UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta MARKÉTA KOZLÍKOVÁ. IV. ročník prezenční studium. Obor: český jazyk německý jazyk

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka a literatury

MARKÉTA KOZLÍKOVÁ IV. ročník – prezenční studium Obor: český jazyk – německý jazyk

DIDAKTICKÉ VYUŢITÍ KNIHY MICHAELA ENDEHO NEKONEČNÝ PŘÍBĚH PŘI VÝUCE NA ZŠ Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Jana Sladová, Ph.D.

OLOMOUC 2008

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a pouţila jen uvedené literatury. V Olomouci dne 18. 3. 2008 ……………………… Markéta Kozlíková

-2-

Poděkování Děkuji Mgr. Janě Sladové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce.

-3-

OBSAH

Úvod………………………………………………………………………………..……….....…..5 1 Německy psaná literatura pro děti a mládeţ………………………………….……………..…..7 2 Michael Ende…………………………………………………………………………..…....…16 2.1 Biografie Michaela Endeho (1929 – 1995)…….……………………………………...….18 2.2 Dílo Michaela Endeho…………………………………...…………………………….…28 2.2.1 Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema.………………………………………….….29 2.2.2 Děvčátko Momo a ukradený čas.……………………………………………....……31 2.2.3 Dlouhá pouť do Santa Cruz.……………………………………………………..….32 2.2.4 Vězení svobody.……………………………………………………………...……..33 3 Román Nekonečný příběh...………………………………………………………..……….…34 3.1 Základní charakteristika knihy...……………………………………………….……....…34 3.2 Filmová adaptace knihy…...…………………………………………………………...…40 4 Didaktické vyuţití románu Nekonečný příběh ve výuce……….……………… ……………..44 4.1 Didaktické náměty k ukázce A………..……………………………….…………………45 4.2 Didaktické náměty k ukázce B……………………………………………..……………..49 4.3 Didaktické náměty k ukázce C……………………………………………………………53 4.4 Didaktické náměty k ukázce D…………………………………………………………...54 4.5 Didaktické náměty k ukázce E……………………………………………………………56 4.6 Další didaktické náměty…………………………………………………………………..57 5 Anketa …………………………………………………………………………………...…….63 Závěr…………………………………………………………………………………..…………72 Seznam pouţité literatury……………………………………………………………………..…73 Přílohy…………………………………………………………………………..…….……….…78

-4-

ÚVOD

V diplomové práci jsme se zabývali německou literaturou pro děti a mládeţ. Především jsme se pak zaměřili na Michaela Endeho, jednoho z nejvýznamnějších německy píšících autorů poválečné doby. Cílem diplomové práce bylo napsat jeho biografii, stručně rozebrat jeho dílo a na román Nekonečný příběh aplikovat didaktické metody vyuţitelné v hodinách literatury. Zmíněného spisovatele jsme si zvolili z důvodu, ţe nás jiţ před lety velmi zaujalo filmové ztvárnění jeho románu Nekonečný příběh. Dodatečné zjištění, ţe se Ende soudil s filmovými tvůrci, neboť nebyl spokojen s komerčním pojetím adaptace svého příběhu, pro nás tím pádem bylo velkým překvapením. V první kapitole se zabýváme obecně a stručně nejznámějšími německy píšícími autory pro děti a mládeţ. Většinu informací jsme načerpali ze Slovníku autorů literatury pro děti a mládeţ od Dorovského I., Řeřichové V. a kolektivu. Poslouţila nám rovněţ kniha Die deutsche Kinderund Jugendliteratur der Gegenwart od Winfrieda Freunda nebo internetové zdroje wikipedia.de a google.de. V kapitole druhé seznámíme čtenáře s ţivotopisem Michaela Endeho a v kostce s některými jeho nejznámějšími díly. Pracovali jsme především s německou publikací Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort od Hockeho R. a Krafta T., ale i s nejrůznějšími články, internetovými zdroji a s Endeho bibliografií. V kapitole číslo tři se podrobněji věnujeme Nekonečnému příběhu. Knize, za kterou autor dostal mnoţství literárních cen a která z něj učinila světoznámého autora. Prvotní povědomí o Endeho románu jsme získali, jak jiţ bylo řečeno, zhlédnutím filmové adaptace příběhu i jeho méně úspěšného druhého dílu. Existuje dokonce díl třetí, který se nám bohuţel nepodařilo sehnat. Jako podklad k práci nám poslouţila především jednotlivá vydání Nekonečného příběhu, znovu kniha Michael Ende und seine phantastische Welt, novinové články či internetové zdroje.

-5-

Ve čtvrté kapitole podáváme návrhy, jak se dá s obsahově bohatým a kvalitním románem Nekonečný příběh didakticky pracovat ve výuce. Aplikujeme některé metody, jeţ jsme měli moţnost vyzkoušet si na vlastní kůţi v hodinách didaktiky literatury s Mgr. Blankou Rozehnalovou, Ph.D. Nechali jsme se inspirovat nápady z diplomové práce Petry Nevečeřalové Gianni Rodari a jeho tvorba pro děti a ze závěrečné práce Mgr. Marcely Frýbové Regionální prvky ve výuce literární výchovy na druhém stupni ZŠ. A pracovali jsme s několika dalšími knihami, předně s publikací Podporujeme aktivní myšlení a samostatné učení ţáků od H. Grecmanové, E. Urbanovské a P. Novotného. Přikládáme kapitolu 5 - anketu, pomocí níţ zjišťujeme, jak jsou na tom v dnešní době děti s četbou a zdali něco vědí o světoznámém spisovateli, autoru Nekonečného příběhu. Následují přílohy. Zde jsou umístěny texty, ukázky, rozhovory a fotografie, které uţ se do vlastní diplomové práce nevešly. Veškerou pouţitou literaturu uvádíme v seznamu pouţité literatury na straně 73.

-6-

1 NĚMECKY PSANÁ LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŢ

Hlavním materiálem, ze kterého jsme čerpali informace do celé kapitoly 1 je Slovník autorů literatury pro děti a mládeţ od Vlasty Řeřichové a kolektivu a internetová adresa wikipedia.de. Tento slovník, internetový odkaz i další podklady, které nám poslouţily k práci, uvádíme v seznamu pouţité literatury na straně 73. Literatura pro děti a mládeţ coby samostatný literární ţánr se poprvé objevuje aţ v 18. století. Do té doby existovala pouze lidová tvorba pro dospělé. Jednalo se o písně, pohádky, pověsti nebo legendy. Takzvanými prvními vlaštovkami v literatuře pro děti a mládeţ se staly učebnice a slabikáře. Der Seele Trost (Útěcha duše, vznikla mezi roky 1478 - 1483) je zřejmě první kniha, jeţ byla napsána pro mládeţ. Tématem jsou především biblické náměty. Knihy měly děti především poučovat a vychovávat. Z tohoto důvodu se pro ně začaly psát hlavně bajky. Celou sbírku bajek, Esopus, Gantz new gemacht, und in Reimen gefasst (1548, Ezop, úplně nově udělaný a sepsaný ve verších) napsal pro mládeţ Burkard Waldis (1490 1556). Jörg Wickram (1505 - 1562) je autorem knihy Der jungen Knaben Spiegel (1555, Zrcadlo mladých hochů), prvního německého realistického románu pro mládeţ. Postupně se pro děti začala do srozumitelnějšího, jednoduššího jazyka upravovat Bible.1 Literatura pro děti a mládeţ v pravém slova smyslu vznikla, jak jiţ bylo řečeno, teprve v 18. století, tedy v době osvícenství. Christian Felix Weisse (1726 - 1804) tehdy vydával týdeník Wochenschrift zum Besten der Erziehung und der Jugend (Časopis pro rodiče s přílohou pro děti) a časopis Kinderfreund. 2 Kromě časopisů vycházely čítanky, v nichţ si děti mohly listovat a číst a jeţ zároveň plnily funkci učebnic. Kleines Buch für Kinder aller Stände (1771, Kníţečka pro děti všech stavů) je 1

DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 83. ISBN 978-80-7277-314-5. 2 Tamtéž, s. 83.

-7-

povídková sbírka od Johanna Bernharda Basedowa (1724 - 1790). Opakovaně byla vydána čítanka Kinderfreund (Přítel dětí) Friedricha Eberharda von Rochow (1734 - 1805). Christian Gotthilf Salzmann (1744 - 1811) je autorem knihy Unterhaltungen für Kinder und Kinderfreunde (Zábavy pro děti a přátele dětí). Karel August Musäuse (1735 - 1787) napsal sbírku pohádek o Krakonošovi Volksmärchen der Deutschen (Lidové pohádky Němců). 3 Předním autorem pro děti a mládeţ se stal J. H. Campe (1746 - 1818). Německý spisovatel a pedagog, jeţ po otci zdědil šlechtický titul. Nějakou dobu působil i jako domácí učitel a vychovatel. Tvořil jak pro děti malé, tak pro ty větší. Mezi jeho nejlepší knihy patří dílo z roku 1778 Neue Methode, Kinder auf eine leichte und angenehme Weise lesen zu lernen (Nová metoda, jak naučit lehkým a příjemným způsobem děti číst). Jedná se o soubor povídek a bajek. V letech 1779 – 84 postupně vydal šestisvazkové dílo Kleine Bibliothek (Malá knihovna pro děti). Jeho bestseller Robinson der Jüngere (Mladší Robinson) vyšel roku 1779. Dále napsal a roku 1782 vydal třídílný dobrodruţný román Entdeckung von Amerika. Jeho cestopisy jsou shrnuty ve sbírce Samlung interessanter und zweckmäsig abgefasster Reisebeschreibungen für die Jugend (1785-93, Sbírka zajímavých a účelně sepsaných cestopisů pro mládeţ). 4 Přišlo období romantismu a s ním další významné osobnosti. Clemens Brentano a Achim von Arnim byli hlavními představiteli tzv. „Heidelbergské romantiky“

5

a autory díla Des

Knaben Wunderhorn (1806 - 1808, Chlapcův kouzelný roh). Všichni jistě známe příběhy z knih Kinder- und Hausmärchen (1812 a 1814, Pohádky pro děti a dům) a Deutsche Sagen (1816 a 1818, Německé pověsti) od bratří Jakoba (1785 - 1863) a Wilhelma (1786 - 1859) Grimmŧ. 6 Oba se proslavili jako lingvisté a sběratelé pohádek. Gustav Schwab (1792-1850) byl německý spisovatel a farář. 7 Napsal Buch der schönsten Sagen und Geschichten für alt und jung – nyní s názvem Die deutschen Volksbücher (1835, Kniha nejhezčích pověstí a příběhů pro mladé i 3

DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 83. ISBN 978-80-7277-314-5. 4 Tamtéž, s. 84. 5 http://www.wikipedia.de 6 DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 84. ISBN 978-80-7277-314-5. 7 http://www.wikipedia.de

-8-

staré). Ludwik Bechstein (1801-1860), německý spisovatel, knihovník a archivář, následovník bratří Grimmů, vydal povídkovou sbírku Thüringische Volksmärchen (1823, Durynské lidové pohádky) a 1845 Deutsches Mörchenbuch (Německá kniha pohádek). 8 V roce 1797, v období romantismu, vydal německý básník, spisovatel, vydavatel a překladatel Ludwig Tieck (1773 - 1853) Volksmärchen (Lidové pohádky). Jedná se o „převyprávění tří lidových knih dramatizovanou formou lidových pohádek Ritter Blaubart (Rytíř Modrovous), Der gestiefelte Kater (Kocour v botách) a vlastní pohádku Der blonde Eckbert (Plavovlasý Eckbert).“

9

E. T. A. Hoffmann (1776 - 1822), celým jménem Ernst Theodor Amadeus

Hoffmann, byl spisovatel období romantiky, právník, hudební skladatel, kapelník hudební kritik kreslíř a karikaturista.

10

Napsal knihu Nuβknacker und Mausekönig (1816, Louskáček a myší

král). Dalším autorem romantismu byl W. Hauff (1802 - 1827), hlavní představitel švábské básnické školy, který je autorem díla Märchenalmanach (1826-28, Almanach pohádek). 11 Hauff pracoval pár let jako vychovatel ve Stuttgartu. V roce 1827 se oţenil se svou sestřenicí Luise Hauff, jeţ mu ještě téhoţ roku povila dítě. Velmi mladý Hauff však týden na to umírá. 12 Das Stuttgarter Hutzelmännlein (1852, Pidimuţík ze Stuttgartu) je krásná poetická pohádka, kterou v 19. století napsal Eduard Mörike (1804 - 1875),

13

německý lyrik švábské školy,

vypravěč, překladatel a evangelický farář. Německý spisovatel a právník Theodor Storm (1817 - 1888), byl významný lyrik, ale téţ autor novel a prózy německého realismu.

14

Mezi jeho

pohádkové novely patří Der kleine Häwelmann (1849, Malý Rarášek), Hinzelmeier (1849, Hinzelmeier) a Geschichten aus der Tonne (1879, Příběhy ze sudu). Pohádky Wurzelprinzessin (1848, Kořenová princezna), Die Waldmühle (Lesní mlýn) či Die Schilfinsel (Rákosový ostrov)

8

DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 84. ISBN 978-80-7277-314-5. 9 Tamtéž, s. 85. 10 http://www.wikipedia.de 11 DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 84. ISBN 978-80-7277-314-5. 12 http://www.wikipedia.de 13 DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 85. ISBN 978-80-7277-314-5. 14 http://www.wikipedia.de

-9-

jsou dílem autora Roberta Reinicka (1805 - 1852), německého malíře a básníka. Heinrich Seidel (1842 - 1906) je autorem knihy Wintermärchen (1885, Zimní pohádky). Erzählungen und Mörchen (1885, Povídky a pohádky), Es war einmal (1889, Bylo nebylo), Sommermärchen (1881, Letní pohádky) a Neue Mörchen (1894, Nové pohádky) jsou knihy německého básníka Rudolfa Baumbacha (1840 - 1905). Všechny tyto tři autory ovlivnily pohádky H. CH. Andersena. 15 „Richard von Volkmann (1830 - 1889) posílal z obléhání Paříţe své Träumereien an französischen Kaminen (Snění u francouzských krbů) vlastním dětem polní poštou.“

16

Psal

pod pseudonymem Richard Leander.17 Amalie Schoppeová (1791 - 1858) napsala knihu pověstí Götter und Helden des Nordens (1822, Bohové a hrdinové severu). Karel Simrock (1802 1876), básník a jazykovědec, je autorem těchto děl, rovněţ pověstí: Das Nibelungenlied (1827, Píseň o Nibelunzích), Gudrun (1843, Gudrun), Walter und Hildegunde (1844, Walter a Hildegunde) a Beowulf (1859, Beowulf). V 19. století se literatura pro děti a mládeţ rozvíjí dál a podle Josefa Prestela ji můţeme rozdělit do tří základních skupin: na vlasteneckou, dobrodruţnou a na morálně-idylickou. Spisovatel Christoph von Schmid (1768 - 1854), platil ve své době za nejúspěšnějšího autora pro děti a mládeţ. Stal se hlavním představitelem zmíněné morálně idylické skupiny.

18

Byl

římsko-katolický kněz. Stěţejní pro jeho pozdější dílo se stala jeho sounáleţitost s přírodou a jeho hluboké náboţenské cítění.

19

Napsal knihy Genoveva (1810, Genovefa), Ostereier (1816,

Velikonoční vajíčka), Heinrich von Eichenfels (1819) nebo třeba Rosa von Tannenburg (1820). Pro děti a mládeţ začaly psát i ţeny, v důsledku čehoţ se začala vyvíjet literatura pro dívky. Německá spisovatelka pro děti a mládeţ Thekla von Gumpert (1810 - 1897),

15

20

vdaná Thekla

DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 85. ISBN 978-80-7277-314-5. 16 Tamtéž, s. 85. 17 http://www.wikipedia.de 18 DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 86. ISBN 978-80-7277-314-5. 19 http://www.wikipedia.de 20 DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 86. ISBN 978-80-7277-314-5.

- 10 -

von Schoter, 21 se stala autorkou měsíčníku Herzblättchens Zeitvertrieb (Jak srdíčko tráví čas). Rosalie Kochová napsala Das Blumenkörbchen (1834, Košík s květinami). Známá Trotzkopf (1885, Svéhlavička) je od Emmy von Rhoden (1829 - 1885). Johana Spyri (1827 - 1901) byla švýcarská spisovatelka, která se proslavila jako autorka dívčích románů o Heidi (1880) s autobiografickými prvky z vlastního dětství a ţivota. 22 Johann Gottfried Schnabel (1692 - 1760) sepsal dobrodruţný román o čtyřech svazcích Insel Felsenburg (1731, Ostrov Felsenburg). Ferdinand Zöhrer (1844 - 1901) stvořil dílo Österreichischer Robinson (1895, Rakouský Robinson). 23 Oblíbené se staly příběhy o Indiánech. V 19. století vznikly 2 vedle sebe probíhající proudy, z nichţ jeden má jádro v pohádce (přhody jsou nereálné, fantastické). Můţeme sem zařadit knihy Karla Maye, robinsonády nebo S. Wörishöferovou, autorku dobrodruţných cestopisů. „Druhý proud se vyvinul z národopisných obrázků 16. století a zobrazuje velké cesty po Africe a Americe.“

24

K. Postl (psal pod pseudonymy pseudonymy: C. Sidons, Charles Seasfield, 1793 -

1864) Jeho dvě nejúspěšnější knihy byly nejprve určeny dospělým. Jsou to romány Tokeah ort he White rose (1833, Tokeah aneb Bílá růţe, 1828 v němčině pod názvem Der Legitime und die Republikaner) a Das Kajutenbuch (1841, Kniha o kajutě). Teprve aţ v pozdější době byly upraveny pro mládeţ. Fridrich Gerstäcker znal dobře Severní Ameriku a napsal romány s autobiografickými prvky

Regulatoren in Arkansas (1845, Regulátoři v Arkansasu) a

Flusspiraten des Mississippi (1848, Piráti na řece Mississippi), ve kterých stvořil „typ osadníka, jak ho ještě dnes známe z filmů z Divokého západu.“ 25 V meziválečném období vycházely různě upravené pohádky bratří Grimmů.

21

http://www.wikipedia.de DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 86. ISBN 978-80-7277-314-5. 23 Tamtéž, s. 86. 24 Tamtéž, s. 87. 25 Tamtéž, s. 87. 22

- 11 -

„V době druhé světové války byla literatura pro děti a mládeţ ovlivněna národním socialismem. Hlavními tématy byla Hitlerova mládeţ a později válečné dobrodruţství.“ 26 Po roce 1945 vznikla jak v literatuře pro dospělé, tak v literatuře pro děti a mládeţ spousta nových směrů a stylů.

27

Erich Kästner (1899 - 1974), byl německý spisovatel, scénárista a

kabaretiér, který se proslavil především svými humornými, důvtipnými knihami pro děti a svými humoristickými dobově kritickými básněmi.

28

Bojoval za světový mír a po skončení války

vychází jeho kniha Die Konferenz der Tiere (1949, Konference zvířat). Karel Bruckner (1906 1982) je autorem knihy Sadako will leben (Sadako chce ţít), která je obviněním svrţení atomové bomby na japonské město Hirošimu. 29 Začátkem 70. let 20. století se v literárních textech objevují postavy „pracovníků z cizích zemí – gastarbeiterů.“ 30 Cílem je nalézt pochopení pro jejich ţivotní situaci. Dále outsideři, postiţení a osoby vyhoštěné na okraj společnosti – hlavní hrdina se musí vyznačovat nějakou speciální vlastností či dovedností, aby ho ostatní přijali. Mnozí z nich se utíkají k drogám nebo kriminálním zločinům. Michael Höhn (*1944) napsal povídku Verdammt und zugedreht (1976, Prokletí a přehlíţení).

31

V knize je popisováno „zničení ţivotního prostředí na předměstí

Duisburgu kvůli průmyslové výstavbě. Postiţenými jsou nejen cizinci, ale i německé rodiny“. 32 Překladatel, nakladatel,

33

autor pro děti a mládeţ Hans Georg Noack (1926-2005) se snaţil

svým románem Der gewaltlose Aufstand (1965, Nenásilné povstání) „podporovat mezinárodní

26

DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 87. ISBN 978-80-7277-314-5. 27 Tamtéž, s. 87. 28 http://www.wikipedia.de 29 DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 88. ISBN 978-80-7277-314-5. 30 Tamtéž, s. 88. 31 Tamtéž, s. 88. 32 Tamtéž, s. 88. 33 http://www.wikipedia.de

- 12 -

porozumění, vést k účasti na lidských osudech, k porozumění a toleranci“. 34 V letech 1944-1947 pracoval jako válečný zajatec v belgickém uhelném dole. 35 V období po druhé světové válce začali autoři ve svých dílech „tematicky přibliţovat skutečnosti“ 36 a začali psát o věcech, kterými se dříve zabývala jen literatura pro dospělé. V současnosti snad v literatuře pro dospělé není téma, kterým by se nezabývala i literatura pro děti nebo mládeţ. Vznikají romány od autorů, jako byl např. H. P. Richter, jeţ napsal dílo Wir waren dabei (1962, Byli jsme při tom). W. Fährmann (*1929) je známý německý spisovatel pro děti a mládeţ.

37

Otec kameramana a scénáristy Toma Fährmana.

38

Je autorem knihy Das Jahr der

Wölfe (1962, Rok vlků). Winfried Bruckner – autor, který psal o ţidovském tématu v knize Die toten Engel (1963, Mrtví andělé).39 Judith Kerrová (*1923) je v Londýně ţijící britská umělkyně a spisovatelka německého původu. Proslavila se především knihami pro mládeţ, ve kterých popisuje příběhy své ţidovské rodiny, jejich útěk z nacistického Německa a ţivot v emigraci.40 Známá je její kniha Als Hitler das rosa Kaninchen stahl (1973, Kdyţ Hitler ukradl růţového králíčka) Kniha vypráví o ţidovské rodině, která byla nucena uprchnout před Hitlerem z Německa do Švýcarska. „Román Mit uns zieht die neue Zeit (1979, S námi přichází nová doba) od Renate Finckhové (1926) je zobrazením mládí v době Třetí říše bez jakéhokoliv zkrášlování.“ 41 Dále se autoři v literatuře zabývali tématy exil, emigrace, nesmyslnost války a období po ní. Hans Georg Noack zpracoval téma rasismu ve svém díle Hauptfarbe Nebensache (1960, Barva kůţe věc vedlejší) stejně tak jako Willi Fährmann v knize Ausbruchversuch (1971, Pokus o 34

DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 88. ISBN 978-80-7277-314-5. 35 http://www.wikipedia.de 36 DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 88. ISBN 978-80-7277-314-5. 37 Tamtéž, s. 88. 38 http://wikipedia.de 39 DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 89. ISBN 978-80-7277-314-5. 40 http://www.wikipedia.de 41 Tamtéž.

- 13 -

útěk). Další témata, kterými se spisovatelé zabývali, byl komunismus, válka ve Vietnamu nebo bouřící se mládeţ, která se dostala do konfliktu se zákonem. Švýcarská spisovatelka Eveline Haslerová (*1933) či Martin Sperr (1944-2002) se zabývali mezilidskými problémy a otázkou sexuality.

42

Rakouská autorka pro děti Mira Lobeová (1913 - 1995) chtěla studovat

germanistiku a dějiny umění, coţ jí bylo znemoţněno kvůli ţidovskému původu. Dokončila tedy textilní školu v Berlíně a odjela do Palestiny, kam se za ní později přistěhovaly i matka, babička a sestra. V létě 1940 se provdala za reţiséra a herce Friedricha Loba a v těhotenství začala psát.43 Ve svých knihách jako např. Das Städtchen drumherum (1970, Městečko kolem dokola) zobrazuje aktuální problémy. Knihu Das war der Hirbel (1973, To byl Hirbel), jejímţ ústředním hrdinou je tělesně postiţený chlapec, napsal P. Härtling. „V nejnovější literatuře pro děti a mládeţ padla veškerá tabu, téţ dospělí jsou zobrazováni se všemi chybami a omyly.“ zabývala Eva Janikovskyová

44

Podobným tématem se

v knize Groβe dürfen alles (1972, Velcí smějí všechno) a

Rakušanka Christina Nöstlingerová (*1936). 45 Přála si stát se malířkou, stala se však učitelkou na gymnáziu. Vdala se za novináře Ernsta Nöstlingera a narodily se jim dvě děti. Manţelství bohuţel nevydrţelo. Dnes ţije autorka střídavě ve Vídni a na statku v Altmelonu v Rakousku. Píše především knihy pro děti a mládeţ, pracuje ale i pro televizi, rádio a noviny. 46 Z jejího díla můţeme zmínit knihu Wir pfeiffen auf den Gurkenkönig (1972, Kašleme na okurkového krále). „Fantasie a fantastika se vrátila do literatury pro děti a mládeţ s dílem Michaela Endeho Die unendliche Geschichte (1979, Nekonečný příběh – viz dále) a pokračuje zpracováním pověsti Krabat od O. Preusslera, sérií příběhů o Samsovi od P. Maara, příběhy pro menší čtenáře od Martina Auera (*1951), dále knihami Lisy Tetznerové, J. Krüsse, Frederika Hetmanna, Käthe Recheisové aj. Fantastika proniká u těchto autorů také do psychologických 42

DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 89. ISBN 978-80-7277-314-5. 43 http://www.wikipedia.de 44 DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 89 – 90. ISBN 978-80-7277-314-5. 45 Tamtéž, s. 90. 46 http://www.wikipedia.de

- 14 -

děl o nemoci, osamění, očekávání narození sourozence, strachu apod. Fantastické povídky jsou i odrazem epochy, prostředkem kritiky společenských a politických problémů, ale také světem hry nebo svobodného prostoru, ve kterém se vyplňují dětská přání. Fantastika odhaluje téţ dřívější tabu, jako rozpolcení osobnosti, šílenství, ztrátu sebe sama, ale téţ zhoršující se ţivotní prostředí, rozvíjející se genovou technologii či skeptický pohled do budoucnosti.“ 47 Dále se objevuje „ psychologický dětský román, který se většinou odehrává v prostředí rodiny, jeţ mnohdy představuje riziko pro zdravý vývoj dítěte a mladistvých, protoţe v ní existuje mj. tělesné a sexuální násilí.“

48

Autorkou takového románu je spisovatelka a významná

překladatelka Mirjam Presslerová. Napsala knihu Nun red doch endlich (1980, Tak konečně promluv). Dagmar Chidolueová se zabývala tématem svobodné matky v knize pro děti Ponzl guckt schon wieder (1988, Ponzl uţ zase kouká). Vznikají téţ vypravování ze ţivota dětí v období prázdnin. Malí hrdinové se vydávají za různými dobrodruţstvími většinou v doprovodu několika dalších kamarádů nebo zvířete. Děj se odehrává často v přírodě nebo někde na venkově. Mezi těmito díly najdeme detektivní příběhy, vyprávění o zvířatech nebo knihy řešící rodinné problémy.

49

Autoři zobrazují také „násilí ve škole, problémy multikulturní společnosti,

problémy integrace dětí cizinců do německé školy, problémy dětí v jejich zemích apod.“. 50 Michael Kuhlmann a Alwin Meyer zpracovávají téma cizinců ţijících v Německu ve sbírce příběhů Ayse und Devrim: Wo gehören wir hin? (1983, Ayse a Devrim: Kam patříme?) Ranka Kesserová napsala román Ich bin eine deutsche Türkin (1995, Jsem německá Turkyně). 51 „Literatura pro děti a mládeţ se stává literaturou pro všechny, tedy pro všechny generace i pro obě pohlaví, protoţe zobrazované tematické okruhy se týkají všech ve všech generacích.“ 52

47

DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 90. ISBN 978-80-7277-314-5. 48 Tamtéž, s. 90. 49 DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. Praha: Libri, 2007. s. 90. ISBN 978-80-7277-314-5. 50 Tamtéž, s. 90. 51 Tamtéž, s. 90. 52 Tamtéž, s. 91.

- 15 -

2 MICHAEL ENDE

V nadcházející kapitole bychom chtěli čtenáře seznámit s Michaelem Endem, jedním z nejúspěšnějších německých autorů poválečné doby, píšícím pro děti a mládeţ. Zároveň se pokusíme nastínit, jak se během autorova ţivota vyvíjel styl jeho psaní a co ovlivňovalo jeho tvorbu. Dále stručně vystihneme obsahy některých Endeho děl. Avšak jelikoţ je jeho tvorba skutečně velmi obsáhlá, nemůţeme se podrobněji zabývat celou jeho bibliografií. Seznam jeho děl uvádíme v diplomové práci v příloze 5 na straně 121. Klíčová publikace, která nám byla nápomocná k sepsání Endeho ţivotopisu, byla německá kniha Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Napsal ji

Roman Hocke a Thomas Kraft. Dále jsme čerpali z nejrůznějších článků a jiných materiálů, jeţ jsou všechny uvedeny v seznamu pouţité literatury. Endeho knihy byly přeloţeny do více neţ čtyřiceti jazyků, celkovým nákladem přesahujícím dvacet miliónů exemplářů. Michael Ende za svůj ţivot získal velký počet německých i mezinárodních ocenění. Celkem jich bylo 41. Jejich obsáhlý seznam uvádíme v diplomové práci v příloze 6 na straně 126. Spisovatel ţil jednak v reálném světě - mezi lidmi a jednak pobýval ve světě fantazie, říši představ, snů a nadpřirozena, který si sám pro sebe stvořil a který dodnes přibliţuje čtenářům prostřednictvím svých knih. Svými příběhy si získal srdce miliónů lidí. Stejně jako jeho otec, Edgar Ende, se zabýval filosofií a pomocí svých knih celý ţivot bojoval proti tzv. „bezvýznamnosti světa“ 53. Podle něj se mezi lidmi začíná šířit tzv. „nicota“ 54, která připravuje

53

HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 5. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 54 Tamtéž, s. 5.

- 16 -

svět o fantazii a romantiku. Na pomoc volá Ende umělce a spisovatele, aby učinili svět znovu smysluplný, romantický, „obyvatelný“ 55. Hlavně oni mají příleţitost dát světu nový smysl. 56 Mezi jeho nejznámější díla patří Jim Knopf und Lukas der Lokomotivführer (1960); Momo (1973) a Nekonečný příběh (1979). Podle Endeho je „fantazie magická oblast imaginárna, do které musíme sem tam vycestovat, abychom byli v tamní říši spatřeni. Poté je moţno vrátit se zpět do vnější reality se změněným vědomím a tuto realitu změnit nebo ji alespoň vidět nově a proţít ji.“ („Der magische Bereich des Imaginären ist eben Phantásien, in das man ab und zu reisen muss, um dort sehend zu Arden. Dann kann man zurückkehren in die Esere Realität, mit verendertem Bewusstsein, und diese Realität verändern oder sie wenigstens neu sehen und erleben.“) 57 „Ende toto nemyslel jako útěk z reality, jak mu bylo někdy vytýkáno, nýbrţ jako protikladný pohled na svět. Jeho snění, fantasmagorie a vize nemají poukazovat jen na fantastické protisvěty, nýbrţ i na kaţdodenní skutečnost úzce spjatou s rovinou proţitků. Nejsou to v ţádném případě jen světlé světy, jeţ Ende literárně zpracovává, ale také propastné, cizí a ohroţující obývá jeho snové příběhy a má vztah k realitě.“ 58 Jako syn surrealistického malíře Edgara Endeho byl ovlivňován jeho obrazy a názory. Fascinovala ho temná stránka člověka, stejně jako jeho úsilí, snaha o nadpřirozeno – transcendentalitu. Snaţil se formulovat a plnit tuţby a vysmívat se problémům. Fantastické se mu jeví jako skutečné a skutečné jako fantastické: „Z reality známe jen představu, kterou si o ní uděláme. Nevím přesně, kde končí realita a začíná fantazie“. („Wir kennen von der Realität nur die Vorstellung, die wir uns von ihr machen. Ich weiβ nicht genau, wo die Realität aufhört und die Fantasie beginnt.“) 59

55

HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 5. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 56 Tamtéž, s. 5. 57 Tamtéž, s. 7. 58 Tamtéž, s. 8 59 Tamtéž, s. 8.

- 17 -

Ende nebyl pohádkovým dědečkem národa, ale autor, který chtěl svými příběhy změnit svět.60

2.1 Biografie Michaela Endeho (1929 - 1995)

Silně pršelo. Edgar Ende (1901 - 1965), surrealistický malíř z Hamburku se utíkal schovat do krámu s drahokamy a esoterikou. A protoţe déšť ani do zavírací hodiny malého obchodu neustal, pozvala jeho majitelka Luise Bartholomä (1892 - 1973) promoklého hosta nahoru do svého bytu v prvním patře domu. Tam si spolu celou noc povídali. Edgar ukázal Luise svoje kresby a získal si zájem osamělé o devět let starší ţeny, (zajímající se o literaturu, filosofii, mytologii a náboţenství), která v něm našla výborného společníka, s nímţ sdílela mnoho společných témat. Netrvalo dlouho a Edgar se k Luise nastěhoval. Brzy poté, 22. února 1928 se vzali. 61 Michael Andreas Helmut Ende poprvé spatřil světlo světa 12. listopadu 1929 o čtvrt na šest ráno v Garmischi-Partenkirchenu. Matka porod málem nepřeţila, chlapec se narodil císařským řezem. Malý Michael rostl jako z vody, neţ se rodiče otočili, byly mu malé krajkové šatičky ke křtu, a tak ho uţ prostě nepokřtili. 62 Roku 1931 se rodina přestěhovala do Mnichova (do vily po sochaři Josephu Floβmannovi dnešní Marsopstraβe 19, kde si zařídili ateliér a byt), neboť otec věřil, ţe ve velkém městě půjdou jeho obrazy na odbyt lépe neţ v Garmischi. Skutečně se tak stalo, díky čemuţ se velmi zlepšila finanční stránka rodiny, které právě nastávalo její nejšťastnější období. Idyla však netrvala dlouho, neboť po čase zájem o otcovy obrazy zase klesl. 63 Nacistům, kteří se dostali k moci, se umění Edgara Endeho znelíbilo a označili ho za zvrhlé. Otec nesměl obrazy prodávat, ba ani vystavovat. Michael se uţ jako dítě naučil, ţe nemůţe nikde 60

HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 9. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 61 Tamtéž, s. 59. 62 Tamtéž, s. 52. 63 Tamtéž, s. 60.

