UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií

Magda HROZOVÁ

URBANIZACE A PROBLÉMY RŮSTU MĚST V SUBSAHARSKÉ AFRICE

Bakalářská práce

Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D.

Olomouc 2007 1

Prohlašuji, že zadanou bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně a všechny použité zdroje jsem uvedla do seznamu.

V Olomouci 30. 4. 2008

………………………….. Podpis 2

Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucímu své bakalářské práce RNDr. Miloši Fňukalovi za vstřícný přístup, poskytnuté rady a odborné vedení mé bakalářské práce.

3

Vysoká škola: Univerzita Palackého

Fakulta: Přírodovědecká

Katedra: Geografie

Školní rok: 2006/07

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE student

Magda HROZOVÁ obor Mezinárodní rozvojová studia Název práce:

Urbanizace a problém růstu měst v Subsaharské Africe Urbanisation and Urban Growth Problem in Subsaharan Africa

Zásady pro vypracování:

Cílem bakalářské práce je nastínění problémů spojených s živelnou urbanizací v oblasti Subsaharské Afriky s důrazem na současné období. Práce se zaměří na vývoj tohoto jevu v posledních padesáti letech, analyzuje příčiny a individuální rozdíly v průběhu urbanizace v jednotlivých subsaharských zemích. Vedle kvantitativní stránky jevu se práce zaměří na negativní průvodní dopady urbanizace v těchto zemích a provede diskusi možných řešení z hlediska možností mezinárodní rozvojové pomoci a spolupráce (participující organizace, úspěšné projekty, přístupy vlád, místních samospráv a nevládních organizací k řešení problému, efektivita). Bakalářská práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách: červenec–říjen 2007: konkretizace osnovy práce, rešerše dostupné literatury týkající se problému, do 31. 12. 2007 zpracování teoretických kapitol, cíle a metodologických částí, do 31. 1. 2008 vypracování kapitoly o genezi současného stavu problému, do 31. 3. 2008 zpracování kapitoly mapující možné přístupy k řešení problému a možnosti mezinárodní rozvojové spolupráce, v období leden–duben 2008 zpracování textu práce a graf. příloh.

4

Rozsah grafických prací: text a ilustrační mapy, grafy

Rozsah průvodní zprávy: 12 000 slov základního textu + práce včetně všech příloh v elektronické podobě Seznam odborné literatury:

Práce věnované urbanizaci v rozvojových zemích a jejich sociálním důsledkům, např. (vč. bibliografie): ŠINDLER, P. Urbanizační procesy v rozvojových zemích. Ostrava : OU, 1999. 88 s. ISBN 80-7042-778-7. ŠINDLER, P. Sociální důsledky urbanizace rozvojových zemí. In Sborník prací PřF OU. 181. vyd. Ostrava : PřF OU, 1999. s. 91-99. ISBN 80-7042-779-5. Práce věnované sociálním, politickým a rozvojovým problémům subsaharské Afriky, zejména: ANDERSON, D.M. Africa's Urban Past. James Currey Ltd 2000. ARYEETE-ATTOH, S. 1997: Urban Geography of Sub-saharan Africa. Prentice Hall 1997. CALDERISI, R. The trouble with Africa : why foreign aid isn't working. New Haven, Conn, London: Yale University Press. RWOMIRE, A. Social problems in Africa : new visions. Westport: Praeger 2001. Internetové zdroje (zejména případové studie mezinárodních a nevládních organizací), obsáhlý seznam na http://geography.upol.cz/kgg-rgaf.htm

Vedoucí bakalářské práce: Miloš Fňukal

Datum zadání bakalářské práce: 29. 6. 2007

Termín odevzdání bakalářské práce: 15. 5. 2008

vedoucí katedry

vedoucí bakalářské práce

5

Obsah Úvod ....................................................................................................................................................... 9 1. Cíle bakalářské práce........................................................................................................................ 10 2. Přehled literatury .............................................................................................................................. 11 3. Pojem urbanizace ............................................................................................................................. 12 3.1. Definice pojmu .......................................................................................................................... 12 3.2. Identifikace městských oblastí .................................................................................................. 13 3.3. Migrace...................................................................................................................................... 13 4. Vývoj urbanizace .............................................................................................................................. 14 4.1 Historie měst............................................................................................................................... 15 4.2. Primate cities ............................................................................................................................. 18 4.3. Typy afrických měst .................................................................................................................. 19 5. Příčiny urbanizace ............................................................................................................................ 20 5.1. Přirozený přírůstek obyvatelstva měst....................................................................................... 21 5.2. Migrace...................................................................................................................................... 22 5.2.1. Push faktory ........................................................................................................................ 22 5.2.2. Pull faktory ......................................................................................................................... 24 5.2.3. Remitence ........................................................................................................................... 25 5.2.4. Srovnání městské a venkovské chudoby ............................................................................ 25 5.3. Začleňování venkovských oblastí do městských periferií. ........................................................ 26 6. Dopady urbanizace .......................................................................................................................... 26 6.1. Urban primacy ........................................................................................................................... 26 6.2. Městský neformální sektor ........................................................................................................ 27 6.3. Problémy s bydlením ................................................................................................................. 29 6.3.1. Slumy.................................................................................................................................. 29 6.4. Hospodaření s půdou ................................................................................................................. 30 6.5. Zajišťování infrastruktury, poskytování služeb a správa města ................................................ 31 6.5.1. Zásoba vody a hygienická zařízení..................................................................................... 31 6.5.2. Čištění odpadních vod a likvidace odpadu ......................................................................... 32 6.5.3. Veřejná doprava.................................................................................................................. 32 6.6. Environmentální dopady ........................................................................................................... 32 6.7. Šíření nemocí ............................................................................................................................. 33 7. Komparace zemí ............................................................................................................................... 34 7.1. Míra průměrného ročního přírůstku městských obyvatel .......................................................... 34

6

7.2. Podíl městského obyvatelstva k celkové populaci země ........................................................... 36 8. Výzvy do budoucna .......................................................................................................................... 37 8.1. Decentralizace ........................................................................................................................... 39 8.2. Rozvojové cíle tisíciletí ............................................................................................................. 40 9. Řešení a programy ............................................................................................................................ 41 9.1. Jak státy řeší situaci? ................................................................................................................. 41 9.2. Donoři........................................................................................................................................ 43 9.3. Příklady projektů ....................................................................................................................... 44 9.3.1. Projekt „Udržitelná Lusaka“............................................................................................... 44 9.3.2. Projekt „Hanna Nassif“ ...................................................................................................... 45 10. Závěr ............................................................................................................................................... 46 Shrnutí .................................................................................................................................................. 48 11. Literatura ........................................................................................................................................ 49 Přilohy

7

Seznam použitých zkratek CBD CBE’s CCRA DFID GDRC GECG GTAQ GWSC HND IDA ILO JAR LDCs NIGP SIDA SLP UN UNDP UNEP UNFPA UN-HABITAT WB

Central business district (komerční střed města) Community-based enterprises Council of Cities and regions of Africa Department for International Development GlobalDevelopment Research Center GhanaElectricity Supply Corporation Work Group for Neighborhood Upgrading Ghana Water Supply Company Hrubý národní důchod International Development Association (Mezinárodní rozvojová asociace) International Labour Organization (Mezinárodní organizace práce) Jihoafrická republika The least developed countries (nejméně rozvinuté země) National Income Generation Program Swedish International Development Cooperation Agency Sustainable Lusaka Project United Nations (Organizace spojených národů - OSN) United Nations Development Programme (Rozvojový program OSN) United Nations Environment Programme (Program OSN na ochranu životního prostředí) United Nations Population Fund (Populační fond OSN) United Nations Human Settlements Programme (Program OSN pro lidská sídla) World Bank (Světová banka)

8

Úvod Subsaharská Afrika je region obrovských rozdílů, plný chudoby a beznaděje. Právě beznaděj je motorem, který dennodenně žene lidi z venkovských oblastí do měst, kde hledají uplatnění a zdroje obživy. Díky tomuto hromadnému přesunu venkov-město, roste urbanizace v Subsaharské Africe obrovskou rychlostí. Rozrůstání měst se sebou samozřejmě nese řadu problémů, kvůli kterým se chudým Afričanům rozplývají jejich sny o lepším životě. Ve vytouženém městě pak lidé žijí ještě v horších podmínkách než ve venkovských oblastech. Urbanizaci v subsaharské Africe nelze ztotožňovat s urbanizací v západním pojetí, tak jak ji známe, rozvojové země se potýkají s důsledky, které se sebou růst měst nese, se kterými vyspělé země bojovat nemusí. Urbanizace se tak řadí k dalším problémům každodenního života chudé Afriky a protože mě problémy Afriky zajímají, vybrala jsem si toto téma. V práci bych se chtěla věnovat tomu, co lidi neustále vede k stěhování do měst, jaké jsou dopady urbanizace, jak probíhala v různých regionech a možným řešením a programům, věnujícím se tomuto problému.

9

1. Cíle bakalářské práce Cílem bakalářské práce je ukázat komplexnost urbanizace v regionu Subsaharské Afriky a problémy s urbanizací spojené. Stěžejní je pohled na současný stav. Práce by měla ale poskytnout i krátké nastínění historie vývoje urbanizace v oblasti. Dále by se v práci měly objevit zdroje rychlého růstu měst a jejich přiblížení. Náležitá pozornost by měla být věnována dopadům tohoto jevu na celý region Subsaharské Afriky a obyvatele v něm žijící jako i možným řešením, jak z hlediska iniciativy vlád vlastních států, tak z hlediska mezinárodních organizací. V práci by se měly objevit i výzvy, před které jsou země, čelící rychlé urbanizaci, postaveny. Ambicí bakalářské práce je také poukázat na polaritu zemí, co se týče některých indikátorů urbanizace. Prostor na závěr by měl být věnován případovým studiím realizace projektů v zemích, zaměřeným na zmírnění dopadů urbanizace.

10

2. Přehled literatury K zadanému tématu existuje uspokojivé množství informací. Co se týče tištěné literatury, lze nalézt mnoho titulů, ale spíše o geografii sídel a urbanizaci obecně. Vzhledem k tomu, že ve většině afrických zemí jsou statistiky a údaje v nich obsažená nedostatečné, data jsou zastaralá nebo existují pouze více či méně hodnověrné odhady, není bibliografie, zabývající se touto tématikou, zrovna překypující. Snáze lze nalézt tituly týkající se urbanizace ostatních kontinentů. Literatura v českém jazyce, kde bychom nalezli informace o průběhu urbanizace v Subsaharské Africe, je velmi skromná. Soustavněji se problematice věnuje především Petr Šindler v knize Urbanizační procesy rozvojových zemí, kde je kapitola věnující se přímo Subsaharské Africe anebo Sociální důsledky urbanizace rozvojových zemí. Vedle těchto knižních publikací je Šindler také autorem několika tematicky příbuzných článků v odborném tisku. Problémem se zabývá z pozice geografa obyvatelstva a sídel, nesoustředí se pouze na problematiku rozvoje. V anglickém jazyce už literatury existuje podstatně víc, ale ta je zase obtížně dostupná v České republice. Co se týče monografií, dá se čerpat z knih, jako jsou například: Urban geography of Subsaharan Afrika od S.Aryeete-Attoh, kde je rozsáhlá kapitola o urbanizaci; Africa’s urban past od D. M. Andersona nebo autor A. Rwomire napsal knihu s názvem Social problems in Africa. Rozsáhlá je i literatura k problematice slumů, které jaou jako nejviditelnější sociální a ekonomický problém měst v rozvojových zemích v centru pozornosti řady specializovaných organizací a institucí. Například zprávy UN-HABITAT The challenge of slums nebo slum sof the Word: The face of urban poverty in the new millennium. Jeden z tištěných dokumentů, který se urbanizací přímo v Subsahaharské Africe také zabývá je The dynamics of urbanization in Sub-Saharan Africa vydaný francouzským ministerstvem spolupráce a další dokumenty vydané OSN nebo jinými organizacemi. Výběr z webových stránek je bohatší. Existuje mnoho vědeckých článků publikovaných v různých databázích nebo na stránkách mezinárodních organizací. Vybrat si lze z článků zaměřených na situaci v konkrétních zemích, jako jsou například country assessment reports vydané světovou bankou pro 10 subsaharských zemí nebo na situaci v daném regionu všeobecně dokument od C. Kessides Urban Transition in Sub-Saharan Africa. Obecně se o literatuře vztahující se k tématu bakalářské práce dá říct, že většina pochází z 90. let nebo je ještě starší, jen málo titulů pochází z nového tisíciletí. Proto je 11

většina dat a údajů zastaralých, což není žádoucí, protože je důležité vědět, jak se situace vyvíjí až do současnosti. Články na internetu už lze sehnat novější. Dalo by se tedy říct, že si toto téma zaslouží více pozornosti.

