UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií
HANA MÁCOVÁ III. ročník – prezenční studium Obor: Pedagogika sociální práce
NÁSILÍ V RODINĚ Úloha intervenčních center v domácím násilí
Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Linda Švrčinová
OLOMOUC 2011
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsem použila jen uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne 31. 3. 2011 …………………..
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji Mgr. Lindě Švrčinové za její podněty a rady, které mi jako vedoucí mé bakalářské práce poskytovala při jejím zpracování. Děkuji pracovníkům intervenčních center, v nichž jsem prováděla výzkum pro tuto práci.
Obsah ÚVOD ............................................................................................................................... 6 I TEORETICKÁ ČÁST 1 ZÁKLADNÍ POJMY ................................................................................................... 8 1.1 Rodina ..................................................................................................................... 8 1.2 Násilí ....................................................................................................................... 8 1.3 Oběť ........................................................................................................................ 9 1.4 Pachatel ................................................................................................................... 9 2 DOMÁCÍ NÁSILÍ...................................................................................................... 11 2.1 Druhy násilného jednání ....................................................................................... 11 2.2 Formy násilného jednání ....................................................................................... 12 2.3 Fáze domácího násilí ............................................................................................. 13 2.4 Mýty o domácím násilí.......................................................................................... 14 2.5 Reakce společnosti na domácí násilí ..................................................................... 15 3 ÚČASTNÍCI DOMÁCÍHO NÁSILÍ ........................................................................ 17 3.1 Oběti domácího násilí ........................................................................................... 17 3.1.1 Děti ................................................................................................................. 17 3.1.2 Muži ................................................................................................................ 17 3.1.3 Senioři............................................................................................................. 18 3.1.4 Ženy ................................................................................................................ 19 3.2 Pachatelé domácího násilí ..................................................................................... 20 4 DĚTI JAKO SVĚDCI DOMÁCÍHO NÁSILÍ ........................................................ 22 4. 1 Důsledky domácího násilí na děti, svědky ........................................................... 22 4. 2 Příznaky u dětí, které byly vystaveny násilí v rodině .......................................... 23 4.3 Principy komunikace s dítětem, pro pracovníky pomáhajících profesí ................ 23 5 STALKING ................................................................................................................ 24 5.1Druhy stalkingu ...................................................................................................... 24
5.2 Pachatelé stalkingu ................................................................................................ 25 6 PRÁVNÍ NORMY, KTERÉ SE TÝKAJÍ DOMÁCÍHO NÁSILÍ V ČESKÉ REPUBLICE ................................................................................................................. 27 6.1 Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. .............................................................................. 27 6.2 Zákon č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky ................................................. 29 7 INTERVENČNÍ CENTRA ....................................................................................... 31 7.1Cíle intervenčních center........................................................................................ 31 7.2 Zásady při poskytování sociální služby – intervenční centra................................ 32 II PRAKTICKÁ ČÁST 8 ÚVOD DO ŠETŘENÍ ................................................................................................ 34 8.1 Cíle šetření ............................................................................................................ 34 8.2 Metodologie šetření ............................................................................................... 34 8.3 Postup při šetření ................................................................................................... 34 8.4 Intervenční centra .................................................................................................. 35 8.5 Zaměření rozhovoru .............................................................................................. 37 9 VYHODNOCENÍ ROZHOVORŮ ........................................................................... 38 10 SHRNUTÍ PRAKTICKÉ ČÁSTI ........................................................................... 42 11 ZÁVĚR ..................................................................................................................... 43 12 POUŽITÁ LITERATURA...................................................................................... 44 12.1 Internetové zdroje................................................................................................ 45 13 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................. 46 14 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................. 47 ANOTACE
ÚVOD
Násilí v rodině neboli domácí násilí je celospolečenský problém. V České republice se začalo o tomto problému více diskutovat na veřejnosti až po 90. letech minulého století a to především díky iniciativě pomáhajících organizací. Tato problematika je velice složitá a choulostivá, především proto, že se odehrává za zavřenými dveřmi domovů. Kde by se člověk však měl cítit nejbezpečněji, ale u domácího násilí je opak pravdou. První kapitola bakalářské práce vymezuje základní pojmy k problematice domácího násilí. Ve druhé kapitole rozlišujeme formy a druhy násilného jednání, zabývá se mýty, se kterými se často setkáváme ve společnosti. Dále také vymezuje opakující se fáze domácího násilí a řeší reakci společnosti na domácí násilí. Třetí kapitola se zaměřuje na účastníky domácího násilí. Jsou to jak oběti, tak pachatelé těchto činů. Čtvrtá kapitola se blíže zaměřuje na problematiku dětí v rodinách s domácím násilím a to z pohledu svědků násilí. Pátá kapitola seznamuje blíže problematiku stalkingu, která je s domácím násilím také velice úzce spojena. Šestá kapitola pojednává o legislativních opatřeních spojených s touto problematikou. A to jak problematika domácího násilí vymezená v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb., tak také v zákonu č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky. Sedmá kapitola se věnuje intervenčním centrům, která jsou v České republice zřízena od počátku roku 2007. Praktická část bakalářské práce se blíže věnuje úloze intervenčních center v domácím násilí. Je zaměřena na dvě intervenční centra a to v Jihlavě a Kladně. Devátá kapitola patří rozhovorům, které byly prováděny s pracovníky těchto center. Desátá kapitola je samotné shrnutí praktické části, vyvození zjištěných poznatků a závěrů. Cílem bakalářské práce je nejen seznámit čtenáře blíže s problematikou domácího násilí, objasnění základních pojmů a také více ji vnést do jejich podvědomí, ale také poukázat na potřebnost a velký přínos ve zřízení intervenčních center v České republice.
6
I TEORETICKÁ ČÁST
1 ZÁKLADNÍ POJMY V první
kapitole
bakalářské
práce
jsou
vysvětleny
základní
pojmy
k problematice násilí v rodině.
1.1 Rodina Definice rodiny z Encyklopedického slovníku je uváděna pro srovnání různého výkladu rodiny: „Společenství osob spjatých manželstvím či pokrevním příbuzenstvím. Tzv. malá rodina je tvořena manželským párem a jeho potomky, velká rodina (velkorodina) min. třígeneračním společenstvím lineárních potomků“. (Kolektiv autorů, 1993, s. 929). Pro práci bude přesnější vymezení rodiny z Psychologického slovníku: „Společenská instituce založená na sexualitě a rodičovských tendencích; její forma je různá podle kultury (monogamní, polygamní, polyandrická atd.). V naší společnosti je hlavní funkcí rodiny zajistit bezpečí jejích členů a výchovu dětí.“ (Sillamy, 2001, s. 182).
1.2 Násilí Definice pojmu násilí je velice obtížná. Je to zlé nakládání pachatelem vůči oběti a druhy tohoto nakládání mohou být různé. Jde například o fyzické, psychické týrání, sexuální zneužívání, ekonomické vydírání. Pojem násilí vymezuje Spoustová, Voňková (2008, s. 13) jako „zlé nakládání, tělesné útoky, pohrůžky obdobným chování nebo jednáním, které působí újmu na fyzickém, sexuálním nebo psychickém zdraví druhé osoby. Jde o agresi jedné osoby proti druhé (nebo jejich většímu počtu), jejímž cílem je ublížit, poškodit, poranit nebo zabít. Násilné chování v rodině zahrnuje špatné zacházení s dětmi, násilí mezi dospělými členy rodiny i špatné zacházení se starými lidmi.“ Důležitý je i pojem domácí násilí, který je vymezen Radou Evropy (1985) jako „násilné chování v rodině zahrnuje jakýkoliv čin nebo opomenutí spáchané v rámci rodiny některým z jejich členů, které podkopávají život, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svobodu jiného člena stejné rodiny, nebo vážně poškozují rozvoj jeho osobnosti“.
8
1.3 Oběť Osobou oběti se zabývají Musil, Konrád, Suchánek (2004). Oběť je z kriminologického hlediska osoba, které způsobily trestné činy újmu tím, že ji poškodili na zdraví, životě, majetku, cti nebo na jiných subjektivních právech. Obětí domácího násilí se může stát jakýkoliv člen domácnosti bez ohlednu na jeho věk, pohlaví, profesní i společenské postavení, národnost nebo kulturu. Ve společnosti existuje mýtus o tom, že obětí domácího násilí je většinou žena, která je v manželství s nezaměstnaným mužem a žijí z dávek státu. Avšak oběti domácího násilí jsou ve všech společenských vrstvách. S termínem oběť domácího násilí pracují Spoustová, Voňková (2008, s. 65) „Za rizikové faktory oběti je považována etapa dětství, pokud dítě bylo přímo objektem nebo svědkem týrání, např. jedním z rodičů. Typické pro oběti domácího násilí je horší psychické a fyzické zdraví. Objektem násilí se může stát nejen kterákoliv žena, ale i mužští členové rodiny, nezávisle na věku, vzdělání, kultuře, ekonomickém statutu, stylu života. Uvádí se, že násilný partnerský vztah je nejzávažnějším manželským stresorem.“
1.4 Pachatel Osobnost pachatele vymezují Novotný, Zapletal (2008) jako: „Osobnost pachatele je v kriminologii nejčastěji chápána jako organizovaný, dynamický a interindividuálně odlišný celek psychofyzických dispozic, determinujících v chování a jednání.“ (Novotný, Zapletal, 2008, s. 119). Popis pachatelovy osobnosti je důležitým zdrojem pro pochopení a vysvětlení jeho kriminálního jednání i pro budoucí prevenci kriminálních činů. Podle psychologických přístupů k typologii pachatelů domácího násilí lze přihlížet ke třem hlavním kritériím: -
„Závažnost a povaha produkovaného partnerského násilí,
-
obecnost nebo specifičnost násilí, tj. zda se násilí projevuje pouze v partnerském vztahu, nebo i mimo něj,
-
přítomnost či nepřítomnost poruch osobnosti (tj. psychopatologické hledisko).“ (Čírtková, 2008, s. 37).
