Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta

Balkis Al-Wahaishiová

Institut manželství v islámském právu Diplomová práce

Olomouc 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Institut manželství v islámském právu vypracovala samostatně a citovala jsem všechny použité zdroje.

V Olomouci dne …… Balkis Al-Wahaishiová

2

Chtěla bych poděkovat vedoucímu diplomové práce panu JUDr. Petru Osinovi za odborné konzultace a připomínky, které přispěly ke vzniku této diplomové práce.

3

Obsah 1 Úvod .................................................................................................................................... 5 2 Změny, které islám přinesl .................................................................................................. 8 3 Prameny islámského práva a jeho změny ......................................................................... 11 3.1 Šaría ............................................................................................................................... 11 3.2 Korán ............................................................................................................................. 11 3.3 Sunna ............................................................................................................................. 12 3.4 Idžma a Kijás ................................................................................................................. 13 4 Kroky směřující k uzavření manželství............................................................................. 15 4.1 Zásnuby ......................................................................................................................... 16 4.2 Mahr .............................................................................................................................. 18 4.3 Předmanželská smlouva ................................................................................................ 21 5 Svatební obřad ................................................................................................................... 23 5.1 Forma svatební smlouvy................................................................................................ 24 5.2 Vyznání manželů ........................................................................................................... 25 5.3 Způsobilý věk obou manželů k uzavření manželství..................................................... 27 5.4 Svědectví způsobilých svědků ....................................................................................... 27 5.5 Právní způsobilost uzavřít manželství, existence waliho, souhlas nevěsty ................... 28 6 Překážky manželství .......................................................................................................... 30 6.1 Trvalé překážky ............................................................................................................. 30 6.2 Dočasné překážky .......................................................................................................... 32 7 Specifické instituty islámu ................................................................................................ 34 7.1 Mnohoženství ................................................................................................................ 34 7.2 Mut´a ............................................................................................................................. 36 8 Rodinné vztahy.................................................................................................................. 39 8.1 Manželské povinnosti partnerů ...................................................................................... 39 8.1.1 Povinnosti ženy .......................................................................................................... 40 8.1.2 Povinnosti muže ......................................................................................................... 41 8.2 Práva a povinnosti dětí vůči rodičům ............................................................................ 41 9 Zánik manželství ............................................................................................................... 44 9.1 Přirozené ukončení manželství – smrtí jednoho z manželů .......................................... 45 9.2 Zrušení manželství......................................................................................................... 45 9.2.1 Zapuzení ..................................................................................................................... 46 9.2.2 Zrušení manželství dohodou, kletba .......................................................................... 47 9.2.3 Rozvod soudním rozhodnutím ................................................................................... 48 10 Závěr .............................................................................................................................. 51

4

1

Úvod V islámu je manželství jedno z nejdiskutovanějších témat, a to především ve spojení

s postavením žen. Jako žena pocházející z Jemenu, jednoho z nejortodoxnějších států muslimského světa, se pokusím objasnit některé specifické instituty islámského rodinného práva, a to v souladu s Koránem a světově uznávanými ulamá, kteří objasňují význam veršů. Moderním světem zůstává Korán stále nepochopen a často kritizován pro svůj někdy až striktní obsah. V evropském prostředí je šaría autory spíše považována za krok zpět. Zvolené téma se stává aktuálním především v dnešním kosmopolitním světě, v němž lidé různých ras, náboženství a kultur k sobě nachází cestu a uzavírají sňatky. Islám toto podporuje. Klade však určité překážky a omezení, které lze naštěstí v určitých případech porozuměním a poznáním vyřešit. Je třeba říci, že zvolené téma je nesmírně rozsáhlé a pro účely diplomové práce se budu opravdu zabývat pouze základními pilíři této problematiky. Nastínit bych chtěla nejen současnou právní situaci, ale i život starých Arabů, tedy uvést krátký náhled do historie. Jako velmi zajímavé se však jeví i dědické právo, kterým bych se při možnosti rozšíření této práce chtěla zabývat. Projevují se v něm zřetelně také specifické odchylky od kontinentální úpravy. Přesto si troufám říci, že se vzhledem k téměř nulové literatuře týkající se úpravy manželství dle islámu pokusím v této práci poskytnout jasný a komplexní přehled celého tématu, což bude nesmírně komplikované. Hlavním zdrojem bude Korán, který je základem celé úpravy. Různé zákony či knihy potom vycházejí zásadně z něj. Je velmi zajímavé, že tak starý pramen je i dnes velmi ceněn a je brán jako základ všech právních řádů muslimských států. Při psaní této práce budu používat především metodu komparace, pomocí níž se pokusím srovnávat jednotlivé úpravy muslimských zemí. Dále potom analýzu, pomocí níž se budu snažit postupem od všeobecného ke konkrétnímu vyvodit jednotlivé podrobné úpravy států, které si své vlastní právní úpravy vytvořily na základě Koránu. Použiji také syntézu. V této práci si dávám za cíl především poskytnout komplexní a pravdivý pohled na celou otázku manželství tak, jak ji chápe arabský svět. Práce je rozdělena do devíti částí, které by měly komplexně pokrýt dané téma. Nejdříve jsem se snažila nastínit, v jaké situaci se islám zrodil. Předislámská Arábie měla velký vliv na vznik a vývoj islámu, který reagoval na poměry vládnoucí v zemi a pomalu se snažil odstraňovat někdy až drastické zvyky nevěřících Arabů.

5

Třetí část práce nabízí přehled o fungování právního pořádku v muslimských zemích. Prameny, které jsou pro některé běžnou praxí, si student práv v České republice dokáže jen stěží představit. A to i přesto, že systém není nijak zvlášť komplikovaný, ale dosti specifický. Právo se dělí na světské (zákony, vyhlášky, nařízení…) a náboženské. Náboženské právo je na prvním místě. Světské právo spíše jen doplňuje to, co náboženské neupravuje. Panuje názor, že to, čím se duchovní texty nezabývají, může být upraveno normami světskými. Těmto otázkám není přikládána taková důležitost, aby je Korán upravoval. Dále se budu zabývat jednotlivými kroky a podmínkami vedoucími ke vzniku manželství, o němž se dá říci, že se až na určité výjimky neliší od křesťanského, židovského či hinduistického manželství. Sňatek muslimů je někdy ekonomickou smlouvou mezi rodinami. A to zejména u rodinami domluvených sňatků. Pokud se však pár seznámí nezávisle na rodičích, celý proces začíná tak, že dívka nebo chlapec oznámí svým rodičům zájem. Pokud jde o chlapce, matka oznámí synovy úmysly rodině nevěsty. Jde-li o dívku, rodina maximálně zjišťuje postavení chlapce a jeho rodiny, pokud je vhodnou partií, rodiny se snaží spřátelit. Iniciativa rodiny dívky však není běžnou praxí, pokud nejde o blízkou rodinu. V obou případech se však hledí na jméno a postavení rodiny. Tomu také odpovídá výše věna. Právní poměry mohou být upraveny předmanželskou smlouvou. V diplomové práci je tento institut blíže přiblížen. V páté kapitole se budu zabývat samotným svatebním obřadem a formou a podmínkami potřebnými k uzavření sňatku. Ty jsou pro muslimy v arabském světě přísnější, než jak je známe v České republice. Se zmíněnou přísností při uzavírání manželství souvisí další kapitola, a to překážky manželství. Některé jsou trvalé, tedy nepřekonatelné, naopak některé pominou buď uplynutím času, nebo v souvislosti s nějakou událostí. V sedmé kapitole bych se chtěla věnovat nejkontroverznějším otázkám islámu, a to mnohoženství a dočasnému manželství. Nemuslimské země na tato specifika nepohlíží příliš pozitivně a spíše litují muslimské ženy, které toto musí snášet. Nevědí však, že jejich vznik byl reakcí na již dané poměry a události. Navíc Korán poskytuje širokou ochranu ženám v obou institutech a ženy mají možnost se z tohoto závazku jednoduše vymanit. Arabky však na mnohoženství (mut´a je jen šíitská vymoženost, kterou sunnité neuznávají) nepohlížejí jako na něco špatného. Důvody, které je k tomu vedou, se budu dále zabývat. Islám více nežli jiná náboženství klade důraz na vztahy mezi manžely a dětmi a manžely. Proto budu pokračovat kapitolou zabývající se právy a povinnostmi těchto osob. Ty se však liší. Muž má jako živitel a ochránce rodiny jiné závazky než žena starající se 6

o rodinu. Zde vycházím nejen z fyzické nadřazenosti muže, ale i z Koránu. „A ony mají pro sebe stejné právo jako oni podle zvyklosti, nicméně muži jsou o stupeň výše.“1 (2:228) Korán je ale neskutečně provázané dílo, a tedy pokud něco konstatuje v jedné súře, často to vysvětluje v jiné. „Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a to proto, že muži dávají z majetku svých (ženám).“2 (4:34) Muži jsou tedy nadřazeni jen z toho důvodu, že mají vyživovací povinnost k ženám. Z tohoto důvodu je také například při dědění podíl muže vyšší než podíl ženy. Nakonec zbývá snad jen zánik manželství. Islám nejenže připouští zánik manželství, ale žena i muž mají právo požádat o jeho zrušení, a to z určitých důvodů. Je ale pravdou, že rozvody jsou spíše raritou. Pro rozvedenou ženu, ale i muže, není rozvod dobrou vizitkou a ztěžuje uzavření nového sňatku. Islám je pro muslimy denní náplní a životním stylem. Boží slovo je na prvním místě, protože lidé mají na paměti, že přijde Soudný den, kdy dojde k zúčtování. Proto se každý muslim snaží být dobrým člověkem. V Koránu se říká, že mezi prvními skutky, na které se bude hledět při soudném dni, bude to, jak se muslim choval ke své rodině. Tato věta samotná ukazuje, jak je rodina důležitá.

1 2

HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 470. HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 526.

7

2

Změny, které islám přinesl Islám byl v šestém století převratným náboženstvím, které dalo určitý řád původnímu

chaotickému a nemorálnímu životu Arabů. Ti uctívali různá božstva, nejčastěji Slunce, Měsíc a jiná nebeská tělesa. Náboženství, jež vyznávali, bylo určitým druhem antropomorfního naturalismu a podobalo se v mnohém primitivnímu pohanství starých Hebrejců.3 Příkladem je velmi starý příběh Bilqis královny ze Sáby, o které najdeme zmínky v 27. súře, ale i v Bibli a Toře. Dnešní Etiopie a Jemen se dosud přou o to, kde tato královna sídlila. V obou zemích, které nebyly dříve odděleny mořem, se našly pozůstatky přepychových chrámů. Nejcennější byl však královnin trůn, který byl celý ze zlata a drahých kovů, nad ním se tyčilo zlaté Slunce, které lidé uctívali. A to do té doby, než muslimský král Šalamoun vyzval Bilqis, aby ona a její lid přistoupili k islámu. Královna byla velmi moudrá, proto Šalamounovi poslala poklad, kterému by neodolal ani nejbohatší z králů. Šalamoun však dar obratem vrátil, a tak královna poznala, že Šalamounovi jde pouze o víru a ne o bohatství. Královna začala studovat náboženství jednoho Boha a následně si vzala Šalamouna za manžela. Tento příběh je tradován mezi arabským obyvatelstvem. Staří Arabové uznávali božstva skrze sošky a talismany. Proto islám zakazuje lidské či zvířecí sošky. Věřili také v džiny a démony. I v novodobé společnosti se však s pojmem džin setkáváme. České slovo šílenec, blázen, se totiž do arabštiny přeloží jako člověk posedlý džinem. Když se vrátíme k dříve zmíněnému příběhu o Bilqis, narazíme na bajky vyprávějící, že její matka byla srna a otec džin. Toto je jistý paradox. I přes přísnost náboženství, aby nedocházelo k navrácení se k předislámským tradicím, je tato „pohádka“ stále hojně vyprávěna. Islám nazývá předislámské období „džáhilíje“, což znamená nevědomost.4 Období nevědomosti skončilo s příchodem Mohameda (570-632 n. l.), který lidem zvěstoval Korán. Mohamed byl dobrý člověk, který však neuměl ani psát, ani číst. Alláh si ho vybral, aby ho lidé nepodezřívali, že Korán napsal sám. Od té doby se islám začal rychle šířit. Muslimové uznávají i Bibli i Toru jako boží slova, ale s tím, že pravdivý základ byl pozměněn člověkem. A tak bylo lidem důsledně přikázáno neměnit Korán. Proto se na překlady Koránu příliš dobře nepohlíží a muslimové celého světa studují Korán v arabštině. 3

HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 17. MACHÁČEK, Š. Proměny arabského manželství: muslimská žena mezi tradicí a modernitou. Dějiny a současnost, 2004, roč. 26, č. 3, s. 19. 4

8

Korán, který obsahuje nespočet právních norem, nahradil obyčejové kmenové právo. Dá se říci, že jádro obou právních systémů je stejné. Největší změna však nastala v ochraně žen. Nadále již nejsou objektem, ale subjektem vztahů, stávají se účastníkem dědického řízení. „Získala právo na obvěnění, které se původně považovalo za kupní cenu nevěsty a bylo určené jejím rodičům.“5 Nespočet dalších práv v oblasti rodinného práva jen lehce nastíním: 1) Nejvýznamnější bylo pravděpodobně zrušení všech forem konkubinátu, který si mocní muži vytvářeli, aby ukázali svou sílu, majetnost a přepych, který si mohou dovolit. Dívky byly například z rodin dlužníků či otrokyně. 2) Omezení polygamie „pouze“ na čtyři ženy. V dřívějších dobách omezení počtem neexistovalo. To znamenalo, že mocný vládce si mohl dovolit i sto žen. Islám nepředepisuje podmínku, že manžel musí mít významné společenské postavení a velkou moc, aby se mohl oženit s více ženami. Jeho jedinou povinností je starat se o všechny ženy stejně a zajistit jim dobrý život. „Už ani jedna z manželek není hlavní ani vedlejší.“6 Každý muslim si může dovolit čtyři manželky, pokud jim dokáže zajistit bydlení, stravu a šacení. „Berte si ze žen, které se vám líbí, dvě, tři anebo čtyři. Jestli se obáváte, že byste s nimi nezacházeli spravedlivě, vezměte si jen jednu.“7 (súra 4:3) Hlavním důvodem byl nedostatek mužů po válkách, proto raději než by žena zůstala sama a bez prostředků, vzala si muže již ženatého, který měl vznikem sňatku povinnost se o ni starat a zacházet s ní s láskou a úctou. 3) S příchodem proroka Mohameda došlo k jistým modifikacím původního systému. Ukázkou může být opakované zapuzení manželky. Dříve mohl manžel manželce neomezeně odpouštět a přijímat ji zpět, pokud chtěla. S Koránem došlo k úpravě. Verš říká, že rozvod je možný dvakrát, potom lze podržet manželku podle správné zvyklosti nebo ji propustit v dobré vůli.8 (súra 2:229) Po rozvodu s manželkou byla ustanovena čtyřměsíční lhůta – tzv. idda, ve které mohl muž vzít manželku zpět. (súra 2:226-227) Pokud tak neučinil, manželství bylo na dobro rozvedeno.9

5

ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s. 12. 6 ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s. 15. 7 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 521. 8 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 470. 9 MALLAT, Ch. Introduction to Middle Eastern Law. Oxford: Oxford University Press, 2007. s. 370.

