Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta. Michaela Vodáková. Sirotčí důchod. Bakalářská práce

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta

Michaela Vodáková

Sirotčí důchod

Bakalářská práce

Olomouc 2014

Poděkování Děkuji Mgr. Petře Melotíkové za její podněty, cenné rady a poskytnuté konzultace, které mi jako vedoucí mé bakalářské práce poskytla při jejím zpracování.

Prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Sirotčí důchod vypracovala samostatně a citovala jsem všechny pouţité zdroje.“

V Olomouci dne 30. 6. 2014

…………………………………… Michaela Vodáková

OBSAH

ÚVOD......................................................................................................................................... 6 1

VZNIK A VÝVOJ SIROTČÍHO DŮCHODU ................................................................... 8 1.1 Vývoj do roku 1918 ..................................................................................................... 8 1.2 Období za první republiky do únorového převratu v roce 1948 .................................. 9 1.3 Období v letech 1949-1989........................................................................................ 11 1.4 Vývoj po roce 1989 do současnosti ........................................................................... 11

2

SIROTČÍ DŮCHOD ......................................................................................................... 13 2.1 Význam sirotčího důchodu ........................................................................................ 13 2.2 Podmínky vzniku nároku na sirotčí důchod .............................................................. 14 2.3 Základní pojmy .......................................................................................................... 15 2.3.1 Pozůstalostní důchod .................................................................................... 15 2.3.2 Důchodové pojištění..................................................................................... 16 2.3.3 Zkoumání potřebné doby pojištění............................................................... 17 2.3.4 Nezaopatřené dítě ......................................................................................... 18 2.3.5 Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání ........................................... 19 2.3.6 Převzetí do péče nahrazující péči rodičů ...................................................... 21 2.4 Nárok na výplatu sirotčího důchodu .......................................................................... 24 2.4.1 Vzorové příklady nepřiznání sirotčího důchodu .......................................... 25 2.5 Výše sirotčího důchodu ............................................................................................. 26 2.6 Zánik nároku na sirotčí důchod ................................................................................. 27 2.7 Valorizace sirotčího důchodu .................................................................................... 28 2.8 Souběh nároků na výplatu sirotčího důchodu a jiného důchodu ............................... 30

3

ORGANIZACE A ŘÍZENÍ V DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ ......................................... 32 3.1 Orgány na úseku důchodového pojištění ................................................................... 32 3.2 Povinnosti příjemce sirotčího důchodu v důchodovém pojištění .............................. 34

3.3 Zahájení řízení o přiznání sirotčího důchodu a jeho průběh ...................................... 35 3.4 Opravné prostředky.................................................................................................... 36 4

PŘÍLOHY .......................................................................................................................... 38

ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 42 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A ZDROJŮ .................................................................. 44

ÚVOD Mezi základní úlohy státu bezesporu patří i sociální ochrana jeho obyvatel. K této ochraně se kromě dalších řadí i sirotčí důchod jakoţto pozůstalostní dávka důchodového zabezpečení určená nezaopatřenému dítěti. Ústřední podmínkou však, jak uţ název vypovídá, je smrt rodiče, osvojitele nebo jiné osoby, která nahradila péči rodičů, a jejíţ smrtí tak dítě ztratilo osobu, která vůči němu měla vyţivovací povinnost. Uţ od pradávna se ochraně osiřelých dětí věnovala zvýšená pozornost a postupem času a vývoji práva se k jejich pomoci kromě nejbliţšího rodinného kruhu připojil i stát. Cílem sirotčího důchodu je tedy snaha zajistit takovému dítěti alespoň minimální míru ţivotního standardu. Svou bakalářskou práci jsem rozdělila do čtyř kapitol. První kapitolu tvoří historický vývoj sirotčího důchodu aţ do dnešní doby včetně soudobé právní úpravy. Druhá kapitola pojednává o sirotčím důchodu jako takovém a k čemu slouţí. Dále vymezuje klíčové pojmy s ním spojené, podmínky vzniku a zániku nároku na sirotčí důchod a stanovení jeho výše. Zachycuje i problematiku kolize sirotčího důchodu s jinou dávkou důchodového pojištění. Třetí kapitola zahrnuje řízení ve věci sirotčího důchodu a jeho průběh, orgány vystupující v tomto řízení a uvádí i opravné prostředky, přičemţ se soustřeďuje především na stěţejní námitkové řízení. Nastiňuje také nezanedbatelnou úlohu veřejného ochránce práv v této oblasti. Čtvrtá kapitola obsahuje účelné přílohy, které zahrnují dokumenty spjaté s institutem sirotčího důchodu: oznámení o valorizaci sirotčího důchodu a rozhodnutí o jeho přiznání. Vzhledem k tomu, ţe jsem pouţila vlastní dokumenty, znemoţnila jsem u některých osobních údajů jejich čitelnost. Dané téma jsem si zvolila zejména proto, ţe já sama jsem poţivatelkou sirotčího důchodu a touto cestou mám moţnost se o této problematice dozvědět více. Své dosavadní zkušenosti se sirotčím důchodem z pohledu laika si takto rozšířím o detailní informace, které hodlám předat dále ve formě této práce. Při zpracování této bakalářské práce vycházím zejména z knihy Právo sociálního zabezpečení, kterou vypracoval Petr Tröster a jeho kolektiv a dále ze Slovníku sociálního zabezpečení od Anny Arnoldové. Klíčovou literaturu dle mého názoru tvoří i Sborník

6

stanovisek veřejného ochránce práv v oblasti důchodů, který vydala Kancelář veřejného ochránce práv. Veškerá právní úprava, ze které jsem při zpracování této práce čerpala, je platná a účinná ke dni 30. června 2014.

7

1 VZNIK A VÝVOJ SIROTČÍHO DŮCHODU Není společnosti, ať uţ v současnosti nebo v daleké minulosti, která by se nezabývala problematikou ochrany obyvatelstva, zvláště ochranou dětí, nacházejícího se v tíţivé sociální situaci. Vţdy nějakým způsobem hledala řešení, jak své obyvatele zabezpečit v případě invalidity, stáří nebo smrti jejich rodinného člena. Jiţ v úvodu uvádím, ţe ochrana jednostranně či oboustranně osiřelých dětí byla zajištěna – zpočátku ve formě péče nejbliţších členů v rodové společnosti, aţ se postupným vývojem přenesla na církev a dále na šlechtu. Poté se do této péče vloţily obce a stát, které tuto funkci samy přebraly.1

1.1 Vývoj do roku 1918 V období starověké otrokářské společnosti představoval otrok pro svého pána majetek a záleţelo tedy pouze na jeho libovůli, zda se o něj postará, nebo ho nechá napospas osudu. V této době se jiţ formovalo státní zabezpečení, které však příslušelo pouze pozůstalým manţelkám a dětem vyslouţilých vojáků, avšak ke konci tohoto období začali svobodní občané zakládat sdruţení i na zabezpečení pozůstalých členů z nevojenských rodin,2 které společnost do této doby vnímala jako přítěţ a podle toho s nimi tak i nakládala. Vraţdy nebo vylučování ze společnosti byly na denním pořádku.3 Za doby starého Říma, kdy chudnutí obyvatelstva pomalu, ale jistě oslabovalo ekonomickou rovnováhu říše, se organizovaly podpůrné akce s cílem alespoň prozatímně tuto situaci zlepšit, např. ve formě rozdávání chleba chudým.4 Ve starověkém Řecku však existoval propracovanější systém sociální politiky – byly zavedeny reformy, které se snaţily zabránit tzv. dluţnímu otroctví, a pomoc garantovaná státem, pokud k takovým případům skutečně došlo.5 Větší pokrok nastal ve středověku, ve kterém pozůstalé příslušníky rodiny zabezpečovaly svépomocné podpůrné spolky. Zpočátku takové spolky vznikaly mezi horníky, poté se k nim přidali vlastníci dolů a i někteří řemeslníci. Nedílnou součástí těchto spolků byly i pokladny, kam jeho členové přispívali ze svých mezd pro případ invalidity nebo

1

KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 6. TRÖSTER, Petr a kol.Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 19. 3 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 5. 4 TRÖSTER, Petr a kol.Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 19. 5 VACÍK, Antonín a kol. Právo sociálního zabezpečení. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2002, s. 16. 2

8

zabezpečení rodiny následkem jejich smrti.6 Dá se tak říci, ţe šlo o ranou fázi odborových organizací. Postavení církve v oblasti péče o chudé představovalo do 18. století zásadní roli. Poté tato péče přešla na vrchnost, avšak to neznamená, ţe by tímto krokem úloha církve skončila, a dále na obce, které však pečovaly pouze „o chudé s domovským právem“, tedy občany českých zemí,7 kdy tato péče obsahovala poskytování přístřeší a stravy,8 vzácně i oblečení.9 Reformou státní správy za vlády Marie Terezie došlo i k obsazení vysokých úředních funkcí členy z řad veřejnosti, kdy tyto pozice do této doby náleţely pouze šlechtě. S touto změnou vznikla i otázka následného zabezpečení úředníků, kteří, na rozdíl od šlechty, byli odkázáni pouze na své platy. To vedlo v roce 1771 k vydání pensijního normálu10 pro vdovy a sirotky po zaměstnancích, kteří „věrně slouţili“, který u nás později tvořil základ státního zaopatření pro tyto osoby. V 18. a počátkem 19. století byl sirotčí důchod státem přiznáván na základě výše zmíněného pensijního normálu pouze pozůstalým dětem po vojenských vyslouţilcích a státních zaměstnancích. V Německu koncem 19. století Bismarck11 zavedl kromě jiného i obligatorní nemocenské a úrazové pojištění, tvořící tzv. Bismarckův model sociálního pojištění, který inspiroval mnohé evropské země včetně Rakouska-Uherska, zahrnující i dnešní území České republiky.12

1.2 Období za první republiky do únorového převratu v roce 1948 Československo, co se týče sociální politiky, převzalo právní předpisy RakouskaUherska, které postupem času novelizovalo. Organizace sociálního pojištění však do této doby nevykazovala jednotnost, proto bylo zapotřebí sjednotit samostatně stojící normy sociálního pojištění a umoţnit nárok na pobírání sociálního pojištění širšímu okruhu obyvatelstva,13 jelikoţ do této doby stát stále upřednostňoval především státní zaměstnance. Ačkoli péči o chudé i nadále vykonávaly obce, zájem státu v této oblasti značně vzrostl. Dobročinně se zde angaţovaly i četné dobrovolnické organizace a spolky, např. Československý červený kříţ. 6

KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 6. TRÖSTER, Petr a kol.Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 19 – 20. 8 Oboje však v nejnutnějším rámci na pokrytí základních potřeb. 9 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 6. 10 Pojem „penzijní normál“ neznamená předpis důchodového pojištění dostupný všem, nýbrţ pouze určitému okruhu osob. Financoval se ze státního rozpočtu. 11 Otto von Bismarck byl významný politik 19. století, známý pod přezdívkou „Ţelezný kancléř“. 12 TRÖSTER, Petr a kol.Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 20 – 22. 13 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 13. 7

9

Mezi nejvýznamnější právní předpisy patří zákon č. 199/1919 Sb., o organizaci péče o válečné poškozence, ve kterém se stanovily podmínky nároku na tuto péči, přičemţ za válečného poškozence zákon povaţuje i „pozůstalé po zemřelých nebo nezvěstných osobách,14 na jejichţ výţivu tyto osoby za ţivota byly po zákonu povinny přispívati“. Dále zákon č. 221/1924 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, který se však týkal pouze dělnických profesí.15 Obsahoval kromě jiného i invalidní a starobní pojištění, která spadaly pod Ústřední sociální pojišťovnu, a k níţ patřil dle § 106 i sirotčí důchod a jeho výplata. Výše výplaty sirotčího důchodu se odvíjela podle čtyř kategorií, do kterých byli uţivatelé důchodu zařazováni.16 Tento zákon nahlíţel na sirotčí důchod odlišněji neţ nynější právní úprava, jelikoţ přiznával nárok na sirotčí důchod dítěti mladšímu 18 let. Dále výslovně stanovil podmínku určení otcovství u mimomanţelských dětí a umoţňoval nárok na sirotčí důchod i po smrti pěstouna. Pokud však sirotek uzavřel sňatek, naplnil tímto podmínku zániku nároku na sirotčí důchod, nehledě na to, zda dovršil 18 let věku či nikoli. Zákon rovněţ obsahoval důchod po nezvěstných, kdy v § 122a výslovně uváděl: „Je-li pojištěnec nebo důchodce déle jednoho roku nezvěstným, lze přiznati vdovský (vdovecký) a sirotčí důchod před ukončením soudního řízení o prohlášení za mrtva, činí-li okolnosti úmrtí pravděpodobným.“ Poslední demokraticky přijatý zákon v sociální sféře představoval zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, který sjednotil sociální pojištění do uceleného právního předpisu, a jehoţ provádění bylo svěřeno Ústřední národní pojišťovně. V souvislosti se sirotčím důchodem upravoval problematiku v případě ztráty ţivitele17 v důsledku smrti a důchodové pojištění, kdy prodlouţil nárok na sirotčí důchod a stanovil maximální věkovou hranici na 25 let. Jednalo se o velmi progresivní zákon, který posílil právní jistotu obyvatelstva ve státě.

