Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta ELEMENTÁRNÍ HUDEBNÍ TEORIE II. Pavel Režný

Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta

ELEMENTÁRNÍ

HUDEBNÍ TEORIE II Pavel Režný

Olomouc 2005

Oponenti:

PaedDr. Lena Pulchertová Mgr. Simona Feitová Mgr. Jiljí Hloch

Publikace byla vydána s podporou Rozvojových programů MŠMT ČR na rok 2004.

Jazyková korektura nebyla provedena, za jazykovou správnost odpovídá autor. Rozmnožování a šíření jen se svolením SCV PdF UP a Vydavatelství UP v Olomouci.

1. vydání © Pavel Režný, 2005 ISBN 80-244-1098-2

3

Obsah Předmluva ..................................................................................................5 Vysvětlivky k ikonám ....................................................................................7 2. Harmonie .................................................................................................9 2.1 Hlavní a vedlejší harmonické funkce ................................................9 2.2 Přehled hlavních a vedlejších akordů v tóninách dur a v moll ........10 2.3 Přísné spojení příbuzných akordů....................................................11 2.4 Spoj nepříbuzných akordů ...............................................................12 2.5 Čtyřhlasá úprava akordů ..................................................................13 2.6 Doprovody písní podle akordických značek ...................................13 3. Základy taktování .................................................................................17 3.1 Základní prvky taktování .................................................................17 3.1.1 Postoj .....................................................................................17 3.1.2 Příprava a nástup ....................................................................18 3.2 Dirigentská gesta, jejich grafické znázornění a praktické provedení .......................................................................19 3.2.1 Takt dvoudobý ........................................................................20 3.2.2 Takt třídobý ............................................................................21 3.2.3 Takt čtyřdobý..........................................................................21 3.2.4 Takt šestidobý .........................................................................23 3.3 Dělení gesta .....................................................................................23 3.4 Slučování dob ..................................................................................25 3.5 Taktování dynamiky ........................................................................27 3.6 Předtaktí ...........................................................................................27 3.7 Závěry ..............................................................................................28 Vysvětlivky pro taktovací schémata ........................................................31 Použité zdroje ..............................................................................................32 Odborný profil autora...................................................................................33

5

Předmluva Předkládaný učební text vychází vstříc potřebám studentů učitelství pro I. stupeň základní školy v prezenčním i kombinovaném studiu. Vyžádala si ho relativně obtížná dosažitelnost vhodné literatury. Ta obvykle řeší detailně určitou problematiku: např. hudební nauku, nauku o harmonii atd., ale pro začátečníka představuje jistý problém. Jak se orientovat v daném textu, co je podstatné a co ne? Díky několikaleté zkušenosti z výuky této disciplíny mohu dnes nejen studentům výše uvedeného oboru (začátečníkům i pokročilejším), ale i dalším zájemcům o základní orientaci v oblasti všeobecné hudební nauky, nabídnout stručný souhrn toho nejpodstatnějšího. Díl věnovaný harmonii má za cíl pouze seznámení se základními kroky. Je nutnou teoretickou přípravou pro praktické použití při doprovodech písní v hodinách hudební výchovy na základní škole. Závěrečná část, která se zabývá základy taktovací techniky, nabízí schémata s komentářem pro jejich provádění. Čas na zvládnutí jednotlivých úkolů a požadavků je dán individuální úrovní schopností a dovedností jednotlivců, není možné ho proto nějak konkretizovat. Každou praktickou dovednost získáme třeba krátkým (10 min.), ale pravidelným cvičením. Platí to stejně o spojování akordů při doprovodech písní jako o taktování. Cílem je zmechanizovat „prvoplánové činnosti“ (prstoklady, správné tónové složení akordů, vhodné taktovací schéma) a soustředit se potom spíše na aspekty týkající se výrazu a provedení (přednes, agogika). Přeji posluchačům při studiu hodně zdaru.

