UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy

PROJEKT VE VÝTVARNÉ VÝCHOVĚ SE ZAPOJENÍM MUZEJNÍ EDUKACE Magisterská diplomová práce

Alexandra Komínková

Vedoucí magisterské diplomové práce: Mgr. Petra Šobáňová, Ph.D.

Olomouc 2012

1

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila. V Hranicích dne 3.4.2012

2

Děkuji vedoucí své diplomové práce Mgr. Petře Šobáňové, Ph.D. za podporu a cenné připomínky k textu mé práce. Mgr. Vilmě Saktorové a žákům 2.D děkuji za spolupráci při realizaci praktické části mé diplomové práce.

3

Obsah: ÚVODEM ........................................................................................................................ 6 1.TEORETICKÁ ČÁST.................................................................................................. 8 1.1 MUZEJNÍ EDUKACE ..................................................................................................... 8 1.1.1 CHARAKTERISTIKA MUZEJNÍ EDUKACE ....................................................................... 8 1.2 SPOLUPRÁCE MUZEA A ŠKOLY..................................................................................... 9 1.2 SPOLUPRÁCE MUZEA A ŠKOLY................................................................................... 10 1.2.1RVP......................................................................................................................... 11 1.2.2 SPOJENÍ MUZEA A ŠKOLY V RVP .............................................................................. 12 1.2.3ROLE MUZEA A ŠKOLY .............................................................................................. 14 1.2.4 ROLE MUZEA ........................................................................................................... 14 1.2.5 ROLE ŠKOLY ............................................................................................................ 15 1.2.6 DĚTSKÉ MUZEUM ..................................................................................................... 16 1.3PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ .......................................................................................... 18 1.3.1 DEFINICE PROJEKTOVÉHO VYUČOVÁNÍ ..................................................................... 18 1.3.2 TVOŘENÍ PROJEKTU ................................................................................................. 20 1.3.3 STANOVENÍ CÍLE PROJEKTU ...................................................................................... 21 1.3.4 ROLE VYUČUJÍCÍHO.................................................................................................. 21 1.3.5 PLÁNOVÁNÍ PROJEKTU ............................................................................................. 22 1.3.6 VLASTNÍ REALIZACE PROJEKTU ................................................................................ 23 1.3.7 VYHODNOCENÍ PROJEKTU A JEHO PREZENTACE ......................................................... 23 1.3.8 TEORETICKÝ POPIS PROJEKTU A ORGANIZAČNÍ PODMÍNKY......................................... 24 2. PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................. 29 2.1 PRAKTICKÝ POPIS PROJEKTU .................................................................................... 29 2.2 TEORETICKÝ POPIS PROJEKTU ZKAMENĚLÉ STOPY .................................................. 30 2.2.1 ZKAMENĚLÉ STOPY .................................................................................................. 33 2.2.2 FOSÍLIE ................................................................................................................... 38 2.2.3 STOPY, ŠLÁPOTY ...................................................................................................... 40 2.2.4 SLADKÝ DOMOVE .................................................................................................... 42 2.2.5 HRABEME, VRTÁME ................................................................................................. 44 2.2.6 DEJTE VEJCE MALOVANÝ ......................................................................................... 46 2.2.7 MUŠLE .................................................................................................................... 48 2.2.8 NA DNĚ OCEÁNU ...................................................................................................... 50 2.3 MASOPUST ................................................................................................................ 52 2.3.1 PROJEKT MASOPUST ................................................................................................ 53 ZÁVĚREM .................................................................................................................... 96

4

RESUMÉ ....................................................................................................................... 98 RESUME ....................................................................................................................... 98 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................... 99 INTERNETOVÉ ZDROJE ........................................................................................ 101 ANOTACE .................................................................................................................. 102

5

Úvodem Přiznám se, že na začátku bylo pro mě téma muzejní edukace velkou neznámou. Z vlastní školní docházky jsem si pamatovala nezábavné návštěvy různých muzeí v blízkém okolí a asi právě proto jsem svou diplomovou práci vzala jako velkou výzvu. Nadšení mé vedoucí diplomové práce, kterou jsem poznala jako vynikající pedagožku, mě nastartovalo a dodalo mi sílu. S vervou jsem se vrhla do shromažďování materiálů a poznatků. Vzhledem k nedostatku odborné literatury, bylo shromažďování informací náročné, ale jako výborná pomůcka mi posloužila zapůjčená disertační práce Petry Šobáňové, za kterou jsem neskonale vděčná. I ve svém okolí, ať už pedagogickém či nepedagogickém, jsem narážela na neznalost pojmu muzejní edukace a mnohokrát si připadala jako slovník cizích slov. Mnohokrát jsem lidem vysvětlovala, co je obsahem a cílem mé snahy a to mě zase utvrdilo v myšlence, že má diplomová práce není jen stoh papírů dobrých leda tak do šuplíku, ale naprosto potřebný materiál, který se dá výborně využít v praxi učitele. Záhy bylo mé nadšení zchlazeno a dokonce bych řekla, že jsem zůstala na mrtvém bodu, ze kterého jsem se velmi dlouho nemohla hnout. Ve svých představách jsem řešila spolupráci naší školy s místní galerijní institucí, přehrávala si možnosti využití výstav a edukačních programů muzea. Viděla jsem své žáky, jak s radostí a láskou navštěvují muzea, výstavy. Jak umění pomáhá formovat jejich osobnosti, rozvíjí je, pomáhá ve výběru budoucího povolání. Bohužel, spolupráce s galerií v našem městě byla na bodu mrazu. Člověk, na kterého jsem měla v úmyslu se obracet jako na zástupce naší galerie se beze slova „vypařil“.

Po

několika

zbytečných

návštěvách,

nezodpovězených

e-mailech

a

neuskutečněných telefonátech jsem se rozhodla, že situaci se pokusím změnit a ukážu jak kolegům, tak městskému muzeu, že spolupracovat se nám vyplatí a bude to obohacující pro obě strany. Ale protože jsem již byla poučena, začala jsem znovu… Cílem mé práce v teoretické části bude vymezení pojmu muzejní edukace, nastínění využití muzea a muzejní edukace ve výchově a vzdělávání, začlenění muzejní edukace

6

do Rámcového vzdělávacího programu (dále RVP). V návaznosti na teoretickou část bude vytvořen projekt s využitím muzejní edukace. Pomocí svého projektu bych ráda ukázala, že návštěvou muzea nic nekončí, ale právě naopak… „Umění vést spočívá v tom, že dokážeme přimět lidi, aby nás následovali, i když to není jejich povinnost.“ John C. Maxwell

7

1. TEORETICKÁ ČÁST 1.1 1.1.1

Muzejní edukace Charakteristika muzejní edukace „…mimořádně zajímavý rok 1934, kdy K. H. Jacob Friesen patrně poprvé použil ve

své stati “Kulturgeschichtliche Museen und die Schule“ v časopise “Museumskunde” pojmu “Museumpädagogik“ (“muzeopedagogika”, popř.”muzejní pedagogika”) pro označení „zvláštní pedagogiky v muzeu „ (1943, s. 69)” (Jůva, 1994) Výchova a vzdělávání iniciovaná muzeem. Takto jednoduše by se dal pojem muzejní edukace charakterizovat. Za touto poměrně jednoduchou větou se však skrývá složitý vztah muzea jako instituce a návštěvníka. Muzejní výchova může probíhat působením muzejních sbírek konkrétního muzea, ale také zároveň samotným prostředím muzea. Muzeum samo o sobě je velmi specifickým prostředím, které vyžaduje jistou kulturní úroveň a chování. A to jak ze strany návštěvníka, tak ze strany muzejního pedagoga. „Edukační funkce muzea představuje jeho imanentní potenciál a reálnou aktivitu, která iniciuje specifické edukační procesy, ,,. . . při nichž se nějaký subjekt učí, obvykle za působení (přímého nebo zprostředkovaného) jiného subjektu, který vyučuje nebo instruuje.“ (Průcha, 2003) Hlavním zdrojem muzejní edukace jsou sbírky muzea a znakem muzejní edukace je návaznost na tyto sbírky. Z obsahů muzejních sbírek se také odvozují konkrétní metody a organizační formy každého muzea. Musíme si uvědomit, že se jedná o velmi sofistikovaný proces, pečlivě připravený a předem promyšlený. Tento výchovný proces probíhá prostřednictvím muzejního pedagoga. Člověk vzdělaný v tomto oboru, který ví, jak na kterou skupinu návštěvníků působit tak, aby si z muzea všichni odnesli maximum. Srozumitelnou formou představuje jednotlivé muzeálie a napomáhá k odhalování v nich ukrytých tajemství. Ideální je situace, kdy je muzejní pedagog v přímé interakci s návštěvníkem, odpovídá na jeho dotazy, směruje ho v poznávání a chápání představovaných objektů, nabádá ho k dalšímu zkoumání, podporuje jedinečnost prožitku. Muzejní edukace může probíhat jak v muzeu, tak na jiných místech. Dnes se již běžně setkáváme s edukací muzeí ve vlaku, na náměstí, ve škole, v ulicích, parcích.

8

„Umění je nepostradatelné, aby člověk byl schopen poznávat a měnit svět - ale nepostradatelné také pro kouzlo, jež je v něm skryto.“ Ernst Fischer Spolupráce muzea a školy

1.2

Muzejní edukace používá k dosažení svých cílů několika různých organizačních forem, které jsou voleny v závislosti na mnoha činitelích. Nemůžeme si myslet, že se metody muzea a školy významně liší. Nejčastější formy jsou: 

Animace – jedním z hlavních znaků animace je přímý kontakt žáků s objekty muzea. Během ní se prolíná intelektuální činnost s aktivní, kdy právě aktivita přináší obrovský zážitek z vystavovaného exponátu. Tato forma edukace se osvědčuje u dětí mladšího školního věku, ale zaujme i starší návštěvníky.



Workshopy – tato forma je specifická nabídkou umělecké zkušenosti návštěvníka. Výrazně se zde může rozvíjet tvořivost jednotlivých účastníků, stejně jako samostatnost a uplatní se zde i velká míra individuality. Workshop přímo nabádá ke komunikaci a spolupráci mezi jednotlivci. Časová dotace dává prostor i poměrně náročnějším úkonům. Tyto programy mohou být jak monotematické, tak mohou rozvíjet i několik témat.



Komentovaná prohlídka – nejčastější a nejméně náročná forma muzejní edukace a zároveň nejtradičnější. Průvodce hromadně předává informace o vystavených exponátech. Návštěvníci mají možnost klást dotazy, může zde být oživení v osobě muzejního pedagoga, umělce či kurátora výstavy.



