UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav speciálněpedagogických studií
Bakalářská práce Jiří Kočař
Informační technologie ve vzdělávání osob se sluchovým postižením
Olomouc 2014
vedoucí práce: Mgr. BcA. Pavel Kučera
Poděkování Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce, Mgr. BcA. Pavlovi Kučerovi, za jeho cenné odborné rady, informace a připomínky. Především však za čas, který mi věnoval.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil jen uvedenou literaturu a zdroje.
V Olomouci dne 23. 4. 2014
Jiří Kočař
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 5 1
2
3
4
Problematika sluchového postižení ................................................................................. 6 1.1
Surdopedie ................................................................................................................... 6
1.2
Historické souvislosti ve světě ..................................................................................... 6
1.3
Historie „u nás“ ............................................................................................................ 8
Pojmy z audiologie ............................................................................................................ 9 2.1
Sluchové ústrojí ........................................................................................................... 9
2.2
Sluchové pole ............................................................................................................. 10
2.3
Sluchová vada a porucha ........................................................................................... 11
2.4
Vyšetření sluchu ........................................................................................................ 14
Technické pomůcky pro lidi se sluchovým postižením ................................................ 16 3.1
Sluchadla .................................................................................................................... 16
3.2
Kochleární implantát (KI) .......................................................................................... 23
3.3
Kmenový implantát (ABI) ......................................................................................... 26
3.4
Implantát kostního vedení .......................................................................................... 26
3.5
Středoušní vibrační implantát .................................................................................... 27
3.6
Kolektivní pomůcky pro osoby se sluchovým postiţením ........................................ 28
3.7
Online simultánní přepis ............................................................................................ 29
3.8
Automatické titulkování............................................................................................. 30
3.9
Mobilní telefon .......................................................................................................... 32
3.10
Osobní počítač ........................................................................................................... 34
Převod mluvené řeči do znakového jazyka a naopak .................................................. 35 4.1
Český znakový jazyk a znakovaná čeština ................................................................ 35
Závěr ........................................................................................................................................ 37 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 38 Seznam obrázků a tabulek ..................................................................................................... 42
Úvod Ţijeme v době převratných technologických změn, v době vynálezů, které se minimalizují do téměř neviditelných rozměrů. Současná moderní technika je plná překvapení, stále více technologií nachází uplatnění ve všech oblastech lidského ţivota, jak soukromého, tak pracovního. Kaţdý z nás proţíváme svůj ţivot v různých kvalitách, ale téměř všichni bez rozdílu si přejeme ţít spokojený a smysluplný ţivot. Pro lidi s handicapem, je kromě lidské pomoci, jednou z moţností, jak zmírnit jejich handicap, uţívání technických pomůcek, kompenzačních pomůcek. Nové technologie umoţňují neslyšícím zapojit se do běţných kaţdodenních aktivit. Technické pomůcky pro neslyšící mě zaujaly natolik, ţe jsem se jim rozhodl věnovat ve své práci. V úvodní kapitole, se zaměřuji na problematiku sluchově postiţených vymezením základních pojmů a etiologií sluchových poruch. Cílem mé práce je seznámení s kompenzačními pomůckami pro sluchově postiţené, technickými novinkami ve světě neslyšících a převodem slov do znakového jazyka. .
5
1
Problematika sluchového postižení
1.1
Surdopedie Surdopedie, název, který pochází
kombinací latinského slova surdus–hluchý
a řeckého slova padeia– výchova. Surdopedie je speciálněpedagogickou disciplínou. Vědní obor, který se zabývá výchovou, vzděláváním osob (všech věkových kategorií) se sluchovým postiţením. Obor Surdopedie úzce spolupracuje s dalšími speciálně pedagogickými obory, medicínskými, psychologickými, nepřímo i s obory technickými atd. (Langer, Souralová, 2006). Od roku 1983 je Surdopedie samostatný speciálněpedagogický obor. Před zmiňovaným rokem byla součástí komplexní disciplíny Logopedie. Rozdělení vyplynulo z poznání odlišností v pracovních metodách a v pojetí cílů. Ale i nadále spolu úzce spolupracují a doplňují se (Potměšil, 2003).
1.2
Historické souvislosti ve světě Zmínky o výchově sluchově postiţených v Evropě, spadají do raného novověku. Pro
lidi se sluchovým postiţením se pouţíval termín „hluchoněmí“. Setkáváme se jmény španělských preceptorů Pedra Ponceho, Ramireze Carióna a Pabla Boneta (Potměšil, 2003). Pedro Ponce (1508 – 1584) benediktinský mnich, který si vzal do péče neslyšící děti z významných rodin (Potměšil, 2003). Hlasové projevy ţáků ho přesvědčili o neporušeném řečovém ústrojí, a ţe by bylo moţné naučit ţáky mluvit pomocí zraku a hmatu. Učivo vysvětloval kreslením (Pulda, 1992). Předpokládá se, ţe bylo uţito pedagogickým metod jako obkreslování písmen, označování výslovnosti hlásek na rtech. Hlavním a důleţitým přínosem Pedra Ponceho bylo vyuţití manuální abecedy při výuce, zaslouţil se o zaloţení první školy pro neslyšící ţáky v klášteře Ona (Potměšil, 2003). Manuel Ramirez Carrion (1579 – 1652) bývalý učitel na škole pro slyšící. Nabyté vědomosti a zkušenosti následně vyuţil při výuce neslyšících. Pouţíval písmo a prstovou abecedu, kterou komunikoval se ţáky. Zaznamenal, ţe jeho ţáci uměli precizně odezírat ze rtů (Pulda, 1992). Juan Pablo Bonet (1579 – 1633) vrstevník Carriona, podrobně sepsal jeho pedagogické metody ve spise „Reduccion de las letras y arte para esenar a ablar los mudos“ (Zjednodušení hlásek a umění naučit němé mluvit) (Pulda, 1992). 6
Dění ve Španělsku zásadně ovlivnila intelektuály, členy učené společnosti v Anglii. Za zmínku stojí jména jako John Bulwer, George Sibscota, Dalgarno, John Wallis nebo Wiliam Holder (Potměšil, 2003). John Wallis (1616 – 1703) zakladatel vědecké fonetiky. Fonetikou se také zaobíral Wiliam Holder (1615 – 1696), který společně s Bulwerem vyzvedl význam zraku pro osoby sluchově postiţené (Pulda, 1992). Francie také sehrála velkou roli v rozvoji péče o sluchově postiţené, hlavními postavami byli francouzští vzdělanci jako Diderot, Pereira původem z Portugalska. Abbé Charles Michel de L'Epée (1712 – 1789) kněz, který se zaslouţil o zaloţení první školy pro neslyšící v Paříţi v roce 1760 (později Národní institut pro neslyšící), se snaţil poskytnout vzdělání co největšímu počtu neslyšících, byl průkopníkem v pouţívání znakového jazyka při výuce sluchově postiţených. Jeho následovník byl kněz Roch Ambrosie Cucurron Sicard, který pokračoval v jeho nedokončeném díle. Roch Ambrosie Bébian byl Sicardův ţák, který převzal vedení na Institutu pro neslyšící, perfektně ovládal znakový jazyk, snaţil se, aby znakový jazyk byl brán jako plnohodnotný jazyk pro komunikaci. Souhrnná metodika vyučování neslyšících dostala název Francouzská metoda (Potměšil, 2003). Našli se ale i odpůrci Francouzské metody, zejména pak Němec Samuel Heinicke (1727 – 1790), zastánce čistě orální metody (německé metody). Jeho pedagogické metody pro neslyšící byly čtení psaní a artikulace. V roce 1778 se angaţoval o zaloţení ústavu pro hluchoněmé v Lipsku. Zavedl vyučování neslyšících orální řečí. Jeho metody měly vliv jen u dětí se zbytky sluchu (Souralová, 2005). V USA vývoj vzdělávání neslyšících probíhal jinou formou a tempem neţ v Evropě. Roku 1815 byla zaloţena první veřejná škola pro neslyšící. Edward Miner Gallaudeta převzal vědomosti po svém otci, který je čerpal na cestách po Evropě. Jeho metody byly orální a manuální, ve škole se pouţívala znaková řeč a daktylní abeceda spojená s odezíráním. Metoda se začala nazývat jako kombinovaná (Potměšil, 2003). Instituty po celém světě pouţívaly rozdílné vzdělávací přístupy, k sjednocení metod došlo po mezinárodním kongresu učitelů neslyšících v Miláně v roce 1880, kdy byla povznesena orální metoda nad metodu manuální akceptující znakování. Dění po kongresu Hrubý (1997) označuje jako období temna pro neslyšící, které trvalo skoro celé století. Významný úspěch, který se vysoce cenní v současnosti je vynalezení telefonu Alexandrem Grahamem Bellem (1847 – 1922), který vznikl jako „vedlejší“ produkt, kdy se snaţil vyvinout zvuky zesilující pomůcku pro svou ohluchlou dívku (Potměšil, 2003).
7
Jak uvádí Potměšil (2003, s. 51): „ S rozvojem poznání a techniky docházelo víc a více a k propojování nových poznatků a objevují se tak nové vědní obory. Jedním z nich byla audiologie – věda o sluchu a hluchotě.“ K audiologii můţeme přidat i audiometrii, bez těchto oboru by nebyla moţná, pro nás tak důleţitá, konstrukce moderních sluchadel.
1.3
Historie „u nás“ Hranice našeho státu se v historických souvislostech značně měnily. Důleţitým
krokem bylo zaloţení prvního Ústavu pro hluchoněmé v Praze roku 1786. Prvním ředitelem byl Karel Berger, pouţíval prstovou abecedu k výuce neslyšících ţáků (Skákalová, 2011). Od roku 1841 byl ředitelem ústavu kněz Václav Frost, sám dobře ovládal znakovou řeč, kterou pouţíval i ve svých pedagogických metodách. Jak říká Hrubý (1997) ve Frostově pojetí se skrývá základ bilingvální metody (Potměšil, 2003). Pouţívání znakového jazyka na školách bylo v podstatě nepřijatelné či zakázané. Od roku 1923 aţ po rok 1989 byla tvrdě uplatňována orální metoda. Znakový jazyk je vyučován na vysokých školách od roku 1993. Znakový jazyk je začleněn do bakalářských a magisterských programů roku 1998. Roku 1999 vzniká v Praze České centrum znakového jazyka – Pevnost. V centru vyučují znakový jazyk rodilí mluvčí, neslyšící lektoři (Skákalová, 2011). Vytvářejí se studijní obory a školy pro sluchově postiţené. Střední pedagogická škola pro sluchově postiţené v Hradci Králové, Střední zdravotnická škola pro sluchově postiţené obor zubní technik v Berouně. Studium na vysoké škole JAMU v Brně, Filozofické fakultě UK v Praze. Za zmínku také stojí zaloţení Federace rodičů a přátel sluchově postiţených (FRPSP) v Praze roku 1990. Členové organizace jsou zpravidla rodiče postiţených dětí, kteří se snaţí o co nejlepší vývoj svého dítěte. Motivace rodičů přispěla k řadě úprav zákonů a zlepšení sluţeb v oblasti sluchově postiţených (Potměšil, 2003).
