UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy

Bc. VERONIKA MRÁZKOVÁ 2. ročník – magisterské navazující prezenční studium Obor: Učitelství anglického jazyka pro 2. stupeň základních škol a Muzejní a galerijní pedagogika

VYUŽITÍ SATELITNÍHO NAVIGAČNÍHO SYSTÉMU KE ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ OBCE VĚROVANY Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Petra Šobáňová, Ph.D.

OLOMOUC 2016

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci 2. 4. 2016 ………………………………… Bc. Veronika Mrázková

Děkuji Mgr. Petře Šobáňové, Ph. D. za podporu, cenné rady a připomínky k teoretické i praktické části diplomové práce. Dále děkuji všem, kteří se testováním interaktivního průvodce a věcnými připomínkami podíleli na jeho vzniku.

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................... 7 CÍLE DIPLOMOVÉ PRÁCE ............................................................................ 8 TEORETICKÁ ČÁST 1 OBEC VĚROVANY ...................................................................................... 10 2 KULTURNÍ DĚDICTVÍ OBCE VĚROVANY A OKOLÍ ........................ 11 2.1 VÝBĚR PAMÁTEK ......................................................................................................... 11 2.2 KOSTEL OČIŠŤOVÁNÍ PANNY MARIE V DUBU NAD MORAVOU ........................ 12 2.3 SOCHA ANDĚLA STRÁŽCE V NENAKONICÍCH ....................................................... 16 2.4 KAPLE SV. FRANTIŠKA XAVERSKÉHO VE VĚROVANECH .................................. 21 2.5 MLÝN ............................................................................................................................... 24 2.6 PAMÁTKY MENŠÍHO REGIONÁLNÍHO VÝZNAMU ................................................ 29 2.6.1 Zámek......................................................................................................................... 29 2.6.2 Stodoly ....................................................................................................................... 30 2.6.3 Hasičská zbrojnice ..................................................................................................... 31 2.6.4 Kaple sv. Jana Nepomuckého a kaple sv. Anny ......................................................... 33 2.6.5 Sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Iva ...................................................................... 34

3 ZPŮSOBY ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ ................ 36 3.1 MUZEA JAKO TRADIČNÍ ZPROSTŘEDKOVATELÉ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ............................. 36 3.2 DALŠÍ SUBJEKTY ZPROSTŘEDKUJÍCÍ KULTURNÍ DĚDICTVÍ .................................................. 37 3.3 DALŠÍ FORMY ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ ................................................... 38 3.4 VYUŽITÍ NOVÝCH TECHNOLOGIÍ PRO ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ ................ 39

4 NAVIGAČNÍ SYSTÉMY A GPS ................................................................. 44 4.1 DRUHY NAVIGAČNÍCH SYSTÉMŮ ............................................................................ 44 4.2 NAVIGAČNÍ SYSTÉM GPS ............................................................................................ 44 4.2.1 Určování polohy pomocí GPS ................................................................................... 45

4.2.2 Ovlivnění přesnosti měření ........................................................................................ 46

5 VYUŽITÍ NAVIGAČNÍCH SYSTÉMŮ ..................................................... 47 5.1 VYUŽITÍ SATELITNÍCH NAVIGAČNÍCH SYSTÉMŮ V DOPRAVĚ ......................... 47 5.2 VYUŽITÍ SATELITNÍCH NAVIGAČNÍCH SYSTÉMŮ V ZEMĚDĚLSTVÍ ................ 48 5.3 VYUŽITÍ SATELITNÍCH NAVIGAČNÍCH SYSTÉMŮ VE VZDĚLÁVÁNÍ ............... 49 5.4 VYUŽITÍ SATELITNÍCH NAVIGAČNÍCH SYSTÉMŮ PRO HRU A AKTIVNÍ TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU ................................................................................................ 50 5.4.1 Geocaching ................................................................................................................ 51 5.4.2 Waymarking ............................................................................................................... 52 5.4.3 Wherigo...................................................................................................................... 52

PRAKTICKÁ ČÁST 6 CÍLE PRŮVODCE A STRATEGIE ............................................................ 56 7 CÍLOVÁ SKUPINA A PŘEDCHOZÍ ZKUŠENOSTI HRÁČŮ ............... 58 8 TRASA PRŮVODCE, ÚKOLY A SANKCE .............................................. 59 8.1 TRASA .............................................................................................................................. 59 8.2 ÚKOLY A INTERAKTIVITA PRŮVODCE.................................................................... 60 8.2.1 Obecný charakter úkolů v průvodci ........................................................................... 60 8.2.2 Jednotlivé úkoly ......................................................................................................... 61 8.2.3 Interaktivita průvodce ................................................................................................ 66 8.3 SANKCE ZA NESPLNĚNÉ ÚKOLY ............................................................................... 67

9 DIGITALIZACE ÚKOLŮ A TESTOVÁNÍ PRŮVODCE ........................ 70 ZÁVĚR .............................................................................................................. 73 RESUMÉ ........................................................................................................... 74 ZDROJE ............................................................................................................ 75 SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH ............................................................ 83

PŘÍLOHA I. – OBRAZOVÁ PŘÍLOHA ....................................................... 87 PŘÍLOHA II. – PLNÉ ZNĚNÍ ÚKOLŮ ....................................................... 106 PŘÍLOHA III. – HODNOCENÍ DĚTMI ..................................................... 116 PŘÍLOHA IV. – HODNOCENÍ BETATESTEREM .................................. 120 PŘÍLOHA V. – DOPIS KULTURNÍ A ŠKOLSKÉ KOMISI .................... 122 ANOTACE ...................................................................................................... 124

ÚVOD Moderní technologie, „superinteligentní“ počítače a zabírání vesmírného prostoru kolem Země - to jsou již běžné vynálezy a aktivity dnešní společnosti. Od přelomu 20. a 21. století se s nimi čím dál častěji setkáváme i v odvětvích každodenní lidské činnosti, jako jsou lékařství, vzdělávání, zemědělství nebo turistika. Nové technologie se rozšiřují také do tradičních muzeí a oblasti zpřístupňování památek, kde, pokud jsou vhodně využité, mohou být velmi nápomocné. Můj zájmem o kulturní dědictví a o nové postupy v jeho zpřístupňování ovlivnily i výběr tématu diplomové práce. Podstatnou roli sehrál také můj osobní vztah k památkám rodné vesnice Věrovany, jejichž význam bohužel bývá i místními obyvateli často opomíjen. Důležitým impulzem pro zpracování tohoto tématu bylo i to, že jsem se seznámila se satelitní navigační technologií a pochopila jsem, že je možné ji využít v oblasti turistiky. Právě principů fungování globálního polohovacího systému (GPS) jsem se pokusila využít při vytváření interaktivního průvodce po věrovanských památkách. Průvodce reaguje na aktuální polohu návštěvníka, nabízí mu úkoly, které s okamžitou zpětnou vazbou vyhodnocuje a v případě potřeby vysvětluje správnou odpověď. To vše s cílem zaměřit pozornost uživatele na regionální památky a pomoci mu porozumět jejich historii a významu. Teoretická část diplomové práce je zaměřena na popis památek obce Věrovany a jejího okolí a na zpřístupňování kulturního dědictví obecně. Další kapitoly se věnují navigačním systémům a jejich využití v různých oblastech lidské činnosti. Těžištěm diplomové práce je praktický výstup v podobě průvodce po památkách Věrovan pro tzv. „chytré“ telefony. Tvorba tohoto průvodce, jeho testování a zveřejnění jsou podrobněji popsány v praktické části diplomové práce. 7

CÍLE DIPLOMOVÉ PRÁCE Hlavním cílem této diplomové práce je vytvoření interaktivního regionálního průvodce po kulturních zajímavostech obce Věrovany a jejím nejbližším okolí s využitím GPS navigace. K tomuto cíli se váží další dílčí cíle: aktivizovat návštěvníky různými způsoby a současně jim při plnění úkolů předat kvantitativně i kvalitativně vhodné informace k jednotlivým stanovištím, aby se všichni zájemci, i ti zprvu neúspěšní, něčemu naučili. S cílem vytvořit plně funkčního průvodce bude přistoupeno k testování produktu (zda je možné celého průvodce projít až k cíli, zda jsou úkoly formulovány zřetelně a zda je technická podpora dostatečná). Testování bude realizováno na dětech a dospělých různého věku. Další testování provede tzv. betatester zabývající se testováním podobných průvodců a her pro geocaching.com, který kriticky posoudí dosažení cíle z didaktického a technického hlediska. Hlavními metodami evaluace bude pozorování návštěvníků a jejich práce s průvodcem, rozhovor s nimi, případně jejich písemné vyjádření.

8

TEORETICKÁ ČÁST

9

1 OBEC VĚROVANY Obec Věrovany leží v okrese Olomouc, asi 15 km jižně od okresního města. Její vznik se datuje do roku 1131 a podle administrativní pracovnice Ivany Musilové dosahoval počet obyvatel k 1. 1. 2016 čísla 1424 (Musilová, 2016). Obec tvoří tři místní části – od severu k jihu: Nenakonice, Rakodavy a Věrovany. Všechny tyto části byly až do roku 1952, kdy proběhlo jejich sloučení, samostatnými. Obce Věrovany a Rakodavy jsou v mnoha historických pramenech zmiňovány v souvislosti s blízkým Tovačovem (2 km jižně od Věrovan).1 Šlechta obývající tovačovský zámek například určitou dobu vlastnila věrovanský mlýn nebo zde nechala postavit hřbitovní kapli. Naopak obec Nenakonice je i dnes často spojována s Dubem nad Moravou (1 km severně od Nenakonic).2 Děti z Nenakonic navštěvují dubskou školu, hodové slavnosti slaví většina nenakonických občanů s dubskými v září na sv. Annu, nikoliv s věrovanskými v červnu na sv. Jana. Ve svých počátcích patřil Dub právě k Nenakonicím, přestože dnes nejsou Nenakonice ani samostatnou obcí, zatímco Dub nad Moravou je městysem (Kavička, 2010). Vztahy Nenakonic a Dubu nad Moravou tedy nejsou ovlivněny jen geografickou blízkostí, ale především historickými událostmi.

1 2

Měřeno na www.google.cz/maps. Měřeno na www.google.cz/maps.

10

2

KULTURNÍ

DĚDICTVÍ

OBCE

VĚROVANY

A OKOLÍ Přestože jsou Věrovany poměrně malou obcí, v oblasti kulturního dědictví, hmotného i nehmotného, mohou nabídnout mnoho. K místním tradicím patří chození s májkou a pomlázkou nebo hodové slavnosti. Celoročně mohou obyvatelé i návštěvníci obdivovat sochy a sousoší, kaple, vodní mlýn či pozůstatky letního zámeckého sídla olomouckých pánů.

2.1 VÝBĚR PAMÁTEK Hlavním cílem této práce je vytvoření průvodce po památkách Věrovan. Památky zařazené do průvodce a popsané níže byly vybrány tak, aby vytvářely co nejvýstižnější představu o kulturním dědictví obce Věrovany. Při výběru bylo přihlédnuto k jejich významu, poloze a požadované časové náročnosti trasy průvodce (1,5 – 2 hodiny). Součástí výběru byla snaha o představení jak hmotného, tak i nehmotného kulturního dědictví, které je předkládáno v návaznosti na konkrétní nemovitou památku. Po uvážení zmíněných aspektů byly k bližšímu pojednání a zařazení do průvodce vybrány tyto památky: Kostel Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou, socha Anděla Strážce v Nenakonicích, kaple sv. Františka Xaverského ve Věrovanech, mlýn ve Věrovanech, zámek, stodoly a hasičská zbrojnice v Nenakonicích, kaple sv. Jana Nepomuckého, kaple sv. Anny a sousoší sv. Jana Nepomuckého a sv. Iva. Historické události, které jsou zakořeněné v Nenakonicích, zapříčinily stavbu monumentálního kostela v Dubu nad Moravou a napomohly rozvoji Dubu, a to zřejmě

11

na úkor Nenakonic, potažmo Věrovan. Vzhledem k těmto událostem bylo rozhodnuto začlenit do průvodce i tuto památku nacházející se na území Dubu. Seznámení se s okolnostmi vzniku tohoto kostela by mělo vést k uvědomění si velkého významu méně známých Nenakonic, které v počátcích rozvoje Dubu sehrály klíčovou roli. Současně tyto události ovlivnily hmotné i nehmotné kulturní dědictví obce Věrovany, proto v textu dle názoru autorky má kostel v Dubu nad Moravou své místo, přestože se tato nemovitá kulturní památka nenachází na území dnešních Věrovan.

2.2

KOSTEL

OČIŠŤOVÁNÍ

PANNY

MARIE

V DUBU

NAD MORAVOU V místě, kde se dnes rozléhá městys Dub nad Moravou, se podle Kavičky původně nacházela malá osada, která patřila ke statku v Nenakonicích. První dochovaná písemná zmínka o „osadě u Duba“ se datuje do roku 1141. Součástí osady byla i malá sakrální stavba - kaple či menší kostel (Kavička, 2010). Dále Kavička shrnuje výstavbu nového gotického kostela započatou roku 1470, jelikož původní stavba byla zničena během tažení husitů v první třetině 15. století. V roce 1586 byl olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským vysvěcen na titul Všech svatých, avšak v době třicetileté války (1618-1648) byl kostel přifařen k tovačovské farnosti a sám se stal kostelem filiálním. Po válce a drancování Švédy byla v Dubu opět zřízena samostatná farnost. Místní farář získal darem od okolních farností starší mešní roucha a byla pořízena nová okna a zvon. Život obce i kostela se postupně navrátil k běžným činnostem, které přerušily až události spojené s nedaleko uctívaným obrazem Panny Marie (Kavička, 2010). Obrázek

Panny

Marie

byl

nejprve

chován

v některém

z příbytků

v Nenakonicích. V červenci roku 1727 byl obraz pro větší úctu k němu zavěšen 12

v Nenakonicích na lípě. Podle kázání Ant. Josefa Dresera z roku 1730 by autorem obrazu mohl být Jiřík Mašlík z Kunovic u Uherského Hradiště, od kterého ho koupil a do Nenakonic získal Matouš Opálka. V Pamětní knize farnosti dubské je jako autor obrazu uveden Jiří Buštík a kupec Jiří Opalka (Kavička, 2010). Šigut zmiňuje další možné jméno autora, a to Jiří Bušlík. Jméno kupce uvádí shodně s kázáním Dresera (Šigut, 1944). Traduje se, že nedlouho po umístění na lípu byl několik nocí po sobě obraz obklopen nevysvětlenou září. Lidé z širokého okolí začali věřit v jeho zázračnou moc a postiženi nemocemi navštěvovali v naději na uzdravení mariánský obrázek. Jejich modlitby byly vyslyšeny. Kavička kromě uzdravení rozličných nemocí, zvláště zimnice, zmiňuje také navrácení zraku ženě z Věrovan, která ve svých 45 letech byla slepotou sužována již 5 let (Kavička, 2010). Postupně se místo u lípy stalo navštěvovanějším a pro lid významnějším než farní kostel v Dubě. Proto olomoucká konzistoř povolila přemístění obrazu do dubského kostela Všech svatých. Roku 1727 ho ze staré lípy sundal a „v tichosti večer před svátkem svatého Václava“ přenesl kaplan Kristián Leichmann na příkaz tehdejšího správce dubského kostela P. Františka Ferdinanda Formánka (Kavička, 2010). Cíl poutníků se tak přesunul z Nenakonic do Dubu. Moc obrázku se podle všeho přesunem neztratila. Šigut zmiňuje například zázrak uzdravení chlapce Ignáce Čepla, syna vyškovského duchovního. V roce 1730 lékaři prohlásili, že pro chlapce není už žádná naděje. „Když už se zdálo, že chlapec umírá, prosili rodiče Pannu Marii dubskou za pomoc. Chlapec otevřel oči, začal mluviti a byl zdráv“ (Šigut, 1944). Se stále se zvyšujícím počtem poutníků rostlo i množství zvláštních uzdravení a Formánek začal vést jejich soupis. Objevovaly se první úvahy a vyjednávání o veřejném vyhlášení obrazu za zázračný. K tomu bylo třeba posouzení mnoha případů

13

uzdravení zvláštní komisí, kterou ustanovil olomoucký biskup. Část protokolů pořizovaných během výslechů svědků se dochovala dodnes a je uchována na pracovišti Státního okresního archivu v Olomouci v Zemském archivu v Opavě. Na základě těchto protokolů byl za velké slávy dne 22. října 1730 obraz skutečně vyhlášen za zázračný. Kavička navrhuje, že právě při této příležitosti byl obraz umístěn na hlavní oltář kostela a obohacen o zlaté doplňky v podobě korunky a žezla Panny Marie, svatozáře kolem hlavy Ježíškovy, měsíce a slunce a šňůr perel na límcích (Kavička, 2010). Kostel údajně navštěvovalo tolik věřících, že se všem farář Formánek a kaplan Leichmann nemohli dostatečně věnovat. Proto se s rozšiřováním zpráv o uzdraveních a rostoucím počtem poutníků začal zvyšovat i počet pomocných kněží. Pro ubytování těchto kněží a později i faráře byla v letech 1731 až 1738 postavena na západ od obce tzv. Mariánská rezidence pro ubytování některých kněží – dnešní fara (Kavička, 2010). Donátorem stavby byl hrabě František Ferdinand Oedt, který spolu s Formánkem, a stovkami dalších dárců, finančně podpořil i stavbu celého nového kostela (obr. 1) započatou v roce 1735 (Kavička, 2010). Stavbu tohoto kostela, který byl vybudován v bezprostřední blízkosti Mariánské rezidence, vedl brněnský stavitel Jiří Klíčník podle plánů Pavla Malnovského ze Slavkova (Šmehlík, 1903). Koubová uvádí, že do plánů byla zahrnuta i nová fara na jižní straně kostela, která měla svým umístěním vyvažovat rezidenci na severní straně kostela (Koubová, 1992). Její stavba však nikdy realizována nebyla. V roce 1756 byl na zatím provizorní oltář umístěn zázračný obraz Panny Marie Dubské. Byly sem přeneseny další obrazy, sochy a boční oltáře z původního kostela Všech svatých, který v této době chátral. Kostel Všech svatých byl v roce 1821 prodán nenakonickému mlynáři na stavební materiál. O deset let později byl k novému kostelu přesunut i hřbitov. Nový kostel byl kvůli sedmileté válce (1756-1763) vysvěcen až

14

4. října 1761 olomouckým biskupem Maxmiliánem hrabětem z Hamiltonu (Kavička, 2010). Roku 1840 byla pod kněžištěm vybudována krypta (Koubová, 1992). Za působení současného faráře Jana Henryka Korneka se z dubského kostela stalo kulturní centrum, které za různých příležitostí láká nejen věřící, ale také myslivce, hasiče, milovníky koncertů či uměleckých výstav z celé vlasti i z okolních zemí. Proboštský, farní a poutní kostel Očišťování Panny Marie se nachází v jihozápadní části dnešní obce. Jedná se o velkolepou barokní stavbu, jejíž délka, jak uvádí Koubová, dosahuje 60 metrů, šířka 16 metrů, loď je vysoká 24 metrů, presbytář 20 metrů a obě věže čtvercového půdorysu v západním průčelí kostela 59 metrů (Koubová, 1992). Kavička k výšce věží uvádí dokonce číslo 68,5 metru – patrně zahrnuje i jejich střechy s lucernami a křížky na vrcholech. Mezi věžemi se nachází hlavní vchod, který nese znak největšího donátora kostela, Františka Ferdinanda Oedta (Kavička, 2010). V horní části průčelí se mezi věžemi tyčí štít s volutami po stranách. Celé průčelí je bohatě zdobené pilastry s hlavicemi, štukovou výzdobou lemovanými okny a nikami se sochami. V nice ve štítu se nachází socha Panny Marie Immaculaty. Níže (zleva) sochy sv. Cyrila a sv. Metoděje a pod nimi sochy sv. Václava a sv. Ludmily. Nad hlavním vchodem je sousoší svaté Rodiny. Na severní i jižní straně kostela se pod ochozy nachází další dva vchody. Loď i presbytář obíhají nad ochozem dvě etáže oken. Ochoz je zdoben 28 sochami andílků a barokními vázami. Do jižní zdi byl zvenčí vsazen reliéf (171 x 84 cm) s oděnou mužskou postavou. Podle Kavičky vše nasvědčuje tomu, že se jedná o náhrobní desku, která sem byla přenesena z původního kostela (Kavička, 2010). Na výzdobě se podílelo mnoho řemeslníků, malířů a sochařů. Kavička mezi jinými uvádí například sochaře Gottfrieda Fritsche z Tovačova a Františeka Kohla

15

(hlavní oltář), Ondřeje Zahnera (oltář sv. Kříže, oltář sv. Valentina), Antonína Havláska (oltář Panny Marie Růžencové), malíře Josefa Sterna (oltář sv. Kříže) a jiné. Práce většiny z nich se prolínala a doplňovala (Kavička, 2010). V kostele je možné spatřit další mobiliář, menší skulptury či sakrální objekty. Mimo jiné například i torzo kmene lípy z Nenakonic, na které byl údajně zázračný obraz Panny Marie původně zavěšen. Šigut píše, že lípa byla skácena roku 1763 a dřevo z ní bylo přeneseno do zákristie v Dubě, aby si ho mohli po léta věřící odnášet, protože věřili, že se v něm ukrývá nadpřirozená moc (Šigut, 1944).

