UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav speciálněpedagogických studií
Bakalářská práce Kateřina Matulíková
Volnočasové aktivity osob se zrakovým postižením
Olomouc 2013
vedoucí práce: PhDr. Kateřina Stejskalová, Ph.D. 1
ANOTACE V bakalářské práci se budeme zabývat tématem volnočasových aktivit osob se zrakovým postižením. Teoretická část obsahuje vymezení pojmů osoba se zrakovým postižením, volný čas a možnosti trávení volného času. V empirické části, pomocí kvalitativního výzkumu je zjištěno, jak osoby se zrakovým postižením tráví svůj volný čas.
Klíčová slova: Osoba se zrakovým postižením, volný čas, volnočasové aktivity.
ANNOTATION In the Bachelor's thesis we will adress the theme of Leisure activities for people with Visual Imparirments. Teoretical section contains definitions Visual Impairment person, leisure and options to spend leisure. In empirical part, with the help of qualitative research, it is found how visual handicapped person do leisure activities.
Keywords: Visual Impairment person, leisure, leisure activites.
2
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma „Volnočasové aktivity osob se zrakovým postižením“ vypracovala samostatně a použila jsem výhradně literaturu uvedenou v seznamu použitých pramenů a literatur.
V Olomouci 23. března 2013
……………………………………………… Kateřina Matulíková
3
PODĚKOVÁNÍ
Touto cestou děkuji PhDr. Kateřině Stejskalové, Ph.D., za odborný dohled, cenné rady, které mi poskytla při zpracování tématu a psaní bakalářské práce. Mé poděkování patří všem osloveným respondentům, kteří mi pomáhali při získávání informací, bez kterých by tato práce nevznikla.
4
OBSAH ÚVOD..................................................................................................................................................................... 7 I. TEORETICKÁ ČÁST...................................................................................................................................... 8 1 OSOBY SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM................................................................................................... 9 1.1 Úvodní vymezení ........................................................................................................................ 9 1.1.1 Zrakové postižení a jeho definice............................................................................ 9 1.1.2 Vymezení pojmu osoba se zrakovým postižením.............................................9 1.2 Klasifikace osob se zrakovým postižením........................................................................ 10 1.2.1 Klasifikace z pohledu medicíny............................................................................. 10 1.2.2 Klasifikace z pohledu speciální pedagogiky.....................................................11 1.3 Přehled kategorií osob se zrakovým postižením...........................................................13 1.3.1 Osoby nevidomé......................................................................................................... 13 1.3.2 Osoby slabozraké........................................................................................................ 14 1.3.3 Osoby se zbytky zraku............................................................................................... 15 1.3.4 Osoby s poruchami binokulárního vidění.........................................................16 1.4 Vliv zrakového postižení na osobnost jedince................................................................17 1.4.1 Specifické rysy poznávacích schopností ...........................................................18 1.4.2 Socializace a sociální dovednosti.......................................................................... 19 2 VOLNÝ ČAS.................................................................................................................................................. 21 2.1 Úvod do kapitoly......................................................................................................................... 21 2.2 Vymezení pojmu volný čas..................................................................................................... 22 2.2.1 Volný čas očima různých humanitních diciplín .............................................22 2.2.2 Základní dělení............................................................................................................ 23 2.3 Funkce, aspekty a cíle volného času................................................................................... 23 2.3.1 Funkce volného času ................................................................................................. 23 2.3.2 Aspekty ovlivňující prožívání volného času ....................................................24 2.3.3 Cíle volného času......................................................................................................... 26 2.3.4 Vliv rodiny na trávení volného času svých dětí...............................................26 2.3.5 Volnočasové aktivity v konkrétní podobě.........................................................28 2.4 Pohled do dějin volného času................................................................................................ 28 3 VYBRANÉ KAPITOLY K TÉMATU PRÁCE......................................................................................... 32 5
3.1 Volný čas osob se zrakovým postižením........................................................................... 32 3.1.1 Zájmové činnosti jedinců se zrakovým postižením.......................................32 3.1.2 Volnočasové aktivity u osob se zrakovým postižením.................................33 3.1.3 Zájmové vzdělávání dospělých..............................................................................36 3.2 Lidé v období mladé dospělosti............................................................................................ 37 3.2.1 Dospělost........................................................................................................................ 37 3.2.2 Období mladé dospělosti......................................................................................... 38 3.2.3 Charakteritika psychických i fyzických vlastností osoby v mladé dospělosti39 3.2.4 Osoba se zrakovým postižením v dospělosti...................................................41 II. EMPIRICKÁ ČÁST..................................................................................................................................... 42 4 METODOLOGIE PRŮZKUMU............................................................................................................... 43 4.1 Cíle průzkumu a formulace výzkumných otázek...........................................................43 4.2 Volba výzkumné strategie....................................................................................................... 43 4.3 Metody získávání dat................................................................................................................ 44 4.4 Charakteritika zkoumaného souboru................................................................................ 45 5 ANALÝZA ROZHOVORŮ......................................................................................................................... 50 5.1 Výsledky a interpretace.......................................................................................................... 50 5.1.1 Individuální aktivity v dětství................................................................................ 50 5.1.2 Vázanost aktivit na čase doprovodných osob..................................................51 5.1.3 Aktivity spojené s pohybem.................................................................................... 52 5.1.4 Aktivity založené na haptice................................................................................... 54 5.1.5 Intelektuální aktivity................................................................................................. 55 5.1.6 Touha po poznání........................................................................................................ 58 5.1.7 Současné sociální kontakty..................................................................................... 59 5.1.8 Volný čas – informovanost, spokojenost............................................................61 DISKUSE............................................................................................................................................................ 64 ZÁVĚR................................................................................................................................................................. 66 SEZNAM ZKRATEK........................................................................................................................................ 67 BIBLIOGRAFIE................................................................................................................................................ 68 SEZNAM PŘÍLOH........................................................................................................................................... 70
6
ÚVOD Pro bakalářskou práci jsem si vybrala téma volnočasové aktivity osob se zrakovým postižením. Hlavní motivací pro mě byl fakt, že pracuji jako dobrovolník v organizaci, která se zaměřuje na pořádání různých integračních akcí. Na tyto akce většinou jezdí jedinci se zrakovým postižením v období mladé dospělosti. Téma je pro mě čím dál tím víc aktuální a cítím potřebu se do problematiky průniku volného času a zrakového postižení ponořit hlouběji a komplexněji. Jako cíl této bakalářské práce jsem si určila zmapování současného stavu volnočasových aktivit pro jedince se zrakovým postižením. Dále jsem si jako dílčí cíle stanovovila zjištění, jaké mají představy a reálné možnosti v trávení jejich volného času. Pokusila jsem se také zmapovat informovanost o možnostech volnočasových aktivit. Hlavní výzkumnou otázkou je: Jak lidé se zrakovým postižením tráví svůj volný čas? Bakalářská práce se skládá ze dvou částí. Teoretická část je členěna do tří kapitol. První kapitola se zabývá definicí osoby se zrakovým postižením, členěním zrakového postižení do různých kategorií. V této kapitole je také zmíněn vliv zrakového postižení na osobnost jedince. Ve druhé části se důkladněji seznámíme s pojmem volný čas. Zaměříme se na definice, členění a historii. Třetí kapitolu bych charakterizovala jako průřez tématy. Zde najdeme nejen teoretické vymezení volnočasových aktvit pro osoby se zrakovým postižením, ale také podkapitolu o jedinci v období mladé dospělosti. Empirická část práce se zaměřuje na cíle průzkumu a výzkumné metody. Je rozdělena na dva oddíly. V prvním najdeme metodologii průzkumu a popis celého postupu při výzkumném rozhovoru. Druhý oddíl se týká analýzy rozhovorů a interpretace zjištěných dat. Teoretická část práce vznikala postupným prostudováním dostupné literatury. O zrakovém postižením a osobách se zrakovým postižením bylo napsáno poměrně dost publikací stejně jako o volném času. Ale téma volný čas jedinců se zrakovým postižením už nenabízí tolik titulů. Pro získávání dat v empirické části práce jsem použila individuální
interwiew,
jednu
z metod
kvalitativního
výzkumu,
přesněji
polostrukturovaný rozhovor. Pro rozhovor jsem vybrala pět jedinců se zrakovým postižením, kteří splňovali věkové kritérium a na zrakové postižení již byli adaptováni.
7
I. TEORETICKÁ ČÁST
8
1
1.1
OSOBY SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM
Úvodní vymezení
Osoba se zrakovým postižením není jen pán ze sousedství, který chodí s bílou holí a vodícím psem. Výše jmenovaný termín zahrnuje daleko širší spektrum diagnóz než jen nevidomost. "Pro některé nezasvěcené právě slepota charakterizuje obecně zraková postižení" (Finková, Růžičková, Stejskalová [CD-ROM], 2009). Vágnerová (2008) ve své rozsáhlé publikaci uvádí, že skupina osob se zrakovým postižením je heterogenní. Jednotlivci se liší funkční vadou zraku, dobou vzniku i samotným věkem. V následující kapitole se zaměříme na pojem zrakové postižení, definujeme si, kdo je osoba se zrakovým postižením a jaké jsou její možnosti a omezení. 1.1.1 Zrakové postižení a jeho definice Zrakové postižení dle Ludíkové "…lze definovat jako absenci nebo nedostatečnost kvality zrakového vnímání" (Ludíková, 2005 in Bláha, 2010, s. 9). "Zrakové postižení znamená zpravidla pro jedince s postižením, že jeho schopnost přijímat vizuální informace je omezena, ztížena. U nevidomých osob, tj. s nejtěžší formou zrakového postižení je tato schopnost úplně vyloučena" (Pipeková et al., 2010, s. 254). Existuje řada oborů, které různým způsobem pracují jak s pojmem zraková vada, tak i s konkrétními jedinci se zrakovým postižením. V rámci oboru speciální pedagogika to může být tyflopedie nebo oftalmopedie, v rámci medicíny je to oftalmologie. Dále se pojem zrakové postižení vyskytuje i v sociální sféře. 1.1.2 Vymezení pojmu osoba se zrakovým postižením "V tyflopedickém pojetí je za jedince se zrakovým postižením chápána ta osoba, která po optimální korekci (např. medikamentózní, chirurgické, optické) své zrakové vady či poruchy má dále problémy při zrakovém vnímání a zpracování zrakem vnímaného v běžném životě" (Ludíková, 2005 in Bláha, 2010, s.9).
9
V České republice žije asi 0,3 % osob nevidomých a kolem jednoho procenta lidí s těžkým zrakovým postižením (Kocour in Vágnerová, 2008). O počtu lidí s těžkým zrakovým postižením se také zmiňuje Pipeková et al. (2010). "V České republice je v současné době asi 60 – 100 000 osob s těžkým zrakovým postižením všech věkových kategorií, z toho 7 – 12 000 je nevidomých" (Rozsíval, 2006 in Pipeková et al., 2010, s. 259). Se zvyšujícím se věkem se výskyt lidí se zrakovou vadou zvyšuje až na 4,4 % (Zlámalová et al. in Vágnerová, 2008). Finková et al. (2007) uvádí, že na celém světě žije asi 180 milionů lidí s těžkým zrakovým postižením, z toho kolem 45 milionů osob nevidomých. 1.2
Klasifikace osob se zrakovým postižením
Na úvod této podkapitoly je nutno konstatovat, že neexistuje jednotná kategorizace zrakových vad. Jetnotlivé obory se na toto postižení dívají ze svého úhlu pohledu. Jinak se dělí zrakové vady podle medicínských oborů, jinak podle speciální pedagogiky a jinak podle potřeb sportovního lékařství (Finková et al., 2007). Níže uvádíme dva pohledy: medicínský a speciálně pedagogický. 1.2.1 Klasifikace z pohledu medicíny První klasifikací, u které se zastavíme, je klasifikace zrakového postižení dle WHO (Světová zdravotnická organizace): "Vychází z nejlepší dosažitelné zrakové ostrosti na lépe vidoucím oku. U onemocnění, která vedou k omezení zorného pole, je hranice deseti stupňů od bodu fixace. Pokud je zorné pole na lepším oku pod touto hranicí, je podle Světové zdravotnické organizace doporučeno stav klasifikovat jako slepotu" (Kuchynka, 2000 in Ludíková, 2006, s. 11). Světová zdravotnická organizace v Mezinárodní klasifikaci nemocí a přidružených zdravotních problémů, v rámci své poslední 10. revize, uvádí vymezení zrakových vad podle oblasti postižení zrakového analyzátoru pod písmenem H, přesněji H 00 – H 59 (Finková, Růžičková, Stejskalová [CD-ROM], 2009). V té samé literatuře (2009) je uvedeno několik jmen českých lékařů, kteří se ve svých publikacích zabývají zrakovým postižením. Kraus uvádí dva základní typy zrakového postižení: slabozrakost a nevidomost. Tyto dvě základní skupiny dále dělí do dalších
10
stupňů. Ve svých pracích zohledňuje hlavně velikost zorného pole a míru zrakové ostrosti. Kuchynka, Hyncl a Valešová ve svých pracích shodně uvádí, že hlavním kritériem pro to, aby se dalo hovořit o zrakovém postižením, je zraková ostrost. Všichni výše jmenovaní se shodují na tom, že hranice zrakového postižení je zraková ostrost 6/18 a níže (Finková, Růžičková, Stejskalová [CD-ROM], 2009). Dále existuje např. klasifikace pro posudkové lékařství. Tato klasifikace se využívá pro posouzení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Zohledňuje míru zrakové ostrosti, zorné pole a přihlíží i k rozumovým schopnostem nebo sluchovému postižení (Finková, Růžičková, Stejskalová [CD-ROM], 2009). V této skupině uvedeme i klasifikaci z pohledu sportovního lékařství. Sportovci se zrakovým postižením se dělí do tří skupin: B1, B2, B3, kdy třída B1 je pro sportovce s nejtěžším zrakovým postižením (např. člověk bez světlocitu) a do třídy B3 je zařazen ten, kdo má míru zrakové ostrosti do 6/60 (Finková, Růžičková, Stejskalová [CD-ROM], 2009). 1.2.2 Klasifikace z pohledu speciální pedagogiky Naším druhým zastavením nechť je klasifikace v oboru speciální pedagogika. Z pohledu speciálních pedagogů rozdělujeme osoby se zrakovým postižením do čtyř stupňů: •
osoby nevidomé,
•
osoby se zbytky zraku,
•
osoby slabozraké,
•
osoby s poruchou binokulárního vidění (Finková et al., 2007).
Zařazení jednotlivců do konkrétního stupně zrakového postižení vychází z medicínské diagnózy a je doplněno dopady uvedeného postižení v rámci socializace (Finková et al. 2007). Pro přehlednost jednotlivých stupňů a podstupňů uvádíme tabulku, kterou ve své publikaci uvedl Bláha (2010, s. 14). Jak sám výše jmenovaný autor uvádí, tabulka vychází z dělení podle Ludíkové.
11
Označení
Další specifikace
Stupeň zrakového postižení
Osoby nevidomé
Skutečná nevidomost
Pokles centrální zrakové ostrosti pod 1/60 – světlocit. Binokulární zorné pole 5° a méně i bez porušení centrální fixace.
Praktická nevidomost
Pokles centrální zrakové ostrosti pod 3/60 do 1/60 včetně. Binokulární zorné pole menší než 10°, ale větší než 5° kolem centrální fixace.
Osoby se zbytky zraku
Dříve označovány jako Na hranici mezi nevidomými a slabozrakými. částečně vidící či těžce slabozrací
Osoby slabozraké
Lehká slabozrakost
Pokles centrální zrakové ostrosti do 6/60.
Těžká slabozrakost
Pokles centrální zrakové ostrosti pod 6/60 do 3/60.
Osoby s poruchami binokulárního vidění
Na sítnicích obou očí se nevytváří na stejných místech dva rovnocenné obrazy vytvářející prostorový vjem a zabezpečující stereoskopické, hloubkové vidění. Poruchy v analyticko-syntetické funkci, lokalizaci a hloubkovém vidění.
Tabulka 1. Charakteristika jednotlivých stupňů zrakového postižení. Zdroj: Bláha, 2010, s. 14 Vedle základních čtyř stupňů klasifikace osob se zrakovým postižením můžeme zrakové vady dále rozdělit do různých skupin dle několika dalších kritérií. Autorka Ludíková in: Ludíková, Stoklasová (2006) uvádí následující kategorie: •
dělení dle etiologie – nebo-li podle nauky o příčinách. Do této kategorie patří orgánová vada, což je např. slabozrakost, a vada funkční, pod kterou patří i poruchy binokulárního vidění;
•
dělení dle doby vzniku zrakové vady. Zraková vada může být buď vrozená (prenatální) a nebo získaná (perinatální, postnatální). Mezi příčiny některých vrozených vad můžeme řadit dědičnost, mechanické poškození, bakteriální onemocnění matky aj. Mezi výčet příčin získaných zrakových vad patří úrazy oka, nádorové onemocnění oka nebo centrální nervové soustavy atd.;
•
dělení podle trvání zrakového postižení – krátkodobé (akutní), dlouhodobé (chronické) a opakující se (recidivující) (Ludíková, Stoklasová, 2006).
Ke speciálně pedagogickému dělení patří také dělení dle typu postižení. Vágnerová (1995) v této skupině vyjmenovává pět základních typů postižení. První jsou poruchy zorného pole, dále poruchy zrakové ostrosti, převodní poruchy, okulometrické poruchy a poruchy barvocitu (Vágnerová 1995).
12
1.3
Přehled kategorií osob se zrakovým postižením
1.3.1 Osoby nevidomé "Osoby nevidomé jsou chápány jako kategorie osob s nejtěžším stupněm zrakového postižení a patří sem děti, mládež a dospělí, kteří mají zrakové vnímání narušeno na stupni nevidomosti (slepoty)." (Finková et al., 2007, s. 41) Kraus (1997) in Ludíková (2006) říká, že: "Nevidomost je inrevizibilní pokles centrální zrakové ostrosti pod 3/60 – světlocit. Praktická nevidomost: a) pokles centrální zrakové ostrosti pod 3/60 do 1/60 včetně, b) binokulární zorné pole menší než 10°, ale větší než 5° kolem centrální fixace. Skutečná nevidomost: a) pokles centrální zrakové ostrosti pod 1/60 – světlocit, b) binokulární zorné pole 5° a méně i bez porušené centrální fixace. Plná slepota: světlocit s chybnou projekcí až do ztráty světlocitu (amauróza)" (Kraus, 1997 in Ludíková, 2006, s. 12). Mezi nejčastější příčiny vrozené nevidomosti můžeme řadit dědičnost, porušení plodu a infekční onemocnění matky.
Na vzniku tohoto postižení se dále může podílet
odchlípení sítnice, katarakta, nádory, intoxikace, úrazy atd. (Finková et al., 2007). Lidé se zrakový postižením na úrovni nevidomosti nemají možnost se s okolím seznámit zrakovou cestou. Vzniká tak deficit, který musí nahrazovat využitím kompenzačních činitelů. Tyto činitele můžeme rozdělit na dvě katagorie – vyšší a nižší kompenzační činitelé. Za vyšší kompenzační činitele považujeme myšlení, paměť, představy atd. Za nižší kompenzační činitele můžeme pokládat např. hmat, sluch nebo čich (Ludíková, 2006). Za důsledek tohoto zrakového postižení můžeme brát již zmíněnou neschopnost získávat informace zrakovou cestou. Dalším důsledkem nevidomosti je zhoršená orientace v prostoru a ztížený samostatný pohyb. K usnadnění mobility jedinci s tímto postižením využívají jak průvodcovské služby, tak i různé další předměty, ba dokonce zvířata (vodící psy). Asi nejcharakterističtějším předmětem, který pomáhá v orientaci, je 13
bílá hůl. Dalšími pomocníky mohou být různá zvučení či popis trasy. Problémy se objevují i v sociální sféře. Občas nejsou lidé s nejtěžším stupněm zrakového postižení schopni zařadit se do společnosti (Finková et al., 2007). "...přímý dopad nevidomosti je i do oblasti pracovního uplatnění nevidomých osob, neboť skutečnost, že nemohou využívat zrak, výrazně limituje okruh adekvátních povolání" (Finková et al., 2007, s. 43). 1.3.2 Osoby slabozraké Ze speciálně pedagogického hlediska se mezi osoby se slabozrakostí řadí skupina "...dětí, mládeže a dospělých, kteří mají zrakové vnímání na stupni slabozrakosti" (Finková et al., 2007, s. 43). Kraus (1997) in Ludíková (2006) uvádí, že "Slabozrakost je ireverzibilní pokles zrakové ostrosti na lepším oku pod 6/18 až 3/60 včetně. Z praktického hlediska dělíme slabozrakost na lehkou – do 6/60 včetně a těžkou – pod 6/60 do 3/60 včetně" (Kraus, 1997 in Ludíková, 2006, s. 13). "Vedle snížení zrakové ostrosti se často při slabozrakosti vyskytuje různé narušení zorného pole" (Ludíková, 2006, s. 13). Komplikace při slabozrakosti jsou jednak zúžení zorného pole, ale i trubicové vidění, tak výpadky zorného pole, dále poruchy barvocitu, nystagmus atd. Stejně jako slepota může být porucha zraku na úrovni slabozrakosti jak vrozená, tak i získaná. K jejímu vzniku může dojít postnatálně, perinatálně a prenatálně. Důsledky slabozrakosti: "Důsledky slabozrakosti se projevují ve snížení, omezení či deformaci zrakových schopností, ve vytváření nepřesných, neúplných nebo zkreslených představ, a také ve snížené schopnosti běžného grafického a praktického pracovního, na zrak vázaného výkonu, a v nemožnosti používat bez zrakových obtíží běžného tisku" (Flenerová, 1982 in Ludíková, 2006., s. 14). Problémy se dají očekávat i v prostorové orientaci a v samostatném pohybu. Lidé slabozrací jsou většinou v mobilitě pomalejší. Dále např. čtení černostisku v obvyklé velikosti je velmi problematický, ba dokonce u některých jedinců nemožný úkol. Toto
14
postižení vyžaduje vysokou koncentraci a pozornost a kvůli tomu jsou jedinci více unavitelní a mají pomalejší pracovní tempo (Finková et al., 2007). Osoby s tímto stupněm zrakového postižení by měly neustále rozvíjet své zrakové vnímání, ale také by měly dbát na přísné dodržování zrakové hygieny (Finková et al., 2007). 1.3.3 Osoby se zbytky zraku Pipeková et al. (2010) ve své publikaci uvádí, že pojem zbytky zraku splývá s novějším pojmem těžce slabý zrak. Tato skupina osob leží na hranici mezi nevidomostí a slabozrakostí (Ludíková, 2006). Záškodná (1985) definuje zbytky zrakuje jako: "...souhrnné označení pro stupeň poškození vidění, které umožňuje hrubou orientaci v osvětleném prostoru. Částečné vidění se v průběhu života může měnit jak ve směru zlepšení, tak i zhoršení“ (Záškodná, 1985 in Finková, Růžičková, Stejskalová [CD-ROM], 2009). Příčiny tohoto stupně zrakového postižení jsou stejné jako u nevidomosti. Postižení může být vrozené nebo získané. (Finková et al., 2007). Osoby se zbytky zraku primárně používají zrak, ale prostředí (světlo, kontrast, jas) musí být upravováno. Využívány jsou také různé speciální pomůcky. Při práci s osobami se zbytky zraku je důležité využívat jak jejich zrakový potenciál, tak rozvíjet další kompenzační činitele (Pipeková et al., 2010). Nutné je samozřejmě dbát na zrakovou hygienu. Při výuce žáků se zbytky zraku se používá tzv. dvojmetoda. To je metoda, kdy se využívají didaktické postupy pro žáky slabozraké, tak i žáky nevidomé. Žáci se mimo jiné učí Braillovo písmo. (Finková et al., 2007). Člověk s touto diagnózou má snížené, omezené nebo deformované vidění. Je zkrátka limitován svým handicapem. Tudíž je snížena i jeho schopnost v grafické činnosti, i pracovní příležitosti a možnosti jsou omezenější. Člověk stále musí mít na paměti dodržování zrakové hygieny. Lidé se zbytky zraku musí vynakládat velké úsilí při koncentraci, aby rozeznávali věci, činnosti apod. Tím je zatěžována i jejich psychika (Ludíková, 2006).
