UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy
Bakalářská práce Zuzana Horonyová
Vázy Inspirováno lidovou tvorbou a městem
Olomouc 2016
Vedoucí práce: MgA. Robert Buček, Ph.D.
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
V Olomouci, dne 14. dubna 2016
……………………………......... Zuzana Horonyová
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji MgA. Robertu Bučkovi, Ph.D. za cenné rady, odborné vedení, trpělivost a čas, který mi při bakalářské práci věnoval.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 7 1
Úvod do teoretické části ...................................................................................................... 7
2
Tradice na Uherskohradišťsku ............................................................................................ 8
3
2.1
Kroj na Uherskohradišťsku .......................................................................................... 8
2.2
Výšivka na uherskohradišťském kroji ....................................................................... 10
2.3
Dílo Joži Uprky .......................................................................................................... 13
Tupeská fajáns ................................................................................................................... 15 3.1
Habáni ........................................................................................................................ 15
3.2
Hrnčířská výroba v Tupesích ..................................................................................... 17
3.3
Výroba tupeské fajáns ................................................................................................ 18
PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 24 4
Popis bakalářské práce ...................................................................................................... 24 4.1
5
6
Umělecké zdroje, které mi byly inspirací .................................................................. 25
4.1.1
Daniel Piršč ........................................................................................................ 25
4.1.2
Studio Puk-Puk ................................................................................................... 26
4.1.3
Firma Gravelli .................................................................................................... 27
Technologie použitých materiálů ...................................................................................... 29 5.1
Keramika .................................................................................................................... 29
5.2
Beton .......................................................................................................................... 29
Pracovní postup ................................................................................................................. 31 6.1
Část první – výroba keramických dílů váz ................................................................ 32
6.1.1
Sádrový model .................................................................................................... 32
6.1.2
Výroba sádrové formy ........................................................................................ 33
6.1.3
Lití do sádrové formy ......................................................................................... 34
6.1.4
Vyřezávání dekoru .............................................................................................. 35
6.1.5
Sušení ................................................................................................................. 36
6.1.6
První pálení – přežah .......................................................................................... 36
6.1.7
Glazování ............................................................................................................ 36
6.1.8
Ostrý výpal ......................................................................................................... 37
6.2
Část druhá – výroba betonových dílů váz .................................................................. 38
6.2.1
Hliněný model .................................................................................................... 38
6.2.2
Výroba sádrové formy ........................................................................................ 38
6.2.3 6.3
Pěchování ........................................................................................................... 39
Kompletování............................................................................................................. 40
Závěr ......................................................................................................................................... 41 Seznam literatury a pramenů .................................................................................................... 42 Seznam obrázků a zdroje .......................................................................................................... 45 Seznam příloh ........................................................................................................................... 47
Úvod Jako téma bakalářské práce jsem si zvolila oblast lidové kultury a folklóru v protikladu k současnému městu a stylu života. Tradice, folklór a lidová tvorba mě celý život obklopují, jsou součástí mého bytí, proto se staly stěžejní ideou této práce. Krása lidové tvorby a tradice stále obohacují vybrané regiony, zejména region Slovácka s jeho příslušnými mikroregiony, kterým se věnuji v teoretické části bakalářské práce. Zejména se zaměřuji na oblast Uherskohradišťska, pro kterou je charakteristická tupeská lidová keramika, bohatý krojový oděv a různé tradice. V praktické části pak řeším problematiku moderního města a jeho vliv na tradiční vesnici. Rozdílnost těchto dvou světů přirovnávám ke své vlastní zkušenosti, týkající se mého domova na vesnici a domova ve městě. Praktická část je tvořena sérií tří váz jednoduchého tvaru s vyřezávaným dekorem, vyrobených z rozdílných materiálů, které vyjadřují kontrast mezi vesnicí a městem. Aby byla rozdílnost co nejvíce zřejmá, zvolila jsem jako materiál pro tradiční vesnici keramiku a pro město beton. V dalších kapitolách praktické části zmiňuji inspirační zdroje pro svou práci, a to Daniele Piršče, Puk – Puk studio a firmu Gravelli. Dále popisuji technologii použitých materiálů a samotný postup při výrobě bakalářské práce. Práce je také obohacena o fotografickou a obrazovou dokumentaci. Text je doprovodem praktické části.
Cíl práce Cílem této práce je vytvoření třech totožných váz s jedinou odlišností, a to rozdílností motivu dekoru a výškového rozměru kopule každé vázy. Cílem je také vytvořit vázy plnící funkci estetickou a zároveň užitnou. Vázy mají vyjadřovat již zmíněný kontrast mezi slováckou vesnicí a moderním městem a mají ukázat veřejnosti, že i tradiční umění se může ukázat v novém světle a netradičním pojetí tak, aby byla stále zachována idea lidové tradice a umění.
6
TEORETICKÁ ČÁST 1 Úvod do teoretické části V teoretické části se budeme postupně zabývat historií a pozadím motivů, které ovlivnily výslednou podobu naší práce. V úvodu nastíníme povahu lidového umění na Slovácku, vzápětí přiblížíme povahu lidových tradic spojenou s oblékáním krojů na Uherskohradišťsku a závěrem se budeme věnovat staleté tradici výroby tupeské fajáns. Lidové umění vychází z tradic, které se utvářely v jednotlivých regionech odlišně. Vzniká za účelem praktické potřeby, nejedná se o umělecký záměr. Do lidového umění patří například malba kraslic, nábytku, domovních štítů, tkalcovské techniky, krajky, keramika a sklo, ručně vyráběné hračky a oděv. Různorodost lidového umění ovlivňují přírodní podmínky, ekonomické možnosti a sociální postavení obyvatelstva, ale především kulturní odlišnost etnografických regionů. Mezi nejvýznamnější etnografické regiony v České republice patří Chodsko, Plzeňsko, Podkrkonoší, Valašsko, Haná a Slovácko.1 Region Slovácko pokrývá podstatnou část jihovýchodní Moravy. Charakteristickým prvkem pro Slovácko jsou společné rysy lidové kultury, jejímiž tvůrci a nositeli jsou obyvatelé příslušného etnografického regionu a oblasti. Hranicemi Slovácka je spojnice pohoří Chřibů a Bílých Karpat až po jihozápadní část Ždánického lesa. Pomyslnou osu pak tvoří řeka Morava. Slovácko je proslulé tradicemi a zvyky, lidovými písněmi a tancem. Zejména zde vynikají události, které jsou spjaté s odíváním do krojového šatu, jako je jízda králů, Slovácké slavnosti vína, hody, fašanky apod. Dle krojového hlediska se pak Slovácko dělí na regiony a mikroregiony. Jsou to Moravské Kopanice, Horňácko, Dolňácko, Podluží s minoritou moravských Charvátů, severní a jižní hanácké Slovácko.2
Viz Lidové umění I. ZŠ a ZUŠ Strání [Pdf online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.zsstrani.cz/dum/Digitalni%20Ucebni%20Materialy/2_stupen/Vytvarna%20vychova/9.%20rocnik/Li dove%20umeni%20I%20-%2019/Lidove%20umeni%20%20I.pdf. 2 Viz TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub kultury v Uherském Hradišti, 2013, str. 11. 1
7
2 Tradice na Uherskohradišťsku Region Uherskohradišťské Dolňácko leží na jihovýchodní Moravě a spadá pod něj několik mikroregionů, jako je Staroměstsko, Za Moravú, Buchlov, Dolní Poolšaví, Ostrožsko, Východní Slovácko, Bílé Karpaty a Uherskobrodsko. Centrem regionu je město Uherské Hradiště. Uherskohradišťský region je proslulý bohatou kulturní tradicí, zejména v oblasti lidové tvořivosti a folklóru. Je zde mnoho výborných národopisných tanečních a hudebních souborů, jako je Kunovjan, Olšava, Lúčka, Hradišťan, Vlčnovjan, Cifra, Ohnica aj., mezi tradiční rukodělnou výrobou zde pak vyniká tupeské fajáns. 3 Uherskohradišťský region však nejvíce vyniká krojovou bohatostí a různorodostí. Kroj je zde zastoupen v každém mikroregionu, je spojován se slavnostními událostmi a tradicemi. Tradice se zachovaly ve většině vesnic Uherskohradišťska až dodnes. Někde zanikly, ale v posledních letech se s velkou oblibou opět obnovují. Kroj se obléká zejména k příležitosti krojových hodů, prvního sv. přijímání či biřmování, „májkování“, Velikonočního pondělí a k příležitosti Slováckých slavností vína a otevřených památek, které patří k významným akcím kulturního dění v Uherském Hradišti. Jde o přehlídku slováckého folklóru, vína a gastronomie. Vyniká zde především pestrost krojů, ale také talent muzikantů, tanečníků a zpěváků. 4
2.1 Kroj na Uherskohradišťsku Vznik krojů uherskohradišťské oblasti byl vypozorován na počátku 17. století, avšak některé části, jako halena nebo šatka žen, jsou mnohem starší. Různorodost kroje se utvářela postupně dle historických událostí – germanizací a zánikem rodového nedílu, což zapříčinilo odlišování rodového společenství vnějšími znaky, například oděvem.5 Největší roli na utváření kroje mělo hlavně prostředí. Uherskohradišťsko bylo a je úrodnou zemědělskou a hospodářskou oblastí, což se odrazilo i na vzhledu kroje, který právě odpovídá materiálově a vzhledově
Viz Region: Uherské Hradiště je centrem regionu Slovácko. Uherské Hradiště: oficiální portál města [online]. Uherské Hradiště, 2013 [cit. 2016-03-21]. Dostupné z: https://www.mesto-uh.cz/Articles/5902-2-Region.aspx. 4 Viz DVOULETÝ, Michal. Na paletě krojů: Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště. Uherské Hradiště: Nadace Děti-kultura-sport, 2010, str. 13. 5 Viz TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub kultury v Uherském Hradišti, 2013, str. 15. 3
8
úrodnému rovinnému krojovému typu. Proto je uherskohradišťský kroj ve své systematice prvním a základním typem dolňáckého kroje. 6 Vývoj kroje prošel několika stádii. Významné je druhé stadium, začínající počátkem 19. století. V tomto stádiu se rozvinuly krojové druhy, výzdoba na oděvu a obuvi znásobila svou zdobnost a oděv se rozlišil na všední, sváteční, obřadní apod. Dalším významným stádiem je poslední - po druhé světové válce, kdy dochází k zániku kroje jako běžného oblečení. Oblékání kroje se vymezilo jen na slavnostní příležitosti.7 Kroj na Uherskohradišťsku je zastoupen více krojovými druhy. Část Uherského Hradiště, která se rozléhá po obou stranách řeky Moravy a zabírá severní obce původního okresu, je dle typů krojů rozdělena do čtyř základních variant. Jde o varianty: velehradsko-spytihněvská, bílovská, polešovická a staroměstsko-jarošovská.8 Kroj v Uherském Hradišti spadá pod variantu kroje staroměstsko-jarošovského. Ženský kroj se skládá z bohatých, zdobených, baňatých rukávců, kordulky, tedy vestičky z květovaného atlasu či saténu, zdobené na hrudi stuhami, které lemovaly přednice a část okolo krku. Krk je pak ještě zdoben nařaseným krajkovým obojkem. Spodní část ženského kroje tvoří několik spodních sukní, neboli spodnic, na které se pokládá přední sukně – fěrtůšek - z bohaté atlasové nebo brokátové látky a zadní vrapená sukně – šorec. V oblasti pasu se uvazují tkané či vyšívané stuhy- tráčky. Na nohy pak připadly vyšívané či bílé punčochy a černé šněrovací boty do půli lýtek. Hlavu pokrývá věneček či turecký šátek. Mužský kroj je oproti ženskému kroji o poznání jednodušší a méně zdobený. Skládá se z bílé košile s nabíranými rukávy s úzkými manžetami v oblasti zápěstí, zdobené na hrudi (přednici) a na ramenou výšivkou v sytě žluté a černé barvě. Na košili se obléká tmavomodrá až černá vesta - kordula - zdobená červenou výšivkou. Další částí mužského kroje jsou soukenné kalhoty v černé a tmavě modré barvě, opásané koženým řemenem. V poklopci kalhot nosí mládenci vložený bílý šátek čtvercového tvaru, zdobený květinovou výšivkou. Na hlavě beranici ozdobenou květinovou voničkou se stuhou a kosírkem (péra z bílého kohouta). Na nohy pak připadají černé vysoké holínkové boty.9 Pro uherskohradišťský kroj je typická bohatá zdobnost stuh, výšivek, barevnost (zejména ženského kroje) a netradiční forma výšivky tzv. výšivky na výřez, která se objevuje jak na
Viz TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub kultury v Uherském Hradišti, 2013, str. 16. 7 Viz tamtéž str. 17. 8 Viz tamtéž str. 41. 9 Viz DVOULETÝ, Michal. Na paletě krojů: Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště. Uherské Hradiště: Nadace Děti-kultura-sport, 2010, str. 42, 43. 6
9
mužském, tak ženském kroji a je typická právě pro kroje Uherskohradišťska a Uherskobrodska.10 O výšivce na výřez bude pojednáno níže.
