UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra primární a preprimární pedagogiky
Diplomová práce Vendula Kremlová
Specifika romského etnika a jejich využití v běžných základních školách
Olomouc 2014
vedoucí práce: Mgr. Alena Vavrdová, P.hd.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci
vypracovala samostatně a použila jen
uvedených pramenů literatury a internetových zdrojů.
V Čehovicích dne
Vlastnoruční podpis
………………………….........
………………………….........
Poděkování Děkuji Mgr. Aleně Vavrdové, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce, cenné náměty a připomínky, za ochotu a čas, který mi věnovala při konzultacích v průběhu psaní diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala romské charitě v Kojetíně, díky nimž jsem mohla realizovat své výzkumné šetření a ráda bych poděkovala i rodině a přátelům za podporu, během psaní této práce.
OBSAH Úvod ........................................................................................................................................... 5 I TEORETICKÁ ČÁST……………………………………………..…………………………7 1
2
Romové ............................................................................................................................... 8 1.1
Rom, Cikán, Gypsy a jiné pojmy ................................................................................. 8
1.2
Romové v České republice .......................................................................................... 9
1.3
Charakteristika Romů ................................................................................................ 10
1.3.1
Způsob života ................................................................................................... 10
1.3.2
Romský jazyk ................................................................................................... 11
1.3.3
Pojetí školy ....................................................................................................... 13
Historie Romů ................................................................................................................... 15 2.1
Historie Romů v Čechách a na Moravě do roku 1938 ............................................... 15
2.2
Romové za války a poválečném období .................................................................... 17 Současná situace Romů v České republice………………………………………..20
2.3 3
Romská kultura ................................................................................................................. 21 3.1
Charakteristika romské kultury……………………………………………………...21
3.2
Způsob obživy, řemesla a bydlení ............................................................................. 21
3.2.1
Způsob obživy, řemesla .................................................................................... 21
3.2.2
Bydlení ............................................................................................................... 23
3.3
Romské tradice a zvyky ............................................................................................. 24
3.4
Romská rodina ........................................................................................................... 28
3.4.1
Postavení členů rodiny .......................................................................................... 28
3.4.2
Romská výchova ................................................................................................... 29
3.5
Náboženství ............................................................................................................... 30
3.6
Romská hudba............................................................................................................ 32
3.6.1
Festivaly romské hudby………………………………………………………….34
3.7
Romský tanec ............................................................................................................. 35
3.8
Romská literatura ....................................................................................................... 36
3.8.1
Romská pohádka – paramisi ............................................................................. 37
II EMPIRICKÁ ČÁST………………………………………………………………………..39 4 Metodologie……………………………………………………………..………………….40 4.1 Výzkumný problém……………………………………………………………………40
4.2 Cíl výzkumného šetření…………………………………………………………..……40 4.3 Metody výzkumu………………………………………………………………………41 4.4 Hypotézy……………………………………………………………………...………..41 4.5 Charakteristika výzkumného vzorku………………………………………………….41 4.6 Charakteristika místa výzkumného šetření………………………………………...…..42 5 Vlastní šetření a analýza výsledků šetření……………………………………………….…43 5.1 Průběh šetření a interpretace výsledků - žáci…………………………………………..43 5.2 Průběh šetření a interpretace výsledků - učitelé…………………………………….….60 5.3 Shrnutí výsledků……………………………………………………………………….71 6 Porovnání výsledků…………………………………………………………………………73 6.1 Ověření hypotéz………………………………………………………………………..76 6.2 Shrnutí……………………………………………………………………………….…77 ZÁVĚR……………………………………………………………………………………….79 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY……………………………………81 SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ…………………………………………………...84 SEZNAM ZKRATEK ………………………………………………………………………..86 SEZNAM PŘÍLOH………………………………………………………………………...…87 ANOTACE
Úvod Nad tématem diplomové práce „Specifika romského etnika a jejich využití v běžných základních školách“, jsem dlouho přemýšlela. Vždy se mi líbila romská hudba, tanec, ale také romské pohádky, které jsem jako dítě četla. Rozhodla jsem se tedy zpracovat tuto tematiku a také nahlédnout do romské kultury jako celku. Znalost romských tradic je v naší majoritní společnosti minimální, proto bych touto prací chtěla více přiblížit neromským obyvatelům informace nejen o romské kultuře, jejich tradicích a životě, ale také přiblížit život Romů v minulosti až po současnost. Všechny národnosti na světě mají své specifické rysy, tradice a hodnoty, jež se s posunem doby do jisté míry mění. Málo lidí z majority má přehled o tom, jak Romové kdysi žili, jaká byla a je filozofie jejich života. Pro většinu Čechů jsou Romové jakýmisi „parazity“ , kteří pouze zneužívají sociálního systému státu, jinak také nazýváni jako „kriminálníci“. Češi neskrývají své předsudky a otevřenou nenávist vůči Romům, a proto je romská skupina v České republice víceméně segregována. Východiskem diplomové práce je také to, že v běžných základních školách by zapojení romské kultury a využívání jejich prvků do výuky pomohlo vztahy mezi romskými a neromskými dětmi utužit. Neromské děti by měly možnost nahlédnout do života Romů, seznámit se s jejich kulturou, a tím by měly možnost pochopení pro romské etnikum, protože v každé společnosti existují jisté rozdíly a v dnešní multikulturní společnosti je nezbytná integrace minoritních společností do té majoritní. Nejde tedy o úplnou asimilaci romství, ztrátu kulturních znaků tohoto etnika, ale o přirozené začlenění do většinové společnosti bez ztráty vlastní kultury a identity. Cílem diplomové práce je zjistit názory romských žáků a jejich učitelů na romskou kulturu; jejich názory jsou potom porovnány. Diplomová práce se skládá ze dvou hlavních částí: teoretické a empirické. V první části teoretické části diplomové práce jsou objasněny pojmy Cikán, Rom, Gypsy a jiné pojmy a dále jsou zde zpracovány charakteristické rysy romské komunity. V druhé kapitole se zabýváme historií Romů, krátce popíšeme jejich původ a kočovný život, příchod do Evropy a Českých zemí až po současnou situaci Romů u nás. V kapitole třetí se seznámíme s romskou kulturou, blíže si přiblížíme jejich tradice a zvyky, romskou rodinu a romský folklór. Z romského folkloru se seznámíme s částí hudební, včetně tance a částí literární, konkrétně pohádky. Cílem teoretické části je seznámit se s charakteristikou romského etnika, historickým vývojem Romů, jejich kulturou a zvyky. Empirická část se zabývá výzkumným šetřením, jehož cílem je zjistit názory romských žáků z běžných základních škol na jejich kulturní život v domácím, ale i školském prostředí a
5
dále získat informace od učitelů, kteří na těchto školách vyučují. Od učitelů se snažíme dozvědět zda-li vědí o tom, jak romské děti tráví svůj volný čas, jaký žijí kulturní život a jestli využívají prvků romské kultury při výuce. Důvodem zpracování diplomové práce je zájem o romskou minoritní společnost, zejména z pohledu romské kultury. Romská hudba, tanec, pohádky a jiné kulturní složky jsou celosvětově oblíbené a je to něco, čím se může romské etnikum pyšnit a ostatní obohacovat.
6
I TEORETICKÁ ČÁST
7
1 Romové 1.1
Rom, Cikán, Gypsy a jejich vymezení
V Indii byli Romové nazýváni majoritní společností jako Domové. Po opuštění Indie se první hláska d diferencovala a změnila v Arménii na hlásku l (Lomové), v Syrii v d (Domové) a v Evropě v r (Romové). Označení Rom bylo až do 20. století pouze antonymum, kterým Romové nazývali sami sebe. V dubnu roku 1971 účastníci mezinárodního kongresu Romů v Orpingtonu u Londýna deklarovali endo-etnonymum Rom jako oficiální název příslušníků romského etnika a s tím byla zároveň i přijata romská hymna, vlajka, ustanoven mezinárodní den Romů (8. dubna) a hlavně byl vysloven požadavek pro nahrazení výrazů Cikán, Gypsy a podobně jednotným označením Rom. Davidová charakterizovala označení Rom takto: „Termín Rom je souhrnným označením několika etnických skupin, které mají společný původ, společné kulturní rysy a osobité charakteristiky“ (Davidová, 1995, s. 15). Do roku 1971 se tedy Romové nazývali Romy jen mezi sebou. Ostatní na jejich cestě Evropou je označovali různými exo-etnonymy. Vžily se tyto názvy: Cigan (bulharsky), Ciganin (srbsky), Tsigan (rumunsky), Czigányok (maďarsky), Cigán (slovensky), Cikán (česky), Zigeuner (německy a holandsky), Cingar (starofrancouzsky), Zingaro (italsky), Cygan (polsky a rusky) a jiné (Nečas, 2002). Tyto názvy se v majoritní společnosti, ale i mezi Romy samotnými používají dodnes. Původ názvu Cikán sahá až do 9. století v Byzanci, kdy ve zprávě ze svaté hory Athos psali o „Atsinganech“, kteří byli dříve označováni jako „Athinganoi“ (Davidová, 1995). Řecké slovo Athingani v překladu znamená „nedotknutelní“. Nejnovější výzkumy tvrdí, že takto se těmto lidem říkalo právě proto, že se neustále oddělovali od jiných skupin obyvatelstva. Právě z tohoto pojmenování pravděpodobně vznikl název Cikán. Dalším exo-etnonymem pro Romy u nás je známé slovo Gypsy. Gypsy má rovněž původ v Byzanci. Angličané používají název Gypsy jako exo-etnonymum pro název Rom. Anglické Gypsy je rovněž příbuzné španělskému Gitanos a francouzskému Gitan. Tyto názvy jsou odvozeny od názvu Aiguptos/Aiguptissa (Egypťan / Egypťanka), které mají svůj původ později než Athingani, kolem 13. století. Proč Byzantinci říkali Romům Egypťani? Existuje několik možných odpovědí na tuto otázku. Možná jim byli podobní, možná proto, že některé skupiny Romů přicházeli do Byzance přes Egypt nebo proto, že Romové žili na území Byzance, které se říkalo Malý Egypt (Původ názvů Rom – Cikán [online]).
8
1.2
Romové v České republice
Nejpočetnější skupinou v České republice jsou “Slovenští Romové”, kteří tvoří přibližně 7585 % z celkového počtu Romů u nás. Mezi slovenskými Romy existují značné rozdíly. Horváthová to popisuje takto: “V rámci této skupiny najdeme životní ztroskotance závislé na alkoholu a drogách spočívající na společenském dně, stejně jako mistry ve svém oboru, spisovatele, učitele, vědce i umělce“ (Horváthová, 2002, s. 63). Další výraznou komunitu tvoři olašští Romové s asi 10 %. Olašští Romové se dále dělí na další skupiny. U nás se v minulosti objevovaly skupiny dvě: Lovárové – konští handlíři a Kalderaši – výrobci kotlů. V současnosti u náš žijí jen potomci někdejších Lovárů. Olašští Romové si sami říkají vlašika Rom a právě tato skupina Romů byla nejvíce postižena zákazem kočování v roce 1958. Stejně jako dříve, i dnes je olašská komunita uzavřená vůči svému okolí. “Nekamarádí” se ani s ostatními Romy, pro které mají opovrživý název Rumungre.”Olaši” jsou sebevědomí a velmi hluční. Olašské ženy nosí dlouhé barevné sukně a pihu krásy, muži jsou ověšeni zlatem. Dříve však olašští Romové patřily mezi nejchudší vrstvy. Dnes jsou mezi Romy nejbohatší. Od jiných Romů se také liší tím, že si zachovávají svůj vlastní dialekt romštiny a celou řadu pevných zvyků a zásad. Například rovnost mezi pohlavími v této komunitě neexistuje. Obživu pro rodinu zajišťují zásadně ženy. A to tak, že kradou a různě kšeftují. Další zajímavostí této skupiny je tzv. (takzvané) vlastní soudnictví. Veškeré prohřešky založené na rodových zásadách se řeší uvnitř jejich komunity na zasedání zvaném krisi. Na těchto zasedáních předsedá olašský král a řada vážených mužů. Mnohdy se jejich nevyřízené účty nebo nezaplacené dluhy řeší únosem dcery. U svateb je brán ohled hlavně na peníze a zároveň se traduje, že nevěsta je ceněna podle toho, jak rychlé má prsty (Olašští Romové [online]). Zbývajících 10 – 15 % tvoří skupina maďarských Romů. Téměř bezvýznamně se na tomto čísle podílejí zbytky původních českých Romů a němečtí Sintové. U nás žijící Sintové mají jádro své komunity v Německu. Mezi Romy jsou až propastné rozdíly v důsledku dále probíhajícího začleňování do společnosti a procesu asimilace. Horváthová to komentovala takto: „Neměli bychom tedy hovořit o Romech u nás jako o jednolité skupině obyvatel vyznačující se stejnými znaky“ (Horváthová, 2002, s. 65)
9
1.3
Charakteristika Romů
1.3.1
Způsob života
Charakteristické znaky tradičního sociálního systému Romů lze vymezit několika ústředními body. Hlavním jádrem romské kultury a romského společenství je rodina. Vědět, kdo jsem „já“, znamená pro jedince tradiční romské kultury znát své místo v rodině. Každý člen rodiny má své místo a úlohu. Individualita zde není chápána jako nezávislost každého jedince, ale jde o jistou pozici v rodině. Jedinec není od své rodiny oddělitelný, v romských rodinách převládá kolektivní individualita. Jak tvrdí Hübschmannová: Famel´ija paš famel´ijate/ příbuzní musí držet pospolu (Hübschmannová, 2002, s. 31). Jedinec v tradiční romské rodině nabývá na „důležitosti“ a vlastní identity teprve jako součást své rodiny. Být sám je v tradiční romské rodině prokletím. Největším trestem pro Roma je jeho vyhnání z rodiny, neboť tím ztrácí veškeré sociální a lidské jistoty. Veškeré rozhodování je společné, romská rodina společně sdílí absolutně všechno. Od obydlí přes oblečení, jídlo až po fyzickou práci či peníze. Zjednodušeně řečeno můžeme o romském životu říct, že rodina pro Romy znamená opravdu téměř vše. Typická romská rodina se řídí principem vnitrorodinné ekonomie. Ta je na jedné straně výhodná, zejména v případě nouze, ale na druhou stranu je pro ně takovou pastí, znemožňující jim vymanit se z nevýhodné ekonomické situace a hlavně znemožňující integraci do majoritní společnosti. Lze tedy říci, že největší potíží Romů v dnešní společnosti je jejich kultura, zároveň je ale nutno podotknout, že pokud by vymizelo tradiční pojetí romské kultury, zmizelo by i její největší specifikum jako například folklor, nebo jazyk (Budilová, 2009). V poslední době se tradiční životní cyklus Romů mění. Pokud však zůstává, tak nejvíce ve východoslovenských romských osadách. Romská rodina mívala větší význam než rodina „gádžovská“ (bílá), mluví-li o rodině Češi, většinou mají na mysli svého partnera, děti, rodiče a sourozence. Známe samozřejmě i své další příbuzné, ale ty už spíše považujeme za vzdálenější příbuzné. Romové však považují za své příbuzné úplně všechny. V dnešní době vztahy mezi členy těchto velkorodin slábnou. Silnější jsou snad olašské velkorodiny. Do jisté míry se dnes zachovává u Romů to, že se vždycky mohou spolehnout na příbuzné a nikdo nezůstává opuštěn. Příkladem může být minimum Romů v domově důchodců. (Říčan, 1998) Romové, kteří k nám migrovali ze Slovenska (toto přesídlení je popsáno v následující kapitole), bydleli obvykle v různých chatrčích nebo v ghettech uvnitř či na okraji slovenských měst. Po přesídlení do českých zemí se způsob bydlení daleko změnil. Novodobý způsob
10
bydlení těchto Romů byl – a někde i dosud je plný těžkostí, protože Romové přišli do zcela jiného prostředí a podmínek, na něž nebyli doposud zvyklí. Nyní obývají v naprosté většině gádžovské byty. Jedná se ovšem o byty nižších kategorií a mnohem menší, než by jejich velké rodiny potřebovaly. V současné době slábne specifická sociální romská kultura, charakteristická silnými rodinnými pouty, klany a autonomními komunitami. Mnoho romských dětí se nachází v dětských domovech, což naprosto odporuje tradičnímu pojetí rodiny. Romové neuvažují o dopadech v případech, že mají a budou mít velké počty dětí, které vedou k nezvládání výchovy, záškoláctví apod. ( a podobně). Nelze však mluvit hromadně o všech matkách Romkách . Dnes již i mladé Romky uvažují o vzdělání, bydlení a teprve potom o rodině.
1.3.2
Romský jazyk
Romaňi čhib – romský jazyk je klíčový pro charakteristiku romského etnika. Romština patří k indoevropským jazykům, přesněji novoindických. Romský jazyk zároveň odkazuje na část světa, odkud Romové pocházejí.
Jazykovědné studie dokázaly těsný vztah Romštiny
s hindštinou, se kterou má romština společnou zejména slovní zásobu. Slova byla přejímaná i z jazyků zemí, kudy Romové procházeli a další slova jsou přejatá ze zemí, ve kterých Romové žili a žijí. Většina Romů v České republice romsky rozumí a mluví, ale při komunikaci s Čechy uplatňují češtinu. Romové si češtinu osvojili relativně za krátkou dobu, ale jde o češtinu „romskou“. Jde o romský etnolekt češtiny. Hübschmannová popisuje etnolekt takto: „Etnolekt je neustálená forma ne-vlastního jazyka, který bilingvní populace užívá jako druhý. Romský etnolekt češtiny je tedy česká fonetika poznamenaná romskou výslovností, jsou to romské gramatické modely a sémantická pole romských slov vyjadřované českými výrazovými prostředky“(2002, s. 71). Romština se na území České republiky dělí na řadu příbuzných dialektů. Jsou to dialekty: slovenský, maďarský, olašský a sintský. Nejrozšířenější je slovenská romština, přesněji řečeno „východoslovenský dialekt“, kterou mluví bezmála 80 procent Romů nejen na Slovensku, ale také v Čechách a na Moravě. Romský jazyk a romistiku lze v současné době studovat na Univerzitě Karlově v Praze a na Univerzitě v Pardubicích. Zároveň se přednáší romský jazyk a romistika na univerzitách v Praze, Olomouci, Brně a v Ústí nad Labem (Davidová, 1995). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR uvažuje o zavedení romštiny na základních a středních školách jako volitelný předmět.