15
1.3.4 Osoby s poruchami binokulárního vidění Mezi poruchy binokulárního vidění patří strabismus, česky šilhavost a amblyopie, česky tupozrakost. Keblová (2001) in Finková, Růžičková, Stejskalová [CD-ROM], 2009 vymezuje tyto dva pojmy „Šilhavost je porucha rovnovážného postavení očí. Osy očí nejsou rovnoběžné, obrázky v pravém a levém oku nevznikají na stejném místě na sítnici a nedochází ke spojení obrázků, naopak vzniká dvojitý obraz“. „Tupozrakost je podstatné snížení zrakové ostrosti jednoho oka. Důsledkem je nedostatečný rozvoj binokulárního vidění.“ Kraus in Finková, Růžičková, Stejskalová [CD-ROM], 2009 uvádí, že ke správnému binokulárnímu vidění je potřeba dvou předpokladů. Prvním je rovnovážné postavení očí a druhým je dokonalá pohybová souhra. "Binokulární vidění je získaná schopnost, která se začíná vyvíjet po narození s dozráváním sítnice a její žluté skvrny" (Finková et al., 2007, str. 46). Jak již bylo zmíněno, binokulární vidění se vyvíjí od narození dítěte. Nyní uvedeme tři stupně vývoje, stejně jako Finková et al., (2007). Prvním stupněm je simultální percepce, což je nejjednodušší forma binokulárního vidění. Dítě má schopnost vnímat obraz na sítnici. Druhá fáze je nazývána jako fúze, což je fáze, kdy se dokonaleji propojuje obraz z obou očí v jeden. Třetí fázi charakterizuje schopnost trojrozměrného vnímání. Tato fáze je nazývána stereopse a je to nejdokonalejší binokulární vidění (Finková et al., 2007). Porucha v jakékoli fázi vývoje může vést k poruchám binokulárního vidění. "Při poruchách binokulárního vidění dochází k situaci, kdy na sítnicích obou očí se nevytváří na stejných místech dva rovnocenné obrazy, které by po splynutí vytvořily prostorový vjem a zabezpečily tak stereoskopické, hloubkové vidění" (Finková et al., 2007, s. 47).
Amblyopie (tupozrakost): Kraus (1997) definuje amblyopii jako vadu oka, pro kterou je charakteristický abnormální vývoj vidění a snížení zrakové ostrosti bez viditelných známek oční nemoci, za použití korekce zraku (Kraus, 1997 in Ludíková, 2006). Tupozrakost řadíme k funkčním vadám. O této diagnóze se dá mluvit tehdy, pokud se na oku nevyskytuje viditelná známka onemocnění. Má komplexní charakter a v některých případech může být zraková ostrost snížena až na hranici praktické nevidomosti. Úspěšnost léčby závisí 16
na věku dítěte. Čím starší dítě, tím pomalejší obnova zrakových funkcí. Nejlepší výsledky se dostavují u dětí do pěti let věku. Léčba se většinou provádí pomocí výcviku tupozrakého oka (pleoptiky) nebo ortoptických cvičení (Finková et al., 2007). Strabismus (šilhavost): Šilhání je vadná spolupráce očí. "Osy očí při strabismu nejsou rovnoběžné, proto obrázky na sítnicích obou očí nevznikají na totožných místech, tím nemůže při spolupráci obou očí dojít k jejich úplnému překrytí, ale objevuje se tzv. diplopie, tedy dvojí vidění. V důsledku nedokonalého překrytí obrazů na sítnici nemůže vzniknout prostorový vjem" (Finková et al., 2007, str. 48). Strabismus se dále dělí do dalších podkategorií, např. podle směru strabismu, preference fixace, nebo stability úhlu strabismu. Terapie by měla být dokončena do nástupu dítěte do školy a postup léčby by měl být včasný a komplexní. Cílem je vytvoření či obnovení funkcí oka a paralerní postavení očí (Finková et al., 2007). Porucha binokulárního vidění má své charakteristické rysy. Tyto vady se podepisují na celkové kvalitě života jedince. Prvním rysem je komplexní prostoupení do celé řady situací, se kterými se musí jedinec vyrovnat. Není zkreslena jen jeho zraková percepce, ale jsou zasaženy také jeho představy, nebo motorika. Osoby s poruchou binokulárního vidění jsou rychleji unavitelné než intaktní populace. Problémem je také například hloubkové vidění. U dětí bez terapie se objevují problémy při čtení a psaní. V sociálním rozměru je charakteristická odlišnost od odstatních, což může vést k pocitům méněcennosti (Finková et al., 2007). 1.4
Vliv zrakového postižení na osobnost jedince
Vliv zrakové vady na jedince, jak uvádí Pipeková et al. (2010), je komplexní. Vada ovlivňuje: osobnost jedince, fyzický vývoj, psychický vývoj. Zrakové postižení mnohdy může i za tzv. senzorickou deprivaci. Zrakové postižení se může objevit v průběhu celého lidského života. Dojde-li dítě o zrak do páteho až sedmého roku života, tak nemá uchovanou zrakovou představu použitelnou pro nadcházející život a jeho stav je srovnatelný se stavem jedinců s vrozenou nevidomostí. Takoví jedinci nemají ani zrakovou představivost ve snech, protože samotná představa má tendenci mizet. Pokud člověk dojde o zrak mezi 5.-7.
17
rokem života, tak má uchovanou vizuální představu o okolí ve svých vzpomínkách, kterou využívá pro orientaci a při poznávání hmatem vzniká ucelenější představa o okolí (Pugnerová, Konečný, 2012). 1.4.1 Specifické rysy poznávacích schopností Člověk vnímá za normálních okolností většinu informací zrakem. Díky zraku se orientuje ve světě a skrze zrakové vnímání může člověk získávat zkušenosti a porozumět dění kolem něj. "Pokud je přísun podnětů omezený, nebo dokonce chybí, je třeba jej nějak nahradit" (Vágnerová, 2008, s. 199). Je-li zrakové vnímání markantně omezeno, nebo chybí, je třeba tuto funkci nahradit jinými funkcemi. Například sluchem nebo hmatem. Kompenzační charakter má za určitých okolností i řeč. Sluchové vnímání je jedním z kompenzačních činitelů při ztrátě zraku. Na sluch se spoléhají osoby nevidomé, v daleko větší míře než osoby intaktní, a proto bývá jejich sluchová schopnost lépe rozvinuta. Sluch je citlivější díky učení, není to, jak se mnozí nezasvěcení domnívají, vrozená dispozice. Dalším kompenzačním činitelem je hmat. Hmatové vnímání se liší od vnímání zrakem především kvalitativně, neposkytuje stejně snadno totéž množství informací. Hmat je nutné cíleně cvičit a zdokonalovat zejména u jedinců nevidomých (Vágnerová, 2008). Pipeková et al. (2010) zdůrazňuje, že hmatové vnímání jde od částí k celku, tudíž je náročnější (časově, psychicky) než vnímání zrakem. Haptický prostor je prostor, který může jedinec z určité pozice poznávat hmatem. Je poměrně malý, daleko menší než prostor, který můžeme sledovat zrakem. Haptický prostor sahá tam, kam dosáhnou obě ruce (Vágnerová, 2008). Hmatové vnímání můžeme dělit na aktivní hmat a zprostředkovaný hmat, což je ohmatávání objektu rukou za pomoci nástroje. Ke zprostředkovanému hmatu můžeme zařadit např. oťukávání cesty holí (Pipeková et al., 2010). Řeč má pro osoby se zrakovým postižením daleko větší význam než pro lidi bez poruchy zraku. Řeč má jednak komunikační a kognitivní funkce, ale v případě například osob nevidomých má i kompenzační charakter. Řeč pomáhá nahradit vnímání zrakovou cestou. Celková úroveň verbální inteligence není na zrakovém postižení přímo závislá. S řečí je také spjat rozvoj myšlení (Vágnerová, 2008). 18
Pro jedince s poruchou zraku má také větší význam paměť, zejména ta sluchová. Pro většinu osob se zrakovým postižením bývá složitější informaci získat než ji uchovat. Vlivem různých životních situací může být paměť se všemi svými dílčími schopnostmi lépe rozvinuta než u vidící populace (Vágnerová, 2008). 1.4.2 Socializace a sociální dovednosti V této podkapitole se budeme zabývat sociálním rozměrem zrakového postižení. Průcha et al. (2009) vysvětluje, že socializace je: "Celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské formy chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu a tak se začleňuje do společnosti. Realizuje se hlavně sociálním učením, sociální komunikací a interakcí, i nátlakem" (Průcha et al., 2009, s. 267). Obecně by se dalo říci, že sociální kompetence je určitá schopnost člověka žít ve společnosti. Měla by obsahovat zvládnutí osobní hygieny, stravování nebo zvládání základů etiky a slušného chování (Pipeková et al., 2010).
"Závažnější zrakové postižení omezuje možnost získat všechny potřebné sociální zkušenosti a naučit se reagovat požadovaným způsobem" (Vágnerová, 2008, s. 201).
U dětí s těžší zrakovou vadou může docházet i k omezení či ztrátě možnosti učení nápodobou. Toto opoždění se promítá dále do různých sociálních aktivit. Děti s nevidomostí mají problémy s navazováním trvalejších přátelských vztahů kvůli odlišné komunikaci (Pipeková et al., 2010). Při přijímání informací se musí člověk s těžším zrakovým postižením obejít bez nonverbální komunikace, která je ale nedělitelnou součástí
komunikace intaktní
populace. Může vést až ke špatné interpretaci sdílené informace (Pipeková et al., 2010).
Lidé s postižením zraku a majoritní společnost "...laická představa o zrakově postiženém člověku často nebývá zcela adekvátní a z toho vyplývají různé varianty nevhodného, nepřiměřeného chování ... V postojích ke zrakově handicapovaným lidem je zřejmá i tendence ke generalizaci, sklon vidět všechny stejně..."
19
(Vágnerová, 1995, str. 7). Obecně by se dalo říci, že postoj majoritní společnosti k jedinci s postižením zraku je ambivalentní. Na jednu stranu jsou jeho reálné schopnosti nadsazovány, až heroizovány (např. abnormální hudební sluch, nebo schopnost vidění do budoucnosti – často k takovému pohledu napomáhá filmový průmysl), na druhou stranu jsou tito lidé v různých ohledech podceňováni, i když k takovému konání není vůbec důvod. V rovině emocí mohou být dva postoje, které se čas od času vyskytují i dohromady. Intaktní populace má tendence lidi s postižením zraku odmítat (izolovat, pronásledovat) a zároveň je litovat a pečovat o ně (Vágnerová, 1995). Koestlerová (1976) in Vágnerová (1995) uvádí, že existují dvě typologie pojetí lidí nevidomých: slepec - žebrák a slepec - génius (většinou básník nebo hudebník).
Zraková vada může mít různou příčinu, stupeň nebo prognózu, ale vždy ovlivňuje život jejího "majitele". K důsledkům vady můžeme řadit informační deficit, sníženou schopnost orientace v prostředí a ovlivňování sociálního a pracovního života. Právě v sociální rehabilitaci jedinců pomáhá i způsob trávení volného času. Například na neutrální půdě organizace poskytující zájmové kroužky dětem se může dítě se zrakovým postižením učit sociálním kontaktům a komunikaci s lidmi nenásilnou a hravou formou.
20
2 2.1
VOLNÝ ČAS
Úvod do kapitoly
Každému jedinci se občas během dne vyskytne chvíle, kdy nemá žádné povinnosti. Je to tzv. volný čas. V tomto čase většinou děláme činnosti, které jsou nám příjemné, které nás baví a máme z nich pocit uspokojení. Věnujeme se zkrátka odpočinku, rekreaci nebo zájmům. A většinou se volný čas od povinností, které charakterizují slova jako musím, nebo měl bych, liší slovem mohu či chci. "Volný čas patří k hodnotám, které lidé nejvíce oceňují – spolu s rodinou, partnerstvím, zdravím, zaměstnáním nebo přátelstvím..." (Šerák, 2009, s. 26). Důležitost volného času vnímáme v možnosti si odpočinout od práce a v příležitosti svobodné volby. Každý člověk má tuto možnost, i jedinec se zrakovým postižením. Záleží na každém z nás jakým způsobem svůj volný čas uchopí a jaké aktivity bude realizovat. Samozřejmě existuje řada aspektů, které trávení volné času ovlivňují, jmenujme např. věk, pohlaví nebo práci – více rozebráno v podkapitole 2.3.2 Aspekty ovlivňující prožívání volného času. Nejčastější volnočasovou činností občanů České republiky je sledování televize. Alespoň tuto skutečnost uvádí sociologický průzkum z počátku tohoto milénia. Sledování televize uvedlo 37 % dotazovaných. Pomyslnou druhou příčku obsadilo aktivní sportování a třetí nejfrekventovanější odpovědí byla četba (Šerák, 2009). "Veškeré lidské aktivity lze rozdělit do čtyř základních kategorií: práce, rodinné závazky, sociální závazky a aktivity orientované na sebeuspokojení či sebevyjádření" (Šerák, 2009, s. 27). Veškerý čas, který má člověk k dispozici, se dá rozdělit do tří velkých skupin. Na čas pracovní, který je strávený prací, čas vázaný, nebo-li polovolný, který slouží k vyplnění povinností - stravování, hygiena, spánek, péče o domácnost,... a čas volný, který je charakterizován dobrovolností, svobodným a nenuceným jednáním. Na hranici volného a vázaného času se nacházejí činnosti, které vyžadují pravidelnou aktivitu a disciplínu, na druhou stranu jsou ale svobodnou volbou. Je to např. zahrádkářství nebo veřejná činnost (Šerák, 2009).
21
2.2
Vymezení pojmu volný čas
V literatuře existuje velké množství definic, které se snaží vystihnout podstatu pojmu volný čas. Některé definice jsou zastaralé a překonané, jiné platí už pár desítek let. Níže uvádíme, dle našeho názoru, vystihující definice: "Volný čas je doba, kdy člověk patří sám sobě" (Hradečná, 1995 in Šerák, 2009, s. 27). "Volný čas – anglicky leisure time, francouzsky le loisir – je čas, kdy člověk nevykonává činnost pod tlakem závazků (pracovní i nepracovní povinnosti), jež vyplývají z jeho sociálních rolí, zvláště z dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život" (Hofbauer, 2004, s. 13). Autoři Hájek, Harmach et al. (2004), kteří vychází z definice francouzského sociologa J. Dumazediera, chápou volný čas takto: "Souhr činností, které může člověk provozovat s plnou libovůlí, buď pro odpočinek nebo pobavení, či rozvoj svých znalostí nebo nezištné školení pro svou dobrovolnou účast na společenských záležitostech nebo svobodnou tvůrčí činnost po té, když se uvolnila ze závazků pracovních, rodinných a společenských" (Hájek, Harmach et al., 2004, s. 25). Při srovnání všech tří definic jsme došli k závěru, že definice uvedena jako první (Hradečná, 1995) vytváří rámec a úvod zbylým definicím. Ve zbylých dvou nám ve významu hodně rezonují dva výrazy a to dobrovolnost a činnosti za nějakým účelem. U Hofbauera (2004) chápeme jako účel volného času nutnost si zachovat a rozvíjet svůj život. Oproti tomu u definice dle Dumazediera je účelem volného času pobavení, odpočinek, rozvoj znalostí…
Existují dvě základní pojetí volného času. To první je, že volný čas je doba, která zbyla po vykonání všech povinností a je vnímána jako negativní pojem. Pozitivní uchopení volného času je, že volný čas je prostor, kde se člověk může svobodně realizovat (Vážanský 1992). 2.2.1 Volný čas očima různých humanitních diciplín Problematika volného času spadá do rámce společenských věd, kde jednotlivé disciplíny nahlíží na toto sousloví ze svého úhlu pohledu. Uveďme si pohled sociologie, psychologie 22
a pedagogiky. Sociologie se na volný čas dívá jako na symbol sociální pozice, věku, profese a společenského úspěchu. Psychologické pojetí tohoto fenoménu je způsob prožívání reality. Předmětem zájmu je např. vztah k lidem, duševní aktivita, nebo motivace k vybrané aktivitě. Pedagogika rozlišuje volný čas na dvě skupiny a to: výchova pro volný čas (pomoc při rozhodování, orientaci) a výchovu ve volném čase (Šerák, 2009). 2.2.2 Základní dělení Šerák (2009), stejně jako Hofbauer (2004), vychází z pojetí volného času Alexandra Kamińskiho, dělí volný čas do tří základních skupin podle druhu činnosti, kterou lidé konají v této době: •
odpočinek – činnosti klidné, nenáročné. Hájek, Harmach et al. (2004) dále doplňují, že se jedná o duševní i fyzickou relaxaci, regeneraci. Pod odpočinek můžeme zařadit pasivní odpočinek včetně krátkého spánku, zahálení, lenošení a tzv. poflakování. Do odpočinkového času se nepočítá nutný fyziologický spánek.
•
zájmové činnosti – zaměřeno na aktivity, které jedince uspokojují a rozvíjí. Autoři Hájek, Harmach et al. (2004) k tomuto tématu ještě dodávají, že při takových činnostech probíhá osvobození od automatismu. Do této skupiny řadíme např. rozšiřování obzorů, pěstování koníčků, činnost v organizacích.
•
zábava – uspokojování vlastních potřeb, osvobození od nudy. Patří sem vše, co nazýváme aktivním odpočinkem – poslech hudby, koncerty, diskotéky, rodinné oslavy, rekreační a turistické zájezdy ... (Hájek, Harmach et al., 2004).
2.3
Funkce, aspekty a cíle volného času
2.3.1 Funkce volného času Francouzský sociolog volného času Roger Sue uvádí, že volný čas má čtyři základní funkce – psychologickou, sociální, terapeutickou a ekonomickou. Ekonomická funkce spočívá v tom, že volný čas má pozitivní vliv na uplatnění člověka v pracovním životě (Hofbauer, 2004). Opaschowski, německý pedagog volného času, komplexně vymezil funkce volného času do následujících kategorií: 23
•
rekreace (zotavení a uvolnění);
•
kompenzace (odstraňování zklamání a frustrací. Když má člověk psychicky náročné povolání, tak většinou volí pro volný čas nějakou manuální aktivitu);
•
výchova a další vzdělávání (sociální učení);
•
kontemplace (hledání smyslu života);
•
komunikace (sociální kontakty a partnerství);
•
participace (podílení se na vývoji společnosti);
•
integrace (začleňování rodiny do společenských organismů);
•
enkulturace (kulturní rozvoj sama sebe, tvořivé vyjádření prostřednictvím umění, sportu, technických činností atd.) (Hofbauer, 2004).
"České oficiální dokumenty za funkce ve volném času pokládají relaxaci, regeneraci, kompenzaci, sociální prevenci a výchovu" (Hofbauer, 2004, s. 15). Nejdůležitějším prvkem pro realizaci některé dobrovolné činnoti je motivace. Motivace je pojem pro touhu uspokojovat své potřeby. Autoři Hájek, Harmach et al. (2004) motivaci činností ve volném čase dále dělí, uveďme si příklady: motivace relaxační, prestižní, sociální nebo edukační.
"Výzkumy ukázaly, že hodnotu volného času oceňují mladí jedinci s vyšším vzděláním, zaměstnanci, úředníci, žáci a studenti. Nízkou důležitost mu naopak přikládají důchodci, zemědělci, osaměle žijící lidé s nižší úrovní vzdělání, velmi nízkými příjmy a příslušníci nižších vrstev" (Duffková, 2000 in Šerák, 2009, s. 37). 2.3.2 Aspekty ovlivňující prožívání volného času Na trávení volného času má vliv mnoho faktorů, které se i samy mezi sebou více či méně ovlivňují. Aspekty ovlivňující prožívání volného času se rozdělují na vnitřní (spojené s osobou a osobností jednotlivce) a vnější (spojené s prostředím). Poměrně
dost
markantní
vliv
na
jakoukoliv
činnost
jedince
má
široké
socio- ekonomické prostředí. Problémy způsobené horší finanční stránkou a popřípadě ještě umocněné nezaměstnoností se odráží do většiny aktivit jedince, ty volnočasové
24
navyjímaje (Šerák, 2009). Mezi hlavní aspekty, které ovlivňují prožívání volného času patří věk, pohlaví, profese bydliště a rodina (ta bude rozbrána v samostané podkapitole). Když se na trávení volného času podíváme z pohledu generací, tak si všimneme rozdílů. Starší ročníky stále preferují manuální práci a mladí lidé mají v oblibě sledování televize, nebo zábavu s přáteli. Nejaktivnější ve volném času je mladý člověk kolem sedmnáctého roku života a s přibývajícími povinnostmi frekvence vykonávání činností klesá (Šerák, 2009). Když se blíže zaměříme na rozdíly mezi pohlavím je asi jasné, že v obecně platných tvrzeních se vždy najdou výjimky. Ženy se spíše soustřeďují na rodinu, domácnost, preferují kulturní a společenské akce a mají raději emoční než racionální aktivity. Muži velmi rádi provozují individuální koníčky jako je např. sběratelství, mají rádi také sportovní činnosti, hlavně kolektivní sporty, věnují se sebevzdělávání (Červenka, 2004 in Šerák, 2009). Co se bydliště týká, vidíme stále ještě rozdíl mezi obyvatelstvem panelového domu ve velkém městě a obyvatelstvem rodinného domu na venkově. Obyvatelé měst prožívají volný čas velmi různorodě a rodina od rodiny se liší. Lidé na vesnicích spojují velmi podobné činnosti jako je např. práce na zahradě, kutilství nebo údržba domu. Na vesnicích je kultura závislá na dobrovolnících a různých spolcích. Dalo by se říci, že lidé na vesnicích mají vyšší smysl pro kolektivní život, protože hlavně v menších obcích chybí kina, divadla, sportovní hřiště (Šerák, 2009). Autor Šerák (2009) vidí vliv profese trávení volného času. Uvádí příklad, že dělníci preferují ve volném čase kutilství, nebo sledování televize, zemědělci se málo věnují procházkám v přírodě, nebo aktivnímu sportu, zaměstnanci častěji čtou a rekreují se, sportují atd. (Šerák, 2009); "S vyšším vzděláním klesá sledovanost televizních pořadů a pasivní nečinnost. Vzdělaní muži navštěvují méně pohostinství a ženy se méně věnují ruční práci" (Šerák, 2009, str. 40). Ale s vyšším vzděláním roste i průměrná pracovní doba. Musilová, 1999 in Šerák (2009) uvádí, že až 60 % vysokoškolsky vzdělaných pracovníků není schopno ve svém volném čase přestat myslet na práci a zaměřit pozornost pouze na své zájmy (Šerák, 2009).