Obrázek 1. Detail ženského uherskohradišťského kroje
Obrázek 2. Uherskohradišťský kroj
2.2 Výšivka na uherskohradišťském kroji Výšivka je nejčastěji užívaným druhem výzdobní textilní techniky. Původ výšivky je spojován se sešíváním dvou kusů tkaniny dohromady a s olemováním jejích okrajů, čímž se docílilo zpevnění tkaniny. Postupně se k základním stehům začaly přidávat vedlejší stehy, které byly složitější a zdobnější, až se znásobily do zdobných vzorů a tvarů. Původní funkce výšivky byla tedy praktická, postupným zdokonalováním nabývala na zdobnosti a získala funkci estetickou, popřípadě erotickou a obřadní. Rozmanitost stehů se rozšiřovala zejména díky obřadním a svátečním oděvům, které byly honosnější. Běžný oděv se zdobil výšivkami jen zřídka, spíše vůbec. Výšivky se liší dle regionální oblasti a bohatosti kraje. Některé oblasti vynikají právě svým specifickým druhem a způsobem tvorby stehů, jako je již zmiňovaná výšivka na výřez na Uherskohradišťsku a Uherskobrodsku.11 Výšivka výřezová (neboli na výřez) se poprvé objevila na koutních a úvodních plachtách koncem 18. století na Uherskohradišťsku a Uherskobrodsku. Úvodní plachtu, která chránila
Viz MERTOVÁ, Petra. Výšivka, krajka a aplikace na tradičním oděvu. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2013, str. 57. 11 Viz MERTOVÁ, Petra. Výšivka, krajka a aplikace na tradičním oděvu. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2013, str. 13-17. 10
10
dívku před zlými silami, si dívka oblékala jako přehoz ve svatební den. Mimo výšivky křížové a výšivky šité přes vrapy, které se v této oblasti také vyskytovaly, je výšivka na výřez specifická pro tuto oblast svou plastičností. Plastičnosti se dosáhlo pomocí zhušťování nebo překrývání jednotlivých stehů. Prvotní barva výšivky byla v kombinaci krémové a černé barvy. Během 19. století se barevnost vyvinula do kombinace černo či modro - žluté, oranžové. Výšivka výřezová zdobí kroj v oblasti ramenou, na části zvané nárameník k rukávcům, u rukávců ženského či mužského kroje, na přednici mužské košile a ženských rukávců, na obojku ženského kroje a límečku mužského kroje. Ve výšivce se objevují motivy rostlinné, zoomorfní a nejstarší geometrické. Častým a oblíbeným motivem je motiv pták na haluzi, eska, dubový list, strom, hvězda, věnečky, kříže a kroměřížská růže. Další, a zároveň nejstarší technikou vyšívání užívanou na Uherskohradišťsku a Uherskobrodsku, je výšivka zvaná „přes vrapy“, která sloužila k nařasení zadní sukně (fěrtochu) v oblasti pasu. Hlavním vzorem výšivky byl motiv geometrický.12
Obrázek 3. Výšivka výřezová, kombinace vzorů
Technika vyšívání a tkaní se dále vyskytuje zejména na ženském kroji. A to na bílých hedvábných stuhách, které se uvazují kolem pasu na brokátovou nebo ornátovou přední sukni (fěrtůšek). Kolem roku 1900 dostává stuha podobu, v jaké ji známe dnes, jde o stuhu zvanou „slovácká“. Stuha má bílý základ, na němž je strojově vyšívaný motiv červené růže s lístky a drobnými barevnými kvítky, dále vinné révy či obilných klasů uspořádaných do kytice. Slovácká stuha také zdobí přednici a okolí krku krojové vestičky (kordulky). Na zadní sukni
12
Viz MERTOVÁ, Petra. Výšivka, krajka a aplikace na tradičním oděvu. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2013, str. 63 – 66.
11
(fěrtochu) se nosí hedvábné černé stuhy tzv. barevné tráčky, tvořené ze dvou pruhů, zdobené taktéž „slováckým“ vzorem.13 Vzor červené růže a zelených větviček doplňovaných drobnými kvítky je hlavním užívaným motivem na uherskohradišťském a uherskobrodském kroji. Objevuje se na hedvábných stuhách, ale i na hladkém nebo květovaném atlasu, či saténu protkávaném právě kvítky s větvičkami, z nichž se šijí přední sukně (fěrtůšky) a vestičky (kordulky).14 Motiv slovácké červené růže, jež je základním motivem lidové výšivky, je orientálního a perského původu. Nejčastěji se slovácká růže zobrazuje při pohledu shora, z boku nebo jako růže stolistá, rozvinutá.15
Obrázek 4. Stuha zvaná „slovácká“
Motivy a ornamenty, které se na krojových oděvech objevují, vznikaly na základě prostředí, ve kterém člověk žil. Nejstaršími a nejvíce využívanými vzory, jsou ty, které člověk vypozoroval v přírodě. Tedy různé podoby zvířat, květů, stromů aj. Tyto motivy byly dále obohaceny náboženským symbolem, například potoku, rybího oka apod. Dalším zdrojem, jež ovlivňoval vývoj a druh motivů, byla práce. Tedy motivy z prostředí života zemědělce, pastýře nebo například včelaře. Mezi vyjmenovanými zdroji, hrají hlavní roli ve výzdobě slováckého kroje, právě vegetabilní motivy.16 Důležitá byla také barva motivů, zejména pro oděvy regionu
Viz TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub kultury v Uherském Hradišti, 2013, str. 135. 14 Viz tamtéž str. 228. 15 Viz LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Moravská lidová výšivka. Brno: Moravské muzeum v Brně, 1986, str. 204. 16 Viz VÁCLAVÍK, Antonín, VOŠTOVÁ, Irena (ed.). Textil v lidové tvorbě: Textile folk art: lidové umělecké textilie v Čechách a na Moravě. 2., dopl. vyd. Luhačovice: Irena Voštová ve spolupráci s nakl. Atelier IM, 2009, str. 12 – 13. 13
12
Dolňáckého Slovácka je typická červená barva, znázorňující v lidovém pojetí zdraví a krásu. Žlutá barva značí barvu dozrálého zrna a má velkosváteční charakter. Barva zelená přestavuje mládí, zdraví růst a odolnost lidu. Bílá byla barvou narození a barvou svatební. Zmíněné barvy spolu tvoří skupinu úspěšných a oblíbených barev lidového umění.17
2.3 Dílo Joži Uprky Joža Uprka byl významným malířem a výtvarníkem výtvarného dění v 90. letech 19. století. Narodil se v kraji Moravského Slovácka ve vesnici Kněždub u Strážnice. Krása slovácké krajiny, kultury a tradice ho ovlivnila na celý život, až se stala trvalým zdrojem malířovi inspirace. Znal velice důkladně krajinu, život lidí, zvyky, písně a lidové kroje jednotlivých oblastí Slovácka, ale také části Slovenska. Ve své tvorbě se zaměřoval na zachycení života, který měl ve slováckých vesnicích stále rysy autentického folklóru. Jožka Uprka je považován za malíře novodobého realismu a v českých zemích je brán za jednoho z prvních umělců, který se přiklonil k estetice impresionismu. 18 Joža Uprka studoval na gymnáziu v Praze, ale pak odcestoval za studiem na Akademii v Mnichově. Po ukončení studií se opět vrátil do rodné vlasti studovat na Akademii v Praze. Během volna podnikal cesty na Slovácko a západní Slovensko, kde se zabýval studiem místního lidu a typů krojů. V rodném Slovácku se po nedokončeném studiu v Praze roku 1897 usadil v Hroznové Lhotě, kde vybudoval dům a ateliér. V tomto období byl již významnou osobností výtvarného života Moravy. Stalo se tak díky poznávacím cestám, které podnikal například do Paříže, Londýna, Holandska, Mnichova a zejména díky ceně „Mention honorable“, již získal za obraz „Pouť u sv. Antonínka“ na výstavě pařížského salonu roku 1894, získal také zlatou výroční medaili České akademie věd a proslavil se i rozsáhlou výstavou v Topičově salonu v Praze roku 1897, ve které byla představena stěžejní díla Uprkovy celoživotní tvorby.19 Galerie Joži Uprky je umístěna v areálu bývalé jezuitské koleje v Uherském Hradišti, v městě, jež v jeho životě sehrálo významnou roli. Joža Uprka v Uherském Hradišti a okolí trávil mnoho času a tvořil tady za dob, kdy neměl stálý ateliér. Setkal se zde s Josefem Klavaňou, Františkem Kretzem, kteří rozvíjeli a ovlivňovali kulturní život Uherského Hradiště.
