UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav speciálněpedagogických studií
Jana Pokorná Speciálně pedagogická andragogika
Vodící pes v historii a současnosti Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Veronika Růžičková Ph.D. Olomouc 2009
Prohlašuji, že jsem písemnou práci zpracovala samostatně a na základě informačních zdrojů, které jsou uvedeny v závěrečném soupisu literatury a pramenů. Současně souhlasím s užitím práce ke studijním účelům.
V Olomouci dne 15. června Jana Pokorná
Děkuji paní Mgr. Veronice Růžičkové, Ph.D. za odborné vedení při zpracování mé bakalářské práce. Děkuji všem respondentům za ochotu a čas věnovaný vyplnění dotazníku. V neposlední řadě děkuji celé své rodině za podporu a pomoc během studia.
OBSAH ÚVOD .........................................................................................................................................7 I TEORETICKÁ ČÁST ..............................................................................................................8 1
2
3
Přehled poruch zraku ..........................................................................................................8 1.1
Obecná charakteristika zrakově postižených ...............................................................8
1.2
Klasifikace poruch zraku..............................................................................................9
1.2.1
Osoby nevidomé .......................................................................................................9
1.2.2
Osoby slabozraké....................................................................................................10
1.2.3
Osoby se zbytky zraku............................................................................................11
Historie výcviku vodících psů ..........................................................................................12 2.1
Historie výcviku vodících psů ve světě ......................................................................12
2.2
Historie výcviku vodících psů u nás ..........................................................................14
Plemena psů vhodná k výcviku ........................................................................................16 3.1
Retrívři .......................................................................................................................16
3.1.1 Labradorský retrívr ......................................................................................................17 3.1.2 Zlatý retrívr ..................................................................................................................17 3.2 3.2.1 3.3 3.3.1 4
Ovčácká plemena .......................................................................................................19 Německý ovčák ......................................................................................................19 Pudli ...........................................................................................................................20 Pudl velký (královský) ...........................................................................................20
Výcvik vodících psů .........................................................................................................22 4.1
Předvýchova štěňat.....................................................................................................22
4.2
Příprava vodících psů .................................................................................................23
4.3
Předávání psa .............................................................................................................24
4.4 5
Pořízení vodícího psa ........................................................................................................28 5.1
Podmínky k získání vodícího psa ...............................................................................28
5.2
Jak si zažádat o vodícího psa .....................................................................................28
5.3
Výhody a nevýhody vlastnění vodícího psa...............................................................29
5.3.1
Výhody vlastnění vodícího psa ...........................................................................29
5.3.2
Nevýhody vlastnění vodícího psa .......................................................................30
5.4 6
Povinnosti vodícího psa .............................................................................................26
Omyly a skutečnosti o vodících psech .......................................................................31
Zákony a vodící psi ...........................................................................................................33 6.1
Vodící psi a příspěvky................................................................................................33
6.2
Vodící pes a jeho přeprava .........................................................................................34
6.3
Vodící pes a obchody .................................................................................................35
6.4
Vodící psi a hygienické požadavky............................................................................35
6.5
Vodící psi a poplatky .................................................................................................36
6.6
Vodící psi a zdravotnictví ..........................................................................................36
II PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................................38 7 Techniky použité při průzkumu, stanovení cílů a hypotéz práce ..........................................38 7.1 Cíle výzkumu ..................................................................................................................38 7.2 Metody výzkumu ............................................................................................................38 7.3 Hypotézy .........................................................................................................................39 7.4 Charakteristika zkoumaného vzorku ..............................................................................39 8 Zpracování výsledků dotazníkového šetření..........................................................................40 Otázka číslo 1....................................................................................................................40 Otázka číslo 2....................................................................................................................41
Otázka číslo 3....................................................................................................................42 Otázka číslo 4....................................................................................................................43 Otázka číslo 5....................................................................................................................44 Otázka číslo 6....................................................................................................................45 Otázka číslo 7....................................................................................................................46 Otázka číslo 8....................................................................................................................47 Otázka číslo 9....................................................................................................................48 Otázka číslo 10..................................................................................................................49 Otázka číslo 11..................................................................................................................50 Otázka číslo 12..................................................................................................................51 Otázka číslo 13..................................................................................................................52 Otázka číslo 14..................................................................................................................53 Otázka číslo 15..................................................................................................................54 Otázka číslo 16..................................................................................................................55 Otázka číslo 17..................................................................................................................56 Otázka číslo 18..................................................................................................................57 Otázka číslo 19..................................................................................................................58 9 Diskuze ..................................................................................................................................59 10 Doporučení pro praxi ...........................................................................................................60 ZÁVĚR .....................................................................................................................................62 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ ......................................................................................64 SEZNAM GRAFŮ ...................................................................................................................66 SEZNAM PŘÍLOH...................................................................................................................67
ÚVOD
„Správně vidíme jen srdcem. Co je opravdu důležité, je očím neviditelné.“ Antoine de Saint Exupery
Člověk, jemuž nebyl dán dar vidět očima, nebo o tento dar přišel, musí překonávat mnohem více překážek než člověk vidící. Chybějící zrak člověka omezuje v běžných činnostech, především v pohybu. Být co nejvíce soběstačný je touhou každého člověka, jak vidícího, tak i člověka nevidomého. Člověk, kterému zrak nebyl odepřen, má vše jednodušší, protože 80% vnímaného je vnímáno především zrakem. Ale co nevidomí? Nevidomým zbývají ostatní smysly – sluch, čich, chuť a hmat. K běžným činnostem, jako je čtení, vaření, učení a podobně si vystačí s těmito ostatními smysly, protože mají různé kompenzační pomůcky, ale co prostorová orientace? V neznámém prostředí se nevidomý člověk cítí nejistý, ale i on chce navštěvovat kina a další různé kulturní akce. Neocenitelným pomocníkem mu v těchto situacích bývá vodící pes. Nejen pomocníkem, ale i průvodcem a dobrým kamarádem. Cílem teoretické části bakalářské práce je seznámit čtenáře se základním přehledem osob s těžkým zrakovým postižením, kteří nejvíce využívají služeb vodícího psa. Dále se budeme zabývat, jak probíhal vývoj výcviku vodících psů. Zaměříme se na vývoj výcviku ve světě, ale i na to, jaké byly počátky výcviku u nás, v naší zemi. V neposlední řadě je cílem této části shrnout, jak se tento nenahraditelný a neocenitelný pomocník cvičí od výběru štěněte až po předání nevidomé osobě. Druhá, praktická část zjišťuje informace a postoje společnosti k nevidomým osobám jako takovým, ale hlavně je směřována na informovanost o osobách, které doprovází vodící pes. Řeší se tu otázka diskriminace nevidomých osob s vodícím psem či otázka pomoci těmto osobám. Jako pomůcku pro vypracování této části jsme zvolili metodu kvantitativního výzkumu, tedy dotazník. V závěrečné části se věnujeme shrnutí výzkumu a doporučení pro praxi, jak zlepšit informovanost společnosti.
7
I TEORETICKÁ ČÁST 1 Přehled poruch zraku V kapitole „Přehled poruch zraku“ se věnujeme základnímu přehledu poruch zraku a stručně charakterizujeme skupinu těžce zrakově postižených, která více či méně potřebuje k životu nenahraditelného společníka – totiž vodícího psa.
1.1 Obecná charakteristika zrakově postižených Podle světové zdravotnické organizace je dnes na světě 150 milionů osob s těžkým zrakovým postižením, z čehož 45 milionů nevidomých. Každý šedesátý člověk má problémy se zrakem v Evropě (podle britských pramenů je v Evropě asi 11 milionů slabozrakých a asi 1
milion
nevidomých).
V České
republice
je
takových
lidí
150 – 200
tisíc.
(www.tyfloemploy.org) Jsou to lidé, kteří přišli o zrak, jakožto o nejdůležitější smysl, v průběhu svého života anebo lidé, kteří se bez tohoto smyslu narodili. Jak již bylo řečeno, nejdůležitějším smyslem je pro každého člověka zrak, protože prostřednictvím zraku vnímáme přibližně 80 procent podnětů z našeho okolí. Ztráta zraku je pro každého z nás tím nejnepříjemnějším smyslovým postižením. (www.praha.eu) Proto si stručně ujasníme, kdo jsou osoby se zrakovým postižením. Osoby se zrakovým postižení jsou lidé s různým druhem a stupněm snížených zrakových schopností. Jsou to osoby, u nichž poškození zraku nějakým způsobem ovlivňuje činnosti v běžném životě a u kterých běžná optická korekce nedostačuje. (www.praha.eu) Ovšem je tu druhá skupina osob, která má „jen“ lehké poškození zraku a do předchozí skupiny ji nepřiřazujeme. Jsou to osoby, které nosí dioptrické brýle a s nimi normálně vidí, s brýlemi zvládají bez problémů každodenní činnosti, v orientaci a samostatném pohybu. (www.praha.eu) Poruch zraku je mnoho. Mezi nejrozšířenější patří krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus. Šeroslepost, poruchy barevného vidění, šedý a zelený zákal patří mezi závažnější problémy. Do skupiny nejzávažnějších poruch zraku řadíme patologické změny na sítnici a jejích cévách, degenerativní onemocnění sítnice nezánětlivého původu, záněty sítnice, odchlípení sítnice, anomálie duhovky, absence čočky, vrozená vada cévnaté vrstvy, některá nádorová onemocnění… 8
Příčin ztrát zraku je celá řada. Mimo výše uvedených sem můžeme zařadit i úrazy. Kromě mechanického postižení, které je nejčastější, můžeme zrak poškodit i zářením, teplem, poleptáním kyselinami a louhem, elektrickým proudem… Dalšími příčinami ztráty zraku jsou i dědičná onemocnění, či poškození rohovky v důsledku různých zánětů, případně postupnou degeneraci této původně čiré tkáně, která vedla k jejímu úplnému zakalení. Zrakové postižení přináší do života velmi závažné komplikace, ale smysluplný, užitečný a příjemný život tím však nekončí. (www.praha.eu)
1.2 Klasifikace poruch zraku Jak bylo výše uvedeno, zrakově postižení, ve správném znění osoby se zrakovým postižením, jsou lidé s různými druhy a stupni snížených zrakových schopností. Přesněji se tímto termínem rozumí ti, u kterých poškození zraku nějak ovlivňuje činnost v běžném životě a u kterých běžná optická korekce nedostačuje. Ty, kteří nosí dioptrické brýle a s nimi normálně vidí, sem nezahrnujeme. Aby se zdůraznil tento rozdíl, mluví se o těžce zrakově postižených. Patří sem skupina osob zrakově postižených, u kterých vážný funkční důsledek zrakové vady zasahuje do běžného života. Skupinu těžce zrakově postižených dále dělíme na nevidomé, slabozraké a osoby se zbytky zraku.
1.2.1 Osoby nevidomé Osoby nevidomé patří do kategorie osob s nejtěžším stupněm zrakového postižení a řadíme mezi ně jedince s praktickou a totální nevidomostí. „Nevidomost je ireverzibilní pokles centrální zrakové ostrosti pod 3/60 – světlocit. Praktická nevidomost: a) pokles centrální zrakové ostrosti pod 3/60 do 1/60 včetně b) binokulární zorné pole menší než 10°, ale větší než 5° kolem centrální fixace Skutečná slepota: a) pokles centrální zrakové ostrosti pod 1/60 – světlocit 9
b) binokulární zorné pole pod 5° méně i bez porušení centrální fixace. Plná slepota je světlocit s chybnou světelnou projekcí až do ztráty světlocitu (amauróza).“ (Kraus in Finková, Ludíková, Růžičková, 2007, s. 41-42) Nevidomí mají problémy se získáváním informací z okolního světa zrakovou cestou, a proto převážně využívají kompenzační smysly, ke kterým patří především sluch a hmat. Na rozvoj zraku se klade důraz u osob prakticky nevidomých, především kvůli rozvoji prostorové orientace a samostatného pohybu. (Hamadová, Květoňová, Nováková, 2007) Nevidomost celkově ovlivňuje rozvoj jedince. Nevnímají informace zrakovou cestou, proto k psaní a čtení používají Braillovo písmo, v prostorové orientaci a samostatném pohybu využívají tito jedinci např. průvodcovské služby vidících, speciální techniky jako je chůze s bílou holí, různé prvky ozvučení prostředí, hmatový popis trasy. K doprovodu a orientaci nevidomým slouží speciálně vycvičený vodící pes. (Finková, Ludíková, Růžičková, 2007)
1.2.2 Osoby slabozraké Na poli speciální pedagogiky představují kategorii osob slabozrakých skupinu dětí, mládeže a dospělých, kteří mají zrakové vnímání na stupni slabozrakosti. „Slabozrakost je ireverzibilní pokles zrakové ostrosti na lepším oku pod 6/18 až 3/60 včetně. Z praktického hlediska dělíme slabozrakost na lehkou – do 6/60 včetně a těžkou – pod 6/60 do 3/60 včetně. Obecně v širokém pojetí je za slabozrakost považováno orgánové postižení obou očí, které i při optimální brýlové korekci činí jedinci problémy v běžném životě.“ (Kraus in Finková, Ludíková, Růžičková, 2007, s. 43) „Slabozrakost se projevuje omezením (snížení rychlosti a přesnosti) zrakových schopností a deformací zrakových představ. Z psychologického hlediska je také omezena kognitivní činnost a vytváření sociálních vztahů. Těžkosti se objevují i v samostatném pohybu a prostorové orientaci.“ (Hamadová, Květoňová, Nováková, 2007, s. 37) Veškerá práce se slabozrakými osobami je založena na využívání oslabeného zraku, avšak za dodržování striktně daných zásad zrakové hygieny. (Finková, Ludíková, Růžičková, 2007) 10
1.2.3 Osoby se zbytky zraku „Osoby se zbytky zraku (částečně vidící) představují skupinu na hranici mezi osobami slabozrakými a nevidomými. Vizus je snížený v rozsahu 3/60 – 1/60 nebo je zorné pole omezeno na 5 až 10 stupňů kolem centrální fixace. V některých případech je zraková vada ustálená, ale v jiných dochází k progresi nebo naopak k určitému zlepšení.“ (Hamadová, Květoňová, Nováková, 2007, s. 38) Snížené, omezené či deformované zrakové schopnosti jedince. To jsou důsledky tohoto postižení, které mohou vést i k narušení představ. Osoby se zbytky zraku se snaží kombinovat postupy a metody, které jsou využívány jak u osob nevidomých, tak i u slabozrakých. (Finková, Ludíková, Růžičková, 2007)
Většina osob s těmito poruchami zraku, nejvíce však osoby nevidomé využívají vodícího psa jako společníka a pomocníka od mládí po celý svůj život. Než ale svého psa získali, musel pes projít výcvikem trvajícím přibližně 20 měsíců. První písemné zmínky o výcviku vodících psů se objevily v 18. století, první škola pro výcvik vodících psů vzniká v roce 1929. Více o historii výcviku vodících psů se dozvíme v následující kapitole.