25
2.3.3 Cíle volného času Vycházíme z Průchy (2009), který ve své publikaci vymezil cíle volného času. Za cíl volného času považujeme rozšiřování osobnostních kompetencí, kdy si jedinec díky volnému času rozšiřuje své obzory nenásilnou, nedirektivní formou a získává tím více, než např. výrobek z hlíny. Volný čas má také vliv na zlepšování kvality života jedince. V této zastřešující kategorii můžeme spatřit nezávislost a vlastní vůli jedince. Nejčastěji lidé v České republice tráví svůj volný čas před televizí, celých 37 %. Šerák (2009), ale uvádí, že s vyšším vzděláním klesá sledovanost televize, ale jak je vidět, tato činnost stále vítězí. Troufáme si tvrdit, že to nebude až tak o vzdělání, ale spíše o snadné pasivní zábavě. Další příčku obsadilo sportování a 24 % dotázaných čte. Dle našeho názoru je výsledek poměrně předpokladatelný. Výzkum provedlo v roce 2004 Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR. Nejvíce nás zaujalo, že 1 % respondentů uvedlo, že nemají žádný volný čas. Už Komenský rozdělil den mezi práci, spánek a aktivní odpočinek. Ve výčtu dalších činností se objevuje volný čas s rodinou, péče o zahrádku, návštěvy kulturních akcí, jako jsou kina, divadla a kutilství (Šerák, 2009). Vztáhneme-li výčet činností na soubor nasbíraných dat v empirickém výzkumu, tak by nejčastěji byla zastoupena četba, respondenti četli velmi rádi. Dále odhadujeme, že by se na druhém místě umístil s největší pravděpodobností asi sport a televize by skončila někde na chvostu výzkumu. 2.3.4 Vliv rodiny na trávení volného času svých dětí V kapitole Aspekty ovlivňující prožívání volného času (viz. výše) jsme uvedli, že jedním z aspektů, které mají vliv na prožívání volného času, je rodina. Pojďme se více zaměřit na tuto instituci a na její ovlivňování jedince. Dle sociologické definice je rodina skupina lidí, která je spjata pokrevními svazky, manželstvím nebo adopcí. Tato sociální skupina hraje v životě dítěte velmi důležitou roli. Rodina se výrazně podílí na formování osobnosti člověka již od nejútlejšího dětství. Mimo jiné také ovlivňuje pohled dítěte na volný čas, a rozhoduje o tom, jak a kde dítě bude svůj volný čas trávit. Na volný čas dětí v rodině působí různé faktory, jmenujme alespoň některé: např. podmínky života rodiny, výchova 26
dětí v rodině, velikost a úplnost rodiny, pozdější zakládání rodiny, také sociální úroveň a sociální status, způsob začlenění do společnosti, úroveň bydlení, vybavenost domácnosti ... (Hofbauer, 2004). "Rodina funguje jako inspirátor, podporovatel i realizátor volnočasových aktivit ..." (Hofbauer, 2004, s. 61). Nyní si uveďme konkrétní příklady, jakými prostředky, činnostmi a postoji může nukleární rodina (rodič/rodiče, dítě/děti) i širší rodina ovlivnit vnímání volného času svých dětí. Nápodoba a reprodukce – děti se účastní aktivit své rodiny, kdy rodiče ovlivňují názor dítěte svým výběrem dané činnosti a svým postojem k ní. Dítě tedy napodobuje chování dospělého. Mohou to být např. společenské hry, setkávání s příbuznými, návštěvy různých kulturních akcí, pobyt v přírodě, na dovolené ... Přirození pokračovatelé rodinného zájmu. Poměrně často se setkáváme i se situací, že rodiče považují děti za přirozené pokračovatele rodinného zájmu. Může to být cokoli: individuální/společenské činnosti, jako je např. sport, umění nebo přírodověda. Citlivé reagování na změnu potřeby vykonávat určitý typ činnosti ve volném čase. Toto platí hlavně u dětí v pubertálním a adolescentním věku, kdy se mnohdy velmi radikálně mění priority (změna může být opravdu markantní např. z kroužku keramiky na moderní tanec, např. streetdance). Při dospívání dítě překračuje rámec rodiny a postupně se osamostatňuje. Rodiče by měli reagovat na potřeby, zájmy a nadání dítěte (Hofbauer, 2004). "Rodinné prostředí rozvíjí předpoklady dětí a podporuje jejich kontakty s dalším prostředím, bere v úvahu jejich volnočasové potřeby i zájmy a otevírá se pozitivním vnějším podnětům" (Hofbauer, 2004, s. 64). "Cílem je vychovat člověka, který dokáže se svým volným časem rozumně hospodařit, uvědomuje si jeho životní hodnotu, má pestré a mnohostranné zájmy a také jeden svůj hluboký, celoživotní zájem" (Pávková et al., 1999, s. 30). 2.3.5 Volnočasové aktivity v konkrétní podobě V následující podkapitole uvedeme typy volnočasových činností. Šerák (2009) tyto činnosti uměle rozdělil do osmi heslovitých kategorií. Máme činnosti manuální, což je
27
zahradničení, kutilství, ruční práce; fyzické, kdy můžeme vykonávat sport, rybolov nebo houbaření. Autor výše jmenovaný (2004) uvádí dvě kategorie slovem kulturní. První jsou kulturně-umělecké činnosti, což je zpěv, poslech hudby, výtvarné umění nebo fotografování. Druhé uvedl kulturně-racionální, pod které určitě patří vzdělávání, četba, sledování zpráv nebo luštění křížovek. Dále máme činnosti společensky formální, pod které spadá členství ve spolcích, nebo zapojování se do politiky a společensky neformální činnosti, což představuje setkávání rodiny, přátel, navštěvování restaurací, barů ... Pasivní odpočinek je předposlední, zbývající kategorií. Do poslední kategorie patří vše "nezařaditelné", jako je sběratelství, hraní her, nebo divácké aktivity u televize, počítače (Šerák, 2009). 2.4
Pohled do dějin volného času
Volný čas se vyskytoval stále, již od úsvitu dějin. Střídání aktivní činnosti a odpočinku tedy práce a volného času, odpovídá biologickému rytmu vlastní živočišné říši (Spousta et al., 1994). Staří Řekové, jak uvádí Spousta et al. (1994) chtěli, aby nebyl volný čas mařen. Kladli důraz na činnosti ve volném čase. Tento čas právě umožnil Řekům "...pěstovat tělo i ducha, teorii jako nezaujaté pozorování a poznávání skutečnosti i různé druhy umění ..." (Spousta et al., 1994, s. 12). Aristoteles označil činnosti vzdělávání a kultivaci jako vhodné zaměstnání pro prázdné chvíle (Spousta et al., 1994). Pávková et al. (1999) ve své publikaci uvádí, že český sedlák na počátku 12. století pracoval 14 -16 hodin denně, s výjimkou nedělí a svátečních dnů, a spal jen 4 – 6 hodin. V zimním období pracoval 12 hodin denně, spal 8 – 10 hodin a ve zbytku doby, což je cca 2 – 4 hodiny, měl volný čas – prostor na rodinu, komunikaci, přemýšlení nebo vyprávění. Vážanský (1992) k pracovnímu výkonu v době středověku a na počátku novověku ještě přidává, že jeden člověk průměrně za rok odpracoval 4 000 hodin, při přibližně 350 pracovních dnech. Což vychází pouze cca 15 volných dní za rok. "Komenský rozdělil čtyřiadvacetihodinový den člověka rovným dílem mezi práci, spánek a aktivní odpočinek, pojatý jako vzdělávání" (Spousta et al., 1994, s. 13). Po ukončení třicetileté války, která probíhala v letech 1618―1648, si začali movití obyvatelé měst stavět "víkendové" domy mimo svá bydliště, ve městech začaly vznikat 28
různé kavárny, spolky a kluby. V druhé polovině 19. století se také objevuje stále větší touha po oddělování pracovního místa a bydliště. Po vypuknutí průmyslové revoluce se dělnictvu zkracovala pracovní doba a tak se postupně utvořil prostor pro vzdělávací, hudební, či divadelní činnosti, vznikaly tělovýchovné spolky, čtenářské kluby, lidé pořádali různé slavnosti (Pávková et al., 1999). Volný čas řadíme k fenoménům společnosti, který je důsledkem i součástí průmyslově společenského systému, moderní civilizace a organizace člověka (Vážanský, 1992). "V průběhu minulého (myšleno 19. století) a zejména našeho století (myšleno 20. století) se stal volný čas významnou dimenzí každého lidského života (nejprve spíše ve vyšších vrstvách a ve městě)" (Pávková et al., 1999, s. 22). Jak již bylo naznačeno, trávení volného času jde ruku v ruce s vědeckotechnickým pokrokem. Při rozmachu industrializace a masové produkce do života lidí této éry vstupují některé faktory, které ovlivňují společnost: •
rostoucí blahobyt - hlavně rostoucí příjem peněz a disponování s nimi;
•
urbanizace – vznik sídlišť a průmyslových oblastí. Lidé unikají z nehostinných městských poměrů;
•
rozmach motorizace – člověk už neměl omezení v přesouvání. Dojíždění velkého počtu lidí za volnočasovými aktivitami bylo typickým jevem industriální doby;
•
přibývání volného času a ubývání pracovního zatížení (Vážanský, 1992);
•
krize rodiny, která je považována za elementární sociální prvek;
•
kult násilí jde ruku v ruce s rozvojem hromadných sdělovacích prostředků;
•
radikální touha po uspokojení svých slastí a rozkoší a neomezený egoismus;
•
mluvení o dřívějších tabu-tématech, jako jsou např. sex, drogy a extrémní výstřelky (Vážanský, 2001).
Industrializace jako taková je velmi důležité období v našich dějinách. Z nového uspořádání společnosti vyrůstá nový fenomén – volný čas. Tento jev "...oslaboval převahu pracovní doby..., volný čas se demokratizoval a sekularizoval, obsahově diferencoval a přibližoval se potřebám a zájmům jednotlivců, věkových a sociálních skupin mladé generece" (Pávková et al., 1999, s. 23).
29
V této době vzniká rámec, který poskytnul místo pro vznik nových typů činností a institucí. Vznikaly dva nové typy zařízení. Prvním typem byla zařízení určená pro dospělé, která se posléze soustředila i na omladinu, ale primárně byla zaměřena na dospělé, např. tělovýchovná organizace Sokol (založena 1862), dělnické domy. A druhým typem byla zařízení určená pro nejmladší věkové skupiny, která vytvářela nový výchovný prostor – zejména v západní Evropě, např. sportovní zařízení na školách, dětské kluby a letní tábory, klubovny a nová dětská sdružení. Na našem území, stejně jako ve střední a východní Evropě, byl tento vývoj dětských zařízení pro volný čas opožděn. Péče o děti se zabývala hlavně sociální a zdravotní otázkou. Hodně záleželo na dobročinných sdruženích (Pávková et al., 1999). Na konci 19. století se na našem území čím dál víc lidí věnuje veslování a jiným vodním sportům, cyklistice a dalším sportovním aktivitám. V této době je zdůrazňována souvislost mezi sportem, přírodou a výchovou (Franc, Zounková, Martin, 2007). V první čtvrtině dvacáteho století se k nám dostává nový fenomén – skautské hnutí Roberta Badena-Powela. "Ideálům anglického skautingu a amerického hnutí lesní moudrosti (Woodcraft) se v českých zemích dostalo velké pozornosti a obě hnutí zapustila kořeny a byla nejrůznějšími způsoby adaptována na místní podmínky" (Franc, Zounková, Martin, 2007, s. 13). Na konci druhého desetiletí se začal rozvíjet nový historický a kulturní jev – táboření v přírodě a tramping. Vliv na rozvoj výchovy v přírodě měl také Jaroslav Foglar (Franc, Zounková, Martin, 2007). Mezi první a druhou světovou válkou se vytvořily dva modely, které můžeme rozdělit na (západo)evropské země a Sovětský svaz. V některých (západo)evropských zemích vznikala nová hnutí kolem pedagogů s novou a neotřelou myšlenkou. Nově vznikaly např. domy mládeže a kultury, prázdninové kolonie a tábory, které se dále postupně sdružovaly až do mezinárodních asociací. Západní Evropa začala své nabyté zkušenosti o trávení volného času různými věkovými skupinami popisovat teoreticky (Pávková et al. 1999). Situace v Sovětském svazu byla rozdílná od západní Evropy a to hlavně ve vlivu státu a ideologie na děti. Organizací pro děti a mládež bylo jen pár – např. Pionýr, Stanice
30
mladých přírodovědců, techniků nebo turistů - byly kontrolovány a zřizovány státem a neexistovala jiná alternativa k těmto organizacím. Ale v zemi, kde byla vysoká negramotnost, tyto organizace poskytovaly rozvoj zájmové sféry a potažmo celé osobnosti dítěte (Pávková et al., 1999). Výše jmenovaná autorka (1999) ve své publikaci uvádí, že pro poválečný vývoj je charakteristický dynamický rozvoj počtu institucí a jejich aktivit. V západních státech se stále rozvíjí místa, kam mohou lidé chodit – hřiště, tělocvičny, střediska volného času, dům mládeže a kultury. "Souběžně se však začala rozvíjet i neformální, alternativní hnutí mladých lidí. Revolta západoevropské mládeže z konce šedesátých let byla vyvrcholením nespokojenosti první poválečné generace se svým postavením ve společnosti a s existující soustavou hodnot" (Pávková et al., 1999, str. 25). Po roce 1948 docházelo na našem území ke slučování různých mládežnických spolků, ale demokratické smýšlení některých lidí se nikdy nepodařilo zcela umlčet. Na druhou stranu byly rozvíjeny různé prvky turistiky a pobytů v přírodě. Typickým zástupcem je např. škola v přírodě, nebo školní výlety, lyžařské výcviky. Na konci 80. let se začínají prosazovat různá ekologická hnutí, jmenovitě hnutí Brontosaurus, Svaz ochránců přírody nebo Centrum ekologické výchovy (Franc, Zounková, Martin, 2007).
Volný čas řadíme k fenoménům nejmodernější společnosti, ale samozřejmě se objevuje od úsvitu dějin. Pro další práci s tímto pedagogickým jevem nás bude zajímat jeho dělení. V následující kapitole je aplikován volný čas na zrakové postižení a vypsány aktivity, které mohou lidé se zrakovým postižením dělat ve volném čase. Na trávení volného mají vliv určité aspekty.
31
3
VYBRANÉ KAPITOLY K TÉMATU PRÁCE
Tématem této bakalářské práce je volnočasové aktivity osob se zrakovým postižením. Už jsme nahlédli pod pokličku pojmům "osoba se zrakovým postižením" a "volný čas". Nyní je na řadě zaměřit se na to, jak a kde mohou jedinci se zrakovou vadou trávit svůj volný čas. V druhé, praktické části této práce byl prováděn kvalitativní výzkum s jedinci v období mladé dospělosti. Proto nám přišlo logické zařadit pár odstavců i o výše zmíněné věkové katagorii. Rozhodli jsme se poslední kapitolu teoretické části tedy rozdělit do dvou podkapitol. První se bude týkat možností trávení volného času osob se zrakovým postižením. Zaměříme se na jednotlivé druhy činností, dotkneme se také zájmového vzdělávání dospělých. A ve druhé podkapitole se podíváme blíže na jedince v období mladé dospělosti. 3.1
Volný čas osob se zrakovým postižením
Pojem "volný čas" byl podrobněji charakterizován v kapitole č. 2. Shrňme si jen v krátkosti, co konkrétněji tento pojem znamená. Hradečná (1995) definuje volný čas jako dobu, kdy každý patří sám sobě (Hradečná, 1995 in Šerák, 2009). Je to tedy takový čas, kdy nemáme žádné povinnosti, panuje v nás pocit uspokojení. Vzpomeňme také na funkce volného času, mezi které patří: relaxace, regenerace, kompenzace, sociální prevence a výchova (Hofbauer, 2004,). V téže kapitole (viz. 2.2.3. Základní dělení) jsme ještě rozdělili volný čas na tři základní skupiny: odpočinek, zájmové činnosti a zábava (Šerák, 2009). Nás bude z tohoto dělení dále zajímat jen pojem prostřední – zájmové činnosti. 3.1.1 Zájmové činnosti jedinců se zrakovým postižením Autorky Ludíková, Stoklasová (2006) ve své publikaci uvádějí, že zájmová činnost je cílevědomá aktivita, která je směřována k individuálnímu uspokojování a rozvíjení potřeb, zájmů a schopností jedince. Ovlivňuje také jeho osobnost i společenskou orientaci. Je nutné si uvědomit, že jedinci se zrakovým postižením mají i v těchto činnostech jisté, jedinečné vlastnosti. Z povahy postižení vyplývá, že vnímání podnětů zrakovou
32
cestou bude omezenější až nemožné. A ne zřídkakdy se stává, že si jedinec se zrakovým postižením musí odpustit některé činnosti, aby nedošlo ke zhoršení stavu. S úpravou prostředí a podmínek jde všechno snadněji, i realizace vybrané činnosti. Stále ale narážíme v některých případech na dva problémy. Prvním je obraz jedince se zrakovým postižením v očích běžné populace. Intaktní lidé neznají poměrně širokou nabídku možností a činností pro osoby se zrakovým postižením a stále tuto menšinu škatulkují do tradičních aktivit. A druhým problémem je nejistota jedinců se zrakovým omezením při setkání s neznámým (Vágnerová, 1995 in Ludíková, Stoklasová, 2006). 3.1.2 Volnočasové aktivity u osob se zrakovým postižením Volnočasové aktivity se dají dělit do kategorií s různými názvy, ale celkový výčet činností je stále stejný. My zvolíme, stejně jako Ludíková, Stoklasová (2006), dělení do pěti oblastí zájmů: •
společenskovědní aktivity;
•
pracovně-technické aktivity;
•
přírodovědné, ekologické aktivity;
•
esteticko-výchovné aktivity;
•
tělovýchovné, sportovní a turistické aktivity.
Níže postupně rozebereme těchto pět kategorií a zaměříme se na aplikaci pro osoby se zrakovým postižením. Společenskovědní aktivity: Pro jedince se zrakovým postižením jsou tyto aktivity dobře dostupné. "Většinou potřebují pro jejich realizaci pouze změnit či upravit podmínky." (Ludíková, Stoklasová, 2006, str. 38) Do této kategorie patří činnosti zabývající se historickým i současným děním ve společnosti. Výše jmenované autorky (2006) doporučují jedincům se zrakovým postižením zájmové studium jazyků, historie nebo vlastivědy, dále sběratelství, zapojování se do publicistických kroužků, nebo šachy (Ludíková, Stoklasová, 2006). Pracovně-technické aktivity: Tyto činnosti pomáhají jedincům se zrakovým postižením zdokonalovat manuální 33
dovednosti. Dalším přínosem je získání technických poznatků a schopnost uvést vědomosti v praxi. Autorky Ludíková, Stoklasová (2006) pro jedince se zrakovým postižením doporučují zájmové činnosti s výpočetní technikou, modelářství, domácí práce, vaření atd. (Ludíková, Stoklasová, 2006). Přírodovědné a ekologické aktivity: Přínos tohoto typu činností je prohloubení vědomostí o přírodě a péči o ni, dále podněcování k její ochraně. Jedinci se seznámí s poznatky o fauně a flóře. Autorky Ludíková, Stoklasová (2006) uvádí, že jde s osobami se zrakovým postižením pozorování přírody uskutečňovat při procházkách, výletech. Odrostlejší jedinci mohou pracovat v koutcích přírody, navštěvovat zoologické a botanické zahrady nebo chodit do ekologických kroužků (Ludíková, Stoklasová, 2006). Esteticko-výchovné aktivity V tomto odstavci se dotkneme činností spojené s hudbou a výtvarným uměním, literaturou a dramatem, hudebně-pohybovým projevem. Můžeme sem řadit i kulturu chování nebo rozvoj tvořivosti (Ludíková, Stoklasová, 2006). Při mimoškolních výtvarných aktivitách se markantně projevují rozdíly mezi jednotlivými stupni zrakového postižení. Jiné techniky budou užívat osoby se slabozrakostí a jiné jedinci nevidomí. Osoby s lehčím stupněm zrakového postižení mohou využívat téměř veškeré techniky, měly by ale pracovat s větším formátem a s kontrastními materiály. Autorky Ludíková, Stoklasová (2006) zdůrazňují, že je třeba dodržovat zrakovou hygienu. U osob s nevidomostí se více využívá modelování, reliéfní kreslení, u dětí kolíčková kreslenka. Důležitá je také přesná slovní instruktáž (Ludíková, Stoklasová, 2006). "Hudební zájmová činnost patří tradičně u osob se zrakovým postižením k nejvíce navštěvovaným volnočasovým aktivitám" (Ludíková, Stoklasová, 2006, s. 39). Hudba napomáhá k rozvoji sluchu a hmatu. Jedinci se zrakovým postižením mají možnosti již tradičních aktivit jako je sborový/sólový zpěv nebo hra na hudební nástroj. Dále se mohou věnovat hudebně-pohybové činnosti, aktivnímu poslechu hudby, hře na
34
Orffovy či vlastnoručně vyrobené hudební nástroje, cvičení při hudbě ... (Ludíková, Stoklasová, 2006). V literárně dramatickém oboru dřímá potenciál, který není stále jedinci se zrakovým postižením stoprocentně využíván. V současné době není tento obor doceněn, mohl by pomáhat v rozvoji komunikačních dovedností, sociálních vztahů a poznávacích procesů. Tradičními se staly návštěvy kulturních akcí jako jsou divadelní představení, koncerty, přednášky ... (Ludíková, Stoklasová, 2006).
