UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií
Kateřina ZÁLEŠÁKOVÁ
DOPAD CESTOVNÍHO RUCHU NA ROZVOJ BRAZÍLIE
Bakalářská práce
Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, PhD. Olomouc 2011 1
Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité zdroje jsem uvedla v seznamu literatury. V Olomouci, dne 25. července 2011
…………………………………. podpis
2
Děkuji vedoucímu své bakalářské práce RNDr. Miloši Fňukalovi, PhD. za věnovaný čas, vstřícný přístup, cenné rady a připomínky, které mi pomohly při vypracování této práce.
3
4
5
6
OBSAH
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................................................... 10 1. ÚVOD .................................................................................................................................. 12 2. CÍLE PRÁCE ..................................................................................................................... 13 3. PŘEHLED LITERATURY ............................................................................................... 14 4. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA BRAZILSKÉ EKONOMIKY ............................ 16 4.1 Hrubý domácí produkt .................................................................................................... 16 4.2 Zadlužení ........................................................................................................................ 20 4.3 Nezaměstnanost .............................................................................................................. 22 4.4 Nerovnost ........................................................................................................................ 23 4.5 Index lidského rozvoje .................................................................................................... 25 4.6 Odvětvová skladba hospodářství .................................................................................... 29 4.6.1 Primární sektor ......................................................................................................... 29 4.6.2 Sekundární sektor..................................................................................................... 29 4.6.3 Terciérní sektor ........................................................................................................ 30 4.7 Zahraniční obchod .......................................................................................................... 31 4.7.1 Teritoriální struktura ................................................................................................ 31 4.7.2 Komoditní struktura ................................................................................................. 32 5. CESTOVNÍ RUCH V BRAZÍLII ..................................................................................... 33 5.1 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu v Brazílii ........................................................... 33 5.2 Přírodní předpoklady rozvoje cestovního ruchu ............................................................. 34 5.2.1 Reliéf a morfologické poměry ................................................................................. 34 5.2.2 Klimatické poměry................................................................................................... 35 5.2.3 Hydrologické poměry .............................................................................................. 35 5.2.4 Rostlinstvo a živočišstvo .......................................................................................... 36 5.3 Kulturně-historické předpoklady rozvoje cestovního ruchu........................................... 37 7
5.3.1 Kulturně-historické památky.................................................................................... 37 5.3.2 Kulturní zařízení a kulturní akce.............................................................................. 37 5.3.3 Společenské akce (události) ..................................................................................... 38 5.4 Vývoj cestovního ruchu v Brazílii .................................................................................. 38 5.5 Současný stav brazilského cestovního ruchu .................................................................. 39 5.5.1 Přehled zahraničního cestovního ruchu v Brazílii ................................................... 39 5.5.2 Významné instituce a vládní organizace brazilského cestovního ruchu .................. 44 5.6 Význam pro ekonomiku ................................................................................................. 44 5.7 Možnosti a potřeby ve vztahu k rozvojové pomoci ........................................................ 45 6. PROJEKTY ZAMĚŘENÉ NA ROZVOJ POTENCIÁLU CESTOVNÍHO RUCHU BRAZÍLIE (STRUČNÝ PŘEHLED) ................................................................................... 47 6.1 Institucionální zázemí a organizace vládních programů a strategií ................................ 47 6.2 Vybrané programy a projekty brazilské vlády................................................................ 48 6.2.1 Program pro udržitelný cestovní ruch a dětskou problematiku ............................... 49 6.2.2 Programy pro zvyšování profesní odbornosti .......................................................... 49 6.2.3 Program Gestão Descentralizada ............................................................................. 50 6.2.4 Regionální programy rozvoje cestovního ruchu ...................................................... 50 6.3 Mezinárodní projekty ..................................................................................................... 51 6.3.1 Projekty financované Meziamerickou rozvojovou bankou ..................................... 51 6.3.2 Projekty Světové organizace cestovního ruchu ....................................................... 52 6.3.3 Projekty Programu OSN pro životní prostředí......................................................... 52 6.3.4 Hlavní bilaterální donoři a jejich projekty ............................................................... 53 7. EVALUACE VYBRANÉHO PROJEKTU Z HLEDISKA JEHO DOPADŮ A UDRŽITELNOSTI (DOPADY EKONOMICKÉ, SOCIÁLNÍ, ENVIRONMENTÁLNÍ) .................................................................................................................................................. 54 7.1 Kritéria výběru projektu PRODETUR/NE ..................................................................... 54 7.2 Členění, realizátor a cílová skupina projektu ................................................................. 54 7.3 Záměr, cíle a výstupy projektu ....................................................................................... 55 8
7.4 Dosažené výstupy projektu ............................................................................................. 56 7.5 Dosažené efekty projektu ............................................................................................... 59 7.6 Analýza silných a slabých stránek projektu.................................................................... 63 7.6.1 Silné stránky............................................................................................................. 63 7.6.2 Slabé stránky ............................................................................................................ 64 7.7 Dopady projektu ve vztahu k vybraným ekonomickým a sociálním indikátorům ......... 65 7.8 Udržitelnost projektu ...................................................................................................... 66 7.8.1 Obecná rizika a příležitosti cestovního ruchu vzhledem k jeho udržitelnosti.......... 67 7.8.2 Ekologická udržitelnost ........................................................................................... 68 7.8.3 Sociální a kulturní udržitelnost ................................................................................ 69 7.8.4 Ekonomická udržitelnost ......................................................................................... 69 7.8.5 Opatření navržená pro zlepšení udržitelnosti projektu PRODETUR/ NE ............... 70 7.9 PRODETUR/NE II ......................................................................................................... 71 8. ZÁVĚR ................................................................................................................................ 72 9. SHRNUTÍ ............................................................................................................................ 74 10. SUMMARY ....................................................................................................................... 75 11. RESUMO .......................................................................................................................... 76 12. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................................ 77 13. PŘÍLOHY ......................................................................................................................... 84
9
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK BCB
Banco Central do Brasil
Brazilská centrální banka
BNB
Banco Nordeste do Brasil
Brazilská severovýchodní banka
BNDES
Banco Nacional de Desenvolvimeto Econômico e Social
Národní banka pro ekonomický a sociální rozvoj
CIA
Central Intelligence Agency
Ústřední zpravodajská služba
CSR
Corporate Social Responsibility
Sociální odpovědnost firem
CTI-NE
Comissão de Turismo Integrado do Nordeste
Komise pro integrovaný cestovní ruch severovýchodu Brazílie
EMBRATUR
Instituto Brasileiro do Turismo
Brazilský institut cestovního ruchu
FIPE
Fundação Instituto de Pesquisas Econômicas
Brazilský institut pro ekonomický výzkum
HDI
Human Development Index
index lidského rozvoje
HDP
hrubý domácí produkt
HDR
Human Development Report
HND
hrubý národní důchod
HNP
hrubý národní produkt
IBGE
Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística
Brazilský statistický úřad
IDB
Inter-American Development Bank
Meziamerická rozvojová banka
ILO
International Labour Organization
Mezinárodní organizace práce
IMF
International Monetary Fund
Mezinárodní měnový fond
IUCN
International Union for Conservation of Nature
Mezinárodní unie pro ochranu přírody
JICA
Japan International Cooperation Agency
Japonská rozvojová agentura
MDIC
Ministério de Desenvolvimento, Indústria e Comércio Exterior
Ministerstvo rozvoje, průmyslu a obchodu (Brazílie)
10
zpráva o lidském rozvoji
MTE
Ministério de Trabalho e Emprego
Ministerstvo práce (Brazílie)
MTur
Ministério do Turismo
Ministerstvo cestovního ruchu (Brazílie)
NE
Nordeste
severovýchodní region Brazílie
OECD
Organisation for Economic Co-operation and Development
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
DAC
Development Assistance Comittee
Výbor pro rozvojovou pomoc
OSN
Organizace spojených národů
PDITS
Plano de Desenvolvimento Integrado do Turismo Sustentável
Plán integrovaného rozvoje udržitelného cestovního ruchu
PNUD
Programa das Nações Unidas para Desenvolvimento
Rozvojový program OSN
PRODETUR
O programa de Desenvolvimeto de Turismo
Program rozvoje cestovního ruchu
RFP
Relatório Final de Projeto
Závěrečná zpráva o dokončení projektu
SNIS
Sistema Nacional de Informações Sobre Saneamento
Národní informační systém pro sanitaci
SOMO
Stichting Onderzoek Multinationale Ondernemingen
Centrum pro výzkum nadnárodních korporací (Nizozemsko)
UNDP
United Nations Development Programme
Rozvojový program OSN
UNEP
United Nations Environment Programme
Program OSN pro životní prostředí
UNWTO
United Nations World Tourism Organisation
Světová organizace cestovního ruchu
USD
United States Dollar
americký dolar
WB
The World Bank
Světová banka
11
1. ÚVOD Cestovní ruch v současnosti představuje ve většině zemí velmi rychle se rozvíjející hospodářské odvětví, k jehož expanzi začalo docházet v 50. letech 20. století. Celosvětově je každoročně zaznamenáván nárůst počtu uskutečněných mezinárodních příjezdů a také zvýšení zisků z cestovního ruchu (UNWTO, 2011 b.). Zároveň také dochází k rozšiřování počtu turistických destinací a aktivity spojené s cestovním ruchem pronikají i do mnoha rozvojových zemí. Pro rozvojové země totiž cestovní ruch představuje jeden z nejvýznamnějších zdrojů příjmu a je možným nástrojem pro snížení chudoby. To platí i pro Brazílii, která je již několik posledních desetiletí vyhledávanou turistickou destinací. Navzdory stále silnější pozici Brazílie ve světovém hospodářství v této zemi stále existují regiony, jejichž neutěšená situace vyžaduje pozornost jak státu, tak i mezinárodních aktérů v oblasti rozvoje. V současné době je tak v brazilské federaci realizováno čím dál více různě tematicky zaměřených projektů rozvoje potenciálu cestovního ruchu, které si jako hlavní cíl kladou snížení chudoby a zlepšení situace místního obyvatelstva. Podle mnoha odborníků má však cestovní ruch vedle řady pozitiv i negativní stránky. Za pozitivum je zpravidla označována schopnost cestovního ruchu generovat příjmy státu i místního obyvatelstva, vytvářet nová pracovní místa a přispět ke zlepšení infrastruktury a dostupnosti hygienických zařízení. Mezi zápory je naopak řazeno narušování životního prostředí a nadměrné využívání přírodních zdrojů nebo negativní vliv cestovního ruchu na tradice a kulturu místních komunit. Úspěšnost projektů zaměřených na rozvoj potenciálu cestovního ruchu Brazílie tak závisí na pečlivém zvážení jejich možných ekonomických, ekologických a sociálních dopadů. Z výše uvedených skutečností je patrné, že rozvoji cestovního ruchu v Brazílii a jeho dopadům je třeba věnovat pozornost. Tato bakalářská práce se proto tématem bude zabývat blíže a pokusí se zhodnotit, zda jsou projekty v oblasti cestovního ruchu přínosné či nikoliv a jaký mají pro rozvoj tohoto jihoamerického státu vliv.
12
2. CÍLE PRÁCE Hlavním cílem této práce bude charakterizovat význam cestovního ruchu pro rozvoj Brazílie. Důraz bude kladen nejen na ekonomickou, ale také na sociální dimenzi rozvoje. Úvodní část práce má za cíl nastínit současnou ekonomickou situaci Brazílie. Budou zde zmíněny hodnoty vybraných ekonomických ukazatelů a také indikátorů zohledněných v indexu lidského rozvoje. Dalším cílem práce bude podat přehled o cestovním ruchu v Brazílii. Tato část se bude věnovat předpokladům rozvoje cestovního ruchu v Brazílii, vývoji a současné situaci tohoto odvětví. Dále bude zhodnocen ekonomický význam cestovního ruchu pro brazilské hospodářství a budou zmíněny možnosti a potřeby tohoto sektoru ve vztahu k rozvojové pomoci. Následně se práce zaměří na projekty cílené na rozvoj potenciálu cestovního ruchu Brazílie. Cílem bude podat jejich stručný přehled. Poslední část práce se bude věnovat vybranému projektu zaměřenému na rozvoj cestovního ruchu. Cílem bude identifikovat jeho ekonomický význam pro rozvoj oblasti, kde byl implementován a také popsat jeho vliv na tendenci dlouhodobého vývoje indikátorů zohledněných v indexu lidského rozvoje. Budou zmíněny silné a slabé stránky projektu a možná rizika z hlediska jeho udržitelnosti.
13
3. PŘEHLED LITERATURY Pro vypracování této bakalářské práce byly využity jak knižní, tak internetové zdroje. V českém prostředí neexistuje mnoho literatury zabývající se tématem cestovního ruchu a jeho možnostmi z hlediska rozvojové spolupráce. Práce proto vychází především z publikací světových autorů vydaných v anglickém a portugalském jazyce. První část práce poskytující přehled o současné socioekonomické situaci Brazílie se opírá o internetové prezentace relevantních brazilských úřadů a statistické ročenky. Přehled hodnot vybraných ekonomických indikátorů byl vytvořen na základě dostupných dat Brazilské centrální banky, Světové banky, Mezinárodního měnového fondu, či Mezinárodní organizace práce. Velké množství statistických dat bylo v průběhu celé práce čerpáno z publikací brazilského statistického úřadu. Určité negativum však představuje skutečnost, že dostupné údaje uveřejněné brazilským statistickým úřadem v mnoha případech nejsou příliš aktuální. Informace týkající se sociálních ukazatelů a zejména indexu lidského rozvoje pro jednotlivá časová období byly získány především ze Zpráv o lidském rozvoji vydaných Rozvojovým programem OSN. Pro potřeby kapitoly pojednávající o cestovním ruchu v Brazílii a předpokladech jeho rozvoje byly využity především práce geografů cestovního ruchu – Jiřího Vystoupila, Václava Touška, Stephena Williamse, Briana Dickse, či Traceyho Boraase. K nastínění vývoje a současné situace brazilského cestovního ruchu sloužily internetové zdroje a statistické ročenky Světové organizace cestovního ruchu a Ministerstva cestovního ruchu Brazílie. Z publikací vydaných Ministerstvem cestovního ruchu Brazílie bylo čerpáno mnoho informací také o projektech zaměřených na rozvoj potenciálu cestovního ruchu v Brazílii. K tomuto účelu dále sloužily informace Meziamerické rozvojové banky, Výboru OECD pro rozvojovou pomoc a jednotlivých organizací činných v této oblasti. V závěrečné části práce, která detailněji popisuje projekt rozvoje cestovního ruchu pro severovýchod země (PRODETUR/NE), byla využita dostupná projektová dokumentace vydaná Meziamerickou rozvojovou bankou a další hodnotící zprávy, jejichž autory jsou například Sandra Whiting a Diomira Faria. Mezi práce zabývající se obecně příležitostmi, riziky, dopady a udržitelností rozvoje cestovního ruchu lze uvést především knihu Tourism for pro poor and sustainable growth: Economic Analysis of Tourism Projects od autorů T. Lina a F. D. Guzmana a také publikaci organizace Conservation International s názvem Tourism and Biodiversity: Mapping 14
Tourism’s Global Footprint. Z portugalsky píšících autorů se tímto tématem zabývají například R. Ramalho Filho a M. E. Sarmento v článku Turismo, Lugar e Idnetidade, či L. N. Coroliano a C. Leitão v článku Turismo, cultura e desenvolvimento entre sustentabilidades e (in)sustentabilidades. Na rozvoj cestovního ruchu severovýchodu země se soustřeďují zejména Paul Siegel a Jeffrey Alwang v publikaci Public Investment in Tourism in Northeast Brazil: Does a Propoor-area Strategy Benefit the Poor? nebo Bart Slob a Joseph Wilde v knize Tourism and Sustainability in Brazil: The Tourism Value Chain in Porto de Galinhas, Northeast Brazil.
15
4. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA BRAZILSKÉ EKONOMIKY Již několik let se o Brazílii mluví jako o tahounu celého latinskoamerického regionu v oblastech ekonomického a sociálního rozvoje oblasti. Svou pozici si tento stát vybudoval na základě poměrně rychlého ekonomického růstu, stále se zvyšující účastí na mezinárodním obchodu a členstvím v mnoha důležitých organizacích. I přes všechny pozitivní trendy, které brazilská ekonomika již několik let vykazuje, však stále v mnohých oblastech země žije velké množství obyvatel v chudobě a často nejsou naplněny ani jejich základní lidské potřeby. To je způsobeno především existencí extrémní nerovnosti mezi obyvateli státu. Hodnoty poukazující na nerovnoměrné rozdělení příjmů ve společnosti jsou jedny z nejvyšších na světě. Stále tak v této zemi, která je součástí skupiny států označovaných jako nové nastupující ekonomiky, tzv. „emerging economies“, najdeme zanedbané oblasti, které vyžadují pozornost jak státu, tak i mezinárodních aktérů v oblasti rozvoje. Současný stav brazilské ekonomiky a celkové úrovně rozvoje v zemi můžeme zhodnotit na základě několika vybraných indikátorů. Některé z nich mají povahu čistě ekonomickou, jiné odrážejí širší pojetí spokojenosti, blahobytu a životní úrovně obyvatel. V této kapitole bude kromě rozboru základních indikátorů hodnotících ekonomickou situaci v zemi věnována pozornost také popisu skladby brazilského hospodářství, přičemž sektor služeb a především odvětví cestovního ruchu bude detailněji popsáno v kapitolách následujících. 4.1 Hrubý domácí produkt Hrubý domácí produkt (HDP) je celková peněžní hodnota toku statků a služeb vytvořená za dané období (zpravidla 1 rok) výrobními faktory v národním hospodářství bez ohledu na to, jsou-li vlastněny občany státu, nebo cizinci. Hrubý národní produkt (HNP) vyjadřuje hodnotu statků a služeb vytvořených za dané období výrobními faktory ve vlastnictví občanů příslušné země, ať už tyto statky byly vyrobeny na území země, nebo v zahraničí. Často uváděným ukazatelem je také hrubý národní důchod (HND), který je součtem celkového toku důchodů výrobních činitelů, odpisů a nepřímých daní. Pro mezinárodní srovnání je třeba převést uvedené makroekonomické indikátory na společný měnový základ a vyjadřovat je na jednoho obyvatele. Proto se používá propočet kurzu parity kupní síly, jehož základem je poměr kupních sil srovnávaných měn na vnitřních trzích. Největší vypovídací schopnost pro mezinárodní srovnání pak má ukazatel HDP na jednoho obyvatele (hlavu) v paritě kupní síly. (Sojka, Konečný, 2006, s. 45 – 53). 16
Podle Rozvojového programu OSN (United Nations Development Programme – UNDP, 2010 a.) činila hodnota hrubého domácího produktu (HDP) na hlavu v paritě kupní síly v roce 2008 10 847 amerických dolarů (USD). Tento údaj je založen na odhadech Mezinárodního měnového fondu (International Monetary Fund – IMF, 2011) a statistiky UNDP s ním dále pracují při tvorbě indexu lidského rozvoje. IMF nabízí také odhad výše HDP na hlavu v paritě kupní síly pro rok 2011, která činí 11 585 USD. Brazilský statistický úřad (Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística – IBGE, 2011 a.) uvádí jako nejaktuálnější data týkající se HDP na hlavu údaje z roku 2008. Tehdy dosahovala hodnota tohoto indikátoru na obyvatele v paritě kupní síly 15 990 brazilských realů (cca 10 172 USD, přepočteno autorkou dle kurzu v květnu 2011). Celková výše HDP přitom byla 3 031,864 mld. brazilských realů (cca 1 928, 6 mld. USD). Roční úroveň růstu HDP byla 4,1 %. Roční úroveň růstu HDP pro rok 2008 dle údajů IMF (2010, s. 59) byla 5,1 %, avšak v roce 2009 klesla až na hodnotu -0,2 %. Z odhadů pro rok 2010 a 2011 je ovšem patrné opětovné zvýšení růstu na 5,5 % a 4,1 %. Shodné údaje uvádí i Světová Banka (WB, 2011 a.), která nabízí i informace o HND na hlavu v paritě kupní síly. Ten v roce 2010 činil 10 920 USD, což Brazílii zařadilo na 96. místo z 215 zkoumaných států a teritorií (WB, 2011 b.). Tab. 1: HND Brazílie na hlavu v paritě kupní síly (USD) rok
HND na hlavu v paritě kupní síly (USD)
1980
2 712
1985
3 674
1990
4 749
1995
5 598
2000
6 830
2005
8 260
2010
10 920
Zdroj: WB, 2011
Světová Banka (2011 c.) rozděluje státy z hlediska příjmu do tří kategorií: státy s nízkými příjmy, státy se středními příjmy a státy s vysokými příjmy. Státy se středními příjmy se dále dělí na 2 skupiny. Těmi jsou země s nižšími středními příjmy a země s vyššími středními příjmy. Podle této klasifikace se Brazílie řadí do skupiny zemí a teritorií s vyššími 17
středními příjmy. Státy patřící do této skupiny vykazují hodnoty HND na obyvatele v paritě kupní síly mezi 3 976 a 12 275 USD. Ekonomická situace jednotlivých regionů Brazílie je však velmi nevyrovnaná. Z hlediska HDP jsou nejvyšší hodnoty tradičně zaznamenávány v jižním a jihovýchodním regionu (viz obr. 1). Nejvyšší HDP na obyvatele ze všech 26 federativních států vykazují tyto z nich: Santa Catarina, São Paulo, Rio de Janeiro, Espírito Santo a federální distrikt hlavního města. Naopak dlouhodobě nejnižší HDP na obyvatele má severní a severovýchodní region, především státy Maranhão, Piauí, Ceará, Paraíba a Alagoas (IBGE, 2011 b.).
