické společnosti

Občan, který aktivně využívá svých občanských práv a plní své občanské povinnosti, je základem pro fungující demokratické společenství. Otázkou je, do jaké míry má možnost tuto společnost ovlivňovat. Prostor, který má k dispozici a způsob participace se v každém státě liší. Určitou roli hraje také odkaz národní historie, tradice a místní zvyklosti, ale i takové faktory, jako jsou funkce rodiny, vzdělávání či přístup k informacím. Prostředí, které je svobodné, tedy pro občana bezpečné, samo o sobě vede k rozvíjení aktivit, které ve svém konečném důsledku společnosti prospívají. Sám občan si tak může uvědomovat, že právě on svojí činností přispívá k rozvoji všeobecného blaha. Naopak potlačování občanských svobod nejenže porušuje mezinárodní ustanovení o základních lidských právech, ale obecně vzato vede obyvatelstvo ke strachu z vládnoucí moci, nutí k utajování činností a nelegálnímu jednání a konečně postupem času vnáší mezi lid apatii, která se vyznačuje nečinností a nezájmem o podíl na rozvoji země a ovlivňování věcí veřejných. Tento stav nezájmu lidu o to, co se děje v politických kruzích, vládnoucí moci samozřejmě vyhovuje a upevňuje její pozici.

1. 6.

Přínos občanské společnosti pro demokracii

Demokratické uspořádání společnosti je základem pro dodržování základních lidských práv a svobody občanů. Občanská společnost má pro 10

NEKVAPIL, V., cit. dílo, s. 54

13

rozvoj demokracie zásadní význam. Nekvapil11 shrnuje přínos občanské společnosti pro demokracii podle amerického politologa Larryho Diamonda do devíti hlavních bodů: 1) udržuje státní moc pod veřejným dohledem, 2) stimuluje občany ke spoluúčasti na politickém dění, 3) napomáhá rozvíjení norem tolerance a kompromisu, 4) vytváří způsoby vyjadřování, shromažďování a reprezentace zájmů mimo politické strany 5) zmírňuje konflikty při střetu zájmů, 6) vychovává politické vůdce, 7) umožňuje reformy demokratických institucí a procedur, 8) šíří informace a názory, 9) zlepšuje schopnosti státu vládnout. Tuto úvodní kapitolu si dovolím zakončit slovy, která Václav Havel pronesl ve svém projevu dne 26. 4. 1999 v Minneapolis, USA: „Občanská společnost je […] i tou nejlepší pojistkou proti možnému nástupu autoritativních sil, které se vždy hlásí o slovo tehdy, kdy má společnost pocit otřesu či nejisté budoucnosti, a které mají pochopitelně tím lepší podmínky k ovládnutí země, čím více moci zůstává v centru. Komunisté dobře věděli, proč potřebovali ovládnout, zmanipulovat a podrobit si každý včelařský spolek… …myslím, že člověk nemusí být velkým ekonomem či počtářem, aby přišel na to, že občanská společnost se vyplácí[…]. Většina neziskových aktivit neslouží jen těm, kdo se jich účastní, ale přináší obecný prospěch, tedy výsledky, z nichž se tak či onak můžou těšit všichni […]. Jednou ze základních dimenzí občanské společnosti a zároveň jednou z forem či podmínek jejího rozvoje je tedy decentralizovaný stát…“12 11 12

NEKVAPIL, V., cit. dílo, s. 65-66. HAVEL, V. Projev prezidenta republiky Václava Havla na sympóziu "Myšlenky Václava Havla a koncept občanské společnosti".

14

2 VLIV HISTORICKÝCH UDÁLOSTÍ NA SOUČASNÝ STAV BĚLORUSKÉ OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI Pro pochopení příčin dnešního neuspokojivého stavu občanského sektoru v Bělorusku, je nezbytné nastínit alespoň stručný přehled nejvýznamnějších událostí mající výrazný negativní dopad na fungování běloruské společnosti dnes, a které zároveň zpomalují všeobecný rozvoj této země.

2. 1.

Od nezávislosti k socialismu

Dějiny každého národa jsou tvořeny celou jeho historií. Vzhledem k charakteru této práce uvádím historické informace od vzniku nezávislého Běloruska v roce 1918. 2. 1. 1.

Vyhlášení nezávislosti

25. března v roce 1918 bylo poprvé vyhlášeno Bělorusko jako nezávislý stát. Toto období běloruských dějin charakterizují počátky formování běloruského národa a rozvoje národního uvědomění Bělorusů.13 Během třicátých let Bělorusko prošlo obdobím krutého teroru. Vyhlazování intelektuálních elit a následná druhá světová válka zastavily formování moderního běloruského národa a připravily jej o možnou masovou podporu. 2. 1. 2.

Druhá světová válka

Na konci druhé světové války bylo Bělorusko totálně zruinováno a podstoupilo obrovské lidské oběti. Vedle přímých ztrát v důsledku válečných operací, holocaustu a represí sem náleží i lidé, kteří sice nezahynuli, ale zemi v rámci deportací, nucených prací, evakuací a útěků

13

AKUDOVIČ, V. Neznámé Bělorusko, s. 54.

15

opustili. Mnoho lidí se stalo obětí bojů a násilí na venkově, kde bylo vypáleno více než 9000 vesnic. 14 Oficiální sovětské údaje udávaly pro období 1941 – 1944 celkem 2,7 milionu mrtvých, což je více než čtvrtina předválečného stavu obyvatelstva. Válka měla mnohem širší rozsah důsledků, škod a obětí: během války, okupace a evakuace bylo zruinováno hospodářství, zejména průmyslová výroba, jejíž objem klesl na pětinu. Hmotné škody byly odhadnuty na pětatřicetinásobek republikového rozpočtu z roku 1940. 15 Během války pokračovala Stalinova mocenská politika v likvidaci běloruských intelektuálních elit, která začala již ve třicátých letech. Běloruští nacionalisté

spolupracovali

s Německem,

čímž

bylo

národní

hnutí

označováno sovětskou propagandou za fašistické. Kult Stalinovy osobnosti s sebou nesl poněkud drsný způsob vládnutí, které neznalo občanskou svobodu a netrpělo jakýkoli protivládní odpor. Jedinou uznávanou formou odboje se stalo komunistické partyzánství. Toto nejenže mnoho lidí odradilo od podpory vlasteneckého programu, ale jeho propagace se nadále stávala politicky nežádoucí a pro občanský život nebezpečnou.16 2. 1. 3.

Budování socialismu

Budování rozvinuté socialistické resp. komunistické společnosti přineslo rusifikaci veřejného života, školství i dalších služeb. Společnost byla převychovávána k sovětskému vlastenectví a loajalitě lidu ve vztahu k SSSR. Po smrti Stalina nastalo uvolnění a postupná decentralizace hospodářství. S rozvojem industrializace se zvyšovala produkce. Vyráběly se autobusy, traktory, ledničky, motory, které měly velký odbyt prakticky v celém SSSR. Stoupla produkce soli, rafinerie a chemická výroba. Celková modernizace hospodářství přinesla vyšší životní úroveň. Zemědělství bylo založeno na kolchozním hospodářství. Došlo k ekonomickému růstu země

14 15 16

Srov. ŘEZNÍK, M., Bělorusko, s. 37. Srov. SAHANOVIČ, H.; ŠYBIEKA, Z., Dějiny Běloruska, s. 179-187. Srov. tamtéž, s. 187-191.

16

a běloruská ekonomika patřila mezi nejbohatší ve srovnání s ostatními státy SSSR.17

2. 2.

Jaderná havárie v Černobylu

26. dubna roku 1986 došlo k výbuchu jednoho reaktoru jaderné elektrárny v ukrajinském městě Černobyl, několik kilometrů od běloruské státní hranice. Nejhorší následky katastrofy neslo Bělorusko, které bylo následnou radiací nejvíce zasaženo. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) charakterizovala tuto událost jako největší jadernou katastrofu v lidské historii.18 2. 2. 1.

Zdravotní následky

Při černobylské havárii došlo k ozáření pracovníků likvidující následky havárie a obyvatelstva kontaminovaných oblastí. Výsledky výzkumů zdravotního stavu zasaženého obyvatelstva potvrzují, že zvýšený výskyt rakoviny štítné žlázy, leukémie, nádorových onemocnění a chorob oběhového systému jsou onemocnění, která lze přičíst ozáření po jaderném výbuchu. Podle kvalifikovaných odhadů následkem ozáření zemřelo přibližně 4000 lidí.19 2. 2. 2.

Sociální dopad

V létě 1986 bylo evakuováno z tzv. „uzavřené zóny“ asi 120 000 osob. Řada lidí byla traumatizována rychlým přesídlením, přerušením sociálních kontaktů, strachem a úzkostí z toho, jaké mohou být zdravotní následky. Lidé v zasažené populaci byli oficiálně označeni nálepkou „oběti Černobylu“ a často tuto roli „invalidů“ přijali. I když byly přesídlené osoby finančně odškodněny, dostaly bezplatně náhradní bydlení, psychické následky 17 18

19

z traumatizujícího

přesídlení

trvají.

Mnozí

jsou

dodnes

Srov. ŘEZNÍK, M., cit. dílo, s. 62-75. Srov. Česká nukleární společnost, Dědictví Černobylu: zdravotní, ekologické a sociálněekonomické dopady a doporučení vládám Běloruska, Ruské federace a Ukrajiny, s. 2. Srov. tamtéž, s. 6.

17

nezaměstnaní a nevěří, že je pro ně ve společnosti místo a že mohou řídit své vlastní životy. Pocit viktimizace je umocněn existující sociální politikou ochrany.20 Rozsáhlý systém podpor spojených s Černobylem vyvolal očekávání dlouhodobé přímé finanční podpory a nároku na privilegia a podlomil schopnosti jednotlivců i společnosti vypořádat se s vlastními ekonomickými i sociálními problémy. Tato závislost je dnes největší překážkou obnovy regionu. Podle informací IAEA dnes žije v nejvíce kontaminovaných oblastech Běloruska, Ruska a Ukrajiny asi pět miliónů obyvatel. Velká část kvalifikovaných

a

vzdělaných

obyvatel

opustila

region,

čímž

se

zkomplikovaly možnosti ekonomické obnovy a zvýšilo riziko chudoby. V důsledku nuceného přesídlení a dobrovolné migrace je většina tamějších obyvatel důchodového věku.21 2. 2. 3.

