UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra pastorální a spirituální teologie

Vojtěch Dařbujan, DiS.

Postoje kněţí k problematice asistované reprodukce

Diplomová práce

Vedoucí práce: ThLic. Michal Umlauf Obor: Křesťanská výchova Zaměření: Pastorální teologie

OLOMOUC 2011

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a v seznamu literatury a pramenů uvedl veškeré informační zdroje, které jsem pouţil.

V Olomouci, dne 11. dubna 2011

Děkuji ThLic. Michalu Umlaufovi za odborné vedení práce a za mnohé podněty

při jejím zpracování. Dále děkuji Mgr. Haně Šlechtové, Ph.D. a ICLic. Michalu Podzimkovi, Th.D., za spolupráci a cenné rady při tvorbě dotazníku a Mgr. Radovanu Benešovi za jazykovou korekturu textu.

Obsah Úvod............................................................................................................... 5 1 Vyjádření církve k problematice asistované reprodukce ........................... 8 1.1 Počátky mimotělního oplodňování .................................................... 8 1.2 Postoj církve v dokumentech........................................................... 10 1.1.1 Familiaris consortio ................................................................. 10 1.1.2 Donum vitae ............................................................................ 11 1.1.3 Katechismus katolické církve.................................................. 13 1.1.4 Kodex kanonického práva ....................................................... 14 1.1.5 Evangelium vitae ..................................................................... 14 1.1.5 Kompendium sociální nauky církve........................................ 15 1.1.6 Společenství a sluţba .............................................................. 16 2.1.7 Ţivot a poslání ......................................................................... 16 1.1.8 Dignitas personae .................................................................... 17 1.2 Shrnutí postoje církve v dokumentech ............................................ 19 1.3 Názory teologů ................................................................................ 22 1.3.1 Josef Petr Ondok ..................................................................... 23 1.3.2 Libor Ovečka ........................................................................... 24 1.3.3 Jiří Skoblík .............................................................................. 25 1.3.4 Květoslav Šipr ......................................................................... 26 1.4 Shrnutí názorů teologů .................................................................... 27 2 Tvorba dotazníku ..................................................................................... 28 2.1 Vývoj dotazníku .............................................................................. 28 2.2 Jednotlivé otázky dotazníku a jejich rozbor .................................... 30 3 Vyhodnocení dotazníku ........................................................................... 37 3.1 Zhodnocení úspěšnosti dotazníku.................................................... 38 3.2 Rozbor výsledků elektronického dotazníkového šetření ................. 40 3.3 Zhodnocení výsledků elektronického dotazníkového šetření ......... 54 3.4 Rozbor výsledků tištěných dotazníků .............................................. 55 3.5 Zhodnocení výsledků tištěného dotazníkového šetření ................... 57 Závěr ............................................................................................................ 59 Anotace ........................................................................................................ 63 Resumé......................................................................................................... 64 Literatura a prameny .................................................................................... 65 Přílohy .......................................................................................................... 69 Seznamy ....................................................................................................... 71

4

Úvod Cílem diplomové práce bylo provedení kvantitativního výzkumu mezi kněţími Římskokatolické (dále jen ŘK) církve dotazníkovou metodou. Výzkum byl zaměřen na míru a prostředky, kterými kněţí informují věřící veřejnost o problematice asistované reprodukce, a jak jsou s ní sami obeznámeni. Dotazníkové šetření pomohlo odkrýt, nakolik jsou kněţí informováni o zkoumané problematice a jejich obeznámenosti se stěţejními dokumenty Kongregace pro nauku víry Donum vitae a Dignitas personae, které se umělého oplodňování bezprostředně týkají. Výzkum také poukázal na skutečnost v jaké míře kněţí ŘK církve uvedené dokumenty chápou, jak se jimi řídí a zda dokáţí nauku církve v pastorační praxi správně prezentovat uplatnit a aplikovat. Výzkumné otázky rovněţ sledovaly, jakými způsoby a v jaké míře s touto problematikou seznamují věřící, kteří jim jsou v pastoraci svěřeni. Tento výzkum by měl korespondovat s dotazníkovým výzkumem Magdalény Dařbujanové, DiS. a její diplomovou prací.1 Na základě četných diskusí s autorkou bylo velmi široké téma asistované reprodukce rozděleno do dvou diplomových prací, přičemţ tato práce si všímá postojů kněţí k asistované reprodukci a jejich pastorační praxe. Práce M. Dařbujanové naopak zkoumá postoje veřejnosti a míru její informovanosti o morálních2 dopadech asistované reprodukce, které si mohla vytvořit prostřednictvím hlásání ŘK církve. Stanovení hypotézy vyšlo z předpokladu, ţe kněţí ŘK církve věřící dostatečně neinformují o problematice asistované reprodukce a sami nejsou této problematiky příliš znalí. Hypotéza vychází z osobní zkušenosti autora 1 DAŘBUJANOVÁ, M., Postoje veřejnosti k pohledu Římskokatolické církve na asistovanou reprodukci. Olomouc, 2011. 79 s. Diplomová práce. CMTF UP. 2 „Internacionální termíny morálka, morální, jsou odvozeny od latinského mos, znamenajícího zvyk, obyčej, mrav, řád, pravidlo, zásada… Název etiky jako společensky reflektované morálky a mravnosti se odvozuje od řeckého ethos, znamenající zvyk, mrav. Etymologický význam slova morálka je shodný s etymologickým významem slova etika.“ KOŘENEK, J., Lékařská etika, s. 19–20.

5

a jeho předvýzkumu provedeného mezi laickou veřejností i ze zkušenosti dalších katolických křesťanů ověřené v rozhovorech s nimi. Metody asistované reprodukce se v České republice provádí jiţ zhruba dvacet let a center, které tyto sluţby nabízejí, stále přibývá.3 I katoličtí manţelé řeší neplodnost v centrech asistované reprodukce, a to mnohdy bez konfrontace s morálkou ŘK církve. Předpoklad č. 1, ţe kněţí sami nejsou o umělém oplodňování dostatečně informováni a mnozí se o tuto problematiku ani nezajímají, sleduje 6. a 8. výzkumná otázka. Předpoklad č. 2, ţe mnozí z nich nejsou schopni neplodným manţelům náleţitě poradit a vysvětlit moţnosti a nasměrovat je tak, aby jejich jednání bylo v souladu s učením církve, sleduje 9. a 10. otázka. Stěţejními výzkumnými otázkami jsou také otázky č. 4 a 7, které se dotazují, jakým způsobem a do jaké míry kněţí věřící poučují v otázkách neplodnosti a moţnostech jak ji řešit. Diplomová práce se skládá z teoretické a praktické části. První kapitola je rozdělena na dvě podkapitoly, přičemţ v první z nich je podán přehled těch církevních dokumentů vydaných v letech 1970 – 2010, které se nějakým způsobem dotýkají problematiky asistované reprodukce. Do větší šíře jsou rozebrány jiţ zmíněné nejdůleţitější instrukce Donum vitae a Dignitas personae. Ve druhé části první kapitoly jsou uvedeny publikované názory českých katolických teologů. Praktická část, která se skládá z druhé a třetí kapitoly, se věnuje dotazníkovému šetření. Tyto dvě kapitoly podávají vysvětlení, jakými fázemi vývoje dotazník prošel, neţ nabyl konečné interaktivní elektronické podoby, jaká úskalí provázelo získávání respondentů a vyhodnocování odpovědí. Dále je předloţen seznam, vysvětlení a rozbor všech 3 Běţně se v ČR metody asistované reprodukce provádí přes patnáct let, kdyţ připočteme období pokusů a výzkumu, je tato doba ještě delší. První chlapec se u nás díky asistované reprodukci narodil v roce 1982 a po něm následovaly další děti, které jsou jiţ také dospělé. Srv. DAŘBUJANOVÁ, M., Postoje veřejnosti k pohledu Římskokatolické církve na asistovanou reprodukci, s. 14.

6

výzkumných

otázek,

a

konečně

jejich

vyhodnocení,

doplněné

vygenerovanými grafy a tabulkami. Výsledky elektronického dotazníku doplňuje dodatečný pomocný výzkum s pouţitím dotazníků tištěných na papíře, který nebyl v původním plánu diplomové práce, ale ke kterému autor, vzhledem k malému počtu respondentů, přistoupil ve snaze o co největší objektivitu výsledků průzkumu.

7

1 Vyjádření církve k problematice asistované reprodukce Lidský ţivot je Boţí dar a jako k daru a nejvyššímu dobru je k němu nutno se vší úctou přistupovat. Po mnohých pokusech s lidskými zárodečnými buňkami a s prudkým rozvojem metod asistované reprodukce v uplynulých čtyřech desetiletích se církev snaţila zaujmout svůj jasný postoj a konkrétně se tak vyslovit k tomuto způsobu předávání nového ţivota. Učitelský úřad církve bere v úvahu výsledky vědy a technického pokroku a na základě svého evangelního poslání „předkládá morální nauku, která odpovídá důstojnosti osoby a jejímu integrálnímu poslání“,4 neboť „ţivot kaţdé lidské bytosti je nutno absolutně respektovat jiţ od okamţiku početí …“.5 V následující kapitole se čtenář můţe seznámit se všemi dostupnými dokumenty, ze kterých laická veřejnost i klér můţe čerpat informace a postoje ŘK církve vztahující se k problematice asistované reprodukce a k morálnímu učení církve v této oblasti.

1.1 Počátky mimotělního oplodňování Od samého počátku vývoje oplodňování in vitro, 6 za pouţití lidských buněk, se jeho průkopníci Robert G. Edwards a Patrick Steptoe setkávali na jedné straně s velkým nadšením a podporou, a na straně druhé s opakovanými ţádostmi a snahami o zastavení těchto experimentů s lidskými bytostmi. „Jejich výzkum se stal tématem ţivé diskuse o otázkách etiky, ke které dal podnět sám Edwards. Mnozí církevní představitelé,

4 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, Úvod, s. 10. 5 Tamtéţ, s. 14. 6 In vitro fertilizace (IVF) znamená v doslovném překladu „zplození ve skle“.

8

etikové, a dokonce i vědci se snaţili o zastavení projektu, zatímco u jiných nacházel plnou podporu.“7 Experimentální vývoj i jeho výsledky však nepřinesly jen nové etické problémy, ale také mnoho nových a cenných poznatků spojených s funkcí reprodukčních orgánů a lidských pohlavních buněk, z čehoţ mohou těţit lékaři na celém světě i páry léčící se s poruchami plodnosti, neboť tyto poznatky nesouvisí bezprostředně jen s umělým oplodňováním, ale spadají do poznatků moderní gynekologie jako takové.8 Vědci a lékaři umělé oplodňování hodnotí různě. Prof. MUDr. Ladislav Pilka, DrSc., který stál u zrodu asistované reprodukce v České republice, 9 k tomu říká: „Cílem asistování při reprodukci není manipulace s přírodou, ale optimalizace přirozené fertilní schopnosti páru, který ţádá lékaře o pomoc.“10 Ve zveřejněném rozhovoru prof. L. Pilka popisuje, jak se postupuje v eticky sporných případech, a říká, ţe některé otázky upravuje zákon, coţ platí například při volbě pohlaví, kterou zákon nedovoluje. „V otázkách, které zákon neupravuje, se celý problém konzultuje s právníky, odborníky na rodinné právo. Pokud se ukáţe, ţe by nedošlo k porušení ţádného zákona nebo mezinárodních smluv, předkládá se problém etické komisi, která je na kaţdém pracovišti. Bývá sloţena z vedoucí osoby kliniky, z vedoucí osoby embryologie, právníka, externího psychologa nebo sociologa a náboţenského činitele. Aţ tato komise vydá rozhodnutí, teprve potom je moţno začít pracovat medicínsky.“11

7 GREGOROVÁ, D., Nobelova cena v oblasti medicíny za rok 2010, In Objective Source ELearning, [online]. 5. 10. 2010 [cit. 21. 3. 2011]. 8 Tamtéţ. 9 Prof. MUDr. Ladislav Pilka, DrSc., byl v týmu lékařů, kterému se podařilo metodou GIFT (přenos zárodečných buněk do vejcovodu) přivést na svět první české dítě. Srv. DVOŘÁKOVÁ, P., Prof. MUDr. Ladislav Pilka, DrSc. – Průkopník asistované reprodukce. In LékařiOnline.cz, [online]. 13. 6. 2010 [cit. 18. 3. 2011]. 10 MEDICAL TRIBUNE. Nobelova cena za in vitro fertilizaci. In Klinika reprodukční medicíny a gynekologie, [online]. 11. 10. 2010 [cit. 29. 12. 2010]. 11 DVOŘÁKOVÁ, P., Prof. MUDr. Ladislav Pilka, DrSc. – Průkopník asistované reprodukce. In LékařiOnline.cz, [online]. 13. 6. 2010 [cit. 21. 3. 2011].

9

Římskokatolická církev však ve svém morálním učení předkládá jednoznačný postoj, jak je patrné z následujících dokumentů.

1.2 Postoj církve v dokumentech Po mnohaletých četných pokusech a neúspěších12 trvajících téměř dvě desetiletí se teprve v roce 1969 podařilo R. Edwardsovi první oplodnění ţenské zárodečné buňky,13 proto je následující text zaměřen na ty dokumenty ŘK církve, které byly vydány aţ po tomto roce, který znamenal opravdový počátek manipulace s lidskými zárodky v historii lidstva. Tato podkapitola shromaţďuje oficiální texty ŘK církve, které se jakýmkoli způsobem dotýkají etických otázek asistované reprodukce a morálního učení církve v této oblasti. Poukazuje zvláště na ty texty, které konkrétně hovoří o metodách asistované reprodukce a vysvětlují důvody jejich morální nepřijatelnosti, a dále poukazuje na ty texty, které odkrývají moţnosti, jeţ neplodné manţelské páry mají a proti kterým není morálních výhrad.

1.1.1 Familiaris consortio Apoštolská adhortace Familiaris consortio papeţe Jana Pavla II. – O úkolech křesťanské rodiny v současném světě – byla dána ke zveřejnění 22. listopadu 1981.

Kdyţ zde Jan Pavel II. hovoří o právech dítěte,

zdůrazňuje myšlenku, vyslovenou jiţ 2. října 1979 před generálním shromáţděním Organizace spojených národů: „Starost o dítě ještě před jeho narozením, od první chvíle početí, a potom v letech dětství a mládí, je 12 Pokusy o mimotělní oplodnění byly uskutečněny jiţ ve 30. a 40. letech 20. století, ale to byly pokusy na zvířatech, konkrétně na králících – je znám králík ze zkumavky. HUGO, Jan, Předmluva editora. In ŘEŢÁBEK, K., Asistovaná reprodukce : Průvodce ošetřujícího lékaře, Praha : Maxdorf, 2008, s. 6. 13 V 50. letech začal se svými výzkumy Robert Edwards, který navázal na pozitivní výsledky fertilizace králíků v Petriho misce, narazil však na fakt, ţe ţenská vajíčka mají úplně odlišný ţivotní cyklus, ve kterém se králičímu nepodobají. Proto se mu po dlouhém vývoji podařilo oplodnění lidských buněk teprve v roce 1969. Srv. GREGOROVÁ, D., Nobelova cena v oblasti medicíny za rok 2010, In Objective Source ELearning, [online]. 5. 10. 2010 [cit. 21. 3. 2011].

