UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy
HOROLEZECKÝ KALENDÁŘ 12+1 FOTOGRAFIE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE ANNA HAVELKOVÁ
Vedoucí práce: Ing. Petr Zatloukal Olomouc 2013
1
Ráda bych poděkovala všem kamarádům horolezcům, kteří se pro mou práci nechali zvěčnit. Mé rodině, zvláště pak rodičům, za velkou dávku podpory a Petru Zatloukalovi, vedoucímu práce, za trpělivost.
2
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Univerzitě Palackého v Olomouci v knihovně Pedagogické fakulty a používána ke studijním účelům. V Olomouci dne ………………………… Podpis.……………………………………
3
ANOTACE Jméno a příjmení:
Anna Havelková
Katedra:
Výtvarné výchovy PdF UP Olomouc
Vedoucí práce:
Ing. Petr Zatloukal
Rok obhajoby:
2013
Název práce:
Horolezecký kalendář 12+1 fotografií
Název v angličtině:
Climbing callendar 12+1 photos
Anotace práce:
Přílohy vázané v práci:
Pomocí třinácti fotografií jsem se snažila zprostředkovat pocity ze sportovního horolezectví a to v prakticky využitelné formě kalendáře. Fotografie, horolezectví, kalendář, sportovní fotografie Through thirteen photos, I tried to evoke the sensations of sport climbing. All that in forme of callendar which can be practicly used. Photography, climbing, callendar, sport pohotography Fotografie
Rozsah práce:
Počet stran: Příloh: strany, CD
Jazyk práce:
Český jazyk
Klíčová slova: Anotace v angličtině:
Klíčová slova v angličtině:
4
OBSAH ÚVOD
6
TEORETICKÁ ČÁST
7
1. Technické vybavení
7
1.1 Horolezecké pomůcky
7
1.2 Fotoaparáty
7
2. Osobnost horolezecké fotografie
8
2.1 Vilém heckel
8
2.1.1 Život
8
2.1.2 Hory, expedice
9
PRAKTICKÁ ČÁST
11
3. Fotografie
11
3.1. Kocovina
11
3.2. Cvičná
12
3.3. Jezírko
13
3.4. Myší krok
14
3.5. Mezi kozy
15
3.6. Hanička
15
3.7. Kozí vzdech
16
3.8. Všechny ty potlachy
18
3.9. Myší krok 2
19
3.10. Kamenný kvítek
19
3.11. Dětská
20
3.12. Mazácká
21
3.13. Západní hrana
21
3.14 Kalendář
22
ZÁVĚR
23
ZDROJE
24
OBRAZOVÉ PŘÍLOHY
25 - 37
5
ÚVOD Téma bakalářské práce jsem tušila již od počátků svého studia. Horolezectví je sport, který tvoří nedílnou součást mého života již od útlého dětství. Zdolávání skalních vrcholů je mým životním pohonem, který byl již v minulosti inspirací k mnoha výtvarným pracím – svoji maturitní práci jsem pojala jako dvojici linorytů, vyobrazujících nejimpozantnější dvojvěží Adršpašských skal – Milenci a Starosta a Starostová. Z výtvarných technik mi naproti tomu byla vždy nejbližší fotografie. Spojení těchto dvou vášní dalo za léta vzniknout stovkám fotografií a při výběru tématu bakalářské práce nebylo pochyb, kterou cestou se vydám. Zastřešit fotky vytvořením kalendáře je nápad, inspirovaný mými kamarády horolezci. Měla jsem možnost být u vzniku nejednoho amatérského kalendáře. Vytvoření vlastního mi pak dává možnost podělit se o krásu horolezectví a přírody s dalšími diváky, ať už horolezci nebo ne, s přidanou hodnotou praktické využitelnosti. Soubor fotografií vznikal v průběhu dvou let v nejkrásnějších lezeckých lokalitách České republiky. Většinou jsem se snažila fotit záměrně – konkrétní skalní cestu, konkrétní obtížné místo a jeho přelez. Několik fotek však vzniklo náhodně a do souboru jsem je zařadila proto, že se na nich podařilo zachytit náladu a atmosféru, kterou chci divákovi prostřednictvím fotografií zprostředkovat. Ve své bakalářské práci se budu věnovat technickému zázemí, které je pro sportovní fotografování potřebné dále vzniku fotek, tvorbě kalendáře. Dále zmíním za všechny největší legendu české horolezecké a sportovní fotografie - Viléma Heckela, díky kterému jsou zaznamenány počátky lezení v českém pískovcovém ráji horolezců – Adršpašsko – Teplických skalách. Doufám, že prostřednictvím vybraných fotografií alespoň částečně zprostředkuji divákům rozličné pocity a zážitky, které horolezci prožívají během svých výprav do přírody a při zdolávání skalních vrcholů.