14

Takovými osobami se podle § 1 písm. a) tohoto zákona rozumějí invalidé se sníţenou pracovní schopností, nebo této schopnosti trvale pozbyli z důvodu vojenské sluţby, vojenských úkonů, zaměstnání ţelezničního zřízence nebo kteří byli zajati. 15 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 8. 16 TRÖSTER, Petr a kol.Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 22 – 23. 17 Se ztrátou ţivitele je spojena i ztráta pravidelných příjmů pozůstalé rodiny. Tento stav znamená pro takovou rodinu citelné zhoršení ţivotní situace, coţ je předmětem důchodového pojištění, kam spadá i sirotčí důchod a jeho vyplácení, pokud zemřelému vznikl ke dni smrti nárok na starobní nebo invalidní důchod. KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 125 – 126. 10

1.3 Období v letech 1949-1989 Po politickém převratu v únoru roku 1948 došlo k přeměně i v sociální oblasti, kterou silně poznamenal vliv Sovětského svazu, ačkoli se jeho sociální právní úprava vyvinula ve zcela jiných podmínkách neţ československá.18 Na základě zákona č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění nastalo oddělení důchodového a nemocenského pojištění, které provádělo Revoluční odborové hnutí jakoţto orgán Komunistické strany Československa. Zákon dále pamatoval i na oběti Druhé světové války, kterým v § 6 zajistil péči a zabezpečení. Sociální zabezpečení bylo v právní úpravě zakotveno jako zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení a upravovalo jak důchodové zabezpečení, tak i sociální péči o obyvatelstvo, která figurovala jako nástupce chudinské péče, jenţ v té době zabezpečoval stát a jeho orgány.19 Zákon o sociálním zabezpečení v § 4 odst. 1 zaručoval vyplácení sirotčího důchodu pozůstalým po zemřelém ţiviteli, přičemţ stejně jako předchozí právní úpravy umoţňoval nárok na sirotčí důchod po pěstounovi a i nadále stanovil maximální věkovou hranici na 25 let. Další reforma v sociální sféře nastala v roce 1964, kdy byl přijat zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení.20 Sirotčí důchod upravoval v § 33 a 34, přičemţ v § 34 odst. 6 bylo moţno výplatu sirotčího důchodu zastavit, pokud sirotek uzavřel sňatek či pokud ţil v domácnosti, jejíţ příjem přesahoval částku 600 Kč na osobu měsíčně. Sirotčí důchod navíc nově náleţel nejdéle do 26 let věku, pokud byly splněny stanovené podmínky, např. soustavná příprava na budoucí povolání. Za zmínku rovněţ stojí i § 33 odst. 6: „Výplata sirotčího důchodu může být zastavena, uzavře-li poživatel sirotčího důchodu sňatek a je-li v rodině hrubý příjem na osobu vyšší než 620 Kčs měsíčně.“ Dále byl přijat i zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení druţstevních rolníků, který vzhledem k nepříliš fungujícímu státnímu hospodářství stávající sociální úroveň státu spíše zhoršil.

1.4 Vývoj po roce 1989 do současnosti Předchozí období se vyznačovalo výrazným poklesem úrovně v sociální oblasti, na který mělo vliv především neefektivní hospodářství a stagnující ekonomika státu.21 Proto v roce 1990 vznikl Scénář sociální reformy, který měl za úkol změnit tehdejší stav sociální 18

TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 24. KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 16 – 18. 20 Tento zákon byl v roce 1975 nahrazen stejnojmenným zákonem. 21 TRÖSTER, Petr a kol.Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 24 – 25. 19

11

politiky k lepšímu. Dále byla vytvořena i tzv. „záchranná sociální síť“, která měla usnadnit přechod mezi politickými reţimy a zabránit s tím souvisejícímu náhlému zchudnutí obyvatelstva. V kontextu sirotčího důchodu se jednalo zejména o dvě právní úpravy. První z nich, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, se týká státní ochrany rodin s dětmi a dávek jim určeným. Zákon také pracuje s pojmy „nezaopatřené dítě“ a „soustavná příprava dítěte na budoucí povolání“.22 Druhý právní předpis, zákon č. 155/1995, o důchodovém pojištění, upravuje jednotlivé druhy důchodů a podmínky vzniku nároku na důchod a jeho výši, stejně jako problematiku souběhu nároků na důchody a jejich výplatu.23 Zákon o důchodovém pojištění zároveň usnadnil přechod na systém důchodového pojištění od tehdejší úpravy sociálního zabezpečení, která neměla tak dobře propracovaný důchodový systém. 24

22

Těmito pojmy se podrobněji zabývám v druhé kapitole na straně 17 – 20. KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 19 – 20. 24 TRÖSTER, Petr a kol.Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 25. 23

12

2 SIROTČÍ DŮCHOD Sirotčí důchod jakoţto pozůstalostní důchod náleţí nezaopatřenému dítěti nejdéle do 26 let věku. Sociální událostí je v tomto případě smrt, resp. ztráta ţivitele, ať uţ rodiče dítěte nebo osoby, která funkci rodiče plnila a o dítě se starala, nesmí se však jednat o pěstouna25 či jeho manţela. Problematiku sirotčího důchodu upravuje široká škála právních předpisů, především zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který stanoví podmínky vzniku nároku na sirotčí důchod a jeho výši, přičemţ se zabývá i situací, kdy osobě pobírající sirotčí důchod vznikne nárok na vyplácení další důchodové dávky. Dále pak zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který mimo jiné upravuje podávání ţádosti o přiznání sirotčího důchodu a určuje i lhůtu pro jejich výplatu. Za zmínku stojí i zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, kterým se zabezpečuje úhrada státních výdajů na výplatu důchodů včetně sirotčího důchodu. Řízení ve věci sirotčího důchodu upravuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, který řeší otázku místní příslušnosti správního orgánu26 a zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, který se zabývá opravnými prostředky. O sirotčím důchodu se nepřímo zmiňuje i Listina základních práv a svobod, která v § 30 odst. 1 a 2 zaručuje „právo na přiměřené hmotné zabezpečení při ztrátě ţivitele“27 a „pomoc od státu pro rodiče, kteří pečují o děti“28. Správním orgánem, který v oblasti sirotčího důchodu vystupuje, je především Česká správa sociálního zabezpečení.29

2.1 Význam sirotčího důchodu Dávka důchodového pojištění jeho příjemci kompenzuje určitou ţivotní situaci, ve které se tato osoba nachází. V případě sirotčího důchodu se tak pozůstalému nezaopatřenému dítěti poskytuje finanční náhrada za zemřelého člena rodiny.

25

Pěstounská péče vylučuje nárok na pobírání sirotčího důchodu i po smrti pěstouna. Konkrétně v § 11 odst. 1 písm. d). 27 Nárok na určitou výši dávky však Listina výslovně neuvádí. Kromě toho je z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 38/95 patrné, ţe nikdo nemá od státu záruku, ţe ačkoli dosáhne určitého věku a dostane se do určité sociální situace, má nárok na určitou výši důchodu nebo další dávku v oblasti důchodů. PŘIB, Jan, VOŘÍŠEK, Vladimír. Důchodové předpisy s komentářem. 6. vydání. Olomouc: ANAG, 2010, s. 28. 28 Listina se sice výslovně zmiňuje o obou rodičích, na druhou stranu i rodiči, který po smrti manţela nebo manţelky pečuje o jednostranně osiřelé dítě, a který pobírá vdovský nebo vdovecký důchod, jenţ se sirotčím důchodem velmi úzce souvisí, stát finančně pomáhá. 29 PETRÁŠEK, Josef. Sociální politika. 1. vydání. Praha: Vydavatelství Univerzity Jana Amose Komenského, 2007, s. 28. 26

13

Úloha sirotčího důchodu spočívá v tom, ţe se snaţí pozůstalým členům rodiny usnadnit náhle vzniklou a nelehkou ţivotní situaci a především pozůstalému dítěti nahradit část příjmu zesnulého, na kterém závisela výţiva tohoto dítěte. Lze tedy říci, ţe plní ekonomickou funkci, kdy zasíláním pravidelných peněţních dávek jeho příjemci zajišťuje takové osobě důstojný ţivot ve společnosti a vyrovnává ekonomický pokles ţivotní úrovně, který by dítěti nastal v důsledku úmrtí člena rodiny, to znamená, ţe ačkoli se jedná o finanční částku, neslouţí k vylepšení ţivotní situace jejího příjemce před smrtí jeho ţivitele. V případě oboustranně osiřelého dítěte se takovému dítěti přiznává pobírání dvou sirotčích důchodů, které se mu samostatně vyplácejí.

2.2 Podmínky vzniku nároku na sirotčí důchod Aby byl dítěti přiznán nárok na sirotčí důchod, musejí být splněny zákonné podmínky, které taxativně vymezuje zákon o důchodovém pojištění v § 52. To znamená, ţe se musí jednat o nezaopatřené dítě, které následkem smrti přišlo o jednoho nebo oba rodiče,30 osvojitele, nebo osoby, která rozhodnutím soudu o svěření dítěte do výchovy nebo do společné výchovy manţelů nahrazovala roli rodičů v péči o dítě.31 Zemřelý musel být buď starobní, nebo invalidní důchodce, nebo musel splňovat potřebnou dobu pojištění, aby mu vznikl nárok na jeden z těchto důchodů, nebo zemřel na následky pracovního úrazu.32 Minimální doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se u osoby odvíjí podle jeho věku a činí alespoň polovinu potřebné doby pojištění.33 Nárok na sirotčí důchod nevzniká v případě, kdy dítě vyrůstá v péči pěstouna, i kdyby zemřel, včetně jeho manţela, jelikoţ vyţivovací povinnost vlastních rodičů dítěte tímto není narušena a navíc je pěstounská péče kompenzována finančním příspěvkem od státu. Dále i po osobě pečující o dítě.34 V případě osvojení nárok na sirotčí důchod vzniká po smrti osvojitele, nevyplácí se však dítěti, které osvojitel vychovává.35 Sirotčí důchod je od roku 2012 přiznáván i nezaopatřenému dítěti, které soud svěřil na základě náhradní rodinné péče do společné výchovy manţelů, to znamená, ţe takové dítě má 30

Smrt jednoho nebo dvou rodičů dítěte se zohledňuje při pobírání jednoho nebo dvou sirotčích důchodů. Z tohoto hlediska se můţe jednat například o vnouče či dítě v náhradní rodinné péči. HERMAN, Jaroslav, JANOUŠKOVÁ, Marcela. Vdovský a sirotčí důchod: podmínky vzniku nároku a poskytování dávek, jak a kde uplatnit nárok, výše dávek a zvyšování důchodu. 1. vydání. Praha: 77. ZO ČSOP, 1991, s. 11. 32 § 52 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 33 § 40 zákona o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 34 § 5 odst. 1 písm. k) zákona o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 35 PŘIB, Jan. Důchodové pojištění a související problematika. 1. vydání. Praha: ASPI Publishing s. r. o., 2004, s. 61. 31

14

nárok na sirotčí důchod i po osobě, která nebyla rodičem dítěte, ani toto dítě neadoptovala.36 Výjimku ovšem ze zákona o důchodovém pojištění tvoří pěstoun a jeho manţel, jak jiţ bylo uvedeno výše. Pokud nastane situace, ţe nezaopatřené dítě oboustranně osiří, vzniká dle § 52 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění po splnění zákonných podmínek takovému dítěti nárok na pobírání dvou sirotčích důchodů po kaţdém z obou rodičů, osvojitelů nebo osob, které rodiče nahradily,37 přičemţ se zjišťují podmínky splnění, tj. potřebná doba pojištění na nárok na starobní nebo invalidní důchod, po kaţdém z nich. Zákon o důchodovém pojištění odkazuje i na § 50, který při vzniku nároku na sirotčí důchod hraje rovněţ podstatnou roli, jelikoţ v odst. 6 výslovně zmiňuje, ţe „nárok na vdovský důchod zaniká dnem právní moci rozhodnutí soudu o tom, ţe vdova úmyslně způsobila smrt manţela jako pachatelka, spolupachatelka nebo účastnice trestného činu“, které přiměřeně platí i pro osiřelé dítě.

