Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta. Evropská m nová unie a eská republika

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Katedra finanþního práva, národního hospodáĜství a ekonomie

Evropská mČnová unie a ýeská republika Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Michael Kohajda, Ph. D. Vypracovala: Jana Šoustalová

Olomouc 2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Evropská mČnová unie a ýeská republika“ vypracovala samostatnČ na základČ vlastních zjištČní a pouze s využitím pramenĤ uvedených v seznamu. V Olomouci dne 27. 8. 2010 podpis

PodČkování: DČkuji JUDr. Michaelu Kohajdovi, Ph. D. za odborné vedení a cenné rady pĜi vypracovávání mé diplomové práce.

Já, níže podepsaná Jana Šoustalová, autorka diplomové práce na téma: Evropská mČnová

unie a ýeská republika, která je literárním dílem ve smyslu zákona þ. 121/2000 Sb. v platném znČní, dávám tímto jako subjekt údajĤ svĤj souhlas ve smyslu ustanovení § 4 písm. e) zákona þ. 121/2000 Sb. v platném znČní, správci: Univerzita Palackého v Olomouci, ulice KĜižkovského, Olomouc, ýeská republika ke zpracování osobních údajĤ v rozsahu: jméno, pĜíjmení v informaþním systému, a to vþetnČ zaĜazení do katalogu, a dále ke zpĜístupnČní jména a pĜíjmení v katalozích a informaþních systémech Univerzity Palackého, a to vþetnČ neadresného zpĜístupnČní pomocí metod dálkového pĜístupu. Údaje mohou být takto zpĜístupnČny uživatelĤm služeb Univerzity Palackého. Realizaci zpĜístupnČní zajišĢuje ke dni podání tohoto prohlášení vnitĜní složka UP, která se nazývá Informaþní centrum UP. Souhlas se poskytuje na dobu ochrany autorského díla dle zákona þ. 121/2000 Sb. v platném znČní. Prohlašuji, že moje osobní údaje výše uvedené jsou pravdivé. V Olomouci dne 27. 8. 2010 ….……………………………. podpis

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................... 1 1 HOSPODÁěSKÁ A MċNOVÁ POLITIKA ................................................................. 3 1.1 Vymezení pojmu HospodáĜská a mČnová unie ........................................................ 3 1.2 Vznik eurozóny ........................................................................................................ 3 1. 3 Zavedení hotovostního eura .................................................................................... 5 2 PRÁVNÍ ZÁKLADY EVROPSKÉ MċNOVÉ UNIE................................................... 6 2.1 Právní základ hospodáĜskopolitický ........................................................................ 6 2.2 Právní základ mČnový .............................................................................................. 7 2.2.1 Koordinace mČnové politiky a koordinace devizových kurzĤ .......................... 7 2.2.2 Pokus o koordinaci kurzových pásem ............................................................... 8 2.2.3 Právní zakotvení mČnové unifikace .................................................................. 9 2.3 Právní základ institucionální .................................................................................. 11 3 SPOLEýNÁ MċNA EURO........................................................................................... 13 3.1 Struþné nastínČní historie eura ............................................................................... 13 3.2 Právní zakotvení eura ............................................................................................. 14 3.2.1 Absolutní právní pĤsobení eura....................................................................... 15 3.2.2 Relativní právní pĤsobení eura ........................................................................ 16 3.3 Obvyklé fáze procesu pĜijetí spoleþné mČny euro ................................................. 17 3.4 Transpozice do práva þlenských státĤ .................................................................... 18 4 PRÁVNÍ PODMÍNKY KONVERGENCE HOSPODÁěSKÝCH POLITIK .......... 20 4.1 Obecné vymezení maastrichtských konvergenþních kritérií ................................. 20 4.2 Charakteristika jednotlivých kritérií ...................................................................... 24 4.2.1 Právní podmínky plnČní míry inflace ............................................................. 24 4.2.2 Právní podmínky plnČní kritérií výše státního dluhu a rozpoþtového schodku .. ................................................................................................................................. 24 4.2.3 Právní podmínky plnČní kritéria stálosti výkyvu marží smČnného kurzu od centrální parity................................................................................................ 25 4.2.4 Právní podmínky plnČní kritéria výnosĤ z dlouhodobých vkladĤ a dluhopisĤ .. ................................................................................................................................. 26 4.3 Smysl a oprávnČnost maastrichtských kritérií z dnešního pohledu ....................... 27 4.3.1 Obávaný Maastricht ........................................................................................ 27 4.3.2 Problémy aplikace maastrichtských kritérií .................................................... 30

5 EURO A ýESKÁ REPUBLIKA ................................................................................... 32 5.1 Etapy evropské mČnové integrace ve vztahu k ýeské republice ........................... 32 5.2 ScénáĜ zavedení eura v ýeské republice ................................................................ 37 5.3 Fáze, ve které se ýeská republika nachází ............................................................. 40 5.3.1 Vyhodnocení plnČní maastrichtských konvergenþních kritérií ....................... 42 5.3.2 Ekonomická sladČnost ýeské republiky s eurozónou ..................................... 47 6 VÝHODY, NEVÝHODY, RIZIKA A PROBLÉMY PěISTOUPENÍ ýESKÉ REPUBLIKY K EVROPSKÉ MċNOVÉ UNII ............................................................. 49 6.1 PĜedpokládané výhody ........................................................................................... 49 6.1.1 Výhody pro obþany a spotĜebitele ................................................................... 51 6.1.2 Výhody pro podnikatele .................................................................................. 52 6.1.3 Makroekonomické výhody.............................................................................. 54 6.2 Nevýhody a možná rizika z pĜijetí eura ................................................................. 55 7 PěÍPRAVA PRÁVNÍHO PROSTěEDÍ NA ZAVEDENÍ EURA ............................. 59 7.1 Pracovní skupina pro legislativu ............................................................................ 59 7.2 Charakteristika úkolĤ spojených se zavedením eura ............................................. 60 7.2.1 PĜíprava Obecného zákona .............................................................................. 60 7.2.2 PĜíprava nového zákona o ýeské národní bance ............................................. 61 7.3 Harmonogram legislativních prací ......................................................................... 64 7.4 ZpĤsob rozdČlení právních pĜedpisĤ do skupin ..................................................... 65 7.5 ProvádČcí metodika k materiálu PĜíprava právního prostĜedí na zavedení eura v ýeské republice ..................................................................................................... 66 ZÁVċR ............................................................................................................................... 68 TREATMENT FOR MY DISSERTATION ................................................................... 70 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................. 72 SEZNAM ZKRATEK ....................................................................................................... 73

Úvod „Euro je mČna Evropské mČnové unie a po americkém dolaru je druhým nejdĤležitČjším reprezentantem ve svČtovém mČnovém systému. V souþasnosti je oficiálním platidlem v 16 z 27 státĤ Evropské unie a v šesti dalších zemích mimo unii. KromČ toho existuje pČt dalších zemí a dva mČnové prostory s pevným pĜepoþítacím kurzem k euru.“1 Pro integraþní uskupení þlenských státĤ Evropské unie, které pĜijaly spoleþnou mČnu a na jejichž území je zákonným platidlem mČnová jednotka euro, se používá oznaþení eurozóna. Prvním státem, který rozšíĜil pĤvodních jedenáct þlenských zemí eurozóny, bylo ěecko a stalo se tak 1. ledna 2001, tedy rok pĜed zavedením eura do hotovostního obČhu. Ze zemí z poslední vlny rozšiĜování Evropské unie zavedlo euro od 1. ledna 2007 Slovinsko a o rok pozdČji, tedy 1. ledna 2008, vstoupily do eurozóny další dvČ zemČ – Kypr a Malta. Posledním novým þlenem eurozóny se od 1. ledna 2009 stalo i sousední Slovensko a v následujících letech by se mČla eurozóna dále rozšiĜovat. Ve všech tČchto zemích probČhlo zavedení eura hladce. Mezi pĤvodními patnácti þleny Unie nebylo euro zavedeno ve Velké Británii, Dánsku a Švédsku, které si zatím ponechávají vlastní národní mČny, a v devíti nových þlenských státech EU. První dvČ jmenované zemČ si pĜi vyjednávání Maastrichtské smlouvy prosadily trvalou výjimku na zavedení eura (tzv. opt-out), která umožĖuje neúþastnit se tĜetí fáze projektu HospodáĜské a mČnové unie, tedy samotného zavedení eura. Ostatní zemČ jsou povinny pĜijmout euro, pokud budou splnČna požadovaná kritéria. „Eurové bankovky a mince mají standardní podobu. Bankovky jsou pro všechny zemČ stejné. Mince mají pro všechny zemČ stejný rozmČr, hmotnost, sílu, tvar, provedení hrany, jednu stejnou (tzv. evropskou) stranu s uvedením hodnoty a jsou zhotoveny ze stejného materiálu. Druhá strana (tzv. národní) je v jednotlivých zemích rĤzná. To však nemá vliv na použití mincí v jiných zemích eurozóny.“2 MČnová jednotka euro má mezinárodní zkratku EUR a jako symbol používá stylizované Ĝecké písmeno epsilon, odrážející evropský charakter mČny. UvnitĜ tohoto písmene je dvojitá vodorovná þára, která symbolizuje stabilitu novČ vznikající mČny. Euro je symbolem spoleþné identity, hodnot a postupu evropské integrace. Jak jsem zmiĖovala již na zaþátku, devČt nových þlenských státĤ EU, kterými jsou Bulharsko, Rumunsko, Maćarsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Švédsko a také ýeská republika, jsou povinny po splnČní maastrichtských kritérií vstoupit do eurozóny. Zavedení 1 2

http://ec.europa.eu/ceskarepublika/abc/euro/index_cs.htm [cit. 16. 2. 2010] http://www.cnb.cz/cs/mezinarodni_vztahy/euro/index.html [cit. 16. 2. 2010]

eura v ýeské republice je v souþasné dobČ téma velmi aktuální, neustále probírané, a proto jsem se rozhodla vybrat si to jako téma mé diplomové práce. Jak vyplývá již z názvu, ve své diplomové práci se budu zabývat vztahem ýeské republiky k Evropské mČnové unii. Základním pĜedmČtem mého bádání bude právní otázka pĜistoupení ýeské republiky mezi zemČ užívající mČnu euro. Na zaþátku své práce nejprve vymezím pojem HospodáĜská a mČnová unie a dále pĜiblížím vznik eurozóny a zavedení hotovostního eura. Znaþná þást mé práce pak bude vČnována právním základĤm této mČnové unie a spoleþné mČny. V další þásti se budu zabývat spoleþnou mČnou euro, kde struþnČ zmíním jeho historii, dále právní zakotvení eura, obvyklé fáze procesu pĜijetí této mČny a nakonec transpozici do práva þlenských státĤ. StČžejní þást mé práce se bude týkat podmínek, za kterých stát mĤže tuto mČnu pĜijmout, kde kromČ obecného vymezení a interpretace jednotlivých kritérií uvedu i zpĤsob jejich stanovování a jejich oprávnČnost a vhodnost. DĤležitou þástí bude také konstatování fáze, ve které se ýeská republika nachází a dále aspekty, které opravĖují nebo naopak ještČ brání v pĜijetí této mČny. V samostatné kapitole pak shrnu názory na vhodnost nebo nevhodnost pĜijetí jednotné mČny ýeskou republikou. V poslední þásti své práce se zamČĜím na zmČny právní úpravy, které je nutné v souvislosti se zavedením eura provést a také vliv pĜijetí jednotné mČny na ýeskou národní banku. Cílem mé diplomové práce je poskytnout pĜehled o tom, jak na tom ýeská republika je a jak daleko je v pĜípravách na vstup do eurozóny.

1

HospodáĜská a mČnová politika

1.1 Vymezení pojmu HospodáĜská a mČnová unie Na zaþátku mé diplomové práce bych chtČla nejprve vymezit pojem HospodáĜská a mČnová unie. Tento pojem by se dal definovat jako proces, kterým dochází k harmonizaci hospodáĜských a mČnových politik þlenských státĤ Evropské unie vþetnČ zavedení jednotné mČny. Když se vrátíme na poþátek roku 1999, byla v této dobČ mezi jedenácti státy Evropské unie zahájena tĜetí etapa HospodáĜské a mČnové unie, kterou lze nejlépe charakterizovat právČ zavedením jednotné mČny euro. Výsledný proces však bývá þastČji a bČžnČji ve zkratce oznaþován jako Evropská mČnová unie, a nikoli jako unie mČnová a hospodáĜská, což je název používaný Smlouvou o ES jakožto primárním pramenem evropského práva. O mČnové unii se hovoĜí jako o pojmu, který již reálnČ existuje, neboĢ mČnová unifikace již byla naplnČna. Jinak je tomu v pĜípadČ unifikace hospodáĜské, která dosud naplnČna nebyla a její naplnČní je podmínČno ještČ Ĝadou krokĤ ke sblížení hospodáĜských politik. Oba dva pojmy, to znamená pojem hospodáĜské unie a pojem unie mČnové, jsou v evropském právu konstruovány odlišnČ. HospodáĜská unie je postavena na decentralizované struktuĜe Evropského spoleþenství jakožto „spoleþenství státĤ“. Naproti tomu mČnová unie je založena na pĜenesení mČnových pravomocí z úrovnČ jednotlivých státĤ, tedy z jejich centrálních bank, na úroveĖ unijní do výluþné pĤsobnosti Evropské centrální banky. I pĜes odlišnou kompozici obou tČchto pojmĤ usilovala Smlouva o ES o jejich právní sjednocení v pojmu hospodáĜská a mČnová unie, a to cílenou a koordinovanou dČlbou pravomocí mezi þlenské státy a orgány EU pĜi pĜípravČ tĜetí etapy. Podle pĜevládajícího názoru institucí Evropské unie pĜedstavuje hospodáĜská a mČnová unie dĤsledek jednotného vnitĜního trhu a rozhodující politický milník na cestČ k jednotné EvropČ.

1.2 Vznik eurozóny Maastrichtský scénáĜ stanovil dva okamžiky pro vznik mČnové unie. Jeden dĜívČjší na zaþátku roku 1997 a druhý pozdČjší na zaþátku roku 1999. V prvním pĜípadČ mohla mČnová unie vzniknout za pĜedpokladu, že alespoĖ polovina þlenských zemí splní požadavky maastrichtských konvergenþních kritérií. Naproti tomu v druhém pĜípadČ mČla vzniknout již v jakémkoli poþtu þlenĤ, který splní maastrichtská kritéria. „První termín zĤstal nevyužit, protože þlenské zemČ nedokázaly provést požadovanou konsolidaci svých ekonomik, a to zejména v oblasti veĜejných rozpoþtĤ. Tento fakt Evropská rada formálnČ stvrdila v prosinci

1996 na zasedání v Dublinu. Druhý termín však již v þlenských zemích vyvolal pozoruhodné konsolidaþní úsilí. Blížící se okamžik rozhodnutí o tom, kdo z þlenských zemí Evropské unie se ocitne mezi zakladateli mČnové unie, zaúþinkoval jako vzpruha, která pomáhala mnohým vládám protlaþovat nepopulární úsporná opatĜení.“3 Podklady Evropské komise a Evropského mČnového institutu o pĜipravenosti þlenských zemí na zahájení tĜetího stádia byly vypracovány v bĜeznu 1998. Na jejich základČ pak Evropská rada na zasedání v Bruselu zaþátkem kvČtna 1998 rozhodla, že Evropská unie vstoupí 1. ledna 1999 do závČreþné tĜetí fáze HospodáĜské a mČnové unie a souþasnČ potvrdila, že þleny tohoto uskupení se stane jedenáct zemí – Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, NČmecko, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a ŠpanČlsko. K tomuto dni byly neodvolatelnČ zafixovány kurzy národních mČn tČchto zemí vĤþi euru a ke stejnému dni tyto státy pĜedaly pravomoc vykonávat monetární politiku Evropskému systému centrálních bank. Zavedení jednotné mČny euro bývá þasto oznaþováno za nejvČtší finanþní transakci v dČjinách. „Z minulosti jsou sice známy mČnové unie mezi nČkolika státy, ale nikdy v historii nedošlo k situaci, aby byla zavedena jedna mČna pro více než 300 milionĤ lidí a pro transakce takového ekonomického významu, jakými transakce v eurech nepochybnČ jsou.“4 Zavedení této jednotné mČny tedy znamená nejen vznik nejvČtší mČnové oblasti na svČtČ a druhého nejvČtšího kapitálového trhu, ale také zásadní zlom v rozložení svČtových finanþních trhĤ, a to do tĜech klíþových oblastí – trhu dolarového, jenového a eurového. HospodáĜský potenciál ustavené mČnové unie obsáhl tĜi þtvrtiny celkového výkonu Evropské unie. Na závČr bych chtČla Ĝíci, že se zavedením spoleþné mČny euro jsou spjata nejen pozitiva, ale i možná rizika, a to zejména v podobČ asymetrických ekonomických šokĤ. Realizace daného projektu byla velmi nákladná a nČkterá pozitiva þi negativa se mohou objevit až v dlouhodobém horizontu. I navzdory tomu lze ale bezesporu konstatovat, že EMU se spoleþnou mČnou euro prokázaly koncem roku 2002 svou životaschopnost a staly se reálnou a respektovanou souþástí svČtové ekonomiky a svČtového mČnového systému. Zda þi v jaké míĜe se bude jejich vliv ve svČtové ekonomice projevovat, bude záležet na jejich dalším vývoji. V neposlední ĜadČ lze za pozitivní považovat také to, že mnohé katastrofické scénáĜe

3 http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_vznik_eurozony.html [cit. 16. 2. 2010] 4

TOMÁŠEK, M. Kdy má ýeská republika usilovat o pĜistoupení k euru – vztah ekonomických a právních kritérií? In: LOUŽEK, M. (ed.). MČnová politika a pĜíchod eura. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2002, s. 37-45.

europesimistĤ pĜedvídající zhroucení EMU se nepotvrdily. Jedna dĤležitá etapa evropské ekonomické integrace tak dospČla ke svému cíli.

1.3 Zavedení hotovostního eura Vznikem eurozóny dne 1. ledna 1999 nepocítil bČžný obþan žádnou zásadní zmČnu. V obČhu nadále zĤstávaly národní bankovky a mince, které tak jako dĜíve plnily standardní penČžní funkce a nová mČna euro existovala pouze v bezhotovostní formČ, tj. v podobČ zĤstatkĤ na bankovních úþtech. Dá se Ĝíci, že na používání bezhotovostního eura se vztahoval princip „žádné pĜikazování, žádné zakazování“, který zcela nechával na uvážení podnikĤ a domácností, jak dalece budou využívat euro pro své potĜeby. Uvedené uspoĜádání trvalo celkem tĜi roky a je oznaþováno jako tzv. pĜechodné období. Teprve po jeho uplynutí, 1. ledna 2002, byla ve všech zemích eurozóny zahájena výmČna národního obČživa za eurové. „V prĤbČhu dvou mČsícĤ vyhrazených pro tzv. duální cirkulaci5 postupnČ mizely z obČhu známé národní bankovky a mince, jejichž místo rychle zaujímaly nové bankovky a mince znČjící na mČnu euro. Historie nezaznamenala tak gigantickou operaci s obČživem. Podle odborných pramenĤ bylo vyrobeno celkem 14, 25 miliard eurových bankovek a 56 miliard eurových mincí.“6 Tato penČžní masa musela být nejen zhotovena, ale i uskladnČna a distribuována a naproti tomu dosluhující národní bankovky a mince musely být staženy, uskladnČny, pĜemístČny a zlikvidovány. „Tehdejší situace byla ojedinČlá i tím, že jen málokdo z více jak 300 milionĤ obyvatel, kterým mČla nová mČna sloužit, se mohl s jeho fyzickou podobou pĜedem podrobnČji seznámit. Nebylo to možné z bezpeþnostních dĤvodĤ, neboĢ z pĜedþasné dostupnosti nového platidla by tČžili padČlatelé a jiní podvodníci, kteĜí by zneužívali neobeznámenosti široké veĜejnosti s novými penČzi. I z tohoto dĤvodu byly vedeny nákladné informaþní a vzdČlávací kampanČ.“7 Tato nároþná logistická operace mČla hladký prĤbČh, neboĢ jí pĜedcházela dĤsledná a peþlivá pĜíprava. Nebyly zaznamenány žádné kolapsy pĜi placení vesmČs neznámou mČnou a ani prĤzkumy veĜejného mínČní neukázaly žádné zásadní problémy obyvatelstva pĜi pĜechodu na novou mČnu. 5

Duální cirkulace (duální obČh) je relativnČ krátké období (v pĜípadČ ýR v délce trvání dvou kalendáĜních týdnĤ) po zavedení eura, po kterou bude možné platit v hotovosti v korunách i v eurech. Na hotovostní platby v korunách by se mČlo vracet v euromČnČ. Jedná se o období, kdy jsou v obČhu obČ mČny, pĜiþemž euro má status zákonného platidla a koruna je postupnČ stahována. 6 http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/676.html [cit. 16. 2. 2010] 7 http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/676.html [cit. 16. 2. 2010]

2

Právní základy Evropské mČnové unie Právní základy Evropské mČnové unie vycházejí v ekonomickém i právním smyslu z

vývojových smČrĤ evropské integrace v posledních 50 letech. Koordinace hospodáĜských politik þlenských zemí EU a jejich sbližování až k mČnové unii tvoĜí právní základ hospodáĜskopolitický, který v sobČ zahrnuje i proslulá maastrichtská konvergenþní kritéria jako podmínky vstupu jednotlivých zemí do mČnové unie. Vývojové tendence sbližování mČn þlenských státĤ až k mČnČ jednotné pak vytváĜí právní základ mČnový. Evropská integrace je zásadnČ postavena na volném pohybu þtyĜ základních faktorĤ, a to osob, zboží, služeb a kapitálu. Z nich se k mČnové unii nejtČsnČji pĜimyká volný pohyb kapitálu a volný pohyb služeb, v daném pĜípadČ služeb finanþních, které tvoĜí další dva právní základy Evropské mČnové unie. Proti jednotné mČnové politice stojí hospodáĜská politika, která je v každém þlenském státČ autonomní, pĜestože je v rámci EU koordinována. „KromČ politické vĤle vlád a parlamentĤ þlenských zemí EU tu tedy je a bude nutná velmi tČsná koordinace národních hospodáĜských politik navzájem i vĤþi unijní politice mČnové. K tomu patĜí i sjednocování národních a evropských institucionálních struktur, které tvoĜí institucionální právní základ mČnové unie.“8 V následujících kapitolách bych chtČla podrobnČji popsat pouze právní základ hospodáĜskopolitický, mČnový a institucionální. „Evropská mČnová unie spadá do výluþné pravomoci Evropského spoleþenství, které stanoví její právní rámec. V primárním právu jsou jeho souþástí þlánky 105-124 Smlouvy o založení ES, Protokol o Statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, Protokol o konvergenþních kritériích a též Protokol o proceduĜe pĜi nadmČrném schodku.“9 Pro nové þleny EU, mezi nimiž je i ýR, je dále významné ustanovení þl. 4 Aktu o podmínkách pĜistoupení k EU, který tvoĜí nedílnou souþást Smlouvy o pĜistoupení k EU a podle kterého se tyto nové zemČ úþastní HospodáĜské a mČnové unie jako zemČ s doþasnou výjimkou pro zavedení eura.

2.1 Právní základ hospodáĜskopolitický Jak jsem již zmiĖovala, hospodáĜskopolitický základ mČnové a hospodáĜské unie znamená vlastnČ právní rámec sbližování hospodáĜských politik þlenských zemí EU. „Toto 8

TOMÁŠEK, M. Právní základy Evropské mČnové unie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. 165 s. ISBN 80902243-3-4. 9 http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010]

sbližování bylo a je podstatnou náležitostí mČnové integrace a sladČní rĤzných hospodáĜských politik þlenských státĤ ES a je nezbytným pĜedpokladem mČnové unifikace, tedy vytvoĜení jednotné mČnové politiky.“10 Slaćování hospodáĜských politik þlenských státĤ se dČlo a dČje na základČ právem stanovených ekonomických kritérií (tzv. maastrichtských konvergenþních kritérií),

jejichž

splnČní

bylo

nutnou

podmínkou

pro

vznik

mČnové

unie.

„HospodáĜskopolitický základ mČnové a hospodáĜské unie vychází z þlánku 2 Smlouvy o ES, podle nČhož bude mít Spoleþenství za úkol podporovat zavedením spoleþného trhu a hospodáĜské a mČnové unie, jakož i uskuteþĖováním spoleþných politik v celém Spoleþenství harmonické a vyvážené rozvíjení ekonomických þinností, udržitelný a neinflaþní hospodáĜský rĤst, respektující životní prostĜedí, vysoký stupeĖ sbližování hospodáĜské výkonnosti, vysokou úroveĖ zamČstnanosti a sociální ochrany, zvyšování životního standardu a kvality života a hospodáĜskou a sociální soudržnost a solidaritu mezi þlenskými státy.“11 Spoleþná (hospodáĜská) politika ve smyslu tohoto þlánku je tak pĜedpokladem nejprve postupného prohlubování základních svobod spoleþného trhu, tedy volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, a jeho pĜechodu v jednotný vnitĜní trh v roce 1993 a dále pak právním základem

mČnové

a

hospodáĜské

unie.

Z výše

uvedeného

tedy

vyplývá,

že

hospodáĜskopolitickým základem mČnové a hospodáĜské unie je koordinovaná a spoleþná hospodáĜská politika þlenských státĤ.