3. Pojem urbanizace 3.1. Definice pojmu Město bylo tradičně pro lidi magnetem, vždyť ve městě se můžete lépe uplatnit, najít lépe placenou práci, je zde větší nabídka zboží než ve venkovských oblastech. Od práce, obchodů nebo školy nás dělí kratší vzdálenosti, čeká na nás kvalitnější život. Tyto všechny důvody do měst táhnou lidi nejen v zemích vyspělých, ale hlavně v těch rozvojových, jako jsou i země v regionu Subsaharské Afriky. A právě růst měst vystihuje termín urbanizace. Šindler1 urbanizaci definuje jako „společenský proces formování a rozvoje městského způsobu života, růstu úlohy měst ve vývoji společnosti a pronikání městských prvků do prostoru celého osídlení naší Země“. Charakteristickým znakem urbanizace je podle něj „vysoká koncentrace obyvatel do měst a jejich zázemí a sociální obsah urbanizace vyplývá z podstatných rozdílů mezi městskými poměry a venkovem, jež se týkají profesionální a demografické skladby obyvatelstva, jeho způsobu života, kultury, rozmístění výrobních sil, osídlení atd.“. Pro srovnání například UNFPA2 urbanizaci definuje jako „Proces přechodu společnosti z venkovské na městskou. Statisticky urbanizace odráží vzrůstající podíl populace v sídlech definovaných jako městská. Zdrojem populace je převážně migrace venkov – město.“. Nebo na závěr krátká definice, kterou uvádí Slovník cizích slov pro nové století3. „ Urbanizace je soustřeďování hospodářského i kulturního života do velkých měst na úkor venkova“. Všechny definice mají společný důraz na dva aspekty: a) početní růst obyvatel měst, který je relativně vyšší, než růst obyvatelstva venkova, b) růst významu měst a zvyšování koncentrace ekonomických, politických i kulturních aktivit do měst. Obecně a zjednodušeně lze říct, že v rámci nějakého sídelního prostoru urbanizace vyvolává nerovnoměrnost územního rozložení obyvatelstva, zvyšuje počet a průměrnou velikost městských sídel a velikost největšího městského sídla, také zvětšuje rozdíly mezi nejmenším a největším městským sídlem nebo vytváří nové formy městského osídlení.

1

Šindler, P., 1999, str. 5 UNFPA, 2007 3 Slovník cizích slov pro nové století, 2004 2

12

Rychlý růst měst se začal výrazněji projevovat po průmyslové revoluci, africká města zažívají boom zhruba od 70. let 20. století, kdy se dostávají na žebříčky mezi města s největší populací.

3.2. Identifikace městských oblastí Následující metody jak lze rozpoznat městské oblasti jsou převzaty od Pacioniho4. Existují 4 hlavní a to: 1) Populační velikost – je docela relativní veličina, je sice jasné, že jsou městské oblasti větší než venkovské, ale problém je, že neexistuje univerzální celosvětová hranice pro velikost města. Každý stát má jinou. Liší se třeba Švédsko, kde se obce stávají městy, jestliže mají více než 200 obyvatel a v porovnání s ním Japonsko, kde je dolní hranice počtu obyvatel ve městech stanovena na 30 000 obyvatel. Příkladem velikostní hranice měst zemí v oblasti Subsaharské Afriky, může být Ghana a Nigérie, kde tato hranice činí 5000 obyvatel. Tyto rozdíly komplikují mezinárodní srovnávání. 2) Ekonomická báze – některé země definují městské oblasti v kombinaci s jinými kritérii na ekonomickém podkladě, tímto kritériem může například být určité procento pracujících dospělých mužů v nezemědělském sektoru. 3) Administrativní kritérium – mnoho měst světa je definováno právě na základě administrativních kritérií, stejně jako u prvního kritéria i zde jsou značné rozdíly mezi různými státy a i zde je kvůli nejednotnosti problém při mezinárodním srovnávacím výzkumu. V rámci administrativního vymezení je také problém s hranicemi, protože se často stává, že zastavěná oblast dalece přesahuje administrativní hranice města nebo naopak. 4) Funkční definice – vědci zkoumající urbanizaci navrhli rozdělení na funkční urbanistické regiony, které odrážejí skutečný odraz městského vlivu.

3.3. Migrace Na úvod by bylo dobré ještě charakterizovat pojem migrace, protože je rychlý růst městského obyvatelstva způsobován velkou měrou právě pohybem obyvatelstva z venkova do měst neboli migrací. Migrací se podle Fellmana a spol.5 rozumí permanentní nebo plánovaná dlouhodobá změna místa pobytu a zaměstnání.

4 5

Pacioni, M., 2002, str. 22 Fellman, J. D., Getis, A., Getis, J., 2007, str. 80

13

Platí několik migračních zákonitostí, které předkládá de Blij a Murphy6: •

Čistá migrace činí pouze část hrubé migrace mezi 2 místy

•

Většina migrantů se stěhuje na krátké vzdálenosti

•

Migranti, kteří se stěhují na větší vzdálenosti, mají tendenci vybírat si jako destinaci velká města

•

Obyvatelé měst jsou méně migračně aktivní než obyvatelé venkova

•

Rodiny jsou méně náchylné k mezinárodním migracím než mladí dospělí

S přihlédnutím na Subsaharský region vedou lidi k migraci hlavně ekonomické podmínky, politické okolnosti, ozbrojené konflikty a občanské války nebo přírodní podmínky. Jde vesměs o jednosměrnou migraci venkov-město, kde působí na venkovské obyvatele 2 síly nebo faktory: ty, které lidi nutí opouštět svůj domov, se nazývají emigrační faktory neboli push factors a naopak pull factors, tedy imigrační faktory, se projevují jako atraktivita města ať už z hlediska ekonomického (touha po větším výdělku a z toho plynoucí vyšší životní úrovni, schopnost zabezpečit rodinu,…) nebo sociálního (větší možnosti seberealizace, snaha vyrovnat se městskému obyvatelstvu, být v centru dění,…). Existuje mylná představa, že za velkou částí nového obyvatelstva ve městech, je odpovědná právě migrace směrem venkov-město. Podle Kessides7 má demografický růst měst 3 zdroje a to přirozený přírůstek obyvatel ve městech již žijících, přetváření venkovských oblastí v oblasti městské a jejich reklasifikace nebo samotná migrace z venkova do měst. Přičemž je složité statisticky oddělit 2 posledně zmiňované zdroje, jejich mediánová hodnota je zodpovědná za méně než polovinu růstu měst ve většině rozvojových zemí (přibližně je to 40 %). Vnitřní míru migrace ale také ovlivňuje ekonomická situace, je logické, že v období ekonomického růstu je migrace do měst větší, zatímco v období ekonomického poklesu je to naopak.

4. Vývoj urbanizace V této kapitole se nebudeme podrobně zabývat celou historii od vzniku prvních měst v subsaharském regionu až po současnost. Protože nejvýraznější změny se začaly projevovat až po dosažení nezávislosti afrických zemí, bude se tato kapitola důkladněji zabývat právě až obdobím začínajícím 60. lety 20. století po současný stav a budoucí prognózy. Předchozí vývoj bude shrnut jen stručně.

6 7

De Blij, H. J., Murphy, A. B., 1999, str. 83 Kessides, Ch., 2006, str. 8

14

Nejprve tedy růst městského obyvatelstva v číselných údajích podle UN8. Jestliže se budeme zabývat velikostí městského obyvatelstva a obyvatelstva venkovského a jejich růstem ve výše zmiňovaném období (60. léta - budoucí stav), zjistíme, že v 60. letech byl počet městského obyvatelstva asi 31 milionů a 179 milionů obyvatelstva venkovského, což je téměř šestinásobek. Růst obyvatelstva venkovských oblastí v následujících dekádách je spíše vyrovnaný a odhaduje se, že po roce 2020 se zmírní, zatímco počet městského obyvatelstva se bude stále zrychlovat, až by se počty obyvatelstva obou oblastí měly střetnout v hodnotě zhruba 540 milionů obyvatel ke konci 20. let 21. století, ale zatímco počet městského obyvatelstva stále poroste, u venkovského obyvatelstva se budou přírůstky snižovat. Z obr. 1 je patrné, že městské obyvatelstvo mezi roky 2000-2030 vzroste asi o 300 milionů.

Obr 1: Trendy růstu venkovského a městského obyvatelstva v Subsaharské Africe

zdroj: UN-World urbanization prospect, 2003

4.1 Historie měst Před příchodem Evropanů na africký kontinent již města existovala, ale byla velmi řídce rozmístěna. Aryeetey-Attoh9 ve své knize píše, že velká města v Africe existovala jako kulturní, náboženská centra a také centra obchodu, nejranější města vznikala hlavně podél středního toku Nilu. Předkoloniální města již měla jasně definovanou dělbu práce, třídní strukturu a komunikační síť. Po příchodu Evropanů začala růst města podstatně rychleji, osídlování probíhalo nejprve podél afrického pobřeží, kde rostly přístavy a teprve postupně se kolonizátoři přemisťovali do

8 9

UN, 2003 Aryeetey-Attoh, S., 1997, str. 183

15

vnitrozemí. Podle Šindlera10 Mnohá města vyrostla z pevností Evropanů, byl to například Dakar, Lagos nebo Luanda. Mnohá z těchto měst se stala městy hlavními, a u některých států přetrvávají dodnes. Důležitou oblastí v době kolonizace byl jih Afriky, zejména pro své nerostné bohatství, hlavní branou do vnitrozemí bylo Kapské město. Na počátku 20. století ještě nebyl růst počtu obyvatel a tím i velikosti měst tak dramatický. Vždyť v roce 1910 překračoval hranici 100 000 obyvatel pouze Ibadan, měst s více než 50 000 obyvateli bylo velmi málo, bylo to madagaskarské Antananarivo, Ogbomosho a Ilorin v Nigérii, Durban v Jižní Africe, Kapské město a Johannesburg tamtéž. Umístění 3 padesátitisícových měst ze šesti v Jižní Africe, svědčí o důležitosti jihoafrického regionu za kolonizace. V tomto období se města, která jsou dnes důležitá, nacházela teprve ve fázi zrodu a jejich populace byla početně bezvýznamná. Před 2. světovou válkou už se vedoucím městem, co do počtu obyvatel, stal Johannesburg a rozvíjela se i další města díky novým komunikacím a průmyslovým závodům. Ovšem prudký nárůst městského osídlení Afrika zažila po 2. světové válce, zlomový byl rok 1960, kdy získalo 17 státu nezávislost. Nové státy potřebovaly svá administrativní a kulturní centra, do nichž začalo proudit velké množství migrantů z venkovských oblastí. V souvislosti s městy, která vznikala za období kolonialismu, lze zmínit skutečnost, že po dosažení nezávislosti chtěly některé subsaharské státy přetrhat pouto s minulostí vybudováním nových hlavních měst. Podle Daňka11 byla mnohá města plná viditelných symbolů koloniální moci, proto se vlády jednotlivých zemí snažily vybudovat nová hlavní města, což mělo symbolizovat přerušení vazeb s koloniální historií. Příkladem je Východoafrická Abuja v Nigérii, které jako hlavní město předcházel Lagos nebo Yamoussoukro v Côte d’Ivoire , před nímž byl hlavním městem Abidjan. Pacione12 říká, že většina afrických měst se od 60. let 20. století, tedy po získání nezávislosti, měnila a tyto změny shrnul ve 4 bodech: 1) Mnohá nabývala na velikosti. Existují 2 hlavní trendy. Zatímco největší města pokračovala v expanzi, míra populačního růstu se zpomalila a zatímco hlavním zdrojem růstu populace, po dosažení nezávislosti, byla migrace venkov-město, nyní je to hlavně přirozený přírůstek. Druhým trendem je, že středně velká města v mnoha zemích, rostou

10

Šindler, 1999, str. 58 Daněk, 2002, str. 28 12 Pacione, 2002, str. 105-108 11

16

přinejmenším stejně rychle, jako města největší. To může být způsobeno zhoršujícími se podmínkami infrastruktury a veřejných služeb v hlavních městech 2) Zhoršení poskytování služeb a infrastruktury je výsledek nesouladu mezi ekonomickým a městským růstem. Pakliže bude národní a městská ekonomika stagnovat a městská populace bude nadále růst, zdroje potřebné pro stavbu cest, vodovodních systémů, bydlení atd., nebudou schopny uspokojovat poptávku. 3) Také trh práce se změnil, v 60. letech se vzdělávací systém rozšiřoval a afričtí absolventi neměli potíž sehnat dobrou práci ve veřejném nebo soukromém sektoru, avšak pozdější privatizace veřejného sektoru značně zredukovala tyto možnosti. Proto je v mnoha městech na vzestupu stínová ekonomika neboli informal economy a ta roste v přímé závislosti na potřebách chudých vydělat si peníze. 4) Všechny tyto změny mají vliv na formu města. Za období kolonizace byl např. komerční střed města neboli central business district (CBD) ohniskem městského života, kdežto dnes je centrum gravitace posunuto tím, jak se lidé přesunují na periferii, kde jsou ceny bydlení nižší. Ve sledování vývoje afrických měst se blížíme k současnosti. Na konci 90. let bylo pouze na jih od Sahary už přes 170 velkých měst, u nichž Šindler13 poukazuje na to, že 30 měst z tohoto počtu má více než 500 000 obyvatel a 18 je milionových, kam patří např. Dar es Salaam (1,5 milionů obyvatel), Ibadan (1,4 milionů) nebo Freetown (1,3 milionů) Podle UN14 jsou definována megaměsta jako ta, která mají velikost převyšující 10 milionů obyvatel a velmi velká města s asi 5 miliony obyvatel a právě z druhé skupiny najdeme v Subsaharské Africe 2 města - Kinshasu a Lagos. Je odhadováno, že do roku 2015 jich přibude. Kessides15 uvádí, že fenoménem současné Subsaharské Afriky jsou tzv. Primate cities v českém překladu by to mohla být dominující města (mají více než dvojnásobek obyvatel než 2. největší město země) a zároveň absence středně velkých měst. I když podle Šindlera16 probíhal vývoj v některých městech rovnoměrněji, např. Zimbabwe má 2 významná průmyslová centra-Harare a Bulawayo.