2.3 Základní pojmy Pro důkladné pochopení problematiky sirotčího důchodu a jeho souvislostí je potřeba vymezit několik pojmů, které tvoří základ této bakalářské práce, a kterým se věnuji v jednotlivých podkapitolách.

2.3.1 Pozůstalostní důchod Pozůstalostním důchodem se rozumí dávka z důchodového pojištění pro pozůstalé členy rodiny, tj. vdovy, vdovce a sirotky,38 po úmrtí manţela, manţelky, rodiče, osvojitele nebo osoby, která se o dítě starala, a na které dítě z hlediska výţivy existenčně záviselo. Pozůstalostní důchod patří důchodům nepřímým neboli odvozeným,39 to znamená, ţe aby osobě vznikl nárok na přiznání důchodu, ať uţ vdovského, vdoveckého nebo sirotčího, musel být zemřelý buď invalidní, nebo starobní důchodce, nebo musel splňovat ke dni úmrtí stanovenou dobu pojištění, aby mu vznikl nárok na invalidní nebo starobní důchod.40

36

Nové podmínky nároku na pozůstalostní důchody. Práce & sociální politika, 2012, ročník 9, č. 1, s. 3. PETRÁŠEK, Josef. Sociální politika. 1. vydání. Praha: Vydavatelství Univerzity Jana Amose Komenského, 2007, s. 38. 38 ARNOLDOVÁ, Anna. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Galén, 2002, s. 270. 39 BISKUP, Jiří, VOŘÍŠEK, Vladimír. Důchodové pojištění. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 156 – 157. 40 § 49 a § 52 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. 37

15

Vedle pozůstalostního důchodu existuje důchod přímý, kam se řadí právě důchod invalidní nebo starobní. Přímé a nepřímé důchody se liší v tom, ţe přímý důchod se odvíjí podle doby pojištění dané osoby a jeho výdělku, zatímco nepřímý důchod se vyměřuje z procentní výměry přímého důchodu zemřelého manţela nebo rodiče.41

2.3.2 Důchodové pojištění Český důchodový systém tvoří tři sloţky: důchodové pojištění, důchodové spoření a doplňkové penzijní spoření.42 Penzijní spoření je dobrovolné a slouţí pro pozdější osobní vyuţití,43 to znamená, ţe se na něm občan můţe, ale i nemusí podílet, ale jeho výhoda spočívá v tom, ţe pokud se občan na penzijním připojištění účastní, získává příspěvek ze strany státu. Klíčovou část tohoto systému však tvoří důchodové pojištění.44 Důchodové pojištění plní hned několik funkcí. Jednak pojistnou, jelikoţ jej zajišťuje stát prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení a jejích okresních poboček, tak i příspěvkovou, která se týká okruhu osob, které se na důchodovém pojištění podílejí.45 Důchodové pojištění se týká všech ekonomicky aktivních občanů, kteří ze svého platu nebo mzdy odvádějí pojistné na toto pojištění. Účastní se ho i ty osoby, které se nacházejí ve věku ekonomické aktivity, ačkoli nejsou ekonomicky aktivní. Účast na důchodovém pojištění je po splnění zákonných podmínek povinná,46 to znamená, ţe pojištěnec odvádí pojistné nezávisle na své vůli, tudíţ se nemůţe tohoto úkonu zprostit47, a to i přesto, ţe on sám si dokáţe ze svých prostředků zajistit důstojné podmínky pro své stáří.48 To souvisí s tzv. obligatorností dávek z důchodového pojištění, neboť pokud pojištěnec splní stanovené podmínky dané zákonem, vzniká mu automaticky nárok na důchod

41 42

Můţe se jednat i o osvojitele nebo osobu, která nahradila funkci rodiče, s výjimkou pěstouna. RYTÍŘOVÁ, Lucie. Důchodový systém v České republice. 1. vydání. Olomouc: Nakladatelství Anag, 2013, s.

6. 43

ARNOLDOVÁ, Anna. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Galén, 2002, s. 87. ARNOLDOVÁ, Anna. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení – 1. část. 2. vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2004, s. 175. 45 Tzv. princip solidarity znamená, ţe osoba s vyššími příjmy zabezpečuje odváděním finančních příspěvků osoby s niţšími příjmy a ţe výdělečně činné osoby zabezpečují osoby, které se nacházejí v situaci, kdy mají nárok na pobírání podpory či důchodu. KREBS, Vojtěch a kol. Sociální politika. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 189. 46 V tomto ohledu se počítá se zásadou solidarity osob výdělečně činných s osobami v důchodovém věku. TRÖSTER, Petr a kol.Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 144. 47 VESELÝ, Jiří. Právo sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2009, s. 65 – 66. 48 To však takové osobě nebrání na fakultativní účasti na penzijním připojištění, kdy zároveň pobírá i státní příspěvek na toto připojištění. 44

16

vyplácený z důchodového pojištění.49 Důvod, proč je účast na důchodovém pojištění povinná, plyne z toho, ţe z něj stát poskytuje pět zákonem taxativně vymezených důchodů, a to starobní, plný invalidní, vdovský, vdovecký a sirotčí důchod.50 Co se týče zákonné úpravy důchodového pojištění, vymezuje ji zákon o důchodovém pojištění, přičemţ procesní část upravuje zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.51

2.3.3 Zkoumání potřebné doby pojištění V řízení o přiznání sirotčího důchodu se můţe stát, ţe ne vţdy se ţadateli důchodová dávka přizná. Důvodem je skutečnost, ţe zemřelá osoba, od které se přiznání sirotčího důchodu odvíjí, nesplnila zákonnou podmínku minimální doby pojištění, ať uţ proto, ţe nebyla ekonomicky aktivní, nebo byla osobou samostatně výdělečně činnou, která se nepodílela na systému důchodového pojištění odváděním určité finanční částky ze svého platu. Doba pojištění zemřelého se zjistí součinností ţadatele o přiznání sirotčího důchodu a šetřením České správy sociálního zabezpečení, dále jen „ČSSZ“, která ţádost často zamítne z toho důvodu, ţe zkoumáním nezjistí potřebnou dobu pojištění na přiznání sirotčího důchodu. Je logické, ţe se ţadatel o důchod brání podáním příslušného opravného prostředku, v tomto případě námitkou proti rozhodnutí.52 Není výjimkou, ţe se případem nepřiznání sirotčího důchodu zabývá i veřejný ochránce práv, který následně zjistí, ţe zemřelá osoba byla osobou samostatně výdělečně činnou, která se však nepřihlásila k účasti na důchodovém pojištění, proto ČSSZ potřebnou dobu k pojištění nezjistila, a tak sirotčí důchod ţadateli nepřiznala. Názor veřejného ochránce práv na tuto situaci je takový, ţe účast na důchodovém pojištění vzniká na základě podnikání jako takového, tudíţ není potřeba podávat jako osoba samostatně výdělečně činná přihlášku k tomuto pojištění, stejně jako se z něho odhlašovat. Od roku 2004 platí zásada, ţe osoba samostatně výdělečně činná se důchodového pojištění dle § 5 zákona o důchodovém pojištění účastní povinně v případě, ţe podniká na hlavní činnost, coţ ČSSZ bez potíţí dohledá například na ţivnostenském nebo finančním úřadě. Pokud tedy byla zemřelá osoba podnikatelem, ale nepodala za příslušný kalendářní rok 49

TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 143 – 144. PETRÁŠEK, Josef. Sociální politika. 1. vydání. Praha: Vydavatelství Univerzity Jana Amose Komenského, 2007, s. 27 – 28. 51 VESELÝ, Jiří. Právo sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2009, s. 66. 52 Blíţe v podkapitole 3.4 Opravné prostředky. 50

17

přehled o svých příjmech a výdajích, můţe toto ČSSZ vyţadovat po ţadateli o sirotčí důchod, stejně jako můţe poţadovat doplacení pojistného, který měl zemřelý odvést. Teprve pak dojde ke splnění zákonné podmínky potřebné doby pojištění, od které se odvíjí i přiznání sirotčího důchodu, neboť se toto připočte zemřelému k době jeho pojištění.53

2.3.4 Nezaopatřené dítě Dítětem se rozumí období od jeho narození do nabytí zletilosti. V tomto období je takové osobě poskytována zvýšená ochrana státu s ohledem na mezinárodní smlouvy o právech dětí, neznamená to však, ţe můţe libovolně zasahovat do práv a povinností rodičů dítěte. V oblasti důchodového pojištění se rozlišuje mezi dítětem vlastním, osvojeném nebo převzatém do péče nahrazující péči rodičů, avšak všechny tři formy dítěti připisují právní subjektivitu, například nárok na pobírání sirotčího důchodu.54 V rámci pozůstalostních důchodů se za dítě povaţuje takové, kterému náleţí sirotčí důchod, jelikoţ ho zemřelý vychoval, a tudíţ si k sobě vypěstovali nějaký vztah, náklonnost. Zákon o důchodovém pojištění dle § 20 odst. 3 a 6 za nezaopatřené dítě povaţuje „dítě, do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliţe: a) se soustavně připravuje na budoucí povolání, b) se nemůţe soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat výdělečnou činnost.“ Nezaopatřenost dítěte nastává i v případě, ţe je takové dítě po ukončení povinné školní docházky aţ do dovršení 18 let vedeno v evidenci na úřadě práce, aniţ by mu bylo přiznáno hmotné zabezpečení nezaměstnaných. To však neplatí v zákonem stanovených případech, např. pokud bez váţného zdůvodnění odmítne zprostředkované zaměstnání. Zákon o státní sociální podpoře nezaopatřené dítě v § 11 definuje shodně jako zákon o důchodovém pojištění a dále za takové dítě povaţuje i dítě, které navštěvuje základní školu a po jejím absolvování se soustavně připravuje na budoucí povolání na střední nebo vysoké škole55 nebo se ze zdravotních důvodů nemůţe připravovat na budoucí povolání či být 53

Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Důchody. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2009, str. 58 – 59. 54 HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 145. 55 Pro studium na střední nebo vysoké škole nehraje roli, zda dítě studuje na české nebo zahraniční škole. U zahraniční školy je však podmíněné, aby se svou úrovní rovnala úrovni na českých školách. 18

ekonomicky aktivní, jinými slovy si nemůţe vlastními silami zajistit obţivu, kterou by si dokázalo zajistit prací.56 Zákon tento pojem vymezuje i negativně, kdy nezaopatřeným dítětem od 1. 1. 2010 není dítě, které pobírá důchod pro invaliditu třetího stupně.57 Vyvstává otázka, proč pojem nezaopatřeného dítěte upravují dva právní předpisy, tedy zákon o důchodovém pojištění a zákon o státní sociální podpoře. Důvodem je skutečnost, ţe zákon o důchodovém pojištění upravuje dávky důchodového pojištění, tedy starobní, plný invalidní, vdovský, vdovecký a sirotčí důchod, zatímco zákon o státní sociální podpoře se zabývá, jak uţ název vypovídá, státní sociální podporou, která zahrnuje přídavek na dítě, příspěvek na bydlení a porodné, přičemţ u těchto dávek rozhoduje výše příjmu, a dále rodičovský příspěvek a pohřebné. Rozdíl mezi důchodovými dávkami a dávkami státní sociální podpory panuje jak v jejich výši, tak i v zákonných podmínkách. Zabezpečení dětí a mládeţe zaručuje i Listina základních práv a svobod, která v čl. 32 garantuje zajištění „zvláštní ochrany dětí a mladistvých“.58

