UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra systematické teologie
Olga Halabalová
Etické aspekty umělých technik lidského rozmnožování
Diplomová práce
Vedoucí práce: ThLic. Milan Mičo Obor: Křesťanská výchova
OLOMOUC 2003
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem přitom jen uvedené prameny a literaturu.
V Olomouci dne 8. dubna 2003
Děkuji ThLic. Milanu Mičo za odborné vedení práce a mnoho cenných rad a podnětů.
Poutní píseň, Šalomounova. „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek. Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna. Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí. Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli."
(Ž 127,3).
OBSAH Úvod.................................................................................................................. 7 1 Úvod do problému......................................................................................... 9 1.1 Význam dítěte v Bibli ........................................................................... 9 1.2 Manželství, rodina, plodnost............................................................... 10 1.3 Neplodnost v Bibli................................................................................ 12 1.4 Souvislosti motivující vznik a rozvoj umělých technik rozmnožování ......................................................................... 14 2 Léčba neplodnosti....................................................................................... 16 2.1 Biologické vymezení problému........................................................... 16 2.2 Neplodnost a její příčiny..................................................................... 17 2.2.1 Mužská neplodnost....................................................................... 18 2.2.2 Ženská neplodnost........................................................................ 19 2.3 Léčebné postupy................................................................................... 19 2.4 Léčba nebo spíše nahrazení funkce?.................................................. 19 3 Asistovaná reprodukce............................................................................... 21 3.1 Historie ................................................................................................ 21 3.2 Techniky asistované reprodukce........................................................ 24 3.2.1 Rozdělení technik asistované reprodukce................................... 24 3.2.2 Nejčastěji používané techniky umělého oplodnění..................... 25 3.2.2.1 Nitroděložní oplodnění........................................................... 26 3.2.2.2 Mimotělní oplodnění IVF ..................................................... 27 3.2.3 Techniky v praxi zatím nepoužívané .......................................... 29 3.2.3.1 Klonování................................................................................ 29 3.2.3.2 Haploidizace........................................................................... 31 3.2.3.3 Další techniky......................................................................... 32 4 Aspekty umělých technik lidské reprodukce............................................ 34 4.1 Právní problémy ................................................................................. 34 4.1.1 Právní statut embryí..................................................................... 34 4.1.2 Problémy vzniklé netradičním příbuzenstvím............................ 36 4.2 Biologické problémy............................................................................ 39 4.2.1 Obecná biologická rizika.............................................................. 39 4.2.2 Rizika pro matku a plod............................................................... 40 -5-
4.3 Komerční zneužití................................................................................ 42 4.4 Problém dárcovství.............................................................................. 44 4.5 Eugenika............................................................................................... 46 4.6 Vztahy v rodině.................................................................................... 50 4.7 Pýcha člověka....................................................................................... 53 4.8 Psychologické problémy...................................................................... 55 5 Katolická církev a její stanoviska.............................................................. 58 5.1 Církevní dokumenty............................................................................ 58 5.1.1 Gaudium et spes............................................................................ 59 5.1.2 Humanae vitae.............................................................................. 59 5.1.3 Donum vitae.................................................................................. 60 5.1.4 Evangelium vitae .......................................................................... 64 5.2 Postoje některých morálních teologů................................................. 67 6 Postoje jiných náboženství k umělé reprodukci....................................... 70 Závěr............................................................................................................... 72 Bibliografie..................................................................................................... 74 I. Prameny.................................................................................................. 74 II. Literatura.............................................................................................. 74 III. Sborníky, časopisy, tisk...................................................................... 76 IV. Internetové adresy............................................................................... 77 V. Ostatní zdroje........................................................................................ 77 Seznamy.......................................................................................................... 78 Přílohy............................................................................................................. 80 Základní pojmy.............................................................................................. 87 Věcný rejstřík................................................................................................. 88
-6-
Úvod V posledním století prošla řada oborů skutečně revolučním vývojem. Mezi ně se může zařadit i biologie. Tato věda o životě, živých organismech a v neposlední řadě také věda, která se zabývá lidským tělem, přinesla svým rozvojem také řadu nových aspektů etických a morálních. Vědecký výzkum nás neustále překvapuje dříve netušenými možnostmi, které se před námi otvírají. Zahrnují však v sobě (mimo jiné) také problematiku umělých technik lidského rozmnožování, kterou přinesla léčba neplodnosti. Metody asistované reprodukce lidí často překračují morální a etické meze. To nás staví před otázku, zda smíme dělat všechno, co dělat dokážeme. Hledat solidní a nezkreslené informace nebývá jednoduché. Zprávy bývají často zmanipulované, neúplné, někdy i docela nepravdivé. Často sledují jeden cíl – vzbudit senzaci nebo zajistit reklamu, která přinese své komerční zhodnocení. Člověk se mnohdy ani pravdivé informace najít nesnaží. Teprve až je postaven před problém, přijme buď to, co mu media předkládají, nebo se pokusí najít objektivnější cestu. Tato práce zaměřená na etické aspekty umělých technik lidského rozmnožování by měla pomoci s orientací v této problematice. Chtěla by nejen inspirovat k zamyšlení nad problémy, které asistovaná reprodukce přináší, ale také je setřídit, systematizovat a ukázat na příkladech ze života jejich negativní dopady. Práce je rozdělena do šesti hlavních kapitol. První kapitola Úvod do problému se snaží přiblížit dítě, manželství, rodinu a plodnost s pohledu Starého a Nového zákona. Otevírá také problematiku vzniku umělých technik lidského rozmnožování. Druhá kapitola, Léčba neplodnosti, vymezuje neplodnost z hlediska biologického, popisuje její možné příčiny a případné léčebné postupy. Zamýšlí se nad tím, zda lze asistovanou reprodukci vůbec nazývat léčbou neplodnosti.
-7-
Další kapitola, Asistovaná reprodukce, je věnována historii a·technikám asistované reprodukce. Podrobněji jsou zde rozebrány techniky nitroděložního a mimotělního oplodnění a některé další metody. Čtvrtá kapitola Aspekty umělých technik lidské reprodukce popisuje (popř. na příkladech demonstruje) problémy, které vznikají v různých oblastech lidského života ve spojení s užitím umělé reprodukce. Pohledy na tuto problematiku jsou roztříděny do několika skupin, které se navzájem prolínají. Postoje katolické církve jsou prezentovány v páté kapitole Katolická církev a její stanoviska. Jsou zde shrnuty základní postoje církve a poté podrobně rozebrány dokumenty, které se touto problematikou zabývají. V šesté kapitole Postoje jiných náboženství k umělé reprodukci se k·problému vyjadřují i někteří představitelé jiných vyznání. Poslední kapitola Závěr obsahuje shrnutí nejdůležitějších myšlenek. Práce obsahuje také několik obrázků, grafů a grafických příloh, které mají za úkol doplnit, doprovodit nebo přehledně vyjádřit důležité údaje obsažené v textu.
-8-
1 Úvod do problému Na plodnosti je založen celý lidský rod. Není proto divu, že byla již od pradávna ceněna a byla v ní viděna příznivá budoucnost a požehnání. Naproti tomu neplodnost znamenala trest, příležitost pro pohrdání a·neúctu. Je zajímavé podívat se na tento problém v pohledu Bible, Starého a Nového zákona.
1.1 Význam dítěte v Bibli Bůh stvořil muže a ženu a požehnal jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (Gn 1,28) Stejně tak požehnal Noemovi a jeho synům.(Gn 9,1). Celý Starý zákon je naplněn požehnáním, které se vztahuje k potomkům. „Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna.“ (Ž 127,3). Potomek je brán jako dědic, jako pokračovatel díla, jako budoucnost, nositel jména. Zdravé a hojné potomstvo svědčilo o Boží přízni (srov. Gn 13,15-16; 15,5; 15,18; 35,12; Dt 4,37; 10,15; 11,9; 28,46.....). „Tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy; tvému potomstvu dám všechny tyto země. V tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země.“ (Gn 26,4) Nevěstě udílela rodina na cestu životem pravděpodobně požehnání plodnosti:1 „Rebece požehnali slovy: »Sestro naše, buď matkou nesčíslných tisíců, tvé potomstvo ať obsadí bránu těch, kteří je nenávidí!«" (Gn 24,60). Také kniha Rút obsahuje prosby o požehnání pro nevěstu: „Kéž dá Hospodin, aby žena, která přichází do tvého domu, byla jako Ráchel a Lea, které obě zbudovali dům izraelský“ (srov. Rt 4,11-12). Stejně jako požehnání, vztahoval se na potomstvo i trest a prokletí: „Jejich krev se obrátí na hlavu Jóabovu a na hlavu jeho potomstva navěky. Davidovi a jeho potomstvu, jeho domu i trůnu ať vzejde od Hospodina pokoj až navěky." (1 Král 2,33).
1
Srov. RENDTORFF, R., Das Alte Testament - Eine Einführung, s. 114 - 115.
-9-
V Novém zákoně se už s významem a zdůrazňování potomstva nesetkáme, dá se však předpokládat, že postoje této doby se od doby předchozí mnoho nelišily (srov. Mt 19,13; Mt 27,25; ...). Ježíš však rád používal přirovnání k dětem, aby zdůraznil nevinnost, čistotu a důvěru: „Amen, pravím vám: Neobrátíte-li se a nestanete-li se takovými, jako děti, jistě nevejdete do království Nebes.“ (Mt 18,3). Nový zákon chápe dítě jako někoho, koho je třeba chránit, koho je třeba se zastávat (srov. Mk 10,13-6). V jeho nevinnosti dává příklad k dosažení nebeského království (srov. Mt 18,4; Mt 19,14). Často se také slovo „děti“ vyskytuje při oslovení milovaných (srov. Jan 21,5; Gal 4,19). Ježíš sám řekl o dětech: „Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mne poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký." (Lk 9,48) (viz také Mk 9,36-37, Mt 18,5-6).
1.2 Manželství, rodina, plodnost Důležitost manželství byla vnímána již ve starověku. Často byl tento svazek mezi lidmi stavěn pod nadpřirozenou ochranu a také chráněn právními předpisy již v předkřesťanských dobách. V Izraeli bylo manželství původně polygamního typu. Teprve po osídlení zaslíbené země se postupně mění na monogamní (srov. Mal 2,16). Proroci ukazovali manželství jako vztah Boha a vyvoleného národa (srov. Iz 62,5). Ježíš o manželství příliš nemluvil, ale dá se předpokládat, že jeho hodnotu chápe tak, jak byla pojata v jeho kultuře. Svým vystupováním ji stvrzuje a podporuje, popř. odpovídá na dotazy. Odmítá rozvod a stvrzuje monogamii, přitom se odvolává na slova Stvořitele (srov. Mt 5,32; 19,3-9). Stejným směrem pokračovali i apoštolé a církev. Církev se také zasloužila o to, aby manželství bylo pojato radikálním způsobem jako záležitost práva.2
2
Dějinného vrcholu dosáhla právní úprava manželství až v církevním kanonickém právu. Srov. TRETERA, J. R., Konfesní právo a církevní právo, s. 231 - 269.
-10-
Dnešní chápání manželství je shrnuto v GS čl. 48. Manželství z pohledu křesťana je svátost odrážející vztah Ježíše Krista a církve. Proto je také formou následování Krista (srov. Ef 5,25). Základními vlastnosti manželského svazku je jednota a nerozlučnost. Manželství, v řádu společenského života, lze definovat jako právní společenství muže a ženy, jehož hlavním účelem je založení rodiny a řádná výchova dětí. Musí vzniknout (zaniknout) pouze způsobem stanoveným zákonem. Manželství však nelze chápat pouze jako právnický pojem, ale je v·něm třeba vidět především vztah dvou lidí, kteří se vzájemně sobě dávají a sebe přijímají. Křesťanství povýšilo manželství na svátost a vidí v něm důležitou základnu pro šťastný život člověka i lidské a křesťanské společnosti, základ pro vznik dobré rodiny.3 Za vrchol a korunu manželství považuje manželskou lásku, která je zaměřena k plození a výchově dětí. Sám Bůh je původce manželstvím, protože dal vytrysknout této lásce z·božského zdroje jako vzoru jednoty mezi sebou a církví.4 Jedině jednota manželství podtrhuje jeho důstojnost a posiluje vzájemnou lásku mezi manžely. Nejvzácnější dar pro manželství jsou děti. Teprve až ty přijdou, vzniká v pravém slova smyslu rodina. Sám Bůh, který řekl: „Není dobré, aby člověk byl sám“ (Gn 2,18) a který „na začátku učinil lidi jako muže a·ženu" (Mt 19,4), chtěl jim dopřát nějakou zvláštní účast na svém díle stvoření, a proto muži a ženě požehnal slovy: „Ploďte a množte se“ (Gn·1,28). Proto správné pěstování manželské lásky a celý způsob rodinného života, jenž z něho vzniká – ostatní cíle manželství se tím nechtějí snižovat – vyúsťuje v pevné odhodlání manželů spolupracovat s·láskou Stvořitele a Vykupitele, který skrze ně stále rozšiřuje a obohacuje svou rodinu. 5 Jednotná a stabilní rodina má zásadní význam pro výchovu dětí i pro jejich duševní vývoj. Vždyť rodina je první a nejdůležitější sociální skupi3 4 5
Srov. 2. VATIKÁNSKÝ KONCIL, Gaudium et spes, 47-52. Srov. 2. VATIKÁNSKÝ KONCIL, Gaudium et spes, 48. Srov. 2. VATIKÁNSKÝ KONCIL, Gaudium et spes, 50.
-11-
nou, se kterou se dítě setkává. Pokud ta chybí nebo je nějakým způsobem narušena, dítě se nemůže zdravě vyvíjet, chybějí mu podněty a emocionální vazby, což má za následek vznik duševních poškození. Příkladem mohou být děti, které vyrůstají v ústavech či rozvrácených rodinách.6 Katolická církev varuje před jevy, které mají za následek nedůstojnost jednoty manželství (mnohoženství, volná láska, rozvodovost, sobectví, ...) a tím i nestabilitu rodiny. Podtrhuje důležitost příkladu, který rodiče dávají dětem, a nabádá ke svědomitému plnění mateřství a otcovství. Také vyzývá celou společnost, která má odpovědnost při upevňování a podporování manželství a rodiny: „Proto všichni, kdo mají vliv na společnost a na společenské skupiny, musí účinně přispívat k povznesení manželství a rodiny. Uznat jejich pravou povahu, hájit ji a podporovat, chránit veřejnou mravnost a příznivě ovlivňovat hmotnou úroveň rodin, to má státní moc považovat za svou svatou povinnost. Rodičům je třeba zajistit právo mít děti a vychovávat je v·kruhu rodiny. Prozíravým zákonodárstvím a různými opatřeními je třeba chránit a vhodnou výpomocí podporovat také ty, kteří postrádají štěstí mít vlastní rodinu.“7
1.3 Neplodnost v Bibli Dítě je požehnáním od Boha, je darem. Ale co když nepřichází? Ve Starém zákoně se setkáváme s neplodností, která přináší velké utrpení a smutek, skoro až pocit hanby. Tak je tomu například v případě Sáraj (srov. Gn 11,30), Rebeky (srov. Gn 25,21), Ráchel (srov. Gn 29,31), matky Samsonovy (srov. Sd 13,2) a matky Samuelovy (srov. 1Sam 1,5). Sáraj, stejně jako Ráchel, zapomíná na Boha a snaží se svou neplodnost řešit sama. Sáraj dává Abramovi svoji otrokyni Hágar (srov. Gn 16,2-16), Ráchel naléhá na Jákoba, aby ji dal syna skrze služku Bilhu (srov. Gn 30,1-7). Dalo by se to nazvat prvním náhradním mateřstvím. Bůh však chce od člověka důvěru, oddanost a pokoru, nikoli snahu všechno a za každou cenu řešit sám. Jako kdyby si všechny ty neplodné ženy sám 6 7
Srov. FÛRST, Maria. Psychologie. Olomouc: Votobia, 1997.ISBN 80-7198-199-0.s. 138. 2. VATIKÁNSKÝ KONCIL, Gaudium et spes, 52.
-12-
připravoval, aby se staly matkami vyvolených.8 A tento úkol jim svěřil v·době, kdy nikdo z lidí nepředpokládal, že se může stát takový zázrak. Bůh však dává i v takových případech naději, pokud se mu člověk naprosto svěří: „Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě.“ (Řím 4,19). Ani v Novém zákoně tomu není jinak. Evangelium podle Lukáše dokonce začíná zázračným zrozením Jana Křtitele. Také jeho matka byla považována za neplodnou (srov. Lk 1,7). I když byl Zachariáš a Alžběta již pokročilého věku (srov. Lk 1,18), pro Boha to nebyla žádná překážka (srov. Lk 1,13). Podle KKC9 evangelium ukazuje, že tělesná neplodnost není absolutním zlem; zachycuje nové chápání lidské sexuality, ze kterého vychází nauka církve: i manželství, které je neplodné, je platné a má smysl. Nebylo totiž ustanoveno jen kvůli plození, ale také kvůli vzájemné lásce mezi manželi. I·neplodné manželství je nerozlučitelné a zachovává si svou hodnotu.10 V Novém zákoně je kladen důraz také na jiné hodnoty než je mateřství a plodnost – podporuje např. panictví. Nevnímá manželství jako jediný hodnotný způsob života. Pavel dokonce hodnotí panictví výše, podle něho je to lepší stav, než manželství: „Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já. Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit.“ (1 Kor 7,8-9). Pavel tvrdí, že ženatý a vdaná má starosti, že se stará o světské věci, kdežto člověk svobodný se stará o věci Páně, aby se líbil Bohu a aby byl svatý tělem i duchem (srov. 1 Kor 7 32-35). Sám Ježíš dal příklad svým životem – ukázal, že i toto je cesta do Božího království.
8 Srov. Starozákonní překladatelská komise, Výklady ke Starému zákonu, s. 73. 9 Srov. KKC čl. 2379. 10 Srov. 2. VATIKÁNSKÝ KONCIL, Gaudium et spes, 50.
