Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta
Petr Molnár
Vývoj úpadkového práva v Českých zemích v letech 1627 až 1991
Diplomová práce
Olomouc 2013
1
„Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Vývoj úpadkového práva v Českých zemích vypracoval samostatně a citoval jsem všechny pouţité zdroje.“
V Olomouci dne 6. 3. 2013
Bc. Petr Molnár
2
Poděkování: Chtěl bych poděkovat svému vedoucímu diplomové práce panu JUDr. Mgr. Ondřeji Horákovi, Ph.D. za odbornou pomoc, kterou mi poskytnul při zpracování mojí diplomové práce.
3
ABSTRAKT Hlavním cílem této diplomové práce je analýza vývoje způsobů řešení úpadku v Českých zemích v letech 1627 aţ 1991. Tato práce se také věnuje porovnání vybraných právních nástrojů s předchozí právní úpravou a upozorňuje i na historické represivní aspekty úpadkového práva. Diplomová práce se skládá z šesti částí, přičemţ kaţdá z nich se zaobírá rozdílnou oblastí vývoje konkursního práva v Českých zemích. První kapitola je úvodní a přesně vymezuje zkoumané téma, přičemţ rozebírá pouţité vědecké metody a hodnotí základní zdroje informací tykající se dané problematiky. V druhé kapitole jsou rozebrány počátky konkursního práva v Českých zemích v letech 1627 aţ 1914 se zaměřením na nejdůleţitější právní předpisy. Třetí kapitola se věnuje vyuţití úpadkového práva za první světové války a recepci rakouského císařského nařízení č. 337/1914 ř. z. v Československu ve 20. letech 20. století. Čtvrtá kapitola se zabývá sjednocením úpadkového práva na celém území Československa a rozebírá i mimořádná opatření, která měla zamezit vlně konkursů v dobách světové hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Pátá kapitola pak přibliţuje vývojová specifika konkursního řízení v Československu v dobách komunistického reţimu, tj. v letech 1948 aţ 1989. V závěrečné šesté kapitole
jsou rozebrány represivní aspekty konkursního
a vyrovnávacího práva na území Českých zemí v dobách Rakouska-Uherska a ve 20. aţ 40. letech 20. století.
KLÍČOVÁ SLOVA konkursní právo, úpadkové právo, historické způsoby řešení úpadků, konkursní řízení
4
ABSTRACT The main purpose of my thesis is to analyse historical models of bankruptcy in Czech lands from 1627 to 1991. In addition, my research deals with comparison of selected legal aspects in several bankruptcy regulations and highlighting repressive social measures against debtors as a result of their bankruptcy. The thesis is composed of six chapters, each of them dealing with different period of development of bankruptcy law in Czech lands. Chapter One is introductory and defines the topic of my thesis. This chapter also explains main scientific methods and evaluates suitable information sources concerning development of bankruptcy law. Chapter Two examines origins of bankruptcy law in Czech lands from 1627 to 1914 and provides an outline of relevant legislation. Chapter Three illustrates the approach to bankruptcy law during the First World War and reception of Austrian Act no. 337/1914 ř. z. in Czechoslovakia in the 1920s. Chapter Four describes unification of bankruptcy law in the whole Czechoslovakia. The chapter also concentrates on temporary protective measures which regulated economic and social issues resulting from world economic crisis in the 1930s. Chapter Five investigates special models of bankruptcy in Czechoslovakia during communistic period from 1948 to 1989. Chapter Six addresses the issue of repressive social measures against debtors as a result of their bankruptcy in Czech lands during Austria-Hungary period and from the 1920s to 1940s in Czechoslovakia.
KEYWORDS Bankruptcy law, insolvency law, historical models of bankruptcy, bankruptcy proceeding
5
Seznam zkratek cís. nař.
císařské nařízení
č.
číslo
ČSSR
Československá socialistická republika
GPK
Graţdanskij processualnyj kodeks RSFSR
M. E.
Sbírka nařízení uherské vlády
např.
například
odst.
odstavec
OSŘ
Občanský soudní řád
písm.
písmeno
pol.
polovina
popř.
popřípadě
resp.
respektive
RP
Věstník říšského protektora
RSFSR
Ruská sovětská federativní socialistická republika
ř. z.
Říšský zákoník
s.
strana
Sb. z. a n.
Sbírka zákonů a nařízení
Sb. z. s.
Sbírka zákonů soudních
Sb.
Sbírka zákonů
SSSR
Svaz sovětských socialistických republik
stol.
století
tj.
to jest
tzv.
takzvaný
vyd.
vydání
zák.
zákona
zejm.
zejména
6
Obsah 1 Úvod .......................................................................................................................... 10 1.1
Vymezení tématu ............................................................................................ 10
1.2
Členění práce .................................................................................................. 10
1.3
Vymezení cílů práce, výzkumné otázky a návrh dalšího výzkumu ................ 11
1.3.1 Cíle práce a výzkumné otázky .................................................................. 11 1.3.2 Návrh dalšího výzkumu ............................................................................ 12 1.4
Metodika ......................................................................................................... 12
1.5
Zdroje informací a jejich zhodnocení ............................................................. 13
1.5.1 Národní archiv........................................................................................... 14 1.5.2 Archiv České národní banky ..................................................................... 15 1.5.3 Národní knihovna a ostatní odborné knihovny ......................................... 15 1.6
Literární rešerše .............................................................................................. 16
1.6.1 Odborná literatura ..................................................................................... 16 1.6.2 Akademické práce ..................................................................................... 16 1.6.3 Elektronické zdroje ................................................................................... 17 1.6.4 Zahraniční literatura .................................................................................. 17 2
Počátky konkursního práva v Českých zemích (1627-1914) ................................. 19 2.1
Obnovené zřízení zemské, Novelly a Deklaratoria (1627-1780).................... 19
2.2
Josefínský konkursní řád (1781-1868)............................................................ 20
2.3
Počátky vyrovnacího řízení (1859-1868) ....................................................... 21
2.3.1 Mimosoudní vyrovnání ............................................................................. 21 2.3.2 Soudní vyrovnání podle nařízení z roku 1859 .......................................... 21 2.3.3 Soudní vyrovnání podle zákona č. 97/1862 ř. z. ....................................... 22 2.4
Konkursní řád č. 1/1869 ř. z. (1869-1914) ..................................................... 23
2.4.1 Porovnání obecného a kupeckého konkursu ............................................. 24 2.4.2 Počátky odpůrčího práva (1884-1914) ...................................................... 25 3
Recepce rakousko-uherského konkursního práva (1914-1931) ............................. 27 3.1
Císařské nařízení č. 337/ 1914 ř. z. (1914-1931) ............................................ 27
3.2
První světová válka a vznik Československa (1914-1920)............................. 27
3.2.1 Dozor nad podnikem (1914-1920) ............................................................ 28 3.2.2 Vývoj počtu vyhlášených konkursů a vyrovnání v letech 1914-1920 ...... 30 3.3
Československo a právní dualismus (1920-30) .............................................. 31 7
3.3.1 Srovnání konkursu a vyrovnání v Českých zemích a Slovensku, Podkarpatské Rusi (1918-1931) ........................................................................... 31 3.3.2 Novelizace konkursního a vyrovnacího práva v letech 1922-1924 .......... 33 3.3.3 Osnova nového konkursního a vyrovnacího řádu z roku 1927 ................. 34 3.3.4 Vývoj počtu vyhlášených konkursů a vyrovnání v letech 1921-1930 ...... 35 4
Československé konkursní a vyrovnací právo (1931-1948) .................................. 36 4.1
Sjednocení české a slovenské právní úpravy úpadkového práva.................... 36
4.1.1 Vývoj počtu vyhlášených konkursů a vyrovnání v letech 1930-1938 ...... 37 4.2
Vlna soukromoprávních moratorií (1933-1939) ............................................. 38
4.2.1 Zemědělské vyrovnání (1936-1939) ......................................................... 39 4.2.2 Vývoj zemědělských vyrovnání v letech (1936-1939) ............................. 39 4.3
Období tzv. druhé republiky (1938-1939) ...................................................... 41
4.3.1 Branná pohotovost státu ............................................................................ 41 4.3.2 Území obsazené cizími mocnostmi........................................................... 41 4.4
Protektorát Čechy a Morava (1939-1945) ...................................................... 42
4.4.1 Německá soudní pravomoc a ţidovská diskriminační opatření ................ 42 4.4.2 Vývoj počtu konkursů a vyrovnání v letech 1938-1945 ........................... 43 4.5
Poválečné období (1945-48) ........................................................................... 44
4.5.1 Denacifikace právního řádu ...................................................................... 44 4.5.2 Konfiskace a znárodňování majetku ......................................................... 45 4.5.3 Vývoj počtu konkursů a vyrovnání v letech 1946-1947 ........................... 46 5
Vývojová
specifika
konkursního
řízení
v
Československu
v dobách
komunistického reţimu (1948-1989) ............................................................................ 47 5.1
Komunistický převrat a právnická dvouletka (1948-1950) ............................ 47
5.2
Občanský soudní řád z roku 1950 (1951-1963).............................................. 48
5.2.1 Porovnání exekuční likvidace a konkursu ................................................ 48 5.2.2 Role exekuční likvidace v hospodářském plánu ....................................... 49 5.3
Občanský soudní řád z roku 1963 (1964-1991).............................................. 50
5.3.1 Likvidace majetku ..................................................................................... 50 5.4 Samofinancování podniků (1987-1991) ............................................................. 51 6
Represivní aspekty konkursního a vyrovnacího práva........................................... 53 6.1
Společenský status úpadců za Habsburské říše .............................................. 53
6.1.1 Kupecký konkurs ...................................................................................... 54 6.1.2 Obecný konkurs ........................................................................................ 54 8
6.2
Postavení dluţníků v Československu (1918-1948) ....................................... 55
7
Závěr ...................................................................................................................... 57
8
Pouţité zdroje ......................................................................................................... 58 8.1
Právní předpisy ............................................................................................... 58
8.2
Judikatura ........................................................................................................ 62
8.3
Další primární zdroje ...................................................................................... 63
8.4
Odborná literatura ........................................................................................... 63
8.4.1 Monografie a komentáře ........................................................................... 63 8.4.2 Odborné články a elektronické zdroje ...................................................... 66 8.4.3 Statistické ročenky .................................................................................... 68 9
Přílohy .................................................................................................................... 70
9
1 Úvod 1.1 Vymezení tématu Tato diplomová práce se věnuje historickému vývoji úpadkového práva v Českých zemích (tj. na území Čech, Moravy a Slezska), přičemţ se zaměřuje na recipovanou rakouskou právní úpravu z let 1914 aţ 1931 a na unifikovanou československou právní úpravu z let 1931 aţ 1950. Tato vývojová období jsou zasazena do širšího historického rámce a jsou doplněna o počátky konkursního práva v Českých zemích v letech 1627 aţ 1914 a také o specifické řešení úpadku v dobách komunistického reţimu, tj. v letech 1950 aţ 1990. Obecný výklad o vývoji úpadkového práva bude obohacen statistickými daty a rozborem právních institutů, např. dozoru nad podnikem a zemědělským vyrovnáním, které bezprostředně ovlivňovaly aplikaci konkursu a vyrovnání v praxi tím, ţe v dobách hospodářské krize a války účinně zabraňovaly likvidaci podniků či středních a drobných zemědělců. Tato diplomová práce také přehledově upozorní na nejdůleţitější společenská omezení týkající se osoby dluţníka a úpadce v důsledku vyhlášení konkursu či vyrovnání v letech 1866-1948.
1.2 Členění práce Diplomová práce se skládá z šesti částí, které v úplnosti vystihují všechny zkoumané oblasti vývoje úpadkového práva. Komplexní pohled na tuto problematiku je doplněn názornými tabulkovými a grafickými přílohami, které přehledně sumarizují vývoj počtu návrhů konkursů a vyrovnání v letech 1910-1947 a poukazují na vzájemné historické souvislosti. V první kapitole (pod názvem Úvod) je vymezeno téma práce z hlediska časového, místního a věcného a zároveň jsou definovány základní pojmy, hlavní cíle práce a výzkumné otázky. Podrobně jsou dále rozebrány jednotlivé zdroje primárních a sekundárních pramenů diplomové práce s uvedením příkladů dostupné odborné literatury, dokumentů a archiválií. Na základě osobních zkušeností a znalostí autora jsou v diplomové práci učiněna uţitečná doporučení o zdrojích pramenů pro budoucí badatele. Navíc je provedena i literární rešerše, jeţ dokresluje současný stav vědeckého zpracování historie úpadkového práva. Ve druhé kapitole jsou představeny počátky konkursního práva v Českých zemích v letech 1627 aţ 1914. Pozornost je věnována nejen historickým mezníkům, jako je Obnovené
10
zřízení zemské, Josefínský konkursní řád či konkursní řád č. 1/1869 ř. z., ale i počátkům mimokonkursního vyrovnání a vzniku institutu odporovatelnosti v 2. pol. 19. století. Třetí kapitola se zabývá dvěma vývojovými obdobími. Nejdříve je představen celkový stav počtu konkursů a vyrovnání za první světové války včetně přijatých protikrizových opatření. Další podkapitola pak přibliţuje poválečnou situaci v Československu ve 20. letech 20. století se zaměřením na nejvýraznější rozdíly dualistické právní úpravy platné v Českých zemích, na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Zde autor vymezuje nejvýznamnější rozdíly mezi právní úpravou konkursu a vyrovnání v Českých zemích, na území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Pomocí statistických dat jsou pak dokresleny konkrétní výsledky aplikace nástrojů řešení úpadku v praxi. Na předchozí historický vývoj úzce navazuje kapitola čtvrtá, věnovaná sjednocení právní úpravy platné na celé území Československa v letech 1931-1950. Tato kapitola je rozdělena do několika podkapitol. V první podkapitole jsou vymezeny nejpodstatnější změny sjednocené právní úpravy. V dalších dvou jsou pak představeny základní nástroje chránící ohroţené skupiny obyvatel před prohlášením konkursů na jejich jmění v dobách hospodářské krize a na počátku druhé světové války, tj. v letech 1933-1939. Dále je přiblíţeno období Protektorátu Čechy a Morava (16. 3. 1939 - 8. 5. 1945) a povalečného období (9. 5. 1945 leden 1948) se specifickým reţimem řešení úpadku pro znárodněné podniky. Pátá kapitola se věnuje vlivu komunistického převratu, uskutečněného v únoru roku 1948, na vývoj úpadkového práva a jeho vyuţívání v praxi. Rozebírají se v ní především nové způsoby řešení úpadku v dobách komunistického reţimu (1948-1989), zejm. tzv. exekuční likvidace a likvidace majetku. Poslední šestá kapitola poukazuje na změnu společenského postavení úpadce a dluţníka ve společnosti v důsledku konkursního a vyrovnacího1 řízení od 2. pol. 19. stol. do 40. let 20. století.
1.3 Vymezení cílů práce, výzkumné otázky a návrh dalšího výzkumu 1.3.1 Cíle práce a výzkumné otázky Hlavním cílem této diplomové práce je analýza historického vývoje úpadkového práva v Českých zemích v letech 1627 aţ 1991. Autor se zaměří především na rozbor recipované a 1
Z hlediska pojmosloví je moţné se v právních normách a odborné literatuře setkat s dvojím označením „vyrovnací“ a „vyrovnávací“. Oba výrazy nesou stejný význam a jsou volně zaměnitelné. Autor této diplomové práce stejně jako většina současných autorů (např. prof. JUDr. František Zoulík, CSc., JUDr. Ilona Schelleová Dr., nebo doc. JUDr. Karel Schelle, CSc.) se přiklání k výrazu „vyrovnací“, který autor vyuţívá i v dalším textu s výjimkou vlastních názvů knih a právních předpisů.
11
sjednocující československé právní úpravy úpadkového práva v letech 1914 aţ 1950. Přiblíţí také počátky konkursního, vyrovnacího a odpůrčího práva v Českých zemích v 17. aţ 19. století a uvede některá vývojová specifika úpadkového řízení v Československu v dobách komunistického reţimu v letech 1948 aţ 1989. Tato vědecká práce také poskytne náhled na uplatnění konkursu a vyrovnání v praxi. Ze statistického hlediska budou zpracovány údaje o počtech konkursních a vyrovnacích řízení v Českých zemích v letech 1914 aţ 1947. Navíc bude zjištěno, jaký vedlejší vliv mělo vyhlášení konkursu či vyrovnání na ţivot dluţníka. Za tímto účelem je vymezena tato výzkumná otázka: Jaký vliv mělo vyhlášení konkursu a vyrovnání v Českých zemích na společenské postavení dlužníka v letech 1866 až 1948? 1.3.2 Návrh dalšího výzkumu Autor doufá, ţe zpracováním této práce vzbudím zájem široké odborné veřejnosti o hlubší prozkoumání této málo probádané oblasti historického vývoje úpadkového práva v Českých zemích v letech 1914 aţ 1950. V historii úpadkového práva lze totiţ najít vhodnou inspiraci pro budoucí legislativní změny, jeţ umoţní efektivní a rychlou reakci na mimořádné události. Další potenciální výzkum vývoje konkursního práva, kterému se ale vzhledem k omezenému rozsahu diplomové práce autor nevěnuje, by mohl být zaměřen na podrobný rozbor zemědělského vyrovnacího řízení slouţícího k řešení předluţení zemědělských podniků v dobách neúrody a hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Zemědělské vyrovnací řízení totiţ účinně zabránilo hromadným krachům v zemědělství. Autor se totiţ domnívá, ţe právní institut zemědělského vyrovnání by bylo moţné účinně aplikovat i na jiná hospodářská odvětví, která se jen obtíţně přizpůsobují cyklickým výkyvům a krizím nebo jsou často vystaveny ţivelným pohromám.
1.4 Metodika Tato diplomová práce je vytvořena autorem na základě teoretických poznatků získaných ze studia právních předpisů, judikatury, statistických ročenek, zahraniční i domácí odborné literatury a dobových materiálů (viz kapitoly 1.5 a 1.6). K vědeckému zpracovávání diplomové práce budou aplikovány tyto výzkumné techniky:
logicko-historická
metoda,
metoda
historické
deskripce,
právní
výklad, 12
komparativní metoda, statistické a analytické metody. Logicko-historickou metodou, metodou historické deskripce a právním výkladem budou představeny jednotlivé právní instituty v rámci širších historických souvislostí. Ke srovnání vývoje právních norem a představení jejich nejpodstatnějším rozdílů pak poslouţí komparativní metoda. Pomocí statistických a analytických metod bude v rámci kvantitativního výzkumu přiblíţeno praktické uplatnění konkursů a vyrovnání v letech 1914-1947. Ze statických metod budou k popisu historického vývoje konkursu a vyrovnání uţity vybrané charakteristiky deskriptivní statistiky (zejm. minimální a maximální hodnoty, variační rozpětí, aritmetický průměr, relativní a absolutní četnosti) a analýzy časových řad (zejm. absolutní a relativní přírůstek, průměrný absolutní přírůstek, tempo růstu, průměrné tempo růstu a analýza trendové sloţky časové řady).2
1.5 Zdroje informací a jejich zhodnocení V této podkapitole autor přiblíţí základní zdroje primárních a sekundárních pramenů, které významně přispěly k vytvoření této diplomové práce. Pro budoucí badatele se tak můţe stát uţitečným zdrojem informací, díky nimţ si mohou utvořit celkový přehled o dostupnosti a umístění hlavních historických a vědeckých pramenů, coţ zajisté ocení při svém vlastním samostatném výzkumu. K bliţšímu seznámení byly proto autorem vybrány jen nejdůleţitější zdroje pramenů, které hrají klíčovou roli při poznání historického vývoje úpadkového práva. V následujících řádcích budou představeny instituce, ve kterých byly získány hlavní zdroje informací o vývoji konkursního práva: Národní archiv, archiv České národní banky, knihovna Českého statistického úřadu, Národní knihovna, Slovanská knihovna, Hlávkův institut v Praze, Informační středisko vlády, knihovna Poslanecké sněmovny, knihovna Právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze, knihovna Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Vědecká knihovna v Olomouci a internetové stránky. Před přiblíţením uvedených zdrojů informací je třeba upozornit na Centrum právněhistorických studií a Národohospodářský ústav Akademie věd České republiky. Tyto vědecké instituce nedisponují ţádnými historickými dokumenty a studiemi, které se týkaly vývoje konkursu a vyrovnání v Českých zemích.
2
Vzorce a definice zmíněných charakteristik deskriptivní statistiky a analýzy časových řad jsou uvedeny v knize HINDLS, Richard et al. Statistika pro ekonomy. 8. vyd. Praha: Professional Publishing, 2007, s. 17-21, 29-31, 252-257.
13
Centrum právně-historických studií totiţ není konkrétním vědeckým střediskem shromaţďujícím historické analýzy a vědecké poznatky, ale obecným označením spolupráce a společné publikační činnosti Akademie věd České republiky a Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Národohospodářský ústav se zaměřuje především na makroekonomické pojetí úpadku, avšak zkoumá pouze moderní data z 80. aţ 90. let 20. století a počátku 21. století. Naopak největším zdrojem historických primárních pramenů, který autor doporučuje kaţdému badateli, aby podrobně prozkoumal, je Národní archiv a archiv České národní banky (ČNB). 1.5.1 Národní archiv V Národním archivu jsou uchovány zejména důvodové zprávy k zákonům a jejich novelám, osnovy návrhů právních předpisů, oficiální vyjádření a připomínky od ministerstev, krajských a vrchních soudů, odborných svazů a zájmových komor a také ţádosti obchodníků a průmyslníků o provedení novelizace zákona. K jednotlivým vyjádřením, ţádostem a důvodovým zprávám jsou zpravidla připojena i statistická data vycházející z ročenek a analýz Českého statistického úřadu, které odráţejí stav tehdejšího ekonomicko-právního prostředí. Původní písemnosti a studie navíc reflektují tehdejší názory na právní úpravu a poskytují odborné zkušenosti z praxe při aplikaci úpadkového práva. Badatel tak snadněji pochopí vzájemné souvislosti a důvody legislativních změn, a vytvoří si tak ucelený legislativně-právní pohled na historický vývoj právní úpravy konkursního a vyrovnacího řízení.3 Problematika vývoje československého úpadkového práva se skrývá ve fondu Ministerstva spravedlnosti č. 1, zejména v kartonech č. 254, č. 259, č. 1906 a č. 1907 pod signaturou Obchod 3, a v kartonu č. 278 pod signaturou Obchod 10. V součastné době je archivní fond ministerstva spravedlnosti nadále zpracováván, a proto je zpřístupněn pouze částečně pro období let 1918 aţ 1953.4
3
Všechny výše zmiňované dobové dokumenty a archiválie jsou dostupné v I. Centrální badatelně Národního archivu v Praze ve fondu Ministerstva spravedlnosti. K prezenčnímu studiu archivních pramenů je třeba si je dopředu objednat, jelikoţ musí být v archivu vyhledány a jsou připraveny k vypůjčení aţ po několika dnech. 4 Viz Státní správa 1918 - 1945: Státní správa 1918 - 1945 justiční správa a soudnictví s celostátní působností. STÁTNÍ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV V PRAZE. Státní ústřední archiv v Praze [online]. Listopad 2000 [cit. 2012-1210]. Dostupné z: http://www.nacr.cz/sua/fondy/1312_500.htm .