2.3.5 Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání Nezaopatřenost dítěte vychází dle § 21 odst. 1 i z přípravy tohoto dítěte na budoucí povolání tím, ţe po skončení povinné školní docházky studuje na střední a vysoké škole s úmyslem prohloubit své dosavadní znalosti, a získat tak lepší kvalifikační ohodnocení v budoucím zaměstnání, coţ vyţaduje zvýšené náklady na toto dítě.59 Nezáleţí přitom na skutečnosti, zda dítě studuje na české nebo zahraniční škole, u zahraničních středních a vysokých škol však platí poţadavek, ţe jejich vzdělávací úroveň se musí shodovat s úrovní českých středních a vysokých škol. Soustavnou přípravou dítěte na budoucí povolání se dle § 21 zákona o důchodovém pojištění ovšem nerozumí jen studium na střední a vysoké škole, nýbrţ i příprava pro pracovní uplatnění ve výcvikových zařízeních pro občany, kteří mají změněnou pracovní schopnost, to znamená pro občany se zdravotním postiţením.60 Zákon o důchodovém pojištění pojem přípravy na budoucí povolání vymezuje i negativně, a to konkrétně v § 21 odst. 1 písm. a), kdy za takovou přípravu nelze povaţovat dálkové, večerní, distanční a kombinované studium na českých středních a vysokých školách, 56

TRÖSTER, Petr a kol.Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 60. Dítě, které pobírá plný invalidní důchod, nemá jiţ nárok na pobírání sirotčího důchodu. 58 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 77. 59 TRÖSTER, Petr a kol.Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 60. 60 ARNOLDOVÁ, Anna. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Galén, 2002, s. 176 – 177. 57

19

a vykonává-li zároveň výdělečnou činnost v rozsahu, který zakládá povinnou účast na důchodovém

pojištění,61

nebo

pokud

v době

takového

studia

získává

podporu

v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci. Dále dítě nesmí během studia vykonávat vojenskou nebo civilní sluţbu nebo být ve sluţebním poměru v ozbrojených silách. Zákon o důchodovém pojištění v § 21 odst. 2 a odst. 3 dále hovoří i o druzích středních a vysokých škol, na kterých dítě můţe studovat, aby bylo z důvodu přípravy na budoucí povolání povaţováno za nezaopatřené. Pokud se středních škol týče, má zákon na mysli konkrétně střední školy, konzervatoře a vyšší odborné školy, které jsou evidovány v rejstříku škol a školských zařízení, s výjimkou škol, které zřizují ministerstva obrany, vnitra a spravedlnosti, které zákon do středních škol počítá i v období, ve kterém ještě v tomto rejstříku zapsány nejsou.62 Dále pod studium na středních školách spadá i příprava k přijetí do církevní nebo náboţenské společnosti v rozsahu jednoho aţ dvou let, vzdělávání v diagnostických ústavech a zahraniční středoškolské studium poskytované českými vzdělávacími institucemi. Pro účely zákona o důchodovém pojištění, tedy vzniku a trvání nároku na sirotčí důchod, se soustavnou přípravou na budoucí povolání rozumí i studium v jednoletých kurzech cizích jazyků s denní výukou, které zaštiťují právnické a fyzické osoby uvedené v seznamu vzdělávacích institucí poskytujících jednoleté kurzy cizích jazyků s denní výukou vedeném Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy, 63

přičemţ zde platí podmínka úspěšného vykonání první maturitní zkoušky či absolutoria

v kalendářním roce, ve kterém student zahajuje studium tohoto jazykového kurzu.64 O soustavnou přípravu na budoucí povolání studiem na vysoké škole jde v případě, ţe nezaopatřené dítě studuje bakalářské, magisterské, navazující magisterské a doktorské studium v akreditovaném studijním programu v České republice, nikoli však v případě celoţivotního vzdělávání, neboť se nejedná o přípravu na budoucí povolání. Kromě toho se při této formě studia nezískává status studenta.65

61

Nezaopatřenost dítěte se v případě jiného studia neţ prezenčního zakládá na tom, zda je dítě výdělečně činné v míře, která zakládá povinnost se účastnit na důchodovém pojištění, či nikoli. To znamená, ţe i dítě, které studuje formou dálkového, distančního nebo kombinovaného studia, lze povaţovat za nezaopatřené, pokud se nemusí podílet na důchodovém pojištění. V ostatních případech studia na střední nebo vysoké škole nezáleţí na tom, zda je dítě výdělečně činné, stále je podle zákona nezaopatřené. 62 VOŘÍŠEK, Vladimír. Komentář k zákonu o důchodovém pojištění. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 101 – 103. 63 Zákon č. 267/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 64 ANDERLE, Martin. Studium v jednoletých kursech cizích jazyků [online]. cssz.cz. [cit. 17. června 2014]. Dostupné na . 65 Dle § 60 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. 20

Studium vysoké školy začíná dnem přijetí uchazeče ke studiu a končí za podmínek taxativně vymezených v zákoně č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, tj. úspěšným zakončením studia v období daném příslušným studijním programem, zanecháním studia, v případě nesplnění daných povinností, které ze studia na vysoké škole vyplývají, vyloučením ze studia, dále zrušením daného studijního programu nebo při uplynutí akreditační lhůty daného studijního programu, o kterém rozhoduje Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. Od roku 1999 má student moţnost studium na vysoké škole při splnění určitých podmínek dané studijním a zkušebním řádem vysoké školy opakovaně přerušit, přičemţ je předem určená nejdelší celková doba tohoto přerušení.66 Během přerušení studia zaniká status studenta a nezaopatřenost dítěte, které následně znovu vznikají při zápisu do téhoţ studia, které bylo přerušeno. O soustavné přípravě na budoucí povolání studiem na vysoké škole lze hovořit i v případě, ţe dítě ukončí studium na vysoké škole a k tomuto dni započne studium na totoţné nebo jiné vysoké škole, přičemţ se akceptuje i přechod z vysoké školy na vyšší odbornou školu. Maximální lhůta mezi ukončením a započetím studia činí maximálně 3 kalendářní měsíce.67

2.3.6 Převzetí do péče nahrazující péči rodičů Pokud nastane situace, kdy o dítě nemohou z váţných důvodů pečovat vlastní rodiče, zákon68 pamatuje i na ni a nabízí co nejvhodnější formu umístění dítěte do náhradní výchovné péče,69 která je předmětem agendy orgánů sociálně-právní ochrany dětí.70 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník taxativně vymezuje v Hlavě II a Hlavě III druhy náhradní rodinné péče, přičemţ § 971 – § 975 se zabývá ústavní péčí, u které se, na

66

Například Studijní a zkušební řád Univerzity Palackého v Olomouci stanovuje v čl. 19 odst. 3 nejdelší dobu přerušení studia čtyři semestry v případě přerušení magisterského programu a dva semestry v případě přerušení studia v bakalářském a navazujícím magisterském studijním programu, přičemţ doba přerušení se vztahuje na celé semestry, nikoli pouze na jejich část. 67 VOŘÍŠEK, Vladimír. Komentář k zákonu o důchodovém pojištění. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 106 – 109. 68 Konkrétně zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jednotlivými druhy náhradní rodinné péče, které upravují příslušné paragrafy tohoto zákona, vymezím u kaţdého druhu péče nahrazující péči rodičů zvlášť. 69 U náhradní výchovné péče platí zásada, ţe náhradní rodinná péče je vţdy upřednostňována před ústavní výchovou, protoţe poskytuje dítěti prostředí, které nejvíce připomíná rodinné zázemí. Základní pojmy [online]. adopce.com. [Cit. 2014-02-17]. Dostupné na . 70 Formy náhradní rodinné péče [online]. mpsv.cz. [Cit. 2014-02-17]. Dostupné na . 21

rozdíl od ostatních forem péče o dítě, nedá hovořit o péči rodinné, neboť se od ní v mnoha ohledech velmi odlišuje. Formy náhradní rodinné péče představují svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby neţ rodiče, pěstounskou a poručenskou péči a osvojení neboli adopci. Autentickému rodinnému zázemí se však z těchto čtyř forem nejvíce přibliţuje osvojení a pěstounství.71 Vzhledem k tomu, ţe dle zákona o důchodovém pojištění nevzniká sirotčí důchod po smrti pěstouna i jeho manţela,72 podrobnější charakteristiku této formy péče o dítě, stejně jako v případě ústavní výchovy, pro účely této bakalářské práce zcela vynechám. Je třeba zdůraznit, ţe rodič, osvojitel i osoba, která o dítě pečuje, stojí dle § 52 zákona o důchodovém pojištění na stejné úrovni, proto v případě jejich smrti nenastává důvod upřednostňovat přiznání sirotčího důchodu u kteréhokoli z nich.73 Svěřením dítěte do péče jiné fyzické osoby, neţ představují vlastní rodiče, znamená přenést péči o toto dítě na osobu, ke které má dítě pozitivní citový vztah, a která se dokáţe postarat o jeho zdárnou výchovu. Tuto osobu obvykle představuje rodinný příslušník dítěte. O svěření dítěte do takové péče rozhoduje soud, který zároveň rozhoduje i o míře práv a povinností dané osoby k dítěti. Zákon povoluje předat dítě do společné péče manţelů, pokud s touto péčí oba souhlasí. V případě smrti jednoho z nich se o dítě stará pozůstalý manţel, výchova dítěte tímto zůstává nedotčena. Je však třeba zdůraznit, ţe umístěním dítěte do takovéto formy péče o něj neznamená pozbytí vyţivovací povinnosti vlastního rodiče k dítěti, jinými slovy to znamená, ţe pokud rodič nemůţe tuto povinnost vykonávat, k uskutečnění této péče vůbec nedojde.74 Poručník se nezletilému dítěti rozhodnutím soudu přiděluje tehdy, je-li rodičovská zodpovědnost rodičů dítěte pozastavena nebo jestliţe jí byli úplně zbaveni, dále pokud byli zbaveni způsobilosti k právním úkonům nebo jestliţe zemřeli. Funkce poručníka nezakládá vyţivovací povinnost poručníka vůči dítěti. Při ustanovení poručníka soud přihlíţí k doporučení osoby, která má být poručníkem, rodiči dítěte, pokud toto doporučení nehraje v neprospěch dítěte, coţ zjistí dozorem, který nad

71

MATĚJČEK, Zdeněk a kol. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. 1. vydání. Praha: Portál, 1999, s. 31. 72 Důvod pro vyřazení pěstouna na nárok na pobírání sirotčího důchodu spočívá ve vyplácení odměny pěstounovi státem, není tedy třeba vyplácet mu další finanční částku. 73 KANTOŘÍK, Pavel. Nárok na sirotčí důchod po osobě, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů. Správní právo, 2010, roč. 43, č. 4, s. 243. 74 § 953-956 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 22

poručníkem vykonává. Soud také schvaluje jakékoli zamýšlené rozhodnutí poručníka v kaţdé věci, která se dítěte výrazně dotýká. Vzhledem k tomu, ţe poručník vykonává i správu nad majetkem dítěte, je povinen soudu pravidelně předkládat i výpisy z této správy, za určitých podmínek však můţe být této povinnosti soudem zproštěn. Pokud není nikdo navrţen, soud poručnictvím pověří rodinného příslušníka dítěte či jinou osobu, popřípadě i orgán sociálně-právní ochrany dětí, nenaskýtá-li se jiná moţnost. Funkci poručníka mohou vykonávat i manţelé, kteří se i po potenciálním rozvodu mohou o dítě starat, případně připadne do péče jen jednomu z nich. Poručenství ukončuje soud buď na návrh poručníka, nebo pokud poručník porušuje své povinnosti, které mu byly rozhodnutím soudu uloţeny. Poručník musí dále soudu do dvou kalendářních měsíců předloţit závěrečný účet ze správy majetku poručence.75 Osvojení neboli adopce se ze všech forem náhradní rodinné péče nejvíce přibliţuje identické výchově dítěte vlastními rodiči, neboť adopcí vzniká vyţivovací povinnost osvojitelů76 k osvojenci. I o této formě péče o dítě rozhoduje soud na návrh osvojitele.77 Osvojení a případnému neosvojení dítěte však předchází minimálně tříměsíční lhůta, kdy dítě u osoby, která ho chce osvojit, pobývá na náklady této osoby. Tato doba slouţí především k tomu, aby obě strany, tedy jak osvojitel, tak i osvojenec, dokáţe-li tuto skutečnost vnímat, posoudily, zdali jim případné osvojení bude vyhovovat. U osvojitele je základní podmínkou plná způsobilost k právním úkonům a záruka řádné výchovy dítěte. Adoptovat lze pouze nezletilé dítě starší jednoho roku, přičemţ zákon poţaduje i adekvátní věkový rozdíl mezi osvojencem a osvojitelem, jako by tomu bylo u rodiče a jeho vlastního dítěte. Adopce dítěte osvojitelem znamená zároveň i zánik vzájemných práv a povinností dítěte k původní rodině, které znovu vznikají po zrušení osvojení, s výjimkou nezrušitelné adopce dítěte.78 V kontextu adopce zaniká nárok dítěte na pobírání sirotčího důchodu, který opětovně vzniká smrtí osvojitele, pokud jsou naplněny zákonné podmínky, tj. pobírání starobního nebo invalidního důchodu nebo splnění potřebné doby pojištění pro jeho získání.

