Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra asijských studií
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE ČÍNSKÁ SLOVA V ČEŠTINĚ (Chinese words in Czech)
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Mgr. Kamila Hladíková
Petra Švarcová
Rok odevzdání: 2012
KAS, III. ročník 1
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla jsem veškeré použité prameny a literaturu.
Havířov, 15.4.2012
............................................ Petra Švarcová 2
Anotace Cílem práce bylo pomocí etymologických slovníků a slovníků cizích slov vyhledat slova čínského původu, která se zařadila do české slovní zásoby, a následně porovnat výklady jednotlivých slovníků. Cílem u slov, u nichž byl prokazatelný původ čínský, bylo uvést jejich významy a čínský překlad, popřípadě transfer jejich přejetí do češtiny.
3
Poděkování Předně bych ráda tímto poděkovala své vedoucí práce paní Mgr. Kamile Hladíkové za cenné poznatky a rady při zpracování mého tématu. Dále bych chtěla poděkovat za celé studium kolektivu Univerzity Palackého. V neposlední řadě bych zde ráda poděkovala i rodině a přátelům, kteří mi byli po celou dobu studia oporou.
4
Obsah 1.
Seznam použitých zkratek ........................................................................................... 8
2.
Ediční poznámka ......................................................................................................... 9
3.
Slovní zásoba............................................................................................................. 10 3.1.
Obohacování slovní zásoby ................................................................................... 11
3.2.
Vrstvy slovní zásoby.............................................................................................. 12
4.
Slova nová ................................................................................................................. 13 4.1.
Klasifikace neologismů ......................................................................................... 13
5.
Slova odborná ............................................................................................................ 14
6.
Slova přejatá .............................................................................................................. 15 6.1.
Přejatá slova podle způsobu a míry přizpůsobení.................................................. 16
6.2.
Zapojení přejatých slov do češtiny ........................................................................ 18
6.3.
Funkce přejatých slov ............................................................................................ 18
6.4.
Původ přejatých slov.............................................................................................. 19
6.4.1. Internacionalismy ............................................................................................ 20 6.4.2. Etymologie ...................................................................................................... 21 Čínština a její způsoby přepisu do češtiny ................................................................ 22
7. 7.1.
Způsoby přepisu čínštiny do češtiny...................................................................... 22
7.1.1. Transkripce pinyin ........................................................................................... 23 7.1.1. Standardní česká transkripce ........................................................................... 24 Počeštěná slova čínského původu ............................................................................. 25
1. 1.1. 2.
Vlastní jména počeštěná ........................................................................................ 31 Cizí slova čínského původu ....................................................................................... 32
Závěr .................................................................................................................................... 36 Seznam použité literatury .................................................................................................... 37 Resumé ................................................................................................................................ 39
5
Úvod Jazyk je především dorozumívacím prostředkem a vyvíjí se společně s vývojem společnosti. V důsledku vývoje společenských, kulturních a jiných oblastí je jazyk obohacován novými jazykovými poznatky. Každý den, prostřednictvím sdělovacích prostředků, získáváme nové informace a s nimi i nové jazykové výrazy a pojmenování, a aniž bychom si to uvědomovali, tyto výrazy se začleňují do naší slovní zásoby a stávají se zcela běžnými. Český jazyk v průběhu svého vývoje zaznamenal příliv cizích slov z různých jazyků a výjimkou nejsou ani tzv. exotické jazyky, kterým je právě čínština.
Cílem této práce je zmapovat nejen čínská slova užívaná v současné češtině, ale i poukázat na nejednotnost výkladových zdrojů u jednotlivých slov, upozornit na variabilitu možných cest konkrétních slov z čínštiny do češtiny, kde působí nejrůznější vlivy – od geograficko-sociálních až po vlivy obchodního charakteru.
V teoretické části se snažím popsat systémy fungování jazykových systémů obecně a nalézt jednoznačné odpovědi na otázky typu: jakým způsobem dochází k adaptaci převzatých slov do ustálených jazykových systémů a jak dochází k posunům významu, a jakou funkci tato slova v jazyku zastávají. Dále stručně uvádím kapitolu a přepisu čínských slov, abych demonstrovala nesprávné užívání přepisu čínských slov v některých etymologických slovních a také poskytla porovnání s adaptací cizích slov čínského původu. V praktické části se již zabývám jednotlivými slovy, která mají – ať již prokazatelně, či spíše pocitově – svůj původ v Číně, přičemž primárním cílem není ani tak zcela a beze zbytku vyčerpat veškerá slova, která si český jazyk „vypůjčil“ z čínštiny, jako spíše pojmenovat hlavní principy, jež transfery čínských slov umožňují. V praktické části jsem čerpala především z primárních zdrojů, kterým byly české etymologické slovníky, slovník neologizmů a slovník cizích slov. Protože některá slova čínského původu byla do češtiny přejata z angličtiny, využila jsem svého druhého studijního oboru, jímž je anglická filologie a čerpala také z anglicky psané literatury, abych mohla porovnat případné rozdíly ve výkladu etymologie.
Praktická část je rozdělena do dvou kapitol, z nichž první kapitola pojednává o slovech zdomácnělých a druhá kapitola obsahuje slova cizí původu čínského. V první kapitole praktické 6
části jsem provedla srovnání výkladů jednotlivých slovníků a publikací pomocí nichž jsem se snažila zjistit, zda je dané slovo čínského původu. Protože některé výklady podávaly velké nesrovnalosti, nebylo mnohdy možné přesně určit, zda slovo je či není čínského původu. V rámci této kapitoly uvádím počeštěná vlastní jména, kde se jen okrajově zmiňuji o těch počeštěných jménech, která jsem dohledala v dostupné literatuře.
Druhá kapitola obsahuje výčet slov, která jsou původu ryze čínského. Zde jsem se pokusila uvádět především významy slov a případný popis jejich transferu, pokud byl v použité literatuře uveden. Čerpala jsem především z publikace Nový akademický slovník cizích slov A-Ž (2005), který u těchto slov uváděl pouze přímý transfer z čínštiny do češtiny. Vzhledem k tomu, že u většiny těchto slov není literatura, která by poskytla bližší popis o adaptaci těchto slov do češtiny, uvádím v mé práci kapitolu o přepisu čínštiny a následně transkripční tabulku v příloze, aby bylo možné porovnat původní podobu slova v pinyinu a české transkripci, a tím poukázat na případné změny slova adaptované do češtiny.
7
Seznam použitých zkratek •
ESJČ1
Etymologický slovník jazyka českého
•
ESJČ2
Etymologický slovník jazyka českého
•
SESJČ
Stručný etymologický slovník jazyka českého
•
ČES
Český etymologický slovník jazyka českého
•
NASCS
Nový akademický slovník cizích slov
8
Ediční poznámka U slov, která jsou prokazatelně čínského původu, jsem uváděla znaky ve zjednodušené formě a jejich přepis do latinky v transkripci pinyin. V případě, že byla v použitých zdrojích uvedena česká transkripce, byla její podoba zachována v textu.
9
Obecná charakteristika 1. Slovní zásoba Slovní zásobu jazyka lze chápat jako systém jednotek, který se neustále mění a vyvíjí. Některé jednotky zanikají, vznikají sekundární významy u již existujících jednotek, u některých slov dochází ke změně významu a formy či vznikají slova zcela nová, a také dochází k přejímání slov z jiných jazyků. „Zvláště slovní zásoba jazyka reaguje velmi citlivě na změny, které se udály ve společenském životě a ve způsobu života; nový předmět nebo nový jev musí mít název, aby bylo možno se vyjadřovat při dorozumívání a výměně myšlenek. Proto je slovní zásoba jazyka
stále
v pohybu.“
1
Na
základě
těchto
skutečností
lze
říci,
že slovní zásoba nepředstavuje systém s konečným (konkrétním) počtem slov. Počet slov ve slovní zásobě je v podstatě nezjistitelný. 2 K zaznamenávání a třídění slov slouží slovníky. Největší výkladový slovník češtiny je Příruční slovník jazyka českého (1935 - 1957), který obsahuje asi 250 000 hesel. Vzhledem k tomu, že je nemožné znát všechna slova slovní zásoby, slovní zásobu rozlišujeme na aktivní a pasivní. Aktivní slovní zásobou rozumíme slova, která jsou užívána v běžné písemné i ústní komunikaci. Nelze říci kolik slov činí aktivní slovní zásoba člověka,
jednoho
ale
odhaduje
se,
že
je
to
přibližně
kolem
5000
slov.
Na druhé straně do pasivní slovní zásoby patří slova, o kterých má běžný uživatel povědomí, rozumí jim, ale nepoužívá je.3
Vymezení aktivní a pasivní slovní zásoby vyplývá z užívání jazyka. Slovní zásoba se však dále rozlišuje z hlediska struktury daného jazyka na: •
jádro
•
periferii
Jádrová slova tvoří historický základ slovní zásoby a představují nejstabilnější jednotky celého slovníku (základní pojmenování přírody, času, potravy, činností, práce, pohybů, lidského těla aj.). Tato slova jsou neutrální a bez citových či jiných příznaků. Jejich počet není v jazyce velký, poměrně velká je naopak jejich frekvence užití. Řadíme sem slova, jejichž frekvence má klesající tendenci a naopak slova, která se v průběhu doby stávají populární.
1
HOLUB, Jiří, LYER, Josef. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. s. 5. 2 HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. s. 13. 3 Tamtéž, s. 14.
10
Poslední složkou slovní zásoby z hlediska struktury je periferie. Slova, která jsou pasívně známá a povědomá některým členům národního společenství. Spadají sem historismy, archaismy, poetismy, neologismy a některá slova cizího původu.4
1.1.