Děkuji za posouzení i cenné připomínky recenzentům. Mgr. Jiljí Hlochovi. PaedDr. Leně Pulchertové Mgr. Simoně Feitové

7

Vysvětlivky k ikonám Průvodce studiem Prostřednictvím průvodce studiem k Vám promlouvá autor textu. V průběhu četby vás upozorňuje na důležité pasáže, nabízí metodickou pomoc a nebo předává důležitou informaci ke studiu. Příklad Příklad objasňuje probírané učivo, případně propojuje získané znalosti s ukázkou jejich praktické aplikace. Úkoly Pod ikonou úkoly najdete dva druhy úkolů. Buď Vás autor vybídne k tomu, abyste se nad nějakou otázkou zamysleli a uvedli svůj vlastní názor na položenou otázku, nebo Vám zadá úkol, kterým prověřuje Vaše získané znalosti. Správné řešení zpravidla najdete přímo v textu nebo v klíči na konci kapitoly. Pro zájemce Část pro zájemce je určená těm z Vás, kteří máte zájem o hlubší studium dané problematiky. Najdete zde i odkazy na doplňující literaturu. Pasáže i úkoly jsou zcela dobrovolné. Klíč Zde si můžete zkontrolovat správnost své odpovědi na konkrétní úkol nebo zde najdete řešení konkrétního testu. Nenajdete zde databázi správných odpovědí na všechny úkoly a testy v textu! Shrnutí Ve shrnutí si zopakujete klíčové body probírané látky. Zjistíte, co je pokládáno za důležité. Pokud shledáte, že některému úseku nerozumíte, nebo jste učivo špatně pochopili, vraťte se na příslušnou pasáž v textu. Shrnutí Vám poskytuje rychlou korekci! Kontrolní otázky a úkoly Prověřují, do jaké míry jste pochopili text, zapamatovali si podstatné informace a zda je dokážete aplikovat při řešení problémů. Najdete je na konci každé kapitoly. Pečlivě si je promyslete. Odpovědi můžete najít ve více či méně skryté formě přímo v textu. Někdy jsou tyto otázky řešeny na tutoriálech. V případě nejasností se obraťte na svého tutora. Pojmy k zapamatování Najdete je na konci kapitoly. Jde o klíčová slova kapitoly, která byste měli být schopni vysvětlit. Po prvním prostudování kapitoly si je zkuste nejprve vyplnit bez nahlédnutí do textu! Teprve pak srovnejte s příslušnými formulacemi autora. Pojmy slouží nejen k Vaší kontrole toho, co jste se naučili, ale můžete je velmi efektivně využít při závěrečném opakování před testem!

9

2. HARMONIE 2.1

Hlavní a vedlejší harmonické funkce

CÍLE Na následujících stránkách získáte stručný návod, jakým způsobem tvořit a používat akordy pro harmonizaci a doprovody písní, zadávání tóniny apod. Průvodce studiem Pro praktické doprovody nestačí pouze doprovod s využitím dvou nebo tří harmonických funkcí (T, D). Jedinečnost každé písně je možné zvýraznit i bohatší harmonizací s využitím nejen hlavních, ale i vedlejších akordů a mimotonálních dominant. Oč se jedná a jaké je efektivní použití těchto akordů, to je náplní následující kapitoly. Každý tón stupnice má své zvláštní postavení a označení. Na každém stupni také můžeme postavit akord. Hlavní stupně a akordy se nacházejí na I., IV. a V. stupni, mají tyto označení: T-tónika, S-subdominanta, D-dominanta. Příklad

I. T tónika

II.

III.

IV. V. VI. S D subdominanta dominanta

VII.

VIII.

Tyto tři hlavní akordy reprezentují hlavní harmonické funkce (T, S, D), které jsou základem harmonizace písní. Akordy postavené na ostatních stupních patří mezi vedlejší harmonické funkce. V durové tónině jsou hlavní akordy dur a vedlejší moll (s výjimkou akordu na VII. stupni), v mollové tónině je tomu naopak, hlavní akordy jsou mollové a vedlejší durové (P! dominantní akord se i v moll používá durový – dominantní tercie = VII.stupeň a ten se v harmonické moll i melodické moll zvyšuje). V každé tónině existuje jediná tonální dominanta (na V. stupni). Dominanty ke všem ostatním akordům, které můžeme vytvořit, označujeme jako dominanty mimotonální. Příklad Např. v C dur C7

F

D

G

MD

S

MD

D

10

Elementární hudební teorie II Vztahy D7-T jsou dobře patrné ze sledu mimotonálních dominant. Příklad C

As7 Des A7

T MD7– T Fis

T

D7

G

MD7– T

D

B7

Es

H7

E

C7

F

Cis7

MD7– T

MD7– T

MD7– T

MD7– T

MD7 –

Es7

E7

F7

Fis7

G7

As

MD7 – T

A

MD7– T

B

H

C

MD7 – T MD7 – T MD7– T

Úkoly • Naučte se hrát na klavíru předchozí sled mimotonálních dominant, nejdříve pouze pravou rukou a posléze oběma. Klíč Veškerou kontrolu provádějte sluchem – poslechem

2.2

Přehled hlavních a vedlejších akordů v tóninách dur a v moll

Příklad DUR

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

Dur

moll

moll

Dur

Dur

moll

zm.

