Univerzita Palackého v Olomouci. Role občanských sdruţení v prosazování environmentálních zájmů

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta

Dominika Studená

Role občanských sdruţení v prosazování environmentálních zájmů Diplomová práce

Olomouc 2012

„Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Role občanských sdruţení v prosazování environmentálních zájmů vypracovala samostatně a citovala jsem všechny pouţité zdroje.

V Olomouci dne

…………..…………………

Obsah Úvod ............................................................................................................................. - 4 1

2

3

Pojem a obsah práva sdružovacího ...................................................................... - 8 1.1

Vývoj právní úpravy ............................................................................................... - 8 -

1.2

Prameny právní úpravy ........................................................................................ - 10 -

1.2.1

Ústavní zákon.................................................................................................................. - 10 -

1.2.2

Zákony ............................................................................................................................ - 11 -

1.2.3

Evropské prameny........................................................................................................... - 11 -

Účast veřejnosti ................................................................................................... - 12 2.1

Aarhuská úmluva – základ práva účasti veřejnosti ........................................... - 12 -

2.2

Komunitární právo ............................................................................................... - 14 -

Občanské sdružení .............................................................................................. - 15 3.1

3.1.1

Petice ............................................................................................................................... - 17 -

3.1.2

Místní referendum ........................................................................................................... - 18 -

3.2

Účast občanských sdružení ve správním řízení .................................................. - 20 -

3.2.1

Zákon o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb.) ......................................................... - 22 -

3.2.2

Zákon o vodách (254/2001 Sb.) ...................................................................................... - 23 -

3.2.3

Zákon o IPPC (76/2002 Sb.) ........................................................................................... - 23 -

3.2.4

Zákon o územním plánování a stavebním řádu - stavební zákon (183/2006 Sb.) .......... - 24 -

3.3

Účast v řízeních, která nemají povahu správního řízení ................................... - 26 -

3.3.1

Zákon o územním plánování a stavebním řádu - stavební zákon (183/2006 Sb.) .......... - 26 -

3.3.2

Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí (100/2001 Sb.) ...................................... - 27 -

3.4

4

Nástroje občanských sdružení k prosazování environmentálních zájmů ........ - 17 -

Nespokojenost s výsledkem .................................................................................. - 28 -

3.4.1

Odvolání.......................................................................................................................... - 29 -

3.4.2

Správní žaloba ................................................................................................................. - 30 -

3.4.3

Obnova řízení .................................................................................................................. - 31 -

3.4.4

Přezkumné řízení............................................................................................................. - 32 -

Judikatorní rozhodnutí ....................................................................................... - 33 4.1

Právo na příznivé životní prostředí jako subjektivní právo.............................. - 33 -

4.1.1

Usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. I. ÚS 282/97 ................................ - 33 -

4.1.2

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 1999, č. j. 6 A 95/94-87 ..................... - 33 -

4.2

Účastenství občanských sdružení ve stavebním řízení ....................................... - 34 -

4.2.1

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č.j. 5 As 41/2009–102........ - 34 -

4.2.2

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2010, č.j. 9 As 63/2010 – 111........ - 34 -

4.2.3

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2011, č.j. 7 As 2/2011 – 52............ - 34 -

4.2.4

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2011, čj. 1 As 6/2011 – 347........... - 35 -

4.2.5

Podnět sp. zn.: 4618/2008/OP/MH, z případů ombudsmana ze dne 23. 10. 2008 .......... - 35 -

4.3

5

6

Žalobní legitimace občanského sdružení............................................................. - 36 -

4.3.1

Rozsudek městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2004, č. j. 28 Ca 444/2001 – 100...... - 36 -

4.3.2

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2007, č. j. 5 As 19/2006 – 59....... - 36 -

Komparace přístupu k soudům ve věcech životního prostředí .......................... - 38 5.1

Nizozemí ................................................................................................................. - 38 -

5.2

Německo ................................................................................................................. - 39 -

5.3

Itálie ........................................................................................................................ - 39 -

Občanské sdružení SENOVÁ ............................................................................. - 40 6.1

Interspar v Šumperku........................................................................................... - 40 -

Závěr .......................................................................................................................... - 43 Seznam použitých zdrojů........................................................................................... - 47 Abstrakt ...................................................................................................................... - 52 Přílohy ....................................................................................................................... - 53 -

Úvod Ţivotní prostředí je důleţitou součástí našeho ţivota. Ţivotní prostředí nás obklopuje a na jeho kvalitě přímo závisí i rozvoj lidské populace. Jen příznivé ţivotní prostředí můţe slouţit naší duševní, fyzické i sociální pohodě. Právně sice umíme vymezit ţivotní prostředí zák. 17/1992 Sb. „o ţivotním prostředí“ §2: „Ţivotním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho sloţkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“ 1, nicméně řešení definice „práva na příznivé ţivotní prostředí“ je stále otázkou diskuzí. Primární zakotvení ,,práva na příznivé ţivotní prostředí“ nám poskytuje Listina základních práv a svobod (2/1993 Sb.) ve svém článku 35: ,, (1) Kaţdý má právo na příznivé ţivotní prostředí. (2) Kaţdý má právo na včasné a úplné informace o stavu ţivotního prostředí a přírodních zdrojů. (3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohroţovat ani poškozovat ţivotní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.“ 2 Zákonodárce si je tedy vědom destruktivních důsledků lidské činnosti, avšak rovněţ vidí potřeby růstu lidské společnosti, jejíţ základním principem je přetváření přírodních zdrojů – je dovoleno ,,poškozovat ţivotní prostředí do míry stanovené zákonem“. Můţe nás překvapit, ţe zákonodárce zařadil toto právo aţ do oddílu ,,Hospodářská, sociální a kulturní práva“ – je snad proto cenné méně neţ vymezená základní lidská práva a svobody? Při současném zatíţení znečištěním a obecně ,,bojem člověka proti přírodě“, se domnívám, ţe právo na příznivé ţivotní prostředí by mělo být výrazně předsunuto právům ostatním. Problémem práva ţivotního prostředí je, ţe veřejnost není dostatečně informována, jak se bránit proti případným porušením nebo ohroţením. Často se domnívají, ţe proti mocným korporacím nic nezmůţou, nebo pod vidinou budování nových a nových komplexů a s tím spojenou nabídkou pracovních míst na veškerý boj rezignují a doslova si nechají „zacpat pusu penězi“. Dalším problémem je snadné obcházení norem, stanovených limitů, příkazů, povolení, a nedostatečné sankcionování takového jednání. Je sice hezké mít právní úpravu, ale k čemu nám je, kdyţ se můţe všemoţně obcházet a nedodrţovat a bránit ji není jednoduché, často jde o zdlouhavé případy s vysokými náklady, ale bohuţel s nulovým efektem.

1 2

Zákon č. 17/1992 Sb., Zákon o ţivotním prostředí, ve znění pozdějších předpisů Ústavní zákon č.2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů

-4-

Právo ţivotního prostředí je často odsunováno aţ na druhou kolej, lidé se více starají o své prvotní zájmy, které jsou upravovány například právem občanským, obchodním, pracovním, a i jejich všeobecné povědomí o těchto právních odvětvích je na daleko lepší úrovni neţ povědomí o právu ţivotního prostředí a o moţnostech, jak jej uplatňovat. V právu ţivotního prostředí má stěţejní význam princip prevence, jelikoţ je výhodnější problémům předcházet neţ je řešit, a to zvláště v oblasti ţivotního prostředí, kde některé následky odstranit nelze. Jak říká indiánské přísloví: „ Only when the last tree has died and the last river been poisoned and the last fish has been caught will we realise we cannot eat money“ – Aţ kdyţ umře poslední strom, poslední řeka bude otrávena a poslední ryba chycena, zjistíme, ţe peněz se nenajíme. Lidé si často uvědomí následky svého jednání aţ kdyţ je pozdě, a u ţivotního prostředí uţ mnohdy není moţnost nápravy a cesty zpět. Ve své diplomové práci, která má název „Role občanských sdruţení v prosazování environmentálních zájmů“, bych chtěla poukázat na problematiku přístupu veřejnosti k informacím a moţnosti bránit se proti projektům, které ohroţují nebo dokonce ničí ţivotní prostředí. Tuto problematiku povaţuji z hlediska ochrany ţivotního prostředí za zcela zásadní, protoţe právě zapojení kaţdého člověka můţe přinést kýţený úspěch a pozitivní zvrat v přístupu k ochraně ţivotního prostředí, v našem myšlení a našem chování. A to nejen proto, ţe to nařizují zákony a nejrůznější předpisy, ale hlavně z důvodů etických a morálních, jde přece o prostředí, ve kterém ţijeme, o naše prostředí. Jak jsem jiţ uvedla, největším problémem je nedostatečná informovanost lidí. Občanská sdruţení sice pořádají různá setkání na toto téma, vydávají letáky a metodické příručky pro veřejnost s informacemi, jak se bránit. Tyto příručky mi poslouţily jako hlavní a ucelené zdroje informací. Vedle těchto příruček jsem samozřejmě čerpala z odborné literatury, platných právních předpisů, internetových serverů a článků v periodickém tisku. Rovněţ nesmím zapomenout na judikaturu, která je v dané problematice rozsáhlá. Cílem mého snaţení je nalezení odpovědi na otázky týkající se moţnosti občanských sdruţení uţít právních prostředků k ochraně ţivotního prostředí. Je současná veřejnoprávní úprava dostatečná? Je srozumitelná? Jsou jednotlivé orgány veřejné správy ochotné a otevřené veřejnosti, k jejím námitkám, připomínkám, názorům? Existují nástroje, které můţeme pouţít při obraně ţivotního prostředí, jaké to jsou a jsou tyto nástroje efektivní? Nebo jde o nedostatečnou informovanost obyvatel o jejich moţnosti vyuţití, nebo o prostý nezájem veřejnosti? Je snad problémem nepřehlednost právní úpravy? Nebo snad bezmoc proti velkým korporacím, často provázaných s orgány státu? Mají občanská sdruţení v rukou efektivní nástroje, jak prosadit zájmy občanů obce v oblast ţivotního prostředí? Pomáhají

-5-

občanská sdruţení skutečně budovat občanskou společnost zaloţenou na úctě k ţivotnímu prostředí a vůbec k obecně uznávaným hodnotám? Nebo jsou občanská sdruţení jen spolky bez reálného vlivu? Jak jiţ bylo zmíněno výše, důleţitou roli zde hrají občanská sdruţení, a to nejen z důvodu osvěty, kterou v této problematice vykonávají, ale hlavně v tom, ţe veřejnost se mnohdy můţe bránit jen prostřednictvím těchto sdruţení. V první kapitole je věnována právu sdruţovacímu obecně. Je to klíčové právo z hlediska občanských sdruţení a jejich vzniku. Proto je zde podrobně rozebrán jeho pojem, obsah, právní zakotvení. Dále je zde stručně popsán vývoj a jednotlivé prameny právní úpravy. V druhé kapitole je důkladně rozebrána problematika účasti veřejnosti v oblasti ţivotního prostředí. Z tohoto důvodu je ve druhé kapitole rovněţ podrobně popsána Aarhuská úmluva, která má samozřejmě důleţitou roli a význam v celé problematice a není moţné ji opomenout. Jsou zde rozepsány a charakterizovány její jednotlivé pilíře a její celková důleţitost. Součástí druhé kapitoly je i stručná charakteristika komunitárního práva, jelikoţ jsme členy Evropské unie, jejíţ legislativa ovlivňuje naši legislativu národní. Třetí kapitola je věnována občanským sdruţením. Je to ústřední kapitola celé diplomové práce. V úvodu kapitoly se zabývám občanským sdruţením obecně, jak a proč vznikají, jejich cíle, práva. Jsou zde popsány neformální nástroje, mimosoudní prostředky ochrany, důleţité v prosazování environmentálních zájmů, jako např. petice, referendum, medializace. Z hlediska účinnější ochrany jsou zde zevrubně popsány moţnosti účasti občanských sdruţení ve správních řízeních podle různých právních předpisů týkajících se ţivotního prostředí. A je zde zahrnuta eventualita řízení opravného a řízení před soudy. Ve čtvrté kapitole jsou obsaţena důleţitá, a dalo by se říct průlomová, judikatorní rozhodnutí, která se týkají témat občanských sdruţení a jejich účasti ve správních řízeních, jejich účasti před soudy a jejich ţalobní legitimací. Judikatura je v této problematice velmi rozsáhlá a v mnoha případech zakotvila pozitivní přístup k účasti občanských sdruţení obecně. Pátá kapitola se zabývá srovnáním účasti nevládních organizací a moţnosti přístupu k soudům ve věcech ochrany ţivotního prostředí v jiných zemích Evropské unie (EU). Pro svou práci jsem si vybrala tři země EU – Nizozemí, Německo, Itálii, a stručně popsala v samostatných podkapitolách. V poslední šesté kapitole jsem demonstrovala význam občanských sdruţení a jejich úlohu v oblasti ţivotního prostředí na konkrétním příkladu v praxi. Vybrala jsem si sdruţení v místě mého bydliště, občanské sdruţení SENOVÁ.

-6-

Na závěr bych chtěla shrnout celou problematiku, její nedostatky, jak v právní úpravě, přístupu veřejnosti, nebo přístupu orgánů veřejné správy. Zda a jak je moţné zlepšení celé situace, ať jiţ prostřednictvím lepší a účinnější právní úpravy nebo pomocí změněného přístupu veřejnosti k ţivotnímu prostředí jako důleţité součásti našeho kaţdodenního ţivota. Povaţuji za milou povinnost poděkovat především JUDr. Veronice Tomoszkové, Ph.D. a JUDr. Magdaléně Vopařilové, Ph.D., a to nejen za odborné vedení, cenné připomínky, uţitečné rady, ale hlavně za celkovou podporu a lidský přístup při zpracování diplomové práce.

-7-

1 Pojem a obsah práva sdruţovacího Právo sdruţovat se je jedním ze stěţejních politických práv zaručených Listinou základních práv a svobod.3 Zaručuje moţnost zakládat spolky, sdruţení, společnosti, a zároveň stát má omezenou moţnost zasahovat do jejich činnosti. Detailně je upraveno zákonem č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů, - týká se občanských sdruţení, odborů, klubů a svazů, a zákonem č. 424/1991 Sb., o sdruţování v politických stranách a v politických hnutích. Právem sdruţovacím lze rozumět souhrn právních norem a pravidel upravujících aktivitu subjektů směřující ke svobodnému vzniku spolků, společností, svazů, hnutí, klubů a jiných občanských sdruţení, jakoţ i pravidla samotného sdruţování v nich. Cílem sdruţení je uspokojovat a chránit zájmy svých členů.4 Smyslem sdruţování je vytvářet společenství, která jsou vedena jednotnou myšlenkou a která se snaţí dosáhnout cíle, který si stanovila. Sdruţování je moţno vidět v kaţdé etapě vývoje lidstva, od pravěku aţ po současnost. Rozdílná je pouze vedoucí myšlenka, která můţe mít charakter ekonomický (obchodní společnosti), zájmový (sportovní klub), politický, příp. jiný (sdruţení chránící ţivotní prostředí). Hlavním důvodem sdruţování je vůle osob vytvářet určitá uskupení, díky nimţ budou moci realizovat své cíle či poţadavky, uplatňovat svá práva a zájmy, a to vše efektivněji.5 Sdruţovací právo zahrnuje jak sdruţení zaloţená na osobním prvku (občanská sdruţení zaloţena na základě sdruţovacího zákona), tak i sdruţení zaloţená na majetkovém základě (obchodní společnosti, nadace).6 Výjimku tvoří politické strany a politická hnutí, církve a náboţenské společnosti, s druţení s cílem výdělečné činnosti a sdruţení k ochraně sociálních zájmů (odbory), jsou zaloţena na základě zvláštních zákonů.7

1.1

Vývoj právní úpravy Právo sdruţovací (spolčovací) má na území České republiky dávné tradice. Základem

demokratických předpisů o sdruţování, které zůstaly v platnosti aţ do roku 1951, byl zákon č. 134 ř. z. o právu spolkovém ze dne 15. listopadu 1867. Spolky podle tohoto zákona vznikaly na

Článek 20 Listiny základních práv a svobod JIRÁSKOVÁ, V. Politická práva. In PAVLÍČEK , V.a kol. Ústavní právo a státověda, II. díl. Ústavní právo České republiky, Část 2. Praha: Linde Praha, 2004, s. 154. 5 PETERKOVÁ, M. Sdruţování. In SLÁDEČEK, Vladimír, POUPEROVÁ, Olga a kol. Správní právo – zvláštní část (vybrané kapitoly) Praha: Leges, 2011, s. 120. 6 Tamtéţ, s. 121. 7 Tamtéţ, s. 121. 3 4

-8-

principu ohlašovacím. Spolčovací svoboda vytvořila právní podmínky k rozvoji i spolkového ţivota a k demokratické samosprávě občanů.8 Spolčovací svobodu potvrdil a zaručil téţ zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje Ústavní listina Československé republiky, přijatý dne 29. února 1920, a to ve svém ustanovení §113.9 Také ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky, ze dne 9. května 1948, obsahoval ústavní zakotvení svobody spolčovací, a to v § 24.10 Také na základě tohoto ustanovení byl výkon práva spolčovacího upraven zákonem, tehdy stále platným říšským zákonem spolčovacím.11 Říšský zákon byl zrušen aţ zákonem č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organisacích a shromáţděních, neupravoval však vznik, zánik ani činnost těchto organizací a velmi výrazně byla svoboda sdruţování omezena.12 Zlom přinesl aţ rok 1989, kdy byla nastolena koncepce svobodného sdruţování. Roku 1990 byl přijat zákon č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů, který s účinností od 1. května 1990 zrušil zákon č.68/1951 Sb., o dobrovolných organisacích a shromáţděních.13 Nově bude občanská sdruţení, jejich vznik, působení, zánik, likvidaci, upravovat zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník ze dne 3. února 2012. Velká novela občanského zákoníku zrušuje s účinností k 1. 1. 2014 podstatnou část zák. č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů. Nová úprava spolku (nynějších občanských sdruţení) bude nově zahrnuta do občanského zákoníku (§§ 214 – 302) jako úprava obecně aplikovatelná na veškeré právnické osoby typu korporace a to všude tam, kde speciální zákony o jejich právních formách nestanoví specifickou úpravu. Nový občanský zákoník tedy zavádí nový pojem spolek. Spolek je vymezen v zásadě jeho základními znaky, jimiţ jsou např. samospráva, dobrovolnost členství, oddělení majetkových sfér spolku a jeho členů atd. Nová právní úprava spolku jako modelové právnické osoby korporativního typu je poměrně sloţitá a v praxi neziskového sektoru můţe do budoucna přinést řadu aplikačních těţkostí. Pozitivní z hlediska neziskového sektoru je zejména dispozitivnost většiny ustanovení, jejich účinky lze tedy jednoduše vyloučit odkazem na odlišnou úpravu ve stanovách spolku.