- 18 -

vykládat o problémech, které před ním doma rodiče řešili. Povinnost ţivit rodinu spočívala nyní celá na matčiných bedrech. Udělala si masérský a fyzioterapeutický kurz. Mnoho toho neměli, protloukali se, jak mohli, ale vţdy měli co jíst i co si obléct. 64 Jaká vlastně byla matka Michaela Endeho? On sám ji popsal jako „malou, avšak velmi temperamentní ţenu, která podle něj ze všech lidí, které on kdy poznal, uměla nejvroucněji milovat, ale také nejhlouběji nenávidět.“ („Von allen Menschen, die ich kennen gelernt habe, war sie diejenige, die am stärksten lieben und hassen konnte.“)

65

Jako dítě přišla o rodiče a ve

čtyřech letech se ocitla v sirotčinci. Tam, mezi ostatními dětmi, se naučila prosazovat samu sebe. To ona se po roce 1936, (kdy byl manţel postaven před říšský kulturní sněm a bylo mu zakázáno vystavovat „zvrhlé“ obrazy) zaslouţila o to málo, z čehoţ rodina ţila. To ona vyuţila všech svých známostí k tomu, aby manţelovi opatřila kontakty k moţnému prodeji obrazů. Svého syna milovala jako modlu. Ve stáří začala malovat. Něţné, snové obrázky, které vyprávěly o jejím dětství a dávných snech. Její práce byly mockrát vystavovány v Mnichově. Část matčiných obrazů uchovával u sebe Michael Ende aţ do smrti. Dnes si některé její malby můţeme prohlédnout v Archívu Michaela Endeho Mezinárodní knihovny pro mládeţ v Mnichově. 66 Roku 1935 se rodina přestěhovala do Mnichova-Schwabing do ulice Kaulbachstraβe 90. Prostorný ateliér byl rozdělen na dvě části: na obývací pokoj a loţnici pro rodinu a na pracovnu pro otce. Ateliér měl místo oken prosklenou střechu. Malý Michael se tedy při usínání mohl kaţdý večer dívat na hvězdy a tato romatická skutečnost nepochybně téţ ovlivnila jeho budoucí tvorbu. 67

64

Senková, Zita. Příběh nekonečné slávy i zklamání. Mladá fronta Dnes. 2007. r. 18, č. 293, s. B/8. ISSN 1210-1168. (Výňatek z knihy HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, s. 61. ISBN 3-522-71855-0.) 65 HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, s. 61. ISBN 3-522-71855-0. (Výňatek z knihy ENDE, M. Interwiew ohne Datum, aufgezeichnet unter der Aufsicht von Toshio Tamura. Typoskript aus dem Nachlaď des Autors, S. 34.) Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 66 HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 61. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 67 Tamtéž, s. 65.

- 19 -

Edgar Ende, jeho obrazy a umělecký svět, ve kterém Michael vyrůstal, ho formovaly od útlého věku. Michael Ende vyrůstal sice během války, ale v prostředí, kde se materiální chudoba nebrala váţně. Ani rodiče ani syn nebrali chudobu jako problém. Mnohem důleţitější pro ně bylo umění, esoterika, namalované obrazy a přátelé. 68 Endeho otec byl člověk, který se intenzivně zabýval filosofickými a náboţenskými otázkami. Měl hlubokou náboţenskou úctu nejen před Kristem, nýbrţ i před jinými velkými postavami jiných náboţenství, jako byl třeba Buddha. O těchto tématech dokázal vášnivě hovořit i celé hodiny. Jeho syn dospěl mezi bohémy - mezi malíři, sochaři, poety a spisovateli. Kdyţ začal Michael později psát básně, brali rodiče jeho literární pokusy velmi váţně a v této činnosti ho podporovali. Jen málo spisovatelů mělo v tomto případě doma takové pochopení a zázemí. 69 Endeho fantazii často nutil pracovat na plné obrátky i soused, věčně opilý malíř, ale výborný vypravěč různých příběhů Fanti, u kterého Michael s kamarády zůstávali celé hodiny. Fanti měl bezesporu nemalý vliv na to, ţe se Ende stal spisovatelem. („Byl to podivín, komunista a kulhal jako ďábel, protoţe se v mládí z nešťastné lásky pokusil zastřelit. Celý jeho dům byl posetý výjevy z pohádek. Jednou jsme nechali vykolejit tramvaj, a kdyţ jsme se mu pochlubili, vytáhl vařečku a nasázel nám na holou, aţ jsme ječeli bolestí. Přesto jsme ho milovali.“) 70 Kdyţ se Edgar Ende nacházel v kreativní fázi, kdyţ měl nápad, co a jak namalovat, panovala v rodině pozitivní ţivá atmosféra, která po dokončení obrazu dosáhla vrcholu. Syn celý ţivot rád vzpomínal na tyto časy. 71 Zapůsobil na něj způsob, jak otec hledával inspiraci. Umělec zatemnil svůj ateliér a nikdo tam k němu nesměl třeba i čtyřiadvacethodin vstoupit. 72

68

HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 65. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 69 Tamtéž, s. 66 – 67. 70 Senková, Zita. Příběh nekonečné slávy i zklamání. Mladá fronta Dnes. 2007. r. 18, č. 293 s. B/8. ISSN 1210-1168. (Výňatek z HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 62 – 63. ISBN 3-522-71855-0.) 71 HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 65 - 66. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 72 Tamtéž, s. 66.

- 20 -

1936 začal Michael chodit do národní školy, o čtyři roky později ho rodiče dali na humanistické gymnázium. Přijímací zkoušky udělal „s odřenýma ušima“ a v sextě propadl. Chlapec byl zoufalý a chtěl si vzít ţivot. 73 Na své školní roky vzpomínal Michael Ende i v pozdějších letech velmi nerad – jako na jednu velkou pohromu. „Moje školní léta byla hotová katastrofa. Byl jsem špatný ţák a měl jsem strach z kaţdého dalšího dne.“ 74 Učil se prý špatně a školu bral jako dlouhý šedý pobyt ve vězení. Jen na poslední dva roky, které strávil na Waldorfské škole, (znovu otevřenou teprve po válce, neboť během ní byla zakázána) vzpomíná veseleji. Učitelům se ale uţ ani tak nepodařilo mnoho zachránit, neboť Michael měl jiţ v sobě trauma ze školy nesmazatelně zaryté. 75 V roce 1941 byl otec povolán do války. Michaelovi bylo dvanáct let, kdyţ měl vstoupit do Hitlerjugend, dokázal se tomu avšak vyhnout: Musel se učit jezdit na koni. V blízké ulici Königstraβe byla jezdecká škola SA. Michael se do ní přihlásil a získal povolení k tréninkům. 76 Válkou a jejími hrůzami skončilo Michaelovo dětství. Uţ ve dvanácti letech byl svědkem útoku na Mnichov. Na vlastní kůţi, mezi 24. a 30. červencem, zaţil bombardování Hamburku. Otřesený hoch tehdy napsal svoji první báseň. 77 Kdyţ roku 1944 shořel otcův ateliér v Mnichově, zmizelo v ohni také přes 250 jeho obrazů, nákresů a předloh. Generální ředitel Bayerské Státní sbírky předtím některé z obrazů schoval a tím je zachránil. Matka se přestěhovala do bytu v Sollnu. Krátce po konci války se otec vrátil z amerického válečného zajetí. 78

73

HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 70. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 74 Senková, Zita. Příběh nekonečné slávy i zklamání. Mladá fronta Dnes. 2007. r. 18, č. 293 s. B/8. ISSN 1210-1168. ( Výňatek z HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 69. ISBN 3-522-71855-0.) 75 HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, s. 65 - 66. ISBN 3-522-71855-0. (Výňatek z Mariko Sato: Gespräch mit Michael Ende, in: Kodomo no Yakata, April 1977, S. 54 – 64.) Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 76 HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, s. 69. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 77 Tamtéž, s. 70. 78 Tamtéž, s. 71.

- 21 -

Proţitky z války velmi ovlivnily ţivot a tvorbu Michaela Endeho. Po válce dostudoval na znovuotevřené Waldorfské škole ve Stutgartu. Zajímal se o literaturu, umění a filosofii. Hledal odpověď na otázku, co je smyslem a účelem umění. Na Waldorfské škole se mladý, avšak školnímu věku jiţ v podstatě odrostlý Ende seznámil s expresionismem a dadaismem. Četl Theodora Däublera, Ivana Golla, Else Lasker-Schüler nebo Alfreda Momberta. Především pak básně Reinera Maria Rilkeho, Stefana Georga či Georga Trakla. 79 V roce 1947 vyšel v novinách Esslinger Zeitung Endeho sonet Kejklíř. Příštího roku si autor koupil kytaru, a sám se doprovázel při svých recitacích. 80 Po válce v Německu neuvěřitelně vzkvétalo divadlo. Lidé se chtěli odreagovat – nemyslet pořád jen na bídu a hlad. Z této doby rovněţ pochází Endeho prvotina, divadelní hra Denn die Stunde drängt, jeţ se zabývá tématem Hiroshimy. Nikdy se však nehrála. Od roku 1943 psal Ende básně a menší příběhy. Jeho touhou ovšem bylo vytvářet texty pro divadlo. Z finančních důvodů bylo bohuţel vyloučeno, aby Ende odešel studovat na univerzitu, a tak se mladík rozhodl pro praktickou ţivotní dráhu. V roce 1948 se dostal na hereckou školu Otto Falckenberga v Mnichově. Nejenţe byl na školu přijat, ale dokonce získal na dva roky stipendium. 81 Ende začal pracovat v malém divadle nazvaném „Klitsche“ („chudý stateček“), které bylo stále na cestách se svým autobusem. Michael Ende zde dostával jen vedlejší role, nikdy nehrál hlavního hrdinu nebo milence, většinou ztvárňoval staré manţely, intrikány nebo slouţící. Na toto nepříliš vydařené, odrazující období avšak nevzpomíná ve zlém.

82

Podle Endeho názoru,

„kaţdý, kdo chce psát, by měl podstoupit nějakou školu takovéhoto druhu. Nemusí to být divadlo, ale i jiné, normální řemeslo, stolařina například, kde se člověk naučí stavět skříně nebo správně nasadit dveře“ to můţe člověka ovlivnit víc, neţ časově náročné a nákladné studium literatury. („Das ist gut, das ist gesund. Jeder, der schreiben will, sollte irgendeine Schule dieser 79

Tamtéž, s. 74. Senková, Zita. Příběh nekonečné slávy i zklamání. Mladá fronta Dnes. 2007 r. 18, č. 293, s. B/8. ISSN 1210-1168. (Výňatek z HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. ISBN 3-522-71855-0.) 81 HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, s. 76-77. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 82 Tamtéž, s. 76-77. 80

- 22 -

Art durchmachen. Es muss nicht Theater sein, auch irgendein normales Handwerk, Schreiner z. B.: wo man lernt Schränke zu bauen, sodass die Türen richtig sitzen“) 83 V roce 1951 se Ende vrací do Mnichova a s sebou si veze komedii Sultan hoch zwei. Ta však nakonec nebyla nikdy zveřejněna.84 „V letech 1954 aţ 1962 spolupracoval s Bavorským rozhlasem a psal filmové kritiky a skeče pro kabaret. Na trh prorazil v roce 1960 s knihou Jim Knoflík, k níţ ho inspiroval několikaměsíční pobyt v Palermu a tradice místních vypravěčů. (viz kapitola 2.2.1, s. 28) Pro Endeho se psaní stalo dobrodruţstvím.“ 85 V manţelství rodičů, Luisy a Edgara to začalo skřípat. Měli zřejmě naprosto rozdílné charaktery. Mlčenlivý, poklidný otec, který bez problému dokázal tiše leţet v zatemněném ateliéru a čekat na inspiraci a proti tomu malá energická matka, která v těţkých časech vydělala a přinesla domů alespoň to málo peněz, které rodina potřebovala k přeţití. Michael hádkami rodičů přirozeně trpěl. Běhal od jednoho k druhému a snaţil se je usmířit. Jako snad kaţdé dítě si přál mít rodiče pohromadě. Teprve mnohem později si uvědomil, jak nešťastnou povahu matka měla. Sám jednou prohlásil, ţe kdyţ byla v ráţi, dokázala by snad zabít.

86

„Diese ganze Energie, die

sie hatte, und diese Heftigkeit des Gefühls, die konnte eben auch in enorme Aggressivität umschlagen. Darunter hat mein Vater zweifellos auch sehr gelitten.“ 87 Napjatá atmosféra uţ byla nesnesitelná. Rodiče se po válce rozvedli a Edgar odešel za mnohem mladší partnerkou. „Endeová se v zoufalství nad zhrouceným snem o rodině několikrát

83

HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, s. 76 - 77. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 84 Tamtéž, s. 77. (Výňatek z knihy ENDE, M. Interwiew für Moe, a.a. O., S. 24.) 85 Senková, Zita. Příběh nekonečné slávy i zklamání. Mladá fronta Dnes. r. 18, č. 293, s. B/8. ISSN 1210-1168 (Výňatek z HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. ISBN 3-522-71855-0.) 86 HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, s. 68. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 87 Tamtéž, s. 68. (Výňatek z ENDE, M. Interwiew ohne Datum, aufgezeichnet unter der Aufsicht von Toshio Tamura, a.a.O., S. 34 f.)

- 23 -

pokusila o sebevraţdu. A byl to právě Michael, který se pro ni stal oporou a aţ do její smrti ji morálně a finančně podporoval.“ 88 Roku 1953 se Michaelův otec Edgar Ende odstěhoval od rodiny k nové druţce, Lotte Schlegel, jedné ze svých bývalých studentek z Mnichovské malířské školy. Michaelovi nezůstala krize rodičů utajena. Marně se pokoušel dát rodiče dohromady. Najednou se stal zodpovědný nejen sám za sebe, ale i za ţivobytí své stárnoucí matky. 89 Na Silvestra 1952/53, se Ende seznámil s Ingeborg Hoffmann, svou budoucí o osm let starší „zrzovlasou, ţivoucí a elegantní“ manţelkou „rothaarig, feurig und schick“ 90. Manţelství trvalo třicet tři let, aţ do ţeniny smrti. 91 Ingeborg Hoffman byla herečka, která se v roce 1942 vdala za vojenského lékaře Dr. Gerko Hoffmanna. O rok později přišel na svět syn Michael Hoffmann. Manţelství však ztroskotalo, a Ingeborg se vrátila do Mnichova. Dál hrála v divadlech, pracovala pro rozhlas a také dabovala. Musela toho zvládnout mnoho, aby uţivila rodinu. V Endem pak po letech našla Hoffmann skvělého partnera - nalezli mnoho společných témat. 92 V roce 1955, jiţ po několika neúspěšných literárních pokusech, dopsal Ende divadelní hru Die Hässlichen. I ta bohuţel zůstala nezveřejněna. A zklamaný Ende se dostal do váţné umělecké krize.93 Tehdy ještě netušil, jak osud karty zamíchá a ţe roku 1960 získá svoji první literární cenu za knihu Jim Knopf und Lukas, der Lokomotivführer (Jim Knoflík a Lukáš strojvůdce) a ţe jich do roku 1996 nasbírá ještě celý dlouhý seznam, celkem 41.

94

(viz kapitola

2.2.1, 29; viz příloha 6, s. 126)

88

Senková, Zita. Příběh nekonečné slávy i zklamání. Mladá fronta Dnes. r. 18, č. 293, s. B/8. ISSN 1210-1168 (Výňatek z HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 78 – 79. ISBN 3-522-71855-0.) 89 HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 79. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 90 Tamtéž, s. 80. (Výňatek z BOCCARIUS, P. Der Anfang der Geschichte, a.a.O., S. 235.) 91 Tamtéž, s. 80. 92 Tamtéž, s. 80 – 81. 93 Tamtéž, s. 84. 94 Tamtéž, s. 92.

- 24 -

Svatbu měli Ingeborg Hoffmann a Michael Ende po jedenácti letech souţití 7. srpna 1964 v Římě. 95 Bohuţel uţ příští rok, na Vánoce 1965 zemřel na infarkt Endeho otec. 96 V roce 1966 získal Ende starý zchátralý zámek z roku 1415, přibliţně třicet kilometrů jiţně od Mnichova. Ten museli čtyři roky rekonstruovat, neţ se v něm dalo bydlet. Nakonec si zde stejně nezvykli a zámek prodali. Přestěhovali se do Gezana, leţícího 25 kilometrů jiţně od Říma. Zde, se spoustou zvířat (kočkami, psy a ţelvami), se jim ţilo hezky. Svou vilu pojmenovali Casa Liocorno, (Dům jednoroţec) „Haus Einhorn“. Zde Michael Ende dokončil v roce 1972 jednu ze svých nejslavějších knih Momo, za kterou získal další literární cenu. 97 (viz kapitola 2.2.2, s. 31; viz příloha 6, s. 126) K přestěhování do Itálie vedla Endeho rovněţ skutečnost, ţe v Německu nebyla tou dobou fantastická literatura brána váţně. Tamní literární kritici uznávali jen knihy se sociálně kritickým a politickým obsahem. 98 25. června 1973 zemřela Endeho matka na zákeřnou rakovinu ţaludku. 99 Na jaře roku 1977 se začala psát historie knihy Nekonečný příběh, na které autor pracoval skoro 3 roky. Kniha měla obrovský úspěch a Ende za ni obdrţel několik literárních ocenění.

100

(viz dále). Ţivot šel dál, významný spisovatel tvořil nové a nové knihy a získával další literární ceny. Pak však přišel osudný den, 27. březen 1985, výrazný mezník v Endeho ţivotě. Ten den zemřela jeho manţelka Ingeborg Hoffmann na plicní embolii. Jen pár dní před smrtí shlédla v kině zfilmovaný Nekonečný příběh. Po návratu domů prý ulehla a aţ do soudného dne nevstala z postele. Milovala Řím a krásný dům v Genzanu. Vţdy prohlašovala, ţe ji odtamtud zaţiva nikdo nedostane. „Wenn ich dieses Haus verlasse, dann muss man mich hinaustragen – mit den Füβen 95

HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 94. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 96 Tamtéž, s. 95. 97 Tamtéž, s. 96. 98 Tamtéž, s. 97. 99 Tamtéž, s. 100. 100 Tamtéž, s. 110.

- 25 -

voraus“. Pohřbili ji na katolickém hřbitově v Římě, blízko pyramidy, kde je téţ hrobka Hanse Christiana Andersena a Goethova syna. 101 Silně otřesený Michael Ende, který v ţeně ztratil nejen lásku, ale téţ výborného společníka k dlouhým rozhovorům, nechtěl a nedokázal zůstat i na dále na místě, kde mu vše Ingeborg Hoffmann připomínalo, a vrátil se po 14 letech do Mnichova. 102 Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. A kdyţ se Ende v Mnichově po letech setkal s Mariko Sato, překladatelkou některých jeho knih do Japonštiny, netušil ještě, ţe vstupuje do nové veliké části svého ţivota. 103 Michaela Endeho tajemné Japonsko vţdy přitahovalo. Jeho pozornost budila především tamní tolik odlišná kultura, řeč, písmo a staré tradice. Spisovatelovy knihy tam přijali více neţ skvěle. Díky překladatelce Mariko Sato se v Japonsku jen do roku 1993 prodalo přes dva miliony exemplářů Nekonečného příběhu a Momo. S Mariko Sato se Ende poprvé setkal na Mezinárodním veletrhu knih pro děti a mládeţ v Boloni. Ona ho následně zasvětila do tajemství své země. V letech 1977 – 1980 společně pracovali na překladech asi deseti pohádek japonského spisovatele Kenji Miyazawa. Při této příleţitosti měli čas lépe se poznat a úzce se spřátelit. 104 Kdyţ pak Ende několikrát cestoval do Japonska, Mariko Sato ho doprovázela a v roce 1977 spolu dokonce navštívili Tokio a Kioto. Do Tokia byl znovu pozván v roce 1986 jako host na I.B.B.Y. (Mezinárodní výbor knih pro mládeţ). Rovněţ v Tokiu, ale i v dalších Japonských městech, se téţ konala v roce 1989 výstava „Edgar Ende und Michael Ende“ O rok později byl ve městě Shinano-machi otevřen Archiv Michaela Endeho. 105

101

HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 126. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 102 Tamtéž, s. 127. 103 Tamtéž, s. 128. 104 Tamtéž, s. 129 – 130. 105 Tamtéž, s. 131.

- 26 -

4. záři 1989 se Michael Ende s Mariko Sato vzali. Slavný spisovatel znovu nalezl smysl ţivota. 106 V červnu 1994 zjistili Endemu rakovinu ţaludku. Nemoc, na kterou zemřela jeho matka. Aţ do ledna 1995 podstupoval chemoterapii. Rakovina však neustoupila. Přesto začal spisovatel psát libreto Mamonella oder der Geist in der Flasche, bohuţel uţ ho nedokončil. Zemřel v 65 letech, 28. října 1995 v 19.10 hodin na klinice ve Filderstadt-Bonlandenu u Stuttgartu. 107 Jak uţ bylo zmíněno, Ende bezmezně, stejně jako jeho otec, věřil na reinkarnaci. Kdoví, třeba je jeho duše uţ zase někde mezi námi ţivými. „Pohádkový svět plný fantazie však ţije dál, jak si Ende přál: „Do světa literatury lze vstoupit z jakýchkoli dveří. Z vězení, z blázince nebo z hotelu. Pouze z jedněch dveří se nesmí vyjít – ze dveří dětského pokoje.“ Právě v něm si laskavé pohádkové příběhy Michaela Endeho své místo rezervovaly na nekonečno.“ 108 Pro přiblíţení osobnosti slavného autora přikládáme v příloze 4, na stranách 111 a 115 dvě interwia s ním. A v příloze 12 na straně 157 se nachází pár fotografií (nejen Michaela Endeho, ale téţ nejdůleţitějších členů jeho rodiny) naskenovaných z knihy HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort od Hockeho R. a Krafta T.

106

Senková, Zita. Příběh nekonečné slávy i zklamání. Mladá fronta Dnes. r. 18, č. 293, s. B/8. ISSN 1210-1168 (Výňatek z HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, s. 94. ISBN 3-522-71855-0) 107 HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 141. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková. 108 Senková, Zita. Příběh nekonečné slávy i zklamání. Mladá fronta Dnes. r. 18, č. 293, s. B/8. ISSN 1210-1168

- 27 -

2.2 Dílo Michaela Endeho

Kvalitních knih, které autor napsal, je mnoho. Bohuţel zde nemáme prostor k tomu, zmínit se o kaţdé z nich. Seznam jeho bibliografie přikládáme v příloze 5 na straně 121. Cílem této kapitoly je připomenout alespoň čtyři díla, jeţ jsme vybrali, protoţe nás zaujaly ať uţ námětem nebo svou originalitou. (viz příloha 11, s. 155) Pro děti a mládeţ napsal Ende nejen pohádku Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema (1960) novelu Momo a knihu Nekonečný příběh, ale také Dlouhou pouť do Santa Cruz (1992), kníţku Lenčino tajemství (1991), povídky Zrcadlo v zrcadle (1984) a Vězení svobody (1992, česky 1994). Napsal pět jevištních adaptací a je autorem dvojice knih – zamyšlení Fantazie, kultura, politika (1982) a Archeologie temnoty (1985) a ještě mnoha dalších děl. 109 Endeho obrázkové knihy, které vznikly mezi léty 1972 a 1995, ilustrovali například Christoph Hesel, Manfréd Schlüter, Marie-Luisa Kenke-Prickenová či Friedrich Hechelmann. 110 Do povědomí veřejnosti se spisovatel dostal také díky filmovým adaptacím některých svých děl. V roce 1987 zfilmovala společnost Taurus-Film příběh o Momo. Mezi roky 1984 – 1994 natočily společnosti Konstantin Film a Cinevox celkem tři díly Nekonečného příběhu. Tento příběh existuje od roku 1996 i v kreslené podobě, stejně jako Jim Knoflík. 111 V mnichovském zámku Blutenburg – v tamní Mezinárodní knihovně pro mládeţ, je od roku 1998 otevřeno muzeum Michaela Endeho. Za jeho zaloţení se zaslouţila téţ Endeho druhá ţena Mariko Sato. K vidění je toho zde opravdu hodně. Všechna Endeho díla i jejich překlady, dopisy, rukopisy, fotografie, kresby, pravé ilustrace ze spisovatelových kníţek, či některé obrazy Edgara Endeho. 112 Spisovatelovo jméno v Německu nesou knihovny, v Raublingu existuje škola Michaela Endeho. Aţ muzejní kolekcí v podkroví Blutenburgu se však „muţi se srdcem malého dítěte“ 109

Meissner, Martin. Nekončící příběh Bavora Endeho. Ladění. 1999. r. 4(9), č. 4, s. 37-39. ISSN 1211-3484. Tamtéž, s. 38. 111 Tamtéž, s. 38. 112 Tamtéž, s. 37-39. 110

- 28 -

dostalo pocty veskrze literárněhistorické. Pohříchu však malí Mnichované vnímají procházku zákoutími muzea jako pobídku ke hrám a poznávacím dobrodruţstvím. K mrzutosti některých učitelek a bezesporu k velké radosti Michaela Endeho.“ 113

2.2.1 Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema

Svoji první úspěšnou knihu začal Ende psát v roce 1959. „Posadil jsem se k psacímu stroji a napsal: Země, kde ţil Lukas, strojvůdce, byla velmi malá. To byla první věta a já neměl sebemenší tušení, jaká věta bude následovat. Děj narůstal a za rok měl manuskript 500 stran“ 114 V roce 1960 ji vydal a 1961 za ni získal Německou cenu literatury pro mládeţ a Cenu Hanse Christiana Andersena. V České republice knihu pod názvem Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema vydalo roku 1997 praţské nakladatelství Albatros. Pohádku přeloţila Naděţda Slabihoudová a ilustrovala ji Klára Čechová. Příběh Jima Knoflíka a jeho kamarádů je rovněţ zpracován v animované filmové podobě. Za volné pokračování Jim Knopf und die Wilde 13, které s ilustracemi F. J. Trippa vyšlo v roce 1962, obdrţel spisovatel obratem ruky jiţ v roce 1963 rovněţ Německou cenu literatury pro mládeţ. Kniha vyšla podruhé v roce 1983, tentokrát však jiţ s obrázky Reinharda Michla. V roce 1988 obdrţel na IBBY Čestný list za nejlepší překlad do Italštiny. Je to příběh o dvou chlapcích – o Lukášovi - věčně od uhlí špinavém strojvůdci, o černouškovi Jimovi („na slovo černoch ale v celé knize nenarazíte“115) a o mašince Emě. Všichni 3 ţijí na malém ostrově v království Jasmánie. Jednoho dne se kamarádi vypraví 113

Meissner, Martin. Nekončící příběh Bavora Endeho. Ladění. 1999. r. 4(9), č. 4, s. 37-39. ISSN 1211-3484. Senková, Zita. Příběh nekonečné slávy i zklamání. Mladá fronta Dnes. r. 18, č. 293, s. B/8. ISSN 1210-1168. (Výňatek z HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, s. 92. ISBN 3-522-71855-0). 115 Vágner, Ivan. Dračí město v zemi sopek a lokomotiva Ema. Nové knihy. 1997. r. 37, č. 40, s. 11. ISSN 0322-922X. 114

- 29 -

zachránit princeznu Li Si ze země Mandalské (Číny), kterou kamsi na sever do hor za velkou mandalskou zeď unesl drak. Li Si nyní čeká na vysvobození, uvězněná u dračí učitelky paní Tesákové. Cestou hoši a mašinka potkají polodraka Nepomuka, zdánlivého obra Tur Tura a zaţijí velká dobrodruţství. Krásná pohádka plná fantazie neskončí jinak neţ dobře. „Nenajdeme zde ústřední myšlenkovou linii, díky níţ se autor později často vyslovoval k problémům současnosti (v Momo lidé ve snaze ušetřit čas zapomínají ţít, v Punči přání krásná slova dostávají opačný význam a účinek). I zde však v podtextu nalezneme zapomínané pravdy, například, ţe věci nejsou vţdy takové, jaké se zdají na první pohled, a je lépe je poznat neţ se jich bát (setkání se „zdánlivým obrem“ Tur Turem), ţe na přátelství nemá vliv barva pleti („bílý“ strojvůdce Lukáš, „černý“ malý Jim, vysvobození dětí všech moţných etnik), ţe povýšenost plynoucí z „čistého“ původu je směšná (vztah draků k polodrakům) atd. Celý prostor Endeho příběhu je jakousi komplikovanou, autorskou invencí obohacenou fatou morgánou. Na rozdíl od té pravé však nikoho nemůţe zmást ani svést z cesty. Naopak, aktivizuje dětskou představivost a v neposlední řadě podporuje smysl pro humor.“116 „Kníţka patří mezi autorovy nejstarší texty, a tak je v ní autorův rukopis ještě ne zcela vyhraněný. Ende je tu o poznání rozvleklejší neţ ve svém světovém bestselleru, pečlivě vypisuje rozhovory, které by později zkrátil na několik promyšlených vět. Je jaksi „dětštější“, více se blíţí psychice nejmenších čtenářů. V nápadech je uţ ale svůj. Najdeme tu miniaturní plovoucí ostrov, který lze chytit do rybářské sítě, na okraji dračí říše ţijí ubozí polodraci, jejichţ předci se spustili s jinými zvířaty (jako třeba s hrochy) anebo „zdánlivého obra“ pana TurTura, který se se vzdáleností nezmenšuje, ale zvětšuje.117 Ačkoli Michael Ende miluje stroje, zařízení a brány všeho druhu, straní spíše biologickým hrdinům. Z tohoto hlediska je mimořádné, ţe jedním z nich je zde parní mašinka Ema, která se chová napůl jako stroj a napůl jako skutečný organismus, který musí jíst, spát, můţe onemocnět, bojí se výšek atd. Ona a její lidští pasaţéři navíc představují pro napjaté děti přirozené vzory: 116 117

Zítková, Jitka. Z Jasmánie do dračího města. Ladění. 1998. r. 3 (8), č. 1, s. 20. ISSN 1211-3484. Vágner, Ivan. Dračí město v zemi sopek a lokomotiva Ema. Nové knihy. 1997. r. 37, č. 40, s. 11. ISSN 0322-922X.

- 30 -

mají hlad, strach, malý Jim se odmítá učit počítat, protoţe to je moc namáhavé atd. (ostatně i Bastián byl záškolák a ke svému hrdinství byl víceméně přinucen.)“118 Pohádka Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema patří spolu se svým o dva roky později vydaným pokračováním mezi nejčtenější německé dětské tituly. (viz příloha 11, s. 155)

2.2.2 Děvčátko Momo a ukradený čas

Momo je ještě dítě, malá holka, která se jednou objeví v ruinách starověkého amfiteátru a uţ tam zůstane. Má na sobě dlouhou zalátanou sukni a veliké pánské sako. Běhá bosa a černé kudrnaté vlasy jí padají do obličeje, na kterém jsou nejvýraznější její temné hluboké oči. Ţije sama, ale opuštěná není! Svým uměním naslouchat druhým, nalézt si pro ostatní čas, si získá přátelství dospělých i dětí. Ve městě se postupně začnou objevovat „šedí páni“. Kradou lidem čas, a čím víc ho pro sebe získají, tím víc se rozmnoţují. Pak se na jednu jedinou hodinu čas zastaví a malá Momo má příleţitost pokusit se ho lidem vrátit s pomocí hodinového květu času. Zda se jí to podaří, se dočtete v

tomto

krásném pohádkovém románě, určeném nejen pro děti, ale klidně i pro dospělé čtenáře, kteří mohou při čtení ještě navíc sledovat psychologické pochody jednotlivých postav. Kniha vyšla poprvé v roce 1972, do českého jazyka byla kniha přeloţena v roce 1979 pod názvem Děvčátko Momo a ukradený čas a vydána nakladatelstvím Albatros. Roku 1987 byla kniha převedena také do filmové podoby. (viz příloha 11, s. 155)

118

Vágner, Ivan. Dračí město v zemi sopek a lokomotiva Ema. Nové knihy. 1997. r. 37, č. 40, s. 11. ISSN 0322-922X.

