UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Právnická fakulta Katedra trestního práva. Anežka Potyszová. Diplomová práce

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Právnická fakulta Katedra trestního práva

Anežka Potyszová

Znalecké dokazování Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Lenka Konrádová

OLOMOUC 2011

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Znalecké dokazování“ vypracovala samostatně a uvedla jsem v ní všechny pouţité zdroje.

V Olomouci dne 28. 2. 2011

…………………………………. Aneţka Potyszová

1

Já, níţe podepsaná, Aneţka Potyszová, autorka diplomové práce na téma „Znalecké dokazování“, která je literárním dílem ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., dávám tímto jako subjekt údajů svůj souhlas ve smyslu § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., správci: Univerzita Palackého v Olomouci, Kříţkovského 8, Olomouc 771 47, Česká republika ke zpracování osobních údajů v rozsahu: jméno a příjmení v informačním systému, a to včetně zařazení do katalogů a dále ke zpřístupnění jména a příjmení v katalozích a informačních systémech UP, a to včetně neadresného zpřístupnění pomocí metod dálkového přístupu. Údaje mohou být takto zpřístupněny uţivatelům sluţeb Univerzity Palackého. Realizace zpřístupnění zajišťuje ke dni tohoto prohlášení vnitřní sloţka UP, která se nazývá knihovna UP. Souhlas se poskytuje na dobu ochrany autorského díla dle zákona č. 121/2000 Sb. Prohlašuji, ţe moje osobní údaje výše uvedené jsou pravdivé. Prohlašuji tímto, ţe jsem diplomovou práci na téma „Znalecké dokazování“ zpracovala sama pouze s vyuţitím pramenů v práci uvedených.

V Olomouci dne 28. 2. 2011

…………………………………. Aneţka Potyszová

2

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí mé diplomové práce JUDr. Lence Konrádové za její rady, cenné připomínky a především za její ochotu a lidský přístup.

3

Obsah 1

Úvod ............................................................................................................................... 6

2

K základním pojmům důkazního práva a dokazování obecně ................................ 8 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9

3

Znalecké dokazování .................................................................................................. 14 3.1 3.2

4

Dokazování ................................................................................................................. 8 Důkazní prostředek, důkaz ......................................................................................... 8 Předmět důkazu ........................................................................................................ 10 Pramen důkazu ......................................................................................................... 11 Subjekty dokazování ................................................................................................ 11 Důkazní právo .......................................................................................................... 12 Teorie důkazů ........................................................................................................... 12 Proces dokazování .................................................................................................... 12 Předmět a rozsah dokazování ................................................................................... 12

Právní úprava znaleckého dokazování ..................................................................... 14 Moţnosti uţití odborných znalostí v praxi ............................................................... 14 Znalecký posudek ....................................................................................................... 16

4.1 Definice znaleckého posudku ................................................................................... 16 4.2 Rozlišení znaleckého posudku a odborného vyjádření ............................................ 17 4.2.1 Novela trestního řádu č. 265/2001 Sb. ................................................................. 17 4.2.2 Znalecký posudek nebo odborné vyjádření? ........................................................ 18 4.2.3 Srovnání odborného vyjádření se znaleckým posudkem ..................................... 19 4.2.4 Odměna za odborné vyjádření .............................................................................. 21 4.3 Příprava a vypracování znaleckého posudku............................................................ 22 4.4 Náleţitosti znaleckého posudku ............................................................................... 24 4.5 Výslech znalce .......................................................................................................... 25 4.6 Hodnocení znaleckého posudku ............................................................................... 26 4.7 Vady posudku ........................................................................................................... 28 4.9 Znalecký posudek předloţený stranou ..................................................................... 31 4.9.1 Právní stav před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. ......................... 31 4.9.2 Právní stav po novele provedené zákonem č. 265/2001 Sb. ................................ 32 5

Znalec ........................................................................................................................... 35 5.1 Osoba znalce a jeho postavení v českém právním systému ..................................... 35 5.1.1 Pojem znalce ......................................................................................................... 35 5.2 Přibrání znalce .......................................................................................................... 38 5.2.1 Formální a obsahová stránka přibrání znalce ....................................................... 40 5.2.2 Obligatorní přibrání znalce ................................................................................... 41 5.2.3 Fakultativní přibrání znalce .................................................................................. 45 5.3 Námitkové řízení ...................................................................................................... 46 5.4 Poučení znalce .......................................................................................................... 48 5.5 Výkon činnosti znalce .............................................................................................. 49 5.6 Odpovědnost znalce.................................................................................................. 50 5.7 Odměňování a náhrada nákladů ............................................................................... 51 5.8 Zánik funkce znalce .................................................................................................. 53 4

6

Stručný pohled na úpravu znaleckého dokazování ve Francii ............................... 54 6.1 6.2 6.3

Právní úprava přibírání znalců a podávání znaleckého posudku.............................. 54 Znalec ve francouzském právu ................................................................................. 56 Srovnání s českou právní úpravou ............................................................................ 57

7

Směr právní úpravy znaleckého dokazování a očekávané změny ......................... 59

8

Závěr ............................................................................................................................ 62

9

Seznam použité literatury .......................................................................................... 64

10.

Anotace a klíčové pojmy ............................................................................................ 68

5

1

Úvod Znalecké dokazování patřilo jiţ v minulosti k velice důleţitým oborům, které se

uplatňují v mnoha právních odvětvích. Jedním z těchto odvětví je trestní právo, jehoţ nezastupitelnou součástí se znalecké dokazování v průběhu času stalo. Právě znaleckému dokazování v trestním právu se budu věnovat ve své práci. S rozvojem vědy a techniky nabývá znalecké dokazování stále na větším významu. Dané téma je podle mého názoru velice aktuální, jelikoţ právě díky znaleckým posudkům je moţné v trestním řízení dokázat řadu věcí, které by bez metod pouţívaných při znalecké činnosti vůbec nebylo moţné prokázat. Dnešní trestní proces si jiţ těţko můţeme představit bez znalce a bez znaleckého posudku. Znalecké posudky a činnost znalců přispívají k vydání spravedlivého rozhodnutí. Znalecké dokazování není upraveno jednotně, ale jeho úprava je roztříštěna do několika právních předpisů. Jedná se především o zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících a prováděcí vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb. Z těchto právních předpisů budu vycházet ve své práci, neopomenu také judikaturu a odborné články. Cílem mé práce je poskytnout přehledný a souvislý nástin problematiky znaleckého dokazování. Co je to obecně dokazování a důkazní právo? K čemu slouţí? V úvodní části své práce bych se ráda věnovala těmto a dalším základním pojmům, které jsou důleţité pro oblast dokazování. Vymezení základních pojmů nám snadněji umoţní zorientovat se a proniknout do daného tématu. Jádrem mé práce je problematika znaleckého posudku. V této části vysvětlím co je to znalecký posudek, popíšu jeho jednotlivé náleţitosti, také se zaměřím na hodnocení a případné vady znaleckých posudků a jejich řešení. V kapitole o znaleckém posudku povaţuji za podstatné se zmínit také o institutech jemu příbuzných, zejména o odborném vyjádření. Pokusím se o popis odborného vyjádření a také o srovnání znaleckého posudku a odborného vyjádření a vymezení nejdůleţitějších rozdílů. Ve své práci se zaměřím také na novelu trestního řádu provedenou zákonem č.265/2001 Sb., která přinesla v oblasti znaleckého posudku a znaleckého dokazování řadu důleţitých změn. Novela měla za cíl přinést do trestního řádu zjednodušení a ujasnění problematických oblastí. Jaké jsou konkrétní změny, které měla novela za svůj cíl? Čeho se tato jmenovaná novela dotkla a jaký je její význam? O této výše uvedené novele se budu zmiňovat na několika místech mé práce. 6

Důleţitou součástí mé práce bude rovněţ osoba znalce, bez kterého by nemělo smysl se uvedenou problematikou zabývat. Jak vzniká a zaniká funkce znalce? Jakým způsobem se znalec přibírá do trestního řízení? V čem spočívá jeho činnost? A je znalec za tuto činnost odměňován? Těmito a dalšími otázkami se také budu zabývat v předkládané práci. V dalších kapitolách mé práce bych se ráda věnovala alespoň stručnému přiblíţení úpravy znaleckého dokazování ve Francii a ráda bych poukázala na některá zajímavá právní ustanovení či odlišnosti. Jakými změnami právní úprava znaleckého dokazování v současné době prochází? A jaký je její další moţný vývoj? Na tyto otázky bych se ráda zaměřila v závěru práce. Se znaleckým dokazováním jsem se poprvé setkala na semináři ze Soudního lékařství na Právnické fakultě v Olomouci, vedeného skutečnou kapacitou v oboru Doc. MUDr. Svatoplukem Loykou, CSc. Na seminářích jsme se hodně dozvěděli o činnosti soudních znalců. Tyto hodiny mě obohatily nejen z pohledu práva, ale byly i silnou zkušeností, která ovlivnila můj přístup k danému oboru a podnítila další zájem.

7

2

K základním pojmům důkazního práva a dokazování obecně

2.1

Dokazování Dokazováním se v trestním řízení rozumí zákonem upravený postup orgánů činných

v trestním řízení, jejichţ úkolem je poznat skutečnosti, které jsou důleţité pro rozhodnutí, tzn. opatřit důkazy o daných skutečnostech, důkazy provést a získané poznatky procesně zjistit a zhodnotit.1 Ustanovení trestního řádu, která se zabývají důkazním postupem, nazýváme důkazní právo. Důkazní právo upravuje jednotlivá stádia dokazování v trestním řízení, kterými jsou vyhledávání, provádění a hodnocení důkazů. Podstatou trestního řízení je určitý skutek, který se stal v minulosti. Úkolem orgánů činných v trestním řízení je zjistit, zda se tento skutek stal, kdo jej spáchal a zda je trestným činem. Orgány činné v trestním řízení jsou také povinny zjistit, jaké skutečnosti vedly pachatele ke spáchání trestného činu, tedy okolnosti, které pachateli umoţnily trestný čin spáchat. A v neposlední řadě musí zjistit i osobní poměry pachatele. Orgány činné v trestním řízení nejsou přítomny spáchání trestného činu. V případě, ţe by se tak stalo a orgány činné v trestním řízení by byly účastníky či pozorovately trestného činu, zakládalo by to důvod pro jejich vyloučení z důvodu pochybnosti o jejich nepodjatosti na základě ustanovení § 30 odst. 1 trestního řádu. Pro poznání objektivní reality si vyšetřovaný skutek zrekonstruují. A právě tento zvláštní postup, který orgány činné v trestním řízení pouţijí a který je upravený důkazním právem, nazýváme dokazováním. Dokazování je jednou z nejdůleţitějších částí trestního řízení. Na výsledku dokazování záleţí výsledek celého procesu. Účelem dokazování je zjistit skutečný stav věci, o němţ nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, a to především ohledně viny a trestu.2 Můţeme tedy shrnout, ţe cílem dokazování je zjistit pravdu, která odpovídá skutečnosti, tak jak se stala. Jen na základě pravdivých zjištění můţe být učiněno spravedlivé a přesvědčivé rozhodnutí.

2.2

Důkazní prostředek, důkaz Trestní řád pojmy důkazní prostředek a důkaz pouţívá nedůsledně. Mezi těmito dvěma

pojmy totiţ nerozlišuje a pro oba pouţívá společný termín „důkaz“.

1

JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2007, s. 316 NETT, Alexander a kol. Trestní právo procesní, Obecná část, 1. vydání, Masarykova Univerzita Brno, 2001, s. 271 2

8

Důkazní prostředek je vlastní procesní činnost orgánů činných v trestním řízení, která slouţí k poznání skutečnosti. Při této procesní činnosti orgány činné v trestním řízení získávají poznatky, které vedou k poznání skutečnosti, která má být dokazováním zjištěna.3 Tuto skutečnost nazýváme předmět důkazu. Jedná se tedy o formu, prostřednictvím které získáváme poznatky o věci, která má být objasněna a které jsou důleţité pro rozhodnutí věci. V daném smyslu je důkazním prostředkem ohledání osob nebo věcí, při němţ si orgán objasňuje skutečnosti vlastní smyslovou činností, tedy přímým pozorováním. V případě, ţe potřebuje získat zprávy o skutečnostech, které nevnímal vlastními smysly, vyslechne obviněného, svědka či znalce. Důkazním prostředkem je také seznamování se s obsahem těchto zpráv. Trestní řád nestanoví, jakým důkazním prostředkem by měla být ta či ona skutečnost dokazována. Pouze v některých případech poţaduje pouţití určitého důkazního prostředku nebo stanoví počet důkazních prostředků. Jako příklad si můţeme uvést § 115 TrŘ - nařízení pitvy; nebo § 116 TrŘ - vyšetření duševního stavu obviněného, podle kterého se přibere znalec z oboru psychiatrie; či ustanovení § 118 TrŘ - vyšetření duševního stavu svědka. Dle § 58 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se k vyšetření duševního stavu mladistvého přibere znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii a znalec z oboru zdravotnictví nebo pedagogiky, odvětví psychologie, se specializací na dětskou psychologii. V některých případech zákon dokonce zakazuje uţití určitého důkazního prostředku. Zejména se jedná o § 99 odst. 1 TrŘ - zákaz výslechu svědka o okolnostech týkajících se utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem; § 99 odst. 2 TrŘ - zákaz výslechu svědka v případech na které se vztahuje státem uznaná nebo uloţená povinnost mlčenlivosti; dále např. ustanovení § 100 odst. 1 TrŘ – jako svědek má právo odepřít výpověď příbuzný obviněného; § 100 odst. 2 TrŘ – právo svědka odepřít výpověď; § 158 odst. 5 TrŘ – zákaz pouţití úředního záznamu jako důkazu, pokud nestanoví trestní řád jinak. Znalecký posudek má nezastupitelné místo mezi důkazními prostředky. Znaleckého posudku se uţije v případech, kdy je potřeba odborných znalostí. Problematikou znaleckého posudku se budu zabývat v samostatné kapitole věnované znaleckému posudku.

3

MUSIL, Jan, KRATOCHVÍL, Vladimír, ŠÁMAL, Pavel a kol. Kurs trestního práva: trestní právo procesní, 3. vydání, Praha : C.H. Beck, 2007, s.377

9

Důkazem v procesním smyslu se rozumí přímý poznatek, který orgán činný v trestním řízení získal o skutkové okolnosti z předmětu důkazu při procesním dokazování.4 Je to samotný výsledek, který byl získán pomocí důkazního prostředku a který slouţí k rozhodnutí ve věci samé. Jedná se například o obsah výpovědi obviněného, svědka, znalce, obsah listin a zpráv zachycených jinak neţ písemně, informace získané provedením ohledání.5 Důkaz je potřeba nejdříve zjistit, coţ znamená vyhledat a opatřit konkrétní skutečnosti, které jsou relevantní pro daný případ. Dále je potřeba důkaz provést a zajistit v souladu s trestním řádem a následně důkaz vyhodnotit. Vyhodnocení důkazu je vlastní závěrečný myšlenkový proces orgánu činného v trestním řízení. Hodnotí se závaţnost, tedy upotřebitelnost důkazu z hlediska skutkového stavu, zákonnost, tedy přípustnost jeho opatření a provedení a naposledy také pravdivost důkazu z toho pohledu, zda v sobě obsahuje pravdivé skutečnosti. Konečné hodnocení důkazů se děje aţ v meritorním rozhodnutí, po shromáţdění všech důkazů a odrazí se v odůvodnění rozhodnutí. Jednotlivá stadia dokazování nejsou oddělená, ale úzce spolu souvisí. Dle trestního řádu můţe slouţit jako důkaz vše, co můţe přispět k objasnění věci (§ 89 odst. 2, první věta). Orgán činný v trestním řízení můţe po zhodnocení důkazu dojít k závěru, ţe daný důkaz není závaţný nebo není pravdivý. I přesto je však důkazem. Stejně tak i tzv. nezákonný důkaz, při jehoţ získávání orgán činný v trestním řízení porušil zákon, zůstává důkazem. Nicméně jako důsledek porušení tohoto zákonného postupu platí, ţe jej nebude moţno pouţít. Mezi důkazním prostředkem a důkazem je rozdíl v jejich formě a v obsahu. Důkazní prostředky jsou formou procesního poznávání. Výsledky, které byly takto získány, jsou pak obsahem procesního poznávání.

2.3

Předmět důkazu Jak jiţ jsem uvedla výše, předmětem důkazu rozumíme skutečnost, která má být

dokazováním zjištěna. Je to okolnost, která má být v trestním řízení objasněna. Na tom pak závisí rozhodnutí ve věci samé. Předmět důkazu se odlišuje od předmětu dokazování. U předmětu důkazu jde zpravidla o jednu objasňovanou skutečnost. Zatímco předmět dokazování představuje souhrn skutečností a na základě jejich objasnění je pak trestní rozhodnutí zaloţeno. 4

JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2007, s. 315 MUSIL, Jan, KRATOCHVÍL, Vladimír, ŠÁMAL, Pavel a kol. Kurs trestního práva: trestní právo procesní, 3. vydání, Praha : C.H. Beck, 2007, s.378 5

10

2.4

Pramen důkazu Kaţdý procesní důkaz musí být spojen s nějakou osobou (obviněný, svědek, znalec)

nebo věcí (listiny, předmět ohledání). Můţeme tedy rozlišovat prameny důkazů osobní (výslech obviněného, znalce, ohledání osoby) a věcné (listiny, ohledání předmětu). Tyto osoby nebo věci jsou nositeli důkazů a nazýváme je pramenem důkazů.6

2.5

Subjekty dokazování Subjekty dokazování trestní řád v ţádném ze svých ustanovení přímo nevymezuje.

Z právní teorie můţeme dovodit, ţe subjekty dokazování jsou osoby, které se účastní dokazování a svými úkony, ke kterým jsou ze zákona oprávněny nebo povinny, jej ovlivňují. Subjekty dokazování jsou: a) orgány činné v trestním řízení; kdo je orgánem činným v trestním řízení vymezuje § 12 odst. 1 TrŘ. Jsou to orgány, které rozhodují o předmětu a rozsahu dokazování. Mají významné postavení v procesu dokazování, jelikoţ jej organizují a zároveň také dohlíţí na jeho správný a zákonný průběh. b) strany trestního řízení; stranou trestního řízení je ten, proti němuţ se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem také státní zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíţ návrh nebo ţádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek.7 Jsou to osoby, které mohou důkaz přímo poskytnout nebo navrhnout provedení nějakého důkazu. Jsou oprávněny se k důkazům vyjadřovat, klást vyslýchaným osobám otázky, stejně tak mohou samy důkaz vyhledat a předloţit. c) další osoby; které mají vliv na proces dokazování. Těmito jsou například znalec, kterému bylo uloţeno podání znaleckého posudku. Znalec v rámci svého oprávnění můţe navrhnout orgánu činnému v trestním řízení provedení důkazů, které potřebuje k vypracování znaleckého posudku. Subjektem v trestním řízení je také osoba, které byla v rámci trestního řízení uloţena povinnost, například vydat či předloţit věc, která je důleţitá pro trestní řízení a můţe mít vliv na dokazování (tzv. ediční povinnost).

6 7

JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2007, s. 315 § 12 odst. 6 TrŘ

11

2.6

Důkazní právo Důkazním právem rozumíme souhrn norem trestního práva procesního, které upravují

zákonný postup při dokazování.8 Důkazní právo je jedním ze subsystémů trestního práva procesního.