PAVLÍČEK, Václav a kol. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. díl, Práva a svobody. 2., dopl. a podstatně rozš. vyd. Praha: Linde, 1999, s. 201 – 210 (čl. 20 Listiny základních práv a svobod). 9 PETERKOVÁ, M. Sdruţování. In SLÁDEČEK, Vladimír, POUPEROVÁ, Olga a kol. Správní právo – zvláštní část (vybrané kapitoly) Praha: Leges, 2011, s. 123. 10 Ustanovení § 24 odst. 1: „ Právo shromaţďovací a spolčovací se zaručuje, pokud se tím neohroţuje lidově demokratické zřízení nebo veřejný pokoj a řád.“ Ust. § 24 odst. 2: „Výkon těchto práv upravují zákony.“. 11 PETERKOVÁ, M. Sdruţování. In SLÁDEČEK, Vladimír, POUPEROVÁ, Olga a kol. Správní právo – zvláštní část (vybrané kapitoly) Praha: Leges, 2011, s. 123. 12 Tamtéţ, s. 124. 13 Tamtéţ, s. 124. 8

-9-

Spolek bude vznikat dnem zápisu do veřejného rejstříku. Novela stanoví 30ti denní lhůtu od podání návrhu na zápis a nebude-li v této lhůtě ani vydáno rozhodnutí o odmítnutí zápisu, povaţuje se spolek za zapsaný do veřejného rejstříku třicátým dnem od podání návrhu. Pokud spolek bude zaloţen za účelem veřejné prospěšnosti a tedy bude přispívat svou činností k dosahování obecného blaha, zakotvuje novela občanského zákoníku právo při splnění zákonem stanovených podmínek na zápis statusu veřejné prospěšnosti činnosti dotčeného spolku, do veřejného rejstříku.14 V novém návrhu občanského zákoníku tak zůstává starý, demokratickým zásadám odporující registrační princip, kdy o vzniku jakéhokoli spolku rozhoduje státní orgán. Podle předchozích verzí návrhu neměly spolky vznikat na základě rozhodnutí ministerstva vnitra, ale jiţ účinností stanov přijatých na ustavující členské schůzi. Zápis do veřejného rejstříku by tak neměl vliv na vznik spolku, ale pouze by osvědčoval jeho existenci a zveřejňoval jeho statutární orgány. „Takové řešení by bylo v souladu s demokratickými principy fungování právního státu a koneckonců i s naším ústavním pořádkem. Podle Listiny základních práv a svobod se totiţ ţádný akt státní správy k zajištění sdruţovacího práva nevyţaduje,“ uvádí Luděk Šikola z Ekologického právního servisu. Česká republika se tak mohla přiblíţit moderní úpravě v Nizozemí, Švédsku či Švýcarsku.15

1.2 Prameny právní úpravy 1.2.1

Ústavní zákon Právo sdruţovat patří mezi politická práva, která jsou upravena v hlavě druhé, oddílu

druhém Listiny základních práv a svobod, přesněji v článku 20 odst. 1: „Právo svobodně se sdruţovat je zaručeno. Kaţdý má právo spolu s jinými se sdruţovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruţeních.“ a v článku 20 odst. 3 je stanoveno, ţe: „výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliţe to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.“16

TUŠČÁK, Miroslav. Novela občanského zákoníku týkající se občanských sdruţení[online]. filmdat.cz, 3. dubna 2012 [cit. 3. prosince 2012]. Dostupné na . 15 Zelený kruh/Liga lidských práv. Právní úprava spolků v novém občanském zákoníku omezí[online]. nno.ecn.cz, 6. února 2009 [cit. 3. prosince 2012]. Dostupné na . 16 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů 14

- 10 -

1.2.2

Zákony Základním pramenem upravujícím tuto problematiku je zákon č. 83/1990 Sb., o

sdruţování občanů, ze dne 27. března 1990. Tento zákon upravuje zejména podmínky registrace a vznik sdruţení, zánik sdruţení, soudní ochranu a byl jiţ několikrát novelizován.17 Dalšími zákony, které s touto problematikou úzce souvisejí a byly přijaty společně se zákonem č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů, jsou zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromaţďovacím a zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Nově mezi zákony přibude jiţ výše zmíněný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 1.2.3

Evropské prameny Zásadním dokumentem je zde Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod,

kterou iniciovala Rada Evropy. Právo sdruţovací pak upravuje článek 11, který stanoví, ţe „kaţdý má právo na svobodu pokojného shromaţďování a na svobodu sdruţovat se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich.“18 Článek dále upravuje moţnost tyto práva omezit jen ze zákona stanovených důvodů a je-li to nezbytné. Druhým dokumentem je Charta základních práv EU. Právo sdruţovat se upravuje článek 12: „Kaţdý člověk má právo na svobodu pokojného shromaţďování a na svobodu sdruţovat se s jinými ne všech úrovních, zejména v oblasti politiky, odborů a občanských aktivit, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů s dalšími osobami odbory či do nich vstupovat.“19

Novelizace zákona: z.č. 300/1990 Sb., z.č. 513/1991 Sb., z.č. 68/1993 Sb., z.č. 151/2002 Sb., z.č. 230/2006 Sb., z.č. 342/2006 Sb., z.č. 33/2008 Sb., z.č. 227/2009 Sb. 18 Text Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [online] Dostupné na . 19 Text Charty základních práv EU [online] Dostupné na . 17

- 11 -

2 Účast veřejnosti V prosazování environmentálních zájmů hrají důleţitou roli, vedle orgánů státní správy nebo územní samosprávy, i jiné subjekty – např. nevládní ekologické organizace, hnutí, občanská sdruţení, ale v neposlední řadě i jednotliví občané. Prameny upravující účast veřejnosti jsou následující - Aarhusská úmluva (1998) – č.124/2004 Sb. m. s., Směrnice 2003/35/ES o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se ţivotního prostředí (dále jen ŢP), Směrnice 2004/35/ES, o odpovědnosti za škody na ŢP, Směrnice 85/337/EHS o posuzování vlivů některých soukromých a veřejných záměrů na ŢP, Směrnice 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění, zvláštní zákony z oblasti práva ŢP, správní řád, soudní řád správní.

2.1 Aarhuská úmluva – základ práva účasti veřejnosti Z hlediska procesních záruk ochrany práva na příznivé ţivotní prostředí sehrála důleţitou roli

Evropská

hospodářská

komise

OSN,

která

přijala

jednu

z nejvýznamnějších

environmentálních úmluv, a to Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti v rozhodovacích procesech a přístupu k soudům v oblasti ţivotního prostředí neboli tzv. Aarhuskou úmluvu.20 Úmluva byla sjednána dne 25.6.1998 v Aarhusu, v platnost vstoupila dne 30. 10. 2001, Česká republika ratifikovala tuto úmluvu dne 6.7.2004. Je publikována pod číslem 124/2004 Sb.m.s., a stala se tak součástí českého ústavního pořádku, z čehoţ vyplývá její bezprostřední závaznost a nadřazenost nad zákonem.21 Aarhuská úmluva byla sjednána za účelem podpory zpřístupňování informací o ţivotním prostředí veřejnosti, vytváření podmínek pro aktivní účast veřejnosti v rozhodovacích procesech týkajících se ţivotního prostředí a zajištění právní ochrany v záleţitostech ţivotního prostředí. V mezinárodním kontextu je povaţována za jeden z nejvýznamnějších dokumentů své doby – je charakterizována jako předěl v komunikaci mezi státní správou a občany, jako nástroj k prohloubení demokracie a k prosazení lidských práv a svobod.22 Aarhuská úmluva v záleţitostech ţivotního prostředí přiznává veřejnosti – právo na přístup k informacím, právo účasti na rozhodování, právo na přístup k soudní ochraně.23

TOMOSZKOVÁ, Veronika. Význam práva na příznivé ţivotní prostředí. In BUBELOVÁ, Kamila (ed). Pocta Eduardu Vlčkovi k 70. narozeninám. Olomouc: Nakladatelství UP, 2010, s. 437 21 DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo ţivotního prostředí. 3.vydání Praha: C.H.Beck, 2010, 678s. 22 Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záleţitostech ţivotního prostředí [online]. mzp.cz, cit. 19.10.2011. Dostupné na . 23 Tamtéţ. 20

- 12 -

Poţadavky, které z Aarhuské úmluvy vyplývají, jsou v České republice legislativně zakotveny zejména v zákoně o právu na přístup k informacím, zákon o právu na informace o ţivotním prostředí, zákon o ochraně přírody a krajiny, částečně stavební zákon a zákon o posuzování vlivů na ţivotní prostředí.24 Prvním pilířem Aarhuské úmluvy je právo na informace, tedy právo kaţdého získat oficiální informace, které mají orgány veřejné správy o ţivotním prostředí.25 Druhým pilířem je aktivní účast veřejnosti v rozhodovacích procesech, týkajících se ţivotního prostředí, přičemţ existují čtyři typy rozhodnutí, a sice – vydání povolení pro určitý typ činnosti nebo zařízení, příprava plánů a programů v oblasti ţivotního prostředí, příprava politik v oblasti ţivotního prostředí, příprava právních předpisů. Nejčastější formou účasti veřejnosti je účast při rozhodování o konkrétní stavbě, tento způsob účasti podrobně upravuje článek 6 Aarhuské úmluvy. Práva veřejnosti při účasti v řízení jsou následující – právo účastnit se vyjmenovaných řízení, právo být informován o určitém okruhu informací z řízení, právo na dostatečnou lhůtu na přípravu na jednotlivé fáze řízení, právo podávat připomínky a na jejich řádné vyřízení.26 Třetím pilířem je právo na soudní ochranu. Znamená moţnost napadat správní akty či opomenutí správních úřadů i soukromých osob u nezávislého a nestranného orgánu. Toto oprávnění se dělí na tři oblasti – soudní ochranu přístupu k informacím, soudní ochranu účasti veřejnosti, soudní ochranu ţivotního prostředí.27 Právo účastnit se řízení mají pouze osoby, které jsou přímo dotčeny řešeným problémem. Jedním z výchozích ustanovení Aarhuské úmluvy je vymezení pojmu „zainteresovaná“ nebo „dotčená“ veřejnost v jejím článku 2 odst. 5. Jde o veřejnost, která je nebo můţe být ovlivněna environmentálním rozhodováním anebo která má na tomto rozhodování určitý zájem. Úmluva v této souvislosti zavádí právní domněnku, podle níţ mají být nevládní organizace podporující ochranu ţivotního prostředí a splňující případné další poţadavky vnitrostátních právních předpisů povaţovány za „zainteresovanou veřejnost“.28

Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záleţitostech ţivotního prostředí .Dostupné na . 25 PTÁČKOVÁ, Kateřina a KUBOVÁ, Marta. Aarhuská úmluva: úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záleţitostech ţivotního prostředí. Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí České republiky, 2009, 15 s. 26 Tamtéţ. 27 Tamtéţ. 28 ČERNÝ, Pavel. Správní ţaloby nevládních organizací jako nástroj prosazování ochrany ţivotního prostředí. In ČERNÝ, Pavel, DOHNAL, Vítězslav (eds.) Přístup k soudům při ochraně ţivotního prostředí. Praha: nakladatelství ASPI Publishing, 2004, s. 103. 24

- 13 -

2.2 Komunitární právo Aarhuskou úmluvu podepsalo i Evropské společenství a v reakci na to i Evropský parlament přijal společně s Radou Směrnici 2003/35/ES ze dne 26. 5. 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se ţivotního prostředí a o změně směrnic Rady 85/3377/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně. Tato směrnice na prvním místě obecně upravuje účast veřejnosti při přípravě plánů a programů, jejichţ vypracování je vyţadováno ve zvláštních právních předpisech Společenství, které se zabývají ochranou jednotlivých sloţek ţivotního prostředí. Smyslem této právní úpravy je podpořit konstruktivní zájem veřejnosti o otázky ţivotního prostředí, tedy zajistit, aby osoby z řad veřejnosti svým dílem aktivně přispěly k tvorbě strategických opatření, která jsou zpravidla přijímána na delší časové období a s jejichţ pomocí má být chráněno ţivotní prostředí. Konkrétní příklad pak nabízí Směrnice 2000/60/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. 10. 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky.29 V oblasti ţivotního prostředí jsou dále důleţité i Akční programy Evropské unie, ty mají sice povahu čistě koncepční, avšak neméně důleţitou. Z hlediska účasti veřejnosti a její informovanosti pak konkrétně šestý Akční program Evropského společenství pro ţivotní prostředí30 s názvem „Ţivotní prostředí 2010: Naše budoucnost je v našich rukou“. Šestý akční program je výjimečný tím, ţe jeho povaha není čistě koncepční, ale naopak byl přijat formou právně závazného aktu.31

HRUŠOVÁ, Ivana a ŠTĚRBOVÁ, Markéta. Účast veřejnosti na rozhodování o ţivotním prostředí podle mezinárodního a komunitárního práva a srovnání právní úpravy ČR s francouzským a německým systémem. Právní rozhledy, 2006, 14(15), s. 548-553. 30 Přijatý Evropským parlamentem a Radou dne 22. července 2002 formou společného rozhodnutí na návrh Evropské komise. 31 SMOLEK, Martin. Šestý akční program Evropského společenství pro ţivotní prostředí „Ţivotní prostředí 2010: Budoucnost je v našich rukou“. České právo ţivotního prostředí, 2002, roč. 4, č. 6, s. 3 – 13. 29

- 14 -

3 Občanské sdruţení Hlavním cílem občanských sdruţení je uspokojovat a chránit zájmy svých členů, příslušníků jednotlivých vrstev a skupin obyvatelstva. Charakteristické pro ně je i to, ţe smysl svého působení nevidí ve vytváření zisku, podmínkou jejich činnosti není vydání povolení, licence apod. ze strany státu, ani neusilují o získání podílu na výkonu státní moci.32 Existence těchto organizačních jednotek je výsledkem uplatnění přirozeného práva jednotlivců sdruţovat se mezi sebou, jejich reálné postavení a vliv jsou však i odrazem způsobilosti občanské společnosti realizovat a rozvíjet schopnosti, zájmy a dovednosti svých členů, ale i řešit případné společenské konflikty bez vměšování se a zásahů státu.33 Pod pojmem sdruţení tak lze v širokém slova smyslu rozumět bez ohledu na právní formu, v jaké vystupují, spojení fyzických a právnických osob, které se dobrovolně na delší dobu sdruţí za účelem uskutečnění společného cíle, případně k ochraně svých práv a zájmů a projevuje organizovaně svou vůli.34 Občanské sdruţení zaloţené k ochraně ţivotního prostředí tak můţe být efektivním prostředkem k odvrácení projektu, který hrozí poškozením nebo zhoršením ţivotního prostředí. Občanským sdruţením se podle § 2 zákona č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů, rozumí spolek, společnost, svaz, hnutí, klub či jiný podobný útvar, ve kterém se občané svobodně sdruţili – ne však za účelem vytvoření politické strany, církevní společnosti nebo za účelem podnikání. Ačkoliv k občanským sdruţením nepatří sdruţování občanů k výdělečné činnosti, s podnikáním mohou sdruţení úzce souviset, a to například u sdruţení vzniklých za účelem podpory podnikání. Spolkem lze rozumět jakýkoli soubor osob s právní subjektivitou. Společnostmi podle zákona o sdruţování občanů jsou společnosti vědecké či odborné, nejedná se o společnosti obchodní nebo náboţenské, ani právnické osoby v právním reţimu obecně prospěšných společností, pro tyto všechny platí jiná zákonná úprava a zákon o sdruţování občanů se na ně nevztahuje. Pojem jiné občanské sdruţení je třeba podle tohoto zákona rozumět jako souhrnný výraz pro všechny právnické osoby spadající do právního reţimu tohoto zákona, s výjimkou odborových organizací, organizací zaměstnavatelů a jejich svazů, jakoţ i svazů jakýchkoli jiných právnických osob. Právo svobodně se sdruţovat v politických stranách a hnutích je rovněţ zaručena Listinou základních práv a svobod, ale konkretizace je provedena jiným zákonem (zákon č. 424/1991 Sb.).