13

Šindler, P., 1999, str. 59 UN, 2004 15 Kessides, Ch., 2006, str. 14 16 Šindler, P., 1999, str. 61 14

17

4. 2. Primate cities Podle Pacioniho17 je fáze tzv. primate cities součástí urbanizačního cyklu, v této fázi narůstá podíl ekonomických aktivit a populace země ve velmi koncentrovaných a rychle rostoucích „primate cities“, kterých je velmi málo, v zemích Subsaharské Afriky bývá zpravidla 1 nebo 2. Fázi lze dělit do 3 stádií: 1) Rané stádium, ve kterém tato města dosahují dominance v urbánním systému a jsou destinací pro velkou část migrantů v rámci regionální migrace. 2) Rychle rostoucí města mají stále ještě jedno jádro, ale projevuje se zde výrazně suburbanizace, suburbanní uzly jsou budoucími jádry v multi-nodálních „primate cities“. Města střední velikosti rostou rychleji než ostatní. 3) „Primate cities“ už mají více jader a dominují celému urbánnímu systému jak ekonomicky tak prostorově. Expanze tohoto systému tedy vede k tomu, že se z jednoho nebo více měst střední velikost stane město větší, než veškerá kolem existující. Jev „primate cities“ bývá měřen, jak poznamenává Aryeetey-Attoh18 jako podíl obyvatel, žijících v největším městě země a obyvatel, žijících ve zbývajících městech nebo ve 2. populačně největším městě. Mívají až dvojnásobnou populaci než následující města. „Primate cities“, jak ukazují údaje UN19, nejsou záležitostí jen malých zemí, jako je Burundi, Gambie nebo Togo, kde hlavní města dominují městské krajině, ale týkají se i větších zemí jako je Nigérie, Demokratická Republika Kongo nebo Angola. O tom, že „primate cities“ jsou nejméně dvakrát populačně větší, se můžeme přesvědčit po nahlédnutí do statistik UN20, kde lze nalézt největší města každé země. Tak například nigerijský Lagos (8,8 milionů obyvatel) je téměř třikrát větší než 2. největší město Kano s necelými 3 miliony obyvatel. Největší město v Demokratické republice Kongo Kinshasa je skoro šestkrát větší než Lubumbashi (1,4 milion obyvatel). V některých zemích existuje pouze jedno město s populací větší než 2 miliony a další velké město, které by přesahovalo populační hranici 750 000 obyvatel, úplně chybí. To je patrné například v Senegalu, kde je největší město Dakar, Tanzánii (Dar es Saalam) nebo Etiopii (Addis Ababa). Dalším zajímavým jevem v některých státech je úplná absence měst, která by přesahovala hranici 750 000 obyvatel. Takto velké město chybí například, pomineme li ostrovní státy, ve Středoafrické republice, Džibutsku, Gabonu, Namíbii nebo Malawi. U států 17

Pacione, 2002, str. 75-77 Aryeetey-Attoh, S., 1997, str. 201 19 UNa, 2007 20 UNb, 2007 18

18

jako je Džibutsko, které má celkově necelých 800 000 obyvatel nebo Rovníková Guinea, kde žije jen málo přes půl milionu obyvatel, je to pochopitelné. Mnohá z „primate cities“ se vyvinula z koloniálních administrativních center a podle Aryeetey-Attoha21 zůstala enklávami moderního rozvoje. Toto společně s ekonomickým, strukturálním a institucionálním úsilím zodpovídá za vzrůst nerovnosti mezi „primate cities“ a jejich periferijním zázemím. Dominance „primate cities“ v africké městské krajině je posilována mnoha efekty, které čerpají lidské a přírodní zdroje z venkovských oblastí. Tab. 1: Největší města Subsaharské Afriky Město 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.

Lagos Kinshasa Luanda Abidjan Johannesburg Kapské Město Kano Addis Ababa Nairobi Dar es Salaam Durban Ibadan Dakar

Země Nigérie Dem. rep. Kongo Angola

Côte d’Ivore JAR JAR Nigérie Etiopie Keňa Tanzanie JAR Nigérie Senegal

Populace (tis.) 9 466 7 843 4 000 3 802 3 435 3 215 3 140 3 100 3 010 2 930 2 729 2 628 2 604

(zdroj: UN, 2007)

4.3. Typy afrických měst Na základě historie, zejména podle způsobu a období vzniku, O’Conor22 navrhl 6 typů afrických měst. 1) Původní města – existovala už dalece před kolonizací, zpravidla byla obehnána hradbami a v jejich centru stál palác a trh. Nejlépe zdokumentovaným původním městem je například Addis Ababa v Etiopii, v tomto sídle se už v současnosti mísí moderní architektonické znaky s původními, jako třeba moderní radnice „Piazza“ kontrastuje s okolím města, kde se nachází chudé přístřešky. 2) Islámská města – to jsou například sahelská města jako Zaria nebo Sokoto v převážně muslimské Nigérii nebo N’Djamena v Čadu. Jsou zde jasně patrné islámské stopy jako 21 22

Aryeetey-Attoh, S., 1997, str. 202 O’Conor, A., 1983, str. 159

19

mešity, minarety či pevnosti. Budovy a komunikace jsou budovány s hlavním cílem střežit soukromí (např. zdi bez oken nebo různě se klikatící komunikace) 3) Koloniální města – mnoho ze současných afrických měst je ovlivněno kolonialismem, jak již bylo zmíněno dříve. Tato města byla budována především jako administrativní základny nebo centra obchodu. Jsou charakterizována sociální, prostorovou a funkční segregací lidí a využití půdy a zde jako příklad poslouží města Bouaké v Côte d’Ivore nebo nigerijské Enugu. 4) Evropská města – primárně byla budována jako sídla pro Evropany a byly to v podstatě repliky měst evropských. Určujícím rysem u těchto měst je podíl bílých a barevných čtvrtí. Jsou to např. Harare v Zimbabwe nebo Nairobi v Keni. Nairobi bylo za dob kolonizace přísně segregované, v jiných částech města a také jinak bydleli Afričané, Evropané a Asiaté. Samozřejmě Evropané kontrolovali ekonomiku a administrativu města, Asiaté byli obchodníci a umělci a Afričané vykonávali jen podřadné práce a z toho důvodu Nairobi nikdy nepovažovalo mnoho Afričanů za skutečný domov a toto všechno se v uspořádání města odráží dodnes. 5) Duální města – jsou taková sídla, ve kterých se vedle sebe vyskytují dvě a více zmíněných charakteristik. O’Connor jako duální město identifikoval Nigerijské Kano, kde je patrný muslimský odkaz ve formě zdí, obehnávajících novější zastavěné oblasti s typickými rysy koloniálního města. 6) Hybridní města – duální města, kde se střetávají původní a jiné elementy. Mnoho dnešních měst Subsaharské Afriky jsou hybridy původního, koloniálního, zahraničního a moderního vývoje. Dobrou ilustrací je Accra v Ghaně.

5. Příčiny urbanizace Jak již bylo řečeno dříve, hlavními zdroji populace, která přispívá k ohromným nárůstům měst Subsaharské Afriky, jsou podle Kessides23 přirozený přírůstek obyvatelstva, migrace z venkovských oblastí do měst a začleňování dříve venkovských oblastí do městských periferií. A právě těmto 3 nejdůležitějším zdrojům se bude věnovat tato kapitola.

23

Kessides, Ch., 2006, str. 8

20

5. 1. Přirozený přírůstek obyvatelstva měst V současné době mají africká města vysoký počet obyvatel, proto je v takových oblastech vysoký přirozený přírůstek obyvatel. Díky tomu jsou města schopna neustálého růstu a to i bez příchozích migrantů do měst. Společně s migrací z venkova je přirozený přírůstek městského obyvatelstva největším přispěvatelem k rychlému růstu měst. Vysoký přirozený přírůstek městského obyvatelstva je podle Nsiaha-Gyaabaha24 posilován zlepšenou lékařskou péčí ve městech, dostupnějšími hygienickými zařízeními a většími zásobámi potravin. Tyto faktory pomáhají snížit úmrtnost a povzbuzují růst městské populace. V důsledku špatného vedení statistik a nedostatečných sčítání obyvatel v mnoha afrických zemích nelze zjistit přesnou hodnotu přirozeného přírůstku městských obyvatel, aniž by byla ovlivněna již započítanými imigranty. Následující tabulka 2, proto ukazuje hodnoty celkového ročního přírůstku obyvatelstva pro jednotlivé regiony a pak zvlášť průměrný roční přírůstek městského a venkovského obyvatelstva mezi lety 2000 a 2005.

Tab. 2: Míra ročního přirozeného přírůstku v regionech Subsaharské Afriky za období 2000-2005 Region Subsaharské Afriky

Míra ročního prům. Míra ročního přir. přírůstku venkovského přírůstku (%) obyvtelstva (%)

Míra ročního prům. přírůstku městského obyvatelstva (%)

Východní Afrika

2,4

1,5

4,3

Střední Afrika

2,6

1,8

4,1

Jižní Afrika Západní Afrika

0,7 2,4

-0,4 1,4

1,5 4,2

(zdroj: UN, 2006) Podívejme se na tabulku 2, ve které jsou udány podle UN25 hodnoty míry ročního přirozeného přírůstku pro jednotlivé regiony, míra ročního průměrného přírůstku venkovského obyvatelstva a míra průměrného ročního přírůstku obyvatelstva. Tyto regiony jsou celkem vyrovnané, co se týče jednotlivých indikátorů, výrazněji odlišný je pouze region Jižní Afriky, kde je míra ročního průměrného přírůstku nižší. Tento rozdíl je dán zejména Jihoafrickou republikou a její vyspělostí oproti jiným státům Afriky.

24 25

Nsyah-Gyaabah, K., 2004 UN, 2006

21

V některých zemích míra celkového přirozeného přírůstku v 90. letech mírně poklesla, což Goliber26 zdůvodňuje klesající mírou porodnosti a stabilizovanou nebo stoupající mírou úmrtnosti vlivem epidemie HIV/AIDS.

5.2. Migrace Migrace z venkova do měst, je dalším ze zdrojů, které přiživují městský růst. Existují různé důvody, proč se lidé rozhodnou, přestěhovat se z venkova do města. Souhrnně se tyto důvody dají označit jako push a pull faktory, jak již bylo zmíněno dříve. Mezi silnými push faktory, tedy těmi které lidi nutí opouštět domov, jsou uváděny chudoba, degradace životního prostředí, náboženské spory, politické pronásledování, nedostačující potravinová zásoba nebo nedostatečné poskytování základních služeb atd. Pull faktorem nebo také to co lidi přitahuje na novém místě pobytu, může být touha po lepším zaměstnání, celkové výhody a příležitosti, které město nabízí, jako je vzdělání, zdravotní péče, přístup k elektřině, pitné vodě, novým zkušenostem,… DFID27 poukazuje na to, že spojení mezi venkovem a městem vyvinuté migrací, se odehrává ve formě posílání remitencí, povzbuzování iniciativ komunit k budování infrastruktury a spojení venkovských producentů s městskými trhy. Kessides28 poukazuje na analýzu prováděnou v Ugandě 2002–2003, která se týkala migrantů z venkovských oblastí do měst. Ukázala, že 56 % z celkového venkovského obyvatelstva nikdy nemigrovalo, 31,9 % jednou a 11,9 % dvakrát nebo vícekrát. Když se zjišťovaly důvody migrace, nejvíce respondentů uvedlo hledání práce, ostatní ekonomické důvody, svatba, vzdělání a 1,9 % respondentů hledalo bezpečí. Mnoho lidí migrovalo z více důvodů dohromady.

5.2.1. Push faktory 1) Degradace životního prostředí – Lidé ve venkovských oblastech často využívají k obživě přírodní zdroje, jako je dřevo na topení a stavbu obydlí nebo loví volně žijící zvířata k jídlu a kvůli kožešinám. Může se stát, že časem tyto zdroje vypotřebují a místo kde žijí, už pro ně nemusí být vhodné, je tedy logické, že v takovém případě hledají nové místo k žití, kterým se může stát město. S nadměrným využíváním přírodních zdrojů souvisí 26

Goliber, T. J., 1997 DFID, 2004, str. 1 28 Kessides, Ch., 2006, str. 32 27

22

degradace půdy, odlesňování nebo eroze jako jeho důsledky. Všechny tyto faktory dělají život na vesnici velmi obtížný. 2) Válečné konflikty – V blízkosti venkovských oblastí může vypuknout válečný konflikt například mezi 2 znepřátelenými etnickými skupinami, nejdříve se lidé mohou, ve snaze najít bezpečí, přemístit do města. Zpravidla ale při válečných konfliktech už neprobíhá jen migrace vnitřní, lidé utíkají za hranice státu, avšak i tam směřují do velkých měst, jako tomu bylo například z demokratické republiky Kongo do Sierra Leone, stovky tisíc lidí vyhnaných válkou hledalo útočiště v hlavním městě. Od roku 1985 do roku 2001 je odhadovaný nárůst obyvatel Freetownu z 384 tis. na 837 tis., přičemž největší nárůst se odehrával během občanské války (1991–2001). Jen málo afrických zemí je ušetřeno pustošení válečnými konflikty, diktátorských vlád nebo intervence ve formě vnějších sil a ostatních afrických vlád, jak píše Sommers29. 3) Přírodní podmínky – člověk už nemůže dále setrvat na místě svého bydliště ať už z důvodů velkého sucha, které mu zničilo celou úrodu, ze které živil rodinu, nebo povodně, která mu zničila obydlí a veškeré hospodářství, to samé může způsobit požár, či jiné přírodní katastrofy. 4) Přístup ke službám a infrastruktuře – Člověk, který je například vážně nemocný, potřebuje, aby ho od lékařských služeb, dělila kratší vzdálenost. Lidé, u kterých je nemoc v pokročilém stádiu, už si nemohou dovolit chodit desítky kilometrů pěšky, potřebují mít lékařskou pomoc na dosah. 5) Nedostatečná zásoba potravin – Absence finančních zdrojů, či přírodní podmínky mohou způsobit, že lidé nemohou vypěstovat žádné potraviny na svoji obživu, hlad je donutí opustit domov a vydat se za snad lepšími podmínkami, které nabízí velkoměsta. 6) Politické pronásledování – V některých afrických zemích, mohou být lidé pronásledováni pro své přesvědčení, mohou třeba patřit k nežádoucí etnické či náboženské skupině. Proto jsou nuceni opustit svůj příbytek v řídce osídlené oblasti a přemístí se do měst, kde jsou hůře vypátratelní a mohou se snadněji schovat. 7) Chudoba – Tento poslední faktor se prolíná a souvisí se všemi dosud jmenovanými. Člověk může živořit, protože mu úrodu zničily nepříznivé přírodní podmínky, protože nemá žádné finanční prostředky k tomu, aby se uživil, je už tak nemocný, že nemůže pracovat a vydělávat, nezvládne si dojít k lékaři, atd. Město se mu může jevit jako jediné východisko.