75

§ 928-942 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Osvojení dítěte připadá v úvahu jen u manţelů. Je nutný souhlas obou manţelů, pokud jeden z nich nepozbyl způsobilost k právním úkonům. Dále s adopcí musí souhlasit zákonný zástupce dítěte, coţ neplatí v situaci, kdy o dítě zcela neprojevuje zájem, popřípadě i samotné dítě, pokud dokáţe tuto situaci posoudit a rozumově vnímat. 77 S adopcí dítěte ze zahraničí musí souhlasit nejen soud, ale i Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Tento souhlas se připojuje k návrhu na osvojení, o kterém pak rozhoduje soud. 78 § 794-854 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 76

23

2.4 Nárok na výplatu sirotčího důchodu Mezi pojmy „nárok na sirotčí důchod“ a „nárok na výplatu sirotčího důchodu“ panuje určitý rozdíl, který je třeba objasnit. Aby dítěti vznikl nárok na sirotčí důchod, musejí být naplněny podmínky uvedené v zákoně o důchodovém pojištění, které vymezuji v podkapitole 2.2. Avšak aby se dítěti sirotčí důchod i vyplácel, je třeba splnit nejen hmotně-právní podmínky, které zákon o důchodovém pojištění ukládá, ale zároveň i splnit procesní podmínku, která spočívá ve vyplnění ţádosti na příslušném tiskopisu o uznání a následné vyplácení sirotčího důchodu79 u místně příslušné okresní správy sociálního zabezpečení podle trvalého pobytu ţadatele o důchod. To znamená, ţe i kdyţ dítě přijde v důsledku smrti o rodiče nebo osobu, která rodiče nahradila, nemůţe automaticky předpokládat, ţe mu bude sirotčí důchod vzápětí vyplácen. Ţádost podává buď plnoleté osiřelé dítě, nebo jeho zákonný zástupce, pokud jde o dítě nezletilé nebo zletilé s omezenou způsobilosti k právním úkonům, popřípadě bylo této způsobilosti úplně zbaveno. Ţádost o přiznání sirotčího důchodu nepodléhá správnímu poplatku. Předepsané tiskopisy k vyplnění ţádosti jsou k dispozici na okresních správách sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“), jakoţto i na Praţské správě sociálního zabezpečení a městských správách sociálního zabezpečení, které vyplněnou ţádost zašlou České správě sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“), aby rozhodla, zda dané osobě bude, nebo nebude sirotčí důchod vyplácen.80 K ţádosti OSSZ vyţaduje i připojení potřebných dokladů a dokumentů, které potvrzují nárok na přiznání a výplatu sirotčího důchodu. Jedná se o tyto: občanský průkaz nebo rodný list dítěte,81 úmrtní list, rozhodnutí o přiznání starobního nebo invalidního důchodu,82 rozhodnutí soudu v případě osvojených dětí, doklady, které prokazují svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů, kterou zemřelý vykonával, a na kterého bylo dítě odkázáno výţivou,

79

§ 54 odst. 2 zákona č. 155/1995 o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. § 5 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. 81 Dále občanský průkaz zemřelého, pokud se neodevzdal jiţ dříve. 82 Situace se poněkud komplikuje, nebyl-li zemřelý invalidním nebo starobním důchodcem. V takovém případě je potřeba si opatřit donést i ty dokumenty, které by si musel opatřit a donést zemřelý, který by takto sám ţádal o starobní nebo invalidní důchod. 80

24

doklady potvrzující nezaopatřenost dítěte, například potvrzení o studiu,83 zdravotní stav nebo evidence nezletilého dítěte na úřadu práce.84 Sirotčí důchod vyplácí ČSSZ předem na kaţdý kalendářní měsíc v hotovosti buď zasláním poštou, nebo převedením na bankovní účet oprávněné osoby.85 Oprávněnou osobou se rozumí osiřelé dítě, jeho zákonný zástupce nebo zvláštní příjemce, kterého vymezuje zákon o organizaci provádění sociálního zabezpečení v § 181,86 ve znění zákona č. 160/1995 Sb.

2.4.1 Vzorové příklady nepřiznání sirotčího důchodu V případě, ţe sirotčí důchod ČSSZ nepřizná, dojde k citelnému zhoršení finanční a ţivotní situace pozůstalé rodiny, neboť se její příjem zkrátí o příjem zemřelého, který by alespoň částečně kompenzoval sirotčí důchod. Nejčastější důvody, proč se osiřelému dítěti sirotčí důchod nepřizná z důvodu nesplnění zákonných podmínek, jsou v podstatě dva – buď zemřelý nezískal potřebnou dobu pojištění nutnou pro získání invalidního důchodu, nebo byla podána ţádost o přiznání sirotčího důchodu po osobě, která nahradila funkci rodičů a o dítě se starala. Ve většině případů se jedná o prarodiče. ČSSZ tuto situaci řeší tak, ţe celkový příjem domácnosti vydělí dvěma a pokud výsledná polovina převyšuje příjem zemřelého, sirotčí důchod následně nevyplácí.87 Sirotčí důchod se důsledně váţe na splnění všech zákonem stanovených podmínek a podáním ţádosti, není tedy automaticky přiznáván a vyplácen kaţdému nezaopatřenému dítěti, kterému zemře rodič nebo osoba, která o toto dítě pečovala. Pro přehlednost daného tématu zde uvádím několik příkladů, z kterých je předem zřejmé, ţe k výplatě sirotčího důchodu nedojde. Příklad 1: Devětadvacetiletému vysokoškolskému studentovi Marcelovi zemřela matka. Marcel však není podle zákona o důchodovém pojištění nezaopatřeným dítětem, ačkoli se soustavně připravuje na budoucí povolání na vysoké škole, protoţe jiţ dovršil 26 let věku. 83

Potvrzení o studiu se kaţdý rok dokládá na místně příslušné správě sociálního zabezpečení, aby byl sirotčí důchod i nadále vyplácen. 84 Sirotčí důchod [online]. cssz.cz, 31. ledna 2012 [cit. 21. února 2014]. Dostupné na . 85 Kdo má nárok na sirotčí důchod? [online]. mesec.cz, 14. června 2007 [cit. 21. února 2014]. Dostupné na . 86 ARNOLDOVÁ, Anna. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení – 1. část. 2. vydání. Praha: Vydavatelství Karolinum, 2004, s. 196. 87 KANTOŘÍK, Pavel. Nárok na sirotčí důchod po osobě, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů. Správní právo, 2010, roč. 43, č. 4, s. 241 – 242. 25

Příklad 2: Sedmnáctiletému Markovi zemřel jeho pěstoun. Ze zákona o důchodovém pojištění se však nepřiznává nárok na sirotčí důchod po smrti pěstouna ani jeho manţela nebo manţelky. Příklad 3: Čtyřiadvacetiletému Petrovi, který je zaměstnán ve skladu, zemřel otec. Petr však nesplňuje status nezaopatřeného dítěte, ačkoli ještě nedosáhl 26 let věku, protoţe pracuje na hlavní činnost jako skladník. Příklad 4: Třiadvacetileté Markétě zemřela matka. Stejně jako Petr ani ona jiţ není nezaopatřeným dítětem, jelikoţ Markétu eviduje úřad práce jako nezaměstnanou a vyplácí jí podporu v nezaměstnanosti. Příklad 5: Šestnáctileté Lucii, která studuje na gymnáziu, zemřel otec ve věku 45 let, který byl od svých 30 let evidován na úřadu práce jako nezaměstnaný. Protoţe otec Lucie nesplnil zákonnou podmínku potřebné doby pojištění pro získání nároku na invalidní důchod, která činí alespoň polovinu této doby pojištění, ani nesplnil podmínky pro nárok na starobní důchod, nelze Lucii přiznat sirotčí důchod.

2.5 Výše sirotčího důchodu Kaţdou dávku důchodového pojištění tvoří dvě části, pevná základní a individuální procentní výměra důchodu, které se zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru a obě zvlášť. Základní výměra sirotčího důchodu tvoří dle § 53 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění 9 % z průměrné měsíční mzdy, to znamená, ţe pro rok 2014 činí 2340 Kč,88 kdy se oproti roku 2013 zvýšila o 10 Kč.89 Základní výměru důchodů upravuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) č. 296/2013 Sb. o zvyšování důchodů v roce 2014. Procentní výměra sirotčího důchodu se odvíjí od výše starobního nebo invalidního důchodu zemřelé osoby, stejně jako důchodu, který by zemřelý ke dni úmrtí pobíral. Procentní výměra je stanovena na 40% podíl z důchodu zemřelého. V případě oboustranně osiřelého dítěte se do výsledné částky sirotčího důchodu tohoto dítěte započítávají dvě procentní výměry z důchodu obou zemřelých, ale jiţ jen jedna základní výměra.90 88

Základní výměra sirotčího důchodu se kaţdoročně mění. Touto problematikou se zabývám v podkapitole 2.8 Valorizace sirotčího důchodu. 89 GOLA, Petr. Sirotčí důchod. Otázky a odpovědi [online]. duchodovareforma.cz, 11. prosince 2013 [cit. 23. února 2014]. Dostupné na . 90 TRÖSTER, Petr a kol.Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 176. 26

Praktický příklad modelového výpočtu sirotčího důchodu nabízí ČSSZ na svých stránkách: Zemřelý otec pobíral k datu úmrtí invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 14 850 Kč měsíčně, z toho činila procentní výměra 12 520 Kč a základní výměra 2 340 Kč. Zanechal po sobě dvě nezaopatřené děti. Výše sirotčího důchodu pro každé dítě bude činit 7 348 Kč, tj. 40% procentní výměry z důchodu zemřelého 5008 Kč a základní výměra 2340 Kč.91 Dřívější právní úprava92 v rámci zabezpečovacího principu zohledňovala i situaci dětí, kterým zemřel rodič nebo osoba, která se o ně starala, a nesplňovala potřebnou dobu pojištění na vznik nároku na invalidní nebo starobní důchod nebo jeden z nich nepobírala, tím, ţe stanovila minimální výši sirotčího důchodu. Nynější právní úprava, která přešla ze zabezpečovacího principu na pojistný, vyţaduje splnění minimálně poloviny potřebné doby pojištění. Mohlo by se zdát, ţe dětem zemřelých, kteří tuto podmínku nesplní, nenáleţí od státu ţádná dávka hmotného zabezpečení. Stát si uvědomuje, ţe takováto situace by nebyla spravedlivá, proto takovým dětem poskytuje příspěvky ze státní sociální podpory a sociální péče,93 například přídavek na dítě, sociální příplatek nebo příspěvek na bydlení, kdy všechny tyto dávky vychází z nezaopatřenosti dítěte.94

