UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra pedagogiky
PAVEL HORNÝ
VI. ročník – kombinovaného studia Obor: pedagogika – správní činnost
Výukový program pro prověrkové střelecké cvičení policistů Diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. PaedDr. Václav Klapal, Ph.D
Olomouc 2012
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a použil jen uvedených pramenů a literatury.
V Přerově dne 23.3.2012
Pavel Horný
Děkuji PhDr. PaedDr. Václavu Klapalovi, Ph.D. za odborné vedení a rady, které mi poskytl při vypracování diplomové práce.
OBSAH ÚVOD .......................................................................................................................... 7 Co je tématem, proč bylo zvoleno ........................................................................... 7 Cíl práce .................................................................................................................. 7 TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................. 9 1 Didaktika a charakteristika střeleckého výcviku ............................................... 10 1.1 Obecná didaktika ............................................................................................. 10 1.1.1 Etapy vzdělávacího procesu ..................................................................... 10 1.1.2 Proces vzdělávání ..................................................................................... 11 1.2 Charakteristika střeleckého výcviku ................................................................. 13 1.2.1 Komplexní rozdělení střeleckého výcviku ................................................. 13 1.2.2 Suchý nácvik střelby a střelecké trenažéry ............................................... 14 1.2.3 Ostrá střelba ............................................................................................. 15 1.2.4 Modelové situace ...................................................................................... 16 2 Psychologické, morální a právní aspekty střelby ............................................. 17 2.1 Morální aspekty střelby a pravidla zacházení se zbraní .................................. 17 2.1.1 Morální aspekty střelby ............................................................................. 17 2.1.2 Bezpečnostní zásady a návyky ................................................................. 17 2.2 Oprávněné použití zbraně ............................................................................... 19 2.2.1 Základní právní předpoklady ..................................................................... 19 2.2.2 Oprávněné použití střelné zbraně ............................................................. 20 2.2.3 Nutná obrana ............................................................................................ 21 2.2.4 Krajní nouze .............................................................................................. 22 2.3 Taktika ............................................................................................................. 23 2.3.1 Prevence a předcházení vzniku rizikových situací .................................... 23 2.3.2 Vytvoření co nejvýhodnějších podmínek na počátku střetnutí .................. 24 2.3.3 Optimální reagování na změny vývoje ...................................................... 25 2.3.4 Zajištění nutných úkonů po skončení situace............................................ 27 2.4 Psychické aspekty situace po násilném střetnutí............................................. 27
3 Technické elementy ve výuce střelby u PČR..................................................... 30 3.1 Bezpečnost ...................................................................................................... 30 3.2 Zbraň – charakteristika, popis hlavních skupin a funkcí zbraně....................... 31 3.2.1 Charakteristika pistole CZ 75 D Compact ................................................. 31 3.2.2 Popis hlavních skupin ............................................................................... 33 3.2.3 Popis funkcí pistole ................................................................................... 33 3.3 Držení zbraně .................................................................................................. 35 3.4 Střelecký postoj ............................................................................................... 38 3.5 Základy mířené střelby .................................................................................... 40 3.6 Základy dynamické střelby .............................................................................. 41 3.7 Tasení zbraně.................................................................................................. 43 3.8 Nabití zbraně ................................................................................................... 44 3.9 Střelba v různých pozicích ............................................................................... 45 3.10 Přebíjení ........................................................................................................ 46 3.11 Střelba s využitím krytu.................................................................................. 47 PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................. 49 4 Výukový program střeleckého cvičení ............................................................... 50 4.1 Cíl výukového programu .................................................................................. 50 4.2 Obecné principy nácviku střelby ...................................................................... 50 4.2.1 Motivace.................................................................................................... 50 4.2.2 Systematičnost .......................................................................................... 50 4.2.3 Zpětná vazba ............................................................................................ 51 4.2.4 Přesnost a rychlost.................................................................................... 51 4.2.5 Kvalita a kvantita ....................................................................................... 52 4.3 Zaměření výukového programu ....................................................................... 52 4.3.1 Podmínky prověrkového cvičení ............................................................... 52 4.4 Skladba výukového programu ......................................................................... 53 4.4.1 Příprava výcvikové jednotky...................................................................... 53 4.4.2 Plán k praktické realizaci výukového programu ........................................ 56
5 Výzkum a statistické zpracování dat .................................................................. 76 5.1 Plán výzkumu .................................................................................................. 76 5.2 Popis místa realizace výzkumu ....................................................................... 76 5.3 Charakteristika zkoumané skupiny .................................................................. 77 5.4 Realizace a vyhodnocení výzkumu ................................................................. 78 Závěr ........................................................................................................................ 88 Seznam použité literatury ....................................................................................... 90 Resumé .................................................................................................................... 93 Anotace .................................................................................................................... 94
ÚVOD Co je tématem, proč bylo zvoleno Tématem diplomové práce je vytvoření výukového programu pro prověrkové střelecké cvičení policistů a jeho realizace ve výcvikovém procesu. Problematika střelecké přípravy u Policie ČR je velmi závažná. Zákonné použití zbraně proti osobě je jedním z největších zásahů do práv a svobod osoby, neboť ji přímo ohrožuje na životě a zdraví. Z tohoto důvodu musí být policisté pro případ možného použití zbraně velmi dobře vycvičeni. Střelecká příprava je jedním z hlavních prvků služební přípravy, která policistu provází po celou dobu působení ve výkonu služby Policie ČR. Služební střelecká příprava policistů, je po absolvování základní odborné přípravy policistů jednou z mnoha povinností, které je policista povinen během výkonu služby u Policie ČR vykonávat. Správné a účelné použití zbraně ze strany policistů, vyžaduje velmi dobrou znalost zákonných podmínek použití služební zbraně, fyzickou a psychickou připravenost policisty a výbornou manipulaci se služební zbraní. Vzhledem k tomu, že použití zbraně při služebních zákrocích je velmi závažné, musí každý policista zvládat nejen přesnou střelbu a správnou a bezpečnou manipulaci se služební zbraní, ale hlavně dokázat zbraň použít v zákonem stanovených podmínkách. Z tohoto důvodu by měla být vždy dodržena posloupnost při výcviku a přípravě policistů: zákonnost, vycvičení, taktika.
Cíl práce Cílem diplomové práce je vytvoření výukového programu pro prověrkové střelecké cvičení policistů. Tento program bude vytvořen na základě teoretických a praktických znalostí z oboru praktické střelby a didaktických znalostí nabytých během studia na Pdf UP Olomouc. Dále je cílem zjistit, zda vytvořený výukový program vede k požadovanému plnění prověrkového cvičení, které je výstupní hodnotou programu. V případě že ne, navrhnout možné zlepšení programu. 7
Výchozím předpokladem je, že stanovený rozsah služební střelecké přípravy policistů
dostatečně umožňuje
rozvoj
střeleckých
schopností a
potřebných pro zvládnutí prověrkového střeleckého cvičení.
8
dovedností
TEORETICKÁ ČÁST
9
1 Didaktika a charakteristika střeleckého výcviku 1.1 Obecná didaktika 1.1.1 Etapy vzdělávacího procesu Nauka (vychovatelem)
a
komplexní a
výcvik
jednotlivými
ve
střelci
střelbě
probíhá
(vychovávanými)
mezi
instruktorem
v rámci
výchovně
vzdělávacího procesu. Tento proces z pedagogického hlediska probíhá v několika etapách. Uplatňované etapy vzdělávacího procesu jsou výsledkem jeho teoretické analýzy. Jedná se o etapu počáteční pedagogické diagnózy, ve které výchovný pracovník zjišťuje výchozí stav, úroveň a možnosti vychovávaných. Diagnóza je nutná pro vymezení cíle, obsahu a prostředků výchovně vzdělávacího procesu. V počáteční etapě provádí diagnózu nejen vychovatel, ale také vychovávaný, který se snaží poznat svého vychovatele, eventuelně další vychovávané. Druhou etapou pedagogického projektování (plánování) je stanovení cíle, obsahu a prostředku výchovy (metod, forem a pomůcek), způsobu sledování a hodnocení. Konkrétní cíle jsou vyjádřeny v pedagogických programech, učebních plánech a osnovách. Důležitou složkou této etapy je představa o realizaci úkolu, poznamená v jakém časovém rozsahu, jakým způsobem a kde se bude cíl naplňovat. Náročnost této fáze je dána obsahem činnosti, schopností vychovávaných a zkušenostech vychovatelů. Třetí etapou výchovného procesu je fáze regulace učení vychovávaných. Tuto etapu je dále možné rozdělit na fázi přípravy vychovávaných, na aktivní osvojování obsahu učiva (další rozvoj poznání vychovatele s vychovávanými), fázi seznamování s novým obsahem učiva (racionální poznání, proniknutí do podstaty jevu, poznání příčinných vztahů reality) a fázi upevňování osvojeného obsahu učiva (trvalé osvojení poznatků, činností a vlastností). K fixaci osvojených vědomostí, dovedností a návyků dochází při opakování a procvičování látky a důkladném nácviku činností. Poslední etapou je výsledná pedagogická diagnóza (zpětná vazba), která zjišťuje, do jaké míry bylo dosaženo stanovených cílů, jak se vychovávaní v průběhu výchovně vzdělávacího procesu změnili. Vychovatel zde diagnostikuje, kontroluje
10
průběh učení a informuje vychovávané o jejich dosažených výsledcích 1. Výchovné zásady vyjadřují vztah mezi cílem, obsahem, podmínkami a prostředky výchovy a vyplývají z poznání vztahů výchovy a společnosti, z poznání a respektování vztahů uvnitř výchovného procesu. Respektování zásad, které představují pro vychovatele určitý soubor požadavků je předpoklad, že při jejich uplatnění může vést k úspěšnosti výchovného procesu. Výchovné zásady: -
zásada úcty ke každému člověku,
-
zásada ohledu na věkové a individuální zvláštnosti,
-
zásada aktivity,
-
zásada demokratického vztahu mezi vychovávaným a vychovatelem,
-
zásada všestranného rozvoje osobnosti vychovatele,
-
zásada názornosti, trvalosti, soustavnosti a cílevědomosti,
-
zásada vědeckosti a zásada spojení výchovy s životem,
-
zásada spolupráce všech podílejících se na výchově.2
Uvedené pořadí zásad není dle důležitosti, v průběhu výchovně vzdělávacího procesu se tento systém může doplňovat o další zásady, nebo se mohou již zde uvedené zásady propracovávat a přeformulovávat.
1.1.2 Proces vzdělávání Pod pojmem didaktický proces rozumíme procesuální, čili vývojovou stránku výuky, ale i veškeré působení učitele na respondenta a respondenta na učitele. Jedná se o dlouhodobé osvojování vědomostí a dovedností, především formováním osobnostních vlastností. Didaktický proces je třeba chápat jako složitý děj, který se uskutečňuje na základě rozmanitých příčin a je cílově orientovaný. Zahrnuje vyučovací činnost učitele a učební činnost vzdělávaných. Jedná se o dva dílčí procesy, které nelze ve výuce navzájem rozdělit. 1
GRECMANOVÁ, H. Obecná pedagogika 1. dotisk, vyd. Olomouc: Nakladatelství
Hanex, 2002, str. 130-134 2
GRECMANOVÁ, H. Obecná pedagogika 1. dotisk, vyd. Olomouc: Nakladatelství
Hanex, 2002, str. 144-159
11
Cílem didaktických procesů je určitý stupeň vzdělání, dílčí cíle lidského učení. Očekávané výsledky vzdělávaných jsou nějakou formou limitovány a částečně omezeny (podmínky vzdělávacích institucí, aktuální stav vzdělávaných, odbornost učitele atd.). Tyto očekávané výsledky učení nazýváme učebními cíly. Lektor má v průběhu vzdělávání respondentů možnost tyto učební cíle a učební program na základě své diagnostické činnosti korigovat. Při stanovení učebních cílů je dáván důraz
na
jejich
konkrétnost
a
splnitelnost.
Dobrý
lektor dovede
stanovit
uskutečnitelné cíle a zavádí jasná pravidla a postupy. Při stanovení cílů dbá na dodržení
konzistentnosti
a
návaznosti
jednotlivých
cílů
(názorně
pyramida
konzistentnosti cílů). cíle programu cíle disciplíny cíle tematických celků cíle jednotlivých témat cíle vyučovacích jednotek Obr. 1 Pyramida konzistentnosti cílů3
Cíle mají být voleny tak, aby byly jasné všem účastníkům vzdělávacího procesu, tzn. jak vzdělávaným, tak lektorům. Musí být jednoznačně vymezené, aby nedocházelo k možnosti jiné interpretace v průběhu vzdělávacího procesu. Nedílnou součástí didaktických procesů je kontrolní proces, který se skládá ze tří fází a to: -
zjišťování skutečného vývoje
-
srovnávání skutečného vývoje s očekávaným
-
vyvozování závěrů pro další rozhodování a ovlivňování.
V kontrolním procesu nemá docházet pouze ke kontrole vzdělávaných lektorem, ale ke vzájemné kontrole všech osob zúčastněných na vzdělávacím procese a samozřejmě i k sebekontrole.
3
BEDNAŘÍKOVÁ, I. Kapitoly z andragogiky 2., 2 vyd. Olomouc: Univerzita Palackého
v Olomouci, 2006, str. 39
12
Kritéria efektivnosti didaktického procesu: a)
rezultativní ukazatelé – dosažené výsledky se projevují ve změněných kvalitách osobnosti vzdělávaných i lektorů (relativně trvalých změnách výkonnosti, postojů, zájmů, chování, vztahů).
b)
procesuální ukazatelé – posuzuje se průběh didaktického procesu a to zda se projevuje soulad nebo nesoulad vyučování, učení nebo pedagogické komunikace s cíli výchovy a vzdělávání.
K tomu, abychom mohli vyhodnotit činnost vzdělávaných osob, provádí lektor diagnostickou činnost. Diagnostickou činností rozumíme pozorování a vyšetřování vzdělávaných zaměřené na rozpoznání jejich aktuálního stavu. Ohodnocení výkonu předpokládá, že rozpoznáme, nebo zjistíme aktuální stav vzdělávaného, jeho dosažených výsledků a porovnáme je se stavem předchozím, nebo s úrovní ostatních vzdělávaných.4 Diagnostickou technikou používanou ke zjištění úrovně služební střelecké přípravy policistů je prověrkové střelecké cvičení. Toto cvičení zahrnuje požadavky na bezpečnou manipulaci se zbraní, střelbu z různých vzdáleností a z různých poloh, více způsobů držení zbraně a požadavky na přesnost střelby v rámci určeného terče, kdy střelba probíhá v časovém omezení.
1.2 Charakteristika střeleckého výcviku 1.2.1 Komplexní rozdělení střeleckého výcviku Komplexní výcvik střelby je možno rozdělit do tří fází, kterými je třeba projít postupně. Vyšší fáze v sobě zahrnuje dovednosti fáze či fází předchozích, rostou i nároky na úroveň pozornosti a bezpečnostní návyky střelce. Fáze první zahrnuje zafixování bezpečnostních zásad, základy manipulace se zbraní a nezbytné dovednosti pro mířenou střelbu ze základního postoje. Při mířené střelbě zde jde o zvládnutí dostatečně precizního spouštění, odbourání strachu z výstřelu a udržení správného obrazu mířidel. Z hlediska obranné střelby se nemusí věnovat maximální úsilí tréninku střelby se zaměřením na co nejmenší rozptyly 4
BEDNAŘÍKOVÁ, I. Kapitoly z andragogiky 2., 2 vyd. Olomouc: Univerzita Palackého
v Olomouci, 2006, str. 40
13
zásahů v terči. Přeskočit, nebo dostatečně nezažít tuto fázi může znamenat, že v dalších fázích výcviku se nedosáhne nadprůměrných výsledků. Fáze druhá tvoří v úvodu základní techniky jako tasení, dynamické natažení zbraně, střelbu z různých pozic, opakovaný výstřel, přenášení střelby, přebíjení apod.. Pak se přechází ke složitějším dovednostem, jako střelba za pohybu, střelba na pohybující se cíl, střelba z krytu. Tato fáze vrcholí nácvikem střelby za ztížených podmínek, kdy jsou získané návyky a dovednosti testovány pod zátěží, kterou může být např. intenzivní fyzická námaha, psychický tlak apod. Celou uvedenou škálu střeleckých technik zahrnujeme pod pojmem dynamická střelba. Fáze třetí navazuje na první dvě fáze tím, že po osvojení technické báze obranné střelby zde vystupuje již i to hlavní – reálný soupeř. Začíná se taktickou a psychickou přípravou v celé její šíři, od preventivních opatření přes průběh řešení konfliktu až po kroky, jež mají následovat po ukončení situace. Součástí této fáze je i seznámení s řadou dalších souvisejících informací, jako problematika účinků střeliva na lidský organismus nebo využití balistických ochranných prostředků. Je možné se začít věnovat i náročnějším technikám, jako střelba za zhoršených světelných
podmínek,
příprava
na
střelbu
po
zranění,
pohyb
v zástavbě
s očekáváním útočníka a to vše s aplikací správných taktických postupů. Ve fázi třetí by již mělo dojít k integraci všech složek přípravy do jednoho funkčního celku. K tomu jsou využívány modelové situace, ve kterých jejich reálnost podtrhuje použití simulačního střeliva do reálných zbraní. Tím se ověřuje, zda získané střelecké návyky a dovednosti jsou dostatečné k tomu, aby i pod tlakem situace a obavy ze zásahu byl dodržen správný taktický postup. Tato třetí fáze je logickým vyvrcholením obou předchozích fází.
1.2.2 Suchý nácvik střelby a střelecké trenažéry Jedná se o nácvik střeleckých technik bez použití ostrého střeliva. Největší náročností suchého tréninku je jeho neatraktivnost a nudnost. Brzká ztráta motivace z takového, do jisté míry stereotypního nácviku je jednou z hlavních překážek. V samém počátku, ale i po letech přípravy jsou taková cvičení jednou z nejdůležitějších činností pro zvyšování a udržování úrovně střeleckých schopností. Jde nejen o nácvik samotného spouštění, ale i o procvičování dalších nejpotřebnějších dovedností, jako je zaujímání postojů a poloh ke střelbě, tasení 14
a dynamické natažení zbraně, přebíjení, odstraňování závad, přenášení střelby. K vytvoření dostatečných pohybových stereotypů dochází až po mnoha tisících opakováních. Důležitá není jen kvantita nácviku, ale i dostatečné zažití správných technik. Pohyby ze začátku provádíme co nejpomaleji a fázovaně, později je spojujeme v celky pomalu stupňujeme rychlost. Suchý nácvik se nesmí v žádném případě stát bezmyšlenkovitým vytrvalostním cvičením. Drilování by nemělo být zaplaceno ztrátou dostatečné koncentrace a sebekontroly. Zde nastupují různé prostředky korekce, kdy nejúčinnějším prostředkem je činnost pod vedením zkušeného instruktora. Řešením problému se ztrátou motivace v rámci stereotypního suchého nácviku střelby, je používání střeleckých trenažérů. Tyto trenažéry dokáží nahradit velkou spoustu neúčelně vystřílené munice a zajistit i potřebnou indikaci zásahů, ale zejména učinit výcvik zábavnější a tak zajistit potřebnou dlouhodobou pravidelnost a intenzitu tréninku. Trenažérů se pro střeleckou oblast vyskytuje velká řada, liší se nejen svými vlastnostmi, ale také dostupností a cenou. Nejlepší podmínky pro rozvoj střelce pak mohou poskytnout velké projekční střelnice s mnoha režimy a funkcemi. Jsou to jedny z nejmodernějších systémů pro získávání cenných střelecko-taktických návyků. U těchto zařízení střelec reaguje na promítaný děj. K nácviku střelby se využívá zabudované laserové zařízení nebo střelba ostrou municí. Filmové zpracování reálných scén dává velké možnosti pro vytváření užitečných reakcí. Jde především o rozhodovací proces, kdy během nesmírně krátké doby musí dojít k případnému použití zbraně. Současně je záměrem připravit střelce na situaci, kdy nepoužít zbraň bude správné řešení.