11
Romský jazyk se v minulosti i dnes předává hlavně ústním podáním, tedy komunikací, od rodičů dětem, v rodině. Výuka romštiny neprobíhá systematicky, ale děti se všemu potřebnému učily tím, že se účastní veškerého denního života dospělých. V typicky českých rodinách jazyková výchova probíhá tak, že matka na dítě stále mluví, v romských rodinách matka mluví s ostatními příbuznými a na dítě promluví jen tehdy, když dítě nebo matka dítěti něco chce (Říčan, 1998). V romských rodinách rodiče dětem často vyprávěli různé příběhy ze života. Tyto příběhy patří do slovesného útvaru romsky zvaný paramisa – pohádky. Z těchto pohádek se děti učily životní moudra dospělých a především etické normy skupiny. Většinou byl v každé rodině jeden nebo více Romů, který byl obdařen vypravěčským talentem (Horváthová, 1998). „Říkalo se mu paramisaris – vypravěč pohádek“ (Horváthová, 1998, str.29). Psané slovo vstoupilo do romského jazyka až později, když se Romové podrobili povinné školní docházce. Do té doby byli téměř všichni Romové negramotní. Přesto si pomocí lidové slovesnosti předávali veškeré vědomosti a poznatky z generace na generaci. Se stoupající gramotností a těsným kontaktem v majoritní kulturou se postupně začaly objevovat snahy vzdělaných Romů o psanou podobu slova a o vlastní literaturu. Nesmírné zásluhy v tomto procesu má Milena Hübschamnnová, která podmínila k tvorbě řadu nadaných romských autorů a vypravěčů. Jména jako Elena Lacková, Margita Reiznerová, Andrej Giňa, František Demeter, Josef Horváth, Tera Fabiánová aj. (a jiné) patří do té skupiny Romů, kteří stáli u základů romské literatury v Čechách a na Slovensku. O Mileně Hübschamnnové můžeme dnes hovořit jako o průkopnici a zakladatelce české romistiky. Byla autorkou několika knih, řady článků o Romech, spoluautorkou Romsko-českého, česko-romského slovníku a také zakladatelkou časopisu Romano Džaniben. Hübschamnnové byla za její činnost udělena celá řada ocenění. Jak se píše v článku Houdka: „Milena Hübschmannová byla celé řadě Romů sestrou, matkou a především upřímnou přítelkyní. S její smrtí mnohým z nich odešel člověk, který byl pro jejich počínání hnacím motorem, který jim dával naději a pozitivní energii, pomáhal jim a do značné míry je ochraňoval“ (Milena Hübschmannová [online]). Když Hübschmannová v jednom rozhovoru odpovídala na otázku jak se dostala k Romům, odpověděla takto: „Dostala jsem se k Romům ohromně klikatou cestou a vlastně jednoduchou cestou zároveň přes Indii, protože Romové pocházejí z Indie a já jsem studovala indologii. A pak jsem slyšela na stavbě mladých budovatelů socialismu partu Romů v montérkách a já slyšela indická slova. Např. "mám
12
černé vlasy" se řekne romsky a hindsky skoro stejně. Mě obrovsky fascinovalo, že nacházím Indii tady u nás v Ostravě, v Praze, v Libni. Tak jsem se začala učit“ (Horké téma [online]).
1.3.3
Pojetí školy
Když bychom porovnali neromské dítě s romským, neromské dítě obvykle žije v nukleární rodině, což znamená, že žije s rodiči a sourozenci, kdežto romské vyrůstá se spoustou příbuzných. Rozdíl je v tom, že české dítě v takové rodině není vedeno k samostatnosti, nemusí se nad ničím zamýšlet a o něčem samo rozhodovat. Naopak romské děti jsou vedeny k samostatnosti již od útlého věku. Již od tří let se umí samy oblékat a svlékat. Tyto děti v podstatě neznají žádnou izolaci, musí se od matek brzy odpoutat a učit se samostatnosti kvůli vysoké porodnosti. Dalším rozdílem může být i to, že v romské rodině běžně nenajdeme knížky ani kreslící potřeby. To má za následek mimo jiné nedostatečně vyvinutou jemnou motoriku a také nezvládnutí kulturních a hygienických návyků. Romské děti jsou ve škole špatně soustředěné, udrží jen krátce pozornost, chybí jim motivace k učení, potažmo absence z radosti z řešení úkolů (Kaleja 2009). Romský žák je ve škole pojímán jako žák se sociálním znevýhodněním. Sociální znevýhodnění je definováno § 16 (vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami) zákona 561/2004, tedy školského zákona o předškolním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Jsou zde vymezeny tři kategorie speciálních vzdělávacích potřeb: osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním či sociálním znevýhodněním. Sociálním znevýhodněním je pro účely tohoto zákona rodinné prostředí s nízkým socioekonomickým statusem, nařízená ústavní či ochranná výchova, postavení azylanta či uprchlíka ( Sbírka zákonů ČR [online]). U vzdělávání romských žáků to začíná již u zápisu, kdy se učitelé musí pokusit budovat vztah s rodinou. Komunikace by měla být především příjemná, pozitivní. Učitel chválí žáky a cení snahu rodičů. Nezbytné výtky sdělíme rodičům opatrně. Obvykle jednáme především s matkami, které děti vychovávají více, ale pokud jde o vážné rozhodování
je třeba
respektovat romského otce, protože romské matky jsou silně podřízeny mužům, kteří jsou autoritou v rodině. Při nástupu do školy tyto děti řeší hned několik handicapů. Říčan (1998) ve své knize uvádí tyto: Nevyhovující bydlení a životospráva romské rodiny. Děti žijí v nepříliš vhodných podmínkách, mají nepravidelnou stravu a spánek. Velmi málo romských dětí prochází
13
mateřskou školou a výchova zpravidla není taková, aby připravila dítě na školní práci. Jak již bylo zmíněno výše, děti se zřídka kdy setkávají s knihami, hračkami, tužkou, papírem aj. (a jiné). Dalším velkým problémem pro romské děti je jazyková bariéra. Nynější generace Romů již romsky téměř neumí, neumí však ani česky. Romské děti se liší i tím, že jsou živější, temperamentnější, vykřikují a je větší problém tyto žáky ukáznit. Mají také problém s udržením pozornosti, potřebují častěji přestávky. Během výuky jim vyhovuje výuka formou dramatizace a hraní rolí. V prvních ročnících základní školy bývají romské děti vůči učiteli milé, přítulné, poddajné a rády se učí. Zhruba v pátém ročníku často dochází ke zlomu u dětí. Zhorší se jim prospěch, žáci jsou vzdorovití a ztrácí zájem o školu. Může to být nastupující pubertou, ale jistou roli nese i to, že v romské komunitě je dítě již dříve přibíráno k činnostem dospělých. Vyjma toho, že učivo se stává pro žáky náročnější a je vnímáno jako zbytečné. Absolvováním základní nebo zvláštní školy (v 80 procentech) školská kariéra Roma obyčejně končí. Pokud romský žák pokračuje studiem učebního oboru nebo střední školy jeho komunita se studiem obvykle nesouhlasí, nepodporuje ho. Tímto přístupem jsou pověstní zvláště olašští Romové. Potřebám romských dětí do jisté míry odpovídají i snahy o reformu naší školy. Má v ní být méně pamětního učení, které dělá romským žákům problém, více prostoru pro spontánnost a tvoření, větší respekt k individualitě dítěte. Učitel těchto dětí by měl být vybaven velkou dávkou kreativnosti, tolerance a především láskou k dětem.
14
2
Historie Romů
O původu Romů kolují odlišné představy. Většina dostupných historických materiálů pochází od majority, tudíž Romové jsou zobrazeni negativně. V polovině 18. století bylo na základě jazykového srovnávacího studia prokázáno, že Romové pocházejí z indického subkontinentu. Časové údaje a důvody, které vedly Romské skupiny k odchodu z této oblasti, se z pohledů badatelů a studií různí. Například Davidová (1965) a Horváthová (1964) uvádějí, že Romové byli vyhnáni vyššími stavy nebo vlivem územní expanze sousedních říší a států Arabů či Mongolů. Naopak historik Daniel (1994) tvrdí, že důvody byly spíše sociální. Mezi samostatná etnika patřili z původních obyvatel i Domové, kteří žijí v Indii i v současnosti a patří k nejrozšířenějším kastám v severní Indii. Domové jsou považováni za nejbližší příbuzné Romů. Domové, podobně jako Romové se živí hudbou, kovářstvím, výrobou košů, či někteří z nich jsou artisté. „V evropských podmínkách došlo ke změně skupinového názvu Dom na vlastní etnický název Rom. Slovo Rom je z hlediska etymologického velmi staré, podstatně starší než pojmenování Cikán. Navíc jméno Rom používali ke svému označení Romové sami.“ Migrace Romů do Evropy probíhaly pravděpodobně ve dvou vlnách – a to ve třetím až pátém století a devátém až desátém století. Před příchodem do Evropy došlo při jejich pohybech k mnoha zastávkám. První zastávkou byla perská říše na území dnešního státu Írán. Významnou zastávku před samotným rozšířením Romů po Evropě byla Byzantská říše. Ještě před samotným příchodem došlo k rozdělení postupujících Romů do dvou skupin. Jedna skupina mířila na Pyrenejský poloostrov a druhý proud mířil právě do Byzancie, odkud došlo k jejich následnému rozšíření do východní, střední a západní Evropy.
2.1
Historie Romů v Čechách a na Moravě do roku 1938
Do střední Evropy se Romové dostávají ve 13. století n. l. Za první písemné zmínky o Romech v českých zemích se považují hned tři dokumenty. Někteří badatelé se domnívají, že první zmínky přináší roku 1242 „Dalimilova kronika“, kapitola „O Kartasiech pohanských“ uváděla, že do Českého království přišlo 500 tatarských zvědů. Ti nosili vysoké čepice, přiléhavé kalhoty a přes ně krátké kabátce. Když prosili o chléb, říkali „Kartas boh“. Podle toho dostali jméno Kartasové. Další zmínka o Romech v českých zemích je uváděna v „Popravčí knize pánů z Rožmberka“, ve které se uvádí zápis o výslechu nějakého lapky Vachka, který uvedl jména a charakteristiky členů své tlupy. Patřil k nim také „Cikán, črný,
15
Ondřejóv pacholek“. Za třetí zmínku o příchodu Romů je považována zpráva ze Starých letopisů českých („Stáří letopisné čeští“) uváděná k roku 1416: Dle jistých okolností lze ovšem tvrdit, že rok 1417 je rokem, o kterém s jistotou víme, že Romové již byli na našem území. Z roku 1417 máme jejich přítomnost potvrzenou ze Znojma a o rok později i z Chebu. Po tomto roce však zprávy o Romech na našem území mizí a to přibližně na šest desetiletí. V průběhu 15. století, obsadila osmanská říše Balkánský poloostrov a zároveň došlo k masivní migraci Romů do celé Evropy. Bezproblémový pohyb jim zajišťovaly nejrůznější ochranné listy, zejména jejich padělky, které jim zajišťovaly nejen volný pohyb, ale i materiální podporu na jejich cestách. Roku 1423 vystavil Zikmund Lucemburský ochranný list pro romského vévodu Ladislava. Ochranný list vyzýval poddané, aby Romům poskytovali všemožnou pomoc na jejich cestách. Známky odstupu a odmítání romských kočovníků se začaly objevovat už několik desítek let po jejich příchodu. Usnesení říšských sněmů z let 1497, 1498 a 1500 obviňovala Romy z vyzvědačství ve prospěch Turků. Mezitím se v českém prostředí začaly šířit pověsti o vyzvědačských a škůdcovských službách Romů. R. 1545 vydal Ferdinand I. první mandát, který ukládá vypovídat kočovné Romy z Českého království. Leopold I. v roce 1688 vypověděl Romy z území království a v roce 1697 je prohlásil za psance. Ve stejné politice pokračoval i Josef I, který v roce 1706 nařídil rozmístění výstražných tabulí s nápisy „s vyobrazením Romů, kteří neuposlechnou zákazu a hranice přestoupí: oběšení muži, mrskané ženy a děti.“ Později došlo ke zpřísnění postihu pro místní obyvatele, protože Romům stále poskytovali pomoc nebo úkryt. K dalšímu zpřísnění došlo za vlády Karla VI. (1711 – 1740), který reskriptem z roku 1717 zopakoval nařízení svých předchůdců. Dekretem z roku 1721 císař nařídil, že Romové měli pod ztrátou hrdla zakázáno vstupovat do země a volně se tu pohybovat. Toto nařízení platilo také pro ženy. Mezi lety 1694 – 1763 díky moravským feudálům docházelo na jejich panstvích k usazování romských skupin. Panstvo na Moravě „poskytovalo rodinám některých kovářů povolení k pobytu“, za to v Uhrách se usazovali rodiny nadaných hudebníků. Období vlády Marie Terezie a Josefa II. znamenalo řízený pokus o asimilaci a násilné usazení Romů. Marie Terezie nahradila doposud fungující represi asimilačními pokusy. Tolerovala některé romské rodiny výměnou za četná omezení. Josef II., syn Marie Terezie pokračoval v její politice. Kladl důraz na povinnou školní docházku pro romské děti, jejich vyučení, povinnou návštěvu bohoslužeb a zlepšení hygienických pravidel. Později došlo ke
16
státem řízenému rozmístění rodin, které zde dosud nebyly usazeny, jednalo se převážně o moravské Romy. V 19. století se měnily situace na jednotlivých území. Na Moravě docházelo k velkému rozšíření Romů. Romové se začali věnovat i jiným zdrojům obživy než tradičním romským řemeslům. V českých zemích převažovala populace bez stálého bydliště. Ve slovenských oblastech byla situace podobná jako na Moravě – většina obyvatel byla trvale usazena a živila se tradičními řemesly. V tomto období bylo významným momentem rakousko-uherské vyrovnání, v nichž docházelo k vydávání protiromských vládních nařízení, zdůrazňující, že Romové jako celek terorizují ostatní občany a ohrožují jejich majetek a bezpečí. Historik Ctibor Nečas o tomto období tvrdí: „nařízení nepřispívala ke zlepšení situace kočovných a potulných, ani usedlých a usazujících se Romů…“ a „celému tomuto etniku vykazovala místo na samém okraji společnosti.“ Diskriminace Romů ze strany majoritní společnosti způsobovala, že Romové byli před první světovou válkou negramotní a bránila jim k motivaci ve vzdělávání. V roce 1918 došlo k vyhlášení samostatné Československé republiky a Romové byli oficiálně uznáni za svébytnou národní menšinu. „Po dlouhých přípravách a jednání byl vládní návrh vyhlášen Národním shromážděním jako zákon č. 117 Sb. o potulných cikánech ze dne 15. července 1927.“ Zákon se týkal romských kočovníků a tuláků žijících po cikánsku. Hlavním těžištěm měla být řádně vedená evidence romského obyvatelstva. Tímto soupisem bylo zjištěno 36 tisíc kočovných a potulných Cikánů, kterým byly vydány legitimace. Postupem času tyto legitimace získávali i ostatní Romové.
2.2
Romové za války a poválečném období Od druhé poloviny třicátých let došlo ke zvýšenému přesunu Romů z německých zemí
do českých a moravských zemí, protože v Německu se dostala k moci nacistická strana v čele s Hitlerem a Romové po boku židovského obyvatelstva se stali úhlavními nepřáteli. V roce 1939 pod nacistickou vládou došlo k zániku Československé republiky a byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava. 30. listopadu 1939 protektorátní ministerstvo nařídilo Romům se nejpozději do dvou měsíců trvale usadit a zanechat kočovného života. Na území protektorátu došlo v roce 1940 k otevření dvou pracovních táborů. V Čechách se nacházel u obce Lety v okresu Písek, na Moravě pak v Hodoníně u Kunštátu. Do těchto pracovních táborů protektorátní vláda začala zařazovat také romské obyvatelstvo.
17
Z českého a moravského protektorátního území byly během roku 1942 a 1943 vypraveny transporty do koncentračních táborů v Auschwitz, Buchenwald a později do tábora v Osvětimi. Z tohoto tábora byl převezen neurčený počet Romů do dalších německých koncentračních táborů. Dle dochovaných materiálů se odhaduje, že cikánský tábor v Osvětimi - Březince byl konečnou zastávkou pro 6 500 – 7 000 Romů. V tomto táboru se zároveň dělaly pokusy na vězních pod vedením doktora Mengeleho, z celkem 23 tisíc vězněných zemřelo 20 078 v důsledku hladovění, přepracování, pokusech, otravy plynem aj. Po roce 1945 byla oblast Čech a Moravy téměř bez Romů. Jana Horváthová (2002) se k tomu ve své knize vyjádřila takto: „Jednotlivci z řad Romů vracející se z koncentračních táborů se postupně roztrousili mezi ostatním obyvatelstvem, se kterým posléze splynuli. Romové přicházející od konce války ze Slovenska byli příliš odlišní od relativně integrované skupiny českých Romů. Jejich zvyky, způsob odívání i života byl v mnohém dán životem v izolovaných osadách na okrajích slovenských obcí,…, které samo o sobě bylo na hony vzdáleno realitě českých a moravských více či méně průmyslových aglomerací. Tak se po válce setkávali lidé z nejrůznějších kulturních prostředí a učili se spolu žít, což obecně přinášelo jisté sociální konflikty a napětí.“ Soužití majoritní společnosti a romské minority dostalo zcela nový rozměr, který určovala oficiální komunistická doktrína. Během čtyřiceti poválečných let se v hojném množství stěhovala velká část Romů ze Slovenska do Čech. Stěhovali se zejména kvůli touze po lepším životě, protože na Slovensku nastala situace, kdy se Romové chtěli vymanit z bídného prostředí izolovaných romských osad, které neslibovaly o mnoho lepší život než vedly předchozí generace Romů. Romské osady byly izolovány od nejbližších měst a vesnic. Nevedly k nim žádné cesty. Dále postrádali pitnou vodu, kanalizaci a také jim chyběla elektřina. Čechy tak pro ně byly jasný a vysněný cíl. Mohli si zde získat stálejší, i když pomocnou a těžkou práci, lepší bydlení i dokonalejší občanské vybavení s určitou komunální hygienou a různými možnostmi společenského využití. Romové se usazovali především v Mostě, později v Českém Krumlově, Ostravě a jejím okolím. Po únoru 1948 Romům zaručila ústava, že se stali rovnoprávnými členy společnosti, ale nadále zůstal v platnosti zákon o potulných cikánech a to až do roku 1950. Po nástupu komunistů proběhlo jisté formování státní politiky vůči romskému obyvatelstvu. Bylo řečeno, že zaostalý způsob života cikánů způsobily předcházející vykořisťovatelské systémy a v rámci budování „nové“ společnosti se Romové sami od sebe změní. Romové tak nadšeně přijali tyto
18
ideologické principy i způsob života určený komunistickou majoritou.“ Romové odnepaměti soběstační a na společnosti nezávislí v této době začínají poprvé využívat nové nabídky, vyplývající z překonávání izolace a těsnějšího, ale bohužel i násilného zapojení do společnosti. Využívají např. možnosti odkládat děti do dětských domovů, ženy sklouzávají k obstarávání prostředků k obživě tradici se vymykající prostitucí. Důsledkem vykořeněnosti Romů a dalekosáhlých sociálních změn v jejich komunitách je patrně i páchání některých dříve u Romů nevídaných kriminálních deliktů (Horváthová, 2002).“ V šedesátých letech byla realizována likvidace nežádoucích romských soustředění a následný rozptyl jejich obyvatel. Nedařilo se však propojit likvidaci romských osad s rozptylem a důsledkem toho byla rozsáhlá migrace Romů ze Slovenska na naše území. Ve větších městech začala vznikat „sídliště“ podobná ghettům (Chánov u Mostu, sídliště Černé město u Rimavské Soboty apod.). Koncem šedesátých let vznikla první – a jediná romská organizace, Svaz Cikánů-Romů (SCR), ten měl obrovský význam pro povznesení romské kultury. V průběhu sedmdesátých let tak vznikaly nové lidové soubory, pro něž SCR opakovaně pořádal soutěže z různých uměleckých oborů. SCR rovněž pořádal veřejné besedy, plesy a jiné kulturní akce. Vůbec první romský historik Bartoloměj Daniel připravil výstavu romských kovářských výrobků. V procesu postupného vyrovnávání české majoritní společnosti se měl nadále klást největší důraz na rozvoj vzdělanosti. Během 50. – 70. let se začal upravovat i romský jídelníček. Začaly se objevovat první smažené a pečené pokrmy, stejně tak i sladké moučníky. Do té doby ženy připravovaly jen „chudé pokrmy“. Mnohé romské domácnosti tak žily a hospodařily ze dne na den. Kolem termínu výplat a sociálních podpor bylo a někde i stále je situováno několik „tučných dnů“ a zbývající dny jsou „chudé“. V několika dnech se tak slaví a užívá, v ostatních dnech se živoří. Zde se vysvětluje jejich tradiční chápání života. V dubnu 1973 byla činnost Svazu Cikánů-Romů ukončena. Romové se opět stávali pasivními objekty státní politiky. V roce 1978 signatáři Charty 77 znovu nastolili otázku uznání práva Romů na svébytnost a účast při řešení problémů svých spoluobčanů. V osmdesátých letech se ujala rozvoje kultury Romů nová generace, která dosáhla značného ohlasu i u neromské veřejnosti. Avšak jak uvádí kniha Martina Kalejy a Jana Kneipa – Mluvme o Romech „Romové byli pasivními objekty státních zásahů, po celou dobu existence totalitárního režimu měli jen minimální šance rozhodovat o svém osudu.“
19
2.3
Současná situace Romů v České republice
V první polovině 90. let již Romové představují jednu z nejpočetnějších menšin, která žije na území České republiky. Jejich etnikum se značí specifickým jazykem, slovesností a kulturními tradicemi. Roku 1991 byl zahájen provoz Muzea romské kultury a od roku 2000 sídlí v Brně. V říjnu roku 1991 Univerzita Karlova otvírá pětileté magisterské studium romistiky. Do oboru romské skladby a interpretace můžeme zařadit I. Bittovou, původně herečku divadla Husa na provázku. Její sestra I. Kelarová se věnuje hudbě experimentální. Nejproslulejším romským výtvarníkem je R. Dzurko. Jeho samotné výstavy probíhaly již devětkrát v Praze. V první polovině devadesátých let je dále vyvíjen romský tisk a Milena Hübschmannová vydává romsko-český a česko-romský slovník. Roku 1992 Univerzita J. E. Purkyně zakládá Ústav pro studium romské kultury a roku 1993 vznikají politické strany Romský demokratický kongres a Romský národní kongres. Od roku 1994 vychází čtvrtletník Romano džaniben , jehož šéfredaktorkou se stala Milena Hübschmannová. V roce 1997 byla zahájena výuka na Sociálně-právní akademii v Praze, jejíž uchazeči mohou získat kvalifikaci romský asistent, poradce či absolvent středoškolského studia s maturitou. Roku 1999 byl poprvé uspořádán v Praze první světový romský festival Khamoro, během kterého probíhají přehlídky romské hudby a jiné kulturní a společenské akce s romskou tematikou. Pro velký úspěch se tento festival každý rok opakuje, a to přibližně na přelomu května a června. A dnes? Romové tvoří v České republice menšinu. Názory na jejich způsob života a život tady jsou různé. Romové mají nízkou úroveň vzdělanosti, nezaměstnanosti, nízkou životní úroveň a špatnou bytovou situaci. Většina z nich je závislých na podporách, jejich laxní přístup k dodržování zákonů a obecně přijímaných norem nás vyvádí neustále z míry, avšak co jim můžeme závidět a mohli bychom se od nich přiučit je jejich chuť žít, užít si přítomnosti. Nepotřebují k životu drahé dovolené ani budovat kariéru. Stačí jim být obklopeni láskou a rodinou. Romové v našem světě být musí tak jako všichni ostatní a obě strany musí rovným dílem usilovat o zlepšení respektu jednoho k druhému. Jak řekla Horváthová: „Romové jsou jako chybějící kamínek do mozaiky“.
