UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií

Psychické prožívání v období těhotenství a porodu Diplomová práce

Bc. Iveta Smolková Obor: Pedagogika- veřejná správa

Vedoucí diplomové práce: PhDr. Kamila Holásková, PhD.

Olomouc 2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem pouze uvedených zdrojů a pramenů literatury.

V Olomouci dne 16. 3. 2012

..…………………………………. Bc. Iveta Smolková

Děkuji PhDr. Kamile Holáskové, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce a poskytování cenných rad v průběhu zpracování.

OBSAH Úvod………………………………………………………………………………………………………… 6 I. 1.

TEORETICKÁ ČÁST……………………………………………………………………..…….. 7 Emoce………………………………………………………………………………………..….... 7 1.1 Charakteristika emocí…….………………………………………….….……....... 7 1.2 Druhy emocí…………..………………………………………………….…..….... 10 1.3 Emoční inteligence……………………………...………….…………………….. 12

2.

Psychické prožívání těhotenství………………………….. ………………………..….…….. 14 2.1 Charakteristika období těhotenství……………………..…………….………… 14 2.1.1 Druhy těhotenství………………….……………………….…………. 15 2.1.2 Potíže v těhotenství………..……………………………….…..…….. 16 2.2 Aspekty ovlivňující psychiku ženy v těhotenství…………………….……....... 20 2.3 Faktory negativně ovlivňující psychiku ženy v těhotenství………….……..... 23

3.

Psychické prožívání porodu………………………………………………………….………... 25 3.1 Charakteristika období porodu………………………………………….……….. 25 3.1.1 Druhy porodu………………………………………………………….. 26 3.1.2 Fáze porodu…………………………………………………………… 30 3.2 Porodní asistentka…………………………………………………….………….. 33 3.3 Vnímání bolesti a epidurální analgezie………………………………….……… 34 3.4 Vztah matka dítě po porodu.…………………………………………….…........ 36 3.5 Možné komplikace………………………………………………………………... 37

4.

Psychické prožívání v šestinedělí……..……………………………………………….……... 40 4.1 Psychické poruchy po porodu………………..………………………….………. 40 4.2 Kojení a jeho vliv na psychiku…………………………………………………… 44 4.3 Cvičení po porodu………………………………………………………………… 44 4.4 Mateřská dovolená…….………………………………………………………..... 49

II.

PRAKTICKÁ ČÁST……………………………………………………………………..…….. 51 2.1 Stanovení cíle …………...……………………………………..………...……... 51 2.2 Stanovení hypotéz………………………………………….………..………….. 51 2.3 Popis metody…………………...…………….………………………………….. 52 2.4 Popis vzorku…………………..…………………………………………………. 52 2.5 Výsledky a hodnocení výzkumu………………………………………………... 52 Diskuze…………………………………………………………………..……………………… 78 Závěr……………………………………………………………………….……………………. 80 Použitá literatura…………………………………………..…………………………….……... 82 Internetové zdroje……………………………………..……………………………………….. 84 Anotace.......…………………………………………………………………………………….. 86 Seznam příloh…………………………………………………………………………….…….. 87

ÚVOD Téma diplomové práce Psychické prožívání v období těhotenství a porodu docela dobře naznačuje samotný obsah práce. Cílem této diplomové práce je vystihnout psychické prožívání těhotenství, porodu a chci se také dotknout emočního prožívání v období šestinedělí. Tuto tématiku jsem si vybrala z několika důvodů. Jednak je mi psychologie velice blízká, ale především si chci blíže osvojit problematiku, která by měla zajímat všechny ženy, které chtějí mít ve svém životě děti. Cílem této práce je zjistit důležité informace, které se týkají duševního života těhotné a rodící ženy, ale také se zaměřit na faktory, které její psychiku mohou ovlivnit kladným, avšak i negativním způsobem. Teoretická část se zaměřuje na popis a charakteristiku lidských emocí, jejich projevy, druhy a na s nimi spojenou emoční inteligenci. Dále se zaměřuji na psychické prožívání v průběhu těhotenství, druhy těhotenství, problémy v těhotenství a na faktory, které mohou psychické prožívání v tomto období ovlivnit. Také se věnuji duševnímu prožívání v období porodu, druhům porodu, fázím porodu a také je zde vymezen prostor porodní asistentce, která na jeho průběh může mít výraznější vliv. Zajímá mě, jestli vědomí možnosti užití epidurální anestezie nějak ovlivňuje strach z bolesti při porodu. Teoretická část zahrnuje potíže při porodu a pojednává o vztahu matka a dítě po porodu. Další kapitola je zaměřena na psychické poruchy po porodu, kojení a jeho vliv na psychiku ženy. Chci se dotknout otázky, kdy může rodička po porodu začít cvičit? Jak maminky vnímají období mateřské dovolené? V praktické části se chci zaměřit na to, jestli ženy v různých fázích porodu prožívají emoce spíše pozitivní či negativní, a to v závislosti na tom, jestli byla žena prvorodička či vícerodička. Cílem této práce je zjistit, zda může skutečnost plánovaného či neplánovaného těhotenství ovlivnit psychické prožívání ženy u porodu či v období šestinedělí. Výzkumné šetření bude provedeno formou ankety, které se zúčastní 50 matek. Chci, aby čtenáři pochopili, jak se ženy v období těhotenství, porodu a období po porodu mohou cítit. Také chci nastínit, co se odehrává v duševním životě maminek, jaké pochopení a podpora je pro ně důležitá. Co může mít velký vliv na jejich duševní rovnováhu v okamžicích, které jsou velmi psychicky náročné? 6

I. TEORETICKÁ ČÁST 1. EMOCE Patří mezi základní pocity, které člověk prožívá. Motivem může být hlad, sex nebo také emoce radosti či vzteku. Motiv a emoce jsou spolu úzce spjaty. Motivy stejně jako emoce mohou aktivovat či zaměřovat lidské chování. Emoce a motivy je však navzdory jejich podobnosti třeba od sebe odlišovat. Základní rozdíl spočívá v tom, že motiv je aktivován zevnitř (např. homeostatickou nerovnováhou) a míří ke konkrétnímu objektu v prostředí, zatímco emoce je dána do pohybu z vnějšího prostředí a emoční reakce je namířena k této události z vnějšku. (Atkinson, 2003) „Emoce

představují

jednotu

subjektivních

a

objektivních

procesů,

odehrávajících se v určitých anatomicky definovaných oblastech organismu, zejména jeho nervové soustavy.“ (Machač a kol., 1985, s. 39) Emoce představují schopnost reakce na různé podněty prožitkem libosti či nelibosti. Prožitek je provázen fyziologickými reakcemi, změnou aktivity, případně dalšími vnějšími projevy. Obsahují kromě prožitku také reakci psychickou i fyziologickou. Dispozice emočního prožívání jsou vrozené. Emoční prožívání vzniká spontánně, lze jej ovlivnit jen z části a to regulací, potlačením či vytěsněním duševních obsahů, které jsou subjektivně nepřijatelné. (Vágnerová, 2004) Typické emoční prožívání každého člověka je geneticky dané a to v ohledu zejména na jeho trvalost, stabilitu, intenzitu nebo vztah k podnětům, které emoci vyvolaly. Tato genetická podmíněnost souvisí s typem temperamentu. (Vágnerová, 2004)

1.1 Charakteristika emocí Emoce lze charakterizovat z těchto tří hledisek: Prožitek- lze zkoumat dále z hlediska libosti, nelibosti, stupně napětí (opakem je uvolnění) Fyziologická reakce- aktivace organismu k určité reakci, činu, jednání

7

Vnější projev emocí- gesta, miminka, pantomima, inklinace k agresi či naopak uvolnění (Vágnerová, 2004)

Aktivace emocí bývá provázena mnoha tělesnými změnami jako napříkladpocením, zrychlením srdečního tepu a dýchání, chvěním končetin či sucha v ústech a v krku. „Většina fyziologických změn, k nimž dochází během emoční aktivace, je způsobena aktivací sympatického oddílu autonomního nervového systému, který připravuje tělo na boj nebo útěk.„ Sympatický systém způsobuje i tělesné změny jako je zúžení zornic, snížení vylučování slin a hlenu, snížení hladiny glukózy v krvi k zajištění větší energie, zvýšení srážlivosti krve pro případ zranění. Hlavním úkolem sympatického systému je připravit tělo na výdej energie. Ve chvíli, kdy emoce opadnou, přebírá řízení parasympatický systém, jehož činností je vrátit organismus do normálního stavu a uchovávat energii. (Atkinson, 2003, s. 390) Za vznikem spontánních reakcí, tedy emocí, stojí aktuální působení konkrétních vnitřních a vnějších podnětů. Také je může vyvolat očekávání, které si osoba spojí s určitou představou. Emoce lze předstírat verbálně slovy nebo úmyslně nasazeným výrazem v obličejové časti, ale nelze je přivodit záměrně. Některé emoce lze navodit či potlačit pomocí psychofarmak. (Nakonečný, 1998) Intenzitu emocí ovlivňuje poškození míchy, pokud je mícha porušená či přerušená, tak počitky pod místem poškození nejsou schopny dojít do mozku. „Protože některé z těchto počitků vznikají v sympatickém nervovém systému, poškození snižuje podíl autonomní aktivace na cítění emoce.“ (Atkinson, 2003, s. 390) Dle Atkinsona byla provedena studie, ve které váleční veteráni s různým poškozením míchy, podle lokace jejich poškození byli rozděleni do pěti skupin, tito uváděli své vlastní prožitky. Bylo zjištěno, že čím výše bylo poškození míchy umístěno, tím méně poskytoval autonomní nervový systém zpětnou vazbu do mozku. Tuto studii lze považovat za přínosnou ne však za zcela objektivní, jelikož každý respondent hodnotil své vlastní prožitky a emocionální situace byly různé. (Atkinson, 2003) Další provedená studie už byla objektivnější. Všem zkoumaným osobám mužského pohlaví s postižením páteřní míchy, byla předložena stejná situace a byla 8

hodnocena nezávislými a zároveň stejnými posuzovateli. Byly jim předloženy obrázky ošacených a nahých žen a oni si měli představit, že jsou s nimi sami. Poté své pocity sdělovali posuzovatelům a ti je hodnotili. Muži, kteří měli poškozenou páteř ve vyšších polohách, vykazovali menší pocity sexuální vzrušivosti, než osoby, které měli poškození míchy v dolní části páteře. Výsledkem tedy opět bylo, že „čím menší zpětnou vazbu poskytuje mozku autonomní systém, tím nižší je intenzita emocí.“ (Atkinson, 2003, s. 394) Kognitivní hodnocení emocí napomáhá stanovit, jaký druh emoce právě prožíváme a s jakou intenzitou. Při prožívání různých událostí v životě, vnímáme danou situaci v ohledu na osobní cíle a pohodu. Například udělala jsem zkoušku a mám radost. Někdy však může nastat situace, kdy emoce předchází kognitivní interpretaci. Dostane- li člověk ránu ze zadu, tak prvně prožije emoci a až poté si ji bude kognitivně vysvětlovat. (Atkinson, 2003) Atkinson (2003) uvádí, že výraz v obličeji, který doprovází emoci, slouží k jejímu sdělení. Tento výraz ve tváři člověka nese univerzální význam. Lidé různých kultur jsou schopni rozpoznat, jaké emoce osoba na fotografii prožívá. Jedním z projevů emocí je i agrese jako reakce na vztek či něco jiného. Psychoanalytická teorie tvrdí, že agrese je pud, který vyvolává frustrace. Teorie sociálního učení říká, že je agrese naučená odpověď vytvořená nápodobou a lze ji posilovat pomocí pozitivního zpevňování. Například, když budou děti více sledovat televizní pořady s obsahem násilí, může se to projevit zvýšenou agresivitou u malých pozorovatelů. Je však prokázáno, že i u lidí je agrese do jisté míry podmíněna biologicky. Dlouhodobý emoční stav nazýváme nálada. Nálada ovlivňuje naše hodnocení nejen lidí kolem nás, ale i hodnocení neživých objektů. Určitá nálada má určitý vliv na hodnocení lidí i světa jako takového. Emoce jsou závislé na aktuální náladě. Jedinci, který je depresivně naladěn, bude nepříjemné pobývat v okolí, kde je slyšet a vidět veselí, na kterém by se za jiných podmínek účastnil. (Nakonečný, 1998) Nálada trvá delší dobu a je charakteristická určitým nastavením, které má tendenci posuzovat dění v okolí podle daného naladění. Pokud je tedy nálada pozitivní a veselá, tak je i vnímání v radostném duchu. (Vágnerová, 2004)

9

Co je tedy podstatou emocí? Za podstatu emocí lze považovat hodnocení podnětů a situací. Emocionální reakce nezávisí na určité události, ale především na tom, jak osoba danou situaci hodnotí. Podstatou tedy nejsou objektivní znaky události, ale subjektivní vysvětlení konkrétní osoby. Hodnocení je také zároveň funkcí emocí. „Hodnotící funkci emocí, kromě jiných autorů, zdůraznil zejména neurofyziolog P. K. Anochin (1964), který také zdůraznil, že význam podnětu závisí na celkovém stavu organismu (např. ve stavu hluboké deprese subjekt ztrácí zájem o vnější svět, a tak se mění i jeho významy obsažené ve věcech a událostech vnějšího světa).“ Emoce tedy odrážejí nejen vnější, ale také vnitřní stav osobnosti, organismu např. pocit hladu, strachu, únavy atd. (Nakonečný, 1998, s. 423)

1.2

Druhy emocí Mezi základní emoce patří pocity příjemného, nepříjemného a pocity vzrušení.

Pocity příjemného a nepříjemného jsou závislé na tělesném a duševním stavu subjektu, ve kterém vznikají. Rodička pociťuje porodní bolesti s menší intenzitou, než kdyby se jí stejné bolesti staly v situaci, aniž by si uvědomovala, že z této bolesti vzejde její novorozené dítě. Stejně je možné uvést příklad vojáka, který vnímá bolesti zranění na bitevním poli v menší míře, než při zákroku na ošetřovně, kde bitevní nasazení zcela opadá. Pocity příjemnosti s jejich početním nárůstem klesají na intenzitě, naopak jejich ojedinělost intenzitu zvyšuje. Pocity vzrušení bývají vyvolány nejen vnějšími podněty, ale především vnitřními stavy a potřebami člověka. (Nakonečný, 1998) V případě kladných emocí srdce pracuje intenzívněji a cévy se zužují, hodnota krevního tlaku roste. Tento změněný stav však nemá dlouhého trvání. K podobným změnám dochází i v případě záporných emocí, ty ale trvají delší dobu a usnadňují tak zrod dalších negativních situací a tím i negativních emocí. (Machač a kol., 1985)

Emoce lze rozčlenit do šesti kategorií: Primární emoce- radost, smutek, strach, zlost. 10

Emoce související se smyslovou stimulací- bolest, hrůza, hnus, rozkoš. Emoce související se sebehodnocením- pocit viny, hrdost, stud. Emoce týkající se jiných lidí- soucit, láska, nenávist. Hodnotící emoce- údiv, krása, humor. Nálady- úzkost, mrzutost, veselá nálada.