Viz VÁCLAVÍK, Antonín, VOŠTOVÁ, Irena (ed.). Textil v lidové tvorbě: Textile folk art : lidové umělecké textilie v Čechách a na Moravě. 2., dopl. vyd. Luhačovice: Irena Voštová ve spolupráci s nakl. Atelier IM, 2009, str. 28-29. 18 Viz Galerie Joži Uprky v Uherském Hradišti. Galerie Joži Uprky [online]. Uherské Hradiště, 2012 [cit. 201603-22]. Dostupné z: http://web.jozauprka.cz/. 19 Viz tamtéž. 17
13
Joža Uprka byl a je uznávanou a vůdčí osobností výtvarné Moravy. Jeho dílo s nejpočetnější kolekcí obrazů bylo vystaveno na výstavě bývalé jezuitské koleje spolu s dalšími umělci.20
Obrázek 5. Poslední velká pouť u Sv. Antoníčka, J. Uprka, 1925, olej, plátno, 95 x 186 cm
Viz Galerie Joži Uprky v Uherském Hradišti. Galerie Joži Uprky [online]. Uherské Hradiště, 2012 [cit. 201603-22]. Dostupné z: http://web.jozauprka.cz/. 20
14
3 Tupeská fajáns Mluvíme-li o tupeské fajáns, máme na mysli tradiční druh lidové keramiky vyráběné v obci Tupesy v uherskohradišťském okrese. Fajáns, jinými slovy majolika, se kromě jiného obecně vyznačuje užitým druhem hlíny a sytostí použitých barev. Právě jihovýchodní Morava patří k územím s příznivými podmínkami pro tvorbu hliněného materiálu užívaného na výrobu keramiky. V okolí Uherského Hradiště vznikala hrnčířská výroba nejen v Tupesích, ale taktéž v Traplicích, Modré, Velehradu a Buchlovicích. Největší rozkvět hrnčířské výroby nastal v 18. století. V této době v Tupesích vznikly hrnčířské rody. Mezi nejvýznamnější patří Vlčkovi, Úředníčkovi, Jan Krátký se syny a rod Petrášů.21 Výroba tupeské fajáns přetrvává v Tupesích až dodnes. Nachází se zde i muzeum Tupeské keramiky, jehož součástí je dobová expozice obydlí a dílny hrnčíře, expozice historie a technologie výroby keramiky a prodejna s tupeskou fajáns.22 Na vznik a rozvoj fajánsové výroby na jižní Moravě měla rozhodující vliv tvorba anabaptistických přistěhovalců nazývaných habáni. 23
3.1 Habáni Habáni jsou sekta hutterských novokřtěnců, podle jména svého zakladatele a vůdce Jakuba Huttera. Novokřtěnství vzniklo ve Švýcarsku roku 1524 jako jedna z radikálních reformních sekt a její členové se vyznačovali tím, že na rozdíl od příslušníků katolické církve neuznávali vrchnost, přáli si majetkovou rovnost a nechávali se křtít až v dospělém věku. I na novodobé náboženské poměry v 16. století v Německu a severní Itálii, byl jejich program příliš radikální, a proto vzbuzovali ve společnosti odpor.24 Byli tedy pro svou víru a představu světského pořádku ze své vlasti vypovídáni a pronásledováni.25 Utíkali směrem k Podunají na východ. Postupovali přes Alpské země, jižní Německo, Porýní, Falko, až se dostali na jižní Moravu. Náboženství zde kolem poloviny 16. století totiž hlásalo svobodu. Habáni se usadili v Mikulově, přesněji v mikulovském panství u Leonarda
Viz KOVÁŘŮ, Věra. Tupesy: Staletá tradice lidové hrnčiny a keramiky. Tupesy: Místní národní výbor, 1990, str. 3. 22 Viz Muzeum keramiky: Muzeum Tupeské keramiky [online]. Tupesy: Devtea [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://www.muzeumkeramiky.cz/. 23 Viz KUDĚLKOVÁ - KONIGOVÁ, Alena. Habánská fajáns. Tvar. 1956, roč. 8, str. 114. 24 Viz Fajáns u nás a v Evropě: Novokřtěnci - habáni na Moravě a Slovensku. Fajans: Keramická dílna Juraj Vanya [online]. Sedlčany, 2016 [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://www.fajans.cz/habanska-fajans-s69CZ. 25 Viz KUDĚLKOVÁ - KONIGOVÁ, Alena. Habánská fajáns. Tvar. 1956, roč. 8, str. 114. 21
15
Liechtensteina, který v době náboženské svobody na chvíli přestoupil k novokřtěnské víře. Po příchodu do českých zemí byl hutterským novokřtěncům připsán název „habáni“.26 Jak jsem již zmínila, název habáni novokřtěnci získali na Moravě. Jde o odvozeninu od německého slova „Haushaben“, což znamená vlastnit dům, majetek a být nezávislým. 27 Díky mnohem tolerantnějšímu náboženskému prostředí se od 2. poloviny 16. století na území Moravy, ale i Slovenska začalo usídlovat velké množství novokřtěnců. Zejména v okolí Břeclavi, Moravského Krumlova, Slavkova a již zmíněného Mikulova, dále pak jižně od Brna až k západnímu Slovensku. Bydleli ve vsích a malých městech a v době 16. století, kdy Morava prožívala hospodářský rozkvět, začali novokřtěnci s výrobou fajánse. Znalosti výroby fajánse získali v Itálii, odkud fajáns pochází.28 Habáni vyráběli užitkovou keramiku, hrníčky, různé nádoby na pečení, smažení, ale nejvíce prosluli svým džbánkařským řemeslem. K výrobě využívali červenou hlínu, která se při sušení nedeformovala. Typická pro habánskou keramiku byla čistě bílá poleva s plošnými ornamenty v barvě žluté, zelené, fialové a modré.29 Hlavním tématem výzdoby byl rostlinný ornament, který pramenil z italské květinové a akantové rozviliny a listové „mauresky“. Později se v dekoru objevil dekor květinového stvolu, ze kterého vyrůstaly stylizované květy, plody, poupata a listy s řadou drobných spirálových úponků vyplňujících volná místa. V raném období byla barevnost velmi střídmá s převažující barvou modrou. Naproti tomu v 2. polovině 17. století hrála barva hlavní roli. Keramici barvy nanášeli ve velkých kontrastních skvrnách, což dávalo výrobkům veselý, pestrý ráz.30 Typické pro habány bylo, že své práce téměř nikdy nepodepisovali. Na své výrobky psali jen letopočet, a to na dno nádoby nebo pod ucho.31 V 60. letech 17. století se habáni inspirovali delfskou fajáns, která výrazně napodobovala výzdobu čínského porcelánu. V jejich sortimentu se tak začaly objevovat výrobky zejména s modrým ornamentem, který byl typický právě pro výzdobu čínsko-delfskou. V ornamentu se objevovala zejména spleť rostlinných motivů, jako jsou větvičky, velké stylizované květy a plody, ale také drobné postavy zvířat a architektonické motivy.32
26
Viz LANDSFELD, Heřman. Habánská keramika a lidová hrnčina: expozice ze sbírek manželů Landsfeldových. Strážnice: Ústav lidového umění, 1981, str. 1. 27 Tamtéž, str. 2. 28 Viz KUDĚLKOVÁ - KONIGOVÁ, Alena. Habánská fajáns. Tvar. 1956, roč. 8, str. 114. 29 Tamtéž, str. 118. 30 Tamtéž, str. 118. 31 Viz DRCMÁNKOVÁ, Dana. Slovácká tvorba má prapůvod u Habánů. MF Dnes: Kultura-Jihovýchodní Morava. 2000, roč. 11, č. 51, str. 4. 32 Viz KUDĚLKOVÁ - KONIGOVÁ, Alena. Habánská fajáns. Tvar. 1956, roč. 8, str. 119.
16
Dalším modrobílým vzorem byl tzv. mramorový dekor. Jednalo se o nepravidelně rozmístěné modré „šmouhy“, kterými habáni spojovali figurální, krajinné či rostlinné motivy do jednotného celku. Modrobílé vzory po roku 1700 postupně mizely, zatímco pestrý květinový vzor přetrvával po další léta. 33 Habáni vytvářeli svou keramiku až do 19. století, ovšem spolupracovali již s mistry na Moravě, kam se ke konci 17. století mnoho novokřtěnců odstěhovalo. Výroba se zde stále držela habánského základu, avšak obnovována a doplňována novými lidovými podněty se postupně měnila. V 19. století všechna výroba fajáns podlehla úplně novým hmotám, které byly levnější a praktičtější.34 Historií habánské tvorby se zabýval moravský keramik Heřman Landsfeld ze Strážnice. Na počátku 20. století započal jeho archeologický výzkum habánské a lidové keramiky na Moravě a Slovensku.35Právě habánská keramika se stala základem tupeské keramiky vzniklé ve 20. století v Tupesích u Uherského Hradiště.
3.2 Hrnčířská výroba v Tupesích Tupesy jsou velmi známé hrnčířskou výrobou a žilo zde velké množství hrnčířů, avšak hrnčířský cech zde nikdy nebyl. Zdejší hrnčíři nejspíše patřili k cechu Jalubskému, o kterém nebyly dochovány podrobenější informace. V Tupesích se vyráběly dva typy hrnčířského zboží, „černé“ zakuřované a „bílé“ glazované zboží.36 Zakuřovaná „černá“ keramika má počátky již ve středověku, ve 13. století. Tato keramika patří k výrobkům nepolévaným tzv. holým. Zakuřováním se nahrazovala funkce glazury, tedy střep dosáhl částečné neprůlinčivosti. Ke konečnému zhotovení bylo třeba vytočený polotovar vypálit na jeden oheň o teplotě 800 – 900 °C, což bylo velmi laciné, a výrobky tak mohly sloužit k denní potřebě zejména venkovského lidu.37 Zakouřeného vzhledu výrobky získaly díky suchému smolnému borovému dřevu, které vytvářelo mohutný kouř. Po uzavření všech otvorů pece nastala redukce, která umožnila nasáknutí kouře do stěn výrobku. Výsledkem pak byla právě černá zakuřovaná keramika. Před Viz KUDĚLKOVÁ - KONIGOVÁ, Alena. Habánská fajáns. Tvar. 1956, roč. 8, str. 119. Viz tamtéž, str. 121. 35 Viz LANDSFELD, Heřman. Habánská keramika a lidová hrnčina: expozice ze sbírek manželů Landsfeldových. 1. vyd. Strážnice: Ústav lidového umění, 1981, str. 1. 36 Viz Výroba keramiky. Tupesy: Kolébka slovácké keramiky [online]. Tupesy: Obec Tupesy, 2010 [cit. 201603- 6]. Dostupné z: http://www.tupesy.cz/vyroba-keramiky/. 37 Viz NÁPLAVOVÁ, Marie. Černá hrnčina v Tupesích a Modré. Dobrý den, Slovácko: Z klenotnice Moravy. 1997, roč. 3, č. 44, str. 9. 33 34
17
výpalem byl střep ještě zdoben „hladěním“ křemenným kamenem. Nádoby se hladily uvnitř i vně původně z důvodu lepšího mytí, ale postupem času se z obyčejných čar začaly tvořit ornamenty ve tvaru vlnovek, kruhů a oválů, které se propojovaly se vzorem stromků a větviček. Po výpalu získal hlazený vzor vysoký lesk.38 Dalším typem keramiky vyráběné v Tupesích byla keramika „bílá“. Jednalo se o ornamentálně nejvýraznější a nejznámější výrobky z majoliky – fajáns.39 Majolika je jemná pórovitá keramika, opatřená bílou glazurou s barevným ručně malovaným zdobením, nejčastěji v barvené kombinaci zelené, žluté, červené a modrofialové. Výroba nejstarší majoliky sahá až do starověkého Egypta a Kréty. Hliněné nádoby s cíničito - olovnatou glazurou se vypalovaly na 1000°C. Právě tato teplota byla ideální pro sytost barev, která je pro majoliku typická. Majolika se rozšířila zejména do Evropy a největšího rozmachu dosáhla v období renesance v první polovině 15. století díky Maurům ze Španělska. Majoliku vyváželi převážné do Itálie. Hlavním překladním místem byla Mallorca, od které se odvodil název majolika. Italové si majoliku velmi zamilovali a později ji začali vyrábět také, zejména v provincii Ravenna ve městě Faenza, které dalo za vznik dalšímu názvu majoliky - fajáns. Výroba fajáns se dále rozšířila do světa, zejména do Francie, Španělska, Německa, Švýcarska a Holandska.40