20
3 Romská kultura 3.1
Charakteristika romské kultury
Romové a jejich styl života je dlouhodobě zakořeněný způsob chování, kterým se více či méně odlišují od majoritní společnosti. Na jedné straně bývá Romům vytýkáno jejich tzv. nekulturní chování a na straně druhé je to právě romská kultura, o kterou má majorita největší zájem. V životě Romů se odráží množství jejich tradic a zvyklostí, které byly po staletí dodržovány. Bohužel, počet takových rodin stále klesá. Tradice Romů sahají až daleko do jejich minulosti, protože se týkají způsobu jejich života. O Romech se tvrdí, a to právem, že mají v krvi rytmus, a proto jsou tak skvělí hudebníci a tanečníci. Zároveň nikoho nepřekvapí, pokud Rom umí krásně malovat, umí
vyřezávat ze dřeva či modelovat z hlíny. Mezi
charakteristické tradice patřily a stále patří jejich bydlení, stravování, oblékání, rodinné a společenské vztahy, lidové náboženství, volba povolání a již výše zmíněný vztah k hudbě a jinému umění.
3.2
Způsob obživy, řemesla a bydlení
3.2.1
Způsob obživy, řemesla
V současnosti si většina lidí z majoritní společnosti o Romech myslí, že nejsou schopni se sami uživit a že neovládají žádné řemeslo. U mnoha lidí přetrvává názor, že Romové dříve pouze kradli, žebrali, vykládali z karet různě podváděli. Je pravda, že někteří Romové tyto formy obživy opravdu užívaly, jednalo se zejména ženy, někdy i děti, ovšem jen jako přídavnou formu obživy. Muži se věnovali řemeslné práci, která ovšem ne vždy vydělala dostatečně na krytí základních výdajů, zejména stravování. Avšak hlavní část Romů tvořili dříve řemeslníci nebo hudebníci. Mezi typická, tradiční romská řemesla patřila a patří kovářství, kotlářství, řetězářství a zvonařství. Kotlářství bylo provozováno převážně olašskými Romy. Ještě v prvním poválečném období tyto skupiny vyráběli měděné kotle, talíře, pánve a další výrobky. Později je vyráběli hliníku. Po šedesátých letech, kdy se Romové museli usadit se počet kotlářů zmenšil. Dalším typickým řemeslem je kovářství, které je bezesporu nejtypičtějším řemeslem, kterým se Romové poctivě živili. Romští kováři měli přenosné dílny. Dílnu tvořila malá kovadlina, železná tyč s nákovou, zaraženou do země. Romský kovář tedy nepracoval ve stoje, ale vsedě či vkleče a další částí dílny bych měch, který si kováři vyráběli sami z beraní 21
nebo kozí kůže. V některých zemích je romské kovářské řemeslo stále v provozu, ale v naších zemích tento způsob výdělku zanikl již po druhé světové válce. Zvonkařství patřilo donedávna k tradičním romských řemeslům. Zvonkaři odlévali zvonky a zvony z bronzu. Odlévané zvonce umí vyrábět jen málo zvonkařů, protože postup jejich výroby je velmi starý. Rozsáhlejší je výroba zvonů z mosazi nebo hrubšího plechu. V našich zemích zvonařství zaniklo přibližně v šedesátých letech. Korytářství provozují Romové po staletí stále stejnou technikou a výrobním postupem.
V našich zemích se korytáři věnují tomuto řemeslu jen výjimečně, a to na
objednávku, s výjimkou drobných výrobků, které mají vždy v zásobě na prodej. To už je ale záležitostí žen. Výroba košťat byla a i dnes je spíše takovým doplňkovým způsobem obživy. Tímto řemeslem se zabývají především staří muži, ale v poslední době i mladší Romové, kteří přišli o práci. Košťata jsou vyráběna z vrbového proutí. Romové přírodní materiály využívali i při výrobě valků. V tomto případě využívali hlínu, z níž vyráběli právě valky (nepálené cihly). Tato výroba je dodnes velmi rozšířená. Romové nejdříve začali s výrobou pouze pro svojí potřebu, pro stavbu jednoduchých obydlí, později pak někteří přešli na výrobu ve „velkém“ na prodej. Do současnosti se výroba valků dochovala jen pro stavbu vlastních domů. Romové vyráběli i hudební nástroje. Mezi jejich nejdávnější výrobky patří drumla – malý jednoduchý, kovový nástroj. Skládá ze z kovového rámku ve tvaru podkovy s vzpružinkou, uváděnou do pohybu hráčovým prstem brnkáním. V současnosti pracuje několik romských výrobců hudebních nástrojů i v našich zemích. Dalším řemeslem Romů bylo koňské handlířství, které bylo rozšířeno zejména na Slovensku, u skupiny Lovarů. Jednalo se o prodej koní, s nimiž před prodejem prováděli různé léčitelské a omlazovací praktiky, aby je mohli prodat za několikanásobek ceny. I zkušení znalci koní si od nich zakoupili nekvalitního koně a později oklamaný kupec nemohl koně vrátit, protože romskou skupinu už nedostihl. Byla už na další cestě. Překupnictví je záležitostí nejen minulosti, ale i dnešní doby. Zabývají se jím převážně ženy a mládež. Dříve skupovali staré šaty, peří či jiné věci a dnes obchodují romské ženy převážně s textilem, avšak neobcházejí už domácnosti, ale mají buď malé pouliční krámky, nebo obstarávají a prodávají levné, obvykle kazové zboží ve velkém. Speciální skupinu tvoří hudebníci. Společně s romskými kováři byli po několik staletí nejrozšířenější a nejvíce váženou skupinou mezi tradičně usedlými Romy. Ačkoli se počty romských hudebníků snížily, jsou stále vyhledáváni a respektováni. Neobyčejný talent Romů 22
je všeobecně znám. Ve skupině romských hudebníků je však velká rozdílnost, vycházející z jejich odlišných hudebních schopností, stylu hry a místa, kde či komu hrají. Liší se muzikanti vesničtí a městští. Profese hudebníků vyžaduje speciální znalosti, které získávají získáváním zkušeností z generace na generaci. Mezi romskými muzikanty je i řada těch , kteří se stali hudebními osobnostmi a často přesáhli i hranice (Davidová, 1999, 1995).
3.2.2
Bydlení
V minulosti během kočovného života Romové žili v přenosných stanech a různých obytných vozech. Jednalo se buď o jednoduché vozy, kryté plachtou či rohožemi, nebo v maringotkách různých typů. Způsob bydlení Romů tradičně usedlých byl a je poněkud různorodější. Pro většinu slovenských a maďarských Romů , bylo donedávna převažujícím typem bydlení v tzv. cikánských osadách. Jde vlastně o taková „ghetta“, ve kterých Romové žijí „mezi svými“ , mají možnost zde bezpečně žít a nacházet mezi ostatními oporu. Je zde jisté seskupení domků, kde bydlí pohromadě alespoň několik romských rodin. Ve většině těchto osad byly a jsou základním typem obydlí domky -
kher, koliba, dříve i zemnice a
polozemnice, které byly vybudovány obvykle do svažitého terénu, do něhož byl vyhlouben prostor délky zhruba dva metry. Boky této jámy byly zaplněny větvemi a dřevěná kostra doma byla pokryta proutím a slámou až k zemi. U polozemnice nesahala střecha až k zemi, ale byla na nízké zídce. Stále typičtějším bydlením je kher, koliba. Jedná se o malý jednoprostorový domek, který si Romové v osadách staví sami, obvykle bez základu. Materiál ke stavbám těchto domů odpovídá možnostem daného místa a zde dostupných materiálů. Interiér těchto domů bývá skromný. Malá místnost s podlahou z udusané hlíny, jediným kusem nábytku je širší postel na níž spí rodiče a nejmenší děti. Ostatní spí na dekách na zemi (Davidová, 1995). V současné době Romové v naprosté většině obývají gádžovské byty nižších kategorií. Tento způsob žití je pro Romy překážkou jejich tradičního způsobu života, ale i tak se život domácnosti soustřeďuje do jedné velké obytné místnosti, tak jak je to u Romů zvykem. Bavíme-li se obydlení, je potřeba zmínit i vybydlování. Jde o radikální devastaci bytu či domu, která je pro Romy typická. Romové za opravdu krátkou dobu dokážou zničit byt natolik, že je nutná generální oprava nebo demolice. Někdy má vybydlování komerční charakter, kdy Romové prodají vše co se dá prodat, jindy jde o pouhé vandalství. Jsou i četné případy, kdy romské rodiny prodají nebo smění byt a zvolí si život bezdomovců, přičemž přeplňují byty příbuzných a známých (Říčan, 1998). 23
Romské tradice a zvyky
3.3
V této podkapitole se budeme věnovat tradičním romským tradicím, zvykům a rituálům. Rozsáhlost romských tradic je velká, proto se v této části diplomové práce pokusíme popsat, dle našeho názoru, ty nejdůležitější a nejzajímavější tradice a rituály. Jak jsme uvedli již výše, jedná se o velmi starý národ, který si své tradiční zvyky uchovává po dlouhá staletí, ačkoli v posledních letech snaha udržovat tyto zvyky klesá. Námluvy Před svatbou je u Romů nezbytné uskutečnit námluvy, neboli mangavipen. Rodiče se zde, mnohdy za účasti kmotrů domluvili na podmínkách společného života mladých lidí. Spojení těchto párů provedl buď otec ženicha, kmotr, anebo vážený muž z daného společenství. Tento muž vyprosil dceru od rodičů a provedl samotný obřad. Svázal snoubencům překřížená zápěstí červeným šátkem a do dlaní jim nalije symbolicky červené víno, dnes však častěji pálenku, kterou z dlaní pár vypije. Od této chvíle je mladý pár romským společenstvím považován za manžele, kteří spolu mohou žít a plodit děti. Existují i takové případy, kdy si syn nebo dcera vybrali partnera , s kterým rodiče nesouhlasí. Mladí tuto situaci řešili nejčastěji útěkem k nějaké vzdálenější rodině. Tady žili až do té doby, než si pro ně rodiče nepřijeli. I v tomto případě se po návratu pořádal mangavipen, ale nebylo to již pravidlem, protože mladý pár byl po tomto útěku akceptován jako manželé a mnohdy byla mladá žena již těhotná. U olašských skupin Romů se dodnes setkáváme s ještě zastaralejšími způsoby uzavírání manželství. Otec ženicha s otcem nevěsty si domluví jistou podobu smlouvy – jedná se o koupi nevěsty. V dnešní době záleží především na tom, kdo má kolik peněz, aby mohl za nevěstu zaplatit. Kritéria pro hodnocení nevěsty jsou rozličná. Velkou váhu má postavení rodiny, věk nevěsty, její vzhled, panenství, zda také umí tančit a zpívat. U této skupiny Romů je také zásnubním zvykem únos nevěsty, v případě, že rodiče sňatek odmítají. Chlapec dívku s jejím souhlasem unese a poté začne vyjednávání mezi rodiči. Pokud se rodiny nedohodnou, celá záležitost se mlže dostat až k romskému soudu, jak jsem již uvedla v jiné kapitole. Svatba Svatba úřední, občanská, neboli církevní, říkejme tomu jakkoliv se často uzavírala až po několika letech, hlavně z důvodů pokřtění dětí a také z důvodů finančních, protože romská svatba díky své velkoleposti bývá finančně náročná, a i proto bývá často i několik let
24
odkládána. Do tohoto obřadu převzali Romové i prvky z majoritní společnosti. Mezi ty nejvíce používané patří zejména vybírání peněz pro manžele. Tento zvyk má především u olašských Romů daný řád, kde jsou přesně dána pravidla pro výši částky, kterou musí určitá osoba dle stupně postavení v rodině darovat.