18
Obr. 1: Brazilské státy dle HDP na hlavu v paritě kupní síly pro rok 2007 (USD) Zdroj: IBGE, 2011
19
4.2 Zadlužení Jurečka (2010 a., s. 210) definuje státní dluh jako sumu nesplácených půjček, které si stát (vláda) musel vypůjčit na krytí deficitů svých rozpočtů, a nesplácených úroků z těchto půjček. Státní dluh je veličinou stavovou (vzniká kumulací deficitů a úroků) a zjišťuje se k určitému datu. Širším pojmem je veřejný dluh, který kromě státního dluhu zahrnuje i dluh plynoucí z deficitů dalších veřejných rozpočtů. Míra veřejného zadlužení je zpravidla měřena jako podíl veřejného dluhu na HDP. V rámci veřejného dluhu Jurečka (2010 a., s. 210) rozlišuje zadlužení vnitřní (v rámci země) a vnější (v zahraničí). Zahraniční složka veřejného dluhu je součástí celkového zahraničního zadlužení země. Zahraniční dluh země v sobě zahrnuje jak zahraniční zadlužení vlády a veřejného sektoru, tak i zahraniční zadlužení firem. Zahraniční dluh vlády představují především půjčky od mezinárodních institucí a vládní cenné papíry v držení zahraničních subjektů, či přijaté mezivládní půjčky. Podle Světové banky (2011 d.) celková výše brazilského vnějšího veřejného dluhu dosahovala na konci roku 2009 17,9 % z celkového HND. Od roku 2002 však v této oblasti došlo ke zlepšení, jelikož zahraniční dluh měl na jeho konci hodnotu 47,2 % celkového HND. Tab. 2: Výše veřejného dluhu z celkového HND Brazílie (1990 – 2009) rok 1990 1991
výše dluhu (%) rok 26,6 1999 30,3 2000
výše dluhu (%) 43 38,5
1992
33,7 2001
42,7
1993
33,7 2002
47,2
1994 1995
28,4 2003 21,2 2004
43,1 33,5
1996
21,9 2005
21,6
1997
23,2 2006
18
1998
29,3 2007
17,6
Zdroj: WB, 2011
20
Výše veřejného dluhu z celkového HND Brazílie (1990 - 2009)
%
50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
rok
Obr. 2: Výše veřejného dluhu z celkového HND Brazílie (1990 – 2009) Zdroj: WB, 2011
Brazilská centrální banka (Banco Central do Brasil – BCB, 2010) zaznamenala ke konci dubna 2009 čistý celkový veřejný dluh na úrovni 1 124,975 mld. brazilských realů, což představovalo 37 % celkového HDP. Opět je zde patrné zlepšení oproti dubnu roku 2002, kdy čistý celkový veřejný dluh činil 52 % celkového HDP. Pro srovnání je zde uvedena odhadovaná výše vnějšího veřejného dluhu pro konec roku 2010, kterou na svém internetovém portále publikuje CIA (2011). Ta hovoří o dluhu ve výši 310,8 mld. amerických dolarů, přičemž tyto hodnoty byly vypočítány na základě použití směnného kurzu, ne však za zohlednění parity kupní síly. Brazílie je zde uvedena jako země s 26. nejvyšším dluhem na světě.
21
4.3 Nezaměstnanost Míra nezaměstnanosti představuje podíl nezaměstnaných, kteří aktivně o nalezení zaměstnání usilují a jsou schopni to skutečně prokázat, na ekonomicky aktivním obyvatelstvu, vyjádřený v procentech. Za ekonomicky aktivní jsou považováni lidé, kteří buď pracují (mají zaměstnání), nebo jsou nezaměstnaní, ale práci si hledají nebo čekají, až se budou moci po dočasném vysazení z práce do zaměstnání vrátit (Sojka, Konečný, 2006, s. 80). Podle nejnovějších údajů Mezinárodní organizace práce (International Labour Oranization – ILO, 1996 – 2010) dostupných pro rok 2007 byla míra nezaměstnanosti v Brazílii 8,2 %, což znamená zlepšení oproti období mezi roky 1998 až 2005, kdy se míra nezaměstnanosti pohybovala mezi 8,9 % až 9,7 %. Z těchto dat vycházejí i statistiky WB (2011 e.), které zmiňují i míry nezaměstnanosti pro rok 2008 (7,1 %) a 2009 (8,3 %) a v celosvětovém srovnání v roce 2008 Brazílii řadí na 54. místo. Tab. 3: Míra nezaměstnanosti v Brazílii (1995 – 2009) rok 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
míra nezaměstnanosti (%) 6 6,8 7,7 8,9 9,6 data nejsou dostupná 9,3 9,1 9,7 8,9 9,3 8,4 8,1 7,1 8,3
Zdroj: WB, 2011
22
Míra nezaměstnanosti v Brazílii (1995 - 2009) 12 10 8 %
6 4 2 0 rok
Obr. 3: Míra nezaměstnanosti v Brazílii (1995 – 2009) Zdroj: WB, 2011
4.4 Nerovnost Jedním z největších problémů současné Brazílie je extrémně nerovné a často také nespravedlivé rozdělení příjmů ve společnosti. Mezi nejčastější způsoby zjišťování nerovnosti ve společnosti patří měření pomocí Lorenzovy křivky a Giniho koeficientu. Tyto nástroje slouží k posouzení rozsahu, v jakém dochází k odchýlení od naprosto rovné distribuce příjmů mezi jednotlivci či domácnostmi v rámci ekonomiky státu (Jurečka, 2010 b., s 308). Lorenzova křivka má podle Jurečky (2010 b., s. 308) podobu krabicového diagramu. Na vodorovnou osu grafu jsou nanášena kumulativní (postupně přičítaná) procenta obyvatelstva (od 0 do 100 %) a na svislé ose jsou znázorněny kumulativní podíly na celkovém důchodu země (opět od 0 do 100 %). Diagonála, která v grafu spojuje body 0 a A, se nazývá linie absolutní rovnosti a představuje dokonale rovnoměrné rozdělení důchodů mezi jednotlivé domácnosti. Čím blíže k této linii leží skutečná Lorenzova křivka, tím je rozdělení důchodů vyrovnanější (a naopak). Jak je patrné z Lorenzovy křivky Brazílie pro roky 1996 a 2005 (viz příloha č. 1), nerovná distribuce příjmů je v tomto jihoamerickém státě dlouhodobým problémem (Soares, 2007).
23
Způsob měření nerovnosti pomocí Giniho koeficientu spočívá ve výpočtu poměru plochy mezi Lorenzovou křivkou a linií absolutní rovnosti a celkovou plochou pod linií rovnosti. Velikost koeficientu nabývá hodnot z intervalu <0;1>. Čím větší je stupeň nerovností, tím blíže je hodnoty Giniho koeficientu jedné a opačně, při rovnoměrnějším rozdělení důchodů je hodnota koeficientu blíží nule (Jurečka, 2010 b., s. 309) WB (2011 f.) udává, že Giniho index (Giniho koeficient vyjádřený jako procento) v Brazílii dosahoval v roce 2009 hodnoty 54, přičemž v letech 2007 a 2006 byly zaznamenány indexy 55 a 56. Ve srovnání se zbytkem světa se jedná a vysokou míru nerovnosti v distribuci důchodů, avšak z tab. 4 můžeme vidět, že tímto problémem trpí převážná část regionu Latinské Ameriky a Karibiku.
Tab. 4: Giniho index vybraných států Latinské Ameriky Název státu Argentina Bolívie Brazílie Dominikánská republika Ekvádor Guatemala Honduras Chile Kolumbie Kostarika Mexiko Panama Peru Salvador Uruguay Venezuela
Giniho index pro rok 2006
2007
2008
2009 54 46
57 52 58 50 48 49 47 54 58 52 52 48 42 44
Zdroj: WB, 2011
24
4.5 Index lidského rozvoje Výše zmíněné ekonomické indikátory poskytují náhled na stav brazilského hospodářství a ekonomickou situaci země. Pro zkoumání životní úrovně obyvatel a jejich spokojenosti a blahobytu (wellfare/well-being), však podle mnoha vědců pouze ekonomické ukazatele nestačí. Jedním z těch, kteří na tuto problematiku upozornili, byl nositel Nobelovy ceny za ekonomii pro rok 1998 Amartya Sen, který popsal tzv. koncept lidských schopností (human capabilities approach). Podle Sena nemůže být ekonomický růst rozumně chápán jako samotný cíl. Rozvoj by se měl více zabývat zlepšováním životů, které lidé vedou a svobodou, kterou si mohou užívat (Todaro, Smith, 2009, s. 16 – 18). V tomto pojetí je tedy rozvoj chápán spíše jako rozšiřování lidských schopností vést plnohodnotný život a větší možnost volby (enlarging people’s choices). Z tohoto teoretického rámce vychází i koncept měření úrovně lidského rozvoje, tzv. index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI), který je v současnosti velmi oblíbeným a často používaným indikátorem pro měření životní úrovně obyvatel (UNDP, 2010 b., s. 13). Index lidského rozvoje pro jednotlivé státy světa je od roku 1990 uveřejňován ve Zprávě o lidském rozvoji (Human Development Report – HDR), což je dokument vydávaný každoročně UNDP. Dle UNDP (2010 b., s. 13) je index lidského rozvoje alternativou ke konvenčním způsobům měření rozvoje, jako jsou například výše příjmu státu nebo hodnoty ekonomického růstu. Tento indikátor je výsledkem snahy o širší definici a měření blahobytu (well-being) a poskytuje komplexní hodnocení tří základních oblastí lidského rozvoje: zdraví, vzdělání a životního standardu. Index lidského rozvoje Brazílie se od roku 2000 postupně zvyšuje. V roce 2010 měl hodnotu 0,699, což tuto zemi zařadilo na 73. místo z celkem 269 sledovaných zemí a teritorií. Úroveň brazilského HDI je mírně pod průměrem regionu Latinské Ameriky a Karibiku, jehož HDI se zvýšil z 0,578 v roce 1980 na 0,706 v roce 2010. Průměr HDI všech sledovaných zemí a teritorií světa v roce 2010 činil 0,624 (UNDP, 2010 a.). V dokumentu Human Development Report pro rok 2010 jsou státy rozděleny do 4 kategorií dle dosažené hodnoty indexu lidského rozvoje. Tyto čtyři skupiny zahrnují země s velmi vysokou úrovní lidského rozvoje, vysokou úrovní lidského rozvoje, střední úrovní lidského rozvoje a nízkou úrovní lidského rozvoje. Brazílie se řadí do kategorie zemí s vysokým stupněm lidského rozvoje (UNDP, 2010 b., s. 161).
25
HDI obsahuje údaje o stavu tří oblastí lidského rozvoje (zdraví, vzdělání a životní standard) vyjádřené čtyřmi měřitelnými indikátory. V roce 2010 však došlo ke změně způsobu výpočtu HDI, konkrétně v oblasti vzdělání (UNDP, 2010 b., s. 15). Před rokem 2010 byla oblast životního standardu vyjádřená pomocí HDP na hlavu v paritě kupní síly (v dolarech) a pro oblast zdraví byla ukazatelem průměrná očekávaná délka života při narození (vyjádřená v letech). Oblast vzdělání byla zastoupena dvěma ukazateli. Prvním byla gramotnost obyvatelstva staršího 15 let (v procentech), druhý ukazatel byl znázorněn pomocí kombinovaného podílu populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy prvního, druhého a třetího stupně (v procentech). Po roce 2010 zůstaly indikátory pro oblasti zdraví a životního standardu stejné. Pro oblast vzdělání se však jako indikátory začaly používat střední délka vzdělání (mean years of schooling) a očekávaná délka vzdělání (expected years of schooling). Oba nově používané ukazatele jsou vyjádřené v letech.
HDI Brazílie pro rok 2010 a jeho dílčí indexy 0,9 0,8
0,838
0,7 0,6
0,699 0,633
0,643
Vzdělání
Životní standard
0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 HDI
Zdraví
Obr. 4: HDI Brazílie pro rok 2010 a jeho dílčí indexy Zdroj: UNDP, 2010
26
Tab. 5: Indikátory zohledněné v HDI pro rok 2010 Indikátory zohledněné v HDI pro rok 2010 Zdraví
průměrná očekávaná délka života při narození (roky)
72,9
Vzdělání střední délka vzdělání (dospělá populace), (roky) očekávaná délka vzdělání (dětská populace), (roky)
7,2 13,8
Životní standard HDP na hlavu v paritě kupní síly (USD)
10 847
Zdroj: UNDP, 2010
Ze statistik UNDP (2010 a.) lze vyčíst aktuální hodnoty dalších vybraných ukazatelů lidského rozvoje Brazílie. Úmrtnost dětí do 5 let v roce 2008 byla na úrovni 22 ‰. Míra gramotnosti dospělé populace (nad 15 let) byla v roce 2007 90 %. Kombinovaný podíl populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy 1., 2. a 3. stupně činil v roce 2007 87,2 %. Pod hranicí chudoby, tedy za méně než 1,25 USD na den (v paritě kupní síly), žilo v roce 2007 5,21 % brazilské populace. Hodnoty HDI jednotlivých států brazilské federace jsou velmi nevyrovnané. Vysoký index lidského rozvoje je charakteristický pro státy jižního a jihovýchodního regionu (Rio Grande do Sul, Santa Catarina, Paraná, São Paulo a Rio de Janeiro) a distrikt hlavního města. Naopak oblastí s nejnižšími hodnotami HDI je dlouhodobě severovýchodní region země, zejména státy Maranhão, Piauí, Ceará, Paraíba, Pernabuco a Alagoas (PNUD Brasil, 2008).
27
Obr. 5: Brazilské státy dle HDI v roce 2005 Zdroj: PNUD Brasil, 2008
28
4.6 Odvětvová skladba hospodářství Úroveň brazilského hospodářství, které je charakterizováno dobře rozvinutými odvětvími zemědělství, těžebního průmyslu, průmyslové výroby a služeb, převyšuje stav ekonomik všech zemí jihoamerického regionu a Brazílie rozšiřuje svou působnost na světových trzích (CIA, 2011). V této kapitole bude věnována pozornost jednotlivým sektorům brazilského hospodářství především z hlediska jejich přispění k tvorbě HDP a podílu zaměstnanosti. 4.6.1 Primární sektor Podle statistik IBGE (2011 a.) se v roce 2008 primární sektor podílel na tvorbě HDP Brazílie 5,9 % a zaměstnáno v něm bylo 17,8 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Hlavními aktivitami primárního sektoru, které velkou měrou využívají značného přírodního potenciálu Brazílie, jsou zemědělství a chov dobytka. Brazílie je jedním z hlavních producentů a exportérů mnoha zemědělských produktů. První místo na světě zaujímá například v pěstování a vývozu kávy, pomerančů a cukrové třtiny, ze které je vyráběn etanol. Dále se také drží na špici světového žebříčku v zahraničním obchodu s produkty získanými ze sojových bobů, hovězího a kuřecí masa. Významně se podílí na světové produkci kukuřice, pšenice, rýže, fazolí, vepřového masa a ryb (Portal Brasil, 2008 a.). Statistiky IBGE (2011 c.) mezi ekonomicky významné pěstované plodiny řadí cukrovou třtinu, sóju, kukuřici, pomeranče, maniok, rýži, kávu, kakao, bavlnu, pšenici a fazole. 4.6.2 Sekundární sektor Sekundární sektor byl v roce 2008 zodpovědný za 27,9 % tvorby brazilského HDP a zaměstnával 20,9 % ekonomicky aktivního obyvatelstva (IBGE 2011 a.). Velkou měrou jsou v sekundárním sektoru hospodářství podle (IBGE 2011 d.) zastoupena tato odvětví: textilní průmysl, obuvnický průmysl, chemický průmysl, těžba dřeva, těžba kovů, letecký průmysl, strojírenský průmysl (především výroba automobilů a jejich součástek) a výroba cementu, železné rudy, oceli a cínu. Portal Brasil (2011, b.) uvádí, že Brazílie je v současné době vysoce konkurenceschopná především v oblastech papírenského průmyslu, výroby oceli, těžby kovů, leteckého průmyslu, těžby ropy, zemního plynu a petrochemického průmyslu.