2.2 Právní základ mČnový Smyslem mČnovČ právních krokĤ v 60. a 70. letech bylo vymezit pevnČjší kurzový režim, což se nakonec podaĜilo v roce 1978 v rámci Evropského mČnového systému. Zavedení spoleþné mČny euro tak bylo umožnČno i díky pravidlĤm mČnové konvergence, na nČž navázala pravidla pro právní nástupnictví mezi eurem a bývalou mČnovou jednotkou ECU a mezi eurem a národními mČnami zúþastnČných zemí. 2.2.1 Koordinace mČnové politiky a koordinace devizových kurzĤ „Již od poþátku 60. let se zaþalo v praxi evropské integrace ukazovat, že spoleþný trh, vytvoĜený Smlouvou o EHS, pĜedpokládá sice koordinovanou hospodáĜskou politiku, ale v mČnové politice do té doby pĜíliš nepokroþil.“12 Smlouva o EHS nastínila základní podobu 10

TOMÁŠEK, M. Právní nástupnictví mČny euro. Praha: Linde, 2000. 270 s. ISBN 80-7201-205-3. TOMÁŠEK, M. Právní nástupnictví mČny euro. Praha: Linde, 2000. 270 s. ISBN 80-7201-205-3. 12 TOMÁŠEK, M. Právní základy Evropské mČnové unie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. 165 s. ISBN 80-902243-3-4. 11

mČnového systému ve svém þlánku 107 (nynČjší þlánek 108), podle kterého budou þlenské státy sledovat svoji politiku v oblasti devizových kurzĤ jako vČc spoleþného zájmu. V souvislosti s tím zakotvila Smlouva o EHS také institut MČnového výboru jakožto orgánu pro sledování hospodáĜského, mČnového a rozpoþtového vývoje. ObecnČ platí, že pokud þlenský stát zmČní devizový kurz své mČny zpĤsobem nesluþitelným s ustanoveními Smlouvy o EHS a poškozujícím podmínky soutČže, mĤže podle ustanovení Smlouvy o EHS Komise ES po konzultacích s MČnovým výborem zmocnit ostatní þlenské státy, aby pĜijaly po urþité období nezbytná opatĜení, na jejichž základČ budou urþeny nové podmínky a nová opatĜení jako dĤsledek takové zmČny. ýlánek 107 (108) se tak stal širokou základnou spolupráce, nevytvoĜil však strukturu mČnového systému, þi dokonce unie, takže k právnímu zakotvení mČnové unie bylo tĜeba ujít ještČ pomČrnČ dlouhou cestu. 2.2.2 Pokus o koordinaci kurzových pásem „Poté, kdy dochází k zesílení koordinace hospodáĜských politik þlenských státĤ EHS, jež zvČtšilo vzájemnou závislost ekonomik þlenských státĤ spojenou s potĜebou koordinace mČnových politik a stabilizace kurzových výkyvĤ, vznikla nutnost novČ pojmout ustanovení þlánku 107 (108) Smlouvy o EHS. Tím se stalo Marjolinovo memorandum, které bylo k této otázce pĜijato v roce 1962.“13 V nČm se doslova konstatovalo, že po urþitém pĜechodném období bude nutné zafixovat smČnné kurzy mČn tehdy šesti þlenských zemí EHS – Belgie, Francie, Itálie, Lucemburska, Nizozemska a Západního NČmecka, a stanovit pro tyto kurzy úzká fluktuaþní pásma. „MČnový program obsažený v MarjolinovČ memorandu se sice nerealizoval v plném rozsahu, avšak nČkterá dílþí opatĜení uplatnČní pĜece jen našla. Jedním z takových opatĜení bylo vytvoĜení Výboru guvernérĤ centrálních bank þlenských zemí EHS na základČ rozhodnutí Rady EHS z kvČtna 1964, který se stal prvním orgánem ke koordinaci spolupráce mezi centrálními bankami þlenských státĤ. Prvním pokusem o mČnovou integraci byl v roce 1969 tzv. BarrĤv plán, pĜednesený na zasedání Evropské rady v prosinci 1969 v Haagu. Z podnČtu tohoto summitu byl vytvoĜen tzv. WernerĤv výbor, který v roce 1971 pĜedložil dokument nazvaný Wernerova zpráva o „VytváĜení stádií hospodáĜské mČnové unie“.“14 Tato zpráva obsahovala plán na dosažení hospodáĜské a mČnové unie v rámci ES v urþitých stádiích do 10 let. Koneþným cílem mČlo 13

TOMÁŠEK, M. Právní základy Evropské mČnové unie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. 165 s. ISBN 80-902243-3-4. 14 TOMÁŠEK, M. Právní základy Evropské mČnové unie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. 165 s. ISBN 80-902243-3-4.

být vytvoĜení oblasti, kde se volnČ pohybují osoby, zboží a kapitál bez nekalých soutČžních tlakĤ a s vylouþením hrozby strukturálních a regionálních nerovností. „Wernerova zpráva doznala, že k úspČšnému vytvoĜení mČnové unie musejí být nČkteré pravomoci, vykonávané na národních úrovních, pĜenášeny na úroveĖ nadnárodní, tedy na orgány ES.“15 Zpráva pĜedpokládala dva základní znaky této unie:16 •

vzájemnČ zafixovaný smČnný kurz þlenských mČn a

•

jednotnou mČnovou politiku, Ĝízenou centrální mČnovou institucí, která by Ĝídila rozpoþtovou politiku a byla podĜízena Evropskému parlamentu.

KromČ toho návrh také pĜedpokládal vytvoĜení rozhodovacího centra pro hospodáĜskou politiku, systému centrálních bank a Evropského fondu mČnové spolupráce. Ustanovení o mČnové unii byla nakonec vtČlena do ěímské smlouvy, což odsouhlasily jak Wernerova zpráva, tak i odpovídající návrh Komise ES. VytvoĜení evropské mČnové a hospodáĜské unie podpoĜili v roce 1972 také pĜedstavitelé tehdejších devíti þlenských zemí ES na zasedání Evropské rady v PaĜíži, neboĢ dospČli k závČru, že navržená mČnová unie je nevyhnutelným základem pokroku a odstranČní regionálních disproporcí uvnitĜ ES. Základními znaky pĜipravované mČnové unie mČly být vzájemnČ regulovatelné, podpĤrné a ochranné mechanizmy mČn þlenských zemí. S tím také þlenské státy souhlasily. V této souvislosti nelze opomenout ani základní právní problém mČnové integrace, který se jevil již od poþátku 70. let, a to právní zakotvení kurzových pásem. Obecnou tendencí tu bylo vymezit dolní a horní hranici a tyto hranice postupnČ sbližovat až k pevnému kurzu jakožto základu spoleþné mČny, což však vždy naráželo pĜedevším na objektivní a ekonomicky dané pĜekážky. 2.2.3 Právní zakotvení mČnové unifikace Akt o jednotné EvropČ (1986) Vývojové smČry institutu evropské mČnové unie nebyly po dlouhou dobu zapracovány do primárních pramenĤ práva ES, tedy do smluv o založení Evropských spoleþenství. Až v roce 1986 byla Smlouva o EHS doplnČna Aktem o jednotné EvropČ, jenž byl až do pĜijetí Smlouvy o ES v roce 1992 právním základem pro rozvoj mČnové unie vþetnČ Evropského mČnového systému. Tento dokument doplnil do Smlouvy o EHS þlánek 102a (98) o spolupráci v hospodáĜské a mČnové politice, který Ĝíká, že þlenské státy musejí spolupracovat 15


tak, aby zajistily konvergenci hospodáĜské a mČnové politiky ve smyslu þlánku 101 Smlouvy o ES. „Tento þlánek požaduje, aby každý þlenský stát sledoval hospodáĜskou politiku, nezbytnou pro zajištČní vyváženosti platební bilance a pro posilování dĤvČry v jeho národní mČnu, za souþasného udržování vysoké zamČstnanosti a pevných cen.“17 Akt o jednotné EvropČ mČl pro evropskou mČnovou spolupráci þtyĜi hlavní dĤsledky:18 •

je následnou legitimizací vývoje hospodáĜské a mČnové unie, která pĤvodnČ nebyla vyslovenČ pĜedmČtem Smlouvy o EHS

•

uznává existenci EMS a ECU

•

požaduje zachování stávajících pravomocí þlenských státĤ v oblasti mČnové spolupráce

•

aþkoliv Akt o jednotné EvropČ explicitnČ nezakotvil EMS a ECU, implicitnČ je uznal jako právoplatné instituty, neboĢ se odvolává na nČ samotné i na zkušenosti z užívání tČchto institutĤ v praxi. Akt o jednotné EvropČ považuje EMS a ECU za spojnice mezi dĜívČjšími nezávislými

národními politikami v oblasti mČn a devizových kurzĤ na jedné stranČ a pokusy o vytvoĜení mČnové unie na stranČ druhé. Je tĜeba podotknout, že EMS je považován za urþité stádium mezi národní mČnovou nezávislostí a mČnovou unií a tento názor byl mimo jiné zopakován v Nyborské dohodČ mezi ministry hospodáĜství a financí þlenských zemí ES z roku 1987. Tato dohoda významným zpĤsobem posílila funkce EMS a zvýšila tak jeho zpĤsobilost napomáhat mČnovému sjednocení, které bylo završeno zavedením spoleþné mČny v roce 1999. Smlouva o založení Evropského spoleþenství (1992) Je dĤležité si uvČdomit, že pojetí mČnové politiky tak, jak je zakotveno ve SmlouvČ o ES, je postaveno pĜedevším na jednotnosti mČnové politiky a na nedílné pravomoci Evropské centrální banky a Evropského systému centrálních bank v mČnových otázkách. Základní zásady jednotné mČnové politiky vyplývají z ustanovení þlánkĤ 105–111 Smlouvy o ES. Jsou jimi:19 •

udržení cenové stability

17

TOMÁŠEK, M. Právní základy Evropské mČnové unie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. 165 s. ISBN 80-902243-3-4. 18 TOMÁŠEK, M. Právní základy Evropské mČnové unie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. 165 s. ISBN 80-902243-3-4. 19 TOMÁŠEK, M. Právní základy Evropské mČnové unie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. 165 s. ISBN 80-902243-3-4.

•

podpora všeobecných ekonomických podmínek v EU na zásadČ otevĜeného tržního hospodáĜství s volnou soutČží a úþelným pĜerozdČlováním finanþních prostĜedkĤ

•

jednotné a centralizované definování mČnové politiky

•

centralizovaná držba a správa rezerv v cizích mČnách

•

podpora fungování platebních systémĤ

•

centralizovaná emise obČživa spoleþné mČny. Ze zmiĖovaných þlánkĤ ve spojitosti s ostatními ustanoveními Smlouvy o ES dále plyne,

že jednotná a centrální mČnová politika Evropské unie je oddČlena od hospodáĜské politiky, zejména od politiky rozpoþtové, která zĤstává v pravomoci þlenských státĤ a je orgány Unie koordinována. Je tĜeba konstatovat, že mČnová politika vykonávaná Evropskou centrální bankou je zároveĖ oddČlena od dohledových pravomocí národních orgánĤ nad úvČrovými institucemi v jednotlivých þlenských státech. NicménČ v þlánku 105 odst. 6 Smlouvy o ES je zakotveno, že Evropská centrální banka mĤže se souhlasem Evropského parlamentu národním dohledovým orgánĤm vytyþovat úkoly.

2.3 Právní základ institucionální ýlánek 8 Smlouvy o ES Ĝíká, že Evropský systém centrálních bank („ESCB“) a Evropská centrální banka („ECB“) budou ustaveny v souladu s postupy, stanovenými v této smlouvČ; jednají v mezích pravomocí svČĜených jim touto smlouvou a Statutem20 ESCB a ECB, pĜipojeným k této smlouvČ. Tímto þlánkem je tedy do systému orgánĤ EU vþlenČna Evropská centrální banka, která se vedle Evropského parlamentu, Rady, Evropské komise, Evropského soudního dvora a Úþetního dvora stává plnohodnotným orgánem EU. V pĜípadČ Evropského systému centrálních bank se však nejedná o orgán EU, nýbrž o místo pro koordinaci mČnových politik mezi ECB a centrálními bankami neúþastnických státĤ mČnové unie. Podle citovaného þlánku byl zĜízen 1. ledna 1999 jako orgán pro koordinaci jednotné mČnové politiky EU a je složen z Evropské centrální banky a ze všech národních centrálních bank všech þlenských státĤ EU. UvnitĜ ESCB jsou dvČ skupiny centrálních bank, neboĢ jsou v nČm sdruženy jak centrální banky þlenĤ mČnové unie vþetnČ ECB, tak i centrální banky Dánska, Švédska a Velké Británie, tedy zemí, které se dosud mČnové unie neúþastní. Rozdíl mezi obČma skupinami centrálních bank spoþívá v tom, že zatímco þlenové mČnové 20

Statut ECB upravuje postavení Evropské centrální banky a základní pravidla jejího fungování. Je souþástí (protokolem) Smlouvy o založení ES.

unie a ECB provádČjí jednotnou mČnovou politiku, neþlenové mČnové unie si podržují vlastní mČnovou politiku. Tento rozdíl však není v praxi pĜíliš viditelný, neboĢ mČnová politika obou skupin je výraznČ koordinována právČ díky ESCB, což je i hlavním smyslem tohoto orgánu. Právní režim ESCB se neĜídí jen ustanoveními Smlouvy o ES, ale také Dodatkovým protokolem o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. Jelikož si národní centrální banky, jakož i ECB zachovávají postavení samostatných právnických osob, mají právní subjektivitu, na rozdíl od ESCB, který právní subjektivitu nemá. Jak jsem již uvedla výše, ESCB není orgánem, nýbrž korporací orgánĤ, a to centrálních bank. „ěídicím orgánem Evropského systému centrálních bank je Rada ECB, kterou tvoĜí ěídicí výbor Evropské centrální banky a guvernéĜi národních centrálních bank. Podle þlánku 105 odst. 1 Smlouvy o ES je prvoĜadým cílem ESCB udržovat cenovou stabilitu, podporovat jednotlivé hospodáĜské politiky EU a nedČlitelnost mČnové politiky. To vše má ESCB uskuteþĖovat na zásadách otevĜeného tržního hospodáĜství, volné soutČže, federalismu a subsidiarity. Evropská centrální banka je orgánem pro Ĝízení a výkon jednotné mČnové politiky tČch þlenských zemí EU, které jsou úþastníky mČnové unie.“21 Národní centrální banky úþastnických zemí mČnové unie pozbývají pravomoci v oblasti mČnové politiky a postupují je Evropské centrální bance. Dá se Ĝíci, že samy se pak stávají pouhými nástroji pro výkon jednotné mČnové politiky, urþované Evropskou centrální bankou. K výkonu svých mČnových pravomocí je ECB oprávnČna:22 •

vydávat pĜedpisy, které mají obecnou platnost, jsou právnČ závazné a aplikovatelné ve všech þlenských státech

•

pĜijímat rozhodnutí

•

vydávat doporuþení a poskytovat posudky, které nejsou právnČ závazné.

Dále je ECB oprávnČna ukládat sankce penČžité povahy za neplnČní jejích pĜedpisĤ a rozhodnutí a kromČ toho plní také funkci poradní, na jejímž základČ mĤže být ECB požádána orgány ES o vyjádĜení k jakémukoliv navrženému právnímu pĜedpisu ES. Je vhodné zmínit, že za urþitých podmínek mĤže obdobná vyjádĜení podávat i k národním právním pĜedpisĤm þlenských státĤ.

21 22

TOMÁŠEK, M. Právní nástupnictví mČny euro. Praha: Linde, 2000. 270 s. ISBN 80-7201-205-3. TOMÁŠEK, M. Právní nástupnictví mČny euro. Praha: Linde, 2000. 270 s. ISBN 80-7201-205-3.

3

Spoleþná mČna euro

3.1 Struþné nastínČní historie eura Jen okrajovČ bych se chtČla dotknout problematiky vzniku spoleþné mČny. PĜednČ je nutné podotknout, že myšlenka zavedení spoleþné mČny není pro Evropu nijak nová. Neobjevuje se až v 90. letech, ale již od 60. let 20. století v rámci tehdejšího Evropského hospodáĜského spoleþenství, a to v rĤzných podobách a s rĤznou intenzitou. V té dobČ mezi þlenskými státy fungoval tzv. Brettonwoodský systém, který vázal všechny mČny þlenských státĤ na dolar a dolar na zlato. Tento systém se postupnČ ukázal jako nepĜíliš stabilní a již po jeho rozpadu v 70. letech se v tehdejším EHS objevily snahy o zavedení stabilizaþního kurzovního mechanismu. Státy EHS se totiž obávaly toho, že by nestabilita dolaru mohla ohrozit vnitroevropský obchod. Objevil se proto systém hada v tunelu, který spoþíval na vytvoĜení fixní parity a oscilaþních pásem, pĜiþemž pásmo bylo užší mezi evropskými mČnami. V praxi se jednalo o navázání evropských mČn na nČmeckou marku, což byla nejstabilnČjší mČna v systému. Had v tunelu byl ale z mnoha dĤvodĤ velmi nestabilní a dlouho nevydržel, v roce 1976 zanikl. PĜes jeho neúspČch, pouhé dva roky po jeho zániku, tedy v roce 1978, vzniká z francouzsko-nČmecké iniciativy Evropský mČnový systém, který mČl omezit výkyvy smČnných kurzĤ mČn þlenských státĤ. V 80. letech pak napomohl stabilizovat devizové kurzy mČn. EMS je složen ze tĜí základních prvkĤ:23 •

evropské mČnové jednotky ECU, od níž se oþekávalo, že postupnČ nahradí dolar jako hlavní zúþtovací jednotku mezi státy EHS

•

mechanismu smČnných kurzĤ (ERM), který mČl nahradit hada v tunelu a

•

krátkodobých finanþních instrumentĤ na podporu stabilních devizových kurzĤ. S problémy 70. a 80. let, pĜedevším strukturálních krizí a vysoké dlouhodobé

nezamČstnanosti, myšlenka spoleþné mČny na chvíli utichá a ožívá díky pĜedsedovi Evropské komise Jacquesu Delorsovi. „Spoleþná mČna je chápána jako logické a nutné završení vnitĜního trhu. V roce 1989 se souhrnné názory objevují v tzv. DelorsovČ zprávČ, která prosazuje vytvoĜení jednotné mČny v postupných stádiích, nezávislou centrální banku a

23 ŠVIHLÍKOVÁ, I. Ekonomické a politické dopady eura na ýR. Evropská integrace a vstup ýeské republiky do Evropské unie z pohledĤ humanitních vČd, 2004, 12. roþník, þíslo 2. str. 75-86.

koordinaci národních hospodáĜských politik.“24 Delors se inspiroval již výše zmínČnou Wernerovou zprávou ze 70. let, ovšem je tu jeden významný rozdíl. Zatímco Werner poþítal s udržením národních mČn, které by díky fixaci pĤsobily jako jedna, Delors sází na spoleþnou mČnu, tedy na odstranČní mČn národních. 90. léta jsou pro evropský ekonomický vývoj obdobím, kdy došlo k mnohým zmČnám. Zmínila bych alespoĖ nČkteré: makroekonomický vývoj v jednotlivých zemích je znaþnČ diferencovaný,

rozdíly

v inflaci

dosahují

dvouciferných

hodnot,

v souvislosti

se

znovusjednocením NČmecka dostává trhliny i nČmecká mČnová a fiskální politika a v neposlední ĜadČ sem patĜí i probíhající rozsáhlá liberalizace kapitálových transakcí, což má za následek to, že mechanismus smČnných kurzĤ se tak stává mnohem zranitelnČjší vĤþi spekulativním tokĤm kapitálu. Rozhodnutí o zavedení spoleþné mČny, pĜestože byly a jsou neustále zdĤrazĖovány ekonomické pĜínosy, bylo v prvé ĜadČ politické. Jelikož se Francie obávala pĜíliš dominantní role nČmecké marky v evropském prostoru, zaznČl francouzský argument ukonþit její dominantní roli v systému a narušení svČtové pĜevahy dolaru ve svČtových mČnových rezervách. Veškeré systémy, o které se EHS v prĤbČhu let od zániku Brettonwoodského systému pokoušelo, skonþily vČtší þi menší závislostí na síle nČmecké marky, a tak potažmo nČmecké ekonomiky. Ekonomických dĤvodĤ pro zavedení spoleþné mČny bylo nČkolik. V prvé ĜadČ se spoleþná mČna brala jako posílení vnitĜního trhu, neboĢ rĤzné mČny byly považovány za poslední pĜekážky volného obchodu. HovoĜilo se také o eliminaci kurzových rizik, stejnČ jako v 70. letech. Argumentovalo se i vČtší konvergencí ekonomik, pĜílivem pĜímých zahraniþních investic a také rĤstem pracovních míst.

3.2 Právní zakotvení eura „Evropský mČnový systém a evropská mČnová jednotka byly s procesem evropské unifikace v Evropské unii nerozluþnČ spjaty do poloviny 90. let. V praxi fungovaly po dvČ desetiletí a ECU se na mezinárodních trzích stala uznávaným pojmem. V 80. a 90. letech ECU pĜekroþila a rozšíĜila svoji pĤvodní úlohu v EMS a neoþekávanČ pĜerostla v nezávislou mČnovou jednotku, a to jednu z nejþastČji používaných.“25 Spoleþná mČna, kterou pĜedpokládala ustanovení Smlouvy o ES vztahující se ke konvergenci hospodáĜských politik a 24

ŠVIHLÍKOVÁ, I. Ekonomické a politické dopady eura na ýR. Evropská integrace a vstup ýeské republiky do Evropské unie z pohledĤ humanitních vČd, 2004, 12. roþník, þíslo 2. str. 75-86. 25 TOMÁŠEK, M. Právní základy Evropské mČnové unie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. 165 s. ISBN 80-902243-3-4.

k mČnové unifikaci, byla na euro pokĜtČna na zasedání Evropské rady v Madridu 15. a 16. prosince 1995 a stala se tak pokraþovatelem ECU. PĜestože euro navazuje na užívání ECU, je mezi nimi rozdíl. Zatímco ECU nebyla plnohodnotná mČna, nýbrž pouze mČnový koš, euro vykazuje všechny pojmové znaky plnohodnotné mČny, jimiž jsou zejména jednotná a nedČlitelná mČnová politika a centrální politika emisní, soustĜedČná do rukou centrální mČnové instituce, tedy Evropské centrální banky. Euro je nejen právním nástupcem národních mČn, ale rovnČž i právním nástupcem ECU. V prvním pĜípadČ euro nahrazuje národní mČnu každého státu, který se stává þlenem mČnové unie, s tím, že dosavadní domácí mČna každého takového státu zaniká. V druhém pĜípadČ pak euro nahrazuje evropskou mČnovou jednotku, která zavedením spoleþné mČny v jedenácti zemích Evropské unie k 1. lednu 1999 pozbyla svĤj pĤvodní význam. Euro jako právní nástupce národní mČny a evropské mČnové jednotky rovnČž nastupuje do právních vztahĤ po takových mČnách. Z výše uvedeného lze dovodit dva základní okruhy právního pĤsobení eura, a to právní pĤsobení absolutní a relativní, jimiž se budu zabývat v následujících kapitolách. 3.2.1 Absolutní právní pĤsobení eura Absolutní právní pĤsobení eura, tedy jeho vztah erga omnes, je vyjádĜením jeho nástupnictví vĤþi pĜíslušné národní mČnČ, resp. po ECU. StČžejním právním pĜedpisem je NaĜízení ES þ. 974/98 Rady EU z 3. kvČtna 1998 o zavádČní eura, které konstatuje samotný fakt nástupnictví a je odvozeno od ustanovení þlánku 123 Smlouvy o ES, který ve svém odst. 6 pĜedpokládá existenci spoleþné mČny jako mČny plnohodnotné. Podle þlánkĤ 2 a 3 citovaného naĜízení bylo k 1. lednu 1999 zavedeno euro jako spoleþná mČna v již zmínČných 11 zemích. PĤsobnost þlánku 123 Smlouvy o ES byla vyhlášena pouze na ty státy, jichž se zavedení spoleþné mČny týká, protože pouze jejich mČny jsou eurem nahrazovány. PĤsobnost vĤþi ostatním státĤm, zejména vĤþi neþlenským státĤm Evropské unie, je postavena na mezinárodnČ právní zásadČ lex monetae (právo mČny), podle níž:26 •

každý stát je nadán mČnovou suverenitou27 vþetnČ práva vytvoĜit si a nahradit svoji mČnu

•

suverénní práva každého státu nad vlastní mČnou musejí být uznávána všemi ostatními státy a jejich soudními a výkonnými orgány

26

TOMÁŠEK, M. Právní základy Evropské mČnové unie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. 165 s. ISBN 80-902243-3-4. 27 MČnová suverenita je nezávislý výkon mČnové politiky jako nástroje ovlivĖování ekonomiky, který je provádČn centrální bankou dané zemČ. Po vstupu do eurozóny dochází ke ztrátČ této mČnové suverenity, kdy rozhodovací pravomoc pĜi stanovení mČnové politiky pĜechází na Evropskou centrální banku. Národní centrální banky zemí eurozóny se podílí na výkonu spoleþné mČnové politiky.