8
2 2.1
Pojmy z audiologie Sluchové ústrojí Přicházíme na svět vybaveni základními smysly, zrakem, sluchem, hmatem, čichem,
chutí, máme na mysli organické smysly. Aţ 80 % všech informací vnímáme zrakem. Hmat nám umoţňuje pocítit chlad, bolest, tlak, čich nám zprostředkovává škálu vůní, chuť umoţňuje rozlišování chemických sloţenin od sladké aţ po hořké. Ucho, je speciální smyslový orgán, který zpracovává zvuk. „Sluchový orgán se skládá z vnějšího, středního a vnitřního ucha, sluchového nervu a neuronové sítě, které se říká sluchová dráha. Sluchová dráha začíná nervovými vlákny vystupující z hlemýždě a končí sluchovým centrem v mozku, které je v zářezu spánkového laloku.“ (Hrubý, 2010, s. 51) Vnější ucho se skládá z ušního boltce a zevního zvukovodu a končí bubínkem. Ušní boltec slouţí jako trychtýř pro zachycování zvukových vln, které zvukovod převádí k bubínku. Kůţe, která pokrývá zvukovod, obsahuje četné mazové ţlázy, ušní maz se také nazývá cerumen (Skákalová, 2011). Střední ucho tvoří systém vzduchem naplněných dutin. Bubínek přenáší zvuk na tři sluchové kůstky – kladívko, kovadlinka a třmínek. Sluchové kůstky slouţí k přenosu zvuku od bubínku do vnitřního ucha (ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu). Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, vyúsťuje z něj Eustachova trubice do nosohltanu, která vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí. Pomáhá čistit středoušní dutinu, ale mohou jí také pronikat infekce (Ucho, 2014 [online]). Části vnitřního ucha jsou uschovány v kostěném pouzdře v kosti skalní, který se jmenuje kostěný labyrint. Částí vnitřního ucha je ústrojí rovnováhy (polokruhovité kanálky – vestibulární aparát). Sluchově postiţení, kteří mají porušené vnitřní ucho, mají také zhoršené nebo zcela nefunkční vnímání rovnováhy. V hlemýţdi – kochlea (kanál zatočený do spirály) se přeměňuje mechanický zvuk na elektrochemické impulsy v tzv. Cortiho orgánu. Cortiho orgán se skládá ze tří řad vnějších vláskových buněk a jedné řady buněk vnitřních (stereocilie), na které je připojeno nervové vlákno, vlákno tvoří sluchový nerv. Kochlea je vyplněna nestlačitelnou kapalinou – perilymfou. (Hrubý, 2010).
9
Obrázek 1 – Sluchové ústrojí [1]
2.2
Sluchové pole Rozsah sluchu zdravého člověka se nazývá sluchové pole. Je definován sluchovým
prahem (nejmenší vnímaná intenzita zvuku) a prahem bolestivosti (vnímaný zvuk se přeměňuje na bolest, vysokou intenzitou zvuku) (Langer, Souralová, 2006). Tón má z fyzikálního hlediska dva rozměry – intenzitu, která se udává v decibelech (dB) a frekvenci o jednotce Herz (Hz) (Potměšil, 2003). Vnímáme zvukové vlny mezi hranicemi od 16 do 20 000 Hz. Důleţitou hranicí sluchového pole je oblast řeči (400 Hz – 5000 Hz), ucho rozlišuje řeč nejlépe v hlasitosti (55 dB - 70 dB). Sluchově postiţený člověk při ztrátě sluchu větší neţ 60 dB, dokáţe jiţ špatně komunikovat, protoţe větší hlasitost řeči, nepřidá na srozumitelnosti (Langer, Souralová, 2006). Zvuky, se kterými se můţeme v ţivotě setkat, mají naměřené hodnoty, pro srovnání uvádím následující příklady:
140 dB motory startujícího letadla ve vzdálenosti cca 200m,
130 dB motorová sbíječka,
120 dB hlasité hřmění,
110 dB rokový koncert/osobní přehrávač,
100 dB řetězová pila,
90 dB pouliční doprava,
80 dB zvonění telefonu,
70 dB bouchnutí dveřmi, 10
2.3
60 dB pračka,
50 dB úroveň konverzační řeči (40 – 60 dB),
40 dB elektrický psací stroj,
30 dB psaní tuţkou,
20 dB tikot hodin,
10 dB šeptaná řeč,
0 dB nejniţší práh slyšení lidského ucha (Potměšil, 2003, s. 19).
Sluchová vada a porucha V surdopedii se doporučuje rozlišovat tyto dva termíny. Sluchovou vadou máme na
mysli stav trvalého poškození sluchu, který přetrvává. Sluchová porucha je stav přechodný, kdy postiţení sluchu má tendenci se zlepšovat a dá se léčit nebo opravit (Hrubý, 2010). Ve Výkladovém a terminologickém slovníku (Vašek, 1994, s. 164) ale takové dělení nenalezneme, je zde uveden pouze pojem „poruchy sluchu“, který je definován takto: „Poruchy sluchu jsou kvalitativní a kvantitativní odchylky sluchového vnímání od normy. Mohou být důsledkem vývojových anomálií anebo chorobných změn jednotlivých částí sluchového analyzátoru anebo jiných funkčních okruhů, které jsou s ním spojené.“ Vady sluchu lze popisovat z hlediska velikosti sluchové ztráty, doby vzniku a místa poškození sluchového orgánu (Skákalová, 2011). „Z hlediska místa vzniku postižení rozlišujeme dvě základní skupiny sluchových vad. Periferní
nedoslýchavost
či
hluchota
a
centrální
nedoslýchavost
či
hluchota“
(Lejska, 2003, s. 24). 2.3.1
Periferní nedoslýchavost či hluchota
Periferní nedoslýchavost se rozděluje: Převodní (induktivní) – sluchové buňky jsou normálně fungující součást, ale nepřichází na ně zvukový podnět. Šířícímu se zvuku brání zábrana ve středním uchu. Překáţkou můţe být zvětšená nosní mandle nebo ucpání zvukovodu ušním mazem, který se změní ve velmi tuhý špunt (Horáková, 2012).
11
Percepční (senzorineutrální) – porucha ve vnitřním uchu, sluchového nervu nebo sluchových buněk. Lavička, Šlapák (2002, s. 275) rozděluje percepční vady na: „kochleární – porucha přeměny zvuku v elektrický signál ve vnitřním uchu a rektokochleární – porucha vedení zvukového signálu VIII. hlavovým nervem a sluchovou dráhou v mozkovém kmeni.“ Percepční vady si vyţadují důslednější diagnostiku a pouţití léčebných metod (Horáková, 2012). Smíšená (mixta) – kombinace dvou předešlých poruch, které se v různém stupni a zastoupení mísí (Herdová, 2004 in Horáková, 2012). 2.3.2
Centrální nedoslýchavost či hluchota Jedná se o sloţité poruchy vnímání intenzity a kvality slyšeného zvuku. Situaci sluchu,
která je audiometricky změřitelná, posuzujeme podle jednotlivých stupňů naměřené ztráty (viz obr. 2. klasifikace sluchových vad podle WHO.) Za normální nepoškozený sluch se povaţuje rozeznání nejniţších zvuků (tikot hodin). Zhoršená schopnost rozeznání mluvené řeči vzniká při středně těţké nedoslýchavosti, např. při hlučné komunikaci více lidí ve společnosti. Vhodně zvolené kompenzační pomůcky potřebuje těţce nedoslýchavý člověk, aby mohl reagovat na mluvenou řeč a hlasitější zvuky. Ztráta sluchu přesahující 90 dB, se povaţuje jako praktická hluchota, člověk nereaguje na velmi intenzivní zvuky (motor auta atd.) (Horáková, 2012). Sluchové ztráty Stupeň
Velikost ztráty sluchu podle WHO
Názvy sluchových ztrát
Kategorie podle vyhlášky MPSV č. 284/1995 Sb.
1.
0 - 25 dB
2.
26 - 40 dB
3.
41 - 55 dB
4.
56 - 70 dB
Středně těţká ztráta sluchu Těţká nedoslýchavost
5.
71 - 90 dB
Těţká ztráta sluchu Těţké postiţení sluchu
Praktická hluchota
Velmi těţká sluchová ztráta
Hluchota
Velmi těţká sluchová ztráta
Úplná hluchota
6. 7.
91 dB a více (body v audiogramu i nad 1 kHz) 91 dB a více (v audiogramu ţádné body nad 1 kHz)
Normální sluch Lehká ztráta sluchu Lehká nedoslýchavost Střední ztráta sluchu Střední nedoslýchavost
Lehká nedoslýchavost (jiţ od 20 dB) Středně těţká nedoslýchavost
Tabulka 1 – Klasifikace sluchových vad podle Světové zdravotnické organizace (WHO) [2]
12
Podle období kdy vada vznikla, rozlišujeme dvě základní skupiny, vady vrozené a získané (Horáková, 2012). 2.3.3
Vady vrozené (hereditární) Genetické podmíněné sluchové vady jsou způsobené z 80 – 90% způsobeny onemocněním. Bylo objeveno jiţ 30 genů, které jsou příčinou ztráty sluchu. Sluchová vada můţe být v kombinaci s jinými onemocněními. Např. Usherův syndrom (postiţení sluchu a zraku), Penderův syndrom (postiţení sluchu a štítné ţlázy) (Horáková, 2012). Kongenitálně získané sluchové vady: o Prenatální – vzniklé vady způsobené zápornými dopady na plod v průběhu těhotenství, převáţně v prvních třech měsících těhotenství. Onemocnění toxoplazmózou, léčba antibiotiky s ototoxickým účinkem, vliv RTG záření na plod atd. (Pipeková, 2010). o Perinatální – poruchy sluchu, které vznikají během porodu nebo krátce po něm. Příčiny jsou např. nízká porodní hmotnost dítěte (pod 1500g), asfyxie, vlásečnicové krvácení do labyrintu, novorozenecká sepse (Lejska, 2003).