2.7

Teorie důkazů Od důkazního práva je potřeba odlišit teorii důkazů. Teorie důkazů je součástí nauky

trestního práva procesního.9 Zkoumá platné důkazní právo, hodnotí jeho výklad a aplikaci v praxi a na podkladě toho činí návrhy na zdokonalení právní úpravy dokazování i aplikační praxe.10

2.8

Proces dokazování Proces dokazování můţeme rozdělit do jednotlivých fází, které na sebe plynule

navazují. Uveďme si tedy jen pro přehled bez nároku na podrobnější popis fáze dokazování. Podle teorie rozlišujeme následující fáze dokazování: 1) vyhledávání důkazů (zjištění existence důkazu) 2) opatření důkazu 3) provedení a procesní zajištění důkazu 4) prověrka důkazu 5) hodnocení důkazu

2.9

Předmět a rozsah dokazování Předmětem dokazování v konkrétní trestní věci jsou okolnosti důleţité pro trestní

řízení v této věci. Okolnostmi důleţitými pro trestní řízení v dané věci rozumíme ty skutečnosti, které jsou podstatné pro rozhodnutí ve věci samé. Dále jsou jimi skutečnosti, jeţ vedly k trestné činnosti a umoţnily její spáchání a také skutečnosti, které jsou důleţité pro postup trestního řízení.11

8

JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2007, s. 317 tamtéţ, s. 317 10 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář, I. díl, 6. vydání, Praha: C.H.Beck, 2008, s. 754 11 NETT, Alexander a kol. Trestní právo procesní, Obecná část, 3. vydání: Masarykova Univerzita Brno, 2001, s. 273 9

12

Na specifičnosti kaţdého jednotlivého případu záleţí, jak se bude postupovat v řízení a jaký se bude dokazovat rozsah těch skutečností, které jsou podstatné pro rozhodnutí ve věci. Na druhou stranu existují i okolnosti, které je potřeba dokazovat vţdy bez ohledu na odlišnosti kaţdého případu. Zákon uvádí tyto skutečnosti demonstrativně v ustanovení § 89 odst. 1 TrŘ. Rozsah dokazování se určuje v průběhu řízení aţ do okamţiku ukončení dokazování před soudem. Stejně tak je nutné určit i předmět dokazování, jelikoţ orgány činné v trestním řízení stále musí vědět, jaké skutečnosti je potřeba zjistit. Okruh okolností, které bude nutné dokazovat v daném případě, bude závislý na podmínkách konkrétního případu, na jeho povaze a také na probíhajícím stadiu trestního stíhaní.12 V kaţdém stadiu trestního řízení nebude rozsah dokazování stejný. Novela trestního řádu provedená zákonem č. 292/1993 Sb. zúţila rozsah dokazování v přípravném řízení, a napříště bude tedy jádro dokazování náleţet řízení před soudem. Pokud vzniknou pochybnosti o dokazované skutečnosti, orgány činné v trestním řízení jsou povinny je odstranit. Vţdy je potřeba dokázat vinu bez důvodných pochybností. V případě pochybností platí zásada „in dubio pro reo“13. I přesto, ţe strany souhlasně potvrzují existenci nebo naopak neexistenci nějaké skutečnosti, musí být tato skutečnost dokázána. Od přijetí novely č. 265/2001 Sb. zná trestní řád tzv. nesporné skutečnosti, které se mohou uplatňovat pouze v omezeném rozsahu ve zkráceném řízení před soudem, které navazuje na zkrácené přípravné řízení.14 Trestní řád však nezná tzv. notoriety, tedy okruh věcí, které jsou obecně známé a které není potřeba je dokazovat.15 Naopak co se týká právních norem uveřejněných ve Sbírce zákonů, tak platí „iura novit curia, tedy „soud zná právo“.16 Dokazovat nelze ani skutečnosti, o kterých bylo rozhodnuto způsobem, který je pro orgány činné v trestním řízení závazný a o kterých jsou oprávněny rozhodovat jen jiné orgány, neţ orgány činné v trestním řízení.17

12

MUSIL, Jan, KRATOCHVÍL, Vladimír, ŠÁMAL, Pavel a kol. Kurs trestního práva: trestní právo procesní, 3. vydání, Praha : C.H. Beck, 2007, s.377 13 „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ 14 Srov. § 314d odst. 2 TrŘ 15 NETT, Alexander a kol. Trestní právo procesní, Obecná část, 3. vydání, Masarykova Univerzita Brno, 2001, s. 274 16 R 53/1989-II – soud zná obsah právních norem, které byly uveřejněny ve Sbírce zákonů ČR, a není povinen provádět důkazy o těchto normách. 17 Srov. § 9 TrŘ

13

3

Znalecké dokazování

3.1

Právní úprava znaleckého dokazování Právní úpravu znaleckého dokazování a postavení znalce můţeme najít ve třech

základních právních předpisech – v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákoně č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících a prováděcí vyhlášce ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů. Trestní řád se úpravou znaleckého dokazování zabývá ve významných ustanoveních § 89, § 105 - § 111 a dokazování v hlavním líčení § 210 - § 215. Na znalecké dokazování dopadají i normy občanského soudního řádu, správního řádu a dalších právních předpisů, mezi nimi je například zákon o oceňování majetku či normy mezinárodního práva soukromého. Dále povaţuji za nutné zmínit také ustanovení § 346 trestního zákona, které obsahuje zvláštní skutkovou podstatu trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Nebo ustanovení § 58 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, týkající se vyšetření duševního stavu mladistvého.

3.2

Možnosti užití odborných znalostí v praxi Při odhalování, objasňování a vyšetřování trestné činnosti je řada informací

podstatných pro trestní řízení obsaţena ve stopách, pro jejichţ „rozluštění“ je zapotřebí odborných a specifických znalostí či uplatnění zvláštních metod. Prostřednictvím těchto znalostí a metod pak dochází ke zpřístupnění informací orgánům činným v trestním řízení, obviněnému, obhájci a dalším adresátům při dokazování. Existují čtyři základní formy uplatnění odborných znalostí v trestním řízení:18 1. znalecký posudek 2. odborné vyjádření 3. konzultativní činnosti 4. kriminalisticko-technická činnost Znalecké dokazování je velice významnou formou spolupráce mezi znalci a orgány činnými v trestním řízení, jeţ slouţí k posuzování a objasňování odborných otázek. Informace, které byly znalci předány, nemusí být úplné a mohou být zjišťovány aţ při samotném průběhu vyšetřování nebo znaleckého dokazování. Právě z tohoto hlediska je

18

MUSIL, Jan, KONRÁD, Zdeněk, SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika, 2. aktualizované vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s. 306

14

spolupráce mezi zmíněnými subjekty důleţitá. Proces vytváření znaleckého posudku je jednou z metod kriminalistické praktické činnosti. Odborné vyjádření je listinným důkazem, z hlediska odborných znalostí je vyuţíváno a ţádáno k posouzení méně sloţitých odborných otázek, viz dále. Konzultativní činnost je poradenskou sluţbou pro orgány činné v trestním řízení. Konzultantem můţe být znalec, ale i osoba, která má znalosti v daném oboru. Znalosti konzultantů jsou vyuţívány například při předběţném zkoumání stop, stanovení příčin trestných činů, posouzení odborných problémů souvisejících se způsobem spáchání trestných činů, při instruktáţi policistů a pracovníků orgánů činných v trestním řízení s cílem seznámit je s odbornou problematikou vyšetřovaného trestného činu a dále se konzultativní činnost vyuţívá zejména při přípravě, provádění a hodnocení některých vyšetřovacích úkonů.19 Kriminalisticko-technickou činnost vykonávají kriminalističtí technici a pracovníci expertizních pracovišť Policie ČR. Jde o přímou činnost při vyhledávání, zajišťování, dokumentování a shromaţďování stop při vyšetřování trestných činů.

19

MUSIL, Jan, KONRÁD, Zdeněk, SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika, 2. aktualizované vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s. 307

15

4

Znalecký posudek

4.1

Definice znaleckého posudku Odborná literatura podává řadu definic znaleckého posudku. Pro ilustraci zde uvádím

některé z nich. Například Prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc.: „Posudkem znalce rozumíme jeho úsudek učiněný na podkladě odborných znalostí o těch skutečnostech, k jejichţ objasnění byl povolán.“20 Jiný zdroj definuje znalecký posudek takto: „Znalecký posudek je samostatným důkazním prostředkem, kterým si orgány činné v trestním řízení nebo strany opatřují od osob nebo orgánů k tomu zvláště odborně způsobilých – znalců, odborné skutkové poznatky.“21 Další autoři uvádí: „Expertizu můţeme definovat jako samostatnou kriminalistickou metodu, spočívající v systému úkonů a operací směřujících k odhalení nebo objasnění skutečností důleţitých pro dokazování v trestním řízení za pouţití odborných znalostí a metod z různých oblastí vědy, techniky, umění a řemesel.“22 Na základě uvedených definic můţeme tedy vymezit základní informace o znaleckém posudku. Zaprvé znalecký posudek je samostatným důkazním prostředkem, slouţícím k objasnění skutečností, o kterých se vede řízení. Znalecký posudek ţádají orgány činné v trestním řízení, jestliţe vyvstane potřeba odborných znalostí, jelikoţ znalecký posudek je zpracován právě na základě odborných znalostí, nikoliv na základě subjektivních vjemů. A v neposlední řadě musíme také zmínit osobu zpracovatele znaleckého posudku, kterou mohou být jednak fyzické osoby – znalci, ale také orgány, které mají potřebné odborné znalosti. Znalecký posudek je výsledkem činnosti znalce. Znalec je povinen zpracovat posudek písemně. Podrobněji problematiku znaleckého posudku zpracovávám v následujících částech této kapitoly. Stejné platí i pro osobu znalce, jehoţ postavením, činností a povinnostmi se zabývám v následující kapitole. Znalecký posudek nelze zaměňovat se svědeckou výpovědí. Hlavní rozdíl mezi svědkem a znalcem je ve způsobu, jakým nabývají znalosti o skutečnostech. Svědek vypovídá o skutečnostech, které vnímal svými smysly. Pokud osoba, která má odborné znalosti,

20

JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2007, s. 381 CÍSAŘOVÁ, Dagmar, FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní, 3. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2004, s. 348 22 MUSIL, Jan, KONRÁD, Zdeněk, SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika, 2. aktualizované vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s. 308 21

16

vnímala události svými smysly23, nemůţe být v řízení přibrána jako znalec. Tato osoba se vyslechne jako svědek a za znalce bude v daném řízení přibrána jiná osoba, která má potřebné znalosti.24 Znalec je zastupitelný. Při znaleckém zkoumání se nesmí znalec opírat o skutečnosti, které vnímal jako účastník nebo svědek události.25

4.2

Rozlišení znaleckého posudku a odborného vyjádření To, co jsem uvedla jiţ výše o znaleckém posudku, se uplatní i u odborného vyjádření.

Odborné vyjádření je také důkazním prostředkem, který je v průběhu řízení vyţadován orgány činnými v trestním řízení k opatření odborných skutkových poznatků. Oba tyto důkazní prostředky jsou pouţívány v trestním řízení k objasnění skutkových okolností, pokud jsou zapotřebí odborné poznatky. Znalecký posudek i odborné vyjádření mají řadu společných rysů, přesto se od sebe odlišují. Objasníme si tedy pojem odborného vyjádření a vzájemné odlišnosti obou důkazních prostředků. Trestní řád upravuje danou problematiku v ustanovení § 105 odst. 1. Zde se dozvídáme, ţe je-li k objasnění skutečností důleţitých pro trestní řízení potřeba odborných znalostí, vyţádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliţe pro sloţitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu znalce. 4.2.1

Novela trestního řádu č. 265/2001 Sb. Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. zakotvila v § 105 odst. 1

TrŘ pravidlo, ţe k posouzení odborných otázek v trestním řízení se nejprve vyţádá odborné vyjádření a aţ v případě, ţe to nestačí, vyţádá se znalecký posudek. Odborné vyjádření, v méně závaţných a jednodušších případech26 s ohledem na vědomosti a odbornost, nahrazuje znalecký posudek. Za jednoduchý případ se povaţuje lékařská zpráva o zranění poškozeného, protokol o vyšetření alkoholu v krvi či zpráva o ceně zboţí nebo sluţeb. Úprava, která dává přednost odbornému vyjádření, se neuplatní v případech, kdy trestní řád vyţaduje obligatorně přibrání znalce.

23

např. byla očitým svědkem události R 11/77 stanoví, ţe funkce svědka a znalce je neslučitelná. Pokud je někdo ve věci svědkem, nemůţe být zároveň přibrán jako znalec. Uvedené platí také naopak, tedy ţe znalec při podávání posudku nemůţe být vyslýchán jako svědek – podle ustanovení platných pro výslech svědka. Srov. R 35/80. 25 CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu a znalecké dokazování, Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 185 26 k pojmu jednoduchý případ – R B4/86 – 51 pokud jsou odborná vyjádření o poranění poškozeného rozporná a obsahují rozdílné údaje o mechanismu a poranění poškozeného a není moţné věc objasnit pomocí výslechu osoby podávající vyjádření, nejedná se o jednoduchý případ a je potřeba vyţádat znalecký posudek. 24

17

Podle právní úpravy platné do 31. 12. 2001 měl být k posouzení odborných otázek vyţadován primárně znalecký posudek a jen výjimečně postačovalo odborné vyjádření.27 Novelou trestního řádu č. 265/2001 Sb. tedy došlo k otočení přednosti při pouţití odborného vyjádření a znaleckého posudku. Další změnou je, ţe nová právní úprava jiţ neupravuje moţnost vyţádat potvrzení. Za potvrzení byl v minulosti povaţován například opis chorobopisu zdravotnického ústavu nebo protokol o lékařském vyšetření na obsah alkoholu v krvi, nyní jiţ se řadí mezi odborná vyjádření.28 Odborné vyjádření po novele můţe podat orgán, ale i kterákoli osoba, která má potřebné odborné předpoklady. Zásadní změnu přinesla novela tím, ţe zavedla institut konzultantů. Podle § 157 odst. 3 TrŘ můţe státní zástupce nebo policejní orgán vyuţít ve skutkově sloţitých věcech pomoci konzultanta, který má znalosti ve speciálním oboru. Stejnou moţnost má i předseda senátu podle § 183 odst. 2 TrŘ. Po novele trestní řád tedy rozlišuje znalce, konzultanty v závaţných a skutkově sloţitých případech (podle § 157 odst. 3 TrŘ, § 183 odst. 2 TrŘ), osoby, které mají oprávnění podávat odborné vyjádření (§ 105 odst. 5 TrŘ) a další odborníky (§ 102 odst. 2 TrŘ a osoby mimo rámec trestního řádu). Domnívám se, ţe novela provedená zákonem č. 265/2001 Sb., která změnila přednost při vyţadování odborného vyjádření a znaleckého posudku byla správným krokem v trestním zákonodárství. Posouzení závaţnosti případu a poté vyţádání odborného vyjádření je zajisté úsporou jak z hlediska ekonomického, tak z pohledu časového. Myslím si, ţe zvláště dnes v období ekonomické krize se dvojnásob zvaţuje, zda je v dané věci opravdu nutné přibírat znalce či zda je moţné případ vyřešit i bez znaleckého posudku. Samozřejmě vţdy je potřeba mít na prvním místě účel trestního řízení, nikoli ekonomickou stránku věci. 4.2.2

Znalecký posudek nebo odborné vyjádření? Nejdříve je potřeba posoudit otázku zda vyţádat odborné vyjádření či přibrat znalce.

Orgán činný v trestním řízení by tuto otázku měl konzultovat, zvláště v případě kdy sám nemá dostatečné odborné znalosti, a tudíţ nemůţe ani posoudit „sloţitost otázky“, pro kterou je potřeba znalce přibrat. I v případě, kdy orgán činný v trestním řízení má potřebné odborné znalosti, musí vyţádat odborné vyjádření či přibrat znalce. Trestní řád jen ve výjimečných případech stanoví, kdy musí být přibrán znalec, případně i počet znalců. V těchto případech se odborné vyjádření nepouţije. Dále mezi případy, kdy se v praxi pro sloţitost posuzované otázky vyţaduje objasnění odborných 27 28

VANTUCH, Pavel. Odborná vyjádření či znalecké posudky?, Právní rádce, 2003, č. 6, s. 55 tamtéţ, s. 56

18

skutečností přibráním znalce, uvádí komentář například otázky konstrukce a řízení motorových vozidel u dopravních nehod, výpočet rychlosti jízdy motorového vozidla, sloţitější ocenění věci poškozeného, obtíţné stanovení rozsahu škody způsobené trestným činem atd.29 Odborné vyjádření se pouţije v případě méně náročném jednak na odbornost a jednak na znalosti osoby, která odborné vyjádření dává. Například v oblasti znaleckého dokazování, které se týká jednoduššího oceňování předmětů, rozboru krve na mnoţství alkoholu, výsledky laboratorních testů na přítomnost některých látek v těle, toxikologických expertiz, apod. Kromě případů stanovených trestním řádem, je přibrání znalce fakultativní a závisí na okolnostech daného případu a na uváţení orgánů činných v trestním řízení. Pokud by ovšem znalec nebyl přibrán v případě stanoveném zákonem, zakládalo by to absolutní neúčinnost důkazu. Mimo obligatorních případů uvedených v zákoně se k přibrání znalce přistoupí, pokud to vyţaduje sloţitost zkoumané otázky, také v případech, kdy je k posouzení otázky potřeba delší doby a je vyţadováno studium odborné literatury, vyuţívání základních empirických a teoretických poznatků vědy, které je třeba analyzovat a aplikovat na daný případ nebo pokud je potřeba konzultace s dalšími odborníky atd.30 Znalecký posudek je také potřeba pokud je nutné stanovit příčinnou souvislost mezi jednáním pachatele a následkem, zkoumání příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a smrtí poškozeného, zjištění přesné doby smrti. Pokud je některé otázky potřeba objasnit pomocí odborných znalostí, nemůţe být znalecký posudek ani odborné vyjádření nahrazeno jiným důkazním prostředkem.31 4.2.3

Srovnání odborného vyjádření se znaleckým posudkem Společné pro odborné vyjádření i znalecký posudek je, ţe oba jsou důkazními

prostředky, kterými se objasňují odborné skutečnosti v trestním řízení. Znaleckým posudkem se objasňují sloţitější věci v trestním řízení, zatímco odborným vyjádřením věci, které jsou po odborné stránce méně náročné. Rozdíl mezi znaleckým posudkem a odborným vyjádřením je především v jejich odlišné právní povaze. Odborné vyjádření z hlediska své povahy jako důkazu je povaţováno za listinný důkaz podle § 112 TrŘ. Dokazování odborným vyjádřením se provádí tak, ţe soud 29

ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář, I. díl, 6. vydání, Praha: C.H.Beck, 2008, s. 949 RŮŢIČKA, Miroslav, ZEZULOVÁ, Jana. K problematice vzájemného vztahu znaleckého posudku a odborného vyjádření po novele trestního řádu provedené zákonem č.265/2001 Sb., Trestněprávní revue, 2004, č. 9, s. 256-263 31 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2007, s. 375 30