Beseda – jedná se o frontální, hromadnou metodu. Zásadním bodem besedy je rozhovor mezi posluchači a muzejním pedagogem. Při besedě se dá využít i mnoho pomůcek jako jsou fotografie, diapozitivy, dokumenty atd.

Muzejní programy můžeme dělit v závislosti na rozsahu teorie a praktické činnosti. Horáček uvádí tuto typologii muzejních programů. Dají se rozdělit na tři části: 

Teoretické programy: přednášky, komentované prohlídky, besedy



Praktické programy: tvůrčí díly

9



Smíšené programy: animace

S muzejní edukací je také spojen pojem „Hands on.“ „ Tento odborný muzejněpedagogický termín vyjadřuje základní přístup muzeí k návštěvníkům, k podpoře rozvoje jejich samostatného aktivního postoje k učení. Vyjadřuje otevřenost muzeí, jejich snahu dětem (a nejen dětem, ale veškerým návštěvníkům) poskytnout co nejlepší přístup ke vzdělávání a to tím, že jim umožní aktivně se vystavených exponátů dotýkat, pracovat s nimi, zkoušet jak dané předměty fungují, z čeho jsou vyrobeny. Umožní tak dětem výstavu vnímat nejen vizuálně, ale i si na exponáty sáhnout, vnímat je ze svého vlastního úhlu pohledu, a to vše je doplněno výkladem muzejního pedagoga, který přispívá ke komplexnějšímu vnímání prezentované tematiky. Muzeum samozřejmě musí originální exponáty nahradit plně funkčními kopiemi, které nahradí exponáty, které by mohly být neodbornou manipulací nenávratně poškozeny. Cílem je podpořit tvořivé kreativní myšlení, aktivní podílení se na vlastním vzdělávání a podnícení vlastního učení tím, že návštěvníky přimějeme k tomu, aby nad vším přemýšleli. Tím v nich vzbudíme vlastní hlubší zájem. Ten pak dětem slouží coby motivace k vlastnímu zkoumání dalších návazností, které jim umožní získat komplexnější přehled o minulém a současném světě.“(Svatoňová, 2007)

1.2

Spolupráce muzea a školy Ačkoliv jde oběma institucím o výchovu a vzdělávání, každá využívá jiné

prostředky a metody k dosažení cílů. Samozřejmě jsou i oblasti, kdy se využívají podobné formy. Podíl na přípravě spolupráce je rozdílný. Bod, ve kterém je možné spojit se a spolupracovat je nasnadě – Rámcový vzdělávací program, respektive školní vzdělávací program.

10

NÁRODNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ STÁTNÍ ÚROVEŇ RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY

RVP GV RVP ZV

RVP PV

ŠKOLNÍ ÚROVEŇ

příloha RVP ZV–LMP

OSTATNÍ RVP*

RVP SOV

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY

Obr.č.1 Schéma vzdělávacích programů 1.2.1 RVP Abychom věděli, kde a jak se může spolupráce školy a muzea střetnout a jak ji správně začlenit do školního vzdělávacího programu, je nutné, abychom věděli, z čeho RVP vychází a co jednotlivé kapitoly formulují. Rámcové vzdělávací programy: 

vycházejí z nové strategie vzdělávání, která zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě



vycházejí z koncepce celoživotního učení



formulují očekávanou úroveň vzdělání stanovenou pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání



podporují pedagogickou autonomii škol a profesní odpovědnost učitelů za výsledky vzdělávání Dále si musíme přesně charakterizovat vzdělávací oblast Umění a kultura, která je pro naši práci stěžejní.

11

„Charakteristika vzdělávací oblasti 

Vzdělávací oblast Umění a kultura umožňuje žákům jiné než pouze racionální poznávání světa a odráží nezastupitelnou součást lidské existence – umění a kulturu. Kulturu, jako procesy i výsledky duchovní činnosti, umožňující chápat kontinuitu proměn historické zkušenosti, v níž dochází k socializaci jedince a jeho projekci do společenské existence, i jako neoddělitelnou součást každodenního života (kultura chování, oblékání, cestování, práce). Umění, jako proces specifického poznání a dorozumívání, v němž vznikají informace o vnějším a vnitřním světě a jeho vzájemné provázanosti, které nelze formulovat a sdělovat jinými než uměleckými prostředky.



Vzdělávání v této oblasti přináší umělecké osvojování světa, tj. osvojování s estetickým účinkem. V procesu uměleckého osvojování světa dochází k rozvíjení specifického cítění, tvořivosti, vnímavosti jedince k uměleckému dílu a jeho prostřednictvím k sobě samému i k okolnímu světu. Součástí tohoto procesu je hledání a nalézání vazeb mezi druhy umění na základě společných témat, schopnosti vcítit se do kulturních potřeb ostatních lidí a jimi vytvořených hodnot a přistupovat k nim s vědomím osobní účasti. V tvořivých činnostech jsou rozvíjeny schopnosti nonverbálního vyjadřování prostřednictvím tónu a zvuku, linie, bodu, tvaru, barvy, gesta, mimiky atp.“(RVP, 2007)

1.2.2

Spojení muzea a školy v RVP Nyní si uvedeme, k čemu směřuje vzdělávání v této konkrétní oblasti Umění a

kultura a jaké klíčové kompetence rozvíjí.Vede žáka k: 

„ pochopení umění jako specifického způsobu poznání a k užívání jazyka umění jako svébytného prostředku komunikace,



chápání umění a kultury v jejich vzájemné provázanosti jako neoddělitelné součásti lidské existence; k učení se prostřednictvím vlastní tvorby opírající se o subjektivně jedinečné vnímání, cítění, prožívání a představy; k rozvíjení tvůrčího potenciálu, kultivování projevů a potřeb a k utváření hierarchie hodnot,

12



spoluvytváření vstřícné a podnětné atmosféry pro tvorbu, pochopení a poznání uměleckých hodnot v širších sociálních a kulturních souvislostech, k tolerantnímu přístupu k různorodým kulturním hodnotám současnosti a minulosti i kulturním projevům a potřebám různorodých skupin, národů a národností,



uvědomování si sebe samého jako svobodného jedince; k tvořivému přístupu ke světu, k možnosti aktivního překonávání životních stereotypů a k obohacování emocionálního života,



zaujímání osobní účasti v procesu tvorby a k chápání procesu tvorby jako způsobu nalézání a vyjadřování osobních prožitků i postojů k jevům a vztahům v mnohotvárném světě.“(RVP, 2007) V současné době je opravdu citelný nedostatek kvalifikovaných muzejních pedagogů a chybí celková koncepce pro spolupráci muzea a školy. Přitom by se celá spolupráce dala založit na Školních vzdělávacích programech, které vycházejí z Rámcového vzdělávacího programu pro ZŠ. Zároveň muzea a galerie mají v nabídce a možnostech pestrou nabídku programů, které mohou velmi kvalitně a pestře podpořit a zároveň obohatit běžnou školní výuku. A protože není často v silách pedagogů obsáhnout všechny aspekty umění a kultury, je vhodné využít nabídku programů jednotlivých muzeí a podpořit tak i vzdělávání v muzejním prostředí. Bohužel, spolupráce na této úrovni stále chybí. A muzejní projekty bohužel často neodpovídají potřebám a možnostem jednotlivých škol. Přitom zde nejde o nahrazení klasické výuky, ale o velké obohacení a zpestření vzdělávání. A muzea a galerie by si takto mohla a měla vychovávat budoucí pravidelné návštěvníky. Při pravidelné spolupráci by tak muzea a galerie mohly reagovat na aktuální potřeby a podmínky školy. A dlouhodobá spolupráce v rámci jednotlivých regionů by také mohla podpořit povědomí o kulturním a historickém dědictví konkrétních oblastí. Navíc se tato spolupráce se dá zúročit při další prezentaci školy i muzea či galerie. Naneštěstí si však také musíme přiznat, že na mnohých školách se „výchovy“ objevují až na spodních příčkách jakési důležitosti předmětů a i v očích pedagogů nevyučujících výchovy jde o banální předměty sloužící k oddechu od předmětů důležitých. A návštěva galerie či muzea jim „vyplní“ např. suplované hodiny, či období před prázdninami.

13

1.2.3 Role muzea a školy Role muzea i školy jsou při vzdělávání nezaměnitelné a zároveň nezastupitelné. Optimálního výsledku lze dosáhnout pouze spoluprací těchto institucí. Spolupráce muzea a školy by ovšem neměla být založena na myšlence, že má muzeum suplovat samotnou výuku. „Muzeum tedy je vzdělávací institucí, ale nikoliv ve smyslu učení, a tím se zcela zásadně liší od školy.“(Žalman, 2005) S tímto názorem nemohu souhlasit, neboť i v muzeu se učíme, byť jiným způsobem, než v běžné školní výuce. Patrně nejdůležitější je při součinnosti muzea a školy aktivní zájem o spolupráci jak ze strany školy, tak ze strany muzea. Pedagogové by si měli vytvářet kontakty v muzeích a podněcovat spolupráci. Potřeby školy by měly být vodítkem pro muzea při přípravě výstav a edukačních programů. Svatoňová ve své práci uvádí že, jak muzejní, tak školní pedagogové by se měli respektovat ve svých odlišnostech. Měli by se právě svou rozdílnost naučit využívat ve prospěch žáků i svůj. Pokud tak neučiní, ztrácí své výhody a spolupráce neplní svůj význam.

1.2.4 Role muzea Muzeum plní svou specifickou roli. Také by mělo naplno využívat svých výhod a možností. „Edukační aktivity muzea se přitom mohou zaměřovat na celou škálu návštěvníků: organizovaných i neorganizovaných, laiků i odborníkůl, školních skupin, skupin turistů, rodin atd. Edukace v muzeu se účastní jak dospělí, tak děti různých věkových skupin, zvláštní aktivity směřují také směřují ke skupinkám se specifickými potřebami: k seniorům, dětem cizinců a menšin, k osobám s hendikepem apod. Pokud v budoucnu dojde k podrobnějšímu teoretickému rozpracování této problematiky, bude možné hovořit o muzejní andragogice, muzejní gerontopedagogice, speciální muzejní pedagogice atp.“(Šobáňová, 2009) Je velmi důležité, aby odborní pracovníci muzea věděli, jakou úroveň znalostí mají konkrétní návštěvníci a co od nich mohou očekávat.