6
TEORETICKÁ ČÁST 1. TECHNICKÉ VYBAVENÍ 1.1 HOROLEZECKÉ POMŮCKY Pro fotografování při horolezení nabízí dnešní doba mnoho pomocných jistících prostředků. Během lezeckých výprav a pořizování fotografií pro mou práci jsem sama některé z nich vyzkoušela, byť je finální výběr fotografií pořízen většinou ze země. Mezi nejcennějšími pomocníky při potřebě zavěsit se na skále a moci se libovolně posouvat nahoru či dolů patří dozajista blokanty. Blokant 1
Blokant, slangově také nazýván jumar [žumar], je mechanická pomůcka, umožňující zastavení se na laně ve fixní poloze a šplhání nahoru. Lano je vloženo do blokantu, do ok blokantu se umístí karabina, na které je připnut lezec. Zatížením karabiny se lano zasekne mezi tělo blokantu, které má pro tento účel také zoubky a karabinu, lezec tedy zůstává ve fixní poloze. Pro posun nahoru stačí odlehčit karabinu. Fotograf se tak může snadno posouvat směrem nahoru zároveň s tím, jak horolezec postupuje v cestě výše. Nevýhodou této pomůcky je, že se nedá používat při sestupu dolů (pouze za stavu nezatížené karabiny). Obrázek výše ukazuje jednoduchý základní blokant. Osma je po speciálních uzlech nejstarším a nejtradičnějším jistícím prostředkem. Jedná se o naprosto jednoduché jistítko o dvou nestejně velkých okách (viz. obrázek). Velmi snadno jej lze využít při sjíždění dolů, potřebuje-li fotograf např. detailnější záběr horolezce. Je to také běžně používaný jistící prostředek při Osma 2
horolezectví. Osma umožňuje jak pohyb dolů – slanění, tak zastavení ve fixní poloze, neumožňuje však posun nahoru.
1
Blokant. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Tibloc3.jpg Osma. Autor: Anna Havelková
2
7
1.2 FOTOAPARÁTY K focení jsem měla k dispozici dva fotoaparáty – Olympus PEN E-P1, kompaktní fotoaparát s výměnnými objektivy a Canon PowerShot G11, menší kompaktní fotoaparát. Téměř všechny fotografie jsem pořídila ve formátu RAW, pro lepší možnost dodatečných úprav, jedna fotografie je ve formátu TIF. Olympus PEN je tzv. „bezzrcadlovka“. Fotoaparát má ¾ snímač o velikosti 18 x 13.5 mm, rozlišení 12,3 Mpx. Při focení jsem používala 3 objektivy, Olympus Digital 1.8 MSC 45 mm (ekvivalent kinofilmu 90mm), Olympus Zuiko digital 14 – 42 (ekv. 24 – 28 mm) f3.5 – 5.6 a objektiv Sigma EX DN 19 mm (ekv. 38 mm) f 2.8. Canon PowerShot G11 je kompaktní fotoaparát se snímačem CCD o velikosti 1/1,7 palců a rozlišením 10 Mpx. Průhledový hledáček je velkou výhodou tohoto fotoaparátu, protože slunce při focení v přírodě mnohdy nedovolovalo plnohodnotně používat displej.