10

první a podstatnou prověrkou vztahu člověka k člověku.“ (čl. 26). Dále pak upozorňuje na nebezpečí vědecko-technického pokroku, který nemusí nutně vést k naději na nové a lepší lidstvo, ale také k většímu strachu z budoucnosti, protoţe někteří lidé si osobují nárok na vymoţenosti technického pokroku a neuznávají duchovní hodnotu nově počatého lidského ţivota.14 1.1.2 Donum vitae Instrukce Kongregace pro nauku víry Donum vitae – Dar ţivota – ze dne 22. února 1987 je stěţejním dokumentem ŘK církve zabývajícím se problematikou asistované reprodukce. Na ní staví a na ni navazují další oficiální texty i názory českých morálních teologů, kterým se věnuji níţe. „Pokud jde o obsah dokumentu,“ říká PhDr. Libor Ovečka, Th.D., „je třeba jeho význam označit jako stěţejní. Církev v něm zaujímá jasné etické stanovisko k celé řadě medicínských a biologických otázek spojených s počátkem ţivota lidského jedince, které v době jeho vydání byly vysoce naléhavé a které jsou vysoce naléhavé dodnes.“15 Tato instrukce je rozdělena do tří částí, přičemţ první z nich pojednává o respektování lidské bytosti od prvního okamţiku její existence, druhá část se zabývá morálními otázkami v souvislosti s technologiemi zapojenými do lidského plození a třetí část pomáhá čtenáři orientovat se ve vztazích mezi mravním a občanským zákonem, v oblasti úcty k lidským embryím a plodům.16 První kapitola instrukce vybízí k respektu vůči lidským embryím, neboť umělé oplodňování je úzce spojeno s jejich ničením, coţ se děje například při produkcí nadpočetných embryí, která jsou díky manipulaci

14 Srv. JAN PAVEL II., Familiaris consortio, čl. 30. 15 OVEČKA, L., Donum vitae. In Teologické texty, 2008, č. 2, s. 81. 16 Srv. KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, Předmluva, s. 9.

11

s nimi17 vystavována nebezpečí smrti a pokud nejsou přenesena do dělohy matky, „… hrozí jim absurdní osud, neboť jim není umoţněno pokračovat v ţivotě, pro který byla určena.“18 Vzhledem

k váţnému

riziku

smrti,

kterému

jsou

embrya

kryokonzervací vystavována, je tato metoda povaţována za morálně nepřijatelnou, i kdyţ se toto děje pro zachování jejich ţivota. Díky této metodě jsou totiţ mj. vystavována „… porušení jejich fyzické celistvosti, případně je zbavuje, alespoň dočasně, moţnosti uchycení a vývoje v mateřském lůně a uvádí je do situace, která otvírá cestu také dalším zraněním a manipulacím.“19 Druhá kapitola „se týká oplodnění vajíčka ‚in vitro‘ a umělého oplodnění přenosem dříve získaného spermatu. Zde dokument rozlišuje dva rozdílné případy: tzv. heterologní a homologní umělé oplodnění.“20 Heterologním umělým oplodněním se míní oplodnění s pouţitím alespoň jedné buňky třetí osoby,21 která je cizí manţelskému páru, homologní je oplodnění mezi manţely. „Heterologní umělé oplodnění je v rozporu s jednotou manţelství, důstojností manţelů, osobním povoláním rodičů a s právem dítěte, aby bylo počato a přivedeno na svět v manţelství a z manţelství.“22 Homologní oplodnění církev chápe jako menší zlo, přesto s ním z morálního hlediska nesouhlasí, protoţe je to „… metoda nedovolená sama o sobě a odporuje důstojnosti plození a manţelského spojení …“23

17 Nadpočetná oplodněná embrya se skladují pomocí kryokonzervace, coţ je zamraţení při teplotě –196 oC. Tato metoda, spolu se zpětným rozmrazováním, je velmi riskantní a zhruba 70–80 % embryí celý proces nepřeţije. Srv. ŘEZÁČOVÁ, J., Asistovaná reprodukce v léčbě neplodnosti. In Moderní babictví, [online]. 2005 č. 8 [cit. 30. 11. 2010]. 18 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, I, 5. 19 Tamtéţ, I, 6. 20 ONDOK, J. P., Bioetika, biotechnologie a biomedicína, s. 199. 21 Při heterologním oplodnění mohou být ţenské i muţské pohlavní buňky od dárců. 22 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, II, B, 5. 23 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, II, B, 5.

12

Stejně tak jednotě manţelství a důstojnosti plození odporuje náhradní mateřství, kdy dítě donosí cizí, placená ţena. Proto není morálně přípustné. „V náhradním mateřství chybí základ, o nějţ se opírají závazky, které vyplývají z mateřské lásky […] nadto uráţí důstojnost dítěte a porušuje jeho právo na to, aby bylo počato, nošeno v děloze, přivedeno na svět a vychováváno svými vlastními rodiči.“24 Rovněţ není dovolena homologní inseminace, kdy je sperma získáváno masturbací a metoda nahrazuje manţelský akt. „Mravní svědomí proto nutně neodsuzuje pouţití takových umělých prostředků, které jsou určeny pouze k usnadnění přirozeného styku, anebo k zajištění toho, aby se dosáhlo vlastního cíle přirozeného styku uskutečněného normálním způsobem.“25 Lékařský zákrok má být hodnocen také s ohledem na dobro osob a jejich důstojnost, avšak osobami nejsou jen rodiče, kteří rozhodují o způsobu početí svých dětí, ale osobami jsou i děti samotné, které z jakéhokoli způsobu početí vzejdou a na jejichţ práva je nutné brát zřetel. Na konci druhé kapitoly, která se týká zásahů do lidského plození, instrukce dodává: „Neplodným manţelům je třeba pomáhat, aby mohli zplodit dítě, a přitom byla respektována jejich osobní důstojnost i důstojnost dítěte, které se má narodit.“26 1.1.3 Katechismus katolické církve Katechismus katolické církve schválený 25. června 1992 dle Donum vitae zdůrazňuje právo dítěte narodit se svým biologickým rodičům, které pak bude znát, bez zásahu třetí osoby, a zasazuje se za neoddělování pohlavního úkonu od úkonu plození.

24 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, II, A, 3. 25 Tamtéţ. 26 Tamtéţ, II, B, 8.

13

„Techniky, které štěpí spojení rodičů zásahem nějaké osoby cizí manţelskému páru (darování spermatu nebo vaječné buňky, propůjčení dělohy), jsou těţce amorální. Takové techniky (inseminace a umělá oplodnění od jiného dárce) porušují právo dítěte narodit se z otce a matky, které zná a kteří jsou spojeni manţelstvím.“27 Dále upozorňuje, ţe dítě není něco, co se rodičům dluţí, ale ţe je největším darem manţelství. „Dítě nemůţe být povaţováno za předmět vlastnictví; za něco, k čemu by vedlo uznání domnělého ‘práva na dítě‘“28 1.1.4 Kodex kanonického práva Kodex kanonického práva, schválený ČBK roku 1993, se manţelství a plození dětí dotýká v VII. stati IV. knihy. Na jejím začátku hovoří o manţelském svazku, kterým „… muţ a ţena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého ţivota, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manţelů a na zplození a výchovu dětí …“29 Je dovolené dát vzniknout novému ţivotu jen tehdy, kdyţ mu předchází lidsky přirozený manţelský akt, vedoucí „ke zplození dítěte, k němuţ je svou přirozeností manţelství zaměřeno a jímţ se manţelé stávají jedním tělem.“30 1.1.5 Evangelium vitae Encyklika Jana Pavla II. Evangelium vitae – O ţivotě, který je nedotknutelné dobro – ze dne 25. března 1995, hovoří o zodpovědnosti za lidský ţivot, a o jeho předávání manţely skrze akt plození: „... zrození dítěte je skutečností hluboce lidskou i náboţenskou …“,31 protoţe v sobě 27 Katechismus katolické církve, čl. 2376. 28 Tamtéţ, čl. 2378. 29 Kodex kanonického práva, kán. 1055. 30 Kodex kanonického práva, kán. 1061. 31 JAN PAVEL II., Evangelium vitae, čl. 43.

14

zahrnuje spojení manţelů i Boţí přítomnost. Jan Pavel II. uţ v dopise rodinám poznamenává, ţe „… v biologickém plození je vepsána genealogie osoby.“32 Zavrţeníhodná je výroba embryí ve zkumavce, která jsou označována za biologický materiál a dále vyuţívána při výzkumu či k léčení některých chorob. „Zabití nevinných lidských stvoření, třebas ku prospěchu někoho druhého, je opravdu věc naprosto nepřijatelná.“ V článku 63 je také zmínka o prenatálním výzkumu, který vţdy neslouţí jen ku prospěchu nenarozeného dítěte, ale „… slouţí jistému eugenickému názoru nebo způsobu myšlení, které pouţívá potrat jako prostředek selekce, jímţ je moţné zabránit narození plodů zasaţených nějakými deformacemi.“33 1.1.5 Kompendium sociální nauky církve V Kompendiu sociální nauky církve (dále jen Kompendium) ze dne 2. dubna 2004 se můţeme dočíst, ţe: „Touha po otcovství a mateřství nedává ţádné ‚právo na potomstvo‘, jsou však evidentní práva toho, kdo se má narodit. Tomu je třeba zaručit co nejlepší podmínky, a to prostřednictvím stability rodiny zaloţené na manţelství a na vzájemném doplňování se osob otce a matky.“34 Kompendium povaţuje za nepřijatelné ty metody reprodukční medicíny, které oddělují plodivý a spojivý prvek manţelského aktu a nahrazují jej laboratorními technikami. „Vyloučení různých forem takzvané asistované reprodukce, která nahrazuje manţelský úkon, znamená respektování integrální důstojnosti lidské osoby jak u rodičů, tak u dětí, které rodiče chtějí zplodit. Na druhou stranu prostředky, které představují

32 Tamtéţ, čl. 43. 33 Tamtéţ, čl. 63. 34 PAPEŢSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR, Kompendium sociální nauky církve, čl. 235.

15

pomoc k manţelskému úkonu nebo k dosaţení jeho účinků, jsou dovolené.“35 1.1.6 Společenství a sluţba V dokumentu Mezinárodní teologické komise Společenství a sluţba – Lidská osoba stvořená k Boţímu obrazu ze dne 23. července 2004 se píše o tom, ţe lidské bytosti jsou povolány k lásce a společenství a toto povolání se naplňuje obzvláštním způsobem v plodivém sjednocení manţela a manţelky.36 Naprosté sebedarování manţelů sobě navzájem se týká těla i ducha a představuje nerozlučitelnost dvou významů manţelského spojení, kterým si manţelé projevují svou lásku a početím nového ţivota jej naplňují.37 „Jestliţe se dále pouţívá nějaká technika, která nepomáhá manţelskému aktu k dosaţení jeho cíle, nýbrţ zmíněný akt nahrazuje, a to tím způsobem, ţe k početí dítěte dochází na základě zásahu nějakého třetího činitele, pak se takto počaté dítě nerodí z manţelského aktu …“38 2.1.7 Ţivot a poslání Závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR – Ţivot a poslání křesťanů v církvi a ve světě, schválený 3. května 2007, hovoří o vzrůstajícím počtu trvale neplodných manţelství. V článku 179 konstatuje: „V pastorační práci naší církve nebyla tato skutečnost, znamenající pro řadu lidí velké trápení, zatím téměř nijak reflektována.“ A vyjadřuje pochopení pro ty, kteří nejsou schopni přijmout cizí dítě do pěstounské péče nebo jej adoptovat. Rovněţ se vyslovuje pro větší

35 PAPEŢSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR, Kompendium sociální nauky církve, čl. 235. 36 MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÁ KOMISE, Společenství a sluţba. Lidská osoba stvořená k Boţímu obrazu, čl. 32. 37 Tamtéţ, čl. 87. 38 Tamtéţ, čl. 88.

16

informovanost kléru i věřících, neboť „Pomoc asistovanou reprodukcí je relativně dostupná, řada křesťanů ji akceptuje i přes její morální nepřípustnost. Argumentace pro odmítnutí asistované reprodukce je pak neplodným párům těţko pochopitelná a přijatelná.“39 Na základě těchto poznatků se dokument zasazuje za to, aby asistované reprodukci byla v pastoraci věnována větší pozornost. 1.1.8 Dignitas personae Nová věroučná instrukce Kongregace pro nauku víry Dignitas personae – O některých otázkách bioetiky, vydaná 8. září 2008, úzce navazuje na předchozí instrukci Donum vitae a doplňuje ji o nové poznatky z oblasti biomedicíny s přihlédnutím k vědecko-technickému pokroku, a to především vzhledem k výzkumu prováděnému na lidských embryích. Instrukce je rovněţ dělena na tři části. V první části připomíná některé zásadní antropologické, teologické a etické aspekty, ve druhé se věnuje novým problémům v oblasti plození a ve třetí části pojednává o nových

postupech

spojených

s manipulací

s lidskými

zárodky

a s genetickou výbavou člověka. Pro tuto práci je stěţejní druhá část, obsahující texty, jeţ popisují nové metody asistované reprodukce, které se v rámci vědeckého pokroku od doby vydání Donum vitae rozvinuly a běţně se v centrech asistované reprodukce pouţívají. Ve svém úvodu přichází druhá část instrukce s moţným a přípustným řešením neplodnosti v rámci asistované reprodukce: „Homologní umělá inseminace v manţelství je nepřípustná kromě případu, v němţ by technický prostředek nenahrazoval manţelský styk, nýbrţ usnadňoval a napomáhal

39 PLENÁRNÍ SNĚM KATOLICKÉ CÍRKVE V ČR, Ţivot a poslání křesťanů v církvi a ve světě, čl. 179.

17

k dosaţení jeho přirozeného cíle.“40 Dále pak hovoří o mimotělních technikách spojených s oplodňováním. Oplodnění in vitro s sebou nese zásadní etický problém, kterým je nepoměr mezi vytvořenými embryi a skutečně narozenými dětmi, neboť jen necelým dvaceti procentům z nich je dopřáno se vyvíjet a narodit se. Novou metodou, která byla poprvé úspěšně aplikována v Belgii roku 1993, je intracytoplasmatická injekce spermie (ICSI), coţ představuje injekční zavedení vybrané spermie do vybraného vajíčka.41 ICSI je v současné době jednou z nejrozšířenějších a nejúspěšnějších metod asistované reprodukce. Je to však rovněţ nedovolená metoda, protoţe zcela odděluje „… plození od manţelského styku. […] Také ICSI se totiţ uskutečňuje mimo těla manţelů, a to za spoluúčasti jiných osob, na jejichţ schopnostech a technické zručnosti závisí úspěch zákroku. Ţivot a identita lidských embryí je vydána do moci lékařů a biologů …“42 Tato instrukce si stejně jako Donum vitae všímá problematiky kryokonzervace embryí a blíţe upozorňuje na absurdní osudy těchto „sirotků“, ke kterým se rodiče nehlásí – nemohou být láskyplně „... přijata a vyţivována svou matkou a vystavuje je dalšímu nebezpečí poškození a manipulace.“43 Pokud nedojde k zastavení produkce embryí, jeví se tento problém jako neřešitelný, neboť všechny varianty, jak s nadpočetnými embryi naloţit, s sebou nesou obrovské morální, psychologické i právní důsledky. „Aby se předešlo etickým problémům spojeným s kryokonzervací, bylo v souvislosti s oplodněním in vitro navrţeno zmrazovat vaječné

40 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Instrukce Dignitas personae: o některých otázkách bioetiky, čl. 12. 41 Srv. DAŘBUJANOVÁ, M., Postoje veřejnosti k pohledu Římskokatolické církve na asistovanou reprodukci, s. 10. 42 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Instrukce Dignitas personae: o některých otázkách bioetiky, čl. 17. 43 Tamtéţ, čl. 18.