Mezi primární emoce lze zařadit radost, smutek, strach a zlost. Do druhé skupiny emocí souvisejících se smyslovou stimulací patří bolest, hrůza, hnus, rozkoš. Úzkostí může člověk trpět i ve spánku v případě špatného snu či slabého nekvalitního spánku. (Machač a kol., 1985) Radost- tento emoční stav vzniká na základě uspokojení potřeby či potřeb jedince, vzniká dokonce při pouhé představě zmíněného uspokojení. Projevuje se většinou smíchem a veselostí. (Vágnerová, 2004) Štěstí- tato pozitivně zbarvená emoce je příbuzná radosti. Při pocitu štěstí je prožívána zároveň radost, pocit spokojenosti a pohody. Lze jej považovat za optimální stav člověka, který je z hlediska časového trvání krátkodobý. Lidský mozek totiž nedokáže dlouhodobě udržet takový stav metabolismu, který tyto pocity vyvolává. V krátké době proto může dojít ke zvratu k opačnému prožitku. (Vágnerová, 2004) Smutek- znamená pro člověka negativní emoční prožívání, které může doprovázet zármutek, pocit beznaděje či dokonce pláč, depresivní stavy nebo apatie k výkonu činností. Vzniká na základě konkrétní ztráty nebo i v případě pouhé představy této ztráty. Hněv, zlost- řadí se do negativních emocí, jejich specifická charakteristika obsahuje pocit nespravedlivosti a cíleně mířené újmy, kterou osoba neočekává. Tyto emoce doprovází tendence potrestat člověka, který tuto situaci způsobil, tendence bojovat za uspokojení svých potřeb a v některých případech agresivita. Tyto emoce však mohou mít pozitivní dopad na život člověka, protože nám pomáhají vyrovnat se s některými životními situacemi. 11

Úzkost a strach- tyto negativní emoce většinou představují obavu z ohrožení v přítomnosti či v budoucím čase, kterého osoba vidí ve špatném světle. Rozdílem mezi úzkostí a strachem spočívá v předmětu obav. U strachu je obava konkrétní, určitá, kdežto u úzkosti je obava neurčitá a jedinec nedokáže přesně říci, čeho se bojí. (Vágnerová, 2004)

Složky emocí Samotné emoce vznikají společným působením jednotlivých složek, které se mohou navzájem ovlivňovat. Ani jednu ze složek emocí nelze považovat za emoci samotnou. (Atkinson, 2003) Obsahem emocí je tedy subjektivní prožitek emoce, vnitřní tělesná reakce, kognitivní hodnocení či přesvědčení, výraz obličeje, reakce na emoci a tendence jednání. Cit a počitek „Počitek je jednoduchý vjem neboli zážitek odrazu jednoduché vlastnosti předmětu, který vznikne podrážděním některého čidla.“ Přitlačí- li si člověk prst k pokožce hlavy, vznikne dotykový počitek. Přiblíží-li se tělem k ohni, vznikne tepelný počitek. (Machač a kol., 1985, s. 21) Emoce a motivace Za motivační faktor lze považovat cíl, který evokuje kladné či záporné emoce. Jednání člověka, které je motivačně zabarvené, obsahuje také emoce zvyšující aktivizační hladinu, ta je třeba pro všechny činnosti, které vykazují určitý stupeň náročnosti. (Machač a kol., 1985)

1.3 Emoční inteligence Při zvládání svých vlastních emocí a to zejména v těch náročnějších životních situacích má velký vliv právě emoční inteligence. Odvíjí se od ní nejen životní 12

spokojenost, ale také úspěšnost v praktickém životě a závisí na ní i mezilidské vztahy. Většina odborníků, kteří emoční inteligenci zkoumali, se shodli na tom, že spočívá v odsunutí uspokojení svých vlastních potřeb a ovládání impulzů. Jednoduše řečeno cítit se příjemně bez ohledu na okolnosti. (Vágnerová, 2004) Důležité faktory emoční inteligence: Dobře se orientovat ve vlastních emocích- dobře znát své emoce, prožívání a reakce. Jen tak je možné své chování předvídat a usměrňovat. Schopnost regulace emocí- umění se zbavit smutku, nepříjemných pocitů a naladit se do pohody. Je tím myšleno i odložení upokojení potřeb v případě, kdy to vyžaduje situace. Aktivizace pozitivních emocí- znamená schopnost odolat negativním emocím a udržet si dobrou náladu k dosažení cíle. Empatie- schopnost vcítit se do emocí druhých lidí, pochopit jak se cítí a co zrovna prožívají. Předpokladem je schopnost správné komunikace a může být usnadněna znalostí partnera, se kterým komunikace probíhá. Umění navazovat a udržovat mezilidské vztahy- důležitou vlastností je umět porozumět lidem a v případě potřeby se přizpůsobit ostatním členům společnosti. (Vágnerová, 2004)

Důležitým faktorem emocí a samotného naladění člověka je postoj k sobě samotnému. Ten zahrnuje vlastní somatické pocity, uspokojení základních potřeb, sebehodnocení, které je složeno jednak z lásky k vlastní osobě, ale také ze sebeúcty. Patří sem i pocity lítosti, hrdosti či pocity viny a studu. Druhým zásadním faktorem je vnímání a postoj k vnějšímu světu. Vnímání objektů, lidí okolo sebe a s nimi spojená citová vazba ovlivňuje nejen smýšlení člověka, ale i jeho náladu a emoce. Ukládání emocí do paměti slouží k hodnocení nových situací a k utváření budoucího očekávání. (Vágnerová, 2004)

13

2. PSYCHICKÉ PROŽÍVÁNÍ TĚHOTENSTVÍ Každá žena prožívá období svého těhotenství trošku jinak. Záleží na tom, jestli bylo těhotenství plánované, nebo ženu i jejího partnera překvapilo. Pokud je však miminko chtěné, je vše v pořádku a rodiče se těší na potomka společně. Základní faktory, které mohou ovlivnit duševní vyrovnanost těhotné ženy, jsou zejména sociální situace rodiny, její podpora a finanční zabezpečení. Psychické prožívání ovlivňuje temperament, fyzický a psychický stav, ale také charakterové vlastnosti člověka. Pro ženu je těhotenství velmi emocionální záležitostí. Postupně se mění její fyzický vzhled a spolu s ním i žebříček hodnot. Žena už není zodpovědná jen sama za sebe, ale především se snaží o správný vývoj svého budoucího potomka. (Gregora, 2011)

2.1 Charakteristika období těhotenství Období těhotenství se dělí do tří částí, trimestrů. První trimestr je vymezován od početí do 13. týdne gravidity. Od 9. týdne je zárodek nazýván plod, jehož váha bývá okolo 10-ti gramů. V 9. týdnu začíná období fetální, kdy dochází k intenzivnímu růstu plodu, vývoji orgánů, funkcí a tkání. První část těhotenství končí 13. týdnem, kdy plod měří kolem 10-ti centimetrů a váží 20 gramů. Druhý trimestr je zahájen koncem 13. týdne a trvá až do 26. týdne těhotenství. Pro většinu žen je toto období nejhezčí, jelikož nevolnosti ustaly a bříško ještě není tak veliké. O tři týdny později se plodu tvoří pevné kosti a klouby jsou již aktivní. Celý je pokryt jemným chmýřím, roste mu obočí i řasy a jeho pohyby jsou velmi aktivní. Pohlavní orgány lze rozlišit až ve 20. týdnu. V této fázi těhotenství každá žena podstupuje v 16. týdnu a poté 18. až 20. týdnu screeningová vyšetření, které mohou odhalit výskyt vývojové vady miminka. Ačkoliv úspěšnost těchto vyšetření je vysoká, stále ještě neexistuje metoda, která by odhalila všechna onemocnění dětí. (Gregora, 2011) Poslední třetí trimestr začíná 27. týdnem těhotenství a je završen porodem. Plod v tomto vývojovém období již slyší, a tak může reagovat např. neklidem na vnímané zvuky, hudbu, kterou maminka poslouchá. Také je schopno rozeznat světlo 14

či tmu. V 32. týdnu je jeho podoba vyvinuta, jen ještě do období porodu přibere na váze. Konečnou polohu zaujímá od 36. týdne a už takto zůstává. Prenatální poradny pak zachycují a zaznamenávají frekvenční údaje úderů srdíčka plodu. Od již zmíněného 36. týdne chodí budoucí maminka do prenatální poradny každý týden na pravidelné kontroly. V tomto období těhotenství hraje nezastupitelnou roli podpora ze strany partnera. (Gregora, 2011)

2.1.1 Druhy těhotenství Těhotenství může být plánované, kdy rodiče pečlivě zváží své možnosti a schopnosti mít miminko. Pár, který se zodpovědně rozhodne počít dítě, by měl být připraven nejen po stránce fyzické a psychické, ale především je důležitá ekonomická stabilita. Narozené miminko je poté očekávaným a chtěným přírůstkem do rodiny, což má jistě vliv na přístup rodičů a následnou výchovu dítěte. V opačném případě se jedná o těhotenství neplánované a záleží, jestli rodiče potomka chtějí či nikoliv. V případě, že pár je těhotenstvím překvapen, ale dítě v brzké době přece jen chtěl, je vše v pořádku. V situaci, kdy si žena s mužem dítě nepřáli a přesto došlo k otěhotnění, nastává problém. Rodiče obvykle příchod dítěte nepřijmou zcela za šťastnou událost v jejich životě a jejich soužití se komplikuje. V některých případech, kdy se s touto životní situací byť jeden z rodičů nevyrovná, dítě může trpět pocitem, že není chtěné. Potomek trpí psychickou deprivací, což se může projevit následnou demotivací v učení ve škole či celkovým psychickým strádáním. Dítě nemá pocit zázemí, jistoty, oporu v rodičích atd. Těhotenství můžeme dělit na: Fyziologické- je takové těhotenství, které probíhá v normě bez výraznějších komplikací. Rizikové- těhotenství, při kterém se vyskytla komplikace, ale jinak vše probíhá bez větších problémů. Asi jedna třetina z celkového počtu porodů bývá rizikových. Patologické- za tento druh se považuje takové těhotenství, u kterého se prokázal chorobný průběh a těhotná žena nebo plod mohou být ohroženi na životě. V praxi je takových těhotenství asi jedna desetina. (Gregora, 2011) 15

Podle Gregory (2011)

není hranice mezi rizikovým a

patologickým

těhotenstvím zcela přesně vymezena. V případě patologického těhotenství by však měla být žena hospitalizována v perinatologickém či intermediárním centru, kde o ni bude odborně postaráno. V případě, že jsou u těhotenství shledány rizikové faktory, je větší pravděpodobnost, že těhotenství nebude dokončeno bez komplikací a zdárně. Je zde zvýšená možnost předčasného porodu, potratu, porodu plodu s vývojovou vadou či jinak nemocného plodu. Riziko se stejně jako plodu může týkat i těhotné ženy. (Gregora, 2011)

2.1.2 Potíže v těhotenství Všechna těhotenství bohužel neprobíhají zcela bez komplikací a bez potíží. Péče perinatologických center je však natolik pokročilá, že ve většině případů se podaří miminko porodit v pořádku a bez závažnějšího onemocnění, které by mu v jeho dalším životě činilo výrazné problémy.

Zvýšený krevní tlak (hypertenze) Vysoký krevní tlak v těhotenství může znamenat zdravotní komplikace nejen pro gravidní ženu, ale i pro její plod. Z tohoto důvodu je při návštěvě perinatologického centra měření tlaku věnována velká pozornost a měří se při každé kontrole. Hypertenze se objevuje zhruba u 6 % těhotných žen. V krajních případech, kdy je léčba velice náročná a komplikovaná, může být těhotenství ukončeno. Nebezpečí ohrožení života maminky i dítěte může nastat velice náhle. Pokud žena trpí vysokým krevním tlakem, mělo by být těhotenství plánované dopředu, aby bylo možné upravit léky na tlak tak, aby neškodily plodu. (Gregora, 2011) Při výkonu praktické části této diplomové práce- tedy při anketě s jednou z maminek, jsem se s takovým případem setkala. Lékařka však ženě doporučovala po delší dobu v případě bolesti užívat volně prodejné tablety proti bolesti, což situaci jen zhoršilo. Maminčin stav se nelepšil, spíše naopak, její zdravotní stav a fyzická kondice se postupně zhoršovala. Šla tedy k jinému lékaři a ten ji diagnostikoval velmi vysokou hladinu krevního tlaku a předepsal patřičné léky. Porod probíhal velmi 16

komplikovaně císařským řezem, v průběhu porodu došlo k velké krvácivosti rodičky, proto byl porod provázen tlumením krvácení, kdy rodičce byla krvácivost tlumena drenážemi. Teprve po zdařilém omezení krvácení mohl pokračovat samotný porod. Po císařském řezu byla žena i díky vzniklým komplikacím velice vyčerpaná a její rekonvalescence byla zdlouhavějšího průběhu.

Těhotenská cukrovka Těhotenskou cukrovkou trpí okolo 5 % gravidních žen. Pokud by se neléčila, byl by ovlivněn vývoj miminka i zdraví samotné matky. Při takovém těhotenství je možné, že miminko bude většího vzrůstu a jeho váha může přesáhnout i 4 kilogramy. Porod proto může být komplikovaný a rodičce tak hrozí větší porodní poranění. (Gregora, 2011) Účastnice ankety v praktické části uvedla, že rodila holčičku vážící 4 kilogramy a bylo to velice problematické. V důsledku velkého vzrůstu miminka došlo u rodičky k protržení hráze až ke konečníku. Což bylo pro maminku velice bolestivé a znamenalo delší dobu hojení a celkové rekonvalescence po porodu. U tohoto porodu lékař musel pomoci miminku na svět použitím podtlaku, čili porod proběhl tzv. vexem. Příčinou výskytu těhotenské cukrovky může být obezita budoucí maminky, přítomnost cukrovky v rodině, výskyt cukrovky u předchozího těhotenství, porod velkého či mrtvého plodu, případná přítomnost cukru v moči na počátku gravidity. Všechny těhotné ženy podstupují v období 24. - 28. týdne test, kterým se zjišťuje a hodnotí hladina cukru v krvi. Jestliže je u ženy zjištěn výskyt těhotenské cukrovky, je v zájmu ženy, aby se dostavila do diabetologické poradny, kde je projednán následný postup. Zásadní může být změna životosprávy, a to především zvýšení fyzické aktivity a zdravý jídelníček. V ojedinělých případech je třeba podávat inzulin v malém množství. Těhotenství by při těhotenské cukrovce mělo trvat maximálně do 40. týdne gravidity. Poté je ženě z důvodu rizika zhoršení funkce placenty a ohrožení plodu nedostačujícím příjmem kyslíku nebo živin, navrženo vyvolání porodu. V období třetího až šestého měsíce po porodu, by maminka měla opět podstoupit měření 17

hladiny cukru v krvi. U většiny maminek již bývá hladina cukru v normě, ale přesto by do budoucna měla být sledována diabetologem. (Gregora, 2011)

Plod málo roste Důvodem poruchy růstu plodu bývá špatná funkce placenty. Na vině této situace však může být matčino kouření cigaret, celkové onemocnění jejího organismu nebo vysoký krevní tlak. Tímto způsobem se také může projevit vrozená vývojová vada. Negativní vliv na průběh celkového vývoje, může znamenat zjištění zmenšeného růstu plodu již před 30. týdnem těhotenství. Je třeba učinit ultrazvuková vyšetření ke stanovení diagnózy a zjistit přesnou dobu těhotenství. Ohled je třeba brát i na fyzický vzrůst obou rodičů miminka, což se na vývoji plodu může projevit. Ve chvíli, kdy je ohroženo zdraví plodu nebo matky je nutné těhotenství ukončit. Porod by měl být veden ve speciálně vybaveném centru a s nejvyšší opatrností. Po tomto porodu situace vyžaduje zvýšenou péči o miminko. (Gregora, 2011) I s tímto případem jsem se při výkonu praktické části k této práci setkala. Maminka uvedla, že v šestém měsíci těhotenství byla zjištěna špatná funkce placenty. Z tohoto důvodu se plod nevyvíjel dle normy a žena musela být hospitalizována v nemocnici, kde strávila téměř dva měsíce těhotenství. Lékař zabývající se přírodní medicínou jí poradil jíst více červené řepy, která podporuje lepší prokrvení placenty. Holčička se narodila o tři týdny dříve, ale naštěstí vše dohnala a je zdravá.

Vícečetné těhotenství V dnešní době se s vícečetným těhotenstvím můžeme setkat častěji, než dříve. Děje se tak v některých případech z důvodů umělého oplodnění a asistované reprodukce. Zjištění, že maminka čeká více potomků, lze už v prvních týdnech gravidity. Pomocí ultrazvukového vyšetření lékař rozpozná, jestli se jedná o jednovaječná či dvouvaječná dvojčata. Zvýšené potíže lze čekat u jednovaječných dvojčat. U vícečetného těhotenství hrozí riziko předčasného porodu, samovolného potratu, ale také porucha nitroděložního růstu plodu. U vícečetné gravidity nejčastěji 18

bývají přírůstkem dvojčata, méně časté jsou trojčata a zřídka kdy se mamince podaří narodit čtyřčata. Hrozí zde větší zdravotní rizika pro maminku. Mezi nejobvyklejší potíže patří chudokrevnost a zvýšený krevní tlak, proto je důležité, aby těhotná žena byla více sledována odborníky a chodila pravidelně k prohlídce do specializovaného perinatologického centra. Budoucí maminka by měla být včas před porodem hospitalizována, aby bylo vše pod kontrolou a dostatečný časový prostor k rozhodnutí, jak bude porod probíhat. Aby mohl porod probíhat přirozenou cestou, musí být obě hlavičky plodů nasměrovány směrem dolů. V jiném případě je porod veden císařským řezem. Pokud však porod začne před 32. týdnem nebo se jedná o jednovaječné dvojčata, maminka rodí taktéž císařským řezem. V případě porodu trojčat a vícerčat se z důvodu častých zdravotních komplikací porod vede přímo císařským řezem. Tyto porody bývají z pravidla předčasné. (Gregora, 2011)

Rh faktor negativní Výraz Rh negativní souvisí se znaky na povrchu krvinek, které se u lidí mohou různit. To co může mít vliv na průběh těhotenství a zdraví plodu nazýváme Rh faktor. Záleží, jestli je přítomen v maminčině povrchu krvinek (Rh pozitivní) či nikoliv (Rh negativní). Rh negativních se vyskytuje okolo 15 % těhotných žen. Pokud plod má Rh pozitivní po otci, pak si proti krvinkám plodu organismus těhotné ženy může začít vytvářet protilátky. Což by mohlo vyústit chudokrevností plodu nebo vážnou žloutenkou, případně může dojít i k nitroděložnímu úmrtí plodu. Dnes však existuje kvalitní systém, který maminku s Rh negativním faktorem dokáže chránit před tvořením protilátek. V případě potřeby bývá ženě podána injekce obsahující látku, která krvinky plodu v krevním oběhu těhotné ženy zahubí dříve, než si tělo matky začne tvořit protilátky. Děje se tak v případech samovolného potratu, kordocentézy, amniocentézy či při interupci, kdy je těhotenství starší než 8 týdnů. Pokud je plod Rh pozitivní, je matce podána zmiňovaná látka i při normálním porodu nebo porodu císařským řezem. Po aplikaci této látky je téměř nepravděpodobné, že dojde ke komplikaci. Proto se těhotná žena nemusí obávat o zdraví svého plodu a nijak se zbytečně stresovat. Navíc se v průběhu těhotenství několikrát krev budoucí maminky vyšetřuje a kontroluje. Jestliže se ukáže, že matčino tělo si tvoří protilátky proti Rh faktoru, je poslána na další vyšetření do specializovaného pracoviště, kde se touto 19

problematikou zabývají. V tomto pracovišti už odborníci zjistí, jestli je miminko v pořádku, nebo jestli již nějakým způsobem strádá. (Gregora, 2011)