Tělovýchovné, sportovní a turistické aktivity: Tyto aktivity zlepšují fyzickou zdatnost jedince a napomáhají ke zvýšení psychické odolnosti. "Pro osoby se zrakovým postižením v rámci tělovýchovných aktivit dochází kromě jiného k nácviku správného držení těla, ke koordinaci pohybu, k rozvíjení obratnosti, ale i prostorové a směrové orientace, lokalizace a pohybové jistoty" (Ludíková, Stoklasová, 2006, s. 40). Autoři Vachulová, Vachule et al. in Ludíková, Stoklasová (2006) uvádí výčet možností sportovního vyžití. Taktéž zdůrazňují, že by nabídka směřující k lidem se zrakovým postižením měla být co nejpestřejší – např. prvky atletiky, gymnastiky, sportovních her, turistiky, dále plavání, jóga, kuželky, jízda na koni, bruslení, sáňkování, běh či sjezd na lyžích, cyklistika, lidové tance atp. Mezi netradiční kolektivní sporty, oblíbené u zrakově postižené menšiny, řadíme: lakros, floorball, ringo, goalball, kombiball, koulená, pálkovaná, rollball, showdown atp. (Vachulová, Vachule et al., 1987 in Ludíková, Stoklasová, 2006). "Při hrách se využívají ozvučené míče všech velikostí, zvukový majáček, ozvučený náramek, ozvučená guma, popř. klapky na oči, reliéfní mety a čáry" (Ludíková, Stoklasová, 2006, s. 40). Autory této bakalářské práce zaujal návod na výrobu ozvučeného míče, kterou uvádí Vachulová et al. (1987). Dají se nazvučit téměř všechny druhy míčů. Například se dá nazvučit klasický pinpongový míček drobnými korálky, tenisový míček rolničkou, nafukovací plážový míč broky, rýží nebo rolničkou. Vachulová et al. (1987) také uvádí návod na výrobu vlastního míče z nafukovacího balonku, do kterého se vkládají korálky nebo kovové kuličky a celý je obalený v kontrastním plášti z látek.
35
Na trávení volného času dospělých osob se zrakovým postižením má vliv několik faktorů, které vstupují do hry – priorita hodnot, zkušenosti a vše, co jej ovlivnilo v průběhu života (Ludíková, Stoklasová, 2006). 3.1.3 Zájmové vzdělávání dospělých "Zájmové vzdělávání lze v nejobecnější rovině definovat jako systém krátkodobých i dlouhodobých organizačních forem, které umožňují edukační, rekreační, poznávací a tvůrčí volnočasové aktivity účastníků, realizované neformálním i formálním způsobem a směřující k
saturaci jejich individuálních zájmů, k rozvoji a kultivaci osobnosti
a k celkovému zlepšení kvality života jedince" (Průcha, 2009, str. 503). Hnacím motorem zájmového vzdělávání, jak název sám vypovídá, je zájem. Ten je charakteristický svou stálostí a trvalostí. Existují tři dimenze zájmu:
emocionální
(příjemný pocit při kontaktu s objektem zájmu), kognitivní (poznání objektu zájmu) a hodnotová (objekt je subjektivně hodnocen velmi vysoko) (Průcha, 2009). Vliv zájmového vzdělávání na jedince je nezměrný. Zlepšuje kvalitu života, prohlubuje nezávislost, rozšiřuje obzory a kompetence jedince, má vliv na celkovou psychickou pohodu (Průcha, 2009). Zájmové vzdělávání se orientuje do sféry volného času, tedy je dobrovolné a účastníci tohoto procesu k němu přistupují aktivně. Dalším typickým rysem je nasycení individuálních zájmů a pestrost obsahu (Průcha, 2009). Zájmové vzdělávání se většinou koná v zařízeních/institucích, proto jej dělíme na zájmové vzdělávání ve škole a školských institucích, v neziskových organizacích, zájmové vzdělávání v komerčních vzdělávacích institucích nebo vzdělávání organizované různými podniky pro vlastní zaměstnance (Průcha, 2009).
Toto vzdělávání se nejčastěji provádí formou kroužku nebo vzdělávacího kurzu (Šerák, 2009). Vzdělávací kurz: je forma kolektivního vzdělávání, kterou většinou vede lektor. Účastníci si osvojují odborné poznatky z oblasti vzdělávání, či pracovní činnosti (Pondělíček, 1987 in Šerák, 2009). Kurz by měl mít pevnou osnovu, ustálený okruh 36
účastníků. Základní učební jednotkou je hodina. Vzdělávací kurz probíhá formou přednášek, seminářů nebo cvičení (Šerák, 2009). Kroužek: "Dobrovolné a amatérské sdružení jednotlivců se stejnou zájmovou orientací, kteří své vědomosti a dovednosti rozšiřují, obohacují pomocí společné poznávací a tvořivé činnosti." (Šerák, 2009, str. 78) Jde o poměrně pružné spojení odborného studia s uplatněním vědomostí v praxi. Kroužky mohou být různého druhu, jmenujme naučné, technické, společenské, umělecké atd. (Šerák, 2009, dle Fábory 1986). Šerák (2009) vychází ze členění Vymazalové (1990) a zájmové vzdělávání dělí na kategorie: kulturní a estetická výchova, pohybová a sportovní výchova = tělesná kultura, cestování a turistika, zdravotní výchova, enviromentální výchova, vědeckotechnické vzdělávání, jazykové vzdělávání, náboženská a duchovní výchova (Šerák, 2009, dle Vymazalové, 1990).
3.2
Lidé v období mladé dospělosti
V praktické části této bakalářské práce se budeme zabývat lidmi se zrakovým postižením v období mladé dospělosti a jejich volným časem. Proto jsme si informace o výše jmenované věkové kategorii hledali v patřičné literatuře. Níže uvádíme souhrn toho, co jsme se dozvěděli. 3.2.1 Dospělost Dospělost je přirozená etapa lidského života, kdy se z dětí stávají muži a ženy. Toto období trvá asi 40 let. Dospělost mohou charakterizovat pojmy jako: nejvyšší zralost jedince, vrchol tvůrčích sil nebo samostatnost. Dospělý člověk se nachází na vrcholu fyzických sil, je vyrovnaný a využívá svých rozumových schopností (Šimíčková - Čížková et al., 2010). Mezi psychosociální znaky dospělosti můžeme zahrnout změnu osobnosti jedince nebo ekonomickou nezávislost (Vágnerová, 2007). Přechod mezi obdobím adolescence a dospělostí není v naší společnosti vymezený žádným zásadním přechodovým rituálem nebo specifickým mezníkem. Občas se stává, 37
že mladý jedinec má ambivalentní postoj k roli dospělého. Probíhá v něm dilema mezi potřebou svobody, nezávislosti a potřebou si vyzkoušet nové role (Vágnerová, 2007). Existuje, dle Vágnerové (2007), dvojí vymezení dospělosti – podle bilogických a podle psychologických změn. Podle biologického vymezení, bývá dospělost charakterizována dosažením fyzické zralosti. To znamená, že člověk je na vrcholu svých fyzických sil. Důležitá je také proměna významu sexuality jedince, protože dospělost je dobou sexuální zralosti. Na důležitosti také postupně nabývá i biologická reprodukce a touha po dítěti. Psychologické vymezení dospělosti nám říká, že osobnostní rozvoj jedince probíhá na úrovni sebepojetí a ve vztahu k jiným lidem. Důležité je také individualizace jedince směřující k dosažení a přijetí stabilní, realistické a přijatelně pozitivní identity. Dospělí také dokáží vytvářet trvalé a oboustranně uspokojivé, stabilní mezilidské svazky (Vágnerová, 2007).
Dospělost, dlouhé období lidského života, můžeme dělit na další, kratší etapy. Vágnerová (2007) rozděluje fáze dospělosti na: •
období mladé dospělosti: 20 – 40 let,
•
období střední dospělosti: 40 – 50 let,
•
období starší dospělosti: 50 – 60 let.
Pro účely této práce bude dále rozváděno jen období první, období mladé dospělosti. 3.2.2 Období mladé dospělosti "Mladá dospělost je dobou nadějí, otevřených možností a jejich postupného uplatňování ..." (Vágnerová, 2007, s. 13). Mladá dospělost bývá poměrně náročné období. Probíhají v něm významné změny, které rozdělíme, stejně jako Vágnerová (2007), do tří skupin. První skupinou je změna osobnosti. Člověk je schopen, samozřejmě za příznivých podmínek, se osamostatnit, má relativní svobodu v chování a v rozhodování. Ale ruku v ruce se svobodou kráčí i zodpovědnost a tu je také tento jedinec ochoten přijímat. Mladý dospělý dokáže reálně hodnotit své způsobilosti, získává větší jistotu v sobě samém. Dokáže odhadnout vlastní síly a kompetence. Je více vyrovnaný, lépe ovládá své
38
emoce a jednání. Většinou nemá problém se vzdát vlastního uspokojení ve prospěch druhého člověka, bere ohledy na ostatní (Vágnerová, 2007). Dlaší skupinou je změna v socializačním rozvoji. Mladý dospělý člověk přestává být závislý na své původní, orientační rodině. Vztahy s rodiči jsou urovnanější a klidnější, člověk je schopen reálně hodnotit zkušenosti svých rodičů. Proměňují se také vztahy k lidem. Nejen, že je člověk s to zvládnout párové soužití, kde probíhá neustále akceptace partnera, ale také zvládá interakce mezi ním a lidmi v nadřízeném postavení. Nejvýznamnější však stále zůstávají vztahy s vrstevníky. Mladý dospělý je otevřen novým kontaktům. "S určitou nadsázkou lze říci, že teritoriem tohoto věku je celý svět" (Vágnerová, 2007, s. 12). Poslední skupina - ekonomická nezávislost. Touto nezávislostí si mladý dospělý člověk může potvrdit vlastní soběstačnost. Tím pádem se také zvyšuje pravděpodobnost uspokojení v oblasti seberealizace. Dále se zbavuje vázanosti na orientační rodině a ekonomická nezávislost je mimo jiné prostředkem sebepotvrzení (Vágnerová, 2007).
V současné době můžeme pozorovat nové znaky typické pro období dospělosti, ať už mladé, nebo pozdější. Prvním znakem může být posun od rodového předurčení k osobní volbě a k individualismu, kde je kladen důraz na vlastní rozhodování ve všech životních situacích. Dnešní mladý dospělý není ochoten se podřizovat požadavkům celé široké rodiny. Druhým znakem je, že stoupá počet lidí, kteří žijí sami, tak zvaní singles. 3.2.3 Charakteritika psychických i fyzických vlastností osoby v mladé dospělosti V období mladé dospělosti tělo většinou přestává růst do výšky, nabírá na mohutnosti. Zvětšuje se váha kostí a svalů. Kolem dvacátého pátého roku života člověk dosahuje největší svalové síly. Dozrává také mozek. Mozková tkáň stále narůstá, hlavně rostou dendridy - kratší mozková vlákna. Velký vliv na člověka má v tomto období hormonální systém. Na jednu stranu se zpomaluje funkce štítné žlázy, ale na druhou stranu výrazně roste hypofýza. Důležitá je také činnost pohlavních žláz. Mezi 20. a 29. rokem života vyvíjí člověk nejvyšší sexuální aktivitu (Hříchová, Novotná, et al., 2004). Objevují se již také první známky stárnutí. Především slábne vnímání skrze smysly. Zhoršuje se akomodace oka v důsledku omezení pružnosti čočky, slábne sluch. V tomto 39
období již nejsme s to slyšet některé vysoké tóny. Kvalita hmatu a čichu se také snižuje (Hříchová, Novotná, et al., 2004). Poznávací činnosti mozku jsou dokonalejší, mozek sám o sobě dokáže velmi dobře analyzovat a diferenciovat. Zlepšuje se také orientace v čase a prostoru. Zrychlují se psychické, zvláště intelektuální operace. Zdokonaluje se koncentrace pozornosti. Probíhá tak zvaná intelektualizace paměti, fantazie a učení. Myšlení je vyzrálejší, inteligence se již nezvyšuje. Paměťové schopnosti již nenarůstají, vrcholem byla pubescence. Schopnost učit se kulminuje mezi 22. - 25. rokem života. Učení se opírá o logické souvislosti a strukturu učiva. Člověk si také vytváří své vlastní názory na základě zážitků a zkušeností (Hříchová, Novotná, et al., 2004). Výrazně se projevuje tvořivost, synonymum k ní je kreativita. Znamená psychickou pružnost, vynalézavost, originalitu, vnímání neobvyklých prvků, či znaků. Na kreativitu má vliv: fantazie, schopnosti, intuice, znalosti, a zkušenosti (Hříchová, Novotná, et al., 2004). Pokud vezmeme v potaz i sociální hledisko, tak si v mladé dospělosti většinou vybíráme partnera pro život (Hříchová, Novotná, et al., 2004). Dále začínáme chápat a užívat sociální role. Narůstá sociální prestiž jedince. Mladý dospělý se alespoň rámcově řídí normativním modelem chování a stylu života dospělého člověka. Jedinec se srovnává s příslušníky své generační skupiny, která mu slouží jako vzor (Vágnerová, 2007). Důležitým mezníkem je uzavření manželství. Tento krok nám naplňuje určité potřeby, jako jsou potřeby sexuální, intimní nebo touhu po dítěti. Jak a jestli vůbec bude manželství úspěšné, o tom rozhoduje řada faktorů, nejdůležitějšími jsou osobnosti obou partnerů a jejich psychosexuální zralost (Hříchová, Novotná, et al., 2004). "Období fáze mladé dospělosti bývá označováno jako fáze intimity, jejímž úkolem je vytvoření důvěrného, spolehlivého a stabilního vztahu, který by mohl sloužit jako zdroj citové jistoty a bezpečí .." (Vágnerová, 2007, s. 15). V období mladé dospělosti probíhá první bilancování kolem 30. roku života. Je to základ pro plánování dalšího životního směřování, proto může být impulzem ke změně (Šimíčková-Čížková, 2010).
40
3.2.4 Osoba se zrakovým postižením v dospělosti Míru vlivu zrakového postižení na jedince v dospělosti bychom mohli rozdělit do dvou skupin. První skupinou nechť je vliv na jedince, kteří mají zrakové postižení po delší dobu. Mluvíme o zrakovém postižení vrozeném nebo získaném v raném věku. Osoby s takovým typem postižení se postupně s touto skutečností naučily žít. V jejich životě panuje určitá míra smíření s průběhem tohoto postižení i tehdy, pokud se jedná o progresivní vadu. Ale na druhé straně jsou většinou ochuzeny o podněty z okolí - ovlivněny jsou např. poznávací procesy (Finková et al., 2007). Druhou skupinu tvoří jedinci, kteří mají zrakové postižení získané v nedávné době. Získané postižení může dle Vágnerové (1995) způsobit duševní trauma. Je narušena základní psychická potřeba – pozitivní výhled do budoucnosti. Při náhle získaném handicapu, který mohla způsobit např. autonehoda, bývají zasáhnuty mnohé funkce osobnosti, mění se pracovní schopnosti jedince i celý sociální status (Finková et al., 2007). Člověk v dospělosti si většinou buduje stabilnější vztahy, což souvisí se schopností navázání intimity. Partnerský vztah osob se zrakovým postižením je potvrzením normality. Pokud nejsou u osob uspokojovány potřeby v rodině, nachází je alespoň v zaměstnání (Finková et al., 2007).
V této kapitole jsme se zaměřili na pojmy, které by se mohly objevovat v náledující praktické části. Snažili jsme se nastínit změny a charakteristické procesy pro období mladé dospělosti, protože, jak již bylo zmíněno na začátku této kapitoly, empirický výzkum je realizován s respondenty se zrakovým postiženímu v právě této věkové skupině.
41
II. EMPIRICKÁ ČÁST
42
4
4.1
METODOLOGIE PRŮZKUMU
Cíle průzkumu a formulace výzkumných otázek
Hlavním cílem bylo zjistit, jak osoby se zrakovým postižením tráví svůj volný čas. Pokusili jsme se zmapovat nejčastěji prováděné volnočasové aktivity. Také jsme se snažili zachytit postoje a názory respondentů ve vztahu k problematice volného času a postoje k jednotlivým typům činností. V dostupné literatuře byl velmi dobře popsán volný čas i osoba se zrakovým postižením. Ale literatury zmiňující se o průniku výše jmenovaných velkých skupin, tedy volný čas osob se zrakovým postižením, bylo už méně. Z činností jsou nejlépe asi zmapovány pohybové aktivity určené jedincům se zrakovým postižením. Některé sporty se objevují až na Paralympiádě, jiné zůstávají jen v tělocvičnách a na hřištích. Dobře popsány jsou i hry pro děti a mládež se zrakovým postižením. Existuje řada organizací a institucí, které se snaží vymyslet program na volný čas pro cílovou skupinu osob se zrakovým postižením.
Hlavní výzkumná otázka: Jak osoby se zrakovým postižením tráví svůj volný čas? Výzkumné otázky: Jaké volnočasové aktivity lidé se zrakovým postižením preferují? Jaké postoje zaujímají osoby se zrakovým potižením k jednotlivým typům činností? Jaký mají osoby se zrakovým postižením názor na současné trávení svého volného času? Jak trávily osoby se zrakovým postižením volný čas v dětství? 4.2
Volba výzkumné strategie
Jako výzkumná strategie byla zvolena metoda kvalitativního výzkumu. Trávení volného času osob se zrakovým postižením považujeme za tak individuální a obsáhlé téma, s mnoha vztahy mezi jednotlivými prvky, že jsme raději než kvantitativní strategii zvolili 43
nenumerické šetření. Kvalitativní výzkum více odpovídal cílům, které jsme si stanovili. Pro tento typ výzkumu je typické, že se interakce výzkumníka s respondentem uskutečňuje v přirozeném prostředí. Chtěli jsme získat komplexní a detailní informace než statisticky reprezentitivní výsledek. Pomocí kvalitativního výzkumu se lze přiblížit chápání a prožívání sociální reality lidí
(Švaříček, Šeďová et al., 2007). Šlo nám
především o popsání osobních zkušeností vybraného vzorku responentů v problematice volného času, než o vytvoření obecně platného tvrzení. Proto tedy ani výsledky bádání nemůžeme zobecnit, protože jsou platné jen pro vzorek respondentů, na kterém byla data získána (Švaříček, Šeďová et al., 2007). 4.3
Metody získávání dat
Pro získávání dat jsme se rozhodli použít individuální interwiew, přesněji polostrukturovaný rozhovor. Interwiew se nám zdála jako nejadekvátnější metoda sběru dat vzhledem ke stanoveným cílům. Poskytuje prostor pro navázání osobního kontaktu s respondentem a umožňuje hlubší proniknutí do jeho motivů a postojů (Chráska, 2007). Polostrukturovaný rozhovor na jednu stranu dává dostatečně velký prostor pro respondentovo vyjádření myšlenek, ale na druhou stranu je výzkumník s to korigovat směr, kterým se rozhovor ubírá. Dalším znakem je, že předem připravená struktura nemusí být striktně dodržována a tento typ rozhovoru také umožňuje pokládání doplňujícíh otázek. Rozhovory byly realizovány na konci ledna, v únoru a na počátku března, vždy s přihlédnutím na časové možnosti jednotlivých respondentů. Bylo osloveno pět jedinců vhodných pro rozhovor a všichni s interwiew k bakalářské práci souhlasili. Z časových důvodů a kvůli rozptýlení respondentů po celé České republice byly čtyři rozhovory realizovány skrze počítačový program Skype, zbývající jeden byl uskutečněn při osobním setkání s respondentem v centru Olomouce. Všechny rozhovory se odehrávaly v soukromí, v místnosti bez posluchačů. Respondenti si mohli sami stanovit datum a čas, kdy se hovor uskuteční a také bylo na nich, jaké prostředí si zvolí. Před začátkem rozhovoru byl každý jedinec srozumněn s cílem a povahou výzkumu. Respondenti byli ujištěni o anonymitě a využití získaných dat pouze pro tuto práci. S jejich souhlasem byly jednotlivé polostrukturované rozhovory zaznamenány na digitální diktafon a posléze 44
rozhovory přepsány. Osobní údaje byly zobecněny a rozhovory analyzovány. Jednotlivé rozhovory trvaly od 37 minut do jedné hodiny a patnácti minut. Rozhovor byl předem připraven a strukturován do dvou částí. První část se týkala života samotných respondentů (věk, profese, zrakové postižení, rodinné poměry, docházka do různých typů školských zařízení). Ve druhé části jsme se soustředili na trávení volného času (volný čas v dětství, nejčastější a nejoblíbenější činnosti, spokojenost se současným trávením volného času, informovanost o možnostech volnočasových aktivit). Při nejasnostech nebo velmi krátkých odpovědích byly kladeny doplňující otázky. Při interwiew byly užity následující základní otázky týkající se volného času: 1. Jak jste jako dítě trávil/a Váš volný čas? 2. Můžete popsat, jak vypadá Váš klasický den? 3. Kolik hodin máte volného času? 4. Jakým způsobem najčastěji trávíte Váš volný čas? 5. Jaké je Vaše nejoblíbenější trávení volného času? 6. S kým obvykle trávíte Váš volný čas? 7. Jaké máte koníčky? 8. Jste spokojen/a s trávením Vašeho volného času? 9. Co byste dělal/a ve volném čase, kdybyste nebyl/a ničím omezen/a? 10.Je něco, co podle Vás chybí v nabídce volnočasových aktivit? 11.Sháníte informace o možnostech, co můžete dělat ve volném čase? Ukázka rozhovoru je součástí přílohy. 4.4
Charakteritika zkoumaného souboru
Pro výběr souboru respondentů jsme si stanovili dvě kritéria, které mají respondenti splňovat. Prvním kritériem byl věk. Hledali jsme jedince se zrakovým postižením v období mladé dospělosti, kteří mají od 19 do 26 let. Druhým kritériem bylo zrakové postižení, které bylo buď vrozené, nebo získané v dětství, aby osoby byly již na handicap adaptované. Oslovili jsme tedy s žádostí o rozhovor k této bakalářské práci pět jedinců a všechny odpovědi nám přišly kladné. Respondentům byla slíbena anonymita.