18

buňky.“44 Pokud se takto postupuje s úmyslem jejich budoucího vyuţití pro mimotělní oplodnění, je to rovněţ nepřijatelné řešení. Ve snaze zvýšit naději na otěhotnění byla zavedena praxe přenosu více embryí do dělohy, vedoucí k častějšímu výskytu rizikových vícečetných těhotenství, coţ se začalo řešit selektivní redukcí, ke které se přistupuje po 10. týdnu těhotenství, kdy uţ se nepředpokládá samovolné odumření některého z plodů.45 „Z etického hlediska je redukce embryí úmyslným selektivním potratem. Jde totiţ o úmyslné a přímé zničení jedné nebo několika nevinných lidských bytostí, a to je vţdy těţká mravní vina.“46 S metodami

asistované

reprodukce

je

bezprostředně

spjata

preimplantační diagnostika, která zkoumá kvalitu embrya před jeho přenosem do dělohy, „... je přímo zaměřena na kvalitativní selekci a následné odstranění embryí, tedy na potrat.“47 K němu dochází při podezření na genetickou vadu či chromozomální defekt, popřípadě kdyţ je embryo nechtěného pohlaví nebo má jiné neţádoucí vlastnosti. Takovéto zacházení s embryi, která jsou povaţována za pouhý biologický materiál, váţně znehodnocuje lidskou důstojnost. „Důstojnost náleţí stejným způsobem kaţdé jednotlivé lidské bytosti, a to bez ohledu na přání rodičů, společenské postavení, dosaţené vzdělání nebo úroveň tělesného vývoje.“48

1.2 Shrnutí postoje církve v dokumentech

44 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Instrukce Dignitas personae: o některých otázkách bioetiky, čl. 20. 45 Srv. DAŘBUJANOVÁ, M., Postoje veřejnosti k pohledu Římskokatolické církve na asistovanou reprodukci, s. 21-22. 46 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Instrukce Dignitas personae: o některých otázkách bioetiky, čl. 21. 47 Tamtéţ, čl. 22. 48 Tamtéţ.

19

Církevní dokumenty, které se téměř výhradně zabývají problematikou asistované reprodukce, byly za uplynulých 40 let (1970–2010) vydány pouze dva. Jsou jimi instrukce Donum vitae (1987) a na ni navazující a doplňující instrukce Dignitas personae (2008). Instrukce Donum vitae byla vydána aţ osmnáct let po prvním laboratorním oplodnění ţenského vajíčka a devět let po té, co se narodilo první dítě ze zkumavky – Lousie Brown (*1978). Prof. K. Šipr k těmto hlavním dokumentům poznamenává, ţe „Donum vitae byla vydána v době totality a její úplný český překlad vyšel teprve v roce 2007, tedy ke dvacátému výročí jejího zveřejnění. Četbou „starého“ dokumentu se pak jiţ zabýval jen málokdo. Snad právě proto nevzbudila velký zájem veřejnosti ani instrukce Dignitas personae.“49 Tato slova potvrzuje i dr. L. Ovečka: „Cesta tohoto dokumentu k českému čtenáři byla křivolaká a zdlouhavá. Kongregací pro nauku víry byl dokument vydán v roce 1987, tedy, vzhledem k rychlosti vývoje medicíny a biologie, v dobách uţ dosti dávných.“50 Katechismus tématice asistované reprodukce věnuje čtyři odstavce,51 přičemţ ve všech z nich je citováno Donum viate. Nové formulace či vysvětlení nepřináší. V Kompendiu sociální nauky církve je asistované reprodukci věnován jeden článek,52 který se přidrţuje textu Katechismu a Donum vitae. Ostatní výše uvedené dokumenty se o asistované reprodukci zmiňují velmi okrajově, nebo citují Donum vitae. Morální

důvody

obhajující

nedovolenost

metod

asistované

reprodukce jsou, zvláště ve stěţejních instrukcích Donum vitae a Dignitas personae, velmi dobře vysvětleny. Nesrozumitelná jsou naopak eticky 49 SCHEINOSTOVÁ, A., Člověk je vţdy plodem Boţí stvořitelské lásky. Katolický týdeník., 2010, č. 30, s. 5. 50 OVEČKA, L., Donum vitae. In Teologické texty, 2008, č. 2, s. 81. 51 Katechismus katolické církve, čl. 2376 – 2379. 52 PAPEŢSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR, Kompendium sociální nauky církve, čl. 235.

20

přijatelná řešení neplodnosti, neboť se skrývají za těţko pochopitelnými formulacemi a na první pohled nedávají neplodným párům téměř ţádnou naději. Nástin či příklad konkrétních metod, které nemusí zatěţovat svědomí věřících, vysvětleno bohuţel není. Donum vitae v tomto směru uvádí: „Homologické vstřikování semene je v manţelství nepřípustné kromě případu, v němţ jako technický prostředek nemá být náhraţkou manţelského aktu, nýbrţ jej usnadnit a pomoci mu, aby dosáhl svého přirozeného účelu.“53 Kdyţ text dále hovoří o lékařské intervenci do lidského plození, říká následující: “Lékařský zákrok respektuje důstojnost lidských osob tehdy, jestliţe chce pomoci manţelskému aktu, buď aby usnadnil jeho dovršení nebo aby mu umoţnil dosáhnout svého účelu, kdyţ byl normálně vykonán.“54 V instrukci Dignitas personae je řečeno, ţe „jsou přípustné metody, které napomáhají k uskutečnění manţelského styku i k jeho plodnosti.“55 Z důvodu nemoci či úrazu můţe nastat situace, ţe manţelé nejsou tohoto aktu plně schopni a přitom si přejí mít dítě, které by za normálních okolností bez problémů zplodili. K této situaci můţe dojít např. u muţe po traumatu míchy.56 Je tedy otázkou, zda by v tomto případě bylo morálně přípustné po vykonaném manţelském aktu získat sperma pomocí elektroejakulace a zavést jej do dělohy ţeny.57

53 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, II, B, 6. 54 Tamtéţ, II, B, 7. 55 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Instrukce Dignitas personae: o některých otázkách bioetiky, čl. 12. 56 Poškození páteře po autonehodě, úrazu či pádu z výšky, kdy u muţe nedochází k ejakulaci. 57 Sperma je moţné získat pomocí elektroejakulace a po té je zavést do dělohy ţeny metodou IUI. „Elektroejakulace je stimulace elektrodou zavedenou do konečníku a patří k nejčastěji pouţívané metodě ve světě k získání spermií muţe s poúrazovým přerušením míchy. Její efekt je popisován v 60 – 90%. Princip elektroejakulace spočívá ve vyvolání reflexní ejakulace elektrickou stimulací, která vede ke stahu prostaty, semenných váčků a ampulí chámovodů.“ ZÁMEČNÍK, L., Elektroejakulace. In Opět muţem: On-line poradna lékaře, [online]. 20. 1. 2009 [cit. 19. 3. 2011].

21

K této konkrétní metodě se instrukce nevyjadřují. Nevyjadřují se také k novým mikroskopickým a mikromanipulačním metodám,58 které byly vyvinuty aţ po vydání Dignitas personae. Takţe ani nejnovější církevní dokumenty a texty neobsahují a nereflektují nejnovější poznatky vědy. Kompendium v poslední větě čl. 235 říká: „… prostředky, které představují pomoc k manţelskému úkonu nebo k dosaţení jeho účinků, jsou dovolené.“ Otázkou zůstává, jak si laik, který není lékařem ani teologem, můţe tyto texty vysvětlit, a co si pod nimi můţe konkrétně představit. Vysvětlení, co je konkrétně míněno přípustnými metodami a prostředky, není v uvedených dokumentech k dohledání. Je také otázkou, jak tyto texty chápou sami kněţí. Odpověď na tuto otázku nám můţe poodhalit provedený výzkum, jehoţ výsledky jsou obsaţeny v praktické části této práce.

1.3 Názory teologů V Římskokatolické církvi v České republice je nemnoho odborníků a morálních teologů, kteří se zabývají bioetickými problémy a píší o nich v médiích. Tento oddíl přináší zveřejněné názory a vyjádření tří z nich, které můţeme najít v literatuře a na internetu. Tito odborníci se vyslovují k problematice asistované reprodukce a snaţí se podat vysvětlení oficiálních církevních textů pro jejich lepší pochopení širokou veřejností.

58 „MSOME (motile sperm organelle morphology examination) je nově vzniklá digitální počítačová mikroskopie, která vybírá nejkvalitnější spermie a vyřazuje ty, které jsou špatných tvarů, podobně jako je tomu u přirozeného výběru v těle matky. Na to navazuje IMSI (intracytoplasmic morphologically selected sperm injection), coţ je intracytoplazmatická injekce morfologicky vybraných spermií mikroskopickou technikou MSOME.“ DAŘBUJANOVÁ, M., Postoje veřejnosti k pohledu Římskokatolické církve na asistovanou reprodukci, s. 11.

22

1.3.1 Josef Petr Ondok Doc. Josef Petr Ondok se ve své knize Bioetika, biotechnologie a biomedicína v části nazvané Umělý zásah do lidského rozplozování věnuje problematice umělé inseminace a oplodnění in vitro. Tyto metody nejprve popisuje, a pak je hodnotí z etického hlediska. Umělou inseminaci rozděluje na homologní a heterologní a uvádí příčiny neplodnosti, které pomáhá tato metoda překonat. „Semeno lze získat masturbací nebo pomocí plastického kondomu při koitu. Umístění spermatu je načasováno na dobu dvanácti hodin před ovulací.“59 Dále J. P. Ondok velmi stručně popisuje proces oplodnění in vitro, od získávání vajíček přes jejich oplodnění, kultivaci aţ po přenos do dělohy, přičemţ zmiňuje i problémy dárcovství buněk, náhradní mateřství a selektivní výběr pohlaví. Uvádí: „Uvedené medicínské technologie jsou spojeny s řadou etických problémů. […] Římskokatolická církev pokládá ve svých oficiálních prohlášeních pouţití reprodukčních technologií za eticky neospravedlnitelné.“60 Upozorňuje však na snahy některých současných katolických moralistů, kteří se snaţí dokázat, „… ţe v určitých případech při inseminaci a oplodnění in vitro (a podobně např. i při vyšetření plodnosti, nebo při onemocnění pohlavních orgánů) nejde při získání semene o ipsaci;61 ţe odumření vajíčka oplodněného „in vitro“ není potratem a ţe přenos vajíčka do děloţní tkáně nevede k závaţnému riziku vývoje defektního plodu apod.“62 Dalším rozborem myšlenek B. Häringa a R. A. McCormicka na jedné straně dochází k závěru, ţe umělé oplodnění nemusí být vţdy proti přírodě a eticky nepřijatelné a ţe můţe umoţnit dosaţení přirozeného cíle reprodukce, avšak na druhé straně se za určitých podmínek můţe ukázat

59 ONDOK, J. P., Bioetika, biotechnologie a biomedicína, s. 86. 60 Tamtéţ, s. 87. 61 Masturbaci. 62 ONDOK, J. P., Bioetika, biotechnologie a biomedicína, s. 87–88.

23

„… jako eticky neospravedlnitelné. Jde především o dva případy: jednak transfer cizího vajíčka do dělohy budoucí matky,63 nebo vajíčka matky oplodněného cizím spermatem, a dále o vytváření bank vajíček (i oplodněných)

a

bank

spermatu,

vedených

se

záměrem

jejich

ekonomického vyuţití.“64 V tomto výčtu také neopomíjí uvést náhradní mateřství, kdy si ţeny pro donošení svého dítěte pronajmou jinou ţenu. Toto J. P. Ondok povaţuje za degradaci ţeny a oslabení mateřských vztahů – „… dává ţivot dítěti, které jí nebude patřit.“65 V závěru publikace J. P. Ondok čtenářům předkládá shrnutí jednotlivých kapitol a článků instrukce Donum vitae, která obsahuje morální učení ŘK církve v otázkách asistované reprodukce. 1.3.2 Libor Ovečka V Teologických textech předkádá PhDr. Libor Ovečka, Th.D., hlavní teze dokumentu Donum vitae, které byly rovněţ nastíněny výše. Poukazuje na některá základní tvrzení dokumentu, jeţ jsou předmětem kontroverzí, a některá z nich povaţuje za „‘volání na poušti‘, neboť svět medicíny a biologie na ně z velké části nedbá. Z toho, ţe nejsou obecně přijímána, ovšem neplyne, ţe nejsou oprávněná, nýbrţ to, ţe je třeba si znovu klást otázku, proč jsou odmítána.“66 Další text přináší zamyšlení nad vývojem v oblasti asistované reprodukce, který jde stále kupředu. „Tyto postupy jsou umoţňovány přesvědčením, ţe lidský ţivot nevzniká v okamţiku početí, jak učí církev, nýbrţ někdy později. Rovněţ vycházejí z předpokladu, ţe všechno, co je

63 Embryo transfer (ET) – přenos embrya do dělohy. 64 ONDOK, J. P., Bioetika, biotechnologie a biomedicína, s. 89. 65 Tamtéţ. 66 OVEČKA, L., Donum vitae. In Teologické texty, 2008, č. 2, s. 81.

24

technicky moţné, je také dovolené. Neuznávají ţádné závazné mravní limity toho, co vědec smí zkoumat a činit.“67 L. Ovečka povaţuje hlas církve, který se k asistované reprodukci vyslovuje, za velmi důleţitý, i kdyţ jej mnozí slyšet nechtějí, „… neboť je třeba některé biologické a lékařské postupy jasně označit za nemravné […] Církev vychází z jasného přesvědčení, ţe počátkem lidského ţivota, počátkem existence lidské osoby je okamţik zplození, tedy spojení vajíčka a spermie.“68 1.3.3 Jiří Skoblík Doc. Jiří Skoblík na internetových stránkách Křesťanská morálka vysvětluje, ţe podle dokumentu Donum vitae má být nového ţivota dosaţeno výhradně manţelským stykem, ve kterém se manţelé sami sobě navzájem bezprostředně dávají a tento styk nesmí nahrazovat technika.69 “Proti prostředku, usnadňujícímu nebo zajišťujícímu výsledek manţelského styku, nemá Donum vitae námitky.“ 70 V aktualizovaném novějším textu píše: „Donum vitae však připouští umělé prostředky, usnadňující nebo zajišťující výsledek manţelského styku.“71 Dodává také, ţe „Donum vitae však ţádá rozlišit právo na styk, které patří k manţelství, od práva na dítě, které odporuje ideji dítěte jako daru. Dítě však na početí, zrození a výchovu ze strany rodičů právo má.“72 Ve své knize Přehled křesťanské etiky se J. Skoblík také vyslovuje k práci se zárodky a zdůrazňuje, ţe „… rozhoduje, co se s nimi natrvalo zamýšlí. Snaha o zlepšení jejich existenčních podmínek (zachování ţivota,

67 OVEČKA, L., Donum vitae. In Teologické texty, 2008, č. 2, s. 81. 68 Tamtéţ. 69 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, II, B. 70 SKOBLÍK, J., Před narozením člověka. In 5. slovo. [online] 10. 3. 1999 [cit. 3. 1. 2011]. 71 Srv. SKOBLÍK, J., Péče o ţivot jako základní dobro. Před narozením člověka. In Křesťanská morálka – 3. kapitola. [online] 11. 1. 2010 [cit. 3. 1. 2011]. 72 Tamtéţ.

25

upevnění zdraví) je eticky nezávadná, ba ţádoucí.“73 Plánovaný zánik embryí je morálně nepřípustný. Dle Donum vitae se diagnóza, potvrzující vývojovou vadu či dědičnou chorobu, nesmí rovnat rozsudku smrti.74 1.3.4 Květoslav Šipr „Jako zdánlivě jednoduché řešení se mnohdy nabídne umělé oplodnění, o etických problémech zákroku se přitom hovoří zřídkakdy.“75 Těmito slovy je na stránkách Katolického týdeníku uveden rozhovor k otázkám asistované reprodukce s prof. Květoslavem Šiprem, který zde dává jasný návod, jaké moţnosti mají neplodné páry: „Můţeme sem zařadit například hormonální léčbu, která směřuje k tomu, aby došlo k uvolnění vajíčka z vaječníku (tzv. provokovaná ovulace), či chirurgický zákrok, při němţ dojde ke zprůchodnění vejcovodu. Mezi eticky bezproblémové výkony patří také přenesení spermatu do dělohy po manţelském styku. Ve všech těchto případech lékař přispívá k tomu, aby po pohlavním styku mezi manţely došlo k početí. Jde skutečně o léčení a etické námitky proti němu nejsou.“76 Postupy, které nepomáhají k naplnění intimního styku manţelů, nebo ho nahrazují „… označují dokumenty učitelského úřadu církve za nedůstojné člověka.“77 Mezi tyto postupy například patří vloţení spermatu získaného masturbací do dělohy, nebo mimotělní oplodnění (IVF), kdy se v laboratoři spojí muţská a ţenská buňka, a embryo se pak přenese do dělohy (ET).