- 31 -

2.2.3 Dlouhá pouť do Santa Cruz

Příběh je novela, která se odehrává během jediného dne. Hlavní hrdina je osmiletý chlapec Robert s bohatou představivostí. Má malou sestru Karlu, jíţ rodiče věnují více pozornosti neţ jemu, neboť je ještě malá. Tomu však Robert nechce rozumět a na sestru ţárlí. Na výchovné připomínky svých rodičů reaguje zarytým mlčením a ještě více se kvůli těmto výtkám utvrzuje v přesvědčení, ţe ho rodiče přestávají mít rádi a ţe mu nerozumějí. Po snídani jen práskne dveřmi a utíká do školy. Dnes tam ale nedojde. Nechce se mu jen sedět v lavici a poslouchat učitele. Navíc, kdyţ mu učení ani moc nejde (podobnost s Bstiánem Baltazarem Buxem, ale i se samotným spisovatelem, který rovněţ nemá na školu nejlepší vzpomínky). Vymýšlí si nejrůznější důvody, aby tam nemusel. Černobílá kostkovaná dlaţba mu má pomoci se rozhodnout. Ale co kdyţ právě rozluštil tajný kód mimozemských agentů? Chlapcova představivost pracuje na plné obrátky. Radši se rychle schovat do přistavené dodávky! Ta však s chlapcem ujede, bůh ví kam. Hoch se z ní naštěstí dostane ven a uţ ve své fantazii proţívá nový příběh a běţí po schodech na půdu starého domu určeného k demolici. Zde se se dá do řeči s bezdomovcem Einsteinem, který ho nepěkně napálí. Venku prší a promoklý Robert se vleče domů. Kdyţ prochází kolem školy, zrovna končí vyučování a veselé děti vybíhají z budovy. Roberta tíţí svědomí. Domů přichází s neblahým tušením, ţe bude pokárán. To se však nestane. Rodiče synka převléknou do suchého čistého oblečení a táta pak v posteli čte Robertovi příběh Dlouhá pouť do Santa Cruz. Oba se nakonec shodnou, ţe doma je nejlépe, i kdyţ nás často různá obrodruţství lákají jinam. Velmi kvalitní překlad této knihy do českého jazyka pořídil Jiří Stach. (viz příloha 11, s. 156)

- 32 -

2.2.4 Vězení svobody

Kniha Vězení svobody čítá osm povídek, smutných, veselých, strašidelných nebo třeba k zamyšlení, Kaţdá z povídek má svoji vlastní perspektivu, osobitý způsob vyprávění a styl řešení. Příběhy se odehrávají v nereálných fantastických světech. Najdeme zde malé auto, které je zároveň tak velké, ţe se do něj vejde celý byt a dokonce i garáţ pro to auto. Nebo se dozvídáme o krátké chodbě, ve které ale není moţné dojít na konec. Dále je tu popsána honosná vila, kdyţ bychom do ní však chtěli vstoupit a vešli do jejich dveří, ocitneme se rázem za vilou. Tento veliký dům zkrátka nemá vnitřek. 119 Ende nechce ve čtenářích vyvolávat strach, obavy nebo snad odpor k věcem, které se nedají mnohdy rozumem pochopit nebo které dokáţe vysvětlit snad jen moderní fyzika, ale „snaţí se, aby předpokládaný prostor, ty jeho tajemné ulity a závity, naplnil čímsi vyšším, transcendentálním. Duchovnem, v němţ jen zlehka zní smích. Toho, jenţ je nad věcí.“ 120 V knize autor filosofuje na d slovem svoboda a dochází k názoru, ţe pravou svobodu nosí kaţdý sám v sobě, ve svém srdci. A tak se tím pádem můţe cítit svobodný, ať je kdekoli. (viz příloha 11, s. 156)

119

ENDE, M. Vězení svobody. Přel. Ondřej Müller. 1. vyd. Praha: Arcadia, 1994. ISBN 80-85812-07-X. Auto, v němž je garáž pro to auto. Nové knihy. 1994. č. 25, s. 3. ISSN 0322-922X. 121 Topol’ská, Lucy. Úskalí svobody. Literární noviny. 1994. r. 5, č. 25, s. 12. ISSN 1210-0021. 120

- 33 -

121

3 ROMÁN NEKONEČNÝ PŘÍBĚH

Jako podklad k práci nám poslouţila kniha Michael Ende und seine phantastische Welt, novinové články či internetové zdroje a především jednotlivá vydání Nekonečného příběhu. Autor začal na knize pracovat v únoru 1977. Vytáhl tehdy z krabice, ve které si shromaţďoval papírky s nápady jeden, na kterém stálo: „chlapec při čtení vpadne do děje a jen těţko se z něj dostává.“ 122 Knihu plánoval Ende dopsat do Vánoc téhoţ roku, ale román ho natolik pohltil, ţe psal dál a dál a dokončil ho aţ v roce 1979, kdy ho vydalo nakladatelství K. Thienemanns Verlag. (viz příloha 8, s. 131) Nekonečný příběh se stal evropským bestsellerem a dostal Endeho na vrchol popularity. První náklad se rozprodal okamţitě. Za spisovatelem jezdili čtenáři třeba jen kvůli autogramu aţ do samotného Genzana.

3.1 Základní charakteristika knihy

Roku 1987 přeloţila Milada Misárková román do češtiny pod názvem Příběh, který nikdy neskončí. (viz příloha 9, s. 139) Kniha vyšla bohuţel pouze nákladem 15 000 výtisků. Podruhé dílo přeloţila Eva Pátková jako Nekonečný příběh. (viz příloha 10, s. 147) Ilustrace přidal František Skála ml. a v roce 2001 ho vydalo nakladatelství Albatros v Praze. V roce 2006 vyšlo druhé vydání. Druhý překlad se od Misárkové liší hlavně v tom, ţe Pátková pouţívá názvy a jména, která byla pouţita ve filmové verzi. (Átrej místo Átreju, Falco namísto Fuchur, Fantázie a ne 122

Senková, Zita. Příběh nekonečné slávy i zklamání. Mladá fronta Dnes. r. 18, č. 293, s. B/8. ISSN 1210-1168 (Výňatek z HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, s. 110. ISBN 3-522-71855-0).

- 34 -

Fantazánie atd.) Pátková však přetvořila i syntaktickou stránku textu, „v němţ krkolomnost a občasná kniţní šroubovanost původního překladu byla vystřídána přirozenou nenuceností vypravěčské promluvy, aniţ by tím utrpěla rafinovaná kompoziční a jazyková mnohovrstevnatost textu. 123 Ţánr této knihy se dá teoreticky označit za „pohádkovou fantasy“ 124, ovšem slovo pohádka není v tomto případě zas tak přesné pojmenování, neboť Nekonečný příběh je prosycen váţnými filosofickými otázkami nutícími hlavně dospělé k hlubokým úvahám. „Je to kniha, jejíţ síla leţí v struktuře a nikoli v ději.“ 125 Souvislosti s pohádkou tu jsou (jediný syn se vydává do světa nalézt lék pro nemocného otce nebo ţivou vodu, případně do nebezpečí zachránit a vysvobodit princeznu, musí splnit tři úkoly, potýká se s drakem, příšerami nebo kouzelnými předměty), avšak pouze pohádka to přesto není a ani slovo fantasy sem nepasuje zcela. Reálný svět a říše Fantázie jsou v příběhu od sebe jasně odděleny. Ende je dokonce rozlišuje dvěma druhy písma. Ve fantasy literatuře se oproti tomu mohou postavy mezi oběma světy volně přemisťovat, coţ znamená, ţe tam hranice nejsou nijak zvlášť ohraničeny. 126 Nekonečný příběh je vystavěn na principu zrcadlení knihy v knize.“

127

První část knihy

obsahuje texty dvou různých barev. Červenou je popisováno, co se právě děje v reálném světě a modrá / či černá barva nám vypráví příběh o říši Fantazie. Tyto dva texty, dva různé prostory jdou paralelně vedle sebe, (jedná se tedy o tzv. „román řeka“

128

) aby se později protnuly,

jakmile se lidské dítě, chapec z krutého světa, ve kterém přišel o matku a vzájemně se odcizil s otcem, ocitne u vládkyně veškerých příní, ve světě, kde se můţe stát vše, co si jen bude přát ve Fantázii. Tam chlapec postupně nabývá nové totoţnosti, s níţ se identifikuje, aby se nakonec

123

Šubrtová, Milena. Nekonečný příběh nově. Ladění. 2002. r. 7, č. 1, s. 22 -23. ISSN neuvedeno. Gotfrid, Filip. Příběh, který nikdy neskončí. Ikarie. 2001. r. 12, č. 12 s. 56. ISSN 1210-6798. 125 Adamovič, Ivan. Příběh o nekonečném příběhu. Zlatý máj. 1990. r. 34, č. 4, s. 231 – 233. ISSN neuvedeno. 126 Zachová, Alena. Cesta za matkou – cesta k sobě: (otazníky nad jednou variantou autorských pohádkových příběhů) Tvar. 2000. r. 11, č. 16, ISSN 0862-657X. 127 Šubrtová, Milena. Nekonečný příběh nově. Ladění. 2002. r. 7, č. 1, s. 22 -23. ISSN neuvedeno. 128 LEDERBUCHOVÁ, L. Průvodce literárním dílem: Výkladový slovník základních pojmů literární teorie. 1. vyd. Jinočany: H&H. 2002. s. 284. ISBN 80-7319-020-6. 124

- 35 -

opět vrátil ke svému původnímu vzhledu – chce být takový jako dřív a ne jiný. Příběh poté pokračuje modrou / černou barvou aţ do chvíle, neţ se Bastián vrátí do svého světa. (viz příloha 2, s. 85) Moderní autorské pohádky je vůbec obtíţné ţánrově označit. Nelze je jednoznačně zařadit ani mezi pohádky, ani mezi četbu pro dospělé, ani mezi fantasy, ani mezi čistě filosofické texty. Takovým případem je Nekonečný příběh, který v sobě všechny tyto ţánry prolíná. Stejný problém se zařazením má i Alenka v říši divů od Lewise Carrolla, Malý princ Antoina de SaintExupéryho nebo prvotina Josteina Gaardera Sofiin svět. 129 Mezi tyto obtíţně zařaditelné texty patří rovněţ obdoba pohádkových příběhů, se kterými můţeme poslední dobou přicházet do styku. Jedá se o „ typický iniciační příběh s dětským hlavním hrdinou, se sloţitým kompozičním uspořádáním a filosofickým poselstvím, v němţ se sjednocujícím prvkem stává motiv ztracené maminky.“ 130 Do této kategorie patří, spolu s knihou Tajemství karet od Josteina Gaardera nebo s dílem Hárún a Moře příběhů spisovatele Salmana Rushdieho, právě náš Nekonečný příběh.131 Zelenokoţec, lovec bizonů Átrej se vydává sám na Velké hledání. Má zachránit vládkyni, přinést jí naději a lék. Stejně tak Bastián musí absolvovat reálnou i vnitřní pouť, během níţ se má jednak sám vyrovnat s nenávratným odchodem matky z jeho ţivota a jednak pomoci svému otci znovu nalézt smysl ţivota. 132 Bastiánův otec totiţ nedokázal překonat ztrátu milované manţelky. Uzavřel se do sebe a ztratil chuť do ţivota (stejně jako ji paralelně ztratil i Artex, Átrejův kůň v Močálech smutku. Átrej se mu snaţil a snad i mohl pomoci. Problém byl v tom, ţe koníček uţ to nechtěl. Neměl vnitřní sílu bojovat a ta je vţdy to nejdůleţitější). Átrej má zcela opačný charakter neţ Bastián. Je hrdý a odváţný, ne ustrašený tlustý chlapec s nízkým sebevědomím. Přesto se Bastián s Átrejem postupně identifikuje, získá sám

129

Zachová, Alena. Cesta za matkou – cesta k sobě: (otazníky nad jednou variantou autorských pohádkových příběhů) Tvar. 2000. r. 11, č. 16. ISSN 0862-657X. 130 Tamtéž, r. 11, č. 16. 131 Tamtéž, r. 11, č. 16. 132 Tamtéž, r. 11, č. 16.

- 36 -

podobné vlastností. Během čtení a následně ve Fantázii se setká se spoustou postav, které ho postupně formují a utváří jeho osobnost. Seznámí se s bytostí představující dobro, spravedlnost a mládí, s Dětskou císařovnou, s muţským elementem (element moudrého otce) a stářím, které představuje kmet z Putující hory (Bastiánův otec, jako by po smrti ţeny také strašně zestárl), s Xaídou, která představuje zlo, podlézavost, chtíč a chamtivost nebo s paní Ajůolou. K ní do Proměnlivého domu se dostává Bastián hledající cestu ven z Fantazie (coţ se dá souběţně chápat i jako marné chlapcovo hledání východiska z jeho problémů v reálném světě). „V prvním okamţiku Bastiána skoro přemohlo přání, aby se k ní rozběhl s otevřenou náručí a aby volal: „Mami! Mami!“ Ovládl se však. Maminka byla mrtvá a zcela určitě nebyla tady ve Fantázii“133 Paní Ajůola v sobě nese ţenský element a na okamţik Bastiánovi nahradí matku a naplní jeho nitro něhou. Teprve poté, co se chlapec sám láskou nasytí, je schopen ji také rozdávat. Tím pádem je u konce a můţe se vrátit do svého světa, neboť to, proč přišel do Fantázie, co se zde měl naučit, uţ nyní zná. 134 Bastián na konci Endeho knihy váhá, zda prostě jen na půdě s knihou neusnul a vše se mu pouze nezdálo. Ukáţe se totiţ, ţe zatímco ve Fantázii strávil velmi mnoho dní a moţná i let, v realitě neuběhly ani dva dny. Ať uţ tomu bylo ta nebo tak, důleţité je, ţe se z Fantazie vrátil. „Tento závěr není náhodný, z pohádkového a snového světa musí být dítě vyvedeno ven, jinak by tam mohlo „uvíznout“ (podrobněji Marie-Louise von Franz: Psychologický výklad pohádek. Portál. Praha 1998, str. 29 – 36.)“

135

Stejně jako děti nesmí věčně ulpívat ve snech a

pohádkách, tak dospělí nesmí „zamrznout“ ve vzpomínkách, jako se to přihodilo Bastiánovu otci. Říše Fantázie měla Bastiánovi poslouţit jako útočiště před reálným světem. Útočiště však jen dočasné, neboť chlapec si musel během své cesty uvědomit, ţe jeho místo je v lidském světě, kde na něj čeká otec, který ho má rád. A „ţe svět lidí je neméně ohroţen neţ bájná říše Fantázie, 133

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 356. ISBN 80-00-01702-4. Zachová, Alena. Cesta za matkou – cesta k sobě: (otazníky nad jednou variantou autorských pohádkových příběhů) Tvar. 2000. r. 11, č. 16, ISSN 0862-657X. 135 Tamtéž, r. 11, č. 16. 134

- 37 -

ţe i on musí být zachráněn.“

136

Bastiána kouzelná země nemálo ovlivnila a hodně ho naučila –

naučil se mít rád sám sebe a tím i ostatní. Vrací se tedy k otci, se kterým si opět rozumí a který díky svému synovi nachází opět smysl ţivota. Bastián je připraven čelit dalšímu ţivotu beze strachu a se vztyčenou hlavou. „Knihu lze číst i jako román iniciační. Signál k takovéto interpretaci dává emblém Aurynu, který se nachází na deskách knihy – té reálné i fiktivní: dva hadi zakusující se do svých ocasů opisují nekonečný kruh jako symbol věčnosti a jednoty mikrokosmu s makrokosmem. Bastián podstupuje iniciační zkoušku v reálně stylizované rovině příběhu, kdyţ přemáhá hlad, strach z tmy, z trestu. Strukturu iniciačního díla zachovává i Bastiánovo putování Fantázií, které vede z vnějšího prostoru pohádkového světa cestou změny identity a symbolické smrti do vnitřního prostoru vlastní duše, vyprázdněné ztrátou vzpomínek. Iniciační proces se v Nekonečném příběhu zmnoţuje, neboť prvotním adeptem zasvěcení je Átrej. Sirotek Átrej, přezdívaný „syn všech“, se vzdává rituální iniciace na lovce svého kmene, aby mohl podstoupit zasvěcení na vyšší úrovni. Poté se stává jedním z Batiánových zasvětitelů. Přímou aluzí na tradici iniciačního románu romantismu je postava antikvariáře Karla Konráda Koreandera tajemným předmětem – knihou. Hraje zasvětitelskou úlohu v Bastiánově přerodu ze zakomplexovaného ustrašence v sebejistého mladíka, jenţ pochopil, kdo je a kam patří. Iniciace je v Nekonečném příběhu jak cestou k dospělosti, tak směřováním k metafyzickému poznání. Iniciační řetězení však pokračuje, neboť Bastiánův příběh můţe do tajemné Fantazie přilákat další adepty – čtenáře.“ 137 V recenzi Příběh o nekonečném příběhu se autor nesouhlasně vyjadřuje k proměně Bastiánovy postavy: „chceme-li přece ukázat tlustým a vysmívaným klukům, ţe i o ni mohou zachránit svět, měli by toho být schopni i s podobou tlustého a vysmívaného“ 138 Tady musíme s kritikem polemizovat, jelikoţ právě o to jde! Bastián si musí sám nakonec uvědomit a pochopit, jak povrchní je stydět se za vzhled, na kterém přece v podstatě nezáleţí.

136

Kovář, Jaroslav. Kniha kontra film. Světová literatura. 1987. r. 32, č. 4, s. 253 – 255. ISSN neuvedeno. Šubrtová, Milena. Nekonečný příběh nově. Ladění. 2002. r. 7, č. 1 s. 22 -23. ISSN neuvedeno. 138 Adamovič, Ivan. Příběh o nekonečném příběhu. Zlatý máj. 1990. r. 34, č. 4, s. 231 – 233. ISSN neuvedeno. 137

- 38 -

Podle našeho názoru totiţ Ende záměrně dovolí postavě chlapce změnit si podobu i charakter, aby tento přesto nakonec zjistil, ţe opravdu záleţí na něčem zcela jiném, neţ na vzhledu. To můţe Bastián pochopit jen tehdy, jakmile pozná, ţe pouze jako krásný, sebevědomý nebo bůhvíjaký mládenec, by se bez přátelství daleko nedostal. On směl a měl přece činit vše, co si přál. Tak se opravdu choval a tak sám v závěru knihy došel k poznání, ţe důleţité není, jak člověk vypadá, jestli je silný a odváţný nebo tlustý a stydlivý. Ende schválně postavu zkrášluje, aby ona sama si uvědomila, ţe důleţitá je především láska, přátelství, zodpovědnost za vlastní skutky a důvěra v sama sebe. My všichni se v podstatě učíme v průběhu celého svého ţivota totéţ. „Chlapec, který uţ neměl jméno, klečel ve sněhu. Před ním leţel ve sněhu obraz, rozpadlý v prach. Teď bylo všechno ztraceno. Uţ nebylo nic, co by ho zavedlo k vodě ţivota. Kdyţ vzhlédl, přes slzy nejasně uviděl kousek před sebou na sněhovém poli stát dvě postavy, jednu velkou a jednu malou. Utřel si oči a ještě jednou se podíval. Byli to Falco, bílý Šťastný drak a Átrej“ 139 Jen díky svému příteli Átrejovi se chlapec bez vzpomínek smí okoupat ve vodách ţivota. Jen díky němu se nakonec smí vrátit domů. Ve vodách ţivota ze sebe smývá všechny fantaziánské atributy. Krásu, sebevedomí, sílu… uţ je nepotřebuje, nyní chce uţ jen být sám sebou. „Neboť teď uţ zase věděl, kdo je a kam patří! Narodil se znovu. A nejkrásnější bylo, ţe chtěl být přesně takový, jaký je. Kdyby si ze všech moţností směl vybrat jednu, pak by nezvolil ţádnou jinou. Neboť teď věděl: Ve světě existují tisíce různých radostí, ale v podstatě je to pořád jen jedna jediná radost, totiţ radost z toho, ţe umíme mít rádi. Mít radost a mít rád je jedno a totéţ“.140 Bastián konečně věděl, kým doopravdy je. A o to šlo. Vzpomeňme na Yskály, se kterými se náš hrdina plavil přes moře mlh. Byli jeden jako druhý. Nijak extra se od sebe neodlišovali. Uţ tenkrát si počal Bastián uvědomovat, ţe všichni nemohou být dokonalí nebo prostě stejní. To 139 140

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 379. ISBN 80-00-01702-4. Tamtéž, s. 13.

- 39 -

tehdy poprvé zatouţil, aby ho „měli rádi takového, jaký je, hodný nebo špatný, hezký nebo ošklivý, chytrý nebo hloupý, zkrátka se všemi chybami – nebo dokonce právě kvůli nim” 141 Svět je zajímavý a krásný tím, ţe kaţdý je originál a tudíţ by kaţdý měl stejně tak respektovat individualitu druhých. Bez pomoci Átreje by Bastián nakonec přesto nesměl odejít, neboť započal mnoho nových příběhů, které nyní čekaly na své dovyprávění. To by však nebohý chlapec nestihl ani za celý zbytek svého lidského ţivota. Přítel se však zavázal dokončit vše za něho. A tak se Bastián přecejen nakonec vrátil domů. A Átrej, mladý udatný zelenokoţec rozvíjí příběhy dál, aby je dovedl ke zdárnému konci. To se mu však nikdy nepodaří, neboť jde o nekonečný příběh, který právě tak, jako nemá ţádný začátek, nemůţe mít ani konec. Co by se však stalo, kdybychom jednoho dne všichni přestali číst? Kdybychom najednou přestali snít a plánovat? … „Nastupující generace padá na zadek před Harrym Poterem. Nekonečný příběh je druhým

důvodem, proč usednout a téměř s náboţnou úctou vzít do ruky knihu. Vlastně ne. Vlastně je prvním. Byl mnohem, mnohem dřív. A stále nekončí.“ 142

3.2 Filmová adaptace knihy

„Televize je povaţována za nejpřitaţlivější a zároveň nejškodlivější médium, které nejvíce podléhá komerčním tlakům. Pořady, ve kterých se objevuje násilí, senzace, pornografie a kýč, ohroţují zdravý duševní vývoj dětí a mládeţe. V dnešní době se však objevují i hlasy bránící televizní pořady v tom smyslu, ţe i malý divák si uvědomuje nereálnost jemu předváděných scén, a proto se nenarušuje přirozený vývoj a specificky dětské vidění skutečnosti. Nelze ani prokázat přímou souvislost mezi vzrůstajícím počtem násilností mladistvých a prezentací násilí ve filmech. Nesporné však je, ţe televize často připravuje děti o nezbytný spánek, pohybovou a herní 141 142

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 351. ISBN 80-00-01702-4. Gotfrid, Filip. Příběh, který nikdy neskončí. Ikarie. 2001. r. 12, č. 12, s. 56. ISSN 1210-6798.

- 40 -

aktivitu, odvádí jeho pozornost od plnění školních povinností a ohroţuje jeho fyzické zdraví. Co však nejvíce trápí především učitele českého jazyka, je klesající zájem ţáků o četbu, která jen stěţí konkuruje strhujícím a nenáročným filmům. Rapidně se zvyšuje počet dětských nečtenářů, nehledě na devalvaci čtenářského vkusu a kultury. Úkolem pedagogů je vést ţáky k demaskování podstaty komerční produkce skrze konfrontaci s realitou a rozvoj kritického úsudku dětí. I tak je ovšem úloha rodičů nezastupitelná. Oni se mají podílet na výběru vhodných pořadů a měli by reflektovat bezprostřední záţitky dětí.“ 143 (viz. Chaloupka – literární výchova ve škole a dětská četba, s. 63; viz anketa ot. č. 5, s. 66) Filmaři se rozhodli přenést Nekonečný příběh na plátno kin. Producent Bernd Eichinger slíbil Endemu, ţe film nebude kýčovitý a ţe v něm obzvlášť citlivě zobrazí myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Odjeli si tedy spolu prohlédnout nejlepší natáčecí studia na světě – studia Georgie Lukase v Los Angeles. V téţe době nechal však producent Eichinger bez Endeho vědomí scénář přepsat. „Zruinovali můj příběh, udělali z něj komiks, který nemá nic společného s myšlenkami mé knihy,“

144

nechal

se slyšet zklamaný Ende a spolu s právníky se snaţil natáčení zastavit. To uţ se však nepovedlo, neboť Eichinger vyhroţoval, ţe bude Endeho ţalovat, aby nahradil škodu v milionové výši. Nekonečný příběh se dostal na filmová plátna po čtyřech letech sporů a soudních tahanic v roce 1984. Natočil ho reţisér W. Petersen. Cena za něj se vyšplhala aţ na šedesát milionů dolarů. Ende byl z výsledku skutečně nešťasten: „Je to gigantické melodrama, komerce, mix filmů E. T. a The Day After.“

145

(E. T. mimozemšťan a Den poté), od filmu se veřejně

distancoval a nechal stáhnout své jméno z jeho titulků. Dál se soudil, coţ ale vedlo jen k další ztrátě energie, času a peněz. Proces spisovatel stejně nevyhrál. A aby toho nebylo málo, zemřela v březnu 1985 jeho milovaná ţena Ingeborg 143

POLÁK, M.; VODRÁŽKOVÁ, K. (uspořadatelé) Tradiční a netradiční metody a formy práce ve výuce českého jazyka na základní škole: BÍZOVÁ, M. Kniha nebo film? 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta. 2005. ISBN 80-244-1002-8. 144 Senková, Zita. Příběh nekonečné slávy i zklamání. Mladá fronta Dnes. r. 18, č. 293, s. B/8. ISSN 1210-1168. (Výňatek z HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, s. 122. ISBN 3-522-71855-0). 145 Tamtéž, s. B/8.

- 41 -

Hoffmann. (viz kapitola 2.2) Ani to však ještě nebyl konec nešťastného období. Ende se po třech letech dozvěděl, ţe jeho jménem nadělal finanční poradce dluhy, které šly do miliónů. Spisovatel byl rázem na mizině. 146 Filmová verze má své nedostatky. Nepodařilo se do ní vtěsnat celý příběh, tak tomu uţ ovšem bohuţel často bývá. Film tvoří jen kostru dlouhému příběhu v knize, základní děj je ale stejný. Bohuţel v kině zhasnou uţ přibliţně ve třetině knihy - Z Fantázie zbude jen zrnko písku, kdyţ ji Bastián na poslední chvíli zachrání tím, ţe vykřikne z okna do tmy slovo maminka – nové jméno pro Dětskou císařovnu. Pomocí svých přání smí posléze stvořit novou Fantázii, coţ je podrobně rozvedeno teprve aţ v druhém, dodatečně natočeném, ale jiţ poměrně neúspěšném filmovém dílu. Následuje ještě třetí díl, ten se ovšem také nijak velké slávy nedočkal. 147 „Největším nedostatkem filmu je však právě to, co se mělo stát jeho předností: filmové efekty, trikové příšery, obludy a bájné bytosti hollywoodského raţení zcela přehlušují myšlenkovou výpověď. Dětský divák zírá a nevychází z úţasu: obrovský kamenoţrout s mamutí kamennou koloběţkou, laserové oči sfing, pustošivá zkáza pohádkové říše a podobné působivé detaily jej ohromí natolik, ţe se myšlenka příběhu pod nánosem efektů vytrácí. Ende prohlásil, ţe film způsobí pravý opak toho, co zamýšlel knihou – dětskou fantazii nerozvíjí, ale tím, ţe předkládá fantastické výtvory jiţ hotové, ji vlastně ubíjí. Z románového příběhu se stává přesně to, předčím Bastiána varoval starý antikvář v úvodu filmu – rychle se střídající sled komikových scén. Jedním z důvodů takového vyznění filmového Nekonečného příběhu je zřejmě jeho záměrná amerikanizace, jíţ se filmoví tvůrci snaţili proniknout na lákavý americký filmový trh. A ta je nejen vnějšková, daná faktem, ţe filmový příběh začíná a končí v americkém velkoměstě s konturami New Yorku. Je především obsahová, přizpůsobená vkusu amerického dětského diváka, jenţ je desítkami televizních kanálů zahrnován takovým mnoţstvím obrazových informací, ţe filmoví animátoři a trikoví specialisté jsou nuceni stůj co stůj trumfovat jeden 146

Senková, Zita. Příběh nekonečné slávy i zklamání. Mladá fronta Dnes. r. 18, č. 293, s. B/8. ISSN 1210-1168 (Výňatek z HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, ISBN 3-522-71855-0). 147 Kovář, Jaroslav. Kniha kontra film. Světová literatura. 1987. r. 32, č. 4, s. 253 – 255. ISSN neuvedeno.

- 42 -

druhého a vymýšlet efekty stále působivější. Ve filmu logicky nemůţe chybět ani krev, realisticky tryskající z těla zabitého zákeřného vlkodlaka Gmorka – oč „evropštější“ a dětskému diváku adekvátnější jsou v tomto smyslu české filmové pohádky, natočené s mnohem menšími náklady …“ 148 Ani kniha však není naprosto dokonalá. Ende někdy pojmenovává bytosti z Fantazie aţ příliš sloţitě a nesrozumitelně a dětskému čtenáři můţe činit problémy udrţet pozornost se základní dějovou linií, kdyţ autor pouţívá dlouhé dějové odbočky. Dětský čtenář rovněţ z textu nemůţe vyčíst všechny filosofické podtexty, ale o to Endemu ani tak nešlo, to ať vyčtou dospělí. Kniha je přece určena pro čtenáře od deseti aţ do nekonečna let. 149

148 149

Kovář, Jaroslav. Kniha kontra film. Světová literatura. 1987. r. 32, č. 4, s. 253 – 255. ISSN neuvedeno. Tamtéž, s. 255.

- 43 -

4 DIDAKTICKÉ VYUŢITÍ ROMÁNU NEKONEČNÝ PŘÍBĚH VE VÝUCE

Námětem kapitoly je Endeho kniha Nekonečný příběh. Podáváme návrhy, jak by se román dal didakticky vyuţít při výuce literatury. Nutno připomenout, ţe Nekonečný příběh je kniha vysoce kvalitní a námětů k různým didaktickým aplikacím zde nalezneme bezpočet. Bylo prakticky nemoţné poukázat v diplomové práci na všechna témata z knihy, jeţ by se dala ve vyučování rozebrat. Podle našeho názoru by bylo nejlepší vyčlenit Nekonečnému příběhu a didaktické práci s ním literární seminář v délce alespoň jednoho školního pololetí. U kaţdé z metod je připsáno, jaké která u ţáků rozvíjí klíčové kompetence. Ty však „nestojí vedle sebe izolovaně, různými způsoby se prolínají“

150

. Takţe nelze vţdy jednoznačně určit, jaké

kompetence konkrétní metoda podněcuje. Nápady, pro výběr didaktických výukových jsme čerpali z různých publikací, nejvíce nám poslouţilo skriptum Podporujeme aktivní myšlení a samostatné učení ţáků od H. Grecmanové, E. Urbanovské a P. Novotného. Inspiraci jsme hledali rovněţ v diplomové práci Petry Nevečeřalové Gianni Rodari a jeho tvorba pro děti a v závěrečné práci Mgr. Marcely Frýbové Regionální prvky ve výuce literární výchovy na druhém stupni ZŠ. Valnou většinu metod jsme měli moţnost vyzkoušet si v různých situacích jako studenti ve vyučování na vlastní kůţi. Především díky Mgr. Blance Rozehnalové, Ph.D. v hodinách didaktiky literatury. Vybrané metody jsme neměli moţnost všechny vyzkoušet na školách. Práce by byla časově velmi náročná, a jak uţ bylo řečeno, Nekonečný příběh by si pro sebe zaslouţil alespoň jedno školní pololetí. Odpovědi na přiloţené úkoly jsou tedy jen teoretické příklady.

150

JEŘÁBEK, J. a kol. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP. 2007. s. 14. ISBN 80-866-6624-7.

- 44 -

Přikládáme ovšem ještě anketu, kterou jsme rozdali ţákům deváté třídy ZŠ Hněvotín. Pomocí ní jsme v praxi ověřili, jak jsou na tom děti s četbou, jestli mají povědomí o světoznámém spisovatelovi, Michaelu Endem a jeho Nekonečném příběhu. Hodně metod jsme věnovali úryvku A a s ním spojené šikaně. Neboť je zřejmé, ţe šikana je aktuální společenský problém a není radno kolem něj chodit po špičkách. Následně jsme se věnovali např. problému krádeţe, deprese, alkohol, ztráta smyslu ţivota a dalším. Nekonečný příběh se skládá z dvaceti sedmi kapitol, které na sebe plynule navazují. Proto je v některých případech (záleţí i na výběru metody) lépe nepracovat vţdy jen s jedinou kapitolou nebo částí textu vytrţenou z kontextu, i kdyţ i to samozřejmě jde (opět záleţí na výběru metody a na tom, s jekou částí textu by se pracovalo). Pro některé metody je v našem případě výhodnější, aby ţáci znali základní dějovou linii celého příběhu a také jeho ústřední postavy. To znamená, ţe by se v takovém případě měli s celým příběhem seznámit předem. Tak je potom moţno v některých situacích s náročnou knihou pracovat nejefektivněji. Z tohoto důvodu přikládáme v příloze 2 na straně 85 podrobný obsah knihy, aby se případný čtenář diplomové práce, který by Nekonečný příběh neznal, mohl v naší kapitole 4. 2 lépe zorientovat.

4.1 Didaktické náměty k ukázce A

(viz příloha 3, s. 101)

Charakteristika hlavní postavy (Metoda rozvíjí komunikativní kompetence.) Ţáci dostanou za úkol napsat vnitřní nepřímou charakteristiku Bastiána podle indicií, které znají z úryvku. Jaký je Bastián chlapec, jaké má vlastnosti? Př.: Vnitřní charakteristika Bastiána Baltazara Buxe: - 45 -

Bastián je plachý, ustrašený chlapec. Neumí se postavit posměškům a ústrkům svých kamarádů. Bojí se poprat, má sníţené sebevědomí. Nevyniká snad v ţádné činnosti, ani ve škole mu to nejde. Hloupý však není. Je přemýšlivý, rád čte a touţí po dobrodruţství.