2.3 SOCHA ANDĚLA STRÁŽCE V NENAKONICÍCH Důvod, proč v Nenakonicích byla roku 1763 umístěna socha Anděla Strážce s kopií mariánského obrázku (obr. 2), není zcela jednoznačný. Mohly k tomu vést smutek a zklamání Nenakonických ze „ztráty“ obrázku. Ten byl prý totiž, podle místní pověsti o obrázku, přenesen do dubského kostela v naprosté tichosti. Dalším důvodem mohla být snaha církve o rozšíření poutního areálu. Socha se nachází 1,2 km od nynějšího barokního kostela Očišťování Panny Marie v Dubě nad Moravou při cestě do Věrovan,3 nedaleko od místa, kde stávala lípa s obrázkem. Na začátku srpna 1763 byla Leopoldem Podstatským, olomouckým kapitulním děkanem, vysvěcena (Dědková, 2000). Skulpturu tvoří několik propracovaných částí, doplněných o vhloubené, dobře čitelné texty. Podle měření provedeného dne 12. 6. 2015 činí celková výška sochy 384 centimetrů, výška samotného anděla je 161 cm, rozpětí jeho křídel dosahuje 73 cm. Podstavec sochy tvoří tři hlavní části. Při zemi se nachází kamenný kvádr čtvercové

3

Vožda (1996) uvádí, že až do roku 1925, kdy bylo dílo přemístěno na západní okraj vozovky, nacházelo se na východní straně.

16

podstavy, na kterém spočívá podstavec téměř krychlového tvaru. Na jeho východní části se nachází sedmiřádkový text v latinském jazyce, který vypovídá o Josefu Nidermayerovi, správci místního velkostatku, jako o donátorovi sochy. V textu se dále nachází římskými číslicemi chronogram 1763 (MDCCLVVIII) – rok vytvoření sochy.

CVLTOR/ET/BENEFACTOR/IOSEPHVS/NIDERMAIER/DIRECTOR OECONOMICUS/LO CI. cultor et benefactor Josephus Niedermaier director oeconomicus loci

Nad tímto soklem se nachází ještě jeden kvádr. Jeho šířka se s výškou mění, je konkávně prohnutý. Tento ladný tvar je ještě na východní straně umocněný lištou po stranách kvádru, která se v každém jeho rohu stáčí ve volutu. Pod tímto soklem a nad ním jsou malé stupínky, které spojují tento největší sokl s dalšími částmi sochy. Na konkávním podstavci se nachází tři texty. Na čelní, tedy východní straně, je třináctiřádkový nápis v latinském jazyce.

HAC/FLORERE/VIA:/COEPIT/DVBAENA/MARIA/ITE/ILLAC/INOPES!/V VLT/DARE/MATER/OPES. hac florere via: coepit Dubaena Maria ite illac inopes! Vult dare mater opes.

Na severní straně můžeme číst čtrnáct řádků německy.

ALLHIER/DER/DVBERSCHATZ/Ó!PILGER./IST/ERFVNDEN*/DORT/ NVN/EINGNADEN/PLATZ:/SICH/ZEIGET/ALLE/STVNDEN*

17

Allhier der Duberschatz. Ó! Pilger ist erfunden. Dort nun ein Gnaden Platz: sicht zeiget alle Stunden.

A na straně jižní je deset řádků textu ve starší podobě českého jazyka.

ZDE/GEST BYLA/OSLAWENA/A/WDVBIE/GEST/WYWISSENA/ SWATA/BOZI/RODICKA Zde jest byla oslavena a v Dubě jest vyvýšena svatá Boží rodička.

Socha je, jak uvádí Dědková, vytesaná z maletínského pískovce (Dědková, 2000).4 Tělo anděla působí uvolněně. Ladnost je zvýrazněna kontrapostem, hmotnost anděla spočívá na pravé noze. Levá noha je z velké části odhalená, jinak je celé tělo pokryto umně vypracovaným prostým šatem, v horní části trupu sepnutým mírně zdobeným opaskem. Očividně znázorněná lehkost drapérie doplňuje nejen kontrapost figury, ale i konkávní sokl pod ní, a tím dotváří dokonalou harmonii celého díla. Díky této vyváženosti tvarů se divák může nerušeně soustředit na výraz andělova obličeje. Právě sem pozorovatele zavede kompoziční křivka stoupající od špičky levé nohy, přes odkryté koleno a podél zřasené látky směrem nahoru. Pravou rukou anděl přidržuje obrázek opřený o pravou paži. Mezi hlavou figury pootočenou k obrázku a samotným obrázkem se odehrává hlavní téma celé kompozice. Smutný, až bezradný pohled anděla se tiše sklání doprava k obrázku, zatímco jeho natažená levá ruka ukazuje na opačnou stranu, ke kostelu v Dubě nad Moravou, kam byl obrázek přenesen. Křídla Anděla

4

Na základě podobnosti materiálu usuzuji, že i dvě svrchnější části podstavce jsou vytesány z tohoto materiálu.

18

Strážce nejsou z čelního pohledu téměř vidět, nenápadně se schovávají za obrázkem a šatem. Obejdeme-li však sochu, zjistíme, že tvoří dominantní část celého objektu. Jak uvádí Šigut, odlitek obrázku z umělých pryskyřic, který se zde nachází dnes, je pouhou kopií zlaceného reliéfního obrazu umístěného na sochu při jejím dokončování. Ten byl z bezpečnostních důvodů při restaurování sochy v roce 1969 převezen do Vlastivědného muzea v Olomouci (Šigut, 1944). Na obrázku tvořícím kompoziční i duchovní centrum celé sochy je znázorněná Panna Marie přidržující Ježíška na svém klíně. Zatímco oči Panny Marie směřují přímo k divákovi, hlava Ježíška je mírně otočená k Marii. Tváře i ruce obou postav jsou vyobrazeny s jemností. Hlava Ježíška je mimo bohatou korunku ozdobena svatozáří, po stranách koruny Panny Marie nacházíme slunce a měsíc. Marie ve své pravé ruce drží žezlo, Ježíšek pak v levici symbol své všemohoucnosti, kouli s křížkem. Na zadní straně pískovcového rámu se nachází značka – podle Dědkové autora sochy Jana Michala Scherhaufa5 – JS. Jeho autorství bylo potvrzeno, když se při restaurování podařilo pod reliéfem objevit signaturu znějící: 1763 J: S: fecit: Ollmit (Dědková, 2000).

5

Autorství sochy Anděla Strážce je tedy připisováno sochaři Janu Michaelu Scherhaufovi (Dědková, 2000; Šigut, 1944), který podle Kovářové žil mezi lety 1724 – 1792. Scherhauf se pravděpodobně podílel společně se sochařem Ondřejem Zahnerem († 1752) i na výzdobě poutního barokního kostela Očišťování Panny Marie v Dubě nad Moravou. Po smrti Ondřeje Zahnera byly Scherhaufovi svěřeny také dokončovací práce na Čestném sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci (Kovářová, 2011).

19

Národní památkový ústav připomíná, že v roce 1969 byly na soše provedeny významné restaurátorské práce (Souhrnné informace a historie, 2013). Před započetím restaurování byla socha značně poškozena. Bohužel i dnes můžeme stále rozeznat místa na hlavě, hrudi a drapérii, kde se nacházely stopy po zásazích střel. Jak popisuje Dědková, restaurátoři při práci odhalili, že levá ruka není od zápěstí původní. Pozornost restaurátorů si vyžádal i obrázek, na jehož rámu se nacházely značné trhliny. Dolní část rámu musela být vytesána nově. Na obrázku byl pod fermeží nalezen tepaný měděný zlacený reliéf, později nahrazen kopií, a signatura Scherhaufa. Po dokončení prací byla celá socha konzervována vápennou vodou (Dědková, 2000). Teprve před několika lety vznikla tradice, při které vždy začátkem září, během dubských pouťových oslav, průvod věřících přenáší mariánský obrázek od sochy Anděla Strážce v Nenakonicích do kostela v Dubu nad Moravou. Tradice byla zavedena, aby byl připomenut velký význam této nenápadné statue. Mnozí návštěvníci pouťových atrakcí, a dokonce bohužel i někteří místní obyvatelé chodící denně okolo sochy, totiž netuší, že se jedná, podle Voždy, o nejcennější památku na území katastru dnešních Věrovan (Vožda, 1996). Část občanů, kteří znají pověsti spojené se zázračným obrázkem, se neustále ptá na smysl zavedené tradice. Otázkou totiž zůstává, proč se každoročně připomíná den, kdy byl obrázek ve vší tichosti přenesen do Dubu. Podle nich i smutně sklopená hlava samotného Anděla Strážce a výraz jeho obličeje napovídají, že by bylo veselejší obrázek každý rok „vracet“ na místo, kde byla objevena jeho zázračná moc.

20

2.4

KAPLE

SV.

FRANTIŠKA

XAVERSKÉHO

VE VĚROVANECH Na jižním okraji obce Věrovany stojí uprostřed hřbitova, na vrcholku mírného kopečku, barokní kaple (obr. 3). Stavba je zajímavá nejen svým vnějším vzhledem, ale také tím, co více než sto let ukrývala a v jisté podobě nadále ukrývá uvnitř – Křížovou cestu Jožy Uprky, kterou umělec namaloval záměrně pro věrovanskou kapli (obr. 4). Podle Voždy se o stavbě kaple ve Věrovanech začalo uvažovat po třicetileté válce. Bylo třeba vybudovat na Tovačovsku poutní místo, které by lákalo poutníky a přinášelo peníze do šlechtické kasy. Bylo rozhodnuto, že kaple bude postavena v obci Věrovany na kopci známém jako Ostrov. Donátorem stavby byl tovačovský pán Ferdinand Julius, hrabě ze Salmů, žijící mezi lety 1650 a 1697. Počátek stavby však byl zahájen až jako odezva na následující událost, a to morovou epidemii v letech 1679 – 1680. Ta na jižní Moravu dorazila přes Uhry z Turecka. Okolí Tovačova se však vyhnula, a tak měla být kaple postavena jako poděkování Bohu, že tento kraj ušetřil. Jelikož se nezachovaly žádné záznamy z konání poutí na Ostrov, je tedy kaple považována spíše za tzv. kapli morovou (Vožda, 1995). Vožda uvádí, že František z Xavieru ve španělské Navaře, prohlášený za svatého roku 1622, byl zřejmě oblíbeným svatým donátora kaple Julia. V období rekatolizace byl díky své misionářské činnosti v Japonsku, Číně, Indii i v jiných zemích významnou osobností. Proto se tovačovský pán rozhodl zasvětit kapli právě jemu (Vožda, 1995). Kaple byla postavena na půdorysu osmiúhelníku. K němu přiléhají dva obdélníkové výklenky – v jednom se nachází socha Františka Xaverského, druhý je tvořen malou zákristií. Uvnitř kaple je půdorys oválný. Vchod se nachází na severní 21

straně, oltář netradičně na straně jižní. Stavba je krytá bání s lucernou a zvonem. Světlo do budovy proniká barokními obloukovitými okny rozmístěnými pravidelně po obvodu kaple. Některá okna jsou slepá. V současné době je omítka kaple natřená kombinací barev bílé s modrou. Do roku 2000 však kaple bývala bílo-žlutá a podle Jaroslavy Valové, která o kapli pečuje, je v plánu se k této kombinaci v brzké době zase vrátit (Valová, 2015). Moravský malíř, kreslíř a grafik Joža Uprka se narodil 26. října 1861 v Kněždubu na Hodonínsku. Po tom, co namaloval Křížovou cestu pro Věrovany, zhotovil mnoho neméně významných obrazů. Mezi nejznámější patří „Jízda králů“ (1896) a „Pouť u svatého Antonínka“ (1894) – obraz, za který v roce 1895 získal „druhou zlatou výroční medaili“ od České akademie. Ve své vilce v milované Hroznové Lhotě Joža Uprka také zemřel (Musilová, 2011). Stalo se tak po zhoršení jeho zdravotního stavu 12. ledna 1940 (Joža Uprka, 2013). Je považován za nejslavnějšího malíře jihu Moravy (Joža Uprka – barvy a písně, 1996 – 2015). Podle historika Voždy Uprka strávil od dvou do pěti měsíců také malováním ve Věrovanech. Na Moravu se malíř vrátil a do Věrovan odešel po neúspěchu v Praze, kdy se mu na výstavě v Rudolfinu nepodařilo prodat žádný obraz. Jeho pobyt v této obci zmiňuje Uprkův přítel Otakar Bystřina6 ve svých dílech. Od roku 1888 tvořil malíř obrazy pro sousední Citov a Brodek u Přerova, a to především na objednávku portréty místních lidí. Mezi lidmi se rychle rozšířila chvála tohoto malíře, začal působit také na Prostějovsku a jako 27 letý dostal zakázku na malbu Křížové cesty pro Věrovany (Vožda, 1997).

6

Vlastním jménem Ferdinand Dostál, spisovatel povídek z Hané narozen roku 1861 ve Věrovanech (Ferdinand Dostál, 2009).

22

Není zcela jasné, kdo byl donátorem Uprkovy Křížové cesty. Vožda uvádí jako jednu z možných Veroniku Čapkovou z Věrovan, ale také jejího syna Josefa Čapku. Podle všeho pronajímali dům (dnes č. p. 213), kde nechali Uprku bydlet i tvořit. Byli to pravděpodobně také oni, kdo určil námět maleb. Pro Jožu to znamenalo rozsáhlé studium již zpracovaných křížových cest, shánění předloh. On sám údajně nechtěl tvořit příliš originální díla, neboť nedostal zaplaceno mnoho, ale současně nechtěl vytvořit něco obyčejného. Malování křížové cesty Uprku prý netěšilo, téma mu nebylo blízké. Pomáhal mu proto jeho přítel akademický malíř Jan Hudeček a další přátelé je chodili během tvorby souboru čtrnácti obrazů navštěvovat. Po domalování všech obrazů je Josef Čapka převzal, zaplatil a daroval do obecní kaple. Oslava na dokončení díla proběhla 5. listopadu 1888 (Vožda, 1997). Dnes při vstupu do kaple návštěvník spatří čtrnáct výjevů Uprkovy Křížové cesty, které jsou ovšem již pouze kopiemi původních obrazů. Kopie byly zhotoveny oxeroxováním originálů na papír. Vytvoření kopií uchránilo obrazy před odcizením, když se podle Valové asi v roce 1996 do kaple vloupali zloději (Valová, 2015). Po pravé straně se nacházejí zastavení I-VI, přičemž zastavení I je zavěšeno vpravo u oltáře a zastavení VI u vchodu. Další dva obrazy jsou umístěné po levé straně za vstupujícím návštěvníkem, vedle dveří. Linie obrazů pak pokračuje zastaveními IX XIV na stěně po levé ruce, zastavení XIV se nachází opět u oltáře, naproti zastavení I. Obrazy jsou rámované. Na horní straně každého z dřevěných rámů se nachází křížek a pod ním na malé samostatné dřevěné destičce římská číslice označující zastavení. Rámy jsou hnědé, částečně zlacené. Křížek i číslo jsou zlacené rovněž. Rámy mírně tlumí ostrý kontrast mezi bílou zdí a obrazy laděnými do tmavě modré, fialové a červené barvy.

23

K 880. výročí založení obce Věrovany uspořádala obec 25. června 2011 výstavu originálů obrazů Křížové cesty Jožy Uprky. Výstava se konala ve hřbitovní kapli sv. Františka Xaverského, na místě trvale vystavených kopií. Jedná se o nerámovaná díla namalovaná olejovými barvami na plátnech o rozměrech 59 x 41 cm. Mezi občany se proslýchá, že výstava byla uspořádána na důkaz toho, že obec stále originály vlastní. Místo jejich uložení je totiž utajeno. Jak z některých reakcí na výstavu vyplynulo, mnoho místních obyvatel bohužel neví, nebo si neuvědomuje, jak důležitou osobností Joža Uprka byl.

2.5 MLÝN Vodní mlýn ve Věrovanech (obr. 5) se svou bohatou historií i současnou výrobou řadí mezi nejvýznamnější objekty svého okolí. Leží na rameni řeky Moravy, asi 15 km jižně od Olomouce.7 Toto rameno se od Moravy odděluje v obci Bolelouc a dál je známo jako Mlýnský náhon. Jak uvádí Vožda, nejstarší známá zmínka o věrovanském mlýně pochází pravděpodobně již z 19. listopadu 1359, kdy podle dochované listiny moravský markrabě Jan dává Ctiborovi I. z Tovačova „mlýn u vsi Věrovan“. V dalších letech (1365 a 1368) části mlýna prodává Budislav z Rakodav. Je tedy zřejmé, že mezi majiteli mlýna se střídali páni z Věrovan i sousedního Tovačova. V listině z roku 1503, kdy Johanka z Krajku prodává zámek Tovačov a přilehlé panství Vilémovi z Pernštejna, se jedná také o „ves Věrovany s mlýnem“ a „ves Rakodavy s mlýnem“. Dále je zde zmiňován i „mlýn Nenakunský“.8 Podle těchto zdrojů byly tedy mlýny v obci Věrovany tři (Vožda, 2000b). Mlýn v Nenakonicích nedaleko zchátralého

7 8

Měřeno na www.google.cz/maps. Mlýn Nenakunský = mlýn v Nenakonicích.

24

zámečku stojí dodnes. Patří rodině Pazderově, která ho nechala přestavět na rodinný dům. Kde však stál třetí mlýn ve vsi, není známo. Předpokládá se, že dnes fungující mlýn ve Věrovanech je v těchto zmínkách „mlýnem věrovanským“ a chybí nám tak jakékoliv informace o mlýnu v Rakodavech. Neustálé proměny obce však zapříčinily, že hranice jednotlivých částí obce se měnily a posunovaly, a tak by neměla být vylučována ani možnost, že dnešní věrovanský mlýn býval dříve tím rakodavským (stojí totiž těsně u dnešních hranic území Rakodavy a Věrovany). Dokonce i plán z roku 1739, kde je poprvé přesně vyznačena poloha mlýna ve Věrovanech, dokládá, že mlýn byl součástí Rakodav (Vožda, 2000b). To ale nemuselo platit v době kolem roku 1500. Řeka v obci poskytuje mnoho vhodných míst pro provoz mlýna, třetí mlýn však nemusel být poháněný vodou. Prokázání polohy třetího mlýna by jistě pomohlo určit, jak byl dnešní mlýn ve Věrovanech nazýván v historii a k jakému území tedy patřil. Přestože okolo počátků mlýna ve Věrovanech je mnoho otázek, Vožda shrnuje, že mlýn měl velmi dobrou pověst a prosperoval, protože i v dobách sucha měl dostatek vody pro provoz. Období po roce 1848 však vývoj mlýna ve Věrovanech narušilo (Vožda, 2000b). Vožda zmiňuje, že jakmile se začala dovážet mouka z Uher, mlýn ve Věrovanech se stával nevyužitým a chátral. V roce 1893 byl mlýn z důvodu exekuce vydražen, koupit ho musela Občanská záložna v Dubu nad Moravou. Zlom nastal na počátku 20. století, kdy vznikaly v okolí Věrovan první elektrárny (v Tovačově v roce 1906, v Kojetíně v letech 1907-1908). Věrovanští se rozhodli starý mlýn využít ke stejnému účelu (obr. 6). Poté, co firma „Rolnický mlýn a elektrárna, nákupní družstvo s ručením omezeným ve Věrovanech“ odkoupila mlýn od Občanské záložny v Dubu nad Moravou, začala rekonstrukce. Vožda uvádí, že šlo o jednu z největších

25

elektráren na střední Moravě (Vožda, 2000a). Novotný píše, že byla věrovanská elektrárna největší v kraji (Novotný). Už během prvního roku provozu, podle Obrtela, odebíralo z věrovanského mlýna elektřinu devět obcí, do roku 1925 zásoboval 37 obcí a jeho působnost se tak rozšířila do dalších tří okresů (kromě okresu olomouckého také do prostějovského, přerovského a kojetínského). V nich využívaly věrovanskou elektřinu dva cukrovary, čtyři nádraží, čtyři družstevní mlékárny, dva mlýny, sladovna, pila, kamenolom a mlátící družstva (Obrtel, 1928). Současně s úspěšnou elektrárnou, jak uvádí Vožda, se dařilo postupně opravovat zanedbaný mlýn a obnovovat a zvyšovat jeho produkci (Vožda, 2006a). Vožda dále popisuje, že dne 29. prosince 19259 okolo jedné hodiny ranní mlýn do základů vyhořel. Ani přivolaným hasičským sborům se nepodařilo oheň dostat pod kontrolu. Kromě budov shořelo více než deset vagonů obilí, mouky a krmiva. Naštěstí se požár nerozšířil i na druhý břeh řeky, kde stála elektrárna. Jeho příčina není známá (Vožda, 2006a). Necelý rok po požáru byl mlýn vybudován znovu – téměř do podoby, jakou známe dnes. Stavbu, která si podle Obrtela vyžádala 2 500 000 Kč, provedla firma Konečný a Nedělník z Prostějova, strojově ji pak vybavila firma Breitfeld, Daněk Blansko. Příčinou toho, že v roce 1928 byla zrušena elektrárna, byla výstavba nové velké elektrárny v Přerově (Obrtel, 1928). Jak navazuje Vožda, po zavedení provozu pekárny a laboratoře (1935), která byla nezbytná pro produkci patentované pekařské mouky a zkvalitňování výrobků, se v červnu roku 1936 začalo uvažovat o vybudování moderního sila, tvořícího dnes dominantu obce. Jako jeho projektant byl schválen Ing. Theimer z Brna. Přesto, že šlo

9

Novotný chybně uvádí datum 25. prosince 1925 (Novotný).