2. OSOBNOST HOROLEZECKÉ FOTOGRAFIE 2.1 VILÉM HECKEL Během svých návštěv Adršpašsko-Teplických skal jsem na zdech v hospodách a roubených chalupách narážela na překrásné černobílé fotografie. Při pátrání po autorech se s největší frekvencí objevovalo právě jméno Viléma Heckela. Začala jsem se o jeho osobnost zajímat a zanedlouho jsem
Vilém Heckel 1
propadla kouzlu jeho fotografií. V následujících kapitolách načrtnu jeho život a fotografické dílo. 2.1.1 ŽIVOT Český cestovatel, dobrodruh, horolezec a v nejpřednější řadě fotograf. Narodil se 21. května 1918 v Plzni, zemřel ve věku 52 let roku 1970 pod nejvyšší horou Peru Huascaránem. Profesně se věnoval reklamní fotografii, největší část tvorby však zasvětil fotografiím přírody, obzvláště pak skal a hor, které se staly jeho celoživotní vášní a také osudem. 1
Vílém Heckel, autoportrét. Zdroj:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/19/Heckel_portrait_1.jpg
8
Vilémův otec Adolf Heckel byl amatérský fotograf a zapálený turista, tyto koníčky pak předal svému synovi. Po studiích portrétní fotografie v Plzni pracoval Vilém v malých ateliérech, našel si práci jako reklamní fotograf u firmy Indusfoto či ve fotoateliéru Světozor. Před kariérou fotografa na volné noze působil patnáct let ve Zbrojovce Brno a u Československé obchodní komory. Roku 1949 se stal členem fotografické sekce Svazu československých výtvarných umělců. Na svých fotografiích zachycoval výrobu automobilů, motocyklové závody, věnoval se krajinám například v jižních Čechách a Českém středohoří, fotografoval lidské tváře. Počátkem padesátých let začal s horolezectvím a od roku 1956 se živil jako volný fotograf. Tehdy mohl nechat plně rozvinout svoji lásku k přírodě a obzvláště k horám. 2.1.2 HORY, EXPEDICE Vilém Heckel se poprvé setkal s horolezci při přípravě publikace Naše hory, která vyšla v prvním vydání v roce 1954. Setkání bylo osudové
–
stal
se
fotografem
českých
horolezeckých výprav. Z expedic na Kavkaze vznikly snímky pro jeho první samostatnou
Soustředění československého
výstavu v Praze roku 1960. Zúčastnil se prvních
horolezeckého družstva, Tatry 1
českých
expedic
do
Afghánistánu a Pákistánu. Z mnohých Heckelových výprav byly uspořádány výstavy a vzniklo 25 publikací, například Cesty k vrcholům (1956), Království slunce a ledu (1965), Hindúkuš (1967), Schody pod vesmír (1970). Devět publikací bylo vydáno posmrtně, mezi nimi Poslední hora (1972), zachycující výpravu do Peru, Lidé, země, čas z roku 1975, zachycující průřez dílem Pod vrcholem Kala
autora či Horolezecká zastavení (1988) s krátkými texty
Pandži, Hinúkuš 2
horolezce a spisovatele Jaromíra Wolfa.
1
Autor Vilém Heckel. Zdroj:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a6/Heckel_climbing_4.jpg 2
Autor Vilém Heckel. Zdroj:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/63/Heckel_Hindu_Kush_1.jpg
9
Roku 1970 se zúčastnil další československé expedice do peruánských And, kde se chtěl zaměřit hlavně na fotografování domorodých indiánů. Spolu s ostatními členy výpravy umírá 31. května pod lavinou, která zavalila základní tábor pod horou Huascarán. Při výpravách do skal a hor používal Heckel nejčastěji středoformátový fotoaparát Hasselblad, velkoformátový přístroj od firmy Linhof a dvouokou středoformátovou zrcadlovku Rolleiflex. Ve výbavě na expedici s sebou nosil 3 – 4 fotoaparáty a někdy až čtyři sta filmů, které balil do speciálního dehtového obalu, aby je chránil před vlhkostí. Ústředním tématem Heckelových fotografií je člověk. V rozsáhlé krajině velehor zachycuje jeho snahu o poznání nebezpečných a tajemných vrcholů, nepatrnost člověka v porovnání s majestátností horských hřebenů. Snímky často zachycují jediného člověka, jak se s únavou opírá o cepín při snaze probojovat se sněhem k vrcholu hory. Nemalou zásluhu má také na dokumentaci dobývání českých skalních věží. Fotografie sportovního lezení vznikaly v oblastech českých pískovcových měst, převážně dvou největších oblastí, Českého ráje a Adršpašsko – Teplických skal.