K dalším převzatým zvykům řadíme
vyměňování prstenů, které je pro ně však bezpředmětné a tak se často jedná o prsteny půjčené jen pro účel obřadu. Dalším zvykem je přenášení nevěsty přes práh a zametání střepů. Po svatbě odchází dívka nejčastěji do rodiny manžela, kde se dostává do výchovy tchyně a stará se o domácnost. Většinou až po narození dítěte se tato nová rodina odstěhuje a založí svoji domácnost. Těhotenství a narození dítěte Když byla žena těhotná měla jistá privilegia např. musela dostat k jídlu cokoliv, na co má chuť, a to nejen doma, ale po celé romské osadě. Avšak těhotná žena také musí dodržovat několik přísných zákazů a příkazů, kterými se musí řídit. Řada zákazů vycházela hlavně z magie – těhotná žena se nesmí dívat na nic škaredého, aby dítě bylo hezké a nemělo ošklivou tvář, nesmí chodit na pohřeb, aby dítě nebylo smutné, naopak by měla zpívat, aby dítě bylo veselé, při pohledu do ohně se nesměla dotknout svého těla, protože by jí na tom místě zůstala skvrna atd. Po narození dítěte se magie přenesla na dítě. Důležitým rituálem byla první koupel, do které se vkládaly peníze ( u Olachů zlato), aby dítě bylo bohaté. Dalším zvykem bylo podržení dítětem chvíli nad ohněm pro jeho očistný účinek a první komu dítě bylo ukázáno byl otec, aby dítě přijal za své. Budoucnost dítěte se určovala například podle jejich dne narození a denní doby. Za štěstí se považovalo i to, když se v rodině narodilo dítě se světlejší pletí, naopak novorozencům s ještě tmavší pletí než je v komunitě běžné byla předpovídána špatná budoucnost a těžký život. Křtiny Křtiny neboli kirvipen patří u Romů spolu s pohřbem k těm nejdůležitějším ceremoniálům. Koná se stejně tak jako u Neromů vždy v kostele, avšak v křesťanském prostředí to bývá někdy problém, protože Romové vyžadují pouze samotný křest bez příprav v podobě katecheze. Romové křtiny nechtějí oddalovat kvůli pověrám. Romové věří, že dokud dítě není pokřtěné, mají nad ním moc škodlivé síly. Tyto síly jsou zosobňovány čarodějnicí „bosorkou“. Ta se stane členem rodiny a dítě může vyměnit za něco zlého. 25
Specifické postavení u křtu má kmotr nebo kmotra (kirvo/kirvi), který se stává důležitým příbuzným. Kmotr je povinen koupit dítěti výbavičku, zaplatit část hostiny a koupit alkohol. Kmotr dává dítěti „križmo“ – předmět, který zůstává kmotřenci po celý jeho život. Romové si za druhé kmotry brali často gádže, protože to byla záruka, že rodina neumře hlady, pokud se dostane do potíží. Při křtu dítěti bylo dáno oficiální jméno – to, které bylo zapsáno do matriky a cikánské jméno – „aver nav“ „anav“, kterým byl a je jedinec nazýván celý život. Později byla tímto jménem spíše přezdívka vycházející z jeho fyzických či psychických vlastností. Pohřeb O tom, že je pohřeb pro Romy velmi důležitý se v majoritě ví ze všech zvyků nejvíce. V souvislosti s úmrtím si Romové dodnes udržují co nejvíce tradičních zvyků. Romové věří, že pro umírajícího přichází někdo z již dříve zesnulých členů rodiny a stejně tak věří i tomu, že mrtvý může škodit živým až do jejich pohřbu, někdy i po něm. Mrtvý se prý vrací například proto, aby si s někým vyřídil nevyřízené účty, někdo mrtvému zůstal dlužen, ublížil mu, je mu smutno po rodině, matka se vrací za dítětem, manžel za ženou a žena za mužem. Právě se proto do rakve vkládají mrtvému různé předměty. Tato informace je všeobecně známá i v majoritní společnosti. Do rakve se vkládají především mrtvého oblíbené a potřebné předměty, aby mrtvý neměl důvod se vracet. Vkládají se např. fajfky, cigarety, láhev alkoholu, různé šperky – prsteny, náušnice, hodinky, dále se vkládají osobní věci či hudební nástroj, peníze, karty, a pokud byl nebožtík věřící, tak i svaté obrázky, růženec a modlitební knížku. Protože se Romové bojí návratu zesnulého, dodnes dodržují vartování. Vartování obvykle trvá tři dny a noci, až do pohřbu. Vartování v noci je výsadou mužů a jde o příležitost k tomu zavzpomínat na mrtvého, vyprávět historky z jeho života, strašidelné příběhy, anekdoty, pohádky, ale také se hrají karty a popíjí alkohol. Nikdo se ale nesmí opít, nesmí se ťukat skleničkami, tančit ani zpívat. Smutek dodržuje rodina celý rok, vdova a dcery mrtvého si dříve nechávaly ostříhat vlasy (Olaši to dodržují dodnes), ženská část rodiny chodí v černém a nesmí se chodit nikam bavit. Zesnulý je do rakve oděn v novém, pozůstalí tak chtějí dát najevo, že jim na nebožtíkovi stále záleží. Zajímavé je i to, že mrtvý je sice pohřben s botami, ale nemá je nasazeny na nohou, protože by mohl chodit strašit. Na pohřeb se sjíždí celá rodina, ale i kamarádi a známí. Je běžné, že se na pohřeb sjede i 500 lidí. O pohřeb se starají vzdálenější příbuzní, protože blízká rodina truchlí. To není u Čechů zvykem. Pohřby Romů bývají různě nákladné, ale honosné jsou pohřby zejména u 26
olašských Romů. Jasně lze ale o pohřbech Romů říci, že pohřby bývají ve velkém stylu, příbuzní na takových událostech opravdu nešetří. Vánoce Vzhledem k tomu, že Vánoce patří ke svátkům náboženským, Romové je slaví na celém světě odlišně podle toho, k jakému náboženství se hlásí. Čeští a slovenští Romové nazývají Vánoce Karačoňa a v jejich oslavách se mísí prvky převzaté od majoritní společnosti s vlastními romskými tradicemi. Mezi tradice, kterými se liší romské Vánoce od těch českých, patří odpuštění a usmíření. Právě ve vánoční čas byl čas právě na posílení mezilidských vztahů.Dalším odlišným znakem je vzpomínání na zesnulé příbuzné. Romové dávají duchům mrtvých na okno nebo do koutů pokoje jídlo a s mrtvými si také povídali a vzpomínali na ně. Během adventu se Romové připravují na Vánoce podobně jako lidé z majoritní společnosti. Ženy uklízejí, dříve také bílily stěny a podlahu potíraly žlutým jílem. V době adventu také Romové sháněli jídlo na vánoční svátky, hudebníci nacvičovali, co budou hrát sedlákům o Štědrém večeru pod okny, a romští chlapci se učili vinšovat. V romštině se pro Štědrý den používá termín Vel´ija. V průběhu dne se Romové tak jako Češi postí. Přísnost půstu je však různá. Štědrovečerní večeři má na starost matka, které pomáhají dcery. Stromeček naopak zdobí synové. Před večeří otec pronese proslov, přípitek a požehnání a poté zavzpomínají na mrtvé. Na tradiční tabuli dříve nechyběly fazole se švestkami, zelí, brambory, šátečky plněné vařenými brambory a buchtičky posypané mákem a polité mlékem. Den po Štědrém dnu nastává vánoční hodování, při kterých se Romové schází. Na těchto hostinách si Romové opět přejí štěstí a zpívají staré romské písně. V současnosti již Vánoce nejsou tím, čím bývaly v minulosti. Stále ale zůstávají svátkem, kdy se schází celá rodina, vzpomíná se a slaví.
Velikonoce Velikonoce, romsky řečeno Patradži patří k nejvýznamnějším svátkům, které Romové slaví. Do období 60. – 70. let minulého století Romové dbali na dodržování tradic a zvyků, ke kterým patřila soudržnost, přátelství a vyjadřování úcty. Samozřejmostí bylo sjíždění příbuzných z celé republiky, aby spolu mohli tento svátek oslavit. Na velikonočním stole nesmělo chybět maso, zejména to pečené a připravovala se také nadívaná kuřata. Vařila se také silná hovězí polévka s haluškami a samozřejmě i nezbytná 27
goja a holubky. Pečivo se podobalo tomu vánočnímu – záviny plněné mákem a tvarohem (šinga) a mazance. Pilo se víno, pivo a tvrdý alkohol. Na Boží hod v každé domácnosti probíhaly pilné přípravy na Velikonoční pondělí. Pro koledníky měla každá hospodyně připraveny kraslice. Na Velikonoce Romové dávali za okna šunku, uzené a buchty, aby se pochlubili ostatním. Samozřejmě, že ani na Velikonoce nezapomínali na zesnulé. Těm dávali na hrob barvená vejce.
3.4
Romská rodina
Úvod této kapitoly vystihují slova Říčana: „Romové mají pozoruhodný zvyk: Otec rozkrájí jablko na tolik kusů, kolik je účastníků společného stolu, načež každý sní svůj díl. Tento zvyk krásně vyjadřuje tradiční romský smysl pro rodinnou pospolitost“ (1998, s. 46). Již v první kapitole jsme si nastínili typickou romskou rodinu. V této části diplomové práce se více zaměříme na konkrétní rysy romské rodiny a tradice v minulosti a současnosti.
3.4.1
Postavení členů rodiny Už víme, že tradiční romská rodina je velká, v odborných textech je nazývána jako
„velkorodina – familija“. Romské rodiny jsou typicky patriarchální, to znamená, že v takovéto rodině má výrazné dominantní postavení otec. Ten rozhoduje o klíčových věcech , např. zastupuje svoji rodinu na veřejnosti a zodpovídá za její chování, hlavně potom za chování své ženy a dcer do doby, než odejdou z domu se svým mužem. Potom zodpovědnost přechází na manžela. Otec rodiny zároveň rozhoduje i o výběru partnera pro své děti. Žena má v rodině postavení podřízené i přesto, že dříve obstarávala každodenní obživu rodiny, mnohdy i vydělávala peníze. Žena je povinna projevovat pokoru ke svému muži, ke které byla svojí rodinou vedena již od malička v mnoha situacích a při různých příležitostech. I dnes můžeme mnohdy vidět, že žena chodí na veřejnosti několik kroků za svým mužem. Postavení ženy v romské komunitě bylo ceněno podle její plodnosti. Pro Romy jsou totiž děti jejich bohatstvím. Pokud romský pár nemohl mít děti, muž měl právo ženu opustit, protože neplodnost bývala dávána za vinu vždy ženě. V romské rodině se od ženy – matky očekává to, že obstará a vychová děti. Vztah matky k dětem je velmi emocionální, láskyplný a plný něhy. Demeter tento stav popsal takto: „Dítě nikdy není samo a cítí, že je milované“ (1993, s. 113). Romské dítě není drezírováno, není pod tlakem vysokých nároků jako gádžovské děti. Romské děti se učí samočinně tím, co vidí u ostatních. Děti nikdo také nenutí učit se něčemu,
28
co jim není od Boha dáno. Vztah mezi matkou a dítětem je vřelý nejen během jejich dětství, ale i v jejich dospělosti, když už mají svoje rodiny. Dříve a často i dnes je naprosto běžné, že potomci hledají radu,pomoc a útěchu právě u matky. To dosvědčují i přísloví např. „když zemře otec, pláče duše, když zemře matka, pláče srdce“ nebo „sto manželek, matka jenom jedna“ (Lázníčková, 1999, s. 54).
3.4.2
Romská výchova
Dalo by se říci, že romská výchova se liší od neromské poměrně hodně. Především romské dětství je mnohem kratší než to neromské (české). Je to dáno i biologicky, protože romské děti mají pubertu dříve. Nejde ani tak o anatomicko-fyziologické sexuální dozrávání, ale spíše o jeho uspíšení – v souladu s romskou tradicí – zahájením sexuálního života. Dalším velkým rozdílem je dřívější zapojování romských dětí do aktivit dospělých. Romské děti se odmalička zúčastňují rozhovorů dospělých. Tradiční romská rodina se mění v důsledku proměn životního stylu. V současné době je problémem zvyšující se podíl romských dětí v dětských domovech. Dnes se romské matky vzdávají svých dětí nápadně snadněji než dříve, nechají dítě třeba rovnou v porodnici. Osazenstvo dětských domovů je z 60 % romské. Při umístění dětí do dětských domovů rodiče během krátké doby ztratí zájem o dítě. Jednak si pořídí další dítě a jednak při návštěvách zjistí, že jejich dítě ztratilo romství. Co se týče výchovy, v minulosti chlapci od malička pomáhali jejich otcům při práci, dívky se učily s matkou pečovat o domácnost. Děvčata se zároveň musela starat o své mladší sourozence, neboť při tak velkém počtu dětí matka nemohla zastávat veškerou práci o domácnost a starost o děti. Pokud neměl zrovna otec práci, každodenní starost o shánění jídla pro rodinu spočívala jen na matce. Matka se o výchovu chlapců starala pouze do jejich pěti, maximálně šesti let, protože potom se jejich výchovy ujímal otec. Chlapci pomáhali svým otcům při práci, ten jim však nic nevysvětlovat, učili se pozorováním, tak jak je to u Romů běžné. Co se týkalo trestů, tak otec trestal syny, matka zase dcery. Avšak ve většině případů nešlo o tresty fyzické, protože u romských rodin není, víceméně nebylo zvykem fyzicky trestat své děti. V dnešní době existuje spousta způsobů, jimiž romská rodina selhává ve výchově svých dětí. Ten, kdo pracuje s těmito dětmi, dobře ví, že je téměř pravidlem, že ani zdaleka 29
nemají životní úroveň, kterou mají mít. Děti žijí v nehygienických podmínkách, jí nevhodnou stravu, nemají vyhovující školní potřeby a klidné místo na přípravu do školy, mají nedostatečnou nebo špatnou péči během nemoci a nemají ani vhodné podmínky pro správný duchovní, sociální a mravní vývoj. Rodiče mladým Romům zpřístupňují alkohol a cigarety, mohou sledovat televizní pořady určené pro dospělé atd. Finanční prostředky, které jim poskytuje stát bývají využívány zcela jinak, než je jim určeno a zneužívání dávek se kalkuluje již během plození dětí. Nejednou jsou tyto děti naváděny ke krádežím, při nichž jim jejich rodiče dělají „zeď“. Rodiče posílají krást své děti, protože v jejich věku nejsou krádeže trestné. Co se týče mladých Romek – někdy ještě dětí – tvoří velké procento mezi prostitutkami, přičemž na získané peníze často čeká právě rodina. I zde můžeme vidět jasný rozpad tradic romské výchovy. Dříve otec střežil své dcery , a kdyby dovolil, aby provozovaly prostituci – čekal by ho ten nejtěžší trest – byl by vyhnán z komunity. Prostituce bývala v minulosti u Romů považována za nečistou a nepřípustnou. Již podle zprávy P. Bratinky (ze dne 29. 10. 1997) se odhadovalo, že 20 až 30 % ekonomicky aktivní romské populace získává prostředky k obživě nelegálně, lze tedy hovořit o prostituci, překupnictví a jiných majetkových trestných činnostech. Dalším závažným selháním bývá, že romští rodiče neposílají své děti do školy, a tím jim nezajišťují pravidelnou školní docházku a děti vychovává ulice (Prokešová 2010, s. 107-111, Říčan 1998, s. 68-69).
3.5
Náboženství
O náboženském cítění Romů panují tři různé názory, které přejali i někteří badatelé. První z nich předpokládá, že Romové nejsou věřící, druhý je pokládá za vyznavače přírodních sil a duchů a poslední tvrdí, že vycházejí hlavně z vnějších projevů, a to takových, že jsou skálopevní křesťané, nejčastěji katolíci. Většina odborníků se shodne ale na tom, že Romové se oficiálně hlásí
a vždy hlásili k té církvi, která v prostředí, kde žijí, převažuje.
V evropských podmínkách jde tedy o křesťanství katolického vyznání. Přesto však většina romské komunity převzala křesťanskou doktrínu za pomocí specifických romských úprav. Například ve Francii se během poutě neputuje za svatým Floriánem nebo Mikulášem, patronem dětí, ale vynáší se svatá Sára, první svatá Romka, která údajně sloužila u tet Ježíše Krista. V Bulharsku zase putují Romové proto, aby si nejenom uctili a vyprosili náklonnost svatých, ale také aby na dvoře kláštera zapálili u letitého stromu svíčku a naklonili si tak ducha přírody.
30
Přestože se většina českých Romů hlásí k římsko-katolické církvi, až na pár výjimek není nijak známa jejich angažovanost. Nedělních bohoslužeb se účastní jen tehdy, pokud nejsou příliš pozdě a žena stihne uvařit, dále slaví první svaté přijímání i církevní sňatek, protože bez něj většina farářů odmítá křtít jejich děti. Tímto většinou jejich aktivity končí. V romštině se Bůh nazývá „O Del“, O Devel nebo O Dil. Romové pevně věří v určitou vyšší sílu, která člověka přesahuje, o tom svědčí i množství neosobních vazeb v romštině. Představují si Boha jako velikého a dobrého ducha, ale na druhé straně mnozí vnímají Boha jako původce hněvu, trestu či pomsty. Představa Boha je vždy závislá na vzdělání a sociálním statusu jednotlivce. Romové v hovoru mluví o Bohu nejčastěji ve zdrobnělinách ( o Deloro – božíček) nebo používají přívlastky (baro Del – velký Bůh, sovnakuno Deloro – zlatý Božíček aj.) Romové od Boha očekávají pomoc. Není nutné chodit do kostela a Bůh je stále přítomen v každém člověku, v jeho srdci. Boha Romové popisují i ve svých pohádkách. Vzhledem k tomu, že většina Romů je věřících, touží po uctívání vlastního božstva. Zatím jediná jejich svatá je již výše zmíněná svatá Kali Sára – Černá Sára. Sáru oslavují Romové již více než jedno století, a to několika způsoby. Jak již bylo uvedeno, sjíždějí se do francouzského městečka „Les Saintes-Maries-de-la-Mer“. Do tohoto města přicházejí chudí i bohatí, slavní i neznámí, z Východu i Západu, aby uctili památku „Svaté Sáry“. Historické prameny hovoří o dvojí existenci Sáry, jedné církve katolické a druhé romské. Ta první byla služebná tří Marií: Marie-Salomé, Marie-Jacobé a Marie-Madeleine, jež byly vyhoštěny ze Svaté země. Sára jim dělala doprovod a poté se společně vylodily v městečku, spíše vesnici „Les Saintes-Maries-de-la-Mer. Tento výklad se traduje od doby vlády krále Reného (1448). Katolická Sára neměla právo kanonizace a tak zůstává v kryptě, neboť z kostela ji vypověděli. Romská Sára údajně žila na břehu řeky Rhôny se svým kmenem a ujala se tří Marií po jejich vylodění. Sára jim zachránila život a ony se jí odvděčily tak, že jí pokřtily. Sára prý měla přezdívku Egypťanka a údajně pocházela z jejich lidu, dokonce byla vládkyní kmene a lze ji tak ztotožnit s Černou Pannou. Káli, jméno, které jí Romové vybrali, znamená v romštině spojení významu slov černá a Romka. Romové mají pro uctění Sáry v La Saintes vlastní rituál. První rituálem je přikládání rukou z jejich šatů. Poté lidé vedle ní zavěšují věci, které přinesly: kapesníky, šátky, hedvábné
31
spodní prádlo. Nakonec se dotýkají Sáry těmi předměty, které patří zmizelým nebo nemocným lidem, a doufají, že Sára pomůže zmizelé najít a nemocné vyléčí. Druhá část každoroční poutě spočívá v symbolickém ponoření Sáry do moře. Procesí a moře spojuje Sáru se všemi kulty velkých bohyň plodnosti – kouzlo ponoření totiž vyvolávalo déšť nebo jej alespoň vyvolávat mělo. 24. a 25. května jsou v kostele před Káli Sárou křtěny také děti. V tyto dny také přijíždějí páry z celého světa, aby si řekly své ano před Sárou. Poté, až přijde čas, naloží muži Sáru na vůz tažený koňmi a nekonečný průvod se vydá ulicemi k moři. Nejprve vjíždí do moře kočár se Sárou a v okamžiku, kdy se lem jejích šatů dotkne moře, vrhají se do něj všichni ostatní. Věří totiž tomu, že jim voda, kterou právě samotná Sára posvětila, přinese zdraví a štěstí (Davidová 1995, s. 123-135, Raichová 1999, s. 65-67, Prokešová 2010, s. 5355).
3.6
Romská hudba
Romská hudba je v majoritní společnosti známá více než cokoli jiného. Zeptáme-li se Romů, kdo mezi nimi umí zpívat, často si vyslechneme odpověď „My umíme zpívat všichni“. Název „cikánská muzika“ označuje dokonce i sestavu s příznačným repertoárem, v níž ani nemusí žádný Rom hrát. Když se řekne romská hudba, napadne nás hned několik otázek – například „Co budeme nazývat romskou hudbou“? Romskou hudbu můžeme chápat jako hudbu, kterou Romové provozují jako jedno ze svých tradičních zaměstnání a na straně druhé jí můžeme brát jako „vlastní“ hudba Romů, oblast tedy ta, kterou provozují sami pro sebe. Dalo by se ale říci, že o povaze romské kultury vypovídá spíše oblast druhá. Romové si tuto hudbu opravdu rádi zpívají, tančí při ní, hrají a zároveň učí svoje děti a vnoučata této hudbě. Davidová říká, že: „Romská hudba je hudba Romů pro Romy“ (1999, s.59). Další otázka, která se nabízí, může znít „Jaká je romská hudba“? Nebudeme se zabývat hudbou mimoevropskou, ale pouze romskou hudbou v Evropě. Hudební projevy se rozrůznily do čtyř oblastí: ruské, balkánské, španělské a maďarské. V Rusku se hrály romské romance, zpívané příznačným způsobem, v němž se střídá sólista a dvouhlasý smíšený sbor za doprovodu kytary nebo akordeonu. Na Balkáně, v Řecku, Makedonii, Bulharsku i v Kosovu je hudba silně ovlivněna lidovou tradicí Předního východu.
