UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské výchovy

Volnočasové aktivity seniorů v Domově pro seniory Lanškroun

Bakalářská práce

Autor: Pavlína Kosinová

Vedoucí práce: Mgr. Helena Pospíšilová, Ph.D.

Studijní obor: Sociální pedagogika

Olomouc 2014

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím uvedených pramenů a literatury.

..….......................

….....….......................

Místo a datum

Podpis autora práce

Poděkování

Děkuji Mgr. Heleně Pospíšilové, Ph.D. za odborné vedení práce a za její cenné rady. Rovněž děkuji respondentům za vstřícnost, ochotu a trpělivost při našem výzkumném bádání. V neposlední řadě děkuji své rodině a svým přátelům za podporu během studia.

OBSAH Obsah ......................................................................................................................................... 4 Úvod ........................................................................................................................................... 3 1

2

Senior ................................................................................................................................. 5 1.1

Demografické údaje .....................................................................................................5

1.2

Úvod do problematiky stáří a stárnutí ..........................................................................6

1.3

Periodické vymezení stáří ............................................................................................7

1.4

Fyzické změny ve stáří .................................................................................................9

1.5

Psychické změny ve stáří ...........................................................................................10

1.6

Sociální změny ve stáří ...............................................................................................13

1.7

Postoje vůči seniorům ................................................................................................15

Volný čas .......................................................................................................................... 17 2.1

2.1.1

Funkce volného času .......................................................................................... 18

2.1.2

Patologie využívání volného času ...................................................................... 18

2.2

3

Volný čas u seniorů ....................................................................................................19

2.2.1

Reminiscenční terapie ........................................................................................ 20

2.2.2

Zooterapie .......................................................................................................... 20

2.2.3

Další volnočasové aktivity ................................................................................. 21

Domov pro seniory Lanškroun......................................................................................... 22 3.1

4

Úvod do problematiky ................................................................................................17

Volný čas v DPS.........................................................................................................24

3.1.1

Pravidelné aktivity ............................................................................................. 25

3.1.2

Jednorázové aktivity........................................................................................... 26

Praktická část ................................................................................................................... 27 4.1

Cíl a předmět výzkumu ..............................................................................................27

4.2

Metodologie výzkumu ................................................................................................28

4.3

Výběr respondentů, způsob sběru dat a vyhodnocování ............................................29

4.4

Případová studie č. 1 – L. M. .....................................................................................30

4.5

Případová studie č. 2 – M. B. .....................................................................................33

4.6

Případová studie č. 3 – A. Š. ......................................................................................35

4.7

Analýza zjištěných údajů a konfrontace s odbornou literaturou ................................38

Závěr ........................................................................................................................................ 43 Literatura .................................................................................................................................. 45 Seznam příloh........................................................................................................................... 48 Příloha č. 1 ............................................................................................................................49 Příloha č. 2 ............................................................................................................................50

ÚVOD "Dokud si budeme umět hrát, budeme mladí. Až to zapomeneme, zestárneme." (Anonym) Až v posledních letech se společnost začíná věnovat problematice volného času lidí v seniorském věku. Vznikají univerzity třetího věku, seniorské spolky nebo programy na rozvoj volnočasových aktivit v domovech pro seniory. Cílem této bakalářské práce je zjistit a popsat nabídku volnočasových aktivit, která je poskytována obyvatelům Domova pro seniory Lanškroun (dále jen DPS). Zjišťována byla také aktuální nabídka aktivit. Jedním z dílčích cílů byl názor klientů na tyto aktivity. V rámci této problematiky je důležité si nejdříve vyjasnit a definovat pojmy stáří, stárnutí a volný čas, protože vnímání těchto pojmů může být v rámci různých společenských skupin diferenciálně rozdílné. Rozdílnost spočívá hlavně ve vnímání pojmu starý člověk, protože někdo může považovat za starého člověka kolem padesáti let a pro dalšího nemusí být starý ani člověk ve věku odchodu do starobního důchodu. Stejná rozdílnost panuje v definici pojmu volný čas. Můžeme ho považovat za čas, kdy nemusíme být v práci, také za čas určený k relaxaci, nebo za čas, který má každý člověk sám pro sebe. Je pochopitelné, že způsob trávení volného času se během života mění. Jinak ho tráví děti, jinak dospělí a jinak senioři. V této bakalářské práci se budeme věnovat volnočasovým aktivitám, které nabízí svým klientům DPS v Lanškrouně. Bude nás zajímat, co pro klienty znamená volný čas, jestli se změnilo jeho trávení v průběhu života a pokud se změnilo, tak jakým způsobem. Dále se budeme ptát, jaké aktivity Domov pro seniory svým klientům nabízí a jestli jim tyto aktivity vyhovují. První kapitola této práce se zaměřuje na vysvětlení pojmů stáří a stárnutí, dále také na legislativní vymezení Domovů pro seniory a na periodické vymezení stáří. Zmíněny jsou změny fyzické, psychické i sociální a jejich dopady na život člověka. Práce se krátce dotýká také postojů společnosti a pracovníků v pomáhajících profesích ke starým lidem.

3

Ve druhé kapitole definujeme pojem volný čas a zmíníme jeho funkce. Pak dále rozvedeme možnosti a specifika trávení volného času u seniorů. Přiblížíme některé možnosti trávení volného času specifické pro seniory. Lanškrounský Domov pro seniory je blíže popsán ve třetí kapitole. Je zde krátce představena jeho struktura, pracovníci a zázemí poskytované klientům. Práce se věnuje především možnostem, jakými lze v tomto zařízení trávit volný čas. V praktické části výzkumu jsou pro potřeby výzkumu aktivity rozepsány podrobněji. Samotnému výzkumu se věnuje čtvrtá kapitola, ve které je nejdříve popsán cíl, předmět a také metodologie. V rámci metodologie výzkumu je také uvedeno odůvodnění výběru respondentů a způsoby vyhodnocení získaných poznatků. Pro získávání dat byly provedeny polostrukturované rozhovory. Jak bylo již zmíněno, práce zjišťuje nabídku volnočasových aktivit, kterou poskytuje Domov pro seniory v Lanškrouně, a spokojenost klientů s touto nabídkou.

4

1 SENIOR V této kapitole uvedu nejdříve demografické údaje, pak se seznámíme s pojmy stáří a stárnutí, dále potom s periodickým vymezením, se změnami, ke kterým ve stáří dochází, a nakonec s přístupy k seniorům.

1.1 Demografické údaje Při sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011 žilo v ČR 1 644 836 lidí starších 65 let. Nejvíce (201 029) jich žilo v hlavním městě Praha a nejméně (44 538) v Karlovarském kraji.1 V roce 1989 v ČR žilo 1 292 000 osob starších 65 let. V roce 1989 tvořily osoby starší 65 let 12, 9 % populace v ČR. Do roku 2011 se tento počet zvýšil na 16,8 %. Index stáří (který se počítá 65+ / 0 – 14 v %) ukazuje, že v roce 1989 byl tento index 57,4. Do roku 2011 vzrostl až na 113,3. Z těchto ukazatelů je jasné, že se v ČR věk populace zvyšuje. Průměrný věk obyvatelstva se již zvýšil z 36,1 (v roce 1989) na 41,3 (v roce 2011). 2 Demografické stárnutí obyvatel by mělo být jednou ze zásadních sfér sociální politiky vlády. A to hlavně v postojích k seniorům. Snaha o co nejdelší udržení seniorů na trhu práce je jedním z ukazatelů demografického stárnutí. Je důležité, aby byl potenciál seniorů využit v plné míře.3

1

Český statistický úřad. Výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2011. [online]. c2013 [cit. 08-08-2013].

2

Český statistický úřad. Vybrané demografické údaje v ČR. [online]. c2013 [cit. 08-08-2013]. Dostupné z: < http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0101.pdf>. 3 MARHÁNKOVA HASMANOVÁ, Jaroslava. Leisure in old age: disciplinary practices surrounding the discourse of active ageing. International Journal of Ageing & Later Life, s. 11.

5

1.2 Úvod do problematiky stáří a stárnutí Pro tuto práci jsou důležité pojmy stáří a stárnutí. Mohlo by se zdát, že jde o synonyma, ale je nutné si tyto dva pojmy přesně definovat a určit mezi nimi rozdíly. Autoři tyto dva pojmy definují různě, protože se na ně dá nahlížet z několika úhlů pohledu. Pojem stáří můžeme definovat jako poslední etapu života, která je také nazývána postvývojovou. Člověk oplývá životními zkušenostmi a nadhledem.

Zároveň mu

ubývají síly a životní energie a s tím je spojena změna osobnosti.4 Stárnutí můžeme vymezit jako čas, který působí na lidskou bytost. Z toho vyplývá, že probíhá po celý život, přičemž v jeho rámci probíhá i konstrukce i destrukce. Stárneme jak na rovině fyzické, tak na rovině psychické. Pro člověka ve vyšším věku (ve věku důchodovém) je důležité, aby tyto změny nepovažoval za fatální a aby dokázal přiměřenými aktivitami zpomalit nebo alespoň oddálit funkční změny.5 Tempo, kterým stárnutí probíhá, je velmi individuální. Člověka ovlivňuje genetická výbava, vliv prostředí, životní styl a životní úroveň. Rychlost procesu stárnutí ovlivňuje také nemocnost člověka. Podle Národního akčního plánu podporujícího aktivní stárnutí můžeme říci, že seniorem rozumíme člověka, který dosáhl „statutárního věku potřebného k odchodu do řádného starobního důchodu bez ohledu na to, zda starobní důchod pobírá či nikoliv.“6 Slovo senior pochází z latiny a představuje příslušníka starší věkové generace. Člověk ve věku odchodu do důchodu se musí postupem času smiřovat s úbytkem sil a s dalšími projevy stárnutí. Pokud se dostane do stádia, kdy je potřeba, aby byl „pod dohledem“, je jednou z možností přestěhovat se do domova pro seniory. Domov pro seniory je podle zákona č. 108/2006 Sb. definován jako zařízení sociálních služeb. Přesný rozsah pravomocí a péče je formulován v § 49: „Domovy pro seniory

4

srov. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří, s. 299.

5

srov. PICHAUD, Clément. Soužití se staršími lidmi, s. 25.

6

MPSV. Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 – 2017, s. 4.

6

(1) V domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy, c) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, d) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) sociálně terapeutické činnosti, g) aktivizační činnosti, h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.“7

Zákon č. 108/2006 Sb. byl později novelizován vyhláškou č. 505/2006 Sb., ze dne 15. listopadu 2006.

1.3 Periodické vymezení stáří Vymezit přesnou hranici, kdy je člověk starý, je téměř nemožné, protože jde o čistě subjektivní záležitost. Souvisí to například s prodlužováním délky života a také s tím, že každý člověk stárne jinak.8 Objektivně můžeme určit pouze kalendářní (chronologický) věk. Toto stáří se řídí datem narození člověka. Vymezení je tedy jednoznačné a jednoduché. Ovšem rozdělení jednotlivých kategorií už tak jednoznačné není. Můžeme se setkat s tímto dělením:

7

Zákon MPSV č. 108/2006 Sb. O sociálních službách, § 49.

8

srov. MPSV. Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 – 2017, s. 3.

7

„Mladé stáří (věk 65 – 74 let) Staré stáří (75 – 84 let) Velmi staré stáří (85 a více let)“9 Stáří také můžeme rozdělit na biologické a sociální. Biologické stáří je viditelné na první pohled. Jedná se totiž o stárnutí fyzické. Například o přibývání vrásek, snižování fyzické kondice, hrbení postavy, šedivé vlasy apod. Sociální stáří se počítá zpravidla od odchodu do penze. S tím je spojena změna životního stylu.10 Marie Vágnerová ve své knize Vývojová psychologie dělí stáří na období raného stáří (60 – 75 let)11 a na období pravého stáří (lidé starší 75 let).12 Rozdělit stáří na periodická vývojová období je složité, protože se neustále mění doba odchodu do důchodu a také pohled na to, kdy je člověk ekonomicky aktivní. Pohled na stáří se také relativizuje. Jako příklad uvedu rozdělení stáří podle Václava Příhody. Ten dělí stáří do tří stádií. Prvním je senescence (od 60 do 75 let), druhým kmetství (od 75 do 90 let) a třetím patriarchium (od 90 let výše). Podle Příhody je člověk v první etapě ještě stále fyzicky odolný a zdatný do té míry, jaký dodržoval životní styl a jaké jsou jeho genetické předpoklady. S postupujícím věkem dochází ke snižování fyzické kondice a odolnosti a ke startu involučních procesů.13 Erik Erikson ve svých teoriích rozvoje osobnosti říká, že ve stáří dochází ke zhodnocení předchozích etap života člověka. Pokud člověk v předchozích obdobích svého života dokázal naplnit všechny zkoušky, dochází, podle Eriksona, k integritě. Tu chápe jako stav, kdy člověk přijme život takový, jaký je, neodmítá žádnou možnost, která se mu nabízí, a vnímá svůj život jako smysluplný. Smysl života může být u člověka v seniorském věku například rodina nebo smysluplné trávení volného času. V tomto období by také, podle Eriksona, mělo dojít ke zmoudření člověka. A to

9

ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Gerontagogika, s. 16.