JIRÁSKOVÁ, V. Politická práva. In PAVLÍČEK , V.a kol. Ústavní právo a státověda, II. díl. Ústavní právo České republiky, Část 2. Praha: Linde Praha, 2004, s. 154. 33 Tamtéţ, s. 154. 34 Tamtéţ, s. 154. 32

- 15 -

Členství v občanském sdruţení podle zmiňovaného zákona je zaloţeno na principu dobrovolnosti a nikdo nemůţe být nucen ke sdruţování, k členství ve sdruţení ani k účasti na jejich činnosti. Ze sdruţení můţe kaţdý svobodně vystoupit. Dále nikomu nesmí být na újmu, ţe se sdruţuje, ţe je členem sdruţení, ţe se účastní jeho činnosti nebo jej podporuje. Členy občanského sdruţení se mohou stát jak fyzické osoby, tak i osoby právnické.35 Zákon o sdruţování občanů upravuje i podmínky vzniku občanského sdruţení v §§ 6-11 a je zaloţen na principu registrace. Občanské sdruţení vzniká registrací podle zákonem stanovených podmínek u Ministerstva vnitra. Návrh mohou podat nejméně tři občané, z nichţ alespoň jeden musí být starší 18 let. Ti tvoří tzv. přípravný výbor. Návrh musí obsahovat podpisy členů přípravného výboru s uvedením jména a příjmení, rodného čísla a bydliště a osobu z přípravného výboru, která bude zmocněncem oprávněným jednat jejich jménem. (návrh na registraci viz příloha č.1) K návrhu je nutné připojit stanovy, které musí obsahovat název sdruţení, sídlo sdruţení, cíl jeho činnosti, orgány sdruţení, způsob jejich ustavování, určení orgánů a funkcionářů oprávněných jednat jménem sdruţení, ustanovení o organizačních jednotkách, pokud budou zřízeny a pokud budou jednat svým jménem, zásady hospodaření. Právní subjektivita sdruţení vzniká dnem registrace. 36 Takto vzniklé sdruţení je podle § 2 odst. 3 zákona o sdruţování občanů právnickou osobou, tzn. má právní subjektivitu. Sdruţení, které je právnickou osobou, můţe být dále členěno na jednotlivé organizační jednotky. Organizační jednotka sdruţení není samostatnou právnickou osobou, ale je součástí sdruţení jako celku. Jednotka sdruţení je však subjektem práva v rozsahu, který organizační jednotce zákon přiznává. Podle § 6 odst. 2 písm. e) mohou stanovy sdruţení přiznat organizačním jednotkám právo jednat svým jménem, tedy jménem organizační sloţky právnické osoby. V případě, ţe stanovy sdruţení přiznají organizační jednotce právo jednat svým jménem v plném rozsahu, nebo alespoň právo nabývat svým jménem majetek, můţe organizační sloţka sama nabývat, vlastnit a zcizovat majetek. Právo organizační jednotky vlastnit majetek vyplývá z ust. § 6 odst. 2 písm. e) zákona o sdruţování občanů a ze stanov příslušného sdruţení a nikoliv z § 18 občanského zákoníku.37

HUDCOVÁ, Zdenka. Občanské sdruţení. Právní rádce, 2001, roč. 9, č. 1, s. 12 – 13. VESELÝ, Jaroslav. Občanské sdruţení. Moderní obec: měsíčník pro komunální politiku a regionální rozvoj, 1997, roč. 3, č.11, s. 24. 37 JEMELKA, Luboš, BŘEŇ, Jan. Zákon o sdruţování občanů, zákon o právu shromaţďovacím a zákon o právu petičním s komentářem. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 28. 35 36

- 16 -

3.1 Nástroje občanských sdruţení k prosazování environmentálních zájmů Jednotlivé nástroje by se daly rozdělit na dvě skupiny, a to formální, dalo by říci úřední, právní, a neformální, jinými slovy informativní, neúřední. Mezi nástroje neformální lze řadit například happeningy38, meetingy, demonstrace, pochody, protesty, medializace, osvěty, petice, vyvolání místního referenda. Tyto nástroje mají spíše upozornit veřejnost na nějaký problém, přinést osvětu a vzbudit zájem veřejnosti o daný problém a zapojit se do jeho řešení. I to je však z hlediska ochrany ţivotního prostředí velmi důleţité. Občané často ani netuší zda a jak se mohou bránit. V mnoha případech je uţ na jakoukoliv obranu pozdě, právě z důvodu neinformovanosti. Občanská sdruţení se proto pomocí těchto forem snaţí zlepšit informovanost obyvatelstva. Právě informovanost o daném problému a o moţnostech obrany je prvním krokem k úspěšnému prosazování zájmů a ochraně ţivotního prostředí. Občanská sdruţení často vydávají vlastní periodické výtisky, například občanské sdruţení Česká společnost pro právo ţivotního prostředí vydává časopis České právo ţivotního prostředí, kde publikují své příspěvky přední čeští odborníci na právo ţivotního prostředí. Mezi důraznější neformální nástroje bych zařadila petice a místní referendum, které bych podrobněji popsala v následujících kapitolách. Mezi nástroji formálními je nejdůleţitější moţnost občanských sdruţení účastnit se jednotlivých rozhodovacích procesů podle jednotlivých zákonných úprav. Moţnost občanských sdruţení účastnit se správních řízení je rozsáhlá problematika a bude popsána v samostatné kapitole 3.2. 3.1.1

Petice Petice39 představuje jednu z významných forem komunikace veřejnosti s orgánem veřejné

moci ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu. Zákon nepodává výslovnou definici pojmu petice, nicméně z § 1 odst. 1 ve spojení s § 8 zákona o právu petičním lze peticí rozumět ţádosti, návrhy a stíţnosti, které se týkají věcí veřejného nebo jiného společného zájmu a jsou adresovány státním orgánům či právnickým osobám, jimţ byla působnost státního orgánu svěřena, a orgánům územních samosprávných celků.40

příleţitostné mimořádné shromáţdění Z lat. petitio – poţadavek, ţádost 40 JEMELKA, Luboš, BŘEŇ, Jan. Zákon o sdruţování občanů, zákon o právu shromaţďovacím a zákon o právu petičním s komentářem. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 119. 38 39

- 17 -

Petiční právo je zakotveno v čl. 18 Listiny základních práv a svobod, ústavní úpravě však předcházelo přijetí zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním, který upravuje konkrétní reţim podání a vyřizování petic.41 V souvislosti s občanskými sdruţeními je důleţité zmínit § 18 zákona č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů, kde je stanoveno, ţe: „V souladu s cíli své činnosti mají sdruţení právo obracet se na státní orgány s peticemi.“ Petice musí splňovat určité náleţitosti. Kaţdý petiční arch musí obsahovat text petice, aby bylo jasné, o jakou petici se jedná, dále podpisy občanů. Státní orgány jsou povinny do třiceti dnů na petici odpovědět a své stanovisko odůvodnit. To však neznamená povinnost automaticky veřejné moci obsahu petice vyhovět.42 Z toho důvodu nejsou petice zcela vhodné k prosazování důleţitých zájmů. 3.1.2

Místní referendum Místní referendum je jediným nástrojem přímé demokracie v našem právním řádu. Podle zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu, mohou občané obce v referendu

rozhodovat o konkrétně poloţených otázkách, které patří do samostatné působnosti obce. V souvislosti s ochranou ţivotního prostředí půjde zejména o nakládání s majetkem obce – prodej, darování a koupě nemovitostí, investiční činnost města ke konkrétním záměrům. Dále lze místní referendum vyuţít k řešení otázek, souvisejících s obsahem územně plánovací dokumentace – schválení územního plánu obce spadá do samostatné působnosti obce, a obecně k určení, jaká stanoviska mají orgány obce v samostatné působnosti zastávat v záleţitostech, kteé nespadají přímo do jejich rozhodovací pravomoci, typicky stanovisko obce k umístění nějaké stavby nebo činnosti na jejím území.43 Návrh na vyhlášení referenda můţe podat přípravný výbor, musí obsahovat náleţitosti stanovené v § 10 zákona č. 22/2004 Sb.44, a musí jej svým podpisem podpořit určitý počet oprávněných občanů, uvedených na podpisových listinách. Výsledek místního referenda je pro orgány obce závazný. Je proto silnějším prostředkem neţ petice (viz kapitola výše). Víme-li, nebo jsme-li si téměř jisti, ţe danou věc podpoří většina

JEMELKA, Luboš, BŘEŇ, Jan. Zákon o sdruţování občanů, zákon o právu shromaţďovacím a zákon o právu petičním s komentářem. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 116. 42 Tamtéţ, s. 115. 43 DOHNAL, Vítězslav, ČERNÝ, Pavel. Stát, obec, kraj a občan při ochraně ţivotního prostředí. Planeta, 2005, roč. 13, č. 5, s. 51 44 Určení území, na němţ se konání referenda navrhuje; určení věci, o níţ se má rozhodnout; odůvodnění návrhu; přesné znění otázky navrţené k rozhodnutí; nacionále navrhovatele; očíslované podpisové listiny. 41

- 18 -

našich spoluobčanů, patří vyvolání referenda mezi nejúčinnější způsoby, jak něco na místní úrovni prosadit, popřípadě přání většiny zviditelnit a významně medializovat. Od roku 2011 lze uspořádat referendum i na krajské úrovni, je upraveno v zákoně č. 118/2010 Sb., upravujícím konání krajského referenda na území vyšších územních samosprávných celků (krajů). Občanská sdruţení chránící ţivotní prostředí jsou však častěji zaloţené na ochranu lokální oblasti, proto se v této problematice setkáváme spíše s místním referendem podle zákona č. 22/2004 Sb. Zde bych ráda uvedla příklad týkající se místního referenda z mého okolí, jedná se o výstavbu papírny společnosti WANEMI CZ a.s. v Zábřeze na Moravě, proti níţ aktivně vystupovalo občanské sdruţení Za zdravý Ráječek. Přípravný výbor pro referendum předloţilo zábřeţskému zastupitelstvu aktualizovaný návrh na vyhlášení referenda z roku 2008 k otázce prodeje pozemků v majetku města Zábřeh společnosti WANEMI CZ a.s. Zastupitelstvo se mělo jeho návrhem zabývat na svém řádném zasedání dne 28.3.2012 v 16:00 hod. v kině Retro. Minulé zastupitelstvo třikrát návrh přípravného výboru zamítlo, přestoţe byl úředníky města shledán zcela bezvadným a byl podpořen 4000 podpisy občanů. Občanům nepomohl ani Krajský soud v Ostravě, který návrh na vyhlášení referenda taktéţ zamítl a svým rozhodnutím tak minulé zastupitelstvo podpořil. Přípravný výbor proto podal ústavní stíţnost. Důvodem zamítnutí referenda měly být jiţ podepsané smlouvy mezi městem a společností WANEMI CZ a.s. Tyto smlouvy nyní samo město napadá u soudu a vlastní kupní smlouvu na prodej pozemků uţ označil Okresní soud v Šumperku za absolutně neplatnou. Ústavní soud ČR kvalifikoval dosavadní postup města Zábřeha i Krajského soudu jako protiústavní a ve svém nálezu45 konstatoval, ţe bylo porušeno základní právo stěţovatele na soudní ochranu dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Občanům Zábřeha se nyní otevírá neopakovatelná šance vyjádřit svůj názor v referendu. Zastupitelé po dlouhých peripetiích referendum vyhlásili a spojili ho s prezidentskou volbou, aby přišlo co nejvíce voličů. Občané Zábřeha tak budou mít jedinečnou moţnost rozhodnout současně s první přímou volbou prezidenta ČR i o souhlasu či nesouhlasu s prodejem pozemků pro WANEMI CZ a.s, a tím pádem i o realizaci či nerealizaci kontroverzního záměru.46 Termín byl stanoven na 11. a 12. ledna 2013.

45Sp.

zn. III. ÚS 263/09 Referendum v Zářeze počtvrté! Vyslyší konečně zastupitelé „hlas lidu“, potvrzený nálezem ústavního soudu? [online]. rajecekzabreh.cz, 23. března 2012 [cit. 3. prosince 2012]. Dostupné na . 46

- 19 -

3.2 Účast občanských sdruţení ve správním řízení Nejefektivnějším způsobem, kterým se občané mohou zasahovat do rozhodování o konkrétních otázkách souvisejících s ochranou ţivotního prostředí, je právě účast ve správních řízeních. Nutno podotknout, ţe právní úprava účasti občanských sdruţení v řízeních, ve kterých by měla uplatňovat zájem na ochraně přírody je přinejmenším roztříštěná. Ze všech právních předpisů upravujících oblast ţivotního prostředí předvídá účast těchto sdruţení pouze zákon o ochraně přírody a krajiny (§ 70), zákon o vodách (§ 115) a zákon o integrované prevenci (§ 7 odst. 1 písm. d). Orgán vydávající povolení k určité činnosti musí zjistit, zda povolovaný záměr neohroţuje zdraví, majetek, ţivotní prostředí nebo jinak neporušuje právní předpisy a veřejné zájmy. Jednotlivé zákony například stanoví, jaké podmínky musí při své činnosti dodrţet stavebníci, určují emisní limity. K tomu, aby mohl kompetentní orgán vydat rozhodnutí, musí být shromáţděny všechny potřebné důkazy, které se k věci vztahují, například odborné posudky, rozbory vody nebo půdy, mapy nebo stavební dokumentace. Správní orgán rovněţ musí posoudit návrhy a připomínky, které byly při projednávání zamýšleného záměru uplatněny. Povolení by mělo být vydáno aţ poté, co se k záměru vyjádří všichni, kdo jím mohou být ovlivněni. Souhrnně se těmto subjektům říká účastníci řízení a řadí se mezi ně vlastníci sousedních pozemků a budov, obec, na jejímţ území se má záměr realizovat, sdruţení občanů, kteří se zabývají ochranou ţivotního prostředí. Účastníkem řízení však podle českého práva nemůţe být kaţdý, kdo o to projeví zájem, ale pouze ten, komu toto postavení přiznává zákon. Základní okruh účastníků vymezuje správní řád ve svém § 27, ovšem okruh účastníků vymezují některé další zvláštní zákony.47 Z hlediska účasti občanských sdruţení ve správních řízeních je nejvýznamnějším a nejčastěji uţívaným předpisem zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., který upravuje základní právo občanských sdruţení účastnit se řízení s dopadem na ţivotní prostředí v ustanovení § 70 odst.2. Pro účast v řízeních je podle tohoto zákona nutné splnit následující podmínky : a) hlavním posláním občanského sdruţení musí být ochrana přírody a krajiny b) občanské sdruţení podalo ţádost, aby bylo informováno o zahajovaných řízeních (viz příloha č.2), při nichţ mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.

