UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2010
DENISA MIKULÍKOVÁ
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY
DENISA MIKULÍKOVÁ Výtvarná tvorba se zaměřením na vzdělávání
VŠEDNOSTI Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. David Jedlička
Olomouc 2010
„Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila pouze uvedené prameny a literaturu.“
V Olomouci dne………………….
…………………………………. Podpis autora práce
Poděkování: Ráda bych poděkovala Mgr. Davidu Jedličkovi, vedoucímu mé bakalářské práce, za ochotu, podněty a odborné rady poskytované v průběhu realizace. Ve svém poděkovaní nemohu opomenout všechny, kteří mi byli nápomocni při tvorbě této práce a to jak hmotným přispěním, tak psychickou podporou.
„V umění nejde o to, učinit svět hezkým a příjemným, nýbrž velikým a podivuhodným;…“ (Jindřich Chalupecký)
OBSAH ÚVOD....................................................................................................................................6 1
2
MĚSTO........................................................................................................................7 1.1
SVĚT, VE KTERÉM ŽIJEME .......................................................................................7
1.2
POETIKA MĚSTA SKUPINY 42..................................................................................8
1.3
MĚSTO JAKO SOCIÁLNÍ STRUKTURA .....................................................................12
KAŽDODENNOST ..................................................................................................15 2.1
DENÍK ..................................................................................................................16
2.2 KAŽDODENNOST V DÍLE SOUČASNÝCH ČESKÝCH UMĚLCŮ ...................................18 2.2.1 Nevšední podání všednosti Kateřiny Šedé...................................................23 2.3 UMĚNÍ ZA HRANICEMI ..........................................................................................25 3
MÉ VŠEDNOSTI .....................................................................................................27 3.1
OBYVATEL VERSUS CIZINEC .................................................................................27
3.2
VÝZNAM MATERIÁLU A POUŽITÉ TECHNIKY .........................................................28
ZÁVĚR................................................................................................................................30 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY..............................................................................31 SEZNAM OBRÁZKŮ .......................................................................................................35
ÚVOD Všednost je téma úzce spjaté s prostředím města a nese s sebou řadu interpretací a klišé napříč sociálními a uměleckými dějinami, což popisuji v teoretické části své bakalářské práce. V části praktické se stavím do opozice vůči zaběhlému systému a usiluji o zvrácení stavu osobního a tvůrčího vyčerpání v důsledku každodenních starostí. V mnou stanoveném časovém intervalu jsem zaznamenávala své denní zážitky, které mi pomohly odpoutat se od určité jednotvárnosti dní. Zároveň vznikla reflexe dvou odlišných světů - prostředí malého města, které důvěrně znám a naplňuje mě pocitem bezpečí a „velkoměsta“, kde představuji cizince v zástupu anonymního davu lidí. Případného čtenáře upozorňuji, že mým prioritním zájmem není předkládat mu generalizovanou kritiku moderní společnosti, nýbrž záznamy mých pocitů a názorů na dění kolem, jenž ve své práci uvádím. Zároveň však připouštím, že v rámci objektivity se nelze striktně oprostit od širších kontextů orientovaných na dnešní společnost.
-6-
1
MĚSTO
Město by bylo možné charakterizovat specifickým způsobem života, jenž je více anonymní a povrchní, než je tomu na vesnici, a proto s ní bývá často srovnáváno. Město, které se v našich očích stalo prototypem stereotypu, spěchu a osamělosti jedince na úkor „lepších“ životních podmínek přinášejících vyšší finanční ohodnocení, větší výběr v oblasti kultury, vzdělání a služeb, zvláště pak, když se tyto naše přežitky staly ve společnosti odznakem „spokojeného života“. Tyto a jiné charakteristiky související s urbanizací, jsou však jen neúplným pohledem na městskou aglomeraci. Zapomínáme totiž na to, že město je také místem inovací, proměn a pokroku v širokém spektru oblastí. Město má výrazný podíl na rozvoji struktury společnosti.
1.1 Svět, ve kterém žijeme „Umění objevuje skutečnost, odhaluje skutečnost, ten svět, v němž žijeme, a nás, kteří žijeme. Neboť nejen tématem, ale smyslem a záměrem umění není nic než každodenní, úděsné a slavné drama člověka a skutečnosti: drama záhady čelící zázraku. Nebude-li toho moderní umění schopno, bude zbytečné.“ 1 Úvodní citát nás v podstatě odkazuje na to, že umění se může stát autentické pouze v případě, dojde-li k syntéze člověka, jeho života a moderního umění. Oprávněnost této teze tkví nejen v dobových souvislostech, ale i ve stavu umění, které se dostalo do fáze, kdy o něm samotní umělci začali pochybovat. Za vnitřní důvody této „tvůrčí krize“ může být považován přístup umělecké avantgardy, jež zbořila zeď mezi uměním a ošklivostí, čímž oba tyto protiklady postavila na stejnou úroveň. Uměním se tak mohlo stát vše, co bylo uměním prohlášeno, což lze dokumentovat například na tvorbě Marcela Duschampa aj. Moderna přetrhla nit propojující minulost s přítomností, a zabránila tak jejímu dalšímu pokračování, čímž přerušila kontinuitu ve vývoji umění. Moderní tvorba se snažila odpoutat od předchozích tradic. Začala být upřednostňována forma před obsahem, což pro některé zavedené žánry znamenalo jistý zánik.
1
Převzato: Jindřich Chalupecký, Svět, v němž žijeme, Program D 40, 1939-40, s. 88-89
-7-
Výjimkou se stala tendence pařížské surrealistické skupiny, pro niž bylo jediným platným přístupem umění orientované na člověka a na jeho vnitřní svět vycházející z jeho podvědomí. Nic však nedokázalo zabránit destrukci skutečnosti a odsunu racionality do pozadí. Moderní doba se k člověku otočila zády, stojí zde „…opuštěný novou vědou, odsunující skutečnost daleko do nepředstavitelného a nemyslitelného transreálna, opuštěný náboženstvím…“2 a na jedince pohlíží jako na „…bezvládné kolečko společenského stroje, tvrdošíjně rozběhlého jako bláznivé perpetum mobile…“ 2 Jako zoufalé zvolání o pomoc znějí slova Jindřicha Chalupeckého, jenž se takto nekompromisně vyjadřuje k době, jíž byl sám součástí. Avšak touha žít a nejen přihlížet, jej přivádí k umění, ve kterém vidí naději ve znovu navrácení člověka k životu. Na jednu stranu to lze považovat za utopii, ale také za možný impulz směřující k obrodě umění. „Umělec se měl přímo postavit tváří v tvář tomuto světu, působícímu cize a nepříjemně, avšak sdílejícímu naše společné okolí.“ 3
1.2 Poetika města Skupiny 42 „Nedostatek obecného lidského obsahu a významu“ 4 byl umělci pociťován jako ohrožení moderního umění. Období, které experimentovalo s formou umění, se jevilo být vyčerpané a tudíž chýlící se ke svému konci. Bylo tedy třeba hledat nový význam a smysl umění, který by zvrátil tuto bezvýchodnou situaci a stal se tak jeho oživujícím impulzem. 5 Proto se objevuje několik pokusů o skupinovou organizaci výtvarníků, již se měli stát novou mladou generací udávající směr revitalizace moderního umění. Tyto snahy však většinou ztroskotaly na neschopnosti představitelů formulovat své myšlenky a cíle tak, aby nesměřovali k další slepé uličce. Jiným problémem byla idea sdružit různě smýšlející tvůrce do jednoho celku, který se pro individualitu jednotlivých přístupů celkem nikdy stát nemohl.