Maják – Gotická hrana, Vilém Heckel. Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/41/Heckel_climbing_3.jpg
10
PRAKTICKÁ ČÁST 3. FOTOGRAFIE Soubor fotografií vznikal v průběhu dvou let do letošního jara. Do finálního výběru jsem zařadila horolezce zachycené v rozhodující chvíli cesty tak, aby fotka vyjadřovala napětí a sílu okamžiku při snaze dosáhnout vrcholu skály. K úpravě fotografií, pořízených ve formátu RAW jsem používala Zoner Photo Studio 14 PRO. 3.1 KOCOVINA 28. srpna 2012, Adršpach, věž Vzhůruvěž (Komunista), cesta Kocovina VIIc. Olympus PEN E-P1, objektiv 19 mm f/ 2.8. ISO 100, 1/50s, F 6.3, -1.30 EV. Kocovina, autor:Anna Havelková
Fotografie vznikla v rámci horolezeckého výjezdu do Adršpašských skal na konci loňského léta. Do kalendáře jsem ji zařadila proto, že pro mě osobně je tato cesta významná. Kocovina vznikla v roce 1986, jedná se o technický výstup, kde je zapotřebí horolezecká technika spíše než síla. Na 20 metrech cesty jsou umístěny dva jistící kruhy a pod vrcholem je možno pojistit se provázáním skalních hodin (díra skrz část skály, kterou je možno provázat smyčkou jako další jistící bod). Cestu jsem sama vyzkoušela jako prvolezec, byla pro mne nejtěžším sportovním výkonem v mé dosavadní lezecké historii. Charakter lezení je zde specifický sporadickým výskytem chytů, je tedy nutné lézt tzv. „na tření“, kdy se lezec opírá o holou skálu a drží se vzájemným třením jejího povrchu a materiálu lezeckých bot a svých rukou. Horolezkyně Eva je zachycena v místě okolo prvního jištění, v momentě záběru má za sebou již několik neúspěšných pokusů o posun nahoru. Fotografie zachytila nutnost horolezce odpoutat se v určité fázi výstupu od jistého a pevného chytu a postoupit dál bez jistoty toho, že výše nalezne další pevný chyt. Úpravy fotky byly minimální, pouze jsem snížila kontrast a snímek doostřila. 11
3.2 CVIČNÁ 16. května 2013, Adršpach, Dětská věž, cesta Cvičná IV. Olympus
PEN
E-P1,
objektiv 19 mm f/ 2.8. ISO 100, 1/400s, F 7.1,
-
0.30 EV.
Cvičná, autor:Anna Havelková
Fotografie pořízená letos na jaře zachycuje jednu z adršpašských věží. Tentokrát se jedná o malou skalku o výšce mezi 8 - 10 metry. Nacházejí se na ní pouze dvě cesty, na vrcholu není žádný vratný bod, protože na skálu se dá vylézt z náhorní strany bez jištění. Moment, ve kterém je zachycená prvolezkyně Eliška, je nejtěžším krokem cesty. Lezkyně pod sebou nemá žádné jištění a první kruh je ještě téměř dva metry daleko. Cestu jsem také lezla na prvním konci lana a krok, ve kterém je Eliška vyfocená, byla chvíle, kdy jsem sama výstup málem vzdala. Po metru nejistoty se však objevil další chyt a mohla jsem dolézt k prvnímu jistícímu bodu, což je něco, co horolezec nikdy dopředu neví – zda se další chyt objeví, nebo ne. Proto jsem také tento snímek zařadila mezi 13 vybraných fotografií – zachycuje opatrnost a rozvahu, se kterou se horolezec pouští do dalšího postupu, když pod sebou ještě nemá žádný jistící bod, nebo je už nad ním příliš vysoko. Finální výstup fotografie je jen minimálně upravený. Fotila jsem za téměř ideálních světelných podmínek poledního světla (fotografie vznikla kolem jedenácté hodiny) a vzhledem k tomu, že lezkyně stoupala opatrně s rozvahou, mohla jsem v klidu nastavit fotoaparát pro pořízení fotografie bez nutnosti velkých úprav ve fotoshopu. Druhá fotografie na této straně vyobrazuje skálu v celé velikosti, kdy lezkyně je zhruba ve stejném místě, jako na hlavní fotografii. Kocovina, autor:Anna Havelková
12
3.3 JEZÍRKO 30.
srpna
2012,
Adršpach,
Vstupní obvod, věž a cesta neznámé Olympus PEN E-P1, objektiv 19 mm f/ 2.8. ISO 100, 1/160s, F 3.2, - 0.30 EV.
Jezírko, autor:Anna Havelková
Se zařazením této fotografie jsem dlouhou dobu váhala. Jednak proto, že cesta kterou prvolezkyně zdolává, není zanesena v horolezeckém průvodci adršpašských skal, neznám tedy její název ani obtížnost. Také pro to, že skála je poznamenána zásahem člověka – horizontální rýha, směřující zleva dolů, byla v minulosti způsobena vrtákem, zřejmě kvůli těžbě. Třetím, nejvýraznějším důvodem mého váhání bylo, že horolezkyně není v žádné na první pohled „fotogenické“ a divácky zajímavé pozici. Je zachycena asi 5 metrů nad zemí v momentě, kdy se snaží založit do skály vlastní jištění, jelikož pod sebou nemá žádný jistící bod. Lezení na českých pískovcových věžích má svá velká specifika. Je velmi poctivé, co se týká přístupu ke skalám – od počátků, kdy byly cesty vymýšleny a opatřovány jištěním, zůstaly v podstatě nezměněné. Jistící body – masivní železné kruhy – jsou umístěny velmi vysoko a daleko od sebe. Lezení je tak velmi obtížné, hlavně pro psychiku lezce (první kruhy jsou nezřídka umístěny až v 10 metrech, na 50 metrů cesty můžeme najít třeba jen dva či tři). Na rozdíl od Německa či USA jsou zde také zakázány mechanické jistící pomůcky – kovové vklíněnce či friendy, vkládající se na vhodných místech do skály jako dodatečné jištění. Zakládání jištění na českých pískovcích spočívá v tom, že se do úzkých spár ve skále založí smyčka s uzlíkem na konci, který se má v případě pádu zaseknout a zmírnit tak horolezcův pád. Proto nastupují čeští pískovcoví horolezci do cesty ověšeni smyčkami různých průměrů, aby měli po ruce vhodnou velikost uzlu do určité škvíry ve skále. Tím se vracím k důvodu, proč jsem snímek zařadila do své práce – zachycuje opatrnost dosud nejištěného horolezce, snažícího se uprostřed skály najít vhodné místo k založení provizorního jištění - malého uzlíku, který může zachránit život.
