UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra biologie

Bakalářská práce Julie Hamplová

Založení, historie a současnost Arboreta Střední lesnické školy v Hranicích

Olomouc 2015

Vedoucí práce: Ing. Pavlína Škardová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně, pouze s využitím pramenů v práci uvedených. V Olomouci dne 17. dubna 2015

__________________

Poděkování Děkuji panu Ing. Radimu Církvovi, správci arboreta, za věnovaný čas, poskytnutá data, informace a za velmi vřelý přístup. Také děkuji vedoucí práce, paní Ing. Pavlíně Škardové. V neposlední řadě bych ráda poděkovala všem mým blízkým za podporu, a to zejména Ing. Barboře Hamplové za užitečné rady, pomoc a ochotu.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 5 Cíle práce .................................................................................................................................... 7 Metodika ..................................................................................................................................... 8 1

Botanické zahrady a arboreta .............................................................................................. 9

2

Historie a vývoj Arboreta Střední lesnické školy v Hranicích .......................................... 11 2.1

Významná historická období ..................................................................................... 11

2.2

Významné osobnosti v historii arboreta .................................................................... 13

3

Současný stav Arboreta Střední lesnické školy v Hranicích ............................................. 16

4

Plány do budoucna ............................................................................................................ 18

5

Využití botanických zahrad a arboret ve vzdělávání ........................................................ 20 5.1

Historický původ vzdělávacích účelů botanických zahrad a arboret ........................ 20

5.2

Botanické zahrady, arboreta a pedagogika ................................................................ 21

5.3

Didaktické využití arboret a botanických zahrad....................................................... 22

5.3.1 5.4

Výukové metody použitelné při výuce v botanických zahradách a arboretech . 25

Využití Arboreta Střední lesnické školy v Hranicích ve výuce žáků 2. stupně ZŠ ... 26

5.4.1

Vybrané druhy dřevin ......................................................................................... 30

6

Využití botanických zahrad a arboret pro veřejnost.......................................................... 32

7

Dotazníkové šetření ........................................................................................................... 33

8

Závěr.................................................................................................................................. 39

Seznam použitých zdrojů.......................................................................................................... 40 Seznam použitých zkratek ........................................................................................................ 45 Seznam obrázků........................................................................................................................ 46 Přílohy ...................................................................................................................................... 48

Úvod Jednou z charakteristik dnešní doby je neustále se zrychlující tempo vývoje – vývoje životní úrovně, lidských znalostí a schopností, technologií, industrializace apod. To vše s sebou přineslo a neustále přináší řadu změn. Jedná se například o zvyšování produktivity práce a nároků na kvalifikaci jedince, růst tovární činnosti, populační explozi či urbanizaci. Tyto změny jsou doprovázeny dopady na společnost a přírodu, a to ať pozitivními, či negativními. Pozitivní dopady jsou především v oblasti vědy a výzkumu, medicíny, pokroku v dopravě a telekomunikacích, ve zvýšení životní úrovně apod. (Sirůček a kol., 2007). Nicméně tyto klady mají také svoji opačnou tvář v podobě rozsáhlého ničení a devastování přírody, znečišťování ovzduší a změn klimatu, odlesňování a následného zastavění těchto ploch, vyčerpávání přírodních zdrojů a ekosystémů či v podobě nahodilého průmyslového kácení a vypalování lesů (Dreslerová, [online] 2008, vlastní překlad). Z přírodovědeckého pohledu je potom výsledkem těchto negativních dopadů vážné ohrožení a snižování biodiverzity živých organizmů na Zemi. Biodiverzitou je míněna variabilita všech žijících organizmů různých druhů, včetně suchozemských, mořských a dalších vodních ekosystémů (Balakrishnan a kol., 2014, vlastní překlad). Internetový zdroj zaměřený na ekologii Veronica (2014) uvádí, že „úbytek biodiverzity, který je zapříčiněn lidskou činností, je v současné době 100 až 1000krát rychlejší, než kdyby byl způsoben pouze přírodními procesy“. Existuje však mnoho způsobů a cest, pomocí kterých lze přírodu chránit a snižovat dopady lidské činnosti na biodiverzitu živých organizmů. Jednou z těchto cest je tvorba botanických zahrad a arboret. „Botanické zahrady patří k nejstarším kulturním zařízením v historii lidstva“ (Roudná, Hanzelka, 2006, s. 5). Představují kulturní instituce, které si kladou za cíl vytvářet a uchovávat vědecky dokumentované sbírky rostlin (Botanická zahrada Teplice, [online] 2006). Botanické zahrady jsou multifunkční zařízení plnící mnoho účelů. Hlavním účelem je právě

zachování

biodiverzity,

a

to

díky

pěstování

rozmanitých

druhů

rostlin

(MŽP, [online] 2014). Mimo funkce zachování biodiverzity má botanická zahrada další důležité funkce. Je to funkce vědecká, zahrnující studium fyziologických a biochemických vlastností rostlin a jejich hospodářské využití. Funkce vzdělávací, konkrétně zvyšování znalosti u návštěvníků v oblasti životního prostředí, a v neposlední řadě také funkce rekreačně-estetická, sloužící pro duševní a fyzickou rekreaci (Roudná, Hanzelka, 2006). 5

Zvláštním typem botanických zahrad jsou arboreta, jinak řečeno dendrologické zahrady, charakteristické pěstováním dřevin. Funkce arboret je shodná s funkcí botanických zahrad. Společně vedou zejména žáky k uvědomění si nutnosti péče o životní prostředí a utváří vztah člověka k přírodním objektům, který je dnes velmi důležitý (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007). Kromě arboret vědeckovýzkumných či arboret okrasného typu jsou také rozšířena arboreta různých typů středních škol. Ty slouží především k tomu, aby se studenti těchto škol učili poznávat dřeviny v arboretech pěstované. Jedním z nich je arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, kterému je věnována tato bakalářská práce. Důvody k výběru tohoto arboreta byly především jeho bohatá skladba dřevinné vegetace a dlouholetá historie – arboretum napomáhá k výuce odborných předmětů již 110 let.

6

Cíle práce Cílem práce je vytvořit stručný text seznamující čtenáře nejprve s botanickými zahradami a arborety jako takovými, s jejich významem, funkcemi a podobně. Důležitá část práce je věnována založení, historii, současné situaci a vizím arboreta Střední lesnické školy (SLŠ) v Hranicích. Další podstatná část práce je zaměřena na využití botanických zahrad a arboret, a to zejména ve vzdělávání. Dílčím úkolem této části je vytvoření stručného přehledu témat pro výuku přírodopisu všech ročníků 2. stupně Základní školy (ZŠ) v prostorách Arboreta SLŠ v Hranicích. Dále je tato část rozšířena o vytipování konkrétních dřevin, jež se v arboretu nacházejí a jsou vhodné pro výuku žáků 2. stupně ZŠ. Na tuto část navazuje dotazníkové šetření s cílem zjistit všeobecnou znalost a informovanost respondentů, tj. žáků 2. stupně ZŠ, v návaznosti na téma bakalářské práce. Součástí práce je také vytvoření uceleného přehledu všech druhů dřevin vyskytujících se v arboretu SLŠ v Hranicích, které již nebylo několik let aktualizováno. Tento seznam je obohacen o vytvoření plánku arboreta, v němž jsou vyznačeny všechny významné dřeviny. Dále je v něm zachycena naučná stezka, která se v arboretu nachází a další styčné body, které zaměstnancům i návštěvníkům usnadní orientaci v arboretu.

7

Metodika Základním zdrojem informací pro vypracování literární rešerše bylo studium dostupných literárních a internetových zdrojů. Byly použity publikace zaměřené na tématiku botanických zahrad a arboret (Chytrá a kol., 2010; Roudná, Hanzelka, 2006; Šetelová 1977). Informace o založení a historii arboreta SLŠ v Hranicích vychází zejména z publikace Ing. Jiřího Sumary (1975) a tematických internetových zdrojů. Dále bylo využito dat získaných během návštěv arboreta, kde byl proveden řízený rozhovor se správcem Ing. Radimem Církvou. Výsledky rozhovoru jsou zpracovány zejména ve třetí kapitole – Současný stav Arboreta Střední lesnické školy v Hranicích a čtvrté kapitole – Plány do budoucna. V kapitole Využití botanických zahrad a arboret ve vzdělávání, byly použity zejména informace z pedagogicky zaměřených publikací - Hanuš, Chytilová (2009), Junger (1964), Kolář, Vališová (2009), Průcha (2000), Skalková (2007), Vališová, Kasíková (2007), Zormanová (2012), Zormanová (2014). K tvorbě přehledu vhodných témat a vytipování konkrétních dřevin pro výuku, byly použity zejména publikace autorů Kremer (1995), Bollinger (1998), Hurych (2003), Koblížek (2006) a tematické internetové zdroje. Dále byla použita data z portálu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), Školní vzdělávací program – Škola pro život. Na tuto kapitolu navazuje vyhodnocení dotazníkového šetření, které bylo provedeno mezi žáky 2. stupně 3. ZŠ v Zábřehu, v období březen – duben 2015. Během návštěv a konzultací v arboretu byl také vytvořen seznam všech dřevin, se kterými se zde lze setkat. Botanická nomenklatura byla sjednocena především podle publikace Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků (Koblížek, 2006). Následně bylo provedeno zaznamenání vybraných dřevin a styčných bodů do mapky arboreta.

8

1 Botanické zahrady a arboreta Botanické zahrady jsou považovány za jedny z nejstarších kulturních zařízení, které si své místo ve společnosti uhájily po celou historii lidstva. Jejich vznik je velmi úzce spjat se vznikem zahrad jako takových (Šetelová a kol., 1977). Jedná se o uměle vytvořené zahrady, ve kterých jsou pěstovány rostliny nejrůznějších druhů (Roudná, Hanzelka, 2006). Nalezneme v nich známé i méně známé rostliny. „Botanické zahrady se stále více soustřeďují na pěstování vzácných a ohrožených druhů rostlin.“ (Pricmak a kol., 2011, s. 265). Sekerka (2008) charakterizuje botanické zahrady jako shromaždiště sbírek rostlin, které jsou následně prezentovány veřejnosti. Také uvádí, že každá botanická zahrada by měla mít odborný cíl – implementace nových druhů do kultury, záchrana genofondu ohrožených druhů, šlechtění či taxonomické studie. Tvrdí, že „odbornost dělá botanickou zahradu“ (Sekerka, [online] 2008). Důležitou roli v ochraně přírody a biodiverzity potvrzují i Pricmak a kolektiv (2011), kdy uvádí, že botanické zahrady představují ideální zdroj informací o rozšiřování rostlin a jejich požadavcích na prostředí. Původně byly botanické zahrady zakládány za účelem sbírky užitkových či léčivých rostlin, později sloužily jako sbírky rostlin exotických. Hlavním zdrojem rostlin byly v tomto případě sběratelské expedice. V pozdějších letech byla pozornost v botanických zahradách upjata na vědu a práci s genetickým původem rostlin. Následně byl účel botanických zahrad spatřován především ve vzdělávání a výchově společnosti s cílem zachování biodiverzity (Roudná, Hanzelka, 2006). Mezinárodní asociace pro ochranu botanických zahrad Botanic Gardens Conservation International (BGCI) definuje několik kritérií, které by botanická zahrada měla splňovat (BGCI, [online] 2014): •

Důkladná a správná dokumentace sbírek rostlin, včetně jejich původu

•

Neustálý monitoring všech sbírek rostlin

•

Správné označení rostlin

•

Přístupnost pro veřejnost

•

Sdílení informací s dalšími botanickými zahradamim, výzkumnými institucemi a veřejností

•

Spolupráce s dalšími botanickými zahradami a výzkumnými institucemi (výměna semen či jiných materiálů apod.)

•

Závazek vědecko-výzkumné práce na rostlinných sbírkách apod. 9

Sekerka ([online] 2008a) vidí jako podstatný prvek botanických zahrad informační systém, jež napomáhá k lepší orientaci návštěvníku a rozvíjí jejich vzdělání. Dále vidí jako nezbytné existenci nejrůznějších sbírek a expozic či pořádání akcí, přednášek, výstav nebo exkurzí. Botanické zahrady jsou návštěvníky oblíbené hlavně z důvodu rozšíření jejich znalostí, také však kvůli kulturním akcím, které jsou v nich často pořádány či kvůli odpočinku a relaxaci (Hoskovec, [online] 2014). Na základě dat poskytnutých již zmíněným sdružením Botanic Gardens Conservation International (BGCI, [online] 2014), existuje více jak 1 800 botanických zahrad s 80 000 druhy rostlin, nacházejících se ve 148 zemích světa. Nejvíce z nich, více než 400 zahrad, se potom nachází na evropském kontinentu (Roudná, Hanzelka, 2006). Primack a kol. (2011) uvádí, že botanické zahrady představují 30 % světové flóry. Za největší botanickou zahradu je považována Královská botanická zahrada v Kew v Anglii. Obsahuje 25 000 druhů rostlin, což představuje asi 10 % z celkového počtu druhů rostlin na světě. Za nejzajímavější botanickou zahradu je považována Eden Project v jihozápadní Anglii, a to především pro řadu gigantických skleníků (Primack a kol., 2011). Dále Primack a kol. (2011, s. 267) uvádí, že „botanické zahrady ročně navštíví asi 200 milionů návštěvníků“. Mezi nejvýznamnější BZ v České republice patří Flóra Olomouc, Botanická zahrada Jana Evangelisty Purkyně v Brně, Botanická zahrada v Tróji, v Rakovníku a další (Stromy, [online] 2011). V roce 2005 byla založena Unie botanických zahrad České republiky, jako občanské sdružení reprezentující botanické zahrady, arboreta a významné botanické sbírky (UBZCR, [online] 2014). Speciálním druhem botanických zahrad jsou arboreta, jež jsou charakterizována jako sbírky živých dřevin. Jedná se tedy o dendrologické zahrady (Příroda, [online] 2015). Jejich původ se datuje do dob renesance, kdy se v zámeckých parcích začaly objevovat vzácné a exotické dřeviny. Z této doby se však zachovalo jen malé množství vzniklých sbírek. Velká většina ze současných arboret se datuje do 19. či 20. století (Ekopolis, [online] 2013). Arboreta jsou vnímána jako výuková a účelová zařízení (Arboretum Mendelu, [online] 2015). Stejně tak jako pro botanické zahrady, platí pro arboreta určitá pravidla - přesný původ rostlin, přesná evidence, pravidelný monitoring a vyhodnocování a podobně (Ekopolis, [online] 2013). Mezi nejvýznamnější arboreta v České republice patří například Arboretum Bílá Lhota, Arboretum Šmelcovna, Arboretum Hrabůvka, Hvězdárna a Arboretum Ondřejov, Dendrologická zahrada Průhonice apod. Ve světě pak mezi nejznámější arboreta patří Arboretum Mlyňany, Westonbirt Arboretum a Arboretum Burgholtz (Stromy, [online] 2011). 10

2 Historie a vývoj Arboreta Střední lesnické školy v Hranicích Vznik arboreta Střední lesnické školy v Hranicích je datován mezi lety 1896 – 1900 a je úzce spjat s výstavbou místní školy. Účelem výstavby školy byla výchova mladých lesních hospodářů z Moravy a Slezska. Tehdejší ředitel školy Ing. Dr. Hermann Reuss, ve spolupráci se svými lesnickými pedagogy a zahradním architektem F. Thomayerem, inicioval založení vhodného účelového objektu, jež by sloužil k didaktickým potřebám místní školy (Sumara a kol., 1975). Kompletní historický vývoj arboreta lze rozdělit do několika významných historických období (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b).