2
Převzato: Jindřich Chalupecký, Svět, v němž žijeme, Program D 40, 1939-40, s.88-89 Převzato: Karel Srp, Jinakost všednosti, In: Eva Petrová a kol., Skupina 42, Nakladatelství Akropolis ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy, 1998, s. 185, 4 Převzato: Chalupecký, Generace, Život 20, 1946-47, říjen 1946, s. 100, 109 5 Viz Chalupecký, (poznámka 4), s.100, 109. 3
-8-
V této chvíli se na scénu dostává několik podobně smýšlejících jedinců. Snad náhoda, či nutkavá potřeba se navrátit k věcem již opomenutým, spojila tyto tvůrce ve „skupinu“ . Těmto lidem nebyl lhostejný okolní svět, včetně umění, které se oprošťováním od zažitých témat dostalo do situace, kdy bilancovalo nad svou existencí a smyslem. Výrazný podíl na vzniku této pracovní skupinky ideově spjatých umělců měla i exhibice nazvaná „Konfrontace“ 6 v roce 1941, jenž se měla stát prezentací tehdejších mladých tvůrců. Tato přehlídka napomohla ke společnému setkání těchto výtvarníků, kteří se zpočátku označovali pracovní skupinkou, jež se po několika společných setkání odhodlala nazvat Skupinou 42. Představovalo ji sedm malířů, sochař, fotograf, pět básníku a dva teoretici, jichž spojovala snaha o zachycení poetiky města jako symbolu moderní doby. „Velkoměsto s novými speciálním ovzduším bídy vedle nádhery, noci nabobtnalých neřestí a amoralitou, s mnohými lákavými institucemi, kavárnami, nádražími, institucemi, krámky a pivnicemi se směsí nejrůznějších lidí.“ 7 Jejich tvorba byla laděná jejich imanentní poetikou obracející se k člověku, každodenním skutečnostem, prolínající se zálibou v městské tématice. Použitím naturalistických prvků dávají najevo svůj negativní postoj vůči abstrakci a nepřímo jimi ukazují na nedostatky v oblasti lidských vztahů. 8 Výstižnou charakteristiku tohoto uskupení předkládá Kotalík 9 : „Vzdor různorodosti a vzájemné nesouměřitelnosti podílů již každý jednotlivec svou prací do »Skupiny« vnášel (či, paradoxu, právě dík tomu), vytvořila se tu plodná základna společné práce, v niž každý obraz, kresba, báseň, verš, teoretická these, myšlenka, či kritický postřeh se navzájem ovlivňovaly, sbližovaly i odpuzovaly, souzněly i ostře polemizovaly.“
6
Výstava proběhla v salonu Výtvarné dílo a měla být konfrontací mladého umění, Převzato:Jiří Kotalík, Moderní česko-slovenské malířství, Esej o jeho pronienci, předpokladech, vývoji, současného rozlivu Perspektivách, Československo II, 1946-47, s. 202-204 7 Převzato: Jiří Pilař, Žeň české lyriky, Zemědělské noviny II s.2 8 Leszek Engelking, Codzienność i mit. Poetika, programy, Historia Grupy 42n kontekstach awudziectowienej awangardy i postawangardy, z polštiny přeložil Petr Hora, http://aluze.cz/2007_02/11_Recenze_Engelking.php, vyhledáno 20. 6. 2010 9 Převzato: Jiří Kotalík, Několik poznámek o skupině 42, Život 20, 1946-47 s.113
-9-
Lze se jen domnívat, co dokázalo přeorientovat zájem umělců hlásících se k surrealismu v zájem o realismus. Jistou zásluhu na tom má i Jindřich Chaloupecký a jeho „…teoretická koncepce civilizmu či civilního realismu…“, jenž představil ve svém textu Svět, ve kterém žijeme. 10 I přesto, že se tito umělci hlásí k realitě, nelze jejich práce nazvat realistickými. Obsahují totiž něco, co je posouvá dál, než na hranici skutečnosti. Nejlépe to zřejmě vystihují slova Teigeho 11 : „Paradox Skupiny 42 je ten: obrazy programově realistické a protisurrealisticky zaměřené jsou poutavé svými surrealistickými a úmorné svými realistickými elementy…“ Vzdávají se vyčerpaných a opotřebovaných prostředků, protože umění odpovídající dnešní době s ním musí také vycházet. „Proto tedy je jim východiskem každodenní jeviště moderního života: kamenné krajiny velkoměst, prolezlé a oblezlé popínavým květenstvím strojů, cely bytů, melodizované skupenství věcí…“ 12 Skutečnost, o kterou skupině šlo, nelze spatřovat pouze v městských scenériích, ale především v zájmu o moderní umění. Své předchůdce vidí v tvorbě tří malířů Rýkra, Janouška a Šímy. I přesto, že jsou jejich díla v mnoha ohledech odlišná, přece jen mají něco společné. „…spojovalo je právě to, že přejímali moderní umění jako otázku, jako problém, jako něco, co tu vlastně ještě vůbec není a s čím se má vždy teprve začít…“ 13 Jak již bylo dříve řečeno, složení skupiny bylo osobnostně velmi pestré, a tak zde uvedu jen některá jména především z řad výtvarníků. Literatura uvádí obraz Večer nad Rajskou zahradou od Františka Grosse za „programové dílo skupiny 42“, které v sobě obsahuje charakteristické rysy skupiny.
10
Převzato: Teige, Osvobození života a poezie, Studie ze čtyřicátých let, Autora - Český spisovatel 1994, s. 559- 560 11 Převzato: Karel Teige, Osud umělecké avantgardy v obou světových válkách, Český spisovatel 1994, s.505-506 12 Převzato: Jiří Kotalík,Gros, Hák, Kotlík,Lhoták, Smetana, Zívr.[ Katalog výstavy.], 1943, nestr. 13 Převzato: Jindřich Chalupecký, Počátky skupiny 42, Výtvarná práce XI, s.8
- 10 -
Obrázek 1 František Gross, Večer na Rajskou zahradou,1943
Hudečkova malba, někdy až příliš pečlivá, objevuje kouzlo obyčejnosti věcí nejbližších. 14 Při svém zkoumání světa našel město. Poznával jej pomocí svých obrazů. „Svět byl opět tak krásný, tak důležitý, že stačí vteřina, a nádraží, z něhož už přes dvacet let odjíždím a jehož jsem si nikdy před tím nevšímal, pojednou zjeví mi svou důležitost v mém životě.“ 15 Vznikaly obrazy reflektující autorův intenzivní prožitek jejich námětů. Patří zde obrazy Malíř na periférii, jenž předchází Nočním chodcům aj. 16 Obrázek 2 František Hudeček, Noční chodec
Proti tomu Lhotákovými oblíbenými náměty byly výjevy zachycující zrod technické civilizace. Zdánlivě jednotvárné obrazy s sebou nesou skrytý význam. Předkládá moderní svět
14 15
Otakar Mrkvička, Konfrontace, Lidové noviny XLV, s.7 Převzato: František Hudeček, Prehistorie malířského tvora, Výtvarné umění XVI s.399
- 11 -
jeho konfrontací s věcmi z minulosti. Druhou část díla tvoří zachycení tohoto nejobyčejnějšího, jenž každý den potkáváme: “Stromovka, asfaltová silnice, železniční závory v rovinaté krajině, periferní ohrady…“ 17 Malíř předkládá jejich příběhy, zachycuje jejich samotu i tajnosti, ale ve skutečnosti ukazuje život člověka. 18
Obrázek 3 Kamil Lhoták, Nádraží (Vstříc osudu), 1948
1.3 Město jako sociální struktura „Člověk vybudoval město a město vybudovalo člověka.“ 19 Chtěla bych zde rozvést myšlenku města jako místa formujícího společnost. Jak už jsem v úvodu naznačila, existuje několik přístupů k interpretaci města. Lze na něj pohlížet jako na fyzickou strukturu: architektury, ulic a parků, výsledek urbanizace, centrum pokroku, specifickou kulturu, či sociální strukturu. Pohled na město je různorodý a často reflektuje osobní zájmy daného pozorovatele.