10

srov. ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Gerontagogika, s. 17.

11

srov. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří, s. 299 – 397.

12

srov. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří, s. 398 – 435.

13

srov. PŘÍHODA, Václav. Ontogeneze lidské psychiky. [Díl] 4, s. 229 – 231.

8

takovým způsobem, že dojde k uvědomění si vlastní smrtelnosti a také skutečnosti, že s tímto faktem člověk dokáže žít.14 Pokud se stane, že v minulých obdobích života se člověk setká s vlastním zoufalstvím nebo selháním, může dojít k izolaci člověka a jeho odtržení od společnosti. Stárnout může člověk buď fyziologicky (což je přirozenou součástí lidské ontogeneze), nebo patologicky. Patologické stárnutí je stárnutí předčasné.

1.4 Fyzické změny ve stáří Fyzické změny zahrnují jak vnější projevy stárnutí, tak změnu funkčnosti vnitřních orgánů a orgánových soustav. Vnějších změn si všímá jak člověk sám, tak i jeho okolí. Jedná se o přibývání vrásek a ztrátu kožní elasticity. Tyto změny nastávají, protože z kůže ubývá voda, tudíž se mění její složení. Díky úbytku vody se stává kůže sušší a objevují se na ní pigmentové skvrny. Další viditelnou změnou ve stáří je šedivění vlasů. Může se také stávat, že vlasy slábnou nebo dokonce vypadávají. Tyto změny jsou podmíněny geneticky a také péčí o vlasy v průběhu života. Celkově je však genetika pouze jedním z faktorů, který rozhoduje o průběhu, rychlosti a kvalitě stárnutí. Je základem primárního stárnutí.15 V seniorském věku dochází ke snižování tělesné výšky. K té dochází změnami chrupavek a meziobratlových plotének. Involuční proces můžeme pozorovat sice již od třicátého roku života, ale příznaky stárnutí se začínají kvalitativně projevovat a stupňovat až v období seniorského věku. Jako vnitřní projevy stárnutí můžeme označit postupné snižování citlivosti a ostrosti smyslového vnímání. Většina seniorů (až kolem 90 %) má problémy se zrakem. Dochází ke snižování pružnosti čočky v oku a ke snižování její akomodace. S přibývajícím věkem rostou rizika očních onemocnění. Jde hlavně o zelený zákal a šedý zákal.16

14

srov. TAVEL, Peter. Psychologické problémy v starobe, s. 22.

15


16


9

Přes 80 % lidí v seniorském věku má také problémy se sluchem. Ve sluchové dráze dochází k atrofickým změnám. Ubývá sluchových buněk a nervová vlákna začínají degenerovat. V současné době se neustále zvyšuje počet nedoslýchavých lidí. Jejich počet je z velké části ovlivněn civilizačními faktory. Může se jednat například o poslouchání hlasité hudby pomocí sluchátek nebo o nezdravý životní styl. K poklesu čichových schopností dochází v souvislosti s atrofickými změnami nosní sliznice a centrální nervové soustavy. U seniorů začnou postupně ubývat chuťové pohárky, a tím dochází k změně vnímání chuti. Ve stáří také dochází ke změně vnímání bolestivých podnětů. Dochází k úbytku nervových buněk, tím ke slabšímu a pomalejšímu přenosu nervových impulzů. Mezi typické fyziologické změny můžeme také zařadit „potíže s dýcháním, ztrátou dentice, aterosklerózu, horší regulaci tělesné teploty a inkontinenci.“17

1.5 Psychické změny ve stáří Procesy involuce, které probíhají po fyzické stránce člověka, mají samozřejmě vliv i na jeho psychiku. Člověka a jeho stárnutí musíme vždy posuzovat jako celek. A pro psychickou oblast to platí víc než pro oblasti ostatní. Seniora posuzujeme jako osobnost, které zůstala integrita, a změny probíhají jen v určitých schopnostech. Změny podmiňuje jak genetický vklad člověka, tak také různé psychosociální vlivy. Rozdíl je v tom, že změny biologického základu jsou projevem stárnutí organismu člověka, změny psychické jsou však někdy vyvolány nějakým chorobným procesem.18 Jak již bylo řečeno, k fyzickým projevům stáří patří zhoršená schopnost vnímat. Díky tomu člověk ztrácí ostrost zraku a sluchu, dochází ke zpomalení reakcí, a tím ke zvýšenému riziku úrazu. Dalším problémem, který způsobuje ztráta percepce, je snížená možnost pohybu ve společnosti. Člověku „jdou věci pomaleji“. Mění se také paměť a rozumové schopnosti. Je zajímavé, že senior je schopen si přesně vybavovat historky ze svého mládí (dlouhodobá paměť bývá zachovaná), ale například si nedokáže vzpomenout, kam založil brýle (krátkodobá paměť se zhoršuje). 17

ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Gerontagogika, s. 36.

18


10

Ve starším věku se zhoršuje pozornost a člověk se nedokáže zkoncentrovat na příliš dlouhou dobu, protože se snadno unaví. Můžeme také pozorovat návrat k citovým postojům z mladých let. Na pozornost v tomto věku velmi rušivě působí zvuky a vlastně jakékoliv jiné vyrušení. Činnost může být člověkem vykonána bez větších problémů, pokud má kolem sebe klidné prostředí, ale pokud se nachází například v hluku nebo stresu, nemusí činnost zvládnout vůbec.19 Ve stáří se člověk stává stále více jedinečnou a individuální osobností. Z toho může vyplývat skutečnost, že se někteří lidé v tomto věku stávají introvertnějšími. Psychické změny, které stáří přináší, nemusejí být vždy jen negativního rázu, protože s sebou přinášejí i něco nového. Může se jednat například o „cvičení“ trpělivosti ve skupině vrstevníků v domovech pro seniory. Zde můžeme sledovat i sžívání různých skupin lidí dohromady. Každý z nich dosáhl v životě určitého vzdělání, postavení a každý prošel jinými osobními problémy. Na tyto lidi ovšem působila stejná společnost svými vlivy.20 Během života se vytváří různé návyky, které člověk potřebuje. V pozdějším věku je velké množství těchto návyků již nepotřebných, a proto je člověk již nepoužívá. Život starého člověka sklouzává velmi často do stereotypu, protože senioři stereotypy zvládají s menšími problémy.21 Specifické změny psychiky ve stáří se týkají emocí. Počátek stáří jsme si vymezili odchodem do důchodu, tehdy obvykle dochází k nahromadění záporných emocí (hned na začátku stáří). Pokud se člověk s odchodem do důchodu vnitřně nesmířil, tak může na základně negativních emocí dojít až k jeho fyzickému onemocnění. S přibývajícím věkem se také zvyšuje riziko ztráty životního partnera a přátel. I tyto skutečnosti vyvolávají negativní emoce. V seniorském věku jsou tyto ztráty zvláštnější než pro jiné generace, protože jsou pro tento věk typičtější.22 Je zajímavé, že při procesu stárnutí může docházet i ke změnám, které jsou v naprostém protikladu. Na jedné straně dochází k postupnému zpomalování a zklidňování psychiky, což je mimo jiné ovlivněno snížením intenzity aktivace mozku, a 19


20


21


22


11

na straně druhé je člověk velmi citlivý na určité podněty. Může na ně reagovat velmi podrážděně. 23 Ve stáří se mění potřeby, a to jak biologické, tak i psychické. Ke změně dochází, protože se změní prostředí a podmínky, ve kterých se člověk nachází. První je potřeba stimulace a otevřenost novým zkušenostem. Tato potřeba je často snížena, protože starší člověk již po nových zkušenostech příliš netouží. Raději dá přednost jednotvárnému životu, který si vytvořil, a chce v něm zůstat. Další potřebou je potřeba sociálního kontaktu. Je nutné, aby se člověk v jakémkoliv věku setkával s lidskou společností. Je ovšem nutné, aby byla kvalita a kvantita přizpůsobena požadavkům. U starších lidí je hlavní potřebou kontakt se známými lidmi. Tedy hlavně s rodinou a přáteli, protože ti vědí, co od staršího člověka mohou očekávat. Kontakty v seniorském věku jsou ohroženy snižováním senzuálních schopností. Člověk hůře slyší a hůře vidí, a proto se mu kontakty těžko udržují.24 Starému člověku musíme dávat pocit bezpečí a jistoty. Potřebuje jej. Tato potřeba je silnější než kdy dříve, protože si člověk začíná uvědomovat, že s přibývajícím věkem mu začínají ubývat síly a na spoustu věcí již sám nestačí. Seniorovi je také nutné poskytovat co nejvíce pozitivních podnětů, aby se v jejich rámci mohl realizovat. Senior také velmi oceňuje pochvalu a ocenění od nejbližších. Zvláštností je fixace na některé osoby, (může se jednat o děti, vnuky nebo i přátele). Senior pak své chování vůči těmto osobám mění. Chce od nich hlavně jistotu zázemí a podpory.25 Ve stáří je nutná potřeba seberealizace. To znamená, že musíme nechat staršímu člověku možnost uspokojování jeho aktuálních potřeb. Je nutné zabránit tomu, aby došlo k rezignaci nebo pocitům méněcennosti. Člověka nezachrání ani úspěchy, které měl v minulosti, když ho trápí současnost. Se seberealizací souvisí autonomie. Což znamená, že starším lidem je potřeba ponechat prostor pro samostatné rozhodování. Tuto autonomii bychom měli udržovat co nejdéle, i přes stále se snižující soběstačnost seniora.26

23


24

srov. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří, s. 344-345.

25


26


12

S přibývajícím věkem začíná mít senior strach z budoucnosti. Bojí se nejvíce nemocí, opuštěnosti a také bezmocnosti. Měli bychom klást velký důraz na co největší a nejdelší zachování soběstačnosti starého člověka. Je tady důležitá role rodiny a přátel.27

1.6 Sociální změny ve stáří Jako seniora jsme na začátku označili člověka, který dosáhl věku odchodu do starobního důchodu. S tím souvisí mimo jiné i změna sociálních rolí člověka. Mění se jeho společenské postavení a zmenšuje se počet sociálních kontaktů. Ty zůstávají hlavně v rámci rodiny nebo nejbližších přátel. Rodina poskytuje seniorovi jistotu a přátelé solidaritu.28 Muži tento stav snášejí hůře než ženy, protože bývají zaměřeni výhradně na zaměstnání. Tento trend se ale s postupem času stírá. Mezi starší a mladší generací dochází velmi často ke konfliktům, které vyplývají z rozdílných názorů. Starší bývají sice trpělivější, ale na druhou stranu se neradi odchylují od svých zaběhnutých stereotypů. U starších lidí bývá i ten problém, že mohou na mladší lidi a jejich úspěchy žárlit. Chtějí zůstat ve své pozici co nejdéle. Po odchodu do důchodu se pro seniora snižuje možnost sdružování se ve společnosti. Často se stává, že jsou staří lidé osamělí, protože jejich míra samostatnosti již není tak velká. Naopak závislost narůstá. Velmi těžkou životní etapou pro seniora je ztráta životního partnera. Nedochází jen k tomu, že člověk ztratí svého partnera, ale s ním zmizí plány, které měla dvojice do budoucna. Zmizí také společné zvyky a opora, kterou člověk v partnerovi měl. Problematické je i finanční zabezpečení pozůstalého.29 Pro seniora je důležité, aby bylo co nejdéle zachováno teritorium jeho vlastního bytu. Je pro něj nejen zárukou soukromí, klidu a pohody, ale má v něm také vzpomínky a symboly předešlého života. Pokud je to možné, měla by pro seniora zůstat i chata nebo chalupa. Problémy nastávají, když se již starý člověk není schopen postarat sám o sebe a míra jeho samostatnosti není příliš vysoká. V takovém případě se většinou

27


28


29

srov. ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Gerontagogika, s. 38-39.