2.6 Zánik nároku na sirotčí důchod Na rozdíl od jiných dávek důchodového pojištění nelze sirotčí důchod vyplácet po celý ţivot od doby splnění všech podmínek, které zákon o důchodovém pojištění ukládá. Nárok na sirotčí důchod zaniká v momentě, kdy se naplní podmínky, které taxativně uvádí zákon o důchodovém pojištění v § 52 odst. 4 – 6 a dále v § 53 odst. 3, které rozebírám v následujících odstavcích. Nejčastější varianta, kdy zaniká nárok na sirotčí důchod, nastává ve chvíli, kdy je ukončena nezaopatřenost dítěte, to znamená, ţe dítě dovrší 26 let věku, je do 18 let evidováno úřadem práce jako uchazeč o zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti nebo 91

Kolik činí sirotčí důchod a jak o něj žádat [online]. cssz.cz, 8. listopadu 2013 [cit. 23. února 2014]. Dostupné na . 92 Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění účinném ke dni 21. prosince 2012. 93 Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Důchody. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2009, s. 57. 94 GREGOROVÁ, Zdeňka, GALVAS, Milan. Sociální zabezpečení. 2. vydání. Brno: Doplněk, 2005, s. 262 – 265. 27

podporu při rekvalifikaci nebo ukončí soustavnou přípravu na budoucí povolání a započne výdělečnou činnost.95 Další událostí, kdy zanikne nárok na sirotčí důchod, je osvojení dítěte. Pokud se jedná o oboustranně osiřelé dítě adoptované pouze jednou osobou, ztrácí takové dítě sirotčí důchod po té osobě, kterou nyní nahradil osvojitel. To znamená, ţe pokud takové dítě osvojí například ţena, přestane pobírat sirotčí důchod po své zemřelé matce. V případě, ţe dojde ke zrušení osvojení, vzniká tak opětovně nárok na sirotčí důchod v takové výši, která by příslušela ke dni zrušení osvojení. Podle § 50 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění se na oblast sirotčího důchodu přiměřeně aplikuje i situace, kdy nárok na sirotčí důchod zaniká v momentě nabytí právní moci, kdy soud rozhodne o tom, ţe vdova, v tomto případě i osiřelé dítě, úmyslně způsobí smrt zemřelého, od kterého se odvíjí i vdovský a sirotčí důchod. Nezáleţí přitom na tom, zda se vinná osoba na skonu zemřelého podílela jako pachatel, spolupachatel nebo účastník trestného činu,96 jelikoţ trestní zákoník všem třem podobenstvím přikládá stejnou závaţnost hodnou trestnímu stíhání.97

2.7 Valorizace sirotčího důchodu Valorizace sirotčího důchodu neboli pravidelná změna jeho výše se odvíjí od postavení cen a mezd na trhu, resp. od průměrné měsíční mzdy, které se valorizace přizpůsobuje. Smysl valorizace spočívá v zachování optimálního poměru všech vyplácených dávek důchodového pojištění s aktuálním vývojem mezd ekonomicky aktivních občanů,98 čímţ se zajistí stálá hodnota sirotčího důchodu. Pokud by totiţ ceny a mzdy rostly, ale výše sirotčího důchodu zůstala stále stejná, docházelo by k jeho postupnému znehodnocování, a tím i k poklesu ţivotní úrovně osob, které sirotčí důchod pobírají, čemuţ se snaţí valorizace sirotčího důchodu zabránit. Valorizací lze tedy rozumět i přizpůsobení hodnoty důchodu aktuální výši cen a mezd. Valorizaci důchodů lze provést třemi způsoby: První variantou je příleţitostná valorizace, ze které se v České republice vycházelo do roku 1989. Tehdejší ceny se v podstatě neměnily, a tak tato účelová forma valorizace nastupovala v případě nárazových úprav cen, především u základních potravin. Dále se k ní 95

TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 176. VESELÝ, Jiří. Právo sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2009, s. 77. 97 § 22 – 24 zákona č. 40/2009, trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 98 ŢÁK, Milan a kol. Velká ekonomická encyklopedie. 1. vydání. Praha: Linde, 1999, s. 738 96

28

uchýlilo i na základě přijetí zákona č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení, který oproti dřívějšímu zákonu č. 121/1975 Sb. o sociálním zabezpečení99 příznivě ovlivnil ceny vyplácených důchodů, jelikoţ stanovil jeho pravidelné zvyšování podle růstu mezd. Tuto oblast měla na starosti vláda, která skrze nařízení stanovovala podmínky pro toto zvyšování. Druhá forma valorizace důchodu se jmenuje poloautomatická valorizace, která vyţaduje splnění stanovených podmínek, především růst cen, které ukládá zákon o důchodovém pojištění. Důchody se takto zvyšují od roku 2011 skrze vyhlášky MPSV, kdy poslední100 z nich upravuje zvyšování důchodů v roce 2014. Třetí typ valorizace se nazývá automatická valorizace,101 která automaticky zvyšuje důchody, aniţ by k tomu vyţadovala nějaký další zásah.102 Důchody se zvyšují na základě pravidel v § 67 zákona o důchodovém pojištění, a to buď pravidelně, nebo mimořádně. Pravidelné zvyšování důchodů probíhá vţdy k lednu příslušného kalendářního roku, zatímco mimořádné zvyšování vzniká v momentě náhlých výkyvů cen a v praxi nastalo pouze jednou, a to v roce 2008, kdy nařízení vlády stanovilo druhé zvýšení vyplácených důchodů. Pravidelné zvýšení důchodů probíhá na základě vyhlášky MPSV vţdy k 30. září a týká se následujícího kalendářního roku. Není třeba na zvýšení důchodu podávat ţádost, oprávněné osobě se zasílá písemné oznámení, které obsahuje informaci o zvýšení důchodu.103 V grafu na další straně demonstruji, jak valorizace důchodů v praxi vypadá, přičemţ srovnávám výši sirotčího důchodu s průměrnou měsíční mzdou v České republice v letech 2005 – 2012. Vycházím z veřejnosti běţně dostupných údajů na stránkách Českého statistického úřadu.104105

99

Tento zákon byl zrušen k 1. lednu 1993. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 296/2013 Sb. o zvyšování důchodů v roce 2014. 101 TRÖSTER, Petr a kol.Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 177 – 178. 102 HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1437. 103 TRÖSTER, Petr a kol.Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 179 – 180. 104 Průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnanců v národním hospodářství podle ekonomické činnosti. [online]. czso.cz, 11. prosince 2013 [cit. 25. února 2014]. Dostupné na . 105 Průměrná výše invalidního, vdovského, vdoveckého a sirotčího důchodu v České republice [online]. czso.cz, 11. prosince 2013 [cit. 25. února 2014]. Dostupné na . 100

29

Graf č. 1: Srovnání průměrné výše sirotčího důchodu s průměrnou hrubou měsíční mzdou v ČR

2.8 Souběh nároků na výplatu sirotčího důchodu a jiného důchodu Česká právní úprava dovoluje, aby za vzniku určitých událostí občan pobíral dva a více důchodů. Často v takových případech vzniká nárok na výplatu dvou důchodových dávek, vzácně pak nastávají situace, kdy lze poţívat tři, dokonce i čtyři dávky důchodového pojištění.106 Nejběţnějším typem souběhu nároků na výplatu dvou důchodů bývá zpravidla souběh přímého důchodu s důchodem nepřímým, kdy se předem vylučuje souběh starobního a sirotčího důchodu. Nabízí se tedy pouze souběh sirotčího a invalidního důchodu. V takovém případě se vyplácí vyšší důchod v plné výši. Druhý a niţší důchod se vyplácí bez základní výměry a s poloviční procentní výměrou. Nelze však zároveň pobírat sirotčí důchod a důchod pro invaliditu třetího stupně. Dále můţe dle § 59 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění nastat stav, kdy téţe osobě vznikne společně se sirotčím důchodem také nárok na výplatu vdovského nebo vdoveckého 106

TRÖSTER, Petr a kol.Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 176. 30

důchodu, kdy se postupuje stejným způsobem jako u předchozí moţnosti. Pokud se výše dvou a více důchodů shoduje, krátí se nejprve sirotčí důchod a teprve pak vdovský nebo vdovecký důchod. Oboustrannému sirotkovi se vyplácí dva sirotčí důchody, přičemţ jeden v plné výši a druhý bez základní výměry.107 Vzácně můţe vlivem nepřízně osudu nastat i situace, kdy vznikne souběh nároků na výplatu tří důchodů, to znamená sirotčího, invalidního a vdovského nebo vdoveckého důchodu, nebo dokonce čtyř, kdy vzniká nárok na pobírání invalidního, vdovského nebo vdoveckého důchodu a dvou sirotčích důchodů.108 Při souběhu nároků na výplatu více důchodů platí zásada uvedená v § 59 – § 61 zákona o důchodovém pojištění, kdy se nejvyšší důchod vyplácí v celé své výši a z niţšího nebo z niţších důchodů polovina jejich procentní výměry, kdy se nezapočítává základní výměra, která při kaţdé výplatě důchodů náleţí pouze jednou.109

107

VESELÝ, Jiří a kol. Právo sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Linde, 2013, s. 99. Pokud vzniká nárok na výplatu více důchodů, ne vţdy je českou právní úpravou dovoleno být poţivateli všech. Nárok na pobírání sirotčího důchodu koliduje s invalidním důchodem třetího stupně, nezakazuje se však pobírání dvou sirotčích důchodů, ovšem jen s jednou základní výměrou. 109 TRÖSTER, Petr a kol.Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 177. 108

31

3 ORGANIZACE A ŘÍZENÍ V DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ Organizace jakoţto institucionální hierarchie orgánů státní správy a řízení, kdy se uplatňují práva a povinnosti dotčených subjektů, v oblasti důchodového pojištění, resp. sirotčího důchodu, tvoří dva samostatné okruhy.110 Organizační strukturu a řízení na úseku důchodového pojištění upravuje speciální zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, přičemţ zde platí zásada subsidiarity zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, kde se uplatňují správně-právní normy neupravené zákonem o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, jelikoţ je řízení ve věci sirotčího důchodu správním řízením.111

3.1 Orgány na úseku důchodového pojištění Stát zajišťuje řízení v oblasti důchodového pojištění prostřednictvím orgánů státní správy, které jsou příslušné k rozhodování v této sféře. Působí zde téţ i obecní úřady a ţivnostenské úřady obcí. Mezi povinnosti těchto institucí patří mimo jiní i zachování mlčenlivosti o všech skutečnostech, o kterých se v průběhu řízení v důchodovém pojištění dozvědí. Příslušnými státními orgány se podle § 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení rozumí: a) Ministerstvo práce a sociálních věcí, (dále jen „MPSV“) b) Česká správa sociálního zabezpečení, (dále jen „ČSSZ“) c) okresní správy sociálního zabezpečení, (dále jen „OSSZ“) d) Ministerstvo vnitra, e) Ministerstvo spravedlnosti a f) Ministerstvo obrany. MPSV vystupuje jako vrcholný řídící orgán důchodového pojištění, který vykonává kontrolu nad ČSSZ a celkový výkon státní správy na tomto úseku. Dále realizuje úkoly vyplývající z mezinárodních smluv, které se týkají důchodových dávek. Ministr je oprávněn

110 111

VACÍK, Antonín a kol. Právo sociálního zabezpečení. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2002, s. 129. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Důchody. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2009, s. 61. 32

odstraňovat tzv. tvrdosti112 v rámci sociálního zabezpečení, a to buď sám, nebo můţe tuto pravomoc delegovat na některou z výše uvedených institucí. ČSSZ v první instanci rozhoduje113 o důchodových dávkách, tudíţ představuje základní orgán důchodového pojištění, a dále o povinnostech subjektů v řízení o dávkách důchodového pojištění. OSSZ mají rozhodovací pravomoc ve sporných případech ohledně vzniku a zániku dávek důchodového pojištění a v oblasti odstraňování tvrdostí, pokud na ně tato pravomoc byla přenesena. Dále sepisují ţádosti o přiznání důchodu a předkládají na ţádost ČSSZ jimi vypracované dokumenty potřebné k rozhodnutí o přiznání důchodu a vymáhání jiţ vyplacených důchodů, které dané osobě nepříslušely.114 Orgány ministerstva vnitra, spravedlnosti a obrany provádějí na základě zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení obdobné úkony jako ČSSZ a OSSZ u příslušníků ozbrojených sil ve sluţebním poměru k České republice.115 Ministerstvo vnitra tuto pravomoc uplatňuje např. u příslušníků Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR, Bezpečnostní informační sluţby a generální inspekce bezpečnostních sborů. Ministerstvo spravedlnosti tuto pravomoc uplatňuje u příslušníků Vězeňské sluţby ČR a Ministerstvo obrany u vojáků z povolání.116 Obecní úřady rozhodují o institutu zvláštního příjemce dávky důchodového pojištění,117 jehoţ definici upravuje § 118 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a zároveň dohlíţí, zda tento příjemce dodrţuje povinnosti, které z tohoto institutu vyplývají. V případě, ţe tyto povinnosti nedodrţuje, rozhodne obecní úřad o jiném příjemci.