16
Viz Hudeček, (poznámka 15) s. 393-399 Převzato: Chalupecký, Když před pěti lety…,In: Kamil Lhoták, Výstava obrazů. [katalog výstavy.] Alšova síň Umělecké besedy, nestr. 18 Viz Chalupecký, (poznámka 17), nestr. 19 Převzato: Kolář, Poezie města, Kvart 5, 1946-49, s. 40-41 17
- 12 -
Již od svých starověkých počátků bylo město místem rozvoje, změn a inovací. Charakterem prostředí, kde se sdružují a mísí různé vlivy, je městu předurčeno být proměnlivým a nestabilním. Je však nutné si uvědomit, že tyto tendence probíhají jak v pozitivním, tak negativním ohledu. Nerozvíjí se zde pouze inteligence, kultura, či ekonomika, ale ve vyšším měřítku se projevují také sociálně patologické jevy. 20 V environmentální oblasti mu bývá vyčítán nepříznivý vliv na životní prostředí. 21 Reakcí na existenci městské struktury tak, jak jsem ji popsala, jsou různé utopické tendence hledající nový ideální model města. Autorem výrazu utopie je Thomas More, který tak v roce 1516 nazval svůj spis, kde popisuje dosud neobjevenou zemi Utopii. Ve skutečnosti však ukazuje ideál, kterého v reálném světě nelze dosáhnout. V historickém kontextu je však utopie důležitou součástí západního moderního vědění, které sahá až k antické a židovsko-křesťanské tradici. Významově se jedná o racionální konstrukty, které se snaží postihnout všechny negativní jevy dané společnosti a předložit vlastní ideál, jenž utopisté považují za řešení. Mnoho utopistických myšlenek se postupem času stalo pro společnost impulzem k vzniku moderních ideálů. Mají pro nás tak i vypovídající a historickou hodnotu, protože představují reakci na určitý problém své doby. 22 „Utopie jako hledání ideálního města, ideální společnosti a možných způsobů dosazení tohoto ideálu, které zároveň neztrácí pevný (logický a racionální) vztah k živé realitě…“ 23 Historie nám předkládá dva významné utopické pohledy na město, kdy jeden z nich vznikl v antice a předkládá model nepřítomnosti místa a druhý se zrodil z židovko-křesťanské tradice a poukazuje na nepřítomnost času. Platon ve svých spisech vzájemně spojil formy ideální společnosti s ideálními typy města a předložil hypotézu, že prostředí pozitivně ovlivňuje společnost. Jeho popisy nás odkazují
20
Jedná se o společensky negativní jevy ( např. chudoba, výrazně zvýšená nemocnost, nezaměstnanost aj.), především ale zahrnuje společensky nebezpečné projevy ( např. násilí, vandalismus, šikana, kriminalita aj.), http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/socialne-patologicke-jevy 21 Město je kultivovanou krajinou ovlivněnou zásahy člověka , pro niž je typická absence přírodních lokalit nepodléhajících intervenci člověka. 22 Pokud nebude uvedeno jinak, vycházím ze zdroje: Vacková, cizinec v ideální společnosti, Nakladatelství Pavel Merhart/ Masarykova univerzita, s.13-29 23 Převzato: Viz Vacková (poznámka 22), s. 14
- 13 -
k antickému a na něj navazujícímu systému města v období renesance. Tato představa ideálního místa předkládá město jako geometricky a přehledně řešené s hierarchickou centralizovanou strukturou. Koncept takového města však postrádá dynamiku a stává se poměrně jednotvárným. Židovsko-křesťanská tradice nachází v utopii koncept, k němuž by člověk mohl a zároveň měl směřovat. Je zde tedy nastolen řád a jistá pravidla, která mají vliv i na společnost pohybující se v takovém prostředí. Lze to považovat za způsob, jakým je možné dosáhnout svobody a spokojenosti. Fakt, že jsou společnosti vytyčeny určité zábrany, s sebou nese pocit bezpečí, protože tak dochází k potlačování nežádoucích jevů, které se s narůstající společností a jejím směřováním do měst logicky projevují. Protipólem rostoucích měst se pro utopisty stává město malé, kde není taková koncentrace lidí a tudíž ani společensko-patologických jevů. Nabízí se tak větší možnost tyto jevy eliminovat. Malé město totiž na rozdíl od velkoměsta představuje konzervativnější prostředí, kde se lépe udržují společenské hodnoty, vzájemné vazby a tradice. Vysvětlení se nabízí v relativní stálosti obyvatelstva, které není tak výrazně determinováno přílivem cizinců a tím pádem nových vlivů. Atmosféra města svým způsobem vybízí k rezervovanému neosobnímu přístupu. Příčinou je do jisté míry velká rozloha tohoto celku prakticky znemožňující, aby se lidé mezi sebou znali a vytvářeli si vzájemné vazby. Každodenní anonymní setkávání v tomto prostředí podporuje racionalizování systému vzájemných vztahů. Anonymní společenská struktura však přináší pro jedince možnost větší osobní svobody, kdy není omezován sociálním postavením, původem a dalšími faktory. Cizinec, tedy osoba nově příchozí do prostředí města, se stává jeho součástí. Zastává zde dvojí roli. Jednak k této komunitě náleží, ale zároveň stojí proti ní, protože je schopen objektivněji hodnotit vztahy a systém jako takový.22
- 14 -
2
KAŽDODENNOST
„Všednost, banalita, rutina, stereotyp,..“ Všechna tato slova znějí jako zaklínadla lidského života, který přece není jednotvárný? Proč tedy více než často tyto výrazy s našim životem spojujeme? Všichni je používáme, ale přitom pro každého z nás znamenají něco jiného – zdánlivá jednotvárnost a uniformita nesoucí různé významy. „Přijímáme svůj svět, obvykle jako něco existujícího z pouhé mechanické nutnosti, zvykli jsme si na něj a nudí nás.“ 24 Blatný ji zaznamenal takto: „Pondělí, středa, pátek v obyčejném domě ulice mezi obyčejnými lidmi. Všední, nejobyčejnější den, v tom zorném úhlu, v kterém se nakonec přece jeví tajemný a zázračný, všední, nejobyčejnější den, zastupující tisíce sobě podobných – dokonalý symbol celého našeho života.. Myslím si, že obyčejné = bizardní, obyčejné = fantastické, obyčejné = zázračné…“ 25 Čapkovo dílo Obyčejný život je retrospektivní analýzou osudu jednoho muže, jenž se na sklonku svého života rozhodne sepsat svůj životopis – životopis obyčejného člověka. Zde hodnotí svůj životní příběh z mnoha pohledů a zjišťuje, že nebyl zase až tak obyčejný, jak se mu zprvu zdálo. Objevuje skutečnost, že život nemůže být jednotvárný, protože se člověk stále mění a tím pádem i svět kolem něj. 26 Abychom si uvědomili, že je pro nás něco důležité ba až nepostradatelné, musíme o to nejprve přijít. Trošku s nadsázkou se snažím upozornit na fakt, že si čím dál tím víc přestáváme vážit věcí námi považovanými za samozřejmé. Dnes totiž není čas zabývat se obyčejnými věcmi, když nám doba nabízí spoustu vymožeností. Co když se však to, co se nám zdá tak automatické, začne pomalu vytrácet a my si to uvědomíme až tehdy, když nebude možné tento stav zvrátit?