13

dostane do domova pro seniory. Toto teritorium je institucionální, má neosobní charakter a je zde potřeba přijmout pravidla, což může být pro některé seniory problematické.30 Je rozdíl, je-li starší člověk umístěn do domova pro seniory proti své vůli nebo do něj odchází dobrovolně. Pokud je seniorovo umístění v takovémto zařízení nedobrovolné, můžeme jeho pocity přirovnat k separační dětské úzkosti. Nejdříve přichází fáze odporu, ve které je senior nepříjemný, agresivní a negativistický vůči svému okolí. Nejčastěji vůči personálu. Tato reakce je obranná. Další fází je zoufalství, kdy je člověk vůči všemu a všem apatický a ztrácí zájem naprosto o všechno. Může se stát, že člověk v této fází zůstane až do smrti, která může v těchto případech přicházet poměrně rychle. Velký vliv zde má stres a nezvládnutí přizpůsobit se instituci. K překonání této fáze pomáhá, pokud si člověk najde k něčemu nebo někomu pozitivní vztah. Může se jednat o přátelství s jiným obyvatelem nebo s někým z personálu. Pozitivně může také působit volnočasová aktivita.31 Jestliže odchází stárnoucí člověk do domova pro seniory dobrovolně, bývá jeho adaptace jednodušší. Ale i zde se mohou vyskytnout problémy. Nejdříve je samozřejmě senior trochu nejistý a snaží se co nejrychleji najít nové stereotypy, které by mu vrátily klid. Typická bývá také přecitlivělost a srovnávání. Ve většině případů dochází po určité době k adaptaci a k nalezení nového životního stylu. Člověk se naučí novým stereotypům a navazuje nové sociální kontakty.32 Ve starším věku (nad 75 let) stále více ubývá sociálních kontaktů a senior je tudíž nucen si najít různé způsoby, jak zvládat samotu. Pokud lidé nezměnili bydliště, jsou dobrou sociální sítí sousedské vztahy. Dalším způsobem, který zajišťuje sociální kontakty, je telefon. Je potřeba chápat, že senior je často schopen volat dlouho i úplně zbytečně. Bývá to z osamělosti nebo strachu, který prožívá. Společníkem seniorovi se může stát také televize, rádio nebo domácí mazlíček. Jestliže vlastní senior psa, dostává se také do sociální komunity „pejskařů“. Při sledování televize dojde většinou

30


31


32


14

k zaměření na seriály a prožívání jejich obsahu. Můžeme říci, že i v tomto případě se člověk stává do určité míry součástí sociální komunity.33

1.7 Postoje vůči seniorům Postoje vůči seniorům jsou velmi různé. Jinak stárnutí a starého člověka vnímá dítě, které postupným stárnutím dosahuje stále vyššího věku, a jinak se na něj dívá člověk ve středním věku. Je stále důležité si uvědomovat, že člověk stárne již od svého narození. Někteří lidé se na seniory dívají jako na někoho, kdo už jen čeká na smrt a je v podstatě zbytečný. Další skupina lidí se snaží, aby i ten nejslabší člověk byl co nejvíce plnohodnotným článkem ve společnosti. Skutečnost je asi někde uprostřed. Nelze přehlížet problémy, které stáří provázejí a které se zdají jen těžko snesitelné. Na druhou stranu ale stáří má i svá pozitivní hlediska.34 Důležité jsou naše chování a naše postoje vůči seniorům. Naším hlavním úkolem a snahou by mělo být co nejdelší udržení autonomie a soběstačnosti seniora. Existují čtyři typy pomáhajících. Prvním z nich je autoritativní typ, který vnucuje seniorovi svou pomoc a své názory. Snaží se nad ním mít navrch, protože „ví co je pro seniora nejlepší“. Pokud se zaměříme na pomáhající profese nebo na zdravotnický personál, tak zjistíme, že v jejich případě, když je jim senior „předán do péče“, reaguje tak, že se autoritě podřídí, protože jí nechce odporovat.35 Manipulující typ na rozdíl od autoritativního, nevnucuje své názory a pomoc z postoje autority a své moci. Raději zachází se seniorem tak, aby dosáhl svého cíle. Může se tak dít například psychickým vydíráním, hraním na city, vysmíváním nebo dokonce fyzickým trestáním. Chování vůči seniorovi je nepřátelské a naprosto neempatické. I v tomto případě přichází senior o svou autonomii.36

33


34

srov. PICHAUD, Clément. Soužití se staršími lidmi, s. 20-21.

35


36


15

Ochranitelský typ pracovníka v pomáhajících profesích se snaží chránit seniora až do té míry, že mu brání naprosto v čemkoliv. Tento typ bývá častý u rodinných příslušníků, kteří se obávají, aby se staršímu člověku něco nestalo. Je ale nutné, aby seniorovi byla poskytnuta alespoň nějaká možnost rozvíjení jeho autonomie. Pokud se tak nestane, může se člověk stát naprosto závislým na svém okolí.37 Spolupracující typ má respekt a je vůči seniorovi a jeho schopnostem velmi pozorný. Zároveň nechce, aby na něm byl závislý. Raději nechá seniora, aby věc zvládl sám, i kdyby mu to mělo trvat delší dobu. Není to z nezájmu o něj, ale chce tím seniorovi nechat co nejširší možnost autonomie. Spolupracující typ musí počítat s tím, že úkony seniora budou velmi pravděpodobně méně kvalitní a budou potřebovat mnohem více času. Ovšem na druhou stranu spolupracující typ pomáhá seniorovi při zachování a rozvíjení jeho autonomie.38

37


38


16

2 VOLNÝ ČAS Problematika volného času se prolíná všemi obdobími lidské ontogeneze a zasahuje do nich. Seniorský věk tedy není výjimkou. V této kapitole nejdříve objasním pojem volný čas a pak ho upřesním vzhledem k seniorům, protože je jistým způsobem specifický. Představím nejčastější terapie, které se často využívají v domovech pro seniory v rámci volnočasových aktivit, a také představím další aktivity.

2.1 Úvod do problematiky V oblasti volného času došlo k překotnému vývoji a zpřesňování pojmů hlavně ve druhé polovině 20. století. Můžeme říci, že k vývoji docházelo hlavně od šedesátých let minulého století. Je důležité zdůraznit, že základním a bezpodmínečným rysem volného času je dobrovolnost účastníků, protože bez této podmínky by se nejednalo o volný čas. Obecně můžeme volný čas definovat jako „čas, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývají z jeho sociálních rolí, zvláště z dělby práce a nutnosti zachovávat a rozvíjet svůj život.“39 Pokud se na volný čas podíváme z jiného úhlu pohledu, můžeme si ho také definovat jako „čas, který zbývá po splnění pracovních i nepracovních povinností.“40 Tyto definice známe hlavně z německé literatury. Za nejpřesnější definici volného času považuje Hofbauer tu, která říká, že volný čas je „činnost, do níž člověk vstupuje s očekáváními, účastní se jí na základě svého svobodného rozhodnutí a tato aktivita mu přináší příjemné zážitky a uspokojení.“41

39

HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas, str. 13.

40


41


17

2.1.1 Funkce volného času Volný čas má tři hlavní funkce. Především funkci odpočinkovou, díky které člověk zregeneruje své síly, které potřebuje pro práci. Další funkcí je funkce zábavy, která v člověku znovuobnovuje duševní pohodu. Třetí funkcí volného času je rozvoj osobnosti. Tato funkce rozvíjí nejen člověka samotného, ale také lidi kolem něj a také do jisté míry ovlivňuje kulturu.42 Někteří autoři (například Roger Sue) dělí funkce volného času jinak. Jako první uvádí funkci psychosociologickou, která podle něj uvolňuje a přináší zábavu. Velmi důležitá je funkce sociální, protože zahrnuje socializaci do určitých skupin, jako je třeba rodina, parta přátel nebo vzdělávací skupina. Sociální funkce volného času také vyjadřuje vztah, který ke skupině člověk má.43 Sue zařazuje nově do funkcí volného času funkci terapeutickou, protože v té je zahrnutý životní styl, s ním spojená prevence civilizačních chorob, a také se bere do úvahy zdravotní hledisko člověka. Další novinkou je funkce ekonomická. Tu Sue zařazuje, protože v první polovině 20. století byl volný čas považován za neproduktivní.44 Volný čas můžeme posuzovat ve dvou rovinách. A to v rovině společenských funkcí a v rovině významné pro člověka. Ať už posuzujeme funkce volného času podle kteréhokoliv autora, vždy se vztahují buď ke společnosti, nebo k individualitě člověka.

2.1.2 Patologie využívání volného času Existují také případy komplikující člověku trávení volného času podle jeho vůle nebo měnící jeho hodnotu. Důležité je nejdříve zjistit, jestli člověk vůbec volný čas má. Pokud zjistíme jeho absenci, může to být z různých příčin. Kupodivu to ale ve spoustě případů nejsou nezbytné povinnosti, ale spíše špatné rozvržení denního režimu. Pokud se člověk dlouhodobě věnuje práci a nedokáže si v rámci volného času odpočinout, jeho

42

srov. HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas, str. 13.

43


44


18

pracovní výkon postupně klesá. Pokud se ovšem naučí využívat správně a pravidelně volný čas, pracovní tempo zůstává konstantní.45 Jako patologické můžeme označit také neschopnost odpočívat. Tuto patologii můžeme také označit jako workoholismus, což se dá přeložit jako pracovní fanatismus, při němž je trávení volného času jinak než prací naprosto vyloučené. Příčina workoholismu může být i v neznalosti psychohygieny vedoucí k neefektivnímu využívání volného času. Pokud budou činnosti člověka roztříštěné a vedené náhlými impulzy, nebude se pravděpodobně jednat o trávení volného času, protože nebude docházet k regeneraci.46

2.2 Volný čas u seniorů Fenomén volného času seniorů je ve společnosti řešen stále častěji, protože seniorů přibývá a tato problematika je tedy stále ožehavějším tématem. Je pochopitelné, že způsob trávení volného času je rozdílný u seniora žijícího mimo pobytová zařízení a u seniora, který v nich žije. Pokud senior tráví svůj volný čas efektivně, výrazně to ovlivňuje kvalitu jeho života. Věnování se svým koníčkům přispívá k integraci do společnosti a také k podpoře duševního zdraví. Naplnění volného času smysluplnou činností zjednodušuje také adaptaci na změny, které v životě seniora probíhají. Při rozhodování o volném čase seniora je nezbytné brát v úvahu jeho přání a také limity. Jestliže se věnoval celý život jedné aktivitě a je schopen ji vykonávat, je nezbytné mu to umožnit. V Domovech pro seniory jsou v rámci zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách poskytovány aktivizační činnosti. Jsou součástí individuálního plánu každého seniora žijícího v domově pro seniory. Tyto plány tvoří klíčový pracovník spolu s klientem. Jejich smyslem je zjistit podněty, které mohou seniora aktivizovat a stimulovat k co největší samostatnosti a navození pozitivních pocitů ze sebe sama.

45

srov. SPOUSTA, Vladimír. Kapitoly z pedagogiky volného času, str. 14.

46

srov. SPOUSTA, Vladimír. Kapitoly z pedagogiky volného času, str. 14.

19

2.2.1 Reminiscenční terapie Jednou ze specifických metod, které se využívají v rámci péče o seniory, je reminiscenční terapie. Jejím základem je práce se vzpomínkami a dá se s ní pracovat mnoha interaktivními způsoby. Většina lidí se snaží negativní vzpomínky vytěsnit a z pozitivních nabírá sílu a energii pro další život. U seniorů vzpomínky vyvolávají pocity uvolnění a klidu a také uvědomění si vlastní důležitosti. Vzpomínky také aktivizují mentální funkce.47 Reminiscenční terapii můžeme provádět buď individuálně, nebo skupinově. V rámci těchto aktivit můžeme zvolit různé formy práce. Například na dataprojektoru pouštět rodinné fotografie s příjemnou relaxační hudbou nebo v rámci arteterapie nechat tvořit vzpomínku na společný zážitek. V rámci reminiscenční terapie se dá s úspěchem použít arteterapie a muzikoterapie. Arteterapie se dá využít v rámci trávení volného času například i k výzdobě zařízení, ve kterém senioři žijí, nebo k jeho propagaci. Mezi největší problémy této techniky patří fakt, že většina seniorů už má zhoršenou jemnou motoriku a obavy z toho, že „neumí kreslit“. Jako jeden z nejúčinnějších prostředků aktivizace se používá hudba. Ve většině domovů pro seniory je využívána a liší se pouze provedením aktivity. Může se jednat o relaxaci, zpěv oblíbených písní nebo poznávání hudebních nástrojů.48 V rámci reminiscenční terapie, arteterapie i muzikoterapie se dá pracovat jak pod vedením kreativního laika, i odborníka. Jde jen o to aktivitu vždy dobře „uzavřít“, aby nezůstaly nevyjasněné problémy.