DOHNAL, Vítězslav, ČERNÝ, Pavel. Stát, obec, kraj a občan při ochraně ţivotního prostředí. Planeta, 2005, roč. 13, č. 5, s. 40 47

- 20 -

c) občanské sdruţení svoji účast v konkrétním řízení písemně oznámí do 8 dnů od zahájení řízení.48 Splňuje-li občanské sdruţení tyto podmínky má ze zákona právo vystupovat jako plnoprávný účastník úředních procesů, při nichţ se rozhoduje o povolení či zamítnutí kaţdého záměru a konkrétních podmínkách realizace. Sdruţení občanů můţe uplatnit své připomínky, námitky a poţadavky stejně jako obec nebo vlastník dotčeného pozemku nebo budovy.49 Občanské sdruţení je osvobozeno od některých správních poplatků. Toto osvobození je stanoveno v zákoně č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích: od správních poplatků za výpisy, opisy a kopie z úředních spisů, úřední ověření listin a podpisů jsou osvobozeny nadace, nadační fondy, občanská sdruţení, odborové organizace a obecně prospěšné společnosti zaloţené k poskytování obecně prospěšných činností v oblasti ochrany ţivotního prostředí, ochrany mládeţe, ochrany zvířat, sociální péče, zdravotnictví, ochrany ţivota a zdraví osob, kultury, tělovýchovy a sportu, vědy a výzkumu, vzdělávání a výchovy, poţární ochrany a ochrany památek.50 Pokud se občanské sdruţení přihlásí do správního řízení v zákonné lhůtě 8 dnů ode dne doručení oznámení nebo vyvěšení oznámení na úřední desce, stává se účastníkem daného řízení.(viz příloha č.4) Pro účastníky správních řízení mají důleţitý význam jejich práva, která jim umoţňují v průběhu správního řízení účinně chránit své zájmy, v případě občanských sdruţení zájmy veřejné. Jde zejména o následující procesní práva, upravena v zákoně č. 500/2004 Sb., správním řádu (SpŘ): -

Právo být informováni o zahájení řízení (§ 47 odst. 1 SpŘ)

-

Právo na „přiměřené poučení“ o svých právech a povinnostech, „je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné“ (§4 odst. 2 SpŘ)

-

Právo na přímý přístup k celému spisu (§ 38 odst. 1, 4 SpŘ)

-

Právo osobně se účastnit všech jednání (§ 49 odst. 1 SpŘ)

-

Právo zvolit si zmocněnce/ společného zmocněnce (§ 33, 35 SpŘ)

-

Právo navrhovat důkazy a jiné návrhy po celou dobu řízení aţ do vydání rozhodnutí (§ 36 odst. 1 SpŘ)

-

Právo vyjádřit v řízení své stanovisko a právo ţádat poskytnutí informací o řízení (§ 36 odst. 2 SpŘ)

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů MATĚJKA, Lukáš, SKALSKÝ, Martin a TOŠNER, Ondřej. Občanské sdruţení --proč a jak je zaloţit. Praha: Arnika, 2011, s. 5. 50 Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (Příloha Sazebník, část I. Poloţka 3) 48 49

- 21 -

-

Právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ke všem podkladům pro rozhodování a ke způsobu jejich zjištění, případně ţádat o jejich doplnění (§ 36 odst. 3 SpŘ)

-

Právo být informován o významných skutečnostech v řízení

-

Právo namítat podjatost úředních osob (§ 14 odst. 2 SpŘ)

-

Právo na doručení stejnopisu rozhodnutí do vlastních rukou a právo na vydání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 72 odst. 1, § 69 odst. 4 SpŘ)

-

Právo podat proti rozhodnutí odvolání, případně rozklad (§ 81 odst. 1, § 152 SpŘ)

-

Právo navrhnout pouţití opatření proti nečinnosti (§ 80 odst. 3 SpŘ)

-

Právo podat ţalobu k soudu (§ 65 a násl. Soudního řádu správního)

-

Právo dát podnět k provedení přezkumného řízení (§ 94 odst. 1 SpŘ)

-

Právo podat ţádost o obnovu řízení (§ 100 odst. 2 SpŘ)

-

Právo obracet se na správní orgány se stíţnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, proti němuţ zákon neposkytuje jiný prostředek ochrany (§ 175 odst. 1 SpŘ)

3.2.1

Zákon o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb.) Zákon o ochraně přírody a krajiny, který byl publikovaný jako zákon České národní rady ze

dne 19. února 1992 pod č. 114/1992 Sb. je jedním z nejvýznamnějších právních předpisů v oblasti právní ochrany ţivotního prostředí. Jeho význam pro účast sdruţení je na této ochraně je dán několika důvody. Upravuje poměrně velké mnoţství různých řízení, jejichţ smyslem by měla být ochrana nejrůznějších součástí přírody, např. stromů, krajinného rázu, významných krajinných prvků.51 Významný je zejména pro účast veřejnosti v oblasti poskytování informací a oprávnění stát se účastníkem řízení. Důleţitou skutečností je, ţe účast neomezuje pouze na řízení dle svých vlastních ustanovení, ale uplatní se i pro veškerá jiná řízení dle ostatních zákonů – stavebního, vodního, lesního atd., při nichţ mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona.52 Nejvýznamnějším pro účast sdruţení je však ustanovení v § 70 tohoto zákona. To umoţňuje občanským sdruţením při splnění stanovených podmínek stát se účastníky řízení, v nichţ mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Poskytování informací upravuje zákon o ochraně přírody a krajiny ve svém ustanovení § 70 odst.2. Ustanovení se vztahuje na všechna občanská sdruţení nebo jejich organizační jednotky,

ČERNÝ, Pavel a kol.: Budeme je ţalovat?, 2. vydání, Brno, Ekologický právní servis 2000, s. 55 HUMLÍČKOVÁ, Petra a kol. Účast veřejnosti na rozhodování ve věcech ochrany přírody a krajiny: metodická příručka. Vlašim: ČSOP Vlašim, 2008, s. 8. 51 52

- 22 -

jejichţ hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny, coţ se ověřuje ve stanovách sdruţení,a která mají právní subjektivitu. Tato sdruţení mohou poţádat příslušné orgány veřejné správy, aby byla předem informována o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichţ mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, které jsou chráněny podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Takováto ţádost je platná pouze jeden rok, ale je moţné ji podávat i opakovaně.53 Odstavec 3 zmíněného § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny je zásadní pro úpravu moţnosti stát se účastníkem řízení, při nichţ mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Toto ustanovení je tak nejdůleţitějším zvláštním předpisem ve smyslu ustanovení § 27 odst. 3 správního řádu. Občanské sdruţení se stává účastníkem řízení na základě svého písemného oznámení svojí účasti. Lhůta pro tento úkon je 8 dnů a začíná běţet buď od doručení písemného vyhotovení informace o zahájení řízení, nebo od zveřejnění na úřední desce příslušného úřadu.54 3.2.2

Zákon o vodách (254/2001 Sb.) Moţnost účastnit se řízení vedených podle vodního zákona je upravena obdobně jako jiţ

v rozebíraném zákoně o ochraně přírody a krajiny. Upravuje ji ustanovení § 115 odst. 6, 7. Těchto řízení se tak mohou účastnit občanská sdruţení, jejichţ cílem je ochrana ţivotního prostředí, pokud poţádají vodoprávní úřad o poskytování informací o zahajování těchto řízení (viz příloha č. 3) a do 8 dnů od obdrţení informace se do řízení přihlásí. Ţádost musí být věcně i místně specifikována. Rozdíl oproti úpravě účasti občanských sdruţení proti zákonu č. 114/1992 Sb. spočívá v tom, ţe podle zákona o vodách se sdruţení mohou účastnit výlučně řízení vedených podle tohoto zákona, zatímco § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny se vztahuje i na další typy řízení.55 3.2.3

Zákon o IPPC (76/2002 Sb.) Zákon o IPPC, publikovaný jako zákon ze dne 5. února 2002 č. 76/2002 Sb., o integrované

prevenci a omezování znečištění a integrovaném registru znečišťování (dále jen „zákon o IPPC“), který je v České republice účinný od 1. 1. 2003, stanoví u vybraných záměrů a nejvýznamnějšími dopady na ţivotní prostředí povinnost projít procesem integrovaného povolení. V tomto procesu příslušný orgán v případě, ţe se rozhodne povolení vydat, stanoví ţadateli podmínky provozu zařízení. Zároveň se integrovaným povolením udělují souhlasy a vyjádření vydávané v jiných

HUMLÍČKOVÁ, Petra a kol. Účast veřejnosti na rozhodování ve věcech ochrany přírody a krajiny: metodická příručka. Vlašim: ČSOP Vlašim, 2008, s. 8. 54 Tamtéţ, s. 9. 55 DOHNAL, Vítězslav, ČERNÝ, Pavel. Stát, obec, kraj a občan při ochraně ţivotního prostředí. Planeta, 2005, roč. 13, č. 5, s. 42. 53

- 23 -

případech podle jednotlivých předpisů, např. podle zákona o ovzduší, vodách, lesích a dalších. Bez integrovaného povolení tedy nemůţe stavební úřad vydat stavební povolení pro nové záměry.56 Důleţitým prvkem tohoto zákona je zavedení informovanosti veřejnosti o účincích všech zařízení na ţivotní prostředí a zavedení integrovaného registru znečišťování ţivotního prostředí, které předpokládá propojení dosavadních informačních systémů v oblasti ochrany ţivotního prostředí, čímţ má být dosaţeno integrace ochrany ţivotního prostředí, pokud jde o zdroje informací a jejich předávání a následné komplexní hodnocení stavu ţivotního prostředí na základě shromáţděných informací.57 Účastenství v řízení o integrovaném povolení je upraveno v ustanovení § 7 zákona o IPPC. Podle § 7 odst. 1 písm. d). se účastníky řízení mohou stát občanská sdruţení, obecně prospěšné společnosti, zaměstnavatelské svazy nebo hospodářské komory, jejichţ předmětem činnosti je prosazování a ochrana profesních zájmů nebo veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů. Podmínkou účasti těchto subjektů je, ţe se do 30 dnů od zveřejnění údajů o zahájení řízení a o obsahu ţádosti písemně přihlásili příslušnému úřadu jako účastníci.58 3.2.4

Zákon o územním plánování a stavebním řádu - stavební zákon (183/2006 Sb.) Stavební zákon upravuje několik typů správních řízení souvisejících se stavební či jinou

obdobnou činností v území – územní, stavební, kolaudační, o odstraňovaní staveb, o terénních úpravách, vyvlastňovací. Účast veřejnosti upravuje stavební zákon rozdílně pro územní plánování (nemá povahu správního řízení a je o něm pojednáno v následující kapitole), kde připomínky můţe podat kdokoli, územní řízení, i zde můţe připomínky podat kdokoli, avšak občanská sdruţení mohou mít postavení účastníka řízení, a stavební řízení, kterého se můţe účastnit jen účastník řízení. Z hlediska ochrany ţivotního prostředí mají největší význam řízení územní a stavební.59(viz přílohy č. 5 a 6) Stavební zákon v § 85 odst. 2 písm. c) vymezuje, ţe účastníky územního řízení jsou osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis. Občanská sdruţení se tak mohou účastnit za splnění podmínek uvedených v § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny, nebo podmínek podle § 23 odst. 9 zákona o posuzování vlivů na ţivotní prostředí.

HUMLÍČKOVÁ, Petra a kol. Účast veřejnosti na rozhodování ve věcech ochrany přírody a krajiny: metodická příručka. Vlašim: ČSOP Vlašim, 2008, s. 13 – 14. 57 TICHÁ, Tereza. Zákon o integrované prevenci a jeho právní prováděcí předpis – vyhláška č. 554/2002 Sb. České právo ţivotního prostředí, 2002, roč. 4, č. 6, s. 14 – 18. 58 DOHNAL, Vítězslav, ČERNÝ, Pavel. Stát, obec, kraj a občan při ochraně ţivotního prostředí. Planeta, 2005, roč. 13, č. 5, s. 43 59 Tamtéţ, s. 43. 56

- 24 -

Otázka účastenství ve stavebním řízení je upravena v ustanovení § 109. Občanské sdruţení se mezi takto vymezenými účastníky nevyskytuje, ale to neznamená, ţe takové sdruţení nemá právo být účastníkem řízení. Je to moţné v situaci, kdy je splněna podmínka, ţe v tomto řízení je dotčen zájem ochrany přírody a krajiny. V těchto případech má totiţ úprava obsaţená v zákoně o ochraně přírody a krajiny přednost před stavebním zákonem, úprava účastenství podle zákona o ochraně přírody a krajiny tak má přednost před vymezením účastníků obsaţenou ve stavebním zákoně. Přestoţe tedy zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, upravuje otázku účastenství ve stavebním řízení, jde pouze o obecné ustanovení, které můţe být doplněno ustanovením speciálního právního předpisu. Ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny jsou speciální právní úpravou, a pouţijí se tedy ve vztahu ke stavebnímu zákonu přednostně.60 Na základě § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny se občanská sdruţení, jejichţ hlavním cílem podle stanov je ochrana přírody a krajiny, mohou za zde stanovených podmínek účastnit správních řízení, v nichţ mohou být tyto jimi chráněné zájmy dotčeny. Mezi tato řízení náleţí také správní řízení vedená podle stavebního zákona, a to jak řízení územní, tak stavební. U stavebních řízení můţe být poněkud zavádějící, ţe na rozdíl od územního, chybí výslovný odkaz na zákon o ochraně přírody a krajiny při vymezení účastníků. Takový výslovný odkaz však není pro aplikaci § 70 nezbytný.61 Tato konstrukce je také naprosto v souladu s Aarhuskou úmluvou, úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záleţitostech ţivotního prostředí. Právo je zde přiznáno dotčené veřejnosti (čl. 2 Aarhuské úmluvy), kam je řazena i nevládní organizace, která podporuje ochranu ţivotního prostředí, tzn. v ČR zejména občanská sdruţení, a má zájem na environmentálním rozhodování. Na základě čl. 10 Ústavy České republiky je Aarhuské úmluvě přiznána přímá pouţitelnost, tudíţ není třeba zvláštních zákonů k úpravě její problematiky a přenesení do našeho právního řádu. Jakýkoli jiný výklad či jiná úprava, která by směřovala k omezení těchto práv dotčené veřejnosti, by byla porušením mezinárodních právních závazků, jimiţ je Česká republika vázána.62 Stavební úřady občanská sdruţení často ze stavebních řízení vylučují. Je proto důleţité se proti tomuto postupu na základě výše nastíněné argumentace bránit v odvolání, případně

ČERNOHOUS, Pavel, ŠIKOLA, Luděk. Od územního plánování po stavební povolení: kdy a jak se účastnit. Praha: Zelený kruh, 2007, s. 20. 61 KRAVČÍKOVÁ, Jana, ZAHUMENSKÁ, Vendula. Účast občanských sdruţení ve stavebním řízení [online]. Ekologický právní servis.cz, prosinec 2009 [cit. 6. listopadu 2012]. Dostupné na . 62 ČERNOHOUS, Pavel, ŠIKOLA, Luděk. Od územního plánování po stavební povolení: kdy a jak se účastnit. Praha: Zelený kruh, 2007, s. 20. 60

- 25 -

podáním správní ţaloby. Občanské sdruţení, které by i přes splnění podmínek § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny bylo ze stavebního řízení stavebním úřadem vyloučeno, můţe podat podnět k veřejnému ochránci práv. Problematikou účasti občanského sdruţení ve stavebním řízení se zabýval i veřejný ochránce práv, Nejvyšší správní soud, Vrchní soudy. Důleţitá judikatorní rozhodnutí jsou podrobněji popsána v kapitole 4.

3.3 Účast v řízeních, která nemají povahu správního řízení Účast v řízeních, která nemají povahu správního řízení, lze povaţovat spíše za konzultativní. Občanská sdruţení mohou podávat námitky či připomínky, ovšem procesní práva zde nemají ţádná. 3.3.1

Zákon o územním plánování a stavebním řádu - stavební zákon (183/2006 Sb.) Územní plán je velmi důleţitý dokument, který určuje, kde se v území mohou postavit

rodinné domy, kde budou stát hlučné průmyslové provozy nebo jakým způsobem bude zajištěna architektonická hodnota staveb či chráněn krajinný ráz.63 Způsob, jak se zapojit do územního plánování, kdy je tak moţné učinit, samotné náleţitosti územního plánu a další podrobnosti upravuje zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, jednoduše řečeno stavební zákon. Důleţité je vědět, ţe zákony stanoví okruh osob, které mohou podávat námitky proti územně plánovací dokumentaci, lhůty pro jejich uplatnění, způsob, jak o nich musí úřady rozhodovat a právní prostředky, jak se bránit v případě nezákonného postupu úřadů.64 Územní plán se zpracovává minimálně ve dvou fázích, orgán územního plánování vţdy musí zpracovat zadání územního plánu, po schválení zadání pak vypracovat návrh územního plánu. Konečné rozhodnutí, schválení územního plánu, je vţdy na zastupitelstvu té obce, pro kterou je územní plán pořizován.65 Dojde-li ke kladnému rozhodnutí zastupitelstva obce o pořízení územního plánu, zpracuje pořizovatel návrh zadání územního plánu, který zveřejní po dobu 30 dnů. V této době je moţné návrh zadání připomínkovat. Připomínky mohou směřovat jak ke stanoveným cílům a poţadavkům na územní plán obce, tak i například navrhovat posouzení územního plánu z hlediska vlivu na ţivotní prostředí nebo poţadovat zpracování variantního konceptu územního

ČERNOHOUS, Pavel, ŠIKOLA, Luděk. Od územního plánování po stavební povolení: kdy a jak se účastnit. Praha: Zelený kruh, 2007, s. 3. 64 Tamtéţ, s. 3. 65 Tamtéţ, s. 7. 63

- 26 -

plánu obce. Koncept územního plánu, jak jiţ bylo výše řečeno, se zpracovává ve variantách a musí být prezentován na veřejném projednání. Do 15 dnů po jeho konání mohou vlastníci pozemků, kteří jsou dotčeni veřejně prospěšnými stavbami nebo zastavitelnými plochami a zástupce veřejnosti uplatnit námitky. Všichni ostatní mohou koncept připomínkovat.66 Návrh územního plánu, který vychází ze zadání nebo konceptu územního plánu, musí vyhodnotit námitky a připomínky podané ke konceptu, případně zadání územního plánu. Návrh územního plánu je povinně předloţen k veřejnému projednání konanému po uplynutí 30 dnů. Ta je stanovena k seznámení se s návrhem. Veřejné projednání je poslední příleţitostí, kdy uplatnit námitky a připomínky. K později podaným námitkám a připomínkám se nepřihlíţí. Rozdíl mezi námitkou a připomínkou spočívá v tom, ţe připomínku má povinnost pořizovatel „pouze“ zohlednit, kdeţto o námitce musí rozhodnout a své rozhodnutí odůvodnit.67 Územní plán je vydáván ve formě opatření obecné povahy, podle §§ 171 – 174 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. 3.3.2

Zákon o posuzování vlivů na ţivotní prostředí (100/2001 Sb.) Zákon EIA ze dne 20. února 2001 č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na ţivotní prostředí

a o změně některých souvisejících zákonů upravuje řízení EIA68 spolu s řízením SEA.69 Ve všech těchto řízeních je posuzován vliv na a veřejné zdraví a ţivotní prostředí, zahrnující vlivy na ţivočichy a rostliny, vodu, půdu, ovzduší, krajinu, atd. Ještě dříve, neţ se o konkrétním záměru nebo stavbě rozhoduje ve správních řízeních, procházejí všechny velké projekty takzvaným procesem hodnocení vlivů na ţivotní prostředí, zkráceně EIA, který se skládá z několika fází – oznámení, zjišťovací řízení, dokumentace, posudek a vydání stanoviska. Procesu EIA se můţe účastnit kaţdý, a to zasláním svého písemného vyjádření, nebo účastí na veřejném projednání. To se však koná pouze v případě, ţe k dokumentaci nebo k posudku EIA obdrţí správní orgán alespoň jedno nesouhlasné písemné vyjádření. Podávání písemných připomínek v průběhu celého procesu je nejen moţné ale hlavně nezbytné.70 Postavení občanských sdruţení viz. odstavec níţe.