29
4.6.3 Terciérní sektor IBGE (2008 a.) uvádí, že v roce 2008 se sektor služeb ze všech tří základních odvětví brazilského hospodářství na tvorbě HDP podílel největší měrou (66, 2 %). Zaměstnával také nejvíce ekonomicky aktivního obyvatelstva státu (61,3 %). Na základě těchto statistik brazilská vláda (Portal Brasil, 2010 c.) upozorňuje na důležitost sektoru služeb v rámci ekonomiky státu a zmiňuje, že byl v roce 2008 hlavním příjemcem přímých investic státu (38,5 %). Sektor služeb brazilské ekonomiky zahrnuje obchod a také zprostředkování komerčních, soukromých a veřejných služeb obyvatelům státu. Aktivity v rámci terciérního sektoru je velmi různorodé. Zahrnují například obchod a služby spojené s opravami motorových strojů; pozemní, námořní a leteckou dopravu; zprostředkování finančního zajištění; poštovní a telekomunikační služby; prodej zboží a opravárenské služby; obchod s nemovitostmi; nájemní služby; veřejnou správu; obranu; sociální, zdravotní a vzdělávací služby (Portal Brasil, 2011 c.). Důležitou součástí terciérního sektoru je odvětví cestovního ruchu, kterému bude věnována pozornost v následující kapitole.
Podíl sektorů na tvorbě HDP Brazílie v roce 2008 6%
primární sektor
28%
sekundární sektor terciérní sektor
66%
Obr. 6: Podíl sektorů na tvorbě HDP Brazílie v roce 2008 Zdroj: IBGE, 2008
30
Podíl sektorů na zaměstnanosti v roce 2008 18% primární sektor sekundární sektor 21% 61%
terciérní sektor
Obr. 7: Podíl sektorů na zaměstnanosti v roce 2008 Zdroj: IBGE, 2008
4.7 Zahraniční obchod Ministerstvo rozvoje, průmyslu a obchodu Brazilské federativní republiky (Ministério de Desenvolvimento, Idústria e Comércio Exterior – MDIC, 2011) uvádí, že v roce 2010 činil celkový objem zahraničního obchodu Brazílie 383,6 mld. USD, což představovalo zvýšení o 36,6 % oproti roku 2009, kdy byl objem zahraničního obchodu vyčíslen na 280,7 mld. USD. 4.7.1 Teritoriální struktura V roce 2010 se Brazílie podle MDIC (2011) stala 22. největším světovým exportérem. Celkový objem exportu v tomto roce činil 201, 9 mld. USD. Významnou pozici z hlediska exportu měly v tomto roce především brazilské státy São Paulo, Minas Gerais, Rio de Janeiro, Rio Grande do Sul a Paraná. Hlavními odbytišti pro brazilský export byly trhy Asie, Latinské Ameriky a Karibiku a Evropské unie. Mezi deset hlavních exportních partnerů Brazílie se zařadily tyto státy: Čína (15,3 %), Spojené státy americké (9,6 %), Argentina (9,2 %), Nizozemsko (5,1 %), Německo (4 %), Japonsko (3,5 %), Spojené království Velké Británie a Severního Irska (2,3 %), Chile (2,1 %), Itálie (2,1 %) a Rusko (2,1 %). Z hlediska importu se Brazílie podle dostupných údajů MDIC (2011) v celosvětovém srovnání v roce 2010 zařadila na 26. místo. Celková hodnota importovaných komodit činila 31
161,1 mld. USD. Významnou pozici v rámci brazilského dovozu měly trhy Asie, Evropské unie, Latinské Ameriky a Karibiku a Spojených států amerických.
Mezi nejdůležitější
brazilské partnery v oblasti importu patřily tyto státy: Spojené státy americké (15 %), Čína (14,1 %), Argentina (7,9 %), Německo (6,9 %), Jižní Korea (4,6 %), Japonsko (3,8 %), Nigérie (3,3 %), Itálie (2,7 %), Francie (2,6 %), Indie (2,3 %) a Chile (2,3 %). 4.7.2 Komoditní struktura Podle statistik MDIC (2011) byly hlavními exportními komoditami v roce 2010 nerosty; ropa a paliva; dopravní prostředky; sója a sojové výrobky; cukr a etanol; chemické výrobky; masa; hutnické výrobky; stroje a zařízení; papír a celulóza; káva; obuvnické a kožedělné výrobky; tabák a tabákové výrobky. Hlavní importní komodity ve stejném roce zahrnovaly paliva a mazadla; stroje a zařízení; elektrická zařízení; automobily a součásti; chemické výrobky; železo, ocel a výrobky z nich; plastické hmoty a výrobky z nich; optická zařízení; farmaceutika; hnojiva; pryž a pryžové výrobky; obilniny.
32
5. CESTOVNÍ RUCH V BRAZÍLII V současné době existuje několik definic cestovního ruchu. Podle Williamse (2009, s. 6) však většina z nich vychází z teoretického východiska Světové organizace cestovního ruchu (United Nations World Tourism Organization – UNWTO), která cestovní ruch chápe jako činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času a služebních cest. 5.1 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu v Brazílii Faktory rozvoje a rozmístění cestovního ruchu řadí, Vystoupil (2006, s. 39) z ekonomického a geografického hlediska do tří hlavních kategorií. První z nich jsou faktory, které stimulují vznik cestovního ruchu ve funkci poptávky a klasifikují se jako selektivní (stimulační) faktory. Na druhém místě zmiňuje faktory, které vytvářejí možnosti pro jeho lokalizaci ve vztahu nabídky a klasifikují se jako lokalizační faktory. A jako třetí skupinu předpokladů uvádí ty podmínky, které umožňují jeho faktickou realizaci a klasifikují se jako realizační faktory. Selektivní předpoklady se podle Vystoupila (2006, s. 39) vyznačují především vlivem na objemové parametry účasti obyvatelstva na cestovním ruchu a podmiňují kvantitativní a kvalitativní selekci v řadách obyvatelstva. Patří do nich demografické, urbanizační, ekonomické a politické faktory. Realizační předpoklady umožňují svou existencí vlastní uskutečnění cestovního ruchu a rekreace. Význam těchto předpokladů spočívá v jejich schopnosti vytvářet spojovací článek a prostorovou konkretizaci vztahů mezi oblastmi, resp. centry zájmu o rekreaci (póly nabídky) a cílovými místy, resp. oblastmi rekreace (nabídka). Mezi hlavní komponenty této skupiny předpokladů patří materiálně-technická základna a dopravní předpoklady. Pro nastínění možností a předpokladů Brazílie směrem k cestovnímu ruchu a jeho podobám je nejvýznamnějším indikátorem skupina lokalizačních faktorů rozvoje a rozmístění cestovního ruchu. Zbylé dva faktory nejsou pro účel této práce relevantní, proto se jimi nebude podrobněji zabývat. Lokalizační faktory rozhodují o funkčním využití konkrétní oblasti cestovním ruchem z hlediska přírodních možností, charakteru a kvality společenských podmínek či atraktivit. Tvoří „fyzickou“ základnu pro uspokojování poptávky a základní schéma pro územní uspořádání realizace cestovního ruchu ve vnitrostátním i mezinárodním
33
měřítku. V zásadě však poskytují jen určité možnosti a v tomto smyslu se užívá pojem potenciálu cestovního ruchu (Toušek, 2008, s. 309). 5.2 Přírodní předpoklady rozvoje cestovního ruchu Podle Vystoupila (2006, s. 40) mají přírodní předpoklady ve vztahu k rozvoji cestovního ruchu význam v tom, že jsou stacionární, do značné míry konstantní a uplatňují se zpravidla v plošně rozsáhlých areálech. Atraktivity jsou jednotlivé přírodní zvláštnosti, jejichž ojedinělost a exotika činí konkrétní oblast pro cestovní ruch přitažlivější. Mezi základní součásti přírodních předpokladů patří reliéf a morfologické poměry, klimatické poměry, hydrologické poměry, rostlinstvo a živočišstvo. 5.2.1 Reliéf a morfologické poměry Toušek (2008, s. 309, 310) uvádí, že povrchové tvary reliéfu umožňují různorodé funkční vyžití pro rekreaci. Reliéf, který tvoří soubor veškerých povrchových forem přírodního prostředí, je jednou z hlavních přírodních podmínek formujících atraktivnost krajiny z hlediska cestovního ruchu. Také nejvíce podmiňuje výskyt a lokalizaci řady ostatních přírodních rekreačních prvků, jako jsou říční sítě, vegetační kryt, hospodářské využití území, či rozmístění sídel. Na výběr a realizaci rekreačních a turistických aktivit má největší vliv relativní vertikální členitost reliéfu, která významně ovlivňuje estetickou hodnotu a celkový vzhled krajiny. Přitažlivost krajiny pro cestovní ruch závisí na pestrosti reliéfu, přičemž pestřejší reliéf má příznivější předpoklady na využití krajiny než monotónní reliéf. Dalším výraznou charakteristikou reliéfu je jeho horizontální členitost (hustota říční sítě, délka údolí). Tento prvek se významným způsobem uplatňuje v přímořských rekreačních oblastech a je zde úzce spjat s členitostí mořského pobřeží. Dalšími významnými charakteristikami jsou formy povrchu, které určují základní typ rekreačního vyžití, výšková poloha a expozice. Z hlediska reliéfu a morfologického členění má Brazílie poměrně výhodnou výchozí pozici pro rozvoj cestovního ruchu především díky vysoké vertikální členitosti reliéfu. Jedním z jeho výrazných prvků je Guyanská vysočina na severu Brazílie. Její nejvyšší vrchol Pico da Neblina dosahuje výšky 3014 m n. m. Na severu země se ovšem rozkládá také rozlehlá Amazonská nížina. Jih a východ země vyplňuje Brazilská vysočina, která je velmi členitá a její nejvyšší vrchol Pico da Bandeira je výšce 2 890 m n. m. Horizontální členitosti je v Brazílii obecně spíše nízká a mořské pobřeží tedy není výrazně členité (Sanches Ross, 2005, s. 44 – 48). 34
5.2.2 Klimatické poměry Hudman a Jackson (2003, s. 5) klimatické poměry považují za stěžejní přírodní předpoklad pro rozvoj potenciálu cestovního ruchu. Vliv podnebí na rekreační využití území je podle Touška (2008, s. 309, 310) možné posuzovat ze dvou základních hledisek. Tím prvním je působení horizontální a vertikální zonálnosti podnebí na Zemi. Z hlediska horizontální zonálnosti má nejintenzivnější rekreační využití subtropický a mírný pás. Vertikální zonálnost se nejvýrazněji projevuje v mírném pásmu, kde ovlivňuje předpoklady pro zimní sporty a rekreaci a rozšiřuje turistickou sezónu. Druhým hlediskem je působení klimatických prvků v konkrétním území či lokalitě, např. průměrná teplota, počet letních a tropických dní, srážkové poměry a jejich sezónní a denní chod, počet dní se sněhovou pokrývkou, výška sněhové pokrývky, délka slunečního svitu, relativní vlhkost vzduchu, inverze, oblačnost, vítr, výskyt mlh apod. Území Brazílie leží v tropickém a subtropickém pásu. V oblasti Amazonského pralesa má velmi vlhké ekvatoriální klima, pro které jsou typické konstantně vysoké teploty a srážky po celý rok. Střed a východ země má spíše subekvatoriální klima. Tato oblast se také vyznačuje vysokými teplotami během celého roku, avšak množství srážek se zde zvyšuje směrem k oceánu. V jižní Brazílii převládá subtropické klima, bez výrazných srážkových výkyvů. Teploty v této oblasti jsou již nižší a mohou mít i záporné hodnoty. Průměrná roční teplota má na severu Brazílie hodnotu 29°C, na jihu 20°C. Jsou zde ovšem patrné výrazné regionální rozdíly. Výše zmíněné charakteristiky jsou pro rozvoj cestovního ruchu Brazílie spíše pozitivním faktorem. Výrazným klimatickým prvkem, který představuje riziko pro rozvoj cestovního ruchu a celkově negativně ovlivňuje úroveň hospodářství na severovýchodě země, je tzv. suchý mnohoúhelník. Pro tuto oblast, která je nejchudší částí Brazílie, je typické dlouhé období sucha a nízký úhrn srážek (Boraas, 2002, s. 9 – 19). 5.2.3 Hydrologické poměry Jako další z významných prvků přírodního rekreačního potenciálu Vystoupil (2006, s. 41, 42) zmiňuje vodstvo (moře, jezera, vodní nádrže, řeky). Hlavním reprezentantem povrchových vod je moře, které je samo o sobě atraktivním prvkem přírodního prostředí přímořských krajin. Využívá se především na dlouhodobé pobyty. Poskytuje mnoho možností rekreační činnosti, sportů a kulturně-poznávací činnosti. Rekreační využití jezer závisí na jejich geografické poloze a především na klimatických poměrech daného místa. Převážně se využívají na víkendovou rekreaci, vodní sporty a rybolov. Řeky se zpravidla uplatňují 35
v uspokojování krátkodobých forem cestovního ruchu, případně ve formě vodní turistiky. Atraktivnost vodních toků zvyšují některé vodní útvary, mezi které patří kaňony a vodopády, které se v konkrétní situaci mohou stát primárním zdrojem přitažlivosti. V Brazílii je k rozvoji cestovního ruchu po téměř celé své délce využíváno dlouhé brazilské pobřeží omývané Atlantským oceánem, zejména pak na severovýchodě státu. Atlantské pobřeží nabízí relaxační i sportovní možnosti využití. Území Brazílie také disponuje poměrně hustou říční sítí s nejdelší řekou světa Amazonkou a mnoho z místních řek je splavných. Na hranicích s Argentinou jsou výrazným prvkem přitažlivosti z hlediska cestovního ruchu vodopády Iguaçú (Dicks, 2006, s. 50 – 53). 5.2.4 Rostlinstvo a živočišstvo Rostlinstvo a živočišstvo má ve srovnání s předchozími faktory menší význam pro rozvoj a lokalizaci cestovního ruchu. Pro funkční využití krajiny má však celkově pozitivní vliv. Jako nejvýznamnější fytogeografické faktory Hudman a Jackson (2003, s. 8) uvádí tropické, jehličnaté a opadavé lesy. Při hodnocení rekreační využitelnosti fytogeografických předpokladů je podle Touška (2008, s. 310) sledován především charakter lesního porostu a druhová skladba lesních společenství a nižších rostlinných pater. V Amazonské nížině se nachází rozlehlý amazonský deštný les. V Brazílii zaujímá rozlohu 3,6 mil. km2, což jej činí největším deštným lesem na světě. Je domovem velkého množství rostlinných a živočišných druhů, z nichž mnohé dodnes nebyly člověkem popsány. Dalším zajímavým prvkem brazilské krajiny z hlediska rostlinstva a živočišstva jsou močály Pantanal na západě země, které představují největší mokřadní systém světa. Savany nesoucí v Brazílii často lokální názvy jsou místem výskytu mnoha travin, stromů a živočichů typických pro tyto suché oblasti (Boraas, 2002, s. 9 – 19). Chráněná území v oblasti Pantanal, centrální Amazonie, či vybraná území brazilských savan, jsou jedny z přírodních památek Brazílie zapsané na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (UNESCO World Heritage Centre, 1992 – 2011).
36
5.3 Kulturně-historické předpoklady rozvoje cestovního ruchu Druhou složkou komplexu lokalizačních předpokladů cestovního ruchu jsou podle Vystoupila (2006, s. 43, 44) kulturně-historické předpoklady, vzniklé činností člověka. Na rozdíl od areálového nebo liniového uspořádání přírodních aktivit je pro tuto skupinu charakteristické bodové rozmístění. V turisticky atraktivních oblastech, které se využívají na dlouhodobou rekreaci, kulturní a historické objekty plní z hlediska cestovního ruchu funkci sekundárního činitele a doplňují tak atraktivity přírodního rázu. Tyto předpoklady autor rozděluje na tři podskupiny: kulturně-historické památky, kulturní zařízení a společenské akce. 5.3.1 Kulturně-historické památky Kulturně historické památky mají významný vliv na migrační pohyby za poznáváním a poučením v mezinárodním i domácím cestovním ruchu. Jejich prostřednictvím se účastníci seznamují s historií, architekturou, technickými památkami a kulturou konkrétních území. Nejpřitažlivějšími kulturně historickými památkami jsou architektonická díla. K nim patří památky stavitelského charakteru, např. městské historické celky, hrady, zámky, či sakrální stavby (Toušek, 2008, s. 311). Na území Brazílie je možno nalézt mnoho památek a staveb. Patří mezi ně starobylá města a vesnice, ale také moderní stavitelská díla. Na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO je v současné době zapsáno 11 kulturních památek Brazílie. Patří mezi ně například historická centra měst Salvador, São Luís, Diamantina, Goiás a Olinda, náměstí São Francisco ve měste São Cristóvão, či hlavní město Brasília (UNESCO World Heritage Centre, 1992 – 2011). 5.3.2 Kulturní zařízení a kulturní akce Do kategorie kulturních zařízení řadí Toušek (2006, s. 311, 312) především muzea, galerie, divadla, hvězdárny a skanzeny. Podle brazilského Ministerstva kultury (Ministério da Cultura, 2011) bylo na konci ledna 2011 v Brazílii evidováno 2 968 muzeí. Nejvíce jich bylo soustředěno v regionech jihu, jihovýchodu a severovýchodu země. Mezi 29 největších muzeí, které spravuje Brazilský muzejní institut (Instituto Brasileiro de Museus - IBRAM), patří například Museu Histórico Nacional v Rio de Janeiro, Museu Imperial v Petrópolis nebo Museu Lasar Segall v São Paulu (IBRAM, 2009 – 2011).
37
5.3.3 Společenské akce (události) Tuto skupinu tvoří podle Vystoupila (2006, s. 44) kulturní, kongresové a veletržní akce a také akce spojené s lidovými tradicemi. Hudman a Jackson (2003, s. 31) do této skupiny řadí také velké sportovní události s vysokou návštěvností. Podle informací brazilského Ministerstva cestovního ruchu (Ministério do Turismo – MTur, 2011) je hlavní kulturní akcí pořádanou v Brazílii karneval v Rio de Janeiru. Mezi další významné události patří například filmový festival v Rio de Janeiru, mezinárodní výstava umění v São Paulu, či oslavy křesťanských a státních svátků v průběhu celého roku. V současné době se Brazílie připravuje na pořádání dvou velkých sportovních akcí, na kterých je očekávaná vysoká návštěvnost. Jsou jimi Mistrovství světa ve fotbale v roce 2014 a letní olympijské hry v roce 2016. 5.4 Vývoj cestovního ruchu v Brazílii UNWTO (2011 b.) považuje cestovní ruch za jeden z nejvýraznějších ekonomických a sociálních fenoménů 20. století. Počet mezinárodních příjezdů se celosvětově zvýšil z 25 milionů v roce 1950 na 940 milionů v roce 2010. Ze statistik MTur (2010, s. 14) je patrné, že mezi lety 1970 a 2000 došlo ke strmému nárůstu návštěvnosti také v Brazílii. Nejvýraznější zvýšení počtu turistů v zemi bylo zaznamenáno především v období 1970 – 1980 a 1990 – 2000. Od roku 2000, kdy zemi navštívilo 5,3 mil. turistů, lze ovšem v rámci tohoto indikátoru pozorovat mírný pokles. Podle nejaktuálnějších dostupných údajů navštívilo Brazílii v roce 2009 4,8 mil. turistů.