Ekonomický dopad

Obnova následků havárie přinesla značné ekonomické zatížení celé země. Celkové výdaje pro vypořádání se s důsledky jaderné havárie nejsou přesně spočítány. Míra finančních nákladů státu za uplynulých dvacet let se pohybuje v řádech stovek miliard dolarů. Jednalo se zejména o výdaje na činnosti spojené se zabetonováním reaktoru a zmírněním následků v uzavřené zóně, přesídlení obyvatel a výstavbu nových bytů a infrastruktur, sociální podporu a zdravotní péči poskytnutou postiženým lidem, výzkumy týkající se životního prostředí, zdraví a výroby nekontaminovaných potravin, radiační monitorování životního prostředí, radioekologickou záchranu osad a likvidaci jaderného odpadu. Hlavním zdrojem příjmů před havárií bylo v oblasti Černobylu zemědělství a právě tento sektor byl nejvíce zasaženou ekonomickou oblastí. Byla zastavena zemědělská produkce i těžba dřeva. Trh s potravinami byl 20

21

The World Bank, Belarus: an assessment of poverty and prospects for improved living standards, s. 29. Srov. BANDAZHEUSKY, Y., Belarus before and after Chernobyl Explosion.

18

výrazně omezen. Výroba nekontaminovaných potravin byla umožněna v mnoha oblastech díky nápravným opatřením, ale ta s sebou nesla vyšší náklady. I tam, kde zemědělství bylo bezpečné, stigma Černobylu působilo, že zákazníci odmítali produkty z kontaminovaných oblastí. V některých oblastech byla zemědělská půda úplně vyjmuta z užívání, což mělo velký dopad na místní ekonomiku. Zvýšila se míra nezaměstnanosti a prohloubila chudoba, protože možnosti zaměstnání mimo zemědělství jsou značně omezeny i díky nepříznivým podmínkám pro podnikání v celé zemi. Výsledkem je, že dnes kontaminované regiony více než jiné čelí zvýšenému riziku chudoby.22 2. 2. 4.

Vliv na rozvoj občanských iniciativ

Pro rozvoj běloruského občanského sektoru byla černobylská havárie klíčová. Následky katastrofy postihly tisíce obyvatel, jimž bylo nezbytné poskytnout pomoc. Tato následná potřeba humanitární pomoci byla podnětem pro založení stovek občanských organizací. V zemi působily zahraniční humanitární organizace a neformální občanské iniciativy, které byly oficiálně institucionalizovány až se vznikem nové legislativy po rozpadu SSSR. V této vlně zakládání organizací byla založena i běloruská pobočka mezinárodní organizace Caritas, Běloruská katolická charita. Poskytovaná pomoc zahrnovala materiální a finanční výpomoc rodinám, zdravotnickou péči, ozdravné pobyty pro děti apod. Mnohé organizace pokračují ve své charitativní činnosti a v zasažených regionech působí dodnes.

2. 3.

Rozpad Sovětského svazu

21. srpna 1991 vyhlásilo Bělorusko samostatnost. Rozpad SSSR negativně ovlivnil životní úroveň většiny obyvatel. Od počátku běloruské nezávislosti zkolaboval vývoz do tradičních trhů v bývalém SSSR, výrazně 22

Srov. Česká nukleární společnost, cit. dílo, s. 35.

19

vzrostly ceny energií a nevhodnou volbou hospodářské politiky se zhroutil systém sovětské éry. 2. 3. 1.

Počátky tržního hospodářství a ekonomická krize

Po pádu komunistické moci byla vytvořena legislativní základna pro rozvoj tržních vztahů. Fungovaly zde komerční banky, soukromé obchody a podniky, vznikaly farmářské statky. Ekonomický liberalismus ale využili především představitelé nejvyšší nomenklatury, kteří rozkrádali státní majetek pod rouškou privatizace, zakládání nových akciových společností či jednoduše právem silnějšího. Zároveň rychle bujela korupce a běloruský socialismus se transformoval v oligarchický a lichvářský kapitalismus. Oddanost

tehdejší

vlády

sovětským

zásadám

hospodaření

a přerozdělování vedla k tomu, že v zavádění nových ekonomických reforem Bělorusko zaostalo za Ruskem. Na jaře roku 1992 vypukly pro Bělorusko nezvyklé dělnické stávky, které byly přerušovány pouze po vládních ústupcích. Na podzim roku 1993 dospěla ekonomika do krizového stavu. Běloruský rubl byl devalvován. Inflace překročila 400 procent za rok a záhy pohltila úspory obyvatelstva ve spořitelnách, rostla nezaměstnanost. Začaly se rychle snižovat mzdy, základní potraviny se vydávaly na lístky a ve větších městech se znovu objevili žebráci.23 Ceny za palivo a průmyslové výrobky v porovnání s cenami za produkci kolchozů a sovchozů se zvedly natolik, že práce v zemědělství přestala být výnosná. Za posledních třicet let nežil běloruský národ tak zle. Následkem toho bylo v roce 1994 v republice privatizováno jen pět procent státního majetku24. Obrovské prostředky navíc pohltila opatření k likvidaci následků černobylské katastrofy. V průmyslu nastala energetická krize, způsobená závislostí na ruských zdrojích a přechodem na světové ceny, což vedlo k růstu cen zemního plynu 23

24

Srov. The World Bank, Belarus: an assessment of poverty and prospects for improved living standards, s. 28 Srov. tamtéž, s. 31

20

a ropy. To se vedle odbytových potíží a platební neschopnosti stalo příčinou omezování či zastavování výrobních provozů. V dalším období se tyto krizové jevy prohlubovaly. V roce 1995 následoval další pokles životní úrovně o 20%. Stát se snažil vyrovnávat s důsledky ekonomické krize pomocí různých nástrojů. Jedním z nich bylo potlačování soukromých podnikatelských aktivit, které byrokratickými překážkami a vysokými daněmi pokračuje ve vysoké míře dodnes.25 2. 3. 2.

Stabilizace ekonomiky

V letech 2002 až 2005 dosáhlo Bělorusko ekonomické stability a to díky několika faktorům.26 V prvé řadě šlo o rozvoj sektoru soukromého obchodu, i když většina ekonomiky zůstala pod přísnou kontrolou státu. Podmínkou pro podnikání byla loajalita vůči státní moci a ochota dělit se o zisky s představiteli politické moci. Dalším faktorem byla přísná administrativní politika ve vztahu ke státem kontrolovaným podnikům. Většina velkých a středních podniků, které měly vztah k soukromé formě vlastnictví, byly akciové společnosti, ve kterých kontrolní balík akcií držel stát. Na ekonomické stabilizaci se významnou měrou podílela i široká poptávka po běloruském zboží v Rusku a zároveň došlo k částečnému přeorientování běloruského obchodu z východu na západ. V mezinárodních vztazích Běloruska vznikla paradoxní situace: politická izolace a zároveň rozšiřování hospodářské spolupráce se západními firmami.

2. 4.

Od demokratických voleb k prezidentské diktatuře

Dne 15. března 1994 byla přijata první běloruská ústava, ve které byla zakotvena všechna základní občanská práva a položen formální základ 25 26

Srov. SAHANOVIČ, H.; ŠYBIEKA, Z., cit. dílo, s. 220-223. The World Bank, Country Assistance Strategy for the Republic of Belarus, s. 1.

21

demokratického

uspořádání.

Funkce

prezidenta,

voleného

lidovým

hlasováním, byla stanovena na pět let. Do čela státu byl v prvních, demokratických volbách dne 23. června zvolen prezident Alexandr Lukašenko.27 2. 4. 1.

Upevňování bělorusko-ruských vztahů

14. května 1994 uspořádal nový prezident referendum o změně státních symbolů, přiznání ruštině postavení úředního jazyka, ekonomické integraci s Ruskem a pravomoci prezidenta rozpouštět parlament. Cílem tohoto kroku bylo potlačit nacionalistické hnutí za svobodný a národně uvědomělý běloruský stát. Bělorusko tak po několika letech ztratilo svoje národní symboly a vrátilo se k symbolům z doby SSSR. Ruština se stala oficiálním úředním jazykem vedle běloruštiny.28 K zachování a obnovení sovětských pořádků v Bělorusku velmi napomáhá nízká životní úroveň běloruského obyvatelstva. Mnozí Bělorusové vzpomínají na dobu SSSR jako na období rozkvětu a bohatství a sovětskou minulost značně idealizují. Faktem je, že v zemi nedošlo po rozpadu SSSR k důsledným a radikálním reformám. Mnozí Bělorusové vnímají rozpad SSSR velmi negativně, tudíž je ze strany většiny obyvatel zvýšení životní úrovně spojováno se znovuobnovením vztahů země s Ruskem. Upevnění bělorusko-ruských vztahů také prohloubilo propast mezi západem a východem.29 Bělorusko se omezilo na Rusko a několik dalších států s nedemokratickými režimy jako je například Čína a Kuba. Omezené zahraniční styky obyvatelstva s EU brání rozvoji země a izoluje běloruské občany od západní společnosti. V tomto kontextu se začaly komplikovat i dříve dobře se rozvíjející vztahy se sousední Litvou a Polskem, které byly obviněny z vměšování se do vnitropolitických záležitostí Běloruska a přímé podpory politické opozice, ve které hrají důležitou roli města Vilnius, Varšava, ale i Praha, které se staly útočištěm mnoha běloruských emigrantů. 27 28 29

Srov. ŘEZNÍK, M., cit. dílo, s. 105. Srov. SAHANOVIČ, H.; ŠYBIEKA, Z., cit. dílo, s. 208-210. Srov. GROMADZKI, G., cit. dílo, s. 5.

22

2. 4. 2.

Nástup autoritářského režimu

22. července 1999 podle ústavy z roku 1994 vypršel Alexandru Lukašenkovi prezidentský mandát. 9. září 2001 se konaly prezidentské volby, v nichž podle oficiálních výsledků zvítězil Alexandr Lukašenko. Kromě států SNS považovaly výsledek prezidentských voleb za legitimní pouze Čína a Libye.30 17. října 2004 Alexandr Lukašenko uspořádal referendum o zrušení zákazu výkonu prezidentské funkce po více než dvě volební období. Díky změně ústavy se mohl zúčastnit prezidentských voleb na jaře 2006. Od této chvíle je vláda prakticky v rukou prezidenta.31 Centralizace moci dosáhla takové výše, že prezident v zásadě ovlivňuje celou legislativu. Prezident má právo jmenovat třetinu poslanců parlamentu, předsedu a polovinu členů Ústavního soudu. Má právo vydávat dekrety, které mají platnost zákonů. S jejich pomocí fakticky vládne. Praktickým důsledkem těchto změn je, že dnes všichni poslanci parlamentu a členové Ústavního soudu jednají podle přání prezidenta. Pro ilustraci uvádím alespoň některé dekrety:32
Dekret č. 5: O občanských shromážděních. Tento dekret fakticky znemožňuje používání původních běloruských národních symbolů. Za

sebemenší

porušení

dekretu

hrozí

aktérům

pokuta

mnohonásobně přesahující jejich příjmy nebo vězení v délce 15-30 dnů. Podle tohoto dekretu už byla odsouzena více než stovka lidí.
Dekret č. 6: Umožňuje vybraným podnikům neplatit daně a cla při dovozu zboží.
Dekret č. 21: Libovolná opoziční činnost může být považována za teroristickou. To pouze proto, že usiluje o změnu vlády. Existuje

30 31 32

Srov. SAHANOVIČ, H.; ŠYBIEKA, Z., cit. dílo, s. 208. Srov. tamtéž, s. 209. Srov. RŮŽIČKA, V. Bělorusko v proměnách času.