T

S

D

VIII.

Harmonie PŘIROZENÁ MOLL

I

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

moll

zm.

Dur

moll

moll

Dur

Dur

moll

T

S

D

HARMONICKÁ MOLL

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

moll

zm.

zv

moll

Dur

Dur

zm.

moll

T

S

D

MELODICKÁ MOLL

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

moll

moll

zv

Dur

Dur

zm.

zm.

moll

T

2.3

S

D

Přísné spojení příbuzných akordů

CÍLE Naučíme se spojovat akordy podle daných pravidel, tj. co nejjednodušším způsobem a zároveň správně, aby výsledný spoj i dobře zněl. Je třeba se touto činností zabývat průběžně, abychom ji postupně zdokonalovali. Vztahy mezi souzvuky se zabývá nauka o harmonii. Dva akordy mohou být spojeny volně – oba akordy nemají žádný společný tón – nebo přísně (oba akordy mají alespoň jeden společný tón). Při přísném spojení (oba akordy mají alespoň jeden společný tón) se tento společný tón zadrží a ostatní tóny jsou vedeny nejkratším směrem do nového akordu. Hlavní akordy jsou kvintově příbuzné. Příklad C

F

C

G

C

T

S

T

D

T

11

Elementární hudební teorie II

12

Tónika

D

G

D

A

D

T

S

T

D

T

Sled hlavních akordů, které zřetelně charakterizují tóninu (např. v závěru skladby), v pořadí T-S-D-T ( T-S-D7-T) se nazývá úplná kadence. Tonika (T) tedy působí jako závěr. Pro zájemce – závěr autentický: D-T – závěr plagální: S-T – závěr klamný: např. D-VI. (místo očekávané toniky) (KOFROŇ J.: Učebnice harmonie. SNKLHU, Praha: 6. vydání 1981) Příklad D

G

A7

D

T

S

D7

T

2.4

Spoj nepříbuzných akordů

Příklad F

G

A

H

C

F

G

C

T

S

D

T

Es

F

Při spoji akordů na sousedních stupních (např.S-D) postupují vrchní hlasy protipohybem k basu. V klasické harmonii se považuje postup v paralelních oktávách a kvintách za nevhodný (na rozdíl od soudobé hudby). V rozvodu D7-T vedeme tercii dominantního septakordu (VII. stupeň = citlivý tón) nahoru a septimu téhož akordu dolů. Citlivý tón se nezdvojuje!

Harmonie

2.5

Čtyřhlasá úprava akordů

CÍLE Při doprovodech písní se naučíme využívat nejen trojhlasu, ale i čtyřhlasé úpravy akordů. Ty mohou být při některých stylizacích doprovodu zvukově výhodnější. Ve čtyřhlasé úpravě vycházíme z trojhlasu, k němuž stačí doplnit bas. Nejčastěji budeme zdvojovat primu, tj. základní tón akordu. Příklad

2.6

A

D

E7

A

T

S

D7

T

Es

As

B7

Es

T

S

D7

T

Doprovody písní podle akordických značek

CÍLE Následující problematika zahrnuje „zhodnocení“ toho, co jsme se naučili doposud. Dovednost správně přečíst a dokázat pohotově zahrát doprovod podle akordových značek je z pohledu učitele hudební výchovy naprosto nejdůležitější.