Obohacování slovní zásoby
S vývojem společnosti dochází ke změnám ve slovní zásobě, které se dějí na základě tří různých aspektů. Prvním z nich jsou mimojazykové aspekty, kdy je potřeba díky novým vědeckým poznatkům pojmenovat nové skutečnosti. S historickými změnami a vývojem společnosti se mění i lidská mysl. Tehdy se jedná o psychologické aspekty, které vedou ke změnám slovní zásoby. Třetí změna se týká jazykových změn uvnitř jazykového sytému, tedy změn formálních a významových. Slovní zásoba češtiny je proto živá a velmi proměnlivá. Neustále se utvářejí nové slovní útvary a staré naopak zanikají nebo vznikají druhotné významy u stávajících
slov.
Jedním
ze
způsobů
obohacování
slovní
zásoby
je tvoření slov ze slov již existujících. Jedná se o odvozování, což je nejčastější způsob, kdy pomocí předpon, přípon a koncovek vzniká nové slovo. Dalším typem je skládání, kdy je nové slovo utvořeno ze dvou či více základových slov. Proces, kdy slovo vznikne z několikaslovných názvů, se nazývá zkracování. Slovní zásoba je obohacována přejímáním slov z jiných útvarů národního jazyka a přejímáním slov z jiných jazyků (tímto způsobem vznikají nové základní pojmenování. Týká se to také oživení slov starých, které ovšem není tak časté). Dalším způsobem obohacování slovní zásoby je vznik nových významů, kdy dochází k rozšiřování okruhu slov mnohovýznamových a vznikají tak další významy slov. Patří sem metafora (přenesení významu na základě podobnosti) a metonymie (přenesení významu na základě věcné souvislosti). Za zvláštní případy je možné považovat rozšiřování významu (generalizace)
jako
např.
limonáda,
což
označovalo
pouze
nápoj
z citrónu,
a zužování významu (specifikace) např. nábytek, dříve znamenalo vše, čeho člověk nabyl, dnes se jedná o vybavení bytu. Do významových změn lze zařadit i zeslabení či zesílení významu, tehdy jde o eufemismus a dysfemismus.5
4
KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, RUSÍNOVÁ, Zdenka. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. s. 93. 5 HAUSER 1980. s. 97.
11
1.2.
Vrstvy slovní zásoby
Velkou část slovní zásoby tvoří neutrální slova s pojmenovávací funkcí bez zvláštních vedlejších příznaků. Vedle těchto slov však existují slova, která mají vedle pojmenovávací funkce nějaký další specifický příznak jako je např. původ, citové zabarvení. Na základě těchto skutečností Hauser rozděluje slovní zásobu jazyka na vrstvy podle:
1) slohových příznaků •
slova umělecká – slova charakteristická pro umělecký styl
•
slova odborná (termíny) – slova nesoucí přesný význam, užívaná v konkrétní specifické oblasti
2) časových příznaků •
neologismy – výrazy, které si teprve budují ve slovní zásobě své postavení
•
archaismy
3) původu •
slova domácí
•
slova cizí
4) frekvence užití
6
•
řídká
•
ojedinělá6
HAUSER 1980. s. 18.
12
2. Slova nová Jazyk podléhá neustálým změnám. V důsledku působení vnitřních i vnějších vlivů pronikají do slovní zásoby nové jednotky a jiné jednotky naopak ze slovní zásoby ustupují či vymizí úplně. Z hlediska časových příznaků se slovní zásoba dělí na slova stará a nová. Přičemž starými slovy rozumíme archaismy a historismy, slova nová pak představují neologismy. „Za neologismy tedy považujeme lexikální jednotky jistého úseku lexikální zásoby hodnocené z hlediska současných platných jazykových norem ve srovnání s jednotkami běžnými jako časově nové, užívané, perspektivní.“7 Nová slova jsou užívána nejdříve menším okruhem uživatelů, někdy pouze jediným autorem. Postupným šířením se dostanou do obecného užívání a tím ztrácejí charakter novosti. Neologismy zaujímají své místo ve skupině slov odborných a nejvíce se šíří v oblasti publicistiky.8 Jelikož jsou neologismy nová slova, spadají do aktivní slovní zásoby. Vznikají především z potřeby jednotlivců popsat nový jev. Problematika neologismů se v dnešní době stává stále aktuálnější, souvisí s rychlým rozvojem společnosti.
Tato otázka řeší slovní zásobu z hlediska jejího obohacení novými
pojmenováními i vztah jazyka a společnosti. Do problematiky neologismů řadíme vznik neologismu, začlenění do slovní zásoby a jeho pozdější uplatnění v daném jazyce.9
2.1.
Klasifikace neologismů
Podle Hausera je možné neologismy rozdělit podle různých aspektů.
1) Podle místa původu: •
Neologismy domácí
•
Neologismy přejaté
7
FILIPEC, Josef, ČERMÁK, František. Česká lexikologie. 1.vyd. Praha: Academia. 1985. s. 99. HAUSER 1980. s. 45. 9 MARTINCOVÁ, Olga. Problematika neologismů v současné spisovné češtině. Praha: Univerzita Karlova, 1983. s. 10. 8
13
2) Podle způsobu jejich tvoření: •
slovotvorné neologismy – vznikají odvozováním, skládáním a zkracováním
•
souslovné neologismy – vznikají spojením běžně užívaných slov jazyka
•
frazeologické neologismy – vznikají v oblasti hovorového stylu a publicistiky
•
sémantické neologismy – vznikají posunem původního významu slova
Mezi neologismy se také řadí okazionalizmy. Jedná se o slova užitá podle aktuální potřeby autora.
3. Slova odborná Každý národní jazyk lze rozdělit na část spisovnou a část nespisovnou. Nespisovnou část tvoří místní a sociální nářečí. Spisovný jazyk je tvořen nejen ustálenou mluvnickou stavbou, ale také ustálenou a stále se rozvíjející slovní zásobou. Správný výběr spisovného vyjadřovacího prostředku a jeho užití k určitému účelu se nazývá funkčním stylem. Základním funkčním stylem spisovného jazyka je právě styl odborný, který se vyznačuje zejména užíváním odborných termínů příslušného oboru.10 Terminologie je věda, která se zabývá naukou o odborných názvech a termínech. „Termín – lexikální jednotka sloužící odbornému vyjadřování s přesným, zpravidla pojmovým významem, ve svém oboru jednoznačná, ustálená a normalizovaná bez vedlejších příznaků“11 Vzhledem k tomu, že termín je součástí právě odborného stylu, jeho vhodnost posuzuje nejen jazykověda, ale také příslušný obor. Na základě těchto poznatků vyplývají obecná kritéria, kterým má termín vyhovovat:12 •
Jednoznačnost
•
Přesnost
•
Ustálenost
•
Nosnost
•
Neexpresívnost
10
POŠTOLKOVÁ, Běla. O české terminologii. Praha: Academia, 1983. s. 9. HAUSER 1980. s. 35. 12 HAUSER 1980. s. 32. 11
14
Na obohacování a rozmnožování českého odborného názvosloví se velkou měrou podílejí přejatá
slova
z cizích
jazyků.
Většina
přejatých
termínů
z cizích
jazyků
se přizpůsobují pravopisně, zvukově i gramaticky, což přispívá k jejich rychlejšímu zdomácňování a k odstranění jejich cizího charakteru. Zdomácnění přejatých slov z nich umožňuje dále odvozovat
nové
výrazy
už
bez
přímého
cizího
vlivu.
Velkou
část
termínů
v češtině představují slova přejatá z cizích jazyků. Někdy však pravopisná adaptace není možná, protože by se počeštěná grafická podoba termínu velmi vzdálila od původní podoby, čímž by ztratila internacionální charakter, například slova: design [dyzajn], interface [interfejs]. Proto se v mnohých případech musí přihlížet k celkové situaci v terminologii daného oboru. V případech, kdy není možné přejaté slovo přizpůsobit češtině, volí se místo toho kalkování, tj. doslovný překlad. Někdy takovému postupu brání silná metaforičnost cizího termínu, která se v našem jazykovém systému jeví jako neobvyklá, například anglický název hardware – „železářství“, označuje také technické vybavení počítače.13 Odborné názvosloví češtiny se neustále obohacuje a jeho význam a funkční uplatnění stále vzrůstá. Na vývoj odborného názvosloví se podílí živelné změny a snaha o normalizaci jazykových prostředků.14
4. Slova přejatá Z předchozích kapitol již víme, že k rozšíření slovní zásoby velkou měrou přispívá přejímání slov. K přejímání slov může docházet v rámci jednoho jazyka, kdy slovo jednoho nářečí je přejato z nářečí sousedního. Dalším zdrojem slov obohacující český jazyk jsou slova cizí. Přítomnost přejatých slov je důsledkem kontaktů jazyků a poznávání cizích skutečností a potřeby pojmenovat je. Cizí vliv je patrný především v oblasti terminologie, dnes zvláště výrobní, technické, obchodní, ale i sportovní a hudební. Na cizí slova lze narazit také v překladech. Postoje jednotlivců k pronikání cizích slov do češtiny se různí. Přejímání slov není odrazem podléhání cizím
vlivům,
ale
naopak
svědčí
o
životaschopnosti
jazyka
a jeho aktivního přístupu k novým skutečnostem. Navíc je třeba rozlišovat mezi cizími slovy významově a stylisticky potřebnými a cizími prostředky postradatelnými tj. takové, za které je domácí náhrada a takové, za které domácí náhrada není. Navíc je třeba rozlišovat mezi cizími
13 14
POŠTOLKOVÁ 1983. s. 21. Tamtéž, s. 22.
15
slovy, kterých se vědomě užívá jako slov cizího jazyka a mezi slovy mylně označovanými jako cizí, ale běžně užívané jako součást české slovní zásoby.15
4.1.