•

uznání suverénních práv jiného státu nad jeho vlastní mČnou mĤže být ostatními státy odepĜeno jen v pĜípadech, kdy je vykonáváno diskriminaþním zpĤsobem vĤþi tČmto ostatním státĤm, což však v žádném pĜípadČ nebude platit pro euro. Z výše uvedeného je zĜejmé, že euro budou z titulu obecného mezinárodního práva

uznávat všechny státy svČta jako nástupce národní mČny pĜíslušných zemí. ZemČ Evropské unie jsou k takovému uznávání vázány nejen Smlouvou o ES, ale i pĜíslušnými normami sekundárního práva ES. „Pro uznávání spoleþné mČny euro v zemích, které mají s EU uzavĜenu Evropskou dohodu (jako napĜíklad ýR), je navíc požadavek obecné mezinárodnČ právní zásady lex monetae zesílen závazkem o sbližování legislativy tČchto státĤ s právem ES.“28 V závČru této podkapitoly bych se chtČla vČnovat þasovému faktoru právního nástupnictví eura. Ten je vyjádĜen tak, že právní nástupnictví eura vĤþi evropské mČnové jednotce ECU vzniklo okamžitČ a bezprostĜednČ 1. lednem 1999, zatímco právní nástupnictví vĤþi mČnám první vlny jedenácti státĤ EU je realizováno postupnČ ve lhĤtČ od 1. ledna 1999 do 31. prosince 2001. Tato lhĤta je pĜíznaþná tím, že euro a pĜíslušná národní mČna jsou alternativa facultas, þili alternativní možností pro plnČní, což vyplývá z þlánku 8 odst. 3 naĜízení ES 974/98. Osoba povinná k plnČní ze závazku denominovaného v národní mČnČ mĤže tedy v pĜechodném období splnit oprávnČnému tento závazek buć v národní mČnČ, nebo v eurech, které jsou vzájemnČ zastupitelné. V tomto pĜechodném období se národní mČny zemí mČnové unie považují za realizaci eura, a to až do distribuce bankovek a mincí eur a eurocentĤ. A v pĜípadČ bezhotovostního platebního styku jsou orgány EU a orgány þlenských zemí EU povolány pĜijímat opatĜení k usnadnČní pĜechodu bezhotovostního platebního styku na eura. Ze zásady lex monetae plyne, že pĜijetí nové mČny euro znamená plné nahrazení dosavadních mČn národních v pevnČ stanoveném pĜepoþítacím koeficientu29. 3.2.2 Relativní právní pĤsobení eura Na tomto místČ je tĜeba si pĜipomenout, že právní zakotvení spoleþné mČny euro je postaveno na provádČcích ustanoveních zĜizovacích smluv. „PĤvodnČ se pĜi pĜípravČ právních 28

TOMÁŠEK, M. Právní základy Evropské mČnové unie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. 165 s. ISBN 80-902243-3-4. 29 PĜepoþítací koeficient je nevratný a nemČnný kurz urþený Radou EU v souladu se Smlouvou o založení ES, kterým se pĜepoþítávají þástky v národní mČnČ na þástky v eurech. Je stanoven na 6 platných þíslic. Všechny hodnoty v národní mČnČ se budou pĜepoþítávat pouze na základČ tohoto pĜepoþítacího koeficientu a nebude možné použít jiný kurz. PĜepoþítací koeficienty jsou stanoveny naĜ. Rady þ. 2866/98 vþetnČ jeho novel.

dokumentĤ o zavedení eura mČlo za to, že se pĜechod ke spoleþné mČnČ ustanoví jediným naĜízením ES. PozdČji ovšem pĜi projednávání návrhu takového naĜízení v RadČ EU vznikl spor mezi þlenskými státy o územní pĤsobnost takového naĜízení.“30 Zatímco Velká Británie prosazovala, že naĜízení o zavedení eura by se mČlo vztahovat na všechny þlenské státy, tedy i na ty, jež þleny mČnové unie nebudou (tzn. i na Velkou Británii), NČmecko považovalo za nutné, aby se nové naĜízení vztahovalo jen na þleny mČnové unie. Tento rozpor byl nakonec pĜeklenut kompromisem, když byla pĜipravena dvČ nová naĜízení. Jsou to naĜízení ES 974/98, které se podle þl. 123 Smlouvy o ES vztahuje pouze na þleny mČnové unie a naĜízení ES 1103/97, které se podle þl. 308 Smlouvy o ES vztahuje na všechny þlenské státy EU. Podstatou naĜízení ES 1103/97 je zaruþit právní jistotu pĜi relativním pĤsobení eura inter partes, þili zaruþit jistotu kontinuity práv a závazkĤ znČjících na jednotlivé mČny po jejich pĜemČnČ na eura, což je naplnČním obecné právní zásady lex obligationis (právo závazku). Totéž platí i pro závazky denominované v ECU. Jelikož zavedení nové mČny nemá podle všeobecných zásad právních vliv na práva a závazky denominované v mČnČ pĤvodní, aplikuje naĜízení ES 1103/97 tuto zásadu i na vztah mezi konvertovanými národními mČnami a eurem a mezi ECU a eurem.

3.3 Obvyklé fáze procesu pĜijetí spoleþné mČny euro Vzhledem k tomu, že euro existuje v hotovostní podobČ již od zaþátku roku 2002 po zrušení dvanácti mČn zemí EU a další zemČ se na pĜechod od národních mČn ke spoleþné mČnČ euro postupnČ pĜipravují, vzniká otázka, jak a kdy by mČl být tento pĜechod realizován. Jak ýR, tak i ostatní uchazeþi o þlenství v EMU by mČli projít tĜemi þi þtyĜmi fázemi: První fáze zahrnuje období, kdy se jednotlivé zemČ pĜipravují na vstup do EU a mají svoji mČnovou suverenitu a mČnový kurz. Druhá fáze zahrnující již þlenství v EU pĜedpokládá zachování mČnové suverenity, ale s tím, že by se jednotlivé þlenské zemČ EU zapojily do kurzového mechanismu ERM II s fixnČ stanoveným kurzem národní mČny k euru s možností stanovené odchylky. TĜetí fáze zahrnuje pĜechod na bezhotovostní euro s neodvolatelnou fixací národní mČny na euro. Tímto pĜechodem, oznaþovaným jako pĜipojení a pĜesun mČnové suverenity na ECB, je již de facto národní mČna pĜevedena na euro.

30

TOMÁŠEK, M. Právní základy Evropské mČnové unie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. 165 s. ISBN 80-902243-3-4.

ýtvrtá fáze pĜedstavuje zrušení národní mČny v hotovostní podobČ a její nahrazení spoleþnou mČnou euro. Z uvedené charakteristiky posledních dvou fází lze konstatovat, že pĜedpokládají dvČ oddČlené fáze pĜechodu na euro. První z nich pĜechod na euro bezhotovostní a poté krátké období pĜechodu na euro hotovostní. SouþasnČ však nelze vylouþit ani slouþení obou fází do jednoho kroku. S tímto pak souvisí jednotlivé scénáĜe zavedení eura, které zmiĖuji v samostatné kapitole (viz kap. 5.2).

3.4 Transpozice do práva þlenských státĤ Základní pĜedpisy EU, týkající se zavedení eura, mají formu naĜízení a jako takové budou na území þlenských státĤ ode dne zavedení eura pĜímo závazné a použitelné. Jsou tedy pĜímo aplikovatelné, takže se nevyžaduje žádný oficiální akt transpozice, jako by tomu muselo být v pĜípadČ smČrnic, což je další skupina sekundárních právních pĜedpisĤ. ByĢ je to z výše uvedeného patrné, pĜesto uvedu, že plná aplikace jednotlivých naĜízení se týká pouze státĤ eurozóny. ObČ již zmínČná naĜízení ES, tzn. naĜ. Rady þ. 974/98 o zavedení eura a naĜ. Rady þ. 1103/97 o nČkterých ustanoveních týkajících se zavedení eura, v. z. p. p., a také naĜ. Rady þ. 2866/98 o pĜepoþítacích koeficientech mezi eurem a mČnami þlenských státĤ pĜijímajících euro, v. z. p. p., se sice stala souþástí právních ĜádĤ þlenských zemí pĜímo, ale zmČna mČny vyžaduje rozsáhlou legislativní, þi spíše legislativnČ technickou þinnost v každé zemi, jíž se dotkne. NaĜízení ES 974/98 doslova ukládá þlenským státĤm pĜijmout opatĜení smČĜující k:31 •

redenominaci vládních dluhopisĤ na eura

•

zajištČní pĜevodu jednotek úþetnictví z národní mČny na eura

•

zajištČní clearingu a jiných zpĤsobĤ vypoĜádání vþetnČ investiþních služeb a komodit

•

zajištČní clearingu a jiných zpĤsobĤ vypoĜádání v oblasti platebního styku. Toto naĜízení je z hlediska pĜechodu z národních mČn na euro klíþové. PĤvodnČ

upravovalo zavedení eura v zemích, které vstoupily do eurozóny v tzv. první vlnČ od 1. 1. 1999, avšak vzhledem k dalším budoucím rozšiĜováním eurozóny byly provedeny další novelizace, poslední naĜízením þ. 1647/2006.

31


Z výše uvedeného lze dovodit, že pĜechod na euro si vyžaduje jisté období, kdy bude nutné mimo jiné pĜepoþítat veškeré údaje znČjící v národní mČnČ na údaje znČjící v eurech. V zákonech a ostatních právních pĜedpisech jsou to zejména rĤzné limity a hranice udávané v penČžité þástce. Ty musejí být nejen pĜepsány, ale i zaokrouhleny, neboĢ takové limity jsou zhusta udávány v národní mČnČ v celých þíslech, a tak by mČly být udávány i v nové hodnotČ euro. Pro pĜepoþet jsou naĜ. Rady þ. 1103/97, ve znČní pozdČjších novel stanovena závazná pravidla zaokrouhlování. Další podrobnosti pak budou stanoveny v pĜedpisech jednotlivých þlenských státĤ. Jednodušší to bylo v pĜípadČ právního nástupnictví eura vĤþi ECU, kdy se limity udávané v ECU pĜepsaly na eura v pomČru 1 : 1. Pro úplnost je tĜeba ještČ dodat, že k tomu všemu je zapotĜebí vysoký stupeĖ sluþitelnosti národního práva s právem ES.

4 Právní podmínky konvergence hospodáĜských politik Jak jsem uvedla již na zaþátku své práce, Evropská spoleþenství byla od 50. let dĤslednČ postavena na volném pohybu þtyĜ základních faktorĤ, a to osob, zboží, služeb a kapitálu. „Zkušenosti z volného pohybu tČchto þtyĜ základních faktorĤ ukázaly, že jsou-li urþité sektory hospodáĜského života suverénních státĤ integrovány a postaveny pod kontrolu spoleþným orgánĤm, mohou být spuštČny procesy, které rozšiĜují spoleþnou a koordinovanou aktivitu na další sektory spoleþenského života, a to na sektory hospodáĜské þi politické. Tato expanzivní logika integrace, zvaná též „doutnákový efekt“, vysvČtlitelná nejlépe prudkým šíĜením ekonomických potĜeb, se stala základem pronikání integrace do oblasti mČnové a následného formování jednotné mČnové politiky.“32 MČnová integrace a postup k hospodáĜské a mČnové unii byly v politické rovinČ zahájeny v roce 1989, kdy pĜedseda Komise Jacques Delors pĜedložil plán a þasový rozvrh pro vytvoĜení hospodáĜské a mČnové unie. Tato tzv. Delorsova zpráva pĜedpokládala tĜi etapy této unie:33 •

1. etapa: 1990–1993, spoþívající ve vzájemném odbourání mČnových a devizových bariér mezi þlenskými státy

•

2. etapa: 1994–1998, zahájená vytvoĜením Evropského mČnového institutu a spoþívající ve vyhodnocování podmínek pro vstup do závČreþné fáze mČnové unie a zavedení spoleþné mČny

•

3. etapa: 1999, charakterizovaná jednotnou mČnovou politikou a spoleþnou mČnou euro v rámci skupiny þlenských státĤ EU.

4.1 Obecné vymezení maastrichtských konvergenþních kritérií Z právního hlediska byly podmínky mČnové unie zformulovány až v roce 1992 pĜi podpisu Smlouvy o EU v nizozemském Maastrichtu. Tato smlouva vstoupila v úþinnost 1. listopadu 1993, novelizovala dosavadní Smlouvu o EHS a je považována za nástroj konvergence hospodáĜských a mČnových politik. „Maastrichtská smlouva do sebe vþlenila Delorsovu zprávu a stanovila kritéria nominální konvergence, která mČla zajišĢovat sbližování

32


makroekonomického vývoje.“34 Delorsova zpráva byla dokumentem politickým, podle nČhož se plnilo na základČ politické vĤle þlenských státĤ ES v rozmezí let 1990–1992. „Smlouva o ES ve svém novém znČní nejen mČnovou unii právnČ zakotvila, ale stanovila též podmínky pro její naplĖování, které známe též pod názvem maastrichtská konvergenþní kritéria. Koordinace hospodáĜských politik má smČĜovat k jejich vzájemnému sbližování – konvergenci.“35 V souvislosti s tČmito kritérii nelze neuþinit poznámku o tom, že splnČní konvergenþních kritérií jakožto kritérií makroekonomické povahy je nejen podle dikce Smlouvy o ES, ale též podle makroekonomických pĜedpokladĤ nutnou podmínkou vstupu státu do mČnové unie, zavedení spoleþné mČny a pĜijetí spoleþné a nedČlitelné mČnové politiky. Než pĜistoupím k charakteristice jednotlivých kritérií, ráda bych nejprve provedla jejich výþet. Podle ustanovení þlánku 121 a dodatkových protokolĤ ke SmlouvČ o ES jde o následující kritéria:36 •

nárĤst spotĜebitelských cen ve srovnání s pĜedchozím rokem nesmí pĜekroþit prĤmČr tĜí nejstabilnČjších zemí o více než 1,5 procentního bodu

•

schodek veĜejných rozpoþtĤ nesmí být vyšší než 3 % hrubého domácího produktu

•

celková zadluženost veĜejných rozpoþtĤ nesmí být vyšší než 60 % hrubého domácího produktu

•

výkyv smČnného kurzu od centrální parity, stanovený v rámci Evropského mČnového systému, musí být udržován alespoĖ po dva roky bez provedení devalvace vĤþi mČnČ jakéhokoliv þlenského státu

•

úrokové výnosy z dlouhodobých vkladĤ a dluhopisĤ nesmí pĜekroþit prĤmČr tĜí nejstabilnČjších zemí o více než dva procentní body. KromČ tČchto nominálních kritérií rozdČluje ekonomická nauka ekonomická kritéria pro

vstup zemČ do evropské mČnové unie ještČ na kritéria reálná. Reálnými kritérii jsou podle ekonomĤ další ekonomické parametry, které sice nejsou napĜ. ve SmlouvČ o ES vyjádĜeny, ale pĜesto se pro úspČšné zapojení státu do mČnové unie oþekávají. Podle vČtšiny ekonomických teoretikĤ jsou to:37 34 ŠVIHLÍKOVÁ, I. Ekonomické a politické dopady eura na ýR. Evropská integrace a vstup ýeské republiky do Evropské unie z pohledĤ humanitních vČd, 2004, 12. roþník, þíslo 2. str. 75-86. 35

TOMÁŠEK, M. Právní základy Evropské mČnové unie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. 165 s. ISBN 80-902243-3-4. 36 TOMÁŠEK, M. Právní základy Evropské mČnové unie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. 165 s. ISBN 80-902243-3-4. 37 TOMÁŠEK, M. Kdy má ýeská republika usilovat o pĜistoupení k euru – vztah ekonomických a právních kritérií? In: LOUŽEK, M. (ed.). MČnová politika a pĜíchod eura. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2002, s. 37-45.

•

vyrovnaná platební bilance

•

trvalý a udržitelný hospodáĜský rĤst

•

míra životní úrovnČ, mČĜená hrubým domácím produktem na hlavu. I když tato reálná konvergenþní kritéria nejsou ve SmlouvČ o ES zakotvena jako kritéria

vstupu do mČnové unie, lze je dovodit výkladem nČkterých jejích ustanovení. Trvalý a udržitelný hospodáĜský rĤst, který je základním požadavkem evropské integrace, je zakotven hned v þl. 2 Smlouvy o ES a požadavek vyrovnané platební bilance pak v þl. 4 jako jedna z vĤdþích zásad Spoleþenství. Dalšími vĤdþími zásadami jsou zdravé veĜejné finance, stabilní ceny a stabilní mČnové podmínky, což jsou zásady výslovnČ obsažené v maastrichtských konvergenþních kritériích. Uvedená maastrichtská konvergenþní kritéria jsou v právním smyslu suspenzivní podmínky, þili podmínky, jejichž neplnČní odkládá možnost vstupu do tĜetí etapy mČnové unie a zavedení spoleþné mČny. Odkladná (suspenzivní) pĤsobnost uvedených podmínek pĤsobí vĤþi jednotlivým státĤm ucházejícím se o þlenství v mČnové unii a o zavedení spoleþné mČny inter partes (mezi stranami navzájem), pĜiþemž do roku 1998 mČla tato suspenzivní pĤsobnost rovnČž úþinek vĤþi mČnové unii jako celku - erga omnes (vĤþi všem). „Smlouva o ES totiž ve svém þlánku 121 odst. 3 stanoví, že Evropská rada zasedající ve složení hlav státĤ þi vlád þlenských zemí nejpozdČji do 31. prosince 1996 kvalifikovanou vČtšinou rozhodne, zda vČtšina þlenských státĤ splĖuje podmínky nezbytné pro pĜijetí spoleþné mČny a zda a kdy je vhodné vstoupit do tĜetího stádia mČnové unie spojeného s pĜijetím spoleþné mČny.“38 Podle citované dikce tohoto ustanovení tu pĤsobí výše zmínČné podmínky jako odkladné podmínky erga omnes, þili vĤþi všem þlenským státĤm EU a mČnové unii jako celku. Významným ustanovením je i následující odstavec téhož þlánku, který pĤsobnost erga omnes omezuje. Podle nČj zaþne tĜetí stádium mČnové unie a zavedení spoleþné mČny 1. ledna 1999 bez ohledu na poþet zúþastnČných státĤ, pokud by se nepodaĜilo do konce roku 1997 stanovit jiné datum. Právní vyhlášení této skuteþnosti se pojí s Rozhodnutím Rady z 13. prosince 1996, pĜijatým v souladu s þlánkem 121 odst. 3 Smlouvy o ES, o vstupu do tĜetího stádia hospodáĜské a mČnové unie þ. 96/736/ES. Poþet a složení zúþastnČných státĤ mČlo být podle téhož ustanovení Smlouvy o ES urþeno pĜed 1. þervencem 1998, a to bylo také dodrženo. Stalo se tak 3. kvČtna 1998. „Z právnického 38


hlediska tímto dnem pĜestávají vypoþtené podmínky pro zavedení spoleþné mČny bránit celému Spoleþenství zavádČt spoleþnou mČnu, konþí jejich pĤsobnost vĤþi všem státĤm – erga omnes – a zĤstává jejich pĤsobnost pouze vĤþi jednotlivým státĤm – inter partes –, kterým brání pĜipojit se ke spoleþné mČnČ, dokud nebude uznáno, že podmínky pro zavedení spoleþné mČny splĖují. To se týká napĜ. ěecka, ale do budoucna též napĜ. ýeské republiky.“39 Tyto podmínky musejí platit pro zavedení spoleþné mČny cumulative, tedy souþasnČ, a neplnČní jakékoliv z tČchto podmínek nelze promíjet pĜi kvalifikaci pĜíslušného státu na þlenství v mČnové unii. Na druhé stranČ však ani splnČní uvedených podmínek nemusí znamenat automatický vstup do mČnové unie a následné zavedení spoleþné mČny, pokud si pĜíslušný stát takovou skuteþnost vyhrazuje, jako je tomu napĜ. u Velké Británie a Dánska. Makroekonomická kritéria pro vstup jednotlivých státĤ do tĜetí fáze mČnové unie nejlépe vyjadĜují makroekonomické pĜedpoklady a zpĤsobilost jednotlivých þlenských státĤ EU spoleþnou mČnu nejen zavést, ale i udržet. Tato kritéria byla definována ve stČžejních dokumentech EU z poþátku 90. let minulého století. Jak jsem zmiĖovala již výše, stala se souþástí primárního práva ES, a to pĜímo textu Smlouvy o ES, a získala tak svoji právní dimenzi. Evropská mČnová unie má tedy od poþátku svého provádČní v roce 1990 kromČ stránky ekonomické a politické též velmi významnou stránku právní. Interpretace tČchto kritérií pak byla v prĤbČhu let dále zpĜesĖována v Konvergenþních zprávách Evropské komise a Evropské centrální banky. Právní stránka zavádČní evropské mČnové unie a zavedení spoleþné mČny euro vyžaduje striktní dodržování konvergenþních kritérií stanovených þlánkem 121 Smlouvy o ES a dodatkovým protokolem k této smlouvČ zemČmi, které se chtČjí úþastnit tĜetí etapy evropské mČnové unie. „Integrace þlenských zemí do evropské mČnové oblasti byla posouzena poþátkem kvČtna 1998 na základČ zprávy Evropského mČnového institutu a Evropské komise, která vzala v úvahu kromČ plnČní kritérií ekonomických též plnČní kritérií právních, jako je kompatibilita legislativy se zásadami mČnové unie, vþetnČ statutu centrálních bank tČchto zemí. Právní stránkou naplĖování postupu k mČnové unii je rovnČž výklad textu Smlouvy o ES, pokud jde o obsah konvergenþních kritérií a o jejich plnČní.“40

39


4.2 Charakteristika jednotlivých kritérií 4.2.1 Právní podmínky plnČní míry inflace Na zaþátek je nutné Ĝíci, že kritérium míry inflace patĜí k tČm, která jsou prostĜedky práva témČĜ neuchopitelná. Žádný stát s tržním hospodáĜstvím, mezi nČž všechny zemČ EU bezpochyby patĜí, si nemohl a nemĤže dovolit ovlivĖovat tvorbu cen napĜíklad jejich regulací. Právním podkladem této problematiky je Dodatkový protokol ke SmlouvČ o založení ES o konvergenþních kritériích. Kritérium cenové stability, uvedené v prvním odstavci þl. 121 Smlouvy o ES, znamená, že þlenský stát má cenový vývoj udržitelný a prĤmČrnou míru inflace, sledovanou po období jednoho roku pĜed šetĜením, která nepĜekraþuje o více než 1,5 procentního bodu úroveĖ prĤmČrné míry inflace nejvýše tĜí þlenských státĤ, které nejlépe plní podmínky cenové stability. Inflace je mČĜena pomocí tzv. harmonizovaného indexu spotĜebitelských cen ve smyslu NaĜízení ES 2494/95 Rady EU z 23. Ĝíjna 1995, které se vztahuje právČ k tomuto harmonizovanému indexu spotĜebitelských cen. U výkladu tohoto maastrichtského kritéria nemĤžu zapomenout zmínit to, že míra inflace je nejpĜísnČjším kritériem pro kvalifikaci na þlenství v mČnové unii, z nČhož Smlouva o ES nepĜipouští žádné výjimky. „Je tomu tak proto, že nízká a sjednocená míra inflace je základním pĜedpokladem funkþnosti jednotné mČnové politiky, na níž je od roku 1999 postavena Evropská mČnová unie a þinnost Evropské centrální banky.“41 ECB je jediným orgánem odpovídajícím za míru inflace a ovlivĖuje ji v rámci jednotných nástrojĤ unijní mČnové politiky. PĜi stanovení poþtu a složení úþastníkĤ tĜetí etapy mČnové unie byl vzat za základ prĤmČr roþní míry inflace tĜí nejúspČšnČjších zemí, a to Francie, Irska a Rakouska. 4.2.2 Právní podmínky plnČní kritérií výše státního dluhu a rozpoþtového schodku Tady je nutné zdĤraznit, že pro vymáhání kritérií výše státního dluhu a rozpoþtového schodku pĜipouští dikce Smlouvy o ES vČtší mČkkost. DĤvodem je skuteþnost, že rozpoþtové otázky zĤstávají i po zavedení spoleþné mČny v pravomoci jednotlivých þlenských státĤ. Jako pĜíklad lze uvést zaĜazení Belgie a Itálie mezi státy zavádČjící k 1. lednu 1999 spoleþnou mČnu euro, pĜestože v dobČ tohoto politického rozhodnutí byl státní dluh obou zemí dvojnásobkem pĜedepsaného kritéria.

41


Smlouva o ES a její Dodatkový protokol o proceduĜe nadmČrného schodku stanoví ve svém þlánku 1 doporuþovanou hodnotu výše rozpoþtového schodku k hrubému domácímu produktu na 3 % a doporuþovanou hodnotu pomČru státního dluhu k hrubému domácímu produktu v tržních cenách na 60 %. ýlánek 104 v odst. 2 písm. a) Smlouvy o ES stanoví v pĜípadČ výše rozpoþtového schodku sledovat vývoj rozpoþtové situace, a to zda pomČr rozpoþtového schodku k HDP nepĜekraþuje doporuþenou hodnotu (3 %), ale vyjma pĜípadĤ, kdy buć pomČr klesal podstatnČ a nepĜetržitČ a dosáhl úrovnČ, která se blíží doporuþované hodnotČ, anebo pĜebytek nad doporuþovanou hodnotou je pouze výjimeþný a doþasný a pomČr zĤstává blízko k doporuþované hodnotČ. „Oba pĜedpoklady jsou souþásti kritéria rozpoþtového schodku a platí alternative, þili buć je podmínka pĜípustného rozpoþtového schodku splnČna jeho absolutní výší do 3 % jeho pomČru k HDP, anebo je tĜeba dojít k závČru, že rozpoþtový schodek podstatnČ klesal nebo že pĜesah doporuþované hodnoty je výjimeþný, doþasný a zĤstává k doporuþované hodnotČ blízko.“42 PodobnČ se þlánek 104 v odstavci 2 písm. b) Smlouvy o ES staví k plnČní kritéria státního dluhu, podle nČhož pomČr státního dluhu k HDP nesmí pĜekraþovat doporuþovanou hodnotu (60 %) vyjma pĜípadĤ, kdy se tento pomČr dostateþnČ snižuje a blíží se uspokojivým tempem k doporuþované hodnotČ. Také u tohoto kritéria platí obČ souþásti pĜíslušné podmínky alternative. 4.2.3 Právní podmínky plnČní kritéria stálosti výkyvu marží smČnného kurzu od centrální

parity

(dodržování

normálního

fluktuaþního

rozpČtí

stanoveného

mechanismem smČnných kurzĤ Evropského mČnového systému) ýlánek 121 odst. 1 Smlouvy o ES uvádí jako jednu z podmínek vstupu do mČnové unie právČ stálost dodržování normálního výkyvu marží smČnného kurzu, stanoveného mechanismem Evropského mČnového systému, alespoĖ po dva roky bez provádČní devalvace vĤþi mČnČ jiného þlenského státu. Dodatkový protokol o kritériích sbližování, uvedených v tomto þlánku Smlouvy o ES, stanoví ve svém þlánku 3, že kritérium úþasti v mechanizmu smČnných kurzĤ (ERM) Evropského mČnového systému znamená, že þlenský stát snášel normální kolísání marží stanovených tímto mechanizmem bez závažného napČtí po období alespoĖ dvou posledních 42


let pĜed provedením šetĜení. Ze své vlastní iniciativy nesmČl þlenský stát v tomto období zejména devalvovat dvoustranný stĜedový kurz své mČny vĤþi mČnČ kteréhokoliv jiného þlenského státu. „Základním problémem právního výkladu tČchto ustanovení je formulace „normální výkyv marží smČnného kurzu od centrální parity“. Podle pĤvodní konstrukce pásma tČchto marží (ERM) v rámci Evropského mČnového systému z roku 1979 byl tento výkyv ± 2,25 % okolo centrální parity a výkyv ± 6 % už byl považován za odchylku od tohoto pravidla. Po krizi Evropského mČnového systému v roce 1993 rozšíĜil Bruselský kompromis v srpnu 1993 uvedené pásmo na ± 15 % a výklad sporné právní formulace „normální výkyv marží smČnného kurzu od centrální parity“ se tak stal ještČ složitČjším.“43 Z právního hlediska je tedy v pĜípadČ tohoto kritéria problémem dát konkrétní náplĖ tomuto termínu, což platilo nejen pro Evropský mČnový systém v letech 1978–1998, ale platí to i pro Evropský mČnový systém 2 jako jeho právního nástupce. 4.2.4 Právní podmínky plnČní kritéria výnosĤ z dlouhodobých vkladĤ a dluhopisĤ Stálost sbližování, dosaženého þlenským státem, a jeho úþast v mechanizmu ERM Evropského mČnového systému se musejí podle þlánku 121 odst. 1 Smlouvy o ES odrážet ve výši dlouhodobých úrokových mČr. „Dodatkový protokol o kritériích sbližování, uvedených v þlánku 121 Smlouvy o ES, k tomu ve svém þlánku 4 stanoví, že kritérium sbližování úrokových sazeb bude znamenat, že po období jednoho roku pĜed šetĜením mČl þlenský stát prĤmČrnou nominální dlouhodobou úrokovou sazbu takovou, že nepĜekraþovala o více než dvČ procenta úrokovou sazbu nanejvýše tĜí þlenských státĤ, které nejlépe plní podmínky cenové stability. Úrokové sazby jsou mČĜeny na základČ dlouhodobých vládních obligací nebo srovnatelných cenných papírĤ, pĜiþemž jsou zohledĖovány rozdílnosti v národních definicích.“44 PĜi vyhodnocování složení úþastníkĤ mČnové unie poþátkem roku 1998 byl za základ pro aplikaci této podmínky vzat aritmetický prĤmČr dlouhodobých úrokových sazeb zemí s nejnižší mírou inflace, jimiž byly, stejnČ jako v pĜípadČ plnČní podmínky cenové stability, Francie, Irsko a Rakousko.