2.3.4
Vady získané (postnatální) Získané před fixací řeči (prelingválně, tj. do 6. roku ţivota) – sem řadíme poruchy sluchu
zapříčiněné
infekčním
onemocněním
(zánět
mozkových
blan,
meningoencefalitida, příušnice, herpetické infekty apod.). Řeč se nevyvíjí. Ztrátu sluchu můţe způsobit i mechanické poškození mozku, úrazy hlavy, traumata či opakující se hnisavé záněty středního ucha (Pipeková, 2010). Získané po fixaci řeči (postlingválně, tj. po ukončení vývoje řeči) – sluch člověka je vystaven dlouhodobě vysoké intenzitě zvuku (od 85 dB výše), hlučné provozy, akustické trauma, hormonální a metabolické poruchy, degenerativní onemocnění (Pipeková, 2010).
13
Možné příčiny vzniku sluchového postižení
Prenatální příčiny
Perinatální příčiny
Postnatální příčiny
Dědičně podmíněné poruchy sluchu
Porodní hmotnost pod 1 500 g
Meningitida Encefalitida
Četné syndromy jako např. Usherův, Waardenburgův, Treacher - Collinsův, Pendredův, Aportův aj
Předčasný porod
Herpes zoster oticus Dystrofie Příušnice záškrt
Onemocnění matky během těhotenství: zarděnky spalničky černý kašel toxoplasmóza syfilis cytomegalovirus
Hypoxie Asfyxie při porodu Poranění lebky Novorozenecká sepse Novorozenecká ţloutenka
Bakteriální tympanogenní labyrintitida (bakteriální zánět labyrintu ušního bubínku)
Lymská borelióza Toxoplazmóza Syfilis HIV infekce Akustické trauma z exploze nebo silného hluku
Toxické látky (drogy, alkohol, nikotin)
Kraniofaciální anomálie (také rozštěpy rtů a patra)
Meniérova choroba Presbyakuzis
Tabulka 1 – Přehled moţných příčin vzniku sluchového postiţení [3]
2.4
Vyšetření sluchu Čím dříve se poškození sluchu odhalí a začne se s vhodnou léčbou, tím menší újmy
vznikají na rozvoji osobnosti sluchově postiţeného dítěte. Vyšetření obstarávají specialisti na odborných zdravotnických pracovištích na odděleních foniatrie a otorinolaryngologie (ORL). Vyuţívá se vyšetření otoakustických emisí (OAE), vyšetření akustických evokovaných potenciálů mozkového kmene (BERA, CERA), tympanometrie, vyšetření ustálených evokovaných potenciálů (SSEP). Jedná se objektivní diagnostické metody vyšetření, je moţné je provádět i u dětí. Není potřeba součinnosti vyšetřujícího a vyšetřovaného, zkoušky se provádí ve spánku. U metody, prahové tónové audiometrie nebo slovní audiometrie, je
14
zapotřebí spolupráce vyšetřovaného. Specialista, také přiděluje příslušná sluchadla. Grafický záznam o stavu sluchu se nazývá audiogram (Pipeková, 2010).
Obrázek 2 – Audiogram [4]
15
3
Technické pomůcky pro lidi se sluchovým postižením „Slepota odděluje lidi od věcí, ale hluchota od lidí“ Helena Kellerová Sluchové postiţení, které primárně nese úbytek sluchu, působí i další potíţe, které by
do problému nezasvěcený člověk jen velice nepravděpodobně spojoval se sluchovým postiţením. Za zlepšující se kvalitou osobního ţivota sluchově postiţených stojí technologický rozvoj kompenzačních pomůcek, které jiţ z velké části dokáţou nahradit ztrátu sluchu. Existují i pomůcky, které usnadňují ţivot s takovou sluchovou ztrátou, kde uţ naslouchadla nebo kochleární implantát nestačí. Důleţitým faktorem je i včasné rozpoznání sluchové poruchy a příslušná pedagogická intervence. Speciální pedagog by měl znát druhy kompenzačních pomůcek a umět je ovládat. V brzké budoucnosti se můţeme dočkat dramatického zlepšení kvality ţivota postiţených, technické pomůcky se pořád vyvíjí a zdokonalují (Bendová, Jeřábková, Růţičková, 2006). Ale i přes svoji modernizaci a technologickou vybavenost nedokáţou kompenzační pomůcky lidem se sluchovým postiţením plně nahradit zdravý a plně funkční sluch. Nepostradatelnou výhodou je výrazná pomoc kompenzačních pomůcek při výchově a vzdělávání osob se sluchovým postiţením.
3.1 3.1.1
Sluchadla Historie sluchadel Důleţitou kompenzační pomůckou pro postiţené se zbytky sluchu jsou elektronická
sluchadla. Princip sluchadel spočívá v zesílení zvuku, který je veden do vnitřního ucha. Sluchadla mají výrazný vliv na ţivot sluchově postiţených, okolní svět se stává srozumitelnější, zlepšují komunikaci se slyšícími, děti se sluchadly se snáze vzdělávají a vychovávají (Hrubý, 1997). První historickou pomůckou se dá označit dlaň přiloţená k uchu, dlaní lze zesílit zvuk aţ dvojnásobně coţ je o 6 dB, kompenzační gesto také naznačuje, aby řečník mluvil hlasitěji. Do ucha se vkládaly různé trychtýře z vydlabaných zvířecích rohů nebo lastury. Dále se pouţívaly megafony na svolávání lidí, způsobem, ţe se přiloţily k uchu. Sluchadlům se dostal velkých rozmach v 19. století, kdy se začaly vyrábět trychtýře bohatě zdobené a různých 16
tvarů. Lidově se jim říkalo: „naběračka, benjo, dýmka“ „Velký dóm“, který dokázal zesílit zvuk o 20 dB. Pouţívaly se ohebné sluchové trubice, kterými se vyučovala řeč. Vyráběly sei sluchové trubice s rozvětvením pro více posluchačů (předchůdce dnešních skupinových zesilovačů). Konstruovaly se i protézy pro kostní vedení zvuku např. „Dentaphone“, který pomocí rozkmitané membrány a vlákna přenášel vibrace na dřevěnou destičku, která byla vloţena v ústech. Nevýhodou dobových trychtýřových sluchadel byla potřeba drţet sluchadlo v ruce. Začaly se spojovat trychtýřové sluchadla pomocí pruţiny. Podobné sluchadla se konstruovaly aţ do druhé světové války (Hrubý, 1997). Vývoj sluchadel zásadně ovlivnila elektronika, kousek od výroby prvního elektronického sluchadla byl A.G. Bell, který vynalezl sluchátko i mikrofon (telefon). První elektrické sluchadlo sestrojil v roce 1892 dr. Ferdinad Alz. Pouţil uhlíkový mikrofon, sluchadla byla drahá, těţká, zesilovala o 15 dB. Výrazného odlehčení dosáhla elektronková sluchadla. V roce 1934 se v Anglii vyráběla sluchadla váţící „pouhých“ 1,5 kg. Elektronkové sluchadlo potřebovalo dvě baterie. Baterie byly odděleně od elektronických obvodů. Vyuţitím vynálezu tranzistoru v 50. letech 20. století se elektronické součásti značně zmenšily. Tranzistor je polovodičová součást, vyuţívající křemíkový vodič, z důvodu menšího šumu. V roce 1957 se vyrábí první závěsné sluchadlo a v roce 1959 sluchadlo do boltce. Dalším krokem k miniaturizaci sluchadel, byl vynález integrovaného obvodu (elektronické součásti na křemíkové destičce o velikosti cca 2 mm x 3 mm). Sluchadla se doplňují o různé podporné funkce, sluchadla se směrovým mikrofonem, s potlačením šumu a zdůrazněním řeči, s potlačením zpětné akustické vazby, programovatelná sluchadla, sluchadla s FM přijímačem. Roku 1983 bylo představeno první digitální sluchadlo. Situace se sluchadly byla u nás aţ do otevření trhu roku 1989 více neţ sloţitá. Sluchadel byl nedostatek a opravy se protahovaly aţ na jeden rok. Dnes jiţ mají sluchově postiţení rovnocenný přístup k různým typům sluchadel (Hrubý, 1997). 3.1.2
Typy sluchadel Sluchadla můţeme rozdělit do dvou hlavních skupin. Podle konstrukce a podle způsobu
zpracování signálu (Bendová, Jeřábková, Růţičková, 2006).
17
Kapesní (krabičková) sluchadla V krabičce jsou umístěny komponenty (mikrofon, zesilovač, elektrické obvody, baterie). Do konektoru umístěného v krabičce se připojuje flexibilní kabel, na konci kabelu je sluchadlo, sluchadlo je opatřeno tvarovkou, která se vkládá do ucha. Tvarovky se vyrábějí přímo na míru, podle otisku zvukovodu a boltce. V dnešní době se kapesní sluchadla nahrazují závěsnými (Horáková, 2012). Sluchadla jsou opatřena regulátorem hlasitosti, přepínačem M – T (indukční smyčka), přepínačem N – H (poloha H omezení tónů o hluboké frekvenci a naopak zesílení vysokých tónů, poloha N normální zvuk), vypínač. Výhodou kapesního sluchadla jsou nízké provozní náklady, snadné ovládání – vhodné pro seniory. Nevýhodou je velikost a zesilování neţádoucích zvuků (tření krabičky o oblečení) (Bendová, Jeřábková, Růţičková, 2006). Kapesní sluchadla jsou stále vyráběna pro nejtěţší ztráty sluchu. V kombinaci s kostním vibrátorem je mohou vyuţívat osoby s převodní nedoslýchavostí (Horáková, 2012).
Obrázek 3 – Digitální kapesní sluchadlo ZinBest VHP – 801 s USB nabíječkou [5]
18
Závěsné sluchadla (BTE) Jak píše Hrubý (1997) součásti sluchadla mikrofon, elektronika, sluchátko i napájecí zdroj jsou vestavěny do pouzdra tvaru malého rohlíčku. Zavěšují se za ušní boltec. Do zvukovodu se zvuk přivádí flexibilní hadičkou a je ukončen prototypní ušní tvarovkou. Na trhu je velký výběr závěsných sluchadel. Standardní funkce pro sluchadla vypínání/zapínání přepínání M – MT – T. Lepší sluchadla jsou vybaveny směrovým mikrofonem nebo dálkovým ovladačem pro změnu poslechových programů. Velkou výhodou závěsných sluchadel je, při vyuţití na obou uších, stereofonní poslech pro lepší prostorovou orientaci. Čistý zvuk bez šumu (Bendová, Jeřábková, Růţičková, 2006). Moderní digitální sluchadla obsahují jiţ funkce, jako jsou např. přesun zvuku z jednoho pásma do druhého, který umoţňuje poslech vysokofrekvenčních zvuků, výběr hlasu z hlučného prostředí, propojení obou sluchadel při telefonování, adaptace sluchadla na rychle se měnící zvukové prostředí, blokování rázových zvuků a zvuk větru, moţnost propojení s televizí, počítačem, MP3 přehrávačem atd. (Funkce sluchadel Phonak, 2014 [online]). Nevýhoda je zpětná akustická vazba, dochází k ní při nesprávné výrobě ušní tvarovky nebo netěsnosti. Malá velikost zařízení i ovládacích prvků, nevhodné pro seniory a pro osoby se špatnou jemnou motorikou (Bendová, Jeřábková, Růţičková, 2006). Druhy závěsných sluchadel jsou rozděleny podle funkcí, velikosti ztráty sluchu a podle ceny. Výběr sluchadel je velice zodpovědná volba. A v dnešní době velice finančně náročná záleţitost.