2.2 Aspekty ovlivňující psychiku ženy v těhotenství Vedle změn fyzických dochází i ke změnám v duševním prožívání ženy. Psychika ženy v těhotenství je ovlivněna jednak samotným typem její osobnosti, tak hormonálními změnami v jejím těle, zdravotním stavem, fyzickou kondicí, pevností vztahu s partnerem, prostředím, ve kterém žije, sociální situací a finančním zajištěním. Budoucí maminka se učí přijmout novou roli a odepřít si některé aktivity, kterým se dříve ráda věnovala. To vyžaduje velkou psychickou odolnost a trpělivost. Těhotná žena se může cítit zmatená či plná úzkosti po něčem, co už se nevrátí. Proto je nesmírně důležitá podpora ze strany rodiny a blízkých. Některé ženy se dokonce uzavírají do svého nitra a nemají takový zájem o partnera, ten pak může pociťovat osamění, případně se domnívá, že ho partnerka odmítá. (Gregora, 2011)

Relaxace a dostatek spánku Odpočinek je velmi důležitý a ovlivňuje fyzické i duševní zdraví ženy v období těhotenství. Správná relaxace přispívá k lepšímu prokrvení dělohy a placenty. Dlouhodobé stání může být příčinou otoků dolních končetin a zatěžuje klouby. Pokud situace vyžaduje, aby těhotná žena déle stála, je dobré chodit z místa na místo a pohybovat se. To zlepšuje prokrvení dolní poloviny těla. Pokud žena dlouhodobě zaujímá pozici vsedě, je dobré mít dolní končetiny ve výškové úrovni pánve. Nejlépe si žena odpočine v pozici vleže a v pokročilejším těhotenství vleže na boku. Ve spánku dochází k regeneraci orgánů a obnově psychických i fyzických sil. Spánek u těhotných žen by měl trvat 8- 9 hodin denně. (Gregora, 2011)

Správná výživa Výživa ženy v těhotenství je nesmírně důležitá a měla by být pestrá na ovoce, zeleninu, bohatá na vitamíny a minerály. Je dobré vybírat si takové jídlo, které 20

obsahuje málo soli, tuku a cholesterolu. Strava budoucí maminky by měla být bohatá na vlákninu, živiny, enzymy a mastné kyseliny. Důležitý je dostatečný příjem tekutin, což je individuální dle tělesné hmotnosti člověka a fyzické námahy. Žena v období těhotenství přibere asi 10- 12 kilogramů. (Gregora, 2011) Co by tedy měla strava těhotné ženy obsahovat? V obsahu jídelníčku by neměly chybět důležité bílkoviny, esenciální mastné kyseliny (pomáhají k rozvoji mozku plodu, kognitivních funkcí, zraku), kyselina listová (obsažena v kořenové zelenině, luštěninách, obilninách a ořechách), železo, vápník, zinek, vitamín D a vitamín B12. Čemu se v období gravidity vyvarovat? Není vhodné požívat alkohol, tekutiny či jídlo obsahující kofein, výrobky obsahující plíseň (hermelín, niva- rozvíjí mykózu a kvasinky), polo-syrové, syrové maso a vejce v syrovém stavu. (womenzone.cz)

Cvičení Pohyb je velmi důležitý k udržení nejen fyzické kondice budoucí maminky, ale také pozitivně ovlivňuje duševní pohodu a poté může přispět k lepšímu průběhu porodu. Po celou dobu těhotenství je chůze a plavání ideální aktivitou. Vhodné jsou procházky na čerstvém vzduchu, udělají dobře nejen tělu, ale především duši. Pravidelným pohybem lze předejít případným otokům nohou. Plaváním si může žena protáhnout celý organismus a uvolnit napjaté svalstvo. Lepší kondice před porodem ovlivňuje rychlejší návrat k původní postavě a také snadnějšímu zvládání manipulace s dítětem. Fyzický pohyb zlepší krevní oběh, okysličí krev i mozek a vyplaví endorfiny, což je pociťováno jako pocit radosti a štěstí. Vyrovnaná, uvolněná a spokojená budoucí matka znamená spokojené vyvíjející se miminko. (cvicime.cz)

Partner Vztah muže a ženy prochází v období těhotenství mnoha změnami. Žena očekává od svého muže více pozornosti, něžností a pochopení. Od muže se očekává, že bude zajišťovat rodinu nejen emočně, ale i finančně a bude ženě oporou. (Ratislavová, 2008) 21

V dnešní době jsou partneři zapojeni do celého procesu těhotenství mnohem více, než v minulosti. Chodí s těhotnou ženou na kontroly, účastní se ultrazvukového vyšetření, vybírají společně porodnici a společně prožívají radosti i starosti z očekávaného porodu. Existují i kurzy pro budoucí otce, kde se dozví nejen spoustu užitečných informací, ale budou díky nim i více aktivní, tím i nápomocní a větší oporou své partnerce. Většinou jsou vedeny zkušenými porodními asistentkami, které ochotně odpoví na všechny dotazy. Naučí muže, jak pomáhat ženě se správným dýcháním a relaxací. Také je připraví na hormonální změny projevující se změnami chování rodičky v šestinedělí. (Ratislavová, 2008)

Sexualita Ženská a mužská sexualita se liší. Zatímco u většiny mužů dochází ke vzrušení během pár minut, ženy potřebují k navození sexuální atmosféry nejen delší dobu, ale také vhodné prostředí, situaci, spokojenost ve vztahu, něžnosti a mazlení. Některé ženy jsou schopny dosáhnout orgasmu opakovaně za sebou. Naopak u mužů po vyvrcholení nastává období absolutní refrakterní fáze, kdy nejsou schopni jakékoliv sexuální výkonnosti. (Ratislavová, 2008) Těhotenství může pro nejednu ženu znamenat pokles sexuality na začátku a ke konci těhotenství a nárůst uprostřed období gravidity. Snížený zájem o sex v prvních třech měsících těhotenství potvrdilo 54 % žen. Nižší sexuální touha je zapříčiněna větší citlivostí bradavek, nevolností a únavou. Sexualitu beze změn prožívají ženy s bezproblémovým průběhem těhotenství. Některé ženy naopak prožívají zvýšenou touhu po sexu díky zvýšené hladině ženských hormonů. Ke konci těhotenství je třeba volit opatrnější polohy při sexu, které neohrožují miminko. V období gravidity se však mohou objevit sexuální poruchy jako např. ztráta zájmu o sex, nepříjemné pocity při sexu či odpor k sexu. Mezi nejčastější příčiny patří psychologické potíže, kdy žena vlivem tělesných změn ztrácí sebevědomí, bojí se, že není dost přitažlivá pro partnera, trpí pocity studu, úzkostí a má strach, aby soulož nepoškodila plod. Další příčinou může být nesnesitelnost dotyků partnera na prsou díky zvýšené citlivosti v oblasti prsních dvorců a na vnější části rodidel kvůli většímu 22

prokrvení. Důvodem sexuální poruchy u těhotných žen může být také to, že se nemohou vyrovnat s rolí milenky a zároveň budoucího rodiče dítěte. Pokud se vyskytnou problémy podobného rázu, měly by být řešeny komunikací mezi partnery případně i s odborníkem. (Ratislavová, 2008) Pokud v sexuálním životě těhotné ženy a partnera nastanou problémy spojené s měnící se psychikou budoucí maminky, je nejdůležitější, aby oba partneři dokázali navzájem komunikovat a diskutovat o problému. Poté je dobré najít společné řešení, kompromis, co bude pro oba přijatelné, upokojující a zároveň bezpečné pro vyvíjející se plod. V případě selhání komunikace a nezdárné domluvy je třeba vyhledat pomoc odborníka. (Ratislavová, 2008)

2.3 Faktory negativně ovlivňující psychiku ženy v těhotenství Co může negativně ovlivnit průběh těhotenství? Existuje několik důvodů, proč se ženy zdráhají mít děti. V případě, že takto smýšlející žena otěhotní, není to jednoduchá situace. Záleží především na síle osobnosti ženy, její duševní vyrovnanosti a podpoře partnera, rodiny.

Věk ženy Biologický věk hraje velkou roli v prožívání těhotenství i následném období mateřství. Zatímco mladá dospívající dívka stále hledá sama sebe, svůj žebříček hodnot, ženy kolem 25- 30 roku už vědí, co chtějí v životě dosáhnout, jaké jsou jejich životní hodnoty, cíle a také mají spoustu životních zkušeností. S přibývajícím věkem stoupá nejen finanční připravenost na nový přírůstek do rodiny, ale především psychická vyrovnanost a duševní pohoda. Připravené maminky si tak mnohem lépe užijí mateřství a s ním spojené radosti i starosti, které jsou schopny vnímat vyrovnaněji. Je důležité brát ohled i na tzv. biologické hodiny ženy, které jsou po dosažení vyšší věkové hranice neúprosné. Někdy je lepší raději přerušit kariéru a užívat si radosti z potomka, než by na jeho početí mohlo být zcela pozdě. (ženy.cz)

23

Neúspěšné těhotenství Předešlé těhotenství, které skončilo potratem či porodem mrtvého plodu, psychiku ženy nezlepší, naopak negativně ovlivňuje průběh dalšího těhotenství. Žena po takové životní zkušenosti pociťuje větší úzkost a zaměřuje se na těhotenství jako na rizikové. U těhotných žen, které potratí třikrát, je riziko dalšího potratu 30- 70 %. (Ratislavová, 2008) Ženy, které postihl potrat již po třetí a vícekrát se jen v 50 % případů dozví důvod. Situace, kdy žena potratí třikrát a více postihuje asi 1 % párů. Příčiny mohou pocházet jak od matky, tak ze strany dítěte. V takových případech je nutné důkladně pátrat po příčinách potratu. Na vině může být ze strany matky infekce rodidel, anatomické děložní odchylky, onemocnění štítné žlázy, podezření na cukrovku, špatná životospráva. Ze strany plodu to může být genetická odchylka, chybné uhnízdění vajíčka či vliv léků. (Ratislavová, 2008)

Špatná ekonomická či sociální situace Můžeme sem zařadit ženy žijící bez partnera, opuštěné, bez rodiny a pevnějších sociálních vazeb. Také sem patří ženy finančně nesamostatné, žijící ve špatném sociálním prostředí s pochybnými lidmi. Tyto ženy často trpí frustrací z neuspokojení základních potřeb člověka. Často jsou unavené, vyčerpané a díky izolaci, nedostatku lásky a pochopení trpí depresemi. Proto jejich těhotenství ve většině případů končí předčasným porodem a děti mívají nízkou porodní váhu. Matky mohou mít k dítěti odmítavý postoj. Problémový průběh těhotenství je obvykle zapříčiněn špatnou životosprávou a výživou matky. (Ratislavová, 2008)

24

3. PSYCHICKÉ PROŽÍVÁNÍ PORODU Na porod se žena může připravovat po celou dobu těhotenství, avšak vždy je to nová zkušenost a často i přes všechny přípravy, ženu zaskočí. Nejtěžší bývá překonat bolest, která porod provází. Většinou trvá několik hodin. Organismus reaguje na bolest vylučováním adrenalinu, který dodává rodičce sílu a také vylučováním endorfinu, který zase bolest tlumí. V období porodu stoupá hladina endorfinů až třicetkrát. Dalším důležitým hormonem při porodu je oxytocin, ten pomáhá k lepší náladě a zvyšuje práh bolestivosti. Existuje však mnoho metod, jak bolest utlumit. Často pomáhá pouhá přítomnost partnera. Jsou i muži, kteří však svou povahou a chováním k lepšímu průběhu porodu nepřispívají. Problémem u porodu bývají například partneři, kteří jsou nad míru ochranářští či majetničtí. Porod znamená pro ženu novou životní zkušenost. Po úspěšném porodu se osobnost ženy pozitivně formuje. Dochází ke zvýšení sebevědomí a hrdosti. Má-li však rodička špatný pocit z porodu, dochází k rozporuplným pocitům. (Ratislavová, 2008)

3.1 Charakteristika období porodu Nedílnou součástí je i příprava na porod, které se budoucí maminka aktivně účastní, pokud situace dovolí. Důležitá je informovanost, dobrý vztah a důvěra ke zdravotnímu personálu. Na celkový průběh porodu má velký vliv psychická připravenost rodičky. Průběh porodu může pozitivně ovlivnit účast na předporodním kurzu,

který

slouží

k lepší

informovanosti

budoucích

rodičů.

Lze

tak

předejít případným obavám a strachu z porodu nebo obavám o život dítěte. Když je porod již v rozběhu a žena má pravidelné kontrakce, měla by absolvovat předporodní přípravu. Ta zahrnuje oholení intimních partií zejména v místech, kde by mohlo dojít k poranění, vyprázdnění konečníku pomocí očistného klyzmatu a sprchu celého těla. Absolvování očistného klyzmatu se předejde i obavám, že se při porodu stane rodičce něco nepatřičného. Vše je, však postaveno na dohodě a záleží na přání ženy. (Gregora, 2011)

25

3.1.1 Druhy porodu V dnešní době, pokud je průběh těhotenství v pořádku, si žena může vybrat, jak své dítě porodí. Je zcela na svobodném rozhodnutí matky, jestli bude rodit do vody nebo přirozenou cestou na porodním sále na lůžku.

Přirozený porod Každá žena má právo, zvolit si formu přirozeného porodu, který se vyznačuje tím, že si sama rodička určuje polohu, která je pro ni nejméně bolestivou a zaujímá ji dle instinktů. Léky tišící bolesti a zásahy lékaře, pokud to není nezbytně nutné, jsou vyloučeny. Ve Velké Británii byl propagátorem přirozeného porodu dr. Grant Dick-Read (1890-1959), který svými odbornými zkušenostmi nabyl přesvědčení, že když žena rodí klidná, s vírou, že je porod přirozeným jevem a nezbytnou součástí příchodu jejího dítěte na svět, je pak pro ženu téměř bezbolestnou záležitostí. Z tohoto důvodu vypracoval pro ženy „manuál“, jak správně jíst, cvičit, ovládat své tělo, aby se, co nejlépe připravily na porod. (doktorka.cz) Ve Francii dr Michel Odent (1930) zase ženy učil, jak se přirozeně stát odbornicemi na vlastní porod. Nechal rodičkám volnost a prostor soukromí, aby samy mohly při porodu činit to, co považovaly za nejvhodnější. Např. si mohly vlézt i do vany plné teplé vody, která zmírnila jejich bolesti při kontrakcích. Tak vznikl nápad možnosti porodu do vody. Při přirozeném porodu má na jeho průběh vliv především sama rodička. V dnešní době je tento typ porodu velmi oblíbený, ale některé ženy se stále bojí převzít na sebe možnost volby a svobodného rozhodování v tak důležitých chvílích jejich života. (doktorka.cz)

26

Císařský řez Jedná se o operaci, kdy rodička je v celkové či částečné anestezii a lékaři přivádí na svět miminko. Děje se tak v případě, kdy je přirozený porod vyloučen. Porod císařským řezem je náročný a nese s sebou rizika. Na životě může ohrozit jak plod, tak i matku. Klade proto vysoké nároky na zkušenosti, zručnost a rozhodnost operujícího porodníka. Lékař provede řez kůže ve spodní části břicha matky, ten se však nemusí nutně shodovat se směrem řezu na děloze. Pokud probíhá vše v pořádku, trvá tato operace asi 45 minut, poté je rodička převezena na oddělení intenzivní péče. Po tomto způsobu porodu je nástup procesu kojení o pár dní pomalejší. Tento druh porodu se týká každé páté rodící ženy v České republice. Většina rodiček se po císařském řezu cítí více vyčerpaná a déle jí trvá celková doba zotavení se po porodu. (Gregora, 2011) Možnost přivést na svět dítě prostřednictvím této operace, která nastupuje v případě, kdy z určitého důvodu nelze dítě porodit přirozeně. Je velkou výhodou a snižuje tak riziko ohrožení života a zdraví rodičky i plodu. Císařský řez může být proveden buď v celkové narkóze, nebo lokální epidurální anestezii. V případě, že nehrozí komplikace a maminka ví, že bude rodit císařským řezem, může si zvolit lokální anestezii, kdy může vnímat průběh porodu a užít si tak chvíle, kdy její miminko přijde na svět. Výhodou lokální anestezie je, že lze s dítětem navázat brzký kontakt a vytvořit si tak silné citové pouto s dítětem. Po císařském řezu pod celkovou narkózou trpí rodička déle bolestmi pooperačních ran, její fyzická kondice se déle vrací do normálu a bývá opožděn i první kontakt s dítětem. Rodička bývá značně unavenější a vyčerpanější, než po přirozeném porodu. Operací se také opožďuje proces kojení. Mezi časté zdravotní potíže patří hnisavost až zánět operační rány, močových cest či dělohy, stavy horečnatosti nebo zvýšenou teplotou organismu rodičky atd. Jestliže se žena příliš těšila a připravovala na přirozený porod a nakonec porod proběhl císařským řezem, může to pro ni znamenat velké zklamání a selhání. Což může vést k výčitkám a pocitu méněcennosti, že nedokáže přivést své dítě na svět vlastními silami. To může vyústit až narušením vztahu k dítěti, vztahu k partnerovi a následnými depresemi.