14

Nespornou výhodou muzea ve výchově a vzdělávání je jistá exotičnost, odlišnost od běžné výuky. Je nad možnosti školy, aby žáci měli možnost „sáhnout si“ na umění, o které se právě učí, které by měli znát. A právě díky tomuto jsou muzea ve výhodě. A mají možnosti, jak tuto výhodu využít. Atraktivnost exponátů, názornost, velká míra emocí, která se v návštěvníkovi vzbudí, to vše napomáhá muzeu v dosažení svých edukativních cílů. Z tohoto důvodu je žádoucí, aby děti chodily do muzea připravené. Muzejní programy se většinou vyznačují krátkostí a není tak prostor pro obsáhlé vysvětlování a poučování. Proto

i

muzejní program

musí

být

vytvořen

promyšleně,

se

zajímavým

a

potavým příběhem. Musí návštěvníka zaujmout, vtáhnout do děje, podnítit k dalšímu poznávání, zkoumání a měl by i aktivizovat. Rozdílná je i atmosféra těchto dvou institucí. Ve třídách, kde výuka probíhá, je málo prostoru i možností k pohybu. V některých galeriích a muzeích je otevřený prostor, který je při dodržování určitých zásad k dispozici dětem. Komenského zásada názornosti v prostorách muzea nabývá dalších rozměrů. V rámci programů, které tato instituce nabízí, mohou si děti vystavovaný předmět „osahat“, zapojit veškeré smysly, vidět ho v dalším kontextu a interakci s dalšími objekty. Programy jsou jakýmisi „aktivizátory“ a mohou děti někam posunout, navnadit k dalšímu třeba i samostatnému bádání a poznávání.

1.2.5 Role školy Je důležité, aby pedagog žáky na návštěvu muzea či galerie náležitě připravil. Jak už jsme zmínili v předchozí kapitole, část pedagogů stále vnímá návštěvu muzea jako nadstandard a dětem tuto činnost prezentuje jako „ulití“ z běžné výuky. Přitom v zahraničí jsou tyto instituce brány jako zcela přirozená součást vzdělávání. Jestliže chce pedagog využívat ke vzdělávání žáku muzejní programy, sám by se měl aktivně podílet na pečlivé přípravě jak své, tak žáků. Předem by měl vědět, co žáky v muzeu čeká. A také, jakým způsobem naváže na svou výuku. Výborným výstupem bývá projektová výuka. Není dobré a také žádoucí zapomínat na zpětnou vazbu. Žáci by měli vidět jasný smysl a cíl každé návštěvy muzea. Jen tak docílíme toho, aby děti braly návštěvu muzejní instituce jako běžnou součást jak vzdělávání, tak později soukromého života.

15

„Zásadní edukační specifikum, kterým se školní instituce liší od muzejní, je exaktně daná organizační forma výuky. Je zde přesně definován vztah žáka a učitele, výukové prostředí a vyučovací jednotka. Organizační formy týkající se vztahu žáka a učitele lze rozčlenit na 4 základní skupiny, které tvoří tyto typy vyučování: 

Individuální – výuka probíhá pouze mezi učitelem a jedním žákem, může se jednat kupříkladu o doučování.



Hromadné – nejčastější forma výuky, pedagog přednáší pro celou třídu (frontální výuka).



Skupinové – velmi časté při projektové metodě – učitel rozdělí třídu na skupiny, ve kterých žáci samostatně spolupracují sami mezi sebou.



Individualizované – probíhá v prakticky stejné formě, jako hromadné vyučování, ale pedagog se snaží zohlednit specifické potřeby žáků a přizpůsobit jim práci.“(Svatoňová, 2007)

1.2.6 Dětské muzeum „Již více jak sto let ve světě rozvíjejí svoji činnost specifická kulturní zařízení – dětská muzea. Od počátku se setkávala s velkým ohlasem u široké veřejnosti i s podporou a kladnou odezvou u odborníků, zvláště pedagogů a psychologů.“ (Jůva, 2004) „Dětské muzeum jako inovativní kulturní, volnočasovou a edukační instituci můžeme analyzovat z pohledu celé řady vědních disciplín. Dětské muzeum plní-li – ve své samozřejmě modifikované rovině – základní muzejní funkce, představuje nový a zvláště dynamicky se rozrůstající typ muzejního zařízení. Proto by se dalo předpokládat, že této nové kulturní instituci bude věnovat pozornost muzeologie. V jejím pojetí můžeme sledovat minimálně dvě odlišné koncepce: 1. tradiční chápání muzeologii vymezuje jako vědu vztahující se k instituci muzea 2. moderní pojetí muzeologie naopak zdůrazňuje, že předmětem jejího poznání není muzeum a jeho sbírky, ale především vztah člověka ke skutečnosti – muzejní fenomén.“(Jůva, 2004) „Psychologie jako věda o chování a prožíváním je pro dětská muzea zvláště

16

významná. Nenahraditelný je pro ně nejen vývojově psychologický pohled na osobnost dětského návštěvníka a na motivaci jeho chování, ale stále častěji – v důsledku převládajícího chápání dětského muzea jako významného místa učení – i přínos psychologie k poznání dětské percepce a procesu učení.“ (Jůva, 2004) „Dětské muzeum nastoluje celou řadu dalších vztahů. Jeho expozice a výstavy zpracovávají vybrané problémy týkající se prakticky všech přírodních, sociálních i technických věd.“ (Jůva, 2004) „Analýzy aktivit dětských muzeí i jejich zformulované koncepce, („filozofie“) na celém světě zdůrazňují edukační funkci dětského muzea. Dětské muzeum se proto stává předmětem zvýšeného zájmu pedagogiky, zvláště pak interdisciplinární muzejní pedagogiky a muzejní didaktiky.“ (Jůva, 2004) „Problematika dětských muzeí součastně zasahuje do odborného spektra celé řady dalších pedagogických disciplín, mj.: 

z hlediska věku i zastávaných sociálních rolí adresátů dětských muzeí souvisí s předškolní pedagogikou a s pedagogikou školní (především primární),



tradiční využívání všech muzeí a dětských muzeí zvláště jako obohacení školní výuky vytváří úzký vztah k didaktice, tradičně především k oborovým didaktikám, např. k didaktice historie, biologie, výtvarné výchovy ad.,



posilování volnočasových aktivit dětských muzeí je propojuje s pedagogikou a didaktikou volného času ( animativní didaktikou),



zvýšená řada o vytváření zážitkových situací v dětských muzeích vytváří praktické i výzkumné pole pro pedagogiku zážitku,



typické využívání hry v programech dětských muzeí souvisí s pedagogikou hry,



celosvětové tendence dětských muzeí stát se kulturní a edukační institucí pro všechny děti je spojuje se speciální pedagogikou (integrativní pedagogikou),



komparace edukačních procesů v dětských muzeích různých zemí může obohatit srovnávací pedagogiku,



geneze vzniku a rozvoje dětských muzeí nabízí celou řadu styčných ploch s dějinami pedagogiky,



impulz rodinné pedagogice nabízejí dětská muzea nejen specifickou péčí o děti a mládež, ale stále častěji i snahou stát se místem zajímavého setkávání celých rodin,



kulturní pedagogika, jako příklad rozvoje institucionální pedagogiky zaměřené na edukační možnosti kulturních zařízení, může inspirovat a zpětně z úspěšných

17

muzejně pedagogických aktivit dětských muzeí i obohacovat svůj informační potenciál, příkladem může být zvláště galerijní pedagogika a její spojitost s typickými uměleckými (např. výtvarnými) aktivitami dětských muzeí „Za klíčový považujeme vztah instituce dětského muzea k sociální pedagogice. Expozice a výstavy dětských muzeí a jejich muzejně pedagogické programy respektují potřeby, zájmy a specifika stávajícího i potencionálního publika, navazují na konkrétní místní, národní a multikulturní situaci, pružně reagují na aktuální soudobé regionální globální problémy a stále výrazněji představují nový typ otevřeného komunitního zařízení.“ (Jůva, 2004)

1.3

Projektové vyučování

Cílem RVP je rozvoj klíčových kompetencí. Děti mají samostatně vyhledávat a zpracovávat informace, třídit je, využívat v praxi a v souvislostech. Projekty se odehrávají ve škole, třídě, školách v přírodě, v prostorách hradů a zámků, galerií. Vzhledem k novodobému trendu a oblibě pojmu projekt vidím jako nutnost objasnit si význam tohoto slova, obzvlášť ve spojení s výtvarnou výchovou. Podle Tomkové právě projektové vyučování dává prostor pro integraci poznatků z různých oborů, poskytuje příležitost pro pěstování spoluzodpovědnosti a dává prostor pro rozvoj samostatnosti a také umožňuje realizaci obecných cílů a rozvoj klíčových kompetencí.

1.3.1 Definice projektového vyučování "Projekt je účelně organizovaný souhrn myšlenek, seskupených kolem důležitého střediska praktického vědění, směřující k určitému cíli." R. Žanta, 1934 „W.H. Killpatrick definuje projekt jako určitě a jasně navržený úkol, který můžeme předložit žákům tak, aby se jim zdál životně důležitý tím, že se blíží skutečné činnosti lidí v životě.“(Nelešovská, Spáčilová, 2005) „Podle Valenty projektové vyučování (projektová metoda) je pojem, který se často zmiňuje v souvislosti se zaváděním inovativních či moderních metod vzdělávání. Pokud se podíváme do historie, zjistíme, zda je tato metoda opravdu nová. Projektová výuka se

18

zrodila koncem 19. a začátku 20. století. Zřejmě první projektové vyučování se objevuje v USA pod vlivem psychologa a pedagoga Johna Deweye. Také u nás ve 30. letech 20. století někteří autoři publikují na toto téma. Např. v roce 1932 Stanislav Velinský píše: „Výrazu projektová metoda lze užíti tehdy, když individuum či skupina pojme záměr, jehož uskutečnění navozuje změny v jeho (jejich) vědění, zručnostech, zvycích či vztazích.“ Je tedy patrné, že vyučování pomocí projektů není novou metodou. Vyučovací projekty jsou u nás stále poměrně nezmapovanou oblastí, i když velmi oblíbenou. Jedním z důvodů je také to, že projektová metoda nabízí velmi mnoho realizačních variant, nástrojů i výstupů. Bohužel bývá často zaměňována s projekty, které známe z učebnic angličtiny. Je to moderní termín a někteří tak rádi označují svou činnost, i když s pravým projektem nemá nic společného. Čím se tedy tato metoda doopravdy vyznačuje? 