2.1 Významná historická období Založení a vznik arboreta (1896 – 1922) Hlavním důvodem založení tehdy německé lesnické školy v Hranicích byl politický vliv. Obyvatelé města Hranice byli převážně české národnosti, avšak vesnice v okolí byly čistě německé. Cílem založení školy tedy bylo německými prvky působit na české obyvatelstvo. Hlavním iniciátorem byl tehdejší starosta Hranic Dr. Plachký, jež se v roce 1896 zasadil o přeložení německé lesnické školy ze Sovince do města Hranice (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b). Ve stejném roce byla zahájena i výstavba arboreta, na které se podílela především skupina pedagogů v čele s prvním ředitelem školy a zahradním architektem F. Thomayerem. Vyčleněná plocha byla rozčleněna na tři části – arboretum, školka pro pěstování lesních dřevin a zahrádka s tenisovým kurtem (Geocaching, [online] 2011). Plocha arboreta byla rozdělena na menší plochy s vysázenými jehličnatými a listnatými stromy. „Ze stromů jehličnatých bylo vysázeno mnoho cizokrajných druhů, především jedle a smrky ale i cypřiše, cedry, kryptomerie a stále zelené ilexy. Z listnatých zvláště javory japonské, sakury aj. Při založení arboreta a provedení výsadby byly všechny stromy i keře označeny porcelánovými eliptickými cedulkami s latinským názvem.“ (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b). V následujících dvaceti letech došlo nejen k návratu českého vlivu, ale také k největšímu rozmachu arboreta – zvětšení plochy arboreta o 2,3 ha pozemku, vyměření 11

chodníků, obohacení o druhovou pestrost, rozšíření o terasy, rybník, školky, březovou alej a rozárium. Vše pod vedením zahradníka Františka Matějky (Sumara a kol., 1975).

Obrázek 1: Úprava ploch arboreta v letech 1922 – 1939 (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b) Arboretum během a po skončení druhé světové války Druhá světová válka způsobila opětovnou nadvládu Němců nad českou školou. Během válečného období se z arboreta staly sklady pohonných hmot, velká většina stromů a keřů byla vytrhána a následně spálena, školky byly zrušeny. „V závěru tohoto období jako vizitka německého válečného barbarství zůstávají poškozené stromy, rozbité porcelánové jmenovky, zrušené školky, rosarium, květinové záhony a nežádoucí terénní úpravy.“ (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b). Po skončení druhé světové války se díky všem zaměstnancům arboreta a obyvatel Hranic povedlo dát arboretum do pořádku. Byl zahájen soupis všech stromů a keřů, které se dochovaly, ale i těch, které byly zničeny a musely být opětovně vysázeny. Byla tedy provedena výsadba lesních dřevin, tvorba skalky – alpina, byl zřízen park kultury a oddechu a letní kino. V důsledku těchto změn však arboretum ztratilo téměř polovinu plochy, na které se nacházel rybník a školky (Sumara a kol., 1975).

12

Zároveň však bylo arboretum opatřeno mnoha novými druhy, které významně rozšířily vegetaci (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b).

Arboretum do roku 1996 Významnou událostí doby po konci druhé světové války, byla celková inventarizace stavu dřevin a zajištění kompletního označení obsahujícího český a vědecký název, původ a areál rozšíření. Byla zahájena spolupráce s botanickými zahradami a arborety v rámci ČSSR, ale i zahraničí. Dále bylo arboretum otevřeno pro veřejnost. Začaly se pořádat prohlídky arboreta pro pracovníky jiných botanických zahrad, lesníky, pedagogy a žáky z jiných škol, zahraniční exkurze apod. Na této popularizaci arboreta se podílel především Ing. Vojtěch Richtár, Csc., profesor botaniky a pěstování lesů a autor řady publikací (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b). V následujících letech docházelo k postupné modernizaci arboreta, byly instalovány informační tabule, docházelo k rozsáhlým rekonstrukcím, např. parkových ploch, byla navázána spolupráce s jinými arborety, co se týká výměn výsadeb, byla otevřena naučná stezka, rozšířena učební praxe a další (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b). Více o současné situaci v arboretu je zmíněno v kapitole 3 – Současný stav Arboreta Střední lesnické školy v Hranicích.

2.2 Významné osobnosti v historii arboreta František Josef Thomayer (1856 – 1938) F. J. Thomayer je dnes považován za jednoho z největších odborníků v oboru zahradní architektury. Přímo se podílel a

výrazně

ovlivnil

uspořádání

nejvýznamnějších

venkovních ploch, a to jak hlavního města Prahy, tak dalších Českých i evropských měst (Česká televize, [online]

2008).

Primárně

se

věnoval

uspořádání

zámeckých a lázeňských parků, parků pro veřejnost, Obrázek 2: Portrét F. (Šumava, [online] 2015)

Thomayera

soukromých venkovních ploch apod. (Archiweb, [online] 2009). Mezi jeho největší zahradní díla patří zahrady

13

zámku Schönbrunn, park na pražském Karlově náměstí, zahrada Strakovy akademie, stromořadí na Václavském náměstí, zahrada Baťovy vily ve Zlíně a mnoho dalších. Zároveň byl hlavním redaktorem Časopisu Českých zahradníků (Steinová, 2008). Co se týká Arboreta v Hranicích, zasadil se především o navržení skladby dendrologické sbírky, kdy původní výsadbový materiál pochází z botanické zahrady v Schönbrunu (Geocaching, [online] 2011).

Dr. Ing. Hermann Reuss (1848 – 1931) Hermann Reuss se stal prvním ředitelem, tehdy německé střední školy v Hranicích, kde působil 20 let. Zároveň byl také odborným spisovatelem – má na svém účtu řadu oceněných odborných prací, dále uznávaným pedagogem a lesníkem. Jeho zásluhou se střední škola stala „respektovaným moderním lesnickým školním internátním ústavem.“ (Bednář, [online] 2015). Ve spolupráci s architektem Thomayerem dal vzniknout přidruženému arboretu (Střední lesnická škola Obrázek 3: Portrét H. Reusse (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b)

v Hranicích, [online] 2009).

František Jíra (1869 – 1938) František Jíra byl nejdříve žákem, následně pedagogem na lesnické

škole

v Hranicích,

se

zaměřením

na

taxaci

a rybářství (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b). Díky jeho odborným znalostem v oboru kaligrafie a rýsování vznikl v roce 1927 plán arboreta, který je v současnosti

jediným

historickým

grafickým

dokladem

o stavu a rozmístění dřevin arboreta, pocházejícím z tehdejší Obrázek 4: Portrét F. Jíry (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b)

doby (Turistické informační centrum města Hranice, [online] 2015). Plán je uveden na obrázku číslo 5. František Jíra je

popisován jako člověk „s velkým teoretickým i praktickým rozhledem, hlubokou lidskostí, přesností a fortelným přístupem k práci.“ (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b). 14

Obrázek 5: Situační plán arboreta v roce 1927 (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b) Františka Matějka (1879 – 1946) František Matějka se stal prvním ředitelem české střední školy v Hranicích.

Dále byl

známým lesnickým

odborníkem,

pedagogem a publicistou. Jeho zásluhou došlo v arboretu k velkému rozmachu, především co se týká pozemků – plocha arboreta byla zvětšena o dalších 2,3 ha půdy - byl vybudován rybník, školky či rozárium (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b). Na jeho počest byla také vysázená březová Matějkova alej (Turistické informační centrum města Hranice, [online] 2015). Obrázek 6: Portrét F. Matějky (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b)

Mezi další významné osobnosti arboreta patří například zahradník František Janečka, vyznamenán jako „Zasloužilý pracovník resortu školství“, Ing. František Pražan nebo Ing. Stanislav Juklík, z pedagogů pak prof. Štěpán Štěpina, Miloš Vysocký, Ing. Svatopluk Zbruž a další (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007b).

15

3 Současný stav Arboreta Střední lesnické školy v Hranicích Arboretum se rozkládá v bezprostřední blízkosti budovy lesnické školy na ploše 3,19 ha. Je sbírkou stromů, keřů, polokeřů i lián, celkový počet pěstovaných dřevin se pohybuje okolo 280 druhů – z čehož se jedná o přibližně 95 druhů jehličnatých a 180 druhů listnatých dřevin. Najdeme zde exempláře jak domácí (evropské), tak cizokrajné (převážně ze Severní Ameriky a Asie). Součástí arboreta jsou také tři vodní plochy a jeden mokřad, čímž arboretum tvoří významnou a nepostradatelnou plochu zeleně v Hranicích. „Park se rozkládá na mírně zvlněné plošině a svahu o sklonu 3 – 7 % s převažující jihozápadní expozicí. V jižní části je terén uměle terasovitě upraven. Klimaticky náleží k mírně teplé oblasti. Průměrný roční úhrn srážek činí 676 mm, průměrná roční teplota je 7,8°C.“ (Chytrá a kol., 2010, s. 234). Na dřeviny v arboretu mají nepříznivý vliv časté severovýchodní větry, jejichž působení je arboretum vzhledem ke své poloze vystavováno. Ze stejného důvodu je také obtížné pěstování teplomilných druhů dřevin. Z geologického hlediska je podloží arboreta tvořeno zvrásnělými horninami kulmského stáří – kulmská droba, překryta sprašovou hlínou. Pedologicky převažuje půdní typ hnědozem s oglejenou spodinou na odvápněné spraši (Chytrá a kol., 2010). Od roku 2005 vede arboretem naučná stezka tvořena devíti obrazovými tabulemi s doprovodným textem o dřevinách, geologii, ornitologii, botanice a dalšími zajímavými informacemi z oblasti environmentální výchovy. V rámci rozvojového programu „Podpora EVVO“ byl v roce 2009 realizován projekt Naučná botanicko-geologická skalka. Cílem projektu bylo esteticky upravit svah podél vstupního chodníku do školy, který by žákům zároveň sloužil jako výukový materiál. Svažité prostranství je rozděleno do čtyř částí dle jednotlivých druhů hornin (žula, rula, pískovec, mramor, vápenec, travertin, břidlice), mezi které bylo vysázeno téměř 100 druhů rostlin, např. štěničník vždyzelený, dlužicha krvavá, dobromysl obecná, devaterník penízkovitý, mateřídouška úzkolistá, šafrán, narcis, koniklec obecný a mnoho dalších. Autorkou projektu je zahradní architektka Ing. Miroslava Beňová, která pomáhala i s jeho samotnou realizací (Radim Církva, II. 2015, in verb). Zelená plocha arboreta je v dnešním technickém světě příjemným místem pro relaxaci a také vzdělávání. Proto tato zelená učebna slouží nejen žákům či učitelům Střední lesnické školy v jednotlivých předmětových cvičeních, ale je také navštěvována mateřskými, základními i středními školami při exkurzích a výletech, lázeňskými hosty, absolventy, či obyvateli města a přilehlého okolí. Arboretum je volně přístupné veřejnosti od začátku dubna do konce listopadu. Větší skupiny návštěvníků, mají možnost prohlídky doprovázené 16

odborným výkladem (Radim Církva, II. 2015, in verb). „Ročně navštíví arboretum v průměru 15-20 exkurzí středních odborných škol včetně univerzit, 20-25 turistických zájezdů, dále zájemci z řad přírodovědeckých kroužků, účastníci kurzů lesní pedagogiky, absolventi při příležitosti ročníkových sjezdů,…“ (Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, [online] 2007a). Od roku 1996 byl správcem arboreta dlouhodobý pracovník a absolvent školy Ing. Vladimír Šmíd. Jeho funkci převzal v roce 2008 Ing. Radim Církva, který je správcem arboreta dodnes. Nezbytnou roli hraje v péči o arboretum také zahradnice. Ta má na starost nejen údržbu arboreta, ale vede také práci studentů během jejich praxe. V jarním období patří mezi činnosti prováděné v arboretu například štěpkování větví, nastýlání štěpek ke dřevinám jako mulčovací materiál, stříhání živých plotů, tvarování keřů, vystříhávání náletových dřevin, výsadba sazenic a hnojení. V letním období je to zálivka rostlin v období sucha, sečení trávy, pletí záhonů a skalek, chemická likvidace plevele na pěšinách a další. Na podzim se jedná zejména o kácení a zpracování kůrovcových souší, nemocných stromů napadených hnilobou nebo jmelím, vyvětvení suchých větví na stojících stromech, výsev semen posbíraných v arboretu, rozvoz kompostu k jednotlivým dřevinám, hrabání listí, stříhání živých plotů, tvarování keřů, vystříhávání náletových dřevin. Mezi důležité činnosti v arboretu také patří kontrola zdravotního stavu stromů (Radim Církva, II. 2015, in verb). Například během roku 2012 – 2013 došlo k pokácení a následnému zpracování 12 stromů, které byly napadeny kmenovou hnilobou nebo stínily vzácnějším dřevinám (Výroční zpráva o arboretu, 2012 - 2013). V roce 2013 – 2014 bylo pokáceno a zpracováno 10 stromů napadených kůrovcem a došlo také ke zpracování 5 stromů vyvrácených bořivým větrem. Arboretum tak přišlo o několik kusů smrku ztepilého, buku lesního, dubu červeného a dalších (Výroční zpráva o arboretu, 2013 - 2014). Vlivem přírodních katastrof, biologických procesů a z toho vyplývajících neustálých obměn dřevinné skladby, arboretum nedisponuje kompletním a aktualizovaným seznamem dřevin, které se v arboretu nacházejí. Z tohoto důvodu byl jako součást této bakalářské práce vytvořen seznam všech dřevin, s nimiž se v arboretu lze v současné době setkat. Význam seznamu je tedy nejen evidenční, ale stal se také podkladem k vytvoření plánku s vyznačenou naučnou stezkou, který by umožňoval návštěvníkům, i samotným zaměstnancům lepší přehled a orientaci v arboretu. Doposud byl k dispozici pouze obrys arboreta s vyznačenými chodníky. Jedním z výstupů této práce je tedy zmíněný plánek, s přesným vyznačením všech dřevin a naučné stezky. Seznam dřevin i vytvořený plánek jsou uvedeny v příloze č. 2 a č. 5.

17

4 Plány do budoucna Jako každá instituce má i Arboretum SLŠ v Hranicích plány a vize, kterými by se v budoucnu chtělo zabývat. Jejich realizace je ovšem velmi úzce spojená s výší finančních prostředků, kterými arboretum bude disponovat. Mezi nejvýznamnější plánované akce patří (Radim Církva, II. 2015, in verb): 

Zastřešený altánek

Jednou z plánovaných změn v arboretu je výstavba altánku se stříškou, který by sloužil jako tzv. zelená učebna. Žáci by měli možnost trávit vyučovací hodiny venku v přírodě a výuka by tak byla výrazně zpestřena. Na výstavbu zastřešeného altánku je již připravena plánová dokumentace stavby, podle které bude výstavba probíhat. 