3.3 Výroba tupeské fajáns Lidové hrnčířství má na Slovácku několikaletou tradici. I když keramická výroba zažívala krizi jak od počátku dvacátého století a během dvacátých a třicátých let, tak i během obou světových válek, výroba nikdy úplně nezanikla. Na obnovení džbánkařské výroby na Moravě měla vliv habánská tradice džbánkařské výroby a Národopisná výstava československá, uspořádaná v Praze roku 1895, která usilovala o záchranu a obnovení lidové tvorby. Hlavní snahou bylo naučit hrnčíře základům džbánkařské výroby. Proto pořadatelé Národopisné výstavy československé uspořádali pro tupeské hrnčíře džbánkařský kurs, do
Viz NÁPLAVOVÁ, Marie. Černá hrnčina v Tupesích a Modré. Dobrý den, Slovácko: Z klenotnice Moravy. 1997, roč. 3, č. 44, str. 9. 39 Viz MENTZLOVÁ, Markéta. Slovácko je kraj hrnčířům zaslíbený. Zlínské noviny: lidové hrnčířství. 2003, roč. 14, č. 241, str. 8. 40 Viz Historie majoliky. Tupeská keramika [online]. 2016 [cit. 2016-03-06]. Dostupné z: http://www.tupeskakeramika.cz/histomaj.htm. 38
18
kterého se přihlásil jen Ferninand Petráš a Jaroslav Úředníček. Právě pan Úředníček stojí u základů výroby tupeské fajáns.41 Jaroslav Úředníček se narodil roku 1874 v Napajedlích. V roce 1904 se usadil v Tupesích, kde začal pracovat jako vedoucí obchodu se smíšeným zbožím a následně jako cihlář ve vlastní cihlárně, kterou si koupil. I když pocházel z rodu hrnčířů, v tomto oboru nebyl vyučen, po svých předcích však zdědil cit pro hliněné výrobky.42 Pan Úředníček byl dlouholetým přítelem hrnčíře Ferdinanda Petráše, který ho navedl k účasti na keramickém kurzu Národopisné výstavy československé v Hodoníně, organizované Františkem Kratzem. I když byl vyučený strojař, džbánkařské řemeslo ho natolik zaujalo, že se rozhodl postavit malou dílnu ve své cihelně a jako jediný z kurzu začal obnovovat výrobu „slovácké“ majoliky v Tupesích. Vzorem pro výrobu mu bylo hrnčířské umění habánů a jejich majolika, kterou Úředníček velmi obdivoval.43 Prvních pár let se mu vůbec nedařilo. O výrobě keramiky vesměs nic nevěděl, získal jen pár informací z kurzu v Hodoníně a ze studií v muzejních depozitářích, kde zkoumal výrobu habánské keramiky.44 Řešil proto ze začátku velké množství závažných problémů. Jedním z nich bylo nalezení správné hlíny, která bude korespondovat s glazurou. Místní osvědčené hlíny se nehodily k výrobě tupeské majoliky, jelikož byly velmi hrubé, neměly správné složení a hlavně na ně správně nepřilnula glazura. Správnou hlínu se poměrně brzy podařilo vytěžit v polní trati tzv. „Soudné“. Nalezený jíl byl usazeninou šelfových moří, které v minulosti zasahovaly i do moravské oblasti. Jednalo se o základní materiál, ke kterému se přimíchávaly další přísady. Správným zpracováním pak vznikla hmota žádaných vlastností. Obsahovala jemný jíl a spraš, který má malé procento smrštění, v poměru 3:1. Tato hmota se stala stěžejní pro výrobu tupeské keramiky. Hlína měla ideální vlastnosti při vytáčení na hrnčířském kruhu a střep byl po výpalu vhodný pro přijímání glazur.45 Dalším problémem, který bylo nutné vyřešit, byly glazury. Úředníček si sám míchal glazuru, která nebyla čistě bílá. Měla nazelenalý nádech, což bylo nežádoucí. K získání kvalitní glazury, a to nejen bílé, mu pomohly informace a zkušenosti od habánského hrnčíře Odlera Viz Slovácko 1986: Společenskovědní sborník pro Moravsko-slovenské pomezí. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum Uherské Hradiště, 1987, str. 47. 42 Viz DRCMÁNKOVÁ, Dana. Tupeská keramika se vyrábí od začátku století. MF Dnes: Kultura-Jihovýchodní Morava. 2000, roč. 11, č. 51, str. 4. 43 Viz Slovácko 1986: Společenskovědní sborník pro Moravsko-slovenské pomezí. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum Uherské Hradiště, 1987, str. 48. 44 Viz DRCMÁNKOVÁ, Dana. Tupeská keramika se vyrábí od začátku století. MF Dnes: Kultura-Jihovýchodní Morava. 2000, roč. 11, č. 51, str. 4. 45 Viz Slovácko 1986: Společenskovědní sborník pro Moravsko-slovenské pomezí. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum Uherské Hradiště, 1987, str. 49. 41
19
Dehtice ze Slovenska. Získané recepty na výrobu glazur a nové poznatky o výpalu a keramických pecích umožnily Jaroslavu Úředníčkovi vyřešit problém, se kterým se mnoho let potýkal. Studiem receptů si záhy začal míchat další glazury. Byl to velmi složitý a zdraví škodlivý proces, jelikož glazura obsahovala vysoký obsah olova. Olovo však bylo nezbytnou složkou glazury, protože dodávalo lesk a cín pak bílé zbarvení.
46
Následně se Jaroslav
Úředníček zabýval výrobou barevných glazur, které vyráběl okysličováním kovů spalovaných za přístupu vzduchu. Po odborných chemických pokusech provedených v Praze, kde chvíli bydlel, se naučil míchat a kombinovat barvy, které jsou stěžejní pro tupeskou fajánsovou výrobu.47 Počátkem 20. století vznikla na místě chléva malá džbánkařská dílna. Pro výpal Jaroslav Úředníček nejdříve používal muflovou pec na borové dřevo a po roce 1937 získal za pomoci Baťových závodů pec elektrickou. Jeho první dílna nesla název První slovácká keramika Jaroslava Úředníčka. Výrobou keramiky se zabývala celá jeho početná rodina, která se rozšířila díky dvěma manželským svazkům Jaroslava. Na kruhu od třinácti let točil syn Svatopluk, v této činnosti velmi vynikal a byl považován za mistra „kruhaře“. Ke kruhu usedli i syn Jindřich a Antonín, dcera Božena malovala. Božena se inspirovala předlohami muzejních sbírek habánského hrnčířství a džbánkařství, až postupně dospěla k charakteristické barvě a tvaru malby tupeské keramiky.48 Božena Úředníčková byla nejstarší dcerou Jaroslava Úředníčka a stála u vzniku keramické dílny, kde od začátku pracovala. Ze začátku jako vzor k malbě využila výšivkový motiv z ženského časopisu, jelikož jiné předlohy nebyly. Později poskytoval předlohy František Kretz ze sbírek habánské majoliky Slováckého Muzea v Uherském Hradišti. Techniku malování a konturování vzorů se naučila z pobytu v Modré. Roku 1930 se Boženě naskytla možnost odcestovat na dva roky za prací do Athén v Řecku jako malérečka v závodě Keramikos. Právě zde Božena vymyslela dekor slavné tupeské růže. Jedná se o červenou stylizovanou růži, která dominuje celému květinovému dekoru. Tato růže je dodnes centrálním motivem doplňovaným kvítky a listy do stran. Tupeské vzory proslavila Božena také dalším originálním dekorem, zvaným Athénský: 49 „Jednou večer jsem měla sen. Viděla jsem drobný
Viz Slovácko 1986: Společenskovědní sborník pro Moravsko-slovenské pomezí. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum Uherské Hradiště, 1987, str. 49. 47 Viz KOVÁŘŮ, Věra. Tupesy: staletá tradice lidové hrnčiny a keramiky. Tupesy: Místní národní výbor, 1990, str. 12. 48 Viz tamtéž str. 12. 49 Viz NÁPLAVOVÁ, Marie. Božena Kovaříková – Úředníčková, malérečka keramiky z Tupes. Dobrý den, Slovácko: Z klenotnice Moravy. 1998, roč. 4, č. 3, str. 9. 46
20
vzoreček, uprostřed, červené jednoduché kvítečko, dvě žluté po stranách a po každém boku tři modrá stínovaná kvítka.“50 Motivy malovala kupovanými, ale i doma vyrobenými štětci z chlupů kravích uší, vousů zajíců a vepřových štětin. V 38 letech se provdala za Josefa Kovaříka, který také pracoval v keramické dílně pana Úředníčka. K práci malérečky se vždy ráda vracela, i když krize a válka jí to nedovolovaly.51 Tupeský dekor je charakteristický a specifický základní bílou polevou, na níž se maluje dekor červenou barvou, dále žlutou, modrou s červenou a zelenou. Po prvním výpalu se nádoba namočila do bílé glazury tzv. šmelce, který se do střepu nejdříve musel vsáknout, až pak se mohlo malovat. Nejdříve se nanesly barvy modrá a žlutá, které se následně konturovaly černou barvou. Zelená barva se nanášela až na kontury, jelikož byla průhlednější a červená barva se nekonturovala. Sytost barev malérečky regulovaly ředěním vodou. V tomto stádiu byly všechny barvy našedlé, až po druhém výpalu získaly výraznou a lesklou barvu.52 Typickým motivem tupeské keramiky je již zmíněná tupeská růže, tulipány, lístky a drobné kvítky, které v základním motivu vyrůstají v kytici. Po okrajích a kolem hrdla se malovaly už jen vlnovky a proužky. Nejpoužívanějším dekorem je dekor barevný a dekor modro-bílý, ačkoli je převzatý.53
Obrázek 6. Modro-bílá tupeská keramika
Obrázek 7. Tupeská keramika - základní motiv s tupeskými růžemi
NÁPLAVOVÁ, Marie. Božena Kovaříková – Úředníčková, malérečka keramiky z Tupes. Dobrý den, Slovácko: Z klenotnice Moravy. 1998, roč. 4, č. 3, str. 9. 51 Viz NÁPLAVOVÁ, Marie. Božena Kovaříková – Úředníčková, malérečka keramiky z Tupes. Dobrý den, Slovácko: Z klenotnice Moravy. 1998, roč. 4, č. 3, str. 9. 52 Viz Slovácko 1986: Společenskovědní sborník pro Moravsko-slovenské pomezí. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum Uherské Hradiště, 1987, str. 51. 53 Viz NÁPLAVOVÁ, Marie. Tupeská keramika. Revue Antique. 1999, roč. 6, č. 3, str. 12. 50
21
Sortiment dílny Jaroslava Úředníčka byl velmi obsáhlý. Úředníčkovi jej prodávali na poutích sv. Antonína, na Buchlově a nejrůznějších trzích. Obsahoval různé tvary a velikosti džbánků, vázy různých velikostí, kubaně, čutory, misky, talíře, slánky, cukřenky, čajníky, popelníčky, svícny, hrníčky, květináče a urny.54 Během třicátých let byly prvotní úspěchy tupeské keramiky na chvíli pozastaveny hospodářskou krizí. Roku 1935 nastal obrat a o tupeskou keramiku opět vzrostl zájem. Proto syn Jaroslava Úředníčka zakládá nedaleko otcovy dílny vlastní dílnu s názvem Slovácká džbánkárna. V Slovácké džbánkárně se stal hlavním točířem František Petráš. Sortiment jak Oldřichovy, tak i Jaroslavovy dílny byl totožný.55 Válečná léta 1940 – 1945 výrobu výrazně nepoznamenala. Zlom nastal až po válce, kdy opadl zájem o keramiku. To přimělo Úředníčkovi k 1. 1. 1947 sloučit obě dílny dohromady. Otec Jaroslav uzavřel svou dílnu a se svými pracovníky přešel do větší dílny svého syna Oldřicha.56 Po roku 1948 byla většina podniků znárodněna a dílny přešly pod družstevní organizace, včetně dílny Oldřicha Úředníčka. Ta byla roku 1949 přijata za člena družstva Moravská ústředna Brno pod vedením Ladislava Hartla a později, roku 1953, se stala součástí družstva Lidová tvorba v Uherském Brodě. Ladislav Hartl dokázal zajistit, že výroba tradiční tupeské fajáns v době znárodnění nezkrachovala. Jeho zásluhou vznikl v Tupesích skanzen, ve kterém fungovala malá výrobna, kde se předváděla tradiční tupeská keramika.57 Obrat nastal v období 60. – 80. let, kdy zájem o tupeskou fajáns opět vzrostl. Výrobky se prodávaly nejen na tuzemských výstavách, ale i na světových výstavách v Montrealu a Osace.58 Pro velký zájem o tupeskou fajáns byla postavena Družstvem lidové tvorby Tupesy nová modernější dílna s novými stroji na mletí hlíny a dalším vybavením. Rukodělná činnost však byla zachována. Menší změny nastaly v barevném provedení výrobků. Od poloviny 70. let 20. století nastal obrat k větší barevnosti a sytosti výrobků. 59