1.2.3 Ostrá střelba Ostrá střelba a nácvik jejího dynamického provedení tvoří technický základ pro střelbu obrannou. Jedním z jejich podstatných znaků je strojové zvládání manipulace se zbraní a střelby v podmínkách časového stresu. Jde o to, nacvičit kvalitní zásah daného cíle v co nejkratším čase, umět adekvátně využívat sledování mířících prvků na různou vzdálenost a to vše v mnoha různých podmínkách a polohách. Proto je nácvik ostré dynamické střelby náročný na vysoký počet opakování a množství vystřílené munice. Nácvik vrcholí střelbou pod vlivem psychického tlaku, námahy, rozhodovacího procesu a s dalšími handicapy a specifiky. 15
1.2.4 Modelové situace Nejvyšším stupněm nácviku a aplikace obranné střelby s cílem zjistit zda je příprava skutečně účinná je řešení modelových situací. Řešením modelových situací, případně využitím projekčních střelnic, by mělo dojít k vytvoření jednoho funkčního celku složeného ze všech prvků přípravy. V modelové situaci dochází k nácviku reakce získanými dovednostmi na předem připravenou krizovou situaci. Složitost řešených situací se odvíjí mimo jiné od toho, do jaké míry jsou nám dopředu známy scénáře chování figurantů – protivníků, nezúčastněných osob apod. Konkrétní realizace modelových situací může probíhat různě. Formou pouze náznakového použití zbraně, střelbou slepými náboji, případně aplikací toho nejobjektivnějšího způsobu z hlediska prokázání zásahu a to použitím simulačního střeliva v reálných zbraních. Modelové situace vybrané k řešení jsou voleny tak, aby postihly ty nejproblematičtější aspekty sebeobranných situací. Mají upozornit na snadnost chyb v řešení a upevňovat tendence pro striktní dodržování taktického postupu.
16
2 Psychologické, morální a právní aspekty střelby 2.1 Morální aspekty střelby a pravidla zacházení se zbraní 2.1.1 Morální aspekty střelby Důvody pro to , mít vůbec zbraň, se mohou u jednotlivých vlastníků velmi různit. Pro všechny by ale mělo být hlavním cílem dosažení takové úrovně znalostí a dovedností, aby zbraň v jejich rukou co nejlépe sloužila účelu, ke kterému je určena. U někoho může jít o rekreační střelbu, která může přejít do soutěžní činnosti, někdo má zbraň jako nejvhodnější prostředek pro svoji ochranu a příslušníci ozbrojených složek jsou vybaveni zbraní z důvodu plnění služebních úkolů. Z hlediska obranné situace a morálního pohledu na její řešení může u střelce dojít k rozporu, zda vůbec vystřelit. Rozhodnutí k oprávněné obraně za použití zbraně není snadné a najdou se lidé, pro které je aplikace zbraně nepředstavitelná. Jako první překážka může být popírání reálného rizika obranné situace. Vyplývá z přirozené lidské tendence nepřipouštět si v životě existenci krajního zla. Další překážkou je nedostatečné povědomí o vlastních právech, nebo neztotožnění situace s právy a oprávněními k použití zbraně uvedenými v zákonech. Dostatečné uvědomění si práva účinně se bránit násilí se tváří v tvář útočníkovi těžko objeví, jestliže chybělo v předchozím životě. Je výsledkem celkové charakterové a emoční výbavy člověka, kterou budoval celé roky. V neposlední řadě je tu obava z následného legislativního a společenského postihu. Pokud se člověk rozhodl nosit zbraň pro vlastní ochranu, nebo je ve služebním poměru u ozbrojených sborů a je mu přidělena služební zbraň, vyplývá z toho přijetí nemalé dávky zodpovědnosti za zbraň jako předmět ale i jisté požadavky na výcvik. Je zřejmé, že nejde jen o střelecké dovednosti, ale také o přípravu taktickou a psychickou.
2.1.2 Bezpečnostní zásady a návyky Každá zbraň je především potenciálně smrtící nástroj. První obecná základní zásada bezpečnosti je, že kdykoliv se manipuluje se zbraní, musí se osoba střelce na tuto činnost plně soustředit. Pokud to z jakéhokoliv důvodu nejde, nesmí střelec 17
se zbraní nic dělat. Dále platí, že s každou zbraní se vždy a za všech okolností zachází jako s nabitou a nikdy se nemíří na jiné osoby, pokud to nevyžaduje obranná situace. Vždy, když se manipuluje se zbraní nebo provádí cvičná střelba, musí zbraň směřovat do bezpečného prostoru. Bezpečný prostor je ten, kde střela ani při náhodném výstřelu neohrozí život a zdraví osob a nezpůsobí škodu na majetku. Prst se přikládá na spoušť až při zamíření na cíl, v jiném případě je natažený podél těla zbraně. Kdykoliv střelec uchopí zbraň, musí se nejprve přesvědčit o jejím stavu. To znamená vyjmout zásobník, otevřít závěr a zkontrolovat nábojovou komoru. Dalším přikázáním je nesahat na cizí zbraně bez vědomí jejich majitele a to ani v případě, že střelec zná daný typ zbraně, ví jak se s ní zachází a zbraň je spolehlivě zajištěna a nenabitá. Střelec by měl manipulovat pouze se zbraní, kterou zná. Pokud zbraň nezná, je povinností nejprve u majitele nebo znalé osoby zjistit, jak se zbraň ovládá. Tato rozvážnost je signálem pro okolí o bezpečném chování střelce. Dodržování této zásady a zásad předcházejících je také důležité zejména při náhodném nálezu zbraně. Chování osob v prostoru střelnice má svá pravidla. Tato pravidla jsou uvedena v provozním řádu střelnice, se kterým jsou všechny osoby nacházející se na střelnici povinny se seznámit. I na známé střelnici neškodí si zjistit, zda v průběhu času nedošlo k nějakým změnám. Kdykoliv a kdekoliv střelec odkládá zbraň, musí se ujistit že zbraň je v bezpečném stavu. Na střelnici je to tehdy, když je ze zbraně vyjmutý zásobník a je vidět do nábojové komory, že je prázdná. Bezpečnost musí být zřejmá nejen střelci, ale i osobám okolo. Povinností majitele zbraně je zabezpečit zbraň tak, aby nemohlo dojít k jejímu zneužití, ztrátě nebo odcizení. To znamená při uložení zbraně neskladovat střelivo a zbraň na jednom místě a spolehlivě obojí zabezpečit proti náhodnému nálezu nepovolanou a neznalou osobou. Zbraň je určena pouze ke střelbě, tedy k potenciálně smrtelně nebezpečné činnosti, nikoliv ke chlubení. Příslušníci ozbrojených sborů mají nošení zbraně ve svých povinnostech a zbraň nosí viditelně. U ostatních majitelů zbraní má zbraň být skrytá, ať už ve stavu připraveném k okamžitému použití, nebo ve stavu okamžité použití vylučující. Jsou situace, kdy i pouhá viditelná přítomnost zbraně může vést k neblahému vyhrocení sporu, je schopna vyprovokovat okolí k nepřiměřené reakci. 18
Při střelbě je nutné používat ochranné pomůcky. Sluchátka a ochranné brýle, to jsou dva základní společníci každého střelce na střelnici. Vždy a všude je třeba dbát na bezpečnost střelby. Je zakázáno chodit před palebnou čáru, pokud není střelba jednoznačně přerušena. Dále je třeba dbát pokynů správce střelnice a vedoucího střeleb. V případě pochybností o bezpečnosti cílového prostoru, zejména pokud se v tomto prostoru objeví osoby, je nutné okamžitě přerušit střelbu. Zbraň má být udržována v čistotě a pořádku. To jsou nutné podmínky pro její správnou a bezpečnou funkci. Dobrá péče o zbraň je vizitkou střelce a zaručuje dlouhou životnost. Střelná zbraň je složitý, přesně vyrobený mechanizmus. Každý mechanizmus se může porouchat a v tomto případě se nikdy nezasahuje neodborně do mechanizmu zbraně.
2.2 Oprávněné použití zbraně 2.2.1 Základní právní předpoklady Občan má právo postavit se na odpor proti každému, kdo by ohrožoval či porušoval lidská práva a základní svobody, které jsou deklarovány v základních ustanoveních Ústavy České republiky, v Listině základních práv a svobod a v ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smlouvách o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, které mají přednost před zákonem. Lidská práva jsou práva jednotlivců (fyzických osob), která jsou pod ochranou nezávislých soudů, včetně Ústavního soudu. Nejde o tzv. práva kolektivní. Zajištění práv a základních svobod patří k jedné ze základních funkcí demokratického státu. Za tím účelem si stát vytváří příslušný státní mechanizmus, jehož součástí mimo jiné je i policie, státní zastupitelství a soudy. Ohrožení či porušení práv a základních svobod zajištěných právními předpisy může podle okolností zakládat trestní nebo jinou právní odpovědnost. Zamezovat a předcházet protispolečenské činnosti, kterou je též neoprávněný zásah do práv a základních svobod, je povinností státu a jeho orgánů. Občan je-li napaden nebo jinak ohrožen se může účinně bránit sám, zpravidla za použití prostředků, které má v takové chvíli k dispozici. Aby se však po úspěšné obraně neocitl na lavici 19
obžalovaných místo pachatele, musí vedle taktiky a techniky sebeobrany znát také zákonné podmínky této sebeobrany. Zákonné podmínky sebeobrany jsou vymezeny zejména v ustanoveních § 28 a § 29 trestního zákoníku. Příslušníci ozbrojených sborů při výkonu své pravomoci, zejména při obraně za použití střelné zbraně pak dále postupují také v souladu s § 32 trestního zákoníku, kde je vymezeno oprávněné použití zbraně. Tyto zákonná ustanovení řadíme do tzv. okolností vylučujících protiprávnost. Činy, kterým chybí protiprávnost, nemohou zakládat trestní odpovědnost. Trestným činem je jen jednání nedovolené, protiprávní. Okolnosti vylučující protiprávnost, mezi které patří i nutná obrana, krajní nouze a oprávněné použití zbraně, je možné chápat tak, že jde o výkon oprávnění nebo o plnění povinnosti.
2.2.2 Oprávněné použití střelné zbraně Zbraň je možno použít k různým účelům. V souvislosti s použitím zbraně v rámci plnění služebních povinností u ozbrojených sborů, se jedná o jednu z okolností vylučujících protiprávnost takového použití a to oprávněné použití zbraně. Oprávněné použití zbraně vymezuje § 32 trestního zákoníku. Podle tohoto ustanovení trestný čin nespáchá, kdo použije zbraň v mezích zmocnění příslušných zákonných předpisů. Zákonné předpisy opravňující k nošení a používání zbraně jsou jednotlivé zákony, které upravují činnost příslušných ozbrojených složek. Zákonným předpisem upravujícím použití zbraně u Policie České republiky je zákon č. 273/2008 Sb., který upravuje použití zbraně policistou v ust. § 56. Na základě tohoto ustanovení je policista oprávněn použít zbraň: a) v nutné obraně nebo krajní nouzi, b) jestliže se nebezpečný pachatel, proti němuž zakročuje, na jeho výzvu nevzdá nebo se zdráhá opustit svůj úkryt, c) aby zamezil útěku nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným způsobem zadržet, d) nelze-li jinak překonat aktivní odpor směřující ke zmaření jeho závažného služebního zákroku, e) aby odvrátil násilný útok, který ohrožuje střežený nebo chráněný objekt anebo prostor, 20
f) nelze-li jinak zadržet dopravní prostředek, jehož řidič bezohlednou jízdou vážně ohrožuje život nebo zdraví osob a na opětovnou výzvu nebo znamení dané podle jiného právního předpisu nezastaví, g) jestliže osoba, proti níž byl použit donucovací prostředek hrozba namířenou střelnou zbraní nebo varovný výstřel, neuposlechne příkazu policisty směřujícího k zajištění bezpečnosti jeho vlastní nebo jiné osoby, nebo h) ke zneškodnění zvířete ohrožujícího život nebo zdraví osoby.5 Podle tohoto ustanovení může policista v uvedených případech použít zbraň. Z tohoto důvodu je v rámci služební střelecké přípravy policista cvičen v použití zbraně, kdy ke zjištění úrovně střeleckých znalostí a dovedností policisty slouží prověrkové střelecké cvičení.
2.2.3 Nutná obrana Obrana proti tomu, kdo porušuje některý ze zájmů chráněných tr. zákoníkem je zákonným oprávněním občanů. Osoby, které jsou ve služebním poměru u ozbrojených složek a mají v náplni činnosti dohlížet nad dodržováním zákonných ustanovení, jsou povinni při jejich porušení zakročit. Nutnou obranou podle § 29 trestního zákoníku se rozumí odvrácení útoku, který bezprostředně hrozí (trvá) některému ze zájmů chráněných tr. zákoníkem. Podmínkou nutné obrany je odvrácení útoku hrozícího nebo trvajícího na zájem chráněný tr. zákoníkem a dále obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Obě podmínky jsou dány kumulativně. Podmínkou nutné obrany je odvracení přímo hrozícího nebo trvajícího útoku. Útok je definován jako úmyslné, protiprávní jednání člověka, jež je nebezpečné pro společnost. Jsou tu čtyři pojmové znaky a to jednání člověka, je úmyslné, je nebezpečné pro společnost a je protiprávní. Reálná situace se vždy nějak liší od knižních modelů a příkladů, ale existují jisté obecně platné zásady v souvislosti s držením zbraně a nutnou obranou. Osoba, která má v držení zbraň, by ji měla v praxi použít pouze na obranu a k ničemu 5
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, vyd. Policejní Prezidium ČR,
2008, str. 54-55
21
jinému. Pokud je obranná situace zralá na použití zbraně, měl by obránce podle možnosti zřetelně a hlasitě vyzvat útočníka, aby zanechal své protiprávní činnosti. Pokud je to možné, může se obránce pokusit ustoupit nebo jinak zvětšit prostor mezi ním a útočníkem. Jestliže i přes výzvu útok nadále přímo hrozí nebo již trvá jsou splněny podmínky pro nutnou obranu.
2.2.4 Krajní nouze Krajní nouze se odlišuje od nutné obrany mimo jiné tím, že při nutné obraně je způsobena škoda samotnému útočníkovi, kdežto při krajní nouzi komukoli jinému. Krajní nouze má přísnější podmínky než nutná obrana. Jednání v krajní nouzi vylučuje nejen trestní odpovědnost (nejde o trestný čin), ale též i odpovědnost občanskoprávní. Ten, kdo způsobil škodu, když odvracel přímo hrozící nebezpečí, které sám nevyvolal, není za ni odpovědný, ledaže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo jestliže je způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Krajní nouzí podle tr. zákoníku se rozumí odvrácení nebezpečí přímo hrozícího zájmu chráněnému tr. zákoníkem. Krajní nouze v podstatě leží ve střetu chráněných zájmů, přičemž jeden z nich je třeba obětovat k záchraně druhého. Podmínky jednání v rámci krajní nouze jsou upraveny v ust. § 28 tr.zákoníku. Pro jednání v krajní nouzi je nutná existence nebezpečí, které přímo hrozí některému ze zájmů chráněných tr. zákoníkem. Nebezpečí musí hrozit přímo (bezprostředně). To znamená, že vývoj situace rychle spěje k poruše zájmu chráněnému tr. zákoníkem. Pokud již nebezpečí pominulo, nebo hrozí teprve v budoucnu, není krajní nouze přípustná. Další podmínkou je, že nebezpečí nelze za daných okolností odvrátit jinak. Jeli možno se hrozícímu nebezpečí vyhnout, není tu stav krajní nouze. Nutnou obranu však vyloučit nelze. Ze způsobů odvracení nebezpečí by se měl volit ten, který přináší menší škodu. Pokud existuje reálná možnost odvrátit nebezpečí bez způsobení škody, musí být využita. Následek způsobený v krajní nouzi při odvracení nebezpečí nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Zde dochází ke srovnávání chráněných zájmů na jedné straně a na straně druhé zájmů, které byly obětovány. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že k záchraně byť vysokých 22
majetkových hodnot nelze obětovat život jiné osoby. Lze ohrozit zdraví nebo svobodu, je-li třeba zabránit závažnému poškození majetku. O krajní nouzi nejde, pokud ten, komu nebezpečí hrozí, je povinen je snášet. K jednání v krajní nouzi je oprávněn nejen ten, jehož zájmům hrozí nebezpečí, ale je možná i tzv. pomoc v krajní nouzi. Při splnění výše uvedených podmínek je tedy možné u jednání v krajní nouzi použít i zbraň.
2.3 Taktika 2.3.1 Prevence a předcházení vzniku rizikových situací Pod pojmem taktika se rozumí co nejoptimálnější způsoby použití technických prostředků, ať už jde o techniky boje beze zbraně nebo střelecké dovednosti. Stručně řečeno technika říká co použít a taktika kdy to použít. Není nejdůležitější umět střílet a zároveň si myslet , že až situace nastane, tak se uvidí. Přes nespornou rozdílnost situace tréninkové a bojové je tu i mnoho podobností. To dává možnost k vytvoření určitých schémat řešení s cílem o něco zmenšit nutnost improvizace v časové tísni reálné bojové situace. Prvním důležitým bodem k úspěšnému taktickému zvládnutí situace je předvídání. I střelec, který vykazuje výborné výsledky ve střelecké přípravě, pokud včas nerozpozná a nebude předvídat reálné nebezpečí situace, se k účelné obraně už nemusí dostat. Situace by měla být řešena ještě dříve, než nabude konfliktní podoby, nebo dokonce její nejhorší varianty, násilného střetnutí. Jde o to vědět, že by se mohlo bojovat ještě dříve, než se skutečně bojovat začne. V rámci prevence a předcházení rizikovým situacím, platí obecná pravidla jak u soukromých osob, tak také u osob pracujících u ozbrojených složek. Je potřeba se snažit neustále předjímat, co by se mohlo stát a uvědomit si, co případně udělat, jakými prostředky a kde. Je to vlastně neustálé podvědomé monitorování okolního světa. Je dávno známou pravdou, že úspěšné vyřešení sebeobranné situace je z 80% dáno psychickým stavem, význam techniky a taktiky nepřesáhne zbylých 20%. Odpověď na otázku co je optimální psychický stav a jak se do něj dostat je velmi obtížná a jen velmi obtížně se tento stav uskutečňuje. Jednou z hlavních příčin psychického selhání v obranné situaci je tzv. poplachová reakce. Mezi smysly 23
a centrem emocí v mozku existuje přímý spoj a např. k pocitu strachu může dojít dříve, než si obránce plně uvědomí důvod. Na základě toho, může dojít i k předčasnému jednání, které je často zkratové. Naštěstí rozum může emoční centrum už dopředu nějak usměrňovat, ovšem za předpokladu, že předejdeme náhlému překvapení. Klíčovým momentem je tedy být pozorný k situaci v okolí, mít vytvořený předběžný plán a začít s řešením dříve, než přeroste schopnosti a situaci ovládne strach.
2.3.2 Vytvoření co nejvýhodnějších podmínek na počátku střetnutí První kroky v rámci taktiky obrany proti útočníkovi jak u soukromých osob, tak při služebním zákroku příslušníku ozbrojených složek, je zajištění proti případné akci útočníka. Součástí toho je obvykle také příprava na rychlé použití zbraně. Patří sem např. odhrnutí oděvu, rozepnutí pouzdra anebo již i úchop zbraně v pouzdru. Tato výchozí pozice je rychlou dostupností zbraně porovnatelná téměř s aplikací pohotovostní polohy. Přitom ještě zbraň není namířená, není vytažená z pouzdra a kdykoliv obránce může zbraň pustit bez toho, že by překážela, pokud by se rozhodl situaci řešit jinými prostředky. Tyto pohyby se provádí co nejméně transparentně a rozhodně ne v průběhu komunikace s podezřelou osobou. Mohlo by to vést k naprosto zbytečné eskalaci situace, která byla dosud pouze nedorozuměním a taková činnost by mohla být vyložena jako útok s nepřiměřenou reakcí. V této situaci je dobré mít již stále povědomí o nejbližším krytu. To znamená vědět, pokud by situace přerostla do ozbrojeného konfliktu, za kterým krytem spolu s tasením zbraně zmizet. Jiná situace o mnoho horší je přepad ze zálohy, kdy útočník provedl svou akci ještě dřív, než si obránce stihne hrozící nebezpečí uvědomit. I při maximální snaze o prevenci se takové situaci nedá zcela zabránit. V této extrémní situaci rozhodují vteřiny a schopnost reagovat tou nejrychlejší a nejúčinnější akcí. Půjde-li o odvalení se do krytu nebo tasení zbraně, případně jen o tvrdý úder, to se odvíjí od konkrétních okolností situace. V takovém případě se opravdu těžko hodnotí situace a mobilizují síly. V tak zásadních a nebezpečných situacích jako sebeobrana, kdy je na adekvátní reakci jen neuvěřitelně krátký okamžik, je již většinou velmi obtížné cokoliv vymýšlet. Vědomí je pod značným tlakem vyplývajícím z nebezpečí nastávající nebo 24
probíhající situace. V reálné situaci se bez zažitých scénářů, zahrnujících hrubou osnovu našich reakcí na jednání soupeře, nejčastěji již nic nevymyslí nebo vážně chybuje. Zafixování těchto postupů je věcí komplexní přípravy – střelecké, soupeřských systémů i tématických modelových situací.