Zídka se skalničkami

V jedné z částí arboreta je několika lavičkami, vyrobenými z kmenů stromů, vytvořena odpočinková plocha. V těchto místech je již připravená zemina k obložení kameny, která bude tvořit zídku obohacenou o nejrůznější druhy skalniček. 

Obnova pěšin štěrkem

Další potřebnou úpravou je také vysypání pěšin štěrkem. Štěrkové plochy zabraňují prorůstání trav a plevele, v deštivých dnech se nerozbahňují, navíc působí přirozeným dojmem a dodávají tak na estetičnosti celému prostoru. 

Obnova starších dřevin novými

Nezbytným zásahem je také úprava dřevin, které začínají ohrožovat veřejnost a stávají se tak v arboretu nebezpečnými činiteli. Jedná se např. o dub červenolistý či ořešák černý. Dále také obnova starších pokácených dřevin za nové. 

Přestavba mokřadu na rybník

Jednou z rozsáhlých úprav by měla být přestavba mokřadu na rybník, ve kterém by tak mohly být chovány různé druhy ryb a celkově by nově zrekonstruovaný prostor působil více upraveně.

18



Nášlapné kameny

Návštěvníci arboreta si často rádi zkracují cestu, vybočují z vymezených pěšinek a devastují tak travnaté plochy. Bývalá zahradnice přišla s nápadem jak tato místa zvelebit. Jejím návrhem bylo vytvořit nášlapné kameny ve tvaru listů, které by v arboretu byly nejen užitečné, ale přinesly by do něj také nový estetický prvek. 

Sadba nových druhů dřevin

Uvedené body jsou jen stručným výčtem plánů, které by se v arboretu měly realizovat. Některé z nich jsou již rozpracované, jako například zastřešený altánek či zídka se skalničkami, a v nejbližší době by tedy mělo dojít k jejich finalizaci. Některé (především přestavba mokřadu na rybník) jsou zatím pouhými plány, jejichž uskutečnění se může pohybovat v řádu několika let (Radim Církva, II. 2015, in verb).

19

5 Využití botanických zahrad a arboret ve vzdělávání 5.1 Historický původ vzdělávacích účelů botanických zahrad a arboret Se vzdělávací funkcí botanických zahrad se můžeme setkat již ve starověku. Už starověké národy znaly nepřeberné množství bylin, keřů a stromů, a věnovaly se jejich pěstování. Byly zakládány zahrady mnoha typů sloužící k různým účelům, kdy mezi ty nejčastější patřily zahrady okrasné, zelinářské, bylinářské a medicinální. Vznik botanických zahrad částečně odvozujeme právě ze zahrad bylinářských a medicinálních, které měly funkci prvních názorných botanických a vyučovacích pracovišť. V těchto zahradách byly převážně domácí léčivé rostliny, později také druhy cizokrajného původu, se kterými byli žáci seznamováni. Učili se je rozpoznávat a dozvídali se o jejich účincích. Historicky nejznámější bylinářská zahrada na světě je zahrada Theophrastova v Athénách, kterou r. 340 př. n. l. zdědil Theophrast po svém učiteli Aristotelovi. V současné době je tato zahrada považována za botanickou. Další významnou kulturou, která ovlivnila ráz botanických zahrad, se stala kultura arabská, charakteristická silným vztahem k lékařství. V té době byly také zakládány významné, zajímavě architektonicky řešené okrasné zahrady (Šetelová, 1977). Během vlády Karla Velikého došlo k rozmachu v pěstování užitkových, později i okrasných rostlin (Šetelová, 1997). Ty byly pěstovány především v klášterech, které tehdy představovaly jediný zdroj vzdělanosti. Návrat k podrobnějšímu zkoumání přírody přinesl teprve vrcholný středověk (Štverák, 1988). Velký zájem o pěstování rostlin vzrostl počátkem novověku, a to hlavně díky zámořským cestám. Do Evropy se tak dostávaly dosud neznámé a exotické rostliny z dalekých zemí (Šetelová,1977). Mnoho botanických zahrad světa dnes vděčí za bohatou rozmanitost vegetace právě expedicím konaným pro sběratelské účely (Chytrá a kol., 2010). Dalším významným krokem bylo zakládání italských lékařských škol, jejichž zahrady jsou považovány za předchůdce novověkých botanických zahrad (Šetelová, 1977).

Nejstarší

botanická zahrada na světě je univerzitní botanická zahrada nacházející se v centru Padovy. Ta byla založena roku 1545 a zaměřovala se zejména na léčivé rostliny. Postupně byly rozšířeny do Florencie, Říma, Francie, Anglie, Německa apod. (Sekerka, [online] 2008b). Pro pěstování některých z nich bylo nezbytné vybudování skleníků. Jejich výstavby se nejčastěji ujímaly šlechtické rodiny a zahrada se skleníkem se tak stala známkou dobrého 20

společenského postavení. Začaly také vznikat nadace pro botaniky, podporující jejich cesty a výpravy do zámoří a docházelo k obohacování a rozšiřování materiálu pro studium a rozvoj botaniky na univerzitách. S tím souviselo zakládání zahrad všeho druhu a později také veřejných městských sadů (Šetelová,1977). Díky botanickým zahradám vznikla možnost nejen pěstování cizozemských a neobvyklých druhů rostlin na nových územích, ale také jejich další šíření (Roudná, Hanzelka, 2006).

5.2 Botanické zahrady, arboreta a pedagogika Podle Jana Amose Komenského byla hlavním didaktickým principem zásada názornosti. Od Bacona přejal výrok: „Nic není v rozumu, co předtím neprošlo smysly“. Proto tedy kladl důraz na to, aby vše, co se žáci učí, nejdříve poznali skrze smysly. Tvrdil, že po zapojení smyslů pracuje paměť mnohem intenzivněji a pamatování si informací je podstatně dlouhodobější (Zormanová, 2012). Cílem J. A. Komenského bylo především naučit žáky vnímat školu a výuku jako hru, a tak vzbudit a především udržet jejich zájem o učení. Dále považoval za velmi důležité, aby žáci získané vědomosti využívali, tedy dovedli s nimi dále pracovat (Štverák, 1988). A právě zmíněná názornost je ve výuce přírodovědy, přírodopisu, ve všech oblastech biologie a také v dalších mnoha vědách, ideálním prostředkem, jak žákům co nejefektivněji předávat znalosti. Tedy využít co nejvíce z toho, co sama příroda nabízí. „Hlavním prostředkem přírodní výchovy je přirozeně sama příroda“ (Hanuš, Chytilová, 2009, s. 110). Tak, aby botanická zahrada či arboretum splňovaly podmínky pro využití při výuce a vedly žáky k samostatné práci a myšlení, musí být vhodně zařízeny. To vyžaduje především dostatek vhodného a snadno dostupného botanicky názorného materiálu. Kolekce významných zástupců dřevin a bylin z jednotlivých čeledí, doplněna o cizokrajné, tropické druhy ve sklenících, uspořádána podle současného vývojového systému rostlin plní totiž funkci nenahraditelné názorné učebnice. Nedílnou součástí botanických zařízení jsou také potůčky, rybníky, bahniště, skalky, loučky a další oddělení s rostlinnými formacemi, která jsou velmi užitečnou pedagogickou pomůckou (Šetelová, 1977). Ve smyslu přírodní výchovy jsou tyto části spolu s veškerou vegetací našimi hlavními prostředky pro efektivní vyučování. Ke zpestření a zefektivnění výuky, ale nestačí jen ukázky týkající se probírané látky. Má-li botanická zahrada nebo arboretum sloužit škole, je nezbytné, aby v nich bylo vyhrazeno také místo k praktickému vyžití žáků. Místo, kde budou žáci moci samostatně pracovat, 21

uvádět teoretické poznatky do praxe a seznámit se s různými typy prací v průběhu ročních dob. K těmto účelům slouží pěstební plochy, pokusné záhony či políčka, na kterých se nejčastěji pěstují obilniny, okopaniny, zeleniny, léčivky, koření a také plevely. Botanické zahrady a arboreta také slouží jako zdroj pro sbírky plodů, semen, pupenů a dalších částí rostlin uchovávaných v sušeném stavu (Šetelová, 1977). V každé botanické zahradě by se měly vyskytovat různé druhy rostlin nacházející se v typických ekosystémech pro danou oblast. Správná botanická zahrada by tedy měla vytvořit úplnou sbírku místní květeny a měla by také obsahovat dostatečné množství demonstračního materiálu, který odpovídá rozsahu a obsahu vyučované látky. Botanické zahrady či arboreta u základních škol, by tak žákům poskytovaly podmínky pro snadnější osvojení si učiva a navázání kontaktu s přírodou. Užití pěstebních ploch a získávání praxe v pěstitelství poté upotřebí spíše žáci středních či vysokých škol, kteří mohou botanická zařízení také využít pro odborné práce. Není-li školní zahrada součástí botanické zahrady využívané veřejností, měly by spolu obě zařízení pokud možno spolupracovat. Jedná se například o výměnu materiálu pořádání přednášek, exkurzí, výstav, poradenskou spolupráci, součinnost na některých výzkumných projektech, atd. Botanické zahrady i arboreta těmito organizovanými aktivitami oživují svou pedagogickou činnost (Šetelová, 1977). Zároveň je botanická zahrada či arboretum vhodnou institucí pro uskutečňování mimoškolních aktivit.

5.3

Didaktické využití arboret a botanických zahrad

Didaktika je vnímána jako teorie vzdělávání a vyučování, která se zabývá problematikou obsahů a procesem, v němž si žáci tento obsah osvojují. Jedná se tedy o proces vyučování a učení (Skalková, 2007). Zabývá se také všemi okolnostmi a činiteli majícími vliv na průběh vyučování, jak zvenčí, tak zevnitř. (Zormanová, 2014). „Jednou z nejdůležitějších činností učitele je výuka, kterou realizuje různými způsoby, metodami a aktivitami“ (Čapek, 2010, s. 28). Metody učitelem zvolené, výuku ovlivňují v mnoha směrech, jedním z nich je například kázeň. Díky zajímavým činnostem v hodině, převládá mezi žáky pozitivní a přátelská nálada, která působí jako prevence proti nevhodnému chování žáků. Žáci totiž pracují dobrovolně a z vlastního zájmu, bez zákazu mezi sebou komunikují a vnímají podporu učitele (Čapek, 2010). Výukové metody nepůsobí izolovaně, ale ve spojení s dalšími didaktickými prvky a činiteli, díky nimž učitel dosahuje výchovně-vzdělávacích cílů. Existují proto kritéria, podle kterých je důležité výukové metody vhodně volit. Na těchto kritériích závisí, kterou výukovou 22

metodu zvolíme v dané pedagogické situaci pro předání daného učiva konkrétní věkové kategorii (Zormanová, 2012). Volba vyučovací metody musí být tedy pečlivě zvážená a promyšlená, tak, aby zefektivňovala vyučovací proces. Co významně ovlivňuje volbu metody, popisuje Vališová, Kasíková (2007): 

Obecně druh a stupeň vzdělávací instituce či školy



Zákonitosti výchovně vzdělávacího procesu a z nich vyplývající vyučovací zásady



Charakter vědního oboru či učebního předmětu



Organizační formy



Zasazení konkrétní metody do celého systému ostatních vyučovacích metod



Učební možnosti žáků a jejich osobnostní předpoklady



Psychologické charakteristiky žáků a třídy (sociální skupiny) jako celku



Zvláštnosti vnějších podmínek vyučování



Osobnost učitele

Do výuky je důležité včleňovat vzájemnou spolupráci mezi žáky, učitel by měl výukovou metodou vést žáka k osamostatnění a vytváření vlastního stylu učení, které mu pomůže při dalším vzdělávání (Zormanová, 2012). Týmová spolupráce je pro žáky velkým přínosem, nejen, že výuku činí atraktivnější, ale pomáhá také k vlastnímu zdokonalování žáků. Ti rozvíjí své dovednosti srovnávat pozorované jevy, vybírat důležité informace, porovnávat a diskutovat o různých názorech, generalizovat poznatky a tím rozvíjet logické myšlení. Obecně lze říci, že žáci velmi oceňují komunikaci s učitelem v podobě diskuzí a debat na různá témata, rádi pracují s pracovními listy, obrázky, jsou vděčni za výklad s použitím neobvyklých pomůcek (Čapek, 2010). Především je ale nutné žáky motivovat, což je také jednou ze základních povinností učitele. „Smyslem motivace je dosáhnout stavu, aby se žák chtěl učit – může to být motivace k učení obecná, založená na zájmu, na aspiracích žáka se zázemím aspirací jeho rodiny, na vztahu žáka k učiteli a předmětu, na rozvinutém vědomí perspektivy či na potřebě aktivity. Nebo jde o motivaci zcela konkrétní ve vztahu ke zcela konkrétním situacím: jak z hlediska konkrétního tématu, obsahu, který je předmětem učení, nebo i z hlediska postavení žáka ve skupině třídy. Ve vyučování by měl být žák motivován v obojím případě.“ (Kolář, Vališová, 2009, s. 77)

23

Z didaktického hlediska můžeme pojem vyučovací metoda považovat za zvláštní typ organizace činností učitele a studentů, který podporuje rozvoj vzdělání žáka a působí ve shodě s vzdělávacími a výchovnými cíli (Vališová, Kasíková, 2007). Klasifikací výukových metod nacházíme v odborné literatuře nepřeberné množství, není vytvořena jedna obecně platná klasifikace. Jsou ovšem formulována dílčí kritéria členění, na základě kterých lze vhodnou metodu zvolit. Jedná se například o kritérium klasifikace metod (aspekt didaktický) – metody slovní (monologické či dialogické metody, metoda písemných prací apod.), metody názornědemonstrační (přímého poznávání předmětů a jevů) či metody praktické (pokusy a laboratorní činnosti, pracovní činnosti apod.); kritérium použitých myšlenkových operací (aspekt logický) - postupy srovnávací, induktivní, deduktivní, analytické či postupy syntetické; kritérium aktivity a samostatnosti žáka (aspekt psychologický) – metody reproduktivní, metody výkladové a podobně (Vališová, Kasíková, 2007). Jak již bylo výše zmíněno, je velmi důležité výukovou metodu velmi pečlivě a vhodně zvolit, aby byl výsledek práce co nejefektivnější. Nelze určit jednu univerzální metodu, která by byla použitelná v každé situaci a pro všechny. „Volba metody musí vždy vycházet z objektivních kritérií, mezi něž patří zejména cíl a obsah výuky, osobnost učitele a osobnost žáka.“ (Zormanová, 2012, s. 31) Podle výsledků výzkumu Tikalské (2008), který se zabýval výukovými metodami a organizačními formami, které jsou dnes učiteli na našich školách skutečně používány, mají učitelé v současné době mnoho možností ve výběru vyučovacích metod a organizačních forem. I přes tyto možnosti, ale většinou převládají tradiční výukové metody – výklad, nácvik, procvičování. Žáci tak po většinu času zůstávají sedět v lavicích a přepisují zápisy z tabule. Efektivita takových hodin je však nulová. Žáci by do výuky měli být zapojeni, měli by být aktivně její součástí, rozvíjet tak své dovednosti, podněcovat myšlení, naučit se pracovat nejen samostatně, ale také v týmu. Čím aktivněji je žák do výuky zapojen, tím obohacenějším se stává. Z výsledků Tikalské (2008) ukazujících, jakým výukovým metodám dávají žáci přednost, je patrné, že žáci preferují aktivní způsob výuky, při kterém spolu smí komunikovat, vyrábí předměty, pracují s interaktivní tabulí, hrají hry či soutěží, provádí pokusy, atd. Metody, během kterých do výuky nejsou zapojeni, pro ně nejsou zajímavé, naopak jsou nudné a nepřínosné. Učitelé nejčastěji používají výukové metody, jako je vyprávění, vysvětlování a metoda názorně demonstrační. Učitelé 2. stupně upřednostňují práci s učebnicí 24

či samostatnou práci žáků. Velmi ojediněle do výuky vkomponovávají hry, soutěže, práce ve skupinkách a další. Těchto metod během výuky nejčastěji využívají učitelé 1. stupně ZŠ. I přesto však učitelé inovativní výukové metody nezavrhují, využívají je však k příležitostnému oživení výuky (Tikalská, 2008). Tvrzení o využívaných metodách při výuce a preferencích studentů potvrzuje i vlastní provedené dotazníkové šetření, jehož výsledky jsou zpracovány v 7. kapitole – Dotazníkové šetření. Ukázka dotazníku je uvedena v příloze č. 1. Výsledky tohoto šetření ukazují, že doplnění výuky jinými výukovými metodami je nedostačující, stejně tak jako pestrost a nápaditost při výběru učebních pomůcek. Zároveň šetření zjišťuje, že by žáci ocenili a často upřednostnili výuku mimo školní budovu, tedy v jiných vzdělávacích institucích, v přírodě apod.