-13-
1.4 Souvislosti motivující vznik a rozvoj umělých technik rozmnožování Manželé, kteří jsou neplodní, většinou trpí a jejich utrpení je velké: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát?“ - prosí Abrahám Boha - „Jsem stále bezdětný.“ (Gn 15,2). „Dej mi syny! Nedáš-li, umřu." křičí Ráchel na manžela Jákoba (Gn 30,1). Tito manželé jsou často ochotni použít jakékoliv prostředky k získání dítěte. Za neplodnost ve většině případů mohou zdravotní problémy (viz podkapitolu 2.1, s.16), které mohou mít různé příčiny. Dnes se může například jednat o vlivy životního prostředí nebo o působení současných životních trendů jako je například odkládané rodičovství. Tzv. odkládané rodičovství je v dnešní době velice častým jevem, který se do jisté míry objevuje jako důsledek špatné sociální situace nebo touhy ženy po kariéře a sebeuplatnění, protože žena-matka je v pracovním procesu nežádoucí. Proto přibývá těch, kteří příchod dítěte oddalují s nadějí, že po čase budou podmínky příznivější – není přece nic jednoduššího než vzít si „spolehlivou“ antikoncepci, kterou nám gynekologové a hlavně farmaceutické firmy představují ve svých reklamách. Neplodnost se však zhoršuje i věkem a proto, až tyto ženy konečně zatouží po mateřství, může být pozdě nebo téměř pozdě. Pak nastupují odborníci a metody asistované reprodukce, protože příroda řekla své ne. Přitom paradoxně platí, že čím více problémů s otěhotněním, tím větší je touha po dítěti. Této touhy lze snadno zneužít. A o zrození člověka najednou rozhodují lékaři, kteří, ať už motivováni kariérou, zaníceností pro vědu či komerčními hodnotami, často zapomínají na to, že jde o budoucího člověka a·ne o procentuální úspěšnost té které metody, jež byla použita. Vznik nového života pak začíná být jen otázkou techniky a málo se myslí na problémy s tím vzniklé. Často se přitom manipuluje veřejným míněním a lidem se podsouvají řešení, která jsou zdůvodněna otázkou volby „menšího zla“ – např. v případě redukce vícečetného těhotenství nebo výběru kvality. Výzkumy v této oblasti jsou hodnoceny předčasně; vždyť od narození -14-
prvního „dítěte ze zkumavky“ uplynulo teprve 25 let a techniky umělé reprodukce jsou „běžně“ používány jen několik roků. A to zdaleka nestačí k tomu, aby bylo možno dělat objektivní závěry. Na neštěstí bezdětných manželů se kromě toho dá nejen „dobře vydělat“, ale také se zde otevírá možnost pro některé vědce, kteří pod záminkou léčby nebo s „nadbytečnými“ embryi mohou nerušeně dělat pokusy, na kterých pak staví svoji kariéru. Dnešní doba také klade důraz na materiální hodnoty a vlastnictví. Mnohdy je pak i dítě posuzováno jako něco, na co mají manželé nárok, co se dá vlastnit. Zapomíná se tak na podstatnou věc: na to, že život člověka je dar a nelze ho vynucovat. Manželství samo nedává manželům právo mít dítě, protože to by bylo vrozporu s jeho důstojností a přirozeností.11
11 Srov. KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, B.8.
-15-
2 Léčba neplodnosti Pro jakoukoliv léčbu je nutná dobrá diagnostika a ta samozřejmě závisí na kvalitním vyšetření. Čím kvalitnější toto vyšetření je, tím větší šance je na úspěch - tedy na vyléčení. V současné době je technika tohoto oboru na velice vysoké úrovni. Ambulantní gynekologické pracoviště může obvykle zajistit většinu základních vyšetření jako je např. rodinná, osobní a gynekologická anamnéza, křivka bazálních teplot, mikroabrase endometria, mikrobiální obraz poševní, onkologická cytologie, kolposkopie, případně rentgenové vyšetření. Specializovaná pracoviště mohou tato vyšetření doplnit ještě o laboratorní hormonální vyšetření, ultrazvuk, vyšetření spermiogramu, případně mohou provést komplexní diagnostickou laparoskopii a hysteroskopii.12 Po stanovení diagnózy je neplodnému páru navržen optimální léčebný postup. Mnohdy se však stává, že se příčinu nepodaří najít.
2.1 Biologické vymezení problému Početí závisí na tom, zda v organismu muže či ženy mohou vzniknout zdravé pohlavní buňky, a zda pak dojde k pohlavnímu styku, který umožní spermiím dostat se do vejcovodu. Spermie musí být schopna oplodnit vajíčko, když se s ním setká, a oplodněné vajíčko musí být schopno implantace v děloze. Vyvíjející se embryo musí být zdravé a jeho hormonální prostředí musí umožňovat jeho další vývoj až do úspěšného ukončení porodem. K infertilitě (neplodnosti) může dojít v důsledku narušení kteréhokoliv z uvedených bodů. 13 Lékaři obvykle definují neplodnost jako neschopnost otěhotnět po nejméně jednom roce pravidelného pohlavního styku. Výskyt neplodnosti roste s věkem - čím je pár starší, tím má menší šanci na zplození dítěte a tím častější a složitější jsou problémy s tím spojené. Neplodností trpí asi jeden pár z deseti.14 Jiné prameny uvádějí, že neplodností trpí každý šestý 12 Srov. VENTRUBA, P., Informační příručka programu asistované http://www.fnbrno.cz 13 Srov. Infertilita in Rodinná encyklopedie zdraví, s. 455-457. 14 Srov. ORGANON, Příručka pro neplodné páry. http://www.organon.cz
reprodukce.
-16-
pár.15 Někteří odborníci považují situaci za kritickou. Jisté je, že párů, které mají potíže s oplodněním, neustále přibývá. Dříve byla neplodnost připisována především ženám. Statistiky Centra asistované reprodukce Všeobecné fakultní nemocnice v Praze však uvádějí, že minimálně v polovině případů je problém na straně muže. To se projevuje i na vzrůstajícím počtu umělých oplodnění provedených kvůli mužské sterilitě (srovnej tab. 1). Období
Počet případů
1995
7%
1996
22%
1997
37%
Tab. 1: Počet případů provedeného umělého oplodnění kvůli mužské sterilitě16
2.2 Neplodnost a její příčiny Lékařská vyšetření mohou ve většině případů určit pravděpodobnou příčinu neplodnosti. Za neplodnost páru bývá asi ve 40% případů zodpovědná žena a v dalších 40% muž (viz obr. 1).17 Testy pro určení příčiny zahrnují u žen zjištění ovulace, kvality vejcovodů a hormonální hladiny, u mužů pak tvorbu spermií (počet, pohyblivost a tvar).
Určení příčin neplodnosti
20,00% 40,00%
40,00%
příčina neznámá muž žena
Obr. 1: Určení příčin neplodnosti.
15 Srov. Infertilita in Rodinná encyklopedie zdraví, s. 455-457. 16 Srov. GROSMANOVÁ, M., Plodnost mužů se prudce snižuje. Lidové noviny, 14.8. 2001. 17 Srov. ORGANON, Příručka pro neplodné páry. http://www.organon.cz
-17-
2.2.1 Mužská neplodnost Mužská neplodnost může být zapříčiněna nízkým počtem spermií. Běžně muž produkuje nejméně 20 miliónů spermií na mililitr spermatu. Nižší počet je hodnocen jako snížená plodnost. Za kritickou hranici se považuje 5 miliónů. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvedla, že v roce 1990 měli muži 20 milionů spermií, přitom o deset let dříve to bylo 40 miliónů.18 Malá pohyblivost spermií či krátká doba jejich života neumožní dosažení vajíčka ve vejcovodu přes děložní hrdlo. Také špatný tvar může mít příčinu neplodnosti, protože takové spermie nemohou proniknout vnější vrstvou vajíčka. Může chybět i vlastní produkce spermií (s příčinou ve varlatech) nebo může nastat obstrukce v genitálním traktu způsobující nepřítomnost spermií v ejakulátu. Další z příčin může souviset s problémy s pohlavním stykem. Může jít o potíže s ejakulací nebo impotenci.19,20 Na mužskou neplodnost má vliv špatné životní prostředí, nesprávné oblékání, stres, kouření, drogy, léky, působení elektromagnetického pole a mnoho dalších vlivů. Někteří lékaři dokonce tvrdí, že příčina souvisí přímo s umělým oplodněním, protože se rodí děti i těm mužům, kteří by jinak zůstali bez potomků, a narušená schopnost reprodukce se tak dále rozšiřuje. Podle doktora Karla Kočího je často podceňovaným nebezpečím také pozdní odhalení různých poškození pohlavních orgánů (nesestouplé varle, přetočení varlete, úraz šourku). Nebezpečí také způsobují infekce (záněty varlete, nadvarlete, prostaty, ...), které mohou vést k poškození semenných cest. Ani kouření není zanedbatelné. Kočí tvrdí, že více než 20 cigaret denně má negativní vliv na počet a pohyblivost spermií. Kouření marihuany přispívá ke vzniku tvarových anomálií. Alkohol nepříznivě ovlivňuje hladinu testosteronu (mužský pohlavní hormon), objem a hustotu semene.21
18 19 20 21
Srov. Srov. Srov. Srov.
GROSMANOVÁ, M., Plodnost mužů se prudce snižuje, Lidové noviny. 14.8. 2001. ORGANON, Příručka pro neplodné páry. http://www.organon.cz Infertilita in Rodinná encyklopedie zdraví, s. 455-457. GROSMANOVÁ, M., Plodnost mužů se prudce snižuje. Lidové noviny. 14.8. 2001.
-18-
2.2.2 Ženská neplodnost Nejčastější příčinou ženské neplodnosti je absence ovulace vlivem hormonálních poruch, stresu nebo onemocnění vaječníků. V důsledku toho nemohou ve vaječníku dozrávat folikuly nebo nedojde k uvolnění vajíčka (ovulaci). Setkání vajíčka se spermií může také bránit poškození nebo uzávěr vejcovodů, nejčastěji v důsledku zánětlivých onemocnění v pánevní dutině. Také může být přítomen pouze jeden vejcovod, nebo mohou vejcovody zcela chybět. Vážnou příčinou může být i endometrióza, při které tkáně dělohy pronikají do okolních tkání pohlavního ústrojí a poškozují je. Neplodnost způsobuje i příliš hustý hlen děložního hrdla, který tvoří překážku a·nepřátelské prostředí pro spermie.
2.3 Léčebné postupy Jestliže se nepodaří najít pravou příčinu neplodnosti, lékař navrhne celkové zlepšení zdravotního stavu (vhodná strava, kondice, omezení alkoholu, cigaret a vyhýbání se stresovým situacím). Někdy pomůže vhodné načasování pohlavního styku. Také psychická stránka mnohdy hraje významnou roli. Léčba případů, které mají jasnou příčinu, má také omezené možnosti. V některých případech pomůže chirurgický výkon, který zprůchodní semenné cesty. Je-li narušena u mužů hormonální rovnováha, lze ji léčit léky jako clomifen nebo gonadotropní hormony. Také u ženské neplodnosti lze použít léky – např. při selhání ovulace lze stimulovat vaječníky pomocí clomifenu spolu s gonadotropními hormony. Někdy lze také provést nápravu vejcovodů chirurgickým výkonem. Léčit lze i některé abnormality dělohy, např. myomy.22
2.4 Léčba nebo spíše nahrazení funkce? Řada odborné literatury uvádí jako léčbu neplodnosti také asistovanou reprodukci. Tento termín však není přesný, protože se tak neplodnost 22 Srov. Infertilita in Rodinná encyklopedie zdraví, s. 455-457.
-19-
neléčí, ale spíše se nahrazuje normální funkce. Hlavní výsledek není totiž vyléčení, ale získání dítěte pro neplodný pár a to jakýmikoliv prostředky. Bude-li pak pár chtít další dítě, musí projít opět stejným procesem „léčby“. Mnohdy se nehledí ani na to, jde-li např. o inseminaci homologní nebo heterologní.
-20-
3 Asistovaná reprodukce V širším slova smyslu je asistovaná reprodukce souhrnem všech opatření, která se používají pro zvýšení pravděpodobnosti otěhotnění. V užším smyslu je to označení lékařské disciplíny, pomocí které se spermie, vajíčka, popřípadě embrya v laboratorních podmínkách připravují tak, aby snadněji došlo k početí a k donošení těhotenství. Všechny tyto reprodukční technologie mají společný rys a tím je oddělení reprodukce od pohlavního aktu.23
3.1 Historie Ve 2. století po Kristu prý existovaly diskuse na téma umělého oplodnění, které vedli mezi sebou židovští rabíni. Ve 14. století Arabové údajně oplodňovali klisny svých protivníků pomocí bavlněných provazů nasáklých semenem, aby měli převahu v boji. Ve středověku se prý vyskytly i pokusy o umělou inseminaci u lidí. Následovaly myšlenky umělého člověka - zejména v pozdně středověkém alchymismu.24 Lékař Jan Swammerdam z Leydenu vyzkoušel umělé oplodnění u rybích jiker. O totéž, ale u hmyzu a obojživelníků, se pokusil opat Lazzaro Spallanzani. V roce 1780 provedl úspěšnou inseminaci feny. U člověka bylo umělé oplodnění úspěšně uplatněno až v 19. století. A·uskutečňuje se něco více než 50 let. V roce 1944 bylo provedeno první mimotělní spojení lidských pohlavních buněk. Daniele Petrucci z Bologne roku 1961 udržel v inkubátoru 59 dní při životě embryo, které bylo zplozené v umělém živném prostředí.25 V roce 1969 provedli první umělé oplodnění v petriho misce britští lékaři Steptoe a Edwards. Avšak pokus umístit embrya do dělohy se jim podařil až v roce 1978, kdy se narodilo „dítě ze zkumavky“ Louisa Brownová. Od té doby uplynulo už skoro 25 let a tato technika se nyní běžně používá.26 Metoda ICSI (injekce spermie přímo do vajíčka) byla poprvé úspěšně použita v roce 1992 a za čtyři roky 23 Srov. ŠIPROVÁ, H., Několik poznámek k asistované reprodukci z hlediska lékaře, Scripta Bioethika 2001/1, s. 20. 24 Srov. ROTTER, H., Důstojnost lidského života, s. 35-38. 25 Srov. ROTTER, H., Důstojnost lidského života, s. 35-38. 26 Srov. ROTTER, H., Důstojnost lidského života, s. 35-38.
-21-
poté se tato metoda používala na většině pracovišť. Dnes je základní podmínkou vzniku každého nového pracoviště mimotělního oplodnění.27 Hodně se dnes hovoří o tzv. reprodukčním klonování. To má svůj počátek již ve 30. letech minulého století, kdy se začaly provádět první pokusy se živočišnými druhy. V 60. letech se podařilo klonování obojživelníků a v 80. letech klonování myší. Za převratný bývá označován rok 1997, protože znamenal velký pokrok v technice umělého klonování. V tomto roce se podařilo Ianu Wilmutovi a jeho spolupracovníkům v·Edinburghu naklonovat ovci „Dolly“. K pokusu použili jádra somatických buněk odebraných z tkáně vemene. Z celkových 277 spojení (s·vaječnými buňkami zbavenými původního jádra) se podařilo dovést 29 embryí do stavu moruly. Z nich 13 bylo pak zavedeno do dělohy a pouze v·jednom případě došlo k plnému a úspěšnému vývoji plodu.28 Postup, který Wilmut použil, byl navržen už roku 1938 německým biologem Hansem Speemanem a Brit Steen Willadsen podle této metody klonoval ovce už v 80. letech. Nepoužíval však buňky z dospělých zvířat, ale z·embryí. V roce 1998 devatenáct evropských zemí podepsalo v Paříži Úmluvu o zákazu klonování lidí. Stejný rok jihokorejští vědci oznámili, že naklonovali lidské embryo z buněk dospělé ženy. To potom zničili v prvním stádiu jeho vývoje. Pod rouškou tzv. „terapeutického klonování“ proběhly a probíhají pokusy s klonováním lidských embryí. Např. soukromá firma z amerického státu Massachusetts, Advance Cell Technology naklonovala 10. 10. 2001 první lidské embryo k lékařským účelům (před tím se používaly k pokusům „přebytečná“ embrya vzniklá při IVF). DNA z jádra z vajíčka, nahradili DNA, kterou odebrali z jádra buňky získané z kůže dospělého člověka. Vajíčko se začalo dělit, jako by bylo oplodněné spermií.29 Ve většině zemí je klonování lidských bytostí zakázáno; proto je embryo, které se při pokusech vyvine do stavu blastuly, zničeno nebo roze27 Srov. ŘEŽÁBEK, K., Asistovaná reprodukce. http://www.mednet.cz 28 Srov. VIDAL, M., Das Klonen: technische Realität und ethische Beurteilung, Concilium 1998/34, s. 211-220. 29 Srov. ŠULC, F., Vědci naklonovali poprvé lidský plod, Lidové noviny, 26.11. 2001.
-22-
bráno. Někteří kontroverzní vědci a lékaři se však pokoušejí i o vyklonování člověka, nebo to alespoň tvrdí. Dokonce se už objevily zprávy, že sekta raeliánů naklonovala již tři lidské jedince. Jiné uvádějí, že první naklonované dítě se narodilo v Číně. Nikdo však nepodal seriozní vědecké důkazy.30 Většina vědců považuje klonování za technicky nezvládnuté, biologicky nebezpečné a proto za morálně nepřijatelné. Než se narodí jeden vyklonovaný jedinec, stovky zárodků zahynou ještě v laboratořích, i když vypadají zdravě. Zárodek přenesený do těla matky má také malou šanci na přežití. Když se i přenos podaří, rodí se mláďata s těžkými vývojovými vadami – nevyvinuté plíce, deformované končetiny. Jiná uhynou na selhání imunitního systému, u ovcí a skotu se mláďata někdy rodí nepřirozeně přerostlá.31 Za této situace by bylo krajně nezodpovědné a nebezpečné používat tyto postupy také u lidí, protože nelze zaručit, že by se klonované dítě narodilo bez postižení.
30 Srov. LIDOVÉ NOVINY, V Číně se narodilo klonované dítě, tvrdí lékař Antinori, Lidové noviny, 18.2. 2003. 31 Srov. LIDOVÉ NOVINY, Je klonování cesta do pekel?, Lidové noviny, 10.2. 2001.
-23-
3.2 Techniky asistované reprodukce Výběr určité techniky závisí na příčině neplodnosti. Před vlastním zákrokem je nutné důkladné vyšetření obou partnerů. Na základě získaných výsledků se určí nejvhodnější léčebný postup. Postupuje se od jednodušších typů léčby k výkonům složitějším. Všechny tyto techniky se snaží najít řešení pro neplodné páry. Připravují vajíčka a spermie tak, aby měly větší naději splynout a vytvořit tak zdravé děložní těhotenství. Z tohoto důvodu jsou tyto postupy známé jako „asistovaná reprodukce” nebo „asistované početí”.
3.2.1 Rozdělení technik asistované reprodukce Techniky asistované reprodukce lze rozdělit podle několika hledisek:
1. Podle biologických rodičů ●
homologní – kdy se pracuje s pohlavními buňkami manželů, kteří také dítě budou vychovávat
●
heterologní – kdy se pracuje s pohlavními buňkami mužskými nebo i ženskými, které pocházejí od anonymního dárce.
2.
Podle prostředí, kde došlo k oplodnění ●
Nitroděložní oplodnění – k oplodnění dojde v těle matky, ale pohlavní buňky jsou do organismu vpraveny speciálními nástroji
●
Mimotělní oplodnění – k oplodnění dojde mimo tělo matky a·zárodek je vložen do dělohy.
3. Podle druhu použitých technik ●
Pohlavní – nový jedinec vznikne spojením dvou pohlavních buněk (gamet), pocházejících od různých rodičů.
-24-
●
Nepohlavní – nový jedinec nevznikne spojením dvou pohlavních buněk, ale jinými metodami : a) Klonování s použitím totipotentních buněk vzniklých při dělení zygoty. Ty jsou vloženy do dělohy a tam pokračují ve svém přirozeném vývoji. b) Klonování s přeprogramováním jádra diferencované buňky – jádro somatické buňky organismu, který má být klonován, je přeneseno do neoplodněného vajíčka jiného organismu, z něhož bylo odstraněno vlastní jádro. Takto upravená buňka je implantována do dělohy. Takto vzniklý jedinec nese stejné genové informace jaké má dárce somatické buňky. Je však otázkou, co se může stát, když se v zygotě setkají mitochondrie vajíčka a somatické buňky. Mitochondrie také obsahují DNA; za přirozených okolností se však mitochondrie s různou dědičnou informací nemohou ve vajíčku vyskytnout . c) Haploidizace – oplodnění vajíčka se provede somatickou buňkou, která je speciálně pro tento účel upravená tak, aby obsahovala jen jednu sadu chromozómů.