14
1.5.2 Archiv České národní banky V archivu ČNB se nachází rozsáhlý historický archiv bank působících pod dozorem ČNB na území Československa a České republiky. Banky byly zpravidla hlavními věřiteli ve většině konkursů a vyrovnání velkých průmyslových a zemědělských podniků a zaznamenávaly si pečlivě důleţité informace o vývoji a výsledcích soudního vymáhání jejich pohledávek. Na základě těchto archiválií lze pak dohledat konkrétní průběh jednotlivých případů. Navíc v tomto archivu je uloţeno velké mnoţství písemnosti z let 1936 aţ 1938 věnujících
se
zemědělským
vyrovnacím
řízením,
zejm.
vyjádření
a
stanoviska
k připravovaným novelizacím, osnovy návrhů zákona a také některé novinové články pojednávající o nejvýznamnějších případech z praxe. Z inventáře knihovny archivu mohou být badateli půjčeny k nahlédnutí Úřední listy, v nichţ byly zveřejněny všechny vyhlášené konkursy a vyrovnání.5 1.5.3 Národní knihovna a ostatní odborné knihovny Národní knihovna disponuje velmi rozsáhlým fondem knih a časopisů vydaných v Československu, popř. v Rakousko-Uherské říši, a tudíţ můţe badatelům efektivně poslouţit k vypracování celkové rešerše odborné literatury o úpadkovém právu. Na druhou stranu je třeba upozornit, ţe vypůjčení historických knih a starších výtisků z počátku 20. století je celkem časově náročné. K vypůjčení jednotlivých historických knih musí být pro kaţdou z nich vyplněna písemná ţádost. Ve skladu Národní knihovny navíc často existuje jen jediný archivní výtisk, který je uloţen v externím archivu, a proto je nutné vyčkat, aţ je objednávka dovezena. Vyţádaná kniha je pak badateli poskytnuta pouze pro prezenční studium. Z hlediska dostupnosti odborné literatury je proto vhodnější si danou knihu nebo časopis opatřit z knihovny Poslanecké sněmovny, Informačního střediska vlády, vědeckých knihoven nebo z univerzitních knihoven, kde jsou některé z nich poskytovány i v absenční formě (zejm. ve vědecké knihovně v Olomouci a v knihovně Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci). 5
Oproti Národnímu archivu je veřejnosti dovoleno nahlédnutí do archivu ČNB aţ po splnění všech podmínek vymezených v Badatelském řádu archivu ČNB. Prvním nezbytným krokem je podání ţádosti o studium v archivu ČNB s upřesněním tématu studia, druhu archiválií a předpokládanou dobou studia. Ţadatel musí především vyčkat, zda mu bude uděleno písemné povolení ředitele sekce správní České národní banky. Toto povolení ho pak opravňuje, aby byl za bezpečnostních opatření připuštěn do badatelny ČNB. Badatel by si tak měl ţádost o studium v archivu ČNB zařídit v dostatečném časovém prostoru před návštěvou archívu ČNB.
15
Navíc některé knihy se speciální tématikou lze nalézt jen v knihovně Českého statistického úřadu (statistické ročenky a komentáře), ve Slovanské knihovně (o sovětském konkursním právu), v Hlávkově institutu v Praze (o arizaci a Protektorátu Čechy a Morava) a v knihovně Poslanecké knihovny (o dozoru nad podnikem).
1.6 Literární rešerše 1.6.1 Odborná literatura V současné době je většina vědeckých publikací zaměřena na moderní právní úpravu insolvenčního řízení, popř. na předcházející zákon o konkursu a vyrovnání. Jen málo odborných publikací se detailně věnuje celkovému historickému vývoji úpadkového práva. Za nejvýznamnější soudobé autory v oblasti historie úpadkového práva lze povaţovat prof. JUDr. Františka Zoulíka, CSc. 6 a JUDr. Ilonu Schelleovou, Dr.7 (resp. jejího spoluautora doc. JUDr. Karla Schelle, CSc.). Podle dostupných informací byla poslední kniţní publikace o historii konkursu a vyrovnání vydána pod názvem „Vývoj konkursního práva“ v roce 2010 autorů doc. JUDr. Karla Schelle, CSc. a Mgr. Miroslava Frýdka. Většina současných autorů čerpá inspiraci o tomto tématu z velmi kvalitních prvorepublikových děl JUDr. Jaroslava Vosky, prof. JUDr. Václava Hory a poválečných publikací autorů prof. JUDr. Františka Štajgra a prof. JUDr. Valentina Urfuse, CSc. Z dob Rakouska-Uherska však nelze zapomenout ani na prof. JUDr. Emila Otta, jenţ ve své významné knize „Řízení úpadkové (konkursní)“ pojednává o konkursním řádu č. 1/1869 ř. z. se zřetelem na odpůrčí řád č. 36/1884 ř. z. 1.6.2 Akademické práce V současné době neexistuje ţádná akademická práce, tj. rigorózní, diplomová nebo bakalářská, která by se v plném rozsahu věnovala historickému vývoji úpadkového práva před rokem 1990. Všechny uveřejněné práce se zaměřují pouze na podrobnou analýzu a komparaci zákona o konkursu a vyrovnání a insolvenčního zákona.
6
Svým odborným přínosem je nejvýznamnější tento článek: ZOULÍK, František. Vývoj insolvenčních řízení. Právnické fórum [online]. 30. 4. 2009, roč. 6, č. 4 [cit. 2012-08-16]. Dostupné z: http://www.pravnickeforum.cz/archiv/dokument/doc-d8554v11354-vyvoj-insolvencnich-rizeni/ . 7 Vydala řadu publikací např. SCHELLEOVÁ, Ilona. Konkurs a vyrovnání. 2., dopl. vyd. Praha: Eurounion, 2000. 222 s. nebo SCHELLEOVÁ, Ilona. Konkursní a vyrovnací řízení. V Brně: Iuridica Brunensia, 1995. 335 s. Právo a současnost; sv. 2.
16
Předcházející historická období jsou v těchto akademických dílech shrnuta jen ve zkratce z pohledu základní vývojové linie právních úprav, přičemţ je zcela opomíjen stav v meziobdobích (např. za první nebo druhé světové války nebo za komunistického reţimu). Podle názoru autora by se budoucí badatelé také mohli zaměřit na podrobnější rozbor jednotlivých institutů úpadkového práva a jejich uplatnění v praxi. 1.6.3 Elektronické zdroje V rámci elektronických zdrojů autor doporučuje badatelům vyuţít právnický program od společnosti Aspi poskytující jednoduchou orientaci v zákonech, podzákonných právních předpisech a judikatuře, přičemţ současně nabízí i jejich plné textové znění. Tento uţitečný nástroj dále obsahuje odborné komentáře k jednotlivým právním ustanovením a související literaturu. Z internetových zdrojů lze označit za nejpřínosnější tzv. Společnou česko-slovenskou digitální parlamentní knihovnu, která je součástí internetových stránek Poslanecké sněmovny ČR. Tato digitální knihovna obsahuje především souhrnný archiv návrhů zákonů, důvodových zpráv, vyjádření parlamentních výborů (např. národohospodářského či ústavně právního) a stejnopisů z jednání obou komor parlamentu od roku 1918 aţ do současnosti. Další významnou digitální knihovnou je tzv. systém Kramerius spravovaný Národní knihovnou, kde lze mimo jiné nahlédnout do Josefínského konkursního řádu a Obecného zřízení zemského. Říšské právní předpisy (včetně Moravské sbírky zákonů) vydané v letech 1848 aţ 1918 jsou v českém znění dostupné ve Virtuální knihovně právních předpisů vytvořené Právnickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně. 1.6.4 Zahraniční literatura Ze zahraničních autorů se problematice vývoje úpadkového práva nejvíce věnuje Jérôme Sgard. Snaţí se zmapovat situaci konkursního práva v jednotlivých evropských zemích v letech 1808 aţ 1914. Jeho srovnávací studie zkoumají původ jednotlivých evropských právních úprav a jejich postupnou proměnu vlivem čerpání inspirace ze zahraničí. Podrobně se zabývá uplatňováním represivních opatření vůči úpadcům (např. vězením pro dluţníky) a počátky mimokonkursního vyrovnání v polovině 19. století.8
8
Viz SGARD, Jérôme. On Legal Origins and Bankruptcy Laws: the European Experience (1808 – 1914) [online]. Paris: CEPII, 2006. 54 s. [cit. 2012-11-29]. Dostupné z: http://www.cepii.fr/anglaisgraph/workpap/pdf/2006/wp06-26.pdf .
17
Podobnou vědeckou esej zaměřenou na původ úpadkového práva se zaměřením na politicko-ekonomickou situaci v Evropě v 19. století vypracovala i trojce autorů - Švéd Erik Berglöf, Američan Howard Rosenthal, Švýcar Ernst-Ludwig von Thadden.9
9
Viz BERGLÖF, Erik, ROSENTHAL, Howard, THADDEN, Ernst-Ludwig. The Formation of Legal Institutions for Bankruptcy: A Comparative Study of the Legislative History. 2001. 38 s.
18
2 Počátky konkursního práva v Českých zemích (1627-1914) Konkursní právo se poprvé objevuje v Českých zemích10 na počátku 17. století, kdy se plně projevují neblahé hospodářské důsledky cenové revoluce11 a tzv. měnové kalády12. Vlivem nepříznivého makroekonomického vývoje se čím dál tím více zhoršuje tíţivá finanční situace české šlechty a prohlubuje se její zadluţenost.13 V důsledku těchto hospodářských změn vzniklo spontánně české konkursní právo, které bylo určeno výhradně k řešení dluţnických vztahů české šlechty, zejména k likvidaci předluţených šlechtických pozůstalostí. Vzhledem k šlechtickému rázu českého konkursního práva nalezneme jeho právní kodifikaci především v oblasti zemského práva.14 Konkursní právo v Českých zemích svým šlechtickým charakterem reprezentovalo samostatný vývojový směr, který se zcela odlišoval od povahy řešení úpadku ve zbytku Evropy. Počátky konkursního práva ve většině evropských zemí byly totiţ nerozlučně spojeny s rozvojem měst a obchodováním a v návaznosti na ně se po Evropě šiřila nová pojetí konkursního práva. Hlavní inspirační proudy přitom vycházely z italského městského práva, saského arestačního procesu (tzv. arrestum Saxonicum)15 a ze španělského procesu.16
2.1 Obnovené zřízení zemské, Novelly a Deklaratoria (1627-1780) Obnovené zřízení zemské představuje první právní předpis, který od roku 1627 v Čechách a od roku 1628 na Moravě upravuje problematiku konkursního práva. Největší přínos zmíněné normy spočívá v zakotvení jedné ze základních zásad konkursního práva, tj. zásady poměrného uspokojování věřitelů do právního řádu.17 Prováděcím císařským reskriptem a na něho navazujícím místodrţitelským patentem bylo Obnovené zřízení zemské v roce 1637 doplněno o nový procesní nástroj, tzv. úřední edikt. Úředním ediktem byli všichni věřitelé veřejně vyzváni k přihlášení pohledávek pod 10
Tj. geografické označení spojení území Čech, Moravy a Slezska. Tj. prudký nárůst cen a všeobecná drahota vlivem přílivu drahých kovů ze španělských kolonií v Jiţní Americe. Podrobněji rozebráno ve studii: KOSTLÁN, Antonín. "Cenová revoluce" a její odraz v hospodářském vývoji Čech. In: Folia historica bohemica 11. Praha: Ústav československých a světových dějin ČSAV, 1987, s. 161-212. 12 Tj. státní bankrot, který nastal v roce 1623 v důsledku znehodnocení české měny výrobou méněcenné tzv. dlouhé mince - viz OLIVA, Otto. Finanční politika v Čechách po Bílé hoře do kalady r. 1623. Praha: Český čtenář, 1925, s. 119. Český čtenář; roč. 17 (1925), sv. 3. 13 SCHELLE, Karel. Die Entwicklung des tschechischen Konkursrechts. München: GRIN, 2011, s. 21. 14 URFUS, Valentin. Vznik a počátky konkursního práva v Čechách. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960, s. 12-13. 15 Saský arestační proces vychází ze spojení italského arestačního řízení se saským obyčejovým právem - viz SCHELLLE, Karel, FRÝDEK, Miroslav. Vývoj konkursního práva. Ostrava: KEY Publishing, 2010, s. 27. 16 RABAN, Přemysl. Moderní pojetí konkursu a jeho obraz v některých světových insolvenčních systémech. Právní rozhledy. 2002, roč. 10, č. 9, s. 430. 17 viz článek L. XXII. Obnoveného zřízení zemského 11
19
sankcí ztráty veškerých nároků vůči dluţníku, pokud tak neučiní.18 Pro evidenci zahájených konkursních řízení byl pak v zemských deskách zaloţen nový oddíl tzv. „Kvatern nový kridy zelený od léta 1638“.19 Konkursního řízení se tak postupně vyčleňuje z civilního procesu a stává se novým druhem procesního řízení.20 Ke konečnému osamostatnění konkursního řízení dochází aţ vydáním Deklaratorií a Novell v roce 164021. Tyto právní předpisy umoţňují praktické vyuţití Obnoveného zřízení zemského, jelikoţ poskytují potřebná doplnění a vysvětlení jeho jednotlivých článků.22 Novelly navíc propojují českou a moravskou konkursní právní úpravu, a představují tak první samostatný konkursní řád platný v Českých zemích.23 Další zlom ve vývoji konkursního práva nastal přijetím rakousko-českého směnečného řádu v roce 1763, který unifikoval české a rakouské konkursní právo.24
2.2 Josefínský konkursní řád (1781-1868) Josefínský konkursní řád z roku 1781 představuje první samostatný konkursní řád platný v celé Rakouské říši. Navázal na předchozí vývoj konkursního práva a současně převzal i některé rysy sporného soudního řízení z nového obecného soudního řádu z roku 1781. Charakter sporného soudního řízení se v konkursním řízení projevoval především ve formě ţalob, které byly podávány věřiteli jako návrh na zahájení řízení, a také při přihlášení nároků věřitelů. Ţalobce (věřitel) a ţalovaný (zástupce konkursní podstaty) pak vedli spor, zda byly naplněny všechny podmínky pro prohlášení konkursu a zda byla dostatečně prokázána výše a pravost přihlášených pohledávek věřitelů.25 Hlavní přínos Josefínského konkursního řádu spočíval ve vytvoření jednotného konkursního práva, které překonalo tradiční dualismus práv zemských a práv městských. Na
18
Počátek řádu konkursního v Rakousích. Právník: teoretický časopis pro otázky státu a práva, 1861, roč. 1, č. 1, s. 358-359. 19 SCHELLEOVÁ, Ilona. Vývoj konkursního práva: (část I.). Obchodní právo. 1993, roč. 2, č. 9, s. 23-24. 20 URFUS: Vznik a počátky konkursního …, s. 19. 21 Počátky konkursního řízení byly ovlivněny i prostřednictvím navazujících Deklaratorií z 9. září 1644, 9. ledna 1646 a 4. června 1648. 22 Podrobněji REZEK, Antonín. Děje Čech a Moravy za Ferdinanda III. až do konce třicetileté války (16371648). Praze: I. L. Kober, 1890, s. 45-56. 23 V Novellách z roku 1640 byla konkursnímu řízení věnována část nazvaná „Von Crida Process“ v čl. Ee XIX – XXXV. Jako samostatný právní předpis byly tak Novelly publikovány aţ v roce 1644 pod názvem „KridaOrdnung“. 24 URFUS: Vznik a počátky konkursního …., s. 67. 25 FINTA, Martin. Významné mezníky ve vývoji klasického konkursního řízení na našem území. Právo a podnikání, 2004, č. 7-8, s. 46-47.
20
druhou stranu byla tomuto konkursnímu řádu vytýkána mezerovitost jeho právní úpravy, zdlouhavost procesních postupů a s tím spojená vysoká nákladnost konkursního řízení.26 Za základní příčinu průtahů v konkursním řízení byl označován tzv. princip perpetuace27. Tento princip totiţ znemoţňoval rychlé ukončení konkursu po rozdělení veškerého zjištěného majetku dluţníka a konkurs pokračoval tak dlouho, dokud dluţník neuspokojil všechny přihlášené pohledávky v plné výši.28 Ke zlepšení efektivnosti Josefínského konkursního řádu bylo vydáno velké mnoţství novel, ale ani jejich prostřednictvím se nepodařilo všechny tíţivé nedostatky odstranit.29
2.3 Počátky vyrovnacího řízení (1859-1868) 2.3.1 Mimosoudní vyrovnání Kvůli zdlouhavosti a vysoké nákladnosti konkursů vyuţívali věřitelé v dobách Josefínského konkursního řádu čím dál tím častěji jiného způsobu řešení úpadku mimosoudního vyrovnání. Podmínky uzavření mimosoudního vyrovnání zcela závisely na vzájemné dohodě věřitelů s dluţníkem. Neexistovala tak povinná minimální míra uspokojení pohledávek věřitelů nebo vymezení nejmenšího podílu počtu věřitelů, kteří musí s navrţeným vyrovnáním souhlasit. Absence právní regulace této problematiky způsobila, ţe mimosoudní vyrovnání byla často uzavírána i za velmi nepříznivých podmínek. Rovnost věřitelů při uspokojování jejich pohledávek totiţ nebyla u mimosoudních vyrovnání nijak zaručena. Někteří věřitelé tak byli neúměrně zvýhodňováni na úkor jiných, kterým tím byly způsobeny významné finanční ztráty.30 2.3.2 Soudní vyrovnání podle nařízení z roku 1859 Ke zvýšení míry uspokojení věřitelských nároků bylo proto v roce 1859 zavedeno soudní vyrovnání31, jeţ za účelem vypořádání všech závazků vyţadovalo od dluţníka úhradu 26
ŠTAJGR, František. Konkursní právo. Praha: Všehrd, 1947, s. 20. Princip perpetuace byl převzat ze španělského pojetí konkursního práva z 2. poloviny 17. století, jeţ ideově vycházelo ze slavného díla Salgado de Samoza vydaného pod názvem „Labyrinthus creditorum concurrentium ad litem per debitorem comunem inter illos causatam“, podrobněji viz ŠTAJGR: Konkursní právo…, s. 16. 28 ŠTAJGR: Konkursní právo…, s. 19-20. 29 ELIÁŠ, Karel. Zákon o konkursu a vyrovnání: text s předmluvou. Praha: C. H. Beck, 1994, s. VIII. 30 SCHELLE, Karel. Význam vzniku Československé republiky pro vývoj civilního řízení [online]. Právnická fakulta Masarykovy univerzity, 2008, s. 16 [cit. 2012-08-19]. Dny práva 2008 : Právní teorie. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/prteorie/schelle . 31 Viz nařízení ministrů spravedlnosti a obchodu č. 90/1859 ř. z., o připuštění a úpravě vyrovnávacího řízení při zastavení plateb, které bylo nahrazeno nařízením č. 108/1859 ř. z., jeţ rozšířilo působnost tohoto předpisu na území celé habsburské říše a bylo dále doplněno nařízeními č. 129/1859 ř. z. a č. 143/1859 ř. z. 27
21
nejméně ¾
celkové výše přihlášených pohledávek.32 V porovnání s mimosoudním
vyrovnáním přinášela soudní vartianta dluţníkovi neopomenutelnou výhodu ve formě trvalého osvobození od všech finančních závazků, a to i vůči veškerým nepřihlášeným věřitelům. Navíc se stal způsobilým ke správě svého majetku a znovu mohl provozovat ţivnost. Na druhou stranu tento způsob vypořádání závazků byl zpřístupněn jen dluţníkům, kteří v obchodních vztazích vystupovali jako protokolovaní obchodníci33, ţivnostníci a továrníci.34 Soudní vyrovnání se však v praxi neosvědčila, jelikoţ byla dluţníky hojně zneuţívána. Dluţníci se totiţ opět velmi rychle zadluţili a ţádali o nové vyrovnání, přičemţ tento postup opakovali dokonce i několikrát za sebou. Výrazně tak poškozovali zájmy věřitelů, a proto se proti takovému nepoctivému jednání zvedla velmi rychle silná vlna kritiky zejména ze strany věřitelů.35 Otázku povolování opětovného vyrovnání se snaţila vyřešit i soudní judikatura. Při podrobnějším prozkoumání postojů soudů však zjistíme, ţe jejich právní názor na tuto problematiku byl značně nejednotný.36 Zásadní změnu tak přinesl aţ zákon č. 97/1862 ř. z., o vyrovnávacím řízení v případě zastavení platů.37 2.3.3 Soudní vyrovnání podle zákona č. 97/1862 ř. z. Nový zákon z roku 1862 výslovně zakazuje zavedení nového vyrovnacího řízení, pokud byl v minulosti na jmění dluţníka uvalen konkurs nebo vyhlášeno vyrovnací řízení. Navíc zpřísnil podmínky pro přijetí vyrovnání věřiteli38 a dále omezil okruh dluţníků, u kterých mohlo být zahájeno vyrovnací řízení, a to na zadluţené protokolované obchodníky,
32
Podle uvedených nařízení ke schválení vyrovnání bylo navíc třeba souhlasu věřitelů, jejichţ celková hodnota přihlášených nároků činí alespoň 2/3 z celkové výše všech přihlášených a uznaných pohledávek. Vyrovnání se také nevztahovalo na postavení zajištěných věřitelů a nijak neomezovalo jejich práva na plné uspokojení pohledávek zajištěných zástavním právem. 33 tj. obchodníci plného práva, kteří jsou zapsáni v obchodní rejstříku viz WITT, Zikmund, VESELÝ, František. Tisk 497.: Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (č. t. 350), jímţ se mění § 7 uvoz. zákona k obchodnímu zákonu ze dne 17. prosince 1862, č. I ř. z. z r. 1863 a § 5 zákonného čl. XXXVII. (obchodního zákona) z r. 1875. SENÁT PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY. Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.: I. volební období. 2. zasedání. [online]. Praha, 9. února 1921. [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.senat.cz/informace/z_historie/tisky/1vo/tisky/T0497_00.htm . 34 ŠTAJGR: Konkursní právo…, s. 19-20. 35 JEŘÁBEK, Jan. Několik slov o dosavadním vyrovnání se s věřiteli mimosoudním. Právník: teoretický časopis pro otázky státu a práva, 1861, roč. 1, č. 1, s. 102, 104-105. 36 Tamtéţ s. 102-104. 37 Tento zákon platil na celém území habsburské říše s výjimkou uherských zemí. 38 Jednou z podmínek přijetí vyrovnání podle zákona z roku 1862 byl souhlas 2/3 přítomných věřitelů disponujících ¾ uznaných nezajištěných pohledávek, zatímco nařízení z roku 1859 byla v tomto poţadavku mnohem mírnější, jelikoţ k schválení vyrovnání vyţadovala souhlasu věřitelů jen s 2/3 uznaných pohledávek.