Přejatá slova podle způsobu a míry přizpůsobení
Míra přizpůsobení úzce souvisí s rozšířením přejatých slov v českém jazyce. Z hlediska současného jazyka Česká lexikologie (1985) rozlišuje mezi prostředky cizího původu hned několik typů:16 1)
Slova a slovní spojení citátová – jedná se o taková slova a slovní spojení, která si
zachovávají původní pravopis a zčásti i výslovnost. Dále se odlišují od českého morfologického systému. Tato slova se vyskytují v určitém sociálním, profesním a kulturním okruhu. Týká se to slov, jako jsou např. computer [kompjútr], show [šou]. Velká část citátových slov má frazeologickou
povahu,
tzn.,
že
sestává
z několikaslovných
výrazů
a většinou jsou přejímána z různých jazyků: sex appeal, fair play. 2)
Slova a slovní spojení přejatá – v této skupině slov a slovních spojení
se vydělují dva typy. První z nich zahrnuje slova a slovní spojení, která se stále pociťují a chovají jako cizí. Týká se to psané podoby, která může být cizí, ale také i počeštěná jako je tomu u následujících dublet: dubbing i dabing, marketing i marketink. V současné době se v jazyce projevuje tendence k počeštění dublet. Druhým typem jsou slova zdomácnělá, která se plně zařadila do domácí slovní zásoby, ať už to bylo historickým vývojem, nebo tím, že pojmenovaná skutečnost se stala zcela běžnou. Tato slova se přizpůsobila svou formou, hláskovou stavbou a mluvnicky. U mnohých z těchto slov šel proces přizpůsobení tak daleko, že si mnohdy jejich
cizost
ani
neuvědomujeme,
jako
je
tomu
například
u
slov
sobota
(z hebrejštiny), kostel (z latiny). 3)
Kalky – doslovné překlady cizích slov za použití domácích jazykových prostředků.
Dělí se na kalky slovotvorné, frazeologické, sémantické a hybridní. Slovotvorné kalky vznikají překladem
jednotlivých
částí
cizích
slov:
podepsat
(sub-scribe),
obnos
(Be-trag). Úplným nebo částečným nahrazením struktury frazému se jedná o frazeologický kalk: běžný účet (conto corrente), udělat něčemu konec (Ende machen). Sémantické kalky vznikají přenesením významu cizího slova, kdy je přenesený význam použit pro označení nového slova: brigáda
15 16
(původně
vojenská,
pak
i
pracovní).
FILIPEC, ČERMÁK 1985. s. 120-121. FILIPEC, ČERMÁK 1985. s. 121-122.
16
Vladimír
Šmilauer
v Nauce
o českém jazyku (1982) uvádí ještě polokalky, což jsou částečné překlady. Polokalky se týkají pouze některých složenin, kdy srozumitelná část byla přeložena a nesrozumitelná byla ponechána: sachar-in – cuker-ín. Členění cizích lexikálních jednotek podle typu se různí, avšak podstata zůstává více méně stejná. P. Hauser v Nauce o slovní zásobě (1980) rozčleňuje slova cizího původu na slova: citátová přizpůsobená - zdomácnělá nepřizpůsobená. Přičemž ve skupině slov nepřizpůsobených vymezuje cizí reálie, kde početnější skupiny slov mají pojmenovaní:17 a) cizí měny: libra, jüan b)jídel a nápojů: saké, boršč c) lodí: džunka, katamarán d)větrů: monsum, tajfun e) oděvu a jeho částí: kimono, poncho Ve výše zmíněné skupině cizích reálií tvoří podle P. Hausera zvláštní skupinu vlastní jména:18 zeměpisná: Tokio, Peking, New York osobní – rodná: Ingeborg, Mary příjmení: Watson, Rousseau věcí: např. odrůda jablek: Idared, Jonathan
Příruční mluvnice češtiny (1997) uvádí podobné členění:19 slova citátová slova částečně přizpůsobená slova zcela zdomácnělá.
17
HAUSER 1980. s. 52. Tamtéž, s. 53. 19 KARLÍK, NEKULA a RUSÍNOVÁ 2008. s. 48. 18
17
4.2.
Zapojení přejatých slov do češtiny
Cizí slovo, které původně náleželo k jiným jazykovým systémům, se ocitne na periferii českého jazykového systému a podle své významové a společenské potřeby proniká do centra tohoto systému. Tehdy jej už nelze označit jako „cizí“, ale jako slovo přejaté. Ve snaze se co nejvíce přizpůsobit českému jazyku, podléhají cizí slova změnám. Tyto změny a přizpůsobení se týkají pravopisu, kdy se dané slovo snaží přizpůsobit českému hláskovému systému. Míra začlenění do českého jazykového systému se projevuje také v tvarosloví přejatých slov,
kdy
některá
substantiva
zůstávají
nesklonná
jako
například
liči,
kung-fu
a některá se skloňují podle příslušného českého vzoru, například kečup, kaolin. Dále pak u přejatých slov dochází ke změnám ve výslovnosti. Míra přizpůsobení není u všech přejatých slov stejná, proto hranice mezi slovy zdomácnělými a nezdomácnělými je nezjistitelná.
4.3.
Funkce přejatých slov
Slova obecně mají především pojmenovávací funkci. Cizí slova neslouží pouze jako dorozumívací prostředky mezi národy, ale také k pojmenování nových skutečností. Pokud se v národním jazyce naskytne problém pojmenovat daný jev či věc, využívá slovní zásoba cizích výrazů, které nesou přímo nominativní funkci. Cizí název navíc nemá žádné vedlejší stylistické či citové příznaky jako slovo domácí. To má význam pro jeho použití v odborném názvosloví.20
Z hlediska funkce, existují v češtině tyto druhy cizích slov: 1) cizí slovo, které nemá domácí ekvivalent. V tomto případě je jeho užívaní nezbytné a navíc pokud dané slovo označuje rozšířené a běžně užívané jevy, nechová se už jako slovo cizí nýbrž zdomácnělé: sport, elektřina. Cizí zůstává v případě, že označuje cizí reálie: kuli, rikša.
20
HAUSER 1980. s. 57.
18
2) cizí slovo, které má domácí ekvivalent, tzn., že slovo cizího původu je synonymem ke slovu domácímu. Tento způsob užití napomáhá ke zdokonalení a upřesnění informace v procesu komunikace.21
4.4.
Původ přejatých slov
Přejímání cizích slov je přirozeným procesem při obohacování slovní zásoby a děje se tak již od nejstarších dob. S příchodem křesťanství bylo velké množství slov v minulosti přejato především z latiny: doktor, kříž a řečtiny: demokracie, patos. Vlivem německé kolonizace v dobách feudalismu k nám pronikala četná slova z němčiny související s feudálním řádem: říše, léno. Další příliv slov ve větší míře byl zaznamenán v době humanistické, kdy k nám opět pronikala především slova latinského původu, z oblasti školství: akademie, katedra, z lékařského prostředí: puls, pilule, ale také názvy právnické mluvy: apelace, proces. Z oblasti řemeslnické nám poskytla řadu názvů němčina: hoblík, handlovat. Z románských jazyků, francouzštiny a španělštiny, k nám pronikly vojenské názvy: generál, armáda, kurýr, oficír. V období národního obrození došlo k významnému obohacení slovní zásoby z jiných slovanských jazyků. K přejímání cizích slov docházelo záměrně, protože pomáhalo vybudovat české odborné názvosloví humanitních a přírodovědných oborů. Největší počet slov zaznamenal příliv z polštiny: věda, báje, dále
z ruštiny:
vzduch,
vkus,
a ze slovenštiny: zbojník, zástava. Nová doba zaznamenala velký příliv mezinárodních slov přejatých především z evropských jazyků: telefon, televize, radar. 22 K přejímání také dochází i z geograficky vzdálenějších míst a tím dochází k migraci slov. Četná slova přejata ze slovanských jazyků v době národního obrození byla uvedena již dříve. Týká se to především slov z Blízkého a Dálného východu. Tato skupina slov je označována jako exotismy. Patří sem slova arabská: kofein, harém, hašiš, slova z africké oblasti: tamtam, tse-tse, gorila (přes řečtinu), slova z čínštiny: kaolín, mandarín, tajfun, také slova japonská: gejša, džudo, ikebana, slovo jak z tibetštiny aj.23 U
slov,
která
do
češtiny
pronikla
prostřednictvím
jiného
jazyka,
došlo
v některých případech ke změně významu. Například slovo káva bylo přejato z arabštiny prostřednictvím maďarštiny a polštiny. Dále pak slovo kafe jsme převzali z německé podoby Kffee, 21
Tamtéž, s. 57. HAUSER 1980. s. 88. 23 FILIPEC, ČERMÁK 1985. s. 125. 22
19
která byla zprostředkována z arabštiny (qáwha, tj. víno i káva) turečtinou (qahvé), italštinou (caffé) a francouzštinou (café). Arabské slovo označovalo rostlinu nebo nápoj z Kaffy, což je habešská oblast Kaffa.24
4.4.1.
Internacionalismy
Zvláštní skupinu slov z hlediska původu tvoří internacionalismy. Internacionalismy jsou také označovány jako slova mezinárodní. Jedná se o skupinu slov, která jsou společná několika jazykům, především tzv. jazykům světovým. Kromě toho, že jsou tato slova společná pro více jazyků,
je
pro
ně
typický
stejný
nebo
podobný
význam,
dále
stejná
či podobná forma a jsou srozumitelná bez překladu. Internacionalismy se dělí na nadnárodní a národní. Slova nadnárodní se vážou k určitému místu a období, ze kterého jsou přejímána. Jsou to např. slova řeckého a latinského původu: olympiáda, cirkus. Velmi početnou skupinu internacionalismů tvoří slova, kterých se užívá v kontextu s konkrétním místem a prostředím pro které je toto slovo charakteristické. Například pojmenování rostlin, živočichů, osob, měn, činností, přírodních jevů aj.: kakadu (malajština), sobol (ruština), samuraj (japonština). Kromě slov se mezi internacionalismy
také
řadí
internacionální
sufixy:
-ismus
(angl.