Je cílená, promyšlená a organizovaná



Je intelektuální (teoretická) i ryze praktická



Vyhovuje potřebám a zájmům žáků, ale též pedagogickému rozhodnutí učitele



Je koncentrována kolem základní ideje, základního tématu



Komplexně ovlivňuje žákovu osobnost



Vyžaduje od žáka převzetí odpovědnosti za vlastní učení



Je především „záležitostí“ dětí, pedagog vystupuje především v roli konzultanta, partnera



Nabízí celistvé poznání, zkoumá problém z různých úhlů pohledu



Má praktické zaměření a směřuje k upotřebení v životě



Výsledný produkt projektu posiluje smysl učení, důležité je i zaznamenávání průběhu – procesu učení



Je založen na týmové spolupráci dětí



Propojuje život školy se životem obce, širší společnosti

Projektová metoda z výše uvedených důvodů velmi posiluje motivaci a aktivizaci žáků a učí mimo jiné velmi důležitým životním dovednostem: spolupracovat, diskutovat, formulovat názory, řešit problémy, tvořit, hledat informace…“(www.projektovevyucovani.cz)

19

1.3.2 Tvoření projektu Na samotném začátku, při přípravě každého projektu je důležité a zásadní definovat si cíl, postup, průběh samotné realizace, představení výsledného výstupu a vyhodnocení celého projektu. Tato činnost je velmi náročná, avšak následně pedagogovi usnadní práci. Samozřejmě může během vlastní práce na projektu docházet k úpravám, ale je potřeba si vše náležitě připravit a veškeré změny a postřehy si poznamenat. Velmi efektivní je, pokud projekt na něco navazuje a má i další využití. „Projekt je pro vyučující i žáky především příležitostí vykročit ze zaběhlého systému vztahů a způsobu práce. Dobrý projekt je vždy momentem, kdy pedagog tvoří společně s žáky, kdy řídící kategorií celého procesu se stává společně realizovaný cíl a všichni účastníci jsou partnery na cestě k jeho dosažení. Realizovat projekt nemusí být nic těžkého. Projekt se dá uskutečnit kdekoli, s minimálními prostředky a organizačními podmínkami. Základem může být vycházka, výlet nebo problém obce, ve které vaše škola působí. Nezbytná je však chuť pustit se do práce. Kolik lidí, tolik cest a upřímná snaha pomůže překonat počáteční těžkosti.“(Parkan, 2008) MOTIVACE MAPOVÁNÍ TŘÍDĚNÍ ŘEŠENÍ

PRODUKT PROJEKTU

REFLEXE

Obr.č.2 Tvoření projektu

20

1.3.3 Stanovení cíle projektu Stanovení cíle je velmi důležité. Ujasníme si, co od projektu vlastně čekáme a přizpůsobíme tak i své metody a formy. Důležité je, aby se s daným cílem ztotožnily i děti, aby věděly, co mají očekávat.

1.3.4 Role vyučujícího „Výchovný význam projektů považujeme za důležitější, než jeho aspekt vzdělávací, i když je samozřejmě nemůžeme oddělit. Projekt je vždy příležitostí zapojit žáky do přípravy a realizace mnohem aktivněji, než je tomu v případě běžné výuky. Z tohoto hlediska je rozhodující a zároveň nejtěžší nastavení role vyučujícího. Ve většině případů bude na něm, aby s projektem „přišel“ a děti pro něj nadchnul. Na druhé straně nesmí nastat situace, aby byl pedagog nadšený a děti jen trpně, případně s odporem plnily, co pro ně připravil. Je třeba vytvořit situaci, aby žáci přijali projekt za svůj a převzali postupně část iniciativy. K tomu je potřeba vytvořit ze třídy nebo jiného příslušného kolektivu skutečný tým se společným cílem, který pedagog koordinuje a odborně koriguje.“ (Parkan, 2008) „Zapojení žáků považujeme za klíčové, nesmí se nicméně stát tím, k čemu mají někteří vyučující sklony, že děti „hodí do vody, aby se naučily plavat.“ Je třeba naopak velmi citlivé vedení jednotlivých žáků za strany učitele, pomoc při osvojování jednotlivých dovedností i při vlastní realizaci a zpracovávání projektu. To mnohdy klade i velké nároky na volný čas pedagoga. Každá taková práce má však svůj nezastupitelný význam a většinou se projeví na zlepšení vztahů mezi žáky samými i mezi žáky a pedagogy během řádné výuky po skončení projektu. Nejvýrazněji by se měl podíl žáků na realizaci projektu projevit při jeho závěrečné prezentaci. Ať už bude forma jakákoli – výstava, dokumentární film nebo výzkumná zpráva představená rodičům, zástupcům obce nebo i širší veřejnosti. Vyučující by zde měl vystupovat v roli staršího zkušenějšího kolegy dětí, který je spíše rádcem a oporou, než řídící autoritou.“ (Parkan, 2008)

21

1.3.5 Plánování projektu Nyní dochází k plánování práce, metod, forem a prostředků, které využijeme k dosažení cíle. Stanovíme si časový harmonogram. Ujasníme si, kde se projekt bude realizovat. Musíme vědět, jak naložíme s výsledným produktem, i jak budeme výsledek prezentovat a kde. Důležitá jsou i kritéria hodnocení, která by měli žáci předem znát. „Projekt by měl být připraven (mj. právě díky spolupráci „přípravného týmu žáků“) tak, aby každý jeho účastník měl svůj jasně definovaný dílčí úkol povídající jeho zaměření a schopnostem. Současně dbáme na to, aby byl vždy zapojený do práce celého týmu.“ (Parkan, 2008) Při plánování projektu můžeme také využít moderní metody aktivního vyučování. U některých názvů se ještě nevžil český název, proto je uvádím pod původním názvem: 

Brainstorming



Buzz Gross



Mind mapping



Diskuze



Debata



Snowballing

Při plánování projektu musíme také myslet na dosahování klíčových kompetencí. Mezi klíčové kompetence patří: 

Kompetence k učení



Kompetence k řešení problémů



Komunikativní kompetence



Personální a sociální kompetence



Občanské kompetence a kulturní povědomí



Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám



Matematické kompetence



Kompetence využívat ICT

22

1.3.6 Vlastní realizace projektu Vlastní realizace probíhá na základě plánu, který je všem žákům k dispozici, nejlépe na nástěnce ve třídě. Je vhodné do tohoto plánu vpisovat poznámky, změny a včas o nich informovat všechny zúčastněné. Tato fáze bývá vždy aktivní. Je důležité zapojit všechny děti. Přitom není žádoucí, aby všichni dělali vše. Činnost můžeme rozdělit a přizpůsobit jednotlivým žákům, dle jejich schopností. V této fázi vštípíme dětem důležitost jejich vlastní práce. Tím podpoří i práci ostatních. Samotný pedagog zde pouze dohlíží a stojí v podstatě v pozadí.

1.3.7 Vyhodnocení projektu a jeho prezentace Cílem projektového vyučování je dospět k produktu. Do hodnocení bychom měli maximálně zapojit děti. Hodnotíme nejen vědomosti a dovednosti, ale také klíčové kompetence, postoje a sociální dovednosti. Samozřejmostí je hodnocení průběžné, kdy v dětech povzbuzujeme sebedůvěru a důležitost jejich role v kolektivu. Kantor zde může nenásilně vytvořit výbornou atmosféru pro slabší žáky, tak, aby i oni mohli vyniknout a být důležitou součástí jinak úspěšnějšího kolektivu. Prezentace může mít několik úrovní. Nejprve se projekt představí v rámci třídy, školy a poté mohou následovat webové stránky školy, místní tisk či televize, výstava. Hodnocení, které následuje, by mělo být motivací pro další práci. Posilování sebevědomí u dětí je velmi důležité. další motivace

úspěch

zvýšení sebevědomí

zvýšení zájmu

Obr.č.3 Kruh posilování sebevědomí

23

1.3.8 Teoretický popis projektu a organizační podmínky Teoretický popis projektu by měl obsahovat každý projekt. Slouží ke snadnější orientaci a odpovídá vzdělávání dle RVP. „Jednou z možností, i když není ideální, jsou projekty probíhající pouze v rámci jednotlivých vyučovacích hodin. Většinu projektů zpravidla ani není možné v tak omezeném čase (i prostoru) realizovat. Pokud není jiná možnost, je vhodné, aby na tyto hodiny navázal delší časový blok. Tím může být například projektový den nebo několik projektových odpolední. Je na zvážení vyučujícího a věcí dohody s rodiči i dětmi, do jaké míry realizovat některé projektové aktivity ve volném čase dětí. Mnohem vhodnější, je systém několika projektových dní realizovaných v určitém časovém odstupu.“ (Parkan, 2008)

TEORETICKÝ POPIS PROJEKTU Název



Masopust

Určen pro ročník



3. ročník



podle účelu: směřující k získávání vědomostí, pohybových, výtvarných, pracovních dovedností,

Druh projektu

k opakování učiva 

podle navrhovatele: uměle připravený



podle místa konání: školní a mimoškolní



podle počtu žáků: kolektivní i individuální



podle množství času: krátkodobý (3 dny)



podle velikosti: malý (v rozsahu jedné třídy)

 Význam projektu



získávání vědomostí a dovedností o tradicích Masopustu



procvičení učiva



spolupráce ve skupině

24

Produkt projektu

Způsob prezentace



materiál na výzdobu třídy



masopustní pečivo



masopustní masky



masopustní básničky a říkadla



znalost nových písniček, básniček a říkadel



na webových stránkách školy



na webových stránkách třídy



výstava prací, výzdoba třídy



zaslání příspěvku s fotodokumentací do Hranického deníku

Cíle projektu s ohledem na




rozvoj klíčových



umí pracovat v týmu, učit se hrou, uplatnit vlastní

kompetencí

prezentaci 

třídí informace a pracuje s nimi



vede žáky k plánování práce



Kompetence k řešení problémů:



dává dostatečný prostor pro samostatnou tvořivou práci

 

Kompetence komunikativní:



vede žáky ke kultivovanému písemnému i mluvenému projevu



Kompetence sociální a personální



dává žákům prostor pro skupinovou práci a kooperativní učení a tím se podílí na příjemné atmosféře v týmu



učí žáky v případě potřeby poskytnout pomoc a také o ni požádat



vede žáka k aktivitě, k sebehodnocení

25

k zodpovědnému plnění zadaných úkolů 

Kompetence občanské



vede žáky k samostatnosti, k vytrvalosti



umožňuje dávat věci do souvislosti



Kompetence pracovní



vede žáky k bezpečnému a účelnému používání materiálů a nástrojů



vede žáky k zodpovědnému přístupu k výsledkům pracovní činnosti i hlediska ochrany svého zdraví



cíleně zvyšujeme náročnost práce a tím upevňujeme vlastní sebevědomí žáků



vytváří tvořivé a podnětné pracovní prostředí a změnami pracovních okolností vede žáky k adaptaci na nové pracovní podmínky

Předpokládané činnosti



psaní, počítání, hra s pravidly, zpívání



práce s textem, vyjmenovaná slova, početní operace (násobilka, slovní úlohy)



pohybové hry



výtvarné a pracovní činnosti (stříhání, lepení, kreslení)