Obrázek 4 – Závěsné sluchadlo Audéo S od firmy Phonak [6]
19
Zvukovodová (nitroušní) sluchadla. Miniaturizace elektroniky koncem 70 let. 20. století dosáhla aţ takové úrovně, ţe se všechny součásti naslouchátka, uloţené v pouzdře, daly vloţit do prostoru konchy (prohlubinka ušního boltce) (Hrubý, 1997). Dnes se posouvají ještě a dál dělí se podle umístění, které souvisí s velikostí sluchadla. Kanálová (CIC) (kompletně ukryta ve zvukovodu), zvukovodová (ITC)(umístění ve zvukovodovém vchodu) a boltcová (ITE) (Horáková, 2012). Sluchadla potřebují značnou péči, protoţe se koncovky tvarovky zanáší ušním mazem. Mezi další nevýhody patří malé velikost a akustická zpětná vazba. Sluchadla umoţňují kompenzaci jen lehkých aţ středně těţkých sluchových ztrát (max 70 dB). Nevhodné pro děti, kterým se v průběhu růstu mění tvar zvukovodu. K výhodám můţeme zařadit, ţe sluchadla nejsou okolnímu světu na očích. Umístění mikrofonu je pro poslech na nejvhodnějším místě (Bendová, Jeřábková, Růţičková, 2006). Jak píše Hrubý (1997) na zvukovodových sluchadlech se projevuje jev zvaný okluze. Vibrace vlastního hlasu ovlivňují bubínek. Vlastní hlas sluchově postiţené osoby zní zkresleně, dutě. Zvukovodová sluchadla představují technologický vrchol miniaturizace, podobné procesory se pouţívají i v kosmickém vývoji či k výrobě špionáţní techniky.
Obrázek 5 – Nitroušní sluchadla od firmy REXTON [7]
Brýlová sluchadla V minulosti velmi oblíbená kompenzační pomůcka, která kombinuje dohromady dvě pomůcky a to brýle a sluchadla. Velkou výhodou brýlových sluchadel je zabránění zpětné akustické vazbě. Brýle mají uloţený mikrofon v pravé noţičce pro levé ucho a obráceně, systém CROSS (Bendová, Jeřábková, Růţičková, 2006). Dnes se vyrábí především pro kostní vedení, kdy je vibrátor umístěn na noţičkách (Havlík, 2007). Kostní vibrátor je přitlačován na skalní kost za boltcem (Hrubý, 1997).
20
Obrázek 6 – Digitální kostní brýlové sluchadlo Evo1 s kompatibilní noţičkou od firmy BHM-Tech [8]
Brýlím a sluchadlům určitě ještě „neodzvonilo“, ale právě naopak se budou dostávat zase do popředí. Sice se nejedná o klasické kompenzační pomůcky, ale za zmínku určitě stojí brýle Entertainment Access Glasses od firmy Sony. Jedná se o brýle podobné 3D brýlím, které se potřebují v kině při 3D projekci. Brýle jsou určené pro promítání titulků pro neslyšící, které se promítají na brýle a divák má pocit, ţe se vznášejí před ním. Brýle se kombinují se zapůjčenými sluchátky nebo je moţnosti připojení na indukční smyčku (Markéta Jeníková, Nové brýle umoţní neslyšícím navštěvovat kina, 2013 [online]).
Obrázek 7 – Titulkovací 3D brýle pro sluchově postiţené Entertainment Access Glasses od firmy Sony [9]
Jako velice zajímavý a do budoucna zcela jistě vyuţitelný, se zdá projekt Google Glass. Brýle obsahují funkci rozpoznávání mluveného slova, rozpoznávají různé světové jazyky. Mluvené slovo se pak zobrazuje na displeji v podobě textu. Rozeznají i barvu hlasu hovořícího, který můţe být uloţen do paměti pro opětovné rozeznání. V kombinaci se sluchadly se bude jednat o výbornou kompenzační pomůcku. Brýle se zatím v Evropě nedají
21
koupit, ale jiţ se plně testují v USA (Vyleťal, S Google Glass se domluví i nevidomí s neslyšícím, 2013 [online]).
Obrázek 8 – Google Glass [10]
V Praze roku 2013, na mezinárodní soutěţi mladých vědců (EUCYS), byly prezentovány brýle od Egypťana Aly Seisaeho, jsou obdobné jako jiţ zmiňované brýle od Googlu, ale tyto by měly slouţit jen jako kompenzační pomůcka pro sluchově postiţené. Obsahují také funkci rozlišování mluveného slova, zařízení dovede varovat uţivatele před jedoucím autem. Vibrace a zobrazující se směrovky naznačují, z jaké strany se zvuk šíří. Psaní textů je řešeno intuitivní klávesnicí s bezdrátovým připojením nebo můţe i poslouţit integrovaný mikrofon (Hníková, Robot-chameleon, brýle pro neslyšící a mechanický hráč pokeru, 2013 [online]; Eucys2013, 2013 [online]). Sluchadla BAHA Vyuţití při převodní a kombinované nedoslýchavosti a jednostranné hluchoty. Vyuţití efektu kostního vedení (aima.cz [online]). BAHA sluchadlo (Bone Anchored Hearing Aid), titanový implantát (šroub se závitem) je operačně zakotven do spánkové kosti. Šroub má délku 3 mm – 4 mm, operace se provádí, aţ kdyţ je kost dostatečně tvrdá tj. po 6 – 8 roce dítěte (Horáková, 2012). Sluchadlo funguje na principu přenosu zvuku, který zpracovává zvukový procesor a převádí je na vibrace, zvukový procesor se propojuje s propojovací součástí. Propojovací součástí se vibrace zesílí a přenáší se lebeční kostí aţ do vnitřního ucha, z vnitřního ucha se zvuk přesouvá sluchovým nervem do mozku. U malých dětí se pouţívá čelenka se zvukovým procesorem, která doléhá na lebeční kost (Systém Cochlear™ Baha® ,2012 [online]). 22
Obrázek 9 – Digitální kostní BAHA sluchadlo[11]
3.2
Kochleární implantát (KI) Kompenzační pomůcka, která pomáhá v ţivotě osobám s těţkým sluchovým
postiţením nebo zcela hluché lidi, kteří mají vyuţitelné zbytky sluchu. (KI) obchází nefunkční sluchové vláskové buňky, elektricky stimuluje rovnou sluchový nerv. Nahrazuje tedy úkoly postiţené kochlei. Slyšený zvuk přes (KI) se můţe lišit od obyčejného slyšení (Bendová, Jeřábková, Růţičková, 2006; Langer, Souralová, 2006). „(KI) tvoří implantovaná a vnější část. Implantovaná část se skládá z přijímače stimulátoru, umístěného do jamky skalní kosti a svazku 22 elektrod, které jsou vedeny do hlemýždě vnitřního ucha. Vnější část je tvořena signálovým (zvukovým) procesorem, mikrofonem a vysílací cívkou. Vysílací cívka je umístěna za boltcem a slouží k přenosu informace a energie do vnitřního přijímače“ (Skákalová 2011, s. 80).
Obrázek 10 – Implantovaná část kochleárního implantátu [12]
Řečový procesor je krabička, ke které je připojen závěs. Velice podobná konstrukce jako mají závěsná sluchadla. V závěsu je situován mikrofon. Zvuk je přeměněn na digitální kód právě řečovým procesorem a putuje kabelem do vysílací cívky. Vysílací cívka je uloţena nad voperovaný implantát, drţí na místě pomocí magnetu, vydává signál, který prochází přes 23
kůţi do implantátu. Zde se signál přeměňuje na elektrické impulzy. El. impulzy jsou vedeny svazkem 22 elektrod do kochlei, kde ovlivňují vlákna sluchového nervu. Ten přemísťuje konečnou zvukovou informaci sluchovými drahami do mozku, kde je informace rozeznána jako zvuk (Bendová, Jeřábková, Růţičková, 2006).