-ism,
fr. -isme, něm. -ismus), a internacionální frazémy – kalky: jablko sváru (the apple of discord).25 K internacionalismům se řadí také slova, která vznikla z vlastních jmen. Rozlišují se dva typy. První typ vzniká přímým přenesením, a to buď metaforickým, nebo metonymickým jako např. pojmenování osob ze jmen osobních: donchuán (španělština), lazar (hebrejština), pojmenování jednotek: ampér (francouzština), watt (angličtina), pojmenování předmětů: galuska (němčina), pojmenování přírodních jevů: gejzír (islandština). Druhý typ představují slova odvozená od vlastních jmen: např. pojmenování předmětů: gilotina (francouzština), pojmenování ze jmen zeměpisných: holandský (holandština) nebo pojmenování rostlin: hortenzie (francouzština) aj.26
24
Tamtéž, s. 125. FILIPEC, ČERMÁK 1985. s. 123. 26 FILIPEC, ČERMÁK 1985. s. 124. 25
20
4.4.2.
Etymologie
Přejímání cizích slov je přirozeným procesem při obohacování slovní zásoby a děje se tak již od nejstarších dob. Při začleňování cizí lexikální jednotky do slovní zásoby se stanovuje pramen přejetí a také doba, ve které byla daná jednotka přejata. Vzhledem k tomu, že některá slova byla přejata v dávných dobách a proces zdomácnění u nich došel tak daleko, že jejich původ není hned patrný, je zkoumání těchto slov mnohdy obtížné. Za těchto okolností je nutné použít speciální etymologické bádání, které se zabývá původem slov.27 Některá slova mateřského jazyka jsou po formální i sémantické stránce natolik zřejmé, že v podstatě každému mluvčímu bez jakéhokoliv filologického vzdělání připadají jako průhledné. Na druhé straně se v jazyce vyskytují slova, jejichž svazky byly v důsledku hláskového, slovotvorného i sémantického zastřena příslušnou slovní čeledí. V takovém případě je možné tyto souvislosti odhalit pouze pomocí speciálních metod a znalostí. Srovnávání slov neprobíhá pouze v rámci slovanských jazyků, ale může přesahovat i jejich hranice, kdy je zapotřebí použít speciální lingvistické postupy.28 „Cíl etymologie se zpravidla vidí v odhalování „původu“ slov.“29 Při odhalování původu slov lze uplatnit tři různé způsoby. Jedním z nich je zkoumání původu u slov přejatých z jiného jazyka. Například původ slova kalhoty je v češtině vyložen jako výpůjčka z italského caligotte. Při hlubším etymologickém bádání je potřeba se pokusit o etymologii daného vypůjčeného slova v jazyce, z něhož bylo přejato. V tomto případě souvisí italské slovo caligotte zjevně s latinským caliga „bota, škorně“, protože původně označovalo dvě oddělené nohavice, které sahaly jen k vojenským botám. Další zkoumání by se zabývalo pátráním po etymologii latinského caliga. Podrobnější prozkoumání by vedlo etymologa k závěru, že slovo caliga je nejhlubší dosažitelné východisko české výpůjčky kalhoty.30 Lze říci, že všechna etymologická bádání o původu slov končí většinou podobně - etymolog v závěru narazí na „zeď útvarů alespoň prozatím nepřekročitelnou, na morfy, které už nemůže dále vyložit, tedy na ono tajemství kořenů“31
27
HAUSER 1980. s. 55. VEČERKA, Radoslav a kolektiv. K pramenům slov: uvedení do etymologie. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. s. 7. 29 Tamtéž, s. 8. 30 Tamtéž, s. 13-14. 31 Tamtéž, s. 14. 28
21
5. Čínština a její způsoby přepisu do češtiny Čínština se svými dialekty spadá do skupiny tibetočínských (také sinotibetských) jazyků.32 Úředním jazykem Čínské lidové republiky je považována standardní čínština (čínsky pǔtōnghuà 普通话). V případě dialektů se lingvisté nedokáží shodnout, zda je označovat za samostatné jazyky nebo dialekty jednoho jazyka. Severní dialekty jsou si vzájemně podobné, avšak mezi jižními dialekty (např. kantonština) existují značné rozdíly.33
5.1.
Způsoby přepisu čínštiny do češtiny
Začleňování cizích lexikálních jednotek do jiného jazykového systému není vždy jednoduché. V kapitole 2.3 jsme uvedli, že jedním z procesů při začleňování cizích slov do češtiny je přizpůsobení se hláskovému systému češtiny. Pokud jazyk, z něhož je cizí slovo přejato, používá stejný systém písma, pak je možné slovo převést v původní podobě (v případě češtiny jde o latinku). Vlivem kulturních a společenských potřeb a vlivů může dojít k malým úpravám daného slova. Pro jazyky s odlišným systémem písma existují při přepisu jiná kritéria. Slova přejatá z jazyků s odlišným systémem písma je možné zapisovat buď pomocí transliterace,
nebo
transkripce.
V případě
transliterace
se
jeden
grafický
znak
do druhé znaku. Transkripce naopak slouží k zachycení zvukové stránky přepisovaného jazyka.34 Protože je čínské písmo ideografickým písmem, tzn., že znaky nezachycují výslovnost, ale určitý význam, užívá se při jeho přepisu transkripce.35 Je nutno dodat, že „je toto tvrzení jistým zjednodušením – čínské písmo ve své současné podobě není „čistou“ ideografií a uplatňuje i některé fonetické principy.“36 Transkripce však s sebou nese i jisté problémy. Mnoho jazyků, včetně češtiny, které užívají latinku, nedisponuje mnohými hláskami, které se vyskytují v čínštině. Proto si tyto jazyky pro přepis čínštiny sestavily každý svůj vlastní systém, založený na jazykových zvyklostech daného 32
REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2004. s. 10. KANE 2009. s. 96-97. 34 TŘÍSKOVÁ, Hana. Fonetický zápis čínštiny. Transkripce čínštiny: sborník statí. Praha: Česko-čínská společnost, 1999. s. 3. 35 Tamtéž, s. 14. 36 Tamtéž, s. 14. 33
22
jazyka. I když latinku užívá mnoho jazyků, „…zvuková podoba písmen se jazyk od jazyka liší.“37 To znamená, že nelze použít transkripci jazyka, aniž bychom znali zvukovou podobu hlásek daného jazyka.“38 Například zvuková podoba písmene j bude znít jinak v češtině (jedna), jinak v angličtině (juice). To znamená, „…slabika ch’ih se u nás přepíše jako čch‘, přičemž apostrof tu znamená úplně něco jiného.“39 Samotnému přepisu čínských slov do češtiny je věnována zvláštní kapitola v Pravidlech českého pravopisu (1998), kde jsou uvedena doporučená pravidla při přepisu cizích slov, která užívají jiný jazykový systém, než je latinka.
5.1.1.
Transkripce pinyin
Transkripce pinyin, celým názvem Pinyin Zimu (pchin-jin c‘-mu) 拼音字母, která je založena na latince, je od roku 1958 oficiální transkripcí čínštiny v Čínské lidové republice.“40 V roce 1979 byl pinyin přijat Mezinárodní organizací pro normalizaci jako mezinárodní norma přepisu čínštiny.41 Transkripce pinyin je založená na latince, avšak „zvukové hodnoty, přisuzované jednotlivým písmenům latinky, jsou většinou odlišné od našich zvyklostí.“42 Pro srovnání je uvedena tabulka v příloze č.1.
37
TŘÍSKOVÁ, Hana. HAVLÍČEK, Lukáš. K čemu je dobrá transkripce. In KANE, Daniel. Knížka o čínštině. Z angl. originálu přel. Lukáš Havlíček, Eva Janková, Ondřej Kučera, Lucie Olivová, Hana Třísková a David Uher. Mirošovice: DesertRose,2009. s. 200. 38 Tamtéž, s. 200. 39 Tamtéž, s. 200. 40 VOCHALA, Jaromír. Čínský přepis pinyin a jeho užití v češtině. In TŘÍSKOVÁ, Hana (ed.) Transkripce čínštiny: sborník statí. Praha: Česko-čínská společnost, 1999. s. 35. 41 Tamtéž, s. 35. 42 O pinyinu: Abceda pinyin. In TŘÍSKOVÁ, Hana (ed.). Transkripce čínštiny: tabulky a návody. Praha: Česko-čínská společnost, 1999. s. 5.
23
5.1.1.
Standardní česká transkripce
První ucelený systém přepisu češtiny do čínštiny byl sestaven J. Průškem po 2. světové válce. Protože byl tento systém sestaven podle cizích vzorů, byl pověřen O. Švarný, aby vypracoval návrh nové podoby transkripce, která by co nejvíce odpovídala ortografickému systému češtiny. Tento návrh O. Švarného následně prodiskutovala komise složená ze sinologů, bohemistů, fonetiků a kartografů, a stanovila finální podobu transkripce. Roku 1951 byl navrhovaný přepis schválen a přijat jako standardní česká transkripce, která se užívá dosud.43 Standardní česká transkripce má svá specifika, podle kterých ji lze rozpoznat od pinyinu – např. diakritická znaménka: čchang, šao.44 (Podrobněji viz. tabulka č. 145) V době, kdy ještě nebyl sestaven ucelený systém pro přepis do češtiny, byly některé přepisy čínských slov do češtiny přejaty z jiných evropských jazyků, a následně u některých proběhla úprava podle českých jazykových zvyklostí, nebo vznikly domácí podoby. Týká se to například zeměpisných jmen jako je Peking (čínsky Beijing 北京), Šanghaj (Shanghai 上海), Kanton (Guangzhou 广州), nebo jmen osobních Sunjatsen (Sun Zhongshan 孙中山).46 Standardní česká transkripce se užívá především v odborné literatuře, beletrii a poezii a také v překladu. Avšak v případě překladu se „…v pracích mladé generace se začíná objevovat pinyin.“ 47
43
PALÁT, AUGUSTIN. Několik slov k počátkům transkripce čínštiny u nás. In TŘÍSKOVÁ, Hana (ed.). Transkripce čínštiny: sborník statí. Praha: Česko-čínská společnost, 1999. s. 23-25. 44 HAVLÍČEK, Lukáš. Český přepis. In KANE, Daniel. Knížka o čínštině. Z angl. originálu přel. Lukáš Havlíček, Eva Janková, Ondřej Kučera, Lucie Olivová, Hana Třísková a David Uher. Mirošovice: DesertRose, 2009. s. 25. 45
Převzato od ŠVARNÝ, Oldřich a kolektiv. Hovorová čínština v příkladech III. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998. s. 4. 46 HAVLÍČEK, Lukáš. Český přepis. In KANE, Daniel. Knížka o čínštině. Z angl. originálu přel. Lukáš Havlíček, Eva Janková, Ondřej Kučera, Lucie Olivová, Hana Třísková a David Uher. Mirošovice: DesertRose, 2009. s. 25.