Předpokládané výukové



kuchařské dovednosti (masopustní cukroví)



metody slovní- rozhovor, diskuze, vysvětlování,

metody

poslech 

metody názorně demonstrační – obrázky maškar, fotografie



metody praktické – výtvarné činnosti, pracovní činnosti, hudební činnosti

Předpokládané pomůcky



texty písniček



obrázky maškar

26

Organizace projektu



pracovní listy



barvy, voskovky, nůžky



potraviny na masopustní pečivo



obálky



šňůra, kolíčky



maňásek Pepinka



fotky z vodění medvěda ve Skaličce



digitální fotoaparát



hrací kostka



barevné křídy



náčrtkové papíry



zástěrky na vaření



V rámci více vyučovacích předmětů



učitel hodnotí ve třídě ústně a průběžně při práci, na

Způsob hodnocení

Průřezová témata

závěr zhodnotí práci a aktivity všech žáků 

žáci se pokusí sami zhodnotit výsledky své činnosti



vyhodnocení Masopustního testíku



závěrečné hodnocení práce celého kolektivu



Osobnostní a sociální výchova



rozvoj schopností poznávání



kreativita



komunikace



kooperace



Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech



jsme Evropané



Multikulturní výchova



kulturní definice



Environmentální výchova



rozmanitost přírody

27



Mediální výchova



tvorba mediálního sdělení

28

2. Praktická část

2.1 Praktický popis projektu V praktické části je popsán projekt s názvem Zkamenělé stopy, který byl inspirován stejnojmennou výstavou. Tento projekt je určen pro žáky 2. ročníku ZŠ, ale s menšími úpravami se dá uplatnit i ve vyšších ročnících ZŠ v souladu se Školním vzdělávacím programem. „Výstava s názvem Zkamenělé stopy, která je výsledkem spolupráce Muzea Prostějovska, p. o., Vlastivědného muzea v Olomouci, p. o. a katedry geologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Autoři výstavy RNDr. Vladimíra Jašková a Mgr. Tomáš Lehotský, Ph.D. návštěvníkům přibližuje mladé a moderní odvětví paleontologie - tzv. paleoichnologii (vědu o fosilních stopách). Výstava Zkamenělé stopy je putovní a s problematikou fosilních stop seznamuje návštěvníky na výtvarně zajímavých panelech netradiční průvodce v podobě červa. O velké míře popularizace svědčí názvy panelů, např. "Dejte vejce malované", "Stopy jako důkaz zločinu", "Šlápoty druhohorních obrů", "Domove, sladký domove", "Koprolity, aneb kde je příjem, tam je výdej". Autoři shromáždili kolekci vzorků fosilních stop, pocházejících nejen z geologických sbírek muzeí a olomoucké univerzity, ale i z vlastních odborných výzkumů. Takto ucelená a komplexní výstava o fosilních stopách byla realizována v České republice poprvé.“(www.mmghranice.cz) Sám název už přímo inspiruje a nabádá k tvůrčí činnosti. A i téma samotné je velmi lákavé. Druhý projekt, který je součástí praktické části diplomové práce, je zaměřen na tradiční lidové zvyky, o kterých jsem přesvědčena, že je potřeba je dětem ukázat a přiblížit. Masopust je svátek, na který bychom neměli zapomínat, a byla by velká škoda, kdyby naše děti tyto tradice neznaly. Záměrně jsem vybrala projekty dva a to dva velmi rozdílné. První je koncipován jako ryze výtvarný, druhý má širší záběr a zasahuje do více předmětů.

29

2.2 Teoretický popis projektu Zkamenělé stopy

Název

Zkamenělé stopy

Určen pro ročník

2. ročník ZŠ

 podle účelu: směřující k získávání dovedností, vědomostí  podle navrhovatele: uměle připravený  podle místa konání: školní a mimoškolní Druh projektu

 podle počtu žáků: kolektivní, individuální  podle množství času: dlouhodobý  podle velikosti: malý (v rozsahu jedné třídy)

 získávání vědomostí a dovedností Význam projektu

 výtvarné ztvárnění prožitků a fantazie  spolupráce ve skupině

 výtvarná dílka Produkt projektu

 pomůcky pro výuku  výzdoba třídy

 ve třídě Způsob prezentace

 na webových stránkách školy  zaslání příspěvku s fotodokumentací do Hranického deníku

30

Kognitivní ( žáci):  žák uvede, jak se máme správně chovat během návštěvy muzea  žák uvede alespoň 5 příkladů projevů organismů  žák vysvětlí důležitost návštěvy muzea  žák shrne hlavní informace daného tématu 2 větami  žák vyjádří vlastní názor na navštívenou expozici Afektivní ( žáci): Cíle projektu

 žák je schopen upozornit svého spolužáka na nevhodné chování během výstavy Psychomotorické ( žáci):  žák vytvoří výtvarný produkt individuálně  žák vytvoří výtvarný produkt ve spolupráci se spolužáky

Sociální ( žáci):  žák spolupracuje ve skupině v průběhu projektu  žák se podílí na organizaci práce ve třídě, skupině

Předpokládané činnosti

 kresba, malba, stříhání, lepení, vymýšlení básničky

 metody slovní- rozhovor, diskuze, vysvětlování, řízený rozhovor Předpokládané výukové metody

 metody názorně demonstrační – panely na výstavě, knihy, ilustrace  metody praktické – výtvarné činnosti

31


Organizace projektu

Způsob hodnocení

 výtvarný materiál- balicí papír, pastelky  loutka červíka

 V rámci více vyučovacích předmětů

 učitel hodnotí ve třídě ústně a průběžně při práci, na závěr zhodnotí práci a aktivity všech žáků  žáci se pokusí sami zhodnotit výsledky své činnosti  kritéria: výtvarné zpracování, pečlivost  žák hodnotí žáka, učitel hodnotí žáka v průběhu projektu

Kritéria hodnocení

 závěrečné hodnocení práce celého kolektivu

32

2.2.1 Zkamenělé stopy Vyučující


Tematický celek

Zkamenělé stopy

Téma vyučovací jednotky

Výstava Zkamenělé stopy

Ročník

3. ročník Uplatňování subjektivity

Dílčí výstup

- přístupy k vizuálně obrazným vyjádřením hledisko vnímání, motivace, reflexe a vědomé uplatnění při vlastní tvůrčí činnosti

Motivace

Myšlenková mapa

Zadání činnosti

Návštěva galerie

Technika

…………………………………..

Bodová struktura

……………………………………

Metodika

33

Forma

Hromadná

Pomůcky

………………………………….

34

Fotografie z výstavy Zkamenělé stopy

35


36


37

2.2.2 Fosílie

Vyučující


Tematický celek

Zkamenělé stopy


Fosílie

Ročník

3. ročník

Dílčí výstup

využívá plochu k výtvarnému vyjádření Obrázky zkamenělin

Motivace

(www.paleontologie.cz/zkameneliny/vznik) Pokus se ztvárnit zkamenělinu. Na výkres

Zadání činnosti

nakresli voskovkami barevná políčka a celý ho přetři tuší. Po zaschnutí vyškrabávej zkameněliny.

Metodika Rytá kresba na voskovém podkladu

Technika

1. Úvod hodiny – viz motivace 2. Zadání úkolu 3. Vlastní práce na úkolu

Bodová struktura

4. Hodnocení 5. Úklid třídy

38

6. Závěr hodiny

Hromadná, individuální

Forma

Pomůcky

Tuš, výkres formátu A4, štětec, voskovky, špendlíky

¨

39

2.2.3 Stopy, šlápoty

Vyučující


Tematický celek

Zkamenělé stopy


Stopy, šlápoty

Ročník

3. ročník

Dílčí výstup

výtvarně vyjadřuje děj příběhu

Řízený rozhovor o zanechávání stop

Motivace

Na škrobovém papíru zanechávejte stopy různých předmětů a napodobujte tak stopy a šlápoty pradávných zvířat.

Zadání činnosti

Ke stopám si můžete vymyslet i vlastní krátký příběh a napsat ho na okraj

Metodika

papíru Škrobový papír

Technika

1. Úvod hodiny – viz motivace 2. Zadání úkolu

Bodová struktura

3. Vlastní práce na úkolu

40

4. Hodnocení 5. Úklid třídy 6. Závěr hodiny

Hromadná

Forma

Hrubší bílý balicí papír, lepidlo na tapety, Pomůcky

temperové nebo akrylové barvy, drobné předměty na vytváření stop…hřeben, vatová tyčinka, špejle, vidlička, propiska

41

2.2.4 Sladký domove

Vyučující


Tematický celek

Zkamenělé stopy


Sladký domove

Ročník

3. ročník poznává výtvarné principy a možnosti

Dílčí výstup

některých materiálů prostřednictvím experimentálních činností se zaměřením na užitou a dekorativní tvorbu

Motivace

Fotky domů z časopisů

Zadání činnosti

Z hlíny se pokuste vymodelovat obydlí

Technika

Modelování

Metodika


Bodová struktura


42

6. Závěr hodiny

Forma


Pomůcky

Keramická hlína, modelovací pomůcky

43

2.2.5 Hrabeme, vrtáme

Vyučující


Tematický celek

Zkamenělé stopy


Hrabeme, vrtáme

Ročník

3. ročník chápe vzájemné souvislosti zobrazovaných

Dílčí výstup

předmětů a uplatňuje při práci představivost a fantazii

Rozhovor

Motivace

Do výkresu vryjte ostrým hrotem kružítka nebo nůžek linie, které budou připomínat a Metodika

Zadání činnosti

ztvárňovat

cestičky

vyvrtané

různými

živočichy. Poté pomocí odstínů temperové barvy ztvárněte prostředí, ve kterém váš živočich žil a tvořil cestičky. Malba (přes linie vryté do podkladu)

Technika

44

1. Úvod hodiny – viz motivace 2. Zadání úkolu 3. Vlastní práce na úkolu 4. Hodnocení

Bodová struktura

5. Úklid třídy 6. Závěr hodiny


Forma

temperové barvy, nádoba na vodu, štětec, Pomůcky

výkres A3, nůžky, kružítko

45

2.2.6 Dejte vejce malovaný

Vyučující


Tematický celek

Zkamenělé stopy


Dejte vejce malovaný

Ročník

3. ročník

Dílčí výstup

aplikuje různé druhy výtvarného umění

Encyklopedie, diskuze

Motivace

Zadání činnosti

Metodika

Kašírováním vytvořte vejce a dotvořte ho podle své vlastní fantazie

Kašírování

Technika


Bodová struktura


46

Hromadná

Forma

Jemný papír, tapetové lepidlo nebo Herkules, Pomůcky

nafukovací balónky, provázek, nůžky, noviny, temperové barvy

47

2.2.7 Mušle

Vyučující


Tematický celek

Zkamenělé stopy


Mušle

Ročník

3. ročník

Dílčí výstup

využívá plochu k výtvarnému vyjádření

Skutečné mušle z dovolené

Motivace

Zadání činnosti

Metodika

Tuší zkuste nakreslit mušli se všemi detaily, které se na ní mohou objevit

Kresba tuší

Technika


Bodová struktura


48

Forma


Pomůcky

Výkres formátu A5, tuš, redispero

49

2.2.8 Na dně oceánu

Vyučující


Tematický celek

Zkamenělé stopy


Na dně oceánu

Ročník

3. ročník vytváří jednoduché prostorové objekty na základě hry a experimentování

Dílčí výstup

Motivace

poznává prostorové útvary

Nahrávka Vangelis: Conquest of paradise Kašírovanou technikou vytvořte ryby a

Zadání činnosti

živočichy, kteří mohou žít na dně oceánu, a z plastelíny vymodelujte podmořskou flóru