23

zde povinnost ukazovat při odesílání pošty osobní doklady a obsah poštovních zásilek – to vše v rámci „boje proti terorismu“. 19. března 2006 se konaly prezidentské volby. Proti zfalšování výsledků týž večer demonstrovalo v centru hlavního města Minsku na dvacet tisíc lidí, kteří požadovali opakování voleb, které pozorovatelská mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) označila za nedemokratické. O několik dní později, 25. března byla brutálně rozehnána demonstrace tisíců lidí, jež se konala ve výroční den vyhlášení nezávislého Běloruska v roce 1918. Bylo zadrženo několik stovek lidí, z nich desítky byly odsouzeny k několika dnům vězení.33 2. 4. 3.

Omezování občanských práv

Politika prezidenta Alexandra Lukašenka se vyznačuje tvrdými represemi vůči obyvatelstvu. Občanské aktivity jsou záměrně omezovány.34 Za pořádání nepovolených demonstrací, petičních akcí, vydávání a distribuci opozičních

propagačních

materiálů

či

činnost

v neregistrovaných

organizacích hrozí vysoké pokuty případně i trest odnětí svobody. Mnozí aktivisté jsou zastrašování varovnými dopisy a vyslýcháni KGB35. Státní moc přistoupila k totálnímu sledování občanů. Existuje registr tzv. „nepohodlných osob“, které se postavily proti režimu. V červnu 2005 došlo k vyloučení studentů ze škol za účast v opozičních akcích. Bez povolení ministra školství bylo zakázáno studium v zahraničí. Dále byla zavedena přísnější prověřování zahraničních cest úředníků, jež zasáhla fakticky všechny zaměstnance státní sféry atd. Občané mají omezený přístup k informacím.36 Do čela všech státních periodik byli dosazeni šéfredaktoři loajální vůči prezidentovi. To se týká 33 34

35 36

Srov. SAHANOVIČ, H.; ŠYBIEKA, Z., cit. dílo, s. 258. Srov. Assembly of pro-democratic NGOs of Belarus. Monitoring: the fulfilment of the suggestions of the European structures in the sphere of bringing non-governmental organizations and freedom of association to normal condition by the Belarusian authorities, s. 3. КГБ – Комитет государственной безопасности, Výbor státní bezpečnosti Srov. RŮŽIČKA, V., cit. dílo.

24

i televize a rozhlasu. Opoziční strany ztratily možnost využívat státní sdělovací prostředky k propagaci svých kritických myšlenek a odmítavého postoje vůči vládě jednoho muže. Opoziční noviny se opakovaně zakazovaly. Jejich distribuce byla prakticky znemožněna, jelikož všechny novinové tiskárny vlastní stát. Je zakázáno vydávání jakýchkoli informací bez registrace. Všechny kopírky a barevné tiskárny musí být registrovány na policii a musí být vedena kniha o tom, kdo je používá, a co tiskne. Zákon o tisku a dalších prostředcích masové komunikace dále umožňuje na hranicích zkonfiskovat libovolný informační materiál, který je vyvážen nebo dovážen do země. Od roku 2004 se mohou uživatelé internetu připojovat jedině prostřednictvím státní společnosti Beltelekom, která přístup na některé internetové stránky blokuje. Jediná běloruská nezávislá televize vysílá z Polska.37 Státní propaganda však ovlivňuje postoje běloruských občanů už od dětství. Ať už povinným členstvím v Běloruském svazu mládeže či vyučováním pozměněné historie země, kdy se za počátek svobody Běloruska považuje nástup komunistické moci namísto vyhlášení samostatné Běloruské republiky v roce 1918. Na veřejných prostranstvích jsou umístěny propagandistické billboardy, v hlavním televizním zpravodajství denně vystupuje prezident republiky a utvrzuje své občany v tom, že Bělorusko je státem, který jim zaručí bezpečnost, jistotu, stabilitu, demokracii a že sbližování s EU a jejími hodnotami není tou správnou cestou pro Bělorusko.

Formování běloruského svobodného národa a státu bylo utlumeno dřív, než se stačilo rozvinout. Není proto divu, že Bělorusové žijí ve strachu a zůstávají v pozadí. Apatie vůči participaci na veřejných záležitostech je proto pochopitelná. Mnozí občané se prostě spokojují s tím, že jejich životní úroveň přesahuje hranici nouze a další problémy ve státě jim jsou lhostejné, prostě jim nepřikládají tak velký význam. Na tomto stavu se národní historie

37

Srov. RŮŽIČKA, V., cit. dílo.

25

podepsala

značnou

měrou

a

přeměna

celé

běloruské

společnosti

na společnost demokratickou vyžaduje ještě mnoho úsilí.

26

3 CHARAKTERISTIKA OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI V BĚLORUSKU Podoba

občanského

sektoru

v Bělorusku

se

v mnohém

liší

od občanských sektorů ostatních zemí bývalého SSSR., jelikož proces demokratizace v Bělorusku neproběhl spontánně, ale byl implantován z vnějšku, zejména ze strany Ruska. V době, kdy začala perestrojka, nebyla běloruská společnost dostatečně zralá na demokratické reformy.

3. 1.

Vývoj občanského sektoru po rozpadu SSSR

Rozpad SSSR vytvořil základ pro legalizaci občanských iniciativ. Po pádu komunistické moci začal stoupat počet občanských organizací v zemi. V první polovině devadesátých let došlo k velkolepému boomu, zpočátku se v průměru registrovalo každý měsíc 50 – 60 nových organizací. Jednalo se zejména o charitativní a humanitární organizace, které poskytovaly pomoc po jaderné havárii v Černobylu a pořádaly zahraniční ozdravné pobyty pro děti. Podle Indexu občanské společnosti (CSI)38 v roce 1990 pracovalo pro občanské organizace přibližně 56000 osob. Tento počet však postupně klesal až do roku 1998, kdy v tomto sektoru pracovalo 45000 osob. Poté opět začal jejich počet postupně růst. V roce 1994 dosáhl počet registrovaných občanských organizací 784.39 S rostoucím počtem občanských organizací začal režim vyvíjet specifické taktiky k tomu, aby zabránil, jejich činnosti. Neoprávněné metody režimu však selhaly, jelikož mnohé z organizací zůstaly nadále aktivní buď

38

39

CSI, Civil Society Index; Index občanské společnosti je analýza stavu občanských společností v různých zemích světa. V rámci výzkumu, do kterého jsou aktéři občanských společností přímo zapojováni jsou vyhodnocovány nástroje pro rozvoj občanských společností. Cílem je vytvoření hybné síly, tedy předávání znalostí a vytvoření základu pro posilování občanských iniciativ. CSI je iniciován a implementován občanskými organizacemi pro občanský sektor na národní úrovni a aktivně zapojuje a šíří závěry mezi širokou škálu investorů včetně vlád, donorů, akademiků a široké veřejnosti. Srov. CIVICUS, Belarus Civil Society In Need of a Dialogue: a preliminary report on the CIVICUS index on civil society project in Belarus, s. 8.

27

v rámci jiných organizací, anebo fungují ilegálně.40 Všechna opatření mají jedno společné. Vždy se jedná o útoky na největší a nejefektivnější organizace. V roce 1997 začala první vlna opatření proti činnosti organizací, které režim viděl jako nejnebezpečnější.41 Občany bylo možné zadržet až na 15 dní a uložit obrovské pokuty za účast na nepovolených politických akcích a za porušování veřejného pořádku. I přes to do počátku roku 1999 stoupl počet občanských organizací na 2502.42 Druhá, mnohem silnější represivní vlna vedená proti organizacím, začala v lednu roku 1999 vydáním prezidentského dekretu, na jehož základě musely veškeré nevládní organizace, politické strany a obchodní společnosti znovu projít procesem registrace.43 Podmínky splňovala jen část z nich, konkrétně 1326.44 Činnost organizací, které nezískaly novou registraci, byla zakázána. Tímto se Bělorusko připojilo k řadě nedemokratických států, v nichž je nezbytné žádat o povolení k založení každé občanské organizace.

40

41

42 43

44

Např. Organizace „Varuta“ byla zlikvidována, jelikož ve svém názvu měla „organizace“ namísto občanského sdružení. „Youth Christian Social Union“ byla zrušena, protože přijímala mezi své členy příslušníky neregistrovaných organizací a protože součástí jejího v názvu bylo „mladí demokraté“. Organizace „Youth Initiatives“ byla zrušena na základě činnosti v neregistrovaném sídle organizace. Politicky motivovaná byla likvidace organizace „Legal Assistance to the Populace“. Zákazu činnosti neuniklo ani centrum lidských práv „Viasna“, které pomáhalo organizovat nezávislé pozorovatelské mise během prezidentských voleb. Organizace „Ratusha“ byla nucena ukončit svoji činnost, protože byly nalezeny její neoficiální publikace, které informovaly další organizace o tom, jakým způsobem se připravit na finanční inspekce – srov. Assembly of pro-democratic NGOs of Belarus, cit. dílo, s. 6. Např. Fond „Soros“, který poskytoval největší finanční podporu pro rozvoj občanské společnosti, byl první „obětí“ režimu. Jeho výkonný ředitel byl deportován a na základě soudního procesu byla činnost organizace násilně pozastavena – srov. Assembly of prodemocratic NGOs of Belarus, cit. dílo, s. 7. CIVICUS, cit. dílo, s. 8. Nevládní organizace „Assembly“ reagovala na prezidentský dekret kampaní „SOS třetí sektor“, která zahrnovala právnickou asistence poskytnutou občanským organizacím v záležitostech jejich registrace či re-registrace. Byl publikován průvodce pro úspěšnou registraci a zorganizovány návštěvy právníků v organizacích. Dále byly informovány mezinárodní organizace zabývající se lidskými právy s požadavkem napsat protestní dopisy do prezidentské kanceláře. Výsledky kampaně byly brzy zřejmé. I když se počet občanských organizací snížil prakticky na polovinu, nejaktivnější organizace byly zachráněny od likvidace a režim na nějakou dobu přestal masivně vystupovat proti neregistrovaným organizacím. Srov. Assembly of pro-democratic NGOs of Belarus, cit. dílo, s. 7. Srov. ROUDA, U., The Third Wawe, or the Regimes Current Tactics in Dealing with Independent NGOs?.