22
ţivnostníky, továrníky nebo akciovou společnost, kteří byli zapsáni v obchodním rejstříku nejméně dva roky.39 Ani tento zákon č. 97/1862 ř. z. však nenaplnil očekávání, jelikoţ se mimokonkursní vyrovnání při praktickém pouţití opět neosvědčilo.40 Na základě předchozích zkušeností bylo proto do nového konkursního řádu č. 1/1869 ř. z. pouze zakomponováno nucené vyrovnání41, které představovalo jeden ze způsobů ukončení kupeckého konkursu.42
2.4 Konkursní řád č. 1/1869 ř. z. (1869-1914) V roce 1867 byla prostřednictvím rakousko-uherského vyrovnání vytvořena personální unie Rakousko-Uhersko, sloţená z území Předlitavska (České země, Rakouské země, Dalmácie, Terst, Goric, Bukovina, Halič) a Zalitavska (Uhry).43 V obou částech RakouskaUherska byla dodrţována rozdílná právní úprava, a proto se v rámci analýzy dalšího vývoje konkursního práva v Českých zemích autor zaměří pouze na právní řád Předlitavska. Od roku 1869 platil na území Předlitavska nový konkursní řád č. 1/1869 ř. z., jenţ se snaţil odstranit nedostatky Josefínského konkursního řádu. Z hlediska systematického uspořádání byl řád rozdělen na hmotnou a procesní část, přičemţ rozlišoval procesní postupy pro konkurs obecný a kupecký (viz podkapitola č. 2.4.1). Jako základní inspirační zdroj konkursního řádu č. 1/1869 ř. z. byl vybrán pruský konkursní řád z roku 1855. Při podrobnějším srovnání rakouského a pruského konkursního řádu nicméně zjistíme, ţe mezi nimi panovaly podstatné rozdíly způsobené odlišnými obchodními zájmy a právními tradicemi obou zemí. Rakousko bylo ovlivněno zejména italským městským právem, zatímco Prusko francouzským procesním právem.44
39
Viz § 1 zákon č. 97/1862 ř. z., o vyrovnávacím řízení v případě zastavení platů. Viz VOSKA, Jaroslav. Konkursní, vyrovnací a odpůrčí řády. V Praze: Právnické knihkupectví a nakladatelství Linhart a Pekárek, 1931. XVI, [I], s. VII. Právnická knihovna; sv. 1. 41 Vyrovnání se nazývá nuceným, jelikoţ vyslovením souhlasu většiny věřitelů s obsahem vyrovnání se stává závazným i pro věřitele, kteří hlasovali proti jeho přijetí, popř. se hlasování vůbec nezúčastnili nebo jim hlasovací právo nebylo soudem vůbec přiznáno, viz § 207 zákona č. 1/1869 ř. z., jímţ se zavádí řád konkursní. 42 Tamtéţ, § 207-245. 43 Tato unie byla propojena osobou panovníka a spočívala na principu společné zahraniční, vojenské a finanční politiky. Podrobněji SVATUŠKA, Jakub. 1790-1918. In: Historia regni Hungariae [online]. 2011 [cit. 2013-0106]. Dostupné z: http://uhersko.com/1790-1918.htm . 44 Viz RINTELEN, Anton. Handbuch des österreichischen Konkurs-und Ausgleichsrechts. München, Leipzig: Duncker und Humblot, 1915. THIEME, Jürgen. Zur Entstehung der Konkursordnung. In: UHLENBRUCK, Wilhelm, KLASMEYER, Bernd, KÜBLER, Bruno (eds). Einhundert Jahre Konkursordnung 1877-1977. Köln: Carl Heymanns Verlag KG, 1977, s. 35-69. KOHLER, Jürgen. Lehrbuch des Konkursrechts. Stuttgart: Ferdinand Enke, 1891. 732 s. 40
23
Z obecného právního hlediska lze rozdíly spatřovat i v tom, ţe pruský konkursní řád byl nakloněn spíše dluţníkům, zatímco rakouský věřitelům.45 Další zásadní odchylkou mezi rakouským a pruským modelem konkursního práva byla míra autonomie věřitelů. V pruském pojetí konkursního řízení byla značně omezena pravomoc věřitelů a posílena role konkursního soudu. Naopak v rakouském byla prosazována role věřitelů na úkor konkursního soudu (např. při zpeněţení a rozdělení výtěţku konkursní majetkové podstaty)46. Závěrem lze konstatovat, ţe hlavní přínos rakouského konkursního řádu č. 1/1869 ř. z. spočíval především v zavedení nových zásad (např. principu univerzality, zásada par conditio creditorum) a právních nástrojů specifických pro konkursní řízení (např. přihlášky pohledávek místo ţalob, obligatorní věřitelský výbor, informační a ediční povinnost dluţníka).47 Navíc tento konkursní řád zrušil tzv. postoupení majetku (cessio bonorum)48 a právní úprava konkursního nuceného vyrovnání překonala předchozí závaţné nedostatky mimokonkursních vyrovnacích řízení49. 2.4.1 Porovnání obecného a kupeckého konkursu Při porovnání obecného a kupeckého konkursu upravených v konkursním řádu č. 1/1869 ř. z. lze vymezit pět základních rozdílů, a to v podmínkách zavedení konkursu, v osobě úpadce, v existenci nuceného vyrovnání, v právních účincích skončeného konkursu (viz kapitola 6) a v příslušnosti soudu. Obecný konkurs bylo moţné soudem vyhlásit pouze na návrh a pouze pro předluţenost dluţníka.50 Oproti tomu řízení o kupeckém konkursu mohlo být soudem zahájeno nejen na návrh, ale i z úřední povinnosti, a to buď pro předluţenost, nebo pro platební neschopnost dluţníka.51 Obecný konkurs se vztahoval na jakékoliv předluţené fyzické osoby bez ohledu na jejich povolání či společenské postavení a na právnické osoby, které nebyly zapsány
45
Viz BERGLÖF, Erik, ROSENTHAL, Howard, THADDEN, Ernst-Ludwig. The Formation of Legal Institutions for Bankruptcy: A Comparative Study of the Legislative History. 2001, s. 8. 46 ŠTAJGR: Konkursní právo…, s. 20. 47 KOZÁK, Jan. Insolvenční zákon krok za krokem. KONKURS A VYROVNÁNÍ: odborný ekonomický měsíčník [online]. 2006, č. 04 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z: http://konkursvyrovnani.cz/index.php?idac=173&idb=28 . 48 BIANCHI, Leonard. Dějiny štátu a práva: na území Československa v období kapitalizmu 1, 1848-1918. Bratislava: Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1971, s. 302. 49 ZOULÍK: Vývoj insolvenčních řízení. 50 Viz § 62-64 konkursního řádu č. 1/1869 ř. z. 51 Tamtéţ, § 198-199.
24
v obchodním rejstříku. Naopak kupecký konkurs bylo moţné uvalit jen na kupce a obchodní společnosti a druţstva, které v obchodním rejstříku zapsány byly.52 Kupecký konkurs pak oproti obecnému konkursu umoţňoval dluţníkům zprostit se veškerých svých závazků prostřednictvím splnění podmínek nuceného vyrovnání. Ke schválení nuceného vyrovnání bylo třeba návrhu dluţníka a souhlasu minimálně 53
2
/3
2
přítomných věřitelů oprávněných hlasovat , kteří disponovali alespoň /3 všech přihlášených pohledávek.54 Z pohledu příslušnosti soudu probíhal obecný konkurs tam, kde měl dluţník trvalé bydliště. U kupeckého konkursu bylo řízení vedeno u soudu, v jehoţ obvodě měla obchodní společnost své sídlo nebo kupec trvalé bydliště.55 2.4.2 Počátky odpůrčího práva (1884-1914) Konkursní právo postihovalo nejen veškerý majetek úpadce56 ke dni prohlášení konkursu a získaný za jeho trvání,57 ale i ten, který byl před prohlášení konkursu převeden, zcizen nebo jinak odstraněn. Na základě odpůrčího práva se pak správce konkursní podstaty domáhal prohlášení neúčinnosti platných právních úkonů úpadce spočívajících např. v plýtvání s majetkem, v úmyslném zkrácení věřitelů či v poskytnutí bezúplatného plnění bez zákonného důvodu,58 čímţ bylo znemoţněno plné uspokojení nároků věřitelů. Po vyslovení neúčinnosti právních úkonů soudem byl pak navrácen majetek úpadce do konkursní podstaty. Společným znakem odporovatelných právních úkonů byl především jejich majetkoprávní účinek, přičemţ se jednalo o úkony jak úplatné, tak i bezplatné, soudní i mimosoudní.59 Navíc odporovatelné právní úkony spočívaly nejen v dluţníkově právním či protiprávním jednání, v procesních úkonech (např. uznání závazku), ale také v opomenutí (např. nepřihlášení se k dědictví, nevyuţití opravných prostředků, rozsudek pro zmeškání).60
52
Tamtéţ, § 62-64, § 191. Hlasovací právo náleţelo pouze konkursním věřitelům, jejichţ pohledávky měly být nuceným vyrovnáním dotčeny, viz § 209 konkursního řádu č. 1/1869 ř. z. 54 I přes souhlas věřitelů nebylo nucené vyrovnání přijato, pokud ho soud odmítnul potvrdit např. kvůli útěku dluţníka nebo v případě, ţe byl dluţník obviněn pro trestný čin úpadku z nedbalosti a zatím nebyl zproštěn obţaloby, viz § 217, § 227-228 konkursního řádu č. 1/1869 ř. z. 55 Tamtéţ, § 58, § 193. 56 Do rozsahu konkursní podstaty bylo pojato veškeré jmění úpadce postiţitelné exekucí - viz § 1 konkursního řádu č. 1/1869 ř. z. 57 Např. výhry, dividendy z akcí či nabytí vlastnictví vydrţením. 58 Uvedeným důvodem je např. zákonná alimentační povinnost. 59 OTT, Emil. Řízení úpadkové (konkursní): se zřetelem na zákon odpůrčí 1884 č. 36 ř. z. a řád exekuční. Praha: Všehrd, 1911, s. 59. 60 HORA, Václav. Základy přednášek o konkursním řízení. Praha-Smíchov: Spolek československých právníků Všehrd, 1932, s. 39-40. 53
25
Jednotlivé odpůrčí nároky se pak lišily především dobou, po kterou bylo moţné tyto úkony dluţníka úspěšně odporovat. Nejdelší lhůta 10 let před prohlášením konkursu se vztahovala na úmyslné zcizování majetku dluţníka, přičemţ úmysl dluţníka byl druhé straně znám. Naopak jednoroční lhůta před prohlášením konkursu se uplatňovala při majetkových převodech mezi manţeli nebo rodinou dluţníka a pouze šestiměsíční lhůta byla stanovena na směnné či kupní smlouvy, pokud druhé straně bylo zřejmé, ţe dluţník mrhá svým majetkem, a způsobuje tím újmu svým věřitelům. Konkursní řád č. 1/1869 ř. z. ovšem odporovatelnost neupravoval, ale pouze odkazoval na neúplnou právní úpravu občanského zákoníku z roku 1811.61 Dále i v obchodním zákoníku z roku 1863 byly vymezeny některé odpůrčí nároky tykající se vyplaceného vkladu tichého společníka.62 Ovšem aţ v roce 1884 byla k ochraně zájmů věřitelů přijata ucelená úprava odpůrčího práva. Odpůrčí zákon č. 36/1884 ř. z.63 čerpal inspiraci hlavně z francouzského zákona o konkursu z roku 1838 a pruského konkursního řádu z roku 1855. V praxi se zákon natolik osvědčil, ţe se stal vzorem i pro pozdější úpravu odporovatelnosti v císařském nařízení č. 337/1914 ř. z. a v zákoně č. 64/1931 Sb. z. a n.64
61
Podle občanského zákoníku mohly být do konkursní podstaty navráceny pouze dary poskytnuté dluţníkem zkracující uspokojení věřitelských pohledávek, které existovaly jiţ v době obdarování. Při věnování daru před vznikem pohledávky se k prohlašení neúčinnosti tohoto jednání vyţadovalo, aby bylo obdarovanému prokázáno „lstivé srozumění“ s úmyslem dluţníka znemoţnit uspokojení pohledávek budoucích věřitelů - viz § 24 konkursního řádu č. 1/1869 ř. z. a § 953 Obecného zákoníku občanského č. 946/1811 ř. z. 62 Čl. 259 Všeobecného zákoníku obchodního č. 1/1863 ř. z. 63 Zákon č 36/1884 ř. z., o odporu proti právním činům, jeţ týkají se jmění dluţníka insolventního. 64 Podrobněji viz BULTAS, Ondřej. Historie institutu odporovatelnosti v českém právu. In: ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ: JUDr. Ondřej BULTAS [online]. 2010 [cit. 2012-11-29]. Dostupné z: http://www.bultasadvokat.cz/pravni-clanky/historie-institutu-odporovatelnosti-v-ceskem-pravu .
26
3 Recepce rakousko-uherského konkursního práva (1914 -1931) 3.1 Císařské nařízení č. 337/ 1914 ř. z. (1914-1931) Nová úprava konkursního práva byla jiţ dlouhodobě připravována a v důsledku zahájení světové války se její přijetí urychlilo. Císařské nařízení č. 337/1914 ř. z. vychází z konkursního řádu č. 1/1869 ř. z. a zároveň ho doplňuje o mimokonkursní vyrovnání a mimokonkursní odpůrčí právo. Oproti konkursnímu řádu č. 1/1869 ř. z. však císařské nařízení nerozlišuje mezi konkursem kupeckým a obecným (viz podkapitola č. 2.4.1), a tudíţ sjednocuje právní úpravu konkursu. Navíc se císařské nařízení č. 337/1914 ř. z. věnuje i problematice poplatkového práva, a to zejména vyměření a úhradě paušálního poplatku za konkursní a vyrovnací řízení.65 V oblasti trestního práva pak zavádí nové skutkové podstaty úpadkových deliktů (např. podvodný úpadek, poškození cizích věřitelů) a pozměňuje formulaci trestného činu úpadku z nedbalosti tím, ţe odstraňuje domněnku viny.66
3.2 První světová válka a vznik Československa (1914-1920) V důsledku vypuknutí první světové války zavládlo ve většině válčících a v mnohých neutrálních zemích67 období vyhlašování mimořádných protikrizových opatření, která měla zabránit prudkému nárůstu konkursů. K udrţení finanční a ekonomické stability Předlitavska byl proto v druhé polovině roku 1914 zaveden dozor nad podniky68 a v roce 1915 mimokonkursní vyrovnání69. Tyto protikonkursní nástroje zajišťovaly nelikvidační způsob řešení úpadku v dobách ozbrojeného mezinárodního konfliktu, avšak kaţdý z nich jiným způsobem. Mimokonkursní vyrovnání usilovalo o trvalé vypořádání závazků dluţníka. Po zaplacení všech pohledávek zajištěných věřitelů a alespoň poměrné části nároků nezajištěných
65
Poplatkové právo v konkursním a vyrovnacím řízení je upraveno v čl. XIV císařského nařízení č. 337/1914 ř. z. 66 K vyvrácení domněnky viny musel totiţ dluţník předtím prokázat, ţe nezavinil svoji platební neschopnost. Prostřednictvím čl. X. – XIII. císařského nařízení č. 337/1914 ř. z. je tak novelizován trestní zákon č. 117/ 1852 ř. z. Podrobný rozbor jednolivých skutkových podstat úpadkových deliktů viz TETZELI, Daniel. Úpadkové delikty: historické připomenutí. Trestní právo, 1999, roč. 4, 9,11, s. 9-13. 67 Mezi nezávislé státy patřily zejm. státy Jiţní Ameriky (Argentina, Peru, Ekvádor, Brazílie, Paraguay, Bolivie, Uruguay), a z evropských zemí Norsko, Švédsko, Švýcarsko. Podrobněji viz BROWN, William Adams. The International Gold Standard Reinterpreted, 1914-1934. UMI, 1940, 1390 s. Dostupné z: http://www.nber.org/chapters/c5937 . 68 Viz císařské nařízení č. 247/1914 ř. z., o zavedení dozoru nad obchodováním. 69 Viz vyrovnávací řád císařského nařízení č. 337/1914 ř. z.
27
věřitelů byl pak dluţník navţdy zbaven svých předešlých peněţních závazků. Mimokonkursní vyrovnání tak představovalo pro dluţníka příznivou trvalou alternativu ke konkursu. Naopak dozor nad podniky (viz podkapitola č. 3.2.1) byl jen dočasným opatřením v letech 1914-1920, které slouţilo k zachování ţivotaschopnosti podniků ohroţených válkou a jejími následky přetrvávajícími i po vzniku Československa. Očekávalo se totiţ, ţe většina dluţníků bude schopna po válce znovu úspěšně podnikat a jejich finanční potíţe jsou jen přechodného charakteru. Primárním cílem dozoru nad podniky tedy nebyla úhrada pohledávevek věřitelů. Při dozoru nad obchodováním byly totiţ veškeré příjmy vyuţity na další provoz podniku a obţivu dluţníkovy rodiny, přičemţ eventuální přebytky byly rozděleny mezi věřitele podle zásad konkursního řádu.70 Navíc oproti mimokonkursnímu vyrovnání mohl být dozor nad podnikem navrţen nejen dluţníkem při své platební neschopnosti, ale i věřiteli, kteří tak chránili své pohledávky před nekalým jednáním dluţníka.71 3.2.1 Dozor nad podnikem (1914-1920) Inspirace k zavedení dozoru nad podnikem byla čerpána z německých válečných zákonů.72 Na rozdíl od německé právní úpravy měl tento právní nástroj zajistit v Předlitavsku a později i v nově vzniklém Československu ochranu zájmů nejen dluţníka, ale i jeho věřitelů tím, ţe v průběhu válečného a poválečného období bude dohlédnuto na řádné vedení dluţníkova podniku.73 Návrh na zavedení dozoru nad podnikem mohl proto podat jak dluţník, tak jeho věřitelé. V praxi ovšem přes 90% z celkového počtu návrhů pocházelo od dluţníků. Nejvíce soudních podání na nařízení dozoru pak bylo zaznamenáno v letech 1914-1915, a to více neţ 93% celkového počtu všech návrhů. Soud o návrhu rozhodl na základě své volného uváţení a v případě zřízení dozoru ustanovil jednu nebo několik dozorčích osob, které měly dohlíţet nad obchodováním
70
Tamtéţ, § 8. Za dorozu nad podnikem totiţ dluţník nemůţe převzít ručení, prodávat nemovitosti ani je zatíţit zástavním právem a na dluţníkův majetek nemůţe být zřízeno soudcovské zástavní právo. Zmíněná jednání by byla vůči věřitelům neúčinná - viz § 5-6 císařské nařízení č. 247/1914 ř. z., o zavedení dozoru nad obchodováním. 72 Viz s. 363 nařízení ústřední vlády ze dne 8. srpna 1914 pod názvem „Bekanntmachung betreffend die Anordnung einer Geschäftsaufsicht zur Abwendung des Konkursverfahrens“. 73 Porovnání hlavních důvodů začlenění „dozoru nad podnikem“ do právního řádu Rakouska-Uherska a Německé říše v roce 1914 viz VACEK, Josef. O dozoru nad podnikem: dle císařského nařízení ze dne 17. září 1914 ř. z. 247. Praha: Knihtiskárna Dr. Eduarda Grégra a syna v Praze II., 1915, s. 7-14. 71
28
dluţníka.74 Dozorčí osoby se vyjadřovaly zejména k provádění právních úkonů, které nepatřily do běţného provozu podniku a zároveň měly zamezit jakémukoliv nevhodnému jednání dluţníka v rámci jeho kaţdodenního chodu podniku. Navíc se v rámci dozoru snaţily podporovat efektivní fungování podniku vhodnými opatřeními, popř. převzetím vedení obchodu nebo jeho svěřením jiné kvalifikované osobě.75 V případě, ţe se nedalo očekávat, ţe by se dluţníkova finanční situace po skončení války zlepšila, byl obchodní dozor soudem zrušen a vyhlášen konkurs nebo schváleno mimokonkursní vyrovnání76. V praxi nicméně z celkového počtu 1353 obchodních dozorů nařízených v letech 1914-1920 bylo po zrušení dozoru zavedeno vyrovnací řízení jen u 261 případů a u 61 dluţníků byl vyhlášen konkurs.77 Dozor nad podnikem se tedy v praxi velmi osvědčil a zachránil velké mnoţství dluţníků před jistým bankrotem. Pro České země byl tento protikrizový nástroj obzvlášť důleţitý, jelikoţ zabránil úsilí habsburské monarchie o zničení českého průmyslu a bankovnictví, která tak chtěla potlačit veškeré pokusy českého národa o autonomii a zvýšit celkovou závislost na Rakousku Uhersku. Ze strany rakouské byrokracie totiţ docházelo k cílené diskriminaci českých firem při přidělování veřejných zakázek. Tyto snahy však měly opačný efekt a vyvolaly ještě větší touhu českých průmyslníků a obchodníků po samostatnosti a vzniku Československa.78 Po vzniku Československa se z důvodu skončení první světové války uvaţovalo o zrušení dozoru nad podnikáním. Na základě stanoviska soudů a zájmových komor byl však tento právní institut dočasně zachován.79 Hlavním argumentem pro prozatimní ponechání účinnosti vyhlášených dozorů bylo zajištění ochrany hospodářských zájmů československých legionářů a válečných zajatců, kteří se postupně vraceli ze zahraničí aţ v letech 1919 aţ 1920 a jejichţ podniky tudíţ neměl kdo spravovat.80 74
Tamtéţ, § 3 a § 4 Tamtéţ, § 5 a § 7 76 Tamtéţ, § 10 77 Statistika soudnictví civilního z Čech, Moravy a Slezska za léta 1914-1921. Praha: Státní úřad statistický, 1923, s. 38. 78 ŠRÁMEK, Dušan. Československá ekonomika v letech 1918-1938. Revue Politika [online]. 20. 11. 2008, 2008, 9, [cit. 2010-12-24]. Dostupný z WWW: http://www.revuepolitika.cz/clanky/355/ceskoslovenskaekonomika-v-letech-1918-1938 . ISSN 1803-8468. 79 Kladné doporučení na dočasné zachování dozoru nad podnikem poskytl Zemský soud v Brně a v Opavě, Krajský soud v Olomouci, Vrchní zemský soud v Brně (viz dobrozdání č. 10197, 2 N/19 ze dne 23. května 1919), Obchodní soud v Praze (viz vyjádření č. ku Pres. 28398, 2/18 ze dne 18. února 1918) a Obchodní a ţivnostenská komora v Plzni (viz vyjádření č. 4901 ze dne 5. dubna 1919). Naopak negativní postoj k obchodním dozorům zastávaly Krajské soudy v Uherském Hradišti, v Novém Jičíně a ve Znojmě, které poţadovaly, aby byly dozory nad ponikáním okamţitě zrušeny bez jakkéhokoliv přechodného období (viz dobrozdání Vrchního zemského soudu v Brně č. 10197, 2 N/19 ze dne 23. května 1919). 80 Viz Příměří s bolševiky umoţnilo legionářům návrat z daleké Rusi. ČESKÁ TELEVIZE. ČT24 [online]. 7. 2. 2010 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/80146-primeri-s-bolseviky-umoznilolegionarum-navrat-z-daleke-rusi/ . 75
29
Z tohoto důvodu bylo vydáno nařízení vlády č. 365/1919 Sb. z. a n., podle něhoţ měly být nařízené dozory řádně provedeny a nejdéle do 30. června 1920 ukončeny, a současně bylo zakázáno, aby byly zahajovány dozory nové. 3.2.2
Vývoj počtu vyhlášených konkursů a vyrovnání v letech 1914-1920 V letech 1914-1915 byl celkový počet konkursů stabilní a byl zaznamenán jen velmi
mírný meziroční pokles o 5,4 % (viz graf č. 1). Naopak v roce 1916 se mnoţství konkursů i vyrovnání prudce sníţilo, přičemţ meziroční úbytek konkursů činil 79,8 % a vyrovnání 73,2%. Poté se hladina počtu konkursů a vyrovnání v letech 1916-1920 ustálila a drţela se na desetkrát niţší úrovni, neţ na které se pohybovala v předválečném období. V roce 1918 bylo dokonce dosaţeno historického minima v rámci celého sledovaného období let 1910 aţ 1947, jelikoţ bylo vyhlášeno jen 13 konkursů. Konkursy byly za války totiţ vyhlašovány jen v krajních případech, kdy majetková podstata byla výrazně předluţena, a proto se nedalo vyuţít jiných moţností řešení úpadku. Výtěţek ze zpeněţení konkursní podstaty byl tudíţ často velmi malý. V letech 1914-1920 proto bylo u konkursů ukončených rozdělením konkursní podstaty dosahováno uspokojení konkursních věřitelů bez přednostního práva průměrně jen 21,4 % z celkové hodnoty jejich přihlášených pohledávek, coţ je méně neţ v předválečném období, kdy jim bylo v letech 1901-1913 průměrně vyplaceno 26,5 %. Zavedení mimokonkursního vyrovnání ovlivnilo nejen míru uspokojení konkursních pohledávek, ale také se odráţí i ve změně poměru počtu věřitelských a dluţnických návrhů na vyhlášení konkursu. Konkursy byly totiţ aţ do roku 1915 vyhlašovány téměř výhradně na podnět dluţníků a jejich podání představovala průměrně 93 % počtu všech návrhů. Od roku 1915 se ovšem podíl dluţnických návrhů významně sníţil a pak představoval průměrně jen 70 % celkového počtu návrhů, jelikoţ dluţníci upřednostňovali raději nové, nelikvidační, způsoby řešení úpadku. Obavy panující za první světové války z očekávané vlny hromadných bankrotů podniků se naštěstí díky přijetí protikonkursních opatření, růstu inflace a válečné konjunktury nenaplnily. Na druhou stranu vlivem válečných poměrů a poválečné nestability byla celková doba trvání konkursních řízení výrazně delší oproti předválečnému období. V letech 1901-1913 totiţ konkursy nejčastěji trvaly od šesti měsíců do jednoho roku, zatímco v letech 1914-1918 se tato doba pohybovala v rozmezí od jednoho roku do dvou let,
30
a v letech 1919-1920 byly konkursy dokonce nejčastěji ukončeny aţ po více neţ třech letech.81 Naopak doba trvání ukončených a zastavených vyrovnání byla v letech 1915-1920 oproti konkursům výrazně kratší, a to ve většině případů od tří do šesti měsíců. Délka trvání konkrétního konkursního nebo vyrovnacího řízení však obecně závisela zejména na celkové hodnotě sepsaného jmění. Obecně platí, ţe čím je hodnota majetku úpadce či dluţníka vyšší, tím více času je třeba na průběh řízení.