13

14

Elementární hudební teorie II Při notaci písní ve zpěvnících se obvykle uvádí melodická linka a akordický doprovod je vypsán pomocí akordických značek. Ustálilo se následující používání akordových značek. Durové akordy se píší velkým písmenem (A = A dur), mollové akordy malým písmenem (nebo velkým s příponou –mi) – d moll = d = Dmi. Číslice nebo písmeno uvádí potřebný tvar akordu (C6, A7, Cdim. …). Jestliže je akord postaven na zvýšeném nebo sníženém tónu, píše se B, As, Cis nebo připojíme za písmeno příslušnou posuvku (B, A,C). ! V tomto systému pak B = H dur a B = B dur Příklad

C

D

E

C6

A7

Cdim.

d

g

c7maj

Dmi

Gmi

Cmi7maj

Fis (F)

B (B)

fis

a

c7

Ami

Cmi7

Fmi

Není-li doprovod vypsán ani v akordických značkách, můžeme tento doprovod improvizovat. Vycházíme přitom z kadence tvořené hlavními akordy, které můžeme rozšířit o akordy vedlejší. Snažíme se též funkčně využívat mimotonálních dominant. Neméně důležitou složkou, která se podílí na celkovém příznivém výsledku, jsou pak doprovodné figurace v adekvátní nástrojové stylizaci (klavírní, kytarové …).

Melodické ozdoby Příklad příraz

trylek

Harmonie nátryl

náraz

obal

Na každém stupni stupnice můžeme postavit akord. Hlavní stupně a akordy se nacházejí na I., IV. a V. stupni, mají tyto označení: T-tónika, S-subdominanta, D-dominanta. Tyto tři hlavní akordy reprezentují hlavní harmonické funkce, které jsou základem harmonizace písní. Akordy postavené na ostatních stupních patří mezi vedlejší harmonické funkce. V durové tónině jsou hlavní akordy dur a vedlejší moll (s výjimkou akordu na VII.stupni), v mollové tónině je tomu naopak, hlavní akordy jsou mollové a vedlejší durové (dominantní akord se i v moll používá durový). V každé tónině existuje jediná tonální dominanta (na V. stupni). Dominanty ke všem ostatním akordům, které můžeme vytvořit, označujeme jako dominanty mimotonální. Dva akordy mohou být spojeny volně nebo přísně . Při přísném spojení (oba akordy mají alespoň jeden společný tón) se tento společný tón zadrží a ostatní tóny jsou vedeny nejkratším směrem do nového akordu. Hlavní akordy jsou kvintově příbuzné. Sled hlavních akordů, které zřetelně charakterizují tóninu v pořadí T-S-D-T ( T-S-D7-T) se nazývá úplná kadence. Při spoji akordů na sousedních stupních (např.S-D) postupují vrchní hlasy protipohybem k basu. Ve čtyřhlasé úpravě vycházíme z trojhlasu, k němuž stačí doplnit bas. Nejčastěji budeme zdvojovat primu, tj. základní tón akordu. Při notaci písní ve zpěvnících se obvykle uvádí melodická linka a akordický doprovod je vypsán pomocí akordických značek. Durové akordy se píší velkým písmenem (A = A dur), mollové akordy malým písmenem (nebo velkým s příponou –mi) – d moll = d = Dmi. Číslice nebo písmeno uvádí potřebný tvar akordu (C6, A7, Cdim. …). Jestliže je akord postaven na zvýšeném nebo sníženém tónu, píše se B, As, Cis nebo připojíme za písmeno příslušnou posuvku (B, A ,C). Kontrolní otázky a úkoly • Všechny harmonické spoje zahrajte na klavír! • Naučte se hrát harmonické kadence v tóninách do 4 křížků a 4 bé. • Pro procvičení vezměte Zpěvník pro 1. stupeň ZŠ, vyberte se 20 písní v různém taktu, tempu, se zastoupením dur i moll a vybrané písně si zahrejte a zazpívejte s hraným doprovodem podle udaných akordových značek.

15

16

Elementární hudební teorie II Klíč Výslednou znějící podobu kontrolujte sluchem – poslechem.

Pojmy k zapamatování Tónika Subdominanta Dominanta Tonální dominanta Mimotonální dominanta Sled mimotonálních dominant Hlavní a vedlejší akordy v dur a v moll Přísné spojení akordů Volné spojení akordů Spoj nepříbuzných akordů Čtyřhlasá úprava akordů Akordické značky Melodické ozdoby

17

3. Základy taktování 3.1

Základní prvky taktování

CÍLE Pro Vaši potřebu je nezbytné zvládnout alespoň v jednodušší podobě základy pro řízení zpěvu a písní. Znamená to osvojit si taktovací schémata a způsoby ukazování dalších prvků (dynamika, nástupy hlasů, začátek a konec písně a další).