26

o německou firmu, byla upřednostněna před nabídkou firmy Říha z Prahy, a to díky typu větracího systému, na jehož stavbu měla Theimerova firma jako jediná v ČSR licenci. Silo s uskladňovací kapacitou 150 vagonů (1 200 tun) obilí bylo postaveno na místě bývalé elektrárny. Žádost o schválení stavby a provozu sila byla Rolnickými mlýny ve Věrovanech zaslána na Okresní soud v Přerově 1. března 1938 (Vožda, 2006b). Ve Věrovanech vznikla stavba dodnes často používaná jako místní orientační bod. Její konstrukce je převážně železobetonová, místy bylo použito zdivo cihlové. Podle Brachtla pohyb obilí uvnitř zajišťují dvě zdviže a šnekový transportér, který obilí přemisťuje do jednotlivých uskladňovacích komor. Odtud je pak rourou viditelnou zvenčí vedeno do hlavní budovy, kde probíhá další zpracování (Brachtl, 2015). Vožda zmiňuje, že během roku 1956 došlo k rozsáhlé rekonstrukci objektu a zavedly se nové technologické postupy pro zpracování obilí (od této doby se ve mlýně zpracovává pouze obilí pšeničné). Mlýn dosáhl nejvyšší možné kapacity zpracování na stávajících strojích (12 vagonů = 1 200q za 24 hodin).10 Rok 1961 je pro mlýn významný tím, že dostává titul „Provozovna vzorné jakosti“ a tento titul si následující roky udržuje. Opět tak potvrzuje svoji pozici na špičce mezi mlýny v našem kraji, kde setrvává až do devadesátých let a zaměstnává celou řadu místních obyvatel (Vožda, 2000b). Jak Jiří Kolář, bývalý vedoucí mlýnských dílen, uvedl, v roce 1992 mlýn koupili tři spolumajitelé. O dva roky později se majitelem stal jeden z nich – firma Schlimbach s.r.o., za jejíhož působení provoz postupně upadal. Povodeň charakteru „stoleté vody“ v roce 1997 a špatný projekt při privatizaci zapříčinily, že v následujících několika letech byl mlýn zcela mimo provoz (Kolář, 2015).

10

V roce 1908 bylo možné zpracovat „pouze“ 30q za 24 hodin (Vožda, 2000b).

27

Od roku 2000 dodnes komplex vlastní společnost Malitas s.r.o., která ho opět zprovoznila. Roku 2004 byla v areálu přestavbou vybudovaná také výrobna krátkých těstovin, kde se zpracovává polohrubá mouka vyráběná v tomto mlýně. Podle Josefa Brachtla, zaměstnance společnosti Malitas s.r.o., je těstárna vybavená technologií z Itálie, která je kromě konečného ručního plnění sáčků a balení plně automatizovaná. Výrobky se vyvážejí do nákupních středisek po celé Moravě, ale i do Prahy, což dokazuje obrovský význam mlýna (Brachtl, 2015). Dosud poslední rekonstrukcí mlýn prošel v roce 2009, kdy byly jeho hlavní budovy natřeny oranžovožlutými barvami. Jak popsal Brachtl, byla při rekonstrukci spolufinancované fondem Evropské unie - Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova - též zvýšena kapacita mlýna, která je dnes 150 tun za 24 hodin. Denně se tedy 150 tun obilí přiveze, zpracuje i odveze (Brachtl, 2015). Stroje pracují nepřetržitě pět dní v týdnu. Nejmodernější stroje svého druhu, instalované před šesti lety, nahrazují dávné mlecí kameny a jsou podle Brachtla těmi nejlepšími, které se v současné době na trhu vyskytují. Naopak historickou chloubou celého

mlýna

jsou

původní

dřevěné

zásobníky

z roku

1936,

probíhající

při severovýchodní zdi budovy přes všechna poschodí. Kvůli nebezpečí odlupování třísek se však dnes už nemohou používat a zřejmě, jak Brachtl sdělil, budou v brzké době také odstraněny (Brachtl, 2015). Areál mlýna se dodnes od jeho výstavby roku 1926 po ničivém požáru a vybudování sila (1938) příliš nezměnil. Silo stojí u jedné z hlavních silnic v obci. Vedle velké budovy, kde probíhá hlavní část zpracování obilí, se pak nachází vjezd na dvůr mlýna. Z tohoto prostoru můžeme vstupovat do jednotlivých budov komplexu, které celý dvůr obklopují a tvoří tak uzavřený prostor půdorysu ve tvaru písmene U.

28

V blízkém okolí mlýna se nacházejí ještě dvě budovy, které dříve k mlýnu patřily, dnes jsou soukromých majitelů.

2.6 PAMÁTKY MENŠÍHO REGIONÁLNÍHO VÝZNAMU 2.6.1 Zámek V severní části obce, v místní části Nenakonice, se 120 metrů východně od silnice do Dubu nad Moravou11 nachází starý zámek (obr. 7). Přestože dnes již vypadá poměrně zanedbaně, stále patří mezi historicky významné památky regionu. Tento barokní zámeček z první třetiny 18. století nechal postavit olomoucký probošt František Ferdinand Oedt (Samek, 1994). Jak dále píše Samek, zámek měl plnit funkci letního sídla proboštů olomoucké kapituly. Původně se jednalo o jednopatrovou budovu s jedním křídlem a věží uprostřed. Součástí východního průčelí bylo podloubí. V roce 1740 proběhla velká přestavba. Na místě původní věže byla zbudována vstupní hala. Nová věž byla vztyčena u schodiště do poschodí, avšak ani tu dnes již nespatříme. Zámek byl během přestavby dále rozšířen o boční křídla a tato nová dispozice byla na čtvrté straně uzavřena zdí. Další významné architektonické úpravy proběhly po roce 1817, kdy byla postavena brána a upraven arkýř. V roce 1866 postihl zámek požár, po kterém bylo sídlo opraveno jen zčásti (Samek, 1994). Burian uvádí, že v září roku 1836 byl zcela náhodně na zámecké zahradě nalezen poklad - 40 dukátů a 65 mincí, které nebyly určeny (Burian, 1970). Zámek i se zahradou patří v současné době soukromému majiteli, který při koupi areálu od Obce Věrovany přislíbil jeho revitalizaci. Mezi dosavadní největší opravy patří odstranění hroutící se věže a restaurování vjezdové brány. Jelikož zámek ani okolní areál nejsou zpřístupněny veřejnosti, zájemce dnes může pouze přes plot 11

Měřeno na www.google.cz/maps.

29

zhlédnout západní stranu jednoduché jednopatrové budovy. Omítka je z velké části opadaná a zámek disponuje jen jedním, a to severním křídlem. Návštěvník si může zblízka prohlédnout opravenou vjezdovou bránu. Ta však svou architekturou odkazuje na historii zámku jen minimálně. Na východ od ní přiléhá k zámecké zahradě další chátrající budova, která patrně k zámku taktéž patřila. Její historie a účel nejsou blíže popsány.

2.6.2 Stodoly V mnoha českých vesnicích může pozorovatel spatřit různá historická venkovská stavení. Kromě samotných obývaných domů jsou to například stodoly a kolny, nacházející se i ve Věrovanech, vzácně pak špýchárky a mačkárny. Mnohá z těchto stavení byla v uplynulých dekádách opravována a přestavována. Některá dnes již neplní původní funkci, jiná jsou naopak v moderní podobě k podobným účelům stále stavěna (zastřešení vozu, uložení nářadí). Samostatným významným fenoménem je pak v českém prostředí chalupářství, kdy majitelé udržují usedlost po svých předcích většinou za účelem rekreace. Další využívají hospodářská stavení pro chov dobytka a navracejí se tak alespoň částečně k tradičnímu způsobu života. Se stodolami a kolnami se ještě dnes ve vesnicích či okrajových částech měst můžeme setkat poměrně často. Sloužily k různým hospodářským účelům podle potřeby. Nejčastěji to však bylo uschování nářadí, vozů, případně přechodně i sklizně či dřeva. Jejich podoba se liší - jsou většinou čtvercového nebo mírně obdélníkového půdorysu, dřevěné, kamenné, pozdější i z cihel (Stodoly, 2010). Takové stodoly jsou i v obci Věrovany. V místní části Nenakonice majitel hospodářského stavení Jiří Indrák nechal toto stavení zrekonstruovat. Obytnou část přestavěl na nový rodinný dům, stodolu však zachoval. Dva opravené štíty stavení 30

nechal navíc vyzdobit nástěnnými malbami s hospodářskou tematikou (obr. 8). Na severovýchodním štítu stodoly se nachází malba o velikosti 2,5 x 3,5 m z roku 2009. Hanácky oděný muž na ní s pomocí koní oře půdu – proto se mezi obyvateli rychle zažil název malby Oráč. Štít jiné budovy směřující na sever nese o dva roky mladší malbu Sedláci velkou 3,5 x 2,6 m. Jak její spontánně vzniklý název napovídá, zobrazuje muže a ženu v hanáckých krojích kráčející s nástroji na ramenou po polní cestě. Kolem nich se rozléhá úrodná krajina s obilím, otýpkami slámy a božími muky. Celé stavení i jeho okolí tak připomíná život našich nedávných předků.

2.6.3 Hasičská zbrojnice Při východním okraji Nenakonic se nachází hasičská zbrojnice (obr. 9). Pozorovateli této ne příliš velké budovy již při zběžném pohledu neuniknou významné architektonické prvky, které stavbu činí jedinečnou. Neméně důležité než samotná architektura zbrojnice je však i to, co tato stavba symbolizuje, co ukrývá uvnitř a co už po několik generací pro obyvatele obce znamená. Požárnická i další hasičská činnost zde má silnou tradici. Tato nenápadná přízemní stavba tvoří zázemí Sboru dobrovolných hasičů Nenakonice. Ten byl, jak uvádí Konečný, založený 28. 9. 1929, přestože první zmínky o hasičství v tenkrát samostatné obci Nenakonice jsou datovány již ze 17. století. Zbrojnice byla postavena v roce 1930 za svépomoci prvních členů sboru a občanů Nenakonic (Konečný). Přestože zbrojnice bývá pravidelně opravována a renovována, její významné architektonické prvky již několik generací hasičů zachovává. Jedná se především o ostění oken, dveří a vrat, které je tvořeno původními vystouplými pálenými cihlami. Dalšími cihlovými prvky jsou svislé i vodorovné pásy, které částečně kopírují vnitřní 31

členění budovy, plní však zejména dekorativní funkci. V průčelí jsou takové svislé pásy celkem tři – na jeho okrajích a uprostřed – a prostupují zde velmi nízkým štítem budovy až nad střechu. Cihly kontrastují se světlou béžovou omítkou a doplňují hnědý nápis „hasičský sbor“, který z plochy vystupujícími kapitálkami nad hnědými vraty naznačuje účel stavby. Vedle budovy se tyčí vysoký stožár upravený pro sušení hasičských hadic. Uvnitř budovy pak jsou výstroj, nářadí a stroje, kterými hasiči pomáhají profesionálním hasičům při hašení požárů, ale i během povodní a dalších záležitostí vyžadujících pomoc hasičů. Kromě toho členové sboru – muži, ženy i děti – trénují na soutěže různých typů a pořádají kulturní akce pro další občany. Hasičská zbrojnice – a to nejen ta v Nenakonicích – tedy nemusí být zajímavou jen pro svou historii a vnější podobu. Může na ni být nahlíženo jako na symbol bezpečí, pomoci pro lidi v nouzi a – díky přijímání dětských členů do hasičského sboru – i výchovy mládeže. Symbol lidské činnosti, která má své vlastní bohaté dějiny, silně podpořené umělecky i historicky hodnotnými stejnokroji a stroji. S ohledem na toto může být hasičství chápáno jako důležitá součást nehmotného kulturního dědictví, které je přenášeno z generace na generaci.

32

2.6.4 Kaple sv. Jana Nepomuckého a kaple sv. Anny V Nenakonicích a Rakodavech na návsích se nacházejí malé kaple. I když dnes bývají často opomíjeny, v kulturním dědictví obce spočívají na předních místech a řadí se mezi jedinečné památky regionu. Kaple na vesnicích obecně mívaly především v minulosti pro obyvatele vesnice velký význam. Bývaly místem, kde se lidé scházeli u různých příležitostí. Často takovou událost oznamovaly zvony a obyvatele svolávaly především ke mším nebo do roboty. Oznamovaly čas modliteb či požár (Vožda, 1993). Kaple se zvonem – zvonice – byly stavěny uprostřed návsí, zřejmě aby se zvonění rozléhalo ke všem stejně a lidé nemuseli chvátat na druhý konec vesnice. Stejně tomu jistě bylo i v Nenakonicích a Rakodavech, přestože o kaplích v těchto částech obce není známo příliš faktů. Obě kaple jsou architektonicky téměř shodné. Vchod se nachází ve spodní části hranolové věže pod římsou. Kaple disponují jednoduchým obdélníkovým půdorysem (asi 2,5 x 5,5 m), který je proti vchodu zakončen apsidou. Dovnitř je možné nahlédnout malými okny. Kaple v Nenakonicích (obr. 10) je zasvěcena Janu Nepomuckému. Prameny neuvádí, kdy byla postavena, ale stalo se tak pravděpodobně v roce 1734, jelikož toto datování se nachází na věži nad vchodem do kaple. Jak uvádí Vožda, rok 1734 nalezneme i na plášti zvonu, zatímco na jeho srdci je letopočet 1820. Zvonice je zakreslena na katastrální mapě obce z roku 1833 (Vožda, 1993). Vchod do kaple je orientován na západ, apsida s obrazem svatého Jana Nepomuckého na východ. Kaplička nebyla postavena zcela uprostřed nenakonické návsi. Od středu je výrazně posunuta hned ve dvou směrech, a to na sever a západ. Vožda toto vysvětluje dřívější přítomností návesního rybníčku (Vožda, 1993).

33

Na stejném místě jako v případě kaple sv. Jana Nepomuckého nese letopočet i rakodavská kaple sv. Anny (obr. 11). Tentokrát je to rok 1884. Vožda však uvádí, že zvonice v Rakodavech pravděpodobně vznikla již v roce 1849 (Vožda, 1993). Zda se jednalo například o dřevěnou kapličku, není známo. Vchod do té nynější se nachází na severu, apsida s obrazem sv. Anny směřuje netradičně k jihu. Přestože obě kaple již pro obyvatele obce neznamenají tolik, co dříve, stále jsou udržované. Jejich využívání se bohužel omezilo především na zvonění, které oznamuje smutnou událost – zesnutí občana.

2.6.5 Sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Iva Při hlavní silnici z Tovačova do Dubu nad Moravou západně od Nenakonic stojí dvě nenápadné statue spadající do katastru obce Věrovany – socha sv. Jana Nepomuckého a sv. Iva. Přestože se jedná o dvě samostatné sochy, bývají vzhledem k jejich účelu, uměleckému zpracování a historii posuzovány jako jedna památka. Podle Samka byly sochy vyhotoveny z maletínského pískovce v první polovině 18. století (nejspíše kolem roku 1730) na objednávku Františka Ferdinanda Oedta, jehož znak můžeme dnes vidět na podstavcích obou soch. Přestože autor ani jedné ze soch není znám, odborníci usuzují, že jsou sochy autorsky shodné (Samek, 1994). Vožda uvádí, že sochy měly oslavovat životní úspěch jejich donátora a současně rozšířit areál poutního místa v Dubu nad Moravou. Zdůrazňuje, že „obě postavy jsou komponovány jako dvojice ve vzájemném postavení – čelem k sobě” (Vožda, 1998a, s. 2). Blíže k obci, na východ od silnice, stojí socha sv. Iva (obr. 12). Vožda sděluje, že se pravděpodobně jedná o sv. Iva z Bretaně, znalce církevního i světského práva a neúplatného soudce. V mírně pozvednuté levé ruce můžeme cítit útěchu, kterou

34

u tohoto soudce hledali zejména chudí a práv neznalí. Postava je doplněna baretem a knihou v pravém podpaží (Vožda, 1998a). Na protější straně silnice se tyčí socha kněze a mučedníka sv. Jana Nepomuckého (obr. 13). Vožda pozitivně hodnotí její zpracování: „Není to přeexponovaná póza, jako ji známe z Karlova mostu v Praze…či z mnoha jiných…vesnických provedení“ (Vožda, 1998a, s. 3). Pravou rukou postava drží kvadrátek,12 prsty levé ruky se jemně dotýkají hrudi. Vožda se domnívá, že mezi levou ruku a levé rameno byl původně umístěn krucifix (atribut Jana Nepomuckého). Dále zmiňuje, že u nohou světce byl putti,13 který držel knihu (Vožda, 1998a). Plastika dnes postrádá i další významný nepomucenský atribut - kovovou svatozář s pěti hvězdami. Na podstavcích obou soch se nachází biskupská čepice – mitra či infule – s berlou a pod nimi erb, který, jak již bylo zmíněno, Vožda určil jako erb Františka Ferdinanda Oedeta. Zobrazuje dvouocasého lva a symbolizuje tak sílu a odvahu, současně však i krutost. F. F. Oedt ale podle Voždy nikdy biskupem nebyl. Byly mu pouze svěřeny některé pravomoci a s nimi i insignie – infule s berlou (Vožda, 1998b). I proto je velmi pravděpodobné, že důvod pro zhotovení soch se neváže jen k rozšíření poutního místa, ale také k zaznamenání významné pozice Oedta a jeho rodu. Ač jsou obě sochy bravurně umělecky zpracované a jistě velmi hodnotné, setkáváme

se

s nimi

v propagačních

materiálech

obce

(brožury,

kalendáře

s fotografiemi) na rozdíl od jiných věrovanských památek jen zřídka. Právě tomu by mohlo být přisuzováno, že povědomost o sochách sv. Iva a sv. Jana Nepomuckého je mezi občany poměrně nízká.

12 13

Kněžský biret, pokrývka hlavy (Kvadrátek, 2005 – 2015). Drobná nahá dětská dekorativní postava – andílek (Putti, 2005 – 2015).

35

3

ZPŮSOBY

ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ

KULTURNÍHO

DĚDICTVÍ Zpřístupňování kulturního dědictví široké veřejnosti je prováděno mnoha cestami. Některé z nich mají kořeny v daleké historii, jiné se začaly uplatňovat poměrně nedávno. Ať už jde o představení kulturního dědictví tradiční cestou nebo způsobem využívajícím nejmodernější technologie, cíl je vždy obdobný – seznámit zájemce přitažlivou formou s hmotnými i nehmotnými kulturními či přírodními památkami.

3.1 Muzea jako tradiční zprostředkovatelé kulturního dědictví Mezi hlavní zprostředkovatele kulturního dědictví patří tradičně galerie a muzea. Sám fenomén muzealizace se vyvíjel již od dob starých Řeků a první příbuzné formy dnešního muzea ještě dlouho nesloužily ke zpřístupňování kulturního dědictví široké veřejnosti, jako je tomu dnes (Šobáňová, 2012). V mnoha dnešních muzeích a galeriích však může návštěvník zhlédnout stálé i dočasné expozice, stejně jako navštívit komentované prohlídky, edukační programy, tematické besedy, workshopy a další akce. V rámci široké škály doprovodných programů a akcí, které dnes již velké množství muzeí standardně nabízí, probíhá nejen představování samotných uměleckých děl, ale i seznámení se s okolnostmi jejich vzniku, autory, použitými technikami a podobně. To vše souvisí s kulturním dědictvím, ať už hmotným či nehmotným, které je návštěvníkům muzeí a galerií zpřístupňováno. Přestože jsou muzea chápána spíše jako tradiční zprostředkovatelé kulturního dědictví, využívají ke svému působení stále častěji a ve větší míře i nové technologie a formy. Vzhledem k přehlednějšímu členění tohoto textu byla tématu využití moderních technologií věnována pozdější kapitola (3.4 Využití nových technologií

36

pro zpřístupňování kulturního dědictví), ve které se k muzeím v souvislosti s novými technologiemi ještě vrátíme.