29

Sommers, M., 2003, str. 1-2

23

Podle Pendera a spol30 jsou příkladem, kde se střetává více faktorů dohromady, některé části Východoafrické vysočiny, kde jsou rurální oblasti sužovány chudobou, nízkými výnosy, degradací přírodních zdrojů. V těchto částech jsou odlesňovány velké plochy, půda je degradována erozí a zmenšuje se počet farem. Mnoho farmářů zde přežívá s méně než jedním dolarem na den.

5.2.2. Pull faktory 1) Hledání práce – V rurálních oblastech se často velmi obtížně hledá práce, buď je jí málo, nebo dokonce žádná. Zase to souvisí s push faktory, protože se zde lidé živí převážně zemědělstvím, což je závislé na přírodních podmínkách, ty mohou naprosto zničit úrodu. Proto je město přitažlivé svými pracovními příležitostmi, je zde snazší najit práci a hlavně v rozmanitých oborech 2) Přístup ke službám – Ve městech se lidé dostanou ke službám, které často na venkově nejsou k dispozici, pro člověka je pohodlnější mít nablízku lékařskou péči, moci se vzdělávat, používat elektřinu či přístup k pitné vodě. To je silná motivace, proč se odstěhovat do města. 3) Nové zkušenosti – To co také lidi může přitahovat na městech, ale jistě v menší míře než předešlé důvody, je touha po nových zkušenostech, potkávat se s novými kulturami a novými lidmi. Na venkově se člověk může cítit tak trochu stranou dění a to touží změnit, proto míří do velkých měst ve snaze některý ze zmiňovaných cílů nalézt. 4) Odbourávání migračních barier – Migrace je podle UNFPA31 usnadněna díky redukci fyzických bariér, jako jsou vzdálenost a doprava. Existenci jakýchsi sociálních barier zase odbourává síť přátel nebo rodina, kterou člověk, rozhodující se zda migrovat, má ve městě a která ho tam přitahuje. Vědomí svobody pohybu může migraci zvyšovat. Druhá strana mince pak často je, že člověk potřeby, kvůli kterým odešel z domova, neuspokojí, protože vlády nejsou schopny fungující poskytování služeb a potřebnou infrastrukturu zajistit. A tak potom i ve městě živoří, práce není mnoho v důsledku velké konkurence a bydlet se dá jen ve slumech, kde jsou špatné hygienické podmínky. Ale situace nově příchozích imigrantů podle Kessides32 není horší než stávajících městských obyvatel nebo je horší jen nepatrně. Nebylo dokázáno větší znevýhodnění imigrantů, ani že by byli chudší nebo hůře situováni než dlouhodobí obyvatelé, vše se odvíjí

30

Pender, J. a spol., 2006, str. 2-4 UNFPA, 1996 32 Kessides, Ch., 2006, str. 31 31

24

od toho, jaké má imigrant nebo stávající obyvatel města schopnosti, jak je dovede dále rozvíjet, jestli se dovede rychle adaptovat, jak je vzdělaný a od jeho schopnosti uplatnit iniciativu a svůj lidský kapitál v městské ekonomice.

5.2.3. Remitence Jedním z významných zpětných toků město-venkov a zároveň důležitým příspěvkem městské ekonomiky venkovu jsou remitence. UNFPA33 remitence považuje za část charakteru vazeb, povinností a dobrovolné pomoci, která pomáhá nejen posílit spojení mezi rodinou a členy komunity, ale také mezi komunitami v odlišných bodech kontinua venkov město. Kessides34 poznamenává, že mnohem více příspěvků na venkov plyne od pracujících ve stínové ekonomice než od pracujících ve formálním sektoru. Tiffen35 také poukazuje na to, že remitence členů rodiny, kteří žijí ve městě, tvoří značnou část příjmů venkovských obyvatel a pomáhají při udržování chodu venkovských farem. Podle studie, kterou vypracovali McKay a Aryeetey36, byly jako největší činitelé redukce chudoby pro obyvatele venkovských lesních oblastí, identifikovány právě remitence, které vzrostly mezi roky 1992 a 1998 ze 14 % na 20 % celkových příjmů.

5.2.4. Srovnání městské a venkovské chudoby Podmínky života ve městě se samozřejmě liší od podmínek venkovského života. Podle UNFPA37 závisí obživa pracovní síly ve městě na přístupu k práci; schopnost neformálního sektoru zaměstnávat lidi bez práce ve městech, je omezená; chudí ve městech jsou více zranitelní vůči změnám tržních podmínek; ženy v roli hlavy rodiny, nejvíce zranitelná skupina, jsou mnohem častější ve městech; chudí v městských oblastech mají tendenci platit více za služby; městští obyvatelé mají také tendenci upřednostňovat kvalitnější jídlo, což je samozřejmě dražší; environmentální rizika jsou vyšší ve městech; výměna ve městech je více založená na penězích a zvýhodněni jsou tudíž ti, kteří disponují financemi, proto je tedy ve městech důležitější finanční hotovost.

33

UNFPA, 1996 Kessides, Ch., 2006, str. 33 35 Tiffen, M., 2003, str. 1354 36 McKay, A., Aryeetey, E., 2004, str. 18-19 37 UNFPA, 1996 34

25

5.3. Začleňování venkovských oblastí do městských periferií. Město je limitováno nějakými hranicemi, s tím jak město neustále roste a mění se velikost jeho plochy, mění se i tyto hranice. Jestliže se tedy město rozrůstá do prostoru, absorbuje i přilehlé menší venkovské oblasti, ty se stávají součástí města, tudíž i obyvatelé v nich žijící, se začnou připočítávat k obyvatelům města. Děje se tak v mnoha městech, příkladem za všechna je Gaborone, hlavním městě Botswany, kde jak uvádí Rakodi38 odkupuje vláda půdu s farmami soukromých vlastníků okolo města. Touto půdou se vláda snaží řešit otázky bydlení a vlastnictví půdy, nabízí tyto pozemky lidem, kteří si přejí bydlet na vlastním pozemku. Nebo další příklad hlavní město Lesotha Maseru rozšiřuje svoje hranice, hlavně díky neformálním obydlím, které se neustále rozrůstají a pohlcují venkovské oblasti a usedlosti, což se děje i v mnoha dalších městech.

6. Dopady urbanizace Je zřejmé, že z enormních růstů měst v Subsaharské Africe, vyplývají důsledky, vztahující se hlavně na samotné obyvatele měst, ale některé následky se vztahují na daleko širší oblasti, než jsou jen města, mnohdy zasáhnou i obyvatele venkovských oblastí. Tato kapitola se proto bude zabývat celou řadou problémů, které právě rychlé tempo urbanizace způsobuje. Aryeetey-Attoh39 shrnuje tyto problémy do 5 kategorií: „urban primacy“; městský neformální sektor, nedostatek bydlení; hospodaření s půdou a zajištění infrastruktury, poskytování služeb a správa měst. K těmto skupinám lze ještě doplnit dopady na životní prostředí a šíření nemocí. Každá kategorie obsahuje ještě dílčí problémy, které je třeba řešit. Těmito problémy jsou například: znečištění, nakládání s odpady, drancování přírodních zdrojů, šíření nemocí, zábor místa, změny v land use, zásoba potravin, přístup k pitné vodě, růst slumů, problémy s vlastnictvím půdy, růst neformálního sektoru,…

6.1. Urban primacy Tomuto jevu již byla věnována kapitola 4.2.

38 39

Rakodi, C., 2007 Aryeetey-Attoh, S., 1997, str. 201

26

6.2. Městský neformální sektor Podle Aryeetey-Attoha40 je urbanní dualismus, což je koexistence formálního sektoru s neformálním, společným fenoménem pro dnešní africká města. K objasnění pojmu formální sektor, lez použít definice Weekse41, který udává, že formální sektor zahrnuje veřejný a soukromý sektor podniků, které jsou oficiálně uznané, podporované a regulované vládou. Naopak neformální sektor podle GDRC42 zahrnuje všechny ekonomické aktivity, které nejsou oficiálně regulované a jsou prováděny mimo pobídkový systém nabízený státem a jeho institucemi. Flodman Becker43 neformální ekonomiku charakterizuje následovně: nízké vstupy požadované na základě kapitálové a profesionální kvalifikace; operace v malém měřítku; dovednosti často získané mimo formální vzdělání; intenzivní pracovní metody produkce a adaptovaných technologií. Samotné slovo neformální může vytvořit obraz lidí, kteří vydělávají jen v oblasti kriminálních aktivit, prostituce nebo drog, ale Aryeetey-Attoh44 upozorňuje, že neformální ekonomika zahrnuje řadu kreativních a talentovaných lidí, kteří hodnotně přispívají do městské ekonomiky, jsou to například umělci, tradiční řemeslníci, zlatníci, švadleny,… Neschopnost omezeného formálního sektoru, který vytváří pracovní příležitosti, pojmout velké množství imigrantů, logicky vyústila ve vznik a následný vzrůst neformálních aktivit. Timalsina45 uvádí, že neformální ekonomika v afrických městech roste daleko rychleji než formální. Neformální ekonomika se dokonce stává hlavním mechanismem ekonomického růstu a rozvoje. Stanovit přesné hodnoty růstu neformální ekonomiky a v ní pracujících lidí je velmi těžké kvůli neadekvátním metodám sběru dat a odlišným definicím. UNDP46 odhaduje, že neformální ekonomika měst Subsaharské Afriky vzrostla mezi lety 1980 a 1989 o 6,7 % za rok, a zatímco formální sektor vytvořil nabídku asi jen 500 000 pracovních míst, neformální ekonomika vytvořila kolem 6 000 000 nových pracovních příležitostí. V roce 1990 lidé pracující v tomto sektoru tvořili až 60 % ekonomický aktivních z celé Subsaharské Afriky. Co se týče novějších dat, v roce 2002 ILO47 ve svém reportu uvedla, že region Subsaharské Afriky má nejvyšší podíl pracujících v neformální ekonomice a ekonomicky aktivních

40

Aryeetey-Attoh, S., 1997, str. 202 Weeks, J., 1975, str. 2 42 GDRC, 2008 43 Flodman Becker, K., 2004, str. 11 44 Aryeetey-Attoh, S., 1997, str. 202 45 Timalsina, K. P., 2007, str. 3 46 UNDP, 1993, str. 41 47 ILO, 2002, str. 16-17 41

27

celkem. Je odhadováno, že mezi lety 1992-2002 byla práce v neformálním sektoru zodpovědná za 3/4 pracujících v nezemědělském sektoru. Pro ženy Subsaharské Afriky neformální sektor představuje 92 % všech pracovních příležitostí mimo zemědělství (oproti 72 % pro muže) a téměř 95 % těchto pracovních míst je prováděno jako samostatně výdělečná činnost a jen 5 % je zaměstnání placených. Ze všech aktivit neformální ekonomiky převláda pouliční prodej. Schneider48 říká, že měřit neformální sektor můžeme nejen podle počtu v něm pracujících, ale také podle podílu na HND, hodnoty vybraných zemí můžeme vidět v grafu 2. Z něho je patrné, že nejvyššího podílu neformálního sektoru a HND z vybraných států dosahuje Zimbabwe, Tanzanie nebo Nigérie a naopak nejnižšího JAR, Kamerun nebo Botswana.

Graf 2: Velikost neformálního sektoru v Subsaharské Africe

Zdroj: WB, 2002

48

Schneider, F., 2002, str. 5

28

6.3. Problémy s bydlením Subsaharská Afrika se potýká s mnoha problémy v důsledku rychlého růstu měst, dalším a zároveň palčivým problémem je nedostatek adekvátního a dostupného bydlení, které není vláda schopna zajistit. Lidé, přicházející do města, často neví co dělat, protože příležitostí k bydlení je málo, buď je příliš drahé, jen malá část lidí z příchozích migrantů nebo městské chudiny si může dovolit platit předražené nájmy za bydlení, anebo prostě důstojné bydlení pro takové množství lidí není k dispozici. Lidem proto často nezbude nic jiného, než si postavit přístřešek v koloniích neformálního bydlení (informal housing settlement). Tyto rozsáhlé oblasti chudých příbytků se nazývají slumy.