19

listinu přečte. Strany mají moţnost nahlíţet do odborného vyjádření, stejně tak i svědci a znalci. Ţádný právní předpis nestanoví obsahové a formální náleţitosti odborného vyjádření. Součástí znaleckých posudků je popis pouţitých metod zkoumání nebo prostředků, znalecký posudek obsahuje také postup znaleckého zkoumání.32 Popis pouţitých metod zkoumání ani postupů není obsahovou náleţitostí odborného vyjádření. Odborné vyjádření konstatuje jen výsledek zkoumání. Odborná vyjádření jsou vyţadována neformálně opatřením. Stejné je to i u znalce, který se po novele č. 265/2001 Sb., také přibírá opatřením. U odborných vyjádření jde o jednodušší písemný akt, zatímco přibrání znalce se svou formou blíţí usnesení. Další rozdílnost mezi znaleckým posudkem a odborným vyjádřením nacházíme ve vymezení úkolu znalci a ve stanovení zadání zpracovateli odborného vyjádření. Proti formulaci otázek poloţených znalci je moţno podat námitky, u odborného vyjádření je tato moţnost vyloučena. Opatření o přibrání znalce se spolu s otázkami zašle obviněnému, obhájci, případně dalším osobám, u kterých se vyţaduje, aby tato osoba něco konala nebo strpěla (§ 105 odst. 1 TrŘ). Tato úprava neplatí pro odborné vyjádření. Znalecký posudek mohou zpracovat pouze osoby, které jsou zapsány v seznamu znalců, případně ty, které jsou přibrány ad hoc. K výkonu znalecké činnosti je vyţadováno ukončené vysokoškolské vzdělání a soustavné sebevzdělávání znalce, na kterého jsou kladeny vysoké nároky, co se týče znalostí daného oboru. K podání odborného vyjádření není potřeba, aby osoba, která odborné vyjádření podává, byla v postavení znalce.33 O odborné vyjádření lze poţádat i znalce, jakoţ i kteroukoliv fyzickou či právnickou osobu, která má potřebnou znalost dané problematiky (§ 105 odst. 5 TrŘ). A dále podle § 105 odst. 5 TrŘ lze poţádat o odborné vyjádření také státní orgán, který předloţí odborné vyjádření vţdy bez úplaty. K podání odborného vyjádření můţe být přibrán i pracovník Kriminalistického ústavu nebo oddělení kriminalistické techniky a expertiz při krajských správách Policie ČR.34 Odborné předpoklady osob, které podávají odborné vyjádření, trestní řád neupravuje. Tyto předpoklady musíme hodnotit přiměřeně danému oboru. K podání odborného vyjádření postačuje i vyučení v oboru s maturitou, případně středoškolské vzdělání.35 Osoba, která podává odborné vyjádření, má stejná práva jako znalec, například právo nahlíţet do spisu v rozsahu nezbytně nutném pro zpracování znaleckého posudku. Podle 32

CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu a znalecké dokazování, Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 168 tamtéţ, s. 166 34 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář, I. díl, 6. vydání, Praha: C.H.Beck, 2008, s. 948 35 CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu a znalecké dokazování, Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 168 33

20

ustanovení § 105 odst. 3 TrŘ lze proti osobě znalce vznést námitky. Stejně tak lze vznést námitky i proti odbornému zaměření znalce nebo formulaci otázek, které mu byly poloţeny. Proti zpracovateli odborného vyjádření, odbornému zaměření úkonu nebo formulaci otázek trestní řád neumoţňuje vznést námitky. Důleţité je vysvětlit i otázku moţnosti výslechu znalce a zpracovatele odborného vyjádření. Co se týká výslechu znalce, trestní řád jej upravuje v § 108. Naproti tomu s moţností výslechu zpracovatele odborného vyjádření trestní řád nepočítá. Pokud bychom připustili moţnost či potřebu vyslechnutí zpracovatele odborného vyjádření, je potřeba si ujasnit v jakém procesním postavení by mohl být vyslýchán. Objevují se nám zde dvě moţnosti, buď moţnost jeho vyslechnutí jako svědka nebo jako znalce. Pokud si probereme právní úpravu výslechu svědka, musíme dojít k závěru, ţe zpracovatele odborného vyjádření nelze vyslechnout jako svědka. Těţko bychom mohli ztotoţnit výslech svědka, který podává svědectví o okolnostech, jeţ vnímal svými smysly a zpracovatele, který podává vyjádření na základě svých odborných znalostí. Ve druhém zvaţovaném případě, kdy zpracovatel je vyslýchán v právním postavení znalce, by výslech byl moţný, pokud je vyjádření vyţadováno od znalce zapsaného v seznamu znalců. Výslech se uskuteční ale aţ poté, kdy by daná osoba byla přibrána jako znalec do řízení. Po zváţení moţností výslechu osob v trestním řízení se přikláním k druhému uvedenému názoru, tudíţ výslechu zpracovatele odborného vyjádření jako znalce. S tím, ţe zpracovatel, který je znalcem, bude muset být nejprve přibrán do řízení. Pokud by se jednalo o osobu nezapsanou v seznamu znalců, dovozuji, ţe před výslechem by tato osoba musela být poučena, podobně jako je tomu u znalce přibraného ad hoc. V trestním řízení nemůţe dojít ke spojení osoby svědka a znalce. Myslím si tedy, ţe ad analogia se bude toto omezení vztahovat i na zpracovatele odborného vyjádření. 4.2.4

Odměna za odborné vyjádření Jak jiţ jsem uvedla výše, státní orgány jsou povinny poskytovat odborné vyjádření bez

úplaty. Z toho můţeme vyvodit, ţe v ostatních případech, kdy orgány činné v trestním řízení vyţadují odborné vyjádření, je potřeba poskytnout odměnu. Výše odměny za odborná vyjádření podaná na ţádost orgánů činných v trestním řízení je stanovena vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 23/2002 Sb.

21

4.3

Příprava a vypracování znaleckého posudku Činnost znalce můţeme rozdělit do dvou stadií – na přípravu a samotné vypracování

znaleckého posudku. Trestní řád v ustanovení § 107 upravuje přípravu posudku. V rámci přípravy posudku jsou znalci, který je pověřen vypracováním znaleckého posudku, za tím účelem vymezeny úkoly. K vymezení úkolů dochází uvedením jednotlivých okolností, které má znalec objasnit.36 Těmito jsou například zjištění příčiny smrti poškozeného, vyšetření duševního stavu obviněného v době spáchání činu nebo zjištění, zda otisky prstů nalezené na místě činu, se shodují s otisky obviněného, atd. Jestliţe se to jeví účelné a vhodné formulují se znalci přímo otázky, které má řešit. Otázky musí být jasné, srozumitelné a nesmí přesahovat odborné zaměření znalce. Je nepřípustné, aby orgán činný v trestním řízení uloţil znalci za účelem vypracování znaleckého posudku provést další důkazy.37 Za účelem vypracování znaleckého posudku se znalci předloţí potřebné spisové materiály, celý spis nebo jeho část, do kterých můţe nahlíţet nebo si je případně zapůjčit. Znalec se také můţe účastnit výslechu svědků nebo obviněného a klást vyslýchaným osobám otázky. Pokud je to k vypracování znaleckého posudku potřebné, můţe být znalec přítomen i u jiných úkonů prováděných v trestním řízení. V rámci přípravy znaleckého posudku si znalec tedy především ujasní otázky, kterými se bude zabývat, vytváří si představu o zkoumaných objektech, zpracovává hypotézy a určuje metody, které uţije při zpracování posudku. Následuje detailnější zkoumání jednotlivých objektů, při němţ znalec vyuţívá specifických metod svého oboru. Často zkoumání bývá spojeno i se zničením samotného objektu. Průběh zkoumání bývá dokumentován. Dokumentace je jedním z podkladů pro vypracování znaleckého posudku. V některých případech se vyhotovuje i fotodokumentace. Veškeré tyto dokumenty a fotografie se pak přikládají k opisu znaleckého posudku a archivují se. Následně znalec z provedeného zkoumání vyvozuje a také formuluje závěry. Hodnotí výsledky dílčích zkoumání a z nich ve spojitosti s důkladnou znalostí celého případu vyvozuje úplný závěr. Jakmile se tedy znalec seznámí se všemi okolnostmi, které jsou potřebné k podání posudku, přistoupí k samotnému vypracování. Je-li znalec přesvědčen o pravdivosti svých závěrů a hypotéz, formuluje odpovědi na otázky jemu poloţené orgány činnými v trestním řízení.

36

Srov. R 45/68 - I R 45/1967 – I – úkol znalce je potřeba vymezit tak, aby byl omezen na objasnění skutečností, k nimţ je zapotřebí odborných znalostí. Znalci tedy nelze uloţit, aby pro účely trestního řízení obstaral důkazní prostředky. Srov. R 42/1988. 37

22

Znalec se při znaleckém zkoumání nesmí opírat o zjištění, která sám vnímal jako účastník nebo svědek události.38 Dále se při vypracování znaleckého posudku nemůţe opírat ani o vysvětlení osob, případně jiných podkladů opatřených před zahájením trestního stíhání podle § 158 odst. 3 TrŘ.39 Stejně tak o skutečnosti, které sám zjistil na místě činu, ale navrhne orgánu činnému v trestním řízení, aby provedl například ohledání podle § 113 TrŘ.40 Pokud by spisový materiál byl neúplný, můţe znalec navrhnout, aby primárně byly objasněny důkazy, které jsou potřebné pro vypracování znaleckého posudku. Krom těchto zdrojů, znalec při vypracování znaleckého posudku především čerpá z odborných poznatků, které získává prováděním znaleckých postupů specifických pro daný obor (tzn. z psychiatrického, lékařského vyšetření, z poznatků soudního lékařství a dalších). Znalci nepřísluší hodnotit otázky právní.41 Znalecký posudek podává pouze o otázkách skutkových, týkajících se oboru jeho činnosti, který nesmí překročit.42 Pokud je podání posudku závislé na zhodnocení určitých důkazů, musí je znalec zhodnotit podmínečně, případně alternativně, s ohledem na moţná hodnocení důkazů orgánem činným v trestním řízení. To znamená, ţe znalec je povinen zpracovat znalecký posudek, s ohledem na všechny moţné varianty, které z důkazů mohou vyplynout. Stejně tak, pokud pro znalce není některá varianta přijatelná nebo moţná z hlediska jeho specializace, musí uvést ve znaleckém posudku, proč tomu tak je.43 Podle § 107 odst. 1 TrŘ znalci nepřísluší hodnotit důkazy z hlediska jejich věrohodnosti či pravdivosti (zda je skutečnost, o které podává zprávu prokázána). Podle § 107 odst. 2 TrŘ můţe znalec, který byl přibrán k podání znaleckého posudku o příčině smrti nebo o zdravotním stavu zemřelé osoby, poţadovat poskytnutí zdravotnické dokumentace dané osoby. Zdravotnickou dokumentaci konkrétní osoby můţe znalec poţadovat také v ostatních případech stanovených zvláštním zákonem.44 Vyvrcholením činnosti znalce je vypracování znaleckého posudku. Znalec zpravidla vypracuje posudek písemně. Zákon však nevylučuje i moţnost podat posudek ústně 38

CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu a znalecké dokazování, Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 185 R 46/1988 40 R 37/84-I 41 R 17/1979 – otázka nepříčetnosti je otázkou právní. 42 R 43/1995 – znalcům – soudním lékařům přibraným k prohlídce a pitvě mrtvoly nepřísluší vyjadřovat se k otázce, zda obţalovaný byl schopen rozpoznat ohroţení ţivota poškozeného. Jejich úkolem je zejména popsat příčiny úmrtí poškozeného a mechanismus vzniku jeho jednotlivých zranění. 43 Znalec tedy nemůţe zaujmout stanovisko, ţe povaţuje určitý údaj za správný a na něm postavit celý svůj posudek. 44 Zákon č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších právních předpisů, konkrétně podle § 67b odst.10 písm.d) – v rozsahu nezbytném pro vypracování znaleckého posudku, mohou znalci z oboru zdravotnictví nahlíţet do zdravotní dokumentace dané osoby. 39

23

do protokolu. Jiţ v opatření o přibrání znalce určí orgán činný v trestním řízení, zda má znalec vypracovat posudek písemně nebo ústně. Ústní posudek postačí, pokud se jedná o jednodušší případ.45 Posudek musí stručně zachycovat celý průběh zkoumání, jeho výsledky, včetně přijatých závěrů a odpovědí na otázky, které byly znalci poloţeny. Znalec je povinen vypracovat posudek osobně. Vyţaduje-li to povaha věci, pro posouzení zvláštních dílčích otázek si můţe znalec přibrat konzultanta. Za znalecký posudek však odpovídá sám, včetně otázek, které vypracoval konzultant. Znalecký ústav podává posudek vţdy písemně. Ve znaleckém posudku je ústav povinen uvést, kdo posudek připravoval a také kdo můţe před státním orgánem v případě potřeby stvrdit správnost posudku a podat potřebná vysvětlení.46 Ústav odpovídá za včasné a řádné provedení posudku.47 Znalecký posudek se doručuje také obhájci, který má právo na včasné seznámení se s obsahem posudku. Posudek se doručuje na náklady obhajoby.

4.4

Náležitosti znaleckého posudku Znalecký posudek se podle ustanovení § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti

č.37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících skládá ze tří částí: a)

z nálezu; ve kterém znalec uvádí popis zkoumaného materiálu, případně jevů a souhrn skutečností, ke kterým přihlíţel.

b)

ze samotného posudku; zde znalec uvede výčet otázek, kterými se měl v posudku zabývat, a odpovědi na tyto otázky, včetně jejich zdůvodnění. Znalec uvede a zhodnotí jednotlivé skutečnosti, které ho vedly k přijetí závěru, jeţ na základě všech podkladů učinil. Je také povinen popsat postup, kterým k prezentovaným závěrům dospěl. Závěr posudku musí logicky vyplývat z odůvodnění.48

c)

ze znalecké doložky; uvádí se na poslední straně posudku. Znalecká doloţka obsahuje označení seznamu, ve kterém je znalec zapsán, označení oboru, ve kterém má oprávnění podávat znalecké posudky, a číslo poloţky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku. U ústních znaleckých posudků je sdělena do protokolu.

45

K pojmu jednodušší případ viz výše – například ocenění movité věci. § 22 odst.1 ZnalZ 47 § 22 odst.2 ZnalZ 48 Srov. R 51/1991 46

24

Písemný znalecký posudek musí být znalcem podepsán a také opatřen razítkem znalce. Dále musí být posudek sešit, jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna k poslední straně posudku a přetištěna znaleckou pečetí (§ 13 odst. 3 vyhlášky MS č.37/1967 Sb.). Součástí znaleckého posudku je jak jsem uvedla výše také dokumentace pořízená znalcem, která demonstruje postup znaleckého zkoumání, jeho průběh, jednotlivé etapy, pouţité metody a také výsledky zkoumání. Pro pouţitelnost znaleckého posudku je podstatné, zda obsahuje veškeré náleţitosti stanovené zákonem. V případě absence některé z náleţitostí, můţeme hovořit o vadách znaleckého posudku.

4.5

Výslech znalce Pří výslechu znalce se postupuje obdobně jako při výslechu svědka. Vzhledem

k ustanovení § 107 odst. 3 TrŘ, má obhájce moţnost včas se seznámit se znaleckým posudkem a připravit se tak náleţitě na výslech znalce. Pokud znalec vypracoval posudek písemně, stačí, aby se na něj při výslechu odvolal a potvrdil jeho správnost a úplnost. Ústně vypracovaný posudek nadiktuje znalec při výslechu do protokolu. Podle § 220 odst. 2 TrŘ smí soud přihlíţet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení a opírat se o důkazy, které byly provedeny v hlavním líčení. Vyjádřením znalce, kterým se odvolává na znalecký posudek a stvrzuje jej, ještě není proveden důkaz znaleckým posudkem. Soud tedy musí vyzvat znalce, aby posudek přednesl a pokud to není moţné, posudek musí být přečten.49 Ustanovení § 211 odst. 5 TrŘ říká, ţe místo výslechu znalce lze přečíst protokol o jeho výpovědi nebo přímo jeho písemný posudek, pokud byl znalec před jeho podáním poučen podle § 106 TrŘ a nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku. Státní zástupce a obţalovaný s tím musí souhlasit. Takto lze postupovat i při výslechu znalce u posudku vyţádaného stranou (§ 110a TrŘ). Znalce, který je vyslýchán orgánem činným v trestním řízení ohledně posudku předloţeného stranou, je nutné před výslechem poučit podle § 106 TrŘ. A v případě, ţe by šlo o znalce ad hoc, je mimo to také potřeba, aby sloţil slib. Poté je vyslechnut k obsahu posudku předloţeného stranou. Pokud znalec nemá nic k doplnění posudku, můţe se na něj odvolat a potvrdit jeho správnost.

49

R 13/2000

25

Jestliţe je to k objasnění skutečnosti důleţité, můţe být přibráno dva i více znalců. Jedná se zejména o případy, které vyţadují objasnění otázek, týkajících se více znaleckých oborů. Znalci si určí toho, kdo za všechny přednese a stvrdí znalecký posudek. Pokud jsou ovšem závěry znalců v rozporu, je potřeba kaţdého znalce vyslechnout zvlášť.50 Nastanou-li pochybnosti, je potřeba znalce vyslechnout a odstranit nejasnosti nebo případné neúplnosti posudku, postupem podle § 109 TrŘ. V přípravném řízení lze podle § 108 odst. 3 TrŘ upustit od výslechu znalce, pokud nemá policejní orgán ani státní zástupce pochybnosti o úplnosti písemně podaného znaleckého posudku. V hlavním líčení lze přečíst znalecký posudek nebo protokol o výslechu znalce, pokud jsou splněny podmínky dle § 211 odst. 5 TrŘ. Pokud je k posouzení dílčí odborné otázky v trestním řízení potřeba vyslechnout konzultanta znalce, není moţné jej vyslechnout v postavení svědka, ale musí být přibrán jako znalec. Jestliţe však tato osoba není zapsána v seznamu znalců, tak musí být před výslechem přibrána ad hoc a musí sloţit slib.

4.6

Hodnocení znaleckého posudku Věda a technika mají ve společnosti obrovskou váhu, důsledkem toho je, ţe často

nejen laická veřejnost, ale i orgány činné v trestním řízení přistupují ke znaleckému posudku nekriticky a s bezmeznou důvěrou. Takový přístup není správný, jelikoţ můţe mít váţné následky a můţe vést aţ k justičním omylům. Znalecký posudek nemá v trestním řízení privilegované postavení. Je to samostatný druh důkazu, na který se vztahují zásady dokazování, především pak zásada volného hodnocení důkazů. Orgán činný v trestním řízení hodnotí znalecký posudek v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 TrŘ51, tedy volně podle svého přesvědčení jako kaţdý jiný důkaz.