24
Převzato: Viz Chalupecký,(poznámka 17), nestr. Převzato. Blatný, Rukopis, str. 37-38 26 Čapek, Obyčejný život, firma Fr. Borový 1939 25
- 15 -
2.1 Deník Jelikož je „deník“ součástí mé praktické práce, považuji za vhodné uvést charakteristiku a stručnou historii tohoto žánru. Jedná se však o krátký exkurz do této oblasti, kdy záměrně uvádím pouze příklady mající vazbu na mou práci. Označení deník lze použít v souvislosti se záznamy vznikajícími v pravidelném intervalu, zejména v časovém úseku jednoho dne. Jedná se o způsob uchování vzpomínek, zážitků, či neopakovatelných příběhů člověka, ať už skutečných či fiktivních. Autorovi slouží k popisu vlastního intimního světa a k záznamu úvah a nápadů. Tento výčet ještě rozšiřuji o obrazové záznamy, jenž jsou náplní praktické části. Deník jako literární žánr byl oblíbeným způsobem záznamu událostí napříč různými kulturami, pro příklad lze uvést Evropu, či Asii. Významně se tento žánr rozvíjel v období středověku, zvláště pak v renesanci, kdy se stal zálibou šlechticů a významných osobností. Tyto záznamy pro nás mají velkou vypovídající i historickou hodnotu, jelikož představují prolínání signifikantních událostí v oblasti politiky a dvorské diplomacie, ale také událostí běžných vystihujících charakter každodenních starostí a zájmů jejich pisatelů. 27 Důležitou roli hrál deník na studijních cestách mladých šlechticů, kde bylo povinností každého z účastníků vést cestovní zápisky a to v jazyce země, ve které se zrovna nacházel. Součástí písemných záznamů se často stávaly i drobné kresby, či malby. Z české moderní literatury nelze opomenout básnické deníky Jiřího Koláře. „Dny v roce jako lyrický zápisník, v němž ukládá velmi konkrétní a živé glosy na okraji nového života, a téměř všech těch sedmdesát lyrických glos je podloženo nějakou příhodou, událostí, epizodou, či anekdotou, tím co se stalo…“ 28 Zmiňovaná sbírka básní se stala záznamem každodennosti. Pilář 29 o autorovi píše: „…se snaží objevovat skutečnost, zaznamenávat každé její hnutí, vidět všední tok života jako nejdobrodružnější pásmo obrazů, událostí, tragedií života…“
27
Marie Koldinská, Červená chrtice od pana Trčky (Šlechtici a jejich zvířata na prahu novověku), http://www.animalrights.webz.cz/slechtici01.htm, vyhledáno 18. 6. 2010 28 Převzato: Götz, Na nové cestě, Národní osvobození 19, 1948, s.4 29 Jan Pilář, Žeň české lyriky V, Zemědělské noviny 2, 1946, s. 2
- 16 -
Kolář se postavil před nelehký úkol, kdy každý den musel, jak sám tvrdí, napsat jednu báseň a jednu prózu. Výsledkem se stalo dílo mapující období od 8. února 1946 do 15. února 1947. Důsledně vedená datace básně obohacuje o dokumentární charakter. Autora zde zmiňuji, protože se jedná o člena skupiny 42 a také s ohledem na inspirační hodnotu jeho přístupu pro mou práci. 30 Za jistou formu „deníku“ by šlo do jisté míry považovat i projekt Duncana Higginse nazvaný „unloud“, tedy nehlučně. V podstatě se jedná o obrazový záznam ruských Soloveckých ostrovů, jimiž je autor kulturně i vizuálně fascinován. Autor se v průběhu pěti let stále navrací do těchto míst, kde vždy po nějakou dobu žije a vytváří písemné záznamy, kresby, fotografie a videozáznamy, jež posléze v ateliéru převádí na plátna. Cyklus v dnešní době obsahuje 1600 pláten zaznamenávajících krajinu a život na Solovkách. Malby jednak mapují prostor, život i „ducha“ ostrovů, ale zároveň jsou poznamenány pocity autora ovlivňující konečný záznam. 31
Obrázek 2-1 Duncan Higgins , Cyklus maleb „Unloud“, 2004-2009, 1600 kusů
30
Jeho pracovní postup tvorby básní byl pro mne natolik zajímavý, že jsem jej určitým způsobem využila při realizaci praktické práce (viz praktická část) 31 Eva Pivodová, Duncan Higgins, Umění je budoucnost, Sanquis LXXV, 2010, s. 28-30
- 17 -
2.2 Každodennost v díle současných českých umělců Každodenní radosti a starosti se nám jeví jako velmi banální, přitom si naše bytí bez nich nelze představit. Často máme tendence je zatracovat a zpochybňovat jejich hodnotu, avšak ve chvíli vytržení z našich každodenních rituálů, či prostředí nám známého, se začínáme cítit nejistě. Myslím, že ve chvílích ohrožení, kdy přestáváme mít pocit pevné půdy pod nohama, se k těmto jistotám a obřadům podvědomě navracíme. Jsou nám stejnou útěchou jako umělcům jejich tvorba, která jim v mnoha případech pomáhá vyrovnat se s nepřízní osudu, a stává se tak určitým způsobem osobní meditace jako je tomu v případě výtvarnice a grafičky Aleny Kučerové. 32 Její pozdější malby, vznikající v 2. polovině 20. století, jsou záznamem příjemných životních chvil a oplývají velmi pozitivní atmosférou. Nejedná se o žádné sofistikované konstruování, ale pouze o syrové spontánní záznamy. Meditativní charakter děl lze nalézt i u Běly Kolářové, která tímto způsobem bojovala s několikaletým, režimem zapříčiněným, odloučením od manžela, ale také s nadbytkem volného času ve chvíli, kdy nemohla pracovat. Stala se tak „dobrovolným zajatcem“ vlastní domácnosti, která ji posloužila jako inspirace.