28

Třetí vlna útlaku běloruských občanských nevládních organizací začala v dubnu roku 2003. Proti dalším, efektivně fungujícím organizacím bylo zahájeno trestní řízení a poté zakázána jejich činnost. K 1. 1. 2008 bylo registrováno celkem 2338 organizací, z toho 1298 regionálních, 722 republikových, 235 mezinárodních, 19 střešních organizací a 64 nadací. Přibližně dalších 500 pracuje nelegálně.45 Vliv nevládního neziskového sektoru je stále velmi limitovaný. Mnohé z občanských organizací ale navzdory nelehkým podmínkám pro svoje působení pracují na vysoce profesionální úrovni. Ukazuje se, že nevládní organizace jsou pro místní rozvoj klíčové. Často dochází k tomu, že například nástroje sociální rehabilitace, vzdělávací a další programy organizované nevládními organizacemi nemají obdobu ve veřejném sektoru a služby, které poskytují, mají leckdy vyšší kvalitu než služby státních organizací.46

3. 2.

Struktura občanského sektoru

Po

formální

stránce

můžeme

rozdělit

organizace

působící

v běloruském občanském sektoru na církve a náboženské organizace, politické strany a politická hnutí, státem zřizované a k režimu loajální „nevládní“ organizace, registrovaná občanská sdružení a organizace nelegální. Existuje i několik střešních organizací. Aktivní jsou také neformální skupiny občanů. Hlavní legislativní rámec pro činnost organizací v občanském sektoru dnes tvoří: • Občanský zákoník47 • zákon č. 3252-XII, „O občanských sdruženích“48

45

46 47 48

Srov. KUZMENKOVA, T., Dynamics of Belarusian Non-Governmental Organizations within 2004-2008. The World Bank, Country Assistance Strategy for the Republic of Belarus, s. 31. Гражданскнй кодекс Республики Беларусь № 218-3, 1998 г. Закон Республики Беларусь № 2054-ХII, Oб oбщественных oбъединениях, 1992 г.

29

• zákon

č. 2054-XII,

„O svobodě

náboženského

vyznání

a náboženských organizacích“49, • zákon č. 3266-XII, „O politických stranách“50. • Prezidentský

dekret

č.

335,

„O

státních

občanských

organizacích“51. Obecně vzato je podle expertů legislativa pro občanský sektor nedostatečná a zároveň značně omezující.52 Dosud chybí zákon, který by upravoval činnost charitativních organizací, zejména určil jejich postavení mezi státními poskytovateli sociálních služeb, stanovoval zvláštní podmínky pro zdaňování neziskových veřejně prospěšných organizací, přijímání humanitárních zásilek a financí od zahraničních donorů, pořádání veřejných sbírek a v neposlední řadě se zabýval vztahem sociálních pracovníků ke klientům. 3. 2. 1.

Občanská sdružení

Spektrum činnosti běloruských občanských sdružení je rozmanité. Nejvíce jich působí v oblasti sportu, umění a kultury, v sociálních službách a vzdělávání. Angažují se také v práci s mládeží a národnostními menšinami. Podporují i ekologické aktivity. Sdružují se také soukromé ekonomické subjekty. Další oblastí jejich zájmu je problematika lidských práv, mezinárodní vztahy a opoziční politika.53 3. 2. 2.

Církve a náboženské organizace

Podle oficiálních informací k 1. lednu 1999 existovalo 244454 náboženských organizací, z nichž 1081 spadalo pod běloruskou křesťanskou 49

50 51

52 53 54

Закон Республики Беларусь № 2054-ХII, O cвободе cовести и pелигиозных oрганизациях, 1992г. Закон Республики Беларусь № 3266-XII, O политических партиях, 1994 г. Указ Президентa Республики Беларусь № 335, O республиканских государственнообщественных объединениях, 2003 г. Srov. ZAGUMMENOV, Y., The State of Civil Society in Belarus: a research summary, s. 4. Srov. KUZMENKOVA, T., cit. dílo. Tento počet zahrnuje veškeré registrované organizační struktury církví i další organizace zřizované církvemi včetně jednotlivých řádů či charitativních organizací různých církví.

30

ortodoxní církev, 399 patřilo k římskokatolické církvi, 883 k protestantské církvi a 36 k řeckokatolické. Registrováno bylo také 21 židovských synagog a 24 muslimských mešit.55 O registraci se dnes pokouší i další církve a náboženská hnutí. Průzkum běloruské Národní akademie věd v roce 2006 ukázal, že 45 % populace se hlásí k pravoslavné, 36,4 % k protestantské a 16,4 % ke katolické církvi a počet věřících se zvýšil z 10 % v roce 1988 na 30 % v roce 1990. Současně se jejich počet pohybuje okolo 50 % celé populace. 56 Pravoslavná církev je mocenskými orgány vnímána jako součást oficiální ideologické služby. Její organizace jsou státem obecně přijímány, protože pravoslavná církev slouží jako jeden z nástrojů politické moci. Vzhledem k počtu pravoslavných věřících se těší poměrně velké podpoře individuálních dárců. Naproti tomu byla zakázána registrace Běloruské autokefální pravoslavné církve a byla omezována činnost protestantských sborů formou byrokratických omezení ve věci pronájmu pozemků a stavby modlitebních domů.57 Činnost Charity, jakožto organizace katolické, je státem tiše tolerována vzhledem k tomu, že její pomoc potřebným velkou měrou doplňuje nedostatečnou péči státních poskytovatelů sociálních služeb a na rozdíl od nekoordinované charitativní činnosti církve pravoslavné, je realizována na určité profesionální úrovni a má svoji oficiální organizační strukturu. 3. 2. 3.

Státní „občanské“ organizace

Běloruské úřady vytváří a podporují státem zřizované „občanské organizace“58, které jsou však zcela závislé na vládnoucím režimu.59 V červnu roku 2003 byl vydán prezidentský dekret č. 335 „O státních 55 56 57 58

59

Srov. KUZMENKOVA, T., cit. dílo. Srov. tamtéž. Srov. SAHANOVIČ, H.; ŠYBIEKA, Z., cit. dílo, s. 216. Srov. ZIKRATSKY, S. Regulation of Activities of Non-Governmental Organizations: change of legislation in 2003. „governmentally owned non-governmental organizations”. Např. „Voluntary Society of Assistance to the Army, Air Force, and Fleet of the Republic of Belarus”, “the Pioneers”, the official “Journalists Union”, aj. – srov. ROUDA, U., cit. dílo.

31

občanských organizacích“60, jehož cílem mělo být poskytnutí příležitosti k zakládání nových typů „nevládních organizací“. Statut těchto organizací určují jak zakladatelé, tak přímo prezident republiky. Činnost organizace financuje stát. Členy mohou být i právnické osoby, což je pro organizace registrované podle zákona č. 3252-XII, „O občanských sdruženích“, nemožné. Pomocí těchto organizací se běloruské úřady snaží kontrolovat skutečné nevládní organizace a ostatní občanské aktivity. Tyto

organizace

samozřejmě

nefungují

na

základě

principů

nezávislosti nevládní organizace. Zakládání takových organizací je známkou totalitního a autoritářského politického systému.61 3. 2. 4.

Politické strany

Také politické zastoupení občanů se potýká s určitými problémy. V roce 1997 existovalo 35 politických stran, přičemž 18 z nich prošlo novou registrací v roce 1999. Osm patří mezi strany opoziční vůči současnému režimu.62 K tomu, aby byla politická strana registrována, potřebuje 1000 členů.63 Přesný počet členů politických stran však není znám. Počty, které vůdcové stran uvádí, jsou často nadsazeny, aby strana získala lepší postavení mezi potenciálními voliči. Po prezidentských volbách v roce 2006, které skončily neúspěchem pro opoziční kandidáty, se začala opoziční politika tříštit. Dříve jednotným názorům a postojům dnes odpovídá neschopnost spolupráce opozičních zástupců a rozdílné názory na řešení současné situace, což snižuje jejich šanci na úspěch v boji proti současnému režimu.

60

61 62 63

Указ Президентa Республики Беларусь № 335, O республиканских государственнообщественных объединениях, 2003 г. Srov. ZIKRATSKY, S., cit. dílo. Srov. KUZMENKOVA, T., cit. dílo. Закон Республики Беларусь № 3266-XII, O политических партиях, 1994 г., cтатья 10.

32

3. 3.

Překážky v rozvoji občanských aktivit

Existují určité faktory, které rozvoj běloruského občanského sektoru brzdí. 3. 3. 1.

Nezúčastnění občané

Bělorusové se bohužel vyznačují všeobecnou apatií k řešení veřejných záležitostí. Většina obyvatelstva si neuvědomuje důležitost občanské participace, jež je nezbytná pro demokraticky fungující společnost, a o věci veřejné se jednoduše nezajímá. Slabé národní uvědomění, nerozvinutý sektor soukromého vlastnictví a absence střední společenské třídy tomuto jevu jen napomáhají. Základy občanských aktivit přicházejí ze strany úzké skupiny lidí, jde zejména o vysokoškolsky vzdělanou elitu. Osoby, které jsou zapojeny do činnosti v nevládních organizacích, tvoří jednu z občansky nejaktivnějších skupin v běloruské společnosti. Lidé pracující v nevládních neziskových organizacích (NNO) jsou nezřídka propojeni s politickým opozičním hnutím, tudíž jsou mnohé organizace nepřímo aktivní v politice. Role těchto osob je nezastupitelná

při

formování

demokratické

občanské

společnosti

a

v ovlivňování běloruské politiky a boji proti současnému politickému režimu.64 3. 3. 2.

Restriktivní politika

Činnost nevládního sektoru je režimem cíleně omezována. Státní moc má z občanských aktivit strach, protože by ztratila svoji moc nad děním v celé zemi. Již zmíněná byrokracie není jedinou překážkou. Občané mohou být trestně stíháni za účast na aktivitách v neregistrovaných organizacích. Jedná se zejména o činnost v politických stranách a náboženských organizacích. V praxi to vypadá tak, že běloruští občané jsou omezování v prosté občanské činnosti. Trest za občanské aktivity mimo organizaci

64

Srov. DUBE, N., Belorussian Civil Society between Repression and Dialogue.