3.2 Další subjekty zprostředkující kulturní dědictví Zpřístupňování kulturního dědictví se však nevěnují jen muzea a galerie, ale i další subjekty. Jmenujme zejména obce a spolky, které zájemcům o načerpání nových vědomostí a zážitků nabízejí nejrůznější aktivity. Kvalitních poznatků z oblasti kulturního dědictví může zájemce nabýt například prohlídkou města či regionu s dobrým průvodcem – a to třeba i knižním nebo ve formě informačního letáku s mapkou. Mnoho obcí a sdružení rozšiřuje mezi místní občany i návštěvníky propagační materiály, které zviditelňují zajímavosti obce či regionu – knihy, pohlednice, turistické průvodce, kalendáře (například město Olomouc, mikroregion Království). Obce a spolky zřizují také venkovní naučné stezky či areály, které přímo v dané oblasti seznamují návštěvníka s tamními kulturními a přírodními památkami, ale i konkrétními významnými osobnostmi a historickými událostmi. Příkladem mohou být Semanínské stezky (Semaním u České Třebové), vlastivědná naučná stezka „Předmostím až do pravěku“ (Předmostí u Přerova), nebo areál Solvayovych lomů u Berouna doplněný o volně přístupnou venkovní expozici hornin a těžebních strojů. Mnoho obcí spravuje a návštěvníkům zpřístupňuje hrady a zámky. Ty zájemcům nabízejí zhlédnutí exteriérů a interiérů, případně také krátkodobých expozic. Prostory však často bývají využívány i během dalších akcí odlišných od tradičních prohlídek (například noční prohlídky na zámku Tovačov, Putování Adventem na zámku Plumlov). Takové doprovodné akce mohou přispět k vyšší návštěvnosti zámku a současně ke zpřístupňování kulturního dědictví, nejen hmotného, širší veřejnosti.

37

3.3 Další formy zpřístupňování kulturního dědictví Zajímavým regionálním projektem, který zpřístupňuje veřejnosti kulturní dědictví, je olomoucká Ololoď fungující od května 2015 (obr. 14). Jedná se o poznávací plavbu historickou Olomoucí po řece Moravě. Tu doplňuje poutavý výklad o historii Olomouce, architektuře a památkách, které mohou cestující vidět z paluby lodě. Pro mladší účastníky je možné připravit program se sbíráním indicií během plavby, které je dovedou k pokladu. Organizátor plaveb Šimon Pelikán uvádí, že vedle oživení řeky Moravy je cílem tohoto projektu propojení Moravy s historií Olomouce (Pelikán, 2015). Podobných nabídek mohou zájemci využít i jinde (např. Baťův kanál, Vltava). Oblíbené jsou i okružní jízdy autobusy. V Praze, Římě, Paříži, New Yorku a dalších metropolích poskytují různé společnosti tzv. „Hop-On, Hop-Off“ projížďky městem s audio výkladem. Klientům jsou zapůjčena sluchátka, díky kterým může být zvukový doprovod k prohlídkové trase poskytován najednou ve více než dvaceti světových jazycích a uspokojit tak v jednom čase turisty více národností (Come experience Prague differently with us!, 2012). Podobné služby v Praze a jinde nabízejí různé agentury, například cestovní agentura Martin Tour Prague, která uskutečňuje plavby a exkurze s cizojazyčným výkladem také v dalších českých městech: v Kutné Hoře, Českém Krumlově, Karlových Varech, Terezíně (Martin Tour Prague LTD, 1996 – 2014). Nejen instituce a podnikaví soukromníci, ale i jednotliví občané se mohou významně podílet na uchovávání kulturního dědictví a jeho zpřístupňování dalším generacím. Právě místní obyvatelé totiž mají nejblíže k regionálním tradicím, nářečí, zvykům a slavnostem, které je možné jako nehmatatelné památky nejen uchovávat, ale i představovat návštěvníkům z jiných krajů. Mezi nejvýznamnější „památky“ tohoto 38

typu u nás patří například Jízda králů – lidová slavnost ze Slovácka, sokolnictví – lov s pomocí dravých ptáků nebo verbuňk – mužský slovácký tanec (UNESCO památky nehmotné). Neméně významné jsou však i masopustní průvody, kácení máje, velikonoční pomlázka, pečení mazanců či malování kraslic. Všechny tyto projevy lidové kultury je možné chápat jako součást kulturního dědictví. Jeho zpřístupnění našim potomkům a dalším divákům z velké části zajišťuje, možná i nevědomě, mnoho jednotlivců provozujících tyto činnosti.

3.4 Využití nových technologií pro zpřístupňování kulturního dědictví Do oblasti zpřístupňování kulturního dědictví pronikají různé možnosti využití nových technologií. Použití mobilního telefonu návštěvníka, internet nebo instalace interaktivních exponátů – toho dnes již běžně instituce a organizace využívají ke vzbuzení většího zájmu návštěvníka a snad i zpříjemnění procesu poznávání. V Praze a středních Čechách byly například vytvořeny „naučné stezky pro chytré mobily“ (Naučné stezky pro chytré mobily v Praze a středních Čechách). Na těchto stezkách turista nenalezne klasickou informační tabuli, ale pouze kartičku s QR kódem14 a beetagem,15 za jejichž pomoci dokáže telefon s vhodnou aplikací a připojením k internetu zobrazit webovou stránku s příslušnými informacemi k zastávce. V absenci fyzických tabulí mohou být spatřovány výhody i nevýhody. V tomto případě je zřejmou nevýhodou závislost na „chytrém mobilním telefonu“

14

Zkratka QR znamená „quick response”, tedy „rychlá reakce”. QR kód je čtvercový obrazec skládající se z kombinace malých černých a bílých čtverečků. S jeho pomocí je možné zakódovat více dat, než klasickým EAN čárovým kódem a stává se nečitelným až při poškození jeho velké části (What is a QR Code?). 15 BeeTagg („bee” = „včela”) je zatím méně rozšířený než QR kód. Funguje velmi podobně. Jeho název je odvozen od vzhledu – skládá se z černých a bílých šestiúhelníků, a tak připomíná včelí plástve (What is BeeTagg?, 2005 - 2016).

39

a na připojení k internetu. Podobné služby a formy vzdělávání i zábavy (například také audio průvodci historickým centrem Prahy) nabízí řada měst a institucí českých i zahraničních. Samostatnou pozornost v problematice zprostředkování kulturního dědictví si zaslouží návštěvníky velmi oblíbená science centra. To jsou instituce plně orientované na návštěvníka, kde jednou z priorit během procesu vzdělávání je interaktivita. Je kladen důraz na to, aby poznávání nového bylo zábavou – a to nejen pro děti, ale i dospělé. Pomocí interaktivních exponátů se návštěvník stává součástí experimentů, při kterých poznává přírodní jevy, své vlastní tělo, fyzikální a chemické zákonitosti a další. Vedle těchto experimentů se však i tady člověk setkává s kulturním dědictvím, které je mu přiblíženo jeho vlastní aktivitou – ať už jde o sestavení reliéfní skládačky znázorňující horu Říp či vyfotografování se v armádní uniformě s Marií Terezií, jako je tomu v olomoucké Pevnosti poznání. Přesto, že první taková instituce byla zřízena v San Franciscu již roku 1969 (History, 2016), u nás science centra otevírají své dveře návštěvníkům až v posledních letech: například Techmania Science Center v Plzni – zrod projektu v roce 2005 (O Techmanii); iQLANIA Science Center Liberec – 2014, od roku 2004 zde podobnou činnost prováděl iQpark – první science centrum v České republice (Liberecký iQPARK – ráj vědy a zábavy aneb Byli jsme první!); Pevnost poznání v Olomouci – 2015 (Věda a poznání hrou. Na výjimečném místě). S rozšiřujícími se možnostmi reprodukce a digitalizace začaly zejména na počátku 21. století vznikat na internetu nejrůznější sbírky a databáze uměleckých děl, které jsou tak přístupné divákům i z pohodlí jejich domova nebo mohou sloužit spolu s učebnicemi a knihami jako vizuální pomůcka při školní výuce. Mimo světové databáze a projekty (např. Europeana, World Digital Library) mohou být zmíněny i české (Manuscriptorium, Kramerius). Art Project od společnosti Google zpřístupňuje

40

zájemcům virtuální prohlídkou interiéry více než 50 budov – mezi nimi i Bílého domu, paláce ve Versailles, Australské národní galerie či Musea Kampa (Art Project, 2016). Nejsou to jen světové či národní projekty, které zpřístupňují díla a architekturu zájemcům na internetu. Velká řada muzeí samotných, a to i pouze regionálního významu, nabízí na svých webových stránkách ukázku vystavovaných exponátů (např. Regionální muzeum Mělník), ale i virtuální prohlídky celých prostor (např. Národní muzeum Praha). Zájemci se tak naskytuje možnost zhlédnout poměrně jednoduše rozmanité prvky kulturního dědictví umístěných v různých institucích po republice i celém světě. Některá světová muzea a galerie zpřístupňují pomocí webových stránek aplikace a soubory, které si návštěvník může stáhnout do svého přístroje (např. mobilního telefonu, tabletu, MP3 přehrávače) a zpříjemnit si jimi návštěvu instituce. Například Národní galerie v Londýně volně poskytuje audio výklady k exponátům ve formátu MP3 (včetně doslovného přepisu) tříděných do tematických okruhů. Národní muzeum v Praze zase poskytuje aplikaci s fotografiemi exponátů a krátkými popisky včetně čtečky zmiňovaných QR kódů pro snazší orientaci v expozici. V roce 2010 začala společnost SenionLab vyvíjet navigační systém IPS – Indoor Positioning System (What is Indoor Positioning Systems?, 2015). Na rozdíl od běžně využívaného systému Global Positioning System (GPS) dokáže IPS navigovat uživatele pomocí wi-fi nebo bluetooth uvnitř budov. IPS nachází své využití především v rozlehlých budovách, jako jsou letiště nebo nákupní centra. Pro jejich plnou funkčnost je však nutné získat mapové podklady budov, kterými zatím nebývají standardní navigace vybaveny. Nicméně ve Spojených státech amerických se již podařilo zmapovat některá letiště a obchodní domy, v Japonsku i několik muzeí a galerií, jak informuje deník Mobil.iDNES.cz (Přichází „vylepšovák“ GPS. Takzvané IPS usnadní

41

orientaci v budovách, 2012). Je tedy možné, že v blízké době se stane samozřejmostí, že si návštěvníci při vstupu do muzea vyberou pomocí aplikace ve svém mobilním telefonu exponát, který chtějí zhlédnout, a přístroj je k němu navede. K digitálním průvodcům po památkách může být dále řazena platforma Nigh.io digitálního studia Sinfin, jejímž záměrem je zvýšit turistickou atraktivitu regionu, obce, muzea či galerie. Mobilní telefon návštěvníka přijímá signál z malých vysílačů – iBeaconů – rozmístěných v prostoru (třeba na zdech objektu). Jejich pomocí může být zjištěna poloha mobilního přístroje s přesností 3-50 metrů. Návštěvník pak dostane informaci k lokalitě, kde se nachází. Pomocí aplikace může na daném místě provádět i drobné transakce, například zaplatit parkování nebo koupit vstupenku do expozice (Mobilní aplikace napojené na prostor chytrého města nebo budovy pomocí iBeacon vysílačů). Ať už jsou veřejnosti zprostředkovány informace o soše, architektonickém celku nebo zvyku, může to probíhat mnoha způsoby. Autorka této práce se pokusí ke zpřístupnění kulturního dědictví obce využít satelitního navigačního systému a vytvořit tak interaktivního průvodce po regionu s úkoly, který bude reagovat nejen na polohu návštěvníka, ale s okamžitou zpětnou vazbou i na jeho odpovědi k jednotlivým zastavením. Na rozdíl od vybraných a výše popsaných způsobů zpřístupňování kulturního dědictví bude průvodce po Věrovanech přímo vyžadovat návštěvníkovu aktivitu prostřednictvím plnění úkolů s okamžitou kontrolou správnosti. Tato metoda by měla vést k aktivizaci návštěvníka obce a současně k silnějšímu prožitku a lepšímu zapamatování vybraných informací. Navíc bude průvodce funkční s minimální náročností na technickou vybavenost návštěvníka (není nutné mobilní připojení

42

k internetu ani mapový podklad). Další výhodou je vytvoření průvodce bez zásahu do památek a jejich okolí (bez umístění jakýchkoliv vysílačů, tabulí či kódů).

43

4 NAVIGAČNÍ SYSTÉMY A GPS 4.1 DRUHY NAVIGAČNÍCH SYSTÉMŮ K určování polohy na Zemi se využívá globální družicový navigační systém (Global Navigation Satellite System – GNSS). Pod tento systém spadá několik dalších polohovacích systémů, které fungují prakticky na stejném principu. Je mezi nimi například ruský systém GLONASS, jehož využívání se snaží ruská vláda prosadit aspoň na ruském území, nebo v posledních letech často diskutovaný evropský projekt GNSS Galileo, který by měl být podle současných plánů plně zprovozněn roku 2018 (Galileo – Evropský globální navigační družicový systém, 2015). V českém prostředí se běžně využívá polohovací systém GPS (Global Positioning System) blíže popsaný v následujících podkapitolách.

4.2 NAVIGAČNÍ SYSTÉM GPS Systém GPS provozuje Ministerstvo obrany Spojených států amerických. Přestože byl původně vyvinut pouze pro vojenské potřeby, rozhodl americký prezident Reagan v roce 1983 o jeho zpřístupnění civilistům (Svatoňová, 2014). K tomuto rozhodnutí ho vedla tragická událost, kdy americké civilní letadlo nešťastnou náhodou vlétlo do vzdušného prostoru Sovětského svazu a bylo sestřeleno. Použití GPS může podobným událostem zabránit. Připomeňme, že americká armáda může systém zcela vypnout nebo změnit přesnost dat (Svatoňová, 2014). K přesnosti dat se vyjadřuje i Howell. Připomíná, že civilním uživatelům všude na světě jsou dnes již poskytována téměř stejně přesná data, jako využívá americká armáda, což až do roku 2000 neplatilo. Do počátku 21. století byl záměrně přenášen k uživatelům více nepřesný signál, aby ho nebylo možné zneužít např. při plánování teroristických útoků apod. (Howell, 2013). 44

4.2.1 Určování polohy pomocí GPS Aby bylo možné určit polohu objektu, je třeba opatřit jej zařízením, které je schopné přijímat signál vysílaný z družic. Základní princip fungování GPS podrobně popisuje Svatoňová. Zjednodušeně určování polohy probíhá následovně. Signál z družice v sobě nese informaci o poloze družice a čase odvysílání signálu. Zařízení, které signál přijme (např. náš přístroj na Zemi), pak počítá rozdíl mezi časem, kdy byl signál odvysílán, a časem, kdy byl přijat. Tento signál zařízení nepřijímá pouze od jedné družice, ale hned od několika. Přijímač na základě jednotlivých výpočtů určí vzdálenosti od těchto družic.16 Ze zjištěných hodnot, které přijímač zkompletuje dohromady, pak určí svoji polohu. Aby toho mohl dosáhnout, musí signál přijímat alespoň ze tří družic.17 Základních družic GPS se na oběžné dráze Země pohybuje 24 a současně je možné přijímat signál maximálně z dvanácti – zbylých dvanáct se pohybuje pod horizontem (Svatoňová, 2014). Známá pozice daného objektu se potom definuje pomocí tří na sebe kolmých os. Jejich společný průsečík leží ve středu Země. Z os se pak odečítá zeměpisná šířka, zeměpisná délka a nadmořská výška „bodu“, ve kterém se objekt nachází. V praxi (např. v automobilových navigacích) se běžně užívá definování polohy pouze zeměpisnou šířkou a délkou, jelikož se předpokládá lokace předmětu nebo místa na zemském povrchu. Většině uživatelů tak stačí zadat právě tyto dva údaje, aby je jejich přístroj navigoval například do zvoleného města nebo konkrétní ulice.

16

K výpočtu přijímač využije rychlost světla (ve vakuu je to 299 792 458 m/s), protože právě touto rychlostí se signál pohybuje (Čábelka, 2008). 17 Určování pozice je možné si představit jako protínání kružnic, kdy jednotlivé body kružnice mají stejnou vzdálenost od dané družice (ta je středem kružnice). Přijímač se potom pravděpodobně nachází tam, kde se (alespoň tři) kružnice protnou (Svatoňová, 2014).

45

4.2.2 Ovlivnění přesnosti měření Do procesu určování polohy pomocí GPS mohou zasáhnout různé faktory a ovlivnit tak přesnost výsledku. Mezi nejzásadnější patří počet viditelných družic. S vyšším počtem se přesnost výpočtu zvyšuje (Space Segment, 2015). Viditelnost družic a tedy i přesnost určení polohy se naopak snižuje například ve vyšší zástavbě či v hustém lese. Nemožné je touto metodou určovat polohu v podzemí, v jeskyních, tunelech atd. Čábelka pak vysvětluje vliv atmosféry. Jak již bylo zmíněno, k výpočtu se používá rychlost světla. Ta se ale mění v závislosti na změně prostředí, kterým světlo, resp. signál z družice prochází. Signál mezi družicí a přijímačem neprochází zcela přímočaře, ale vlivem atmosféry se různě ohýbá. Dochází k tzv. ionosferické a troposferické refrakci, které mohou měření ovlivnit chybou i v řádech desítek metrů. Jejich působení na signál se proto řeší různými modely pro výpočet (Čábelka, 2008). Tyto modely pak pro poučenější čtenáře objasňuje na příkladech Švábenský (Švábenský, 1995). Důležitá je také synchronizace hodin. Svatoňová uvádí, že hodiny celého systému jsou řídícími stanicemi synchronizovány s přesností na nanosekundy. V družicích se nacházejí atomové hodiny, které velice přesně měří čas na základě kmitočtu atomů. V přijímačích jsou pak podstatně levnější hodiny, které je nutné synchronizovat s hodinami družic (Svatoňová, 2014).

46

5 VYUŽITÍ NAVIGAČNÍCH SYSTÉMŮ Satelitní navigační systémy, v našem prostředí především GPS, usnadňují práci lidem v různých oblastech jejich činnosti. Nejznáměji v automobilové dopravě, ale i při dalších aktivitách, např. v zemědělství, vzdělávání, chemickém či biologickém odvětví nebo při zábavě. K jejich širokému využití přispívá třeba i to, že data je možné přenášet do počítače a dále zpracovávat, archivovat. Některé možnosti využití jsou dále popsány podrobněji.

5.1 VYUŽITÍ SATELITNÍCH NAVIGAČNÍCH SYSTÉMŮ V DOPRAVĚ Dnes jsou navigační systémy nedílnou součástí komerční i soukromé dopravy. „Džípíesky“ jsou běžně používané při navigování osobních automobilů na určité místo – za příbuznými či k moři. Tyto systémy však využívají i záchranářské složky pro navigování hasičského či policejního vozidla, ambulance nebo helikoptéry. Uplatní se i v kamionové, lodní, letecké nebo autobusové dopravě. Také mnozí cyklisté, aby se dopravili za určeným cílem, spoléhají na GPS. Zvlášť v automobilové dopravě zmíníme ještě nový typ řízení vozidla. Vedle manuálních navigací, kdy pouze zvolíme cílové místo a navigace nám většinou na pozadí mapy ukazuje, kudy jet, existuje tzv. asistované řízení. Toto je možné si představit jako moderní navigaci zabudovanou v nových vozech, která nejenže ukazuje řidiči směr, ale dokáže vozidlo přizpůsobit terénu, který je před ním. Pokud tedy navigace vyhodnotí, že se automobil blíží k zatáčce, stoupání nebo naopak klesání, vozidlo zpomalí, přeřadí na nižší nebo vyšší rychlostní stupeň apod. Navigační systém tak ukazuje další úroveň svého využití – nejenže je vozidlo nasměrováno na zvolené místo, navíc je tam vedeno s ohledem na bezpečnost a spotřebu paliva. 47

5.2 VYUŽITÍ SATELITNÍCH NAVIGAČNÍCH SYSTÉMŮ V ZEMĚDĚLSTVÍ Velký význam GPS byl vyzdvihnut v roce 2009 na konferenci v Praze v oblasti zemědělství. Tato konference se týkala zejména GPS autopilotů v zemědělství. V úvodní kapitole sborníku ke konferenci Jirka vysvětluje tři současně využívané možnosti řízení zemědělských strojů s pomocí GPS. První nazývá manuální navigací, která se běžně využívá i v dopravě, jak již bylo popsáno. Asistované řízení umožňuje navíc pomocí malého krokového elektromotorku, který je buď přenosný, nebo integrovaný ve sloupku volantu, jednoduché udržení stroje v požadované dráze. Za „nejvyšší možnost využití GPS navádění“ považuje Jirka autopiloty, díky nimž je mj. možné ovládat například i tažený stroj, na který je umístěn druhý autopilot s anténou, což je velmi výhodné například na svazích (Jirka, 2009). Vzhledem k téměř dokonalé přesnosti navádění strojů poskytuje využití navigačních systémů v zemědělství nesmírné možnosti. Jirka na příkladu demonstruje opakovatelnost: pokud si v srpnu zaznamenáme mapu setí řepky, můžeme tuto mapu využít na jaře pro hnojení nebo postřiky – stroj se bude pokaždé pohybovat ve stejných kolejových řádcích (Jirka, 2009). Chamen zase poukazuje na nežádoucí jev, kterým je zhutnění půdy. To bývá způsobeno jejími mnohonásobnými přejezdy. Ty mají negativní dopad na funkce půdy, příjem živin apod. Díky efektivnímu řízení je možné pohyb strojů přesně korigovat a vyvarovat se tak nahodilým přejezdům zeminy a nerovnoměrnostem v jejích vlastnostech (Chamen, 2009).