Hodnocení

znaleckého

posudku

je jednou

z nejdůleţitějších a nejnáročnějších částí dokazování. Jedná se o myšlenkovou činnost orgánu činného v trestním řízení, který znalce přibral. Orgány činné v trestním řízení hodnotí znalecký posudek samostatně i ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy. Posudek však hodnotí i osoby zúčastněné na řízení, především strany, které mají eminentní zájem na výsledku řízení. Znalecký posudek není nedotknutelným důkazem a orgán jím není bezvýjimečně vázán. Orgán činný v trestním řízení nemůţe znalecký posudek nahradit svým vlastním názorem ani v případě, kdy sám poţadované znalosti má. 50 51

R 46/1994-I, R 42/1995 zásada volného hodnocení důkazů

26

V prvé řadě orgán hodnotí zákonnost posudku, tedy zda byly dodrţeny všechny zákonné poţadavky pro vypracování posudku, zda má posudek všechny zákonem stanovené náleţitosti, zda byl znalec řádně poučen o následcích vědomě nepravdivého znaleckého posudku a také zda byly zachovány procesní podmínky výslechu znalce. Dále se zkoumá zákonnost především z hlediska osoby oprávněné podat posudek – zda byl znalec přibrán zákonem stanoveným postupem, zda nebyly důvody pro vyloučení znalce, dále z hlediska způsobilosti osoby znalce, náleţitého poučení, zda znalec nepřekročil své kompetence nezabýval se právními otázkami, hodnotil důkazy, sám sbíral důkazy, pouţíval odborných metod spadajících do jiné specializace, neţ ve které je kvalifikován, řešil jiné otázky, neţ na které byl tázán apod. Dále orgán činný v trestním řízení zhodnotí, zda jde o posudek relevantní pro řešení daného případu. Při hodnocení relevance znaleckého posudku se především zkoumá, zda je ze znaleckého posudku moţno vyvodit poznatky o předmětu dokazování a jaké ty poznatky jsou.52 Také se hodnotí relevance důkazu v případě posudku předloţeného stranou. Trestní řád nevylučuje, ţe znalecký posudek předloţený stranou, soud po jeho prostudování odmítne jako nadbytečný a rozhodne, ţe jej neprovede. Nadbytečnost takového důkazu ovšem nemůţe spočívat jen v tom, ţe orgán činný v trestním řízení k posouzení otázek, u kterých je zapotřebí odborných znalostí, jiţ znalecký posudek opatřil.53 V poslední řadě se hodnotí také věrohodnost a přesvědčivost důkazu. Při posuzování věrohodnosti znaleckého posudku je potřeba se zaměřit především na způsobilost osoby znalce či znaleckého ústavu poskytovat věrohodné znalecké posudky, úplnost a bezvadnost podkladových materiálů a odbornou odůvodněnost znaleckého posudku.54 Předpokladem správného zhodnocení znaleckého posudku je řádná prověrka. Ta je zaměřena zejména na to, zda znalec přihlédl ke všem skutečnostem, které mají význam pro správnost posudku, zda závěr logicky vyplývá ze skutečností probraných v posudku, zda je závěr znalce objektivní, zda pouţil vhodné vědecké metody v rámci jeho odborného zaměření, atd. Orgán činný v trestním řízení tedy například zjistí, ţe si znalec upravil svědeckou výpověď či jiný důkaz v rozporu se skutečností anebo ţe znalec vycházel ze skutečností, které

52

MUSIL, Jan. Hodnoceni znaleckého posudku [online] 28. února 2011 [cit. 28. února 2011]. Dostupné na < http://www.mvcr.cz/clanek/hodnoceni-znaleckeho-posudku.aspx> 53 R 3/1996 54 MUSIL, Jan. Hodnoceni znaleckého posudku [online] 28. února 2011 [cit. 28. února 2011]. Dostupné na < http://www.mvcr.cz/clanek/hodnoceni-znaleckeho-posudku.aspx>

27

se v daném řízení pouţít nedají. Na druhou stranu nelze přihlíţet k těm částem posudku, ve kterých se znalec zabýval tím, co mu nepřísluší posuzovat.55 V případě, ţe vzniknou pochybnosti o správnosti nebo o úplnosti posudku56, je potřeba tyto pochybnosti odstranit. Děje se tak vyţádáním vysvětlení od znalce, který podal posudek a pokud tento postup nevede k výsledku, je přibrán znalec jiný, aby podal nový znalecký posudek.

4.7

Vady posudku I ve znalecké činnosti se mohou objevit vady. Jestliţe se tedy po řádně provedené

prověrce znaleckého posudku objeví vady, je potřeba je odstranit, pokud je to moţné. Zákon řeší případy, kdy je posudek nejasný nebo neúplný. Nicméně však neřeší vady, které vznikly nedodrţením procesního postupu při přibírání znalce. Jsou-li pochybnosti o správnosti nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutné poţádat znalce o vysvětlení (§ 109). Pochybnost o správnosti znaleckého posudku můţe vycházet například z neúplnosti nebo nevěrohodnosti materiálu nebo z vnitřní rozporuplnosti či z nedostatků v odůvodnění a dalších. Zejména pak pokud závěr logicky nevyplývá ze skutečností, hodnocených v posudku či pokud se zjistí, ţe znalec nemá dostatečnou specializaci pro to, aby mohl úkol náleţitě vykonat. Nejasný znalecký posudek je posudek, jehoţ závěr či odůvodnění je neurčité a znalec v něm nevyjadřuje jasně své stanovisko k posuzované věci a ke kladeným otázkám. Neúplný znalecký posudek neobjasňuje všechny okolnosti, ke kterým měl znalec v posudku zaujmout stanovisko. Jestliţe vysvětlením podle § 109 nedošlo k odstranění nejasnosti nebo neúplnosti posudku, přibere se znalec jiný. K přibrání jiného znalce můţe orgán činný v trestním řízení přistoupit aţ po vyčerpání moţnosti uvedené v § 109.57 Jiný znalec má za úkol vypracovat nový znalecký posudek, ve kterém se musí vypořádat i s posudkem předchozího znalce. Ve výjimečných případech, které vyţadují zvláštní vědecké zhodnocení, zejména tehdy, pokud si dva znalecké posudky odporují a ve věci ani po zhodnocení znaleckých posudků

55

Znalec se zabýval právním posouzením věci, výkladem právních předpisů, hodnocením důkazů. Srov. R 1/1998 56 Např. orgán činný v trestním řízení dojde k závěru, ţe v průběhu znaleckého dokazování došlo k pochybení, nebo výsledky znaleckého posudku neodpovídají objektivní realitě. 57 R 13/71, R 41/76 – bylo by v rozporu s § 109 pokud by orgán činný v trestním řízení, bez ţádosti o vysvětlení či doplnění znaleckého posudku, přibral jiného znalce jen proto, ţe se závěry znaleckého posudku vnitřně nesouhlasí. Orgán činný v trestním řízeni je povinen pokusit se prvně odstranit nedostatky posudku postupem podle § 109.

28

nebylo moţné dojít ke spolehlivému závěru, můţe orgán činný v trestním řízení přibrat státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost k podání znaleckého posudku anebo k přezkoumání posudku podaného znalcem.58 Mezi nejčastější způsoby porušení procesních předpisů při opatření znaleckého posudku jsou tyto:59 -

porušení ustanovení § 105 TrŘ o přibrání znalce

-

nepoučení nebo zanedbání poučení podle § 106 TrŘ

-

opomenutí sloţení slibu, pokud jde o znalce nezapsaného v seznamu znalců a který byl přibrán pro ten konkrétní případ

-

vady posudku, kterými se zabývá § 109 TrŘ. Trestní řád neuvádí, zda znalecký posudek stiţený vadou, kterou se nepodařilo

odstranit, je důkazem neúčinným či nikoli. Ustanovení § 109 dává předpoklad pro zajištění nového posudku bez vad, pokud se vady původního posudku nepodaří odstranit. Z toho je moţno dovodit, ţe bychom na původní posudek měli nahlíţet jako na neúčinný důkaz, který není moţné v řízení pouţít. Formální vady písemného znaleckého posudku, jako je například chybný název, nedostatek znalecké doloţky a znalecké pečetě apod. lze zpravidla napravit při výslechu znalce před soudem.60

4.8

Posudek ústavu Posudky mohou podávat také ústavy. § 110 odst. 1 TrŘ k posudku ústavu uvádí: „Ve

výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu přibrat státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem.“ Dané ustanovení se uplatní u výjimečných případů, kdy k podání posudku jsou přibírány tzv. vědecké instituce. Těmito institucemi jsou:61 a) státní orgány – např. ministerstva, Komise pro cenné papíry, Česká národní banka b) vědecké ústavy – např. Akademie věd ČR, výzkumné ústavy c) vysoké školy – podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů 58

§ 110 odst.1 TrŘ NETT, Alexander. Plody z otráveného stromu, Brno: Masarykova univerzita Brno, 1997, s. 92 60 NS ČSR – 7 Tz 9/1987 61 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář, I. díl, 6. vydání, Praha: C.H.Beck, 2008, s. 975 59

29

d) instituce specializované na znaleckou činnost (srov. § 21 odst. 2 ZnalZ).62 Vědecké instituce mohou být v daném případě a za podmínek uvedených v zákoně přibrány k podání znaleckého posudku (jedná se o první posudek ve věci) nebo k přezkoumání posudku, který podal znalec. O přezkoumání znaleckého posudku podaného znalcem lze poţádat aţ po vyčerpání postupu podle § 109 TrŘ, tedy jestliţe má podaný posudek vady a nepodařilo-li se je odstranit ani osobním výslechem znalce. Zároveň však musí jít o zvlášť obtíţný případ.63 Jestliţe je potřeba přibrat nového znalce podle § 109 TrŘ, musí se znalec v novém znaleckém posudku vyrovnat i s předchozím znaleckým posudkem. Vědecký ústav se přibírá opatřením. O přibrání ústavu k podání posudku se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem také státní zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, pokud je k podání znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla. V ustanovení § 110 odst. 2 TrŘ se pak stanoví, ţe ten, kdo byl přibrán k podání znaleckého posudku nebo k přezkoumání posudku podaného znalcem, podá posudek písemně. V posudku se označí osoba případně osoby, které posudek vypracovaly. Tyto osoby pak mohou být v případě potřeby vyslechnuty jako znalci. Pokud je v daném případě potřeba přibrat dva znalce, uvedou se ve znaleckém posudku nejméně dvě takovéto osoby.64 V souladu s § 22 odst. 1 ZnalZ ústav podává posudek písemně. V posudku se uvede, kdo jej zpracoval a kdo můţe před státním orgánem stvrdit jeho správnost a podat případné vysvětlení. Písemný posudek ústavu se v řízení před soudem provádí tak jako důkaz listinou, tedy přečtením posudku. K přečtení posudku není zapotřebí souhlasu stran. Jestliţe se to ukáţe potřebným, je moţné vyslechnout zpracovatele posudku. Taková osoba bude vyslechnuta jako znalec. Pokud zpracovatel nebo zpracovatelé znaleckého posudku nejsou zapsáni v seznamu znalců, musí před výslechem sloţit slib.65 Jestliţe by i po podaném vysvětlení nadále přetrvávaly pochybnosti o správnosti posudku, je potřeba přibrat jiný ústav k podání nového znaleckého posudku.

62

§ 21 odst. 2 ZnalZ „Ve zvláště obtíţných případech vyţadujících zvláštního vědeckého posouzení mohou státní orgány poţádat vědecké ústavy, vysoké školy a instituce, aby samy podaly posudek.“ Tyto vědecké znalecké instituce dle ustanovení § 21 odst. 2 ZnalZ - tedy vědecké ústavy, vysoké školy a další vědecké organizace – jsou zapsány ve druhém oddílu seznamu ústavů, který vede Ministerstvo spravedlnosti. 63 R 13/1971 – II, NS 16/2002-T 391; R 15/1986 - jednalo by se o vadu řízení, jestliţe by zpracovatelem posudku, v rámci přezkoumávání posudku znalce podle § 110 odst. 1 TrŘ, byl jeden ze znalců, kteří přezkoumávaný posudek podali. 64 Srov. § 22 odst. 1 ZnalZ 65 R 3/1989, srov. 25/1970 - I

30

Dle ustanovení § 110 odst. 3 TrŘ je nutno i při výběru osob, které mají zpracovat znalecký posudek přihlíţet k důvodům, pro které je podle zákona o znalcích a tlumočnících znalec z podání znaleckého posudku vyloučen. Následující odstavec § 110 odst. 4 TrŘ pak uvádí, ţe § 105 odst. 3 TrŘ se na zpracovatele posudku ústavu pouţije obdobně. Je tedy moţné vznášet námitky jak proti odbornému zaměření, tak i proti formulaci otázek v opatření o přibrání vědeckého ústavu nebo vědecké instituce, stejně jako je tomu u osoby znalce.

4.9

Znalecký posudek předložený stranou

4.9.1

Právní stav před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ účinné do 31. 12. 1993 stanovilo: „Za důkaz může sloužit

vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání.“ Aţ do roku 1993 nepřistupovala soudní praxe stejně k důkazům obstaraným orgány činnými v trestním řízení a k důkazům opatřeným stranami. Soudní praxe zastávala stanovisko, ţe obstarávání důkazů je právem a povinností orgánů činných v trestním řízení. Tato problematika se týkala především znaleckých posudků. Novela trestního řádu provedená zákonem č. 292/1993 Sb. vloţila do ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ druhou větu: „Skutečnost, že důkaz nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale předložila jej některá ze stran, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.“ Tato novela zaloţila povinnost orgánů činných v trestním řízení přistupovat k důkazům předloţeným stranou stejně jako k těm obstaraným orgánem činným v trestním řízení a výrazně tak posílila postavení stran v procesu dokazování. I přes změnu právní úpravy však s důkazy předloţenými obhajobou nebylo zacházeno rovnocenně. Často se stávalo, ţe orgány činné v trestním řízení opíraly pouze o důkazy v neprospěch obviněného a nejenom, ţe nepřihlíţeli ke znaleckým posudkům předloţeným obhajobou, ale ani se s nimi nevypořádali. Pokud uţ se státní zástupce posudkem předloţeným obhajobou zabýval, tak především tím, ţe zdůvodnil, proč z nich nevycházel. Argumentace vycházela za prvé z toho, ţe posudky obhajoby nejsou pořízeny způsobem upraveným trestním řádem, a za druhé státní zástupce uváděl, ţe z těchto posudků nevycházel proto, aby vyloučil případnou podjatost znalce.

31

Nicméně tento postup trestní řád nedovoluje a uvedenou argumentaci je tedy nutno odmítnout, jelikoţ je v rozporu s § 89 odst. 2 TrŘ, věta druhá.66 Byl tak vytvářen stejný stav, jako by zmiňovaná novela vůbec neexistovala. V důsledku toho docházelo k porušování § 2 odst. 5 TrŘ, jelikoţ orgány činné v trestním řízení objasňovaly pouze skutečnosti svědčící v neprospěch obviněného. Trestní řád v ţádném ze svých ustanovení neumoţňoval orgánům činným v trestním řízení provádět jen část důkazů, a to konkrétně v neprospěch obviněného. Tento postup odůvodňovaly orgány tím, ţe provádí dokazování v tom rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí v řízení. Nicméně orgány činné v trestním řízení musí především postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti.67 4.9.2

Právní stav po novele provedené zákonem č. 265/2001 Sb. Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. otevřela od 1. 1. 2002

stranám68 lepší moţnost vyhledat, předloţit nebo navrhnout provedení důkazu v trestním řízení. Ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ má po novele toto znění69: „Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale předložila jej některá ze stran, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.“ Jiţ novela provedená zákonem č. 292/1993 Sb. s účinností od 1. 1. 1994 zakotvila moţnost obstarání důkazů stranami. Mezi orgány činnými v trestním řízení však stále přetrvávaly pochybnosti, zejména o oprávnění obviněného a jeho obhájce vyhledat určitou osobu, hovořit s ní a poté ji navrhnout jako svědka v trestním řízení, stejně tak jako vyhledání znalce stranou obhajoby a předloţení posudku tohoto znalce.70 Obhájce obviněného vyţaduje znalecký posudek především v případech, kdyţ si orgány činné v trestním řízení znalecký posudek nevyţádaly a také v případech, kdy se neztotoţňuje s posudkem vypracovaným znalcem, kterého přibral orgán činný v trestním řízení.71 66

VANTUCH, Pavel. Znalecké posudky vyţádané obhajobou, Právní rádce, 2002, č. 4, s. 28 tamtéţ s. 28; Zlomovým bylo v tomto problému rozhodnutí Ústavního soudu 3ÚS 617/2000. 68 podle § 12 odst. 6 TrŘ tuto moţnost mají obviněný, zúčastněná osoba, poškozený a v řízení před soudem státní zástupce 69 § 89 odst. 2 TrŘ 70 VANTUCH, Pavel. K znaleckým posudkům vyţádaným obhajobou po novele trestního řádu, Bulletin Advokacie, 2002, č. 4, s. 32-41 71 VANTUCH, Pavel. K postupu soudu po vyţádání znaleckého posudku obhájcem, Právní praxe, 1997, č. 1, s. 61 67

32

Doplněné ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ dává stranám výslovně moţnost vyhledat, předloţit nebo navrhnout provedení důkazu. Orgány činné v trestním řízení se s těmito důkazy musí vypořádat. Nemohou tedy a priori tyto důkazy odmítnout proto, ţe nejsou vyţádány orgánem činným v trestním řízení. Nově pak bylo s účinností od 1. 1. 2002 vloţeno do trestního řádu ustanovení § 110a TrŘ: „Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.“ Ustanovení § 110a dává stranám moţnost předloţit znalecký posudek. Cílem tohoto ustanovení je, aby i strany v trestním řízení mohly předloţit znalecký posudek, který je na srovnatelné úrovni jako posudek znalce, který byl přibrán orgánem činným v trestním řízení. Na významu nabylo také ustanovení § 106 TrŘ, které se v návaznosti na nové ustanovení § 110a TrŘ, vztahuje i na znalce podávajícího posudek na ţádost obhajoby podle § 89 odst. 2 TrŘ. V praxi budou časté situace, kdy se v trestním řízení objeví dva (případně více) protichůdné znalecké posudky. Nejschůdnější cestou bude v takovém případě vyslechnout oba (všechny) znalce, kteří zpracovali tyto posudky. Jestliţe po ukončení výslechu obou znalců dospěje obhajoba k závěru, ţe není jasné, o který z posudků se soud opře, můţe i po provedení dokazování navrhnout, aby soud přibral k přezkoumání posudku některou z institucí uvedenou v § 110 TrŘ. Pokud soud obhajobě nevyhoví, měl by provést další důkazy, na základně kterých rozptýlí pochybnosti. Neučiní-li tak, měl by soud rozhodnout ve prospěch obţalovaného na základě zásady in dubio pro reo. Značným přínosem pro obhajobu byla také novelizace § 215 odst. 2 TrŘ, podle které můţe nejen státní zástupce, ale také obţalovaný a jeho obhájce ţádat, aby jim bylo umoţněno provést důkaz. Týká se to zejména výslechu svědka a znalce. Předseda senátu jim vyhoví, zejména pokud se jedná o důkaz prováděný na jejich návrh, důkaz jimi opatřený či předloţený. Umoţnit provedení důkazu můţe předseda senátu na výslovnou ţádost osoby o takový postup. Strana, které předseda senátu povolil provést výslech znalce, provádí vţdy výslech v celé šíři. To znamená, ţe strana jiţ nečeká na provedení výslechu předsedou senátu

33

a pak teprve klade doplňující otázky. Druhá strana, které nebylo umoţněno provést důkaz, má moţnost klást vyslýchanému znalci doplňující otázky. Dané ustanovení posiluje kontradiktornost trestního řízení. V situaci, kdy bude výslech stejného znalce navrhován jak státním zástupcem, tak obţalovaným či jeho obhájcem a obě strany poţádají o provedení výslechu znalce, rozhodne předseda senátu, která ze stran výslech provede. Domnívám se, ţe v tomto směru bylo přijetí novely na místě. Novelou trestního řádu se otevřely nové moţnosti pro účast strany obhajoby na dokazování. Znalecký posudek předloţený stranou obhajoby, v případě, ţe splňuje všechny zákonné náleţitosti, má stejnou váhu jako posudek vyţádaný orgánem činným v trestním řízení. Jsou tak vytvořeny základní předpoklady pro rovné postavení stran v trestním řízení.