32
Katalog k výstavě: Alena Kučerová, http://www.ckv-ostrava.cz/katalogy/kucerova.pdf, vyhledáno 19. 6. 2010
- 18 -
Obrázek 2-2 Kučerová A.., Velká vlna, 1972, tisk z perforovaného plechu, 538 x 755cm
Naopak se zde objevuje velká řada umělců řešících spíše negativní tendence spojené s rozvojem moderních informačních technologií. František Mertl, známý spíše pod svým pseudonymem Franta, se celý život věnuje figurální malbě, v níž staví člověka i jeho tělo do opozice technice a násilí. „Postavám“ chybí typické objemy a tvary, jenž dělají člověka člověkem, stávají se tekoucí hmotou, neidentifikovatelnou masou. 33 Mertl tak tvoří: „…umělecká díla, jenž nás svou expresivitou a silou výrazu nutí zamyslet se nad světem, v němž žijeme, nad absurditou neustálého plození násilí, které brání žít člověku plně.“ 34 Jeho až snové montáže se stávají mementem společnosti, jež je doslova zahlcena odpadky produkovanými spotřebním světem, a která je nucena čelit každodennímu násilí a lhostejnosti.
33 34
Duňa Panenková a kol., Franta, 2009, s.10-11 Irena Jirků, Franta včera a dnes, tam a zde, 2009, s. 12
- 19 -
Obrázek 3 Ftantišek Mertl, Plná čára, 1970, olej na plátně, 260 x 162cm
Nejen běžné situace, ale i předměty denní potřeby, slouží k vyjadřování myšlenek spojených s životem, a stávají se tak nástrojem umělce při prezentování jeho vlastních názorů. Zdánlivě jednoznačné výjevy někdy skrývají mnohoznačné interpretace. Nutí diváka k zamyšlení a k hledání jejich skutečného významu. Dvojí pohled na každodenní svět přináší osobitá tvorba již zmiňované autorky Běly Kolářové. Zde sledujeme její prvotní zaujetí pro poezii městské periférie ve formě fotografií, kterou později střídají experimenty s předměty denní potřeby, jež autorka nacházela především v domácnosti, v prostředí pro ni tak blízkém. Sama se o své práci vyjadřuje následovně: „Řekla jsem si, že ofotím život, který je kolem mě.“ 35 Tento výrok však nelze brát doslovně, jedná se pouze a jakousi metaforu. I přesto, že umělkyně přiznává inspiraci reálným světem, vnitřně nechtěla být tímto světem spoutána, a tak zvolila pro svou práci experimentální formu.
35
NEZBEDA, Ondřej, FORMÁNEK, Jaroslav, Chci poznat tu neznámou krajinu v sobě, Respekt, vyhledáno 20. 5. 2010
- 20 -
Obrázek 2-4 Běla Kolářová , Rebus, 1964
Umělcem spíše tradičního založení je Antonín Střížek. Tento postmoderní umělec se nesnaží o složité kamuflování myšlenek, maluje zkrátka každodenní věci a skutečnost realisticky, avšak s určitou dávkou nostalgie. Svými malbami ukazuje proměnu světa, již vysvětluje následovně: „Dnes jsme někde jinde, a tak se vztahuju k současnosti tím, že používám atributy z minulosti.“ 36 Lákají jej témata umělci odsunutými do pozadí. Jeho filozofie vychází z tendence postmoderny, v níž se tvůrci navrací k modernou zavrhnutým tématům, ne ale doslovně. Často je využívají k tomu, aby mohli komentovat aktuální dění.
36
VOLF, Pořád chci namalovat dobrý obraz, Reflex, http://www.jedinak.cz/stranky/txtstrizek.html vyhledáno 24. 6. 2010
- 21 -
Obrázek 2-5 Antoní Střížek., Karlín 2008, olej, plátno, 110 x 130 cm
Na rozhraní přítomnosti a určité nostalgie se pohybuje poměrně vyspělá tvorba Jana Merty, který sice pracuje se skutečností, avšak jeho tvorbu nelze jednoznačně zařadit do kategorie realistické malby. Využívá námětu předmětů běžné denní potřeby, které osobitým způsobem a s jistou dávkou nadsázky a ironie, staví do nových situací. Zároveň však dokáže banální věci povýšit na svébytné dílo, které v divákovi vyvolává asociace probouzející vzpomínky na dětství či jiné životní situace. 37
37
Klára Kubíčková, Kouzlo všednosti: Merta vidí duši i ve žlabu klučičích záchodků, http://kultura.idnes.cz/kouzlo-vsednosti-merta-vidi-dusi-i-ve-zlabu-klucicich-zachodku-p7s/vytvarneum.asp?c=A091002_194228_vytvarneum_tt, vyhledáno 16. 6. 2010
- 22 -
Obrázek 2-6 Jan Merta, Ztlumená poupata, 2002-2006, akryl na plátně,126 x 146cm
2.2.1
Nevšední podání všednosti Kateřiny Šedé
Kateřina Šedá jako člověk zasvěcený do uměleckého světa, ale zároveň silně ovlivňován prostředím vlastní rodiny a lidí na venkově, který se snaží upozornit na izolovanost umění vůči okolnímu světu, která vede k vzájemné nevšímavosti obou prostředí. Proto se námětem jejích akcí stávají běžní lidé a jejich normální život. Představuje je zde jako skupinu, od které se dnešní umění nejvíce vzdálilo. Jedná se o určitý způsob vzepření se stávajícím tendencím umění. 38 Její sociálně intervenční projekty, stojící na pomezí dokumentu a umění, jsou charakterově natolik odlišné a osobité, že jsem se rozhodla věnovat jim samostatnou část.
38
Kateřina Šedá, Převaděč, http://www.gkk.cz/startpoint/seda.php, vyhledáno 18.6.2010
- 23 -
„Její tvorba by se dala charakterizovat jako sociálně laděný happening, ale pravdou spíše je, že pro uměleckou tvorbu Kateřiny Šedé“ 39 neexistuje v současném umění zařazení. Je nutné říci, že její prioritou není umění vytvářet, pouze jej využívá jako jedinou možnost prezentace a realizace své tvorby. Zároveň svými akcemi vystihuje současné tendence v umění. „Ale není v nich žádná vypočítavost. Dělá jen věci, na kterých jí opravdu záleží a čemu rozumí" 40 , říká umělecký kritik Tomáš Pospiszyl. Specifikem „projektů“ je zapojení lidí bez jakékoli vazby na umělecké prostředí. Do středu zájmu staví experimenty s mezilidskými vztahy, jejichž cílem je vyvést zúčastněné ze zaběhlých stereotypů či sociální izolace. V roce 2003 vznikla dosud nejnáročnější realizace nazvaná Nic tam není, jejímž cílem bylo zachytit všednost. 41 Do této „společenské hry“ se zapojilo všech 300 obyvatel obce Ponětovice. Jedná se o příklad typické české nenápadné vesničky, v niž lidé žijí svým obyčejným životem s vědomím, že stojí mimo aktuální dění, které se podle nich odehrává pouze ve velkých městech. A tak na otázky, dotazující se na zajímavosti tohoto místa, odpovídají: „Tady nic není.“ Autorce se přece jen podařilo, aby se zde něco dělo. Na základě předložených dotazníků zjistila, že náplň dne jednotlivých obyvatel je velmi podobná. Zpracovala harmonogram sobotního dne, v němž měli všichni za úkol dělat totéž - ve stejnou dobu šli nakupovat, účastnit se stejných denních činností podle rozpisu a na závěr jít ve stejnou dobu spát. Tím, že z rutiny vytvořila skupinovou záležitost, povýšila ji na nevšední zážitek.