2.2.2 Zooterapie Tato terapie probíhá se zvířaty a je mezi seniory velmi oblíbená, protože většina z nich zvířata v minulosti vlastnila a má je ráda. Ve většině domovů pro seniory není chování zvířat dovoleno, takže je vhodné, aby jim tato terapie byla umožněna, protože seniorům

47

srov. ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Gerontagogika, s. 67 - 68.

48

srov. ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Gerontagogika, s. 69 - 70.

20

zpravidla kontakt se zvířaty chybí. Pozitivní vliv zooterapie můžeme vidět v tom, že díky zvířatům prožívají senioři pozitivní prožitky a následně si o nich mohou promluvit. Nejčastěji se setkáváme s canisterapií (terapie se psem), felinoterapií (terapie s kočkami) nebo s hipoterapií (terapií s koňmi).49

2.2.3 Další volnočasové aktivity Člověk v seniorském věku se může zpravidla věnovat všem volnočasovým aktivitám, které provozoval během celého života. Je ovšem potřeba mít na paměti, že má určité limity, a aktivity je potřeba někdy vhodně upravovat. Například u čtení knih můžeme seniorovi zapůjčit lupu, pokusit se obstarat knihu s většími písmeny nebo knihu namluvenou na CD. Společné poslouchání knih se může také stát příjemným místem na vytváření a utužování sociálního statusu. Velmi podobný postup volíme při poslechu hudby. Při společenských deskových hrách necháme seniory používat větší kostku, aby na ni viděli, nebo můžeme použít i větší figurky, které usnadňují uchopení. V rámci pohybových aktivit se soustředíme hlavně na prevenci a na co největší soběstačnost seniora. Velmi vhodnou aktivitou je chůze, při níž přizpůsobujeme jen rychlost. Pokud se chceme věnovat pohybu účelově, měl by se mu věnovat fyzioterapeut, i při volnočasových aktivitách, aby nedocházelo ke zraněním.

49


21

3 DOMOV PRO SENIORY LANŠKROUN Domov pro seniory funguje v Lanškrouně v rámci příspěvkové organizace Sociální služby Lanškroun. Domov byl otevřen v roce 2006 a působí v mikroregionu Lanškrounsko, ale je možné přijmout i klienty, jejichž bydliště je mimo regionu. Zřizovatelem je město Lanškroun. V rámci Sociálních služeb Lanškroun je provozován mimo Domova pro seniory Dům s pečovatelskou službou. Obě tato zařízení byla otevřena v roce 2006. O tři roky později přibyla do Domova pro seniory možnost Odlehčovací služby.50 Domov pro seniory (dále DPS) poskytuje starým lidem celoroční pobyt a komplexní péči podle jejich přání a potřeb. V současné době je kapacita DPS 91 lůžek a je zcela naplněn. Věkový průměr klientů je 80 let. O klienty se stará 55 pracovníků na čtyřech pracovních úsecích.51 Nejpočetnější je skupina pracovníků na ošetřovatelsko – zdravotnickém úseku. Pracuje zde 5 zdravotních sester, 22 pracovníků přímé obslužné péče a 1 nutriční terapeut. Zdravotní úkony jsou částečně hrazeny zdravotní pojišťovnou. Jedenkrát za měsíc navštěvuje DPS psychiatr. Dalším úsekem pečujícím o klienty je úsek sociální. Jeho součástí je sociální pracovnice, instruktorka sociální péče a aktivizační pracovník. Úkolem sociálního pracovníka je zajišťování agendy, poradenská činnost, spolupráce s orgány státní správy, zprostředkovává společenské akce a komunikuje s rodinou. Instruktor sociální péče a zejména aktivizační pracovník se věnují aktivitám v DPS. Individuálním i hromadným.52 V rámci technického úseku je zajišťován provoz kuchyně, včetně vaření diet a mixování stravy, praní prádla klientů, úklid prostor DPS, údržba DPS a provoz recepce.53

50

srov. SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun. Slovo ředitele [online]. [cit. 2013-10-09]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/homepage/slovo-reditele. 51

srov. SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun. Slovo ředitele [online]. [cit. 2013-1009]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/homepage/slovo-reditele. 52

srov. SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun: Personál [online]. [cit. 2013-10-09]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/domov-pro-seniory/personal. 53

srov. SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun: Personál [online]. [cit. 2013-10-09]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/domov-pro-seniory/personal.

22

Posledním úsekem, který se v DPS vyskytuje, je úsek ekonomický. Zde pracuje vedoucí úseku, pokladní a účetní. Mají na starosti veškeré příjmové a výdajové transakce, nakládají s penězi klientů atd.54 Důležitou součástí DPS je také dobrovolnická služba. V jejím rámci je provozována v DPS knihovna. Fungují také individuální návštěvy dobrovolníků na pokojích u jednotlivých klientů DPS. Mohou se například věnovat předčítání denního tisku, poslechu hudby nebo procházce po okolí. Dobrovolníci se s klienty také mohou scházet k hraní společenských a sportovních her.55 DPS zajišťuje komplexní péči, podporu a pomoc pro osoby, které mají sníženou soběstačnost například z důvodu věku. DPS se snaží zachovávat svým klientům v co největší míře jejich vlastní způsob života.56 Cílem DPS je zvyšovat kvalitu sociálních služeb a podle potřeby zlepšovat metody práce s klienty. Dalším cílem je upravovat podle potřeb klientů prostory DPS. Jedná se například o barevné rozdělení pater domova nebo budování hřišť. Posledním cílem je udržovat motivaci pracovníků na vysoké úrovni.57 Zásadou práce DPS je úcta k člověku, respekt k soukromí klientů, podporování klientů v jejich nezávislosti a samostatnosti a přizpůsobování služeb klientům. Jako cílovou skupinu DPS můžeme označit seniory starší 60 let, kteří pobírají starobní nebo invalidní důchod a potřebují péči, kterou DPS poskytuje. DPS nemůže poskytovat služby lidem, jejichž potřeby neodpovídají nabídce, kterou DPS poskytuje. Neposkytuje služby ani klientům, kterým by vyhovovala jiná forma služby. 58 Podle zákona 108/2006 Sb. a jeho pozdějších úprav poskytuje DPS ubytování. (Zahrnuje pokoj se sociálním zařízením. DPS poskytuje jednolůžkové a dvoulůžkové pokoje. Dále do tohoto bodu patří úklid, praní a drobné opravy prádla). DPS dále

54

srov. SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun: Personál [online]. [cit. 2013-10-09]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/domov-pro-seniory/personal. 55

srov. SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun: Personál [online]. [cit. 2013-10-09]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/domov-pro-seniory/dobrovolnictvi. 56

SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun: Personál [online]. [cit. 2013-10-09]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/domov-pro-seniory/prohlaseni-domova. 57

SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun: Personál [online]. [cit. 2013-10-09]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/domov-pro-seniory/prohlaseni-domova. 58

SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun: Personál [online]. [cit. 2013-10-09]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/domov-pro-seniory/prohlaseni-domova.

23

poskytuje stravu, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu (pomoc při oblékání a svlékání, pomoc při přesunu na postel a z ní, popřípadě z vozíku a na něj, pomoc při podávání jídla a pití a pomoc při orientaci v prostoru). Dále zajišťuje pomoc při osobní hygieně nebo poskytuje podmínky pro její provádění. DPS také zprostředkovává kontakt s prostředím společnosti, sociálně terapeutické činnosti a aktivizační činnosti. Důležitou součástí služeb DPS je pomoc při uplatňování práv.59 Pro klienty, kteří trpí demencí nebo již tráví všechen čas na lůžku, je vytvořena místnost, kde mohou být osloveny smysly buď jednotlivě, nebo všechny najednou. Na tomto místě se lidé také věnují odpočinku a klidu. Snoezelen se využívá nejen v rámci geriatrie, ale dá se používat i u osob s mentálním postižením. V tomto pokoji dochází k uvolnění klienta, odbourání stresu a napětí, snižuje se jeho neklid a úzkosti. Rozvíjí se také smyslové vnímání. V rámci Snoezelenu je také využívána aromaterapie, dotyková terapie a muzikoterapie. Můžeme se setkat i s reminiscenční terapií.60 V rámci DPS jsou také poskytování odlehčovací služby.

3.1 Volný čas v DPS Volnočasové aktivity

jsou v rámci DPS organizovány buď pravidelně, nebo

nepravidelně. Mohou probíhat hromadně, skupinově nebo i individuálně. Většinou je zajišťuje aktivizační pracovník spolu s instruktorem sociální péče. Některé aktivity také řídí a moderuje sociální pracovník. Klienti jsou o volnočasových aktivitách informováni plakáty, které jsou vyvěšeny na každém patře a v každém výtahu. Dále každé ráno vyhlašuje sociální pracovnice rozhlasem co je za den, kdo slaví svátek a narozeniny a také volnočasové aktivity, které se ten den budou konat. Třetím způsobem, jak se klienti dozvídají o nabídce volnočasových aktivit, je z časopisu Důchodníček, který vychází každý měsíc.

59

SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun: Personál [online]. [cit. 2013-10-09]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/domov-pro-seniory/prehled-zakladnich-cinnosti-poskytovanychdomovem-2. 60

SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun: Personál [online]. [cit. 2013-10-09]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/domov-pro-seniory/volny-cas/snoezelen.

24

3.1.1 Pravidelné aktivity Mezi pravidelné aktivity probíhající každý týden v DPS patří Knihovnička. Klienti mají možnost si půjčovat k přečtení beletrii nebo i poezii. Pokud už klient na čtení nevidí tak jako dříve, může se účastnit hromadného předčítání knih nebo novin. Je také možné předčítat individuálně na pokoji. Další pravidelnou aktivitou je kondiční cvičení. Probíhá pravidelně třikrát v týdnu a jeho cílem je co nejdelší zachování pohyblivosti těla. Program je vytvořen pro každého klienta zvlášť, podle jeho možností a potřeb. Cvičí se zpravidla s gymnastickou gumou, na overballu nebo na velkém gymnastickém míči. Dál se v rámci DPS vyskytují aktivity, které se pravidelně střídají a probíhají vždy jednou za měsíc. Jedná se například o posezení s harmonikou. Zpravidla jednou měsíčně přichází do DPS harmonikář a hraje klientům písničky na přání. Alternativou této aktivity jsou Nestárnoucí melodie, které se provádějí individuálně na pokojích a při nichž si klient může na přehrávači pouštět své oblíbené písničky. Jednou za měsíc probíhá také trénink paměti. Cílem této aktivity je procvičování a přiměřené zatěžování paměti. Probíhá i cvičení smyslové paměti, například rozpoznávání známých melodií nebo poznávání koření pomocí čichu. V rámci arteterapie většinou klienti vyrábí výzdobu DPS. Například před Velikonocemi, Vánocemi nebo před domovním plesem. Všechny techniky se snaží pracovnice přizpůsobit zdravotnímu stavu klientů a jejich možnostem. Oblíbenou činností klientů je canisterapie. Většinou jednou za měsíc dochází do DPS pracovnice Canis centra se psy. Tato aktivita pomáhá klientům navodit psychickou pohodu, udržovat koncentraci a působí pozitivně na jemnou motoriku. Mnohým klientům se také díky canisterapii vrací vzpomínky na dětství, kdy doma psa měli. V rámci aktivity Kavárnička pro hosta je buď do Domova pozván někdo významný z města. Například starosta nebo olympijský vítěz Roman Šebrle. V tomto případě jsou klienti motivováni jít na aktivitu setkáním se známou osobností. V rámci této aktivity je také procvičována krátkodobá paměť, protože je potřeba, aby si klient vybavil, odkud danou osobu zná. Druhou možností této aktivity je vyprávění jednoho z klientů.

25

Zvláště u klientek je oblíbenou aktivitou Vařeníčko, pečeníčko. Všichni, kdo se chtějí zúčastnit, se musí nejdříve vzájemně domluvit, co se bude vytvářet. Můžou to být například palačinky, buchta nebo dort. Na přípravě se podílí každý podle svých možností a přidává rady. Výtvor se pak sní, zpravidla místo odpolední svačiny, s kávou nebo čajem. U klientek je také oblíbená dílnička Švadlenka, v jejímž rámci se věnují ručním pracím. Každá samozřejmě podle svých možností a své chuti. Velký ohlas mělo například šití panenek pro UNICEF. Důležité informace o dění a chodu DPS jsou klientům sdělovány na schůzi obyvatel. Například informace o změně cen jídla nebo o nových možnostech domova. Řeší se zde také podněty, připomínky a stížnosti klientů. V kapli DPS pravidelně každý týden probíhají bohoslužby. Aby se dostalo na každého klienta, konají se dvakrát za měsíc bohoslužby evangelické a pravoslavné a jednou za měsíc bohoslužba katolická. Rozpis bohoslužeb naleznou klienti u kaple nebo na plakátku v patrech.