34

5

Znalec

5.1

Osoba znalce a jeho postavení v českém právním systému

5.1.1

Pojem znalce Soudní znalec je fyzická osoba, která je zapsána v seznamu znalců a která byla podle

§ 3 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících jmenována znalcem pro jednotlivý obor Ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu. Podle § 12 odst. 6 TrŘ znalec není stranou v trestním řízení. Znalec je osoba rozdílná od procesních stran i orgánů činných v trestním řízení. Je to osoba, která má speciální znalosti v určitém oboru72 a jeho úkolem je podávat vysvětlení, zhotovovat znalecké posudky a odborná vyjádření, týkající se okolností, které je potřeba v trestním řízení objasnit. Jedná se o otázky, u kterých je potřeba odborných znalostí, zejména otázky z oblasti lékařství, chemie, technologie, techniky a další. 5.1.2

Postavení znalce Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících upravuje postavení znalce; podmínky

pro jeho jmenování, formální poţadavky kladené na znalce, výkon znalecké činnosti a také náhrady nákladů a odměny za podání znaleckého posudku. Dalším důleţitým předpisem, který se vztahuje na znalce a jejich činnost, je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. Na činnost znalců dopadají i další právní předpisy – trestní zákon, trestní řád, občanský soudní řád, správní řád a další právní normy. Znalec je osoba, která má významné procesní postavení. Z toho důvodu jsou na znalce kladeny vysoké nároky a musí splňovat přísná kritéria pro výkon této funkce. Postavení znalce v trestním řízení lze charakterizovat následovně:73 -

znalec není procesní stranou v trestním řízení74

-

nemá procesní postavení svědka

-

výslech znalce v trestním řízení je prováděn podle zvláštního ustanovení75

-

kaţdý znalec musí být řádně poučen podle §106 TrŘ 76

72

Například z oboru psychologie, stavebnictví, kriminalistiky (zde především pak z oboru písmoznalectví, balistiky, daktyloskopie) atd. 73 CHMELÍK, Jan a kol., Místo činu a znalecké dokazování, Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 155 74 dle ustanovení § 12 odst. 6 TrŘ 75 dle ustanovení § 108 TrŘ, R 11/77 pokud je někdo přibrán jako znalec, nemůţe být při podávání posudku vyslýchán jako svědek, ale bude vyslýchán podle speciálního ustanovení platného pro výslech znalce - §106 a §108.

35

-

znalec má právo na zvláštní součinnost orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku

-

posudek vypracovaný znalcem je zvláštním druhem důkazu v trestním řízení77

-

znalec podává znalecký posudek v trestní věci, s jejímiţ skutečnostmi nemůţe být obeznámen jako svědek či zúčastněná osoba, ale seznamuje se s nimi dodatečně v rámci trestního řízení. Výše uvedené procesní postavení přiznává v trestním řízení trestní řád. Postavení

znalce je odvozováno od § 12 odst. 6 TrŘ a jak jiţ jsem uvedla v prvním bodě kapitoly, znalec není procesní stranou. Jeho postavení je odlišné od procesních stran i od orgánů činných v trestním řízení. Postavení znalce musíme také odlišit od postavení svědka. Svědek vnímal skutečnosti, ohledně kterých je vyslýchán svými smysly mimo trestní řízení. Znalec na rozdíl od svědka získává znalosti o skutečnostech, o kterých podává znalecký posudek aţ v průběhu trestního řízení a za účelem trestního řízení. Hlavní rozdíl mezi svědkem a znalcem tedy spočívá ve způsobu nabytí znalostí o skutečnostech. Byla-li svědkem události osoba, která by v dané věci mohla být přibrána jako znalec, je nutné ji v daném případě vyslechnout jako svědka a za znalce přibrat osobu jinou. Není moţné spojit funkci svědka a znalce v jedné osobě, jelikoţ by mohlo dojít k ovlivnění, kdy dojmy znalce jako svědka by mohly ovlivnit vypracování znaleckého posudku. 5.1.2.1 Znalec zapsaný v seznamu znalců, ústavy a specializovaná pracoviště Znalcem v trestním řízení můţe být znalec – fyzická osoba; ustanovení znalce probíhá podle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Podle § 3 odst. 1 ZnalZ znalec je jmenován ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu, ten jmenuje znalce v rozsahu, jakým byl ministrem spravedlnosti pověřen. Jmenován do funkce můţe být podle ustanovení § 4 odst. 1 ZnalZ jen státní občan České republiky78, který má potřebné znalosti a zkušenosti z oboru, v němţ má působit jako znalec, má takové osobní vlastnosti, které jsou předpokladem pro řádný výkon funkce a se svým jmenováním souhlasí. Potřebné znalosti a zkušenosti v daném oboru znalec získává zvláštní výukou pro znaleckou činnost. Podmínky pro znaleckou činnost jsou ověřovány dotazníkem a dále je

76

R 53/91 - není vadou provedení vyšetření zdravotního příp. duševního stavu obviněného nebo vykonání jiných úkonů potřebných k vypracování posudku před poučením. 77 dle ustanovení § 89 odst. 2, jako důkaz můţe slouţit vše, co můţe přispět k objasnění věci… 78 V odůvodněných případech můţe ministr spravedlnosti tuto podmínku prominout.

36

osoba povinna předloţit osvědčení o absolvování příslušného odborného vzdělání.79 Z hlediska ověření osobních vlastností ţadatel dokládá výpis z rejstříku trestů. O jmenování znalcem ţádá sama osoba, která se chce stát znalcem. Dále mohou návrh na jmenování osoby znalcem podat státní orgány, vědecké instituce, vysoké školy či organizace, v nichţ osoba vykonává pracovní poměr. Ke jmenování znalce dochází na základě výběru mezi osobami, které splňují stanovené podmínky pro to stát se znalcem. Výběr provádí krajské soudy.80 Pokud uchazeč splní poţadované podmínky, je jmenován do funkce. Znalec je povinen sloţit slib do rukou toho, kdo jej jmenoval (§ 6 odst. 1 ZnalZ). Přičemţ zákon v § 6 odst. 2 ZnalZ obsahuje i znění tohoto slibu. Znalec je následně zapsán do seznamu znalců. Seznamy znalců vedou krajské soudy, v jejichţ obvodu má znalec trvalé bydliště. Ústřední seznam znalců vede Ministerstvo spravedlnosti. Tyto seznamy jsou veřejně dostupné.81 Při svém jmenování znalec převezme jmenovací listinu – tzv. dekret a také obdrţí potvrzení, které znalce opravňuje objednat a převzít znaleckou pečeť na jeho náklad. Znalecká pečeť v podobě kulatého razítka obsahuje státní znak a jméno znalce s uvedením jeho znalecké funkce.82 Znalec po svém jmenování převezme znalecký deník a také průkaz znalce, ve kterém je vyznačen rozsah jeho znaleckých oprávnění. Kaţdému uchazeči jmenovanému do funkce znalce je zaloţen spis, ve kterém se vedou záznamy o vadné činnosti znalce a řízeních vedených proti němu. Znalec je také obeznámen se zněním znalecké doloţky. Znaleckou doloţku znalec vţdy uvádí na konci znaleckého posudku. Znalecká doloţka zní: „Znalecký posudek jsem podal jako znalec jmenovaný rozhodnutím ministra spravedlnosti České republiky ze dne…(č.j.…) a rozhodnutím předsedy Krajského soudu v… ze dne… (č.j.…) a ze dne… (Spr.…) pro obor …… odvětví ……(specializace ……). Podle ustanovení § 2 a § 21 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, znaleckou činnost vykonávají kromě znalce - fyzické osoby zapsané do seznamu znalců, i ústavy nebo jiná specializovaná pracoviště na znaleckou činnost, vědecké ústavy, vysoké školy či vědecké instituce. 79

V určitých případech není potřeba kvalifikaci uchazeče ověřovat, zejména vyplývá-li z jeho vědecké hodnosti či z funkce, kterou vykonává. 80 Ke splnění podmínek pro jmenování osoby znalcem se vyjadřují organizace a sbory pro znalecké otázky. Tyto sbory jsou zřizovány jako poradní orgány ministerstva spravedlnosti a jsou sloţeny ze znalců jmenovaných ministrem spravedlnosti. Sbory pro znalecké otázky spolupůsobí při jmenování znalce, stanovují podmínky, které je osoba povinna splnit, aby mohla být jmenována znalcem, a také dbají o odbornou úroveň znalců. 81 § 7 ZnalZ 82 § 7 ZnalVyh

37

Znalec – právnická osoba, jedná se o ústavy a pracoviště specializovaná na znaleckou činnost, která jsou zapsána v I. oddílu seznamu ústavů a specializovaných pracovišť, vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR a uveřejněném v Úředním věstníku. Dále znalcem mohou být také vědecké ústavy, vysoké školy a vědecké instituce, podávající znalecké posudky ve zvláště obtíţných případech vyţadujících zvláštního vědeckého posouzení. Tyto jsou zapsány ve II. oddílu Seznamu ústavů a pracovišť specializovaných na znaleckou činnost. 5.1.2.2 Znalci nezapsaní v seznamu znalců Výjimečně můţe být znalcem ustanovena osoba, která není zapsána v seznamu znalců, tedy znalec ad hoc. Podle ustanovení § 24 odst. 1 ZnalZ můţe státní orgán ustanovit znalcem osobu, která není zapsána do seznamu a má potřebné předpoklady, aby podala posudek a která s ustanovením vyslovila souhlas, pokud pro některý obor není znalec zapsaný do seznamu nebo nemůţe-li zapsaný znalec úkon provést nebo jestliţe by provedení úkonu znalcem zapsaným v seznamu bylo spojeno s nepřiměřenými náklady nebo obtíţemi. Znalec nezapsaný do seznamu znalců můţe podat znalecký posudek aţ po sloţení slibu do rukou orgánu, který ho ustanovil. Na ustanovování osoby, která není zapsána do seznamu znalců, je potřeba podle § 25 zákona o znalcích a tlumočnících uţít přiměřeně i ustanovení § 4 odst. 1, o základních předpokladech k výkonu znalecké činnosti (tedy státní občanství, potřebné znalosti a zkušenosti v daném oboru, osobní vlastnosti, které dávají předpoklad pro řádný výkon funkce a musí se jmenováním souhlasit). Znalec, který je zapsán v seznamu znalců skládá slib při jmenování a posléze se na tento slib jen odvolává. Znalec ad hoc musí sloţit slib vţdy před podáním konkrétního posudku. Případné nesplnění zákonem stanovených náleţitostí, můţe mít za následek nepouţitelnost znaleckého posudku, jako důkazu v trestním řízení. Jestliţe znalecký posudek předloţený stranou podle § 110a TrŘ vypracoval znalec, který nebyl před jeho vypracováním poučen a nesloţil slib, soud jej neodmítne a zhojí tento nedostatek poučením znalce před podáním posudku u soudu. V neposlední řadě je potřeba také zmínit specialistu, odborníka, jehoţ úkolem je posoudit otázky znaleckého dokazování a podat odborné vyjádření.

5.2

Přibrání znalce Přibrání znalce upravuje § 105 TrŘ. Znalce přibírá orgán činný v trestním řízení

opatřením. Výše popsaná novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. měla 38

snahu odstranit nadbytečné přibírání znalců v trestním řízení. Tato novela stanovila základní pravidlo, ţe znalecký posudek se vyţádá teprve tehdy, pokud pro sloţitost posuzované otázky83 nestačí odborné vyjádření. Podle platné právní úpravy do 31. prosince 2001 se zásadně primárně poţadoval znalecký posudek a pouze v jednoduchých případech bylo moţné se spokojit s odborným vyjádřením. Tato novela také upustila od přibírání znalce usnesením. Postup podle § 105 odst. 1 TrŘ se neuplatní v případech, kde trestní řád nebo zvláštní zákon obligatorně poţaduje přibrání znalce. Znalce není potřeba přibírat, jestliţe k objasnění skutečností důleţitých pro trestní řízení postačí podání odborného vyjádření. Pokud by byl bez zákonného důvodu přibrán znalec, vedlo by to k neţádoucímu prodluţování trestního řízení a také k jeho nehospodárnosti. Orgán činný v trestním řízení musí vyţádat odborné vyjádření nebo přibrat znalce i v případě, ţe sám má odbornou znalost problematiky, která je potřebná k objasnění takové skutečnosti. Znalec se přibírá opatřením. Před účinností novely č. 265/2001 Sb. se znalec přibíral usnesením. Základní odlišnost mezi opatřením a usnesením spočívá v moţnosti podat opravný prostředek. Proti usnesení se podává stíţnost, zatímco proti opatření není přípustný opravný prostředek. § 105 odst. 3 TrŘ připouští moţnost vznést proti opatření o přibrání znalce námitky z důvodů, které stanoví zvláštní zákon.84 Kromě toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek, které byly poloţeny znalci. Námitky nemají charakter opravného prostředku, ale jsou ve své podstatě podnětem k přezkoumání činnosti policejního orgánu. Většinou je přibrán jeden znalec. Výjimečně trestní řád stanoví, kdy znalec musí být přibrán a také stanoví počet znalců. V případech u kterých tak stanoví zákon, kdy je potřeba objasnit zvlášť důleţité skutečnosti, je zapotřebí přibrat dva znalce. Při výběru osoby znalce je třeba přihlíţet k tomu, zda zde není pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 11 odst. 1 ZnalZ nesmí znalec podat posudek, jestliţe lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti. Pokud se znalec dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, neprodleně to oznámí orgánu činnému

83

Ve sloţitějších případech rekonstrukce dopravních nehod, výpočet rychlosti jízdy motorového vozidla, otázky výše bolestného, zjištění momentu smrti, stanovení mnoţství alkoholu v krvi a dalších se vyţádá znalecký posudek. 84 § 11 odst. 1 zákona č.36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících

39

v trestním řízení, který jej přibral. Stejnou povinnost mají i účastníci řízení. O vyloučení znalce rozhoduje ten orgán, který znalce ustanovil. (§ 11 odst. 2 ZnalZ) Ustanovení § 11 odst. 3 ZnalZ upravuje případy, kdy znalec můţe odepřít podání posudku a kdy mu nemůţe být podání posudku uloţeno, platí pro jednotlivé druhy řízení obdobně ustanovení o svědcích. Podle § 11 ZnalVyh orgán činný v trestním řízení ustanoví především znalecký ústav nebo jiné specializované pracoviště, zapsané v seznamu, které vede v seznamu Ministerstvo spravedlnosti. Nejedná se v tomto případě o přibrání orgánu podle § 110 TrŘ ve výjimečných a zvlášť sloţitých případech. Jestliţe v příslušném oboru není ústav nebo specializované pracoviště nebo případně ustanovení není vhodné z důvodu hospodárnosti, ustanoví orgán činný v trestním řízení znalce ze seznamu, který vede krajský soud, v jehoţ obvodu má znalec své sídlo. Pokud ani tam není příslušný znalec či jeho přibrání není z hlediska hospodárnosti vhodné, přibere orgán znalce, který je zapsán v seznamu jiného krajského soudu. Teprve pokud v seznamu pro příslušný obor není zapsán ţádný znalec, můţe státní orgán ustanovit znalcem osobu, která není zapsána do seznamu a má potřebné odborné předpoklady pro to, aby podala posudek, pokud se svým ustanovením souhlasí.85 Ze shora uvedených důvodů se podle § 105 odst. 1 TrŘ přibere příslušné oddělení kriminalistické techniky a expertiz působící při správách Policie ČR v sídlech krajských soudů a Městského soudu v Praze nebo Kriminalistický ústav nebo jiné pracoviště specializované na znaleckou činnost. (§ 21 odst. 1 ZnalZ, § 11 odst. 1 ZnalVyh) Ve výjimečných a zvlášť obtíţných případech, které vyţadují zvláštní vědecké posouzení, můţe orgán přibrat státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost, aby podala znalecký posudek nebo aby daná instituce přezkoumala posudek znalcem jiţ podaný. (§ 110 odst. 1 TrŘ, § 21 odst. 2 ZnalZ) 5.2.1

Formální a obsahová stránka přibrání znalce Znalec se přibírá opatřením. Forma tohoto dokumentu není rigidní. Dokument vţdy

musí obsahovat:

85

-

označení zadavatele a datum

-

označení trestní věci, ve které je znalecký posudek vyţadován

-

označení ustanovení trestního řádu, podle kterého je znalecký posudek vyţadován

-

označení osoby, od které je znalecký posudek vyţadován

musí zde být splněny podmínky podle § 24 odst.1 písm.a, b nebo c) ZnalZ

40

-

obor znalecké činnosti nebo odbornost, ve kterých má být znalecký posudek podán

-

otázky a úkoly, které mají být v rámci znaleckého zkoumání provedeny a zodpovězeny

-

lhůta k podání znaleckého posudku

-

poučení ve smyslu § 106 TrŘ86 Pokud je znalecký posudek vyţadován od znalce fyzické osoby, postačuje z důvodů

ochrany uvést jako označení osoby jen jméno a příjmení znalce, datum narození a adresu jeho pracoviště. Z důvodů ochrany znalce se tedy nevyţaduje, aby se v opatření o přibrání znalce uvádělo bydliště znalce, ale postačuje uvést jeho pracoviště. 5.2.2

Obligatorní přibrání znalce Trestní řád výjimečně stanoví, kdy musí být přibrán znalec. Případy, kdy musí být

obligatorně přibrán znalec, stanoví trestní řád v ustanoveních § 115, § 116 a § 118. Obligatorně tedy musí být přibrán znalec, pokud jde o prohlídku a pitvu mrtvoly (§ 115), vyšetření duševního stavu obviněného (§ 116), pozorování duševního stavu svědka (§ 118) a dále podle § 58 zákona č. 218/2001 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe musí být obligatorně přibrán znalec, pokud jde o vyšetření duševního stavu mladistvého obviněného. V těchto případech není moţné znalecký posudek nahradit odborným vyjádřením. Přibrat postačí zásadně jednoho znalce. V zákonem stanovených případech je nutno přibrat znalce dva: -

dva znalci z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, jsou přibíráni k prohlídce a pitvě mrtvoly, v případě podezření, ţe smrt člověka byla způsobena trestným činem (§ 115)

-

dva znalci jsou přibíráni také v případech, kdy je to potřeba k objasnění zvláště důleţité

skutečnosti

(např.

objasnění

skutečností

týkající

se

technických

a technologických okolností zvlášť závaţné dopravní nehody na ţeleznici, letecké nebo jaderné havárie, výbuch v dole)87 -

znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii a znalec z oboru zdravotnictví nebo pedagogiky, odvětví psychologie, se specializací na dětskou psychologii se přibírají k vyšetření duševního stavu mladistvého (§ 58

86 87

CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu a znalecké dokazování, Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 179 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář, I. díl, 6. vydání, Praha: C.H.Beck, 2008, s. 953

41

zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe) V případech, kdy orgán činný v trestním řízení přibírá dva znalce, má zákon na mysli přibrání dvou znalců ze stejného oboru i odvětví. Praxe však připouští přibrání i dvou znalců ze stejného oboru, ale z různých odvětví, pokud má i druhý znalec vzdělání z daného odvětví.88 Jestliţe orgán je povinen přibrat ve věci dva znalce a přibere ústav, uloţí danému ústavu, aby posudek zpracovali dva pracovníci. Tito pracovníci poté budou v případě potřeby povinni stvrdit správnost posudku případně podat vysvětlení. Pokud by v případech, kdy zákon obligatorně stanoví přibrání dvou znalců, by byl nesprávně přibrán jen jeden znalec, znamenalo by to absolutní neúčinnost důkazu.89 Kromě případů, kdy zákon vyţaduje obligatorně přibrání znalce, závisí přibrání znalce na úvaze orgánu činného v trestním řízení. 5.2.2.1 Prohlídka a pitva mrtvoly Obligatorní důvod přibrání znalce je uveden v § 115 odst. 1 TrŘ s odkazem na § 105 odst. 4 TrŘ. Jedná se o prohlídku a pitvu mrtvoly. § 115 odst. 1 TrŘ uvádí, ţe pokud vznikne podezření, ţe smrt člověka byla způsobena trestným činem, musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Podle stejného ustanovení lze v takových případech mrtvolu pohřbít jen se souhlasem státního zástupce. O tom rozhoduje státní zástupce s největším urychlením. Účelem prohlídky mrtvého je zjistit úmrtí a jeho příčiny. Pokud došlo k úmrtí mimo zdravotnické zařízení, provádí prohlídku těla příslušný obvodní lékař nebo lékař sluţby první pomoci. Jestliţe má prohlíţející lékař podezření, ţe úmrtí bylo způsobeno trestným činem nebo sebevraţdou, je povinen oznámit tuto skutečnost Policii ČR. Stejnou povinnost má lékař také při úmrtí osoby v dopravním prostředku a u mrtvého neznámé totoţnosti. Také pokud při provádění zdravotní pitvy vznikne podezření na to, ţe smrt člověka byla způsobena trestným činem, musí se pitva přerušit a lékař, který ji prováděl, je povinen učinit oznámení o této skutečnosti vedoucímu zdravotnického zařízení, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.