9
Autor Dutton (in Čírtková, 2008, s. 37) představuje nejzávažnější a rizikový typ domácího násilníka, který se vyznačuje těmito charakteristikami: -
„Zuřivostí spojenou se studem,
-
tendencí projikovat vinu na oběť (například cestou žárlivosti),
-
úzkostnou vazbou („attachment anxienty“), která se projevuje neochotou (neschopností) ukončit vztah,
-
těžkými výbuchy zuřivé agrese pouze uvnitř partnerského vztahu, které střídají fáze usmiřování a klidu.“ Obecně lze říci, že osoby násilné se mohou chovat odlišně na veřejnosti a jinak
v domácím prostředí. Proto je velice těžké rozpoznat pachatele domácího násilí.
10
2 DOMÁCÍ NÁSILÍ
Ve druhé kapitole jsou vymezeny druhy a formy násilného jednání. Dále se tato kapitola zabývá mýty o domácím násilí, se kterými je možné se setkat ve společnosti. Vymezuje fáze násilného jednání, poslední část této kapitoly je věnována reakcí společnosti na domácí násilí.
2.1 Druhy násilného jednání Zde jsou vymezeny, jaké konkrétní druhy násilného jednání pachatel vůči oběti užívá. Druhy vymezované podle Spoustové, Voňkové (2008). Fyzické Fyzické násilí je velmi vážný projev agrese v intimním, partnerském vztahu. Projevuje se zejména: strkáním, bitím, fackováním, kopáním, ohrožováním oběti zbraní nebo nožem. Psychické Objevuje se velice často a jeho projevy jsou: slovní týrání, ponižování, zesměšňování na veřejnosti i v soukromí, permanentní kontrola chodu dne, výslechy, vyhrožování zmrzačením, zabitím. Sexuální Zahrnuje všechny sexuální činy, které jsou na oběti vynucovány, které oběť podstupuje nedobrovolně či s nechutí. Ekonomické Zamezení možnosti oběti manipulovat s finančními prostředky nezáleží, zda jsou finanční prostředky rodinné nebo její vlastní.
11
2.2 Formy násilného jednání V této části jsou vymezeny formy násilného jednání podle Spoustové, Voňkové (2008).
Sociální izolace Projevuje se v úplném uzavření oběti v domácím prostředí, zákaz styku s přáteli a rodinou, kontrolou SMS zpráv, e-mailů, dopisů. Přikazování v oblékání, čtení literatury nebo poslechu hudby. Přílišná kontrola a dohled nad partnerem. Zastrašování Při používání křiku, týrání zvířat, ničení majetku, chce docílit agresor toho, aby oběť dělala pouze to, co řekne agresor. Dále je to použití výhružek, že agresor odejde z domu, spáchá sebevraždu, zavraždí děti. Vyčerpávání Přikazování nesmyslné práce, odpírání tekutin, jídla a spánku. Citové týrání Citové týrání se projevuje neustálými nadávkami, kritikou nebo vyvoláváním pocitu viny u oběti. Ekonomické zneužívání Je zákaz získání nebo udržení zaměstnání, přidělování kapesného, přinucení žádat o prostředky na obživu, dennodenní kontrola nákupů, neposkytování finančních prostředků na chod rodiny, vystavování rodiny hladu, chladu. Rozprodávání zařízení domácnosti, neplacení nákladů spojených s bydlením, nerespektování potřeb dětí. Vydírání Nástrojem vydírání jsou hlavně děti, tedy označování oběti za špatnou matku nebo otce, navádění dětí proti druhému rodiči, násilné chování.
12
2.3 Fáze domácího násilí Domácí násilí je možné rozdělit do několika fází, které se po sobě opakují. Obr. č. 1 Fáze domácího násilí
1.Stupňování napětí
3.Líbánky
2. Násilí
Buskotte (2008), upraveno Buskotte (2008) vymezuje tyto tři fáze domácího násilí. Jsou jimi stupňování napětí, samotné násilí, líbánky. Výkyvy v chování se projevují vždy ve stejných frekvencích a postupně jsou čím dál častější. Fáze první, stupňování napětí, ve které oběť pociťuje velice napjatou a negativní situaci ve vztahu s pachatelem. Pachatel se často cítí být obětí vyprovokován ke svému jednání, začíná být verbálně agresivní. Oběť si na své chování dává velký pozor, snaží se být k pachateli milá, přívětivá, je velmi opatrná, aby nevyprovokovala pachatele k násilnému jednání. První fáze, stupňování napětí může trvat dlouho, než vyvrcholí další fáze násilí a exploze. Oběť může u pachatele vycítit delší dobu určité napětí, které se snaží zvládat. Vyvrcholení exploze probíhá tak, že pachatel nechá své agresivitě volný průběh. Oběť jen velice těžko odhaduje, kdy tato situace může přijít. Reakce oběti na násilné chování jsou různé, některé oběti trpí emocionálním kolapsem, který může trvat i několik dnů. Jiné oběti jsou deprimované, nešťastné a zoufalé. Oběť se cítí velice slabá a nemá téměř žádnou sílu řešit vzniklou situaci. Fáze exploze trvá většinou krátkou dobu. Po ní následuje fáze tzv. „líbánek“. Pachatel započne fázi omluvami, různými drobnými dárky pro oběť, zahrnuje oběť něhou a laskavostí. Pachatelé nechtějí dopustit, aby je oběť opustila, proto po každém násilném jednání se snaží dokázat, že se z této 13
situace již ponaučili, udělají cokoli, aby jim oběť odpustila a usmířili se. V této fázi, již oslabuje rozhodné přesvědčení o opuštění násilného partnera. Oběti se zdá, že by situace mohla změnit k lepšímu. Dále se může v této fázi stát, že oběť bagatelizuje danou situaci a zlehčuje ji. U okolí násilné chování pachatele se snaží omlouvat. Ve většině případů domácího násilí zažívá oběť veliké zklamání, protože tyto fáze se dříve či později opakují a ve většině případů dochází k jejich stupňování.
2.4 Mýty o domácím násilí Ve společnosti existuje velká řada mýtů o domácím násilí. Zabývá se jimi Vargová, Vavroňová (2006). V této části jsou některé z nich přiblíženy a rozebrány.
K domácímu násilí dochází jen v nižších společenských vrstvách Domácí násilí se vyskytuje ve všech společenských vrstvách, bez ohledu na vzdělání, ekonomickou situaci pachatele nebo oběti. Tento mýtus zřejmě vychází z toho důvodu, že domácí násilí se v některých společenských vrstvách utajuje více a v jiných méně. To není násilí, je to jen hádka Při hádce stojí oba jedinci ve stejné pozici, zatím co u násilí jde poznat, že jedna strana má nad druhou moc jak už fyzicky, psychicky nebo ekonomicky. Příčinou násilí je alkoholismus partnera Alkohol může spíše sloužit jakou tzv. „spouštěcí prvek“ násilí, pod vlivem alkoholu se odbourají zábrany. Ale příčinou násilí zůstává snaha získat kontrolu nad partnerem. Oběť by neměla omlouvat chování pachatele, jen protože byl pod vlivem alkoholu. Nastane později doba, kdy k násilí dojde, i když pachatel nepil. Oběť pachatele k násilí vyprovokovala Pracovníci v pomáhajících profesích se často setkávají s tvrzením pachatelů, že k násilí byli vyprovokováni. K takovému to vyprovokovaní stačí jakákoliv příčina: oběť
14
kontaktuje svoji rodinu nebo přátele, chování dětí a mnoho dalších. Ale žádná záminka neslouží jako omluva násilí. Situace není tak strašná, jinak by oběť od násilné osoby odešla Oběť má mnoho důvodů, proč v násilném vztahu nadále zůstává. Jedním z nich je zachování úplné rodiny, kvůli dětem, aby měli děti oba rodiče. Oběť nemá často kam odejít, je ekonomicky a citově na pachateli závislá. Často pachatele omlouvá za jeho chování a věří, že se to dále nebude již opakovat.
2.5 Reakce společnosti na domácí násilí V této části bakalářské práce je ukázáno, jaké jsou různé pohledy společnosti na domácí násilí. Matoušek, Kodymová, Koláčková (2005) se touto problematikou zabývají. Domácí násilí je velice složitý fenomén, který nabývá mnoho různorodých podob, jak na straně oběti, tak na straně pachatele. Je tu velká řada doporučení jak by se s jevem domácím násilí mělo zacházet. Dlouhou řadu let vnímala společnost tento jev jako soukromou záležitost, do které je lepší se nemíchat. Až do sedmdesátých let 20. století se o domácím násilí vždy mlčelo, tento problém se nijak nepojmenoval a tak nemusel být vůbec řešen. Až v sedmdesátých letech se veřejnost v USA začala zajímat o problematiku týraných žen. V této době vzniklo hnutí týraných žen, které se začalo zabývat násilím v partnerských vztazích jako velkým společenským problémem. Hlavní myšlenkou hnutí týraných žen bylo, že domácí násilí je kriminální a ne privátní záležitost. Cílem hnutí bylo prosadit, aby bylo domácí násilí stíháno tak jako násilí na cizích osobách a byly stíhány i ty formy, které nevedly k těžkému ublížení na zdraví, ale třeba k psychickému ubližování. Hnutí docílilo změny v postojích k domácímu násilí tím, že prosadilo, že domácí násilí představuje netolerovatelné a kriminální chování. Ukázalo se také, že společnost se více než oběti věnovala spíše pachatelům a tak oběť zůstávala bez pomoci. V polovině osmdesátých let dvacátého století byla v USA vyslovena další myšlenka, že na rozdíl od jiných kriminálních jevů je potřeba u domácího násilí vymezit speciální přístupy k řešení této problematiky. Znamenalo to propojení trestního systému se systémem sociálně-právním a také se službami, které působily v oblasti duševního 15
zdraví. Domácí násilí se na rozdíl od jiných trestných činů vyznačují tím, že pachatelé své oběti znají velice dobře a mají s oběťmi mnoho společného (bydlení, děti, přátelé, známé, majetek). Určité intimní vztahy často zablokovaly oběť k oznámení trestného činu. V polovině osmdesátých let skončilo v USA doba hledání oficiálního postoje k problematice domácího násilí. Dále se pak zájem soustředil na otázky jak vhodně reagovat na počáteční stádia domácího násilí, jak jednat s pachateli a s oběťmi. Můžeme se setkat se třemi různými reakcemi na domácí násilí. První reakce je, že je násilí považováno za soukromou věc. Další reakcí je, kdy je neprodleně pachatel zatčen, obžalován a následně potrestán, poslední reakcí je sloučení opatření právní a sociální povahy. Doporučení, která byla přijata Radou Evropy o domácím násilí z 26. 3. 1985 upřednostňovala variantu takovou, jakou je určitá neformální možnosti řešení konfliktů, tak aby byla situace řešena včas a v maximální kombinaci všech opatření právní i sociální povahy.