33

znemožňuje normální rozvoj občanských iniciativ a prakticky tlačí občany k tomu, aby se uchylovali k ilegální činnosti. Občanské spolky a politické strany, které jsou zakládány oponenty režimu, mívají problémy s registrací. Běloruské autority se ospravedlňují tím, že zabraňují nežádoucímu ohrožení bezpečnosti státu a státní ideologie. Mnohým organizacím je opakovaně registrace zamítnuta na základě sporných důvodů. Jedná se hlavně o unie, koalice a místní pobočky politických stran.65 Stejně tak i organizace, které různým způsobem otevřeně bojují proti

potlačování občanských práv a zasazují se o demokracii, jsou státem neoprávněně likvidovány. Většina z nich je v činnosti podporována zahraničními organizacemi.

Tato

pomoc

však

není legální.

Podle

prezidentského dekretu č. 24 z roku 200366 není dovoleno jakýmkoli způsobem ze zahraničí podporovat činnosti spojené s organizací mítinků, pouličních akcí, demonstrací, výrobou a distribucí agitačních materiálů a dalších forem politických či masových akcí obyvatelstva, které jsou v rozporu se zájmy státu. V dubnu roku 2008 byly zrušeny levné pronájmy prostor pro nepohodlné neziskové organizace, což silně ovlivnilo jejich činnost a hrozil jim zánik.67 Podle běloruské legislativy není možné zaregistrovat sídlo organizace v soukromém bytě, čímž se provozní náklady organizace zvyšují.68 Pro mnohé organizace toto opatření znamenala okamžitý zánik či velké omezení činnosti.69

65

66

67 68 69

Např. Běloruské křesťanské demokratické straně a Unii levicových politických stran byla znemožněna registrace stejně jako několika místním organizačním strukturám dalších politických stran – srov. Assembly of pro-democratic NGOs of Belarus, cit. dílo, s. 8. Srov. Декрет № 24, О получении и использовании иностранной безвозмездной помощи, 2003 г. Srov. KAVALCHUK, R., NGO Face Drastic Rise in Rents. Srov. Закон Республики Беларусь № 2054-XII, Об oбщественных oбъединениях,1992 г. Např. Centru pro lidská práva bylo měsíční nájemné zvýšeno ze 109 € na 408 €, Společnost pro záchranu historických a kulturních památek byla z důvodu nedostatečné finanční kapacity nucena ukončit svoji činnost. Srov. Assembly of pro-democratic NGOs of Belarus, cit. dílo, s. 4.

34

3. 3. 3.

Koncentrace organizací v metropoli

Občanské organizace nejsou ve všech regionech země dostatečně rozšířeny. Naprostá většina běloruských občanských iniciativ se odehrává v Minsku a Minském regionu, ostatní organizace působí v několika dalších velkých městech, Grodně, Vitebsku a Gomelu. Tato centralizace omezuje přístup venkovských obyvatel a obyvatel ostatních regionů ke službám, které občanský sektor poskytuje.70 3. 3. 4.

Nedostatečné vzdělávání k aktivnímu občanství

V běloruských školách chybí odpovídající výuka o občanských právech a demokracii. Nedostatečné vzdělávání v oblasti zakládání, činnosti a rozvoje občanských organizací způsobuje pomalý rozvoj služeb v regionech. Jak

mladí

lidé,

tak

i

dospělá

populace

nemají

povědomí

o příležitostech seberealizace a rozvoje osobních zájmů formou aktivity v občanských organizacích. Tento problém je markantní zejména v oblastech mimo velká města. Členům

občanských

organizací

také

chybí

patřičné

znalosti

a zkušenosti pro efektivní vedení a implementaci projektů. Zahraniční nevládní organizace realizují vzdělávací programy pro vysokoškolské studenty a leadery působící v oblasti nestátního neziskového sektoru s cílem připravit je na zásadní pro-demokratické reformy v Bělorusku.71 3. 3. 5.

Omezené finanční zdroje

Financování je jedním z největších problémů občanských organizací. Podpora běloruských NNO ze strany ziskového sektoru je téměř nulová, nejen kvůli nedostatku finančních prostředků, ale také proto, že v Bělorusku neexistuje tradice dobrovolného dárcovství. 72 70 71

72

Srov. CIVICUS, cit. dílo, s. 12. Tyto projekty realizují např. Občanské sdružení Europlatform, Člověk v tísni, Salto Youth Resource Centres, aj. Srov. GROMADZKI, G., cit. dílo, s. 17.

35

Bělorusové nikdy nebyli vedeni k tomu, aby přispívali na činnost nevládních veřejně prospěšných organizací. Mnozí dokonce netuší, že tímto způsobem mohou organizace podporovat. Individuální dárcovství je tradičně spojeno s příslušností k určité církvi, kde jsou lidé ochotni podporovat církevní charitativní aktivity. Ze státního rozpočtu nejsou alokovány žádné finanční prostředky na podporu občanského sektoru. Daňové odvody pro občanské organizace jsou poměrně vysoké a ve velké míře omezují jejich činnost. Vysokému zdanění a prověrkám podléhají také zahraniční finanční prostředky, humanitární zásilky a materiální výpomoc. 73 Vzhledem k tomu, že jsou domácí finanční zdroje velmi slabé, jsou mnohé

organizace

existenčně

přímo

závislé

na

finanční

podpoře

mezinárodních donorů. Přísná pravidla pro registraci, vysoká míra byrokracie a časté administrativní a finanční inspekce mají negativní dopad nejen na běloruské, ale také na velké mezinárodní organizace včetně Světové banky, Organizace spojených národů, USAID74 aj., které v Bělorusku působí.75

73 74

75

Srov. DUBE, N., cit. dílo. USAID – United States Agency for International Development, Agentura USA pro mezinárodní rozvoj The World Bank, Country Assistance Strategy for the Republic of Belarus, s. 31.

36

4 BĚLORUSKÁ KATOLICKÁ CHARITA A JEJÍ VLIV NA OBČANSKOU SPOLEČNOST V BĚLORUSKU Kořeny působení římskokatolické církve na běloruském území sahají přibližně do 10. století. Charitativní činnosti se tradičně věnovaly duchovní řády katolické církve.76 Organizace Běloruská katolická charita se začala formovat po černobylské havárii, kdy dobrovolníci z řad věřících katolíků začali neformálně organizovat humanitární pomoc pro postižené katastrofou. Síť mezinárodní katolické organizace Caritas se tak rozšířila i do Běloruska. Běloruská katolická charita byla oficiálně registrována jako instituce v roce 1991. Dnes má pět diecézních poboček– v Gomelu, Grodně, Minsku, Pinsku a Vitebsku.

4. 1.

Katolická církev v Bělorusku

Pozice katolické církve není v Bělorusku jednoduchá. Po druhé světové válce a během rozvoje socialismu došlo k masovému ničení katolických kostelů a omezování činnosti duchovních řádů katolické církve. Stát podporoval ortodoxní pravoslavnou církev jako mocný nástroj ideologie. 4. 1. 1.

Běloruští Poláci

Západ Běloruska hraničí s Polskem a není příliš ovlivňován ruskou kulturou. V porovnání s východní částí země je ekonomicky rozvinutější a v mnohém se blíží EU. Působnost katolické církve je spojena s Poláky žijícími v té části Běloruska, která v minulosti patřila Polsku. Sounáležitost k běloruským Polákům ze strany Polska je umocněna právě společnými národnostními kořeny, katolickou vírou a provázanými církevními strukturami. Poláci udržují silné vazby na Polsko, ať už příhraničním obchodem, studiem v Polsku, či styky s příbuznými, kteří v Polsku žijí. 76

Srov. ZHLUTKA, A., History of Christianity in Belarus.

37

Je zajímavé, že nejmladší generace běloruských Poláků se identifikují také s běloruskou národností. Poláci odjakživa nesnášeli sovětskou nadvládu. Při svých náboženských obřadech ani nikdy nepoužívali ruský jazyk. Jazykem katolické církve je běloruština a polština. Dnes jsou to i Poláci – katolíci, jejichž práva jsou utlačována současným režimem. Na území Běloruska působí velký počet duchovních, kteří mají polské občanství.77 Jejich misie se příčí režimu, protože přináší do Běloruska nejen „polskou“ katolickou víru, ale také „evropské myšlení a hodnoty“. Režim jejich působení zabraňuje zamítáním žádostí a omezeným vydáváním dlouhodobých víz pro polské duchovní představitele.78 4. 1. 2. Katolíci

Občanské aktivity katolíků patří

mezi

občansky

nejaktivnější

skupiny.

Mnoho

dobrovolníků pochází z řad mládežnických společenství při jednotlivých farnostech. Zasazují se o náboženskou svobodu v zemi a o zrovnoprávnění všech církví s církví pravoslavnou. Aktivity katolických věřících se však neomezují jen na otázky náboženství. Působí také v oblasti boje za lidská práva, sociální sféře a politice. Organizují protestní akce. Zasazují se o dodržování lidských práv a principů demokracie. Angažují se v charitativních akcích. Jejich působení se rozšířilo i do politiky a založili Běloruskou křesťanskou demokratickou stranu, která patří mezi politické opoziční strany.

4. 2.

Běloruský systém sociální ochrany a postavení Charity v něm

Charita patří mezi nevládní organizace, které se angažují v sociální oblasti a svým působením doplňují činnost státních sociálních služeb. Z poslání Charity plyne skutečnost, že pomoc je nabízena všem potřebným

77 78

Srov. CORLEY, F. Belarus: the views of the parishioners are nothing to us. Srov. VADALAZHSKAJA, T., Civic Initiatives in Belarus, s. 20.

38

bez rozdílu věku, pohlaví, rasy, náboženského vyznání, politické orientace apod. 4. 2. 1.

Systém sociálního zabezpečení v Bělorusku79

Z pohledu Světové banky současný běloruský systém sociálního zabezpečení není koncipován tak, aby podporoval chudé. V sovětském systému oficiálně neexistovala tak početná skupina chudých jako dnes a zastaralý systém není schopný reagovat na aktuální potřebnost pomoci ze strany státu. Stát vydává poměrně velký objem financí na sociální ochranu, ale pouze omezené zdroje jsou směřovány na zmírňování chudoby. Efektivita celého systému sociálního zabezpečení je obecně nízká. Systém státního sociálního zabezpečení je velmi složitý. Zákonné normy týkající se sociálních jistot občanů jsou velmi roztříštěné a nejednotné. Programy sociální politiky státu jsou zakotveny ve více než 100 zákonech, 11 vládních ustanoveních, 70 dekretech vydaných prezidentem republiky a více než 900 vládních nařízení, která jsou ještě pozůstatkem bývalého SSSR a Běloruské socialistické republiky. Systém sociálního zabezpečení je charakterizován velkým počtem dávek a výhod. Programy jsou financovány z několika zdrojů: Fond sociální ochrany, Fond zaměstnanosti a zdroje veřejných podniků a organizací. Administrativa je fragmentovaná. Různá ministerstva a organizační složky státu jsou zodpovědné za jednotlivé programy, dávky a sociální služby. Běloruský systém sociální podpory je na místní poměry štědrý. Na sociální podporu je určeno okolo 14 % hrubého domácího produktu (HDP), tedy okolo 30 % z celkového státního rozpočtu na jeden rok. Více než 80 % všech občanů má nárok na určitý druh státní sociální podpory, polovině populace jsou vypláceny dávky sociální pomoci, ale jejich průměrná výše dosahuje okolo 30 amerických dolarů (USD) měsíčně.