3.1.1 Postoj Základní postoj bývá udáván různě. Nejčastěji je to mírný stoj rozkročný, jedna noha mírně vpřed. Postoj má být klidný, ale ne strnulý. Musí totiž umožňovat přirozené půlobraty na jednu či druhou stranu bez přešlapování nebo úkroků. Těžiště projevu je soustředěno především do obou paží. Jejich pohyby je možno doplnit mírnými pohyby hlavou a mimikou obličeje. Ta má při řízení sborů specifický význam, pohyby rtů např. navozujeme správnou artikulaci. Obě ruce předpažíme do výše spodní části hrudníku mírně šikmo od těla, loket svírá tupý úhel, takže nevyčnívá, ani není přitisknut k tělu. Všechny klouby jsou volné, držení hlavy a celého těla nenucené. Ruka je natočena tak, že kloub ukazováčku je nejvýš a dlaň mírně zvednuta (jakoby připravena chytit míček). Prsty tvoří tzv. špetku. Při následujícím taktování se postavení rukou zachovává (nejméně po dobu základního taktovacího výcviku) Zachování kloubu ukazováčku jako nejvyššího bodu hřbetu ruky i při pohybu do stran bývá častým problémem u začátečníků. Ti ruku obvykle vytáčejí do strany – „vyšívají“ – např. ve druhé době třídobého taktu. Používáme klidné a pevné (nikoliv toporné) zápěstí. Chybou je i příliš uvolněné „měkkýšovité“ zápěstí. Vztažené paže jsou výchozím postavením pro provádění taktovacích pohybů. Těch se podle potřeby zúčastňuje buď celá paže, nebo jen předloktí, nebo pouze zápěstí. Pohyby mohou být spojité, vláčné, oddělované, lámané … Jejich tvar a velikost se řídí tempem skladby, agogickými změnami, dynamikou, výrazem, rytmikou (Skladby lyrické x skladby rytmické, energické ) a v neposlední řadě i druhem a hudební vyspělostí řízeného tělesa. Taktovací výcvik se provádí oběma rukama. Levá ruka koná stejné pohyby jako pravá v zrcadlovém poměru podle taktovacích schémat. Po bezpečném zvládnutí taktovacích schémat se přistoupí k modelaci pohybů na základě charakteru skladby, tempa a dynamiky – pozor na stereotypní pohybovou jednotvárnost. Už od začátku je třeba diferencovat pohyby pravé a levé ruky. Pravá ruka je vedoucí, udává tempo i takt. Levá ruka má rozmanitější úkoly – Zjednodušeně lze mluvit o tom, že levá ruka je „umělec“ a pravá ruka „dělník“. Podporuje pravici při taktování na exponovaných místech, změnách tempa a dynamiky, může samostatně dávat nástupy, zjasňovat nebo ztemňovat hlasovou barvu atd.

18

Elementární hudební teorie II

3.1.2 Příprava a nástup Než dá dirigent ruce nahoru, což je signál, že je vše připraveno, musí se přesvědčit pohledem, zda tomu tak skutečně je. Kromě zklidnění musí být pohledy všech zpěváků upřeny na něho. Jakmile vztáhne paže a zaujme výchozí postavení, znamená to bezprostřední začátek. Z tohoto postavení se provádí tzv. přípravný pohyb, zdvih, dirigentské předtaktí. Jedná se o pohyb nebo pohyby před nástupem. Aby zvuk zazněl v době, kdy má, musí mít zpěvák čas a prostor na nádech a zklidnění, hráč na smyčcový nástroj čas na nasazení smyčce, hráč na dechový nástroj místo na nádech a nasazení atp. Vycházíme z daného taktovacího schématu a přípravný pohyb je tak veden směrem doby bezprostředně předcházející. Nemusí tedy směřovat vždy šikmým obloukem vzhůru, ale může vycházet i do strany nebo jinak. Podle toho je nutné upravit i výchozí postavení a polohu paží. Přípravný pohyb je už součástí taktování! Neudává tedy jen přesný nástup, ale i tempo, dynamiku a výraz skladby. Tempo určuje velikost a rychlost přípravného gesta. Proto si dirigent musí již při zaujmutí výchozího postavení tempo a dynamiku jasně představit. Všechny pohyby musí být maximálně funkční, jednoduché a nevyumělkované. Přípravný pohyb bývá doplněn jemným pokynutím hlavou a nabádavým pohledem. Ukončený přípravný pohyb potom přechází ve vlastní nástup, kdy už má zaznít tón. Bod, v němž dochází ke změně směru se nazývá bod obratu. Pokud skladba začíná na první taktovou dobu, jde přípravný pohyb šikmo nahoru a po dosažení bodu obratu švihem dolů, kde se odrazí tak, jak je patrno z grafického znázornění: Příklad