32
Obvykle je základem hobojovitý nástroj, který se jmenuje zurna a velký dvoublanný buben. V poslední době zurnu vystřídal klarinet nebo tárogató, což je kovová obdoba klarinetu. Navíc se romské kapely přeměnily v soubory žesťových nástrojů, vlastně se z nich stala taková obdoba naší „dechovky“. O romské hudbě ve Španělsku si můžeme říct, že romská hudba se podílela na vzniku španělského flamenca. Z Maďarského folkloru
byl převzat folklor
slovenský, s nímž se setkáváme na našem území a na Slovensku. První skupinou jsou písně k poslechu. Ty jsou pomalé, bez pevného metra. Druhou skupinu tvoří písně taneční, rychlé, rytmické, v sudém metru. Nejpodstatnějším rysem romských lidových písní je variabilita. Odlišná je podoba slok, provedení od provedení, což znamená, že tutéž píseň zpívá každý zpěvák jinak. Po stránce obsahové jsou tradiční písně čistou lidovou poezií, v níž se obrací radost i bolest a všechny životní hodnoty, které do nich její tvůrci vkládají. Častými slovy v textech jsou: černá, jakožto symbol smutku a žalu, země je dalším slovem. Dnes je mezi Romy rozšířená píseň „Čhajori romani“, po přidání strofy „Andr-oda taboris…“ se stala po válce jakousi „romskou hymnou v našich zemích. Olašští Romové zpívají hlavně písně epické. Jejich texty popisují skutečný život Romů, spojený dříve s kočováním a nějakými událostmi. Specifická je i tvorba nových textů, v nichž Romové vyjadřují své pocity a postavení. U tanečních písní jsou texty jednodušší, krátké a mnohdy se opakující melodie. U usedlých Romů to jsou známé čardáše, u olašských Romů „čapáše“, doprovázené rytmickými zvuky a hekáním lidských hlasů, podupáváním, klepáním na různé předměty a luskáním prstů. Romská hudba je velkým bohatstvím Romů. Jejich muzikálnost a schopnost skládat písně přetrvává a dále se rozvíjí v tvorbě nové mladé generace. V současnosti v hudebním průmyslu u nás pracuje mnoho mladých, nadaných romských zpěváků, kteří se proslavili díky mnoha hudebním soutěžím. Patří mezi ně například: Vlasta Horváth, vítěz druhé řady Superstar, Radek „Gipsy“ Banga ze skupiny Gipsy.cz, Jan Bendig, Monika Bagárová a další. Ačkoli se v dnešní době již pomaličku vytrácí tradičnost romské hudby, stále však přetrvává romská muzikálnost a láska Romů k hudbě.
33
3.6.1
Festivaly romské hudby
Nejen v Česku, ale i po celém světě jsou pořádány festivaly pro odlišné skupiny lidí. Romských festivalů je nepřeberné množství a my si uvedeme několik festivalů, které jsou pořádány na území České republiky i mimo jí.
Khamoro znamená v romštině „sluníčko“ a je to festival, o kterém by se dalo říci, že je to vůbec největší romský festival na celém světě. V Praze se tento festival koná od roku 1999. Tento festival pravidelně nabízí jedinečné koncerty romských kapel z celého světa, různé výstavy, taneční workshopy, filmové projekty, ale i odborné semináře a konference. U nás festival ročně navštěvuje přibližně 8500 lidí z Čech i zahraničí. Festival se v Praze koná jedenkrát ročně, a to vždy poslední týden v květnu. Tuto velkolepou akci už navštívilo více než 100 hudebních skupin z různých zemí a tato akce je oceňována a zároveň podporována řadou významných osobností.
Romská píseň, tak se nazývá mezinárodní festival romských písní a tanců, se sídlem ve Valašském Meziříčí. Tvůrci tohoto projektu tvrdí, že prioritním posláním této akce je bourat bariéry mezi majoritní společností a Romy. Hlavním cílem festivalu je prezentování a zachování tradic romské kultury. Podněcuje mladé romské lidi k tomu, aby neopouštěli tradiční romské hodnoty a romskou kulturu. K tomuto cíli přispívá i účast významných osobností naší země, kteří svým jednáním dávají najevo úctu k romské národnostní menšině.
Romský hudební festival v Lysé nad Labem byl poprvé uspořádán roku 2000 a měl velký úspěch. Festival se vždy koná v zahradách lyského zámku a představuje vždy romské kapely a taneční soubory. Romský hudební festival pořádá Sdružení romských občanů v Lysé nad Labem.
RomFest je dalším z „velkých“ festivalů v České republice. První ročník se konal roku 1990 v Mariánském údolí v Brně-Líšni. Tehdy se festivalu zúčastnilo 45 československých a několik zahraničních umělců. Účast Ne-Romů v publika byla tehdy minimální. Festival se dalších letech šířil po celé zemi a těší se velké návštěvnosti a oblibě. Mezi města, ve kterých se tento festival koná patří: Strážnice, Břeclav, Karviná, nově také Praha aj..
34
Romská píseň je festival v Rožnově pod Radhoštěm. Pořádá jej Demokratická aliance Romů ČR. Vystupují zde nejen romské taneční, hudební a pěvecké soubory z České republiky a jiných zemí. Mimo hudbu, tance a zpěv se mohou návštěvníci seznámit s romskými řemesly, ochutnat jídlo romské kuchyně a podívat se na výtvarné práce romských dětí. Romských festivalů je nepřeberné množství nejen u nás, ale po celém světě. Dále bychom mohly zmínit například romský festival Womad, Bašavipen, Gypsy Fest, Respect atd..
3.7
Romský tanec
Romský tanec, který je podle našeho názoru stejným fenoménem jako romská hudba nebo literatura, zůstává prozatím bohužel hodně opomíjen. V české literatuře najdeme minimum informací věnující se právě romskému tanci, přitom ve většině knihách o Romech je zmíněna právě hudba, se kterou tanec úzce souvisí. Je všeobecně známo, že Romové jsou opravdu skvělí tanečníci a právě tento druh zábavy je velmi baví. Caitlyn Schwartz je tanečnicí a instruktorkou romského tance ve Velké Británii. Ve svém článku o romském tanci uvedla, že tomuto tanci lidé lidově říkají „gypsy dance“. Ve svém článku zároveň částečně odpovídá na otázku: Proč je romský tanec tolik opomíjen? Caitlyn tvrdí, že tento tanec není dostatečně elegantní
pro ostatní obyvatele a je příliš
vášnivý, nekontrolovatelný, tak jako samotní Romové (Gypsy dance [online]). Tanec u Romů hraje i důležitou sociální roli, je vlastně takovým osobitým prostředkem neverbální komunikace, posiluje skupinovou soudržnost a mezilidské kontakty. Romský tanec se tančí individuálně i skupinově. Pro tanec Romů je typická spontánnost, živost, procítěnost, cit pro rytmus a radost z pohybu. Tento tanec zvýrazňuje lidskou (romskou) radost ze života, hrdost, vášeň, oheň, temperament, ale i smutek. Nedá se říci, že existují přesná pravidla pro romský tanec, protože cikánské tance mapují putování Romů po celém světě. „Gypsy dance“ se tančí na hudbu indickou, maďarskou, balkánskou, ruskou či španělskou. Existuje slovenský romský taneční styl, španělský, ale také styl jiných zemí. Je to podobné jako s romským jazykem. Základ je jen jeden, ale má mnoho dialektů. Tanec „dnešních“ Romů se značně liší od tance např. na počátku 20. století. Na tradiční romskou hudbu děti tančí již velice zřídka, dávají přednost rom-popu. Podobně jak se liší romská hudba jednotlivých skupin Romů, tak lze od sebe odlišit tance např. olašských Romů a slovenských Romů. Každý z těchto stylů má své charakteristické vlastnosti a sami
35
Romové je od sebe rozeznají. Romský tanec se neustále vyvíjí, vstřebává v sobě současné vlivy. Nezanedbatelný vliv na dnešní podobu tance má i moderní romská hudba, tedy již zmíněný rom-pop. Rom-pop je charakteristický rychlejším tempem, než bylo dříve zvykem. Jde vlastně o spojení tradičního romského tance a na první poslech moderní hudby, kdy se na moderní rom-pop tancují tradiční kroky. Co se týče oblíbenosti romských tanců, k nejoblíbenějším u nás patří čardáše, které jsou charakteristické veselými, svižnými kroky na slovenské a maďarské melodie. Čardáš bývá často doprovázený pro Romy typickým tleskáním nebo luskáním, případně rytmizovanými pokřiky. Dalšími typy jsou Balkán – cikánské tance na balkánské písně, Turecké tance, především tradiční Karsilama, která se tančí na 9/8 rytmus nebo také tanec na zemi. Tanec se šálem, využívající taneční doplněk – šál. Mystický tanec se svíčkami, se svými kořeny v Indii a další indický tanec z indického Rajasthanu, který se tančí v autentickém folklorním oděvu. Tanečník, choreograf a pedagog Pétia Iourtchenko popisuje romsky tanec takto: Pro mě je romský tanec řeč, jazyk. Je to dialog, v němž k publiku promlouvají mé nohy. A já prosím Boha, aby se tanci chtělo učit víc Romů. Třicet tři let tančím a chci, aby se naše mladá generace, naše děti, dozvěděly víc. Ať se zeptají a nestydí se. A já jim budu vyprávět tak, jako mně vyprávěl můj tatínek, můj dědeček. To je romský život (2010 [online].
3.8
Romská literatura
Romská literatura je poměrně mladá. Ve světě začala vznikat ve dvacátých letech 20. století a na našem území spatřila světlo světa v letech sedmdesátých. Na našem území do té doby neexistovala ani jedna romsky psaná kniha, a tak se romským autorům stal vzorem romský folklor a lidová slovesnost. Romská literatura tedy vznikla z přechodem od orální tvorby. Velký význam pro rozvoj romské literatury na našem území má Milena Hübschmannová, která intenzivně spolupracovala s romskou elitou již od padesátých let 20. století. Úplně první romské texty u nás se objevily ve zpravodaji Romano ľil (Romský list), jež vydával Svaz Cikánů-Romů a byl vydáván od roku 1970. Na popud činitelky tohoto svazu Hübschmannové, se kolem časopisu nashromáždila celá řada spisovatelů a básníků, a ti dnes považujeme za nejstarší generaci romských autorů u nás. Mluvit můžeme například o: Andreji Giňovi, Andreji Peštovi, Iloně Lackové, Vojtovi Fabiánovi, Františkovi Demeterovi, Bartoloměji Davidovi aj. (Scheinostová, 2006). Milena Hübschmannová je žena, která měla
36
opravdu velký vliv na rozvoj romské literatury u nás. Byla to právě ona, kdo přiměl Teru Fabiánovou, jednu z nejvýznamnějších básnířek, zapsat své verše, které předtím pronášela jen tak, při vaření kávy, na papír. Stojí také za objevením mezinárodně úspěšné knihy Eleny Lackové – Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou (Milena Hübschmannová [online]). Velká exploze romské literatury nastala však až po roce 1989. V roce 1990 začal být vydáván měsíčník Lačho lav (Dobré slovo), Amaro lav (Naše slovo). Ke konci téhož roku vzniklo první romské nakladatelství Romaňi čhib, kde vyšlo šest sešitů romské prózy, z toho tři sešity byly bilingvní, protože obsahovaly i český překlad. Blíže si přiblížíme žánr, který je pro dětskou literaturu nepostradatelný a pro děti zároveň nejzajímavější, popíšeme romskou pohádku, zvanou paramisi.
3.8.1
Romská pohádka – paramisi
Pohádka je nejustálenější prozaický útvar ve folklorní slovesnosti Romů. Paramisa vychází ze starých zkušeností lidí, vycházející z historie, mýtů a odráží duši celého jejich národa. Romové si myslí, že umění vyprávět pohádky je dar od Boha. „Koho Pán Bůh miloval, tomu vložil do úst krásná slova, moudrá slova pohádek“ (Prokešová, 2010, s.47). V romském jazyce se používá pro výraz pohádka slovo převzaté z řečtiny paramisi, v množném čísle potom paramisa. Mezi Romy se rozeznávají dva druhy pohádek: vitejzika paramisa – dlouhé hrdinské příběhy a pherasune paramisa – krátké žertovné příběhy. Vitejzika paramisa (hrdinské pohádky) se dále ještě mohou označovat bare paramisa – dlouhé příběhy. Tyto dlouhé příběhy obsahují kouzelné prvky, kdy nějaký romský hrdina zápasí s pohádkovými bytostmi a zlými silami. Pohádka může trvat několik hodin,někdy i třeba několik dní a během vyprávění se vystřídá i několik vypravěčů. Pherasune paramisa ( žertovné příběhy) mají také druhý název, a to charne paramisa – krátké příběhy. V charne paramisa hlavní hrdina poráží svého protivníka obvykle svým důvtipem, když přechytračí některého ze svých běžných protivníků: zástupců světa bohatých (sedláka, faráře či hraběte). Tyto žertovné příběhy mají ještě podžánr džungle paramisa (sprosté pohádky) neboli „dekameronské“ anekdoty, při jejichž vyprávění posílají dospělí děti za dveře, aby příběhy neslyšely.
37
Ještě na počátku osmdesátých let 20. století bylo vždy vyprávění pohádek nesmírně důležitou a oblíbenou kulturní událostí. Vyprávění pohádek měli na starost především muži, žena jako vypravěčka přednášela pohádky spíše v užším rodinném kruhu. Romové-vypravěči museli být schopni nejen vyprávět celé hodiny, ale museli mít bujnou fantazii, museli umět používat barvité metafory, vkládat do příběhu svůj důvtip apod.. Pohádka proto nebyla nikdy stejná. Motivy i děj bývaly pestré. Nejčastěji byly pohádky vyprávěny během velkých vypravěčských sešlostí, které se konaly i několikrát týdně, ale také na velkých rodinných akcích, při vartování mrtvého atd.. Počet posluchačů nebyl nikdy stálý, byl závislý hlavně na prostoru, ve kterém se pohádky vyprávěly. V teplém počasí venku, v zimě v jednom z největších domů. Během vyprávění se nepilo ani nejedlo a posluchači nesměli nijak vypravěče přerušovat a rušit. Rozdíl mezi českou a romskou pohádkou je ten, že česká pohádka začíná většinou větami typu: „Za devatero horami, za devatero řekami, žil před mnoha lety starý král a královna.“ Pohádka je tedy místně, někdy i časově vymezena. U romské pohádky je nezvyklé používat tyto věty. Romská pohádka je příběh, který je v okamžiku vyprávění přítomen, je teď a tady, je prožíván. Krásné je pohádky nejen poslouchat, ale také pohádky číst. Bohužel dnes už se v Čechách ani na Slovensku pohádky téměř nevypráví. Avšak existují romští autoři jako Andrej Giňa, Vladislav Haluška, František Demetr, Helena Demeterová, Magda Hoffmannová, a také zesnulý Elemír Baláž nebo Šani Dzurko, se často často vracejí k pohádkám, které slyšeli na dávných sešlostech, tyto pohádky reprodukují a dávají jim písemnou podobu a tak otevírají cestu přirozenému vývoji od slovesné folklorní tvorby k psané literatuře (Prokešová 2010).
V teoretické části jsme zpracovali téma romského etnika v kontextu s typickými rysy této národnosti, jejich historii a současný život, a především pak kulturní složky Romů. V návaznosti na teoretickou část zpracováváme část empirickou, ve které chceme ukázat, že romská kultura je neoddělitelnou součástí života Romů. Hlavním cílem je zjistit názory romských žáků běžných základních škol na jejich kulturní život v domácím, ale i školském prostředí a dále získat informace od učitelů, kteří na těchto školách vyučují.
38
II EMPIRICKÁ ČÁST
39
4 Metodologie V empirické části diplomové práce se zaměříme na výzkum specifik romského etnika a jejich využití v běžných základních školách. Ke zkoumání použijeme kvantitativní a částečně i kvalitativní výzkum.
4.1 Výzkumný problém Tato diplomová práce se zabývá romskou kulturou a využíváním prvků romské kultury v běžných základních školách. Stále je aktuální problematika Romů v České republice. Majoritní společnost považuje romskou komunitu u nás za problémovou a Romové často bývají nazýváni „parazity“, kteří nejsou v naší zemi příliš vítáni. Romské etnikum se cítí tedy často diskriminováno, ale na druhou stranu nedávají možnost většinovému obyvatelstvu nabídnout šanci se integrovat. Východiskem by mohlo být zapojení romské kultury do běžných základních škol a její využití při výuce právě proto, aby se vztahy mezi Romy a českými žáky tímto způsobem částečně utužily. Romská hudba, tanec, pohádky a jiné kulturní složky jsou celosvětově oblíbené a je to něco, čím se může romské etnikum pyšnit. Neustále jsou bráni jako problémové etnikum a majoritou jsou převážně odsuzováni. Tímto způsobem bych chtěla přispět k tomu, aby romské děti ve spolupráci s učiteli ukázali českým žákům, že i oni jsou etnikem, které má i své kladné stránky a tímto způsobem integrovat Romy do majority. Dalším problémem může být také neznalost učitelů, která je spojována s romskou kulturou a trávením volného času romských žáků. Názory romských žáků a jejich učitelů na romskou kulturu se mohou značně lišit, a proto je tato otázka součástí výzkumu v empirické části.
4.2 Cíl výzkumného šetření Cílem výzkumného šetření je zjistit, jaký názor mají romští žáci na jejich kulturní život v domácím, ale i ve školském prostředí. Zjistíme, jak romské děti tráví svůj volný čas a zda-li využívají typické prvky romské kultury i ve svém osobním životě. Dalším cílem bude zjistit, jak jsou učitelé těchto žáků obeznámeni s romskou kulturou, zda se zajímají o kulturní život romských žáků a zda vkládají do výuky prvky romské kultury. Hlavním cílem tohoto
40
výzkumného šetření je srovnání názorů na romskou kulturu a její využití ze strany žáka a učitele.
4. 3 Metody výzkumu S ohledem na povahu informací, které byly stěžejní pro provedení výzkumu, jsme zvolili smíšený výzkum, který je kombinací kvantitativního a kvalitativního výzkumu. Bylo užito techniky dotazníku (viz příloha č. 1, 2 ), který jsme sami sestavili a byl anonymní. Byly sestaveny dvě verze dotazníku. Dotazník pro žáky obsahuje celkem 15 otázek, z nichž 12 je otázek uzavřených, 2 polouzavřené a poslední otázka je otevřená. Dotazník pro učitele obsahuje celkem 9 otázek, z nichž je 6 uzavřených a 3 otázky polozavřené. Dotazník jsme osobně distribuovali, proto také návratnost činila 100 %. Dalším důležitým aspektem tohoto výzkumu je získávání informací od respondentů v jejich přirozeném prostředí. Pro tyto účely jsme použili kvalitativní výzkum. Kvalitativní výzkum nebyl proveden podrobně, ale je brán pouze jako doplňující k výzkumu kvantitativnímu. Pro účely získání informací jsem použila metodu pozorování a metodu rozhovoru.
4.4 Hypotézy Hypotéza H1: Názory romských žáků na romskou kulturu jsou odlišné od názorů jejich učitelů. Hypotéza H2: Učitelé se zajímají o to, zda jejich romští žáci umí hrát na hudební nástroj nebo neumí. Hypotéza H3: Učitelé neví, zda jejich romští žáci mluví romsky nebo česky.
4.5 Charakteristika výzkumného vzorku Výzkum proběhl na třech běžných základních školách v okrese Prostějov. V našem případě byli respondenty romští žáci 4. a 5. Tříd a jejich učitelé. Výzkumu se zúčastnilo celkem 39 žáků, z toho 18 dívek a 21 chlapců 5 učitelů s různou délkou praxe i mírou zkušeností s dětmi.