27

Důležitým momentem pro rodičku znamená obdiv a podpora ze strany blízkých a zejména jejího partnera, otce dítěte hned v prvním setkání po probuzení se z narkózy. Pokud žena nepociťuje úctu a obdiv, ale jen pochvalu menšího rozsahu, může se začít trápit tím, že nerodila přirozenou cestou jako většina žen v okolí, které jejich partneři po porodu tak moc obdivovali a dávali jim najevo, jak jsou na ně pyšní. Ženská psychika je po porodu zvlášť zranitelná a zasluhuje zvláštní péči zejména ze strany partnera. Když si ještě žena uvědomí, že má zdravé miminko a skvělého manžela, který se vším pomáhá, její psychický stav se rychleji vrací do normálu. Poté snad už jen malé procento žen může nějak strádat po psychické stránce. (porodnice.cz)

Porod doma Nese s sebou větší riziko, než kdyby matka rodila v nemocnici s kompletním vybavením a profesionálním personálem. V české republice není tento typ porodu zakázán, ale je velmi diskutabilním tématem. (porodnice.cz)

Ambulatní Tento druh porodu probíhá v porodnici, ale tu žena zpravidla opouští po několika hodinách a vrací se i s dítětem domů. (porodnice.cz)

Porod do vody Většinou probíhá ve větší vaně a do vody rodička vstupuje až ke konci první doby porodní. Do vody lze rodit jen, pokud je těhotenství bez komplikací, porod je v řádném termínu a u maminky se neprojevila infekční choroba. Jako výhody se uvádí zmírnění šoku dítěte při příchodu na svět, protože putuje z prostředí plodové vody do vody. Dále zmírnění bolestí u rodičky díky teplé vodě jsou tkáně lépe uvolněny. Největší hrozbou pro dítě i matku je u tohoto druhu porodu riziko infekční nákazy. Hůře se posuzuje intenzita krvácení, proto probíhá třetí doba porodní mimo vodní lázeň. V případě, že tento porod probíhá v porodnici a pod odborným 28

lékařským dohledem, jde o bezpečnou alternativu, jak přivést miminko na svět, co možná nejšetrněji. Tento druh porodu však ještě není rozšířen ve všech porodnicích, pokud si maminka zvolí tuto cestu, musí si předem zjistit, kde v jejím okolí porodnice porod do vody nabízejí. (emimino.cz)

V případě komplikací si lékaři mohou pomoci různými porodními technikami.

VEX Porod proběhne za pomocí vakuumextraktoru někdy nazývaného „zvon“. Tento zvon se přiloží na hlavičku plodu a pomocí pumpy vyvolávající podtlak se poté k hlavičce přisaje. Takto uchycenou hlavičku je pak možné tahem jednodušeji a rychleji porodit. Tento způsob nelze použít při akutních porodech, které vyžadují rychlé jednání. V České republice je výskyt porodů vexem cca 0,5 %. (Gregora, 2011)

Porod pomocí porodnických kleští Jedná se o porod, kdy už se hlavička nachází hluboko ve dnu pánevním (porod císařským řezem je tedy vyloučen) a síly rodičky nestačí. Je třeba pomoci úchytu speciálně tvarovaných kleští, které jemně uchopí hlavičku plodu. Výskyt takto dokončených porodů je okolo 2 %. (Gregora, 2011)

Vyvolaný porod (indukce porodu) K vyvolání porodu se přistupuje, když by následný průběh těhotenství přinesl jen větší zdravotní rizika pro matku nebo její dítě. Vyvolat porod lze jen za podmínky, že je děložní hrdlo dostatečně připravené, pokud není, je možné podat prostaglandin nebo pomocí hmatu oddělit plodové obaly od spodní části dělohy. V takovém případě jde o pre-indukci. Poté je možné porod začít podáním gelu či tablety obsahující prostaglandin, vyvolávající kontrakce. (Gregora, 2011) 29

3.1.2 Fáze porodu Prasknutí a následný odtok plodové vody, tento okamžik je jasným signálem, že se něco děje a nastávající maminka by proto neměla otálet a v nejbližší době vyhledat odbornou pomoc. Nejlepším způsobem je cesta do porodnice, kde se o ženu postarají lékaři. Odtok vody může probíhat náhle ve velkém množství nebo může plodová voda odtékat pomaleji. Asi v 30 % případů se tento proces odehraje bez přítomnosti kontrakcí. Plodová voda by měla být bezbarvá tedy čirá, pokud je její zbarvení krvavé či zelené, může to znamenat komplikace. (Gregora, 2011)

1. První doba porodní (otevírací) Začíná prvními pravidelnými děložními kontrakcemi v délce 20-30 vteřin a poté se jejich délka trvání prodlužuje asi o dalších 10 sekund. Časový interval mezi kontrakcemi se zkracuje z původních10-15 minut na pouhé 2-3 minuty a děložní hrdlo se otevírá na 3-8 centimetrů a tím obvykle rodička přechází do další doby porodní. Plod může sestoupit hlavičkou dolů, kdy žena pociťuje tlak v dolní části břicha jako při nutkání na stolici. Doba trvání této fáze porodu je u každé ženy jiná. Liší se zejména tím, jestli je žena prvorodička či už alespoň jeden porod absolvovala. U prvorodiček může první doba porodní trvat 6-7 hodin, ale i více a to až 12 hodin. Vícerodičky obvykle touto dobou projdou za 3-4 hodiny. Důležitou roli v této fázi hraje psychická, ale také fyzická připravenost rodičky na porod. (Gregora, 2011) Pokud neodteče plodová voda přirozenou cestou, porod se tak může protáhnout, proto se často využívá bezbolestného zákroku lékaře, který pomocí kovového háčku naruší plodové blány, voda začne sama odtékat a děje se tak po celou dobu porodu. Většinou po tomto úkonu dojde k zesílení kontrakcí. V případě, že jsou bolesti pro ženu příliš silné a nedaří se je přirozeně tlumit, lze podat tlumící léky, případně zcela účinnou epidurální anestezii. Tato doba porodu bývá pro budoucí maminku hodně dlouhá a často značně vyčerpávající, z těchto důvodů pro ni přítomnost jejího partnera může znamenat významnou podporu. Důležité je správné dýchání nosem směrem do břicha a výdech ústy, také pomohou správné postoje či polohy na podložce, míči nebo vkleče. V žádném případě není vhodná snaha kontrakce zastavovat či s nimi jakkoli bojovat. (Gregora, 2011) 30

Při obavách, že by porod mohl proběhnout v celkové anestezii, je lepší nepřijímat tekutiny a jídlo ve velkém množství. Lepší je pít jen po doušcích neperlivou vodu a na jídlo většina nastávajících maminek nemá ani pomyšlení. (Gregora, 2011)

2. Druhá doba porodní (vypuzovací) Tato doba navazuje na první dobu porodní a měla by trvat 30-60 minut. V případě, že je hlavička již dostatečně nízko a rodička pociťuje silné nutkání k tlačení, je pod maminku položena sterilní rouška a následuje výzva k intenzivnímu tlačení. Je dobré tlačit v období kontrakcí, a stočit se vleže do klubíčka s bradou na hrudníku, po asi deseti vteřinách se nadechnout a pokračovat v tlačení, dokud probíhá kontrakce. Je vhodné mít při tlačení zavřené oči, aby nedošlo k popraskání žilek. Důležitá je spolupráce rodičky s lékařem a porodní asistentkou případně dalším lékařským personálem, aby rodička netlačila bezhlavě, ale systematicky a přispěla tak k lepšímu průběhu celého porodu. Velká intenzita tlačení nemusí zrovna nejvhodnější ke zdárnému konci porodu, protože při rychlém průchodu miminka rodidly může dojít k jejich většímu poranění. Ve chvíli, kdy se objeví hlavička, dochází k napínání hráze, což je místo mezi zevními rodidly a konečníkem. Někdy bývá třeba provést nástřih hráze, aby se předešlo většímu poranění porodních cest. Porodník tak učiní v okamžiku, kdy rodička tlačí v kontrakci a tento úkon většinou vůbec nevnímá. Po porodu hlavičky následují ramínka a poté už jde vše rychleji. Pokud je vše v pořádku, a jde o porod fyziologický, vyčká se, než pupečník dotepe a poté se provede jeho přestřihnutí. V případě, že je porod bez vážných komplikací a vše se zdařilo, může být miminko na přání maminky položeno na její hruď, což bývá velmi významné při navázání citového kontaktu a vztahu mezi rodičkou a novorozencem. (Gregora, 2011)

3. Třetí doba porodní Tato doba obsahuje porod plodových obalů a placenty. Může trvat 10 minut, ale i déle, neměla by však překročit více, než 60 minut. Lze však tuto část porodu významně ovlivnit nitrožilním podáním látky (oxytocin) ovlivňující stažení dělohy a intenzitu krvácení. Po porodu novorozeného miminka žena ucítí slabou kontrakci 31

a lékař ji vyzve k zatlačení, čímž dojde k vypuzení placenty a obalů. Toto již probíhá téměř bez bolesti. Po porodu je placenta podrobena kontrole, aby se předešlo, že v těle rodičky nezůstaly nežádoucí zbylé části placenty či plodových obalů. Poté je maminka kontrolována pomocí gynekologických zrcadel, aby se zjistilo, do jaké míry utrpěla vnitřní poranění porodních cest. Případné rány jsou utlumeny anestetiky a větší rány jsou ošetřeny v anestezii. K šití bývají použity vstřebatelné materiály. Brzké přiložení miminka k prsu matky je dobré i pro vyplavení látky oxytocinu z podvěsku mozkového, k čemuž dochází vlivem dráždění bradavek a následnému stažení dělohy rodičky. Poté je rodička sledována po dobu dvou hodin z důvodu rizika krvácení či případných komplikací. V případě, že je vše v pořádku a maminka je schopna se o dítě starat, jsou oba přemístěni na oddělení šestinedělí (rooming-in). Zde při pravidelných lékařských vizitách probíhá kontrola stažení dělohy, odcházející očistky, hojící se porodní poranění, a jestli nemá maminka problém s prsy. (Gregora, 2011) Propuštění z nemocnice závisí na rozhodnutí lékaře, který provádí vizitu a na konkrétní situaci. Obvykle při fyziologickém porodu bez komplikací bývá maminka s miminkem propuštěna po třetím dni po porodu domů. U porodu císařským řezem je tato doba kolem šesti dní. Po porodu žena prochází obdobím, kdy se hojí vnitřní poraněná část jejího těla a v děloze se tvoří ochranná vrstva tvořena bílými krvinkami, která brání vzniku infekce v těle matky. Také se odlučují zbylé části, které vyplňovaly dělohu a dochází k vyměšování očistků. Proces ustává až po čtyřech týdnech po porodu. Celková regenerace dělohy však trvá celých šest týdnů. (Gregora, 2011) I v období šestinedělí mohou nastat potíže, které by maminka neměla brát na lehkou váhu a to např. zvýšení teploty signalizující zánět, krvácení či potíže s prsy. Po šesti až osmi týdnech by měla následovat gynekologická prohlídka, kde dojde ke kontrole zevních rodidel a hojení poranění. Lékař provede další vyšetření a zhodnotí celkový zdravotní stav rodičky. (Gregora, 2011)

32

3.2 Porodní asistentka a její vliv na psychické prožívání rodičky Práci porodních asistentek upravuje zákon o nelékařských zdravotnických povoláních. Náplň práce spočívá v péči o těhotnou ženu během porodu a v období šestinedělí. Nenahradí však v žádném případě plné vybavení nemocnice a odbornou lékařskou pomoc v kritických situacích, které mohou během porodu nastat. Není tedy vhodné rodit doma a spoléhat plně na schopnosti této asistentky. (eMimino.cz) Světová zdravotnická organizace se roku 1972 podílela na vytvoření mezinárodní definice porodní asistentky a ta zní: „Porodní asistentka uznávána jako plně zodpovědný zdravotnický pracovník, který pracuje jako partner ženy, poskytuje jí potřebnou podporu, péči a radu během těhotenství, porodu a v době poporodní, vede porod na svou vlastní zodpovědnost, poskytuje péči novorozencům a dětem v kojeneckém věku. Tato péče zahrnuje preventivní opatření, podporu normálního porodu, zjišťování komplikací u matky nebo dítěte, zprostředkování přístupu k lékařské péči nebo jiné vhodné pomoci a provedení nezbytných opatření při mimořádné naléhavé situaci.“ (wikipedie.cz) S porodní asistentkou se můžeme setkat ve zdravotnickém zařízení, jako je porodnice, centrum pro budoucí maminky či v soukromé praxi. Soukromá porodní asistentka je schopna nabídnout ženě poradenství o pravidelných zdravotních prohlídkách v těhotenství a s ním spojených vyšetřeních, poradenství o vhodném cvičení atd. Může ženu doprovodit na porodní sál a poskytnout tak, velkou psychickou podporu rodičce. Porodem však práce porodní asistentky zcela nekončí. Zvláště u porodů císařským řezem je důležitá péče porodní asistentky o maminku i v šestinedělí. Po tak závažné operaci dochází asistentka k ženě domů, pomáhá jí s převazem a péčí o zranění, radí jí při potížích s kojením a péčí o miminko. (eMimino.cz) Jedna z respondetek v praktické části uvedla, že nebýt její porodní asistentky, která ji na porodním sále doprovázela, tak by její porod trval mnohem déle. Asistentka ženě pomáhala s masáží spodní částí bříška a miminko tak bylo rychleji na světě. V tak náročné situaci jako je porod, znamená pro rodící ženu přítomnost blízké osoby nesmírnou podporu a větší jistotu, že vše dobře dopadne. Rodička se cítí bezpečněji, vnímá podporu porodní asistentky s vědomím, že má vedle sebe

33

osobu, která je patřičně vzdělaná a má dlouhodobou praxi. Proto rodička ženě důvěřuje, bere její rady vážněji, naslouchá jim a snaží se podle nich postupovat.

3.3 Vnímání bolesti a epidurální analgezie Každý porod je provázen bolestí, která se v určitých okamžicích může stát pro rodičku nesnesitelnou. Míra bolestivosti se odvíjí od prahu bolestivosti ženy a teoretické, hlavně psychické připravenosti na porod. Ovlivnit průběh porodu a s ním spojenou bolest, může zkušená porodní asistentka nebo porodník, k nimž má rodička blízký vztah plný důvěry. Jestliže žena personálu nedůvěřuje a spoléhá pouze na své instinkty a schopnosti, může si délku porodu a bolest nepříjemně o dost prodloužit. Toto potvrdila i jedna maminka vypovídající při anketě. Tato je matkou dvou dětí a absolvovala tudíž dva porody. Při prvním porodu byla přítomna i její maminka zkušená porodní sestra, ani tu však dcera nijak neposlechla a soustředila se jen na svoji osobu. V podstatě by se dalo říci, že činila vše naopak a nesprávně. Byla totiž přesvědčena o svých vlastních silách a mylně se domnívala, že když se bude snažit podle svých instinktů, všechno zvládne. Porod byl proto zdlouhavý a velmi bolestivý. Což si maminka uvědomila až následně po porodu. Poučila se však, poslechla svou zkušenou matku a při druhém porodu bylo všechno jinak. Žena při druhém porodu aktivně naslouchala rad lékařů a spolupracovala. Porod proběhl mnohem rychleji a nebyl tak bolestivý. Existence vědomí možnosti užití tišících prostředků může výrazně pomoci ženám, které trpí strachem z bolesti. Taková budoucí rodička je klidnější a není stresována tím, že by při porodu musela nesnesitelně trpět. To by nebylo dobré ani pro její celkový psychický stav a tudíž ani pro průběh porodu. Aby se žena ušetřila psychickému i fyzickému traumatu, které by ji mohlo provázet po celý její život, je vhodná aplikace epidurální analgezie. Mohlo by se také stát, že bez možnosti tišení bolesti, že by žena své dítě kvůli špatným zážitkům zavrhla a odmítla. (našeporodnice.cz) Důležitá je duševní připravenost, klid a relaxace před samotným porodem. Když má žena takzvaně čistou hlavu a je relaxovaná, což se před samotným porodem doporučuje, je poté vše snadnější. V opačném případě, kdy rodička do 34

porodnice přichází psychicky rozladěná a v hlavě jí běží neuspořádané myšlenky o tom, co nestihla nebo co měla a neměla udělat, může celý porod jen narušit a prodloužit. Pokud žena zásadně uznává a upřednostňuje přirozený porod, je důležitá opora zdravotního personálu nebo porodní asistentky v průběhu porodu. V okamžiku, kdy žena prožívá silné bolesti spojené s průběhem porodu, může být velice lehce ovlivnitelná, pokud jí porodník vybídne k epidurální analgezii. To by mohlo pro rodičku znamenat velké zklamání z porodu a pocit selhání její osoby. Je proto dobré, aby těhotná žena ještě před porodem sdělila své porodní asistentce její přání a představu o porodu. Ta ji poté v kritických chvílích může psychicky podpořit a přispět ke zdárnému a úspěšnému přirozenému porodu bez tišících látek. Maminka je poté sama se sebou spokojená a pyšná na to, co dokázala. I když využití aplikace epidurální analgezie není nic, za co by se žena mohla stydět, některé ženy si z různých důvodů zakládají na síle své osobnosti a schopnosti porodit své dítě zcela přirozenou cestou. Proto je následné vybočení z jejich představ může značně psychicky rozladit. Může pak trvat dlouhou dobu, než se žena s touto skutečností vůbec smíří a její psychický stav se zlepší. (našeporodnice.cz) Většina žen touží rodit své děti přirozenou cestou. Chtějí si tak jejich příchod na svět dostatečně užít a být hrdé na to, jak porod zvládly. Naproti tomu některé ženy trpí velkým strachem z bolesti, proto je pro ně důležitá existence informace o možnosti epidurální analgezie. Epidurální analgezie je způsob, jak ženě ulevit od nepříjemné bolesti při porodu. Zkušenosti s tímto tlumícím prostředkem jsou však různé. Některé maminky si jej po porodu nemohou vynachválit a jiné už by jej nikdy nechtěly užít. (našeporodnice.cz) Toto se opět potvrdilo při výkonu praktické části, kdy jedna z maminek vypověděla, že při druhém porodu, kdy jí „epidural“ byl aplikován poprvé, už by jej nikdy nechtěla. Po znecitlivění spodní části těla se jí zastavila citlivost bolestivosti a ona necítila průběh kontrakcí, což popisovala jako jejich úplné zastavení. Tím došlo k tomu, že nevěděla, kdy má tlačit a kdy přestat tlačit a tím se prý celý porod zbytečně protáhl. Celkový dojem z dlouhého porodu byl narušen. Příchod miminka pro ni však znamenal neskutečnou úlevu a pocit zadostiučinění. Uvedla však, že

35

celková doba rekonvalescence byla mnohem delší, než po prvním přirozeném porodu.