Tabulka 6: Vývoj návštěvnosti Brazílie (1970 – 2009) rok 1970 1980 1990 2000 2009
počet turistů 249 000 1 625 422 1 091 067 5 313 463 4 802 217
Zdroj: Mtur (2010)
Pro rozvoj potenciálu cestovního ruchu v Brazílii představovalo podle MTur (2011 b.) klíčovou událost založení Empresa Brasileira do Turismo v roce 1966, která je dnes známá 38
jako Brazilský institut cestovního ruchu (EMBRATUR). V době svého vzniku měla za úkol rozvíjet turistické aktivity a tvořit dosažitelné podmínky pro tvorbu pracovních míst a finančního příjmu. Od roku 2003 se její aktivity soustřeďují především na propagaci brazilského cestovního ruchu na mezinárodní úrovni. Mezi další významné události, které posílily pozici brazilského cestovního ruchu na mezinárodní scéně, patří přistoupení Brazílie do UNWTO v roce 1975 (UNWTO, 2009 a.). V roce 2003 došlo k založení Ministerstva cestovního ruchu (Ministério do Turismo) a v roce 2007 byl ustanoven Národní plán pro cestovní ruch (Plano Nacional do Turismo – PNT) pro období 2007/2010. Tato iniciativa se stala výchozím nástrojem pro plánování a management aktivit spojených s cestovním ruchem. Považuje jej za důležitý nástroj pro regionální rozvoj a prostředek k tvorbě pracovních míst a generaci příjmu státu (MTur, 2007). 5.5 Současný stav brazilského cestovního ruchu Podle vyjádření brazilského ministra cestovního ruchu Luize Baretta (2010) dosahuje brazilský cestovní ruch stále uspokojivějších výsledků. Podíl tohoto odvětví na hospodářství Brazílie roste každým rokem, zejména díky rozvoji veřejné politiky státu v této oblasti, ve spolupráci s představiteli nižších administrativních jednotek a také občanskou společností a soukromým sektorem. 5.5.1 Přehled zahraničního cestovního ruchu v Brazílii Podle nejnovějších dostupných údajů UNWTO (2011 a., s. 8) Brazílii v roce 2009 navštívilo celkem 4,8 mil. zahraničních turistů, což představovalo 23,4 % z celkového počtu osob přijíždějících do Jižní Ameriky za účelem trávení volného času a služebních cest. O něco vyšší návštěvnost byla Brazílii zaznamenána v roce 2008, kdy do země přicestovalo 5,1 mil. zahraničních turistů. V roce 2010 vydalo Oddělení výzkumu brazilského Ministerstva cestovního ruchu (Ministério do Turismo/Departamento de Estudos e Pesquisas – MTur/DEP) Statistickou ročenku cestovního ruchu, která souhrnně informuje o stavu tohoto odvětví v Brazílii v roce 2009. Z uvedené ročenky lze vyčíst, že nejvíce zahraničních turistů v roce 2009 pocházelo z Jižní Ameriky (2,095 mil. turistů). Druhé místo v témže roce obsadila Evropa (1,612 mil. návštěvníků). Třetím regionem nejčastěji vysílajícím turisty do Brazílie byl region Severní Ameriky se 765,3 tis. zahraničních návštěvníků (MTur/DEP, 2010). Pořadí
39
jednotlivých států světa z hlediska počtu turistů, kteří vycestovali do Brazílie v roce 2009, je patrné z obr. 8.
Počet návštěvníků Brazílie dle jednotlivých států (2009) Argentina USA Itálie Německo Francie Uruguay Portugalsko Paraguay Španělsko Anglie Chile
1 211 159 603 674 253 546 215 595 205 860 189 412 183 697 180 373 174 526 172 643 170 491 0
200 000
400 000
600 000
800 000
1 000 000 1 200 000 1 400 000
Obr. 8: Počet návštěvníků Brazílie dle jednotlivých států v roce 2009 Zdroj: MTur/DEP (2010)
Z hlediska dopravních prostředků, které turisté využili k přepravě do Brazílie v roce 2009 (viz obr. 10), bylo pořadí následující: nejvíce jich využilo leteckou dopravu (3,348 mil.), dále pozemní dopravu (1,299 mil.), dopravu po moři (115,7 tis.) a nejméně byla využita říční doprava (38,6 tis.). Země byla v roce 2009 nejvíce navštěvována v období měsíců ledna a února, naopak nejméně návštěvníků bylo zaznamenáno v měsíci červnu (MTur/DEP, 2010).
Využitý typ dopravy zahraničních turistů pro příjezd v roce 2009 2,4%
0,8% letecká
27,0%
pozemní
námořní 69,7%
říční
Obr. 9: Využitý typ dopravy zahraničních turistů pro příjezd v roce 2009 Zdroj: MTur/DEP (2010)
40
Statistická ročenka cestovního ruchu Brazílie pro rok 2009 (MTur/DEP, 2010) také zmiňuje pořadí jednotlivých států brazilské federace z hlediska návštěvnosti. Z uvedených dat je patrné, že nejnavštěvovanější oblastí je především jih Brazílie, který je zároveň i nejrozvinutější částí země. V této kategorii jasně vede stát São Paulo, následovaný státem Rio de Janeiro. Dalšími často navštěvovanými státy jsou Paraná a Rio Grande do Sul. Mezi těmito a dalšími státy v pořadí je velký odstup, jak je možné vidět z tab. 7. Tab. 7: Počet návštěvníků ve státech brazilské federace v roce 2009 stát São Paulo Rio de Janeiro Paraná Rio Grande do Sul Bahia Santa Catarina Ceará Pernambuco Mato Grosso do Sul Rio grande do Norte Minas Gerais Amazonas Distrito Federal Pará Ostatní státy federace
počet návštěvníků 1 842 796 908 667 663 237 613 274 143 509 127 826 98 882 88 818 58 395 54 211 49 079 37 135 28 983 20 791 66 614
Zdroj: MTur/DEP (2010)
Jako hlavní motiv turistů pro navštívení Brazílie bylo ve Statistické ročence cestovního ruchu Brazílie pro rok 2009 uvedeno trávení volného času. Následoval obchod a účast na významných událostech, návštěva příbuzných a přátel a jiné motivy. Mezi nejnavštěvovanější brazilská města v rámci volnočasového cestovního ruchu lze zařadit například Rio de Janeiro, Florianopolis, Foz do Iguaçu, Salvador nebo São Paulo (viz obr. 10). Za obchodními účely míří zahraniční návštěvníci z velké části pouze do São Paula. Z hlediska návštěvnosti Brazílie z důvodu trávení volného času mají největší podíl aktivity, jako jsou návštěva pláže a slunění, pobyt v přírodě, ekoturismus a dobrodružství, cestování za kulturou a sporty. Nejčastěji využitým typem ubytování jsou hotely, apartmány nebo tzv. pousady, dům přátel či příbuzných, pronajatý dům, kemp nebo vlastní dům. Návštěvník, který přijel do Brazílie za účelem trávení volného času, zde v roce 2009 strávil průměrně 12,7 dní a za jeden den zde utratil v průměru 63,26 amerických dolarů. Přibližně stejnou dobu zde strávily i osoby přijíždějící do země za obchodními účely. Jejich denní útrata zde však byla 41
mnohem vyšší, činila 106,14 amerických dolarů na osobu na den. V ročence je také poukázáno na skutečnost, že 65,2 % zahraničních turistů v uvedeném roce nevyužilo služeb cestovních kanceláří a 67,3 % z nich Brazílii navštívilo již někdy dříve. Celých 94,9 % návštěvníků projevilo zájem se v budoucnosti do země vrátit (MTur/DEP, 2010).
42
Obr. 10: Podíl nejnavštěvovanějších brazilských měst na volnočasovém cestovním ruchu, Zdroj: MTur/DEP (2010)
43
5.5.2 Významné instituce a vládní organizace brazilského cestovního ruchu Hlavním vládním orgánem činným v oblasti brazilského cestovního ruchu je Ministerstvo cestovního ruchu (Ministério do Turismo – MTur). Jeho hlavními úkoly jsou rozvoj cestovního ruchu v zemi, jakožto udržitelné ekonomické aktivity, která má primární úlohu v tvorbě pracovních míst, generaci finančního příjmu a sociálního zapojení obyvatelstva. Ministerstvo má za úkol vytvářet politická opatření orientovaná na strategické plánování. Jeho organizační struktura zahrnuje i Národní sekretariát pro politiku cestovního ruchu (Secretaria Nacional de Políticas do Turismo), který plní výkonnou funkci při plnění stanovených opatření v rámci sektoru, pod dohledem národní Rady cestovního ruchu (Conselho Nacional do Turismo). Je také zodpovědný za mezinárodní propagaci brazilského cestovního ruchu. Dále v této oblasti působí i Národní sekretariát pro programy rozvoje cestovního ruchu (Secretaria Nacional de Programas de Desenvolvimento do Turismo), což je pomocný orgán pro formulaci plánů, programů a akcí na podporu národního cestovního ruchu. Soustřeďuje se především na zlepšování kvality infrastruktury a nabízených služeb. Posledním článkem řetězce institucí zabývajících se cestovním ruchem je Brazilský institut cestovního ruchu (Instituto Brasileiro de Turismo – EMBRATUR), jehož hlavními úkoly jsou v současnosti propagace, marketing a podpora produktů, služeb a turistických destinací na mezinárodním trhu. Všechny výše zmíněné orgány koordinují svoje počínání tak, aby naplňovaly cíle stanovené v Národním plánu cestovního ruchu (MTur, 2011 a.). 5.6 Význam pro ekonomiku Vystoupil (2006, s. 61) uvádí tři hlavní ekonomické přínosy cestovního ruchu. Jsou jimi funkce zaměstnanosti, příjmová funkce (multiplikační efekt) a výrobní funkce (cestovní ruch vystupuje jako zaměstnavatel, vytváří dodatečná pracovní místa a tvoří kapitálové příjmy). Stejné stanovisko zastávají také Monteferrario Leite a Araujo Turolla (2007, s. 18), kteří vyzdvihují zejména pozitivní vliv cestovního ruchu na tvorbu pracovních míst a zisku. Hlavním přínosem z hlediska zaměstnanosti je podle Vystoupila (2006, s. 61) fakt, že k pracovním místům, která jsou vytvořena cestovním ruchem, nepatří jen místa v pohostinství a hotelnictví a bezprostředně v základní a doprovodné infrastruktuře, ale také v dalších odvětvích terciární sféry (obchod, služby), jejichž existenci podporuje cestovní ruch. Podle údajů UNWTO (2010, s. 8) je cestovní ruch největším zaměstnavatelem na světě. Ze statistik IBGE (2011 e.) je patrné, že v roce 2007 pracovalo v sektoru cestovního ruchu 6,2 % ekonomicky aktivního obyvatelstva Brazílie, přičemž nejvíce pracovních míst bylo 44
zaznamenáno v pohostinství. MTur (2007, s. 50) uvádí, že během let 2007 až 2010 by mělo dojít k posílení domácího trhu a mělo by být vytvořeno 1,7 mil. nových pracovních míst. Příjmová funkce podle Vystoupila (2006, s. 62) popisuje efekt primárních výdajů, čili investic v národním hospodářství. Finanční prostředky obdržené z cestovního ruchu tvoří součást nových příjmů, pokud neopustí místní, regionální, případně národní hospodářství. Multiplikátor cestovního ruchu informuje, o co jsou vyšší příjmy než výdaje cestovního ruchu, které je vyvolaly a pro jeho vysoké hodnoty je klíčové dominantní vnitroregionální přelévání příjmů cestovního ruchu. Celosvětový příjem z cestovního ruchu se podle UNWTO (2010, s. 12) od roku 1950 postupně zvyšoval a v roce 2009 jeho hodnota dosáhla 850 mld. amerických dolarů. Cestovní ruch se stal významným aktérem mezinárodního obchodu a je také současně jedním z hlavních nástrojů pro tvorbu finančního příjmu mnoha rozvojových zemí. Údaje Brazilské centrální banky (Banco Central do Brasil – BCB) uveřejněné v dokumentu Estadísticas Básicas do Turismo (MTur, 2010, s. 38) poukazují na skutečnost, že celkové výnosy ze zahraničního cestovního ruchu v roce 2009 činily 5,3 mld. amerických dolarů. To v daném roce představovalo 29,3 % z příjmů Jižní Ameriky v rámci tohoto sektoru. 5.7 Možnosti a potřeby ve vztahu k rozvojové pomoci Cestovní ruch je celosvětově považován za jeden z nástrojů ke snížení chudoby (Monteferrario Leite a Araujo Turolla, 2007, s. 17). Z analýzy dat uvedených v kapitole 4 je patrné, že oblastí Brazílie dlouhodobě vykazující velmi nízké hodnoty ekonomických a sociálních ukazatelů je severovýchodní region. Přestože různě tematicky zaměřené projekty rozvoje cestovního ruchu probíhají na celém území státu, mnoho autorů jako například Alves a Hilal (2009), Slob a Wilde (2006) nebo Siegel a Alwang (2005) považuje severovýchodní region za oblast s největší potřebností rozvojové pomoci zaměřené na cestovní ruch. Severovýchod Brazílie má pro rozvoj cestovního ruchu dobré předpoklady. Mezi nimi vynikají především příznivé klima, dlouhé pobřeží s písečnými plážemi, vysoká biodiverzita a množství kulturních a historických památek a přírodních rezervací, z nichž některé jsou na seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO (Tourist Office of the Embassy of Brazil in London, 2011, s. 26). Díky kombinaci výše zmíněných faktorů (špatná socioekonomická situace severovýchodního regionu a jeho dobré předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu) se 45
pozornost vlády, místních nevládních organizací a poměrně velkého množství mezinárodních organizací soustřeďuje zejména do této oblasti Brazílie. Mezi hlavní témata spojená se snahami o rozvoj potenciálu cestovního ruchu patří zvýšení zaměstnanosti, zvýšení příjmů státu i místního obyvatelstva, zlepšení infrastruktury, podpora soukromého sektoru, či ochrana přírodního a kulturního bohatství. Jednotlivé aktivity rozvoje odvětví by měly cílit na lokální rozvoj a zlepšení kvality života místních obyvatel (MTur, 2007).
46
6. PROJEKTY ZAMĚŘENÉ NA ROZVOJ POTENCIÁLU CESTOVNÍHO RUCHU BRAZÍLIE (STRUČNÝ PŘEHLED) V rámci rozvoje potenciálu cestovního ruchu Brazílie bylo během několika posledních desetiletí vytvořeno množství různě tematicky zaměřených projektů. Na jejich tvorbě a naplňování se podílejí jak vlády jednotlivých států a orgány brazilské státní správy, tak i vládní a nevládní mezinárodní organizace, soukromý sektor a občanská společnost. 6.1 Institucionální zázemí a organizace vládních programů a strategií Brazilské vláda a především Ministerstvo cestovního ruchu má v rámci rozvoje tohoto odvětví národního hospodářství velmi silnou pozici a řídí či spolupracuje na velkém množství programů a projektů. Vytvoření Národního plánu pro cestovní ruch (Plano Nacional do Turismo) pro 2 „plánovací“ období 2003 – 2007 a 2007 – 2010, následovaného Referenčním dokumentem cestovního ruchu v Brazílii (Documento Referencial do Turismo no Brasil) pro období 2011 – 2014, napomohlo ke spolupráci sektorů brazilského hospodářství a nastínilo nové možnosti v rozvoji tohoto odvětví. Jednotlivé strategie rozvoje turistického potenciálu země jsou rozčleněny do tří úrovní. Nejobsáhlejší a hierarchicky nejvyšší úroveň představuje podle MTur (2011 c.) soubor tzv. devíti makroprogramů, které se dále skládají z dílčích programů a projektů. Jednotlivé makroprogramy se zabývají těmito tématy:
plánování a management,
regionalizace cestovního ruchu,
zlepšení úrovně turistických služeb a vybavení,
tvorba studií a analýza informací týkajících se sektoru,
podpora soukromého sektoru,
propagace a podpora obchodu,
doprava a logistika,
veřejná infrastruktura,
udržitelný cestovní ruch a dětská problematika.