5.3.1 Výukové metody použitelné při výuce v botanických zahradách a arboretech Mezi nejvíce využitelné metody v botanických zařízeních zařadíme především ty metody, které žáky aktivizují a dají jim prostor k rozvíjení se. Žák tak přestane být pouze pasivním pozorovatelem a posluchačem, ale stane se tak aktivní součástí vyučování. Pro práci s žáky v botanických zahradách a arboretech se jeví jako vhodné metody názorně-demonstrační a metody praktických činností žáků, ty se zaměřují hlavně na pozorovací činnost žáků a jejich praktickou aktivitu. „Předpokladem úspěchu při vyučování přírodopisu jsou jasné konkrétní představy žáků o přírodních jevech. Ty žáci získávají hlavně použitím metod názorných, při nichž učitel demonstruje a žák pozoruje.“ (Junger, 1964, s. 95). Názorně demonstrační metody poskytují žákům propojení mezi teoretickými znalostmi a skutečnou životní praxí (Zormanová, 2012). Zvláštní formou demonstrace je potom ukázka přímé praxe – hospitace a exkurze, dále jsou zde řazeny laboratorní práce, které u žáků pomáhají k rozvoji kognitivních a pozorovacích schopností. Žáci si upevňují manuální dovednosti a také, díky přímé interakci se spolužáky a učitelem, rozvíjí dovednosti komunikativní (Vališová, Kasíková, 2007). Učitel práci svých žáků nepřetržitě sleduje, komentuje, zjišťuje výsledky, vede žáky k zevšeobecňování poznatků a k jejich dalšímu využití v praxi (Junger, 1964). Dále jsou to také vyučovací metody didaktická hra a soutěž, které jsou dnes využívány nejen u předškolních dětí, ale také ve výuce starších žáků na různých typech škol (Junger, 1964). Herní činnost by měla být zařazována do procesu vzdělávání v každém předmětu. Pod pojmem hra si nelze představit pouze herní činnost jako takovou, jedná se také o zábavné 25

úkoly,

skupinové

aktivity

či

kreativní

projekty,

které

ve

spojení

s pozitivní

a podnětnou atmosférou vytváří dobré klima třídy. Hra má potom nejen vzdělávací účinky, ale také pozitivní dopady na psychiku žáka a také učitele (Čapek, 2010). „Hra má řadu aspektů: aspekt poznávací, procvičovací, emocionální, pohybový, motivační, tvořivostní, fantazijní, sociální, rekreační, diagnostický, terapeutický, aj.“ (Vališová, Kasíková, 2007, s. 207). Soutěž a hru je však nutné od sebe odlišit. Cílem soutěže je podle výsledků určitých činností stanovit pořadí účastníků a dosáhnout tak umístění, kdežto cílem hry je činnost sama o sobě. Hru tedy charakterizujeme jako činnost, soutěž jako organizaci činnosti. Téměř každou činnost můžeme však brát jako hru a organizovat jako soutěž. V tomto případě hovoříme o soutěživých hrách (Vališová, Kasíková, 2007). Tyto metody jsou v těsném spojení s dalšími vyučovacími metodami, a to především slovními, bez kterých by byly zbylé metody nerealizovatelné. Obvykle se jedná o metody monologické a dialogické, tedy nejčastěji vysvětlování či rozhovor (Zormanová, 2012). I přes vytyčení vhodných metod se ale vždy budeme setkávat s jejich prolínáním s ostatními výukovými metodami. Je zcela pochopitelné, že příprava i realizace inovativních netradičních metod, je z časového hlediska náročnější a pracnější. I přes tento fakt jsou ale výsledky zařazení těchto metod do výuky velmi přesvědčivé.

5.4 Využití Arboreta Střední lesnické školy v Hranicích ve výuce žáků 2. stupně ZŠ Přesto, že Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích slouží převážně k výuce jeho žáků, je také hojně využíváno ostatními školami. Jedná se především o školy základní, které mají možnost předem si domluvit prohlídku arboreta i s výkladem. Při prohlídce arboretem jsou žáci primárně seznamováni s rozsáhlým množstvím druhů dřevin a také bylin (Radim Církva, II. 2015, in verb). Tyto prohlídky by ale měly být taktéž obohaceny o seznámení žáků s dalšími organismy, které jsou nedílnou součástí arboreta. Jedná se o nejrůznější druhy živočichů, jednobuněčné a mnohobuněčné organismy, houby, lišejníky, atd. Rozmanitost arboreta je dostatečně bohatá k tomu, aby mohla žákům poskytnout potřebný vhled do oblastí, které jsou v jednotlivých ročnících na 2. stupni ZŠ probírány. Zde jsou podle Školního vzdělávacího programu – Škola pro život, vybrána vyučovací témata a následné možnosti využití arboreta k rozvoji znalostí žáků v jednotlivých ročnících 2. stupně ZŠ. 26

6. ročník Téma: Sinice a řasy Očekávané výstupy: žák popíše stavbu těla, význam, výskyt, uvede příklady Využití arboreta: odebrání vzorků z jezírka či rybníčku, následné mikroskopování Téma: Houby Očekávané výstupy: žák popíše stavbu těla, význam, rozmnožování, popíše stopkovýtrusé a vřeckovýtrusé houby, uvede zástupce Využití arboreta: ukázka rozmanitosti výskytu, názorná ukázka zástupců (Hnojník obecný, Václavka smrková, Klouzek sličný, Hřib kovář, a další) Téma: Lišejníky Očekávané výstupy: žák popíše stavbu těla, význam v přírodě Využití arboreta: názorná ukázka zástupců, typů stélek Téma: Mechorosty a kapraďorosty Očekávané výstupy: žák popíše stavbu těla, výskyt, funkce v přírodě, uvede zástupce Využití arboreta: názorná ukázka zástupců, popis, šíření výtrusů Téma: Jednobuněční a mnohobuněční živočichové Očekávané výstupy: žák uvede rozdíly mezi jednobuněčnými a mnohobuněčnými živočichy, uvede zástupce vybraných skupin (prvoci + bezobratlí – žahavci, ploštěnci, hlísti, měkkýši, kroužkovci, členovci) Využití arboreta: pozorování jednotlivých druhů živočichů ze skupiny měkkýšů, kroužkovců, členovců; možné následné laboratorní práce; ukázka a hlubší popis včelařství, naučná stezka (tabule č. 4 – Včelařství) 7. ročník Téma: Stavba rostlinného těla Očekávané výstupy: žák určí a popíše jednotlivé části rostlinného těla a jejich funkce, rozdělí rostliny do hlavních skupin, určí hlavní znaky a uvede zástupce, vysvětlí význam rostlin a jejich ochrany 27

Využití arboreta: názorné ukázky zástupců, popis rostlin, ukázky semen a plodů, případné laboratorní práce – řezy stonku, listu Téma: Jednoděložné a dvouděložné rostliny Očekávané výstupy: žák určí hlavní znaky a pozná zástupce jednotlivých skupin, vysvětlí význam rostlin a jejich ochrany Využití arboreta: názorná ukázka jednotlivých druhů, pozorování semen Téma: Strunatci – obratlovci Očekávané výstupy: žák popíše stavbu těla, významné zástupce, rozdíly mezi skupinami, objasní vývoj, vývin a systém živočichů Využití arboreta: pozorování živočichů vyskytujících se v rybníčku a tůňce (ryby, obojživelníci – skokan zelený), pozorování ptáků, ukázka budek, popis krmení, naučná stezka (tabule č. 3 – Budky a ptáci) 8. ročník Téma: Rozmnožování organismů Očekávané výstupy: žák popíše způsoby rozmnožování organismů, uvede význam obou způsobů Využití arboreta: přiblížení popisu rozmnožování u vybraných druhů rostlin a živočichů, ukázka výtrusů, šištic, semen, vajíček Téma: Savci Očekávané výstupy: žák popíše polohu, stavbu a funkci orgánů, význam vybraných živočichů pro přírodu a člověka, zdůvodní význam ochrany živočichů, popíše způsoby života vybraných živočichů, rozdělí skupiny živočichů na řády a uvede rozdíly mezi řády Využití arboreta: uvedení savců, kteří se v arboretu vyskytují (veverky, kuny, ojediněle zajíci, srny,…), příklad jejich škodlivého vlivu

28

9. ročník Téma: Horniny a nerosty Očekávané výstupy: žák určí vybrané horniny a nerosty, uvede vlastnosti, vznik a význam hornin a nerostů Využití arboreta: ukázka jednotlivých hornin a pro ně typických rostlin v naučné botanickogeologické skalce, naučná stezka (tabule č. 8 – Geologie) Téma: Půdy Očekávané výstupy: žák určí a popíše jednotlivé typy a druhy půd, jejich význam a ochranu, vysvětlí pojem rekultivace a devastace Využití arboreta: popis vhodných půd pro vybrané druhy rostlin Téma: Biotické a abiotické faktory v přírodě Očekávané výstupy: žák uvede rozdíly mezi podnebím a počasím, charakterizuje změny podnebí a počasí v současnosti, popíše a uvede příklady vztahů mezi organismy navzájem a organismy a prostředím, uvede příklady potravních řetězců, popíše negativní vlivy člověka na přírodu Využití arboreta: popis změn během jednotlivých ročních obdobích, dopady měnícího se počasí na běh arboreta, vyrovnávání se rostlin se změnami počasí, popis negativního vlivu zákazníků, přiblížení důležitosti péče člověka o arboretum Pro všechny ročníky by také bylo přínosné projít si celou naučnou stezku, která se v arboretu nachází. Žáci si díky stezce prohloubí své znalosti o zajímavých dřevinách, typech listů a plodů, dozví se jak se správně dívat na stromy, tak aby jim neunikly podstatné znaky, seznámí se s oborem včelařství, poznají některé významné horniny Moravské brány (droba, vápenec, břidlice) či jehličnaté unikáty Amerického kontinentu (smrk Brewerův, borovice těžká, borovice Murayova), blíže se dočtou o živočiších, se kterými je v arboretu možné se setkat, získají informace z oblasti ornitologie, budou obohaceni o zajímavosti tvorby a stavby dřeva stromů. Tyto informace jim pak budou přínosem v dalším studiu či užitečným opakováním učiva, se kterým už byli seznámeni.

29

5.4.1 Vybrané druhy dřevin Co se týče rozvoje znalostí o nahosemenných a krytosemenných rostlinách, největší využití arboreta naleznou žáci sedmého ročníku. Těm arboretum poskytne bezpochyby největší množství učebního materiálu, díky kterému si budou moci rozšířit probíranou látku o nové a užitečné poznatky. Jurčák a Froněk (1998) mezi zástupce nahosemenných rostlin, vhodných k výuce žáků 7. ročníku, uvádějí jinan dvoulaločný, borovici lesní, borovici černou, borovici vejmutovku, smrk ztepilý, jedli bělokorou, modřín opadavý, jalovec obecný, tis červený, zeravec východní a zerav západní. Z krytosemenných dřevin uvádějí vrbu bílou, vrbu křehkou, topol vlašský, topol černý, topol osiku, buk lesní, dub letní, dub zimní, břízu bělokorou, habr obecný, olši lepkavou, olši šedou, lísku obecnou a také známé ovocné dřeviny – jabloně, hrušně, třešně, višně, švestky, ostružníky, maliníky či jeřáby. Kromě jinanu dvoulaločného, zeravce východního a zeravu západního uvádí i Kvasničková (2002) stejné zástupce nahosemenných dřevin. Stejně tak i z krytosemenných uvádí buk lesní, dub letní, dub zimní, habr obecný a olši lepkavou, navíc ale také břízu bradavičnatou, javor klen, javor mléč, javor babyku, lípu srdčitou a jeřáb obecný. Zmiňuje i keře jako je bez hroznatý či bez černý, z lesních keřů ostružiník maliník, brusinka obecná, ostružník křovitý a borůvka obecná. Dobroruka a Gutzerová (1998) z nahosemenných navíc ještě uvádí borovici kleč a cypřišek nutkajský, stejně jako Čabradová (2005), která navíc uvádí smrk pichlavý, borovici limbu, cedr libanonský, cypřišek tupolistý, jedli korejskou, jedli balzámovou, jalovec čínský, jalovec polehlý, jalovec šupinatý a zerav východní. Zástupce krytosemenných dřevin obohacuje o vrbu jívu a topol bílý. Uvedený výčet zástupců nahosemenných a krytosemenných dřevin z učebnic přírodopisu pro 7. ročník ukazuje, se kterými druhy dřevin jsou žáci nejčastěji seznamováni. Se všemi těmito druhy, kromě většiny ovocných dřevin a lesních keřů, se můžeme v Arboretu SLŠ v Hranicích setkat. Následující tabulka představuje stručnou charakteristiku vybraných zástupců nahosemenných a krytosemenných dřevin arboreta, využitelných pro výuku žáků 2. stupně ZŠ. Do přehledu byli vybráni jak základní zástupci, tak i zajímavé druhy dřevin, jež by mohly výuku obohatit. V tabulce jsou vybraní zástupci zařazeni do čeledi, je uveden jejich český i vědecký název, doba květu, výška a popis vhodného stanoviště. Fotografie vybraných druhů, korespondující s tabulkou, jsou zařazeny do přílohy č. 4. Vzhledem k množství vybraných zástupců je zde uvedena pouze jejich část, zbylí zástupci se nachází v příloze č. 3. 30

Tabulka 1: Přehled vybraných dřevin pro výuku (Zdroj: vlastní zpracování)

NAHOSEMENNÉ DŘEVINY Čeleď

Česky název

Vědecký název

Doba květu Výška (m)

borovice černá

Pinus nigra Arnold.