Brainstorming (Metoda rozvíjí sociální a personální a občanské kompetence.) Vyučující poloţí otázku „Jak bojovat proti šikaně?“ Ţáci chodí postupně k tabuli a zapisují na ni všechny své nápady. Cílem je vybrat nejvhodnější postupy a přimět tímto děti, aby se zamyslely nad závaţným problémem. Př.: Nápady: Nebát se svěřit učiteli. Potrestat agresora. Komunikovat mezi sebou. Chránit slabší spoluţáky. Nezavírat před šikanou oči. …

Hledání informací (Metoda rozvíjí kompetence k učení a k řešení problémů.) Brainstorming ţáky aktivizoval a motivoval k náročnějšímu úkolu. Ţáci mají sami vyhledat na internetu nebo v odborné literatuře informace, které se týkají šikany. Mohou pracovat samostatně nebo i ve skupinách. Př.: Vyhledané informace: Jak se projevuje agresor: Působí jako milé, hodné bezproblémové dítě nebo je to naopak hrubý, neposlušný, problémový jedinec. Jak se projevuje oběť: Bojí se chodit do školy. Záškoláctví. Plachost. Drţí se v ústraní. Málo kamarádů.

Diskuse (Metoda rozvíjí komunikativní kompetence.)

- 46 -

Diskuse můţe poslouţit jako prevence případné šikany nebo ji v horším případě alespoň zavčas odhalit a následně potlačit. Ţáci diskutují o šikaně, hovoří o svých případných zkušenostech. Znovu pomocí brainstormingu mohou psát na tabuli návrhy na otázku „Jak se má šikaně postavit Bastián?“ Př.: návrhy ţáků: Svěřit se učiteli. Promluvit si s tátou. …

Metoda tvŧrčího psaní (Metoda rozvíjí komunikativní, sociální a personální a občanské kompetence.) Návrhy z brainstormingu, jak pomoci Bastiánovi, mohou ţáci zuţitkovat pomocí metody tvůrčího psaní. Učitel zadá dětem úkol: „Dopište ukázku způsobem, aby z ní bylo patrno, ţe se Bastiánovi podařilo vyřešit svůj problém. Aby ukázka skončila tak, ţe Bastián bude moci chodit beze strachu do školy.“

Vypravování (Metoda rozvíjí komunikativní, sociální a personální a občanské kompetence.) Ţáci mají za úkol představit si, ţe jsou Bastián a napsat jeho jménem vypravování na téma „Jak jsem se bál do školy“, Děti mají za úkol vcítit se do pocitů oběti. To je má přimět k přesvědčení, ţe proti šikaně je nutno bojovat. Metoda diskuse a metoda vypravování v tomto případě úzce souvisí i s metodou:

Empatie (Metoda rozvíjí sociální a personální a občanské kompetence.) Tato metoda má rovněţ pomoci ţákům zamyslet se nad neţádoucím chováním, vcítit se do oběti, diskutuje se o oběti. Jaké má asi v nespravedlivé situaci pocity. Jeden ţák představuje oběť (Bastiána), ostatní mu kladou dotazy, vedou rozhovor. Mohou se i vystřídat, aby si kaţdý mohl zkusit být na chvíli v kůţi Bastiána. - 47 -

Př.: Dotazy: Jak se cítíš? Z čeho máš strach? Proč se někomu nesvěříš? Potřebuješ pomoci? …

Divadlo (Metoda rozvíjí komunikativní a občanské kompetence.) Děti mohou situaci zdramatizovat – přinést si do školy loutky (třeba i vlastnoručně vyrobené). Jeden nebo i více ţáků představují agresora, agresory (neboť není výjimkou, ţe jedno dítě šikanuje více osob), jeden ţák představuje oběť (Bastiána) a někteří mohou představovat jedince, kteří lhostejně přihlíţejí situaci, jak tomu bohuţel často bývá. Kašpárek můţe během představení pokládat divákům řečnické otázky týkající se dané situace.

Pětilístek (Metoda rozvíjí komunikativní a občanské kompetence.) Na téma kamarádství mají ţáci sestavit tzv. pětilístek. Ten se skládá z pěti částí. 1. název tématu je jedno slovo. V tomto případě slovo kamarádství. 2. jako vlastnost tématu uvedeme dvě přídavná jména 3. činnost nebo děj charakterizujeme třemi slovesy 4. Vztah k tématu udává jedna věta 5. Vnitřní souvislost, podstatu pak charakterizuje jedno podstatné jméno

Př.: Kamarádství Tolerantní, lidský Vcítit se, respektovat, pomoci Spokojené dětství v klidu a míru Svoboda - 48 -

Doplnění: Následující metodu jsme si na ZŠ vyzkoušeli na vlastní kůţi, díky tamní výchovné poradkyni Daně Příkazské. Učitel nejprve rozdá všem ţákům po listu papíru. Děti se na jeho horní okraj podepíší a papír předají spoluţákovi. Ten pod jméno souseda napíše jednu vlastnost, jaká podle něj vlastníka listu papíru nejvíce vystihuje. Důleţité je, ţe potom papír zahne do harmoniky tak, aby to, co napsal, zůstalo skryto výhradně pro jeho majitele. Papír předá dalšímu. Ten postupuje naprosto stejně. Viditelné zůstává stále pouze jméno na horním okraji papíru. Listy všech ţáků putují celou třídou, aţ se nakonec opět dostanou ke svému vlastníkovi. Ten si pak můţe přečíst, jak o něm spoluţáci smýšlejí, jaký na něj má třída názor a můţe se pokusit případné své neţádoucí vlastnosti potlačit a nahrazovat je ţádoucími. Tato metoda napomáhá sebeuvědomění a sebevýchově. Podle našeho názoru by se však neměla praktikovat ve třídě, kde mezi ţáky panuje nesnášenlivost. Mohli by poté o sobě záměrně psát jen to nejhorší, se zaměrem vědomě adresátovi ublíţit. Pouţití této metody je proto nutno zváţit.

4.2 Didaktické náměty k ukázce B

(viz příloha 3, s. 103)

Minuta (Metoda rozvíjí komunikativní kompetence.) Učitel napíše na lístečky slova, která zamíchá a vloţí do obálky. Z té si posléze kaţdý ţák jeden lístek vytáhne. Přečte slovo a má za úkol mluvit minutu bez přípravy o daném pojmu. Tato metoda u ţáků posiluje pohotovost v myšlení a komunikaci. Př.: Ve vztahu k naší ukázce z knihy to mohou být slova jako touha, vášeň, koníček, kniha, krádeţ, svědomí, a další … - 49 -

Vypravování (Metoda rozvíjí komunikativní kompetence.) Bastiánovým největším koníčkem byla četba. A kdyţ pak uviděl Nekonečný příběh, nedokázal z antikvariátu odejít bez knihy. Ţáci se mají zamyslet, popřemýšlet o vlastním nejsilnějším zájmu a napsat krátké vypravování na téma „Moje největší vášeň“ a co pro ni byli ochotni podniknout. Př.: Můj kocour Fredie Odjakţiva mám hrozně moc ráda zvířata. Hlavně kočky, abych byla přesná. Bratr má však alergii na chlupy a proto nám rodiče nikdy nekoupili kočku, psa, ba dokonce nemáme ani rybičky. Prý bychom se o ně nestarali, neboť nás stejně pokaţdé uţ po pár dnech přestane všechno bavit. A takové zdánlivě nenáročné rybičky potřebují samozřejmě také péči. Musí se jim pravidelně čistit akvárium, vyměňovat voda, sypat krmení, kupovat stále nové rostlinky výměnou za staré, které okousali šneci tak, ţe z nich zbyly jen pahýlky. Situace se zdá beznadějná. Těším se, aţ budu dospělá. Pořídím si tolik koček, kolik budu chtít. Jenţe to bude aţ za několik let… Jednou se takhle vracím přes park domů, a co nevidím. Uprostřed cesty stojí malé roztomilé koťátko, hledí na mě ustrašenýma ţlutýma očima a trochu se třese. Moţná je mu zima nebo má hlad. Natáhnu ruku, abych ho pohladila. Syčí, bojí se mě. Nakonec ho přece jen přemluvím, aby se dal pohladit. Jak se dotýkám jeho měkkého koţíšku a on mi vrní v dlani, vím, ţe bez něj se domů nevrátím. Budu mu říkat Fredie. Dnes ho schovám ve svém pokoji. Musí dostat najíst, chudáček. Rodidě se budou pořádně zlobit, aţ ho najdou. Nedá se nic dělat, jsem ochotná to podstoupit. Budu bojovat za svého kamaráda. Zítra uţ něco vymyslím.

- 50 -

Metoda přesvědčování (Metoda rozvíjí komunikativní a občanské kompetence.) Před třídu se postaví 3 ţáci. Jeden bude představovat Bastiána, druhý jeho svědomí a třetí knihu. Úkolem těchto tří bude následující: Kniha se bude snaţit přesvědčit Bastiána, aby ji vzal s sebou. Svědomí bude na chlapce naléhat, ţe něco takového nesmí udělat. A Bastián bude přesvědčovat své svědomí, ţe nemá jinou moţnost, neţ knihu ukrást. Uvidíme, kdo bude mít nejpádnější argumenty a vyhraje. Př.: Kniha říká: Bastiáne, musíš mě odnést, jestli to neuděláš, říše Fantazie navţdy zmizí. Svědomí říká: Krást je špatné, jak můţeš věřit tomu, co ti tu našeptává nějaká kniha, knihy přece nemluví Bastián: Já musím knihu odnést, strašně mě láká začíst se do příběhu, který nikdy neskončí. A co kdyţ tam opravdu potřebují pomoci? Svědomí: Vţdyť knihu právě čte pan Koreander, tak on jí pomůţe sám! Říkal přece, ţe tato kniha není pro děti!…

Metoda soudu (Metoda ro zvíjí komunikativní a občanské kompetence.) Ţáci mají zaujmout stanovisko k Bastiánovu činu. Učitel zadá otázku „Má Bastián knihu vzít nebo ne?“ Děti dostanou chvíli čas na přemýšlení a poté se postaví do pomyslné přímky od jednoho rohu třídy do druhého. Tím zaujmou stanovisko. Buď Bastiánův čin schvalují nebo krádeţ odsuzují – rozdělí se do dvou skupin podle přesvědčení. Ti, co by knihu vzali, mají nyní obhajovat pana Koreandera, slušné vychování, správné přesvědčení, ţe krást se nemá. Ţáci, kteří by odešli bez knihy, neboť vědí, ţe krádeţ je špatná a za ţádnou cenu by nekradli, stojí teď před úkolem Bastiánův čin obhájit. Tato metoda slouţí k tomu, aby se ţáci naučili vcítit do druhého člověka a dokázali akceptovat jeho názor, i kdyţ jsou třeba přesvědčeni o naprostém opaku.

- 51 -

Př.: Obhájci Bastiána: Chlapec musel knihu sebrat, neboť bez něj by zanikla říše Fantazie. Bastián si knihu přečte a poté ji třeba vrátí, ale kdyby čekal na svolení pana Koreandera, jistě by knihu nezískal. Polehčující okolnost byla, ţe nad celou situací vládla podivná magie a Bastián svůj čin vlastně vůbec nemohl ovlivnit. Síla knihy ho tak přitahovala, ţe si vlastně ani neuvědomoval, co dělá, kdyţ ji strčil pod kabát a vyběhl z obchodu. Obhájci spravedlnosti, ţalobci Bastiána: Je sice hezké, ţe Bastián rád čte, ale krást se prostě nemá, přes to jede vlak, to ví kaţdé malé dítě. Je to protizákonné, nemorální, potrestáníhodné. Kdyby šlo alespoň o nějakou obyčejnou knihu, coţ tahle v ţádném případě nebyla. Navíc je evidentní, ţe pan Koreander měl knihu rozečtenou. Znamená to tedy, ţe se sám právě stával součástí Nekonečného příběhu, aby Fantázii přispěchal na pomoc. Krádeţí se celá záchrana zbrzdila, posunula na začátek a byla odkázána na malého kluka, místo na dospělého zkušeného čtenáře Koreandera.

Metoda Ţaluji k ukázce 1 i 2 (Metoda rozvíjí komunikativní a občanské kompetence.) S metodou soudu souvisí metoda Ţaluji. Učitel vybere tři ţáky, kteří se domluví a situaci zahrají před třídou. Jeden hraje pana Koreandera, druhý Bastiána a třetí představuje tajemnou sílu, která Bastiána z knihy volá. Ostatní ţáci pak obviňují postupně všechny postavy, které se musí samy hájit. Proces vede a ukončí soudce, který přijímá a zamítá námitky a nakonec vynese rozhodnutí soudu. Př. Ředitel školy, kterou Bastián navštěvuje, obviňuje pana Koreandera, ţe se ve všední den ráno vybavuje s malým chlapcem, který má nejvyšší čas spěchat do školy, jiţ takto evidentně nestihne.

- 52 -

-pan Koreander se hájí, ţe o čase neměl pojem, ţe byl začten do knihy, kdyţ mu do krámu vrazil drzý kluk, který ho stejně jen zdrţoval od práce. Navíc, co on má co vychovávat cizí děti. Bojovník za lidská práva obviňuje pana Koreandera, ţe bral situaci na lehkou váhu. Kdyţ se pár minut před začátkem vyučování schovává promoklé, udýchané dítě v antikvariátu, není nejvhodnější postup začít jej hned obviňovat z všelijakých nesmyslů. A kdyţ se pak chlapec dokonce svěří s problémem, který ho trápí, je uţ zcela nepřípustné ho k tomu ještě sám poniţovat. - pan Koreander se brání, ţe neměl v úmyslu labilnímu chlapci vědomě ublíţit, ale ţe prostě nemá děti rád a nemůţe za to, ţe s nimi neumí jednat v rukavičkách Obhájce dětských práv ţaluje knihu, ţe pouţila tajemného kouzla a magie, aby donutila chlapce stát se zlodějem a k tomu ho navíc vědomě uvedla do velikého nebezpečí. Otec / učitel kárají Bastiána, ţe nešel rovnou do školy. -

Bastián se obhajuje, ţe tam měl namířeno a byl by tam i došel, kdyby ho nehonili spoluţáci.

4.3 Didaktické náměty k ukázce C

(viz příloha 3, s. 105)

Metoda asociační mentální mapy (Metoda rozvíjí komunikativní kompetence.) Ţáci mají napsat, co všechno se jim vybaví, kdyţ se řekne máma a táta. Př.: – bezpečí, rodina, zázemí, láska, autorita, vzájemná pomoc, kapesné, noviny, auto, nákupy, dovolená Pak společně diskutují na téma rodina.

- 53 -

Diskuse (Metoda rozvíjí komunikativní kompetence.) Ţáci a učitel sedí v kruhu, diskutují spolu na různá témata. Př.: - jak kdo ţije, jaké mají doma zvyky, jak mají rozdělené povinnosti, jestli děti doma pomáhají, jestli spolu u večeře diskutují, společně řeší problémy, čtou knihy nebo jestli se jen dívají na televizi a kaţdý si jde po svém…)

4.4 Didaktické náměty k ukázce D

(viz příloha 3, s. 107)

Příběh na pokračování (Metoda rozvíjí komunikativní a sociální a personální kompetence.) Úkolem ţáků je pozměnit úryvek tak, aby se nakonec z Močálů smutku dostali oba dva. Átrej i Artax. Děti si sednou do kruhu, kaţdý vymyslí jednu větu, kterou naváţe na předchozí spoluţákovu větu a tak pořád dál, aţ se vystřídají všichni ţáci nebo aţ do té doby, neţ příhoda dobře dopadne. … „s kaţdým krokem, kterým se dostáváme dál, roste v mém srdci smutek. Uţ nemám naději, pane. A je mi tak těţko, tak těţko. Myslím, ţe uţ nemůţu dál.“ „Ale my musíme dál!“ křičel Átrej. „Pojď, Artaxi!“ Zatáhl za uzdu, ale Artax se nehýbal. Byl aţ po břicho v močálu a uţ se vůbec nesnaţil dostat ven. „Artaxi!“ volal Átrej. „Nesmíš to teď vzdát! Pojď! Musíš ven, jinak se utopíš!“151 Př.: Podívali se na sebe a koník spatřil v Átrejových očích naléhavou prosbu a pevné rozhodnutí jít dál. Ze všech sil se snaţil nalézt nějakou naději, ţe hledání léku bude úspěšné. Ale ať uţ bude nebo ne, Átrej je jen malý chlapec, který sám pěšky daleko nedojde. Koníček si 151

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. 395 s.; s. 58. ISBN 80-00-01702-4.

- 54 -

uvědomil, ţe Átreje nemůţe nechat jít samotného, to by bylo sobecké, jen tak to vzdát, umřít si a bortící se Fantázii nechat napospas. Ne, musí bojovat aţ do samého konce, pokud bude potřeba, i kdyby to mělo být zbytečné. Musí se alespoň pokusit. Vţdyť i v ţivotě se musí všechno pořád dokola zkoušet, i přesto, ţe před námi stojí obtíţe. Átrej zatáhl znovu za uzdu kousek z jiné strany a ejhle! Artax se trošku pohnul. Nejdřív udělal jeden malý krok, pak druhý a hop! Podařilo se mu vybřednout z bahna. Oba byli aţ po uši od bláta, kdyţ se dostali z močálů, ale mohli jít dál! Byli volní a radostní, neboť zvládli těţkou zkoušku a to v jejich srdcích roznítilo plamen nové naděje.

Brainstorming (Metoda rozvíjí komunikativní kompetence.) Močály smutku existují jen ve Fantázii. Co by se však dalo v reálném ţivotě označit za tzv. „Močály smutku“? Co všechno můţe člověka dovést do situace, kdy si stejně jako Artax řekne, ţe uţ nemůţe dál. A skutečně dál nemůţe, snad protoţe uţ nechce. Nemá jiţ sílu to zkusit. Nevěří si. Všechno jiţ vzdal a mnohdy pro něj uţ v takovém případě není záchrany. Př.: Odpovědi: -deprese, neléčené deprese, alkohol, drogy, nešťastná neopětovaná láska, kdyţ člověku umře někdo hodně blízký, zlá nemoc, úraz s trvalými následky, se kterými se jedinec není s to smířit …

Dialog (Metoda rozvíjí komunikativní kompetence a kompetence k řešení problémů.) Učitel vymyslí otázky, které napíše na lístky a vloţí je do obálky. Ţáci si pak otázky po jednom tahají a pokouší se na ně odpovědět. Potom spolu o problému společně diskutují. Př.: Mohou to být otázky typu:

- 55 -

Měl jsi někdy v ţivotě pocit, ţe uţ nemůţeš dál, chtěl jsi všechno vzdát v nějaké důleţité situaci? Je pravda, ţe jsou drogy vysoce návykové škodlivé látky? Je jednoduché přestat uţívat drogy, tzv. vystoupit z rozjetého vlaku, kdyţ uţ je člověk jednou začne brát? Je alkohol návykový? Je alkohol škodlivý? Stojí za to kouřit, nehrozí nám pak rakovina? Proč podle tvého názoru začínají lidé s kouřením? …

Referát (Metoda rozvíjí komunikativní a občanské kompetence.) Kaţdý ţák napíše referát zhruba na jednu stranu A4, v němţ se bude věnovat tématu alkohol, drogy, deprese nebo jinému závaţnému problému vedoucímu člověka zpravidla do záhuby nebo ztráty poslední naděje, ztráty chuti do ţivota.

4.5 Didaktické náměty k ukázce E

(viz příloha 3, s. 108)

Brainstorming (Metoda rozvíjí komunikativní kompetence.) Ţáci chodí postupně k tabuli a zapisují na ni návrhy, jaké nové jméno by měla dostat dětská císařovna. Př.: Helena, Kráska, Naděje, Spravedlnost, Anička…

Metoda tvŧrčího psaní (Metoda rozvíjí komunikativní a občanské kompetence.) Učitel zadá ţákům úkol:

- 56 -

1. Bastián dal císařovně jméno Měsíčnice (v prvním vydání knihy Děvčátko z měsíčních paprsků, ve filmu chlapec vykřikne z okna, za nímţ zuří bouře slovo maminka). Jaké bys dal Vládkyni jméno ty? Svůj výběr, prosím, zdůvodni. 2.

Bastián, kdyţ přišel do Fantázie, stvořil pomocí Aurynu a svých přání nejprve Perelín, noční les a Barevnou poušť Goab se lvem Graógramánem. Popiš, co by sis přál jako první ty, kdybys měl stvořit novou Fantázii?

3. Zapomeňme teď na říši Fantazie, co by sis přál pro sebe, kdybys měl kouzelný prstýnek, který ti splní tři přání?

4.6 Další didaktické náměty

Zde je ve většině případů záhodno znát celý příběh, tzn. mít knihu Nekonečný příběh přečtenu nebo mít alepoň určité povědomí o jejím celém obsahu. Z tohoto důvodu přikládáme v příloze 2 na straně 85 podrobný obsah knihy, aby se případný čtenář diplomové práce, který by dílo nečetl, mohl alespoň zhruba zorientovat.

Nakresli postavu z Říše Fantazie (viz anketa, ot. č. 18, s. 70; příloha 1, s. 80) (Metoda rozvíjí občanské kompetence.) Učitel rozdá ţákům papíry a pastelky. Úkolem bude nakreslit postavu, bytost z Fantazie. Ale ne takovou, o níţ se píše v knize. Kaţdý ţák musí obohatit tamní říši o jednu bytost, kterou sám vymyslí, stvoří a tím jí ve Fantázii daruje ţivot. Tak bude rázem celá Říše mnohem bohatší. Metoda rozvíjí představivost a občanské kompetence. Kaţdý člověk je originál. Nezáleţí na tom, kdo jak vypadá.

- 57 -

Metoda tvŧrčího psaní (Metoda rozvíjí komunikativní kompetence.) Co by si však počaly nakreslené postavičky v zemi, v níţ by neměly vlastní příběh? Ţáci musí vymyslet příběhy pro právě stvořené bytosti. Stejně jako Átrej dokončuje ve Fantázii příběhy za Bastiána, který jich tolik započal, tak si teď děti ve dvojicích vymění své kresby a vymyslí příběh ne k té své, ale k postavičce spoluţáka. Tato postavička jim třeba nemusí být vůbec blízká nebo ani nepoznají, co to má být. Je to chlupatý pták nebo veverka s ploutvemi? Ţivý písek či víla s fousy? Fantázii se meze nekladou a bytosti, které děti nakreslily, mohou vypadat zcela jinak, neţ jak je známe z našeho světa. A v tom to právě je. Vymyslet příběh postavě, o které nic nevíme. Tyto dvě metody skvěle rozšíří dětskou fantazii.

Psaní ve dvojicích (Metoda rozvíjí sociální a personální a komunikativní kompetence.) Metodu tvůrčího psaní můţeme ještě rozvinout metodou psaní ve dvojicích. To znamená, ţe kdyţ ţáci dopíší příběh pro jejich nově vymyšlenou bytost, předají svůj text dalšímu spoluţákovi. Ten si text přečte, ohodnotí ho, pochválí, co se mu v příběhu líbí a přidá něco vlastního: Takto ve dvojicích se ţákům podaří texty ještě vylepšit.

Skupinová práce (Metoda rozvíjí komunikativní a sociální a personální kompetence.) Učitel rozdělí ţáky do skupin po třech aţ šesti ţácích, kaţdé skupině zadá jedno nebo 2 slova, podle jejich délky. Úkolem skupin je vymyslet na kaţdé písmeno sobě přiděleného slova vymyslet např. 6 přídavných nebo i podstatných jmen. K práci mohou pouţívat slovníky Slova: Bastián, Falco, Auryn, Gmork, Měsíčnice… Př.: na podstatná jména: F – fialka, fréza, film, faktor, fantazie, fantóm - 58 -

A – abeceda, agent, amatér, andulka, anekdota, anketa L – lepidlo, lusk, láska, lyţe, loupák, list C – cukr, cín, cibule, cement, cesta, cedule O – okno, ovoce, opice, osobnost, osud

Referát z knihy (Metoda rozvíjí kompetence k učení a kompetence k řešení problémů.) Ţáci za domácí úkol napíší z knihy referát, aby si vyučující mohl ověřit, zda děti knihu skutečně četly.

Diskuse (viz anketa, ot. 5, 6, s. 66 – 67; příloha 1, s. 80) (Metoda rozvíjí komunikativní kompetence.) Můţe se stát, ţe nějaké dítě referát nenapíše nebo ho odněkud opíše, neboť knihu nečetlo. Je přínosné rozvinout se ţáky diskusi na téma „proč dnes děti málo čtou“. Učitel dětem pokládá otázky, odhaluje, jak jsou na tom jeho ţáci s četbou, zjišťuje, jaký ţánr knihy mají nejraději, motivuje je k četbě.

Metoda exkurze (Metoda rozvíjí Kompetence k řešení problémů a pracovní kompetence.) Navézt děti ke čtení můţe pomoci metoda exkurze. Kdy učitel vezme děti do knihovny, v níţ jim společně s pracovníky vysvětlí a naučí, jak si mohou rezervovat, půjčit či vrátit knihu, jak prodlouţit lhůtu, po kterou si knihu potřebují nechat, jak v knihovně poţadované knihy vyhledávat. Stejně tak mohou děti s učitelem navštívit antikvariát.

- 59 -

Honba za pokladem (Metoda rozvíjí sociální a personální kompetence a kompetence k učení.) Učitel rozdělí ţáky na skupiny. Kaţdé ze skupin dá k dispozici knihu Nekonečný příběh. Úkolem ţáků je vyhledat v knize co nejvíc různých druhů bytostí, které zde existují. Skupina, která během předem určeného času objeví nejvíce bytostí, vyhrává. Metoda učí ţáky rychle se orientovat v souvislém textu. Př.: bytosti: Átrej - zelenokoţec, Falco - Šťastný drak, větrní obři, kamenoţrouti, dvoupoustevníci, Acharájové…

Metoda práce s knihou, s literaturou. (Metoda rozvíjí kompetence k učení a kompetence k řešení problémů.) Umí-li se děti jiţ orientovat v knihovně a v souvislém textu, dostanou za úkol vyhledat v odborné literatuře informace o autorovi knihy, Michaelu Endem. Tato metoda je učí získávat materiály sloţitějším způsobem, neţ je jen výtah z učebnice. Děti mohou materiály vyhledat nejen v knihovně, ale třeba i na internetu.

Hledání informací (Metoda rozvíjí kompetence k učení a k řešení problémů.) Učitel zadá ţákům otázky, na které budou samostatně vyhledávat odpovědi. Př.: Typy otázek: V kterém roce byl vydán Nekonečný příběh? Kdo přeloţil knihu nekonečný příběh? Kdo knihu ilustroval? Jaké národnosti byl Michael Ende? Ve kterém roce se spisovatel narodil. …

- 60 -

Metoda tvŧrčího psaní (Metoda rozvíjí komunikativní kompetence.) Átrej měl za úkol projít třemi magickými branami, aby se dostal k Yulále. Engyvuk, malý dvoupostevník, celý ţivot brány studoval a snaţil se přijít na kloub záhadě, proč sfingy, hlídající první bránu – Bránu velké hádanky, nechají někoho projít k druhé bráně – Bráně kouzelného zrcadla, a někoho ne. Dosud na to nepřišel a přisuzuje jejich rozhodnutí náhodě. Tak tomu však zřejmě není. 1. Pomoz mu vyřešit problém. Zkus rozluštit hádanku sám. Koho sfingy pustí a koho ne? Podle jakého pravidla se podle tebe řídí? Co myslíš, nechaly by projít tebe? Svůj názor zdůvodni. 2. Pohled do zrcadla druhé brány prý kaţdý nesnese, neboť si pohlédne aţ do nitra vlastní duše. Co bys asi spatřil ty, kdyby ses ocitl před takovou branou? Svůj názor opět zdůvodni. Tato metoda, v bodě 1. rozvíjí fantazii děti, v bodě 2. je přiměje zamyslet se sám nad sebou, nad svým chováním a jednáním.

Popisování (Metoda rozvíjí komunikativní kompetence.) Představ si, ţe jsi Bastián. Popiš co nejpoutavěji, nejzajímavěji nebo i nejvtipněji tátovi, kde jsi celý pátek byl, proč jsi nešel do školy, co se vlastně stalo.

Kvíz (Metoda rozvíjí sociální a personální a pracovní kompetence.) Učitel rozdělí ţáky do dvou aţ třech skupin. Podoba kvízu můţe být různá. Učitel zadává otázky střídavě sám, nebo kvíz sestaví do podoby pyramidy, jak ho známe z televizní soutěţe AZ

- 61 -

kvíz. Další obdobou je např. vzhled kvízu jako v bývalé televizní soutěţi s Janem Rosákem – Riskuj. V případě AZ kvízu rozdělíme ţáky do dvou skupin. Na tabuli nakreslíme podle vzoru pyramidu (viz příloha 7, s. 130) Skupiny se střídají, kaţdá si muţe vybrat vţdy jedno písmenko z pyramidy (skupina, která hru začíná, nesmí v prvním kole zvolit krajní písmena A, Š, Ţ) Kdyţ uhodnou, písmenko si vybarví barvou svého týmu. V případě, ţe dotazovaná skupina nezná odpověď na učitelovu otázku, dostávají slovo protihráči. Ti odpovědět mohou, ale nemusí. Kdyţ neodpoví nikdo správně nebo pokud protihráči nemají o pole zájem, zůstává písmeno ve hře, učitel má pod všemi písmenky připraveny ještě rezervní otázky. Vyhrává tým, který první spojí všechny tři strany pyramidy. V Riskuj je tomu zpravidla tak, ţe otázky skrývající se za políčky za víc bodů jsou náročnější, sloţitěší, neţ políčka za bodů málo – otázky v nich bývají relativně jednoduché. Je čistě na ţácích, jaké políčko si budou přát odkrýt, ale v případě, ţe otázku neuhodnou, body se jim nepřičtou, nýbrţ odečtou. Tak se mohou dostat aţ do mínusu. Vyhrává tým, který dosáhne nejvyššího počtu bodů.

- 62 -

5 ANKETA

Pro studenty devátého ročníku ve třídě o jednadvaceti ţácích ZŠ Hněvotín jsme si připravili malou anketu o osmnácti otázkách. Cílem a smyslem ankety bylo zjistit, jestli dnešní mládeţ čte knihy, zdali zná Michaela Endeho a jeho dílo a jak jsou na tom v dnešní uspěchané době děti se svou fantazií. Anketa je rozdělena na dvě základní části. Na část obecnou, (prvních osm otázek) kde zjišťujeme, jestli ţáci znají Michaela Endeho, dále pak jestli a jak často čtou knihy. Druhá část je zaměřena na konkrétní dílo Nekonečný příběh. (otázky č. 9 – 17). Poslední otázka (otázka č. 18) pak apeluje na dětskou fantazii. Na základě otázky č. 5 musíme bohuţel konstatovat, ţe děti čtou stále méně. Proč tomu tak však je? Tuto problematiku nám můţe pomoci objasnit publikace Literární výchova ve škole a dětská četba od Otakara Chaloupky „důvody, jeţ vedou u dítěte k malému zájmu o knihu a jeţ posléze mohou vést k nečtenářství. …Často nedovedeme dítěti ukázat v celé šíři moţnosti, jeţ mu skýtá četba, dítě se nepřesvědčí o významu vztahu ke knize doma na příkladu svých rodičů, často nedovedeme vztah dítěte ke knize vhodně dále upevňovat a povzbuzovat novými a přiměřenými podněty, ale často také chceme od dítěte příliš mnoho, ţádáme od něho div ne literárně vědný rozbor díla, zazlíváme mu, jestliţe jeho výběr četby není vţdy na ţádoucí kulturní úrovni atd.“ 152 U otázky č. 6 je přibliţně třetina ţáků dokonce toho názoru, ţe četba je ztráta času a dávají jednoznačně přednost televizi. Zbylé přibliţně dvě třetiny naštěstí o významu četby nepochybují, i kdyţ například zakrouţkovali v otázce č. 5 písmeno d). Nezbývá neţ doufat, ţe jednou přece jen nějakou tu knihu otevřou. K tomu je musíme vést především my učitelé, ale také rodiče. Od otázky č. 9 - 17 jsme pracovali pouze s anketami ţáků, kteří v otázce č. 2. označili odpověď a) nebo b) V tomto případě tedy pouze b), neboť písmeno a) nezakrouţkoval nikdo. Celkem se pak jednalo uţ jen o 15 respondentů z původních 21. Z těchto 15 převáţná většina 152

CHALOUPKA, O. Literární výchova ve škole a dětská četba. Praha: Albatros, 1978. ISBN neuvedeno.

- 63 -

průměrně odpověděla na otázky č. 9 – 15 správně. Počty odpovědí i procent se tedy týkají pouze těchto patnácti, v závorkách jsou však pro prozajímavost uvedena i procenta z celkového počtu 21 dětí. Otázka č. 14 je relativně zrádná. Děti na ni ovšem odpověděly převáţně správně. Pro pomoc se nejprve vydává Átrej, aby posléze zjistil, ţe císařovnu můţe zachránit jen dítě z lidského světa. Otázka č. 15 je téţ ošidná. Přesto v ní znovu převaţují správné odpovědi. Ve filmu se totiţ, na rozdíl od knihy, nemluví o třech magických branách, ale divák uzří pouze dvě: Bránu velké hádanky a bránu kouzelného zrcadla. Na otázku č. 16 nedokázal správně odpovědět skoro nikdo. Připomnělo nám to bytosti ve Fantázii, které samy také nevěděly, co se vlasně děje a co Nicota způsobuje. Věděli jen, ţe kde se objeví, tam zůstane snad míň neţ nic! V otázce č. 18 jsme opět pouţili všech 21 anket, neboť tuto otázku podle nás mohl zvládnout kaţdý, kdo má fantazii. (Anketa viz příloha 1, s. 80) Nyní se můţeme společně podívat, jak dopadly výsledky. Číslovkou vţdy zobrazujeme počet odpovědí z celkového počtu 21 ţáků, které vyjadřujeme i v procentech zaokrouhlených na jedno desetinné místo. Správné odpovědi jsme podtrhli.