ČERNOHOUS, Pavel, ŠIKOLA, Luděk. Od územního plánování po stavební povolení: kdy a jak se účastnit. Praha: Zelený kruh, 2007, s. 7-8. 67 Tamtéţ, s. 8. 68 Environmental Impact Assessment – konkrétní záměry posuzovány z hlediska jejich vlivu na veřejné zdraví a ţivotní prostředí 69 Strategical environmental Assessment – posuzování vlivů koncepcí (územně plánovací dokumentace, strategické plány,..) 70 MATĚJKA, Lukáš, SKALSKÝ, Martin a TOŠNER, Ondřej. Občanské sdruţení --proč a jak je zaloţit. Praha: Arnika, 2011, s. 13. 66

- 27 -

Samotný postup posuzování vlivů (tzv. proces EIA) na ţivotní prostředí podle tohoto zákona není správním řízením, zároveň však obsahuje účast sdruţení ve správních řízeních, která na proces EIA navazují. Ustanovení § 23 odst. 9 zákona EIA stanoví, ţe místně příslušná jednotka občanského sdruţení nebo obecně prospěšné společnosti, jejímţ předmětem činnosti je ochrana veřejných zájmů chráněných dle zvláštních právních předpisů, se stávají účastníky navazujících řízení podle zvláštních právních předpisů za splnění následujících podmínek: -

obec nebo občanské sdruţení podaly ve stanovené lhůtě písemné vyjádření alespoň k jednomu z podkladů, které jsou v rámci procesu EIA zveřejňovány (oznámení o záměru, dokumentace, posudek),

-

příslušný úřad ve svém stanovisku uvedl, ţe toto vyjádření zcela nebo zčásti do svého stanoviska zahrnul,

-

správní úřad rozhodující v navazujícím řízení nerozhodl, ţe veřejné zájmy, které občanské sdruţení hájí, nejsou v navazujícím řízení dotčeny.71

Podmínkou účasti sdruţení v navazujících řízení je splnění všech tří podmínek. Pouze splnění první z nich záleţí na aktivitě sdruţení, zbylé dvě jsou závislé na rozhodnutí příslušného orgánu. Tato úprava je nevyhovující a zároveň odporuje Aarhuské úmluvě, ze které vyplývá poţadavek, aby dotčená veřejnost (mezi kterou zahrnuje i nevládní organizace podporující ochranu ţivotního prostředí) měla moţnost vyuţít v řízení o povolení záměrů, které podléhají procesu EIA, řadu procesních práv, které se shodují s nejdůleţitějšími právy účastníků správních řízení. Je tedy nezbytné, aby správní orgány jednaly ve správních řízeních, navazujících na proces EIA, s nevládními organizacemi jako s účastníky řízení.72

3.4 Nespokojenost s výsledkem Na konci kaţdého řízení je jeho účastníkům doručeno rozhodnutí. To můţe daný záměr povolovat, zakazovat, nebo pro něj stanovit další omezující podmínky. Pokud účastníci nejsou s tímto rozhodnutím spokojeni a domnívají se, ţe úřad některé podstatné skutečnosti opominul, nesprávně rozhodl, nebo v průběhu řízení nějak omezoval jejich procesní práva, mají moţnost vyuţít právních prostředků k jeho změně nebo zrušení.73

Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na ţivotní prostředí DOHNAL, Vítězslav, ČERNÝ, Pavel. Stát, obec, kraj a občan při ochraně ţivotního prostředí. Planeta, 2005, roč. 13, č. 5, s. 47. 73 HUMLÍČKOVÁ, Petra a kol. Účast veřejnosti na rozhodování ve věcech ochrany přírody a krajiny: metodická příručka. Vlašim: ČSOP Vlašim, 2008, s. 6. 71 72

- 28 -

3.4.1

Odvolání Jedná se o tzv. řádný opravný prostředek, kterého můţe pouţít kaţdý účastník. Úprava

odvolání je obsaţena v ustanoveních §§ 81 – 93 SpŘ. Odvolání musí být podáno do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí k správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. Pokud se, jak je tomu ve většině případů, účastníkovi doručuje písemné vyhotovení rozhodnutí, počíná lhůta běţet dnem tohoto doručení. V případě, kdy je moţné doručovat veřejnou vyhláškou, je dnem doručení 15. den po vyvěšení rozhodnutí na úřední desce a odvolací lhůta končí aţ po dalších 15ti dnech, tedy 30 dní po vyvěšení. Po formální stránce musí odvolání především splňovat základní náleţitosti kaţdého podání (§ 37 odst. 2 SpŘ). Musí z něj být patrno, kdo je podává, proti jakému rozhodnutí směřuje, co navrhuje, musí být jako odvolání výslovně označeno, datováno a podepsáno. Je samozřejmě ţádoucí odvolání odůvodnit a uvést, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jeţ mu předcházelo. Jako příklady důvodů pro odvolání je moţné uvést: -

Porušení procesních práv – např. účastníkovi nebyly oznámeny důleţité skutečnosti v průběhu řízení, nebyl přizván k ústnímu jednání, nebylo mu umoţněno nahlédnout do spisu atd.

-

Nesplnění náleţitostí návrhu na vydání rozhodnutí

-

Chybný postup úřadu – např. nedostatečné zhodnocení návrhu z hledisek vyţadovaných zákonem, nedodrţení postupu atd.

-

Nedodrţení formálních náleţitostí rozhodnutí – nedostaečné odůvodnění rozhodnutí, rozhodnutí o námitkách účastníků atd.

-

Věcné důvody – činnost je v rozporu s poţadavky právních předpisů nebo obecně poškozuje veřejný zájem74

Odvolání se podává u úřadu, který vydal původní rozhodnutí. Pokud tento úřad odvolání sám nevyhoví, předloţí věc k rozhodnutí nadřízenému úřadu. Ten přezkoumá napadené rozhodnutí v celém rozsahu, tedy po věcné i formální stránce, můţe doplnit dosavadní řízení novými důkazy, které mu mohou předkládat všichni účastníci. Odvolací orgán můţe napadené rozhodnutí: -

potvrdit (a tím současné odvolání zamítnout),

-

sám změnit,

ČERNÝ, Pavel, DOUCHA, Pavel. Jak chránit ţivotní prostředí při územním plánování a povolování staveb. Brno: Ekologický právní servis, 1999, s. 50 – 51. 74

- 29 -

-

zrušit a vrátit k novému projednání úřadu, který původní rozhodnutí vydal.

Proti rozhodnutí o odvolání není moţné se znovu odvolat, je však moţné pouţít některý z dále uvedených opravných prostředků. 3.4.2

Správní ţaloba Ţalobní legitimace občanských sdruţení v řízení před správními soudy se do značné míry

odvíjí od právní úpravy účastenství ve správním řízení (popsané v kapitole 4. 2). Podle ustanovení § 65 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen SŘS) můţe podat ţalobu proti rozhodnutí správního orgánu i účastník řízení před správním orgánem, tvrdí-li, ţe postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která mu příslušejí, takovým způsobem, ţe to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.75 Ţaloba se podává nejčastěji ke krajskému soudu v místě sídla orgánu, který rozhodnutí vydal. Ţalobce, který se účastnil předcházejícího správního řízení, můţe podat správní ţalobu pouze tehdy, jestliţe jiţ vyčerpal všechny řádné opravné prostředky (odvolání). Musí tak učinit ve lhůtě 2 měsíce ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí správního orgánu. Ţalobcem můţe být jen účastník správního řízení, který tvrdí, ţe v průběhu řízení byl rozhodnutím nebo postupem správního orgánu zkrácen na svých právech. To znamená, ţe účastník řízení nemůţe správní ţalobou napadat nezákonnost správního rozhodnutí, pokud zároveň není schopen prokázat, ţe byla přímo dotčena jeho subjektivní práva. K subjektivním právům, která mohou výt takto nejčastěji zasaţena patří právo vlastnické a další majetková práva vyplývající z občanského zákoníku.76 Ústavní soud se přiklonil k názoru, ţe také právo na příznivé ţivotní prostředí podle čl. 3577 Listiny základních práv a svobod patří mezi subjektivní práva.78 Z hlediska občanských sdruţení je však stále obtíţné se tohoto práva domáhat. Ústavní soud totiţ rozhodl, ţe čl. 35 Listiny základních práv a svobod nelze vztahovat na právnické osoby.79Na základě toho pak správní soudy zamítají návrhy opírané ze strany občanských sdruţení o právo na ţivotní prostředí podle čl. 35 Listiny.80Občanská sdruţení se tak mohou domáhat nápravy pouze na základě porušení jejich procesních práv.

ČAPLA, Nikola. Vybrané problémy participace subjektů práva ţivotního prostředí na rozhodování a soudní ochrana jejich práv. In HRŮŠOVÁ, Klára (ed). Ochrana ţivotního prostředí ve správním soudnictví. Praha: LexisNexis, 2008, s. 82 – 92. 76 ČERNÝ, Pavel, DOUCHA, Pavel. Jak chránit ţivotní prostředí při územním plánování a povolování staveb. Brno: Ekologický právní servis, 1999, s. 51 – 52. 77 Právo na příznivé ţivotní prostředí a včasné a úplné informace o stavu ţivotního prostředí a přírodních zdrojů. 78 Nález sp.zn. III. ÚS 70/97 (Sb.n.u.US Svazek č. 8, Nález č. 96, str. 375) 79 Sp.zn. I. ÚS 282/97 (Sb.n.u. US Svazek č. 10, Usnesení č. 2, str. 339) 80 Např. rozsudky Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 A 95/94; sp. zn. 5 A 98/98. 75

- 30 -

Na základě novely soudního řádu správního je zde však moţnost občanských sdruţení domáhat se soudního přezkumu rozhodnutí, významných z hlediska ochrany ţivotního prostředí, na základě zvláštní ţalobní legitimace k ochraně veřejných zájmů podle § 66 odst. 4 SŘS.: „Ţalobu je oprávněn podat také ten, komu toto oprávnění výslovně svěřuje zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu.“ Zvláštním zákonem se zde rozumí zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a podmínka splněné podmínek v § 70 tohoto zákona. Mezinárodní smlouvou, o kterou se lze opřít je Aarhuská úmluva, občanské sdruţení jako „dotčená veřejnost“ můţe zaloţit své oprávnění k ţalobě proti rozhodnutí na znění článku 9 odst. 2 úmluvy, podle nějţ je povinností kaţdé strany úmluvy zajistit, aby „osoby z řad veřejnosti“ mohly dosáhnout přezkumu takových rozhodnutí soudem nebo jiným nezávislým orgánem.81 V souvislosti se správní ţalobou je nutné zmínit § 23 odst. 10 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů, kde je stanoveno, ţe: „Občanské sdruţení nebo obecně prospěšná společnost, jejichţ předmětem činnosti je ochrana ţivotního prostředí, veřejného zdraví nebo kulturních památek, nebo obec dotčená záměrem, pokud podaly ve lhůtách stanovených tímto zákonem písemné vyjádření k dokumentaci nebo posudku, se mohou ţalobou z důvodu porušení tohoto zákona domáhat zrušení navazujícího rozhodnutí vydaného v řízení podle zvláštních právních předpisů82, postupem podle soudního řádu správního.“ Podmínkou ţalobní legitimace občanského sdruţení je, ţe vyjádřilo k určitým fázím procesu EIA - dokumentaci či posudku. Soud po projednání věci můţe ţalobu zamítnout a tím správní rozhodnutí potvrdit nebo můţe správní rozhodnutí zrušit. Tím se věc vrací zpět k rozhodnutí správním orgánům. 3.4.3

Obnova řízení V některých případech se účastník můţe domáhat, aby bylo obnoveno řízení v případě,

v němţ jiţ existuje pravomocné rozhodnutí. Podmínkou tedy je, ţe občanské sdruţení bylo účastníkem řízení, které se má obnovit. Řízení se na návrh účastníka obnoví, jestliţe: -

vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuţ jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo

-

bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno,

81 82

před ustanovením § 66 odst. 4 s. ř. s. judikoval Nejvyšší správní soud rozsudek sp. zn 5 As 19/2006 Např. zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách

- 31 -

-

rozhodnutí bylo dosaţeno trestným činem.83

Návrh na obnovu řízení se podává tomu orgánu, který o věci rozhodoval jako poslední (v případě, ţe bylo podáno odvolání k odvolacímu orgánu, jinak ovšem k úřadu, který vydal původní rozhodnutí). Návrh je nutné podat do 3 měsíců ode dne, kdy se účastník dozvěděl o některé z výše uvedených skutečností, maximálně však do 3 let od právní moci rozhodnutí. V návrhu je samozřejmě nutné uvést důkazy svědčící pro povolení obnovy.84 3.4.4

Přezkumné řízení Přezkumé řízení je zde zařazeno v souvislosti s územním plánováním. Jak jiţ bylo řečeno výše územní plán je vydáván ve formě opatření obecné povahy.

Vzhledem k tomu, ţe Nejvyšší správní soud podle své současné judikatury nepřiznává občanským sdruţením aktivní ţalobní legitimaci (právo podat ţalobu) k návrhu na zrušení opatření obecné povahy (územní plán), je moţné se bránit podáním podnětu k přezkumu územního plánu. Podle ustanovení § 174 správního řádu je moţné posoudit soulad opatření obecné povahy s právními předpisy v přezkumném řízení. Usnesení o zahájení přezkumného řízení je však moţné vydat pouze do 3 let od účinnosti opatření.85 Úskalím přezkumného řízení je, ţe podnět k přezkumnému řízení není návrhem na zahájení řízení, ale je na uváţení správního orgánu, zda shledá, ţe jsou nebo nejsou dány důvody opodstatňující zahájení přezkumného řízení.86

§ 100 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád Tamtéţ. 85 Oprava chyby v územním plánu[online]. Ekologický právní servis, 23. dubna 2009 [cit 4. prosince 2012]. Dostupné na . 86 Tamtéţ. 83 84

- 32 -

4 Judikatorní rozhodnutí 4.1 Právo na příznivé ţivotní prostředí jako subjektivní právo 4.1.1

Usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. I. ÚS 282/97 „Je zřejmé, ţe práva vztahující se k ţivotnímu prostředí přísluší pouze osobám fyzickým, jelikoţ se jedná o

biologické organismy, které – na rozdíl od právnických osob podléhají eventuálním negativním vlivům ţivotního prostředí.“87 Jedná se o usnesení o odmítnutí návrhu občanského sdruţení Děti země ve věci informací o stavu ţivotního prostředí. Toto usnesení se mi zdá nesprávné v tom, ţe mimo ostatních práv vztahujících se k ţivotnímu prostředí, odepřel občanskému sdruţení i právo na informace o stavu ţivotního prostředí z důvodu, ţe právo na včasné a úplné informace přísluší pouze osobám fyzickým. Přitom, aby se sdruţení mohla účastnit správních řízení musí ţádat o informace o zahajovaných řízeních. 4.1.2

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 1999, č. j. 6 A 95/94-87 „Právo na příznivé ţivotní prostředí, čl. 35 Listiny základních práv a svobod, je subjektivním

hmotněprávním oprávněním, které můţe příslušet fyzickým osobám jako biologickým organismům. Jeho nositeli však nemohou být osoby právnické.“88 Vrchní soud v tomto rozhodnutí interpretoval právo na příznivé ţivotní prostředí, tak jak je zakotveno v čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Během soudního řízení došlo k posunu v chápání práva na příznivé ţivotní prostředí jako veřejného statku (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/96, č. 280/1996 Sb.) k subjektivnímu právu (nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 70/97, č. 96/1997 Sb. r. ÚS, svazek 8) a posléze k subjektivnímu právu pouze fyzických osob (usnesení Ústavního soudu sp. značka I ÚS 282/97, č. 2/1998 Sb. r. ÚS, svazek 10). Přestoţe se Vrchní soud nakonec ztotoţnil z názorem posledním, zachytil ve svém rozhodnutí celý názorový vývoj, coţ rovněţ činí rozhodnutí zajímavým.89

Rozhodnutí dostupné na . 88 LANGROVÁ, Veronika. Přehled judikatury z oblasti ţivotního prostředí. 1. vydání. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 305 – 306. 89 HULMÁK, Milan. Právo na příznivé ţivotní prostředí a právnické osoby [online]. jurisprudence.cz, červen 1999 [cit. 4. prosince 2012]. Dostupné na . 87