Květen až červen

borovice kleč

Pinus mugo Turra

Květen až červen

jedle obrovská

Abies grandis Lindl.

Duben až květen

Borovicovité Pinaceae

Tisovcovité Taxodiaceae

modřín opadavý

Larix decidua Mill.

Březen až duben

metasekvoje čínská

Metaseguoia glyptostroboides Hu et Cheng

Duben až květen

kryptomerie japonská

Cryptomeria japonica (L. fil.) D. Don

Duben až květen

31

Stanoviště Často vysazována v parcích, zahradách, místy i v lesních porostech, hlavně na vysychavých 20–30 (50) půdách, často na vápenci; snáší vysoké teploty i mrazy, odolná proti imisím. Nenáročná, odolná kosodřevina vyskytující se nejčastěji v horách nad hranicí lesa; často na místech erozí a lavin kvůli svému bohatě rozvětvenému 0,5–2,5 kořenovému systému, kterým zpevňuje volnější půdu i sutě; vysazována i jako dekorativní dřevina na skalkách a v parcích. Nejčastěji se vyskytuje na vlhkých stanovištích, kde je její růst velmi rychlý, na suchých stanovištích 30–70 zůstává ve spodních patrech. Dobře snáší mráz i zástin, je citlivá k imisím. Rozšířený jehličnan, někdy tvoří porosty v klimatických oblastech se suchým vzduchem na 20–40 (50) svěžích, bohatě bázických půdách. Je odolný vůči vyšším mrazům a letním horkům. Ve městech roste velmi špatně, nesnáší zátěž kouřových plynů. Vyžaduje vlhkou, propustnou půdu, může stát 15–25 (35) v mělké vodě. Je plně otužilá, velmi světlomilná, snese jen boční zástin. Snáší znečištěný vzduch. Vyhovuje jí hluboká, vlhká a kyselá půda bohatá na živiny. Vysazována na slunných stanovištích nebo 30–40 (50) v polostínu. Je mrazuvzdorná, nemá ráda znečištěné ovzduší.

6 Využití botanických zahrad a arboret pro veřejnost Kromě primárního poslání botanických zahrad a arboret, jímž je poslání pedagogické a vědecké, nesmíme opomíjet také jejich funkci, kterou obohacují širokou veřejnost. Tedy funkci středisek kultury. I přes to, že je většina těchto zařízení součástí univerzit či středních odborných škol, setkáváme se i s takovými, jež jsou spravovány přímo městy či obcemi, dokonce i soukromými osobami. Jedná se tak například o zámecké botanické zahrady, městské parky atd. Botanická zařízení jsou tak zpřístupněna veškerému obyvatelstvu, kterému poskytují útěk z rušného města, odpočinek od přetechnizovaného životního prostředí dnešní doby, místo pro relaxaci, navíc také odborné poučení či inspiraci. „Mohou ukázat přitažlivé vzory pro oživení bytového prostředí i okolí bydliště, návody na zakládání skalek, domácích zahrádek, úpravu nevlídných koutů mezi domy. Mnohé z nich mohou v přehledu seznámit návštěvníky s květenou kraje a přes znalosti o přírodě je dovést a vychovat až na ochránce přírody.“ (Šetelová, 1977, s. 41). Většina botanických zahrad a arboret jsou dnes v určitou denní dobu volně přístupná. Po domluvě je možné realizovat prohlídku s odborným výkladem nebo také vstup do skleníků. Velmi časté je pořádání veřejných výstav a výstavek, a to nejen na volných prostranstvích, ale také ve sklenících. V případě botanických zahrad či arboret vysokých nebo středních škol, bývají tyto výstavy často realizovány přímo v budově školy. Žáci se tak často podílí na organizaci výstav, mohou zde vystavovat i své vlastní výpěstky a zájem veřejnosti tak ještě více narůstá. Oblíbenými, hojně navštěvovanými částmi botanických zařízení, jsou i vhodnou výsadbou přirozeně vytvářené výstavky. Nejčastěji loučky s jarními květinami, oddělení azalek, rododendronů, jiřinek a další. Velmi populární jsou skalky, kterým nelze nevěnovat pozornost (Šetelová, 1977). Dalším důležitým aspektem činnosti botanických zahrad a arboret je jejich spolupráce se zájmovými organizacemi. Především pořádání přednášek, kurzů, workshopů, vědeckých programů, setkávání přírodovědců, poradenská činnost a mnoho dalších. Uspořádání, odborná úroveň, veřejná činnost, komunikace s okolím a vůbec celkové působení botanické zahrady je pro její chod a plnění kulturně výchovného záměru klíčové. Význam botanických zařízení dnes i v budoucnu je nezpochybnitelný, i přes to je ale velmi důležité si stále uvědomovat potřebu sledování směru vývoje vědy i společnosti a s ostatními teoretickými i praktickými botanickými pracovišti na tyto změny společně reagovat. Nelze se spokojit se současným stavem nebo spoléhat na slavnou minulost, stále je potřeba být v obraze (Šetelová, 1977). 32

7 Dotazníkové šetření V rámci této bakalářské práce bylo provedeno dotazníkové šetření. Dotazníkové šetření bylo realizováno v návaznosti na předchozí teoretickou část práce. Cílem bylo zjistit povědomí žáků 2. stupně ZŠ o botanických zahradách (BZ) a arboretech a jejich vlastní zkušenosti s těmito zařízeními, tj. zda někdy tato zařízení navštívili. Další část dotazníkového šetření byla směřována ke zjišťování, jaký způsob výuky by žákům nejvíce vyhovoval, zda výuka v prostorách školy, venku apod. a dále zda je výuka doplněna o používání učebních pomůcek. V dotazníku byly položeny otázky, jak uzavřené – respondenti volili z předem určených odpovědí, tak o otázky otevřené, kde byl očekáván jejich vlastní názor. Mezi studenty bylo rozdáno celkem 100 dotazníků, z toho 8 z nich bylo ze zpracování vyloučeno, především z důvodu úmyslně chybného vyplnění. Jednalo se tedy o 92% úspěšnost při sběru dat. Dotazováni byli jak chlapci, tak dívky, jejich procentuální zastoupení uvádí následující graf. Další identifikační otázkou byl zjišťován ročník ZŠ, který respondenti navštěvují, tedy 6. – 9. ročník. Při srovnání dívek a chlapců byla znalost hodnocených pojmů téměř stejná, v mezi-ročníkovém srovnání na tom byl znalostně nejlépe 7. ročník, byť by se to očekávalo od 9. ročníku. Na následujících stránkách jsou vyhodnoceny otázky, na které respondenti odpovídali.

Pohlaví respondentů Chlapci

Dívky

46% 54%

Obrázek 7: Vyhodnocení dotazníku – pohlaví respondentů (Zdroj: vlastní zpracování)

33

Na otázku, zda respondenti vědí, co je to BZ, odpovědělo správně 88 dotazovaných, tj. 95,6 %. V souvislosti s touto otázkou byli respondenti dále dotazováni, zda znají rozdíl mezi botanickou a zoologickou zahradou. Správně odpovědělo 100 % z nich.

Co je to botanická zahrada Nevím Zahradní muzeum bot slavných osobností Speciální skleník se vzácnými druhy kamenů a minerálů Uměle vytvořená zahrada, kde se pěstují rostliny 0

20

40

60

80

100

Obrázek 8: Vyhodnocení dotazníku – Co je to botanická zahrada (Zdroj: vlastní zpracování)

Opačná situace nastala v otázce, zda respondenti vědí, co je to arboretum. Zde jich téměř polovina, tj. 44 z 92 respondentů, odpověděla chybně. Další, poměrně velká část respondentů nevěděla vůbec.

34

Co je to arboretum Nevím Speciální zahrada určená k pěstování dřevin Speciální botanická laboratoř určená k výzkumným účelům

Speciální skleník určený pro pěstování cizokrajných rostlin 0

5

10

15

20

25

30

35

Obrázek 9: Vyhodnocení dotazníku – Co je to arboretum (Zdroj: vlastní zpracování)

Další otázky zjišťovali vlastní zkušenost respondentů s návštěvami BZ či arboret. S kým zmíněné instituce navštívili, co je v nich oslovilo, co se jim líbilo. Pouze 48 žáků z celkových 92 někdy navštívilo BZ či arboretum. Níže uvedený graf představuje skupiny, které žáky během návštěvy BZ či arboreta doprovázely. Mezi hlavní skupiny patřili rodiče, vyskytly se však i kombinace těchto skupin.

Návštěvnost botanických zahrad či arboret Navštívil

Nenavštívil

48% 52%

Obrázek 10: Vyhodnocení dotazníku – Návštěvnost botanických zahrad (Zdroj: vlastní zpracování) 35

Doprovodná skupina při návštěve BZ či arboreta S kamarády S volnočasovým kroužkem Se školou S prarodiči S rodiči 0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

Obrázek 11: Vyhodnocení dotazníku – Doprovodná skupina při návštěvě BZ či arboreta (Zdroj: vlastní zpracování)

Rostliny, se kterými se žáci doposud nesetkali, tvořily hlavní odpověď na otázku, co je zaujalo, v případě, že navštívili BZ či arboretum. Mezi jiné odpovědi patřil například klid, volnost, příjemná a pohodová atmosféra, sbírka kaktusů apod. Opět byly mezi odpověďmi i kombinace nabízených možností. Následně měli respondenti vypsat, jaké BZ či arboreta znají. Alespoň jeden název uvedlo však pouhých 31 respondentů, tj. 33,4 %. Mezi nejčastější odpovědi patřila Flóra Olomouc, Lednice, Botanická zahrada v Brně či v Praze a Arboretum Bílá Lhota. Zbytek žáků, tj. 66,6 % žádný název zmíněných institucí neznal.

Co respondenty v BZ či arboretech zaujalo Jiné Naučná stezka se zajímavými informacemi a obrázky Odborný výklad průvodce Rostliny, se kterými jsem se dříve nesetkal/a 0

10

20

30

40

50

Obrázek 12: Vyhodnocení dotazníku – Co respondenty v BZ či arboretech zaujalo (Zdroj: vlastní zpracování) 36

Závěrem vyhodnocení této části dotazníků lze říci, že znalost žáků o BZ a arboretech je velmi nízká, a to jak teoreticky, tak prakticky. O arboretech to platí obzvláště. Zarážející je minimální podíl škol a volnočasových kroužků na návštěvnosti BZ a arboret. Podíl rodičů v těchto aktivitách lze hodnotit jako velmi dobrý. Ze strany škol by proto v této oblasti měla být vyvinuta větší snaha o informovanost žáků, o zařazení exkurzí či návštěv do těchto institucí a umožnění tak lepšího propojení teorie s praxí.

Poslední část dotazníku byla zaměřena na úroveň výuky, co se různých exkurzí a poznávacích výletů týče, dále na učební způsob, jaký by žáci preferovali, a který by podle nich obohatil jejich současnou výuku. V neposlední řadě bylo zjišťováno, zda žáci při výuce přišli do styku s různými druhy učebních pomůcek. Zjištěním bylo, že dvě třetiny žáků v minulosti absolvovalo školní exkurzi, která byla pořádána za účelem zpestření a obohacení výuky. Mezi nejčastěji navštívená místa patřily město Praha, ZOO Olomouc, ZOO Brno, Archeopark Všestary, Hvězdárna v Hradci Králové, papírny Velké Losiny, zámky Červená Lhota, Lednice apod., elektrárna Dlouhé stráně, různá muzea, výstavy, skanzeny atd.

Realizace exkurzí jako součást výuky ANO

NE

34%

66%

Obrázek 13:Vyhodnocení dotazníku – Realizace exkurzí jako součást výuky (Zdroj: vlastní zpracování)

Co se týče místa výuky, které žáci považují za ideální a kterému by dali přednost, znázorňuje následující graf. Pokud by si žáci mohli vybrat, líbilo by se jim více výuky v přírodě v kombinaci s klasickou učebnou, dále by se rádi učili během procházek v přírodě.

37

Ideální místo pro výuku V budově školy

V zahradní učebně

Během procházek v přírodě

Střídavě - ve škole i v přírodě

6% 22%

46%

26%

Obrázek 14: Vyhodnocení dotazníku – Ideální místo pro výuku (Zdroj: vlastní zpracování)

Mezi, ze strany pedagogů, nejvyužívanější učební pomůcky, se kterými se žáci doposud setkali, patří pomůcky obrazové. Jako „jiné“ žáci uvedli učebnice, videa, mikroskop, zápisky na meotaru, model lidské kostry apod.

Nejčastěji využívané učební pomůcky Učební pomůcky nepoužíváme Jiné Ukázky hornin Živé rostliny či živočichové Obrázky 0

10

20

30

40

50

60

70

Obrázek 15: Vyhodnocení dotazníku – Nejčastěji využívané učební pomůcky (Zdroj: vlastní zpracování)

38

8 Závěr Tato bakalářská práce věnovaná Arboretu Střední lesnické školy v Hranicích poskytuje jeho stručný historický přehled, popis současné situace a budoucích vizí. Součástí historického přehledu je také výběr významných osobností, které v historii arboreta sehrály důležitou roli. Práce byla dále zaměřena na využití Arboreta SLŠ Hranice ve vzdělávání. V souvislosti s touto části práce byl vytvořen přehled témat vyučovaných v jednotlivých ročnících na 2. stupni ZŠ, jehož součástí jsou možnosti využití prostor arboreta k obohacení probírané látky. Po srovnání učebnic pro 7. ročník, bylo provedeno vytipování a následná charakteristika několika zástupců nahosemenných a krytosemenných dřevin vhodných pro výuku žáků 2. stupně ZŠ. K této části bylo také mezi žáky 6. – 9. ročníku, provedeno dotazníkové šetření, kterým byla zjišťována všeobecná znalost, informovanost či osobní zkušenosti respondentů s botanickými zahradami a arborety. Na základě výsledků byla zjištěna poměrně velká, jak praktická, tak teoretická nevědomost žáků o BZ a arboretech. Na druhou stranu byl mezi žáky zjištěn velký zájem o výuku přírodopisu aktivnější formou, a to zejména v přírodě. V návaznosti na zjištěné poznatky, by bylo velmi vhodné do vyučování zařadit návštěvy těchto zařízení, které žákům poskytují nenahraditelný výukový materiál. Již několik let nebyl aktualizován seznam veškerých dřevin, se kterými se v arboretu lze setkat. Během prohlídek arboreta byl tedy proveden jejich kompletní soupis, z něhož byl vytvořen aktualizovaný seznam. Obohacením nejen této práce, ale i samotného Arboreta SLŠ Hranice je také plánek, který bude sloužit především návštěvníkům arboreta. Těm v něm díky vyznačeným trasám a očíslovaným významným dřevinám poskytne lepší orientaci.