45
Respondenty z řad osob se zrakovým postižením jsou: R. 1: BÁRA (žena – 23 let – studentka) Bára je dvacetitříletá žena, která studuje bakalářský program na pedagogické fakultě, obor historie v kombinaci se společenskými vědami v severních Čechách. Respondentka uvádí, že by letos měla dokončit bakalářský program a chtěla by pokračovat ve studiu. Bára říká, že sice studuje pedagogiku, ale pracovat s dětmi by moc nechtěla. Svoji budoucnost vidí v působení jako lektorka v jazykových kurzích pro dospělé nebo na vybrané univerzitě. Do školy denně dojíždí. Bára je prakticky nevidomá. Na pravé oko nevidí vůbec a na levém oku má zachovaný světlocit. Zrakové postižení má vrozené, do osmi let dokázala vnímat barvy, číst černotisk, ale pak se vada zhoršila. Respondentka uvádí, že zraková vada vznikla spálením sítnice v inkubátoru. Má vodícího psa, ale fenka už je stará a tak Bára bude mít v září nového vodícího psa. Bydlí ve městě v severních Čechách, s rodiči a se sestrou. Se sestrou jsou dvojčata, takže, dle slov Báry, mají velmi dobrý vztah už od dětství. Sestřin zdravotní stav je dobrý. Bára vypovídá, že ve svém okolí se setkává s různými reakcemi na její handicap. Reakce hodnotí spíše kladně, než záporně. Uvádí, že například její babička ji nikdy nevnímala jako člověka se zdravotním postižením. Ale také jedním dechem dodává, že občas lidi, které potkává na ulici, nejsou zrovna vůči ní taktní. Ve městě kde bydlí, přiznává Bára, má málo kamarádů, ale na druhou stranu dokázala navázat kontakty s lidmi z různých koutů republiky. V mateřské škole byla Bára integrována, stejně jako na základní škole a na osmiletém gymnáziu. Respondentka dodává, že ve výše jmenovaných školních zařízeních byla první žačkou, studentkou se zrakovým postižením.
R. 2: BONIFÁC (muž – 22 let – student, pracující) Bonifác je muž, který před nedávnem oslavil své dvacáté druhé narozeniny. Studuje na vysoké škole dva obory. Jedním oborem je pedagogika a volný čas a druhý nazval jako matematicko-informační obor. Oba obory studuje prezenčně a jak respondent vypovídá, letos by měl jeden řádně ukončit. Bonifác také pracuje. Za mzdu dělá účetnictví 46
vybraným neziskovým organizacím. Tato činnost, dle slov respondenta, je spíše přivýdělek než stálá práce. Má také neplacenou práci. Dělá dobrovolně v jedné neziskové organizaci, která se zaměřuje na organizování zážitkových kurzů. Bonifác má zrakové postižení na úrovni praktické nevidomosti, kdy zorný úhel mu lékaři naměřili kolem 23 stupňů, vizus uvádí zlomkem 1/60. Respondent vidí na jedno oko. Vada je vrozená. Bonifác říká, že zrakovou vadu má v důsledku pobytu v inkubátoru, kde byl nesprávně regulován přívod kyslíku. Respondent je z dvojčat, obě děti se narodily předčasně v sedmém měsíci těhotenství. Bonifác v současnosti bydlí sám v garzoniéře v menším městě. Byt využívá jen na přespávání, denně dojíždí do školy do krajského města, kde setrvává až do večerních hodin. O víkendech odjíždí. Z kontextu vyplývá, že respondent je rád, že bydlí sám. Do doby, než se přestěhoval, bydlel v rodinném domku s rodiči a se sestrou na maloměstě ve Zlínském kraji. Sestra má závažnější zdravotní postižení než respondent. Ve svém okolí se setkává s různými reakcemi na jeho zrakový handicap, kladnými i zápornými. Bonifác uvádí, že lidé, kteří s ním přicházejí do styku častěji, ho berou takového, jaký je. Ba dokonce se setkává s tvrzením, že žádnou zrakovou vadu nemá. V mateřské a základní škole i gymnáziu byl Bonifác v integraci. Uvádí však, že jeho rodiče měli z počátku problém najít mateřskou školu, která by ho bez problémů přijala. Vzpomíná na osobní asistentku, která mu byla v MŠ přidělena a vůbec s ním, dle jeho slov, nepracovala.
R. 3: KAREL (muž – 21 let – student) Karel je dvacetijednaletý student vysoké školy. Studuje informatiku, je v prvním ročníku. Respondent uvádí, že ho studium baví. Obor studuje prezenčně, přes týden bydlí na kolejích a na víkendy odjíždí většinou domů. Karel je jedinec s praktickou nevidomostí, tudíž, jak sám uvádí, má zachovaný světlocit. Respondent říká, že zrakovou vadu měl od narození, ale ne v takovém rozsahu jako v současné době. V průběhu života se vada zhoršila. Karel je přihlášen k trvalému pobytu ve městě do dvaceti tisíc obyvatel. Toto město leží ve Zlínském kraji. Bydlí s oběma rodiči a s mladší sestrou v rodinném domě. 47
Respondent vypovídá, že dříve bydleli ve stejném městě, ale v panelovém bytě. Karel charakterizuje nynější vztah se sestrou jako dobrý, sestra mu občas pomáhá, například jako průvodce. Dále uvádí, že v minulosti bylo období, kdy sestra musela pochopit, že Karel nemůže dělat všechny činnosti stejným způsobem jako ona. Karel říká, že se se zrakovým postižením vyrovnal. Na postoje okolí si neztěžuje, uvádí, že ho lidé podporují a většinou se najde někdo, kdo rád pomůže. Karel prošel všemi stupni škol. Navštěvoval klasickou mateřskou školu, kde byl integrován. Svou povinnou školní docházku plnil na soukromé základní škole, která se snažila o integraci, ale dle slov respondenta, to byla klasická základní škola. Karel úspěšně odmaturoval na gymnáziu na Slovensku, kam chodil do bilingvální sekce. Na základní i střední školu má dobré vzpomínky.
R. 4: RADKA (žena – 25 let – bez práce) Radce je dvacetpět let. Má středoškolské vzdělání, na obchodní akademii úspěšně složila maturitní zkoušku. V současné době je nezaměstnaná. Respondentka uvádí, že o další vzdělání by měla zájem, ale nenašla adekvátní školu. Respondentka je osoba s nevidomostí. Ve dvou letech jí byl nalezen nádor na mozku. Po první operaci přestala vidět na jedno oko. Dle Radčiných slov nádor ale přerůstal na druhou stranu mozku, proto šla v deseti letech na opraci podruhé. Dále uvádí, že se lékařský zákrok zkomplikoval a ona přišla o zrak úplně. Byl jí přerušen oční nerv. Respondentka má zrakovou vadu na úrovni plné nevidomosti. Změnu svého stavu charakterizuje tak, že se jí život změnil z obyčejného na neobyčejný. Radce pomáhá v orientaci vodící pes. Respondentka bydlí od narození ve velkoměstě, na sídlišti v okrajové části. Společně s matkou obývají dvojpokojový panelový byt. Matka se dceři plně věnuje. Radka má sourozence, ale v rozhovoru nechtěla uvádět podrobnosti. Dále vypovídá, že se ve svém okolí setkává s velkou škálou reakcí na její postižení, ale že se najde jen ve výjimečných případech někdo, kdo ji považuje za chudáka. Ještě dodává, že kvůli zrakovému postižení přišla o pár kamarádů, ale daleko více jich získala.
48
K tématu předškolního vzdělávání Radka konstatuje, že kvůli zdravotnímu stavu mateřskou školu nenavštěvovala. Jelikož do čtvrté třídy viděla na jedno oko, tak chodila na klasickou základní školu nedaleko bydliště. Mezi čtvrtým a pátým ročníkem, kdy přestala vidět úplně, byla rok bez školní docházky, aby se mohla s postižením vypořádat. Do páté třídy nastoupila na základní školu pro zrakově postižené a slabozraké žáky. Své celkové vzdělání má ukončeno maturitní zkouškou na obchodní škole.
R. 5: URŠULA (žena – 24 let - studentka) Uršula
má
dvacetčtyři
let.
V současné
době
studuje
vysokou
školu,
obor
s psychologickým zaměřením. Vystudovala konzervatoř, obor klarinet a kytara. Uršula je osoba s nevidomostí. Nevidomá je už od narození. Má diagnostikovanou retinopatii nedonošených. Respondentka je k trvalému pobytu přihlášena v malé vesnici v Olomouckém kraji. Do deseti let bydlela ve městě poblíž Olomouce v panelovám bytě. V současné době bydlí s rodiči a se dvěma sestrami v rodinném domě v centru obce. Respondentka uvádí, že se zdržuje spíše ve městě, kde studuje, kde má pronajatý byt. K rodičům se snaží jezdit pravidelně. Uršula je z trojčat. Vztah se sestrami charakterizuje jako dobrý, občas probíhají rozepře. Jedna sestra vidí celkem obstojně, nosí brýle. Druhá sestra nevidí na jedno oko a také nosí brýle. Uršula uvádí, že u svých blízkých se setkává s pochopením a tolerancí. Dle respondentčiných slov jsou v Praze lidé na ulici více ochotni a vstřícnější než v Olomouci. Uršula uvádí, že navštěvovala mateřskou školu ve dvou městech. Obě zařízení měla klasický charakter. Na základní školu chodila na ZŠ pro zrakově postižené žáky. Vzpomíná, že byla prvním žákem s nevidomostí na škole. Po úspěšném absolvování pětiletého oboru na konzervatoři a dvouleté nádstavbě tamtéž, se dostala na vysokou školu, kterou v současnosti studuje.
49
5
ANALÝZA ROZHOVORŮ
Rozhovory byly ze zvukové podoby doslovně přepsány. Z nasbíraných rozhovorů byly odstraněny nebo zobecněny osobní údaje, byla změněna jména respondentů. Pro analýzu získaných dat byla zvolena metoda otevřeného kódování. Otevřené kódování je postup, při kterém se text rozbíjí na významové jednotky. V našem případě se jednotkou nesoucí význam stala slova, věty a odstavce. Jednotkám se přidělují jména a s nově označenými fragmenty se dále pracuje. Pojmenované jednotky se také nazývají kódy. Stovky kódů se dále dle souvislosti skládají do kategorií. Je to proces, tzv. kategorizace (Švaříček, Šeďová et al., 2007). Z analýzy rozhovorů otevřeným kódováním vzniklo následujících sedm katagorií: •
individuální aktivity v dětství;
•
vázanost aktivit na čase doprovodných osob;
•
aktivity spojené s pohybem;
•
aktivity založené na haptice;
•
intelektuální aktivity;
•
touha po poznání;
•
současné sociální kontakty;
•
volný čas – informovanost, spokojenost.
5.1
Výsledky a interpretace
Pro interpretaci výsledků jsme si zvolili techniku vyložených karet, kterou charakterizují autoři Švaříček a Šeďová (2007) jako nejjednodušší nádstavbu nad otevřené kódování. Princip techniky spočívá v tom, že se kategorizovaný seznam kódů seskládá do obrazce a na základě tohoto obrazce se sestaví text. My jsme si pro prezentaci výsledků rozhovorů vybrali uspořádání do linky. Níže uvádíme jednotlivé kategorie. Pro lepší názornost uvedeme i části přepsaných rohovorů týkající se vždy jednotlivého tématu. Citace budou pro snadnější rozlišení uvedeny kurzívou. 5.1.1 Individuální aktivity v dětství Do této první kategorie byly zařazeny odpovědi respondentů, které se týkaly
50
individuálních aktivit v dětství. U všech pěti respondentů se na otázku objevovala ve výčtu alespoň jedna individuální činnost (za individuální činnost považujeme např. i jízdu na tandemovém kole, nebo na koni, kdy jedinec může prožívat pocit samostatnosti). Všichni dotazovaní jmenovali aktivity spojené s pohybem. Kromě již zmíněné jízdy na kole nebo koni se také objevovaly přeskoky přes švihadlo, točení obručí. Dva z respondentů se také zmiňují o kulturních aktivitách – čtení a hra na hudební nástroj. Oba již zmínění jedinci svorně uvádí, že jako děti také rádi trávili volný čas u počítače. R. 2: Bonifác: "Když jsem byl úplně malý, tři až čtyři roky, tak jsem si hrával hodně sám, hrával jsem si doma, protože se rodiče hodně věnovali sestře, protože potřebovala více času než já. Hrával jsem si s hračkami. … Když jsem byl dítě, tak jsem hodně času, zhruba tak od pěti let, trávil s kazeťákem, který jsem dostal na Vánoce. Naši se doslechli, že existuje nějaká knihovna pro zrakově postižené, ze které mi můžou posílat poštou namluvené knížky na kazetách. Tak já jsem od nějakých pěti let hodně četl. … potřeboval jsem ke studiu počítač a vím, že kolem těch jedenácti roků jsem trávil absolutně veškerý volný čas u počítače. Většinou jsem tam hrál hry." R. 3: Karel: "Hodně jsem ho (myšleno volný čas) trávil sám, že jsem sedl na kolo, nebo na koloběžku a jezdil jsem po okolí, nebo jsem si šel někam zakopat s balonem, nebo jsem šel i někam na hřiště. …nějak mně to ani nevadilo, to jsem si s kolem docela vystačil. … Jinak doma jsem si hrál na počítači. Měli jsme počítač, už když jsem byl malý. A pak hodně jsem dělal to, co dělají kluci, hrají si s autíčkama, vojáčkama. Ale většinou jsem si hrál hodně často sám. Málokdy jsem si hrával s rodiči. … A taky jsem hrál na klavír, do kterého jsem chodil asi deset let. …" 5.1.2 Vázanost aktivit na čase doprovodných osob V kategorii týkající se vázanosti volnočasových aktivit respondentů na čas doprovodných osob nebo průvodců, byla zmíněna skutečnost, že respondenti zohledňují časovou vytíženost doprovodných osob. Z výše uvedeného vyplývá, že je pro respondenty důležité zkoordinovat svůj volný čas a čas osob, které se na aktivitě podílí. Tři respondenti se shodují na tom, že jsou pro ně doprovodné osoby velmi důležité a uvádí, že by bez nich nemohli dělat řadu činností. 51
Respondenti mluví o doprovodech při sportu, při výtvarných aktivitách a při cestování. Karel také rozebírá ovlivňování vlastního trávení volného času jinou osobou, ale v trochu jiném kontextu než uvádíme výše. Bonifác se o doprovodných osobách nezmiňuje vůbec. Absenci tohoto jevu připisujeme samostatnosti jedince a nevykonávání aktivit, při kterých je potřebné mít doprovodnou osobu. Většinou figurují jako doprovodné osoby členové rodiny, nebo osoby blízké, jen Bára uvedla, že měla na lyžování trasérku. R. 1: Bára: "Na tyto aktivity (myšleno sportovní) potřebujete mít někoho k sobě. Bez toho to hold prostě nejde. Tak, pokud má někdo čas, tak je to dobré a záleží to vlastně i na člověku, který má čas. … Na kolo chodím s mamkou, na in-line brusle taky … Na sjezdovky jsem měla trasérku. Na běžky chodím s mamkou, s taťkou, se sestrou." R. 3: Karel: "Nejradši jsem s přítelkyní, to je jiné odpočinutí. Jsme spolu jen o víkendech, vzhledem k tomu, kde studujeme a jak bydlíme. … Ale většinou jsou to ty víkendy a potom prázdniny, kdy jsme společně a něco podnikáme." R. 4: Radka: "Jsem závislá na mamčiném čase. … Sport bych ráda dělala, ale všechno se koná většinou daleko, většinou v centru a tomu já se, pokud možno, vyhýbám. Za prvé bych musela mít někoho, kdo by tam se mnou jezdil, mám obecně problém s doprovodem. … Je to stále o jednom a tom samém: doprovody. To je u všech mých činností…" R. 5: Uršula: "Jezdím na kole, dělám turistiku, chtěla bych se naučit tancovat standartní latinsko-americké tance. V podstatě se dá dělat všechno. Když je dobrý parťák, tak naprosto cokoliv." 5.1.3 Aktivity spojené s pohybem Všichni respondenti v interwiew uvedli alespoň jednu aktivitu spojenou s pohybem. Zazněly různé sporty, ať už klasické (např. lyžování, jízda na koni), nebo speciálně upravené pro uživatele se zrakovým postižením (jízda na tandemovém kole, Showdown, footsal pro nevidomé). Respondenti se také zmiňovali o nesportovních aktivitách, příkladem uveďme procházku se psem nebo houbaření. Do této kategorie jsme také zahrnuli pohybové aktivity z dětství. V době pořizování interwiew dělali dva respondenti sport pravidelně každý týden, dva sportovali nepravidelně a další respondent se ke sportu stále odhodlává. V období 52
dětství respondenti také udržovali tělesnou aktivitu. Objevovaly se odpovědi jako jízda na kole, hry s míčem, hry s ostatními dětmi, procházky. Uršula hrála v dětství Showdown. Ve výčtu současných aktivit se nejvíce objevuje pěší turstika nebo procházky a jízda na kole. R. 1: Bára: dětství - "Tak já jsem jako dítě hodně sportovala, s našimi jsme chodili různě ven a tak." Současnost - "…sport, procházky se psem, prostě někam vypadnout do přírody a tam si užívat. … Sport: lyže – sjezdovky, běžky, v létě to jsou in-line brusle, kolo, jízda na koni. … Ráda sportuji, houbaření mám taky ráda." R. 2: Bonifác: současnost - "Ze sportu, to chodívám pravidelně do sauny, jednou týdně, jestli se to dá nazvat sportem. Dřív jsem hrával šachy, chodíval na plavání, dokonce jsem i jednu dobu běhal, ale teď nedělám nic. Hrál jsme jednu dobu i footsal pro zrakově postižené – asi rok. A ještě uvažuji o tom, že bych se věnoval lezení na skály a tak." R. 3: Karel: dětství – "V té době jsem docela dobře viděl, tak jsem hodně byl venku. Hodně jsem ho (volný čas) trávil sám, že jsem sedl na kolo, nebo na koloběžku a jezdil po okolí, nebo jsme si šel někam zakopat s balonem, nebo jsem šel někam na hřiště." Současnost - "Pak dva dny v týdnu po škole mám trénink footsalu,… …když je pěkně, rád si vyjedu někam na kole. … Sport mě hodně baví, do teď jsem ho moc neprovozoval, takže footsal mi byl nabídnutý a je super." R. 4: Radka: dětství - "Jako malá jsem si hrála na písku, venku jsme hávali různé hry – Cukr, káva, limonáda, Honzo, vstávej!, skákali jsme přes gumu, dále jsem ráda točila obručí, nebo skákala přes švihadlo. Pak později jsem i jezdila na kole." Současnost - "...když je venku hezky, jdu se svým psem na procházku,… Ještě ve volném čase, když máme obě náladu (vztahuje se na respondentku a její fenu), tak s ní trénuji poslušnost a nebo si hrajeme, blbneme a tancujeme. Je to tak zvaný dog dance. … Ne, nedělám nic. Sport bych ráda dělala, ale všechno se koná většinou daleko, většinou v centru a já se, pokud možno, centru vyhýbám."