3.4 Vztah matka dítě po porodu V těsné době poporodní by podle mnoha odborníků mělo být dítě položeno na hrudník matky, aby došlo k neopakovatelnému zážitku a sblížení, které matka pociťuje současně jako radost z utrpěné bolesti a výsledek své námahy a pocity sblížení s dítětem. V tomto momentě dochází k upevnění citové vazby matky a dítěte, kterou jen těžko nahradí jiný okamžik. Odloučení dítěte od matky v prvních chvílích po porodu jsou chápány jen ze zdravotních důvodů či komplikací dítěte nebo matky. „Zájem odborníků o výhody kojení napomohl k umísťování novorozenců na pokoj s matkou. Ve světě je metoda nazývána rooming in a toto označení se ujalo i u nás. Zjistil se pozitivní vliv této metody na laktaci a na časnou interakci, utváření vzájemného citového pouta matky a novorozence. První zkušenosti s rooming in systémem v Československu jsou již z roku 1977 ve znojemské nemocnici. Nejprve se testoval systém polodenní a pak i celodenní. V dnešní době psychologové doporučují celodenní systém péče roaming in, protože právě v prvních dnes po porodu je potřebné reagovat na signály potřeb dítěte nepřerušovaně a v souladu s jeho nepravidelným biorytmem.“ (Ratislavová, 2008, s. 87) V období šestinedělí se mohou vyskytnout psychosomatické potíže ve vztahu matky a dítěte. Může se objevit dys-koordinace matky a dítěte, porucha kontaktu matky a dítěte či porucha koordinace dyády s bezprostředním okolím. Porucha koordinace matky a dítěte se projevuje poruchou nástupu laktace, poruchami spánku a poruchou chování. Ve většině případů se chování matky a dítěte sladí, v opačné situaci se rozvíjí negativní postoj k dítěti a oba jsou frustrovaní. Porucha kontaktu matky a dítěte je zjevná tím, že dítě je neklidné a matka trpí úzkostí a nejistotou. Důležité jsou doteky, jejich nejistota vede ke špatnému přilnutí

36

dítěte k matce a tím roste bazální nedůvěra k okolí. U dítěte můžeme pozorovat kožní projevy, atopický ekzém až rozvoj astmatu. Porucha koordinace dyády s bezprostředním okolím (otcem) se projeví depresí či psychotickou reakcí matky. Pro zdraví a vývoj dítěte je důležitý soulad mezi matkou a otcem. (Ratislavová, 2008)

3.5 Možné komplikace Porod je velice důležitým okamžikem v životě ženy a nese s sebou často různá rizika. Komplikace se objevují již v období těhotenství, těsně před porodem či při samotném porodu.

Předčasný porod Ratislavová (2008) uvádí, že předčasný porod znamená pro rodičku zátěžovou situaci a napětí. Více si uvědomuje rizika a bojí se nejen o svou osobu, ale i o své dítě. Novorozené dítě, které přišlo na svět předčasně je ihned po porodu uloženo do inkubátoru. Nevýhodou je, že matka a novorozenec nemohou být hned spolu a vytvářet si vzájemný vztah. Rodička tak nezažije hned po narození dítěte skutečný pocit sounáležitosti, rodičovské zodpovědnosti, odměny a radosti. Výskyt předčasných porodů je v České republice asi okolo 6 %. Aby mělo předčasně narozené miminko minimální šanci na úspěšné dovyvinutí, mělo by se narodit po 24. týdnu těhotenství. Příčinou může být i více okolností jako je infekce pohlavního ústrojí

matky,

špatně

fungující

placenta,

vícečetné těhotenství,

onemocnění ženy atd. Známkou předčasného porodu je otevírání děložního hrdla a přítomné kontrakce. Ve chvíli, kdy odteče plodová voda, porod již začal a nelze jej zastavit. V případě jakéhokoliv podezření na předčasný porod je důležitá pravidelná návštěva prenatální poradny či prenatálního centra. Žena sama nemůže posoudit, jestli se její děložní hrdlo otevírá či nikoliv, proto v případě podezření je důležité vyhledat odbornou pomoc ihned. Následné čekání, by totiž mohlo být osudným při rychlém zvratu následného porodu a to z důvodu rychlého sledu událostí

37

předčasného porodu. Často bývá předčasný porod veden císařským řezem se všemi jeho riziky. (Gregora, 2011)

Narození dítěte s vývojovou vadou Některé vývojové vady lze zjistit v průběhu těhotenství a rodiče se mohou na takovou skutečnost předem připravit. Avšak zjištění vývojové vady u novorozence až po porodu bývá pro oba rodiče složitou a překvapivou situací. Pro rodiče nastává velice složité období. Musí se smířit s postižením jejich dítěte a najít způsob, jak se s takovou skutečností vyrovnat. Přichází období plné pochybností o vlastní osobě, také o partnerovi, zdravotnickém personálu. Matka prožívá období sebeobviňování a snaží se nalézt příčinu, která by mohla mít vinu na vrozené vadě dítěte. Matka přemýšlí, jak zvládne výchovu postiženého dítěte. (Ratislavová, 2008)

Porod mrtvého plodu Rodička může přijít do nemocnice již s mrtvým plodem, může tušit, že něco není v pořádku, protože neslyší ozvy a necítí pohyby dítěte. V takovém případě bývá komunikace s těhotnou ženou schůdnější, protože nedává úmrtí svého dítěte za vinu personálu nemocnice. V opačném případě, nastane-li úmrtí až v nemocničním zařízení, žena častěji viní z takové situace personál, ztrácí důvěru a přestává komunikovat. Žena bývá překvapena přirozeným procesem laktace a nastává období zmatku, pocitu selhání jako matky i manželky. Proto je nesmírně důležité, aby byla žena oceněna a pochválena, jak porod zvládla. Po porodu mrtvého dítěte je důležité, aby jej matka případně oba rodiče viděli. Neodnášet dítě rychle pryč. U matek může dojít k mylné představě, že jejich dítě skutečně žilo, že jej slyšely brečet apod. Proto je důležité k vyrovnání s touto smutnou skutečností zejména přesvědčením, že dítě je opravdu mrtvé a nejde to nijak zvrátit. Pro vyrovnání se s touto ztrátou je dobré, aby rodiče dali dítěti jméno a pohřbili jej. Rodičům může hodně pomoci informovanost a ohleduplná komunikace ze strany odborníků. Po pitvě je vhodné šetrně sdělit zjištěné informace o smrti dítěte

38

matce i otci. Odborná psychologická pomoc také může přispět k lepšímu a rychlejšímu vyrovnání se smrtí vlastního dítěte. (Ratislavová, 2008) S dalším těhotenstvím by měla žena počkat až do té doby, než se plně vyrovná se smrtí zesnulého dítěte. Nové těhotenství by nemělo být náhradou za předešlé dítě. Další možností, jak se lépe vyrovnat se ztrátou, může být skupinová terapie. Rodiče zjistí, že nejsou jediní, kterým se taková věc stala a mohou si o svých pocitech popovídat s lidmi, kteří si prošli stejným životním příběhem. (Ratislavová, 2008)

39

4. PSYCHICKÉ PROŽÍVÁNÍ ŠESTINEDĚLÍ První den po zdařilém porodu začínají převažovat pozitivní myšlenky. Rodička se soustředí na to, jak vše zvládla a že dítě je v pořádku. To však mohou vystřídat obavy týkající se zvládnutí výchovy a péče o novorozence. Až u 80 % žen po porodu může nastat období nazývané poporodní blues. K jeho vyvolání mohou přispět potíže s kojením. Projevuje se úzkostnými náladami, labilitou, plačtivostí případně se mohou objevit i somatické potíže jako bolesti hlavy či zad. Poporodní blues by nemělo trvat více než 14 dní. Setrvávají- li potíže delší dobu, je důležité, aby žena vyhledala odbornou pomoc. V opačném případě se může rozvinout těžká deprese. (Ratislavová, 2008) V období šestinedělí však může být vlivem hormonů narušena psychická rovnováha organismu.

4.1 Psychické poruchy po porodu Těhotenství, porod a období po porodu je pro mnoho žen velmi těžké z hlediska psychické vyrovnanosti. Tělo si prochází mnoha fyziologickými změnami a nejen hormony, ale také další faktory ovlivňují psychiku ženy. Ratislavová (2008) uvádí následující druhy poporodních psychotických onemocnění: manické-

objevují

se

pocity

euforie,

nadnesenosti,

štěstí

a rozdavačnosti amentní-

začátek

je

náhlý

a

pokračuje

bouřlivým

průběhem,

dezorientace, halucinace, paranoia, bludy týkající se mateřství, porodu, dítěte i smrti či sebepoškozování endogenní depresivní a schizofrenní- žena trpí pocity bezmoci, neschopnosti starat se o dítě, plačtivostí, nespavostí, poruchami nálad hlavně v ranních hodinách

40

Poporodní deprese Až 80 % matek trápí v prvních dnech po porodu těžké myšlenky, horší nálada a větší citlivost spojená s plačtivostí. V Anglii je tento stav nazýván baby blues a v Německu těmto projevům říkají heultage, což je překládáno jako „dny bědování“. Mnoho matek se domnívá, že by měly být šťastné, mít radost z miminka a oplývat veselostí, proto se svými chmurnými náladami jen stěží někomu svěří. Tento stav se ale u většiny matek během pár dní vrací do normálu. U některých však může dospět k depresi, což zažívá až 20 % matek. Zajímavé je, že Japonské matky po porodu trpí depresivními stavy mnohem méně. Vysvětlení spočívá v tom, že se o tamní ženy v prvních měsících starají jejich vlastní matky, tedy babičky jejich potomků. (doktorka.cz) Poporodní deprese se projevuje tím, že u rodičky přetrvává delší dobu zhoršená nálada, nerozhodnost, strach z osamocení, úzkost, pocity beznaděje, pokles zájmu a radosti, obavy z budoucnosti. Jasným příznakem je neschopnost milovat své dítě, potíže s doteky až hostilita k dítěti a ztráta kontroly nad situací. Většinou se objevuje až po odchodu z nemocnice domů do půl roku po porodu. Žena postrádá odbornou péči lékařů, musí se starat nejen o dítě, ale i o domácnost, což bývá náročné nejen fyzicky, ale především psychicky. Ratislavová (2008) uvádí nejčastější faktory, které mohou přispět k poporodní depresi. Říká, že pokud žena rodila císařským řezem, který nebyl plánovaný dopředu, hrozí sedmkrát vyšší výskyt tohoto onemocnění. Pokud žena v minulosti prodělala depresi, která nebyla jen krátkodobou záležitostí, je na 30

%

pravděpodobné, že po porodu se opět rozvine. Psychosociální nepřipravenost znamená, že těhotenství může být neplánované, nechtěné. Partneři, které trápí problémy spojené s finanční nepřipraveností, nízkou podporou ze strany rodiny či otázka nevyřešeného bydlení mohou propadnout negativním náladám, což vede k psychické zátěži těhotné ženy a může prohloubit špatnou náladu až v depresi. Největší vliv na psychiku ženy po porodu má vztah s partnerem, jeho podpora, pochopení a pomoc v péči o dítě. Důležitá je opora v rodině, přátel a blízkém okolí ženy. Pokud deprese nastane, je potřebná terapie. Je- li deprese závažnějšího charakteru, je třeba zastavit laktaci a podávat ženě antidepresiva v kombinaci

41

s psychoterapií. Doba ústupu známek poporodní deprese je poměrně dlouhá a nastává za 3 až 14 měsíců. Výskyt poporodní deprese může negativně ovlivnit vztah matky s dítětem a narušit tak kognitivní i emoční vývoj dítěte. Proto je důležitá práce porodní asistentky, aby vedla osvětu v podpůrném působení rodiny na rodičku. A v případě, kdy se již poporodní deprese vyskytne, ji včas rozpoznat a nasměrovat mladé rodiče na odbornou pomoc. Poporodní deprese se vyskytuje asi u 13 % žen po porodu a délka trvání je různá. U některých maminek se deprese vytratí po týdnech, u dalších po měsících, ale může trvat i roky. Asi jedna třetina matek trpí touto depresí déle než jeden rok. Jde opravdu o závažné duševní onemocnění a proto je důležitá včasná odborná pomoc. V takových případech žena trpí pocitem vyčerpání, únavou i po vyspání, chmurnou náladou a pocitem znechucení. Aktivity, které ji v minulosti činili spokojenou a radostnou, nyní vnímá bez většího zájmu. Dále může žena trpět nechutí k jídlu, celkovou ztrátou zájmu o příjem potravy, poruchami spánku, poruchami soustředí, nadměrnými obavami o dítě či pocitem viny. Poporodní deprese však nezasahuje pouze matku, ale ovlivňuje i vývoj dítěte. (bioklub.cz) Matka sice zajišťuje základní potřeby dítěte jako je přebalování, krmení a převlékání, ale nemá chuť ani energii, aby se s potomkem mazlila, což vede k citové deprivaci a citovému strádání dítěte. To také negativně ovlivňuje i intelektový vývoj dítěte. V závažných případech ženy pomýšlejí i na sebevraždu, což se může do jednoho roku po porodu projevit jejím uskutečněním. Je důležité takovou depresi nepodceňovat a včas vyhledat odbornou pomoc, která může průběh onemocnění ovlivnit a výrazně zmírnit jeho důsledky. (bioklub.cz)

Poporodní blues Tyto psychické potíže se u ženy mohou projevit v období asi třetího dne po porodu, většinou netrvají déle než dva týdny a bývají spojeny s hormonálními změnami. Poporodní blues se projevuje zvýšenou plačtivostí, zvýšenou citlivostí, žena je úzkostlivá a v jejích citech může panovat zmatenost. Důležité je mluvit o problému s partnerem i odborníky, kteří mají s tímto problémem zkušenosti např. 42

s porodní asistentkou, dulou nebo psychologem. Maminka by neměla v prvních dnech po porodu přeceňovat své fyzické síly a schopnosti. Ve chvílích, kdy novorozenec spinká, by si měla vyčlenit čas na odpočinek a relaxaci. Tělo si vše pamatuje, a pokud se mu nedostane zaslouženého klidu, může se to nepříjemně odrazit nejen na duševní pohodě matky. (bioklub.cz) Jedna z respondentek uvedla, že jí tato plačtivost zůstala až do teď, cca tři roky po porodu. Stačí, aby v televizi bylo něco jen málo dojemného, a ji to okamžitě rozpláče, dojme.

Poporodní psychóza Takové onemocnění se vyskytuje jen ojediněle a objevuje se v prvním týdnu po porodu u 0,1-0,2 % rodiček. (Ratislavová, 2008) Poporodní psychóza se projeví jen u malého počtu žen po porodu, ale její průběh bývá velmi nebezpečný a žádá si okamžitou lékařskou pomoc. Ve většině případů se jedná o ženy, které si již prošly psychickým onemocněním ještě v období před těhotenstvím. Odborníci se domnívají, že se jedná o vrozenou nemoc, která se projevuje zvýšenou psychickou či fyzickou zátěží. Období těhotenství, porodu i po porodu bezpochyby pro matku znamená náročnou zkoušku života a to nejen po stránce tělesné zdatnosti, ale zejména duševní vyrovnanosti a schopnosti zvládat náročné situace. Osoba trpící vrozenou duševní poruchou nemusí takové vypětí svých sil nutně zvládnout. Poporodní psychóza se projevuje nepřiměřeným či bizarním jednáním, halucinacemi a bludy. Zde je žádoucí včasná odborná pomoc. (doktorka.cz)

Laktační psychóza Ratislavová (2008) říká, že tento psychický stav ženy se projevuje depresemi, sníženým zájmem o dítě, halucinacemi a sníženým sebeovládáním a nízkou sebekontrolou. Je třeba ženě poskytnout odbornou lékařskou pomoc.