11
2 Historie výcviku vodících psů V této kapitole se dozvíme základní informace o historii výcviku vodících psů. „Pes jako pomocník, kamarád a souputník člověka našel v soužití s ním bohaté uplatnění v mnoha závažných oborech lidské činnosti. Lov zvěře pro uživení, obrana před nepřítelem, hlídání obydlí a stád před škodnou, ve všech těchto oborech pes uplatňuje své přirozené vlastnosti, jako jsou ostražitost, vynikající čich, statečnost, pracovitost. …Ovšem vlastnost, která psa dostala na vrchol oblíbenosti jako společenského zvířete, nesouvisí s jeho pracovitostí, ale spíše se vztahem ke člověku. Ochota s člověkem spolupracovat, potřeba komunikace, závislost na člověku, jedním slovem empatie, není vlastnost v živočišné říši obvyklá. Právě tato psí vlastnost a vynikající orientační smysl jsou základem činnosti, která má ve spolupráci člověka a psa významné místo, a tou je pes průvodce a společník nevidomých. Klidná nenápadná práce těchto psů provází lidstvo po mnohá staletí.“ (Jasenovcová, 2007, s. 60)
2.1 Historie výcviku vodících psů ve světě „To, že se pes jako společník člověka uplatňoval jako průvodce nevidomých, je známo z obrázků a kreseb a to v některých případech z dob velmi dávných. Asi nejstarší zachovaná kresba, kde pes doprovází člověka, s největší pravděpodobností nevidomého, je z Číny datovaná do 13. století.“ (Jasenovcová, 2007, s. 60) V této době jistě neprobíhal nijak instruovaný výcvik těchto psů. Psi byli cvičeni svým pánem jen ke své potřebě a nebyli předáváni jiným osobám. První písemné záznamy o výcviku vodících psů pro zrakově postižené jsou až z 18. století z Vídně. V knize „Učebnice pro výuku nevidomých“ je popisuje její autor právník a učitel Johann Wilhelm Klein. Další záznamy ohledně výcviku vodících psů z této doby pocházejí přímo od cvičitele Josepha Reisingera z Vídně, který byl sám nevidomý. (http://kdvp.braillnet.cz) Ani tahle doba však nebyla rozmachem výcviku vodících psů. Sice probíhala cvičení psů, ale na svoji řádnou premiéru si museli vodící psi ještě nějakých pár let počkat, až do 20. let 20. století… Velkým přelomem ve výcviku vodících psů byla 1. světová válka. Zbraně hromadného ničení vykonaly své, z války se vracelo mnoho těžce raněných vojáků, především osleplých. V této válce byli hojně využíváni vojenští psi. Po skončení války zkoušeli v německé 12
armádě vojenští kynologové přecvičovat vojenské psy pro osleplé kamarády. Z této činnosti se postupně stal samostatný obor. Ve 20. letech 20. století Američanka žijící ve Švýcarsku, Dorothy Harrison Eustis zveřejnila článek o výcviku v Německu a na základě odezvy nechala v německém Potsdamu zaškolit cvičitele pro výcvik vodících psů. Jeden z mnoha dopisů byl od mladíka z Tennessee jménem Morrison Frank, který oslepl jako mladistvý. Frank přesvědčil Eustisovou a jejího cvičitele, genetika Elliota S. Humphreyho, aby pro něj na chovné a výcvikové stanici vytrénovali psa. Bylo jasné, že se po tréninku se psem (fenka německého ovčáka dostala jméno Buddy) ve Švýcarsku vrátí Frank do Spojených států, aby ho vyzkoušel i v amerických podmínkách. (Blash, Wiener, Welsh, 1997) Po úspěšném experimentu Eustisová odjíždí do Ameriky. Rozhodla se věnovat veškerý svůj zájem službám vodících psů pro nevidomé muže i ženy ze Spojených států a evropských zemí. První psi, kteří začali pomáhat nevidomým v USA, byli němečtí ovčáci. (http://kdvp.braillnet.cz) Na základě jejích úspěchů se výcvik vodících psů jako samostatný obor začíná vyvíjet. Začínají vznikat první školy pro výcvik vodících psů, a ke konci 20. století vzniká organizace věnující se standardu výcviku vodících psů. V lednu 1929 vzniká první škola pro výcvik nazvaná The Seeing Eye, Inc. (Vidící oko a.s.). V roce 1931 bylo předáno prvních pět vodících psů ve Velké Británii. „Zájem o čtyřnohé pomocníky se stále zvyšoval a začal pronikat i do dalších zemí. Po celém světě vznikala výcviková střediska. V současné době jsou centra výcviku například v těchto zemích: Austrálie, Belgie, ČR, Chorvatsko, Francie, Finsko, Itálie, Irsko, Izrael, Japonsko, Jihoafrická republika, Kanada, Korea, Německo, Nizozemí, Norsko, Nový Zéland, Slovensko, Španělsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie.“
(Jasenovcová, 2007, s. 61)
V současné době je úroveň všech center výcviku vodících psů, které získaly členství Mezinárodní federaci škol pro výcvik vodicích psů se sídlem ve Velké Británii (International Guide Dog Federation), na stejné úrovni. V roce 1989 byla ve Velké Británii ustavena mezinárodní organizace „International Guide Dog Federation“, jejímž cílem je určit a uplatnit uznávané standardy v chovu, výcviku i předávání psů a péči o zrakově postiženého klienta. Sídlo organizace je ve Velké Británii a členské školy jsou v podstatě po celém světě. Funkcionáři organizace navštěvují jednotlivé země a střediska, sledují a hodnotí jejich práci a dodržování stanoveného
13
standardu. (Jasenovcová, 2007) Členství v této organizaci získaly i 2 školy v České republice.
2.2 Historie výcviku vodících psů u nás Výcvik psů jako průvodců těžce zrakově postižených má i u nás svou historii. Na našem území proběhly první zaznamenané pokusy o výcvik psů pro nevidomé kolem roku 1922 – 1924. O výcvik se pokusil přední organizátor tehdejšího kynologického života u nás Josef Podhorský. Ale s výcvikem jako takovým se začíná o několik let později. V šedesátých letech minulého století začalo pár nadšenců z oblasti kynologie (Miroslav Fišer, Josef Dvořák, Jan Skuhrovský a Josef Ambruster) s prvními začátky ve výcviku. Někdejší politická situace však komplikovala jejich snahu. Železná opona dělící Evropu nepustila žádné informace, a tak se museli učit pouze z vlastních chyb a omylů. (Jasenovcová, 2007) To je ovšem nezastavilo a začali podnikat všechno pro to, aby bylo založeno první opravdové výcvikové centrum. V roce 1974 došlo k dohodě mezi Ústředním výborem svazu invalidů a chemickým podnikem Spolana Neratovice, a bylo tu založeno ono výcvikové centrum. Ve Spolaně trval výcvik pouze 4 roky a v červnu 1978 přesouvá Svaz invalidů výcvik pod výrobní podnik Meta Praha (výroba kompenzačních pomůcek). (http://kdvp.braillnet.cz) V roce 1985 vzniká Klub držitelů vodících psů, kde se sdružují nevidomí majitelé a uživatelé vodících psů. U jeho zrodu stáli Miroslav Fišer a Miroslav Podobský. Listopadová revoluce v roce 1989, pád komunistického režimu, otevřeli možnost kontaktů se zahraničím a tím i získávání informací. Informace získávané ze světových škol vedly k výstavbě výcvikového centra, které bylo v roce 1997 dostavěno z financí převážně ministerstva práce a sociálních věcí. (Jasenovcová, 2007) Výstavba nezůstala jen u jednoho centra, postupně vznikala další centra a školy, z nichž dvě jsou dokonce členem mezinárodní federace International Guide Dog Federation. V posledních deseti letech vzniklo několik dalších center cvičících vodící a asistenční psy pro osoby s jiným než zrakovým handicapem. Výcvik vodících psů se za desítky let změnil. Už to nejsou jen přecvičení vojenští psi, kteří byli přidělováni osleplým vojákům, jako tomu bylo za první světové války. Jsou to psi, kteří jsou určeni obyčejným lidem. Začaly vznikat školy pro výcvik vodících psů, kde byli 14
cvičeni psi již od útlého věku. Postupně se přicházelo na to, jakým způsobem se pejsci cvičí, který se rok od roku jen zdokonaluje. Současně s výcvikem se také přicházelo na to, jaká plemena jsou pro výcvik nejvhodnější.
15
3 Plemena psů vhodná k výcviku Vhodná plemena psů pro výcvik jsou především plemena retrívrů a ovčácká plemena. Stále častěji se však setkáváme i s takovými plemeny, jako jsou pudli či border collie, nově labradoodle – labrador křížený s královským pudlem. Pro svoji mírnou a přátelskou povahu je nejoblíbenějším plemenem retrívr, ať už zlatý či labradorský. Podle mého názoru je ovšem pro nevidomé nejvhodnějším plemenem labradorský retrívr, protože je nejméně náročný na údržbu srsti.
3.1 Retrívři „Název retrívr existoval dříve, než vůbec existovala plemena retrívrů! Retrívr byl pes, který měl za úkol dohledávat a přinášet ulovenou zvěř, především pernatou. „To retriever“ znamená „nalézt, přinést“. Tato lovecká činnost nebyla v žádném případě vázána na určité plemeno, mohla být prováděna všemi možnými loveckými psy. Předpokladem byla velká záliba ve vodě, dobrá technika plavání, radost z aportování a hustá srst s dobře izolující podsadou.“ (Räber, 1995, s. 678) Společný původ všech retrívrů sahá k novofundlandským psům a labradorům. Předpoklad, který zřejmě určitě platí, neboť pro něj máme jednoznačná a jasná svědectví. Vlastí těchto psů je tedy především Nový Foundland a Labrador. Obě země jsou značně nehostinné, původní obyvatelé – eskymácké kmeny – se živili převážně rybolovem a lovem sobů, medvědů, polárních lišek a kachen. (Räber, 1995) Je mnoho teorií, které zastávali různí lidé. Jedna ta teorie, kterou zastával W. C. L. Martin, poukazuje na dovezené psy z Norska, neboť Norové dříve vlastnili velké psy, které používali k lovu medvědů a vlků, psy, kteří se značně podobali novofoundlandským. Jiní se domnívali, že předchůdci novofoundlandských a labradorských psů byli na ostrov přivezeni z Anglie. (Räber, 1995) Ať je to jakkoliv, jisté je, že tito psi nepatří do skupiny severských psů, nebyli tudíž do země přivedeni Eskymáky, ale spíše Evropany.
16
3.1.1 Labradorský retrívr Patří do skupiny sportovních psů. Labrador je všestranný, inteligentní, nekonfliktní a přátelský pes, který je oblíben nejen jako rodinný společník. Někteří zachraňují lidské životy, jiní se stávají společníky lidí s těžkým handicapem, především zrakovým. Ve své dnešní podobě jsou retrívři velmi mladým plemenem. Labrador je pes, který miluje vodu. Původně šlo o rybářské plemeno. Koncem 18. století pomáhal tahat rybářům sítě z vody. K nám se toto plemeno dostalo až roku 1971. Popis labradorského retrívra: „Má výraznou krátkou, hustou srst, tvrdou na dotek, s podsadou nepropouštějící vodu. Srst může být zbarvena černě, žlutě nebo červenohnědě až čokoládově hnědě, přičemž žluté zabarvení se pohybuje od světle krémového po barvu červené lišky.“ (Cunliffeová, 2004, str. 200) Čokoládová barva je u nás ještě poměrně vzácná. Všechny varianty mají hnědé oči. Uši jsou svislé. „Ocas je velmi silný v kořeni, postupně se zužující ke špičce, střední délky, bez třásní, ale kolem dokola pokrytý krátkou, silnou hustou srstí, dodávající mu okrouhlý vzhled a připomínající tzv. vydří ocas. Může být nesený vesele, nikdy však stočený přes hřbet.“ (Císařovský, 1997, str. 165) Mohutně stavěný, široký pes, vysoký 54-57 cm, vážící obvykle 25-34 kg. Hmotnost není dána standardem, ale mnoho těchto psů mají problém s nadváhou. Mají totiž obrovský apetit, jsou vděční strávníci, ale rychle se kulatí a leniví. Labradorský retrívr nevyžaduje zvláštní péči. Srst se doporučuje pročesat alespoň jednou týdně. K odstranění nečistot stačí jemný kartáč a mokrý hadr. Labrador je aktivní plemeno, má rád delší procházky, rád se učí něčemu novému. Kromě schopností k lovu na vodě, v lese i na poli (v historii) je labradorský retrívr v současnosti využíván jako pes protidrogový, je spolehlivým vodícím psem nevidomých a dokonalý, vlídný a klidný společník. (www.hafici.cz) Mezi další adepty na vodícího psa je další pes ze skupiny retrívrů, a to zlatý retrívr.