48

5.3 VYUŽITÍ SATELITNÍCH NAVIGAČNÍCH SYSTÉMŮ VE VZDĚLÁVÁNÍ Několik dalších autorů se pokusilo využít GPS navigaci při práci se žáky ve školách a vytvořené materiály pro výukové účely uveřejnilo v publikaci Využití navigačních systémů ve školních environmentálních projektech. Čtenáři zde naleznou i mezipředmětové vztahy, návaznosti na rámcový vzdělávací program, vymezení cílové skupiny, časovou náročnost a metodické listy. Vytvořený materiál současně nemusí sloužit jen ke vzdělávacím účelům na půdě školy, ale rovněž ukazuje, že navigační systémy se mohou využít v různých odvětvích lidské činnosti. Hana Svobodová zde například popisuje, jak mohou žáci v hodinách zeměpisu pomocí GPS měřit v terénu vzdálenost, nadmořskou výšku nebo dokonce plochu pozemku, určovat zeměpisnou délku a šířku, porovnávat souřadnice s klasickou mapou nebo se seznámit s elektronickým kompasem. Dále mohou pracovat se zjištěnými údaji v počítačové učebně a naučit se tak data i zpracovávat (Svobodová, 2014). GPS se však dá využít i v jiných (školních) oborech. Ruda žákům biologie předkládá úkoly k mapování jehličnatých stromů. Představuje aplikaci GPS také při inventarizaci organismů, vymezování areálu výskytu určených druhů nebo „sledování pohybu organismů ve vztahu na podmínky životního prostředí“ (Ruda, 2014). Podle Pluckové je možno využít GPS i v chemii, a to v souvislosti se zjišťováním vlastností půdy či vody v dané lokalitě (Plucková, 2014) a Jindřiška Svobodová se zabývá navigačními systémy z pohledu fyzika – geometrickým principem pro výpočet polohy pomocí kružnic, určením průměrné rychlosti pohybu či přesností atomových hodin v družicích (Svobodová, 2014). Mrázková upozorňuje na nový trend zvaný GPS drawing nebo GPS graffiti (Mrázková, 2014). Jedná se o aktivitu, kdy uživatel pomocí nahrávání trasy přes GPS 49

vytváří na pozadí mapy linie, většinou předem velmi dobře promyšlené. Při zhlédnutí celkového grafického záznamu trasy na mapě, kdy linie znázorňující pohyb přístroje probíhá například mezi budovami, ohýbá se kolem jezera nebo kopíruje zajímavý půdorys budovy, pak uživatel vidí, zda se mu podařilo „nakreslit“ svou chůzí požadovaný obrazec. Tato činnost by se při vhodném přizpůsobení mohla objevit v hodinách výtvarné výchovy. Obsahovala by například kresbu návrhu obrazce, jeho zjednodušení, přizpůsobení linií danému terénu (či volbu vhodného terénu), následné „přenesení“ kresby pomocí kroků do terénu a na závěr porovnání návrhu s realizací. Hojgr zase v jiné publikaci představuje možnost využití GPS při tzv. GPS Taggingu nebo Geo Taggingu. Uživatel digitálního fotoaparátu může pomocí souřadnic lokalizovat místo, ze kterého fotografii pořídil. Ty jsou pak přidány do popisné části fotografie (tzv. EXIF – Exchangeable Image File Format). Informaci je možné k fotografii přidat při pořízení nebo dodatečně, kdy je spojen čas pořízení obrázku s prošlou trasou podle GPS (Hojgr, 2007). Ve školním prostředí by mohla být tato aktivita zařazena do vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie, neboť jsou rozvíjeny elementární dovednosti v práci s obrázkem (přenesení obrázku z fotoaparátu do počítače, zobrazení popisu fotografie).

5.4 VYUŽITÍ SATELITNÍCH NAVIGAČNÍCH SYSTÉMŮ PRO HRU A AKTIVNÍ TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU Mimo všechny tyto obory je pochopitelně možné navigační systémy zahrnout i do volného času a zábavního průmyslu, jak je již patrné z některých zmíněných využití (turistika, cyklistika, GPS drawing aj.). Americká společnost Groundspeak, založená v květnu roku 2000, poskytuje zázemí pro několik her s GPS, mezi nimi jsou

50

například velice oblíbený geocaching nebo neméně zajímavé waymarking a wherigo (Groundspeak, 2015).

5.4.1 Geocaching Geocaching je hra, při které hráči pomocí GPS hledají „poklady“ ukryté po celém světě. Na oficiálních stránkách geocaching.com si hráči vyberou „poklad“ (tzv. kešku, z anglického cache - schránka), který se pokusí najít. Kešky je možné zvolit podle lokace, uveřejněné zajímavosti, obtížnosti nálezu, přístupu k pokladu, nezbytným pomůckám pro nalezení (např. svítilna, lano, potápěčská výstroj) a dalších atributů (vhodná pro děti, nevhodná pro osoby na vozíku, nalezitelná v zimě, vyžadovaná spolupráce aj.). Díky těmto vlastnostem si může každý hráč vybrat hledání „pokladu“ podle svých možností a zájmu. Vedle těchto informací jsou hráči prozrazeny GPS souřadnice, někdy v zašifrované podobě, kde má s hledáním začít. Často souřadnice směřují přímo k „pokladu“, jindy je třeba splnit několik úkolů a sbírat indicie pro dosazení do finálních souřadnic nebo rozšifrovat zprávu. Poklad, v podobě krabičky s bločkem pro zapsání data nálezu a přezdívky hráče a s několika věcmi na výměnu (symbolickými odměnami), se může ukrývat téměř kdekoliv – pod pařezem v Českém ráji, za okapem Kostela sv. Cyrila a Metoděje nebo na geografickém jižním pólu – záleží na fantazii hráčů, kteří kromě hledání také sami poklady schovávají. Podstatou geocachingu je zakládat keše na místech, která jsou něčím zajímavá a poučit tak hráče zábavnou formou o lokalitách, které se nacházejí v jejich okolí i v jiných koutech světa.

51

5.4.2 Waymarking Dalším projektem společnosti Groundspeak je waymarking, vycházející z geocachingu. Podobně jako v případě předchozí hry zjistí zájemce na stránkách waymarking.com souřadnice významného nebo užitečného místa, které může navštívit. To potom pomocí navigačního systému GPS hledá. Po nalezení hráč toto místo podle požadovaných podmínek vyfotografuje a přidá záznam mezi své nálezy a do příslušné kategorie (např. budovy, kultura, památníky, technologie). Tak se pomocí waymarkingu vytváří internetová databáze míst obsahující především geografické souřadnice a většinou i fotografie. Ve výjimečných případech stačí k získání bodu za nalezení místa popsat zážitek z jeho návštěvy. Hráči potom v databázi hledají další cíle svých cest nebo zajímavé lokality, které navštívili, představují ostatním hráčům přidáním waymarku do katalogu.

5.4.3 Wherigo Tento projekt by mohl být přirovnán k počítačové hře v reálném světě. Postavou, která se na hrací ploše v počítači pohybuje, se stává samotný hráč wherigo a hrací plochu nahrazuje jeho skutečné okolí. Na konci hry obvykle bývá hráči sdělena poloha umístění reálného pokladu a tzv. odemykací kód, kterým hráč nález schránky potvrdí na wherigo.com.18 Data pro takovou hru, která se vyskytují v podobě cartridge, si zájemce stáhne na wherigo.com do přístroje, který tento typ her podporuje (nejčastěji Garmin nebo

18

Wherigo bývá navázané na geocaching.com. To znamená, že pokladu se říká keška a je zobrazován mezi ostatními keškami na geocaching.com. Hráči geocachingu se nález pokladu (po dokončení konkrétní hry stáhnuté na wherigo.com) započítává bodem do statistik na geocaching.com. Tedy: přestože wherigo je samostatný projekt fungující nezávisle na geocachingu (hráč wherigo nemusí mít aktivní účet na geocaching.com), hráčům geocachingu se naopak automaticky zobrazují i kešky typu wherigo.

52

tzv. chytrý telefon s operačním systémem Android). Hráče pak po spuštění hry „sleduje“ GPS a podle jeho aktuální polohy jsou hráči zobrazovány úkoly ke splnění (např. „Došel jsi na místo, kde se narodil významný český skladatel. Na pamětní desce zjisti, kdo to byl!“). Cartridge umožňuje několik různých typů úkolů. Mimo odpovídání na klasické otázky s uzavřenými i otevřenými odpověďmi může být hráč vyzván ke splnění úkolu v časovém limitu (cartridge je pomocí GPS schopna změřit či odpočítat čas). Měření času může být navíc provázané s pohybem hráče, který GPS „zkontroluje“ (např. „Máš dvě minuty na to, abys našel čaroděje na přilehlém náměstí, než se stane neviditelným!“). Hráč může získávat virtuální předměty do inventáře (zlaťáky, lektvary), které později využije ke splnění úkolu. Úkoly se mohou zobrazovat nečekaně. Celý koncept hry, související příběh či jednotlivé úkoly závisí na fantazii jejího tvůrce. Stejně je tomu i v případě sankcí za nesplněné úkoly a špatné odpovědi. Velkou výhodou této hry je, že cartidge je schopna (dle naprogramování tvůrcem) reagovat současně na aktuální polohu hráče i na jeho odpovědi. Cartridge tak může hráči dávat okamžitou zpětnou vazbu, případně hru měnit podle míry splnění úkolu. Někdy je nutné začít hru znovu, jindy stačí vrátit se na předchozí místo, čímž hráč dostane další šanci, nebo mu cartridge správnou odpověď prozradí. Některý hráč tak dohraje hru velice snadno a rychle, jiný se ve stejné hře kvůli chybným odpovědím dostane například k „náhradním úkolům“ nebo „delší trase“, kde může své chyby napravit, aby také mohl hru úspěšně dokončit. Sankce by měly sledovat účel a zamýšlenou obtížnost konkrétní hry a zohledňovat cílovou skupinu. Projekt wherigo byl využit i v praktické části této diplomové práce - tedy k tvorbě interaktivního průvodce po obci Věrovany a jejím okolí. Jelikož spektrum využití cartridge je tak široké, že je nelze celé popsat, jsou konkrétnější možnosti jejího

53

využití diskutovány při aplikaci na jednotlivé úkoly v rámci kapitoly 8.2.2 Jednotlivé úkoly.

54

PRAKTICKÁ ČÁST

55

6 CÍLE PRŮVODCE A STRATEGIE V úvodu praktické části diplomové práce se zaměříme na cíle vytvářeného interaktivního průvodce obcí Věrovany a jejím okolím a také se budeme věnovat strategiím, jak těchto cílů bude dosaženo. S ohledem na tyto cíle a strategie budou v následujících kapitolách blíže popsány cílová skupina a tvorba průvodce. Obecným cílem průvodce, resp. hry je provést zájemce obcí Věrovany a probudit v nich zájem o poznání místních kulturních zajímavostí. K tomuto cíli přispívají další dílčí cíle. Všechna zastavení byla do průvodce zařazena s cíli, jejichž dosažení rozvíjí hráčovy znalosti a dovednosti a jsou popsány u jednotlivých úkolů v kapitole 8.2.2 Jednotlivé úkoly. Současně je souhrnným záměrem všech úkolů aktivizovat návštěvníka různými způsoby. K tomu bylo využito úloh na odlišných úrovních myšlenkových schopností Bloomovy taxonomie – např. zapamatování, porozumění textu, aplikování nabytých vědomostí. Zároveň je kladen důraz na přítomnou aktivitu hráče, tedy na jeho prožitek, který má posílit zapamatování informací i osvojení dovedností (hráč počítá, přepisuje, obchází památku, porovnává). Dalším dílčím cílem je přimět návštěvníky k pohybu v terénu a k poznání památek z autopsie. K tomu přispívá fakt, že hráč se musí se svým navigačním přístrojem ocitnout na požadovaném místě. Teprve po ověření GPS souřadnic jeho polohy (a tedy předpokladu, že se hráč nachází v blízkosti dané památky) mu je sdělen úkol související s touto památkou. Aby bylo dosaženo lepší přístupnosti textů nejen nejmladším hráčům, byly vybrány základní informace a formulovány jednoduše. Přitažlivost průvodce je podpořena fotografiemi, kterými byly obohaceny texty. Dále návštěvníky celou trasou

56

provází postavička Skřítka Věrovánka (více v kapitole 9 Digitalizace úkolů a testování průvodce). Využití GPS a informační technologie posiluje edukační potenciál průvodce (okamžitá zpětná vazba, rozvoj počítačové gramotnosti). Přispívá však i k vytvoření jeho zábavného charakteru a interaktivity (nečekané zobrazení úkolu, „načasované“ nápovědy, obrázky doplňující text). Průvodce tedy není jen naučným, ale rovněž zábavným prostředkem k zpřístupnění vybraných zajímavostí.

57

7 CÍLOVÁ SKUPINA A PŘEDCHOZÍ ZKUŠENOSTI HRÁČŮ Tato kapitola se bude věnovat charakteristice cílové skupiny interaktivního průvodce. Především se zaměříme na vhodný věk aktivních hráčů a na očekávané vstupní zkušenosti a znalosti. Zamýšlenou cílovou skupinou průvodce jsou především rodiny s dětmi přibližně ve věku od 8 let a dále široká veřejnost. Dítě staršího školního věku by pak mělo být schopno plnit úkoly samostatně, s minimální pomocí nebo nápovědou. Informace, úkoly a nápovědy jsou formulovány jednoduše a s ohledem na obecné znalosti a dovednosti dětí v tomto věku. Absolvování trasy je však vhodné i pro dospělé, kteří se chtějí poučit o místních památkách. Při tvorbě průvodce byli dále zohledněni cyklisté, kteří mohou celou trasu absolvovat na jízdních kolech, a to z velké části po značené cyklostezce. K obsluhování průvodce postačí minimální počítačová gramotnost pro práci na tzv. „chytrých“ mobilních telefonech či tabletech nebo navigačních přístrojích (např. Garmin). Není nutná předchozí zkušenost s tímto typem cartridge, ale návštěvník by měl ovládat základní principy práce s GPS signálem a GPS přístrojem, který ho bude trasou provázet. Všechny úkoly je možné splnit bez předchozích znalostí navštěvovaných míst. K některým úkolům byla vložena (a po testech prohloubena) nápověda, kterou mohou využít i dospělí hráči (převod římských číslic na arabské či návod, jak najít správné místo pro splnění úkolu u mlýna). Nápovědy mají napomoci tomu, aby úkoly mohly být splněny téměř kýmkoliv – bez ohledu na předchozí znalosti a zkušenosti.

58

8 TRASA PRŮVODCE, ÚKOLY A SANKCE Pro účely průvodce bylo nutné navrhnout vhodnou trasu a s ohledem na cílovou skupinu vytvořit odpovídající úkoly. Aby byli zájemci „donuceni“ se během procházky něco o navštívených místech naučit, byly k úkolům přiřazeny tzv. sankce za jejich nesplnění, resp. za špatné odpovědi.

8.1 TRASA Trasa (obr. 15) byla sestavena jako jednosměrná, a to z toho důvodu, že z velké části kopíruje Moravskou cyklostezku č. 47 (Hanušovice v Jeseníkách – Lednickovaltický areál), která tudy prochází a je vhodná rovněž pro pěší. Dále částečně kopíruje značenou turistickou stezku Klubu českých turistů a na konci se trasa průvodce napojuje na cyklostezku č. 5042 (Prostějov – Přerov). Cyklisté i pěší turisté mohou celou trasu absolvovat najednou a nemusejí se vracet k výchozímu bodu, pokud chtějí pokračovat dále na Tovačov, Kroměříž či Přerov. Velký počet cyklistů, kteří stezku využívají, byl zohledněn i při volbě místa ukrytí pokladu, ke kterému trasa směřuje. Poklad se nachází v blízkosti posledního úkolu a je možné se k němu dostat s kolem, což platí také o všech zastaveních a splnění všech úkolů. Cyklostezky souběžné se silnicí III. třídy bylo využito v sestavování trasy i k bezpečnému přesunu pěších zejména v úseku z obce Dub nad Moravou (úkol č. 1) do Nenakonic (úkol č. 3). Počet zastavení a úkolů byl odvozen od významných míst nacházejících se na trase a od její délky. Ta byla zvolena tak, aby ji i s mladšími dětmi bylo možné absolvovat během jedné odpolední procházky a zároveň aby ji zdatní cyklisté neměli projetou až příliš rychle. Trasa od výchozího bodu k pokladu měří 4,1 km. Podle

59

testujících je možné celou základní trasu při plnění úkolů projít za 1,5 - 2 hodiny v závislosti na rychlosti chůze a řešení úkolů. Přestože má cartridge seznámit hráče především s kulturním dědictvím obce Věrovany, byl začátek trasy záměrně umístěn do vedlejší obce Dub nad Moravou k baroknímu kostelu Očišťování Panny Marie. Jedním z důvodů je, že právě sem jezdí mnoho turistů, kteří tak mohou s trasovým průvodcem pohodlně pokračovat do méně známých Věrovan a objevit jejich památky. Hlavním a pro hru důležitějším důvodem je ale to, že tento velkolepý kostel byl vybudován zřejmě právě díky zázraku, který se stal v nedalekých Nenakonicích. Aby si tedy návštěvník mohl plně uvědomit historický význam Nenakonic pro celý region, je mu nejdříve představen tento monumentální kostel, pověsti o zázračném oltářním obraze a teprve potom je zaveden na nenápadné místo, kde obraz začal projevovat zázračnou moc (dnes připomínané sochou Anděla Strážce v Nenakonicích – úkol č. 3) a kde pobývali olomoučtí páni (zastávka č. 4 – zámek v Nenakonicích). Bylo tedy uváženo, že charakter průvodce si vyžaduje umístění počátku trasy k vedlejší obci.

8.2 ÚKOLY A INTERAKTIVITA PRŮVODCE Úkoly a otázky byly vytvořeny se snahou o velkou pestrost činností vyžadovaných po hráčích. V plném znění včetně průvodního slova k trase a alternativ pro nesplnění úkolů se nacházejí v příloze (Příloha II. – Plné znění úkolů).

8.2.1 Obecný charakter úkolů v průvodci Protože jedním z cílů bylo aktivizovat hráče různými způsoby, bylo zhodnoceno jako nedostačující, aby hráč vždy pouze došel na určené místo, kde mu bude předložen text o památce, ve kterém se skrývá správná odpověď na následující otázku. Podobně 60

byly vyhodnoceny i úkoly typu „spočítej okna na průčelí kostela“ či „urči barvu omítky kaple“. Záměrem průvodce je přimět hráče ke komplexnějšímu uvažování na vyšší úrovni a aktivitě vyžadující více myšlenkových operací, což přispěje k intenzívnějšímu zážitku a pravděpodobně lepšímu zapamatování informací. Zamýšlené úkoly však musely být přizpůsobeny možnostem cartridge. Ta jako nejméně složitou nabízí tvorbu otázek s uzavřenými odpověďmi, kdy hráč pouze zvolí jednu z nabízených možností (obr. 16). Trasa však nezahrnuje jen dichotomické otázky (ano/ne) a otázky s nabídkou odpovědí (a/b/c), ale i otázky s odpovědí otevřenou. V případě otevřených otázek musel být při tvorbě klíče brán zřetel na to, aby byly odpovědi jednoznačně zkontrolovatelné a dobře vyhodnocené jako správné nebo chybné. Otázka s klasickou otevřenou odpovědí se mezi úkoly nachází pouze dvakrát (úkol č. 3 a 8). Hráči mají v obou případech zadat letopočet arabskými číslicemi, který vyluštěním zjistí v terénu (obr. 17). Při zadávání odpovědi tedy nenastane problém s diakritikou, velkými písmeny apod. Formulace obou otázek byly testovacími skupinami vyhodnoceny jako „jasné, pochopitelné“, nalezení letopočtů proběhlo bez problémů, letopočty byly zadány ve všech případech správně. V případě jednoho z úkolů (č. 9) hráč nezadává odpověď vůbec, ale úkol se automaticky splní, jakmile se hráč (resp. jeho přijímač signálu) vyskytne na požadovaném místě. O jednotlivých úkolech a odpovědích je detailněji pohovořeno v následující podkapitole.