41
4.6 Charakteristika místa výzkumného šetření Výzkumné šetření probíhalo na třech běžných základních školách v okrese Prostějov. Konkrétní názvy a místa škol zůstanou z důvodu anonymity nezveřejněna. O všech školách, ve kterých byl proveden výzkum lze říci, že je zde zvýšený výskyt dětí hlásící se k romskému etniku. Každá škola má i přípravnou třídu a nezbytností v těchto školách je i asistent pedagoga. Ve škole č.1 je zaměstnaných 6 asistentů pedagoga, ve škole č. 2 jsou zaměstnaní 4 a ve škole č. 3 pracují 2 asistenti pedagoga. Protože jsme se snažili získat nejen fakta a čísla, ale i pocity, prožitky a názory respondentů, ke kvantitativnímu výzkumu jsme použili i výzkum kvalitativní. Navštívili jsme Charitu Kojetín, kde jsme měli možnost setkat se přímo s romskými dětmi v jejich přirozeném prostředí a dále možnost pozorování a rozhovoru. Ředitelka a tým vychovatelů nám poskytli mnoho časopisů, brožur a jiných tiskovin, které bychom v knihovnách sháněli celkem obtížně. Také nám dovolili nahlédnout do různých zpráv o charitě, dětech a podobně. Velmi podnětné pro práci byly také konzultace tematiky romské rodiny, kultury a trávení volného času s lidmi z charity. Celý kolektiv charity nám zároveň vypomáhal při shánění škol s romskými dětmi, které by byly ochotny zúčastnit se výzkumu. Při shánění respondentů jsme řešili velký problém, protože z 15 zkontaktovaných škol přijalo naši návštěvu pouze 5 škol. Z těchto 5 škol nebyla ani jedna škola ochotna spolupracovat na tomto výzkumu a to ani po zaslíbení naprosté anonymity. Při rozhovoru se zástupkyní ředitele jedné z těchto škol vznikla myšlenka navštívit romskou charitu, které jsme opravdu vděční, protože kdybychom neměli možnost romskou charitu navštívit, pravděpodobně bychom nebyli schopni důkladně zpracovat výzkum. Sehnat respondenty bylo opravdu velmi obtížné a obáváme se, že bez jejich pomoci, která vznikla na základě jejich důvěry k nám, bychom školy s těmito žáky jen těžko sehnali. Před přímým kontaktem s žáky jsme se nejprve snažili seznámit ředitele školy se zaměřením práce a získat od nich základní informace o dětech. Na každou třídu jsme si vymezili 1 hodinu času. Nejprve jsme žákům vysvětlili, jakým způsobem dotazníky mají vyplňovat, ujasnili jsme jim některé nejasné pojmy a otázky. Poté jsme nechali žáky pracovat.
42
5 Vlastní šetření a analýza výsledků šetření Výsledky samotného výzkumného šetření jsme pro větší přehlednost zobrazili v podobě srovnávacích tabulek a grafů. Pod každou tabulkou nebo grafem se nachází komentář ke každé otázce. Nejprve zpracujeme výsledky dotazníků pro žáky, poté dotazníků pro učitele a na závěr porovnáme výsledky těchto dvou skupin.
5. 1 Průběh šetření a interpretace výsledků - žáci
Otázka č. 1: Chodíš rád/a do školy? Odpověď
Počet
Ano
26
67 %
Ne
7
18 %
Někdy
6
15 %
Tab. č. 1
Chodíš rád/a do školy? 15% Ano 18%
Ne Někdy 67%
Graf č. 1
43
Z odpovědí žáků vyplývá, že 26 žáků z celkového počtu 39 (67 % ) romských žáků chodí do školy rádo; 18% (7 žáků) nerado chodí do školy a zbylých 15 % (6 žáků) chodí do školy rádo jen někdy.
Otázka č. 2: Je pro tebe vzdělání důležité? Odpověď
Počet
Ano
29
74 %
Ne
10
26 %
Tab. č. 2
Je pro tebe vzdělání důležité?
26% Ano Ne 74%
Graf č. 2
Z uvedené tabulky a grafu je zřejmé, že pro většinu žáků, tedy 74 % (29) je vzdělání důležité. Pouhých 26 % (10) žáků si myslí, že škola je pro ně nedůležitá.
44
Otázka č. 3: Proč? Další otázka vycházela z otázky č. 2: Je pro tebe vzdělání důležité? Zde žáci mohli uvést důvod , proč školu rádi/neradi navštěvují. Otázka byla otevřená, žáci si mohli vytvořit vlastní odpověď. Důvodem pro začlenění této otázky do dotazníku byl ten, abych věděla, jaký je pro jednotlivce důvod k jejich odpovědi na předešlou otázku. Odpovědi žáků byly různorodé. Pro bližší představu vyzdvihneme odpovědi, které byly nejčastější.
Ukázka kladných odpovědí:
Abych se naučil/a
Chci mít jednodušší život
Je to zábava
Kvůli práci v budoucnosti
„Papír“ navíc
Ukázka záporných odpovědí:
Nepotřebuji vzdělání
Je to nuda
Stejně není práce
Ztráta času
Otázka č.4: Považuješ školu za zábavnou? Odpověď
Počet
Ano
18
46 %
Ne
8
21 %
Někdy
13
33 %
Tab. č. 3
45
Považuješ školu za zábavnou?
Ano 33% 46%
Ne Někdy
21%
Graf č. 3
Na otázku, jestli žáci považují školu za zábavnou,uvedlo 18 žáků (46 %), že školu za zábavnou považují. 13 žáků (33 %) uvedlo, že škola je baví jen někdy a zbylých 8 žáků (21 %) tvrdí, že škola pro ně není zábavná. Můžeme tedy říct, že téměř polovina těchto žáků mají školu rádi, někteří jen někdy a jen minimum žáků škola nebaví. Lze předpokládat, že žáci, kteří na tuto otázku odpověděli ne, odpověděli stejně i na otázku č. 2.
Otázka č. 5: Zajímá se tvoje paní učitelka o romskou kulturu? Odpověď
Počet
Ano
14
36 %
Ne
12
31 %
Někdy
13
33 %
Tab. č. 4
46
Zajímá se tvoje paní učitelka o romskou kulturu?
33%
36%
Ano Ne Někdy
31%
Graf č. 4
Z odpovědí žáků vyplývá, že 14 (36 %) žáků se domnívá, že jejich učitel/ka se zajímá o romskou kulturu, 12 (31 %) žáků si myslí, že učitel/ka nemá žádný zájem a zbylých 13 (33 %) žáků tvrdí, že učitel/ka se někdy zajímá a jindy ne. U této otázky byly odpovědi poměrně těsné, nelze tedy potvrdit větší četnost nějaké odpovědi nad jinou.
Otázka č. 6: Jak moc využíváte prvků romské kultury ve škole? Odpověď
Počet
Občas
18
46 %
Hodně
14
36 %
Vůbec
7
18 %
Tab. č. 5
47
Jak moc využíváte prvků romské kultury ve škole? 18% Občas
46%
Hodně Vůbec
36%
Graf č. 5
Téměř polovina žáků, tedy 18 (46 %) žáků tvrdí, že občas ve škole využívají prvků z romské kultury i ve škole. 14 (36 %) žáků tvrdí, že těchto prvků využívají hodně často a pouhých 7 (18 %) žáků si myslí, že vůbec.
Otázka č. 7: Čtete si někdy také romské pohádky? Odpověď
Počet
Občas
16
41 %
Hodně
15
38%
Vůbec
8
21 %
Tab. č. 6
48
Čtete si někdy také romské pohádky?
21% Občas
41%
Hodně Vůbec 38%
Graf č. 6
16 (41 %) žáků uvádí, že romské pohádky si ve škole občas čtou, 15 (38 %) žáků tvrdí, že tento typ pohádek si čtou ve škole často a 8 (21 %) žáků odpovědělo na tuto otázku, že si pohádky nečtou vůbec. Předpokládáme, že tyto odlišnosti v odpovědích jsou způsobeny odlišnými učiteli v jednotlivých třídách a školách.
Otázka č. 8: Vědí tvoji spolužáci o romské kultuře? Odpověď
Počet
Trochu
18
46 %
Hodně
17
44%
Vůbec
4
10 %
Tab. č. 7
49
Vědí tvoji spolužáci o romské kultuře? 10%
Trochu
46%
Hodně Vůbec
44%
Graf č. 7
Žáci ze 46 % (18 žáků) uvedli, že se domnívají, že ostatní, tedy neromští spolužáci ví alespoň něco (trochu) o jejich kultuře. 44 % (17 žáků) nebo-li o jednoho žáka méně tvrdí, že spolužáci toho ví hodně a pouhých 10 % (4 žáci) uvedlo, že spolužáci se o romskou kulturu nezajímají a neví o ní nic. Zde by se dalo zapřemýšlet nad tím, jestli žáci správně pochopili, co si mají přesně představit pojem romská kultura. Ačkoliv jsme se snažili na začátku dotazníku tyto pojmy objasnit, je možné, že romští žáci si pod touto otázkou představují „romský život“ jako celek.
Otázka č. 9: Věnuješ se romským zvykům ve volném čase? Odpověď
Počet
Ano
21
54 %
Ne
4
10%
Někdy
14
36 %
Tab. č. 8
50
Věnuješ se romským zvykům ve volném čase?
36% Ano 54%
Ne Někdy
10%
Graf č. 8 54 % žáků (21) , tedy více než polovina žáků uvedla, že se ve volném čase věnuje romským zvykům nebo aktivitám spojených s romstvím. 36 % (14) žáků se těmto aktivitám věnuje jen někdy a pouhých 10 % (4) žáků se romským zvykům ve volném čase nevěnuje vůbec. Podle množství kladných odpovědí můžeme usoudit, že i v dnešní době se romské děti věnují typickým romským zvykům.
Otázka č. 10: Hraješ ve volném čase na nějaký hudební nástroj? Odpověď
Počet
Ano
24
62%
Ne
15
38%
Tab. č. 9
51
Hraješ ve volném čase na nějaký hudební nástroj?
38% Ano Ne 62%
Graf č. 9
24 (62 %) žáků ze zkoumaných 39 žáků na otázku odpověděli:Ano a 15 žáků (38 %) odpovědělo: Ne. Tato otázka částečně navazuje na otázku č. 9 Věnuješ se romským zvykům ve volném čase? Z uvedeného vyplývá, že 24 žáků hraje na nějaký hudební nástroj (minimálně jeden) a tím tedy pozvrzujeme odpověď na otázku č. 9, protože žáci se věnují typicky romským aktivitám, mezi které patří právě hra na hudební nástroj.
Žáci, kteří na otázku odpověděli kladně byli vyzváni k tomu, aby napsali, na který hudební nástroj hrají. Z 24 žáků, kteří se baví hrou na hudební nástroj 11 žáků uvedlo, že hrají na elektronické klávesy nebo klavír, 3 žáci hrají na housle, 3 žáci hrají na bicí a ve stejném počtu hrají i na saxofon. Dále byly zmíněny hudební nástroje typu: flétna, klarinet, basa. Někteří z těchto žáků hrají dokonce na vícero hudebních nástrojů.
Odpověď
Počet
Klávesy, klavír
11
46 %
Housle
3
12%
52
Bicí
3
12 %
Saxofon
3
13%
Jiné
4
17 %
Tab. č. 10
Který hudební nástroj? 17% Klávesy, klavír 46%
13%
Housle Bicí Saxofon
12%
Jiné 12%
Graf č. 10
Otázka č. 11: Trávíte společný čas s rodinou zpěvem romských písní nebo romským tancem? Odpověď
Počet
Trochu
20
51 %
Hodně
17
44%
Vůbec
2
5%
Tab. č. 11
53
Trávíte společný čas s rodinou zpěvem romských písní nebo romským tancem? 5% Trochu Hodně
51%
44%
Vůbec
Graf č. 11
U otázky č. 11 nás zajímalo, zda romské děti tráví společný čas s rodinou zpěvem romských písní nebo romským tancem. Z výsledků výzkumného šetření je patrné, že dotazovaní žáci vybrali odpověď ano v 51 %, hodně ve výši 44 % a vůbec pouhých 5 %. Závěrem k této otázce lze říci, že romské děti rády tráví svůj volný čas s rodinou zpěvem romských písní a romským tancem, tedy romskou muzikou, která je pro romské etnikum typickým znakem.
Otázka č. 12: Mluvíte doma romsky? Odpověď
Počet
Ano
24
62 %
Ne
2
5%
Někdy
13
33 %
Tab. č. 12
54
Mluvíte doma romsky?
33% Ano Ne 62%
Někdy
5%
Graf č. 12 Z odpovědí žáků vyplývá, že 62 % (24) žáků mluví doma v romském jazyce. 33 % (13) žáků mluví doma romsky jen někdy a 5 % (2) žáci doma nemluví romsky vůbec. Odpovědi žáků potvrzují, že v romských rodinách je romský jazyk stále aktuální a používá se pro běžnou komunikaci. Otázka č. 13: Je pro tebe důležité umět mluvit romsky? Odpověď
Počet
Důležité
15
38 %
Hodně důležité
14
36%
Nedůležité
10
26%
Tab. č. 13
55
Je pro tebe důležité umět mluvit romsky?
26% 38% Důležité Hodně důležité Nedůležité 36%
Graf č. 13 Z předchozí otázky jsme zjistily, že většina žáků doma mluví romsky. U otázky č. 13 nás zajímalo, zda je pro žáky důležité umět mluvit romsky, protže většina žáků takto ve svém domácím prostředí komunikuje. 15 (38 %) žáků odpovědělo, že je to pro ně důležité, 14 (36 %) žáků odpovědělo hodně důležité a pro 10 (26 %) žáků je to nedůležité. U této otázky nelze přesně říci, zda je romština pro romské děti důležitá nebo zda se romský jazyk udržuje v rodinách jen kvůli tradicím a starším generacím. Ve většině případů, ale bylo uvedeno, že je to pro žáky více či méně důležité. Otázka č. 14: Jak je pro tebe tvoje rodina důležitá? Odpověď
Počet
Nejdůležitější na světě
24
62%
Důležitá
11
28%
Nedůležitá
4
10%
Tab. č. 14
56
Jak je pro tebe tvoje rodina důležitá? 10%
Nejdůležitější na světě 28%
Důležitá 62%
Nedůležitá
Graf č. 14 Dotazovaní žáci z 62% (24) žáků odpověděli, že rodina je pro ně nejdůležitější na světě, 28 % (11) žáků uvedlo, že je pro ně rodina důležitá a 10 % (4) žáci odpověděli, že rodina je pro ně nedůležitá. Většina žáků na otázku odpověděla kladně a můžeme tedy potvrdit, že tradiční pojetí romské rodiny, tedy důležitost rodiny je pro Romy stále aktuální. Otázka č. 15: Zajímá se tvoje rodina o tvůj školní prospěch a tvé pocity ze školního prostředí? Odpověď
Počet
Hodně
26
67%
Vůbec
7
18%
Trochu
6
15%
Tab. č. 15
57
Zajímá se tvoje rodina o tvůj školní prospěch a tvé pocity ze školního prostředí? 15%
Hodně 18%
Vůbec 67%
Trochu
Graf č. 15 U otázky č. 15 nás zajímalo, zda se rodina romských žáků zajímá o jejich školní prospěch a jejich pocity ze školního prostředí. Z výsledků je zřejmé, že 67 % (26) žáků z dotazovaných celkem 39 žáků odpovědělo na otázku odpovědí hodně, 18 % (7) uvedlo odpověď vůbec a 15 % (6) uvedlo, že se rodina zajímá trochu. Otázka č. 16: Čím chceš být v dospělosti? Otázka č. 16 byla otevřená a žáci měli možnost vyjádřit slovy, jak si představují jejich budoucnost. Odpovědi byly hodně rozmanité. Daly by se roztřídit do několika oborů: státní zaměstnanci, umělci, dělníci, nezaměstnaní, na mateřské dovolené. Níže si uvedeme několik vybraných odpovědí žáků. Státní zaměstnanci:
Policajt
Učitel/ka
Sociální pracovník
Vychovatel/ka
Prezident
Umělci:
Zpěvák/čka
Tanečník/nice 58
Fotbalista
Hráč v Las Vegas
Dělníci:
Automechanik
Kuchař/ka
Nezaměstnaní:
Na podpoře
Ničím
Chci mít hodně dětí
Odpověď
Počet
Státní zaměstnanec
8
20%
Umělec
8
21%
Dělník
15
38%
Nezaměstnaný
8
20%
Tab. č. 16
Čím chceš být v dospělosti?
21%
20% Státní zaměstnanec Umělec 21%
Dělník Nezaměstnaný
38%
Graf č. 16 59
Otázka č. 17: Pohlaví Odpověď
Počet
Chlapec
20
54%
Dívka
17
46%
Tab. č. 17
Pohlaví
46%
Chlapec 54%
Dívka
Graf č. 17
Na otázku č. 17 žáci odpovídali na otázku jakého jsou pohlaví. Po odpovědi respondentů na otázku jsme zjistili, že z celkového počtu zkoumaných romských 39 žáků je 20 žáků chlapci a 17 žáků dívky.
5.2 Průběh šetření a interpretace výsledků – učitelé
Otázka č. 1: Zajímáte se o kulturu romských žáků?
60
Odpověď
Počet
Ano
4
80 %
Ne
0
0%
Trochu
1
20 %
Tab. č. 18
Zajímáte se o kulturu romských žáků?
40%
Ano Ne 60%
Graf č. 18
Z odpovědí respondentůvyplývá, že z celkového počtu 5 učitelů, kteří vyučují romské žáky se zajímají o kulturu romských žáků 4 učitelé, 1 učitel se zajímá trochu a ani jeden z respondentů neuvedl, že se nezajímá vůbec. Otázka č. 2: Zajímá Vás romská kultura jako celek nebo jen některý prvek romské kultury? Otázka č. 2 navazuje na otázku č.1 „Zajímáte se o romskou kulturu?“. Učitelé, kteří odpověděli na otázku ano či trochu odpovídají na otázku č.2.
61
Odpověď
Počet
Celek
4
80 %
Určitý prvek
1
20 %
Tab. č. 19
Zajímá Vás romská kultura jako celek nebo jen některý prvek romské kultury? 20%
Celek Určitý prvek 80%
Graf č. 19 U otázky č. 2 nám odpovědi vyšly procentuálně stejně (80 %, 20 %), jako u otázky č.1. Z dotazovaných učitelů 4 učitelé (80 %) odpověděli na otázku, že je zajímá kultura jako celek. Lze tedy říci, že většina z dotazovaných se zajímá o romskou kulturu celkově a pouze 1 respondent uvedl, že se zajímá o konkrétní část této kultury. Uvedl, že se zajímá hlavně o rodinné vztahy v romské komunitě a jejich hudbu. Otázka č. 3: Víte, jaké mají Vaši romští žáci rodinné vztahy? Odpověď
Počet
Ano
2
40 %
Ne
0
0%
62
Trochu
3
60 %
Tab. č. 20
Víte, jaké mají Vaši romští žáci rodinné vztahy?
40% Ano Ne 60%
Trochu
0%
Graf č. 20 Z odpovědí učitelů vyplývá, že 2 (40 %) učitelé ví, jaké mají jejich žáci rodinné vztahy a 3 (60 %) učiteléuvedli, že s tím, jaké mají jejich žáci rodinné vztahy jsou seznámeni jen trochu. Ani jeden učitel neodpověděl na otázku „ne“. Je tedy zřejmé, že učitelé se zajímají o to, jak se jejich žáci cítí v rodinném prostředí a jaký žijí rodinný život.