9

Islám však úplně zakázal některé instituty kmenového obyčejového práva: a) Manželství, ve kterém dochází k výměně nevěst „šighár“, bylo zrušeno. „Šlo o osobitou manželskou ,dvojsmlouvu´, jejímž obsahem byla vzájemná výměna nevěst mezi rodinami bez vyplacení věna. Ženich odevzdal svoji dceru nebo sestru tomu muži, jehož sestru nebo dceru si vzal za manželku.“10 To umožňovalo i lidem v chudých poměrech uzavřít sňatek. U Arabů je svatba i dnes velmi okázalou událostí, kvůli které se manželé i na několik let zadlužují. Tento tradiční institut se situaci snažil předejít. Problémem bylo pravděpodobně jen scházející věno jako dar nevěstě. I dnes jsou totiž běžnou praxí sňatky ženichovy sestry nebo dcery s mužem, jehož dceru nebo sestru si vzal za manželku. Často jsou tyto sňatky zprostředkovány rodinami. b) Dále bylo zakázáno zdědit manželku. „Vy, kteří věříte! Není vám dovoleno získávat ženy jako dědictví proti vůli jejich.“11 (súra 4:19) Žena se stala subjektem právních vztahů, tedy nešlo ji zdědit jako věc. „K výskytu tohoto manželství docházelo v případě smrti manžela. Vdova a celý majetek předcházely automaticky do dispozice nejstaršího syna.“12 V Koránu je však další podmínka. „Neberte si za manželku ženy, které už byly vdané za vaše otce.“13 (súra 4:22) Tedy vdova se nemohla stát manželkou nejstaršího syna. c) Z významnějších institutů byl dále zrušen způsob rozvodu, kdy manžel nazval manželku zády své matky. (súra 58:2).

10

ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s. 7. 11 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 523. 12 ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s. 8. 13 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 524.

10

3

Prameny islámského práva a jeho změny

3.1 Šaría Islámský právní systém obecně nazýváme šaría. Ta původně vznikala tak, že právní normy obsažené v Koránu byly aplikovány na původní obyčejové kmenové právo. Pokud to bylo možné, původní normy nebyly měněny. V některých případech to ale bylo nevyhnutelné. Muslimské země se prakticky až do přibližně 19. století řídily výhradně šaríí.14 Poté se ale začaly ozývat hlasy, které volaly pro modernizaci. Inspirovaly se většinou evropskými zákoníky. Některé země tak například upravily podle evropského vzoru jen některé normy, které se jim zdály zastaralé. Šaría se však urputně drží zvláště v dědickém, rodinném a nadačním právu. Západní vliv pronikl především do veřejného práva, které šaría téměř vůbec neupravuje. Úpravu státu si většinou lehce zjistíme z preambule Ústavy zemí, kde je toto jasně napsáno. Zde však dochází ke střetům funkcí států. „Na západě zákonodárné orgány státu tvoří právo, zatímco muslimské státy dohlížejí na čistotu šaríi.“15 Šaría se skládá z několika pramenů. Nejvýznamnější jsou verše Koránu, které mají právní charakter. Ty mají nejvyšší právní sílu. V Koránu totiž nenajdeme jen právní normy, je to kniha obsahující morální, etické, politické i právní normy a pravidla. Obecně jsou uznávány ještě další tři prameny práva – sunna, Idžma, Kijás. Je třeba zdůraznit, že šaría se vztahuje pouze na hmotně-právní normy. Zde měly státy pravomoc tvořit právo, jen pokud ani jeden z výše zmíněných čtyř pramenů neupravoval konkrétní problém. Muslimové v takovém případě tvoří vlastní normy (figh), a to na základě dedukce z obecných norem. Pokud Bůh sám něco neupravil, pak dal tedy lidem možnost, aby si danou otázku upravili sami. Lidé, o kterých mluvím, jsou celým světem uznávaní vědci, kteří celý život zasvětili studiu islámu. Musí však mezi nimi panovat shoda. „Procesně-právní normy se nepovažovaly za seslané Alláhem.“16 Procesní stránka právního systému upravena nebyla. Ta se tedy vyvíjela podobně jako západní právo.

3.2 Korán Korán je svatou knihou všech muslimů. Respekt je mu vyjádřen už například tím, že člověk musí provést očistu celého těla (člověk se musí celý umýt) před tím, než se jej dotkne. Tím samým způsobem se muslim umývá před modlením (3x vlasy, 3x uši, 3x obličej, 14

KOVÁŘ, J. Islám a muslimské země. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1984. 370 s. DRGONEC, J. Právné kultúry Ázie a Afriky. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1991. s. 33. 16 DRGONEC, J. Právné kultúry Ázie a Afriky. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1991. s. 33. 15

11

3x zápěstí, a tak se pokračuje, až je celé tělo čisté). Lidé se modlí pětkrát denně. V historii se díky této pečlivé hygieně nepotýkali s nemocemi či dokonce mory, které v dnes moderním světě v sedmém století zabíjely. Korán je obsáhlým svazkem, který celkově upravuje život člověka. Nachází se zde zákazy, doporučení, příkazy či pouhá doporučení. Skládá se ze 114 súr, které vznikaly v mekkánském a medínském období.17 První ze súr se nazývá Al-Fatha (otvíratelka knihy). Tuto súru zná každý muslim. Korán je napsán v arabštině. Učenci celého světa studují Korán v arabštině proto, aby nedocházelo ke změnám způsobeným nepřesným překladem. Tento fakt se může jevit jako maličkost, ale arabština má pro určitá slova mnoho odlišných významů. Pokud by si tedy laik s určitou znalostí jazyka chtěl přeložit Korán, mohlo by to mít nedozírné následky. Důkazem toho může být slovo džihád, které znamená „vydávat úsilí na cestě Alláha“, nebo médii často oblíbený překlad „svatá válka“. Neměnnost Koránu je výhodou v nevýhodě, jelikož například tresty, které byly dříve běžné, jsou dnes absolutně neodpovídající Všeobecné deklaraci lidských práv. Proto na tomto místě státy zasahují a tresty modernizují. Je ale pravda, že v zemích, v nichž platí šaría v původní formě, je mnohem nižší kriminalita. V Koránu najdeme na 900 právních veršů, a právě manželství je asi nejpodrobněji upravený institut. Zabývají se jím zejména súry 4, 65, 33, 49. V Koránu najdeme také tresty (např. u cizoložství). Korán však téměř vůbec neupravuje vztahy mezi jednotlivci a státem, více upravuje vztahy mezi jednotlivci, ale především pak vztahy mezi člověkem a Bohem.

3.3 Sunna Sunna je pramen nižší právní síly než Korán, přesto je globálně uznáván, a to šíity i sunnity. Šíité však uznávají za pramen práva jen samotný Korán a sunny. Sunnité i Idžmu a Kijás. Sunna je vyjádřena pomocí příběhů, které se nazývají hadísy.18 Sunny zachycují život proroka Mohameda, jeho názory a činy. Jsou tak významné především proto, že Mohamed byl člověk, kterého si vybral sám Alláh. Korán je sice obsáhlé dílo, které se zabývá řešením nejrůznějších oblastí života, ale neřeší úplně vše. Už za života Mohameda vyvstala potřeba vyložit či doplnit určité verše. Nikdy však do svatého textu. Sunny byly zapsány zvlášť. Předtím se však hojně tradovaly ústně. Mohamed byl za svůj život velmi činný. Lidé k němu chodili a ptali se ho na věci, kterým nerozuměli. Měl kolem 17

SCHNEIDER, I. Der Islam und die Frauen. Munchen: C. H. Beck, 2011. 35 s. HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, 1997. s. 28.

18

12

sebe skupinu věřících, kteří mu naslouchali. Tito lidé se po smrti Mohameda zasloužili o to, že velká část Mohamedova života, příběhů, skutků a poznatků byla sepsána. A to je hlavním důvodem toho, že se dochovaly až do dneška. Nejsou božského původu, proto mají nižší právní sílu. „Dobrým příkladem jsou ustanovení Koránu směřující proti požívání alkoholu (súra 2:219, súra 4:43, súra 5:90), ale neurčující trest za porušení zákazu pití alkoholických nápojů. Proto se do sunny zařadily hadísy popisující, jak Mohamed osobně potrestal opilce údery palmovými listy a uvádí i jeho příkaz, aby opilce tělesně trestali.“19

3.4 Idžma a Kijás Idžma a Kijás jsou konsenzem nejuznávanějších učenců muslimského světa, kteří na sebe berou zodpovědnost za vytváření norem zabývajících se otázkami, které nebyly řešeny ani v jednom z předcházejících pramenů. Je ale otázkou, co je myšleno konsenzem muslimů – zdali to mají být jen učenci, kteří zasvětili svůj život studiu, nebo zda i běžní muslimové musí souhlasit s daným názorem. Svou moc odvozují z výroků proroka, v nichž vkládá důvěru ve svůj lid, který nikdy nepřijme chybné rozhodnutí. Dále tvrdí, že co muslimové považují za spravedlivé, je spravedlivé i v očích Alláha.20 „Příkladem Idžmy v islámském právu je pravidlo, podle kterého mohou být soudci pouze muži.“21 Je zajímavé, že v dnešní moderní době ženy neprotestují. Toto pravidlo je v islámu natolik vžité, že ženy o tuto práci ani nestojí. Dalším důvodem je také odvaha člověka vzít na sebe břemeno rozhodovat. Muslimové se nejvíce bojí Boha a soudci musí opravdu soudit podle nejlepšího svědomí, aby rozhodli spravedlivě, v souladu s Boží vůlí. Budou-li svoji práci brát lehkomyslně, budou se zodpovídat při Soudném dni. Nejméně významný, přesto starší pramen než Idžma, je Kijás neboli Quijás. „Je formou analogického úsudku, který je založený na logice ustanovení všeobecných a právních pravidel, na základě zevšednění přezkoumaných osobitých případů, čímž se překonávají mezery v právní úpravě určité oblasti anebo v konkrétním případě.“22 Jsou to v podstatě dedukce na základě analogie. Nejznámějším příkladem Kijásu je asi súra 62:9, která zakazuje obchodování v době náboženských obřadů. Na základě Kijásu můžeme dedukovat,

19

DRGONEC, J. Právné kultúry Ázie a Afriky. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1991. s. 36. HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, 1997. s. 29. 21 HUNGR, P., KALVODOVÁ, V. Afroasijské právní kultury. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. s. 47. 22 HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, 1997. s. 30. 20

13

že například i uzavření manželství je právním úkonem, určitým druhem smlouvy. Proto by v době náboženských oslav neměla být uzavírána manželství. Poslední dva prameny a další méně důležité prameny jako Idžtihád či Istihsán nejsou uznávány šíity. Tato náboženská menšina odkazuje na prohlášení Mohameda, ve kterém uvedl: „Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství.“23 Tímto výrokem chtěl především zabránit tomu, aby si lidé islám upravovali ve svůj prospěch a časem se náboženství neměnilo. To ale adaptabilitě šaríi na novodobé poměry nenapomáhá. Zejména v dnešním moderním světě, kdy je pro muslimy velkým problémem přizpůsobovat zažité islámské právo (neměnné) novodobým potřebám lidské společnosti.

23

HUNGR, P., KALVODOVÁ, V. Afroasijské právní kultury. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. s. 48.

14

4

Kroky směřující k uzavření manželství Manželství je jedním z nejdůležitějších institutů rodinného práva, který se v arabském

světě těší mnohem většímu významu než v Evropě obecně. Je polygamní (omezeno počtem čtyř žen) a patriarchální. V muslimských zemích bylo před nástupem islámu manželství považováno za smlouvu o prodeji, kde nevěsta byla objektem koupě. S příchodem islámu se nevěsta stala subjektem právních vztahů. „Můžeme říci, že šaría změnila manželství ze statusu na smlouvu.“24 Někde má nevěsta pouze omezenou způsobilost k právním úkonům, která se řeší tak, že za ni uzavře svatební smlouvu wali. Wali je zástupcem nevěsty. „Zpravidla tuto funkci zastává otec nevěsty nebo jiný mužský příbuzný z otcovy strany s tím, že bližší příbuzný vylučuje vzdálenějšího. Není-li k dispozici žádná osoba výše uvedených vlastností, připadá funkce waliho na matku nevěsty, její ženské nebo mužské ascendenty nebo kolaterály.“25 Pokud není ani jich, funkce se může ujmout jiná vážená osoba jako je starosta či imám. Walim lze však ustanovit například bratra, pokud by otec bezdůvodně bránil sňatku. V takovém případě se pár obrací na soud, který rozhodne o oprávněnosti. Otec může argumentovat tím, že muž vedl nezřízený život, má již čtyři manželky, chová se nemravně, požívá alkohol apod. V tomto případě nelze waliho nahradit dalším v pořadí. Wali však své důležité funkce nesmí zneužít. „Osoby, které waliho nemají, např. sirotci, mohou požádat soud, aby jim waliho ustanovil, anebo aby je soudce zastupoval při určování podmínek svatební smlouvy a při uzavírání manželství.“26 Dá se říci, že islám je středním řešením tří základních náboženství. V křesťanství je manželství svátost – co Bůh spojil, člověk nerozpojí. „V Judaismu není svátostí, ale pozitivním příkazem odvozovaným z Genesis 1, 28, jímž je muži uložena povinnost uzavřít manželství po dosažení věku 18 let.“27 V islámu má duchovní i smluvní prvek. Jde nejen o uzavření smlouvy mezi manžely, ale i mezi manžely a Bohem. Není to však ledajaká smlouva. Má určité znaky společné ve všech státech, v zákonech jsou však regulovány různě, například v Libyjském zákonu o osobních otázkách č. 10/1984. Manželství je právní svazek mezi mužem a ženou založený na dobrovolnosti, dobrotě, klidu a lásce. A také dodává, že umožňuje oběma manželům legitimní intimní styk. Zde můžeme porovnat s evropským 24

HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, 1997. s. 52. 25 KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s. 1015-1016. 26 AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998. s. 55. 27 PAVLICOVÁ, H., HORYNA, B. Judaismus, křesťanství, islám. 2. vyd. Olomouc: 2003. s. 142.

15

pojetím: „Dle něj je manželství svazkem dvou osob rozdílného pohlaví, založeným za účelem úplného životního společenství a životní pospolitosti.“28 Zde si můžeme všimnout formule „osoby rozdílného pohlaví, mezi mužem a ženou“. Homosexualita je v arabských státech nemyslitelná, tato formulace tedy ztrácí na významu. V arabských zemích se nestává, že by se sňatek oddaloval na pozdější věk. K sňatkům dochází většinou ihned po studiích, pokud si muž může sňatek dovolit. Slovem dovolit však není myšleno věno. Prorok Mohamed řekl, když nemáte na věno, dejte alespoň hrst datlí. Muž však ženě musí zabezpečit dobrý život. Zde je vidět, že manželství ztratilo svou funkci prodeje. Navíc věno náleží plně dívce, nikomu jinému. Základním důvodem je velmi omezený kontakt dívek a mužů. Manželství je jediným způsobem legálního pohlavního styku, což většinou vede páry k rychlému uzavření manželství. V islámu mnišství nemá místo. „Umožňujte sňatek svobodným, žijícím mezi vámi, a rovněž bezúhonným z vašich otroků a otrokyň.“29 (24:32)

4.1 Zásnuby Zásnuby mají spíše morální význam a nemají formu smlouvy. Je důležité říci, že nejsou podmínkou uzavření sňatku, avšak se výrazně doporučují. Především z toho důvodu, že bez zasnoubení se pár téměř nemá možnost blíže poznat. Požádat o ruku smí jen muž ženu, ne naopak. Zákaz se sice nikde v šaríi nevyskytuje, ale z hlediska tradice dívka o ruku nikdy nežádá – na rozdíl od hinduismu, kde je toto běžnou praxí. Zasnoubení je možno odvolat bez udání důvodu. Druhá strana však nemá možnost žádat náhradu škody jen z toho titulu a argumentovat tím, že odmítla jinou nabídku k sňatku z důvodu zasnoubení. Zásnuby nejsou povoleny, pokud existují překážky manželství (viz dále) nebo jsou chlapec či dívka již zasnoubeni (při zasnoubení nesmí být podána další nabídka k sňatku, protože muslimové jsou bratři, což by mohlo vyvolat spory mezi lidmi). Třetím zákazem je idda. Idda je čekací doba, během které se žena nachází po rozvodu. Obvykle trvá 40 dní. V této době má manžel ještě šanci přemluvit ženu k návratu, proto ji nesmí jiný muž odlákat od manžela nabídkou k sňatku. Celý proces se odehrává buď mezi mužem a ženou (snoubenkou a snoubencem), nebo mezi mužem, který se uchází o dívku, a tzv. walim nevěsty. V dnešní době, pokud se rodiny budoucích snoubenců znají, naznačí otec chlapce otci dívky jeho vážný úmysl se s dívkou oženit. Otec se pak zeptá dcery. Zde je důležitý její 28 29

KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s. 1013. HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 559.