Viz Slovácko 1986: Společenskovědní sborník pro Moravsko-slovenské pomezí. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum Uherské Hradiště, 1987, str. 51 55 Viz Výroba keramiky. Tupesy: Kolébka slovácké keramiky [online]. Tupesy: Obec Tupesy, 2010 [cit. 2016-0306]. Dostupné z: http://www.tupesy.cz/vyroba-keramiky/. 56 Viz Slovácko 1986: Společenskovědní sborník pro Moravsko-slovenské pomezí. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum Uherské Hradiště, 1987, str. 52. 57 Tamtéž, str. 57. 58 Viz Výroba keramiky. Tupesy: Kolébka slovácké keramiky [online]. Tupesy: Obec Tupesy, 2010 [cit. 2016-0306]. Dostupné z: http://www.tupesy.cz/vyroba-keramiky/. 59 Viz Slovácko 1986: Společenskovědní sborník pro Moravsko-slovenské pomezí. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum Uherské Hradiště, 1987, str. 59. 54
22
Po roce 1989 se nová dílna přejmenovala na Dekor. Postupně se zde vystřídalo několik majitelů, což vedlo k úpadku výroby tradiční tupeské fajáns. Firma se nakonec dostala do ekonomických problémů a záhy zkrachovala.60 V současné době stále funguje dílna ve skanzenu a malé rodinné dílny, které vznikly během 90. let 20. století. V tradici tupeské fajáns pokračuje generace Jaroslava Úředníčka, jako je Luděk Úředníček, vnučka Věroslava Vaculová s rodinou, potomci Oldřicha Úředníčka a Zuzana Hartlová. Jsou to malé dílny s velmi skromnou produkcí, které vyrábějí tradiční tupeskou fajáns pro radost a lásku k tradicím.61
Viz DRCMÁNKOVÁ, Dana. Tupeská keramika se vyrábí od začátku století. MF Dnes: Kultura-Jihovýchodní Morava. 2000, roč. 11, č. 51, str. 4. 61 Viz Výroba keramiky. Tupesy: Kolébka slovácké keramiky [online]. Tupesy: Obec Tupesy, 2010 [cit. 2016-0306]. Dostupné z: http://www.tupesy.cz/vyroba-keramiky/. 60
23
PRAKTICKÁ ČÁST 4 Popis bakalářské práce Bakalářskou prací je série tří váz, vyrobených z dvou kontrastních materiálů, a to betonu a keramiky. Vázy mají jednoduchý tvar obráceného vysokého kužele uzavřeného v horní části klenbou, dále zvanou kopule. Každá z váz je vytvořena ze dvou horizontálně spojených dílů, z nichž horní díl tvoří keramická kopule bílé barvy, v níž jsou vyřezány florální ornamenty, a dolní díl tvoří nevyhlazený beton. Zvolila jsem jednoduchý tvar a vodorovné propojení, aby vynikl dominantní prořezávaný dekor a kontrast jednotlivých materiálů. Barevně, tvarově, rozměrově a materiálově jsou všechny vázy stejné, liší se jen druhem vyřezávaného ornamentu a výškovým rozměrem keramické kupole. Co se týče rozměrů, měří vázy na výšku 70 cm, u dna 17 cm, v nejširším místě 22,5 cm a otvor váz má 8,5 cm v průměru. Vázy jsou určeny do většího prostoru, k instalaci do jedné linie vedle sebe. V prostoru pak tvoří menší sochařské dílo. Hlavní ideou této práce je mé osobité znázornění lidového umění a folklóru v kombinaci s moderní dobou a současným městem. Vázy pojednávají o mém životě na vesnici plném tradic a folklóru a náhlém vstupu do města, symbolu současné uspěchané doby. Jelikož jsem vyrůstala v malé slovácké obci na Uherskohradišťsku, je pro mne folklór a dodržování stále zachovaných tradic součástí každodennosti a zároveň srdeční záležitostí. Po příchodu na studia do města Olomouc jsem se ale ocitla v prostředí, jež pro mě bylo neznámé, velmi uspěchané a chaotické. Samozřejmě, že jsem do větších měst jezdila, ale nikdy jsem v nich nebydlela. Začala jsem si tedy zvykat na nové prostředí, které se postupně stávalo mým druhým domovem. I když současná doba ovlivňuje nejen město, ale i obce, jsou to z mého pohledu stále dva odlišné světy, jež mají jen málo společného, ale každý má v sobě něco výjimečného. Keramické kopule váz znázorňují domov na vesnici, tradice, lidovou tvorbu a folklór. Proto jsem také na tuto část zvolila keramiku a bílou barvu, které jsou typické pro lidovou tvorbu, jako je tupeská fajáns, džbánkařské řemeslo, malba lidových ornamentů na základní bílou barvu, či slavnostní bílá barva kroje. Zaoblený tvar jsem zvolila z podobného důvodu, jelikož oblý tvar je nejvíce užívaným tvarem lidové tvorby. Vyřezávaný dekor, taktéž vychází z lidového umění a tradice. Abych pouze nekopírovala tradiční lidové umění a způsob vytváření, zvolila jsem techniku vyřezávaného dekoru, která pro tradiční keramickou tvorbu Slovácka typická není. Tato technika mě však oslovila a dodala vázám současný vzhled.
24
Na první váze je vyřezán ornament ve tvaru slovácké růže a sdružených květů, jež se objevuje na lidové výšivce a zdobných prvcích slováckého kroje. Dekor lemuje otvor vázy tak, jako stuhy a výšivky lemují části kroje. Aby se dal složitý motiv vyřezat, musel být lehce stylizován. Ornament druhé vázy má tvar tupeské růže a kvítků vyrůstajících v kytici. Tento celosvětově známý motiv je typický pro tupeskou keramiku ze Slovácka. Jelikož je tupeský motiv složitý na vyřezávání, musel být taktéž poupraven. Třetí dekor vázy je pojatý zcela jinak. Tvoří jej můj autorský dekor, geometricky stylizované slovácké a kroměřížské růže. Geometrický vzor jakoby propojuje betonovou a keramickou část, což znázorňuje postupný zánik tradic na vesnicích vlivem urbanizace a moderní doby 21. století. Betonová část váz znázorňuje právě současné město. Proto jsem také zvolila za materiál beton, který město z mého pohledu vystihuje nejvíce. Nevyhlazený betonový povrch a šedá barva pak vyjadřují chaos a ponurost města.
4.1 Umělecké zdroje, které mi byly inspirací Tvorba následujících umělců mi byla inspirací pro zhotovení bakalářské práce. Jejich tvorba mě zaujala a navedla na nové nápady, které mi umožnily vytvořit finální vzhled trojice váz.
4.1.1 Daniel Piršč Daniel Piršč je českým umělcem a designérem porcelánu. Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru designu keramiky a porcelánu. Po studiu zde také začal působit jako asistent. V roce 2003 ukončil působení v ateliéru keramiky a porcelánu v Praze a přestěhoval se do Mikulova, kde založil roku 2005 ateliér Studio Pirsc Porcelain. Od prvního nápadu a myšlenky postupuje jeho práce přes návrhy, sádrové modely, formy, lití do formy až k finálnímu retušování, glazování a dekorování výrobku. Pirščovy práce jsou zejména jednoduchého tvaru, čisté bílé barvy, kterou kombinuje dekorem, platinou a jinými metalickými povrchy. Zaměřuje se hlavně na doplňky vhodné do interiéru, jako jsou například vázy, kasičky,
25
misky, šálky, konvice na čaj či kávu a 3D tapety, které přinášejí nový pohled na ztvárnění tapet do interiéru.62 Jednoduchost tvaru a technika vyřezávaného dekoru kolekce váz s názvem Filigrán a Cara mia mě nadchla, a stala se tak hlavním inspiračním zdrojem pro mou bakalářskou práci.
Obrázek 9. Filigrán - váza, Daniel Piršč, porcelán, 42 cm
Obrázek 8. Lebka, Daniel Piršč, porcelán, 15 cm
4.1.2 Studio Puk-Puk Studio Puk-Puk je autorskou tvůrčí dvojicí Martina Šojdry a Petry Pohlové působící na Uherskohradišťsku. Tvorba členů studia Puk-Puk se zaměřuje na grafický design, ilustraci, animaci, malbu, design triček, instalace a animovaný film. Jejich práce vychází z obliby postaviček animovaných filmů, hraček a tématu slováckého folklóru a globálního „hardcore“. Je pro ně typická hravost, barevnost a směsování různých témat.63 V tvorbě studia Puk-Puk jsem si oblíbila téma slováckého folklóru, jelikož je toto téma prioritou v mé tvorbě. S tímto tématem začali experimentovat před cca 8 lety po návštěvě Slováckých slavností vína v Uherském Hradišti. Tato tradice byla pro Petru Pohlovou novinkou, jelikož pochází z východních Čech, kde vizuální lidová kultura není zjevná. Kroje, lidová kultura a tvorba Petru i partnera Martina natolik ohromily, až se staly jedním z hlavních
62 63
Viz PIRSC [online]. © Pirsc Porcelain, 2008 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://pirsc.cz/. Viz Puk - Puk Studio [online]. © Puk-Puk Studio, 2016 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://pukpuk.cz/.
26
témat studia Puk-Puk. Slovácké ornamenty různě předkládávají, stylizují, aktualizují a postavičky „šohajů“ a „cérek“ konfrontují s dnešní realitou.64
Obrázek 10. Animovaná znělka na Slavnosti vína v Uh. Hradišti, Puk-Puk studio, Odkaz na video: https://www.youtube.com/watch?v=1SmHjKX5Tl0.
4.1.3 Firma Gravelli Hlavními zakladateli Gravelli jsou Jiří Peters, Ladislav Eberl a hlavním designérem pak Tomáš Vacek. Gravelli je česká značka vytvářející design produktů, jejichž hlavním materiálem pro tvorbu je beton. Jejich cílem je představit beton v novém podání jako estetický a vysoce praktický materiál v současné architektuře a designu. Společnost vytváří z betonu nábytek, kuchyňské linky, umyvadla, interiérové doplňky, šaty a šperky. Firma Gravelli vznikla roku 2012 a za ty roky získala několik ocenění, jako je například Czech Grand Design Awards Nomination 2012 a 2013, Nápad roku 2013 a GEW. Šperky Gravelli jsou velmi jednoduchého tvaru s čistým designem, který nechává vyniknout právě krásu betonu. V některých kolekcích je do betonu zakomponováno dřevo, které vytváří jemný kontrast materiálů.65
64 65
E-mailová korespondence s Petrou Pohlovou [online], 24. 3. 2016,
[email protected]. Viz Gravelli [online]. © Gravelli, 2012 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www.gravelli.com/cz/.
27
Využití betonu jako estetický a užitný materiál mě natolik oslovilo, že se beton stal hlavním materiálem pro tvorbu mé bakalářské práce.