1. Michael Ende byl: a) Čech……………………………………………………………………………..0*;

0,0%

b) Němec………………………………………………………………………….12*; 57,1% c) Rakušan...……………………………………………………………………......0*;

0,0%

d) Američan...…………………………………………………………...…...……..8*; 38,1% Bez odpovědi…………………………………………………………………..………1*; 4,8%

- 64 -

2. Nekonečný příběh: a) Knihu Michaela Endeho „Nekonečný příběh“ jsem četl(a) ………………….…..0*; 0,0% b) Nekonečný příběh jsem viděl(a) v televizi……………………………………...15*; 71,4% c) Neviděl(a) jsem film, ani nečetl(a) knihu, ale o Nekonečném……………………2*; 9,5% příběhu a jeho autorovi Michaelu Endem uţ jsem slyšel(a) d) Netuším, kdo je to Michael Ende a o jeho díle Nekonečný příběh jsem nikdy neslyšel(a)……………………………………………………………4*; 19,0%

3. Michael Ende ještě napsal knihu: a) Děti z Bullerbynu…………………………………………………………………2*; 9,5% b) Heidi, děvčátko z hor……………………………………………...……………..4*; 19,0% c) Děvčátko Momo a ukradený čas………………………………………………..13*; 61,9% d) Malý princ……………………………………………………………….……….1*;

4,8%

Bez odpovědi…………………………………………………………………………..1*;

4,8%

4. Mám rád knihy s obrázky: a) ano……………………………………………………………………………….17*; 81,0% b) ne………………………………………………………………………………….4*; 19,0%

zdŧvodni proč: ano: „Dokáţu si udělat lepší představu o bytostech, kraji, které se v knize vyskytují.“ „Ze zábavy, alespoň vím, jak vypadá situace.“ „Ulehčují představy, lépe si představím děj.“ „Protoţe můţu vidět kousek děje, který se odehrává a je to pěkné.“ „Protoţe mě nebaví číst.“ „Protoţe, kdyţ si prohlíţím obrázek, je to 1. odpočinek od čtení (chvíli), 2. inspirace, kdyţ si kreslím obrázky.“ „Pro zpestření četby.“ „Hlavně erotické a romantické.“ „Mám ráda všechny

- 65 -

knihy.“ „Lépe se čtou, představují některé scény.“ „Protoţe si lépe zapamatuji, jak byl děj.“ „Nemusí se tolik číst a můţu si trochu představit, jak to vypadalo.“ … ne: „Knihy s obrázky nebo jen ty obrázky mě hrozně znervózňují a nemohu číst plynule dál, ale ten nějaký neškodný obrázek ujde!“ „Kdyţ mám velkou fantazii, tak nepotřebuju obrázky.“ „Zaplňují mnoho prostoru.“ „Nemám rád vůbec knihy.“

5. Jaký jsi čtenář: a) Přečtu průměrně 1 knihu za 14 dní nebo i víc…………………………………….5*; 23,8% b) Přečtu průměrně 1 knihu za měsíc………………………………………………..5*; 23,8% c) Čtu jen povinnou četbu do školy, 2-3 knihy za rok……………………………….3*; 14,3% d) Nepřečtu ani knihy, které mám ve škole povinné, obsah díla si zjistím jiným způsobem neţ vlastní četbou; -kdyţ uţ čtu, tak jen časopisy ………………………………………………….....8*; 38,1%

6. Napiš, jestli je podle tvého názoru dŧleţité číst knihy a svŧj názor zdŧvodni:

a) Myslím si, ţe je důleţité číst knihy, jelikoţ… ………………………………….14*; 66,7% „mají pěkné obrázky.“ „se z nich něco dozvím.“ „se naučíme lépe číst a ve slohu zformulovat věty.“ „se nám zlepšuje slovník a čím více čteme, tak můţeme mít lepší slohové práce a lépe poznáme autory a jejich knihy.“ „si obohacujeme slovní zásobu a rozšiřujeme obzory.“ „zlepšují slovvní zásobu a čte-li se nahlas, zlepšují i výslovnost.“ „je v nich mnoho pouček, rad a zkušeností ze ţivota lidí i zvířat; – obohacování slovní zásoby.“ „si obohacuji slovní zásobu a čtu plynuleji.“ „rozvíjí to některé schopnosti, např. orientace v textu.“ „tím obohacujeme slovní zásobu a lecos se i z knih naučíme.“ „si tím obohacuji slovní zásobu a kdyţ potom čteme ve škole, tak se mi nesmějí, ţe neumím číst.“…

- 66 -

b) Myslím, ţe číst knihy je ztráta času, protoţe… ………………………………….7*; 33,3% „mi to k ničemu nebude.“ „je to v televizi.“ „je to nudný.“ „můţeme dělat jiné věci.“ „mě nebaví číst radši se podívám na telku.“ „nepotřebuji o autorech nic vědět a počkám si, aţ to bude v televizi.“ „funguje televiza a to je lepší neţ kníţky.“

7. Popiš, co znamená slovo fantazie: „nereálný, smyšlený svět, postava, místo – podle toho, jak si ho ten dotyčný představuje“ „dokonalý´“ „nápady“ „představa, sen…“ „to, co si člověk představuje, je to nemoţné“ „vymýšlení vlastního světa, vlastních věcí i postav“ „představy; něco, co neexistuje jinde neţ v myšlenkách“ „něco, jak bych si to představoval já“ „představy o věcech, co nejsou“ „je podle mě třeba kdyţ píšeme slohovou práci, tak si do ní můţeme napsat i nepravdivé věci – a to je asi fantazie“ …

8. Jaké vlastnosti by podle tebe měla mít vládkyně říše Fantázie? : „jako kaţdá jiná“ „dobré“ „ţádné“ „mírumilovná, přátelská“ „hodně dobrých nápadů“ „všechny, od kaţdého něco“ „měla by být hodná a moudrá a plnit přání“ „milá, nápaditá, spontánní, spravedlivá, podnikající různé akce“ „hodná, schopná“ „romantická“ „jaké jí dá ten, co si ji představuje“ „dobrosrdečnost, lásku, ochotu, vědomosti“ „nevím, aby byla spolehlivá a ţádné zlo aby v sobě neměla“ „velký respekt, smysl pro humor a fantazii“ „měla bybýt chytrá, mít smysl pro humor, umět věci logicky řešit a mít ráda spoustu barev“ „samé kladné…“ „měla by umět kouzlit, proměňovat, zabíjet a lítat“

9. Jak vypadal znak na přední desce knihy Nekonečný příběh?: a) Byla to psí hlava, s velikýma modrýma očima………………………...4*; 26,7%; (19,0%) b) Byli tam dva hadi kousající se navzájem do ocasu …………………...7*; 46,7%; (33,3%) c) Znak na knize byla ţelva ……………………………………………...0*; - 67 -

0,0%;

(0,0%)

d) Byla tam sova, orel a liška……………………………………………....1*; 6,7%; (4,8%) Bez odpovědi…………………………………………………………………3*; 20,0%; (14,3%)

10. Jak se jmenoval chlapec z lidské říše, který na pŧdě školy četl Nekonečný příběh?: a) Buxian Buttlazar Bas……………………………………………………0*; 0,0%; (0,0%) b) Baxien Bastozor Butler……………..………...…………………...…...3*; 20,0%; (14,3%) c) Bastián Baltazar Bux……………..……………………………………12*; 80,0%; (57,1%) d) Bataxin Bělozor Butan…………..………………………………………0*; 0,0%; (0,0%) Bez odpovědi…………………..………………………………………………0*;

0%;

(0,0%)

11. Kdo to byl Falco: a) Prastará ţelva, nejstarší tvor……………………………….…………...1*; 6,7%; (4,8%) b) Bílý „šťastný drak“ podobný létajícímu psu………………………….13*; 86,7%; (61,9%) c) Chlapec, který se vydal hledat lék pro dětskou císařovnu, s níţ zanikala celá říše Fantázie …………………………………………….. 0*; 0,0%; (0,0%) d) Chlapec, který četl knihu na půdě školy………………………………….0*; 0,0%; (0,0%) Bez odpovědi………………………………………………………..…...……..1*; 6,7%; (4,8%)

12. Kdo to byl Gmork?: a) Átrejův kůň……………………………………………………………..4*; 26,7%; (19,0%) b) vlkodlak, sluţebník „Nicoty“…………………………………………..6*; 40,0%; (28,6%) c) „šťastný drak“…………………………………………………………..0*;

0,0%;

(0,0%)

d) prastará ţelva……………………………………………………………2*; 13,3%; (9,5%) Bez odpovědi………………………………………………………………....3*; 20,0%; (14,3%)

- 68 -

13. Co jedině mohlo zachránit Dětskou císařovnu před smrtí?: a) čerstvý vzduch………………………………….……………………...0*;

0,0%;

(0,0%)

b) kouzelné jablko……………………………….………………………..2*; 13,3%;

(9,5%)

c) nové jméno……………………………….………………………….....7*; 46,7%; (33,3%) d) ţivá voda…………………………………………………………...…..5*; 33,3%; (23,8%) Bez odpovědi…………………………………..……………………………..1*; 6,7%;

(4,8%)

14. Kdo jediný mohl dětskou císařovnu zachránit?: a) Átrej………………………………………………………..…………5*; 33,3%; (23,8%) b) Falco………………………………………………………...………...0*;

0,0%; (0,0%)

c) Auryn…………………………………………………..……..……….0*; 0,0%; (0,0%) d) chlapec z lidské říše…………………………………………...……….9*; 60,0%; (42,9%) Bez odpovědi………………………………………………………………..1*;

6,7%;

(4,8%)

15. Kolika branami musel Átrej projít, neţ se dostal do Sandonorica = Jiţního Orákula? : a) jednou…………………………………………………………………..0*; 0,0%; (0,0%) b) dvěma…………………………………………………………………..4*; 26,7%; (19,0%) c) třemi……………………………………………………………….……7*; 46,7%; (33,3%) d) čtyřmi…………………………………………………………………..2*; 13,3%; (9,5%) Bez odpovědi……………………………………………………………...….2*; 13,3%;

(9,5%)

16. Pokus se co nejpřesněji popsat, co zpŧsobovala nebo jaké škody páchala ve Fantázii „Nicota“ : „vše ničila a přetvářela ve zlo“ „zapáchala“ „vše pohltila“ „ţe tam bylo moc nikotinu a všichni začali kouřit“ „šířila zkázu“ „nevím, ale bylo jich hodně“ „ničila fantazii“ „kradla peníze“ … - 69 -

17. Jmenuj co největší počet jmen (názvŧ) postav z Nekonečného příběhu: Nicota, Bastián Baltazar Bux, Átrej, FAlco, Gmork, kamenoţrout, hejkal, rychlounek, 2 pidilidi, ţelva velká – nejstarší tvor, Slonovinová věţ …

18. Vymysli a popiš bytost, která by podle tebe neměla chybět v zemi Fantázie. (Mŧţeš připojit i malý obrázek): upír; kentauři; chytrá kapka – nic špatného neudělala, moudrá, spolehlivá, ochotná; choroš; kyklop; vládkyně Lady bird – nejhodnější osoba Fantazie, světa – prostě ta nej; konopný král Marihuan a taky Wolweryn z X–mena; gangosta; měla by být malá nebo vyšší postavy, zářivé modré oči, světlé vlasy, staršího v ěku, ne ţádná mladá, kdyby tobyl muţ, tak nějaký skřítek s dlouhými vousy a kulatými malými brýlemi, ţena by měla být mladá a krásná; no přece já

- 70 -

Pokud nepočítáme otázky, které se nedají hodnotit kritériem správná odpověď/nesprávná odpověď, musíme bohuţel konstatovat, ţe ze všech dotazovaných respondentů byla pouze jedna anketa vyplněna zcela správně. (posuzovali jsme odpovědi na otázky 1, 3, 7, 9, 10, 11, 12, 13, 14 a 15) Otázka sedm byla otevřená, přesto hodnotitelná. Téměř všechny děti rozumí, co znamená pojem fantazie (ot. 7), přesto ji 11 z 21 nepouţilo a k ot. 18 nic nenapsali ani nenakreslili. Ţe by za to mohla Nicota, která uţ zase pohlcuje fantazii?!

- 71 -

ZÁVĚR

Cílem diplomové práce bylo připomenout nejvýznamnější německy píšící autory pro děti a mládeţ. Spisovatel, jemuţ jsme se věnovali podrobněji, byl Michael Ende. Proslavil ho především jeho román Nekonečný příběh, na nějţ jsme se zaměřili. Domníváme se, ţe se nám podařilo vytyčený cíl splnit, přestoţe jsme se během sestavování diplomové práce museli potýkat s problémem, který nás značně zdrţoval. Materiálů, týkajících se ať uţ Endeho nebo jeho díla jsme měli k dispozici nemnoho a valná část z nich byla k sehnání pouze v němčině. Překlady do českého jazyka nám zabraly mnoho drahocenného času. Nekonečný příběh je úţasná, nejen pro děti napínavá kniha, naplněná spoustou filosofických otázek, nad nimiţ se dá diskutovat dlouhé hodiny. Námětů k didaktickému zpracování, zde nalezneme bezpočet. Bylo prakticky nemoţné poukázat v diplomové práci na všechny. Náměty, které zde uvádíme, představují jen pouhý zlomek témat, která by se dala pouţít z nekonečného bohatství, jeţ kniha ukrývá. Přečetli jsme obě verze přeloţené do češtiny a můţeme říci, ţe se nám více líbil překlad Evy Pátkové. Ilustrace nás však nejvíce zaujaly od Roswithy Quadflieg v knize z roku 1979, v původním vydání v němčině. Michael Ende se soudil s filmovou společností. Nebyl spokojen s komerčním pojetím natočeného Nekonečného příběhu. Proces prohrál. My však můţeme říci, ţe film nás uţ před lety uchvátil natolik, ţe se nám od té doby název Nekonečný příběh vryl do paměti. Kdyţ jsme se rozhodovali, jaké téma máme zvolit pro naši diplomovou práci, Michael Ende stál na prvním místě. Měli jsme tak moţnost, dozvědět se o neobyčejném člověku mnohem víc. A můţeme říci, ţe nelitujeme hodin strávených hledáním informací a sestavováním naší práce. Bylo to pro nás velmi přínosné a stejně jako Bastiána Nekonečný příběh vtáhl do Fantázie, tak nás zaujal autor natolik, ţe odevzdáním diplomové práce naše bádání týkající se Michaela Endeho rozhodně neskončí. - 72 -

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

Literatura česká BEČKA, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. 2. vyd. Praha: vydavatelství Novinář, 1979. ISBN neuvedeno. ČERVENÁ, V. a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1. vyd. Praha: Academia, 1978. ISBN neuvedeno. DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládeţ. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-314-5. ECO, U. Jak napsat diplomovou práci. Přel. Ivan Seidl. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-173-7. ENDE, M. Děvčátko Momo a ukradený čas. Přel. Milada Misárková. 2. vyd. Praha: Albatros, 2005. ISBN 80-00-01557-9. ENDE, M. Dlouhá pouť do Santa Cruz. Přel. Jiří Stach. Praha: Amulet, 2001. ISBN 80-86299-66-X. ENDE, M. Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema. Přel. Naděţda Slabihoudová. 1. vyd. Praha: Albatros, 1997. ISBN 80-00-00549-2. ENDE, M. Příběh, který nikdy neskončí. 1. vyd. Praha: Albatros, 1987. ISBN neuvedeno. ENDE, M. Nekonečný příběh. Přel. Eva Pátková. Praha: Albatros, 2001. ISBN 80-00-00957-9. ENDE, M. Nekonečný příběh. Přel. Eva Pátková. 2. vyd. Praha: Albatros, 2006. ISBN 80-00-01702-4. ENDE, M. Satanarcheolegenialkohrozný Punč přání. Přel. Radovan Charvát. 1. vyd Praha: Arcadia, 1993. ISBN 80-901423-6-2.

- 73 -

ENDE, M. Vězení svobody. Přel. Ondřej Müller. 1. vyd. Praha: Arcadia, 1994. ISBN 80-85812-07-X. GRECMANOVÁ, H.; URBANOVSKÁ, E.; NOVOTNÝ, P. Podporujeme aktivní myšlení a samostatné učení ţáků. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2000. ISBN 80-85783-28-2. HOLOUŠOVÁ, D.; KROBOTOVÁ, M. Diplomové a závěrečné práce. 2. vyd., Olomouc: Univerzita Palackého. Pedagogická fakulta. 2007. ISBN 80-244-1237-3. HLAVSA, Z. a kol. Pravidla českého pravopisu. 1. vyd. Praha: Academia. 2003. ISBN 80-200-0475-0. JEŘÁBEK, J. a kol. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP. 2007. ISBN 80-866-6624-7. LEDERBUCHOVÁ, L. Průvodce literárním dílem: Výkladový slovník základních pojmů literární teorie. 1. vyd. Jinočany: H&H. 2002. ISBN 80-7319-020-6. MOJŢÍŠEK, L. Vyučovací metody. 2. vyd. Praha:neuvedeno, 1977. ISBN neuvedeno. POLÁK, M.; VODRÁŢKOVÁ, K. (uspořadatelé) Tradiční a netradiční metody a formy práce ve výuce českého jazyka na základní škole: BÍZOVÁ, M. Kniha nebo film? 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta. 2005. ISBN 80-244-1002-8. TAUBENHANSLOVÁ, K. Literární výchova na obecné škole. Praha: Pansofia. 1994. ISBN 80-85804-31-X. TOMKOVÁ, A. Program čtením a psaním ke kritickému myšlení v primární škole. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2007. ISBN 978-80-7290-315-3. REJMAN, L. Slovník cizích slov. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1971. ISBN neuvedeno. VÁCLAVÍK, K. a kol. Praktický slovník cizích slov. Praha: Nakladatelství XYZ. 2007. ISBN 978-80-87021-63-7.

- 74 -

Literatura německá ENDE, M. Der Niemandsgarten. Aus dem Nachlass ausgewält und hrsg. von Roman Hocke. Stuttgart; Wien; Bern: Weitbrecht. 1998. ISBN 3-522-72005-9. ENDE, M. Der Spiegel im Spiegel: ein Labyrinth. 9. Aufl. München: Deutscher Taschenbuch Verlag, 2003. ISBN 3-423-20482-6. ENDE, M. Die unendliche Geschichte. Stuttgart: K. Thienemanns Verlag. 1979. ISBN 3-522-12800-1. ENDE, M. Die Zauberschule und andere Geschichten. Stuttgart: K. Thienemann, 1994. ISBN 3-522-16879-8. ENDE, M. Momo oder Die seltsame Geschichte von den Zeit-Dieben und von dem Kind, das den Menschen die gestohlene Zeit zurückbrachte. Stuttgart: K. Thienemann, 1999. ISBN 3-522-11940-1. ENDE, M. Theaterstücke. Stuttgart: Weitbrecht, 1999. ISBN 3-522-71725-2. FREUND, W. Die deutsche Kinder- und Jugendliteratur der Gegenwart. Bonn: Inter nationes. 1987. ISBN neuvedeno. HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. ISBN 3-522-71855-0.

Články Adamovič, Ivan. Příběh o nekonečném příběhu. Zlatý máj. 1990. r. 34, č. 4, s. 231- 233. ISSN neuvedeno. Auto, v němţ je garáţ pro to auto. Nové knihy. 1994. r. neuvedeno, č. 25, s. 3. ISSN 0322-922X. Dlouhá cesta za dobrodruţstvím. Ladění. 2001. r. 6, č. 2, s. 29 – 30. ISSN neuvedeno. Ende, Michael. Příběhy pravdivé fantazie. Přel. Tereza Hubačová. Gemma. 1994. r. 5, č. 2, s. 8 – 10. ISSN 1210-0749. - 75 -

Ende, Michael. Věřím na zázraky. Zaps. Ondřej Müller. Labyrint revue. 1995. r. neuvedeno, č. 2, s. 6 – 7, 39. ISSN 1210-6887. Gotfrid, Filip. Příběh, který nikdy neskončí. Ikarie. 2001. r. 12, č. 12, s.56. ISSN 1210-6798. Heřmanová-Bučková, Tamara. Děvčátko Momo tentokrát jako film. Zlatý máj. 1987. r. 31, č. 7,. s. 399 – 402. ISSN neuvedeno. Heřmanová, Tamara. Kníţka nebo film? Michael Ende, Děvčátko Momo a ukradený čas. Zlatý máj. 1987. r. 31, č. 7, s. 399 – 402, 56. ISSN neuvedeno. Keroušová, Eva. Ende, postmodernismus a marionety na červených nitích. Československý loutkář. 1990. r. 40, č. 4, s. 3. ISSN neuvedeno. Kovář, Jaroslav. Kniha kontra film. Světová literatura. 1987. r. 32, č. 4, s. 253 – 255. ISSN neuvedeno. Matoušek, Petr. Čárymáry – a jsi myš! Nové knihy. 1993. r. neuvedeno, č. 25 s. 6. ISSN neuvedeno. Reisner, Martin. O jedné předlouhé cestě do školy a k sebeuvědomění. Nové knihy. 2001. r. 41, č. 30, s. 26. ISSN 0322-922X. Reissner, Martin. Nekončící příběh Bavora Endeho. Ladění. 1999. r. 4 (9), č. 4, s. 37 – 39. ISSN 1211-3484. Senková, Zita. Příběh nekonečné slávy i zklamání. Mladá fronta Dnes. 2007. r. 18, č. 293, s. B/8. ISSN 1210-1168. Šandová, Alena. Dlouhá pouť do Santa Cruz. Tvořivá dramatika. 2002. r. 13, č. 1, s. 26. ISSN neuvedeno. Šubrtová, Milena. Nekonečný příběh nově. Ladění. 2002. r. 7 (12), č. 1, s. 22 – 23. ISSN 1211-3484. Topoľská, Lucy. 1933-. Úskalí svobody. Literární noviny. 1994. r. 5, č. 25, s. 12. ISSN 1210-0021.

- 76 -

Vágner, Ivan. Dračí město v zemi sopek a lokomotiva Ema. Nové knihy. 1997. r. 37, č. 40, s. 11. ISSN 0322-922X. Zachová, Alena. Cesta za matkou – sesta k sobě: (otazníky nad jednou variantou autorských pohádkových příběhů) Tvar. 2000. r. 11, č. 16. ISSN 0862-657X. Zítková, Jitka. Z Jasmánie do dračího města. Ladění. 1998. r. 3 (8), č. 1, s. 20. ISSN 1211-3484.

Diplomové a závěrečné práce Mgr. FRÝBOVÁ, M. Regionální prvky ve výuce literární výchovy na 2. stupni ZŠ se zaměřením na Boţenu Němcovou, Karla Čapka a Aloise Jiráska. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, katedra českého jazyka a literatury. 2007. 86 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jana Sladová NEVEČEŘALOVÁ, P. Gianni Rodari a jeho tvorba pro děti. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, katedra českého jazyka a literatury. 2007. 102 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jana Sladová

Internetové zdroje http://www.google.de http://www.oobe.ch/endebr.htm http://www.michaelende.de/ http://www.phantastische-gesellschaft.de/werk.htm http://de.wikipedia.org/wiki/Michael_Ende

- 77 -

PŘÍLOHY

- 78 -

Seznam příloh

Příloha 1 – Anketa………………………………………………………………………………80 Příloha 2 – Podrobný obsah knihy Nekonečný příběh………………………………………….85 Příloha 3 – Ukázky z románu Nekonečný příběh……………………………………………...101 Ukázka A………………………………………………………………………….101 Ukázka B………………………………………………………………………….103 Ukázka C………………………………………………………………………….105 Ukázka D…………………………………………………………………………107 Ukázka E………………………………………………………………………….108 Příloha 4 – Interwia s Michaelem Endem……………………………………………………..111 Rozhovor A – Věřím na zázraky…………………………………………………..111 Rozhovor B – Příběhy pravdivé fantazie………………………………………….115 Příloha 5 – Bibliografie Michaela Endeho……………………………………………………121 Příloha 6 – Literární ocenění Michaela Endeho………………………………………………126 Příloha 7 – Pyramida…………………………………………………………………………..130 Příloha 8 – Die unendliche Geschichte………………………………………………………..131 Příloha 9 – Příběh, který nikdy neskončí……………………………………………………...139 Příloha 10 – Nekonečný příběh………………………………………………………………..147 Příloha 11 - Fotografie některých dalších Endeho knih……………………………………….155 Příloha 12 – Fotografie nejen Michaela Endeho……………………………………………...157

- 79 -

Příloha 1

Anketa

1. Michael Ende byl: a) Čech b) Němec c) Rakušan d) Američan

2. Nekonečný příběh: a) Knihu Michaela Endeho „Nekonečný příběh“ jsem četl(a) b) Nekonečný příběh jsem viděl(a) v televizi c) Neviděl(a) jsem film, ani nečetl(a) knihu, ale o Nekonečném příběhu a jeho autorovi Michaelu Endem uţ jsem slyšel(a) d) Netuším, kdo je to Michael Ende a o jeho díle Nekonečný příběh jsem nikdy neslyšel(a)

3. Michael Ende ještě napsal knihu: a) Děti z Bullerbynu b) Heidi, děvčátko z hor c) Děvčátko Momo a ukradený čas d) Malý princ

- 80 -

4. Mám rád knihy s obrázky: a) ano b) ne zdŧvodni proč:

5. Jaký jsi čtenář: a) Přečtu průměrně 1 knihu za 14 dní nebo i víc b) Přečtu průměrně 1 knihu za měsíc c) Čtu jen povinnou četbu do školy, 2-3 knihy za rok d) Nepřečtu ani knihy, které mám ve škole povinné, obsah díla si zjistím jiným způsobem neţ vlastní četbou; -kdyţ uţ čtu, tak jen časopisy

6. Napiš, jestli je podle tvého názoru dŧleţité číst knihy a svŧj názor zdŧvodni: a) Myslím si, ţe je důleţité číst knihy, jelikoţ…

b) Myslím, ţe číst knihy je ztráta času, protoţe…

7. Popiš, co znamená slovo fantazie:

8. Jaké vlastnosti by podle tebe měla mít vládkyně říše Fantázie? :

- 81 -

Pro ty z vás, kteří jste o Nekonečném příběhu slyšeli, znáte ho z televize nebo jste ho dokonce četli, tu mám pár dalších otázek, na nichţ si mŧţete otestovat, kolik informací z díla si pamatujete. Přeji vám hodně štěstí 

9. Jak vypadal znak na přední desce knihy Nekonečný příběh?: a) Byla to psí hlava, s velikýma modrýma očima b) Byli tam dva hadi kousající se navzájem do ocasu c) Znak na knize byla ţelva d) Byla tam sova, orel a liška

10. Jak se jmenoval chlapec z lidské říše, který na pŧdě školy četl Nekonečný příběh?: a) Buxian Buttlazar Bas b) Baxien Bastozor Butler c) Bastián Baltazar Bux d) Bataxin Bělozor Butan

11. Kdo to byl Falco: a) Prastará ţelva, nejstarší tvor b) Bílý „šťastný drak“ podobný létajícímu psu c) Chlapec, který se vydal hledat lék pro dětskou císařovnu, s níţ zanikala celá říše Fantázie d) Chlapec, který četl knihu na půdě školy

- 82 -

12. Kdo to byl Gmork?: a) Átrejův kůň b) vlkodlak, sluţebník „Nicoty“ c) „šťastný drak“ d) prastará ţelva

13. Co jedině mohlo zachránit Dětskou císařovnu před smrtí?: a) čerstvý vzduch b) kouzelné jablko c) nové jméno d) ţivá voda

14. Kdo jediný mohl dětskou císařovnu zachránit?: a) Átrej b) Falco c) Auryn d) chlapec z lidské říše

15. Kolika branami musel Átrej projít, neţ se dostal do Sandonorica = Jiţního Orákula? : a) jednou b) dvěma c) třemi d) čtyřmi - 83 -

16. Pokus se co nejpřesněji popsat, co zpŧsobovala nebo jaké škody páchala ve Fantázii „Nicota“ :

17. Jmenuj co největší počet jmen (názvŧ) postav z Nekonečného příběhu:

18. Vymysli a popiš bytost, která by podle tebe neměla chybět v zemi Fantázie. (Mŧţeš připojit i malý obrázek):

- 84 -

Příloha 2

Podrobný obsah knihy Nekonečný příběh

Michael Ende rozlišil ve své knize reálný svět od světa Fantázie červenou a modrou (černou barvou). My jsme v diplomové práci označili realitu černým tučným písmem a Fantázii černým písmem bez tučného zvýraznění.

Zdroj: Podrobný obsah jsme zpracovali pomocí díla ENDE, M. Nekonečný příběh. Přel. Eva Pátková. Praha, Albatros 2006. 2. vyd., 395 s.; ISBN 80-00-01702-4.

„TÁIRAVKITNA rednaeroK dárnoK leraK

Tento nápis byl na skleněných dveřích malého krámku, ale takhle vypadal samozřejmě jen tehdy, když se člověk díval z vnitřku šeré místnosti skrz sklo ven na ulici. Venku bylo pošmourné, sychravé listopadové ráno a lilo jako z konve. Kapky stékaly po skle a přes kudrlinkovitá písmena. Skrz sklo nebylo vidět nic víc než deštěm zmáčenou zeď na protější straně ulice. Vtom někdo rozrazil dveře tak zhurta, že se hrozen mosazných zvonečků visících nad nimi rozčileně rozbimbal a dlouho se nemohl uklidnit. Původcem toho rozruchu byl malý obtloustlý chlapec, starý tak deset jedenáct let. Tmavohnědé mokré vlasy mu visely do tváře, kabát měl promočený a kapalo z něho, přes rameno nesl školní brašnu. Byl pobledlý a celý zadýchaný, ale v naprostém protikladu k předchozímu spěchu stál teď v otevřených dveřích jako přibitý.

- 85 -

Před ním ležela dlouhá, úzká místnost, která se vzadu ztrácela v příšeří. U stěn stály regály až do stropu, přecpané knihami všech tvarů a velikostí. Na podlaze se jako věže vršily hromady velkých foliantů, na některých stolech se kupily menší knihy, které byly vázané v kůži a na hřbetech se zlatě leskly. Na protější straně místnosti se tyčila do výše člověka stěna z knih a za ní prosvítalo světlo. V této záři se občas objevil kroužek dýmu, stoupal, zvětšoval se a nahoře u stropu se rozplýval v temnotě. Vypadalo to jako signály, jimiž si indiáni posílali zprávy z jednoho konce na druhý. Zřejmě tam někdo seděl. A skutečně – po chvíli chlapec zaslechl za zdí z knih dost nerudný hlas: „Prosím, žasněte si venku nebo uvnitř, ale zavřete dveře. Táhne.“ “ 153 Ve velikém starém ošuntělém křesle seděl podsaditý muţ v pomačkaném zašlém obleku. Šedé chomáče vlasŧ se mu kroutily nad ušima, byl rudý v obličeji a zamračený. Na kulatém nose měl posazeny malé brýle a právě četl nějakou knihu. Chlapci naháněl strach, který se rozhodně nezmírnil tím, kdyţ mu muţ nevrle oznámil, ţe děti jsou podle něj jen přítěţ, která dělá věčně jen nepořádek, činí dospělým problémy a pŧsobí jim starosti. Nakonec se spolu ti dva přece jen dali do řeči a chlapec se přiznal, ţe právě utíkal před spoluţáky ze třídy, kteří ho trápí a pronásledují a on se jim nedovede bránit. Kdyţ se jim jednou pokusil postavit, zavřeli ho do popelnice. Tento promáčený, udýchaný a vystrašený kluk nebyl nikdo jiný, neţ Bastián Baltazar Bux. Obyčejný malý chlapec, kterému zemřela matka a on šíleně postrádal lásku a porozumění. Před skutečným chladným světem se utíkal do románových dobrodruţství z knih nebo si jednoduše celé příběhy i jejich postavy vymýšlel z hlavy. Jeho přílišné ulpívání ve vlastních myšlenkách mělo za následek, ţe se zhoršil ve škole. Přestal si věřit, nedokázal se ubránit šikaně. Jeho otec, který stále ţil, se po smrti ţeny uzavřel se svým ţalem do sebe a na výchovu synka mu jiţ nezbývala duševní síla, i kdyţ se snaţil, opravdu snaţil, aby chlapci nic 153

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 7 - 8. ISBN 80-00-01702-4.