2.3.3 Optimální reagování na změny vývoje Další oblastí co se týká taktiky při použití zbraně, je reagování na změny situace při střetnutí s útočníkem. Celý střelecký výcvik je směřován k možnému reálnému použití zbraně v situacích, které svým vývojem k řešení za použití zbraně dospěly. Zde se jedná jak o použití zbraně soukromými osobami v rámci jejich obrany, tak použití zbraně v rámci plnění služebních povinností příslušníky bezpečnostních sborů. Vlivem mnoha okolností může dojít k tomu, že účinek střelby bude nedostatečný. Počet nábojů je vždy nějak omezen, proto by se v obranné situaci měl každý vyvarovat bezhlavého vystřílení celé zásoby munice směrem k útočníkovi. Takové jednání může souviset s ne zrovna řídkou zkratkovitou reakcí na ohrožení života. Pokud není šance něco zasáhnout, nemělo by se municí zbytečně plýtvat. Je třeba si uvědomit skutečnost, že ani opakované a na první pohled účinné zásahy nemusí v mnoha případech útočníka zastavit nebo zneškodnit dostatečně rychle. Hlavním kritériem pro vystřelený počet ran by měla být zejména spolehlivá eliminace cíle. To znamená provádět střelbu na útočníka tak dlouho a tak účinně, dokud dělá to, proč na něj byla střelba vedena. Jedná se tedy o uváženou střelbu dokud trvá ohrožení zdraví a života. Konec střelby by měl být zřejmý v tom smyslu, že již ohrožení života a zdraví pominulo. Zde je souvislost i se zákonnými podmínkami pro použití zbraně s tím, že tato zákonná ustanovení musí být dodržena. I pak samozřejmě situace nekončí a je nutné ještě po nějakou dobu přes mířidla zbraně provést kontrolu cíle a rozhodnout se zda tato nepříjemná situace s krajním použití násilí už skončila. Důležitou součástí taktiky při ozbrojeném střetnutí je využívání krytu. Způsoby krytí a možnosti krytů jsou závislé na místě, kde se situace odehrává. Je docela dobře možné, že během střetnutí v závislosti na vývoji situace se místa krytí budou měnit. Užitečnost pozice za konkrétním krytem je obvykle posuzována podle míry krytí a skrytí, jež poskytuje. Pokud je pozice ve výhodném krytu, je samo o sobě 25
nesmyslné přesunovat se jinam, pokud to vývoj situace nevyžaduje – např. pokud se útočník přesunuje tak, že hrozí odkrytí a útočník nebyl během přesunu zasažen. Další variantou je, že pozice za krytem je ohrožena křížovou palbou, případně jestliže se obránce odhodlá k provedení vlastní ofenzivní akce. Při přesouvání z krytu do kytuje nutné vědět přesně kam se přesunout, kudy se přesouvat a jaká poloha se za následným krytem dá zaujmout. Přesun se provádí maximální rychlostí a v nové pozici se okamžitě zaujme střelecká poloha. Z hlediska taktických souvislostí bojové situace bude vynucené přebití poté, co došly náboje, krajně rizikovou a stresující situací. Počítání vystřelených nábojů během střetnutí je pouhým mýtem, zpravidla dojde ještě chvíli k marnému mačkání spouště. Pak už by mělo dojít k reakci na závěr v zadní poloze činností, která bude směřovat pouze k jednomu cíli a to k tomu, aby co nejdříve byla zbraň s plnou kapacitou znovu namířena směrem na protivníka. Čím kratší je tato doba, tím jsou větší šance na přežití. V této situaci je potřeba dělat více činností najednou, kdy zautomatizování pohybů a činnosti při přebíjení zbraně bude nezbytné. K tomuto přibývá ještě zapojení i spodní části těla. V otevřeném postavení to znamená dynamický přesun stranovým úkrokem nebo rychlým bočním během a co nejrychlejší přesun za vhodný blízký kryt. Pokud byla střelba vedena již z krytu, následuje neprodlené stažení do polohy zcela za krytem a přebití zbraně. Po přebití s již plně nabitou zbraní se výklon z krytu provádí pokud možno v jiné poloze, než byla ta předchozí. Pokud se situace jen na chvíli uklidní a nehrozí bezprostřední ohrožení, je nutné provést taktické přebití zbraně, které spočívá v tom, že zvedneme palebný průměr ve zbrani. Takový manévr by měl předcházet jakémukoli přesunu k dalšímu krytu nebo pokusu o zaskočení útočníka vhodnou akcí. Situace, která vyžaduje reakci a mění stávající vývoj, je závada na zbrani. Jakékoliv pozdržení bojové činnosti, může v průběhu ozbrojeného střetnutí hrát velmi významnou roli. V takovém kritickém momentu by první reakcí na přerušení střelby měl být současně i vhodný manévr, omezující do jisté míry schopnost útočníka zasáhnou obránce. Jde nejčastěji o stejné reakce, jako je tomu u nuceného přebíjení. Jako první, pokud není pozice za krytem, bude největší devizou jeho co nejrychlejší dosažení. Na volném prostranství bez krytu odstranění závady provádí v bočním pohybu Jde o to, útočníkovi co nejvíce ztížit možnost zasažení v době, kdy má obránce zbraň neschopnou střelby. 26
2.3.4 Zajištění nutných úkonů po skončení situace Mnohokrát se již stalo, že člověk, který přečkal první vteřiny střeleckého střetnutí, udělal fatální chybu, když se zmýlil v odhadu ukončení situace, např. předčasně
opustil
kryt,
přecenil
účinek
zásahu
útočníka
apod.
K co
nejbezpečnějšímu ukončení střetnutí je třeba důsledně provést tyto úkony: 1. Kontrola cíle – sledování nehybnosti, polohy rukou, případně vypadlé zbraně. 2. Kontrola blízkého okolí – to znamená přechod od sledování útočníka po jeho eliminaci i k sledování okolí, aby nedošlo k výskytu dalších případných útočníků. 3. Uvědomění si stavu zbraně – taktické přebití a tím doplnění plné kapacity, zajištění bezpečnosti zbraně, aby nedošlo náhodnému výstřelu. 4. Přivolání pomoci – u soukromých osob kontaktování policejních složek, u příslušníků ozbrojených sborů přivolání posil k zajištění situace a přivolání lékařské pomoci. Jestliže situace dospěla do stádia, kdy je již útočník eliminován a obránce zajistil výše uvedené úkony, je možno uvažovat o přesunu a přibližování k útočníkovi. Tento krok je nutné podle specifik situace zvážit. Přiblížení se k zasaženému útočníkovi může být problémem. Ze zákona je dána povinnost poskytnout, pokud to okolnosti dovolí, včasnou první pomoc. To ovšem neznamená situaci podcenit a provádět lehkomyslná rozhodnutí ohrožující život. Rozrušením ze situace, která právě proběhla a následným stavem psychiky je možné se snadno dopustit významných taktických chyb. Neopatrný pokus o poskytnutí co nejvčasnějšího ošetření může znamenat pád do smrtící pasti domněle těžce zraněného útočníka nebo vystoupení z krytu přímo před zbraň jeho případného komplice. V případě zákroku příslušníky ozbrojených sborů je samozřejmostí okamžitá hlásná služba na operační středisko, které zabezpečí přivolání rychlé zdravotnické pomoci.
2.4 Psychické aspekty situace po násilném střetnutí Psychická reakce na obrannou situaci nekončí jejím vyřešením. Jestliže obranná situace vyžadovala úsilí jak přežít fyzicky, tak po jejím ukončení se jedná o úsilí o přežití psychologické a společenské. Existuje mnoho případů, kdy nezvládnutí psychického stavu po násilném střetnutí skončilo katastrofou. Jedná se 27
o reakce, jejichž včasné rozpoznání je předmětem lékařské péče. Reakce může probíhat v následujících třech stádiích. 1. Fáze šoku – akutní reakce Začíná bezprostředně po ukončení události a trvá minuty až několik dní. Ne u všech se však projeví v plné míře. Typickými příznaky je úvodní stav ustrnutí, s dezorientací, zúžením vědomí, automatickým chováním a neschopností chápat okolní podněty, pocit neskutečnosti situace. Na tento stav může navazovat uzavření se do sebe nebo naopak vybuzení a hyperaktivita. Obvykle jsou přítomny tělesné projevy jako zvýšená srdeční frekvence, pocení apod. 2. Fáze nárazu Nastává po odeznění úvodního šoku, kdy poleví některé obranné mechanismy a dotyčný si začíná uvědomovat důsledky. Tato fáze může trvat od několika dní až po roky. Obvykle v tu dobu probíhá vyšetřování události, to znamená hodnocení, zda se jednalo o spravedlivou obranu a zda obránce není pachatelem trestného činu. Zde se opakovaně celá situace probírá a chování obránce může být mnohokrát zpochybněno, i v případě, že konečný verdikt vyjde v jeho prospěch. Je jasné, že v tomto procesu je jedinec velmi zranitelný, protože fakt, že např. někoho usmrtil, je sám o sobě traumatizující a v člověku vyvolává mnohé pochybnosti o něm samotném. Nejde však jen o jednání s institucemi vyšetřování a práva. Násilí společnost děsí a emocionální vnímání násilné události předchází rozumovému hodnocení, do něhož spadá i posouzení oprávněnosti obrany. Zvláště silné důsledky tohoto druhu jedinec ponese v případě, že zastává nějakou z tzv. pomáhajících profesí. V tomto časovém období (dny až roky) se mohou také dostavit projevy jako: -
Pocit otupělosti, nedostatek zájmu o činnosti, které postižený dříve vykonával a pocit odcizení se lidem, odtržení od nich.
-
Opakované znovuprožívání události ve vzpomínkách a snech a zvýšená citlivost na podněty, které situaci i vzdáleně připomínají, např. místo, kde se odehrála, zmínky v médiích o podobných událostech, předměty, které byly tehdy na místě apod. U postiženého jedince se rozvíjí vyhýbavé chování k těmto podnětům (omezení sledování médií, vyhýbání se místu události).
28
-
Úzkost a přehnané úlekové reakce, podrážděnost a konfliktnost, poruchy spánku, poruchy koncentrace pozornosti, nadměrná ostražitost, poruchy sexuální aktivity.
Jedná se tedy o obtíže, kterým by se měla věnovat náležitá lékařská péče. Ovšem nezastupitelnou roli hraje spolehlivé rodinné a společenské zázemí. Je správné opakovaně o události hovořit, což má vést k postupnému znovuzpracování situace. V každém případě je potřeba odsoudit laický názor, že výše uvedené projevy jsou výrazem nějaké slabosti. 3. Fáze vyrovnání Je završena obnovením psychické vyrovnanosti. Může probíhat po celý zbytek života, ale práce na akceptování události a vyrovnání se s ní by měla začít co nejdříve. To si může vyžádat pomoc příslušného odborníka, psychologa nebo psychiatra. Důležitou roli hraje spolehlivé rodinné zázemí, které ovšem může být projevy posttraumatického stresu u dotyčného jedince významně narušeno. Vyhledání odborné pomoci rozhodně není projevem selhání, ale přirozeným a zcela pochopitelným krokem, obdobně jako návštěva praktického lékaře, když není vše v pořádku po tělesné stránce.
29
3 Technické elementy ve výuce střelby u PČR 3.1 Bezpečnost Bezpečnost při manipulaci a střelbě se zbraní je jednou ze základních podmínek správného použití zbraně ať už při výcviku v prostorách střelnice, tak také při obranném použití, kdy je důležité neohrozit nezúčastněné osoby a nezpůsobit škodu na majetku. V rámci výcviku policistů jsou dána bezpečnostní pravidla pro ostré střelby. Tyto pravidla jsou uvedena v Závazném pokynu policejního prezidenta. Nyní je v platnosti Závazný pokyn policejního prezidenta č. 4/2009 ze dne 19. ledna 2009. Bezpečnostní pravidla pro ostré střelby a) v prostoru střelnice jste povinni se řídit pokyny řídícího střeleb, b) v prostoru střelnice jste povinni dodržovat provozní řád střelnice, c) před zahájením a po ukončení střeleb proveďte vždy, na pokyn řídícího střeleb nebo cvičení, bezpečnostní kontrolu zbraně, zda je vybitá, d) při manipulaci se zbraní jste povinni dodržovat bezpečnostní pravidla pro manipulaci se zbraní, e) ostré střelby lze provádět výhradně v předepsané výstroji a s předepsanou výzbrojí, f)
ostré střelby lze provádět výhradně se sluchátkovými chrániči sluchu a ochrannými brýlemi v ochranné poloze,
g) ochrannými brýlemi se pro účely tohoto pokynu rozumí brýle, které těsně přilehají k hlavě horní částí brýlí a svým tvarem umožňují ochranu zraku zepředu i z boku, jakož i účelné nasazení a použití chráničů sluchu, h) prst se klade na spoušť až při míření na terč; pokud zbraň směřuje mimo terč nebo je s ní manipulováno, prst je mimo spoušť natažen podél rámu zbraně, i)
je zakázáno nabíjet zbraň nebo zasouvat do zbraně zásobník bez pokynu řídícího střeleb nebo cvičení,
j)
je zakázáno mířit zbraní na osoby nebo mimo vymezený prostor střelby,
30
k) je zakázáno manipulovat se zbraní nebo ji vytahovat z pouzdra mimo prostory určené řídícím střeleb nebo cvičení, l)
na místě určeném k čištění zbraní je zakázáno manipulovat s jakýmkoliv střelivem,
m) je zakázáno střílet z poškozených zbraní nebo závadným či jiným než předepsaným střelivem, n) je zakázáno zahájit nebo vést střelbu v zakázaném směru střelby nebo po povelu k zastavení střelby, o) je zakázáno odkládat zbraň nebo předávat zbraň jiné osobě bez povelu řídícího střeleb nebo cvičení, p) je zakázáno zúčastnit se střeleb pod vlivem alkoholu a omamných látek.6
3.2 Zbraň – charakteristika, popis hlavních skupin a funkcí zbraně 3.2.1 Charakteristika pistole CZ 75 D Compact U Policie ČR je zavedeno několik typů služebních krátkých zbraní. Policisté služby pořádkové policie zařazení na jednotlivých obvodních odděleních jsou vybaveni nejrozšířenějším typem služební zbraně, kterou je pistole CZ 75 D Compact (obr. 2). Pistole CZ 75 D Compact je samonabíjecí ruční palná zbraň s krátkým zákluzem hlavně, určená pro mířenou střelbu do dálky 50 m. Má uzamčený závěrový systém s výkyvem hlavně nahoru do dvou uzamykacích ozubů. Je vybavena dvojčinným spoušťovým mechanismem SA/DA, blokováním zápalníku, vypouštěním kohoutku do klidové polohy a střeleckou pohotovostí. Má velkokapacitní dvouřadý zásobník s jednořadým vyústěním. Vnější části pistole mají nereflexní povrchovou úpravu. Mezi charakteristické vlastnosti pistole patří: -
dobré držení v každé ruce,
-
dobré výsledky při pudové střelbě (bez míření),
-
vysoká přesnost střelby, 6
Závazný pokyn policejního prezidenta č.4/2009, příloha č.4 čl.3.
31
-
vysoká životnost,
-
vysoká
spolehlivost
při
použití
předepsaného
střeliva
odpovídajícího
příslušným normám -
mířidla jsou vybavena třemi luminiscenčními body pro míření za snížené viditelnosti Každá pistole je označena výrobním číslem, a to na hlavni, na rámu a na
závěru. Dále je označena příslušnou zkušební značkou a posledním dvojčíslím roku výroby.
Obr. 2. Zbraň CZ 75 D Compact Technické údaje: Ráže: 9 mm Hmotnost zbraně s plným zásobníkem: 966 g Délka zbraně: 183 mm Délka záměrné: 135 mm Typ střeliva: 9 mm Luger Maximální dostřel: 2000 m Smrtící účinek: 2000 m Počet nábojů v zásobníku: 14
32
3.2.2 Popis hlavních skupin Pistole úplná je smontována z rámu úplného a závěru úplného. Oba díly jsou spojeny záchytem závěru. Zásobník je zasunut do rámu pistole, ve kterém je držen zádržkou zásobníku. Závěr úplný je složen z vlastního závěru, v němž je zasunuta hlaveň přidržovaná předsuvnou pružinou a vedením předsuvné pružiny. Horní plocha je rýhovaná, aby při míření nedocházelo k oslnění střelce odraženým světlem. V pravém boku závěru je zamontován vytahovač s pružinou. V přední části závěru je zalisováno vedení hlavně a nad ním je muška držená pružným kolíkem. V zadní části je vložen zápalník s dorazem blokování a nad ním je naraženo hledí. Zápalník je ve své poloze zajištěn pružným kolíkem. Do rámu pistole je zamontován spoušťový a bicí mechanismus, který umožňuje střelbu jak způsobem SA (jednočinná funkce spoušťového mechanismu), tak způsobem DA (dvojčinná funkce spoušťového mechanismu). Kromě toho je v zadní části rámu zamontován mechanismus vypouštění kohoutku, který umožňuje bezpečné vypuštění kohoutku z napnuté polohy na bezpečnostní ozub. Dále jsou zde zamontovány vyhazovač a zádržka zásobníku. Otvor pro zásobník je oddělen od bicího mechanismu vedením zásobníku, které může být v případě potřeby napruženo a může sloužit jako tzv. brzda zásobníku. K rukojeti těla pistole jsou přišroubovány střenky. Zátka bicí pružiny je opatřena závěsným očkem. Přední část rámu je opatřena drážkami pro připevnění zvláštního příslušenství. Zásobník úplný se skládá z pláště zásobníku, do kterého je vložen podavač s pružinou zásobníku. Plášť je uzavřen dnem zásobníku zajištěným proti vysunutí západkou dna zásobníku. Zásobník je dvouřadý, s jednořadým vyústěním.
3.2.3 Popis funkcí pistole Aby došlo k výstřelu je nutné stisknout spoušť. Spoušť se otáčí kolem čepu spouště a zároveň přesouvá táhlo směrem dozadu. Těsně před koncem dráhy spouště se táhlo dotkne páky blokování. Ta nadzvedne doraz blokování zápalníku a tím umožní pohyb zápalníku směrem k náboji. V další fázi pohybu spouště dojde k vypuštění kohoutku (buďto způsobem SA nebo DA). Ten narazí na zápalník, zápalník iniciuje zápalku v náboji a dojde k výstřelu. 33
V okamžiku výstřelu je závěr s hlavní spojen tzv. uzamykacími ozuby a v uzamčeném stavu je udržován záchytem závěru, který prochází tzv. kulisou v zadní spodní části hlavně a tlakem předsuvné pružiny. Impuls výstřelu působí na čelo závěru a tlačí celý závěr dozadu. Dokud je střela v hlavni, pohybují se závěr i hlaveň společně, neboť jsou spojeny uzamykacími ozuby. Poté, co střela hlaveň opustí, začne se zadek hlavně vlivem tvaru kulisy snižovat a hlaveň se závěrem se rozpojí. Hlaveň se zastaví, zatímco závěr pokračuje až do zadní úvratě. Během zákluzu závěru probíhá několik důležitých činností: -
napíná se kohoutek
-
závěr sníží táhlo – tím dojde k rozpojení styku táhla s pákou blokování a se záchytem kohoutku, takže už během zákluzu se znovu zablokuje zápalník a při následném předkluzu závěru zůstane kohoutek zachycen záchytem kohoutku v napnuté poloze i přesto, že střelec stále ještě drží stisknutou spoušť
-
vytahovač přidržuje nábojnici v závěru, když dno nábojnice narazí na vyhazovač, je nábojnice vyhozena výhozným okénkem v závěru mimo pistoli Během předkluzu dojde k zasunutí náboje do komory. Jakmile je náboj
v komoře, začne závěr tlačit hlaveň i s nábojem dopředu. Tvar kulisy způsobí zvednutí zadku hlavně a spojení uzamykacích ozubů na hlavni a v závěru. Kohoutek zůstane zachycen záchytem kohoutku v napnuté poloze. Po uvolnění se spoušť i s táhlem posunou poněkud dopředu a táhlo zapadne do snižovacích drážek v závěru. Při funkci SA se kohoutek vypouští z napnuté polohy, do které se dostal buď ručním natažením, nebo v ní zůstal po výstřelu. Spoušť je přitom držena táhlem a přerušovačem v blízkosti zadní polohy. Stisknutí spouště poměrně malou silou na krátké dráze posune dozadu táhlo, to nadzvedne záchyt kohoutku a dojde k vypuštění kohoutku s následným výstřelem. Způsob DA lze použít, když je kohoutek v nenapnutém stavu (buď se opírá o závěr, nebo je zachycen záchytem kohoutku na bezpečnostním ozubu). Spoušť je přitom zcela vpředu. Při stisknutí spouště se posouvá táhlo dozadu a tlačí na přerušovač spojený s kohoutkem. Kohoutek se napíná, ale zároveň se zmenšuje přesah ozubů táhla a přerušovače, takže po dostatečném vyklonění kohoutku dojde 34
k jeho vypuštění a následně k výstřelu. Protože se stisknutím spouště musí kohoutek napnout při současném stlačování bicí pružiny, je dráha spouště delší a odpor větší než při SA.