47
Tamtéž, s. 25.
24
Praktická část Tato část je zaměřena na analýzu nashromážděného materiálu. První kapitola obsahuje slova zdomácnělá a pomocí etymologických výkladů jednotlivých slovníků se pokusí objasnit, zda jsou uvedená slova původu čínského. Anglicky psaná literatura byla použita v případech, kdy slovo do češtiny proniklo z angličtiny, abychom mohli porovnat etymologii slov. Dále pak v případech, kdy se stejné slovo vyskytlo v angličtině. Ve druhé kapitole této části jsou uvedena ta slova čínského původu, která si stále zachovávají svůj cizí ráz, a jsou tak stále pociťována jako cizí.
Literatura použita pro praktickou část: Etymologický slovník jazyka českého (dále jen zkr. ESJČ1), Etymologický slovník jazyka českého (dále jen zkr. ESJČ2), Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím (dále jen zkr. SESJČ), Český etymologický slovník (dále jen zkr. ČES), Nový akademický slovník cizích slov A-Ž (dále jen zkr. NASCS), Nová slova v češtině: slovník neologizmů, Harperův Etymology Online Dictionary, publikace Henryho Hitchingse The Secret Life of Words.
1. Počeštěná slova čínského původu
Bonsaj – z výkladu uvedených ve slovnících a NASCS vyplývá, že se jedná o slovo japonského původu. ČES své tvrzení dokládá tím, že japonské bon znamená ‚miska‘ a sai označuje ‚pěstování‘, z čehož je odvozen význam ‚stromek pěstovaný v misce‘. 48 Ačkoliv také NASCS49 uvádí, že slovo bylo do češtiny přejato přímo z japonštiny a jeho původ je ryze japonský, tak existují výklady, které slovo bonsaj spojují spíše s čínštinou. Jedním z nich je výklad Kanea, který uvádí, že „… ve skutečnosti se jedná o starou japonskou výpůjčku z čínštiny (čínsky pénzāi
盆栽)…“50 Pokud se totiž podíváme na význam znaků čínského slova pénzāi 盆栽 podrobněji, zjistíme, že pén 盆 znamená ‚miska‘ a zāi 栽 znamená ‚pěstovat‘, čili bychom výraz mohli
48
REJZEK 2004. s. 45. KRAUS, Jiří a kolektiv. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. 1.vyd. Praha: Academia, 2005. s. 50 KANE 2009. s. 176.
49
25
přeložit jako ‚pěstování v misce‘, jež je nápadně podobný významu slova, který uvádí ČES, ovšem s tím rozdílem, že ČES situuje původ slova do Japonska a již nepátrá po tom, zda byl či nebyl převzat z čínštiny. Pravděpodobnosti této mezinárodní „výpůjčky“ pak nahrává také druhý výklad, jež uvádí Hithings, který za původ slova bonsaj ‚rostlina v květináči‘ označuje čínské pénjǐng 盆景, kde pén 盆 znamená ‚miska‘ a jǐng 景 ‚krajina‘, tedy ‚krajina v misce‘.51
Čaj – slovo, které je každodenní součástí české slovní zásoby se v češtině prokazatelně používá již od 19. století.52 V češtině se vyskytují dokonce dvě formy slova, z nichž jedno je čaj a druhé je – dnes již výrazně střídměji užívané – té. Oba výrazy mají svůj původ v čínštině, tak kde se tedy vzala dvě různá česká slova pro jednu a tutéž věc? Důvod je prozaický a má úzkou souvislost s obchodními aktivitami mezi Evropou a Čínou – „… holandští obchodníci nakupovali v jihočínských provinciích, kde se znak pro čaj vyslovuje [te]…“53 Jihočínské znění té tak proniklo do západní Evropy přes Malajsko.54 A jak uvádí ČES, jihočínská podoba té se z německého Thee, anglického tea a francouzského thé, začlenila také do české slovní zásoby.55 Zatímco slovo čaj označuje nápoj či odvar nejen z lístků, ale i z jiných rostlin, slovo té se v češtině používá spíše v užším významu, a to jako ‚lipové té‘ nebo ‚léčivý čaj‘. 56 Pozdější etymologické, konkrétně ESJČ2, SESJČ a ČES pomyslnou cestu slova čaj z čínštiny do ruštiny, respektive češtiny upřesňují – uvádějí totiž, že slovo přešlo ze severočínské podoby chá přes turkotatarské jazyky a perštinu do ruštiny, které bylo přejato do češtiny.
Odlišný výklad transferu slova čaj do češtiny uvádí ESJČ1. Podle něj totiž slovo čaj prošlo přes turecké a perské čaj, odkud se dostalo do češtiny.57 Jediným jasným závěrem – bez polemiky s faktickým zpracováním jednotlivých výkladových slovníků - tedy je, že slova čaj a té mají prokazatelný původ v čínštině, přičemž odlišnost obou výrazů není zakotvena v jejich významu, ale pramení z variace čínských dialektů a obchodních aktivit mezi Evropou a Čínou.
51
HITCHINGS, Henry. The Secret Life of Words. London: John Murry (Publishers), 2008. s. 243. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3.vyd. Praha: Lidové noviny, 1997. s. 93. 53 KANE 2009. s. 176. 54 MACHEK 1997. s. 93. 55 REJZEK 2004. s. 111. 56 HOLUB, Josef, KOPEČNÝ, František. Etymologický slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Statní nakladatelství učebnic. 1952. s.88. 57 MACHEK 1997. s. 93. 52
26
Čin, čin - zde se jedná o frázi označující přípitek „na zdraví“. U nás méně rozšířená, ale známá fráze, se nejvíce používá ve francouzsky mluvící Kanadě. Protože byla pro tuto práci použita publikace The Secret Life of Words, která pojednává o čínských výpůjčkách v angličtině, bylo mezi ostatními čínskými výpůjčkami v angličtině, zmíněn i anglický výraz chin chin, tedy fráze používaná při přípitku, kterou je možné přeložit jako ‚na zdraví‘. Autor v publikaci uvádí, že „… chin chin je verzí čínského qingqing 卿卿 a znamená způsob oslovení ministra císařem.“58 Z čehož však vyplývá, že je za čínský původ označována anglická podoba slova chin chin. Při porovnání s českým výrazem čin, čin můžeme zaznamenat nápadnou shodu ve výslovnosti. Avšak poté co byly prozkoumány české etymologické slovníky a slovník cizích slov použité pro tuto práci, bylo zjištěno, že žádný z těchto slovníků frázi čin, čin nezmiňuje, proto nelze s určitostí říci, zda je český výraz čin, čin čínského původu i přesto, že výslovnost všech uvedených jazykových výrazů je při nejmenším podobná.
Džunka – protože se při zkoumání objevily určité nejasnosti o původu slova – které si následně ukážeme- bylo slovo do této práce zařazeno. Za předpokladu, že slovo není uvedeno ve slovnících ESJČ1 a ESJČ2, lze usoudit, že slovo je v češtině poměrně krátkou dobu. Na základě tvrzení autorů v Knížce o čínštině, který uvádí, že „…slova tak těsně spjata s čínskou kulturou, jako je panda, džunka a tael, jsou nepálského, respektive malajského původu,“ 59 můžeme považovat za malajské, což ostatně dokládá výklad v NASCS, kde je uvedeno, že je slovo ryze malajského původu a bylo do češtiny přejato přímo z malajštiny. Tyto slovníky sice uvádějí původ slova, ale už nezmiňují podrobnější informace o transferu slova a jeho podobě z jaké se dostalo do češtiny. Existuje však výklad, který uvádí nejen podrobnější informace o transferu slova do češtiny, ale zmiňuje i spojitost s jihočínskými dialekty. Tím slovníkem je ČES, který zároveň jako jediný uvádí, že slovo džunka bylo do češtiny přejato „… z anglického junk z malajského djong, a to asi z jihočínských dialektů.“60 Z toho vyplývá, že slovo sice není původu ryze čínského, ale také ani malajského, jak uvádí etymologický výklad ČES. Protože podle výkladu ČES byla poslední cesta transferu angličtina, bylo nasnadě provést porovnání etymologii anglického slova junk v publikaci The Secret Life of Words a Harperově etymologickém slovníku. Ukázalo se, že
58
HITCHINGS 2008. s. 243. KUČERA, Onřej. UHER, David. Čínská slova v češtině. In KANE, Daniel. Knížka o čínštině. Z angl. originálu přel. Lukáš Havlíček, Eva Janková, Ondřej Kučera, Lucie Olivová, Hana Třísková a David Uher. Mirošovice: DesertRose, 2009. s. 176. 60 REJZEK 2004. s. 152. 59
27
publikace The secret life of Words slovo junk vůbec nezmiňuje, a Harperův etymologický slovník uvádí, že „…slovo junk pochází z malajského jong, a to pravděpodobně z jávského djong.“61
Jasmín – u toho slova se výklady slovníků rozcházejí, některé slovníky k původu slova jasmín uvádějí spojitost s čínštinou. Jako první slovník, který uvádí spojitost s čínštinou, je ESJČ2, který říká, že „…podle E.H. Schafera (Journal of American Orient Society 1948) je slovo čínského původu; naše podoba je z pehlevštiny, jazyka středoíránského.“62 Jeho tvrzení se shoduje s výkladem SESJČ, který také zmiňuje čínský původ slova jasmín. 63 Autoři obou slovníků se shodují na původu slova, ale nedokládají již žádnou podobu slova, ať už čínského či jiného, ze kterého by bylo patrné, zda se o čínský původ jedná. Podrobnější výklad má ČES, kde se dovíme, že slovo jasmín „…asi z německého Jasmin, ze španělského jazmín, a to z perského yāsamīn, původu údajně čínského.“64 Autor sice uvádí podrobnou cestu transferu, ale už s určitostí netvrdí, že slovo je čínského původu. Nemůžeme tedy s určitostí tvrdit, že slovo jasmín je čínského původu, avšak ani to, že původu čínského není.