16

souhlas – pokud je tedy zletilá. Je-li mladší 18 let, souhlasu není třeba. Rodiny si však dávají dobrý pozor, koho pro své dcery vybírají. Dívka musí vyjádřit alespoň určité zalíbení. Pokud se ale rodiny neznají a chlapec a dívka se znají například ze školy nebo ze zaměstnání, dává první náznak matka ženicha, a to telefonicky. Promluví si s matkou budoucí nevěsty, vyjádří čestné úmysly svého syna a sdělí o něm základní informace, které rodinu mohou zajímat (co studuje, kolik je mu let, nebyl nebo byl již ženatý, odkud se znají…). Pokud rodina není absolutně proti, dají chlapci alespoň možnost přijít a představit se. Rodiny jsou spíše pro manželství mezi vzdálenými bratranci a sestřenicemi nebo mezi rodinnými přáteli. V muslimských zemích je velmi nízká rozvodovost, i když mají oba z manželů možnost zažádat o rozvod. Jedním z hlavních důvodů je pečlivý výběr životního partnera. Velmi záleží na rodině, pokud má rodina špatnou pověst, je pro děti téměř nemožné oženit se. V islámu jsou důrazně zakázány pomluvy či zjišťování informací o člověku za jeho zády. V tomto případě se uvedené obchází. Rodiny si zjišťují o dívce i chlapci vše, co by jim pomohlo odhadnout povahu člověka. Byl-li chlapec nebo dívka již zasnouben, má také možnost zeptat se předchozího snoubence nebo snoubenky na důvod rozchodu a chování. Toto je však jediná výjimka. Pokud se snoubenci rozejdou, je zakázáno mluvit o špatných vlastnostech druhého či o důvodu rozchodu. V tomto případě je to ale povoleno, aby nedošlo ke zbytečnému zasnoubení či svatbě a pak se pár musel rozvádět. Na rozvod se nepohlíží s takovým pochopením jako v Evropě. Bůh řekl: „Rozvod je povolený, ale je to jedna z nejhorších věcí, které jsem vám dovolil.30 Pro rozvedenou dívku je velmi problematické se znovu provdat, a pokud se jí to podaří, tak většinou také za rozvedeného muže nebo například staršího vdovce. Mladý svobodný muž si málokdy vezme rozvedenou ženu. Pokud v sobě snoubenci naleznou zalíbení, jsou stejné víry a chovají se podle dobrých mravů, rodiče by bezdůvodně neměli zasnoubení bránit. To platí i pro manželku – křesťanku či židovku při dodržení určitých podmínek. Muslimské zásady však musí být dodržovány. Vztah mezi snoubenci je čistě platonický a status snoubence neumožňuje intimní styk. Snoubenec nemá ani jiné výhody lišící od ostatních mužů – pouze s dívkou mluvit. V těchto chvílích je však vždy přítomen mahram. Je to muž, pro kterého platí stejně podmínky jako pro waliho. Musí se chovat tak, aby pár co nejméně vnímal jeho přítomnost. Stačí, že je někde poblíž. Dohlíží na to, že chlapcovy úmysly jsou počestné a nevyužije situace, kdy se dívkou ocitne o samotě.

30

TUCKER, J. E. Woman, Family and Gender in Islamic Law. Cambridge: Cambridge Univerzity Press, 2008. 84 s.

17

V některých přísnějších zemích jako je Jemen nebo Saudská Arábie, kde má dívka zahalený obličej a muž smí vidět pouze oči, se dovoluje, aby dívka pár dní před svatbou odhalila budoucímu choti svou tvář. Je to menší událost, kdy se sejde rodina nevěsty, před kterou se dívka nezahaluje, a snoubenec má poté například možnost od svatby upustit. V běžných muslimských zemích jako je Egypt, Tunis či Libanon však ženy nosí jen hidžáb, tedy šátek zakrývající vlasy dívky. Šaty by neměly být přiléhavé, ruce by měly být zakryty k zápěstí a nohy ke kotníkům. V dnešní době však islám od těchto tradic ustoupil a ženy v modernějších státech si zahalují ruce po lokty a nohy do tří čtvrtin lýtek. „Odůvodňují to tak, že tvář ukazuje krásu ženy a ruce zase její temperament a pracovitost.“31 Existují dva názory na to, co smí dívka před budoucím manželem odhalit. První názor říká, že muž smí vidět jen to, co ostatní cizí muži, a to především proto, aby nezneužil zasnoubení. „Druhý směr se přiklání k názoru, že snoubenec smí vidět ze svojí snoubenky to, co se mu podaří zahlédnout při normálních činnostech.“32 Při budování určitého vztahu mezi partnery je možné dát nevěstě věno již v této fázi vztahu. Není to běžnou praxí, protože pokud by došlo ke zrušení jednou nebo druhou stranou, věno se vrací. „Zdali dopředu odevzdané věno ještě stále existuje v podobě, v jaké ho snoubenec snoubence dal, má snoubenec nárok na jeho vrácení. Pokud by však za něj snoubenka koupila např. zařízení do předpokládané domácnosti, zůstává snoubence, pokud snoubenec takovou koupi schválil anebo o tom alespoň věděl a nic nenamítal. Pokud by zásnuby zrušila snoubenka, snoubenec má plné právo na vrácení věna anebo na náhradu věna v jeho původní podobě.“33

4.2 Mahr „Je vám dovoleno, abyste si hledali manželky pomocí jmění svého jako muži spořádání, nikoliv prostopášní.“34 (4:28) Od tohoto verše Koránu je odvozována povinnost mahru neboli obvěnění, jak je hojně překládáno. Mahr však není věno, jak jej chápeme my – tedy to, co si manželka s sebou přinese do manželství, ať už finanční částku nebo např. vybavení do domácnosti. Mahr je to, co dá muž ženě za to, že si ji smí vzít za manželku. „Vyplácí jej sám budoucí manžel nebo jeho jménem nějaká třetí osoba.“35 „Tento dar bývá klasickými právníky vnímán jako cena či kompenzace, kterou muž platí za exkluzivní právo 31

AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998. s. 31. Tamtéž, s. 31. 33 AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998. s. 31. 34 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 524. 35 KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s. 1020. 32

18

k sexuálnímu vztahu k ženě a potažmo k plození dětí, a neváhají to označit za analogii ke kupní smlouvě. Naproti tomu moderní autoři chápou věno jako vyjádření pocty ženě a jako záruku finančního zabezpečení ženy po dobu manželství a po jeho případném ukončení.“36 Nejčastěji se daruje zlato. Tím je míněna zlatá sada skládající se z náušnic, náhrdelníku, minimálně pěti náramků a prstenu. Zlato je samozřejmě 24karátové. Mahr má plnit funkci určité pojistky ať už pro rodinu, která může zlato kdykoliv vyměnit za peníze, či pro ženu, aby se o sebe dokázala postarat, kdyby došlo například k rozvodu nebo kdyby manžel zemřel. Většinou však slouží k tomu, aby ženy viděly, jak moc si jich jejich manžel váží, a aby se na všech oslavách, které jsou přístupné pouze ženám, sadami manželky pyšnily. Cena zlata se u střední vrstvy obyvatelstva většinou pohybuje kolem 130 000 Kč. Zákonné maximum či minimum však není stanoveno. Nemusí ale jít vždy o zlato – královské rodiny si dávají často diamanty, méně pak peníze. Šíité připouští i nehmotný statek. Manžel se zaváže, že nechá ženu vystudovat, vyučit se. To je asi jediný praktikovaný nehmotný statek, který lze darovat jako věno. Nesmí být darováno nic z islámem zakázaných věcí (například vinice). Věno patří vždy jen manželce, která nemá povinnost použít své věno ve prospěch rodiny. V muslimských zemích neexistuje bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Rozlišujeme tři základní druhy mahru, a to smluvní (nejčastěji se vyskytující), tradiční a minimální (v dané oblasti nezvykle nízké věno, které by nevěstu urazilo). „Jestliže výše mahru není stanovena smluvně, náleží ženě tzv. tradiční mahr (mahr al-mithl), jehož výše odpovídá zvykům dané oblasti a je odstupňována dle společenského postavení. Tradiční mahr nelze zaměňovat s minimálním mahrem. Žena na něj má nárok i tehdy, pokud se mahru původně zřekla nebo žádný mahr nebyl dohodnut, anebo dohodnutý mahr byl nižší než tradiční.“37 Mahr nemá být kupní cenou za manželku, jak se je možné v literatuře dočíst. Arabové si však na věnu potrpí. Ukazuje se tím, z jak dobré rodiny dcera je, jak je krásná, nevinná, pobožná, hodná, žádaná, odkud pochází apod. Výši mahru ovlivňuje množství dalších prvků, přihlíží se také k výši, za kterou byla provdána sestra nebo například teta či jiná příbuzná z otcovy strany, u šíitů i z matčiny strany. Otcova linie je však vždy v této patriarchální společnosti směrodatná. Dcera po otci přebírá společenské postavení, ale například i příslušnost ke státu či k náboženství.

36

MIR-HOSSEINY, Z. M. Encyklopedia of Islam and Muslim World. NewYork: Macmillan Reference USA, 2004. s. 424. 37 KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s. 1021.

19

Věno lze také rozdělit na více části, které jsou vypláceny vždy, jakmile nastane nějaká předpokládaná událost – např. pro případ rozvodu, smrti manžela nebo jinou okolnost. Obvykle je ale rozděleno na tři části. Pokud se jedná o dívku z velmi dobře společensky postavené rodiny, věno se platí již při zasnoubení, to se však stává zřídka. Většinou se určitá částka platí při podpisu svatební smlouvy a potom se vyšší částka platí po svatební noci. Pannenství je u dívek nezbytností. Třetí částka je pro případ rozvodu. Celková částka bývá většinou velmi vysoká, aby muž dokázal, že se s ženou neplánuje rozvést. Účelem mahru je, aby budoucí manžel dokázal, že si dívku zaslouží a se o ni dokáže v budoucnu postarat.38 Spousta chlapců odchází na několik let do zahraničí vydělat peníze, aby si mohli dovolit koupit zlato. Cílem mladíků je většinou Saudská Arábie. Účelem není, aby si chlapec vzal půjčku a potom i manželku zatěžoval splátkami. Cílem také není, aby se manžel zadlužit, ale aby ukázal schopnost vydělat peníze. Toto například ignoruje tak ortodoxní země, jako je již zmíněná Saudská Arábie. Nutí je k tomu skutečnost, že si rodiny, hrdé na svůj původ a vznešenost dívek, často říkají o nereálné věno. Stát se to snaží řešit tím způsobem, že mladým mužům, kteří si věno nemohou dovolit, výhodně půjčuje. Hlavním důvodem bylo to, že spousta dívek zůstala neprovdaných. V arabském světě se rozpoutala velmi živá diskuze, zda má dojít k omezení výše věna, protože islám věnem zmíněné nesledoval. Rodinné právo však plně podléhá šaríi, kde žádné omezení není. A šaríu nelze omezovat běžným světským zákonem, i když některé státy tak občas činí. Na příliš nízké věno se však také dobře nepohlíží. V tak zažitém zvyku vytváří nízké věno iluzi, že je s dívkou něco v nepořádku. Neposkytnout věno není možné – nedojde k uzavření manželské smlouvy, což však lze obejít symbolickou částkou. To je běžné především mezi Araby, kteří se uchází o Evropanky. Arabka by se za částku odpovídající například 1 Kč nikdy neprovdala. Nesmíme si mahr plést s domem, bytem či alespoň jedním pokojem, který manžel koupí nebo alespoň pronajme pro společný život. To je další povinností manžela – odvést si dívku z domu rodičů a začít život ve svém domě, bytě, či pokud si manžel může dovolit pouze jeden pokoj, i to se považuje za dostačující. Záleží poté pouze na tradicích, zda je i povinností muže vybavit byt či rodinu ženy. Pokud se muž stará i o vybavení bytu, manželka by s tím neměla mít nic společného. V dnešní době muž například nábytek vyfotí a poradí se s budoucí chotí. Neexistuje však postup, že by dívka navštívila dům před svatbou, a to ani s mahramem. 38

TUCKER, J. E. Woman, Family and Gender in Islamic Law. Cambridge: Cambridge Univerzity Press, 2008. s. 161.

20

4.3 Předmanželská smlouva Předmanželská smlouva je v povědomí většiny obyvatel, v Evropě však není příliš využívána. Arabové ji využívají více, a to především z důvodu, že neexistuje společné jmění manželů. „Majetek manželů je oddělen. Manželka má výlučnou kontrolu nad svým majetkem a může s ním nakládat, jak se jí jen hodí.“39 Dívky, které vstoupí do tzv. arranged marriage, což je rodinou smluvené manželství, kde se dá chlapci a dívce (kteří se předtím neznali) možnost seznámit se a uvážit, zde chtějí uzavřít sňatek. Chtějí si tak určitým způsobem zajistit své postavení. I když je samotné domluvené manželství založeno na výběru co možná nejvhodnějšího a nejspolehlivějšího životního partnera, obecně se dá říci, že předmanželská smlouva je smlouva mezi budoucími manžely o uspořádání jejich budoucích práv a povinností. Většinou si strany upravují finanční stránku manželství (především kvůli manželce), možnost studovat (většinou manžel musí platit studium své ženy), upravení podrobností rozvodu, vyplacení další částky (tzv. druhý mahr) či jiné záležitosti. Pokud však dochází k upravení otázek péče o děti po rozvodu či nemožnost manžela vzít si další manželku, a to až do počtu čtyř, jak je dovoleno v Koránu, je tato předmanželská smlouva neplatná. Této chyby se dopouštějí zejména cizinky žijící v muslimských zemích, které si neuvědomují, že platnost otázek, které jsou povoleny v Koránu, nelze modifikovat obyčejnou smlouvou. Co se týká sňatku s další ženou, není možné tomu zabránit předmanželskou smlouvou. „Žena má ale právo určit si jako smluvní podmínku, že se rozvede, jakmile muž uzavře polygamní manželství s jinou ženou (§ 19 jordánského zákoníku, § 31 marockého zákoníku o osobním statutu, § 6 egyptského zákoníku č. 25/1929).“40 Lze dohodnout rychlý a jednoduchý rozvod, který může být také finančně velmi výhodný. Vysoký finanční obnos může také manžela odradit od dalšího sňatku. Pokud se jedná o sepsání dohody manželů o výchově dětí po rozvodu, nelze ji upravit v předmanželské smlouvě. Tato dohoda musí být při rozvodu schválena soudem. Není však pravda, že děti vždy připadnou otci, jak často bývá ve veřejném povědomí. Pokud by však děti byly svěřeny matce a ta by zemřela, byla nezpůsobilá nebo by jí z jiného důvodu nemohly být děti svěřeny, přechází do výchovy matce manželky, pokud nelze matce manžela nebo babičce manželky či babičce manžela. Svěření dítěte závisí na mnoha faktorech jako jsou například nevytrhnout dítě z prostředí, na které je zvyklé, věk dítěte apod. Pokud se rozvedená manželka, které byly děti dány do péče, znovu provdá, přecházejí děti automaticky k otci. Nemohou-li být dány otci, nastupuje opět pořadí matka manželky, matka manžela, babička 39 40

MALLAT, Ch. Introduction to Middle Eastern Law. Oxford: Oxford University Press, 2007. s. 374. DRGONEC, J. Právné kultúry Ázie a Afriky. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1991. s. 88.