●
Další techniky – např. transplantace pohlavních orgánů, pronajmutí dělohy, apod. Tyto techniky většinou nebyly úspěšně použity, ale existuje teoretická možnost, že v budoucnu to bude možné.
3.2.2 Nejčastěji používané techniky umělého oplodnění Techniky nitroděložního a zejména pak mimotělního oplodnění jsou náročné výkony, při kterých jsou kladeny vysoké nároky na personál i technické vybavení. V současné době se však stávají běžnou samozřejmostí každého moderního reprodukčního centra. Některé techniky jsou dokonce hrazeny zdravotními pojišťovnami jako běžný úkon.
-25-
3.2.2.1 Nitroděložní oplodnění Spočívá v zavedení semene, gamet, popřípadě zygoty do pohlavního ústrojí ženy pomocí speciálního nástroje namísto běžného pohlavního aktu. Patří k jednodušším metodám. 1. Přenos spermií: podle dárce spermií, rozlišujeme oplodnění: ●
Homologní: AIH (Artifical Insemination from Husband) - jde o·případ, kdy jsou ženě vpraveny spermie manžela.
●
Heterologní AID (Artificial Insemination from Donor) - pro oplodnění se používají spermie anonymního dárce
Cesta spermií k vajíčku je usnadněna tím, že jsou po speciální laboratorní přípravě vstříknuty v době ovulace tenkou trubičkou do děložní dutiny. Tím se zvýší pravděpodobnost početí. Základní podmínkou realizace tohoto postupu je zachovaná průchodnost vejcovodů. Někdy je nutná stimulace vaječníků, při které se může ve vaječnících najednou vyvíjet i·více vajíček. Vlastní výkon se provádí ambulantně, zavedením katetru (hadička z umělé hmoty o průměru 1.5 mm), kterým se do děložní dutiny vstříkne 0.5-1ml roztoku se spermiemi.32 2. Přenos gamet : GIFT (Gamete IntraFalopian Transfer) - do vejcovodu se laparoskopicky vpravují spermie i vajíčka (gamety). Tento postup patří k méně častým. Vajíčka, která jsou odebraná z vaječníku, jsou vrácena do vejcovodu téměř ihned po odběru spolu s malým množstvím spermií. Lékaři jen mezitím vajíčka vyšetří, vyberou maximálně tři, přidají spermie, pak vše Obr. 2 : Přenos gamet vrátí do vejcovodu. Narozdíl od IVF nedochází k oplození „ve zkumavce”, ale v přirozeném prostředí. Odebírání a vracení vajíčka je provedeno pomocí chirurgického nástroje tzv. laparoskopu. K laparoskopii je nutné 32 Srov. ISCARE, Léčba (Intrauterinní inseminace - IUI). http://www.iscare.cz
-26-
provést malý řez na břiše – to se provádí v celkové anestézii (viz obr. 2, s.·26).
3.2.2.2 Mimotělní oplodnění IVF V této metodě je provedeno oplození vajíčka mimo tělo ženy (in vitro) a zárodek se pak přenese do dělohy (embryotransfer). Dnes je tento postup pravděpodobně nejrozšířenější procedurou asistované reprodukce na světě. Tato metoda, známá jako „děti ze zkumavky“, byla původně vyvinuta pro ženy s neprůchodnými, nebo chybějícími vejcovody. Dnes se využívá i·při porušené funkci vaječníků, při endometrióze, v případě zhoršené plodnosti u muže nebo v případě, kdy příčinu nelze diagnostikovat. Průzkum ukazuje, že asi v 25% případů (na jeden cyklus léčby) dochází k otěhotnění a pravděpodobnost donošení je o něco málo nižší. Celkový průměrný počet dětí narozených po IVF je okolo 15% na každý cyklus léčby. Tato čísla se nijak výrazně neliší od údajů pro normálně plodné páry. Většina studií prokázala snížení poměru těhotenství u žen po 35 letech. Z tohoto důvodu mnoho odborníků doporučuje neváhat s léčbou u těch dvojic, kdy je ženě okolo třiceti let.33 Pomocí hormonálních léků se stimuluje činnost vaječníků, aby najednou dozrálo více vajíček. Na začátku procesu je jich potřeba pět až osm. To vše je sledováno ultrazvukovými vyšetřeními a kontrolami hormonálních hladin. Zralá vajíčka jsou pak z vaječníku odsáta jehlou zavedenou přes poševní stěnu a přemístěna do speciálních živných roztoků, kde jsou přidány také spermie. Po dvou až pěti dnech jsou vzniklá embrya zavedena tenkým katetrem pochvou a děložním čípkem do dělohy. 34 Platí pravidlo, že čím více embryí se zavede, tím větší je šance na úspěch. Kdyby se do dělohy přeneslo ze zkumavky jen jedno embryo, žena by měla naději na otěhotnění 10-20% v daném cyklu.35 Většinou se proto zavádí embryí více – dvě nebo tři. Často se však stává, že oplození a růst embryí je natolik úspěšný, že v době přenosu do dělohy je jich ve 33 Srov. ORGANON, Příručka pro neplodné páry. http://www.organon.cz 34 Srov. GEST, IVF (mimotělní oplodnění). http://www.gest.cz 35 Srov. ŘEŽÁBEK, K., Asistovaná reprodukce. http://www.mednet.cz
-27-
zkumavce pět nebo sedm.36 Přenést je všechna by znamenalo vystavit ženu riziku mnohočetného těhotenství, a proto se nadbytečná embrya zmrazují na teplotu kapalného dusíku. Kryoembrya se pak uchovávají v embryobance několik měsíců nebo let. Čekají na další transfer nebo jsou zničena či slouží pro výzkum. Přes všechna tato opatření však vzniká nebezpečí vícečetného těhotenství, které se řeší tzv. „redukcí plodů“, což je vlastně potrat „nadbytečných“ uchycených plodů. Proto trend směřuje k embryotransferu jen dvou pečlivě vybraných embryí (viz příl. 1, s. 81 ). Všechny procedury jsou vykonávány ambulantně, bez hospitalizace. Pomocné postupy mikromanipulační techniky: 1. Zavedení spermie pipetou přímo do vajíčka se nazýva intracytoplasmatická injekce spermií ICSI (Intra Cytoplasmatic Sperm Injection). Používá se při těžší poruše plodnosti muže nebo v případech, kde jinak k oplodnění vajíček Obr. 3: ICSI nedochází (viz obr. 3). 2. AH (Assisted Hatching) – jedná se o mechanické narušení obalu zárodku před jeho zavedením do dělohy. To usnadní jeho uhnízdění v děložní sliznici. Provádí se v·případě opakovaného selhání uhnízdění a u žen po 35 letech věku Obr. 4: AH (viz obr. 4). Další speciální postupy: 1. Prodloužená kultivace embryí – je prodloužení vývoje zárodků v kultivačním prostředí ze dvou na tři až pět dnů. Umožňuje lepší posouzení vývoje jednotlivých embryí a výběr těch nejkvalitnějších k zavedení do dělohy. Vyvinutější zárodky mají vyšší úspěšnost uchycení.
36 Srov. ŘEŽÁBEK, K., Asistovaná reprodukce. http://www.mednet.cz
-28-
2. Kryalizace (zamražení) embryí je proces postupného mražení zárodků, na teplotu kapalného dusíku (-196°C). V něm pak jsou uchovávána pro užití v budoucích léčebných cyklech. Získávání spermií ve zvláštních případech (mužská neplodnost): 1. Nasátí spermií přes kůži šourku PESA (Percutaneous Sperm Aspiration) - v případě malého množství spermií v ejakulátu. 2. Chirurgické vyjmutí malé části varlete TESE (Testicular Sperm Ectraction) - v případě malého množství spermií v ejakulátu. Ze získané tkáně se potom v laboratoři izolují spermie. Tato technika umožňuje mít vlastní dítě i mužům s těžkou poruchou plodnosti nebo po sterilizaci, kteří by jinak byli odkázáni na dárce spermií nebo adopci.
3.2.3 Techniky v praxi zatím nepoužívané Tyto techniky lidského rozmnožování jsou teoreticky možné i když se v praxi s nimi asi nesetkáme. Brání tomu náročné technické podmínky, vysoké finanční náklady, zákony nebo etické normy, které je nedovolují. Mnohdy jsou to také jen ideje, které jsou teprve součástí výzkumů. I tak bývají často námětem pro novinové články, které z nich mnohdy udělají senzaci a vzbudí dojem, že jsou naprosto bezproblémové a bezpečné.
3.2.3.1 Klonování Klonování je nepohlavní rozmnožování, které umožňuje vznik potomstva z jediného rodiče. S ním má vzniklý jedinec shodné genetické informace. Běžně se klonování objevuje např. u rostlin při tzv. vegetativních metodách rozmnožování (řízkování apod.), které díky identitě jedinců zajistí zachování původních vlastností rodičovské rostliny.37 Pohlavní rozmnožování znamená pro potomstvo určitou variabilitu, která vznikne kombinací dědičných vlastností obou rodičů. V přírodě je proto obvyklejší způsob rozmnožování pohlavní cestou. Totipotentní (nediferencované) buňky umožňují vznik celého nového organismu. Tyto buňky se vyskytují u rostlin, u živočichů jen ve stavu 37 Srov. SVOBODA, A., Klonování-biologický a etický pohled, Scripta bioethica 2001/2, s. 2-5.
-29-
zygoty.38 Znamená to, že dojde-li k rozštěpení zygoty na jednotlivé buňky a ty jsou následně zavedeny do dělohy, aby mohly pokračovat ve svém vývoji, vznikne z každé této buňky úplný samostatný jedinec. Všichni takto vzniklí jedinci budou geneticky identičtí.39 Podobným procesem vznikají jednovaječné dvojčata – jde o tzv. přirozené klonování. Toto klonování proto bývá označováno jako „klonování s použitím totipotentních buněk“. Existuje ještě jeden způsob klonování s tzv. „přeprogramováním jádra diferencované buňky“. Provádí se přenosem jádra ze somatické buňky jiného jedince do ne- Obr. 5: Mikromanipulátor oplozeného vajíčka. Jinými slovy, vajíčko dárkyně odebrané stejně, jako při mimotělním oplození, se nespojí se spermií, ale mikromanipulací se z·něho vyjme jeho vlastní haploidní jádro, které se pak nahradí diploidním jádrem extrahovaným z tělesné buňky jiného jedince (viz obr. 5). Takto „přeprogramované“ vajíčko se přenese do mateřské dělohy, kde pokračuje ve svém vývoji až do porodu.40 Takto byla „vytvořena“ např. ovce Dolly. Vedou-li tyto procesy ke vzniku nového jedince, jde o klonování reprodukční. Mimo to existuje i tzv. terapeutické klonování. To však již nespadá do oblasti zaměření této práce, i když také přináší řadu komplikovaných etických problémů. Současná biomedicínská technologie umožňuje jak klonování rostlin, tak i živočišných druhů. Je proto jen otázkou času a morálky, kdy člověk začne zasahovat do reprodukčního procesu svého vlastního druhu. Reprodukční klonování lidí je naštěstí v civilizovaných zemích zakázáno. Přesto existují vědci, kteří v něm vidí výhodný byznys. Např. 38 Srov. SVOBODA, A., Klonování-biologický a etický pohled, Scripta bioethica 2001/2, s. 2-5. 39 Dva jedinci stejného genotypu se mohou lišit, protože zároveň představují dva různé fenotypy. Fenotyp zahrnuje i konkrétní vlastnosti organismu získané během jeho vývoje v interakci s prostředím. 40 Teoreticky lze užít i jádro z buňky zemřelého organismu.
-30-
Francouz B. Boisselier a jeho firma CLONAID,41 která má v programu klonování lidí, nebo italský lékař S. Antinori, který se žene za prvenstvím právě v této oblasti.42
3.2.3.2 Haploidizace Vajíčka a spermie se liší od jiných buněk v těle tím, že obsahují v·jádře pouze jednu kompletní sadu 23 chromozomů43 a nazývají se proto buňkami haploidními. Ostatní tělesné buňky jsou diploidní, protože je tu každý chromozóm přítomen dvakrát. U přirozeného pohlavního rozmnožování dochází ke spojení spermie a vajíčka. Tím v zygotě dojde ke spárování homologických chromozómů a tak může docházet ke genetickým rekombinacím.44 Buňky s haploidními jádry vznikají redukčním dělením z buněk diploidních. Jednoduše řečeno: při haploidizaci se využívá obyčejné somatické buňky z lidského těla. Polovina genetického materiálu se z ní odstraní a tím se buňka začne podobat umělé spermii. Po jejím začlenění do vajíčka vznikne embryo. A když se podaří i následná implantace tohoto zárodku do dělohy, pokračuje embryo ve vývoji až do porodu.45 Tento postup se zatím podařilo úspěšně aplikovat jen u myší,46 přesto se uvažuje o jeho uplatnění i u lidí. Tento postup by umožnil mít potomky i·těm mužům, kteří nemají spermie nebo je mají poškozené. Nahradit by se dalo i poškozené jádro ve vajíčku. Také dvě ženy by mohly mít potomka, který by bylo s nimi geneticky příbuzný. Dokonce by v extrémním případě mohla mít žena dítě “sama se sebou“. Jsou to však pouze teoretické úvahy, které nevycházejí ze seriozních vědeckých podkladů.47
41 Srov. SVOBODA, A., Klonování - biologický a etický pohled, Scripta bioethica 2001/2, s. 2-5. 42 Srov. LIDOVÉ NOVINY, Lidský klon má přijít v lednu, Lidové noviny, 28.11. 2002. 43 jeden od každého z 22 autosomálních plus jeden chromozom pohlavní a to buď X (v případě vajíčka), nebo Y (v případě spermie) - srov. Chromozomy in Rodinná encyklopedie zdraví, s. 422 -427. 44 Srov. Crossing-over, genetická rekombinace in multimediální encyklopedie Diderot. 45 Srov. Diploidie in multimediální encyklopedie Diderot. 46 Srov. LIDOVÉ NOVINY, Naše metoda není klonování, Lidové noviny, 16. 12. 2000. 47 Srov. PETR, J., Mohou ženy otěhotnět i bez přispění mužů? Lidové noviny 28.7. 2001.
-31-
U nás se haploidizací zabývá mimo jiných také ing. Josef Fulka mladší, DrSc, který spolupracuje s Janem Tesaříkem48 a pražskou klinikou ISCARE IVF. Rizika nové metody vidí takto: „Určité riziko vidím v tom, že chromozomy od otce a matky nejsou zcela ekvivalentní. Jsou na nich určité malé úseky, které fungují buď na chromozomu od otce, nebo od matky. Rozhoduje se o tom právě během vývoje pohlavních buněk, kdy jako by někdo poručil třeba části DNA od matky »ty budeš fungovat« a DNA od otce »ty nebudeš fungovat«. Jak se ale zachovají tělesné buňky? Kdyby celý proces probíhal v tomto případě odlišně, kdyby fungovaly oba úseky DNA místo jednoho, mohlo by dojít k·vývojové vadě.“ 49
3.2.3.3 Další techniky ●
Náhradní mateřství
Tato technika by řešila problém neplodné ženy, která má normálně funkční vaječníky, ale děloha není způsobilá pro těhotenství. Manželský pár by si najal ženu, aby pro ně donosila ve své děloze dítě, které přijala umělou inseminací nebo implantací embrya po oplodnění in vitro. V naší zemi není tato technika povolena. ●
Konzervování mužských spermií
O tomto způsobu se vedou ostré diskuse. Tato technika, by měla umožnit oplodnění ve vzdálenější budoucnosti. Například v případě, že by se muž mezitím nechal sterilizovat nebo by chtěl zplodit dítě ještě i v pokročilém věku a zachovat při tom optimální biologické podmínky. ●
Transplantace pohlavních orgánů
O tomto způsobu léčení neplodnosti se zatím uvažuje jen na rovině teoretické. Lékařská věda udělala na tomto poli obrovský pokrok – dokáže přenést nebo i nahradit kůži, kosti, kostní dřeň, oční rohovku, ledviny, srdce i plíce, játra, srdeční chlopně, krevní cévy a nervy, ale zatím nikdo netransplantoval úspěšně dělohu ani reprodukční orgány. Tyto transplanta48 J. Tesařík je francouzský lékař českého původu, světoznámý odborník na léčbu neplodnosti. 49 LIDOVÉ NOVINY, Naše metoda není klonování, Lidové noviny - 16. 12. 2000.
-32-
ce by se daly považovat za zásah do personální identity člověka50 (jako např. v případě hypotetické transplantace mozku), což se jeví jako eticky nepřípustné. Tento druh léčby je také stále považován za mimořádný lékařský zákrok, který je spojen s nepřiměřenými finančními náklady a malou jistotou úspěchu.
50 Srov. ONDOK, J. P., Bioetika.
-33-
4 Aspekty umělých technik lidské reprodukce Moderní technologie reprodukce člověka nás staví před celou řadu etických problémů. Vznikají nové a dosud neznámé právní situace, rozbíjí se tradiční vzorec rodiny, pojmy jako otec, matka, mateřství, rodičovství, ztrácejí původní smysl. Naopak jsou vymýšlena slova nová, která mají materializovat a přehlížet lidský život. Člověk začíná být pyšný na to, co dokázal, zapomíná však na svobodu a práva druhých lidí, kteří se nedokáží bránit. Domnívá se, že jeho pohledy a kritéria jsou správná a vůbec si nepřipouští, že mohou být krátkozraká nebo že jsou ovlivněna společenskými tendencemi. Mnohdy také peníze hrají svou roli, protože výzkum je musí co nejdříve vrátit v praxi. Vědci, lékaři i celá společnost by se však měli zamyslet nad podstatnou otázkou: zda cokoli, co je možné, je také správné. Vždyť vědecký pokrok není ani zdaleka tou nejvyšší hodnotou, jíž bychom se měli podřizovat.
4.1 Právní problémy Nové technologie rozmnožování nás často staví před nepříjemné otázky, na které mnohdy neznáme odpověď. Stejně tak narážejí na potíže v oblasti právní, protože právo reflektuje životní situace až s určitým zpožděním a není proto leckdy připraveno řešit rozpory, které používáním těchto technologií vznikají.