3.1.2 Jednorázové aktivity Každý měsíc se v DPS koná nějaká jednorázová aktivita. Může se jednat o aktivity příslušné ročnímu období - v dubnu pálení čarodějnic nebo v říjnu „drakiáda“. V DPS se také slaví veškeré svátky během roku. O Velikonocích se barví vajíčka a pletou pomlázky a pak pánové obcházejí dámy. Pravidelně se v květnu také slaví Den matek, kdy přicházejí přát děti z mateřských nebo základních škol a předvedou seniorům pěvecké nebo divadelní vystoupení. V prosinci obchází pokoje klientů Mikuláš, následně klienti oslavují Vánoce štědrovečerní večeří a program je nachystán i pro Silvestr.

26

4 PRAKTICKÁ ČÁST V této části práce se budeme zabývat sociální skupinou seniorů v DPS a jejich vztahem k volnočasovým aktivitám. Do této problematiky je potřeba zahrnout více aspektů, jako například zdravotní stav klienta nebo možnosti, které DPS nabízí. V úvahu je třeba také brát klientův předchozí život a jeho vztah k volnému času. Důležité jsou také klientovy záliby a koníčky.

4.1 Cíl a předmět výzkumu Instituci jsem si zvolila z toho důvodu, že jsem v tomto zařízení absolvovala několik praxí v rámci svého studia, takže dobře znám klienty, pracovníky i jejich vzájemné vztahy. Výzkum byl zaměřen na zmapování nabídky volnočasových aktivit v Domově, na to, zda se informace o těchto aktivitách dostane až ke klientovi. Cílem bylo zjistit, zda volnočasové aktivity nabízené Domovem odpovídají aktivitám, které si přejí klienti. Zajímali jsme se také o rodinné vztahy klientů a o vývoj nabídky volnočasových aktivit v Domově od jeho otevření v roce 2006. Pro výzkum bylo také důležité, aby oslovení klienti definovali, co pro ně volný čas znamená a je-li pro ně důležitý. Pro účely výzkumu jsme výzkumné otázky rozdělili do pěti okruhů. V některých okruzích jsou pro další informace ještě dílčí podotázky. Nejdříve jsme zjišťovali informace o volnočasových aktivitách a jejich využívání oslovenými respondenty. V dalších otázkách jsme se ptali na to, jak respondenti vnímají volný čas a co pro ně znamená. Dále nás zajímaly záliby respondentů a jejich rodinné vztahy. Výzkumné otázky: 1. Zná oslovený klient nabídku volnočasových aktivit poskytovaných v DPS? -

Účastní se oslovený klient volnočasových aktivit poskytovaných v DPS?

-

Je podle osloveného klienta nabídka volnočasových aktivit v DPS dostatečná?

-

Chybí oslovenému klientovi nějaká volnočasová aktivita? 27

-

Jakým způsobem oslovený klient financuje svůj pobyt v DPS?

2. Jak oslovený klient definuje volný čas? -

Co pro osloveného klienta znamená volný čas?

3. Jaké jsou záliby osloveného klienta? 4. Jaký je běžný den osloveného klienta? 5. Tráví oslovený klient svůj čas s rodinou? -

V kolika letech šel oslovený klient do penze?

4.2 Metodologie výzkumu Pro tuto práci byl využit kvalitativní výzkum. V rámci toho výzkumu nejsou na počátku stanoveny žádné hypotézy, a proto neověřujeme platnost žádného paradigmatu. Jevy jsou zkoumány do hloubky a zkoumají daný jev. Zkoumání v kvalitativním výzkumu neověřuje žádnou už formulovanou teorii.61 Pro záměry tohoto výzkumu byla zvolena případová studie, protože její použití je jedním ze způsobů, kterým se dá porozumět jevům, které se ve skupině vyskytují. Případová studie je „empirickým desingem, jehož smyslem je velmi podrobné zkoumání a porozumění jednomu nebo několika málo případům.“62 U jednotlivých případových studií zkoumáme jejich interakci s okolním prostředím a podmínkami. V rámci případových studií využíváme různé metody sběru dat. Je potřeba, aby výzkumník opatřil co nejvíce informací o jednotlivých případech. Používají se rozhovory, pozorování nebo analýza dokumentů. Je důležité, aby výzkumník s respondentem strávil dostatek času, aby bylo možné splnit účel výzkumu. Pokud je jejich spolupráce dlouhodobá, má tato skutečnost pozitivní vliv na výsledky studie. Nejdříve je potřeba vybrat ze sociální skupiny reprezentativní případy a definovat, jakým způsobem bude proveden sběr dat. Následně se provádějí jednotlivé případové studie pomocí vybraných metod. Na základě sesbíraných dat výzkumník v dalším kroku 61

srov. ŠVAŘÍČEK, Roman a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách, str. 24.

62

ŠVAŘÍČEK, Roman a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách, str. 97.

28

sepisuje zprávy o případových studiích, ze kterých se vyvozují závěry o jednotlivých případech.63 V této práci byly využity metody rozhovorů a pozorování. Výzkumník navštěvuje v rámci dobrovolnické činnosti zařízení již od jeho otevření v roce 2006. Proto mohl v rámci práce čerpat z pozorování, která během těchto let prováděl. Pozorování se v rámci kvalitativních výzkumů používá velmi často a výzkumník ho, například v rámci rozhovorů, aplikuje zcela vědomě. Pozorování totiž doplňuje jeho další výzkumné aktivity o popis prostředí. Výzkumník může provádět pozorování buď skrytě, nebo zúčastněně. Metodu volí podle charakteristiky výzkumu. Je důležité, aby výzkumník své pozorování zaznamenával, aby na jeho základě mohl doplnit svou výzkumnou zprávu.64

4.3 Výběr

respondentů,

způsob

sběru

dat

a

vyhodnocování Respondenti, se kterými byly prováděny rozhovory, žijí v DPS v Lanškrouně od jeho otevření v roce 2006. Pro potřeby výzkumu byla skupina seniorů žijících v Domově rozdělena do tří skupin a z každé z nich byl vybrán jeden případ. Senioři byli do skupin rozděleni podle toho, do jaké míry jsou nebo nejsou svým zdravotním stavem omezeni v trávení volného času. První skupině dovoluje zdravotní stav trávit volný čas podle momentální nálady, zdravotního stavu a také zálib. Tyto seniory omezuje pouze aktuální zdravotní stav. Ve druhé skupině jsou zařazeni senioři, kteří jsou svým zdravotním stavem sice limitováni, ale pouze do určité míry. Limitovat je mohou například různé kompenzační pomůcky (francouzské hole, naslouchátka nebo chodítko), nebo jistá míra imobility. Třetí skupinu omezuje zdravotní stav do takové míry, že nemohou trávit svůj volný čas podle toho, jak by sami chtěli. Věk respondentů se pohybuje v rozmezí od 70 do 102 let, všichni respondenti jsou pobíratelé starobního důchodu a všichni souhlasili s rozhovorem a pozorováním v rámci výzkumu. Rozhovory trvaly průměrně 30 minut a byly cíleny na možnosti 63

srov. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, str. 111.

64

srov. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, str. 191 – 197.

29

trávení volného času v Domově pro seniory, dále na život v Domově a na trávení času s rodinou. Celkem byly osloveny tři klientky, které byly ochotny se výzkumu zúčastnit. Rozhovory byly nahrávány na diktafon pro pozdější použití. Respondentky byly s touto skutečností seznámeny a souhlasily s ní. V rámci vyhodnocování získaných informací, byly nejdříve rozhovory přepsány do textového editoru Microsoft Word. Následně byly informace z rozhovorů porovnány s okruhy otázek, a pak vzájemně mezi sebou navzájem. Nakonec byla provedena analýza získaných dat a výsledky jsou uvedeny v této práci níže. Každá z případových studií je sepsána na základě odpovědí na výzkumné otázky. Nejdříve je popsán respondentův dřívější život a zdravotní stav, dále jeho běžný den a aktivity, kterým se věnuje během celého roku. Nakonec jsou popsány vztahy s rodinou a názory seniora na volnočasové aktivity v DPS.

4.4 Případová studie č. 1 – L. M. Klientka L. M. žije v Domově pro seniory v Lanškrouně od jeho otevření v roce 2006. „Já sem od začátku dvatisícešest. Desátýho desátý dvatisíce šest. Druhý den otevření. První den bylo devátýho...pak bylo desátýho a jedenáctýho se to za tři dny zaplnilo. Já sem šla prostřední den.“ Od doby, kdy se do Domova nastěhovala, žije v jednolůžkovém pokoji se sociálním zařízením. L. M. pochází z Letohradu, kde žila se svými rodiči a bratrem v rodinném domě. Narodila se s dětskou mozkovou obrnou, a proto s ní byla její matka celý život doma. Jako silně věřící (katolická) rodina její rodiče nepřipustili přemístění L. M. do ústavního zařízení. Matka dělala své dceři celý život osobní asistentku – pomáhala jí se sebeobsluhou, vozila ji do školy apod. Když L. M. dokončila základní školu, stala se, společně s matkou, dělnicí v Tesle. Byl tam zaměstnán i otec. Tuto práci vykonávala L. M. dvacet let a díky ní má v současné době nárok na starobní důchod. „Dyť z toho mám tu velikou penzi devítitisícovou necelou, ale zaplať Pán Bůh za to.“ V roce 1986 bylo zrušeno její pracovní místo, protože jiné nebylo, šla L. M. do invalidního důchodu a zůstala doma. Do Domova pro seniory v Lanškrouně si podala přihlášku spolu se svou maminkou. Chtěly se nechat umístit do jiného Domova pro seniory, který by byl blíže k Letohradu, ale nikde nebylo volné místo. Z tohoto důvodu přijaly místo v DPS 30

Lanškroun. Pět týdnů před nástupem maminka L. M. zemřela. „Chtěly sme sem jít vobě, ale bohužel, pro mě bohužel, ale pro ni bohudík se toho nedočkala, protože vona by stejně byla zemřela steskem. Za pár časů. Vodejít z rodinýho baráčku, zahrádky, sousedů...no tak jako...a nakonec jí bylo osumdesát čtyři, dyž by sem měla jít takže...to nebylo žádný mládí už.“ L. M. tedy nastoupila sama. L. M. se již naučila žít se svým postižením a v rozhovoru neuváděla, že by nad ním při svém běžném dnu přemýšlela. V poslední době se jí horší oční zákal, kterým trpí již několik let, a také se přidávají občasné potíže se slinivkou břišní. Díky těmto problémům navštěvuje pravidelně odborné lékaře. Pokud se vyskytnou problémy, jsou většinou řešeny doplněním léků nebo dietou. L. M. neuvádí, že by jí léky nebo dieta působily v běžném životě nějaké obtíže. Běžný den L. M. začíná kolem půl sedmé, kdy k ní dochází službu konající personál, pomůže jí vstát a obléknout se. Jsou to v podstatě jediné dva úkony, se kterými potřebuje pomoci. Po osobní hygieně odchází spolu se sousedkami na snídani, ze které se vrací kolem půl osmé. Po snídani se zpravidla věnuje čtení nebo ručním pracím. Například plete čepičky pro novorozenecká oddělení v kraji nebo šije panenky pro UNICEF. Těmito činnostmi se zabývá až do oběda, po kterém většinou navštěvuje volnočasové aktivity. Nejraději má trénink paměti a vystoupení dětských sborů. Pokud je venku hezky, vypravuje se na projížďky po okolí. A pokud prší nebo je zima, věnuje se opět ručním pracím nebo zajímavému programu v televizi. Sama o sobě říká, že není televizní divák. Po večeři si ráda vyluští křížovku nebo telefonuje s přáteli a známými. Mezi osmou a půl devátou pomáhá L. M. službu konající personál s přesunem z vozíku na postel, kde si ještě čte nebo se dívá na televizi. L. M. je na vozíku celý život, takže je na jeho používání zvyklá a v životě (tedy ani v trávení volného času) ji téměř nelimituje. K omezování dochází pouze, pokud terén, kterým projíždí, není pro vozíky upraven. Během roku se mění denní režim L. M. podle toho, jaké venku panuje počasí. Pokud je škaredé počasí, tedy prší nebo sněží, tak L. M. nemůže jít ven, protože by jí na vozíku byla zima a také proto, že nemůže zajistit očistu kol vozíku po návratu. V případě teplého a slunného počasí se ráda projíždí na vozíku po okolí a také občas zajíždí na místní hřbitov. Na terase DPS čas tráví nerada, protože si tam nemá s kým popovídat. 31