16
3 ÚČASTNÍCI DOMÁCÍHO NÁSILÍ Tato kapitola blíže seznamuje s oběťmi domácího násilí, mohou jimi být děti, muži, senioři a ženy. Druhá část této kapitoly je věnována problematice pachatele domácího násilí.
3.1 Oběti domácího násilí Obecně se problematikou obětí zabývá vědní obor viktimologie, který se začal systematicky rozvíjet po druhé světové válce. 3.1.1 Děti Matoušek, Kodymová, Koláčková, (2005) se zabývají problematikou špatného zacházení s dětmi, ať už jde o úmyslné nebo neúmyslné chování osoby, která o dítě pečuje a přitom dítě ohrožuje. Můžeme rozlišovat více typů poškozování dětí. Jedním z nich je tělesné týrání, kterému se pachatel uchyluje bitím dítěte, rvaním vlasů, vystavování chladu dítěte, úmyslným nepodáváním jídla a tekutin dítěti. Další je sexuální zneužívání, do kterého můžeme zahrnovat incest, také účast dětí na výrobě pornografie a účast na různých sexuálních rituálech. Zanedbávání významných potřeb dítěte, dokonce jeho opuštění. Neustálá kritika dítěte, nadávky a jiné druhy ponižování se vyznačují pro emoční týrání. Problematikou týrání dětí se více zabývá syndrom CAN. Dětem se dále více věnuje následující čtvrtá kapitola.
3.1.2 Muži Domácí násilí na mužích je mnohem méně řešených problémem než násilí páchané na ženách. Může to být z toho důvodu, že muži i když jsou obětí domácího násilí, nevyhledají pomoc odborníků téměř vůbec a tento problém se snaží překonat sami v ústraní. Touto problematikou se zabývá Čírtková (2010). Už v sedmdesátých letech dvacátého století se můžeme setkat v literatuře se syndromem bitého manžela. Tento problém vyšel najevo v době, kdy se do podvědomí společnosti začala dostávat problematika domácího násilí páchaného na ženách a tak byl za nedlouho tento problém přesunut do ústraní. Mezi zvláštnosti domácího násilí páchaného na mužích můžeme zahrnout velkou nepozornost k této problematice ze strany odborníků i médií, 17
problematika domácího násilí na ženách je viditelnější, protože u žen dochází k závažnějším fyzickým následkům než u týraných mužů. Muži mnohem častěji než ženy popírají roli oběti. U týraných mužů se mluví o problematice tzv. dvojích zavřených dveří. První dveře představují společné problémy všem obětem domácího násilí, druhé dveře tvoří určité obavy ze zveřejnění osudu týraných mužů. Muži mají různé důvody, proč jako oběť svůj případ neoznámí. Mohou jimi být např.: chování partnerky nedefinují jako trestný čin, prožívají různé pocity studu, bojí se, že při kontaktu policie, jim odborníci neuvěří a nakonec budou stíháni jako pachatelé. Pro muže je v soukromém, profesním i společenském životě velice traumatizující a ponižující roli oběti. Důvodů proč muži v násilných vztazích zůstávají, je mnoho. Může k nim patřit to, že násilí již v rodině zažili i jako děti, určitá psychická závislost na partnerce, úsilí o ochranu dětí v této situaci.
3.1.3 Senioři Za seniora je obecně považována osoba starší 60 let. Skupina seniorů je často opomíjena v řešení problematiky domácího násilí. Násilí na seniorech se může projevovat různými způsoby jako např.: fyzické, psychické, finanční nebo majetkové vykořisťování, také úmyslné odsouvání potřeb, neposkytnutí potřebné pomoci a péče. Ve stáří prochází člověk mnoha změnami psychického stavu, zdravotního stavu, tyto změny mají dopad i na společenský život seniora. Uvedené změny vnímá každý člověk individuálně a velmi intenzivně. Druhy násilí páchaného na seniorech Podle Čírtkové, Vitoušové, (2007) je možné rozlišit více druhů násilí páchaného na seniorech. Tělesné týrání je způsobování fyzické bolesti, zraňování, omezování, které často způsobuje následky jako např.: zlomeniny, popáleniny, oděrky. Patří sem i sexuální útok, který je však u seniorů méně častý než u nižších věkových kategorií. Do kategorie psychického týrání patří zejména ponižování, nevhodné zacházení, psychický nátlak, nerespektování potřeb a přání seniorů, útok na důstojnost starého člověka.
18
U některých rodin pečujících o seniory je možné vidět velký zájem o finanční příjem seniorů. Toto jednání je rozlišováno jako zneužívání majetku a finančních zdrojů starší osoby. Senioři neradi mluví o svých výdajích, vyhýbají se této konverzaci. Životní úroveň často neodpovídá jejich příjmům. Jako další druh násilí páchaného na seniorech je možné zařadit zanedbávání třetí osobou, které se vyznačuje sociální izolací, samotou nebo také malým kontaktem seniora s přáteli.
3.1.4 Ženy U žen je možné se setkat s různými reakcemi na domácí násilí. Některé z nich jsou zde více přiblíženy. Spoustová, Voňková (2008) uvádějí posttraumatickou stresovou poruchu a stockholmský syndrom. Posttraumatická stresová porucha S touto poruchou je možné se setkat u obětí, které jsou pod dlouhodobým vlivem domácího násilí. V roce 1968 se poprvé tento pojem použil ve druhém vydání Diagnostického a statistického manuálu. U oběti se vychází ze zjišťování příznaků pro tuto poruchu. Mohou jimi být např.: opakované pocity, které prožívají při traumatické události, oběť tyto pocity provází ve dne i v noci, noční můry. Oběti se často snaží vyhýbat všemu, co by mohlo vyvolat vzpomínky na prodělané trauma. Organizmus oběti není schopný žádného odpočinku, oběť je neustále nadměrně vzrušená a připravená na prožití dalšího traumatu. Tato porucha, pokud se neléčí, může vést až ke změně osobnosti. Stockholmský syndrom Poprvé se v souvislosti se stockholmským syndromem mluvilo v sedmdesátých letech, kdy při přepadení stockholmské banky byli rukojmí v bance drženi několik dní. S tímto syndromem se také setkáváme u obětí dlouhodobého domácího násilí. Protože se mezi násilníkem a obětí vytvoří určitý emociální vztah, oběť se s pachatelem identifikuje. Oběť se snaží pachateli násilí zavděčit, aby byl k ní shovívaví. Existují čtyři podmínky vzniku stockholmského syndromu. Jsou jimi situace, kdy je život oběti
19
v ohrožení. Když je oběť přesvědčena, že není ze situace žádného úniku a oběť je izolována od jiných lidí. K násilníkovi si oběť utvoří určitou náklonnost. Syndrom týrané ženy Čírtková (2008) vymezuje, jako další důsledek domácího násilí syndrom týrané ženy. Pro syndrom týrané ženy je specifická naučená bezmoc a cyklus domácího násilí. Naučenou bezmoc je možné vymezit jako určitou ztrátu víry ve vlastní schopnosti odhadnout účinnost svých pokusů při zajišťování vlastního bezpečí. Za pomoci tří fází je možné popsat cyklus domácího násilí: první fáze je narůstání napětí, druhá fáze exploze a při třetí fázi nastává usmiřování a klid. Na vzniku tohoto syndromu se podílí typ domácího násilí, typ osobnosti a také je důležitá reakce sociálního okolí. Vznik tohoto syndromu se váže s dlouhodobým domácím násilím. Tento syndrom dokazuje, že se určitá osoba stala obětí násilí a že její duševní i mentální stav jsou touto situací poškozené. U oběti se mohou různě kombinovat příznaky syndromu týrané ženy. Mohou jimi být určité změny v emocionálních reakcích (pocity viny, strachu, smutku). U týraných žen je typické jejich zablokování, pokud při komunikaci s nimi někdo použije emoce jako je vztek nebo zlost. Usilovně se samy zaměřují na útěk před konflikty, špatně dávají najevo své emoce. Změny v postojích a hodnocení vlastní osoby také hodnocení ostatních lidí, to se projevuje v sebeobviňování, nedůvěře v navrhované řešení od pomáhajících pracovníků. Jde zde také nalézt určitou manipulaci s realitou, ta se projevuje v tom, že týraná žena věří falešným slibům od pachatele různým jeho nesmyslům a hloupostem.
3.2 Pachatelé domácího násilí V této části je blíže seznámena problematika pachatelů v domácím násilí. Zabývá se tím Čírtková (2008). Pachatelé domácího násilí používají různé techniky, pomocí nichž si chtějí udržet kontrolu nad obětí. Velká řada pachatelů domácího násilí má podobné specifické znaky jako je např. nedostatek empatie. Někteří pachatelé byli sami v dětství týráni nebo byli svědci násilí a právě z těchto důvodů jim nepřijde použití násilí jako neobvyklé.