53
R. 5: Uršula: dětství - "Většinou jsme jezdili s tátou o víkendech na tandemu. … A jezdívali jsme k babičce na venkov, tam jsme běhali po venku a hráli různé hry s balonem. Chodili jsme na procházky. Hrávala jsem Showdown." Současnost - "Jezdím na kole, dělám turistiku, chtěla bych se naučit tancovat standartní latinsko-americké tance." 5.1.4 Aktivity založené na haptice Do této kategorie jsme zahrnuli všechny aktivity a činnosti, při kterých je ve větší míře používán hmat. Patří sem kromě výtvarné činnosti, také práce na zahrádce, příprava jídel, domácí práce, hry se zvířaty. Respondenti jsou velmi činorodá skupina. Čtyři respondenti uvedli, že vaří jídlo, nebo se alespoň podílejí na přípravě. Tři respondenti mají odpor k výtvarné činnosti, ale oproti tomu dvě respondentky pravidelně umělecky tvoří. Radka dělá výrobky z korálků a Bára maluje klasicky nebo horkým voskem, vyrábí také obrazy z korálků. Bonifác velmi rád vaří a peče, Bára s Uršulou připravují jednodušší jídla, Radka pomáhá s přípravou a Karel se vaření vůbec nevěnuje. Tři respondenti mají z dětství zkušenosti s výrobou keramiky, Radce vydržel tento typ činnosti do současnosti. Bnifác v dětství hodně tvořil stavby ze všech možných materiálů typu hráze nebo bunkry. Všichni respondenti se aktivně věnují nějaké činnosti založené na haptice. R: 1: Bára: dětství - "…jsem někdy chodila do keramického kroužku." Současnost - "…ráda kreslím, ať už normálně, nebo jsem nedávno objevila metodu kreslení horkým voskem, takže pak z toho vzniknou abstraktní obrázky. S babičkou tvořím zase z korálků obrazy. Toto už dělám asi 15 let. Loni jsem měla výstavu. … Kytičky jsou mi blízké, takže ano, zahrádka určitě. Příprava pokrmů taky, člověk se musí někdy najíst. Občas něco upeču, když se mi chce. Nejraději peču buchty, ale zvládnu rizoto, nebo těstoviny s nějakou omáčkou, nebo maso na zelenině. … Občas taťkovi doma s něčím pomůžu. ... A také si doma hodně hraji s kočkami." R. 2: Bonifác: dětství - "Vím, že jsem si hrával s hračkami. Vím, že to byl nějaký model zoologické zahrady ... Taky si vzpomínám, že docela dost volného času jsme se sousedy stavěli hráze a přehrady. A vím, že jsme chovali šneky ... Taky jsme hodně stavěli bunkry na 54
stromech … …když jsem byl malý, tak existovala nějaká celorepubliková soutěž pro zrakově postižené a moji rodiče měli ideu, že já bych se měl něčeho takového účastnit. A tak jsem se toho musel účastnit asi devět let v kuse. A pak jsem maloval nějakou klapku, která byla někde vydražená. Já už si tu činnost moc nepamatuji, ale vím, že to bylo hrozné." Současnost - "To vaření a pečení mě opravdu baví, je takové uklidňující … Já jsem manuálně nezručný. Zahradničení by mě docela asi bavilo, ovšem ale kutilství a manuální práce to ne. Vrchol tady tohoto pro mě bylo, když jsem si na nástěnku, takový ten polotovar, který jsem si koupil v obchodě, dal dva hřebíčky a přibil jsem si to na zeď. A ještě, když jsem si na zadní stranu záchodu přilepil portrét Miloše Zemana. To byl můj vrchol. Když něco manuálně, tak leda tak to vaření. … Výtvarné umění a já, je na tom hodně špatně. … Takže výtvarné umění vůbec, ani se o to nezajímám." R. 3: Karel: dětství - "Dělal jsem něco, co bylo v rámci základní školy, což byla nějaká keramika ..." Současnost - "Vařit jsem se kdysi chtěl naučit, ale nebyl na to čas … Výtvarce jsem se nikdy moc nevěnoval." R. 4: Radka: dětství - "Jako malá jsem si hrála na písku … S přípravou pokrmů pomáhám od mala. … S keramikou jsme začala na 2. stupni ZŠ, pak jsme se jí věnovala i na SŠ ... Současnost - "Vždycky mě bavilo krájet salám, loupat vajíčka, strouhat sýr a pod. ... Na DDM jsou i volnočasové kativity, jako ja např. keramická sobota, která je jednou měsíčně, takže chodím tam. Na kruhu netočím, ale z hlíny tvaruji. Dělám sošky zvířat, mísy atd.… Ráda bych dělala stáčené svíčky. …jdeme s mamkou připravovat nějaké korálkové kombinace, protože budu navlékat korálky. … Mě by bavilo třeba batikovat, nebo odlévat svíčky. No, není s kým a není kde." R. 5: Uršula: "Uklízím. Občas proběhne nějaká práce na zahrádce – spíš to beru jako povinnost. Ale jako že bych malovala nebo něco vytvářela, tak to ne, tak to jsem antitalent. Občas uvařím těstoviny. … Výtvarné umění nic." 5.1.5 Intelektuální aktivity Do páté kategorie byly zařazeny všechny z rozhovoru popsané aktivity, které bychom 55
charakterizovali jako klidné aktivity, při kterých je zapojován mozek. Kategorie se týká četby, získávání zpráv z okolí, kulturních akcí, křížovek a rébusů atd. Čtyři respondenti uvedli, že velmi rádi čtou, Bonifác je schopen přečíst deset titulů za týden, Radka nečte vůbec, protože není sběhlá ve čtení Braillova písma. Všichni respondenti pracují s počítačem a čtyři respondenti u něj tráví alespoň nějaký volný čas (sledování filmů, seriálů, chatování s lidmi, hry). Bonifác s Karlem se zajímají o výpočetní techniku více, sledují moderní trendy. Třikrát se v rozhovorech obejvovala zmínka o oblibě focení. Všichni repondenti také zmínili kanály se získáváním nejnovějších informací. Radka zprávy nemá ráda, přijdou jí drastické, Uršula si ráda poslechne rozhovory se zajímavými lidmi v rádiu. Bára, Bonifác a Karel mají potřebu být v obraze a vědět, co se kolem nich děje. Bára s Bonifácem občas sáhnou po SUDOKU a Radka luští křížovky s mamkou. Byly také zmíněny jazyky a literární tvorba, zájem o astronomii, hudební a kulturní aktivity. R. 1: Bára: současnost "Čtu ráda nějakou beletrii nebo hystorické romány, je to různé. … Ještě mě sestra učila fotit automatickýcm foťákem. … Ještě mezi koníčky by se daly počítat francouzština, němčina. S hudbou jsem nebyla úspěšná. Sice jsem se rok učila hrát na klavír, dva roky jsem chodila na flétnu, pět let jsem chodila do sboru, ale nebylo to k ničemu. …Čtu ráda, na zprávy se také podívám, kde je něco nového. Křížovky neluštím, Dřív jsme se pokoušela o SUDOKU, doma mám upravené pro nevidomé. … Do politiky se nezapojuji,… Filmy, když jsou zajímavé, tak se koukám. Mám ráda francouzské filmy, ve kterých hraje Louis do Funès a tak." R. 2: Bonifác: dětství -"Naši se doslechli, že existuje nějaká knihovna pro zrakově postižené, ze které mi můžou posílat poštou namluvené knížky na kazetách. Tak já jsem od nějakých pěti let hodně četl. …potřeboval jsem ke studiu počítač a vím, že kolem těch jedenácti roků jsem trávil absolutně veškerý volný čas u počítače. Většinou jsem tam hrál hry." Současnost - "…ráno většinou čtu noviny nebo poslouchám zprávy na Českém rozhlase, pak si pročtu e-maily … Dlouhodobě se zajímám o výpočetní techniku, takže sleduji trendy. Docela jsem fanda do astronomie, ale to hodně okrajově. Docela mě baví focení. … S kamarádkou chodíváme občas do divadla, nebo na nějaký koncert, i když teď teď už ne. … Zprávy sleduji hodně, denní tisk pravidelně,… Křížovky moc ne, ale docela mě baví 56
SUDOKU… Deskovky vůbec. … Sleduji Peklo na talíři, dívám se na různé kulinářské pořady. … Občas se dívám na Hyde Park na ČT 24, ten je docela dobrý. A občas si pustím nějaký film, ale moc často ne. Já jsem na ty filmy hodně náročný. … V tom, co je nabízené nějakými institucemi, mně chybí nějaké debatérství. Nebo třeba kdyby byl matematický kroužek … Takové profilované věci." R. 3: Karel: dětství - "A taky jsem hrál na klavír, do kterého jsem chodil asi deset let a pak jsem chodil do šachového kroužku dva, tři roky určitě." Současnost - "V prvním semestru jsem chodil na nějaké přednášky, co se nekonaly v rámci školy – různé besedy s lidmi. … Buď jej (volný čas) trávím tím, že dělám něco na počítači, co není v rámci školy, ale co mě zajímá. Takže se učím něco nového nebo programuji. Pak se snažím hodně číst. … Fotografování moc nedělám, zpěv jen s kamarády, v hudbě ještě klavír. … Čtu rád, a zprávy mám ještě radši. Jsem rád v obraze. Jsou to zprávy jak všeobecné, tak odebírám spoustu věcí, které se točí kolem digitálních technologií. Tam jsem taky rád v obraze. … Do politiky jsem se nikdy moc netlačil. … No, když byl čas, hlavně počítačové hry jsem hrával, samozřejmě. Bohužel ty šachy jsou v plánu, musím to nějak pořešit. …koukám na nějaké seriály, ale nepravidelně. … tak jsem tady nepřišel na žádný šachový kroužek. … Ale co nesleduji, co mě malinko mrzí, jsou kina, divadla, to málo." R. 4: Radka: současnost - "Sednu k počítači, literárně tvořím. Odpoledne trávím posloucháním Country Rádia, psaním si s lidmi na počítači. … Zpěv – poslední dobou jsem odvážná a zpívám kudy chodím, ale že bych zpívala v nějakém kroužku, tak to ne. Zpívám si. Také ráda fotím. … Zprávy sleduju tehdy, když má mamka zapnutou televizi, a to ještě nerada. Křížovky občas luštíme s mamkou. Četba – vzhledem k tomu, že jsem s Braillem začala později, neuměla jsem ho od začátku, tak do dneška neumím číst plynule. Tak nečtu. … Nevím jestli jsem někde členem, ale účastnila jsem se několika akcí od Okamžiku, na pár besedách jsem byla. … Na počítači hraji textovky, začala jsem být závislá na prší a taky hraju kostky. … Většinou se dívám na soutěžní pořady na televizi, ale nějaký ten seriál zkouknu také." R. 5: Uršula: dětství - " Pak jsme na ZŠ, kde jsem byla na internátě, chodili na různé akce: koncerty, do jeskyní."
57
Současnost - "Buď čtu knížku, nebo si pustím nějakou zajímavou hudbu – ať už z klasiky, nebo z muzikálu, nebo z popu, nebo třeba folk a Nohavicu. Neposlouchám jen hudbu, ale i rádio, třeba, když tam jsou nějaké zajímavé rozhovory. … Výtvarné umění nic, fotografování tím, že nevidím, tak nejde. A zpěv? Občas tím lezu na nervy třeba doma. Baví mě to. … Četba mě baví, občas, když narazím na nějakou zajímavou knížku, tak si ji ráda přečtu. Většinou nějaké psychologické romány mě baví, nebo třeba něco z duchovní literatury, to mě taky baví." 5.1.6 Touha po poznání Touha po poznání je kategorie, která zastřešuje jednak touhu po cestování, ale také sledování dění u nás i ve světě, četbu, zhlednutí odborných debat a pořadů. Tři respondenti uvedli, že kdyby nebyli ničím omezeni, tak by cestovali. Bonifác uvedl, že jej láká cesta na východ Evropy, nebo by se rád potkal s "primitivními" národy. Bára by cestovala po Evropě, lákají ji i exotické ostrovy a Japonsko. Uršula by se zase chtěla podívat do Afriky, kde by mohla pomáhat lidem. Bonifác kromě cestování zmínil, že, kdyby nebyl ničím omezen, tak by přečetl všechny knihy světa, nějaké by napsal. Sledování dění kolem sebe bylo již popsáno v kapitole předchozí. Bonifác a Uršula sledují, popřípadě poslouchají různé odborné debaty a Bonifác sleduje i odborné seriály. Karel volil odpoveď na otázku, co by dělal, kdyby nebyl ničím omezen, takovou, že by se věnoval víc přítelkyni a že by společně někam jeli. Karel se také zmiňuje, že by chtěl napsat nějaký program, který by sloužil veřejnosti. R. 1: Bára: "…na zprávy se taky podívám, kde je ve světě co nového. … Cestovala bych! Všude možně! Po Evropě je tolik zajímavých míst, i mimo Evropu, cestovala bych, co by to šlo. … Samozřejmě bych procestovala Francii, co by to šlo. A pak tu jsou různé tropické ostrovy, ty jsou velmi zajímavé. Myslím, že zajímavý je i Island nebo obecně sever Evropy, dále mě zajímá Itálie, Řecko, každé má svoje. Popřípadě i Japonsko je zajímavá země, ale tam se s nimi člověk nedomluví." R. 2: Bonifác: "Zprávy sleduji hodně, denní tisk pravidelně, každý den čtu “Lidovky”, jednou týdně čtu Respekt, pak populárně-naučné časopisy, např. 100+1, National Geographic. … Sleduji Peklo na talíři, to je taková kuchařská věc, kdy Roman Vaněk dělá rozbory různých potravin. … Občas se dívám na Hyde Park na ČT 24, ten je docela dobrý. … 58
V první řadě bych si koupil lístek na Transsibiřskou magistrálu a celou bych si ji projel tak, že bych vystoupil na každé zastávce, tam se prošel a pobavil bych se s lidma, co tam žijí. Pak bych byl velmi dlouho třeba na Ukrajině nebo klidně v tom Rusku, tyto destinace mě lákají a je to pro mě něco tajemného poznávat ty lidi. Já jsem dneska četl zajímavý článek o afghánských Kirgízích, kteří žijí někde úplně na východě Afghánistánu. … Prostě tam žijí takovým tím kočovným způsobem života. … Mě by to velmi lákalo se tam podívat. Mezi takové ty "primitivní" společnosti. Přijde mi, že nám můžou hodně nabídnout. … A pak bych přečetl všechny knížky na světě, kdybych nebyl limitovaný časem. A nějaké bych i napsal. R. 3: Karel: "Čtu rád, a zprávy mám ještě radši. Každý večer, nebo každý druhý večer, si otevírám nějaké články, hodně rád vím, co se děje okolo ve světě. Jsem rád v obraze. Jsou to zprávy jak všeobecné, tak odebírám spoustu věcí, které se točí kolem digitálních technologií. Tam jsem taky rád v obraze. … Asi bych jel někam s přítelkyní … Asi bych chtěl napsat nějaký program nebo nějakou činnost, která by někomu k něčemu byla, což se mi povedlo tak z půlky." R. 5: Uršula: "…chtěla bych se podívat do zemí jako je Afrika, kde jsou chudí lidí a potřebují pomoc." 5.1.7 Současné sociální kontakty V této kategorii se dozvídáme, jaké sociální vztahy respondenti udržují. Všichni repondenti uvedli alespoň jeden kontakt se společností. Třikrát je zmíněno udržování kontaktů v rodině, Bára jezdí s prarodiči na dovolenou a s rodiči a se sestrou sportuje. Karel se setkává s rodinou, když mu to časová vytíženost dovolí. Radka tráví většinu svého volného času s matkou. Všech pět respondentů spolupracuje s neziskovými organizacemi - Bára je členkou jazykové organizace, Bonifác, Karel a Uršula jsou členy občanských sdružení a Radka jezdí na rekondiční pobyty se psem. Bára s povzdechem dodala, že má spíše kamarády po republice, než v místě bydliště. Uvedla, že ji trápí anonymita ve škole. Bonifác se poměrně často setkává s jednu dobrou kamarádku, se kterou chodí na kulturní akce, nebo pracuje v neziskové organizaci. Jeho neoblíbenějším trávením volného času je povídání a zpívání s přáteli v pohostinství. Karel konstatuje, že občas zajde na pivo se spolužáky ze střední a vysoké školy. Stejně jako Bonifác, také jednou za čas chodí zpívat 59
do pohostinství. Karel jako jediný uvedl, že má partnerku. Uršula již dlouho jezdí na různé víkendové akce a tábory, kde se potkává s kamarády. R. 1: Bára: " Mám jednoho kamaráda, s tím se chodíme procházet, třeba 15 km a tak … Ale já tady (myšleno ve městě, kde respondentka žije) nemám moc kamarádů. Spíš po republice, ale to se nedá říci, že bych s nimi trávila nějaký svůj volný čas. Spíš, že se sejdeme na nějaké akci, tak tam jsme spolu, ale to není, že bychom se sešli třeba ob den. … S babičkou zase tvoříme z korálků obrazy. … Na kolo chodím s mamkou, na in-line brusle taky, procházky – buď chodím sama, nebo když sestra měla ještě svou fenku, tak taky chodila s námi. Na sjezdovky jsem měla trasérku. Na běžky chodím s mamkou, s taťkou, se sestrou. … Jsem členkou organizace Francaise. Loni jsem byla členem jednoho občanského sdružení … Setkávání rodiny a kamarádů ano, ale návštěvy barů, diskoték a hospod, tak to ne. … Když jsem s babičkou a s dědou v létě na dovolené, tak hrajeme karty, třeba Žolíky. … (Kdyby nebyla ničím omezena) Samozřejmě i k tomu, aby si člověk našel i nějaké přátele. Takto, když chodíte do školy, tak tam máte nějaký kolektiv lidí a vzhledem k tomu, že my jsme kombinace oborů, tak je to tam celkem anonymní. Potkáváte se s někým na přednáškách, ale každý si jde za svým a nic moc z toho." R. 2: Bonifác: "Asi povídání si s kamarády a přáteli. A když se u toho ještě něco děje, třeba to zpívání k tomu, to je u mě asi to neoblíbenější. …nebo s jednou kamarádkou, kdy chodíváme občas do divadla, nebo na nějaký koncert … Hodně času věnujeme pracovním věcem typu kurs nebo nějaké projekty a tak. … Dělám dobrovolníka v neziskovce, která pořádá různé zážitkové kurzy, zážitkové akce. Pracujeme i s integrovanými skupinami. Jedou s námi lidi, kteří mají zrakové postižení – to má u nás hodně lidí, a lidi, kteří zrakové postižení nemají. …Moc nejsem orientovaný jako člověk na lidi. Jsem s lidma rád a snažím se s tím něco dělat, ale moc mi to nejde. Moc neumím se neformálně bavit. R. 3: Karel: "A bavíme-li se o víkendech, tak to jsem hodně s přítelkyní, na tu vlastně padá většina víkendů, protože spolu nejsme přes týden. A potom tak různě – zajdu za někým, koho jsem dlouho neviděl … Nejradši jsem s přítelkyní, to je jiné odpočinutí. … S přítelkyní, s kamarády ze střední školy a pak z výšky. …zpěv jen s kamarády v hospodě. … Jsem členem jednoho občanského sdružení. … S rodinou se setkávám, když mi vyjde čas. Ve městě, kde studuji občas s kamarády zajdu na pivo, doma chodím někam s kamarády ze střední, docela pravidelně." 60
R. 4: Radka: "…psaní si s lidmi na počítači. … Jsem závislá na mamčiném čase. … Volný čas trávím s mamkou a se psem. … účastnila jsem se několika akcí od Okamžiku. Jezdím na rekondiční pobyty od společnosti, která cvičí asistenční a vodící psy. … Když si dávám s někým sraz, tak se domluvíme, že si půjdeme někam sednout." R. 5: Uršula: "A večer, když je volný čas, tak jsme si šli sednout do čajovny, nebo šli do divadla … A když jsem byla starší, jezdívali jsme na víkendovky, tábory se sdružením, se kterými spolupracuji ještě dneska. … Setkávání s kamarády na nějakých akcích. … Když je dobrý parťák, dá se dělat všechno. 5.1.8 Volný čas – informovanost, spokojenost V poslední kategorii byla zjištěna spokojenost s trávením volného času u všech respondentů, jen Karel dodává, že by chtěl stíhat ve volném čase více činností. U dvou respondentů se objevil názor, že nemají dostatek volného času. (Bára nestíhá to, co by chtěla a Bonifác tuto skutečnost konstatoval bez rozvedení odpovědi). Při udílení známky atraktivitě činností ve volném čase se objevila čtyřikrát jednička. Bára a Bonifác se shodli v celkové atraktivitě na jedničce, ale jednu z činností by hodnotili hůře. Karel by oznámkoval práci na počítači dvojkou, nebo dva mínus. Při otázce zda něco chybí v nabídce volnočasových aktivit, bylo zjištěno, že by Bonifác uvítal odborně profilovaný kroužek. Karel stále nenachází šachový kroužek a Radce chybí v nabídce kroužek s jednou speciální výtvarnou technikou, kterou by chtěla vyzkoušet. U otázky týkající se získávání informací o možnostech trávení volného se čtyři jedinci shodli na získávání skrze internet a Bonifác se řídí zkušenostmi lidí, ať už v mluvené nebo psané podobě. Bára a Karel se vyjádřili i k nabídce programu na volný čas TyfloCenter, ale oba se shodli, že pro ně akce nejsou atraktivní. Všichni respondenti uvedli, že informací o možnostech volnočasových aktivit je dostatek, tři respondenti si myslí, že je informací až nadbytek a Radka by uvítala ještě více informací. R. 1: Bára: "Na to, abych stihla všechno, co bych stíhat chtěla, nikoliv
(dostatek
volného času). Ale od toho jsou prázdniny. … Já dělám to, co mě baví. Tak bych dala jedničku. Jo, třeba neběhám úplně ráda, tak to bych dala dvojku nebo trojku, ale jinak mě to baví. … Já myslím, že jsem spokojená (spokojenost s vlastním volným časem). Jaký si ho člověk udělá, takový ho má. Ale pak si nemůže stěžovat. … Já si myslím, že ani ne (Je něco, 61
co podle Vás chybí v nabídce volnočasových aktivit?). … Ano, přes internet, je to taková nejjednodušší cesta (získávání informací). Někdy si je vyhledám, někdy mi chodí pozvánky. Přes organizace pro nevidomé si občas taky vyhledávám, ale u nás je TyfloCentrum zaměřeno na vyšší věkovou kategorii. … Já myslím, že ano, ale na tom internetu to člověku trvá déle, než něco najde, co chce. Ty informace jsou hodně zavádějící." R. 2: Bonifác: "Myslím si, že ne (dostatek volného času). To je hodně subjektivní. A že se v tom cítím docela dobře. V zásadě si nestěžuji. … Jedničku samozřejmě! To je bez debat! Kdybych měl hodnotit atraktivitu těch věcí, které dělám ve volném čase, nebo které dělám obecně, tak bych tomu dal asi jedničku. S tím co dělám, teda občas až na studium, jsem hodně spokojený. Dělám věci, které dělat chci, a ve ve kterých se cítím dobře. … Když to sečtu, tak ve výsledku jsem spokojený (spokojenost s volným časem). Kdybych nebyl spokojený, tak bych ho asi trávil jinak. … (Je něco, co podle Vás chybí v nabídce volnočasových aktivit?) Myslím, že ano. V tom, co je nabízené nějakými institucemi, mně chybí nějaké debatérství. Takové ty profilové věci. Mě dneska přijde, že je hodně věcí orientované na sport a na takové ty fyzické výkony. Chybí mi něco v myšlenkové sféře. … (Sháníte informace o aktivitách?) To moc ne, já jsem docela konzervativní. Já se k informacím dostanu tak, že někdo něco řekne, nebo teba v těch novinách a časopisech, které čtu. A když si něco přečtu, tak jsem velmi nervózní a zvědavý a musím to zjistit. Tak tímto způsobem jsem schopný se o tom dozvědět, co to je. … (Dostatek informací?) Já bych to spíš formuloval tak, že informací, které jsou kolem mě, je až nadbytek. Spíš je problém v tom, že v dnešní době internetu je informací přehršel." R. 4: Karel: "Já si myslím, že ano (dostatek volného času). Protože když mám pocit, že ho nemám dostatek, tak si ho na úkor něčeho stejně udělám. Kdyby ho bylo víc, tak bych se mohl věnovat různým svým projektům … Řekl bych, že tak dva, dva mínus. Myslím si, že mě to naplňuje, a v budoucnosti mi to k něčemu fakt i bude. Jsem schopný si u toho odpočinout… Jsem spokojen jako různě. Ne že bych byl nespokojený, ale cítím, že bych toho mohl stihnout více. Takže úplně spokojený nejsem, ale na druhou stranu nevím, co ubrat, protože všechno dělám rád. … Vzhledem k tomu, že mi moc času na další aktivity nezbývá, tak jsem nepřišel na žádný šachový kroužek ve městě, kde studuji. … Dělám to, že sleduji nějaké stránky, nebo informační kanály, kde různé organizace vypisují, že se bude něco dít. … (Dostatek informací?) Já si myslí, že ano. Kór v době, kdy je každý člověk na Facebooku. 62
Občas sleduji třeba zprávy od SONSu, které chodí do různých konferencí, ale nikdy jsem neměl potřebu se tady těch akcí účastnit. To jsou většinou lidi, kteří jsou v jiné věkové kategorii, než jsem já. A je možné, že mi něco uteče někde, protože to nesleduji až tak dobře. Jinak, co mě zajímá, tak si to ohlídám. R. 3: Radka: "Rozhodně! (dostatek volného času) … Já rozhodně na jedničku! … (Spokojenost?) Ano, ale kdyby byla možnost dělat více těch výtvarných aktivit, tak bych byla radši. … Existuje jedna technika, ale nevím, jak se jmenuje (Je něco, co podle Vás chybí v nabídce volnočasových aktivit?). … (Sháníte informace o aktivitách?) Občas se kouknu na internet, kde se koná jaký festival. Ale tím, že se tam nemám jak dostat a s kým tam být, tak si toho moc nezjišťuji. … (Dostatek informací?) To si myslím, že ano. Že je jich dostatek, ale kdyby bylo víc, tak by se člověk nezlobil. Aspoň by bylo z čeho vybírat." R. 5: Uršula: "Ano, já si neztěžuji (dostatek času). … No, jedničku. S hudbou můžu relaxovat a přijít na jiné myšlenky. … Jsem spokojená s tím, co mám a co můžu dělat. … (Je něco, co podle Vás chybí v nabídce volnočasových aktivit?) Tak jsem o tom nikdy nepřemýšlela, možná by se něco našlo. Já jsem spokojená. V podstatě se dá dělat všechno. Když je dobrý parťák tak naprosto cokoliv. … (Sháníte informace o aktivitách?) Ano na internetu, když se koná nějaká akce, nebo na Facebooku, tam chodí pozvánky na události. Třeba kamarádi něco posílají. … Přes Facebook, to jsou základní údaje, takže se musím dopátrat víc. Jo, když chci, tak si ty informace zjistím."