3.3 Československo a právní dualismus (1920-30) Československá republika vznikla po vyhlášení nezávislosti na Rakousku-Uhersku dne 28. října 1918 spojením Českých zemí, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Tento nový samostatný stát recipoval dualistickou právní úpravu Rakousko-uherského soustátí na základě zákona č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byl proto uplatňován uherský konkursní zákon vydaný zákonným článkem XVII z roku 1881 a pro mimokonkursní nucené vyrovnání bylo vyuţíváno nařízení bývalé uherské vlády č. 4070 M. E. z roku 1915. Naopak v Českých zemích a v oblastech připojených v důsledku poválečných mírových smluv82 bylo převzato rakouské císařské nařízení č. 337/1914 ř. z., jímţ se zavádí řád konkursní, řád vyrovnávací a řád odpůrčí. 3.3.1 Srovnání konkursu a vyrovnání v Českých zemích a Slovensku, Podkarpatské Rusi (1918-1931) Při porovnání dualistické právní úpravy uplatňované v Československu v letech 1918 1931 lze konstatovat, ţe oba konkursní řády si byly vzájemně podobné, jelikoţ byly vybudovány na stejných základech rakouského konkursního řádu č. 1/1869 ř. z. Uherský konkursní zákon z roku 1881, jenţ platil na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, byl ovšem ovlivněn i německým konkursním řádem z roku 1877, a proto lze najít mezi českou a slovenskou právní úpravou několik základních rozdílů.
81
Statistika soudnictví civilního z Čech, Moravy a Slezska za léta 1914-1921. Praha: Státní úřad statistický, 1923, s. 58. 82 V roce 1920 byla Versailleský mírem k Československu připojena oblast Hlučínska a na základě SaintGermainské smlouvy se území našeho státu dále rozrostlo o Vitorazsko, Valticko a o Podyjský roh. Nařízením vlády republiky Československé č. 152/1920 Sb. z. a n. pak byla působnost právních předpisů platných v Českých zemích rozšířena i na území postoupená Československé republice podle mírových smluv.
31
V českém a slovenském konkursním právu byly především odlišně definovány podmínky prohlášení konkursu, podmínky schválení nuceného vyrovnání, vymezení přednostních tříd konkursních věřitelů při rozdělovaní dosaţeného výtěţku ze jmění úpadce a profesní kvalifikace pro výkon funkce správce konkursní podstaty. Další odlišností byla existence kupeckého konkursu a vyšší míra autonomie práv věřitelů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Starší úprava slovenského konkursního zákona z roku 1881 totiţ vycházela ještě ze zásady vysoké míry autonomie konkursních věřitelů. Široká autonomie věřitelů však nevedla k urychlení konkursního řízení či vyššímu výtěţku ze zpeněţení majetkové podstaty, a proto byl vliv věřitelů v císařském nařízení č. 337/1914 ř. z. omezen ve prospěch konkursního soudu a konkursního komisaře. Další rozdíly mezi českou a slovenskou právní úpravou lze nalézt i ve vyrovnacím řízení, a to zejména v podmínkách zahájení vyrovnání. Navíc na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nebylo vůbec upraveno mimokonkursní odpůrčí právo, a tudíţ tam chyběla i ochrana pohledávek věřitelů. Z pohledu praktické aplikace konkursů a vyrovnání je ze statistických dat zřejmé, ţe konkursy byly na Slovensku a v Podkarpatské Rusi většinou vyhlašovány na návrh věřitele, zatímco v Českých zemích na návrh dluţníka. Míra uspokojení pohledávek konkursních věřitelů bez přednostního práva se v Českých zemích pohybovala v letech 1922-1929 průměrně na 5,6 % u konkursů ukončených rozdělením konkursní podstaty, na 15,3 % u konkursů ukončených nuceným vyrovnáním a na 38,5 % u mimokonkursního vyrovnání. Naopak na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle dostupných údajů z roku 1926 konkursní věřitelé bez přednostního práva z konkursů ukončených rozdělením konkursní podstaty nedostali nic, z konkursů ukončených nuceným vyrovnáním obdrţeli průměrně 20 % hodnoty svých pohledávek a u mimokonkursních vyrovnání 44,3 %. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi bylo proto vyrovnání zahajováno častěji neţ v Českých zemích. Konkursním správcem se mohl na Slovensku a v Podkarpatské Rusi stát pouze advokát, zatímco v Českých zemích jím mohla být jmenována kaţdá bezúhonná, spolehlivá a obchodu znalá osoba.83 V naprosté většině případů jím však v Českých zemích byl advokát, který v letech 1918-1926 vystupoval průměrně v 86,7 % všech vyhlášených konkursů, zatímco notář jen v 5,2 % a jiná osoba znalá obchodu v 8,1 % vyhlášených konkursů. 83
Podle § 80 konkursního řádu císařského nařízení č. 337/1914 ř. z., § 95 slovenského konkursního zákona vydaného čl. XVII z roku 1881.
32
Naopak osoba vyrovnacího správce byla vymezena stejně na celém území Československa jako spolehlivá, obchodu znalá osoba. V praxi byla v Českých zemích v letech 1918-192684 do vyrovnacích řízení v 62 % případů jmenována jiná obchodu znalá osoba neţ byl advokát (jmenovaný v 35 % řízení) či notář (jmenovaný v 3% řízení). Zatímco na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle dostupných udajů z roku 1926 mírně převaţoval výkon funkce vyrovnacího správce ve prospěch advokátů (v 51,5 % řízení) oproti jiné obchodu znalé osobě (47 % řízení) a notářům (1,5 % řízení). 3.3.2 Novelizace konkursního a vyrovnacího práva v letech 1922-1924 V letech
1922-1924
byla
v Československu
provedena
důleţitá
novelizace
konkursního a vyrovnacího práva, která odráţela tehdejší hospodářsko-sociální situaci a snaţila se o omezení zneuţívání konkursního práva. V Českých zemích bylo nezbytné, aby v důsledku poválečného znehodnocení české měny byla v roce 1922 zvýšena hodnota peněţitých částek vymezující celkovou maximální výši přednostních mzdových nároků zaměstnanců v konkursním a vyrovnacím řízení, a to z 2.400 Kč na 24.000 Kč85.86 Navíc byla ve stejné době zvýšena i hranice přípustnosti nepatrných konkursů z 5.000 Kč na 10.000 Kč a zároveň byla v konkursním řízení rozšířena pravomoc konkursního komisaře
propůjčit
hlasovací
právo
nepřezkoumaným,
sporným
a
podmíněným
pohledávkám.87 V Českých zemích byla také od roku 1922 stanovena nejmenší nabídka pro podání návrhu na mimokonkursní a nucené vyrovnání. U nuceného vyrovnání byl dluţník povinen nabídnout úhradu nejméně 10 % pohledávek konkursních věřitelů třetí třídy do jednoho roku. V případech mimokonkursního vyrovnání pak nejniţší nabídka musela činit minimálně 25% pohledávek věřitelů bez přednostního práva splatných do dvou let.88 K zlepšení ochrany věřitelů
byla v roce 1923 na území celého Československa
zvýšena a sjednocena minimální povinná částka, kterou musel dluţník nabídnout věřitelům
84
Podle § 30 vyrovnacího řádu císařského nařízení č. 337/1914 ř. z., § 8 slovenského vyrovnacího řádu nařízení č. 4070 M. E. z roku 1915. 85 Tato částka 24.000 Kč byla stanovena tak, aby odpovídala průměrnému výdělku zaměstnance za jeden rok viz vyjádření Prezidia krajského soudu v Chrudimi ze dne 5. 8. 1921, Pres. 3178, 2/21. 86 Zákon č. 190/1922 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu, císařského nařízení ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z. 87 Tamtéţ. 88 Vládní nařízení č. 96/1922 Sb. z. a n., jímţ se provádí čl. I. císařského nařízení ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z., o řízení konkursním a vyrovnávacím.
33
bez přednostního práva, a to na hodnotu 35 %89 u mimokonkursního vyrovnání a na 10 % u nuceného vyrovnání.90 V roce 1924 pak byl v Československu upraven způsob výpočtu celkové odměny vyrovnacích správců.91 3.3.3 Osnova nového konkursního a vyrovnacího řádu z roku 1927 V Československu se v průběhu 20. let 20. století čím dál tím více prosazovala snaha o sjednocení a zdokonalení úpadkové práva. Tento záměr byl ministerstvem spravedlnosti realizován jiţ v roce 1927, kdy byla vypracována osnova nového konkursního a vyrovnacího řádu92. Návrh nové právní úpravy byl předloţen k vyjádření jednotlivým ministerstvům, soudům a dotčeným ústředním svazům a zájmovým komorám. Osnova se setkala s velmi pozitivními ohlasy a ministerstvu spravedlnosti byla navrţena uţitečná doporučení týkající se sníţení nákladnosti a zkrácení doby trvání konkursního řízení.93 Někteří adresáti (např. Zvěrolékařská komora, Moravská advokátní komora či Svaz společenstev mistrů kominických) také ţádaly o zařazení svých zájmových skupin do přednostních tříd při rozdělování konkursní podstaty, aby si tak zajistili vyší míru uspokojení svých pohledávek.94 Získané posudky spolu se statistickými daty ze Státního statistického úřadu představovaly hlavní podklad pro tvorbu nového návrhu, jenţ byl nakonec schválen jako zákon č. 64/1931 Sb. z. a n., jímţ byly vydány nové konkursní, vyrovnávací a odpůrčí řády.95
89
Mnohé průmyslové svazy a spolky (např. Svaz spolku cestujících obchodníků v Československé republice.) dokonce poţadovaly, aby byla tato kvóta zvýšena aţ na 40-50 %. Od razantního navyšení kvóty si slibovaly prudké zlepšení platební moráky v trţním prostředí, viz dokument Ministerstva obchodu ze dne 3. 11. 1922, č.j. 48345/22, I/E/5039 ve věci Podání Spolku cestujících obchodníků v Československé republice, v Praze I - 964. Jejich návrhu však nakonec nebylo vyhověno. 90 V Českých zemích byla novelizace provedena zákonem č. 99/1923 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu uvedeného v platnost císařským nařízením ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z., a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi prostřednictvím vládního nařízení č. 18/1923 Sb. z. a n., o nejniţší vyrovnací částce v konkursním a mimokonkursním vyrovnávacím řízení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. 91 Odměna vyrovnacího správce stanovena vládním nařízením č. 152/1924 Sb. z. a n., o výběru a úhrnné odměně vyrovnávacích správců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a vládním nařízením č.153/1924 Sb. z. a n., o odměně dozorců majetku v mimokonkursním vyrovnávacím řízení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. 92 Viz Výnos ministerstva spravedlnosti v Praze č. 27859/27 ze dne 30. června 1927. 93 Např. návrh na prosazování prodeje majetku z volné ruky za spolupráce věřitelů a dluţníka namísto zpeněţování jmění dluţníka nucenými draţbami - viz dopis Ústředního svazu Československých průmyslníků č. j. 35726/ II/ Dr, Šl. B. ze dne 19. prosince 1927. 94 Viz dopis č. j. 90/28 ze dne 2. března 1928, kterým Svaz společenstev mistrů kominických ţádá o zařazení pohledávek kominíků do první třídy konkursních věřitelů podle § 51 konkursního řád císařského nařízení 337/1914 ř. z., stejného zařazení se doţáduje i Moravská advokátní komora pro pohledávky notářů a advokátů dopisem č. 1983 ze dne 4. listopadu 1927. 95 Viz VOSKA: Konkursní, vyrovnací …, s. V-VI.
34
3.3.4 Vývoj počtu vyhlášených konkursů a vyrovnání v letech 1921-1930 V letech 1921-1923 zuřila v Československu poválečná hospodářská krize, jeţ vyvolala velmi prudký nárůst počtu konkursu a vyrovnání (viz graf č. 1). Průměrná míra růstu počtu konkursů v letech 1920-1923 byla velmi vysoká, jelikoţ u konkursů dosáhla 245 % a u vyrovnání 414,7 %. Nejvyšší hodnota konkursu a vyrovnání byla zaznamenána v roce 1923. Od roku 1924 dochází ke stabilizaci a k přechodu ke konjunktuře ekonomiky, jeţ trvá aţ do roku 1929. V letech 1924-1928 je vývoj konkursů konstantní a odchylky od střední hodnoty jsou téměř nepatrné. V případě počtu vyrovnání je situace stabilní pouze v letech 1924-1925. V roce 1926 je zaznamenán mírný nárůst počtu vyrovnání, jenţ je v letech 1927-1928 vystřídán pozvolným poklesem. V roce 1929 se vlivem začínající hospodářské a probíhající zemědělské krize zvyšuje počet konkursů a vyrovnání, přičemţ tento trend pokračuje i v následujících letech (viz podkapitola 4.1.1).
35
4 Československé konkursní a vyrovnací právo (1931-1948) 4.1 Sjednocení české a slovenské právní úpravy úpadkového práva Hlavním cílem nového zákona č. 64/1931 Sb. z. a n. bylo sjednocení úpadkového práva na celém území Československa. Tento záměr byl realizován i prostřednictvím prováděcích předpisů k zákonu č. 64/1931 Sb. z. a n., které sjednocují soudní poplatky96, svědečné, znalečné,97 odměnu konkursního správce, vyrovnacího správce98, a souhrnně upravují doručování a uveřejňování vyhlášek v konkursním a vyrovnacím řízení99.100 Za vzor nové jednotné právní úpravy bylo vybráno císařské nařízení č. 337/1914 ř. z., které platilo v Českých zemích. Toto císařské nařízení bylo totiţ povaţováno za stručné, jasné a přehledné. Ve srovnání se slovenskou právní úpravou se navíc v praxi lépe osvědčilo, jak dokazují statistická data (viz podkapitola č. 3.3.1).101 V Českých zemích tak byla nadále zachována právní kontinuita, jelikoţ celkový ráz, systematika a znění převáţné většiny ustanovení byly převzaty do nového zákona.102 Sjednocení právní úpravy ovšem nepřineslo do Českých zemí zásadní modernizaci úpadkového práva, které by odráţelo nepříznivý stav národní ekonomiky během celosvětové hospodářské krize. V konkursním právu bylo v roce 1931 provedeno jen několik drobných změn. Především je třeba upozornit na zvýšení hranice pro přípustnost nepatrného konkursu z 5000 Kč na 50.000 Kč103, rozšíření přednostních nároků zaměstnanců ze sluţebního nebo pracovního poměru z jednoho na tři poslední roky před vyhlášením konkursu104 a na sjednocení rekursní lhůty na 15 dnů105.
96
Viz zákon č. 120/1931 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích. Viz vládní nařízení č. 246/1934 Sb. z. a n., o poplatcích svědků a znalců v občanských věcech právních. 98 Viz vládní nařízení č. 115/1931 Sb. z. a n., o výběru a úhrnné odměně správců konkursní podstaty. 99 Viz vládní nařízení č. 114/1931 Sb. z. a n., o doručování vyhlášek v konkursním a vyrovnávacím řízení. 100 Záměru úplného sjednocení úpadkového práva v Československu však nebylo zcela dosaţeno. Nejednotnost konkursního práva se projevovala ve vymezení rozsahu konkursní podstaty, který byl definován odkazem na exekuční právo jako “jmění, které jest podrobeno exekuci“ v § 3 odst. 1 konkursního řádu zákona č. 64/1931 Sb. z. a n. Právní úprava exekučního práva byla ovšem rozdílná v Českých zemích, kde platil zákon č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád), a na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde byl uplatňován zákonný čl. LX/1881, o exekučním řízení. 101 Statistika soudnictví civilního z Čech, Moravy a Slezska za léta 1922-1926, ze Slovenska a Podkarpatské Rusi za léta 1925-1926. Praha: Státní úřad statistický, 1929. 38-51s. (Československá statistika; sv. 52. Řada IV. Soudní statistika; sešit 2). 102 Vládní návrh. Zákon ze dne........ 1930, kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí. In: Senát Národního shromáždění, 1930. Dostupné z: http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/3vo/tisky/T0253_08.htm 103 Viz § 169 odst. 1 konkursního řádu zákona č. 64/1931 Sb. z. a n. 104 Viz § 54 konkursního řádu zákona č. 64/1931 Sb. z. a n. 105 V Českých zemích byla totiţ do roku 1931 rekursní lhůta 14 denní (§ 176 konkursního řádu císařského nařízení č. 337/1914 ř. z.) a na Slovensku a Podkarpatské Rusi 8 denní (§ 79 slovenského konkursního řádu); sjednocena aţ prostřednictvím § 180 zákona konkursního řádu č. 64/1931 Sb. z. a n. 97
36
Mimokonkursní a konkursní odpůrčí právo se také od ustanovení císařského nařízení č. 337/1914 ř. z. lišilo jen v některých detailech (zejm. stylistické povahy). Navíc byl nově vymezen způsob počítání stupňů příbuzenstva106 a rozšířena odporovatelnost i na jednání učiněná ve prospěch snoubence dluţníka107. Naopak nejvíce byl zreformován vyrovnací řád kvůli četným stíţnostem věřitelů na jeho zneuţívání.108 K zvýšení právní ochrany věřitelů byly proto zpřísněny podmínky pro mimokonkursní vyrovnání, zejména zvýšením nejmenší přípustné nabídky na 45 % pohledávek s příslušenstvím věřitelům, jejichţ pohledávky nemají přednostního práva.109 Z hlediska Slovenska a Podkarpatské Rusi znamenal zákona č. 64/1931 Sb. z. a n. významný přínos pro rozvoj konkursního a vyrovnacího práva, zejména zavedením mimokonkursního odpůrčího práva110. 4.1.1 Vývoj počtu vyhlášených konkursů a vyrovnání v letech 1930-1938 Velká hospodářská krize, jeţ vypukla krachem na newyorské burze v říjnu 1929, se do Československa dostala aţ se zpoţděním v roce 1930 a svého vrcholu dosáhla v březnu 1933. Zmíněný makroekonomický vývoj se odráţí v počtech vyhlášených konkursů, a proto byl v letech 1930-1933 zaznamenán rychlý nárůst konkursů v průměru o 28,7 % ročně, coţ v absolutním vyjadření znamená navýšení v průměru o 149 konkursů ročně. V roce 1933 počet konkursů dokonce dosáhl historicky nejvyšší úrovně za období let 1910-1947. Z pohledu počtu vyrovnání bylo historického maxima dosaţeno jiţ v 1930. V letech 1931-1933 pak nastává velmi mírný pokles počtu vyrovnání, a to průměrně o 7,7 % ročně, tj. kaţdý rok průměrně o 164 vyrovnání. V letech 1934-1938 se československé národní hospodářství postupně stabilizuje prostřednictvím státním zásahu a zvýšením investic do zbrojení. V následujících letech 1935 1938 je meziroční propad počtu vyrovnání výraznější, jelikoţ činí průměrně 38,8 % ročně.