8.2.2 Jednotlivé úkoly 1) Během plnění prvního úkolu se návštěvníci seznámí s architekturou poutního barokního kostela Očišťování Panny Marie v Dubě nad Moravou a s pověstí o jeho vybudování. Cílem úlohy je, aby si návštěvníci architekturu prohlédli, proto hledají 61

vysoký reliéf zasazený do zdi kostela (obr. 18). Poté mají určit, zda je zde vyobrazena žena či muž. Tento úkol byl zvolen vzhledem k tomu, že se patrně jedná o náhrobní kámen z bývalého kostela, který sem byl přenesen a je tedy významnou součástí stavby. Zároveň nelze přečíst nápisy na náhrobním kameni, tudíž není známo, o čí náhrobek se jedná, ale podle vyobrazených vousů je po prozkoumání možné určit postavu muže. Záměrně byl na začátek průvodce zařazen jednoduchý, „zahřívací“ úkol. 2) Poté jsou hráči navigováni na sochu Anděla Strážce v Nenakonicích. Cestou k ní se jim ale nečekaně zobrazí další úkol. Po splnění úkolu budou hráči schopni charakterizovat část nehmotného kulturního dědictví obce Věrovany – konkrétně hodové slavnosti. Jelikož se zastavení týká dvou soch, které hráči vidí pouze v dálce a za špatné viditelnosti je není možné vidět téměř vůbec, byl zvolen takový úkol, aby jej bylo možné splnit i bez důkladnějšího prohlédnutí soch. Vedení trasy do blízkosti soch není možné z důvodu nebezpečného přístupu po velmi vytížené komunikaci. Úkolem návštěvníků je pozorně si přečíst krátkou informaci o dvou sochách – svatém Janu a svatém Ivovi. Na základě nabytých poznatků o hodových slavnostech a patronovi Věrovan pak hráči určují, kdy má patron Věrovan svátek a kdy tedy probíhají obecní hodové slavnosti. Na závěr si mohou obě sochy prohlédnout na zobrazených fotografiích. 3) Cílem třetího úkolu je vytvořit či prohloubit dovednost převést římské číslice na číslice arabské, a to z autentického historického nápisu. Po přiblížení se k soše Anděla Strážce je nejprve hráčům připomenutý úryvek pověsti o zázračném obrazu, díky němuž byl vybudovaný dnešní dubský kostel. Hráči právě došli na místo, kde mariánský obraz začal projevovat uzdravovací moc. Informace k zastavení připomíná okolnosti vzniku sochy a popisuje její části. Do spodní části skulptury je vytesáno

62

několik nápisů. Jeden z nich ukrývá ve formě římských číslic letopočet, kdy byla socha zhotovena (obr. 19). Úkolem je tento letopočet převést do číslic arabských. K tomuto úkolu je v inventáři hry vložena nápověda – převod jednotlivých číslic a jak s nimi autor sochy Jan Michael Scherhauf pracoval. Nápověda je důležitá jak pro hráče, kteří římské číslice neznají, tak pro znalce. Například kombinace písmen VV znamená 10 (5 + 5), což se obyčejně vyjadřuje římskou číslicí X. Aby se tedy předešlo nedorozuměním, je toto v nápovědě jednoduše vysvětleno a na příkladech předvedeno. Zastávky č. 4 – 7 jsou spíše pouze informativními, bez otázek vyžadujících odpověď, a to i proto, aby trasa nebyla časově příliš náročná. Pouze u zastavení č. 5 mají hráči za úkol zapamatovat si nebo zapsat si letopočet nad vchodem do kaple, který následně budou potřebovat. Není jim ale záměrně sděleno kdy a k čemu, aby bylo posíleno napětí a zvědavost. 4) Zastavení č. 4 bylo zařazeno za účelem pochopení významu Nenakonic, ve kterých bylo zámecké sídlo olomouckých pánů. Jako zajímavost byla dodána informace o nalezeném pokladu na jeho zahradě. Žádné splnění úkolu zde není vyžadováno, jelikož areál zámku patří soukromému majiteli, je zde vstup zakázán a jeho vzhled se v posledních letech značně mění. 5) U kaple sv. Jana Nepomuckého (zastávka č. 5) je třeba splnit jen drobný úkol. Při prohlížení architektury zvenčí si mají hráči zapamatovat letopočet na omítce kaple nad vchodem (obr. 20). K architektonicky podobné stavbě budou zavedeni při úkolu č. 8, kde letopočet využijí pro splnění dalšího úkolu. Úkol na tomto místě tedy přímo navazuje na zastavení č. 8 (kaple sv. Anny). Společně úkoly směřují ke stejnému cíli. Hráč bude po absolvování obou úkolů schopen interpretovat význam letopočtů nad vchody do kaplí a porovnat stáří kaplí. Do kaple je možné nahlédnout dveřmi a okýnky.

63

6) Zastavení č. 6 návštěvníkům zprostředkuje pohled na hasičskou zbrojnici. Tato zastávka byla do průvodce zařazena s cílem přiblížit návštěvníkům obce život na vesnicích a tradici požárního sportu. V krátkém textu se seznámí se Sborem dobrovolných hasičů Nenakonice, jeho vznikem a činností. Informace je doplněna o fotografie požárního sportu v historii a současnosti. 7) Trasa dále pokračuje ke stavení typickému pro dřívější vesnice (zastávka č. 7). I tato zastávka byla vytvořena se záměrem představit hráčům vesnický život – především bydlení a práci na poli. Jedná se o prostorné stodoly, které byly nezbytnou součástí hospodářského stavení. Na stavení se nacházejí dvě nástěnné štítové malby s hanáckou tematikou. 8) Již při přibližování se k zastavení č. 8 se může stavba v dohledu jevit povědomě. Jedná se o kapli sv. Anny, připomínající nedaleko spatřenou kapli sv. Jana Nepomuckého (zastávka č. 5). Společným cílem těchto dvou zastavení je prohloubit porozumění letopočtů nad vchody do kaplí. Jelikož jsou obě stavby velmi podobné, byl zvolen úkol, při kterém se i hráči musí v mysli vrátit k první kapli. Stejně jako nad vchodem do kaple sv. Jana Nepomuckého je i tady, nad vchodem do kaple sv. Anny, napsaný letopočet její výstavby. Úkolem nyní je porovnat oba letopočty a napsat jako odpověď ten, který je nižší a kaple je tedy starší (obr. 21). Mezi tyto úkoly s kaplemi (zastavení č. 5 a 8) byly vloženy pouze dvě zastávky, a to bez úkolů. To může přispět ke snadnějšímu zapamatování prvního letopočtu, pokud si ho hráč nemůže nikam zaznamenat. 9) Zvláštním typem úkolu je úkol č. 9. Po jeho splnění návštěvníci porozumí skutečnosti, že i budovy se v čase mění a přestavují podle jejich aktuální funkce. Hráči mají najít místo, odkud byla pořízena přiložená stará fotografie mlýna, resp. elektrárny

64

(obr. 6). Zde je úkol založen na možnosti tzv. „skryté zóny“, která se hráči zobrazí, až do ní vkročí. Prakticky to tedy znamená, že hráč hledá požadované místo, porovnává fotografii se skutečností, prohlíží detailně stavbu a během toho se pomalu přibližuje k určenému místu, aniž by znal jeho lokaci. Jakmile se přiblíží dostatečně (do okruhu cca 10 m), cartidge nahlásí splnění úkolu. Hráč vstoupil do zóny, tzn. našel požadované místo – místo, odkud byla pořízena stará fotografie (obr. 22). Hráč tedy skutečně žádnou odpověď nezadává, splnění úkolu se projeví jinak – netradičním a zajímavým způsobem. Nevýhodou je, že přístroj nemůže určit, kterým směrem se hráč dívá. Předpokládá se však, že jeho zrak bude neustále upnutý k budově. Rizikem by mohlo být, že hráč do zóny vstoupí, aniž by chtěl, tedy aniž by si byl jistý, že právě odtud byla fotografie pořízena. Aby toto bylo eliminováno, byl počátek úkolu (jeho zadání) umístěn z druhé strany areálu, než se nachází „správná odpověď“ – tedy požadované místo. Z počátečního bodu je navíc možné si areál prohlédnout téměř celý a je tedy vhodné zde pohovořit na úvod o mlýně. Hráč tedy začne hledat na tomto počátečním místě, postupně obejde areál, prohlédne si všechny budovy a až poté se přiblíží k cílové zóně, která nahlásí splnění úkolu. Cílová zóna navíc byla umístěna do bezpečné vzdálenosti od provozu mlýna, na místo, kde mohou hráči v klidu dočíst dodatečné informace o stavbě. To napomohlo i tomu, že do zóny hráč pravděpodobně omylem nevstoupí při pouhém procházení kolem mlýna. Zároveň ji jistě se dvěma nápovědami, které se postupně po pěti a deseti minutách od zadání úkolu zobrazí, najdou i slabší hledači. Testovací skupiny hodnotily úkol jako velmi zajímavý, některé dokonce jako nejlepší z celé trasy. Hledání správného místa pro ně nebylo nejjednodušší, ale nakonec úkol zdárně splnily, většinou s použitím nápovědy.

65

10) Poslední, desátý úkol byl vytvořen se záměrem vytvořit nebo prohloubit u hráčů dovednost určit tvar půdorysu budovy, v tomto případě osmiúhelníkového půdorysu barokní kaple sv. Františka Xaverského na věrovanském hřbitově (obr. 23). Úkol se zobrazí již před vstupem na hřbitov. Hráči jsou zde také vyzváni, aby se na hřbitově chovali tiše a ohleduplně. Již v zadání úkolu je jednoduše vysvětleno, jak hráč půdorys kaple určí – tedy že má spočítat obvodové zdi stavby, které nesou střechu – kopuli. Postup je vysvětlen na příkladech.

8.2.3 Interaktivita průvodce Interaktivita mezi cartridgí a hráčem je zřejmá po celou dobu, od zapnutí průvodce v Dubě nad Moravou u kostela po nalezení místa, kde je ukrytý poklad. Cartridge reaguje na pozici hráče – jakmile se ten ocitne v blízkosti místa zájmu, tedy v požadované zóně, okamžitě hráče upozorní na úkol, který se váže k tomuto místu a je v této oblasti k dispozici. V dané zóně se zároveň do inventáře hráče přidají nápovědy nebo fotografie, jsou-li k danému místu v průvodci nahrané. To zajišťuje, že hráč dostává informace, které potřebuje, ve správný čas. Předběžné zobrazení nápovědy nebo fotografií by mohlo vyzradit pointu souvisejícího úkolu. Vzhledem k tomu, že je nápověda zařazena do inventáře a ne do běžného textu si ji navíc mohou hráči zobrazit, jen pokud chtějí a kdy chtějí. Není jim tedy odebrána možnost vyřešit úkol bez ní, nebo se o to alespoň pokusit. Teprve po splnění úkolu se hráči zobrazí další místo, kde má hráč hledat následující úkol. Průvodce je tedy schopen nejen úkoly a otázky pokládat, ale také je okamžitě vyhodnotit a přizpůsobit trasu, resp. její další průběh, výsledku odpovědi. U zastavení, kde není položena žádná otázka a není třeba splnit žádný úkol, 66

se za splnění požaduje, když hráč vejde do požadované zóny – tedy k dané památce – a přečte si o tomto místě zobrazenou informaci (obr. 24). Hráč po zodpovězení otázky či splnění úkolu dostává okamžitou zpětnou vazbu o své úspěšnosti. Pro případ, že hráč neodpoví správně, bylo třeba vložit ke každému úkolu s otázkou sankci. Ty jsou diskutované v následující podkapitole.

8.3 SANKCE ZA NESPLNĚNÉ ÚKOLY Cartridge umožňuje vytvořit sankce za nesplněné úkoly. I zde záleží na fantazii tvůrce. Sankce se tvoří stejně jako jednotlivé úkoly, prakticky pro ně tedy platí stejné možnosti. Rozdílem je pouze to, že tento „trestný úkol“ se zobrazí jen některým hráčům, tedy těm, kteří nesplnili úkol. Jak již bylo zmíněno v kapitole 6.4.3 věnující se hře wherigo, sankce by měly být vytvořeny v závislosti na konkrétním účelu každé jednotlivé hry. Obtížnější adrenalinovější hry tak můžou vyžadovat, aby hráč absolvoval celou trasu i s úkoly znovu. Další možností například je pozdržení hráče na určitém místě (ve hře může být třeba „vězněn čarodějem“), kdy přístroj pomocí GPS odpočítá zde strávený čas a poté hráči zobrazí následující úkol. Je možné po hráči požadovat, aby hru vypnul, doplnil si své znalosti (v knihovně, na internetu) a zkusil hru později od začátku. Pro potřeby a zvolené cíle průvodce byly možnosti zváženy následovně. Při tematických hrách wherigo je možné položit hráči doplňující úkol či otázku (ať už na místě, kde se právě nachází či na jiném). To by ovšem v našem případě znamenalo, že hráč, který neodpověděl správně, se nyní pomocí trestného úkolu dozví o vybraném místě více, než hráč, který napoprvé úkol splnil. Tato možnost sankce tedy byla vyřazena.

67

Dále je žádoucí, aby průvodce zajistil příjemnou poznávací procházku výše zmíněné cílové skupině – tedy co nejširší veřejnosti. Proto bylo upuštěno od adrenalinových a fyzicky náročných sankcí, byť by malou skupinou hráčů mohly být oceněny. Prodlužování trasy jakýmikoliv způsoby tedy bylo shledáno nevyhovujícím. Důležitým obecným cílem je, aby se pomocí úkolů hráči zorientovali v základních informacích k vybraným místům. Z tohoto důvodu byla vyřazena možnost, že by hráči úkol nemuseli splnit a byla jim pouze sdělena správná odpověď. Toto by mohlo vést k tomu, že někteří hráči hru pouze „proklikají“, a to třeba i bez čtení zadání úkolů. Po konzultacích s didaktiky i hráči wherigo tedy bylo rozhodnuto, že sankce bude mít podobu doplňujícího textu. Text by neměl být zdlouhavý, avšak měl by obsahovat výstižné vysvětlení, jak splnění úkolu dosáhnout, jakou cestou přijít na správnou odpověď. Ve výjimečném případě bude správná odpověď přímo součástí vysvětlení. Poté bude hráči umožněno svou odpověď opravit. Počet oprav nebude limitován. Vzhledem k tomu, že většina úkolů obsahuje otázky s uzavřenými odpověďmi (výběr ze tří možností), předpokládá se, že po přečtení objasňujícího textu bude hráč nejhůře na třetí pokus úspěšný. Tímto nebude neúspěšný hráč fyzicky zatěžován více než hráč úspěšný. Zároveň mu bude napovězeno správné řešení, aby k němu v závěru mohl dospět sám. Úspěšný hráč nebude ochuzen o informace, které by neúspěšný hráč získal na „trestné trase“. Bude naplněn cíl, že i neúspěšný hráč se dozví správnou informaci, případně se naučí úkol vyřešit. Nevýhodou je již zmiňované pouhé „proklikání“ textů, kterému v tomto případě nebude zamezeno. U uzavřených odpovědí tedy stále zůstává možnost, že hráč „odklikne“ doplňující vysvětlující text, aniž by ho četl, a jednoduše vyzkouší jinou

68

z nabízených odpovědí. I z tohoto důvodu by měl být text krátký, aby svým rozsahem neodpuzoval od přečtení. Je ponecháno plně na hráčích, jestli projeví zájem o to, něco se naučit a mít radost ze schopnosti sám sebe opravit či nikoliv. Konečně – souřadnice pokladu a odemykací kód je možné získat několika způsoby – „softwaroví znalci“ to dokáží i z pohodlí domova. Ať je tedy způsob sankce jakýkoliv, může být mnoha cestami „obejit“. Proto byl zvolen způsob, který snad zájemce neodradí, naopak je povzbudí a nebude jim upřena radost z úspěchu i po dílčích úkolech.

69

9

DIGITALIZACE

ÚKOLŮ

A

TESTOVÁNÍ

PRŮVODCE Testování úkolů, resp. průvodce, bylo uskutečněno ve dvou fázích. Nejprve byly testovány především samotné úkoly (včetně návaznosti a nápověd), a to v tištěné „papírové“ podobě. Po jejich úpravě provedené na základě pozorování a hodnocení hráčů byla celá trasa s úkoly digitalizována a znovu testována. Před digitalizací úkolů a jejich převedením do formy cartridge byly úkoly testovány na třech skupinách dětí ve věku 6 – 15 let (9, 15 a 17 dětí). Jelikož v nejmladší skupině byly i předškoláci, zadání jim bylo předčítáno a úkoly č. 3 (porovnávání letopočtů) a č. 8 (převod římských číslic na arabské a poté jejich sečtení) vykonaly s pomocí dospělé osoby. Přestože všechny úkoly samostatně dokázali splnit jedinci pouze starší 11 let, i děti pod touto věkovou hranicí hodnotily trasu velmi kladně a s vhodnou pomocí také splnily všechny úkoly. Naopak například úkol č. 9 (hledání místa, odkud byla pořízena fotografie mlýna) se možná překvapivě podařilo nejrychleji splnit právě předškolákovi, bez jakékoliv nápovědy. Proto nebyly žádné úkoly z trasy vyjmuty a byl pouze přidán předpoklad, že dítě do zhruba 12. roku věku bude procházet trasu a plnit úkoly s doprovodem, na kterém je ponecháno, jak jednotlivé úkoly přizpůsobí individualitám daného dítěte. Po tomto testování byl průvodce vytvořen jako cartridge, kterou je možné publikovat na webových stránkách a odtud stáhnout nebo uchovávat v počítači či telefonu jako běžný soubor, přeposílat, sdílet apod. K její tvorbě byl použit program Urwigo, který je určen právě k vytváření podobných průvodců, ale i adrenalinovějších her. Základem průvodce resp. hry vytvořené v programu Urwigo je naplánování tzv. zón. Tvar zóny je třeba zanést do mapy s ohledem na kolísavý signál GPS (tedy 70

„plný“ tvar – například čtverec, trojúhelník nebo obdélník – o velikosti ideálně aspoň 20 x 20 metrů, obr. 25). Při vstupu do ní se hráči zobrazí text. V zónách tohoto průvodce bylo pracováno s mnoha texty a úkoly, odpočítáváním času, zobrazováním nápověd nebo obrázků (obr. 26 – 29). Typy zadávání odpovědí byly vybrány z několika nabízených alternativ, které již byly popsány v kapitole 7.2.1 Obecný charakter úkolů v průvodci. V programu Urwigo je možné spustit emulátor, který na telefonním displeji vedle mapy ukazuje, jak budou texty, obrázky a naprogramovaná tlačítka pro zadávání odpovědí vypadat na přístroji hráče (obr. 31). Tvůrce tedy může okamžitě vyzkoušet, zda se požadovaný text při vstupu do zóny nebo kliknutí na příslušné tlačítko skutečně zobrazí. Je však žádoucí, aby tvůrce prošel všechny možné alternativy (i špatné odpovědi) přímo v terénu, pokud možno s více přístroji, neboť emulátor některé znaky zobrazí v počítači správně, ale telefon nikoliv (např. „…“ nebo „-“). Zkušební projití trasy s více přístroji může tvůrci pomoci chybně zobrazené znaky eliminovat. K některým textům byl kromě fotografií vložen také obrázek zmiňovaného Skřítka Věrovánka. Postavička oděná v barvách věrovanské vlajky byla pro průvodce vytvořena v programu CorelDraw. Společně s dalšími připojenými fotografiemi zpestřuje jednotlivá zastavení. U zbrojnice je skřítek znázorněn jako hasič, u mlýna jako fotograf, u Anděla Strážce přemýšlí nad římskými číslicemi (obr. 30). Pro symbolické ukončení trasy je zájemcům po splnění posledního úkolu sdělena poloha pokladu. Jeho podoba odpovídá pravidlům pokladu pro hru geocaching.com a wherigo.com (tzv. keše), aby mohla být cartridge na těchto webových stránkách uveřejněna a byla tak rozšířena mezi co nejvíce potencionálních návštěvníků. Ukrytý fyzický poklad sestává z těsnící krabičky, uvnitř které je bloček pro zapsání návštěvy a několik předmětů na výměnu mezi hráči (obr. 32). Pro poklad

71

byla vytvořena také kartička s mapou Věrovan a fotografiemi navštívených památek, kterou si úspěšní poutníci mohou po zdárném absolvování trasy odnést (obr. 33). Po převedení trasy s úkoly do digitální podoby byl průvodce testován pěti dětmi ve věku 10 – 15 let a šesti dospělými ve věku 18 – 56 let. Jejich drobné připomínky k technickému zpracování byly vyhodnoceny a s ohledem na možnosti cartridge byly texty opět upraveny. Konečnou podobu testoval na oficiální úrovni tzv. betatester, jehož úkolem je projít a zkontrolovat trasu – hru – před jejím uveřejněním na geocaching.com (Příloha IV. – Hodnocení betatesterem). Po kompletním dotvoření a testování byla cartridge odeslána kompetentní osobě společnosti Groundspeak (tzv. reviewerovi pro Olomoucký a Moravskoslezský kraj), která 23. 1. 2016 průvodce na doporučení betatestera uveřejnila na webových stránkách geocaching.com (obr. 34) a wherigo.com (obr. 35). Tímto se cartridge stala přístupná více než 15 milionům zde zaregistrovaných lidí. Ostatní, jak bylo dojednáno s Kulturní a školskou komisí Obce Věrovany (Příloha V. – Dopis kulturní a školské komisi), mohou cartridge od 1. 2. 2016 nalézt přes stránky obce Věrovany (www.verovany.cz).

72

ZÁVĚR Během zpracovávání tématu diplomové práce se podařilo vytvořit interaktivního průvodce po významných místech a památkách obce Věrovany. Průvodce nahraný ve vhodném přístroji návštěvníka (např. „chytrém“ telefonu) vyhodnocuje pomocí GPS aktuální polohu přístroje a v závislosti na ní sděluje návštěvníkovi informace o místě, kde se právě nachází, případně krátký úkol vztahující se k místu a kam má návštěvník dále postupovat. Pilotní testování, které uskutečnilo několik individuálních dobrovolníků, odborníků a skupin dětí i dospělých různého věku (6 – 15 let, 18 – 56 let) i předchozích zkušeností, ukázalo, že průvodce je plně funkční. Zábavnou formou zpřístupňuje zájemcům památky obce Věrovany a činí jejich poznávání atraktivnějším. Na myšlenku tvorby tohoto průvodce je možné navázat vytvořením dalších podobných poznávacích her v okolních obcích a sestavit tak kompletní sadu interaktivních průvodců po dosud často opomíjených zajímavostech širšího regionu. Měli bychom ovšem brát zřetel na to, že moderní technologie mají být v takovém případě spíše prostředkem napomáhajícím, nikoliv přebíjejícím hodnoty samotných památek.