- 33 -

4.2 Účastenství občanských sdruţení ve stavebním řízení 4.2.1

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č.j. 5 As 41/2009–102 V tomto rozsudku se Nejvyšší správní soud vyslovil, ţe: „občanské sdruţení, jehoţ hlavním

posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, je oprávněno se účastnit stavebního řízení vedeného podle § 109 a násl. stavebního zákona z roku 2006, pokud mohou být v tomto řízení dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny a pokud občanské sdruţení stavebnímu úřadu svou účast v souladu s § 70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, řádně a včas oznámí.“90 Nejvyšší správní soud v tomto rozhodnutí potvrdil výklad, ţe § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny je ustanovením speciálním, které má před § 109 stavebního zákona přednost. Absence odkazu na zvláštní právní předpis v § 109 stavebního zákona neznamená, ţe by účastníky nemohl vymezit jiný právní předpis. 4.2.2

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2010, č.j. 9 As 63/2010 – 111 Nejvyšší správní soud potvrdil, ţe „je nezbytné vycházet z pravidla lex specialis derogat generali, kdy

ust. § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny představuje ve vztahu k ust. § 109 stavebního zákona zvláštní právní úpravu účastenství ve stavebním řízení. V návaznosti na shora uvedené je potom třeba zkoumat, zda mohou být v takovém řízení dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny a zda jsou v daném případě splněny další poţadavky stanovené ust. § 70 odst. 2 a 3 zákona o ochraně přírody a krajiny.“ 91 Nejvyšší správní soud zde dospěl ke stejnému závěru, jako v předchozím rozhodnutí. Je tedy zřejmé, ţe v judikatuře Nejvyššího správního soudu neexistují v této otázce rozpory, coţ je z hlediska sjednocení rozhodovací praxe soudů pozitivním znakem. I následující příklady rozhodnutí jsou toho důkazem. 4.2.3

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2011, č.j. 7 As 2/2011 – 52 „Okolnost, ţe při realizaci stavby připadá v úvahu kácení dřevin, jiţ sama o sobě zakládá moţnost

účastenství občanských sdruţení podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v řízení o povolení stavby, neboť kácením dřevin nepochybně můţe být dotčen zájem na jejich ochraně.“ „Smyslem a účelem účasti občanských sdruţení podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve stavebních řízeních není blokace, zdrţování a protahování realizace stavebního záměru procesními obstrukcemi, nýbrţ to, aby kvalifikovaně, tj. odbornými argumenty z oblasti ochrany ţivotního

Rozsudek dostupný na . Rozsudek dostupný na . 90 91

- 34 -

prostředí, urbanismu apod., hájila dotčené (veřejné) zájmy ochrany přírody a krajiny v konkurenci jiných veřejných zájmů a zájmů soukromých.“92 4.2.4

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2011, čj. 1 As 6/2011 – 347 „Taxativní výčet účastníků stavebního řízení obsaţený v § 109 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006

má za následek vyloučení obecné definice účastníků řízení obsaţené v § 27 správního řádu z roku 2004. Nemá však za následek vyloučení zvláštních ustanovení o účastenství v řízení, která nejsou v přímém rozporu s definicí účastníků stavebního řízení. Ustanovení § 109 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 a § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je proto moţné aplikovat souběţně.“93 4.2.5

Podnět sp. zn.: 4618/2008/OP/MH94, z případů ombudsmana ze dne 23. 10. 2008 „Vyloučení účasti občanských sdruţení z řízení vedených podle stavebního zákona je nepřípustným

popřením principů transparentnosti veřejné správy a poţadavku účasti veřejnosti na rozhodování správních úřadů.“ Ochránce zahájil šetření podnětu Občanského sdruţení Modrý most ve věci zavedení obousměrné automobilové dopravy na tzv. Modrém mostě přes řeku Malši v Českých Budějovicích. Obyvatelé Havlíčkovy kolonie, která se řadí mezi urbanisticky i architektonicky nejzajímavější části města, přitom s plánovanou změnou nesouhlasí. Doposud se jednalo o jednu z neklidnějších částí města, která je umístěna na spojnici vyuţívané cyklisty a chodci, je odtud přístup do parku, k dětskému hřišti a městským koupalištím. V rámci šetření shledal ochránce pochybení orgánů státní správy, konkrétně stavebního úřadu Magistrátu města České Budějovice, který vyloučil z účasti na řízení o povolení stavby Občanské sdruţení Modrý most. Úřad nesprávně aplikoval stavební zákon a zákon o ochraně přírody a krajiny a rovněţ pochybil, jestliţe nevedl řízení o změně vlivu stavby na ţivotní prostředí.95 Vzhledem k tomu, ţe stavební úřad se s kritikou svého postupu neztotoţnil, doporučil ochránce občanskému sdruţení, aby vyuţilo závěry šetření a podalo proti vydanému rozhodnutí správní ţalobu.96 Povaţuji za přínos moţnost občanských sdruţení obrátit se na veřejného ochránce práv, který sice nevydává závazná rozhodnutí, ale jeho doporučení mají obecně velkou váhu a váţnost.

92Rozsudek

dostupný na . 93Rozsudek dostupný na . 94 Podnět sp.zn. 4618/2008/VOP/MH, Souhrnná zpráva 2008 95 KRAVČÍKOVÁ, Jana, ZÁHUMENSKÁ, Vendula. Účast občanských sdruţení ve stavebním řízení. Ekologický právní servis, prosinec 2009 [cit 4. prosince 2012]. Dostupná na . 96 Tamtéţ.

- 35 -

4.3 Ţalobní legitimace občanského sdruţení 4.3.1

Rozsudek městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2004, č. j. 28 Ca 444/2001 – 100 „Ţalobce jako občanské sdruţení splňující podmínky stanovené zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně

přírody a krajiny, mohl ve stavebním řízení uplatňovat všechna práva účastníka tohoto řízení. Ţalobcovu ţalobní legitimaci v řízení o ţalobě proti stavebnímu povolení zakládají jeho procesní práva ve správním řízení; ţalobce proto můţe namítat nezákonnost rozhodnutí správního orgánu jen potud, tvrdí-li, ţe ve správním řízení byla zkrácena jeho procesní práva takovým způsobem, ţe to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.“97 Aktivní ţalobní legitimaci byla občanským sdruţením přiznána pouze za předpokladu, ţe byla porušena jejich procesní práva, coţ mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Pokud bylo tedy rozhodnutí nezákonné z hlediska hmotněprávního, občanská sdruţení se nemohla nijak bránit. 4.3.2

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2007, č. j. 5 As 19/2006 – 59 „Občanské sdruţení, jehoţ hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, má právo na

přístup k soudu dle § 65 odst. 2 s. ř. s. za účelem přezkumu rozhodnutí správních orgánů v řízeních, kterými jsou dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, avšak pouze za splnění podmínek předepsaných v § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (zejména musí oznámit svou účast v řízení před správním orgánem), a dalších podmínek předepsaných soudním řádem správním, zejména vyčerpání řádných opravných prostředků. Při nesplnění uvedených podmínek se občanská sdruţení nemohou domáhat přezkumu rozhodnutí správních orgánů na základě § 66 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s čl. 9 odst. 2 nebo 3 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záleţitostech ţivotního prostředí, vyhlášené pod č. 124/2004 Sb. m. s., nebo ve spojení s čl. 10a Směrnice Rady ze dne 27. června 1985, o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na ţivotní prostředí (85/337/EHS), neboť tato ustanovení předpokládají splnění výše uvedených podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy.“98 V tomto rozhodnutí je stanoveno, ţe občanské sdruţení nemůţe své právo na přístup k soudu odvozovat z ustanovení mezinárodních smluv nebo komunitárních předpisů, pokud zároveň nesplňuje podmínky stanovené zákonem o ochraně přírody a krajiny. S vývojem judikatury a nových právních ustanovení se však situace zlepšila, např. zvláštní ţalobní legitimace k podání ţaloby ve veřejném zájmu § 66 odst. 4 soudního řádu správního, kterou můţe podat také ten, komu toto oprávnění výslovně svěřuje zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva, která

LANGROVÁ, Veronika. Přehled judikatury z oblasti ţivotního prostředí. 1. vydání. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 319. Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 3/2008, rozhodnutí č. 1483. Rozsudek také dostupný na . 97 98

- 36 -

je součástí právního řádu – pro moţnost pouţití např. Aarhuské úmluvy tedy nemusí splňovat ţádné další podmínky.

- 37 -

5 Komparace přístupu k soudům ve věcech ţivotního prostředí 5.1 Nizozemí Co se týče přístupu k soudům ve věcech ţivotního prostředí, Nizozemsko je známo jako velmi liberální země. Je tomu tak zejména proto, ţe se zde kaţdý můţe aktivně zúčastnit většiny správních řízení bez toho, ţe by musel prokazovat zvláštní zájem, a také díky actio popularis99 proti rozhodnutím, kterými je takové řízení zakončeno.100 Nevládní organizace mají v Nizozemsku poměrně široký přístup k soudům. Jiţ na začátku 70. let minulého století byly nevládní organizace zabývající se ochranou ţivotního prostředí kvalifikovány jakoţto „zainteresované strany“101, které mohly podávat ţaloby k soudu. Od roku 1993 je v článku 1:2 GALA toto precedenční právo kodifikováno: „Za zájmy právnických osob jsou povaţovány i zájmy všeobecné a kolektivní, které (tyto osoby) zastávají zejména v souladu se svými stanovami a jeţ ve své činnosti fakticky hájí.“ V důsledku toho mohou být nevládní organizace ve smyslu GALA povaţovány za „zainteresované strany“, pokud se daná otázka dotýká jejich cílů a předmětu činnosti.102 V případě actio popularis mají nevládní organizace stejný přístup jako kaţdý jiný. Ačkoli nemohou uplatňovat svá vlastní subjektivní práva, mají nevládní organizace také přístup k civilním soudům. První takové rozhodnutí učinil Nejvyšší soud (Hoge Raad) v červnu 1986.103Od té doby bylo toto rozhodnutí kodifikováno v občanském zákoníku.104 Úloha nevládních organizací je v oblasti práva ţivotního prostředí, jak ve správních řízeních, tak i v soudních, velmi důleţitá. Hájí zájmy mnoha osob a mohou se zabývat nejrůznějšími veřejnými zájmy. V Nizozemsku téměř nikdo nepochybuje o tom, ţe přístup nevládních organizací k soudům je velmi důleţitým a uţitečným nástrojem.105

Ţaloba ve veřejném zájmu BACKES, Chris.W. Přístup k soudům ve věcech ţivotního prostředí – Nizozemsko. In ČERNÝ, Pavel, DOHNAl, Vítězslav (eds). Přístup k soudům při ochraně ţivotního prostředí. LexisNexis, 2008, s. 49 – 63. Příspěvek převzat z publikace EBBESSON, J. (ed). Access to justice in Environmental Matters in EU. Kluwer Law International, Hardbound, The Hague, 2002. Dostupné na < http://books.google.cz/books?id=36nPhleF2tYC&pg=PA392&lpg=PA392&dq=actio+popularis+in+GALA&sour ce=bl&ots=INBsp23Pmg&sig=kHC1A2NRgSvtrzbo36GivsDtzUU&hl=cs&sa=X&ei=yjmuUPOnCYjYtAbMnYH ABQ&sqi=2&ved=0CCwQ6AEwAA#v=onepage&q=actio%20popularis%20in%20GALA&f=false>. 101 Čl. 1:2 General Administrative Law Act (Všeobecný zákon o správním právu): „Osoba, jejíţ zájmy jsou osobně a přímo dotčeny daným rozhodnutím.“ 102 BACKES, Chris W. Přístup k soudům…… 103 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci De Nieuwe Meer-arrest ze dne 27. června 1986 104 BACKES, Chris W. Přístup k soudům…. 105 Tamtéţ. 99

100

- 38 -

5.2 Německo V Německu mají nevládní organizace stejné právo na přístup k soudům jako fyzické osoby za předpokladu, ţe je dotčen vlastní zájem organizace. S výjimkou případů stanovených zákonem, především ochrana ţivotního prostředí, se vţdy musí jednat o údajné porušení vlastních práv.106 V oblasti

ţivotního

prostředí

většina

zákonodárných

sborů

spolkových

zemí

implementovala zvláštní práva na zahájení řízení pro ty organizace, které jsou uznány Ministerstvem ţivotního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti. Tyto organizace mohou namítat porušení nejen vlastních, ale i kolektivních práv. Nevládní organizace v takových případech mohou namítat porušení právních předpisů nebo nečinnost při aplikaci právních předpisů na ochranu přírody.107

5.3 Itálie V Itálii má kaţdé kolektivní uskupení přístup k soudům za předpokladu, ţe prokáţe relevantní právní zájem. V případě, ţe soudce uzná existenci relevantního právního zájmu, je nevládní organizace oprávněna podat návrh k soudu.108 Relevantní právní zájem se musí vztahovat k organizace jako k celku, nikoliv pouze k zájmu jednotlivých členů organizace. Ve správním soudnictví spočívá specifikum pro nevládní organizace v tom, ţe kritéria procesní způsobilosti jsou v jednotlivých případech stanovena zákonem a rozhodnutím soudu. V důsledku to znamená, ţe nevládní organizace mají horší postavení neţ fyzické osoby, jejichţ procesní způsobilost je dána automaticky. Procesní způsobilost nevládních organizací je zákonem přiznána především právě v oblasti ţivotního prostředí, územního plánování a staveb.109

REHBINDER, Eckard. Germany. In KOTZÉ, Louis J., PATERSON, Alexander R. (eds). The Role of the Judiciary in Environmental Governance (Comparative Perspectives). Kluwer Law International BV, 2009, s. 123 – 149. 107 Tamtéţ. 108 ZITO, Alberto a kol. Italy. In EBBESSON, J. (ed). Access to justice in Environmental Matters in EU. Kluwer Law International, Hardbound, The Hague, 2002, s. 314 – 346. 109 ZITO, Alberto a kol. Italy. In EBESSON, J. (ed). Access to justice in Environmental Matters in EU. Kluwer Law International, Hardbound, The Hague, 2002, s. 314 – 346. 106

- 39 -

6 Občanské sdruţení SENOVÁ Občanské sdruţení SENOVÁ bylo zaloţeno s cílem ochrany zájmů občanů bydlících v lokalitě Šumperk - Dolní Temenice. Hlavním úkolem sdruţení je zamezení změny územního plánu - ponechání stávajícího platného a schváleného územního plánu sídelního útvaru města Šumperka (k.ú. Šumperk, k.ú. Dolní Temenice, k.ú. Horní Temenice), který je platný v den podání registrace sdruţení (tj. 3. května 2006). Zabránění výstavby a provozu staveb občanské vybavenosti typu : nákupní centrum - hypermarket, supermarket apod., velkoplošných parkovišť, průmyslové výstavby v lokalitě Dolní Temenice na pozemcích mezi ulicí Pod Rozhlednou a novou výstavbou firmy Fortex a tím zajištění kvality bydlení (ţivota) - minimální hlučnost a prašnost pro obyvatele lokality a dětí v přilehlé mateřské a základní škole. Zachování rázu přírodní krajiny pro odpočinek a rekreaci.110

6.1 Interspar v Šumperku O výstavbě nového nákupního střediska s parkovištěm, novými komunikacemi a světelnou křiţovatkou v Temenici na pozemku bývalé kotelny se začalo mluvit jiţ v roce 2005. Draţba bývalého areálu kotelny se uskutečnila 15. prosince 2005. Bývalý vlastník, firma Jenisej export-import, která o tento lukrativní pozemek vinou svých dluhů u VZP přišla, tak mohla splatit svůj dvou a půl milionový dluh pojišťovně. V areálu je doposud psaných dvanáct firem, sedm z nich je brněnských, pět šumperských.111 Jiţ v lednu 2005 se radní dohodli o vstupu do draţby, při níţ by mohl Šumperk získat nové pozemky. Areál někdejší kotelny o výměře téměř dvanáct a půl tisíce metrů čtverečních byl totiţ pro radnici významným. Spolu se sousedními pozemky, které jsou jeho majetkem, chtělo totiţ město tuto lokalitu vyuţít pro bydlení. O deset měsíců později však radní rozhodli se draţby neúčastnit. „Město odstoupilo od záměru pro příliš vysokou vyvolávací cenu, není v silách města zaplatit více neţ 8 milionů za objekt a vydat dalších odhadem 10 milionů za likvidaci staveb a úpravu území,“ upřesnil důvody odstoupení starosta Zdeněk Broţ. Město sice nevlastní v lokalitě ţádné rozsáhlé pozemky, ale jen menší plochy, které jsou však nutné pro budoucího majitele kotelny. O případného investora se nemusí radní bát. Přiklepli totiţ prodej pozemků zahraniční firmě, která se prostřednictvím společnosti Agile zavázala splnit všechny poţadavky města. Nejniţší podání v draţbě soud stanovil na začátku roku 2005 ve výši dvanáct milionů dvacet tři tisíc korun,

Oficiální stránky občanského sdruţení SENOVÁ[online] Dostupné na . 111 Vyroste místo bývalé kotelny supermarket? [online]. Šumperský rej.cz, 16. listopadu 2005 [cit. 28. října 2012]. Dostupné na . 110