Metodika

Kašírování, modelování

Technika


Bodová struktura


50

6. Závěr hodiny

Hromadná

Forma

Jemný papír, Herkules nebo tapetové lepidlo, Pomůcky

voda, kelímky, plastelína, provázky, tvrdý papír

51

2.3 Masopust Druhý projekt je zaměřen na lidové tradice, které vždy byly a jsou součástí našeho života. Tento projekt se velmi liší od předchozího. I tento využívá muzejní edukaci, avšak až na samém závěru, ve chvíli, kdy jsou děti připraveny a mají znalosti a této konkrétní lidové tradici. Tento projekt se také odlišuje pojetím. A opět zcela záměrně. Každému pedagogovi vyhovuje jiný styl práce a stejně tak i dětem. Mým cílem je ukázat dvě různé možnosti pojetí. Navíc je do tohoto projektu zahrnuto více předmětů a je naprosto vhodný do koncepce RVP.

52

2.3.1 Projekt Masopust

I. OBSAH:

I.

Obsah

II.

Úvod

III.

Teoretický popis projektu

IV.

Praktický popis projektu

V.

Závěr

VI.

Literatura

VII.

Přílohy

53

II. Úvod:

K lidovým zvykům již tradičně patří Masopust. Oslava masopustu přichází na konci dlouhé zimy, jako příprava na Velikonoce, kdy se každý těší na jaro, kvetoucí stromy, teplo a sluníčko. V době, kdy se tradiční svátky dostávají vlivem techniky do pozadí, se mi zdá velmi důležité zachovat tradiční hodnoty a kulturu typickou pro naši republiku a jednotlivé regiony.

54

II. TEORETICKÝ POPIS PROJEKTU Název



Masopust

Určen pro ročník



3. ročník



podle účelu: směřující k získávání vědomostí, pohybových, výtvarných, pracovních dovedností,

Druh projektu

k opakování učiva 

podle navrhovatele: uměle připravený



podle místa konání: školní a mimoškolní



podle počtu žáků: kolektivní i individuální



podle množství času: krátkodobý (3 dny)



podle velikosti: malý (v rozsahu jedné třídy)

 Význam projektu



získávání vědomostí a dovedností o tradicích Masopustu

Výstup projektu

Způsob prezentace



procvičení učiva



spolupráce ve skupině



materiál na výzdobu třídy



masopustní pečivo



masopustní masky



masopustní básničky a říkadla



znalost nových písniček, básniček a říkadel



na webových stránkách školy



na webových stránkách třídy



výstava prací, výzdoba třídy



zaslání příspěvku s fotodokumentací do Hranického deníku

55

Cíle projektu s ohledem na




rozvoj klíčových



umí pracovat v týmu, učit se hrou, uplatnit vlastní

kompetencí

prezentaci 

třídí informace a pracuje s nimi



vede žáky k plánování práce



Kompetence k řešení problémů:



dává dostatečný prostor pro samostatnou tvořivou práci

 

Kompetence komunikativní:



vede žáky ke kultivovanému písemnému i mluvenému projevu



Kompetence sociální a personální



dává žákům prostor pro skupinovou práci a kooperativní učení a tím se podílí na příjemné atmosféře v týmu



učí žáky v případě potřeby poskytnout pomoc a také o ni požádat



vede žáka k aktivitě, k sebehodnocení k zodpovědnému plnění zadaných úkolů



Kompetence občanské



vede žáky k samostatnosti, k vytrvalosti



umožňuje dávat věci do souvislosti



Kompetence pracovní



vede žáky k bezpečnému a účelnému používání materiálů a nástrojů



vede žáky k zodpovědnému přístupu k výsledkům pracovní činnosti i hlediska ochrany svého zdraví



cíleně zvyšujeme náročnost práce a tím upevňujeme vlastní sebevědomí žáků



vytváří tvořivé a podnětné pracovní prostředí a

56

změnami pracovních okolností vede žáky k adaptaci na nové pracovní podmínky Předpokládané činnosti



psaní, počítání, hra s pravidly, zpívání



práce s textem, vyjmenovaná slova, početní operace (násobilka, slovní úlohy)



pohybové hry



výtvarné a pracovní činnosti (stříhání, lepení, kreslení)

Předpokládané výukové



kuchařské dovednosti (masopustní cukroví)



metody slovní- rozhovor, diskuze, vysvětlování,

metody

poslech 

metody názorně demonstrační – obrázky maškar, fotografie



metody praktické – výtvarné činnosti, pracovní činnosti, hudební činnosti




texty písniček



obrázky maškar



pracovní listy



barvy, voskovky, nůžky



potraviny na masopustní pečivo



obálky



šňůra, kolíčky



maňásek Pepinka



fotky z vodění medvěda ve Skaličce



digitální fotoaparát



hrací kostka



barevné křídy



náčrtkové papíry



zástěrky na vaření

57

Organizace projektu



V rámci více vyučovacích předmětů



učitel hodnotí ve třídě ústně a průběžně při práci, na

Způsob hodnocení

Průřezová témata

závěr zhodnotí práci a aktivity všech žáků 

žáci se pokusí sami zhodnotit výsledky své činnosti



vyhodnocení Masopustního testíku



závěrečné hodnocení práce celého kolektivu



Osobnostní a sociální výchova



rozvoj schopností poznávání



kreativita



komunikace



kooperace



Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech



jsme Evropané



Multikulturní výchova



kulturní definice



Environmentální výchova



rozmanitost přírody



Mediální výchova



tvorba mediálního sdělení

58

III. Praktický popis projektu

1. den 1. hodina V ruce mám maňáska Pepinku, která za dětmi ráda chodívá a povídá si s nimi.

Dobré ráno děti. Už jsme se docela dlouho neviděli, že? Jakpak se máte? Dnes bych vám chtěla povědět krátký příběh. Tak se pěkně posaďte na koberec a poslouchejte. Maminka smažila šišky. Už jich byla na stole plná mísa. Tomík si vzal do každé ruky jednu a běžel na náves. Budou prý chodit maškary. Andulka by se také ráda šla podívat, ale bojí se kozy a medvěda. Stojí jen u vrat a hledí na silnici. Najednou zaduněl buben a zavýskla trubka. Maškary jdou. Je to řada muzikantů a strakatých panáků, kolem kterých skáčou a křičí děti. Andulka se honem utíká schovat do světnice, ale maškar už je plný dvůr, už se hrnou dovnitř. Žid rozkládá před maminkou tkanice a hrnky a nutí ji, aby něco koupila, řezník v kostkované kacabajce tahá tatínka do stáje, aby mu něco prodal, bába s nůší chce vajíčka, koza běhá sem a tam a bečí, až uši zaléhají. Andulka se schovala za postel, ale švec ji vytáhl. „ Spravím ti boty, máš rozbité. „ Zvedl jí nohu a kladívkem zaklepal na patu. Všechno je veselé, světnice je plná smíchu a křiku. Andulka už se nebojí. Když se však do světnice přihrnul veliký medvěd, honem se zase schovala. Medvěd kráčí po zadních, předníma plácá, brumlá, pod chlupatýma ušima se mu směje lidský obličej. Točí se a rozhlíží – uvidí tu malou za skříní?

59

Viděl, ale místo ke skříni, kráčí k plotně, nahlíží do hrnců, otvírá troubu. Maminka ho plácla, ale nic naplat. Voňavá pečínka s křupavou kůrkou už je v bábině nůši, putují tam i všechny šišky a medvěd se ještě rozhlíží, kde by co našel. Maminka však už chytila koště – a už se všichni sypou ven. I medvěd utíká. Muzikanti zase hrají a maškary se s křikem a smíchem hrnou do sousedního domu. Inu – to je masopust. (Masopust, Kamila Sojková)

Tak kdo z vás ví, co je to MASOPUST? Už jste tohle slovo někde slyšeli? Byl už někdo z vás na masopustu? Povídání o zkušenostech dětí, jejich názory a zážitky, zda se už někdy masopustu účastnily. Pochválím děti za příspěvky do debaty a nechám Pepinku, aby dětem Masopust popsala blíž.

60

Jednou v roce, většinou v únoru nebo v březnu, začnou lidé tropit spoustu bláznivě veselých věcí - o masopustu. Říká se mu také karneval a přichází těsně před postní dobou. Všechno je najednou naruby! Lidé třeba chodí převlečeni za někoho úplně jiného. V ulicích můžete potkat postavy ze snů a pohádek: všelijaká strašidla, zvířata, i celé maškarní průvody. Hraje muzika, lidé zpívají a žertují. V dávných dobách dokonce vládl na trůnu místo krále největší chuďas a král nosil šaty žebráka. Zkrátka, jako by starý běh života skončil, čas se zastavil a všechny nejnemožnější věci byly na chvilku možné. O půlnoci však muzika utichne a masky se sundají, hra končí. Všichni se vrátí na své skutečné místo v životě. Brzy začne něco nového - postní doba. (Masopust pro děti, Jan Kotas) Omalovánka masopust: viz příloha č. 1 Děti dostanou omalovánky masopustu. Podle fantazie si je vybarví. Poprvé mají možnost prohlédnout si maškary. Chodíme s Pepinkou mezi nimi a sledujeme jejich práci. Vybarvené obrázky si připneme na připravenou šňůru s kolíčky. Společně si je prohlédneme. Prohlédneme si fotografie ze Skaličky.