13
3.4 MYŠÍ KROK 28. července 2013, Chřiby, Osvětimanské skály, Hlava, cesta Myší krok 6-. Olympus PEN E-P1, objektiv 14.00 - 42.00 mm f/3.5 - 5.6. ISO 400, 1/20s, F 4.5. Kocovina, autor:Anna Havelková
Jedna z fotografií, pořízených
bez předchozího záměru. Vybrala jsem ji proto, že vyjadřuje kolektivní povahu horolezectví. Lezec není nikdy sám, vždy je tu někdo další, kdo ho dole pod skálou jistí. Výpravy do skal jsou často skupinová záležitost, lezci se vzájemně podporují, radí si v obtížných místech, motivují se nejrůznějšími pokřiky. Osvětimanské skály patří mezi tzv. moravské písky. Většina skal na Moravě je vápencových, případně najdeme rulu nebo slepenec. Buchlovské kopce nabízejí moravským lezcům možnost pískovcového lezení, i když velmi odlišného od již zmíněných Adršpašských Moravě
mají
skal.
Pískovcové
nejvýše
20
skály na
metrů
(oproti
broumovským až 60ti metrovým věžím), hlavní rozdíl je zde ovšem ve stylu odjištění cest. Skály se osazují tzv. borháky, což jsou
Borhák 1
tenká ocelová oka. Na jedné cestě o délce např. 10 metrů se jich nachází 2 – 4, podle obtížnosti, lezení těchto cest tak není tolik náročné na psychiku prvolezce. Obrázky níže ilustrují rozdílnost jistících bodů používaných na základě materiálu skály a Pískovcový kruh 2
lezeckých pravidel dané skalní oblasti – první tzv. borhák, druhý pískovcové kruhy.
1
Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/98/B%C3%BChlerhaken.JPG
2
Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2c/P%C3%ADskovcov%C3%A9_kruhy.JPG
14
3.5 MEZI KOZY 14.
listopadu
2012,
Chřiby,
Budačina, cesta Mezi
kozy,
obtížnost 7. Canon PowerShot G11 ISO 100, 1/50s, F 4.5,
- 0.30
EV.
Mezi kozy, autor Anna Havelková
Fotografie vznikla v další skalní oblasti Chřibského pohoří. Zachycená lezkyně Eva je právě v místech pod nejtěžším krokem cesty, zhruba metr a půl pod prvním jistícím borhákem. Jako každý horolezec lezoucí na prvním konci lana se pečlivě rozhlíží po skále, aby našla co nejlepší chyty pro další postup nahoru. Snímek tak zachytil opatrnost a rozvahu, s jakou se lezci snaží zdolat vybranou cestu. Snímek jsem pořídila po jedné hodině odpoledne, sluneční světlo bylo tudíž velmi ostré. Na druhou stranu se Budačinská skála nachází v listnatém lese mezi stromy a je tedy částečně zastíněná, vznikl tak problém velkého kontrastu, který jsem ve fotoshopu snížila ubráním stínu a kontrastu celkově.
3.6 HANIČKA 15. května 2013, Adršpach, Křížový vrch,
Hanička,
Západní
cesta,
obtížnost III. Olympus PEN E-P1, objektiv 19.00 mm f/2.8 ISO 100, 1/100s, F 10, - 0.30 EV. Hanička, autor Anna Havelková
Snímek pořízený letos na jaře se opět vrací do nejvýznamnější české pískovcové horolezecké oblasti – Broumovska. Na protilehlém kopci adršpašských skal se nachází Křížový vrch – skupiny menších i větších pískovcových věží, rozesetých po obou stranách hřebene Křížového kopce. Horolezkyně na fotce - Eva, je v první polovině cesty nižší obtížnosti. 15
Nevýhodou lehčeji klasifikovaných cest v oblasti Adršpašsko – Teplických skalních měst je, že jsou tyto výstupy méně, častěji však vůbec neodjištěny. Horolezec tedy musí spoléhat na dojišťovací prostředky, jak jsem již uvedla výše – smyčky, tenké lanovice, nebo speciální uzly, tzv. dětské hlavy. Ty jsou vázány ručně z několikametrových odřezků lan. Způsobů, jak dětskou hlavu uvázat, je více, jeden ze základních postupů a výsledný uzel je vidět na fotografiích níže.