Systém organizace vládních programů v oblasti cestovního ruchu je ovšem poněkud nepřehledný, především díky častému zaměňování termínů makroprogram, program a projekt. Mnoho témat je tak uváděno ve více úrovních výše zmíněného členění a celkově jeho struktura působí poněkud chaoticky. 47
6.2 Vybrané programy a projekty brazilské vlády Mezi lety 2003 a 2009 bylo ze strany vlády na různě tematicky zaměřené programy a projekty vynaloženo celkem 9,2 miliard brazilských realů. Z této částky byla největší část použita na budování turistické infrastruktury a na příspěvek do Programu rozvoje národního cestovního ruchu – PRODETUR (Conselho Nacional do Turismo, 2010, s. 54). Tab. 8: Finanční prostředky vynaložené na cestovní ruch (2003 – 2009) Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
částka (mil. realů) 135 360 718 1 410 1 758 2 313 2 480
Zdroj: Conselho Nacional do Turismo, 2010, str. 55
Finanční prostředky vynaložené na cestovní ruch (2003 – 2009) 3000
mil. realů
2500 2000 1500 1000 500 0 2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
rok
Obr. 11: Graf vynaložených finančních prostředků na cestovní ruch (2003 – 2009)
48
6.2.1 Program pro udržitelný cestovní ruch a dětskou problematiku Program Turismo Sustentável e Infancia neboli program pro udržitelný cestovní ruch a dětství v Brazílii od roku 2004 umožňuje systematickou spolupráci vybraných ministerstev v oblasti boje proti sexuálnímu zneužívání dětí a adolescentů v turistických destinacích a zařízeních. Jedním z jeho základních předpokladů je udržitelný rozvoj, sociální odpovědnost firem a dodržování práv dítěte. Zároveň by mělo skrze cestovní ruch dojít k ochraně životního prostředí, snížení chudoby a zmírnění regionálních rozdílů v zemi, zejména díky tvorbě nových pracovních míst a generaci zisku. Do tohoto programu jsou zapojeny orgány státní správy, soukromí podnikatelé, pracovníci v cestovním ruchu a občanská společnost (MTur, 2011 d.). Nedílnou součástí této iniciativy jsou projekty zaměřené na sociální inkluzi a profesní odbornost. Podle MTur (2011 d.) jsou od roku 2008 v rámci projektu nabízeny kurzy zvyšující profesionalitu práce v cestovním ruchu. Jsou zaměřeny na sociálně znevýhodněné skupiny mladistvých. Díky těmto projektům bylo v letech 2005 – 2010 vyškoleno 850 studentů ve státech Ceará, Pernambuco, Paraíba a São Paulo. Z tohoto počtu nyní 45 % vyškolených formálně pracuje v turistickém ruchu. Proběhlo také 163 školení pro podnikatele a instituce, které se v rámci své činnosti setkávají s touto problematikou. Neméně důležitou součástí projektu jsou osvětové kampaně, konající se zejména na akcích s vysokým počtem turistů a tvorba informačních materiálů, které poukazují na problém sexuálního zneužívání. 6.2.2 Programy pro zvyšování profesní odbornosti V Brazílii jsou realizovány také programy a projekty změřené na zvyšování profesní odbornosti a zlepšení pracovní uplatnitelnosti na trhu. V rámci projektů dochází ke spolupráci Ministerstva cestovního ruchu a specializovaných institucí. Výsledkem těchto snah je například pořádání školících kurzů pod názvem Servico Nacional de Aprendizagem Comercial – SENAC. Další iniciativou v oblasti vzdělávání pracovníků v cestovním ruchu je program Próximo Passo – Plano Setorial de Qualificacão (PLANSEQ) realizovaný Ministerstvem práce s podporou Ministerstva cestovního ruchu. Tento program se zaměřuje na dílčí sektory brazilského hospodářství a připravuje účastníky na začlenění se do trhu práce (Conselho Nacional do Turismo, 2010, s. 33).
49
6.2.3 Program Gestão Descentralizada Z uvedených devíti makroprogramů je v současnoti největší pozornost věnována makroprogramu regionalizace cestovního ruchu. Jednou z jeho výrazných složek je program Gestão Descentralizada, který je založen na principu decentralizace správy cestovního ruchu a strukturalizace nabídky tohoto sektoru. Ministerstvo cestovního ruchu spolu s jednotlivými státy a městy provedlo turistické mapování země. Došlo tak identifikaci regionů a témat, která byla klíčová pro další rozvoj odvětví, a bylo nutné jim věnovat pozornost. V současné době je do programu zapojeno 276 turistických regionů a 3 635 měst (Conselho Nacional do Turismo, 2010, s. 67). 6.2.4 Regionální programy rozvoje cestovního ruchu Další stěžejní složkou makroprogramu regionalizace cestovního ruchu je soubor „Regionálních programů rozvoje cestovního ruchu“ (Os Programas Regionais de Desenvolvinemto do Turismo – PRODETUR). Tento program má za cíl vytvářet a implementovat veřejné politiky na podporu rozvoje cestovního ruchu, které vznikly na základě předchozích plánů vytvořených pro jednotlivé turistické regiony v zemi. Důraz je kladen na takové veřejné intervence, které podpoří rozvoj cestovního ruchu jako ekonomické alternativy pro místní obyvatelstvo a budou se podílet na tvorbě nových pracovních míst a zisku. Dále se projekt soustřeďuje na budování potřebné dopravní infrastruktury, hygienických zařízení, kanalizace a uchování životního prostředí a historického dědictví. (MTur, 2007, s. 69). Hlavním zdrojem finanční prostředků tohoto programu je Meziamerická rozvojová banka (Inter-American Development Bank – IDB). Získané finance jsou spravovány Ministerstvem cestovního ruchu, které zajišťuje alokaci zdrojů v rámci plánů a návrhů pro jednotlivé státy federace a obce. Programy zahrnují akce na úrovni regionální, státní a městské. Pro alokaci finančních zdrojů musí vybrané oblasti na základě doporučení Rady cestovního ruchu vypracovat Plán integrovaného rozvoje udržitelného cestovního ruchu (Plano de Desenvolvimento Integrado do Turismo Sustentável – PDITS). PDITS je nástroj pro plánování cestovního ruchu a má za úkol zajistit rozvoj tohoto odvětví v udržitelné formě v krátkém, střednědobém i dlouhodobém horizontu. Je nástrojem pro management, koordinaci a řízení rozhodnutí v rámci politiky cestovního ruchu. Měl by navrhovat cíle a vytvářet mechanismy, které povedou k rozvoji tohoto odvětví a zlepší kvalitu života místních obyvatel ve vybraných oblastech. K tomu je nutná tvorba dokumentů s potřebnými informacemi, které 50
charakterizují současnou situaci, identifikují problémy a příležitosti jednotlivých oblastí a definují budoucí strategie a akce (MTur, 2011 e.). Jak uvádí MTur (2007, s. 69), národní program PRODETUR (PRODETUR Nacional) se dále dělí na několik dílčích regionálních projektů. Mezi ně patří:
O PRODETUR Nordeste, který zahrnuje devět států severovýchodního regionu (Alagoas, Bahia, Ceará, Maranhão, Paraíba, Pernambuco, Piauí, Rio Grande do Norte a Sergipe);
O PRODETUR Sul zaměřený na státy Mato Grosso do Sul, Paraná, Rio Grande do Sul a Santa Catarina;
O PRODETUR JK zahrnující šest států středního východu, jihovýchodu a federální distrikt hlavního města;
O PRODETUR Norte (dříve nazývaný PROECOTUR), který působí v devíti státech v oblasti Amazonie.
V návaznosti na tyto regionální projekty fungují i projekty regionálního rozvoje cestovního ruchu pro jednotlivé státy brazilské federace (MTur, 2007, s. 69). 6.3 Mezinárodní projekty Na území Brazílie je kromě výše zmíněných vládních programů v současné době realizováno také velké množství mezinárodních projektů a kampaní na podporu rozvoje cestovního ruchu, jakožto nástroje pro snižování chudoby a zlepšení situace místního obyvatelstva. Vzhledem k množství takto zaměřených projektů a jejich často pouze místnímu charakteru budou v této kapitole zmíněny pouze ty nejvýznamnější z nich. 6.3.1 Projekty financované Meziamerickou rozvojovou bankou Meziamerická rozvojová banka patří mezi dominantní aktéry poskytování rozvojové spolupráce v Brazílii. Jejím největším projektem v regionu je již výše zmíněný program PRODETUR. Kromě něj však v současné době probíhají i další projekty, jejichž financování Meziamerická rozvojová banka zajišťuje. Patří mezi ně například projekt na rozvoj ekoturismu v oblasti Mata Atlântica ve státě São Paulo, projekt na ochranu historických a kulturních památek Brazílie, projekt zaměřený na vytvoření sítě malých a středních firem působících v cestovním ruchu ve státě Minas Gerais nebo projekt pro cestovní ruch a environmentální udržitelnost v oblasti řeky São Francisco. Dopad na regiony těžící především 51
z cestovního ruchu však nemají pouze projekty cílené výhradně na tuto oblast hospodářství, ale také další tematické programy a projekty realizované v rámci ostatních sektorů ekonomiky (IDB, 2011 a.). Meziamerická rozvojová banka klade důraz také na udržitelnost jednotlivých projektů. V letech 2002 – 2008 tak například realizovala projekt s názvem Systém certifikace udržitelného cestovního ruchu (Sistema de Certificação de Turismo Sustentável). V rámci tohoto projektu byla vyvíjena snaha zlepšit kvalitu a soutěživost mezi malými a středními brazilskými firmami v cestovním ruchu. Projekt měl za úkol stimulovat tyto firmy ke zlepšení svých praktik a postupů spojených s environmentálními, kulturními a sociálními faktory. Dále mělo dojít k přijetí mezinárodně uznávaných standardů kvality poskytovaných služeb a zajištění podpory a odměny pro firmy splňující sociální a environmentální standardy. Cílem projektu bylo zvýšit obchodní příležitosti a zlepšit povědomí veřejnosti o důležitosti zachování
zdravého
přírodního
a
kulturního
prostředí,
které
následně
zvýší
konkurenceschopnost turistických destinací (IDB, 2011 b.). 6.3.2 Projekty Světové organizace cestovního ruchu Světová organizace cestovního ruchu nezařadila Brazílii na seznam zemí, ve kterých realizuje program ST-EP zaměřený na podporu udržitelného cestovního ruchu a snižování chudoby (UNWTO, 2008, s. 20). Přesto však spolupracuje na množství malých projektů v souladu se svým Programem práce pro období 2010 – 2011. Tento program obsahuje dva strategické cíle. Jsou jimi zajištění konkurenceschopnosti a udržitelnosti cestovního ruchu (UNWTO, 2009 b., s. 2). Podle dostupných údajů brazilského Ministerstva cestovního ruchu probíhá spolupráce se Světovou organizací cestovního ruchu především na úrovni poskytování informací a poradenství (MTur, 2011 f.). 6.3.3 Projekty Programu OSN pro životní prostředí Program OSN pro životní prostředí (United Nations Environment Programme – UNEP) realizuje na území Brazílie celou řadu projektů různého rozsahu. Soustřeďuje se především na propagaci udržitelných forem cestovního ruchu a ochranu životního prostředí. Nedílnou součástí projektů UNEP je také osvětová činnost, poukazující na možné negativní dopady cestovního ruchu. Jako jeden z projektů posledně zmíněné skupiny aktivit lze zmínit například informační kampaň Green Passport, která má za úkol informovat Brazilce i turisty přijíždějící do Brazílie o jejich možnostech přispět k udržitelnému rozvoji turistických destinací (UNEP, 2011). 52
6.3.4 Hlavní bilaterální donoři a jejich projekty Podle dostupných údajů Výboru pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD/DAC) pro období 2008 – 2009 se na seznamu největších donorů Brazílie z hlediska poskytnuté oficiální rozvojové pomoci zařadily tyto státy a instituce: Německo, Japonsko, Francie, instituce Evropské unie, Španělsko, Spojené státy americké, organizace Global Environment Facility, Itálie, Norsko a speciální fondy Meziamerické rozvojové banky (OECD, 2011). Tabulka 9: Největší donoři z hlediska poskytnuté oficiální rozvojové pomoci 2008 – 2009 Donor Německo Japonsko Francie Španělsko instituce Evropské Unie Spojené státy americké Global Environment Facility Itálie Norsko speciální fondy Meziamerické rozvojové banky
poskytnutá oficiální rozvojová pomoc (mil. USD) 172 138 54 51 34 24 21 18 18 16
Zdroj: OECD, 2011
Podoba bilaterální mezinárodní rozvojové spolupráce tedy vychází z výše uvedeného zastoupení hlavních poskytovatelů, přičemž významnou pozici mají především Německo a Japonsko. Z přehledu projektů realizovaných výše zmíněnými státy na území Brazílie je však patrné, že jen velmi malé množství z nich je zaměřeno na rozvoj potenciálu cestovního ruchu. Do oblasti tohoto sektoru tedy spíše v různé míře zasahují další tematicky zaměřené iniciativy těchto donorů. (Federal Ministry for Economic Cooperation end Development, 2011; Japan International Cooperation Agency, 2011). Podle údajů brazilského Ministerstva cestovního ruchu došlo v roce 2004 k podepsání smlouvy o spolupráci mezi Japonskou rozvojovou agenturou (Japan International Cooperation Agency – JICA) a společenstvím Mercosur, jehož je Brazílie členem. Hlavním tématem této spolupráce je podpora rozvoje cestovního ruchu členských států Mercosuru a propagace jednotlivých turistických destinací na japonských trzích (MTur, 2011 f.).
53
7. EVALUACE VYBRANÉHO PROJEKTU Z HLEDISKA JEHO DOPADŮ A UDRŽITELNOSTI (DOPADY EKONOMICKÉ, SOCIÁLNÍ, ENVIRONMENTÁLNÍ) 7.1 Kritéria výběru projektu PRODETUR/NE Ke zhodnocení dopadů a udržitelnosti intervencí v cestovním ruchu byl vybrán projekt PRODETUR Nordeste (PRODETUR/NE), a to z několika důvodů. Mezi hlavní patří fakt, že se projekt soustřeďuje na velmi rozsáhlé území severovýchodu Brazílie. Tato oblast tzv. „suchého mnohoúhelníku“ je nejméně rozvinutou částí Brazílie a v porovnání s ostatními regiony federace vykazuje velmi nízké hodnoty ekonomických i sociálních ukazatelů rozvoje (viz kapitola 4). Severovýchod Brazílie je tak oblastí s vysokou potřebou rozvojové pomoci. Dalším důvodem je skutečnost, že PRODETUR/NE je v porovnání s ostatními realizovanými projekty nejrozsáhlejší nejen plošně, ale také časově. Jeho první fáze byla započata v roce 1994 a navazující část projektu je stále ve stádiu implementace (BNB, 2011 a.). Při výběru projektu byla zohledněna i dostupnost projektových materiálů a odborných článků pojednávajících o jeho pozitivních i negativních dopadech. PRODETUR/NE je společným projektem dvou největších aktérů působících v oblasti rozvoje potenciálu cestovního ruchu Brazílie, jimiž jsou Meziamerická rozvojová banka a brazilská vláda. 7.2 Členění, realizátor a cílová skupina projektu Vzhledem ke svému rozsahu byl projekt rozdělen do dvou etap. Pro první etapu PRODETUR/NE I, která byla započata v roce 1994, byly plánovány investice v hodnotě 670 mil. USD. Z této částky mělo být 400 mil. USD financováno ze strany IDB a 270 milionů USD za místní spoluúčasti participujících států a brazilské vlády. Druhá část projektu PRODETUR/NE II byla podepsána mezi BNB a IDB v září roku 2002. Tato část je v současné době v průběhu realizace a je na ni vyčleněno 400 mil. USD, z nichž 240 mil. USD by mělo být poskytnuto ze zdrojů IDB a 160 mil. USD z místních zdrojů, mezi které se řadí příspěvky států, měst a Ministerstva cestovního ruchu, dalších vládních složek a realizátorů programu. Druhá část projektu má jako primární úkol zhodnotit silné a slabé stránky jeho první fáze a pokračovat v jeho vylepšené formě (IDB, 2006, s. 2). Projekt je financován IDB. Ta poskytuje půjčky BNB, která vystupuje jako realizátor projektu v severovýchodním regionu. Cílovou skupinu představuje přibližně 45 milionů obyvatel
54
severovýchodního regionu, identifikovaném Projektovou žádostí (IDB, 1994, s. 1) jako nejchudší oblast Brazílie. 7.3 Záměr, cíle a výstupy projektu Pro popis záměru, cílů a výstupů projektu je v této bakalářské práci použita jeho Projektová žádost (IDB, 1994). Podle tohoto dokumentu bylo záměrem projektu posílení kapacit v severovýchodním regionu tak, aby bylo možné udržovat a rozvíjet jeho rostoucí sektor cestovního ruchu a došlo tak k socioekonomickému rozvoji regionu díky investicím do základní infrastruktury a veřejných služeb v oblastech, kde v současné době dochází k expanzi odvětví. Jako cíle projektu jsou v projektové žádosti uvedeny především záměr přitáhnout soukromé turistické aktivity, vytvořit pracovní příležitosti, zlepšit úroveň platů, zvýšit veřejné zisky, zvýhodnit obyvatelstvo s nízkými příjmy ve vybraných oblastech a zajistit jim služby jako jsou přístup k vodě, kanalizaci a komunikacím a zvýšit kapacity zapojených států tak, aby uspokojily poptávku po základních službách. Mezi dalšími uvedenými cíli byl rozvoj nových turistických destinací a posílení institucionálního rámce pro udržitelný cestovní ruch. Projektová dokumentace ovšem nepracuje s nástrojem logického rámce projektu (jehož výstupem je matice logického rámce), který je v současné době běžnou součástí všech fází projektového cyklu, jimiž jsou identifikace, formulace, realizace a evaluace (Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2006, s. 6). Základní pojmy využívané při uplatňování matice logického rámce (záměr, cíl, výstupy, aktivity, objektivně ověřitelné indikátory, zdroje ověření indikátorů a rizika) nejsou v projektové dokumentaci užity správně, či naprosto chybí. Přestože popis cílů a výstupů v projektové žádosti byl vyhotoven za použití matice logického rámce, autorka bakalářské práce se je pokusí na tento model aplikovat. Prvním cílem bylo posílení institucionálního rámce pro rozvoj udržitelného cestovního ruchu. Výstupem tohoto cíle mělo být posílení pozic státních a městských orgánů činných v cestovním ruchu, státních environmentálních agentur a místních samospráv ve vybraných turistických destinacích. Druhý cíl zahrnoval zlepšení hygienických a přírodních podmínek v turistických oblastech. Mezi výstupy tohoto cíle lze zahrnout zvýšení investic do dodávek vody, kanalizace, nakládání s pevnými odpady a dále také posílení pozic institucí zaměřených na ochranu životního prostředí. Třetím cílem bylo usnadnit dopravu v regionu. Výstupy cíle zahrnovaly především zlepšení stavu letišť, městských sídelních systémů a přístupových cest. Cíl zlepšit a diverzifikovat nabídku místního cestovního ruchu má jako své hlavní výstupy 55
vytvoření systému ochrany historických památek a zlepšení stavu pláží, parků a dalších přírodních zdrojů. Jednotlivé aktivity projektu v rámci uvedených cílů jsou v projektové žádosti popsány nedostatečně. Chybí zde také výčet ověřitelných indikátorů, zdrojů pro jejich ověření a vstupních předpokladů vztahujících se k záměru, cílům a výstupům projektu. Díky tomu je jeho evaluace z hlediska naplnění stanovených cílů velmi obtížná a pro hodnocení dopadů tato práce vychází především ze Závěrečné zprávy o dokončení projektu (IDB, 2006) a porovnání hodnot ekonomických a sociálních indikátorů na začátku a konci implementačního období projektu. 7.4 Dosažené výstupy projektu V roce 2006 byla IDB vydána Závěrečná zpráva o dokončení projektu (Relatório Final de Projeto - RFP), která obsahuje i jeho evaluaci. Povaha realizovaných projektů a složitost měření dopadů, vzniklá izolací některých statistických dat a hodnot týkajících se investic, zhoršuje proces hodnocení dopadů projektu. Celkem bylo podepsáno 17 kontraktů na zprostředkované půjčky (sub-empréstimo) mezi BNB a státy Alagoas, Bahia, Ceará, Maranhão, Paraíba, Pernambuco, Piauí, Rio Grande do Norte, Sergipe a s městem Maceió. V regionu bylo implementováno 380 projektů, jejichž souhrnné investice předčily původně plánované hodnoty vstupů a vyšplhaly se k hodnotě 729,9 milionů USD (IDB, 2006, s. 6 – 7). V Závěrečné zprávě je několik úrovní hodnocení. První z nich je analýza realizovaných výstupů (outputs). Je rozdělena na několik dílčích komponent a jejich součástí. Dochází zde k porovnání mezi plánovanými výstupy a akcemi skutečně vykonanými k jejich dosažení. Hlavními komponenty výstupů jsou institucionální rozvoj; různorodé práce v oblasti základní infrastruktury a veřejných služeb (kanalizace a přístup k pitné vodě, sanitace, obnova a ochrana životního prostředí, dopravní prostředky a komunikace, obnova historického dědictví); zlepšení stavu letišť a tvorba studií a projektů. Závěrečná zpráva dále souhrnně identifikuje dílčí klíčové výstupy projektu pro každou skupinu již zmíněných komponent. Komponenta A: Institucionální rozvoj Institucionální posílení státních a městských orgánů zaměřené na:
56
jejich vnitřní strukturu (získání dopravních prostředků, zvýšení kapacit lidských zdrojů), s důrazem na projekty zaměřené na posílení pozic Institutu životního prostředí státu Alagoas, Pernambucké společnosti pro vodní zdroje a Sekretariátu kultury a cestovního ruchu ve státu Bahia;
jejich specifické projekty, jako jsou propagace a marketing cestovního ruchu ve státech Ceará, Maranhão, Paraíba a zlepšení služeb v oblasti poskytování turistických informací;
tvorbu nástrojů pro zlepšení činnosti státních a městských orgánů, jako jsou např. řídící plány a městská legislativa pobřežních měst ve státech Ceará, Rio Grande do Norte, Paraíba a Pernambuco.