39

Seznam použitých zdrojů ARBORETUM MENDELU. Botanická zahrada a arboretum. Arboretum.mendelu.cz [online]. 2015 [cit. 2015-04-01]. Dostupné z: http://arboretum.mendelu.cz/cz ARBORETUM

STŘEDNÍ

Arboretum.wz.cz

LESNICKÉ

[online].

ŠKOLY

2007a

[cit.

V HRANICÍCH.

Současnost.

Dostupné

2015-03-21].

z:

http://www.arboretum.wz.cz/soucasnost.html ARBORETUM STŘEDNÍ LESNICKÉ ŠKOLY V HRANICÍCH. Historie. Arboretum.wz.cz [online].

2007b

[cit.

2015-03-21].

Dostupné

z:

http://www.arboretum.wz.cz/historie/index.html ARCHIWEB. Výstava František Thomayer – zahradní architekt. Archiweb.cz [online]. 2009 [cit.

Dostupné

2015-04-06].

z:

http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&id=6486&type=6 BALAKRISHNAN, S. et al. Diversity of some insect fauna in different coastal habitat of Tamil Nadu, southeast coast of India, In: Journal of Asia-Pacific Biodiversity. 2014. DOI:10,1016/j.apb.2014.10.010 BEDNÁŘ, V. Dr. Ing. Hermann Reuss. Mic.hranet.cz [online]. 2015. Dostupné z: http://mic.hranet.cz/cs/historie-a-pamatky/vyznamne-osobnosti/reuss-hermann.html BOLLINGER, M. Keře. Praha: Ikar, 1998. 287 s. Průvodce přírodou (Ikar), ISBN 80-7202302-0. BOTANIC GARDENS CONSERVATION INTERNATIONAL. Definition of a Botanic Garden.

Bgci.org

[online].

2014

[cit.

2015-04-01].

Dostupné

z:

http://www.bgci.org/resources/1528/ BOTANICKÁ FOTOGALERIE. Druhy. Botanickafotogalerie.cz [online]. 2015 [cit. 2015-0407]. Dostupné z: http://www.botanickafotogalerie.cz/druhy_seznam.php?lng=cz&sortby=cz BOTANICKÁ ZAHRADA TEPLICE. Poslání botanické zahrady. Botanickateplice.cz [online]. 2006 [cit. 2014-12-18]. Dostupné z: http://www.botanickateplice.cz/

40

BOTANY.

Herbář.

Botany.cz

[online].

2015

[cit.

2015-04-07].

Dostupné

z:

http://botany.cz/cs/rubrika/herbar/ ČABRADOVÁ, V. Přírodopis 7: učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. Plzeň: Fraus, 2005. 128 s. ISBN 80-7238-424-4. ČAPEK, R. Třídní klima a školní klima. Praha: Grada, 2010. 328s. ISBN 978-80-247-2742-4. ČESKÁ TELEVIZE. Osobnost významného zahradního architekta Františka Thomayera přibližuje výstava. Ceskatelevize.cz [online]. 2008 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/38745-osobnost-vyznamneho-zahradnihoarchitekta-frantiska-thomayera-priblizuje-vystava/ DOBRORUKA, J., GUTZEROVÁ, N., Přírodopis 2 pro 7. ročník základní školy. Praha: Scientia, 1998. 152 s. ISBN 80-7183-134-4. DRESLEROVÁ, J., a kol. Ekologie a diverzita lesních ekosystémů asijské části Ruska, 2008. Sborník abstraktů. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. Dostupné z: http://www.pumila.cz/clen/vystupy/sbab08.pdf [cit. 2014-12-18]. EKOPOLIS. Nová stavba do hry. Ekopolis.cz [online]. 2013 [cit. 2015-04-01]. Dostupné z: http://www.ekopolis.cz/sluzby/tisk.aspx?2761 GEOCACHING. Arboretum Hranice. Geocaching [online]. 2011. [cit. 2015-04-06]. Dostupné

z:

http://www.geocaching.com/geocache/GC360JM_arboretum-

hranice?guid=ef22acd0-7801-47aa-b055-453817ddb939 HANUŠ, R., CHYTILOVÁ, L. Zážitkově pedagogické učení, Praha: Grada, 2009. 192s. ISBN 978-80-247-2816-2. HOSKOVEC, L. Botanické zahrady jak je neznáte. Botany.cz [online]. 2014 [cit. 2013-0401]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/botanicke-zahrady-jak-je-neznate/ HURYCH, V. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. 2. upr. a rozš. vyd. Praha: Květ, 2003. 203s. [32] s. barev. obr. příl. ISBN 80-85362-46-5. CHYTRÁ, M., HANZELKA, P., KACEROVSKÝ, R. Botanické zahrady a arboreta České republiky. Praha: Grada, 2010. 403s. ISBN 978-80-200-1771-0.

41

JUNGER, A. a kol. Metodika přírodopisu pro pedagogické instituty. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964. 261s. ISBN 16-909-64. JURČÁK, J., FRONĚK, J. Přírodopis 7 [učebnice pro základní školy]. Olomouc: Prodos, 1998. 143 s. ISBN 80-7230-015-6. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. rozš. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. 551s. ISBN 80-7323-117-4. KOLÁŘ, Z., VALIŠOVÁ, A. Analýza vyučování. Praha: Grada, 2009. 232s. ISBN 978-80247-2857-5. KREMER, B. P. Stromy: v Evropě zdomácnělé a zavedené druhy. 2. rozš. vyd. Praha: Ikar, 1995, 287 s. Průvodce přírodou (Ikar), č. 123. ISBN 80-85830-92-2. KUNT, M., a kol. Dřeviny areálu ČZU. Dendroflora.agrobiologie.cz [online]. 2015 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: http://dendroflora.agrobiologie.cz/ KVASNIČKOVÁ, D. Ekologický přírodopis pro 6. ročník základních škol a nižší ročníky víceletých gymnázií. 3. přeprac. vyd. Praha: Fortuna, 2002. 128 s. ISBN 80-7168-783-9. KVĚTENA. Stromy. Kvetena.com [online]. 2015. [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: http://www.kvetena.com/stromy.html MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Botanické a zoologické zahrady. Mzp.cz [online].

2014

[cit.

2014-12-18].

Dostupné

z:

http://www.mzp.cz/cz/botanicke_zoologicke_zahrady POUCHOVÁ, M. Školní projekty ve výuce přírodovědných předmětů. Envigogika.cuni.cz [online].

2010

[cit.

2015-03-13].

Dostupné

z:

http://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/49/54 PRIMACK, R., B., KINDLMANN, P., JERSÁKOVÁ, J. Úvod do biologie ochrany přírody. Praha: Portál, 2011. 472s. ISBN 978-80-7367-595-0. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky. Praha: Portál, 2000. 269s. ISBN 80-7178-399-4. PŘÍRODA.

Priroda.cz

[online].

2015

http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=180

42

[cit.

2015-04-01].

Dostupné

z:

ROSTLINY. Jehličnany. Rostliny.cz [online]. 2015 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: http://www.rostliny.net/rostliny/Jehli%C4%8Dnany#.VTPEzvmsUQl ROUDNÁ, M., HANZELKA, P. Botanické zahrady České Republiky: historie, význam a přínos k plnění mezinárodních závazků. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2006. 64s. ISBN 80-7212-441-2. SEKERKA, P. Co je botanická zahrada? Botany.cz [online]. 2008a [cit. 2015-04-01]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/co-je-botanicka-zahrada/ SEKERKA, P. Víme co je botanická zahrada? Zahradaweb.cz [online]. 2008 [cit. 2015-0322]. Dostupné z: http://zahradaweb.cz/vime-co-je-botanicka-zahrada/ SEKERKA, P. Zahrady světa: Orto Botanico di Padova – Itálie, Padova. Botany.cz [online]. 2008 [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/orto-botanico-padova/ SIRŮČEK, P. a kol. Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Slaný: Melandrium, 2007. 511s. ISBN 978-80-86175-53-9. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. 2. rozš. a akt. vyd. Praha: Grada, 2007. 322s. ISBN 97880-247-1821-7. STEINOVÁ, Š. František Thomayer – život a dílo zahradního architekta. Praha: Národní zemědělské muzeum, 2008. 103s. ISBN 978-80-86874-09-8 STROMY.

Stromy.cz

[online].

2011

[cit.

2015-04-01].

Dostupné

z:

http://www.stromy.cz/arboreta.htm STŘEDNÍ LESNICKÁ ŠKOLA V HRANICÍCH. Ředitelé lesnické školy v Hranicích. Slshranice.cz

[online].

2009

[cit.

2015-04-06].

Dostupné

z:

http://www.slshranice.cz/aktuality/texty/reditele_smid.pdf SUMARA a kol. Arboretum Střední lesnické technické školy v Hranicích. ZIS SLTŠ Hranice ve spol. s KV – TIS v Ostravě, 1975. 35s. ŠETELOVÁ, V. a kol. Botanické zahrady. Praha: SPN, 1977. 280s. ISBN 14-664-77. ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. Škola pro život. RVP ZV - Základní vzdělávání. 04. 11. 2011. Základní škola Olomouc, Zeyerova 28. Tištěný dokument.

43

ŠTVERÁK, V. Stručné dějiny pedagogiky. Praha: SPN, 1988. 380s. ISBN 14-680-88. ŠUMAVA. Thomayer František Josef. Sumava.cz [online]. 2015 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.sumava.cz/objekt_az/3843-thomayer-frantisek-josef/ TIKALSKÁ, S. Jaké metody a organizační formy používají učitelé v současné době na našich školách. Dostupné

Clanky.rvp.cz z:

[online].

2008

[cit.

2015-03-11].

http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/2588/JAKE-METODY-A-ORGANIZACNI-

FORMY-POUZIVAJI-UCITELE-V-SOUCASNE-DOBE-NA-NASICH-SKOLACH.html/ TURISTICKÉ INFORMAČNÍ CENTRUM MĚSTA HRANICE. Naučné stezky v Hranicích – Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích. Mis.hranet.cz [online]. 2015 [cit. 2015-0406].

Dostupné

z:

http://mic.hranet.cz/cs/vylety-volny-cas/trasy-pesky/naucne-stezky-v-

hranicich.html UNIE BOTANICKÝCH ZAHRAD ČESKÉ REPUBLIKY. Ubzcr.cz [online]. 2014 [cit. 2015-04-01]. Dostupné z: http://ubzcr.cz/o-nas/ VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ H. Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 2007. 402s. ISBN 978-80-247-1734-0. VERONICA, Ekologický institut. Co je biodiverzita a proč ji chránit? Veronica.cz [online]. 2014 [cit. 2014-12-18] Dostupné z: http://www.veronica.cz/?id=431 VÝROČNÍ ZPRÁVA O ARBORETU. Interní dokument. 2012 – 2013. VÝROČNÍ ZPRÁVA O ARBORETU. Interní dokument. 2013 – 2014. ZORMANOVÁ, L. Obecná didaktika: pro studium a praxi. Praha: Grada, 2014. 239s. ISBN 978-80-247-4590-9. ZORMANOVÁ, L. Výukové metody v pedagogice: tradiční a inovativní metody, transmisivní a konstruktivistické pojetí výuky, klasifikace výukových metod. Praha: Grada, 2012. 155s. ISBN 978-80-247-4100-0.

44

Seznam použitých zkratek BZ

Botanická zahrada

BGCI

Botanic Gardens Conservation International

MŠMT

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

SLŠ

Střední lesnická škola

ZŠ

Základní škola

45

Seznam obrázků Obrázek 1: Úprava ploch arboreta v letech 1922 – 1939 ......................................................... 12 Obrázek 2: Portrét F. Thomayera ............................................................................................. 13 Obrázek 3: Portrét H. Reusse ................................................................................................... 14 Obrázek 4: Portrét F. Jíry ......................................................................................................... 14 Obrázek 5: Situační plán arboreta v roce 1927......................................................................... 15 Obrázek 6: Portrét F. Matějky .................................................................................................. 15 Obrázek 7: Vyhodnocení dotazníku – pohlaví respondentů ..................................................... 33 Obrázek 8: Vyhodnocení dotazníku – Co je to botanická zahrada........................................... 34 Obrázek 9: Vyhodnocení dotazníku – Co je to arboretum ....................................................... 35 Obrázek 10: Vyhodnocení dotazníku – Návštěvnost botanických zahrad ............................... 35 Obrázek 11: Vyhodnocení dotazníku – Doprovodná skupina při návštěvě BZ či arboreta ..... 36 Obrázek 12: Vyhodnocení dotazníku – Co respondenty v BZ či arboretech zaujalo............... 36 Obrázek 13:Vyhodnocení dotazníku – Realizace exkurzí jako součást výuky ........................ 37 Obrázek 14: Vyhodnocení dotazníku – Ideální místo pro výuku ............................................. 38 Obrázek 15: Vyhodnocení dotazníku – Nejčastěji využívané učební pomůcky ...................... 38

46

Seznam příloh Příloha č. 1 – Dotazník Příloha č. 2 – Seznam dřevin Arboreta Střední lesnické školy v Hranicích Příloha č. 3 – Přehled vybraných dřevin pro výuku Příloha č. 4 – Fotografie vybraných dřevin pro výuku Příloha č. 5 – Plánek arboreta

47

Přílohy Příloha č. 1 – Dotazník Dobrý den, prosím o vyplnění následujícího dotazníku, který je součástí mé bakalářské práce. Vybrané odpovědi zakřížkuj. Děkuji, Julie Hamplová, studentka Univerzity Palackého v Olomouci.

1. Co je to botanická zahrada? uměle vytvořená zahrada, kde se pěstují rostliny speciální zahrada se vzácnými druhy kamenů a minerálů zahradní muzeum bot významných osobností nevím 2. Jaký je rozdíl mezi botanickou a zoologickou zahradou? ………………………………………………………………………………………………… 3. Víš, co je to arboretum? speciální skleník určený pro pěstování cizokrajných rostlin speciální botanická laboratoř určená k výzkumným účelům speciální zahrada určená k pěstování dřevin nevím 4. Navštívil/a jsi někdy botanickou zahradu nebo arboretum? ANO s rodiči s prarodiči se školou s volnočasovým kroužkem (skaut, apod.) s kamarády NE

5. Pokud ano, co tě v nich zaujalo, co se ti líbilo? Rostliny, se kterými jsem se dříve nesetkal/a Odborný výklad průvodce Naučná stezka se zajímavými informacemi a obrázky Jiné: ………………………………………………………………………………………………… 6. Znáš nějaké botanické zahrady nebo arboreta? Pokud ano, jaké? ………………………………………………………………………………………………… 7. Jezdíte se školou na exkurze (exkurze=návštěva, výlet za vzdělávacím nebo poznávacím účelem)? Pokud ano, kam? ………………………………………………………………………………………………… 8. Jakému způsobu vyučování přírodopisu bys dal přednost? v budově školy ve třídě v zahradní učebně během procházek v přírodě střídavě – ve třídě i v přírodě 9. Používáte v hodinách přírodopisu učební pomůcky? obrázky živé rostliny či živočichy ukázky hornin jiné: …………………………………………………………………………………………………… Učební pomůcky nepoužíváme

10. Jsi: dívka chlapec 11. Ročník: 6. ročník 7. ročník 8. ročník 9. ročník

Příloha č. 2 – Seznam dřevin Arboreta Střední lesnické školy v Hranicích

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25

ČESKÝ NÁZEV arálie štíhlá bez černý bobkovišeň lékařská borovice Banksova borovice černá borovice čínská borovice drobnokvětá borovice Heldreichova borovice himalájská borovice hustokvětá borovice Jeffreyova borovice kleč borovice kleč horská borovice kleč zakrslá borovice lesní borovice lesní keřovitá forma borovice limba borovice Murrayova borovice osinatá borovice pokroucená borovice rumelská borovice sibiřská borovice těžká borovice tuhá borovice vejmutovka

VĚDECKÝ NÁZEV Aralia elata (Miq.) Seem. Sambucus nigra L. Laurocerasus officinalis Roem. Pinus banksiana Lamb. Pinus nigra Arnold. Pinus tabuliformis Carr. Pinus parviflora S. et Z. Pinus heldreichii Christ. Pinus wallichiana A. B. Jacks. Pinus densiflora S. et Z. Pinus jeffreyi Balf. Pinus mugo Turra Pinus mugo 'Slavini' Pinus mugo 'Mops' Pinus sylvestris L. Pinus sylvestris 'Watereri' Pinus cembra L. Pinus murrayana Balf. Pinus aristata Engelm. Pinus contorta Dougl. ex Loud. Pinus peuce Griseb. Pinus sibirica Du Tour Pinus ponderosa Laws. Pinus rigida Mill. Pinus strobus L.