63
DISKUSE V empirické části této bakalářské práce jsme zjišťovali, jak tráví svůj volný čas osoby se zrakovým postižením. Metodou polostruktrukturovaného rozhovoru jsme se snažili získat dostatek informací o volném čase a následným analyzováním pomocí otevřeného kódování jsme zjistili několi skutečností. Nenalezli jsme žádné markantní shody u celého souboru respondentů v typologii oblíbených volnočasových aktivit. Dotazovaní jedinci uvedli celou řadu zálib, koníčků a aktivit, kterým věnují svůj volný čas. Náplň volného času jsme vyhodnotili jako vysoce individuální záležitost. Někteří respondenti velmi rádi vyhledávají například výtvarné aktivity, jiní k těmto činnostem mají chladný až odměřený vztah. Troufáme si tvrdit, že aktivity ve volném čase jsou individuální, stejně jako u intaktní populace. Tudíž se nedá vyzdvihnout jedna typická aktivita pro jedince z tohoto výzkumného souboru, která by byla natolik odlišná nebo rozdílná od aktivit majoritní společnosti. Byly zjištěny i velké rozdíly v přístupu k volnému času. Někdo se snaží efektivně využívat čas po celý den, tedy i výše zmíněný volný čas. Jiný má tolik volného času, že už nerozlišuje rozdíly mezi ním a povinnostmi. Trávení volného času osob se zrakovým postižením záleží, stejně jako u každe druhé osoby, na mnoha faktorech. V těchto souvislostech bychom rádi zmínili vytíženost jedince. Zde jistě platí nepřímá úměrnost – čím více času jedinci zabere škola a příprava do ní, tím méně má času pro sebe. Ale i když respondenti uvedli, že jsou značně vytíženi, vždycky si nějaký čas na sebe během dne udělají. Dalším výrazným aspektem, který ovlivňuje volnočasové aktivity u osob se zrakovým postižením ve výzkumném souboru, je čas lidí v okolí. Pokud jedinec potřebuje průvodce, kterého většinou dělají lidé z nejbližšího okolí, je logické, že bere v úvahu jejich časové možnosti. Dalším aspektem, který uvádí Šerák (2009) je pohlaví. Tentýž autor (2009), dle Červenky (2004) uvádí, že ženy se více věnují rodině, domácnosti a mají rády více kulturní a společenské akce a muži zase preferují individuální aktivity nebo kolektivní sporty. Autor připouští, že se mohou objevovat i výjimky. Autoři této bakalářské práce se přiklánějí k existenci výjimek. Při analýze a interpretaci jsme nenarazili na nápadné rozdíly mezi muži a ženami v této věkové skupině. Jeden
64
z responedentů rád vaří (což by měla být, dle Šeráka, 2009, ženská práce) a další respondentka hrála showdown (kolektivní hru, která by měla být pro jedince mužského pohlaví, alespoň podle Šeráka, 2009). Problematiku kolem rozdílů mezi jednotlivými pohlavími bychom shrnuli asi tak, že ve volnočasových aktivitách u výzkumného souboru až tak velkou roli pohlaví nehraje. Respondenti také uváděli velmi rozličné aktivity v dětství. Ve výčtu se objevoval jak zájem o výtvarnou tvorbu, tak i o hudbu, samozřejmě aktivity spojené s pohybem – sporty, procházky, hry s míčem atd. Na trávení volného času respondentů v dětství mělo vliv několik faktorů. Rodina ovlivňovala postoje svých dětí k jednotlivým typům činností a směřovala jej k určitému typu činnosti. Dalšími faktory určující volný čas respondentů v dětském věku byl jejich zdravotní stav, škola a samozřejmě i pohlaví. Respondenti se jako děti věnovali četbě, pohybu, počítačům, výtvarným činnostem… Informovanost o nabízených volnočasových aktivitách byla dobrá, většinou se informace dostávali k respondentům skrze internet nebo zkušenosti druhých lidí. Také všichni svorně uvádí, že informací je dostatek. Respondenti byli spokojeni s trávením svého volného času. Jak jsme již na začátku uvedli, pojetí volného času záleží na jedinci a jeho zálibách. Volný čas je takový prostor, ve kterém si můžeme činnosti svobodně zvolit. Největším překvapením pro autory bakalářské práce bylo, že se poměrně často u zkoumaného vzorku osob objevuje záliba ve focení. Tuto skutečnost ve výčtu volnočasových aktivit osob se zrakovým postižením jsme nikde nenašli. Stejně překvapující bylo, když se respondenti málo zmiňovali o aktivitách připravených primárně pro skupinu osob se zrakovým postižením od TyfloCenter. Jak uvedli dva respondenti, tyto aktivity jsou pro jejich věkovou kategorii málo atraktivní. Závěrem bychom chtěli dodat, že z empirické části této bakalářské práce vyplývá, že respondenti velmi zřídka využívají aktivit primárně určené pro osoby se zrakovým postižením. Respondenti si většinou dokáží přizpůsobit aktivitu pro majoritní společnost tak, aby byla pro ně přístupná. Jsme si vědomi toho, že vzorek respondentů má nereprezentativní charakter, tudíž výsledky získané v empirické části této bakalářské práce jsou platné pouze na soubor vybraných respondentů. Celou kapitolu diskuse bychom zakončili výrokem jedné respondentky, která o volném čase říká: "Jaký si ho člověk udělá, tak takový ho má. Ale pak si nemůže stěžovat." 65
ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývala tématem volnočasové aktivity osob se zrakovým postižením. Ve volném čase se čím dál více užívá moderní technika. Všichni ze vzorku respondentů umí pracovat s počítačem, což jim například umožňuje vyhledávání nabízených informací o činnostech ve volném čase. Práce na počítači se stává v některýh případech ústřední činností ve volném čase. Existují i oraganizace, které se zaměřují na trávení volného času osob se zrakovým spotižením a nabízí jim různé kroužky a jiné aktivity, avšak respondnenti z empirického výzkumu tuto možnost nevyhledávají. V každém případě, dle mého názoru, záleží na jedinci, jak si zrežíruje a využije svůj volný čas. Informovanost o možnostech volnočasových aktivit respondentů byla dobrá. Z průzkumu vyplývá, že se v zásadě neliší volný čas mužů a žen. Z výzkumné části práce je patrné, že se volný čas osob se zrakovým postižením a majoritní společnosti v podstatě
neliší.
Volnočasové
aktivity
jsou
vysoce
individuální
záležitostí.
I v pětičlenném výzkumném vzroku se volnočasové aktivity značně lišily. Domnívám se, že tato bakalářská práce nabízí nezasvěcenému čtenáři oporu při orientaci v problematice volného času, zrakového postižení a volnočasových aktivit osob se zrakovým postižením. Jak jsem již v úvodu uvedla, motivací pro mě samotnou byla potřeba si o volnočasových aktiviách osob se zrakovým postižením zjistit, co nejvíce informací v celém kontextu. Nově načerpané a utříděné vědomosti mohu aplikovat při práci se skupinou osob se zrakovým postižením v obodobí mladé dospělosti. Práci poskytnu občanskému sdružení, kde pracuji jako dobrovolník. Cíl stanovený v úvodu byl splněn. V teoretické a empirické části práce jsem se snažila o zmapování současného stavu volnočasových aktivit.
66
SEZNAM ZKRATEK ČR – Česká republika DDM – Dům dětí a mládeže R. - respondent
67
BIBLIOGRAFIE •
BLÁHA, L., Pohybové aktivity a zrakové postižení – problémy a možnosti. 1. vyd. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, 2010. IBSN 978-80557-0125-7
•
FINKOVÁ, D., et al., Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. IBSN 978-80-244-1857- 5
•
FINKOVÁ, D., RŮŽIČKOVÁ, V., STEJSKALOVÁ, K., Úvod do speciální pedagogiky osob se zrakovým postižením [CD- ROM]. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009. ISBN 978-80-244-2517-7
•
FRANC, D., ZOUNKOVÁ, D., MARTIN, A., Učení zážitkem a hrou: praktická příručka instruktora. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. IBSN 978-80-251-1701-9
•
HÁJEK, B., HARMACH, J., et al., Děti, vedoucí, volný čas. Praha: Institut dětí a mládeže MŠMT, 2004. IBSN 80-86784-06-1
•
HOFBAUER, B., Děti, mládež a volný čas. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. IBSN 80-7178927-5
•
HŘÍCHOVÁ, M., NOVOTNÁ, L., et al., Vývojová psychologie pro učitele. 2. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2004. IBSN 80-7082-626-6
•
CHRÁSKA, M., Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. IBSN 978-80-242-1369-4
•
LUDÍKOVÁ, L., Tyflopedie – Andragogika. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. IBSN 80-244-1191-1
•
LUDÍKOVÁ, L., STOKLASOVÁ, V., Tyflopedie pro výchovné pracovníky. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. IBSN 80-244-1189-x
•
PÁVKOVÁ, J., et al., Pedagogika volného času: teorie, praxe a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. IBSN 807178-295-5
•
PIPEKOVÁ, J., et al., Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3. přepracované a rozšířené vyd. Brno: Paido, 2010. IBSN 978-80-7315-198-0 68
•
PRŮCHA, J., et al., Pedagogický slovník. Nové rozšířené a aktualizované vyd. Praha: Portál, 2009. IBSN 978-80-7367-647-6
•
PRŮCHA, J. (ed.), Pedagogická encyklopedie. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. IBSN 97880-7367-546-2
•
PUGNEROVÁ, M., KONEČNÝ, J., Patopsychologie se zaměřením na psychologii handicapu. 1. vyd. Olomouc: Univezita Palackého v Olomouci, 2012. IBSN 978-80244-3058-4
•
SPOUSTA, V., et al., Teoretické základy výchovy ve volném čase. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. IBSN 80-210-1007-X
•
ŠERÁK, M., Zájmové vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. IBSN 97880-7367-551-6
•
ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J., et al., Přehled vývojové psychologie. 3. upravené vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. IBSN 978-80-244-2433-0
•
ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K., et al., Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. IBSN: 978-7367-313-0
•
VACHULOVÁ, J., et al., Hry pro těžce zrakově postižené děti. Praha: Novinář, 1987.
•
VÁGNEROVÁ, M., Oftalmopsychologie dětského věku. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995. IBSN 80- 7184-053-X
•
VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II.: Dospělost a stáří. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. IBSN 978-80-246-1318-5
•
VÁGNEROVÁ,
M.,
Psychopatologie
pro
pomáhající
profese.
4. rozšířené
a přepracované vydání. Praha: Portál, 2008. IBSN 978-80-7367-414-4 •
VÁŽANSKÝ, M., Základy pedagogiky volného času. 2. doplněné vydání. Brno: Print - Typia, 2001. IBSN 80-86384-00-4
•
VÁŽANSKÝ, M., Volný čas a pedagogika zážitku. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 1992. IBSN 80-210-0428-2
69
SEZNAM PŘÍLOH Příloha A – Otázky k rozhovoru Příloha B ̶ Ukázka rU ̶ Ukázka rUkázka ̶ Ukázka rrozhovoru ̶ Ukázka r— ̶ Ukázka rrozhovor ̶ Ukázka rs Bonifácem
70
Příloha A – Otázky k rozhovoru 1. Mohl/a byste se představit? Např. jak se jmenujete, kolik Vám je let a něco o sobě. 2. Pracujete? Jaká je Vaše profese a co konkrétněji děláte? Studujete? Popište, prosím, konkrétněji Vaše studium. 3. Jakou máte zrakovou vadu? ◦ Vada je vrozená, nebo získaná? 4. Jaké postoje převládají ve Vašem okolí ve vztahu k Vám a k Vašemu handicapu? 5. Kde nyní bydlíte? Pokud nechcete jmenovat konkrétní místo, stačí jen charakteristika sídla – velkoměsto, město, vesnice. 6. Bydlíte s někým a popřípadě s kým? 7. Máte sourozence? ◦ Jaký s ním máte vztah? ◦ Vyvíjel se nějakým způsobem tento vztah? 8. Kde jste bydlel/a, když jste byl/a malý/á? (Zase stačí jen charakteristika sídla.) 9. Navštěvoval/a jste předškolní zařízení? 10. Kam jste chodil/a do školy? Rozdělte to na na základní a střední vzdělávání, prosím. 11. Jak jste jako dítě trávil/a Váš volný čas? 12. Můžete popsat, jak vypadá Váš klasický den? 13. Kolik hodin za den máte volného času? ◦ Myslíte si, že tohoto času je dostatek? 14. Jakým způsobem najčastěji trávíte Váš volný čas? ◦ Kolik času věnujete zmiňované aktivitě? ◦ Jakou známkou, stejně jako na základní škole, byste ohodnotil/a atraktivitu zmiňované činnosti? 15. Jaké je Vaše nejoblíbenější trávení volného času? ◦ Jakou časovou investici věnujete vykonávání této činnosti? ◦ Do jaké míry je pro Vás reálné se věnovat takovému konání? 16. S kým obvykle trávíte Váš volný čas? 17. Jaké máte koníčky?
71
18. Nyní vyjmenuji několik typů činností, které můžete vykonávat ve volném čase. Budu se Vás postupně dotazovat, jaký je Váš vzrah k uvedené činnosti. ◦ Děláte manuální činnosti? ◦ Děláte fyzické činnosti? ◦ Jak jste na tom Vy a kulturně-umělecké činnosti? ◦ A kulturně-racionální činnosti? ◦ Máte nějaké společensky-formální činnosti? ◦ Vykonáváte společensky-neformální činnosti? ◦ Dojde někdy ke slovu pasivní odpočinek? ◦ Hrajete hry? ◦ Vyvíjíte divácké aktivity? 19. Jste spokojen/a s trávením Vašeho volného času? 20. Co byste dělal/a ve volném čase, kdybyste nebyl/a ničím omezen/a? 21. Je něco, co podle Vás chybí v nabídce volnočasových aktivit? 22. Sháníte informace o možnostech, co můžete dělat ve volném čase? ◦ Myslíte si, že těchto informací je dostatek? 23. Je něco, co jsme během rozhovoru zapomněli zmínit, nebo málo zdůraznili? 24. Chtěl/a byste se na něco zeptat Vy?
72
Příloha B – Ukázka rozhovorů — rozhovor s Bonifácem Mohl/a byste se představit? Např. jak se jmenujete, kolik Vám je let a něco o sobě. Jmenuji se Bonifác, teď je mi 21, bude mi za tři nebo čtyři dny 22, pořádně nevím, kdy jsem se narodil. To je takový můj věčný problém. Studuji dvě vysoké školy. Jednak je to matematicko - informační obor, jmenuje se to umělá inteligence – zpracování přirozeného jazyka. A ještě pedagogiku a volný čas. Pracujete? Jaká je vaše profese a co konkrétněji děláte? Studujete? Popište, prosím, konkrétněji Vaše studium. Ano, pracuji. Pracuji placeně i neplaceně. Placeně dělám účetního pro tři až čtyři neziskovky. Ono se to tak různě mění, kdy po mně co chtějí. Nemám to jako stálou práci, mám to spíš jako přivýdělek, protože mě účetnictví docela zajímá a byl jsem nucen se účetnictví nějak naučit. Což trochu souvisí s tou druhou, neplacenou prací. Dělám dobrovolně v jedné neziskovce, která pracuje právě se zážitkovou pedagogikou, dělá zážitkové kurzy a tam mimo jiné účtuji. A tak jsem se dostal i ke své placené práci. Ke studiu bych doplnil asi to, že jeden obor už letos řádně dostuduji a to je docela dobré. Jakou máte zrakovou vadu? Vada je vrozená nebo získaná? Já pořádně ani nevím. To je informace, na kterou se mě lidi běžně neptají a tu z hlavy nevím. Musím se podívat na diagnózu do počítače. Oni tady píší, že mám praktickou nevidomost. Vizus mám 1/60 a zorný úhel mám nějakých 23 % a vidím tedy na jedno oko. Vada je vrozená. Jsem předčasně narozený v sedmém měsíci, jsem z dvojčat. A v době na počátku 90. let byly inkubátory “v plenkách” a s regulací kyslíku to nebylo úplně slavné. V důsledku toho mám tady tu vadu. Jaké postoje převládají ve Vašem okolí ve vztahu k Vám a k Vašemu handicapu? Myslím si, že to hodně záleží na konkrétní skupině lidí. Myslím si, že lidé, kteří mě více znají, kteří se mnou pracují, ať už to na té profesní úrovni, nebo jsou mi blízcí, že mě dobře znají, tak mě berou takového, jaký jsem. Zraková vady tady je, s tím člověk nic moc neudělá, ale že to z jejich strany nevnímám jako nějaký předsudek. Nicméně si myslím, že jsou lidé, třeba skupina mých spolužáků, kteří mě zase tak dobře neznají a se kterými já moc nekomunikuji a nejsem v interakci, a to si myslím, že předsudky určitou roli hrají. 73
Uvedu to na příkladu: když se má něco ve škole dělat, tak automaticky už mají tendenci počítat s tím, že já se toho nebudu zúčastňovat. Shrnul bych to asi tak, že předsudky tady do jisté míry jsou, ale na druhou stranu si hrát na to, že na mé straně zraková vada není, a že je všechno v pořádku, by byl asi taky zcestný přístup. Setkávám se u lidí, se kterými víc pracuji, že mi říkají, že já žádnou zrakovou vadu nemám. Asi toho zvládám docela dost. Je to možná tímto kompenzované. Záleží to hodně na té skupině lidí, ve které se člověk zrovna nachází. Kde nyní bydlíte? Pokud nechcete jmenovat konkrétní místo, stačí jen charakteristika sídla – velkoměsto, město, vesnice. Bydlíte s někým a popřípadě s kým? Teď bydlím v garáži, která je zrekonstruovaná na byt. Kde bydlím je sídlo něco mezi vesnicí a městem, je to obec, má to tak tři tisíce obyvatel. Ne, bydlím teď sám, naštěstí. Já bych to nikomu nepřál, aby se mnou bydlel, to musí být hrozné. Já jako jsem rád, že občas bydlím sám se sebou. Já tady třeba bydlím s kávovarem, bydlím tady s mikrovlnkou, ono když to nefunguje, tak já si s tím povídám, tak je to docela dobré. Jinak já jsem tady málo, buď jsem v Brně, nebo na nějaké akci, nebo něco dělám. Já ten byt mám na to, že tady přespávám, vařím a peču. Máte sourozence? Jaký s ním máte vztah? Vyvíjel se nějakým způsobem tento vztah? Ano mám sestru, jsme dvojčata. Sestra má mozkovou obrnu, je to kvadruplegie a má hodně závažné i mentální postižení, které je přidružené. Toto postižení je daleko závažnější než to moje. Má ho ze stejného důvodu jako já – inkubátor. Kde jste bydlel/a, když jste byl/a malý/á? (Zase stačí jen charakteristika sídla.) Já jsem bydlel v maloměstě s rodiči a se sestrou ve Zlínském kraji. Je to specifické tím, že sestra má taky určité postižení. Navštěvoval/a jste předškolní zařízení? To bylo docela vtipné. Ono to bylo tak, že já jsem předškolní zařízení původně navštěvovat chtěl, ale přeškolní zařízení nechtělo, abych já je navštěvoval, alespoň ne ve městě, kde jsme bydleli. Na vesnici, kousek za městem, tam měla babička známou ve 74
školce, protože tam dělala kuchařku. Tak se to tam nějak domluvilo. Takže jsem do školky chodil. Když mi byly tři roky, tak jsem chodil do velkých dětí, kde byla ta paní, co ji znala babička. Takže já jsem ve třech letech byl mezi šestiletýma. Bylo to docela vtipné se tam prosadit. Vím, že když jsem tam byl poprvé, tak to byl pro mě docela šok, a že jsem do té školky úplně nechtěl chodit. Nicméně v tomto dětském věku je poměrně dobré, že mezi těmi dětmi, což vnímám i teď zpětně, když pracuji s děckama, tak děti předsudky zas až tak nevnímají. V tomto ohledu jsem to měl dobré. A potom, když mi bylo asi čtyři nebo pět let, tak jsem chodil mezi malé děti, a že jsem je tam asi strašně terorizoval a šikanoval. Tak to bylo tak, když je starší mezi mladšíma. Pak jsem chodil ve městě ještě půl roku do školky, než jsem nastoupil do školy, protože se v té vesnici školka rušila. Městská školka chtěla, abych měl s sebou i osobní asistentku. Vzpomínám si na to, že osobní asistentka tam sice byla, ale celé vyučování jen seděla někde a popíjela kafíčko, takže se mnou zas až tak moc nebyla. Kam jste chodil/a do školy? Rozdělte to na na základní a střední vzdělávání, prosím. Chodil jsem na běžnou základní školu v našem městě a na škole jsem byl integrovaný. A integrovaný jsem byl i na střední. Tak nemám za sebou žádné speciální vzdělávání. Jak jste, jako dítě, trávil/a Váš volný čas? Ono to má víc mezníků. To je docela vtipné. Já jsem se nad tím nedávno zamýšlel. Už nějakou dobu si vedu deníkový záznam a když se mi objeví nějaká vzpomínka z dětství, tak si to tam zapíšu a řadím si to chronologicky. Nedávno jsme si to pročítal. Když jsem byl úplně malý, tři až čtyři roky, tak jsem si hrával hodně sám, hrával jsem si doma, protože se rodiče hodně věnovali sestře, protože potřebovala více času než já. Hrával jsem si s hračkami. Vím, že to byl nějaký model zoologické zahrady a že jsem si tam stavěl ploty a výběhy a byly tam takové nechutné plastové zelené stromečky. Vypadalo to jako hračky raného socialismu. Bylo to hrozné, všechno z umělé hmoty a všechno nechutně barevné. Taky si vzpomínám, že docela dost volného času jsme se sousedy stavěli hráze a přehrady. A taky jsme chovali šneky. Za domem byla jáma a my jsme do toho dali igelit, který jsme zatížili cihlami a měli jsme tam šnečí farmu asi se sto šneky. Pak se nám stalo, že zapršelo a šnečky to vyplavilo a oni to nepřežili. A tak jsme stavěli přehrady – stavěli hráze přes nějaké malé potůčky, co tam tekly. 75