Komunikace s rodinou a přáteli probíhá hlavně přes mobilní telefon a také v rámci dopisování. I přes své postižení a věk L. M. zvládá jak komunikaci po telefonu, tak také dopisování s přáteli bez výraznějšího omezení. Uvádí pouze, že jí napsání jednoho dopisu trvá déle než by sama chtěla. S rodinnou telefonuje několikrát v týdnu a s přáteli podle potřeby. V rodině pak pravidelně tráví část vánočních svátků a také několik dnů v roce. V rodině ovšem nezůstává z technických důvodů (bariérový dům) přes noc. Zpočátku si na tuto skutečnost nemohla zvyknout, ale dnes ji již přijala. Rodina L. M. podporuje mimo jiné i věcně. Jako vánoční dar dostala například televizor přizpůsobený jejím potřebám (větší obrazovka) nebo přispívá L. M. na speciální pomůcky. Například speciální hygienické potřeby nebo boty šité na míru. S přáteli chodí L. M. často na procházky do okolí a také na kávu. Obvykle využívají kavárnu v recepci DPS. Do kaváren ve městě chodí pouze pokud je hezké počasí. S ostatními obyvateli DPS se, až na pár výjimek, nepřátelí, protože „nejsou naladěni na její vlnovou délku“. Je to dáno mimo jiné i tím, že je, podle svých slov, jako jediná v DPS aktivní praktikující věřící. Svůj volný čas se snaží trávit tak aktivně, jak to jen jde. Od dětství ráda četla a tato záliba jí zůstala až dodnes. Sama připouští, že v mladším věku se více dívala na televizi, ale vysvětluje to tím, že tehdy neměla možnost dělat nic jiného. Kvůli svému postižení a náboženskému vyznání své rodiny se mohla věnovat pouze ručním pracím, sledování televize, četbě a čekat na návštěvu přátel. „Já jsem byla omezená, že jo, protože pohyb nebyl, takže sem vždycky musela čekat na to, kdo za mnou příde do toho času než sem před těch třiadvaceti lety dostala ten vozejk že jo.“ Sama sebe považuje za velkého fanouška hudby. V jejím pokoji stále hraje rádio jako kulisa. Velmi ráda se také vrací do Letohradu, kde tráví čas v rodině svého bratra, který ji také často navštěvuje v Lanškrouně. L. M. se na rodinu vždy těší a ráda o ní mluví. Můžeme říci, že rodinné vztahy jsou nenarušené a v pořádku. Aktivit pořádaných v Domově se účastní ráda. O jejich nabídce se dozvídá ve výtahu, z rádia a také z druhé strany jídelního lísku. Podle vlastních slov je nabídka aktivit dostupná každému obyvateli Domova. Vzhledem ke svému postižení a zdravotnímu stavu se pravidelně zúčastňuje kondičního cvičení, které jí pomáhá udržovat jemnou motoriku v horních končetinách. Nejraději má cvičení s gumou a overbalem. Další aktivitou, kterou se snaží nevynechávat, je trénink paměti. V poslední době ale uvažuje, že tuto aktivitu přestane 32

navštěvovat, protože se jí účastní čím dál méně klientů a ti, kteří přicházejí, potřebují výrazně jednodušší podmínky, což L. M. nevyhovuje. Stejně, jako většina ostatních obyvatel, se ráda účastní Kavárničky pro hosta. Za velký zážitek považuje osobní setkání obyvatel Domova s Romanem Šebrlem. Protože je L. M. praktikující věřící, účastní se každou neděli bohoslužeb v kapli Domova. Na otázku, jestli jí v nabídce Domova nějaké aktivity chybí, odpověděla, že by uvítala kroužek háčkování a pletení. Alespoň základy. Sama ale dodává, že by asi tento kroužek moc dlouho nevydržel, protože by ho navštěvovalo málo klientů. Když byla ještě v Domově převaha klientů, kteří nepotřebovali neustálou péči, bylo v plánu založení pěveckého sboru Domova, který by i veřejně vystupoval. Než k tomu došlo, někteří klienti zemřeli, někteří se stali imobilními, takže sbor ani nebyl nezaložen. L. M. je to líto, protože zpívá ráda. L. M. je klient, který potřebuje jen částečnou dopomoc v rámci svého denního režimu. Celkově si na život v DPS nestěžuje a hodnotí ho velmi pozitivně. Pokud se vyskytují nějaké problémy, vidí je spíše u klientů než u pracovníků. Zdůvodňuje to tím, že podle jejího názoru by měl být člověk spokojený s tím, co má a nemá si pořád na něco stěžovat. Také si myslí, že se mají senioři v DPS „jako v bavlnce“. Volnočasových aktivit pořádaných Domovem se zúčastňuje ráda a pravidelně.

4.5 Případová studie č. 2 – M. B. Paní M. B. je klientkou DPS od roku 2006. Od začátku obývá tentýž jednolůžkový pokoj se sociálním zařízením. Nechala si ho vybavit vlastním nábytkem a doplňky. Paní M. B. se narodila a žila celý život v Krnově, kde bydlela nejdříve s rodiči a sourozenci a pak s manželem a dcerami v rodinném domě. Na přání své matky se po absolvování základní školy přihlásila na gymnázium. Jak sama zmiňuje, její třídní učitel ji přesvědčil, aby si ve čtvrtém ročníku podala přihlášku na vysokou školu pedagogickou. Tu absolvovala na Univerzitě Palackého v Olomouci. Celý život pak vyučovala na gymnáziu v Krnově matematiku a deskriptivní geometrii. Do důchodu odešla v roce 1993 a podle vlastních slov to bylo právě včas. „Já jsem odešla v době, kdy sem přestala rozumět žákům. Kdy… ten osmdesátý devátý rok velice pokazil morálku studentů tehdy. Už to nebylo ono. No a přitom starej člověk věděl, co ty děcka 33

potřebují k přijímačkám, ke studiu, jak je má vést a to už mě pak nebavilo. A začali být takový ofrknutí no a to už pak nešlo.“ Dalším důvodem pro odchod do důchodu byl fakt, že se musela postarat o svou matku, která potřebovala stálou péči. Takže M. B. odešla do důchodu koncem června 1993 a hned přestěhovala svou matku k sobě. Do Domova pro seniory v Lanškrouně se dostala díky své mladší dceři, která do Lanškrouna přivdala a chtěla mít svou matku poblíž. M. B. tedy prodala dům, který měla v Krnově, a přestěhovala se do Domova pro seniory. Zdravotní stav M. B. je stabilizovaný. Díky tomu, že je pod dohledem personálu, nemá strach, že by se jí něco stalo. Na zdravotní problémy si nestěžuje, pouze jí trápí bolesti zad při velké námaze nebo při změně počasí, takže si na to musí dávat pozor. Ale pokud se nepřetěžuje a často odpočívá, je se svým zdravotním stavem spokojená. Respondentčin běžný den začíná před sedmou hodinou, kdy vstává, aby stihla snídani, na kterou chodí v sedm hodin ráno spolu s klientkami ze sousedních pokojů. Občas některým z nich i ráno pomáhá. Po snídani si uklidí a vyvětrá pokoj. Pokud je to jenom trochu možné, tak se snaží denně chodit na procházku. Nejčastěji se prochází po sídlišti, kde stojí také Domov pro seniory, a také ráda chodí na náměstí. Další zálibou M. B. je čtení. Sama o sobě říká, že ráda četla celý život a vždy si pro to našla čas. Ovšem teprve až od té doby, co nastoupila do důchodu, čte jen výhradně to, co jí baví. Před tím četla hodně knížek v rámci svého zaměstnání. Její rodina ji ve čtení velmi podporuje a kupuje jí knížky. Také ji přihlásili do místní knihovny, kam M. B. pravidelně chodí. Z knihovny v Domově si knihy nepůjčuje, protože ji žádné z nabídky nezaujaly. Ráda se také dívá na televizi, ale není to její hlavní záliba. Během roku se denní režim klientky příliš nemění. Pouze v zimě chodí na procházky a ven méně. Musí, podle svých slov, dávat větší pozor, protože si nechce na námraze nebo na sněhu přivodit zranění pádem při uklouznutí. M. B. velmi ráda tráví svůj volný čas se svou rodinou. Má k tomu dobré podmínky, protože jedna z jejích dcer žije přímo v Lanškrouně, a tak má možnost svou matku pravidelně navštěvovat. Často spolu chodí na kávu, do kina nebo do divadla. Druhá respondentčina dcera žije až v okolí Prahy, ale matku navštěvuje minimálně jednou za měsíc. M. B. o svých dcerách často mluví a ony o matku jeví aktivní zájem. V rámci nabídky volnočasových aktivit Domova byla M. B. dříve velmi aktivní účastnicí. Nejraději měla Vařeníčko, pečeníčko ve žluté klubovně. „Vařili jsme si, pekli 34

koláče, poseděli, navařili kafe a takhle. Pak to bylo velmi družné.“ I když tato aktivita pokračuje dále, tak se jí již nějakou dobu neúčastní, protože se necítí dobře ve společnosti lidí, kteří tam chodí. Podle jejích slov se změnila struktura lidí, kteří aktivitu navštěvovali. Ti, se kterými si ráda povídala, se stali imobilními klienty, takže již aktivitu nemohou navštěvovat. Jak již bylo řečeno, dříve navštěvovala hodně aktivit, ale v současné době již M. B. nenavštěvuje žádnou. Odůvodňuje to tím, že se ve společnosti, která se na aktivitách schází, necítí dobře, protože na aktivity jsou dovážení částečně imobilní klienti a ti mají jiný okruh zájmů a problémů než M. B. Ta si v současné době organizuje volný čas zcela sama, i když přiznává, že nabídku aktivit na další týden si přečte vždycky. Má hned několik možností, buď si je přečte ve výtahu, když jede do jídelny, nebo na druhé straně jídelního lístku, pro který si chodí k sociální pracovnici. Personál Domova chválí za přístup ke klientům a potvrzuje, že volnočasové aktivity opravdu probíhají. Ale zároveň uvádí, že aktivita k tomu, aby senioři trávili svůj volný čas smysluplně, vychází od pracovníků a ne od klientů. Celkově je respondentka s pobytem v DPS spokojená. Svůj pokoj si nechala zařídit tak, aby jí vyhovoval po všech stránkách. Nechybí v něm moderní televize, ani velká knihovna. U svých dcer by bydlet nechtěla. „Nechci být ani u jedné ani u druhé dcery, protože mají každá třípokojový byt a já bych se tam necítila volně. Buď bych jim zavazela nebo ony mě a tak...neee. Tady je mě stoprocentně lepší.“ Po finanční stránce je M. B. také spokojená. Její starobní důchod jí stačí na výdaje, které má, a i na poplatky, které musí v Domově uhradit. Mezi její největší výdaje patří úhrada objednaných knih. M. B. je klient DPS, který je plně mobilní a nepotřebuje ze strany ošetřujícího personálu žádnou dopomoc. Klientka je pouze pod „dozorem“, pro případ, že by se jí přitížilo nebo se jí udělalo špatně. V rámci sebeobsluhy je M. B. zcela samostatná.

4.6 Případová studie č. 3 – A. Š. Respondentka A. Š. pochází jako jediná z účastníků výzkumu z okolí Lanškrouna. Je nejstarší obyvatelkou Domova. Obývá jednolůžkový pokoj s vlastním sociálním zařízením.