3.1.2 Zlatý retrívr Také patří mezi sportovní plemena.
17
„Zlatý retrívr je přátelský, mírný, přítulný, důvěřivý, v neposlední řadě poslušný. Je inteligentní a má vrozené vlohy pro plnění různých úkolů. Má schopnost získat si srdce lidí, velice trpělivý je i k dětem.“ (www.hafici.cz) Zlatý retrívr je velmi oblíbené plemeno, ať už u populace intaktní, nebo u osob se zrakovým postižením. O původu zlatého retrívra nejsou zcela přesné informace. Chovatelem prvních psů tohoto plemene byl sice Sir Dudley Marjoribank, ale jeden pramen uvádí, „že v roce 1858 Dudley Marjoribank (pozdější lord Tweedmouth) náhodou zhlédl v cirkuse v anglickém Brightonu vystoupení osmi ruských pasteveckých psů. Byl jimi okouzlen, že si po představení chtěl dva z nich od majitele koupit. Ten však odmítl s tím, že cirkus by byl poškozen, kdyby se skupina psů rozdělila, takže sir Dudley si koupil všech osm. Podle této verze vytvořila takto skupina psů základ chovu zlatého retrívra.“ (Palmerová, 2005, s. 105) Druhý pramen říká, že „zlatý retrívr byl vyšlechtěn na panství lorda Tweedmoutha spojením tehdejšího žlutě zbarveného wavy-coated retrívra (předchůdce současného flat-coated retrívra) s fenou blíže neurčeného vodního španěla, známého po jistou dobu také jako English Retriever.“ (Císařovský, 1997, s. 132) O původu zlatého retrívra sice nejsou přesné informace, ale v obou pramenech je uváděn lord Tweedmouth, tudíž se můžeme domnívat, že s původem tohoto psa měl něco společného. Popis zlatého retrívra: „Rovná nebo zvlněná srst odolává vodě, má dobře vyvinutou podsadu, je hustá a má zbarvení ve všech odstínech zlaté nebo smetanové barvy, nikdy však není červenavá nebo mahagonově zbarvená.“ (Cunliffeová, 2004, s. 199) „Oči má tmavohnědé, posazené široko od sebe s tmavými očními linkami. Uši má středně velké, které jsou posazené přibližně v úrovni očí. Zlatý retrívr má ocas posazený na úrovni zádi, dlouhý je zhruba k patám, konec ocasu se netočí. (www.hafici.cz) Aktivní, silné plemeno, vysoké mezi 51-61 cm a vážící 27-36 kg. Zlatý retrívr nepotřebuje stejně jako labrador mimořádnou péči. Chovatel musí zajistit psovi dostatek volného pohybu, a protože tento pes miluje vodu, měl by chovatel dbát na jeho základní potřebu a uspokojit ji. Srst by měl majitel psa minimálně 2x týdně kartáčovat, aby vyčesal odumřelé a ulomené chlupy. Zlatý retrívr potřebuje také pravidelně kontrolovat a čistit oči a ušní boltce. Tito laskaví, přátelští a spolehliví psi jsou jedním z nejoblíbenějších plemen na světě. (www.hafici.cz) Další velkou skupinou psů, kteří se hodí k výcviku vodících psů, jsou ovčácká plemena, z nichž nejznámější pro tuto pozici je německý ovčák.
18
3.2 Ovčácká plemena Ostré vymezení této skupiny není možné podle charakterových vlastností a už vůbec ne podle dřívějšího upotřebení. Vychází se z anatomických znaků, takže ovčácké psy popsat jako typy podobné divokým psům. Hlavním zástupcem této skupiny je dnes v celém světě německý ovčák. „Odborníci se domnívají, že by německý ovčák mohl být potomkem vlka z doby bronzové. Jisté je, že již v sedmém století našeho letopočtu existoval v Německu ovčácký pes podobného typu, ale se světlejší srstí. Do 16. století srst výrazně ztmavla.“ (Palmerová, 205, s. 99) Je jasné, že tito velcí a obranyschopní psi v 16. století nebyli žádní hlídací psi v dnešním slova smyslu: byli to ochránci ovcí před nejrůznějšími šelmami a zloději.
3.2.1 Německý ovčák Německý ovčák patří do skupiny pasteveckých psů. Německý ovčák je pes velice inteligentní, poslušný, učenlivý, společenský a přátelský. Je nejrozšířenějším služebním plemenem na světě. V současnosti je to všestranný pes použitelný jako služební pes, pro sportovní účely, strážní pes, pátrací pes, ochranná služba, k pasení dobytka, v záchranné službě, k vodění nevidomých, nalézání drog… Nechybí mu sebevědomí a rozvážnost. Svému pánovi je velmi oddaný a věrný. Původní využití německého ovčáka bylo jako pastevečtí psi a ochránci stád před vlky. Země původu je Německo. „Přestože jeho pracovní předek byl znám již velmi dávno, současný německý ovčák, tak, jak jej známe dnes, byl poprvé předváděn na výstavě v Hannoveru, v Německu až v roce 1882.“ (Alderton, 1996, s. 119) Německý ovčák je pracovité plemeno, hojně se využívá jako policejní pes, ale už v první světové válce byli nejprve využíváni jako vojenští psi. Poté, co skončila válka, psi sloužili osleplým vojákům. Vůbec první pes, který byl cvičen za účelem, že bude vodit nevidomou osobu, jak je výše uvedeno, byla fenka německého ovčáka jménem Buddy. Popis německého ovčáka: Německý ovčák je pes střední velikosti, je poněkud delší stavby těla, silný, dobře osvalený. Jeho srst je středně dlouhá, rovná, tvrdá a přilehlá s hustou a silnou podsadou. Zbarvení je černé, s pravidelnými hnědými, žlutými až světle šedými znaky, s černým sedlem; tmavě kalené, celočerné, jednotně šedé nebo se světlými či hnědými znaky. Oči středně velké, tvaru mandle, barva nejlépe tmavá. Výraz má živý, 19
rozumný a sebejistý. Uši jsou středně velké, u kořene široké, vysoko nasazené, špičaté a posazené vzpřímeně a kupředu. (Císařovský, 1997) „Délka trupu překračuje výšku kohoutku. Ideální výška je 57,5-62,5 cm. Proporce a zaúhlení končetin jsou vzájemně tak sladěny, že zajišťují dlouhý a vytrvalý klus. Hmotnost kolísá mezi 34 a 43 kg. Německý ovčák je pozorný, sebeostražitý a mrštný, má pevné nervy, je loajální, sebevědomý, statečný a lehce ovladatelný. Nikdy není přehnaně agresivní ani ostýchavý.“ (Cunliffeová, 2004, s. 229)
3.3 Pudli „Pfudel“ je staré německé dialektické slovo pro kaluž vody. Pudl je podle názoru téměř všech badatelů jedním z nejstarších plemen psů. Méně jednotný názor je však na jeho původ. Jedni tvrdí, že jeho předkem je starý huňatý pastevní pes, jiní, že pochází ze starého „vodního psa“, používaného k přenášení vodní zvěře. Pravda je asi uprostřed. Pudl je pravděpodobně produktem křížení obou těchto původních starých plemen. Pudl se dlouho používal k účelům loveckým. Je dokonce pravděpodobné, že byl právě k tomuto účelu vyšlechtěn. Pudl má též vlohy pro pastevního psa a také zde by se mohl úspěšně uplatnit. (Räber, 1995)
3.3.1 Pudl velký (královský) Patří do skupiny společenských psů. Pudl je velmi vnímavé a senzitivní plemeno psa se silnou vazbou na člověka, je velmi inteligentní a rád se učí. Srst má svou strukturou tak zvaně nelínavou a tak zvaně nedráždivou vůči alergikům… Pudl královský je velmi živý, aktivní a temperamentní. Miluje pohyb, a proto rád chodí na vycházky, hraje si s dětmi, plave a je vhodný i pro cvičení psích sportů. Pudl velký je nejstarším druhem plemene. Samotný pudl byl původně lovecký pes se zaměřením na vodní ptactvo, v 19. století se začal užívat v cirkusovém prostředí pro svůj líbivý vzhled a komediální schopnosti. Později se z něj stal domácí mazlíček. (www.hafici.cz) Poslední dobou se stal, díky své srsti, nejen vhodným adeptem k výcviku 20
vodících psů, ale i ke křížení s labradorem. Vzniklo nové plemeno labradoodle, které se taktéž využívá k výcviku vodících psů. Popis pudla královského: Jeho tělo je pokryto dlouhou kadeřavou nebo šňůrovitou srstí. Kadeřavá srst je bohatá, jemná na dotyk, zkadeřená, kudrnatá, hustá. Šňůrovitá srst je také bohatá, dále je vlnitá a hustá, tvořící charakteristické šňůry stejné délky, nejméně 20 cm. Srst neustále dorůstá, proto vyžaduje pravidelné stříhání. Zbarvení srsti může být černé, hnědé, stříbrné, bílé, apricot (meruňkové) nebo červené. Oči má posazené v linii stopu, lehce zešikmené, tvaru mandle; u hnědých pudlů jantarové, u ostatních černé nebo sytě hnědé. Uši jsou dosti dlouhé, zavěšené, přiléhající k lícím, ploché, kryté dlouhou zvlněnou srstí. Jeho ocas je nasazený vysoko, ve výši beder. (Císařovský, 2000) Královský pudl je největší z příslušníků plemene. Jeho velikost se pohybuje od 45 do 60 cm. Standard F. C. I. – (Federation Cynologique internationale) hmotnost neuvádí. (www.hafici.cz) Velký pudl je poslušný a přizpůsobivý, dokáže být výborným společníkem. Není náročný na výchovu. Jediné, co vyžaduje velkou péči, je jeho srst, o kterou je potřeba se pravidelně starat. Jejich srst roste neustále, i když tito psi nelínají. Musí se neustále vyčesávat, kartáčovat a také koupat a stříhat. (www.hafici.cz) Z tohoto důvodu si myslím, že královský pudl není nejvhodnějším plemenem k výcviku. Je poslušný a ochotný se učit novým věcem, proto je jeho výchova snadná a výcvik postupuje velmi rychle. Je přátelský, veselý a má rád společnost lidí. Všechny vlastnosti dělají tohoto psa výborným společníkem. (www.hafici.cz)
Vodící pes musí svému pánovi sednout a naopak. Každý pes je originál, každý má jiné povahové vlastnosti, stejně jako jeho budoucí potencionální majitel, který se musí vyrovnat se svým handicapem. Pro osobu se zrakovým postižením je vodící pes zrakem, o který oni přišli nebo neměli vůbec tu možnost poznat, jaké to je vidět. Jak se takový pes cvičí, aby mohl svému pánovi, který je nevidomý ať už od narození, nebo o svůj zrak přišel vinou nemoci či úrazu, jaká štěňata jsou vhodná, jak probíhá výchova štěňat, ale i předání a spolupráce nevidomého se školou pro výcvik vodících psů to je hlavní téma příští kapitoly nazvané „Výcvik vodících psů“.
21
4 Výcvik vodících psů V České republice je výcvik vodících psů pro nevidomé v současné době výrobou kompenzační pomůcky. Předání vycvičených psů osobám se zrakovým postižením je vlastně zácvikem k užívání této pomůcky. Pro svého pána není jen obyčejnou kompenzační pomůckou, ale i kamarádem, partnerem a společníkem po celý den. Tohle všechno se vodící pes naučí ve škole. V České republice je takových škol pět. Tři v Praze, jedna u Plzně a jedna v Brně. Průběh výcviku jsme zjišťovali ve Škole pro výcvik vodících psů v Brně (dále jen ŠpVVP), kterou založil Milan Dvořák z Adamova. Škola pro výcvik vodících psů v Brně je jediná škola na Moravě. Byla založena v roce 2000 Milanem Dvořákem z Adamova. Absolvoval různé kurzy a školení ohledně výcviku vodících psů a několik let pracoval ve výcvikové škole v Praze. Před třemi lety získala škola členství v mezinárodní federaci škol pro výcvik vodících psů International Guide Dog Federation se sídlem ve Velké Británii (společně se Střediskem výcviku vodících psů SONS ČR jsou to jediné dvě školy v České republice, které členství v této organizaci mají). Federace je prakticky nejvyšší možná příčka, která se dá v oblasti výcviku vodících psů dosáhnout. Informace o průběhu výcviku vodících psů a věcí s tím spojené jsme získávali právě ve Škole pro výcvik vodících psů v Brně u pana Milana Dvořáka.
4.1 Předvýchova štěňat Štěňátka si ve ŠpVVP odchovávají na svých fenkách k tomuto účelu vybraných a zdravotně
i povahově
ověřených
nebo
je
nakupují
od
špičkových
chovatelů.