39
Převzato: Kateřina Tučková, Kateřina Šedá http://www.novinky.cz/kultura/salon/199810-katerina-seda-ajeji-zaklinadla-jimiz se-uzamyka svet.html, vyhledáno 40
Převzato: Magdalena Čechovská, Šedá vystaví „praštěné“ umění v Tate Modern, http://hn.ihned.cz/cl36830570-seda-vystavi-prastene-umeni-v-tate-modern, vyhledáno: 19. 6. 2010 41 Převzato: Radek Wohmuth, Neobyčejná-obyčejná Kateřina,a její zaklínadla jimiž se uzamyká svět, http://aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=1601, vyhledáno 19. 6. 2010
- 24 -
Obrázek 2-7 Kateřina Šedá, Nic tam není, 2003
2.3 Umění za hranicemi Zatím co ve světě, zvláště pak v Americe, se moderní umění ve své reflexi doby orientovalo na charakteristický rys postmoderny, tedy na konzum, reklamu a nová média, u nás se rozvinula specifická forma umění stavící do středu zájmu člověka – jednotlivce jako oběť této masové kultury. Druhým rysem spojující tvorbu umělců u nás byla snaha postavit se nastupující krizi uměleckého světa a hledat možnosti jeho záchrany. Proto jsem se ve své práci zaměřila na umění rozvíjející se v našich podmínkách. Uvědomuji si však, že jej nelze izolovat od dění ve světě, a tak uvádím jen nástin výtvarné produkce vznikající za hranicemi, zvláště pak za oceánem, avšak s určitou vazbou na tématiku mé práce. Myslím, že by zde nemělo chybět jméno George Segala, jenž bývá v literatuře spojován s hnutím pop-artu. Vytváří odlitky skutečných lidí a ty pak staví do běžných denních situací, do prostředí ulice, kaváren aj. Instalované sochy působí chladně a anonymně, jsou parafrází člověka žijícího v hektickém moderním světě.
- 25 -
Obrázek 8 George Segal, Dojíždějící, další zastávka, 1980, bronz
Rachel Whiteread ve svých dílech odkrývá „duši“ každodenně používaných prostor – skříní, pokojů a domů. Vytváří odlitky předmětů v lidském měřítku, aby tak upozornila na jejich nepostradatelnost v lidském životě. 42
Obrázek 9 Rachel Whiteread, Skříňka III.
42
Grosenicková, Ženy v umění 20. a 21.století, 2004, s. 182-185
- 26 -
3
MÉ VŠEDNOSTI
Nyní je na čase objasnit předchozí složitou cestu napříč dějinami umění i člověka a představit svou praktickou část bakalářské práce, která se stala záznamem mé každodennosti a přitom způsobem, jak se vytrhnout z jednotvárností dní. Práce tématicky stojí na pomezí dvou různých prostředí, dvou skutečností, které jsou vnímány mou subjektivitou. Prioritním důvodem samotné realizace je potřeba vzepřít se zaběhlým konvencím. V zápalu každodenního spěchu mnohdy nemáme čas se zastavit a relaxovat. Při tvorbě deníku jsem byla nucena si po celé období, kdy vznikal, vyčlenit každý den volnou chvíli, abych mohla provést svůj záznam. Tento opakující se proces jsem vnímala jako způsob meditace. V podstatě jsem si dopřála čas sama pro sebe, s čímž mám běžně poměrně velký problém, a proto málokdy tvořím spontánně a svévolně, tedy bez toho, aniž bych byla vázána úkolem. Vznikla série třiceti kreseb, kdy každá z nich pro mne představuje jeden příběh, jenž se mi při pohledu na něj vybaví. Jedná se o záznamy mající pro mne jako autorku velký vypovídající i dokumentární význam. Zároveň se jedná o spodobnění skutečnosti, která mne obklopuje a velkou měrou ovlivňuje. Proto zde nabízím i svůj názor na město, v němž celý život bydlím a jsem k němu citově připoutána a také na prostředí v mnoha ohledech odlišném, kde figuruji pouze jako cizinec pohybující se nenápadně davem. V rámci objektivity se ve svých textech nemohu vyhnout odkazům na současný způsob života a jeho vlivu na společnost. Jako závěrečný výstup jsem zvolila malbu na plátno. Vybrala jsem pro mne nejsilnější motivy a převedla je na velký formát. Jelikož se kresby staly důležitou součástí procesu vzniku, přikládám je jako doprovodný a ne méně důležitý materiál.
3.1 Obyvatel versus cizinec Nechci se zde pouštět do žádné polemiky, kde je lepší místo k životu, zda-li ve velkém městě nebo v tom malém, stojícím na pomezi města a vesnice. Je to pohled zevnitř i zvenčí. Pro bližší přiblížení mé práce považuji za vhodné uvést mé verbální záznamy popisující postřehy z obou prostředí. Při dnešním způsobu života zřejmě není nic divného na tom, že se člověk cítí být ztracený v závalu všech těch informací a povinností, jenž se na něj ze všech stran sypou. Zvláště ve městě ten pocit znásobí nespočet dalších stejně zoufalých jedinců hrnoucích se na vás - 27 -
z tramvaje, obchodů a jiných veřejných míst. Všude kolem tolik lidí a přece si připadáte osaměle. Koukáte po lidech, kteří jakoby dělali, že vás nevidí a taky že často nevidí. Jsou zde před vámi, ale myšlenkami už jinde. Hlavně nemají důvod vás vnímat, jste pro ně cizí. Snažila jsem se popsat to, jak prožívám život v Olomouci. Nechci však, aby má slova vyzněla kriticky. Jsem totiž fascinována jeho historickým duchem, tou volností a svobodou, jenž nabízí, avšak zároveň mě děsí anonymita a povrchnost této „velkoměstské“ společnosti. Vnímám to jako můj vnitřní střet, střet toho, co znám a věcí zvenčí, jenž se mi zde nabízí. Nikdy jsem nevnímala město, ve kterém žiji celý život, jako výjimečné. Neměla jsem potřebu zaobírat se věcmi, které mi připadaly tak zřejmé a svým způsobem všední. Jeho hodnotu jsem si začala uvědomovat až ve chvíli, kdy jsem byla nucena kvůli studiu bydlet v Olomouci. Začala jsem více než dříve pociťovat potřebu útočiště, místa, kam bych patřila. Bystřice pod Hostýnem je město, jenž se pohybuje na pomezí města a vesnice. Protože je obklopena řadou předměstí a malých obcí, mísí se zde kultura města s tradičními zvyklostmi. To je možná důvod, proč zde obyvatelé mají k sobě blíž, než je tomu v městech jiných. Nechci tvrdit, že každý zná každého a všichni se mají rádi. To by nebylo objektivní. Spíše se jedná o potřebu zůstat v kontaktu se svým okolím. Pro názornost zde předkládám popis situace, kterou jsem u nás zažila. Nedávno se mi přihodilo následující: V autobusu mě oslovil neznámý člověk. Nelze tvrdit, že bychom se důvěrně znali, avšak zároveň nelze tvrdit, že bychom si byli cizí. Měsíc jsme se pravidelně potkávali na stejném místě – tedy v autobuse. Onen pán byl touto opakující se situací veden k zamyšlení a otázce: „Proč to děvče stále jezdí na stejné místo?“ A v tom byly náhle veškeré jeho všední starosti narušeny záhadou jedné neznámé – známé dámy, tedy mě samotné.