6.3.1. Slumy UN-HABITAT49 slumy nejjednodušeji popisuje jako velmi hustě osídlené městské oblasti charakterizované nevyhovujícím bydlením, bídou a nečistotou. Zatímco vysoká hustota populace a nízká úroveň kvality bydlení jsou kritéria fyzická a prostorová, bída a nečistota jsou kritériem chování a sociálním kritériem. Stávají se asi nejviditelnějším dopadem městské chudoby. Kvalita bydlení ve slumech se liší od nejjednodušších chýší k permanentním strukturám, přístup k nezávadné vodě, elektřině, hygieně a ostatním základním službám bývá omezen. Problémem často také bývá, že chudá obydlí bývají nelegální, majitelé příbytku často nejsou majiteli pozemků, na kterých obydlí stojí. Bývají lokalizovány ve velmi nebezpečných oblastech, které jsou vystaveny nepříznivým přírodním podmínkám, na takových místech jsou např. časté povodně,… Obyvatelé také mívají k dispozici jen minimální prostor, na kterém si své přístřešky zhotovují. Jejich příbytky pak obsahují mnohé konstrukční vady a mohou své obyvatele ohrozit na životech. UN-HABITAT50 odhaduje, že v roce 2001 žilo ve slumech celého regionu Subsaharské Afriky až 72 % městské populace, což je dost velký podíl. Navzdory snahám o rozšíření základních služeb pro slumy v některých afrických městech, zlepšení nemůže udržet tempo s velmi rychlým růstem městské populace. Zatím nejsou záznamy, že by se situace zlepšovala a tak velká část populace regionu pokračuje s přežíváním v neadekvátních životních podmínkách.

49 50

UN-HABITAT, 2003a, str. 8 UN-HABITAT, 2003b, str. 33-34

29

Asi 34 zemí ze skupiny LDCs51 se nachází právě v Africe. V těchto zemích v roce 2001 žilo až 82 % městské populace ve slumech oproti průměru všech LDCs, kde to bylo 72,5 %. Mezi země s nejvyšším podílem obyvatel žijících ve slumech a městských obyvatel patřily země jako Somálsko, kde se odhaduje, že až 97,1 % obyvatel země žije ve slumech, Etiopie 99,4 % obyvatel slumů, Mozambik 94,1 %, Čad 99,1 %, Niger 96,2 % nebo Sierra Leone 95,8 %. Naopak k zemím s nejmenším podílem městského obyvatelstva žijícího ve slumech patřily v roce 2001 Zimbabwe s rekordními 3,4 % obyvatel, žijících ve slumech, potom následuje skok a dalším městem s relativně nízkým podílem městských obyvatel žijících ve slumech je JAR s 33,2 %. Zimbabwe má tak nízký podíl kvůli své tvrdé protislumové politice, která bude zmíněna ještě později.

6.4. Hospodaření s půdou Dosažitelnost a správné nakládání s pozemky je velmi důležité pro zlepšení kvality městského prostředí v Subsaharské Africe. Problém s vlastnictvím půdy je velmi provázaný se slumy, protože, jak již bylo řečeno dříve, velká část městské populace se uchyluje do slumových čtvrtí, kde si zbudují příbytek na pozemku, kterého nejsou vlastníky, a tudíž je jejich obydlí nelegální. Toulmin uvádí52, že vlastníci těchto pozemků jsou často nejasní. Vlastnictví pozemků bývá předmětem soupeření, protože o pozemky mívají zájem politicky mocné skupiny a velice často jde právě o plochy, na nichž se nacházejí rozsáhlé slumy. Vlády také mohou slumy nechat srovnat se zemí, protože potřebují tyto pozemky ke svým účelům (může se jednat o potřebu výstavby nového bydlení pro rostoucí městskou populaci,…), ale na tomto nejvíce tratí nejchudší lidé, kteří v těchto částech města žili. Je to důsledek toho, že nemají potvrzeno vlastnictví pozemku, na kterém žijí a během několika chvil mohou přijít o své domovy. Rychlý městský růst má také znatelný dopad na ceny pozemků na periferiích, právě tam se rychle zvyšují. Vlivem rostoucí plochy města dochází k vysidlování farmářů z farem přilehlých městu. Vlády mohou také půdu vyvlastnit kvůli různým pracím a budoucím projektům, například výstavbě silnic,… Problém je, že odstupujícím vlastníkům vyplatí jen velmi malé kompenzace, často vysoce neadekvátní k projektům, které na jeho pozemku budou stát. Například nedávné odhady nevyplacených kompenzací za pozemky vládou v Ghaně představovaly mnoho milionů dolarů. V Západní Africe mají asi jen 2-3 % pozemků svého právoplatného vlastníka, např. v Burundi je méně než 1 % půdy registrováno. Ve Východní a Jižní Africe je to sice vyšší 51 52

LDCs neboli least developed countries je označení pro nejméně rozvinuté země Toulmin, C., 2006, str. 28 - 34

30

podíl, ale i když vlastníci mají dokumentaci k pozemku, může se přesto stát, že tato dokumentace nebude shledána dostačující a platnou. Pozemky se často předávaly po rodinách, významný zásah do systému pozemkového vlastnictví představoval kolonialismus. Koloniální politiky byly navrhovány podle AryeeteyAttoha53 tak, aby připravovaly Afričany o jejich půdu. Např. v zemích Střední a Jižní Afriky (Rwanda, Burundi, Mozambik,…) byla půda Afričanům konfiskována a častokrát na ní ještě potom byli nuceni pracovat. Jednání koloniálních velmocí způsobilo sociální izolaci Afričanů a vytvořilo fragmentovaný a problematický systém pozemkového vlastnictví, který přetrvává dodnes. Extrémním příkladem nefunkčnosti trhu s pozemky a bydlením podle Kessides54 je Etiopie, ve které se promítají dopady předchozích pozemkových politik, tady konkrétně socialistické. Výzvou do budoucna pro africké státy bude vypracování zásadní pozemkové reformy.

6.5. Zajišťování infrastruktury, poskytování služeb a správa města Tak jako vláda selhává při rostoucím počtu městských obyvatel při zajišťování adekvátního bydlení, tak také selhává při poskytování služeb a zajištění infrastruktury pro důstojný život a to v mnoha ohledech.

6.5.1. Zásoba vody a hygienická zařízení Lidem v afrických městech nejsou zdaleka poskytovány adekvátní služby týkající se přístupu k nezávadné vodě a hygienickým zařízením. Jestliže městští obyvatelé přístup k těmto službám mají, pak jsou velice často poskytovány malými podnikateli z neformálního sektoru, jak uvádí Colignon a Vézina55. Mezi takovéto podnikatele patří obsluha zařízení a potrubí na vodu a veřejných toalet, řidiči převážející vodní cisterny, prodejci vody,… Tyto osoby samostatně výdělečně činné jsou nezřídka jediní, kteří chudým domácnostem poskytují základní služby. Zásobování nezávadnou vodou a přístup k hygienickým zařízením zůstává zodpovědností centrální vlády, místo aby tyto služby přešly pod správu místních autorit. WB56 uvádí, že jen asi polovina populace Afriky má přístup k pitné vodě, co se týče přístupu k vodním zdrojům a hygienickým zařízením přímo ve městě, podívejme se na hodnoty převzaté od Colignona a Véziny57. V Abidjanu v Côte d’Ivore má z celkového počtu 53

Aryeetey-Attoh, S., 1997, str. 208 Kessides, Ch., 2006, str. 41 55 Colignon, B., Vézina, M., 2002, str. 1-4 56 WB, 2008a 57 Colignon, B., Vézina, M., 2002, str. 5 54

31

domácností přístup k nezávadné vodě a hygienickým zařízením 76 % domácností, v Keňském Nairobi je to asi 71 % domácností. Horší situace je v Ouagadougou, hlavním městě Burkiny Faso, kde má přístup k nezávadné vodě a hygienickým zařízením jen 23 % domácností a v Maliském Bamaku je to dokonce jen 17 %.

6.5.2. Čištění odpadních vod a likvidace odpadu Další problémem je neadekvátní zpracování a likvidace odpadních vod a odpadu. Nordberg a Winblad58 upozorňují, že není vybudována vyhovující kanalizace a voda nemůže být odváděna na bezpečná místa, to je samozřejmě obrovský hazard s lidským zdravím. Odpadní vody jsou naprosto příhodným místem pro množení nebezpečných bakterií a parazitů. Chybí i čističky odpadních vod. Podobné je to také u nakládání s pevným odpadem, chybí finance na jeho odvážení na skládky, obzvláště ze slumů, a proto se rodinám hromadí u příbytků a není už kam skladovat.

6.5.3. Veřejná doprava Nedostatky a selhávání v politice městské dopravy vážně ztěžuje pohyb jednotlivců stejně jako i statků, jak upozorňuje Kessides59. Chudí si většinou ani nemohou dovolit jezdit veřejnou dopravou, protože je vysoce nad jejich možnosti, někdy by je vyšla až na třetinu jejich příjmu. Aryeetey-Attoh60 připomíná, že kvůli velké hustotě lidí ve městech veřejná doprava nezřídka kolabuje, na vině jsou časté havárie, špatné náhradní díly a dopravní zácpy. Nadměrná doprava také vede ke znečišťování ovzduší. Velký prostor má neformální sektor. Podnikatelé, řadící se do tohoto sektoru, provozují svoje malé dopravní společnosti a rozváží lidi minibusy, ale i zde se vyskytují problémy v podobě špatného technického stavu vozidel, vysokých rychlostí, kterými řidiči minibusů jezdí. Tito řidiči dokonce nemívají k řízení ani licence. Vlády se snaží dopravě ulevit velkou propagací jízdních kol.

6.6. Environmentální dopady Rychle rostoucí města velmi znatelně ovlivňují okolní krajinu, do které se rozrůstají. Mohou narušovat často křehký ekosystém, jak poznamenává UNEP61, narušují svahy vysoce

58

Nordberg, E., Winblad, U., 1994, str. 20 Kessides, Ch., 2006, str. 41-42 60 Aryeetey-Attoh, S., 1997, str. 211 61 UNEP, 2002 59

32

náchylné k erozi, přirozený tok koryt řek. V důsledku intenzívní soutěže o prostor rapidně mizí zeleň. Oblasti, které jsou považovány za nevhodné pro bydlení, jsou jedinou možností pro městskou chudinu. Tyto oblasti pak mohou být vysoce rizikové v důsledku častých povodní, sesuvů půdy, zamoření škůdci,… Městské oblasti bývají ohnisky znečištění půdy a vody (vypouštění splašků do řek a jezer). Následkem vysoké koncentrace měst v oblasti Východní Afriky je např. ovlivněno Viktoriino jezero a pobřeží Indického oceánu.

6.7. Šíření nemocí Nemoci se nešíří jen ve městech, ale fyzická blízkost lidí a jejich vysoká hustota na menších plochách jejich přenos velmi usnadňuje. Tento problém je úzce spjat s předchozími dopady, které byly popsány výše. Přenos usnadňuje vysoká koncentrace lidí ve slumech, neadekvátní nebo chybějící zpracování odpadů, špatné odvádění odpadních vod, ve kterých se bakterie a paraziti dobře množí, atd. Jamison a spol62 uvádějí, že lidé ve městě jsou vystaveni vyššímu riziku infarktu a vyššího krevního tlaku, že u nich bude diagnostikována cukrovka a také jsou vystaveni větší obezitě. Co se týče epidemie HIV/AIDS, tak i tato nemoc se projevuje vyšší mírou nakažených ve městě než ve venkovských oblastech, jak poukazuje SIDA63. Ženy a dívky jsou vystaveny většímu nebezpečí sexuálního zneužívání právě v hustě zalidněných městských oblastech. Podle Lubuvi64 v mnoha velkých městech infekce HIV/AIDS postihuje až 30 % těhotných žen a po těchto ženách zůstává velké množství sirotků. Na druhou stranu, výhody města nabízejí nemocným více možností jak se léčit nebo zabránit, aby se nemoc vůbec projevila. Robert a spol.65, zabývající se výzkumem šíření malárie v městských oblastech a na venkově, uvádějí, že rychlost přenosu malárie je nižší ve městech než ve venkovských oblastech. Mezi možná vysvětlení pomalejšího přenosu patří hlavně znečištění, které ovlivňuje místa výskytu přenašeče malárie – larev komára rodu anopheles. Patří sem také to, že komárům ve městech brání okna, dveře nebo sítě nad postelemi, aby se k člověku vůbec dostali, a lidé už používají insekticidy. Vyšší hustota populace snižuje rozsah poštípání komáry.