Taky jsme hodně stavěli bunkry na stromech, to bylo s bratrancem. To jsem byl už starší. Když mi bylo tak deset, tak jsme s jedním bratrancem a se sousedem z okolí chodívali na takovou chatu. Je to bývalý včelín. A když nám bylo dvanáct, třináct roků, tak jsme tam chodívali a chlastali tam slivovici. Když jsem byl dítě, tak jsem hodně času, zhruba tak od pěti let, trávil s kazeťákem, který jsem dostal na Vánoce. Naši se doslechli, že existuje nějaká knihovna pro zrakově postižené, ze které mi můžou posílat poštou namluvené knížky na kazetách. Tak já jsem od nějakých pěti let hodně četl. Vím, že první knížka, kterou jsem přečetl v pěti letech bylo Dobrodružství Toma Sawyera od Marka Twaina. A pak jsem četl něco jako Vesmír, okna dokořán, což je knížka, kterou jsem si asi rok zpátky půjčil v knihovně a vůbec jsem nevěděl o čem je, že je to nějaká složitá literatura a nevím, proč mi to jako dítěti poslali. Vím, že jsem to vůbec nebral. A od té doby jsem toho hodně přečetl a čtu dodnes a čtu jako moc a čtení, když je volný čas, mě do dneška hodně naplňuje. To byl jeden předěl. A druhý předěl byl v mých asi deseti nebo jedenácti letech. V té době se mi o hodně zhoršil zrak a nebyl jsem schopný psát spoustu věcí ručně, jedno období jsem ten zrak měl opravdu horší, tak jsem právě potřeboval ke studiu počítač a vím, že kolem těch jedenácti roků jsem trávil absolutně veškerý volný čas u počítače. Většinou jsem hrál hry. Můžete popsat, jak vypadá Váš klasický den? Pokusím se, ač je to velmi různorodé. Začíná to tak, že mám nastaveného budíka na šest hodin, když teda vstanu, tak padne spousta sprostých slov, pak si uvařím kafe, uvařím si i čaj, udělám si nějakou snídani, dám si sprchu. Prostě mám takovou hodinku, která musí být vždycky stejná. Je to takový rituál, všechno má své pořadí, i co se týká času. Takže já hodinu, po tom co vstanu, mám pevně danou a je to stejné každý den v jakém pořadí co udělám. Uvařím kávu, jdu do sprchy, uvařím si čaj a ráno většinou čtu noviny nebo poslouchám zprávy na Českém rozhlase. Pak si pročtu e-maily, co mi došly od večera a odpovím na ně, protože mně těch mailů chodí opravdu hodně. Tato denní agenda mi zabere docela dost času. Potom záleží: buď jdu do školy, (tento semestr jsem ve škole od devíti do osmi hodin večer, takže jsem ve škole opravdu stále), nebo když nejsem ve škole, udělám nějakou práci, třeba účetnictví, něco pro neziskovku, kde připravuji nějaký kurs, nebo zpracovávám nějakou zprávu, píši nějaký projekt a tak. Co se týká dne, tak nějaké pravidelné činnosti nemám, tedy až na ráno. Co se týká jídla, tak
76
není moc pravidelné. Snažím se, ale jak pobíhám od jedné věci ke druhé, tak je to takové nepravidelné. Moc nemám typický den. Většinou je to tak, že třeba večer, když přijdu domů kolem té osmé, deváté hodiny večer, tak ještě něco dělám – účtuji, nebo něco do neziskovky, nebo dělám něco do školy, což na ten matematický obor je potřeba dělat něco samostatně a dost věcí počítat. A mně se ještě kryjí nějaké přednášky a na informatické fakultě se ty přednášky nahrávají, tak si je ještě pouštím a procházím si ty přednášky, na kterých nestíhám být fyzicky. A pak většinou jdu kolem první, druhé hodiny ranní spát. Občas si večer pustím ještě nějaký film, udělám si vodní dýmku nebo čtu. Když mám nějaký volný čas tak rád čtu. V poslední době moc nečtu. Dřív jsme byl schopný dát i deset knížek za týden, ale teď zvládnu jednu knížku týdně. Ale na druhé straně to stíhám během cest vlakem domů. To stíhám číst denní tisk a různé populárně - naučné časopisy. To je docela dobré, že člověk může využívat čas. Kolik hodin za den máte volného času? Já jsem si do školy, minulý týden, dělal snímek volného času. Jeden týden jsme měl 13,5 a druhý 24. Řekněme, že takových 16, 17 hodin za týden čistě volného času mám. Tento počet nashromáždím. V průměru můžeme dát i k těm 20. Hlavně je to různé. Jsou týdny, kdy je spousta práce, tak nemám žádný volný čas, a pak můžu mít třeba třicet hodin. Plus mínus dvacet, spíš mínus. Myslíte si, že tohoto času je dostatek? Myslím si, že ne. To je hodně subjektivní. Já bych víc četl, rád bych dělal věci typu Geocaching, nebo nějaký sport – chci chodit plavat, nebo jsem si říkal, že bych běhal nebo jezdil na kolečkových bruslích. Taky rád vařím a peču a tak jsem si říkal, že bych se mohl naučit péct novou buchtu, udělat třeba nějaký nový krém. To jsou ty věci, že kdybych měl více času, tak bych se tomu věnoval. A že se v tom cítím docela dobře. V zásadě si na to neztěžuji. Jakým způsobem nejčastěji trávíte Váš volný čas? Nejčastěji, v tom úplně volném čase, do kterého nepočítám práci v neziskovce, nejvíce čtu, pak vařím a peču. Když mám za den dvě hodiny volné a přemýšlím, jestli mám jít někam ven, tak si říkám, že mi někdo na internetu poslal dobrý recept, tak si ho udělám. Já velmi rád jím, i když to na mně nejde poznat. To vaření a pečení mě opravdu baví, to je takové uklidňující. Ještě chodívám občas do sauny, to ale ne moc. A ještě chodívám do 77
jedné hospůdky ve městě, kde studuji a tam hrajeme a zpíváme. Chodíme tam jednou za měsíc. To je věc, na kterou se vždycky velmi těším, tam se asi nejvíc odreaguju. I když druhý den je to na vývar, to pak není relax. Kolik času věnujete zmiňované aktivitě? Když si vezmu čtení, tak každý den jezdím 40 minut vlakem tam a zpět do krajského města, to čtu vždycky. Pak zhruba dalších 20 minut ráno a když ještě hodinu přidám, tak dejme tomu 10 hodin za týden. To tak asi můžu pročíst. Jakou známkou, stejně jako na základní škole, byste ohodnotil/a atraktivitu zmíněné činnosti? Jedničku, samozřejmě! To bez debat! Kdybych měl hodnotit atraktivitu těch věcí, které dělám ve volném čase, nebo které obecně dělám, tak bych tomu dal asi jedničku. S tím co dělám, teda občas až na studium, jsem hodně spokojený. Dělám věci, které dělat chci a ve kterých se cítím dobře. Jaké je Vaše nejoblíbenější trávení volného času? Asi povídání si s kamarády a přáteli. A když se u toho ještě něco děje, třeba to zpívání k tomu, to je u mě asi to neoblíbenější. To je tím, že je to zřídka, že je to třeba jeden večer za měsíc. To je pro mě nejoblíbenější činnost. Tam potkám lidi, které potkat chci, které jsem měsíc neviděl a je to takové neformální. Já vím, že nikam nemusím spěchat a nemusím nic v tu chvíli dělat. To nesouvisí moc s atraktivitou, ale s tím, že je tam bezpečné prostředí. Já tam znám hospodského a číšníka a všichni jsme kamarádi. Je to spíš o nějakém bezpečí. Do jaké míry je pro Vás reálné se věnovat takovému konání? Vzhledem k tomu, že do té hospody, kam chodíme zpívat, chodí tak pět, šest stálých lidí a jsme na tom časově hodně podobně, tak je to reálné jeden večer v měsíci, kdy jsme schopni se domluvit. Reálné to je. S kým obvykle trávíte Váš volný čas? Obvykle trávím svůj volný čas sám nebo s jednou kamarádkou, kdy chodíváme občas do divadla, nebo na nějaký koncert, i když teď už ne. Hodně času věnujeme pracovním věcem typu kurs nebo nějaké projekty a tak. Jaké máte koníčky? 78
Jednak opěvované čtení, vaření a pečení, v poslední době mám takový koníček, že rád spím, protože spím málo. Dlouhodobě se zajímám o výpočetní techniku, takže sleduji trendy. Docela jsem fanda do astronomie, ale to hodně okrajově. Docela mě baví focení. Je to paradoxní, že špatně vidím, ale focení mě opravdu baví. Když jsem někde venku, třeba na procházce, tak nafotím milion fotek.
Nyní vyjmenujte několik typů činností, co můžete dělat ve volném čase. Budu se Vás postupně dotazovat, jaký je Váš vztah k uvedené činnosti. Děláte nějaké manuální činnosti (např. zahradničení, kutilství, ruční práce nebo příprava pokrmů)? Já jsem manuálně nezručný. Zahradničení by mě docela asi bavilo, ovšem kutilství a manuální práce to ne. Vrchol tady tohoto pro mě bylo, když jsem si na nástěnku, takový ten polotovar, který jsem si koupil v obchodě, dal dva hřebíčky a přibil jsem si to na zeď. A ještě, když jsem si na zadní stranu záchodu přilepil portrét Miloše Zemana. To byl můj vrchol. Když něco manuálně, tak leda tak to vaření. A tam nejde moc o to, jak je to manuálně udělané, ale jak je to chutné. Nejsem na takovou tu jemnou práci. Já když krájím nějakou zeleninu, tak jsou z toho opravdu velké kusy. Ale teda nevím, jestli je to dané tím, že jsem na to levý, a nebo na to nemám jen trpělivost. A to já si myslím, že je to víc tou trpělivostí. Mě to přijde docela "vopruz" a moc mě to ani nebaví. Děláte fyzické činnosti (např. sport, houbaření, rybolov)? Toto moc ne. Ze sportu, to chodívám pravidelně do sauny, jednou týdně, jestli se to dá nazvat sportem. Dřív jsem hrával šachy, chodíval jsem na plavání, dokonce jsem i jednu dobu běhal, ale teď nedělám nic. Hrál jsme jednu dobu i footsal pro zrakově postižené – asi rok. To mě nebavilo, protože mně to přišlo, že to není zas až tak moc akční nebo dynamické, tak jak bych to čekal. A ještě uvažuji o tom, že bych se rád věnoval lezení na skály a tak. To mě vždycky lákalo. Ale nevím, jestli jsem schopný si na to teď najít dostatek času. Já jsem aktivnímu trávení volného času docela nakloněný. Asi kdybych měl víc volného času, tak toto je jedna z prioritních věcí, co bych dělal. Jak jste na tom Vy a kulturně-umělecké činnosti (např. zpěv, výtvarné umění, 79
fotografování)? Výtvarné umění a já je na tom hodně špatně, protože když jsem byl malý, tak existovala nějaká celorepubliková soutěž pro zrakově postižené a moji rodiče měli ideu, že já bych se měl něčeho takového účastnit. A tak jsem se toho musel účastnit asi devět let v kuse. A pak jsem maloval nějakou klapku, která byla někde vydražená. Já už si tu činnost moc nepamatuji, ale vím, že to bylo hrozné. Od té doby to mám opravdu znechucené. Takže výtvarné umění vůbec, ani se o to nezajímám. Co se týče fotografování, tak já se moc rád podívám na fotky, prohlížím weby, kde jsou nějaké fotky. Je to dobré i na Facebooku, kde mám pár přátel, kteří jsou dobří fotografové. Když mají dobře kompozičně nebo dispozičně nějakou dobrou fotku, tak to vždycky okomentuji. Já rád fotím. Mám velkou radost, když se mi nějaká fotka povede. A kulturně-racionální činnosti (např. četba, křížovky, sledování zpráv)? Zprávy sleduji hodně, denní tisk pravidelně, každý den čtu “Lidovky”, jednou týdně čtu Respekt, pak populárně-naučné časopisy, např. 100+1, National Geographic. Křížovky moc ne, ale docela mě baví SUDOKU. Křížovky neumím a přijde mi, že to není moc o propojování hemisfér, není to moc o přemýšlení, ale je to o tom znát informace, které se v tom používají. Máte nějaké společensky-formální činnosti (členství ve spolcích, zapojování se do politiky)? Politiku naštěstí ne. Dělám dobrovolníka v neziskovce, která pořádá různé zážitkové kurzy, zážitkové akce. Pracujeme i s integrovanými skupinami. Jedou s námi lidi, kteří mají zrakové postižení – to má u nás hodně lidí, a lidi, kteří zrakové postižení nemají. Takovéto akce děláme. Tomu se věnuji docela dost, vetšinu času. Vykonáváte
společensky-neformální
činnosti
(setkávání
rodiny,
návštěva
restaurací, barů)? To je tím, jak já jsem nastavený. Jsem spíš nastavený na proces a cíl. Moc nejsem orientovaný jako člověk na lidi. Jsem s lidma rád a snažím se s tím něco dělat, ale moc mi to nejde. Moc neumím se neformálně bavit. Docela jsem schopný s tím něco udělat jednou měsíčně, když hrajeme a zpíváme, ale to je tím, že tam chodí stále pět stejných lidí, plus dalších asi deset lidí, ale základ je stejný. To vím, kdo tam bude. Cítím se tam dobře. Ale jako že bych chodil po hospodách a po barech, to moc ne.
80
Dojde někdy ke slovu i pasivní odpočinek? To asi ne. Mě to moc nebaví. Jako dobře se vyspat, to je hodně důležité. Zvlášť v poslední době ten spánek nemám a vnímám to jako ztrátu. Ale že bych si lehnul a nic nedělal ... Občas asi ano, když kouřím vodní dýmku, tak toto dělám. Je pravda, že když kouřím vodní dýmku, tak poslouchám zprávy, nebo něco čtu. To je takové sporné, ale je to tomu asi nejblíž. Hrajete hry? Moc ne. Jako jestli se to dá nazvat hrou, tak hraji SUDOKU, to mě docela baví. Hry na počítači. Na mě vždycky přijde jednou za půl roku taková nálada, kdy si řeknu, že si něco zapařím. Pak dva dny čtu, co jsou za nové hry a co bych si stáhl. A jak je toho moc, tak nevím, co si mám vybrat. Pak si něco stáhnu, většinou si stáhnu pět, šest her velkých, které stahuji jeden den. Instaluji to další dvě hodiny, takže s tím zaberu moc času. Pak to hraji půl hodiny, zjistím, že je to strašná blbost, všechno to vyhodím, jsem naštvaný a jsem zase na půl roku vyléčený. Takže moc ne. Vždycky si říkám, že bych si mohl něco zahrát, ale zjistím, že mě to nebaví. Deskovky vůbec. Je to dané tím, že na ně nevidím. Kdybych na ně viděl, tak si myslím, že bych je hrál. To mě baví. Když jsi v interakci s lidmi, to je docela dobré. Vyvíjíte divácké aktivity? Sleduji Peklo na talíři, to je taková kuchařská věc, kdy Roman Vaněk dělá rozbory různých potravin. To se o jídlo opravdu hodně zajímám a o to, co jím. Snažím se jíst zdravě a vyváženě a je to pro mě docela aktuální téma. Jak já rád vařím a peču, tak je to docela dobré. Dívám se na různé kulinářské pořady. Díval jsem se, když vařil Babica, když vařil Polreich a nebo takový ten pořad, jak tam soupeřili mezi sebou. Nemám televizi, tak jsem to stahoval z internetu. Občas se dívám na Hyde Park na ČT 24, ten je docela dobrý. A občas si pustím nějaký film, ale moc často ne. Já jsem na ty filmy hodně náročný. Jednak aby měly dobrou kameru, to je z mého pohledu klíčové, pak aby to mělo dobrý zvuk, dobrou hudbu a hlavně, aby to mělo dobře vyřešenou dramaturgii. Což málo který film má v dnešní době dobrou dramaturgii. Jste spokojen/a s trávením Vašeho volného času? 81
Když to sečtu, když sečtu všechny plusy a mínusy, tak ve výsledku jsem spokojený. Kdybych nebyl spokojený, tak bych ho asi trávil jinak. Co byste dělal/a ve volném čase, kdybyste nebyl/a ničím omezen/a? V první řadě bych si koupil lístek na Transsibiřskou magistrálu a celou bych si ji projel tak, že bych vystoupil na každé zastávce, tam se prošel a pobavil bych se s lidma, co tam žijí, to je takový velký sen. Pak bych byl velmi dlouho třeba na Ukrajině nebo klidně v tom Rusku, tyto destinace mě lákají a je to pro mě něco tajemného poznávat ty lidi. Já jsem dneska četl zajímavý článek o afgánských Kirgízích, kteří žijí někde úplně na východě Afgánistánu, on už to ani není Afgánistán, ale patří to pod Afgánistán. Tito lidé tam žijí bez techniky, není k nim dovedená ani cesta. Prostě tam žijí takovým tím kočovným způsobem života, stejně jako tam žili 2 000 let. Mě by to velmi lákalo se tam podívat. Mezi takové ty "primitivní" společnosti. Přijde mi, že nám můžou hodně nabídnout. Ale nevím, nemám to z vlastní zkušenosti, mám to spíše načtené. Ten zprostředkovaný zážitek z literatury bych chtěl potvrdit vlastním zážitkem. A pak bych přečetl všechny knížky na světě, kdybych nebyl limitovaný časem. A nějaké bych i napsal. Asi bych si koupil auto a jezdil autem. Mě by docela i bavilo jezdit na motorce. Nebo bych jen sportoval, dělal to horolezení. A taky bych studoval a snažil bych se co nejvíce věcí dozvědět. Já bych toho dělal asi moc. A stále bych vařil a pekl, a taky bych to jedl a vařil bych to kafe a dělal bych si vodní dýmku. A třeba bych se dostal i k tomu, až bych toho měl dost, že bych si lehl a koukal do stropu. To by bylo taky dobré. Je něco, co podle Vás chybí v nabídce volnočasových aktivit? Myslím si, že ano. V tom, co je nabízené nějakými institucemi, mně chybí nějaké debatérství. Do toho bych šel hned, kdyby bylo nějaké debatérství na úrovni. Nějaký kroužek, který by se zajímal o aktuální nebo historické společenské dění. Prostě třeba historický kroužek. Ale to je asi tím, že o takovéto věci není moc zájem. Nebo třeba čtenářský kroužek. Ony jsou jen čtenářské kluby, ale tam je to o tom, že máš nějakou slevu. Není to o tom, že se ti lidi sejdou a řeknou si typy, co četli zajímavého. Nebo třeba kdyby byl matematický kroužek, kde se potkají matematici a řešili by tam příklady a počítalo by se tam. Takové profilované věci. Mně dneska přijde, že je hodně věcí orientovaných na sport a na takové ty fyzické výkony. Já to nechci nijak shazovat, z mého pohledu je dobré, když se lidi, obzvláště děti, hýbají, ale přijde mi to nevyvážené. Chybí 82
mi něco v té myšlenkové sféře. Sháníte informace o možnostech, co můžete dělat ve volném čase? To moc ne. Já jsem asi docela dost konzervativní. Já se k informacím dostanu tak, že někdo něco řekne, co dělal, nebo třeba v těch novinách a časopisech, které čtu. A když si něco přečtu, tak já jsem velmi nervózní a zvědavý a musím to zjistit. Tak tímto způsobem jsem schopný se o tom dozvědět, co to je. Ale že bych si řekl: "Fajn, v sobotu mám volno, půjdu se podívat na internet, kde, nebo co můžu dělat." tak to zase ne. Občas co dělám, je, že se dívám na turistická místa v okolí, kdybych šel na nějakou túru. To je tak asi jediné. Myslíte si, že je těchto informací dostatek? Já bych to spíš formuloval tak, že informací, které jsou kolem mě, je až nadbytek. Spíš je problém v tom, že v dnešní době internetu je informací přehršel. Je jich tolik, že když já se chci na něco úzce specializovat, kolem je tolik informací, že nevím, čemu můžu a čemu nemůžu věřit. Abych uvedl příklad, mám větu: chci se věnovat horolozectví. Tak si zjistím, co budu potřebovat za materiál, kdo by mě to mohl naučit. Co je ten ukazatel, kterého se já můžu držet? Shrnul bych to tak, že informací je dost, ale problém je s ověřováním platností těchto informací. Je něco, co jsme během rozhovoru zapomněli nebo málo zdůraznili? Nic mě nenapadá. Snažil jsem se to pojmout tak obšírně. Chtěl/a byste se na něco zeptat Vy? Jestli bude k nahlédnutí výsledek práce. Děkuji za rozhovor.
83
ANOTACE Jméno a příjmení:
Kateřina Matulíková
Katedra:
Ústav speciálněpedagogických studií
Vedoucí práce:
PhDr. Kateřina Stejskalová, Ph.D.
Rok obhajoby:
2013
Název práce:
Volnočasové aktivity osob se zrakovým postižením
Název v angličtině:
Leisure activities for people with Visual Imparirments
Anotace práce:
V bakalářské
práci
se
budeme
zabývat
tématem
volnočasových aktivit osob se zrakovým postižením. Teoretická část obsahuje vymezení pojmů osoba se zrakovým postižením, volný čas a možnosti trávení volného času. V empirické části, pomocí kvalitativního výzkumu je zjištěno, jak osoby se zrakovým postižením tráví svůj volný čas. Klíčová slova:
Osoba se zrakovým postižením, volný čas, volnočasové aktivity.
Anotace v angličtině:
In the Bachelor's thesis we will adress the theme of Leisure activities for people with Visual Imparirments. Teoretical section contains definitions Visual Impairment person, leisure and options to spend leisure. In empirical part, with the help of qualitative research, it is found how visual handicapped person do leisure activities.
Klíčová slova v angličtině:
Visual Impairment person, leisure, leisure activites.
84
Přílohy vázané v práci:
Příloha A – Otázky k rozhovoru Příloha B – Ukázka rozhovoru – rozhovor s Bonifácem
Rozsah práce:
70 stran
Jazyk práce:
Český jazyk
85