- 86 -

nechybělo. Kupoval mu hračky, chystal snídaně i večeře, ale nebyl s to si s chlapcem sednout a povídat si s ním. Nebyl schopen si říct, ţivot jde dál, protoţe právě ţivot pro něj ztratil smysl. A malé dítě touto skutečností přirozeně silně trpělo. Crrrr! V obchodě se rozdrnčel telefon a pan Koreander ho šel zvednout a vyřídit hovor. „A tu si Bastián uvědomil, že celou dobu zírá na knihu, kterou pan Koreander předtím držel v ruce a která nyní ležela na koženém křesle. Zkrátka od ní nedokázal odtrhnout oči. Měl pocit, že z ní vychází jakási magnetická síla a neodolatelně ho přitahuje. Přišoural se ke křeslu, pomalu natáhl ruku, dotkl se knihy – a v témže okamžiku to někde v jeho nitru udělalo „cvak!“, jako když sklapne past. Bastiána se zmocnilo temné tušení, že tímto dotekem začalo něco neodvolatelného, co se nyní dalo do pohybu. Zdvihl knihu a prohlížel si ji ze všech stran. Kniha měla vazbu z hedvábí zbarveného jako načervenalá měď, a když ji obracel sem a tam, měňavě se leskla. Při zběžném listování si všiml, že písmo je vytištěno ve dvou různých barvách a u každé kapitoly je překrásné, velké počáteční písmeno. Když si ještě jednou, důkladněji prohlížel vazbu, objevil na ní dva hady, jednoho světlého, druhého tmavého, a ti se vzájemně kousali do ocasu a tvořili tak ovál. A v tomto oválu byl titul knihy, napsaný zvláštně propletenými písmeny: NEKONEČNÝ PŘÍBĚH“ 154 Bastián nesmírně rád četl. Avšak doposud se mu nikdy nedostal do ruky román, jako byl tento. O tajemství, které se skrývalo uvnitř příběhu však chlapec, který právě ukradl knihu z antikvariátu pana Koreandera a uháněl s ní ke škole, zatím nic nevěděl. Dveře třídy však neotevřel. Schoval se na tamní pŧdě a jal se zkoumat lup, který si přinesl. To uţ se v něm ozývalo svědomí. Kradl – je zloděj. Jak to mohl udělat? Sám tomu nerozuměl. Připadalo mu, jako by celou situaci snad ani nemohl ovlivnit. Byl to rozhodně hodně zvláštní záţitek a ještě divnější se chlapci zdálo, ţe cítil, jak ho k sobě kniha neodolatelně přitahuje a věděl, ţe nyní ţádné výčitky svědomí ani strach z trestu nemohou

154

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 12 - 13. ISBN 80-00-01702-4.

- 87 -

zabránit tomu, aby začal číst, co zde stálo a odvrátit tak dobrodruţství, které tam, na zaprášené pŧdě základní školy právě začínalo. Nekonečný příběh – jak podivný název… ţe by tato kniha neměla konec? To by bylo úţasné! Nemuset se nikdy rozloučit s hrdiny, se kterými se člověk během četby ztotoţnil. Ale to přece není moţné. Nebo ano? ... „Ani ţiváčka nebylo vidět. Veškerá zvířecí havěť v Hauleském lese se krčila ve svých norách, hnízdech a doupatech. Byla půlnoc a ve vrcholcích prastarých obrovských stromů se proháněl bouřlivý vítr. Kmeny mohutné jako věţe praskaly a vzdychaly…“ 155 U ohně tam seděl veliký kamenoţrout, který se ţivil skálami, Černomůrka, srstí porostlé stvořeníčko a pidiďas- malinký muţíček s kloboučkem na hlavě a se závodním hlemýţděm. Všichni to byli vyjednavači, kteří se vydali s poselstvím ke Slonovinové věţi, sídlu Dětské císařovny – Zlatooké vládkyni veškerých přání a celé říše Fantázie. Nejen tito tři, ale spěchali tam se stejnou zprávou poslové ze všech koutů země. Na místech, kde ţili, se začalo tvořit a roztahovat Nic. Jezera nevyschla, ale prostě zmizela. Stromy nespadly, prostě zmizely. Všude se začínala rozšiřovat děsivá prázdnota, která se nedala k ničemu přirovnat. Snad jedině… ke slepotě. Slonovinová věţ zářila z dálky neuvěřitelnou bělostí a byla veliká jako celé město. „Z dálky vypadala jako špičatý, vysoký horský kuţel, zavinutý jako hlemýţdí domeček, a jeho vrcholek se skrýval v mracích. … A zcela nahoře, na nejvyšším vrcholku mohutné věţe bydlela dětská císařovna v pavilonu, který měl tvar bílého poupěte magnolie.“ 156 Vládkyně byla smrtelně nemocná a zatím se v celé říši nenašel lék ani nikdo, kdo by jí dokázal pomoci nebo vysvětlit, co je a kde se vzala Nicota, která jako by poţírala zdejší svět. Dětská císařovna byla sice vládkyně, ale v podstatě nevládla, jelikoţ nikdy nepouţila své síly, nevydala rozkaz, nikoho nesoudila. Před ní si byli všichni rovni - bytosti dobré i zlé, krásné i

155 156

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 21. ISBN 80-00-01702-4. tamtéž, s. 30.

- 88 -

ošklivé, pošetilé i moudré. Všichni Fantáziané tu byli jen prostřednictvím její existence a proto se všichni strachovali o její ţivot. Neboť její smrt by znamenala i záhubu všech ostatních a celé říše. Jen jedno bylo v tuto chvíli jisté – mezi nemocí císařovny a Nicotou byla jakási tajemná souvislost. Jedinou a poslední nadějí pro celou Fantázii se stal malý chlapec, sirotek vychovaný celou tlupou Zelenokoţců, a budoucí lovec bizonů z prérie zvané Trávové moře. Dali mu jméno Átrej, coţ znamenalo „Syn všech“ 157 Jemu svěřila vládkyně svůj medailon, odznak, kterým měl chlapec jednat jejím jménem a který mu měl dávat sílu a pomáhat mu na strastiplné cestě. Byl to AURYN. Átrej si s sebou nesměl vzít ţádnou zbraň, musel jít sám a vstříc kaţdému nebezpečí, které ho na cestě mělo potkat. Pověsili mu na krk Auryn a on se vyšvihl na svého malého, ale silného strakatého koně Artaxe a vydal na Velké hledání – pro lék, radu, naději. Átrej neměl rodiče, ale byl synem všech, Bastián si v té době připadal jako synem nikoho. Jeli dlouho, dlouho aţ dorazili k Močálům smutku. Tam, někde uprostřed baţin měla v rohové hoře bydlet prastará Morla, nejstarší tvor – mohutná ţelva bahenní. Bylo ale příliš těţké se k ní dostat. Mnozí zde utonuli a stejný osud stihl i nebohého Artaxe. Vyčerpaný Átrej, kterému pro milovaného přítele stékaly slzy po tvářích, musel dál sám. Morla mu pak poradila, ţe císařovna by se uzdravila, kdyby dostala nové jméno. To jí však nemůţe dát nikdo z říše Fantázie. Kdo jediný jí jméno můţe vymyslet nevěděla bohuţel ani ona a odkázala Átreje k Uyulále do Jiţního Orákula. To bylo však příliš daleko. Átrej by tam nedošel ani za celý ţivot. Natoţ za ţivot umírající císařovny. A to netušil, ţe je mu v patách sluţebník Nicoty, mohutný vlkodlak s ostrými tesáky a zářícíma krutýma očima, zrozený z černočerné temnoty. Bastián obdivoval statečného Átreje, a přál si, být alespoň trochu jako on. A tu se stalo, ţe se Átrej seznámil s Falcem- bílým šťastným drakem podobným létacímu psu. Hoch ho zachránil před jistou smrtí z pavoučí sítě jedovaté Mnohočetné Ygramul. Její jed zabíjel

157

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 46. ISBN 80-00-01702-4.

- 89 -

během hodiny, ale toho, kdo ho v sobě jiţ měl, dokázal přenést na jakékoli místo ve Fantázii, které si jen přál. A tak se Átrej a Falco během okamţiku směli ocitnout u Dvoupoustevníků, malých skřítků, kteří bydleli těsně před branami Jiţního Orákula, kde sídlila Yulála, jeţ jediná snad mohla vědět, kdo musí dát císařovně nové jméno. Dvoupoustevníci se jmenovali Engyvuk a Urgla a neustále se spolu hašteřili. Kaţdopádně Urgla podala dvěma umírajícím protijed na Ygramulino kousnutí a vědec Engywuk se pokusil chlapci přiblíţit něco málo o tajemství tří bran vedoucích do Jiţního Orákula, o nichţ však ani sám mnoho nevěděl. První tu stála Brána velké hádanky a hlídaly ji dvě ţivé sfingy. Někoho nechaly projít, avšak mnohého uvěznily uvnitř, dokud se nerozpadl na prach, pokud nerozluštil všechny hádanky světa. Brána velkého zrcadla se objevila, aţ kdyţ se prošlo tou první. Tam měl jedinec spatřit své nitro – jaký doopravdy je. Tento pohled býval prý většinou nesnesitelný. Poslední brána vedla konečně k Yulále, jenţe byla zamčená. Nazývala se Brána bez klíče a dveře nebylo moţno nijak otevřít. Samy by se odemkly, pouze v případě, ţe by ten někdo vůbec nechtěl dovnitř. Átrejovi se podařilo všemi branami projít a za tu dobu se v něm udála velká změna. Od té doby, co ho nechaly sfingy projít branou, uţ nikdy v ţivotě nepocítil strach, v zrcadle druhé brány nezahlédl sebe, nýbrţ cizího tlustého chlapce čtoucího ve veliké knize. A tu se stalo, ţe najednou nevěděl kdo je a odkud přichází a dveře Brány bez klíče se mu samy otevřely, jelikoţ zapomněl, ţe chtěl kdy dovnitř. Yulála byla bytost, jeţ neměla těla, byla pouze hlasem v tichu, ţalostným zpěvem ve verších o blíţícím se zániku. „Kdo Dětské císařovně můţe pak dát nové jméno? Není k mání. Já ani ty, ani víla, ani drak, nikdo jí ţivot nezachrání, nikdo z nás kletbu nesejme, nikdo jí nenavrátí síly. - 90 -

Vţdyť figurky pouhé z kníţky jsme a děláme jen to, k čemu nás vymyslili. Jsme obrázky z příběhu snového, obrázky, které okouzlí tě, leč nezmůţeme se na nic nového, to nedokáţe král ba ani dítě. Však za naší říší jiný svět, ten, co říkáme mu vnější, je bohatší, prý radost pohledět, a ve všem jiný neţ ten zdejší. Tam synové z Adama narození s dcerami Evy obývají zem, společně tvoří lidské pokolení a hledají vţdy skutek za slovem. Ti od počátku chtěli jen vymýšlet všemu nová jména. A z jejich vášně, z jejich jmen, dřív ţila císařovna, dnes tak usouţená. Jak skvělá jména pro ni znali! Však dávno tomu, dávno jiţ, co naposled k nám zavítali, neznají cestu v naši říš. Ztratili víru, víru v nás, a z říše naší znají uţ jen jméno. Kéţ by k nám někdy přišel člověk zas, všechno by bylo napraveno! - 91 -

Ach kdyby jediný z nich uvěřil a uslyšel, co volá naše touha! Pro ně je kousek to, co pro nás tisíc mil, pro nás je cesta k nim přespříliš dlouhá. Za říší Fantazie je uţ jejich svět, kam nesmí vkročit nikdo z nás, ty ale, mladý hrdino budeš vyprávět, co řekl ti Yulály hlas?“ 158 Átrej se na vše rozvzpoměl a pochopil, ţe musí přivést dítě z lidského světa. Na hřbetě Falca pak dlouho hledal hranice Fantázie. Aţ větrní obři jim prozradili, ţe tato říše vůbec ţádné hranice nemá! Nyní se tedy uţ opravdu zdá, ţe všechno bylo nadarmo a aby toho nebylo málo, Átrej se ve velké vichřici neudrţí na Falcovi, pouští se a padá někam do neznámé tmy. Jeho medailon se uvolňuje a potápí se do hlubin moře. Vystrašený Falco nemůţe svého přítele nalézt. To by ale nesměl být Šťastný drak, aby nakonec vše nedopadlo dobře. Předtím se ale ještě Átrej dostal do Přízračného města, kde objevil Gmorka, černého vlkodlaka, sluţebníka Nicoty, umírajícího uvázaný na přesilném řetěze. Neţ však Gmork vydechl naposledy, dozvěděl se od něj Átrej, co se stane s bytostmi, jeţ pohltí Nic. Dostanou se do lidského světa. Ne však uţ jako Fantáziané, ale promění se ve lţi, iluze a mámení. „Proto lidé nenávidí Fantázii a bojí se všeho, co odtud přichází. Chtějí ji zničit. A nevědí, ţe právě tím rozmnoţují záplavu lţí, která se bez ustání lije do světa lidí. … Čím větší část Fantázie propadala zkáze, tím větší byla záplava lţí ve světě lidí, a právě proto se kaţdým okamţikem zmenšovala naděje, ţe by přece jen přišlo nějaké dítě ze světa lidí. Byl to začarovaný kruh, z něhoţ nebylo úniku. To si Átrej nyní uvědomil.“ 159

158 159

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 105 - 106. ISBN 80-00-01702-4. Tamtéž, s. 139 - 140.

- 92 -

Bastián pomyslel na to, kolikrát sám vědomě zalhal. Jaké mnoţství bytostí z Fantázie tím asi zničil! Nicota uţ vše vzala, letěli bez cíle neproniknutelnou černotou. A tu se jako ze snu před nimi objevila Slonovinová věţ. Ještě stála! Dovnitř se dostali na smrt vyčerpaní. A Átrej měl sdělit vládkyni, ţe nepřináší lék, pomoc, ani naději. Ţe zklamal. Bastián zŧstal jako ohromený, kdyţ se mu při čtení o vzhledu dětské císařovny zjevila její tvář tak jasně, ţe měl pocit, jako by ji skutečně zahlédl. Ano, bylo to tak. Podívali se na sebe. A císařovna měla na rtech úsměv a v očích prosbu. Sdělila překvapenému Átrejovi, ţe splnil její úkol a ţe s sebou přivedl dítě, chlapce z vnějšího světa, který s ním proţil všechna dobrodruţství a nyní je tu, slyší je a konečně jí můţe dát nové jméno a celá Fantázie bude zachráněna. Bastián to hrozně moc chtěl udělat, jméno měl dávno vymyšlené, přál si znovu zahlédnout Dětskou císařovnu a setkat se s Átrejem, ale bál se tamních nebezpečí, dále se styděl za svou postavu – oni tam jistě očekávají nějakého prince a ne tlustého kluka se sýrovou pletí. A navíc si zkrátka nedovedl připustit, ţe postavy v knize skutečně mluví o něm. To přece není moţné! Císařovna se odhodlá k poslednímu kroku, aby chlapce přesvědčila. Vydá se na vyčerpávající cestu ke starci z putující hory. Kdyţ ho konečně najde, prosí ho, „aby celý příběh začal psát od začátku stejnými slovy znovu. Dosáhne tak zacyklení bez počátku i konce. Jelikoţ je však nyní i Bastián součástí příběhu, Kmet nezačíná od začátku knihy v Bastiánových rukou, ale od Bastiánova příchodu do antikvariátu, tedy od začátku knihy v rukou čtenáře.“ V případě, ţe by se Bastián sám stal skutečně hrdinou knihy, kterou právě čte, pak by to znamenalo, ţe kaţdý jiný čtenář, který by knihu četl, by se v ní dozvěděl o něm – o Bastiánovi a posléze i sám o sobě a stejně tak i jiní další čtenáři a tak pořád dál aţ do nekonečna.

- 93 -

(„ Autor se Bastiánovými ústy vyjadřuje k otázce cyklického času, k filosofii Věčného návratu svého krajana Friedricha Nietzscheho. Dosud stálá hierarchie realit se začíná hroutit, neboť dochází ke konjunkci dvou rovin, červená „bastiánovská“ se mění v černou „fantazánijskou“.“ 160 ) A Nicota uţ byla tu. U Slonovinové věţe. A celá ta nádhera se začínala rozpadat. „Bastiáne! Pomoz nám“ … Naštěstí se císařovně přece jen podařilo chlapce přesvědčit a ten v poslední chvíli zavolal na císařovnu jejím novým jménem. Mesíčnice. „Měsíčnice uţ jdu!“ 161 (Takto nazve Bastián císařovnu v překladu od Evy Pátkové z roku 2001, v originále pojmenuje chlapec vládkyni Mondeskind,v prvním překladu z roku 1987 jí dá jméno Děvčátko z měsíčních paprsků a ve filmu vykřikne do tmy slovo maminka.) Teď tu stáli proti sobě. Vládkyně a malý chlapec. Z celé nádherné říše zbylo jen jediné zrnko písku. Z něj však mohla celá Fantázie vzniknout znovu pomocí Bastiánových přání. Měsíčnice pověsila Bastiánovi, ze kterého se mezitím zčistajasna stal krásný princ, na krk Auryn a on stvořil Noční les Perlín a Barevnou poušť Goab i jejího vládce, mohutného lva Graógamána – Měnavou smrt. Toho přemohl a zkrotil a nyní nebyl uţ jen krásný, stal se i nejsilnějším v celé Fantázii. Graógramán se svou pouští a Perelín ţili oba jeden díky druhému. Kaţdý večer lev zemřel a zkameněl. Přes noc tu stál nádherný les s vlahou půdou. Ten uvadl, jakmile vyšlo slunce a Graógramán otevřel oči. Byl to věčný koloběh ţivota a smrti. Graógramánovo umírání dávalo ţivot a jeho ţivot dával smrt a obojí bylo dobré. Neţ se Bastián a lev rozloučili, neboť tady byl jen ţivot a smrt, ale ţádný příběh, který by se mohl proţít, dostal chlapec na cestu nepřemoţitelný meč Sikándu. Jeho síly však nikdy nesměl zneuţít. Ocitl se v Chrámě tisíce dveří, z něhoţ hledal východ tak dlouho, dokud předtím nenalezl své další přání a to bylo setkat se s Átrejem. A tak se chlapec dostal do Stříbrného města Amargánth. Zde konečně potkal Átreje, přemohl silného reka Hynreka a speciálně pro něj stvořil strašného 160 161

Adamovič, Ivan. Příběh o nekonečném příběhu. In: Zlatý máj. 1990. r. 34, č. 4, s. 231 –233. ISSN neuvedeno. ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 183. ISBN 80-00-01702-4.

- 94 -

draka Smerga, jelikoţ si Hynrek přál, stát se pro svou vyvolenou hrdinou. Městu vymyslel Bastián jeho historii a tamním obyvatelům daroval všechny příběhy, které kdy vymyslel. Vyprávěl o Acharájích, nejošklivějších bytostech, které se ukrývají v zemi a prolévají slzy nad svou ošklivostí. Pomocí svého pláče vydobývají z hlubin stříbro, ze kterého postavili celé toto město. Po pár dnech se Bastián na mezkovi Jíše, Átrej i Falco a celá druţina, která je nyní doprovází, vydává hledat cestu zpátky do lidského světa. Hned tak ji však nenajdou. Bastiána tu čeká ještě spousta dobrodruţství. O tom on zatím však nic netuší a v hlavě se mu zrodí přání, aby na něj ve Fantázii, aţ tu nebude, vzpomínali jako na velkého dobrodince. A tak promění uplakané, ošklivé Acharáje v nejlegračnější bytosti a věnuje jim tak věčný smích. To se mu však má v budoucnu vymstít. Chlapec si zatím neuvědomoval, ţe s kaţdým novým přáním – pokaţdé, kdyţ pouţil Auryn, ztratil jednu drahocennou vzpomínku na svůj svět. Vlastně si vůbec nepřál se tam vrátit, a proto bylo hledání cesty tam naprosto zbytečné. Chtěl do Slonovinové věţe k Měsíčnici a nic nedbal na řeči, ţe se s ní kaţdý setká jen a pouze jednou za ţivot. K druţině se zatím přidávaly další bytosti, které na Bastiánovi poţadovaly, aby o nich vymyslel příběh a dal tím smysl jejich existenci. A hoch tak ztrácel další vzpomínky, a začala se mu měnit povaha. Pohádal se se svými přáteli, přestal věřit, ţe mu chtějí pomoci a začal si přát stát se nepřemoţitelným. Donutil druţinu putovat přes les masoţravých orchidejí k zámku Hórok, kde přebývala vládkyně veškeré prázdnoty, Xaída. Ta se pak vetřela do jeho přízně pod rouškou falešné pokory, aby ho naváděla proti přátelům a udělala z něj sobce, který začal myslet pouze na sebe. Darovala mu kouzelný pás Gémal, který činil toho, kdo si jej připnul neviditelným. Tak se stalo, ţe Bastián tajně vyslechl část rozhovoru Átreje a Falca, který špatně pochopil a ty dva vyhnal. Kamarádi mu chtěli jen pomoci – vzít mu Auryn, aby Bastián jeho neuváţeným pouţíváním nepřišel o všechny vzpomínky a neuzavřel si tak nenávratně cestu domů.

- 95 -

Ale Bastián uţ měl další přání. Nyní chtěl být mudrcem. Nejchytřejší bytostí v celé zemi. Setkal se s mnichy a s jejich třemi představenými, kteří sice měli lidskou podobu ovšem Uštu – matka tušení měla tvář sovy, Širkri- otec vnitřního zření měl hlavu orla a Jisipu- syn chytrosti měl hlavu lišky. Ptali se Bastiána, co je to Fantázie a on jim odpověděl, ţe je to Nekonečný příběh zapsaný ve velké knize, která se nachází na půdě jedné školy. Pomocí světla z kamene Al Tsahir vyzářil stoletý jas a půdu jim tak ukázal. Zahlédli tam kromě knihy sovu, orla a lišku. Kaţdý toho svého. Netušili, ţe jsou to jen vycpané pomůcky do hodin přírodopisu. Kdyţ po dlouhé cestě dorazili ke Slonovinové věţi a Bastián se chystal k Měsíčnici, přiběhl k němu posel se zprávou, ţe vládkyně ve věţi není. Bastián se rozhodl na ni počkat a prozatím se do věţe nastěhovat! To proradná Xaída mu neustále našeptávala do ucha a přemluvila ho i této nehorázné troufalosti. Měsíčnice se nevracela a Bastián se rozhodl, ţe se tedy sám nechá korunovat na Dětského císaře. Vţdyť to jemu vděčí Fantázie za nynější podobu. Nesmyslný nápad, který by přerostl v čin, naštěstí přerušil Átrej, který shromáţdil obrovské vojsko a přivedl ho sem, aby korunovaci přerušil. „Átrej nebojoval za sebe, nýbrţ za přítele, kterého chtěl porazit, aby ho zachránil.“ 162 Znovu naléhal na Bastiána, aby sňal z krku Auryn, ale ten násilím vytasil meč Sikándu a Átreje ošklivě zranil. Slonovinovou věţ pohltily plameny. Nyní mohl být Bastián uţ dávno Dětským císařem, kdyby mu to Átrej nebyl překazil. Ale proč Átrej váhal, proč si Auryn nevzal násilím, proč čekal, aţ Bastián vytasí kouzelný meč? A proč Sikánda nechtěl z pochvy vyskočit? A Bastiána začalo hlodat svědomí. Uvědomil si, ţe Átrej byl jeho přítel a došlo mu, kolik zkázy svým jednáním napáchal. Odpojil se od druţiny a sám došel do Města starých císařů. Opička Argax mu prozradila, ţe aţ vyčerpá poslední tři aţ čtyři přání, které mu ještě zbývají, aţ zapomene i to poslední, co ho ještě pojí k domovu, bude se muset vrátit sem, do města, kde ţijí všichni, kteří nejprve nechtěli a nakonec se uţ ani nemohli

162

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 330. ISBN 80-00-01702-4.

- 96 -

vrátit do svého světa. Oni se kdysi také pokusili nechat se korunovat na vládce Fantázie. Pak vyčerpali všechna svá přání a úplně na vše zapomněli. Jsou němí, protoţe uţ nemají co vyprávět. Staly se z nich prázdné skořápky. Bastián skončí stejně, neboť mu uţ zřejmě stejně nebudou stačit přání na cestu domů, kdyby se na poslední chvíli náhodou rozhodl vrátit. V případě, ţe by se o to chtěl přesto pokusit, bude muset přes Moře mlh. Uţ to by ho stálo jedno přání. Skončit jako troska ve Městě starých císařů? To nikdy. Neţ se Bastián vydal dál, zahrabal předtím meč Sikándu, nikdo neví kam, hluboko, hluboko do země, aby jej nikdo nenašel, a nemohl tak uţ nikdy ublíţit příteli. Moře mlh nalezl a nechal se najmout na loď jako plavčík. Yskálové, tamní obyvatelé, poháněli plavidlo pouze pomocí své představivosti. A kdyţ se mělo jet rychleji, spojilo prostě své myšlenky víc námořníků najednou. „Ovšem Bastián chtěl být jednotlivec, chtěl být někdo a ne jen jeden z mnoha, stejný jako všichni ostatní. Chtěl, aby ho měli rádi právě proto, ţe je takový, jaký je. V druţnosti Yskálů vládla harmonie, nikoliv však láska. Uţ nechtěl být ten největší, nejsilnější nebo nejchytřejší. To všechno uţ měl za sebou. Touţil po tom, aby ho měli rádi takového, jaký je, hodný nebo špatný, hezký nebo ošklivý, chytrý nebo hloupý, zkrátka se všemi chybami – nebo dokonce právě kvůli nim.“ 163 Rozloučil se s Yskály a nohy ho zavedly k Proměnlivému domu. Ke stavbě, jeţ neustále pomaloučku měnila podobu. V domečku ţila paní Ajúola, která si vţdycky moc přála děťátko. Zde se měl Bastián zotavit po dlouhé cestě a načerpat síly na její pokračování, ale hlavně zde měl nalézt svou pravou vůli. Paní Ajúola vyprávěla Bastiánovi příběh z dávných časů, kdy celé říši hrozil zánik. Sama její vládkyně byla smrtelně nemocná. Pak ale přišel do Fantazie malý chlapec, který dal císařovně jméno Měsíčnice a zachránil celou její zemi. Ta mu slíbila, ţe všechno, co si zde bude přát, se stane skutečností. A tak se chlapci plnila všechna jeho přání. Ta dobrá i ta špatná. Dětská císařovna to nerozlišuje. Ale s kaţdým splněným přáním přicházel chlapec o své vzpomínky. Málem uţ přišel o všechny. Ale cesta ho zavedla k Proměnlivému

163

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 350 - 351. ISBN 80-00-01702-4.

- 97 -

domu, aby tu zůstal tak dlouho, jak bude potřeba. „A to bylo pro malého chlapce velmi důleţité, neboť doposud sice pořád chtěl být někdo jiný, neţ byl, ale nechtěl změnit sebe.“ 164 Chlapec se prý jmenuje Bastián Baltazar Bux. Bastián si vyčítal, ţe všechno udělal špatně, ţe všechno špatně pochopil. Ale Ajúola ho uklidňovala. Šel prostě cestou svých přání a ta nikdy není rovná. Nyní musí nalézt pramen ţivota, aby se směl vrátit domů. Kdyţ se chlapec nasytil Ajúoliny lásky, začal si zase něco přát. Totiţ aby sám uměl milovat a dávat lásku. A tak našel i svou pravou vůli, coţ bylo - mít někoho rád. Bude se to moci znovu naučit, aţ se napije z pramene vody ţivota. A tak se ten pramen Bastián vydal hledat. Uţ zapomněl na otce i matku. Pamatoval si uţ jen své jméno. A čekala ho další zkouška. Seznámil se s horníkem Yorem. Ten kaţdý den sfáral do hlubin země a tam od sebe odděloval tenoučké a nesmírně křehké pláty, na kterých byly zobrazeny všechny zapomenuté sny z lidského světa. Celá Fantázie prý stojí na jejich základech. Bastiánovým úkolem bylo nalézt alespoň jeden, který by mu oţivil nějakou vzpomínku. To bylo pro chlapce skutečně nelehké. Vţdyť všechno jiţ zapomněl. Dlouho, dlouho zůstal u Yora, který ho naučil, jak po tmě v hlubinách země pracovat. Aţ jednou vynesl Bastián na povrch obraz muţe v bílém plášti, který drţel v ruce sádrový odlitek chrupu a vypadal velmi ustaraně. To ţe byl otec zubař, uţ si chlapec nepamatovat, ale muţ v něm vzbuzoval soucit, přál si ho obejmout a mít ho rád. A s tímto přáním přišel i o to poslední, co měl. O své jméno. Chlapec beze jména se vydal k vodám ţivota. Měl jim ukázat obraz muţe, kterého touţil mít rád. Zato mu vody měly dát napít. Jenţe motýlkové Šlamufové svým hlukem křehký obraz zničili a chlapec uţ nyní neměl naději, všechno bylo ztraceno, vody ţivota ho nepřijmou. Kde se vzali, tu se vzali, stáli tu Átrej a Falco. Jeho přátelé! A chlapec beze jména sňal Auryn a poloţil ho před Átreje. A tu se najednou všichni tři octli uvnitř něj – v Aurynu. Byli tu dva

164

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 358. ISBN 80-00-01702-4.

- 98 -

hadi, z nichţ kaţdý kousal toho druhého do ocasu, a hlídali vody ţivota, jejichţ pramen prýštil uprostřed kola, kterého svými těly hadi tvořili. Vody ţivota se ptaly na jména příchozích. „ „Já jsem Átrej!“ vykřikl Átrej „Já jsem Falco!“ řekl Falco. Chlapec bez jména neřekl nic. Átrej se na něho podíval, pak ho vzal za ruku a zvolal: On je Bastián Baltazar Bux.“ „Vody se ptají,“ překládal Falco, „proč nemluví sám.“ „Uţ nemůţe“, řekl Átrej, „uţ všechno zapomněl.“ Falco zas chvíli naslouchal šumění vod. „Říkají, ţe bez vzpomínky nemůţe vstoupit. Hadi ho nepustí.“ „Já si všechno pamatuji místo něho,“ volal Átrej, „všecko, co mi vyprávěl o sobě a o svém světě. Ručím za něho.“ Falco naslouchal. „Ptají se, jakým právem to děláš.“ „Jsem jeho přítel,“ prohlásil Átrej.“ 165 A hadi pozvedli svá mohutná těla a utvořili tak bránu. Jak se naši tři hrdinové blíţili ke gejzíru, ztrácel Bastián všechny své nadpřirozené vlastnosti a fantáziánskou podobu a stal se z něj znovu ten malý tlustý chlapec. Skočil do vody a cítil, jak dostává radost ze ţivota a ze sebe samého. Začal se mít rád tak, jak byl. A kdyţ měl rád sebe, mohl nyní rozdávat lásku i ostatním. Rozloučil se s přáteli, nabral do dlaní trochu té zázračné vody pro otce a branou z hadích těl na opačné straně vykročil vstříc domovu. Probudil se na pŧdě školy. Byla tu zima jako tenkrát, kdyţ si sem přinesl ukradenou knihu. Dal se do hledání, musí ji najít a vrátit. Ale nekonečný příběh byl pryč. Spěchal tedy domŧ. Jak dlouho byl vlastně pryč? Třeba otec uţ dávno neţije. Jaké bylo jeho překvapení,

165

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 382 - 383. ISBN 80-00-01702-4.

- 99 -

kdyţ ke svému údivu zjistil, ţe tady, v tomto světě zatím uplynula jen jedna noc. Otec se ho vyptával, kde byl a pověděl mu, jaké měl veliké starosti a byl šťasten, ţe se mu syn vrátil. Nyní uţ nebude ulpívat ve snech, ale bude ţít dál, šťasten, ţe má malého chlapce, kterého má tolik rád. „Jsou lidé, kteří se nikdy nemohou dostat do Fantázie“, mínil pan Koreander, „a jsou lidé, kteří se tam mohou dostat, ale pak tam zůstanou navždy. A pak se najde několik takových, kteří odejdou do Fantázie a znovu se vrátí. Jako ty. A ti pak uzdravují oba světy“ 166 (Ţe by se to Bastiánovi nakonec přece jen všechno pouze zdálo? Tomu nevěřím. Kam by se totiţ jen tak zčistajasna ztratila kniha, pokud by s ní hoch na půdě školy usnul v dlaních? )

166

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 393 - 394. ISBN 80-00-01702-4.

- 100 -

Příloha 3

Ukázky z románu Nekonečný příběh

Zdroj: ENDE, M. Nekonečný příběh. Přel. Eva Pátková. Praha, Albatros 2006. 2. vyd., 395 s.; ISBN 80-00-01702-4.