62

Jamison, D. T., 2006, str. 253-280 SIDA, 2007 64 Lubuva, J., 2002, str. 17 65 Robert, V. a spol., 2003 63

33

7. Komparace zemí 7.1. Míra průměrného ročního přírůstku městských obyvatel V této kapitole se budeme zabývat mírou průměrného ročního přírůstku počtu městských obyvatel zemí Subsaharské Afriky v období 2005–2010. Veškeré údaje jsou převzaty z UN66

Tab. 3: Míra průměrného ročního přírůstku počtu městského obyvatelstva

Země

Míra průměrného ročního přírůstku počtu městského obyvatelstva (%)

Země

Botswana

0,5

Madagaskar

3,8

JAR

0,6

Súdán

3,8

Lesotho

0,8

Libérie

4,0

Svazijsko

1,0

Togo

4,0

Sv. Helena

1,0

Benin

4,1

Seychely

1,2

Mozambik

4,2

Réunion

1,4

Tanzanie

4,2

Mauricius

1,5

Rovníková Guinea

4,2

Zimbabwe

1,5

Etiopie

4,3

Džibutsko

1,8

Mauritanie

4,3

Zambie

2,3

Komory

4,4

Gabon

2,0

Malawi

4,4

Západní Sahara

2,5

Guinea

4,6

Namibie

2,5

Uganda

4,7

Côte d'Ivoire

2,6

Čad

4,7

Kamerun

2,7

4,9

Gambie Středoafrická republika Sv. Tomáš a Princův ostrov

2,7

Angola Dem. republika Kongo

2,8

Guinea-Bissau

5,0

2,9

Burkina Faso

5,2

Ghana

3,0

Mali

5,2

Kapverdy

3,2

Somálsko

5,4

Senegal

3,6

Eritrea

5,6

Sierra Leone

3,6

Niger

6.0

Keňa

3,7

Burundi

6,6

Kongo

3,7 3,7

Rwanda

9,3

Nigerie

Zdroj: UN, 2005 66

Míra průměrného ročního přírůstku počtu městského obyvatelstva (%)

UN, 2005

34

4,9

Z tabulky je patrné, že mezi země s nejnižší hodnotou míry průměrného ročního přírůstku počtu městských obyvatel patří Botswana, JAR, Lesotho, Svazijsko, Sv. Helena, atd. Do této skupiny patří převážně země malé a ostrovní. Země s nejnižší hodnotou míry průměrného ročního přírůstku počtu městských obyvatel jsou také země s vyspělejší ekonomikou, jako je JAR (země nejrozvinutější z regionu Subsaharské Afriky) a Botswana. Nízká hodnota indikátoru také často znamená, že země mají již velmi vysoký podíl obyvatel žijících ve městech a proto další procentuální růst není tak patrný (Džibutsko, Gabon, Západní Sahara, Botswana, JAR). Opakem jsou pak země s nejvyšší hodnotou míry průměrného ročního přírůstku počtu městských obyvatel, což jsou státy jako Rwanda, Burundi, Niger, atd. U těchto zemí lze říct opak než u předchozí skupiny, jsou to země, které se řadí k nejzaostalejším a nejchudším zemím regionu, urbanizace zde probíhá ještě velmi rychlým tempem. Tyto země nedosahují tak vysokého podílu městských obyvatel jako země s nejnižší hodnotou indikátoru. K zemím druhé skupiny (s nejvyšší hodnotou míry průměrného ročního přírůstku počtu městských obyvatel) patří např. Burundi, Rwanda, Eritrea, Burkina Faso nebo Niger, u kterých se podíl městského obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel země pohybuje kolem 20 %. To je kontrastní ke druhé skupině zemí, kde je to u některých více než 50 % obyvatel měst.

35

7.2. Podíl městského obyvatelstva k celkové populaci země Tato kapitola se bude věnovat podílu městských obyvatel k celkovému počtu zemí. Hodnoty se budou vztahovat k roku 2005, veškeré údaje jsou opět převzaty z UN67.

Obr. 3: Podíl městského obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel státu (2005)

Zdroj dat: UN, 2006

I v této části je dobré zdůraznit 2 nejvýraznější skupiny států. Patrné je to i v mapě. Jednou skupinou jsou státy, které mají podíl obyvatel, žijících ve městech, větší než 67 %. Jsou to 67

UN, 2005

36

Západní Sahara, Reunion, Gabon, Džibutsko a Mauritánie. Až 94,1 % obyvatel Západní Sahary žije ve městech. Téměř všechny země z této skupiny jsou bývalými zámořskými územími Francie. Jen v hlavních městech těchto států (kromě ostrova Reunion) žije více než 50 % celkové populace, když se tedy do výsledného čísla započítá i obyvatelstvo ostatních měst zemí, podíl ještě prudce vzroste i proto dosahují tak vysokých hodnot podílu městského obyvatelstva. Džibutsko, Reunion a Západní Sahara nedosahovaly v roce 2005 ani milionu obyvatelstva, Gabon necelého 1 300 000 obyvatel a Mauritánie přes 2 500 000, obecně se tyto země řadí k zemím s nejnižšími počty obyvatel v regionu i to ovlivňuje vysoký podíl městského obyvatelstva. Protipólem je skupina zemí s extrémně nízkými hodnotami podílu městského obyvatelstva k celkové populaci země, nedosahující ani 20 %. Sem lze zařadit Burundi, Ugandu, Etiopii, Malawi, Lesotho a Burkinu Faso. Ani 11 % obyvatel Burundi nežije ve městech. Země této skupiny (s výjimkou malého státu Lesotho) mají mnohem vyšší celkovou populaci, než předešlá skupina zemí.

8. Výzvy do budoucna Protože opravdová vlna urbanizace v Subsaharské Africe se teprve očekává během příštích 30 let, jak připomíná Kessides68, je jistě pro vlády jednotlivých zemí velkou výzvou zlepšit stávající situaci ve městech. Městská populace by se měla nejméně ztrojnásobit, a tudíž by měla tvořit většinu obyvatelstva zemí. Očekává se také, že hlavní podíl na zvyšování městské populace bude mít začleňování venkovských oblastí do městských periferií. Migrace z venkova bude hlavním přispěvatelem k růstu měst v nejméně urbanizovaných zemích Subsaharské Afriky. UN-HABITAT69 v dokumentu „The Habitat Agenda“ zdůraznil několik výzev, týkajících se urbanizace. Je třeba, aby tyto výzvy byly přijaty vládami států a mezinárodními agenturami a podle nich byly připravovány a implementovány programy vedoucí k městskému rozvoji. Jedním z klíčových závazků dokumentu je poskytovat udržitelná lidská sídla, sociálně integrovaná a přístupná, zároveň nabádá k efektivnímu využívání zdrojů v rámci únosnosti prostředí. Ke splnění této výzvy je zapotřebí institucionální rámec, který bude jasně definovat politiky a potřebné nástroje pro implementaci politik. 68 69

Kessides, Ch., 2006, str. 8-9 UN-HABITAT, 2001

37

Za prvé a především je potřeba jasně definovat politiku sídel a zvýraznit ekonomické a sociální role venkovských a městských sídel. Pilířem této politiky je pak definice forem vztahů mezi centrem a periférií, které zahrnují decentralizaci politické a administrativní moci a mechanismy pro efektivní rozdělení a mobilizaci zdrojů. Za druhé je potřeba přiměřená legislativa pro místní úroveň správy využívání půdy a budování prostředí. Ta je obvykle v kompetenci místních samospráv, které mají v pravomoci územní plánování a starají se i o vytváření a údržbu základní infrastruktury měst. Za třetí je potřeba synchronizovat místní a státní potřeby k zajištění nedeformovaného politického prostředí. V mnoha zemích je častý fenomén duální reprezentace, kdy se zákonodárci na národní úrovni překrývají s lokálními elitami. V mnoha případech se jejich zodpovědnosti překrývají a často je na této úrovni špatná koordinace. Speciálně pro Subsaharskou Afriku je hlavní výzvou přijetí vhodné legislativy, která bude implementovatelná. V současnosti zde existuje příliš mnoho zákonů, které jsou komplikované a nešikovné a tak vlastně brání rozvoji, v mnoha případech ve sbírkách zákoníků přetrvávají koloniální zákony. Na afrických zákonodárcích tedy spočívá to, aby přijímali a schvalovali zákony, které opravdu odrážejí současnou realitu. Reakcí na výzvy dokumentu „The Habitat Agenda“, by mohlo být tvrzení Kessides70, že městská realita v mnoha afrických zemích je fyzická koncentrace lidí a aktivit, jež nemohou využívat výhod z klíčových „ingrediencí“, jako ve více efektivních městech. Těmito výhodami, které nemohou být využívány, jsou: •

základní flexibilita tržních faktorů – kvůli bariérám, jako jsou přístup k pracovním příležitostem, sídelní mobilita a vlastnictví půdy

•

efektivní lokální veřejné služby – a to jak ty, které jsou produkovány veřejněsoukromou spoluprácí a ty, které jsou čistě veřejné a lokální.

•

důvěra ve vládu

Tyto bariéry odrazují soukromý sektor a domácnosti od investic a spolupráce pro budoucnost. Dále Kessides71 podobně jako UN nabádá vlády, aby vytvořily právně transparentní prostředí, ve kterém práce bude mobilním zdrojem, městská půda se stane dostupná pro produktivní využití a jak občané, tak firmy budou věřit, že mohou bezpečně investovat do budoucnosti. Mezinárodní zkušenost ukazuje, že vytvoření moderní konkurenceschopné ekonomiky vyžaduje podnikání, které se nebojí zariskovat, inovace, výměnu informací a znalostí a dovedností. Země Subsaharské Afriky potřebují ze svých měst 70 71

Kessides. Ch., 2006, str xviii-xx Kessides. Ch., 2006, str. 21

38

vytvořit atraktivní dynamické základny a zajistit, aby se místní správa stala důvěryhodným a kompetentním hostitelem.

8.1. Decentralizace Kessides upozorňuje, že ačkoli se v posledním desetiletí v mnoha afrických zemích ustanovily demokratické procesy na úrovni místní samosprávy s volenou většinou zastupitelstva a ačkoliv jejich finanční samostatnost roste přinejmenším formálně, ve skutečnosti tomu tak není. Podíl příjmu místních samospráv na HDP je v Subsaharské Africe stále nízký. Příjmy místních samospráv tvoří, jak píší Chambas a Duret72, daňové a nedaňové příjmy a přerozdělování prováděné centrálními vládami. Obecně se v regionu Subsaharské Afriky příjmy lokálních vlád rovnají 1 % z HDP. Zatímco např. příjmy lokálních vlád Kapverd jsou relativně vyšší 3,3 % z HDP, v Madagaskaru jsou tyto příjmy kritické. Pro srovnání Caulfield73 uvádí hodnoty příjmů lokálních vlád některých evropských zemí z roku 1995. Dánsko až 34 % z HDP, Finsko 26 % nebo Švédsko 24 %. Dostupné prostředky lokálních vlád bývají také značně nestálé, což je způsobeno nepravidelnými finančními transfery od centrálních vlád a proměnlivými výběry daní, hlavně kvůli nízké prioritě, kterou centrální administrativy kladou na prostředky lokálních vlád. Africké lokální vlády méně spoléhají na daně a více na finanční transfery od centrálních vlád, což je opačné jednání od více decentralizovaných ekonomik. Velice nerovnoměrné je také rozdělování financí uvnitř země, tuto nerovnoměrnost uvádí WB74 na příkladu Nigeru, kde města dostávají pouze 8 % financí z národního rozpočtu na investice. Ačkoliv africké místní samosprávy jsou i nadále slabé jak po stránce fiskální, tak po stránce administrativní, Kessides75 poznamenává, že nově volené místní autority začínají vnímat svůj potenciál a směřují k vzájemnému povzbuzování a lepším postupům vůči územím, nad kterými vykonávají správu. Trend vznikajících iniciativ decentralizace potvrzuje i např. konference „Africities“ hodnotící rozvojovou spolupráci na úrovni lokálních vlád a konající se každé 3 roky od roku 1998; formace „the South African Cities Network“ tvořená 9 největšími metropolitními městy země nebo vytvoření „a Council of Cities and regions of Africa“ (CCRA), vzniklé sloučením několika regionů kontinentu se zaměřením na 72

Chambas, G., Duret, E., 2000, str. 25 Caulfield, J., 2000, str. 6 74 WB, 2008b, str. 3 75 Kessides, Ch., 2006, str. 22-23 73

39

koordinaci v oblasti udržitelného rozvoje výměny zkušeností na úrovni místních samospráv v Africe.

8.2. Rozvojové cíle tisíciletí Většina z rozvojových cílů tisíciletí se týká spíše dopadů, které se sebou urbanizace přináší, a Subsaharské Afriky jako regionu obecně, než přímo samotných měst. Každopádně je jejich plnění další velkou výzvou pro vlády afrických zemí. Nejvíce přímo s urbanizací souvisí 11. úkol 7. cíle (zajistit udržitelný stav životního prostředí), který, jak uvádí UN76, zní: „do roku 2020 dosáhnout výrazného zvýšení kvality života minimálně 100 milionů obyvatel příměstských chudinských čtvrtí (slumů)“. Tento cíl se Subsaharské Africe jistě splnit do roku 2020 nepodaří, protože právě v tomto regionu je problém akutní, v zemích jako je Čad, Středoafrická republika nebo Etiopie žijí 4 lidé z 5 městských obyvatel ve slumech a vzhledem k tomu, že se očekává, že v příštích 30 letech ještě městská populace poroste, jsou výhlídky na úspěšné plnění tohoto úkolu mizivé. Co se týká plnění ostatních úkolů, zmíníme je jen okrajově. 1. úkolem je do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří žijí z příjmu nižšího než 1 USD na den. Ačkoliv jejich počet Subsaharská Afrika od roku 1990 snížila z 19,5 % celkové populace na 17,5 % v roce 2004, pořád podíl takovýchto lidí zde zůstává nejvyšší na světě. Podobné závěry vyplývají i z druhého úkolu: do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří trpí hladem. Ačkoli se v letech 1990–2005 snížil podíl podvyživených dětí do 5 let z 53 % na 46 %, stále je to společně s Jižní Asií nejvyšší podíl podvyživených dětí na světě. Co se týče úkolu 7 (do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS), i zde se nedaří plnit úkol vůbec, ba naopak počty nakažených neustále rostou. Za zmínku také stojí úkol 9: „integrovat principy udržitelného rozvoje do politiky a programů jednotlivých států a zabránit ztrátám přírodních zdrojů“. Odhaduje se, že v regionu vzrostly emise skleníkových plynů z 0,5 miliard tun v roce 1990 na 0,7 v roce 2004. Vzhledem k pokračujícímu růstu měst, můžeme v budoucnu očekávat ještě další nárůst emisí. Úkol číslo 16 vyzývá ve spolupráci s rozvojovými zeměmi vytvořit a realizovat strategie směřující k zajištění slušné a tvůrčí práce pro mladé lidi. Zde se region kupředu nepohnul. Míra nezaměstnanosti mladých lidí setrvává na 18 % jak v roce 1996 tak v roce 2006.