4.1.1 Právní statut embryí Jedna velká oblast problémů se týká práva embryí na vlastní existenci. Mají různý právní statut, podle kterého buď mají nebo nemají právo na život. Platí jiná pravidla pro zacházení s embryi in utero (v děloze) a in vitro. Embrya, která jsou v matce, jsou chráněna před zákroky jiných lidí, kromě matky. Mimo to většina zemí zakazuje zabití embrya i když ho matka nechce.51
51 Srov. PRAT, E. H., Warum dürfen wir den Embryo nicht in vitro erzeugen?, Začátek a konec lidského života.
-34-
O životě embryí vzniklých v laboratořích však už nerozhoduje jen matka, ale lékaři, asistentky, laboranti, zkrátka všichni, kdo s ním přijdou do styku a mohou s ním volně disponovat. Embryo musí mít požadovanou „kvalitu“, aby prošlo různými kontrolami a hodnoceními, které se zakládají na libovolně stanovených kriteriích daných člověkem (viz příl. 3, s. 83). Když je nesplní, jsou zničena nebo určena na výzkumné účely. Jiná embrya, ačkoli byla shledána kvalitními, mohou mít podobný osud, jestliže zůstanou nadbytečná.52 V některých zemích je snaha umožnit adopci přebytečných embryí. Kdo je ale vlastně majitel těchto embryí, popřípadě gamet? Ti, kteří je vyprodukovali, nebo jejich dárci? V zájmu menších komplikací při vícečetném těhotenství lze zárodky zabíjet i v těle matky. Pokud žena čeká trojčata či čtyřčata, lékař jí sám nabídne možnost „redukce“ na dva plody – to např. u nás doporučuje i·vyhláška ministerstva zdravotnictví.53 E. H. Prat poukazuje na to, že metodou IVF vznikají embrya, která se svým právním statutem liší od embryí v těle matky (viz příl. 2, s.82): „Takto máme v rozvinutých zemích pět různých skupin embryí: 1. embrya in utero, která nesmějí být zabita 2. embrya in vitro, která mají být přenesena, a v této fázi nesmějí být zabita 3. embrya in vitro, která smějí být zabita, nevyhoví-li kvalitativním testům 4. embrya in vitro, která jsou přespočtná a smějí být zabita 5. embrya in vitro, která smějí být při výzkumu zničena Embryím spadajícím do 2.-5. skupiny se lidské právo na ochranu života omezuje nebo dokonce odmítá přiznat.“ 54
52 Srov. PRAT, E. H., Warum dürfen wir den Embryo nicht in vitro erzeugen?, Začátek a konec lidského života. 53 Srov. ONDŘICHOVÁ, L., Chceme dítě za každou cenu, Lidové noviny, 25.2.2003. 54 PRAT, E. H., Warum dürfen wir den Embryo nicht in vitro erzeugen?, Začátek a konec lidského života.
-35-
4.1.2 Problémy vzniklé netradičním příbuzenstvím Jedná se především o otázky rodinných a příbuzenských vztahů, které jsou jiné než v klasickém pojetí rodiny, na kterou jsme byli dosud zvyklí. Například, vznikne-li dítě za pomoci heterologní inseminace a dojde-li k·rozvodu takového manželství, mohl by se otec od dítěte zcela distancovat, protože vlastně není jeho. Naopak, když by byl znám dárce, mohl by být případně nucen k placení alimentů. Stejný problém může nastat, je-li provedeno heterologní oplodnění u ženy, která žije v lesbickém vztahu. Soudnictví ve Švédsku stálo před podobným případem. Dárce poskytl sperma lesbickému páru. Po deseti letech soužití však partnerství těchto žen ztroskotalo. Žena, která bude své tři děti nadále vychovávat žádá výživné, ne však po své dlouholeté partnerce, ale po dobrovolném dárci spermatu. Ten odmítá názor soudu, že jako biologický otec je povinen platit výživné, a spor pokračuje. Zákony ve Švédsku určují otcovství na základě toho, zda měl muž sexuální styk s matkou v období, kdy otěhotněla. Co se týče umělého oplodnění, říkají, že muž musel k tomu aby matka byla oplodněna dát souhlas a zároveň být jejím partnerem v manželství nebo ve vztahu manželství připomínající. V tomto případě však neplatí ani jedna podmínka. Druhým paradoxem je, že naopak žena, se kterou matka sdílela společnou domácnost, nemá žádnou vyživovací povinnost, a nemá ani nárok na další kontakty s dětmi.55 V Německu se stal případ, kdy žena využila k umělému oplodnění sperma svého manžela poté, co se rozešli. Soud v Karlsruhe však potvrdil mužovo otcovství a bývalý manžel musí platit výživné.56 Dárcovství může přinést konflikty se zákonem i lidem, kteří se do tohoto procesu zapojili jen nepřímo, nebo neúmyslně. Dojde-li např. ke sňatku dětí stejného dárce, je vlastně toto spojení trestné (incestní) a·manželství je neplatné. Přitom nikdo z „postižených“ o tom nemusí mít ani tušení a problém se může zjistit až po letech. 55 Srov. LIDOVÉ NOVINY, Lesbičky ve Švédsku se soudí o výživné s dárcem spermatu, Lidové noviny, 10.12.2001. 56 Srov. MYSLIVCOVÁ, N. Zpravodajství ČTK – 2.3.2001; srov. KUČERA, P., Soud povolil umělé oplodnění i po smrti manžela, Lidové noviny, 3. 3. 2001.
-36-
Náhradní mateřství, které u nás a v řadě dalších států není povoleno, v·sobě nese také potenciální právní komplikace. Co když se žena rozhodne, že dítě, které porodila, svým „zákazníkům“ nevydá? Co když bude dítě postižené a „zákaznická“ strana ho odmítne? Záleží na genetických informacích, nebo na tom, kdo přivede dítě na svět? Co když budou použity gamety od dárců? Komu vlastně patří dítě? Podle zákona patří dítě matce, která je porodila. Lze se ovšem dovolávat smlouvy, kterou obě strany uzavřely. Je možno dítě považovat za předmět obchodně smluvních vztahů – může se stát zbožím? Je možno donošení a porod dítěte považovat za službu? Podobný případ řešil soud v New Jersey. Manželka W. Sterna nemohla mít děti, proto uzavřeli s M. Wehiteheadovou dohodu o· „náhradním mateřství“. Vajíčko bylo oplodněno spermatem W. Sterna a·implantováno náhradní matce. Po porodu mělo být dítě předáno do výchovy rodiny W. Sterna. Náhradní matka se však v průběhu těhotenství rozhodla, že si dítě ponechá. První soudní řízení uznalo smlouvu a soud předal dítě Sternově rodině. Na základě odvolání Witeheadových projednával tuto kauzu Nejvyšší soud. Ten prohlásil smlouvu za neplatnou, protože odporuje zákonu a degraduje ženu. Rozhodl ponechat dítě v péči manželů Sternovým, ale nepovolil jim jeho adopci. Uznal právo matky Whiteheadové na pravidelné „rodičovské“ návštěvy, podobně jak to bývá při péči o dítě v rozvedené rodině.57 Klonování, které je pro proces rozmnožování lidí zatím jen ideou, by přineslo otázky ještě mnohem komplikovanější. Mohl by např. nastat tenhle jednoduchý případ: Manželé nemohou mít děti a medicína je už na takové úrovni, že lze provádět klonování člověka. Rozhodnou se proto, že somatická buňka bude odebrána manželovi a manželka dítě donosí. Proces je úspěšný a manželka porodí zdravého chlapce, o kterého se budou chtít oba manželé starat.
57 ROURKE, K.O., Medical Ethics: Common Ground for Understanding. The Catholic Health Association of the United States, s. 212 - 215.
-37-
Teď odstartuje celá řada otázek: Je chlapec a dárce jedna jedinečná osobnost, nebo se různí? Je jeden zodpovědný za chyby toho druhého?58 Jsou oba manželé téže ženy? Může chlapec něco přinést nového pro svět, je-li jen duplikátem originálu? Tyto otázky by šly vyřešit ještě poměrně snadno, vezmeme-li v úvahu, že osobnost člověka není tvořena jen geny. Záleží na mnoho jiných faktorech, které ovlivňují vývoj tělesný i duchovní a duševní. Ani jednovaječná dvojčata nejsou přece identická. Náročnější na zodpovězení by však byly otázky ohledně rodinných vztahů. Mnohdy nám chybí i terminologie, jak problémy pojmenovat. Kým je chlapec vlastně ve vztahu k oběma manželům? Je to syn muže nebo spíš bratr, nebo bratrosyn či synobratr? Kdo je jeho matkou – má-li vůbec v takovémto případě nějakou matku? Je to ta, která ho porodila, nebo dárkyně vajíčka59 nebo vědec, který klonování provedl? Jak je to v takovém případě s dědictvím? Bude chlapec dědit po muži, z jehož somatické buňky vznikl, nebo po jeho rodičích?
58 Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, existuje sekta, která hájí klonování lidí představou, podle níž by bylo možné naklonovat Adolfa Hitlera a postavit jej konečně před soud. Srov. LIDOVÉ NOVINY, Italský lékař hájí plán na klonování lidí, Lidové noviny, 8.8.2001. 59 To neneslo žádné genové informace, použil se prakticky jen jeho obal, ale bez něho by proces nemohl být úspěšný.
-38-
4.2 Biologické problémy Umělé oplodnění nese s sebou řadu komplikací, které jsou namířeny proti životu samému. Hned na začátku procesu je vyvolána hyperovulace, aby počet vajíček byl vyšší (obvykle pět až osm), než při normálním přirozeném procesu. Tento nadsazený počet pak slouží k tomu, aby byla větší pravděpodobnost úspěchu při oplodnění ve zkumavce. Mnohdy se však stává, že se podaří získat víc embryí, než je potřeba pro vlastní přenos do dělohy, a přespočetná embrya pak končí svůj život v experimentech atraktivního výzkumu nebo jsou přímo zničena. Například v Anglii v červnu 2000 britské ministerstvo zdravotnictví oficiálně oznámilo, že od r. 1991 do r. 1998 bylo oplodněno 763 509 embryí z nichž asi polovina byla použita pro reprodukční účely (351 617), část byla zmražena (183 786), část byla použita pro výzkum (48 444) a 237 603 embryí bylo zničeno.60 Do dělohy bývají přenesena 2-3 embrya, která jsou předtím pečlivě vybrána. V případě, kdy by mohli rodiče přenést těžkou dědičnou chorobu, lze třetí den po oplození oddělit z embrya jednu až dvě buňky a provést na nich úkony preimplantační diagnostiky (PID). Když je buňka v pořádku (alespoň v rámci detekčních možností známých diagnostických technik), je v pořádku i embryo a může pak být přeneseno do matčiny dělohy. V případě vadného genu se embryo nepřenáší, nechá se odumřít. Při vyšetření je však také zničena oddělená omnipotentní buňka, která sama je potenciálním embryem. Když se všechna přenesená embrya začnou vyvíjet, je provedena tzv. redukce plodů, aby se zabránilo případným komplikacím vícečetného těhotenství. Je-li zjištěná anomálie plodu, provádí se tzv. selektivní eliminace.61
4.2.1 Obecná biologická rizika Moderní medicína je schopna léčit nemoci, které dříve končily smrtí. Dříve umírali lidé s dědičnými chorobami většinou už v dětství a málokdy dosáhli dospělosti. Protože tak většinou nestihli zplodit děti, pravdě60 Srov. PRAT, E. H., Warum dürfen wir den Embryo nicht in vitro erzeugen?, Začátek a konec lidského života. 61 Srov. TIMOR - TRITSCH, I., Rozdíl mezi redukcí vícečetného těhotenství (MFPR) a selektivní eliminací plodů. http://www.iscare.cz
-39-
podobnost dalšího rozšiřování těchto nemocí se nezvyšovala. V současné době je však tento trend opačný. Díky asistované reprodukci mohou mít vlastní děti i lidé, kteří byli v minulosti považováni za neplodné; také staří a dokonce i nežijící.62 Tímto trendem se značně omezil přirozený výběr a·naopak se rozvinul výběr, který je řízen názorem člověka. Prenatální diagnostika se propaguje ve velkém stylu. Následkem je potrat, který se provede v případě postižení. Postižené děti nejsou ve společnosti žádoucí. Je docela pochopitelné, že rodiče chtějí mít děti zdravé, nejen z důvodů ekonomických. Další nebezpečí v případě heterologního oplodnění spočívá v anonymitě dárce, protože může dojít k nechtěnému incestu. Semeno od jednoho dárce lze použít k oplodnění více žen. Tyto děti se teoreticky můžou setkat, aniž by tušily, že jsou vlastně polorodí sourozenci.63 A když potom založí vlastní rodinu, hrozí jejich dětem vyšší incidence vrozených vad.64
4.2.2 Rizika pro matku a plod Samo použití asistované reprodukce nese sebou řadu rizik. Komplikace například může přinést celková anestezie, která se provádí kvůli laparoskopii (u GIFT). Je to jeden z důvodů, proč odborníci dávají přednost IVF před GIFT, tato metoda totiž celkovou anestézii nevyžaduje.65 Dalším problémem, který použití asistované reprodukce přináší, je tzv. syndrom hyperstimulace vaječníků (OHSS). Může k němu dojít v·důsledku hormonální léčby před odběrem vajíček. Jde o nadměrnou stimulaci vaječníků vlivem vysoké dávky hormonů, která se projevuje bolestmi v podbřišku, nevolností, přítomností volné tekutiny v dutině břišní, zvětšením vaječníků. Závažnější formy OHSS mohou být provázené poruchou vnitřního prostředí, poruchou srážlivosti krve nebo výpotkem na plicích. V tomto případě je nutná hospitalizace. Lékaři se snaží OHSS vyloučit pečlivým sledováním průběhu hormonální léčby a jejího vlivu na 62 Nedávno proběhl tiskem případ vdovy, která žádala o umělé oplodnění spermatem již nežijícího manžela. Ten si před zahájením chemoterapie nechal své pohlavní buňky odebrat a uchovat v semenné bance. Soud rozhodl ve prospěch vdovy. Srov. LIDOVÉ NOVINY, Soud povolil umělé oplodnění i po smrti manžela, Lidové noviny, 3. 3. 2001 63 O nic méně pravděpodobně mohou založit rodinu i s vlastním biologickým otcem, nebo s jeho dětmi, které přišly na svět přirozeným způsobem. 64 Srov. Incest in Rodinná encyklopedie zdraví, s. 445. 65 Srov. ORGANON, Příručka pro neplodné páry. http://www.organon.cz
-40-
vaječníky a individuální úpravou dávkování hormonálních preparátů určených ke stimulaci.66 Nelze opomíjet ani riziko mimoděložního těhotenství. Je vyšší zejména u pacientek s poškozenými vejcovody. Proto je kladen důraz na vyšetření průchodnosti vejcovodů. Těhotenství, které nastalo po mimotělním oplození, je vysoce rizikové. Vyskytuje se zde vyšší pravděpodobnost spontánních potratů. Proto je nutná hormonální podpora v úvodu těhotenství a dle potřeby i kontrolní hospitalizace.67 Také vícečetné těhotenství, které bývá často označováno jako „vedlejší účinek léčby", nese v sobě riziko větší pravděpodobnosti potratu nebo nižší porodní hmotnosti dětí. Aby se tomu lékaři vyhnuli, navrhnou matce tzv. redukci plodů. Tímto způsobem dochází paradoxně k zabíjení nadbytečných plodů, které vznikly tak náročnou a složitou cestou.68 Také sama redukce plodů s sebou nese rizika jak pro matku, tak pro dítě, které má zůstat zachováno. I když je údajně procento komplikací nízké a komplikace jsou poměrně vzácné, může dojít ke krvácení, infekci a při nepozornosti také k napíchnutí přilehlých orgánů. Nejzávažnější komplikací je riziko potratu.69 Této otázce je věnována řada prací. Techniky asistované reprodukce mohou umožnit otěhotnění ženě i po přechodu, když se zavede do jejího vejcovodu vajíčko dárkyně. Těhotenství v takovém případě může být spojeno s komplikacemi jako je například vysoký krevní tlak, riziko onemocnění cukrovkou. U starších žen je také vyšší pravděpodobnost, že budou muset rodit císařským řezem.70 Úkolem asistované reprodukce je pomoci neplodnému páru všemi dostupnými prostředky počít a porodit dítě. Zároveň s touto pomocí hrozí však ženě i dítěti, že se stanou objektem lékařského výzkumu a obětí techniky. Je ohrožena lidská důstojnost ženy i nenarozeného dítěte . 66 67 68 69
Srov. ORGANON, Příručka pro neplodné páry. http://www.organon.cz Srov. VENTRUBA, P., Průvodce programem léčby neplodnosti. http://www.fnbrno.cz Srov. ORGANON, Příručka pro neplodné páry. http://www.organon.cz Srov. TIMOR - TRITSCH, I., Rozdíl mezi redukcí vícečetného těhotenství (MFPR) a selektivní eliminací plodu. http://www.iscare.cz 70 Srov. LIDOVÉ NOVINY, Ženy můžou rodit i po padesátce, Lidové noviny, 14.11. 2002.
-41-
4.3 Komerční zneužití V součastné době se techniky umělé reprodukce neobyčejně rychle rozvíjejí a stávají se běžnou samozřejmostí, kterou dokonce platí i pojišťovny.71 Každý rozvoj však potřebuje materiální základnu. Vše, co je podporováno finančně, musí přinést rychlé výsledky, které by vše několikanásobně vrátily – to je zákon trhu, dnes tolik vyzdvihovaný. Proč právě střediska asistované reprodukce nemají finanční problémy, ale naopak vzkvétají (viz příl. 6, s.86), zakládají se nová, i když ve zdravotnictví peníze chybějí a ruší se nemocnice a ostatní dotovaná zařízení? Není to mimo jiné proto, že bezdětní manželé by dali vše, aby se dočkali potomka?72 Není to mnohdy více či méně zneužívání jejích situace?73 Tyto problémy se dají také snadno zpolitizovat. Protože není možné hradit náklady těchto komerčních výkonů ze státního rozpočtu (z daní), mohlo by dojít k porušení sociální spravedlnosti tím, že jedni na takovou péči peníze mají a jiní ne. Náklady na uskutečnění jednoho případu oplodnění in vitro činí v USA asi 5 000 dolarů. Vztaženo na počet tamních neplodných žen, kterých je podle odhadů asi 500 000, to představuje celkové náklady ve výši 2,5 až 5 miliard dolarů.74 Jak to, že například dárci gamet dostávají finanční odměnu – když se nazývají dárci? Odměna se u nás pohybuje mezi 5 000 až 10 000,- Kč za odběr vajíček a je údajně určena na pokrytí nákladů spojených s dárcovstvím (cestovné, aj.).75
71 U nás zdravotní pojišťovny hradí pacientkám ve věku 18 - 39 let celkem tři cykly mimotělního oplození s transferem embryí. Také hradí léky na stimulaci, základní výkony spojené se ziskem a oplozením oocytů a transfer embryí. Srov. VENTRUBA, P., Průvodce programem léčby neplodnosti. http://www.fnbrno.cz 72 Mikromanipulační techniky, kryokonzervace, chirurgické metody odběru spermií a některé další výkony si musí každý pacient zaplatit sám, protože tyto nadstandardní úkony pojišťovna nehradí. Srov. VENTRUBA, P., Průvodce programem léčby neplodnosti. http://www.fnbrno.cz 73 Pokud žena vyčerpá bezúspěšně cykly, které platí pojišťovna, další si musí hradit sama. Přitom jeden cyklus u nás stojí 25-30 tisíc Kč. Srov. ONDŘICHOVÁ, L. Chceme dítě za každou cenu. Lidové noviny, 25.2.2003. 74 Srov. GROBSTEIN, C., External Human Fertilization, Bioethcs. 75 Srov. VENTRUBA, P., Průvodce programem léčby neplodnosti. http://www.fnbrno.cz
-42-
Jak je možné, že se na internetu dají sehnat oocyty různých modelek a královen krásy? Jak to, že si studentky prodejem svých gamet přivydělávají? V USA jsou prý běžné inzeráty typu „Zaplaťte školné svými vajíčky“ – podávají je různé zprostředkující organizace, které potom vajíčka nabízejí neplodným ženám. Když dárkyně mohou nabídnout vedle výborných výsledků ve škole také skvělou postavu a atraktivní vzhled, pohybují se jejich odměny okolo 50 000 dolarů za vajíčko.76 Náhradní mateřství v sobě také skrývá nebezpečí – lze ho zneužít k·vykořisťování ženy, která kvůli finanční tísni nebo z jiných důvodů může být k souhlasu nucena. Jiné ženy by zase mohly mateřství začít chápat jako výhodný obchod. Budou-li peníze hrát hlavní roli, nebude problém, aby si rodičovství „koupily“ například ženy žijící v lesbickém svazku nebo ženy, které žijí osaměle. V podstatě se dítě stane „domácím zvířátkem“, které může mít kdokoli, komu se zachce.