88

tamtéţ, s. 954, R 52/1991 – trestní řád výslovně nestanoví jakou specializaci mají mít znalci – lékaři, kteří provádí prohlídku a pitvu mrtvoly. Dle praxe není důvodem vadnosti posudku a vrácení věci státnímu zástupci k došetření, ţe znalecký posudek o prohlídce a pitvě mrtvoly byl zpracován vedle znalce z oboru soudního lékařství také znalcem z odvětví patologické anatomie. Srov. R 41/1976. 89 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2007, s. 375

42

Jedná se zde o objasnění skutečnosti zvláště důleţité a musí být obligatorně přibráni znalci dva. Jde o jediný důvod uvedený v trestním řádu, kdy se k podání znaleckého posudku vyţadují obligatorně dva znalci. K prohlídce a pitvě mrtvoly nesmí být přibrán jako znalec ten lékař, který zemřelého ošetřoval pro nemoc, která smrti bezprostředně přecházela (§ 105 odst. 4 TrŘ). Rozlišují se dva druhy pitev – zdravotní a soudní pitva. Problematiku nařízení a provedení pitvy upravují předpisy práva zdravotnického – zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu a vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví ve znění pozdějších právních předpisů. Ustanovení § 28 odst. 1 zákona o péči o zdraví lidu se zmiňuje o zdravotní pitvě a stanoví: „U zemřelých osob se zpravidla provádí zdravotní pitva. Pitva se provádí povinně nebo na základě určení prohlížejícím lékařem nebo vedoucím zdravotnického zařízení, a to v případech a za účelem stanovených vyhláškou, popřípadě podle rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví.“ Stejné ustanovení pak také stanoví, jaké úkony je moţné provádět na těle zemřelého. V případech stanovených vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví je nařizována pitva, a to u osob, které zemřely ve zdravotnickém zařízení i mimo něj. Dle § 28a zákona o péči o zdraví lidu stanoví vyhláška Ministerstva zdravotnictví podrobnosti postupu při úmrtí a provádění pitev. Zdravotní pitva nemůţe být nařízena orgánem činným v trestním řízení, ale nařizuje ji lékař po provedení prohlídky mrtvé osoby.90 Zdravotní pitvu provádí lékař – patolog. Účel zdravotní pitvy:91 a) zdravotní účel – zjištění příčiny, mechanismu úmrtí a objasnění dalších okolností důleţitých ze zdravotního hlediska b) forenzní účel – vyloučení násilné smrti. V případě přirozené smrti obsahuje pitevní diagnóza příčinu smrti, základní nemoc a její komplikace a vedlejší nález. Z výše uvedeného vyplývá, ţe zdravotní pitva bez přibrání znalců se provádí jen v případech, není-li podezření, ţe smrt člověka byla způsobena trestným činem. Jestliţe je tomu jinak, musí být provedena prohlídka a pitva mrtvoly podle § 115 odst. 1 TrŘ.92 90

Jiný lékař neţ ten, který provedl prohlídku mrtvého, nemůţe nařídit pitvu, můţe ji pouze doporučit. Stejně jsou na tom i rodinní příslušníci zemřelé osoby. Nemohou nařídit, aby byla provedena pitva, ale na druhou stranu také nemají moţnost odmítnout, pokud je pitva nařízena. Orgány činné v trestním řízení mají také moţnost o provedení pitvy pouze poţádat, nikoliv ji nařídit. 91 Kolektiv autorů, Soudní lékařství, Praha: Grada Publishing, spol.s r.o., 1999, s.32

43

Soudní pitva se provádí za účelem zjištění příčiny smrti, zda šlo o smrt přirozenou nebo o smrt násilnou. Soudní pitva se podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví provádí: -

při náhlých úmrtích, jestliţe při prohlídce mrtvého nebylo moţno zjistit příčinu úmrtí,

-

u osob zemřelých násilným úmrtím včetně sebevraţdy,

-

byla-li příčinou úmrtí průmyslová otrava nebo úraz při výkonu práce nebo je zde podezření, ţe k úmrtí došlo z těchto příčin,

-

u osob, které zemřely ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody,

-

je-li podezření, ţe úmrtí můţe být v příčinné souvislosti s nesprávným postupem při výkonu zdravotnických sluţeb. Soudní pitva zjišťuje stomatologický nález, daktyloskopické otisky prstů, vzorky

oblečení a biologický vzorek tkáně k případnému provedení analýzy DNA.93 Soudní pitvu provádí dva lékaři – znalci z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství.94 Pitvu nařizuje orgán činný v trestním řízení. Lékař, který prohlédl mrtvého, nemůţe soudní pitvu nařídit, ale pouze její vykonání policii navrhnout. Lékařský znalecký posudek je součástí pitevního protokolu a obsahuje také pitevní diagnózu. V souvislosti se smrtelnými dopravními nehodami se provádí nejvíce soudních pitev. Pitva, jako zásah do tělesné integrity člověka, je z právního hlediska konfliktem zájmu práva veřejného a práva soukromého. Zájem soukromý spočívá především na zachování etiky a piety při nakládání s tělem zemřelého, který je reprezentován především zájmem pozůstalých. Na druhé straně zájem veřejný, který spočívá především na poţadavku objasnit příčiny úmrtí a zodpovězení dalších otázek, které mohly mít vliv na smrt osoby. 5.2.2.2 Vyšetření duševního stavu Dalším důvodem pro obligatorní přibrání znalce je vyšetření duševního stavu obviněného (§ 116, 117 TrŘ) a svědka (§ 118 TrŘ). Obligatorně musí být přibrán znalec také pro vyšetření duševního stavu mladistvého obviněného (§ 58 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších právních předpisů). Vyšetření duševního stavu obviněného je moţné provést ambulantně anebo pozorováním ve zdravotnickém zařízení, ústavu či specializovaném zařízení věznice. Pokud 92

B 4/1979-17 CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu a znalecké dokazování, Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 286 94 R 52/1991 - trestní řád ve svých ustanoveních výslovně neříká, jakou specializaci musí mít znalci, kteří provádí prohlídku a pitvu mrtvoly podle § 115 TrŘ. Příčinou vadnosti posudku tedy nemůţe být, pokud znalecký posudek o prohlídce a pitvě mrtvoly zpracoval vedle znalce z odvětví soudního lékařství také znalec z odvětví patologické anatomie. 93

44

je nařízeno pozorování ve zdravotnickém zařízení, musí být provedeno co nejrychleji, tak aby svoboda obviněného pozorovaného byla omezena v co nejmenší míře. Pozorování duševního stavu nesmí trvat po delší dobu neţ dva měsíce. Výjimečně je moţné tuto dobu prodlouţit, ne však o dobu delší neţ jeden měsíc. Proti prodlouţení dvouměsíční lhůty je přípustná stíţnost, která nemá odkladný účinek. Na druhou stranu proti nařízení pozorování v ústavu je moţné podat stíţnost, která v tomto případě má odkladný účinek. Ke zkoumání duševního stavu obviněného se přibírá znalec z oboru psychiatrie, případně psychologie či sexuologie. Pokud to vyţaduje povaha věci, mohou být přibráni i znalci dva nebo případně znalec můţe vyuţít pomoci konzultanta. Vyšetření duševního stavu svědka je moţné provést s určitými odlišnostmi podobně jako vyšetření duševního stavu obviněného. V trestním řízení při výslechu svědka, jehoţ výpověď je zvlášť důleţitá pro rozhodnutí ve věci samé, se můţe objevit pochybnost o schopnostech svědka vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat události, které vnímal svými smysly. Pro odstranění těchto pochybností je nutné vyšetřit duševní stav svědka. Není moţné nařídit pozorování duševního stavu svědka v ústavu, jako je tomu u obviněného. Pro zkoumání duševního stavu svědka se přibírá jeden znalec z oboru psychologie nebo psychiatrie. K vyšetření duševního stavu mladistvého obviněného se podle § 58 odst. 1 ZSM se přibere znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii a znalec z oboru zdravotnictví nebo pedagogiky, odvětví psychologie, se specializací na dětskou psychologii. Dané vyšetřování můţe trvat maximálně jeden měsíc. Do jednoho měsíce je tedy nutné podat znalecký posudek. Ve zvláštním případě a na odůvodněnou ţádost znalců je moţné lhůtu jednoho měsíce prodlouţit, avšak ne více neţ o jeden měsíc. Jak jsem jiţ uvedla v kapitole 5.3 své práce, znalci nepřísluší hodnotit otázky právní. Proto i hodnocení otázky příčetnosti znalci nepřísluší, jelikoţ se jedná o otázku právní. Znalecký posudek je jedním z podkladů pro posouzení příčetnosti pachatele. 5.2.3

Fakultativní přibrání znalce Fakultativně lze znalce přibrat ve všech ostatních případech, kdy zákon nestanoví

obligatorní přibrání znalce. Záleţí tedy na úvaze orgánu činného v trestním řízení, zda znalce přibere či nikoli. Pro posouzení náročnosti dané situace si můţe orgán činný v trestním řízení přibrat konzultanta. Ustanovení § 157 odst. 3 TrŘ, první věta uvádí, ţe v závaţných a skutkově sloţitých věcech můţe státní zástupce nebo policejní orgán vyuţít odborné pomoci konzultanta, který má znalost ze speciálního oboru. 45

Smyslem přibrání konzultanta orgánu činného v trestním řízení je poskytnout pomoc orgánům činným v trestním řízení, aby se zorientoval ve skutkovém ději a s ním souvisejících otázek a následně, aby byl schopen zaměřit své dokazování správným směrem.95 Činnost konzultanta nesměřuje k objasnění skutečností důleţitých pro rozhodnutí z hlediska odborných znalostí. Jestliţe se v důsledku činnosti konzultanta ukáţe, ţe je potřeba objasnit nějakou skutečnost důleţitou pro trestní řízení z hlediska odborných vědomostí, musí orgán činný v trestním řízení vyţádat odborné vyjádření nebo případně přibrat znalce. Pomoc konzultanta můţe naopak přispět k lepší formulaci otázek určených znalci a můţe napomoci rozlišit to, co je z hlediska podstaty trestního řízení pro rozhodnutí o skutku významné a co nikoli. Konzultanta orgánu činného v trestním řízení je potřeba zásadně odlišovat od znalce v trestním řízení, ale také a především jej nelze zaměňovat s konzultantem znalce ve smyslu § 10 odst.2 ZnalZ. Konzultant můţe být současně zapsán jako znalec v seznamu znalců pro určitý obor činnosti, ve kterém byl o konzultaci poţádán, ale ve stejném případě nemůţe vystupovat zároveň jako znalec, kterému náleţí za znaleckou činnost odměna – znalečné, i jako konzultant. Zpravidla jsou jako konzultanti přibíráni pracovníci správních úřadů (např. ministerstev, krajských úřadů, úřadů práce), jiných orgánů (např. ČNB), vědeckých a výzkumných institucí (např. vysokých škol, výzkumných či vědeckých ústavů) či dalších subjektů (např. soudů, státních zastupitelství, v úvahu přichází i zaměstnanci právnických a fyzických osob – sportovní, kulturní, charitativní instituce).96

5.3

Námitkové řízení Před novelou provedenou zákonem č. 265/2001Sb., upravoval trestní řád přibírání

znalce usnesením, proti kterému byla přípustná stíţnost. Po zmiňované novele došlo ke změně úpravy tak, ţe proti opatření o přibrání znalce lze vznést námitky podle § 105 odst. 3 TrŘ. Námitky je moţno vznést proti: -

Osobě znalce z důvodů, které stanoví zvláštní zákon – § 11 zákona o znalcích a tlumočnících.

-

Odbornému zaměření znalce – nejen z hlediska příslušného oboru nebo odvětví činnosti znalce, ale také z hlediska odborné úrovně znalce, jeho zaměření či jeho schopností řešit danou problematiku.

95 96

ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář, I. díl, 6. vydání, Praha: C.H.Beck, 2008, s. 1185 tamtéţ s. 1185, 1186

46

-

Formulaci otázek, které byly znalci poloţeny – není vyţadováno, aby přímo v opatření o přibrání znalce byly formulovány úkoly formou otázek, které má znalec ve znaleckém posudku zodpovědět. Nicméně z hlediska hospodárnosti a efektivnosti řízení se zdá tento postup nejvhodnější. Ve stejném rozsahu je moţno uplatňovat námitky také proti posudku ústavu. Námitky

lze vznést kdykoli v průběhu trestního řízení, od okamţiku kdy byl znalec přibrán. Jejich uplatnění není vázáno ţádnou lhůtou. Zákon výslovně nestanoví, které osoby jsou oprávněny k podání námitek. Jejich okruh však můţeme ze zákona dovodit. Jsou to zejména osoby, které se o přibrání znalce vyrozumívají. Těmito osobami jsou obviněný, jeho obhájce, zákonný zástupce obviněného. V řízení před soudem můţe vznést námitky i státní zástupce.97 Pokud se o přibrání znalce vyrozumívá i jiná osoba, má i tato jiná osoba právo vznést námitky. Je otázkou, zda i poškozený je oprávněn podat námitku proti ustanovení znalce. Názory na danou problematiku se různí. Například Prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc. v jednom ze svých článků zastává názor, ţe „poškozený můţe podat stíţnost proti usnesení o přibrání znalce právě proto, ţe se ho takové usnesení přímo dotýká ve smyslu § 142 odst. 1 TrŘ“.98 I z pohledu

rovnosti

stran

by

nemoţnost

poškozeného

podat

námitky,

znamenala

neodůvodněnou nerovnost v postavení poškozeného jako strany trestního řízení. Rovněţ se domnívám, ţe poškozený má mít moţnost podat námitky proti opatření o přibrání znalce, jelikoţ je stranou trestního řízení a zpravidla má zájem (můţe tedy mít zájem) na tom, aby byl obviněný uznán vinným. Jelikoţ výrok o náhradě škody v odsuzujícím rozsudku má svůj podklad ve výroku o vině. Námitky posoudí a rozhodne o nich, aniţ by vydával usnesení v přípravném řízení státní zástupce, který vykonává dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení, a v řízení před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek vede řízení. Pokud jsou námitky uplatněny v rámci opravného prostředku, posoudí je orgán, kterému přísluší o opravném prostředku rozhodnout. Orgán, který posuzuje důvodnost námitek, můţe námitkám vyhovět, jestliţe je shledá důvodné. Pokud důvody pro vyţádání znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyţádání znaleckého posudku buď jiným znalcem, tedy vydá nové opatření o přibrání znalce anebo směřují-li námitky proti formulaci otázek, daný orgán pouze opraví formulaci otázek

97

MUSIL, Jan, KRATOCHVÍL, Vladimír, ŠÁMAL, Pavel a kol. Kurs trestního práva: trestní právo procesní, 3. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s.377 98 JELÍNEK, Jiří. Můţe poškozený podat stíţnost proti usnesení o přibrání znalce?, Bulletin advokacie, 1997, č. 1, s. 44-48

47

vzhledem k jejich charakteru. Orgán také můţe usoudit, ţe nejsou důvody pro vyţádání znaleckého posudku. V opačném případě, kdyţ orgán nevidí důvod pro vyloučení znalce, případně pro přibrání znalce jiného nebo pro jinou formulaci otázek, orgán neshledal námitky důvodnými a zamítne je. Orgán, který posuzuje důvodnost námitek, o nich rozhodne opatřením. Jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného prostředku, tvoří součást odůvodnění tohoto opravného prostředku.

5.4

Poučení znalce K provedení znaleckého posudku se znalec předvolává. Můţeme rozlišit poučení

znalce v rámci jeho předvolání a před podáním znaleckého posudku, které upravuje § 106 TrŘ. V předvolání musí být znalec upozorněn na následky nedostavení se podle § 66 TrŘ a na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako znalec.99 Následkem nedostavení se můţe být podle § 66 TrŘ pouze uloţení pořádkové pokuty nikoli předvedení. Znalec podle daného ustanovení můţe být postiţen také pro bezdůvodné odmítnutí podat znalecký posudek. Orgán činný v trestním řízení, který znalce přibral, vyrozumí o této skutečnosti Ministerstvo spravedlnosti, popřípadě krajský soud, v jehoţ seznamu je znalec zapsán. Ministerstvo spravedlnosti, případně krajský soud věc přezkoumá a upozorní znalce na moţnost jeho odvolání z funkce a vyškrtnutí ze seznamu soudních znalců, pokud nehodlá náleţitě plnit úkoly, které vyplývají z jeho funkce. Druhá věta daného ustanovení se zaměřuje na poučení znalce před poskytnutím znaleckého posudku. Před tím neţ znalec podá znalecký posudek, musí být poučen o významu znaleckého posudku, zejména z hlediska trestních následků křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Poučení je součástí opatření o přibrání znalce nebo je k němu připojeno. Poskytnutí křivé výpovědi nebo vědomě nepravdivého znaleckého posudku představuje spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle ustanovení § 346 trestního zákoníku. Nepoučení znalce před podáním znaleckého posudku představuje odstranitelnou vadu znaleckého posudku, kterou je moţno napravit doplňujícím výslechem znalce, ve kterém by byl zároveň i poučen. O odstranitelnou vadu jde z toho důvodu, ţe ustanovení § 106 TrŘ 99

Viz § 11 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících; Srov. např. NS ČSR – 6Tz 4/1986, NS ČSR – 7To 39/1987

48

výslovně nepoţaduje poučení znalce před podáním znaleckého posudku. Daný poţadavek na poučení před podáním znaleckého posudku obsahuje ustanovení § 211 odst. 5 TrŘ.100 Povinnost poučení se vztahuje i na zpracovatele znaleckého posudku ústavu. Stejně tak i znalec, který podává znalecký posudek na ţádost některé strany řízení, musí být poučen o významu znaleckého posudku, o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Znalce poučuje orgán samotný při výslechu znalce. Zákonem není upraven postup poučení znalce, stejně tak to platí i pro poskytovatele odborného vyjádření.

5.5

Výkon činnosti znalce Znalci jsou povinni znaleckou činnost vykonávat řádně a včas, tzn. ve stanovené 101

lhůtě.