76

UN, 2007, z tohoto zdroje jsou převzaty všechny statistické údaje v kapitole 7.2.

40

I z těchto několika málo příkladů úkolů rozvojových cílů tisíciletí je jasné, že region Subsaharské Afriky v jejich plnění zaostává. Za jejich splněním bude muset Afrika urazit ještě dlouhou cestu.

9. Řešení a programy Je na každém státu jak se k problémům, plynoucím z ohromného tempa růstu měst, postaví a jak je bude řešit. Tato kapitola bude těsně spjata s kapitolou předchozí, tedy s výzvami, protože ty samy jsou jakýmisi doporučeními jak nastalé problémy řešit. Každý stát může zvolit vlastní postup, jak se s dopady urbanizace vyrovnat. Některý vyvíjí větší snahy a některý naopak méně. Některá řešení vlastních zemí si v následující kapitole shrneme, ale nejen je, ale také některé důležité snahy, v podobě programů, mezinárodních a neziskových organizací ve spolupráci se státy. Nejčastější je právě spolupráce států s velkými mezinárodními organizacemi, protože chudé státy Subsaharské Afriky nemají dostatečné prostředky na implementaci nákladných projektů.

9.1. Jak státy řeší situaci? Státy ve svých programech mají různé priority. Pro některé státy může být důležitým bodem řešení situace s rostoucími slumy. Buď tak, že se snaží v takových oblastech zlepšit životní podmínky nebo je naopak srovnají se zemí. 1. jmenované řešení aplikuje například stát Côte d'Ivoire. WB77 uvádí, že země se snaží implementovat aktivity a projekty na zlepšení stavu neformálních sídel už od 70. let 20. století. Pro realizaci projektů byly zřízeny různé instituce jako např. ministerstvo pro stavebnictví. Veškeré aktivity byly uskutečňovány za participace komunit, což bylo podporováno sousedskými organizacemi, jakou byla například pracovní skupina „Work Group for Neighborhood Upgrading“ (GTAQ), postupem času se zapojení populace posunulo spíše na finanční aspekty než na skutečnou participaci na rozhodování týkající se možností projektů. Důležitou roli ve zlepšování slumů hrálo ministerstvo zodpovědné za distribuci městských pozemků. V 90. letech aplikovalo metodologii založenou na legalizaci držby pozemků, náklady byly sdíleny obyvatelstvem, městskými zastupitelstvy i státem. Ačkoliv bylo cíle dosaženo jen zčásti, použité mechanismy učinily půdu dosažitelnou, což je hlavní rozdíl mezi programy Côte d'Ivoire a Mali nebo Burkiny Faso, kde byly aktivity zaměřené na 77

WB, 2002a, str. 6

41

zlepšení podmínek ve slumech neúspěšné právě kvůli procesům legalizace vlastnických vztahů k pozemkům. Velice známým příkladem země, která problémy se slumy řešila vyčištěním oblastí slumů, je Zimbabwe. Warah78 píše, že v květnu 2005 vláda Zimbabwe bez varování začala s „operací Murambatsvina“ neboli s „vyčištěním“ měst od slumů. Byla odstartována v Harare, hlavním městě, ale velmi rychle se rozvinula v celonárodní demoliční kampaň, vykonávanou policií a armádou. Tibaijuka79 odhaduje, že až 700 tis. lidí ve městech Zimbabwe ztratilo svůj domov i živobytí a dalších 2,4 milionu lidí bylo operací nepřímo ovlivněno. Warah80 dále uvádí, že operace přišla v době trvalého rozpočtového deficitu, trojciferné inflace, kritického nedostatku potravin a paliv a chronického nedostatku deviz. Implementace přišla v době charakterizované strachem, nedůvěrou a nedostatkem dialogu mezi vládou a lokálními autoritami a také vládou a občanskou společností. Tímto krokem, chce vláda zejména zabránit dalším tokům imigrantů z venkova. Zimbabwská vláda také ukládá velmi přísné standardy pro obydlí a snaží se uspokojit venkovské obyvatelstvo, proto jsou města Zimbabwe relativně imunní vůči explozivnímu růstu slumů jako v ostatních afrických zemích. Problém, kterému země také musí často čelit, je nelegální obývání pozemků. Příkladem řešení, jak uvádí WB81, ačkoliv nebylo úplně úspěšné, může být implementování národních strategií rozvoje měst (national urban upgrading programs) vládou Burkiny Faso mezi lety 1983 a 1990. Během této doby, bylo zaevidováno a uznáno přes 125 000 jednotlivých parcel. Národní politika, týkající se bydlení, podporovala distribuci mnoha pozemků kvůli rostoucí poptávce po bydlení. Problém byl v tom, že tato iniciativa nebyla doprovázena investicemi do adekvátní infrastruktury. Podle WB82 je Ghana zase příkladem země, kde jsou projekty zaměřeny spíše na zlepšení infrastruktury než na poskytování bydlení. Za tímto účelem vznikly v Ghaně různé společnosti, např. „Ghana Water Supply Company“ (GWSC) která zodpovídá za zásobu a rozvod vody nebo „Ghana Electricity Supply Corporation“ (GECG) ta zodpovídá za rozvod elektřiny. Ghana začala s přesunem části zodpovědnosti z centrální na lokální úroveň v roce

78

Warah, R., 2005 Tibaijuka, A. K., 2005, str. 7 80 Warah, R., 2005 81 WB, 2002b, str. 4 82 WB, 2002c, str. 9 79

42

1988, přičemž prioritou je: rozvoj komunit, městské plánování, přístup k pracovním příležitostem, komunikace,… Některé státy vidí řešení ve výstavbě nových měst, Aryeetey-Attoh83 smysl stavby nových měst vysvětluje následovně: nová města jsou komplexně plánované komunity, navržené tak, aby byly soběstačné v poskytování služeb a infrastruktury. Nová města by měla být alternativní destinací pro migranty z venkova a ulehčit tak největším městům. Jsou také vnímána jako politický nástroj k decentralizaci růstu a proto musí poskytovat zaměstnání a ostatní důležité služby za ceny srovnatelné s ostatními městy. Příkladem zemí, které vybudovaly nová hlavní města, jsou podle Potts84 Botswana, Malawi, Nigerie a další. U budování měst jistě hrály roli výše zmíněné důvody, ačkoliv nebyly prioritou, tou většinou byly ideály megalomanských diktátorů a osobní prestiž. Existuje samozřejmě mnoho způsobů, jak se země s problémy velkých měst vyrovnávají, těchto pár příkladů má sloužit pouze pro ilustraci.

9.2. Donoři Existuje celá řada mezinárodních organizací, které pomáhají jednotlivým státům realizovat programy na zlepšení situace. Mezi nejznámější patří UN-HABITAT85, tato agentura UN se podílela, mimo řadu jiných aktivit, v roce 1994 na urgentní rehabilitaci a rekonstrukci Kigali a ostatních městských center ve Rwandě pod názvem „Umbrella project“. Mezinárodní rozvojová asociace (The international development association - IDA) člen skupiny WB86 zase např. pomáhala financovat 3 městské projekty v Burkině Faso v rozmezí let 1978–1995. Snad první projekt WB87 na zlepšení podmínek ve městě, byl „The Nylon Project“ v Kamerunské Douale v 50. letech. Koalice „The Cities Alliance88“ vytvořila speciálně pro Subsaharskou Afriku iniciativu „The Cities Without Slums Facility“ a sní také akční plán (The Cities Without Slums Action Plan). Tento plán má za úkol zlepšit život 100 milionů obyvatel slumů do roku 2020. Mimo tyto organizace, existuje mnoho dalších, které pomáhají realizovat projekty v Subsaharské Africe. Jednotlivé projekty ale pomáhají realizovat také bilaterální donoři, což jsou rozvinuté státy.

83

Aryeetey-Attoh, S., 1997, str. 215 Potts, D., 1985, str. 182 85 UN-HABITAT, 2008 86 WB, 2002b, str. 13 87 WB, 2002d, str. 11 88 Cities aliance, 2005 84

43

9.3. Příklady projektů Pro představu na co kladou důraz země při implementaci projektů a jak tato implementace probíhá, v této kapitole budou uvedeny 2 případové studie projektů usilujících o zlepšení situace ve městech, případy jsou vybrány hlavně proto, že ukazují v současnosti preferovaný důraz na spolupráci s místními komunitami. Prvním příkladem bude zambijský, environmentálně zaměřený, projekt „udržitelná Lusaka“ a druhý projekt bude dvojfázový projekt „Hanna Nassif“ implementovaný v Tanzanii.

9.3.1. Projekt „Udržitelná Lusaka“ Tento projekt představuje ILO89. Ve spolupráci UN-HABITAT s ministerstvem lokální vlády a bydlení prostřednictvím městské rady Lusaky byl v roce 1998 realizován projekt „udržitelná Lusaka“ (Sustainable Lusaka Project - SLP). Cílem projektu byla podpora dlouhodobě udržitelného růstu a rozvoje hlavního města Zambie Lusaky prostřednictvím integrace environmentálního plánování a aktivit, týkajících se implementace projektu, na úrovni komunit. Jedním z klíčových cílů bylo budování plánovací kapacity na úrovni komunit, implementace a řízení udržitelných environmentálních programů opět s participací komunity. The United Nations Development Programme (UNDP) a Irish Aid program založily a poradenskou a technickou podporu projektu poskytla International labour organization (ILO). Projekt byl zaměřen hlavně na pevný odpad a firmy zabývající se vodou. Technická podpora byla věnována převážně tréninku, umožňující firmám založených komunitou (community-based enterprises CBE’s), poskytovat základní služby jako nakládání s odpady a zajištění čisté vody. Výstupy projektu měly být tyto: a) vytvořit pro městskou chudinu příležitosti, jak zvýšit hladinu jejich příjmů a b) zlepšit životní a pracovní podmínky chudých ve vybraných sídlech s nízkými příjmy v Lusace. Skutečné výstupy: •

byly vytvořeny 2 směry tréninku na sběr odpadu a zajišťování pitné vody

•

přes 60 trénovaných jedinců vytvořilo 5 CBE’s nakládajících s odpadem a 3 zjišťující vodu.

•

městská rada Lusaky a ministerstvo lokální vlády a bydlení si více uvědomily potřebu participace komunity, rozvoje podniků, vyjednávacích dovedností a metod pro přípravu akčních plánů komunit. Členové komunity začali více rozumět a

89

ILO, 2007

44

postihovat environmentální problémy, což vyústilo ve změnu jejich postojů a nahlížení na sebe sama jako část řešení. •

komunity zahrnuté v pilotních projektech na periferii založily rozvojové sídelní výbory (Resident Development Committees), které pomohly jejich komunitám (hlavně ženám) stát se lépe organizovanými pro aktivity projektu.

•

SLP umožnil participaci celé řadě investorů a rozvojových partnerů.

•

projekt přispěl městu k formulaci nové strategie nakládání s odpadem.

9.3.2. Projekt „Hanna Nassif“ Projekt popisuje WB90. Hanna Nassif je slum v hlavním městě Tanzanie, vzdálený asi 4 km od centra. Projekt byl zaměřen na fyzické zlepšení sídla pro obyvatele a měl posílit kapacitu komunity a jejích skupin, aby si mohly samy lépe pomoci. Měl také poskytnout více příležitostí výdělku a vytvořil mikrokreditní program. 1. fáze byla zahájena 1994 a 2. fáze roku 1997. Ukončený byl v roce 2000. 1. fáze – konceptem bylo posílit komunitu, aby rozvinula infrastrukturu prostřednictvím svých vlastních zdrojů s menší pomocí donorů. Jako cíle byly vytyčeny následující body: zlepšit odtok vody, životní podmínky a rozšířit pracovní příležitosti Výstupy projektu: •

funkční a udržitelný systém kanalizací

•

vytvoření nových pracovních příležitostí tak, aby 15 000 pracovních dní bylo proplacených a 5 000 bylo příspěvkem komunity

•

vytvoření takové kapacity správy komunity, aby byla schopná udržovat zkonstruovanou infrastrukturu a identifikovat budoucí priority k posilování a rozšíření

•

vytvoření tréninkového manuálu, který popisuje krok za krokem pokyny k replikaci procesů pro ostatní sídla

2. fáze – byla podporována programem „the National Income Generation Program“ (NIGP), tento program chtěl povzbudit aktivity, které tvoří příjem mezi existujícími CBE’s a zmírnit tak chudobu. Samozřejmá byla spolupráce s komunitami, pomoci jim identifikovat ekonomicky atraktivní projekty a poradit jim se všemi aspekty rozvoje podniků. Konceptem bylo rozvinout místní infrastrukturu, poučit se z 1. fáze, spolupráce s inženýry. 90

WB, 2002e, str. 14-17

45

Výsledky: •

vzrostla schopnost komunity samostatně zajišťovat infrastrukturu

•

byly rozvíjeny mikropodniky a také vzrostly iniciativy v oblasti odpadu

•

díky intenzivní práci komunity byla vybudována kanalizace, komunikace a nízkorozpočtový sanitační systém.

Všeobecně se v projektech zvyšuje snaha zapojit komunitu a také se dbá na životní prostředí.