VÝSKYT Mandžusko, Korea, Japonsko Evropa, Kavkaz Srbsko, Bulharsko, Malá Asie, Kavkaz V. a stř. Kanada, sv. USA Stř. a j. Evropa, Rakousko, Krym, Malá Asie Z. a stř. Čína, Korea Japonsko Albánie, Řecko, Bulharsko Hindúkuš, Himaláj, Afghánistán, Bhútán Japonsko, Korea, Čína, Taiwan Kalifornie, Oregon, Nevada, Mexiko Alpy, Karpaty, Krkonoše, Šumava

Evropa, Asie Alpy, Karpaty Jz. Kanada, z. a stř. USA Jz. USA Sev. Amerika Albánie, Černá Hora, Makedonie, s. Řecko Sv. Evropa, Sibiř, Mongolsko Sev. Amerika Sev. Amerika USA, Kanada

26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55

brčál menší brslen evropský brslen Fortuneův brslen křídlatý brslen širolistý brusinka obecná břečťan popínavý břestovec západní bříza bělokorá bříza bělokorá s deštníkovou korunou bříza nízká bříza trpasličí buk lesní buk lesní červenolistý cedr libanonský cesmína ostrolistá cypřišek hrachonosný c. hrachonosný se stříbřitě-šedými j. c. hrachonosný se zelenými jehlicemi c. hrachonosný se žlutými větévkami c. hrachonosný zakrslá zlatožlutá for. cypřišek Lawsonův c. Lawsonův s šedomodrými šup. listy cypřišek nutkajský cypřišek tupolistý čilimník rozložený čimišník stromovitý douglaska sivá douglaska tisolistá dřezovec trojtrnný

Vinca minor L. Euonymus europaeus L. Euonymus fortunei (Turcz.) Hand. Mazz. Euonymus alatus (Thunb.) Sieb. Euonymus latifolius (L.) Mill. Vaccinium vitis-idaea (L.) Avrorin Hedera helix L. Celtis occidentalis L. Betula pendula Roth. Betula pendula 'Youngii' Betula humilis Schrank Betula nana L. Fagus sylvatica L. Fagus sylvatica 'Atropunicea' Cedrus libani A. Richard Ilex aquifolium L. Chamaecyparis pisifera S. et Z. Chamaecyparis pisifera 'Squarrosa' Chamaecyparis pisifera 'Plumosa' Chamaecyparis pisifera 'Filifera aurea' Chamaecyparis pisifera 'Sungold' Chamaecyparis lawsoniana (A. Murray) Parl. Chamaecyparis lawsoniana 'Alumii' Chamaecyparis nootkatensis (D. Don) Spach Chamaecyparis obtusa S. et Z. Cytisus decumbens (Durande) Spach Caragana arborescens Lam. Pseudotsuga glauca Mayr Pseudotsuga menziesii (Mirbel) Franco Gleditsia triacanthos L.

Evropa, Malá Asie, Kavkaz Evropa, Malá Asie, Kavkaz Japonsko Čína, Japonsko Jv. Evropa, Malá Asie, Kavkaz, sev. Írán Evropa, Kavkaz, Malá Asie, Sibiř, Sachalin Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Irák, Izrael Sev. Amerika Evropa, Malá Asie Stř. a sev. Evropa, sev. Asie Sev. a stř. Evropa, Grónsko Evropa Malá Asie, Libanon Z. a j. Evropa, sev. Afrika Japonsko

Sev. Amerika Sev. Amerika Japonsko J. Evropa Stř. a v. Sibiř, Mandžusko Sev. Amerika Sev. Amerika Sev. Amerika

56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85

dřín obecný dřišťál Juliin dřišťál obecný dřišťál Thunbergův červenolistý dřišťál Thunbergův žlutolistý dub cer dub červený dub letní dub uherský dub zimní enkiantus zvonkovitý fontanézie jamovcovitá habr obecný habr obecný se zubatými listy habrovec habrolistý hloh břekolistý hloh černý hloh kuří noha hlohyně šarlatová homulinec kolchický hortenzie Bretschneiderova hortenzie dubolistá hortenzie stromečkovitá hortenzie velkolistá hruškojeřáb ouškatý Ibišek syrský jalovec čínský jalovec čínský široce rozkladitý jalovec obecný jalovec prostřední

Cornus mas L. Berberis julianae Schneid. Berberis vulgaris L. Berberis thunbergii 'Atropurpurea' Berberis thunbergii 'Aurea' Quercus cerris L. Quercus rubra L. Quercus robur L. Quercus frainetto Ten. Quercus petraea (Mattuschka) Liebl. Enkianthus campanulatus (Miq.) Nichols. Fontanesia phillyreoides Labill. Carpinus betulus L. Carpinus betulus 'Incisa' Ostrya carpinifolia Scop. Crataegus pedicellata Sarg. Crataegus nigra W. et K. Crataegus crus-galli L. Pyracantha coccinea M. J. Roemer Andrachne colchica Fisch. et Mey. Hydrangea heteromalla D. Don Hydrangea quercifolia Bartr. Hydrangea arborescens L. Hydrangea macrophylla (Thunb.) Ser. xSorbopyrus auricularis(Knoop.) Schneid. Hibiscus syriacusL. Juniperus chinensis L. Juniperus chinensis 'Pfitzeriana' Juniperus communis L. Juniperus xmedia Van Melle

Stř. a j. Evropa, Kavkaz, Malá Asie Stř. Čína Sev. a j. Evropa, Kavkaz, Írán Japonsko Sev. a jv. Evropa, Malá Asie, Libanon Jv. Kanada, v. USA Evropa, Kavkaz Stř. a jv. Evropa, Malá Asie Evropa, Krym, Kavkaz Japonsko Sicili, Malá Asie, Sýrie, Izrael Evropa, Kavkaz, sev. Turecko, Írán J. Evropa, Malá Asie, Kavkaz Sev. Amerika Podunají, Albánie, Maďarsko V. USA, jv. Kanada Jv. Evropa, Malá Asie, Kavkaz Kavkaz, Malá Asie Z. a sev. Čína, Himaláj Jv. USA V. USA Japonsko Čína, Indie Čína, Mongolsko, Japonsko Severní polokoule Mongolsko

86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115

jalovec viržinský janovec metlatý jasan pensylvánský jasan ztepilý jasan ztepilý s jednoduchými listy javor babyka javor červený javor dlanitolistý javor francouzský javor ginnala javor japonský javor jasanolistý javor kalinolistý javor klen javor mléč javor okrouhlolistý javor pensylvánský javor stříbrný jedle balzámová jedle bělokorá jedle kavkazská jedle korejská jedle makedonská jedle nikkoská jedle obrovská jedle ojíněná jedle řecká jedle statná jedle španělská jedle španělská nasivělá

Juniperus virginiana L. Sarothamnus scoparius (L.) Koch Fraxinus pennsylvanica Marsh. Fraxinus excelsior L. Fraxinus excelsior 'Diversifolia' Acer campestre L. Acer rubrum L. Acer palmatum Thunb. Acer monspessulanum L. Acer ginnala Maxim. Acer japonicum Thunb. Acer negundo L. Acer opalus Mill. Acer pseudoplatanus L. Acer platanoides L. Acer circinatum Pursh Acer pensylvanicum L. Acer saccharinum L. Abies balsamea (L.) Mill. Abies alba Mill. Abies nordmanniana (Stev.) Spach Abies koreana Wils. Abies borisii-regis Abies homolepis S. et Z. Abies grandis Lindl. Abies concolor (Gord.) Engelm. Abies cephalonica Loud. Abies firma S. et Z. Abies pinsapo Boiss. Abies pinsapo 'Glauca'

Stř. a v. Amerika, v. Kanada Z. a stř. Evropa Sev. Amerika Evropa, Kavkaz Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Írán Sev. Amerika Korea, Japonsko J. Evropa, s. Afrika, Malá Asie, Kavkaz Sev. Čína, Mandžusko, Japonsko Japonsko Sev. Amerika Jz. Evropa Evropa, Kavkaz Evropa, Malá Asie, Kavkaz Sev. Amerika Sev. Amerika Sev.Amerika Sev. Amerika J. a stř. Evropa Kavkaz Korea Albánie, Makedonie, Srbsko, sev. Řecko Japonsko Sev. Amerika Sev. Amerika Řecko Japonsko J. Španělkso

116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145

jedle vznešená jedlovec kanadský jedlovec kanadský převislý jedlovec kanadský rozložený jedlovec různolistý jerlín japonský jeřáb břek jeřáb muk jeřáb oskeruše jeřáb prostřední jeřáb ptačí jilm habrolistý jilm horský jilm vaz jinan dvoulaločný jírovec drobnokvětý jírovec maďal juka vláknitá kalina obecná kalina pražská kalina tušalaj kalina višňolistá kalina vonná kalina vrásčitolistá kaštanovník jedlý katalpa trubačovitá kdoulovec japonský klikva velkoplodá klokoč trojlistý kolkwitzie krásná

Abies procera Rehd. Tsuga canadensis (L.) Carr. Tsuga canadensis 'Pendula' Tsuga canadensis 'Jeddeloh' Tsuga diversifolia (Maxim.) Mast. Sophora japonica L. Sorbus torminalis (L.) Crantz Sorbus aria (L.) Crantz Sorbus domestica L. Sorbus intermedia (Ehrh.) Pers. Sorbus aucuparia L. Ulmus carpinifolia Ulmus glabra Huds. Ulmus laevis Pallas Ginkgo biloba L. Aesculus parviflora Walt. Aesculus hippocastanum L. Yucca filamentosa L. Viburnum opulus L. Viburnum xprangense Vik. Viburnum lantana L. Viburnum prunifolium L. Viburnum farreri Stearn Viburnum rhytidophyllum Hemsl. Castanea sativa Mill. Catalpa bignonioides Walt. Chaenomeles japonica (Thunb.) Lindl. ex Spach Oxycoccus macrocarpus (Ait.) Pursh Staphylea trifolia L. Kolkwetzia amabilis Graebn.

Sev. Amerika Jv. Kanada, v. USA

Japonsko Čína, Korea Evropa, sev. Afrika, Kavkaz, Turecko, Sýrie Evropa Evropa, sev. Afrika, Malá Asie, Írán J. Švédsko, Dánsko, sev. Německo, Skotsko Evropa, z. Sibiř, Malá Asie Stř. a j. Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Írán Evropa, Kavkaz Stř. a j. Evropa, Kavkaz Jv. Čína, Japonsko, Korea Jv. USA Balkánský poloostrov Jv. USA Evropa, Kavkaz, stř. Asie, sev. Afrika Evropa, Kavkaz, sev. Afrika V. USA Sev. Čína Záp. a stř. Čína Již. Evropa, sev. Afrika, Malá Asie, Kavkaz Jv. USA Japonsko Sev. Amerika V. USA, j. Quebec Čína

146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175

komule Davidova korkovník amurský korunatka klaná krušina olšová kryptomerie japonská křídlatec trojlistý lapina jasanolistá levandule úzkolistá liliovník tulipánokvětý lípa obecná lípa srdčitá lípa velkolistá líska obecná líska obecná se zubatými listy líska turecká lýkovec jedovatý magnolie Soulnangeová mahalebka obecná převislá mahonie Bealeova mahonie cesminolistá mahonie prostřední mandloň trojlaločná meruzalka krvavá metasekvoje čínská mikrobiota křižmovstřícná modřín japonský modřín japonský převislý modřín opadavý mochnovec křovitý morušovník bílý

Buddleja davidii Franch. Phellodendron amurense Rupr. Stephanandra incisa (Thunb.) Zab. Frangula alnus Mill. Cryptomeria japonica (L. fil.) D. Don Ptelea trifoliata L. Pterocarya fraxinifolia (Lam.) Spach Lavandula angustifoliaMill. Liriodendron tulipifera L. Tilia xvulgarisHayne Tilia cordata Mill. Tilia platyphyllos Scop. Corylus avellana L. Corylus avellana 'Heterophylla' Corylus colurna L. Daphne mezereum L. Magnolia xsoulangiana Soulange-Bodin Prunus mahaleb 'Pendula' Mahonia bealei (Fort.) Carr. Mahonia aquifolium (Pursh) Nutt. Mahonia media Amygdalus triloba (Lindl.) Rick. Ribes sanguineum Pursh Metaseguoia glyptostroboides Hu et Cheng Microbiota decussata Komarov Larix kaempferi (Lamb.) Carr. Larix kaempferi 'Pendula' Larix decidua Mill. Dasiphora fruticosa (L.) Rydb. Morus alba L.