Kniha – jedná se o velmi staré slovo, jehož původ není zcela jasný a existuje několik domněnek. Všechny slovníky se ve výkladech zmiňují, že by slovo kniha mohlo mít nějakou spojitost s čínštinou. ESJČ1 se přiklání k názoru Dobrovského, že „přišlo z východu (přes turkotatarské, ugrofinské a jiné národy), a posledním pramenem je čínské king „kniha“.“65 Autor nakonec dále dodává, že je úkolem budoucnosti objasnit etymologii slova kniha. 66
Po
prozkoumání ostatních slovníků a nakonec také posledního slovníku, kterým je ČES, vydaného r. 2004 bylo zjištěno, že výklad slova zůstává stejný a ČES říká, že „… přesné cesty převzetí ani poslední pramen nejsou jisté“, a jako jednu z variant o původu slova uvádí, že pochází „… z čínského king.“67 Stejný názor sídlí autor článku publikace Naše řeč, a podle něj „… se sluší zvážit nápadnou shodu s čínským slovem king ‚posvátná kniha‘ (vzpomínáte na Ši-king, přeložený R. Dvořákem aj. Vrchlickým).“68 Otázkou je, proč právě king, jestliže dnešní český přepis není Šiking, ale Š'-ťing (čínsky Shījīng 诗经). O. Lomová se ve svém článku zmiňuje o tom, že v 19. století vznikalo několik přepisů, kdy se každý jazyk snažil zachytit co nejvěrněji čínskou
61
HARPER, Dougles. Online Etymology Dictionary. www.etymonline.com, (13.2.2012). HOLUB, KOPEČNÝ 1952. s. 149. 63 HOLUB, LYER 1992. s. 206. 64 REJZEK 2004. 245. 65 MACHEK 1997. s. 263. 66 HOLUB, KOPEČNÝ 1952. s. 263. 67 REJZEK 2004. s. 283. 68 Ustav pro jazyk český Akademie věd ČR, v.v. i., Naše řeč. http://nase-rec.ujc.cas.cz/, (8.4.2012). 62
28
výslovnost pomocí jazykových zvyklostí svého jazyka, tzn., že se jedno a totéž slovo může lišit v různých národních transkripcích. Např. slovo Š‘-ťing se francouzsky píše Che-king. 69 Při porovnání francouzského přepisu Che-king se Ši-king, které uvádí české etymologické slovníky, je podoba velmi nápadná, avšak zda se jedná o jedno a totéž king, nelze určit.
Kaolín – slovo je doloženo ve všech českých etymologických slovnících kromě ESJČ1. Slovníky se shodují, že se jedná o slovo čínského původu, které označuje porculánovou hlinku či hlínu pro keramický průmysl. NASCS a ESJČ2 sice uvádí, že bylo slovo do češtiny přejato přímo z čínštiny, ale nepodávají již podrobnější podobu slova v původním jazyce a ani nezmiňují cestu transferu do češtiny. Podrobnější a ucelenější výklad uvádí SESJČ a ČES. Oba slovníky za zprostředkovaný jazyk, kterým slovo proniklo do češtiny, uvádí francouzštinu, konkrétně francouzské caoline. Za původ slova kaolin zmiňují čínské kao-ling (čínsky gāolǐng 高岭), jehož význam v překladu znamená ‚vysoký kopec‘ a označuje místo, kde se kaolin těžil. Jedná se tedy o vlastní jméno a zároveň o odborný název z oboru chemie a geologie, který označuje „směs jílových nerostů s vysokým obsahem kaolinitu, surovina pro výrobu porcelánu, kameniny a šamotu, původem z čínštiny“70
Kečup – slovo, které označuje protlak z rajských jablíček, je v češtině hojně užívané. ESJČ1 a ESJČ2 slovo neuvádí, z čehož lze usuzovat, že slovo – alespoň v době vydání obou slovníků – bylo v češtině poměrně nové. Výklady ke slovu kečup se v jednotlivých slovnících a publikacích liší. NASCS se shoduje se SESJČ, že slovo kečup je malajského původu a do češtiny bylo přejato z angličtiny. Kromě toho, že podle SESJČ „… bylo slovo přejato z anglického slova ketchup, které má původ v malajštině“ 71 , tyto slovníky neuvádí podrobnější výklad o podobě malajského slova. Výklady ostatních slovníků a publikací jsou podrobnější a uvádí spojitost s čínštinou. Jedním z nich je výklad ČES, který za jeden z možných původu slova uvádí čínštinu a své tvrzení dokládá tím, že slovo kečup do češtiny proniklo, „… z anglického ketchup, a to z čínského kētsiap, případně z indonéského ketjap, což znamená ‚sójová omáčka‘.“72 Autor sice zmiňuje spojitost s čínštinou, ale zároveň také připouští možnou vazbu na indonéský jazyk.
69
LOMOVÁ, Olga. Přijatelná výslovnost – nebo jednotná grafika? In TŘÍSKOVÁ, Hana (ed). Transkripce čínštiny: sborník statí. Praha: Česko-čínská společnost, 1999. s. 97. 70 KRAUS 2005. s. 403. 71 HOLUB, LYER 1992. s. 223. 72 REJZEK 2004. s. 262.
29
Knížka o čínštině (2009) je další zdroj, který přisuzuje slovu kečup čínský původ a mimo jiné říká, že slovo do češtiny proniklo konkrétně „…přes americkou angličtinu.“73 Dále uvádí, že cesta slova do americké angličtiny vedla „…pře malajštinu, …z fujianského kche-chiap (čínsky qiézhī 茄 汁 ).“ 74 Podrobnějším nahlédnutím na význam výrazu qiézhi 茄 汁 zjistíme, že v doslovném překladu znamená ‚lilková šťáva‘, avšak jak je uvedeno v publikaci, tento výraz „…. se vztahuje k ‚barbarskému lilku‘, tedy ‚rajčeti‘…“75 Autor tedy říká, že ve skutečnosti se jedná o jakousi ‚šťávu z rajčat‘. Z výkladu o slově kečup, který uvádí Hitchings, zjistíme, že slovo pochází „… z fujianského dialektu“, čímž se shoduje s výkladem uvedeným v Knížce o čínštině (2009), ale neuvádí jeho psanou podobu. Původní význam slova přirovnává k „…šťávě, ve které byly nakládány ryby…“76
Satén – slovo, které označuje druh lesklé látky. Podle výkladu NASCS je satén arabského původu a do češtiny proniklo z francouzštiny. Existují však výklady, které slovo satén spojují s čínštinou. Jedním z nich je výklad ESJČ2, který uvádí, že slovo satén vzniklo „… podle čínského města Ceutung (arabsky zaitūn). 77 Autor sice uvádí spojitost s čínštinou, ale už nezmiňuje další transfer slova zaitūn. Podle SESJČ a ČES, jejichž výklady jsou shodné, slovo satén do češtiny proniklo „…z francouzštiny, a to z arabského zaitūnī, arabský název čínského města Zitong,…odkud jej Arabové dováželi.“78 Z výkladu vyplývá, že se jedná o slovo čínského původu a jejich tvrzení jsou doložena podrobnějším popisem samotného transferu slova satén, a také zachycují jeho pravopisné změny v průběhu transferu.
Sója – ESJČ1 slovo vůbec neuvádí a výklady o původu slova jednotlivých zdrojů se rozcházejí. Z výkladů SESJČ, NASCS, ČES vyplývá, že se jedná o slovo japonského původu. ČES dokládá své tvrzení tím, že původ slova pochází z japonského šōju a do češtiny bylo přejato z německého Soja.“79 Ačkoli SESJČ i NASCS uvádí, že se jedná o bobovitou rostlinu, která se pěstuje pro olejnatá semena a její původ je ryze japonský,80 tak existují další výklady, které za původ slova uvádí čínštinu. Jedním z nich je Harper, který říká, že slovo pochází sice
73
KANE, Daniel 2009, s. 176. KANE 2009. s. 176. 75 Tamtéž, s. 176. 76 HITCHINGS 2008. s. 243. 77 HOLUB, KOPEČNÝ 1952. s. 327. 78 REJZEK 2004. s. 563. 79 REJZEK 2004. s. 601. 80 HOLUB, LYER 1992. s. 410. KRAUS 2005. s.736.
74
30
z japonského slova šōju, ale původem je čínské jiàngyóu 酱油, kdy jiàng 酱 je ‚omáčka‘ a yóu 油 znamená ‚olej‘, čili ‚sójová omáčka‘,81 což v překladu znamená ‚sójová omáčka.