10. Závěr Růst měst se v Subsaharské Africe začal výrazněji projevovat až po příchodu kolonizátorů na africký kontinent. V tu dobu byla města budována pro pohodlný život Evropanů, kteří sem začali proudit. Nicméně skutečnému populačnímu růstu městských oblastí byl region vystaven až po dosažení nezávislosti zemí zhruba od 60. let 20. století, kdy nové státy potřebovaly svá administrativní a kulturní centra. Mezi třemi zdroji růstu měst bývají uváděny přirozený přírůstek obyvatel, migrace z venkovských oblastí a začleňování venkovských oblastí do periferií měst. Migranti ve městech hledají nové pracovní příležitosti, kterých se jim nedostávalo na venkově, od města očekávají nové zkušenosti, vyšší životní úroveň podporovanou přístupem k nezávadné vodě, bližší lékařskou péči, přístup k novým aktivitám díky rozvodu elektrické energie,… Někteří migranti touží po vědomostech, proto je jejich hnacím motorem cesty do města vzdělání. Jsou i lidé, kteří jen chtějí ochutnat městský způsob života, poznat nové kultury a lidi. Tyto vyjmenované důvody migrace do města lze shrnout pod názvem pull faktory. Opakem jsou push faktory, které lidi nutí opouštět své domovy, sem lze zahrnout: válečné konflikty, nepříznivé přírodní podmínky a katastrofy, nedostatek potravin a pitné vody,… V příštích třiceti letech se očekává, že městská populace by se měla nejméně ztrojnásobit, a tudíž by měla tvořit většinu obyvatelstva zemí. Očekává se také, že hlavní podíl na zvyšování městské populace bude mít začleňování venkovských oblastí do městských periferií. Migrace z venkova bude hlavním přispěvatelem k růstu měst v nejméně urbanizovaných zemích Subsaharské Afriky. Obrovské koncentrace lidí ve městech se sebou přinášejí mnohé problémy, jimiž je např. fenomén „primate cities“ tedy takových měst, která nejméně dvojnásobně přesahují populaci 2. největšího města země, města střední velikosti často chybí. Vlády nejsou schopny zajistit tak velkému počtu obyvatel pracovní příležitosti, proto je dalším důsledkem rychlé 46

urbanizace šíření a růst neformálního ekonomického sektoru. Region Subsaharské Afriky má dokonce nejvyšší podíl pracujících v neformální ekonomice a ekonomicky aktivních celkem. Asi nejviditelnějším dopadem je růst slumových čtvrtí na periferiích měst s čehož také potom plynou problémy s vlastnictvím pozemků, na kterých tyto čtvrti stojí. Jen velmi malá část obyvatel slumů jsou skutečnými vlastníky pozemků, na kterých si postavili svá obydlí. Zajištění přístupu k nezávadné vodě a adekvátních hygienických podmínek pro tak velkou populaci také značně selhává, nejmarkantnější je to právě ve slumech. Neposledními v řadě jsou také environmentální dopady a šíření nemocí vlivem růstu měst. V oblasti, zabývající se řešením této neradostné situace, je nejčastěji skloňována potřeba decentralizace, je velmi důležité, aby centrální vlády přenesly část zodpovědnosti na místní samosprávy a to jak finanční tak administrativní. Důležitá je také participace komunit na řešení problémů, protože lidé, kteří v otřesných podmínkách žijí, by měli nejlépe vědět, co je pro ně potřebné. Atraktivní by pro nově příchozí migranty neměla být jen největší města, vlády by se proto měly snažit lákat příliv migrantů i do ostatních měst. Všechna města by si zasloužila zlepšit infrastrukturu a poskytování služeb, v čemž vládám finančně i organizačně pomáhají mnohé mezinárodní organizace i bilaterální donoři z rozvinutých zemí. Zapomínat by se nemělo ani na rozvoj venkova, aby lidé neměli důvod odcházet do měst.

47

Shrnutí Touto prací jsem chtěla veřejnosti hlavně přiblížit šíři oblastí problémů, do kterých urbanizace zasahuje a poukázat na její velmi rychlé tempo v současné době. Mými cíli bylo vystihnout situaci v širokém regionu Subsaharské Afriky jako celku a zároveň poukázat na odlišnosti některých států. Práci jsem chtěla koncipovat tak, jak to v konečném důsledku je, tedy nejprve je definováno několik pojmů souvisejících s urbanizací, pak je nastíněn vývoj s důrazem spíše na posledních 50 let, další část se týká zdrojů, které urbanizaci vyživují, poté následují dopady tohoto jevu a celou práci zakončují výzvy do budoucna, příklady řešení vlád států a 2 případové studie projektů. Rozvojové problematice se věnuje převážně až druhá polovina práce, ale přesto jsem se tímto pohledem snažila nahlédnout na celou práci.

Klíčová slova: urbanizace, Subsaharská Afrika, městská chudoba, slumy, migrace

Summary With this work I primarily wanted to point out the scope of the problems that urbanization interferes with and to show how fast it has been recently. My aim was to describe the situation in broad region of Subsaharian Africa as a whole and in the same time to show the differences among some states. I wanted to conceive this work the way it finally is, which means first to describe several notions relating to urbanization, then to outline the development with emphasis on recent 50 years. Next part of my work refers to the resources that the urbanization is subsisted by, which is followed by outcomes of this phenomenon. Whole work is closed with challenge for future, examples of governments´ solutions and 2 case studies. Although the problems of development are included mainly in the second part of the work, I tried to refer that way to the whole work.

Key words: urbanization, Subsaharian Africa, urban poverty, slums, migration.

48

11. Literatura ARYEETEY-ATTOH, Samuel . Geography of Sub-Saharan Africa. [s.l.] : Prentice Hall, 1997. 379 s. ISBN 978-0133756845. CAULFIELD, J.. Local government finance in OECD countries [online]. 19. 2. 2000 [cit. 22. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . Cities alliance. Cities without slums [online]. 2005 [cit. 14. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . COLLIGNON, B., VÉZINA, M.. Independent Water and Sanitation Providers in African Cities : Full Report of a Ten-Country Study [online]. duben 2000 [cit. 30. 3. 2008]. Dostupný z WWW: . DANĚK, P., JEHLIČKA, P., TOMEŠ, J. Stát, prostor, politika : Vybrané otázky politické geografie. Praha : Univerzita Karlova, 2002. 276 s. ISBN 80-238-5566-2. DE BLIJ, H. J., MURPHY, A. B. Human geography : culture, society and space. New York : John Wiley and sons, 1999. 508 s. ISBN 047124208X. DFID [online]. srpen 2004, [cit. 3. 3. 2008]. Dostupné z WWW: . FELLMAN, J. D., GETIS, A., GETIS, J. Human geography : Landscapes of human activity. [s.l.] : McGraw Hill, 2007. 533 s. ISBN 0-07-110602-2. FLODMAN BECKER, K.. Fact finding study : The Informal economy [online]. 2004 [cit. 25. 3. 2008]. Dostupný z WWW: . GDRC. The Economy Sphere [online]. 2008 [cit. 22. 3. 2008]. Dostupný z WWW: . GOLIBER, Thomas J. Population and reproductive health in sub-Saharan Africa [online]. prosinec 1997 [cit. 20. 2. 2008]. Dostupné z WWW: . CHAMBAS, G., DURET , E.. La mobilisation des ressources locales : au niveau des municipalités d’Afrique subsaharienne [online]. duben 2000 [cit. 11. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . ILO. Employment Intensive Investment programme [online]. 16. 1. 2007 [cit. 14. 4. 2008]. Dostupný z WWW: .

49

ILO. Decent work and the informal economy [online]. 2002 [cit. 28. 3. 2008]. Dostupný z WWW: . JAMISON, D. T., et al. Disease and mortality in Sub-Saharan Africa. Washington : The World Bank, 2002. 387 s. ISBN 0-8213-6397-2. KESSIDES, C. The Urban Transition in Sub-Saharan Africa : Implications for Economic Growth and Poverty Reduction. Washington, D. C. : Cities Alliance, 2006. 113 s. LUBUVA, J.. African Challenges : Urban Local Government Management, Prospects and Constraints [online]. 2002 [cit. 9. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . MCKAY, A., ARYEETEY, E.. Operationalising Pro- Poor Growth : A Country Case Study on Ghana [online]. říjen 2004 [cit. 22. 3. 2008]. Dostupný z WWW: . NORDBERG, E., WINBLAD, U.. Current african issue 18 : urban environmental health and hygiene in Sub-saharan Africa [online]. 1994 [cit. 1. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . NSIAH-GYABAAH, Kwasi. Urbanisation Processes – Environmental and Health effects in Africa [online]. 2004 [cit. 24. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . O' CONNOR, A. The African City. New York : Africana Publishing, 1983. 359 s. ISBN 0091529816. PACIONE, M. Urban geography : a global perspective. [s.l.] : Routledge, 2001. 663 s. ISBN 0-415-19196-3. PENDER, J, et al. Sustainable land management : Lessons from the East African Highlands [online]. 2006 , 2006 [cit. 17. 3. 2008]. Dostupný z WWW: . POTTS, D.. Capital Relocation in Africa : The Case of Lilongwe in Malawi [online]. 1985 [cit. 13. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . RAKODI, C.. Land for housing in african cities : Are informal delivery systems institutionally robust and pro-poor? [online]. 2007 [cit. 23. 3. 2008]. Dostupný z WWW: . ROBERT, V., et al. Malaria transmission in urban sub-Saharan Africa. [online]. únor 2003 [cit. 10. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . SCHNEIDER, F.. Size and measurement of the informal economy in 110 countries around the world [online]. červenec 2002 [cit. 28. 3. 2008]. Dostupný z WWW: .

50

SIDA. HIV and AIDS in urban settings in sub-Saharan Africa [online]. 2007 [cit. 9. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov : Dialog, 2004. 412 s. ISBN 80-85843-61-7. SOMMERS, M. Urbanization, War, and Africa’s Youth at Risk [online]. 2003, [cit. 15. 3. 2008]. Dostupné z WWW: . ŠINDLER, P. Urbanizační procesy v rozvojových zemích. Ostrava : OU, 1999. 88 s. ISBN 80-7042-778-7. TIBAIJUKA, A. K.. Report of the Fact-Finding Mission to Zimbabwe to assess the Scope and Impact of Operation Murambatsvina by the UN Special Envoy on Human Settlements Issues in Zimbabwe [online]. 2005 [cit. 12. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . TIFEN, M.. Transition in Sub-Saharan Africa : Agriculture, Urbanization and Income Growth [online]. 2003 [cit. 20. 3. 2008]. Dostupný z WWW: . TIMALSINA, K. P.. Rural Urban Migration and Livelihood in the Informal sector [online]. květen 2007 [cit. 26. 3. 2008]. Dostupný z WWW: <www.divaportal.org/diva/getDocument?urn_nbn_no_ntnu_diva-1530-1__fulltext.pdf ->. TOULMIN, Camilla. Securing land and property rights in sub-Saharan Africa : the role of local institutions [online]. 2006 [cit. 30. 3. 2008]. Dostupný z WWW: . UN [online]. 2006, [cit. 1. 3. 2008]. Dostupné z WWW: . UN [online]. 2007a, [cit. 28. 1. 2008]. Dostupné z WWW: . UN. World urbanization prospects : The 2003 Revision [online]. 2003 [cit. 2008-03-02]. Dostupný z WWW: . UNDP. Human development report 1993 [online]. 1993 [cit. 26. 3. 2008]. Dostupný z WWW: . UNEP. Africa environment outlook [online]. 2002 [cit. 2. 3. 2008]. Dostupný z WWW: . UNFPA : State of world population 1996 [online]. 1996 [cit. 17. 3. 2008]. Dostupný z WWW: . 51

UNFPA. State of world population [online]. 2007 [cit. 25. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . UN-HABITAT [online]. 2008 [cit. 14. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . UN-HABITAT. Slums of the world : the face of urban poverty in the new millenium. Nairobi : UN-HABITAT, 2003b. 90 s. ISBN 9211316839. UN-HABITAT. The challenge of slums : global report on human settlements. London : Earthscan, 2003a. 310 s. ISBN 1844070360. WARAH, R. Chaotic urban transition in Africa : Zimbabwe evictions come at a heavy cost. UN Chronicle : Online edition [online]. 2005 [cit. 12. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . WB [online]. 2008a [cit. 1. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . WB. Niger - Local Urban Infrastructure Development Project [online]. 2008b [cit. 11. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . WB. Upgrading low income settlements : country assessment report Côte d'Ivoire [online]. 2002a [cit. 12. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . WB. Upgrading low income settlements : country assessment report Burkina Faso [online]. 2002b [cit. 13. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . WB. Upgrading low income settlements : country assessment report Ghana [online]. 2002c [cit. 13. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . WB. Upgrading low income settlements : country assessment report Cameroon [online]. 2002d [cit. 14. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . WB. Upgrading low income settlements : country assessment report Tanzania [online]. 2002e [cit. 14. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . WEEKS, J. Policies for expanding employment in the informal urban sector of developing countries. [s.l.] : International labour review, 1975. 111 s. WEKWETE, K. H., SESAY, S. M.. Legislative challenges for sustainable urban development in sub-Saharan Africa [online]. červen 2001 [cit. 10. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . podle: UN52

HABITAT. Declaration on Cities and Other Human Settlements [online]. 9. 1. 2001 [cit. 10. 4. 2008]. Dostupný z WWW: . WITCHER, Pureterrah. The World Urban Forum : Ideas on the Future of the World's Cities. UN Chronicle : Online Edition. 2006. Dostupný z WWW: .

53

Přílohy

54

Seznam příloh: Příloha 1: Podíl městského obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel státu (1950) Příloha 2: Podíl městského obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel státu (1980) Příloha 3: Podíl městského obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel státu (2015)

55

Příloha 1: Podíl městského obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel státu (1950)

Zdroj dat: UN, 2006

56

Příloha 2: Podíl městského obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel státu (1980)

Zdroj dat: UN, 2006

57

Příloha 3: Podíl městského obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel státu (2015)

Zdroj dat: UN, 2006

58

59