35

Celý život prožila se svou rodinou ve vesnici nedaleko Lanškrouna. Prožila zde v podstatě celé 20. století, se všemi politickými i kulturními zvraty, které přineslo. S rodiči a sourozenci a později s manželem a s dětmi obhospodařovala jejich velký statek. V sezóně obvykle pracovala jako dělnice v lese a v zimě nebo v nepřízni počasí pomáhala buď v zemědělském družstvu, nebo na dráze. Zajímavostí je, že v dětství odešla do služby k panstvu a tam vydržela až do první světové války. Kupodivu na toto období svého života vzpomíná ráda, protože si ji paní oblíbila a chovala se k ní slušně. Pak rodina našla A. Š. manžela, tak se vrátila domů a nastoupila jako dělnice do lesa. Následkem této celoživotní práce je poškození kloubů v dolních končetinách, které již A. Š. nemůže používat, protože poškození je vážné a nevratné. Poškození se dotklo také kloubů v horních končetinách a A. Š. již zůstala zachována jemná motorika pouze do určité míry. Složitější úkony v rámci jemné motoriky (zapínání knoflíků nebo používání příboru) již zvládá s obtížemi nebo vůbec. A. Š. je z těchto důvodů již z velké části imobilní. To toho stádia dospěla před necelým rokem. Do té doby byla imobilní jen částečně. Když byla ještě doma, tak se díky zhoršujícímu se stavu dolních končetin pohybovala, se dvěma francouzskými holemi. Zdravotní problémy, kterými trpí A. Š., jsou dány především věkem. Jedná se hlavně o zhoršení motoriky a personál se snaží, jak již bylo zmíněno, aby se zhoršování motorických funkcí projevovalo co nejméně a nejpomaleji. Jak již bylo zmíněno výše je respondentka imobilní, a proto je její denní režim do velké míry závislý na asistenci a pomoci pečovatelek. Ráno pomohou své klientce s hygienou, oblečením a přesunem z lůžka na vozík. Strava se klientce dováží na pokoj, ale pokud ji má upravenou na malé kousky, je schopná se sama najíst. A to i přes to, že jí jemná motorika dělá problémy. Po stravě má A. Š. v podstatě celý den pro sebe a má tedy spoustu volného času. Už ale nemá možnost ho trávit tak, jak by chtěla. Dříve ji velmi bavilo čtení, ale protože již na čtení nevidí dobře a z držení lupy ji bolí ruka, tak už nečte. Společné čtení denního tisku nebo novin odmítá navštěvovat, protože jí společnost ostatních klientů nevyhovuje. Knihy namluvené na kazetě nebo na CD poslouchat nechce, protože dobře neslyší. Dny tráví sledováním televize, kde si vybírá hlavně hudební pořady s dechovkou, zábavné pořady a pořady o přírodě. Často také sedává u okna a dívá se ven do přírody. „Já si teď jenom pustím televizi chvílema no. Ne celej den jenom chvílema no. Já radši sedím támdle u vokna a koukám do přírody.“ Pokud se jí naskytne možnost doprovodu ven, vždycky jí využívá. Má přírodu velmi 36

ráda, protože v ní pracovala celý život. Nejčastěji ji ven doprovází (vyváží na vozíku) někdo z rodiny. A. Š. již sice přežila svého manžela i své děti, ale společnost jí jezdí dělat její vnoučata a pravnoučata. Svou rodinu má velmi ráda a často o ní mluví. “Mám pravnuci no. Nejstaršímu bylo letos já nevím jestli devětadvacet nebo třicet to nevím. Ten byl první no. Tomu druhýmu je bude dvaadvacet a pravnučka. Je nevím, jestli jí bylo devatenáct.“ Několik příbuzných žije v Lanškrouně a okolí, takže má návštěvy poměrně často. Jak již bylo zmíněno, klientka je zcela imobilní, proto se na procházku dostane pouze v případě, že ji někdo doprovází. Respektive - pokud jí někdo doprovod nabídne a pomůže jí s přesunem na vozík, následně vozík tlačí, a pak pomůže klientce na lůžko. Žádný dobrovolník ke klientce pravidelně nedochází, takže se na procházku ven dostane jen tehdy, pokud ji přijde navštívit někdo z rodiny. Pečovatelky klientku na procházky obvykle nedoprovázejí, protože klientka je o to nežádá, protože „je nechce obtěžovat“. Paní A. Š. se nezúčastňuje žádných volnočasových aktivit, které jsou v rámci Domova pro seniory uskutečňovány. Odůvodňuje to tím, že se ve společnosti ostatních necítí dobře, a to proto, že když si s někým vypráví, často se stane, že ji příběh druhého dojme a rozbrečí. Respondentka uvádí, že nerada brečí před více lidmi, protože je jí to nepříjemné. Komunikace s ostatními obyvateli Domova se uskutečňuje pouze tehdy, pokud A. Š. vyjede na vozíku na chodbu. Tam se potkává s ostatními a hovoří s nimi. S některými klientkami ze stejné chodby se chodí vzájemně navštěvovat. Také se v poslední době přistěhovalo několik známých, které A. Š. rovněž navštěvuje. Přesuny na vozíku jsou pro ni ovšem bez asistence těžké, protože se v něm sama nevydrží moc dlouho pohybovat. „Mě hrozně bolej ruce vod toho. Je to námaha no postrkovat se a vozit se sama sebe (smích).“ Raději tedy většinu času tráví ve svém pokoji a baví se různými drobnými pracemi. Ovšem ať dělá cokoliv, nevydrží u toho dlouho, protože ji brzo začínají bolet ruce. Snaží se po chvilkách číst nebo i přišívat. Pokud se jí například utrhne knoflík nebo rozpáře zip, tak si ho spraví sama. Je sice pravda, že jí to zabere celý den, ale je spokojená, že to dokáže sama. „Když se někde uvolní nějakej šéf nebo knoflik, tak si to spíchnu.“ Personál se u této klientky snaží o to, aby její jemná motorika vydržela co nejdéle na stávající úrovni. Doporučili klientce procvičování na motorické látkové kostce, kde se procvičuje zavazování tkaniček, zapínání knoflíků nebo zapínání suchého zipu. A. Š. s kostkou poctivě procvičovala, ale v posledních měsících už přestala, 37

protože již úkony nezvládala. „Teď už to nedělám, už mám prsty bez citu, už mě to nejde no.“ Klientka je z velké části imobilní a v rámci sebeobsluhy jí personál zajišťuje veškerou potřebnou pomoc. A to v rámci osobní hygieny, donesení stravy na pokoj, úpravu stravy, zajišťování léků apod.

4.7 Analýza zjištěných údajů a konfrontace s odbornou literaturou Celkem byly provedeny tři rozhovory s klientkami. Cílem bylo zjistit, jestli se účastní volnočasových aktivit v rámci DPS, co pro ně znamená volný čas, a také to, jestli je pro ně nabídka volnočasových aktivit v DPS dostatečná. Na základě rozhovorů s klientkami a také na základě pozorování můžeme říct, že klientky se volnočasových aktivit DPS účastní velmi sporadicky. Pouze jedna z nich si oblíbila některé aktivity a pravidelně na ně dochází. Další dvě klientky se z různých důvodů aktivit neúčastní. Shodují se v tom, že nabídka DPS v rámci volného času se příliš nezměnila, ale změnila se struktura klientů a na základě toho se také mění účastníci aktivit. Většina klientů DPS je v současné době částečně imobilní a je tedy logické, že se jim aktivity přizpůsobují. Z tohoto důvodu se klientka, která je samostatná a plně mobilní, aktivit neúčastní. Vysvětluje to tím, že se ve společnosti částečně imobilních lidí necítí příliš dobře. A pokud je klient plně imobilní, nemůže se aktivit účastnit vůbec, protože by potřeboval stálého asistenta, a to není dost dobře možné. Většina aktivit je totiž vedena aktivizačním pracovníkem DPS a ten pracuje se všemi klienty dohromady a není tedy možné, aby se věnoval všem podle jejich potřeb. Změna nastává pouze v případě, kdy je v DPS student na praxi. Tehdy aktivizačnímu pracovníkovi pomáhá. Nabídka volnočasových aktivit se klientkám dostává v různých podobách. Klientky, které jsou plně a částečně mobilní, se s nabídkou mohou seznámit na nástěnkách, které se nacházejí v každém patře, ve výtahu nebo na druhé straně jídelního lístku, který si chodí kupovat do kanceláře sociální pracovnice. Všichni klienti DPS jsou pak s nabídkou seznamováni každé ráno interním rozhlasem. Podle názoru oslovených klientek je šíření informací dostatečné. 38

Oslovené klientky považují nabídku volnočasových aktivit DPS za dostatečnou a podle jejich názoru si může vybrat každý podle svých možností a schopností. Nejvíce oblíbené

je

kondiční

cvičení,

následované

poslechem

hudby,

posezením

s harmonikářem nebo plesem. Jedna z klientek uvedla, že jí trochu chybí možnost pravidelně si zazpívat a dělat ruční práce v kolektivu ostatních, ale sama říká, že by na tyto aktivity nepřišlo mnoho klientů, takže chápe, že se neprovozují. Z rozhovorů s klientkami vyplynulo, že v rámci DPS je poskytována celá řada volnočasových aktivit, jejichž šíři považují klientky za dostatečnou na to, aby si vybral každý. Problémy nemají klientky ani s distribucí informací o aktivitách, informace považují za snadno dostupné. Jako problematickou zmiňují hlavně nízkou účast klientů na aktivitách a také složení lidí, kteří se schází. Do DPS jsou totiž přijímáni hlavně částečně imobilní klienti, kterým se aktivity přizpůsobují, což více mobilním klientům příliš nevyhovuje. Podle vyprávění oslovených klientů je problém také v tom, že na aktivitu jsou přivezeny „tři čtyři babičky na vozíku“ a s těmi hlavně aktivita probíhá. Otázkou je, jak změnit volnočasové aktivity, aby vyhovovaly všem klientům i s ohledem na jejich mobilitu. Všechny tři klientky uvádějí, že si byly již během života schopny najít čas na své koníčky a záliby. A ty se nezměnily ani v rámci pobytu v DPS. Klientky uvádějí, že pokud člověk chce, tak si čas pro své záliby najde. Toto prohlášení se může zdát neuskutečnitelné, ale každá z klientek pochází z jiného společenského prostředí a všechny tvrdí totéž. Mezi nejoblíbenější aktivity všech tří klientek patřilo čtení knížek a všechny tři se tomuto svému koníčku věnují v seniorském věku. Ovšem ze zdravotních důvodů nastávají komplikace, které se snaží kompenzovat různými pomůckami. Jedná se o knihy namluvené na CD nebo čtenářské lupy různého zvětšení. Ani toto řešení není ovšem ideální, protože klientka, která používá čtenářskou lupu, uvádí, že jí při delším používání bolí ruce. Rozložení volnočasových aktivit v rámci dne, týdne a ročních období jsou oslovené klientky spokojené. Aktivity se opakují pravidelně ve stejném čase, takže klienti jsou již zvyklí. Což je u seniorů velmi důležité, protože mají jistotu a pravidelný rytmus.

39

V literatuře

se

uvádí,

že

jednou

z funkcí

volného

času

je

funkce

psychosociologická, která by měla pomoci člověku uvolnit se a zrelaxovat.65 Pro seniory je relaxace velmi důležitá a je proto nutné, aby volnočasové aktivity byly koncipovány z velké části právě pro relaxaci. Jednou z forem relaxace u seniorů je reminiscenční terapie. V jejím rámci se pracuje nejen se vzpomínkami seniora, ale se dochází k relaxaci. V DPS je možné, aby klient absolvoval tuto terapii, ale žádná z oslovených klientek tuto možnost nevyužívá. I přes to, že mezi funkce volnočasových aktivit patří socializace jedince ve skupině, ale z pozorování a i z rozhovorů s klienty vyplynulo, že tato funkce příliš nefunguje. 66 Hlavní problém spatřují respondentky v nárůstu imobilních klientů v DPS. Volnočasové aktivity pro seniory by se ovšem měly přizpůsobovat jednak zálibám seniorů, ale pak také prostředí, ve kterém probíhají a aktuálnímu zdravotnímu stavu seniorů. Žádná z oslovených klientek neuvádí problémy v rámci komunikace s rodinou. Ta funguje na velmi dobré úrovni. Nejvíce se klientky těší na návštěvy rodinných příslušníků, které se opakují v pravidelných intervalech. Komunikace mimo návštěv probíhá hlavně pomocí telefonů a také někdy dopisů. Čas strávený s rodinou je pro klientky velmi důležitý a jsou za něj velmi vděčné. V některých případech podporují rodiny klienty i finančně a to hlavně tehdy, pokud se změní poplatky za pobyt v DPS. Důležitá je také materiální podpora rodiny. Ať se jedná o příspěvek na léky nebo na hygienické pomůcky. Dále rodiny mohou poskytnout klientovi DPS vlastní nábytek a vybavení do pokojů, aby se klient cítil co nejvíce jako v domácním prostředí. Při vyhodnocování výsledků je nutné si uvědomit fakt, že DPS není pro klienta přirozené prostředí. A to i v případě, že v něm žije již delší dobu. V odborné literatuře se uvádí, že je potřeba rozlišovat, jestli šel klient do DPS dobrovolně nebo ne. Volnočasové aktivity by měly být jedním z faktorů, který by měl novému klientovi pomoci začlenit se do kolektivu. Sociální pracovník by měl také pracovat s rodinou klienta a to minimálně se seznámit s nejbližšími rodinnými příslušníky klienta a popřípadě je zvát na některé akce, které DPS pořádají. Rodiny oslovených klientek navštěvují své rodinné příslušníky pravidelně a navštěvují také některé akce domova. 65