Šantung – o slově se zmiňují pouze SESJČ a NASCS. Podle jejich výkladu se jedná o slovo čínského původu. Oba slovníky vysvětlují, že slovo šantung označuje druh lesklé tkaniny, používané především na dámské šaty, a název je odvozen od čínské provincie Šan-tung (čínsky Shāndōng 山 东 ), kde se látka vyráběla. 82 Slovo bylo do češtiny přejato „… z anglického shantung“83, jak uvádí SESJČ. Při srovnání s anglickým etymologickým slovníkem, bylo zjištěno, že stejný výklad uvádí Harper, který říká, že slovo je čínského původu, „… odvozeno od čínské provincie Shandong.“84
Tajfun – slovo zmiňují NASCS a ČES. Na základě toho můžeme říci, že se slovo tajfun (čínsky táifēng 台风) v češtině nepoužívá dlouho. Tyto oba slovníky uvádí, že se jedná o slovo čínského původu a označuje regionální název pro tropický cyklon vznikající v oblasti jihočínského moře a Filipín. Podle ČES, který uvádí podrobný výklad, bylo slovo do češtiny přejato „… přes moderní evropské jazyky (německé Taifun, anglické typhoon) z čínského dialektu taifung, doslova ‚velký vítr‘ (srovnej da ‚velký‘ a feng ‚vítr‘).“85 Pokud se podíváme na výklad anglického slova typhoon blíže, zjistíme, že „…anglický výraz typhoon snad pochází od čínských námořníků, ale do čínštiny bylo slovo přejato z arabského tafun, jehož kořeny sahají až do Řecka.“86
1.1. Vlastní jména počeštěná
V této podkapitole jsou uvedena zeměpisná a osobní vlastní jména, která jsou čínského původu. Jsou zde jména, která byla počeštěná podle ustálených jazykových zvyklostí českého jazyka.87 U některých z nich byla pravopisná podoba přejata z jiného jazyka. Jména zeměpisná: 81
HARPER, Dougles. Online Etymology Dictionary. www.etymonline.com, (13.2.2012). HOLUB, LYER 1992. s. 429. 83 Tamtéž, s. 429. 84 HARPER, Dougles. Online Etymology Dictionary. www.etymonline.com, (13.2.2012). 85 REJZEK 2004. s. 649. 86 HITCHINGS 2008. s. 245. 87 Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 1993. s. 84-85. 82
31
Čína – v publikaci Původ zeměpisných jmen (rok) je k původu uvedeno, že „…název je odvozen ze jména dynastie Čchin, a do Evropy toto jméno proniklo prostřednictvím perštiny.“88 Peking (čínsky Bĕijīng 北京) – česká podoba slova pochází z anglického slova Peking89 Kanton (čínsky Guăngzhōu 广州) – česká podoba slova byla „…přejata z portugalského Canton, jež bylo od r. 1957 zároveň pojmenováním provincie Kuang-tung.“90 Šanghaj (čínsky Shànghăi 上海) Jména osobní: Konfucius (česká transkripce Kchung-fu-c', čínsky Kong Fuzi 孔夫子) – podle Harpera Sunjatsen (česká transkripce Sun I-sien, Sun Čung-šan, čínsky Sun Yixian 孙逸仙, Sun Zhongshan 孙中山), Mencius (česká transkripce Meng-c‘, čínsky 孟子)
2. Cizí slova čínského původu
Čau-čau – podle NASCS se jedná o vlastní jméno čínského původu a označuje dlouhosrsté plemeno psa střední velikosti, které bylo vyšlechtěné původně v Číně. 91 V češtině se také užívá slovo shitzu (doslova ‚lví pes), které označuje psí rasu a je čínského původu.92
Daimjó – původem čínské slovo, které se v češtině uplatnilo prostřednictvím japonštiny a označuje starojaponský titul feudálního knížete.93
Feng-šuej – slovo čínského původu a jedná se o staré čínské učení zabývající se harmonickým uspořádáním lidských sídel a vztahu člověka k přírodě. 94 Feng-šuej je fonetický přepis čínského fēngshuǐ 风水, kde fēng 风 znamená ‚vítr‘ a shuǐ 水 znamená ‚voda‘.95 88
LUTTERER, Ivan. KROPÁČEK, Luboš, HUŇÁČEK, Václav. Původ zeměpisných jmen: etymologický slovník 1000 vlastích jmen zemí, měst a přír. objektů z celého světa. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1976. s. 35. 89 Tamtéž, s. 54.. 90 Tamtéž, s. 67. 91 KRAUS 2005. s. 147. 92 HITCHINGS 2008. s. 245. 93 KRAUS 2005. s. 149.
32
Go – je hra určena pro dva hráče, hraná s bílými a černými kameny na desce podobné šachovnici o 361 bodech. 96 Jedná se o japonskou výpůjčku z čínštiny (čínsky wéiqí 围棋) a protože je „…pro Čechy jednodušší výslovnost japonských slov, užívá se v češtině japonský výraz.“97
Jin a jang – označují „…dva základní principy staročínské filozofie, dvě polární, doplňující se prasíly…“98 Jedná se o fonetický přepis čínského yīn 阴 a yáng 阳.
Kumquat – slovo, původem z čínštiny, označuje nízký keř rodu Fortunella, jehož charakteristikou jsou drobné listy a bílé květy. Jeho plody jsou malé, připomínající pomeranče, jejichž slupka je kyselá a dužina sladká. Plody, které se také jmenují kumquat se používají k výrobě konzerv. 99 Slovo pochází z kantonského dialektu, kde kam zmanená ‚zlatý‘ a kwat zmanemá ‚pomeranč‘, a v Číně je známé jako gānjú 柑橘 – pomeranč, mandarinka.100
Kung-fu – další ze slov, v dnešní češtině poměrně rozšířených. Byla u něj zachována jeho čínská forma (čínsky gōngfu 功夫). Kung-fu je čínská soustava jednoduchých cviků spojené s dechovým cvičením, ale také označuje způsob kontaktního boje, který vznikl na základě pěstního zápasu.101
Liči – je slovo, které je dnes již běžnou součástí češtiny, a je čínského původu. Název liči (čínsky lìzhī 荔 枝 ) je původem z kantonského dialektu, a to z výrazu laitzi. 102 Jedná se o subtropický strom z rodu Litchi, původem je z jižní Číny. Strom poskytuje ovoce, které je svou velikostí podobné slívě. Plody tohoto stromu jsou také označovány liči.103
94
KRAUS 2005. s. 149. HITCHINGS 2008. s. 245. 96 KRAUS 2005. s. 283. 97 KANE 2009. s. 176. 98 KRAUS 2005. s. 373. 99 Tamtéž, s. 373. 100 HITCHINGS 2008. s. 243. 101 KRAUS 2005. s. 459. 102 HITCHINGS 2008. s. 243. 103 KRAUS 2005. s. 481. 95
33
Ma-čang – tímto názvem je označena čínská společenská hra, která se hraje pomocí kamenů a je podobná dámě.104 V češtině je tato čínská hra známá i pod názvy mahjong, ma-ťiang a madžong . Hitchings ke slovu ma-čang (anglicky mahjong, čínsky máquè 麻雀) uvádí, že slovo v doslovném překladu znamená ‚vrabčáci‘, protože posouvání hracích kamenů vydává zvuk připomínající hašteřivému přetahování se vrabců o drobky.105
Taiči – (čínsky tàijíquán 太极拳) kde tàijí 太极 znamená ‚absolutno‘ quán 拳 znamená ‚pěst‘, které je překládáno jako nejvyšší bojové umění pěsti. V češtině se jedná o neologizmus uvedený v publikaci Nová slova v češtině: slovník neologizmů (2004), kde je označen za slovo čínského původu.106 Jedná se o relaxační zdravotní cvičení, které užívá pomalé, otáčivé pohyby, někdy vykonávané i se zbraněmi. Slovník dále uvádí, že se v češtině vyskytují dvě psané podoby slova, a to tai-či a tchaj-ťi. 107 Tyto podoby jsou „…výsledkem pokusů „počeštit“ původní pinyinovou verzi…,…(pinyin: taiji, Wade-Gilesův108 přepis: tai chi, správný český přepis: tchajťi).“109
Tofu – v NASCS je uvedeno jako slovo čínského původu,110 avšak Kane vysvětluje, že se jedná o starou japonskou výpůjčku z čínštiny (čínsky dòufu 豆腐) a označuje ‚sójový sýr‘.111 Wok – mohli bychom říci, že wok již dnes patří k běžným kuchyňským vybavením české kuchyně. Slovo pochází z kantonského dialektu a původem slova je zřejmě čínské guō 锅, což znamená ‚hrnec‘.112
Wu-šu – slovo není uvedeno v NASCS. Ale jako slovo čínského původu je uvedeno v Knížce o čínštině (2008), který wu-šu ‚bojová umění‘ (čínsky wǔshù 武术 ) zmiňuje mezi dalšími názvy úpolových sportů přejatých do češtiny.113
104
Tamtéž, s. 494. HITCHINGS 2008. s. 254. 106 MARTINCOVÁ, Olga. Nová slova v češtině: slovník neologizmů. Praha: Academia, 2004. s. 454. 107 MARTINCOVÁ 2004. s. 474. 108 Wade-Gilesova transkripce je anglická transkripce, kterou vypracoval Sir Thomas Francis Wade. O pinyinu: Abceda pinyin. In TŘÍSKOVÁ, Hana (ed.). Transkripce čínštiny: tabulky a návody. Praha: Česko-čínská společnost, 1999. s. 36. 109 HAVLÍČEK, Lukáš. Český přepis. In KANE, Daniel. Knížka o čínštině. Z angl. originálu přel. Lukáš Havlíček, Eva Janková, Ondřej Kučera, Lucie Olivová, Hana Třísková a David Uher. Mirošovice: DesertRose, 2009. s. 25. 110 KRAUS 2005. s. 805. 111 KANE 2009. s. 176. 112 HITCHINGS 2008. s. 243. 113 KANE 2009. 176. 105
34
Zen – podle NASCS je slovo japonského původu a význam slova popisuje jako „soustředění a meditace zaměřené na všestrannou disciplinovanost jedince (v hinduizmu a buddhizmu).“ 114 Avšak Kane uvádí, že slovo zen je čínského původu, ale jedná se o starou japonskou výpůjčku z čínštiny (čínsky chán 禅) a označuje jeden ze směrů buddhizmu.115
Ženšen – slovo čínského původu (čínsky rénshēn 人参) Ženšen je u nás hojně užívaná bylina, pro niž je charakteristický mrkvovitý kořen, který se užívá k výrobě léků.116
114
KRAUS 2005. s. 867. KANE 2009. 867. 116 KRAUS 2005. s. 870. 115
35
Závěr Výše uvedené poznatky dokládají, že při podrobném prozkoumání a srovnání výkladů jednotlivých etymologických slovníků nelze jednoznačně říci, že všechna uvedená slova jsou čínského původu. V případech, kdy došlo k nejednotnosti o původu slova, slovníky dokládající čínský původ nepodaly podrobnější výklad, ze kterého by bylo patrné, zda se o čínské slovo jedná. Z toho však nelze s určitostí konstatovat, že dané slovo je či není čínského původu. Jelikož je etymologie věda stále se rozvíjející, ostatně jako každá věda, je třeba dohledávat stále nové poznatky a podklady k původu jednotlivých slov. Tento fakt dokládají výše uvedené poznatky, kdy slova, původně uvedená jako japonského původu, jsou na základě nových publikací ve skutečnosti staré japonské výpůjčky z čínštiny. V případě cizích slov původu čínského, je patrné, že u některých z nich se projevil proces počešťování, ale také se do české slovní zásoby zapojují i ta čínská slova, která si zachovávají svou podobu v pinyinu. Týká se to především nově přejatých slov, kterých s přibývajícím zájmem o čínskou kulturu, stále přibývá.