Dětská hlava návod 1
Uzel dětská hlava 2
1
Zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Monkey_Fist_HowTo.jpg
2
Zdroj:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/44/Affenfaust_G% C3%BCrtel.jpg 16
3.7 KOZÍ VZDECH 28.
července
2012,
Chřiby,
Osvětimanské skály, Tank, cesta Kozí vzdech, obtížnost 5. Olympus PEN E-P1, objektiv 14.00 - 42.00 mm f/3.5 - 5.6. ISO 800, 1/50s, F 4.
Snímek
zachycuje
lezkyni
Mezi kozy, autor Anna Havelková
Báru
v momentě, kdy se musí na mělkém stupu postavit na jednu nohu a vytáhnout se do jediného dalšího možného chytu, který je hodně vzdálený od předchozího. Krok je poměrně daleký, je tedy nutná dávka odvahy, jelikož lezkyně pod sebou zatím nemá žádné jištění. Fotografie vznikla náhodou, bylo nutno ji oříznout, jelikož jsem v dolní části zachytila vršek hlavy jističe. Skála se nachází v lese pod stromy, kvůli stínu tak bylo zapotřebí zvýšit hodnotu ISO na 800, aby byla fotografie řádně zaostřená. V průběhu dne vzniklo ještě mnoho dalších snímků, které jsem však hlavně z důvodu nevyhovující kvality pro svou práci nevybrala:
Tááááková ryba, autor Anna Havelková
17
3.8 VŠECHNY TY POTLACHY 28. července 2012, Chřiby, Osvětimanské
skály,
Druhá
věž, Všechny ty potlachy 6+. Cano Powershot G11. ISO 800, 1/50s, F 4.5. Všechny ty potlachy, autor Anna Havelková
Fotografie pořízená za nepříznivých světelných podmínek mne zaujala tím, jak je na ní vyjádřen pohyb. Lezec musí na jednu stranu zachovat klid, aby se udržel chytu, druhou rukou je však nucen sáhnout dolů pro lano, aby jej provlékl jistícím bodem. Jedná se o nejvypjatější momenty při lezení na skále – chvíle těsně před tím, než se horolezci podaří zacvaknout lano do jistící karabiny a může si alespoň na chvíli oddechnout, že je bezpečně zajištěný. Vybírala jsem mezi dvěma podobnými fotografiemi (druhá viz níže). Na druhé se již horolezci daří zacvaknout lano do jistícího bodu. K vybrání snímku mne vedl pocit, který jsem chtěla fotografií navodit – napětí chvíle, rychlost okamžiku, důležitost koncentrace a zachování klidu, které na mne z druhé fotografie nepůsobily tak silně.
Všechny ty potlachy, autor Anna Havelková
18
3.9 MYŠÍ KROK 2 28.
července
2013,
Chřiby,
Osvětimanské skály, Hlava, cesta Myší krok 6-. Olympus PEN E-P1, objektiv 14.00 - 42.00 mm f/3.5 - 5.6. ISO 100, 1/80s, F 10, - 2 EV. Myší krok, autor Anna Havelková
Snímek zachycuje lezce Tobiáše, již podruhé v cestě Myší krok. Kvůli nevyváženému histogramu a velkým kontrastům jsem váhala, zda ji zařadit. Svojí dynamičností mne však natolik zaujala, že jsem se rozhodla ji vybrat. Dynamičnost navozují světelné kontrasty a přítomnost velmi tmavých stínů. Díky ostrému polednímu světlu mohla vyniknout struktura skály, byť způsobilo mírný přepal na lezcových ramenou. Ten jsem se snažila zmírnit úpravami ve fotoshopu, stejně jako jsem zesvětlila velkou stinnou plochu na levé straně fotografie – díky úpravám ve formátu RAW se podařilo vytáhnout ze stínu strukturu skály.
3.10 KAMENNÝ KVÍTEK 17. června 2012, Českomoravská vysočina,
Pasecké
skály,
Kamenný kvítek 6. Olympus PEN E-P1, objektiv 14.00 - 42.00 mm f/3.5 - 5.6. ISO 320, 1/60s, F 6.3,
- 0.30
EV.