106
§ 35 odst. 1 konkursního řádu, § 5 odst. 1 odpůrčího řádu zákona č. 64/1931 Sb. z. a n. Podle předchozí právní úpravy § 2 č. 3 císařského nařízení č. 337/1914 ř. z. bylo totiţ moţné odporovat jen jednání, která byla učiněna před nebo za manţelství, avšak nepokrývala případy, kdy snoubenci nakonec manţelství nakonec neuzavřeli. 108 Viz VOSKA: Konkursní, vyrovnací …, s. V. 109 § 4 vyrovnacího řádu zákona č. 64/1931 Sb. z. a n., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí. 110 Základní rozdíl mezi konkursním a mimokonkursním odpůrčím právem spočívá v počátku lhůty odporovatelnosti, která za konkursu začíná jeho prohlášením, zatímco u mimokonkursního odpůrčího práva se počítá aţ od vznesení odporu a lze ji prodlouţit aţ o dva roky – srov. § 2-4, §10 odpůrčího řádu a § 30-32 konkursního řádu zákona č. 64/1931 Sb. z. a n. 107
37
Na základě dostupných údajů z let 1932-1933 byla funkce správce konkursní podstaty vykonávána v Českých zemích nejčastěji advokátem, a to v 85 % vyhlášených konkursů, zatímco pouze v 7,4 % notářem a v 7,6 % jinou kvalifikovanou osobou. Výkon funkce konkursního správce se tedy shoduje se stavem, který panoval v Českých zemích jiţ v první polovině 20. let 20. století. Naopak situace ve výkonu funkce vyrovnacího správce byla zcela odlišná. Soudy jmenovaly vyrovnacím správcem převáţně advokáty a podíl obchodu znalých osob nebyl jiţ tak výrazný. V roce 1937 tedy advokát vystupoval v 81,3 % vyrovnání, notář jen v 7,4 % a jiná osoba v 11,3 %.
4.2 Vlna soukromoprávních moratorií (1933-1939) Světová hospodářská krize přivodila počátkem 30. let 20. století velký nárůst nezaměstnanosti a vedla k bankrotům mnoha průmyslových podniků a ţivnostníků. Ke zmírnění nepříznivých ekonomických a sociálních dopadů byla přijata řada moratorií, která měla zabránit vymáhání dluhů u krizí nejvíce postiţených vrstev obyvatelstva. Pomoc k překlenutí tíţivé situace byla poskytnuta zejména drobným a středním zemědělcům,111 nezaměstnaným112 a krizí zbídačeným ţivnostníkům113. Zajímavostí je, ţe ţádná ochrana v oblasti konkursního práva nebyla směřována na záchranu průmyslových podniků, které byly také suţovány celosvětovou hospodářskou krizí.114 K záchraně zemědělců, nezaměstnaných a ţivnostníků byly v letech 1933-1935 provedeny státní zásahy do národního hospodářství. V oblasti zemědělství bylo zvýšeno
111
Pojem „zemědělec“ je definován zcela odlišně podle vládního nařízení č. 250/1935 Sb. z. a n. a vládního nařízení č. 76/1936 Sb. z. a n. Vládní nařízení č. 250/1935 Sb. z. a n. při vymezení tohoto pojmu kladlo důraz na vlastní výkon zemědělské činnosti, zatímco vládní nařízení č. 76/1936 Sb. z. a n. se naopak soustředí na rozsah celkové výměry zemědělských pozemků, který nesměl přesahovat 500 ha. Vládní nařízení č. 76/1936 Sb. z. a n. sice také vyţadovalo výkon manuální práce, avšak nepodmiňuje ji oblastí zemědělství – mohlo se tedy jednat např. o holiče, kováře, řemeslníka, který vlastnil alespoň kus pole. Navíc nařízení č. 76/1936 Sb. z. a n. za „zemědělce“ označovalo i fyzickou osobu, která se ţiví pronajímáním zemědělských pozemků, jelikoţ na nich nemůţe hospodařit kvůli své nemoci, stáří, invaliditě nebo nezletilosti. 112 Podle § 4 odst. 1 vládního nařízení č. 34/1934 Sb. z. a n. jsou nezaměstnanými osoby, které v posledních třech letech (tj. od 28. 2. 1931 do 28. 2.1934) byly zaměstnány po dobu alespoň tři měsíců. Navíc se tyto osoby musí neustále aktivně snaţit o nalezení stálého zaměstnání, přičemţ jsou však zaměstnáváni pouze střídavě a na omezenou pracovní dobu nebo vůbec. Jejich příjem tak nedosahuje výše obvyklé při práci na plný úvazek. 113 Podle § 4 odst. 2 vládního nařízení č. 34/1934 Sb. z. a n. jsou definovány jako osoby samostatně výdělečně činné, které v důsledku krize nemohly podnikat a neměly ani dostatečný příjem pro svoji obţivu nebo k plnění zákonné vyţivovací povinnosti. 114 Naopak byli podnikatelé nově povinni dodrţovat podmínky, za kterých mohou hromadně propouštět své zaměstnance a zastavit provoz svého podniku - viz vládní nařízení č. 78/1934 Sb. z. a n., o opatřeních proti zastavování provozu továrních podniků, proti hromadnému propouštění zaměstnanců a o úpravě některých výpovědních lhůt při pracovních (sluţebních) poměrech zaměstnanců v těchto podnicích.
38
agrární clo,115 regulováno nájemné zemědělských pozemků,116 zásobování trhů mlékem a mléčnými výrobky,117 stanoveny výkupní ceny zemědělských plodin a zaveden obilní monopol118. Navíc jim byly povoleny úlevy při splácení jejich závazků a zároveň byly odloţeny všechny exekuce a konkursy, které byly na jejich jmění věřiteli navrţeny. Mimořádná opatření učiněná ve prospěch dluţníků měla však pouze přechodný charakter. Předpokládalo se, ţe celková hospodářská situace se v Československu časem stabilizuje a dluţníci pak budou schopni postupně uhradit všechny své závazky. Navzdory těmto očekáváním se hospodářské poměry zlepšovaly jen velmi pozvolna, a proto byly postupně lhůty odkladu konkursů a exekucí prodluţovány. Oddalování konkursů a exekucí rozvířilo v obchodních a finančních kruzích nejistotu, která vyústila v celkové zdraţení úvěrů. Věřitelé totiţ zohlednili vyšší úvěrové riziko kvůli nejistotě návratnosti jejich pohledávek. 4.2.1 Zemědělské vyrovnání (1936-1939) Všechna vládní opatření byla aţ do konce roku 1935 pouze prozatimního rázu, jelikoţ oddalovala řešení způsobu splácení dluhů ohroţených subjektů. Ve prospěch „zemědělců“119 bylo proto v roce 1936 zavedeno zemědělské vyrovnání, které umoţnilo trvalé a dlouhodobé vypořádání jejich dluhů. Zemědělské vyrovnání daleko více reflektovalo zvlaštnosti zemědělského podnikání na rozdíl od mimokonkursního vyrovnání vymezeného v zákoně č. 64/1931 Sb. z. a n. Podle celkové velikosti nemoviností dluţníka pak stanovilo minimální procentní hodnotu nabídky úhrady pohledávek nezajištěných věřitelů a dobu její splatnosti (viz následující podkapitola č. 4.2.2). Zemědělské vyrovnání bylo především určeno malým a středním zemědělským podniků a v praxi se velmi dobře osvědčilo. 4.2.2 Vývoj zemědělských vyrovnání v letech (1936-1939) Přírůstek nově zahájených zemědělských vyrovnání měl v letech 1936-1938 strmě klesající tendenci. V roce 1936 bylo v Českých zemích zahájeno 4570 zemědělských
115
Vládní nařízení č. 168/1933 Sb. z. a n., o některých opatřeních pro úpravu odbytových poměrů v zemědělství. Vládní nařízení. č. 164/1933 Sb. z. a n., o úpravě pachtovného při zemědělských pachtech. 117 Zákon č. 94/1934 Sb. z. a n., o vyrovnávacích fondech mléčných. 118 Vládní nařízení č. 137/1934 Sb. z. a n., o úpravě obchodu s obilím, moukou a mlýnskými výrobky a některými krmivy. 119 Pojem byl přesně vymezen v poznámce pod čarou č. 112. 116
39
vyrovnání, zatímco další rok klesl jejich počet na polovinu (tj. 2242 případů) a v následujícím roce 1938 dokonce jen na pětinu (tj. 484 nových případů). Téměř ve všech případech se jednalo o zemědělská vyrovnání, u nichţ celková výměra nemovitostí zemědělského podniku nepřesahovala 30 ha.120 Do této skupiny lze zařadit především drobné malorolnické a střední zemědělské hospodářství.121 Zemědělci s nemovitostmi do 30 ha museli pro schválení zemědělského vyrovnání učinit nabídku, ţe uhradí minimálně 35 % celkové hodnoty pohledávek spolu s příslušenstvím vůči jejich nezajištěným věřitelům. Stejně jako u ostatních skupin museli být také v plné výši uspokojeni nároky zajištěných věřitelů. Nabídnutý peněţní obnos se pak dluţník zavázal splatit do sedmi let od podání návrhu.122 Naopak u velkých sedláckých statků, jejichţ celková výměra nemovitostí se pohybovala v rozmezí 30-80 ha, bylo vyţadováno, aby věřitelům nabídli stejnou minimální výši jako předchozí skupina, ale uhradili ji jiţ do pěti let123. Tato skupina se podílela na celkovém počtu zemědělských vyrovnání výrazně menší měrou. Zemědělská vyrovnání u velkostatků nad 80 ha se v praxi téměř nevyskytovala. Výše minimální nabídky u zadluţených velkostatkářů a lhůty pro její splacení byly přísnější a blíţily se poţadavkům klasického vyrovnacího řízení (tj. splacení 45% nezajištěných pohledávek do dvou let). Podmínkou zemědělského vyrovnání podniků nad 80 ha do 150 byla nabídka min. 40% splatných do čtyř let a u podniku nad 150 ha do 500 ha se tato nabídka pohybovala na 45% a měla být zaplacena do tří let. Navíc zemědělské podniky nad 250 ha mohly podat návrh na zemědělské vyrovnání jen se souhlasem vlády.124 V praxi nebyl ţádný takový případ zaznamenán. Zahájení zemědělského vyrovnacího řízení neznamenalo automaticky záchranu tohoto podniku, jelikoţ pouze méně neţ jedna třetina zemědělských vyrovnání byla úspěšně ukončená soudním potvrzením a zbylé dvě třetiny byly zastaveny.
120
Z počtu zahájených zemědělských vyrovnání v letech 1936-1939 představovali zemědělci s rozlohou nemovitostí do 30 ha průměrně 95,65 % případů, zemědělci v rozmezí 30-80 ha 3,74 %, 80-150 ha 0,49% a 150 - 250 ha 0,12% případů, přičemţ u skupiny nad 250 ha nebylo registováno ţádné zahajené zemědělské vyrovnání. 121 KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). Díl první, Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). 2., opr. vyd. Praha: Libri, 2003, s. 441-448. Dějiny českých zemí. 122 Viz § 6 odst. 2 zákona č. 76/1936 Sb. z. a n., o zemědělském vyrovnacím řízení. 123 Tamtéţ. 124 Viz § 5 odst. 1 zákona č. 76/1936 Sb. z. a n., o zemědělském vyrovnacím řízení.
40
Po skončení vyrovnání soudním potvrzením připadlo v letech 1936-1939 na pohledávky věřitelů bez přednostního práva průměrně 36,8% a jen velmi zřídka překročilo hodnotu 40 %.
4.3 Období tzv. druhé republiky (1938-1939) 4.3.1 Branná pohotovost státu V roce 1938 čelilo Československo vzrůstajícímu tlaku nacistického Německa, které hrozilo vojenskou ofenzivou. Situace se natolik vyostřila, ţe dne 23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace. V souvislosti s brannou pohotovostí státu bylo umoţněno soudům, aby z moci úřední ustanovily vojenským osobám v činné sluţbě opatrovníka v konkursním a vyrovnacím řízení.125 Navíc vojenské osoby v činné sluţbě a jejich manţelky jako spoluvlastníci společného podniku126 mohly ţádat vyrovnací nebo konkursní soud o odloţení splatnosti vyrovnací kvóty ve vyrovnacím řízení nebo v nuceném vyrovnání. Účinky oddálení splatnosti se pak vztahovaly i na všechny dluţníkovy ručitele, kteří se zavázali za splnění vyrovnání.127 Ke splatnosti pozastavených vyrovnacích splátek mělo docházet postupně, přičemţ první splátka měla nastat aţ tři měsíce po dni ukončení aktivní sluţby vojenské osoby za branné pohotovosti státu.128 4.3.2 Území obsazené cizími mocnostmi Československý právní řád však poskytoval ochranu nejen vojákům povolaným do války, ale i osobám, jejichţ majetek zůstal na územích obsazených cizími mocnostmi. Československo totiţ podepsáním Mnichovské dohody a z důvodu tzv. vídeňské arbitráţe ztratilo více neţ třetinu své rozlohy.129 Tato mimořádná situace způsobila mnohým
125
Toto opatření platilo od 27. 9. 1938 aţ do 28. 2. 1939 na základě § 9 vládního nařízení č. 199/1938 Sb. z. a n., jímţ se vydávají zvláštní ustanovení o řízení před soudy, přičemţ zrušení tohoto nařízení souvisí s ukončením stavu branné pohotovosti státu vládní vyhláškou č. 28/1939 Sb. z. a n. 126 Vládní nařízení č. 312/1938 Sb. z. a n., totiţ předpokládalo, ţe i druhý z manţelů se nachází ve vyrovnacím řízení, přičemţ nerozlišovalo, v jakém poměru jsou manţelé spoluvlastníky podniku, popř. o jaký druh podniku se jedná (např. zemědělský či ţivnostenský) viz Věstník ministerstva spravedlnosti roč. XX., č. 12, ze dne 30. 1. 1939 Vysvětlivky k vládnímu nařízení č. 312/1938 Sb. z. a n., jímž se vydávají další zvláštní ustanovení o řízení před soudy. 127 Podle §2, §3 a § 5 vládního nařízení č. 312/1938 Sb. z. a n., jímţ se vydávají další zvláštní ustanovení o řízení před soudy. 128 Podle § 2 vládního nařízení č. 312/1938 Sb. z. a n. byla tedy první splátka splatná nejpozději 1. června 1939 tj. tři měsíce ode dne, kdy byla branná pohotovost státu zcela zrušena. 129 Odstoupením příhraničních oblastí Německu a Polsku ztratilo Československo 38% svého území (cca 30 000 km2). Další ztráty následovaly po tzv. vídeňské arbitráţi, po které Maďarsko začalo okupovat jiţní část Slovenska a Podkarpatské Rusi – viz MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Historie Ministerstva
41
dluţníkům, jejichţ majetek se nacházel na okupovaném území, velké potíţe při splácení jejich závazků, a některým dokonce zcela znemoţnila úhradu jejich dluhů. K zabránění vzniku „nenahraditelné nebo těžce nahraditelné újmy“ bylo ohroţeným dluţníkům dovoleno podat návrh vyrovnacímu nebo konkursnímu soudu na odloţení splatnosti jednotlivých vyrovnacích splátek ve vyrovnacím řízení nebo v nuceném vyrovnání. Nejbliţší splátka se tak měla stát splatnou aţ po 31. březnu 1939, přičemţ současně dochází i k posunu splatnosti kaţdé další splátky. Právní účinky odkladu splátek působily i ve prospěch dluţníkových ručitelů, kteří se zavázali za splnění vyrovnání.130 Navíc na ochranu zmíněných dluţníků jsou odloţena všechna rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu v období od 15. 10. 1938 do 31. 3. 1940131 (resp. pouze do 30. 9. 1939 v případě Ţidů a ţidovských podniků a sdruţení132). Toto pozastavení rozhodnutí vysvětluje příčinu prudkého poklesu vyhlášených konkursů v letech 1938-1940.
4.4 Protektorát Čechy a Morava (1939-1945) 4.4.1 Německá soudní pravomoc a židovská diskriminační opatření Za Protektorátu Čechy a Morava133 bylo celé území Českých zemí okupováno německými vojsky. Rostoucí vliv Německé říše se odrazil ve vzájemném vztahu německé a české soudní pravomoci. Německá soudní pravomoc se nově vztahovala na německé státní příslušníky, kteří v konkursních a vyrovnacích řízeních vystupovali v pozici konkursního nebo vyrovnacího dluţníka.134 Nacistická nadvláda do českého právního řádu začlenila také velké mnoţství diskriminujících nařízení. Jedním z nich bylo Ţidům a jiným reţimu nepohodlným osobám zakázáno vykonávat některá povolání a zastávat veřejné funkce. V oblasti právního
financí - od roku 1918 do roku 2004 [online]. 2005, s. 29. [cit. 2012-11-27]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Publikace__Historie_MF_1918-2004.pdf . 130 § 4 a § 5 vládního nařízení č. 312/1938 Sb. z. a n., jímţ se vydávají další zvláštní ustanovení o řízení před soudy. 131 Lhůta pro odklad rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu byla postupně prodluţována novelizací § 1 odst. 1 a § 2 vládního nařízení č.233/1938 Sb. z. a n., o odkladu exekucí a konkursů vedených proti dluţníkům, kteří mají majetek na území obsazeném cizí mocí, ve znění § 1 odst. 1 vládního nařízení č. 224/1939 Sb. z. a n. 132 Na základě § 2 vládního nařízení č. 224/1939 Sb. z. a n. nebyla prodlouţena lhůta pro odklad rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu osobám ţidovského původu, ţidovským podnikům a osobním sdruţením (definovaných v § 6 aţ § 8 nařízení Říšského protektora v Čechách a na Moravě č. RP14/39, o ţidovském majetku). 133 Protektorát Čechy a Morava byl vyhlášen dne 16. března 1939 Výnosem Vůdce a říšského kancléře č. 75/1939 Sb. z. a n., o Protektorátu Čechy a Morava, jako důsledek okupace zbylého území bývalé ČeskoSlovenské republiky německými vojsky. Dále na území Slovenska a Podkarpatské Rusi byly vyhlášeny dvě nezávislé republiky - Slovenský stát a Karpatská Ukrajina. 134 Viz § 1 nařízení Říšského ministra spravedlnosti č. RP 34/39, o výkonu civilní pravomoci občanské v Protektorátu Čechy a Morava.
42
zastupování a soudnictví nesměly uvedené osoby „z důvodu tzv. veřejného klidu a pořádku“135 nadále působit jako např. správci konkursní podstaty, vyrovnací nebo vnucení správci.136 4.4.2 Vývoj počtu konkursů a vyrovnání v letech 1938-1945 Z hlediska vývoje počtu konkursů a vyrovnání panuje za Protektorátu dlouhodobě klesající trend (viz graf č. 1). Tento trend je způsoben direktivně řízeným hospodářstvím a omezením volné soutěţe na trhu. Všechny sektory národní ekonomiky byly totiţ za Protektorátu podřízeny válečným zájmům Německé říše.137 Válečná konjunktura138 tak zabránila vlně úpadku, a nebylo nutné přijímat ţádná mimořádná protikonkursní opatření, jakým byl např. dozor nad podniky za první světové války (viz podkapitola č. 3.2.1) Přestoţe nebyla za druhé světové války zavedena ţádná nová všeobecná ochranná opatření, bylo konkursnímu soudu svěřeno oprávnění, aby v jednotlivých odůvodněných případech odloţil rozhodnutí o návrhu věřitele na prohlášení konkursu. Odklad mohl být ovšem povolen pouze na návrh dluţníka, který nezaviněně nesplnil své závazky, a zároveň závaţnost poměrů dluţníka převaţovala nad zájmem věřitelů na uspokojení jeho pohledávek.139 V průběhu druhé světové války nebyly konkursy ve srovnání s předválečným obdobím aţ tak vyuţívány. V důsledku snahy nacistů o germanizaci Českých zemí byl totiţ mocensky prosazován německý vliv na hospodářské dění na úkor Ţidů a Čechů. Velké mnoţství podniků bylo proto zlikvidováno při arizaci ţidovských podniků140, popř. ovládnuto zavedením „vnucené správy“ do podniků strategicky významných nebo opuštěných.141
135
Viz § 1 vládního nařízení č.123/1939 Sb. z. a n., o vyloučení některých osob z výkonu veřejných funkcí v soudnictví. 136 Viz § 4 odst. 1 vládního nařízení č. 136/1940 Sb. z. a n., o právním postavení ţidů ve veřejném ţivotě. 137 Zřízeny byly ústřední svazy průmyslu, obchodu, řemesel a dopravy, které určovaly objem produkce, sortimentu, rozdělování surovin a prostředků, a to na základě vládního nařízení č. 168/1939 Sb. z. a n., o organické výstavbě hospodářství. 138 Podrobněji NOVOTNÝ, Jiří. Státní finanční hospodaření v období protektorátu v letech 1939-1945. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2006, s. 15. Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky; 2/2006. 139 Viz § 7 odst. 1 a § 10 vládní nařízení č. 44/1940 Sb. z. a n., jímţ se vydávají zvláštní ustanovení o řízení před soudy Protektorátu Čechy a Morava a dočasně se mění některá ustanovení občanského práva. 140 Arizace je převod ţidovského majetku do rukou árijců neboli německých nacistů, přičemţ ze všech arizovaných ţidovských podniků bylo vybráno k převodu jen kolem 20 % podniků, pokud svým zaměřením vyhovovaly potřebám války, a zbylých 80% podniků bylo zlikvidováno - viz JANČÍK, Drahomír a KUBŮ, Eduard. "Arizace" na úvěr: příspěvek Kreditanstalt der Deutschen ke germanizaci hospodářského života v "Protektorátu Čechy a Morava". Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2003, s. 5-6. Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky; studie 5/2003. 141 Viz vládní nařízení č. 87/1939 Sb. z. a n., o správě hospodářských podniků a o dozoru nad nimi.