3.2 Význam materiálu a použité techniky Jak jsem zde již dříve uvedla, začala jsem zpracovávat své záznamy dne formou kreseb na papír. Potřebovala jsem totiž variabilní médium, které bych s sebou mohla brát na cesty. Podvědomě to pro mne znamenalo jistý druh pojistky, jež by mě dokázala uklidnit, budu-li mít potřebu něco spontanně zaznamenat, tak bude do čeho. Podobné je to s fotografy. - 28 -
Když vycítí, že právě tohle je ta jedinečná pomíjivá chvíle, kdy není jiného zbytí, než ji rychle zaznamenat, a tak ji neztratit. Výstupem mé práce jsou obrazy malované na plátno formátu 90 x 70cm. Zvolila jsem klasické plátno, které je pro mne v dnešní době symbolem trvanlivosti. V současnosti zachycujeme vše digitálně a používáme media, která za pár let naše záznamy nenávratně pohltí. Artefakt, jako je obraz, dokázal přežít stovky let i přestože s nástupem moderní doby bylo o jeho možnostech pochybováno. Jako techniku jsem zvolila malbu akrylovými barvami, se kterými pracuji již několik let. Jsem fascinována jejich kompaktností, variabilností a jejich barevným spektrem.
- 29 -
ZÁVĚR Realizace této práce se pro mne stala životní zkušeností a impulzem pro mou tvorbu. Zvolila jsem si téma úzce související s mým životem, abych tak vyřešila problémy, které jsem v důsledku spěchu a nadmíry povinností zažívala. V průběhu práce jsem si ale uvědomila, že se ve skutečnosti jedná o problematiku zasahující do života každého z nás. Předkládám zde studii obsahující mnoho pohledů na každodennost v oblasti umění, sociologie, či filozofie a také z pozice člověka, jenž ji též prožívá. Práce obsahuje několik podnětů k zamyšlení, zvláště u témat nemajících jednoznačné odpovědi. Mým záměrem nebylo předkládat převratná řešení problematiky každodennosti (to vzhledem k obsáhlosti tématu ani není možné), ale snahu o vytržení z všednosti jak mé vlastní, tak čtenářovy.
- 30 -
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knižní a odborné publikace 1.
Adolf Kroupa, [Dopis k vernisáži Skupiny 42 v Domě pánů z Kumštátu v Brně 6. 9. 1963.] Rukopis
2.
Artlist, Běla Kolářová, Databáze současného umění, http://artlist.cz/?id=1467, vyhledáno 10.6.2010
3.
Autorský kolektiv ústavu teorie a dějin umění ČSAV, Encyklopedie Českého výtvarného umění, Academia, Praha 1975, s. 463, 464
4.
Barbora Vacková, Cizinec v ideální společnosti, In: Slavomíra Ferenčuhová, Magdalena Hladíková, et al., Město: Proměnlivá ne/samozřejmost, Ve spolupráci s Masarykovou univerzitou, Fakultou sociálních studií, Nakladatelství Pavel Mervart, Červený Kostelec 2009, s. 13-30
5.
Duňa Panenková a kolektiv, Franta, gallery, 2009, s.10-11, 21
6.
Eva Petrová a kolektiv autorů, Skupina 42, Nakladatelství Akropolis ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy, Praha 1998
7.
František Götz, Na nové cestě, Národní osvobození 19, 1948, č. 144, 20. 6., s. 4; podepsáno G
8.
František Hudeček, Prehistorie malířského tvora. Výtvarné umění 16, 1966, č. 8, s. 399 [s. 393-399]; rukopis 1944
9.
Helena Brožková a kol., Sběratelství, Nakladatelství Svoboda, Praha 1983
10.
Irena Jirků, Franta včera a dnes, tam a zde, Časopis Sanquis LXXI, 2009, str. 12
11.
Jan Pilař, Žeň České lyriky V. Zemědělské noviny 2, 1946, č. 187, 17. 8., s.2
12.
Jana Brabcová, Alena Kučerová, Galerie Pecka, Praha 2005, s.158
13.
Jiří Kotalík, Moderní československé malířství, Esej o jeho provenienci, předpokladech, vývoji, současného rozlivu a perspektivách. Československo 2, 1946-47
14.
Jiří Kotalík, Několik poznámek o Skupině 1942, Život 20, 1946-47, č.4-5, s.126
15.
Jiří Kolář, Poezie města, Kvart 5, 1946-49, č.1, s. 40-41
16.
Jindřich Chalupecký, Generace, Život 20, 1946-47, č 4-5, říjen 1946, s. 100, 109
- 31 -
17.
Jindřich Chalupecký, Jiří Kotalík, Gross, Hák, Hudeček, Kotalík, Lhoták, Smetana, Zívr.[Katalog výstavy.] Praha, Topičův salon 30. 8. – 19. 9. 1943, nestr.
18.
Jindřich Chalupecký, Když před pěti lety…In: Kamil Lhoták. Výstava obrazů.[Katalog výstavy.] Praha, Alšova síň Umělecké besedy 7.-28. 3. 1844
19.
Jindřich Chalupecký, Na hranicích umění, Několik příběhů, Prostor, Arkýř, 1990,
20.
Jindřich Chalupecký, Obhajoba umění 1934-1948, Československý spisovatel, 1991
21.
Jindřich Chalupecký, Počátky Skupiny 42, Výtvarná práce 11, 1963, č. 19-20, 1.11, s. 8 [s.1, 8-9.]
22.
Jindřich Chalupecký, Svět, v němž žijeme, Program D 40, 1939-40, č. 4, 8.2. 1940, s. 88-89
23.
Jindřich Chalupecký, Josef Kaplický, Život 20: studie o výtvarné práci a umělecké kultuře, Výtvarná odbor Umělecké besedy, Praha 1942
24.
Jindřich Chalupecký, Umění musí myslit na všedního člověka. [Závěr projevu, kterým J. Ch. uvedl členy Skupiny 42 na večeru mladé poezie 30.10. 1947.] Mladá fronta 3, 1947, č. 255, 1.11., s.6
25.
Karel Čapek, Obyčejný život, firma Fr. Borový, Praha 1939
26.
Karel Teige, Osud umělecké avantgardy v obou světových válkách, In: Karel Teige: Osvobozování života a poezie. Studie ze čtyřicátých let. Výbor z díla 3. Uspořádali Jiří Brabec a Vratislav Effenberger, Praha, Autora - Český spisovatel 1994, s. 505 – 506
27.