3.3 Držení zbraně Obecně lze říci, že zásah cíle ze špatně držené zbraně je velmi obtížný, dokonce v některých případech (při nárocích na rychlost i přesnost) prakticky nemožný. Držení zbraně výrazně ovlivňuje přesnost zásahu jak v návaznosti na spouštění tak na zvládání zpětného rázu od výstřelu a opětovné zamíření zbraně. V průběhu výstřelu působí na zbraň síly vznikající při výstřelu (obr. 3). Tyto síly se poté přes zbraň přenášejí nejprve na horní končetiny střelce a poté na celou stavbu střelcova těla. To znamená, že tyto síly nejvíce ovlivňují kvalitu držení zbraně a postoj střelce. Nejvíce se tento faktor projevuje při střelbě rychlou sérií výstřelů. V okamžiku, kdy výstřel začíná probíhat (tzn. v hlavni zbraně), vznikají působením tlaku od hoření prachové náplně, síly působící na zbraň (obr. 3).
Fdh-síla na dno nábojnice Fds-síla na dno střely Ffq-odpor střely v hlavni
Obr. 3. Účinek výstřelu na zbraň
35
V závislosti na působení sil od výstřelu probíhajícího v hlavni zbraně se tyto síly šíří dále na ruce střelce a horní končetiny. Držení zbraně musí jako primární prvek zvládat síly a momenty vznikající přestupem sil ze zbraně přes horní končetiny na celé tělo střelce, především pokud uvažujeme střelbu z krátké zbraně (obr. 4). V případě dlouhé zbraně většinu těchto sil a momentů zachycuje opření zbraně v rameni střelce.
F – síla od výstřelu G – tíha zbraně r – rameno síly O1 – osa zbraně O2 – osa ruky M – moment síly od výstřelu Obr. 4. Účinek sil a momentu na ruku střelce při výstřelu z krátké zbraně
36
Moment, který působením sil při výstřelu otáčí zbraní v jejím těžišti, a který zachycují především ruce držící zbraň je závislý na velikosti síly od výstřelu a délce ramena síly spočívající ve vzdálenosti osy zbraně a osy střelcovy ruky. Vypočítá se následovně: M = F x r [N.m]. Aby byl tento moment při střelbě co nejmenší, musí střelec držet zbraň co nejblíže k ose hlavně. Zbraň může střelec držet dvěma základními způsoby: -
obouruč,
-
jednoruč (se střílející silnou/slabou rukou). Z analýzy sil a momentů vznikajících při výstřelu vyplývá, že pro policejní
střelbu je optimální základní způsob držení zbraně obouruč. Druhá metoda pro analyzování jevů a sil působících na střelce během výstřelu vychází
z
teoretického matematicko-fyzikálního
zkoumání
znázornění těchto jevů a sil (obr. 5).
Obr. 5. Analýza sil působících na střelce během výstřelu
- 37 -
pomocí
grafického
3.4 Střelecký postoj Střelecký postoj vychází z mírně upraveného přirozeného postoje, který by se dal i nazvat „pohotovostní“ nebo bojový. Dolní končetiny jsou mírně pokrčené v kolenou, trup je mírně předkloněn a hlava nachýlená dopředu. Existuje více druhů střeleckých postojů: Střelecký postoj „Áčko“ obr. 6 Nohy jsou rozkročeny přibližně na šíři ramen, obě paže jsou natažené a tvoří s trupem trojúhelník. Výhodou je v této poloze velmi přesná střelba, policista se může v této poloze rychleji vyklánět na obě strany při střelbě zpoza krytu. Tento postoj je i vhodný pro střelbu v balistické ochraně. Nevýhodou je velká zásahová čelní plocha a nestabilita střelce v předozadním směru.
obr. 6
- 38 -
Střelecký postoj „Weaver“ obr. 7 V tomto postoji, je noha na opačné straně střílející ruky vykročena mírně vpřed, špička směřuje směrem k cíli. Nohy jsou rozkročené přibližně na šířku ramen a „slabší“ ruka je pokrčena v lokti. Předloktí kryje životně důležité orgány. Tento postoj, je klasickým postojem policisty v převážné většině situací, mluvíme o tzv. „bojovém“ postoji. Zde je policista schopen jednat, používat, donucovací prostředky, má relativně dobrou stabilitu do všech směrů. V tomto postoji je policistova zbraň kryta vytočeným tělem a je zde ve většině případů schopen rychleji tasit zbraň bez jakékoliv nutné změny polohy ve stoje. Celé tělo tvoří menší zásahovou plochu vzhledem ke svému bočnímu natočení směrem k možnému útočníkovi. Nevýhodou je horší využití tohoto postoje s balistickou ochranou (natočení trupu nechráněnou plochou směrem k útočníkovi, špatné vytáčení těla přes balistickou ochranu spojené s omezením pohybu střílející ruky směrem vpřed).
obr. 7
Střelecký postoj „Chapman weaver“ obr. 8 Tento postoj je kombinací obou předchozích postojů, horní polovina těla směřuje čelem k cíli a nohy jsou v postavení jako u postoje Weaver.
- 39 -
Tento postoj je ideální pro střelbu v balistické vestě, kdy postavení nohou umožňuje okamžitou změnu polohy i přemístění. Nevýhodou je přetáčení trupu vzhledem k postavení těla, tedy větší svalové zapojení horní poloviny těla. Další nevýhodou je větší zásahová plocha horní poloviny těla.
obr. 8
3.5 Základy mířené střelby U mířené střelby se jedná o postavení zbraně vzhledem k cíli, jež vědomě provede střelec s cílem vytvořit vysoký předpoklad zasažení cíle. V podstatě se musí oko střelce, mířidla a záměrný bod dostat na spojnici. Ke správnému zamíření musí střelec znát své řídící oko, které je při míření v dominanci. Přesnost míření závisí na : postavení mířidel (hledí, muška) v pozici, kdy je muška uprostřed výřezu hledí a hrana jejího vrcholu je výškově v jedné rovině s hranou hledí. Při střelbě s využitím mířidel (mířená střelba) je třeba, aby střelec sledoval pouze mířidla. Oko nedokáže současně zaostřit na hledí, mušku i cíl. Pokud chce střelec odhalit chyby v míření, musí dodržet pravidlo, že řídící oko je zaostřeno na
- 40 -
mušku. Hloubka ostrosti postačí k tomu, aby střelec viděl hledí ještě poměrně ostře. Cíl je tím pádem mírně neostrý. Praktické použití zbraně zahrnuje širší spektrum vjemů, jež musí střelec postihnout, proto je nezbytné zamiřování pomocí obou otevřených očí (kontrola prostoru) s tím, že ostře musí střelec vnímat mušku v závislosti na cíli. Tento způsob vzhledem k náročnosti, vyžaduje dlouhodobější trénink. Výhodou zamiřování oběma očima je uchování vysoké stability těla i při možném pohybu, možnost periferního vidění (okamžité taktické hodnocení okolní situace). Při střelbě na krátké vzdálenosti může nastat situace, kdy rozhodující je činnost protivníka. Tehdy střelec sleduje situaci před sebou a mířidla „pod sebou“ pouze vnímá, bez nároků na ostrost. Mířidla služební zbraně CZ 75 D Compact jsou otevřená tvořená hledím a muškou (obr. 5).
Obr. 9 Otevřená mechanická mířidla
3.6 Základy dynamické střelby Dynamická střelba tvoří základ pro střelbu obrannou. Jedním z jejích podstatných
znaků je
strojové
zvládnutí manipulace
se
zbraní a
střelby
v podmínkách časového stresu. Jde o to, nacvičit kvalitní zásah daného cíle v co nejkratším čase, umět adekvátně využívat sledování mířících prvků na různou vzdálenost a to vše v mnoha různých podmínkách a polohách. Z tohoto důvodu je dynamická střelba náročná na vysoký počet opakování a množství vystřílené munice. Nácvik vrcholí střelbou pod vlivem psychického tlaku, námahy, rozhodovacího procesu a s dalšími handicapy a specifiky. - 41 -
Na začátku výcviku, se využívá jako prostředek srovnání osy oko-zbraň-terč pečlivé míření s využitím mušky a hledí. Tato metoda, kterou se dosahuje největší přesnosti, je ale zaplacena delším časem střelby. U dynamické střelby se přechází do fáze, kdy čas střelby je velmi důležitá veličina a hledají se způsoby, jak jej ušetřit. Snahou je pak naučit se takový způsob srovnání zbraně na cíl a následné střelby, který bude co nejvíce rychlý a zároveň přesný. Zvýšením rychlosti střelby však dochází ke snížení přesnosti zásahů. Pro potřeby dynamické střelby zaměřené na obranu je dostatečnou přesností zásah zóny cca 20x20 cm vymezené na terči lidské postavy v oblasti hrudníku. Hovoří se o tzv. vitální zóně. Co se týká samotné střelby existují v podstatě dva způsoby rychlého zamíření. Je vhodné před samotným nácvikem zhodnotit klady, zápory a možnosti vhodného použití jednotlivých způsobů dynamické střelby. Prvním ze způsobů je střelba pouze s využitím pocitové kontroly srovnaných mířidel tzv. střelba ukázáním. Druhý způsob doporučuje vždy použít zrakovou kontrolu mířidel, nejčastěji pouze mušky tzv. letmá kontrola mušky. Střelba
ukázáním
vychází
z předpokládané
přirozené
schopnosti
bezprostředně a relativně přesně ukázat prstem na cíl. Při střelbě touto metodou je pozornost výhradně na terči a ani na okamžik se nesledují mířidla. Nejčastěji se provádí z úrovně očí, nouzově na nejbližší (kontaktní) vzdálenost i od pasu. Střelba ukázáním respektuje přirozenou reakci při stresu z ohrožení života, a sice zaměření pozornosti na objekt hrozby spíše než na mířidla zbraně. Dále ve prospěch této metody přispívá poukaz na to, že velká část střeleckých konfrontací probíhá ve zhoršených světelných podmínkách, kde je znesnadněna kontrola mířidel. Střelba ukázáním předpokládá dobrou koordinaci na základě zafixovaného pohybového vzorce. Nevýhodou tohoto způsobu střelby je citlivost na změny polohy. V náklonu z krytu nebo za pohybu střelba ukázáním funguje o poznání méně. Hlavní problém nastává už při tasení. Špatné uchopení zbraně, ke kterému v rychlosti a stresu může dojít, značně ovlivní přesnost ukázání a tím i zasažení cíle zejména s přibývající vzdáleností. Střelba s letmou kontrolou mířidel je způsob rychlé kontroly mířících prvků, nejčastěji pouze mušky, bez precizního a časově náročného dorovnávání obrazu mířidel. Tento způsob dynamické střelby je použitelný na širší spektrum vzdáleností, než nabízí metoda ukázání. I zde stejně jako u metody ukázání je nutná dobrá koordinace a správně zafixované pohybové vzorce. Nácvik střelby s letmou kontrolou - 42 -
mířidel pokud se provádí správně, tak většina korekcí zbraně probíhá během její cesty do střelecké pozice po tasení nebo z pohotovostní polohy, tedy na základě zafixovaného
pohybového
vzorce
a
v závěrečné
fázi
dochází
k letmému
zkontrolování mušky s cílem. V rámci použití zbraně při obranné střelbě ani jedna z uvedených metod není zřejmě univerzální a stresuodolná. Důležitou roli hraje psychický stav a podmínky situace. Při správně prováděném nácviku, se uvedené techniky dynamické střelby nevylučují, ale spíše vhodně doplňují.
3.7 Tasení zbraně Součástí výzbroje policisty je přidělené plastové pouzdro, které má dvě pojistky proti nechtěnému vytažení zbraně, správné tasení zbraně souvisí přímo s jejím držením, při tasení zbraně policista nejprve palcem odjistí pojistku na kohoutu zbraně (obr. 10) a po uchopení zbraně do dlaně palcem odjišťuje pojistku lučíku zbraně, důležitým faktorem je namáčknutí zbraně do pouzdra směrem dolů (obr. 11) a to z toho důvodu aby byla zbraň správně a pevně uchopena, poté již dochází k samotnému tasení zbraně tahem vzhůru, v okamžiku kdy ústí hlavně zbraně opouští pouzdro tlačíme loket ruky se zbraní směrem dolů (obr. 12,13) tak aby zbraň směřovala od boku k cíli (pokud máme náboj v nábojové komoře je možné z této polohy ihned vést rychlou pudovou střelbu) Mezi nejčastější chyby patří špatné odjištění pojistek pouzdra, policisté ve většině případů používají pouze jednu pojistku, což je chyba jelikož např. používání pouze pojistky přes bicí kohout zbraně, může vést k tomu, že policistu ve stresové situaci překvapí „nechtěné“ zajištění zbraně druhou pojistkou (např. zachycením o oděv, bezpečnostní pás u vozu apod.), což může mít neblahé následky. Další chybou je sledování pojistek pouzdra zrakem a nevěnování pozornosti předmětu zájmu, nebo přidržování si pouzdra se zbraní slabší rukou. Taktéž není ani vhodné naklápět pouzdro pod různými úhly (což pouzdro konstrukčně umožňuje), jelikož se tak prodlužuje doba tasení zbraně, optimální je umístění kolmo na opasek, chybou která má vliv na držení zbraně a kvalitu střelby je špatné nebo žádné namáčknutí zbraně, čímž se vytvoří mezera mezi rámem zbraně a rukou.
- 43 -
obr. 10
obr. 11
obr. 12
obr. 13
3.8 Nabití zbraně Nabití zbraně lze provést několika způsoby. Nabití zbraně obouruč se provádí ihned po tasení zbraně před tělem, ústí zbraně směřuje k cíli, obě ruce vykonávají protisměrné pohyby (obr. 14). Ruka se zbraní, která nemnění způsob držení zbraně jde po přímce směrem vpřed a „slabší“ ruka jde směrem k tělu, kdy palec a ukazováček pevně drží závěr zbraně v jeho zadní části a po jeho dotažení do zadní polohy jej pouští (obr. 15). Ruku následně přikládáme na zbraň do držení obouruč (obr. 16). Dalším způsobem nabití zbraně je nabití jednoruč. Důvodem je že např. slabší ruka kryje útok, je vyřazená zraněním apod. Nabití zbraně jednoruč se provádí zachycením hledí zbraně o pouzdro zbraně, opasek nebo oděv, zbraň směřuje vždy šikmo od těla a zatlačením o zbraň dojde k jejímu nabití. Mezi nejčastější chyby při nabíjení zbraně patří nedotažení závěru zbraně do zadní polohy, doprovázení (zbrzdění) dynamiky chodu závěru, naklápění ústí hlavně jiným směrem než je cíl střelby, přikládání prstů „slabší“ ruky před ústí hlavně, sledování nabíjení zbraně zrakem místo sledování cíle.
- 44 -
obr. 14
obr. 15
obr. 16
3.9 Střelba v různých pozicích Střelecká poloha vstoje Při praktické střelbě je nejčastěji používaná poloha vstoje s držením zbraně obouruč – viz. kapitola střelecký postoj. Při střeleckém střetnutí však vznikají situace, kdy je možné a někdy dokonce nutné zbraň použít v jiných polohách. Střelecká poloha v kleku Tato poloha je výhodná především z taktického hlediska ve vztahu ke zmenšení vlastní záměrné plochy střelce, aniž by byla ovlivněna rychlost reakce na nenadálou změnu situace. V případě, že v situaci není možno využít krytu, přechod do kleku zaručí zmenšení plochy vlastního těla střelce a eliminaci možnosti zásahu protivníkem nebo při malých rozměrech krytu, kdy není možná poloha vstoje (také při změně polohy za krytem). Tato poloha se taktéž využívá při jakékoli nouzové manipulaci se zbraní (závady, přebití atd.). Co se týká samotné polohy v kleku na jednom koleni, měla by zobrazovat stabilní trojúhelník, kdy slabá noha je vpředu a chodidlo je položené celé na zemi. Silná noha, na níž střelec klečí, je vytočena ven min 45° , max. však 90° od ter če a je špičkou nohy na zemi. Střelec by neměl spočívat na zemi nártem silné nohy (vyjímku tvoří vyčkávací klek). Tím se znemožní či značně omezí výhoda této polohy a tou je její připravenost k dalšímu pohybu. Rozeznáváme dva druhy polohy v kleku: 1. Přímý klek. Buď s dosednutím na patu, nebo bez dosednutí na patu. Výhoda je rychlé zaujetí tohoto kleku např. při střelbě za krátkých zastávek, reakce na nenadálou situaci ve spojení s tasením zbraně (pozor na brzdění pohybu slabou nohou při zaujímání polohy, aby nedošlo ke zranění kolene). - 45 -
2. Vyčkávací klek. Střelec může volit tuto variantu pro střelbu, resp. pro delší setrvání v poloze. Oproti přímému kleku se mění postavení lokte slabé ruky. Nadloktí je v této variantě opřeno o koleno přední nohy a plní funkci opory zbraně pro střelbu. Vyčkávací klek je možno využít v situaci, kdy mám čas na zaujetí polohy. Střelba silnou a slabou rukou Tento způsob střelby je v policejní praxi využíván jako nouzová střelecká technika pouze tehdy, nemůže-li střelec ze závažných důvodů využít techniky střelby obouruč (zranění, nutnost jiné činnosti druhou rukou atd.). Pro zaujetí polohy při střelbě jednoruč by měl střelec využít návyků ze střelby obouruč a postavit se do přirozeného stabilního postoje. Nestřílející ruka by neměla volně viset, ale střelec ji opře o tělo (v reálné situaci bude tato ruka zaměstnaná určitou činností nebo vyřazena zraněním). Technika střelby je stejná jako u střelby obouruč (míření, spouštění), pouze držení je méně stabilní absencí druhé ruky v úchopu zbraně.
3.10 Přebíjení Přebití je nahrazení jednoho zdroje munice jiným, ať už z důvodu vystřílení střeliva, resp. jeho doplnění na plnou kapacitu či potřebou zaměnit střelivo za jiný druh. V policejní praxi rozeznáváme dva druhy přebití: -
bojové přebití,
-
taktické přebití. Bojové přebití Je okolnostmi vynucená činnost. Jedná se o přebití zbraně zpravidla po
vystřílení všech nábojů ze zásobníku ve zbrani, resp. přebití při závadě během střelby v otevřeném prostoru. Pokud dojde k vystřílení všech nábojů v zásobníku (zůstává závěr v zadní poloze na záchytu závěru), je policista nucen co nejrychleji odstranit prázdný zásobník ze zbraně a do zbraně zasunout rezervní zásobník s náboji, který má umístěn v pouzdře na opasku. Kritériem kvality u efektivního bojového přebíjení je čas, který by se měl pohybovat (vzhledem k probíhajícímu střetnutí) cca. do 3 sekund.
- 46 -
Pokud to okolnosti dovolují, je vhodné, aby policista při jakémkoliv nuceném přerušení střelby při služebním zákroku použil kryt nebo úkryt. V případě, že toto není možné, alespoň mění postavení (stranovým pohybem, snížením atd.). Jestliže přebíjení neprovádí za krytem, musí policista po celou dobu přebíjení sledovat očima nebezpečný prostor a periferně sledovat zásobník se zbraní. Taktické přebití Je variantou přebíjení, kterou policista aplikuje na základě vlastního uvážení, zhodnocení situace. Jedná se o výměnu zásobníku, kdy je náboj v nábojové komoře zbraně. Policista provádí taktické přebití v přestávce při střelbě, v okamžiku, kdy není ohrožován na životě. Provádí jej tehdy, když část nábojů ze zásobníku vystřílel a v dané situaci je vhodné mít ve zbrani plný zásobník. Oproti bojovému přebití se nezbavuje zásobníku ze zbraně, ale tento zásobník se zbylým počtem nábojů schovává do pouzdra na zásobník. Postup je takový, že nejprve střelec vytahuje rezervní zásobník z pouzdra na zásobník a poté ho vymění se zásobníkem zasunutým v těle zbraně, který si uschová pro další možnost použití.
3.11 Střelba s využitím krytu Mezi nejdůležitější taktická pravidla patří využívání krytu k ochraně střelce před možným zásahem ze strany protivníka. Využívání krytu napomáhá ke snížení psychického napětí a větší koncentraci na vlastní vedení střelby. Rozdělení krytů: 1. Kryty - jsou takové předměty, kterými protivníkova střela nemůže proniknout nebo jím pronikne stěží, chrání tedy před účinkem střel. 2. Úkryty - jsou takové předměty, které poskytují úkryt před zrakem protivníka, ale nechrání před účinkem střel.