Komponenta B: Různorodé práce v oblasti základní infrastruktury a veřejných služeb
implementace Systému zásobování pitnou vodou a Systému přístupu k hygienickým zařízením ve státech regionu, z nichž nejvýznamnější jsou: 1.) Systém přístupu k vodě a kanalizaci v 6 městech na pobřeží státu Ceará, 2.) Systém zásobování pitnou vodou ve městě Parnaíba ve státě Piauí, 3.) Systém hygienických zařízení v různých čtvrtích ve městech São Luis, Natal, João Pessoa, Maceió a Aracaju, 4.) Systém přístupu k pitné vodě a sanitaci ve městech regionu Costa do Descobrimento ve státě Bahia (Porto Seguro, Santa Cruz a Belmonte).
Realizace projektů na ochranu a obnovu životního prostředí, z nichž nejdůležitější jsou: 1.) Akce v šesti městech pobřeží státu Ceará, které zahrnují vymezení oblasti permanentní ochrany, stavbu komplexů pro volný čas, realizaci kampaní environmentální výchovy v blízkosti devíti jezer regionu a opatření na ochranu pobřeží před mořskou erozí v oblastech Pecém a Mundaú, 2.) Vyhotovení řídícího plánu pro vytvoření Parku das Dunas ve městě Natal, 3.) Vytvoření pěti jednotek ochrany životního prostředí a národního parku ve státě Bahia.
Stavba důležitých silničních spojení jako např.: 1.) části dálnice CE-085 ve státě Ceará zlepšující spojení z hlavního města Fortaleza na východní pobřeží státu, 2.) části dálnice RN-063 vedoucí na jih pobřeží státu Rio Grande do Norte, 3.) dálnice SE-100 zajišťující přístup k jižnímu pobřeží státu Sergipe, 4.) dálnice BA-001 Ilhéus-Itacaré spojující Ilhéus (regionální hlavní město ve státě Bahia) a Itacaré (důležité turistické centrum ve fázi expanze), 5.) silnice spojující města a distrikty v regionu Costa do Descobrimento na pobřeží státu Bahia.
57
Obnova historického dědictví v hlavních městech některých států (São Luis, João Pessoa, Recife, Meceió, Aracajú a Salvador) a v dalších místech s četnými historickými
památkami
např.
Alcântara,
Oeiras,
São
Cristóvão
a
Porto
Seguro/Trancoso. Komponenta C: Zlepšení stavu letišť
Došlo k opravě či rozšíření osmi letišť, z nichž šest je umístěno v hlavních městech těchto států: Maranhão, Ceará, Rio Grande do Norte, Pernambuco, Sergipe a Bahia. Další dvě letiště zapojená do programu se nacházejí ve městech Porto Seguro a Lençóis ve státě Bahia. Tři letiště se kvalitativně posunula z kategorie regionálních letišť do kategorie letišť mezinárodních (Cunha Machado ve státě Maranhão, Pinto Martins ve státě Ceará a Porto Seguro ve státě Bahia).
Komponenta D: Tvorba studií a projektů
Tvorba plánů, studií a projektů týkajících se: 1.) příprav na projekt PRODETUR/NE I (72 % investic tohoto komponentu), 2.) regionálního plánování, např. územní plán pro pobřeží státu Piauí, 3.) příprav projektů pro program PRODETUR/NE II.
Hodnota (mil. USD)
Plánované a uskutečněné investice ve vybraných oblastech
250 000
220 000 223 460
200 000 145 900
150 000
161 181
142 197
100 000
82 800
50 000 0
17 000 11 072 VÝZKUM
30 000 21 764 INSTITUC. HYGIENICKÁ ROZVOJ OPATŘENÍ
35 900 45 632
23 400 10 600
0
PEVNÉ ODPADY
20 454 OCHRANA ŽP
DOPRAVA HISTORICKÉ DĚDICTVÍ
plánované
Obr. 12: Plánované a uskutečněné investice ve vybraných oblastech Zdroj: IDB (2006, str. 7)
58
LETIŠTĚ
uskutečněné
Z obr. 12 je patrné, že objem plánovaných a reálně investovaných finančních prostředků se pro jednotlivé oblasti projektu lišil. Největší položky tvořila hygienická opatření, doprava a zejména zlepšení stavu letišť. Všechny tyto tři skupiny získaly více investic, než bylo plánováno. Naopak původně malý objem finančních zdrojů a jeho další snížení oproti původnímu plánu je možné pozorovat v oblasti výzkumu, institucionálního rozvoje, ochrany životního prostředí a nakládání s pevnými odpady, přičemž do poslední jmenované oblasti nebyly alokovány investice žádné. Toto nerovnoměrné rozdělení finančních prostředků může být považováno za určitý nedostatek projektu a lze předpokládat, že může mít negativní dopady na jeho dlouhodobou udržitelnost. 7.5 Dosažené efekty projektu Další součástí Závěrečné zprávy je identifikace tzv. efektů (outcomes) a dopadů projektu ve vztahu ke stanoveným cílům rozvoje. Jelikož však v době příprav a realizace projektu v Brazílii ještě nedocházelo k používání nástroje matice logického rámce projektu, je v tomto dokumentu použit formát plánovaných a dosažených efektů v rozpětí let 1994 až 2004. Negativem tohoto způsobu hodnocení je kromě absence indikátorů plánovaných efektů také skutečnost, že uvedená data jsou velmi různorodá, pocházejí z více zdrojů a časové intervaly pro jejich měření nejsou vždy totožné. Tab. 10: Efekty programu PRODETUR/NE I Plánované efekty
Dosažené efekty
1. Zvýšení počtu turistů
Souhrnný počet návštěvníků v hlavních městech jednotlivých států severovýchodního regionu vzrostl z 5,037 mil. v roce 1996 na 10,596 mil. v roce 2004, což představovalo nárůst o 110 % (průměrný roční nárůst činil 10 %).
Počet turistů směřujících do všech devíti států regionu se zvýšil ze 7,850 mil. v roce 1996 na 17,778 mil. turistů v roce 2004.
59
To znamenalo celkový nárůst o 126,5 % s průměrnou roční hodnotou růstu 11,1 %.
Počet zahraničních turistů na severovýchodě představoval 15,6 % všech turistů v Brazílii v roce 1996. Tato hodnota se v roce 2004 zvýšila na 30,6 %.
V hodnocení zahraničními turisty nejnavštěvovanějších brazilských měst se v roce 1994 umístila tři místa severovýchodu (5. Salvador, 8. Recife, 11. Fortaleza), v roce 2003 bylo jejich umístění následující: 3. Salvador, 5. Recife, 4. Fortaleza.
2. Zvýšení zisků z cestovního ruchu
Roční zisk z mezinárodního cestovního ruchu se zvýšil z 246 mil. USD v roce 1996 na 379 mil. USD v roce 2004, což představovalo růst o 54 % za celé období.
3. Zvýšení HDP na hlavu v regionu
Hodnota HDP na hlavu v USD zaznamenala v období 1994/2003 růst 3,4 % ročně.
Cestovní ruch vytvářel v roce 2004 2 % HDP země. Podíl HDP z cestovního ruchu na celkovém HDP byl v severovýchodním regionu výrazně vyšší než v ostatních regionech: (jihovýchod 1,8 %, jih 2,3 %, střední východ 2,4 %, sever 2,2 % a severovýchod 6,3
60
%).
4. Zvýšení počtu turistických
Počet registrovaných ubytovacích
zařízení (ubytovací a stravovací
zařízení v regionu se zvýšil z 1 935
zařízení)
v roce 1994 na 6 697 v roce 2003, což znamená růst o 246 %. Počet stravovacích zařízení se zvýšil z počtu 4 944 v roce 1994 na 30 871, to představovalo růst o 524,4 %.
Počet ubytovacích jednotek hlavních měst regionu se zvýšil z 31 tisíc jednotek v roce 1996 na 47,7 tisíc jednotek v roce 2004. Byl tedy patrný nárůst o 54,1 %.
5. Zlepšení dostupnosti států
Dostupnost regionu byla zlepšena
severovýchodu Brazílie a
díky rozšíření osmi letišť a výstavbě
turistických atraktivit v nich
978 km dálnic. Z nich je 285 km
umístěných
určeno na zlepšení dostupnosti turistických míst (pláže, vodopády, aj.) a 693 km spojuje významná centra regionu.
6. Zlepšení diverzity turistické
Navzdory nízkým investicím do
nabídky regionu prostředky jako
historického bohatství a ochrany
jsou obnova a ochrana
přírody v poměru k celkovým
historického dědictví a zlepšení
investicím projektu, některé z výše
stavu pláží, parků a dalších
jmenovaných aktivit do této oblasti
přírodních zdrojů.
zasahují. Konkrétní akce na ochranu historických památek proběhly ve městech São Luís do Maranhão, Jaraguá em Maceió, Recife aj.
7. Zvýšení počtu pracovních míst v cestovním ruchu
Mezi lety 1994 a 2001 byl celkový roční růst zaměstnanosti 3,1% mezi
61
muži a 3,2% mezi ženami. Růst zaměstnanosti v cestovním ruchu činil ve stejném období 6,7 % pro muže a 11,4 % pro ženy.
Počet formálních pracovních pozic v oblasti ubytování se zvýšil z 26 617 v roce 1994 na 48 906 v roce 2003. Ve stejném období došlo k nárůstu počtu pracovních míst v oblasti stravování z 33 518 na 96 840.
8. Zvýšení daňové výtěžnosti
Z 89 měst zapojených do programu pouze 38 informovalo brazilské Ministerstvo financí (Secretaria de Tesouro Nacional) o hodnotách svých zisků z daní a poplatků. Hodnoty pro rok 1995 činily 1 353 mil. realů a v roce 2004 měly hodnotu 1 667 mil. realů. Z těchto údajů vyplývá, že roční hodnota růstu činí 2,4 %. Nejvyšší hodnoty ročního růstu vykazovala města Paraipaba (40,8 %), Tibau do Sul (37,3 %), Maragogi (33 %) a Jericoacuara (27,9 %).
9. Zlepšení přístupu k veřejným
Přístup domácností k dodávkám
službám (voda, kanalizace,
pitné vody z veřejných vodovodů se
nakládání s odpady)
zvýšil z 88 % v roce 1995 na 94,9 % v roce 2003.
Přístup domácností ke kanalizaci a sanitárním zařízením se zvýšil ve stejném období z 15 % na 23,2 %.
Zdroj: IDB (2006, s. 28-34, na základě dat poskytnutých CTI-NE, EMBRATUR, IBGE, FIPE, MTE, SNIS a státními orgány činnými v cestovním ruchu severovýchodu Brazílie), upraveno autorkou
62
7.6 Analýza silných a slabých stránek projektu 7.6.1 Silné stránky Přestože splnění stanovených cílů a hodnocení jejich výstupů a efektů není možné plně porovnat z důvodu chybějící identifikace jejich indikátorů v Projektové žádosti, projekt lze v omezeném rozsahu zhodnotit na základě dosažených efektů pro různá časová období. Z tab. 10 je patrné, že všechny plánované efekty byly v různé míře v uvedených časových intervalech dosaženy. V severovýchodním regionu došlo ke zvýšení počtu turistů, zvýšení objemu zisků z cestovního ruchu, zvýšení HDP na hlavu, nárůstu počtu turistických zařízení, zlepšení dostupnosti regionu především díky výstavbě silnic a letišť, nárůstu pracovních míst v cestovním ruchu (především mezi ženami), zvýšení daňové výtěžnosti zapojených měst a zlepšení přístupu k veřejným službám. Procentní vyjádření zlepšení přístupu domácností k dodávkám pitné vody z veřejných vodovodů se však zdá být poněkud nereálné především díky skutečnosti, že IBGE (2004) poukazuje na mnohem nižší počet domácností s přístupem k této službě (57 % v roce 1993 a 72,1 % v roce 2003).
Roční růst zaměstnanosti podle pohlaví v severovýchodním regionu (1994-2001) 11,4
12
Růst (%)
10
8
6,7 Muži
6 4
3,1
Ženy
3,2
2 0 celkově
cestovní ruch
Obr. 13: Roční růst zaměstnanosti podle pohlaví v severovýchodním regionu Zdroj: IDB (2006, s. 31)
Jako
pozitivum
projektu
je
ve zprávě
hodnotící
jeho
environmentální
a
socioekonomické aspekty, kterou pro IDB vypracovaly autorky Whiting a Faria (2001, s. 8 – 12), označeno vytvoření rad pro cestovní ruch, jejichž primárním cílem bylo zprostředkovat konzultace a umožnit dialog mezi výkonnými orgány (BNB a federativními státy) a občanskou společností, která profitovala z akcí projektu PRODETUR/NE I (podnikatelé, 63
asociace místních obyvatel, tradiční a domorodé komunity a nevládní organizace). Tyto snahy vedly ke zlepšení systému a ustanovení jejich vylepšené podoby v projektu PRODETUR/NE II. Vzhledem k tomu, že hlavním záměrem projektu PRODETUR/NE I bylo přispět k socioekonomickému rozvoji severovýchodního regionu investováním do základní infrastruktury a veřejných služeb v oblastech expanze cestovního ruchu, vytvořením nových pracovních příležitostí, zvýšením zisků na osobu a zlepšením finanční situace států zapojených do projektu; analýza předložených dat ve Zprávě o dokončení projektu ověřila, že stanovený záměr byl splněn a projekt v různé míře přispěl k rozvoji cestovního ruchu v oblasti. 7.6.2 Slabé stránky Projekt však současně vykazoval mnoho negativních aspektů. Mezi hlavní nedostatky, které jsou patrné z porovnání Projektové žádosti a Závěrečné zprávy o dokončení projektu, lze zařadit nerovnoměrnou alokaci finančních zdrojů. Na aktivity spojené s ochranou životního prostředí a historického dědictví bylo v porovnání s celkovými investicemi projektu vyčleněno malé množství finančních prostředků a na nakládání s pevnými odpady nebyly reálně alokovány investice žádné. Také efekty plynoucí z opatření týkajících se těchto témat nebyly v Závěrečné zprávě dostatečně popsány, přestože v Projektové žádosti byla témata označena jako jedna ze stěžejních. Naopak velmi často zde byla zmiňována nutnost tvorby studií, avšak dále nespecifikovaná, což lze považovat určitý nedostatek. Celkově se projektová dokumentace zdá být poněkud chaoticky zpracovaná a obsahuje velké množství opakujících se formulací a frází, které jsou mnohdy velmi abstraktní. Ve Zprávě dokončení projektu (IDB, 2006, s. 54) byly zmíněny problémy s koncepcí, přílišná byrokratizace či malá povědomost o projektu mezi veřejností. Jako aktéry nejvíce ovlivněné programy IDB identifikovala města, avšak poukázala na nedostatečnou míru participace z jejich strany. Z toho plyne potřeba zlepšit dialog mezi představiteli měst a občanskou společností. Za nedostatek byla považována i slabá administrativa lokálních samospráv. Je tedy nutné posílit pozici místních institucí. Navzdory skutečnosti, že zapojené státy vypracovaly své strategie pro cestovní ruch, tyto instrumenty nebyly schopny identifikovat klíčové body, které by zajistily udržitelný rozvoj sektoru. Byly zaměřeny především na nabídku atraktivit a nebraly ohled na další dimenze cestovního ruchu, především poptávku. Investice ve výsledku nebyly využity komplexním způsobem a objevily 64
se nežádoucí nepřímé důsledky projektů, mezi kterými převažuje zejména degradace přírodních zdrojů. Podle organizace Conservation International (2003, s. 30, 49) došlo v průběhu projektu k nekontrolovanému usídlování velkého počtu lidí hledajících zaměstnání, výstavbě v environmentálně ohrožených oblastech, zásahu do deštných pralesů a mangrovových porostů a také k narušení pobřežních ekosystémů a korálových útesů. Avšak díky tlaku místních a mezinárodních nevládních organizací a komunitních skupin podporovaných úředníky banky došlo ke změně přístupu skupin investorů a vládních úředníků starajících se o rozvojová témata a došlo k alokování zdrojů na ochranu životního prostředí. Získané zkušenosti se nyní promítají do nových projektů vedených IDB. Jako další nedostatek Conservation International uvádí dlouhodobě nízké hodnoty HDI v oblasti, i přes její vysokou návštěvnost a z ní plynoucímu proklamovanému růstu tohoto indikátoru. Cestovní ruch má totiž podle nich velkou míru „úniku“ zisků a většina z nich je v cílovém území rozdělena mezi skupiny s vysokými a středními příjmy, nikoliv mezi chudé. Cestovní ruch je také vysoce volatilní odvětví, náchylné například na přírodní katastrofy, výkyvy kurzů měn, politickou nestabilitu aj. 7.7 Dopady projektu ve vztahu k vybraným ekonomickým a sociálním indikátorům V projektové dokumentaci byl mezi hlavními klady projektu PRODETUR/NE I vyzdvihován především jeho pozitivní vliv na zvýšení příjmů cílové skupiny obyvatel. Jako jeden z dosažených efektů byl Závěrečnou zprávou (IDB, 2006, s. 31, 33) zmíněn růst HDP na hlavu v paritě kupní síly v období mezi lety 1994 a 2003, jehož roční míra byla na úrovni 3,4 %. Dalším velmi často zmiňovaným úspěchem bylo zvýšení zaměstnanosti v regionu, především v sektoru cestovního ruchu. Mezi lety 1994 a 2001 byl roční růst zaměstnanosti v cestovním ruchu 6,7 % u mužů a 11,4 % u žen. V průběhu realizace první části projektu (1994 – 2005) zaznamenal severovýchodní region Brazílie pozitivní změny také u některých sociálních indikátorů. Zvýšila se hodnota HDI a jeho dílčích součástí: naděje na dožití při narození, gramotnosti obyvatelstva staršího 15 let i kombinovaného podílu populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy 1., 2. a 3. stupně (UNDP 1994, 2002, 2007 a 2009; PNUD Brasil, 2008). Podle IBGE (2011 f.) došlo ke snížení kojenecké úmrtnosti a úmrtnosti dětí do 5 let. Statistiky zaznamenaly také nárůst a později opětovný pokles Giniho koeficientu. V socioekonomické situaci místních obyvatel tedy lze pozorovat určité zlepšení. Zároveň je však potřeba upozornit na skutečnost, že i přes 65
všechny pozitivní změny zůstávají hodnoty většiny výše jmenovaných indikátorů stále pod státním průměrem a v porovnání s ostatními oblastmi Brazílie zaujímá ve statistikách severovýchodní region poslední místo. Je patrné, že pozitivních změn bylo dosaženo i díky intervencím v rámci ostatních sektorů hospodářství Brazílie a dalším různě tematicky zaměřeným projektům a strategiím. Lze se však domnívat, že projekt PRODETUR/NE I ke zlepšení situace v regionu přispěl.