73 SKOBLÍK, J. Přehled křesťanské etiky, s. 185. 74 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, I, 2. 75 SCHEINOSTOVÁ, A., Člověk je vţdy plodem Boţí stvořitelské lásky. Katolický týdeník, 2010, č. 30, s. 5. 76 SCHEINOSTOVÁ, A., Člověk je vţdy plodem Boţí stvořitelské lásky. Katolický týdeník, 2010, č. 30, s. 5. 77 Tamtéţ.

26

1.4 Shrnutí názorů teologů J. P. Ondok se ve své publikaci zabývá především bioetickými problémy a v oblasti asistované reprodukce konkrétními medicínskými postupy, které pak morálně hodnotí. Přiklání se k učení ŘK církve, ale je otevřený i novým postojům zahraničních morálních teologů. Co se inseminace týče, tak moţnost přenosu spermií otce z pochvy do dělohy matky mezi medicínskými postupy neuvádí a ani v závěrečném shrnutí instrukce Donum vitae učení církve s touto metodou nespojuje. L. Ovečka hodnotí instrukci Donum vitae všeobecně a nezabývá se rozborem konkrétních článků instrukce ani nepřináší jejich praktické vysvětlení. J. Skoblík předkádá ve svých textech nauku katolické církve a své myšlenky dokládá citacemi z výše uvedených dokumentů, především z Donum vitae. Konkrétní postupy a metody asistované reprodukce, které jsou v souladu s etickými a morálními normami katolické církve, však neuvádí. Narozdíl od nich je K. Šipr zcela konkrétní a podává jasné řešení a moţnosti, které mají páry s poruchou plodnosti.

27

2 Tvorba dotazníku 2.1 Vývoj dotazníku Dotazník se vyvíjel postupně během roku 2010, neţ došel své definitivní podoby v průběhu ledna 2011. Zpočátku to byl náčrt moţných otázek, které si autor kladl na základě osobních zkušeností s pastoračním působením kněţí v různých fázích svého ţivota. Tyto otázky byly pak dále promýšleny a sestaveno jejich pořadí. V konečné fázi se autor snaţil sladit způsob kladení otázek s dotazníkem M. Dařbujanové, která, jak jiţ bylo řečeno v úvodu, řešila problematiku asistované reprodukce z jiného úhlu pohledu, aby se tak oba výzkumy mohly doplnit a podpořit. Tento dotazník byl předloţen k posouzení ICLic. Michalu Podzimkovi, Th.D.,78 který se jako kněz vyjádřil k jeho obsahu a srozumitelnosti a poskytl také další cenné podněty a rady pro celou práci. V závěrečné fázi byla stavba dotazníku konzultována s Mgr. Hanou Šlechtovou, Ph.D., z katedry Křesťanské sociální práce CMTF, aby tak s její odbornou pomocí bylo dosaţeno co nejvyšší validity. Nakonec dostal dotazník svou elektronickou podobu (interaktivní s rozcestníky) na serveru Vyplnto.cz. Na první straně byl umístěn úvodní text,79 který měl respondenty krátce seznámit s obsahem a záměrem dotazníku. Tento text se zobrazil kliknutím na elektronický odkaz v průvodním dopise, jeţ kaţdý potencionální respondent obdrţel. Na základě úvodního textu se pak kaţdý mohl rozhodnout, zda bude pokračovat ve vyplňování, či nikoli. V dalších krocích byl přes webové rozhraní přenesen text jednotlivých otázek a definován systém výběru odpovědí. Prostředí

78 ICLic. Michal Podzimek, Th.D., je vysokoškolský kaplan a pedagog Fakulty přírodovědně – humanitní a pedagogické TU v Liberci. 79 Viz Příloha č. 1.

28

elektronického dotazníku umoţňuje volit z přibliţně 20 způsobů odpovědí, ze kterých byl vybrán vţdy ten nejvhodnější, aby umoţňoval respondentům co moţná nejsnazší a nejpřesnější vyjádření jejich názoru. Socioloţka H. Šlechtová navrhovala dát prostor i těm respondentům, kteří nechtějí odpovědět nebo neznají odpověď – ve škále nabízených čísel by tito respondenti označili číslo 9. Dotazníkový program ale toto neumoţnil, proto bylo nutno nastavit škálu 1–5 a otázku označit jako nepovinnou. Respondenti tak měli moţnost pokročit k další otázce, aniţ by ji museli vyplňovat. Dvě otázky byly rozvětvující a u jiných dvou otázek měli respondenti moţnost zdůvodnit některé své odpovědi či vyjádřit svoje připomínky

k dotazníku.

Ty

jsou

uvedeny

v následující

kapitole

„Vyhodnocení dotazníku“. Numerické a statistické výsledky v podobě grafů jsou výsledkem placené sluţby serveru Vyplnto.cz. Získávání respondentů proběhlo především z řad osobně známých kněţí, a dále podrobným vyhledáváním veřejně přístupných e-mailových adres na webových stránkách všech diecézí v České republice. Kaţdá diecéze má na svých webových stránkách seznam všech farností s telefonickými i elektronickými kontakty. U některých farností je však uveden jen telefonický kontakt bez e-mailové adresy, proto nebylo moţné obeslat všechny farnosti v naší republice. Jsou také kněţí, kteří se k počítačům a internetu staví odmítavě a tuto techniku nepouţívají. K těm se dotazník také nedostal, neboť nebylo reálné tyto kněze osobně navštěvovat a ţádat je o vyplnění vytištěného dotazníku na papíře. Všem kněţím, na které se podařilo nalézt elektronický kontakt, byl odeslán elektronický odkaz na dotazník, s průvodním dopisem a prosbou o jeho vyplnění. Tento dotazník nebyl veřejný, aby se k němu nedostal někdo nepovolaný. Nebyl tedy ani podporován serverem Vyplnto.cz a své respondenty si autor musel najít zcela sám.

29

Pro elektronické vyplňování nebyla nastavena ţádná ochrana, jako je například jedinečná IP adresa,80 aby bylo usnadněno vyplňování dotazníku těm kněţím, kteří bydlí na faře společně s dalšími a vyuţívají jeden počítač. Odkaz na dotazník byl respondentům rozeslán osobně, v čemţ byla určitá jistota, ţe se dostal jen k těm, ke kterým má, proto nebylo přistoupeno k ţádné elektronické ochraně.

2.2 Jednotlivé otázky dotazníku a jejich rozbor 1. Setkal jste se již ve své pastorační praxi s člověkem, který se narodil po umělém oplodnění? Ne Ano, jednalo se o dítě, které mělo být pokřtěno Ano, jednalo se o biřmovance Ano, jednalo se o dospělého katechumena Ano, jednalo se o jednoho ze snoubenců Jiné … Cílem první výzkumné otázky bylo vytvořit přehled, kolik kněţí se jiţ setkalo s člověkem narozeným po umělém oplodnění, zda mají s někým takovým jiţ osobní zkušenost buď z pastorační praxe, nebo svého okolí, coţ mohli dopsat do otevřené odpovědi.

2. Mluvíte se snoubenci při přípravě na manželství také o eventuální neplodnosti Ano / Ne Tato otázka, stejně jako následující, se týká konkrétní pastorační praxe při vedení příprav na manţelství. Respondenti byli dotazováni, zda při přípravách snoubenců otevírají téma moţné neplodnosti v budoucím

80 Jedinečná IP (Internet Protocol) adresa znamená, ţe z jednoho počítače můţe být dotazník vyplněn pouze jednou.

30

manţelství a zda se vůbec zabývají eventuální neplodností párů, které ke sňatku připravují.

3. Mluvíte s nimi o možnostech jak ji řešit? Ano / Ne Třetí otázka zjišťovala, zda se kněţí společně se snoubenci snaţí hledat řešení, jak případně takovou nastalou situaci řešit, protoţe pro některé z nich to můţe být dříve či později aktuální téma.

4. Pokud ano, které možnosti zmiňujete? Adopce Smysluplně proţít manţelství i bez dětí Vyuţít některou z metod umělého oplodnění Jiné… Respondenti, kteří odpověděli kladně na 3. otázku, pokročili ke 4. otázce, kde měli za úkol označit nebo dopsat konkrétní řešení, která při přípravách na manţelství snoubencům navrhují. Ti, kteří na 3. otázku odpověděli záporně, byli převedeni přímo na otázku č. 5. 5. Ptáte se snoubenců, zda sami nejsou dětmi z umělého oplodnění? Ano / Ne Tato otázka naráţí na pastorační praxi ptát se snoubenců před sňatkem, zda nejsou příbuzní. Asistovaná reprodukce, vzhledem k rozšířené praxi dárcovství, s sebou nese nový problém a tím je moţnost nechtěného incestu v případě uzavření manţelství snoubenci, počatými z buněk od stejného dárce, coţ by pak byli polorodí sourozenci.81 Další moţností je, ţe jeden z nich můţe být 81 Polorodí i plnorodí sourozenci jsou sourozenci vlastní, kteří mají alespoň jednoho z biologických rodičů společného. Plnorodí mají společné oba dva. Srv. WIKIPEDIE. Typy sourozenců. In Sourozenec. [online] 22. 2. 2011 [cit. 18. 3. 2011]. Dostupné online na http://cs.wikipedia.org/wiki/Sourozenec.

31

narozen z adoptovaného přebytečného embrya stejných biologických rodičů, jako je druhý, přičemţ by byli sourozenci plnorodí. Pátá otázka tedy sleduje, zda si to kněţí připravující snoubence na manţelství uvědomují a zda to povaţují za aktuální problém ve své pastorační praxi.

6. Na číselné stupnici vyjádřete svůj postoj k různým druhům umělého oplodnění či jeho aspektům (nepovinná otázka) (plně souhlasím 1 2 3 4 5 naprosto nesouhlasím) S oplodněním více buněk, kdy se vybere nejlepší embryo

12345

S oplodněním pouze dvou vajíček bez výběru spermií, přičemţ obě embrya jsou přenesena do těla matky 12345 S injekcí vybrané spermie do vajíčka

12345

S přenosem spermií otce z pochvy do dělohy matky

12345

S oplodněním z buněk dárce

12345

Výzkumná otázka č. 6 zjišťuje osobní postoj respondentů k jednotlivým metodám asistované reprodukce. Tento postoj můţe, ale také nemusí korespondovat s povědomím o morálním učení ŘK církve ohledně problematiky asistované reprodukce. Smyslem této otázky bylo odkrýt, zda se kněţí ve svých postojích drţí morálního učení církve, nebo zda nejsou s církví v jednotě, coţ by pak mělo své důsledky pro pastorační praxi. Otázka byla vytvořena pomocí škálové stupnice, protoţe ta umoţňuje zachytit jemnější názorové nuance. Tím, ţe byla tato otázka nepovinná, měli Ti respondenti, kteří nevěděli, co mají odpovědět, nebo odpovědět nechtěli, moţnost ji vynechat, stejně jako i další nepovinné otázky.

7. Na číselné stupnici vyjádřete svou pastorační praxi v problematice umělého oplodnění (UO) (nepovinná otázka) (velmi se tomu věnuji 1 2 3 4 5 vůbec se tomu nevěnuji) 32

Hovoříte při liturgii, v rámci promluvy, o morálních a etických dopadech UO 12345 Hovoříte o problematice UO při výuce náboţenství

12345

Hovoříte o problematice UO ve společenstvích mládeţe

12345

Hovoříte o problematice UO při přípravách na biřmování

12345

Seznamujete snoubence s problematikou UO

12345

Píšete o této problematice v tisku

12345

Jiné… Sedmá otázka je klíčová a stala se také hlavní výzkumnou otázkou, neboť dokládá konkrétní pastorační praxi kněţí v problematice asistované reprodukce. Ukazuje, jak kterému knězi na věci záleţí a která pastorační skupina je pro něj v tomto směru cílová. Úkolem respondentů bylo, jako u předchozí otázky, pomocí škály označit vlastní konkrétní činnost na poli pastorace, která by se týkala problematiky asistované reprodukce, přičemţ poslední moţnost byla otevřená pro doplnění jiných vlastních aktivit. Tato otázka byla rovněţ nastavena jako nepovinná, s ohledem na kněţí, kteří se asistovanou reprodukcí ve své praxi nezabývají, aby měli moţnost ji vynechat a necítili se nuceni odpovědět za kaţdou cenu. 8. Informace o umělém oplodnění jste získal: (moţno označit více odpovědí) Ze sdělovacích prostředků Od Vašich představených Na teologické fakultě v Praze Na teologické fakultě v Olomouci Na teologické fakultě v Českých Budějovicích Na teologické fakultě v Litoměřicích Z instrukce Donum vitae Z instrukce Dignitas personae Na internetu Jinak… 33

U osmé otázky bylo moţno označit více odpovědí a poslední otevřená odpověď dávala navíc respondentům prostor k vlastní variantě odpovědi. Jednotlivé teologické fakulty v naší republice zde byly uvedeny proto, aby bylo moţno z přijatých odpovědí zjistit, která z teologických fakult se v České republice věnuje nejvíce otázkám spojeným s asistovanou reprodukcí a kde mohlo nejvíce kněţí načerpat své informace.

9. Jak se stavíte k možnosti přenosu spermií otce z pochvy do dělohy matky? (nepovinná otázka) (plně souhlasím 1 2 3 4 5 naprosto nesouhlasím) S touto metodou souhlasím

12345

Povaţuji to za přirozené

12345

Povaţuji to za nemorální

12345

Odporuje to postoji církve

12345

Na tomto místě stojí další klíčová otázka, která se váţe k hypotéze, naznačené v Úvodu, jeţ předpokládá, ţe mnozí kněţí vzhledem k neznalosti problematiky a nepochopení textu instrukcí neví o dovolené metodě asistované reprodukce, kterou je přenos spermií otce z pochvy dál do dělohy matky po přirozeně vykonaném manţelském aktu. Autor vycházel při sestavování dotazníku z hypotézy, ţe se mezi respondenty najdou tací, kteří neví, ţe ze strany církve nejsou k této metodě morální výhrady a ţe některým manţelským párům s poruchou plodnosti můţe pomoci překonat některé překáţky bránící početí a dovést je tak k vytouţenému dítěti. 10. Doporučil byste tuto metodu neplodným manželům, pokud by mohla vyřešit jejich problém? Ano Ne Podle okolností Desátá otázka navazuje na předchozí a úzce s ní souvisí, a souvisí také s konkrétním postojem respondenta vyjádřeným v otázce č. 9, kterou tímto pomůţe doplnit, neboť kladná odpověď předpokládá obeznámenost respondenta s dovolenou metodou. 34

11. Svou odpověď můžete zdůvodnit

(nepovinná otázka)

Jedenáctá otázka je otevřená a nabízela respondentům moţnost dopsání vlastního textu, kterým by mohli svou odpověď vysvětlit nebo doplnit. Zároveň byla nastavena jako nepovinná, aby ji mohli vynechat ti respondenti, kteří uţ nic doplnit nechtěli. 12. Mohly by být podle vás v budoucnu děti z umělého oplodnění nějak znevýhodněny nebo diskriminovány? Ano / Ne Tato otázka je hypotetická a spolu s následující otázkou má vést respondenty k zamyšlení a moţnému otevření nových témat pro další výzkum či práci. 13. Pokud ano, obával bych se: (velmi obával 1 2 3 4 5 vůbec bych se toho neobával) psychických problémů

12345

posměchu ze strany vrstevníků

12345

problému s výběrem ţivotního partnera

12345

nechtěného incestu, pokud je dítě z buněk dárců

12345

Jiné … Obě dvě otázky se shodují s výzkumnou otázkou č. 14 v dotazníku M. Dařbujanové,82 která je má zahrnuty v jedné otázce. Zde je nastaveno jemnější, škálové hodnocení, které můţe názory zachytit podrobněji. Tato otázka se svým způsobem váţe k předchozím otázkám, které směřují na pastorační praxi spojenou s mládeţí a snoubenci, kterých se mohou tyto problémy v budoucnu týkat a se kterými bude v případě nutnosti třeba pracovat. 12. Napište číslem, kolik let jste knězem? U otázky č. 12 bylo nastaveno políčko pro dopsání čísla.