43


4.3 Smysl a oprávnČnost maastrichtských kritérií z dnešního pohledu 4.3.1 Obávaný Maastricht MĤžeme Ĝíci, že konvergence se stala souþástí akceptovaného slovníku v souvislosti s hospodáĜskou a mČnovou unií. SouþasnČ se startem EMU 1. ledna 1999 však skonþila i témČĜ desetiletá historie první etapy hospodáĜské politiky, zamČĜené na plnČní tČchto kritérií. VĤþi zemím EU, které již do eurozóny vstoupily, se maastrichtská kritéria stávají minulostí a zaþínají být relevantní jednak pro zemČ EU, jež dosud do eurozóny nevstoupily a také pro nové þlenské zemČ pĜi jejich úsilí vstoupit za nČkolik let do EMU. Výše popsaná maastrichtská konvergenþní kritéria mají však i svou stinnou stránku. Od svého zakotvení ve SmlouvČ o ES v roce 1992 byla pĜedmČtem Ĝady kritických polemik, jejichž intenzita zesílila v souvislosti s vyhodnocováním jejich plnČní poþátkem roku 1998. VČtšina tČchto polemik byla vedena z pohledĤ ekonomĤ. Polemiku s maastrichtskými kritérii lze rozdČlit na dvČ roviny. Ta první je jejich kritikou za zastaralost. Podle jednoho z názorĤ jsou to kritéria pro jiné zemČ a v jiné dobČ. „Byla ustavena koncem 80. let, platila v 90. letech pro urþitý okruh zemí a byla implementována i pro požadavky na další zemČ, které mČly pĜistoupit k euru.“45 Je dĤležité si uvČdomit, že od doby, kdy byla kritéria koncipována, došlo ke znaþnému posunu, z nichž nejdĤležitČjší je ten, že eurozóna nevzniká, ale rozšiĜuje se. V souvislosti s touto skuteþností tedy vzniká otázka, zda by dnes nebylo vhodné udČlat nČkteré parametrické zmČny – napĜ. poþítat inflaci jen za zemČ eurozóny a ne za všechny zemČ EU, nebo toto kritérium zmírnit. Tím by se ale musela maastrichtská kritéria redefinovat, což znamená, že by muselo dojít k revizi maastrichtské smlouvy. Souþasný guvernér ýNB Miroslav Singer se k této problematice vyjadĜuje takto: „Maastrichtská konvergenþní kritéria nevznikla pro úþely hodnocení zpĤsobilosti menších, rychle se rozvíjejících post-transformaþních ekonomik. V dobČ vzniku kritérií bylo jejich úþelem pomČĜit zpĤsobilost „starých“ ekonomik EU, které se nalézaly na srovnatelném stupni ekonomického rozvoje a které se navíc již Ĝadu let snažily udržovat témČĜ pevný kurs svých mČn v rámci systému ERM. Lze pĜipustit, že z hlediska stávajících þlenĤ eurozóny, tato kritéria nejsou dokonalá. LpČní na jejich dodržení nicménČ stávajícím þlenĤm eurozóny zaruþuje, že pĜijetí nového þlena nijak nezhorší její dosavadní fungování. PĜedstavují tedy pro nČ pĜijatelné Ĝešení, které neotevírá velký prostor pro jejich úpravu nebo dokonce zmČnu.“46 45 DLOUHÝ, V. Vstup ýeské republiky do eurozóny. In: PċLUCHA, M. (ed.). PĜipravenost ýeské republiky na euro. 1. vyd. Praha: Institut pro strukturální politiku, 2005, s. 7-20. 46

SINGER, M. ýasování vstupu do eurozóny. In: MACH, P. (ed.). Euro dĜíve, nebo pozdČji? 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007, s. 27-57.

K názoru na zastaralost maastrichtských kritérií se pĜikláním a domnívám se, že by bylo opravdu vhodné tato kritéria zmČnit a pĜizpĤsobit je dnešním podmínkám a situaci. Každá doba je jiná, vývoj jde neustále dopĜedu a na to by se nemČlo zapomínat. Druhá rovina kritiky se týká vztahu reálné a nominální konvergence. „Jedná se o obavy, zda orientace hospodáĜské politiky na maastrichtská kritéria nebude dlouhodobou brzdou hospodáĜského rĤstu potĜebného k uzavírání výkonnostní mezery vĤþi zemím EU.“47 ZmČna maastrichtských kritérií však není to jediné, nad þím je tĜeba se zamyslet. Na povrch vyvstávají i jiné, mnohdy dĤležitČjší otázky. PĜednČ je nutné zmínit otázku, zda má smysl požadovat tato kritéria od adeptĤ vstupu, když sami þlenové eurozóny je už delší dobu neplní. A nyní bych ráda poukázala na ještČ podstatnČjší problém, jehož jádrem je úvaha, která byla východiskem tČchto kritérií a podle níž by zemČ v mČnové unii mČly mít v poĜádku veĜejné finance a jejich míry inflace by se nemČly navzájem pĜíliš lišit. Nutné je ještČ doplnit, že fiskální disciplína a konvergence hladin inflace jsou nezbytné podmínky pro to, aby skupinČ zemí vyhovovala spoleþná mČnová politika. MĤžeme si tedy položit další otázku, zda není nerozumné vstupovat do mČnové unie, když její þlenové nedokážou tyto nezbytné podmínky dodržet. ZemČ eurozóny sice dokázaly pomocí jednorázových opatĜení zajistit plnČní maastrichtských kritérií v okamžiku rozhodném pro spuštČní mČnové unie, ale brzy potom Ĝada z nich pĜestala nejdĤležitČjším maastrichtským kritériím vyhovovat. Je tady hned nČkolik otázek a samozĜejmČ nejsou jediné, na které se bude muset v budoucnu najít odpovČć. Myslím si, že jsou to dost zásadní otázky, které by se v žádném pĜípadČ nemČly brát na lehkou váhu. To, že spousta zemí eurozóny již neplní stanovená maastrichtská kritéria, je podle mého názoru problém, který by se mČl v každém pĜípadČ Ĝešit. Domnívám se, že je pĜinejmenším nespravedlivé požadovat splnČní podmínek od adeptĤ vstupu, když sami þlenové eurozóny je již neplní. Pravdou sice je, že i tyto státy je musely pĜi vstupu do eurozóny splnit, ale i pĜesto mám za to, že by státy mČly být schopny plnČní tČchto podmínek udržet. A pokud tomu tak není, zastávám názor, že potom nemá smysl tato kritéria od adeptĤ vstupu vyžadovat, potažmo nČjaká kritéria a podmínky vĤbec stanovovat. S ohledem na výše uvedené bych ráda citovala vČtu, která byla uvedena v jednom pĜíspČvku: „Asi nejvíce alarmující je, že se uvnitĜ eurozóny pĜestala dodržovat maastrichtská kritéria pro stabilitu veĜejných financí tak, jak byla pĜetavena do tzv. Paktu stability a rĤstu.“48 47 DċDEK, O. Euro pro þeskou ekonomiku: spíše dĜíve než pozdČji. In: LOUŽEK, M. (ed.). MČnová politika a pĜíchod eura. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2002, s. 29-36. 48

JANÁýKOVÁ, S. Euro – rozhodnČ nespČchat! In: MACH, P. (ed.). Euro dĜíve, nebo pozdČji? 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007, s. 11-19.

Je známo, že opakované potíže s dodržováním hranic pro deficit veĜejných financí mČly v posledních letech právČ velké zemČ eurozóny, a to NČmecko, Francie a Itálie. O tČchto zemích je rovnČž známo, že si dokonce vynutily takové úpravy Paktu stability, že nČkteĜí analytici hovoĜili o tom, že tento pakt je už „mrtev“. Je nutné mít na pamČti, že fiskální nezodpovČdnost v eurozónČ mĤže dĜíve nebo pozdČji zaþít ohrožovat stabilitu eura. A nejde pĜitom jen o souþasné deficity. Nelze totiž opomenout skuteþnost, že i v eurozónČ dochází ke stárnutí obyvatel a potĜebČ radikálnČ zreformovat penzijní systémy. Bez toho hrozí enormní zátČž pro veĜejné finance, a rĤst pokušení nČkterých zemí z eurozóny vystoupit. Je tĜeba podotknout, že ani samotný vývoj inflace v eurozónČ zatím není bez problémĤ. Dle mého názoru lze považovat za negativní, že maastrichtské kritérium pro inflaci nestanovilo nČjakou pĜedem danou úroveĖ inflace, nýbrž mČlo jen zajistit konvergenci, tedy pĜiblížení inflace ve všech zemích k prĤmČru nejlepších tĜí. Úþelem bylo snížit rozdíly v inflaci, neboĢ se velmi správnČ vČdČlo, že pĜi velkých rozdílech by spoleþná mČnová politika nebyla vyhovující. Skuteþnost byla ale taková, že jakmile byla eurozóna spuštČna, zaþaly se míry inflace jednotlivých zemí rozcházet, tedy zaþaly od sebe divergovat. V eurozónČ se vytvoĜily dvČ odlišné skupiny zemí, z nichž jedna má inflaci prakticky trvale nad prĤmČrem eurozóny a druhá naopak trvale pod prĤmČrem. „Takové dlouhodobé pĜetrvávání kladných nebo záporných inflaþních diferenciálĤ u stejných zemí ale ukazuje, že každá z obou skupin by fakticky potĜebovala jinou mČnovou politiku. Evropské centrální bance dČlá znaþnou starost to, že plusy a minusy jsou „pĜilepeny“ stále ke stejným zemím. VČnovala tomu již nČkolik studií, které ovšem jen potvrdily, že se zatím neobjevila tendence k nápravČ.“49 Podle dosavadních statistik je zĜejmé, že celá Ĝada zemí eurozóny pĜestala maastrichtské kritérium pro inflaci plnit. To ovšem dnes již nelze tČmto zemím vytýkat, jelikož to byla právČ spoleþná mČnová politika, která v nČkterých zemích zpĤsobila nárĤst inflace. Je nutné upozornit na to, že dlouhodobČ je taková situace nebezpeþná, neboĢ spoleþná mČnová politika pak nakonec nevyhovuje nikomu. Jedny zemČ jsou tlaþeny do deflaþního pásma, þímž se brzdí jejich rĤst a druhé skupinČ zemí, které mají vyšší potenciál rĤstu, se zase v dĤsledku zvýšené inflace postupnČ zhoršuje konkurenceschopnost. Nejhorší na tom je, že se s tím nedá nic moc dČlat, protože v eurozónČ, na rozdíl napĜ. od Spojených státĤ, chybí možnost vzájemných fiskálních transferĤ, které by nepĜíznivé dopady spoleþné mČnové 49

JANÁýKOVÁ, S. Euro – rozhodnČ nespČchat! In: MACH, P. (ed.). Euro dĜíve, nebo pozdČji? 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007, s. 11-19.

politiky mohly zmírĖovat. „Ekonomická teorie si už dlouho klade otázku, jestli mĤže hladce fungovat mČnová unie bez unie fiskální. V tomto smČru má ýeská republika velmi cennou zkušenost. Po rozpadu ýeskoslovenska a po zastavení fiskálních transferĤ se mČnovou unii mezi námi a Slovenskem podaĜilo udržet jen 5 týdnĤ.“50 Nelze však tvrdit, že eurozóna stojí pĜed rozpadem, neboĢ zatím odolává jak rozdílĤm v inflaci, tak i problémĤm s veĜejnými financemi. Podle jednoho z názorĤ ale není v této chvíli pĜipravena na pĜijímání nových þlenĤ, protože jejich nižší ekonomická i cenová úroveĖ by mohla existující problémy jen prohloubit. Návrh evropské ústavy naznaþil, že politické elity by chtČly do budoucna pro eurozónu docílit nČjaké užší fiskální spolupráce – od daĖové harmonizace až po unijní danČ, které by byly centrálnČ pĜerozdČlovány – tedy fiskální transfery. Tím by se však eurozóna nestala pro ýR pĜitažlivČjší. Podle pĜedpokladĤ by nám pĜibyly nové danČ a existující sazby by se harmonizovaly smČrem nahoru, a to by rozhodnČ vyšší prosperitu nepĜineslo. 4.3.2 Problémy aplikace maastrichtských kritérií Jak jsem již zmiĖovala, z právnického hlediska jsou maastrichtská konvergenþní kritéria urþité právní podmínky, které ovlivĖují zpĤsobilost státĤ zavést spoleþnou mČnu euro. „Tak tomu bylo v pĜípadČ první vlny kandidátĤ v roce 1999 a tak tomu bude i v pĜípadČ kandidátĤ dalších vþetnČ ýR. Jako taková jsou maastrichtská konvergenþní kritéria právnČ nezvratná, pokud by se þlenské státy nedohodly na jejich reformulaci.“51 Z uvedené interpretace jednotlivých kritérií mĤžeme dovodit, že z pČti kritérií pro vstup do tĜetí etapy mČnové unie a zavedení spoleþné mČny se dvČ kritéria natolik zmČkþila, že pozbyla de facto (ovšem nikoliv de iure) svĤj smysl. KonkrétnČ jde o stálost výkyvu marží smČnného kurzu, kde nový výklad z roku 1993 v rozmezí ± 15 % umožnil nakonec splnit toto kritérium všem zemím vþetnČ jinak problematického ěecka, a o prĤmČrnou úrokovou sazbu, kde je interpretaþní práh tak mČkký, že dovoluje splnit toto kritérium témČĜ všem zemím (mimo ěecka) bez vČtších problémĤ. Smlouva o ES tak bývá þasto Ĝadou právníkĤ oznaþována za právnicky nedokonalou, tedy lex imperfecta. Je tomu tak zejména proto, že se maastrichtská kritéria pĜi praktické aplikaci rozdČlila na kategorii soft law, jíž jsou obČ naposledy jmenovaná kritéria, a na kategorii hard 50

JANÁýKOVÁ, S. Euro – rozhodnČ nespČchat! In: MACH, P. (ed.). Euro dĜíve, nebo pozdČji? 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007, s. 11-19. 51 TOMÁŠEK, M. Právní základy Evropské mČnové unie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. 165 s. ISBN 80-902243-3-4.

law, jíž jsou míra inflace, rozpoþtový schodek a státní dluh. Z pohledu aplikaþní praxe orgánĤ EU je míra inflace kritériem nejpĜísnČji sledovaným, pĜiþemž kritéria rozpoþtového schodku a státního dluhu jsou ještČ problematiþtČjší. Jeden z problémĤ aplikaþní praxe lze spatĜovat v pĤsobení tČchto kritérií pro futuro. Smlouva o ES sice pĜesnČ definuje, za jakých podmínek do mČnové unie vstoupit, ale už nijak nevymezuje, za jakých podmínek se v ní udržet. Existence této skuteþnosti je tak dalším dĤvodem, proþ oznaþovat Smlouvu o ES za lex imperfecta. KromČ toho rozpoþtová politika, na rozdíl od politiky mČnové, zĤstává i po vstupu do mČnové unie v pravomoci þlenských státĤ a stává se politikou koordinovanou. „Smlouva o ES sice ve svém þlánku 104 stanoví postupy, jejichž pomocí lze dodržování rozpoþtové disciplíny vynucovat, ovšem jen velmi rámcovČ.“52

52


5

Euro a ýeská republika

5.1 Etapy evropské mČnové integrace ve vztahu k ýeské republice Jak jsem již zmiĖovala výše, proces evropské mČnové integrace v podobČ eurozóny lze z hlediska jejího vlivu na ýR rozdČlit do þtyĜ etap. PĜedvstupní etapa: (1995–2004) - pĜíprava na základČ plnČní Evropské dohody a kodaĖských kritérií pro vstup do EU Tato etapa zahrnuje období do vstupu ýR do EU, resp. HMU zahájením neúplné mČnové unie dnem 1. 1. 1999 do 31. 12. 2001 a jejím ukonþením dvanácti zemČmi EU v podobČ úplné mČnové unie dnem 1. 1. 2002, tj. zrušením národních mČn daných zemí a zavedením spoleþné mČny euro a jednotné mČnové politiky realizované ECB. Integrace do EU byla základním východiskem, jak se vyrovnat ve výkonnosti þeské ekonomiky s vyspČlou tržní ekonomikou pĜedevším západoevropských zemí a zároveĖ s nimi vytváĜet podmínky pro další rĤst integrovaných ekonomik na principech, které jsou základním funkþním rysem EU. TČmito principy jsou pĜedevším volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu, princip volného podnikání a perspektiva spoleþné mČny. V tomto pĜedvstupním procesu se ýR soustĜećovala pĜedevším na strukturální a ekonomické reformy za souþasného rozvíjení své administrativní kapacity. Integrace ýR do EU byla oficiálnČ zahájena 1. února 1995. Tímto dnem vstoupila v platnost Evropská asociaþní dohoda, jejíž ratifikací byl vyjádĜen zájem ýR o þlenství v EU a souhlas s procedurami, které postupnČ vedou k tomuto þlenství. Dá se Ĝíci, že perspektiva þlenství se stala katalyzátorem aktivit státní správy ýR. V roce 1998 zpracovala EU dokument „PĜístupové partnerství“, na jehož základČ pĜipravila ýR svĤj Národní program pĜípravy na þlenství v EU, který byl každoroþnČ aktualizován. Od roku 2002 byl pak tento Národní program nahrazen Souhrnem zbývajících úkolĤ ýR pro vstup do EU. V souladu s doporuþením „PĜístupového partnerství“ pĜipravila v listopadu 1999 vláda ýR spolu s Evropskou komisí dokument „Spoleþné zhodnocení priorit hospodáĜské politiky ýR“. Ten od roku 2001 nahradil nový „PĜedvstupní ekonomický program“, který byl po schválení vládou pĜedán k 1. 5. 2001 Evropské komisi. Tento dokument byl platný do vstupu ýR do EU a pĜedstavoval komplexní pĜípravu ýR na úþast v hospodáĜské a mČnové unii, s výjimkou zavedení eura53. Obsahoval hlavní cíle a opatĜení pĜijímaná státními orgány provádČjící hospodáĜskou politiku a ýNB. „Byl zamČĜen na veĜejné finance, ale i na 53

Viz kap. 5.4

strukturální reformy zajišĢující rĤst konkurenceschopnosti þeské ekonomiky. Sledování a vyhodnocování úrovnČ veĜejného deficitu a veĜejného zadlužení na základČ vícestranného fiskálního dohledu mČlo pĜispČt k minimalizaci fiskálních rizik.“54 ýNB se v rámci tohoto programu podílela na zpracování stĜednČdobého makroekonomického rámce. V prosinci roku 2002 se v Kodani konalo zasedání EU na nejvyšší úrovni, které schválilo pĜijetí deseti kandidátských státĤ k 1. kvČtnu 2004, mezi nimiž byla i ýR. Základními kritérii pro vstup byla tzv. kodaĖská kritéria, v rámci nichž byla pro ekonomickou oblast obecnČ požadována existence fungujícího tržního hospodáĜství a schopnost ekonomiky vyrovnat se s konkurenþními tlaky a tržními procesy uvnitĜ EU. Na tato dvČ kritéria se vázalo splnČní Ĝady podmínek, které byly u kandidátských zemí analyzovány v pravidelných roþních zprávách Evropské komise o dosaženém pokroku. Tomuto hodnocení se tedy nevyhnula ani ýR. Analyzovány byly napĜ. tyto podmínky:55 •

rovnováhy mezi poptávkou a nabídkou musí být dosaženo volnou soutČží tržních sil

•

existence rozvinutého finanþního sektoru bez jakýchkoli pĜekážek vstupu na trh (zakládání nových firem) i výstupu z trhu (bankroty)

•

makroekonomická stabilita, vþetnČ odpovídající stability cen, trvale udržitelných veĜejných financí a finanþních úþtĤ se zahraniþím

•

dostateþnČ rozvinutý finanþní sektor schopný smČrovat úspory do produktivních investic. Vedle tČchto ekonomických kritérií obsahovala kodaĖská kritéria i kritérium

institucionální, tedy schopnost pĜebírat závazky plynoucí z þlenství, kdy jde zejména o aplikaci evropských právních pĜedpisĤ, vþetnČ pĜijetí cílĤ politické, hospodáĜské a mČnové unie. Z toho vyplývalo, že budoucí þlenské zemČ budou povinny v budoucnu pĜijmout jednotnou mČnu euro a nemohou žádat o trvalou výjimku (tzv. opt-out) na jeho zavedení, jak to uþinily Velká Británie a Dánsko. V prĤbČhu realizace EMU v letech 1999–2002 a následnČ v období do vstupu ýR do EU lze pozorovat výrazné propojení ekonomiky ýR s ekonomikou EU a EMU prakticky ve všech oblastech. DĤkazem toho je skuteþnost, že se þeská ekonomika pĜibližuje k charakteristikám zemí EU:56

54

http://www.cnb.cz/cs/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace#p [cit. 16. 2. 2010] http://www.cnb.cz/cs/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace#p [cit. 16. 2. 2010] 56 BRģŽEK, A. Evropská mČnová unie a ýeská republika. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2004. 29 s. ISBN 80245-0820-6. 55

•

z hlediska systémového fungování vyvrcholením procesĤ transformace centrálnČ plánované ekonomiky na ekonomiku tržní

•

vČcnými ekonomickými zmČnami projevujícími se v tendenci k obdobné struktuĜe ekonomiky jako v EU, restrukturalizací podnikové sféry, propojením s EU oblasti výroby, zahraniþního obchodu, služeb, zahraniþních investic apod. Systémové, právní a vČcné procesy probíhající v ýR v období realizace EMU od 1. 1.