Otázka č. 4: Snažíte se získávat informace o romské kultuře? Odpověď
Počet
Ano
3
60 %
Ne
0
0%
Trochu
2
40 %
Tab. č. 21
63
Snažíte se získávat informace o romské kultuře?
40%
Ano Ne 60%
Trochu
0%
Graf č. 21 Z 60 % (3) odpovědí respondentů vyplynulo, že se snaží získávat informace o romské kultuře. 40 % (2) z respondentů uvedlo, že se snaží trochu. Ani jeden z učitelů neuvedl, že se nezajímá vůbec. Je tedy pozitivní, že v učitelích romských žáků přetrvává pocit, že tento postoj je správný a je nejen pro ně, ale i pro jejich žáky důležitý. Otázka č. 5: Víte, jak tráví volný čas romské děti? Odpověď
Počet
Ano
4
80 %
Ne
1
20 %
Tab. č. 22
64
Víte, jak tráví volný čas romské děti?
20%
Ano Ne 80%
Graf. č. 22 Z 80 % (4) zkoumaných respondentů na otázku č. 5 odpovědělo ano. Znamená to, že tito učitelé ví nebo alespoň si myslí, že ví jak tráví volný čas romské děti. 20 % (1) respondentů uvedlo, že neví jak tráví volný čas. Z uvedeného vyplývá, že většina z učitelů, kteří mají ve třídě romské žáky se zajímají o jejich volnočasové aktivity. Na otázku č. 5 navazuje otázka č. 6, na kterou měli učitelé odpovědět, pokud na předchozí otázku uvedli odpověď ano. Otázka zněla „Jak tráví volný čas?“. Odpovědi byly různé, někteří učitelé uvedli několik možných způsobů trávení volného času těchto žáků. Výpis odpovědí:
Na ulici, venku
Počítač
Romská charita
Odpověď
Počet
Na ulici, venku
3
50 %
Počítač
1
17 %
Romská charita
2
33 %
Tab. č. 23
65
Trávení volného času
33%
Na ulici, venku 50%
Počítač Romská charita
17%
Graf. č. 23 Nejvíce učitelů se domnívá, že romské děti tráví většinu svého volného času venku, touláním se po ulicích. Někteří z těchto učitelů uvedli i tu možnost, že žáci chodí do romské charity, která se nachází v Kojetíně. V této charitě je nahlášených téměř 90 romských dětí, ale pravidelně jich dochází přibližně 20 a dalších 20 dětí chodí méně pravidelně a zbylých 50 dětí se v charitě vyskytuje převážně v zimních obdobích roku (venku je jim zima, v jejich obydlích většinou nemají tepelné zdroje). Některý z respondentů uvedl, že si myslí, že romské děti tráví svůj volný čas u počítače. Těžko říct, zda-li je tento výrok pravdivý, protože nevíme, který z Romů má počítač doma, ale pravděpodobnější je, že takovýchto romských dětí moc není. Otázka č. 6: Víte, jestli Vaši romští žáci hrají na nějaký hudební nástroj? Odpověď
Počet
Ano
3
60 %
Ne
2
40 %
Tab. č. 24
66
Víte, jestli Vaši romští žáci hrají na nějaký hudební nástroj?
40% Ano Ne
60%
Graf č. 24 Více než polovina ze zkoumaných respondentů, tedy 60 % (3) na otázku odpovědělo, že ví o tom, že jejich romští žáci hrají či nehrají na hudební nástroj. 40 % (2) respondentů na otázku odpovědělo, že to neví. Z odpovědí respondentů vyplývá, že učitelé mají zájem zjišťovat, zda se romské děti vyvíjí v hudebních dovednostech. Na otázku č. 6 navazuje otázka č. 7, na kterou odpovídali jen ti respondenti, kteří na otázku č. 6 odpověděli ano. Učitelé uvedli několik hudebních nástrojů, na které jejich žáci hrají. Některý z respondentů uvedl i dva hudební nástroje a jiný z učitelů uvedl pouze jeden. Otázka č. 7: Který hudební nástroj? Odpověď
Počet
Klávesy
2
33 %
Harmonika
2
33 %
Housle
1
17 %
Bicí
1
17 %
Tab. č. 25
67
Který hudební nástroj?
17% 33%
Klávesy Harmonika
17%
Housle Bicí 33%
Graf č. 25 Z odpovědí 3 zkoumaných respondentů jsme zjistily, že některé děti hrají na dva hudební nástroje a některé děti pouze na jeden hudební nástroj. Mezi nejvíce oblíbený hudební nástroj, na který žáci hrají byly uvedeny klávesy, které byly zmíněny dvakrát, a také harmonika, která byla zmíněna ve stejném počtu. Housle a bicí jsou nástroje, o kterých bylo řečeno pouze jednou. Z výsledků můžeme vyvodit takové výsledky, že romské děti dávají ve výběru hudebních nástrojů přednost elektronickým klávesám a harmonice. Otázka č. 8: mluví Vaši romští žáci mezi sebou romsky? Odpověď
Počet
Ano
3
60 %
Ne
1
20 %
Někdy
1
20 %
Tab. č. 26
68
Mluví Vaši romští žáci mezi sebou romsky? 20% Ano Ne
20%
60%
Někdy
Graf č. 26 60 % (3) respondentů uvedlo, že jejich romští žáci mezi sebou komunikují v romském jazyce. 20 % (1) tvrdí, že nemluví a zbylých 20 % (1) uvádí, že romsky mezi sebou mluví jen občas. Volba odpovědí poukazuje na skutečnost, že i přesto, že romský jazyk začíná být pomaličku vytrácen z romské společnosti kvůli přijetí k majoritě, stále jím komunikuje dostatek i mladých lidí, což je pozitivní pro udržení romské tradice romského jazyka. Otázka č.9: Víte, jestli Vaši romští žáci mluví doma romsky? Odpověď
Počet
Ano
3
60 %
Ne
0
0%
Nevím
2
40 %
Tab. č. 27
69
Víte, jestli Vaši romští žáci mluví doma romsky?
40%
Ano Ne Nevím
60%
0%
Graf č. 27 Na otázku, zda učitelé ví, jestli romští žáci mluví nejen ve školském prostředí, ale i doma romsky odpovědělo 60 % (3) ze zkoumaných respondentů ano. 40 % (2) na otázku odpovědělo, že to neví a 0 % (0) odpovědělo ne. Podle četnosti odpovědí lze tedy usoudit, že romské děti komunikují i ve svém přirozeném prostředí romsky. Potvrzuje nám to fakt, že romský jazyk se z romského etnika ještě úplně nevytrácí, tak jak nám již naznačila předchozí otázka. Otázka č. 10: Chtěl/a byste být více informovaná o romské kultuře? Odpověď
Počet
Ano
3
60 %
Ne
2
40 %
Tab. č. 28
70
Chtěl/a byste být více informovaná o romské kultuře?
40% Ano 60%
Ne
Graf č. 28 3 (60 %) respondenti na otázku, zda by chtěli být více informováni o romské kultuře uvedlo, že ano. Tito učitelé mají zájem být informováni o aspektech romského etnika a rádi by rozšířili své znalosti o kultuře romů. 2 (40 %) učitelé odpověděli, že zájem nemají. U těchto dvou učitelů přetrvává pravděpodobně pocit, že nemají zájem o ciz, konkrétně romskou kulturu a přijde jim to zbytečné, možná nezajímavé. Tito učitelé, kteří nemají zájem se bohužel nemohou dále posouvat ve vzdělávání romských žáků, protože nezískají schopnost vcítit se do života Romů a jejich stylu života. Respondenti, kteří na otázku odpověděli ano, by rádi využili možnosti se dozvědět něco více o romské kultuře, a tím by rádi posunuli své hranice ve znalostech o tomto etniku.
5.3 Shrnutí výsledků Výzkum potvrdil, že škola je pro romské žáky důležitá, protože v ní vidí lepší budoucnost pro sebe a svoji rodinu. Při návštěvě romské charity v Kojetíně jsme se žáků ptali ještě osobně, abychom si ověřili názor na danou věc osobně a žáci, kteří navštěvují charitu jsou přesvědčeni, že škola jim buduje možnosti pro lepší život. Měli jsme možnost se setkat se dvěma dívkami, které již do romské charity nechodí, protože mají více než 18 let a tato charita je určena právě pro děti do tohoto věku. Obě dívky studují. Své vzdělání nezakončily na základní škole, ale měly chuť a píli vzdělávat se dál. Jedna dívka studuje učební obor a druhá dívka dokonce maturitní. Obě se shodly na tom, že za tím stojí právě romská charita,
71
která jim dávala motivaci a dobré důvody k tomu, proč se dál vzdělávat. Nutno podotknout, že jedna z těchto dívek pochází dokonce přímo z romského ghetta, kde podmínky pro studium nejsou nijak přesvědčivé, ale tím, že měla možnost navštěvovat tyto prostory to dokázala. Ostatní děti jsou stejně tak motivované jako tyto dvě dívky. V romské charitě je klubovna, ve které se žáci učí hrát na hudební nástroje a dle slov vychovatelů je o to velký zájem. To nám potvrzuje i tu část výzkumu, ve které jsme zjišťovali, zda žáci věnují nějaký čas hudbě. Co se týče romského jazyka, v prostrorách charity jsme neslyšeli jedinou konverzaci v romštině. Avšak když jsme se dětí ptali, jestli doma mluví romsky, říkali, že ano. Třebaže oni sami nechtějí, protože jim to přijde zbytečné, když se stejně dorozumí všude česky tak doma romsky mluví, protože tak komunikují starší generace mezi sebou. Na otázku, zda je pro ně jejich rodina důležitá nám bylo řečeno, že samozřejmě, že ano. Rodina je pro ně vždy na prvním místě. V charitě bylo jednoduché rozpoznat romskou „multirodinu“. Rodina pro ně nejsou jen ti nejbližší příbuzní, ale všichni blízcí kolem. Tu lásku, kterou si mezi sebou dávali na jevo za celé odpoledne jsme u Neromů snad ještě nikdy neviděli. Takže ano, pro Romy je rodina vždy na prvním místě. Co se týče shrnutí výsledků u učitelů, nelze přesně potvrdit, jak učitelé přistupují k Romům, konkrétně k romské kultuře a tradicím Romů. Někteří učitelé se o jejich specifika zajímají, zajímají je životy romských dětí, jejich kulturní a rodinný život a mají chuť se dále vzdělávat a informovat o tomto etniku. Na stranu druhou jsou tu i učitelé, kteří sice romské žáky vyučují, ale působí spíše dojmem, že nemají žádný zájem dozvědět se více informací o romských dětech a o jejich životě.
72
6 Porovnání výsledků V této kapitole porovnáme výsledky výzkumného šetření mezi zkoumanými žáky s výsledky jejich učitelů. Tato srovnání pro větší přehlednost zrealizujeme pomocí tabulek, procentuálním vyjádřením a uvedeme komentář. ZÁJEM O ROMSKOU KULTURU Učitelé
Žáci
Zajímáte se o kulturu romských žáků?
Zajímá se tvoje paní učitelka o romskou kulturu?
Ano
4
80 %
Někdy
Ne
0
0%
1
Ano
20 %
14
36 %
Někdy
Ne
12
31 %
13
33 %
Tab. č. 29 V tabulce jsou zahrnuty odpovědi žáků a jejich učitelů. U otázky, kterou jsme kladli učitelům, zda se zajímají o kulturu romských žáků bylo z 80 % odpovězeno na otázku ano. Sami Romové tvrdí, že jejich učitelé se zajímají o tuto kulturu z 36 %. Jinými slovy se z větší části odpovědi shodují. Odpověď ne použilo 0 % učitelů, ale 31 % žáků tvrdí, že se učitelé nezajímají. Zde se odpovědi neshodují. U odpovědi někdy odpovědělo 20 % učitelů a 33 % žáků. Zde je potvrzeno přibližně stejné procento odpovědí. Závěrem tedy je, že největší četností u obou skupin respondentů byla odpověď ano, u odpovědi někdy byla četnost obdobná a nejméně shodných odpovědí bylo u odpovědi ne.
JAK TRÁVÍ VOLNÝ ČAS ROMSKÉ DĚTI
73
Učitelé
Žáci Věnuješ se romským zvykům ve volném
Víte, jestli Vaši romští žáci hrají na nějaký
čase?
hudební nástroj? Ano
3
Ne
2
60 %
Ano
21
40 %
Někdy
Ne
54 %
4
14
10 %
36 %
Tab. č. 30
JAK TRÁVÍ VOLNÝ ČAS ROMSKÉ DĚTI Učitelé
Žáci
Který hudební nástroj? Který hudební nástroj? Klavír,
Housle
Bicí
klávesy
33 %
17 %
17 %
Harmonik Klávesy, Housle -a
klavír
33 %
46 %
Bicí
Saxofo
Jiné
-n
12 %
12 %
13 %
17 %
Tab. č. 31 Při porovnání otázek jak tráví volný čas romské děti jsme zjistily, že 60 % učitelů je seznámeno s tím, zda jejich žáci hrají na nějaký hudební nástroj. A 40 % učitelů na otázku odpovědělo, že neví. Pozitivní je to, že více než polovina učitelů se o to zajímá. S touto otázkou blízce souvisí otázka pro romské děti, jestli se věnují romským zvykům ve volném čase. Více než polovina, tedy 54 % žáků uvedlo, že se romským zvykům věnuje, tedy i hře na hudební nástroje. Na otázku odpovědělo 10 % ne. U těchto žáků je pravděpodobné, že na žádný hudební nástroj nehrají a 36 % žáků odpovědělo na otázku někdy. Zde nemůžeme vyloučit ani potvrdit souvislost s hrou na hudební nástroje. Více než polovina učitelů tedy
74
uvedla, že se zajímají o muzikálnosti jejich dětí a souběžně s tím více než polovina žáků uvedla, že se věnuje romským zvykům, do kterých patří i hudba. Další částí porovnávání byla konkretizace hudebních nástrojů, na které romští žáci hrají. Učitelé uvedli ve svých odpovědích tyto nástroje: klavír nebo klávesy z 33 %, harmoniku z 33 %, housle a bicí ze 17 %. Žáci ve svých odpovědích uvedli tyto nástroje: Klávesy nebo klavír z 46 %, housle a bicí z 12 %, saxofon z 13 % a jiné hudební nástroje ze 17 %. Z uvedených odpovědí obou skupin respondentů lze potvrdit, že učitelé těchto žáků mají víceméně přehled o tom, na jaké hudební nástroje hrají jejich žáci, protože seznam hudebních nástrojů se shoduje.
ROMSKÝ JAZYK Učitelé
Žáci
Víte, jestli Vaši romští žáci mluví doma
Mluvíte doma romsky?
romsky? Ano mluví
3
60 %
Ne nemluví
0
0%
Nevím
2
Ano
40 %
24
62 %
Někdy
Ne
2
5%
13
33 %
Tab. č. 32 U tabulky č. 32 porovnáváme dvě otázky týkající se romského jazyka. Učitelů jsme se ptali, jestli ví, zda jejich romští žáci mluví ve svém přirozeném prostředí, tedy doma v romském jazyce. Žáci odpovídali na otázku jestli mluví doma romsky. Učitelé na otázku odpověděli z 60 % ano. Více než polovina tvrdí, že romské děti mluví doma romsky. Z žáků na tuto otázku odpovědí ano odpovědělo 62 %. Zde je tedy informovanost učitelů o romském jazyce jejich žáků vysoká. Odpověď nevím uvedlo 40 % učitelů. Pouhých 5 % žáků odpovědělo, že romsky doma nemluví a 13 %, že romsky mluví doma jen někdy. V tomto případě se potvrzuje ze strany učitelů převážně zájem o romské žáky, protože z většiny ví, že žáci romsky doma mluví, což nám i dokazují odpovědí žáků, kteří odpovídali převážně ano.
75
6.1 Ověření hypotéz Hypotéza H1: Zájem romských žáků o romskou kulturu je odlišný od názorů jejich učitelů. Pokud posoudíme odpovědi obou skupin respondentů, dozvíme se, že obě strany se shodují na učitelovu zájmu o romskou kulturu. Četnosti vyjadřující zájem učitelů o romskou kulturu jejich romských žáků s názorem těchto žáků jsou stejné. Mezi úrovní odlišných názorů žáků a učitelů není velká závislost. To znamená, že hypotéza je vyvrácena, protože míra zájmu je stejná u obou skupin. Hypotéza vyvrácena. Hypotéza H2: Učitelé se zajímají o to, zda jejich romští žáci umí hrát na hudební nástroj nebo neumí. Cílem této hypotézy bylo zjistit, zda je u učitelů dostatečný zájem o kulturu romských žáků, konkrétně zda-li se orientují v tom, že jejich romští žáci hrají či nehrají na nějaký hudební nástroj. Nedostatečná znalost kulturních složek romského etnika a jejich využívání v běžném romském životě je pro učitele romského žáka negativním aspektem těchto učitelů. Pokud se učitel o romské etnikum zajímá, stává se pro romského žáka přítelem a romské dítě je schopno takového učitele považovat za svůj vzor a tolerovat jej. Obě skupiny respondentů se shodli i ve výběru odpovědí, týkající se hudebních nástrojů. Učitelé dokázali, že jejich zájem o muzikálnost jejich žáků je vysoký. Shoda ve výběru hudebních nástrojů, byla téměř stoprocentní. Četnosti odpovědí jsou stejné. Hypotéza je potvrzena. Hypotéza potvrzena.
Hypotéza H3: Učitelé neví, zda jejich romští žáci mluví romsky nebo česky.
76
Jedním z probíraných témat romského etnika je jejich romský jazyk a jeho využití. Literatura uvádí, že brzy tento jazyk vymizí, a že jím mluví čím dál tím méně Romů. Cílem hypotézy číslo 3 bylo zjistit znalost učitelů o romštině jejich žáků. Zda romsky mluví či ne. Četnosti vyjadřující úroveň informovanosti učitelů o romském jazyce jejich žáků je stejná. To znamená, že učitelé a jejich žáci se shodují v odpovědích na otázku. To znamená, že hypotéza je vyvrácena, protože informovanost učitelů je vysoká. Hypotéza vyvrácena.