Základní taktické zásady střelby zpoza krytu: -
poloha za krytem by měla být maximálně stabilní (aby nedošlo k postavení nohou v přímce za sebou),
-
při zaujetí polohy za krytem musí střelec opustit kryt vykloněním pouze nezbytné části těla, aby eliminoval možnost vlastního zásahu (pouze ruce se zbraní, oko) a zároveň měl pod kontrolou situaci před krytem. Zbraň je možné pro pohodlnější přehled vytočit ve směru od krytu, - 47 -
-
ruce se zbraní musí být vzdáleny od hrany krytu, aby zbraň nepřesahovala před kryt a tím se odkrylo postavení střelce (případně možnost odebrání zbraně protivníkem),
-
pokud je střelba vedena opakovaně nebo je střelec donucen schovat se za kryt (závada, přebití), neměla by být střelba vedena ze stejného místa krytu. Při opuštění krytu je vhodné opouštět kryt z druhé strany, než byla vedena střelba,
-
při střelbě ze strany slabé ruky zpoza krytu by nemělo být změněno držení zbraně, platí obecné pravidlo, že zbraň je pořád v silné ruce (držení obouruč). Změní se pouze poloha těla při vyklonění,
-
při poloze v kleku i v lehu platí stejná taktická pravidla.
- 48 -
PRAKTICKÁ ČÁST
- 49 -
4 Výukový program střeleckého cvičení 4.1 Cíl výukového programu Cílem výukového programu pro prověrkové střelecké cvičení je získání, udržování a prohlubování nadprůměrných teoretických znalostí a praktických dovedností při manipulaci a zacházení se služební zbraní, zvláště pak zvládnutí požadovaných technik střelby obsažených v prověrkovém střeleckém cvičení. Výukový program byl vytvořen na základě obecných principů nácviku střelby s důrazem na uplatnění obecné didaktiky v přípravě a vedení výcviku.
4.2 Obecné principy nácviku střelby 4.2.1 Motivace Nejlepším druhem motivace je samozřejmě motivace vnitřní. I ta má mnoho podob. Někdo trénuje proto, že ho to baví, někdo proto, aby v případě ohrožení zvládl sebeobranu své osoby. Pro některé je to atraktivní sport, kterému se dá zasvětit veškerý volný čas. V souvislosti se služebním použitím zbraně u Policie české republiky, je motivací k tréninku bezpečné ovládání a použití zbraně k ochraně bezpečnosti vlastní osoby i ostatních osob. Motivace má občas přirozené kolísání a pak hrozí její snížení nebo ztráta. Prevencí tu může být pravidelnost, resp. tvorba zvyku. To pak může určitou setrvačností překlenout období, kdy je motivace snížena. Další pomocí je trénink ve skupině. Uplatňuje se při něm soutěživý duch a hecování. Mnoho lidí by o samotě zdaleka tak tvrdě netrénovalo jako ve skupině. Dobrou pomůckou je nepsaný systém různých trestíků pro ty méně úspěšné, jako jsou kliky, úklid apod.. Udržení motivace je věcí základní a v čase se může proměňovat k lepšímu i k horšímu.
4.2.2 Systematičnost Před každou tréninkovou jednotkou by měl být sestaven tréninkový plán. Jednak na každý trénink a také na delší úseky. Trénink by měl být pestrý, aby byla snáze a dlouhodobě udržena motivace a pozornost. Při sestavování plánu tréninkové jednotky se musí počítat s poklesem pozornosti. Z tohoto důvodu je nácvik obtížnějších postupů umístěn do první třetiny tréninkové jednotky a náročnost se - 50 -
postupně ubírá. V plánu tréninku jsou stanoveny také přestávky a po určitém celku rozebrání a vyhodnocení činnosti jednotlivých střelců. Dlouhodobý plán je možné sestavit jako systém modulů, které se postupně projdou a v dalším cyklu opakují.
4.2.3 Zpětná vazba Při plánování tréninkové jednotky jsou stanoveny úkoly a cíle tréninku, které se v rámci zpětné vazby po tréninku vyhodnotí s cílem zjistit, jak a do jaké míry byly splněny. Prostor zde samozřejmě mají i vyjádření jednotlivých střelců, jak byli s tréninkem spokojeni a co jim v rámci procvičovaných činností přinesl. Při tréninku konkrétní techniky je vhodné vytknout si kontrolní body, v místech, kde se nejvíce chybuje a na ty se pak při provádění techniky zaměřit. Pokud se trénuje ve skupině mohou se střelci střídat ve vzájemné kontrole provádění techniky. Vynikajícím prostředkem zpětné vazby je videokamera. Jejím prostřednictvím je možné analyzovat právě prováděná cvičení a techniky a také srovnáním se staršími záznamy zjisti zlepšení nebo stagnaci. V trénincích je ideálním prostředkem okamžité zpětné vazby protimer (zařízení na měření rychlosti samotné střelby i provedení celé techniky), který umožňuje srovnání výkonů s těmi dřívějšími i v době samotného tréninku. To ukazuje na vývoj techniky a postupné zlepšování nebo stagnaci. Toto zařízení působí také jako startér činnosti střelce, který se snaží o co nejpohotovější reakci na počáteční impuls, kterým je zde pronikavý zvuk, pípnutí.
4.2.4 Přesnost a rychlost Jedním z nejzásadnějších problémů u základní přípravy ve střelbě bývá poměr rychlosti provádění technik a samotné střelby proti dokonalosti provádění a přesnosti zásahů. Veškeré pohyby se zpočátku provádí s ohledem na bezpečnost a technickou dokonalost co nejpomaleji. Tím se nejen snižuje možnost nežádoucího úrazu, ale zabraňuje se i fixování chyb a špatného provádění. Zásadou je skutečně se nesnažit cokoliv uspěchat. Rychlost techniky má být hlavně výsledkem toho, že se provádí s minimem nadbytečných pohybů. Je nutné vědět, jak vypadá správné a co nejúspornější provedení techniky a pak tuto variantu nacvičovat. U samotných zásahů je to podobné. Vždy musí být dynamická střelba i dostatečně ekonomická a být koeficientem určité přesnosti a rychlosti. Nepomůže mít jen přesnost nebo jen rychlost bez dostatečných zásahů. Cílem nácviku obranné střelby je strefovat středovou zónu terče opakovaně a co nejrychleji i za různě ztížených podmínek. Chybou je zaměření tréninku pouze na co nejrychlejší provedení střelby a mít za cíl - 51 -
celou siluetu velkého terče, nebo naopak mít terč malý a snažit se o přesnost na úkor potřeby reálné rychlosti provedení střelby. Důležitou roli zde pak hraje volba vhodné vzdálenosti střelby a vhodná volba terče. Pokud i přes tato opatření nedojde ke strefování středové oblasti terče, je nutné při nácviku zvolnit rychlost střelby. Zrychlovat střelbu je možné až v situaci, kdy střelec opakovaně strefuje zvolenou středovou plochu.
4.2.5 Kvalita a kvantita Není možné se snažit nahradit kvalitu kvantitou. Je neúčelné vystřílet v tréninku velké množství nábojů, pokud se stále opakuje stejná chyba. Nelze mít za to, že pouze provedeným počtem opakování se technika sama o sobě zlepší. Velkou roli zde hraje hlavně správné provedení techniky, kdy správný návyk se tvoří opakováním takto provedené techniky. Úsilí o kvantitu často funguje pouze jako útěcha při selhávání v kvalitě. Bude-li opakována špatná technika, tvoří se špatný zvyk. Takového zvyku se pak zbavovat je mnohdy horší, než se něco učit od začátku.
4.3 Zaměření výukového programu Výukový program je určen pro policisty zařazené do 2 skupiny služební přípravy. Policisté zařazení ve skupině 2 provádějí služební přípravu v optimálním rozsahu 16 pracovních dnů, resp. 120 hodin. Ostré střelby ze služební pistole provádějí minimálně 8x za rok v objemu minimálně 400 vystřelených nábojů na jednoho policistu. Nácvik používání donucovacích prostředků a nácvik základních taktických dovedností provádějí minimálně 8x za rok. Kondiční přípravu mohou provádět v rámci časové dotace pro zajištění výcviku. Tam, kde to podmínky umožňují, se policisté účastní integrovaného výcviku. Na základě uvedené četnosti výcviku, který mají policisté za povinnost plnit, byl do těchto podmínek aplikován výukový program pro prověrkové střelecké cvičení. Vlastní výukový program byl sestaven tak, aby jednotlivé části na sebe navazovaly a stavěly na získaných znalostech a dovednostech z předcházejících částí.
4.3.1 Podmínky prověrkového cvičení a) položky prověrkového cvičení 1.
počet nábojů: 18 kusů, - 52 -
2.
terč: prověrkový terč č. PT001,
3.
stanoviště:
- 10 m: střelba v kleku obouruč a vstoje obouruč, zpoza krytu z pravé strany a zpoza krytu z levé strany s taktickým a bojovým přebitím, čas 35 sekund, - 7 m: střelba vstoje jednoruč silnou rukou a slabou rukou, s následným vybitím zbraně, čas 25 sekund na střelbu, - 5 m: střelba vstoje obouruč, čas 10 sekund. b) hodnocení 1.
jako platný zásah se hodnotí zásah v černé části figury,
2.
za každý výstřel po časovém limitu se z výsledku odečte jeden platný zásah,
3.
splnil - 15 a více platných zásahů,
4.
nesplnil - 14 a méně platných zásahů.7
4.4 Skladba výukového programu 4.4.1 Příprava výcvikové jednotky Plánování výcviku ve služební přípravě se u PČR provádí formou písemných příprav. V roce 2010 byl prováděn výcvik ve střelecké přípravě podle starého modelu. Tento model vycházel z plánu služební přípravy, ve kterém se policisté v kalendářním roce účastní výcviku 8x za rok a při každé účasti připadá na střelecký výcvik časová dotace 2 hodiny. Materiální zabezpečení náboji pro výcvik obsahovalo 50 ks nábojů na jednoho policistu a jednu výcvikovou jednotku. Přípravy na střelecký výcvik byly zpracovány touto formou : Mířená střelba v kleku zpoza krytu v časovém omezení s taktickým přebitím Výukový cíl: Vytvořit základní dovednosti pro vedení střelby na pevný cíl obouruč z polohy v kleku a s využitím krytu. Mezi změnou strany krytu provést taktické přebití zbraně V průběhu cvičení upevňovat návyky v bezpečné manipulaci se zbraní.
7
Závazný pokyn policejního prezidenta č.4/2009, příloha č.6.
- 53 -
Střelecký cíl: prověrkový terč č. PT001 Vzdálenost:
10 m
Počet nábojů: 4 ks Čas:
časové omezení od povelu k zahájení střelby do posledního
výstřelu 20 s Poloha: Úkol:
v kleku zpoza krytu, obouruč 2 jednotlivé výstřely z polohy v kleku z pravé (levé) strany krytu,
poté přebití zbraně taktickým způsobem a 2 jednotlivé výstřely z opačné strany krytu na střed cíle.
Postup:
Na pokyn řídícího střelec naplní do jednoho zásobníku 1náboj
a zásobník uloží do pouzdra na opasku. Do druhého zásobníku naplní 3 náboje a zásobník si ponechá ve slabé ruce Po nástupu na palebnou čáru na povel vloží zásobník do zbraně a zbraň uloží do pouzdra, nebo zbraň nabije a zbraň uloží do pouzdra na opasku. Po povelu střelec tasí zbraň z pouzdra, zaujme střeleckou polohu v kleku za krytem, provede výklon z krytu na jedné straně a dvěma jednotlivě vedenými výstřely střílí na terč. Poté v poloze za krytem provede taktickým způsobem přebití zbraně a vykloní se zpoza krytu na opačné straně. Z této polohy dalšími dvěma jednotlivě vedenými výstřely střílí na terč. Na závěr je provedena kontrola zbraně a vyhodnocení výsledků střelby.
Metodické poznámky: - zopakovat stručně základní pravidla míření, spouštění a přebíjení, - vysvětlit způsob střelby z polohy v kleku zpoza krytu, - provést „nácvik na sucho“ a ověřit správnou střeleckou polohu za krytem a správný způsob taktického přebití, - připomenout odhled, - dbát na správnou činnost cvičících na palebné čáře, - při hodnocení výsledků rozebrat chyby cvičícího. Výcviková jednotka byla zahájena zopakováním bezpečnostních pravidel pro ostré střelby. Následně bylo u všech cvičících policistů provedeno vybití zbraně. Po rozdělení do skupin byla prováděna ostrá střelba. Jednotlivá střelecká cvičení byla - 54 -
zaměřena na mířenou střelbu v neomezeném čase a dynamickou střelbu s časovým omezením. Do střeleckých cvičení byl zahrnut nácvik dovedností pro bezpečnou manipulaci se zbraní. V roce 2011 byl vytvořen nový výukový program pro nácvik střelby, se zaměřením na prověrkové střelecké cvičení. Toto cvičení je střelecký základ, na který navazují složitější střelecká cvičení propojená s modelovými situacemi zaměřenými na taktiku služebního zákroku. Výukový program byl vytvořen z důvodu nutnosti zlepšení střeleckých schopností a dovedností policistů. Ve výukovém programu byly aplikovány znalosti nabyté při studiu pedagogiky, zvláště pak při studiu obecné didaktiky. Prvním krokem bylo vytvoření příprav pro jednotlivá střelecká cvičení, které obsahují lépe formulované cíle, metody a postupy k zvládnutí střeleckých cvičení. Jednotlivé přípravy jsou vytvořeny s ohledem na dodržení pedagogických zákonitostí výchovně vzdělávacího procesu. Výukový cíl obsahuje složku kognitivní, afektivní a psychomotorickou, kdy každá z těchto složek hraje významnou roli ve zvládnutí střeleckých cvičení a přenesení těchto znalostí a dovedností do policejní praxe. Střelecká cvičení na sebe systematicky navazují v rámci postupu od jednoduššího ke složitějšímu cvičení, s důrazem na správnou motivaci cvičících a vytváření vzájemné zpětné vazby k možné korekci výuky. Dále byla rozšířena časová dotace pro výcvikovou jednotku a také počet nábojů, který vychází z počtu procvičovaných položek a plánu jejich opakování ve výcvikové jednotce. Výukový program prověrkového střeleckého cvičení policistů zaujímá ve služební přípravě jeden výcvikový cyklus. Jednotlivé písemné přípravy pro výcvikové jednotky v tomto cyklu jsou zpracovány tak, aby obsahovaly průpravná střelecká cvičení pro zvládnutí jednotlivých položek prověrkového cvičení, logicky na sebe navazovaly a vycházely také z obecných zásad a principů nácviku střelby Plánování ve formě písemné přípravy je určité ztvárnění představ o výcvikové činnosti. Sestavení této písemné přípravy předchází praktické činnosti, evidenci a kontrole činnosti a zároveň z ní vychází. Zpětné vyhodnocení dodržení plánu služební přípravy a dosažených výsledků, slouží k objektivnímu pohledu na výcvikovou jednotku, kdy dochází k potvrzení zvolené cesty, případně ke korekci, nebo k vytvoření nového plánu. Dle zkušeností se doporučuje provádět vyhodnocení dodržení plánu výcviku po každé výcvikové jednotce a dále po ukončení jednotlivých - 55 -
etap výcviku. Závěrečným vyhodnocením v rámci služební střelecké přípravy u PČR je pak vyhodnocení výsledků prověrkového střeleckého cvičení.
4.4.2 Plán k praktické realizaci výukového programu Výukový program pro prověrkové střelecké cvičení policistů byl rozdělen do tří etap. V každé etapě probíhá nácvik jedné ze tří položek prověrkového cvičení. Každá etapa má dvě výcvikové jednotky realizované během 2 měsíců. Časová dotace pro výcvikovou jednotku jsou 3 hodiny.
1. etapa výukového programu a) Cíl 1. etapy – nácvik a zvládnutí střeleckého cvičení ze vzdálenosti 10 m: střelba v kleku obouruč a vstoje obouruč, zpoza krytu z pravé strany a zpoza krytu z levé strany s taktickým a bojovým přebitím, čas 35 sekund. b) Přípravy střeleckých cvičení použitých v rámci nácviku:
Mířená střelba vstoje a v kleku v neomezeném čase s bojovým přebitím Výukový cíl: 1.
kognitivní – policista bude znát jak se provádí střelba z polohy vstoje a z polohy v kleku, na pevný cíl. Dále bude znát jak se provádí střelba obouručním držením zbraně a bude vědět, jakým způsobem se provádí bojové přebití zbraně.
2.
afektivní – policista si uvědomí význam střeleckého výcviku s ohledem na bezpečné ovládání a používání zbraně v rámci policejní praxe, zvláště pak při ochraně osob a své vlastní při kontaktu s nebezpečným ozbrojeným pachatelem.
3.
psychomotorický – policista bude umět prakticky provádět střelbu vstoje a v kleku na pevný cíl, přechod mezi jednotlivými polohami a v rámci tohoto přechodu bude umět provést bojové přebití zbraně. Metody:
1.
ústní vysvětlení – instruktor zopakuje základní pravidla míření, spouštění a přebíjení, vysvětlit polohy pro střelbu vstoje a v kleku a způsob bojového přebíjení. V rámci vysvětlení instruktor motivuje cvičící a působí na jejich
- 56 -
afektivní stránku, aby si uvědomili význam střeleckého výcviku obecně a také význam nacvičovaných technik střelby. 2.
názorné předvedení – instruktor názorně předvede střelecké cvičení. Dbá na to, aby všichni cvičící na instruktora dobře viděli, techniky provádí nejdříve pomalu , rozfázuje jednotlivé části střeleckého cvičení a na závěr předvede střelecké cvičení jako celek. V rámci předvádění vyžaduje zpětnou vazbu od cvičících, s ohledem na správné pochopení střeleckého cvičení. V případě nesrovnalostí předvedení opakuje.
3.
praktické provedení – policista provede „suchý nácvik“ střeleckého cvičení. Tento „suchý nácvik“ při nesprávném postupu opakuje. Poté provede střelecké cvičení.
4.
kontrola -
instruktor v průběhu provádění střeleckého cvičení kontroluje
správnost provedení u cvičícího policisty a v průběhu „suchého nácviku“ odstraňuje případné chyby. Během cvičení dbá na dodržování bezpečné manipulace se zbraní. 5.
vyhodnocení
–
instruktor
provede
po
skončení
střeleckého
cvičení
vyhodnocení výsledků a správné činnosti cvičících policistů s ohledem na stanovené výukové cíle. V rámci tohoto vyhodnocení rozebere chyby cvičícího a provede opatření na jejich odstranění. V průběhu hodnocení instruktor přijímá, ale také předává zpětnou vazbu.
Učební úloha: Střelecký cíl: prověrkový terč č. PT001 Vzdálenost:
10 m
Počet nábojů: 10 ks Čas:
neomezený
Poloha:
vstoje a v kleku, obouruč
Úkol:
5 jednotlivými výstřely z polohy vstoje a po bojovém přebití 5
jednotlivými výstřely z polohy v kleku zasáhnout střed cíle.
Postup:
Na pokyn řídícího střelec naplní do dvou zásobníků 10 nábojů
tak, že v každém zásobníku bude 5 nábojů. Jeden zásobník uloží do pouzdra na - 57 -
opasku a druhý si ponechá ve slabé ruce. Po nástupu na palebnou čáru na povel vloží zásobník do zbraně a zbraň uloží do pouzdra, nebo zbraň nabije a zbraň uloží do pouzdra na opasku. Po povelu střelec tasí zbraň z pouzdra, zaujme střeleckou polohu vstoje vůči určenému cíli a pěti jednotlivě vedenými výstřely střílí na terč, poté provede bojovým způsobem přebití zbraně a přejde z polohy vstoje do polohy v kleku. Z této polohy dalšími pěti jednotlivě vedenými výstřely střílí na terč. Na závěr je provedena kontrola zbraně a vyhodnocení výsledků střelby.
Mířená střelba v kleku zpoza krytu v časovém omezení s taktickým přebitím Výukový cíl: 1.
kognitivní – policista bude znát varianty střelby z polohy v kleku, na pevný cíl. Dále bude znát jak se provádí střelba zpoza krytu ze slabé i ze silné strany a bude vědět, jakým způsobem se provádí taktické přebití zbraně.
2.
afektivní – policista si uvědomí význam zajištění své bezpečnosti využíváním krytů při kontaktu s ozbrojeným pachatelem, uvědomí si význam změn poloh za krytem s ohledem na znesnadnění možného zásahu pachatelem a dále význam zvýšení palebného průměru, které se provádí taktickým přebitím zbraně při schování za krytem.