43

Vyskytuje se u 0,1 %, tedy u velmi málo žen po porodu. Její průběh je velice nebezpečný a vyžaduje včasnou lékařskou intervenci. Stejně jako u poporodní psychózy tímto onemocněním trpí ženy, které již prošly psychickou nemocí. Laktační psychóza začíná druhý či třetí den po porodu a může trvat po dobu až šesti týdnů. Matce se zastaví laktace a snaha lékařů bývá podpořit ženu hormonálně. (mineralfit.cz)

4.2 Kojení a jeho vliv na psychiku matky Kojení je nejlepší způsob, jak dítěti poskytnout všechny potřebné a důležité živiny pro jeho správný vývoj. Mateřské mléko je jedinečné svým složením, které žádný jiný výrobek nenahradí. Je specifické obsahem obranných látek, které kojence chrání před onemocněním. V mateřském mléce jsou obsaženy specifické bakterie, které jsou prospěšné střevní mikroflóře miminka a pomáhají mu tak s lepším trávením a vstřebáváním živin. Když žena své dítě odkojí, je méně náchylná k nádorovým onemocněním. Při správném a bezproblémovém kojení je zbytečné dítě dokrmovat umělou výživou či čajem. Mezi matkou a dítětem vzniká při kojení pevnější vztah a silné citové pouto. (Gregora, 2011) Přiložení novorozence k prsu přispívá k navázání a prohloubení citového pouta s matkou. Čím dříve je dítě k prsu přiloženo, tím lépe mohou navázat vzájemný kontakt. Dítě je vyvinuto reflexem hledacím, pomocí kterého hledá bradavku maminky, aby se mohlo napít mateřského mléka. Je vybaveno i reflexem sacím a polykacím, pomocí nichž se může kojenec „najíst“. Maminka by měla dbát na to, aby při kojení měla umyté ruce, dítě čistý, volný nos a nesmí tahat za bradavku. Doba jednoho kojení by neměla být delší než 15 minut. Intervaly mezi kojením se různí, doba mezi jednotlivými kojeními obvykle nepřekračuje více než šest hodin. V dnešní době panuje trend přikládání miminka k prsu, když si o to požádá. (Gregora, 2011) Matky si obvykle v průběhu období kojení kladou otázku, jestli mají dostatek mléka pro své dítě. Stane se tak ve chvíli, kdy maminka zjistí, že má málo objemné prsa a dítě při kojení projevuje známky neklidu. Tato situace může nastat v období

44

třetího a šestého týdne po porodu a poté se může situace opakovat ve třetím až šestém měsíci po porodu. V některých případech se takto děje i vícekrát. U kojící ženy se také projevuje obava o kvalitu jejího mléka, když zjistí změnu v jeho konzistenci či menší změny zbarvení. Odborníci se však shodují, že kvalita a složení mateřského mléka je po celou dobu kojení to nejlepší, co může matka svému potomkovi poskytnout. Proto není důvod k obavám a stresujícím myšlenkám, které ženě jen přivodí negativní náladu, která se může projevit i v péči o dítě. Hlavním signálem je, když dítě mléko přijímá s chutí, je spokojené, což se projevuje příbytkem na váze. To, že se jakkoliv změní konzistence mléka, není podstatné. Žena si v tomto náročném a zároveň jedinečném období jejího života projde těžkými chvílemi, kdy ztrácí důvěru v sama sebe a má obavy, aby její dítě mělo tu nejlepší péči. Proto je důležitá podpora a pomoc nejen ze strany partnera, ale celé rodiny. Každá starostlivá žena chce svému miminku dát to nejlepší, a proto někdy nastane chvíle pochybností, jestli vše probíhá tak, jak má. Rychlost návratu sebedůvěry a jistoty záleží z velké části na okolí. Je přirozené, že člověk o svých schopnostech někdy pochybuje, i když dělá vše s maximálním nasazením, podle svých nejlepších schopností a možností. Zde je rozhodující místo pro partnera a blízké, aby ženě vrátili potřebnou jistotu a utvrdili ji, že je starostlivá a pečující matka. (ordinace.cz)

Kojení a vliv jídelníčku Maminka by měla jíst dostatečně, ale ne příliš. Nadmíra stravy kvalitu, tvorbu či množství mléka nijak neovlivní a žena začne přibírat na váze. Pokud je příjem živin a jídla podprůměrný, kojení to nijak výrazně neovlivní, ale tělo matky může strádat, což se podepíše i na jejím psychickém stavu a náladách. V období kojení je žádoucí kvalitní strava bohatá na vitamín C, B, minerály a bílkoviny. Maminka by měla v tomto období stejně jako v těhotenství přijímat kyselinu listovou, zinek, měď a vitamin D. Příjem tuků by měl být v podobě kvalitních rostlinných olejů. Je důležité, aby žena jedla pravidelně maso, které je bohaté na železo, což ovlivňuje tvorbu červených krvinek. Ke správnému fungování štítné žlázy, potřebuje miminko přijímat jód. Žena, která kojí, má většinou jódu nedostatek, proto je vhodné poradit se s lékařem, jaké množství jódu je třeba doplnit v podobě tablet. Důležitý je i příjem vápníku, jehož nedostatkem většinou kojící žena trpí. Ten je možné doplnit pitím 45

mléka a zařazením mléčných výrobků do jídelníčku. Vitamín C pomáhá zlepšit obranyschopnost kojence. Postačí, aby maminka denně snědla jeden kus grepu, pomeranče či papriky. Pitný režim je zcela zásadní, jelikož při dehydrataci může žena přijít o mléko. Denně by měla kojící žena vypít cca 2,5 litrů tekutin. Vhodná je neperlivá minerální voda, šípkový čaj (bohatý na vitamín C), šťáva z čerstvého ovoce či džus míchaný s vodou. (Gregora, 2011) Omezit je třeba příjem soli, pití kávy, nápojů obsahujících kofein a pití alkoholu. Lékaři však jeden šálek kávy denně povolují. Příležitostné pití alkoholu např. sklenice červeného vína nebo piva je také povolena. Vyšší příjem kofeinu nebo alkoholu může mít negativní vliv na vývoj dítěte. Zvýšený příjem kofeinu způsobuje zvýšený neklid a potíže s nespavostí u dítěte. Některé maminky se snaží rychle shodit nabrané kilogramy v těhotenství, avšak prudký pokles na váze může zapříčinit ztrátu mléka a narušit tak proces kojení. Látky uložené v tucích se při rychlém hubnutí z tuků uvolňují, mohou se dostat do mléka a tím negativně ovlivní jeho kvalitu. Z těchto důvodů by se matka měla snažit formovat postavu pomalým tempem, aby shozené kilogramy nepřekročily více než dva kilogramy za jeden měsíc. (Gregora, 2011)

Problémy s kojením Velké množství maminek se však potýká s potížemi při procesu kojení. V těsném období po porodu se v matčině prsu tvoří mlezivo neboli kolostrum. To je husté konzistence a má nažloutlou barvu. Je bohaté na soli a obranné látky tvořeny především bílkovinou, což novorozenec potřebuje nejvíce. Z období posledních dnů těhotenství má miminko dostatečnou zásobu vody a energie cca na tři dny. Pokud jde vše tak jak má, mléko se u maminky vytvoří už druhý den po porodu. Důležitá je správná technika kojení a správná hygiena. I přes to však může maminka trpět zánětem prsu. (Gregora, 2011)

46

Pozdější tvorba mléka Zejména při porodu císařským řezem nastupuje tvorba mléka až za týden po porodu. V tomto mezi období může miminko trpět plačtivostí vlivem nemožností dítě kojit. Kojenec si tímto způsobem vyžaduje přítomnost u matčina prsu, což může zavinit i zvýšenou teplotu miminka. Pozdější nástup tvorby mléka může způsobit nutné odloučení dítěte od matky např. při pobytu dítěte v inkubátoru, přísunu kyslíku či léčbě novorozenecké žloutenky. (ordinace.cz)

Bolestivá a napnutá prsa Bradavky jsou překrvené a oteklé, proto dítěti znemožňují možnost se přisát. Snaha o odstříkání také nevychází díky nadměrné bolestivosti při stlačení mlékovodu. Takový problém nastává v případech nesprávné techniky kojení a důsledku nadměrné tvorby mléka a jeho nedostačujícího odsávání. (Gregora, 2011) Řešením této situace je poskytnout oteklým dvorcům úlevu např. přiložením studeného obkladu, masáží a následným odstříkáním mléka. Bradavka se zmenší a dítě je schopno se přisát. (Gregora, 2011)

Poranění bradavek Ke zranění bradavky postačí mnohdy jen jedno špatné přiložení dítěte k prsu. V důsledku poškození vnější části bradavka oteče a dítě opět není schopno se k prsu přisát díky velkému objemu dvorce. V takovém případě pozitivně napomáhá hojení vzdušné oblečení a absence podprsenky, která znemožňuje prodyšnost. Existují i speciální masti, které přispívají k hojení. (Gregora, 2011) Kojení nedonošeného novorozence má svůj velký význam. Nástup mléka je však opožděn předčasným porodem, proto tvorba mléka závisí na matčině stimulaci prsu, jako by se dělo v přítomnosti miminka. Je více než žádoucí, aby první kapky matčina mléka dítě pozřelo. Matčino mlezivo totiž obsahuje více bílkovin, jejichž

47

množství závisí na době, o jakou se dítě dříve narodilo a znamená pro něj doplnění potřebných obranných látek a bílkovin. (Gregora, 2011)

Zánět prsu Ve většině případů bývá zapříčiněn poraněním, kterým se do prsu dostanou bakterie nacházející se na dvorci či kvasinka. Pro ženu je zánět nesmírně bolestivý jak při pohybu, tak při sání dítěte. Může se projevovat bolestmi hlavy, zvýšenou teplotou i malátností. Postižené místo je okolo teplejší až horké, zarudnuté a oteklé. Zánět prsu se léčí antibiotiky až po dobu 10 dní, kdy je možno v průběhu léčby kojit, jelikož antibiotika se nedostávají do mléka. Pokud se zánět dostatečně nevyléčí, hrozí riziko dalšího zánětu. Pokud je alespoň jeden prs v pořádku, může matka dítě kojit jen z tohoto prsu. Jsou-li však zasažena obě dvě ňadra, lze dítě kojit, až to situace dovolí. Do té doby probíhá alternativní krmení dítěte. (ordinace.cz)

Potíže s uvolněním mléka Nedostatek spánku, únava, stres, bolesti to vše může negativně ovlivnit uvolnění a odtok mléka.

Retence mléka (zadržení) Retenci může způsobit slabé sání dítěte, nesprávná poloha rodičky při kojení i velké časové prodlevy mezi jednotlivým kojením. Zde je nutná masáž prsu, pravidelné přikládání dítěte k prsu a pokus o odstříkání mléka. (Gregora, 2001) V případě, že se ženě i přes veškerou snahu nepodaří svého potomka kojit, neměla by propadat chmurným náladám a negativním myšlenkám. V dnešní době již existuje možnost umělé výživy a je důležité, aby si žena z neúspěchu nelámala hlavu. Jedině šťastná matka může mít šťastné dítě. Jestliže se mamince i přes potíže podaří úspěšně obnovit proces kojení, má to blahodárný vliv na citový vztah k dítěti a naopak. Kojení také přispívá k dobrému 48

pocitu matky a žena se cítí úspěšná, že svému miminku umí poskytnout tu nejlepší možnou výživu. (Gregora, 2001)

4.3 Cvičení po porodu S cvičením je dobré začít co nejdříve po porodu, ale to jen za předpokladu zdárného a bezproblémového průběhu porodu. Začít se smí pozvolným způsobem hned tentýž den porodu a to vleže na posteli protažením dolních končetin. Po císařském řezu lze také cvičit hned první den např. k prokrvení nohou se doporučuje pomyslná „jízda na kole“, krouživé pohyby nohou či přisunování kolen k bříšku. Další den může maminka začít s posílením dna pánevního přitahováním obou polovin zadnice směrem k sobě. Je dobré posílit i břišní svaly. Vše je důležité dělat s jemností a správnou mírou zátěže. V žádném případě není dobré organismus rodičky nijak zvlášť přetěžovat. Jestliže maminka pociťuje únavu či je nad míru vyčerpaná, je lepší fyzickou aktivitu přesunout na později. Pokud žena cvičila i v těhotenství a před porodem, tím dříve se dostane do původní kondice. Cvičením maminka přijde na jiné myšlenky, může se cítit lépe a vitálněji. V období šestinedělí by měla žena cvičit bez přítomnosti poskakování či otřesů. V případě cvičení po porodu císařským řezem je důležité dbát pokynů a rad rehabilitační sestry a porodní asistentky. (emimino.cz)

4.4 Mateřská dovolená Znamená pro ženu náročné období nejen po fyzické stránce, ale zejména po stránce duševní. Vztah s partnerem prochází zatěžkávací zkouškou. Žena může být podrážděná zejména v případě, kdy ji mateřství a péče o dítě až tolik nenaplňuje. Rozhodující může být, jakým způsobem ke své roli otce přistoupí partner ženy. Matka nejen, že opustila dráhu kariéry, čímž ztrácí každodenní kontakt s kolegy, na které byla zvyklá, ale situace bývá také stížena omezenou finanční situací. Mění se celý způsob života ženy, kdy prioritou je péče o dítě a domácnost.

49

Často se ženy omezí jen na kontakt s rodinou partnerem a nejvíce času tráví s dítětem. Na partnerovi se stávají jistým způsobem závislými nejen komunikačně, ale především finančně. Manžel však své životní standarty nějak nemění. Stále chodí do práce, vídá se s přáteli a věnuje se svým koníčkům. Což v některých ženách určitě vyvolá pocit nespravedlnosti a žárlivosti. Partneři se tak mohou od sebe snadno odcizit. V dnešní době fungují různá zařízení pro maminky s malými dětmi, kde si pro ně organizátoři připravují bohatý a pestrý program, který však není nijak náročný. Maminky přijdou do kontaktu s jinými ženami a děti se učí různým dovednostem, hrají si, případně něco tvoří. Tímto způsobem se mohou matky odpoutat od denních starostí, popovídat o svých zkušenostech s jinými maminkami a užít si zajímavé chvíle se svými dětmi. Děti se zde učí zpívat, tancují a navazující kontakt s jinými dětmi. Učí se tak půjčovat si hračky a dělit se o věci s ostatními. Některé maminky se však nenechají zcela pohltit mateřstvím a vyhledají tak společnosti jiných maminek s dětmi nebo se žena brzy vrací do zaměstnání alespoň na částečný úvazek. Ve druhém případě je riziko výskytu na jedné straně špatného svědomí v neúplné péči o dítě, na druhé straně touha dále pracovat na své kariéře a při tom ještě zvládat starat se o domácnost. (ženaaživot.cz)

50

II.

PRAKTICKÁ ČÁST

2.1 Stanovení cíle Výzkumné šetření si kladlo za cíl: Zjistit pozitivní a negativní emoce žen v období porodu a šestinedělí z hlediska toho, jestli byla žena primipara či multipara. Zjistit vliv plánovaného či neplánovaného těhotenství na pozitivní či negativní pocity žen v období porodu a šestinedělí. Zjistit, zda může diagnóza fyziologického či rizikového těhotenství působit na emoční prožívání ženy. Zjistit, zda měly ženy strach z porodu, a jestli to ovlivnily výše uvedené okolnosti. Zjistit, zda dotazované ženy prožívaly v závislosti výše uvedených okolností spíše pozitivní či negativní emoce v období první doby porodní, v těsné době po porodu a v šestinedělí.

2.2 Stanovení hypotéz 1. Předpokládám, že více než 50 % respondetek těhotenství plánovalo. 2. Předpokládám, že více než 50 % těhotenství bylo fyziologických. 3. Předpokládám, že prvorodičky budou mít větší strach z porodu, než vícerodičky. 4. Předpokládám, že žena multipara bude v první době porodní pozitivnější než primipara. 5. Předpokládám, že více než 50 % porodů proběhlo normální cestou. 6. Předpokládám, že více než 80 % žen pociťuje po porodu pocity radosti.

51

7. Předpokládám, že vícerodičky budou lépe zvládat období šestinedělí, než prvorodičky.

2.3 Popis metody Výzkumná část byla provedena pomocí ankety. Tato anketa obsahuje sedm základních otázek. Některé z nich jsou doplněny o podotázky (viz příloha 1). Otázky jsou soustředěny zejména na pozitivní a negativní emoce v průběhu porodu a šestinedělí. S každou z respondentek jsem tuto anketu učinila osobně pokládáním jednotlivých otázek. Základem pro tuto výzkumnou metodu byly ženy s malými dětmi, které mají těhotenství a porod stále v živé paměti. Výsledek ankety jsem vyhodnotila a zaznamenala jak slovně, tak i graficky. Zjištěné počty jsou převedeny i na procenta, aby byl výsledek přehlednější.

2.4 Popis vzorku Výzkum byl proveden oslovením žen, které s dětmi navštěvují mateřská centra pro matky a jejich malé děti, zbylá polovina anket byla tvořena s ženami z blízkého okolí. Rozhovor s matkami se uskutečnil ve městě Olomouc v Domě dětí a mládeže a v nákupním centru Olomouc City, kde chodí maminky nakupovat a trávit volný čas. Ženy byly ve věku 25-35 let. Na uskutečnění ankety se podílelo padesát maminek. Z oslovených žen odmítla vypovídat pouze jedna matka, a to z důvodu, že se musí svému malému synovi věnovat.