Po absolvování speciálního testu, který probíhá ve věku 7 – 8 týdnů, je každé štěně svěřeno pečovatelské rodině, kde prožívá dětství obklopené láskou svých pěstounů. V testu se zjišťuje, jaký pejsek je a jak se chová. Hlavně musí být zdravé, ne moc temperamentní ale také ne apatické. Musí být příjemné, nesmí být agresivní a musí mít potlačené lovecké pudy. Pečovatelem se může stát každý, kdo má pozitivní vztah ke psům, dokáže být ve výchově laskavý, ale současně důsledný. Pečovatelem může být každý, kdo se ale psa nakonec dovede vzdát ve prospěch handicapovaného člověka. Podmínkou je, aby štěně bylo přímo v bytě nebo v rodinném domku. Nesmí být někde venku v kotcích, protože tam kladný vztah k lidem určitě nezíská. 22
Štěňátka se pečovatelské rodině svěřují obvykle ve věku dvou měsíců a zde zůstávají do jednoho roku. Na pravidelných čtrnáctidenních setkáních je kontrolován průběh výchovy, sleduje se vývoj štěněte, jak z hlediska zdravotního, tak i povahových vlastností. Současně se učí chovat ve společnosti ostatních psů, učí se společně si hrát, ale i být ze hry jednoduše odvolatelní. Již od útlého věku štěňátka navštěvují různorodá místa, jako jsou nákupní centra, centrum města, zkouší jízdu v dopravních prostředcích. Učí se základním povelům, jako jsou: Sedni!, Lehni!, Zůstaň! a podobně. Učí se rozeznávat zábavu a volno od času pro práci. Pečovatelé se snaží, aby se štěňátka naučila zcela důvěřovat lidem, sdílet s lidmi dům nebo byt, aby si nebrala jídlo ze stolu, netrhala boty, neničila věci, nespala v posteli, venčila se tam, kde mají… Pečovatelé dostávají od ŠpVVP krmení, proplácené veterinární prohlídky a malé finanční obnosy, protože štěně za dobu pobytu určitě něco zničí.
4.2 Příprava vodících psů V jednom roce věku je prověřován celkový zdravotní stav každého psa. Tato prohlídka zahrnuje rentgenové vyšetření kyčelních a loketních kloubů, odborné vyšetření očí. Na základě výsledků zdravotních i povahových, je jednoroční dorostenec zařazen mezi „studenty“ této školy. Vyřazení psi nekončí v útulku. Buď si jej nechává rodina, ve které dosud byl, nebo se o něj hlásí zájemci. V tom případě, kdy zůstává pes v rodině, škola přichází o dobrovolníky – pečovatele, protože si druhého psa nemůžou dovolit. V případě druhém, kdy se o psa hlásí zájemci, většinou se o něj hlásí rodiče postiženého dítěte, u kterých potom vykonává canisterapii. A pokud se pes k dětem vůbec nehodí nebo upřednostňuje pobyt venku, pak je předávají lidem, kteří o ně mají zájem. Délka vlastní přípravy je individuální. Může trvat 6 – 7 měsíců, může trvat až jeden rok. Záleží na tom, kam pejsek půjde. Jestliže si o něj žádá klient, kterému předchozí svěřenec zahynul, má tento klient přednost a výcvik vodícího psa trvá co nejkratší dobu, což je 6 – 7 měsíců. Budoucí majitelé, kteří žádají o přípravu vodícího psa, si mohou vybrat plemeno, pohlaví, případně barvu srsti a instruktoři školy se snaží sladit jejich požadavky s reálnými možnostmi a vybrat nejvhodnějšího psa. Psi zůstávají během vlastní přípravy i nadále ve svých pečovatelských rodinách. Pečovatelé ráno psa dovedou instruktorům školy. Ti s ním celý den pracují a navečer si
23
pro psa přichází pečovatelé a odvádí jej domů. Psi nejsou zavřeni někde v kotcích, což je pro výcvik také důležité. Příprava psa je založena na principu opakování, přičemž se začíná od cviků – překážek jednoduchých ke složitějším. Vlastní příprava psů probíhá ve veřejných prostorách, kam lidé obvykle chodí. Jak již bylo výše uvedeno, jsou to nákupní centra, úřady, pošty, čekárny lékařů apod. Jezdí se psy hromadnou dopravou, většinou na nádraží, kde se učí, jak nastupovat a vystupovat z prostředků hromadné dopravy. Učí se, jak se chovat v dopravním prostředku, jak nastoupit na jezdící schody či pohyblivé chodníky. Instruktoři brněnské školy zjišťují, že může-li si vodící pes vybrat, volí spíše tu možnost, která je víceméně bez námahy, tudíž jezdící schody. Na tuto možnost se musí dobře připravit, musí se ji dobře naučit, aby nepřišel o drápky. Nejtěžším cvikem je pro psa vysoká překážka. Pes ji bez problémů projde, ale nevidomý se může zranit. Vysokou překážkou jsou například větve zasahující do chodníku nebo lešení. Pes se musí naučit vnímat výšku svého pána. Ve věku 14 – 15 měsíců se nechávají všichni psi kastrovat. V době hárání by byla fena pro vodění nevidomého minimálně měsíc nepoužitelná a to dvakrát do roka. Pro vodící psy by byly hárající feny problémem celoročním. Na konci výcviku čeká psa zkouška. Za dobu výcviku se pes naučí téměř 40 cviků. Pes musí zvládat všechny tyto cviky, které se prověřují v testech. Tyto testy probíhají několik dnů za účasti několika instruktorů, kteří zkouší psa samostatně. Mezi instruktory je i jeden nevidomý, který hodnotí výcvik již během jeho průběhu. Součástí zkoušky je i veterinární prohlídka a budoucí majitel dostává veterinární osvědčení o zdravotním stavu psa. Po úspěšně absolvované závěrečné zkoušce je pes připraven vykonávat službu vodícího psa. Následuje předávání psa nevidomému, které trvá přibližně tři týdny.
4.3 Předávání psa Předávání trvá asi tři týdny a probíhá pod dohledem cvičitele. Pes se sžívá s novým majitelem, zvyká si na nový hlas, který je odlišný od instruktorova a který mu dává povely. Nevidomý se musí naučit povely, na které pes reaguje a kdy který povel správně použít. 24
Nevidomý spolupracuje se psem již od druhé poloviny výcviku, kdy instruktor přijíždí navštívit budoucího majitele za účelem zjištění, v jakém prostředí bude pes žít, jaké překážky a jaké trasy bude denně absolvovat. Jednou z podmínek pro získání psa je dobrý samostatný pohyb a prostorová orientace nevidomého. Při předávání totiž cvičitel s nevidomým prochází trasy, které nevidomý dobře zná. V žádném případě to neprobíhá tím stylem, že by nevidomý dal povel „Jdeme na nádraží!“ a pes ho zavede na nádraží. Nevidomý musí psa vést, říkat, kam má jít, jakým směrem. Pes už potom odhaluje městem nastražené překážky, jako například přechod pro chodce, schody, obrubníky či nečekaný výkop uprostřed chodníku. S tím souvisí i tzv. „inteligentní neposlušnost“. „Inteligentní neposlušnost“ je dovednost vycvičeného vodícího psa, který v situaci, která je pro jeho pána nebezpečná, opakovaně neuposlechne jeho přímý povel (nevejde do vozovky, pokud vidí přijíždět auto, zamezí přístupu do kolejiště apod.). Pes a jeho nový majitel se musí vzájemně sladit. Člověk se musí naučit pochopit, co mu pes říká tím, když náhle zpomalí nebo ho táhne na jinou stranu, než je směr trasy. Pes si musí zvyknout na nový denní režim odlišný od toho, který dodržoval dosud. Dále si zvyká na chůzi a hlas člověka apod. To proto je na proces předávání psa potřeba tři týdny. Po předání vycvičeného psa neztrácí škola kontakt s klienty a bývalými studenty. Občanské sdružení Vodící pes pořádá každý druhý pátek setkání v klubovně ŠpVVP. Jeden pátek je věnován procvičování práce psů, aby si své znalosti nabyté ve škole a později i v praxi osvěžovali a byli připraveni na překážky, se kterými se na každodenních trasách setkávají. Druhý pátek je věnován chovu a péči o psy, kdy je připravena přednáška na různá témata. Půl roku po předání vodícího psa ztrácí, nebo lépe řečeno snižuje se schopnost samostatného pohybu nevidomého, protože si zvykl na psa, který mu s prostorovou orientací a samostatným pohybem z velké části pomáhá. Vodící pes pracuje pro svého pána tak dlouho, dokud mu slouží zdraví. Často je to deset a více let. Vztah mezi člověkem a vodícím psem se musí udržovat v dobré pracovní kondici. K udržování slouží různé soutěže a výlety nevidomých pořádané občanským sdružením Vodící pes. Každý rok koncem dubna v Blansku pořádá sdružení soutěž ve výkonu vodících psů Cesta ve tmě, v červnu se setkávají v centru Brna, kde se každoročně opakuje závod 25
s kvalifikací na mistrovství ČR ve výkonu vodících psů. V létě probíhá týdenní soustředění, na podzim zakončují sezonu víkendovým pobytem, kdy se setkávají pečovatelé a klienti, pro které jimi vychovaní psi pracují.
4.4 Povinnosti vodícího psa Jak jsme se již výše zmínili, vodící pes musí umět přibližně 40 cviků, aby mohl složit úspěšně zkoušky a mohl pomáhat svému budoucímu pánovi. Mezi tyto cviky patří například: •
vyhledat na povel dveře, schody, chodník, přechod, tramvajovou zastávku, lavičku, poštovní schránku, pultík v prodejně a podobně,
•
naučit se označovat překážky zastavením, obcházet pevné i pohyblivé nástrahy, které na nevidomého ve městě číhají,
•
umět odbočovat vpravo i vlevo, převádět přes vozovku a upozornit na překážku i ve výši očí svého pána, (www.pesprotebe.com)
•
umět cestovat všemi dostupnými dopravními prostředky,
•
naučit se hygienickým návykům, …
Cviků je celá řada. S některými se začíná již při předvýchově štěňat – hygienické návyky, zvykání si na společnost lidí, tabu pro vodící psy – spánek či odpočinek v posteli, „škemrání“ u jídelního stolu či braní jídla přímo ze stolu. Rozlišení volné zábavy od „pracovní směny“ se učí psi již při vlastním výcviku. Jako pomůcka k rozlišení hry a práce slouží postroj pro vodícího psa. Majitel drží v levé ruce postroj psa – pevné držadlo ve tvaru U, které přenáší pohyby psa. Držadlo je připojeno k postroji podobnému pásku, který má na sobě pes. Držadlo postroje je zvláště citlivé zařízení, kterým pes přenáší svůj záměr a majitel ho interpretuje. Tento postroj je speciální a usnadňuje vstup do všech míst, kam nevidomého člověka vodící pes obvykle doprovází. Jakmile má pes na sobě tento speciální postroj, ví, že nesmí za ostatními psy, nesmí se jít vydovádět do vody, že ho čeká pracovní směna, kterou bere jako zábavu. Ovšem hned, 26
jak jeho majitel postroj sundá, stává se z něj společník, který svůj volný čas využívá odpočinkem nebo hrou.
Nyní již víme, jak se takový vodící pes cvičí, jak se z hravého štěněte stává pomocník pro nevidomé, ale jak si takového psa máme pořídit? Co je potřeba splnit, abychom získali vodícího psa? Tomuto tématu se budeme věnovat v další kapitole nazvané Pořízení vodícího psa.
27
5 Pořízení vodícího psa Tato kapitola obsahuje informace, které je potřeba vědět, když si nevidomý bude pořizovat psa. Co musí splňovat, aby příslušný úřad uznal, že mu vodící pes náležitě patří. Tyhle informace získávají nevidomí na úřadech, v organizacích pro nevidomé nebo přímo ve škole pro výcvik vodících psů.
5.1 Podmínky k získání vodícího psa Aby si nevidomý mohl zažádat o psa, musí splnit podmínky k získání vodícího psa. Jednou z hlavních podmínek je samostatný pohyb. Nevidomý musí ovládat samostatný pohyb a prostorovou orientaci. Měl by se bez problémů pohybovat s bílou holí, znát trasy, po kterých se denně samostatně pohybuje. Nemůže totiž od nového průvodce očekávat, že ho zavede tam, kam mu majitel řekne, aniž by tam kdy před tím spolu byli. Trasy, které spolu budou procházet denně, si bude pes už pamatovat. Další z podmínek k získání vodícího psa, kterou musí splnit, je, že se dokáže o psa postarat. Dokáže mu nachystat krmení, umí se postarat o jeho srst, venčení. Pravidelné návštěvy veterináře sem také patří. Když splňuje tyhle podmínky, nic nebrání tomu, aby si o vodícího psa zažádal. Instruktoři se potom také zajímají o to, jak rychle nevidomý chodí, v jakém prostředí se nejčastěji pohybuje a podle toho mu nabízí vhodného psa.
5.2 Jak si zažádat o vodícího psa Aby mohl nevidomý dostat vodícího psa, musí si zažádat na příslušný úřad, pod který nevidomý patří. Společně s instruktory ŠpVVP připraví podklady pro žádost, která se podává na sociálním odboru výše zmíněného úřadu, který takového psa, jako kompenzační pomůcku, obvykle hradí. Současně je možné požádat stejný úřad o pravidelnou finanční částku na výživu vodícího psa. Cena vycvičeného vodícího psa je přibližně 190 000 Kč. Úřady hradí buď plnou částku, nebo občas dávají nevidomému nějakou spoluúčast. Osobně si myslím, že v každém případě, 28
u každé žádosti o vodícího psa, by měly úřady dávat spoluúčast žadatelů, aby si nevidomý psa více vážil.
5.3 Výhody a nevýhody vlastnění vodícího psa To, co je pro někoho výhodou, nemusí být pro druhého přínosem. Rozhodnutí, zda si vodícího psa pořídit či ne, musí udělat nevidomý sám. Měl by při tom zvážit právě níže uvedené výhody a nevýhody.