Obrázek 11. Svícen S, Gravelli, beton, sklo, průměr 6cm
Obrázek 12. Svítidlo Flos, Gravelli, beton, výška 45 cm
28
5 Technologie použitých materiálů Hlavními materiály v bakalářská práci jsou keramická hmota a beton. Každou ze tří váz tvoří zhruba z jedné třetiny keramická hmota a ze dvou třetin beton.
5.1 Keramika Na výrobu horního dílu váz, tedy kopule váz, byla použita keramická hmota ve formě licí hmoty. Keramická hmota se ze základu skládá z plastických a neplastických surovin. Hlavními plastickými surovinami jsou hlíny, jíly, kaolíny, přičemž jíly jsou nejdůležitější, jelikož dodávají hmotě na plastičnosti. Směs vody a plastických surovin dává hmotě tvárnost a pružnost, což způsobí, že výrobek nepraskne a zachová si svůj tvar. Neplastické suroviny se dělí na tavidla, ostřiva a lehčiva. Jsou to pevné suroviny, které přidáním do plastické hmoty snižují plastičnost dané hmoty. Díky tomu se zmenší smrštění výrobku při procesu sušení, což sníží riziko prasknutí výrobku. Základem kvalitní a tvárné hmoty je správný poměr plastických a neplastických surovin. Keramické hmoty se podle nasákavosti střepu rozdělují na slinuté s nasákavostí menší jak 2%, poloslinuté s nasákavostí do 5%, s nasákavostí více jak 5% jsou hmoty pórovité.66 Licí břečka je tekutá hmota obsahující málo vody a co nejvíce pevné složky v suspenzi. Aby se stala hmota tekutou, přidá se do ní ztekucovadlo, například soda nebo křemičitan sodný, tzv. vodní sklo. Při správném složení licí hmoty se výrobek příliš nesmrští a sádrová forma vydrží co nejvíce lití.67
5.2 Beton Zvoleným materiálem pro výrobu spodní části váz je beton. Beton je hmota skládající se zejména z cementu a dalších přísad smíchaných s vodou. V mém případě byl použit portlandský cement značený CEM I. Portlandský cement se zejména hodí na tenkostěnné konstrukce. Má poměrně rychlý nárůst počáteční pevnosti v tlaku. V betonové směsi cement tvoří funkci pojivovou. Po smíchání s vodou vznikne cementový tmel, který tvrdne jak na vzduchu, tak pod vodou a mění se v cementový kámen. Další složkou zabírající 75 – 80% betonové směsi je kamenivo ve formě různě velikých zrn. Kamenivo má výrazný vliv na trvanlivost betonu.
66
Viz BUČEK, Robert. Technologie sochařských materiálů I. Inovace výuky informatických předmětů ve studijních programech Ostravské univerzity, CZ, 1.07/2.2.00/28.0245, Ostrava: Ostravská univerzita, 2012, str. 7 - 15. 67 Viz tamtéž str. 21 – 22.
29
Cementová a kameninová složka musí být ve správném poměru. Při výrazně větším poměru kameninové složky beton ztrácí na mechanické pevnosti.68
68
Viz BUČEK, Robert. Technologie sochařských materiálů V. Inovace výuky informatických předmětů ve studijních programech Ostravské univerzity, CZ, 1.07/2.2.00/28.0245, Ostrava: Ostravská univerzita, 2012, str. 20 - 21.
30
6 Pracovní postup První krok pro zhotovení série tří váz spočíval v návrhu. Bylo potřeba vybrat vhodný tvar, materiál a způsob dekoru tak, aby byla co nejlépe vyjádřena hlavní idea váz. Soustavnými kresbami různých tvarů, dekorů, kombinacemi materiálu a konzultacemi jsem dospěla k tvaru jednoduchého obráceného kužele zakončeného kupolí. Přičemž kupole, zdobená vyřezávaným dekorem, tvoří samostatný celek, který nasedá na spodní betonovou část kužele. Přechod mezi betonovou částí a keramickou kupolí pak tvoří linie ve vodorovné poloze. Rozhodla jsem se také pro stejnou velikost váz a uspořádání váz do jedné linie vedle sebe, aby vynikly vyřezané dekory každé z váz. Pro lepší představu jsem ještě vytvořila malý model, který splnil můj vizuální obraz.
Obrázek 13. Finální návrh váz
Postup při výrobě byl následující, nejprve se vytvořila horní keramická kopule a pak samostatný spodní betonový díl. Obě vyrobené části, které již byly žádané finální podoby, se následně spojily. Pracovní postup jsem tedy rozdělila na část první, část druhou a závěrečné kompletování. Jelikož mají vázy stejný tvar a rozměr, proces výroby byl pro všechny stejný. Proto je zde uveden jeden postup společný pro všechny vázy.
31
6.1 Část první – výroba keramických dílů váz Výroba keramické části probíhala následovně - vytvoření sádrového modelu a sádrové formy, lití do sádrové formy, vyřezávání dekoru, schnutí, pálení, glazování a závěrečné pálení.
6.1.1 Sádrový model Pro vyrobení sádrové formy, bylo potřeba vytvořit model kupole v reálné velikosti. Nakreslila jsem technický výkres v měřítku 1:1, od kterého se odvíjely rozměry obou dílů váz. Model kopule měří v nejširším místě 25 cm, na výšku 20 cm a otvor vázy má průměr 9cm. Finální rozměry se ovšem liší od daných rozměrů. Důvodem je smršťování polotovaru při procesu sušení a pálení. Pravidelný kruhovitý tvar se dosáhl pomocí pevné šablony z plechu, která měla tvar poloviny kopule v řezu. Plech se přibil na prkno, ke konci prkna se kolmo přibilo další prkno, zvané jezdec. Na rovnou desku se kolmo usadil kovový trn, který označoval střed kupole. K trnu se domodelovala hlína přibližně ve tvaru kopule. Následně se na ni nanesla vrstva hutné bílé sádry Almond69, na trn se nasadila plechová šablona a pohybem kroužení kolem středu se stáhla přebytečná sádra. Kolmý úhel šablony k podložce zajištoval tzv. jezdec. Po jednom otočení se šablona sesadila a očistila, teprve až pom se mohlo pokračovat. Opakovaným kroužením se dosáhlo přesného tvaru kopule. Jakmile sádra zatuhla, opravily se defekty. Nejčastěji se jednalo o malé dírky vzniklé prasknutím vzduchových bublin v sádře.
Sádrová hmota se připravuje následovně. Do studené nebo vlažné vody se rozpráší sádra, nikoli naopak. Sádra se sype se do té doby, dokud se na hladině neobjeví kopeček ještě nenasáklé směsi vodou. Směs se na pár sekund odstaví, až pak se začne míchat. Pokud mícháme sádru rukou, směs se tělesnou teplotou zahřeje a rychleji ztuhne. 69
32
Po vysušení sádrového modelu se povrch separoval šelakem v 4-5 nátěrových vrstvách. Šelak zpevnil povrch modelu a zabránil vsakování vody do sádry. Model tak byl připravený na výrobu sádrové formy.
Obrázek 14. Šablona a hotový model kopule
6.1.2 Výroba sádrové formy K velikosti modelu a pro lepší manipulaci budoucích dílů formy byla zvolena forma čtyřdílná. Ta se skládá z jednoho dílu, jež zakrývá celou oblou horní část kopule. Další tři díly pokrývají spodní válcovitou část kopule. Nejprve se vytvořil horní díl formy. V části, kde přechází oblý tvar do spodní roviny kopule, se po celém obvodu vytvořilo hrazení z hlíny. Hrazením se vytvořila dělicí rovina zhruba v 30° úhlu v šíři požadované síly sádry. Do dělící roviny se dále vymodelovaly tři konické zámky, každý v jedné třetině obvodu kruhu. Aby hrazení vydrželo tlak sádry, vymodelovala se z hlíny podpůrná konstrukce. Další krok spočíval v natření celého sádrového modelu jádrovým mýdlem, aby se model od formy dobře oddělil. Po tomto kroku se mohlo začít s nanášením sádry prvního dílu formy. Bílá sádra se nanášela v několika vrstvách. Na první vrstvu se použila sádra výrazně tekutá, to proto, aby se vytvořil hladký povrch a sádra zatekla do každého místa. Další vrstvy se nahazovaly sádrou více hutnou. Tímto způsobem se sádra rovnoměrně vrstvila po celém povrchu až do síly cca 6 cm. Po ztuhnutí se odstranilo veškeré hliněné hrazení. K výrobě dalších dílů formy jsme otočili model i s prvním dílem formy o devadesát stupňů a zafixovali. Ke dnu modelu se kolmo přiložila deska a taktéž se zafixovala. Po upevnění se z hlíny vodorovně vymodelovaly, směrem od horního dílu po kolmou desku, dvě dělící roviny tak, aby vytvořily úsek zhruba v jedné třetině obvodu kopule. Na dělící roviny se vymodelovaly konické zámky a opět podpůrná konstrukce. Po natření vzniklé plochy 33
a okolních stěn jádrovým mýdlem byla tato část připravena k sádrování. První vrstva sádry se nanesla opět v tekutějším stavu. Dále se sádra nahazovala v hutnější konzistenci a vrstvila se rovnoměrně po celém povrchu do síly cca 6 cm. Po ztuhnutí se odstranilo hliněné hrazení. Vznikl tedy jeden ze tří klínů formy na spodní válcovité části kopule. Zbývající části se vytvářely stejným způsobem, ale s tím rozdílem, že při výrobě druhého klínu se vymodelovala už jen jedna dělící rovina, jelikož druhou dělící rovinu tvořila jedna strana prvního klínu a u třetího klínu se nemusela modelovat žádná dělící rovina. Úsek už byl totiž ohraničen stranami prvního a druhého klínu. Konické zámky se již nemodelovaly, ale vyřezávaly do zbylých dílů. Při výrobě druhé a třetího sádrového klínu se ještě pootočil sádrový model tak, aby díl, který se sádroval, byl ve vodorovné poloze. Po každém otočení se opět celá vznikající forma zafixovala. Po zatvrdnutí se forma rozebrala, jednotlivé díly se umyly a nechaly vyschnout. Schnutí trvalo u teplého radiátoru zhruba týden.
Obrázek 15. Výroba sádrové formy a hotová forma
6.1.3 Lití do sádrové formy Po vyschnutí se jednotlivé díly složily do formy, forma se vyklouzkovala a přebytek se oprášil. Forma se stáhla po obvodu upínacími pruhy s ráčnou, na plochu kolem nalévacího otvoru se položil čtverec z dřevěných hranolů o síle 5cm a vše se opět stáhlo druhým upínacím pruhem s ráčnou, tentokrát ve střední části kolmo k prvnímu upínacímu pruhu. Dřevěný čtverec umožnoval lepší manipulaci s formou. Takto sepnutá forma byla připravena k vlastnímu lití. V případě této práce šlo o lití na střep. Na lití se použila tekutá licí břečka od výrobce Pávek keramika, typ K světlá béžová kamenina. Licí břečka se rozmíchala a přecedila přes jemnější síto. Přecezená břečka se pomalu vlila do formy až po okraj a jemně se proklepala, aby vymizely nežádoucí bubliny. Suchá forma 34
způsobí rovnoměrné odsávání vody a zahuštění licí břečky u stěn formy. U stěn se tedy začne tvořit střep výrobku. V mém případě se čekalo zhruba 15 min, než se vytvořil střep o síle cca 5-6 mm. Po dosažení požadované síly střepu se přebytečná licí břečka vylila z formy ven. Dřevěný rám se odstranil a dřevěnou špachtlí se očistily přebytečné kapky a skvrny kolem nalévacího otvoru. Po dostatečném zatuhnutí střepu se uvolnil upínací pruh, odstranily se boční díly formy a střep se nechal ještě více zavadnout. Jamile odlitek držel tvar, vyjmul se ze spodní formy na připravenou desku. Vzniklé nerovnosti se zaretušovaly, tím byla kopule připravená na vyřezávání. První čtyři odlitky se nepovedly, neměly stejnou sílu stěny. Bylo to tím, že se forma teprve „zajížděla“. To může trvat i několik odlití, než začne forma rovnoměrně odsávat licí břečku. V případě této práce se použil již pátý odlitek.