73

RESUMÉ The aim of this diploma project was to create an interactive guide through Věrovany village sights. The guide in a form of a Urwigo cartridge can be downloaded to a visitor’s device (e. g. a smart phone or a tablet) with a GPS modul which enables the visitor to be given an information about the particular landmark when watching it. The visitor must complete a quest related to the observed monument in order to obtain a position of the following sightseeing (and finally a treasure box). A multiple testing of the tasks and the cartridge proved that the guide works well. It leads the visitor sufficiently and provides an immediate feedback to his/her answers. As the observation of the visitors shows, this way of introducing historical facts to children as well as adults is attractive for both young and elder audience. Hopefully, it also contributes to the development of their ability to perceive the importance of - not only - art works around them.

74

ZDROJE Art

Project

[online].

2016.

[cit.

2016-03-01].

Dostupné

z:

. BRACHTL, Josef. [Nepublikovaný rozhovor.] 10. 4. 2015. BURIAN, Václav. K historii pokladu mincí v Nenakonicích. [Praha], 1970. Cykloserver

[online].

[cit.

2015-10-01].

Dostupné

z:

. ČÁBELKA, Miroslav. Úvod do GPS [online]. 2008. [cit. 2015-10-01]. Dostupné

z:


stazeni/vyuka/gps/skriptum-uvod-do-gps>. CHAMEN, W. T. C. Controlled trafic farming – An essetial part of reducing infield variability. In: GPS autopiloty v zemědělství: sborník z konference: v Praze, 22.10.2009. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Technická fakulta, Katedra zemědělských strojů, 2009. s. 9-17. ISBN 978-80-213-1993-6. Come experience Prague differently with us! [online]. Hopon- hopoff .cz. 2012. [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: < http://www.hopon-hopoff.cz/>. DĚDKOVÁ, Libuše. Restaurování sochy Anděla Strážce. In Sborník památkové péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2000. kapitola 4, s. 117-118. Ferdinand Dostál [online]. Osobnosti. [cit. 2015-10-01]. Dostupné z: .

75

Galileo – Evropský globální navigační družicový systém [online]. Český kosmický portál. [cit. 2015-10-01]. Dostupné z: . Groundspeak [cit. 2015-10-01]. Dostupné z: . History [online]. Exploratorium. 2016. [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: . HOJGR, Radek a STANKOVIČ, Jan. GPS: praktická uživatelská příručka. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. 221 s. ISBN 978-80-251-1734-7 HOWELL, Elizabeth. Navstar: GPS Satellite Network [online]. SPACE.COM. Poslední

změna:

14.

2.

2013.

[cit.

2015-10-16].

Dostupné

z:

. JIRKA, V. GPS autopiloty v zemědělství už nejsou luxus. In: GPS autopiloty v zemědělství: sborník z konference: v Praze, 22.10.2009. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Technická fakulta, Katedra zemědělských strojů, 2009. s. 58. ISBN 978-80-213-1993-6. Joža Uprka – barvy a písně [online]. Česká televize. 1996 – 2015. [cit. 2015-1001]. Dostupné z: . Joža Uprka [online]. Počestná obec Hroznová Lhota. Poslední změna 13. 5. 2013.

[cit.

2015-10-01].

Dostupné

z:
odborniky/pracoviste-npu/uop-v-olomouci/souhrnne-informace-a-historie/>.

76

KAVIČKA, Karel. Dub nad Moravou: proboštský, farní a poutní kostel Očišťování Panny Marie. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad se sídlem na Velehradě, 2010. 38 s., [12] s. barev. obr. příl. Církevní památky; sv. 48. ISBN 978-8086157-29-0. KOLÁŘ, Jiří. [Nepublikovaný rozhovor.] 9. 3. 2015. KONEČNÝ, Jaroslav. Hasičství a požárnictví v Nenakonicích. In Pamětní publikace vydaná k 25. výročí osvobození naší vlasti. Místní výbor Národní fronty a Místní národní výbor. [Místo a rok vydání neuvedeno.] S. 68. KOUBOVÁ, Marta. Dub nad Moravou: Poutní kostel Panny Marie. Velehrad: Starý Velehrad, 1992. 15 s. Církevní památky; Sv. 7. KOVÁŘOVÁ, Martina. Jan Michael Scherhauf (1724-1792). Socha barokního epilogu. Olomouc, 2011. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Fakulta filozofická. Katedra dějin umění. Vedoucí práce: Martin PAVLÍČEK. Kvadrátek [online]. Slovník cizích slov. 2005 – 2015. [cit. 2015-10-16]. Dostupné z: . Liberecký iQPARK – ráj vědy a zábavy aneb Byli jsme první! [online]. iQLANDIA

Science

center

Liberec.

[cit.

2015-10-01].

Dostupné

z:

. Martin Tour Prague LTD. [online]. Prague Tours and Sightseeing. 1996 – 2014. [cit.

2015-10-28].

Dostupné

z:


sightseeing/martin-city-tour-prague-sightseeing.html>.

77

Mobilní aplikace napojené na prostor chytrého města nebo budovy pomocí iBeacon vysílačů. [online]. Nigh. [cit. 2016-02-26]. Dostupné z: . MRÁZKOVÁ, Kateřina. Hry s GPS. In: SVATOŇOVÁ, Hana a kol. Využití navigačních systémů ve školních environmentálních projektech. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 29-32. ISBN 978-80-210-7090-5. MUSILOVÁ, Helena. Joža Uprka: 1861-1940: Evropan slováckého venkova: [průvodce výstavou: Národní galerie v Praze - Sbírka umění 19. století, Valdštejnská jízdárna 23.9.2011-22.1.2012]. V Praze: Národní galerie v Praze pro Nadaci Moravské Slovácko, 2011. 117 s. ISBN 978-80-7035-482-7. MUSILOVÁ, Ivana. [Nepublikovaný rozhovor.] 13. 1. 2016. Náš projekt – Svět techniky [online]. Svět techniky. [cit. 2015-10-01]. Dostupné z: . Naučné stezsky pro chytré mobily v Praze a středních Čechách [online]. Stezky.info. [cit. 2015-10-01]. Dostupné z: . NOVOTNÝ, Vojtěch. Věrovanské mlýny. In Pamětní publikace vydaná k 25. výročí osvobození naší vlasti. Místní výbor Národní fronty a Místní národní výbor. [Místo a rok vydání neuvedeny.] S. 40-42. O Techmanii [online]. Techmanie Science Center. [cit. 2015-10-01]. Dostupné z: . OBRTEL, František. Zemědělské družstevnictví v Československu. Praha: nákladem vlastním, 1928. 691 - [X] s. 78

PELIKÁN, Šimon. [Nepublikovaný rozhovor.] 18. 8. 2015. PLUCKOVÁ, Irena. GPS a chemie. In: SVATOŇOVÁ, Hana a kol. Využití navigačních systémů ve školních environmentálních projektech. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 33-34. ISBN 978-80-210-7090-5. Přichází „vylepšovák“ GPS. Takzvané IPS usnadní orientaci v budovách. [online].

Mobil.iDNES.cz.

6.

6.

2012.

[cit.

2016-02-26].

Dostupné

z:

. Putti [online]. Slovník cizích slov. 2005 – 2015. [cit. 2015-10-16]. Dostupné z: . RUDA, Aleš. Aplikace GPS v biologii. In: SVATOŇOVÁ, Hana a kol. Využití navigačních systémů ve školních environmentálních projektech. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 35-36. ISBN 978-80-210-7090-5. SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. Díl 1, A-I. 1. vyd. Praha: Academia, 1994. 655 s. ISBN 80-200-0474-2. Souhrnné informace a historie [online]. Národní památkový ústav. Poslední změna

13.

5.

2013.

2003

–

2015.

[cit.

2015-10-01].

Dostupné

z:

. Space Segment [online]. GPS.GOV. Poslední změna: 22. 9. 2015. [cit. 2015-1016]. Dostupné z: .

79

Stodoly [online]. Typická architektura Krkonoš a Jizerských hor. 2010. [cit. 2015-10-01]. Dostupné z: . SVATOŇOVÁ, Hana. Globální polohovací systémy. In: SVATOŇOVÁ, Hana a kol. Využití navigačních systémů ve školních environmentálních projektech. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 5-7. ISBN 978-80-210-7090-5. SVOBODOVÁ, Hana. GPS v zeměpise. In: SVATOŇOVÁ, Hana a kol. Využití navigačních systémů ve školních environmentálních projektech. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 21-32. ISBN 978-80-210-7090-5. ŠIGUT, František. Poutě k Panně Marii Dubské. Valašské Meziříčí: Tiskem a nákladem Valšské tiskárny, 1944. 90, [6] s., [5] ff. ŠMEHLÍK, Arnošt. Poutnické místo Bl. P. Marie v Dubě na Moravě. V Hranicích: Arnošt Šmehlík, [1903]. 66, [2] s. ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Edukační potenciál muzea. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 394 s. ISBN 978-80-244-3034-8. ŠVÁBENSKÝ, Otakar a FIXEL, Jan. Základy GPS a jeho praktické aplikace. Brno: CERM, 1995. 123 s. Učební texty vysokých škol. ISBN 80-214-0620-8. TOMAN, Prokop, ed. Nový slovník československých výtvarných umělců. [4. nezm. vyd.]. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1993. 782 s. ISBN 80-900648-4-1. Úmluva o světovém dědictví [online]. Národní památkový ústav. Poslední změna 13.

5.

2013.

[cit.

2015-10-01].

Dostupné

z:


odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/zakony-mezinarodni-dokumenty/mezinarodnidokumenty/unesco/>. 80

UNESCO památky nehmotné [online]. České dědictví UNESCO [cit. 2015-1001]. Dostupné z: . VALOVÁ, Jaroslava. [Nepublikovaný rozhovor.] 14. 4. 2015. Věda a poznání hrou. Na výjimečném místě [online]. Pevnost poznání. [cit. 2015-10-01]. Dostupné z: . VIDA! Science centrum slavnostně otevřelo [online]. VIDA!. [cit. 2015-10-01]. Dostupné z: . VOŽDA,

Gustav.

Region

Věrovany.

31,

Anděl.

Věrovany:

Obecní

zastupitelstvo, 1996. 5 s., l příl. VOŽDA,

Gustav. Region

Věrovany.

24,

Kaple.

Věrovany:

Obecní

Věrovany.

35,

Uprka.

Věrovany:

Obecní

Věrovany.

45,

Dvojice.

Věrovany:

Obecní

Infula.

Věrovany:

Obecní

zastupitelstvo, 1995. 6 s. VOŽDA,

Gustav. Region

zastupitelstvo, 1997. 5 s., 1 příl. VOŽDA,

Gustav. Region

zastupitelstvo, 1998. 4 s. VOŽDA,

Gustav. Region

Věrovany.

46,

zastupitelstvo, 1998. 4 s. VOŽDA, Gustav. Region Věrovany. 63, Elektrárna. Věrovany: Jaroslav Krempl, 2000. 10 s. VOŽDA, Gustav. Region Věrovany. 67, Mlýn. Věrovany: Jaroslav Krempl, 2000. 10 s. 81

VOŽDA,

Gustav. Region

Věrovany.

8,

Zvonice.

Věrovany:

Obecní

zastupitelstvo, 1993. Nestr. VOŽDA, Gustav. Region Věrovany. 84, Požár. Věrovany: Jaroslav Krempl, 2006. 20 s. VOŽDA, Gustav. Region Věrovany. 86, Silo. Věrovany: Jaroslav Krempl, 2006. 22 s. What is a QR Code? [online]. QR Code.com. [cit. 2015-10-14]. Dostupné z: . What is BeeTagg? [online]. BeeTagg. 2005 – 2016. [cit. 2015-10-14]. Dostupné z: . What is Indoor Positioning Systems? [online]. SenionLab. 2015. [cit. 2016-0226]. Dostupné z: < https://senionlab.com/indoor-positioning-system/#_anchor_ips>.

82

SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH Obr. 1: Kostel Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou – foto Veronika Mrázková (3. 4. 2015) Obr. 2: Socha Anděla Strážce v Nenakonicích – foto Veronika Mrázková (20. 4. 2015) Obr. 3: Barokní kaple sv. Františka Xaverského ve Věrovanech – foto Veronika Mrázková (20. 4. 2015) Obr. 4: Křížová cesta od Jožy Uprky v kapli sv. Františka Xaverského, zastavení I. – VI. – foto Veronika Mrázková (20. 4. 2015) Obr. 5: Mlýn ve Věrovanech – foto Veronika Mrázková (15. 9. 2015) Obr. 6: Bývalá elektrárna ve Věrovanech – Obrtel, 1928 Obr. 7: Zámek v Nenakonicích – foto Veronika Mrázková (21. 8. 2015) Obr. 8: Opravené štíty hospodářského stavení v Nenakonicích – foto Veronika Mrázková (23. 7. 2015) Obr. 9: Hasičská zbrojnice v Nenakonicích – foto Veronika Mrázková (21. 7. 2015) Obr. 10: Kaple sv. Jana Nepomuckého v Nenakonicích – foto Veronika Mrázková (21. 8. 2015) Obr. 11: Kaple sv. Anny v Rakodavech – foto Veronika Mrázková (21. 9. 2015)

83

Obr. 12: Socha sv. Iva při cestě do Dubu nad Moravou – foto Veronika Mrázková (21. 6. 2015) Obr. 13: Socha sv. Jana Nepomuckého při cestě do Dubu nad Moravou – foto Veronika Mrázková (21. 6. 2015) Obr. 14: Děti z příměstského tábora při Akademik Sport Centru Univerzity Palackého v Olomouci během plavby na olomoucké Ololodi – foto Veronika Mrázková (15. 7. 2015) Obr. 15: Trasa se zastaveními (mapa z www.cykloserver.cz - upraveno) Obr. 16: Nabízené odpovědi v průvodci k úkolu č. 2 – foto Veronika Mrázková (15. 1. 2016) Obr. 17: Zadávání otevřené odpovědi u úkolu č. 8 – foto Veronika Mrázková (15. 1. 2016) Obr. 18: Děti z příměstského tábora při Akademik Sport Centru Univerzity Palackého v Olomouci během plnění úkolu č. 1 v Dubu nad Moravou – foto Johanka Čábliková (15. 7. 2015) Obr. 19: Děti z příměstského tábora při Akademik Sport Centru Univerzity Palackého v Olomouci plní úkol č. 3 u Anděla Strážce – foto Veronika Mrázková (15. 7. 2015) Obr. 20: Návštěvníci si při prohlížení kaple sv. Jana Nepomuckého zaznamenávají letopočet (úkol č. 5) – foto Petr Nirnberg (15. 12. 2015)

84

Obr. 21: Návštěvníci porovnávají letopočet na kapli sv. Anny s letopočtem na kapli sv. Jana Nepomuckého, který si zaznamenali dříve (úkol č. 8) – foto Petr Nirnberg (15. 12. 2015) Obr. 22: Děti z příměstského tábora při Akademik Sport Centru Univerzity Palackého v Olomouci hledají, odkud byla fotografie pořízena (úkol č. 9 před digitalizací) – foto Veronika Mrázková (15. 7. 2015) Obr. 23: Rekreační cyklisté určují tvar půdorysu kaple sv. Františka Xaverského (úkol č. 10) – foto Veronika Mrázková (6. 12. 2015) Obr. 24: Informativní text u hasičské zbrojnice (úkol č. 6) – foto Veronika Mrázková (19. 1. 2016) Obr. 25: Zóny pro některá zastavení na trase Obr. 26: Průvodce v programu Urwigo – vlevo přehled zón a akcí, uprostřed zobrazované texty v dané zóně, vpravo podrobnosti k zóně Obr. 27: Programování úkolu č. 2 (výřez) – akce při správně a špatně zadaném datu Obr. 28: Programování úkolu č. 8 (výřez) – akce při správně a špatně zadaném letopočtu Obr. 29: Programování úkolu č. 9 (výřez) – spuštění odpočítávání času při vložení fotografie do inventáře - batůžku (Start timer) Obr. 30: Postavička Skřítka Věrovánka k různým zastavením

85

Obr. 31: Spuštěný emulátor, který ukazuje tvůrci cartridge, kdy se ve hře zobrazí jaký text Obr. 32: Hráč, který úspěšně splnil celou trasu průvodce, nachází poklad – foto Veronika Mrázková (19. 1. 2016) Obr. 33: Kartička s mapkou trasy a fotografiemi památek, kterou si návštěvníci z pokladu mohou odnést (nahoře kartička zepředu, dole zezadu) Obr. 34: Uveřejnění hry – průvodce na geocaching.com

Obr. 35: Uveřejnění hry – průvodce na wherigo.com

86

PŘÍLOHA I. – Obrazová příloha

Obr. 1: Kostel Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou – foto Veronika Mrázková (3. 4. 2015)

Obr. 2: Socha Anděla Strážce v Nenakonicích – foto Veronika Mrázková (20. 4. 2015)

Obr. 3: Barokní kaple sv. Františka Xaverského ve Věrovanech – foto Veronika Mrázková (20. 4. 2015)

Obr. 4: Křížová cesta od Jožy Uprky v kapli sv. Františka Xaverského, zastavení I. – VI. – foto Veronika Mrázková (20. 4. 2015)

Obr. 5: Mlýn ve Věrovanech – foto Veronika Mrázková (15. 9. 2015)

Obr. 6: Bývalá elektrárna ve Věrovanech – Obrtel, 1928

Obr. 7: Zámek v Nenakonicích – foto Veronika Mrázková (21. 8. 2015)

Obr. 8: Opravené štíty hospodářského stavení v Nenakonicích – foto Veronika Mrázková (23. 7. 2015)

Obr. 9: Hasičská zbrojnice v Nenakonicích – foto Veronika Mrázková (21. 7. 2015)

Obr. 10: Kaple sv. Jana Nepomuckého v Nenakonicích – foto Veronika Mrázková (21. 8. 2015)

Obr. 11: Kaple sv. Anny v Rakodavech – foto Veronika Mrázková (21. 9. 2015)

Obr. 12: Socha sv. Iva při cestě do Dubu nad Moravou – foto Veronika Mrázková (21. 6. 2015)

Obr. 13: Socha sv. Jana Nepomuckého při cestě do Dubu nad Moravou – foto Veronika Mrázková (21. 6. 2015)

Obr. 14: Děti z příměstského tábora při Akademik Sport Centru Univerzity Palackého v Olomouci během plavby na olomoucké Ololodi – foto Veronika Mrázková (15. 7. 2015)

Obr. 15: Trasa se zastaveními (mapa z www.cykloserver.cz - upraveno)

Obr. 16: Nabízené odpovědi v průvodci k úkolu č. 2 – foto Veronika Mrázková (15. 1. 2016)

Obr. 17: Zadávání otevřené odpovědi u úkolu č. 8 – foto Veronika Mrázková (15. 1. 2016)

Obr. 18: Děti z příměstského tábora při Akademik Sport Centru Univerzity Palackého v Olomouci během plnění úkolu č. 1 v Dubu nad Moravou – foto Johanka Čábliková (15. 7. 2015)

Obr. 19: Děti z příměstského tábora při Akademik Sport Centru Univerzity Palackého v Olomouci plní úkol č. 3 u Anděla Strážce – foto Veronika Mrázková (15. 7. 2015)

Obr. 20: Návštěvníci si při prohlížení kaple sv. Jana Nepomuckého zaznamenávají letopočet (úkol č. 5) – foto Petr Nirnberg (15. 12. 2015)

Obr. 21: Návštěvníci porovnávají letopočet na kapli sv. Anny s letopočtem na kapli sv. Jana Nepomuckého, který si zaznamenali dříve (úkol č. 8) – foto Petr Nirnberg (15. 12. 2015)

Obr. 22: Děti z příměstského tábora při Akademik Sport Centru Univerzity Palackého v Olomouci hledají, odkud byla fotografie pořízena (úkol č. 9 před digitalizací) – foto Veronika Mrázková (15. 7. 2015)

Obr. 23: Rekreační cyklisté určují tvar půdorysu kaple sv. Františka Xaverského (úkol č. 10) – foto Veronika Mrázková (6. 12. 2015)

Obr. 24: Informativní text u hasičské zbrojnice (úkol č. 6) – foto Veronika Mrázková (19. 1. 2016)

Obr. 25: Zóny pro některá zastavení na trase

Obr. 26: Průvodce v programu Urwigo – vlevo přehled zón a akcí, uprostřed zobrazované texty v dané zóně, vpravo podrobnosti k zóně

Obr. 27: Programování úkolu č. 2 (výřez) – akce při správně a špatně zadaném datu

Obr. 28: Programování úkolu č. 8 (výřez) – akce při správně a špatně zadaném letopočtu

Obr. 29: Programování úkolu č. 9 (výřez) – spuštění odpočítávání času při vložení fotografie do inventáře - batůžku (Start timer)

K úvodnímu slovu

Ke 3. zastavení

K 5. zastavení

K 6. zastavení

K 9. zastavení

K 10. zastavení

Obr. 30: Postavička Skřítka Věrovánka k různým zastavením

Obr. 31: Spuštěný emulátor, který ukazuje tvůrci cartridge, kdy se ve hře zobrazí jaký text

Obr. 32: Hráč, který úspěšně splnil celou trasu průvodce, nachází poklad – foto Veronika Mrázková (19. 1. 2016)

Obr. 33: Kartička s mapkou trasy a fotografiemi památek, kterou si návštěvníci z pokladu mohou odnést (nahoře kartička zepředu, dole zezadu)

Obr. 34: Uveřejnění hry – průvodce na geocaching.com

Obr. 35: Uveřejnění hry – průvodce na wherigo.com

PŘÍLOHA II. – Plné znění úkolů19 Vitam Te, poutniku, na vyprave za poznanim vyznamnych mist vesnice Verovany a jejiho okolí. Ja jsem skritek Verovanek a budu Te tudy provazet. Ceka te nekolik nastrah a ukolu, ktere je treba splnit, pokud se chces dostat k pokladu na konci nasi spolecne cesty. Tvymi nejvetsimi pomocniky budou Tva vsimavost a pozornost. Peclive se soustred na vsechno, co se cestou dozvis, at Ti neunikne potrebna informace.