79

Srov. The World Bank, Belarus: an assessment of poverty and prospects for improved living standards, s. 22-56. Celá kapitola 4.2.1. volně parafrázuje uvedený zdroj.

39

Systém sociální podpory je v podstatě univerzální. Je určen jak nízko příjmovým, tak bohatým domácnostem. Tímto ztrácí vyplácené dávky na efektivitě, protože i přes složitost systému mnoho chudých obyvatel záchrannou sítí propadá a nedostane se k nim žádná podpora. Naopak vyplácení dávek bohatým rodinám se míjí účinkem. Dodatkem k systému sociálního zabezpečení je fakt, že ceny některého zboží, potravin a služeb jsou regulovány státem. Tato tzv. antimonopolní opatření se dotýkají odhadem 80 % produktů na běloruském trhu. Výsledkem složitého systému je komplex regulačních a záchranných opatření, který je finančně velmi zatěžující pro státní rozpočet. Dalším problémem je otázka kvality péče o klienty státních sociálních služeb. V zemi přetrvává sovětský model obrovských ústavů a internátů pro osoby s mentálním postižením, psychiatrickými diagnózami či sirotky aj., které jsou absolutně vyčleňovány ze společnosti. Tato zařízení jsou mnohdy v dezolátním stavu a péče o klienty někdy nezabezpečuje základní životní potřeby člověka. 4. 2. 2.

Chudoba v Bělorusku

Ohrožení chudobou závisí na několika faktorech. Jedná se zejména o geografickou polohu, velikost a skladbu domácnosti, věk, vzdělání, zaměstnání, pohlaví.80 Nejbohatším regionem země je hlavní město Minsk, kde pouhá 2 % obyvatel žijí pod hranicí chudoby.81 Naopak mezi nejchudší regiony patří Brestká a Gomelská oblast s 53 % obyvatel žijících v chudobě.82 V době ekonomické krize po rozpadu SSSR také markantně stoupl počet osob bez domova, které se koncentrují ve velkých městech. Nejchudší jsou obyvatelé, kteří žijí ve vesnicích vzdálených desítky kilometrů od měst. Venkovské obyvatelstvo je tradičně zaměstnáváno 80

81 82

Srov. The World Bank, Belarus. Poverty Assessment: can poverty reduction and access to services be sustained?, s. 16-32. Tamtéž, s. 17. Tamtéž, s. 18.

40

v zemědělství a lesnictví. Mzdy v těchto oborech se pohybují na hranici minimální mzdy. Venkované jsou proto závislí na vlastním pěstování zeleniny a chovu dobytka. Problematika venkovského obyvatelstva je umocněna tím, že v posledních letech dochází k masové migraci mladých rodin do měst a na venkově zůstávají staří lidé bez péče příbuzných. Co se týče velikosti domácnosti, mezi nejohroženější chudobou patří rodiny, ve kterých žije tři a více dětí. Přes 50 % rodin je neúplných, chybí v nich většinou muž, a riziko jejich propadu pod hranici chudoby se zvyšuje i vzhledem k tomu, že ženy tradičně pracují ve zdravotnictví, školství a administrativě, což jsou jedny z nejméně placených pracovních pozic. Pokud je muž v rodině přítomen, mnohdy svoji ekonomickou funkci neplní vzhledem k problémům, jež souvisí se závislostí na alkoholu, která je zejména na vesnicích běžným jevem. 83 4. 2. 3.

Doplnění státních sociálních služeb Charitou

Státní systém je zastaralý, neefektivní, není schopný dostatečně pružně reagovat na současné problémy a chybí mu inovace. Záchrannou sociální sítí propadá velký počet osob. Některým skupinám vyloučených osob není věnována žádná péče a pozornost ze strany státu. Vzhledem k tomu, že působení nevládních neziskových organizací je omezováno i v oblasti sociální práce, činnost Charity je pro pomoc určitým cílovým skupinám jedinečná. Příkladem takové pomoci jsou projekty integrace osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody, materiální pomoc lidem bez domova, pomoc osobám bez dokumentů, integrační projekty pro mládež s mentálním postižením, domácí péče o osoby žijící na vesnicích, které jsou mimo dostupnost státních služeb a další. Péče o chudé je základní činností Charity. Prakticky každá pobočka Charity provozuje jídelnu pro chudé a humanitární sklad. Ve větších městech 83

Srov. The World Bank, Belarus. Poverty Assessment: can poverty reduction and access to services be sustained?, s. 19.

41

jako je Minsk, Grodno, Vitebsk, nebo Baranoviči denně přichází pro pomoc více než sto osob žijících na ulici. Farní charity většinou touto formou pečují o nejchudší z obce. Nezabezpečené rodiny s dětmi jsou podporovány například v rámci programu Adopce na dálku®84. Spolupráce s pobočkami Caritas a dalšími organizacemi z EU umožňuje realizaci projektů, pro které nemá běloruský státní systém prostředky. Například v pensionu pro rodiny s onkologicky nemocnými dětmi v Minsku je rodinám umožněno ubytování nedaleko onkologické kliniky a jsou zde poskytovány podpůrné psychosociální služby. Tento projekt, který vznikl na základě spolupráce s Caritas Linz, je jediné zařízení tohoto typu v celém Bělorusku. Charita se podílí také na vzdělávání státních sociálních pracovníků. Prohlubuje tak teoretické znalosti i praktické dovednosti v různých oblastech sociální práce, nabízí nové, eticky vhodnější přístupy ke klientům a celkově tak zvyšuje kvalitu poskytovaných sociálních služeb a zasazuje se o respektování důstojnosti klientů státních zařízení. Využívá zahraničních lektorů z partnerských organizací v Rakousku, Německu, Polsku a Litvě. 4. 2. 4.

Spolupráce Charity se státními institucemi

Charita činnost státních zařízení doplňuje po stránce materiální i v oblasti etiky sociální práce. Pro dětské domovy, internáty, domovy pro seniory a další ústavy, jejichž finanční rozpočty jsou značně omezené, zajišťuje dodávky oblečení, potravin, hygienických a sanitárních potřeb, zdravotnického materiálu, pomůcek pro volnočasové aktivity a dalšího vybavení. Charitní dobrovolníci dochází do ústavních zařízení. Obvykle organizují volnočasové či kulturní aktivity, navštěvují jednotlivé klienty a individuálně se jim věnují. Touto formou se Charita podílí na zachování důstojnosti klientů, i proto, že práce

84

Program Adopce na dálku® realizuje v Bělorusku Arcidiecézní charita Praha a Diecézní charita České Budějovice.

42

charitních dobrovolníků je obvykle podložena velkou motivací k pomoci potřebným a respektem k člověku. Charita funguje také jako „distributor“ financí ze Strukturálních fondů EU. Ve spolupráci s charitními partnery z Francie, Rakouska a Litvy úspěšně realizovala několik projektů v oblasti vzdělávání charitních i státních sociálních pracovníků a rekonstrukce státních zařízení.85 Paradoxem je, že přestože se jednalo o projekty financované EU, do kterých byly zapojeny státní organizace, byly některé z těchto projektů realizovány v Bělorusku nelegálně.86 Stát s těmito projekty pouze tiše souhlasí a nebrání Charitě v této formě pomoci. Naopak, pokud jde o přísun peněz do státních zařízení, tuto činnost podporuje. Tyto projekty napomohly k navázání spolupráce mezi státním a nestátním sektorem.

Spolupráce se státními poskytovateli sociálních služeb Charitě zajišťuje výlučné postavení mezi občanskými organizacemi. Vzhledem k tomu, že Charita se v Bělorusku značnou měrou podílí na rozvoji sociálních služeb a zajišťování materiálních potřeb klientů státních zařízení, prakticky ukazuje na neschopnost státu zajistit adekvátní péči o potřebné. Stát si je nutnosti pomoci v sociální oblasti vědom, a proto jsou mnohé aktivity Charity tolerovány, i když nejsou v souladu se zákonem.

4. 3.

Charita jako nástroj pro aktivizaci občanů

Jak už bylo zmíněno dříve, běloruské společnosti chybí pevný základ pro občanské iniciativy. Charita se do určité míry na aktivizaci občanů podílí 85

86

Např. Caritas Grodno – rekonstrukce vězení a integrace osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody, Caritas Vitebsk – vzdělávání státních sociálních pracovníků v oblasti nových možností přístupu ke klientům, rekonstrukce denního stacionáře pro děti s artismem (reciprocitně byli zapojeni profesionálních státních pracovníků do aktivit charitního denního centra) aj. Srov. Указ Президента Республики Беларусь № 537, Об утверждении Положения о порядке осуществления контроля за целевым использованием иностранной безвозмездной помощи 2003 г. Podle Dekretu prezidenta Běloruské republiky č. 537 z roku 2003 musí být veškeré projekty nevládních organizací, které jsou finančně podporovány ze zahraničí, oficiálně registrovány. Za realizaci neregistrovaných projektů hrozí finanční sankce pro organizaci.

43

už povahou své činnosti, která je částečně založena na práci dobrovolníků. Pozitivní dopad na rozvoj občanské společnosti je možné nalézt i v dalších rovinách činnosti Charity. 4. 3. 1.