1 2 3 4 5 6

výchozí postavení ruky přípravný pohyb bod obratu nástup bod odrazu odraz

Základy taktování Gesto, které vyjadřuje těžkou první taktovou dobu, je ve všech typech taktů obdobné. Je odvozeno z přirozeného pohybu, jehož podstatou je švih dolů. Probíhá rychleji než v daném tempu odpovídá taktové době. Tento nadehnaný čas se vyrovnává odrazem. Odraz je směřován obvykle opačným směrem než kam půjde následující taktová doba. U skladby rytmické je gesto ostré, vytvoří špičku, u lyrické skladby je gesto vláčnější: Příklad

3.2

Dirigentská gesta, jejich grafické znázornění a praktické provedení

CÍLE Každý takt má své taktovací schéma. Grafické znázornění pouze schematicky ukazuje průběh taktovacích pohybů, skutečné provedení je složitější. Ve všech taktovacích schématech směřuje první doba dolů a poslední nahoru. První doba je nejvýraznější. Provedení taktovacího schématu je pak v zásadě dvojí: − ostře, rytmicky se zastavovanými pohyby − kantilénově, lyricky, s vláčnými, zaoblenými a spojitými pohyby

19

20

Elementární hudební teorie II

3.2.1 Takt dvoudobý Nejjednodušší takt složený z jedné doby těžké (přízvučné) a jedné lehké (nepřízvučné). Patří sem např.:  alla breve takt (dvoupůlový), 2/4, 2/8 Příklad Rytmický způsob – A já sám, dycky sám

Kantilénový způsob – Dú Valaši, dú

Při velmi lyrické melodii při slabší dynamice se může schéma zešikmit: Příklad Dívča, dívča

Základy taktování

3.2.2 Takt třídobý Třídobý takt je tvořen jednou dobou těžkou a dvěma dobami lehkými. Např.: 3/4, 3/8 nebo 3/16. První doba jde dolů, druhá ven a třetí šikmo nahoru zpět. Při taktování jsou ruce vzdáleny zhruba decimetr. Pozor na překřížení rukou a taktovacích schémat. Každá ruka pracuje ve svém obdélníkovém prostoru. Příklad Rytmický způsob Tovačov, Tovačov

Kantilénový způsob Rostó, rostó, rostó

3.2.3 Takt čtyřdobý Čtyřdobý takt patří mezi takty složené. Hlavní důraz je opět na první době, vedlejší na době třetí. Patří sem např. tyto takty: 4/4, C, 4/8 Při taktování vedeme první dobu s větší vzdáleností rukou od sebe. Aby se odraz první doby zřetelně lišil od následující druhé doby je dobré odraz vychýlit nepatrně vně. Pohyb na druhou je méně výrazný, švih na třetí podtrhuje

21

22

Elementární hudební teorie II vedlejší akcent a čvrtá doba je opět zdvihem k další první době. První doba dolů, druhá dovnitř, třetí ven a čtvrtá šikmo nahoru. Příklad Rytmický způsob – Pod Prešpurkem kraj Dunaja

Kantilénový způsob – Vyletěla holubička

Základy taktování

3.2.4 Takt šestidobý Jde opět o takt složený. Může mít členění na 3+3 nebo 2+2+2. Dbáme na to, aby první doba byla co nejzřetelnější a nejvýraznější. Příklad Dělení 3 + 3

Dělení 2+2+2

3.3

Dělení gesta

CÍLE Nyní se seznámíme s tzv. dělením gesta. Dělení gesta nastupuje u skladeb ve volném tempu v okamžiku, kdy je třeba přesně ukázat nižší hodnoty než jsou taktovací doby. Vycházíme z taktovacího schématu daného taktu a dělíme gesta pouze tam, kde je to z výše uvedených důvodů nezbytně nutné, jinak využíváme normální taktovací schéma. Mnohdy postačí dělené gesto pouze v prvních taktech.