66


40

Můžeme říci, že na hlavní výzkumnou otázku odpověděli oslovení klienti spíše záporně. Pouze jedna klientka ze tří se účastní alespoň některých poskytovaných aktivit. Ostatní dvě se z různých důvodů neúčastní žádných volnočasových aktivit. Jejich škála je sice široká, ale osloveným seniorům vadí hlavně složení skupiny, která se při aktivitách schází. Z rozhovorů s respondentkami a i z pozorování výzkumníka také vyplynulo, že všechny tři našly smysl svého života jednak ve vztazích s rodinou, které jsou pevně vybudované již z dřívějška, a pak také v aktivitách, při kterých tráví svůj volný čas. Erik Erikson ve svých teoriích uvádí, že ve stáří dochází k integritě, kterou vysvětluje jako stav, kdy starý člověk vnímá svůj život jako smysluplný. Můžeme tedy říci, že u všech tří případových studií se Eriksonova teorie potvrzuje. Všechny tři klientky uvedly v rozhovorech, že postupem času (jak stárnou) u nich dochází k úbytku fyzických sil a také čím dál častěji pociťují potřebu „mít svůj klid“. Autoři odborných knih (například V. Příhoda nebo M. Vágnerová67) uvádějí, že se jedná o biologické změny, které souvisí s přibývajícím věkem. Jedním z faktorů, které ovlivňují tyto změny je zaměstnání, které člověk vykonával v produktivním věku. Jedna z oslovených klientek pracovala celý život jako učitelka a v seniorském věku trpí bolestmi zad a hlavy. Další respondentka pracovala fyzicky jako dělnice a trpí problémy s motorikou. U těchto dvou respondentek tedy měla do velké míry práce vliv na zdravotní problémy. Z pozorování respondentek vyplynulo, že všechny tři se snaží o udržování svých mentálních schopností na co nejvyšší úrovni. Hodně čtou a popřípadě sledují v televizi soutěžní pořady. Je zajímavé, že při rozhovorech s oslovenými klientkami se potvrdila teze, kterou uvádí například M. Vágnerová68, že senior si snadněji vybaví své mládí a vzdálenější minulost, než přítomnost. Klientky byly schopny dlouho vyprávět o svém dětství a o své práci, ale o pobytu v domově se jim příliš mluvit nechtělo. V odborné literatuře se můžeme dočíst, že čím je senior starší, čím častěji upadá do stereotypu, který je pro něj v životě snadněji akceptovatelný. V DPS Lanškroun tento 67


68


41

jev můžeme pozorovat například v pravidelnosti podávání jídla. Časy pro stravování jsou přesně dány a nemění se a ubytovaní klienti tedy nemusí dlouze přemýšlet, kdy mají jít do jídelny. Podobné je to s barvami, kterými jsou vymalována jednotlivá patra v DPS. Klienti si nemusí pamatovat číslo patra, ale jen barvu. M. Vágnerová69 uvádí, že problémy nastávají ve chvíli, kdy míra samostatnosti seniora začne klesat. Z pozorování klientů DPS Lanškroun vyplývá, že je to tak. Zajímavé je ale sledovat, jak se senioři s touto situací vyrovnávají. Respondentky, které jsou plně nebo částečně mobilní si pomáhají navzájem nebo pomocí kompenzačních pomůcek. Respondentka, která je z velké části imobilní, je odkázána především na pracovníky domova a na rodinné příslušníky, protože nechce „obtěžovat ostatní“.

69


42

ZÁVĚR Každý člověk vnímá jinak pojmy stáří a volný čas. Hodnotí je podle svých zkušeností a také životních priorit. Ve společnosti se vedou spory o přesné vymezení těchto pojmů a ještě do nedávna lidé nepřemýšleli o tom, že senioři mají také volný čas. Teprve nedávno se začalo uvažovat o tom, jak tráví své dny lidé, kteří již nejsou v produktivním věku a odešli do starobního důchodu. Cílem této bakalářské práce bylo zmapovat nabídku volnočasových aktivit poskytovanou klientům

DPS v Lanškrouně a porovnat ji s přáními klientů a také

s realitou. Výzkum probíhal pomocí polostrukturovaných rozhovorů s klienty DPS. Pro lepší orientaci a po poradě se sociální pracovnicí byli klienti rozděleni do tří skupin podle stupně mobility. Nakonec vznikly tři skupiny klientů. Skupina zcela mobilních klientů, dále skupina částečně mobilních a imobilních klientů. Z každé skupiny byl vybrán jeden zástupce, se kterým byl proveden rozhovor. Pro možnost pozdějšího zpracování byly rozhovory zaznamenávány na diktafon. S touto skutečností byli klienti seznámeni. V prvních třech kapitolách bakalářské práce je volný čas u seniorů popsán teoreticky. První kapitola se věnuje problematice seniorů. Vymezuje pojmy a také specifika tohoto vývojového období člověka. Druhá kapitola vymezuje volný čas, jeho funkce a možnosti jeho patologického trávení. Podrobněji se věnuje některým zvláštnostem, kterými se vyznačuje volný čas u seniorů. DPS Lanškroun je podrobně popsán ve třetí kapitole. Mimo jeho struktury a zařízení, popisuje také počty pracovníků a klientů. Zvláštní podkapitola je věnována nabídce volnočasových aktivit. Nejdříve je popsána nabídka individuálních možností trávení volného času a dále jsou aktivity rozděleny na jednorázové a pravidelné. Výzkum a jeho výsledky zpracovává čtvrtá kapitola. Nejdříve byl popsán samotný kvalitativní výzkum, a pak také případová studie. Mimo metodologie se v této části práce nachází také zdůvodnění výběru respondentů, způsob sběru dat a vyhodnocování výzkumu. Hlavní výzkumná otázka zjišťovala, jestli se senioři v DPS Lanškroun účastní volnočasových aktivit z nabídky DPS. Dále nás také zajímalo, jak oslovení senioři vnímají volný čas a co pro ně znamená, jak trávili volný čas v předchozím životě a jestli jim vyhovuje nabídka DPS. 43

Pro tuto bakalářskou práci jsou nejpodstatnější informace o volnočasových aktivitách poskytovaných v DPS. Jak již bylo zmíněno v analýze dat, oslovené klientky se aktivit v domově téměř neúčastní. Na důvodech se všechny tři shodly, protože uvedly, že aktivity „již nejsou, co bývaly“, poněvadž je domově stále více imobilních klientů a ti se aktivit vůbec neúčastní nebo je nejsou schopni vykonávat. Klientky také uvedly, že nabídka, které volnočasové aktivity se konají, je dostupná každému z obyvatel domova. Návrhy na některé další volnočasové aktivity byly zmíněny, ale spíše jednotlivci než skupinou klientů. Všem třem respondentkám pokrývá starobní důchod a další příspěvky od státu pobyt v DPS. Volný čas je pro všechny tři oslovené klientky dobou, kdy se mohou věnovat svým koníčkům a zálibám. Vnímání této problematiky se během jejich života neměnilo, i když každá z nich měla jiné možnosti jeho trávení. Nejoblíbenější činností respondentek je čtení. Trávení volného času je pro seniory důležitou součástí životního rytmu. Během svého života se mohl věnovat svým zálibám a koníčkům jen v čase, kdy nebyl v zaměstnání nebo se věnoval své rodině. Ve stáří je člověk omezen svým aktuálním zdravotním stavem, svou náladou a možnostmi, které se mu nabízejí. Pokud je klientem DPS a jeho zdravotní stav mu neumožňuje, aby si své aktivity v rámci volného času rozvrhl sám, je důležité, aby měl možnosti dané domovem.

44

LITERATURA Český statistický úřad. Výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2011. [online]. c2013 [cit. 0808-2013].

Dostupné

z:

vysledky&tu=0&th=&v=&vo=H4sIAAAAAAAAAGVPu07DQBDcGJm8XASKdHxC IlFBKrjkHNny4yL7YoQrDmIlIJMY-xxcIdFAQQs9BWVAvEFtFSInpoSNkhAwUi72pFmNLOLd1CzFNZOxFy0c3kctw2RTRyRqOWXx6fmwf MKKH2oxTMx6osjOUtNqMpJGmWTWTwqkp1dWEI7r-Bu4NQlVIe7g2IR5zsDC4A_mmgQJFvsL1vkYQSkVA2GHUZx0vZ7EhYtRjtmT6yzpaEGiWcBc QnlCRLKycBs5htopUh5_uDkHU9EiLn6HWJYesUiStBDXQv1H8_jMV03DanMhpH 6frb_cPH5fW2AiUT1LmI86hIofGnc_PTwyi9Wtxt1G9fbxTsnXwiJGiY2Pecn9AyJ92h bWH3ikl1lw8CbKX5Nu22QmLZrZ5XfAFdFX7ZZwEAAA..&vseuzemi=null&void=>

Český statistický úřad. Vybrané demografické údaje v ČR. [online]. c2013 [cit. 08-082013]. Dostupné z: < http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0101.pdf>.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.

HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 173 s. ISBN 80-7178-927-5.

MARHÁNKOVA HASMANOVÁ, Jaroslava. Leisure in old age: disciplinary practices surrounding the discourse of active ageing. International Journal of Ageing & Later Life. 2011, roč. 6, č. 1, s. 5-32.

45

PICHAUD, Clément. Soužití se staršími lidmi: praktická informace pro ty, kdo doma pečují o staré lidi, i pro sociální a zdravotnické pracovníky. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. 156 s. ISBN 80-7178-184-3.

PŘÍHODA, Václav. Ontogeneze lidské psychiky. [Díl] 4, Vývoj člověka v druhé polovině života. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1974. 495 s. Učebnice pro vysoké školy (Státní pedagogické nakladatelství).

SPOUSTA, Vladimír. Kapitoly z pedagogiky volného času. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996. 37 s. ISBN 80-210-1274-9.

ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Gerontagogika. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. 84 s. Studijní opory. ISBN 978-80-244-2893-2.

TAVEL, Peter. Psychologické problémy v starobe. I. Pusté Úľany : Schola Philosophica, 2009. 278 s. ISBN 9788096982370.

VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2007. 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5.

MPSV. Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 – 2017. Ze

dne

1.

2.

2013

[online].

c2013

[cit.

24-07-2013].

Dostupné

z:

.

Zákon MPSV č. 108/2006 Sb. O sociálních službách ze dne 14. března 2006. [online]. c2013 [cit. 24-07-2013]. Dostupné z: .

Vyhláška MPSV č. 505/2006 Sb., ze dne 15. listopadu 2006. [online]. c2013 [cit. 24-072013]. Dostupné z: . 46

SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun. Slovo ředitele [online]. [cit. 2013-10-09]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/homepage/slovo-reditele.

SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun: Personál [online]. [cit. 201310-09]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/domov-pro-seniory/personal.

SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun: Personál [online]. [cit. 201310-09]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/domov-pro-seniory/dobrovolnictvi.

SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun: Personál [online]. [cit. 201310-09]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/domov-pro-seniory/prohlaseni-domova.

SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun: Personál [online]. [cit. 201310-09].

Dostupné

z:

http://www.soslla.cz/domov-pro-seniory/prehled-zakladnich-

cinnosti-poskytovanych-domovem-2.

SEO BY MEDIA ENERGY. Sociální služby Lanškroun: Personál [online]. [cit. 201310-09]. Dostupné z: http://www.soslla.cz/domov-pro-seniory/volny-cas/snoezelen.

ŠVAŘÍČEK, Roman a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007. 377 s. ISBN 978-80-7367-313-0.

47

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Okruh otázek k případovým studiím Příloha č. 2 – Souhlas s provedením rozhovoru

48

Příloha č. 1 •

Jaký je Váš běžný den? Můžete mi ho prosím popsat?

•

Jak definujete pojem volný čas? Jak si ho představujete? Jak jste ho trávil/a dříve?

•

Co je pro vás volný čas? Je pro vás důležitý?

•

Co rád/a děláte? Jaké jsou vaše záliby?

•

Účastníte se volnočasových aktivit pořádaných Domovem? Pokud ano, tak jakých a proč. Pokud ne, tak proč.

•

Jaké volnočasové aktivity jsou v nabídce Domova?

•

Co byste v rámci Domova rád/a dělal/a a nemáte možnost?

•

Povíte mi něco o své rodině? Chodí za Vámi na návštěvu?

•

V kolika letech a v kterém roce jste šel/a do důchodu? Jak jste tento odchod vnímala?

•

Jakým způsobem financujete svůj pobyt v Domově pro seniory?

Příloha č. 2

Byl/a jsem studentkou Pavlínou Kosinovou seznámena s tím, že náš rozhovor bude zvukově zaznamenaný na mobilní telefon pro účely její bakalářské práce – Volnočasové aktivity v Domově pro seniory Lanškroun. S touto skutečností souhlasím.

Datum

Podpis

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Recommend Documents