3.
psychomotorický – policista bude umět prakticky provádět střelbu v kleku zpoza krytu na pevný cíl, bude umět provádět střelbu ze silné i ze slabé strany krytu. Při schování za krytem bude umět provést taktické přebití zbraně. Metody:
1.
ústní vysvětlení – instruktor zopakuje základní pravidla míření, spouštění a přebíjení, vysvětlí varianty polohy pro střelbu v kleku zpoza krytu a způsob taktického přebíjení. Vysvětlí význam krytí při zákroku proti ozbrojenému pachateli a způsob změny poloh a stran při střelbě zpoza krytu. V rámci vysvětlení instruktor motivuje cvičící a působí na jejich afektivní stránku, aby si uvědomili význam ochrany své osoby využitím vhodného krytí a význam zvýšení palebného průměru pro zvládnutí dalšího průběhu ozbrojeného střetnutí.
2.
názorné předvedení – instruktor názorně předvede střelecké cvičení. Dbá na to, aby všichni cvičící na instruktora dobře viděli, techniky provádí nejdříve - 58 -
pomalu, rozfázuje jednotlivé části střeleckého cvičení a na závěr předvede střelecké cvičení jako celek. V rámci předvádění vyžaduje zpětnou vazbu od cvičících, s ohledem na správné pochopení střeleckého cvičení. V případě nesrovnalostí předvedení opakuje. 3.
praktické provedení – policista provede „suchý nácvik“ střeleckého cvičení. Tento „suchý nácvik“ při nesprávném postupu opakuje. Poté provede střelecké cvičení.
4.
kontrola -
instruktor v průběhu provádění střeleckého cvičení kontroluje
správnost provedení u cvičícího policisty a v průběhu „suchého nácviku“ odstraňuje případné chyby. Během cvičení dbá na dodržování bezpečné manipulace se zbraní. 5.
vyhodnocení
–
instruktor
provede
po
skončení
střeleckého
cvičení
vyhodnocení výsledků a správné činnosti cvičících policistů s ohledem na stanovené výukové cíle. V rámci tohoto vyhodnocení rozebere chyby cvičícího a provede opatření na jejich odstranění. V průběhu hodnocení instruktor přijímá, ale také předává zpětnou vazbu.
Učební úloha: Střelecký cíl: prověrkový terč č. PT001 Vzdálenost:
10 m
Počet nábojů: 4 ks Čas:
časové omezení od povelu k zahájení střelby do posledního
výstřelu 20 s Poloha: Úkol:
v kleku zpoza krytu, obouruč 2 jednotlivé výstřely z polohy v kleku z pravé (levé) strany krytu,
poté přebití zbraně taktickým způsobem a 2 jednotlivé výstřely z opačné strany krytu na střed cíle.
Postup:
Na pokyn řídícího střelec naplní do jednoho zásobníku 1náboj
a zásobník uloží do pouzdra na opasku. Do druhého zásobníku naplní 3 náboje a zásobník si ponechá ve slabé ruce Po nástupu na palebnou čáru na povel vloží zásobník do zbraně a zbraň uloží do pouzdra, nebo zbraň nabije a zbraň uloží do - 59 -
pouzdra na opasku. Po povelu střelec tasí zbraň z pouzdra, zaujme střeleckou polohu v kleku za krytem, provede výklon z krytu na jedné straně a dvěma jednotlivě vedenými výstřely střílí na terč. Poté v poloze za krytem provede taktickým způsobem přebití zbraně a vykloní se zpoza krytu na opačné straně. Z této polohy dalšími dvěma jednotlivě vedenými výstřely střílí na terč. Na závěr je provedena kontrola zbraně a vyhodnocení výsledků střelby.
Mířená střelba vstoje zpoza krytu v časovém omezení s bojovým přebitím Výukový cíl: 1.
kognitivní – policista bude znát způsob střelby z polohy vstoje na pevný cíl. Dále bude znát jak se provádí střelba vstoje zpoza krytu ze slabé i ze silné strany a bude vědět, jakým způsobem se provádí bojové přebití zbraně s využitím krytu.
2.
afektivní – policista si uvědomí význam zajištění své bezpečnosti využíváním krytů při kontaktu s ozbrojeným pachatelem. Uvědomí si význam změny strany krytu ze které bude vedena střelba poté, co bude schovaný za krytem, z důvodu znesnadnění zamíření a možného zásahu od útočníka.
3.
psychomotorický – policista bude umět prakticky provádět střelbu vstoje zpoza krytu na pevný cíl, bude umět provádět střelbu ze silné i ze slabé strany krytu. Při schování za krytem bude umět provést bojové přebití zbraně. Metody:
1.
ústní vysvětlení – instruktor zopakuje základní pravidla míření, spouštění a přebíjení, vysvětlí způsob střelby vstoje zpoza krytu ze silné i ze slabé strany. Vysvětlí způsob a význam bojového přebití zbraně s využitím krytu při přebíjení. Vysvětlí význam krytí při zákroku proti ozbrojenému pachateli a způsob změny stran při střelbě zpoza krytu. V rámci vysvětlení instruktor motivuje cvičící a působí na jejich afektivní stránku, aby si uvědomili význam ochrany své osoby využitím vhodného krytí a důvody ke změně strany nebo polohy po opětovném výklonu z krytu.
2.
názorné předvedení – instruktor názorně předvede střelecké cvičení. Dbá na to, aby všichni cvičící na instruktora dobře viděli, techniky provádí nejdříve pomalu, rozfázuje jednotlivé části střeleckého cvičení a na závěr předvede střelecké cvičení jako celek. V rámci předvádění vyžaduje zpětnou vazbu - 60 -
od cvičících, s ohledem na správné pochopení střeleckého cvičení. V případě nesrovnalostí předvedení opakuje. 3.
praktické provedení – policista provede „suchý nácvik“ střeleckého cvičení. Tento „suchý nácvik“ při nesprávném postupu opakuje. Poté provede střelecké cvičení.
4.
kontrola - instruktor v průběhu provádění střeleckého cvičení kontroluje správnost provedení u cvičícího policisty a v průběhu „suchého nácviku“ odstraňuje případné chyby. Během cvičení dbá na dodržování bezpečné manipulace se zbraní.
5.
vyhodnocení
–
instruktor
provede
po
skončení
střeleckého
cvičení
vyhodnocení výsledků a správné činnosti cvičících policistů s ohledem na stanovené výukové cíle. V rámci tohoto vyhodnocení rozebere chyby cvičícího a provede opatření na jejich odstranění. V průběhu hodnocení instruktor přijímá, ale také předává zpětnou vazbu.
Učební úloha: Střelecký cíl: prověrkový terč č. PT001 Vzdálenost:
10 m
Počet nábojů: 4 ks Čas:
časové omezení od povelu k zahájení střelby do posledního
výstřelu 15 s Poloha:
vstoje zpoza krytu, obouruč
Úkol:
2 jednotlivé výstřely z polohy vstoje z pravé (levé) strany krytu,
poté bojové přebití zbraně a 2 jednotlivé výstřely z opačné strany krytu na střed cíle.
Postup:
Na pokyn řídícího střelec naplní do jednoho zásobníku 2 náboje
a zásobník uloží do pouzdra na opasku. Do druhého zásobníku naplní 2 náboje a zásobník si ponechá ve slabé ruce Po nástupu na palebnou čáru na povel vloží zásobník do zbraně a zbraň uloží do pouzdra, nebo zbraň nabije a zbraň uloží do pouzdra na opasku. Po povelu střelec tasí zbraň z pouzdra, zaujme střeleckou polohu vstoje za krytem, provede výklon z krytu na jedné straně a dvěma jednotlivě - 61 -
vedenými výstřely střílí na terč. Poté v poloze za krytem provede bojovým způsobem přebití zbraně a vykloní se zpoza krytu na opačné straně. Z této polohy dalšími dvěma jednotlivě vedenými výstřely střílí na terč. Na závěr je provedena kontrola zbraně a vyhodnocení výsledků střelby.
Uvedená cvičení se během jedné výcvikové jednotky opakují třikrát. Na závěr výcvikové jednotky je provedeno střelecké cvičení první položky prověrkového střeleckého cvičení přesně podle prováděcího pokynu.
2. etapa výukového programu a) Cíl 2. etapy – nácvik a zvládnutí střeleckého cvičení ze vzdálenosti 7 m: střelba vstoje jednoruč silnou rukou a slabou rukou, s následným vybitím zbraně, čas 25 sekund na střelbu. b) Přípravy střeleckých cvičení použitých v rámci nácviku:
Mířená střelba vstoje jednoruč silnou a slabou rukou s bojovým přebitím Výukový cíl: 1.
kognitivní – policista bude znát způsob střelby z polohy vstoje a s držením zbraně jednoruč. Dále bude znát jak se provádí střelba silnou a slabou rukou a způsob bezpečného přendání zbraně mezi silnou a slabou rukou. Dále bude znát jak se provádí bojové přebití zbraně.
2.
afektivní – policista si uvědomí význam nácviku střelby jednoruč s ohledem na uvolnění jedné ruky k ovládání dalších prostředků (baterka, obušek, zrcátko atd.). Dále si uvědomí význam střelby jednoruč z důvodu zranění jedné ruky při konfrontaci s útočníkem.
3.
psychomotorický – policista bude umět prakticky provádět střelbu vstoje jednoruč na pevný cíl, bude umět provádět střelbu ze silné i ze slabé ruky a bezpečně přendávat zbraň mezi silnou a slabou rukou. Před přendáním zbraně bude umět provést bojové přebití zbraně. Metody:
1.
ústní vysvětlení – instruktor zopakuje základní pravidla míření, spouštění a přebíjení. Vysvětlí způsob střelby vstoje jednoruč - spouštění silnou - 62 -
a slabou rukou a bezpečný způsob přendání zbraně. Vysvětlí způsob a význam bojového přebití zbraně. Vysvětlí význam nácviku střelby jednoruč a možné situace a důvody, které vedou ke střelbě s držením zbraně jednoruč. V rámci vysvětlení instruktor motivuje cvičící a působí na jejich afektivní stránku, aby si uvědomili důvody nácviku střelby jednoruč s ohledem na použití v policejní praxi. 2.
názorné předvedení – instruktor názorně předvede střelecké cvičení. Dbá na to, aby všichni cvičící na instruktora dobře viděli, techniky provádí nejdříve pomalu, rozfázuje jednotlivé části střeleckého cvičení a na závěr předvede střelecké cvičení jako celek. V rámci předvádění vyžaduje zpětnou vazbu od cvičících, s ohledem na správné pochopení střeleckého cvičení. V případě nesrovnalostí předvedení opakuje.
3.
praktické provedení – policista provede „suchý nácvik“ střeleckého cvičení. Tento „suchý nácvik“ při nesprávném postupu opakuje. Poté provede střelecké cvičení.
4.
kontrola - instruktor v průběhu provádění střeleckého cvičení kontroluje správnost provedení u cvičícího policisty a v průběhu „suchého nácviku“ odstraňuje případné chyby. Během cvičení dbá na dodržování bezpečné manipulace se zbraní.
5.
vyhodnocení
–
instruktor
provede
po
skončení
střeleckého
cvičení
vyhodnocení výsledků a správné činnosti cvičících policistů s ohledem na stanovené výukové cíle. V rámci tohoto vyhodnocení rozebere chyby cvičícího a provede opatření na jejich odstranění. V průběhu hodnocení instruktor přijímá, ale také předává zpětnou vazbu.
Učební úloha: Střelecký cíl: prověrkový terč č. PT001 Vzdálenost:
7m
Počet nábojů: 10 ks Čas:
neomezený
Poloha:
vstoje, střelba jednoruč silnou a slabou rukou
- 63 -
Úkol:
5 jednotlivými výstřely z polohy vstoje jednoruč spouštění silnou
rukou a po bojovém přebití 5 jednotlivými výstřely z polohy vstoje jednoruč spouštění slabou rukou zasáhnout střed cíle.
Postup:
Na pokyn řídícího střelec naplní do dvou zásobníků 10 nábojů
tak, že v každém zásobníku bude 5 nábojů. Jeden zásobník uloží do pouzdra na opasku a druhý si ponechá ve slabé ruce. Po nástupu na palebnou čáru na povel vloží zásobník do zbraně a zbraň uloží do pouzdra, nebo zbraň nabije a zbraň uloží do pouzdra na opasku. Po povelu střelec tasí zbraň z pouzdra, zaujme střeleckou polohu vstoje vůči určenému cíli a pěti jednotlivě vedenými výstřely jednoruč silnou rukou střílí na terč, poté provede bojovým způsobem přebití zbraně, přendá zbraň do slabé ruky a dalšími pěti jednotlivě vedenými výstřely jednoruč slabou rukou střílí na terč. Na závěr je provedena kontrola zbraně a vyhodnocení výsledků střelby.
Mířená střelba vstoje jednoruč silnou a slabou rukou s bojovým přebitím v časovém omezení Výukový cíl: 1.
kognitivní – policista bude znát způsob střelby z polohy vstoje a s držením zbraně jednoruč. Dále bude znát jak se provádí střelba silnou a slabou rukou a způsob bezpečného přendání zbraně mezi silnou a slabou rukou. Dále bude znát jak se provádí bojové přebití zbraně.
2.
afektivní – policista si uvědomí význam nácviku střelby jednoruč s ohledem na uvolnění jedné ruky k ovládání dalších prostředků (baterka, obušek, zrcátko atd.). Dále si uvědomí význam střelby jednoruč z důvodu zranění jedné ruky při konfrontaci s útočníkem. V rámci použití zbraně v praxi si uvědomí význam střeleckých cvičení s omezeným časem střelby jako faktorem , který hraje významnou roli při střetu s útočníkem.
3.
psychomotorický – policista bude umět prakticky provádět střelbu vstoje jednoruč na pevný cíl, bude umět provádět střelbu ze silné i ze slabé ruky a bezpečně přendávat zbraň mezi silnou a slabou rukou. Před přendáním zbraně bude umět provést bojové přebití zbraně. Celé cvičení zvládne v určeném čase.
- 64 -
Metody: 1.
ústní vysvětlení – instruktor zopakuje základní pravidla míření, spouštění a přebíjení. Vysvětlí způsob střelby vstoje jednoruč - spouštění silnou a slabou rukou a bezpečný způsob přendání zbraně. Vysvětlí způsob a význam bojového přebití zbraně. Vysvětlí význam nácviku střelby jednoruč s časovým omezením a možné situace a důvody, které vedou ke střelbě s držením zbraně jednoruč. V rámci vysvětlení instruktor motivuje cvičící a působí na jejich afektivní stránku, aby si uvědomili důvody nácviku střelby jednoruč s ohledem na použití v policejní praxi.
2.
názorné předvedení – instruktor názorně předvede střelecké cvičení. Dbá na to, aby všichni cvičící na instruktora dobře viděli, techniky provádí nejdříve pomalu, rozfázuje jednotlivé části střeleckého cvičení a na závěr předvede střelecké cvičení jako celek. V rámci předvádění vyžaduje zpětnou vazbu od cvičících, s ohledem na správné pochopení střeleckého cvičení. V případě nesrovnalostí předvedení opakuje.
3.
praktické provedení – policista provede „suchý nácvik“ střeleckého cvičení. Tento „suchý nácvik“ při nesprávném postupu opakuje. Poté provede střelecké cvičení.
4.
kontrola - instruktor v průběhu provádění střeleckého cvičení kontroluje správnost provedení u cvičícího policisty a v průběhu „suchého nácviku“ odstraňuje případné chyby. Během cvičení dbá na dodržování bezpečné manipulace se zbraní.
5.
vyhodnocení
–
instruktor
provede
po
skončení
střeleckého
cvičení
vyhodnocení výsledků a správné činnosti cvičících policistů s ohledem na stanovené výukové cíle. V rámci tohoto vyhodnocení rozebere chyby cvičícího a provede opatření na jejich odstranění. V průběhu hodnocení instruktor přijímá, ale také předává zpětnou vazbu.
Učební úloha: Střelecký cíl: prověrkový terč č. PT001 Vzdálenost:
7m
Počet nábojů: 6 ks
- 65 -
Čas:
časové omezení od povelu k zahájení střelby do posledního
výstřelu 25 s Poloha: Úkol:
vstoje, střelba jednoruč silnou a slabou rukou 3 jednotlivými výstřely z polohy vstoje jednoruč spouštění silnou
rukou a po bojovém přebití 3 jednotlivými výstřely z polohy vstoje jednoruč spouštění slabou rukou zasáhnout střed cíle.
Postup:
Na pokyn řídícího střelec naplní do dvou zásobníků 6 nábojů tak,
že v každém zásobníku budou 3 náboje. Jeden zásobník uloží do pouzdra na opasku a druhý si ponechá ve slabé ruce. Po nástupu na palebnou čáru na povel vloží zásobník do zbraně a zbraň uloží do pouzdra, nebo zbraň nabije a zbraň uloží do pouzdra na opasku. Po povelu střelec tasí zbraň z pouzdra, zaujme střeleckou polohu vstoje vůči určenému cíli a třemi jednotlivě vedenými výstřely jednoruč silnou rukou střílí na terč, poté provede bojovým způsobem přebití zbraně, přendá zbraň do slabé ruky a dalšími třemi jednotlivě vedenými výstřely jednoruč slabou rukou střílí na terč. Na závěr je provedena kontrola zbraně a vyhodnocení výsledků střelby.
Mířená střelba vstoje jednoruč silnou rukou a slabou rukou, s následným vybitím zbraně, čas 25 sekund na střelbu Výukový cíl: 1.
kognitivní – policista bude znát způsob střelby z polohy vstoje a s držením zbraně jednoruč. Dále bude znát jak se provádí střelba silnou a slabou rukou a způsob bezpečného přendání zbraně mezi silnou a slabou rukou. Dále bude znát jak se provádí bojové přebití zbraně a bezpečné vybití zbraně.
2.
afektivní – policista si uvědomí význam nácviku střelby jednoruč s důvodu uvolnění jedné ruky k ovládání dalších prostředků (baterka, obušek, zrcátko atd.) a z důvodu zranění jedné ruky při konfrontaci s útočníkem. V rámci použití zbraně v praxi si uvědomí význam střeleckých cvičení s omezeným časem střelby jako faktorem , který hraje významnou roli při střetu s útočníkem. Uvědomí si důležitost nácviku a bezpečného provádění vybití zbraně, aby při tomto úkonu nebyly usmrceny nebo zraněny osoby a nebyla způsobena škoda na majetku. - 66 -
3.
psychomotorický – policista bude umět prakticky provádět střelbu vstoje jednoruč na pevný cíl, bude umět provádět střelbu ze silné i ze slabé ruky a bezpečně přendávat zbraň mezi silnou a slabou rukou. Před přendáním zbraně bude umět provést bojové přebití zbraně. Celé cvičení zvládne v určeném čase. Po skončení střelby bude policista umět bezpečně vybít zbraň. Metody:
1.
ústní vysvětlení – instruktor zopakuje základní pravidla míření, spouštění a přebíjení. Vysvětlí způsob střelby vstoje jednoruč - spouštění silnou a slabou rukou a bezpečný způsob přendání zbraně. Vysvětlí způsob a uplatnění bojového přebití zbraně. Vysvětlí význam nácviku střelby jednoruč s časovým omezením a možné situace a důvody, které vedou ke střelbě s držením zbraně jednoruč. Instruktor dále rozebere a vysvětlí způsoby bezpečného vybití
zbraně
s uvedením
zásad
pro výběr
bezpečného prostoru k vybíjení zbraně. V rámci vysvětlení instruktor motivuje cvičící a působí na jejich afektivní stránku, aby si uvědomili důvody nácviku střelby jednoruč pro použití v policejní praxi. 2.
názorné předvedení – instruktor názorně předvede střelecké cvičení. Dbá na to, aby všichni cvičící na instruktora dobře viděli, techniky provádí nejdříve pomalu, rozfázuje jednotlivé části střeleckého cvičení a na závěr předvede střelecké cvičení jako celek. V rámci předvádění vyžaduje zpětnou vazbu od cvičících, s ohledem na správné pochopení střeleckého cvičení. V případě nesrovnalostí předvedení opakuje.
3.
praktické provedení – policista provede „suchý nácvik“ střeleckého cvičení. Tento „suchý nácvik“ při nesprávném postupu opakuje. Poté provede střelecké cvičení.
4.
kontrola - instruktor v průběhu provádění střeleckého cvičení kontroluje správnost provedení u cvičícího policisty a v průběhu „suchého nácviku“ odstraňuje případné chyby. Během cvičení dbá na dodržování bezpečné manipulace se zbraní.