2.5 Výsledek ankety a hodnocení zjištěných skutečností Anketa byla zaměřena pouze na ženy- matky s malými dětmi. Otázky byly jak uzavřené, tak i částečně otevřené. Základním cílem je zjistit, zda ženy prožívaly pozitivní či negativní emoce a co je ovlivnilo.

52

Otázka č. 1: Jste primipara či multipara? Na úvod byly v rámci ankety respondentky dotazovány, zda-li jsou primipara (prvorodička) nebo multipara (vícerodička).

Graf č. 1

Zde je na první pohled patrné, že převážnou většinou dotazovaných respondentek tvoří prvorodičky a to celých 68 % z celkového počtu. Zbylých 32 % respondetek jsou druhorodičky.

53

Otázka č. 2: Bylo těhotenství plánované, chtěné či neplánované, nechtěné? Následující otázka je zaměřena na plánovanost těhotenství, tedy zdali těhotenství respondentek bylo plánované nebo neplánované. Zahrnutí této otázky do ankety má za cíl zjistit, zdali již samotné plánování těhotenství má vliv na následné psychické prožívání matky v samotném průběhu porodu nebo na období šestinedělí.

Graf č. 2

Z uvedeného grafu č. 2 je patrné, že převážná většina, kterou tvoří 70 % respondentek, své těhotenství plánovalo a zbylých 30 % žen těhotenství neplánovalo. Závěrem je vhodné doplnit, že celá skupina respondentek, které neplánovaly těhotenství, si těhotenství přála a bylo tedy chtěné, avšak ne přímo plánované.

54

2.1 Mělo na plánovanost těhotenství vliv, že je žena primipara nebo multipara? Druhá část vyhodnocení otázky plánování těhotenství je zaměřena na srovnání primipar a multipar, za účelem zjištění, u které z jednotlivých skupin převládá plánovanost a naopak.

Graf č. 2.1

Z uvedeného grafu č. 2.1 vyplývá, že z celkového počtu 34 primipar jich 22 plánovalo své těhotenství, což činí celých 65 % a zbylých 12 primipar své těhotenství neplánovalo, což je 35 %. Oproti tomu, z celkového počtu 16 multipar jich 12 plánovalo těhotenství, což je 75 % a pouhé 4 multipary své těhotenství neplánovaly. Z výše uvedeného je tedy patrné, že v oblasti plánování těhotenství není velký rozdíl mezi primiparou a multiparou, kdy se z celkového poměru odlišují pouze v několika desetinách procent.

55

Otázka č. 3: Bylo těhotenství fyziologické či rizikové? Cílem 3. otázky je zjištění, zdali těhotenství respondentek proběhlo normálně a bez zdravotních komplikací, tedy zdali bylo fyziologické nebo jestli bylo těhotenství rizikové. Otázka byla částečně otevřená, přičemž respondentky byly v případě uvedení rizikového těhotenství dotazovány na konkrétní zdravotní komplikace. Z níže uvedeného grafu č. 3 vyplývá, že u 35 respondentek, tedy u celých 70 % z celkového počtu, probíhalo těhotenství bez jakýchkoliv zdravotních komplikací. Zbylých 30 % respondentek uvedlo, že jejich těhotenství bylo rizikové. Mezi nejčastější příčiny rizikového těhotenství bylo uváděno předčasné otevírání děložního hrdla, dále riziko z předešlých potratů a dále jiné zdravotní komplikace spojené s pobytem v nemocnici.

Graf č. 3

56

3.1 Vyskytuje se u primipar nebo u multipar vyšší počet fyziologických či rizikových těhotenství? V rámci srovnání fyziologického a rizikového těhotenství mezi primiparami a multiparami lze z grafu č. 3.1 vyčíst, že rizikové těhotenství převládá u primipar, a to 32 % proti 25 % rizikového těhotenství u multipar. Fyziologické těhotenství u multipar se svými 75 % pak částečně převládá nad 68 % fyziologických těhotenství u primipar. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že jednotlivé skupiny tvoří pouze nepatrný

rozdíl

v desetinách

procent

a rizikových těhotenství.

Graf č. 3.1

57

od

celkového

poměru

fyziologických

Otázka č. 4: Měla jste strach z porodu? Jaké jste prožívala negativní či pozitivní emoce? Následující otázka se již zaměřuje na psychologické prožívání respondentek v období těhotenství v souvislosti s obavami z blížícího se porodu, kdy cílem bylo zjistit, jaké emoce, ať už pozitivní či negativní, jednotlivé respondentky prožívaly. Z grafu č. 4 je patrné, že 48 % z celkového počtu respondentek prožívalo především negativní emoce spojené s obavami z bolesti při porodu a obavami o zdraví dítěte. Další skupina o rozsahu 46 % z celkového počtu respondentek uvedla, že žádné negativní emoce neprožívaly ani obavy z porodu, ale především prožívali pozitivní emoce spojené s očekáváním narození dítěte. Zbylých 6 % respondentek uvedlo, že současně prožívaly současně jak pozitivní, tak i negativní emoce spojené s výše uvedenými důvody.

Graf č. 4

58

4.1 Jaká míra pozitivních či negativních emocí se vyskytovala u primipar a u multipar? Cílem bylo zjistit míru pozitivních a negativních emocí a tyto údaje porovnat v závislosti na tom, jestli žena rodila poprvé či vícekrát.

Graf č. 4.1

V rámci srovnání pozitivních a negativních emocí týkajících se strachu z porodu mezi primiparami a multiparami lze z grafu č. 4.1 vyčíst, že pozitivní emoce převládájí u primipar a to 53 % proti 31 % pozitivních prožitků u multipar. Negativní prožívání je silnější u multipar se svými 69 % pak převládá nad 38 % primipar, které uvedly negativní zkušenosti. Pouze u prvorodiček lze spatřit smíšené pozitivní emoce spolu s negativními, a to v míře 9 %. Naproti tomu u vícerodiček smíšené pocity nevypověděla ani jedna z dotázaných matek. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že mezi jednotlivými ženami je patrný rozdíl v několika desítkách procent od celkového poměru mezi pozitivním a negativním prožíváním prvorodiček a vícerodiček.

59

4.2 Měla plánovanost těhotenství vliv na emoční prožívání žen v těhotenství? Další snahou bylo získat údaje o emočním prožívání strachu z porodu a zjistit, do jaké míry tyto emoce ovlivnila plánovanost těhotenství.

Graf č. 4.2

Z grafu č. 4.2 je patrné, že pozitivní (48 %) a negativní (49 %) emoční prožívání u plánované gravidity je téměř na stejné úrovni a jen nepatrný poměr 3 % tvoří smíšené emoce. Kdežto u neplánovaných těhotenství převažují pocity (47 %) negativně zabarvené, co se týče strachu z porodu a obav o zdraví dítěte nad těmi pozitivními (40 %). Je zajímavé, že u 13 % těhotných žen převládaly pocity smíšeného charakteru. Pozitivní emoce (48 %) u plánovaných těhotenství převažují nad pozitivními emocemi (40 %) u neplánovaných těhotenství. O několik málo procent s hodnotou 49 % převládají negativní zkušenosti u neplánovaného těhotenství nad hodnotou 47 % negativních emocí u neplánované gravidity.

60

V případě plánované gravidity byly pozitivní a negativní pocity téměř vyrovnané (rozdíl je o 2 %) a plánovanost je výrazně neovlivnila. Avšak u sloupců neplánované gravidity převažují negativní pocity nad pozitivními o sedm procent, což plánovanost mohla ovlivnit a tedy způsobit více negativních prožitků.

61

4.3 Ovlivnilo fyziologické nebo rizikové těhotenství emoční prožívání žen v období těhotenství? Cílem výzkumné části této práce bylo zjistit míru pozitivních a negativních emocí v závislosti na fyziologickém a rizikovém těhotenství.

Graf č. 4.3

V grafu č. 4.3 lze vidět patrný rozdíl, kdy převažují negativní emoce (57 %) nad pozitivními (40 %) u fyziologických těhotenství. Jen v jednom případě tedy ve 3 % byly pocity smíšené. V případě rizikových těhotenství překvapivě vedou pozitivní prožitky (60 %) nad těmi negativními (27 %). U dvou žen tedy 13 % se objevily emoce smíšeného typu. V porovnání tedy převažují pozitivní emoce 60 % u rizikového těhotenství nad 40 % pozitivních emocí u fyziologických těhotenství. Negativní prožitky (57 %) lze vidět v převaze u fyziologických těhotných matek nad (27 %) negativních myšlenek u rizikových těhotenství.

62

Smíšené pocity jsou jen o jeden případ (2) vyšší u rizikových těhotenství, než u těch fyziologických (1). Jako závěr bych vzhledem k zjištěným informacím uvedla, že pozitivní či negativní emoce nijak nezávisí na stanovisku fyziologického či rizikového těhotenství, ale na individuálním prožívání, vnímání a osobnosti dané ženy.

63

Otázka č. 5: Jaké pozitivní emoce či negativní emoce v 1. době porodní jste prožívala? Alternativní či normální porod? Tato otázka se zaměřuje na období před samotným porodem, tedy na první dobu porodní. Cílem dotazu bylo zjištění, k jakým emočním prožitkům došlo u respondentek v tomto období, zda převládaly negativní či pozitivní emoce.

Graf č. 5

Výsledkem bylo zjištění, že celých 85 % respondentek v tomto období vnímalo především pozitivním emoce spojené s radostí z očekávání narození dítěte. Zbylých 15 % respondentek uvedlo, že u nich převážně přetrvávaly negativní emoce spojené s obavami z porodu, zdraví dítěte a jiných komplikací. Následným porovnáním výsledků předchozí a současné otázky lze dojít k závěru, že oproti 46 % respondentek, které v průběhu těhotenství prožívaly pozitivní emoce, je v tomto období nárůst o celých 39 % tedy na 85 % žen, které vnímaly první dobu porodní pozitivně. Naopak oproti 48 % respondentek, které v průběhu těhotenství prožívaly negativní emoce ze strachu z porodu, došlo v tomto období k poklesu o celých 33 % na výsledných 15 % žen s negativními emocemi. Z výše uvedeného je tedy patrné, že čím více se blížil porod, tím více u respondentek převládaly pozitivní emoce spojené s očekáváním narození dítěte. 64

Součástí otázky byl doplňující dotaz týkající se porodu za účelem zjištění, zdali proběhl přirozeně nebo císařským řezem.

Graf č. 5.1

Z grafu č. 5.1 je patrné, že u celých 94 % respondentek proběhl porod přirozenou cestou a u zbylých 6 % respondentek musel být porod proveden císařským řezem.

65

5.2 Jaká míra pozitivních či negativních emocí se vyskytovala u primipar a u multipar v 1. době porodní? Graf č. 5.2 lze vyčíst, že u prvorodiček v první době porodní převažovaly pozitivní pocity a to mírou 85 % nad 15 % negativních prožitků. Podobné to bylo v této době i u vícerodiček, kdy 81 % bylo pozitivních emocí a jen 19 % negativních.

Graf č. 5.2

Z toho vyplývá, že výrazně převažující pozitivní prožívání v první době porodní nijak zvlášť neovlivní, jestli je žena primipara či multipara.

66

5.3 Měla plánovanost těhotenství vliv na emoční prožívání v 1. době porodní? Následující graf č. 5.3 jen potvrzuje, že první doba porodní se vyznačuje převažujícími pozitivními emocemi, které mnohé z žen popisovaly, jako že měly radost, že už se konečně porod rozběhl a ony se těšily na svého potomka.

Graf č. 5.3

Tudíž lze opět říci, že plánovanost a neplánovanost těhotenství nijak výrazně neovlivnila pozitivní prožívání žen v první době porodní.

67

5.4 Ovlivnilo fyziologické nebo rizikové těhotenství emoční prožívání v první době porodní? Graf č. 5.4 také vypovídá o pozitivních emocích, které u většiny dotázaných žen převažovaly v období začínajícího porodu.

Graf č. 5.4

Skutečnost, že bylo těhotenství fyziologické či rizikové nijak zvláště pozitivní emoce u rodiček neovlivnila. Většina maminek vypověděla, že už se těšily, až své miminko porodí, protože poslední období těhotenství nebylo nijak zvláště příjemné a pohodlné.

68

Otázka č. 6: Jak jste přijala příchod vašeho dítěte na svět? Únava, znechucení, úleva, radost? Jaký byl 1. kontakt s dítětem? Následující otázka se zabývá psychologickým prožíváním matky po narození dítěte, jakým způsobem přijala jeho narození. Především zdali tyto prožitky byly pozitivní jako například radost z narození dítěte, psychická i fyzická úleva po porodu nebo zdali převládaly negativní prožitky jako například celková psychická či fyzická únava anebo znechucení.

Jaké pocity těsně po porodu prožívaly dotázané ženy? Graf č. 6. znázorňuje, jaké pocity u rodiček převažovaly ve chvíli narození jejich dítěte. Většina žen pociťovala radost z narození potomka a zároveň únavu nebo pocit úlevy.

Graf č. 6

Pocity znechucení se v průběhu této výzkumné otázky nevyskytly ani jedenkrát.

69

6.1 Jaké pocity těsně po porodu prožívaly dotázané ženy s ohledem na to, jestli byly primipara či multipara? Graf č. 6.1 vypovídá o tom, že skutečnost, jestli žena rodila poprvé nebo vícekrát na pocity radosti při porodu neměla výraznější vliv. Únavu však pociťovaly spíše vícerodičky, což se dá logicky vysvětlit tím, že již mohly být vyčerpanější z důvodu péče o prvního potomka.

Graf č. 6.1

U primipar převažovaly pocity úlevy, což mohl způsobit větší pocit nejistoty a obavy z neznámé a nové životní zkušenosti.

70

6.2 Jaké pocity těsně po porodu prožívaly dotázané ženy s ohledem na to, jestli bylo těhotenství plánované či neplánované? Z grafu č. 6.2 lze říci, že únavu pociťovaly více ženy, které své těhotenství neplánovaly a to o 14 % více, než ženy, které porodily plánovaného potomka. Rozdíl v pocitech úlevy při porodu byl mezi plánovaným a neplánovaným těhotenstvím 17 %. Úlevu cítilo více žen po porodu plánovaného dítěte.

Graf č. 6.2

Pocity radosti z narozeného miminka však plánovanost těhotenství nijak zvlášť neovlivnila.

71

6.3 Jaké pocity těsně po porodu prožívaly dotázané ženy s ohledem na to, jestli jejich těhotenství bylo fyziologické či rizikové?

Graf č. 6.3

Pocit větší únavy v těsné době po porodu se projevil spíše u žen, jejichž těhotenství bylo rizikové, což lze logicky vysvětlit tím, že již mohly být vyčerpanější z důvodu náročnějšího průběhu celého těhotenství. Míra úlevy po narození potomka se výrazněji projevila u těhotenství, které bylo bez komplikací a to o 36 %. U rizikového těhotenství po porodu pociťovalo pocit úlevy jen 27 % žen, kdežto u fyziologického těhotenství to bylo 63 % žen. Větší pocity radosti v těsné době po porodu prožívaly ženy, jejichž těhotenství bylo fyziologické a to v míře 91 %, což bylo o 11 % více než u radosti žen, jejichž těhotenství bylo rizikové, u nichž prožívalo pocit radosti 80 % rodiček.

72

6.4 Jaký byl první kontakt s dítětem? Z grafu č. 6.4 je zřejmé, že 66 % dotázaných matek zažilo první kontakt s dítětem položením na bříško. Zbylých 34 % žen takové štěstí nemělo buď z důvodu narkózy, nebo zdravotních komplikací, kvůli kterým to nebylo možné.

Graf č. 6.4

73

Otázka č. 7: Jaké bylo šestinedělí? (plačtivost, jak jste zvládla absenci spánku, deprese, útoky na partnera?) Jak probíhalo u dotázaných žen období šestinedělí? Z grafu č. 7 je zřejmé, že téměř polovina (44 %) matek prožívala pouze pozitivní emoce bez dalších změn nálad. Zbylých 28 matek uvedlo, že trpěly buď plačtivostí, která se objevila u 16 % žen, nebo depresemi, kterou přiznalo 10 % žen. Únavu, vyčerpání a absenci spánku prožívalo 32 % z dotázaných matek.

Graf č. 7

Zajímavé bylo, že jedna z maminek, která trpěla plačtivostí v období po porodu, uvedla, že jí tato vlastnost zůstala až do současné doby. Útoky na partnera neuvedla ani jedna z dotázaných žen. Při zmínce partnera si většina žen pochvalovala jejich podporu a pomoc.

74

7.1 Měla na prožívání šestinedělí vliv skutečnost, že žena byla primipara nebo multipara?

Graf č. 7.1

Z grafu č. 7.1 vyplývá, že o 9 % převažovaly pozitivní emoce u primipar a to v míře 47 % proti 38 % u multipar. Plačtivost zažívalo 18 % primipar a u multipar se objevila jen u 13 %. U multipar se depresivní stavy vyskytly ve 25 % případů. Primipary je uvedly jen v 18 %. Únavu pociťovalo v 38 % multiply a u primipar se objevila ve 29 % případů. Vliv skutečnosti, že je žena prvorodička či vícerodička na emočním prožívání šestinedělí se výrazněji projevil jen v tom, že pozitivněji toto období vnímali prvorodičky a více únavy v šestinedělí pocítily vícerodičky.