1999 spolu s výhodnou geografickou polohou a dalšími pozitivními prvky vytvoĜily solidní pĜedpoklady pro hladké zaþlenČní do EU a následnČ i do eurozony. Toto vytváĜení pĜedpokladĤ pro zajištČní konkurenceschopnosti v daném ekonomickém celku je však na druhé stranČ komplikováno Ĝadou faktorĤ. I. etapa (2004 – souþasnost) - þlenství ýR v EU jako dovršení pĜedvstupní fáze integrace do evropských struktur a zahájení plnČní konvergenþních kritérií První etapa zaþala dnem vstupu ýR do EU, tedy 1. 5. 2004. Po vstupu ýR do EU byl „PĜedvstupní ekonomický program“ nahrazen „Konvergenþním programem“, jehož hlavním cílem je pĜíprava na vstup ýR do EMU ústící ke zrušení þeské koruny jako národní mČny a zavedení spoleþné mČny euro s jednotnou mČnovou politikou realizovanou ECB. Jeho obsahem je plán vývoje veĜejných financí v ýR. Podle „Paktu stability a rĤstu“ pĜijatého Radou EU v roce 1997 jsou þlenské státy zavázány držet ve stĜednČdobém horizontu své rozpoþtové pozice blízko vyrovnanosti nebo v pĜebytku, neboĢ tento cíl je považován za dostateþný k tomu, aby þlenským státĤm umožnil vyrovnávat normální cyklické fluktuace a souþasnČ udržet rozpoþtové deficity v rámci limitu vymezeném referenþní hodnotou 3 % HDP. A s tím právČ souvisí povinnost þlenských státĤ EU každoroþnČ zpracovávat stabilizaþní programy, jsou-li þleny eurozóny nebo konvergenþní programy, nejsou-li þleny eurozóny. V nich si stanovují stĜednČdobé cíle a zpĤsob jejich dosažení. Tyto programy poskytující informace potĜebné k ohodnocení fiskálního pĜizpĤsobení zamČĜeného na dosažení pozice blízké vyrovnané þi pĜebytkové jsou pak povinny pĜedložit RadČ EU a Evropské komisi. Ty potom v rámci svých Konvergenþních zpráv, které sledují míru plnČní maastrichtských kritérií a právní konvergence legislativy centrální banky se Statutem ESCB, pravidelnČ hodnotí pĜípravu zemČ na vstup do eurozóny. Pakt stability a rĤstu upĜesnil, jakým zpĤsobem budou koordinovány rozpoþtové politiky þlenských zemí EU po vytvoĜení mČnové unie a snaží se zamezit vzniku vysokých schodkĤ veĜejných rozpoþtĤ. Je de facto

pokraþováním v plnČní tČch maastrichtských kritérií, která upravují fiskální disciplínu. Se zemí, která poruší pravidla Paktu, je zahájena procedura nadmČrného schodku a tato zemČ pak musí pĜedložit hodnovČrný plán, jakým zpĤsobem zamýšlí nadmČrný deficit odstranit. ýlenskou zemi eurozóny lze za neplnČní nápravného programu vystavit finanþním sankcím, o nichž kvalifikovanou vČtšinou rozhodují ministĜi Rady EU. A pokud zemČ nedodrží podmínky stability prostĜedí EMU definované Paktem, bude velmi tvrdČ penalizována. Nejprve výstražným upozornČním a pĜi opakování pokutami mČĜenými v procentech HDP pĜíslušné zemČ. PĜípadný nejtvrdší trest, tedy povinnost vystoupit z EMU, však ani Maastrichtská smlouva, ani Pakt stability a rĤstu neznají. Požadavek na fiskální disciplínu þlenských zemí eurozóny, kdy suverenita v rozpoþtové oblasti na rozdíl od mČnové nepĜechází na nadnárodní úroveĖ, ale je i nadále v kompetenci jednotlivých zemí, má zajistit rozpoþtovou stabilitu a donutit je k reformČ veĜejných financí. Problematika veĜejných financí je v ýR vysoce aktuální problém, bez jehož vyĜešení by byl vstup ýR do eurozóny velice problematickým a oddalujícím se. Vstupem ýR do EU se mimo jiné stala ýeská národní banka þlenem Evropského systému centrálních bank. Rozdíl mezi vstupem do EU a pĜipojením k EMU spoþívá v tom, že zatímco vstup do EU je pĜevážnČ politickou otázkou, kdy vedle souhlasu ýR bylo zapotĜebí též souhlasu všech þlenských státĤ EU, o pĜipojení k EMU bude rozhodovat pĜedevším ECB spolu s dalšími orgány EU. V tomto pĜípadČ jde tedy o rozhodnutí vycházející v prvé ĜadČ ze splnČní ekonomických kritérií vstupu, jež mĤže být pro jednotlivé ucházející zemČ þasovČ velmi diferencované. II. etapa – zapojení do mechanismu ERM II Evropského mČnového systému Zapojení do mechanismu fixních smČnných kurzĤ po vstupu do EU sice není pro þlenské zemČ povinné, ale je nezbytnou podmínkou pro vstup do eurozóny a jeho oddálení znamená i oddálení vstupu do eurozóny. Podmínkou vstupu do tohoto systému je úþast v dohodČ centrálních bank, k níž ýNB pĜistoupila v roce 2004. Kritérium stability mČnového kurzu vyžaduje alespoĖ dvouletou úþast v ERM II stanovením centrální parity pĜíslušné národní mČny k euru s možností max. odchylky ± 15 %, event. ± 2, 25 % podle pĤvodní konstrukce. Vhodná doba na vstup ýR do ERM II bude záviset na tom, jak bude naše zemČ pĜipravena dodržovat podmínky tohoto systému. ZámČrem ýR, vyjádĜeným ve Strategii pĜistoupení ýR

k eurozónČ57, je setrvat v tomto mechanismu pouze po nezbytnČ nutnou dobu, tedy omezit þlenství v ERM II na dva roky. ýNB chápe úþast v tomto systému jako bránu pro pĜistoupení k euru a delší než minimálnČ vyžadované setrvání v nČm nepovažuje za žádoucí. Po vstupu do tohoto systému zapoþne rovnČž intenzivní fáze technických pĜíprav na zavedení eura. A právČ z technických dĤvodĤ bude ve skuteþnosti pobyt v ERM II delší – cca 2,5–2 a ¾ roku pĜed vstupem do eurozóny. PĜíslušná dohoda, stanovující konkrétní podmínky úþasti v tomto kurzovém mechanismu bude podepsána prezidentem ECB a guvernérem ýNB. PĜed tímto krokem bude ministry financí zemí eurozóny a zemí úþastnících se systému ERM II rozhodnuto o centrální paritČ þeské koruny k euru a o standardním fluktuaþním rozpČtí pro povinné intervence zúþastnČných centrálních bank (o šíĜi fluktuaþního pásma pro pohyb devizového kurzu). Cílem ERM II je pĜipravit ekonomiku dané zemČ na fungování v mČnové unii. III. etapa – vstup ýR do oblasti jednotné mČny euro TĜetí etapa znamenající již vstup ýR do eurozóny je podmínČna dotvoĜením ýR jako stabilní mČnové oblasti, jež bude po všech stránkách dobĜe pĜipravena, pĜijatelná a plnČ kompatibilní s fungováním eurozóny. Po vstupu ýR do eurozóny bude mČnová suverenita ýNB pĜedána ECB, þímž ýR ztratí možnost ovlivĖovat ekonomiku monetárními nástroji a jejím hlavním nástrojem, pokud nedojde k zásadní zmČnČ fungování eurozóny, zĤstane fiskální politika spolu s dalšími spoleþnými þi koordinovanými hospodáĜskými politikami v rámci EMU. Guvernér ýNB se stane þlenem ěídící rady ECB, kde bude spolurozhodovat o mČnové politice celé eurozóny. ěídící rada se skládá z šesti þlenĤ Výkonné rady ECB v þele s prezidentem ECB, která je vrcholným orgánem tzv. Eurosystému tvoĜeného ECB a centrálními bankami þlenských zemí eurozóny. ZaþlenČním do Eurosystému bude ýNB na svém území realizovat mČnovou politiku na základČ direktiv ECB. Rozdíl mezi Eurosystémem a ESCB spoþívá v tom, že zatímco þleny ESCB jsou všichni þlenové EU, resp. HospodáĜské a mČnové unie, þleny Eurosystému jsou pouze NCB eurozóny v þele s ECB. Zrušením þeské koruny, mČnového kurzu, zavedením eura a nastolením jednotnČ Ĝízené mČnové politiky ECB se dnešní zahraniþní obchod a další ekonomické transakce pĜemČní na vnitrospoleþenské. ýeská ekonomika se tak stane v plném rozsahu souþástí jednotného vnitĜního trhu a jednotné mČny eura, což ve svých dĤsledcích znamená, že ekonomické vztahy 57

Strategie pĜistoupení ýR k eurozónČ je materiál upravující základní rámec pro pĜijetí eura, který byl zpracován ve spolupráci Ministerstva financí ýR, Ministerstva prĤmyslu a obchodu ýR a ýeské národní banky a byl schválen usnesením vlády þ. 1026 ze dne 13. Ĝíjna 2003.

ýR se zemČmi mimo eurozónu realizované prostĜednictvím mČnového kurzu eura k ostatním mČnám výraznČ poklesnou. K povinnosti zavést v budoucnu jednotnou mČnu euro se ýR zavázala již pĜi vstupu do EU, jelikož tento závazek byl souþástí vstupních podmínek. Pro zemČ, které pĜistoupily k EU po roce 1992, kdy byla podepsána Maastrichtská smlouva, je pĜijetí eura souþástí tzv. acquis communautaire, jinými slovy je pro nČ závazné. Týká se to zemí, které se staly þleny EU v roce 1995 (Finsko, Rakousko, Švédsko), 2004 (ýR, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Kypr, Maćarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko) a 2007 (Bulharsko, Rumunsko). Jen pro doplnČní výše uvedeného: „Tento závazek, plynoucí z evropské legislativy, nám tak neumožĖuje se jednostrannČ a svobodnČ rozhodnout, zda-li si euro pĜijmout pĜejeme þi nikoliv. Není však na druhou stranu jisté, nakolik bude ze strany samotné EU zájem eurozónu o nové þleny rozšiĜovat a rovnČž z evropské legislativy nevyplývá pĜesný þasový horizont, ve kterém bychom mČli závazek nahrazení þeské koruny eurem splnit.“58 Vstup zemČ do eurozóny je obecnČ dán znČním þlánku 122 Smlouvy o založení ES (viz kap. 5.4). „Plnohodnotná úþast v HMU pĜijetím eura jako národní mČny znamená plnČní kritérií konvergence na dlouhodobém základČ. Pro udržení stabilního kurzu spoleþné mČny je nutná zdravá makroekonomická politika všech zemí mČnové unie, dĤvČryhodná spoleþná mČnová politika a dále rovnováha finanþních trhĤ.“59

5.2 ScénáĜ zavedení eura v ýeské republice K pĜijetí eura mĤže dojít na základČ tĜí možných variant, které se odlišují jednotlivými fázemi zavedení eura do bezhotovostního a hotovostního obČhu a délkou pĜechodného období. Otázka scénáĜe pĜechodu na jednotnou mČnu je upravena sekundárním právem, konkrétnČ naĜ. Rady þ. 974/98 v. z. p. p. a nikoli Smlouvou o založení ES. Toto naĜízení definuje tyto možné scénáĜe zavedení eura:60 •

scénáĜ s využitím pĜechodného období (tzv. madridský scénáĜ)

• scénáĜ jednorázového pĜechodu na euro, tzv. „velký tĜesk“ (též oznaþovaný jako Big Bang) • jednorázový pĜechod na euro s využitím fáze postupného zrušení (tzv. dobČhu Phasing-Out). 58

SKOPEýEK, J. Jak se rozhodovat o pĜijetí eura? In: MACH, P. (ed.). Euro dĜíve, nebo pozdČji? 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007, s. 61-65. 59 http://www.cnb.cz/cs/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace#p [cit. 16. 2. 2010] 60 http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_239.html [cit. 16. 2. 2010]

Volba konkrétního scénáĜe je na rozhodnutí zemČ usilující o vstup do eurozóny. V ýR pĜipravila a vládČ pĜedložila dokument „Volba scénáĜe zavedení eura v ýeské republice“ Národní koordinaþní skupina61. Jednotlivé scénáĜe byly posuzovány z pohledu ýeské republiky a výbČr jednoho z nich byl dĤležitým rozhodnutím pĜi pĜípravách na zavedení eura. Na základČ provedených analýz a z nich plynoucího doporuþení všech šesti pracovních skupin NKS byla jednoznaþnČ jako nejvhodnČjší a souþasnČ nejménČ nákladná doporuþena varianta jednorázového pĜechodu na euro bez pĜechodného období, což také vláda schválila. Tento jednorázový pĜechod znamená souþasné zavedení eura do hotovostního i bezhotovostního obČhu. A právČ z tohoto dĤvodu, kdy všechny subjekty soukromého i veĜejného sektoru musejí být schopny pĜejít z národní mČny na euro prakticky ve stejném okamžiku, jde o variantu nároþnČjší na koordinaþní a pĜípravné práce. V souþasné dobČ, kdy euro je již etablovaná a mezinárodnČ uznávaná mČna, noví þlenové eurozóny volí bez výjimky tuto metodu. Celý pĜechod na euro lze rozdČlit do pČti þasových fází:62 1. fáze – PěEDPěÍPRAVNÁ FÁZE pĜed rozhodnutím o zrušení výjimky pro zavedení eura Jedná se o období mezi stanovením pevného termínu pro zavedení eura vládou a rozhodnutím evropských institucí, že ýeská republika vyhovČla všem podmínkám pro zavedení eura. Pro tuto fázi je charakteristické, že: •

jediným zákonným platidlem je þeská koruna

•

probíhají intenzivní technické pĜípravy na zavedení eura.

2. fáze – PěÍPRAVNÁ FÁZE po rozhodnutí o zrušení doþasné výjimky pro zavedení eura a pĜede dnem vstupu do eurozóny Toto období zaþíná zrušením výjimky na zavedení eura a konþí zaþátkem následujícího roku, kdy je zahájena výmČna korunového obČživa za eurové. PĜedpokládaná délka této fáze je 61

Národní koordinaþní skupina pro zavedení eura v ýR (NKS) byla založena na základČ usnesení Vlády ýR þ. 1510 ze dne 23. 11. 2005 jako základní jednotka institucionálního zajištČní zavedení eura v ýR. Má charakter mezirezortního orgánu, v jehož þele stojí národní koordinátor jmenovaný výše uvedeným usnesením vlády. Úkolem tohoto orgánu je koordinovat organizaþní, legislativní a technické úkoly související se zavedením eura v ýR. Jejím cílem bylo pĜedevším vypracování Národního plánu zavedení eura v ýR a jeho realizace, koordinace procesu pĜípravy na zavedení eura a pĜijímání nezbytných doporuþení vládČ ýR. Pro svoji potĜebu zĜizuje pracovní skupiny, jejichž úkolem je pĜedevším zpracování pĜíslušné þásti Národního plánu a dále Ĝešit konkrétní úkoly a pĜipravovat podklady pro rozhodování samotné NKS a pĜípadnČ i vlády. V souþasné dobČ existuje šest pracovních skupin. Na podporu þinnosti NKS byl na Ministerstvu financí ýR zĜízen Organizaþní výbor NKS, který rovnČž koordinuje aktivity jednotlivých pracovních skupin, podílí se na zpracovávání metodických textĤ a angažuje se v dalších aktivitách souvisejících se zavedením eura v ýR. 62 http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010]

pĜibližnČ pĤl roku. Splní-li ýR stanovená kritéria pro pĜijetí eura, stanoví následnČ Rada EU oficiální pĜepoþítací koeficient. Pro tuto fázi platí, že: •

jediným zákonným platidlem je nadále þeská koruna

•

uzákonČno je duální oznaþování cen, tj. uvádČní vybraných cen a penČžních þástek soubČžnČ v korunách i v eurech s využitím stanoveného pĜepoþítacího koeficientu (jako pĜíklady lze uvést ceny zboží v obchodech þi restauracích, údaje na výplatních páskách, koneþné zĤstatky na výpisech z bankovních úþtĤ atd.).

3. fáze – OBDOBÍ DUÁLNÍ CIRKULACE Národní plán63 vyhrazuje pro toto období délku dvou kalendáĜních týdnĤ. V prĤbČhu této fáze budou do obČhu zavádČny eurové bankovky a mince a stahováno bude korunové obČživo. Tato fáze se proto bude vyznaþovat následujícími rysy: •

pĜi hotovostním placení lze používat þeskou korunu i euro, obchodníci však budou mít povinnost vracet zákazníkĤm pouze eura

•

bezhotovostní platby jsou provádČny pouze v eurech

•

nadále probíhá duální oznaþování cen.

4. fáze – OBDOBÍ MEZI KONCEM DUÁLNÍ CIRKULACE A KONCEM DUÁLNÍHO OZNAýOVÁNÍ CEN Tato fáze bude trvat do konce kalendáĜního roku, kdy Národní plán pĜedpokládá ukonþení povinného duálního oznaþování cen a penČžních þástek. Pro toto období je pĜíznaþné, že: •

pĜi všech platbách se používá výhradnČ euro, ale pro lepší porovnání cen jsou hodnoty v obchodech i na rĤzných výpisech stále uvádČny také v þeských korunách

•

minimálnČ šest mČsícĤ mohou být þeské koruny smČĖovány na eura jen v bankách a poboþkách ýNB

•

platí povinnost duálního oznaþování cen.

63 Národní plán zavedení eura v ýR je dokument upravující proces pĜípravy na zavedení eura vþetnČ popisu nezbytných opatĜení, která musí být v souvislosti se zavedením eura uþinČna ve všech oblastech vþetnČ pĜíslušných harmonogramĤ (tj. manuál, který musí obsáhlým zpĤsobem odpovČdČt na otázky „co“, „kdo“, „kdy“ a „jak“). Byl vypracován a pĜedložen vládČ na základČ usnesení þ. 1510 ze dne 23. 11. 2005 a následnČ schválen vládou v roce 2007. Bude každoroþnČ aktualizován, aby dostateþnČ reflektoval dosavadní zkušenosti z procesu pĜípravy na zavedení eura. Obsahem Národního plánu není kontrola plnČní maastrichtských kritérií, ani sledování hospodáĜských politik, která mají splnČní tČchto kritérií zabezpeþit, ale jedná se o dokument vymezující institucionálnČ-technickou stránku pĜípravy na zavedení eura.

5. fáze – závČreþná fáze zavádČní eura, tj. PLNċ FUNKýNÍ EURO V této závČreþné fázi jsou veškerá pĜechodná opatĜení ukonþena a euro již obíhá jako plnohodnotná regulérní mČna. Lidé si stále více upevĖují uvažování v nové mČnČ a bČžnČ používají eurové bankovky a mince. Tuto fázi charakterizuje: •

veškeré transakce jsou uvádČny v eurech, pĜiþemž obchodníci mohou dobrovolnČ dále uvádČt také ceny v korunách, ale nebude to po nich vyžadováno

•

þeské koruny mohou být smČĖovány na eura pouze v poboþkách ýNB.

5.3 Fáze, ve které se ýeská republika nachází Zahraniþní zkušenosti ukazují, že pro všechny klíþové oblasti pĜíprav na zavedení eura, jako je napĜ. legislativa, informaþní systémy, komunikace, ochrana spotĜebitele aj., je žádoucí, aby základní problémy pĜechodu na euro byly po metodické stránce vyĜešeny v dostateþném þasovém pĜedstihu. Z pohledu technických pĜíprav na zavedení eura se tak ýR nachází v tzv. pĜedpĜípravném období, které si klade za cíl, aby v okamžiku vyhlášení cílového data byly vyĜešeny základní metodické otázky a odstranČny pĜípadné kompetenþní spory. Souþasné práce jsou tedy vedeny snahou, aby proces zavedení eura mohl po vyhlášení cílového data postupovat podle pĜedem vyjasnČných konkrétních technických

postupĤ a tomu

odpovídajících þasových harmonogramĤ. ýR se 1. 5. 2004 stala þlenským státem EU a automaticky i úþastníkem tĜetí fáze HospodáĜské a mČnové unie, ale jako zemČ, na kterou se vztahuje doþasná výjimka pro zavedení eura, vyplývající pro ýR z þl. 4 Aktu o podmínkách pĜistoupení a þl. 122 Smlouvy o založení ES. Je to doþasná úleva þlenské zemČ EU z povinnosti zavést euro jako mČnu a zákonné platidlo, již mají nové þlenské zemČ EU do doby, než splní potĜebná kritéria pro zavedení eura – maastrichtská konvergenþní kritéria, která jsou základní podmínkou pro vstup do eurozóny. ýR tedy dosud nezavedla euro, protože nesplnila nezbytné podmínky pro zavedení jednotné mČny vyplývající z práva EU. Tato výjimka, která znamená, že na þlenský stát s výjimkou se nepoužijí nČkterá ustanovení Smlouvy, zejména pak ustanovení o zavedení eura, je svojí podstatou odkládací podmínkou. Její zrušení tedy bude znamenat, že pro ýR se stanou závaznými další ustanovení Smlouvy, která se týkají pouze státĤ eurozóny. PĜechodnost této výjimky ovšem nezbavuje þlenský stát povinnosti pĜijmout euro. Tyto zemČ jsou povinny usilovat o zavedení eura v nejbližším možném termínu. Ustanovení þl. 122 Smlouvy o ES dále stanoví, že rozhodnutí o tom, zda dojde ke zrušení výjimky na zavedení jednotné mČny, je pĜijato Radou EU ve složení ministrĤ financí a hospodáĜství þlenských

zemí (ECOFIN), a to na návrh Evropské komise po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radČ. Rozhodnutí Rady EU vychází ze závČrĤ konvergenþních zpráv vypracovaných nezávisle na sobČ Evropskou komisí a ECB dle þl. 121 odst. 1 Smlouvy o ES. Výjimka pro zavedení eura bude zrušena pĜibližnČ pĤl roku pĜed plánovaným zavedením eura a po tomto rozhodnutí rozhodne Rada EU o pĜesném datu vstupu zemČ do eurozóny (tj. o dobČ, kdy zrušení výjimky vstoupí v úþinnost) a urþí pĜepoþítací koeficient (tj. fixní konverzní kurz národní mČny vĤþi euru, kterým budou po zavedení eura pĜepoþítávány veškeré penČžní þástky). Podmínkou pro vstup þlenské zemČ EU do eurozóny je vedle sluþitelnosti právních pĜedpisĤ této zemČ se Smlouvou o založení ES a Statutem Evropského systému centrálních bank také, což jsem již ve své práci zmiĖovala, dosažení vysokého stupnČ udržitelné hospodáĜské konvergence. ObČ dvČ podmínky jsou hodnoceny v rámci konvergenþních zpráv Evropské komise a ECB. MČĜítkem udržitelné konvergence je z pohledu evropských struktur plnČní již zmínČných þtyĜ konvergenþních kritérií, která jsou detailnČji specifikována v Protokolech zaþlenČných ve SmlouvČ o založení ES, konkrétnČ v Protokolu o postupu pĜi nadmČrném schodku a Protokolu o kritériích konvergence uvedených v þlánku 121 Smlouvy o založení ES. Na základČ výše uvedeného lze konstatovat, že rozhodnutí o naþasování opatĜení, která ve svém koneþném dĤsledku povedou k zavedení eura, jsou v kompetenci þlenského státu, zatímco koneþné posouzení, zda podmínky pro zavedení eura byly splnČny, náleží orgánĤm EU. „ýeská republika je zavázána podnikat kroky k tomu, aby byla na pĜistoupení k eurozónČ co nejdĜíve pĜipravena. Stanovení termínu vstupu je však v kompetenci þlenského státu a závisí na jeho pĜipravenosti. PĜípadné neplnČní kritérií konvergence nemá pro ýR žádné pĜímé dĤsledky. Výjimkou je kritérium udržitelnosti veĜejných financí, kdy pĜi jeho neplnČní je zemČ podrobena proceduĜe pĜi nadmČrném schodku.“64 V té se ýR nacházela od jara 2004 do þervna 2008, pĜiþemž tato procedura byla vĤþi ýR znovu zahájena ještČ pĜed koncem roku 2009. Konkrétní termín, k nČmuž bude ýR usilovat o zavedení eura, bude stanoven vládou. Pokud jde o vstup ýR do eurozóny, považuji za vhodné zmínit názor souþasného prezidenta Václava Klause, že ýR za eurem rozhodnČ spČchat nemusí. Václav Klaus je známý svým skeptickým postojem ke spoleþné evropské mČnČ, která podle nČj nepĜinesla kýžený efekt, tedy urychlení ekonomického rĤstu. DlouhodobČ patĜí mezi velké kritiky eura a 64

http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_vyhodnoceni_maastr_kriter.html [cit. 16. 2. 2010]

eurozóny a o eurozónČ výslovnČ prohlásil, že již zkrachovala. VyjádĜil se o ní tak, že nepĜinesla to, co si od ní jednotlivé zemČ slibovaly, tedy zejména hospodáĜský rĤst. Domnívá se, že projekt eurozóny neuspČl. Mimo jiné uvádí, že hospodáĜský rozvoj zemí eurozóny od padesátých let pomalu klesá. Uvádí: „PrĤmČrný roþní ekonomický rĤst tČchto zemí þinil v 70. letech 3,4 procenta, v 80. letech 2,4 procenta, o desetiletí pozdČji již jen 2,2 procenta. Zaþátek nového tisíciletí, tedy dekáda eura, zažil rĤst již jen 1,1 procenta. Nedošlo ani ke sblížení míry inflace. Vysoký rĤst cen trápí zejména ěecko, ŠpanČlsko, Portugalsko þi Irsko, tedy právČ ty zemČ, které se v souþasnosti potýkají s fiskálními problémy.“65 PĜes veškeré své skeptické názory dodal, že i pĜes neúspČch eura bude eurozóna jako instituce pokraþovat i nadále. ěíká: „Bude pokraþovat, ale za nesmírnČ vysokou cenu, kterou budou platit obþané zemí eurozóny (ale zprostĜedkovanČ asi i další Evropané, tedy i ti, kteĜí doma eurem neplatí a ponechali si svou vlastní mČnu). Touto cenou bude - což je na jednoho þlovČka špatnČ vyþíslitelná položka - dlouhodobé zpomalování ekonomického rĤstu, které bude evidentní ekonomickou ztrátou vĤþi našemu potenciálu i vĤþi vývoji v dalších zemích svČta“66. Navíc také upozornil na to, že problémovým zemím bude zapotĜebí posílat stále více penČz. KromČ toho je pĜesvČdþen, že za souþasnými problémy na starém kontinentČ, které zpĤsobilo krachující ěecko, je právČ euro. VýslovnČ uvedl, že krizi v ěecku nezpĤsobila jeho hospodáĜská politika, ale euro. „Navzdory tomu, že z pohledu hospodáĜského rĤstu a ekonomické stability podle nČj eurozóna už dávno zkrachovala, nemyslí si, že evropští politici nechají nyní euro padnout.“67 5.3.1 Vyhodnocení plnČní maastrichtských konvergenþních kritérií Spoleþný dokument Ministerstva financí ýR a ýeské národní banky „Vyhodnocení plnČní maastrichtských konvergenþních kritérií a stupnČ ekonomické sladČnosti ýR s eurozónou“, který je každoroþnČ aktualizován, slouží jako podklad pro rozhodnutí vlády o zavedení eura. Tento dokument, schválený vládou na jejím zasedání dne 21. prosince 2009, vyhodnocuje plnČní maastrichtských kritérií takto:

65

Eurozóna už zkrachovala, domnívá se Klaus [online]. Novinky.cz, 22. dubna 2010 [cit. 22. þervna 2010]. Dostupné na . 66 Eurozóna už zkrachovala, domnívá se Klaus [online]. Novinky.cz, 22. dubna 2010 [cit. 22. þervna 2010]. Dostupné na . 67 Klaus: krizi v ěecku zpĤsobilo euro [online]. Novinky.cz, 27. dubna 2010 [cit. 22. þervna 2010]. Dostupné na .