6.1.4 Vyřezávání dekoru Zavadnutému polotovaru se před samotným vyřezáváním zarovnalo dno na požadovanou výšku kopule. Výška se lišila dle typu vyřezávaného dekoru. Nejvyšší kopule měří na výšku 20 cm a nese dekor tupeský, středně vysoká kopule má 15 cm a je vyřezávaná podle výšivek krojového oděvu a dekor s nejnižší kopulí (12 cm) je mým autorským návrhem. Dekor se vyřezával ostrými skalpely na jehlou předkreslenou plochu. Zavadnutá kopule se musela během vyřezávání přikrývat fólií a vlhčit, aby se zabránilo předčasnému a nepravidelnému schnutí. Zejména se musela přikrýt fólií již prořezaná místa. Na vzduchu by oproti plným plochám rychle vyschla a popraskala. Z každého druhu dekoru se vyřezaly tři totožné kusy. To proto, aby byla k dispozici rezerva, kdyby nastala nějaká komplikace, například při sušení či výpalu.
Obrázek 16. Vyřezané kopule slováckým motivem
35
6.1.5 Sušení Sušení je děj, při kterém dochází k odpaření mechanicky vázané vody ve výrobku. Mechanická voda se vyskytuje v prostorách mezi jednotlivými kousky pevné hmoty. Dále se voda ve výrobku nachází kolem molekuly, je to tzv. fyzikálně vázaná voda, která se vytrácí kolem 400°C. Poslední vodou, která odchází až při výpalu, je chemicky vázaná voda. Při sušení dochází ke smršťování výrobku, důvodem je sbližování částic pevné hmoty způsobené postupným odpařováním vody v prostoru kolem nich. Je důležité, aby výrobek schnul po celé ploše rovnoměrně. Při nepravidelném schnutí může dojít k deformaci a k prasknutí výrobku. Chybou je například vystavit výrobek do průvanu, či na místo, kde je zahřívána jen jedna strana. U vyřezaných kopulí bylo nutné zajistit pomalé sušení, jelikož se prořezávaný dekor objevuje nerovnoměrně po celé ploše kopule. Celá kopule se zabalila do igelitové fólie a uchovávala se v chladnější místnosti bez oken při cca 12°C. Po týdnu se fólie odstranila a další týden kopule volně schnula. Po dvou týdnech byla kopule suchá. Ještě se obrousily a začistily nedokonalosti a výrobek mohl na první výpal.
6.1.6 První pálení – přežah Přežah je výpal usušených výrobků, při kterém dochází k dehydrataci, tedy úplnému odstranění vody z výrobku. Při odstranění poslední chemicky vázané vody, zhruba při 700 °C, se stává výrobek neplastickým. Přežah se nejčastěji pálí na 900 °C. Tato teplota byla také zvolena pro přežah kopulí. Výpal probíhal v periodické elektrické peci. Výpalem se kopule zbarvila do světle béžového odstínu, přesně podle vzorníku výrobce keramické hmoty. Po prvním výpalu byla kopule připravená na povrchovou úpravu.
6.1.7 Glazování Glazování je jeden ze způsobů povrchové úpravy, při kterém výrobek dostává barevný, bílý, bezbarvý, ale také lesklý nebo matný vzhled. Výrobky glazurou získají hladký, tvrdý povrch a větší odolnost před chemickými a povětrnostními vlivy. Keramická glazura je směs křemene, který vytvoří sklovitou vrstvu, tavidla, která spojí glazuru se střepem a žáruvzdorného materiálu, jež glazuru zatvrdí. Při vysokých teplotách nad 1000 °C se glazura roztaví a spojí se
36
se střepem výrobku. Barevnost výrobku pak určí různé oxidy kovů, které se do směsi přidávají.70 Na keramické kopule byla zvolena čistě bílá, krycí glazura AS 185 s výpalem při 1020 – 1200 °C. Suchá směs glazury se rozmíchala ve vodě tak, aby vznikla tekutina o hustotě smetany. Nejdříve se vytvořila zkouška glazury. Kontrolovalo se, zda neobsahuje nečistoty, hrudky, jakou má přilnavost ke střepu a jaký má finální vzhled. Po této zkoušce se zjistilo, že je potřeba namíchat hustší glazuru, jelikož kontrolní vzorek neměl dostatečné krytí. Po odstranění chyb v hustotě glazury se začalo s nástřikem glazury. Glazovalo se tedy technikou stříkání. Při glazování se voda vsaje do střepu a směs glazury se usadí na povrchu. Kopule se vložila na desku do stříkacího boxu, který je ze zdravotních důvodu vybaven funkcí odsávání. Glazura se nalila do stříkací pistole napojené na kompresor, který rovnoměrně pod
Obrázek 17. Glazování kopule
stejným tlakem rozprašoval glazuru. Ze vzdálenosti cca 30 cm se nastříkala kopule nejdříve zevnitř a po zaschnutí zevně. Bylo nutné stříkat pod různými úhly, aby se glazura dostala i do vyrytého dekoru. Po nástřiku se ze dna kopule odstranila vlhkou houbou glazura a pláty do pece se ošetřily nátěrem směsi oxidu hlinitého a kaolínu. Tyto kroky zajistily, že se výrobek a pláty vzájemně nepřilepily. Kopule se pak vložily do pece, tak aby se vzájemně nedotýkaly.
6.1.8 Ostrý výpal Při ostrém výpalu dostává výrobek finální podobu. Výpal kopulí probíhal v periodické elektrické peci při 1200 °C. Keramické kopule po ostrém výpalu získaly bílou, lesklou barvu.
Viz BUČEK, Robert. Technologie sochařských materiálů II. Inovace výuky informatických předmětů ve studijních programech Ostravské univerzity, CZ, 1.07/2.2.00/28.0245, Ostrava: Ostravská univerzita, 2012, str. 13 - 14. 70
37
V místě hran vyřezávaného dekoru prosvítá přirozená barva střepu, což dává kopulím efekt patiny. Ten je symbolem starobylosti a historie, což k lidovému umění bezesporu patří. Výpalem se také kopule mírně zdeformovaly, což nejspíše způsobil tlak vznikající při pálení glazury.
6.2 Část druhá – výroba betonových dílů váz Výroba betonové části probíhala následovně - vytvoření hliněného modelu a sádrové formy, pěchování betonu, spojování betonových dílů.
6.2.1 Hliněný model Na modelářský stojan se připevnila navlhčená kostra ze dřeva, na kterou se vymodelovala válcovitá spodní část vázy. Aby byl tvar co nejpřesnější, domodelovával se spodní díl přímo k hotové kopuli. Na horní část se také domodeloval zámek, který zajistil lepší ukotvení kopule na betonový díl. Po vymodelování se povrch jemně zahladil.
6.2.2 Výroba sádrové formy Na vymodelovaný spodní díl vázy se vytvářela forma, takzvaná ztracená. Ztracená forma je zejména vhodná pro tvary, které se z formy snadno vyjmou. V prvním kroku bylo potřeba vytvořit dělící rovinu vedenou v polovině hliněného modelu. Do dělící roviny se poté vsadily obdélníkové plíšky z pevné folie tak, aby vyčnívající části měřily zhruba 1,5 cm. Důležité bylo zapichovat plíšky do jedné plynulé roviny tak, aby se mírně překrývaly. Na takto připravený model se nanesla sádra o síle cca 5 mm. Ještě než sádra zatuhla, seškrábala se z dělící roviny a horního okraje zámku. Aby byla forma tenká, ale zároveň pevná, celá plocha se vyztužila dráty o síle 5 a 8 mm. Nejsilnějšími dráty se vytvořila základní kostra, jež vedla podél každé strany dělící roviny a podél okraje a dna formy. Tenkými dráty se pak vytvořila síť. Při drátování se dbalo na to, aby byly jednotlivé dráty mezi sebou provázané a přiléhaly k formě. Aby dráty na formě držely, na určitých místech se zasádrovaly. Na takto odrátované poloviny se naházela sádra v takové tloušťce, aby dostatečně zakryla všechny dráty. U dělící roviny zhruba 2 cm a v ostatních místech cca 1,5 cm. Následně se z dělící roviny a horního okraje zámku opět seškrábala sádra. Po zatuhnutí se mohly jednotlivé poloviny odejmout. Prostříkáváním vodou u plíšků a pákovými pohyby se po chvíli forma od hlíny 38
oddělila, vymyla a případné defekty se sádrou zaretušovaly. Tímto způsobem se vytvořily další dvě formy.
Obrázek 18. Výroba sádrové formy
6.2.3 Pěchování Betonová směs se pěchovala do mokré separované formy. Na separaci se použilo vodní sklo a pasta na parkety. Při pěchování se aplikoval beton v husté formě s co nejmenším obsahem vody. Pěchovalo se dřevěnými paličkami a rukou do vrstvy o síle 1,5cm. Vypěchované poloviny formy se nechaly za stálého vlhčení jeden den odležet. Poté se poloviny formy spojily cementem. Po 5 dnech se sádrová forma rozbila, beton se očistil od zbytků sádry a vzniklé spojové spáry se zaretušovaly.
Obrázek 19. Pěchování betonové hmoty do sádrových forem
39
6.3 Kompletování Jakmile betonové díly vyschnuly, očistil se horní okraj se zámkem od nečistot. Následně se na očistěný kraj nanesl v tenké vrstvě silikon a něj se přiložila kopule. Vzniklé nedokonalosti a spáry se ještě zaretušovaly cementem.
40
Závěr Bakalářská práce se skládá ze tří váz, které jsou inspirované lidovou tradicí a městem. Vázy jsou vyrobeny z kontrastních materiálů betonu a keramiky. Slovácko a lidové tradice znázorňuje keramická kopule s vyřezávaným dekorem a město pak ztvárňuje betonová část vázy. Myšlenka vnést do díla vzory lidového umění a ukázat je v netradičním pojetí mě provází celý život, jelikož žiji v prostředí, kde se stále tradice zachovávají a na tvorbu lidového umění se nezapomíná. Při vytváření se nejprve muselo začít s výrobou kopulí, jelikož se k nim domodelovával spodní díl vázy. To proto, aby kopule na spodní díl krásně seděla a spolu tak tyto části vytvořily tvar obráceného kužele uzavřené kopulí. Při výrobě byla pro mne nejsložitější výroba sádrových forem, jelikož jsem takto velké formy nikdy před tím nevyráběla. Proto jsem vděčná za pomoc při výrobě forem vedoucímu práce panu MgA. Robertu Bučkovi, Ph.D a panu BcA. Tomáši Arnoštovi. S celkovým výsledkem bakalářské práce jsem spokojená, dle mého jsem velmi dobře vystihla rozdíly slovácké tvorby a města, které dohromady tvoří zajímavou sérii a netradiční pojetí váz. Jediné co mě na práci mrzí je, že se kopule při výpalu mírně zkroutily. Deformace je ale přirozený proces při vysokém žáru, který se dá těžko uhlídat, zvláště při hustě vyřezávaném dekoru, jako mají kopule váz. Výroba mě velmi bavila, naučila jsem se mnoho věcí a získala jsem cenné informace a rady od pana MgA. Roberta Bučka, Ph.D., které do budoucna určitě využiji.