Ukázka A „ „… teď by mě zajímala uţ jen jedna věc, totiţ proč jsi před chvilkou vpadl do mého krámku s takovým tartasem. Skoro to vypadalo, jako bys před něčím utíkal. Je to tak?” Bastián přikývl. Jeho kulatá tvář vypadala najednou ještě o něco bledší neţ předtím a oči měl ještě vykulenější. „pravděpodobně jsi vyloupil pokladnu v nějakém obchodě,“ vyslovil svou domněnku pan Koreander, „nebo jsi ztloukl nějakou starou paní nebo něco takového, co vy dnes provádíte. Policie ti je v patách, milé dítě?“ Bastián zavrtěl hlavou. „Tak to konečně vyklop,“ vybídl ho pan Koreander, „před čím jsi utíkal?“ „Před těmi druhými.“ „Před jakými druhými?“ „Před dětmi ze třídy.“ „Proč?“ „Oni … mi nikdy nedají pokoj.“ „Copak dělají?“ „Čekají na mě před školou.“ „A dál?“ „Pak na mě pokřikují. Strkají do mě a posmívají se mi.“ - 101 -

„A ty si to necháš jen tak líbit?“ Pan Koreander si chlapce chvíli nepokojně prohlíţel a pak se zeptal: „Proč jim jednoduše nevrazíš jednu do nosu?“ Bastián na něho vyvalil oči. „Ne – to nemám rád. A navíc – já ani neumím dobře boxovat.“ „A prát se umíš?“ zajímalo pana Koreandera. „A co takhle běhat, plavat, fotbal, prostná? Neumíš z toho vůbec nic?“ Kluk zavrtěl hlavou. „Jinými slovy,“ prohlásil pan Koreander, „jsi bábovka, ţe?“ Bastián pokrčil rameny. „Ale mluvit přece umíš,“ pokračoval pan Koreander. „Proč jim to neoplatíš, kdyţ se ti posmívají?“ „To jsem jednou zkusil…“ „No a?“ „Nacpali mě do popelnice a přivázali víko. Dvě hodiny jsem volal, neţ mě někdo uslyšel.“ „Hm,“ bručel pan Koreander, „a teď uţ si netroufáš.“ Bastián přikývl. „Takţe,“ zkonstatoval pan Koreander, „jsi navíc ještě i strašpytel.“ Bastián svěsil hlavu. „Pravděpodobně budeš pěkný šprt, ne? Premiant třídy se samými jedničkami, miláček všech učitelů, co?“ „Ne,“ protestoval Bastián a ještě pořád se díval do země, „minulý rok jsem zůstal sedět.“ „Pane na nebi!“ vykřikl pan Koreander, jsi tedy naprosto k ničemu.“ Bastián nic neříkal. Jenom tam stál. Paţe měl svěšené, z kabátu mu kapalo. „A copak na tebe pokřikují, kdyţ se ti posmívají?“ chtěl vědět pan Koreander. „Ale – všechno moţné.“ „Například?“ - 102 -

„Měchuřina Bastián, to je pěknej mezulán.“ „To moc vtipné není,“ mínil pan Koreander, „co ještě?“ Bastián trochu váhal, neţ začal vypočítávat: „Potrhlík, ňouma, vejtaha, švindlíř…“ „Pročpak potrhlík?“ „Občas mluvím sám se sebou.“ „Co například říkáš?“ „Vymýšlím si příběhy nebo jména a slova, která ještě neexistují a tak.“ “ 167

Ukázka B „…Zdvihl knihu a prohlíţel si ji ze všech stran. Kniha měla vazbu z hedvábí zbarveného jako načervenalá měď, a kdyţ ji obracel sem a tam, měňavě se leskla. Při zběţném listování si všiml, ţe písmo je vytištěno ve dvou různých barvách a u kaţdé kapitoly je překrásné, velké počáteční písmeno. Kdyţ si ještě jednou, důkladněji prohlíţel vazbu, objevil na ní dva hady, jednoho světlého, druhého tmavého, a ti se vzájemně kousali do ocasu a tvořili tak ovál. A v tomto oválu byl titul knihy, napsaný zvláštně propletenými písmeny: Nekonečný příběh. Lidské vášně jsou záhadná věc, a jakmile jde o ně, tak dětem se nevede o mnoho jinak neţ dospělým. Kdyţ se někoho taková vášeň zmocní, neumí ji vysvětlit druhým, a kdo nic podobného nikdy nezaţil, ji zas nedokáţe pochopit. Najdou se lidé, kteří riskují ţivot, aby zlezli vrchol nějaké hory. Nikdo, ani oni sami neumějí doopravdy vysvětlit proč. Jiní promrhají všechny peníze, jen aby získali srdce určité osoby, která o nich nechce ani slyšet. A zase jiní se zničí, protoţe nedokáţou odolat potěšení z dobrých jídel – nebo pokušení láhve. Mnoho lidí vsadí veškerý majetek, jen aby vyhráli v hazardních hrách, nebo obětují všechno nějaké utkvělé myšlence, která se nemůţe nikdy uskutečnit. Někteří lidé věří, ţe by byli šťastní, jen kdyby byli někde jinde, neţ právě jsou, a celý

167

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 9 - 11. ISBN 80-00-01702-4.

- 103 -

ţivot cestují po světě. A pár lidí nedojde klidu, dokud se nedostanou k moci. Zkrátka a dobře existuje tolik různých vášní, kolik je různých lidí. Vášní Bastiána Baltazara Buxe byly knihy. Kdo nikdy neproseděl celá odpoledně s rudýma ušima a rozjeţenými vlasy nad knihou a nečetl a nezapomněl přitom na celý svět kolem sebe, neuvědomil si, ţe má hlad nebo ţe je mu zima – kdo nikdy tajně nečetl v posteli s kapesní lampou pod přikrývkou, protoţe otec nebo matka nebo nějaká jiná starostlivá osoba zhasla světlo s dobře míněným zdůvodněním, ţe teď je třeba spát, protoţe zítra se musí tak brzo z duchny – kdo nikdy neproléval veřejně nebo potají hořké slzy, protoţe báječný příběh skončil a bylo nutno se rozloučit s postavami, s nimiţ člověk společně proţil tolik dobrodruţství a jeţ si tak zamiloval a tak je obdivoval, o které se tolik strachoval a ve které doufal a bez jejichţ společnosti mu ţivot připadal prázdný a beze smyslu – kdo nic z toho nezná z vlastní zkušenosti, tak ten pravděpodobně nepochopí, co teď udělal Bastián. Ten upřeně zíral na titul knihy a střídavě ho rozráţelo horko a zima. Tohle bylo přesně to, o čem uţ tolikrát snil a co si uţ tolikrát přál od chvíle, kdy se ho zmocnila čtenářská vášeň: Příběh, který nikdy neskončí! Kniha knih! Tu knihu musí mít, za kaţdou cenu! Za kaţdou cenu? To se lehko řekne! I kdyby mohl nabídnout víc, neţ ty tři marky a patnáct feniků kapesného, které měl u sebe – vţdyť ten protivný pan Koroner mu dal aţ příliš jasně najevo, ţe mu neprodá ani jednu jedinou knihu. A uţ vůbec by mu ji nedaroval. Věc vypadala beznadějně. A přesto Bastián věděl, ţe bez té knihy nedokáţe odejít. Teď mu bylo jasné, ţe sem přišel jen kvůli ní, kniha ho tajuplným způsobem volala, protoţe chtěla být u něho, protoţe mu vlastně uţ odjakţiva patřila! - 104 -

Bastián poslouchal, jak se z pokojíku ještě stále line tlumené mrmlání. A zčistajasna měl knihu schovanou pod kabátem a oběma rukama ji tiskl k sobě. Potichoučku couval ke dveřím krámku, současně ustrašeně sledoval druhé dveře od pokojíku. Opatrně stiskl kliku. Nechtěl, aby se zas rozcinkaly zvonky, proto pootevřel skleněné dveře jen tak málo, aby mohl mezi nimi proklouznout ven. Teprve pak se dal do běhu. Sešity, učebnice a penál ve školní brašně poskakovaly a harašily do rytmu jeho kroků. Začalo ho píchat v boku, ale přesto běţel dál. Déšť se mu řinul po tváři a zatékal mu za límec. Kabátem pronikalo vlhko a chlad, Bastián to však nevnímal. Bylo mu horko, ale nejen od běhu. Svědomí, které předtím v krámku ani nemuklo, se najednou probudilo. Všechny ty důvody, které se mu tam zdály tak přesvědčivé, mu náhle připadaly zcela nedostačující, roztávaly jako sněhuláci pod dechem draka, který dští oheň. Kradl. Je zloděj! Co spáchal, bylo dokonce horší neţ obyčejná zlodějna. Ta kniha byla určitě zcela ojedinělá a nenahraditelná. Pro pana Koreandera jistě představovala největší poklad. Ukrást houslistovi vzácné housle nebo králi jeho korunu je určitě něco jiného neţ sebrat peníze z kasy. A zatímco tak běţel, tiskl pod kabátem knihu k tělu. Nechtěl ji ztratit, i kdyţ ho přijde draho. Byla všecko, co mu na světě ještě zbývalo.“ 168

Ukázka C „…Bastiánovy myšlenky se rozběhly jiným směrem. Ve vzpomínkách najednou zas uviděl dlouhou chodbu nemocnice, kde operovali maminku. S tátou proseděli dlouhé hodiny před operačním sálem a čekali. Lékaři a nemocniční sestry pobíhali sem a tam. Kdyţ se tatínek zeptal,

168

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 12 - 15. ISBN 80-00-01702-4.

- 105 -

jak se daří mamince, dostal pokaţdé jen vyhýbavou odpověď. Nikdo jakoby přesně nevěděl, jak to s ní je. Nakonec přišel plešatý člověk v bílém plášti a vypadal unaveně a smutně. Řekl jim, ţe veškerá snaha byla marná a ţe je mu to líto. Oběma stiskl ruku a zamumlal „upřímnou soustrast“. A pak se mezi Bastionem a otcem všechno změnilo. Nikoli navenek. Bastián měl všechno, na co si vzpomněl. Vlastnil kolo s přehazovačkou, elektrický vláček, plno vitaminových bonbonů, padesát tři knihy, zlatého křečka, akvárium s tropickými rybičkami, malý fotoaparát, šest kapesních noţů a ještě spoustu dalších věcí. Ale v podstatě mu na ničem z toho nezáleţelo. Bastián si vzpomněl, ţe předtím s ním tatínek rád ţertoval. Někdy mu dokonce vyprávěl příběhy nebo mu předčítal. Ale od té doby byl konec. Bastián nemohl s tatínkem mluvit. Jako by kolem táty byla neviditelná zeď. Kterou nikdo nedokázal proniknout. Nikdy Bastiána nevyhuboval a nikdy nepochválil. Dokonce, i kdyţ Bastián ve škole propadl, neřekl mu otec ani slovo. Jenom se na něho podíval takovým nepřítomným a ustaraným pohledem a Bastián měl pocit, jako by tady vůbec nebyl. Takový pocit měl většinou, kdyţ byl s otcem pohromadě. Kdyţ seděli večer u televizoru, všiml si Bastián, ţe se otec ani nedívá, nýbrţ je myšlenkami daleko, daleko odtud, kam za ním Bastián nemohl. Nebo někdy, kdyţ si oba četli, viděl Bastián, ţe otec vůbec nečte, protoţe celé hodiny hleděl na jednu a tutéţ stránku a ani neotočil list. Bastián chápal, ţe je tatínek smutný. On sám proplakal mnoho nocí, plakal tolik, aţ se mu ze vzlykání obrátil ţaludek – ale to postupně pominulo. On tu přece zůstal. Proč s ním tatínek nemluvil nikdy o mamince, nikdy o důleţitých věcech, nýbrţ vţdycky jen o tom nejnutnějším?“ 169

169

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 36 - 37. ISBN 80-00-01702-4.

- 106 -

Ukázka D „Popohnal Artaxe a koníček poslechl. Krok za krokem zkoumal kopýtkem pevnost půdy, proto se dostávali vpřed jen velmi pomalu. Nakonec Átrej sesedl a vedl Artaxe za sebou. Koník se několikrát probořil, vţdycky se mu však podařilo dostat se ven. Čím hlouběji však pronikali do Močálů smutku, tím malátnější byly jeho pohyby. Svěsil hlavu a jen tak tak se vlekl. „Artaxi,“ podivil se Átrej, „co je to s tebou?“ „Nevím, pane,“ odpovědělo zvíře, „myslím, ţe bychom měli obrátit. Vţdyť to nemá smysl. Plahočíme se za něčím, o čem se ti jen zdálo. Ale my nic nenajdeme. Moţná je beztak uţ pozdě. Dětská císařovna uţ moţná umřela a všechno, co podnikáme, nemá smysl. Vraťme se, pane.“ „Takhle jsi ještě nikdy nemluvil, Artaxi,“ ţasl Átrej, co ti chybí? Jsi nemocný?“ „Moţná,“ odpověděl Artax, „s kaţdým krokem, kterým se dostáváme dál, roste v mém srdci smutek. Uţ nemám naději, pane. A je mi tak těţko, tak těţko. Myslím, ţe uţ nemůţu dál.“ „Ale my musíme dál!“ křičel Átrej. „Pojď, Artaxi!“ Zatáhl za uzdu, ale Artax se nehýbal. Byl aţ po břicho v močálu a uţ se vůbec nesnaţil dostat ven. „Artaxi!“ volal Átrej. „Nesmíš to teď vzdát! Pojď! Musíš ven, jinak se utopíš!“ „Nech mě, pane!“ odpověděl koníček. „Nedokáţu to. Jdi dál sám! Nestarej se o mne! Já ten smutek uţ nevydrţím. Chci umřít.“ Átrej zoufale trhal uzdou, ale koníček klesal stále hlouběji. Kdyţ z černé vody vyčnívala uţ jen hlava, Átre ji objal. „Drţím tě pevně, Artaxi,“ šeptal Átrej, „nenechám tě zahynout.“Koníček ještě jednou tiše zařehtal. „Uţ mi nepomůţeš, pane. Se mnou je konec. Ţádný z nás nevěděl, co nás zde čeká. Teď víme, proč mají Močály smutku takové jméno. Právě smutek je pro mne tak těţký, ţe musím utonout. Není úniku.“ „Ale já jsem tu taky,“ volal Átrej, „a necítím nic.“ - 107 -

„Máš třpyt, pane,“ odpověděl Artax, „jsi pod jeho ochranou.“ „Pak ti pověsím ten amulet kolem krku,“ vyrazil ze sebe Átrej, „moţná tě taky ochrání.“ Chystal se sejmout řetěz z krku. „Ne,“zafrkal koník, „to nesmíš, pane. Pentakel byl svěřen tobě a nemáš svolení dát ho podle vlastní hlavy jinému. Musíš dál hledat beze mne.“ Átrej přitiskl tvář k Artaxově hlavě. „Artaxi…“ šeptal přerývaně. „Ach, můj Artaxi!“ „Splníš mi poslední přání, pane?“ zeptal se koník. Átrej mlčky kývl. „Pak tě prosím, abys šel dál. Nechci, aby ses díval, aţ to se mnou skončí. Vyhovíš mi?“ Átrej pomalu vstal. Koníčkova hlava uţ byla do půlky v černé vodě. „Ţij blaze, Átreji, můj pane!“ řekl. „A děkuji!“ Átrej sevřel rty. Nedokázal ze sebe vypravit slovo. Ještě jednou pokývl Artaxovi, pak se obrátil a šel pryč.“ 170

Ukázka E „ „Měsíčnice, uţ jdu!“ pronesl Bastián ještě jednou tiše do tmy. Cítil, jak z toho jména vychází nepopsatelně sladká, útěšná síla, která jej celého vyplňovala. Proto si je hned ještě několikrát pro sebe zopakoval: „Měsíčnice! Měsíčnice! Uţ jdu, Měsíčnice! Uţ jsem tady.“. Ale kde byl? Neviděl sice ani záblesk nějakého světélka, ale jiţ ho neobklopovala studící temnota půdy, nýbrţ sametová, teplá tma, v níţ se cítil bezpečně a šťastně. Veškerý strach a stísněnost z něho

170

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 57 - 59. ISBN 80-00-01702-4.

- 108 -

spadly. Vzpomínal na ně uţ jen jako na něco velmi vzdáleného. Bylo mu tak vesele a lehce u srdce, ţe se dokonce potichu zasmál. „Měsíčnice, kde jsem?“ zeptal se. Uţ necítil tíhu vlastního těla. Hmatal rukama kolem sebe a uvědomil si, ţe se vznáší. Uţ tu nebyly ţádné ţíněnky a ţádná pevná zem pod nohama. Byl to čarokrásný, dosud neznámý pocit, pocit uvolněnosti a nekonečné svobody. Uţ k němu nemohlo dosáhnout nic, co ho předtím kdy tíţilo a trápilo. Vznášel se snad nakonec někde ve vesmíru? Ale ve vesmíru jsou přece hvězdy a on nic takového neviděl. Byla tu jen sametová temnota a Bastián se cítil tak dobře, jako nikdy předtím v ţivotě. Neumřel snad? „Měsíčnice, kde jsi?“ A nyní zaslechl hlásek něţný jako hlas ptáčka, a ten mu odpověděl a moţná mu odpovídal uţ předtím, aniţ si to Bastián uvědomoval. Slyšel jej zcela blízko, a přesto by nedokázal povědět, odkud přichází: „Tady jsem, můj Bastiáne.“ „Měsíčnice, jsi to ty?“ Zasmála se zvláštně zpěvavým způsobem. „Kdo jiný by to byl. Přece jsi mi právě dal toto krásné jméno. Děkuji ti za ně. Buď mi vítán, můj zachránce a hrdino.“ „Kde jsme Měsíčnice?“ „Jsem u tebe a ty jsi u mne.“ Bylo to jako rozhovor ve snu, a přesto Bastián zcela bezpečně věděl, ţe je vzhůru a ţe nespí. „Měsíčnice,“ šeptal, „je to teď konec?“ „Ne,“ odpověděla, „je to začátek.“ „Kde je Fantazie, Měsíčnice? Kde jsou všichni ostatní? Kde je Átrej a Falco? Zmizelo všechno? A co stařec z Putující hory a jeho kniha? Uţ neexistují?“ - 109 -

„Fantazie znovu vznikne z tvých přání, můj Bastiáne. A já způsobím, ţe se stane skutečností.“ „Z mých přání?“ opakoval uţasle Bastián. „Víš přece,“ slyšel sladký hlas, „ţe mi říkají Vládkyně veškerých přání. Co si budeš přát?“ „Bastián přemýšlel a pak se opatrně zeptal: „Kolik přání smím vyslovit?“ „Kolik chceš – čím víc, tím líp, můj Bastiáne. Tím bohatší a rozmanitější bude Fantazie.“ “ 171

171

ENDE, M. Nekonečný příběh. Praha: Albatros, 2006. s. 183 - 184. ISBN 80-00-01702-4.

- 110 -

Příloha 4

Interwia s Michaelem Endem

Rozhovor A

„VĚŘÍM NA ZÁZRAKY „Věřím na zázraky, “ říká v rozhovoru MICHAEL ENDE, jeden z nejslavnějších a nejpřekládanějších německých spisovatelů, autor románů Nekonečný příběh, Momo, či Punč přání, které jsou stejnou měrou určeny dospělým i dětem.

Před nedávnem jste oslavil kulaté narozeniny. Jak? Uzavřel jste se do sebe, pokoušel se vypořádat se svou minulostí, spřádal nové plány – anebo chcete na tento den jednoduše zapomenout? Člověk medituje, ohlíţí se zpět, diví se, jak rychle těch pětašedesát let uběhlo. Vzpomínky na dávné, dříve zapomenuté roky dětství náhle vyvstávají před očima – Vţdyť to všechno se stalo teprve včera! Pominu-li zjevnou lidskou křehkost, připadá mi stárnutí vlastně krásné. Nesčetné rozpory vlastní osobnosti, které dříve člověka přiváděly k zoufalství, se spojují v jeden celek, který lze pochopit a v němţ se člověk poznává. To mě činí klidnějším a skromějším. Plánů mám ještě stovky, určitě víc, neţ kolik mi zbývá času, i kdyby pro mě osud plánoval ještě deset či dokonce víc let. V mém věku člověk uţ ví, čemu v mládí prostě nevěřil: ţe je smrtelný.

V Německu vám vyšla nová kniha s titulem Lístkovnice Michaela Endeho. Je to skoro doslovně krabička napěchovaná vašimi nápady, poznámkami, náhodnými komentáři – napsanými bez ladu a skladu na papírkách, ale třeba i na okraj lístku do divadla. Vznikly tím způsobem i vaše známé knížky Nekonečný příběh a Momo? - 111 -

Víte, jak se vyrábí kandovaný cukr? Do horkého cukrového roztoku se pověsí nitky, a při chládnutí cukr na těch nitkách zkrystalizuje. Podobně tomu je se psaním. Například u Momo to bylo tak: Měl jsem z pověření jedné televize navrhnout příběh pro asi hodinový film – ale vůbec nic mě nenapadalo. Tu mi jedna známá, uţ nevím proč, dala jednoho dne staré hodinky bez ručiček, které byly opravdu k ničemu. Chvíli jsem je pozoroval, a náhle se zrodily první nápady. Rozbité hodinky byly nitkou v cukrovém roztoku. Jinak to ovšem trvalo ještě asi šest let, neţ byla kniha hotova. Nějakou takovou nit potřebuji vţdycky, samozřejmě, ţe je pokaţdé trochu jiná: Jednou věta, kterou jsem kdesi četl, dekorace ve výloze, podivná situace, které jsem náhodou svědkem, obraz, stará bota – můţe to být cokoliv. Protoţe to nevím, vţdy mě to samotného překvapí.

Od počátku píšete pro děti. Nač myslíte, když narazíte na děti, které se o knihy absolutně nezajímají, anebo jsou vychovávány k názoru, že čtení je ztráta času? V podstatě pro děti nepíšu, přesně řečeno nemám ţádnou „cílovou skupinu“, jak se tomu dnes říká jedním z těch hrozných termínů v reklamě. Nemám v úmyslu vychovávat ani poučovat (to mi vkládají do úst aţ recenzenti). Pro mě je psaní báječnou, tajuplnou, dobrodruţnou hrou bez smyslu a účelu. K této hře zvu své čtenáře. Kdo má chuť hrát se mnou, je vítán, kdo nechce nebo nemůţe, je to jeho věc. K mému údivu se však ukázalo, ţe právě děti s nadšením přijmou moji hru, a to především v zemích, kde roboti a počítače údajně určují ţivot člověka, jako třeba v Japonsku. Kdyţ se tak stále běduje, ţe spousta dětí vůbec nečte, moţná bychom se někdy měli sami sebe zeptat, zda to je v první řadě chyba dětí, anebo zda to snad náhodou není trochu v těch knihách.

Podle vašeho románu Nekonečný příběh by natočen film, který se v celém světě proslavil. Vy jste si přesto držel od tohoto filmu jistý odstup. Co si dnes o celé té historii myslíte, když byla k tomuto filmu navíc natočena dvě „zoufalá“ pokračování? - 112 -

Jak došlo ke zfilmování Nekonečného příběhu, to je dlouhá a příliš komplikovaná historie triků a fint, jimiţ mi byl můj řekněme duchovní majetek kousek po kousku vykroucen z rukou, a raději to tu ani nechci vyprávět. Dokonce jsem spolu se svým nakladatelem vedl proces proti filmové společnosti a – samozřejmě – prohrál ho. Rozhodnutí soudu znělo: Je sice pravda, ţe se jedná o hrubé poškození mé knihy, ale protoţe se film obrací především k dětskému publiku, nehraje to ţádnou roli. – Pravda je taková, ţe na jedné straně byl ve hře kapitál 60 milionů dolarů a na druhé názor jednoho jediného, megalomanií posedlého autora (neboť podle všeobecného mínění je to nejúţasnější, co si můţe nějaký autor přát, zfilmování jeho knihy, a on by měl být podle toho náleţitě vděčný). Ten prohraný proces mě stál víc, neţ kolik jsem dostal za filmová práva. Tehdy jsem si to celé bral dost k srdci, dnes je mi to uţ jedno. Třetí a zatím poslední film, který před nedávnem, jak jsem slyšel, běţel v kinech, jsem ani neviděl.

Z toho, co říkáte, samozřejmě vysvítá, jak se dnes stavět k tendenci trhu zkomercializovat vše, co ještě jde. Tendence naší společnosti převést na peníze vše, co se dá, je logickým důsledkem dealerské mentality, která určuje naši hospodářskou strukturu: Prodává se vše, pro co se najde kupec. To vede do světa, kde se hodnota věcí určuje výhradně podle ceny, kterou mají – tedy ke druhu trţní diktatury, která je ve své podstatě horší neţ jakákoliv ideologicko-politická diktatura, proti níţ přece jen lze otevřeně či tajně bojovat. Proti diktatuře trhu je jedinec bezmocný, protoţe ta funguje na způsob techniky judo: Člověk je buď v tomto boji úspěšný, a potom sám získává vyšší trţní hodnotu, a tak systém podporuje, anebo je neúspěšný, a pak jej tak jako tak nikdo neposlouchá. Jsem ovšem přesvědčen, ţe tento hospodářský systém zajde sám na sebe. Po rozpadu komunistického zaţijeme v příštím desetiletí i rozpad kapitalistického systému. Oba jsou výtvorem čistě materialistického způsobu myšlení minulého století a nejsou s to řešit problémy moderní technologicko-industriální společnosti. Je nejvyšší čas, aby nás napadlo něco nového, - 113 -

co se týká funkce peněz – jinak nás příští události tvrdě poučí, a to nejen v kulturní, ale především v ekologické a ekonomické oblasti. A bude to krušná zkouška, na kterou „civilizované“ lidstvo jen tak nezapomene.

V minulém roce u nás vyšla vaše sbírka povídek s názvem Vězení svobody. V jistém smyslu název symbolizuje duchovní situaci Evropy – především té střední a východní – v posledních letech. Jakoby množství možností, které se lidem náhle nabízejí, svazovalo ruce i myšlenky. (Myslím třeba na povídku Katakomby Misraimu ze zmíněné sbírky.) Snad je to i důvod, proč se české literatura dostala do určité krize, ačkoliv to mnozí ostře popírají. V Německu, pokud vím, není situace o nic lepší. V čem vidíte základy takového myšlenkového vakua? Jistě, tohle je bez pochyby naše všeobecná kulturní situace. Přes více neţ sto let se povaţuje za navýsost pokrokové bořit s velkolepými gesty divokých revolucionářů hodnoty ve jménu vědecké osvěty (protoţe tyto hodnoty prý byly špatné) a strhávat jednotlivá tabu (protoţe byla vylhaná) a zbavovat nás všech pout (protoţe byla údajně jen měšťáckými konvencemi). Za tuto smělost byl někdo zprvu napadán, ale dříve či později veleben a oslavován. Snad byl takový proces nevyhnutelný a nutný, ale teď tu sedíme, lomíme rukama a pátráme po nějaké maličké hodnotě, kterou by bylo moţné ještě rozdrtit, hledáme tabu, které by bylo moţné odhalit – ale ono uţ nic takového není. Tam, kde byla odstraněna všechna pravidla hry, uţ ţádnou hru nelze hrát. Tam, kde je vše prohlášeno za umění, ţádné umění neexistuje. Ono je totiţ mnohem snaţší, být proti něčemu neţ pro něco. Navrhnout či nabídnout nějakou nepatrnou hodnotu, k tomu je dnes třeba hodně odvahy, neboť člověk se zákonitě dostává do podezření z naivity – a to se zdá být pro naše dnešní intelektuály jako nepřekonatelná vada. Dnes je módní se prezentovat cynismem, neboť při volbě mezi srdcem a rozumem se člověk rozhoduje raději pro rozum.

Mnoho autorů se snaží nadbíhat „velkému knižnímu trhu“ a fabrikám na bestsellery. Je tohle pověstný fiin de siécie na Endeho způsob? - 114 -

Ale, ale! – Kdyby šlo bestsellery tak jednoduše vyrábět, neměli by nakladatelé tak starostlivé tváře. Myslím, ţe je třeba nejprve zdůraznit, ţe obchodní úspěch knihy nemá nic společného s její skutečnou kvalitou – není to argument pro, ale ani ne proti. Jsou špatné knihy, které dosahují obřích nákladů (například Lovestory) a špatné knihy, které jsou právem neúspěšné. Jsou skvělé knihy, které jen pomalu a těţko hledají své čtenáře (vzpomeňte si na Kafku) anebo takové, které se stanou naráz bestsellerem a prodávají se pořád (ať uţ je to Don Quijote nebo Lolita). Myslím, ţe je zcela v pořádku, kdyţ je cílem spisovatele, aby obsáhl co moţná největší publikum (třebaţe je mu to kritikou často předhazováno). Neměl by však proto dělat nějaké kompromisy, obrazně řečenoklesat při tom duchovně na kolena. Shakespeare nepsal svoje díla do šuplíku, ale pro lidi – a stále je to to nejlepší divadlo. Zbohatl přitom – a co je na tom špatnho? Mozart byl šťastný, kdyţ si jeho melodie zpívali na ulici posluhové. Člověk musí prostě zkusit dělat jedno a neopustit přitom druhé. To je samozřejmě těţké a podaří se to jen zřídka. – A konec století na můj způsob? Domnívám se, ţe se ve zbývajících pěti letech toho v kultuře moc nezmění. Tím ovšem nevylučuji zázraky, na které přece věřím.“ 172

Rozhovor B

„PŘÍBĚHY PRAVDIVÉ FANTAZIE Kdo by je neznal: Nekonečný příběh nebo Děvčátko Momo a ukradený čas? Knihy Michaela Endeho nejsou jen mezinárodními bestsellery, ale již nyní literární klasikou. Jeho příběhy se dotkly srdcí miliónů lidí všech věků a všech vrstev. V rozhovoru, převzatém ze zahraničních pramenů, se spisovatel vyjadřuje k tématům: úspěch, esoterika, reinkarnace a Rudolf Steiner.

172

ENDE, M. Věřím na zázraky. zaps. Ondřej Müller. (Výňatek z knihy: 44 otázek laskavému čtenáři.) Labyrint revue. 1995. r. neuvedeno. č. 2, s. 6 – 7, 39. ISSN 1210-6887.

- 115 -

Vaše příběhy čte velmi mnoho čtenářů. Máte pocit, že vám rozumějí? Nebo postavme otázku jinak: Do jaké míry je vaše poselství esoterní? Nevěřím, ţe příběhy a romány jsou tady k tomu, aby čtenáře nebo diváky poučovaly. Jsou tu proto, aby před člověkem otevíraly rozličné dimenze světa. Je dokonce velkým nedostatkem esoterní literatury, pokud je vyjádřena umělecky, jestliţe se neustále pokouší pouţít uměleckých prostředků jako nosné síly pro různá poselství. Tím neposlouţíme ani esoterice, ani umění. Vyjde z toho nakonec něco, co je jakýmsi druhem agitačního umění, a takové “umění” vţdy odmítám, ať uţ jde o marxismus nebo esoterní vědy. Umění uţ ze samé své podstaty musí být prosto samoúčelnosti, má vyzývat ke hře. Umění člověku popisuje svět, který je sám sebou fungující, nechce ho však přemlouvat k tomu, aby tento svět pouţíval jako argument jediné pravdy. Umělecká tvorba nesmí poučovat. Něco jiného jsou přednášky o esoterní filosofii, kursy a podobně. Lidé si často myslí, ţe spisovatel je svým způsobem učitelem, ţe musí publikum něčemu naučit. A pokud se pokládá za nutné dílo vykládat, jako je tomu například u Kafky nebo jiných obtíţně pochopitelných autorů, nemysleme si, ţe jsme dílu výladem porozuměli – právě tím tuto moţnost ztratíme.

Mnoho lidí vůbec netuší, že se na zemi objevuje nové vědomí spirituality. To je pravda. Jsem toho názoru, ţe se nacházíme na rozhodujícím místě, ţe od nynějška se budou duchové skutečně rozdělovat pro budoucnost. To znamená, ţe se zřetelně ukáţe druh člověka, který se nakonec pokusí vzdát se ducha a skončí v Brave-New-World (Statečném novém světě), jak jej popsal Huxley, totiţ ve světě dokonale fungujícím, ale zcela jalovém, který by právě tak dobře vůbec nemusel existovat. A vyčlení se také lidé jiného druhu-těch bude patrně nejdříve málo-kteří rozeznají, ţe veškeré přírodovědné a technické objevy mohou přispět ku blahu jedině tehdy, pokud je uvedeme do souvislosti, a tím vyjevíme smysl, kdyţ současně vznikne něco, co dá lidskému ţivotu smysl a souvislost, a to I souvislost s kosmem, s přírodou. - 116 -

Takové rozdělení pravděpodobně nastane jen v individuální rovině. Existuje přece společnost a sociální fungování, to je „normální” rovina. A existuje osobní cesta vývoje. Například mezi Jimem Knopfem a pozdějšími knihami jako Děvčátko Momo atd. Byl poměrně velký časový interval. Bylo toto období pro vás důležité? Ten časový interval činí deset let. Napsal jsem v té době i jiné věci, s Jimem Knopfem jsem poprvé zaţil uvedení na trh, a to mě tak poděsilo, ţe jsem se rozhodl dál nepsat. Přesto jsem napsal divadelní hry, některé byly také realizovány. Kvůli jedné z nich byl tenkrát ve Frankfurtu obrovský skandál. Byly to Ničitelé hry (Die Spielverderber, 1967). V Římě, kam jsem se přestěhoval, jsem napsal Momo. Řekl bych, ţe to bylo vyznání lásky tomuto městu. Zpočátku neměla hra ţádný, nebo jen velmi malý úspěch. Pak se však postupně vytvářelo skryté společenství. A kdyţ o sedm let později vyšel Nekonečný příběh, padl jiţ na připravenou půdu a vznikl tento zvláštní boom. Díky bohu mě to postihlo aţ v pozdějších letech, kdy to všechno uţ nebereme tak váţně.

Na základě „Jima Knopfa“ jste už měl, pokud jde o úspěch a jeho průvodní jevy, určité názory? Ano, to jsem uţ věděl, co mne čeká. Jenţe tenkrát jsem to bral ještě strašně váţně, úspěch mě rozrušil. Kdyţ se dnes stanete uznávaným spisovatelem, ptáte se mimoděk sám sebe: co jsem udělal špatně, ţe mám takový úspěch? Vycházíme prostě z názoru, ţe kdyţ je něco dobré, úspěch nám to nepřinese. Ale zatím jsem uţ poznal, ţe to není pravda.

Otázka, která může být důležitá. Obrátili se na vás někdy lidé z esoterních kruhů s dotazem: Jak to myslíte? Jak je to s tím a s oním?

- 117 -

Donekonečna dostávám nejen otázky, ale také výzvy. Čas od času dostávám dopisy, ve kterých stojí: to všechno je pěkné, co tu píšete, teď vám chybí jen jedno – musíte přijít k nám, protoţe teprve náš guru vám ukáţe, jak to doopravdy je. Po celý ţivot jsem se zabýval různými esoterními směry, počínaje východoasijskými, a konče evropskými – alchymií, kabalou, rosekruciánstvím, theosofií, velmi intenzivně také anthroposofií, Gurdijevem, Crowleyem atd. To jsou pro mne všechno známé oblasti. Samozřejmě se nepokouším učinit z toho nauku, to není můj úkol.