Kritérium cenové stability (inflaþní) ýR nesplnila toto kritérium v roce 2007 a 2008. „Z exogenních faktorĤ v roce 2008 pĤsobil zvláštČ prudký rĤst cen potravin a energií (zejména ropy) a také vlna administrativních opatĜení (zvýšení snížené sazby DPH z 5 % na 9 %, zavedení ekologických daní, poplatkĤ ve zdravotnictví a další zvyšování spotĜebních daní).“68 Rok 2009 byl ve znamení meziroþnČ výraznČ nižších cen energií i potravin v podmínkách globální krize, což se spoleþnČ s propadem domácí ekonomiky projevilo ve výrazné dezinflaci. „V obou uplynulých letech byl vývoj inflace rovnČž ovlivnČn zvýšenou kolísavostí mČnového kurzu.“69 Na konci roku 2009 splnila ýR toto kritérium právČ vlivem výrazné dezinflace, zapĜíþinČné jednak odeznČním pĜevážnČ jednorázových nákladových faktorĤ z minulého období a jednak vlivem ekonomické recese. Cenový vývoj ýR v letech 2010-2012 by mČl být ve znamení relativnČ pomalého rĤstu spotĜebitelských cen a ve stĜednČdobém výhledu jsou navíc oþekávány spíše tlaky na zvyšování referenþní hodnoty cenového kritéria v souvislosti s celosvČtovým ekonomickým oživením. Pokud jde o prognózu do budoucna, tak v tČchto letech by kritérium cenové stability mČlo být ze strany ýR plnČno, pokud v rozhodném období nedojde k výrazným nepĜedvídatelným šokĤm. „K udržitelnému plnČní tohoto kritéria i v dalším období napomĤže také novČ nastavený inflaþní cíl ýNB. Snížení inflaþního cíle ýNB pro národní CPI od 1. ledna 2010 na 2,0 % s toleranþním rozmezím ± 1,0 p. b., vytváĜí zároveĖ lepší podmínky pro plnČní kritéria. Je však žádoucí, aby v období rozhodném pro vyhodnocení kritéria (tj. období úþasti v ERM II) nedocházelo k významným proinflaþním úpravám nepĜímých daní þi jiným administrativním opatĜením v oblasti spotĜebitelských cen. Ty by totiž splnČní kritéria znesnadĖovaly.“70 Kritérium udržitelnosti veĜejných financí ýR toto kritérium v souþasnosti neplní a pĜi souþasném nastavení fiskální politiky a oþekávaném makroekonomickém vývoji ani pravdČpodobnČ ve stĜednČdobém horizontu plnit nebude. Kritérium udržitelnosti veĜejných financí je splnČno pouze tehdy, jsou-li udržitelnČ

68

http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_vyhodnoceni_maastr_kriter.html [cit. 16. 2. 2010] 69 http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_vyhodnoceni_maastr_kriter.html [cit. 16. 2. 2010] 70 http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_vyhodnoceni_maastr_kriter.html [cit. 16. 2. 2010]

plnČny obČ složky tohoto fiskálního kritéria, to znamená složka vládního deficitu i vládního dluhu. Kritérium vládního deficitu (rozpoþtové) ýR se od roku 2004 nacházela v proceduĜe pĜi nadmČrném schodku. PĜi zahájení této procedury byl Radou ECOFIN poskytnut ýR termín na snížení vládního deficitu dĤvČryhodným a udržitelným zpĤsobem pod úroveĖ 3 % HDP, a to do konce roku 2008. PĜíznivý fiskální výsledek roku 2007 pak vedl v þervnu 2008 k ukonþení této procedury. „Kritérium deficitu vládního sektoru není plnČno. Vedle dosud nedoĜešených strukturálních

problémĤ

þeských

veĜejných

financí

vládní

sektor

aktuálnČ

þelí

bezprecedentnímu výpadku daĖových pĜíjmĤ. K tomu dochází jednak vlivem mimoĜádnČ nepĜíznivého hospodáĜského vývoje a jednak z titulu schválených legislativních zmČn zejména na pĜíjmové stranČ veĜejných rozpoþtĤ. Ty mimo jiné souvisely se snahou zmírnit dopady hospodáĜské krize.“71 Ani pĜijatá stabilizaþní opatĜení bohužel nejsou dlouhodobČjším systematickým Ĝešením schodkĤ vládního sektoru. „StĜednČdobý výhled státního rozpoþtu pro roky 2010–2012 sice pĜedpokládá urþitou stabilizaci salda vládního sektoru, nicménČ úroveĖ deficitĤ je z hlediska udržitelnosti veĜejných financí nepĜijatelná. PĜestože je tento propad zpĤsoben do znaþné míry ekonomickou recesí, bude nutné se do budoucna zamČĜit na vyšší rozpoþtovou disciplínu a pĜijetí dalších opatĜení vedoucích ke snížení strukturálního schodku, neboĢ každoroþní vysoký deficit sektoru vládních institucí zásadním zpĤsobem pĜispívá ke zvyšování vládního dluhu v pomČru k HDP.“72 Vstup ýR do procedury pĜi nadmČrném schodku ke konci roku 2009 znamenal významný tlak evropských institucí na vyšší míru konsolidace þeských veĜejných financí. „Z hlediska sladČnosti ekonomiky ýR s ekonomikou eurozóny a udržitelnosti veĜejných financí je vyĜešení strukturálních problémĤ veĜejných financí zásadní. Ve stĜednČdobém horizontu vyplývá z Paktu stability a rĤstu pro ýR cíl pro strukturální deficit vládního sektoru ve výši 1 % HDP. Tento stĜednČdobý rozpoþtový cíl se ýR zavázala dosáhnout co nejdĜíve, nejpozdČji však v roce 2012. Z dnešního pohledu je však pravdČpodobné, že tento cíl nebude v roce 2012 naplnČn.“73 Strukturální deficit v roce 2009 byl okolo 5 % HDP. V roce 2010 se 71


oþekává snížení k cca 3 % HDP s mírným zhoršením pro roky 2011 a 2012. „JednorázovČ by mohlo vládní deficit prohloubit rovnČž schválení zákona o nápravČ nČkterých majetkových kĜivd zpĤsobených církvím, pĜípadnČ jednorázové Ĝešení ekologických závazkĤ. Eventuelní dopady na veĜejné finance budou záviset na konkrétní podobČ pĜíslušných opatĜení.“74 Kritérium vládního dluhu (dluhové) Kritérium podílu vládního dluhu na HDP je ýR dlouhodobČ plnČno a vzhledem k relativnČ nízké výchozí úrovni vládního dluhu nemá zatím ýR s plnČním tohoto kritéria problémy. „V uplynulých nČkolika letech se vládní dluh stabilizoval kolem hodnoty 30 % HDP, kam se dostal po svém výrazném navýšení (zejména v dĤsledku vládních garancí) v období 2001–2003.“75 Výši dluhu ve velké míĜe ovlivĖuje vývoj deficitu veĜejných rozpoþtĤ, kde nejvČtší zastoupení má deficit státního rozpoþtu, u kterého se od roku 2009 oþekával prudký nárĤst. Ve srovnání s ostatními zemČmi není úroveĖ celkového zadlužení vysoká, ale v dĤsledku krize se poþínaje rokem 2009 jeho dynamika výraznČ zvyšuje. V roce 2009 byl dluh ve výši 35,6 % HDP, což je pĜibližnČ o 5 p. b. vyšší zadlužení než v pĜedchozích šesti letech, kdy se podíl dluhu k HDP pohyboval okolo 30 %. „Dalším faktem je, že dynamika rĤstu dluhu byla v posledních letech citelnČ zpomalována vysokým inkasem privatizaþních pĜíjmĤ. Tento efekt však s konþícím privatizaþním procesem vyprchává. Je tedy zĜejmé, že období, kdy bylo kritérium vládního dluhu plnČno s velkou rezervou, konþí a že bude tĜeba zaþít vČnovat udržitelnosti jeho plnČní do budoucna zvýšenou pozornost. Ve stĜednČdobém horizontu úroveĖ vládního dluhu z dĤvodu oþekávaných každoroþních deficitĤ sektoru vlády výraznČ naroste, a to až na úroveĖ témČĜ 45 % HDP v roce 2012. Riziko pro budoucí vývoj pĜedstavují také oþekávané negativní dopady stárnutí obyvatelstva. Pokud nebudou provedeny nezbytné reformy, které by mírnily fiskální dopady stárnutí obyvatelstva, zejména reformy dĤchodového systému a systému poskytování zdravotní péþe, bude v dlouhodobém výhledu nutné poþítat s dalším zvyšováním podílu dluhu na HDP.“76

74


Kritérium stability mČnového kurzu (kurzové konvergenþní kritérium – pobytu v ERM II) Jak jsem již uvedla výše, pĜijetí þlenského státu EU do eurozóny je podmínČno úspČšným, minimálnČ dvouletým setrváním národní mČny v Evropském mechanismu mČnových kurzĤ II (ERM II). Jelikož se zatím þeská mČna do tohoto systému nezapojila, nemá konkrétnČ stanovenou centrální paritu k euru, vĤþi níž by se sledovaly fluktuace mČnového kurzu a tedy i plnČní tohoto kritéria. Vyhodnocení plnČní kritéria stability mČnového kurzu je tedy možné až poté, co þeská mČna vstoupí do kurzového mechanismu ERM II a bude stanovena centrální parita koruny k euru. „MČnový kurz koruny k euru vykazuje v þase dlouhodobČ apreciaþní trend a jeho vývoj byl dosud pĜevážnČ umírnČný.“77 Výjimkou byly roky 2008 a 2009 poznamenané globální finanþní a ekonomickou krizí, bČhem nichž kurz koruny zaznamenal kumulativní zhodnocení (resp. znehodnocení) vyšší než 15 %. Zhruba ve druhé polovinČ roku 2008 a na poþátku roku 2009 byl navíc pĜerušen dosavadní trend posilování koruny jejím významným oslabením, jež bylo dáno zejména zhoršením sentimentu vĤþi stĜedoevropskému regionu. V souvislosti s globální krizí se zmČnila nálada investorĤ na finanþních trzích, což se projevilo korekcí vývoje kurzu koruny. „Od bĜezna do záĜí 2009 koruna opČt posilovala. Zejména rozsah depreciace mezi þervencem 2008 a únorem 2009 o 23 % naznaþuje možná rizika v plnČní kurzového kritéria.“78 Jen pro pĜipomenutí, délka setrvání þlenské zemČ EU v mechanismu je Smlouvou stanovena na minimálnČ dva roky. Z dokumentĤ Strategie pĜistoupení ýR k eurozónČ z roku 2003 a Aktualizované strategie pĜistoupení ýR k eurozónČ z roku 2007 vyplývá, že se vláda a ýNB shodují na setrvání ýR v ERM II, které výraznČ nepĜesáhne minimálnČ nutnou dobu, a také na tom, že by se ýR mČla zapojit do mechanismu ERM II až po vytvoĜení pĜedpokladĤ pro to, aby jí bylo umožnČno v dobČ vyhodnocování kurzového kritéria pĜijmout mČnu euro a poté bez problémĤ realizovat výhody z jejího pĜijetí. Jelikož jsou v poslední dobČ zaznamenány výrazné výkyvy kurzu, lze z toho usuzovat, že v turbulentních dobách mĤže být plnČní kritéria stability mČnového kurzu obtížné. Pro úspČšné plnČní tohoto kritéria do budoucnosti tak bude klíþové vhodné naþasování vstupu do kurzového mechanismu ERM II, kterému by mČlo pĜedcházet zklidnČní situace na svČtových finanþních trzích a investiþních nálad vĤþi našemu regionu, stejnČ jako konsolidace domácích 77

http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_vyhodnoceni_maastr_kriter.html [cit. 16. 2. 2010] 78 http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_vyhodnoceni_maastr_kriter.html [cit. 16. 2. 2010]

veĜejných financí. A kromČ toho bude velmi dĤležité rovnČž správné nastavení centrální parity kurzu koruny k euru. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb (úrokové) Pokud zhodnotíme dosavadní stav, tak prĤmČrné výnosy 10letých státních dluhopisĤ v ýR mČly v uplynulých nČkolika letech pĜevážnČ rostoucí charakter. Po celou dobu však bylo toto kritérium plnČno a plnČno je i v souþasné dobČ. „Pro nadcházející období 2010–2012 oþekáváme za pĜedpokladu snižování rizikových prémií a uzavírání rozpČtí mezi þeskými a evropskými státními dluhopisy mírný pokles jejich výnosĤ do doby splatnosti a poté stabilitu. Vývoj konvergenþního kritéria do budoucna naznaþuje jeho mírné zvyšování, a to pĜedevším v souvislosti s masivními fiskálními impulzy v západních ekonomikách, které i pĜes celosvČtový pokles rizikových prémií pravdČpodobnČ povedou k vyšším požadovaným výnosĤm z titulu obav o udržitelnost fiskálního vývoje. Ve stejném smČru mĤže pĤsobit nárĤst globálních inflaþních tlakĤ v souvislosti s pĜijatými hospodáĜsko-politickými opatĜeními na podporu finanþního sektoru a poptávky v hlavních svČtových ekonomikách.“79 Vzhledem k dlouhodobému nízkoinflaþnímu charakteru þeské ekonomiky neoþekáváme ve stĜednČdobém výhledu významnČjší problémy, které by se mohly pĜi plnČní kritéria dlouhodobých úrokových sazeb v ýR do budoucna vyskytnout. 5.3.2 Ekonomická sladČnost ýeské republiky s eurozónou V oblasti sladČnosti ekonomiky se zejména v dĤsledku hospodáĜské krize pĜipravenost ýR na pĜijetí eura znatelnČ zhoršila oproti roku 2008. Aþkoliv ýR v dĤsledku rychlého hospodáĜského rĤstu v posledních letech postupnČ snižuje svĤj odstup od prĤmČrné ekonomické úrovnČ eurozóny a vykazuje rovnČž prvky narĤstající sladČnosti, nedochází k výrazným zlepšením fungování a pružnosti þeského hospodáĜství. Vývoj v posledním roce byl výraznČ ovlivnČn dopady svČtové finanþní a hospodáĜské krize, která vedla k prudkému ekonomickému útlumu. V dĤsledku krize dochází pĜedevším k výraznému zhoršení výhledu veĜejných financí, což má za následek doþasné pĜerušení trendu pĜibližování tuzemské cenové hladiny k eurozónČ a nárĤst dlouhodobé nezamČstnanosti. „Vzhledem k markantnímu zvýšení deficitu veĜejných financí v roce 2009 zĤstává nadále výzvou nejen odstranČní strukturálního

79


deficitu, ale zejména zajištČní dlouhodobé udržitelnosti veĜejných financí.“80 Pozitivním prvkem z hlediska pružnosti þeské ekonomiky je postupné dílþí zlepšování podnikatelského prostĜedí, naopak problémy pĜetrvávají v nastavení institucionálního rámce na trhu práce. Za doþasnČ nepĜíznivý faktor z hlediska budoucího pĜijetí eura lze považovat aktuální ekonomickou recesi, neboĢ ta zhoršuje vývoj veĜejných financí a mĤže generovat zvýšenou variabilitu mČnového kurzu. PĜetrvávající nejistota na finanþních trzích zase nevytváĜí pĜíznivé prostĜedí pro vstup do kurzového mechanismu ERM II, který je potenciálnČ zranitelný vĤþi zmČnám nálady na finanþních trzích a tokĤm krátkodobého kapitálu. Na závČr je možné Ĝíci, že pĜípadný nepĜíznivý vývoj bČhem pobytu þeské koruny v tomto mechanismu by mohl sladČnost ekonomiky s eurozónou spíše snížit.

80


6 Výhody, nevýhody, rizika a problémy pĜistoupení ýeské republiky k Evropské mČnové unii Jak se obecnČ Ĝíká, že všechno má své výhody i nevýhody, nejinak je tomu v pĜípadČ zavedení eura v naší republice. PĜijetí této mČny bude bezpochyby událost velmi významná pro ýeskou republiku a její dĤsledky nebudou zanedbatelné. PĜipojení k mČnové unii je krok, se kterým jsou nepochybnČ spojeny pĜínosy a náklady a vzhledem k tomu, že i pĜes úspČšnou realizaci jednotného vnitĜního trhu a zavedení spoleþné mČny eura existuje nadále priorita národních zájmĤ nad zájmy eurozóny jako celku, právČ tak jako lokální zájmy nad zájmy národními, je zapotĜebí neustále sledovat a analyzovat možné výhody þi nevýhody a rizika, která z pĜistoupení k EMU mohou pro ýR plynout a vyvozovat z toho potĜebné závČry. „Z tČchto dĤvodĤ je proto užiteþné sledovat a hodnotit nejen názory podporující realizaci mČnové unie a spoleþné mČny euro, ale i skeptické názory na jejich zavedení, vývoj a budoucnost.“81 Zavedení eura v ýR pĜedpokládá jednak splnČní všech kritérií pro pĜistoupení k eurozónČ a jednak dosažení stavu, kdy pĜijetí jednotné mČny a aplikace jednotné mČnové politiky pĜinesou zemi více pozitiv než negativ.

6.1 PĜedpokládané výhody Na úvod bych chtČla Ĝíci jen nČco málo k zavedení jednotné mČny euro jako takové. Tato mČna, jež se stala logickým doplĖkem vnitĜního trhu a která vytváĜí jednotné mČnové prostĜedí v rámci celé eurozóny, odstranila dosavadní rozdílné mČnové podmínky existující v jednotlivých þlenských zemích eurozóny, jež v nemalé míĜe deformovaly fungování vnitĜního trhu. Eliminací tČchto rozdílných mČnových podmínek a vytvoĜením homogenního mČnového prostĜedí v rámci celé eurozóny Ĝízené jednotnou mČnovou politikou Evropské centrální banky se zboží a služby pohybují výluþnČ podle podmínek vnitĜního trhu a tržní mechanismus již není deformován rozdílnými mČnovými podmínkami, což umožĖuje i lépe alokovat finanþní zdroje. Dále konkurenceschopnost, oþištČná od existujících deformujících mČnových relací spolu s nastolením jednotné mČnové politiky, eliminací rozdílných úrokových sazeb odstraĖující spekulativní pohyby kapitálu a vývoj mČnových kurzĤ, pĜedstavuje jednoznaþné prohloubení a zefektivnČní fungování vnitĜního trhu. A taktéž volný

81

BRģŽEK, A. Evropská mČnová unie a ýeská republika. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2004. 29 s. ISBN 80245-0820-6.

pohyb zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil v rámci eurozóny tak nadále není ovlivĖován þi deformován rozdílnými mČnovými podmínkami þlenských zemí. „Od spoleþné mČny se v prvé ĜadČ oþekává, že pĜispČje postupnČ k prohlubování ekonomické integrace, k hlubší spolupráci mezi zemČmi, k sjednocování Evropy a posilování konkurenceschopnosti ve svČtovém mČĜítku. Na tom se ýR bude moci podílet prostĜednictvím úþasti na formulování a realizaci mČnové a kurzové politiky eurózonou, resp. ECB.“82 Stabilní ekonomické, mČnové a politické prostĜedí spolu s kvalifikovanou a doþasnČ levnou pracovní silou pak mohou významnou mČrou pĜitahovat zahraniþní investice a zvyšovat tak konkurenceschopnost þeské ekonomiky. Vstupem do eurozóny, což je spojeno se zánikem þeské koruny a pĜechodem na euro, odpadne i potĜeba devizových intervencí pro udržení stability jejího kurzu, takže devizových rezerv pro daný úþel již nebude zapotĜebí. Další omezení potĜeby devizových rezerv ýR bude dáno i zánikem jejich používání na pĜípadné krytí deficitu platební bilance, neboĢ ýR složí pouze urþitou þást svých devizových rezerv do spoleþného fondu eurozóny, resp. ECB, která je používá na devizové intervence ve prospČch kurzu eura. Za výraznou pozitivní zmČnu lze považovat i vstup ýR do evropského platebního systému zvaného TARGET, mezi jehož základní charakteristiky patĜí jednoduchost, rychlost, resp. platby v reálném þase a bezpeþnost provádČní plateb. Je nezbytnou souþástí zavádČní spoleþné mČny, výrazným zpĤsobem posilující mČnovou stabilitu a ovlivĖující dĤvČru uživatelĤ v mČnu euro. Hlavním cílem tohoto systému je realizovat mezinárodní platby mezi subjekty þlenských zemí v trvání maximálnČ nČkolika minut reálného þasu. Jinými slovy, slouží k zúþtování plateb v euru v reálném þase. Pro zemČ EU, které nejsou þleny eurozóny, je þlenství v tomto systému dobrovolné. Povinným se stává až pĜi vstupu do eurozóny, neboĢ prostĜednictvím TARGET se realizuje spoleþná mČnová politika ECB. Pokud zemČ EU nejsou þleny eurozóny, používají platební systém v euru i ve své národní mČnČ. Nevýhodou jsou však pĜísnČjší kritéria pĜístupu k TARGET. Pro ýR vyplývá z tohoto platebního systému velká nároþnost vstupu a plnČní jeho pĜísných podmínek. Bez schopnosti dodržovat kritéria plateb v reálném þase nČkolika minut však ýR hrozí nebezpeþí, že bude vytlaþována na periferii EU a komplikován tak její vstup do eurozóny.

82


Další výhody zavedení eura v ýeské republice je možné rozdČlit do nČkolika následujících skupin: 6.1.1 Výhody pro obþany a spotĜebitele NespornČ pozitivní dopady bude mít zavedení eura v ýR nejen pro obþany naší republiky, ale v nemalé míĜe i pro pĜijíždČjící cizince. PohodlnČjší a levnČjší cestování Obyvatelé ýR cestující do zahraniþí již dnes profitují z cenové transparentnosti þlenských zemí eurozóny, jež se pĜistoupením ýR ještČ více prohloubí. PĜi služební cestČ do zahraniþí a na dovolenou již nebude nutné pokaždé mČnit peníze, což uspoĜí nejen þas pĜi hledání smČnárny s nejvýhodnČjším kurzem, ale i poplatky za výmČnu penČz. Jednotná mČna euro pĤsobící v rámci eurozóny tedy odstranila problémy a transakþní náklady spojené s výmČnou národních bankovek a mincí mezi sebou pĜi cestování obþanĤ a cizincĤ v tomto teritoriu. Jinými slovy, dochází k úsporám nákladĤ na nákup a prodej cizích mČn. PohodlnČjší bude i nakupování, neboĢ naši obþané budou dobĜe obeznámeni s eurovými bankovkami a mincemi z každodenního používání eura v domácí ekonomice, þímž odpadne riziko, že nám budou v cizí zemi podvodníky vnuceny falešné peníze. Lidé tuto výhodu pociĢují ve velké míĜe již dnes, kdy jednotná evropská mČna je zákonným platidlem v šestnácti státech Evropské unie. PrimárnČ se jedná o státy HMU a patĜí sem Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, NČmecko, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, ěecko, Slovinsko, ŠpanČlsko a od 1. ledna 2009 také Slovensko. KromČ tČchto státĤ se dá eurem platit i v dalších zemích, jako je napĜ. ýerná Hora a Chorvatsko. Euro je pĜijímáno prakticky všude na svČtČ, což se nedá Ĝíci o þeské korunČ. StabilnČjší a snadno porovnatelné ceny zboží a služeb v zemích eurozóny Mezi nejvýznamnČjší pĜínosy pro obþany, ale i další subjekty, patĜí snadnČjší a rychlejší orientace v cenách pĜi nákupech v zahraniþí. Jelikož bude cena vyjádĜena ve stejné mČnové jednotce, bude velmi jednoduché porovnat si cenu za konkrétní zboží doma a v zahraniþí a nikdo se již nebude muset zdržovat nepohodlným pĜepoþítáváním z jedné mČny na druhou. Díky snazší porovnatelnosti cen pak dochází ke zvyšování konkurenþního tlaku, což spotĜebitelĤm pĜináší dlouhodobé výhody ve formČ nižších cen, vyšší kvality a pestĜejší nabídky zboží a služeb. I když nelze pĜedpokládat, že se ceny v jednotlivých zemích þi regionech zcela vyrovnají, ústí tato zmČna ve snížení rozdílĤ mezi cenami stejných produktĤ,

ale na druhou stranu v mnoha pĜípadech, zejména u spotĜebních pĜedmČtĤ, vyústila i ve zvýšení cen. VyjadĜování cen zboží a služeb v jedné mČnové jednotce ve všech zemích eurozóny, jež zprĤhledĖuje cenové relace, se tak bude vztahovat nejen na majetky, dĤchody, mzdy, platy, ale i na makroekonomické agregáty jako je HDP, státní rozpoþet apod. „Instituce, podniky a obþané ýR tak budou moci snáze porovnat své postavení ve srovnání s ostatními zemČmi eurozóny a vyvozovat z toho potĜebné závČry se zamČĜením na zvýšení efektivity jak na úrovni makroekonomické, tak na úrovni mikroekonomické.“83 LevnČjší pĤjþky Vzhledem k tomu, že Evropská centrální banka udržuje inflaci na nízké úrovni, což se odráží v nízkých hladinách úrokových sazeb, mohou tak mít lidé relativnČ snadný a levný pĜístup k pĤjþkám, ovšem pokud se zadlužují jen v rozumné míĜe. NespornČ významný stabilizující prvek pro obþany ýR bude také odstranČní dopadĤ na majetek a dĤchody pĜi jejich pĜevodu v rámci eurozóny, a to zrušením fluktujícího kurzu þeské koruny. 6.1.2 Výhody pro podnikatele Zavedením eura dojde k eliminaci mČnových nástrojĤ, pĤvodnČ používaných k regulaci ekonomických procesĤ, což vyústí do stabilnČjšího ekonomického a mČnového prostĜedí pro podnikatelskou þinnost. VytvoĜením jednotného mČnového prostĜedí získala zejména právČ podnikatelská sféra. Mezi výhody pro podnikatele lze zaĜadit napĜ.: Snížení kurzového rizika vĤþi zemím EU (tedy výkyvĤ kurzu napĜ. vĤþi dolaru þi jenu) „Eliminací kurzového rizika vĤþi þlenským zemím eurozóny, které jsou hlavními obchodními partnery ýR, zaniknou nahodilé a spekulaþní dopady na mČnový kurz, jehož pokles þi rĤst mĤže negativnČ ovlivĖovat vývozní a dovozní operace, zvyšovat investiþní nejistotu a tím vnitĜní ekonomiku a její rĤst a naopak vést ke zvyšování vnitroevropského obchodu a investic. Po vstupu ýR do EMU bude nejménČ 80 % obchodních stykĤ

83 BRģŽEK, A. Evropská mČnová unie a ýeská republika. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2004. 29 s. ISBN 80245-0820-6.