Kuhrsberger a kolektiv autorů, Umění 20.století, Taschen, 2004, s.512
28.
Otakar Mrkvička, Konfrontace, Výstavka skupiny malířů a sochařů v salonu Výtvarné dílo, Lidové noviny 49, 1941, č.107, s.7; podepsáno om.
29.
Uta Grosenicková, Ženy v umění 20. a 21. století, Taschen/ Nakladatelství Slovart, Praha 2004, s. 182-185
30.
Zdeněk Pešat, Eva Petrová, Skupina 42, 1.vyd., Atlantis, Brno 2000
- 32 -
Webové stránky 30.
Essl Award, Výstava oceněných děl mladých umělců ze střední a jihovýchodní Evropy, Český rozhlas, http://www.rozhlas.cz/kultura/portal/_zprava/202221 vyhledáno 15. 6. 2010
31.
Georg Segal, Helen Segal,, Georg Segal Public Works Gallery, Georg and Helen foundation, http://www.segalfoundation.org/pages/next%20departure.htm, vyhledáno 20. 5. 2010
32.
Jan Merta, Galerie ad-astra, http://www.ad-astra.cz/datadeu/merta.htm, vyhledáno 10. 6. 2010
33.
Jaroslav
Spulák,
Zemřela
fotografka
Běla
Kolářová,
http://www.novinky.cz/kultura/197469-zemrela-fotografka-bela-kolarova.html, vyhledáno 19. 5. 2010 34.
Katalog
k
výstavě,
Alena
Kučerová,
http://www.ckv-
ostrava.cz/katalogy/kucerova.pdf, vyhledáno 19. 5. 2010 35.
Kateřina Šedá, Převaděč, Star point prize, http://www.gkk.cz/startpoint/seda.php, vyhledáno 18.6. 2010
36.
Kateřina Tučková, Kateřina Šedá a její zaklínadla, jimiž se uzamyká svět, Právo, http://www.novinky.cz/kultura/salon/199810-katerina-seda-a-jeji-zaklinadla-jimiz se-uzamyka-svet.html, vyhledáno 19. 6. 2010
37.
Kubíčková, Klára, Kouzlo všednosti: Merta vidí duši i ve žlabu klučičích záchodků, http://kultura.idnes.cz/kouzlo-vsednosti-merta-vidi-dusi-i-ve-zlabu-klucicichzachodku-p7s-/vytvarneum.asp?c=A091002_194228_vytvarneum_tt,
vyhledáno
16. 6. 2010 38.
Leszek Engelking, Codzienność i mit. Poetyka, programy, historia Grupy 42 w kontekstach dwudziestowiecznej awangardy i postawangardy, z polštiny přeložil Petr
Hora,
Polská
literárněvědná
práce
o
Skupině
42,
http://aluze.cz/2007_02/11_Recenze_Engelking.php, vyhledáno 20. 6. 2010 39.
Magdaléna Čechovská, Šedá vystaví "praštěné" umění v Tate Modern, http://hn.ihned.cz/c1-36830570-seda-vystavi-prastene-umeni-v-tate-modern, vyhledáno 19. 6. 2009 - 33 -
40.
Marie Koldinská, Červená chrtice od pana Trčky (Šlechtici a jejich zvířata na prahu novověku), http://www.animalrights.webz.cz/slechtici01.htm, vyhledáno 18. 6. 2010
41.
Ondřej Nezbeda, Jaroslav Formánek, Chci poznat tu neznámou krajinu v sobě, Respekt,
http://respekt.ihned.cz/c1-36312120-chci-poznat-tu-neznamou-krajinu-v-
sobe, vyhledáno 10.5.2010 42.
Petr
Volf,
Pořád
chci
namalovat
dobrý
obraz,
Reflex,
http://www.jedinak.cz/stranky/txtstrizek.html, vyhledáno 15. 6. 2010 43.
Radek
Wohmuth,
Neobyčejná
–
obyčejná
Kateřina,
http://aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=1601, vyhledáno 19. 6. 2010 44.
Sociálně patologické jevy, ABZ slovník cizích slov, http://slovnik-cizichslov.abz.cz/web.php/slovo/socialne-patologicke-jevy, vyhledáno 25. 6.2010
- 34 -
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1 František Gross, Večer na Rajskou zahradou,1943 ........................................... 11 Obrázek 2 František Hudeček, Noční chodec...................................................................... 11 Obrázek 3 Kamil Lhoták, Nádraží (Vstříc osudu), 1948..................................................... 12 Obrázek 2-1 Duncan Higgins , Cyklus maleb „Unloud“, 2004-2009, 1600 kusů.............. 17 Obrázek 2-2 Kučerová A.., Velká vlna, 1972, tisk z perforovaného plechu, 538 x 755cm ......................................................................................................................... 19 Obrázek 3 Ftantišek Mertl, Plná čára, 1970, olej na plátně, 260 x 162cm .......................... 20 Obrázek 2-4 Běla Kolářová , Rebus, 1964 .......................................................................... 21 Obrázek 2-5 Antoní Střížek., Karlín 2008, olej, plátno, 110 x 130 cm............................... 22 Obrázek 2-6 Jan Merta, Ztlumená poupata, 2002-2006, akryl na plátně,126 x 146cm....... 23 Obrázek 2-7 Kateřina Šedá, Nic tam není, 2003 ................................................................. 25 Obrázek 8 George Segal, Dojíždějící, ................................................................................. 26 Obrázek 9 Rachel Whiteread, Skříňka III............................................................................ 26
- 35 -
ANOTACE Jméno, příjmení: Katedra: Vedoucí práce: Rok obhajoby: Název práce: Anglický název: Anotace v češtině:
Denisa Mikulíková Výtvarné výchovy Mgr. David Jedlička 2010 Všednosti Everydayness Ve své bakalářské práci se orientuji na téma všednosti napříč dějinami umění a člověka. Upozorňuji na fenomén města a jeho důsledky ve společnosti. Dále se zabývám poetikou města Skupiny 42 a specifiky českého umění v kontextu dějin umění a tvorby v zahraničí. V teoretické části práce předkládám studii obsahující mnoho rozličných pohledů na každodennost v oblasti umění, sociologie, či filozofie. Cílem práce není pouze téma popsat, ale zamyslet se nad ním a to z pozice člověka, jenž jej prožívá. Praktická část práce potom obsahuje vlastní malby a kresby, jenž se odkazují na popisované teoretické penzum.
Klíčová slova v češtině: Anotace v angličtině:
Všednost, město, deník In my bachelor thesis I focus on the issue concerning familiarity thorough art and human species history. I pay attention to city’s phenomenon and its impacts to the entire society. Then, city poetics of Group 42 and specifics of Czech art in the context of art history and creation abroad is described there, as well. In the first part – the theoretical one, I propose a study containing a plenty of various points of view regarding familiarity in art, sociology or biology. The goal of my work isn’t only to describe the topic, but emphasize it from a position of man just living it. The second part – the practical one, consists of my own paintings and drawings refering described theoretical workload.
Klíčová slova v angličtině: Přílohy vázané v práci: Rozsah práce: Jazyk:
Everydayness, town, diary CD 37 stran Čeština
- 36 -