76 Srov. LIDOVÉ NOVINY, Studentky v USA prodávají svá vajíčka, aby si vydělaly na školné, Lidové noviny, 30.5.2001
-43-
4.4 Problém dárcovství V případech, kdy nelze použít pohlavní buňky dvojice, která je neplodná,77 centra asistované reprodukce nabízejí ještě jednu možnost, jak získat rodičovství. Je jím tzv. program dárcovství. Gamety poskytují dobrovolní dárci a používají se pak tam, kde je třeba. Existuje také tzv. preimplatační adopce, která se užívá, v případě, kdy nelze použít vajíčka ani spermie od neplodného páru. Všechna centra asistované reprodukce se zaštiťují absolutní anonymitou, pečlivým výběrem a genetickým prověřením dárce. 78 Zdá se, jako by tím byly všechny problémy vyřešeny. Ale někdy je tomu právě naopak. Zaručit anonymitu je velmi těžký úkol, který vzhledem k lidskému faktoru nemůže být nikdy stoprocentně splněn, a tudíž je tu riziko vydírání dárce nebo příjemce. Na druhé straně anonymita přináší nebezpečí nežádoucích příbuzenských vztahů, které by mohly vzniknout (viz podkapitolu 4.1.2, s.·36). Centrum asistované reprodukce může také zneužít pohlavní buňky svých klientů k jiným oplodněním. Při výběru dárce se uplatňují různé požadavky jako je např. věk, vzdělání, požadavek negativních výsledků vyšetření na HIV či pohlavně přenosné choroby a na uspokojivé genetické vyšetření. Oocyty se získávají od zdravých dárkyní ve věku od 18 do 35 roků, kterým se pak musí k tomuto účelu stimulovat vaječníky. Dárkyní se může stát i žena, která je sama v IVF programu, když se u ní získá větší počet vajíček.79 Pro dárce spermatu, kromě dobré zdravotního stavu, se často požaduje i VŠ vzdělání.80 Darovaná embrya bývají od párů z programu asistované reprodukce, které již nemají zájem o jejich transfer. Sám proces darování oocytů není pro dárkyni bez rizika. Před odběrem musí podstoupit stejnou hormonální léčbu a lékařský dohled, jako žena 77 Např. při nefunkčnosti vaječníků, riziku genetických abnormalit, absence oocytů... 78 Srov. MALENOVSKÁ, A., Průvodce neplodnosti.; VENTRUBA, P., Průvodce programem léčby neplodnosti. http:// www.fnbrno.cz .; ORGANON, Příručka pro neplodné páry. http://www.organon.cz 79 Srov. VENTRUBA, P., Průvodce programem léčby neplodnosti. http://www.fnbrno.cz 80 Srov. ISCARE, Časté otázky mužské populace. http://www.iscare.cz
-44-
podstupující IVF nebo GIFT, což přináší i stejná nebezpečí (viz podkapitolu 4.2.2, s. 40). Protože darování oocytů není jednoduchá záležitost, je dárkyň nedostatek. I to by se mohlo stát příčinou různých komerčních spekulací (viz podkapitolu 4.3, s. 42). Heterologní umělé oplodnění v sobě může zahrnovat eugenické snahy. Mimo snahu přivést na svět dítě se mohou vyskytnou tendence ovlivňovat pohlaví, vlastnosti, podobu, ... Dítě se tak může stát věcí, zbožím, jehož vlastnosti si lze vybírat. K tomu přispívá i existence semenných bank. Postup výběru dárce spermatu bývá často označován jako „eugenika prvního stupně“. 81 I když všichni potenciální dárci a dárkyně musí být vyšetřeni na genetické vady a virová onemocnění, nelze všechny choroby a dispozice zjistit, zvláště pak u nemocí duševních. V případě, že se pak taková choroba projeví u dítěte, ponese pravděpodobně nová rodina tuto situaci hůře, než kdyby takto onemocnělo dítě počaté přirozenou cestou. Umělé oplodnění pomocí dárců bývá také častěji odsuzováno než homologní, protože narušuje vztahy v rodině vstupem cizí osoby do manželské jednoty (viz podkapitolu 4.6, s. 50). Také umožňuje, aby měly děti svobodné nebo lesbické ženy, popř. vdovy; a to bez ohledu na zájmy a·práva budoucího dítěte. O některých problémech spojených s dárcovstvím se vůbec nehovoří, nebo jsou zlehčovány. Dárce např. může po čase začít pochybovat, zda jeho jednání bylo správné, a přitom už na věci nemůže nic změnit. Takový problém může nastat zvláště po vstupu do manželství, kdy eventualita existence dětí vzniklých z darovaných gamet může u partnera vyvolávat asociace nevěry.
81 Srov. SGRECCIA, E., Umělé oplodnění a eugenika, Scripta bioethica 2001/1, s. 5-6.
-45-
4.5 Eugenika Heterologní umělé oplodnění bylo původně určeno neplodným manželům, aby jim umožnilo rodičovství.82 Pro tyto účely vznikly semenné banky, které také otevřely nové možnosti selekce budoucích životů. Výběr semene umožňuje cílenou volbu dárce a tím lze do jisté míry ovlivnit např. vzhled a jiné vlastnosti budoucího člověka. Tyto tendence bývají označovány jako eugenika prvního stupně, nebo termínem „tichý rasismus“. 83 Oplodnění in vitro (viz podkapitolu 3.2.2.2, s. 27) potřebuje pro vyšší pravděpodobnost úspěchu větší množství vajíček k oplodnění. Ta se získávají pomocí umělé stimulace vaječníků. Vajíčka, stejně jako spermie, jsou kontrolována a k oplodnění jsou použity jen „kvalitní“ gamety. V této fázi je možné použít i moderní selekční metodou flowcytometrii, která umožňuje detekovat a roztřídit spermie, podle toho, zda obsahují DNA s·X nebo Y pohlavním chromozomem. Tím je možné ovlivnit pohlaví ještě před oplodněním (viz příl. 5, s. 85). Po oplodnění se provádí výběr zárodků vhodných pro implantaci. Selekce bývá nazývána eugenikou druhého stupně. Nejen, že se při ní vybírá dárce, ale také jsou odstraňována ta embrya, která nemají požadované vlastnosti84 nebo mají jako jedinci nežádoucí dispozice. Tento postup bývá označován jako negativní eugenika. 85 Preimplantační diagnostika (PID), je často považována za prevenci přenosu některých dědičných onemocnění.86 Podle jejích zastánců je šetrnější, než dosud prováděné vyšetření během těhotenství s následným potratem. Tato metoda je však vysoce náročná a drahá a jejím výsledkem je, že embrya, která nejsou v pořádku, jsou zničena. Ve skutečnosti jde o·eugenickou selekci prováděnou na velmi mladém embryu.87
82 zcela neprávem bývá označováno jako léčba neplodnosti (viz 2.4, s. 19) 83 Srov. SGRECCIA, E., Umělé oplodnění a eugenika, Scripta bioethica 2001/1, s. 5-7. 84 Požadované pohlaví lze zjistit i pomocí biopsie ze třídenního embrya - odebere se jedna buňka (blastomera), která se cytogeneticky vyšetří. 85 Srov. SGRECCIA, E., Umělé oplodnění a eugenika, Scripta bioethica 2001/1, s. 5-7. 86 Srov. VENTRUBA, P., Průvodce programem léčby neplodnosti. http://www.fnbrno.cz 87 Srov. HPŽ ČR, Asistovaná reprodukce. http://www. prolife.cz
-46-
IVF nabízí i třetí stupeň eugeniky (tzv. pozitivní eugeniku), která umožňuje přímé genové intervence88 – nezasahuje jen do výběru embryí jako celistvých entit, ale ovlivňuje a mění i jejích vnitřní vlastnosti (viz příl.·4, s.84). Do dělohy budoucí matky jsou implantována 2-3 embrya, i když jejich počet po oplodnění byl vyšší. Tzv. nadpočetná embrya jsou zmrazena pro další použití nebo jsou zničena. Dojde-li k vícečetnému těhotenství, bývá matce doporučena tzv. redukce plodů, aby byla vyloučena rizika z toho plynoucí. Pomocí ulrazvukového monitoru je přes břišní stěnu matky zavedena do srdce vybraného dítěte jehla a odsáta krev, tím dojde k okamžitému zabití „nadbytečného" dítěte89. Prof. Ilan Timor - Tritsch, New York University School of Medicine k tomu říká: „Není-li možné provést testy před redukcí, redukujeme nejmenší plod nebo plod s podivným vzhledem.“ 90 Zárodek, který vznikl přirozeným způsobem je chráněn, nikdo totiž nemá právo nutit ženu k potratu – a to ani tehdy, když je dítě vážně poškozeno. Pokud je ale embryo vytvořeno v laboratoři, pohlíží se na něj jako výrobek. Musí splnit kritéria, které udává člověk, jinak „nemá právo na život“ (viz příl. 2, s. 82). Eugenikou bývá označována nauka o způsobech zušlechtění lidské společnosti.91 Název vymyslel a prosazoval britský přírodovědec a spisovatel F. Galton. Tento termín odvodil od řeckého základu a měl na mysli „dobré narození“ nebo „ušlechtilý původ“. V minulosti byly diskutovány zejména postupy tzv. negativní eugeniky, tj. opatření zamezující rozmnožování nežádoucích jedinců a·umožňující cílený výběr rodičovských párů k produkci žádoucích potomků. Tato regulace lidské reprodukce měla být v zájmu společnosti, protože měla za úkol pozvednout a zdokonalit lidstvo. Tyto (původně jen teoretické) úvahy byly zneužity nacistickou ideologií v době 2. světové války. 88 Srov. SGRECCIA, E., Umělé oplodnění a eugenika, Scripta bioethica 2001/1, s. 6-7. 89 Srov. HPŽ ČR, Asistovaná reprodukce. http://www. prolife.cz 90 Srov. TIMOR - TRITSCH, I., Rozdíl mezi redukcí vícečetného těhotenství (MFPR) a selektivní eliminací plodu. http://www.iscare.cz 91 Srov. Eugenika in multimediální encyklopedie Diderot.
-47-
Většina lidí myšlenky o šlechtění lidské rasy odsuzuje. Přesto se postupy negativní eugeniky začínají znovu používat díky moderním technologiím IVF. Zdá se, že o výběru „kdo se narodí a kdo ne“ už nerozhoduje nějaká politická moc, ale lékaři a vědci, kteří určují kritéria kvalitního života: „Příkladem toho, co někteří autoři nazývají „skrytá eugenika“, může být například tendence eliminovat ten či onen hendikep či onemocnění, ale ve jménu rodičovských zájmů, nikoli ve jménu sociální a politické stability. V medicíně však stále zůstávají v platnosti stereotypy, které nejsou nepodobné klasické eugenice. Jedná se především o dramatizaci nemoci, tedy o snahu popsat zdravotní hendikep jako stav, který je v rozporu s možnostmi „plnohodnotného a uspokojivého života“, dále o propočítávání finančního zatížení společnosti vzhledem k určité poruše. Často se tyto náklady dávají do souvislosti s náklady na prenatální diagnostiku. Z určitého hlediska se tedy jedná opět o jistou řeč čísel, která naznačují, že hodnotu lidského života lze nějak ekonomicky vyjádřit, případně i podrobovat ekonomickým zájmům.“92 Společnost udává jakýsi standart a tím jsou ovlivnění jak lékaři a vědci, tak i rodiče: „Z těchto důvodů mohou například státy s totalitními sklony ve snaze uspět na celosvětovém trhu státními regulacemi usilovat o co „nejzdravější“ profil populace, neboť nejvyšší metou se stává ekonomická výkonnost. Vlastním cílem pak bude dostupnost a efektivnost pracovišť prenatálního poradenství, rozvoj prenatální a preimplantační diagnostiky, typizace genetických nemocí, které jsou největší ekonomickou zátěží, podpora provádění potratů s eugenickou motivací – a to do vysokého stupně těhotenství – a podobně. Státní podpora takovéto prokreativní aktivity pak může vést i ke změně hodnot uvnitř rodin.“93 Dnešní společnost má zájem o jedince zdravé, o které by nemusela pečovat, kteří by se ekonomicky podíleli na jejím rozvoji. Proto je jejím 92 LAJKEP, T., Některé společenské a technologické intervence do lidské reprodukce jako etický problém současnosti, s. 74. 93 LAJKEP, T., Některé společenské a technologické intervence do lidské reprodukce jako etický problém současnosti, s. 75.
-48-
cílem zbavit se těch, kteří nevyhovují, nebo předejít jejich vzniku. Kritériem selekce bude tedy zdraví a schopnosti. Lékaři proto budou usilovat o to, aby rodičům umožnili nejen reprodukční úspěch, ale aby jim poskytli dítě zdravé a co možná nejdokonalejší. Člověk se přestává brát takový, jaký je, ale naopak se staví podmínky, jaký být má. Z dítěte se tak stává věc, zboží. Aby co nejvíce vyhovovalo zákazníkům (rodičům), musí se také začít zohledňovat jejich čistě osobně motivované požadavky, jako je zdraví, pohlaví, inteligence, vzhled. Proto kritéria výběru v sobě skrývají hrozbu pro celé lidstvo.
-49-
4.6 Vztahy v rodině Umělé oplodnění s sebou nese také spoustu rizik týkajících se vztahů, zejména v rodině. Nejviditelnější problémy vznikají u heterologního oplodnění. Do rodiny vstupuje další člověk - dárce, který narušuje její jednotu. Dítě má rodiče biologické, a jiné rodiče, kteří ho vychovávají. Dítě může mít dva otce a jednu matku, nebo jednoho otce a tři matky, případně do rodiny může vstoupit až pět osob, (dva dárci, dva vychovatelé, matka, která propůjčila dělohu a dítě donosila). Také mohou mít dítě ženy osamělé nebo homosexuální páry.94 Tím se narušují významy pojmu pokrevní příbuzenství, i význam dosavadních právních norem. Dítě těžko může najít svojí biologickou i právní identitu. Narušuje se tradiční vzorec rodiny a to se následně musí projevit na celé společnosti. Nelze přehlížet ani psychické problémy (viz podkapitolu 4.8, s. 55), které mohou vzniknout například u otce, který ví, že je neschopný počít dítě a že jeho žena touží po mateřství. To, že dají oba souhlas k·heterolognímu oplodnění, neznamená, že skutečně chápou všechna rizika, která na sebe berou. Může se to projevit i na vztazích uvnitř celé rodiny.95 Mnoho zastánců heterologního oplodnění obhajuje tuto metodu argumentací, při níž přirovnává vztahy, které vzniknou v budoucí rodině, ke ztahům po adopci. Toto srovnání je však falešné, protože adoptované dítě má dva rodiče, kteří mu dali život a jiní dva jsou pověřeni jeho výchovou. V žádném případě zde nedochází k narušení jednoty manželského vztahu vstupem třetí osoby – dárce. U dětí, které mají za biologického otce neznámého dárce, mohou také nastat potíže, až založí vlastní rodinu. Při genetických zkouškách může být zjištěno, že jsou vlastně polovičními sourozenci. A to může mít pro ně i·pro jejich děti závažné následky. Tak se problém přenášejí na další generaci, na jinou rodinu, která s technikami umělého oplodnění neměla co do činění. 94 Srov. LIDOVÉ NOVINY, Lesbičky ve Švédsku se soudí o výživné s dárcem spermatu, Lidové noviny, 10.12.2001. 95 Srov. SGRECCIA, E., Umělé oplodnění a eugenika, Scripta bioethica 2001/1, S. 12-14.
-50-
Pomocí technik umělé reprodukce dítě ztrácí statut „plodu manželské lásky“, ale začíná se chápat jako „něco“, co se dá pořídit, když to chybí. Rodiči se tak mohou stát homosexuální, ovdovělé nebo i svobodné ženy, kterým prostě mateřství chybí. Příkladem může být případ oplodnění ženy--vdovy v pražském Centru asistované reprodukce ISCARE IVF spermatem manžela po jeho smrti (viz 4.2.1, s. 39). Ředitel centra Michal Tošovský k·tomu říká: “Tento případ je navíc zajímavý tím, že s tou paní mluvila spousta lidí a všichni se shodovali na tom, že přesně ví, proč své dítě chce. Každopádně to není žádné náhodné rozhodnutí. Ona si byla velmi jistá. Na dítě podle mého názoru jednoznačně právo má.“96 Také soud uznal „právo“ vdovy a udělil souhlas k provedení fertilizace. Soudkyně Emílie Matoušková je přesvědčená, že: „Státní instituce podle názoru soudu nemohou do těchto základních lidských a nezadatelných práv zasahovat, když nárok navrhovatelky je rovněž v souladu s etikou.“97 Hovoří se o právech rodičů na dítě. Jaký ale na to bude mít názor dítě, až dospěje? Neutrpí jejich vztah, až se dítě dozví, že bylo počato na základě matčina „práva“? Nevyčte jí jednou, že také nerespektovala jeho právo narodit se do úplné rodiny? Nenarušuje už sám fakt vlastnictví dítěte (který z „práva na dítě“ logický vyplývá) vztahy mezi dítětem a rodičem? Co když se budou děti za svoje nepřirozené početí jednou stydět? Co v případě heterologního oplodnění, kdy bude chtít dítě znát své biologické rodiče? Díky asistované reprodukci se mohou stát rodiči i starší lidé, kteří mohou předpokládat, že až bude jejich potomek dospívat a bude potřebovat jejich oporu nejvíce, nemusí být již v plné síle nebo naživu. Před časem porodila 63letá Italka díky vajíčku dárkyně a s přispěním velkých dávek hormonů, (údajně) zdravé dítě. Chtěla tak napravit krutý osud, který ji tragicky připravil o syna.98 Tento čin však vyvolává řadu otázek: 96 SUCHÁ, V., Lidský osud se do žádných pravidel nevtěsná, Mladá fronta DNES, 28.4.2001. 97 LIDOVÉ NOVINY, Soud povolil umělé oplodnění i po smrti manžela, Lidové noviny, 3.3.2001. 98 Srov. PETR, J., Vědci varují: Musíme ho zastavit!, Lidové noviny, 13.4.2002.