5.
vyhodnocení
–
instruktor
provede
po
skončení
střeleckého
cvičení
vyhodnocení výsledků a správné činnosti cvičících policistů s ohledem na stanovené výukové cíle. V rámci tohoto vyhodnocení rozebere chyby - 67 -
cvičícího a provede opatření na jejich odstranění. V průběhu hodnocení instruktor přijímá, ale také předává zpětnou vazbu.
Učební úloha: Střelecký cíl: prověrkový terč č. PT001 Vzdálenost:
7m
Počet nábojů: 7 ks Čas:
časové omezení od povelu k zahájení střelby do posledního
výstřelu 25 s Poloha: Úkol:
vstoje, střelba jednoruč silnou a slabou rukou 3 jednotlivými výstřely z polohy vstoje jednoruč spouštění silnou
rukou a po bojovém přebití 3 jednotlivými výstřely z polohy v stoje jednoruč spouštění slabou rukou zasáhnout střed cíle. Po ukončení střelby provést bezpečné vybití zbraně.
Postup:
Na pokyn řídícího střelec naplní do dvou zásobníků 7 nábojů tak,
že do jednoho zásobníku naplní 4 náboje a tento zásobník uloží do pouzdra na opasku. Do druhého zásobníku naplní 3 náboje a ponechá si ho ve slabé ruce. Po nástupu na palebnou čáru na povel vloží zásobník do zbraně a zbraň uloží do pouzdra, nebo zbraň nabije a zbraň uloží do pouzdra na opasku. Po povelu střelec tasí zbraň z pouzdra, zaujme střeleckou polohu vstoje vůči určenému cíli a třemi jednotlivě vedenými výstřely jednoruč silnou rukou střílí na terč. Poté provede bojovým způsobem přebití zbraně, přendá zbraň do slabé ruky a dalšími třemi jednotlivě vedenými výstřely jednoruč slabou rukou střílí na terč. Po ukončení střelby provede bezpečné vybití zbraně. Vybíjení zbraně střelec provádí mimo časovou dotaci určenou pro střelbu. Na závěr je provedena kontrola zbraně a vyhodnocení výsledků střelby.
Uvedená cvičení se během jedné výcvikové jednotky opakují třikrát. Na závěr výcvikové jednotky je provedeno střelecké cvičení druhé položky prověrkového střeleckého cvičení přesně podle prováděcího pokynu.
- 68 -
3. etapa výukového programu a) Cíl 3. etapy – nácvik a zvládnutí střeleckého cvičení ze vzdálenosti 5 m: střelba vstoje obouruč, čas 10 sekund. b) Přípravy střeleckých cvičení použitých v rámci nácviku:
Střelba sérií výstřelů v omezeném čase z pohotovostní polohy Výukový cíl: 1.
kognitivní – policista bude znát jak se provádí střelba z polohy vstoje s držením zbraně v pohotovostní poloze. Bude znát jak se pracuje se zbraní při najetí na cíl z pohotovostní polohy a činnost po střelbě (odhled, vrácení zbraně zpět, kontrola zbraně, vypuštění kohoutu, kontrola perimetru). Dále bude znát jak se provádí střelba sérií výstřelů.
2.
afektivní – policista si uvědomí význam nácviku střelby sérií výstřelů s časovým omezením vzhledem k použití zbraně v policejní praxi. Uvědomí si, že v rámci vykonávání praktické činnosti, může dojít na zákrok s použitím zbraně a to na kratší vzdálenost, kde je rozhodující rychlost střelby a zastavení útočníka s využitím opakovaných výstřelů. Dále si uvědomí
důležitost
činnosti
po
střelbě
k bezpečnému
dokončení
služebního zákroku. 3.
psychomotorický – policista bude umět prakticky provádět střelbu vstoje s pohotovostní polohy na pevný cíl v časovém omezení. Bude umět správně najíždět na cíl z pohotovostní polohy, vést střelbu sérií výstřelů a správně provést činnost po výstřelu. Metody:
1.
ústní vysvětlení – instruktor vysvětlí jak se zaujímá poloha vstoje s držením zbraně v pohotovostní poloze. Vysvětlí, jak se z pohotovostní polohy najíždí na cíl a jak se provádí střelba sérií výstřelů. Uvede možné způsoby dosažení přesnosti zásahů vzhledem k míření (srovnání mířidel, letmá kontrola mušky, střelba ukázáním). Zdůrazní zaujetí stabilního postoje a pevného držení zbraně. Vysvětlí činnost střelce po výstřelu a význam tohoto postupu k bezpečnému zvládnutí služebního zákroku.
2.
názorné předvedení – instruktor názorně předvede střelecké cvičení. Dbá na to, aby všichni cvičící na instruktora dobře viděli, techniky provádí nejdříve - 69 -
pomalu, rozfázuje jednotlivé části střeleckého cvičení a na závěr předvede střelecké cvičení jako celek. V rámci předvádění vyžaduje zpětnou vazbu od cvičících, s ohledem na správné pochopení střeleckého cvičení. V případě nesrovnalostí předvedení opakuje. 3.
praktické provedení – policista provede „suchý nácvik“ střeleckého cvičení. Tento „suchý nácvik“ při nesprávném postupu opakuje. Poté provede střelecké cvičení.
4.
kontrola - instruktor v průběhu provádění střeleckého cvičení kontroluje správnost provedení u cvičícího policisty a v průběhu „suchého nácviku“ odstraňuje případné chyby. Během cvičení dbá na dodržování bezpečné manipulace se zbraní.
5.
vyhodnocení
–
instruktor
provede
po
skončení
střeleckého
cvičení
vyhodnocení výsledků a správné činnosti cvičících policistů s ohledem na stanovené výukové cíle. V rámci tohoto vyhodnocení rozebere chyby cvičícího a provede opatření na jejich odstranění. V průběhu hodnocení instruktor přijímá, ale také předává zpětnou vazbu.
Učební úloha: Střelecký cíl:
olympijská figura s kruhy
Vzdálenost:
7 metrů
Počet nábojů:
10 ks
Čas:
5 x 4 sekundy
Poloha:
vstoje, obouruč
Úkol:
pěti dvojvýstřely zasáhnout střed cíle
Postup:
Na pokyn řídícího střelby střelec naplní do zásobníku 10 nábojů
a zásobník uloží do pouzdra na opasku. Po nástupu na palebnou čáru na povel vloží zásobník do zbraně, zbraň nabije, vypustí kohout do přední polohy a drží ji v pohotovostní poloze. Po promítnutí cílů vystřelí na určený cíl v čase čtyř sekund sérii dvou výstřelů, provede odhled a samostatně bez povelu vypustí kohout do přední polohy. Zbraň drží opět v pohotovostní poloze. Činnost provede celkem pětkrát. Na závěr je provedena kontrola zbraní a vyhodnocení výsledků střelby. - 70 -
Střelba sérií výstřelů v omezeném čase ve spojení s tasením zbraně Výukový cíl: 1.
kognitivní – policista bude znát jak se provádí střelba z polohy vstoje držením zbraně obouruč. Bude znát jak se provádí tasení zbraně z pouzdra a její navedení na cíl. Bude vědět jak se pracuje se zbraní při najetí na cíl a jak se provádí střelba sérií výstřelů. Dále bude znát činnost po střelbě (odhled, stažení zbraně zpět, kontrola zbraně, vypuštění kohoutu, kontrola perimetru).
2.
afektivní – policista si uvědomí význam nácviku střelby sérií výstřelů s časovým omezením, vzhledem k použití zbraně v policejní praxi. Uvědomí si, že v rámci vykonávání praktické policejní činnosti (kontrola osoby, kontrola vozidla, napadení objektů), může dojít na zákrok s použitím zbraně a to na kratší vzdálenost, kde je rozhodující rychlost střelby a zastavení útočníka s využitím opakovaných výstřelů. Dále si uvědomí
důležitost
činnosti
po
střelbě
k bezpečnému
dokončení
služebního zákroku. 3.
psychomotorický – policista bude umět prakticky provádět střelbu vstoje s tasením zbraně z pouzdra na pevný cíl. Střelbu bude provádět v časovém omezení. Bude umět správně najíždět na cíl po tasení zbraně, vést střelbu sérií výstřelů a správně provést činnost po výstřelu. Metody:
1.
ústní vysvětlení – instruktor vysvětlí způsob střelby vstoje s držením zbraně obouruč. Vysvětlí, jak se provádí tasení zbraně z pouzdra a jak se najíždí na cíl. Dále vysvětlí jak se provádí střelba sérií výstřelů. Uvede možné způsoby dosažení přesnosti zásahů vzhledem k míření (srovnání mířidel, letmá kontrola mušky, střelba ukázáním). Zdůrazní zaujetí stabilního postoje a pevného držení zbraně. Vysvětlí činnost střelce po výstřelu a význam tohoto postupu k bezpečnému zvládnutí služebního zákroku.
2.
názorné předvedení – instruktor názorně předvede střelecké cvičení. Dbá na to, aby všichni cvičící na instruktora dobře viděli, techniky provádí nejdříve pomalu, rozfázuje jednotlivé části střeleckého cvičení a na závěr předvede střelecké cvičení jako celek. V rámci předvádění vyžaduje zpětnou vazbu
- 71 -
od cvičících, s ohledem na správné pochopení střeleckého cvičení. V případě nesrovnalostí předvedení opakuje. 3.
praktické provedení – policista provede „suchý nácvik“ střeleckého cvičení. Tento „suchý nácvik“ při nesprávném postupu opakuje. Poté provede střelecké cvičení.
4.
kontrola - instruktor v průběhu provádění střeleckého cvičení kontroluje správnost provedení u cvičícího policisty a v průběhu „suchého nácviku“ odstraňuje případné chyby. Během cvičení dbá na dodržování bezpečné manipulace se zbraní.
5.
vyhodnocení
–
instruktor
provede
po
skončení
střeleckého
cvičení
vyhodnocení výsledků a správné činnosti cvičících policistů s ohledem na stanovené výukové cíle. V rámci tohoto vyhodnocení rozebere chyby cvičícího a provede opatření na jejich odstranění. V průběhu hodnocení instruktor přijímá, ale také předává zpětnou vazbu.
Učební úloha: Střelecký cíl:
olympijská figura s kruhy
Vzdálenost:
7 metrů
Počet nábojů: 10 ks Čas:
5 x 4 sekundy
Poloha:
vstoje, obouruč
Úkol:
pěti dvojvýstřely zasáhnout střed cíle
Postup:
Na pokyn řídícího střelby střelec naplní do zásobníku 10 nábojů
a zásobník uloží do pouzdra na opasku. Po nástupu na palebnou čáru na povel vloží zásobník do zbraně, zbraň nabije, vypustí kohout do přední polohy a vloží ji do pouzdra. Po promítnutí terčové situace tasí zbraň, navede ji na určený cíl, namíří, vystřelí sérii dvou výstřelů (vše v čase čtyř vteřin), provede odhled a samostatně bez povelu vypustí kohout do přední polohy. Zbraň s vypuštěným kohoutem uloží zpět do pouzdra. Činnost provede celkem pětkrát. Na závěr je provedena kontrola zbraně a vyhodnocení výsledků střelby.
- 72 -
Letmá střelba sérií výstřelů ve spojení s bojovým přebitím zbraně v časovém omezení Výukový cíl: 1.
kognitivní – policista bude znát jak se provádí střelba z polohy vstoje držením zbraně obouruč. Bude znát jak se provádí tasení zbraně z pouzdra, nabití zbraně a její navedení na cíl. Bude vědět jak se pracuje se zbraní při najetí na cíl a jak se provádí střelba sérií výstřelů. Dále bude znát jak se provádí bojové přebití zbraně a činnost po střelbě (odhled, stažení zbraně zpět, kontrola zbraně, vypuštění kohoutu, kontrola perimetru).
2.
afektivní – policista si uvědomí význam nácviku střelby sérií výstřelů s časovým omezením, vzhledem k použití zbraně v policejní praxi. Uvědomí si, že v rámci vykonávání praktické policejní činnosti (kontrola osoby, kontrola vozidla, napadení objektů), může dojít na zákrok s použitím zbraně a ve většině případů na kratší vzdálenost, kde je rozhodující rychlost střelby a zastavení útočníka s využitím opakovaných výstřelů. Dále si uvědomí důležitost činnosti po střelbě k bezpečnému dokončení služebního zákroku.
3.
psychomotorický – policista bude umět prakticky provádět střelbu sérií výstřelů z polohy vstoje v časovém omezení. Střelbu bude provádět po tasení zbraně z pouzdra a nabití zbraně. Bude umět správně najíždět na cíl po tasení zbraně, vést střelbu sérií výstřelů a správně provést činnost po výstřelu. Během střelby bude umět provést bojové přebití zbraně. Metody:
1.
ústní vysvětlení – instruktor vysvětlí způsob střelby vstoje s držením zbraně obouruč. Vysvětlí, jak se provádí tasení zbraně z pouzdra a jak se najíždí na cíl. Dále vysvětlí jak se provádí střelba sérií výstřelů. Uvede možné způsoby dosažení přesnosti zásahů vzhledem k míření (srovnání mířidel, letmá kontrola mušky, střelba ukázáním). Zdůrazní zaujetí stabilního postoje a pevného držení zbraně. Vysvětlí činnost střelce po střelbě a význam tohoto postupu k bezpečnému zvládnutí služebního zákroku. Vysvětlí způsob bojového přebití zbraně.
2.
názorné předvedení – instruktor názorně předvede střelecké cvičení. Dbá na to, aby všichni cvičící na instruktora dobře viděli, techniky provádí nejdříve - 73 -
pomalu, rozfázuje jednotlivé části střeleckého cvičení a na závěr předvede střelecké cvičení jako celek. V rámci předvádění vyžaduje zpětnou vazbu od cvičících, s ohledem na správné pochopení střeleckého cvičení. V případě nesrovnalostí předvedení opakuje. 3.
praktické provedení – policista provede „suchý nácvik“ střeleckého cvičení. Tento „suchý nácvik“ při nesprávném postupu opakuje. Poté provede střelecké cvičení.
4.
kontrola - instruktor v průběhu provádění střeleckého cvičení kontroluje správnost provedení u cvičícího policisty a v průběhu „suchého nácviku“ odstraňuje případné chyby. Během cvičení dbá na dodržování bezpečné manipulace se zbraní.
5.
vyhodnocení
–
instruktor
provede
po
skončení
střeleckého
cvičení
vyhodnocení výsledků a správné činnosti cvičících policistů s ohledem na stanovené výukové cíle. V rámci tohoto vyhodnocení rozebere chyby cvičícího a provede opatření na jejich odstranění. V průběhu hodnocení instruktor přijímá, ale také předává zpětnou vazbu.
Učební úloha: Střelecký cíl:
prověrkový terč č. PT001
Vzdálenost:
5m
Počet nábojů: 6 ks ( 3 + 3 ) Čas:
10 sekund
Poloha:
vstoje, střelba obouruč
Úkol:
v čase deseti sekund zasáhnout šesti výstřely cíl, v průběhu
cvičení provést bojové přebití.
Postup:
Střelec naplní na pokyn řídícího do obou zásobníků po
3 nábojích. Jeden zásobník uloží do pouzdra na opasku a druhý si ponechá ve slabé ruce. Zaujme základní střelecký postoj na palebné čáře 5 metrů. Na povel zasune zásobník do zbraně a zbraň uloží do pouzdra. Na signál tasí zbraň z pouzdra, zbraň nabije a střílí na cíl tři výstřely vstoje obouruč. Poté provede bojovým způsobem přebití zbraně a střílí další tři výstřely vstoje obouruč. Po uplynutí časového limitu - 74 -
střelec ukončí střelbu. Pokud střelec nestihne v časovém limitu vystřelit všechny náboje provede vybití zbraně. Poté následuje kontrola zbraně a vyhodnocení výsledků.
Uvedená cvičení se během jedné výcvikové jednotky opakují třikrát. Na závěr výcvikové jednotky je provedeno střelecké cvičení třetí položky prověrkového střeleckého cvičení přesně podle prováděcího pokynu. Výukový program probíhá dle uvedených fází a plánu po dobu šesti měsíců. Po jeho ukončení jsou v následujícím měsíci policisté přezkoušeni prověrkovým střeleckým cvičením ze služební střelecké přípravy.
- 75 -
5 Výzkum a statistické zpracování dat 5.1 Plán výzkumu Výzkum je situován do podmínek PČR ÚO Přerov. Jedná se o testování plnění střeleckého prověrkového cvičení policistů zařazených do 2. skupiny služební přípravy. Výzkum vychází ze srovnání výsledků střeleckého prověrkového cvičení, přípravy a metod vedení střeleckého výcviku ve dvou po sobě jdoucích kalendářních letech. Jsou to roky 2010 a 2011. V roce 2011 je u policistů výcvik veden podle nově připraveného výukového programu pro střelecké prověrkové cvičení. Tento program byl vytvořen s využitím didaktických znalostí, které umožnili výcvik lépe připravit a provádět ve všech jeho fázích. Cílem je zjistit, zda absolvovaný výukový program má vliv na zlepšení výsledků a splnění podmínek prověrkového cvičení. Testování policistů bylo provedeno pomocí kriterií pro splnění prověrkového střeleckého cvičení.
5.2 Popis místa realizace výzkumu Výzkum byl realizován v prostorách tunelové střelnice PČR ÚO Přerov. Tato tunelová střelnice pro výcvikovou střelbu se nachází v nové budově PČR ÚO Přerov, na ul. U výstaviště 18. Střelnice má charakter stálé, vnitřní, kryté, neveřejné střelnice, která je určena pouze ke střelbě z krátkých kulových zbraní do ráže 9 mm s počáteční energií střely do 600 J, a dále z malorážek ráže 22. Maximální dálka střelby je 25 m, minimální 7 m. Střelnice nemá komerční charakter. Je provozována v rámci střeleckého výcviku policistů PČR. Z prostorového hlediska je střelnice tvořena tunelem obdélníkového půdorysu o celkové délce 29 m, šířce 5,90 m a výšce 3,37 m, dále kabinou řídícího střelby a zázemím. Z hlediska organizace střelby je prostor střelnice členěn na střelecký prostor a týlový prostor (zázemí) střelnice. Tunelová střelnice se vyznačuje variabilní dálkou střelby v závislosti na okamžité poloze střelce. Střelecký prostor je přizpůsoben pro klidovou střelbu nebo střelbu za pohybu ze vzdálenosti min. 7 metrů a max. 25 metrů. Ve vzdálenosti 7, 10,
- 76 -
15, 20 a 25 metrů od projekčního plátna jsou na podlaze vyznačeny červenou barvou palebné čáry. Terčové
zařízení
je
tvořeno
interaktivním
střeleckým
projekčním
videosystémem HITCOM II se dvěma projekčními stěnami SWINGLIFT SW 2640 SW s třívrstvým projekčním papírem Triplex, dvěma LCD videoprojektory a elektronickým vyhodnocovacím systémem zásahů s cílovou kamerou. Vyhodnocovací systém zásahů umožňuje rozeznat v projekční stěně otvory po průniku střely o průměru již od 4,5 mm. Systém může být ovládán buď řídícím PC z kabiny řídícího střelby, nebo přímo z kteréhokoliv místa tunelu pomocí dálkového ovladače. Střelbu je možné vést vstoje nebo v kleče, z místa nebo za pohybu. Ze základní palebné čáry 25 m mohou vést mířenou střelbu z místa současně až 4 střelci, z volného prostoru mezi základní palebnou čarou 25 m a mezní palebnou čarou 7 m mohou vést mířenou střelbu z místa i praktickou střelbu z místa současně až 2 střelci a praktickou střelbu za pohybu pouze 1 střelec.
5.3 Charakteristika zkoumané skupiny Zkoumanou skupinou, která prošla výukovým programem pro prověrkové střelecké cvičení, jsou policisté PČR ÚO Přerov zařazení ve službě pořádkové a dopravní policie, kteří jsou zařazeni z hlediska výcviku ve 2 skupině služební přípravy. Konkrétněji se do 2 skupiny zařazují zejména služební místa: a) policistů, kteří vykonávají základní policejní činnosti v oblasti dohledu nad veřejným pořádkem a bezpečností, dopravou, režimem ochrany státní hranice, vstupem a pobytem cizinců na území České republiky a v oblasti doprovodů a ozbrojených eskort, jejichž služební náplň přímo souvisí s prováděním služebních zákroků proti pachatelům trestné činnosti, b) policistů, kteří plní úkoly v oblasti ochrany objektů a bezpečnosti chráněných osob, c) instruktorů, d) policistů vykonávajících operativně pátrací činnost.8
8
Závazný pokyn policejního prezidenta č.4/2009, příloha č.3, čl.2.
- 77 -
Ve zkoumané skupině policistů bylo 48 mužů a 12 žen. V následujících dvou tabulkách je uveden počet policistů v jednotlivých věkových skupinách a počet policistů v závislosti na počtu let ve služebním poměru u PČR.