20
Je možné vymezit dva základní typy pachatelů. U prvního typu nazývaného instrumentální, je možné najít tyto znaky: agresivitu, sociální sadismus. Sociální sadismus pachatel uplatňuje svojí krutostí v partnerském vztahu. Instrumentální typ může být velmi problematický i mimo své soukromí. Je to dáno tím, že má velký sklon k agresivnímu chování. Násilné chování se tak může projevovat i u jiných osob než je pouze oběť domácího násilí. Druhý typ násilného pachatele je označován jako impulzivní. Tento pachatel se vyznačuje tím, že v průběhu násilné události se velice špatně kontroluje a jeho chování je velmi impulzivní. U impulzivního pachatele je možné najít typické emocionálně nepříjemné naladění, také velmi úzkou vazbu k oběti.
21
4 DĚTI JAKO SVĚDCI DOMÁCÍHO NÁSILÍ
V této kapitole je vysvětleno několik pohledů k problematice dětí, jako svědků domácího násilí. „Domácí násilí v rodině působí na dětí více než všechna genetická postižení.“ MUDr. František Koukolík (2010)
Děti mohou domácí násilí prožívat z mnoha hledisek. Buď jako svědci, v rodinách, kde se domácí násilí vyskytuje, jako pachatelé násilí nebo také jako oběti domácího násilí. Profilem oběti se zabývá již předchozí kapitola, proto je tato část zaměřena na děti jako svědky domácího násilí. Děti, které se vyskytují v rodinách s domácím násilím jako svědci, trpí stejnými problémy jako ty děti, které jsou samy týrány. Děti jako svědci v domácím násilí, přebírají tento model chování vůči sourozencům, vrstevníkům a také do budoucího partnerského života, kde později mohou toto naučené chování aplikovat i vůči vlastním dětem.
4. 1 Důsledky domácího násilí na děti, svědky Děti v prostředí domácího násilí prožívají různé druhy traumat. Jako jsou pocity strachu, viny, vzteku, smutku a také pocity nespravedlivosti a bezmoci. Často se z nich stávají tzv. „malí dospělí“, protože v dětském věku museli přebrat roli dospělého. Ale na druhou stranu se u nich mohou vyskytovat projevy již překonaných vývojových období a neadekvátní dětinské chování. Základní metodou řešení konfliktů u dětí z prostředí domácího násilí je agrese. Tu používají jak vůči svým vrstevníkům, tak dospělý, věcem a zvířatům. Od pachatelů domácího násilí se učí obviňovat za své neúspěchy a chyby vždy okolí. Jsou zmatené ve svých citech, které chovají vůči násilnému rodiči: zároveň ho mají rády, ale také se ho bojí a nesnášejí ho. (www.domacinasili.cz)
22
4. 2 Příznaky u dětí, které byly vystaveny násilí v rodině U dětí, které byly vystaveny prostředí domácího násilí, je možné nalézt mnoho různých příznaků. Mezi ně patří výkyvy v projevech chování, jako je agresivita, výbuchy hněvu, nezralost, také útěky z domova. Děti mají také problémy s projevy emocí, kdy pociťují stavy jako úzkost, deprese, pocity hněvu a často je možné u nich vidět známky nízkého sebevědomí. U tělesných symptomů je možné vidět opožděný tělesný vývoj, nespavost, poruchy příjmu potravy. Mohou mít potíže s koncentrací, s pamětí. Sociální symptomy se projevují v nedostatku empatie a také v nedostatečných sociálních dovednostech.
4.3 Principy komunikace s dítětem, pro pracovníky pomáhajících profesí Pro pracovníky pomáhajících profesí existuje řada doporučení, jak komunikovat s dítětem, které se setkalo s domácím násilím. Touto problematikou se zabývá Bednářová (2010). Důležité je, aby s dítětem mluvil pracovník opačného pohlaví než je násilná osoba, s dítětem by měl komunikovat bez přítomnosti násilné osoby. Pro navázání kontaktu se doporučuje snížit na úroveň dítěte (sednout si na „bobek“), pozornost a navázání kontaktu se dá také knížkou nebo nějakou hračkou. Dítě vnímá, jak pracovníci o něj projevují zájem, podporují ho ve vyprávění, doptávají se, důležitý je i oční kontakt, natočení těla a také výraz tváře. Pracovníci by měli s dětmi mluvit klidně, rozhodným hlasem. Ujistit dítě v tom, že v násilné situaci nenese žádnou vinu. Pracovníci musí respektovat potřeby dítěte, je dobré být klidní a trpělivý. Na dítě mluvit klidným a rozhodným hlasem a dávat si také pozor na intonaci hlasu. Je potřeba dát dítěte najevo, že ho chápeme a umožnit mu prostor k ventilování emocí. Přiměřeně k věku dítěte je potřeba mu poskytnout informace o dalším proběhu řešení dané situace, informovat ho o tom, co se bude dělat v dalších hodinách, dnech. Starším dětem mohou pomáhající pracovníci předat kontakty různých organizací, kde děti mohou také vyhledat pomoc, podporu a pochopení.
23
5 STALKING
V této kapitole je blíže seznámena problematika stalkingu, protože se může stát, že domácí násilí může vyústit v nebezpečné pronásledování. Touto problematikou se zabývá Čírtková (2008), která považuje stalking za specifickou variantu násilí. Anglický výraz stalking označoval původně v řeči lovců stopování, přiblížení se k lovené zvěři. Stejně tak se chovají i pachatelé ke svým obětem. Úmyslně pronásledují a obtěžují jiné osoby, kterým tak snižují kvalitu jejich života a tím také ohrožují jejich bezpečnost. Jedním z hlavních znaků stalkingu je, určité se upnutí pachatele na oběť, kterou následně systematicky obtěžuje svou nechtěnou pozorností k oběti. Pachatel svoji oběť obtěžuje svými telefonáty, dopisy, SMS zprávami. Motivy pronásledování mohou být různé. Některé z nich jsou např.: vyhledávání blízkosti s obětí, získání kontroly nad životem oběti, zničení psychické i duševní pohody oběti. Následky stalkingu jsou narušování soukromí, osobní svobody a lidské důstojnosti oběti.
5.1Druhy stalkingu Je možné rozlišovat různé druhy stalkingu, které jsou nyní blíže přiblíženy. Pokusy o kontakt pomocí komunikačních prostředků Mezi komunikační prostředky je možné zahrnovat použití mobilních telefonů, pevných linek, internetu. V dnešní době tato forma pronásledování je pro pachatele velice nenáročná a snadno dostupná. Vyhledání fyzické blízkosti, slídění Do této kategorie je možné zahrnout sledování bydliště oběti, setrvávání před místem pracoviště oběti, pronásledování oběť až do jejího domu, přítomnost na místech, kde oběť tráví svůj volný čas.
24
Osočování, devalvace, nátlak a psychické deptání Pachatelé se často uchylují až k takovým projevům, že telefonní číslo oběti uveřejní na různých seznamkách, kde předstírají, že oběť nabízí sexuální služby přes telefon. Pachatelé zveřejňují i jiné druhy inzerátů s kontakty na oběť. Objevují se i různé nápisy, které oběť poškozují v blízkosti jejího bydliště nebo místa jejího pracoviště. Do tohoto druhu stalkingu patří i různé poškozování majetku oběti. Může se jednat o poškození pneumatik u vozidla oběti, poničení fasády domu oběti. Nesmí být opomenuty i útoky na domácí mazlíčky oběti. Pokusy o kontakt přes třetí osoby Tyto pokusy jsou nazývány „stalking by proxy“. Pronásledovatel systematicky přesvědčuje okolí své i okolí oběti třeba o tom, že je pronásledován on sám. Okolí pak může zorganizovat vzájemné setkání oběti s pachatelem a snaží se oběti domlouvat. Cyberstalking Znamená stalking v kybernetickém prostoru, tedy v internetovém prostředí. Týká se to zejména zasílání různých e-mailů, zprávy o oběti v různých chatech, prezentace o oběti na internetu, vyhrožování za pomoci internetu, zavirování počítače oběti nebo dokonce odcizení elektronických dat.
5.2 Pachatelé stalkingu Je možné se setkat s různými psychologickými projekty, které mají za úkol zjistit určité povahové vlastnosti typické pro pachatele stalkingu. Z různých závěrů jsou zmíněny dva výstupy. Prvním je ten, kdy se psychologické studie přiklání k závěru, že pronásledování je ovlivněno osobností pachatele. To by znamenalo, že žádné chování oběti nemá na pronásledování vliv. Problém je pouze v pachateli, nikoli v oběti. U většiny pachatelů se projevuje nejistota, agresivita. V praxi se jen těžko mění chování pronásledovatelů určitými terapeutickými zásahy. Druhý výstup k této problematice zmiňuje velké odlišnosti v osobnosti mužských a ženských pachatelů. Z těchto výzkumů vyplývá, že muži neumí řešit své problémy jiným způsobem, tak se uchylují ke stalkingu, zatímco ženy se ke stalkingu uchylují kontrolovatelně. Pronásledovatelé je možné rozčlenit do šesti skupin. První 25
jsou pronásledovatelé celebrit, pronásledovatel ex-partnera, pronásledovatel politiků, pronásledovatel z vášně, ze zištné motivace, pronásledovatel zhrzený a odmítnutý v lásce. Problematikou trestnosti stalkingu se dále zabývá následující šestá kapitola.
26
6 PRÁVNÍ NORMY, KTERÉ SE TÝKAJÍ DOMÁCÍHO NÁSILÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Legislativní opatření a možnosti právní ochrany oběti domácího násilí velice ovlivňují efektivnost v prevenci před násilím v rodině. Ochrana obětí domácího násilí je v českém právním systému zakotvena v rámci rodinného práva, občanského práva, přestupkového a policejního práva a také v trestním zákoníku.