- 40 -

současná cena (listopad 2005) je však osm milionů patnáct tisíc. „Poţadavky města na případného investora jsou takové, aby budoucí případná stavba byla co neméně v kolizi se stávající zástavbou, klademe důraz na vhodné umístění staveb, zelené clony, umoţnění průjezdu přes parkoviště, výstavbu souvisejících komunikací a řízené křiţovatky,“ doplnil starosta Broţ další poţadavky, které město klade na nového majitele pozemku. I kdyţ si jsou starosta i radní vědomi, ţe oblíbenost hypermarketů u lidí klesá, rozhodnutí prodat pozemek k tomuto účelu byl podle nich správný. Obávali se totiţ, ţe by investor mohl zakoupit jiné vhodné místo, kde by ovšem radnice nemohla budoucí podobu ovlivnit.112 V Šumperku zavládla vlna nevole nad plánovanou stavbou hypermarketu, který měl místo nevyuţité kotelny v Dolní Temenici vyrůst. I kdyţ byl záměr vyuţít pozemek pro tento účel oznámen radnicí jiţ na začátku roku 2005, vlna odporu se vzepjala aţ během Velikonoc 2006. Vznikající občanské sdruţení Senová podalo petici, aby radní a hlavně investor od tohoto nápadu ustoupili. „Náš boj není rozhodně bojem proti radnici ani proti zastupitelům, jak by se mohlo mylně zdát,“ uvedl Jiří Suchánek z přípravného občanského sdruţení Senová, „chceme jen přijít s informací a nápadem, jak lze celou situaci s pozemkem řešit jinak a efektivněji, ku spokojenosti všech.“ Petice, která vznikla po zasedání zastupitelstva města Šumperka, čítala na tři stovky podpisů. Organizátoři však nakonec získali podpisů bezmála tisíc.113 „V neuvěřitelné tichosti a za neustálého skrývání připravované výstavby nákupního centra Interspar se aţ po objevení prvních kolíků podařilo místním obyvatelům zjistit, jak potajmu společnost Interspar připravuje proměnu celé oblasti Dolní Temenice v rozlehlé nákupní centrum. Je opravdu zaráţející, ţe město neláká turisty i podnikatele na krásu podhůří Jeseníků, ale na nakupování v obchodních řetězcích zahraničních společností,“ uvedlo občanské sdruţení Senová ve svém prohlášení. Město však prostřednictvím starosty Zdeňka Broţe oponovalo, ţe jednání i usnesení zastupitelstva jsou veřejná a jsou k dispozici na internetu i veřejných deskách. O projednávaném záměru se psalo v novinách i městském zpravodaji jiţ v lednu 2005 těsně po zasedání zastupitelstva, které rozhodlo o návrhu na změnu územního plánu. Na jednání před Velikonocemi 2006 pak byl na poţadavek vedení města doplněn materiál o studii výstavby a investor slíbil vybudovat protihlukové stěny, zajistit nerušivé zásobování a zřídit lesopark.114 Občanské sdruţení namítalo, ţe město v tichosti změnilo územní plán Šumperka a místa určená pro zástavbu rodinných domů nyní vyuţije pro stavbu hypermarketu. „Je třeba upozornit, ţe

Vyroste místo bývalé kotelny supermarket? [online]. Šumperský rej.cz, 16. listopadu 2005 [cit. 28. října 2012]. Dostupné na . 113 MAREŠOVÁ, Stanislava. Interspar v Šumperku – Temeništi obyvatelé hypermarket nechtějí [online]. Šumperský rej.cz, 10. května 2006 [cit. 28. října 2012]. Dostupné na . 114 Tamtéţ. 112

- 41 -

hlavní plochou, o kterou především jde, je pozemek pod kotelnou a kolem ní, který podle současného územního plánu (r.2005) nelze pro bytovou výstavbu vyuţít!“ uvedl starosta Broţ.115 Jednou z informací, kterými občanské sdruţení argumentovalo proti stavbě hypermarketu byla obava, ţe stávající dopravní obsluţnost není dobrá. „Oblast Dolní Temenice nebyla na eventualitu takovéto stavby připravována. Není zde dostatečná silniční kapacita pro zvýšený provoz kamionů takového měřítka, jako je zásobování,“ uvedl inţenýr Petr Horák z přípravného výboru občanského sdruţení Senová. Za pravdu mu v jedné části dal i vedoucí odboru dopravy města Šumperka Radek Novotný: „Výstavba hypermarketu samozřejmě vţdy dopravní vazby ovlivní, a to jak osobní dopravu zákazníci, tak nákladní dopravu - zásobování.“ I kdyţ město zatím nemělo zpracované konkrétní věcné podklady, rozhodně se bránilo myšlence, ţe by nedávno postavené kruhové objezdy U Koruny či Hasičů průjezdu zásobovacích kamionů nevyhovovaly. „Nově vybudované okruţní křiţovatky mají normalizované parametry a jsou pro průjezd vozidel vyhovující,“ dodal inţenýr Novotný.116 Nakonec nabídli zastupitelé města občanskému sdruţení Senová moţnost vyjednávání. „Uváděné námitky byly přijaty jako závaţné a záměr investora do této lokality jako příliš velký. Proto jsem se rozhodl materiál stáhnout za souhlasu zastupitelstva z jednání.“ uvedl starosta Zdeněk Broţ. Občanské sdruţení Senová bylo radními ujištěno, ţe město neučiní ţádné nevratné kroky bez jejich účasti. „Byli poţádáni, aby si vytvořili pracovní skupinu, která by byla v kontaktu s odbornými pracovníky města. S tímto jsme se souhlasně rozešli,“ dodává Broţ. Jak se však ukázalo, záměry protestujících byly jiné a o jednání s investorem neměli zájem. „Nechceme jednat s Intersparem, podle nás není o čem. My hypermarket u našich domů a na polích pod Senovu nechceme,“ rezolutně odmítl tuto moţnost Jiří Suchánek. Jednání protestujících nepokládal po předchozí domluvě za korektní ani starosta: „K mému překvapení se namísto spolupráce začaly objevovat v novinách články, jejichţ obsah byl značně zavádějící.“.117 Občanské sdruţení Senová nyní samo hledá moţnosti, jak lokalitu lépe vyuţít. „Chceme ukázat městu, ţe lze najít i jiná řešení, neţ jaké předkládá,“ přemítá inţenýr Petr Horák, jednatel společnosti Help forest s.r.o., která se mimo jiné zabývá vypracováním lesních hospodářských plánů či sluţeb v oblasti lesnictví, těţby dřeva a myslivosti.118 Konečná otázka kolem pozemku kotelny i budoucí výstavby není ani v dnešní době dořešena.

MAREŠOVÁ, Stanislava. Interspar v Šumperku – Temeništi obyvatelé hypermarket nechtějí [online]. Šumperský rej.cz, 10. května 2006 [cit. 28. října 2012]. Dostupné na . 116 Tamtéţ. 117 Tamtéţ. 118 Tamtéţ. 115

- 42 -

Závěr Znečištěné ţivotní prostředí, kácení stromů, zábor zemědělské půdy, neustále se zvětšující betonová výstavba a zástavba, rozšiřující se sítě kolosních nákupních středisek, hypermarketů, zábavních center, zvýšená prašnost a hlučnost ze staveb, z dopravy na pozemních komunikacích, to vše jsou problémy moderní společnosti. Vše má nedozírné účinky na lidské zdraví i psychickou pohodu. Lidé jsou si toho v dnešní uspěchané době vědomi, neustálý spěch a stres způsobující roztěkanost, rozmrzelost a hlavně jsou krokem k dalším civilizačním chorobám. Jsou si vědomi těchto účinků, ale nevědí, jak a hlavně zda vůbec se proti tomu mohou bránit, jak mohou zabránit dalším neţádoucím a nechtěným výstavbám a zachránit tak kousek zeleně pro kvalitní a zdravý odpočinek, který je v dnešní době tak potřeba. Proto by mělo být důsledně dodrţováno právo na informace, speciálně právo na informace o ţivotním prostředí, které je upravené v zákoně o právu na informace o ţivotním prostředí a je zakotveno i v Listině základních práv a svobod, a právo na přístup k právní ochraně ve věcech ţivotního prostředí, a pokud dojde k porušení této povinnosti, měly by být nastaveny přísnější sankce. V rámci Evropské unie v tomto směru vydala několik směrnic, ovšem úskalím směrnic je fakt, ţe poţadují daný cíl, ale cestu, jak k výsledku dojít nechávají na členských státech. To dává poměrně volnou ruku legislativním a exekutivním orgánům daných států, a jsou tak náchylnější k ovlivnění a právní úpravě odpovídající poţadavkům korporací, developerů a větších společností. Významným krokem Evropské unie v tomto ohledu byla ratifikace Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záleţitostech ţivotního prostředí (Aarhuská úmluva), a byl jí přiznán přímý účinek. I tak by do budoucna bylo přínosem celkové sjednocení právní úpravy za pomoci nařízení Evropské unie. Naše právní úprava týkající se přístupu veřejnosti, resp. občanských sdruţení, k ochraně ţivotního prostředí, ať uţ právní či jakékoliv, je komplikovaná, systematicky neucelená a nepřehledná. Problémem

je existence velkého mnoţství zákonů, které částečně upravují

moţnosti účasti občanských sdruţení ve správních řízeních týkajících se ţivotního prostředí, nebo moţnosti přístupu k soudu. V zákonech jsou stanoveny podmínky, které musí dané občanské sdruţení splnit, pokud se chce stát účastníkem řízení, a mnohdy je podmínek opravdu hodně. Některé zákony účastenství občanských sdruţení neobsahují vůbec, při tom jde o důleţitá řízení (např. stavební řízení dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu). Občanská sdruţení se v tomto případě mohou bránit pouze za pomoci sloţité právní argumentace, ke které správní orgány často nepřihlíţejí a účast občanských sdruţení prostě nepovolí, nebo na základě judikatorních rozhodnutí řešících tuto otázku. Vhodná by proto byla ucelená úprava rozepisující jednotlivá správní řízení a na ně navazující soudní řízení, kterých se by - 43 -

se občanská sdruţení mohla účastnit. Prostřednictvím občanského sdruţení mohou lidé nejen oponovat škodlivým záměrům, ale také uskutečňovat projekty, které přinesou širšímu okolí uţitek. Ať uţ jde o zkrášlování veřejných prostranství, výsadby stromů, zakládání kulturních center či například revitalizace krajiny a obnovu památek. Hlas občanského sdruţení má mnohem větší váhu, neţ hlasy jednotlivých lidí. Podstatným krokem v problematice a usnadnění přístupu k soudům bylo zakotvení moţnosti občanského sdruţení podat veřejnou ţalobu na základě zvláštní ţalobní legitimace podle § 66 odst. 4 soudního řádu správního. Řešením by také mohlo být začlenění nového druhu právnické osoby nadační povahy, resp. fondového typu, tzv. „sdruţení ţivotního prostředí“. Tím by byla ţivotnímu prostředí zajištěna právní subjektivita. Role občanských sdruţení by v tomto případě spočívala v tom, ţe by zastávala úlohu statutárního orgánu, tedy zastupovala zájmy ţivotního prostředí přímo jménem ţivotního prostředí, a nikoliv svým. Pro vznik a formu těchto sdruţení ţivotního prostředí by platilo, ţe by se jednalo o právnické osoby zřízené zákonem a potaţmo právnické osoby sui genesis. Zřídily by se s územní působností pro jednotlivé kraje. Předmětem jejich činnosti by bylo zastupování zájmů ţivotního prostředí ve správních a soudních řízeních a samozřejmě by mohly vykonávat i další činnosti směřující k udrţitelnému rozvoji společnosti.119 V celé situaci není chyba jen na straně naší právní úpravy. Důleţitou roli zde hraje samotný rozhodovací proces správních orgánů a soudů. Dotčené správní orgány, které při rozhodování o zásazích do ţivotního prostředí mají chránit a hájit zákonem určené veřejné zájmy (zájmy na ochraně přírody a krajiny, ovzduší, lesa, vody, atd.), velice často selhávají, kapitulují před silnými zájmy investorů, ustupují před jejich nátlakem, nehájí veřejné zájmy důsledně, často se chovají alibisticky. V praxi tyto instituce nerady připouští iniciativu občanských sdruţení, nerady se vypořádávají s jejich námitkami a připomínkami, s jejich snahou bránit se proti danému záměru. Správní orgány často napadají občanská sdruţení z obstrukcí a z toho, ţe se snaţí uskutečnění daného záměru oddalovat, komplikovat řízení a prodluţovat tak celý proces, často předem prohraný. I na to někdy správní orgány spoléhají. Spoléhají, ţe občanská sdruţení nebudou podnikat kroky v podobě připomínek, námitek či správních ţalob, pokud uvidí, ţe nemají takový efekt, jaký by si přála. Ale je to právě aktivní veřejnost, která svým přístupem můţe změnit mnoho věcí, zabránit novým výstavbám a ubránit své potřeby. Je zde ale zapotřebí ozvat se, a to hlasitě, nebát se

Viz. PETRŢÍLEK, Petr. Sdruţení ţivotního prostředí. In ČERNÝ, Pavel, DOHNAL, Vítězslav (eds). Přístup k soudům při ochraně ţivotního prostředí. Praha: nakladatelství ASPI Publishing, 2004, s. 137 – 140. 119

- 44 -

vyjádřit svůj nesouhlas, svůj názor, věřit, ţe můţeme něčeho dosáhnout, něco změnit. Nejspíš pozůstatky minulého reţimu, kde se lidé báli říct svůj názor nebo cokoliv měnit, mohou za to, ţe lidé jsou k některým věcem, kterých se jich přímo dotýkají, laxní. Společenské, politické a právní změny, které přišly po listopadu 1989, dávají úplně nové a širší moţnosti, jak se aktivněji podílet na ochraně prostředí, ve kterém ţijeme. Jen je vyuţít. V posledních letech se však situace výrazně zlepšila. Podařilo se poloţit základy právní úpravy potřebné k účasti veřejnosti na ochraně ţivotního prostředí. Veřejnost je aktivní, brání se proti záměrům, se kterými nesouhlasí, uvědomuje si, kam aţ můţe zajít neustále rozšiřování betonových zástaveb, supermarketů, silnic a dálnic, novostaveb, a chtějí bránit zdravé ţivotní prostředí pro sebe i budoucí generace. Zakládají občanská sdruţení, protoţe věří, ţe více lidí více zmůţe, více hlasů je víc slyšet. Občanské sdruţení přináší více moţností, jak se bránit. Situace u nás ještě zdaleka není na úrovni vyspělejších států západní Evropy, jako například Nizozemí, kde se kaţdý můţe aktivně zúčastnit většiny správních řízení bez toho, ţe by musel prokazovat zvláštní zájem, a také díky actio popularis proti rozhodnutím, kterými je takové řízení zakončeno. Jak jsem jiţ uvedla výš, významným krokem zde bylo zakotvení moţnosti občanského sdruţení podat veřejnou ţalobu na základě zvláštní ţalobní legitimace podle § 66 odst. 4 soudního řádu správního. Účast veřejnosti má v posledních letech v moderních právních řádech evropských zemí mnoho forem a podob, i kdyţ se někdy zuţuje jen na účast ve správních a obdobných rozhodovacích řízeních. Samozřejmě záleţí i na přístupu správních orgánů, soudů, nebo i městských zastupitelstev, pokud jde například o veřejná projednání a přizvání občanského sdruţení ke konzultaci a spolupráci, jak jsem uvedla ve svém příkladu „Interspar v Šumperku“. Závěrem bych uvedla, ţe pokud se veřejnost aktivně zapojí do dění, a správní orgány, které mají danou problematiku na starost, budou brát její podněty a návrhy dostatečně váţně, bude k nim přihlíţet a kvalitně je zdůvodní, otvírá se cesta vzájemné spolupráce, která můţe vést aţ ke kýţenému cíli, a tedy k moţné nápravě. Aktivní veřejnost bude vítána. A právě aktivita by mohla vést i k změně právní úpravy, k celkovému zjednodušení přístupu veřejnosti k správnímu řízení a k soudní ochraně, k přehlednosti právních předpisů. Veřejnost by se neměla spoléhat na svědomí správních orgánů, ale sama se bránit. Musí tedy dojít ke změnám na obou stranách, jak na straně veřejnosti, formou aktivity a zájmu, tak na straně správních orgánů, pomocí systematické, přehledné právní úpravy, například by bylo vhodné upravit účast veřejnosti samostatným zákonem.

- 45 -

Nesmíme však zapomenout, ţe právům odpovídají povinnosti, a občanská sdruţení nesou určitou odpovědnost za své vystupování v daných kauzách, které by mělo být samozřejmě rozumné, věcné, konstruktivní, ale v neposlední řadě morální. Záleţí jen na nás, jestli si příznivé ţivotní prostředí ubráníme nebo zda ho necháme na pospas developerům, investorům a korporacím hnaných vidinou zisku. Ţivotní prostředí nemůţe mluvit, nikdo se ho neptá, zda souhlasí s daným záměrem, projektem, politikou, musíme za něj mluvit my. Ţivotní prostředí je nás všech a je jen na nás, jestli ho udrţíme příznivé i pro budoucí generace.