Obrázek 11 - Viditelná vnější část (KI) Nucleus 6 od firmy Cochlear Ltd [13]
(KI) jsou adresovány dětem i dospělým, kteří ohluchli postlingválně. U dětí se jedná především o vrozenou percepční hluchotu. Nebo pro osoby s postupnou ztrátou sluchu. Čas od úplného ohluchnutí po operaci, by měl být co nejkratší, ale delší jak půl roku. Nevyuţívaný hlemýţď totiţ zkostnatí a sluchový nerv jiţ nejde stimulovat (Bendová, Jeřábková, Růţičková, 2006). Důleţitým faktorem, který má vliv na úspěšnost při vyuţití (KI) je věk dítěte při implantaci. Platí, ţe čím je dítě mladší, tím lze předpokládat lepší úspěšnost. Úspěšností se rozumí komunikace mluvenou řečí (Potměšil, 2003). „U člověka ohluchlého v dospělosti je přístroj jedinečnou příležitostí, jak neztratit kontakt s ostatním světem. Pro děti je však možností do něj vstoupit“ (Jandová, Kochleární implantát vrací lidi do ţivota, 2010 [online]). Člověk vhodný pro vyuţívání (KI) musí vyhovět určitým kritériím. Audiologická kritéria (u dětí při vyšetření tónového audiogramu jsou ztráty větší neţ 90 dB), psychologická kritéria (úroveň poznávacích vlastností, kombinace sluchové vady s ADD nebo ADHD), logopedická kritéria (komunikační dovednost dítěte), moţné kontraindikace operačního zákroku (neprůchodnost hlemýţdě, špatný zdravotní stav). Kritérií je samozřejmě daleko více, 24
uchazeč o (KI) musí podstoupit komplexní vyšetření a je nadále sledován půl roku (Bendová, Jeřábková, Růţičková, 2006). Jak se uvádí na internetových stránkách o kochleárním implantátu (CKID). Operaci vykonává obratný kofochirurg. Implantát se vkládá pomocí operačního mikroskopu. Celá operace trvá přibliţně 3 hodiny a provádí se v celkové anestezii (operují se i děti s kombinovaným postiţením např. hluchoslepé, s DMO atd.), následně se měřením zkouší funkčnost implantátu. Celková doba pobytu v nemocnici jsou dva týdny. V současné době se v České republice provádí jednostranné implantace. Do budoucna jak píše Horáková (2012) lze předpokládat oboustranné implantace, jako se jiţ děje ve Finsku, Dánsku, Švédsku atd. První programování řečového procesoru probíhá po 4 aţ 6 týdnech po operaci. Programování se uskutečňuje během prvního roku asi desetkrát, cílem je dosáhnout optimálního rozsahu stimulace jednotlivých elektrod, aby (KI) byl vhodný individuálním potřebám dítěte (Operace, programování řečového procesoru a rehabilitace, 2014 [online]). Reakce dítěte na slyšený zvuk a implantát jsou různé, od pláče po radostný úsměv. Některé děti nechtějí nosit vnější část (KI). Důleţitým faktorem úspěšné komunikace je následná rehabilitace. Děti, které ohluchly postlingválně se rehabilitují kratší dobu. U dětí prelingválně ohluchlých, trvá rehabilitace několik let. Je potřeba logopedické a speciálněpedagogické intervence a aktivní spolupráce rodičů. K 13.3.2014 byl (KI) poskytnut jiţ 528 dětem. Přibliţně polovina dětí navštěvuje běţné školy (Výsledky - aktuální stav, 2014 [online]). Vláken sluchového nervu je 30 tisíc aţ 50 tisíc. Počet zavedených elektrod je jen 22. Sluch v plném rozsahu ještě zcela nahradit nelze. Ale v budoucnosti se určitě můţeme dočkat technického zdokonalení (KI) (Bendová, Jeřábková, Růţičková, 2006). Ale jiţ nyní (KI) dosahuje vysoké technologické kvality, hlavně díky digitálnímu mikročipu a zvukovému procesoru. Výhodou je i bezdrátová komunikace s příslušenstvím a telefonní cívka. Firma Cochlear má i „hybridní“ systém, kombinuje (KI) se závěsným sluchadlem (Systém Cochlear™ Hybrid™, 2012 [online]). Výhody (KI) jsou v moţnosti porozumění mluvené řeči, rozlišování hlasitosti zvuků a dokonce můţou mít uţivatelé i poţitek z hudby. Moţnost pouţívání telefonu. Vyuţívání (KI) sebou přináší i určité omezení např. sportovní omezení, nemoţnost určitých lékařských vyšetření, nutná opatrnost ohledně statické elektřiny, můţe dojít k poruše řečového procesoru, moţná aktivace zabezpečujících a detekčních systému, pravidelné kontroly nastavení, výměna baterií, kupování náhradních dílů – finančně náročné, operaci proplácí pojišťovna, ale díly proplácí jen částečně, (KI) vychází pacienta na cca 70 tisíc. (Bendová, Jeřábková, Růţičková, 2006). 25
3.3
Kmenový implantát (ABI) „Kmenový implantát (Auditory Brainstem Implant) slouží k oživení sluchových vjemů,
které vznikají prostřednictvím elektrické stimulace elektrodami v blízkosti kochleárních jader v mozkovém kmeni. Oproti kochleární implantaci se jedná o neurochirurgický zásah, při kterém se místo do kochlei implantují elektrody ve tvaru terčíku pod strop čtvrté mozkové komory k jádrům nejnižší etáže sluchové dráhy. Jinak vše funguje na stejném principu jakou (KI), i vnější část vypadá stejně“ (Horáková, 2012, s. 105). Přínos (ABI) se liší od výhod (KI), uţivatelé určují zvuky z okolí, věty a slova jen s odezíráním. Okruh uţivatelů je značně omezený na světě ho má asi 400 lidí. Ale i tak se jedná o kompenzační pomůcku, která reprezentuje rozdíl mezi světem ticha a světem zvuků. Jedná se o nejmodernější léčebnou metodu (Centrum pro kochleární a kmenové implantace, 2012 [online]).
3.4
Implantát kostního vedení Implantát umoţňuje převod signálu do vnitřního ucha, pomocí kostního vedení.
Implantát má název Bonebridge a vyrábí ho firma MED – EL. Skládá se z vnější části a vnitřní části, tak jako (KI). Vnější část je zvukový procesor (1) na obrázku 13. Jsou znázorněny části implantátu, který je připevněn na kůţi pomocí magnetu, dodává energii vnitřní části a převádí slyšený zvuk na digitální binární kód do implantované části – cívky (2). Signál se dostává do elektroniky (3) a pak dále přes spojku (4) do vibračního měniče (5). Tam se digitální signál přeměňuje na vibrace. Vibrační měnič je operativně připevněn ke kosti. Vysílané vibrace rozkmitají fungující středoušní kůstky a sluchový orgán přijme a vyhodnotí daný zvuk. Implantát umoţňuje slyšet i při úplně uzavřeném zvukovodu, proto je vhodný pro osoby s převodovou nebo smíšenou poruchou sluchu. Implantát je doporučován osobám starších 18 let. Klinické zkoušky u dětí momentálně probíhají. Mechanické vibrace člověk nevnímá. Omezení jsou podobné jako u (KI) (Kostní implantáty, 2014 [online]).
26
Obrázek 12 – Kostní implantát Bonebridge od firmy MED – EL [14] Obrázek 13 – Části kostního implantátu [15]
3.5
Středoušní vibrační implantát Skládá se, jako předešlé kompenzační pomůcky, z vnější a implantované části. Slouţí
jako odlišná moţnost korekce sluchu. Implantát Vibrant Soundbridge nahrazuje sluchadla. Vhodné pro osoby s lehkou aţ středně těţkou nedoslýchavostí. Operativně implantovaná část se spojena svazkem vodičů s elektromagnetickou cívkou, která je připevněna na kovadlinku (senzorineurální porucha) nebo na kulaté okénko kochlei (převodní nebo kombinovaná porucha). Pohyb cívky, která vibruje podle síly slyšeného zvuku, rozpohybuje středoušní kůstky. Vyuţitelnost i u dětí, protoţe implantát je uchycen jen v jednom bodě a není závislý na růstu lebky (Středoušní implantát, 2014 [online]).
Obrázek 14 – Středoušní vibrační implantát Vibrant Soundbridge od firmy MED – EL [16]
27
3.6 3.6.1
Kolektivní pomůcky pro osoby se sluchovým postižením Kolektivní zesilovače Vhodná kompenzační pomůcka pro vzdělávání lidí se sluchovým postiţením. Pouţití
ve školách pro sluchově postiţené, určené pro studenty, kteří mají vyuţitelné zbytky sluchu vhodné pro výchovu a vzdělávání. Jejich principem je zesílení intenzity zvuku, které funguje pomocí indukční smyčky, FM vln nebo pomocí infračerveného záření v dnešní době se vyuţívá i bluetooth. Základní jednotka přijme zvuk z mikrofonu hlavního mluvčího, mikrofonů více řečníků nebo kompletní zvuk z ozvučovací techniky. A výše zmiňovaným vysílacím způsobem se dostane do sluchadel, sluchátek, (KI) posluchače. Hlavní předností kolektivního zesilovače je čistý přenos zvuku, bez okolního šumu a hluku (Bendová, Jeřábková, Růţičková, 2006). Indukční smyčka Sluchadla, (KI) a jiné kompenzační pomůcky obsahují přepínatelnou funkci T – MT, kterou se připojí na okruh elektromagnetického pole indukční smyčky. Vyuţívají se bezdrátové, ale i drátové indukční smyčky, kdy se vede drát kolem místnosti (Bendová, Jeřábková, Růţičková, 2006). Individuální indukční smyčky se prodávají jako příslušenství ke sluchadlům a umoţňují bezdrátově vyuţívat mobilní telefon (Handsfree), MP3, iPod, iPad, počítač. Přenosná smyčka SOUNDSHUTTLE umoţňuje přenášet zařízení třeba do obchodu. Vyuţití v kanceláři, recepci, kdekoli při komunikaci se zákazníkem a naopak. Existují i indukční smyčky, které se vyuţívají v přednáškových sálech pro více sluchově postiţených posluchačů, která je přenosná a vleze se do kufříku (pomuckyproneslysici.cz [online]). Průvodci vyuţívají přenosnou indukční smyčku GUIDELOOP, která má menší dosah, ale výrazně zlepšuje osobám se sluchovým postiţením proţitek z turistické prohlídky. Pouţívá se např. na zámku Kozel v obci Šťáhlavy (Návštěvníci s poruchami sluchu nedoslýchaví a neslyšící, 2013 [online]).
Obrázek 15 – Mezinárodní označení prostoru s indukční cívkou [17]
28
FM přenos Novinkou v ozvučení výukových prostor je systém Phonak Dynamic SoundField, který intuitivně optimalizuje svoje nastavení a tak koriguje hluk a šum ve třídě. Součástí systému je stojanový reproduktor, můţe být umístěn trvale na stěnu nebo se můţe umístit kdekoliv v místnosti, šetří hlas řečníka. Hlas snímaný mikrofonem, zvuk z interaktivní tabule nebo jiných médií je vysílán na FM vlnách, signál přijmou posluchači do sluchadel nebo (KI), avšak musí být opatřeny FM přijímačem. V některých sluchadlech je integrován, ale většinou se pouţívá jako přídavné zařízení, které je kompatibilní se všemi modely sluchadel (Dynamic SoundField, 2013 [online]).