5.3.1 Výhody vlastnění vodícího psa 1) „Vodící pes zaregistruje překážky, nacházející se ve výšce od pasu nahoru a vyhne se jim (např. trubky čnící z lešení, poštovní schránka, otevřené okno atp.). 2) Zaregistruje nečekané překážky, které jsou na dané trase neobvyklé, a s nimiž by nevidomý nepočítal např. neohrazený výkop, hromada uhlí, stolečky zahradní restaurace atp. 3) Zaregistruje pohyblivé překážky jako je dav lidí a vyhne se jim. 4) Nevidomý si může dovolit rychlou chůzi bez obav, že by více narážel do překážek, či ohrožoval sebe a ostatní chodce. 5) Nevidomý může na trasách, které pes již dobře zná, polevit ve své pozornosti a tak si odpočinout od neustálého soustředění. 6) Nevidomý může psa navigovat po zcela neznámé trase, zná-li dobře její slovní popis. Nemusí se přitom nadměrně soustředit na terén a překážky v neznámém prostředí. 7) Vodící pes dokáže vyřešit situaci, která je pro nevidomého nepřehledná, a vyvést jej z ní. Např. soustava výkopů, nepřehledně rozmístěné překážky po chodníku atp. 8) Většina vodících psů dokáže aportovat (podávat) předměty, které upadnou nevidomému na zem a to bez následků jejich poškození.
29
9) Vodící pes bývá předmětem zájmu spoluobčanů, a tak se může stát tématem k rozhovoru či možností k snazšímu navázání slovního kontaktu s lidmi. 10) Vodící pes je nejen spolehlivou kompenzační pomůckou, je-li dobře vycvičen, ale též živým tvorem, který vaši péči odměňuje projevy oddanosti a potřebou hry či komunikace s vámi 11) Vodící pes může být pro nevidomého též motivem k častějšímu pohybu a ke zvyšování úrovně samostatnosti.“ (www.nevidomimezinami.cz)
5.3.2 Nevýhody vlastnění vodícího psa 1) „Nevidomý musí stále počítat s tím, že má s sebou psa, ať jde do obchodu, k lékaři či do restaurace. Všude nemusí být pes žádoucí z mnoha důvodů: např. přítomnost alergiků, neznalost vyhlášek ze strany provozovatelů apod. 2) Nevidomý se o svého psa musí postarat, pokud jej s sebou má na svých pochůzkách, aby pes dostával pravidelně příležitost ke krátkému vyvenčení. Nevidomý musí brát zřetel na kondici či únavu svého psa. 3) Nevidomý se musí o svého psa postarat i v tom případě, nechává-li jej doma a sám odchází. Při kratší i delší nepřítomnosti nevidomého musí být vodícímu psu poskytována kvalitní péče. 4) Nevidomý musí brát ohled na zdravotní stav psa a jeho věk a v každé situaci o něj pečovat. 5) Vlastnění vodícího psa s sebou nese i určité finanční náklady, ačkoli je z části hradí stát např. krmivo, očkování ošetření v nemocnici atp. 6) S vodícím psem se objeví v příbytku nevidomého více prachu a chlupů ze srsti, proto se obvykle zvýší potřeba pravidelného úklidu. 7) Chce-li mít nevidomý svého psa stále v dobré fyzické a pracovní kondici, je potřebné se psem cviky poslušnosti i chůzi po různých trasách často uskutečňovat. 8) Vodící pes se může stát objektem nevítaného zájmu spoluobčanů, může jimi být obtěžován, hlazen či krmen v době výkonu své služby, což majitele může 30
znepokojovat a přivádět ho do konfliktních situací, nebude-li na toto rozptylování lidmi chtít přistoupit a pasivně jej snášet.“ (www.nevidomimezinami.cz)
5.4 Omyly a skutečnosti o vodících psech Omylů a skutečností je spousta, pojďme si alespoň některé z nich objasnit. 1) „Pes není kompenzační pomůckou stejného druh jako bílá hůl. Nedá se po příchodu do práce složit do futrálu a vyzvednout až při cestě domů. Vyžaduje občas pozornost i mimo službu a člověk, jež nemá přirozeně vztah k těmto zvířatům, mohl by se cítit obtěžován. 2) Pes vám nepoví, zda jede či nejede auto, které číslo tramvaje právě přijelo, ani zda jede eskalátor nahoru či dolů. Tyto informace si musíte zjistit samostatně a psa v pravou chvíli správně navigovat. 3) Při chůzi s vodícím psem nepoužíváte bílou hůl klasickým způsobem, ale držíte alespoň signalizační hůl v pravé ruce, abyste spolu s postrojem psa upozornili na svou zrakovou vadu a na to, že pes je služební. 4) Nebude vás bolet ruka nebo zápěstí od neustálého pohybování bílou holí, ale může vás bolet levé rameno, které budete mít mírně předsunuté a s tím pádem i záda, podobně jako z bílé hole. 5) Pes nevyřeší váš problém nechuti se naučit se chodit s bílou holí a orientovat se. Abyste psa od seriozní firmy (organizace) obdrželi, budete prověřeni, zda se dokážete dobře s holí pohybovat a orientovat se v prostoru. 6) Vodící pes je cvičen k úplné bezkonfliktnosti jak ke zvířatům, tak k lidem. Proto od něj neočekávejte, že bude hlídačem či obranářem, to je v rozporu s jeho službou, která mu umožňuje vstup téměř do všech veřejných objektů. 7) Pes není automat, je stále zvířetem a i ten nejlépe vycvičený pes bude zkoušet vaše hranice a vaši důslednost. Chcete-li zachovat jeho úroveň poslušnosti, musíte být důslední, laskaví, ale přísní.“ (www.nevidomimezinami.cz)
31
Aby nevidomý dostal vodícího psa a příspěvky od státu, měl by mít orientaci týkající se zákonů a vyhlášek ohledně pořízení vodícího psa nebo zajištění pravidelně vyplácených příspěvků na krmivo. Když už nebude mít takové znalosti nevidomý, měla by je mít osoba jemu blízká, nebo se může zeptat v organizaci, od které vodícího psa získal.
32
6 Zákony a vodící psi Na majitele vodících psů se vztahují zákony stejné jako na ostatní majitele psů, avšak s nějakými výjimkami. Tyto výjimky si uvedeme níže.
6.1 Vodící psi a příspěvky Do této kategorie spadá Vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení s paragrafy č. 33 a 46, které jsou níže citované. „§ 33 Jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek Odstavec 1: Občanům těžce zdravotně postiženým lze poskytovat peněžité příspěvky na opatření pomůcek, které potřebují k odstranění, zmírnění nebo překonání následků svých postižení. Příspěvek se neposkytuje v případě, že potřebnou pomůcku propůjčuje nebo plně hradí příslušná zdravotní pojišťovna; pokud příslušná zdravotní pojišťovna hradí potřebnou pomůcku částečně, přihlédne se při stanovení výše příspěvku k této skutečnosti.
Odstavec 3: Zrakově postiženým občanům lze poskytovat příspěvky na pomůcky, které jim umožňují získávat informace nebo styk s okolím prostřednictvím hmatových nebo sluchových vjemů nebo prostřednictvím zbytků zraku, popřípadě na pomůcky na přípravu a realizaci pracovního uplatnění.
Odstavec 9: Úplně nebo prakticky nevidomým občanům lze hradit výdaje spojené s výcvikem a odevzdáním vodícího psa až do výše obvyklých nákladů.
33
§ 46 Příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům Úplně nebo prakticky nevidomému vlastníku vodícího psa může pověřený obecní úřad poskytnout příspěvek na krmivo pro tohoto psa, a to ve výši 800 Kč měsíčně.“ (www.vycvikvodicichpsu.cz)
6.2 Vodící pes a jeho přeprava Do této kategorie řadíme jednak Vyhlášku č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu s paragrafem č. 23, jednak sem také můžeme zařadit v rámci jednotlivých krajů Smluvní přepravní podmínky Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. Obojí citované níže.
„§ 23 Živá zvířata Odstavec 5: Vodícího psa doprovázejícího nevidomou osobu, jakož i služebního psa nelze z přepravy vyloučit ani jeho přepravu odmítnout.
Smluvní přepravní podmínky Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje Článek 6 - Podmínky dopravy zavazadel a živých zvířat Bod 11: Psa bez schránky smí cestující dopravovat za podmínky, že pes je po celou dobu pobytu ve vozidle opatřen bezpečným a nasazeným náhubkem a je držen na krátké šňůře. Pes nesmí být
přepravován
na
sedadle.
Slepecký
(www.vycvikvodicichpsu.cz)
34
pes
nemusí
být
náhubkem
vybaven.“
6.3 Vodící pes a obchody Přístup psů do prodejen ať už potravin či jiného zboží ošetřuje Vyhláška č. 347/2002 Sb. o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny podle sortimentu prodávaných potravin v paragrafu č. 10.
„§ 10 Odstavec 5: Vstup vodícího psa doprovázejícího nevidomou osobu a asistenčního psa doprovázejícího osobu s těžkým zdravotním postižením do prodejního prostoru se povoluje. Přítomnost jiných zvířat se zakazuje.“ (www.vycvikvodicichpsu.cz)
6.4 Vodící psi a hygienické požadavky V názvu podkapitoly Vodící psi a hygienické požadavky se ukrývá např. vstup nevidomého s vodícím psem do restaurace nebo do kadeřnictví atp. Tím vším se zabývá Vyhláška 137/2004 Sb. o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných v paragrafech č. 49 a 51.
„§ 49 Pro výkon činností epidemiologicky závažných při provozování stravovacích služeb, výrobě potravin a uvádění potravin do oběhu se stanoví tyto zásady provozní hygieny: písmeno h): Nepřipouštění vstupu nepovolaných osob a zvířat do zázemí provozovny a do výrobny. Vstupovat do konzumační části provozovny může vodící pes doprovázející nevidomou osobu a pes speciálně vycvičený pro doprovod osoby s těžkým zdravotním postižením. Vstup ostatních zvířat do konzumační místnosti provozovny, která poskytuje služby v rámci hostinské živnosti, je možný jen se souhlasem provozovatele.
35
§ 51 Při výrobě kosmetických prostředků, v provozovnách holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry,
kosmetických,
masérských,
regeneračních
nebo
rekondičních
služeb
a v provozovnách při provozování živnosti, při níž je porušována integrita kůže, a při provozování živnosti, při které se používají k péči o tělo speciální přístroje (například solária, myostimulátory), platí tyto zásady provozní hygieny: písmeno f): Zamezení vstupu nepovolaných osob a zvířat do zázemí provozovny s výjimkou vodícího psa nevidomé osoby a psa speciálně vycvičeného pro doprovod osoby s těžkým zdravotním postižením.“ (www.vycvikvodicichpsu.cz)
6.5 Vodící psi a poplatky Od poplatků je majitel vodícího psa osvobozen. Poplatky ze psů jsou upravovány v Zákoně 229/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb. O místních poplatcích, paragraf č. 2.
„§ 2 Odstavec 2: Poplatek ze psů se platí ze psů starších 3 měsíců. Od poplatku ze psů je osvobozen držitel psa, kterým je osoba nevidomá, bezmocná a osoba s těžkým zdravotním postižením, které byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu, osoba provádějící výcvik psů určených k doprovodu těchto osob, osoba provozující útulek zřízený obcí pro ztracené nebo opuštěné psy nebo osoba, které stanoví povinnost držení a používání psa zvláštní právní předpis.“ (www.vycvikvodicichpsu.cz)
6.6 Vodící psi a zdravotnictví V současné době není problematika vodících či asistenčních psů zakotvena v žádných zákonech či vyhláškách týkajících se zdravotnictví. Tento stav by se měl změnit v dubnu letošního roku, kdy bude Poslanecká sněmovna projednávat Návrh zákona o zdravotních 36
službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Paragraf č. 29 se zabývá přítomností vodícího psa u majitele ve zdravotnickém zařízení.
„§29 Odstavec 2: Pacient se smyslovým či tělesným postižením, který využívá vodícího nebo asistenčního psa, má právo na doprovod a přítomnost tohoto psa u sebe ve zdravotnickém zařízení, a to s ohledem na svůj aktuální zdravotní stav a v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů, nestanoví-li jiný zákon jinak.“ (www.psp.cz)
37
II PRAKTICKÁ ČÁST 7 Techniky použité při průzkumu, stanovení cílů a hypotéz práce Při zpracovávání bakalářské práce jsme použili jednu z metod pro kvantitativní průzkum. Na počátku každého zkoumání, průzkumu stojí výzkumný problém. Po stanovení výzkumného problému následuje formulace hypotéz. Spolu s formulováním hypotéz je nutné učinit následující rozhodnutí: jakým způsobem výzkum uspořádáme a jakou techniku zvolíme pro sběr a analýzu dat. Poté, co jsme zvolili jednu či více metod, následuje vlastní sběr dat, analýza a vypracování závěru. (Jandourek, 2003)
7.1 Cíle výzkumu V teoretické části jsme se věnovali výcviku vodících psů, v praktické části jsme si vymezili jako hlavní cíl, jaké informace a postoje má společnost k osobám se zrakovým postižením, které doprovází vodící pes. Dílčí cíle: •
zjistit postoje společnosti ohledně diskriminace osob se zrakovým postižením,
•
zjistit jak velká je ochota společnosti pomoci osobám se zrakovým postižením,
•
vyhodnotit a zpracovat údaje získané dotazníkovým šetřením.
Postoje společnosti ohledně diskriminace a pomoci osobám se zrakovým postižením jsou různorodé. Ve zpracovávání výzkumu se proto na tyto dvě oblasti také zaměříme.