- 46 -

Seznam pouţitých zdrojů BIBLIOGRAFIE: BUBELOVÁ, Kamila (ed). Pocta Eduardu Vlčkovi k 70. narozeninám. Olomouc: Nakladatelství UP, 2010. 488 s. ČERNOHOUS, Pavel, ŠIKOLA, Luděk. Od územního plánování po stavební povolení: kdy a jak se účastnit. Praha : Zelený kruh, 2007. 32 s. ČERNÝ, Pavel a kol.: Budeme je ţalovat?, 2. vydání, Brno, Ekologický právní servis 2000. 127 s. ČERNÝ, Pavel, DOHNAL, Vítězslav (eds.) Přístup k soudům při ochraně ţivotního prostředí. Praha: nakladatelství ASPI Publishing, 2004. 251 s. ČERNÝ, Pavel, DOHNAL, Vítězslav. Stát, obec, kraj a občan při ochraně ţivotního prostředí. Planeta, 2005, roč. 13, č. 5. ČERNÝ, Pavel, DOUCHA, Pavel. Jak chránit ţivotní prostředí při územním plánování a povolování staveb. Brno: Ekologický právní servis, 1999. 91 s. DAMOHORSKÝ, Milan. Právo ţivotního prostředí. 1. vyd. Praha : C.H.Beck, 2003. 545 s. EBBESSON, J. (ed). Access to justice in Environmental Matters in EU. Kluwer Law International, Hardbound, The Hague, 2002. 499 s. HUDCOVÁ, Zdenka. Občanské sdruţení. Právní rádce, 2001, roč. 9, č. 1. HUMLÍČKOVÁ, Petra a kol. Účast veřejnosti na rozhodování ve věcech ochrany přírody a krajiny: metodická příručka. Vlašim: ČSOP Vlašim, 2008. 72 s. HRUŠOVÁ, Ivana a ŠTĚRBOVÁ, Markéta. Účast veřejnosti na rozhodování o ţivotním prostředí podle mezinárodního a komunitárního práva a srovnání právní úpravy ČR s francouzským a německým systémem. Právní rozhledy, 2006, 14(15). - 47 -

HRŮŠOVÁ, Klára (ed). Ochrana ţivotního prostředí ve správním soudnictví. Praha: LexisNexis, 2008. 142 s. JEMELKA, Luboš, BŘEŇ, Jan. Zákon o sdruţování občanů, zákon o právu shromaţďovacím a zákon o právu petičním s komentářem. Praha: ASPI, a.s., 2007. 106 s. KOTZÉ, Louis J., PATERSON, Alexander R. (eds). The Role of the Judiciary in Environmental Governance (Comparative Perspectives). Kluwer Law International BV, 2009. 637 s. LANGROVÁ, Veronika. Přehled judikatury v oblasti ţivotního prostředí. 1. vydání. Praha : ASPI, a. s., 2007. 380 s. MATĚJKA, Lukáš, SKALSKÝ, Martin a TOŠNER, Ondřej. Občanské sdruţení --proč a jak je zaloţit. Praha: Arnika, 2011. 29 s. PAVLÍČEK , Václav a kol. Ústavní právo a státověda, II. díl. Ústavní právo České republiky, Část 2. Praha: Linde Praha, 2004. 241 s. PAVLÍČEK, Václav a kol. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. díl, Práva a svobody. 2., dopl. a podstatně rozš. vyd. Praha: Linde, 1999. 975 s. PTÁČKOVÁ, Kateřina a KUBOVÁ, Marta. Aarhuská úmluva: úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záleţitostech ţivotního prostředí. Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí České republiky, 2009. 15 s. SLÁDEČEK, Vladimír. Obecné správní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Praha : ASPI Wolters Kluwer, 2009. 464 s. SLÁDEČEK, Vladimír, POUPEROVÁ, Olga a kol. Správní právo – zvláštní část (vybrané kapitoly) Praha: Leges, 2011. 416 s. SMOLEK, Martin. Šestý akční program Evropského společenství pro ţivotní prostředí „Ţivotní prostředí 2010: Budoucnost je v našich rukou“. České právo ţivotního prostředí, 2002, roč. 4, č. 6.

- 48 -

TICHÁ, Tereza. Zákon o integrované prevenci a jeho právní prováděcí předpis – vyhláška č. 554/2002 Sb. České právo ţivotního prostředí, 2002, roč. 4, č. 6. VESELÝ, Jaroslav. Občanské sdruţení. Moderní obec: měsíčník pro komunální politiku a regionální rozvoj, 1997, roč. 3, č.11. PRÁVNÍ PŘEDPISY: Aarhuská úmluva, Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti v rozhodovacích procesech a přístupu k soudům v oblasti ţivotního prostředí Charta základních práv EU Směrnice 2003/35/ES ze dne 26. 5. 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se ţivotního prostředí a o změně směrnic Rady 85/3377/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Ústavní zákon č.1/1993 Sb., Ústava ČR Ústavní zákon č.2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod Zákon č. 100/2001 Sb., Zákon o posuzování vlivů na ţivotní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 106/1999 Sb., Zákon o svobodném přístupu k informacím Zákon č. 114/1992 Sb., Zákon o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 123/1998 Sb., Zákon o právu na informace o ţivotním prostředí Zákon č. 150/2002 Sb., Soudní řád správní Zákon č. 17/1992 Sb., Zákon o ţivotním prostředí Zákon č. 183/2006 Sb., Zákon o územním plánování a stavebním řádu Zákon č. 500/2004 Sb., Správní řád Zákon č. 76/2002 Sb., Zákon o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) Zákon č. 254/2001 Sb., Zákon o vodách Zákon č. 634/2004 Sb., Zákon o správních poplatcích Zákon č. 22/2004 Sb., Zákon o místním referendu Zákon 83/1990 Sb., Zákon o sdruţování občanů Zákon č. 85/1990 Sb., Zákon o právu petičním Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník

- 49 -

INTERNETOVÉ ZDROJE: Ekologický právní servis[online] Dostupné z Eur-lex Interspar

v Šumperku

–

Temeničtí

obyvatelé

hypermarket

nechtějí[online]

Dostupné

z

Dostupné

z

Ministerstvo ţivotního prostředí[online] Dostupné z Novela

občanského

zákoníku

týkající

se

občanských

sdruţení[online]

. Občanská právní sebeobrana[online] Dostupné z Občanské sdruţení Senová Občanské sdruţení[online] Dostupné z Právní úprava spolků v novém občanském zákoníku omezí[online] Dostupné z Právo

na

příznivé

ţivotní

prostředí

a

právnické

osoby[online]

Dostupné

z

Referendum v Zářeze počtvrté! Vyslyší konečně zastupitelé „hlas lidu“, potvrzený nálezem Ústavního soudu? [online] Dostupné z Účast občanských sdruţení ve stavebním řízení[online] Dostupné z , http://jivova.g6.cz/2011/03/24/ucast-obcanskych-sdruzeni-ve-stavebnim-rizeni/> Vyroste místo bývalé kotelny supermarket?[online] Dostupné z Ústav územního rozvoje JUDIKATURA: Usnesení Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1998, sp. zn. I. ÚS 282/97 Dostupné z Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. května 2010, č.j. 5 As 41/2009–102 Dostupné z Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. srpna 2010, č.j. 9 As 63/2010 – 111 Dostupné z

- 50 -

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. května 2011, č.j. 7 As 2/2011 – 52 Dostupné z Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. června 2011, čj. 1 As 6/2011 – 347 Dostupné z Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. června 2007, č. j. 5 As 19/2006 – 59 Dostupné z Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. května 1999, č. j. 6 A 95/94-87 Rozsudek městského soudu v Praze ze dne 17. března 2004, č. j. 28 Ca 444/2001 – 100

- 51 -

Abstrakt Název mé diplomové práce zní – Role občanských sdruţení v prosazování environmentálních zájmů. Cílem mé diplomové práce je podat ucelený přehled o moţnostech občanských sdruţení v oblasti prosazování environmentálních zájmů a ochrany ţivotního prostředí. Ve své diplomové práci vymezuji občanská sdruţení a jak vznikají, specifikaci jejich role a jejich právní nástroje k ochraně ţivotního prostředí. Dále práce obsahuje právní úpravu a důleţitá soudní rozhodnutí, která se k tématu vztahují.

Abstract The title of my thesis is – The Role of Civic Associations in the Enforcement of Environmental Interests. The main aim of the thesis is the detailed analysis of the possibilities of civic associations in the sphere of the enforcement of environmental interests and protecting environment. I define civic associations and how they begins, specification of their role and their legal instruments to protection environment in my thesis. Furthermore the thesis contains legislation and important judicial judgment on the theme.

Klíčová slova Ţivotní prostředí, právo na příznivé ţivotní prostředí, právo ţivotního prostředí, ochrana přírody, účast veřejnosti, občanská sdruţení, právo sdruţovací, Aarhuská úmluva.

Key words Environment, the right to a favorable environment, environmental law, conservation, participation of the public, civic associations, the right of association, Aarhus covention.

- 52 -

Přílohy (vzory podání převzaty z internetového serveru Ekologický právní servis a upraveny)

Příloha č. 1 Návrh na registraci sdruţení

Ministerstvo vnitra Úsek sdruţování ………adresa…… Věc : Návrh na registraci občanského sdruţení V souladu s § 6 zákona č. 83 / 1990 Sb., o sdruţování občanů, předkládá přípravný výbor ve sloţení : David Studený, bytem Zahradní 60, 787 01 Šumperk r.č. ................................ Dana Bílá, bytem Myslivecká 4, 787 01 Šumperk r.č. ................................ Daniel Horký, bytem Finská 20, 787 01 Šumperk r.č. ................................ návrh na registraci občanského sdruţení, které bude uţívat název "……………….", se sídlem Šumperk, Masarykovo náměstí 35, 787 01. Zmocněncem přípravného výboru oprávněným jednat jeho jménem je ........................ Příloha : dvakrát stanovy občanského sdruţení V Šumperku dne 30. 10. 2012 David Studený Dana Bílá Daniel Horký - 53 -

Příloha č. 2 Ţádost o informace o zahajovaných správních řízeních

Městský úřad…….. Odbor výstavby (adresa) V ….........dne …..........

Ţádost o informování o zahajovaných řízeních podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Oznamujeme Vám, ţe …(název sdruţení)... je občanským sdruţením, jehoţ hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny. Ţádáme, abychom byli předem informováni o zamýšlených zásazích a zahajovaných řízeních, při nichţ mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. A to včetně sankčních řízeních vedených proti právnickým osobám (organizacím), včetně správních řízení, v nichţ má být vydáno závazné stanovisko podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, včetně zamýšlených zásahů, ohledně nichţ se nepovede správní řízení, a včetně postupů vedoucích k uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující rozhodnutí správního orgánu, pokud se týkají níţe uvedených případů. Informaci o zahájení řízení poţadujeme zaslat na níţe uvedenou adresu v písemném vyhotovení (kromě případů, kdy se na základě informace o zahájení řízení oznamuje veřejnou vyhláškou a kdy se ve smyslu § 70 odst. 3 zákona 114/1992 Sb. dnem sdělení informace rozumí první den jejího zveřejnění na úřední desce správního orgánu a současně způsobem umoţňujícím dálkový přístup). Věcná specifikace ţádosti: (např.) staveb a jiných činností, která mohou přímo i nepřímo ovlivnit ţivotní prostředí, výstaveb a úprav místních komunikací a komunikací II. a III. třídy, kácení, ničení a poškozování dřevin rostoucích mimo les. - 54 -

Místní specifikace ţádosti: územní obvod obce (název obce, katastrální území)

…(jméno, příjmení)… předseda za občanské sdruţení …(název obč. sdruţení)… IČO: …… Adresa…..

Přílohy: - kopie stanov občanského sdruţení (registrovaných Ministerstvem vnitra ČR) - kopie zápisu z členské schůze občanského sdruţení osvědčujícího volbu členů výboru sdruţení, kteří jsou v souladu s Čl. XY. stanov sdruţení oprávněni jednat jeho jménem. / případně plná moc, pokud osoba, která ţádost podává, není členem statutárního orgánu sdruţení)

- 55 -

Příloha č. 3 Ţádost o informování o zahajovaných vodoprávních řízeních

DOPORUČENĚ

Magistrát města odbor ţivotního prostředí jako vodoprávní úřad (adresa) V ……………… dne ………….. Ţádost o informování o zahajovaných řízeních podle § 115 odst. 6 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) Ţádám Vás, jménem Občanského sdruţení pro ţivotní prostředí, jehoţ cílem podle stanov je ochrana ţivotního prostředí, o včasné informování o veškerých zahajovaných správních řízeních vedených podle vodního zákona, včetně řízení, v nichţ má být vydáno závazné stanovisko podle § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, které se týkají následujících případů:

Věcná specifikace ţádosti: -

povolování vodních děl a rozhodování o ostatních vodohospodářských záleţitostech týkajících se těchto vodních děl Místní specifikace ţádosti: územní obvod obce (název obce, katastrální území)

……..…..…(jméno, příjmení)….…..…….. jednatel za Občanské sdruţení pro ţivotní prostředí - 56 -

Přílohy: - kopie stanov Občanského sdruţení pro ţivotní prostředí (registr. Ministerstvem vnitra) - kopie zápisu ze schůze Valné hromady Občanského sdruţení pro ţivotní prostředí osvědčujícího volbu jednatelů, kteří jsou v souladu s Čl. XY stanov sdruţení oprávněni jednat jeho jménem.

- 57 -

Příloha č. 4 Oznámení účasti občanského sdruţení ve správním řízení

DOPORUČENĚ Magistrát města ………….. Odbor ţivotního prostředí (adresa) V ………………..dne………….

Oznámení o účasti ve správním řízení

Na základě Vašeho dopisu čj………………………. ze dne…………………, který byl odeslán dne …………… a který jsme obdrţeli ……………, Vám podle vodního zákona - § 115 odst. 7 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, oznamujeme účast ve vodoprávním řízení ve věci ………………………………………………… Případné návrhy a připomínky podáme po seznámení s podklady pro rozhodnutí v průběhu správního řízení.

S pozdravem, ……....(jméno, příjmení)….…….. jednatel za Občanské sdruţení pro ţivotní prostředí

Přílohy: - kopie stanov Občanského sdruţení pro ţivotní prostředí (registrovaných Ministerstvem vnitra ČR)

- 58 -

- kopie zápisu ze schůze Valné hromady Občanského sdruţení pro ţivotní prostředí osvědčujícího volbu jednatelů, kteří jsou v souladu s Čl. XY stanov sdruţení oprávněni jednat jeho jménem.

- 59 -

Příloha č. 5 Ţádost podle zákona č. 114/1992 Sb. o informování o zahajovaných řízeních vedených stavebním úřadem

DOPORUČENĚ Městský úřad ………. Odbor výstavby (adresa) V ……………………dne………… Ţádost o informování o zahajovaných řízeních podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Ţádám Vás, jménem občanského sdruţení …..(název sdruţení)……, jehoţ hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, abychom byli předem informováni o zamýšlených zásazích a zahajovaných řízeních, při nichţ mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen „zákon 114/1992 Sb.“). Informaci o zahájení řízení poţadujeme zaslat na níţe uvedenou adresu v písemném vyhotovení (kromě případů, kdy se na základě zákona – stavebního zákona nebo správního řádu informace o zahájení řízení oznamuje veřejnou vyhláškou. V tom případě se ve smyslu § 70 odst. 3 zákona 114/1992 Sb. dnem sdělení takové informace rozumí první den jejího zveřejnění na úřední desce správního orgánu a současně způsobem umoţňujícím dálkový přístup). Věcná specifikace ţádosti: stavby a jiné činnosti, které mohou přímo i nepřímo ovlivnit ţivotní prostředí výstavby a úpravy místních komunikací a komunikací II. a III. třídy, výstavby zařízení k vyuţívání a odstraňování odpadů, tj. zejména, ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, zahajovaná řízení o vydání regulačního plánu, územní řízení, spojená územní a stavební řízení, zjednodušená územní řízení, dále informace o vydání územního souhlasu, uzavírání veřejnoprávní smlouvy o umístění nebo povolení stavby, zahajovaná stavební řízení, zkrácená stavební řízení, zahajovaná řízení o změně stavby před jejím dokončením, informace o ohlášení stavby a zahajovaná řízení, v nichţ - 60 -

má být vydáno závazné stanovisko podle § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění, týkající se výše uvedených staveb a záměrů. Místní specifikace ţádosti: územní obvod obce (název obce, katastrální území)

……………………………..............….. ……...Předseda sdruţení ………… adresa IČO:……………….. Přílohy:  

kopie stanov občanského sdruţení (registrovaných Ministerstvem vnitra ČR) doklad o volbě předsedy sdruţení

- 61 -

Příloha č. 6 DOPORUČENĚ

Městský úřad ……………. - stavební úřad ……………… ……………… V …………. …..dne……. k čj.: …………………….

Oznámení účasti v řízení ve věci stavby „………...…………“ na pozemcích v k. ú. …………….. Na základě Vašeho oznámení o zahájení výše uvedeného řízení ve smyslu § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, oznamujeme svou účast v řízení vedeném u vašeho úřadu pod výše uvedeným čj. ve věci stavby „………………………………………“ na pozemcích v k. ú. ……………..

S pozdravem

Sdruţení „………………“ se sídlem: ………………… IČ: …………………. ……………………………….. předseda sdruţení

- 62 -