Tab. 11: Vybrané sociální indikátory (1991 - 2007)
Vybrané sociální indikátory Index lidského rozvoje Naděje na dožití při narození (roky) Gramotnost obyvatelstva staršího 15 let (%) Kombinovaný podíl populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy 1., 2, a 3. stupně (%) Kojenecká úmrtnost (‰) Úmrtnost dětí do 5 let (‰) Giniho koeficient
Severovýchodní region rok 1991 2000 2007 0,58 0,67 0,71 59,8 64,1 69,7 58,6
71,6
56
80
64,7 95,5 0,63
46,5 67,7 0,66
80,6
33,2 34,1 0,53
Brazilská federace rok 1991 2000 2007 0,7 0,77 0,81 64,7 68,6 72,2 79,9
86,4
90
63,6
81,9
87,2
44,7 59,5 0,63
30,6 39,3 0,65
19,3 23,1 0,55
Zdroj: UNDP (1994, 2002, 2007 a 2009; IBGE, 2011; PNUD Brasil, 2008; upraveno autorkou
7.8 Udržitelnost projektu Pojem udržitelnost byl poprvé zmíněn v rámci OSN komisí Bruntlandové v roce 1983 (Coroliano a Leitão, 2008, s. 475) a představuje naplňování potřeb současného růstu bez ohrožování budoucích generací. V souladu s tímto pohledem UNWTO (2004) definuje udržitelný rozvoj cestovního ruchu jako kontinuální proces, který má za cíl vyhnout se charakteristickému problému ztrát ve svém hodnotovém řetězci na úrovni místních komunit, kde byl implementován. Udržitelnost má být zohledněna ve třech klíčových oblastech (environmentální,
ekonomická
a
sociokulturní).
Tento
koncept
vyžaduje
neustálé
monitorování dopadů, které může tato aktivita způsobit, participaci všech zúčastněných aktérů a spravedlivé rozdělení zisků mezi propagátory aktivit a místní obyvatelstvo.
66
7.8.1 Obecná rizika a příležitosti cestovního ruchu vzhledem k jeho udržitelnosti Udržitelností cestovního ruchu se zabývá mnoho autorů. Existuje množství publikací týkajících se dopadů (ať už pozitivních či negativních) a udržitelnosti rozvoje sektoru. Někteří autoři o tématu pojednávají v obecné rovině, jiní se soustřeďují přímo na oblast severovýchodu Brazílie, která je pro mnohé z nich klíčovou a nejzranitelnější oblastí expanze cestovního ruchu. Mezi ně patří například Slob a Wilde (2006), Alves a Hilal (2009), Linn a Guzman (2007), Siegel a Alwang (2005) a jiní. Mezi autory, kteří zdůrazňují dopady na kulturní identitu místních komunit, patří především Ramalho Filho a Sarmento (2004). Lin a Guzman (2007) upozorňují, že expanze cestovního ruchu do odlehlých oblastí obývaných malými komunitami, často bez opětovného přílivu investic do již ukončených projektů, může snadno vyústit v závislost na tomto sektoru. Je tedy podle nich nutná diskuze týkající se dlouhodobé udržitelnosti projektů z tohoto hlediska. Alves a Hilal (2009) tvrdí, že cestovní ruch může řešit socioekonomické problémy v oblasti, zároveň však i ohrožovat integritu okolních komunit. Soustřeďují se na udržitelnost rozvoje pobřežních oblastí Brazílie ovlivněných cestovním ruchem. Ve své studii jako příklad správného a udržitelného rozvoje cestovního ruchu uvádějí malé město Praia do Forte, které leží na pobřeží státu Bahia, zapojeného do projektu PRODETUR/NE. Úspěch rozvoje této oblasti však přikládá nejen tomuto projektu, ale také existenci dalších tří významných iniciativ v oblasti rozvoje místní kultury a uchování tradičního způsobu života, ochrany životního prostředí a vzdělávání. Slob a Wilde (2006) vypracovali studii pro nizozemské Centrum pro výzkum nadnárodních korporací (Stichting Onderzoek Multinationale Ondernemingen – SOMO) a nizozemskou komisi Mezinárodní unie pro ochranu přírody (International Union for Conservation of Nature – IUCN). V této studii autoři zkoumají rizika a příležitosti cestovního ruchu severovýchodu Brazílie, jeho udržitelnost a dopady na situaci v regionu. Součástí jejich publikace je i případová studie pro město Porto de Galinhas ve státě Pernambuco, které je však uváděno spíše jako příklad lokality mající obtíže s dosažením dlouhodobě udržitelného rozvoje sektoru. Jsou zde popsány tři základní typy udržitelnosti:
Ekologická udržitelnost: rozvoj, který je v souladu se zachováním nezbytných ekologických procesů, biologické diverzity a biologických zdrojů.
Sociální a kulturní udržitelnost: rozvoj, který zvyšuje možnosti lidí kontrolovat svůj vlastní život, který je v souladu s kulturou a hodnotami ovlivněných skupin obyvatel a který zachovává a posiluje identitu komunity. 67
Ekonomická
udržitelnost:
rozvoj,
který
je
ekonomicky
efektivní,
s obhospodařovanými zdroji, které jsou schopny podpořit budoucí generace. Autoři pro tvorbu svých hypotéz vycházejí z mezinárodně platných dokumentů týkajících se sociální odpovědnosti firem (Corporate Social Responsibility – CSR), vzniklých na základě iniciativy Agenda 21 uvedené na summitu OSN v Rio de Janeiru v roce 1992. World Bussiness Council for Sustainable Development (1999, s. 3) definuje CSR jako závazek firem přispívat k ekonomickému rozvoji a zlepšení kvality života svých zaměstnanců, jejich rodin a společnosti jako celku. Studie autorů Sloba a Wilda (2006, s. 21 – 37) zmiňuje také nutnost dodržování mezinárodních konvencí, např. Global Code of Ethics for Tourism UNWTO, konvence ILO a iniciativu OSN pod názvem Convention on Biological Diversity, která se dále rozšířila o International Guidelines for Tourism in Ecologically Sensitive Areas. 7.8.2 Ekologická udržitelnost Organizace Conservation International (2003, s. 9 – 13) upozorňuje, že cestovní ruch může představovat příležitost pro uchování přírodního bohatství, ale zároveň i hrozbu, pokud bude prováděn nesprávně. Proto došlo k vytvoření iniciativy pro ochranu prioritních oblastí s vysokou mírou biodiverzity, které jsou domovem nejohroženějších druhů organismů. Pozornost se soustřeďuje především na tzv. biodiversity hotspots. Mezi ně patří i východní oblast Brazílie, kterou pokrývá atlantský prales a oblast brazilských cerrados. Další oblastí zájmu ochranných opatření jsou tzv. high biodiversity wilderness areas neboli oblasti divoké přírody s vysokou biodiverzitou, které jsou také domovem mnoha endemických druhů, avšak v porovnání s biodiversity hotspots jsou z části stále nedotčené. Jsou důležité pro zbývající populace domorodých obyvatel planety. Mezi ně se řadí i oblast Amazonie. Mnoho z těchto oblastí je vyhledávaných z hlediska rozvoje cestovního ruchu a jeho formy rozhodují o budoucnosti ekosystémů a zde žijících obyvatel. Nejohroženější je v tomto ohledu brazilský stát Bahia, který je obklopen jedním z nejohroženějších hotspots – atlantským deštným pralesem. Také Slob a Wilde (2006, s. 28) poukazují na fakt, že rozvoj cestovního ruchu se často odehrává v oblastech s vysokou biodiverzitou, ale velké množství turistů může poškodit zranitelné ekosystémy. Degradace životního prostředí je podle autorů také způsobena využíváním letecké dopravy, zejména v mezinárodním cestovním ruchu. Díky těmto aktivitám dochází ke znečištění ovzduší a emisi skleníkových plynů. Součástí strategie 68
projektu by tak měla být snaha o minimalizaci negativních dopadů cestovního ruchu na zmíněné ekosystémy a zároveň maximalizaci jeho přispění ke zlepšení kvality života místních a lidí a ochraně přírody a dále také snižování chudoby. 7.8.3 Sociální a kulturní udržitelnost Slob a Wilde (2006, s. 29 – 35) vypracovali seznam klíčových témat, která by měli realizátoři projektů a orgány činné v rozvoji cestovního ruchu brát na vědomí a snažit se o zmírnění jejich negativních dopadů na společnost. Je nutné zmínit, že tyto problémy nejsou způsobeny výhradně rozvojem cestovního ruchu, avšak jejich prohlubování je pro tento sektor také relevantní a v Brazílii je tato problematika stále aktuálnější. Mezi klíčová témata patří dětská prostituce, dětská pornografie a obchod s dětmi, dětská práce, sexuální cestovní ruch. Sekundárními projevy výše zmíněných jevů jsou zvýšené riziko šíření HIV/AIDS a dalších pohlavně přenosných chorob, psychické týrání a jiné. Jako další problematická oblast je zde uvedena kvalita pracovních sil. Přesto že cestovní ruch snižuje nezaměstnanost v regionu, je zřejmé, že toto odvětví zaměstnává mnoho pracovníků, kteří nemají počáteční kapitál a vzdělání v oboru, což vede ke snižování kvality práce. Pro toto odvětví je typická nejistá, špatně placená a neodborná práce. Kulturní dopady zmíněné ve studii jsou obecně velmi diskutovaným tématem. Slob a Wilde (2006, s. 35) se přiklánějí k názoru, že kontakt místních obyvatel s turisty může způsobit kulturní šok, místní kultura začne žít komerčním způsobem života, lidé přestanou vykonávat svá původní zaměstnání a začnou pracovat v odvětví cestovního ruchu. Díky stavbě infrastruktury pro toto odvětví může dojít ke snížení rozlohy zemědělské půdy a hrozí vznik závislosti na dovozu. Conservation International (2003, s. 19) zmiňuje další negativní dopady, které zahrnují vysídlování, zvýšení místních cen, ztrátu přístupu ke zdrojům a sociální a kulturní rozvrat. Často také turisté využívají více vody než místní obyvatelé, což vytváří zvýšené nároky na vodní zdroje a obyvatelé zasažených oblastí mohou trpět nedostatkem vody. 7.8.4 Ekonomická udržitelnost Mnoho rozvojových organizací považuje cestovní ruch za prostředek ke zmírnění chudoby. Podle Harolda Goodwina (2006, s. 12) však existuje jen málo dat, která dokazují vliv cestovního ruchu na zmírnění chudoby, a tak je třeba pečlivě zvažovat jak negativní, tak pozitivní dopady na chudé obyvatelstvo. Slob a Wilde (2006, s. 37 – 40) ve své studii 69
upozorňují, že cestovní ruch má sklony ke zvyšování příjmové nerovnosti. Jako další nevýhoda je zde zmíněna jeho sezónnost dlouhodobá nespolehlivost vzniklá například měnícími se politickými podmínkami nebo šířením nemocí. Přestože se podle autorů situace domorodých obyvatel v mnoha státech světa po zřízení turistických center zhorší, Brazílie v celosvětovém měřítku představuje výjimku a dochází zde k tvorbě opatření na ochranu původního obyvatelstva. Mezi způsoby, jak může cestovní ruch zlepšit situaci chudých skupin obyvatelstva, patří například zaměstnání chudých ve firmách činných v cestovním ruchu, dodávky zboží vyrobeného chudými skupinami pro firmy, přímý prodej zboží a služeb návštěvníkům, založení a řízení firem činných v odvětví přímo chudými skupinami, profitování z daní a poplatků z cestovního ruchu, dobrovolné dary od turistů a firem a investice do infrastruktury. 7.8.5 Opatření navržená pro zlepšení udržitelnosti projektu PRODETUR/ NE Rizika a příležitosti cestovního ruchu, zmíněná v této kapitole, jsou pro oblast severovýchodu Brazílie velmi aktuální a většina autorů uvedených studií poukazuje na nutnost začlenit principy udržitelného rozvoje odvětví do realizovaných projektů. IDB (2006) provedla analýzu udržitelnosti projektu PRODETUR/NE I, která je součástí Závěrečné zprávy o jeho dokončení. Hlavní dimenze udržitelnosti (ekologická, ekonomická, kulturní a sociální) však nejsou v dokumentu obsaženy. Téměř žádná pozornost není těmto tématům věnována ani ve zprávě BNB (2005), která souhrnně popisuje globální efekty projektu. To lze považovat za určitý nedostatek, který může mít negativní vliv na budoucí situaci v regionu. V Závěrečné zprávě byla navržena opatření, která by měla být realizována státem tak, aby byla zajištěna udržitelnost budoucích dopadů, efektů, produktů a služeb, které byly v dokumentu zmíněny. Mezi stěžejní opatření je možno zařadit investování do lidského kapitálu a do plánování a analýzy projektů tak, aby se region stal technicky zdatný k pokračování v zavedených opatřeních. Zmíněna je také nutnost vytvoření vazeb mezi místními a mezinárodními orgány činnými v tomto odvětví, které zajistí efektivní pokračování v činnosti. Je poukázáno na nutnost zavedení mechanismů, které vytvoří příznivé podmínky pro dostupnost informací, transparentnost a dobrý management programů (IDB, 2006, s. 55 – 61).
70
7.9 PRODETUR/NE II V roce 2002 byla mezi IDB a BNB podepsána smlouva o navazující fázi projektu (PRODETUR/NE II). Finanční prostředky na jeho realizaci byly vyčísleny na 400 mil. USD. Doba pro jejich čerpání byla stanovena na 5 let a časový interval pro splácení půjček je 25 let. Projekt by měl navazovat na svou první fázi a měl by být reakcí na její nedostatky a pokračovat ve vylepšené podobě. Má za úkol zhodnotit a zlepšit kvalitu již existujících turistických lokalit a pomoci místním úřadům vyvinout takové strategie, které napomohou k minimalizaci negativních dlouhodobých dopadů souvisejících s rozvojem cestovního ruchu. PRODETUR/NE II obsahuje tři stěžejní komponenty. První z nich je posílení kapacit měst tak, aby byla schopna profitovat z cestovního ruchu. Druhou komponentou je posílení státních kapacit pro strategické plánování a zvýšení profesní odbornosti v odvětví. Třetí komponenta zahrnuje podporu soukromých investic (IDB, 2002, s. 2). Na rozdíl od PRODETUR/NE I je ve všech fázích projektového cyklu použit nástroj logického rámce projektu. Projektová dokumentace tak obsahuje matici logického rámce (viz příloha č. 2), která identifikuje záměr, cíl, výstupy, aktivity, objektivně ověřitelné indikátory a zdroje ověření indikátorů. To představuje oproti první fázi projektu podstatné zlepšení, které po jeho dokončení výrazně ulehčí proces evaluace. Změnu oproti první fázi zaznamenalo také územní zaměření projektu. Na základě doporučení vládních orgánů jednotlivých států severovýchodu Brazílie vybrala BNB 16 turistických oblastí (tzv. Pólos Turísticos). V těchto oblastech by podle BNB mělo docházet k integrovanému rozvoji v souladu s principy udržitelného rozvoje cestovního ruchu tak, jak je ve svých strategiích formulovalo brazilské Ministerstvo cestovního ruchu (BNB, 2011 b.). V projektové dokumentaci je ve srovnání s materiály vztahujícími se k PRODETUR/NE I věnován mnohem větší prostor sociálním a environmentálním aspektům projektu a možným rizikům. Díky těmto změnám realizátoři projektu očekávají lepší výsledky a větší přispění projektu k rozvoji potenciálu cestovního ruchu v severovýchodním regionu a zlepšení situace místního obyvatelstva.