Financování a rozvoj dárcovství

Partnerské charity z Rakouska, Polska, Německa, Irska a Francie se od počátku podílely na financování veškerých aktivit Běloruské katolické charity. Tato podpora byla nezbytná, protože Bělorusko patřilo mezi země s velmi slabými vnitřními zdroji prostředků. Díky spolupráci s evropskými charitami se podařilo rozšířit charitní síť prakticky do každé diecéze v zemi, byly zrekonstruovány administrativní budovy a mohla začít realizace prvních projektů. Stát činnost nevládních organizací žádným způsobem finančně nepodporuje. Získávání firemních sponzorů je v běloruském prostředí také velmi obtížné. Individuální dárcovství mimo církevní instituce nemá v zemi tradici. Charitním pracovníkům chybí znalosti a zkušenosti pro efektivní fundraising a public relations. Charita je tudíž na zahraniční finanční podpoře zcela závislá dodnes. Charita se snaží motivovat občany k dárcovství. Vzhledem k tomu, že tento způsob podpory veřejně prospěšných aktivit není v Bělorusku doposud běžný, jde o činnost, jejíž výsledky jsou v porovnání s objemem financí, které Charita získává od zahraničních partnerů nesrovnatelně nízké. Dárci přispívají finančními i materiálními dary (oblečení, hygienické a sanitární potřeby, domácí vybavení, potraviny pro charitní jídelny apod.). Vzhledem k tomu, že běloruská společnost se musí dárcovství naučit, je třeba s dárci pracovat dlouhodobě, což může přinést očekávané výsledky v řádu několika let. Činnost Charity je úzce propojena s katolickou komunitou. Charitě se obecně daří získávat dary od katolíků. Problém v tomto ohledu nastává u poboček, které sídlí v regionech s vysokým procentem pravoslavných obyvatel; ti tradičně podporují charitativní činnost církve pravoslavné. 44

Pobočka Charity v Grodně se jako jedna z mála snaží fundraising profesionalizovat. V mnohém se inspiruje činností organizace Caritas v Polsku. Snaží se vytvářet a distribuovat propagační materiály (letáky, plakáty) a prodávat drobné předměty (svíčky, přáníčka apod.). V minulosti úzce spolupracovala s místním tiskem na základě dobrých vztahů s šéfredaktory. Tato spolupráce bohužel musela skončit, jelikož nové vedení regionálních novin odmítlo publikovat informace o činnosti této organizace. Pro získání podpory individuálních dárců pořádá také veřejné sbírky na ulicích. Sbírky je třeba zaregistrovat a získat na ně povolení od místní samosprávy, mohou probíhat pouze ve vymezených částech města a podléhají zdanění, což má značně omezující dopad jak pro organizaci, tak pro samotné dárce. Běloruské společnosti chybí informace o problematice sociálně znevýhodněných osob a trpí mnohými předsudky zejména vůči osobám s tělesným či mentálním postižením, psychiatrickými diagnózami apod., které jsou systematicky odsouvány mimo společenské dění. Aktivity zvyšující zájem dárců o podporu charitativních činností mají významný dopad na informovanost občanů o sociálních problémech v zemi. Tím, že Charita distribuuje propagační a informační materiály, snaží se publikovat články ve státním tisku a pravidelně informuje o své činnosti v tisku katolickém, veřejně odkrývá témata ze sociální oblasti a poukazuje na to, že státní systém není schopen zajistit dostatečnou sociální podporu určitým skupinám obyvatel. 4. 3. 2.

Zapojení dobrovolníků

Mezi charitní dobrovolníky patří mladí zejména lidé z řad katolické mládeže, studenti, kněží, senioři a další aktivní občané. Mladí lidé se obvykle zapojují do volnočasových aktivit ve státních ústavních zařízeních, se kterými Charita spolupracuje. Navštěvují dětské domovy, internátní školy, ústavy pro osoby s mentálním postižením, domovy pro seniory i zdravotnická zařízení. Většina těchto státních institucí přijímá 45

materiální pomoc od Charity, což dobrovolníkům značně usnadňuje první kontakty s organizacemi. Nepřátelský postoj ze strany vedení i pomocného personálu státních ústavů k přítomnosti dobrovolníků v zařízení nebývá výjimkou. V mnohých běloruských ústavech nejsou klienty považováni za plnohodnotné lidské bytosti, jejich potřeby jsou uspokojovány v zásadě na úrovni zajištění základních tělesných potřeb. Dobrovolníci Charity jsou obvykle natolik motivovaní, že se nenechají odradit a opakovaně vysvětlují státním pracovníkům, že jejich činnost má velký význam pro klienty. Jsou ochotni s nimi strávit čas a přinést do jejich života alespoň část lidské důstojnosti, která často není ze strany zařízení respektována. Dlouhodobá spolupráce dobrovolníků se státními ústavy má pozitivní dopad i na změnu celkového přístupu a postoje pracovníků ke klientům. Dobrovolnictví v Charitě je v určitém ohledu propojeno s opozičními aktivisty. Uvědomělí mladí lidé, kteří s režimem nesouhlasí, jsou obvykle motivováni k aktivní participaci na změnách v běloruské společnosti. Nejsou jim lhostejné problémy, se kterými se Bělorusko potýká, a chtějí přispět ke změně. Sociální oblast k tomu sama o sobě vybízí. Charita jako organizace se od politiky distancuje, ale vzhledem k tomu, jakým způsobem se na transformaci společnosti podílí a jak je dennodenně konfrontována s restriktivními opatřeními vůči občanským aktivitám, je zřejmé, že současný totalitní režim odmítá. Zapojení do dobrovolné činnosti mladým lidem nabízí smysluplné trávení volného času a možnost seberealizace. Na rozdíl od členství v BRSM87, jenž slouží jako nástroj státní ideologie, formuje Charita osobnosti dobrovolníků na základě hodnot lidství a křesťanské milosrdné lásky. V konečném důsledku takto vede mladé lidi k aktivnímu občanství. Charita využívá přirozené potřeby seniorů smysluplně strávit volný čas. Zapojuje je do realizace domácí péče na vesnicích. Umožňuje jejich 87

БPCM (Белорусский республиканский союз молодежи) funguje v zásadě jako BЛKCM (Всесоюзный Ленинский Коммунистический Союз Молодёжи) v době SSSR.

46

setkávání v prostorách Charity, kde společně šijí a pletou oblečení pro děti z chudých rodin. Pro provoz charitních lékáren a zajištění psychosociální pomoci klientům pensionu pro rodiny s onkologicky nemocnými dětmi jsou využívány odborné znalosti a zkušenosti seniorů – bývalých lékařů. Diecézní charity zpravidla figurují jako střešní organizace farních charit. Poskytují jim finanční i materiální podporu. Farní pobočky jsou zakládány aktivními duchovními představiteli farností. Role dobrovolně angažovaných kněží je klíčová pro rozšiřování institucionalizované formy katolické charitativní činnosti i do odlehlých regionů. Kněží se obvykle snaží motivovat místní obyvatele a zapojit je do dobrovolnických aktivit. Některé farnosti prakticky zajišťují veškerou sociální péči o místní obyvatele. Nejchudším poskytují stravu a oděv, nemocným zajišťují zdravotnickou péči, poskytují psychologickou podporu a další služby, čímž se stávají „centry“ pomoci všem potřebným na místní úrovni.

Role Charity spočívá v koordinaci dobrovolníků. Zprostředkovává kontakty na státní zařízení, zajišťuje dopravu dobrovolníků do vzdálenějších ústavů, informuje případné zájemce o možnosti dobrovolnictví. Samotná dobrovolná

služba

závisí

na

angažovanosti,

kreativitě,

možnostech

a schopnostech jednotlivých dobrovolníků. Charita svým dobrovolníkům v rámci rozšiřování sítě charitních organizací a zvyšování kapacit nabízí také vzdělávací kurzy praktických dovedností i teoretických informací. V praktických dovednostech je to například přímá péče o klienty upoutané na lůžko pro dobrovolníky projektů domácí péče. Zástupcům a dobrovolníkům farních charit zprostředkovává informace ohledně administrativy, nových právních předpisů či podmínek pro přijímání humanitárních zásilek ze zahraničí.

47

4. 4.

Úskalí činnosti Běloruské katolické charity

Charita se při své činnosti dennodenně potýká s byrokratickými překážkami. Některá legislativní opatření jsou namířena přímo proti podpoře občanských organizací a omezují i práci Charity. Stát se snaží o absolutní kontrolu veškeré činnosti, pracovníků, zahraničních partnerů a finančních toků, což přináší mnohá úskalí, kterým je třeba ze strany organizace čelit a je nutné nacházet mechanismy, jak se s nimi vyrovnat. Pro ilustraci uvádím několik příkladů, které svědčí o tom, že stát se snaží aktivity Charity ve značné míře omezovat. Jak už bylo zmíněno dříve, Charita je materiálně i finančně podporována ze „Západu“, což se běloruskému režimu nelíbí. Charita pravidelně přijímá dodávky zdravotnického materiálu, ošacení a potravin. Tuto formu pomoci obvykle poskytují partnerské organizace z Rakouska, Německa a Polska. Přijímání

humanitárních

zásilek

je

spojeno

s náročnými

byrokratickými procedurami. Podle dekretu prezidenta Republiky č. 24 z roku 200388 je třeba před přijetím humanitární zásilky požádat o umožnění přijetí zásilky, schválení účelu, za kterým se humanitární pomoc přijímá a taktéž je nezbytné schválení plánu pro distribuci této pomoci. Pokud zásilka dorazí do Běloruské republiky, musí její obsah přesně odpovídat schválenému plánu, jinak je zásilka zabavena. Humanitární pomoc je dovoleno distribuovat až na základě dokladu o jejím prověření. U potravinových zásilek musí být na každém výrobku uveden překlad složení obsahu a data spotřeby v ruském jazyce, což je poněkud absurdní a brzdí práci zaměstnanců, kteří tak tráví celé dny označováním jednotlivých výrobků. V praxi to někdy vypadá tak, že jsou zásilky s potravinami cíleně zadržovány celními procedurami a dalšími byrokratickými obstrukcemi i několik měsíců a následně zabaveny vzhledem k prošlým datům spotřeby potravin. 88

Srov. Декрет Президента Республики Беларусь № 24, О получении и использовании иностранной безвозмездной помощи, 2003 г.

48

Charita se stejně jako další nevládní neziskové veřejně prospěšné organizace potýká s vysokými daňovými odvody a vysokými cenami pronájmů administrativních budov, což značně zvyšuje celkové náklady organizace. Finanční podpora od zahraničních organizací podléhá totálnímu sledování. Finanční toky na účtech organizací jsou ve státních bankách každoměsíčně kontrolovány. Veškeré zahraniční finance musejí být využity pouze na schválené účely.89 Financování projektů, které není možné oficiálně registrovat, je zajištěno formou nelegálního převozu hotovosti přes hranice. Dokumentace k těmto projektům musí být ukrývána mimo kanceláře organizace, jelikož kontroly úředníků z úřadů Ministerstva či dalších orgánů státní správy bývají časté a předem neohlášené.