75

7.2 Měla na prožívání šestinedělí vliv skutečnost, že těhotenství bylo plánované či neplánované?

Graf č. 7.2

Podle grafu č. 7.2 lze určit, že pozitivní prožívání šestinedělí uvedlo 43 % žen, které těhotenství plánovaly. U neplánovaných těhotenství převyšovaly pozitivní emoce o 5 % a uvedlo je 47 % matek. Plačtivost převyšovala u neplánovaných těhotenství a to v míře 27 % oproti 11 % plačtivých maminek, které těhotenství plánovaly. Deprese taktéž převažovala (v 33 %) u žen, jejichž těhotenství nebylo plánované. U žen, které těhotenství plánovaly, se depresivní stavy vyskytly jen ve 14 %. Na výskyt výraznějších rozdílů v pocitech únavy neměla plánovanost či neplánovanost těhotenství nijak zvláštní vliv. Výraznější vliv měla plánovanost a neplánovanost těhotenství na výskyt plačtivosti a deprese.

76

7.3 Měla na prožívání šestinedělí vliv skutečnost, že těhotenství bylo fyziologické či rizikové?

Graf č. 7.3

Plačtivost převyšovala v období šestinedělí u rizikových těhotenství, a to v míře 27 % oproti 11 % plačtivých maminek, které měly rizikové těhotenství. Deprese taktéž převažovala (v 27 %) u žen, jejichž těhotenství bylo rizikové. U žen, které měly těhotenství fyziologické, se depresivní stavy vyskytly jen v 17 %. Únavu více pociťovaly ženy s fyziologickým těhotenstvím, a to v míře 37 % oproti 20 % unavených žen, jejichž těhotenství bylo rizikové. Plačtivost a deprese více pociťovaly ženy, které měly rizikové těhotenství. Únava postihla více žen, jejichž těhotenství bylo fyziologické.

77

DISKUZE Závěry, které vyplynuly z výzkumu, ve více než v 50 % odpovídají předpokládaným skutečnostem. Z celkem sedmi stanovených hypotéz se čtyři potvrdily a tři se nepotvrdily. Anketa byla provedena se všemi respondentkami osobně, proto bylo možné dozvědět se od jednotlivých žen různé doplňující informace např. ohledně vzniklých komplikací a dalších zkušeností během období těhotenství a porodu. Přibližně polovina dotazovaných žen však neměla zájem se nijak zvlášť o jejich zkušenostech bavit nad rámec ankety. Další zbylá polovina však byla sdílnější a vyplnění trvalo delší dobu, po kterou se maminky rozvykládaly o svých zážitcích, což pro mne bylo velmi zajímavé a přínosné. Většinou si maminky vzpomínaly na zdravotní komplikace, které je potkaly. Např. jsem se dozvěděla, že jedna z respondentek nemohla dlouhou dobu otěhotnět, ale poté se její lékař dozvěděl o novince, která podporuje celkovou imunitu organismu a nabídl jí, že by mohla být jeho první pacientkou, která tento typ medikamentů vyzkouší. Ona souhlasila a po pár měsících užívání tohoto typu tablet se jí podařilo otěhotnět. Součástí ankety bylo také pozorování, jestli maminky odpovídají upřímně, nebo se snaží něco maskovat. U několika případů jsem si nebyla zcela jistá upřímností dotazované matky a myslím si, že chtěly, aby vypadaly dobře před okolím, že svoji roli starostlivé matky zvládly na výbornou. Jedna z matek mi dokonce na všechny otázky automaticky odpovídala jen v pozitivech. Přišlo mi, že se nad svým prožíváním v daných obdobích vůbec nezamyslela a zbrkle odpovídala, že bylo vše v pořádku. Naproti tomu se většina žen o svých zkušenostech ochotně rozvykládala, takže to bylo příjemné setkání pro obě strany. Z celkového počtu hypotéz se čtyři potvrdily a tři se nepotvrdily. Z výzkumné části je tedy zřejmé, že dané předpoklady se potvrdily v míře 57 %. Hypotéza č. 1: Předpokládám, že více než 50 % respondetek těhotenství plánovalo. První hypotéza se potvrdila, protože u dotázaných žen své těhotenství plánovalo celkem 70 %. Hypotéza č. 2: Předpokládám, že více než 50 % těhotenství bylo fyziologických.

78

Druhá hypotéza se potvrdila, jelikož 70 % žen, které se zúčastnily ankety, měly těhotenství rizikové. Hypotéza č. 3: Předpokládám, že prvorodičky budou mít větší strach z porodu, než vícerodičky. Tato hypotéza se nepotvrdila, protože z ankety vyplynulo, že negativní prožívání je silnější u multipar a se svými 69 % převyšuje nad 38 % primipar, které uvedly negativní zkušenosti. Pouze u prvorodiček lze spatřit smíšené pozitivní emoce spolu s negativními, a to v míře 9 %. Hypotéza č. 4: Předpokládám, že žena multipara bude v první době porodní pozitivnější než primipara. Tato hypotéza se nepotvrdila, jelikož u prvorodiček v první době porodní převažovaly pozitivní pocity, a to mírou 85 % nad pozitivními emocemi u vícerodiček (81 %). Hypotéza č. 5: Předpokládám, že více než 50 % porodů proběhlo normální cestou. I pátá hypotéza je dle výzkumu platná, jelikož u 94 % respondentek proběhl porod přirozenou cestou a u zbylých 6 % respondentek musel být porod proveden císařským řezem Hypotéza č. 6: Předpokládám, že více než 80 % žen pociťuje po porodu pocity radosti. Šestá hypotéza se také potvrdila, protože z výzkumu vyplynulo, že 88 % žen pociťovalo radost po narození potomka. Hypotéza č. 7: Předpokládám, že vícerodičky budou lépe zvládat období šestinedělí, než prvorodičky. Hypotéza číslo sedm se také nepotvrdila. Z výzkumu vyplynulo, že pozitivní emoce převažovaly o 9 % u primipar, a to v míře 47 % proti 38 % u multipar.

79

ZÁVĚR Cílem této diplomové práce bylo teoreticky popsat období těhotenství, porodu, šestinedělí, a to především v kontextu psychického prožívání těchto důležitých období v životě žen. Snažila jsem se vystihnout psychické změny v tomto období jak v pozitivním, tak i v negativním smyslu. Cílem praktické části bylo potvrdit či vyvrátit stanovené hypotézy. Pro vypracování teoretické části diplomové práce jsem využila dvou základních zdrojů. Prvním zdrojem byla odborná literatura a druhým byly internetové zdroje. V teoretické části jsem popsala emoce a emoční prožívání člověka, protože jsou základem pro psychické prožívání. Dále jsem vymezila druhy emocí a důležitou emoční inteligenci. Emoční inteligence člověka je velice důležitá nejen pro něj samotného, ale především vypovídá o osobnosti člověka navenek. V další kapitole jsem popsala psychické prožívání v období těhotenství, druhy těhotenství a s ním spojené potíže, které jej mohou provázet a ovlivnit. V další části práce jsem se snažila popsat období porodu a vše důležité, co jej může provázet a ovlivnit jeho prožívání. Součástí kapitoly o porodu bylo i pojednání o tom, jak ženy vnímají možnost užití epidurální anestezie. Je zřejmé, že ženy, které mají strach z bolesti u porodu, jsou klidnější, když ví, že mohou využít prostředek tlumící bolest, která v nich vyvolává velké obavy. V kapitole, která je věnována období šestinedělí jsem se věnovala poporodním depresím, které jsou vážným problémem, a je zapotřebí včasné lékařské intervence. V žádném případě by se takové psychické potíže neměly podceňovat, aby nedošlo k jejich prohloubení a zhoršení celkového duševního stavu ženy. Praktická část si kladla za cíl prozkoumat pomocí ankety psychické prožívání období těhotenství, porodu a šestinedělí u padesáti maminek. Otázky ankety jsem sestavila tak, aby podle odpovědí bylo možné vyhodnotit stanovené hypotézy a zaznamenat výsledky graficky. Všechny položené otázky jsem zpracovala zvlášť z hlediska toho, jestli rodička byla primipara, multipara, jestli těhotenství bylo plánované či neplánované a jestli těhotenství bylo fyziologické či rizikové. Co se týče vyhodnocení hypotéz, tak se potvrdily čtyři ze sedmi a tři hypotézy se nepotvrdily. 80

Z výzkumu tedy vyplývá, že skutečnost, že je žena primipara či multipara na plánovanost a neplánovanost těhotenství neměla výrazný vliv. Rozdíly mezi plánovaností těhotenství mezi multiparami a primiparami byl jen v několika desetinách procent. Mezi primiparami a multiparami byl jen nepatrný rozdíl v desetinách procent od celkového poměru fyziologických a rizikových těhotenství. Co se týče strachu z porodu, tak necelá polovina žen prožívala jen pozitivní emoce, další necelá polovina prožívala pouze negativní emoce- převážně tedy strach z porodu a tři ženy měly smíšené pocity strachu a zároveň se těšily na potomka. Mezi jednotlivými ženami je patrný rozdíl v několika desítkách procent od celkového poměru mezi pozitivním a negativním prožíváním prvorodiček a vícerodiček. V první době porodní však většina žen prožívala pozitivní emoce, které souvisely s radostí, že už jejich miminko se brzy narodí. V těsné době po porodu ženy opět ve většině případů pociťovaly radost, polovina z nich cítila také úlevu a třetina žen uvedla i pocity únavy.

V období šestinedělí necelá polovina dotázaných žen uvedla, že

prožívala pozitivní emoce, více než třetina žen cítila únavu, dalších 20 % matek si prošly depresí a 16 % z nich trpělo plačtivostí. Útoky na partnera neuvedla žádná z dotázaných maminek. Výzkum ukázal rozdíl v prožívání multipar a primipar tím, že v těsné době po porodu u primipar převažovaly pocity úlevy, což mohl způsobit větší pocit nejistoty a obavy z neznámé a nové životní zkušenosti. Pocit větší únavy v těsné době po porodu se projevil spíše u žen, jejichž těhotenství bylo rizikové, což lze logicky vysvětlit tím, že již mohly být vyčerpanější z důvodu náročnějšího průběhu celého těhotenství. Plánovanost a neplánovanost těhotenství výrazněji ovlivnila výskyt plačtivosti a deprese v období šestinedělí.

81

POUŽITÁ LITERATURA: ATKINSON, R. L. Psychologie. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 751 s. ISBN 80-7178-640-3. ČEPICKÝ, P., KURZOVÁ, H. a kol. Gynekologie a porodnictví v ordinaci praktického lékaře. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 174 s. ISBN 80-2460677-1. ENKIN, M. Efektivní péče v perinatologii. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1998. 385 s. ISBN 80-7169-417-7. EVANS, N. Těhotenství a porod od A do Z: přehledná encyklopedie. Praha: Pragma, 1997. 343 s. ISBN 80-7205-510-0. GEISEL, E. Slzy po porodu. 1. vyd. Praha : One Woman Press, 2004. 253 s. ISBN 80-86356-32-9. GOLEMAN, D., BÍLKOVÁ, M. Emoční inteligence. 2. vyd. Praha: Metafora, 2011. 315 s. ISBN 978-80-7359-334-6. GREGORA, M. a kol. Nová kniha o těhotenství a mateřství.1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 229 s. ISBN 978-80-247-3081-3. KELEMAN, S. Anatomie emocí: struktury lidské zkušenosti. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 212 s. ISBN 80-7178-836-8. MACKŮ, F. Průvodce těhotenstvím a porodem. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 328 s. ISBN 80-7169-589-0. MACHAČ, M. a kol. Emoce a výkonnost. 2.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. ISBN neuvedeno. NICOLSON, P. Poporodní deprese. 1. Publishing, 2001. 147 s. ISBN 80-7169-938-1.

vyd.

Praha

: Grada

NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1998. 590 s. ISBN 80-200-0689-3. ODENT, M. Znovuzrozený porod. 1. vyd. Praha: Argo, 1995. 152 s. ISBN 80-85794-05-2. PAŘÍZEK, A. Kniha o těhotenství a porodu. 2. vyd. Praha: Galén 2005. 414 s. ISBN 80-7262-411-3. PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia 2005. 472 s. ISBN 80-200-1387-3.

82

RATISLAVOVÁ, K. Aplikovaná psychologie porodnictví. 1. vyd. Praha: Reklamní atelier Area, 2008. 106 s. ISBN 978-80-254-2186-4. ROZTOČIL, A. a kol., Moderní porodnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 405 s. ISBN 978-80-247-1941-2. VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2004. 356 s. ISBN 80-246-0841-3.

83

INTERNETOVÉ ZDROJE: Ambulantní porod: porodnice.cz [online]. 2011, [cit. 2011-12-06]. Dostupný z WWW: Cvičení v těhotenství: cvičíme.cz [online]. 2009, [cit. 2012-03-06]. Dostupný z WWW: Epidurální analgezie: našeporodnice.cz [online]. 2011, [cit. 2012-03-13]. Dostupný z WWW: Nejčastější psychické problémy po porodu: mineralfit.cz [online]. 2012, [cit. 2012-03-13]. Dostupný z WWW: Partner: porodnice.cz [online]. 2011, [cit. 2011-12-06]. Dostupný z WWW: Poporodní deprese: doktorka.cz [online]. 2011, [cit. 2012-03-13]. Dostupný z WWW: Porod doma: porodnice.cz [online]. 2011, [cit. 2012-03-13]. z WWW:

Dostupný

Porod do vody: eMimino.cz [online]. 2012, [cit. 2012-03-06]. z WWW:

Dostupný

Porodní asistentka: eMimino.cz [online]. 2012, [cit. 2012-03-06]. Dostupný z WWW: Porodní asistentka: wikipedie.cz [online]. 2012, [cit. 2012-03-06]. Dostupný z WWW: Potrat: Babyweb.cz [online]. 2009, [cit. 2011-12-06]. Dostupný z WWW: Problémy při kojení: ordinace.cz [online]. 2012, [cit. 2012-03-06]. Dostupný z WWW: Přirozený porod: doktorka.cz [online]. 2011, [cit. 2012-03-13]. Dostupný z WWW: Psychické potíže po porodu: bioklub.cz [online]. 2012, [cit. 2012-03-13]. Dostupný z WWW:

84

Strava v těhotenství: womenzone.cz [online]. 2012, [cit. 2012-03-06]. Dostupný z WWW: Šestinedělí a cvičení po porodu: eMimino.cz [online]. 2012, [cit. 2012-0313]. Dostupný z WWW: Těhotenství ve vyšším věku: ženy.cz [online]. 2012, [cit. 2012-03-13]. Dostupný z WWW Vše o těhotenství a dětech: eMimino.cz [online]. 2011, [cit. 2011-12-06]. Dostupný z WWW: Žena a mateřství: ženaazivot.cz [online]. 2008, [cit. 2012-03-13]. Dostupný z WWW:

85

ANOTACE Jméno a příjmení:

Bc. Iveta Smolková

Katedra:

Ústav pedagogiky a sociálních studií

Vedoucí práce:

PhDr. Kamila Holásková, Ph.D.

Rok obhajoby:

2012

Název práce:

Psychické prožívání v období těhotenství a porodu

Název v angličtině:

Emotional experience during pregnancy and childbirth

Anotace práce:

Diplomová práce je rozdělena do dvou částí. Teoretická část popisuje emoce člověka, psychické prožívání těhotenství, porodu a šestinedělí. Dílčí kapitoly jsou věnovány faktorům, které mohou ovlivnit duševní prožívání ženy a problémům, které mohou v průběhu tohoto období vzniknout. Praktická část obsahuje poznatky týkající se pozitivních a negativních emocí matek. Formou ankety byly zkoumány pozitivní a negativní prožitky rodiček v období těhotenství, porodu a šestinedělí.

Klíčová slova:

Emoce, psychické šestinedělí.

Anotace v angličtině:

The thesis is divided into two parts. The theoretical part describes the emotions of human psychological experience of pregnancy, childbirth and the postpartum period. Subchapters are devoted to factors that may affect the experience of women and mental problems that may arise during this period. The practical part contains information on positive and negative emotions mothers. Through surveys were examined positive and negative experiences of mothers during pregnancy, childbirth and the postpartum period.

Klíčová slova v angličtině:

Emotions, psychic experience, pregnancy, childbirth, puerperium.

Přílohy vázané v práci:

Příloha č. 1: Anketa

Rozsah práce:

87 s. (124 479), 1 s. příloh

Jazyk práce:

CZ

86

prožívání,

těhotenství,

porod,

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Anketa

87

PŘÍLOHA Č. 1. ANKETA:

1.

Jste PRIMIPARA (prvorodička) či MULTIPARA?

2.

Bylo těhotenství plánované, chtěné nebo neplánované, nechtěné?

3.

Bylo těhotenství fyziologické, nebo rizikové? Jaké byly zdravotní problémy, klid na lůžku v nemocnici, umělé oplodnění?

4.

Měla jste strach z porodu? Jaké jste prožívala negativní emoce příp. pozitivní?

5.

Jaké negativní emoce v 1. době porodní jste prožívala příp. pozitivní emoce? Alternativní či normální porod?

6.

Jak jste přijala příchod vašeho dítěte na svět? Únava, znechucení, úleva, radost? Jaký byl 1. kontakt s dítětem?

7.

Jaké bylo šestinedělí? (plačtivost, absence spánku, deprese, útoky na partnera)