23

24

Elementární hudební teorie II Příklad Dvoudobý takt

Třídobý takt

Čtyřdobý takt

Základy taktování

3.4

Slučování dob

CÍLE Další taktovací dovedností, kterou se naučíme, je použití slučování taktovacích dob. Při taktování v rychlých tempech bychom obtížně stačili v některých taktech vytaktovat všechny jednotlivé doby. Proto v takových případech užíváme slučování taktovacích dob. Akcentované doby (slovní přízvuky) určí kolikadobé schéma je v daném případě vhodné. Mnohdy je předepsáno, jakým způsobem se má taktovat – una battuta, battuta a due, a tre, a quatro tempi (taktování na jeden, dva, tři, čtyři rázy). Battuta ( it.) – úhoz, úder, ráz, taktování Příklad Rytmicky: příprava

taktování Kantilénově: příprava

taktování

25

26

Elementární hudební teorie II taktování Rytmicky:

Kantilénově:

Pro zájemce BROŽ J., KAŇÁK Z.: Základy dirigování. Panton, Praha: 1. vydání 1982 Takt dvoudobý příprava

taktování

Základy taktování Takt třídobý

3.5

příprava

taktování

Taktování dynamiky

CÍLE Dynamika patří k jednomu z nejdůležitějších úkolů dirigenta. Každá fráze si žádá svou vlastní dynamiku, zřetelnost reprodukce. Většinou jde dynamika paralelně s agogikou a tónovou výškou. Stoupá-li melodie, zesilujeme tóny a naopak. Označuje se sice v notaci, ale její podrobné dopracování je už věcí dirigenta. Někdy lze vyvolat u posluchače dojem síly navozený espressivem v agogice, ve výslovnosti apod. . Základní poznatek o dynamice: čím větší gesto, tím větší síla zvuku a naopak. Protože velikost gesta závisí ještě i na tempu a dalších okolnostech, musí při navozování dynamiky působit i celkový pohyb těla, mimika obličeje atd. . Není vhodné se při pp krčit a při forte nadskakovat. Hrozí nebezpečí teatrálnosti a grotesknosti, které může zbytečně odvádět pozornost od hudby jinam. Pro dynamiku platí zásady tektoniky. Musí platit dynamická hierarchie, každá skladba by měla mít jen jeden dynamický vrchol. Pomáháme si, kromě už uvedeného zvětšování nebo zmenšování taktovacích pohybů, také levou rukou – jejím zvedáním (klesáním) a vzdalováním od těla (přibližováním k tělu), nezapomínáme na lokty. Ani pianissimo, k němuž se dospěje, by nemělo být bez vnitřního napětí.

3.6

Předtaktí

CÍLE Neúplný takt na začátku skladby se nazývá předtaktí. Z pohledu taktovací techniky vznikne předtaktí tehdy, když skladba začíná jinou dobou než první. Zdvih v tomto případě taktujeme vždy na předcházející době v duchu patřičného taktovacího schématu. Nejjednodušším řešením je pak také vytaktovat celý takt (podle daného schématu) s patřičným naznačením zdvihu a nástupu. Někdy je postačující jen malý náznak nebo zhoupnutí. Vše hodně záleží také na tom, jak se navzájem známe s kolektivem, který máme řídit. Máme-li spolu malou zkušenost, musíme vše dělat jasně a zřetelně. Posléze postačí v mnoha případech jen náznak patřičného gesta.

27

28

Elementární hudební teorie II

3.7

Závěry

CÍLE Obecný princip uzavírání spočívá v zastavení nebo stažení gesta, které přísluší poslední z n ě j í c í době. Příklad