-51-
Bylo to od ní zodpovědné? Nevyhověla tato žena jen svému přání bez přihlédnutí k budoucnost svého potomka? Kdo bude vedle něho stát, až půjde na základní či střední školu? Jak se projeví na jeho psychice, že pravděpodobně osiří již v dětství nebo v mládí? Kdo ho bude dál vychovávat? A bylo to vůbec morální od lékaře? Štěstí narodit se do kompletní rodiny, v níž bude přijato a vychováváno s láskou, někdy nemá ani dítě, které se narodí přirozenou cestou. Proč tedy pomocí pokroku v lékařské vědě k těmto situacím ještě více přispívat nebo je přímo vytvářet?
-52-
4.7 Pýcha člověka Metody umělého oplodnění svádějí k tomu, aby se na dítě pohlíželo jako na předmět, se kterým lze libovolně zacházet, a ne jako na individuálního člověka. Svědčí o tom mimo jiné i terminologie v této oblasti užívaná. Úmyslně se obchází pojem člověka v počátečním stádiu a používají se termíny typu „produkt těhotenství“, „fetus“, „embryo“, „impregnovaná vaječná buňka“ či „preembryo“. Začátek těhotenství se definuje pomocí nidace, což budí falešný dojem, že lidský život začíná až v tomto okamžiku a ne již při oplození. To dává prostor pro zákroky, které se provádějí mezi oplodněním a implantací. Čím více se zdokonalují techniky reprodukční medicíny, tím více se materializuje nejen terminologie, ale i člověk samotný. Začíná být ohrožena lidská důstojnost nejen nenarozeného dítěte, ale i samotné ženy. Embrya se přece „vyrábějí“ a jsou prostředkem k určitému účelu. Proto, jsou-li „nekvalitní“ nebo „přebytečná“, zlikvidují se. I zde se používá eufemická terminologie jako: řízeně se rozmrazí, odstraní se, provede selektivní fetocida, ..., což prakticky znamená zabití nenarozeného člověka. Z·embrya se stává odhozené zboží a to je typický způsob, jak zachází dnešní konzumní společnost prakticky se vším. Je otázka času, kdy se bude s embryi obchodovat, beztrestně na nich provádět pokusy. Stále více se zdá, že člověka lze vyrobit, a ubývá ochoty brát ho takového, jaký je. S jeho chybami, nedokonalostmi. Proto se implantují jen opticky „bezvadná“ embrya a provádí se prenatální diagnostika s následným potratem v případě postižení. To není nic jiného než eugenika v nejranějším stádiu. Objevuje se i názor, že to, co lze vyrobit, je dovoleno také ničit. Rudolf Ehmann se zamýšlel ve svém příspěvku, který zazněl na 8. kongresu Federace katolických lékařů, proč se změnilo chápání úlohy lékaře a chápání člověka, který má vzniknout, a ženy-matky:
-53-
“Lékař se stává »machrem« a »stvořitelem« a cítí se jím být – pánem nad životem a smrtí. Většinou ani nepostřehne, že je jako podomek a·spřaženec zneužíván masovou ideologií člověka znevažující. Hippokratovské medicíně je tak vystaven rozsudek smrti.“ 99 Na začátku stálo – prostřednictvím antikoncepce – oddělení sexuality a·rozmnožování. Poté následovalo – v podobě techniky asistovaného rozmnožování – oddělení rozmnožování a sexuality. Postiženým je na jedné straně dítě, které bylo vydáno totální manipulaci (až po samo zničení). Na druhé straně je to žena a matka, která v důsledku všech těchto postupů je ve svém nitru těžce zasažena a zraňována. Tyto procesy jsou odrazem ztráty ženství a zejména mateřství.100 Embrya jsou počátkem specificky lidského života. Proto je potřeba pokusy, které používají životaschopných embryí jen pro získání nových vědeckých poznatků, ostře odsoudit. Potenciálního člověka nelze přece používat jako biologický materiál. Nad experimenty s lidskými embryi se zamýšlí i Dagmar Pohunková z 1. lékařské fakulty UK, která upozorňuje, že se při nich „dostává do konfliktu princip svobody vědeckého bádání, princip lidské odpovědnosti a princip ochrany lidské důstojnosti.“ 101 Stejně je třeba chránit i ženu, aby se nestala objektem výzkumu, aby byla objektivně informovaná o reálných šancích. Člověk má spolupracovat při stvoření a ne si hrát na Boha.
99 EHMANN, R. aj., Člověk a reprodukční medicína, Rodinný život 44/45. 100 Srov. EHMANN, R. aj., Člověk a reprodukční medicína, Rodinný život 44/45. 101 POHUNKOVÁ, D. Klonování embryí je cesta riskantní a ne jediná, Lidové noviny, 27.11. 2001.
-54-
4.8 Psychologické problémy Lékařská věda v oblasti metod asistované reprodukce pokročila mílovými kroky a jednou z nejprogresivnějších oblastí moderní medicíny. Je schopna poskytnout pomoc mnoha manželským párům, kteří by jinak neměli reálnou šanci přivést na svět svého potomka. Nabízí celkovou naději okolo 15 až 20 % otěhotnění na každý cyklus. Studie sice prokázaly, že pravděpodobnost otěhotnění se s dalšími cykly zvyšuje a je srovnatelná s·přirozenou reprodukční schopností,102 přesto se však úspěch nemusí dostavit. A právě zklamání je největší psychologickou zátěží pro dvojici, která touží po dítěti. Čím více „léčebných“ cyklů prodělají bez úspěchu, tím více stresových situací zažijí, a to je následně může psychicky poznamenat. Paradox ovšem je, že i když dlouho očekávané dítě přijde na svět, může vzniknout také celá řada komplikací v psychickém směru pro celou budoucí rodinu. Příliš silné přání mít dítě, může způsobit překážku pro zdravý vztah mezi matkou a dítětem. Dítě může být brzděno ve vývoji k·samostatnosti a k nutnému odpoutání od rodičů. Otec nemusí dítě, které vzniklo heterologním oplodněním, vnitřně přijmout. Může mu připomínat jeho neplodnost, se kterou se nedokáže vyrovnat. Přistoupí-li se k tomu, aby techniky asistované reprodukce mohly využívat i ženy žijící osaměle nebo v homosexuálním svazku, může to pro dítě znamenat nevhodné podmínky pro jeho psychický vývoj. Psychologické výzkumy kojenců říkají, že tzv. specifikovaný citový vztah k matce se vytváří nečastěji v sedmém měsíci života. Je však současně možno prokázat, že v polovině případů se tento vztah tvoří i k dalším osobám v rodině, zvláště k otci. Ve třetím roce získává dítě vědomí identity vlastního já, které se dříve a lépe utváří, když žije ve vztahu trojstranném (já – ty – on), než jen ve vztahu dvoustranném (já – ty).103 Z·toho jasně plyne, že škoda, která vznikne dítěti, je mnohem větší, než škoda vzniklá ženě, které se nevyplní přání mít dítě. Nelze přitom 102 Srov. ORGANON, Příručka pro neplodné páry. http://www.organon.cz 103 Srov. MATÌJÍČEK, Z., O rodině vlastní nevlastní a náhradní.
-55-
argumentovat dětmi, které přišly na svět přirozeně a přesto oba rodiče nemají, např. v důsledku úmrtí, rozvodu nebo v případě dětí svobodných matek. Zde je podstatný rozdíl, protože děti měly reálné rodiče a přišly o·ně v důsledku nepříznivých podmínek. Není to tedy argument pro to, aby se jiným dětem toto nepřirozené prostředí vytvářelo uměle a zbytečně. Existuje otázka, zda, a jaký negativní vliv může mít oplodnění mimo mateřský organismus na vznikající život. Žádné defekty v psychickém směru však nebyly dosud zjištěny. Lékaři tvrdí, že je to vysoce nepravděpodobné. Psychický a emocionální život vzniká v embryu v mnohem pozdějších stadiích vývoje.104 Toto nebezpečí by však mohlo vzniknout v·případě, kdy by se podařilo vyvinout tzv. „umělou dělohu“, nebo by se dítě vyvíjelo v matce, která je ve stavu klinické smrti či v matce, která dítě „donáší“ za úplatu. Také náhradní mateřství přináší nebezpečí jak pro dítě, tak pro ženu, která jej donáší. Tato „matka“, která od začátku ví, že jej nosí pro někoho jiného, se nemusí chovat dostatečně svědomitě v oblasti životosprávy (pití alkoholu, kouření, ...). Bude pro ni obtížné identifikovat se s dítětem tak, jak by to bylo z psychosomatických důvodů žádoucí.105 Naopak, když identifikace s dítětem bude normální, způsobí vydání novorozence vážnou ránu jejím mateřským citům. Mohou se dostavit pocity zrady, zpronevěry vlastnímu mateřství a může nastat silná psychická deprese. Manžele mohou trápit i jiné složité otázky. Co udělat se zbylými zmrazenými embryi? Jak přijmout genetickou anonymitu dárkyně vajíčka? Jak se rozhodnout v případě vícečetného těhotenství? Jak se vyrovnat s·případným neúspěchem léčby? Proto by měla být dvojicím poskytována poradenská služba, která by je pravdivě informovala o problémech v oblasti asistovaného početí dříve, než je podstoupí. V mnoha případech by se jistě předešlo zbytečným frustracím a pocitům viny. 104 Lidský mozek se vyvíjí od druhého týdne po celou dobu embryonálního a fetálního vývoje. Jeho funkci lze zachytit už na elektroencefalografu v devátém týdnu a záznam má už některé hlavní znaky jako u dospělého člověka. Více viz MATĚJČEK, Z., LANGMEIER, J., Počátky našeho duševního života, s. 86. 105 Prenatální psychologové tvrdí, že je velice důležitá komunikace mezi matkou a plodem. Matka má na dítě mluvit, uklidňovat ho, ... Ticho a chaotické podněty silně poznamenávají dítě na další životní dráze. Děti, které nejsou v prenatálním vývoji stimulovány, mají daleko více tělesných i citových obtíží. Více viz MATĚJČEK, Z., LANGMEIER, J., Počátky našeho duševního života, s. 129.
-56-
Prof. Ilan Timor–Tritsch z New York University School of Medicine považuje za povinnost: “Respektovat naději pacientky, ale poskytnout objektivní informace. Sdělovací prostředky často naděje vícečetného těhotenství přehánějí. Proto dochází k výkyvům mezi nadšením a skepsí v otázce redukcí. Pacientky i·lékaři jsou zaplavováni velkým množstvím chybných informací anebo, což je ještě horší, mají informací nedostatek. Je třeba respektovat náboženské přesvědčení a požadavky pacientek a jejich rodin. To vše je třeba probrat při konzultaci s pacienty.“106
106 Srov. TIMOR - TRITSCH, I., Rozdíl mezi redukcí vícečetného těhotenství (MFPR) a selektivní eliminací plodu. http://www.iscare.cz
-57-
5 Katolická církev a její stanoviska Své stanovisko zaujala katolická církev již v roce 1897, kdy prohlásilo Svaté oficium umělé oplodnění za nepřípustné.107 Od té doby se její postoj nezměnil, ale naopak byl mnohokrát potvrzen církevními autoritami. Na kongresu katolických lékařů v roce 1949 Pius XII. ve své promluvě odmítl heterologní oplodnění, protože pokud spermie nepocházejí od manžela matky dítěte, jedná se o oplodnění mimo manželství. To, že se nesmí oddělovat biologický akt oplodnění od osobního aktu lásky, zmiňoval Pius XII. v roce 1951 v promluvě k porodním asistentkám a na kongresu o plodnosti a sterilitě v roce 1956. Instrukce Kongregace pro nauku víry „O úctě k lidskému životu v jeho počátcích a o důstojnosti“ z 10. března 1987 zavrhuje jak heterologní umělé oplodnění, tak i homologní, ačkoli se o něm říká, že „není zatíženo vší etickou negativitou, kterou lze najít v mimomanželském rozmnožování“. Naproti tomu – věrna tradiční nauce o manželství – zdůraznila církev, že pro zplození nového lidského života je manželský akt nezbytný a zůstane nenahraditelný. Tento dokument také velice ostře odsuzuje tzv. náhradní mateřství a klonování. Církev se neustále vyjadřuje prostřednictvím svých dokumentů a prohlášení k aktuálním problémům bioetiky. Uvědomuje si svou odpovědnost, která jí byla svěřena, a snaží se reagovat na problémy dnešní doby také podporou odborných konferencí, setkání a hnutí ve prospěch života.108
5.1 Církevní dokumenty Všechna oficiální stanoviska katolické církve jsou shrnuta v·církevních dokumentech. O důstojnosti osoby člověka hovoří podrobně pastorační konstituce II. vatikánského koncilu Gaudium et spes. Instrukce Donum vitae rozebírá otázky týkající se lidského plození, zejména technik umělé reprodukce. Humanae vitae se dívá na manželství z hlediska plodnosti a encyklika Evangelium vitae zdůrazňuje hodnotu života a·nutnost jeho ochrany od početí. 107 Srov. ROTTER, H., Důstojnost lidského života, s. 38. 108 Srov. JAN PAVEL II., Evangelium vitae, 27.
-58-
5.1.1 Gaudium et spes Tato konstituce109 hovoří o důstojnosti lidské osoby. Důstojnost je dána tím, že člověk byl stvořen Bohem, a to k božímu obrazu [čl. 12]. Je jednotou duše a těla a zahrnuje v sobě prvky hmotného světa. [čl. 14]. Také má podíl na světle božské mysli a tím převyšuje vše stvořené. Má schopnost hledat a nalézat pravdu. I toto je důvod k uznání jeho důstojnosti [čl. 15]. Člověk je morální bytost, má svědomí, aby mohl naslouchat Bohu. Může tak hledat řešení mnoha mravních problémů [čl.·16]. Důstojnost plyne rovněž z jeho svobody. Ta však může být narušena, zneužita, nebo nesprávně interpretována [čl. 17]. Člověk jako jediný tvor si uvědomuje svůj zánik, svou smrt, ukončení svého bytí [čl. 18]. Princip lidské důstojnosti bývá kritériem při otázkách, týkajících se ochrany vznikajícího života, jeho ukončení, oprávněnosti lékařských zákroků, experimentováním s člověkem, ... Samostatnou kapitolu věnuje tato konstituce důstojnosti manželství a·rodiny v dnešním světě. Podtrhuje důležitost manželského a rodinného společenství, na kterém je založeno štěstí celé společnosti [čl. 47]. Tento posvátný svazek založil Stvořitel a vybavil jej vlastními zákonitostmi. Manželství má nesmírnou důležitost pro pokračování lidského rodu, rozvoj osobnosti, mír a blaho rodiny. Svou přirozenou povahou je zaměřeno k·plození a výchově dětí [čl. 48]. Děti svým rodičům přinášejí mnoho dobrého. Jsou pro manželství nejvzácnější dar, jsou účastí na díle stvoření [čl. 50]. Manželství nebylo ustanoveno jen kvůli plození. I když děti chybějí, manželství trvá a zachovává si svou hodnotu a nerozlučnost [čl. 50].
5.1.2 Humanae vitae Encyklika Pavla VI. „O správném řádu sdělování lidského života“110 z·25. července 1968. I když tato encyklika nesouvisí přímo s technikami asistované reprodukce, je důležitá proto, že se dívá na manželství z hlediska jeho plodnosti. 109 2. VATIKÁNSKÝ KONCIL, Gaudium et spes. 110 PAVEL VI., Humanae vitae.
-59-
Předně je tu zdůrazněna důležitost ustanovení manželství, také jeho důstojnost svátostného znamení [čl. 8]. Vyzdvihuje se tu taková manželská láska, která nemiluje pro to, co od druhého přijímá, ale pro něho samotného [čl. 9]. Manželé mají spolupracovat s Bohem na plození a výchově nových životů, protože jejich manželská láska má být plodná a sama svou podstatou je zacílena k plození a výchově dětí. Děti jsou pro manželství drahocenným darem a přispívají k dobru samotných rodičů [čl. 9]. Znovu je připomenuto nerozlučné spojení dvojího významu manželského styku, který má význam spojivý a plodivý. Je Bohem chtěný a člověk ho z vlastního popudu nemůže rozbít [čl. 12]. Člověk se nemá považovat za pána nad lidským životem, ani nad svým tělem, ale má spíše přijmout úlohu služebníka spolu se záměrem, který dal Stvořitel. Lidský život je svatý již od svého počátku [čl.13], a proto následné manipulace s ním jsou přinejmenším problematické.
5.1.3 Donum vitae Instrukce Kongregace pro nauku víry „O respektování rodícího se lidského života a o důstojnosti plození“111 z 22. února 1987. Tímto dokumentem magisterium katolické církve vyjadřuje svá oficiální stanoviska k problémům týkajícím se bioetiky a nových technologií umělé reprodukce lidí. I. Odpovědi na některé aktuální otázky A. Církevní Učitelský úřad vysvětluje, proč je třeba se vyjadřovat k·otázkám týkajících se uplatňování vědeckého bádání a techniky, zvláště když se dotýkají lidského života. Základní měřítka, podle kterých je třeba se řídit, jsou úcta k člověku, jeho obrana a rozvoj a základní právo na život a jeho důstojnost jako osoby. Je třeba život člověka vidět jako dar od Boha, Stvořitele a Otce. Tím je dána i jeho nevýslovná cena, která člověka zavazuje, aby za něj přijal zodpovědnost.