112

Odstranění tvrdosti znamená zmírnění zákona, pokud je, co se týče posouzení v konkrétním případě, vnímán jako nespravedlivý, ba dokonce neetický. Spočívá i v uvědomění si toho, ţe zákon se v mnoha případech aplikuje na skutkové situace, které se v mnoha ohledech od sebe navzájem velmi odlišují. 113 Resp. rozhoduje v její působnosti Odbor rozhodování o dávkách důchodového pojištění, který rozhoduje nejen o nároku na sirotčí důchod, ale i o jeho výši. Ústředí [online]. cssz.cz, 30. ledna 2014 [cit. 28. března 2014]. Dostupné na . 114 Pokud daná osoba přijme výplatu důchodu nebo pouze jeho části, ačkoli ví, ţe jí přísluší neprávem, je povinna tuto částku zpětně vrátit. 115 GREGOROVÁ, Zdeňka, GALVAS, Milan. Sociální zabezpečení. 2. vydání. Brno: Doplněk, 2005, s. 148 – 149. 116 § 9 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1995 Sb. 117 Touto osobou se dle zákona rozumí občan, který buď byl takto určen z rozhodnutí obecního úřadu, nebo kterému se sirotčí důchod vyplácí, neţ dítě bylo způsobilosti k právním úkonům. 33

Ţivnostenské úřady upravují problematiku osob samostatně výdělečně činných, kdy spolupracují s OSSZ v otázkách zahájení samostatně výdělečné činnosti, jakoţ i její pozastavení a ukončení, které souvisí se vznikem účasti na důchodovém pojištění.118

3.2 Povinnosti příjemce sirotčího důchodu v důchodovém pojištění Určitým oprávněním, kterými poţivatel sirotčího důchodu disponuje, odpovídají i povinnosti, které z vyplácení sirotčího důchodu vyplývají. Základní ohlašovací povinností příjemce sirotčího důchodu je do 8 dnů oznámit ČSSZ skutečnosti, které ovlivňují trvání nároku na sirotčí důchod a jeho výplatu,119 zejména pokud se jedná o osvojení osiřelého dítěte a ukončení studia na střední nebo vysoké škole. Dále je povinností příjemce kaţdoročně odesílat na ČSSZ potvrzení dokládají studium dítěte na střední škole nebo soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na vysoké škole. Z těchto skutečností plyne i osvědčovací povinnost příjemce sirotčího důchodu prokazovat patřičnou součinnost s orgánem důchodového pojištění při ověřování údajů rozhodných pro výplatu sirotčího důchodu. Součinnost musí prokazovat kaţdý subjekt, který má s řízením o sirotčí důchod co dělat.120 Další povinností příjemce sirotčího důchodu, která zároveň spadá do jeho subjektivní odpovědnosti, je upozornit příslušnou OSSZ o vyplacení sirotčího důchodu nebo jeho části neprávem nebo v jiné výši, neţ které této osobě příslušela, a neprodleně tento přeplatek vrátit.121 V případě, ţe osoba, která ţádá o přiznání sirotčího důchodu nebo jej jiţ pobírá, své povinnosti neplní, ČSSZ proti takové osobě uplatní sankční oprávnění, které spočívá buď v přerušení řízení o sirotčím důchodu, nebo přímo jeho zastavení. Pokud daná osoba i nadále neprokazuje potřebnou součinnost, nebo, jestliţe jiţ daná osoba sirotčí důchod pobírá, se zastaví vyplácení této dávky a ztratí také nárok na sirotčí důchod.122

118

§ 10 a § 10a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1995 Sb. 119 Sirotčí důchod [online]. cssz.cz, 31. ledna 2012 [cit. 28. února 2014]. Dostupné na . 120 VESELÝ, Jiří. Právo sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2009, s. 189. 121 GREGOROVÁ, Zdeňka, GALVAS, Milan. Sociální zabezpečení. 2. vydání. Brno: Doplněk, 2005, s. 152. 122 VESELÝ, Jiří. Právo sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2009, s. 189. 34

3.3 Zahájení řízení o přiznání sirotčího důchodu a jeho průběh Řízení o přiznání sirotčího důchodu se řídí dispozičním principem, tedy na písemnou ţádost oprávněného občana, který tímto ţádá o přiznání důchodu,123 podanou na místně příslušnou OSSZ, která má povinnost ţádost sepsat i za předpokladu, kdy je předem zřejmé, ţe ţadatel nemá u sebe všechny nezbytné materiály nebo nesplňuje všechny podmínky ke kladně vyřízené ţádosti ve formě přiznání sirotčího důchodu. Děje se tak proto, aby se zachoval zákonný nárok ţadatele podat opravné prostředky a aby se ţádostí zabýval orgán k tomu výlučně určený, tedy ČSSZ. OSSZ plní pouze pomocnou funkci k sepsání bezvadné záleţitosti, aby tím usnadnily zbytečné průtahy s dodatečnou korekcí ţádostí. Dále ţadatele v rámci poučovací povinnosti plynoucí ze správního řádu upozorní na jeho práva a povinnosti. Aby ČSSZ vydala ve věci přiznání sirotčího důchodu rozhodnutí, potřebuje si nejprve vyhledat dokumenty, které jsou pro toto rozhodnutí nezbytné. Těmi se rozumí evidenční listy důchodového pojištění, ze kterých se vyčte doba pojištění124 potřebná pro přiznání nároku na sirotčí důchod. V neposlední řadě smí poţadovat kromě ţadatele také informace například od zaměstnavatele zemřelého nebo státních orgánů, které v rámci provádění důchodového pojištění potřebuje znát. Následně OSSZ zasílá ČSSZ své rozhodnutí do 8 dnů nabytí právní moci, které zakládá rozhodnutí ČSSZ o přiznání sirotčího důchodu.125 ČSSZ vydá do 90 dní126 ode dne zahájení řízení písemné rozhodnutí,127 ve kterém ČSSZ sirotčí důchod přiznává, mění jeho výši, zastavuje nebo zamítá ţádost o jeho přiznání. Rozhodnutí se skládá z výrokové části, která stanoví řešení daného řízení, odůvodnění rozhodnutí včetně úvah vedoucích k výslednému rozhodnutí. V případě valorizace sirotčího důchodu obdrţí příjemce důchodu místo rozhodnutí pouze informativní písemné oznámení,128 které tuto skutečnost dokládá.129

123

§ 81 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1995 Sb. 124 Do doby důchodového pojištění se zařazuje například i doba vojenské a civilní sluţby, doba odbojové činnosti nebo doba studia na střední, vyšší odborné a vysoké škole. 125 Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Důchody. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2009, s. 62 – 70. 126 Do této doby se nezapočítává doba, kdy se došetřují okolnosti podmiňující rozhodnutí o sirotčím důchodu, například u zaměstnavatele. 127 Sirotčí důchod [online]. cssz.cz, 31. ledna 2012 [cit. 28. února 2014]. Dostupné na . 128 Poţivatel sirotčího důchodu můţe do 60 dnů od výplaty změněné dávky podat námitku k ČSSZ. GREGOROVÁ, Zdeňka, GALVAS, Milan. Sociální zabezpečení. 2. vydání. Brno: Doplněk, 2005, s. 150. 129 Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Důchody. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2009, s. 71. 35

3.4 Opravné prostředky Ne vţdy proběhne řízení o přiznání sirotčího důchodu tak, jak by si ţadatel o tuto dávku přál. Buď se stanoví niţší výše, neţ kterou si původně představoval, nebo se mu sirotčí důchod ani nepřizná. Z tohoto důvodu upravuje zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení řadu opravných prostředků proti rozhodnutí ČSSZ k tomu určených. Řádný opravný prostředek, který zákon ve správním řízení umoţňuje, je podání písemné námitky proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení ve věci důchodového pojištění, a to do 30 dní ode dne, kdy bylo účastníku řízení toto rozhodnutí doručeno. Námitku účastník podává u orgánu, který rozhodnutí vydal, tedy u ČSSZ, OSSZ nebo MSSZ, avšak zabývá se jí a rozhoduje o ní pouze ČSSZ. Námitka musí obsahovat stejné náleţitosti jako podání odvolání dle § 82 správního řádu, to znamená jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popř. jinou adresu pro doručování rozhodnutí, účastníka řízení a jeho podpis. Dále z námitky musí být zřejmé, jaké věci se námitka týká. Absence námitkového řízení znemoţňuje vyuţití dalšího opravného prostředku, tedy správní ţaloby přezkoumatelné soudem.130 Rozhodla-li ČSSZ v námitkovém řízení v neprospěch účastníka řízení, je tento účastník oprávněn podat správní ţalobu proti rozhodnutí ke krajskému soudu v rámci správního soudnictví, který je místně příslušný podle bydliště navrhovatele, do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí o námitce navrhovateli. Pokud je ţadatel nespokojen i s rozhodnutím krajského soudu, opravňuje ho § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního podat kasační stíţnost proti tomuto rozhodnutí131 k Nejvyššímu správnímu soudu, a to do 14 dní od doručení rozhodnutí krajského soudu stěţovateli. V tomto řízení však musí stěţovatele zastupovat advokát. V případě, ţe o řízení rozhodlo Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo spravedlnosti, se můţe stěţovatel do 15 dní písemné odvolat přímo k instituci, která rozhodnutí vydala. Příslušný orgán následně rozhodne do 60 dní od podání odvolání. Za předpokladu, ţe osoba pobírající sirotčí důchod nesouhlasí s výší důchodu v rámci plošného zvyšování důchodů, má nárok na uplatnění námitky u ČSSZ do 60 dní od vyplacení valorizovaného sirotčího důchodu. Můţe nastat i situace, ţe ačkoli se v řízení o přiznání sirotčího důchodu postupovalo podle příslušných právních norem, výsledné rozhodnutí se v praxi projeví, co se týče jeho 130

Řízení a rozhodování [online]. cssz.cz, 30. prosince 2013 [cit. 17. června 2014]. Dostupné na . 131 Kasační stíţnost lze podat jen z důvodů, které upravuje § 103 soudního řádu správního. 36

aplikace na konkrétní případ, dosti nespravedlivě a kdy zákonodárce při formulování právních norem, podle kterých ČSSZ rozhodla o nepřiznání sirotčího důchodu, s touto problematikou nepočítal. Daná situace se řeší tzv. odstraněním tvrdosti na základě písemné ţádosti ţadatele o důchod s náleţitým odůvodněním, jelikoţ se upřednostňuje spravedlnost před legalitou, která tvoří základ kaţdého právního státu. Řízení o odstranění tvrdosti projednává dávková komise ministra práce a sociálních věcí, sloţená z profesionálů na právo sociálního zabezpečení. Jelikoţ zasedá pouze jednou za měsíc, nevyřizuje všechny ţádosti, které obdrţí. Poté o věci rozhodne ministr.132 K orgánům, které se hojně zabývají vyřizováním podnětů v oblasti důchodového pojištění, patří i veřejný ochránce práv, který prověřuje rozhodnutí v rámci sirotčího důchodu a snaţí se najít i východiska vhodná pro obě strany.133