Orgán, který ţádá znalecký posudek, stanoví znalci lhůtu, ve které má znalec úkon

provést, zároveň je nutné se znalcem konzultovat určení lhůty, zda znalec můţe v této lhůtě podat znalecký posudek. V naléhavých případech je moţné poţadovat spěšné provedení znaleckého posudku. V opatření, kterým se znalec přibírá, se uvede, ţe je poţadováno rychlé provedení znaleckého posudku.102 V případě spěšného provedení znaleckého posudku, můţe být odměna znalce zvýšena aţ o 50%.103 Znalec je povinen vykonávat svou činnost osobně. Vypracování znaleckého posudku je vázáno na odborné znalosti znalce, není tedy moţné, aby posudek za znalce zhotovila jiná nepověřená osoba. Znalec je zastupitelný pouze jiným znalcem. Pokud by znalecký posudek zpracovala jiná osoba neţ pověřený znalec, šlo by o důkaz, který by nebylo moţno před soudem pouţít pro jeho rozpor se zákonem.104 Znalec je však oprávněn, pokud to vyţaduje povaha věci, přibrat konzultanta k posouzení zvláštních dílčích otázek. Nadále však znalec odpovídá za celý posudek, i za tu část, kterou konzultoval.105 Konzultantem můţe být osoba odborně způsobilá k posouzení otázek podstatných pro podání znaleckého posudku, i kdyţ není zapsána v seznamu znalců.106 Konzultanta znalce je potřeba odlišit od konzultanta, kterého přibírá orgán činný v trestním řízení. Skutečnost, ţe si znalec přibral konzultanta, musí uvést a odůvodnit v písemném 100

NS ČSR – 7 Tz 83/1974 – jestliţe znalec nebyl před podáním znaleckého posudku poučen, tak není v hlavním líčení moţné číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek, a to ani tehdy, pokud ostatní podmínky § 211 odst. 5 TrŘ jsou splněny. 101 § 8 ZnalZ 102 § 12 ZnalVyh 103 § 20 odst. 3 ZnalVyh 104 Srov. R 29/1986 105 § 10 ZnalZ, Srov. R 20/2000 106 R 54/1989

49

vyhotovení posudku, nebo při výslechu, pokud znalecký posudek nebyl podáván v písemné formě.107 Jestliţe je v řízení nutné vyslechnout konzultanta, musí být přibrán ve věci jako znalec. Pokud konzultant není zapsán v seznamu znalců, je potřeba, aby před výslechem byl přibrán ad hoc a sloţil slib. Písemný posudek je znalec povinen podepsat a připojit otisk pečeti. Kaţdý znalec je povinen vést znalecký deník, do kterého zapisuje provedení všech posudků, jejich předmět, pro koho byla činnost provedena, výši odměny, výloh a den jejich proplacení.108

5.6

Odpovědnost znalce Poskytnutím vědomě křivé výpovědi nebo nepravdivého znaleckého posudku znalec

spáchá trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle ustanovení § 346 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění pozdějších platných právních předpisů. Objektem trestného činu dle § 346 TZ, prvního i druhého odstavce je zájem společnosti na řádném výkonu znalecké činnosti. Podle § 346 odst. 2 TZ je objektem zájem na správném zjištění skutkového stavu jako podkladu pro rozhodnutí vyjmenovanými orgány veřejné moci. Objektivní stránka tohoto trestného činu spočívá v: -

podání nepravdivého, hrubě zkresleného nebo neúplného znaleckého posudku, nebo

-

uvedení nepravdy o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny, nebo

-

zamlčení takové okolnosti.

Jednání jako znak objektivní stránky trestného činu můţe spočívat tedy jak v konání, tak v úmyslném opomenutí. Zamlčení nebo uvedení nepravdy se musí týkat takové skutečnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí. Podstatná je zde důleţitost pro daný případ. Další podmínkou týkající se zamlčení nebo uvedení nepravdy, potřebnou pro spáchání tohoto trestného činu je, ţe pachatel tak musí učinit před soudem, mezinárodním soudním orgánem, notářem jako soudním komisařem, státním zástupcem nebo policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu či před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny. Subjektem trestného činu podle prvního odstavce můţe být pouze znalec, podle druhého odstavce můţe být subjektem trestného činu svědek nebo znalec. Dané ustanovení nerozlišuje znalce zapsaného v seznamu znalců od znalce, který byl přibrán ad hoc. Stejně tak 107 108

ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář, I. díl, 6. vydání, Praha: C.H.Beck, 2008, s. 967 § 15 ZnalZ

50

nerozlišuje mezi znalcem, který byl přibrán orgánem činným v trestním řízení od znalce, který poskytl znalecký posudek opatřený stranou. Z hlediska subjektivní stránky se vyţaduje zavinění ve formě úmyslu, a to alespoň úmyslu eventuálního.

5.7

Odměňování a náhrada nákladů Znalec má nárok na odměnu za podání znaleckého posudku a na náhradu nákladů,

které účelně vynaloţil v souvislosti s podáním znaleckého posudku. Jedná se o tzv. znalečné, o kterém se zmiňuje § 17 – 19 ZnalZ. Odměňování ústavů, sazby odměn za znalecké posudky a řízení o odměnách a náhradách nákladů pak řeší § 15a an. ZnalVyh. Sazby odměn stanoví znalecká vyhláška. V § 16 ZnalVyh nacházíme právní konstrukci pohyblivé odměny znalce, která je zaloţena na subjektivní moţnosti a schopnosti znalce a státního orgánu posoudit mnoţství, obtíţnost, odbornost, řádnost, účelnost, charakter, sloţitost, kvalitu, rychlost, dochvilnost a okolnosti znalecké práce.109 Je tedy zřejmé, ţe pohled znalce, který odměnu dostává a na druhé straně pohled státního orgánu, který o odměně rozhoduje, bude rozdílný. Podle mého názoru pohyblivé určení odměny můţe být problematické, protoţe obě strany se nemusí shodnout na její výši a na jejím určení. Zhodnocení znalecké práce orgánem nemusí odpovídat představě znalce o odměně a ani jeho skutečně odvedené práci, jelikoţ orgán jakoţto neodborník nemusí mít vţdy přesnou znalost o tom, co konkrétní úkon skutečně obnáší. Na druhou stranu je podle mě pohyblivá sazba odměn výhodná v tom, ţe umoţňuje přihlédnout ke kaţdému individuálnímu případu a práce znalce. Zůstává však otázkou, jak najít objektivní měřítko, podle kterého se určí spravedlivá odměna. Ke spravedlivému určení odměny je potřeba posoudit, co je to řádný výkon znalecké činnosti. Zákon ale definici uvedeného pojmu nikde neuvádí. Podle § 17 odst. 2 ZnalZ je základem pro výpočet výše odměny znalce stupeň odbornosti potřebný k provedení úkonu a mnoţství účelně vynaloţené práce. Pokud nebyl úkon proveden řádně a včas je moţné odměnu krátit. K takovým způsobem vypočtené odměně se připočte daň z přidané hodnoty (§ 17 odst. 3 ZnalZ). Znalecká vyhláška určuje sazbu pohyblivé odměny znalce podle míry odborných znalostí, které jsou potřebné pro podání posudku a podle náročnosti znaleckého posudku.110

109 110

JÁNSKÝ, Antonín. Zamyšlení nad slabinami právní úpravy znalečného, Trestní právo, 2004, č. 1, s. 9-14 tamtéţ, s. 9-14

51

Co je pro určení odměny především hodnoceno stanoví znalecká vyhláška v § 25 odst. 2. Hodnotí se: -

povaha a rozsah úkonu a stupeň odborné kvalifikace potřebné k jeho provedení, a to v kaţdé z poloţek provedeného úkonu

-

charakter a účelnost pomocných prací; studium spisu je zpravidla součástí znaleckého úkonu

-

přiměřenost doby trvání úkonu, a to téţ porovnáním s obdobnými úkony a částkami odměn za ně účtovanými

-

dodrţení stanovené lhůty

-

zda úkon spočíval v přezkoumávání posudku provedeného jiným znalcem. Znalecká vyhláška stanoví také moţnosti zvýšení odměny za znalecký posudek.

V přesně stanovených případech můţe být odměna zvýšena od 10% aţ po 50%. Na druhou stranu také stanoví v určených případech moţnost sníţit odměnu aţ o 20%. Státní orgán je oprávněn stanovit odměnu v rámci sazby sníţené aţ na polovinu, jestliţe byl úkon znalcem proveden nekvalitně a opoţděně. Ustanovení § 17 odst. 2 ZnalZ umoţňuje odměnu pouze krátit, ale nikoliv ji neudělit. Došlo by tím totiţ k popření zákonného práva na odměnu za práci. V příloze znalecké vyhlášky jsou pak stanoveny paušální částky odměn a náhrady nákladů za znalecké posudky. V případech paušálně stanovených odměn se nepouţijí ustanovení vyhlášky, která upravují pohyblivé odměny znalce a jejich zvýšení a sníţení. Zvýšení a sníţení paušálních částek odměn jsou stanoveny v příloze. Znalec má dále nárok na náhradu účelně vynaloţených nákladů v souvislosti se znaleckým posudkem. Těmito podle § 18 odst. 2 ZnalZ jsou cestovní výdaje, náhrada ušlé mzdy při předvolání ke státnímu orgánu, náklady spojené s pouţitím přístroje, náklady spojené s přibráním pracovníků na pomocné práce atd. Zákon vymezuje náklady pouze demonstrativně. Při hrazení nákladů se hodnotí především jejich účelnost a souvislost s vypracováním znaleckého posudku. Znalec odměnu a náhradu nákladů vyúčtuje společně s podáním znaleckého posudku. Výši odměny podle § 111 odst. 2, 3 TrŘ určí nejpozději do dvou měsíců od vyúčtování znalečného orgán, který znalce přibral a v řízení před soudem předseda senátu. Pokud orgán, který znalce přibral, nesouhlasí s výší znalečného, rozhodne o tom usnesením. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stíţnost, která má odkladný účinek. Znalečné musí být uhrazeno bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů po jeho přiznání. Na úměrnost odměn dohlíţí krajský soud. 52

Ústavům a specializovaným pracovištím přísluší za výkon znalecké činnosti také odměna a to podle sazeb odměn za znalecké posudky. Nárok na odměnu můţe uplatnit pouze ústav, nikoli pracovníci, kteří se podíleli na zpracování znaleckého posudku. Soud tedy nemůţe přiznat odměnu pouze na základě vyúčtování podaného pracovníky ústavu. Soud je povinen upozornit ústav na nesprávný postup a poučit jej.111

5.8

Zánik funkce znalce Znalec můţe být ze své funkce odvolán, jestliţe nastal některý z důvodů předvídaných

zákonem (§ 20 ZnalZ): a) dodatečně se ukáţe, ţe nebyly splněny podmínky pro jmenování znalce anebo tyto podmínky odpadly, b) po jmenování znalce nastaly skutečnosti, pro které znalec nemůţe vykonávat svou činnost, c) znalec i přes výstrahu neplní nebo porušuje své povinnosti uloţené mu zákonem, d) organizace, u níţ je znalec zaměstnán, prokáţe, ţe mu znalecká činnost brání v řádném výkonu povinností, které vyplývají z pracovního poměru, e) znalec poţádá o své odvolání. Odvoláním znalce z jeho funkce a úmrtím dochází k zániku funkce znalce. Orgán, který znalce jmenoval (tedy ministr spravedlnosti případně předseda krajského soudu v rozsahu pověření jemu svěřenému ministrem spravedlnosti), jej odvolá a zařídí jeho vyškrtnutí ze seznamu znalců. V případě smrti znalce jej krajský soud vyškrtne ze seznamu a u znalců jmenovaných ministrem spravedlnosti, ministerstvo spravedlnosti vyrozumí o smrti příslušný krajský soud, který vyškrtne znalce ze seznamu. Kromě odvolání a smrti zákon neuvádí výslovně další důvody zániku funkce znalce. Můţeme však ze zákona dovodit, ţe jakmile přestanou být podmínky pro jmenování znalce splněny, nastává zánik jeho funkce.

111

Judikát R53/86

53

6

Stručný pohled na úpravu znaleckého dokazování ve Francii

6.1

Právní úprava přibírání znalců a podávání znaleckého posudku Úprava přibírání znalců a podávání znaleckého posudku je ve Francii upravena přímo

v Code de procédure pénale112, kde jsou mu na různých místech věnována četná ustanovení. Můţeme zde najít úpravu výběru a přibírání znalců, proces podávání znaleckého posudku v ustanoveních article 156 s. Code de procédure pénale, dále také odměňování znalců, kterým se věnuje article R106 s. CPP a například také lékařská vyšetření a vyšetření psychologickolékařská, na které se zaměřuje article D16 s. CPP. Soudními znalci se dále zabývá zákon č. 71-498 ze dne 29. června 1971, který upravuje například vznik a zánik funkce znalce, disciplinární odpovědnost, a dekret č. 2004-1463 ze dne 23. prosince 2004. Znalecký posudek ve Francii, stejně jako v České republice, můţe být z různých oborů – z oblasti medicíny, chemie, biologie, účetnictví, fyziky, mechaniky a dalších oborů. Znalecký posudek můţe být nařízen vyšetřujícím soudcem nebo pak také na ţádost státního zastupitelství či na ţádost stran řízení. V případě kdy se soudce domnívá, ţe zde není právo poţadovat odborné znalosti, je povinen vydat odůvodněné usnesení ve lhůtě nejdéle jednoho měsíce od přijetí ţádosti.113 Znalcem můţe být fyzická i právnická osoba. Výběr znalce přísluší vyšetřujícímu soudci, který znalce vybírá z oficiálního seznamu znalců zapsaných u soudů. Jedná se jednak o seznam v obvodu odvolacího soudu, nazývaný regionální seznam nebo národní seznam vedený kanceláří kasačního soudu114. Ve zvláštních případech, vyšetřující soudce můţe jmenovat i znalce nezapsaného v jednom z těchto dvou seznamů. V běţných případech je jmenován jeden znalec, ale jestliţe to odůvodňují zvláštní okolnosti, vyšetřující soudce můţe jmenovat i dva či více znalců.115 Příkaz ke jmenování znalce obsahuje také popis úkolu znalce, tedy prozkoumat odborné otázky v určené lhůtě, která však můţe být vyšetřujícím soudcem prodlouţena.116 Státní zástupce nebo strana řízení můţe ve své ţádosti také upřesnit otázky, u kterých si přeje, aby je znalec vyšetřil.

112

Trestní řád Art. 156, al.1, 2 Code de procédure pénale 114 Art. 2, al.1 zákona č. 71-498 ze dne 29. června 1971 Seznamy znalců je moţno najít na webové adrese www.justice.gouv.fr 115 Art. 159, al.2 CPP 116 Art. 161, al.2 CPP – lhůta k podání znaleckého posudku můţe být prodlouţena na ţádost znalce. Pokud však znalec nepodá posudek ve lhůtě, která mu byla stanovena, je okamţitě nahrazen a musí podat zprávu o vyšetřování, které jiţ proběhlo a do 48 hodin je také povinen vrátit dokumentaci a předměty, které mu byly poskytnuty k podání znaleckého posudku. 113

54

Znalec podává znalecký posudek pod přísahou. Nicméně znalec, kterého vyšetřující soudce jmenoval z jednoho ze dvou výše jmenovaných seznamů, není povinen skládat přísahu znovu při kaţdém svém jmenování. Naproti tomu znalec nezapsaný v seznamu je povinen sloţit přísahu před vyšetřujícím soudcem. Při výkonu znalecké činnosti je znalec pod kontrolou a ve stálém kontaktu s vyšetřujícím soudcem. Pokud znalec poţaduje objasnění otázek, které přesahují jeho odborné zaměření, soudce můţe znalce zmocnit, aby se připojil k přímo jmenované osobě, která tyto znalosti má. Tato druhá osoba rovněţ musí sloţit přísahu.117 Zpráva musí obsahovat: -

připomenutí úkolů, které byly znalci vymezeny

-

popis postupů pouţitých znalcem

-

oficiální ověření, ţe znalec vykonal danou činnost osobně

-

předloţení závěru na poloţené odborné otázky. Zprávu je znalec povinen podepsat a uvést v ní jména a kvalifikaci osob, které

pracovaly na zprávě pod jeho kontrolou a na jeho zodpovědnost. Jedna kopie znalecké zprávy je zasílána advokátům stran nebo je jim oznámena doporučeným dopisem. Následně vyšetřující soudce určí stranám lhůtu118 ke kladení připomínek, ţádostí o doplnění posudku nebo oponentních posudků, které soudce můţe nařízením odmítnout ve lhůtě jednoho měsíce. Soudce můţe znalci také nařídit, aby podal předběţnou zprávu ještě před tím, neţ podá definitivní zprávu. V tomto případě mají opět státní zástupce a strany lhůtu patnácti dnů, případně ve věcech účetnictví a financí lhůtu jednoho měsíce, k podávání písemných připomínek. S ohledem na tyto připomínky pak podá znalec svou konečnou zprávu. Zákon také stanoví, kdy je předběţná zpráva povinná.119 Znalec pak při jednání soudu vysvětluje závěry, ke kterým došel při své odborné činnosti. V průběhu soudního jednání se konzultuje znalečná zpráva a její přílohy. Předseda senátu můţe, buď na základě zákona nebo ţádosti státního zástupce či stran, znalci pokládat otázky, které odpovídají obsahu úkolu, kterými byl znalec pověřen. Státní zástupce a advokáti stran mohou klást otázky přímo.

117

Art. 162 CPP Dle art. 167, al.3 CPP, tato lhůta nesmí být kratší neţ 15 dnů a v případě posudku podaných v oboru účetnictví nebo financí nesmí být kratší neţ jeden měsíc. 119 Art. 167-2 CPP 118

55

6.2

Znalec ve francouzském právu Odborník, který chce být zapsán do seznamu znalců vedeného u odvolacího soudu pro

obor, ve kterém vykonává svou činnost, je povinen poslat písemnou ţádost, ve které upřesňuje svůj obor nebo svou specializaci, pro kterou ţádá zapsání do seznamu. Jako přílohu k této ţádosti je povinen doloţit svůj ţivotopis, výpis z rejstříku trestů, ověřenou kopii diplomu a doklad o pracích, které jiţ v daném oboru vykonával. Všechny tyto dokumenty je odborník povinen podat státnímu zástupci činnému u Tribunal de Grande Instance, v jehoţ obvodu vykonává svou činnost a pokud se jedná o zápis do národního seznamu, tak ţádost podává ke státnímu zástupci činnému u kasačního soudu. Po prvním zapsaní do seznamu znalců vedeného u odvolacího soudu znalec musí sloţit slib. Tento první zápis do seznamu se provádí na zkušební dobu tří let. Následně další zápisy se provádí pak jiţ na dobu pěti let, a to po předloţení všech dokumentů, které jsem vyjmenovala jiţ výše a na základě rozhodnutí komise, sloţené ze soudců a odborníků.120 Ţádost o zapsání do seznamu vedeného kanceláří kasačního soudu, můţe znalec podat aţ po pěti letech, kdy je zapsán u soudu odvolacího. Samotný zápis se pak provádí na dobu sedmi let a při opětovném zápisu je další kandidatura znalce podrobena přezkumu speciální komise. Art. 5 II. zákona č. 71-498 ze dne 29. června 1971 stanoví také důvody vyškrtnutí znalce ze seznamu. Jsou jimi například právní nezpůsobilost, disciplinární pochybení, porušení zákona a další. Pokud znalec poruší zákon či související předpisy při výkonu znalecké činnosti, následuje disciplinární řízení. Odchod do důchodu nebo vyškrtnutí ze seznamu znalců není překáţkou pro řízení, jestliţe se porušení zákona odehrálo v době, kdy byl znalec činný. Disciplinárními tresty, které mohou následovat, jsou například výstraha, částečné vyškrtnutí ze seznamu na dobu maximálně tří let, úplné vyškrtnutí ze seznamu se ztrátou moţnosti být znovu zapsán. Dále je zajímavé zmínit, ţe znalec, který byl ze seznamu částečně vyškrtnut, musí znovu projít zkušební lhůtou a všemi podmínkami, jako v případě prvního zápisu. To také znamená, ţe znalec můţe být znovu zapsán do národního seznamu zase aţ po pěti letech, kdy je zapsán v regionálním seznamu u odvolacího soudu. Kontrolu znalců vykonává předseda soudu a státní zástupce, působící u odvolacího soudu nebo předseda kasačního soudu a státní zástupce působící u tohoto soudu.

120

Přesné sloţení komise uvádí art. 12 dekretu č. 2004-1463 ze dne 23. prosince 2004

56

Co se týče odměňování znalců v oboru trestního práva, odměny znalců jsou upraveny v zákoně.121 Nenajdeme zde přesné částky, ovšem zákon například přesně určí, jaké náhrady znalci náleţí, pokud cestuje122. Dále trestní řád také stanoví vzorec pro výpočet odměny, v případě, ţe je vyslýchán k úkolu, který mu byl zadán. Zákon stanoví, ţe v případě kdy výlohy a odměna znalce překročí 460 Euro, znalec je povinen oznámit tuto skutečnost soudci, který jej přibral. V naléhavých případech, oznámí tuto skutečnost státnímu zástupci, který má moţnost podat připomínky ve lhůtě pěti dnů. Odměna za jednotlivé úkony můţe být sníţena v případě zpoţdění či nedostatku znalecké zprávy. Jestliţe by práce musela být přepracována, odměna znalci nepřísluší.