43
Za Protektorátu Čechy a Morava bylo tedy nejvíce konkursů i vyrovnání vyhlášeno v roce 1939, kdy se hodnota schválených vyrovnání ustálila na stejné úrovni, na jaké se pohybovala v roce 1938. Naopak v roce 1940 dochází k velmi prudkému propadu mnoţství konkursů a vyrovnání, přičemţ u vyrovnání je zaznamenán pokles aţ na jednu jedenáctinu absolutní hodnoty předchozího roku 1939. V období 1941-1945 se hladina počtu vyhlášených vyrovnání a konkursů dlouhodobě ustálila na historicky nejniţší úrovni. Absolutní přírůstky se tehdy pohybovaly v rozmezí od 22 do 42 konkursů a od 0 do 7 vyrovnání za rok.142 Je tedy zřejmé, ţe tyto právní nástroje řešení úpadku nebyly ve srovnání s předválečným obdobím téměř vyuţívány. Návrhy na zahájení konkursního nebo vyrovnacího řízení směřovaly ve většině případů od dluţníků, přičemţ v poválečném období tomu bylo právě naopak.
4.5 Poválečné období (1945-48) 4.5.1 Denacifikace právního řádu Po druhé světové válce bylo období od 30. 9. 1938 aţ do 4. 5. 1945143 označeno za tzv. dobu nesvobody. Téměř všechny právní normy tehdy vydané byly oficiálně prohlášeny za neplatné, jelikoţ nevycházely z vůle československého lidu.144 Zrušením zákonných a podzákonných norem z doby nesvobody bylo konkursní právo očištěno od diskriminujících a rasistických nařízení. Navíc byly odčiněny předešlé zásahy nacistické státní moci do konkursní praxe. Byly tak obnoveny zápisy v seznamech vnucených správců, správců konkursní podstaty a vyrovnacích správců osobám, které byly v dobách německé okupace vyškrtnuty z národnostních, rasových nebo politických důvodů.145 Základem poválečného zákonodárství byl právní řád platný k 30. 9. 1938 spolu s dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše. Hlavní pilíř úpadkového práva po obnovení platnosti tedy nadále tvořil zákon č. 64/1931 Sb. z. a n.
142
Výjimkou je pouze rok 1918, kdy byl počet konkursů ještě o pár jednotek niţší. Viz vládní nařízení č. 31/1945 Sb., jímţ se stanoví konec doby nesvobody pro obor předpisů o obnovení právního pořádku. 144 Viz čl. 1 Ústavní dekret č. 11/1944 Úředního věstníku čsl., o obnovení právního pořádku. Některé předpisy, které dekret specifikoval, však byly nadále vyuţívány v zájmu právní jistoty. 145 Viz § 2 zákona č. 38/1946 Sb., o některých opatřeních ve vedení seznamů soudních znalců, vnucených správců, správců konkursní podstaty a vyrovnacích správců. 143
44
4.5.2 Konfiskace a znárodňování majetku V rámci poválečné obnovy byly v Československu znárodněny klíčové průmyslové podniky a finanční instituce.146 Na základě těchto hospodářských opatření byl průmysl v Českých zemích nadále řízen státem.147 Stát spravoval znárodněný majetek ve formě národních, komunálních podniků nebo pod národní správou, která ovládala podniky zkonfiskované Němcům, Maďarům, kolaborantům a nepřátelům státu.148 Znárodněné podniky nadále samy zodpovídaly za své peněţité závazky, přičemţ okamţikem převzetí na stát ţádné dluhy nepřešly a stát se nestal ani ručitelem těchto podniků. Na předluţené znárodněné podniky a konfiskované podniky149 ovšem nebyl ihned podáván návrh na konkurs nebo vyrovnání, ale pro vypořádání jejich závazků platila specifická pravidla. Specifické řešení předluţenosti těchto podniků se lišilo v dobách poválečných a po roce 1948. Od října roku 1945 se mohl národní podnik zprostit ručení za převzaté závazky, pokud u soudu sloţil peněţní částku ve výši obecné ceny aktiv150 znárodněného podniku. Soud pak určil opatrovníka, který vypořádal závazky, popř. navrhl prohlášení konkursu, ve kterém byla rozdělena hodnota splacené náhrady. Konkursního zákona č. 64/1931 Sb. z. a n. pak bylo vyuţíváno podpůrně např. v otázkách odpůrčích nároků.151 Trochu odlišný postup byl uplatňován od konce dubna 1948 do července 1951. Národní podnik měl nejdříve podat soudu návrh, aby upravil vypořádání všech závazků „do výše obecné ceny aktiv předluženého podniku“ a stanovil splatnost náhrady s přihlédnutím k hospodářským moţnostem podniku. 146
Zejm. bank, pojišťoven, báňského průmyslu a z velké části i průmyslu zabývajícím se výrobou ţeleza a elektřiny. 147 Z hlediska struktury průmyslových závodů v Českých zemích byly podle počtu osob činných v průmyslu nejvýrazněji zastoupeny národní podniky. Soukromý sektor představoval jen 23,2 % a jeho podíl na celkovém počtu osob činných průmyslu se čím dál tím více sniţoval (viz tabulka č. 1). 148 Viz dekret č. 5/1945 Sb. II, o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů; dekret č. 108/1945 Sb. presidenta republiky ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy; dekret č. 12/1945 Sb. II, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakoţ i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. 149 Pro vyrovnání závazků předluţených podniků konfiskovaných nepřátelům státu platila zvláštní pravidla stanovená v Oběţníku Fondu národní obnovy v Praze z 27. května 1946, č. j. 300 – II 46, o kterém se zmiňuje vyhláška č. 133/1947 Ú. l. I., kterou se vydávají směrnice pro národní správce průmyslových a ţivnostenských podniků, jakoţ i podniků svobodných povolání, konfiskovaných podle dekretu č. 108/1945 Sb. 150 Výše obecné ceny aktiv byla stanovena ke dni převzetí a současně zmenšena o hodnotu závazků z práv, které by nebyly dotčeny ani konkursem - viz např. § 5 dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění platném do novely č. 114/1948 Sb. (tj. stav platný do 27. 4. 1948). 151 Podle § 6 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků.
45
Na základě návrhu pak soud vyrozuměl prostřednictvím vyhlášky v Úředních listech věřitele, aby své pohledávky v určené lhůtě přihlásili, jinak zaniknou. Tento postup však nijak neomezoval nároky na vyloučení věci z podstaty znárodněného podniku a nároky na oddělené uspokojení, pokud hodnota dané věci postačovala na úhradu jejich pohledávek. Nároky přihlášených věřitelů byly pak rozděleny do čtyř tříd. Jejich uspokojování bylo realizováno postupně po uhrazení všech pohledávek náleţících do předchozí třídy. V první třídě jsou nejdříve zaplaceny náklady řízení. Následující druhá aţ čtvrtá třídy jsou obsahově shodné s první aţ třetí třídou v konkursním řízení podle § 53 aţ § 56 zákona č. 64/1931 Sb. z. a n. Pokud poskytnutá náhrada na závazky znárodněného podniku nepostačuje v plné výši, pak jsou neuhrazené závazky uspokojeny poměrně.152 4.5.3 Vývoj počtu konkursů a vyrovnání v letech 1946-1947 Obdobně jako za druhé světové války převaţoval v letech 1946-1947 v Českých zemích celkový počet konkursů nad vyrovnáními. Počet vyhlášených konkursů se i v poválečném období drţel na nízké a stabilní úrovni, která se dlouhodobě pohybovala kolem průměrné hodnoty 48 konkursů (viz graf č. 1). Mnoţství konkursů se v letech 1946-1947 zvýšilo o 83 %, coţ znamená kaţdoroční nárůst v průměru o 22 konkursů. Oproti válečnému období byly návrhy na zahájení konkursu v letech 1946-1947 podávány častěji ze strany věřitelů neţ dluţníků, a podání věřitelů tedy tvořila v průměru 54,8 % všech návrhů. V Českých zemích byl v letech 1946-1947 zaznamenán nárůst počtu vyrovnání. Tempo růstu počtu vyrovnání tehdy dosahovalo 372,7 % a průměrný kaţdoroční přírůstek představoval 26 vyrovnání. Zvýšení mnoţství vyrovnání a konkursů v roce 1947 bylo vyvoláno zejména velkou neúrodou v zemědělství způsobenou dlouhotrvajícím obdobím sucha153.
152
Zvláštní postup pro vypořádání závazků předluţených znárodněných podniků shodně upravuje řada znárodňujících právních předpisů, např. § 6 zákona č. 120/1948 Sb., o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo více činnými osobami. 153 Zásobování obyvatelstva potravinami bylo natolik nedostatečné, ţe musela být Československu poskytnuta potravinová pomoc od Sovětského svazu a jiných lidově demokratických států. Podrobnější statistiky o neúrodě v roce 1947 viz NÁRODNÍ BANKA ČESKOSLOVENSKÁ. Hospodářský vývoj Československa v r. 1948. Praha: Národní banka Československá, 1949, s. 9-11.
46
5
Vývojová specifika konkursního řízení v Československu v dobách komunistického režimu (1948-1989)
5.1 Komunistický převrat a právnická dvouletka (1948-1950) Většina autorů věnujících se problematice poválečného vývoje konkursního práva přisuzuje významnou roli státnímu převratu uskutečněnému v únoru 1948. Komunistická strana tehdy zcela ovládla státní moc v Československu a začala nekompromisně prosazovat zásadní především politické, ale i ekonomické změny ve společnosti.154 Jedním z hlavních cílů státních zásahů bylo nastolení tzv. celospolečenského vlastnictví.155 Stát si tak podmanil vlastnictví veškerých výrobních prostředků, a to na úkor soukromého sektoru. Mnohé soukromé obchodní společnosti a podniky ţivnostníků byly postupem času státem ekonomicky ovládnuty, popř. byly i prostředky represe a diskriminace donuceny, aby se podřídily potřebám direktivního řízení hospodářství. Celková přeměna národní ekonomiky byla uskutečněna ve dvou fázích. Nejdříve byl v dubnu
a
v
květnu
1948
ovládnut
průmysl
prostřednictvím
další
vlny
znárodňování156 a v průběhu 50. letech 20. století vzrůstá podíl státu i v zemědělství prostřednictvím tzv. kolektivizace (viz tabulky č. 1 aţ č. 3).157 V komunistickém modelu s monopolním postavením státu byl tak omezen okruh soukromoprávních adresátů konkursního práva. Navíc pro národní, státní, komunální podniky a podniky pod národní správou byl uplatňován specifický postup řešení jejich úpadku (viz podkapitola č. 4.5.2). Domnívám se, ţe zmíněné politicko-ekonomické změny byly pro konkursní právo důleţité tím, ţe urychlily jeho celkovou proměnu. První změny v oblasti konkursního soudnictví byly provedeny jiţ prostřednictvím tzv. Ústavy 9. května158 a zákonem č. 319/1948
Sb., o
zlidovění
soudnictví.
Celková
rekodifikace
všech
odvětví
československého práva včetně úpadkového byla ovšem zahájena aţ během tzv. právnické
154
MICHNA, Vladimír. Únor 1948. Novinky.cz: Témata [online]. Seznam.cz, a.s., 2013 [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://tema.novinky.cz/unor-1948 . 155 SCHELLE, Karel, FRÝDEK, Miroslav. Vývoj konkursního práva. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2010. s. 46. 156 Např. zákon č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků. 157 Tak se jen ještě více posílila role státu v národním hospodářství, jeţ byla jiţ tak dost silná od druhé světové války, kdy stát ovládal kolem 75 % průmyslu, zatímco v roce 1948 jiţ 95 %. 158 Tj. ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky.
47
dvouletky v letech 1949 aţ 1950.159 V roce 1950 byl pak přijat nový Občanský soudní řád, jenţ přinesl nový způsob řešení úpadku v duchu komunistické ideologie.
5.2 Občanský soudní řád z roku 1950 (1951-1963) Občanský
soudní
řád
z roku
1950160
zahájil
další
významnou
etapu
ve
vývoji konkursního práva. Za nejdůleţitější změnu nové právní úpravy lze povaţovat pojmové nahrazení konkursu exekuční likvidací (v § 570-605) a úplné zrušení mimokonkursního vyrovnání. Předluţeným pozůstalostem se zmíněný řád věnoval ve speciální části „Zvláštní ustanovení pro likvidaci dědictví“ (v § 601-605). Oproti tomu problematiku odporovatelnosti nově upravoval občanský zákoník z roku 1950 (v § 46-52)161. Celková proměna úpadkového práva byla ovlivněna snahou o dosaţení ideálů komunistické společnosti162 a čerpala inspiraci ze sovětského právního řádu - „Graždanskij processualnyj kodeks RSFSR“ (GPK) z roku 1923. Od sovětského vzoru byly převzaty především základní zásady civilního procesu (zásada materiální pravdy a pozměněná zásada projednací).163 5.2.1 Porovnání exekuční likvidace a konkursu Exekuční likvidace byla ve své podstatě značně zjednodušenou a mírně pozměněnou úpravou konkursu.164 Občanský soudní řád z roku 1950 ji však systematicky řadil mezi exekuční prostředky. Od exekuce se ovšem lišila tím, ţe nevyţadovala exekuční titul a bylo ji moţné nařídit i bez návrhu. Konkurs připomínala exekuční likvidace také tím, ţe postihovala veškerý majetek dluţníka, bylo ji moţné navrhnout jak pro insolvenci, tak i předluţenost dluţníka, a současně se vyţadovala i pluralitu věřitelů. Navíc rozdělení výtěţku z majetkové podstaty se řídilo podobnými zásadami, které platily v
konkursním řízení, zejm. zásadou poměrného
uspokojování věřitelů.165 159
Podrobněji ČEGAN, Petr. Právnická dvouletka 1948-1950. Moderní-Dějiny.cz: Československo v letech 1948-1968 [online]. 16. 10. 2011, 29. 7. 2012 [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://www.modernidejiny.cz/clanek/pravnicka-dvouletka-1948-1950/ . 160 Tj. zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád), který nabyl účinnosti 1. ledna 1951. 161 Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. 162 Tento ideologický směr byl nastolen jiţ v únoru 1948 a projevil se jiţ v tzv. Ústavě 9. května (tj. ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) a v zákoně č. 319/ 1948 Sb., o zlidovění soudnictví. 163 ŠTAJGR, František, ed. a kol. Učebnice občanského práva procesního: Celost. vysokoškolská učebnice. Praha: Orbis, 1955, s. 16. Právnické publikace. Učebnice. 164 ZOULÍK: Vývoj insolvenčních řízení. 165 Viz § 593 a 594 zákona č. 142/1950 Sb.
48
Na rozdíl od konkursu byl oprávněn podat návrh na exekuční likvidaci nejen dluţník a osobní věřitel166, ale i okresní národní výbor, prokurátor167 a u právnických osob příslušný dozorčí orgán168. Navíc u fyzických osob mohla být likvidace nařízena i soudem z moci úřední.169 Tento přístup dokazuje, ţe předmětem zájmu exekuční likvidace bylo nejen uspokojení pohledávek věřitelů, ale slouţil i jako „nástroj“ řádného plnění hospodářského plánu (viz podkapitola 5.2.2).170 Dále oproti konkursům neexistovaly v exekuční likvidaci věřitelské orgány, tj. schůze věřitelů a věřitelský výbor. Věřitelské orgány totiţ odporovaly politickým ideálům lidově demokratického zřízení, jelikoţ byly vnímány jako pozůstatek kapitalismu.171 Kapitalisté172 totiţ za první republiky často zcela ovládali věřitelský výbor a zároveň měli dominantní pozici i na schůzi věřitelů.173 Zrušením věřitelským orgánů byl tak značně omezen vliv věřitelů na průběh konkursního řízení.174 5.2.2 Role exekuční likvidace v hospodářském plánu Obdobně jako v „sovětském modelu“ bylo v exekuční likvidaci pro zajištění řádného plnění hospodářského plánu zvýhodněno postavení státu a státních podniků.175 Navíc v případě státu a státních, národních, komunálních podniků, ale i proti Ústřední národní pojišťovně byla exekuční likvidace fakticky vyloučena ustanovením § 437 a 438 o. s. ř.176, jelikoţ provést ji bylo moţné jen u majetku, který označil dozorčí orgán těchto subjektů (tedy např. ve výjimečných případech u podniků, které neplnily hospodářský plán).
166
Osobním veřitelem je veřitel s nárokem ze závazkového (obligačního) vztahu, který nemá svůj nárok zajištěn zadrţovacím právem, zástavním právem nebo právem vzniklým ze zajišťovacího převodu - viz ČESKOSLOVENSKO a RUBEŠ, Josef, ed. Občanský soudní řád. 2., opr. a rozš. vyd. Praha: Orbis, 1951, s. 451-452. Kniţnice ministerstva spravedlnosti. 167 § 6 zákona č. 142/1950 Sb. 168 Tamtéţ, § 572. 169 Tamtéţ, § 575. 170 ČESKOSLOVENSKO a RUBEŠ: Občanský soudní řád, s. 452 - 453. 171 ČESKOSLOVENSKO. Občanský soudní řád. Praha: Orbis, 1950, s. 324-325, 330. Kniţnice ministerstva spravedlnosti. 172 Tj. ekonomicky silné subjekty s vysokými hodnotami pohledávek (zejména podnikatelé a finanční ústavy). 173 Viz § 91 odst. 2 zákona č. 64/1931 Sb. z. a n. 174 Např. byli oprávněni dohlíţet na činnost správce konkursní podstaty (zejm. prověřovat účty a pokladnu správce podstaty) a také jim bylo umoţněno správce odvolat a navrhnout nového podle § 85 odst. 1 a § 88 odst. 1 zákona č. 64/1931 Sb. z. a n. 175 ŠTAJGR, František. Sovětské konkursní a vyrovnávací řízení. Praha: Všehrd, 1946, s. 62. 176 Od 1. 1. 1956 byl účinností zákonného opatření č. 63/1955, o soudní exekuci odepsáním z účtu u peněţního ústavu, změněn výčet subjektů, u nichţ byla exekuční likvidace omezena podle § 437 OSŘ - na stát, rozpočtové organizace a hospodářské organizace státního socialistického sektoru.
49
Soukromý sektor tehdy prakticky existoval uţ jen v oblasti části zemědělství a drobného podnikání, jelikoţ veškerý průmysl byl jiţ znárodněn v roce 1948 (viz tabulka č. 2). K úpadku tedy mohlo dojít především u fyzických osob či malých hospodářských jednotek. Účelem exekuční likvidace bylo tedy přimět subjekty státu a soukromého sektoru k dodrţování hospodářského plánu, popř. provést likvidaci těch, které nevyhovovaly potřebám tehdejšího hospodářství. Pokud se zaměříme na vývoj počtů exekučních likvidací, které doposud nebyly přesně statisticky zpracovány, lze z dostupných informací usuzovat, ţe jejich počty se dlouhodobě pohybovaly na nízké úrovni.
5.3 Občanský soudní řád z roku 1963 (1964-1991) Nový občanský soudní řád177, který nabyl účinnosti dne 1. dubna 1964, je vybudován na stejných základních zásadách a principech jako občanský soudní řád z roku 1950. Při podrobnějším prozkoumání a porovnání soudních řádů z let 1950 a 1964 si všimneme, ţe u nich dochází k změnám v názvosloví. Obsahově byl přizpůsoben potřebám československé socialistické společnosti a také čerpal inspiraci z občanského soudního řízení SSSR.178 V soudním řádu z roku 1964 byla „exekuce“ přejmenována na „výkon rozhodnutí“, jelikoţ podle názoru zákonodárce vyuţívání výrazu „exekuce“ aţ příliš připomínalo „staré vykořisťovatelské metody“ prvorepublikových kapitalistů.179 Ze stejného důvodu je „exekuční likvidace“ nahrazena pojmem „likvidace majetku“. Navíc „věřitel“ je nově nazýván „oprávněným“ a „dluţník“ je označován jako „povinným“, coţ bylo převzato i současnou legislativou. Dále byla právní úprava odporovatelnosti právních úkonů znovu přesunuta, a to z občanského zákoníku z roku 1950 do zákoníku mezinárodního obchodu z roku 1963180. 5.3.1 Likvidace majetku Likvidace majetku se od exekuční likvidace lišila hlavně tím, ţe byla zahajována jen z důvodu předluţenosti povinného.