132

Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Důchody. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2009, s. 78 – 80. 133 Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Důchody. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2009, s. 9. 37

4 PŘÍLOHY Příloha č. 1: Rozhodnutí ČSSZ o přiznání vdovského a sirotčího důchodu

38

Příloha č. 2: Oznámení valorizace vdovského a sirotčího důchodu

39

Příloha č. 3: Vyzvání příjemce sirotčího důchodu o prokázání skutečností dokazující i nadále nárok na důchod

40

Příloha č. 4: Poučení o povinnostech osoby, která poţívá sirotčí důchod

41

ZÁVĚR Myslím si, ţe tato bakalářská práce splnila svůj účel, kdy i právem nedotčený jedinec pochopí vzájemné souvislosti a skutečnosti ohledně sirotčího důchodu. Má práce vymezila historický vývoj sirotčího důchodu aţ do podoby, jakou známe dnes, objasnila důvod, proč tento institut existuje a objasnila i základní pojmy, od kterých se sirotčí důchod odvíjí, a se kterými pracuje. Dále se zabývá problematikou vzniku a zániku nároku na sirotčí důchod a jeho výplatu. Vysvětluje, proč a na základě čeho dochází k postupné úpravě sirotčích důchodů, shodné pro všechny jeho poţivatele. Kromě toho také podává přehled o situaci, kdy k sirotčímu důchodu vznikne nárok na pobírání další dávky důchodového pojištění a jak probíhá přiznání a výplata sirotčího důchodu. V neposlední řadě rozkresluje hierarchii správních orgánů v rámci zahájení a průběhu řízení o sirotčím důchodu včetně povinností, kterými je kaţdý subjekt v řízení o důchodovém pojištění povinován. V konečném výsledku svou práci prokládám přílohami, ze kterých si čtenář lépe institut sirotčího důchodu osvojí. Navíc je z nich více neţ patrné, ţe všechny druhy pozůstalostních důchodů, tedy jak sirotčí, tak i vdovské nebo vdovecké, spolu kráčejí ruku v ruce a ČSSZ je přiznává společně, ne kaţdý zvlášť na jednotlivých dokumentech. Při vypracovávání této práce jsem postupně došla k názoru, ţe ačkoli institut sirotčího důchodu existuje víceméně od počátku lidské společnosti, jeho koncepce v konečném důsledku není tak propracovaná a vyţaduje z mého pohledu několik úprav, které tuto oblast důchodového pojištění ještě více zefektivní. V prvé řadě, jak uţ to bývá u státních dávek obecně zvykem, by nemělo docházet ke zneuţívání sirotčího důchodu tím způsobem, ţe osoba, která jej pobírá, „studuje“ co nejdéle, to znamená, ţe si neustále podává přihlášky ke studiu na střední nebo vysoké škole z toho důvodu, aby „jednoduše studovala“, a splňovala tak základní podmínku nezaopatřenosti soustavnou přípravou na budoucí povolání, ačkoli lze jiţ předem předpokládat, ţe studium řádně nedokončí. V této oblasti navrhuji pobírat sirotčí důchod a studovat pouze jednu střední a vysokou školu, přičemţ pro studium na dvou a více vysokých školách se musí ze strany důchodce řádně odůvodnit. Dále navrhuji, aby okresní správy sociálního zabezpečení získaly oprávnění nepovolit podání ţádosti, pokud ţadatel nesplnil všechny zákonné podmínky nebo nedisponuje všemi potřebnými doklady k úspěšnému vyřízení ţádosti u ČSSZ. Ušetří se tak zbytečné průtahy a byrokratické papírování. Tato pravomoc by mohla být jakýmsi rozšířením poučovací povinnosti OSSZ. 42

Posledním aspektem, na který upozorňoval i bývalý veřejný ochránce práv, a se kterým se plně ztotoţňuji, je nepřiznání sirotčího důchodu pro nedostatečnou dobu pojištění zemřelého. Tehdejší veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský se sice v roce 2011 úspěšně zasadil o uznání alespoň poloviny potřebné doby pojištění, na druhou stranu se však potýká i s případy, kdy zemřelý nebyl schopen splnit ani tento kompromis. Je pravda, ţe pokud se osiřelému dítěti neuzná nárok na výplatu sirotčího důchodu, můţe doufat alespoň v přiznání dávek sociální podpory, ať uţ sociální příplatek nebo přídavek na dítě, na druhou stranu je mezi výší těchto dávek a sirotčím důchodem tak propastný rozdíl, ţe v momentě nepřiznání sirotčího důchodu se pozůstalá rodina ocitá téměř na pokraji chudoby. Pokud tedy rodina plní všechny povinnosti jako například řádné placení daní a odvodů do systému sociálního zabezpečení, vnímá právem tuto skutečnost jako nespravedlivou. Proto v tomto konkrétním případě navrhuji návrat od nynější pojišťovací metody k zabezpečovací, kdy by se za výjimečných okolností přiznávala minimální výše sirotčího důchodu.

43

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A ZDROJŮ Literatura 1. KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-807179-620-6. 2. TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-473-5. 3. VACÍK, Antonín a kol. Právo sociálního zabezpečení. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2002. ISBN 80-86898-14-8. 4. PŘIB, Jan, VOŘÍŠEK, Vladimír. Důchodové předpisy s komentářem. 6. vydání. Olomouc: ANAG, 2010. ISBN 978-80-7263-585-6. 5. PETRÁŠEK, Josef. Sociální politika. 1. vydání. Praha: Vydavatelství Univerzity Jana Amose Komenského, 2007. ISBN 978-80-86723-41-9. 6. BISKUP, Jiří, VOŘÍŠEK, Vladimír. Důchodové pojištění. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2005. ISBN 80-86861-38-4. 7. ARNOLDOVÁ, Anna. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-7262-175-0. 8. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Důchody. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2009. ISBN 978-80-7357-421-5. 9. RYTÍŘOVÁ, Lucie. Důchodový systém v České republice. 1. vydání. Olomouc: Anag, 2013. ISBN 978-80-7263-821-5. 10. ARNOLDOVÁ, Anna. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení – 1. část. 2. vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0728-X. 11. KREBS, Vojtěch a kol. Sociální politika. 5. vydání. Praha: WoltersKluwer ČR, 2010. ISBN 978-80-7357-585-4. 12. VESELÝ, Jiří. Právo sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2009. ISBN 978-80-86775-53-4. 13. HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-059-1. 14. VOŘÍŠEK, Vladimír. Komentář k zákonu o důchodovém pojištění. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7179-576-6. 15. MATĚJČEK, Zdeněk a kol. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. 1. vydání. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-304-8.

44

16. HERMAN, Jaroslav, JANOUŠKOVÁ, Marcela. Vdovský a sirotčí důchod: podmínky vzniku nároku a poskytování dávek, jak a kde uplatnit nárok, výše dávek a zvyšování důchodu. 1. vydání. Praha: 77. ZO ČSOP, 1991. ISBN 80-900700-3-5. 17. PŘIB, Jan. Důchodové pojištění a související problematika. 1. vydání. Praha: ASPI Publishing s. r. o., 2004. ISBN 80-7357-022-X. 18. Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2012. Praha: Česká správa sociálního zabezpečení, 2013. ISBN 978-80-87039-32-8. 19. GREGOROVÁ, Zdeňka, GALVAS, Milan. Sociální zabezpečení. 2. vydání. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-176-3. 20. ŢÁK, Milan a kol. Velká ekonomická encyklopedie. 1. vydání. Praha: Linde, 1999. ISBN 80-7201-172-3. 21. VESELÝ, Jiří a kol. Právo sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Linde, 2013. ISBN 978-80-7201-915-1. Články z odborných časopisů 1.

Nové podmínky nároku na pozůstalostní důchody. Práce & sociální politika, 2012, roč. 9, č. 1, s. 3.

2.

KANTOŘÍK, Pavel. Nárok na sirotčí důchod po osobě, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů. Správní právo, 2010, roč. 43, č. 4, s. 243.

Právní předpisy 1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 2. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. 3. Zákon č. 199/1919 Sb., o organisaci péče o válečné poškozence, zrušen zákonem č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce. 4. Zákon č. 221/1924, o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, zrušen zákonem č. 99/1948 Sb., o národním pojištění. 5. Zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, zrušen zákonem č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců. 6. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. 7. Zákon č. 155/1995, o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

45

8. Zákon č. 582/1991, o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1995 Sb., účinném ke dni 1. ledna 1996. 9. Zákon č. 589/1992, o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. 10. Zákon č. 500/2004, správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 11. Zákon č. 150/2002, soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. 12. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 13. Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění účinném ke dni 21. prosince 2012. 14. Zákon č. 267/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 15. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. 16. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 296/2013 Sb. o zvyšování důchodů v roce 2014, ve znění pozdějších předpisů. Internetové odkazy 1. Základní pojmy [online]. adopce.com. [cit. 17. února 2014]. Dostupné na . 2. ANDERLE, Martin. Studium v jednoletých kursech cizích jazyků [online]. cssz.cz. [cit. 17. června 2014]. Dostupné na . 3. Formy náhradní rodinné péče [online]. mpsv.cz. [cit. 17. února 2014]. Dostupné na . 4. Sirotčí důchod [online]. finance.cz [cit. 23. února 2014]. Dostupné na . 5. Sirotčí důchod [online]. cssz.cz, 31. ledna 2012 [cit. 21. února 2014]. Dostupné na . 6. Kdo má nárok na sirotčí důchod? [online]. mesec.cz, 14. června 2007 [cit. 21. února 2014]. Dostupné na . 7. GOLA, Petr. Sirotčí důchod. Otázky a odpovědi [online]. duchodovareforma.cz, 11. prosince 2013 [cit. 23. února 2014]. Dostupné na . 46

8. Kolik činí sirotčí důchod a jak o něj žádat [online]. cssz.cz, 8. listopadu 2013 [cit. 23. února 2014]. Dostupné na . 9. Průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnanců v národním hospodářství podle ekonomické činnosti [online]. czso.cz, 11. prosince 2013 [cit. 25. února 2014]. Dostupné na . 10. Průměrná výše invalidního, vdovského, vdoveckého a sirotčího důchodu v České republice [online]. czso.cz, 11. prosince 2013 [cit. 25. února 2014]. Dostupné na . 11. Ústředí [online]. cssz.cz, 30. ledna 2014 [cit. 28. března 2014]. Dostupné na . 12. Řízení a rozhodování [online]. cssz.cz, 30. prosince 2013 [cit. 17. června 2014]. Dostupné na .

47

ABSTRAKT Bakalářská práce popisuje vývoj sirotčího důchodu aţ do dnešní podoby a objasňuje jeho účel a klíčové pojmy, které s ním souvisejí. Zabývá se vznikem a zánikem nároku na sirotčí důchod a jeho výplatu včetně souběhu nároků na více důchodů. Vysvětluje institut valorizace sirotčího důchodu a dále odhaluje organizační strukturu orgánů a správní řízení na úseku důchodového pojištění.

48

ABSTRACT This bachelor thesis describes the development of orphan's pension until today and explains its purpose and key koncepts associated with it. It deals with the creation and terminativ of entitlement to orphan's pension and his pay including overlapping of multiple pensions. It explains Institute indexation orphan's pension and further it revers the organizational structure of the institutions and administrative procedures in the field of pension insurance.

49

SEZNAM KLÍČOVÝCH SLOV Sirotčí důchod Pozůstalostní důchod Důchodové pojištění Sociální zabezpečení Česká správa sociálního zabezpečení Okresní správa sociálního zabezpečení Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání Nezaopatřené dítě Úmrtí Ztráta ţivitele

50

LIST OF KEY WORDS Orphan’s pension Inheritance pension Pension scheme Social security Czech social security administration District social security administration Systematic preparation of the child for a future career Dependant child Decease Loss of provider

51