Do jaké míry jste byl ovlivněn anthroposofií Rudolfa Steinera? Mám před Rudolfem Steinerem velký respekt. Existuje celá řada fundamentálních náhledů, které jsem nalezl právě u Steinera a které pro mne velmi mnoho znamenají. Přesto jsem se nikdy nestal anthroposofem v obvyklém smyslu, a to jiţ proto, ţe se mi zdá, ţe umělecké práce anthroposofů v různých uměleckých oblastech částečně prostě spočívají na omylech. Jsou příliš dogmatické a ponechávají jen malý prostor pro skutečný individuální talent. Steiner nehovořil jen o esoterních záleţitostech. Podal také velmi praktické pokyny týkající se biologickodynamického zemědělství a pedagogických otázek, stejně jako lékařství, výroby léčiv atd. To mě vţdy fascinovalo. Mohu se domnívat, ţe jsem četl Steinera důkladněji, neţ mnoho anthroposofů, které znám. Ze 360 svazků, které čítá jeho dílo, mám asi 320 v knihovně a většinu z nich jsem četl nikoliv jen jednou, ale několikrát; vracel jsem se na některá místa, a často jsem celou knihu přečetl znovu.

Rudolf Steiner je fascinující osobnost. V jeho knihách však stojí také proslulý výrok mága Crowleyho: „Dělej, co chceš!“ Věta „Dělej, co chceš!“ nepochází od Crowleyho, je uţ v Rabelaisově románu „Gargantua a Pantagruel“, kde je popisován klášter Thelema. Crowley nazval své opatství rovněţ Thelema. Muţi a ţeny v něm ţijí pospolu. Nad klášterními vraty je napsán jediný zákon a ten zní: „Dělej, - 118 -

co chceš“. Chybí tu však začátek věty. Svatý Augustin totiţ na otázku: „Jak máme ţít?“, odpověděl: „Miluj Boha a dělej, co chceš.“ Toto „Dělej, co chceš“ prochází západní historií právě tak jako souběţná věta „Poznej sebe sama“, jíţ se od antiky vlastně aţ po moderní dobu zabývá evropský duševní ţivot. Obě věty je moţno spojit a říci: „Poznej sebe sama a dělej, co chceš!“ To je vţdycky správné.

Máte nějaké představy o životě po smrti? Ano, zajisté. Domnívám se, ţe ţivot bezprostředně po smrti se podstatně neliší od ţivota v těle. V ţivotě člověka vznikly četné návyky, které trvají i po smrti. Po určitých letech, nebo desetiletích, se stav velice změní. Člověk prochází zvláštními prostředími, vnmá a proţívá zcela jinak. Pro mne byla představa reinkarnace od časného dětství tak samozřejmá, ţe jsem se musel nejprve dozvědět o existenci lidí, kteří o tom smýšlejí jinak. Bez jakéhokoliv vlivu zvenčí bylo pro mne samozřejmé, ţe jsem tu jiţ jednou byl v jiné podobě a ţe opět v jiné podobě přijdu.

Vydíte nějakou možnost z tohoto koloběhu jednou vyjít? Je to součástí vaší představy? K mému pojetí nepatří buddhistická představa vyhnanství v těle. Existuje přece evropský model reinkarnace, který velmi přesně popisují Lessing nebo Goethe, stejně jako starší spisovatelé. Buddhistický model je nakonec převeden na krátký vzorec, ţe touha člověka po bytí ho vţdy znovu přivede do máji, tedy do světa omylu a utrpení, a ţe člověku musí jít o to, aby z tohoto světa vyvanul.

A utrpením pak z tohoto světa vyvane? Postupně máme zapomenout na všechna přání a pak se vrátíme do Nirvány, coţ je těţko přeloţitelný pojem. (Nirvána neznamená „nic“, to by byl špatný překlad.)

- 119 -

Pro mne je představa reinkarnace spojena s představou vývoje v tom smyslu, jak to popisuje Lessing ve své knize „Výchova lidského rodu“. Říká tam, ţe tak říkajíc procházíme všemi kulturami. Jsme to opět my sami, byli jsme starými Egypťany, starými Řeky a Římany, Hebrejci, středověkými lidmi. Podle okolností přejdeme i do zcela jiných kultur. Mně je například jasné, ţe jsem musel mít kdysi co do činění s Japonskem. Tam jsem někdy musel být, protoţe sympatie a souhlas, kterým mi nyní přicházejí vstříc z Japonska, nemohou spočívat jen na mých knihách, ale musejí být způsobeny jakýmsi vnitřním spojením s touto zemí.

Člověk vždycky touží vytvořit něco věčně platného. Máte takové přání? Chcete vytvořit něco, co zůstane, něco trvalého? Ne, píšu knihy tak, jako lukostřelec zenu střílí. Nemám přitom vlastně ţádný cíl. Stane-li se, ţe tyto knihy formulují cosi, co je pro mnohé lidi duševní potravou, mám z toho radost, Na to všechno však, kdyţ pracuji, zapomínám, nemyslím na to.

Pracujete teď na novém díle, píšete knihu pro děti, nebo pro dospělé? Nedávno jsem dokončil knihu, která právě vyšla. Je to kniha pro děti a jmenuje se Punč přání (Wunschpunsch). Zpočátku bylo zejména pro knihkupce obtíţné moje knihy zařadit. Nevěděli, jestli patří do oddělení pro dospělé, do regálů s esoterikou, nebo mezi četbu pro děti. Moje psaní vzniklo prostě z určitých poetických úvah. Myslím si, ţe kdyţ chceme vyprávět příběhy, pak velmi záleţí na tom, jaký způsob zvolíme. Příběhy jsou totiţ pravdivé jen tehdy, jestliţe jsme vystihli správný tón vyprávění. To je přinejmenším stejně důleţité jako děj příběhu. Kdybyste jej celý podali realisticky v dnešním smyslu tohoto slova, pak by příběh uţ ani nebyl pravdivý. Byl by spiritistický, nikoliv však spirituální.“ 173

173

ENDE, M. Příběhy pravdivé fantazie; Přel. Tereza Hubačová. Rozhovor převzatý ze zahraničních pramenů. Gemma. 1994. r. 5, č. 2, s. 8 – 10, ISSN 1210-0749.

- 120 -

Příloha 5

Bibliografie Michaela Endeho

V současné době není ještě literární odkaz Michaela Endeho plně roztřízen a urovnán. Z tohoto důvodu není zatím moţné pořídit kompletní seznam všech neuveřejněných děl. Níţe uvedené neuveřejněné texty jsou vyjmuty z dosavadní literatury o Michaelu Endem. Díla nepřeloţená do českého jazyka předkládáme pouze v původním, originálním znění – tj. v německém jazyce. 174

Zdroj: HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, 160 s.; s. 145. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeloţila Markéta Kozlíková.

Denn die Stunde drängt (divadelní hra, nezveřejněný rukopis, 1947) Der Gaukler (báseň, výtisk v „Esslinger Zeitung“ 1947) Sultan hoch zwei (divadelní hra, nezveřejněný rukopis, 1950) Die Hässlichen (divadelní hra, nezveřejněný rukopis, 1955) Die Päonienlaterne (japonský strašidelný příběh, volně na motivy Lafcadia Hearnea, rozhlasová hra,

174

HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, s. 145. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková.

- 121 -

nezveřejněný rukopis, 1959) Jim Knopf und Lukas der Lokomotivführer (Stuttgart 1960, ilustroval F. J. Tripp; Stuttgart 1983, ilustroval Reinhard Michl, 1997 přeloţeno do češtiny pod názvem Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema) Jim Knopf und die Wilde Dreizehn (Stuttgart 1962, ilustroval F. J. Tripp; Stuttgart 1983, ilustroval Reinhard Michl) Die Spielverderber (tragikomedie o pěti aktech, Frankfurt 1967) Das Schnurpsenbuch (nonsensové básně a zaříkávadla, Stuttgart 1969, ilustroval Siegfried Wagner; Stuttgart 1979, ilustroval Rolf Rettich) Tranquilla Trampeltreu, die beharrliche Schildkröte (obrázková kniha, Stuttgart 1972, ilustrovala Marie-Luise Lemke-Pricken; Stuttgart 1981, ilustroval Manfred Schlüter, poznámky připojil Wilfried Hiller) Momo (pohádkový román, Stuttgart 1972, ilustroval Michael Ende, 1979 přeloţeno do češtiny pod názvem „Děvčátko Momo a ukradený čas“) Momo und die Zeitdiebe (libreto k opeře, nezveřejněný rukopis, 1975) Das kleine Lumpenkasperle (obrázková kniha, Stuttgart 1978, ilustrovala Roswitha Quadflieg) Lirum Larum Willi Warum (obrázková kniha, Stuttgart 1978, ilustrovala Roswitha Quadflieg; Stuttgart 1995, ilustroval Bernhard Oberdieck) Das Traumfresserchen (obrázková kniha, Stuttgart 1978, ilustrovala Annegert Fuchshuber) - 122 -

Das Traumfresserchen (libreto, premiéra 17. 2. 1991) Die unendliche Geschichte (román, Stuttgart 1979, ilustrovala Roswitha Quadflieg, 1987 přeloţeno do českého jazyka pod názvem Příběh, který nikdy neskončí, 2001 přeloţeno do českého jazyka pod názvem Nekonečný příběh, zfilmováno: Die unendliche Geschichte I, TarusVideo, Mnichov 1991; Die unendliche Geschichte II, Warner Home Video, Hamburg 1991; Die unendliche Geschichte III, Warner Home Video, Hamburg 1995), (viz výše) Der Lindwurm und der Schmetterling (obrázková kniha, Stuttgart 1981, ilustroval Manfred Schlüter) Die Schattennähmaschiene (Stuttgart 1982, ilustrovala Binette Schroeder) Phantasie / Kultur / Politik (protokol z rozhovoru Erharda Epplera a Hanne Tächl, Stuttgart 1982) Das Gauklermärchen (hra, Stuttgart 1982) Der Spiegel im Spiegel (labyrint, Stuttgart 1983 a Stuttgart 1994, s výkresy Edgara Endeho) Mein Lesebuch (antologie, Frankfurt 1983) Die Balade von Norbert Nackendick (aneb „Das nackte Nashorn“, obrázková kniha, Stuttgart 1984, ilustroval Manfred Schlüter; Stuttgart 1987, ilustroval Reinhard Michl) Filemon Faltenreich (obrázková kniha, Stuttgart 1984, ilustroval Christoph Hessel) - 123 -

Der Goggolori (bavorská pohádka, Stuttgart 1984) Die Archäologie der Dunkelheit (rozhovory o umění a o díle malíře Edgara Endeho, Stuttgart 1985) Trödelmarkt der Träume („Mitternachtslieder und leise Gedichte“175 Stuttgart 1986) Ophelias Schattentheater (obrázková kniha, Stuttgart 1988, ilustroval Friedrich Hechelmann) Die Jagd nach dem Schlarg (variace ke stejnojmenné nonsensové básni Lewise Carrolla, Stuttgart 1988) Kunst und Politik (rozhovor, Wangen 1989) Die Spielverderber (Commedia Infernale, Stuttgart 1989) Der Satanarchäolügenialkohöllische Wunschpunsch (román, Stuttgart 1989, ilustrovala Regina Kehn, 1993 přeloţeno do českého jazyka pod názvem Satanarcheolegenialkohrozný Punč přání) Die Geschichte von der Schlüssel und vom Löffel (obrázková kniha, Stuttgart 1990, ilustroval Tino; Stuttgart 1996, ilustroval Christoph Rodler) Lenchens Geheimnis (Stuttgart 1991, ilustroval Jindra Capek) Der Lange Weg nach Santa Cruz (Stuttgart 1992, ilustrovala Regina Kehn, 2001 přeloţeno do českého jazyka pod

175

HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, s. 148. ISBN 3-522-71855-0.

- 124 -

názvem Dlouhá pouť do Santa Cruz) Das Gefängnis der Freiheit (příběhy, Stuttgart 1992, 1994 přeloţeno do českého jazyka pod názvem Vězení svobody) Der Rattenfänger (hamelnerský tanec smrti, Stuttgart 1993) Teddy und die Tiere (Stuttgart 1993, ilustroval Bernhard Oberdieck) Die Vollmondlegende (obrázková kniha pro dospělé, ilustrovala Binette Schroeder, Stuttgart 1993) Michael Endes Zetttelkasten- Skizzen &Notizen (Stuttgart 1994) Die Zauberschule (Stuttgart 1994, ilustroval Bernhard Oberdieck) Mammonella (oder Der Geist in der Flasche, nedokončené libreto, nezveřejněný rukopis, 1995)176

176

HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 145 - 150. ISBN 3-522-71855-0. Z německého originálu přeložila Markéta Kozlíková.

- 125 -

Příloha 6

Literární ocenění Michaela Endeho

Přílohu vkládáme v originálním znění, aby překladem do českého jazyka nedošlo ke zkomolení některých názvů ocenění.

Zdroj: HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997, 160 s.; s. 145. ISBN 3-522-71855-0.

„1960 Literaturpreis der Stadt Berlin für die Junge Generation

1961 Deutscher Kinderbuchpreis für Jim Knopf und Lukas der Lokomotivführer Hans-Christian-Andersen-Preis,

Ehrenliste,

für

Jim

Knopf

und

Lokomotivführer

1963 Deutscher Kinderbuchpreis, Auswahlliste, für Jim Knopf und die Wilde 13

1967 Hugo-Jacobi-Preis

1974 Deutscher Jugendbuchpreis für Momo Europäischer Jugendbuchpreis, Ehrenliste, für Momo - 126 -

Lukas

der

1976 Nakamori-Preis, Japan 1979 Buch des Monats Dezember der Deutschen Akademie für Kinder- und Jugendliteratur, Volkach, für Die unendliche Geschichte Buxtehunder Bulle für Die unendliche Geschichte

1980 Preis der Leseratten des ZDF für Die unendliche Geschichte Wilhelm-Hauff-Preis zur Förderung von Kinder- und Jugendliteratur für Die unendliche Geschichte Europäischer Jugendbuchpreis für Die unendliche Geschichte Deutscher Jugendbuchpreis, Auswahlliste, für Die unendliche Geschichte Groβer Preis der Deutschen Akademie für Kinder- und Jugendliteratur, Volkach, für Die unendliche Geschichte

1981 Janusz-Korczak-Preis für das Gesamtwerk Deutscher Kinder- und Jugendschallplattenpreis „Die schönsten Bücher der Bundesrepublik“, verliehen von der Stiftung Buchkunst für Der Lindwurm und der Schmetterling

1982 Japanischer Buchpreis für die beste Übersetzung der Gegenwartsliteratur für Die unendliche Geschichte Bronzi di Riace, Kiwanis Literaturpreis, Reggio, für das Gesamtwerk - 127 -

Lorenzo il Magnifico-Preis für das Gesamtwerk Autor des Jahres

1983 Silberner Griffel von Rotterdam für Die unendliche Geschichte Kinderbuch des Jahres, verliehen vom spannischen Ministerium für Kultur für Die unendliche Geschichte

1985 Sympathie-Preis der Stadt Rom, Italien

1986 Poetentaler der Stadt München für Der Goggolori

1987 Der Deutsche Fantasy-Preis

1988 Kulturpreis der bayerischen Raiffeisen-Banken für das Gesamtwerk Saarländischer Rundfunk: „Die Kinder- und Jugendbuchliste“ für Ophelias Schattentheater IBBY-Ehrenliste für die beste Übersetzung ins Italienische für Jim Knopf und Lukas der Lokomotivführer IBBY-Ehrenliste für die beste Übersetzung ins Iranische für Momo IBBY-Ehrenliste für die beste Übersetzung ins Polnische für Die unendliche Geschichte

- 128 -

1989 Sonderpreis anlässlich des 10jährigen Bestehens des Preises der Leseratten des ZDF für Der Wunschpunsch Goldene Schallplatte für Die unendliche Geschichte Katolischer Kinderbuchpreis, Auswahlliste, für Ophelias Schattentheater Bundesverdienstkreuz am Band

1990 Züricher Kinderbuchpreis „La vache qui lit“ für Der Wunschpunsch Rattenfängerpreis der Stadt Hameln, Auswahlliste, für Der Wunschpunsch 1993 Deutscher Jugendbuchpreis, Auswahlliste, für Der lange Weg nach Santa Cruz Kurd Laβwitz-Preis für die beste Kurzgeschichte des Jahres für Der lange Weg nach Santa Cruz 1996 Bad Wildbader Kinder- und Jugendbuchpreis für Lirum Larum Willi Warum“ 177

177

HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. s. 143- 144. ISBN 3-522-71855-0.

- 129 -

Příloha 7

Pyramida

178

Obr. 1 Pyramida

178

Mgr. FRÝBOVÁ, M. Regionální prvky ve výuce literární výchovy na 2. stupni ZŠ se zaměřením na Boženu Němcovou, Karla Čapka a Aloise Jiráska. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, katedra českého jazyka a literatury. 2007. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jana Sladová

- 130 -

Příloha 8

Die unendliche Geschichte

Fotografie přebalu Endeho románu Die unendliche Geschichte a všech jeho ilustrovaných stránek s názvy kapitol. Kniha poprvé vyšla v roce 1979, ilustrovala a graficky ji upravila Roswitha Quadflieg. Zdroj: ENDE, M. Die unendliche Geschichte. Stuttgart: K. Thienemanns Verlag, 1979. ISBN 3-522-12800-1.

Obr. 2a: Die unendliche Geschichte

Obr. 2b: Die unendliche Geschichte

- 131 -

I. PHANTÁSIEN IN NOT

II. ATRÉJUS BERUFUNG

„Alles Getier im Haulewald …“

„Beratungen, die das Wohl…“

Obr. 3: první kapitola

Obr. 4: druhá kapitola

III. DIE URALTE MORLA

IV. YGRÁMUL, DIE VIELE

„Caíron, der alte Schwarz-Zentaur ...“

„Durst und Hunger begannen …“

Obr. 5: třetí kapitola

Obr. 6: čtvrtá kapitola

- 132 -

V. DIE ZWEISIEDLER

VI. DIE DREI MAGISCHEN TORE

„Einen schrecklichen Augenblick …“

„Fuchur schlief noch immer …“

Obr. 7: pátá kapitola

Obr. 8: šestá kapitola

VII. DIE STIMME DER STILLE

VIII. IM BELICHTERLAND

„Glücklich lächelnd wanderte …“

„Hoch durch die Lüfte ritt Atréju …“

Obr. 9: sedmá kapitola

Obr. 10: osmá kapitola

- 133 -

IX. SPUKSTADT

X. DER FLUG ZUM ELFENBEINTURM

„Irgendwo über den brausenden …“

„Jener Augenblick, in dem Atréju …“

Obr. 11: devátá kapitola

XI. DIE KINDLICHE KAISERIN

Obr. 12: desátá kapitola

XII. DER ALTE VOM WANDERNDEN BERGE „Lawinen stürzten donnernd …“

„Keines Wortes mächtig stand …“ Obr. 13: jedenáctá kapitola

Obr. 14: dvanáctá kapitola

- 134 -

XIII. PERELIN, DER NACHTWALD

XIV. GOAB, DIE WÜSTE DER FARBEN

„ „Mondenkind, ich komme!“ “ …

„Nachdem Bastian in der rot …“

Obr. 15: třináctá kapitola

Obr. 16: čtrnáctá kapitola

XV. GRAÓGRAMÁN, DER BUNTE TOD

XVI. DIE SILBERSTADT AMARGÁNTH

„ „O, Herr!“ sagte die grollende …“

„Purpurnes Licht zog in …“ Obr. 17: patnáctá kapitola

Obr. 18: šestnáctá kapitola

- 135 -

XVII. EIN DRACHE FÜR HELD HYNRECK

XVIII. DIE ACHARAI

„Quérqubad, der Silbergreis, …“

„Regen fiel dicht und schwer aus …“

Obr. 19: sedmnáctá kapitola

Obr. 20: osmnáctá kapitola

XIX. DIE WEGGENOSSEN

XX. DIE SEHENDE HAND

„Sonnenstrahlen fielen schräg …“

„Tautropfen funkelten an den…“

Obr. 21: devatenáctá kapitola

Obr. 22: dvacátá kapitola - 136 -

XXI. DAS STERNENKLOSTER

XXII. DIE SCHLACHT UM DEN ELFENBEINTURM

„Ununterbrochen stieβen neue …“

„Vorausgeschickte Späher kehrten …“

Obr. 23: dvacátá první kapitola

Obr. 24: dvacátá druhá kapitola

XXIII. DIE ALTE KEISERSTADT

XXIV. DAME AIUÓLA

„Während Bastian schon …“

„Xayídes Ende ist rasch erzählt …“

Obr. 25: dvacátá třetí kapitola

Obr. 26: dvacátá čtvrtá kapitola

- 137 -

XXV. DAS BERGWERK DER BILDER

XXVI. DIE WASSER DES LEBENS

„Yor, der Blinde Bergmann …“

„Zögernd stand der Junge …“

Obr. 27: dvacátá pátá kapitola

Obr. 28: dvacátá šestá kapitola

- 138 -

Příloha 9

Příběh, který nikdy neskončí

Fotografie přebalu románu Příběh, který nikdy neskončí a všech jeho ilustrovaných stránek s názvy kapitol. U kaţdé kapitoly citujeme ze zdroje část textu z jejího začátku. (Jedná se o překlad Endeho díla Die unendliche Geschichte od Milady Misárkové. Knihu ilustroval a graficky upravil Václav Kabát.) Zdroj: ENDE, M. Příběh, který nikdy neskončí. 1. vyd. Praha: Albatros, 1987. ISBN neuvedeno.

Obr. 29a: Příběh, který nikdy neskončí

Obr. 29b: Příběh, který nikdy neskončí

- 139 -

I. FANTAZÁNIE SE OCITÁ V NEBEZPEČÍ

II. VELIKÁ CESTA HLEDÁNÍ „Blaho i nesnáze celé Fantazánie…”

„A zase byla půlnoc. …“ Obr. 30: první kapitola

Obr. 31: druhá kapitola

III. STAŘENA MORLA

IV. YGRÁMUL ZÁSTUP JINÝCH

„Co třeba na tomto místě ještě ...“

„Dost brzo Átreju pocítil, …“

Obr. 32: třetí kapitola

Obr. 33: čtvrtá kapitola

- 140 -

V. SAMIDVA

VI. TŘI KOUZELNÉ BRÁNY

„Eh, to byl nepěkný okamţik, …“

„Fuchur ještě spal, kdyţ …“

Obr. 34: pátá kapitola

Obr. 35: šestá kapitola

VII. HLAS TICHA

VIII. OBŘI MEZI VĚTRY

„Gejzír neutuchající radosti …“

„Hory a země s řekami a moře s ostrovy …“

Obr. 36: sedmá kapitola

Obr. 37: osmá kapitola

- 141 -

IX. V ZEMI ČERNÉ CHÁSKY

X. STRAŠIDELNÉ MĚSTO

„Chlad od vody byl citelný. …“

„I potom, kdyţ se Átreju zřítil …“

Obr. 38: devátá kapitola

XI. LET PO OBLOZE K MALIČKÉ CÍSAŘOVNĚ „Je nepochybně zcela na místě …“

Obr. 39: desátá kapitola

XII. MALIČKÁ CÍSAŘOVNA „Kdyby i chtěl, Átreju by ze sebe nevypravil …“

Obr. 40: jedenáctá kapitola

Obr. 41: dvanáctá kapitola - 142 -

XIII. KMET Z PUTUJÍCÍ HORY

XIV. SVÍTÍCÍ LES PERELÍN

„Laviny se řítily s rachotem …“

„ „Musím přijít! … Já přijdu, …“

Obr. 42: třináctá kapitola

XV. GOAB, BAREVNÁ POUŠŤ „Nikde se neozýval ani hlásek. …“

Obr. 43: čtrnáctá kapitola

XVI. GRAOGRAMÁN JE DUHOVÁ SMRT „ „Ó, pane!“ zvolal král barevné pouště …“

Obr. 44: patnáctá kapitola

Obr. 45: šestnáctá kapitola

- 143 -

XVII. STŘÍBRNÉ MĚSTO AMARGÁNTH

XVIII. DRAK PRO REKA HYNREKA „Querobád, stařešina Stříbrného města …“

„Purpurová záře se lila …“ Obr. 46: sedmnáctá kapitola

Obr. 47: osmnáctá kapitola

XIX. ACHARÁJÍ JSOU ACHARÁJOVÉ

XX. DRUŢINA VELIKÉHO BÁSNÍKA

„Rytíře a koně smáčel déšť. …“

„Sluneční paprsky svítily…“

Obr. 48: devatenáctá kapitola

Obr. 49: dvacátá kapitola

- 144 -

XXI. RUKA OKO

XXII. KLÁŠTER ZAHALENÝ HVĚZDAMI

„Třpytivé kapičky rosy …“

„Ustavičně se přidávali další a další …“ Obr. 50: dvacátá první kapitola

XXIII. VĚŢ ZE SLONOVINOVÉ KOSTI HALÍ DÝM

Obr. 51: dvacátá druhá kapitola

XXIV. MĚSTO VELIKÝCH CÍSAŘŦ „Warola, jak se nazývala korálová …“

„Vyslali napřed špehy, a ti při návratu …“ Obr. 52: dvacátá třetí kapitola

Obr. 53: dvacátá čtvrtá kapitola

- 145 -

XXVI. DŦL NA SNY

XXV. VÍLA JABLÍČKO „Xaída se rozloučila se ţivotem …“

„Yhor, kterého zvali také Slepý Havíř …“

Obr. 54: dvacátá pátá kapitola

Obr. 55: dvacátá šestá kapitola

XXVII. VODA ŢIVOTA „Zmatený a plný rozpaků vstal …“ Obr. 56: dvacátá sedmá kapitola

- 146 -

Příloha 10

Nekonečný příběh

Fotografie přebalu románu Nekonečný příběh a všech jeho ilustrovaných stránek s názvy kapitol. U kaţdé kapitoly citujeme ze zdroje část textu z jejího začátku. (Jedná se o překlad Endeho díla Die unendliche Geschichte od Evy Pátkové. Knihu ilustroval František Skála ml. a graficky ji upravil Vladimír Vimr.) Zdroj: ENDE, M. Nekonečný příběh. 2. vyd. Praha: Albatros, 2006. ISBN 80-00-01702-4.

Obr. 57a: Nekonečný příběh

Obr. 57b: Nekonečný příběh

- 147 -

BLAHO a bída celé Fantazie, …“

ANI ţiváčka nebylo vidět. …“

„

„

Obr. 58: první kapitola

CAÍRON, starý černý kentaur …“

„

Obr. 59: druhá kapitola

DLOUHO uţ trápila Átreje ţízeň …“

„

Obr. 60: třetí kapitola

Obr. 61: čtvrtá kapitola

- 148 -

FALCO ještě stále pevně spal, …“

ENERGIE Átrejovi zatím mnoho …“

„

„

Obr. 62: pátá kapitola

GRACIÉZNĚ a se šťastným úsměvem …“

„

Obr. 63: šestá kapitola

HORY a údolí, potoky a jezera, …“

„

Obr. 64: sedmá kapitola

Obr. 65: osmá kapitola

- 149 -

I

CHLAD Átreje přivedl k sobě. …“

„ PŘES dunění bouřícího moře …“

„

Obr. 66: devátá kapitola

J

„ AKO by to byla shoda okolností. …“

Obr. 67: desátá kapitola

KRVE by se v Átrejovi nedořezal. …“

„

Obr. 68: jedenáctá kapitola

Obr. 69: dvanáctá kapitola

- 150 -

MĚSÍČNICE, uţ jdu!“ …“

LAVINY se s rachotem valily …“

„„

„

Obr. 70: třináctá kapitola

NEMĚL zdání, jak dlouho spal …“

„

Obr. 71: čtrnáctá kapitola

O, PANE,“ ozval se hromový lví hlas…“

„„

Obr. 72: patnáctá kapitola

Obr. 73: šestnáctá kapitola

- 151 -

PURPUROVÉ světlo se pohybovalo …“

„

QUÉRKOBÁD, stříbrný stařec, …“

„

Obr. 74: sedmnáctá kapitola

Obr. 75: osmnáctá kapitola

RÁNO se z tmavých mraků, …“

„ LUNEČNÍ paprsky matně …“

S

„

Obr. 76: devatenáctá kapitola

Obr. 77: dvacátá kapitola

- 152 -

TŘPYTIVÉ kapky rosy zářily …“

„

U PRŮVODU, jenţ doprovázel …“

„

Obr. 78: dvacátá první kapitola

Obr. 79: dvacátá druhá kapitola

WILL uháněl s Bastiánem…“

VYSLANÍ špehové se vrátili do tábora …“

„

„

Obr. 80: dvacátá třetí kapitola

Obr. 81: dvacátá čtvrtá kapitola

- 153 -

XAÍDIN konec byl náhlý, …“

„

YOR, slepý horník, stál před svou…“

„

Obr. 82: dvacátá pátá kapitola

Obr. 83: dvacátá šestá kapitola

ZVOLNA, jen pozvolna vstal chlapec …“

„

Obr. 84: dvacátá sedmá kapitola

- 154 -

Příloha 11

Fotografie některých dalších Endeho knih

180

179

Obr 85a: Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema

Obr 85b: Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema

182

181

Obr. 86a: Děvčátko Momo a ukradený čas

Obr. 86b: Děvčátko Momo a ukradený čas

179

ENDE, M. Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema. Přel. Naděžda Slabihoudová. 1. vyd. Praha: Albatros, 1997. ISBN 80-00-00549-2. 180 Tamtéž. 181 ENDE, M. Děvčátko Momo a ukradený čas. Přel. Milada Misárková. 2. Vyd. Praha: Albatros, 2005. ISBN 80-00-01557-9. 182 Tamtéž.

- 155 -

184

183

Obr. 87a: Dlouhá pouť do Santa Cruz

Obr. 87b: Dlouhá pouť do Santa Cruz

186

185

Obr. 88a: Vězení svobody

Obr. 88b: Vězení svobody

183

ENDE, M. Dlouhá pouť do Santa Cruz. Přeložil Jiří Stach. Praha: Amulet, 2001. ISBN 80-86299-66-X. Tamtéž. 185 ENDE, M. Vězení svobody. Přeložil Ondřej Müller. 1. vyd. Praha: Arcadia, 1994. ISBN 80-85812-07-X. 186 Tamtéž. 184

- 156 -

Příloha 12

Fotografie nejen Michaela Endeho Zdroj: Všech osm fotografií (obr. 89 – 96) jsme naskenovali z knihy HOCKE, R.; KRAFT, T. Michael Ende und seine phantastische Welt: die Suche nach dem Zauberwort. Stuttgart: Weitbrecht, 1997. ISBN 3-522-71855-0.

Obr 89: Malý Michael s maminkou

Obr 90: Michael Ende a jeho otec Edgar Ende

Obr. 91: Michael Ende – herec

Obr. 92: Ingeborg Hoffmann

- 157 -

Obr. 93: Michael Ende

Obr. 94: Michael Ende a Ingeborg Hoffmann

Obr. 95: Michael Ende a Mariko Sato v lednu 1977

Obr. 96: Michael Ende v roce 1992

- 158 -

ANOTACE Jméno a příjmení:

Markéta Kozlíková

Katedra:

Českého jazyka a literatury PdF UP Olomouc

Vedoucí práce:

Mgr. Jana Sladová, Ph.D

Rok obhajoby:

2009

Název práce:

Didaktické využití knihy Michaela Endeho Nekonečný příběh při výuce na ZŠ

Název v angličtině:

Didaktic use of the Michael Ende’s book Neverending story during teaching at grammar school

Anotace práce:

Diplomová práce je zaměřena na nejvýznamnější německou literaturu pro děti a mládež, hlavně však na Michaela Endeho. Cílem bylo popsat jeho biografii, připomenout jeho dílo a najít způsoby didaktického využití knihy Nekonečný příběh při výuce na ZŠ. Aplikovali jsme nejrůznější výukové metody a dospěli jsme k závěru, že s knihou Nekonečný příběh se dá ve vyučování výborně pracovat, neboť je náměty k didaktickému zpracování vyloženě nabytá. Přikládáme i anketu, kterou jsme předložili žákům devátého ročníku ZŠ Hněvotín.

Klíčová slova:

Německá literatura pro děti a mládež, Michael Ende, Nekonečný příběh, výukové metody, anketa.

- 159 -

Anotace v angličtině:

The graduation thesis is focused on the most important German literature for children and teenagers, and mainly on Michael Ende. The aim is to describe his biography, to remember his work and find the ways of didactic usage of the book Neverending Story when teaching. We have already tried different teaching methods and the result is that the book Neverending Story can be greatly used for teaching, because there are really lots of topics for didactic treatment. We add a questionnare, we asked these questions student sof 9th classes in Hněvotín, as well.

Klíčová slova v angličtině:

German literature for children and teenagers, Michael Ende, the Neverending Story, teaching methods, the questionnare.

Přílohy vázané v práci:

Příloha 1 – Anketa Příloha 2 – Podrobný obsah knihy Nekonečný příběh Příloha 3 – Ukázky z románu Nekonečný příběh Příloha 4 – Interwia s Michaelem Endem Příloha 5 – Bibliografie Michaela Endeho Příloha 6 – Literární ocenění Michaela Endeho Příloha 7 – Pyramida Příloha 8 – Die Unendliche Geschichte Příloha 9 – Příběh, který nikdy neskončí Příloha 10 – Nekonečný příběh

- 160 -

Příloha 11 – Fotografie některých dalších Endeho knih Příloha 12 – Fotografie nejen Michaela Endeho

Rozsah práce:

158 s., 81 s. příloh

Jazyk práce:

Český jazyk

- 161 -