osvobozeno od kurzových rizik a fluktuace kurzu þeské koruny.“84 K výše uvedenému bych jen dodala, že zavedením spoleþné mČny jako takové zanikla snížením mČnového kurzu možná diskriminace, respektive možnost zvyšovat konkurenceschopnost výrobkĤ a služeb jedné zemČ oproti ostatním a dovozní a vývozní ceny pĜestaly být ovlivĖovány rĤzným pohybem mČnových kurzĤ, takže pro všechny podniky eurozóny jsou dané ceny shodné. V souvislosti s touto výhodou je vhodné zmínit potĜebu firmy obchodující se zahraniþím, zvažovat ve svém finanþním plánování a rozhodování dopady zmČn mČnového kurzu. Platí, že þím delší je plánovací horizont, tím více nepĜedvídatelné výkyvy mČnového kurzu zatČžují hodnovČrnost souþasných rozhodnutí a staví podniky pĜed nemalá rizika. Proti tČmto rizikĤm se mohou podniky þásteþnČ zajistit u komerþních bank a dalších finanþních institucí, které pro tyto úþely nabízejí Ĝadu vhodných produktĤ. „Náklady spojené se zajištČním kurzového rizika však nejsou zanedbatelné a rychle narĤstají s délkou zajišĢovacího období. U podnikĤ se odhadují úspory plynoucí z omezení kurzového rizika ve výši 1,4 % HDP roþnČ.“85 Výhodou zavedení spoleþné mČny je tedy nejen snížení kurzového rizika, ale i odstranČní nákladĤ plynoucích ze zajišĢování operací proti kurzovým rizikĤm. I když zavedení eura nadále ponechá kurzové riziko vĤþi dolaru, i pĜesto þeští podnikatelé získají. ZajišĢování bude levnČjší, neboĢ trh euro-dolar je likvidnČjší než trh koruna-dolar. Snížení transakþních nákladĤ spojených s konverzí mČn Nahrazením þeské koruny eurem se naše národní mČna stane souþástí jednotné mČny témČĜ celé Evropy, což povede k podstatnému snížení nákladĤ na smČnu mČn a pĜeshraniþních transferĤ jak v obchodním styku podnikatelĤ, tak i v turistice. Národní mČnou euro, jež je druhou nejdĤležitČjší mezinárodní obchodní mČnou, bude možné realizovat platby v celosvČtovém mČĜítku bez dĜívČjší konverze þeské koruny za euro, USD þi další mČny pĜi provádČní mezinárodních plateb, protože euro patĜí mezi jednu ze tĜí svČtových mČn (vedle USD a japonského jenu). Budou tedy usnadnČny obchodní transakce. „Má-li firma obchodní vztahy se zahraniþím, potom pĜichází do styku se zahraniþní mČnou, v našich podmínkách nejþastČji s eurem. Musí se proto rozhodnout, zda si bude obstarávat pro každý obchodní pĜípad zahraniþní mČnu zvlášĢ, což však obnáší platit za konverze mČn, þi zda si radČji neotevĜít devizový úþet. Založení a vedení takového úþtu je však dražší než vedení korunového úþtu. Po zavedení jednotné mČny již nebude nutné tyto 84

BRģŽEK, A. Evropská mČnová unie a ýeská republika. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2004. 29 s. ISBN 80245-0820-6. 85 http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/cr_euro_podnikatel.html [cit. 16. 2. 2010]

otázky Ĝešit, neboĢ euro se stane naší domácí mČnou.“86 Oþekávat lze tedy vysoké úspory transakþních nákladĤ s ohledem na fakt, že po zapoþtení Slovenska bude podíl þeského zahraniþního obchodu s eurozónou dosahovat témČĜ 75 %. KromČ tČchto pĜímých transakþních nákladĤ dochází rovnČž k úsporám nákladĤ nepĜímých, a to z rĤzných dĤvodĤ, napĜ. v dĤsledku zjednodušení úþetnictví v podnicích, snížením poþtu valut držených v rĤzných mČnách apod. Firmy, které mají þetné obchodní styky se zahraniþím anebo jsou souþástí nadnárodního koncernu, uspoĜí nemalé prostĜedky tím, že jim odpadne potĜeba vést dvojí úþetnictví, a to v þeských korunách i eurech. Jednotná mČna mimo jiné usnadĖuje pĜeshraniþní fúze mezi podniky a bankami. Výrazné zjednodušení pĜeshraniþních plateb provádČných již jen v jedné mČnČ ústí v zintenzivnČní obchodu se zbožím a službami mezi þlenskými zemČmi. Další významnou úsporu transakþních nákladĤ pĜinese vytvoĜení Jednotného eurového platebního prostoru, tzv. SEPA (Single Euro Payment Area), který umožní provádČt pĜeshraniþní platební pĜevody v eurech stejnČ snadno, bezpeþnČ a za stejnou cenu jako je tomu u domácích plateb. Nižší úrokové sazby Hlavním cílem Evropské centrální banky je, jak jsem uvedla již na zaþátku své práce, peþovat o cenovou stabilitu, která se následnČ odráží v nízkých úrokových sazbách. I když ýeská republika má již delší dobu nízké úrokové sazby, sazby nabízené podnikĤm komerþními bankami jsou nicménČ vyšší než v eurozónČ, z þehož vyplývá, že prostor pro jejich snížení existuje. „Nízké výpĤjþní sazby pĜedstavují významný prorĤstový faktor pĜi ekonomickém dohánČní vyspČlých zemí.“87 6.1.3 Makroekonomické výhody Spolurozhodování o mČnové politice eurozóny Se vstupem do eurozóny se vedení ýeské národní banky bude moci podílet na mČnové politice Evropské centrální banky, která rozhoduje o klíþových úrokových sazbách, a tím významnČ ovlivĖuje fungování evropské ekonomiky jako celku i jednotlivých národních ekonomik.

86 87

http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/cr_euro_podnikatel.html [cit. 16. 2. 2010] http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/cr_euro_podnikatel.html [cit. 16. 2. 2010]

Tlak na rozpoþtovou kázeĖ Již dnes lze za pozitivní považovat tlak na ýR zamČĜený na utváĜení stabilní mČnové oblasti v podobČ nízké inflace, dlouhodobých nízkých úrokových mČr, stabilního mČnového kurzu a zdravých veĜejných financí. ýlenství v eurozónČ tedy pĜedstavuje trvalý tlak na státy, aby nevykazovaly vysoký schodek veĜejných financí a snižovaly zadluženost. Jinými slovy, ýeská republika bude jako þlen eurozóny vystavena vyššímu tlaku na rozpoþtovou kázeĖ, jejíž vynucování bude podpoĜeno též hrozbou sankcí. Mít zdravé veĜejné finance je však ve vlastním zájmu þeské ekonomiky, neboĢ pouze pĜi obezĜetném rozpoþtovém chování mĤže vláda þelit mnohým soudobým výzvám, napĜ. problému stárnutí populace þi udržitelnosti hospodáĜského rĤstu a vysoké zamČstnanosti. Ochrana pĜed krizí platební bilance „Globální ekonomika 21. století s plnČ liberalizovanými kapitálovými toky je více náchylná ke vzniku a k rychlému šíĜení finanþních turbulencí. ýeská ekonomika má v této oblasti nepĜíjemné zkušenosti z roku 1997, kdy se þeská koruna dostala pod silný tlak zahraniþní i domácí spekulace. To jen potvrzuje zranitelnost malých a otevĜených ekonomik vĤþi otĜesĤm finanþních trhĤ. Z tohoto pohledu lze vnímat þlenství v eurozónČ, které chrání jednotlivé ekonomiky pĜed rozvratnými krizemi platební bilance jako dĤležitý pĜínos pro stabilitu þeské ekonomiky.“88

6.2 Nevýhody a možná rizika z pĜijetí eura Jednorázové náklady na zavedení eura PĜechod na euro v podnikovém sektoru si vyžádá vynaložení nemalých nákladĤ, které si bude každý podnik hradit z vlastních zdrojĤ. Budou spojeny zejména s potĜebou upravit informaþní systémy, pĜecenit zboží, vydat nové cenové katalogy, vyškolit zamČstnance a s provedením mnoha dalších úkonĤ. VesmČs pĤjde o jednorázové náklady, zatímco výhody dané používáním eura budou trvalé. Ztráta samostatné mČnové politiky Se zánikem þeské koruny se pojí i zánik pravomoci ýeské národní banky provádČt mČnovou politiku. A právČ obava ze ztráty nejen mČnové, ale i ekonomické suverenity, k þemuž reálnČ i formálnČ dochází, je ústĜední námitkou proti zavedení EMU a spoleþné 88

http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/cr_euro_makroekonom.html [cit. 16. 2. 2010]

mČny euro. PĜenesení národní mČnové suverenity na ECB vede ke sjednocení mČnových politik þlenských zemí v jednu mČnovou politiku plošnČ a jednotnČ pĤsobící na všechny þlenské zemČ eurozóny, což je základním pĜedpokladem úspČšného fungování jakékoliv mČny. Na druhou stranu je však tĜeba poukázat na to, že tato jednotná mČnová politika vzniká, i když ekonomická situace v jednotlivých zemích mĤže být odlišná. Za této situace nemusí vyhovovat všem zemím, a proto mĤže jejich ekonomickou situaci dokonce ještČ zhoršit. Rozdílný ekonomický vývoj v jednotlivých zemích þi dokonce regionech mĤže být dán napĜ. rozdílnou mírou inflace, ekonomického rĤstu, rĤznou fází ekonomického cyklu, rozdílnou strukturou výroby, stavem konkurenceschopnosti, cenovou úrovní, rĤstem regionální divergence

oproti

pĜedpokládané

konvergenci

apod.,

þemuž

se

ýR

s nejvČtší

pravdČpodobností ani po vstupu do eurozóny nevyhne. Negativní dĤsledky mĤže mít taková politika zejména na menší zemČ, vþetnČ ýR, neboĢ ECB se ve snaze o zajištČní mČnové a cenové stability v rámci celé eurozóny Ĝídí ekonomickou situací v hlavních zemích eurozóny. MČnová politika tedy bude Evropskou centrální bankou urþována nikoli podle aktuálních potĜeb þeské ekonomiky, nýbrž z pohledu eurozóny jako celku, což se mĤže jevit jako urþité ochuzení nástrojĤ makroekonomické stabilizaþní politiky. Již dnes pĜedstavuje vysoká obchodní i finanþní otevĜenost þeské ekonomiky výrazné omezení autonomního rozhodování o domácích úrokových sazbách. KromČ ztráty národní mČnové suverenity je druhým závažným problémem fakt, že dosavadní národní centrální banky již nebudou moci ovlivĖovat svou ekonomiku zmČnami mČnového kurzu, regulací množství penČz v obČhu a úrokovou míru, s þímž souvisí obtížnČjší reagování dané zemČ na ekonomické zmČny. Jestliže již tedy jednotlivé þlenské zemČ eurozóny nebudou moci ovlivĖovat svou ekonomiku monetárními nástroji, vzniká nutnČ otázka, zda existují jiné úþinné mechanismy, jež by absenci monetárních nástrojĤ nahradily þi jež by byly schopny vznikající nerovnováhy eliminovat þi alespoĖ snižovat. „Ekonomické nástroje, které by mČly nahradit absenci mČnových nástrojĤ používaných jednotlivými zemČmi, jsou v prvé ĜadČ spatĜovány v mobilitČ pracovních sil v rámci EMU a ve flexibilitČ mzdových sazeb.“89 Mobilita pracovních sil pĜedpokládá, že pĜebytek pracovních sil v jednČch zemích þi oblastech se pĜi volném pohybu pĜesune do zemí þi oblastí, kde je jich nedostatek. Tím by mČlo docházet i k vyrovnávání mzdové úrovnČ, z þehož plyne, že snížení pĜebytku pracovních sil nepovede k poklesu mezd a jejich pĜíliv nepovede k rĤstu mezd, 89


inflaci apod. Dosavadní vývoj v EMU však ukazuje, že funkce tohoto výrobního faktoru je velmi nízká, neboĢ mimo území daného státu pracuje jen velmi malé procento obyvatel. PĜíkladem toho je i samotná ýR, kde pĜi volnosti pohybu pracovních sil existují znaþné a dlouhodobé rozdíly v míĜe nezamČstnanosti dle krajĤ v rozmezí cca 2–20 %. PĜíþiny jsou rĤzné. Spoþívají v pĜehradách jazykových, kulturních, v nepružnosti trhu s byty, v neochotČ mČnit místo svého pobytu apod. Na tento faktor tedy ýR nebude moci pĜíliš spoléhat. Na závČr bych chtČla citovat vČtu, kterou pronesl souþasný viceguvernér ýNB Mojmír Hampl: „ýeská republika není pĜipravená vzdát se své mČnové politiky, euro není pĜipravené stát se dobrou mČnou pro ýesko.“90 Vidí jako nesluþitelné, aby eurozóna umožĖovala v þlenských zemích rozpoþtovou autonomii a zároveĖ se snažila o vynucování rozpoþtových pravidel. Podle nČj je to kvadratura kruhu. A dále zastává názor, že jednotná mČna nesladila odlišnou strukturu eurozóny, nezajistila hospodáĜský rĤst þlenských státĤ a nevynutila v nich základní ekonomické reformy, což bylo od ní hlavní oþekávání. Podotkl, že se stal opak. Riziko vnímané inflace Jedním z nejdiskutovanČjších aspektĤ zavedení eura je z pohledu spotĜebitelĤ jednorázové zvýšení cen. Zkušenosti dvanácti státĤ, které zavedly euro ve formČ bankovek a mincí v lednu 2002, ukazují, že spotĜebitelé mČli pocit, že zavedení eura vyvolalo zvýšení inflace, tedy, že se výraznČ zvýšily ceny bČžného zboží a služeb a tím byli pĜi zavedení eura poškozeni. „NicménČ statistické údaje o vývoji cenové hladiny tyto domnČnky nepotvrzují. Ve skuteþnosti došlo k nárĤstu cen jen nČkterých položek, napĜ. v restauracích, u kadeĜníka, v tržnicích, za drobné opravy apod. U jiných druhĤ zboží naopak ceny klesly, takže celkový dopad na inflaci byl minimální.“91 Z ekonomického pohledu nepĜedstavuje zavedení eura dĤvod ke zvýšení cen a podíl zavedení eura na celkové inflaci eurozóny pĜedstavoval pouze 0,09–0,28 % na celkové inflaci 2,5 %. Riziku, že se lidé budou obávat zavedení eura kvĤli strachu ze zdražování, je tĜeba vČnovat maximální pozornost, neboĢ v zemích jako je NČmecko a Itálie takové zdražování zĜetelnČ snížilo nadšení pro jednotnou mČnu. Na toto riziko nezapomíná ani Národní plán zavedení eura v ýeské republice, který zdĤrazĖuje princip vnímané inflace. Aby bylo zabránČno vzniku a rozšíĜení pocitu spotĜebitelĤ o významném zvýšení cen v souvislosti se 90

Euro zatím není pro ýechy dobrá mČna, tvrdí viceguvernér ýNB [online]. Novinky.cz, 22. þervna 2010 [cit. 22. þervna 2010]. Dostupné na . 91 http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/cr_euro_nevyhody_rizika.html [cit. 16. 2. 2010]

zavedením eura, budou pĜipravena opatĜení, která by jim mČla umožnit porovnat si ceny v korunách a eurech. Jde o následující opatĜení:92 •

povinnost duálního oznaþování cen

•

bedlivČjší sledování cenového vývoje

•

etický kodex – listina na dobrovolné bázi, v níž se konkrétní obchodník zaváže, že nevyužije zavedení eura a s tím související pĜepoþet ceny z korun na eura k neodĤvodnČnému zvýšení cen. Na základČ tohoto závazku umístí na viditelné místo ve své prodejnČ logo, které bude všem zákazníkĤm symbolizovat jeho závazek.

•

vytvoĜení þerné listiny podnikatelĤ – seznam uvádČjící ty podnikatelské subjekty, které využily zavedení eura k neopodstatnČnému nadmČrnému zvýšení cen poskytovaného zboží a služeb.

•

bezplatná telefonní linka, na kterou budou moci všichni obþané adresovat své podezĜení o špatném pĜepoþtení ceny, eventuálnČ o nadmČrném zvýšení ceny.

Ztráta národního symbolu Nahrazení národní mČny eurem považují nČkteré státy za ztrátu urþitého národního symbolu.

92

http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/cr_euro_obcan_spotrebitel.html [ cit. 16. 2. 2010]

7

PĜíprava právního prostĜedí na zavedení eura Budoucí zavedení eura v ýeské republice bude zasahovat do širokého okruhu života celé

spoleþnosti. Významným zpĤsobem zasáhne i do þeského právního Ĝádu a vyžádá si tak jeho rozsáhlou zmČnu. V souvislosti s legislativním zakotvením eura jako zákonného platidla je zapotĜebí nejen pĜijmout nové právní pĜedpisy, ale i novelizovat stávající legislativu tak, aby právní Ĝád ýR tuto významnou zmČnu plnČ reflektoval. Jednou ze stČžejních zásad, kterou je nutné v rámci opatĜení smČĜujících k nahrazení národní mČny eurem zajistit, je zachování všech práv a závazkĤ v té podobČ, v jaké byly založeny pĜede dnem zavedení eura v ýR, v souladu se zásadou trvání právních nástrojĤ stanovenou naĜ. Rady þ. 1103/97 o nČkterých ustanoveních týkajících se zavedení eura, v. z. p. p. Zavedení eura nemČní obsah závazkĤ a neopravĖuje tedy žádnou ze stran právního vztahu k jakýmkoli jednostranným zmČnám nebo ukonþení tohoto vztahu. Tento princip zajišĢuje právní jistotu. Princip kontinuity právních nástrojĤ pak znamená, že zavedení eura nesmí ovlivnit platnost právních nástrojĤ, kterými se rozumí právní pĜedpisy, rozhodnutí soudĤ a správních orgánĤ, smlouvy, jednostranné právní akty, platební nástroje jiné než bankovky a mince a ostatní dokumenty a nástroje mající právní úþinek. Pro oblast legislativních pĜíprav na zavedení eura bylo významné, že v bĜeznu 2009 schválila Vláda ýR materiál PĜíprava právního prostĜedí na zavedení eura v ýR, jehož souþástí byl harmonogram legislativních prací. Východiskem pĜipravovaného procesu pĜijímání nových právních úprav, zejména tzv. Obecného zákona a Ĝady zmČn platných právních pĜedpisĤ, k jejichž novelizaci je nutné v souvislosti se zavedením eura v ýR pĜistoupit, jsou naĜ. Rady þ. 1103/97 o nČkterých ustanoveních týkajících se zavedení eura, naĜ. Rady þ. 974/98 o zavedení eura a naĜ. Rady þ. 2866/98 o pĜepoþítacích koeficientech mezi eurem a mČnami þlenských státĤ pĜijímajících euro, v. z. p. p., která tvoĜí základní sekundární právní úpravu EU týkající se zavedení eura v þlenských státech. K sekundárnímu právu EU se dále vztahuje judikatura Evropského soudního dvora, kterou je tĜeba pĜi legislativních úpravách rovnČž zohlednit.

7.1 Pracovní skupina pro legislativu Jednou z šesti pracovních skupin NKS je pracovní skupina pro legislativu, která byla vytvoĜena právČ pro pĜípravy v legislativní oblasti a jejím gestorem je Ministerstvo spravedlnosti ýR. Jejími þleny jsou zástupci Ministerstva spravedlnosti, financí, vnitra,

zemČdČlství, zahraniþních vČcí, zdravotnictví, prĤmyslu a obchodu, pro místní rozvoj, dopravy, práce a sociálních vČcí, a dále zástupci ýeské národní banky, ýeské bankovní asociace, Svazu mČst a obcí a ÚĜadu vlády. K hlavním úkolĤm této pracovní skupiny, které obecnČ stanovil Národní plán, patĜí napĜ. zpracování rámcové analýzy právních pĜedpisĤ ýR a urþení rozsahu a zpĤsobu jejich novelizace, projednávání obsahu Obecného zákona o zavedení eura v ýR, pĜíprava metodiky úprav místních vyhlášek a jiných právních aktĤ vydávaných orgány územní samosprávy apod.

7.2 Charakteristika úkolĤ spojených se zavedením eura 7.2.1 PĜíprava Obecného zákona Obecný zákon o zavedení eura bude hlavním právním pĜedpisem ýeské republiky, jehož cílem je vytvoĜit pĜedpoklady pro zajištČní hladkého pĜechodu na novou mČnu v ýR. Bude navazovat na základní naĜízení ES týkající se zavedení eura a tato naĜízení, vþetnČ dalších souvisejících pĜedpisĤ EU a judikatury Evropského soudního dvora bude také provádČt. Obsahovat by mČl pĜedevším: •

obecná ustanovení o pĜechodu národní mČny na euro vþetnČ stanovení duálního obČhu

•

odkaz na pĜepoþítací koeficient

•

zpĤsob pĜepoþtu z koruny na euro, pĜípadnČ na jiné mČny

•

hlavní principy zaokrouhlování, konverze cen a duálního oznaþování cen

•

zpĤsob konverze penČžních prostĜedkĤ na bankovních úþtech, cenných papírĤ a ostatních investiþních nástrojĤ

•

záruku nemČnnosti dĜíve uzavĜených právních závazkĤ, správních a soudních rozhodnutí v souladu s principem kontinuity právních nástrojĤ

•

pravidla pro výmČnu obČživa

•

pĜípadné úpravy právních pĜedpisĤ a zmocĖovací ustanovení

•

kontrolu a dohled nad dodržováním tohoto zákona a sankce pro pĜípad jeho porušení nebo nedodržení. Obsah tohoto zákona bude také východiskem pro novelizaci dalších právních pĜedpisĤ

ýR a v návaznosti na nČj bude vydána také metodika, která stanoví zpĤsob duálního oznaþování cen. Povinnost duálnČ oznaþovat ceny se bude vztahovat na všechny subjekty v ýeské republice, tedy jak na právnické, tak i fyzické osoby. Platnosti by mČl Obecný zákon

nabýt minimálnČ 18–24 mČsícĤ pĜede dnem zavedení eura a na jeho základČ pak budou pĜipravovány další potĜebné legislativní úpravy. Úþinnosti nabude tento zákon dnem zavedení eura. „NČkterá jeho ustanovení však nabudou úþinnosti ještČ pĜed tímto datem, napĜ. ustanovení upravující pravidla týkající se konverze cen a duálního oznaþování cen. Legisvakance Obecného zákona bude stanovena tak, aby se všechny subjekty mohly v dostateþném þasovém pĜedstihu pĜipravit na zavedení eura a na práva a povinnosti s tím spojené.“93 Na pĜípravČ návrhu se podílí Ministerstvo financí ýR, ýeská národní banka a Národní koordinaþní skupina pro zavedení eura. Ministr financí spoleþnČ s guvernérem ýNB jej pak pĜedloží k projednání vládČ. Obecný zákon bude svou povahou zejména implementaþním opatĜením k pĜedpisĤm EU, proto nebude vypracováván vČcný zámČr zákona, ale bude pĜipraveno pĜímo paragrafované znČní, a to v souladu s Legislativními pravidly vlády. Na jedné stranČ existuje Ĝada aktivit souvisejících s budoucím pĜechodem na euro v ýR, které je možné i úþelné vykonávat s pĜedstihem i bez znalosti závazného termínu vstupu ýR do eurozóny. Na druhé stranČ však bylo prozatím odloženo, s ohledem na princip efektivnČ vynaložených nákladĤ, plnČní tČch úkolĤ plánu þinnosti NKS, které by bez závazného termínu zavedení eura mohly rychle zastarávat. Do této skupiny úkolĤ patĜí právČ pĜíprava paragrafového znČní Obecného zákona o zavedení eura v ýR, dále návrh provádČcích pĜedpisĤ k tomuto zákonu a stanovení výjimek a zjednodušených postupĤ pĜi duálním oznaþování spotĜebitelských cen. 7.2.2 PĜíprava nového zákona o ýeské národní bance V souþasné dobČ se již schyluje k dokonþení legislativního procesu nového zákona o ýNB, který byl již schválen v Poslanecké snČmovnČ. Rozsah i hloubka zmČn spojených s postavením a úkoly centrální banky státu, který vstoupí do eurozóny a zavede euro jako svoji mČnu, si vyžaduje i celkovou reformulaci postavení a úkolĤ centrální banky, a tedy i novou právní úpravu. Zákon nabude úþinnosti k datu vstupu ýR do eurozóny a bude jím dosaženo plné harmonizace legislativy o centrální bance s evropským právem. ObsahovČ je tento nový zákon kompetenþní normou pojednávající o postavení, pĤsobnosti a þinnosti centrální banky, která pĜedpokládá své budoucí zapojení do tzv. Eurosystému, složeného z Evropské centrální banky a národních centrálních bank státĤ, které zavedly euro. 93

http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010]

Návrh nového zákona novČ upravuje zejména tyto oblasti:94 •

podíl ýNB v rámci Evropského systému centrálních bank na udržování cenové stability

•

provádČní mČnové politiky ESCB ýeskou národní bankou v ýR

•

podíl na výkonu správy oficiálních devizových rezerv þlenských státĤ EU, které zavedly euro jako svoji národní mČnu

•

podmínky vydávání bankovek a mincí jednotné mČny euro, která je v návrhu zákona výslovnČ zakotvena jako mČna ýR

•

metody a formy shromažćování statistických informací k zajištČní stanovených úkolĤ ESCB. Nový zákon o ýeské národní bance, který nahradí dosud platný zákon þ. 6/1993 Sb.,

zabezpeþí pĜenesení nČkterých rozhodovacích pravomocí, zejména z oblasti mČnové politiky, na Radu guvernérĤ Evropské centrální banky. „MČnová politika, která se bude provádČt v ýeské republice, bude mČnovou politikou EU stanovenou s ohledem na cenovou stabilitu v EU, resp. v zemích, které zavedly euro jako svou mČnu.“95 Další významnou zmČnou, která se dotýká výkonných þinností, bude zapojení ýNB do Evropského systému centrálních bank pĜi vydávání bankovek a mincí v eurech a zajišĢování jejich obČhu. „Zákon bude respektovat skuteþnost, že povolování emise bankovek je výhradním právem ECB.“96 ýNB se bude pouze podílet na vydávání bankovek spoleþné evropské mČny. ýNB bude na základČ rozhodnutí a se souhlasem ECB:97 •

sjednávat tisk bankovek

•

organizovat dodávky bankovek od výrobcĤ

•

kontrolovat kvalitu bankovek v zájmu zajištČní plynulého a hospodárného penČžního obČhu

•

dohlížet na ochranu a bezpeþnost do obČhu nevydaných bankovek a na úschovu a niþení tiskových desek, dalších tiskových pomĤcek a neplatných a vyĜazených bankovek