Oblouček může být proveden dovnitř

nebo ven

Základy taktování

Úkoly • Naučte se zpívat a taktovat Vámi vybranou píseň ve dvoudobém, třídobém a čtyřdobém taktu. Vyberte si píseň ve volnějším i rychlejším tempu. Při nácviku písně použijte, je-li to možné, jako vizuální kontrolu zrcadlo. • Naučte se taktovat naši státní hymnu (pozor na začátek). • Je nutné cvičit pravidelně (např. 5–10 min. každý den) až dojde ke zmechanizování pohybu rukou a my nebudeme myslet na to, kam jde další doba, ale na to jak se má přednesově zahrát nebo zazpívat následující část. Shrnutí Postoj při taktování: mírný stoj rozkročný Ruka svírá dirigentskou špetku (Vezměte do ruky tužku, levou rukou tužku vytáhněte a je to). Zdvih je veden v tempu a dynamice taktované písně. První doba jde vždy dolů, poslední vždy nahoru. Závěrové gesto se dělá na poslední znějící dobu. Osamostatněte svoje ruce při ukazování taktu, tempa a dynamiky, pravou rukou takt, levou nástupy a dynamika. Dynamika: čím větší gesto, tím silnější zpěv, čím menší gesto, tím slabší zpěv. Pracujeme s rukou od ramenního kloubu zhruba v úrovni ramen. Cílem je srozumitelné a úsporné gesto. V rychlejších tempech může dojít ke slučování gest a naopak ve volných k dělení gesta. Dělíme jen tu dobu, kde je to nezbytně nutné.

29

30

Elementární hudební teorie II Na dvě doby:

Na tři doby:

Na čtyři doby:

Základy taktování Příklad

Vysvětlivky pro taktovací schémata přípravný pohyb

bod odrazu (tečka)

zastavení pohybu

výchozí postavení ruky malé pozastavení ruky

znějící zpěv (nebo hra)

Kontrolní otázky a úkoly • Naučte se taktovat tyto písně: Ovčáci, čtveráci Maličká su To je zlaté posvícení Pásli ovce valaši Ach, není, tu není U panského dvora Chovejte mě, má matičko Dívča, dívča Ondraš, Ondraš Proč si k nám neprišel Pojmy k zapamatování dirigentský postoj

dělení dob

dirigentská špetka

taktování nástupu hlasů

zdvih

předtaktí (neúplný takt)

přípravné gesto

závěrové gesto

taktovací schéma

taktování dynamiky

slučování dob (una battuta)

31

32

Elementární hudební teorie II

Použité zdroje BROŽ J., KAŇÁK Z.: Základy dirigování. Panton, Praha: 1. vydání 1982 HŮLA Z.: Brána hudby. Panton, Praha: 1. vydání 1982 KOVAŘÍK V.: Hv pro SPgŠ. I Hudební nauka. SPN Praha: 1. vydání 1985 VÁLEK J.: Italské hudební názvosloví. Panton, Praha: 3. vydání 1976 ZENKL L.: ABC hudební nauky. Edition Bärenreiter, Praha: 8. vydání, v Bärenreiter 2. 2003

Odborný profil autora PaedDr. Pavel Režný, Ph.D. odborný asistent na katedře hudební výchovy PdF UP Olomouc Dosažené vzdělání: 1983 PdF UP Olomouc (Čj – Hv pro 5.–12.ročník) 1985 PaedDr. (UP Olomouc) 1987 HAMU Praha (postgraduální studium hudební teorie) 1999 Ph.D. (UK Praha) Sbormistr: Smíšený komorní sbor ATENEO UP Olomouc Ženský pěvecký sbor DUHA Ostrava Ostravský dětský sbor (externě) Vyučuje teoretické, didaktické i praktické discipliny (hudební nauka a intonace, dějiny hudby, didaktika hudební výchovy a náslechová praxe, hlasová výchova, sborová hlasová výchova, sborový zpěv, řízení sboru , komorní smíšený sbor). Na katedře je garantem oboru Učitelství hudební výchovy pro 2. stupeň základních škol a Učitelství hudební výchovy pro střední školy, působí jako hlavní metodik Hv, vedoucí i oponent diplomových prací a člen zkušební komise pro státní závěrečné zkoušky.

Texty k distančnímu vzdělávání v rámci kombinovaného studia PaedDr. Pavel Režný, Ph.D. ELEMENTÁRNÍ HUDEBNÍ TEORIE II Publikace je určena pro kombinované studium Učitelství pro 1. st. ZŠ, začátečníky i pokročilé Výkonná redaktorka Mgr. Emilie Petříková Odpovědná redaktorka Mgr. MgA. Lenka Tillichová Technický redaktor Mgr. Petr Jančík Návrh obálky Monika Reichlová Vydala a vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci Křížkovského 8, 771 47 Olomouc www.upol.cz/vup Olomouc 2005 1. vydání ISBN 80-244-1098-2 NEPRODEJNÁ PUBLIKACE