6.1 Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. V rámci zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku je zmíněno pár paragrafů, ve kterých je řešeno domácí násilí. § 146 Ublížení na zdraví Ten pachatel, který jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta. Pokud pachatel tento čin způsobí těhotné ženě, dítěti mladšímu patnácti let, zdravotnickému pracovníku, který vykonává zdravotnické zaměstnání, bude pachatel potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li tímto činem smrt. § 175 Vydírání Ten kdo jinou osobu násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal nebo jinak trpěl, může být odsouzen odnětím svobody na šest měsíců až čtyři roky nebo peněžitým trestem. Na dvě až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li tento trestný čin jako člen organizované skupiny, nejméně se dvěma osobami, při použití zbraní, pokud způsobí tímto trestným činem značnou škodu. Způsobí-li tímto činem těžkou újmu na zdraví, škodu velkého rozsahu, bude pachatel potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let. Trestná je i příprava tohoto činu. § 185 Znásilnění Potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude ten, kdo nutí jinou osobu násilím, pod pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy k pohlavnímu styku. Dalším stupněm je odnětí svobody na dvě až deset let, pokud pachatel souloží nebo jiným pohlavním stykem porovnatelným se souloží na dítěti nebo se zbraní. 27
Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li tento čin na dítěti mladším patnácti let, na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, a také pokud takovýmto činem způsobí těžkou újmu na zdraví. Pachatel bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let, způsobí-li tímto činem smrt. § 196 Zanedbání povinné výživy Vyživovací povinnost je dána zákonem, ten kdo by ji i z nedbalosti neplnil nebo nezaopatřoval déle jak čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Kdo se déle jak čtyři měsíce vybývá své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného úmyslně, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta. § 198 Týrání svěřené osoby Pro účely tohoto paragrafu je svěřená osoba nejen dítě, ale i zletilá osoba, která je pro svoje stáří, invaliditu, nemoc, mentální retardaci apod. odkázána na péči jiných osob. Pachatel bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. Pokud pachatel tento čin páchá zvlášť surovým způsobem, způsobí-li těžkou újmu na zdraví, páchá tento čin nejméně na dvou osobách a po delší dobu, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let. Nevyšší sazbu pět až dvanáct let odnětí svobody může dostat pachatel, způsobí-li těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osobám nebo způsobí dokonce smrt. § 199 Týrání osoby žijící ve společném obydlí Pachatel, který týrá osobu blízkou nebo jinou, která žije s pachatelem ve společném obydlí, může být potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta. Pokud pachatel spáchá tento čin surovým nebo trýznivým způsobem, pokud způsobí těžkou újmu na zdraví, páchá tento čin po delší dobu a nejméně na dvou osobách, bude odsouzen k odnětí svobody na dvě léta až osm let. Pokud tímto činem způsobí těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo způsobí smrt, bude pachatel potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let. §354 Nebezpečné pronásledování Osoba, která dlouhodobě pronásleduje jinou osobu, může být potrestána až na jeden rok odnětí svobody. Při vyhledávání blízkosti jiné osoby, sledování, kontaktování 28
prostřednictvím elektronické nebo jiné komunikace, omezuje osobu v běžném způsobu života. Odnětím svobody na šest měsíců až jeden rok bude pachatel potrestán, spáchá-li tento čin vůči těhotné ženě nebo dítěti, za pomoci nejméně dvou osob nebo se zbraní.
6.2 Zákon č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky Zákon o Policii České republiky, řeší problematiku postavení a činnosti Policie České republiky, řízení a organizaci policie, základní povinnosti, spolupráci a vztahy policie. Také řeší problematiku vykázání, kterou se zabývá tato část bakalářské práce. Institut vykázání Policie České republiky má pravomoc rozhodnout o vykázání pachatele ze společného obydlí a zákazu vstupu do něj. § 44 Uvádí, že pokud je shledáno důvodné podezření o nebezpečném útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu ze společného obydlí s osobou ohroženou násilím. Policista je oprávněn pachatele vykázat i v jeho nepřítomnosti. Vykázání trvá min. 10 dnů. Vykázání oznámí policista ústně vykázané i ohrožené osobě a vyhotoví potvrzení o vykázání, které jim předá proti podpisu. Součástí potvrzení o vykázání je vymezení prostoru, na který se vykázaní vztahuje, uvedení totožnosti ohrožené a vykázané osoby, poučení o právech a povinnostech vykázané osoby a adresa útvaru policie, u kterého si může vyzvednout kopii úředního záznamu o vykázání. Pokud vykázaná osoba s vykázáním nesouhlasí, může u policisty podat námitky, které policista uvede v potvrzení o vykázání. Vykázaná osoba může námitky podat i písemně příslušnému krajskému ředitelství Policie. Pokud krajské příslušné ředitelství shledá, že nebyly podmínky pro vykázání splněny, tak vykázání ukončí a vyrozumí tak ohroženou i vykázanou osobu. § 45 Vykázaná osoba je povinna opustit prostor, který je vymezený policistou v potvrzení o vykázání, dále do tohoto prostoru nevstupovat, zdržet se styku a navazování kontaktu s ohroženou osobou. Dát policistovi všechny klíče od společného obydlí, které vykázaná osoba vlastní. 29
Vykázaná osoba má právo vzít si ze společného obydlí věci, které používá k osobní potřebě, cennosti, doklady. Může pouze jedenkrát a to za přítomnosti policisty si v době vykázání ze společného obydlí vzít věci, které např. slouží k její profesi a policista je povinen o tom předem ohroženou osobu informovat. Policista poskytne vykázané osobě kontaktní údaje, které nabízí jiné možnosti bydlení. § 46 Policista je povinen poučit ohroženou osobu o možnosti podání návrhu předběžného opatření podle občanského soudního řádu, o možnostech využití psychologických, právních a sociálních služeb pro pomoc obětem domácího násilí. § 47 Do 24 hodin od vstupu policisty do společného obydlí zašle policista kopii úředního záznamu o vykázání příslušnému intervenčnímu centru a soudu, který je příslušný k rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření podle občanského soudního řádu. Pokud ve společném obydlí žije nezletilá osoba, zašle kopii úředního záznamu o vykázání v této lhůtě i příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Policista je povinen max. do 3 dnů od vykázání provést kontrolu, jestli vykázaná osoba dodržuje všechny povinnosti, které jí vyplývají z vykázání. (www.policie.cz)
30
7 INTERVENČNÍ CENTRA
Model intervenčních center vychází ze zkušeností z Rakouska. Důvodem zřizování intervenčních center v Rakousku bylo, že izolované intervence jednotlivých organizací nebyly při ochraně oběti a prevenci opakování násilí tak efektivní. Intervenční centra by měla obětem poskytovat tzv. proaktivní služby, to znamená, že by měla aktivně kontaktovat oběti a informovat je o jejich právech, specializovaných centrech a možnostech pomoci. (Vargová, Vavroňová. 2006). Intervenční centra jsou jednou ze služeb sociální prevence podle § 60 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Služby intervenčních center jsou určeny především pro osoby ohrožené domácím násilím, ale také pro rodinné příslušníky, dále osobám, které mají podezření, že se v jejich okolí vyskytuje domácí násilí. Intervenční centra nabízejí pomoc osobám ohroženým domácím násilím na základě vykázání násilné osoby ze společného obydlí nejpozději do 48 hodin od doručení kopie úředního záznamu o vykázání. Sociální služby jsou zde poskytovány formou ambulantní, terénní a také pobytové. Služby jsou poskytovány bezplatně. Základní služby, které intervenční centrum poskytuje, jsou sociálně terapeutické činnosti a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Osobám ohroženým je také zprostředkována následná pomoc (sociální, psychologické, právní povahy, a případně zprostředkování ubytování v azylových domech). (www.domacinasili.cz)
7.1Cíle intervenčních center Mezi hlavní cíle intervenčních center patří podporovat uživatele služby, aby byli sami schopni situaci vyřešit při využití svého přirozeného sociálního prostředí (rodina, přátelé). Organizace spolupráce institucí a odborníků, kteří se zabývají problematikou domácího násilí a zajišťování informovanosti mezi jednotlivými intervenčními centry. (www.ic-brno.cz)
31
7.2 Zásady při poskytování sociální služby – intervenční centra
Intervenční centra se při poskytování svých služeb řídí určitými zásadami, které jsou nyní vymezeny. Respektu Respektovat hodnotu individuality člověka, jeho důstojnost a potřeby bez ohledu na jeho původ, rasu, etnickou příslušnost, zdravotní stav, náboženské a politické přesvědčení. Kvality služby Důležité je dodržování základních lidských práv. Dostupnosti Dostupnost a to především místní, časová, informační a psychologická. Efektivity Činnost intervenčního centra by měla být vhodnou kombinací nákladů spojených s provozem a s kvalitou poskytovaných služeb včetně potřebnosti v regionální síti sociálních služeb. Individuality služby Znamená schopnost rozpoznat potřeby u jedince a těmito potřebami se řídit, vždy dodržovat individuální přístup k jednotlivým uživatelům. Provázanosti Zásada provázanosti znamená propojení s dalšími sociálními službami a institucemi v různých oborech. (www.ssp-ol.cz)
32
II PRAKTICKÁ ČÁST
8 ÚVOD DO ŠETŘENÍ
V praktické části bakalářské práce se budu podrobně věnovat dvěma intervenčním centrům. To jsou intervenční centra v Jihlavě a na Kladně. Zvolila jsem právě tato dvě intervenční centra, protože jsem chtěla porovnávat práci intervenčního centra jak z Moravy, tak z Čech. Tato dvě centra jsou podle mého názoru nejvhodnější, města mají i podobný počet obyvatel. V obou těchto intervenčních centrech jsem provedla strukturovaný rozhovor. Porovnám jejich poznatky při práci s osobou ohroženou domácím násilím.
8.1 Cíle šetření Cíl šetření jsem stanovila srovnat chod vybraných intervenčních center v Jihlavě a na Kladně.
8.2 Metodologie šetření V praktické části je použita metoda rozhovoru, kterou vymezuje Horák, Chráska (1983). Vymezují rozhovor jako: „Metodu shromažďování materiálu, která spočívá v bezprostředním kontaktu výzkumníka se zkoumanou osobou, kdy výzkumník se ptá a zkoumaná osoba (respondent) na otázky odpovídá.“ (Horák, Chráska, 1983, s. 100). Standardizovaný rozhovor Standardizovaný rozhovor je specifický tím, že výzkumník při něm postupuje podle přesně připraveného formuláře. Účelem tohoto typu rozhovoru je poskytnout všem zkoumaným osobám stejné podmínky pro odpovědi. (Horák, Chráska 1983).