82 DAŘBUJANOVÁ, M., Příl. 3: Dotazník pro rodiče dětí ve věku 0–15 let a pro mladé od 15 let věku, kteří v budoucnu uvaţují o zaloţení své rodiny. Postoje veřejnosti k pohledu Římskokatolické církve na asistovanou reprodukci, s. 74.

35

Při jejím zařazení bylo kalkulováno s tím, ţe v případě většího mnoţství respondentů by tato otázka mohla pomoci odhalit určité skupiny kněţí (absolventy stejného ročníku), které by mohly prokazovat shodné názory či postoje na základě studia některé fakulty. Proto tato otázka spolu s 8. otázkou, naráţející na místo studia, byla povinná a bez jejího vyplnění nemohl respondent ukončit vyplnění a odeslání dotazníku. Tato otázka byla pro některé respondenty zároveň poslední. 13. Napište číslem, kolik je Vám let?

(nepovinná otázka)

Otázka na věk můţe být pro někoho citlivá, a proto byla nastavena jako nepovinná. Respondenti měli moţnost ji vynechat a nemuseli se se zveřejněním věku obávat vyjevení své identity.

14. Chcete tento dotazník něčím doplnit nebo zdůvodnit některou vaši odpověď? (nepovinná otázka) Na konci dotazníku byl dán respondentům prostor pro dopsání delšího textu, ve kterém by se mohli k celému dotazníku, popřípadě některé jeho části, vyjádřit. Rovněţ mohli doplnit nebo zdůvodnit některou ze svých odpovědí.

36

3 Vyhodnocení dotazníku Neveřejný dotazník pro kněze ŘK církve byl v elektronické podobě aktivní od 6. 2. 2011 do 6. 3. 2011, coţ představovalo 384 výzkumných hodin. Vyplňování dotazníku respondentům zabralo průměrně 11,42 minut. Návratnost otevřených dotazníků byla vyhodnocena na 41,1 % a vypovídací hodnota stanovena jako velmi nízká. Při tomto vyhodnocení však dotazníkový program bral v patrnost pouze počet zobrazených a vyplněných dotazníků, nebylo zde počítáno se všemi oslovenými respondenty, kteří na prosbu o vyplnění dotazníku vůbec nezareagovali. Kdyţ přihlédneme k této skutečnosti, tak vypovídající hodnota je mnohem niţší, coţ více rozebírám v následujícím oddíle. Dotazník byl celkem zobrazen 67x, ale vyplněn byl pouze 32x. To znamená, ţe 35 respondentů si otevřelo pouze úvodní text nebo dotazník začalo vyplňovat, ale vyplnění nedokončilo, nebo vyplněný dotazník neodeslalo. Vzhledem k malému počtu respondentů byl dotazník vyhodnocen jako nevhodný pro vygenerování zajímavých souvislostí a závislostí jednotlivých odpovědí, přestoţe autor si tuto sluţbu zaplatil. Níţe jsem se však pokusil na základě jednotlivých odpovědí určité závislosti vysledovat a zaznamenat do vyhodnocení dotazníku. Můţeme předpokládat, ţe tohoto výzkumu se zúčastnili především kněţí, kteří mají nějaké znalosti o problematice asistované reprodukce a kteří se je snaţí nějakým způsobem v rámci své pastorace předávat dál. Dotazník nebyl pro kněze povinný a vyplnili ho jen ti, kteří sami chtěli, protoţe je jim toto téma zřejmě bliţší neţ těm mnohým, kteří k vyplnění dotazníku nepřistoupili. Proto tyto výsledky nemůţeme povaţovat za výsledky na průměrném vzorku kněţstva, ale naopak je oprávněné je povaţovat za lepší, neţ je skutečný stav znalostí kněţí a pastorační praxe.

37

3.1 Zhodnocení úspěšnosti dotazníku Ukončení výzkumu bylo původně nastaveno na 19. únor 2011, protoţe předpokladem bylo, ţe respondenti dotazník, v případě zájmu, vyplní hned, nebudou vyplnění odkládat na pozdější dobu a ţe delší lhůta nebude pro ně větší motivací. Během prvního výzkumného týdne bylo postupným rozesíláním průvodního dopisu,83 s prosbou o vyplnění dotazníku a s elektronickým odkazem na něj, osloveno 1004 kněţí. Během následujícího týdne bylo obesláno dalších 270 kněţí. V průběhu šetření bylo moţné sledovat detaily průzkumu a v kterékoli fázi si zobrazit náhled přijatých odpovědí. Od začátku byl však výzkum spojen s naprostým nezájmem ze strany kněţí, neboť první týden dotazník vyplnilo pouze 12 z nich. V průběhu druhého týdne, kdy byli obesláni kněţí všech farností v České republice, na které byly k dohledání na webových stránkách jednotlivých diecézí v ČR emailové adresy (celkem 1274), stoupl počet respondentů na 19. Tato skutečnost byla v průběhu dotazníkového šetření konzultována s vedoucím diplomové práce ThLic. Michalem Umlaufem84 a na jeho radu byli

kněţí

obesláni

ještě

jednou

s novým

oslovujícím

dopisem

s vysvětleným záměrem výzkumu a další prosbou o spolupráci.85 Ve snaze oslovit co nejvíce potencionálních respondentů byl nakonec prodlouţen termín ukončení dotazníku a elektronicky nastaveno jeho ukončení na 6. 3. 2011, tedy nejzazší termín předplacené sluţby na serveru Vyplnto.cz. Dále byli znovu osloveni osobně známí kněţí a pak i laici, kteří mají rovněţ mezi kněţími své známé, aby jim průvodní dopis s odkazem na dotazník přeposlali. Také se ještě podařilo vyhledat elektronické adresy na některé kněze – vedoucí mládeţnických center a sekce pro mládeţ, protoţe lze předpokládat, ţe kněţí, kteří pracují s mládeţí, by mohli mít o tématiku 83 Viz Přílohy č. 2. 84 Osobní korespondence elektronickou poštou ve dnech 15. – 16. 2. 2011. 85 Viz Přílohya č. 3.

38

asistované reprodukce zájem a mohli by dotazník vyplnit. Odezva však byla velmi podobná a počet respondentů stoupl šestnáctý výzkumný den na 23 respondentů. Po tomto nevalném úspěchu padlo rozhodnutí ještě jednou oslovit kněze pracující s mládeţí. Jako nouzové řešení byla vyuţita nabídka kolegyně, která zprostředkovala předání dotazníků v tištěné podobě dvanácti kněţím na rekolekci ve své farnosti. Odtud se vrátilo 6 vyplněných dotazníků, ale aţ po ukončení elektronického výzkumu a po jeho vyhodnocení. Do výzkumného programu tedy nemohly být zaneseny a v závěrečném počítačovém vyhodnocení nemohly být zohledněny a přičteny k ostatním odpovědím. Jejich jednotlivé manuální vyhodnocení představovalo další práci navíc. Toto vyhodnocení je doloţeno v samostatném oddíle za vyhodnocením elektronických dotazníků. Vynaloţené úsilí s vyhledáváním adres a písemným oslovováním kněţí se zcela minulo účinkem. Rovněţ finanční náklady,86 spojené s instalací dotazníku, vyhodnocení výsledků a vygenerování grafů na serveru Vyplnto.cz, byly vynaloţeny neefektivně, protoţe i přes opakovanou snahu z bezmála 1300 oslovených kněţí vyplnilo dotazník během 29 výzkumných dní pouze 32. Ţádný z více jak tisíce oslovených kněţí také neprojevil zájem o výsledky výzkumu. Pouze jeden starší kněz e-mailem napsal stručnou větu, ţe se s tím ještě nesetkal, nespecifikoval však, zda se nikdy nesetkal s dítětem narozeným pomocí asistované reprodukce nebo zda se nikdy v rámci své pastorace nesetkal s danou problematikou.87 Z průběţně sledovaných výsledků lze usuzovat, ţe dotazník nevyplnil. Z těchto skutečností se dá vyvodit, ţe se kněţí o problematiku asistované reprodukce příliš nezajímají a pravděpodobně s ní nejsou dostatečně obeznámeni.

86 Tato placená sluţba stála 1 500,- Kč. 87 Osobní korespondence elektronickou poštou ze dne 17. 2. 2011.

39

Těch několik málo respondentů, kteří dotazník během prvního týdne šetření vyplnili, jsou většinou osobní přátelé, kteří byli ochotni mi s výzkumem pomoci a které je zároveň moţné povaţovat za výjimky, zabývající se danou problematikou, o které něco vědí a chtějí se k ní vyjádřit.

3.2 Rozbor výsledků elektronického dotazníkového šetření V dotazníku se objevují otázky dotazující se na pastorační praxi respondentů, dále jsou to otázky rozebírající jejich obeznámenost s učením ŘK církve v oblasti asistované reprodukce a v poslední části dotazníku jsou zařazeny otázky na respondenty samotné, ohledně věku a délky jejich kněţského působení. V první výzkumné otázce jsem se zajímal o to, zda se respondenti jiţ ve své pastorační praxi setkali s člověkem, který se narodil po umělém oplodnění. 44 % respondentů – kněţí uvedlo, ţe se s takovým člověkem doposud nesetkalo a naopak 38 % odpovědělo kladně, přičemţ se vţdy jednalo o dítě, které mělo být pokřtěno. Dalších 18 % kněţí se setkalo s dětmi z umělého oplodnění ve farnosti či v rodině svých známých. Mírná nadpoloviční většina dotázaných má tedy jiţ osobní zkušenost ze setkání s dítětem narozeným díky asistované reprodukci.

40

88

Obr. 1: Osobní zkušenost s člověkem počatým prostřednictvím IVF (32 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011)

Otázky č. 2 a 3 směřují ke konkrétní pastorační praxi ohledně řešení manţelské neplodnosti. Většina kněţí se při přípravě snoubenců na manţelství o neplodnosti zmiňuje (81 %) a pouze 19 % se o ní nezmiňuje.

Obr. 2: Neplodnost jako téma hovoru při přípravách na manţelství (32 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011) 88 Autor nenese zodpovědnost za chyby zanesené do grafů respondenty, které byly softwarem vygenerovány jako obrázky.

41

Méně je jiţ těch, kteří se snoubenci na toto téma hovoří konkrétněji a zmiňují se i o moţnostech, jak případnou poruchu plodnosti řešit, takových kněţí je 69 %, a 31 % o řešení případné neplodnosti se snoubenci nehovoří. Je to moţná dáno tím, ţe se v ţivotní situaci snoubenců zatím jedná jen o hypotetický problém a ti nemají potřebu ho nějak konkrétně řešit, protoţe se jich osobně nedotýká. Další vysvětlení mohou poskytnout páry, které na přípravu na manţelství chodí v doprovodu vlastních dětí a které sňatek dlouhá léta odkládaly. Těch se neplodnost také netýká.

Obr. 3: Pastorační praxe týkající se eventuální neplodnosti snoubenců (32 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011)

Čtvrtou otázkou, na kterou odpovědělo 22 respondentů, bylo zjištěno, jaké moţnosti při řešení neplodnosti kněţí nejčastěji párům nabízejí. Jednoznačně je to na prvním místě adopce, kterou doporučuje neplodným párům 91% respondentů, coţ je v tomto výzkumu 20 kněţí. 17 kněţí jim radí proţít smysluplně manţelství i bez dětí. Jeden kněz neplodné páry odkazuje na organizaci CENAP, kde mohou nalézt „odbornou pomoc dle katolické morálky“, 89 další zdůrazňuje význam modlitby, jiný poukazuje na dítě jako dar, jeden kněz párům s poruchou plodnosti doporučuje vyuţít 89 Výzkum mezi kněţími ŘK církve, únor 2011, viz připojený graf.

42

symptom-termální metodu, a konečně poslední doporučuje vyuţít některou z metod umělého oplodnění.

Obr. 4: Navrhovaná řešení neplodnosti v pastorační praxi (32 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011)

Při rozboru dalších otázek jsou pro větší přesnost uvedeny konkrétní počty respondentů, protoţe procentuální hodnoty by mohly působit zavádějícím dojmem. Vzhledem k nízkému počtu respondentů je totiţ číslo v procentech vţdy vyšší, neţ je skutečný počet respondentů. Při přípravě na manţelství se snoubenců nikdo z dotázaných neptá, zda jsou či nejsou dětmi z umělého oplodnění, coţ je předmětem páté výzkumné otázky. Jeden z respondentů toto nepovaţuje ještě za aktuální vzhledem k tomu, ţe se v České republice umělé oplodňování provádí ve větší míře teprve 15 let. Domnívá se, ţe tato otázka nabude na aktuálnosti aţ za několik let. Jiný respondent si to nedokáţe prakticky představit, protoţe to povaţuje za velmi citlivé téma. Obává se, ţe by to mohlo mít na člověka podobný dopad, jako kdyţ v dospělosti zjistí, ţe je adoptovaný a těţko se s touto informací vyrovnává. Ostatní respondenti se k této otázce blíţe nevyjádřili. Další část dotazníku je věnována konkrétním postojům a znalostem metod asistované reprodukce. 43

Otázka č. 6 mapuje názory kněţí na různé metody asistované reprodukce a odhaluje názorovou nejednotnost, přičemţ v mnohých případech se osobní názory kněţí nekryjí s morálním učením ŘK církve. Zde je vyhodnocení odpovědí 29 respondentů, kteří tuto otázku vyplnili. Všichni se shodli pouze na tom, ţe naprosto nesouhlasí s metodou asistované reprodukce, při které se z více oplodněných buněk vybere nejlepší embryo a to se pak zavede do těla ţeny. 26 respondentů zcela nesouhlasí s oplodněním z buněk dárce, 1 s tímto způsobem souhlasí a dva se ke zmíněné metodě nevyjádřili. 21 respondentů zcela nesouhlasí s metodou ICSI, coţ je injekce vybrané spermie do vybraného vajíčka, nesouhlasí s ní 2 respondenti, číslo tři ve škále označilo 5 z nich a 1 se k této metodě nevyjádřil. S oplodněním pouze dvou vajíček bez výběru spermií, přičemţ obě embrya jsou přenesena do těla matky, naprosto nesouhlasí 20 respondentů, u této metody se nenašel ţádný, který by souhlasil zcela, 1 označil, ţe souhlasí, 4 kněţí označili ve škále číslo tři a rovněţ 4 kněţí se vyjádřili, ţe s touto metodou nesouhlasí. S přenosem spermií otce z pochvy do dělohy matky naprosto nesouhlasí 13 respondentů, nesouhlasí 1 a naopak s touto metodou plně souhlasí pouze 6 kněţí, 2 souhlasí, číslo tři ve škále označilo 5 kněţí a dva se k této metodě nevyjádřili. Ze sedmé otázky, kde měli respondenti vyjádřit svou konkrétní pastorační praxi ohledně problematiky asistované reprodukce, vyplývá, ţe se uvedené problematice spíše nevěnují, neţ věnují. V rámci promluv při liturgii se morálním a etickým dopadům asistované reprodukce vůbec nevěnuje 17 z 32 kněţí, 10 se jim nevěnuje, 3 označili pomezí a dva se problematice v rámci promluv věnují. Plně se tomu nevěnuje ţádný z nich.