7.2 Metody výzkumu V průzkumu, který jsme prováděli, jsme použili jako metodu výzkumu dotazník. „Jeho použitelnost se týká především kvantitativně orientovaného výzkumu. Dotazník je vlastně formulář určený respondentovi obsahující otázky a varianty odpovědí. Může také obsahovat místo na odpověď. Dotazník je velmi rozšířeným nástrojem, protože umožňuje rychlé 38
zpracování dat.“ (Jandourek, 2003, s. 210-211) Dotazníky je možné rozesílat poštou, elektronickou poštou či je osobně rozdávat a sbírat. Jsou dva druhy dotazníků. Některé obsahují standardizovaný soubor otázek, na které lze vybrat pouze některou ze stanovených odpovědí, například „ano – ne – nevím“. Tyto dotazníky mají tu výhodu, že je snadné je porovnávat a vytvářet tabulky, protože obsahují malý počet kategorií. Nevýhodou je neumožnění detailní názorové či slovní vyjádření, a tak bývá informace, kterou podávají, ve svém rozsahu dosti omezená. Druhý typ jsou dotazníky s otevřenými otázkami, které dávají respondentům možnost vyjádřit názory vlastními slovy. Poskytují bohatší informace než dotazníky standardizované. Řešitel může odpovědi zkoumat a proniknout hlouběji do respondentova myšlení. Na druhou stranu bývají odpovědi obtížně srovnatelné. (Giddens, 1999)
7.3 Hypotézy Hypotéza č. 1: Domnívám se, že i lidé z vesnice se někdy setkali s osobou se zrakovým postižením. Hypotéza č. 2: Myslím si, že společnost nemá mnoho informací o lidech nevidomých a vodících psech jakožto jejich pomocnících a společnících pro život. Hypotéza č. 3: Domnívám, že postoje společnosti k osobám se zrakovým postižením jsou z velké části pozitivní.
7.4 Charakteristika zkoumaného vzorku Dotazníky jsme směřovali především do menších vesnic za účelem zjištění, zda lidé v těchto lokalitách jsou informováni o osobách se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa a jaké postoje mají k těmto lidem. Dotazníky byly rozdány osobně, menší část byla rozesílána elektronickou poštou. Z celkového počtu 70 rozeslaných dotazníků se nám zpět vrátilo dotazníků 60, tj. 86 % návratnost. Dotazník obsahuje 19 otázek, z čehož je převážná část otázek postavena jako otázky zjišťující názory, pocity, hodnocení. Použili jsme i otázky uzavřené a částečně otevřené…
39
8 Zpracování výsledků dotazníkového šetření
Otázka číslo 1 V otázce číslo 1 jsem se zaměřila na pohlaví dotázaných.
Graf č. 1: Pohlaví
Shrnutí: Jak bylo uvedeno výše, dotazníkového šetření se zúčastnilo 60 respondentů, z čehož bylo 31 žen a 29 mužů. Z grafu pak lze vyčíst procentuální zastoupení mužů i žen. Je to významné kritérium, neboť se povedlo shromáždit podobný počet respondentů.
40
Otázka číslo 2 Otázka číslo 2 byla zaměřena na věkovou skupinu respondentů.
Graf č. 2: Věk
Shrnutí: Ve druhé otázce jsem se zaměřila na věkovou skupinu dotázaných. Z grafu je zřejmé, že dotazníkového šetření se zúčastnili lidé všech věkových kategorií od 18 let a výše. Do 18 let se nezúčastnil žádný respondent. Nejvíce byla zastoupena kategorie lidí ve věkovém rozmezí 18 – 30 let (32 respondentů). Nejméně zastoupená věková kategorie, nepočítaje lidi do 18 let, byla od 61 let nahoru.
41
Otázka číslo 3 Cílem otázky číslo 3 bylo zjistit nejvyšší dokončené vzdělání respondentů.
Graf č. 3: Stupeň dosaženého vzdělání
Shrnutí: Nejvíce respondentů, celkem 25, což je 42%, dosáhlo středoškolského vzdělání zakončeného maturitou. Druhou největší skupinou byli lidé, jejichž nejvyšší dokončené vzdělání bylo střední odborné učiliště s výučním listem – 28%. Vyšší odborné studium nenavštěvoval žádný respondent, zatímco vysokoškolské studium absolvovalo 9% respondentů. 12% resondentů má prozatím základní vzdělání.
42
Otázka číslo 4 Otázka číslo 4 zjišťovala povolání dotazovaných.
Graf č. 4: Povolání
Shrnutí: Protože jsem chtěla zjistit, jaké informace a postoje k osobám se zrakovým postižením mají lidé na vesnici, většinu dotazníků jsem rozdala v místě mého bydliště a současně v místě mého zaměstnání. Proto z celkového počtu 60 respondentů je nejvíce zaměstnaných, 41 respondentů - procentuálně 68%. 12 respondentů dokončuje soustavnou přípravu na budoucí povolání a 12% respondentů má přiznaný důchod. Dotazníkovoho šetření se nezúčastnil žádný nezaměstnaný.
43
Otázka číslo 5 V otázce číslo 5 jsem se zaměřovala na bydliště respondentů.
Graf č. 5: Bydliště
Shrnutí: Cílem otázky číslo 5 bylo zjistit bydliště dotazovaných. Z uvedeného grafu je patrné, že většina respondentů, přesněji 40, bydlí na vesnici. Důvodem je zaměření na obyvatele vesnic, kde není předpokládána větší přítomnost osob se zrakovým postižením. Ve městě s počtem obyvatel do 10.000 žije 13 respondentů a ve velkoměstech žije 7 dotázaných.
44
Otázka číslo 6 V otázce číslo 6 jsem zjišťovala, zda se respondenti setkali s osobou se zrakovým postižením.
Graf č. 6: Setkali jste se někdy s osobou se zrakovým postižením
Shrnutí: Cílem otázky bylo zjistit, zda se dotazované osoby setkali s osobou se zrakovým postižením. Z celkového počtu 60 respondentů se 57 osob již setkalo s osobou se zrakovým postižením, i když většina dotázaných žije na vesnici. Pouhých 5%, tj. 3 respondenti se s osobou se zrakovým postižením nesetkalo.
45
Otázka číslo 7 V otázce číslo 7 jsem se zaměřila na to, zda dotazovaní vnímají vodícího psa jako kompenzační pomůcku.
Graf č. 7: Vodící pes je kompenzační pomůcka
Shrnutí: Cílem otázky číslo 7 bylo zjistit, zda účastníci dotazníkového šetření ví, jak je pojem „vodící pes“ ošetřen právní úpravou. Z grafu je patrné, že necelá polovina, tj. 48% ví, že vodící pes je podle zákona kompenzační pomůcka. 5% respondentů si myslí, že vodící pes kompenzační pomůcka není a zbytek respondentů – 28 z celkového počtu 60 dotázaných neví, nejsou si jisti, jakým způsobem je vodící pes podle zákona brán. Zajímavostí je celkový počet odpovědí ANO – 48%, který jsem nepředpokládala, protože většina respondentů žije na vesnici, kde s nevidomými a jejich vodícím psem těžko přijdou do kontaktu.
46
Otázka číslo 8 Otázkou číslo 8 jsem zjišťovala, zda dotazované osoby ví, nebo alespoň tuší, kdo vodícího psa pro osoby se zrakovým postižením hradí.
Graf č. 8: Úhrada vodícího psa
Shrnutí: Největší podíl odpovědí, ke které se přikláním i já, tedy 48%, získala možnost spoluúčast úřadů a osoby se zrakovým postižením. Druhá nejčastější odpověď byla „nevím“, která získala 30%. Nejspíš je to opět tím, že dotázaní se s osobou se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa setkají jen zřídka a nemají možnost se jí např. zeptat, jak je to s pořízením vodícího psa, co jim do života přinesl tento společník apod. Další možností je fakt, že je vodící psi a s nimi vše spojené nezajímají a nemají tudíž ani potřebu si o nich cokoliv zjišťovat ať už formou knihy nebo prostřednictvím elektronických zdrojů. 12% dotázaných si myslí, že vodící pes, když už je to kompenzační pomůcka, která napomáhá osobě se zrakovým postižením k běžnému životu, že jej hradí samotné úřady. Poslední z nabídky odpovědí žadatel (osoba se zrakovým postižením) získala 10%.
47
Otázka číslo 9 Otázkou číslo 9 jsem se zaměřila na pocity, které respondenti vnímali při setkání s osobou se zrakovým postižením.
Graf č. 9: Pohled na osobu se zrakovým postižením vzbuzuje negativní pocit
Shrnutí: Touto otázkou jsem se chtěla dovědět, jak na společnost působí osoba nevidomá, jaké pocity vzbuzuje. Pohled na osobu se zrakovým postižením nevzbuzuje u 85% dotazovaných negativní pocit. Zbylých 15% respondentů tvrdí ANO. ANO, že osoba se zrakovým postižením u nich vzbuzuje negativní pocit. Jaké přesné pocity cítí při setkání s osobou se zrakovým postižením jsem zjišťovala v následující otázce.
48
Otázka číslo 10 Otázkou číslo 10 jsem u respondentů zjišťovala, co cítí při setkání s osobou se zrakovým postižením.
Graf č. 10: Pocity při setkání s osobou se zrakovým postižením
Shrnutí: Otázka číslo 10 dávala dotazovaným možnost doplnit jiné pocity, než byly uvedeny v možnostech. 19% respondentů tuhle možnost využilo a objevily se zde pocity jako rovnocennost – 4 respondenti, obdiv – 4 respondenti, potřeba pomoci - 2 respondenti a nejistota - 1 respondent. Ostatní využili nabízené možnosti, z nichž necelá polovina (29 dotázaných) označila soucit. Bezmoc pociťuje 18% respondentů. 9 respondentů nedokáže své pocity vyjádřit a strach necítí ani jeden dotázaný.
49
Otázka číslo 11 Cílem otázky číslo 11 bylo zjistit, jaké postoje má společnost k osobám se zrakovým postižením.
Graf č. 11: Postoje společnosti k osobám se zrakovým postižením
Shrnutí: Otázkou číslo 11 jsem u respondentů zjišťovala, jaké jsou podle jejich názoru postoje celé společnosti k osobám se zrakovým postižením. Z celkového počtu 60 respondentů si 23 myslí, že postoje společnosti jsou spíše pozitivní. 6 dotázaných si je jisto, že společnost má k postiženým rozhodně pozitivní postoje. 23% dotázaných odpovědělo že postoje jsou spíše negativní, 3% rozhodně negativních. Podle mého názoru se většina dotázaných nesetkává pravidelně s osobou se zrakovým postižením, nemohou vidět, jak se k nim společnost chová, proto čtvrtina dotázaných nedokáže posoudit, zda jsou postoje negativní či pozitivní.
50
Otázka číslo 12 Otázkou číslo 12, která rozvádí otázku, zda se respondenti setkali s osobou se zrakovým postižením, jsem zjišťovala, kolik osob se setkalo s osobami se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa.
Graf č. 12: Setkali jste se s osobou se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa
Shrnutí: Z grafu můžeme vyčíst, že převážná většina dotázaných se setkala s osobou se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa. Z celkového počtu 60 respondentů odpovědělo na tuto otázku 16 osob záporně.
51
Otázka číslo 13 V otázce číslo 13 mě zajímalo, zda si respondenti myslí, že společnost je dostatečně informována o důležitosti vodícího psa pro osobu se zrakovým postižením.
Graf č. 13: Informovanost o důležitosti vodícího psa
Shrnutí: 52%, tj. 31 dotázaných si myslí, že společnost spíše není informována o důležitosti vodícího psa pro osobu se zrakovým postižením. 10% dozázaných si myslí, že společnost rozhodně není informována a stejný procentuální podíl měla i odpověď rozhodně ano. Ve 12 případech respondenti označili možnost spíše ano a 5 osob nevědělo, zda je společnost dostatečně informována.
52
Otázka číslo 14 V otázce číslo 14 jsem se zaměřila na to, zda si respondenti myslí, že osoba se zrakovým postižením vlastnící vodícího psa je ve zdravotnických zařízení diskriminována.
Graf č. 14: Diskriminace osob se zrakovým postižením ve zdravotnických zařízení
Shrnutí: Nejvíc uváděná odpověď u této otázky je „nevím“, 37% případů. Podle mého názoru to je tím, že většina dotázaných žije na vesnici, do zdravotnickoho zařízení dojíždí do menšího města, kde se s osobou se zrakovým postižením mnohokrát ani nesetkají, tudíž ani neví, zda je tato osoba diskriminována nebo ne. 28% dotázaných, tedy 17 osob, si myslí, že osoby se zrakovým postižením vlastnící vodícího psa nejsou spíše diskriminováni, pak je tu 7% respondentů, kteří si myslí, že rohodně nejsou diskriminováni. 23% dotázaných si myslí, že tyto osoby spíše jsou diskriminovány a 5%, tj. 3 osoby se domnívají, že tyto osoby rozhodně jsou ve zdravotnických zařízeních diskriminovány.
53
Otázka číslo 15 Cílem otázky číslo 15 bylo zjistit, zda dotazovaní souhlasí s úpravou Zákona o zdravotních službách
a
podmínkách
jejich
poskytování,
která
upravuje
možnost
přístupu
do zdravotnického zařízení s vodícím psem či asistenčním psem.
Graf č. 15: Souhlas s úpravou zákona
Shrnutí: V tomto návrhu Zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování je upravena možnost přístupu do zdravotnického zařízení s vodícím či asistenčním psem za určitých podmínek. S tímto návrhem souhlasím a se mnou i 82% všech dotázaných – 49 osob. 3% respondentů s návrhem nesouhlasí a 15% osob neví, zda se zákonem souhlasit či ne.