8.3 Postup při šetření Pracovníky intervenčního centra v Jihlavě jsem nejdříve oslovila telefonicky a domluvila si schůzku k uskutečnění rozhovoru. Měla jsem domluvenou schůzku s vedoucí intervenčního centra, avšak v den konání rozhovoru se mi vedoucí omluvila, 34
že náhle onemocněla. Tak mi byla k dispozici pro rozhovor psycholožka intervenčního centra. Intervenční centrum v Kladně jsem nejdříve kontaktovala e-mailem a následně si domluvila osobní schůzku také s psycholožkou intervenčního centra.
8.4 Intervenční centra
Kladno Je statutární město, které se nachází ve Středočeském kraji. K 1. 1. 2011 zaznamenává Kladno 67 620 tisíc obyvatel. Kladno je také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Přesto, že je největším městem Středočeského kraje, krajským městem je však Praha, která leží mimo kraj. Okres Kladno zahrnuje 100 obcí. INTERVENČNÍ CENTRUM KLADNO Intervenční centrum na Kladně, provozuje své služby pod příspěvkovou organizací Zařízení sociální intervence Kladno, která je zřízena Středočeským krajem. Tato organizace je zřízená s významem poskytování sociálních služeb (služeb sociální prevence a odborného sociálního poradenství), zajišťují provoz krajských zařízení pro výkon pěstounské péče, provozování ekonomických agend a správy dalšího majetku na úseku sociálních věcí. Služby, které poskytují jsou: manželská a rodinná poradna, terapeutické komunity, intervenční centrum, azylový dům, dům na půl cesty, zařízení pro výkon pěstounské péče, centrum Chodovská Huť, centrum Mariánská Hora, správa ostatního majetku. Poskytované služby intervenčním centrem: Terénní služba Terénní služby je poskytována v případech vykázání násilné osoby ze společného obydlí, a také když nedošlo k policejnímu vykázání, se zřetelem na psychický a fyzický stav ohrožené osoby (chráněné bydlení, výslech…).
35
Krizová lůžka Jedná se o místnost, která je vybavená WC. Vstup do místnosti je z venku. V areálu, kde se nachází krizová lůžka, je nonstop služby, je zde zajištěna nepřetržitá ochrana. Ubytování je možné nejdéle po dobu jednoho týdne a je zcela zdarma. Ubytovaní mohou buď využít stravování, nebo je tu místnost i k přípravě vlastního jídla. Krizová lůžka jsou pouze pro osoby ohrožené domácím násilím a také pro jejich nezletilé děti. Byt s utajenou adresou Jde o byt o velikosti 1+kk, který je určen pro ubytování ohrožené osoby nejdéle na půl roku. Ohrožená osoba je povinna platit nájemné z tohoto bytu, které činní 1800,Kč, ohrožená osoba v tomto bytě může bydlet pouze sama nebo s jejím nezletilým dítětem. (www.zsi-kladno.cz) Jihlava Jihlava je statutárním městem a zároveň krajským městem kraje Vysočina. Počet obyvatel je 51 234 tisíc. Jihlava je také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Jihlava se skládá ze 123 obcí. INTERVENČNÍ CENTRUM JIHLAVA Intervenční centrum v Jihlavě je poskytováno pod záštitou Psychocentra, manželské a rodinné poradny kraje Vysočina. Psychocentrum vzniklo 1. ledna 2004 sloučením několika poraden v kraji Vysočina. Rodinné poradny ve Žďáře nad Sázavou, Manželské a rodinné poradny v Třebíči, provoz v Havlíčkově Brodě a v Pelhřimově je zajišťován interním pracovníkem. Smyslem tohoto sloučení pracovišť bylo, sjednotit odborné činnosti manželského a rodinného poradenství v kraji. Výhodou je určitá kooperace
mezi
všemi
složkami
a
(www.psychocentrum.cz)
36
širší
možnosti
nabízených
služeb.
8.5 Zaměření rozhovoru Pro strukturovaný rozhovor jsem zvolila tyto otázky. V průběhu rozhovoru došlo s ohledem na vývoj rozhovoru k jeho úpravám. 1) Čeho se snažíte docílit při práci s obětí domácího násilí? Proč? Jakým způsobem?
2) Jaká pozitiva či negativa přinesla možnost vykázání násilné osoby?
3) Co se potřebujete o klientech-obětech domácího násilí dozvědět? Proč?
4) Jakým způsobem probíhá ukončení spolupráce s klientem-obětí domácího násilí?
5) Co považujete za důležité ve své práci s obětí domácího násilí? Proč?
6) Jakým způsobem probíhá spolupráce s Policií ČR a ostatními organizacemi? (Např. OSPOD)
7) Jaké oblasti považujete při své práci za problematické?
8) Setkáváte se také s odmítnutím pomoci od oběti?
37
9 VYHODNOCENÍ ROZHOVORŮ
Kapitola podává analýzu zjištěných poznatků z rozhovorů s pracovníky intervenčních
center.
Odpovědi uváděné na prvním místě jsou pracovníka
z intervenčního centra v Jihlavě a na místě druhém jsou odpovědi psycholožky intervenčního centra na Kladně. Čeho se snažíte docílit při práci s obětí domácího násilí? -
„Snažíme se docílit hlavně, aby klienti své požadovaného stavu dosáhli svým aktivním přístupem. Právním poradenství je učíme si bránit svá práva. Důležité je, aby ohrožené osoby dosáhly bezpečí.“
-
„Snažíme se pomocí krizové intervence, právního a sociálního poradenství a sociálních terapií o stabilizaci situace a psychického stavu osoby ohrožené domácím násilím, zajištění bezpečí, následně právní řešení situace, pokud o něj má osoba ohrožená zájem.“ Oba pracovníci intervenčních center se shodují, že se snaží docílit hlavně
potřeby bezpečí, která je u ohrožených osob jednou z nejdůležitějších. Potřeby bezpečí se snaží docílit pomocí krizové intervence, právního a sociálního poradenství, tím se ohrožená osoba zároveň učí bránit si svá práva.
Jaká pozitiva či negativa přinesla možnost vykázání násilné osoby? -
„Já ze svého pohledu vidím pouze samá pozitiva, jakou je to, že je tento postup velmi operativní a znamená rychlé poskytnutí pomoci ohrožené osobě při zajištění jejího bezpečí. Násilná osoba vidí, že jsou stanoveny určité právní hranice. Pozitivem je i to, že Policie předává kontakty jak násilné osobě, tak osobě ohrožené na pomáhající organizace.“
-
„Pozitiva jsou pro mě hlavně ty, že se zamezí akutnímu ohrožení osoby ohrožené domácím násilím, dále, že ohrožená osoba získá prostor pro rozmyšlení jak dále řešit vzniklou situaci, násilná osoba dostává impuls, že její chování je
38
společností netolerované a mimo normu. Jako negativum vidím to, že může být vykázání zneužito, i když to určitě není častá věc.“ Možnost vykázání násilné osoby přinesla svá pozitiva i negativa. Pracovníci intervenčních center uvádějí jako pozitivum hlavně zajištění bezpečí pro ohroženou osobu. Ohrožená osoba tak dostává dostatečný prostor pro rozhodnutí, co bude dělat dál. Další pozitivum je také to, že násilná osoba má stanovené mantinely ve svém chování. Zákonem dané hranice, při jejichž překročení bude násilná osoba náležitě potrestána.
Co se potřebujete o klientech – obětech domácího násilí dozvědět? -
„Potřebujeme od ohrožené osoby získat přesný popis dané situace domácího násilí. Znát její příběh, důležité pro nás je zjistit, co ohrožená osoba od naší spolupráce očekává, co přesně potřebuje.“
-
„Záleží pouze na klientovi, jaké informace o sobě nám sdělí. Je možné vystupovat i anonymně. Pro poskytnutí naší služby nejsou personálie podstatné. Klient nám dále sděluje popis situace, co se u něho doma děje, jaká má očekávání od naší služby, co by chtěl podniknout, co je pro něho nepřijatelné apod.“
Pracovníci intervenčních center se potřebují od klientů dozvědět hlavně jejich celý příběh. Důležité je také se v prvotních kontaktech dozvědět od klienta co vůbec očekává od spolupráce s intervenčním centrem.
Jakým způsobem probíhá ukončení spolupráce?
-
„Některým klientům stačí pouze jedna schůzka, při které mohou např. zjistit, že neposkytujeme to, co oni hledají, tak jim předáme kontakty na jiné pracoviště. Jiní klienti k nám dochází na terapie, dokud se jejich situace nevyřeší. Jiní zase ukončí spolupráci tak, že na další schůzky prostě nepřijdou.“
39
-
„Naši klienti mohou ukončit spolupráci kdykoli a to bez uvádění důvodů. Spolupráci mohou ukončit také pracovníci našeho intervenčního centra a to např. z těchto důvodů: pokud v průběhu spolupráce vyjde najevo, že klient nepatří do cílové skupiny intervenčního centra nebo pokud zdravotní stav uživatele vylučuje efektivní poskytování služeb intervenčního centra.“ Ukončení spolupráce může probíhat různými způsoby. Klienti mohou hned po
první schůzce zjistit, že intervenční centrum neposkytuje služby, které oni hledají. Jiní klienti docházejí na pravidelné terapie, dokud se jejich problém nevyřeší. Ukončit spolupráci mohou také pracovníci intervenčních center.