44

Při výuce náboţenství o asistované reprodukci zcela nehovoří 15 kněţí, 8 se tématu nevěnuje, číslo tři označilo 6 respondentů, tématu se věnují 2 a 1 se mu velmi věnuje. Ve společenstvích mládeţe se problematice asistované reprodukce 10 kněţí vůbec nevěnuje, 2 se mu nevěnují, 7 označilo střed, 10 se tématu věnuje, 3 se mu velmi věnují. Při přípravách na biřmování se otázkám asistované reprodukce zcela nevěnuje 9 kněţí, nevěnují se 4, na střed škály své aktivity umístilo 6 kněţí, a 3 se při přípravách na biřmování problematice asistované reprodukce velmi věnují. Snoubence při přípravách na manţelství s touto problematikou vůbec neseznamuje 6 kněţí, 5 neseznamuje, 7 částečně, 6 seznamuje a 8 se tématu velmi věnuje. Psaní článků do tisku o morálních a etických dopadech asistované reprodukce se vůbec nevěnuje 28 dotázaných, 1 středně, 1 se mu věnuje a 2 se psaní o dané problematice v tisku velmi věnují. Tato otázka byla otevřená s moţností doplnit ještě jinou odpověď, avšak nikdo z respondentů ji nevyuţil a ţádnou svou další aktivitu neuvedl. Pokud se kněţí pastoračně problematikou asistované reprodukce zabývají, tak je to především při práci s mládeţí, biřmovanci a snoubenci. V ostatních případech jen zcela okrajově. Podrobnější analýza odpovědí sledovala kněze, kteří projevili větší pastorační aktivitu v dané problematice a bylo zjištěno, ţe jejich aktivita není úměrná znalostem. Větší pastorační aktivitu, zvláště při práci s mládeţí, s biřmovanci a snoubenci uvedlo 17 kněţí, ale jen 7 z nich má kvalitní znalosti v problematice asistované reprodukce. Zbylých 10 kněţí předává laikům špatné či zkreslené informace, které neodpovídají autentickému učení ŘK církve.

45

Dalších 6 kněţí uvedlo menší angaţovanost mezi věřícími a z nich má kvalitní znalosti o asistované reprodukci pouze 1, zbylých 5 nepředává správné učení církve. Ostatní kněţí se v rámci svého pastoračního působení v problematice asistované reprodukce neangaţují buďto vůbec, nebo jen minimálně. Osmá otázka mapovala zdroje, ze kterých respondenti nabyli své vzdělání ohledně problematiky asistované reprodukce. Na prvním místě je to jednoznačně instrukce Donum vitae, kterou označilo 17 respondentů, 11 označilo instrukci Dignitas personae, 10 kněţí má informace ze sdělovacích prostředků, 8 získalo znalosti na teologické fakultě v Olomouci, 6 v Praze, 5 se o problematice asistované reprodukce dočetlo na internetu, 4 kněţí se s danou problematikou seznámili na teologické fakultě v Litoměřicích, 4 prostřednictvím svých představených a 3 během studií v Římě. Celkem 6 respondentů uvedlo konzultace s odborníky, jako jsou lékaři či psychologové, odborné přednášky a semináře. Jeden uvedl Katechismus katolické církve, další Katolický týdeník a literaturu a jiný vlastní studijní materiály.

46

Obr. 5: Zdroje informací o asistované reprodukci (32 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011)

V deváté otázce byli respondenti vyzváni k vyjádření jejich postoje k morálně nezávadné metodě asistované reprodukce, kterou je přenos spermií otce z pochvy do dělohy matky po sexuálním aktu. Na otázku prostřednictvím škály 1–5 odpovědělo 21 respondentů.

47

S touto metodou naprosto nesouhlasí 7 respondentů, názorově uprostřed je 5 respondentů, souhlasí s ní 2 respondenti a 5 jich souhlasí plně. Souhlas s touto metodou tedy vyjádřilo pouze 7 respondentů z celkového počtu třiceti dvou. S tvrzením, ţe se jedná o přirozenou metodu, naprosto nesouhlasí 9 respondentů, nesouhlasí 3, střed škály označili 2 respondenti, za zcela přirozenou metodu ji povaţují 3 respondenti a další 3 se k této otázce nevyjádřili. Za naprosto nemorální uvedenou metodu přenosu spermií povaţují 3 respondenti, 1 za nemorální, nevyhranění jsou 4 respondenti. Za morální metodu povaţují přenos spermií z pochvy do dělohy 2 respondenti a 9 respondentů ji povaţuje za zcela morální. Dva respondenti se k tomuto bodu nevyjádřili. S tvrzením, ţe tato metoda odporuje postoji církve, plně souhlasí 3 respondenti, střed škály označili 4 respondenti. S vysloveným tvrzením nesouhlasí 4 respondenti a 9 jich zcela nesouhlasí. Jeden respondent, který se touto otázkou zabýval, se k postoji církve nevyjádřil. Dalších 11 respondentů se k ţádnému z těchto čtyř bodů deváté otázky nevyjádřilo tím, ţe na ni neodpověděli vůbec a pokročili rovnou k otázce č. 10. Můţeme se tedy domnívat, ţe si nejsou církevním stanoviskem zcela jisti, a proto se raději v tomto bodě nezapojili. Devátá otázka měla podat informace, jaké je povědomí kněţí o morálním učení církve v oblasti asistované reprodukce, a to konkrétně vzhledem k dovolené a nezávadné metodě, kterou je přenos spermií otce z pochvy matky do její dělohy, aby se tak zkrátila cesta spermií k vajíčku po přirozeně vykonaném pohlavním aktu. Kněţí, kteří zcela správně odpověděli na druhé dva body otázky, ţe je tato metoda morální a neodporuje postoji církve, se našlo pouze 7 (ve škále označili stupeň 5) a další 3, kteří odpověděli správně (označili ve škále stupeň 4). Z celkového počtu dvaatřiceti zúčastněných respondentů má 48

pouze 10 kněţí dobrý přehled o morálním učení církve v oblasti asistované reprodukce. Tito odpovídající v sedmi případech uvedli, ţe své znalosti načerpali z instrukce Donum vitae, 4 z nich z také z instrukce Dignitas personae, 2 během studia CMTF UP v Olomouci, 1 je absolventem KTF UK v Praze, 1 má správné informace od svých představených a 3 z nich od lékařů. Kněţí, kteří naopak vůbec neznají stanovisko církve (ti, co ve škále označili stupeň 1 nebo 2) nebo si jím nejsou úplně jisti (označili střed škály), je také 7. Tito své informace paradoxně získali ze stejných zdrojů. 3 z nich rovněţ studiem CMTF UP v Olomouci, 1 studiem KTF UK v Praze, 2 jsou absolventi teologické fakulty v Litoměřicích, 4 mj. získali své znalosti také z instrukce Donum vitae, 2 z instrukce Dignitas personae, další 2 ze sdělovacích prostředků, včetně Katolického týdeníku. Ostatní se k tématu vůbec nevyjádřili. Kdyţ tyto dvě skupiny respondentů srovnáme, zjistíme, ţe studovali na stejných školách, četli stejnou literaturu, a přesto odpovídají rozdílně. Věkově se tyto skupiny také zásadně neliší, ani rok ukončení studia nehraje u tohoto vzorku respondentů roli. V obou skupinách jsou zastoupeni mladší i starší kněţí. Důvod rozdílných odpovědí musíme hledat jinde. Za zmínku stojí, ţe respondenti, kteří uvedli zahraniční studia v Římě a vyšší vzdělanost, se k této otázce vůbec nevyjádřili a u otázky č. 6 dva z nich uvedli, ţe s dovolenou metodou zcela nesouhlasí a třetí se k této otázce ani nevyjádřil. Ţádný z nich by ji také neplodným manţelům nedoporučil. Ve všech třech případech se jednalo o mladé kněze do osmi let od vysvěcení. Můţeme spekulovat o tom, ţe ani studium na zahraničních fakultách není zárukou kvalitních znalostí v oblasti asistované reprodukce a ţe zřejmě nejvíce záleţí na osobním zájmu kaţdého jednotlivce, který se sám snaţí dohledat nejkvalitnější informace, a to jak v rámci svého teologického studia, tak dalšího sebevzdělávání. 49

Desátou otázkou byli respondenti dotazováni, zda by zmíněnou metodu asistované reprodukce, ke které není dle církevního učení výhrad, doporučili manţelským párům s poruchou plodnosti. Většina kněţí by ji v rámci své pastorační praxe manţelům nedoporučila. V tomto výzkumu to bylo konkrétně 17 kněţí, 11 kněţí by ji doporučilo podle okolností a pouze 4 ze 32 respondentů by ji doporučili.

Obr. 6: Doporučení morálně a eticky nezávadné metody asistované reprodukce (32 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011)

Jeden respondent, který je dobře obeznámen s učením církve, by tuto metodu přesto manţelům nedoporučil. Argumentuje tím, ţe kaţdá neplodnost má svou příčinu, která můţe být skrytá například v nekvalitním spermatu, a můţe se jednat o zdravotní problém či nějaké postiţení, o kterém se neví a které se takto můţe předat dál, dalším generacím. Naopak jiný kněz se přiznal, ţe tuto metodu nemůţe doporučit, protoţe sám o ní nic neví. Ve druhé polovině svého dotazníku jsem kladl kněţím podobnou hypotetickou otázku jako M. Dařbujanová v dotazníku pro veřejnost, abych 50

mohl porovnat názory kněţí s názory laiků, a popřípadě zachytit zajímavé podněty pro další práci. V mém výzkumu je rozdělena na dvě části. V první z nich, coţ je otázka č. 12, jsou respondenti dotazováni, zda si připouští moţnost nějakého budoucího znevýhodnění či diskriminace dětí z umělého oplodnění.

Obr. 7: Názor na moţné budoucí znevýhodnění dětí narozených po umělém oplodnění (32 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011)

Mírně nadpoloviční většina si tuto obavu skutečně připouští, ostatní si ţádné obavy nedělají, coţ je dobře patrné i z uvedeného grafu. Druhá část této otázky byla kladena podrobněji a s pomocí škály 1–5, přičemţ č. 1 znamená „velmi bych se toho obával“ a č. 5 „vůbec bych se toho neobával“. Z odpovědí 16 respondentů je moţné vypozorovat, ţe 6 z nich se velmi obává psychických problémů dětí narozených po mimotělním oplodnění, 4 se toho obávají, 3 označili střed, 1 se psychických problémů neobává a 2 se k tématu nevyjádřili.

51

Posměchu ze strany vrstevníků se velmi obávají 2 respondenti, názorově na pomezí je v tomto bodě 5 respondentů, 7 se posměchu ze strany vrstevníků neobává a 2 se nevyjádřili. Problému s výběrem ţivotního partnera se velmi obává 1 respondent, 5 z nich se ho obává, dalších 5 označilo střed, 2 se neobávají, 1 se problému s výběrem ţivotního partnera vůbec neobává a opět 2 respondenti se nevyjádřili. Nechtěného incestu, pokud je dítě z buněk dárců, se velmi obávají 4 respondenti, další 4 se toho obávají, číslo tři označili 3 respondenti, 3 se do budoucna neobávají nechtěného incestu a 2 se nevyjádřili. Čtrnáctá otázka představovala dotaz na délku kněţské sluţby, protoţe při větším mnoţství respondentů by se mohla objevit některá zajímavá data. S pomocí analýzy závislostí by se například mohla u některých ročníků ukázat

větší

obeznámenost

s problematikou

asistované

reprodukce

v souvislosti se zahájením výuky bioetiky na teologických fakultách nebo širší pastorační praxe v této oblasti. Toto se však vzhledem k velmi nízkému počtu respondentů nepodařilo prokázat a vyhodnocovací program neprovedl ţádnou analýzu souvislostí. Deset respondentů je knězem do osmi let. První dva roky kněţství má za sebou 1 respondent, další 1 respondent tři roky a 1 pět let. 3 respondenti jsou knězem šest let, 2 sedm let a další 2 osm let. Následuje 11 respondentů, kteří jsou kněţími mezi deseti a dvaceti lety. Dvanáct let je knězem 1 z nich, čtrnáct a patnáct let je knězem po 2 respondentech, další 2 jsou sedmnáct let kněţími, 1 devatenáct let a 3 jsou kněţími dvacet let. Dalších 8 respondentů je v kněţské sluţbě mezi dvaceti a třiceti lety. Dvacet jedna let jsou kněţími 2 respondenti, dvacet dva a dvacet tři let kněţské sluţby má za sebou vţdy 1 respondent, dvacet pět let jsou kněţími 2 respondenti, dvacet osm a dvacet devět let opět vţdy 1 respondent.

52

Více neţ třicet let kněţské sluţby mají za sebou 3 respondenti z celkového počtu 32 zúčastněných. Třicet pět let je knězem 1 respondent a 2 respondenti čtyřicet let. Dotaz na věk respondentů byl předmětem předposlední, patnácté otázky, na kterou bylo přijato pouze 26 odpovědí, neboť byla nastavena jako nepovinná, aby se respondenti nemuseli obávat odhalení své identity na základě věku, a 6 z nich tuto moţnost také vyuţilo. Po třech respondentech se shodlo na věku 45 a 46 let. Po dvou respondentech uvedlo věk 33, 35, 47 a 58 let. Všechna ostatní čísla byla zastoupena

po

jednom.

Nejstaršímu

respondentovi

bylo

79

let

a nejmladšímu 29. Podrobnější přehled věkové skladby respondentů je uveden v následující tabulce. Věk uvedený číslem

Počet respondentů

Věk uvedený číslem

Počet respondentů

45

3

37

1

46

3

38

1

33

2

51

1

41

2

52

1

47

2

55

1

58

2

54

1

29

1

64

1

35

1

69

1

36

1

79

1

Tab. 1: Věk respondentů elektronického dotazníku a jejich počet (26 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011)

Poslední, šestnáctá otázka byla rovněţ nepovinná. Byla nastavena jako otevřená odpověď s moţností dopsání delšího textu, aby se respondenti mohli k celému dotazníku vyjádřit, popřípadě ještě zdůvodnit některou ze svých odpovědí. Na tomto místě byly zaznamenány čtyři odpovědi. První z nich je poděkováním a povzbuzením k této práci, další z odpovědí je přiznáním 53

nedostatečné znalosti problematiky, ve třetí poznámce je kladen důraz na diskrétnost a pochopení, přičemţ je nutné se drţet jasného stanoviska církevní nauky a kaţdé takové dítě povaţovat za dítě Boţí. Poslední z těchto respondentů polemizuje s otázkou, zda je vůbec vhodné se snoubenců ptát, jakým způsobem byli počati a jaké to můţe mít pro ně následky, čímţ naráţí ještě na otázku č. 5.

3.3 Zhodnocení výsledků elektronického dotazníkového šetření Rozborem odpovědí i vlastní hlubší analýzou vzájemných vztahů se prokázaly nedostatečné znalosti problematiky asistované reprodukce ze strany kněţí, zvláště pak v otázce dovolenosti metody přenosu spermií otce z pochvy do dělohy matky, která by některým neplodným manţelským párům mohla významně pomoci k vytouţenému dítěti. Mnozí kněţí s touto metodou nejsou vůbec seznámeni, někteří ji povaţují za nemorální a odporující církevnímu učení a ještě více kněţí s ní nesouhlasí a manţelům by ji vůbec nedoporučilo. Výzkum prokázal, ţe oficiálním textům ŘK nerozumí ani kněţí, kteří pak předávají své nedostatečné znalosti dál a šíří zkreslené učení církve. V tomto momentě je moţné odkázat na výsledky výzkumu M. Dařbujanové,90 které s uvedenými výsledky korespondují. V jejím výzkumu 198 respondentů uvedlo, ţe své znalosti ohledně učení církve v oblasti asistované reprodukce získalo od kněţí, přičemţ většina z nich uvedla špatné znalosti a pouze 31 respondentů odpovědělo správně. Kdyţ budeme předpokládat, ţe kaţdý respondent získal informaci od jiného kněze, tak by to znamenalo, ţe 167 kněţí ze 198 předalo laikům nesprávné učení ŘK církve v oblasti asistované reprodukce.