21

manželky či babička manžela… Děti se neodebírají z toho důvodu, že by se jim matka po vstupu do nového manželství nevěnovala, ale z toho důvodu, že nový manžel je pro děti potencionálním nebezpečím. Může dětem uškodit mnohem více než nová manželka manžela. To je také důvod, proč se mnoho rozvedených žen či vdov v muslimských zemích neprovdá do té doby, než jsou děti schopny se samy o sebe postarat. Zákony jednotlivých muslimských zemí se liší. Většinou u chlapců do věku sedmi let a u dívek do dosažení puberty zůstává dítě u matky, která se stará o jejich vývoj. Zmíněné platí většinou u sunnitů. V několika málo zemích, v nichž převládají šíité, se setkáme s tím, že chlapec zůstává u matky jen do dvou let věku a dívka do sedmi let. Další stádium nastává, když dítě odroste. Zjišťuje se, kde je hlavní zájem dítěte či který z rodičů mu dokáže poskytnout lepší rodinné zázemí. Co se týká duchovního vývoje dítěte, je na manželovi, aby dítě začal učit Koránu. Proto, i když matka dostane dítě do péče, otec neztrácí tuto svou roli duchovního učitele. Když se poté dítě dostane do věku, kdy je schopno vyjádřit svůj názor, přihlíží se k němu. Soud jej klasicky zjišťuje pomocí dětského psychologa. Zde je důležité poznamenat, že ani jeden z manželů nesmí dítě odvézt ze země bez souhlasu druhého manžela. Toto upravují Haagské dohody. Je zajímavé, že při uzavření smlouvy musí být přítomen svědek i notář, ale i přesto se objevují případy, kdy došlo k uzavření neplatných předmanželských smluv. Klasická předmanželská smlouva by mohla vypadat asi takto: PŘEDMANŽELSKÁ SMLOUVA 1) Manžel vyplatí manželce mahr ve výši … Částka ve výši … bude uhrazena při uzavření sňatku a zbývající část ve výši … bude zaplacena při zrušení manželství (v případě smrti manžela uhradí dědicové). 2) Manžel se zavazuje platit své manželce měsíční kapesné ve výši … 3) Manželka má právo žádat zrušení manželství, jestliže: - se manžel po dobu dvou let nepostará o výživné, - manžel nedostojí po tři léta svým manželským povinnostem bez závažných důvodů, - manžel bude manželku hrubě urážet, - manžel bude bránit manželce ve výkonu jejich svrchovaných práv, - soužití manželů se ukáže nesnesitelným. Podpis soudce

Podpis svědka

Podpis walího

Podpis snoubence. 41

41

KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s. 1021.

22

5

Svatební obřad Svatební obřad většinou nastává po určité době po zásnubách. Jak již bylo řečeno,

zásnuby se nemusí konat vždy. Mohou se konat jen formálně, například týden před svatbou, nebo vůbec. Období jednoho měsíce před svatbou je pro nevěstu velmi náročné. V arabských zemích je tradicí, že nevěsty odjíždí i na celý měsíc do lázní, kde se připravují na svatbu. Mentalita muslimů se totiž od zbytku světa liší především v tom, že ženy se začínají zkrášlovat až po svatbě. Před svatbou se na sebe snaží pokud možno neupozorňovat, aby nelákaly mladé muže. Chování ostatních se k novomanželům po svatbě náhle změní. Manželství je velmi oslavované. Když dívka přijede z lázeňského zkrášlovacího pobytu, je většinou k nepoznání. Dochází k depilaci celého těla, aby mohl proběhnout obřad hennou. Účastní se ho jak ženich, tak nevěsta. Oba však na striktně oddělených místech, dívka se ženami a chlapec s muži. Tento obřad je velmi oblíbený mezi mladými lidmi, protože se nebere příliš formálně. Po koupeli se nevěsta svěřuje do rukou ženy, která jí ozdobí celé tělo tradičními ornamenty. Některé kmeny kromě ornamentů rozdělí celé tělo tenkou čárou linoucí se středem těla nevěsty. U mužů kreslení neprobíhá, hena se používá jen k očistě těla. Na druhý den začínají velké přípravy. Pro muslimy je typických i více svateb, které jsou barevně odlišeny. Základem je však zelená a bílá svatba. Jedna proběhne bezprostředně po neveřejném obřadu a druhá klidně o několik týdnů později. Nevěsta je vždy honosně nastrojena v barvě svatby. Muslimové na barvy žádné požadavky nekladou. Jediným omezením je, že by se barva šatů nevěsty neměla podobat barvě šatů, která je typická pro náboženské obřady jiného náboženství. Například červená barva je barvou hinduistů. Tomuto odporuje bílá svatba, kterou muslimové, dá se říct podle evropského vzoru, praktikují. Poevropšťování lze také vidět v oblečení novomanželů, které se velmi podobá evropskému. Typické je, že svatba probíhá u nevěsty doma. Mešita není určena k těmto událostem (jako například kostel či synagoga). Obřad je soukromý, účastní se ho většinou pouze oddávající, snoubenci, svědci, otec nevěsty a úředník (nemá náboženskou úlohu) – tedy pouze ti, kteří sehrávají v samotném obřadu určitou roli. Na oddávajícího nejsou kladeny přísné požadavky, nemusí skládat žádné zkoušky či slib. Musí to být dospělý člověk, plně způsobilý muslim. V muslimských zemích, které uznávají islám za státní náboženství, vykonává tuto agendu soudce. Není to však podmínkou. Ukázkou mohou být sňatky muslimů za studií v zahraničí, kde obřad vede například spolužák, který je považován za dobrého muslima.

23

„Aby svatba byla platná a aby manželé získali manželská práva a povinnosti, je potřebné splnit osm podmínek: 1) náležitá forma svatebního aktu, 2) manželka je muslimkou, křesťankou anebo židovského vyznání a manžel je muslimem, 3) dohoda o věnu, jeho výši a splatnosti (viz dříve), 4) způsobilý věk obou manželů k uzavření manželství, 5) svědectví způsobilých svědků, 6) právní způsobilost k uzavření manželství, 7) existence waliho, 8) souhlas nevěsty.“42

5.1 Forma svatební smlouvy „Dá se říci, že uzavření manželství má podle islámského práva civilněprávní a ne náboženskou formu. Odlišný názor mají někteří českoslovenští autoři (V. Másilko, M. Černohubý).43 Například Štěpán Macháček upozorňuje: „Mějme nadále na paměti, že v arabských zemích neexistují občanská práva platná pro všechny občany země, nýbrž oddělené rodinné zákoníky jednotlivých náboženských komunit.“44 Šaría se neskládá čistě z náboženských předpisů a k platnému uzavření sňatku je třeba i registrace u státního orgánu, proto se také přikláníme k civilněprávní formě uzavření manželství. Celý obřad začíná svatební formulí. „Díky Bohu, Jemu vděčíme za všechno, Jeho žádáme o pomoc a uvedení na cestu správnou žádáme o pomoc, aby nás uchránil před zlem našich duší a před zlými skutky. Koho Alláh uvede na cestu správnou, toho už nikdo z ní neodkloní, a koho uvede na cestu zlou, toho už nikdy nezachrání. Uznávám, že není Boha kromě Boha jednoho jediného, který nemá společníka, a uznávám, že Muhamed je jeho poslem a služebníkem.“45 Dále je obřad nesen v duchu předčítání tří daných tzv. svatebních veršů Koránu: 1. „Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali.“46 (súra 3:103)

42

AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998. s. 46. ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s. 61. 44 MACHÁČEK, Š. Proměny arabského manželství: muslimská žena mezi tradicí a modernitou. Dějiny a současnost, 2004, roč. 26, č. 3, s. 19. 45 AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998. s. 46. 46 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 505. 43

24

2. „Lidé, bojte se pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se zároveň prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.“47 (súra 4:1) 3. „Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá.“48 (súra 33:70)

Poté se ještě někdy pronáší krátká řeč ženicha nebo otce. Sepíše se manželská smlouva, kterou většinou podepisuje wali a ženich. V některých zemích ji však klasicky sepisuje nevěsta a ženich. Je důležité, aby ze smlouvy vyplýval souhlasný, jasný a skutečný projev vůle. „Tato smlouva se nemusí uzavírat před státním orgánem, ale stačí, když se před uplynutím předepsané lhůty předloží k registraci (např. § 6 jemenského Zákona o rodině).“49 „Registrace provádí např. soud, zvláštní úředník jmenovaný soudem, nebo dokonce kancelář ministra spravedlnosti.“50 Tím je pak manželství kompletně uzavřeno. Rodina a známí většinou přejí novomanželům veřejně na hostině, která nemusí následovat bezprostředně po obřadu, ale i za několik týdnů. Novomanželům se přeje Barakalláhu lakumá, wa barak alejkúma, wa žamaa bejnakumá fi chajr (Kéž vám Bůh požehná a nechť Svoje požehnání sešle na vás a nechť vás spojí v dobrém.). Svatba by měla proběhnout v arabštině, a to je možné i v případech, kdy jedna strana nerozumí.51 Potom jí musí být poskytnut tlumočník. Svatba může být také provedena v jazyce, kterému všichni rozumí s výjimkou veršů v Koránu, které by měly zaznít v arabštině.

5.2 Vyznání manželů Je striktně zakázáno, aby si muslimka vzala nemuslima za manžela, ale je povoleno, aby si muslim vzal „kitabija“, tzv. ženu knihy (křesťanku, židovku). Vysvětlení, proč si muži mohou vzít nemuslimku, ale ženy ne, je prosté. Muž je vždy hlavou rodiny. Korán vychází z toho, že žena většinou muži ustupuje, a to nejen ve věcech náboženských. Islám se snaží zabránit tomu, aby muslimka odstoupila od praktikování svého náboženství či dokonce konvertovala. To samé platí pro děti, které nepřebírají jen příjmení otce, ale i jeho náboženství. Pokud by ale muslimka neuposlechla a přesto se provdala za muslima, je to 47

HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 521. Tamtéž, s. 554. 49 DRGONEC, J. Právné kultúry Ázie a Afriky. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1991. s. 87. 50 KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s. 1015. 51 HALLAQ, W. B. Shari´a. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. s. 273. 48

25

hřích, ale i nadále zůstává muslimkou. Tato otázka musela být řešena muslimskými učenci v souvislosti s globalizací a sňatky muslimek žijících v zahraničí. Jediná záchrana páru s odlišným vyznáním je konvertování muže. Základem je uvědomit si, že člověk se nestane muslimem přes noc. Je důležité vyjádřit vůli a porozumění s náboženstvím a poté se vydat na životní cestu zasvěcenou poznání a studiu islámu. Muslimové jsou velmi ochotni pomoci pochopit islám. Je to pro ně dobrým skutkem, který bude přičten k ostatním dobrým skutkům v Soudný den. Konvertování je velmi oslavovaná událost v životě člověka. Pokud se chce tedy muslimka provdat za muslima (jinověrce, který konvertoval nebo chce), nesetkají se s opovržením, ale s podporou široké společnosti. V Koránu dokonce nalezneme verš, který se toho týká: „… A nedávejte své dcery polyteistům nebo modlářům, dokud neuvěří …“52 (súra 2:221) Samotný proces není komplikovaný. Jedinec provede celkovou očistu těla, která má specifická pravidla – nejdříve se umyje levá horní polovina těla, potom práva a nakonec levá a pak pravá dolní polovina těla. Potom pronese větu, ašhadu en lé ilehe illé Alláh wa akadu enne Mohammeden rasúlulláh (Věřím, že Bůh je jeden jediný a Mohammed je jeho prorok.). Islám je o vůli člověka, o vztahu člověka a Boha. Doporučují se dva svědci, aby konvertování vešlo určitým způsobem ve známost. Může se odehrát v mešitě, ale není to podmínkou. Všichni muslimové na konci modlitby směřují svou tvář k levé a poté k pravé straně, kde se obrací k andělům – jeden zapisuje dobro a druhý zlo každého člověka. Pokud člověk konvertuje k islámu, Bůh mu dává ten dar, že nastupuje tzv. „s čistým štítem“, bez špatných skutků, které jsou smazány. Správný muslim věří v: a) Jedinečnost Boha. b) Pilíře víry – šahada, motlitba pětkrát denně, půst v měsíci ramadánu, almužna chudým, Hadži – pouť do Mekky, může-li si to muslim dovolit (poté dostává titul Haeg).53

Jako zakončení celého procesu, provede člověk ještě jednou očistu těla koupelí, a to ve jménu Boha – vysloví Bismidláh. V některých případech však ani konvertování nepomůže. „Muž, který je hoden určité ženy, se nazývá aqrán. Pro dívku, jejíž děd i otec jsou pravověrnými muslimy, je aqránem muž se dvěma muslimskými předky. Pouze otec nestačí. Muž, který jako první z rodiny přestoupil k islámu, není aqránem pro dceru muslima.“54 O této podmínce se ani v arabském světě mnoho neví a muslimové jsou obecně velmi

52

AL-QARADÁWÍ, J. Povolené a zakázané v Islámu. 1.vyd. Praha: Islámská nadace, 2004. s. 132. HALLAQ, W. B. Shari´a. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. s. 225. 54 KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s. 1017. 53

26

shovívaví ohledně této podmínky. Berou ohled na dobrou vůli muže stát se muslimem a snaží se mu tuto cestu nekomplikovat.

5.3 Způsobilý věk obou manželů k uzavření manželství Korán sňatek věkem neomezuje, je však potřebná tělesná a duševní vyspělost. Zákonodárci se snažili předejít zjišťování tělesné vyspělosti případ od případu, i když v některých sporných případech je tomu tak doposud, a určili věk. „Všeobecná věková hranice, po jejímž dosažení je možno uzavřít manželství, je určena rozdílně. V Sýrii, Maroku, Tunisu, Libanonu a Egyptě je to 18 roků a 15 až 17 pro ženy… Z této všeobecné úpravy jsou státem přiznány výjimky umožňující dřívější uzavření manželství. Například v Sýrii může se souhlasem soudu uzavřít manželství patnáctiletý chlapec a třináctiletá dívka, v Iráku se souhlasem soudu a opatrovníka můžou do manželství vstoupit patnáctiletí chlapci a dívky.“55

5.4 Svědectví způsobilých svědků Přítomnost svědků je potřebná především proto, aby dosvědčili vznik manželského pouta kvůli budoucím pochybnostem o vzniku manželství. „Písemná forma manželské smlouvy nebyla výslovně uložena. Avšak povinnost uzavírat smlouvy v písemné formě je všeobecně v Koránu uložena, pokud nevznikne překážka, která by to znemožnila (např. negramotnost).“56 Na svědka jsou kladeny určité požadavky, aby jeho svědectví nebylo možné napadnout. „Přítomní svědci musí být plnoletí, duševně zdraví, bezúhonní, pravověrní muslimové a musí být schopni pochopit, oč se jedná. Způsobilými svědky mohou být i potomci manželů.“57 „Musí slyšet a pochopit úmysl snoubenců, resp. jejich zákonných zástupců uzavřít manželství.“58 Pokud jsou budoucí manželé muslimové, musí být svědci také muslimové. Pokud je však dívka křesťanka či židovka, je uznáván názor, že má právo, aby byl svědek její víry. Většinou ale ženy konvertují. Muslimové se vyhýbají sňatkům s ženami knihy, i když je to povoleno, a to v prvé řadě proto, že na sebe berou obrovskou zodpovědnost tím, že se musí snažit vysvětlit manželce islám, ale nesmí ji nutit konvertovat. Pokud však žena pochopí a uvěří v islám, získává muž dobrý skutek. Vše se podobá šíření islámu. Děti však musí být

55

DRGONEC, J. Právné kultúry Ázie a Afriky. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1991. s. 87-88. AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998. s. 51. 57 KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s. 1015. 58 ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s. 58-59. 56

27

muslimové, za což odpovídá otec před Bohem. Pokud je žena nevěřící, bývá také velmi problematické dodržovat příkazy islámu, který se snad nejvíce ze všech světových náboženství prolíná do běžného života. „A žádejte svědectví dvou svědků z mužů vašich, a nemáte-li dva muže, pak vezměte jednoho muže a dvě ženy z těch, které uznáte za vhodné svědkyně; aby, kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá jí mohla připomenout.“59 (súra 2:238) Možnost stát se svědkem je morálním oceněním a dobrým činem pro věřícího. Samotný Korán vyzývá, aby se svědci nezdráhali svědčit při obřadu.