Obrázek 16 – odnímatelný FM přijímač [18]
3.7
Online simultánní přepis Kaţdá sluchová vada má jiné rozměry a potřeby. Ať uţ je to v pouţívání
kompenzačních pomůcek nebo způsobu komunikace. „Znakový jazyk pouţívá 7000 aţ 10 000 uţivatelů, pro většinu z nich je mateřským jazykem. Někteří ohluchlí nebo těţce nedoslýchaví lidé se dorozumívají pomocí odezírání, ale tato metoda je nespolehlivá a ne kaţdý je schopen ji zvládnout. V posledních letech zavedla Česká unie neslyšících sluţbu simultánního přepisu mluvené řeči, která je optimálním komunikačním systémem především pro lidi ohluchlé a nedoslýchavé. Odhaduje se, ţe asi 180 tisíc lidí pouţívá jako kompenzační pomůcku sluchadla, další velmi početná skupina si svoji sluchovou ztrátu neuvědomuje nebo si ji nechce připustit. V roce 2008 byl přijat zákon č. 155/1998 Sb. ve znění zákona č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, který uvádí 10 systémů, mezi nimiţ mohou volit lidé se sluchovým postiţením ten, který jim vyhovuje (Sluchové postiţení, 2013 [online]). Simultánní přepis je psaná podoba mluveného slova v reálném čase, odstraňuje komunikační bariéru.Přepisovatel/ka přepisuje aktuální dění na klávesnicí připojené 29
k počítači. Přepisovatel/ka můţe mít pro lepší odposlech situace sluchátka. Text je promítán, buď na monitor jednotlivce, nebo projektorem na plochu při větší účasti. Přepis se provádí na místě nebo se můţe přenášet přes internet nebo satelit. Významnou inovací je online přepis (eScribe), který zprostředkuje sluţbu většímu počtu uţivatelů a není potřeba osobní přítomnosti přepisovatele, ten můţe být na i druhém konci světa, ale musí být zajištěn kvalitní příjem zvuku, pouţívá se mobilní telefon s připojeným externím mikrofonem nebo hlasitý odposlech. Přepis se zobrazuje přes webovou aplikaci na monitoru počítače, či zařízení s připojením k internetu, kde se zobrazí webový prohlíţeč (moderní telefony, tablety, ipod, televize). Vyuţití na úřadech, soudech, obchodních jednání, prostě všude tam, kde chce člověk se sluchovou vadou pouţít tento způsob komunikace. Sluţbou se zpřístupní kulturní, vzdělávací, společenské a jiné akce (Jak to funguje, 2014 [online]). Idea, která se jiţ stává realitou, je ţe placeného člověka zajišťujícího rychlopřepis nahradí software na rozpoznávání řeči (O projektu eScribe, 2009 [online]). U nás provozují sluţby přepisu tyto organizace: Transkript online s. r. o. (www.transkript.cz) Centrum zprostředkování simultánního přepisu (CZSP) (www.eprepis.cz) Era eScribe sluţbu online přepisu zajišťuje Československá banka a. s. na svých pobočkách
3.8
Automatické titulkování Lidé se sluchovým postiţením, tak jako kaţdý člověk, chce být informován
o aktuálním dění ve světě i u nás. Rádio není vhodná pomůcka pro osoby s větší sluchovou ztrátou, proto se hojně vyuţívá televize a počítače s internetovým připojením. Titulkování probíhá formou off – line, kdy se titulkuje film nebo pořad, který bude následně odvysílán. Titulkuje se standardně přes klávesnici, nebo se vyuţívá software pro rozpoznávání řeči, titulky dále prochází korekturou, neţ se objeví na obrazovce. Jinak je to při titulkování v reálném čase. Jak se uvádí v publikaci na internetových stránkách www.helpnet.cz, hlavní roli hraje software. Program byl vytvořen na Katedře kybernetiky v Plzni a je součástí projektu ELJABR (Eliminace jazykových bariér handicapovaných diváků České televize). Přímé titulkování je sloţitý technologický počin, ovlivňuje ho mnoho faktorů, jako je srozumitelnost řečníků, nespisovný projev, skákání si do řeči, překřikování, sportovní komentáře, hluk a podbarvení hlasu hudbou. Titulkuje se přímo ze zvukové stopy, příkladem
30
jsou televizní přenosy schůzí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, titulky se zobrazí na stránce teletextu 888. Druhým příkladem online titulkování u pořadů, kde je zvuková stopa špatně rozpoznatelná, se vyuţívá pomoci tzv. stínového řečníka, který svými slovy přemlouvá aktuální dění. Titulkovací přístroj je připojen na internet a stínový řečník můţe pracovat i z domova. Stínový řečník vybírá slova ze shluků zvuků hlavního řečníka, koriguje jeho proslov, označuje mluvící rozdílnými barvy, doplňuje databázi o nová slova. Titulkují se pořady Otázky Václava Moravce, Hyde Park, sportovní přenosy na ČT 4, zpoţdění titulků je z technických důvodů kolem 5 vteřin (Müller, Automatické titulkování pořadů české televize, 2012 [online]).
Obrázek 17 – stínový řečník [19]
Cílem navazujícího projektu ELJABR II je vytvoření náhradní syntetické zvukové stopy. Automatické titulky jsou hovořeny rozdílnými syntetickými hlasy (TTS, texttospeech). Syntetická řeč je neutrální, dynamická a v klidném tempu. Odpadají rušivé vjemy, podbarvení hudbou, hlasité výbuchy a výstřely atd. Vhodné pro lepší srozumitelnost pořadu či filmu. Ozvučit se dá jakýkoliv text bez přítomnosti člověka – dabéra. „Doprovodná zvuková stopa“ by měla být v budoucnu vysílána spolu s digitálním televizním kanálem a divák bude mít moţnost volby zvukové stopy na svém přijímači. Plánuje se i online TTS sluţba a přidání více hlasů. Nyní jsou 4, dva muţské a dva ţenské (Matoušek, Hanzlíček a Tihelka, Automatické vytváření zvukové stopy, 2013 [online]). Celkově jsou titulky vynikajícím motivujícím prostředkem ke čtení. A sniţují nebezpečí negramotnosti u dětí (Hrubý, 1997). Na webových stránkách ČT se dají programy se skrytými titulky nebo ve znakovém jazyce vyfiltrovat.
31
Automatického titulkování lze vyuţít nejen u televizních pořadů, ale i u jakéhokoliv zvukového nebo obrazového záznamu. Technologií rozpoznávání řeči disponuje i webový kanál www.youtube.com, který nabízí moţnost otitulkování vloţeného videa a následně lze titulky upravovat. Dále pak mohou být otitulkováni přednášky, jednání či chirurgické operace. Existují jiţ softwary, které přepisují mluvené slovo s přesností 98%. Software NEWTON Dictate 4 nebo MyDictate vytváří odposloucháváním řeči, přes externí směrový či integrovaný mikrofon, celé dokumenty. Software sám vypisuje písmena, znaky, čísla, doplňuje čárky, zkratky atd. do zvoleného programu (MS Word), nebo webového prohlíţeče. Dají se tedy diktovat emaily nebo i diplomové práce. Vhodné pro osoby s tělesným postiţením, ale i pro lidi sluchově postiţené. A to v obráceném případě, ţe člověk se sluchovou ztrátou nebude mluvit, ale číst. Mluvit bude kontaktovaná osoba. Převádějí se i slova nahraná přes diktafon, vhodné k přepsání přednášek, nebo mohou být titulkovány kompletně celé vyučovací hodiny na místě. (Newton Dictate 4, 2014 [online]).
3.9
Mobilní telefon Je v dnešní době velice uţitečná a všestranná kompenzační pomůcka. Z velké části
nahrazuje psací, zesílený telefon, pagery, fax i vibrační a světelný budík. Vzájemně komunikuje s jinými zařízením a příslušenstvím. Pomůcka, vyuţitelná pro lidi nedoslýchavé, ale i s úplnou ztrátou sluchu. Vyrábí se telefony, pro seniory a osoby se sníţenou motorikou, s velkými tlačítky (Aligator A500, Jablotron GDP 04). Mladší lidé preferují smartphony (chytré telefony) s dotykovým displejem nebo „qwerty“ klávesnicí. Telefony obsahují operační systém a důleţité připojení k internetu. Na trhu jsou i Tablety, které kombinují notebooky s mobilním telefonem. Lidé se sluchovým postiţením častěji vyuţívají psanou formu komunikace (SMS, MMS, email). Komunikují tak mezi sebou nebo s úřady. Osoby, které ohluchly prelingválně a dostatečně neovládají psanou češtinu, vyuţívají kamery umístěné na přední straně telefonu a znakovým jazykem komunikují na dálku (videohovor). Většina telefonů obsahuje funkci bezdrátového přenosu bluetooth, ten je vhodný pro přenos hovoru do všech typů sluchadel. Sluchadla jsou opatřena indukční cívkou, aby se signál dostal do sluchadel, musí jít přes indukční smyčku. Ta je zavěšena na krku posluchače a je v ní uloţen mikrofon. Vhodné při řízení automobilu. Lidé mohou pomocí indukční smyčky bezdrátově poslouchat veškeré zvuky z mobilního telefonu (zvuky z webového prohlíţeče, muziku, filmy). Přes rozhraní bluetooth se lze spárovat mobil s BT náramkem, který při příchozím hovoru vibruje a na LCD displeji se signalizuje jméno volajícího, tlačítkem na náramku můţe být hovor přijat. Funguje i jako náramkové hodinky. Signalizuje 32
a vibruje, pokud je telefon dál neţ 5 metrů (ochrana proti krádeţi). Mobilní telefon se můţe propojit i s dalšími vibračními a taktilními pomůckami (Vibrační bluetooth, 2014 [online]). Na Tabletech nebo „chytrých telefonech“ s operačním systémem, se pouţívají i různé pomocné aplikace. Důleţitým nástrojem je online přepis. Aplikace od firmy Transkript online s.r.o. s názvem eScribeDroid, nabízí přepis všude tam, kde je vhodné pokrytí internetem. Poskytuje taky funkci rozpoznávání řeči. Primárním cílem aplikace je zprostředkování online přepisu. Aplikace se pomocí internetového hovoru spojí s přepisovatelem a ten přepisuje snímaný zvuk klientova telefonu, přepsaný text se následně zobrazí na displeji. Aplikaci lze stáhnout v demo verzi na Google play (Pro neslyšící, 2014 [online]). Výborné jsou i „diktovací“ aplikace, které rozpoznávají mluvenou řeč např. NEWTON Dictate Mobile, Dragon Dictation nebo MobilDictate. Funkcí rozpoznávání řeči, je i obdařen vyhledávač od Googlu.