Kamenný kvítek, autor Anna Havelková
Fotografie vznikla v místě mých nejoblíbenějších skal na Vysočině. Jsou to místa vzpomínek z dětství, kam jsem jezdívala s tátou, a odkud se datují mé lezecké začátky. Samotná cesta Kamenný kvítek je pro mne významná tím, že jsem se ji dlouho marně pokoušela zdolávat. Teprve po několika letech aktivního lezení a tréninku jsem byla 19
schopná přelézt nejtěžší místo cesty. První jištění se nachází 3 – 4 metry nad zemí, v místě fotografie asi dva metry od lezkyně. Dolézt k němu vyžaduje jistou dávku odvahy, neboť dole na zemi jsou nebezpečně spadané ostré kameny. Další, nejtěžší krok přichází o tři metry výše. Jedná se o daleký přesah do jediných možných chytů, které cesta nabízí. Lezec je nucen postoupit nad jištění a za pomoci velké síly se pokusit udržet malé chyty, které skála nabízí.
3.11 DĚTSKÁ 16. května 2013, Adršpach, Dětská věž, cesta Cvičná IV. Olympus PEN E-P1, objektiv 45 mm f/ 2.8. ISO 100, 1/400s, F 6.3, - 0.30 EV. Dětská, autor Anna Havelková
Snímek jsem vybrala proto, že se na něm v jednom záběru podařilo zachytit nevyhnutelnost postupu nahoru. Postoj lezkyně dává tušit, kterým směrem se bude v cestě dále ubírat, zároveň také vidíme opatrnost, s jakou se k dalšímu kroku chystá. Při zdolávání skalních cest má horolezec na paměti, že musí stoupat nahoru. Jen v malém počtu případů lze cestu slézt dolů ještě před dosáhnutím vrcholu. Horolezec tak buď stoupá nahoru, nebo padá dolů. Fotografii jsem pořídila v momentě, kdy slunce zmizelo za jednou z blízkých skalních věží, vznikl tak poměrně velký stín v levé části fotografie, který jsem částečně zesvětlila úpravou RAW verze fotografie. Níže ukázka dalších fotek, které jsem během cesty pořídila.
Obr. 1 a 2 Dětská, autor Anna Havelková
20
3.12 MAZÁCKÁ 3. července 2012, Chřiby, Kozel, cesta Mazácká 6+/7-. Olympus PEN E-P1, objektiv 14.00 42.00 mm f/3.5 - 5.6. ISO 100, 1/160s, F 5.6, - 0.30 EV. Fotografie
z nejznámější
skály
chřibských
Mazácká, autor Anna Havelková
pískovců. Nacházejí se zde nejtěžší výstupy. Pískovcová skála je vysoká a členitá, za ostrého denního světla, jak je vidět na fotografii, krásně vynikne struktura skály se všemi nerovnostmi. Snímek jsem zařadila hlavně pro jeho popisnost pískovce jako lezeckého materiálu. Záběr krásně vystihuje charakter materiálu – drobná zrnitá struktura s mělkými vymletými děrami je velmi fotogenický materiál. Proto jsou také všechny fotografie v mé práci pořízeny na pískovcových skalách, až na dvě výjimky, jednou z nich je poslední fotografie.
3.13 ZÁPADNÍ HRANA 26. března 2012, Moravský kras, Sloup, Hřebenáč, Západní hrana 5. Olympus PEN E-P1, objektiv 14.00 42.00 mm f/3.5 - 5.6. ISO 250, 1/200s, F 10, - 0.30 EV. Západní hrana, autor Anna
Snímek zachycuje kraj mého dětství – Moravský
Havelková
kras. Po lezeckých začátcích na Vysočině jsem začala lézt na nejbližších skalách, kterými jsou právě vápence v Moravském krase. Lezení zde je specifické – materiál je rozštěpený na malé lišty, skály jsou často převislé a pro zdolání vrcholu je tak zapotřebí velké síly. Hřebenáč je skála, tyčící se vedle příjezdové cesty do vesnice Sloup. Na jejím vrcholu, kam se dá dostat pouze vylezením jedné z lezeckých cest, je vztyčen kříž s ukřižovaným Kristem. Poslední fotografii jsem vybrala pro její účinek navodit pocit z končící, dokonané cesty a přiblížení se k zaslouženému odpočinku. 21
3.14 KALENDÁŘ Pro tvorbu kalendáře jsem vyzkoušela grafické programy Adobe InDesign a Adobe Illustrator. Tyto programy nabízejí spoustu možností, mne však odjakživa vyhovovaly spíše uživatelsky jednoduché programy. Proto jsem nakonec zvolila Zoner Photo Studio 15. Upravené fotografie jsem z RAWu převedla doformátu TIFF, všechny ořezané na fornmát 4:3. Následně jsem pomocí nástroje okraje a rámečky
vytvořila plochu
kalendářního listu – použila jsem bílé okraje – vlevo, vpravo a nahoře o šířce 205 obrazových bodů, dole potom 605 bodů. Poté jsem šedou barvou vytvořila vnější rámeček o šířkách 200 obr. Bodů ze stran a nahoře a 600 bodů dole. Pro písmo jsem zvolila font Tunga. Na dny jsem používala velikost 102, šedou barvu a efekt překrytí přechodem. Číslo měsíce ve stejném písmu s velikostí 320. Pro zvýraznění výkendových dnů jsem překryla původní číslice čísly ve stejném formátu, jen s bílou barvou. Záměrně jsem zvolila jednoduchou minimalistickou formu, aby tak nechala vyniknout fotografiím a jejich náladě.