5.5 Právní způsobilost uzavřít manželství, existence waliho, souhlas nevěsty Podmínka právní způsobilosti je jasná a shodná s naším právním řádem. Jedinci nabývají právní způsobilosti k právním úkonům s dosažením zletilosti. Zletilost je však, jak již bylo dříve zmíněno, v jednotlivých právních řádech muslimských zemí upravena různě. Výjimkou jsou duševně choří. Islám se snaží, aby i lidé s určitým postižením mohli vést šťastný manželský život. V těchto případech není překážkou nezpůsobilost dívky, protože ji zastupuje wali. Chlapec však potřebuje opatrovníka. Existence waliho již v dnešní době není podmínkou ve všech zemích. Jeho účast neznamená, že by dívka nebyla plně způsobilá k právním úkonům. Se zletilostí dívka nabývá i plnou způsobilost k právním úkonům. Plná způsobilost k právním úkonům ženy a muže se ale v některých otázkách liší (př. uzavření manželství, dědictví). Wali je jistým ochráncem dívky před mužem, kterého si dívka chce vzít, a to až do právoplatného uzavření manželství. Wali většinou dohoduje předmanželskou smlouvu či podrobnosti svatby budoucího života ženy s manželem. Souhlas nevěsty je však nezbytný a nedá se nikterak obejít. Bez něj by k uzavření manželství vůbec nedošlo a manželství by ani od počátku nevzniklo. Projev musí být jasný a zřetelný, nesmí být ovlivněn bezprávní výhrůžkou (viz compulsiva) ani fyzickým nátlakem (viz absoluta). „Nevěsta vyjadřuje svůj souhlas s uzavřením manželství dvěma způsoby: a) Pokud ještě předtím nebyla vdaná, vyžaduje se buď její výslovný souhlas anebo alespoň souhlas daný mlčky, tzn. neodmítnutí snoubence.

59

HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 479.

28

b) Pokud předtím byla vdaná, je potřebný její výslovný ústní a jasný souhlas a nepřipouští se souhlas daný mlčky.“60

60

AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998. s. 56.

29

6

Překážky manželství V islámu existují dva druhy překážek manželství. Trvalé, které nelze zvrátit,

a dočasné, které po určité době nebo jisté události pominou. Trvalé překážky lze dělit na překážky z titulu příbuzenství a z titulu kojení, nebo pokud manžel obviní manželku z cizoložství.

6.1 Trvalé překážky a) Překážky z titulu příbuzenství 1) Otcova žena je vždy zakázaná pro syna, ať už je rozvedená, nebo ovdovělá. Manželstvím se žena stává matkou dětí a to už se nikdy nezmění. „A neberte si za manželky ženy, jež byly provdány za vaše otce, leda že se to stalo už v minulosti. A věru je to hanebnost zavrženíhodná a způsob hnusný!“61 (súra 4:22) 2) Matka, a to včetně babiček z obou stran. 3) Dcera včetně synových a dceřiných vnuček. 4) Sestra včetně nevlastních sester. 5) Teta z otcovy strany ať už je skutečnou, nebo nevlastní sestrou otce. 6) Teta z matčiny strany ať už je skutečnou, nebo nevlastní sestrou matky. 7) Bratrova dcera, čili neteř. 8) Sestřina dcera, čili neteř.62 Se všemi výše zmíněnými ženami je trvale nemožno uzavřít manželství. Je tak stanoveno v Koránu v súře 4:23.

b) Sňatky zakázané z důvodu kojení „Nicméně zákaz sňatku z důvodu kojení platí pouze tehdy, pokud se kojení odehrálo ještě před odstavením dítěte od prsu (dříve než dítě dosáhne věku dvou let), čili když bylo mléko hlavním zdrojem potravy. Jiná podmínka zákazu zní, když se dítě napilo dosyta při pěti různých příležitostech, přičemž dosyta je tehdy, když dítě přestane samo pít.“63 Tak vzniká zákaz oženit se s ženou, která kojila, a ta se dostane do postavení matky dítěte a její děti nabudou postavení sourozenců. „Třeba však dodat, že tato ustanovení platí

61

HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 524. AL-QARADÁWÍ, J. Povolené a zakázané v Islámu. 1. vyd. Praha: Islámská nadace, 2004. s. 127. 63 Tamtéž, s. 128. 62

30

jen v případě překážek uzavření manželství. V ostatních případech jako je např. dědění anebo rodičovské povinnosti už takovýto vztah nehraje žádnou úlohu.“64

c) Manžel obviní manželku z cizoložství Tímto obviněním vzniká mezi manžely nepřekonatelná překážka. Cizoložství je jedním z nejhorších prohřešků a takto vznikající překážka trvalého charakteru nutí manžela, aby si své obvinění velmi dobře promyslel. Korán však stanovuje přísné podmínky, aby mohlo dojít k prokázání nevěry. „Cizoložství (ziná) je spácháno pohlavním stykem, chybí-li právo na soulož, (založené manželstvím nebo vlastnictvím otrokyně) nebo šubhat milk (manžel se např. mylně domnívá, že skončila idda bývalé manželky, manželství bylo uzavřeno vadně, ale partneři to neví).“65 „Šaría rozlišuje obecné trestné činy proti druhým osobám (džináját) a zločiny s náboženským podtextem, převážně vymezené v Koránu (hadd, pl. hudúd). Kategorie hudúd zahrnuje krádež, loupežné přepadení, cizoložství, křivé nařčení z cizoložství, opilství a podle některých právních škol také odpadlictví od islámu (ridda).“66 Většina těchto trestů je tělesného rázu a odpovídá způsobu trestání v době vzniku Koránu. Dnes se moderní státy snaží trestání, které se nám v dnešní době zdá kruté, předejít či zmodernizovat. „V saúdskoarabském království, které se pokládá za ,moderní´, se tato praxe technicky dokonce zdokonalila: na cizoložnice se vysype kamení z korby nákladního auta.“67 Co se týká cizoložství, celá situace je výhradně řešena verši Koránu (súra 24:2-4), ve kterém se říká, že smilstvo musí být dokázáno čtyřmi přímými svědky. Trestem je ukamenování, které se v některých zemích s platnou šaríou obchází zbičováním 100 ranami. Je však velmi komplikované najít čtyři svědky, kteří jasně viděli samotný akt. Tím se manžel nebo žalobce sám vystavuje trestu 80 ran bičem, pokud nebude mít svědky. Jestliže tedy nevěra nebyla dokázána a manželka nebude chtít odškodnění za újmu na své pověsti, smí manžel nařčení odvolat. Tím není založena překážka. Stojí-li si však manžel za svým názorem, existuje možnost přísahy a protipřísahy Al lián. Tyto přísahy jsou lidmi mimo systém islámského práva často problematicky chápány. Jelikož manželé tvrdí svůj názor před Bohem a světské právo jej bere za prokázané, uděluje se trest tomu, kdo lhal. Trest poté uloží Bůh při Soudném dni. „Manžel odpřísahá čtyřikrát, že jeho obvinění je pravdivé, 64

AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998. s. 44. POTMĚŠIL, J. Islámské platné právo, aneb povinnosti člověka k člověku. Ad Notam, 2007, roč. 14, č. 6, s. 182. 66 KROPÁČEK, L. Blízký východ na přelomu tisíciletí: Dynamika přeměn v muslimském sousedství Evropy. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1999. s. 172. 67 MULLER, Z. Islám historie a současnost. 1. vydání. Zbraslav: B-Print, 1997. s. 58. 65

31

a pětkrát vysloví přísahu: Nechť mě postihne prokletí Boží, jestli lžu. Nato manželka buď přizná svoji nevěru, anebo odpřísahá čtyřikrát, že manželovo obvinění je nepravdivé, a odpřísahá pětkrát: Nechť mě postihne hněv Boží, pokud je manželovo obvinění pravdivé. U této přísahy z nevěry má větší právní sílu přísaha manželky než přísaha manžela a pokud manžel nepodloží svou přísahu čtyřmi svědky, manželku není možno trestně stíhat.“68 Tímto je však navždy položena překážka manželství.

6.2 Dočasné překážky a) Vdané ženy V islámu je povolena pouze polygynie, polyandrie je přísně zakázaná. Vdaná žena se může znovu provdat až po smrti současného manžela nebo po rozvodu. U rozvodu je však třeba ještě dodržet tzv. iddu. V této době se ještě žena nesmí provdat. Rozlišují se různé kategorie žen a u nich různé iddy (viz níže). b) Manželství se sestrou současné manželky c) Trojí zapuzení manželky manželem Tato překážka je velmi zajímavý jev. Manžel má možnost manželku „zapudit, vyhnat“, což stále nezakládá překážku manželství, a to ani dočasného charakteru. Po tomto „vyhnaní“ má manžel možnost do určité doby manželku odprosit. Zapuzení je však velmi vážná a urážlivá věc. Aby zvyklosti manžel nemohl zneužívat, smí ženu vyhnat maximálně třikrát, čímž je založena překážka manželství. Pokud by pár chtěl obnovit společné soužití po třech vypuzeních, musí se manželka znovu provdat za jiného muže a potom se, pokud bude stále mít zájem, provdat za původního. Podmínka sňatku s jiným mužem je zde daná proto, aby se žena nebála vyzkoušet manželské soužití s jiným mužem, se kterým nebude prožívat neustálý proces zapuzování, kdykoliv se mu znelíbí. V dřívější době se v arabských zemích začali objevovat muži, kteří si ženu za určitou částku jen formálně vzali a v zápětí se rozvedli. Tato situace však často nenastává a zapuzování se už v dnešní době příliš nerealizuje. d) Věková dospělost Věková dospělost není v Koránu stanovena, ale zákonodárství většiny států ji upravuje. „I v případě, že zákon stanoví minimální věk, v řadě zemí je možné požadovat soud o posouzení ,zralosti´ a dosáhnout snížení hranice. Svolení soudu je v některých zemích vyžadováno i v případech, kdy je mezi snoubenci velký věkový rozdíl (Jordánsko, Sýrie,

68

AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998. s. 45.

32

SAE, Egypt).“69 Ve státech, ve kterých světské právo neupravuje věkovou hranici, je jedinou podmínkou, aby již dívka měla menstruaci, tedy mohla by být potencionální matkou, a tím plnohodnotnou manželkou. Věk chlapce, který bývá o něco vyšší než věk dívky, je otázkou tradic a zvykového práva. (I když si prorok Mohamed vzal manželku, která byla mnohem starší než on, nebyl by problémem ani se sňatkem s mladším mužem. V praxi se to však často nestává.) e) Nevěsta je sirotkem „Ji je možno požádat o ruku až po dosáhnutí věku dospělosti.“70 Protože ji nezastupuje wali z rodiny, kterému by šlo především o její dobro, čeká se na nabytí zletilosti sirotka, aby si sama plnohodnotně dokázala rozmyslet, zda o sňatek s daným mužem opravdu stojí. Poté je jí wali ustanoven soudem. f) Ženy, které se účastní pouti v Mecce Jedná se prakticky jen o pár dní v životě člověka, ale nemožnost je zde dána. Hlavním důvodem je, aby se žena mohla plně odevzdat duchovnímu rozjímání a aby nebyla rozrušována jinými myšlenkami. g) Manželka je polyteistka či ateistka h) Soudce zastávající funkci waliho Tato překážka platí pouze po dobu výkonu funkce waliho, kterým je ustanoven. i) Manžel má více než čtyři manželky V islámu jsou povoleny maximálně čtyři manželky. Neexistuje žádná jiná možnost, jak by se muž mohl oženit s více ženami. Pokud by se mu zalíbila jiná, musí se s některou manželkou rozvést, což není bezdůvodně až tak jednoduché.

69

BEZOUŠKOVÁ, L. Uzavírání manželství podle islámského práva a práva islámských zemí. Právník, 2010, roč. 149, č. 1, s. 73. 70 AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998. s. 40.

33

7

Specifické instituty islámu Islám má určité odlišnosti od zvyků zbytku světa. Muslimové se stále snaží udržovat

tradiční hodnoty, které v dnešní moderní společnosti mohou trochu vyčnívat.

7.1 Mnohoženství Polygamií se rozumí manželství, kdy jeden člověk má víc než jednoho manžela. Rozlišujeme polygamii dvou typů. Prvním je polygynie (mnohoženství), kdy si muž vezme více než jednu ženu, druhým je polyandrie, kdy si žena vezme více než jednoho muže. V islámu je polygamie povolena, ale je omezená. Polyandrie je zcela zakázána. Polygynie je velmi kritizovaná „moderními“ státy světa. Zde je však důležité podotknout, že Korán je jediná náboženská kniha, která obsahuje frázi „vzít si pouze jednoho“ (súra 4:3). Neexistuje žádná jiná náboženská kniha, která nařizuje muži mít pouze jednu manželku. Bible polygamii nezakazuje ani nevymezuje, a dokonce ani neomezuje. Teprve později kněžstvo křesťanské církve omezilo počet manželek na jednu. Mnohoženství bylo povoleno i v judaismu. Abraham měl tři manželky a Šalomoun měl stovky žen.71 Zmíněné možné až do vydání aktu Vrchního rabinátů Izraele, který zakázal brát si více než jednu ženu za manželku. V životě muslima je pět kategorií toho, co jedinec smí a nesmí činit: 1) Povinné (Fard) – příkladem je motlitba. 2) Doporučované nebo podporované (Mustahab) – Jíst sedm datlí každé ráno tak, jak činil prorok Mohamed. 3) Přípustné (Mubah) – mnohoženství. Spadá tedy do třetí kategorie. 4) Nedoporučuje se (Makruh) – oženit se s ženou Knihy. 5) Zakázáné (Haraam) – pít alkohol, jíst vepřové maso.

Příčin, které vedly ke vzniku mnohoženství, je mnoho. V minulosti to byly například války, po nichž vznikal nedostatek mužů, a ženy tak zůstávaly neprovdané. Obecně je stále na světě více žen a nepomáhá tomu ani fakt, že se v dnešní společnosti objevuje stále více homosexuálů. V dnešní společnosti je běžné, že stále více žen zůstává neprovdaných. Aby se této situaci v muslimských zemích zabránilo, žena raději přistoupí na to být druhou manželkou, nežli nemít vůbec možnost poznat manželský život. Navíc se ženě dostane práv

71

SPENCER, R. Islám bez závoje. 1. vyd. Praha: Triton, 2002, s. 97.

34

jako plnohodnotné manželce. Muž musí o ni a její děti pečovat, šatit je, postarat se o stravu, zařídit bydlení, a to vše v závislosti na jeho sociálních možnostech. Muslimové celého světa se inspirují životem Mohameda. „Svoje manželství využíval k prosazování politických záměrů, aby kurajšovci přestupovali na islámskou víru.“72 Mohamed však žil v souladu s podmínkami danými Koránem. „Berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že k nim nebudete spravedlivý, tedy si vezměte jen jednu nebo ty, jimiž vládnou pravice vaše. A tak se nejlépe vyhnete ochýlení.“73 (súra 4:3) „I v otázce spravedlnosti šel vývoj kupředu, protože současní reformisté z řad ulámů vykládají tento verš jako faktický zákaz polygamie a tvrdí, že je vyloučené, aby muž zabezpečil všem ženám úplnou rovnost v materiálním a citovém životě.“74 K tomuto se vyjádřil i sám prorok Mohamed, který v majetkových věcech a v chování nečinil rozdílu mezi svými manželkami. „Jediné, co člověk nemůže do určité míry regulovat či řídit, jsou vnitřní pocity a projevy lásky, proto i prorok Mohamed vždy pravil: „Bože, to je moje spravedlivost v tom, co mám. A proto mi nevyčítej to, co máš ty a já nemám.“ Požadavkem spravedlnosti je myšlena snaha člověka neupřednostňovat jednu ženu před druhou. Korán sám se k tomu vyjadřuje v súře 4:128/129. „Nikdy vám nebude možno, abyste byli spravedlivý mezi ženami, i kdybyste si to přáli. Neprojevujte však jedné z nich úplnou náklonnost a nenechávejte druhou jakoby visící ve vzduchu! Dosáhnete-li dohody a budete-li bohabojní – vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.“75 Pokud však je manžel nespravedlivý a dává to manželkám najevo, bude za to potrestán. Hrozí mu trest odnětí svobody až na dobu trvání jednoho roku či peněžitý trest – v Sýrii například ve výši 100 dinárů, jak je stanoveno v § 17 syrského zákona o osobním statutu. Právní úprava, která řeší tyto situace, je většinou v arabských státech stejná (čl. 3 iráckého zákona č. 88/1959). Mnohoženství však není povoleno ve všech arabských státech. Například Tunis je v čl. 18 tuniského kodexu o osobním statutu z roku 1956 zastáncem monogamického svazku. Pravým opakem je Jordánsko, které polygynii ani neomezuje počtem čtyř žen (jordánský zákon č. 61/1976 o osobním statutu). Zemí s klasickou úpravou muslimského státu je Kuvajt, který v souladu s Koránem umožňuje sňatek až se čtyřmi ženami (čl. 21 kuvajtského zákona o osobním statutu 51/1984). Jistou výjimkou je Jemen. „Muž nemůže mít současně víc jak 72

ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s. 55. 73 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 521. 74 KŘIKAVOVÁ, A. a kol. Islám. Ideál a skutečnost. Praha: Panorama, 1990. s. 195. 75 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 537.