111 Srov. KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae.
-60-
B. Věda a technika má byt postavena do služeb člověka a podporovat jeho všestranný rozvoj pro obecné blaho a dobro. Nemůže poskytnout výhody některým lidem na úkor jiných, protože věda, která se neřídí svědomím, může vést ke zkáze člověka. C. Na lidskou osobu je třeba pohlížet jako na jednotný celek tělesný i duchovní. Nelze vidět lidské tělo jako pouhý soubor tkání, orgánů a funkcí a hodnotit ho stejnými měřítky jako tělo živočichů. Je třeba se řídit přirozeným mravním zákonem, který je založen na tělesné i duchovní povaze člověka jako osoby. Podle něho je člověk povolán samotným Stvořitelem, aby řídil a upravoval svůj život, užíval své tělo a rozhodoval o·něm. Zásah proti lidskému tělu se nevztahuje pouze na tělesnou část, ale také na člověka jako jedinečnou osobu. Má-li lékařství a věda plnit svůj úkol ku prospěchu lidského života, musí respektovat člověka a jeho důstojnost. Nikdo si proto nemůže dovolit rozhodovat o zrodu a dalším osudu lidí. D. Lidské plození je spojeno s dvěma základními hodnotami – život lidské bytosti a jeho předání v manželství. Nesmí se nezapomínat na to, že lidský život je nedotknutelný od okamžiku početí až do smrti, a to, co je morálně přípustné, nemůže být určováno rozvojem techniky. E. Lidský život je posvátný, protože je již od samého počátku výrazem stvořitelského díla. Člověk v sobě nosí obraz Stvořitele. Proto musí být respektován od samého počátku. Život začíná od okamžiku oplodnění, protože nikdo by se nestal člověkem, kdyby jím nebyl už v tomto okamžiku. Tento život je životem nového člověka, který má na něj nezadatelné právo. S lidským zárodkem se musí jednat jako s každou jinou osobou bez ohledu na to, jestli vznikl přirozeným nebo umělým oplodněním. Potrat a usmrcení nemluvněte jsou hanebný zločin. Co se týče diagnózy před narozením, je mravně nezávadná v případě, že respektuje život a celistvost lidského zárodku. Jestliže však na jejích výsledcích závisí rozhodnutí, které připouští i možnost vyvolat umělý po-
-61-
trat, je morálně neospravedlnitelná. Použití těchto metod také nesmí být pro plod nebo matku riskantní či nebezpečné. To stejné platí i o zákrocích na lidském zárodku – jsou morálně nezávadné, pokud respektují jeho život a celistvost a nevystavují ho nepřiměřeným nebezpečím a jsou-li zaměřeny k léčení nemocí. Církev ostře odsuzuje vyrábění lidských zárodků s úmyslem, že budou využity jako biologický materiál. Naprosto nepřípustné jsou také pokusy či plány oplodňování mezi lidskými a zvířecími pohlavními buňkami, či nasazování lidských zárodků do zvířecích či umělých děloh. Stejně tak je třeba odmítnout pokusy s nepohlavním vytvořením lidských bytostí, zmrazování zárodků a metody, které umožňují výběr pohlaví či jiných vlastností. Každá osoba musí být respektovaná taková, jaká je, s·právem na početí a narození v manželství a z manželského aktu. II. Otázky a odpovědi týkající se zásahů do lidského oplození. Druhá část dokumentu je zaměřená na konkrétní otázky heterologního a homologního umělého oplodnění. A. Heterologní umělé oplodnění. Heterologním umělým oplodněním míní dokument techniku, při které je použito gamet alespoň jednoho dárce, který není jedním z manželského páru. Církev trvá na tom, že dítě má právo na to, aby bylo počato, nošeno v·mateřském lůně, zrozeno a vychováno v manželství. Má být plodem a·znamením vzájemného osobního darovaní se manželů, jejich lásky a·věrnosti. Heterologní umělé oplodnění, stejně jako náhradní mateřství, odporuje tomuto pojetí, vstupem třetí osoby (dárce, náhradní matky) narušuje jednotu manželství a uráží společné povolání manželů, spočívající v otcovství a·mateřství. Je proto mravně nepřijatelné. B. Homologní umělé oplodnění
-62-
Homologním umělým oplodněním rozumí instrukce techniku, při níž je použito gamet obou manželů. Církevní učení potvrzuje nerozlučnou spojitost mezi spojivým a plodivým rysem manželského aktu, který se děje ve vzájemné a opravdové lásce. Podtrhuje, že manželský akt je nerozlučně tělesným i duchovním (manželé si řečí těla sdělují osobní lásku). Dojde-li k oplodnění mimo těla manželů bývá těchto hodnot zbaveno. Církev se staví proti homolognímu umělému oplodnění, protože odporuje důstojnosti lidského rozplozování a manželskému spojení i kdyby se vyhnulo ničení lidských zárodků. Není však zatíženo všemi zápornými znaky oplodnění heterologního. Přání mít dítě není nutným požadavkem zodpovědného lidského plození. Dobrý úmysl sám o sobě nestačí ke kladnému mravnímu hodnocení umělého oplodnění. Umělé oplodnění zavádí technickou vládu nad vznikem a osudem lidské osoby tím, že vydává zárodky do rukou lékařů. Co se týče homologního umělého vstřikování semene, je morálně přijatelné v případě, kdy usnadňuje a pomáhá manželskému aktu, aby dosáhl svého přirozeného účelu. Nesmí jej však nahrazovat. Církev se snaží chápat utrpení, které plyne z neplodnosti. Bezdětnost je pro manžele mnohdy těžkou zkouškou. Přání mít dítě přesto nedává rodičům právo mít dítě. To to by bylo v rozporu s jeho důstojností a·přirozeností. Manželé mají jen právo k přirozeným úkonům, které jsou určeny k·plození. Neplodní manželé by si měli uvědomit, že jejich manželství i tak má svou cenu a že úkol jim svěřený může být jiný než vychovávat vlastní děti. III. O morálce a občanských zákonech Každá lidská bytost má právo na život. Také práva rodiny i manželství jsou základní mravní hodnoty, protože se vztahují na povolání člověka jako osoby. Proto je nutné aby tyto práva byla zajišťována zákonodárstvím politické moci.
-63-
Politická moc musí uznávat taková lidská práva, jako je právo na život a tělesnou celistvost a práva rodiny a manželství. Stát popírá rovnoprávnost všech občanů, jestliže povolí přímé usmrcování lidských bytostí. Proto by měl zákon stanovit příslušný trest za vědomé porušení práv nenarozeného dítěte. Nesmí dopustit, aby se s·nenarozenými libovolně zacházelo jako s pokusnými předměty. Politická moc má povinnost zaručit právní ochranu rodině a neměla by proto souhlasit s narušováním rodin vstupem třetí osoby do aktu plození. Instrukce podporuje tzv. pasivní odpor proti metodám, jež jsou v rozporu s lidskou důstojností a životem. Nabádá všechny, kteří mohou působit kladným vlivem, aby byla respektována láska a život.
5.1.4 Evangelium vitae Encyklika Jana Pavla II. „O životě, který je nedotknutelné dobro“112 z 25. března 1995. Encyklika zdůrazňuje povolání člověka k plnosti života, který přesahuje rozměry jeho pozemské existence, neboť spočívá v účasti na životě samotného Boha [2]. Cena života Jan Pavel II. zde znovu připomíná slova II. vatikánského koncilu, že všechno, co jde proti samotnému životu a co porušuje nedotknutelnost lidské osobnosti nebo lidskou důstojnost, uráží Stvořitele [čl. 3]. Bůh dal člověku účast na pokračování svého díla, člověk však musí respektovat Boží zákony [čl. 43]. Encyklika dále zdůrazňuje, že lidský život je posvátný [čl. 53], je darem od Stvořitele. Člověk je stvořen podle Boží podoby [čl. 47]. Hodnotu lidského života odhaluje také prolitá krev Kristova [čl. 25]. Protože život člověka patří pouze Bohu [čl. 9, 47], nikdo o něm nemůže rozhodovat, nebo s ním volně nakládat. Každý člověk má právo na to, aby byl jeho život respektován. Kdo ukládá o život člověka, jakýmsi způsobem ukládá o život samého Boha [čl. 9]. 112 JAN PAVEL II., Evangelium vitae.
-64-
Toto Evangelium života je zapsáno v srdci každého člověka, a proto každý, kdo je otevřený pro pravdu a dobro, může dospět k tomu, že hodnota lidského života je posvátná od začátku až do konce. Ochranu života také zajišťuje celý zákon Páně [čl. 48]. Jan Pavel II. znovu potvrzuje, že přímé a dobrovolné zabití nevinné lidské bytosti je vždy těžce nemorální [čl. 57]. Také potrat je odporný zločin [čl. 58], který nelze skrývat za lékařské termíny. Stejně je třeba hodnotit i nejnovější způsoby zákroků na lidských jedincích, které vedou k·jejich usmrcení [čl. 64]. Život totiž začíná od chvíle oplození a jeho vlastníkem pouze Stvořitel [čl. 9, 47]. Dnešní doba přináší nové formy ohrožení života Encyklika varuje proti útokům na lidskou osobnost, které vznikají vlivem vědeckého a technologického pokroku. Tyto formy útoků podporuje i nová kulturní situace, která často dává takovým zločinům ospravedlnění ve jménu svobody [čl. 18]. Dokonce požaduje i beztrestnost a povolení k tomu, aby se mohly tyto hanebné činy praktikovat zcela legitimně, popřípadě za finančního přispění zdravotnictví [čl. 4]. Proti lidskému životu, se staví nejen praktiky potratů a antikoncepce, ale paradoxně také různé techniky umělého oplodňování. I když mívají úmysl pomoci při zrození nového člověka, zaznamenávají vysoká procenta neúspěchu a tím ohrožují životy nenarozených. Produkují se embrya ve větším počtu, než je potřeba, a ta jsou pak zlikvidována nebo použita k výzkumu. Prenatální diagnózy se často stávají příležitostí k tomu, aby se provedl umělý potrat [čl. 14]. Také existují návrhy na odstraňování novorozeňat s vrozenými vadami. Kultura, která odmítá solidaritu, je „kulturou smrti“. Je přece nepřijatelné, aby byl odmítán život, který potřebuje více přijetí, lásky a péče. Nelze ho považovat za neužitečný jen proto, že svou přítomností zpochybňuje pohodlí těch, kteří jsou na tom lépe [čl. 12].
-65-
Příčiny útoků na život Člověk zapomněl na Boha, sám sebe nedokáže vnímat jako obraz Boží, redukuje se na věc. Přestal vidět transcendentní charakter své existence, nepovažuje se za dar Boží. To všechno jsou příčiny, proč se vnímá jako věc, se kterou je možno manipulovat [čl. 22]. Cíl současného člověka je osobní blahobyt. Kvalitu života zakládá na materiálních hodnotách a jejich dostatku [čl. 23]. Plození je přijímáno pouze kvůli vlastním touhám a ne k přijetí druhého a k otevřenosti přijmout dítě [čl. 23]. Dnešní doba je plná rozporů – na jedné straně se prohlašují nezadatelná lidská práva a potvrzuje se hodnota života, na straně druhé je totéž právo na život popíráno a pošlapáváno v těch nejkřehčejších chvílích jako je zrození a umírání [čl. 18]. Příčinu je nutno hledat v špatném pojetí svobody. Svoboda, která vyvyšuje jedince, popírá sebe samu [čl. 19]. Jak situaci řešit? Církev nemůže mlčet, když se pošlapává základní právo na život, zvláště u slabých a bezbranných, jako jsou dosud nenarozené děti. Proto také vznikla tato encyklika, aby jasně zdůraznila a potvrdila hodnotu lidského života a jeho nedotknutelnost. Vyzývá všechny lidi dobré vůle: „Respektuj, chraň, miluj život a služ mu, každému lidskému životu! Jen na této cestě najdeš spravedlnost, rozvoj, pravou svobodu, mír a·štěstí!“ [čl. 5,6] Evangelium života není jen úvaha o lidském životě, je to konkrétní a osobní zkušenost, příklad samotného Krista [čl. 29]. Proto i my jsme zavázáni tuto radostnou zvěst uskutečňovat v každodenním životě [čl. 86]. Odmítnout účast na páchání nespravedlnosti je nejen povinností, nýbrž také základním lidským právem [čl. 74]. Všichni jsou povinni prokazovat bližnímu službu lásky, chránit jeho život [čl. 75].
-66-
5.2 Postoje některých morálních teologů Když se v roce 1978 narodilo první „dítě ze zkumavky“, vyjádřil se biskup Cornlius Lucy z Corku, který tuto diecézi spravoval: “Nevidím nic špatného na používání metody oplodnění in vitro pro bezdětné manžele, pokud pro ně neexistuje jiný způsob, jak by měli děti.“113 Komise pro bioetiku katolických biskupů Velké Británie z roku 1984, také toto oplodnění zásadně neodmítá. Avšak zavrhují pokusy, komerční nakládání s embryi, eugeniku apod. Komise francouzského episkopátu pro rodinu ve svém listě „Život a·smrt na objednávku“ z roku 1984 zaujímá podobné stanoviska. Také morální teologové z německy mluvících oblastí hodnotili oplodnění ve zkumavce jako v zásadě přípustné, pokud se dodrží jisté podmínky, např. odmítnout usmrcení embryí či pokusy s nimi. Mimo to ve většině případů odmítli heterologní oplodnění.114 Německá biskupská konference i stanovisko rakouských biskupů z března 1985 se ubírá stejným směrem.115 Na první pohled se zdá, že došlo k jistému posunu ve srovnání s koncepcí Pia XII. Proti argumentu Pia XII., který se staví proti umělému oplodnění, existují i závažné námitky: 1. „I k přirozenému oplodnění dochází často teprve řadu hodin, ba až několik dní po manželském spojení. Embryo tedy nevzniká přímo z vůle rodičů a jejich milujícího spojení, nýbrž to, že k·oplodnění dojde, závisí na náhodách, vyplývajících z putování spermií k vaječné buňce. V přísném smyslu tedy nelze hovořit o·tom, že manželský akt a oplodnění jsou časově identické“.116 2. „Manželský akt také není vždy ústředním aktem lásky v plném slova smyslu. Může být také pouhým aktem žádosti a uspokojení vlastní touhy. Pak má ovšem málo společného s láskou a přijetím 113 ROTTER, H., Důstojnost lidského života, s. 38. 114 Heterologní inseminaci sice nelze přímo srovnávat s manželskou nevěrou, protože zde nevzniká intimní vztah k dárci semene, ale biologickým otcem dítěte je zde cizí muž, což může manželství přinést řadu problémů (viz kapitola 4 , s. 34) . 115 Srov. ROTTER, H., Důstojnost lidského života, s. 38-39. 116 ROTTER, H., Důstojnost lidského života, s. 40.
-67-
vznikajícího dítěte. Bylo by také nerealistické žádat, aby manželský styk vždy doprovázel jen vysoký etický postoj opravdové lásky. Stejně tak je samozřejmé, že manželský styk velmi často vůbec nebývá spojen s přáním mít dítě, nýbrž že naopak možné početí spíše budí obavy, i když je manželé nechtějí zcela vyloučit. Prohlašovat tyto možnosti za prohřešek proti manželství a rodičovství by pak bylo vzdálené realitě.“117 Jaký obsah tedy měla sdělit papežova slova o tom, že se nesmí oddělovat biologický akt oplodnění a osobní akt lásky? Jistě by bylo nedorozumění chápat tato slova ve smyslu: protože oplodnění obvykle souvisí s fyzickým aktem manželské lásky, nelze je proto od sebe oddělovat. Bylo by logicky nepřípustné vyvozovat z pouhých faktů mravní zásady. Pius XII. měl zjevně na mysli to, že dítě má být plodem manželství a·manželské lásky v nejširším smyslu. Protože dítě potřebuje lásku obou rodičů, aby se samo naučilo milovat a stalo se mravně zralým člověkem. Naopak dítě, které je od počátku nechtěné a nepochází z takové manželské lásky, může být těžce postiženo, protože si nemohlo vytvořit pocit vlastní hodnoty a důvěry k druhým.118 Důležité proto je, aby požadavek Pia XII. o·neoddělování biologického aktu oplodnění od osobního aktu lásky, nebyl vykládán pouze v duchu morálky skutků. Rozhodující je základní stanovisko k partnerovi a ke vznikajícímu životu. Proto se mnoho morálních teologů kloní k názoru, že umělé oplodnění neodporuje uvedenému požadavku, děje-li se v manželství a za dodržení dříve uvedených podmínek. Není přece možné tvrdit, že manželé, kteří nemohou mít děti a použijí některou zmíněnou metodu, přitom nejednají ze vzájemné lásky a z otevřenosti ke vznikajícímu dítěti. Rozhodně nelze říct, že takové dítě není plodem lásky.119 Vyvstává však otázka, jestli mají manželé právo vynucovat si dítě za každou cenu. Zvláště když je dítě považováno za dar (GS čl. 50). V současné době je již překonaný názor, že k získání semene se provádí masturbace, která je v morální teologii považována za hříšnou. 117 ROTTER, H., Důstojnost lidského života, s. 40. 118 Srov. ROTTER, H., Důstojnost lidského života, s. 39-40. 119 Srov. ROTTER, H., Důstojnost lidského života, s. 40
-68-
Jednak lze získat sperma i jinými metodami, a je-li přece použita masturbace, je zde podstatný rozdíl. Nejde o pouhé sebeuspokojení za účelem uskutečnění své sexuality, která se vztahuje pouze k vlastnímu já. Jedná se o·prostředek, který má posloužit k vzniku nového života. Proto nevidí dnešní morální teologové tento způsob získání semenné tekutiny jako argument proti umělé inseminaci.120 Morální teologové však ostře odmítají náhradní mateřství. Za nepřijatelné také považují provedení inseminace osamělé ženě, která žije bez manželského vztahu k muži, nebo lesbickému páru. Takto získané dítě by bylo ochuzeno o otce, což by pro něj mohlo znamenat vážnou újmu na celý život. Stejně nepřípustné je reprodukční klonování.
120 Srov. ROTTER, H., Důstojnost lidského života, s. 41
-69-
6 Postoje jiných náboženství k umělé reprodukci Jaká oficiální stanoviska zaujímají ostatní náboženství k asistované reprodukci je velmi těžké zjistit. Většinou nemají žádné předpisy, které by se vyjadřovaly k umělému oplodnění nebo k použití darovaných spermií. K·problémům těchto technik většina náboženských směrů mlčí nebo vyčkává; jiné nechají zodpovědnost na každém jednotlivci zvlášť. Tak je tomu např. u protestanských církví, které většinou hájí nedotknutelnost lidského plodu, ale umělé oplodnění principiálně nezamítají.121 K umělé reprodukci se tolerantně staví islám, který však zakazuje heterologní inseminaci. Nepodporuje eugenické snahy, a co se týče ochrany plodu, je zaručena během celého těhotenství, pokud už došlo k tzv. oduševnění plodu (ke kterému podle nich dochází 40-42 dní po oplodnění). Právnická škola Hanafi nemá námitek ani proti potratu, jestliže je proveden před touto dobou. 122 Altaf Ijamail, Msc., představitelka islámského náboženství, se vyjádřila následovně: „Islám se snaží podpořit lidi aby se nebáli IVF. Ale máme striktní pravidla, která musí být dodržována. V islámu je například nepřípustné dárcovství vůbec. Všechno musí být od manžela a manželky. V žádné arabské zemi nejsou povoleny spermatické banky. Není povoleno dárcovství vajíček. To je zcela neakceptovatelné. Zmrazování se provádí za velice striktních pravidel, aby se absolutně zamezily záměny. Aby se toho nikdo nemusel obávat. Když zavádíme embryo do dělohy, manžel u toho musí byt, musí to vidět. Pokud musí například odjet někam do zahraničí, nebude se transfer vůbec provádět. Musí být u své manželky, jinak celá procedura neproběhne. Všichni pracovníci jsou naprosto odpovědní za svou práci. Pokud vznikne jakákoliv nejistota ohledně záměny, všechno se ničí.“ 123
121 Srov. HORKÝ, P., filmový dokument - Micromundus. 122 Srov. LAJKEP, T., Některé společenské a technologické intervence do lidské reprodukce jako etický problém současnosti, s. 60-63. 123 HORKÝ, P., filmový dokument - Micromundus.
-70-
Judaismus umělou reprodukci schvaluje. V Izraeli jsou dokonce placeny všechny cykly umělého oplodnění. 124 Prof. Bruno Lunenfeld, M.D., objevitel stimulačních léků a představitel liberálního směru židovství, se vyjádřil k uvedené problematice takto: „Nezapomeňte, že židé ztratili skoro 12 milionů lidí během 2. světové války, je to malý národ. Po světě není mnoho židů. A tak se musíme množit. To je důvod proč pro Izrael je plodnost velmi důležitou otázkou. V·Bibli najdete pět případů neplodnosti a každý z těchto případů se uzavírá těhotenstvím. V židovské víře to je úplně jiné než v křesťanství. O embryu hovoříme až když má tlukot srdce, až je to fetus. To znamená až do 42 dnů těhotenství nehovoříme o lidské bytosti. A toto je jeden veliký rozdíl, který nám umožňuje, abychom v zemi židovského vyznání dělali kroky, které nejsou možné v souladu s křesťanstvím.“ 125 Poněkud přísnější postoj zaujímají konzervativní (ortodoxní) židé. Pro ně začíná život okamžikem početí, proto jakékoli embryonální manipulace jsou povoleny jen v případě, že nejsou v rozporu s přežitím embrya.126 Hinduismus a buddhismus se od dosud uvedených náboženství v·mnoha věcech naprosto odlišuje. Názory v oblasti umělé reprodukce jsou však v mnohém podobné. Pojem osoby jako individuálního celku není v obou náboženstvích příliš rozvinut.127 Proto personální status embrya je zde nejasný a umožňuje manipulace s embryi.