1)

Dub nad Moravou / poutní kostel Očišťování Panny Marie

Zde zacne nase vyprava... Prave se nachazis u obce Dub nad Moravou. Pokud by ses odtud vydal na sever, asi za tri hodiny dojdes do Olomouce. Priblizne na vychode bys po trech hodinach narazil na Prerov, na zapade po dvou hodinach na Prostejov. My budeme nasi cestu smerovat na jih, do Verovan. Nejprve projdeme mistni casti Nenakonice, dale Rakodavy a az pote samotnymi Verovany. A proc tedy nase vyprava zacina uz zde?

Pred zhruba tremi sty lety se nedaleko odtud zacalo dit neco podivneho. Obrazek Panny Marie s Jeziskem, ktery visel na statne lipe v Nenakonicich, projevoval zazracnou moc. Mel schopnost uzdravit nemocne i navratit zrak. Obrazek byl prenesen sem, do Dubu nad Moravou. Nejdrive zdobil stary kostel v jine casti obce, potom byl vybudovan barokni kostel pri ceste do Olomouce. Obraz s Pannou Marii byl umisten na jeho oltar.

Prave u tohoto monumentalniho kostela zacneme nasi vypravu. Potom se vydame patrat po miste, kde byla zazracna moc objevena, tedy do vedlejsi vesnice. Tim ale nase pout

19

Hvězdičkou (*) jsou označeny špatné odpovědi a následně text, který se zobrazí, pokud je tato odpověď zadána.

neskonci. Spolecne se pokusime najit i dalsi mista ve Verovanech, ktera jsou pro historii obce vyznamna, a na konci ceka na uspesne poutniky poklad.

Úkol: Prohledni si velkolepy barokni kostel z 18. stoleti. Kdyz ho cely dokola obejdes, urcite se ti podari najit vystouply obraz postavy. Tento nahrobni relief sem byl zrejme prenesen z puvodniho kostela, ktery stal nedaleko.

Tvym prvnim ukolem bude urcit, zda je na reliefu vyobrazena zena ci muz.

zena* muz

*Podivej se jeste jednou poradne. Vidis vousy na tvari postavy? Zkus odpovedet znovu.

Gratuluji! Podarilo se ti uspesne splnit prvni ukol. Nyni zkusime dojit na misto, kde tyto legendy a castecne i vybudovani monumentalniho kostela zacaly.

2)

Sousosi sv. Ivo a sv. Jan Nepomucky

Abychom si cestu trochu zprijemnili, zastav se a rozhledni se po krajine. Pozorne ocima prozkoumej zejmena krajinu vpravo, na zapad od cyklostezky asi 350 metru daleko.

Podari se ti mezi stromy spatrit dve sochy stojici proti sobe? Vidim je → Vyborne! Sochy maji rozsirovat areal duchovniho poutniho mista. Socha vice vpravo je svaty Jan Nepomucky. Jan je patronem obce Verovany a na nedeli

blizsi jeho svatku pripadaji obecni hodove slavnosti. Behem nich se v obci dva dny strili z dela. Nevidim je → Nevadi, pozdeji si sochy prohledneme na obrazku. Sochy maji rozsirovat areal duchovniho poutniho mista. Socha vice vpravo je svaty Jan. Jan je patronem obce Verovany a na nedeli blizsi jeho svatku pripadaji obecni hodove slavnosti. Behem nich se v obci dva dny strili z dela.

Úkol: V roce 2015 slavil Jan svatek ve stredu a hodove slavnosti probihaly 21. 6. Zamysli se nad daty v nabidce a urci, na ktere datum pripada svatek Jana.

3. 5.* 24. 6. 8. 7.*

*Toto bohuzel neni spravne, hned ti vysvetlim, jak na to. Pomuze nam informace o slavnostech roku 2015. Slavilo se v nedeli 21. 6. V pondeli bylo 22. 6., v utery 23. 6. a ve stredu, kdy bylo v kalendari napsano jmeno Jan, bylo... Vsak uz to vis. Zkus odpovedet znovu.

Vyborne! Za odmenu si muzes na obrazcich sochy prohlednout zblizka.

3)

Socha Andela Strazce

Obrazek s Pannou Marii a Jeziskem zaveseny na lipe v Nenakonicich zacal mit zazracnou moc a uzdravoval nemocne. Pak byl v tichosti prenesen do Dubu a nyni tam zdobi oltar velkolepeho kostela. Timto pribehem jsme zacali nasi pout, vzpominas? Dorazili jsme k sose Andela Strazce v Nenakonicich. Bylo to prave zde, kde obraz zacal projevovat zvlastni moc. Chovej se na tomto miste tise a s uctou k jeho zazracnosti.

Kopii obrazku dnes drzi andel. Jeho vyraz vyjadruje smutek nad prenesenim obrazku do Dubu, jeho leva paze ukazuje ke kostelu, kam byl obraz umisten. Dobre si sochu prohledni. Horni cast lepe uvidis, kdyz poodstoupis.

Na vychodni strane podstavce vidis text zacinajici CVLTOR/ET/BENEFACTOR… Znamena to, ze sochu nechal zhotovit a zaplatil spravce mistniho statku Josef Nidermayer. Kdyz se podivas na napis dukladne, zjistis, ze nektera pismenka jsou vetsi. Sochar Jan Michael Scherhauf takto do textu ukryl pomoci rimskych cislic letopocet, ve kterem sochu vytvoril.

Úkol: Tvym ukolem je letopocet vylustit a arabskymi cislicemi (1-9) ho vlozit jako odpoved. Jak na to? Vsechna zvyraznena pismena si vypis. Pak je nahrad cislicemi a ty secti. Na poradi nezalezi.

Kolik ti to vyslo? Pokud opravdu nevis, tipni si. < >1763*

*Je mi lito, ale tento letopocet neni spravny. Zkusime to jeste jednou spolu. Jaka vidime zvyraznena pismenka? C, V, L, C, I, V, I, D, M, I. I=1 V=5 X = 10 (VV = 5+5 = 10) L = 50 C = 100 D = 500 M = 1 000

=1763 Vyborne, to je spravne!

4)

Zamek

Opatrne prejdi silnici a pokracuj dale okolo parku. Dojdes k byvalemu nenakonickemu zamecku z prvni tretiny 18. stoleti.

Od roku 2009 patri soukromemu majiteli, na pozemek je vstup zakazan. Kdysi ale slouzil jako letni sidlo olomouckych panu a v roce 1836 byl na zahrade nalezen poklad - prave dukaty a dalsi mince! Po prohlednuti se odtud muzes zase vratit smerem k andelovi a pokracovat k dalsimu zastaveni dale do obce. Po dlouhe pouti z Dubu az sem si odpocineme u nekolika jednoduchych zastaveni.

5)

Kaple sv. Jana Nepomuckeho

Nad vchodem do kaple sv. Jana Nepomuckeho je letopocet jeji vystavby. "LP" pred cislem znamena "leta Pane" a znamena to "po narozeni Krista" nebo "naseho letopoctu." Dobre si kapli prohledni. Okenkem muzes nahlednout dovnitr. Letopocet si zapamatuj nebo poznamenej! Budeme ho dnes jeste potrebovat.

6)

Hasicska zbrojnice

Mijime hasicskou zbrojnici. Tvori zazemi Sboru dobrovolnych hasicu Nenakonice, ktery byl zalozen v roce 1929. Uvnitr jsou vystroj, naradi a pristroje, kterymi hasici pomahaji profesionalnim hasicum pri haseni pozaru. Krome toho dobrovolni hasici dospeli i deti - trenuji na souteze, kde pozarni utok jen predstiraji.

7)

Stodoly

Po leve strane od silnice vidime dve tradicni stodoly, ktere majitel domu zachoval. Stity, ktere opravil, nechal teprve pred nekolika lety vyzdobit dvema tematickymi malbami. Na jedne orac v hanackem kroji obdelava pudu, na druhe jdou hanacti sedlaci z poli.

8)

Kaple sv. Anny

Kaple sv. Anny. Pripomina ti nekterou ze staveb, ktere jsme uz dnes videli? Stejne jako predchozi kaple sv. Jana Nepomuckeho ma i tato kaple nad vchodem letopocet postaveni.

Úkol: Jako odpoved zadej ten z techto dvou letopoctu, ktery je nizsi (a kaple je tedy starsi).

< >1734*

*Tak to neni spravne. Popremyslej a zkus to znovu.

1734 Spravne! Kaple sv. Jana Nepomuckeho, kterou jsme videli drive, je starsi. Blizime se k zaveru nasi vypravy. Seber posledni sily a dojdi nejkratsi cestou přes mustek u zastavky k dalsimu zastaveni.

9)

Mlyn

Prave se ti podarilo dojit na misto, odkud muzes videt areal vodniho mlyna. Nez se pustime do zajimaveho ukolu, prohledni si areal z vrcholku kopce a precti si nekolik informaci.

Mlyn zde stal uz od 14. stoleti. Velka budova s mnoha okny, kterou vidis napravo, byla pristavena v roce 1926 a probiha zde pomoci nejmodernejsich stroju z Italie zpracovani psenicneho obili v ruzne druhy mouky. Ve vile nalevo od vjezdu jsou kancelare a take laboratore, ve kterych se vzorky mouky prisne kontroluji. Vzadu je areal ohranicen dilnami a testarnou.

Úkol: Mlyn ale nevypadal vzdy tak, jak ho dnes vidis ty. Tvym ukolem bude zahrat si na badatele a vypatrat misto, ze ktereho byla pred mnoha lety porizena fotografie, kterou ti ukazu po precteni nekolika bodu.

1) Do arealu nevstupuj. Mnohem lepe si ho prohlednes z prilehlych cest.

2) Presto, ze cesty nejsou prilis vyuzivane, dbej opatrnosti. Zejmena ve vsedni den se zde mohou pohybovat kamiony prevazejici mouku nebo obili. 3) Pokud budes mit prilezitost zahlednout zde kamiony nebo pracovniky, prohledni si, co delaji. Radeji se ale prilis nepriblizuj. 4) Mlyn z mista, odkud byl fotografovan, vypada dnes uplne jinak.

Vsimej si detailu jak na fotografii, tak na dnesni stavbe. Nejvice ti napovi leva cast obrazku a velka budova. Odkud byl snimek porizen? Snimek budes mit v batuzku. Hodne stesti!

Po 5 minutách nenalezení zóny se zobrazí: Tohle ti muze pomoci: 1) Spocitej okna velke budovy na obrazku i ve skutecnosti. Divas se na budovu ze spravne strany? 2) Na obrazku vlevo vykukuje cast vily. Kde musis stat, abys ji i velkou budovu videl tak, jak vypadaji na fotografii?

Po dalších 5 minutách se zobrazí: Je to pro tebe nesnadny ukol? Dobre, dam Ti jeste jednu napovedu. Zkus jit od mlyna na zapad ulici, ktera mirne stoupa.

Po nalezení místa (vstupu do zóny): Vyborne. Podarilo se ti objevit misto, kde stal fotograf, ktery obrazek poridil. Vyfotografoval vodni elektrarnu, ktera zde stala od roku 1909 a zasobovala elektrinou 37 obci! V te dobe se jednalo o jednu z nejvetsich elektraren v kraji. Vysoka budova, kterou tu vidis dnes, je silo a skladuje se zde obili pred zpracovanim. Bylo postaveno v roce 1938 a stalo se dominantou obce.

10)

Hrbitovni kaple sv. Frantiska Xaverskeho

Dosel jsi na misto tveho posledniho ukolu. Nachazime se u hrbitova, na ktery budeme vstupovat. Chovej se zde prosim po celou dobu tise a ohleduplne.

Uprostred hrbitova stoji kaple sv. Frantiska Xaverskeho, postavena roku 1680. Nechali ji postavit pani z nedalekeho Tovacova jako podekovani Bohu, ze se vrazedny mor vyhnul teto oblasti. Kaple je zajimava svym neobvyklym vzhledem, ktery si velmi dobre prohledni. Vyznamna je i tim, co vice nez sto let ukryvala a v jiste podobe stale ukryva uvnitr. V roce 1888 ve Verovanech pobyval slavny malir Joza Uprka. Specialne pro tuto kapli namaloval Krizovou cestu. Krizovou cestu tvori 14 zastaveni - 14 obrazu, ktere znazornuji udalosti spojene s ukrizovanim Jezise Krista. Pokud budes mit stesti, muzes dnes v kapli videt jejich kopie. V pripade, ze je kaple zavrena, prohledni si alespon obrazky na dalsi strance.

Uvnitr kaple. (foto)

Úkol: “Urci, jaky tvar je pudorysem kaple. Pudorys spravne urcis, kdyz spocitas, kolik zdi dokola kapli tvori. Pokud je zdi pet, je to petiuhelnik. Pokud je zdi sest, jedna se o sestiuhelnik, pokud je zdi sedm, pak je to sedmiuhelnik atd. Pro zjednoduseni nebudeme brat v uvahu dva pristavky (jeden je sakristii a ve druhem lezi socha sv. Fr. Xaverskeho). Pocitej tedy jen zdi, ktere vedou az nahoru a nesou hlavni strechu (kopuli). Vyber spravnou odpoved:”

Petiuhelnik* Osmiuhelnik

Dvanactiuhelnik*

*Nevim, jak jsi pocital, ale neni to spravne. Ve zdech, ktere nesou kopuli, je nahore okno (nebo slepe okno). Vidis? Tyto zdi spocitej. Pokud napocitas do cisla 8, pocitas spravne. Zkus to a pak zadej odpoved znovu.

Gratuluji ti! Uspesne jsi splnil na nasi vyprave vse, co bylo treba, a tim se ti otevrela cesta k pokladu! Ten najdes na souradnicich 49°27.684', 017°17.821'. Nechod k nemu primo za sipkou, hra te povede po ceste kolem pole. Aby ti cesta k nemu lepe utekla, zkus si vzpomenout na vsechna zastaveni a ukoly, ktere bylo potreba splnit. Vzpomenes si na vsech 10 zastaveni?

Cesta k pokladu: Ted uz jenom odboc doprava a je to jen kousek k pokladu.

Poklad – cache: Nekde zde je poklad :) Ted uz jenom najit poklad, zapsat se a hlavne nesmazat tuto cartridge, v batuzku mas ulozen odemykaci kod pro uznani bodu na wherigo.com.

PŘÍLOHA III. – Hodnocení dětmi

PŘÍLOHA IV. – Hodnocení betatesterem Ahoj, betatest jsem absolvoval včera (19. 1. 2016). Zpracování se mi líbí, je to nenáročné a zajímavé. Líbí se mi pomoc hráčům, když špatně odpoví, bohužel to zase některým usnadní hru odehrát pomocí podvodných programů, ale tomu se nezabrání stejně nikdy. Hrál jsem na LG L90 s WhereYouGo 0.8.13. Zde je pár připomínek:

1) Úvodní informace při spuštění hry v sobě asi měly diakritiku, protože teď je tam spousta otazníků. Tohle by chtělo opravit.

2) Od poslední zóny k finále je to ideální za šipkou, což normálně bude problém, včera mrzlo, tak to bylo v pohodě. Ale jinak by bylo dobré, aby mě hra nějak navedla, kudy mám jít. Ideálně mě "donutila" pomocí nějaké další zóny dojít k cestě co pak vede k pokladu.

3) Poslední úkol je tak dlouhý, že jsem na konci neviděl, že je tam výběr odpovědí a čekal jsem, že budu na další stránce zadávat odpověď číselně, takže mi to řeklo, že jsem to odpověděl špatně. Tohle není chyba, ale neškodilo by to rozdělit na dvě obrazovky.

4) Finále je OK a i takto může fungovat.

Ukázaná místa se mi líbila, i volba indicií, ať už použití a případně (schválně jsem

zkoušel i zadávání špatných odpovědí) nápověda co a jak, nebo třeba zapamatování si letopočtu na kapli a na další porovnávání.

Takže to je ode mě vše. Jako reviewer ti ještě poradím, že po tobě bude kolega chtít odstranit diakritiku z názvu keše a nejspíš i fotografie keše, ale třeba mu bude stačit, že jsem ji viděl já. To uvidíš.

Martin

PŘÍLOHA V. – Dopis kulturní a školské komisi

Ve Věrovanech dne 23. 1. 2016 Vážená kulturní a školská komise,

jako studentka Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se na Vás obracím s nabídkou využití mé diplomové práce, jejímž tématem je Využití satelitního navigačního systému ke zpřístupňování kulturního dědictví obce Věrovany. Za tímto účelem jsem vytvořila interaktivního průvodce po místních památkách do tzv. chytrého telefonu. Průvodce byl vytvořen ve formě cartridge, kterou je možné zdarma stáhnout na wherigo.com a spustit v telefonu s modulem GPS. Průvodce po spuštění reaguje (pomocí GPS) na aktuální polohu telefonu. Hodnotí, kde se návštěvník s telefonem v danou chvíli nachází a podle toho mu ukládá, kam se má vydat k další zajímavosti. Průvodce sestává z deseti zastavení. Na sedmi z nich návštěvník – který se stává aktivizovaným hráčem virtuální hry v reálném světě – plní jednoduchý úkol vztahující se k navštívenému místu. Průvodce s okamžitou zpětnou vazbou vyhodnotí správnost odpovědi. Pokud není správná, zobrazí se text vysvětlující správnou odpověď. Trasa průvodce je jednosměrná (cca 4 km), vhodná pro pěší, rodiny s dětmi i cyklisty. Mezi vybranými památkami představuje různorodými úkoly například sousoší sv. Iva a sv. Jana Nepomuckého, hodové slavnosti, sochu Anděla Strážce a pověst o zázračném obrazu, kapli sv. Jana Nepomuckého a kapli sv. Anny, Křížovou cestu Jožy Uprky a kapli sv. Františka Xaverského, mlýn a další. Ukázku úkolů přikládám v tištěné podobě (Příloha).

Úkoly byly testovány v roce 2015 dětmi z příměstského tábora při Akademik sport centru Univerzity Palackého v Olomouci. Funkčnost cartridge byla testována v lednu 2016 pověřenou osobou společnosti Groundspeak (americká společnost poskytující zázemí pro hry s GPS). Dne 18. 1. 2016 byla umístěna na stránkách geocaching.com a wherigo.com. Nabízím Vám možnost zpřístupnění tohoto interaktivního průvodce i lidem, kteří nejsou registrovaní na stránkách geocaching.com a wherigo.com a nemohou se tak o něm dovědět. Na webovou stránku obce by byl pouze umístěn odkaz na stránku serveru wherigo.com, kde si zájemci budou moci cartridge stáhnout. Web obce to nijak nezatíží.

Věřím, že kladné projednání této záležitosti bude ku prospěchu obce. V případě jakýchkoliv dotazů se na mě prosím obraťte.

Děkuji za Váš čas a brzké vyrozumění.

Veronika Mrázková

ANOTACE Jméno a příjmení:

Bc. Veronika Mrázková

Katedra:

Katedra výtvarné výchovy

Vedoucí práce:

Mgr. Petra Šobáňová, Ph.D.

Rok obhajoby:

2016

Název práce:

Využití satelitního navigačního systému ke zpřístupňování kulturního dědictví obce Věrovany

Název v angličtině:

Usage of a satellite navigation system for accessing of cultural heritage of the village Věrovany

Anotace práce:

Diplomová práce se zaměřuje na vytvoření interaktivního průvodce po památkách Věrovan. Teoretická část se zabývá vybranými památkami, zpřístupňováním kulturního dědictví a satelitními navigačními systémy. V praktické části je následně popsána tvorba samotného průvodce, který reaguje na aktuální polohu návštěvníka.

Klíčová slova:

Anotace v angličtině:

Klíčová slova v angličtině:

Přílohy vázané v práci:

Věrovany, památky, zpřístupňování památek, kulturní dědictví, navigační systém, GPS, průvodce The diploma project deals with the creation of an interactive guide through Věrovany village sights. The theoretical part focuses on the sights, accessing of cultural heritage and on a satellite navigation systems. In the practical part, subsequently, the creation process of the guide which reacts on the current position of the visitor is discussed. Věrovany, monuments, accessing of sights, cultural heritage, navigation system, GPS, guide Příloha I. – Obrazová příloha Příloha II. – Plné znění úkolů Příloha III. – Hodnocení dětmi Příloha IV. – Hodnocení betatesterem Příloha V. – Dopis kulturní a školské komisi

Rozsah práce:

124 s. (143 163 znaků)

Jazyk práce:

CZ