90 DAŘBUJANOVÁ, M., Postoje veřejnosti k pohledu Římskokatolické církve na asistovanou reprodukci, s. 57.

54

Mezi respondenty z řad kněţí se našli tací, kteří jsou názorově nevyhranění a další, kteří dokonce souhlasí s morálně závadnými metodami asistované reprodukce, jako je dárcovství, mimotělní oplodňování či selektivní výběr pohlavních buněk pro další manipulaci s nimi. Jejich schopnost předávat autentické morální učení církve je tak velmi oslabena. Jak bylo naznačeno na začátku třetí kapitoly, tyto výsledky nebyly získány

od

průměrného

vzorku

kněţstva,

ale

jsou

vytvořeny

prostřednictvím malé skupiny kněţí, kteří se o danou věc alespoň trochu zajímají a nějakou aktivitu vyvíjejí, tudíţ jsou výsledky lepší, neţ je skutečný stav. Kolem tisíce kněţí se osobním dopisem nenechalo vůbec oslovit a neprojevilo zájem se v dotazníku jakkoli vyjádřit. Z toho se dá usuzovat, ţe o asistované reprodukci buď nic neví, téma je nezajímá, nebo se v něm neangaţují. Závěrem tohoto oddílu je moţné konstatovat, ţe od většiny kněţí nemohou laici, ať věřící či nevěřící, získat potřebné a dostatečné informace o morálním učení Římskokatolické církve ohledně metod asistované reprodukce, protoţe sami kněţí mají tyto znalosti velmi nedostačující a v některých případech i odporující učení ŘK církve. Toto shledání potvrzuje hypotézu nastíněnou v úvodu práce.

3.4 Rozbor výsledků tištěných dotazníků Během kněţské rekolekce kněţí Brněnské diecéze bylo rozdáno 12 dotazníků tištěných na papíře. Z nich se vrátilo 6 vyplněných a z těchto šesti byli jen 3, které byly vyplněny podrobněji. U zbylých tří respondenti zakrouţkovali jen odpovědi typu Ano/Ne a dva z nich ještě označili zdroje informovanosti o asistované reprodukci. Ostatní otázky zcela vynechali, čímţ tyto odpovědi získaly velmi nízkou vypovídající hodnotu. Tito tři respondenti s nejmenším podílem vlastní invence se shodli na tom, ţe se nikdy nesetkali s člověkem narozeným po umělém oplodnění, se snoubenci při přípravách na manţelství nehovoří o eventuální neplodnosti 55

a moţnostech jak ji řešit. Ţádný z nich se snoubenců neptá, zda sami nejsou dětmi z umělého oplodnění. S dovolenou metodou asistované reprodukce nesouhlasí a ani by ji nikomu nedoporučili a znevýhodnění či diskriminace dětí z umělého oplodnění se do budoucna neobávají. Jeden z nich uvedl věk 47 let a 20 let kněţství, další dva věk neuvedli a jako délku kněţské sluţby napsali 6 a 7 let. První z nich získal informace o asistované reprodukci z instrukcí Donum vitae a Dignitas personae, druhý na CMTF v Olomouci a třetí neuvedl nic. Další tři respondenti se shodli na tom, ţe se také nikdy nesetkali s člověkem narozeným z umělého oplodnění, ale při přípravách na manţelství se snoubenci o eventuální neplodnosti hovoří, dokonce i o moţnostech jak ji řešit. V tomto případě všichni navrhují adopci a jeden z nich navíc manţelství proţité smysluplně i bez dětí. Nikdo z nich se snoubenců neptá, zda sami nejsou dětmi z umělého oplodnění. U šesté škálové otázky dva ze tří aktivnějších respondentů označili, ţe s ţádnou z uvedených metod asistované reprodukce naprosto nesouhlasí a třetí z nich připsal k metodě injekce vybrané spermie do vajíčka (ICSI) a dovolené metodě přenosu spermií, ţe by se s nimi „snad mohlo souhlasit“. Tento respondent se také v rámci své pastorace otázkám asistované reprodukce více věnuje a kromě výuky náboţenství uvedl u všech moţností škálový stupeň 3. Metodu přenosu spermií otce z pochvy do dělohy matky by neplodným manţelům podle okolností doporučil. U dětí z umělého oplodnění se do budoucna obává psychických problémů, posměchu z řad vrstevníků, problémů s výběrem ţivotního partnera i rizika incestu. Svůj přehled o asistované reprodukci získal z instrukce Donum vitae a z literatury Hnutí pro ţivot.91

91 Paradoxem však je, ţe v broţuře HNUTÍ PRO ŢIVOT, Touha po dítěti, s. 27, se můţeme dočíst o morální závadnosti metody ICSI, kterou tento kněz v dotazníku uvedl jako přijatelnou.

56

Další respondent, který s ţádnou metodou asistované reprodukce nesouhlasí a vůbec se této problematice nevěnuje, by paradoxně dovolenou metodu, podle okolností, neplodným manţelům doporučil. O děti z umělého oplodnění si ţádné obavy do budoucna nědělá a své poznatky načerpal z instrukcí Donum vitae a Dignitas personae. Třetí respondent se v pastoraci asistované reprodukci také poměrně věnuje a kromě tisku, kde označil škálový stupeň č. 5, označil u všech moţností střed. Co se jeho postojů týče, tak u otázky č. 6 uvedl, ţe s ţádnou z uvedených metod naprosto nesouhlasí a další otázky tohoto typu nezodpověděl. Povědomí o asistované reprodukci nabyl na teologické fakultě v Litoměřicích, na CMTF v Olomouci a z instrukce Donum vitae. Věk a délku kněţské sluţby uvedli pouze dva z těchto respondentů a to 44 let (19) a 55 let (29), přičemţ číslo v závorce vyjadřuje léta kněţství. Celkový přehled věkové skladby respondentů, kteří vyplnili dotazník na papíře, je uveden v připojené tabulce. Věk uvedený číslem

Počet respondentů

Věk uvedený číslem

Počet respondentů

?

1

47

1

?

1

55

1

44

1

?

1

Tab. 1: Věk respondentů tištěného dotazníku a jejich počet (6 respondentů z brněnské diecéze, průzkum z března 2011)

3.5 Zhodnocení výsledků tištěného dotazníkového šetření Nevýhodou tištěného dotazníku bylo, ţe respondenti vynechávali i povinné otázky, coţ v elektronické podobě není moţné. Další velkou nevýhodou

je

manuální

vyhodnocování

odpovědí

a

nemoţnost

vygenerování grafů. I tato nouzová varianta, která byla ve snaze o získání většího mnoţství respondentů zvolena, nás opět ujistila o nezájmu a neznalosti 57

kněţí v otázkách asistované reprodukce. Návratnost dotazníků byla 50 %, přičemţ polovina byla vyplněna velmi povrchně, bez snahy zaujmout konkrétnější postoj a vyjádřit svůj názor. Téměř všechny dotazníky mají velmi nízkou vypovídající hodnotu, protoţe ani ti aktivnější kněţí je nevyplnili pečlivě a úplně. Pro potvrzení hypotézy však tento malý doplňkový výzkum můţeme pokládat za dostatečně vypovídající a jen potvrzuje předchozí vyhodnocení spojená s nezájmem i malými znalostmi ze strany kněţí v otázkách asistované reprodukce. I v tomto šetření se našel respondent, který souhlasí s mimotělním oplodňováním, selektivním výběrem pohlavních buněk a manipulací s nimi, a dále se našla naprostá převaha těch, kteří nejsou obeznámeni s dovolenou a morálně nezávadnou metodou asistované reprodukce, nejsou schopni o ní neplodné manţele informovat a poradit jim. Na povrch vyplynula i všeobecná, minimální pastorační aktivita ohledně problematiky asistované reprodukce.

58

Závěr Výzkum ukázal, ţe kněţí ŘK církve v České republice nejsou s problematikou asistované reprodukce dostatečně obeznámeni, dobře nerozumí stěţejním církevním textům a v pastoraci vyvíjejí malou aktivitu. První kapitola diplomové práce přinesla přehled oficiálních dokumentů ŘK církve vydaných mezi lety 1970–2010, které se dotýkají problematiky asistované reprodukce a které kněţím i laikům předkládají morální učení církve v těchto otázkách. Podrobněji zde byla sledována srozumitelnost instrukcí Donum vitae z roku 1987 a Dignitas personae z roku 2008, týkající se morálně nepřijatelných metod asistované reprodukce, a naopak těch metod, proti kterým není morálních výhrad. Zmíněné dokumenty se k široké veřejnosti v ČR dostaly se zpoţděním několika desítek let, jeţ uplynuly od prvního mimotělního oplodnění, přičemţ se nesetkaly s větším zájmem. Vzhledem k rychle se rozvíjejícímu oboru asistované reprodukce a neustálému vývoji nových metod se také dostávají do určitého informativního skluzu a nemohou reflektovat a morálně hodnotit metody vyvinuté v následujících letech po jejich vydání. Za přehledem oficiálních dokumentů ŘK církve byly předloţeny publikované názory katolických teologů a odborníků v bioetice, které jsou pro širokou veřejnost snadno dostupné a které dokládají, z jakých písemných zdrojů mohou i kněţí v České republice bez problémů čerpat své poučení a informace o problematice asistované reprodukce. Tito odborníci však většinou reprodukují texty z Donum vitae, bez bliţších komentářů. Text prof. K. Šipra v Katolickém týdeníku, který podrobně vysvětluje, jaké moţnosti mají manţelské páry s poruchou plodnosti, je velmi ojedinělý a je vysoce pravděpodobné, ţe jej všichni kněţí nezaznamenali. Pokud se o uvedenou problematiku z vlastní iniciativy nezajímají do hloubky, nelze předpokládat, ţe pouze na základě 59

prostudování církevních dokumentů (DV a DP), budou schopni laiky fundovaně poučit. Zhodnocením teoretické části je moţné konstatovat, ţe kněţím chybí dostatek studijních materiálů, ze kterých by se dozvěděli jednoznačné a konkrétní informace v oblasti asistované reprodukce, ztotoţňující se s autentickým učením ŘK církve. Praktická část diplomové práce, která je rozdělena do dvou kapitol, přinesla vyhodnocení výzkumu uskutečněného ve dnech 6. 2. – 6. 3. 2011. Na začátku předkládá tvorbu dotazníku, jeho vývoj, rozbor jednotlivých otázek a v navazující kapitole je celý výzkum zhodnocen. Zpracování výsledků, vzhledem k malému počtu respondentů, bylo velmi obtíţné, a tak bylo třeba vypustit soubor otázek, který ve výsledku neposkytoval dostatečně validní výsledky, coţ je na škodu celého projektu. Ten díky těmto skutečnostem není objektivní a jeho výsledky nepřinášejí dostatečnou satisfakci za vynaloţené úsilí s přípravou výzkumu. Během zveřejnění se dotazník setkal s velkým nezájmem ze strany kněţí, z elektronicky oslovených zhruba 1300 respondentů odpovědělo pouhých 32. Dvanáct dotazníků bylo předáno osobně na tištěných formulářích. M. Dařbujanová téma asistované reprodukce zkoumala ze strany veřejnosti a zaznamenala naopak značný úspěch a obrovský zájem respondentů, kterých bylo 1222. Tímto srovnáním můţeme dojít k závěru, ţe se jedná o téma ţivé, aktuální, které se lidí věřících i nevěřících bytostně dotýká. Dotýká se především ţen a zvláště pak těch, které chtějí být matkami. Muţů, kteří jsou nebo chtějí být otci, se tato problematika také dotýká, i kdyţ méně, ale téměř se nedotýká těch, kteří ţijí zasvěceným ţivotem a nejsou povoláni k předávání a sdílení nového ţivota, coţ je pochopitelné. Dotazníkové šetření přineslo ale zjištění, ţe se kněţí o téma umělého oplodňování nezajímají ani profesně, přestoţe jsou paradoxně jedněmi z mála autorit, kteří mají jedinečnou moţnost připravovat mládeţ 60

a snoubence na jejich budoucí manţelství, a mohou tak ovlivňovat jejich postoje v oblasti morálky. V neposlední řadě jsou také těmi, kteří mohou dát poučení a radu tam, kde se znalostí nedostává. Nevyuţití těchto pastoračních moţností nejen, ţe fatálně poškozuje kredit církve, ale neposkytuje dostatek informací pro širokou veřejnost, která nemá výběru, a proto v tak hojné míře vyuţívá nabídky center asistované reprodukce, čímţ mnoho nevinných lidských ţivotů přichází nazmar. Jelikoţ kněţí v této oblasti nevyuţívají své moţnosti hlásat učení ŘK církve, existuje mnoho předsudků vůči církvi, zvláště ze strany nevěřících lidí, které by jinak osobním přístupem mohly být vysvětleny a rozptýleny. Výsledky dotazníkového šetření ukázaly, ţe asi polovina dotázaných se uţ osobně setkala s člověkem narozeným z umělého oplodnění. Zhruba tři čtvrtiny respondentů se při přípravách na manţelství zmiňují o eventuální neplodnosti, ale méně uţ je těch, kteří se spolu se snoubenci snaţí hledat konkrétní řešení, přičemţ nejčastěji doporučují adopci a smysluplně proţít manţelství i bez dětí. Nikdo z nich se snoubenců neptá, zda sami nejsou dětmi z umělého oplodnění. Rozborem dalších odpovědí vyšla najevo názorová nejednotnost kněţí, u mnohých se prokázalo nepochopení stěţejních textů církevních dokumentů, které si nedokáţou spojit s praxí asistované reprodukce, z jejich tvrzení ve výzkumu také vyvstal rozpor s morálním učením ŘK církve a byla prokázána jejich malá pastorační aktivita. Dobré znalosti prokázali kněţí, kteří se sami aktivně o problematiku asistované reprodukce zajímají, vyhledávají ke konzultacím odborníky z řad lékařů a účastní se odborných seminářů či konferencí. Při studiu teologické fakulty zřejmě závisí na konkrétním vyučujícím či studentu, jak danou látku uchopí. Na tomto malém vzorku respondentů se nedá určit, která z českých teologických fakult předkládá problematiku bioetiky nejlépe.

61

Výsledky potvrzují hypotézu, ţe kněţí ŘK církve věřící dostatečně neinformují o problematice asistované reprodukce a sami nejsou této problematiky příliš znalí, coţ koreluje s hypotézou M. Dařbujanové: „Církev doposud dostatečně neinformovala a nepoučila veřejnost o morální závadnosti a rizicích asistované reprodukce a ani o moţnostech, které se naopak nabízejí jako východisko pro neplodné páry.“92 „Informovanost věřících o etických aspektech mimotělního oplodnění je bohuţel nedostatečná. Instrukce Donum vitae byla vydána v době totality a její úplný český překlad vyšel teprve v roce 2007, tedy ke dvacátému výročí jejího zveřejnění. Četbou ‚starého‘ dokumentu se pak jiţ zabýval jen málokdo. Snad právě proto nevzbudila velký zájem veřejnosti ani instrukce Dignitas personae.“93 Zajímavé by bylo zjistit postoje dalších kněţí k problematice asistované reprodukce i to, do jaké míry je toto téma v pastoraci pro ně důleţité. Avšak autor z pozice laika neměl moţnost zapojit více kněţí do výzkumu, ačkoli se o to pokoušel mnoha způsoby. Výzkum by na tomto poli pastorace mohl pokračovat dál a mohl by například pomoci vytvořit přehled o výuce bioetiky na jednotlivých teologických fakultách v ČR. Co konstatovat na závěr? Kněţím je třeba nabídnout pomocnou ruku. Mizivá návratnost dotazníku můţe poukazovat na nedostatečnou péči o průběţné vzdělávání kněţí, coţ je ve všech jiných profesích pokládáno za samozřejmost. Je moţno se domnívat, ţe z povahy své autority mají obavu ze selhání a moţná i obavu, ţe by špatnou odpovědí mohli poškodit církev. „V této oblasti je potřeba ještě hlubší a širší informovanost jak u kléru, tak u věřících. Je také třeba, aby asistované reprodukci byla věnována stejná pozornost jako potratům a antikoncepci.“94

92 DAŘBUJANOVÁ, M., Postoje veřejnosti k pohledu Římskokatolické církve na asistovanou reprodukci, s. 5–6. 93 SCHEINOSTOVÁ, A., Člověk je vţdy plodem Boţí stvořitelské lásky. Katolický týdeník, 2010, č. 30, s. 5. 94 PLENÁRNÍ SNĚM KATOLICKÉ CÍRKVE V ČR, Ţivot a poslání křesťanů v církvi a ve světě, čl. 179.