Co považujete za důležité ve své práci s obětí domácího násilí? -
„Důležité je respektovat klienta, netlačit ho do ničeho co on sám nechce. Myslet si můžu cokoliv, že by pro něj bylo dobré, ale musím respektovat rozhodnutí klienta a zároveň posilovat klientovi kompetence. Důležité je tedy přijetí, důvěra, respekt
a zdůraznění
principu
anonymity
vystupování
ohrožené
osoby
v intervenčním centru. Dále je pro mě důležité osobu dobře odkázat na další pracoviště v této problematice a jiné poskytované služby (OSPOD, právník, Policie).“ U druhého pracovníka se mi na tuto otázku odpověď nedostala. Psycholožka intervenčního centra v Jihlavě považuje za důležité hlavně vždy respektovat klienta a jeho rozhodnutí. Důležité je dále pro ni důvěra v klienta, anonymita při vystupování v intervenčním centru.
Jakým způsobem probíhá spolupráce s Policií ČR a s ostatními organizacemi? -
„V každém okrese by se mělo dvakrát ročně konat setkání interdisciplinárního týmu, ve kterém jsou zástupci od Policie, probační a mediační služby, OSPOD. Spolupráce s Policií funguje velmi dobře, dostáváme od ní potřebné informace pro kontaktování ohrožené osoby. Spolupráce s OSPOD probíhá písemnou formou, zasíláme jim různé informace, které se týkají také jejich problematiky.“
40
-
„Komunikace probíhá písemnou nebo telefonickou formou.“ Spolupráce s Policií ČR a dalšími pomáhajícími organizacemi probíhá formou
setkání interdisciplinárního týmu. Dále s organizacemi např. s OSPOD jsou intervenční centra v kontaktu buď telefonickém, nebo písemném.
Jaké oblasti považujete při své práci za problematické? -
„Žádné zásadní problémy nevidím, jen je mi vždy líto, když ohrožené osobě nabízím všechny možné řešení její situace a ona pak nabízenou pomoc nevyužije vůbec.“
-
„Problém vidím v tom, že postavení intervenčních center není v zákoně zcela jasně a zřetelně vymezeno. Není zde ani povinné spolupracovat s OSPOD, to mi v zákoně určitě chybí.“ Zatímco pracovnice intervenčního centra v Jihlavě nevidí žádné zásadní
problémy ve své práci. Vidí pouze úskalí své práce v tom, že ohroženým osobám nabízí pomoc, avšak oni ji nevyužijí. Na rozdíl od tohoto pracovnice v intervenčním centru na Kladně vidí za problematické, že problematika intervenčních center není jasně vymezena. A také to, že zákonem není povinně stanoveno spolupracovat např. s OSPOD.
Setkáváte se také s odmítnutím pomoci od oběti? -
„Někdy se bohužel setkáme i s negativní reakcí na nabízenou pomoc, ale většinou ohrožené osoby rádi vidí pomocnou ruku, jsou za to vděční. Jsou ve své situaci bezradní a rádi našich služeb využijí.“
-
„Bohužel ano, častěji než by člověk očekával. Osoby ohrožené domácím násilím dávají osobě násilné další a další šance.“ Tím, že intervenční centra své služby poskytují na bázi dobrovolné spolupráce,
nemohou tedy nikoho nutit, aby s nimi spolupracovali, pokud klienti sami nechtějí.
41
10 SHRNUTÍ PRAKTICKÉ ČÁSTI
Ze zjištěných poznatků z obou rozhovorů je možné vidět velký přínos ve zřízení intervenčních center v České republice. Jsou to organizace, na které se mohou obracet jak ohrožené osoby domácím násilím nebo také osoby, které se obávají o své blízké. Pomáhající pracovníci jsou vyškoleni a připraveni k tomu ohroženým osobám pomoci, jak nejlépe dovedou. Cílem praktické části bylo srovnat chod obou intervenčních center. Z daných údajů nevidím žádné významné rozdíly v těchto dvou intervenčních centrech. Pracovníci se pomocí krizové intervence, právnického a sociálního poradenství snaží docílit, aby se ohrožená osoba cítila znovu v bezpečí. Právě zajištění bezpečí znamená velké pozitivum v možnosti vykázání násilné osoby. Ohrožená osoba, tak dostává dostatek času na rozhodnutí, co a jak bude dál řešit. Stěžejním bodem pro práci s ohroženou osobou pro pracovníky intervenčních center znamená dozvědět se celý její příběh. Důležitá jsou také očekávání ohrožené osoby, pracovníci je srovnávají s tím, co mohou ohrožené osobě nabídnout a co nikoliv. Pro pracovníky intervenčních center je důležité respektovat klienta ve všech jeho rozhodnutích, jeho bezpečí a také to, že může vystupovat v anonymitě. Intervenční centra
mají
možnost
spolupracovat
s dalšími
pomáhajícími
organizacemi
v interdisciplinárních týmech. Interdisciplinární týmy by se v každém okrese měly setkávat min. 2 ročně. Setkávají se tam pracovníci Policie České republiky, probační a mediační služby, pracovníci OSPOD, pracovníci z azylových domů. Pracovníci intervenčních center poskytují služby na bázi dobrovolné spolupráce, nemohou tedy nikoho nutit, aby k nim docházel na terapie. Bohužel se někdy setkávají s odmítnutím spolupráce od klientů.
42
11 ZÁVĚR
Problematika domácího násilí je velice choulostivé téma. Netýká se pouze pachatelů a obětí, ale nás všech, kteří se pohybujeme v okolí těchto osob. Oběti by nejdříve měly hledat pomoc u nejbližších, jako je rodina, přátelé, kolegové. Teoretická část této bakalářské práce vymezuje rodinu jako celek, zabývá se profilem pachatele a obětí domácího násilí. Z daných poznatků je zřejmé, že obětí domácího násilí se může stát jakákoli osoba v domácnosti. Mohou to být jak děti, muži, senioři a také ženy. Teoretická část dále seznamuje čtenáře s druhy a formami násilného jednání. Uvádí opakující se fáze domácího násilí, vymezuje řadu mýtů o domácím násilí, které bohužel jsou stále ve společnosti. Uvádí i reakci společnosti na problematiku domácího násilí. Samostatná kapitola je věnována dětem z pohledu, kdy jsou svědci domácího násilí. Protože na děti násilné chování v rodině velmi silně působí. Nedílnou součástí je i problematika stalkingu, která je v dnešní době čím dál více diskutovaným tématem. Jedna z dalších kapitol je věnována právním normám, které se týkají domácího násilí v České republice. Zde je řešena problematika z Trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. a dále je zde zmíněn zákon o Policii České republiky č. 273/2008 Sb., který řeší problematiku institutu vykázání násilné osoby ze společného obydlí. Poslední část teoretického základu k této problematice patří seznámení s intervenčními centry. Praktická část se věnuje dvěma intervenčním centrům, ve kterých byly provedeny strukturované rozhovory. Jsou to intervenční centra v Jihlavě a na Kladně. Cílem praktické části bylo srovnat chod obou těchto zařízení. Pracovníci intervenčních center vidí jako stěžejní zajistit pro ohrožené osoby potřebu bezpečí, v komunikaci s intervenčními centry je ohroženým osobám zajištěna anonymita. Pracovníci intervenčních center vidí úskalí své práce v tom, že nabízejí ohroženým osobám všechny možné způsoby pomoci, ale bohužel se často shledají s jejím nepřijetím. Ohrožená osoba, se tak znovu vrací do násilného cyklu, který se stále opakuje.
43
12 POUŽITÁ LITERATURA
BARTÁK, Jan, et al. Encyklopedický slovník. Praha : Odeon, 1993. 1253 s. ISBN 80-207-0438-8. BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : Žena v domácím násilí. Brno : Computer Press, 2008. 176 s. ISBN 978-80-251-1786-6. CONWAYOVÁ, Helen L. Domácí násilí : Příručka pro současné i potencionální oběti se zákonem č. 135/2006 Sb. platným od 1. ledna 2007. Praha : Albatros, 2007. 158 s. ISBN 978-80-00-01550-7. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Moderní psychologie pro právníky. Havlíčkův Brod : Grada, 2008. 150 s. ISBN 978-80-247-2207-8. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Muži jako oběti domácího násilí. Právo a rodina. 2010, 7, s. 911. ISSN 1212-866X. ČÍRTKOVÁ, Ludmila; VITOUŠOVÁ, Petra. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů, příručka pro pomáhající profese. Praha : Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2014-2. HORÁK, František; CHRÁSKA, Miroslav. Metodologie pedagogiky. Olomouc : UP, 1983. 147 s. MATOUŠEK, Oldřich; KODYMOVÁ, Pavla ; KOLÁČKOVÁ, Jana. Sociální práce v praxi : Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha : Portál, 2005. 351 s. ISBN 80-7367-002-X. MUSIL,
Jan
;
KONRÁD,
Zdeněk. Kriminalistika.
Praha :
C.H.Beck,
2004.
ISBN 80-7179-878-9. NOVOTNÝ, Oto; ZAPLETAL, Josef. Kriminologie. Praha : ASPI, 2008. 528 s. ISBN 978-80-7353-376-8. SILLAMY, Norbert. Psychologický slovník. Olomouc : Univerzita Palackého, 2001. 246 s. ISBN 80-244-0249-1. ŠUSTEROVÁ, Marie. Sborník textů k problematice domácího násilí. Praha : Centrum sociálních služeb Praha, 2010. 168 s. 44
VARGOVÁ, Branislava; VAVROŇOVÁ, Marie. Od dobrého úmyslu k dobré spolupráci : Manuál pro efektivní interdisciplinární spolupráci v případech domácího násilí. Praha : Rosa, 2006. 88 s. VOŇKOVÁ, Jiřina; SPOUSTOVÁ, Ivana. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. 2. přepracované vydání. Praha : ProFem, 2008. 194 s. ISBN 978-80-903626-7-3.