•

uvádČt do obČhu bankovky v eurech na území ýeské republiky. Jednotlivé státy eurozóny mohou na základČ ustanovení Smlouvy o založení ES a pĜi

respektování kompetence založené národní právní úpravou vydávat mince s tím, že je nutné 94

http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010] http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010] 96 http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010] 97 http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010] 95

dodržovat platné pĜedpisy EU v této oblasti. Objem emise mincí však podléhá schválení ECB. Zákon proto ponechá právo vydávat mince ýNB, která bude i nadále:98 •

sjednávat ražbu mincí

•

organizovat dodávky mincí od výrobcĤ

•

kontrolovat kvalitu mincí dodávaných výrobci k zajištČní plynulého a hospodárného penČžního obČhu

•

dozírat na ochranu a bezpeþnost do obČhu nevydaných mincí a na úschovu a niþení razidel a neplatných a vyĜazených mincí

•

uvádČt do obČhu mince v eurech, resp. centech, na území ýeské republiky. Rozdíl mezi obČma zmínČnými právními normami spoþívá v tom, že Obecný zákon bude

mít v celém procesu funkci relativnČ krátkodobou þi pĜechodnou, zatímco zákon o ýNB bude plnit úlohu mČnového zákona dlouhodobČ. Existence obou tČchto právních norem, které napomohou zajistit soulad práva ýR s právními pĜedpisy EU a také se Statutem ESCB ve smyslu þl. 121 Smlouvy o založení ES, je stejnČ klíþová jako podmínka splnČní ekonomických parametrĤ pro vstup do eurozóny. „Nový zákon o ýNB sám o sobČ neĜeší právní problematiku zavedení eura v ýR.“99 Obecné technické otázky spojené se zavedením eura v ýR, vþetnČ výmČny hotovostí, bude Ĝešit výše zmínČný Obecný zákon. V souvislosti s pĜijetím nového zákona o ýNB považuji za vhodné objasnit, proþ byl pĜipraven již nyní a nikoli až po politickém rozhodnutí o zavedení eura v ýR. „Hlavním dĤvodem je splnČní závazku ýR, aby vnitrostátní právní pĜedpisy vþetnČ statutu jeho národní centrální banky byly sluþitelné se Smlouvou o fungování EU a Statutem ESCB/ECB, pĜiþemž na ýeskou republiku se tato povinnost vztahuje ode dne vstupu do Evropské unie, tj. od 1. kvČtna 2004.“100 Z tohoto dĤvodu konvergenþní zprávy Evropské komise a Evropské centrální banky v letech 2004, 2006 i z roku 2008 opakovanČ poukazovaly na to, že ýeská republika nemá plnČ harmonizovanou legislativu, týkající se centrální banky, kde mČlo být harmonizace dosaženo již k datu vstupu ýR do EU. „Pokud by na tuto situaci nebylo reagováno, ýR by se nadále vystavovala kritice evropských institucí za nedostateþnČ zharmonizovanou legislativu o centrální bance se zĜetelem k budoucímu vstupu ýR do eurozóny. PĜitom ECB i Evropská komise byly v prĤbČhu let 2005 až 2008 opakovanČ 98

http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010] http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010] 100 http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010] 99

ujišĢovány, že pĜíprava nového, plnČ harmonizovaného zákona probíhá, tento zákon bude pĜijat a bude tak manifestovat v oblasti legislativy centrální banky pĜipravenost ýR k zavedení eura jako její mČny. Ustoupit od tohoto zámČru by znamenalo ztratit do jisté míry vČrohodnost v oþích evropských orgánĤ i ECB.“101 Jelikož doba legisvakance, tedy doba mezi nabytím platnosti a úþinnosti nového zákona o ýNB, je mimoĜádnČ dlouhá, nejsou soubČžnČ s tímto zákonem pĜipravovány doprovodné novelizace dalších zákonĤ. Ty budou pĜipravovány cca 2 roky pĜed datem zavedení eura, kdy se bude þeská mČna úþastnit v kursovém systému ERM II. Hlavní zmČny v oblasti mČnové politiky ýNB po vstupu do eurozóny:102 •

ýNB již nebude mČnovou politiku urþovat, ale bude se podílet na jejím „spoludefinování“ (v rámci úþasti guvernéra ýNB na jednáních Rady guvernérĤ ECB) a jejím „provádČní“

•

ýNB bude jednat v souladu s obecnými zásadami a pokyny ECB, bude uznávat koordinaþní roli ECB v oblasti mezinárodní spolupráce

•

v zákonČ o ýNB bude nutné výslovnČ uvést rozsah transakcí, které bude ýNB v rámci systému evropských centrálních bank i mimo nČj provádČt

•

guvernér ýNB se stane þlenem Rady guvernérĤ ECB

•

úprava emisní þinnosti ýNB (Rada guvernérĤ ECB má výluþné právo povolovat vydávání eurobankovek)

•

kodifikace eura jako národní mČny v zákonČ o ýNB a dalších

•

zrušení stanovování režimu kurzu koruny vĤþi cizím mČnám

•

auditoĜi ýNB budou muset být doporuþeni Radou guvernérĤ ECB a schváleni Radou EU.

7.3 Harmonogram legislativních prací Jak jsem již zmiĖovala, vedle pĜijetí zvláštních právních pĜedpisĤ se pĜechod na spoleþnou evropskou mČnu dotkne také velkého množství existujících právních pĜedpisĤ. Za úþelem stanovení rozsahu a zpĤsobu novelizace tČchto právních pĜedpisĤ bude proveden podrobný rozbor platného þeského právního Ĝádu, v rámci kterého dojde k posouzení dopadĤ implementace pĜímo použitelných pĜedpisĤ EU upravujících zavedení eura. „Gestory za provedení uvedeného rozboru budou jednotlivá ministerstva, ostatní ústĜední orgány státní 101 102

http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010] http://www.cnb.cz/cs/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace#p [cit. 16. 2. 2010]

správy a ýeská národní banka na základČ metodiky Národní koordinaþní skupiny a pracovní skupiny pro legislativu.“103 Na základČ výsledkĤ tohoto rozboru zpracuje NKS pĜehled právních pĜedpisĤ, které bude potĜeba novelizovat a jejich podrobný soupis bude souþástí tzv. Harmonogramu legislativních prací souvisejících se zavedením eura. Tento Harmonogram bude pravidelnČ aktualizován a pĜedkládán vládČ k projednání a ke schválení. K novelizaci bude nutno pĜistoupit zejména u právních pĜedpisĤ:104 •

v jejichž textu se vyskytuje pĜímo mČna „Kþ“, popĜípadČ „CZK“, nebo slova „koruna“, resp. „þeská koruna“, tzn. ve kterých jsou pĜímo uvedeny korunové penČžní þástky nebo které se odvolávají na jiné veliþiny (zejména úrokové sazby) bezprostĜednČ související s existencí þeské koruny, jež jako národní mČna zanikne

•

upravujících ukládání penČžitých sankcí

•

obsahujících pravidla pro zaokrouhlování Kþ (napĜ. daĖové pĜedpisy)

•

ve kterých jsou vzorce a výpoþty

•

ve kterých bude nutné novČ stanovit zaokrouhlování v eurech (napĜ. nájemné, úvČry na bydlení)

•

jejichž text by byl v rozporu se skuteþností, že euro je zákonným platidlem v ýR. S ohledem na skuteþnost, že územní samosprávné celky (obce, kraje, mČsta) mohou

vydávat právní akty, musí v souvislosti se zavedením eura kromČ pĜíslušných orgánĤ státní správy, zmČnit i tyto právní akty rovnČž orgány samosprávy.

7.4 ZpĤsob rozdČlení právních pĜedpisĤ do skupin Legislativní zmČny jsou pĜijímány s dostateþným pĜedstihem tak, aby bylo možno promítnout úpravy odpovídajícím zpĤsobem. Jejich pĜíprava by mČla být dokonþena co nejdĜíve, nejpozdČji dva roky pĜede dnem zavedení eura, nebude-li stanoveno jinak. Právní pĜedpisy, které je potĜeba novelizovat nebo novČ pĜijmout, jsou rozdČleny do dvou základních skupin podle potĜebného data nabytí jejich úþinnosti. ObecnČ platí, že zákony by mČly projít legislativním procesem a být pĜijaty tak, aby vstoupily v platnost nejménČ jeden rok pĜede dnem zavedením eura. Jinak je tomu u zákonĤ, které pĜinesou rozsáhlejší zmČny a budou vyžadovat dostateþnou lhĤtu pro pĜípravu. Tyto zákony by mČly být platné alespoĖ 18 mČsícĤ pĜed tím, než nastane jejich úþinnost. 103 104

http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010] http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010]

První skupina bude obsahovat pĜedpisy, které nabudou úþinnosti nejpozdČji dnem zavedení eura, pĜiþemž nČkterá jejich ustanovení nabudou úþinnosti dĜíve s ohledem na povahu práv a povinností v nich ukládaných. „PĤjde jednak o zcela nové pĜedpisy v souvislosti se zavedením eura (napĜ. Obecný zákon) nebo o pĜedpisy, které ukládají povinnosti, jejichž plnČní je nutno zajistit již urþitou dobu pĜed vlastním zavedením eura, napĜ. pravidla pro konverzi cen a duální oznaþování cen.“105 Tyto povinnosti a jim odpovídající právní pĜedpisy pĜi posouzení dopadĤ implementace pĜímo použitelných pĜedpisĤ EU o zavedení eura mají urþit jednotlivé resorty a jednotlivé pracovní skupiny NKS. Do této skupiny budou patĜit minimálnČ tyto pĜedpisy: Obecný zákon, nový zákon o ýNB a právní úprava duálního oznaþování cen (v pĜípadČ, že nebude obsažena v Obecném zákonČ). Do druhé skupiny spadají novely právních pĜedpisĤ, které je nutno zmČnit s úþinností ke dni zavedení eura, tedy takové pĜedpisy, jejichž ustanovení nelze pĜeklenout Obecným zákonem nebo pĜímo použitelnými pĜedpisy EU. V této skupinČ budou napĜ. daĖové zákony, právní pĜedpisy v oblasti úþetnictví, sociálního zabezpeþení a veĜejného zdravotního pojištČní a další právní pĜedpisy, které urþí jednotlivé resorty. Pro právní pĜedpisy zaĜazené v obou skupinách obecnČ platí, že platnosti by mČly nabývat postupnČ v závislosti na prĤbČhu legislativního procesu, ale úþinnost musí nastat nejpozdČji ke stanovenému dni, tzn. nejspíše ke dni rozhodnutí Rady o zrušení pĜechodné výjimky ýR pro používání eura, nebo ke dni zavedení eura.

7.5 ProvádČcí metodika k materiálu PĜíprava právního prostĜedí na zavedení eura v ýeské republice Národní koordinaþní skupina rozhodla, že schválený harmonogram legislativních prací bude doplnČn metodickým materiálem, který podrobnČji rozpracuje klíþové etapy harmonogramu a stane se pomĤckou pro jednotlivé rezorty pĜi pĜípravČ tzv. zmČnového zákona. Úþelem tohoto materiálu bude poskytnout doporuþení pĜi úpravČ obecnČ závazných právních pĜedpisĤ v souvislosti se zavedením eura v ýR. Pracovní skupinou pro legislativu byl pĜipraven a projednán materiál s názvem ProvádČcí metodika k harmonogramu legislativních prací spoþívajících v pĜípravČ právního prostĜedí na zavedení eura v ýR. V jeho první þásti je popsán doporuþující postup pro první fázi legislativních prací, bČhem níž bude vyhotoven seznam obecnČ závazných právních pĜedpisĤ 105

http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010]

v gesci jednotlivých rezortĤ dotþených zavedením eura. V materiálu jsou také uvedeny obecné zásady pĜi pĜípravČ návrhĤ zmČn relevantních právních pĜedpisĤ. Je požadováno:106 •

aby rezorty navrhovaly pouze takové zmČny, jež souvisejí s pĜijetím eura

•

aby v pĜedkládací zprávČ (odĤvodnČní) uvádČly, že zmČna se týká zavedení eura

•

aby navzájem koordinovaly postup pĜi Ĝešení otázek spoleþných pro více rezortĤ a respektovaly postupnČ doplĖované pokyny uvedené v metodice. Seznam obsahující všechny relevantní obecnČ závazné platné právní pĜedpisy, jichž se

zavedení eura dotkne formou transpozice nebo adaptace, vyhotoví každý rezort formou tabulky. Seznam bude þlenČn podle druhu právního pĜedpisu a u každého uvedeného právního pĜedpisu budou následující údaje:107 •

úplný název relevantního právního pĜedpisu

•

výþet všech jeho ustanovení dotþených zavedením eura (napĜ. korunová þástka, odkaz na þeskou mČnu, úroková sazba, zaokrouhlování)

•

údaj o tom, jak dotþené ustanovení souvisí s právem EU

•

druh zmČny, která se navrhuje provést (napĜ. pĜepoþet þástky stanovené v Kþ, nahrazení odkazu na národní mČnu odkazem na jednotnou mČnu euro, zmČna úrokové sazby, pĜímá aplikovatelnost)

•

údaj o tom, zda zmČna relevantního právního pĜedpisu podléhá konzultaci s Evropskou centrální bankou. PĜi pĜípravČ tČchto novelizací vychází jednotlivé resorty nejen z metodiky a doporuþení

pĜijatých NKS, ale v prvé ĜadČ z pĜedpisĤ EU a také z obsahu návrhu Obecného zákona.

106 107

http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010] http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_plan_zavedeni_cr.html [cit. 16. 2. 2010]

ZávČr V úvodu své diplomové práce jsem nastínila smČr, kterým se budu ubírat v rámci poskytnutí pĜehledu o tom, jak daleko je ýeská republika v pĜípravách na vstup do eurozóny. V rámci této snahy jsem nejprve vymezila pojem HospodáĜská a mČnová unie, dále jsem pĜiblížila vznik eurozóny a zavedení hotovostního eura. Znaþnou þást své práce jsem vČnovala právním základĤm této mČnové unie a spoleþné mČny, kde jsem popsala právní základ hospodáĜskopolitický, mČnový a institucionální. V další þásti jsem se zabývala spoleþnou mČnou euro, kde jsem jen struþnČ zmínila jeho historii, dále právní zakotvení eura, obvyklé fáze procesu pĜijetí této mČny a nakonec transpozici do práva þlenských státĤ. StČžejní þást mé práce se týkala podmínek, za kterých stát mĤže tuto mČnu pĜijmout, což jsou tzv. maastrichtská konvergenþní kritéria. Nejprve jsem obecnČ vymezila, která kritéria to jsou, a poté jsem pĜistoupila k jejich interpretaci. Uvedla jsem i zpĤsob jejich stanovování a jejich oprávnČnost a vhodnost. DĤležitou þástí je také konstatování fáze, ve které se ýeská republika nachází a dále aspekty, které opravĖují nebo naopak ještČ brání v pĜijetí této mČny, tedy vyhodnocení plnČní maastrichtských kritérií. V samostatné kapitole jsem pak shrnula názory na vhodnost nebo nevhodnost pĜijetí jednotné mČny ýeskou republikou. V poslední þásti své práce jsem se zamČĜila na zmČny právní úpravy, které je nutné v souvislosti se zavedením eura provést a také vliv pĜijetí jednotné mČny na ýeskou národní banku. Z uvedeného nástinu výhod, problémĤ, rizik a podmínek vstupu ýR do eurozóny je zĜejmé, že i pĜes vysoký stupeĖ integrace ýR do EU je správné naþasování tohoto vstupu v závislosti na efektivní adaptaci a pĜizpĤsobení þeské ekonomiky podmínkám eurozóny natolik závažné, že vyžaduje soustavnou a dlouhodobou pĜípravu, má-li být dosaženo efektĤ, jež naše zemČ oþekává. Naþasování vstupu ýR do eurozóny je trvale v popĜedí zájmu odborné i laické veĜejnosti. Podle mých poznatkĤ je jisté, že zavedení eura v ýR probČhne k 1. lednu, ale o roku, kdy k tomuto kroku dojde, ještČ není rozhodnuto. K tomuto dni nahradí euro þeskou korunu jak v hotovostním tak i bezhotovostním platebním styku ke stejnému okamžiku. Jde tedy o scénáĜ jednorázového pĜechodu na euro, tzv. Big Bang. Termín zavedení eura, pĤvodnČ stanovený na 1. 1. 2010, byl rozhodnutím vlády odložen na neurþito. Urþení tohoto termínu je podmínČno zejména pokrokem v reformČ veĜejných financí a ve zvýšení pružnosti þeské ekonomiky, zejména trhĤ práce. SouþasnČ s odvoláním pĤvodního termínu se ihned diskutovalo o novém datu. HovoĜilo se napĜíklad o roku 2012 a objevil se i rok 2019. I pĜes tyto okolnosti je však ýR na své cestČ k pĜípravČ na þlenství v eurozónČ hodnocena ze strany EU snad až pĜekvapivČ pĜíznivČ. SvČdþí o tom Zprávy Evropské komise

o praktických pĜípravách na budoucí rozšíĜení eurozóny. Zatímco tĜetí zpráva (z þervna 2006) hodnotí, že „Praktické pĜípravy v ýR jsou stále v poþáteþní fázi“ a þtvrtá zpráva (z listopadu 2006) pouze konstatuje zrušení pĤvodního cílového data a schválení scénáĜe „velkého tĜesku“ (v Ĝíjnu 2006), pak pátá zpráva (z þervence 2007) uvádí, že ýR je dobrým pĜíkladem vþasné pĜípravy i pĜi nestanoveném cílovém datu. Tato zpráva oceĖuje zejména pĜijetí Národního plánu zavedení eura v ýR v dubnu 2007. Vstup do eurozóny je podmínČn, mimo jiné, splnČním maastrichtských konvergenþních kritérií, a to udržitelným, nikoliv pouze jednorázovým, zpĤsobem. Hlavní bariéru jejich plnČní pĜedstavuje pro ýR stav veĜejných financí v oblasti deficitu, který ve stĜednČdobém horizontu pĜekraþuje referenþní hodnotu 3 % HDP. A v dĤsledku této skuteþnosti pak dochází k rychlému zhoršování druhé þásti kritéria veĜejných rozpoþtĤ, jímž je podíl vládního dluhu na HDP. Kritérium kurzové stability ýR rovnČž neplní, a to z dĤvodu své neúþasti v kurzovém mechanismu ERM II. Negativním faktorem v tomto ohledu je v posledních letech zvýšená volatilita kurzu koruny, k níž došlo v dĤsledku svČtové finanþní krize. PlnČní kurzového kritéria po pĜípadném vstupu do ERM II by tak v tČchto podmínkách mohlo být velmi obtížné. Naproti tomu výhled plnČní inflaþního kritéria je relativnČ optimistický. S odeznČním jednorázových inflaþních vlivĤ pĜechodnČ výraznČ zvyšujících inflaci v roce 2008 došlo v roce 2009 ke znatelné dezinflaci a tedy k hodnotám umožĖujícím plnČní kritéria cenové stability. Toto nízkoinflaþní prostĜedí je od roku 2010 rovnČž podporováno novým inflaþním cílem ýNB, který je kompatibilní s inflaþním cílem ECB. Ani kritérium dlouhodobých úrokových sazeb není podle souþasných výsledkĤ problémem. ýR toto kritérium v souþasné dobČ plní a s velkou pravdČpodobností i nadále plnit bude. Z výše uvedeného lze dovodit, že za souþasných podmínek je velmi nepravdČpodobné, že ýR bude ve stĜednČdobém horizontu schopna plnit všechna maastrichtská konvergenþní kritéria. StejnČ tak je rovnČž v nejbližších letech nejisté udržení a potĜebné další zvyšování dosaženého stupnČ sladČnosti þeské ekonomiky s eurozónou. V dĤsledku tČchto a dalších skuteþností vládní materiál hodnotící plnČní konvergenþních kritérií a stupnČ ekonomické sladČnosti ýR s eurozónou konstatuje, že „nelze dospČt k závČru, že bylo dosaženo dostateþného pokroku pĜi vytváĜení podmínek pro pĜijetí eura, aby mohlo dojít ke stanovení cílového data vstupu do eurozóny“. Proto Ministerstvo financí a ýeská národní banka v souladu se schválenou Aktualizovanou strategií pĜistoupení ýR k eurozónČ doporuþují vládČ ýR toto datum prozatím nestanovovat. Doporuþení nestanovovat prozatím toto datum zároveĖ implikuje doporuþení, aby ýR v prĤbČhu roku 2010 neusilovala o vstup do kurzového mechanismu ERM II.

Treatment for my dissertation I have chosen the theme for my dissertation as European Monetary Union and the Czech Republic, which aims to provide an overview of how far the Czech Republic's preparations for eurozone are. In my work I have been dealing with the accession process of Czech Republic to the European Monetary Union. The basic objective of this research is to clarify the legal question through the accession of the Czech Republic among other countries that adopted the euro as official currency while meeting certain monetary and budgetary requirements. In the first part of this study, I have defined the concept of economic and monetary union, as I approached the creation of the euro area and the introduction of euro currency as sole legal tender. Basic focus of this work is to concentrate on the legal foundations of European Monetary Union and euro as the common currency. Therefore, I have described the legal structure of economic and fiscal policy through the accession process. The next part dealt with the formation of the euro as the common currency while explaining the historical background of the legal establishment of the euro, the normal phase of the process of adopting the currency, and finally the adoption for national law, monetary and fiscal policy. Another essential part of this work is to analyze the legal conditions under which the Member States may accept currency, which is known as the Maastricht convergence criteria. In other words, after giving information about the definitions of those criterions, I have discussed the compatibility of the establishment and eligibility of this process through Czech Republic. Through the research findings, it is emphasized the fundamental situation of the Czech Republic and further aspects, authorizing, or conversely not impede the adoption of euro currency as a European Union member state to evaluate compliance with the Maastricht criteria. Next chapter then summarizes the views on the appropriateness and inappropriateness of adopting the single currency of the Czech Republic. In the last part of my work, I focused on the transformation in legislation, which is necessary in connection with the introduction of the euro carried out and the effect of adopting the single currency of the Czech Central Bank. The introduction of the euro in the Czech Republic will be at 1 January, but the year in which this step occurs is not yet decided. Entry into the euro area is conditional, inter alia, meeting the Maastricht convergence criteria. The main barrier to the implementation in the Czech Republic represents the state of public finances in deficit, which exceeds the 3 % of GDP. As a consequence, there is a rapid deterioration in the second part of the criteria of public budgets, which is the share of government debt to GDP. Exchange rate stability criterion fails to comply with Czech

Republic as well, because of the non-participation in the exchange rate mechanism ERM II. On the other hand, view of the inflation criterion is relatively optimistic while interest rates is not a problem for the current economic situation. Under current economic and fiscal conditions, it is very unlikely that Czech Republic will be able to fulfill all the Maastricht convergence criterions. As a result of these facts, I suggest that sufficient progress has not been achieved by creating conditions for the adoption of euro currency through adoption.

Seznam použité literatury 1.

BAKEŠ, M. a kol. Finanþní právo. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. 741 s.

ISBN 80-7179-431-7. 2.

BRģŽEK, A. Evropská mČnová integrace a ýeská republika. 1. vyd. Praha: Velryba,

2007. 197 s. ISBN 978-80-85860-19-1. 3.

BRģŽEK, A. Evropská mČnová unie a ýeská republika. 1. vyd. Praha: Oeconomica,

2004. 29 s. ISBN 80-245-0820-6. 4.

HELÍSEK, M. a kol. Vstup ýR do eurozóny, ERM II a kurzové konvergenþní kritérium. 1.

vyd. Praha: Vysoká škola finanþní a správní, 2007. 174 s. ISBN 978-80-7408-000-5. 5.

HOLUB, A. a kol. ýeská ekonomika na cestČ do Evropské unie. 1. vyd. Praha:

Professional Publishing, 2003. 240 s. ISBN 80-86419-43-6. 6.

LOUŽEK, M. MČnová politika a pĜíchod eura. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a

politiku, 2002. 107 s. ISBN 80-86547-08-6. 7.

MACH, P. Euro dĜíve, nebo pozdČji? 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku,

2007. 89 s. ISBN 978-80-86547-63-3. 8.

PAVLÍK, J. a kol. Evropská integrace a vstup ýeské republiky do Evropské unie

z pohledĤ humanitních vČd. Praha: Oeconomica, 2004. ISSN 0572-3043. 9.

PEýINKOVÁ, I. Euro versus koruna: rizika a pĜínosy jednotné evropské mČny pro ýR.

2. rozš. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008. 215 s. ISBN 978-807325-138-3. 10. PċLUCHA, M. PĜipravenost ýeské republiky na euro. 1. vyd. Praha: Institut pro strukturální politiku, 2005. 60 s. ISBN 80-86684-36-9. 11. ŠIŠKOVÁ, N.; STEHLÍK, V. Evropské právo 1 – Ústavní základy Evropské unie. Praha: Linde, 2007. 310 s. ISBN 978-80-7201-680-8. 12. TOMÁŠEK, M. Právní základy Evropské mČnové unie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. 165 s. ISBN 80-902243-3-4. 13. TOMÁŠEK, M. Právní nástupnictví mČny euro. Praha: Linde, 2000. 270 s. ISBN 807201-205-3. 14. TOMÁŠEK, M. Evropské mČnové právo. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. 180 s. ISBN 978-80-7179-940-5. Internetové stránky: www.zavedenieura.cz

Seznam zkratek ES

Evropské spoleþenství

EU

Evropská unie

EMU

Evropská mČnová unie

HMU

HospodáĜská a mČnová unie

EHS

Evropské hospodáĜské spoleþenství

EMS

Evropský mČnový systém

ESCB

Evropský systém centrálních bank

ECB

Evropská centrální banka

ECU

evropská mČnová jednotka

ýR

ýeská republika

ýNB

ýeská národní banka

ERM II

mechanismus fixních smČnných kurzĤ Evropského mČnového systému

CPI

index spotĜebitelských cen

HDP

hrubý domácí produkt

p. b.

procentní bod

naĜ.

naĜízení

písm.

písmeno

odst.

odstavec

þl.

þlánek

kap.

kapitola

max.

maximálnČ

event.

eventuálnČ

napĜ.

napĜíklad

aj.

a jiné

apod.

a podobnČ

tzn.

to znamená

tzv.

tak zvanČ

tj.

to je

resp.

respektive

cca

pĜibližnČ

þ.

þíslo

v. z. p. p.

ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta. Evropská m nová unie a eská republika

Recommend Documents