6.3

Srovnání s českou právní úpravou Poté, co jsem měla moţnost nahlédnout do zahraniční právní úpravy, mohu

konstatovat, ţe v některých částech jsou si naše a francouzská úprava podobné, například ustanovování znalce, vytváření a podávání znaleckého posudku. Jiné části se naopak velice liší a podle mého názoru zde můţeme najít také řadu inspirativních bodů, které v naší úpravě nenajdeme a o které by mohl být zlepšen náš systém znaleckého dokazování. Myslím si, ţe česká právní úprava ustanovování znalců do funkce, tedy jejich jmenovaní ministrem spravedlnosti, případně předsedou krajského soudu je neprůhledná a není zde zakotvena dostatečná vnější kontrola. Taktéţ ve srovnání se zahraniční úpravou, v naší právní úpravě nenalezneme potřebné kontrolní mechanismy, které by se zaměřovaly na kontrolu odborné úrovně činností znalců. Vzhledem k těmto nedostatkům v české právní úpravě, vidím jako velice pozitivní bod ve francouzské úpravě zápisy znalců na určenou dobu s povinností znovu zápis obnovovat a prokazovat svou odbornou úroveň před nezávislou komisí. Myslím si, ţe je to skvělý nástroj pro udrţení odbornosti znalců, jejich zdokonalování a zabránění tak stagnace oboru. Taktéţ můţe dobře zamezit, aby v oboru pracovali znalci, kteří se nezdokonalují a nezvyšují svou odbornou úroveň. Zakotvení disciplinární odpovědnosti i případné tresty, které znalcům za porušení jejich povinnosti hrozí, jsou dle mého názoru také zcela na místě. Po výběru a průběţné

121

Odměnu znalců stanoví soudce, který je přibral. Výjimku z tohoto pravidla však tvoří znalci v trestním právu, protoţe jejich odměňování je přesně regulováno zákonem. 122 Dle art. R110, al.1 §1 CPP – cestuje-li znalec vlakem, naleţí mu odškodnění ve výši ceny zpáteční jízdenky v první třídě.

57

kontrole znalců si myslím, ţe jde o další velice účinnou záruku pro to, aby znalecké posudky měly patřičnou úroveň a také pro vyřazení těch znalců, kteří neodvádí kvalitní práci.

58

7

Směr právní úpravy znaleckého dokazování a očekávané

změny Dosavadní úprava zákona o soudních znalcích a tlumočnících pochází z roku 1967. Více neţ čtyřicet let starý zákon je příliš obecný, zastaralý a nevyhovuje potřebám dnešní doby. Jiţ zesnulý český ochránce práv Otakar Motejl uţ dříve upozorňoval na nedostatky v právní úpravě znaleckého dokazování a apeloval na přijetí novely zákona o soudních znalcích. Kvalita znaleckých posudků často prodluţuje délku řízení. Je to způsobeno zejména protichůdností jednotlivých posudků a také znalci, kteří zpracovávají posudek příliš dlouho, coţ vede jak k průtahům soudního řízení, tak i k případné újmě účastníků řízení.123 Legislativní práce v oblasti znaleckého dokazování na nějakou dobu ustrnuly. Nyní se však dočkáváme kroků, které by mohly tuto oblast posunout dále a vylepšit oblasti, které jsou odborníky jiţ delší dobu kritizovány. Současný ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil představil na tiskové konferenci ze dne 28. prosince 2010 několik bodů, které mají vést ke zkvalitnění znalecké a tlumočnické činnosti. Jedná se o: -

novelu současného zákona o znalcích a tlumočnících

-

instrukce ministra spravedlnosti stanovující přísnější kritéria pro výběr subjektů specializovaných na znaleckou činnost

-

nový zákon o znalcích a zákon o tlumočnících a překladatelích.124 Novela zákona o znalcích a tlumočnících má za cíl zajistit efektivní dohled nad

činností znalců a zkvalitnit znalecké posudky do doby neţ bude přijat nový zákon. O některých problematických částech současného zákona jsem se zmínila jiţ výše. Mezi hlavní důvody a cíle novely patří nízká a nedostatečná úroveň posudků a překračování lhůt k jejich podání, které můţe zapříčinit následné průtahy v soudním řízení. Dále je to pak nedostatečná kontrola činnosti znalců. V této oblasti hodlá novela jednak zpřísnit předpoklady pro jmenování znalců a to konkrétně rozšířením podmínek pro jejich jmenovaní o podmínku bezúhonnosti a způsobilosti k právním úkonům, přičemţ podmínku státního občanství zrušuje. A jednak chce konkrétně vymezit přestupky a také přiměřené sankce za ně.

123 124

Události ČT ze dne 26. října 2009 www.portal.justice.cz – Zpřísnění pravidel pro činnost soudních znalců, znaleckych ústavů a tlumočníků

59

Mezi nejzávaţnější přestupky by tak patřil nekvalitně provedený znalecký posudek, bezdůvodné odmítnutí realizace posudku pro potřeby orgánu veřejné moci, nedodrţení stanovené lhůty pro zpracování posudku. Za přestupky pak bude následovat sankce v podobě pokuty – konkrétně pokuta do 50 000 Kč za méně závaţné přestupky a do 100 000 Kč, případně vyškrtnutí ze seznamu znalců za závaţné přestupky. Za méně závaţná porušení bude postačovat výstraha.125 Správní delikty bude podle navrhované úpravy projednávat v prvním stupni Ministerstvo spravedlnosti. Dalšími důvody pro přijetí novely zákona o znalcích a tlumočnících jsou odmítání podaní znaleckého posudku pro orgán veřejné moci a nedodrţování povinnosti mlčenlivosti. Novela počítá se zavedením povinnosti mlčenlivosti a to i po skončení znalecké činnosti. Dále také stanoví výjimky z této povinnosti. Novela má v plánu také přesně stanovit podmínky pro pozastavení a pro zánik práva vykonávat činnost znalce. Návrh zákona, kterým se mění zákon o znalcích a tlumočnících, je v současné době v legislativním procesu. Tato novela představuje v podstatě provizorní řešení do doby, neţ bude přijat nový zákon o znalcích. Přijetí instrukce ministra spravedlnosti má za svůj cíl sjednotit a zpřísnit podmínky a kritéria pro zápis ústavů do seznamu znalců. Současný zákon nevymezuje kvalifikační předpoklady pro zápis ústavů do seznamu. Zákon při zápisu do seznamu znaleckých ústavů dává prostor pro správní uváţení a nestanoví přesnější pokyny, kterými by se ministerstvo mělo řídit. Nová instrukce ministra spravedlnosti stanoví přesné podmínky, které ţadatel o zápis do seznamu ústavů musí splnit. Ţadatel musí doloţit, ţe alespoň tři jeho společníci, členové nebo zaměstnanci, kteří mají vykonávat znaleckou činnost v ústavu, jsou znalci zapsanými pro poţadované obory a nejsou společníky, členy nebo zaměstnanci jiného ústavu. Dále musí ţadatel doloţit, ţe má odpovídající materiální a personální vybavení pro výkon znalecké činnosti. Vysokou školu nebo její součást bude moţno zapsat do seznamu tehdy, jestliţe bude mít akreditovaný doktorský studijní program v poţadovaném oboru. Přičemţ ţadatele nebude moţné zapsat, pokud byl sám nebo jeho společník v posledních třech letech vyškrtnut ze seznamu ústavů.126 Ministr spravedlnosti bude ve správním řízení rozhodovat o zapsání do seznamu znaleckých ústavů i o výmazu ze seznamu.

125 126

www.portal.justice.cz www.portal.justice.cz

60

Znaleckým ústavům bude poskytnuta lhůta jednoho roku, aby uvedly své poměry do souladu s danou instrukcí. Jestliţe se tak nestane, ministerstvo zahájí řízení o vyškrtnutí ze seznamu. Instrukce je účinná od 1. ledna 2011. Co se týče přípravy nové právní úpravy, ministerstvo spravedlnosti napříště počítá s oddělením úpravy pro znalce a tlumočníky a s existencí dvou samostatných zákonů - zákona o znalcích a zákona o tlumočnících a překladatelích. Tato nová právní úprava je připravována ve spolupráci se skupinou sloţenou ze zástupců soudů a odborné veřejnosti. Věcný záměr obou zákonů by měl být vypracován do konce června 2011 a do konce roku 2011 by mělo být podáno paragrafované znění obou návrhů.

61

8

Závěr V předkládané práci jsem se zabývala problematikou znaleckého dokazování

v trestním právu. V úvodní části jsem povaţovala za vhodné zmínit se jednak o dokazování obecně, jakoţ i o dalších pojmech spojených s důkazním právem, a jednak o pojmu znalecké dokazování. Podstatnou část práce jsem pak věnovala znaleckému posudku a znalci, jakoţto ústřední osobě znaleckého dokazování. V této části jsem pak vysvětlila, co je to znalecký posudek, jaké jsou jeho náleţitosti i proces tvorby znaleckého posudku. Rozlišila jsem znalecký posudek od odborného vyjádření. Dále jsem rozebrala znalce a vysvětlila, kdo jím můţe být, jaká je jeho činnost a také jsem se zaměřila na jeho odpovědnost. V další části práce jsem se snaţila alespoň stručně nastínit právní úpravu v jiné evropské zemi, konkrétně ve Francii. Právní úprava znaleckého dokazování pochází z roku 1967, je tedy jiţ více neţ čtyřicet let stará a v mnohém jiţ nevyhovuje poţadavkům současnosti. Tak jako se celý svět přizpůsobuje moderní době, novým technologiím a taktéţ nové moderní společnosti, stejně tak je nutné i pravidla, kterými se naše společnost řídí, upravovat, novelizovat a přizpůsobovat jejím poţadavkům. To samé platí i pro právo, a tím pádem i pro oblast znaleckého dokazování. Je zjevné, ţe současná úprava znaleckého dokazování se v praxi pouţívá a více méně funguje. To ale neznamená, ţe není potřeba ji zlepšovat a přizpůsobovat současným situacím. Jiţ nějakou dobu slyšíme o nutnosti novelizace zákona o znalcích a tlumočnících a také o potřebě vytvořit nový zákon a nahradit stávající. O tom svědčí i to, ţe se objevují oblasti, u kterých cítíme potřebu inovace a změny. Konkrétně se jedná o právní úpravu ustanovování znalců do funkce, vnější kontrolu znalců, kontrolu jejich odborné úrovně a v této souvislosti také problémy s nízkou a nedostatečnou kvalitou posudků, s překračováním lhůt k jejich podání a následnými průtahy v soudním řízení. O potřebě novelizace se zmiňoval jiţ dříve bývalý český ochránce práv a v současné době se na tuto oblast zaměřil i současný ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil, který také navrhl konkrétní změny současné právní úpravy. Po dlouhé době se tak moţná dočkáme změn v této profesní legislativě.

62

Přijetí nové a změny současné právní úpravy jsem rozepsala v poslední, závěrečné části práce a to na základě podkladů, které jsou dostupné na stránkách Ministerstva spravedlnosti. V kapitole, ve které jsem se zabývala úpravou znaleckého dokazování ve Francii, jsem také narazila na řadu bodů, které v naší právní úpravě prozatím nenajdeme. Netvrdím, ţe bychom měli u nás hned aplikovat něco, co „mají jinde a my to ještě nemáme“, ale samozřejmě zde můţeme čerpat inspiraci a tyto poznatky přenést do našeho prostředí, s přihlédnutím k potřebám naší společnosti, našeho systému a způsobu myšlení. Momentálně je dané téma podle mého názoru velmi aktuální z toho pohledu, ţe se v současnosti hledají nejlepší moţné návrhy změn. Především je však aktuální z toho pohledu, co nám přináší dlouhodobě. V trestním právu představuje nezastupitelnou část, která řeší a dává odpovědi na řadu otázek v průběhu trestního řízení. Znalecké dokazování se svou technikou a se svými postupy, metodami, skýtá obrovské moţnosti pro trestní řízení. Ovšem ani tento obor není moţno přeceňovat a očekávat nemoţné. V předkládané práci jsem se v podstatě jen lehce dotkla tohoto tématu a to především z hlediska teoretického. Jistě by bylo velice zajímavé studovat jednotlivé činnosti a postupy znalců v praxi a nakouknout tak do skutečné „náplně“ jejich práce. Při zpracovávání tématu jsem vycházela ze současné právní úpravy a publikované odborné literatury. Svou pozornost jsem zaměřila také na judikaturu a články autorů, zabývajících se znaleckým dokazováním.

63

9

Seznam použité literatury

Knižní publikace CÍSAŘOVÁ, Dagmar, FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní, 3. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2004, 829 s. ISBN 80-72011-463-3 CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu a znalecké dokazování, Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, 303 s. ISBN 80-86898-42-3 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné, obecná část, zvláštní část, 1. vydání, Praha: Leges, 2009, 895 s. ISBN 978-80-87212-24-0 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2007, 749 s. ISBN 978-80-7201-630-3 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákon a trestní řád, 25. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2007, 1086 s. ISBN 978-80-7201-675-4 FOURMET, Francois. Procédure pénale, 4. aktualizované vydání, Orléans: Paradigme, 2003, 304 s., ISBN 2-911377-84-2 MUSIL, Jan, KONRÁD, Zdeněk, SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika, 2. aktualizované vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, 583 s. ISBN 80-7179-878-9 MUSIL, Jan, KRATOCHVÍL, Vladimír, ŠÁMAL, Pavel a kol., Kurs trestního práva: trestní právo procesní, 3. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, 1166 s. ISBN 978-80-7179-572-8 NETT, Alexander. Plody z otráveného stromu, Brno: Masarykova univerzita Brno, 1997, 115 s. ISBN 80-210-1524-1 NETT, Alexander a kol. Trestní právo procesní, Obecná část, 3. vydání, Masarykova Univerzita Brno, 2001, 380 s. ISBN 80-210-2275-2

64

ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář, I. díl, 6. vydání, Praha: C.H.Beck, 2008, 1501 s. ISBN 978-80-7400-043-0 ŠÁMAL, Pavel a kol. Základní zásady trestního řízení v demokratickém systému, 1. vydání, Praha: CODEX Bohemia, 1999, 403 s. ISBN 80-8596-389-2 Kolektiv autorů, Soudní lékařství, 1. vydání, Praha: Grada Publishing, spol.s r.o., 1999, 606 s. ISBN 80-7169-728-1 Právní předpisy Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ze dne 16. 12. 1992, ve znění ústavních zákonů č. 347/1997 Sb., č. 300/2000 Sb., č. 395/2001 Sb., č. 448/2001 Sb., č. 515/2002 Sb. a č. 319/2009 Sb. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů Zahraniční právní předpisy Code de procédure pénale Zákon č. 71-498 ze dne 29. června 1971 Dekret č. 2004-1643 ze dne 23. prosince 2004

65

Odborné články JÁNSKÝ, Antonín. Zamyšlení nad slabinami právní úpravy znalečného, Trestní právo, 2004, č. 1, s. 9-14 JELÍNEK, Jiří. Můţe poškozený podat stíţnost proti usnesení o přibrání znalce?, Bulletin advokacie, 1997, č. 1, s. 44-48 RŮŢIČKA, Miroslav. K některým dalším aplikačním problémům trestněprávní praxe z činnosti státních zastupitelství, Trestní právo, 1997, č. 2, příloha RŮŢIČKA, Miroslav, ZEZULOVÁ, Jana. K problematice vzájemného vztahu znaleckého posudku a odborného vyjádření po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., Trestněprávní revue, 2004, č. 9, s. 256-263 VANTUCH, Pavel. K znaleckým posudkům vyţádaným obhajobou po novele trestního řádu, Bulletin Advokacie, 2002, č. 4, s. 32-41 VANTUCH, Pavel. Vyhledávání a předkládání důkazů obhájcem (advokátem) v přípravném řízení, Bulletin Advokacie, 2005, č. 7-8, s. 29-35 VANTUCH, Pavel. K znaleckým posudkům předloţeným stranou a k výslechu jejich zpracovatele, Trestní právo, 2003, č. 5, s. 19-23 VANTUCH, Pavel. Znalecké posudky vyţádané obhajobou, Právní rádce, 2002, č. 4, s. 26-30 VANTUCH, Pavel. Odborná vyjádření či znalecké posudky?, Právní rádce, 2003, č. 6, s. 55-59 VANTUCH, Pavel. K postupu soudu po vyţádání znaleckého posudku obhájcem, Právní praxe, 1997, č. 1, s. 615-624

66

Internetové a jiné zdroje MUSIL, Jan. Hodnoceni znaleckého posudku [online] 28. února 2011 [cit. 28. února 2011]. Dostupné na < http://www.mvcr.cz/clanek/hodnoceni-znaleckeho-posudku.aspx> www.portal.justice.cz Události ČT ze dne 26. října 2009 Seznam použitých zkratek al. - alinéa an. – a nasledujici art. - article CPP – Code de procédure pénale ČNB – Česká národní banka ČT – Česká televize DNA – Deoxyribonukleová kyselina MS – Ministerstvo spravedlnosti s. - suivant TrŘ – Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) TZ – Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ZnalVyh – Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících ZnalZ – Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících ZSM – Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe

67

10. Anotace a klíčové pojmy 1.1

Anotace Diplomová práce se zabývá znaleckým dokazováním v trestním právu a jejím cílem je

poskytnout ucelený přehled daného tématu. Práce je rozdělena do několika kapitol, ve kterých autorka rozebírá jednotlivé pojmy a oblasti týkající se znaleckého dokazování. Úvodní kapitoly jsou zaměřeny na přehled a vysvětlení nejdůleţitějších pojmů z oblasti dokazování, dále na právní úpravu znaleckého dokazování a také jsou zde uváděny další moţnosti vyuţití odborných znalostí v praxi. Nejdůleţitější část práce tvoří pojednání o znaleckém posudku a znalci. V těchto dvou kapitolách autorka zejména vysvětlila pojem znaleckého posudku, popsala jeho náleţitosti, přípravu a vypracování znaleckého posudku, také vytyčila základní rozdíly mezi znaleckým posudkem a odborným vyjádřením. Kapitola o znalci je zaměřena především na postavení znalce v českém právu, činnost znalce, jeho odpovědnost a odměňování za znalecký posudek. V závěru práce pak stručně nastínila úpravu znaleckého dokazování ve Francii, kde můţeme podle jejích názorů nalézt několik inspirativních bodů, které v naší právní úpravě prozatím nenajdeme. V práci autorka také rozepsala současné změny a moţný vývoj v právní úpravě znaleckého dokazování. This thesis deals with the expert evidencing in criminal law and its aim is to provide an overview of the topic. The thesis is devided into several chapters, in which the author discusses the different concepts and areas for expert evidence. Introductory chapters are devoted to an overview and explanation of key concepts of evidence, then the rules of expert evidence and further possibilities of professional knowledge in practice are presented too. The most important part is a treatise of the expert evidence and experts. In these two chapters, the author explained the notion of expertise, described its essentials, preparation and working out the expertise, she also set out the basic diferences between expert evidence and expert opinion. The chapter about the expert is focused on the expert´s position in the Czech law, the activities of the expert, his responsibility and reward for the expertise. In conclusion, she briefly outlined the presentation of the expert evidence in France, where in her opinion, we can find some points, which we can´t find in our legislation yet. In this work the author also explained the current changes and possible developement in the legislation of expert evidencing.

68

1.2

Klíčové pojmy

Dokazování, důkazní právo, znalecké dokazování, znalecký posudek, odborné vyjádření, znalec. Evidence, law of evidence, expert evidencing, expert evidence, expert opinion, expert.

69