12.1 Internetové zdroje Domácí násilí [online]. 2007 [cit. 2011-03-02]. Bílý kruh bezpečí. Dostupné z WWW: <www.domacinasili.cz>. Intervenční cenrtum Brno pro osoby ohrožené domácím násilím [online]. 2010 [cit. 2011-01-11]. Intervenční cenrtum Brno. Dostupné z WWW:
. Psychocentrum manželská a rodinná poradna kraje Vysočina [online]. 2010 [cit. 201103-21]. Intervenční centrum. Dostupné z WWW: . Středisko sociální prevence Olomouc [online]. 2010 [cit. 2011-03-21]. Intervenční centrum. Dostupné z WWW: . Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů. [online]. [cit. 2011-01-12]. Dostupné z WWW: . Zákon č. 273/2008 Sb., O Policii ČR ve znění pozdějších předpisů. online]. [cit. 201103-21]. Dostupné z WWW: . Zařízení sociální intervence Kladno [online]. 2011 [cit. 2011-03-21]. Intervenční centrum. Dostupné z WWW: .
45
13 SEZNAM OBRÁZKŮ
1) Obrázek č. 1 Fáze domácího násilí (str. 13)
46
14 SEZNAM PŘÍLOH
1) Rozhovor intervenční centrum Jihlava 2) Rozhovor intervenční centrum Kladno
47
Příloha č. 1 Intervenční centrum Jihlava Čeho se snažíte docílit při práci s obětí domácího násilí? „Intervenční centrum slouží k pomoci zajištění bezpečí obětí, snažíme se docílit, aby klienti svým aktivním přístupem k řešení svého problému dokázali svoji situaci řešit. Aby dokázali bránit si svá práva, k tomu je jim poskytováno právní poradenství. V našem zařízení je externí právnička, která pouze poskytuje právní poradenství nebo pomáhá sepisovat různé žádosti k soudu, ale nezastupuje klienty u soudních jednání. Takovou pomoc musejí hledat u jiných právních zástupců.“ Jaká pozitiva či negativa přinesla možnost vykázání násilné osoby? „Já ze svého pohledu vidím pouze samá pozitiva, jakou je to, že je tento postup velmi operativní a znamená rychlé poskytnutí pomoci ohrožené osobě při zajištění jejího bezpečí. Násilná osoba vidí, že jsou stanoveny určité právní hranice. Pozitivem je i to, že Policie předává kontakty jak násilné osobě, tak osobě ohrožené na pomáhající organizace.“ Co se potřebujete o klientech – obětech domácího násilí dozvědět? „Potřebujeme od ohrožené osoby získat přesný popis dané situace domácího násilí. Znát její příběh, důležité pro nás je zjistit, co ohrožená osoba od naší spolupráce očekává, co přesně potřebuje. Požadavky ohrožené osoby se následně snažíme srovnat s tím, co může nabídnout naše intervenční centrum. S klienty pak pracujeme pomocí různých rozhovorů, máme vytvořené dotazníky na hodnocení rizikovosti a závažnosti dané situace. Vycházíme i z metody pozorování. Podle potřeby ohroženým osobám poskytujeme kontakty na další organizace např. na azylové domy, OSPOD, služby psychologů, kontakty na organizace, které pracují s pachateli a učí je zvládat jejich agresivitu.“ Jakým způsobem probíhá ukončení spolupráce? „Některým klientům stačí pouze jedna schůzka, při které dostanou odpovědi na své otázky, stačí jim třeba ty kontakty na další pracoviště. Jiní klienti k nám dochází i na terapie, stává se, že i když máme domluvené další schůzky i přesto s námi ukončí
spolupráci tak, že se už na tyto schůzky nedostaví, my nevíme, zda se jejich situace zlepšila, zda je již problém vyřešen nebo pouze prožívají jedno z dalších období líbánek. Ze zákona nemáme možnost kontaktovat ohroženou osobu, ptát se jí, proč již nedochází na smluvené schůzky apod. Naše služby jsou poskytovány ohroženým osobám dobrovolně.“ Co považujete za důležité ve své práci s obětí domácího násilí? „Důležité je respektovat klienta, netlačit ho do ničeho co on sám nechce. Myslet si můžu cokoliv, že by pro něj bylo dobré, ale musím respektovat rozhodnutí klienta a zároveň posilovat klientovy kompetence. Seznámím klienta s jeho možnosti v dané situaci a musím se přizpůsobit tempu klienta. Každý klient je jinak otevřený, přijímám, že vše co říká je pravda. Nemají důvod si vymýšlet. Osoba ohrožená tak tu danou situaci vidí a já jí věřím. Důležité je tedy přijetí, důvěra, respekt a zdůraznění principu anonymity vystupování ohrožené osoby v intervenčním centru. Dále je pro mě důležité osobu dobře odkázat na další pracoviště v této problematice a jiné poskytované služby (OSPOD, právník, Policie).“ Jakým způsobem probíhá spolupráce s Policií ČR a s ostatními organizacemi? „V každém okrese by se mělo dvakrát ročně konat setkání interdisciplinárního týmu, ve kterém jsou zástupci od Policie, probační a mediační služby, OSPOD. Spolupráce s Policií funguje velmi dobře, dostáváme od ní potřebné informace pro kontaktování ohrožené osoby. Setkali jsme se i negativními zkušenostmi našich klientů, kdy Policie špatně reagovala při zásahu a násilnou osobu následně nevykázala. Dali jsme klientce kontakty na konkrétní policisty, kteří jsou specialisté na tuto problematiku. OSPOD zasíláme různé informace, které se týkají při této problematice také jejich kompetencí, o změnách. Informujeme dokaře na úřadech, že za nimi pošleme ohroženou osobu pro vyřízení mimořádné dávky. Tím vlastně ohroženým osobám přijednáváme schůzky.“ Jaké oblasti považujete při své práci za problematické? „Žádné zásadní problémy nevidím, jen je mi vždy líto, když ohrožené osobě nabízím všechny možné řešení její situace a ona pak nabízenou pomoc nevyužije vůbec. Tím, že se na naše domluvené setkání již nedostaví a spolupráci tak ukončí. To mě vždy mrzí, každému klientovi se totiž snažím dát to nejlepší, co pro něj může být.“
Setkáváte se také s odmítnutím pomoci od oběti? „Někdy se bohužel setkáme i s negativní reakcí na nabízenou pomoc, ale většinou ohrožené osoby rádi vidí pomocnou ruku, jsou za to vděční. Jsou ve své situaci bezradní a rádi našich služeb využijí.“
Příloha č. 2 Intervenční centrum Kladno Čeho se snažíte docílit při práci s obětí domácího násilí? „Snažíme se pomocí krizové intervence, právního a sociálního poradenství a sociálních terapií o stabilizaci situace a psychického stavu osoby ohrožené domácím násilím, zajištění bezpečí, následně právní řešení situace, pokud o něj má osoba ohrožená zájem.“ Jaká pozitiva či negativa přinesla možnost vykázání násilné osoby? „Pozitiva jsou pro mě hlavně ty, že se zamezí akutnímu ohrožení osoby ohrožené domácím násilím, dále, že ohrožená osoba získá prostor pro rozmyšlení jak dále řešit vzniklou situaci, násilná osoba dostává impuls, že její chování je společností netolerované a mimo normu. Jako negativum vidím to, že může být vykázání zneužito, i když to určitě není častá věc.“ Co se potřebujete o klientech-obětech domácího násilí dozvědět? „Záleží pouze na klientovi, jaké informace o sobě nám sdělí. Je možné vystupovat i anonymně. Pro poskytnutí naší služby nejsou personálie podstatné. Klient nám dále sděluje popis situace, co se u něho doma děje, jaká má očekávání od naší služby, co by chtěl podniknout, co je pro něho nepřijatelné apod.“
Jakým způsobem probíhá ukončení spolupráce? „ Naši klienti mohou ukončit spolupráci kdykoli a to bez uvádění důvodů. Spolupráci mohou ukončit také pracovníci našeho intervenčního centra a to např. z těchto důvodů: pokud v průběhu spolupráce vyjde najevo, že klient nepatří do cílové skupiny intervenčního centra nebo pokud zdravotní stav uživatele vylučuje efektivní poskytování služeb intervenčního centra.“ Co považujete za důležité ve své práci s obětí domácího násilí? „Nenapadají mě teď zrovna žádné konkrétní charakteristiky.“ Jakým způsobem probíhá spolupráce s Policií ČR a ostatními organizacemi? (Např. OSPOD) „Komunikace probíhá písemnou nebo telefonickou formou.“
Jaké oblasti považujete při své práci za problematické? „Problém vidím v tom, že postavení intervenčních center není v zákoně zcela jasně a zřetelně vymezeno. Není zde ani povinné spolupracovat s OSPOD, to mi v zákoně určitě chybí.“ Setkáváte se také s odmítnutím pomoci od oběti? „Bohužel ano, častěji než by člověk očekával. Osoby ohrožené domácím násilím dávají osobě násilné další a další šance.“
ANOTACE Jméno a příjmení:
Hana Mácová
Katedra:
Ústav pedagogiky a sociálních studií
Vedoucí práce:
Mgr. Linda Švrčinová
Rok obhajoby:
2011
Název práce:
Násilí v rodině
Název v angličtině:
Violence in the family
Anotace práce:
Bakalářská práce se zabývá problematikou domácího násilí. Cílem teoretické části je seznámit čtenáře se základními pojmy v této problematice. Praktická část pojednává o dvou intervenčních centrech a blíže seznamuje čtenáře s jejich úlohou v domácím násilí.
Klíčová slova:
Rodina, násilí, domácí násilí, pachatel, oběť, druhy a formy domácího násilí, stalking, intervenční centrum.
Anotace v angličtině:
This thesis deals with domestic violence. The teoretical part is to acquaint the reader with basic concepts in this field. The practical part deals with the two intervention centers and closer to the reader familiar with treir role in domestics violence.
Klíčová slova
Family, violence, domestic violence, offendr, victim, kind
v angličtině:
and forms domestic violence, stalking, intervention center.
Přílohy vázané v práci:
1) Rozhovor intervenční centrum Jihlava 2) Rozhovor intervenční centrum Kladno
Rozsah práce:
47 stran + přílohy
Jazyk práce:
český