61

2. hodina 3. hodina

Teď mám pro vás další úkol. Ve třídě máte schováno celkem 6 masopustních pranostik na 24 lístcích – pro každého jeden lístek. Vy je musíte najít a rozdělit se do skupin právě podle těchto pranostik. Tak hurá do hledání. Pranostiky: viz příloha č. 2

Děti hledají ve třídě lístky s pranostikami a rozdělují se do 6 skupin po 4. Musí se vzájemně domluvit a najít zbylé spolužáky se stejnou pranostikou. Na tabuli mám přichystány obrázky nejčastějších masopustních masek: 1. Medvěd 2. Koníček 3. Nevěsta 4. Kominík 5. Smrt 6. Turek

Obrázky maškar: viz příloha č. 3

62

Nyní, když jste se rozdělili do skupin, přečteme si nahlas všechny pranostiky a sami si vyberete jméno skupinky podle maškar, které jsou na tabuli. Děti si svoje jména zapíší barevnou křídou pod jméno maškary, kterou si vybraly.

Abychom dobře rozeznali a zapamatovali si jednotlivé skupiny, musíme si nakreslit jejich symboly. Proto si vezměte vše, co potřebujete a dejte se do práce. Záleží jen na vás, jak bude vaše masopustní maškara vypadat. Děti ve skupinkách nakreslí své maškary na velký formát tvrdého papíru. Mohou použít jakoukoli techniku kreslení. Pokud chtějí, mohou maškaru vystřihnout. Přilepí na lavici

Teď bychom si měli své maškary představit a něco si o nich říct. Ale protože o nich zatím ještě nic nevíte, musíte získat nápovědu. A jak? Splníte zapeklitý matematický úkol a za správné řešení ji dostanete. Matematický úkol: viz příloha č. 4

63

Musí pracovat celá skupinka a příklady odevzdají všichni ke kontrole. Za správně vyřešené příklady dostanou popisy maškary v obálce. Hned jim řeknu, aby si připravili jako skupinka představení své maškary.

Popis maškary: viz příloha č. 5

Po obdržení nápovědy mají čas na přípravu. Potom každá skupina s obrázkem představí ostatním svou maškaru. Sleduji mluvený projev, Pepinka i já chválíme za pěknou prezentaci.

Připraveni? Tak si pojďme představit vaše maškary. Jsem moc zvědavá, co zajímavého se dozvíme. Tak kdopak začne?

64

4. hodina

A protože teď už víme, že masopust je plný veselí i zpěvu, tak i my si společně zazpíváme několik masopustních písniček.

Dechová cvičení, rytmizace, správné sezení při zpěvu, jazykolamy. Využití Orffových nástrojů. Mám připraveny texty písniček.

1. Já jsem muzikant 2. Medvědí trápení 3. Obuškový 4. Kalamajka

Texty písniček viz příloha č. 6

65

Úkol na druhý den: připravit a donést si masopustní masku a kdo umí hrát na hudební nástroj, vezme ho s sebou

66

2. den 1. Hodina

Chcete si zahrát na honěnou? Ano? Ale to se musíme nejdřív naučit krátkou říkanku.

Ty medvěde chlupatý, Co máš kožich na paty, Rychle, rychle utíkej, Všechny si nás pochytej! Jedna, dva, tři, čtyři, pět, Už nás začni honit! Teď!

Medvědí honička: Děti utvoří kruh a drží se za ruce. To dítě, které má roli medvěda, dřepí uprostřed. Děti chodí v rytmu říkanky. Na poslední slovo se všichni rozběhnou a medvěd je honí.

Honěnou několikrát zopakujeme. Po hře si děti sednou do skupinek a čeká je další úkol.

67

A zase je před vámi úkol, abyste se mohli dovědět něco nového. Teď si ověřím, jak čiperný máte jazýček. Opět budete pracovat všichni ve skupince a já se budu pozorně dívat, jak vám to jde.

Čiperný jazýček: viz příloha č. 7 Společně si úkol zkontrolujeme a zdůvodňujeme. Za správné řešení si každá skupina hodí kostkou a podle toho vybere obálku, ve které jsou popsány masopustní dny a zvyky. (v každé obálce je jen jeden den nebo zvyk)

V obálkách máte další informace o masopustu, o které byste se s námi měli podělit. Nejen, že nám o nich něco povíte. Navíc si vše musíte připravit písemně a tento papír přilepit na balicí papír, který máte připraven na dveřích.

Masopustní dny a zvyky viz příloha č. 8 Opět si jednotlivé skupiny připraví popis dne nebo zvyku. Na dveře třídy připevním balicí papír. Děti na něj průběžně lepí své listy a vytvoříme si tak masopustní mapu. Mohou i dokreslit nadpis a obrázky.

68

2. a 3. hodina

Pečivo

K masopustnímu bujarému veselí patří zpěv, tanec, jídlo a pití. A nesmí samozřejmě chybět pečivo- masopustní.

A protože jste moc šikovní, půjdete si do kuchyňky společně některé z masopustního pečiva připravit. Já zůstanu tady ve třídě a budu zatím hlídat vaše výtvory.

Recepty na masopustní pečivo viz příloha č. 9

Nachystáme si zástěrky a všechno potřebné na cukroví. Při smažení dbáme na bezpečnost. Rozdělím činnosti podle skupinek, tak aby každá skupinka něco tvořila. Smažím já sama, děti stojí v dostatečné vzdálenosti. Nezapomeneme na úklid celé kuchyňky, do kterého se zapojí všechny děti.

69

4. hodina

Mmmmmm. To krásně voní. Nejradši bych se hned zakousla. To bude dobrota. Tak pečivo máme nachystáno, písničky umíme, takže nám nic nebrání, abychom se mohli převléknout do masopustních masek.

Všichni se převlékneme do masek.

Vám to ale sluší. Teď nás čeká masopustní obchůzka. Nachystáme si pečivo, vaše nástroje, Orffovy nástroje, obrázky maškar a obejdeme ostatní třídy a pěkně jim zazpíváme masopustní písničky, a když budou pěkně poslouchat, přidáme i básničky.

Obejdeme všechny třídy a předvedeme naše kostýmy, zazpíváme, zarecitujeme a zahrajeme.

70

5. hodina

Pozor, pozor!!!! Vyhlašuji soutěž o Nejlepší masopustní básničku či říkanku

Vaším úkolem je vymyslet básničku nebo říkanku s masopustní tematikou. Odborná porota složená z učitelek vybere tu nejlepší a její tvůrci dostanou sladkou odměnu.

Děti vymýšlí básničky. Mohou vymyslet i několik. Své výtvory odevzdají k hodnocení. Vyhlášení proběhne následující den.

71

3. den

1. hodina

Hezky se posaďte a poslouchejte. Včera jste vymýšleli masopustní básničky a říkadla a já vám teď prozradím, čí výtvor vyhrál a kdo dostane sladkou odměnu. Za poslední 2 dny jsme se toho dověděli spoustu o masopustu. A vy my teď ukážete, kolik jste si toho zapamatovali. Proto si teď uděláme takový Masopustní testík, souhlasíte?

Masopustní testík viz příloha č. 10

Vyhodnocení testíku

72

Vyhodnocení provádím já, Pepinka jen přihlíží a nakukuje do výsledků. Testíky vystavíme na šňůru k omalovánkám.

73

2. , 3., 4., 5. hodina

Testík se vám moc povedl, a proto pro vás mám překvapení. Za odměnu teď společně pojedeme do Valašského muzea v přírodě, kde právě začíná masopust. Chcete?

Uklidíme třídu, oblékneme se a odcházíme k autobusu. Nezapomenu připomenout bezpečnost a slušné chování. Ještě si můžeme říct, kdo už v Rožnovském muzeu byl a co viděl.

Odjezd do muzea Prohlídka Procházka skanzenem Nákup dárečků Občerstvení Odjezd do školy

www.vmp.cz

74

V. Závěr

4. den Po příjezdu z Valašského muzea v přírodě děti hodnotily svůj podíl na projektu, vyjadřovaly své pocity a zkušenosti, pokoušely se popsat, jaký přínos pro ně projekt měl (co se nám líbilo, co nelíbilo, co bychom změnili). Povídali jsme si, co všechno jsme viděli v muzeu. Každá skupina si utřídila splněné úkoly a všichni společně sestavili krátké sdělení do Hranického týdne a na webové stránky školy a třídy. Pepinka se také přišla rozloučit a slíbila, že se již brzy objeví znovu.

Tak už nastal čas, abychom se spolu zase na chvilku rozloučili. Jsem moc ráda, že se vám projekt o masopustu líbil. Určitě jste se dověděli spoustu nových věcí a hodně se jich naučili a zapamatovali. Vůně vašeho masopustního pečiva mě ještě teď šimrá v nosíku. Tak se mějte krásně a nezapomeňte, že se za chvíli zase vrátím a něco nového se spolu naučíme.

75

VI. Literatura

 Zima – zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry, Dagmar Šottnerová, Rubico, 2005  Lidové tradice – původ lidových tradic, zvyky, pověry, pranostiky, říkadla, Dagmar Šottnerová, Rubico, 2009  www.vira.cz  www.deti.vira.cz  www.google.cz  www. obec. skalicka.net

76



77

Masopustní pranostiky

Masopust na slunci – pomlázka u kamen

O masopustním úterku musí hospodyně a hospodář hodně tancovat, aby jim vyrostl dlouhý ječmen a veliké brambory

Svítí-li slunce na bláznivém masopustním dni, bude pěkná pšenice i žito

Jsou-li o masopustě dlouhé rampouchy, je úrodný rok na mouchy

Konec masopustu jasný – len krásný

Suchý půst – úrodný rok

78

Maškary:

79

Matematický úkol:

80

Matematický úkol:

81

Popis maškary:

Medvěd: maska medvěda bývala součástí pradávných magických obřadů. Podoba masky byla dvojí. Buď ji tvořil chlupy navrch obrácený kožich, nebo pytlovina pošitá slámou či hrachovinou ( suché zbytky rostliny po sklizni hrachových lusků.) Další součástí byla medvědí hlava nebo obličejová maska se špičatou čepicí, slaměný ocas a zvonec

Koníček: k masce he zapotřebí dvou lidí. První drží masku hlavy koně upevněnou na tyči, druhý se opře o jeho záda a vytvoří hřbet a zadní nohy. Přes sebe mají přehozenou bílou plachtu

Nevěsta: za tu se převlékali muži, kteří si výrazně nalíčili obličeje, a doprovázel je samozřejmě ženich

Turci: za tuto masku se nejčastěji oblékali mladí chlapci. Chodí ve čtveřici – dva modří a dva červení. Vysoké čepice mají zdobené růžičkami z krepu, mají jezdecké boty a bílé rukavičky

Kominík: jeho vzezření odpovídá klasice. Zajišťoval v chalupách prohlížením pece, jestli tam není zapomenutý pekáč s nějakou dobrotou. A samozřejmě začerňoval tváře přihlížejícím

Smrt: v bílé plachtě, se strašidelným obličejem a kosou v ruce naháněla strach

82

Masopustní písničky:

83


84


85

Čiperný jazýček:

86

Čiperný jazýček:

87

Masopustní dny a zvyky:

88

Masopustní pečivo:

89


90


91

Masopustní testík: 1. Masopust se slaví: a) před Novým rokem b) před 1. květnem c) před Velikonocemi 2. Vypiš některé masopustní maškary:

3. Mezi masopustní písničky patří: a) Tichá noc b) Já jsem muzikant c) Chňapík, maličký krokodýl

4. Napiš nejméně 1 masopustní pranostiku:

92

5. Jak se jmenuje čtvrtek o Masopustu: a) Zelený b) Tučný c) Tlustý

6. Popiš jeden masopustní zvyk:

7. Namaluj jednu masopustní maškaru:

93

Vodění medvěda ve Skaličce

94

95

Závěrem

Během přípravy obou projektů jsem se přesvědčila o vysoké náročnosti na přípravu dobrého projektu. Je nutné si vše předem dobře promyslet, naplánovat a dobře vědět, čeho chci svým projektem dosáhnout. Projektová metoda ve výtvarné výchově by měla vždy mít své místo a měla by být právem často využívána. Pro žáky je to forma naprosto přirozená a nenucená. Je možnost zapojení celé řady průřezových témat a mezipředmětových vztahů, jak je to dnes v RVP vyžadováno a to zcela nenásilnou a přirozenou cestou. Dále si žáci rozvíjí i klíčové kompetence. Výborné je, že při skupinové práci se žáci učí komunikovat, vyjadřovat své pocity a názory a také třídu spojují prožitky, které bývají mnohdy velmi silné. Myslím si, že témata zkamenělých stop v prvním projektu a masopustu v projektu druhém jsou velmi silná a zajímavá a nabízejí spoustu možností, jak je uchopit. Dle mého názoru je velmi důležitým a často opomíjeným bodem přípravy projektu motivace. Správně motivovaný žák se vrhá s nadšením do práce a daleko lépe přistupuje k realizaci. Dalším důležitým bodem je zpětná vazba a celkové hodnocení. Myslím, si, že ani tak nejde o to, kdo dostane jedničku, kdo dvojku, ale o slovní hodnocení, které se mi v případě výchovy zdá daleko vhodnější, protože výtvarné vnímání je velice subjektivní záležitost. Děti by se neměly při projektu ostýchat a měly by být podporovány v komunikaci, popisování svých prožitků a vnímání výtvarna. Měly by se naučit hodnotit výtvarný projev. Ale to se naučí jen tehdy, pokud jim k tomu dáme příležitost. Díky projektové metodě se zapojením muzejní edukace vidím velké možnosti výtvarné činnosti na základních školách. Potenciál výtvarné výchovy je na školách bohužel velmi často přehlížen a pedagogové si často ani neuvědomují, jak jim výtvarno může pomoci i v jiných předmětech a jaké možnosti nabízí. Jde jen o to, vybrat vhodné téma a vhodně ho připravit pro konkrétní třídu a možnosti školy. Cílem prvního projektu Zkamenělé stopy bylo, aby si žáci uvědomili, že i takto vědecká činnost, jako je zkoumání hornin se dá vyjádřit výtvarnou cestou. Cílem druhého projektu je seznámení dětí s lidovými tradicemi. Mnoho dětí z měst tyto tradice nezná a nikdy je neviděly.

96

Vzhledem k časové náročnosti přípravy samotného projektu jsem nevyužila možnosti společného plánování s žáky. Ale jsem přesvědčena, že by žáci dokázali navrhnout velmi originální a působivé řešení, jak dosáhnout stanovených cílů. Byla bych ráda, kdyby si i díky mé diplomové práci našli učitelé zalíbení jak ve výtvarných projektech, tak v možnosti využívání muzejní edukace v rámci své výuky.

97

Resumé Diplomová práce vychází ze současné podoby výtvarné výchovy a ukazuje možnosti, jak využít v praxi muzejní edukaci. Práce dokumentuje přípravu dvou výtvarných projektů určených pro první stupeň základních škol. Teoretická část objasňuje téma muzejní edukace a problematiku tvorby projektu a projektového vyučovaní. V praktické části jsou představeny dva projekty se zapojením muzejní edukace. Výchovně vzdělávací cíle obou projektů jsou dány vzdělávacím obsahem výtvarné výchovy. V jednom z projektů je ukázána krása lidových tradic naší země.

Resumé This thesis is based on the current form of art and shows ways to use in practice the museum education. The work documents the preparation of two art projects for primary schools. The theoretical part explains the topic of museum education and issues of project and project education. In the practical part are presents two projects involving the museum education. The educational goals of both projects are given the educational content of art education. In one of the projects is shown beauty of the folk traditions of our country.

98

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY



Acta musealia: sborník příspěvků z konference muzeum a škola ZLÍN 20. - 21. března 2007. Zlín: Muzeum jihovýchodní Moracy ve Zlíně s podporou Magistrátu města Zlína, 2007. ISBN 978-80-87130-01-8.



Bradnová, H a kol. Encyklopedický slovník. Praha: Odeon, 1993. ISBN 80-2070438-8.



COUFALOVÁ, J. Projektové vyučování pro první stupeň základní školy. Náměty pro učitele. Praha: Fortuna, 2006. ISBN 80-7168-958-0.



ČERYCH, L. České vzdělání a Evropa – strategie rozvoje lidských zdrojů při vstupu do Evropské Unie. Praha: ÚIV, 1999. ISBN 80-211-0312-4.



GRECMANOVÁ. H., URBANOVSKÁ, E. Projektové vyučování a jeho význam v současné škole. Praha: In pedagogika, 1997, č. 1.



HORÁČEK, Radek. V dialogu s uměním: Metodický materiál určený učitelům výtvarné výchovy a studentům výtvarných oborů středních a vysokých škol. Brno: Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty MU v Brně a Centrum pro další vzdělávání učitelů MU v Brně, 1994.



HORÁČEK , Martin, Hana MYSLIVEČKOVÁ. a Petra ŠOBÁŇOVÁ. Muzejní pedagogika dnes: Sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané Katedrou výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci 6. 5. 2008. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. ISBN 978-80-244-1993-0.



JELÍNKOVÁ, Eva a Zdena POLÁKOVÁ. Děti, mládež, ...a muzea? lll.: Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference uspořádané v Moravském zemském muzeu ve dnech 28.-29. Iedna 2003. Brno: Moravské zemské muzeum za finanční podpory Českého výboru ICOM, 2003.



Jůva, V. Virtualni muzeum a nove možnosti vzdělavani. Pedagogická orientace.2008, roč. 18, č. 4, s. 3–19. ISSN 1211-4669.



JŮVA, V. Dětské muzeum: edukační fenomén pro 21. Století. Brno: Paido, 2004. 264s.ISBN 80-7315-090-5.



KALOUS, Z; OBST, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002.



KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-4142-0.

99



PARKAN, František. Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví. Metodická příručka. In: PARKAN, František. PARKAN, František. Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví. Metodická příručka. [online]. Praha: vydavatelství Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2008 [cit. 2012-0327]. Dostupné z: http://www.historickededictvi.cz/files/u52/ParkanMetodicka_prirucka.pdf



ROESELOVÁ, V. Didaktika výtvarné výchovy V., nejen pro základní umělecké školy. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 807290-058-7.



PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ J. Pedagogický slovník. 3. vydání. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-579-2.



PŘÍHODA, V. Reformní praxe školská. Praha: Československá grafická unie, 1936.



Rámcový vzdělávací program pro základní vzděláván s přílohou upravující vzdělávání žáků slehkým mentálním postižením [online], Praha: VÚP, 1. 9. 2005 [cit. 2007-02-25]. Dostupný z www:. str. 64. ISBN 80-87000-02-1.



REJZEK, J. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3; Stručný etymologický slovník jazyka českého, SPN 1992, ISBN 80-04-23715-0 (zmiňuje pouze původ z německého malen).



ROESELOVÁ, V. Proudy ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 2000. ISBN 80902267-3-6.



SKALKOVÁ, J. Za novou kvalitu vyučování. Inovace v soudobé pedagogické teorii i praxi. Brno: Paido, 1995. ISBN 80-85931-11-7.



SINGULE, F. Současné pedagogické směry a jejich psychologické souvislosti. 1. vydání. Praha: SPN, 1992.



ŠOBÁŇOVÁ, P. Manuál k pedagogické praxi. Připraveno k vydání, 2007.



ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Edukační potenciál muzea. Olomouc, 2009. Disertační. UP Olomouc. Vedoucí práce Prof. PhDr. Helena Grecmanová, Ph.D.



VALENTA, J. aj. Projektová metoda ve škole a za školou. Pohledy. Praha: Ipos Artama, 1993. ISBN 80-7068-066-0.

100



VRÁNA, S. Učebné metody. Praha – Brno, Dědictví Komenského v Praze a vydavatelský odbor ú. S. j. u. v Brně, 1936.



VYBÍRAL, M. Od zkušenosti k poznání. Plzeň: Ped. centrum, 1996. ISBN 80210-0846-6.



ŽALMAN, Jiří. Je muzeum vzdělávací institucí?. In: Acta Musealia: Sborník příspěvků z konference Muzeum a škola aneb Nebojte se muzea. Zlín: Muzeum jihovýchodní Moravy ve zlíně, 2005, s. 7-9. ISSN 0862-8548.



ZHOŘ, I.: Výtvarná výchova v projektech I. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 1995.



ŽANTA, R. Projektová metoda, pokus o řešení pracovní školy. Praha: Nákladem dědictví Komenského, 1934.

INTERNETOVÉ ZDROJE 

http://www.rvp.cz/soubor/RVPZV_2007-07.pdf

101

ANOTACE

Jméno a příjmení:


Katedra:

výtvarné výchovy

Vedoucí práce:

Mgr. Petra Šobáňová

Rok obhajoby:

2012

PROJEKT VE VÝTVARNÉ VÝCHOVĚ SE

Název práce:

ZAPOJENÍM MUZEJNÍ EDUKACE

PROJECT IN ART INVOLVING MUSEUM

Název v angličtině:

EDUCATION Diplomová práce dokumentuje přípravu dvou různých projektů se zaměřením na muzejní

Anotace práce:

edukaci a to na téma pravěku a Masopustu, určeného pro první stupeň základních škol. Projekt, výtvarná výchova, pravěk, lidové

Klíčová slova:

tradice, Rámcový vzdělávací program This thesis documents the preparation of two different

Anotace v angličtině:

education

projects focusing on museum on

prehistory and

Masopust

carnival, designed for primary schools. Design, art, prehistory, folk traditions, the

Klíčová slova v angličtině:

General Educational Programme

Přílohy vázané v práci Rozsah práce:

105

Jazyk práce:

český

102

103

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy

Recommend Documents