Nejenže se Charita jakožto občanská veřejně prospěšná katolická organizace potýká u státních orgánů s byrokracií a korupcí, ale v zájmu poskytování většího objemu pomoci a vyšší kvality poskytovaných služeb potřebným musí nacházet alternativní cesty k dosažení svých zájmů a cílů obsažených v poslání organizace. V tomto ohledu je bohužel i v případě Běloruské katolické charity nezbytné obcházet legislativní opatření a uchylovat se v některých ohledech k ilegalitě.

89

Srov. Указ Президента Республики Беларусь № 537, Об утверждении положения о порядке осуществления контроля за целевым использованием иностранной безвозмездной помощи, 2003 г.

49

ZÁVĚR Práce se zabývá problematikou občanské společnosti a postavením a úlohou Charity v Bělorusku. Cílem této práce bylo popsat vývoj a současný stav běloruské občanské společnosti a vysvětlit, jakým způsobem organizace Běloruská katolická charita přispívá k rozvoji občanské společnosti a demokracie v Bělorusku. Občanský sektor v Bělorusku není rozvinut natolik, aby se dalo hovořit o tom, že běloruská společnost funguje na principech participační demokracie. Velkou měrou se v tomto ohledu podepsala minulost běloruského národa. Bělorusové nikdy nebyli dostatečně svobodni jako občané a jejich práva byla systematicky omezována. Občanský sektor se v Bělorusku začal postupně rozvíjet po rozpadu SSSR, kdy byla činnost občanských organizací legalizována. Velkým impulzem pro zakládání občanských organizací byla potřeba pomoci obětem jaderné havárie v Černobylu. Běloruská katolická charita má značný podíl na rozvoji občanských aktivit a šíření hodnot spojených s demokracií a dodržováním lidských práv. Má velmi důležité postavení v rámci běloruské záchranné sociální sítě, patří mezi největší nevládní poskytovatele sociálních služeb v Bělorusku. Vzhledem k tomu, že činnost Běloruské katolické charity je úzce spjata s dalšími evropskými pobočkami sítě Caritas, má tato organizace možnost vnášet evropské demokratické hodnoty do prostoru, v němž působí. Základem občanské společnosti je respektování lidských práv a důstojnosti člověka. Charita svojí činností naplňuje principy, které tvoří základy demokratické společnosti. Zapojením dobrovolníků a rozvojem dárcovství přispívá k podpoře občanské participace. Právo na sebeurčení a seberealizaci podporuje vzděláváním zaměstnanců i dobrovolníků, jak v oblasti sociální práce, tak v oblasti duchovního rozvoje. Přínosem v oblasti etiky práce s klienty je péče o ty, kteří jsou společností odsouváni na okraj, 50

a není s nimi důstojně zacházeno. Charita obecně propaguje přístup ke klientům, který je založen na uznání hodnoty člověka, jeho jedinečnosti a důstojnosti.

51

POUŽITÉ ZDROJE AKUDOVIČ, Valancin et al. Neznámé Bělorusko. Přel. Adam Havlín a Daniela Kolenovská. 1. vyd. Praha: Dokořán: Člověk v tísni – společnost při ČT, 2005. 179 s. ISBN 80-7363-045-1. Assembly of pro-democratic NGOs of Belarus. Monitoring: the fulfilment of the suggestions of the European structures in the sphere of bringing non-governmental organizations and freedom of association to normal condition by the Belarusian authorities. [online]. c2008 [cit. 2009-12-01]. Dostupné z: <www.civicbelarus.eu/content/download/472/3095/file/Monitoring NGO2008%20Assembly_eng.pdf>. BANDAZHEUSKY, Yuri. Belarus before and after Chernobyl Explosion [online]. Poslední revize 12. 05. 2007 [cit. 2008-05-01]. Dostupné z: . CIVICUS. World Alliance for Citizen Participation. Belarus Civil Society in Need of a Dialogue: a preliminary report on the CIVICUS index on civil society project in Belarus [online]. 2001 [cit. 2009-12-01]. Dostupné z: . CORLEY, Felix. Belarus: the views of the parishioners are nothing to us [online]. Poslední revize 30. 3. 2009 [cit. 2009-30-03]. Dostupné z: . Česká nukleární společnost. Dědictví Černobylu: zdravotní, ekologické a sociálně ekonomické dopady a doporučení vládám Běloruska, Ruské federace a Ukrajiny. přel. Vladimíra Sinkulová. 1. vyd. Praha: ČSVTS: Česká nukleární společnost, 2006. 51 s.: ISBN: 80-02-01806-0.

52

Декрет № 10 от 29 мая 2008 г., О внесении изменений и дополнений в Декрет Президента Республики Беларусь от 28 ноября 2003 г. [online]. 29. 5. 2008 [cit. 2009-30-03]. Dostupné z: . DOHNALOVÁ, Marie; MALINA, Jaroslav. Slovník antropologie občanské společnosti. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2006. 778 s. ISBN: 80-7204-443-5 DUBE, Nyegosh. Belorussian Civil Society between Repression and Dialogue [online]. c2003 [cit. 2008-10-09]. Dostupné z: . FRIČ, Pavol. Neziskové organizace a ovlivňování veřejné politiky: rozhovory o neziskovém sektoru II. 1. vyd. Praha: občanské sdružení AGNES, 2000. 113 s. ISBN 80-902633-6-4 Generální shromáždění OSN. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. [online]. 19. 12. 1966 [cit. 2008-12-10]. Dostupné z: . GROMADZKI, Grzegorz. Active and Cohesive: tomorrow's EU policy towards Belarus. Warsaw: Stefan Batory Foundation, 2006. 45 s. ISBN: 80-903468-2-0. HAVEL, Václav. Projev prezidenta republiky Václava Havla na sympóziu "Myšlenky Václava Havla a koncept občanské společnosti". Macalester College, Minneapolis/St.Paul, USA, 26. dubna 1999 [online]. c2006 [cit. 2009-03-23]. Dostupné z: . JOYCE, Roisin; VESELÝ, Luboš. Belarus. Our New Neighbor: conference report. 1. vyd. Praha: Research Centre of Association for International Affairs, 2004. 59 s. ISBN 80-903468-0-4 53

KAVALCHUK, Raman. NGO Face Drastic Rise in Rents [online]. c2008 [cit. 200-1-25]. Dostupné z: . KUZMENKOVA, Tatiana. Dynamics of Belarusian Non-Governmental Organizations within 2004-2008 [online]. Poslední revize 16. 1. 2009 [cit. 2009-01-18]. Dostupné z: . NEKVAPIL, Václav. Občanská společnost. 1. vyd. Praha: Vyšší odborná škola publicistiky, 2008. 87 s. ISBN 978-80-903757-3-4 RAKUŠANOVÁ, Petra; STAŠKOVÁ, Barbora. Participace, demokracie a občanství v evropském kontextu. 1. vyd Praha: Professional Publishing, 2007. 116 s. ISBN: 978-80-86946-22-1. ROUDA, Uladzimir. The Third Wave, or the Regimes Current Tactics in Dealing with Independent NGOs? [online]. c2003 [cit. 2009-08-02]. Dostupné z: . RŮŽIČKA, Vlastimil. Bělorusko v proměnách času [online]. c2007 [cit. 2008-01-12]. Dostupné z: . ŘEZNÍK, Miloš. Bělorusko. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 109 s. ISBN: 80-7277-183-3. SAHANOVIČ, Hienadź; ŠYBIEKA, Zachar. Dějiny Běloruska. Přel. Adam Havlín. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 302 s. ISBN: 80-7106-828-4. The World Bank. Belarus: an assessment of poverty and prospects for improved living standards [online]. Poslední revize 28. 6. 1996 [cit. 2008-09-10]. Dostupné z:
54

default/main?page PK=64193027&piPK=64187937&theSite PK=523679&menuPK=64187510&searchMenuPK=64187283&siteNa me=WDS&entityID=000009265_3961214122623>. The World Bank. Belarus Poverty Assessment: can poverty reduction and access to services be sustained? [online]. 8. 10. 2004 [cit. 2008-09-10]. Dostupné z: The World Bank. Country Assistance Strategy for the Republic of Belarus [online]. 7. 10. 2007 [cit. 2008-09-10]. Dostupné z: . Указ Президента Республики Беларусь № 537, Об утверждении Положения о порядке осуществления контроля за целевым использованием иностранной безвозмездной помощи 2003 г. [online]. 28.11.2003 [cit. 2009-30-03]. Dostupné z: . VADALAZHSKAJA, Tatiana. Civic Initiatives in Belarus [online]. c2007 [cit. 2008-12-10]. Dostupné z: . ZAGUMMENOV, Yuri. The State of Civil Society in Belarus: a research summary [online]. 7. 6. 2001 [cit. 2008-12-10]. Dostupné z: .

55

ZHLUTKA, Ales. History of Christianity in Belarus [online]. Poslední revize 20. 1. 2004 [cit. 2008-10-11]. Dostupné z: . ZIKRATSKY, Sergey. Regulation of Activities of Non-Governmental Organizations: change of legislation in 2003. [online]. Poslední revize 11. 10. 2008 [cit. 2008-12-10]. Dostupné z: . Гражданскнй кодекс Республики Беларусь, № 218-3, 1998 г. [online]. 7. 12. 1998 [cit. 200-26-03]. Dostupné z: . Закон Республики Беларусь № 3266-XII, O политических партиях, 1994 г. [online]. 5. 10. 1994 [cit. 200-26-03]. Dostupné z: . Закон Республики Беларусь № 2054-ХII, O cвободе cовести и pелигиозных oрганизациях, 1992 г. [online]. 17. 12. 1992 [cit. 2009-26-03]. Dostupné z: . Закон Республики Беларусь № 2054-ХII, Oб oбщественных oбъединениях, 1992 г. [online]. 17. 12. 1992 [cit. 2009-26-03]. Dostupné z: . Указ Президентa Республики Беларусь № 335, О республиканских государственно–общественных объединениях, 2003 г. [online]. 30. 6. 2003 [cit. 2009-26-03]. Dostupné z: .

56

SEZNAM ZKRATEK BRSM

Белорусский республиканский союз молодежи (БPCM), Svaz mládeže Běloruské republiky

CSI

Civil Society Index, Index občanské společnosti

EU

Evropská unie

HDP

Hrubý domácí produkt

IAEA

International Atomic Energy Agency, Mezinárodní agentura pro atomovou energii

KGB

Комитет государственной безопасности (КГБ), Výbor státní bezpečnosti

NGO

Non-Governmental Organization, nevládní organizace

NNO

Nevládní nezisková organizace

OBSE

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

SNS

Společenství nezávislých států

SSSR

Svaz sovětských socialistických republik

UN

United Nations, OSN Organizace spojených národů

USAID

United States Agency for International Development, Agentura USA pro mezinárodní rozvoj

USD

United States Dollar, americký dolar

57