Čína Poamuří, sev. Čína, Mongolsko Japonsko, Korea Evropa, Malá Asie, sev. Afrika, z. Sibiř Japonsko, j. Čína J. Kanada, v. USA Kavkaz, Irán Středozemí Sev. Amerika Evropa, Kavkaz Evropa, Malá Asie, Kavkaz Evropa, s. Afrika, Malá Asie, Kavkaz, Sýrie Jv. Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Himaláj Evropa, záp. Sibiř, Malá Asie, Kavkaz, Írán Evropa stř. a j. Evropa, Malá Asie, stř. Asie, Kavkaz Čína Sev. Amerika Sev. Amerika Čína Sev. Amerika střední Čína Čína Japonsko Polsko, Alpy, Karpaty Sev. polokoule Čína, Korea

176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205

morušovník černý myrobalán třešňový nahovětvec kanadský netvařec křovitý olše chlupatá olše lepkavá olše šedá olšička zelená ořešák černý ořešák vlašský pámelník bílý pámelník hroznatý pavlovnie plstnatá pazerav sbíhavý zlatožlutý pěnišník pieris japonský Bonfire plamének plotní platan javorolistý ptačí zob obecný pustoryl věncový rakytník řešetlákový ruj vlasatá růže sivá růže svraskalá růžovec zákulovitý řešetlák počistivý sakura ozdobná sazaník květnatý sekvojovec obrovský skalník vodorovný

Morus nigra L. Prunus cerasifera Ehrh. Gymnocladus dioicus (L.) K. Koch Amorpha fruticosa L. Alnus hirsuta (Spach) Turcz. Ex Rupr. Alnus glutinosa (L.) Gaertn. Alnus incana (L.) Moench Duschekia viridis (Chaix) DC. Juglans nigra L. Juglans regia L. Symphoricarpos albus (L.) Blake Symphoricarpos racemosus Michx. Paulownia tomentosa (Thunb.) Steud. Calocedrus decurrens 'Aureovariegata' Rhododendron L. Pieris japonica 'Bonfire' (Thunb.) D. Don Clematis vitalba L. Platanus xhispanica Mill. Ligustrum vulgare L. Philadelphus coronarius L. Hippophaë rhamnoides L. Cotinus coggygria Scop. Rosa glaucaPourr. Rosa rugosa Thunb. Rhodotypos scandens (Thunb.) Makino Rhamnus cathartica L. Prunus serrulata Lindl. Calycanthus floridus L. Sequoiadendron giganteum (Lindl.) Buchh. Cotoneaster horizentalis Decne

Asie, Kavkaz Balkánský pol., Malá Asie, Sýrie, Irák, Írán Sev. Amerika V. a jv. USA Japonsko, Mandžusko Evropa, Kavkaz, z. Sibiř, Sev. Afrika Evropa, Kavkaz, z. Sibiř Stř. Evropa, Balkán, Korsika V. a stř. USA Himaláj, Malá Asie, stř. Asie, jv. Evropa Sev. Amerika Sev. Amerika Stř. Čína Z. USA, Kalifornie, Oregon Evropa, sev. Amerika Japonsko Evropa, Malá Asie Evropa, Malá Asie, Kavkaz, s. Afrika J. a jv. Evropa, Malá Asie, Kavkaz Z. Evropa, Skandinávie, Malá Asie Stř. a j. Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Himaláj Hory záp., již., stř. Evropy Korea, Japonsko, s. Čína Stř. Čína, Japonsko Evropa, záp. Sibiř, Altaj, Tian-shan Z. Čína Jv. USA Kalifornie Záp. Čína

206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229 230 231 232 233 234 235

smrk ajanský smrk Boomův smrk Brewerův smrk červený smrk dvoubarvý smrk lesklý smrk omorika smrk pichlavý smrk sibiřský smrk sitka smrk sivý (bílý) smrk sivý s kuželovitou korunou smrk východní smrk ztepilý smrk ztepilý s převislými větévkami smrk ztepilý s úzkou korunou smrk ztepilý se zvláštními šiškami smrk ztepilý zakrsle hnízdovitý střemcha obecná střemcha pozdní svída bílá svída krvavá šeřík amurský šeřík čínský šeřík obecný škumpa ocetná štědřenec odvislý tamaryšek malokvětý tavola kalinolistá tavolník

Picea jezoënsis (S. et Z.) Carr. Picea xmariorica Boom Picea breweriana S.Wats. Picea rubens Sarg. Picea bicolor (Maxim.) Mayr Picea torano (Sieb.) Koehne Picea omorica (Pančić) Purkyně Picea pungens Engelm. Picea obovata Ledeb. Picea sitchensis (Bongard) Carr. Picea glauca (Moench) Voss Picea Glauca 'Conica' Picea orientalis (L.) Link Picea abies (L.) Karst. Picea abies 'Viminalis' Picea abies 'Cupressina' Picea abies 'Acrocona' Picea abies 'Nidiformis' Padus avium Mill. Padus serotina (Ehrh.) Borkh. Swida alba (L.) Opiz Swida sanguinea (L.) Opiz Syringa amurensis Rupr. Syringa xchinensis Willd. Syringa vulgaris L. Rhus typhina L. Laburnum anagyroides Med. Tamarix parviflora DC. Physocarpus opulifolius (L.) Maxim. Spiraea L.

Kamčatka, Sachalin, Japonsko, Kurily Sz. Kalifornie, jz. Oregon Sev. Amerika Stř. Japonsko Japonsko Chorvatsko, Bosna Sev. Amerika Sev. Skandinávie, Sibiř Sev. Amerika Kanada, sev. USA Malá Asie, Kavkaz, Taurus Evropa

Evropa, Kavkaz, Sibiř Stř. a v. USA, jv. Kanada Sibiř, Mandžusko, sev. Korea Evropa Mandžusko, Sev. Čína Jv. Evropa, Malá Asie Sev. Amerika Stř. a j. Evropa V. Středomoří Jv. Kanada, v. USA Euroasie, sev. Amerika

236 237 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265

tavolníkovec jeřábolistý temnoplodec černoplodý tis červený tis červený poléhavá forma tisovec dvouřadý topol osika trnovník akát trojpuk drsný třešeň ptačí třezalka kalíškatá vajgelie květnatá vilín prostřední vilín viržinský višeň chloupkatá převislá vrba bílá vrba jíva vrba jíva převislá vrba matsudova vrba náhrobní vrba nachová vrba pětimužná vřes obecný vřesovec pleťový zákula japonská zerav obrovský zerav obrovský žlutě proužkovaný zerav západní zerav západní jen s jehlicovitými listy zerav západní s nitkovými větvičkami zerav západní sloupovitý

Sorbaria sorbifolia (L.) A. Br. Aronia melanocarpa (Michx.) Elliott Taxus baccata L. Taxus baccata 'Repandens' Taxodium distichum (L.) Rich. Populus tremula L. Robinia pseudoacacia L. Deutzia scabra Thunb. Cerasus avium (L.) Moench Hypericum calyciumL. Weigela florida (Bunge) A. DC. Hamamelis xintermedia Rehd. Hamamelis virginiana L. Prunus subhirtella 'Pendula' Salix alba L. Salix caprea L. Salix caprea 'Pendula' Salix matsudana 'Tortousa' Salix xsepulcralis Simonk. Salix purpurea L. Salix pentandra L. Calluna vulgaris (L.) Hull Erica carnea L. Kerria Japonica (L.) DC. Thuja plicata Lamb. Thuja plicata 'Zebrina' Thuja occidentalis L. Thuja occidentalis 'Ericoides' Thuja occidentalis 'Filiformis' Thuja occidentalis 'Malonyana'

Sibiř, Kamčatka, Sachalin, Japonsko, Čína V. USA Evropa, sev. Afrika, Kavkaz, Malá Asie Jv. USA Sev. Afrika V. USA Japonsko, Čína Evropa, Malá Asie, Kavkaz, sz. Afrika Jv. Evropa, Malá Asie Sev. Čína, Mandžusko, Korea, Japonsko Sev. Amerika Japonsko Evropa, sz. Afrika, stř. Asie Evropa, Asie V. Sibiř, sev. Čína, Mandžusko, Korea Evropa (kromě Skand. a sv. E.), Sev. Afrika Sev., stř., v. Evropa, Z. Sibiř, Stř. Asie Evropa, Malá Asie Stř. aj. Evropa Čína Sev. Amerika Sev. Amerika

266 267 268 269 270 271 272 273 274 275

zerav západní zakrslá kulovitá forma zeravec východní zeravinec japonský zeravinec japonský pestrolistý zimokeř okrouhlolistý zimostráz vždyzelený zlatice převislá zlatice zelená zmarličník japonský zmarlika jidášova

Thuja occidentalis 'Danica' Platycladus orientalis (L.) Franco Thujopsis dolabrata (L. fil.) S. et Z. Thujopsis dolabrata 'Variegata' Celastrus orbiculata Thunb. Buxus sempervirens L. Forsythia suspensa (Thunb.) Vahl Forsythia viridissima Lindl. Cercidiphyllum japonicum S. et Z. Cercis Siliquastrum L.

Čína, Mandžusko, Korea Japonsko Čína, Sachalin, Japonsko Z. a j. Evropa, sev. Afrika, Malá Asie Čína Čína Japonsko V. Středoz., Malá Asie, Írán, Afghánistán

Zdroj: Kremer, 1995; Hurych, 2003; Koblížek, 2006

Příloha č. 3 – Přehled vybraných dřevin pro výuku

NAHOSEMENNÉ DŘEVINY Čeleď

Česky název

Vědecký název

jalovec obecný

Juniperus communis L.

jalovec čínský

Juniperus chinensis L.

Doba květu Duben, ve vyšších polohách květen, červen Březen až květen

Cypřišovité Cupressaceae zeravec východní

Platycladus orientalis (L.) Franco

Duben až květen

zerav západní

Thuja occidentalis L.

Březen až duben

Výška (m)

Stanoviště

Roste na slunečných místech, pastvinách, písčinách, 2–6 (12) skalnatých místech. Na suchých nebo střídavě vlhkých, písčitých, obvykle nevápnitých a málo výživných půdách.

6–20

Vysazován na slunných, prosvětlených stanovištích, zastíněné části dřeviny hynou. Preferuje vlhké, propustné, humózní, alkalické půdy. Snáší i znečištěné prostředí.

Poměrně náročný na slunce, vyžadující teplé polohy. Vhodná půda je propustná, středně těžká, mírně vlhká, 5–12 (20) daří se mu na vápenitých půdách, také ve městském prostředí. Vysazován v zahradách, parcích, často na hřbitovech. 8–20

Nenáročný, rostoucí na všech nepřesychajících lokalitách. Důležitý je dostatek světla, vlhká půda a vzduch. Je zcela odolný proti mrazu.

KRYTOSEMENNÉ DŘEVINY Čeleď

Česky název

Vědecký název

Doba květu

Výška (m)

Stanoviště

Bukovité Fagaceae

buk lesní

Fagus sylvatica L.

Duben až květen

25–35 (40)

Vyhovují mu vápnité nebo písčité, dobře provlhčené půdy, bohaté na živiny. V klimatických podmínkách s chladnými léty, mrazuvzdorný.

KRYTOSEMENNÉ DŘEVINY Vědecký název Doba květu Výška (m)

Čeleď

Česky název

Bukovité Fagaceae

kaštanovník jedlý

Castanea sativa Mill.

Červen až červenec

javor červený

Acer rubrum L.

Duben až květen

javor dlanitolistý

Acer palmatum Thunb.

Duben až květen

Břízovité Betulaceae

olše šedá

Alnus incana (L.) Moench

Březen až duben

Růžovité Rosaceae

jeřáb muk

Sorbus aria (L.) Crantz

Květen až červen

Šácholanovité Magnoliaceae

liliovník tulipánokvětý

Liriodendron tulipifera L.

Duben až květen

Vyžaduje slunné, případně mírně zastíněné, teplé 15–35 (60) stanoviště. Potřebuje výživnou, humózní, mírně vlhkou půdu. V našich podmínkách mrazuvzdorný.

Tilia platyphyllos Scop.

Červen

Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost, bazické, vlhké, 20–30 (40) humózní, bohatě vyživované půdy. Dobře roste na stinných stanovištích. Je citlivá na vzduch znečištěný prachem, výfukovými plyny.

vrba bílá

Salix alba L.

Duben až květen

topol osika

Populus tremula L.

Březen až duben

Javorovité Aceraceae

Lípovité Tiliaceae lípa velkolistá

Vrbovité Salicaceae

Stanoviště Dává přednost mírnému, humidnímu klimatu s mírnými 20–30 (35) zimami. Rád roste na středně hlubokých, minerálních, vlhkých půdách, bohatých vápnem. Potřebuje vlhčí, humózní půdu. Vysazován na 20–30 (40) prosluněných stanovištích, je mrazuvzdorný. Vhodný druh do parků a větších zahrad. Preferuje dobře propustné humózní půdy, bohaté na 6–8 živiny. Vysazuje se na částečně přistíněná místa, kde není vystavován větru. Rizikovým faktorem je mráz. Má v oblibě štěrkopískové, kypré půdy zásobované 6–20 živinami. Vyhovují jí dobře provzdušněné, vlhké půdy – břehy řek, potoků. Snáší záplavy, mrazy. 3–9 (18)

20–30

Světlomilná dřevina, v krajním případě snáší i polostín. Roste na mírně suchých, teplých, neutrálních či vápnitých půdách. Je mrazuvzdorný.

Roste na živných, periodicky zaplavovaných písčitých půdách. Dává přednost vápenatému podkladu, prosluněným místům.

Preferuje hrubé, vlhké, hlinitopísčité půdy, kyprá a světlá 15–25 (35) stanoviště bohatá na živiny. Roste na světlých či mírně zastíněných místech. Nejčastěji na krajích lesů a cest.

Příloha č. 4 – Fotografie vybraných dřevin pro výuku Veškerá fotodokumentace níže uvedených dřevin byla pořízena zaměstnanci Arboreta SLŠ Hranice, jedná se tedy o interní dokumenty.

Borovice černá

Jedle obrovská

Borovice kleč

Modřín opadavý

Metasekvoje čínská

Jalovec obecný

Kryptomerie japonská

Jalovec čínský

Zeravec východní

Buk lesní

Zerav západní

Kaštanovník jedlý

Javor červený

Olše šedá

Javor dlanitolistý

Jeřáb muk

Liliovník tulipánokvětý

Vrba bílá

Lípa velkolistá

Topol osika

Příloha č. 5 – Plánek arboreta

ANOTACE Jméno a příjmení:

Julie Hamplová

Katedra:

Biologie

Vedoucí práce:

Ing. Pavlína Škardová

Rok obhajoby:

2015

Název práce: Založení, historie a současnost Arboreta Střední lesnické školy v Hranicích Název v angličtině: Foundation, History and Present of the Arboretum of the Secondary Forestry School in Hranice Anotace práce: Bakalářská práce pojednává nejen o založení, historii, současnosti a budoucích plánech Arboreta Střední lesnické školy v Hranicích, ale věnuje se také využití botanických zahrad a arboret ve vzdělávání. Součástí práce je stručný přehled pro výuku přírodopisu přímo v prostorách výše zmíněného arboreta; přehled vybraných dřevin vhodných pro výuku žáků II. stupně ZŠ; vyhodnocení dotazníkového šetření, které probíhalo mezi žáky II. stupně ZŠ a také aktualizovaný seznam dřevin arboreta SLŠ v Hranicích. Klíčová slova: Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích, botanická zahrada, dřeviny, využití ve vzdělávání, metody výuky Anotace v angličtině: This bachelor thesis is not only about the foundation, history, present situation and future plans of the Arboretum of the Secondary Forestry School in Hranice but it is also about using botanic gardens and arboretums for education. Part of this work is brief summary of teaching biology inside the arboretum mentioned above; summary of chosen woody plants convenient for teaching pupils at primary school; evaluation of questionnaire survey which was done between primary school students and also updated list of all woody plants in Arboretum of the Secondary Forestry School in Hranice. Klíčová slova v angličtině: Arboretum of the Secondary Forestry School in Hranice, botanic gardens, woody plants, using for education, teaching methods

Přílohy vázané v práci: Dotazník Seznam dřevin Arboreta Střední lesnické školy v Hranicích Přehled vybraných dřevin pro výuku Fotografie vybraných dřevin pro výuku Plánek arboreta Rozsah práce:

47 stran, 23 stran příloh

Jazyk práce:

Český jazyk