54
Otázka číslo 16 Otázkou číslo 16 jsem se zaměřovala na to, zda respondenti souhlasí se začleňováním osob se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa do škol, zaměstnání či kulturních a společenských akcí.
Graf č. 16: Souhlas se začleňováním osob se zrakovým postižením
Shrnutí: Z grafu je zřejmé, že více jak polovina dotázaných, přesně 57%, rozhodně souhlasí se začleňováním osob se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa do škol, zaměstnání či kulturních a společenských akcí. Druhý největší podíl měla odpověď spíše ano, kterou označilo 35% respondentů – 21 osob. 5% si získala možnost spíše ne. 3% dotazovaných neví, jak se k začleňování osob má postavit. Z 60 respondentů začleňování nikdo rozhodně neodporuje.
55
Otázka číslo 17 Cílem otázky číslo 17 bylo zjistit, zda by dotazovaní pomohli osobě se zrakovým postižením např. přejít vozovku.
Graf č. 17: Pomoc osobě se zrakovým postižením
Shrnutí: U této otázky se nepozastavil ani jeden dotázaný a všichni odpověděli kladně. Z celkových 60 respondentů by bez rozvahy pomohlo přejít vozovku osobě se zrakovým postižením 55 osob, což je 92%. Se zaváháním, ale přeci jen, pomůže 8% dotázaných.
56
Otázka číslo 18 Otázka číslo 18 navazuje na předchozí otázku. Dotazovala jsem se respondentů, jestli ví, jakým způsobem mají přistoupit ke dvojici nevidomý-vodící pes.
Graf č. 18: Znalost přístupu ke dvojici nevidomý-vodící pes
Shrnutí: V předchozí otázce jsme se dozvěděli, že všichni dotázaní osobě se zrakovým postižením pomůžou. Jakým způsobem ovšem přistoupit k dvojici nevidomý-vodící pes, tím si už není jista většina respondentů – přesně 35%. Přibližně na stejné procentuální úrovni byli odpovědi spíše ne – 27% a spíše ano 25% respondentů. 6% dotázaných vůbec netuší, jak k této dvojici přistoupit, zhruba stejné procentuální množství měla i možnost rozhodně ano – 7%.
57
Otázka číslo 19 Otázkou číslo 19 jsem zjišťovala, zda si respondenti myslí, že úroveň výcviku vodících psů v ČR je srovnatelná s úrovní výcviku v západních zemích či USA.
Graf č. 19: Úroveň výcviku vodících psů v ČR je srovnatelná s úrovní výcviku v západních zemích či USA
Shrnutí: Podle mého názoru je uroveň výcviku vodících psů v ČR srovnatelná s úrovní výcviku v západních zemích či USA. S mým názorem rozhodně souhlasilo 15% dotazovaných. Procentuálně stejný výsledek měla i možnost spíše ano. Spíše ne zaškrtli 2 respondenti, a vůbec největší počet zvolených odpovědí měla monžost nevím.
58
9 Diskuze V této kapitole se zaměříme na shrnutí prováděného výzkumu. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak je na tom společnost s informacemi a postoji k osobám se zrakovým postižením, dále pak cílené zaměření na osoby se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa. Jak již bylo řečeno, zaměřili jsme se především na osoby žijící na vesnici, abychom zjistili, jaké je mínění o osobách se zrakovým postižením v těchto lokalitách. Podařilo se shromáždit procentuálně stejný podíl osob opačného pohlaví, kdy se s nevidomou osobou setkali téměř všichni dotázaní a kdy ve většině z nich (asi 85%) nevzbuzuje setkání s osobou se zrakovým postižením negativní pocity. Nejčastěji lidé cítí při setkání s těmito osobami soucit. V části zaměřené na osoby se zrakovým postižením jako takové měli respondenti uvést, jak se společnost staví k osobám se zrakovým postižením. Z výzkumu vyplývá, že lidé si myslí, že společnost má postoje vcelku pozitivní, ale někteří si nejsou jisti, nedokáží tuto situaci posoudit, protože se pravidelně nedostávají do společnosti nevidomých osob. Druhá polovina dotazníku již byla zaměřena na osoby se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa. Téměř tři čtvrtiny dotázaných se s touto dvojicí již setkalo, i když žije v malých vesnicích. Více než polovina dotázaných si myslí, že společnost není dostatečně informována o důležitosti vodícího psa pro osobu se zrakovým postižením. Část otázek byla zacílena na diskriminaci této dvojice. Došli jsme k názoru, že větší část dotazovaných neví, zda je tato dvojice ve zdravotnických zařízeních diskriminována. Zřejmě je to zapříčiněno tím, že se s osobou se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa nesetkávají respondenti pravidelně a netuší, zda musí nevidomá osoba nechávat svého společníka u vchodových dveří. Avšak v další otázce už více než 80% dotázaných uvádí, že s úpravou zákona, který by umožňoval přístup i s vodícím psem do zdravotnických zařízení za určitých podmínek, souhlasí. Všichni dotázaní osobě se zrakovým postižením s ochotou pomůžou, ale jakým způsobem k dvojici nevidomý-vodící pes můžou přistupovat, už je dělí přibližně na tři stejné tábory – tuší, netuší a váhají. Úroveň výcviku těchto společníků je srovnatelná s úrovní výcviku v ostatních zemích světa, ale společnost nemá dostatek informací ohledně výcviku vodících psů a proto nejčastěji uváděná odpověď byla „nedokážu posoudit“.
59
10 Doporučení pro praxi
Informovanost společnosti o osobách se zrakovým postižením je na průměrné úrovni. Aby došlo ke zlepšení, navrhujeme více takových soutěží – akcí podobných těm, co jsou každoročně v Blansku (duben) – „Cesta ve tmě“ a v Brně (červen) – kvalifikace na mistrovství republiky ve výkonu vodících psů. Tyto akce by měly být pořádány v menších městech, aby se dostavili i lidé z okolních vesnic. Nejen za účelem soutěže, která může být pro všechny zúčastněné nevidomé jako tzv. bonus, ale především proto, aby si mohli lidé s nevidomými a jejich společníky popovídat. O tom, jaký byl jejich život před příchodem vodícího psa a jak se všechno změnilo jeho příchodem. Případně si zkusit být v kůži nevidomého a projít se se zavázanýma očima v doprovodu vodícího psa. Ne ovšem s vodícím psem, který vlastní někdo z přítomných nevidomých, ale s vodícím psem, který je stále ještě studentem školy pro výcvik vodících psů. Protože vodící pes nevidomého je již zvyklý na svého pána, jeho chůzi, gesta a hlas a hůře by se přizpůsoboval. Dalším důvodem je i to, že instruktoři ze školy pro výcvik vodících psů dají těmto osobám stručné informace, stručný návod na pohyb ve spolupráci s vodícím psem a zajistí jejich bezpečnost. Instruktoři ze školy pro výcvik vodících psů by měli být hlavním účastníkem takových akcí, ať už jako pořadatelé, nebo jen jako hosté. Tato setkání by se měla uskutečnit spíše v odpoledních hodinách či o víkendech, protože většina lidí, které by tohle určitě zajímalo, mají svá zaměstnání a v práci volno jen tak nedostanou. O víkendech je zkrátka více času, protože lidé nejsou v zaměstnání a tato setkání by pro ně byla určitou variantou relaxace, odpočinku. Další způsob, jak zlepšit informovanost společnosti o osobách se zrakovým postižením, je pořádat besedy, přednášky s účastí jak nevidomých, tak i odborníků a dobrovolníků z této oblasti. Kdo jiný lépe informuje společnost o nevidomých a jejich životě, než právě nevidomé osoby. Odborníci zajistí odbornou část besedy a dobrovolníci popíší, jaká práce s nevidomými je a co jim přináší. Vzhledem k výsledkům z dotazníkového šetření, by měl být hlavním tématem takovýchto besed a přednášek přístup ke dvojici nevidomý-vodící pes. Více než třetina dotázaných, 60
kteří by pomohli osobám se zrakovým postižením přejít například vozovku, neví, jak přistoupit k této dvojici. Informační leták obsahující „Desatero pro kontakt s nevidomým, kterého vede vodící pes“ by účastníci besedy měli projít krok za krokem, bod za bodem a odůvodnit, proč takhle přistupovat a postupovat. Ne všichni vědí, že na vodícího psa nesmíme sahat, aniž by o tom věděl jeho pán, že na psa nikdy nevoláme a nekrmíme jej apod. Součástí může být i praktická ukázka. Dalším tématem přednášky může být např. teorie výcviku vodícího psa. Výcvik vodícího psa od narození štěněte přes předvýchovu, výcvik, veterinární prohlídky a zkoušky až po předání nevidomým majitelům. Co je kritériem pro výběr štěněte, jak probíhá předvýchova. Ne každý ví, že, než se přechází k samotnému výcviku psa, štěně žije u lidí, kteří se dobrovolně rozhodli pomáhat nevidomým, že musí projít zkouškou a veterinárním vyšetřením. Tato přednáška by měla mít za cíl také informovat o tom, co všechno musí splnit nevidomý, aby získal vodícího psa. Že to není jen žádost a hned dostane společníka pro život. Jsou tu i jiná kritéria, která musí splnit. Ke kterým patří mimo jiné i zvládnutí prostorové orientace – chůze s bílou holí, orientace v prostředí, ve kterém žije a kde se nejčastěji pohybuje. Jiným způsobem, jak podat informace společnosti, může být i pořádání společných akcí, myslím tím výletů, kterých by se zúčastnila i široká veřejnost. Je to jedna z dalších příležitostí, jak s nevidomými mluvit o radostech, ale i strastech „života ve tmě“ a naučit se přistupovat k nevidomým apod. Všechny tyto akce by byly přínosem jak pro společnost, tak i pro nevidomé. Obě strany by získaly nové kontakty a popřípadě i nové přátele a ze strany veřejnosti by se třeba přihlásili i další dobrovolníci pro práci s osobami se zrakovým postižením, nebo dobrovolníci jako pečovatelé štěňat v předvýchově.
61
ZÁVĚR Úkolem bakalářské práce bylo shromáždit poznatky z oblasti výcviku vodících psů. V teoretické části jsme lehce zabrousili do problematiky těžkého zrakového postižení a zaměřili jsme se na problematiku výcviku vodících psů. Jednotlivé kapitoly na sebe navazují a vzájemně se doplňují. V následujících řádcích shrneme podstatu jednotlivých kapitol, budeme se věnovat výsledkům výzkumného šetření a poté si tak ověříme naplnění stanovených cílů. V první
kapitole
jsme
nastínili
obecnou
charakteristiku
zrakově
postižených.
Větší pozornost jsme věnovali skupině těžce zrakově postižených osob, která nejčastěji využívá služeb vodících psů. Ve druhé kapitole pojednáváme o tom, jak se vyvíjel výcvik vodících psů jak ve světě, tak i v naší zemi. Uvádíme významná jména jako Johann Wilhelm Klein, Dorothy Harrison Eustis, která se nejvíce vyskytují v souvislosti s počátky výcviku vodících psů ve světě. Nedílnou součástí historie výcviku jsou i pojmy: The Seeing Eye a International Guide Dog Federation. V naší zemi pak spojujeme výcvik vodících psů se jmény Fišer, Dvořák, Skuhrovský, Ambruster a Podobský. V kapitole Plemena psů vhodných výcviku popisujeme jednotlivá plemena, která se nejvíce využívají pro službu vodících psů. Mezi nejčastěji využívaná plemena patří labradorský retrívr, zlatý retrívr a německý ovčák. V poslední době se začíná vyhovovat požadavkům žadatelů ohledně alergie na zvířecí srst a provádění nevidomých osob se učí plemena jako například královský pudl či nově vznikající plemeno labradoodle, labradorský retrívr křížený s královským pudlem. Ve čtvrté kapitole se zaměřujeme na samotný výcvik vodících psů. Popisujeme průběh výcviku od výběru a předvýchovy štěněte, přes přípravu vodícího psa, obsahující zdolávání překážek v terénu a závěrečné zkoušky, až po průběh předávání psů osobám se zrakovým postižením. Kapitola Informace o pořízení vodícího psa, navazující na předchozí část, se zmiňuje o podmínkách, které je potřeba splnit, aby osoba se zrakovým postižením vodícího psa získala. Dále se zabývá žádostí o vodícího psa a uvádí výhody i nevýhody vlastnění takového společníka.