71
8. ZÁVĚR Přestože je Brazílie považována za jednu z nových nastupujících světových ekonomik (tzv. „emerging economies“) a je tahounem latinskoamerického regionu v oblastech ekonomického a sociálního rozvoje, některé státy federace jsou stále málo rozvinuté. Oblastí s nejnižšími hodnotami jak ekonomických, tak i sociálních indikátorů je region severovýchodu země. Tento region je ovšem kromě výše zmíněné špatné socioekonomické situace charakteristický také svými dobrými předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu, který má v brazilské ekonomice stále silnější pozici. Proto je do oblasti severovýchodu státu soustředěna většina projektů týkajících se rozvoje tohoto segmentu ekonomiky. V oblasti rozvoje potenciálu cestovního ruchu působí v Brazílii velké množství místních i mezinárodních organizací, které jsou realizátory různě tematicky zaměřených projektů. Velmi silnou pozici má z hlediska rozvoje tohoto sektoru brazilská vláda a především Ministerstvo cestovního ruchu, které jsou zodpovědné za tvorbu dlouhodobých strategií rozvoje odvětví a realizaci mnoha plošně i tematicky rozsáhlých projektů. Jedním z nejrozsáhlejších je i projekt zaměřený na rozvoj cestovního ruchu na severovýchodu země, který
brazilská
vláda
realizuje
společně
s Brazilskou
severovýchodní
bankou
a
Meziamerickou rozvojovou bankou. Z provedené analýzy dopadů projektu je patrné, že v jeho průběhu došlo ke zvýšení celkového objemu zisků z cestovního ruchu, zvýšení HDP na hlavu, nárůstu pracovních míst v cestovním ruchu, zvýšení daňové výtěžnosti zapojených měst, zlepšení dostupnosti regionu a zlepšení přístupu k veřejným službám. V průběhu jeho realizace bylo také možné pozorovat zlepšení hodnot indikátorů obsažených v indexu lidského rozvoje. Je však pravděpodobné, že k tomuto zlepšení nepřispěly pouze aktivity spojené s cestovním ruchem. Z negativních aspektů projektu lze poukázat především na nerovnoměrnou alokaci finančních prostředků a nedostatečné investování do ochrany životního prostředí a historického dědictví, narušení environmentálně citlivých ekosystémů či nedostatečná participace ze strany zapojených měst. Jako jeden z nedostatků projektu byl identifikován také způsob zpracování projektové dokumentace, který zhoršuje proces hodnocení dopadů projektu a splnění stanovených cílů, a ve které byla věnována malá pozornost jeho udržitelnosti. Mnoho autorů poukazuje na možná rizika spojená s udržitelností projektů cestovního ruchu. Jedná se především o rizika z hlediska udržitelnosti ekonomické, ekologické, sociální a kulturní. Rozvoj by měl podle nich být v souladu se zachováním nezbytných ekologických 72
procesů a uchováním biodiverzity. Měl by zvýšit možnosti lidí kontrolovat svůj vlastní život a být v souladu s kulturou a hodnotami ovlivněných skupin obyvatel. Zároveň by měl být ekonomicky efektivní a obhospodařovat zdroje, které jsou schopny podpořit budoucí generace. Ze skutečností uvedených v této bakalářské práci je patrné, že pro mnohé oblasti Brazílie je cestovní ruch jedním z možných způsobů rozvoje a snížení chudoby. Je ovšem třeba pečlivého plánování a zvážení všech možných negativních dopadů, které jednotlivé aktivity v rámci rozvoje tohoto dynamicky se vyvíjejícího odvětví mohou přinášet.
73
9. SHRNUTÍ Tato bakalářská práce se zabývá významem cestovního ruchu pro rozvoj Brazílie. Klade důraz nejen na ekonomickou, ale také na sociální dimenzi rozvoje. V úvodní kapitole je nastíněna současná socioekonomická situace Brazílie. Další část práce pojednává o cestovním ruchu v Brazílii. Zaměřuje se na jeho předpoklady, vývoj a současnou situaci; hodnotí jeho ekonomický význam pro brazilské hospodářství a zmiňuje jeho možnosti a potřeby ve vztahu k rozvojové pomoci. Následně se práce zaměřuje na projekty rozvoje cestovního ruchu v Brazílii a podává jejich stručný přehled. Poslední část práce hodnotí vybraný projekt z hlediska jeho ekonomického významu pro rozvoj oblasti, kde byl implementován a popisuje jeho vliv na vývoj indikátorů zohledněných v indexu lidského rozvoje. Zmiňuje také jeho silné a slabé stránky a možná rizika z hlediska udržitelnosti. Klíčová slova: cestovní ruch, Brazílie, rozvoj, evaluace, udržitelnost
74
10. SUMMARY This bachelor thesis deals with the importance of tourism for the development of Brazil. It stresses not only the economic but also the social dimension of development. The first chapter outlines the contemporary socio-economic situation in Brazil. The following part of this thesis deals with the tourism sector in Brazil. This part focuses on its preconditions, evolution and contemporary situation; it evaluates its economic significance for brazilian economy and mentions its opportunities and needs towards development cooperation. Subsequently, the thesis focuses on tourism development projects in Brazil, making a brief overview of them. The final part of this thesis evaluates a selected project in terms of its economic significance for development of the region where it was implemented and it describes its influence on evolution of indicators included in the Human Development Index. The final part also mentions its strengths, weaknesses and possible risks in terms of sustainability. Key words: tourism, Brazil, development, evaluation, sustaninability
75
11. RESUMO Esta tese de bacharel trata da importância de turismo para o desenvolvimento do Brasil. Acentua não só a dimensão econômica do desenvolvimento, mas também a social. No primeiro capítulo delinea a situação sócio-econômica contemporânea do Brasil. A parte seguinte trata do turismo no Brasil. Esta parte focaliza em suas condições prévias, a sua evolução e a situação contemporânea; avalia a sua importância econômica para a economia do Brasil e menciona as suas oportunidades e necessidades em direção á cooperação para o desenvolvimento. Depois, esta tese focaliza nos projetos de desenvolvimento do turismo no Brasil, fazendo o panorama breve deles. A parte final desta tese avalia o projeto escolhido em termos da sua importância para o desenvolvimeto da região da sua implementação e descreve a sua influência para a evolução dos indicadores incluídos no Índice do Desenvolvimento Humano. A parte final também menciona a suas forças, fraquezas e perigos possíveis em termos da sustentabilidade. As palavras-chave: turismo, Brasil, desenvolvimento, avaliação, sustentabilidade
76
12. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ALVES, Simone; HILAL, Adriana Victoria. Tourism Development Sustainable or Sustained?: Intercultural Reflections of Praia do Forte-Bahia, Brasil. Pasos: Revista de Turismo y Patrimonio Cultural. 2009, Vol. 7, No. 3, s. 503-514. Banco Central do Brasil. Net Public Debt – R$ million and % of GDP Historical Series [online]. 2010 [cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW:
. Banco Nordeste do Brasil. Efeitos Globais de Prodetur/NE : Enfoque Turístico. Fortaleza, 2005. 43 s. Banco Nordeste do Brasil. Prodetur – Apresentação [online]. 2011 a. [cit. 2011-05-04]. Dostupné z WWW: . Banco Nordeste do Brasil. PRODETUR/NE II – Pólos de Turismo [online]. 2011 b. [cit. 2011-06-21]. Dostupné z WWW: . BARETTO, Luis. Apresentação. In Anuário Estatístico de Turismo – 2010 – Ano Base 2009. Brasília: Ministério de Turismo/Departamenro de Estudos e Pesquisas, 2010. nestránkované. BORAAS, Tracey. Countries and Cultures: Brasil. Mankato: Capstone Press, 2002. 65 s. ISBN 0-7368-0765-9. Central Intelligence Agency. CIA – The World Factbook [online]. 2011 [cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW: . Conselho Nacional de Turismo. Turismo no Brasil 2011 - 2014. 2010. 153 s. Conservation International. Tourism and Biodiversity: Mapping Tourism's Global Footprint. Washington D. C., 2003. 53 s. ISBN 1-81173-71-2. COROLIANO, L. N. ; LEITÃO, C. Turismo, cultura e desenvolvimento entre sustentabilidades e (in)sustentabilidades. Pasos: Revista de turismo y patrimonio cultural. 2008, Vol. 6, No. 3, s. 467-479. DICKS, Brian. Countries of the World: Brazil. London: Evans Brothers Limited, 2006. 61 s. ISBN 0-237-52804-5.
77
Federal Ministry for Economic Cooperation and Development. Federal Ministry for Economic Cooperation and Development – Cooperation [online]. 2010 [cit. 2011-06-11]. Dostupné z WWW: . GOODWIN, Harold. Measuring and reporting the impact of tourism on poverty : Proceedings from Cutting edge research in tourism new directions, challenges and applications. Surrey: School of Management University of Surrey, 2006. 13 s. Dostupné z WWW: . HUDMAN, Lloyd E.; JACKSON, Richard H. Geography of Travel and Tourism. New York: Delmar Learning, 2003. 541 s. ISBN 0-7668-3256-2. Instituto Brasilero de Museus. Os Museus – Museus [online]. 2009 - 2011 [cit. 2011-04-24]. Dostupné z WWW: . Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística. IBGE – Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística [online]. 2011 a. [cit. 2011-04-20]. Dostupné z WWW: . Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística. IBGE – Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística [online]. 2011 b. [cit. 2011-03-19]. Dostupné z WWW: . Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística. IBGE – Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística [online]. 2011 c. [cit. 2011-04-20]. Dostupné z WWW: . Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística. IBGE – Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística [online]. 2011 d. [cit. 2011-04-21]. Dostupné z WWW: . Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística. IBGE – Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística [online]. 2011 e. [cit. 2011-06-07]. Dostupné z WWW: . Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística. IBGE – Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística [online]. 2011 f. [cit. 2011-06-15]. Dostupné z WWW: . Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística. IBGE – Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística [online]. 2004 [cit. 2011-06-19]. Dostupné z WWW: . 78
Inter-American Development Bank. Advanced Search – Inter-American Development Bank [online]. 2011 a. [cit. 2011-07-23]. Dostupné z WWW: . Inter-American Development Bank. Northeast Tourism Development Programme: Loan Proposal. Brasília, 1994. 45 s. Dostupné z WWW: . Inter-American Development Bank. Tourism Development Program in Northeastern Brazil – 2nd Stage (PRODETUR/NE II): Loan Proposal. Brasília, 2002. 43 s. Inter-American Development Bank. Project – Inter-American Development Bank [online]. 2011 b. [cit. 2011-06-09]. Dostupné z WWW: . Inter-American Development Bank. PRODETUR/NE I: Relatório Final de Projeto. Brasília, 2006. 71 s. International Labour Organization. LABORSTA Internet: 3A (yearly data) [online]. 1996 – 2010 [cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW: . International Monetary Fund. Report for Selected Countries and Subjects [online]. 2011 [cit. 2011-03-14]. Dostupné z WWW: . International Monetary Fund. Regional Economic Outlook: Western Hemisphere. Washington, D. C.: International Monetary Fund, 2010. 69 s. ISBN 978-1-58906-921-3. Japan International Cooperation Agency. JICA – Activities in Brazil [online]. 2011 [cit. 201106-12]. Dostupné z WWW: . JUREČKA, Václav, et al. Makroekonomie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010 a. 336 s. ISBN 978-80-247-3258-9 JUREČKA, Václav, et al. Mikroekonomie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010 b. 360 s. ISBN 978-80-247-3259-6. LIN, T.; GUZMAN, F. D. Tourism for pro poor and sustainable growth: Economic analysis of tourism projects. ERD Technical Note 20, Asian Development Bank, 2007. Ministério da Cultura. Sistemo Brasileiro de Museus – SBM [online]. 2011 [cit. 2011-04-25]. Dostupné z WWW: . Ministério de Desenvolvimento, Idústria e Comércio Exterior. Comércio Exterior – Balança comercial brasileira: dados consolidados [online]. 2011 [cit. 2011-04-25]. Dostupné z WWW: .
79
Ministério do Turismo. Estatísticas Básicas do Turismo: Brasil. Brasília, 2010. 39 s. Dostupné z WWW: . Ministério do Turismo. Ministério do Turismo – Conteúdo da area de eventos [online]. 2011 [cit. 2011-04-24]. Dostupné z WWW: . Ministério do Turismo. Ministério do Turismo – Relações Multilaterais [online]. 2011 f. [cit. 2011-06-11]. Dostupné z WWW: . Ministério do Turismo. Ministério do Turismo – Quem é Quem [online]. 2011 a. [cit. 201106-03]. Dostupné z WWW: . Ministério do Turismo. Ministério do Turismo – Embratur – Instituto Brasileiro de Turismo [online]. 2011 b. [cit. 2011-04-19]. Dostupné z WWW: . Ministério do Turismo. Plano Nacional de Turismo 2007/2010: Uma Viagem de Inclusão. Brasília, 2007. 83 s. Ministério do Turismo. Ministério do Turismo – Macroprogramas, programas e ações do MTur [online]. 2011 c. [cit. 2011-06-23]. Dostupné z WWW: . Ministério do Turismo. Ministério do Turismo – Ações do TSI [online]. 2011 d. [cit. 2011-0607]. Dostupné z WWW: . Ministério do Turismo. Ministério do Turismo – Ações do Prodetur [online]. 2011 e. [cit. 2011-06-08]. Dostupné z WWW: Ministério do Turismo/Departamento de Estudos e Pesquisas. Anuário Estatístico de Turismo 2010 – Ano base 2009. Brasília, 2010. nestránkované. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Manuál projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky. Praha, 2006. 94 s. ISBN 80-85606-50-9. MONTEFERRARIO LEITE, Ana Lygia; ARAUJO TUROLLA, Frederico. A Força do Turismo. GV-executivo. 2007, Vol. 6, No. 4, s. 17 - 22. Organisation for Economic Co-operation and Development. Organisation for Economic Cooperation and Development [online]. 2011 [cit. 2011-06-11]. Dostupné z WWW: . 80
PNUD Brasil. PNUD Brasil – INDEX [online]. 2008 [cit. 2011-07-19]. Dostupné z WWW: . Portal Brasil. Portal Brasil – Farming and Cattle Raising [online]. 2010 a. [cit. 2011-04-20].. Dostupné z WWW: . Portal Brasil. Portal Brasil – Industry [online]. 2010 b. [cit. 2011-04-21]. Dostupné z WWW: . Portal Brasil. Portal Brasil – Brazilian Service Sector [online]. 2010 c. [cit. 2011-07-20]. Dostupné z WWW: . RAMALHO FILHO, R.; SARMENTO, M. E. C. Turismo, Lugar e Identidade. Licere: Belo Horizonte. 2004, Vol. 7, No. 1, s. 35-46. SANCHES ROSS, Jurandyr L. Geografia do Brasil. São Paulo: Editora da Universidade de São Paulo, 2005. 555 s. ISBN 85-314-0242-5. SIEGEL, Paul B.; ALWANG, Jeffrey R. Public Investment in Tourism in Northeast Brazil: Does a Propoor-area Strategy Benefit the Poor?. In Latin America and Caribbean Region Sustainable Development Working Paper 22 [online]. 2005 [cit. 2011-06-20]. Dostupné z WWW: . SLOB, Bart; WILDE, Joseph. Tourism and Sustainability in Brazil: The Tourism Value Chain in Porto de Galinhas, Northeast Brazil. SOMO, 2006. 61 s. ISBN 90-71284-07-7. SOARES, Sergei. Conditional Cash Transfers and Inequality. Bi-regional Conference on social protection and poverty reduction. Cape Town, 2007. Dostupné z WWW: < http://www.ipc-undp.org/sppr/ppt/SergeiSoares-Brazil-CCTandInequality.pdf> SOJKA, Milan; KONEČNÝ, Bronislav. Malá encyklopedie moderní ekonomie. Praha: Libri, 2006. 279 s. The World Bank Group. GNI per capita, PPP (current international $) – Data – Table [online]. 2011 a. [cit. 2011-03-14]. Dostupné z WWW: . The World Bank Group. Country and Lending Groups – Data [online]. 2011 c. [cit. 2011-0314]. Dostupné z WWW: . The World Bank Group. External Debt Stocks (% GNI) – Data – Graph [online]. 2011 d. [cit. 2011-04-19]. Dostupné z WWW: . 81
The World Bank Group. Unemployment, total (% of total labour force) – Data – Graph [online]. 2011 e. [cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW: . The World Bank Group. GINI Index – Data – Table [online]. 2011 f. [cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW: . The World Bank Group. GNI per capita ranking, Atlas Method and PPP based [online]. 2011 b. [cit. 2011-03-14]. Dostupné z WWW: . TODARO, Michel P.; SMITH, Stephen C. Economic Development. Harlow: Addison – Wesley, 2009. 861 s. Tourist Office of the Embassy of Brazil in London. Tourism: Brazil. London: Tourist Office of the Embassy of Brazil, 2011. 50 s. TOUŠEK, Václav, et al. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. 411 s. ISBN 978-80-7380-114-4. UNESCO World Heritage Centre. Brazil – UNESCO World Heritage Centre [online]. c1992 – 2011 [cit. 2011-04-21]. Dostupné z WWW: . United Nations Development Programme. Human Development Report 1994. New York: Oxrord University Press, 1994. 226 s. ISBN 0-19-509170-1. United Nations Development Programme. Human Development Report 2002: Deeping Democracy in a Fragmented World. New York: Oxford University Press, 2002. 277 s. ISBN 0-19-521915-5. United Nations Development Programme. Human Development Report 2007/8: Fighting Climate Change: Human Solidarity in a Divided World. New York: Palgrave Macmillan, 2007. 384 s. ISBN 978-0-230-54704-9. United Nations Development Programme. Human Development Report 2009: Overcomig Barriers: Human Mobility and Development. New York: Palgrave Macmillan, 2009. 217 s. ISBN 978-0-230-23904-3. United Nations Development Programme. Human Development Report 2010: The Real Wealth of Nations: Pathways to Human Development. New York: Palgrave Macmillan, 2010 b. 227 s. ISBN 978023028445690101. United Nations Development Programme. International Human Development Indicators – UNDP [online]. 2010 a. [cit. 2011-03-14]. Dostupné z WWW: . United Nations Environment Programme. UNEP DTIE SCP Branch: Tourism [online]. 2011 [cit. 2011-06-12]. Dostupné z WWW: 82
. United Nations World Tourism Organisation. About Us – Sustainable Development of Tourism [online]. 2004 [cit. 2011-06-19]. Dostupné z WWW: . United Nations World Tourism Organization. UNWTO Development Assistance 2008 Edition: Annual Report of The World Tourism Organization on Development Assistance Activities, 2008. 48 s. United Nations World Tourism Organization. World Tourism Organization (UNWTO) [online]. 2009 a. [cit. 2011-04-06]. Dostupné z WWW: . United Nations World Tourism Organization. Draft Programme of Work and Budget of the Organization for the Period 2010 - 2011. Madrid, 2009 b. 31 s. United Nations World Tourism Organization. World Tourism Barometer: Committed to Travel, Tourism and the Millenium Development Goals, 2010. 63 s. Dostupné z WWW: . United Nations World Tourism Organization. Tourism Highlights: 2011 Edition [online]. 2011 a. [cit. 2011-06-5]. Dostupné z WWW: . United Nations World Tourism Organization. UNWTO – Facts & Figures [online]. 2011 b. [cit. 2011-06-09]. Dostupné z WWW: . VYSTOUPIL, Jiří. Základy cestovního ruchu. Brno: Masarykova Univerzita, 2006. 119 s. ISBN 8021041676. WHITING, Sandra; FARIA, Diomira. Avaliação dos Aspectos Ambientais e SócioEconômicos do PRODETUR I. Washington D. C.: Inter-American Development Bank, 2001. 67 s. WILLIAMS, Stephen. Tourism geography: A new synthesis. New York: Routledge, 2009. 309 s. World Business Council for Sustainable Development. Corporate Social Responcibility: Meeting Changing Expectations. London: Red Letter Design, 1999. 30 s.
83
13. PŘÍLOHY Příloha č. 1: Lorenzova křivka pro Brazílii v letech 1996 a 2005 Příloha č. 2: Matice logického rámce projektu PRODETUR/NE II
84
Příloha č. 1: Lorenzova křivka pro Brazílii v letech 1996 a 2005
85
Zdroj: SOARES, 2007
86
Příloha č. 2: Matice logického rámce projektu PRODETUR/NE II
87
88
89
90
91
Zdroj: IDB, 2002
92