124 Srov. HORKÝ, P., filmový dokument - Micromundus. 125 HORKÝ, P., filmový dokument - Micromundus. 126 Srov. LAJKEP, T., Některé společenské a technologické intervence do lidské reprodukce jako etický problém současnosti, s. 59. 127 Srov. LAJKEP, T., Některé společenské a technologické intervence do lidské reprodukce jako etický problém současnosti, s. 60-63.
-71-
Závěr Je až neuvěřitelné, že v době, kdy se legalizují potraty a oddaluje se těhotenství pomocí antikoncepce, existují i naprosto opačné tendence, kdy jsou vědci schopni vymýšlet nejneuvěřitelnější postupy a techniky, jen aby těhotenství umožnili. Paradoxně však tyto metody jdou proti životu samému, protože umožňují vznik většího počtu embryí, která jsou následně na základě selektivních výběrů ničena. Lidé, kteří by byly v minulosti považováni za neplodné, mohou své neúplné zdraví přenášet na potomky; přitom však spolupracují s lékaři, a chtějí, aby na svět přišli jen „kvalitní“ jedinci. Asistovaná reprodukce vznikla, aby pomohla neplodným párům vytvořit rodinu. Mnohdy je však otázkou, jestli tuto rodinu spíše neničí, protože umožňuje vznik nestandardních příbuzenských vztahů, boří klasický vzorec rodiny, zasahuje do intimního aktu plození, který přísluší jen manželům. Hovoří se o „právu na dítě“, neberou se však v úvahu práva dítěte – právo na život, narození do kompletní rodiny, důstojnost dítěte jako osoby. Dítě se stává nárokovaným „zbožím“, které musí splnit stanovené podmínky. Pošlapávají se jeho svobody, protože o jeho životě rozhodují druzí. Dítě i matka se mohou stát předmětem výzkumu, objektem pro ambiciózní vědce a lékaře, kteří kladou největší důraz na svou kariéru. Ani problém dárcovství není zanedbatelný. Je těžké zajistit naprostou anonymitu, a když se to podaří, hrozí nebezpečí incestu mezi dětmi jednoho dárce. Dárcovství se často provádí za účelem finančního zisku, vznikají semenné banky, rozvíjí se eugenika. Asistovaná reprodukce je spojena ještě s mnoha dalšími problémy, neustále také vznikají nové, které narážejí na různé oblasti života člověka. Na druhé straně je velmi těžké pochopit to, co prožívají neplodné páry, které touží po dítěti. Mnohdy si neuvědomují rizika spojená s umělým oplodněním, často také nejsou objektivně informováni a poučeni. Jsou ochotni podstoupit vše, jen aby dosáhly svého. Dítě však v tomto pojetí ztrácí svůj statut nejcennějšího daru pro manželství, stává se majetkem, ně-72-
čím co je možné získat, když to chybí. Často se po kandidátech na asistovanou reprodukci ani nežádá, aby žili v manželském svazku. Podstoupit léčbu není jednoduché, také její úspěch není podle statistik zaručen. Pro dvojici může neúspěch znamenat těžké, až traumatizující zklamání. Církev se snaží neplodné páry pochopit, ocenit jejich touhy a vše, co jsou ochotni z lásky k dítěti podstoupit. Nemůže však ustoupit v požadavcích, kterými hájí důstojnost manželství, dítěte a celé lidské osoby. Ani subjektivně dobré úmysly nemohou omluvit nerespektování těchto požadavků. Proto je velice důležité, že se církev k aktuálním otázkám vyjadřuje ve svých dokumentech a instrukcích a reaguje na ně svými prohlášeními. Magisterium se staví proti technikám umělého oplodnění, které oddělují biologický akt oplodnění od osobního aktu lásky. Nejvíce odsuzuje techniky heterologního oplodnění, které odporuje jednotě manželství a narušují vztahy v rodině. Nesouhlasí také s náhradním mateřství a se všemi metodami, které umožňují porušování lidské důstojnosti a práva každé osoby na početí a narození v manželství a z manželského aktu.128 Úkolem církve je bezdětným citlivě vysvětlovat své postoje, ukazovat jim i jiné cesty a cíle, ke kterým mohou směřovat. Měla by jim pomoci naslouchat Božímu hlasu, aby byli k němu vnímaví a nepřeslechli ho. Bezdětnost může být způsob, jakým si Bůh manžele vyvolil pro úkoly v·církvi. Křesťan by neměl neplodnost brát jako otázku čistě medicínskou, jako problém, který se dá nějak obejít. Dítě je dar, který nemusí dostat každý. Výchova dítěte nemusí být pro každé manželství hlavním smyslem a·náplní. I v takovém případě je totiž mnoho možností, jak vést plnohodnotný život a být užitečným člověkem.
128 Srov. 2. VATIKÁNSKÝ KONCIL, Gaudium et spes; PAVEL V., Humanae vitae; JAN PAVEL II., Evangelium vitae; KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae.
-73-
Bibliografie I. Prameny DOKUMENTY II. VATIKÁNSKÉHO KONCILU. Gaudium et spes. 1. vyd. Praha : Zvon, 1995. PAVEL VI. Humanae vitae. 2. vyd. Stojanov : 1980. KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY. Donum vitae. 1. vyd. Šlapanice : Sdružení pro ochranu života nenarozených, 1996. JAN PAVEL II. Evangelium vitae. 1. vyd. Praha : Zvon 1995. Bible. Ekumenický překlad. 4. vyd. Praha : ČBS, 1995. Katechismus katolické církve. 1. vyd. Praha : Zvon, 1995.
II. Literatura Diderot. verze 1999. Praha : společnost Diderot s.r.o. 1999. FILKA, J. Metodika tvorby diplomové práce. 1. vyd. Brno : Knihař, 2002. ISBN 80-86292-05-3. GROBSTEIN, C. External Human Fertilization. Bioethcs. 3. vyd. Paulist Press, New Jersey, 1987. LAJKEP, T. Některé společenské a technologické intervence do lidské reprodukce jako etický problém současnosti. Doktorandská práce obhájená na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v r. 2002. LISÁ, L., KŇOUROVÁ, M. Vývoj dítěte a jeho úskalí. 1. vyd. Praha : Avicenum, 1986. MALENOVSKÁ, A. Průvodce neplodnosti., Brno : Sanatorium Helios s.r.o.
-74-
MATĚJČEK, Z., LANGMEIER J. Počátky našeho duševního života. 1.·vyd. Olomouc : Panorama, 1986. MATĚJČEK, Z. O rodině vlastní nevlastní a náhradní. 1. vyd. Praha : Portál, 1994. MOLČAN, J. aj. Vybrané kapitoly zo sexuológie a hraničných odborov. 1.·vyd. Martin : Osveta, 1989. ISBN 80-217-0074-2. NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. 1. vyd. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0690-7. NOVOTNÝ, I., HRUŠKA, M. Biologie člověka. 2. vyd. Praha : Fortuna, 1997. ONDOK, J. P. Bioetika. 1. vyd. Svitavy : Trinitas, 1999. ISBN 80-86036-24-3. RAHNER, K. VORGRIMLER, H. Teologický slovník. 1. vyd. Praha : Zvon, 1996. RENDTORFF, R. Das Alte Testament - Eine Einführung. Neukirchen -Vluyn : Neukirchener Verlag des Erziehungsvereins GmbH, 1988. Rodinná encyklopedie zdraví. 1. vyd. Praha : Gemini, 1993. ISBN 80-7161-057-7. ROTTER, H. Důstojnost lidského života. 1.vyd. Praha : Vyšehrad, 1999. ISBN 80-7021-302-7. ROURKE, K. O. Medical Ethics: Common Ground for Understanding. Volume II. - The Catholic Health Association of the United States. St. Louis, 1989. SKOBLÍK, J. Přehled křesťanské etiky. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-357-1.
-75-
SMAHEL, R. Domov prožít, domov vytvářet. 1. vyd. Olomouc : Matice cyrilometodějská, 1995. STAROZÁKONNÍ PŘEKLADATELSKÁ KOMISE. Výklady ke Starému zákonu. 1. vyd. Brno : Kalich Luděk Brož, 1991. TRETERA, J. R. Konfesní právo a církevní právo. 1. vyd. Praha : Jan Krigl, 1997. ISBN 80-902045-2-X.
III. Sborníky, časopisy, tisk Concilium. Londýn : SCM Press (Concilium), 34, 1998. DIALOG EVROPA XXI. Brno : MSKA, 3-4, 2000. ISSN 1210-8332. Katolický týdeník. Praha : Katolický týdeník s.r.o., roč. 2001-2003. Lidové noviny. Praha : Lidové noviny, a.s, roč. 2000-2003. ISSN 0862-5921. Medicínská etika & bioetika. Bratislava : 1-2, 1999. ISSN 1335-0560. Mladá fronta DNES. Praha : Mladá fronta, a.s, roč. 2001. ISSN 0351-5332. Praktický lékař. Praha : Česká lékařská společnost J. EV. Purkyně, 80/2, 2000 ISSN 0032-6739. Plánování rodiny & reprodukční zdraví. MedEXart, 4, 1999. Rodinný život. Olomouc : Centrum pro rodinný život, 44/45, 1999. Scripta bioethica. Brno : HIPPOKRATES, 1, 2001. ISSN 1213-2977. Scripta bioethica. Brno : HIPPOKRATES, 2, 2001. ISSN 1213-2977. Začátek a konec lidského života. Brno : HIPPOKRATES, sborník pro účastníky stejnojmenné konference 18.-19.10. 2002, uspořádal Šipr, K. -76-
IV. Internetové adresy http://www.fnbrno.cz - Centrum asistované reprodukce Brno, I. gynekologicko - porodnická klinika http://www.gest.cz - GEST centrum reprodukční medicíny http://www.iscare.cz - Centrum asistované reprodukce Praha, Iscare IVF a.s. http://www.mednet.cz - Centrum asistované reprodukce Praha, Gyn.-por. klinika 1. LF UK a VFN http://www.organon.cz - Organon s.r.o., společnost vyvíjející nová farmaka http://www.prolife.cz - Hnutí pro život ČR
V. Ostatní zdroje HORKÝ, P., Micromundus, uvedeno v České televizi v ledenu 2000. MYSLIVCOVÁ, N. Zpravodajství ČTK - 2.3.2001.
-77-
Seznamy Zkratky a názvy biblických knih Označení biblických knih převzato z ekumenického vydání Bible (Praha : ÚCN, 1985) Zkratky církevních dokumentů DV - Donum vitae EV - Evangelium vitae GS - Gaudium et spes. HV - Humanae vitae KKC - Katechismus katolické církve Ostatní zkratky AH - Assisted hatching AID - Artificial Insemination from Donor AIH - Artifical insemination from husband GIFT - Gamete IntraFalopian Transfer ICSI - Intracytoplasmatic Sperm Injection IVF - In vitro Fertilization OHSS - Ovarium HyperStimulation Syndrom PESA - Percutaneous Sperm Aspiration PID - Preimplantační diagnostika TESE - Testicular Sperm Ectraction -78-
Seznam obrázků a grafů Obr. 1: Určení příčin neplodnosti...................................................... 17 Obr. 2: Přenos gamet129...................................................................... 26 Obr. 3: ICSI130.................................................................................... 28 Obr. 4: AH131...................................................................................... 28 Obr. 5: Mikromanipulátor132.............................................................. 30 Seznam tabulek Tab. 1: Počet případů provedeného umělého oplodnění kvůli mužské sterilitě............................................................ 17 Seznam příloh Příl. 1: Jednotlivé kroky při IVF....................................................... 81 Příl. 2: Rozdělení embryí do skupin s různým právním statutem....82 Příl. 3: Možné způsoby selekce při IVF........................................... 83 Příl. 4: Uplatnění eugenických snah při IVF.................................... 84 Příl. 5: Metody selekce pohlaví......................................................... 85 Příl. 6: Centra asistované reprodukce v ČR..................................... 86
129 130 131 132
ORGANON, Příručka pro neplodné páry. http://www.organon.cz GEST, IVF (mimotělní oplodnění). http://www.gest.cz GEST, IVF (mimotělní oplodnění). http://www.gest.cz ŘEŽÁBEK, K., Asistovaná reprodukce. http://www.mednet.cz
-79-
Přílohy
Příloha 1 – Jednotlivé kroky při IVF
-81-
Příloha 2
Rozdělení embryí do skupin s různým právním statutem (podle E.H. Prata)
1
EMBRYA
133
in utero
in vitro
2 3 4 5
která mají být přenesena
která nevyhověla kvalitativním testům
která jsou přespočetná
která jsou použita pro výzkum
SMĚJÍ být zabita
NESMĚJÍ být zabita
133 Srov. PRAT, E. H., Warum dürfen wir den Embryo nicht in vitro erzeugen?, Začátek a konec lidského života.
-82-
Příloha 3
Možné způsoby selekce při IVF
výběr dárce
výběr dárkyně
kvalita gamet
výběr spermií
výběr vajíček
volba pohlaví
výběr spermií pro určité pohlaví
tělesné a duševní dispozice zdravotní dispozice pohlaví
výběr zárodků pomocí PID
snížení rizika pro matku a plod
redukce plodů v těle matky při vícečetném těhotenství
2. STUPEŇ
vlastnosti dárce
1. STUPEŇ
způsob
3. STUPEŇ
důvod
-83-
Příloha 4
Uplatnění eugenických snah při IVF
1. stupeň
cílená volba dárce
2. stupeň
výběr zárodků podle vlastností
3. stupeň
přímé ovlivnění vnitřních vlastností
Negativní Eugenika Pozitivní
-84-
Příloha 5
Metody selekce pohlaví
primární
separace spermií oplodnění vybranými spermiemi
metody sekundární
separace zárodků implantace vybraných zárodků
-85-
Příloha 6
-86-
Základní pojmy Donor - dárce spermií nebo vajíček Embryo - zárodek Embryotransfer (ET) - zavedení zárodků (embryí) do dělohy Folikul - váček na vaječníku, ve kterém dozrává vajíčko (viz ovulace) Folikulometrie - měření velikosti folikulu ultrazvukem Gamety - zralé pohlavní buňky – vajíčko a spermie s obsahem polovičního (haploidního) počtu chromozómů ICSI - injekce jedné spermie přímo do vajíčka Infertilita - neplodnost IVF - oplození ve zkumavce, mimotělní oplodnění Kryalizace - zmražení spermatu nebo embrya pro další použití Kryoembryotransfer (KET) - zavedení rozmrazených embryí do dělohy Mitochondrie - buněčné organely, které se podílejí na energetických procesech v buňce Oocyt - vajíčko Ovulace - okamžik prasknutí folikulu na vaječníku a uvolnění vajíčka Punkce - napíchnutí (zde punkce vaječníků s následným odsátím vajíček) Redukce vícečetného těhotenství (MFP) - snížení počtu plodů v prvním trimestru v zájmu zlepšení prognózy zbývajících plodů Selektivní eliminace - eliminace jednoho ze dvou nebo třech plodů později (ve druhém trimestru) z důvodu zjištěné anomálie Spermiogram - popis mikroskopického vyšetření ejakulátu (spermatu) pro účel posouzení plodnosti muže
-87-
Věcný rejstřík A absence ovulace 19 adopce 29, 35, 37, 44, 50 anonymita 40, 44, 56, 72 asistovaná reprodukce 7, 8, 14, 17, 21, 24, 27, 40-42, 44, 51, 55, 59, 77, 79
B blaho rodiny 59 blastula 22
D dárce 24-26, 29, 36, 38, 40, 44-46, 50, 62, 72, 87 dárcovství 36, 42, 44, 45, 72 dárkyně 30, 38, 41, 43, 45, 51, 56 diagnostika 16, 40, 46, 53 dítě ze zkumavky 15, 67 donor 26, 78, 87 duševní vývoj 11 důstojnost 15, 63, 64
E embryo 22, 27-29, 34, 35, 39, 47, 54, 67, 72, 79, 87 embryotransfer 27, 28, 87 endometrióza 19 eugenika 45, 46, 48, 53, 72
F fetus 53, 71 flowcytometri 46
G gameta 24, 26, 35, 37, 42, 44-46, 62, 63, 78, 79, 87 gonadotropní hormony 19
H haploidizace 25, 31 homosexuální 50, 51, 55 hyperstimulace vaječníků
40
I implantace 16, 31 incest 36, 40, 72 infertilita 16 inseminace 20, 21, 32, 69 intracytoplasmatická injekce 28
-88-
in utero in vitro
34, 35 32, 34, 35, 42, 46, 67, 78
K katetr 26, 27 kryalizace 29, 87 kryoembrya 28
L laparoskopie 16, 40 léčba neplodnosti 7, 16 léčebný postup 16, 24
M manželství 7, 10-13, 15, 36, 45, 58-60, 68, 72, 73 mateřství 12-14, 32, 34, 37, 43, 50, 51, 54, 56, 58, 62, 69, 73 mikromanipulační 28 mimoděložní těhotenství 41 mnohočetné těhotenství 28
N nadbytečná embrya 28, 35 náhradní mateřství 32 náhradní matka 37 neplodné páry 24, 72, 73 neplodnost 7, 9, 12, 14, 16-19, 24, 29, 32, 55, 73, 74, 79, 87 neplodnost 16 netradiční příbuzenství 36 Nový zákon 7, 9, 10, 13
O OHSS 40, 78 omnipotentní buňka 39 oocyt 44, 45, 87 oplodnění 8, 17, 18, 21, 22, 24-28, 32, 36, 39, 40, 42, 44-47, 50, 51, 53, 55, 56, 58, 61-63, 67, 68, 72, 73, 79, 87 oplodnění 21 otěhotnění 14, 21, 27, 41, 55 ovulace 17, 19, 26, 39, 87
P plození 4, 11, 13, 16, 26, 27, 30, 39, 41, 53, 58-66, 72, 87 plození“ 60 pohlavní buňky 16, 24, 44, 87 postoj církve 8 preembryo 53 přeprogramování jádra 25 příbuzenství 36, 50 příčina neplodnosti 17-19
-89-
přirozenost 15, 63 pronajmutí dělohy 25
R rasismus 46 redukce 14, 35, 39, 41, 47, 87 redukce plodů 28 redukce vícečetného těhotenství 14, 87 reprodukční centrum 25 reprodukční klonování 22
S snížená plodnost 18 somatické buňky 22 spermie 16-19, 22, 26, 28-30, 32, 67, 87 spermiogram 16, 87 Starý zákon 7, 9, 12, 76
T techniky 8, 14, 15, 24, 25, 28, 29, 32, 41, 42, 53-55, 60, 61, 65, 72, 73 totipotentní buňka 25 transplantace 25, 32, 33
U umělá děloha 56
V vejcovod 16, 18, 26, 41 vícečetné těhotenství 41
Z zárodek
23, 24, 27, 47, 87
Ž život člověka 11, 15, 60, 64
-90-