35

dvě manželky a i druhé manželství může muž uzavřít na základě povolení soudu, jak prokáže speciálním lékařským potvrzením: a) neplodnost první manželky, b) její nevyléčitelnou chorobu (čl. 11 zákona č. 20/1992 o rodině).

Jakmile muž uzavře nové manželství, je podle zákona povinen vyplatit první manželce 10 000 rialů. Tato suma se snižuje na polovinu, pokud je jeho nové manželství motivované neplodností první ženy (čl. 13 zákona Jemenské republiky č. 20/1992).“76 Tomuto by se dalo předejít, pokud by v arabském světě bylo povinností manželů znát svůj zdravotní stav. Bohužel tato v Evropě velmi dobře známá povinnost partnerů (znát před uzavření manželského sňatku svůj zdravotní stav) je podmínkou jen v několika málo muslimských zemích, a to jen při uzavírání sňatku s více než jednou ženou. V takových případech se také přezkoumávají finanční poměry muže a je vyžadováno i potvrzení obchodní komory (například čl. 13 libyjského zákona č. 10/1984). Hlavním důvodem je, aby se nestalo, že si muž uvědomí až posléze, že se o manželky nedokáže postarat. Někdy se také setkáváme se situacemi, kdy mají šejkové více než čtyři ženy. Tato situace může nastat, když se rozvádí s původními manželkami a žení se znovu. Nikde pak není zakotveno, že rozvedené ženy nemohou bydlet u bývalého manžela. Tradice však velí vrátit se do domu rodičů. Kvůli finančnímu zajištění, však zejména ženy z chudých poměrů zůstávají v obydlích šejků. Toto je však lidmi široce odsuzováno.

7.2 Mut´a Mut´a je specifickým druhem manželství, které se odlišuje od základního ideálu. „Manželství je v islámu závazným svazkem založeným na úmyslu obou partnerů žít trvale spolu, a jako jednotlivci tak dospět k harmonii, laskavosti a milosrdenství, o nichž se hovoří v Koránu, a na společné úrovni dosáhnout cíle, jímž je reprodukce a pokračování lidského druhu: „Alláh vám z vašeho druhu stvořil chotě, a z nich dal vzniknout vašim synům a vnukům…“77 (16:72) Šíité však povolují i jinou formu manželství uzavřenou za jiným účelem. Odvolávají se na súru 4:28. „A (jsou vám zakázány také) muhsany mezi ženami kromě těch, jichž zmocnily se vaše pravice – a to je vám předepsáno Bohem! A vedle toho je vám dovoleno, abyste si hledali manželky pomocí jmění svého jako muži spořádaní, nikoliv 76

HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, 1997. s. 62. 77 AL-QARADÁWÍ, J. Povolené a zakázané v Islámu. 1. vyd. Praha: Islámská nadace, 2004. s. 134.

36

prostopášní. A za to, co jste užívali s těmito ženami, dejte jim jejich odměnu podle ustanovení. A nebude pro vás hříchem, na čem se vzájemně dohodnete po stanovené době – a Bůh je vševědoucí, moudrý.“78 Z tohoto verše je odvozováno „manželství“, jehož pojmové znaky jsou doba trvání a věno v určité výši. Znaky musí být výslovně obsaženy ve smlouvě. „Doba může být stanovena různě od jedné hodiny do 99 let. Povoluje se i sjednat si určitý počet sexuálních styků.“79 To je příčinou sunnitského označování mut´a za legální prostituci. Šíité zase upozorňují na možnost sunnitů mít konkubíny, což se svou povahou také příčí islámu. V dnešní době se však již téměř neobjevují, je to spíše přežitek dávných dob. Sunnité (valná většina muslimů) nepopírá význam verše Koránu, dodává však, že islám zvolil mechanismus postupného zákazu. Ve staré Arábii neplatily žádné zákazy či morální příkazy, proto bylo běžné, že muži měli nelegálně i více žen, a to v závislosti na jejich postavení a bohatství. S příchodem islámu se toho muži museli vzdát, důraz se kladl na manželský svazek. V souvislosti s mnohoženstvím byly dány určité podmínky. S šířením islámu docházelo i k válečným střetům, kdy se muži vydávali na tažení daleko od svých žen. „Někteří věřící byli ve víře silní a jiní slabí, a ti slabí se obávali, že budou v pokušení spáchat smilstvo, velký hřích a špatnost, zatímco ti ve víře silní naopak byli připraveni se kvůli tomu vykastrovat.“80 Tomu mělo být zabráněno možností dočasného manželství, které bylo povoleno v krizových situacích jako válka. S ukončením výprav pominul důvod uzavírání mut´a, proto ho Chalífa Omar zrušil. „Bouřlivé hlasy po revoluci v Iránu v roce 1979 však dočasný sňatek znovu legalizovali.“81 Mut´a však nebyla zakládána jen za účelem sexu, jak se mnozí domnívají. „Dalším případem, kdy se uzavírá toto manželství (i na několik hodin anebo dní), je ten, když se mladá žena ocitne z jakýchkoliv příčin v cizím domě, kde se nachází cizí muži a neplnoletí mládenci. V tomto případě uzavírá hlava (otec anebo nejstarší syn) rodiny mezi ženou a neplnoletým mládencem mut´au, aby se obešel zákaz šaríi pobytu ženy v cizím domě a střetáváním se s cizími muži.“82 Dalším případem, asi nejběžnějším, je sňatek staršího člověka nebo nějak tělesně postiženého se svým opatrovníkem. Důvodem je blízký vztah mezi lidmi opačného pohlaví. Pečovatel(ka) musí být mnohdy neustále s druhým člověkem, 78

HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 524 BEZOUŠKOVÁ, L. Uzavírání manželství podle islámského práva a práva islámských zemí. Právník, 2010, roč. 149, č. 1, s. 78. 80 AL-QARADÁWÍ, J. Povolené a zakázané v Islámu. 1. vyd. Praha: Islámská nadace, 2004. s. 135. 81 HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, 1997. s. 60. 82 HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, 1997. s. 61. 79

37

kterého vídá i v těch nejintimnějších situacích. Dá se smluvit také podmínka, že manželský svazek bude čistě platonický. Mut´a má výhody i nevýhody. Výhodou může být, že počet manželek není omezen. Jestliže pro klasické manželství platí omezení maximálního počtu čtyř žen v jeden okamžik, v případě dočasného manželství tomu tak není a muž může mít neomezený počet manželek, s nimiž uzavřel dočasné manželství. Pomocí mut´a se dá také jistým způsobem obejít šíitský zákaz sňatku s křesťankou či židovkou. Žena v takovém svazku nemá klasická práva a povinnosti manželky. „Jedná se o svazek relativně volný, žena není povinna být muži poslušná a má i větší svobodu pohybu mimo dům.“83 Nevýhody z manželství plynou obzvláště pro ženu. „V případě dočasného manželství nemá žena nárok na výživu, nedědí, a pokud se jí narodí děti, muž není povinen je živit. Děti se považují sice za manželské, ale pokud otcovství muž popírá, není z hlediska práva považován za jejich otce.“84 Přiznal-li by děti jako své legitimní potomky, vzniká jim klasicky právo na dědictví. V dnešní době se již s tímto specifickým institutem příliš nesetkáme. Ženy, které se uchýlí k tomuto řešení, se většinou nachází ve špatné sociální situaci nebo je ke sňatku nutí jiná důležitá okolnost (viz výše). „Podle šaríe se však mut´a může změnit na ,stálé´ za podmínky, že s tím budou oba dva manželé souhlasit. Prodloužení není možné, nebylo-li v původní smlouvě uvedeno obvěnění. V tomto případě by bylo třeba uzavřít smlouvu novou.“85 Mut´a zaniká uplynutím doby, ne projevem vůle jako klasické manželství. Pokud by však došlo ke změně dočasného manželství na stálé, Korán stanoví iddu po dobu trvání 45 dní.

83

BEZOUŠKOVÁ, L. Uzavírání manželství podle islámského práva a práva islámských zemí. Právník, 2010, roč. 149, č. 1, s. 79. 84 Tamtéž 85 HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, 1997. s. 60.

38

8

Rodinné vztahy Muslimská společnost je jasně patriarchální. Jak již bylo zmíněno, Bůh zdůrazňuje,

že jak muž, tak i žena jsou si rovni. Korán jasně říká v súře 4:1: „Muže i ženy stvořil jsem z bytosti jediné.“86 V súře 2:58 náhle dodává: Muži jsou však o stupeň výše.“87 Jediným důvodem nadřazenosti jsou mužovy rozsáhlé povinnosti. Muž dává prostředky ze svého majetku manželce, stará se o její bydlení, stravu, šatstvo.88 Žena mu za ochranu, kterou jí muž poskytuje, dá rodinu a vytvoří domov. Muslimové mají dokonce i přísloví, které říká „ráj pod nohama ženy“. Kromě přirozených práv, která se formovala postupným společenským vývojem a tradicemi zemí, se práva a povinnosti mohou modifikovat například v předmanželské smlouvě, jak již bylo dříve zmíněno. Každá muslimská rodina se snaží žít v souladu s Koránem a hadísy. Pokud je manželka cizinka, je manželovou povinností ji obeznámit s principy, smyslem a významem islámu.

8.1

Manželské povinnosti partnerů Jednou z hlavních povinností muslimů je být bohabojný, laskavý, spravedlivý,

trpělivý, ohleduplný a nežít marnotratným životem. Neplýtvat, být střídmý jak v jídle, tak v životě. Zbytečně se neuskromňovat, ale ani nezpůsobovat závist u jiných. V Koránu se o tom říká: „Synové Adamovi! Odívejte se do šatů ozdobných v modlitebně každé! Jezte a pijte, avšak nepřehánějte, vždyť On nemiluje ty, kdož přehánějí!“89 (7:31) O muslimech se říká, že jsou okatí. Muslim může dát oko jinému muslimovi, pokud se mu na něm něco líbí nebo něco obdivuje a neřekne MashAlláh. Příkladem může být sousedovo nové auto, které mu soused tajně závidí. Pokud by soused neřekl MashAlláh, tak by se sousedovi auto mohlo například porouchat nebo jinak poškodit. Další důležitou vlastností je, aby se partneři o sebe starali a podporovali. A to nejen fyzicky, ale i psychicky. K tomu musí být mezi manžely plná důvěra. Manželé si musí být věrni. V islámských zemích se cizoložství objevuje minimálně, jelikož je celá společnost nastavena takovým způsobem, že je téměř nemožné, aby k mimomanželským vztahům docházelo. 86

HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 521. HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 250. 88 KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B. Obrazy ženství v náboženských kulturách. 1. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka, 2008. s. 122. 89 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 398. 87

39

K tomu například slouží manželovo, ale i manželčino právo zakázat návštěvy stejného pohlaví. Korán se v této věci zmiňuje, že návštěvy jsou povoleny, pokud je dán alespoň konkludentní souhlas druhým manželem. Manželky také nesmí přijímat dary od cizích mužů. Mezi manžely nesmí být podezřívavost, nesmí na sebe zbytečně žárlit nebo se dokonce špehovat.90

8.1.1 Povinnosti ženy V souvislosti se ženou je často spojován pojem manželčiny poslušnosti. „Tato povinnost vzniká současně se vznikem manželových povinností vůči manželce, například zaplacením dohodnuté sumy – obvěnění, poskytováním výživného apod. Do obsahu této poslušnosti patří: 1. přestěhování se do domu svého manžela, 2. starostlivost o manžela a o děti pocházející z tohoto manželství (mezi výhradně ženské povinnosti můžeme tedy zařadit také péči o děti, nejvíce v útlém věku; v poměrně nízkém věku (například již čtyři roky) přebírá otec duchovní výchovu dítěte; děti se odmalička učí Korán a způsoby dobrého muslima), 3. starostlivost o společnou domácnost, 4. povinnost manželky zůstat v domě svého manžela a zákaz vycházení z domu bez jeho předcházejícího souhlasu.“91 Někteří tento poslední bod vyvozují z Koránu (33:33), kde se říká, že ženy by se měly zdržovat důstojně ve svých domovech.92 Modernisté v dnešní době nechápou tento verš tak striktně, což lze pozorovat v dnešních moderních společnostech, kde ženy běžně opouští svůj domov především kvůli práci. Dnes mohou dovolit zůstat doma jen velmi bohaté ženy. Například v Egyptě zákonodárce upravil situaci pro případ, že by manželka bezdůvodně odešla od manžela – manžel má právo podat k soudu žádost o návrat své ženy. Pokud soud žádosti vyhoví, musí se žena vrátit. Pokud se ani na základě pravomocného rozhodnutí neumoudří, rozhodnutí vykoná policie. Pokud však zjistí, že opustila domácnost kvůli špatnému zacházení, soud určí, že opuštění domácnosti je zákonné a přikáže manželovi platit výživné. Mezi další povinnosti patří péče o šťastný a vyrovnaný manželský svazek. „Pane náš, dej nám z manželek našich i potomstva našeho radost srdce a učiň nás předními

90

AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998. s. 63. ABDALATI, H. Zaostřeno na Islám. 1. vyd. Třebíč: Novina, 1993. s. 91. 92 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 546. 91

40

z bohabojných.“93 (25:74) Žena nemá vyživovací povinnost. Vždy ji má jen muž, který je povinen ženě zajistit určitý životní standart, pokud si to může dovolit. „Pokud by manžel nestačil živit svou rodinu, je možné, aby mu v tom i manželka pomáhala a pracovala, ale aby při tom nezanedbávala své základní povinnosti.“94 Pokud by však peníze měl, ale jeho manželka by strádala, má žena právo postavit se na odpor a dožadovat se u soudu určení minimální almužny. Žena si své vydělané peníze či věno, tedy náležející jen jí, může dát manželovi do správy.

8.1.2 Povinnosti muže Manžel je naopak od ženy živitelem a zejména finančním zabezpečitelem rodiny. Role manžela se odvíjí od morální zásady, že jeho čestnou povinností vůči Bohu je chovat se ke své ženě laskavě, čestně a trpělivě, poctivě ji živit, nepůsobit ji žádnou bolest nebo zármutek.95 (2:229-232, 4:19) Velmi významná je manželova povinnost vyživovat svou manželku – týká se obydlí, stravy, šatů, bydlení. Tak, aby živobytí manželů bylo na stejné úrovni a pokud možno důstojné. Manžel je hlavou rodiny, jeho vůdčí funkce lze jasně vidět v rozhodování o denních problémech, ale i o stěžejních záležitostech rodiny. Žena manželovi radí a podporuje ho v rozhodování. Manžel má být na ženu hodný, aby jejich společný život byl pro oba příjemný. Prorok jednou řekl: „Jak (věřící) žena zemře a její manžel je s ní spokojený, vejde do ráje.“96 Jednou z arabských zvyklostí vyplývající pravděpodobně z hadísu je povinnost manželů po hádce spolu začít nejpozději do 3 dnů mluvit. Manželovi je po tuto dobu tří dní zakázáno od manželky odejít. Tyto povinnosti manželů jsou koncipovány tak, aby se manželé naučili řešit životní problémy mezi sebou, aby byla mezi manžely i při jejich tradičním postavení ve společnosti zajištěná spravedlnost a rovnost.