62

Anotace Příjmení a jméno: DAŘBUJAN Vojtěch, DiS. Instituce: Katedra pastorální a spirituální teologie CMTF UP v Olomouci Název diplomové práce: Postoje kněţí k problematice asistované reprodukce Vedoucí: ThLic. Michal Umlauf Počet stran: 72 Počet příloh: 3 Počet titulů bibliografie: 31 Klíčová slova:

pastorace kněţí asistovaná reprodukce umělé oplodňování neplodnost postoj církve učení katolické církve

Diplomová práce, rozdělená na teoretickou a praktickou část, v první z nich předkládá přehled oficiálních textů Římskokatolické církve vydaných v letech 1970–2010, které se vyjadřují k problematice asistované reprodukce a zaujímají oficiální postoj církve. Na to navazují názory českých teologů k otázkám asistované reprodukce. Druhá část práce se věnuje dotazníkovému šetření mezi kněţími Římskokatolické církve v České republice, ve kterém sleduje jejich postoje a pastorační praxi v oblasti asistované reprodukce. V této praktické části je popsán průběh výzkumu, včetně rozboru jednotlivých otázek dotazníku a vyhodnocení celého šetření. Výsledky jsou doplněny grafy a tabulkami. 63

Resumé DAŘBUJAN, Vojtěch. Diplomová práce Cílem diplomové práce bylo uskutečnění výzkumu dotazníkovou metodou mezi kněţími Římskokatolické církve, jehoţ smyslem bylo odhalit jejich postoje a povědomí o problematice asistované reprodukce a seznámit se s jejich pastorační praxí v této oblasti, a to zejména při práci se snoubenci při přípravách na manţelství. Výzkum se snaţil zachytit míru informovanosti samotných kněţí a jejich obeznámenost s církevními dokumenty, které se této problematiky týkají, a způsoby jakými kněţí postupují při informování věřících o otázkách asistované reprodukce. Práce je rozčleněna do tří kapitol. První kapitola je teoretická a podává přehled oficiálních textů Římskokatolické církve, vydaných v letech 1970–2010, které se vyjadřují k problematice asistované reprodukce a zaujímají oficiální postoj církve. Na to navazují názory českých teologů k otázkám asistované reprodukce. Další dvě kapitoly tvoří praktickou část práce. Druhá kapitola se věnuje tvorbě dotazníku, jeho průběhu od prvních poznámek aţ po elektronickou interaktivní podobu a rozboru i významu jednotlivých výzkumných otázek. Ve třetí kapitole je popsán průběh celého výzkumu, přičemţ zachycuje problémy a úskalí, která jej od počátku provázela. Třetí kapitola předkládá výsledky a rozbor elektronického dotazníkového šetření a rovněţ obsahuje dodatečně připojený doplňkový výzkum pomocí tištěných dotazníků, který nebyl zařazen v původním plánu práce. Rozbor jeho výsledků je součástí této kapitoly. Všechny výsledky dokreslují vygenerované grafy a připojené tabulky. V závěru diplomové práce je zhodnocení teoretické části i celého výzkumu, který prokázal nedostatečnou obeznámenost kněţí s problematikou asistované reprodukce, jejich malý osobní zájem o tyto otázky, čehoţ důsledkem je také malá pastorační aktivita a nedostatečná informovanost věřící i nevěřící laické veřejnosti.

64

Literatura a prameny Knihy DAŘBUJANOVÁ,

Magdaléna. Postoje

veřejnosti

k

pohledu

Římskokatolické církve na asistovanou reprodukci. Olomouc, 2011. 79 s. Diplomová práce. CMTF UP. HNUTÍ PRO ŢIVOT ČR. Touha po dítěti : Co potřebujete vědět… ale nikdo o tom nemluví. Praha : Sdruţení Hnutí pro ţivot ČR, b. r., 48 s. B. ISBN. JANOVSKÝ, Jiří. Etika pro pomáhající profese. 1.vyd., Praha : Triton, 2003. 224 s. ISBN 80-7254-329-6. JAN PAVEL II. Familiaris consortio : apoštolská adhortace o úkolech křesťanské rodiny v současném světě z 22. listopadu 1981. Přel. Terezie Brichtová. 1. vyd. Praha : Zvon, 1992. 104 s. Přel. z latiny: Familiaris consortio. ISBN 80-7113-067-2. JAN PAVEL II. Evangelium vitae : encyklika o ţivotě, který je nedotknutelné dobro. Přel. Markéta Koronthályová. Praha : Zvon, 1995. 144 s. Přel. z latiny: Evangelium vitae. ISBN 80-7113-139-3. Katechismus katolické církve. Přel. Josef Koláček. 1. vyd. Praha : Zvon, 1995. 651 s. Přel. z francouzštiny: Catéchisme de l´ Eglise catholique. ISBN 80-7113-132-6. Kodex kanonického práva. Přel. Miroslav Zedníček. Latinsko-české vydání s věcným rejstříkem. Dotisk 1. vyd. Praha : Zvon, 1994. 824 s. Přel. z latiny: Codex Iuris canonici. ISBN 80-7113-082-6. KONGREGACE

PRO

NAUKU

VÍRY,

Donum

vitae

:

O respektování počínajícího lidského ţivota a o důstojnosti plození. Odpovědi na některé aktuální otázky. 1. vyd. Brno : Hippokrates 2007. 43 s. Přel. z italštiny a latiny. ISBN 978-80-903949-0-2.

65

KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Instrukce Dignitas personae : o některých otázkách bioetiky. Přel. Jana Pitterová, Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství 2009. 45 s. Přel. z němčiny. B. n. ISBN 97880-7195-352-4. KOŘENEK, Josef. Lékařská etika. 1.vyd. Praha : Triton, 2002. 280 s. ISBN 80-7254-235-4. MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÁ KOMISE, Společenství a sluţba. Lidská osoba stvořená k Boţímu obrazu. Přel. z Ctirad V. Pospíšil, Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2005. 64 s. Přel. z italštiny: Comunione e servizio. La persona umana creata a immagine di Dio. ISBN 80-9271-971-9. MUNZAROVÁ, Marta. Zdravotnická etika od A do Z. Praha : Grada, 2005. 156 s. ISBN 80-247-1024-2. ONDOK, Josef Petr. Bioetika, biotechnologie a biomedicína. 1. vyd. Praha : Triton, 2005. 216 s. ISBN 80-7254-486-1. PAPEŢSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR, Kompendium sociální nauky církve. Přel. Ctirad Václav Pospíšil. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2008. 534 s. Přel. z italštiny: Compendio della dottrina sociale della Chiesa. ISBN 978-80-7195-014-1. PLENÁRNÍ SNĚM KATOLICKÉ CÍRKVE V ČR, Ţivot a poslání křesťanů v církvi a ve světě. 1. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2007. 123 s. ISBN 978-80-7195-162-9 SKOBLÍK, Jiří. Přehled křesťanské etiky. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1997. 320 s. ISBN 80-7184-357-1.

Noviny a časopisy KARÁSKOVÁ, Ivana. Dítě ze zkumavky není zadarmo. Mladá fronta dnes. Praha : Mafra, 2007. Roč. 18, s. B6. ISSN 1210-1168.

66

KUPEC, Petr a SYSLOVÁ, Jana. Nobelovu cenu dostal „otec“ 25 000 Čechů. In Mladá fronta dnes. Praha : Mafra, 2007. Roč. 21, č. 231, s. A1. ISSN 1210-1168. KUPEC, Petr. Od myší k lidem, třicet let poté k Nobelovi. In Mladá fronta dnes. Praha : Mafra, 2007. Roč. 21, č. 231, s. A10. ISSN 1210-1168. MARDEŠIČ, Tonko. Asistovaná reprodukce. Bulletin Gynstart : gynekologické aktuality pro praxi. Praha : Aprofema, 2006. B. roč., č. 2, s. 1-2. MK-ČR E 14860. OVEČKA, Libor. Donum vitae. Teologické texty : Časopis pro teoretické a praktické otázky teologie. Praha : Teologické texty, 2008. Roč. 19, č. 2, s. 81. ISSN 0862-6944. SCHEINOSTOVÁ, Alena. Člověk je vţdy plodem Boţí stvořitelské lásky. Katolický týdeník. Praha : Katolický týdeník, 2010. Roč. 21, č. 30, s. 5. ISSN: 0862-5557.

Internetové odkazy DAŘBUJANOVI,

Magdaléna

a

Vojtěch. Názor

na

umělé

oplodňování (výsledky průzkumu), [online]. 5. 3. 2011 [cit. 7. 3. 2011]. Dostupné online na http://nazor-na-umele-oplod.vyplnto.cz. DAŘBUJANOVI, Magdaléna a Vojtěch. Téma umělého oplodňování v pastoraci (výsledky průzkumu), [online]. 6. 3. 2011[cit. 7. 3. 2011]. Dostupné online na http://tema-umeleho-oplodnovani-v-p.vyplnto.cz. DVOŘÁKOVÁ, P. Prof. MUDr. Ladislav Pilka, DrSc. – Průkopník asistované reprodukce. In LékařiOnline.cz, [online]. 13. 6. 2010 [cit. 18. 3. 2011].

Dostupné

na

internetu:

http://www.lekari-online.cz/lecba-

neplodnosti/novinky/pilka-prukopnik-asistovane-reprodukce. GREGOROVÁ, D. Nobelova cena v oblasti medicíny za rok 2010. In Objective Source E- Learning, [online]. 5. 10. 2010 [cit. 21. 3. 2011]. Dostupné online na: http://www.osel.cz/index.php?clanek=5312. 67

MEDICAL TRIBUNE. Nobelova cena za in vitro fertilizaci. In Klinika reprodukční medicíny a gynekologie, [online]. 11. 10. 2010 [cit. 29. 12. 2010]. Dostupné na internetu: http://www.crmzlin.cz/article/2360.nobelova-cena-za-in-vitro-fertilizaci/. ŘEZÁČOVÁ, Jitka. Asistovaná reprodukce v léčbě neplodnosti. In Moderní babictví, [online]. 2005 č. 8 [cit. 30. 11. 2010]. Dostupné online na http://www.levret.cz/publikace/casopisy/mb/2005-8/clanek.php?c=4. SKOBLÍK, Jiří. Před narozením člověka. In 5. Slovo, [online]. 10. 3. 1999 [cit. 3. 1. 2011]. Dostupné online na: http://ktf.cuni.cz/~skoblik/km_puvodni/km99-5.htm. SKOBLÍK, Jiří. Péče o ţivot jako základní dobro. Před narozením člověka. In Křesťanská morálka – 3. Kapitola, [online]. 11. 1. 2010 [cit. 3. 1. 2011]. Dostupné online na http://ktf.cuni.cz/~skoblik/km_nove/km_kapitola3.htm. WIKIPEDIE. Typy sourozenců. In Sourozenec, [online]. 22. 2. 2011 [cit. 15. 3. 2011]. Dostupné online na http://cs.wikipedia.org/wiki/Sourozenec. ZÁMEČNÍK, Libor. Elektroejakulace. In Opět muţem : On-line poradna lékaře, [online]. 20. 1. 2009 [cit. 19. 3. 2011]. Dostupné online na http://www.opetmuzem.cz/poradna-lekare/predmet/dotaz-miluna/.

68

Přílohy Příl. 1: Úvodní text elektronického dotazníku

Tento anonymní dotazník je určen pro kněze Římskokatolické církve v ČR. Výsledky výzkumu pouţiji ve své diplomové práci, ve které se zabývám umělým oplodňováním a pastorační praxí v této problematice. Vojtěch Dařbujan, student 5. ročníku CMTF v Olomouci

Příl. 2: Průvodní dopis pro kněze s elektronickým odkazem k vyplnění dotazníku

Váţení kněţí, obracím se na vás s prosbou o vyplnění elektronického dotazníku k mé diplomové práci, ve které se věnuji problematice umělého oplodňování v souvislosti s pastorací mládeţe, snoubenců a rodičů. Vaše odpovědi jsou pro mě důleţité i v případě, ţe jste se s danou problematikou v pastoraci ještě nesetkali. Dotazník najdete na tomto odkaze: http://tema-umeleho-oplodnovaniv-p.vyplnto.cz/. Je zcela anonymní a k jeho vyplnění není potřeba ţádná registrace. Na odkaz stačí jen kliknout nebo ho zkopírovat a vloţit do vyhledávače. Budu moc rád, kdyţ odkaz pošlete svým dalším kolegům v kněţské sluţbě, uznáte-li to za vhodné. Výsledky pouţiji ve své diplomové práci.

S pozdravem Vojtěch Dařbujan Student V. ročníku CMTF v Olomouci

69

Příl. 3: Druhý průvodní dopis pro kněze s opakovanou ţádostí o vyplnění elektronického dotazníku

Váţení kněţí, dovoluji si vás znovu oslovit s prosbou o vyplnění anonymního dotazníku k mé diplomové práci, která se týká problematiky umělého oplodňování v pastoraci. Vaše odpovědi jsou pro mě důleţité i v případě, ţe jste se s danou problematikou v pastoraci ještě nesetkali, proto vás znovu tímto ţádám o spolupráci, neboť se mi sešlo velmi málo odpovědí, ze kterých nejsem schopen sestavit objektivní výsledky. Dotazník můţete vyplnit na tomto odkaze: http://tema-umelehooplodnovani-v-p.vyplnto.cz/. Uvítám, kdyţ tento odkaz pošlete svým dalším kolegům v kněţské sluţbě, abych tak získal co nejvíce respondentů. Vy, kteří jste dotazník jiţ vyplnili, povaţujte tento dopis, prosím, za bezpředmětný.

S pozdravem Vojtěch Dařbujan Student V. ročníku CMTF v Olomouci

70

Seznamy Seznam zkratek AR

asistovaná reprodukce

CMTF

Cyrilometodějská teologická fakulta

ČBK

Česká biskupská konference

DP

Dignitas personae

DV

Donum vitae

ET

embryo transfer

FC

Familiaris consortio

GIFT

gamete intra-Fallopian transfer

ICSI

intracytoplasmic sperm injection

IMSI

intracytoplasmic morphologically selected sperm injec.

IVF

in vitro fertilizace

KKC

Katechismus katolické církve

KT

Katolický týdeník

MSOME

motile sperm organelle morphology examination

ŘK

Římskokatolická

UO

umělé oplodňování

Seznam grafů a tabulek Obr. 1: Osobní zkušenost s člověkem počatým prostřednictvím IVF Obr. 2: Neplodnost jako téma hovoru při přípravách na manţelství Obr. 3: Pastorační praxe týkající se eventuální neplodnosti snoubenců

71

Obr. 4: Navrhovaná řešení neplodnosti v pastorační praxi Obr. 5: Zdroje informací o asistované reprodukci Obr. 6: Doporučení morálně a eticky nezávadné metody asistované reprodukce Obr. 7: Názor na moţné budoucí znevýhodnění dětí narozených po umělém oplodnění Tab. 1: Věk respondentů elektronického dotazníku a jejich počet Tab. 1: Věk respondentů tištěného dotazníku a jejich počet

72