Navíc oproti exekuční likvidaci byla právní úprava
177
Tj. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Zejména zákonem SSSR č. 526/1961, podrobněji viz ŠTAJGR, František a kol. Občanské právo procesní: učebnice pro vys. školy. Praha: Orbis, 1964, s. 19., [2] s. Právnická edice. 179 ŠTĚPÁN, Jiří, ed. Občanský soudní řád, notářský řád a předpisy s nimi souvisící: Určeno pro práci soudů a státních notářství, advokátních poraden, národních výborů, právních oddělení hospodářských organizací. Praha: Orbis, 1964. 6-7 s. 180 V § 40-43 zákona č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu). 178
50
likvidace majetku velmi strohá, jelikoţ zahrnovala pouhé tři paragrafy (§ 352-354).181 Hlavním důvodem ke zkrácení právní úpravy bylo očekávání, ţe v praxi bude docházet jen k ojedinělým uţitím tohoto právního nástroje.182,183 V hospodářství tehdejšího Československa se totiţ vyskytovalo jen nepatrné mnoţství subjektů, u kterých bylo moţné vyuţít ustanovení o likvidaci majetku. Soukromý sektor, jak bylo uţ výše podrobněji uvedeno, tvořil totiţ jen nepatrnou část národního hospodařství, jelikoţ většina průmyslu a zemědělství byla dlouhodobě ovládána státními podniky a druţstvy, a to ať z pohledu mnoţství zaměstnaných pracovníků, tak i podle velikostí obdělávané půdy (viz tabulky č. 1 aţ č. 3). Hlavním cílem zákonné úpravy „likvidace majetku“ bylo vytvoření právního institutu podobného konkursu k zajištění reciprocity se zahraniční právní úpravou. Tento princip vzájemnosti umoţňoval tehdejším československým hospodářským subjektům účastnit se konkursních řízení v cizině a uplatňovat tam své pohledávky, popřípadě soudně řešit své závazky.184
5.4 Samofinancování podniků (1987-1991) Od roku 1987 bylo hospodářské dění v Československu ovlivněno rozsáhlou reformou inspirovanou sovětskou „perestrojkou“, která měla urychlit ekonomický rozvoj země a zajistit efektivní samofinancovaní státních podniků. Státní podniky měly tak financovat své výdaje výhradně ze svých příjmů, přičemţ stát jiţ nadále neručil za závazky podniku a ani podnik za závazky státu.185 V případě hospodářského úpadku státního podniku došlo k jeho zrušení, rozdělení nebo připojení k jinému podniku.186 Po pádu komunistického reţimu v roce 1989 nastala řada ekonomických a politických změn (např. přechod k trţnímu způsobu hospodářství), jeţ vyţadovaly znovuzavedení konkursního práva. Zlom v právním řešení této situace nastává v roce 1991. Za vzor nové právní úpravy byl ve značně zredukované formě převzat prvorepublikový zákon č. 64/1931Sb. z. a n., jenţ se v dobách své platnosti velmi osvědčil. 181
V části páté, hlavě šesté zákona č. 99/1963 Sb., Podpůrně se pouţijí ustanovení, které se nacházejí v části páté, hlavě první zákona č. 99/1963 Sb. v § 251 - 275 pod názvem „Nařízení a provedení výkonu rozhodnutí“. 182 ŠTAJGR: Občanské právo procesní…, s. 380. 183 Na základě soudních rozhodnutí krajských soudů (např. (Rc) 4 Co 472/66) a Nejvyššího soudu České republiky (např. (Rc) Cpj 86/71 a (Rc) Cpj 159/79) týkající se této problematiky, lze dovodit, ţe v praxi existovaly případy, kdy byl tento právní institut aplikován. Konkrétní statistická data o počtech likvidací majetku zatím nejsou k dispozici, jelikoţ není zpracován a zpřístupněn archiv Ministerstva spravedlnosti po roce 1953. Ani statistické ročenky Československé republiky tento údaj neuvádí a nijak se jím nezabývají. 184 ZOULÍK: Vývoj insolvenčních řízení. 185 § 4 odst. 2 a § 8 zákona č. 88/1988 Sb., o státním podniku. 186 SCHELLE: Vývoj konkursního práva, s. 47.
51
V roce 1991 byl tedy přijat zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, jenţ zahájil další etapu ve vývoji konkursního práva.187 Toto časové období však nebude podrobněji rozebíráno, jelikoţ není prioritou této diplomové práce.
187
Podrobněji viz ZOULÍK, František. Zákon o konkursu a vyrovnání: Komentář. 2. vyd., v nakl. C. H. Beck Praha: C. H. Beck, 1994. IX, s. 2-4.
52
6 Represivní aspekty konkursního a vyrovnacího práva Tato kapitola upozorňuje na skutečnost, ţe úpadkové právo má daleko širší význam neţ jen majetkoprávní. Úpadce můţe přijít nejen o veškerý majetek, ale zároveň ztratit i své společenské postavení. Ohroţena je především jeho čest, dobré jméno, zaměstnání a zároveň jsou mu v důsledku zahájení konkursního či vyrovnacího řízení odepřena i některá občanská práva. Z historického pohledu převládalo v průběhu všech vývojových etap tzv. klasické pojetí úpadkového práva188, kdy prvořadým cílem konkursního práva bylo uspokojit pohledávky věřitelů, a to v co největší moţné výši a nejkratší době. Další osud úpadce nebyl předmětem veřejného zájmu, popř. měl slouţit jako odstrašující přiklad před nezodpovědným zadluţováním či dokonce podvodným úpadkem.
6.1 Společenský status úpadců za Habsburské říše Do poloviny 60. let 19. století hrozilo úpadci tzv. vězení pro dluţníky, jehoţ prostřednictvím měl být přinucen k rychlému splacení dluhu.189 Důleţitý pokrok učinila Rakouská říše v roce 1866, kdyţ se zařadila mezi první země v Evropě, které zrušily vězení pro dluţníky jako prostředek k vymáhání dluhů.190 I přestoţe Rakousko-Uhersko podstatně zlepšilo postavení úpadců zrušením vězení pro dluţníky, platila zde nadále řada dalších omezení. Tyto restriktivní opatření pociťovali i tzv. poctiví dluţníci, kteří řádně a včas nahlásili svůj úpadek a spolupracovali s příslušnými orgány. Navíc postih neminul ani úpadce, kteří se ocitli v nepříznivé hospodářské situaci bez vlastního přičinění, např. kvůli druhotné platební neschopnosti. V následujících odstavcích ve zkratce vysvětlím hlavní změny, které nastaly ve společenském ţivotě úpadce. Podle druhu konkursu (tj. obecného nebo kupeckého konkursu) pak odliším typy zásahů do politických, občanských a čestných práv a okruh jejich adresátů.191
188
Podrobněji viz BINAR, Josef. Jak probíhá bankrot. Euroekonom.cz: ekonomický portál [online]. 24. 1. 2008 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://www.euroekonom.cz/podnikani-bankrot4-old.php . 189 Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM [CD-ROM]. Zlín: Aion CS, 1997, s. 633. XXVI. 190 SGARD, Jérôme. On Legal Origins and Bankruptcy Laws: the European Experience (1808-1914) [online]. Paris: CEPII, 2006, s. 23, 28. [cit. 2012-11-29]. Dostupné z: http://www.cepii.fr/anglaisgraph/workpap/pdf/2006/wp06-26.pdf . 191 Podle § 62-64, § 191-193 konkursního řádu č. 1/1869 ř. z.
53
6.1.1 Kupecký konkurs Kupecký konkurs se vztahoval pouze na protokolované kupce a na registrované obchodní
společnosti
a
druţstva.192
Vyhlášením
kupeckého
konkursu
na
jmění
protokolovaného kupce, veřejného společníka či komplementáře pozbýval tento úpadce volebního práva do říšské rady193 a způsobilosti být porotcem u soudu,194 a to aţ do doby uhrazení všech jeho závazků vůči přihlášeným i nepřihlášeným věřitelům. Navíc nemohl být úpadce zvolen členem obchodní komory a byl vyloučen i z jiných čestných kupeckých úřadů (např. z rozhodčího soudu burzy nebo z úřadu soudce-laika)195. Dále se nesměl stát správcem konkursní podstaty, bursovním jednatelem a bylo mu zakázáno vystupovat v roli zprostředkovatele na burze a při obchodech se zboţím.196 6.1.2 Obecný konkurs Naopak obecný konkurs mohl být uvalen na jmění jakékoliv předluţené fyzické osoby bez ohledu na její povolání či společenské postavení.197 Zahájením obecného konkursu byla úpadci pozastavena oprávnění vykonávat činnost advokáta198, soudce199, notáře200, kancelářských pomocníků201, pomocných poštovních úředníků202 a jiných státních úředníků203. V průběhu konkursního řízení nebylo úpadcům také dovoleno navštěvovat burzu,204 neměli právo volit a být voleni do poslanecké sněmovny říšské rady a ztráceli i způsobilosti být porotcem v soudním řízení.205
192
OTT: Řízení úpadkové …, s. 12-13. Viz § 8 odst. 3 zákona č. 17/1907 ř. z., o volbě členů poslanecké sněmovny říšské rady. 194 Viz § 2 zákona č. 121/1873 ř. z., o zdělávání seznamů porotnických. 195 Viz OTT: Řízení úpadkové …, s. 15. 196 Viz § 246-247 konkursního řádu č. 1/1869 ř. z. 197 Viz OTT: Řízení úpadkové …, s. 12-13. 198 Viz § 1 písm. b), § 34 zákon č. 96/1868 ř. z., jímţto se uvádí řád advokátský. 199 Viz § 2 disciplinárního řádu č. 46/1868 ř. z. 200 Viz § 165 písm. d) zákon č. 75/1871 ř. z., jímţ se zavádí nový řád notářský. 201 Viz § 25 nařízení č. 145/1902 ř. z., o pomocném personálu kancelářském při státních úřadech a u ústavů. 202 Viz § 6 nařízení č. 186/1902 ř. z., kterým upravují se sluţební poměry poštovských pomocných úředníků, poštovských aspirantův a poštovských pomocníků. 203 Viz § 9 císařského nařízení č. 64/1860 ř. z., § 1, § 144 zákona č. 15/1914 ř. z. o sluţebním poměru státních úředníků a státních sluhů. 204 Viz § 5 odst. 3 zákona č. 67/1875 ř. z., jenţ se týče organisace burs. 205 Viz § 2 zákon č. 121/1873 ř. z., o vzdělávání seznamů porotnických. 193
54
6.2 Postavení dlužníků v Československu (1918-1948) Po vzniku Československa byla velká část opatření, která platila jiţ v dobách Rakouska-Uherska, převzata recepčním zákonem č. 11/1918 Sb. z. a n., popř. byla následně vtělena do nového zákona206. Ve 20. aţ 40. letech 20. stol. bylo v Československu v důsledku zavedení vyrovnacího řádu císařským nařízením č. 337/1914 ř. z. rozšířeno omezení práv dluţníků nejen na dobu trvání konkursního řízení, ale i na průběh vyrovnacího řízení. Během obou řízení tak dluţník neměl právo volit do obecního zastupitelstva207, ztratil členství ve smírčí komisi a nemohl vykonávat advokacii208. Sluţební poměr učitele či ředitele obecných a měšťanských škol mohl být také po zahájení těchto úpadkových řízení ukončen disciplinární komisí.209 Úpadek dluţníka měl značný dopad i na výkon řady dalších povolání. Prohlášení konkursu totiţ pro úpadce ihned znamenalo dočasně zbavení sluţby, pokud byl zaměstnán jako zřízenec finanční stráţe210, příslušník „sboru stráţe bezpečnosti“,211 státní kancelářský pomocník,212 sekundární lékař213, tzv. „niţší zaměstnanec silniční, mostní či vodní“214 nebo jako dělnický bánský inspekční asistent215. Navíc osoby, na které byl uvalen konkurs, nemohly získat ani některá potřebná zákonná povolení (např. k prodeji výbušných látek216), popř. jim bylo kvůli konkursu či vyrovnání jejich udělení odvoláno (např. povolení provozu samostatného nebo soukromého celního skladiště217). 206
Viz § 2 zákona č. 278/1919 Sb. z. a n., o sestavování seznamu porotců, který stanovil, ţe do skončení konkursního řízení nemohl být úpadce porotcem u soudu, obdobně jako § 2 zákona č. 121/1873 ř. z., o zdělávání seznamů porotnických. 207 Viz § 3 zákona č. 75/1919 Sb. z. a n., kterým vydává se řád volení v obcích republiky Československé, § 3 zákona č. 663/1919 Sb. z. a n., o stálých seznamech voličských, a § 3 odst. 1 vyhlášky ministra vnitra č. 123/1933 Sb. z. a n., o úplném znění zákona, kterým vydává se řád volení v obcích republiky Československé. 208 §2, §3 zákona č. 40/1922 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech. 209 § 136 vládního nařízení č. 162/1928 Sb. z. a n., o sluţebním poměru učitelstva obecných a občanských (měšťanských) škol. 210 Viz § 72 odst. 2 vládního nařízení č. 202/1930 Sb. z. a n., kterým se provádějí předpisy o organisaci finanční stráţe. 211 Zejm. stráţníci, obvodní inspektoři a policejní agenti – viz § 48 vládního nařízení 295/1922 Sb. z. a n., o sborech stráţe bezpečnosti. 212 § 51 vládního nařízení č. 113/1926 Sb. z. a n., o úpravě sluţebních a platových poměrů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské sluţbě. 213 Viz § 35 odst. 1 vládního nařízení č. 21/1927 Sb. z. a n., o úpravě sluţebních a platových poměrů sekundárních lékařů. 214 Tj. cestář, montér, pomocník na zdymadlech, poříční, pobřeţní a přístavní stráţník, topič a lodník na státních parolodích a motorových člunech – viz § 41 odst. 1 vládního nařízení č. 133/1928 Sb. z. a n., o úpravě sluţebních a platových poměrů niţších orgánů silničních, mostních a vodních v oboru ministerstva veřejných prací. 215 Viz §10 odst. 1 vládního nařízení č. 222/1934 Sb. z. a n., kterým se stanoví obvody a sídla báňských inspektorátů. 216 Viz § 5 nařízení vlády č. 615/1920 Sb. z. a n., o monopolu výbušných látek. 217 Viz § 88 vládního nařízení č. 168/1927 Sb. z. a n., jímţ se provádí celní zákon.
55
Probíhající úpadkové řízení bylo rovněţ překáţkou pro zvolení nebo jmenování úpadce či dluţníka do reprezentativních a statutárních orgánů. Tyto osoby nemohly být zejména vybrány do správních rad a představenstev ústředních zemědělských svazů a potravinářských organizací218
a také do sboru delegátů a představenstva nemocenské
219
pojišťovny.
218
Např. do Českomoravského svazu pro dobytek, maso a ryby nebo do Ústředí pro hospodaření se zemědělskými výrobky - viz § 12 odst. 1 písm. c) Příl. 1 vládního nařízení č. 208/1939 Sb. z. a n., o úpravě obchodu s jatečným dobytkem, masem a masnými výrobky a § 15 odst. 2 písm. b) vládního nařízení č. 316/1948 Sb., kterým se upravují právní poměry Ústředí pro hospodaření se zemědělskými výrobky. 219 Viz § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 221/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, a § 33 odst. 4 písm. b) vyhlášky ministra sociální péče č. 185/1928 Sb. z. a n.
56
7 Závěr Tato diplomová práce se věnuje historickému vývoji úpadkového práva v Českých zemích v letech 1627 aţ 1991. Navíc tato vědecká práce pojednává nejen o hlavních právních pramenech úpadkového práva, ale zabývá se např. dozorem nad podnikem či soukromoprávními moratorii, které znemoţňovaly vypuknutí předpokládané vlny konkursů v dobách krize. Tato problematika nebyla doposud v takto širokém časovém rozsahu podrobněji prozkoumána. Navíc prostřednictvím dostupných statistických dat z let 1914 aţ 1947 autor umoţňuje náhled na vyuţití konkursu a vyrovnání v praxi. V kapitole šesté je pak zodpovězena výzkumná otázka (viz podkapitola 1.3.1), přičemţ jsou vymezeny vedlejší účinky vyhlášení konkursu a vyrovnání na ţivot dluţníka. Součástí této diplomové práce je i zhodnocení dostupných zdrojů informací a vědeckých institucí. Badatelům, kteří se budou věnovat hlubšímu výzkumu vývoje úpadkového práva, by autor rád navrhnul vyuţití sluţeb a materiálů poskytnutých v Národní knihovně, Národním archivu a v Archivu České národní banky. Z hlediska studia odborné literatury by autor chtěl badatelům doporučit díla JUDr. Jaroslava Vosky, prof. JUDr. Václava Hory, prof. JUDr. Františka Štajgra a prof. JUDr. Valentina Urfuse, CSc. a z dob Rakouska-Uherska díla prof. Dr. Otta. Podle názoru autora by v rámci budoucího vědeckého výzkumu měla být věnována větší pozornost ze strany badatelů tématu zemědělského vyrovnání. Tento právní nástroj lze totiţ aplikovat i na jiná hospodářská odvětví, která se také obtíţně přizpůsobují cyklickým výkyvům, krizím nebo ţivelným pohromám.
57
8 Použité zdroje 8.1 Právní předpisy 1) Císařské nařízení č. 247/1914 ř. z., o zavedení dozoru nad obchodováním. 2) Císařské nařízení č. 337/1914 ř. z., jímţ se zavádí řád konkursní, řád vyrovnávací a řád odpůrčí. 3) Císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s., Obecný zákoník občanský. 4) Deklaratorie z 9. září 1644, z 9. ledna 1646 a 4. června 1648. 5) Dekret prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. 6) Dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. 7) Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. II, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakoţ i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. 8) Dekret prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. II, o neplatnosti některých majetkověprávních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů. 9) Disciplinární řád č. 46/1868 ř. z., jímţto se vydávají základní pravidla o postavení školy k církvi. Má platnost v královstvích a zemích v radě říšské zastoupených. 10) Nařízení č. 145/1902 ř. z., o pomocném personálu kancelářském při státních úřadech a u ústavů. 11) Nařízení č. 186/1902 ř. z., kterým upravují se sluţební poměry poštovských pomocných úředníků, poštovských aspirantův a poštovských pomocníků. 12) Nařízení č. 4070 M. E. z roku 1915. 13) Nařízení ministrů spravedlnosti a obchodu č. 90/1859 ř. z., o připuštění a úpravě vyrovnávacího řízení při zastavení plateb. 14) Nařízení Říšského ministra spravedlnosti č. RP 34/39, o výkonu civilní pravomoci občanské v Protektorátu Čechy a Morava. 15) Nařízení Říšského protektora v Čechách a na Moravě č. RP14/39, o ţidovském majetku. 16) Nařízení ústřední německé vlády ze dne 8. srpna 1914, „Bekanntmachung betreffend die Anordnung einer Geschäftsaufsicht zur Abwendung des Konkursverfahrens“.
58
17) Nařízení vlády republiky Československé č. 152/1920 Sb. z. a n., jímţ se upravuje soudnictví a rozšiřuje působnost zákonů a nařízení z oboru soukromého práva a soudní správy v územích postoupených Československé republice podle mírových smluv. 18) Novelly z roku 1644. 19) Obnovené zřízení zemské ze dne 10. května 1627. 20) Ústavní dekret č. 11/1944 Úředního věstníku čsl., o obnovení právního pořádku. 21) Ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky. 22) Věstník ministerstva spravedlnosti roč. XX., č. 12, ze dne 30. 1. 1939 Vysvětlivky k vládnímu nařízení č. 312/1938 Sb. z. a n., jímž se vydávají další zvláštní ustanovení o řízení před soudy. 23) Vládní nařízení
č. 78/1934 Sb. z. a n., o opatřeních proti zastavování provozu
továrních podniků, proti hromadnému propouštění zaměstnanců a o úpravě některých výpovědních lhůt při pracovních (sluţebních) poměrech zaměstnanců v těchto podnicích. 24) Vládní nařízení 295/1922 Sb. z. a n., o sborech stráţe bezpečnosti. 25) Vládní nařízení č. 113/1926 Sb. z. a n., o úpravě sluţebních a platových poměrů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské sluţbě. 26) Vládní nařízení č. 114/1931 Sb. z. a n., o doručování vyhlášek v konkursním a vyrovnávacím řízení. 27) Vládní nařízení č. 115/1931 Sb. z. a n., o výběru a úhrnné odměně správců konkursní podstaty. 28) Vládní nařízení č. 123/1939 Sb. z. a n., o vyloučení některých osob z výkonu veřejných funkcí v soudnictví. 29) Vládní nařízení č. 133/1928 Sb. z. a n., o úpravě sluţebních a platových poměrů niţších orgánů silničních, mostních a vodních v oboru ministerstva veřejných prací. 30) Vládní nařízení č. 136/1940 Sb. z. a n., o právním postavení ţidů ve veřejném ţivotě. 31) Vládní nařízení č. 137/1934 Sb. z. a n., o úpravě obchodu s obilím, moukou a mlýnskými výrobky a některými krmivy. 32) Vládní nařízení č. 162/1928 Sb. z. a n., o sluţebním poměru učitelstva obecných a občanských (měšťanských) škol. 33) Vládní nařízení č. 164/1933 Sb. z. a n., o úpravě pachtovného při zemědělských pachtech. 34) Vládní nařízení č. 168/1927 Sb. z. a n., jímţ se provádí celní zákon. 59
35) Vládní nařízení č. 168/1933 Sb. z. a n., o některých opatřeních pro úpravu odbytových poměrů v zemědělství. 36) Vládní nařízení č. 168/1939 Sb. z. a n., o organické výstavbě hospodářství. 37) Vládní nařízení č. 18/1923 Sb. z. a n., o nejniţší vyrovnací částce v konkursním a mimokonkursním vyrovnávacím řízení. 38) Vládní nařízení č. 199/1938 Sb. z. a n., jímţ se vydávají zvláštní ustanovení o řízení před soudy. 39) Vládní nařízení č. 202/1930 Sb. z. a n., kterým se provádějí předpisy o organisaci finanční stráţe. 40) Vládní nařízení č. 208/1939 Sb. z. a n., o úpravě obchodu s jatečným dobytkem, masem a masnými výrobky. 41) Vládní nařízení č. 222/1934 Sb. z. a n., kterým se stanoví obvody a sídla báňských inspektorátů. 42) Vládní nařízení č. 233/1938 Sb. z. a n., o odkladu exekucí a konkursů vedených proti dluţníkům, kteří mají majetek na území obsazeném cizí mocí. 43) Vládní nařízení č. 246/1934 Sb. z. a n., o poplatcích svědků a znalců v občanských věcech právních. 44) Vládní nařízení č. 250/1935 Sb. z. a n., o úlevách při splácení pohledávek za zemědělci. 45) Vládní nařízení č. 31/1945 Sb., jímţ se stanoví konec doby nesvobody pro obor předpisů o obnovení právního pořádku. 46) Vládní nařízení č. 312/1938 Sb. z. a n., jímţ se vydávají další zvláštní ustanovení o řízení před soudy. 47) Vládní nařízení č. 316/1948 Sb., kterým se upravují právní poměry Ústředí pro hospodaření se zemědělskými výrobky. 48) Vládní nařízení č. 44/1940 Sb. z. a n., jímţ se vydávají zvláštní ustanovení o řízení před soudy Protektorátu Čechy a Morava a dočasně se mění některá ustanovení občanského práva. 49) Vládní nařízení č. 615/1920 Sb. z. a n., o monopolu výbušných látek. 50) Vládní nařízení č. 87/1939 Sb. z. a n., o správě hospodářských podniků a o dozoru nad nimi. 51) Vládní nařízení č. 96/1922 Sb. z. a n., jímţ se provádí čl. I. císařského nařízení ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z., o řízení konkursním a vyrovnávacím.