8.2 Práva a povinnosti dětí vůči rodičům Muslimové věří, že každé dítě se rodí jako „tabula rasa“, tedy neposkvrněné hříchem, a záleží zejména na rodičích a okolí, jak budou jeho povahové vlastnosti formovat, a tím vytvářet jeho osobnost. Dítě je již odmalička v rukou svých rodičů, kteří o něj láskyplně pečují. Nebylo tomu tak ale vždy – v předislámských dobách docházelo běžně k pohřbívání 93

HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 258. AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998. s. 64. 95 ABDALATI, H. Zaostřeno na Islám. 1. vyd. Třebíč: Novina, 1993. s. 113. 96 AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998. s. 64. 94

41

holčiček. Na to Korán (81:8-9) reagoval a vraždění zakázal. Děti mají obecně zaručeno právo na život, což se v dnešní době zdá více než jasné. Dříve si však rodiče nemohli dítě dovolit a raději než by dítě po celý život strádalo kvůli bídě svých rodičů, volili smrt. Islám se proti tomu jasně postavil: „A nezabíjejte své děti ze strachu z bídy: My přece poskytneme obživu pro ně i pro vás. Jejich zabití je opravdu velkým hříchem.“97 (17:31) Názory muslimských vědců se však většinově shodují na možnosti užívat antikoncepci, čímž ukazují své pokrokové názory. O život dítěte se mají starat především rodiče. Matka se stará spíše o lásku a péči morální a o duchovní hodnoty, otec je pak živitel celé rodiny. Nemá-li dítě rodiče, je povinností každého muslima se o takové dítě postarat. Každé dítě má zákonného otce, je zakázáno odepření otcovství, pokud je muž ženatý se ženou, které porodila. Manžel nesmí dát na pomluvy či rozdílný vzhled dítěte. Pokud by si ale opravdu byl jistý, že dítě není jeho, uvrhl by sebe i celou rodinu do hanby. Řešení této otázky se potom přesouvá k soudu, kde buď manžel podle přísně předepsaných pravidel doloží nevěru své manželky, nebo není-li jich, existuje speciální islámský institut – tzv. přivolání kletby Alláha. Spočívá v tom, že muž čtyřikrát přísahá na Alláhovo jméno a po páté na sebe přivolá kletbu Boží, jestliže lže. Žena od sebe trest odvrátí, pokud čtyřikrát přísahá, že se manžel mýlí a po páté na sebe přivolá hněv Alláha, jestliže ji její muž nařkl pravdivě.98 (24:6-9) Islám se soustředí na rodovou linii manželských dětí, adopce by tuto pokrevní jednotu narušila, proto je zakázána. Mohla by způsobovat závist, spory, popřípadě hádky o dědictví mezi manželskými a adoptovanými dětmi. Bůh však nezapomněl na děti, které nemají rodiče nebo na ty, které zůstaly osamoceny. „Ani neučinil (Alláh) vaše adoptované syny vašimi opravdovými syny. To jsou jen slova z vašich úst. Avšak Alláh mluví pravdu a vede vás (správnou cestou). Nazývejte je jmény jejich otců: to je před Alláhem spravedlivější. Jestliže však neznáte jejich otce, jsou to vaši bratři ve víře a přátelé…“99 (33:4-5) Všechny děti mají stejná práva. Rodiče je nesmí (je to hřích) diskriminovat podle obliby jak v lásce, tak například při dědění (např. pokud se muži děti jedné manželky znelíbily, nemůže jim odejmout jejich podíl). (4:12-14) Děti pak mají povinnost úcty a poslušnosti ke svým rodičům, a to i pokud rodiče nejsou muslimové. Musí je respektovat, ve víře se ale ovlivnit nemají nechat. Pokud dítě neposlouchá své rodiče, nedostane se do ráje. Rodiče jsou po Bohu a před učitelem těmi, které

97

HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 255. AL-QARADÁWÍ, J. Povolené a zakázané v Islámu. 1. vyd. Praha: Islámská nadace, 2004. s. 157. 99 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 547. 98

42

mají děti poslouchat. Dítě má povinnost starat se o své rodiče, pokud sami nemohou nebo pomoc potřebují. Bůh povyšuje rodiče tak vysoko, že i k džihádu potřebují svolení rodičů. Tedy svolení rodičů k přikázání Božímu.

43

9

Zánik manželství Sňatek je nejsilnějším svazkem, jaký může mezi lidmi nepokrevně spřízněnými

vzniknout. „Ony jsou pro vás oděvem a vy jste oděvem pro ně.“100 (2:187) Sňatek manželé uzavírají před Bohem, a proto je důležité, aby Bůh odloučení vůbec dovoloval. „Prorok Mohammed (mír s ním) však říkával, rozvod je nejhorší ze všech dovolených věcí.“101 Aby však muslimové nestrádali v nešťastném či nefungujícím manželství, není úmyslem Alláha je od ukončení manželství odrazovat. Na to reaguje verš 4:130, který manžely ujišťuje, že i když se odloučí, Alláh se dobře postará o oba.102 Manželé se však mají snažit vždy odluce předejít. Ta má následovat jako ultima ratio. Oba manželé mají právo ukončit manželství ze své vlastní iniciativy, což se ani v dnešní době nepovažuje u všech náboženství za samozřejmé. V dnešní době se arabský svět potýká s rozsáhlou westernizací, a proto se v dřívějších dobách ojedinělé rozvody manželství začínají uplatňovat hojněji. Dnes má již každý muslimský stát ve svém právním pořádku zmínku o ukončení manželství. Příkladem mohou být články 97-148 kuvajtského zákona č. 51/1984 o osobním statutu nebo například články 28-51 libyjského zákona č. 10/1984 o osobních otázkách o manželství a rozvodu a jejich následcích. „Obsahové vyjádření těchto článku je převzaté především z Koránu a sunny, ale i z právních názorů představitelů islámsko-právních škol.“103 Způsob ukončení manželství je velmi komplikovaný systém. Různé publikace uvádějí různá členění, která se neshodují, různě se překrývají a někdy si i odporují. Proto se budeme držet tradičního dělení šaríi. Velmi specifickým je zákaz rozvodu během menstruace či šestinedělí. Rozvod je povolen až po těchto obdobích, kdy se manžel ještě nezačne se ženou pohlavně stýkat nebo je žena těhotná a manžel s tím je obeznámen. Tento zákaz existuje proto, aby se manžel se ženou nerozvedl kvůli sexuální frustraci. Podmínkou je také nevykonání soulože po tomto období a to proto, aby se vyloučila možnost těhotenství ženy.104 Dále je v souvislosti s rozvodem také zakázáno zapřísahávání. Zakázáno je třeba jen vyhrožování rozvodem. Rozvod je vážná až urážející záležitost, proto nesmí být brán na lehkou váhu. 100

HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 465. AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998. s. 87. 102 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 537. 103 ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s. 111. 104 AL-QARADÁWÍ, J. Povolené a zakázané v Islámu. 1.vyd. Praha: Islámská nadace, 2004. s. 150-151. 101

44

9.1 Přirozené ukončení manželství – smrtí jednoho z manželů Smrt je pro muslimy přirozenou součástí života. Muslimové nemají žádnou teorii o tom, co se stane s lidmi po smrti. Bůh řekl, že o to, co se s námi po smrti stane, se nemáme zajímat. Máme ale věřit, že nadejde Soudný den, během něhož nebudou žádné skutky skryty. Muslim musí být pohřben do tří dnů. Běžně se stává, že mrtvého přenáší skupina mužů jen na nosítkách zakrytého bílou látkou a prochází mezi lidmi, například na trhu. Tento přenos však nevypadá jako nějaký smuteční pochod. Muži běží svižným tempem s nosítky na ramenou a volají inaa lillaahi wa inaa illayhi raji'oon, což znamená „Bohu náležíme a k Bohu se vracíme“. Muslimové si nepotrpí na okázalé hroby. Alláh má nejradši nejprostší a neznámé hroby. Proto se lidé nepohřbívají ani v rakvích, ale jen se po celkovém umytí položí do hluboké jámy v zemi a tam se pouze přikryjí bílou látkou. Jejich hlava přitom směřuje k Mecce. Vdova nemá téměř žádné výdaje spojené s pohřbem a ani starosti s přípravou pohřbu. Je dobrým skutkem pomoci jinému s přípravou pohřbu, proto se o pohřeb starají nejčastěji sousedé. Vdova by měla držet smutek. Po smrti manžela jí začíná běžet idda – doba, ve které se nesmí provdat. Na to by se však nepohlíželo příliš dobře. Smuteční doba má trvat déle než idda, která trvá čtyři měsíce a deset dní, což vychází z verše 2:234. Pokud si manželé věno rozdělili na části, poslední má být většinou vyplacena při smrti muže.

9.2 Zrušení manželství V islámu existují různé způsoby „umělého“ ukončení manželství. V souvislosti s tím je třeba uvést specifický institut – idda, kterou je žena povinna dodržet po rozvodu. V této době se nesmí znovu provdat, lhůta trvá po dobu tří menstruačních cyklů. Po tuto dobu se manželka nesmí sexuálně stýkat se svým manželem. Jediným důvodem je zjištění, zda manželka není těhotná. Doba by se automaticky přerušila, kdyby bývalá manželka byla opravdu těhotná a těhotenství by bylo uměle přerušeno. Idda je tímto ukončena a smí se ihned provdat. Pokud by důvodem rozvodu byla například manželova impotence nebo by spolu z nějakého jiného důvodu manželé sexuálně nežili, idda by ani nezapočala. Dále se idda

45

nevztahuje na manželky mladší devíti let a manželky starší padesáti let. U obou se totiž předpokládá neschopnost počít dítě.105

9.2.1 Zapuzení Zapuzení je specifický institut šaríi. Znamená ukončení manželství jednostranným prohlášením muže bez ohledu na souhlas ženy. Vyplývá to ze silnějšího postavení muže zdůrazněného ve verši 4:38-34.106 Muž může ženu zapudit třikrát. Pokud však ženu vezme zpět v určité lhůtě, manželství se nepovažuje za ukončené. Pokud by však ženu zapudil po třetí a pak ji chtěl vzít zpět, možné to není. „Po třetím zapuzení se již manžel nesmí vrátit ke své ženě během její iddy a ani si ji znovu vzít po uplynutí dané doby, jedině, pokud by se znovu mezitím provdala za jiného muže s úmyslem žít s ním v trvalém a opravdovém svazku a ten se s ní poté rozvedl. Tento druhý muž má však nekompromisně zakázáno vzít si ji a rozvést se s ní jen proto, aby byla opět povolena pro prvního manžela.“107 Toho je přísně zakázáno zneužívat jen proto, že nesmiřitelný pár chce být znovu manžely. Manžel ženě musí poskytovat hmotné zaopatření i po rozvodu. Při vzetí ženy zpět není třeba jejího souhlasu. Ženu je možné zapudit ústně nebo písemně tak, aby zapuzení nevzbuzovalo pochybnosti. Musí se tak stát před svědky a to proto, aby o zapuzení nevznikly pochybnosti. Zapuzení v žertu, v psychickém rozrušení, donucením apod. by za zapuzení považováno nebylo. Zapuzovací formule musí vyřknout vždy manžel, nelze někoho pověřit. Většinou se zapuzuje následujícími formulemi: Zapuzuji tě!, Jsi propuštěna!, Jsi sama!, Tvé dny jsou sečteny!, Nechej si svou hanbu!, Počítej své periody! (ve smyslu, že ženě započala idda trvající tři menstruační cykly), Střez si své lůno!.108

Můžeme rozlišovat tři druhy vyhnání ženy: a) Podmíněné zapuzení (talíq at-taláq) – vyskytuje se v zákonodárství zemí, které respektují osobního důvody k uplatnění subjektivního práva na rozvod.109 Vyhnání je účinné po splnění nějaké suspensivní podmínky ať už časové, místní věcné, nebo nějaké jiné. „Nelze ji vzít

105

HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, 1997. s. 70. 106 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 526. 107 AL-QARADÁWÍ, J. Povolené a zakázané v Islámu. 1. vyd. Praha: Islámská nadace, 2004. s. 153. 108 KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s. 1029. 109 HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, 1997. s. 69.

46

zpět.“110 Příkladem může být situace, pokud manžel řekne ženě: „Přijmeš-li tohoto muže v našem domě, jsi zapuzena!“. b) Delegované zapuzení (tafwíd at-taláq) – právo zapudit, jak jsme se již zmínili, má výhradně muž. Ale jako každé právo ho může převést. V našem případě muž převede právo zapudit na svou ženu. „Muž řekne: ,Jsi zapuzena, kdy chceš!´“111 c) Zapuzení nemocným (talár al-maríd) – pokud by byl manžel například velmi vážně nemocný a z dobré vůle by ženu k sobě nechtěl poutat, může ji zapudit také. Muž je povinen své zapuzené ženě v souladu s veršem 2:242-241 poskytnout hmotné zaopatření, zvláště pokud ještě kojí a vychovává společné dítě.112

9.2.2 Zrušení manželství dohodou, kletba „Jestliže se žena obává od manžela svého hrubosti či lhostejnosti, není pro ně oba hříchem, dospějí-li mezi sebou ke vzájemné dohodě, neboť dohoda je to nejlepší.“113 (4:127) K této dohodě nesmí dojít pod nátlakem, jinak by byla neplatná. Velmi důležitá je v tomto procesu oferty a akceptace, vůle obou manželů k ukončení jejich svazku. K dohodě může dojít před vznikem manželství i po něm. Nezřídka se stává, že se nevěsta rozmyslí před poslední fází vzniku manželství, a to často před svatební nocí. Pokud však manžel učiní jako první tuto nabídku ke zrušení manželství, nesmí ji odvolat, dokud se žena nerozmyslí a nezareaguje. Pokud by návrh učinila žena, smí jej vzít zpět kdykoliv chce.114 Většinou požaduje ukončení manželství žena, jelikož pro muže není až tak zásadní problém vzít si jinou ženu. Po morální a finanční stránce se postará i o svou první ženu. Ten, kdo požaduje ukončení manželství, musí akceptantovi nabídnout určitou náhradu za přijetí. Dalším hlediskem je však to, zda partner požadující zánik svazku zapříčinil zhoršení vztahů mezi partnery či nikoliv. Pokud ne, pak by jedinec, který rozpad manželství zapříčinil, neměl požadovat náhradu. Pokud by náhrada byla přece jen placena a platila by ji žena, pak tato kompenzace nesmí být vyšší, než bylo její věno. Pokud by manžel chtěl vyměnit současnou manželku za jinou, Korán říká, že nemá požadovat náhradu.115 (4:128) Muž také nesmí

110

KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s. 1030. ABDALATI, H. Zaostřeno na Islám. 1. vyd. Třebíč: Novina, 1993. s. 170. 112 KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s. 1030. 113 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 537. 114 HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, 1997. s. 68. 115 HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, 1997. s. 68. 111

47

požadovat kompenzaci, pokud se žena chce rozvést kvůli tomu, že požívá alkoholické nápoje.116 Další možností zrušení manželství je kletba. Muž ukončí manželství se svou manželkou tím, že ji přirovná k části těla ženy, jež je mu zakázána. Absolutní zákaz platí u sňatku s vlastní matkou. Nejčastěji se používá přirovnání k zádům vlastní matky. Tím se manželka stane pro muže zakázanou. Kletbu lze zvrátit tím, že se pár usmíří a pak stačí muži modlitba, aby byla tato kletba odvolána. Pokud žena jasně nesvolí ke smíru, pak je třeba, aby se muž dvakrát postil nebo poskytl stravu 60 chudákům.117

9.2.3 Rozvod soudním rozhodnutím Rozvod soudním rozhodnutím se v muslimských zemích uplatňuje, ne však v takové míře jako například v České republice. V zásadě mají možnost podat žádost o rozvod oba manželé (Jemen). Právní úprava rozvodu se však zem od země liší, a to v závislosti na učení náboženské školy, která v dané oblasti převážila. Například v Egyptě smí žádost o rozvod podat pouze žena a to proto, že zde převážilo učení Hanifovské školy.118 Manželé se musí pokusit urovnat své spory a vyřešit problémy sami mezi sebou. Pokud se to nepodaří, musí být vybráni dva smírčí – jeden za manžela a jeden za manželku. Ti se budou pokoušet o urovnání sporu mezi manžely. Jestliže ani toto nepomůže, pak mohou přistoupit k rozvodu.119 Rozvod však vyvolává určité následky v závislosti na tom, který z manželů se svou vinnou zapříčinil o rozvod manželství. Pokud je vinna na straně muže, žena má po rozvodu stejná práva jako za manželství (nejvíce vyživovací povinnost). Je-li vinna na straně ženy, musí muži zaplatit určité odškodné a vrátit věno. Pokud má každý z partnerů svou vinnu na rozchodu, tak si vzájemně nic neplatí, jen žena je povinna vrátit část věna. Někdy je však situace tak komplikovaná, že se manželé rozvedou bez jakékoliv kompenzace.120 Každé zákonodárství států upravuje své důvody rozvodu. Jako nejčastější jsou uváděny neplacení výživného manželce, špatné zdraví jednoho z manželů, újma či nepřítomnost manžela, jeden z manželů není nadále muslimem, hrubé zacházení, dlouhodobě

116

HUNGR, P., KALVODOVÁ, V. Afroasijské právní kultury. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. s. 55. 117 KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s. 1031. 118 ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s. 123. 119 ABDALATI, H. Zaostřeno na Islám. 1. vyd. Třebíč: Novina, 1993. s. 170. 120 KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s. 1031.