22
ZÁVĚR Díky fotografování pro mou závěrečnou práci jsem měla možnost navštívit spoustu nádherných českých lezeckých oblastí. Všechny vyfotografované cesty jsem sama lezla, a mám tak k fotografiím osobní vztah nejen proto, že jsem je vyfotila, ale především proto, že ve mně vyvolávají vzpomínky na pocity z konkrétních zážitků. Samotné pořizování fotografií pro mne znamenalo úzkou spolupráci s horolezeckým vybavením, stejně jako s používanými fotografickými přístroji. Obě tyto činnosti jsou mi blízké, proto pro mne focení bylo spíše zábavou nežli povinností a prací. To byl také hlavní hlavní důvod výběru sportovně - fotografického tématu, aby se vypracovávání bakalářské práce nestalo břemenem a přítěží, ale zůstalo pro mne kreativní a zábavnou činností, při které se mohu něco naučit. Následné úpravy fotografií mi daly možnost naučit se lépe využívat všechny funkce fotoshopu. Při tvorbě grafické podoby kalendáře jsem zase dostala možnost poznat možnosti grafických editorů, vzájemně je porovnat a vybrat ten nejlépe vyhovující mým schopnostem a požedavkům. Spojení člověka a přírody je velkým tématem nejen ve výtvarném umění. Tvary skal, podněcující fantazii, jsou uměleckými díly samy o sobě. Je mým velkým potěšením moci alespoň okrajově zprostředkovat blízkost člověka k přírodě při pobytu ve skalách a jejich samotnou krásu. S fotografováním a zdoláváním skal budu doufám pokračovat ještě dlouhá léta.
23
ZDROJE: KOZÁK Martin, 2010, Velká kniha sportovní fotografie, vydavatelství Computer Press, ISBN 788025132470. FROST Lee, 2003, Kreativní fotografie A-Z, Computer Press, ISBN 80-251-0086-3 PIHAN Roman, 2010, Mistrovství práce s DSLR, Institut digitální fotografie s.r.o, ISBN 80-903210-8-9 časpopis Československá Fotografie, vydavatelství Photo life s.r.o, ISSN 1804-5200
ELEKTRONICKÉ ZDROJE: ČTVRTNÍK Mikuláš, Příběh Viléma Heckela [online]. Rádio Praha, 30. březen, 2008 8:00 [vid 2013-5-1]. Dostupné z: http://www.radio.cz/cz/rubrika/historie/pribeh-vilemaheckela MALIŠOVÁ Markéta, Vilém Heckel (1918-1970) [online]. Vilém Heckel fotoarchiv. [vid 2013-5-1]. Dostupné z: http://www.vilemheckel.cz/index.php/ivotopis MATĚJŮ Věra, Štíty Viléma Heckela [online]. Svaz českých fotografů. [vid 2013-5-1]. Dostupné z: http://www.scf.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=86&Itemid=90
24
OBRAZOVÉ PŘÍLOHY
Úvodní list kalendáře, autor: Anna Havelková
25
Leden, autor: Anna Havelková
26
Únor, autor: Anna Havelková
27
Březen, autor: Anna Havelková
28
Duben, autor: Anna Havelková
29
Květen, autor: Anna Havelková
30
Červen, autor: Anna Havelková
31
Červenec, autor: Anna Havelková
32
Srpen, autor: Anna Havelková
33
Září, autor: Anna Havelková
34
Říjen, autor: Anna Havelková
35
Listopad, autor: Anna Havelková
36
Prosinec, autor: Anna Havelková
37