36
Seznam použité literatury Bibliografie ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda. Praha: Pražská imaginace, 1997. HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. HAVLÍČEK, Lukáš. In Knížka o čínštině. KANE, Daniel. Z angl. originálu přel. Lukáš Havlíček, Eva Janková, Ondřej Kučera, Lucie Olivová, Hana Třísková a David Uher. Mirošovice: DesertRose, 2009. HITCHINGS, Henry. The Secret Life of Words. London: John Murry (Publishers), 2008. HOLUB, Jiří, LYER, Josef. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. KANE, Daniel. Knížka o čínštině. Z angl. originálu přel. Lukáš Havlíček, Eva Janková, Ondřej Kučera, Lucie Olivová, Hana Třísková a David Uher. Mirošovice: DesertRose, 2009. KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, RUSÍNOVÁ, Zdenka. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. KRAUS, Jiří a kolektiv. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. 1.vyd. Praha: Academia, 2005. KUČERA, Onřej. UHER, David. Čínská slova v češtině. In KANE, Daniel. Knížka o čínštině. Z angl. originálu přel. Lukáš Havlíček, Eva Janková, Ondřej Kučera, Lucie Olivová, Hana Třísková a David Uher. Mirošovice: DesertRose, 2009. s. 176. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3.vyd. Praha: Lidové noviny, 1997. MARTINCOVÁ, Olga. Problematika neologismů v současné spisovné češtině. Praha: Univerzita Karlova, 1983. MARTINCOVÁ, Olga. PALÁT, AUGUSTIN. Několik slov k počátkům transkripce čínštiny u nás. In TŘÍSKOVÁ, Hana (ed.) Transkripce čínštiny: sborník statí. Praha: Česko-čínská společnost, 1999. POŠTOLKOVÁ, Běla. O české terminologii. Praha: Academia, 1983 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1.vyd. Voznice: Leda, 2004. TŘÍSKOVÁ, Hana. Fonetický zápis čínštiny. Transkripce čínštiny: sborník statí. Praha: Českočínská společnost, 1999. VEČERKA, Radoslav a kolektiv. K pramenům slov: uvedení do etymologie. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. VOCHALA, Jaromír. Čínský přepis pinyin a jeho užití v češtině. In TŘÍSKOVÁ, Hana (ed.) Transkripce čínštiny: sborník statí. Praha: Česko-čínská společnost, 1999.
37
Internetové odkazy: ŠMILAUER, Vladimír. Etymologická rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3803 (1.4.2012)
procházka
po
škole.
http://nase-
HARPER, Dougles. Online Etymology Dictionary. www.etymonline.com (13.2.2012)
38
Resumé This study attempts to bring an overview of Chinese words which entered the Czech lexicon. The aim was to find these words through a research of etymological dictionaries. The paper analyses the word transfer and compares the information of the transfer in different dictionaries.
39
Příloha č. 1 Transkripce pinyin a česká standardní transkripce
Pinyin
a
b
c
Česká Standardní transkripce
c
che
čche
die
tien
čchen čcheng čch' čchung čchou
ding diu dong dou du
ting tiou tung tou tung
duan dui dun duo e en er fa fan fang fei fen feng fo
tuan tuej tung tuo e en er fa fan fang fej fen feng fo
fou fu ga gai gan gang gao ge gei gen geng gou gu gua
fou fu ka kaj kan kang kao ke kej ken keng kou ku kua
guai
kuaj
A ai an ang
a aj an ang
chen cheng chi chong chou
ao ba bai ban bang bao bei ben bi bian biao bie bin bo
ao pa paj pan pang pao pej pen pi pien piao pie pin po
chu chua chuai chuan chuang chui chun chuo ci cchung cou cu cuan cui
čchu čchua čchuaj čchuan čchuang čchuej čchun čchuo cch' cong cchou cchu cchuan cchuej
bu ca cai can cang cao ce cei cen ceng cha chai chan chang
pu ccha cchaj cchan cchang cchao cche cchej cchen ccheng čcha čchaj čchan čchang
cun cuo da dai dan dang dao de dei den deng di dia dian
cchun cchuo ta taj tan tang tao te tei ten teng ti tia tien
chao
čchao
diao
tiao
d
40
d
e f
g
g
h
j
l
jue
t'üe
k
jun ka kai
kuo cha chaj chan chang chao che chei chen cheng chung chou chua
huai huan huang hui hun
guan
kuan
guang gui gun
kuang kuej kun
guo ha hai han hang hao he hei hen heng hong hou hua
l
leng
leng
t'ün kcha kchaj
li lia lian
li lia lien
kan kang kao ke ken keng kong kou ku kua kuai kuan kuang
kchan kchang kchao kche kchen kcheng kchung kchou kchu kchua kchuaj kchuan kchuang
liang liao lie lin ling liu long lou lu lü luan lüe lun
liang liao lie lin ling liu lung lou lu lü luan lüe lun
chuaj chuan chuang chuej chun
kui kun kong kuo ku
kchuej kchun kchung kchuo kchu
luo ma mai man mang
luo ma maj man mang
huo ji jia jian jiang jiao
chuo ťi ťia ťien ťiang ťiao
kua kuai kuan kuang kui kun
kchua kchuai kchuan kchuang kchuej kchun
mao mei men meng mi mian
mao mei men meng mi mien
jie jin jing jiong jiu ju
ťie ťin ťing ťiung ťiou t'ü
kuo la lai lan lang lao
kchuo la laj lan lang lao
miao mie min ming miu mo
miao mien min ming miou mo
juan
t'üan
le
le
mu
mu
l
41
m
n
o p
na nai nan nang nao ne
na naj nan nang nao ne
p
pie pin ping po pou pu
pchie pchin pching pcho pchou pchu
nei nen neng ni nain niang niao nie nin ning niu nong nou nu
nei nen neng ni nien niang niao nien nin ning niou nung nou nung
q
qi qia qian qiang qiao qie qin qing qiong qiu qu quan que qun
nü nuan nüe
nü nuan nüe
r
nuo
s
sa sai san sang sao se
sa saj san sang sao se
čchi čchia čchien čchiang čchiao čchie čchin čching čchiung čchiou čchü čchüan čchüe čchün
sen seng sha shai shan shang shao she shei shen sheng shi shou shu
sen seng ša šaj šan šang šao še šej šen šeng š' šou šu
ran rang rao
žan žang žao
shua shuai shuan
šua šuaj šuan
nuo
re
že
shuang
šuang
ou pa pai pan pang pao pei pen pi
ou pcha pchaj pchan pchang pchao pchej pchen pchi
ren reng ri rong rou ru ruan rui run
žen ženg ž' žung žou žung žuan žuej žun
shui shun shuo si song sou su suan sui
šuej šun šuo s' sung sou su suan suej
pian
pchien
ruo
žuo
sung
sun
piao
pchiao
sou
sou
42
s
t
w
x
su suan sui sung
su suan sui sun
suo ta tai tan tang tao te
x
xian xiang xiao xie
sien siang siao sie
suo tcha tchaj tchan tchang tchao tche
xin xing xiong xiu xu xuan xue
teng ti tian tiao tie ting tong tou tu tuan tui tun
tcheng tchi tchien tchiao tchie tching tchong tchou tchu tchuan tchuej tchun
tuo wa wai
z
zeng zha zhai zhan
ceng ča čaj čan
sin sing siung siou sü süan süe
zhang zhao zhe zhei zhen zheng zhi
čang čao če čei čen čeng č'
xun ya yan yang yao ye yi yin ying yo yong you
sün ja jen jang jao jie i jin jing jo jong jou
zhong zhou zhu zhua zhuai zhuan zhuang zhui zhun zhuo zi zong
čung čou ču čua čuaj čuan čuang čuej čun čuo c' cung
tchuo wa waj
yu yuan yue
jü jüan jüe
zou zu zuan
cou cu cuan
wan wang
wan wang
yun za
jün ca
zui zun
cuej cung
wei wen weng wo
wej wen weng wo
zai zan zang zao
caj can can cao
zuo
cuo
wu xi
wu si
ze zei
ce cej
xia
sia
zen
cen
y
z
43