48

neznámý pobyt manžela (alespoň jeden rok), neurovnatelný konflikt, odsouzení jednoho z manželů k trestu odnětí svobody na dobu delší tří let apod. Považujeme za vhodné blíže vyložit možnost rozvodu z důvodu neblahého zdravotního stavu. Pokud špatný duševní či fyzický stav ovlivňuje manželství v takové míře, že může tvořit překážku harmonického soužití (a to jak navenek – např. ve společenských vztazích, tak uvnitř – v osobním životě partnerů), může ospravedlnit žádost o rozvod. Mezi příklady takového stavu patří neplodnost, impotence (pokud trvá po dobu nejméně jednoho roku, jak říká judikatura jemenských soudů), porucha vzbuzující odpor ať vznikla po svatbě, či již před svatbou apod. Důvod k rozvodu nastane, jestliže druhý manžel o tomto stavu před svatbou nevěděl. Uvedené se objevuje v právním řádu mnoha států, např. čl. 29 odst. 1 písm. a) jemenského zákona o rodině. V takových případech nabízí zákonodárství států dvě řešení. Za prvé, že se muž i žena z těchto důvodů mohou rozvést, a za druhé, že žena může podat návrh na rozvod, ale muž toto právo nemá, protože má možnost ženu zapudit, a to nejen z těchto důvodů. K první možnosti se přiklání Egypt, ke druhé například Kuwajt.121 Komplikovanější je řešení v případě duševních poruch, které se navenek neprojeví před svatbou. Nejsou důvodem rozvodu manželství, ale existuje možnost požádat soud o vyslovení nicotnosti manželství, protože kvůli této překážce nemohlo manželství vůbec platně vzniknout. Závěrem lze jen dodat, že tomuto by se dalo předejít uzákoněním povinné lékařské předmanželské prohlídky. Praxe se k nim však staví velmi negativně s odůvodněním, že pokud se dva manželé rozhodnou spolu vstoupit do celoživotního svazku, musí mezi nimi panovat důvěra, a to i ohledně otázek zdravotního stavu. Dále je třeba vysvětlit, v jakém případě se lze rozvést z důvodu neplacení výživného. Názory právních škol převládajících v různých státech se v této otázce výrazně liší. Je důležité rozlišovat, zda manžel výživné neposkytuje z objektivních důvodů, např. při náhlé ztrátě zaměstnání, nebo ze subjektivních důvodů, tedy, že z nějakého čistě osobního důvodu nechce. Objektivní důvod neplacení výživného může nastat nečekaně. Manžel dočasně nemá na zaplacení výživného. Manželka, která by měla být v této těžké chvíli manželovi oporou, by se neměla domáhat rozvodu, i když státy jako Egypt a Kuvajt to povolují. Žena by si místo

121

ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s. 126.

49

žádosti o rozvod mohla vypůjčit prostředky od své rodiny nebo od těch, kteří jí poskytovali výživné před svatbou, s tím, že až se manžel dostane do lepší finanční situace, vše splatí. „Je-li váš dlužník v tísni, vyčkejte, až se mu uleví; a dáte-li mu almužnu, je to pro vás lepší, jste-li vědoucí.“, tak praví Korán ve verši 2:280.122 Pokud je sama žena dostatečně finančně zabezpečena, neměla by požadovat v této pro manžela již tak těžké době výživné, či mu dokonce hrozit rozvodem. Navíc Korán k tomuto říká, že ten, kdo je blahobytný, dává úměrně k blahobytu svému a nechť ten, jehož obživa je odměřena, dává z toho, co Bůh mu uštědřil.123 (65:7) Při subjektivních důvodech neplacení dávají téměř všechny země manželce možnost rozvést se. V tomto případě nemá neposkytování výživného nic společného s tíživou situací muže, ale jen jeho nevůli ženě ze svého majetku poskytnout, co jí po právu náleží. Soud může muži nařídit strhávání výživného ze mzdy nebo určitou měsíční částku a lhůtu, do kdy má být vyplácena.124 Pokud však manžel nerespektuje její potřeby a přistupuje svévolně k jejich manželskému svazku, je pro ženu lepší podat žádost o rozvod.

122

HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 478. HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. s. 543. 124 ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s. 125. 123

50

10 Závěr Svým obsahem je islámské právo mnohem obsáhlejší než právo kontinentální a angloamerické. Přispěl k tomu specifický historický vývoj, revoluce i náboženské smýšlení. Tento právní systém můžeme stavět na roveň systému kontinentálnímu i angloamerickému. Je velmi provázaný. Jediný rozkol můžeme vidět v právních úpravách zemí, v nichž převládají sunnité nebo šíité.125 „Šíité na rozdíl od sunnitů uznávají za legitimní vůdce islámské obce po Muhammadovi jen Alího a jeho potomky. K rozštěpení došlo z politických důvodů, když se Umajjovec Mu'áwija I., tehdy guvernér Damašku, vzepřel proti chalífovi Alímu (656-661). Sunnité se postavili za Mu'áwija, zatímco šíité viděli jediného legitimního chalífu v Alím. Vytvořili pro něj stranu (Ší’a) a později také zachovali věrnost jemu, jeho domu (jeho paní, dceři Muhammadovy Fátimy a jejich synům Hasanovi a Husajnovi) a jejich potomkům. Šíité trvali na pokrevním původu od Muhammada jako základní podmínce pro převzetí úřadu chalífy.“126 V běžném životě se rozdíly mezi nimi příliš neobjevují a sami muslimové tvrdí, že se nedělí na žádné větve, ale jsou jednotný národ. Po napsání této práce musíme konstatovat, že jsme určité minimální rozdíly objevili především u pramenů. Z praxe víme, že například v modlitbách šíité vypouští některá slova, modlí se však společně. Rozdíly jsou opravdu minimální a ani většinová úprava rodinného práva jako celku se neliší. Nejvíce mě překvapilo, jak i v dnešní době ovlivňuje život milionů lidí pouze jediná kniha – Korán. Zákonodárci jednotlivých států ve většině případů přísně dodržují verše. Po pročtení desítek zákonů jsem nenašla ani jedno ustanovení v běžném světském zákoně, které by se lišilo od Svaté knihy. Je to dáno vyhraněností a specifičností způsobu života Arabů, které zapříčiňují, že obyvatelstvo je víceméně pouze muslimské, a proto by si ani zákonodárci – muslimové, nedovolili spáchat hřích a dovolit si odporovat Koránu. Troufám si ale říci, že se i přes obrovský náboženský vliv islámská úprava v základních rysech shoduje s tou kontinentální. Korán však nelze brát jak něco archaického s názory dnes nepoužitelnými a zastaralými. Je stále velmi aktuální a v historii byl revoluční novinkou. Svědčí to o tom, že Korán jsou boží slova. Příkladem je rozvod na základě dohody manželů, který je v muslimské společnosti možný již od 6. století, zatímco v Evropě se objevil až na konci 125

Šíitům se delší dobu nepodařilo vytvořit stát. Dnes většina šíitů žije v Iránu. KOŠŤÁL, P. Šíité a sunnité [online]. Ptejseknihovny.cz, 21. ledna 2009 [cit. 25. února 2011]. Dostupné na < http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/siite-a-sunnite>.

126

51

18. století, a to díky francouzské buržoazní revoluci.127 Takových příkladů bych mohla uvést desítky. Psané prameny, přestože jde o provázaný systém náboženství, však neupravují vše. V práci se můžeme přesvědčit, že Arabové lpí na tradicích, bez kterých by si uzavření sňatku nedokázali představit. Tradice jsou důkazem jejich historického původu a vývoje, proto většina kmenů nedá dopustit na své tradiční oblečení, tance, zpěvy a odchylky při uzavírání manželství. Jsou na ně velmi hrdí. Domnívám se, že v práci jsou nastíněny základy manželství nejen muslimských párů. Je téměř nemožné zabývat se komplexně úpravou manželství vycházející z Koránu v jednotlivých státech. Doufám však, že se mi podařilo nastínit většinovou úpravu manželského práva. Tato práce je napsána tak, že i úplný laik pochopí fungování a princip tohoto institutu. Závěrem bych uvedla, že se na rozdíl od některých autorů domnívám, že ovlivnění světského práva není rodinnému právu na škodu. I v dnešní době je úprava dostačující. Jediným problémem se mohou zdát poněkud přísné tresty, které se zákonodárci jednotlivých států snaží různými dovolenými způsoby obcházet. Tímto trestem může být například ukamenování, které je uloženo za splnění opravdu přísných podmínek, ale stejně tak je v rozporu s Listinou základních práv a svobod.128 V dnešní době jsou však tyto nelidské tresty vytlačovány a nahrazovány mírnějšími. Hlavním důvodem sepsání této práce bylo odstranit mýty, které o muslimském světě panují. V dnešním kosmopolitním světě je téměř nemožné žít bez základních a především pravdivých informací o tom, kdo jsou naši sousedé.

127

DRGONEC, J. Právné kultúry Ázie a Afriky. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1991. s. 230. KROPÁČEK, L. Blízký východ na přelomu tisíciletí: Dynamika přeměn v muslimském sousedství Evropy. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1999. s. 168.

128

52

Seznam použitých zdrojů Monografie ABDALATI, H. Zaostřeno na Islám. 1. vyd. Třebíč: Novina, 1993. 191s. AL-QARADÁWÍ, J. Povolené a zakázané v Islámu. 1.vyd. Praha: Islámská nadace, 2004. 162 s. AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, 1998. 110 s. ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, č. 7. DRGONEC, J. Právné kultúry Ázie a Afriky. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1991. 236 s. HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, 2000. 797 s. HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, 1997. 122 s. HUNGR, P., KALVODOVÁ, V. Afroasijské právní kultury. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. 95 s. KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B. Obrazy ženství v náboženských kulturách. 1. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka, 2008. 351 s. KOVÁŘ, J. Islám a muslimské země. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1984. 370 s. KROPÁČEK, L. Blízký východ na přelomu tisíciletí: Dynamika přeměn v muslimském sousedství Evropy. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1999. 284 s. KROPÁČEK, L. Blízký východ na přelomu tisíciletí: Dynamika přeměn v muslimském sousedství Evropy. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1999. 284 s. KŘIKAVOVÁ, A. a kol. Islám. Ideál a skutečnost. Praha: Panorama, 1990. s. 365 s. MULLER, Z. Islám historie a současnost. 1. Vydání. Zbraslav: B-Print, 1997. 346 s. PAVLICOVÁ, H., HORYNA, B. Judaismus, křesťanství, islám. 2. vyd. Olomouc: 2003. 954 s. SPENCER, R. Islám bez závoje. 1. vyd. Praha: Triton, 2002. 223 s.

Zahraniční monografie HALLAQ, W. B. Shari´a. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. 614 s. MALLAT, Ch. Introduction to Middle Eastern Law. Oxford: Oxford University Press, 2007. 455 s.

53

MIR-HOSSEINY, Z. M. Encyklopedia of Islam and Muslim World. NewYork: Macmillan Reference USA, 2004. 640 s. SCHNEIDER, I. Der Islam und die Frauen. Munchen: C. H. Beck, 2011. 288 s. TUCKER, J. E. Woman, Family and Gender in Islamic Law. Cambridge: Cambridge University Press, 2008. 255 s.

Odborné časopisy BEZOUŠKOVÁ, L. Uzavírání manželství podle islámského práva a práva islámských zemí. Právník, 2010, roč. 149, č. 1, s. 68-81. KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s. 1013-1033. MACHÁČEK, Š. Proměny arabského manželství: muslimská žena a rodina mezi tradicí a modernitou. Dějiny a současnost, 2004, roč. 26, č. 3, s. 19-22. POTMĚŠIL, J. Islámské platné právo, aneb povinnosti člověka k člověku. Ad Notam, 2007, roč. 14, č. 6, s. 175-183.

Právní předpisy Zákon č. 94/1963 o rodině, ve znění pozdějších předpisů Syrský zákon č. 34/ 1975 Sb., o osobním statutu, ve znění pozdějších předpisů Irácký zákon č. 88/1959 Sb., o právu personálního statutu, ve znění pozdějších předpisů Jordánský zákon č. 61/1976 Sb., o osobním statutu, ve znění pozdějších předpisů kuvajtského zákona č. 51/1984 Sb., o osobním statutu, ve znění pozdějších předpisů Jemenský zákon č. 20/1992Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů libyjského zákona č. 10/1984., o osobních otázkách, ve znění pozdějších předpisů

Internetové zdroje KOŠŤÁL, P. Šíité a sunnité [online]. Ptejseknihovny.cz, 21. ledna 2009 [cit. 25. února 2011]. Dostupné na < http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/siite-a-sunnite>.

54

Abstrakt Tato práce nastiňuje aktuální právní situaci rodinného práva v islámských zemích. Věnuje se zejména manželství dle islámu, a to nejen mezi muslimy. Cílem je objasnit islámskou kulturu, o které kolují různé spekulace. Práce se zabývá životem starých Arabů, na jejichž chaotický život islám reagoval. Země arabského poloostrova mají právní systém velmi ovlivněn náboženstvím, existují však i prameny světské. Manželské právo je však poměrně dobře upraveno Koránem, proto světské zákony nemají příliš velký význam. Práce se zabývá celým průběhem uzavření sňatku, a to od seznámení partnerů, přes podmínky, které musí být splněny, a překážky manželství, které nesmí nastat, až po případné ukončení manželství. Arabové si velmi potrpí na tradiční rozdělení společnosti a práv, která jedincům náleží. Při jejich porušení může být jedinec potrestán společenským opovržením. V souvislosti s právy se můžeme zmínit o právu manžela na mnohoženství či méně známé mut´a (tzv. dočasné manželství). Manželské právo se stále vyvíjí, ale jen v rámci Koránu. Zákonodárci se však snaží co nejvíce přibližovat evropským tendencím jako jsou rovnost, nediskriminace či lidskost.

55

Abstract The thesis outlines the legal situation of family law in Islamic countries which is mainly devoted to marriage according to Islam and not just among Muslims. The aim is to clarify the Islamic culture which has circulated through various speculations. The work deals with the life of the old Arabs. Islam responded on their chaotic life. Countries of Arabian Peninsula have a legal system influenced by religion but there are also secular sources. Marriage law is relatively well regulated by the Koran which is the reason why secular laws do not have much importance. The work deals with the whole process of the marriage from the introduction of the involved partners over the conditions that must be met, the barriers of marriage that can´t be overstepped up to possible termination of marriage. Arabs are very proud of the traditional divisions within society and the rights that they possess. Breach may be punished due to social contempt. In connection with the right, we can mention the husband´ s right to polygamy or less known mut'a (temporary marriage). Marriage laws are still developing but just under control of the Koran. Legislators are trying to follow European trends to promote like equality, non discrimination or humanity.

56

Seznam klíčových slov Manželství

Marriage

Islám

Islam

Muslim

Muslim

Korán

Koran

Sunna

Sunna

Mnohoženství

Polygamy

Zapuzení

Repudiation

57