Pro přesné rozeznání slov a lepší srozumitelnosti textu je potřeba, aby řečník
dodrţoval určité pravidla diktování. Je zapotřebí vyslovovat interpunkční znaménka (otazník, vykřičník, čárka, tečka, pomlčka, nový odstavec, atd.). Výše zmiňované aplikace potřebují připojení k internetu. Namluvené slova se odesílají na server a vrací se na telefon v podobě rozeznaného textu (Newton Dictate 4, 2014 [online]). Při správném diktování se dá překonat hranice rychlopřepisu na klávesnici (500 úhozů za minutu). Budoucnost diktovacích aplikací vidím ve zpřístupnění off-line a v kombinaci se sluţbou převyprávění syntetickým hlasem (TTS). Aplikace „Tlumočník do kapsy“, kterou vytvořil Ing. Zdeněk Bumbálek za přispění Nadace Vodafone ČR. Slouţí ke zpřístupnění online tlumočení z/do znakového jazyka. Funguje na principu videohovoru. Nadace Vodafone ČR finančně podpořila i aplikaci „Znakujte s námi“ v rámci projektu FRPSP (federace rodičů a přátel sluchově postiţených) aplikace je vhodná učební pomůcka pro výuku znakového jazyka. Vyuţijí ji především rodiče sluchově postiţených dětí (Zprávy pro neslyšící, 2013 [online]). Osoby se sluchovým postiţením, mohou vyuţít i asistenční sluţbu O2, kterou provozuje Telefónika O2 ČR. Nabízí zdarma a nonstop pomoc při zprostředkování informací s institucemi a úřady. Operátoři kontaktují lékaře. Objednávají zboţí a vyřizují reklamace. Zprostředkují komunikaci se slyšícími lidmi. Operátoři fungují jako zprostředkovatelé, tlumočníci. Číslo 800 142 142 slouţí slyšícím zákazníkům, poţadavek je předán osobě se sluchovým postiţením v písemné podobě. Neslyšící kontaktují sluţbu pomocí SMS nebo emailu a stejnou cestou je vrácena odpověď (Speciální sluţba pro neslyšící, 2010 [online]).
33
3.10 Osobní počítač Je nejdůleţitější kompenzační pomůckou pro lidi se sluchovým postiţením. V pouţívání počítače jsou lidé neslyšící i slyšící na stejné úrovni. Odpadají mnohé bariéry. Vizuální sdělování informací je vhodné ke vzdělávání, schopnost ovládání počítače zvyšuje osobám se sluchovým postiţením uplatnění na trhu práce. Oproti mobilním telefonům je na počítač víc programů s daleko rozsáhlejšími funkcemi. PC je nepostradatelnou pomůckou pedagogů.
Pouţívá
se
v kombinaci
s dataprojektorem
nebo
elektronickou
tabulí.
Nepostradatelnou součástí plně fungujícího počítače je připojení k internetu. PC zpřístupňuje data pomocí CD/DVD mechaniky, USB portů, nejčastěji jsou umístěny studijní materiály na místním serveru nebo jsou informace umístěny na síti. Vhodnou učební pomůckou pro děti i dospělé jsou různé interaktivní výukové programy, multimediální učebnice, encyklopedie, e-learning, terminologické slovníky nebo databáze znakovaných slov např.: Internetový výukový portál Eliška (www.eliska.cz) Terminologický slovník oboru dramatická výchova (www.difa.jamu.cz/slovnik-vdn/) E – learningový kurz českého znakového jazyka (www.e.znakovky.cz) Mnohojazyčný online slovník znakového jazyka (www.spreadthesign.com) Výukový CD – ROM „Znaková zásoba českého znakového jazyka 1 – 4“ DVD „Po českých hradech a zámcích“ s průvodcem v českém znakovém jazyce a další …
34
4 4.1
Převod mluvené řeči do znakového jazyka a naopak Český znakový jazyk a znakovaná čeština V České republice ţije asi půl miliónu lidí se sluchovou vadou z toho přibliţně 15 tis.
zcela neslyšících. Nejpočetnější skupinu zastupují nedoslýchaví lidé, kteří přicházení o sluch s přibývajícím věkem, pro 7 000 – 10 000 osob, je mateřskou řečí, znakový jazyk. Je potřeba uvést, ţe podrobné statistiky v ČR neexistují (Sluchové postiţení, 2013 [online]). Lidé zcela neslyšící preferují sdělování informací pomocí znakového jazyka. Pouţívají vizuálně – motorické systémy, převaţuje znakový jazyk a znakovaná čeština. Jedná se o dvě rozdílné komunikační formy. Znakový jazyk je originální sdělovací prostředek, který je řízen vlastní gramatikovu a zásobou symbolů. Dalo by se říct, ţe je to prostorový, 3D jazyk. V zákoně č. 384/2008 Sb. je definován jako: „přirozený jazyk a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně – pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu.“ Znakovaná čeština podléhá gramatickým zákonům češtiny. Znakované slova, spolu s artikulováním ústy, jdou za sebou, jako slova ve větě v psané podobě. Znakovanou češtinu vyuţívají lidé, kterým vyhovuje především odezírání. Lidé prelingválně ohluchlí preferují znakový jazyk, protoţe větné celky ve znakované češtině pro ně postrádají souvislosti a význam (Horáková, 2012). Neslyšící lidé, kteří komunikují z větší části znakovým jazykem. Potřebují ke kontaktu se slyšícími pomoc tlumočníka. Ten můţe být osobně přítomen. Nebo se vyuţívá, jiţ zmiňovaného vizuálního online přenosu. V dnešní době moderních technologií, se vyvíjí projekty i na překlad řeči do znakového jazyka a naopak. Překlad do znakované češtiny je technologicky snadněji řešitelný proces, neţ překlad do českého znakovaného jazyka Vítězem studentské technologické soutěţe Imagine Cup 2012 v Sydney se stal ukrajinský projekt „Enable talk“. Jedná se o rukavice, které jsou vybaveny ohybovými senzory. Znakování pomocí rukavic se převádí senzory na signál. Signál o pohybu je bezdrátovým přenosem přijímán počítačem, kde ho software rozpozná a převádí na psaný text. Plánuje se i verze pro telefony a tablety (Rukavice převedou znakovou řeč na text, 2012 [online]).
35
Obrázek 18 – znakovací rukavice „Enable talk“ [20]
Pro rozpoznávání znakového jazyka se dá vyuţít i kamera, jak se uvádí v projektu MUSSLAP (projekt Katedry kybernetiky v Plzni). Software, ze snímaných dat, detekuje pohyby rukou, pohyb hlavy, mimiku a emoce. Výslednou informací by měl být zobrazený text. Program se stále vyvíjí, protoţe musí překonat určité technologické problémy např. překříţení rukou při znakování. Velkou překáţkou je překlad českého znakového jazyka, který nepodléhá gramatickým zákonům psané češtiny (Rozpoznávání znakové řeči, 2008 [online]). Pro opačný překlad mluveného slova do znakového jazyka, byl vyvinut software SiSi (Say It Sing It) od anglické společnosti IBM. SiSi pouţívá program na rozpoznávání řeči, následně rozpoznaný text, převádí animovaná postavička (avatar) do gest. Není jasně řečeno, jestli program převádí slova do znakového jazyka, nebo jenom gestikuluje po sobě jdoucí slova. Verze pro komerční účely zatím nebyla poskytnuta. Určitě se jedná o přínosný projekt, který bude procházet vývojem. V budoucnosti se určitě dočkáme vylepšení verze, ať uţ pro mobilní telefony v české verzi nebo překladem do českého znakového jazyka z různých světových řečí (Počítačová SiSi slibuje převrat v komunikaci s neslyšícím, 2007 [online]).
Obrázek 19 – znakující postavička softwaru SiSi [21]
36
Závěr Není na místě, myslet si, ţe technologické přístroje nebo technické kompenzační pomůcky dokáţou plně nahradit funkční sluch. Nenahradí. Po zkoumání tématu bakalářské práce jsem ale do budoucna optimistou. Pozitivně mě překvapilo, kolik kompenzačních pomůcek je dostupných pro sluchově postiţené osoby na trhu. Negativně vnímám příliš vysokou cenu pomůcek. Přestoţe stát na pomůcky přispívá, cena je natolik vysoká, ţe na pomůcky nemůţe dosáhnout kaţdý rovnocenně. Současné trendy v Informační technologií zaměřených na zdravotnictví se specializují na detailní zkoumání lidského těla. Tyto poznatky pak dovedou aplikovat do kompenzačních pomůcek tak, aby co nejpřesněji nahradily funkce daného orgánu a tím umoţnili člověku ţít plnohodnotný spokojený ţivot. Problematika sluchově postiţených sahá hluboko do historie, kdy sluchově postiţení stáli na okraji společnosti a byli na svůj problém sami. V dnešní době se situace podstatně zlepšuje, sluchová protetika má větší prostor pro svoje výzkumy a projekty. Můţeme tak spatřit aplikace pro mobilní telefony, tablety, které umoţňují lidem se sluchovým postiţeným přístup k informacím a tím ke zmenšení bariér pro lidi s handicapem. Kompenzační pomůcky dávají lidem rovnost šancí v moţnosti uplatnit se ve společnosti a dosáhnout svých práv.
37
Seznam použité literatury BENDOVÁ P., JEŘÁBKOVÁ K., a STOKLASOVÁ V. Kompenzační pomůcky pro osoby se specifickými potřebami. 1. vyd. Olomouc, 2006, 104 s. ISBN 80-244-1436-8. HORÁKOVÁ R. Sluchové postižení: úvod do surdopedie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012, 159 s. ISBN 978 80 262 0084 0. HRUBÝ J. Úvod do výchovy a vzdělávání sluchově postižených. Verze 11-04-12-01. Praha: Tiché učení, 2010. ISBN 978-80-904786-0-2. HRUBÝ J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 1. vyd. Praha: Septima, 1997-1998. ISBN 80-7216-006-01. LANGER J., a SOURALOVÁ E. Surdopedie - Andragogika. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, 53 s. ISBN 80-244-1206-3. LEJSKA M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido - edice pedagogické literatury, 2003. ISBN 80-731-5038-7. PIPEKOVÁ J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3. přeprac. a rozš. vyd. Editor Jarmila Pipeková. Brno: Paido, 2010, 401 s. ISBN 978-807-3151-980. POTMĚŠIL M. Čtení k surdopedii. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003, 217 s. ISBN 80-244-0766-3. PULDA M. Surdopedie. Vyd. 1. Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého v Olomouci, 1992. ISBN 80-706-7190-4. SKÁKALOVÁ T. Uvedení do problematiky sluchového postižení: učební text pro studenty speciální pedagogiky. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2011. ISBN 978-807-4350-986. SOURALOVÁ E. Surdopedie I: studijní opora pro kombinované studium: povinný studijní materiál pro obor Speciální pedagogika předškolního věku. 1. vyd. Olomouc, 2005, 54 s. Texty k distančnímu vzdělávání v rámci kombinovaného studia. ISBN 80-244-1007-9. VAŠEK Š. Špeciálna pedagogika. Terminologický a výkladový slovník. Bratislava: SPN, 1994
Seznam internetových odkazů Centrum pro kochleární a kmenové implantace. Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN v Motole, Katedra IPVZ [online]. 2012 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z:
Dynamic SoundField. Komunikační systémy [online]. 2013 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: 38
Funkce sluchadel Phonak. Sluchadla Phonak pro spokojený a radostný život [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: Jak to funguje. Transkript online s.r.o. [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: Kochleární implantát vrací lidi do ţivota. Novinky.cz [online]. 2010 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: Kostní implantáty. Kochleární implantáty MED-EL [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: MATOUŠEK, HANZLÍČEK a TIHELKA. Automatické vytváření zvukové stopy. Katedra kybernetiky, Fakulta aplikovaných věd, Západočeská univerzita v Plzni [online]. 2013 [cit. 2014-04-20]. Dostupnéz: MÜLLER. Automatické titulkování ţivých pořadů České televize. Helpnet.cz - portál pro osoby se specifickými potřebami [online]. 2012 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: Návštěvníci s poruchami sluchu – nedoslýchaví a neslyšící. Oficiální stránky Zámku Kozel [online]. 2013 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: NEWTON Dictate 4. NEWTON Technologies a.s. [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: Nové brýle umoţní neslyšícím navštěvovat kina. Objevit.cz [online]. 2013 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: Operace, programování řečového procesoru a rehabilitace. Centrum Kochleárních Implantací u Dětí [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: O projektu eScribe. On-line centrum přepisu neslyšícím [online]. 2009 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: Počítačová SiSi slibuje převrat v komunikaci s neslyšícím. Novinky.cz [online]. 2007 [cit. 2014-04-21]. Dostupné z: Projects.