41
Seznam literatury a pramenů Literatura BUČEK, Robert. Technologie sochařských materiálů V. Inovace výuky informatických předmětů ve studijních programech Ostravské univerzity, CZ, 1.07/2.2.00/28.0245, Ostrava: Ostravská univerzita, 2012. str. 61. BUČEK, Robert. Technologie sochařských materiálů I. Inovace výuky informatických předmětů ve studijních programech Ostravské univerzity, CZ, 1.07/2.2.00/28.0245, Ostrava: Ostravská univerzita, 2012. str. 54. BUČEK, Robert. Technologie sochařských materiálů II. Inovace výuky informatických předmětů ve studijních programech Ostravské univerzity, CZ, 1.07/2.2.00/28.0245, Ostrava: Ostravská univerzita, 2012. str. 53. DVOULETÝ, Michal. Na paletě krojů: Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště. Uherské Hradiště: Nadace Děti-kultura-sport, 2010. str. 379. ISBN 978-80-2547930- 8. KOVÁŘŮ, Věra. Tupesy: Staletá tradice lidové hrnčiny a keramiky. Tupesy: Místní národní výbor, 1990. str. 32. LANDSFELD, Heřman. Habánská keramika a lidová hrnčina: expozice ze sbírek manželů Landsfeldových. Strážnice: Ústav lidového umění, 1981. str. 20. LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Moravská lidová výšivka. Brno: Moravské muzeum v Brně, 1986. str. 244. MERTOVÁ, Petra. Výšivka, krajka a aplikace na tradičním oděvu. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2013. str. 190. ISBN 978-80-87261-86-6. Slovácko 1986: Společenskovědní sborník pro Moravsko-slovenské pomezí. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum Uherské Hradiště, 1987, str. 147. TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub kultury v Uherském Hradišti, 2013, str. 272. ISBN 978-80-260-4267-9. VÁCLAVÍK, Antonín, VOŠTOVÁ, Irena (ed.). Textil v lidové tvorbě: Textile folk art: lidové umělecké textilie v Čechách a na Moravě. 2., dopl. vyd. Luhačovice: Irena Voštová ve spolupráci s nakl. Atelier IM, 2009, str. 383. ISBN 978-80-85948-71-4. 42
Periodika DRCMÁNKOVÁ, Dana. Slovácká tvorba
má prapůvod u Habánů.
MF Dnes:
Kultura- Jihovýchodní Morava. 2000, roč. 11, č. 51, str. 4. DRCMÁNKOVÁ, Dana. Tupeská keramika se vyrábí od začátku století. MF Dnes: Kultura- Jihovýchodní Morava. 2000, roč. 11, č. 51, str. 4 KUDĚLKOVÁ - KONIGOVÁ, Alena. Habánská fajáns. Tvar. 1956, roč. 8, str. 114 - 121. MENTZLOVÁ, Markéta. Slovácko je kraj hrnčířům zaslíbený. Zlínské noviny: lidové hrnčířství. 2003, roč. 14, č. 241, str. 8. NÁPLAVOVÁ, Marie. Božena Kovaříková – Úředníčková, malérečka keramiky z Tupes. Dobrý den, Slovácko: Z klenotnice Moravy. 1998, roč. 4, č. 3, str. 9. NÁPLAVOVÁ, Marie. Černá hrnčina v Tupesích a Modré. Dobrý den, Slovácko: Z klenotnice Moravy. 1997, roč. 3, č. 44, str. 9. NÁPLAVOVÁ, Marie. Tupeská keramika. Revue Antique. 1999, roč. 6, č. 3, str. 12- 13.
Internetové zdroje Daniel Piršč. Adam gallery [online]. Adam Gallery, 2016 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.adamgallery.cz/daniel-pirsc.
E-mailová korespondence s Petrou Pohlovou [online], 24. 3. 2016,
[email protected]. Fajáns u nás a v Evropě: Novokřtěnci - habáni na Moravě a Slovensku. Fajans: Keramická dílna
Juraj
Vanya
[online].
Sedlčany,
2016
[cit.
2016-03-15].
Dostupné
z:
http://www.fajans.cz/habanska-fajans-s69CZ. Grapheion.cz [online]. Občanské sdružení Inter-Kontakt-Grafik, 2011 [cit. 2016-04-17]. ISSN 1803 - 8646. Dostupné z: http://www.grapheion.cz/index.php?akce=vypis&link=2011090054. Gravelli shop: Flos. Gravelli [online]. © Gravelli, 2012 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://shop.gravelli.com/prsteny-2/osvetleni-3/flos-14-detail.
Gravelli [online]. © Gravelli, 2012 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www.gravelli.com/cz/. Gravelli shop: Svícen S. Gravelli [online]. © Gravelli, 2012 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://shop.gravelli.com/prsteny-2/living-2/svicen-maly-6cm-40-detail. 43
Historie majoliky. Tupeská keramika [online]. 2016 [cit. 2016-03-06]. Dostupné z: http://www.tupeska-keramika.cz/histomaj.htm. Lidé ztrácí zájem o tradiční malovanou keramiku z Tupes. I.DNES: Zlínský kraj [online]. Praha: MAFRA, a. s, 2016 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://zlin.idnes.cz/tupeska-keramika-0ec-/zlinzpravy.aspx?c=A110119_1517336_zlin-zpravy_sot.
Lidové umění I. ZŠ a ZUŠ Strání [Pdf online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.zsstrani.cz/dum/Digitalni%20Ucebni%20Materialy/2_stupen/Vytvarna%20vycho va/9.%20rocnik/Lidove%20umeni%20I%20-%2019/Lidove%20umeni%20%20I.pdf. Muzeum keramiky: Muzeum Tupeské keramiky [online]. Tupesy: Devtea [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://www.muzeumkeramiky.cz/ PIRSC [online]. © Pirsc Porcelain, 2008 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://pirsc.cz/. Puk - Puk Studio [online]. © Puk-Puk Studio, 2016 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://pukpuk.cz/. Region: Uherské Hradiště je centrem regionu Slovácko. Uherské Hradiště: oficiální portál města [online]. Uherské Hradiště, 2013 [cit. 2016-03-21]. Dostupné z: https://www.mestouh.cz/Articles/5902-2-Region.aspx. Skull
carving
art.
Baiduri's
Blog
[online].
2010
[cit.
2016-04-17].
Dostupné
z:
https://baiduri.wordpress.com/2010/08/28/skull-carving-art/. Slavnosti vína. Puk-Puk studio [online]. © Puk-Puk Studio, 2016 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://pukpuk.cz/portfolio/slavnosti-vina/.
Výroba keramiky. Tupesy: Kolébka slovácké keramiky [online]. Tupesy: Obec Tupesy, 2010 [cit. 2016-03-06]. Dostupné z: http://www.tupesy.cz/vyroba-keramiky/.
44
Seznam obrázků a zdroje Obrázek 1. Uherskohradišťský kroj.......................................................................................... 10 Zdroj: DVOULETÝ, Michal. Na paletě krojů: Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště. Uherské Hradiště: Nadace Děti-kultura-sport, 2010, str. 47. Obrázek 2. Detail ženského uherskohradišťského kroje .......................................................... 10 Zdroj: TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub kultury v Uherském Hradišti, 2013, str. 142. Obrázek 3. Výšivka výřezová, kombinace vzorů ..................................................................... 11 Zdroj: TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub kultury v Uherském Hradišti, 2013, str. 225. Obrázek 4. Stuha zvaná „slovácká“ .......................................................................................... 12 Zdroj: TARCALOVÁ, Ludmila. Kroj na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Klub kultury v Uherském Hradišti, 2013, str. 231. Obrázek 5. Poslední velká pouť u Sv. Antoníčka, J. Uprka, 1925, olej, plátno, 95 x 186 cm . 14 Zdroj: http://www.grapheion.cz/userfiles/file/zari%20002/4.jpg. Obrázek 6. Tupeská keramika - základní motiv s tupeskými růžemi ....................................... 21 Zdroj: http://zlin.idnes.cz/foto.aspx?foto1=KOL3897ab_151645_1123671.jpg. Obrázek 7. Modro-bílá tupeská keramika ................................................................................ 21 Zdroj: http://zlin.idnes.cz/foto.aspx?foto1=KOL3897a9_151638_1253567.jpg. Obrázek 8. Filigrán - váza, Daniel Piršč, porcelán, 42 cm ....................................................... 26 Zdroj: http://www.adamgallery.cz/daniel-pirsc. Obrázek 9. Lebka, Daniel Piršč, porcelán, 15 cm .................................................................... 26 Zdroj: https://baiduri.files.wordpress.com/2010/08/danielpirsc_1.jpg. Obrázek 10. Animovaná znělka na Slavnosti vína v Uh. Hradišti, Puk-Puk studio, Odkaz na video: https://www.youtube.com/watch?v=1SmHjKX5Tl0. ................................................... 27 Zdroj: http://pukpuk.cz/portfolio/slavnosti-vina/. Obrázek 11. Svítidlo Flos, Gravelli, beton, výška 45 cm ......................................................... 28 Zdroj: http://shop.gravelli.com/prsteny-2/living-2/svicen-maly-6cm-40-detail.
45
Obrázek 12. Svícen S, Gravelli, beton, sklo, průměr 6cm ....................................................... 28 Zdroj: http://shop.gravelli.com/prsteny-2/osvetleni-3/flos-14-detail. Autor následujících fotografií: Zuzana Horonyová Obrázek 13. Finální návrh váz .................................................................................................. 31 Obrázek 14. Šablona a hotový model kopule ........................................................................... 33 Obrázek 15. Výroba sádrové formy a hotová forma ................................................................ 34 Obrázek 16. Vyřezané kopule slováckým motivem ................................................................. 35 Obrázek 17. Glazování kopule ................................................................................................. 37 Obrázek 18. Výroba sádrové formy ......................................................................................... 39 Obrázek 19. Pěchování betonové hmoty do sádrových forem ................................................. 39
46
Seznam příloh
1. Obrazová příloha 2. Anotace 3. CD s textovou a obrazovou částí práce
47
Obrazová příloha Finální vzhled bakalářské práce. Autor fotografii: Zuzana Horonyová
autorský dekor
dekor slovácké výšivky
tupeský dekor
ANOTACE Jméno a příjmení:
Zuzana Horonyová
Katedra:
Katedra výtvarné výchovy Pdf Univerzity Palackého
Vedoucí práce:
MgA. Robert Buček, Ph.D.
Rok obhajoby:
2016
Název práce:
Vázy
Název v angličtině:
Vases
Anotace práce:
Bakalářskou práci tvoří série tří váz, které jsou inspirované lidovou tradicí a městem. Jsou vyrobeny z kontrastních materiálů betonu a keramiky. Teoretická část pak obsahuje náhled do lidové tradice a umění Slovácka, jež jsou hlavním motivem této práce. V praktické části jsou uvedeny inspirační zdroje, myšlenka váz a postup práce. Součástí práce je i obrazová příloha.
Klíčová slova:
Lidová tradice, tupeská keramika, Slovácko, slovácké motivy, vyřezávaný dekor, vázy, beton, keramika.
Anotace v angličtině:
The principal part of the bachelor’s thesis consists of three vases inspired by both folk and urban traditions. They are made of respective contrasting materials ceramics and concrete. The theoretical part includes an insight into folk traditions and arts of Moravian Slovakia which form an essential background for the thesis. The practical part includes inspirational sources, the initial concept of realisation, and the description of the process of creating the vases. The thesis also includes a pictorial supplement.
Klíčová slova v angličtině: Folk tradition, tupesy pottery, Moravian Slovakia, MoravianSlovakian motives, carved pattern, vases, concrete, pottery. Přílohy vázané v práci: Obrazová příloha (2 strany), Anotace, CD
Rozsah práce:
47
Jazyk práce:
Čeština