6.2 Shrnutí Romská kultura mě vždycky zajímala a líbily se mi jisté konkrétní prvky této kultury. Po návštěvě několika společenských událostech Romů a prostudování literatury jsem se rozhodla zpracovat toto téma. Spojit předmět mého studia, který je pro mě neméně důležitý, tedy děti na prvním stupni a romskou kulturu. Původně byly sestaveny 3 druhy dotazníků. Pro romské žáky, neromské žáky a učitele těchto žáků. Z důvodů neumožnění rozšíření těchto dotazníků do škol jsem musela dotazníky přepracovat a zrušit skupinu neromských žáků. Chvíle zoufalství, kdy jsme netušily, zda se bude moci vůbec výzkum uskutečnit se díky jedné úžasné dámě změnily a výzkum byl připraven k jeho dokončení. Úkolem výzkumu bylo zjistit, zda romští žáci využívají prvků romské kultury ve škole a jak tráví svůj volný čas. Ze strany druhé jsme zkoumali jejich učitele, konkrétně jejich zájem a informovanost právě o romské kultuře. Na základě vypracovaných dotazníků jsme zpracovali daný závěr. Součástí výzkumu byla i snaha o zapojení do romského etnika, bližší poznání této komunity a nahlédnutí do jejich životů. Díky romské charitě v Kojetíně se nám tato představa stala reálnou. V charitě jsem strávila s dětmi několik různých dnů. Měla jsem možnost poznat jejich temperament, nadšení pro umění, muzikálnost, jejich cit pro rytmus, který dokázaly využít při hře na hudební nástroje či při tanci. Jejich multirodinný přístup a přátelské přijetí mé osobnosti do jejich skupiny. Součástí výzkumu byla také návštěva kina, konkrétně dokumentárního filmu „Všechny moje děti“, který divákům přibližuje život
Romů ve
slovenských ghettech. Všechny tyto součásti mého výzkumu byly pro mě přínosem. Po zpracování získaných dotazníků bylo nutné potvrdit nebo vyvrátit předem stanovené hypotézy. K vyhodnocování bylo použito porovnávání pomocí tabulek. U první hypotézy byl první předpoklad mylný. Zájem učitelů byl stejný jak u žáků, tak u jejich 77
učitelů. Hypotéza byla tedy vyvrácena. Druhá hypotéza byla potvrzena, protože učitelé mají zájem o to, zda jejich žáci hrají na hudební nástroje. Hypotéza číslo 3 byla vyvrácena, protože bylo prokázáno, že učitelé jsou dostatečně informovaní o romském jazyce jejich žáků a jejich použití v domácím prostředí. Hodnocení považujeme za objektivní i přes poměrně nízké procento naprosté shody v hodnocení. Objektivní hodnocení považuji i na základě již výše zmíněného zapojení do romské komunity, kde jsem si mohla četnost a správnost odpovědí ověřit osobně.
78
ZÁVĚR Romské etnikum je skupina obyvatel žijící po celém světě. V českých zemích není příliš vítána. Tak jako každé etnikum i to romské má své jisté zákonitosti a principy. Na první stupeň běžných základních škol dochází i žáci tohoto etnika. Na prvním stupni škola a především učitel poskytuje žákovi základ, který je pro něj důležitým aspektem ke snadnější cestě životem. Učitel musí být schopen předat své informace dál všem žákům. U romských žáků může být problém zaujmout tohoto žáka učivem, ale tím, že učitelé budou ke všem svým romským žákům přistupovat stejně jako k těm jiným, romské děti získají pocit rovnoprávnosti a chuti do práce. Je důležité nezapomínat na jejich tradiční hodnoty a způsob života. Tento učitel by měl mít chuť nahlédnout do romské kultury, projevit zájem o její zajímavosti a zvláštnosti a tyto získané dovednosti a vědomosti poté využívat během výuky ve škole. Diplomová práce otevírala téma romské kultury, konkrétně romských tradic a zvyků, hodnoty Romů, jejich historii a současný život. Hlavní akcent byl brán především na charakteristické rysy romského etnika a s tím spojené kulturní zvláštnosti tohoto etnika. Práce byla rozdělena na dvě části: teoretickou a empirickou. Úvodní dvě kapitoly teoretické části nás seznamovaly s charakteristikami romského etnika, jejich historii a dělení. Třetí kapitola uváděla hlavní část a pro nás nejpodstatnější část diplomové práce, a to romskou kulturu. V této kapitole jsme se pokusily co nejvíce přiblížit romský způsob života, jejich tradiční hodnoty, zvyky a samozřejmě také jejich hudbu, tanec a literaturu. Čtvrtá kapitola uváděla empirickou část diplomové práce a zároveň zpracovávala jeden z dílčích výzkumů a závěrečná kapitola se zabývá konkrétním výzkumným šetřením a zpracováním získaných dat. Na základě našeho výzkumu jsme dospěli k jistým závěrům, které jsme spíše nepředpokládali. U žáků byl zjištěn poměrně vysoký zájem o studium, který však mnohdy nebývá rodinou podporován. Potvrdila se jejich touha návratnosti ke kořenům a udržením tradic, které dávají najevo svojí muzikálností, způsobu užití romského jazyka a také jejich láska k rodině. Zpracovávala jsem data z běžných základních škol, nemohu tedy potvrdit shodnost těchto hodnot s romskými žáky ze škol speciálních, kde jsou romské děti více problémové. Závěry z odpovědí dotazovaných učitelů jsou takové, že většina z respondentů má chuť se nějakým způsobem zasvětit do romského života a zajímá se o pocity a životy těchto žáků. I přes problémy, které mě provázely celou dobu během zpracování výzkumu jsem opravdu ráda za to, že jsem si vybrala právě toto téma a měla jsem možnost ho zpracovat.
79
Doufám, že tato diplomová práce bude podnětem pro učitele, aby se zamysleli nad výukou svých romských žáků, ale třeba i podnětem pro vytvoření další diplomové práce, kde by mohlo být toto téma dále rozšířeno.
80
SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY DAVIDOVÁ, Eva, 1995. Kdo Romové opravdu jsou? – Ko amen sam?. In: Cesty domů – Romano drom 1945-1990. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s.15. ISBN 80-7067533-8. DAVIDOVÁ, Eva, 1995. Lidové náboženství – Víra a pověry. In: Cesty domů – Romano drom 1945-1990. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s.123-135. ISBN 80-7067533-8. DAVIDOVÁ, Eva, 1995. Tradiční řemesla a způsoby obživy. In: Cesty domů – Romano drom 1945-1990. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s.15. ISBN 80-7067-533-8. DAVIDOVÁ, Eva, 1999. Hudba a písňový folklor. In: Kolektiv autorů Muzea romské kultury. Romové – O Roma : Tradice a současnost – Angoder the akának. Brno: Moravské zemské muzeum/SVAN, Muzeum romské kultury, s. 59. ISBN 80-902476-1-X DAVIDOVÁ, Eva, 1999. Ke způsobu bydlení, obživy a odívání. In: Kolektiv autorů Muzea romské kultury. Romové – O Roma : Tradice a současnost – Angoder the akának. Brno: Moravské zemské muzeum/SVAN, Muzeum romské kultury, s. 46-51. ISBN 80-902476-1-X DEMETER, Gejza, 2002. Gejza Demeter. In: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena. Šaj pes dovakeras – Můžeme se domluvit. 4. nezměněné vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 117. ISBN 80-244-0496-6. HÜBSCHMANNOVÁ ,Milena, 2002. Kdo jsou slovenští Romové. In: Šaj pes dovakeras – Můžeme se domluvit. 4. nezměněné vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 31. ISBN 80-244-0496-6. CHRÁSKA, Miroslav, 2007. Metody pedagogického výzkumu. Základy kvantitativního výzkumu. 1. vydání. Praha: Grada. S. 272. ISBN 978-80-247-1369-4 JAKOUBEK, Marek, 2009. Romská kultura – jedna z výrazných determinant chudoby a ekonomického neúspěchů Romů. In: KALEJA, Martin, KNEJP, Jan (eds.). Mluvme o Romech
81
– Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, s. 78 – 86. ISBN 97880-7368-708-3 KALEJA, Martin. KNEJP, Jan. (eds.), 2009. Exurz do historie Romů na území českých a slovenských zemí do roku 1945. In: Mluvme o Romech – Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, s. 33. ISBN 978-80-7368-708-3. KALEJA, Martin. KNEJP, Jan. (eds.), 2009. Exurz do historie Romů na území českých a slovenských zemí do roku 1945. In: Mluvme o Romech – Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, s. 26. ISBN 978-80-7368-708-3. KALEJA, Martin. KNEJP, Jan. (eds.), 2009. Exurz do historie Romů na území českých a slovenských zemí do roku 1945. In: Mluvme o Romech – Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, s. 26. ISBN 978-80-7368-708-3. KALEJA, Martin. KNEJP, Jan. (eds.), 2009. Exurz do historie Romů na území českých a slovenských zemí do roku 1945. In: Mluvme o Romech – Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, s. 199. ISBN 978-80-7368-708-3. KOLEKTIV AUTORŮ MUZEA ROMSKÉ KULTURY, 1999. Romové – O Roma : Tradice a současnost – Angoder the akának. Brno: Moravské zemské muzeum/SVAN, Muzeum romské kultury, s. 46-51. ISBN 80-902476-1-X. LÁZNIČKOVÁ, Ilona, 1999. Tradiční rodinné vztahy, obřady a obyčeje. In: KOLEKTIV AUTORŮ MUZEA ROMSKÉ KULTURY, 1999. Romové – O Roma : Tradice a současnost – Angoder the akának. Brno: Moravské zemské muzeum/SVAN, Muzeum romské kultury, s. 54. ISBN 80-902476-1-X. NEČAS, Ctibor, 2002. Pravlast, exodus, jména. In: Romové v České republice včera a dnes. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 13. ISBN 80-244-0497-4. NEČAS, Ctibor, 2002. Romové v České republice včera a dnes. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 129. ISBN 80-244-0497-4.
82
PAVELČÍKOVÁ, Nina. Historie Romů v českých zemích v letech 1945-1989. In: KALEJA, Martin. KNEJP, Jan. Mluvme o Romech – Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, s. 49. ISBN 978-80-7368-708-3. PROKEŠOVÁ, Miriam, 2010. Romové, otázky a hledání odpovědí. 1. vyd. Ostrava: Repronis. 102 s. ISBN 978-80-7329-249-2. PROKEŠOVÁ, Miriam, 2010. Romové, otázky a hledání odpovědí. 1. vyd. Ostrava: Repronis. s.47. ISBN 978-80-7329-249-2. RAICHOVÁ, Irena, 1999. Romové a náboženství. In: Kolektiv autorů Muzea romské kultury. Romové – O Roma : Tradice a současnost – Angoder the akának. Brno: Moravské zemské muzeum/SVAN, Muzeum romské kultury, s. 65-67. ISBN 80-902476-1-X ŘÍČAN, Pavel, 1998. Romové v České Republice: Zpráva o stavu jednoho národa. In: S Romy žít budeme – jde o to jak. 2. vydání. Praha: Portál, s.r.o.,s. 46-48. ISBN 80-7178-410-9. ŘÍČAN, Pavel, 1998. Romové v České Republice: Zpráva o stavu jednoho národa. In: S Romy žít budeme – jde o to jak. 2. vydání. Praha: Portál, s.r.o.,s. 46. ISBN 80-7178-410-9. ŘÍČAN, Pavel, 1998. Romské dítě v české škole: Zpráva o stavu jednoho národa. In: S Romy žít budeme – jde o to jak. 2. vydání. Praha: Portál, s.r.o., s. 113-120. ISBN 80-7178-410-9. ŘÍČAN, Pavel, 1998. Způsob bydlení a obživy. In: S Romy žít budeme – jde o to jak. 2. vydání. Praha: Portál, s.r.o.,s. 37-38. ISBN 80-7178-410-9.
83
SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ANDRŠOVÁ, Kateřina, 2010. Iourtchenko: Tanec je řeč, v níž k publiku promlouvají mé nohy.
Romano
voďi
[online].
Praha.
[cit.
7.3.2014].
Dostupné
z:
http://www.romea.cz/cz/zpravy/iourtchenko-tanec-je-rec-v-niz-k-publiku-promlouvaji-menohy Člověk v tísni, společnost při ČT, 2002. Původ názvů Rom – Cikán [online]. Pedagogická fakulta
[cit.
2014-01-23].
Dostupné
z:
http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b02romove/17.pdf DOPITOVÁ, Simona, 2004. Tradice. In: Phil.muni.cz [online]. Brno. [cit. 9.2.2014]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/~dopitova/op-romtrad.html HORVÁTHOVÁ, Jana, 2002. . Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny [cit. 2014-01-23]. s. 83. Dostupné z: http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/d01kapitoly.pdf HORVÁTHOVÁ, Jana, 2002. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny [cit. 2014-01-23]. s. 81 HORVÁTHOVÁ, Jana, 2002. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny [cit. 2014-01-23]. s. 50 HORVÁTHOVÁ, Jana, 2002. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny [cit. 2014-01-23]. s. 52 HORVÁTHOVÁ, Jana, 2002. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny [cit. 2014-01-23]. s. 7 HORVÁTHOVÁ, Jana, 2002. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny [cit. 2014-01-23]. s. 63.
84
HOUDEK, Lukáš, 2012. Milena Hübschmannová - Žena s velkou tolerancí a respektem ke každému člověku. In: Romea.cz [online]. ČR: ROMEA, 7.9.2012 [cit. 29.1.2014]. Dostupné z:
http://www.romea.cz/cz/osobnosti/milena-hubschmannova-zena-s-velkou-toleranci-a-
respektem-ke-kazdemu-cloveku Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2004 [online]. Praha : Ministerstvo vnitra. [cit. 2014-01-31]. Dostupné z: http://aplikace.msmt.cz/Predpisy1/sb190-04.pdf POLÁKOVÁ, Alena, JANÍČKOVÁ, Alžběta a VRÁBELOVÁ, Marie, 2003. Romistka Milena Hübschmannová. In: Romove.radio.cz [online]. 17.1.2003 [cit. 29.1.2014]. Dostupné z: http://romove.radio.cz/cz/clanek/18406#2
ROMBASE, 2002. Paramisi. Rombase. Romani [online]. Praha: Rombase [cit. 11.3.2014]. Dostupné z: http://romani.uni-graz.at/rombase/ SCHWARTZ, Caitlyn. Gypsy dance. In: Gildedserpent [online]. [cit. 7.3.2014]. Dostupné z: http://www.gildedserpent.com/art36/CaitlynGypsy.htm STRNADOVÁ, Tereza a KOMÁRKOVÁ, Pavla, 2009. Olašští Romové mají svůj uzavřený svět. Patří do něho i rvačky a únosy.In: Idnes.cz [online]. Brno: idnes, 27.2.2009 [cit. 201401-23]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/olassti-romove-maji-svuj-uzavreny-svet-patri-doneho-i-rvacky-a-unosy-1kz-/brno-zpravy.aspx?c=A090227_1147720_brno_taj
85
SEZNAM ZKRATEK tzv.
takzvané/ý
apod.
a podobně
aj.
a jiné
s.
strana
tab.
tabulka
č.
číslo
86
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Dotazník pro učitele Příloha č. 2: Dotazník pro žáky Příloha č. 3: Fotografie z romské charit
87
PŘÍLOHA Č. 1 Milé paní učitelky/ páni učitelé, tento dotazník je sestaven tak, aby pomohl prověřit Vaše povědomí o romské kultuře. Dotazník je anonymní. U každé otázky vyberte prosím jednu odpověď nebo doplňte. Děkuji Vám za Váš čas a spolupráci.
1) Zajímáte se o kulturu romských žáků? a) Ano b) Ne c) Trochu 2) (Pokud jste odpověděli na otázku č.1 ano či trochu) Zajímá Vás romská kultura jako celek nebo jen některý prvek romské kultury? a) Celek b) Určitý prvek Jaký?............................................. 3) Víte, jaké mají Vaši romští žáci rodinné vztahy? a) Ano b) Ne c) Trochu 4) Snažíte se získávat informace o romské kultuře? 1) Ano 2) Ne 3) Trochu 5) Víte, jak tráví volný čas romské děti? a) Ano Jak?................................................... b) Ne c) Trochu Jak?......................................................... 6) Víte, jestli Vaši romští žáci hrají na nějaký hudební nástroj? a) Ano Který nástroj?..................................................................... b) Ne c) Vím jen o někom
Který nástroj?……..…………………………………………………………… 7) a) b) c)
Mluví Vaši romští žáci mezi sebou romsky? Ano Ne Někdy
8) a) b) c)
Víte, jestli Vaši romští žáci mluví doma romsky? Ano mluví Ne nemluví Nevím
9) a) b) c)
Chtěl/a byste být více informovaná o romské kultuře? Ano Ne Nevím
PŘÍLOHA Č. 2: Milí žáci, tento dotazník je sestaven tak, aby pomohl prověřit Vaše povědomí o romské kultuře. Dalším cílem je znát Vaše názory ohledně kulturních složek romské komunity. Tento dotazník je anonymní. Vždy vyberte a zatrhněte jednu odpověď, nebo odpověď ještě doplňte. Děkuji za Váš čas a spolupráci.
1) Chodíš rád/a do školy? a) Ano b) Ne c) Někdy 2) Je pro tebe vzdělání důležité? a) Ano – proč? ………………………………………………………………………………………………………………….. b) Ne – proč? ……………………………………………………………………………………………………………………. 3) Považuješ školu za zábavnou? a) Ano b) Ne c) Někdy
4) Zajímá se tvoje paní učitelka o romskou kulturu? d) Ano e) Ne f) Někdy 5) Jak moc využíváte prvků romské kultury ve škole? a) Hodně b) Občas c) Vůbec 6) Čtete si někdy také romské pohádky? a) Hodně b) Občas c) Vůbec 7) Vědí tvoji spolužáci o romské kultuře? a) Hodně
b) Trochu c) Vůbec 8) Věnuješ se romským zvykům ve volném čase? a) ano b) ne c) někdy 9) Hraješ ve volném čase na nějaký hudební nástroj? a) Ano Který?................................................................... b) Ne 10) Trávíte společný čas s rodinou zpěvem romských písní nebo romským tancem? a) Hodně b) Trochu c) Vůbec 11) Mluvíte doma romsky? a) Ano b) Ne c) Někdy 12) Je pro tebe důležité umět mluvit romsky? a) Hodně důležité b) Důležité c) Nedůležité 13) Jak je pro tebe tvoje rodina důležitá? a) b) c)
Nejdůležitější na světě Důležitá Nedůležitá
14) Zajímá se tvoje rodina o tvůj školní prospěch a tvé pocity ze školního prostředí? a) Hodně b) Trochu c) Vůbec 15) Čím chceš být v dospělosti? ……………………………………………………………………………………………………………………………………………
Zatrhni: Jsem: dívka - chlapec
PŘÍLOHA Č. 3:
ANOTACE
Jméno a příjmení:
Vendula Kremlová
Katedra:
Katedra primární a preprimární pedagogiky
Vedoucí práce:
Mgr. Alena Vavrdová, Ph.D.
Rok obhajoby:
2014
Název práce:
Specifika romského etnika a jejich využití v běžných základních školách
Název v angličtině:
Specifics of the Roma ethnicity and its use in ordinary primary schools.
Anotace práce:
Diplomová práce pojednává o problematice romské komunity, především se zabývá romskou kulturou. Práce je dělena na část teoretickou a empirickou. Teoretická část stručně popisuje charakteristiky romského obyvatelstva, jejich původ a historii a romskou kulturu. Empirická část je zaměřena na výzkumné šetření, jehož cílem bylo zjistit zda se učitelé zajímají o romskou kulturu a život romských žáků a zároveň zjistit informace o kulturním životě romských žáků. Tato data byla posléze porovnána.
Klíčová slova: Anotace v angličtině:
Romové, charakteristika Romů, dítě, kultura, historie Romů This thesis deals with the problems of the Roma community and especially with the Roma culture. The work is divided into theoretical and empirical part. The theoretical section briefly describes the characteristics of the Roma population, their origin and history of Roma culture. The empirical part focuses
on the research with objective to determine whether teachers are interested in the Roma culture and life of Roma pupils and also to find information about the cultural life of Roma pupils. These data are then compared. Klíčová slova v angličtině:
Roma, characteristics of Roma ethnicity, child, culture, history of Roma etnicity
Přílohy vázané v práci:
Příloha č. 1: Dotazník pro učitele Příloha č. 2: Dotazník pro žáky Příloha č. 3: Fotky z návštěvy romské charity
Rozsah práce:
87
Jazyk práce:
Český jazyk