EUCYS
2013
[online].
2013
[cit.
2014-04-20].
Dostupnéz: 39
Pro neslyšící. Transkript online s.r.o. [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: Robot-chameleon, brýle pro neslyšící a mechanický hráč pokeru. Ekonom.iHNed.cz [online]. 2013 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: Rozpoznávání znakové řeči. Oddělení umělé inteligence, katedra kybernetiky, Západočeská univerzita v Plzni [online]. 2008 [cit. 2014-04-21]. Dostupné z: Rukavice převedou znakovou řeč na text, stereokamera nahradí vodicí psy. Technet.cz [online]. 2012 [cit. 2014-04-21]. Dostupné z: Ucho. Wikipedie [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupnéz: Vibrační bluetooth. Kompenzační pomůcky pro sluchově postižené - Unie neslyšících Brno [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: Výsledky - aktuální stav. Centrum Kochleárních Implantací u Dětí [online]. 2014 [cit. 201404-20]. Dostupné z: S Google Glass se domluví i nevidomý s neslyšícím. Lupa.cz [online]. 2013 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: Sluchové
postiţení.
Helpnet
[online].
2013
[cit.
2014-04-20].
Dostupné
z:
Speciální sluţba pro neslyšící - Sluţby pro zdravotně postiţené. O2 [online]. 2010 [cit. 201404-20]. Dostupné z: Středoušní implantát. Kochleární implantáty MED-EL [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: Systém Cochlear™ Baha®. AIMA s.r.o. [online]. 2012 [cit. 2014-04-20]. Dostupnéz: Systém Cochlear™ Hybrid™. AIMA s.r.o. [online]. 2012 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z:
40
Zprávy pro neslyšící. Můžeme se těšit na novou aplikaci Tlumočník do kapsy [online]. 2013 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z:
41
Seznam obrázků a tabulek Obrázek 1 – Sluchové ústrojí .................................................................................................. 10 [1] Sluchové ústrojí[cit. 2013-08-30]. Dostupné z: http://lidske-smysly.wbs.cz/800pxanatomy_of_the_human_ear-cz.svg.png
Tabulka 1 – Klasifikace sluchových vad ............................... Chyba! Záložka není definována. [2] (upraveno) Klasifikace sluchových vad podle světové zdravotnické organizace [online].[cit. 2014-04-22]. Dostupné z: http://www.pomuckyproneslysici.cz/files/fck_userfiles/image/informace/klasifikace-sluchovych.gif
Tabulka 2 – Přehled možných příčin vzniku sluchového postižení ......................................... 14 [3] (upraveno Loeonhardt, 2001, s. 58 in Horáková, 2012, s. 21)
Obrázek 2 – Audiogram ........................................................................................................... 15 [4] Kurz komunikace se sluchově postiženími [online]. 2010 [cit. 2014-04-21]. Dostupné z: http://www2.teiresias.muni.cz/hybridbook/knihy/kk_sluch_multi/img/cs_fig01.png
Obrázek 3 – Digitální kapesní sluchadlo ZinBest VHP – 801 s USB nabíječkou .................... 18 [5] Digitální nabíjecí naslouchátko ZinBest VHP-801 s UV boxem: Naslouchatko.cz [online]. 2014 [cit. 2014-0331]. Dostupné z: http://naslouchatko.cz/data/product/3_9.jpg
Obrázek 4 – Závěsné sluchadlo Audéo S od firmy Phonak ..................................................... 19 [6] MedicalExpo - The Virtual Medical Exhibition: medical device, medical imaging, hospital furniture, laboratory equipement [online]. 2014 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://img.medicalexpo.com/images_me/photo-g/hearing-aids-mini-behind-the-ear-receiver-canal-780046501601.jpg
Obrázek 5 – Nitroušní sluchadla od firmy REXTON .............................................................. 20 [7] Elektroakustik s.r.o. [online]. 2014 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.elektroakustik.cz/userfiles/image/bridge-custom(3).jpg
Obrázek 6 – Digitální kostní brýlové sluchadlo Evo1 s kompatibilní nožičkou od firmy BHMTech .......................................................................................................................................... 21 [8] BHM AN-Evo1 hearing spectacles, bone conduction hearing aids. In: [online]. 2006 [cit. 2014-03-31]. Dostupné z: http://www.comex-hearing.com/images/AN-Evo-Large.jpg
Obrázek 7 – Titulkovací 3D brýle pro sluchově postižené Entertainment Access Glasses od firmy Sony ................................................................................................................................ 21 [9] New Closed-Captioning Glasses Help Deaf Go Out To The Movies : All Tech Considered : NPR. In: [online]. 2013 [cit. 2014-03-31]. Dostupné z: http://media.npr.org/assets/img/2013/05/11/accessglasses_large_verge_medium_landscape_wide14f5ae13ef265a6bc4a8a131694d701c7dd2fcd0-s3-c85.png
Obrázek 8 – Google Glass ....................................................................................................... 22 [10] Google Glass – Wikipedie [online]. 2014 [cit. 2014-03-31]. Dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/25/Google_Glass_Explorer_Edition.jpeg
42
Obrázek 9 – Digitální kostní BAHA sluchadlo ........................................................................ 23 [11] Systém Cochlear™ Baha® [online]. 2012 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.aima.cz/images/baha.jpg
Obrázek 10 – Implantovaná část kochleárního implantátu .................................................... 23 [12] Kochleární implantát vrací lidi do života: Novinky.cz [online]. 2010 [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://media.novinky.cz/698/206987-top_foto2-tl4yn.jpg
Obrázek 11 - Viditelná vnější část (KI) Nucleus 6 od firmy Cochlear Ltd .............................. 24 [13] Cochlear hit after profit downgrade [online]. 2014 [cit. 2014-04-04]. Dostupné z: http://images.smh.com.au/2013/06/03/4461376/ZAH_cochlear_TN-20130603212932817946.jpg
Obrázek 12 – Kostní implantát Bonebridge od firmy MED – EL ............................................ 27 [14] Kochleárne implantáty, riešenie hluchoty [online]. 2008 [cit. 2014-04-21]. Dostupné z: http://www.cis-slovakia.sk/data/img/bonebridge1.jpg
Obrázek 13 – Části kostního implantátu .................................................................................. 27 [15] Kochleární implantáty MED-EL [online]. 2014 [cit. 2014-04-21]. Dostupné z:http://www.audionika.cz/medel/public/files/images/Bonebridge2funkce.png
Obrázek 14 – Středoušní vibrační implantát Vibrant Soundbridge od firmy MED – EL ....... 27 [16] Vibroplasty [online].2014[cit.2014-04-21].Dostupné z:http://www.medel.com/img/e6228dadd78c00498766161d3b72c955.jpg
Obrázek 15 – Mezinárodní označení prostoru s indukční cívkou ........................................... 28 [17] House of Worship [online]. 2014 [cit. 2014-04-22]. Dostupné z: http://www.nbaudiovisual.co.uk/hearing%20loop1.jpg
Obrázek 16 – odnímatelný FM přijímač ................................................................................. 29 [18] FM přijímače [online]. 2014 [cit. 2014-04-21]. Dostupné z:http://www.komunikacnisystem.cz/resize/e/640/640/files/produkty/prijimac-mlxi-baha-90-90.jpg
Obrázek 17 – stínový řečník .................................................................................................... 31 [19] Na tlumočníka se nečeká [online]. 2012 [cit. 2014-04-21]. Dostupné z:http://www.studentpoint.cz/data/resized/files/vzdelani/plzen/620x1000-b73c-kvetova1.jpg
Obrázek 18 – znakovací rukavice „Enable talk“ ..................................................................... 36 [20] Rukavice převedou znakovou řeč na text [online]. 2012 [cit. 2014-04-21]. Dostupné z: http://gidnes.cz/u/n4/pouzijte-tlacitko-sdilet.gif
Obrázek 19 – znakující postavička softwaru SiSi .................................................................... 36 [21] Translation System [online]. 2007 [cit. 2014-04-22]. Dostupné z: http://media.marketwire.com/attachments/200709/TN-365293_MarcTwo.jpg
43
ANOTACE Jméno a příjmení:
Jiří Kočař
Katedra:
Ústav speciálně pedagogických studií
Vedoucí práce:
Mgr. BcA. Pavel Kučera
Rok obhajoby:
2014
Název práce:
Informační technologie ve vzdělávání osob se sluchovým postiţením
Název v angličtině:
Information technology in education for people with hearing disabilities.
Anotace práce:
Bakalářská práce informuje o historii sluchově postiţených, etiologii sluchových vad. Především však práce pojednává o technických
kompenzačních
pomůckách
a
technických
audiologie,
informační
novinkách v ţivotě lidí se sluchovou vadou. Klíčová slova:
surdopedie,
sluchové
vady,
technologie,
kompenzační
pomůcky,
mobilní
telefon,
sluchadla Anotace v angličtině:
Bachelor thesis informs about the history of the hearing impaired, etiology of hearing defects. Above all, the work deals with the technical mobility aids and technical innovations in the lives of people with hearing impairment.
Klíčová slova v angličtině:
surdopedie,
hearing
disorders,
audiology,
information
technology, mobility aids, mobile phones, hearing aids Přílohy vázané v práci:
0
Rozsah práce:
43 s.
Jazyk práce:
český
44