60
52) Vládní nařízení č.152/1924 Sb. z. a n., o výběru a úhrnné odměně vyrovnávacích správců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 53) Vládní nařízení č.153/1924 Sb. z. a n., o odměně dozorců majetku v mimokonkursním vyrovnávacím řízení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. 54) Vyhláška č. 133/1947 Ú. l. I., kterou se vydávají směrnice pro národní správce průmyslových a ţivnostenských podniků, jakoţ i podniků svobodných povolání, konfiskovaných podle dekretu č. 108/1945 Sb. 55) Vyhláška ministra sociální péče č. 185/1928 Sb. z. a n., o úplném znění zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, v úpravě provedené zákonem ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n. 56) Vyhláška ministra vnitra č. 123/1933 Sb. z. a n., o úplném znění zákona, kterým vydává se řád volení v obcích republiky Československé. 57) Výnos ministerstva spravedlnosti v Praze č. 27859/27 ze dne 30. června 1927. 58) Výnos Vůdce a říšského kancléře č. 75/1939 Sb. z. a n., o Protektorátu Čechy a Morava. 59) Zákon č 36/1884 ř. z., o odporu proti právním činům, jeţ týkají se jmění dluţníka insolventního. 60) Zákon č. 1/1863 ř. z., jímţto se uvádí zákonník obchodní. 61) Zákon č. 1/1869 ř. z., jímţ se zavádí řád konkursní. 62) Zákon č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu). 63) Zákon č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků. 64) Zákon č. 120/1931 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích. 65) Zákon č. 120/1948 Sb., o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo více činnými osobami. 66) Zákon č. 121/1873 ř. z., o zdělávání seznamů porotnických. 67) Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. 68) Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád). 69) Zákon č. 17/1907 ř. z., o volbě členů poslanecké sněmovny říšské rady. 70) Zákon č. 190/1922 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu, císařského nařízení ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z.
61
71) Zákon č. 221/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. 72) Zákon č. 278/1919 Sb. z. a n., o sestavování seznamu porotců. 73) Zákon č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví. 74) Zákon č. 38/1946 Sb., o některých opatřeních ve vedení seznamů soudních znalců, vnucených správců, správců konkursní podstaty a vyrovnacích správců. 75) Zákon č. 40/1922 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech. 76) Zákon č. 64/1931 Sb. z. a n., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí. 77) Zákon č. 663/1919 Sb. z. a n., o stálých seznamech voličských. 78) Zákon č. 67/1875 ř. z., jenţ se týče organisace burs. 79) Zákon č. 75/1871 ř. z., jímţ se zavádí nový řád notářský. 80) Zákon č. 75/1919 Sb. z. a n., kterým vydává se řád volení v obcích republiky Československé. 81) Zákon č. 76/1936 Sb. z. a n., o zemědělském vyrovnacím řízení. 82) Zákon č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád). 83) Zákon č. 88/1988 Sb., o státním podniku. 84) Zákon č. 94/1934 Sb. z. a n., o vyrovnávacích fondech mléčných. 85) Zákon č. 96/1868 ř. z., jímţto se uvádí řád advokátský. 86) Zákon č. 97/1862 ř. z., o vyrovnávacím řízení v případě zastavení platů. 87) Zákon č. 99/1923 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu uvedeného v platnost císařským nařízením ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z. 88) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 89) Zákona č. 15/1914 ř. z. o sluţebním poměru státních úředníků a státních sluhů. 90) Zákonné opatření č. 63/1955, o soudní exekuci odepsáním z účtu u peněţního ústavu. 91) Zákonný článek LX/1881, o exekučním řízení. 92) Zákonný článek XVII z roku 1881, konkursní zákon.
8.2 Judikatura 1) Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 3. února 1972, sp. zn. (Rc) Cpj 86/71. 2) Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18. února 1981, sp. zn. (Rc) Cpj 159/79.
62
3) Rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. ledna 1967, sp. zn.(Rc) 4 Co 472/66. .
8.3 Další primární zdroje 1) Dobrozdání Vrchního zemského soudu v Brně č. 10197, 2 N/19 ze dne 23. května 1919. 2) Dokument Ministerstva obchodu ze dne 3. 11. 1922, č.j. 48345/22, I/E/5039 ve věci Podání Spolku cestujících obchodníků v Československé republice, v Praze I - 964. 3) Dopis č. j. 90/28 ze dne 2. března 1928, kterým Svaz společenstev mistrů kominických ţádá o zařazení pohledávek kominíků do první třídy konkursních věřitelů podle § 51 konkursního řád císařského nařízení 337/1914 ř. z. 4) Dopis Moravské advokátní komory č. 1983 ze dne 4. listopadu 1927. 5) Dopis Ústředního svazu Československých průmyslníků č. j. 35726/ II/ Dr, Šl. B. ze dne 19. prosince 1927. 6) Vládní návrh. Zákon ze dne........ 1930, kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a
odpůrčí.
In:
Senát
Národního
shromáždění,
1930.
Dostupné
z: http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/3vo/tisky/T0253_08.htm 7) Vyjádření Obchodní a ţivnostenské komory v Plzni č. 4901 ze dne 5. dubna 1919. 8) Vyjádření Obchodního soudu v Praze č. ku Pres. 28398, 2/18 ze dne 18. února 1918. 9) Vyjádření Prezidia krajského soudu v Chrudimi ze dne 5.8.1921, Pres. 3178, 2/21.
8.4
Odborná literatura
8.4.1 Monografie a komentáře 1) BERGLÖF,
Erik,
ROSENTHAL,
Howard,
THADDEN,
Ernst-Ludwig.
The
Formation of Legal Institutions for Bankruptcy: A Comparative Study of the Legislative History. 2001. 38 s. 2) BIANCHI, Leonard. Dějiny štátu a práva: na území Československa v období kapitalizmu 1, 1848-1918. Bratislava: Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1971. 447 s. ISBN SÚKK 293/I-1971. 3) BROWN, William Adams. The International Gold Standard Reinterpreted, 19141934.
UMI,
1940.
1390
s.
http://www.nber.org/chapters/c5937
63
ISBN
0-87014-036-1.
Dostupné
z:
4) ČESKOSLOVENSKO a RUBEŠ, Josef, ed. Občanský soudní řád. 2., opr. a rozš. vyd. Praha: Orbis, 1951. 589 s. Kniţnice ministerstva spravedlnosti. 5) ČESKOSLOVENSKO. Občanský soudní řád. Praha: Orbis, 1950. 437 s. Kniţnice ministerstva spravedlnosti. 6) ELIÁŠ, Karel. Zákon o konkursu a vyrovnání: text s předmluvou. Praha: C. H. Beck, 1994. 118 s. ISBN 80-7049-074-8. 7) HARNA, Josef. Republikánská strana ve vládách a v parlamentu první Československé republiky.: Konflikt partikulárních a obecných zájmů. In: Agrární strany ve vládních a samosprávných strukturách mezi světovými válkami.: Studie Slováckého muzea. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008, s. 7-24. Dostupné z: http://www.slovackemuzeum.cz/doc/313/ 8) HINDLS, Richard et al. Statistika pro ekonomy. 8. vyd. Praha: Professional Publishing, 2007. 415 s. ISBN 978-80-86946-43-6. 9) HORA, Václav. Základy přednášek o konkursním řízení. Praha-Smíchov: Spolek československých právníků Všehrd, 1932. 102 s. 10) JANČÍK, Drahomír a KUBŮ, Eduard. "Arizace" na úvěr: příspěvek Kreditanstalt der Deutschen ke germanizaci hospodářského života v "Protektorátu Čechy a Morava". Praha:
Národohospodářský
ústav
Josefa
Hlávky,
2003.
484
s.
Studie
Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky; studie 5/2003. ISBN 80-86729-05-2. 11) KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). Díl první, Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). 2., opr. vyd. Praha: Libri, 2003. 571 s. 12) KOHLER, Jürgen. Lehrbuch des Konkursrechts. Stuttgart: Ferdinand Enke, 1891. 732 s. 13) KOSTLÁN, Antonín. "Cenová revoluce" a její odraz v hospodářském vývoji Čech. In: Folia historica bohemica 11. Praha: Ústav československých a světových dějin ČSAV, 1987, s. 161-212. 14) MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Historie Ministerstva financí - od roku 1918 do roku 2004 [online]. 2005. 95 s. [cit. 2012-11-27]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Publikace__Historie_MF_1918-2004.pdf 15) NOVOTNÝ, Jiří. Státní finanční hospodaření v období protektorátu v letech 1939 1945. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2006. 111 s. Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky; 2/2006. ISBN 80-86729-24-9. 16) OLIVA, Otto. Finanční politika v Čechách po Bílé hoře do kalady r. 1623. Praha: Český čtenář, 1925. 119 s. Český čtenář; roč. 17 (1925), sv. 3. 64
17) OTT, Emil. Řízení úpadkové (konkursní): se zřetelem na zákon odpůrčí 18 16/3 84 č. 36 ř. z. a řád exekuční. Praha: Všehrd, 1911. 182 s. 18) REZEK, Antonín. Děje Čech a Moravy za Ferdinanda III. až do konce třicetileté války (1637-1648). Praze: I. L. Kober, 1890. 561 s. 19) RINTELEN, Anton. Handbuch des österreichischen Konkurs-und Ausgleichsrechts. München, Leipzig: Duncker und Humblot, 1915. 606 s. 20) SCHELLE, Karel, FRÝDEK, Miroslav. Vývoj konkursního práva. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2010. 90 s. Právo. ISBN 978-80-7418-073-6. 21) SCHELLE, Karel. Die Entwicklung des tschechischen Konkursrechts. München: GRIN, 2011. 61 s. ISBN 978-3-640-79719-6. 22) SCHELLE, Karel. Význam vzniku Československé republiky pro vývoj civilního řízení [online]. Právnická fakulta Masarykovy univerzity, 2008. 24 s. [cit. 2012-08-19]. Dny práva
2008
:
Právní
teorie.
Dostupné
z:
http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/prteorie/schelle. 23) SCHELLEOVÁ, Ilona. Konkurs a vyrovnání. 2., dopl. vyd. Praha: Eurounion, 2000. 222 s. ISBN 80-85858-91-6. 24) SCHELLEOVÁ, Ilona. Konkursní a vyrovnací řízení. V Brně: Iuridica Brunensia, 1995. 335 s. Právo a současnost; sv. 2. ISBN 80-85964-01-5. 25) SGARD, Jérôme. On Legal Origins and Bankruptcy Laws: the European Experience (1808 – 1914) [online]. Paris: CEPII, 2006. 54 s. [cit. 2012-11-29]. Dostupné z: http://www.cepii.fr/anglaisgraph/workpap/pdf/2006/wp06-26.pdf 26) ŠTAJGR, František a kol. Občanské právo procesní: učebnice pro vys. školy. Praha: Orbis, 1964. 419 s., [2] s. Právnická edice. 27) ŠTAJGR, František, ed. a kol. Učebnice občanského práva procesního: Celost. vysokoškolská učebnice. Praha: Orbis, 1955. 508 s. Právnické publikace. Učebnice. 28) ŠTAJGR, František. Konkursní právo. Praha: Všehrd, 1947. 575 s. 29) ŠTAJGR, František. Sovětské konkursní a vyrovnávací řízení. Praha: Všehrd, 1946. 86 s. 30) ŠTĚPÁN, Jiří, ed. Občanský soudní řád, notářský řád a předpisy s nimi souvisící: Určeno pro práci soudů a státních notářství, advokátních poraden, národních výborů, právních oddělení hospodářských organizací. Praha: Orbis, 1964. 546 s. 31) THIEME, Jürgen. Zur Entstehung der Konkursordnung. In: UHLENBRUCK, Wilhelm, KLASMEYER, Bernd, KÜBLER, Bruno (eds). Einhundert Jahre
65
Konkursordnung 1877-1977. Köln: Carl Heymanns Verlag KG, 1977, s. 35-69. ISBN 3452183572. 32) URFUS, Valentin. Vznik a počátky konkursního práva v Čechách. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 76 s. 33) VACEK, Josef. O dozoru nad podnikem: dle císařského nařízení ze dne 17. září 1914 ř. z. 247. Praha: Knihtiskárna Dr. Eduarda Grégra a syna v Praze II., 1915. 57 s. 34) VOSKA, Jaroslav. Konkursní, vyrovnací a odpůrčí řády. V Praze: Právnické knihkupectví a nakladatelství Linhart a Pekárek, 1931. 744 s. Právnická knihovna; sv. 1. 35) ZOULÍK, František. Zákon o konkursu a vyrovnání: Komentář. 2. vyd., v nakl. C. H. Beck Praha: C.H. Beck, 1994. IX, 231 s. Komentované zákony. ISBN 80-7049-077-2. 8.4.2
Odborné články a elektronické zdroje
1) BINAR, Josef. Jak probíhá bankrot. Euroekonom.cz: ekonomický portál [online]. 24. 1. 2008 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://www.euroekonom.cz/podnikanibankrot4-old.php 2) BULTAS,
Ondřej.
Historie
institutu
odporovatelnosti
v
českém
právu.
In: ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ: JUDr. Ondřej BULTAS [online]. 2010 [cit. 2012-1129].
Dostupné
z:
http://www.bultas-advokat.cz/pravni-clanky/historie-institutu-
odporovatelnosti-v-ceskem-pravu 3) ČEGAN, Petr. Právnická dvouletka 1948-1950. Moderní-Dějiny.cz: Československo v letech 1948-1968 [online]. 16. 10. 2011, 29. 7. 2012 [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/pravnicka-dvouletka-1948-1950/ 4) Československá republika a Protektorát Čechy a Morava. MINISTERSTVO ZAHRANIČÍ. Česká republika: Objevte ČR [online]. 07.01.2010 [cit. 2013-01-03]. Dostupné
z:
http://www.czech.cz/cz/Objevte-CR/Fakta-o-
CR/Historie/Ceskoslovenska-republika-a-Protektorat-Cechy-a-Mor 5) FINTA, Martin. Významné mezníky ve vývoji klasického konkursního řízení na našem území. Právo a podnikání, 2004, č. 7-8, s. 45-61. 6) JEŘÁBEK,
Jan.
Několik
slov
o
dosavadním
vyrovnání
se
s
věřiteli
mimosoudním. Právník: teoretický časopis pro otázky státu a práva, 1861, roč. 1, č. 1, s. 101-105. ISSN 0231-6625.
66
7) KOZÁK, Jan. Insolvenční zákon krok za krokem. KONKURS A VYROVNÁNÍ: odborný ekonomický měsíčník [online]. 2006, č. 04 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z: http://konkurs-vyrovnani.cz/index.php?idac=173&idb=28 8) KOSTLÁN, Antonín. "Cenová revoluce" a její odraz v hospodářském vývoji Čech. In: Folia historica bohemica 11. Praha: Ústav československých a světových dějin ČSAV, 1987, s. 161-212. 9) MICHNA, Vladimír. Únor 1948. Novinky.cz: Témata [online]. Seznam.cz, a.s., 2013 [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://tema.novinky.cz/unor-1948 10) Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM [CD-ROM]. Zlín: Aion CS, 1997, díl XXVI. 11) Počátek řádu konkursního v Rakousích. Právník: teoretický časopis pro otázky státu a práva, 1861, roč. 1, č. 1, s. 358-359. ISSN 0231-6625. 12) Příměří s bolševiky umoţnilo legionářům návrat z daleké Rusi. ČESKÁ TELEVIZE. ČT24 [online].
7.
2.
2010
[cit.
2012-12-09].
Dostupné
z:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/80146-primeri-s-bolseviky-umoznilolegionarum-navrat-z-daleke-rusi/ 13) RABAN, Přemysl. Moderní pojetí konkursu a jeho obraz v některých světových insolvenčních systémech. Právní rozhledy. 2002, roč. 10, č. 9, s. 430. 14) SCHELLEOVÁ, Ilona. Vývoj konkursního práva: (část I.). Obchodní právo. 1993, roč. 2, č. 9, s. 23-24. 15) Státní správa 1918 - 1945: Státní správa 1918 - 1945 justiční správa a soudnictví s celostátní působností. STÁTNÍ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV V PRAZE. Státní ústřední archiv
v
Praze [online].
listopad
2000
[cit.
2012-12-10].
Dostupné
z:
http://www.nacr.cz/sua/fondy/1312_500.htm 16) SVATUŠKA, Jakub. 1790 - 1918. In: Historia regni Hungariae [online]. 2011 [cit. 2013-01-06]. Dostupné z: http://uhersko.com/1790-1918.htm 17) ŠRÁMEK, Dušan. Československá ekonomika v letech 1918-1938. Revue Politika [online].
20.
11.
2008,
2008,
9,
[cit.
2010-12-24].
Dostupné
z:
http://www.revuepolitika.cz/clanky/355/ceskoslovenska-ekonomika-v-letech-19181938 . ISSN 1803-8468. 18) TETZELI, Daniel. Úpadkové delikty: historické připomenutí. Trestní právo, 1999, roč. 4, č. 9, 11, s. 9-16. ISSN 1211-2860. 19) WITT, Zikmund, VESELÝ, František. Tisk 497.: Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (č. t. 350), jímţ se mění § 7 uvoz. zákona k obchodnímu 67
zákonu ze dne 17. prosince 1862, č. I ř. z. z r. 1863 a § 5 zákonného čl. XXXVII. (obchodního
zákona)
z
r.
1875.
SENÁT
PARLAMENTU
ČESKÉ
REPUBLIKY. Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.: I. volební období. 2. zasedání. [online].
Praha,
9.
února
1921.
[cit.
2012-12-09].
Dostupné
z:
http://www.senat.cz/informace/z_historie/tisky/1vo/tisky/T0497_00.htm 20) ZOULÍK, František. Vývoj insolvenčních řízení. Právní forum [online]. 30.4.2009, roč. 6, č. 4 [cit. 2012-11-29]. Dostupné z: http://www.pravnickeforum.cz/archiv/dokument/doc-d8554v11354-vyvojinsolvencnich-rizeni 8.4.3
Statistické ročenky
1) Historická statistická ročenka ČSSR. Federální statistický úřad. Praha: SNTL Nakladatelství technické literatury; Bratislava: ALFA - Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1985. 58 s. 2) NÁRODNÍ BANKA ČESKOSLOVENSKÁ. Hospodářský vývoj Československa v r. 1948. Praha: Národní banka Československá, 1949. 25 s. 3) Statistická ročenka protektorátu Čechy a Morava 1941. Praha: Ústřední statistický úřad, 1941. 345 s. 4) Statistická ročenka republiky Československé 1934. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 330 s. 5) Statistická ročenka republiky Československé 1935. Praha: Státní úřad statistický, 1935. 289 s. 6) Statistická ročenka republiky Československé 1936. Praha: Státní úřad statistický, 1936. 299 s. 7) Statistická ročenka republiky Československé 1937. Praha: Státní úřad statistický, 1937. 345 s. 8) Statistická ročenka republiky Československé 1938. Praha: Státní úřad statistický, 1938. 369 s. 9) Statistická ročenka republiky Československé 1948. Praha: Státní úřad statistický, 1948. 375 s. 10) Statistika civilního soudnictví za léta 1927-1931. Praha: Státní úřad statistický, 1935. 161 s. (Československá statistika; sv. 103. Řada IV. - Soudní statistika; sešit 3). 11) Statistika civilního soudnictví za léta 1932-1933. Praha: Státní úřad statistický, 1937. 82 s. (Československá statistika; sv. 136. Řada IV. - Soudní statistika; sešit 4). 68
12) Statistika soudnictví civilního z Čech, Moravy a Slezska za léta 1914-1921. Praha: Státní úřad statistický, 1923. 191 s. (Československá statistika; sv. 4. Řada IV. Soudní statistika; sešit 1). 13) Statistika soudnictví civilního z Čech, Moravy a Slezska za léta 1922-1926, ze Slovenska a Podkarpatské Rusi za léta 1925-1926. Praha: Státní úřad statistický, 1929. 285 s. (Československá statistika; sv. 52. Řada IV. - Soudní statistika; sešit 2). 14) Statistisches Handbuch des Königreiches Böhmen: Deutsche Ausgabe. Statistisches Landesbureau des Kgr. Böhmen. 2. Ausgabe. Prag: Statistisches Landesbureau des Kgr. Böhmen, 1913. XVIII, 526 s. 15) Statistisches Jahrbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren 1942. Praha: Ústřední statistický úřad, 1942. 428 s. 16) Statistisches Jahrbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren 1943. Praha: Ústřední statistický úřad, 1943. 436 s. 17) Statistisches Jahrbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren 1944. Prag: Statistisches Zentralamt, 1944. 380 s.
69
9 Přílohy Tabulka č. 1: Struktura průmyslových závodů v Českých zemích podle počtu osob činných v průmyslu v letech 1945 – 1949.
Struktura průmyslových závodů v českých zemích podle počtu osob činných v průmyslu K datu:
1. 10. 1945
1. 12. 1947
1. 5. 1948
1. 1. 1949
Národní podniky
62,6 %
61,8 %
64,6%
94, 5 %
Soukromý sektor
23,2 %
20,2 %
5,1 %
3,6 %
Konfiskované podniky pod národní správou
10,7 %
14,3 %
27, 8 %
-------
Družstevní podniky
2,3 %
2,5 %
0,9 %
1,4 %
Komunální podniky
1,2 %
1, 2 %
0,5 %
0, 5 %
Zdroj: Historická statistická ročenka ČSSR. Federální statistický úřad. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury; Bratislava: ALFA - Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1985, s. 59., Statistická ročenka republiky Československé 1948. Praha: Státní úřad statistický, 1948, s. 105, 107-108.
Tabulka č. 2: Podíl státního sektoru na průmyslové výrobě v letech 1948-1953 v Československu.
Podíl státního sektoru na průmyslové výrobě 1948 85%
1949 87,5 %
1950 96,3 %
1951 98,4 %
1952 99,4 %
1953 99,6 %
Zdroj: Historická statistická ročenka ČSSR. Federální statistický úřad. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury; Bratislava: ALFA - Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1985, s. 59.
Tabulka č. 3: Podíl státního sektoru na zemědělské půdě a počtu pracovníků v letech 1956 1965 v Československu.
Podíl státního sektoru na zemědělské půdě a počtu pracovníků 1956
1957
1958
1959
1960
1961
1962
1963
1964
1965
Zemědělská půda
47,8%
65,4%
77,5%
85,2%
88%
88,6%
89,1%
89,5%
89,8%
90%
Počet pracovníků
33,4%
45,1%
60,7%
72,4%
79,7%
82,7%
83%
83,4%
83,7%
85,9%
Zdroj: Historická statistická ročenka ČSSR. Federální statistický úřad. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury; Bratislava: ALFA - Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1985, s. 58.
70
Graf č. 1 : Vývoj počtu vyhlášených konkursů a vyrovnání v Českých zemích v letech 1910 – 1947.220
220
Zdroj: Statistisches Handbuch des Königreiches Böhmen z roku 1913, Statistika soudnictví civilního z Čech, Moravy a Slezska za léta 1914-1921, Statistika soudnictví civilního z Čech, Moravy a Slezska za léta 1922-1926, Statistika civilního soudnictví za léta 1927-1931, Statistika civilního soudnictví za léta 1932-1933, Statistické ročenky republiky Československé z let 1934 - 1938, 1948, Statistické ročenky protektorátu Čechy a Morava z let 1941 – 1944.
71