62
Poslední kapitola teoretické části se zaměřuje na části zákonů a vyhlášek týkajících se vodících psů. V šesti podkapitolách jsme se věnovali výňatkům ze zákona či vyhlášky ohledně příspěvků na stravu vodících psů, poplatků za vodícího psa, přepravu, přístup do obchodních prostor, přístup do restaurací či kadeřnictví a jiných podobných zařízení a v neposlední řadě na přístup vodících či asistenčních psů do zdravotnických zařízení. Jako cíl praktické části jsme si zvolili, jaké informace a postoje má společnost k osobám se zrakovým postižením, které doprovází vodící pes. Také nás zajímalo, jaké názory má společnost ohledně diskriminace osob se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa. Údaje, zjištěné dotazníkovým šetřením, jsme následně zpracovali do grafů. Stanovili jsme si hypotézy, vztahující se k této problematice. První z hypotéz, že se lidé z vesnic někdy setkali s osobou se zrakovým postižením, se potvrdila. I když nežijí ve velkých městech, většina se s osobou se zrakovým postižením setkala, ať už s nebo bez vodícího psa. Druhá hypotéza, že společnost nemá mnoho informací o lidech nevidomých a vodících psech, se nám také potvrdila. Především lidé z menších vesnic se pravidelně nesetkávají s těmito lidmi, tudíž si nemůžou popovídat a získat tak mnoho informací. Na třetí hypotéze, že postoje společnosti k osobám se zrakovým postižením jsou z velké části pozitivní, jsme se také shodli. Doufám, že poznatky z teoretické a praktické části naší bakalářské práce budou mít přínos pro všechny, kterým se dostane do rukou. A to jak pro studenty speciální pedagogiky, tak i pro širokou veřejnost. Myslím si, že by mohla také sloužit jako informační materiál pro dobrovolníky, kteří se rozhodnou pomáhat s výcvikem vodících psů, ať už jako pečovatelé štěňat, nebo jako instruktoři škol pro výcvik vodících psů. Je tu mnoho dalších témat, kterým by bylo vhodné se dále věnovat. Zajímavým tématem pro zpracování jiné práce by mohla být například úprava prostředí pro zlepšení podmínek samostatného a hlavně bezpečného pohybu nevidomých osob s vodícím psem na ulici a v dopravě. Vodící pes pánovi neřekne ani nenaznačí, kde se právě nachází a jakou ulicí prochází…
63
SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ
Použitá literatura
ALDERTON, D. Psi. Martin: Vydavateľstvo Osveta. 1996. ISBN 80-88824-14-1 BLASH, B. B., WIENER W. R., WELSH W. R. Foundations of orientation and mobility. New York: AFB Press. 1997. ISBN 0-89128-946-1 CÍSAŘOVSKÝ, M. Plemena psů. Praha: Aventium Nakladatelství. s. r. o. 1997. ISBN 807151-136-6 CUNLIFFEOVÁ, J. Encyklopedie psů. Praha: Nakladatelství Slovart. s. r. o. 2004. ISBN 807209-620-6 FINKOVÁ, D., LUDÍKOVÁ, L., RŮŽIČKOVÁ, V. Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením. Olomouc: VUP. 2007. ISBN 978-80-244-1857-5 GIDDENS, A. Sociologie. Praha: Nakladatelství Argo. 1999. ISBN 80-7203-124-4 HAMADOVÁ, P., KVĚTOŇOVÁ, L., NOVÁKOVÁ, Z. Oftalmopedie. Brno: Paido. 2007. ISBN 978-80-7315-159-1 JANDOUREK, J. Úvod do sociologie. Praha: Portál. s. r. o. 2003, ISBN 80-7178-749-3 PALMEROVÁ, J. Praktická encyklopedie Psí plemena. Praha: Svojtka & Co. s. r. o. 2005 ISBN 80-7352-166-0 RÄBER, R. Encyklopedie – PLEMENA PSŮ (2. díl). Ostrava: Vydavatelství a nakladatelství BLESK. 1995. ISBN 80-85606-79-8 JASENOVCOVÁ, Hana. Historie výcviku vodících psů. Svět psů. 2007. roč. 14. č. 11 s. 6061
64
Internetové zdroje
http://www.tyfloemploy.org (1. 4. 2009) http://www.praha.eu/jnp/cz/extra/praha_pratelska/zrak/ (1. 4. 2009) http://www.hafici.cz (9. 4. 2009) http://www.pesprotebe.com/ (9. 4. 2009) http://www.nevidomimezinami.cz (20. 4. 2009) http://www.vycvikvodicichpsu.cz (21. 4. 2009) http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=688&CT1=0 (12. 5. 2009)
65
SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Pohlaví Graf č. 2: Věk Graf č. 3: Stupeň dosaženého vzdělání Graf č. 4: Povolání Graf č. 5: Bydliště Graf č. 6: Setkali jste se někdy s osobou se zrakovým postižením Graf č. 7: Vodící pes je kompenzační pomůcka Graf č. 8: Úhrada vodícího psa Graf č. 9: Pohled na osobu se zrakovým postižením vzbuzuje negativní pocit Graf č. 10: Pocity při setkání s osobou se zrakovým postižením Graf č. 11: Postoje společnosti k osobám se zrakovým postižením Graf č. 12: Setkali jste se s osobou se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa Graf č. 13: Informovanost o důležitosti vodícího psa Graf č. 14: Diskriminace osob se zrakovým postižením ve zdravotnických zařízení Graf č. 15: Souhlas s úpravou zákona Graf č. 16: Souhlas se začleňováním osob se zrakovým postižením Graf č. 17: Pomoc osobě se zrakovým postižením Graf č. 18: Znalost přístupu ke dvojici nevidomý-vodící pes Graf č. 19: Úroveň výcviku vodících psů v ČR je srovnatelná s úrovní výcviku v západních zemích či USA
66
SEZNAM PŘÍLOH
PŘÍLOHA P I: Dotazník PŘÍLOHA P II: Desatero pro kontakt s nevidomým, kterého vede vodící pes PŘÍLOHA P III: Modlitba vodícího psa
67
PŘÍLOHA P I: DOTAZNÍK
Informovanost společnosti o osobách se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa
Dobrý den, jsem studentka speciálněpedagogické andragogiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. Chtěla bych vás požádat o vyplnění tohoto dotazníku, který poslouží ke zpracování praktické části mé bakalářské práce. Cílem práce je zjistit, jaké informace a postoje má společnost k osobám se zrakovým postižením, které doprovází vodící pes.
Dotazník je anonymní a slouží pouze pro studijní účely. Proto vás prosím o pravdivé vyplnění.
Zvolenou odpověď zakroužkujte, popřípadě doplňte.
Vyplnění dotazníku trvá 10 minut. Za čas, věnovaný vyplnění dotazníku, mnohokrát děkuji.
Jana Pokorná
Údaje o vás:
1. Pohlaví: a) muž b) žena
2. Věk: a) do 18 let b) 18 – 30 let c) 31 – 45 let d) 46 – 60 let e) 61 a více
3. Nejvyšší dokončené vzdělání: a) základní b) střední odborné učiliště c) střední odborná škola s maturitou d) gymnázium e) vyšší odborná škola f) vysoká škola
4. Povolání: a) student b) důchodce c) nezaměstnaný d) zaměstnán jako……………………………………….
5. Bydliště a) vesnice (méně než 2.000 obyvatel) b) město (do 10.000 obyvatel) c) velkoměsto (Praha, Brno, Olomouc…)
6. Setkali jste se někdy s osobou se zrakovým postižením? a) ano b) ne
7. Podle zákona je vodící pes brán jako kompenzační pomůcka. a) ano b) ne c) nevím
8. Vodícího psa hradí: a) úřady b) žadatel (osoba se zrakovým postižením) c) spoluúčast úřadů a osoby se zrakovým postižením d) nevím
9. Pohled na osobu se zrakovým postižením ve vás vzbuzuje negativní pocit. a) ano b) ne
10.Co cítíte při setkání s osobou se zrakovým postižením? a) soucit b) strach c) bezmoc d) nedokážu své pocity vyjádřit e) jiné (prosím uveďte jaké) ……………………………………
11.Postoje společnosti k osobám se zrakovým postižením jsou podle vás: a) rozhodně negativní b) spíše negativní c) spíše pozitivní d) rozhodně pozitivní e) nedokážu posoudit
12.Setkali jste se s osobou se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa? a) ano b) ne
13.Společnost je dostatečně informována o důležitosti vodícího psa pro osobu se zrakovým postižením. a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne e) nevím
14.Osoba se zrakovým postižením vlastnící ve zdravotnických zařízeních diskriminována. a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne e) nevím
vodícího
psa
je
15.Souhlasíte s úpravou Zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), která upravuje možnost přístupu do zdravotnického zařízení s vodicím či asistenčním psem? a) ano b) ne c) nevím
16.Souhlasíte se začleňováním osob se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa do škol, zaměstnání či kulturních a společenských akcí? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne e) nevím
17.Pokud by to situace vyžadovala, pomohli byste osobě se zrakovým postižením (např. přejít vozovku)? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne e) nevím
18. Jestliže chcete pomoci osobě se zrakovým postižením, kterou doprovází vodící pes, tušíte, jakým způsobem k této „dvojici“ přistoupit? a) rozhodně ne b) spíše ne c) spíše ano d) rozhodně ano e) nejsem si jist/a
19. Úroveň výcviku vodících psů je srovnatelná s úrovní výcviku v západních zemích či USA. a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne e) nedokážu posoudit
PŘÍLOHA P II: Desatero pro kontakt s nevidomým, kterého vede vodící pes 1 „Vodícího psa nikdy nevyrušujme při práci. Nedožadujme se jeho pozornosti mlaskáním, voláním, hvízdáním či jinak. Velmi mu tím ztěžujeme jeho práci a soustředěnost. 2 Bez vědomí majitele na vodícího psa nesahejme, nehlaďme jej, byť v dobrém úmyslu. Je lidskou slušností nejdříve člověka oslovit a zeptat se jej na souhlas s Vaším úmyslem. 3 Vodícího psa k sobě nevolejme. Má svého pána. Neodbytné nutkání komunikace zaměřme na majitele. 4 Psovi bez vědomí majitele nenabízejme jídlo či pamlsky. Ani výjimečně. Kondice a zdravotní stav jsou základem pro jeho dlouhý život a práci. 5 Chceme-li pomoci nevidomému člověku, kterého vede vodicí pes, vždy člověka nejdříve oslovme a zeptejme se, zda naši pomoc uvítá. Neurážejme se, když ji odmítne, je soustředěn na svou cestu. 6 Pomáháme-li nevidomému, nemanipulujme se psem, komunikujme s člověkem a slovně doprovázejme, co děláme. 7 Jdeme-li po ulici se svým vlastním psem, nikdy mu nedovolme vodícího psa obtěžovat, očichávat či jinak vyrušovat v práci. 8 Míjíme-li vodícího psa s nevidomým člověkem, mějme svého psa vždy na vodítku. 9 Nastupujeme-li se svým psem do dopravního prostředku, vždy dejme přednost člověku s vodicím psem. 10 V dopravním prostředku umožněme umístění vodícího psa a uvolněme vhodné místo.“
(www.vycvikvodicichpsu.cz)
PŘÍLOHA P III: Modlitba vodícího psa „Můj nový pane, svůj příchod k tobě pociťuji jako krok do neznáma, proto se ho trochu bojím. Můj zmatek pramení z toho, že nevím, co mne u tebe čeká. Vyslyš proto, pane, moje prosby, abych se tohoto strachu zbavil a mohl ti dobře sloužit. Především se, můj pane, vyzbroj trpělivostí, protože moje služba ti ze začátku zcela jistě přinese rozčarování. Budeš-li mít pocit, že takto sis mě nepředstavoval, nepropadej trudomyslnosti. Dobře mne pozoruj a snaž se zjistit moje přednosti a nedostatky. Především znalost mých nedostatků je pro tebe důležitá. Budeš-li je znát, naučíš se čelit nepříjemným situacím. Jsem živý tvor s duší dítěte, umím milovat, nenávidět, žárlit, bát se i podvádět. Umím mít radost z tvé radosti a rmoutit se z tvého smutku. Prosím tě, pane, abys mě za každý dobře provedený úkol pochválil a byl důsledný, pokud tě budu zlobit. Jen tak poznám, že jsi můj milující pán a celý život ti tvou lásku budu oplácet nezištnou službou. Prosím tě, pane, abys o mne všestranně pečoval, pravidelně mě krmil, venčil a česal. Budu-li nemocen nebo zraněn, pečuj o mne s láskou a buď ke mně ohleduplný. Určitě spolu prožijeme mnoho dobrého i zlého. Kvalita mojí služby bude úměrná kvalitě našeho vzájemného vztahu. A ještě jednu prosbu k tobě mám, pane. Pamatuj, že psí život je asi šestkrát kratší než lidský. Až budu stár a nebudu ti moci sloužit, nechej mě u sebe na dožití. A jestliže můj skon bude neodvratný, dopřej mi, pane, rychlou a bezbolestnou smrt. Pak se příliš nermuť. Jistě přijde můj nástupce, který ti poslouží stejně dobře jako já.“ (www.vycvikvodicichpsu.cz)
ANOTACE Jméno a příjmení:
Jana Pokorná
Katedra:
Ústav speciálněpedagogických studií
Vedoucí práce:
Růžičková Veronika, Mgr. Ph.D.
Rok obhajoby:
2009
Název práce:
Vodící pes v historii a současnosti
Název v angličtině:
Guide dog in history and present
Anotace práce:
Bakalářská práce je zaměřena na problematiku vodících psů. Teoretická část pojednává o základním rozdělení osob se zrakovým postižením. Dále popisuje výcvik vodících psů včetně jeho historie a zákonná ustavení týkající se vodících psů. V rámci praktické části byl realizován výzkum, zaměřující se na informovanost a postoje společnosti k osobám se zrakovým postižením především v doprovodu vodícího psa. Výzkum probíhal formou dotazníků v menších vesnicích, kde se lidé s osobou se zrakovým postižením v doprovodu vodícího psa často nesetkají.
Klíčová slova:
osoba se zrakovým postižením, nevidomý, vodící pes, plemena vhodná k výcviku, výcvik vodících psů, vodící pes v zákonech
Anotace v angličtině:
The thesis is focusing on topic about guide dogs. The theoretical part dessert about basic selection of people with visually impairing. It also describe the tranining of guide dogs including it´s history and the law about guide dogs. In the practical part was realized a research of knowledge and level of information in the society and its position toward visually impaired people including guide dogs. The research was realized in a form of checklists in smaller villages, where citizens doesn’t meet the person with visually impairing very often.
Klíčová slova v angličtině:
visually impaired person, blind person, guide dog, breed suitable for training, training of guide dogs, guide dog and the law
Přílohy vázané v práci: Rozsah práce:
67 s., 7 s. přílohy
Jazyk práce:
CZ