VĚK do 29 let
30 – 39 let
40 – 49 let
50 let a více
MUŽI
22
20
3
3
ŽENY
4
7
1
CELKEM
26
27
4
3
Tab. č.1 Charakteristika zkoumané skupiny podle věku.
POČET LET VE SLUŽEBNÍM POMĚRU do 5 let
6 - 10 let
11 - 15 let
16 let a více
MUŽI
24
11
7
6
ŽENY
7
2
3
CELKEM
31
13
10
6
Tab. č.2 Charakteristika zkoumané skupiny podle doby trvání služebního poměru.
Z uvedených tabulek vyplývá, že nejvíce zkoumaných policistů je ve dvou mladších věkových kategoriích a dále co se týká počtu odsloužených let ve služebním poměru u PČR, tak v kategorii do 5 let. U takto složené cílové skupiny je veliký předpoklad, že se jedná o dostatečně motivované jedince schopné kladně přistupovat a absolvovat
výcvik v rámci služební přípravy. V motivaci převládá
především snaha o profesní růst a vnější očekávání. Vnější očekávání je však složitý motivační prvek a někdy není zcela v souladu s realitou.
5.4 Realizace a vyhodnocení výzkumu V první fázi byla provedena teoretická analýza studiem odborné literatury. Podstatnou měrou k výzkumu přispělo přímé pozorování dané reality. V současné době pracuji u PČR jako instruktor služební přípravy a problematice služební - 78 -
střelecké přípravy se pracovně věnuji. Cílovou skupinou jsou policisté zařazení do 2. skupiny služební přípravy. Jako zkoumaná skupina bylo vybráno 60 policistů. Z hlediska zkoumané skupiny nebylo provedeno přesné zaměření na určitou věkovou kategorii nebo rozdělení podle pohlaví. Zkoumaná skupina bylo širší spektrum věku policistů a počtu let ve služebním poměru. Jediným kritériem bylo zařazení policistů do 2. skupiny služební přípravy. Stanovení takové skupiny vychází ze současného rozdělení policistů v rámci PČR, kdy podle rozsahu vykonávaných činností jsou policisté zařazeni do skupin služební přípravy a v těchto skupinách musí plnit stanovené požadavky na služební přípravu bez ohledu na věk, pohlaví nebo délku trvání služebního poměru. U této skupiny policistů pak byly porovnávány výsledky prověrkového cvičení v roce 2010 a po realizaci výukového programu výsledky v roce 2011. Na základě analýzy střeleckého výcviku v roce 2010 a zpracovaného výukového programu pro rok 2011 byla formulována hypotéza. Rozhodnutí o pravdivosti hypotézy bylo provedeno na základě shromážděných dat, jejich třídění, zpracování a následného vyhodnocení. Závěrečná analýza potvrdila pravdivost přijaté hypotézy.
Tabulka výsledků prověrkového střeleckého cvičení v roce 2010
1. položka 2. položka 3. položka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18
6 6 6 5 4 6 6 6 6 6 5 6 5 6 5 6 4 5
6 5 5 5 5 6 5 6 6 5 5 6 5 5 4 5 4 6
5 5 5 5 5 6 5 6 6 5 6 6 5 5 5 5 4 6 - 79 -
Celkový nástřel 17 16 16 15 14 18 16 18 18 16 16 18 15 16 14 16 12 17
19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60
5 6 6 5 6 4 5 4 6 6 6 4 5 6 5 6 5 6 6 6 6 5 5 5 6 5 5 6 5 6 6 4 5 6 4 5 6 3 6 6 4 6
6 6 6 4 5 4 5 5 6 5 6 5 5 6 6 5 6 6 5 5 5 6 5 5 6 5 6 6 5 6 5 4 5 6 3 4 5 4 6 4 5 6
5 4 6 4 5 5 5 6 6 5 6 5 5 6 6 5 5 6 6 6 5 6 6 5 6 6 6 5 4 6 5 5 5 6 4 6 5 4 6 5 6 5
16 16 18 13 16 13 15 15 18 16 18 14 15 18 17 16 16 18 17 17 16 17 16 15 18 16 17 17 14 18 16 13 15 18 11 15 16 11 18 15 15 17
Tab. č.3 Vyhodnocení výsledků prověrkového střeleckého cvičení v roce 2010.
- 80 -
Tabulka výsledků prověrkového střeleckého cvičení v roce 2011
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45
1.položka 6 6 6 5 6 6 6 6 6 6 5 6 6 6 6 6 5 5 6 6 6 5 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 5 6 5 6 6 6 6 6 6 6 6 6 5
2.položka 6 6 5 5 5 6 5 6 6 5 5 6 5 5 5 5 4 6 6 6 6 4 5 5 6 5 6 6 6 5 6 6 6 5 6 6 5 6 6 6 5 5 6 6 6
3.položka 5 6 6 6 5 6 5 6 6 5 6 6 6 5 5 5 5 6 5 6 6 6 6 5 6 6 6 6 6 5 6 6 6 5 5 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 - 81 -
Celkový nástřel 17 18 17 16 16 18 16 18 18 16 16 18 17 16 16 16 14 17 17 18 18 15 17 16 18 17 18 18 18 16 18 18 17 16 16 18 17 18 18 18 17 17 18 18 17
46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60
6 6 6 6 5 5 6 4 5 6 4 6 6 4 6
6 5 6 5 5 5 6 4 5 5 4 6 5 5 6
5 5 6 5 5 5 6 5 6 5 4 6 6 6 5
17 16 18 16 15 15 18 13 16 16 12 18 17 15 17
Tab. č.4 Vyhodnocení výsledků prověrkového střeleckého cvičení v roce 2011.
Stanovení hypotézy Výchozí předpoklad je, že rozsah služební střelecké přípravy policistů a aplikace
výukového
programu
vede
ke
zlepšení
výsledků
prověrkového
střeleckého cvičení.
H0 – Předpokladem je, že stanovený rozsah služební střelecké přípravy a aplikace výukového programu nemá vliv na zlepšení výsledků prověrkového střeleckého cvičení.
HA – Předpokladem je, že stanovený rozsah služební střelecké přípravy a aplikace výukového programu má vliv na zlepšení výsledků prověrkového střeleckého cvičení. Zvolená hladina významnosti 0,05.
Jako první krok bylo provedeno testování skupiny policistů ve stejných podmínkách a vyhodnocení jejich výsledků. Nulová hypotéza byla testována pomocí testového kritéria t, vypočítaného u párového t-testu ze vzorce:
- 82 -
t≡
d × n × (n − 1
∑ (d − d )
)
2
kdy n je počet párů hodnot, d je diference mezi hodnotami u jednoho páru a d je průměrná diference. V tabulce č. 3 byla u každého páru hodnot vypočítána diference9 a poté vypočítána průměrná diference podle vzorce:
d ≡
∑ d ≡ 52 ≡ 0,86 n
60
po dosazení do vzorce byla vypočítána hodnota testového kritéria t.
t≡
d × n × (n − 1)
∑ (d − d )
2
≡
0,86 × 60 × (60 − 1)
∑ 98 − (0,86 × 52)
≡
51,17 ≡ 7,1 7,3
Vypočítanou hodnotu t = 7,1 jsme srovnali s kritickou hodnotou tohoto testového kritéria pro zvolenou hladinu významnosti a počet stupňů volnosti f, který jsme určili ze vztahu f = n – 1 . n = počet párů měření f = 60 - 1 = 59 Protože vypočítaná hodnota testového kritéria10 je větší než nalezená kritická hodnota t 0,05 (59) = 2,001, odmítáme nulovou hypotézu a přijímáme hypotézu alternativní a to, že stanovený rozsah služební střelecké přípravy a aplikace výukového programu má vliv na zlepšení výsledků prověrkového střeleckého cvičení.
9
CHRÁSKA, M. Úvod do výzkumu v pedagogice. 1. vyd. Olomouc: Univerzita
Palackého Olomouc, 2003, str. 158-160 10
CHRÁSKA, M. Úvod do výzkumu v pedagogice. 1. vyd. Olomouc: Univerzita
Palackého Olomouc, 2003, str. 197
- 83 -
Tabulka četností a výpočet aritmetického průměru Dosažené výsledky policistů při prověrkovém střeleckém cvičení v roce 2010 a v roce 2011 byly zapsány do tabulky četností (tab. č. 5 a 6), kde ke každé tabulce byl vypočítán aritmetický průměr ze vzorce: Tabulka č. 5 – výsledky prověrkového cvičení v roce 2010 x=
n1 × x1 952 = = 15,86 n 60
Průměrný počet dosažených bodů na jednoho policistu při prověrkovém střeleckém cvičení v roce 2010 je po zaokrouhlení 16 bodů.
Tabulka č. 6 – výsledky prověrkového cvičení v roce 2011
x=
n1 × x1 1006 = = 16,76 n 60
Průměrný počet dosažených bodů na jednoho policistu při prověrkovém střeleckém cvičení v roce 2011 je po zaokrouhlení 17 bodů.
Porovnáním aritmetických průměrů výsledků prověrkového cvičení v roce 2010 a výsledků v roce 2011 ( rok 2010 – 16 bodů, rok 2011 – 17 bodů) se nám potvrdil výsledek (přijatá alternativní hypotéza), že stanovený rozsah služební střelecké přípravy a aplikace výukového programu má vliv na zlepšení výsledků prověrkového střeleckého cvičení.
Analýza získaných výsledků Na základě výsledků výzkumu lze konstatovat, že odmítáme nulovou hypotézu a přijímáme alternativní. Dále z výzkumu vyplývá, že stanovený rozsah služební střelecké přípravy a aplikace výukového programu má vliv na zlepšení výsledků prověrkového střeleckého cvičení.
- 84 -
Výpočet aritmetického průměru z tabulky četností (bez použití intervalu) Rok 2010
Celkový nástřel Četnost n1 n1 x1 11
2
22
12
1
12
13
3
39
14
4
56
15
10
150
16
19
304
17
9
153
18
12
216
∑ 60
∑ 952
Tab. č.5 Četnost s vyznačeným aritmetickým průměrem 16 bodů.
Výpočet aritmetického průměru z tabulky četností (bez použití intervalu) Rok 2011
Celkový nástřel Četnost n1 n1 x1 12
1
12
13
1
13
14
1
14
15
4
60
16
16
256
17
15
255
18
22
396
∑ 60
∑ 1006
Tab. č.6 Četnost s vyznačeným aritmetickým průměrem 17 bodů.
- 85 -
Výpočet diference u zkoumané skupiny policistů
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45
Celkový počet bodů rok 2010 Celkový počet bodů rok 2011 17 17 16 18 16 17 15 16 14 16 18 18 16 16 18 18 18 18 16 16 16 16 18 18 15 17 16 16 14 16 16 16 12 14 17 17 16 17 16 18 18 18 13 15 16 17 13 16 15 18 15 17 18 18 16 18 18 18 14 16 15 18 18 18 17 17 16 16 16 16 18 18 17 17 17 18 16 18 17 18 16 17 15 17 18 18 16 18 17 17 - 86 -
d 0 2 1 1 2 0 0 0 0 0 0 0 2 0 2 0 2 0 1 2 0 2 1 3 3 2 0 2 0 2 3 0 0 0 0 0 0 1 2 1 1 2 0 2 0
d² 0 4 1 1 4 0 0 0 0 0 0 0 4 0 4 0 4 0 1 2 0 4 1 9 9 4 0 4 0 4 9 0 0 0 0 0 0 1 4 1 1 4 0 4 0
46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60
17 14 18 16 13 15 18 11 15 16 11 18 15 15 17
17 16 18 16 15 15 18 13 16 16 12 18 17 15 17
0 0 2 2 0 0 0 0 2 4 0 0 0 0 2 2 1 1 0 0 1 1 0 0 2 4 0 0 0 0 ∑ 52 ∑98
Tab. č.7 Vyhodnocení výsledků prověrkového střeleckého cvičení v roce 2010 a v roce 2011.
- 87 -
Závěr Tuto práci jsem vytvořil z důvodu nutnosti zlepšení střeleckých schopností a dovedností policistů. Problematika střelecké přípravy u Policie ČR je velmi závažná. Služební zákroky, při kterých je použita zbraň proti osobě, jsou jedním z největších zásahů do práv a svobod osoby, neboť ji přímo ohrožují na životě a zdraví. Těchto zákroků v policejní praxi bohužel přibývá. Z tohoto důvodu musí být policisté pro případ možného použití zbraně velmi dobře vycvičeni. Na základě prostudování dostupné literatury, studia pedagogiky a vlastních zkušeností z vedení střelecké přípravy jsem v teoretické části práce důkladně rozebral a popsal pedagogické zákonitosti výchovně vzdělávacího procesu a komplexně charakterizoval a rozebral jednotlivé složky střeleckého výcviku s ohledem na použití zbraně v policejní praxi. Z této teoretické části jsem pak vycházel při tvorbě výukového programu pro prověrkové střelecké cvičení.
Cílem praktické
části práce
bylo
vytvoření výukového
programu pro
prověrkové střelecké cvičení a jeho realizace a ověření v praxi. Ke splnění tohoto cíle byly definovány a plněny dílčí cíle: a) rozebrat výsledky prověrkového střeleckého cvičení v roce 2010 - v rámci analýzy těchto výsledků a na základě znalostí ze studia pedagogiky, zvláště pak obecné didaktiky byla zjištěna nutnost lepšího plánování střeleckého výcviku, konkrétně pak lepší zpracování příprav pro jednotlivá střelecká cvičení. b) provést analýzu příprav pro střelecká cvičení v roce 2010 - provedenou analýzou těchto příprav bylo zjištěno, že tyto přípravy neobsahují didakticky správně definované cíle a metody nácviku střeleckých cvičení. c) zabudovat do příprav pro výukový program 2011 didaktiku - pro výukový program prověrkového střeleckého cvičení v roce 2011, byly zpracovány nové přípravy pro jednotlivá střelecká cvičení, které obsahují didakticky správně formulované cíle, metody a učební úlohy. d) realizovat výcvik podle nových příprav - nově vytvořené přípravy byly základem při realizaci výukového programu. Podle těchto příprav probíhal nácvik jednotlivých střeleckých cvičení. Střelecká cvičení na sebe systematicky navazují v rámci postupu od jednoduššího ke složitějšímu cvičení. Při výcviku - 88 -
byl také kladen důraz na správnou motivaci cvičících a vytváření vzájemné zpětné vazby. e) vyhodnotit výsledek - posouzením dosažených výsledků a jejich následným vyhodnocením práce prokazuje, že po realizaci výukového programu, zejména vedením výcviku podle nových příprav, se zvýšil počet policistů splňujících podmínky prověrkového cvičení. U policistů došlo ke zvýšení počtu bodů, kdy nejpočetnější skupinu tvořili policisté plnící prověrkové cvičení na plný počet bodů.
Na základě výsledků provedeného výzkumu je možné konstatovat, že vytyčené cíle a úkoly práce se podařilo splnit. Z výzkumu vyplývá, že odmítáme nulovou hypotézu a přijímáme alternativní, tedy že stanovený rozsah služební střelecké přípravy a realizace výukového programu má vliv na zlepšení výsledků prověrkového střeleckého cvičení.
Práce potvrdila, že realizace vytvořeného výukového programu prokázala zlepšení střeleckých výsledků policistů. Při tvorbě výukového programu jsem se zaměřil zejména na zlepšení zpracování příprav a vedení výcviku s důrazem na pedagogické a didaktické zákonitosti výchovně vzdělávacího procesu. Dalším krokem ke zlepšení střelecké přípravy a s tím související zlepšení výsledků prověrkového cvičení je bezesporu umožnění pravidelného výcviku policistů ze strany služebních funkcionářů. Dobrým a osvědčeným způsobem kombinace výcviku, je suchý nácvik se zbraní na počátku měsíce v rámci tělesné přípravy a následné ostré střelby na konci měsíce. Tedy minimálně dvě účasti policisty na výcviku za měsíc. Výsledky policistů při služební střelecké přípravě závisí také na osobnosti instruktora. Instruktor by měl při výcviku uplatňovat správné vyučovací metody, dostatečně motivovat cvičící a poskytovat a také přijímat zpětnou vazbu. Tato práce může sloužit instruktorům střelecké přípravy na všech úrovních. Zároveň také všem střelcům, kteří mají zájem o rozšíření znalostí a dovedností z oblasti praktického použití zbraně a policejní střelby nebo vedení výcviku střelecké přípravy.
- 89 -
Seznam použité literatury ADAMS, R., J., McTERNAN, T., M., REMSBERG, CH. Jak přežít v betonové džungli (Street survival). 1. vyd. Praha: Armex, 2001. ISBN 80-86244-19-9
BEDNAŘÍKOVÁ, I. Kapitoly z andragogiky 1, 2. vyd. Olomouc: UP Olomouc, 2006 ISBN 80-244-1355-8
BEDNAŘÍKOVÁ, I. Kapitoly z andragogiky 2, 2. vyd. Olomouc: UP Olomouc, 2006 ISBN 80-244-1356-6
BRYCH, J. Sportovní střelba. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1987. ISBN 80-548-25-4
BRYCH, J. Almanach sportovní střelby. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1990. ISBN 28-019-90
ČERNÝ, P., GOETZ, M. Manuál obranné střelby.1. vyd. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0739-X
GRECMANOVÁ, H. Obecná pedagogika 1. dotisk, vyd. Olomouc: Nakladatelství Hanex, 2002. ISBN 80-85783-20-7
GRECMANOVÁ, H. Obecná pedagogika 2. 2. vyd. Olomouc: Nakladatelství Hanex, 2002. ISBN 80-85783-24-X
- 90 -
HAVEL, V. Defenzivní střelba. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1995. ISBN 80-206-0463-4
HAVEL, V. Základní kniha o střelných zbraních pro sebeobranu. 2. vyd. Praha: Naše vojsko, 2001. ISBN 80-206-0590-8
HELEBRANT, M., KREML, A., NOVOTNÝ, F. Zbraně a sebeobrana. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Goldstein, 1997. ISBN 80-86094-23-5
HOLUB, Z. Speciální střelecká příprava. 1.vyd. Vyškov: VVŠ PV, 1992.
HOŠEK, V. Psychologie sportovní střelby. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1992. ISBN 80-469-21-73
CHRÁSKA, M. Úvod do výzkumu v pedagogice. 1. vyd. Olomouc: UP Olomouc, 2003. ISBN 80-244-0765-5
ITKIS, A. Speciální příprava sportovního střelce. 1.vyd. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 2735-673-96-41
JANURA, M. Úvod do biomechaniky pohybového systému člověka. 1. vyd. Olomouc: UP Olomouc, 2003. ISBN 80-244-0644-6
KOLEKTIV. Základy střelecké přípravy pro policisty. 1. vyd. Praha: MV ČR, 1998.
KRYL, L. Metodika sportovní střelby. 1. vyd. Praha: Olympia, 1995. ISBN 80-458-254-98 - 91 -
MACURA, E., REPKA, P. Pracovní sešit střelecké přípravy. 1. vyd. Praha: MV ČR, 2003.
PROVAZNÍK, V. Didaktické zásady střeleckého tréninku. Střelecká revue, 1989.
PROVAZNÍK, V. Základní metodika sportovní střelby mládeže. 1. vyd. Praha: Svazarm, 1984. ISBN 75-964-41-76
SKANAKER, R. Sportovní střelba z pistole. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 2007. ISBN 80-206-0841-9
VACEK, V. Praktická střelba. 1. vyd. Praha: Armex, 2001. ISBN 54-1247-54
Úplné znění – trestní předpisy, přestupky. vyd. Sagit, Ostrava, 2003, číslo 392.
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. vyd. Policejní Prezidium ČR, 2008.
Závazný pokyn policejního prezidenta č.4/2009.
- 92 -
Resumé Práce je zaměřena na vytvoření a realizaci výukového programu pro prověrkové střelecké cvičení policistů. Tento program byl vytvořen na základě teoretických a praktických znalostí z oboru praktické střelby a didaktických znalostí nabytých během studia na Pdf UP Olomouc. V práci jsou popsány jednotlivé složky, které hrají nejdůležitější roli při nácviku střelby. V rámci zpracovaného výukového programu byly stanoveny výukové cíle, vymezena metodika nácviku a zpracovány jednotlivé učební úlohy. Provedeným výzkumem se potvrdilo, že realizace výcviku na základě vytvořeného výukového programu vede ke zlepšení výsledků ve služební střelecké přípravě policistů.
Summary This thesis is focused on the creating and the realization of the education program in the shooting examination exercises for police staff. This education program was created and based on a theoretical and practical knowledge in the field of practical shooting as well as the didactic knowledge acquired during the studies at the Pdf UP Olomouc. There was described each components that play the most important part in the practice shooting in this thesis. There was identified the educational objectives, defined the training methodology and identified different learning tasks in this education program. Conducted research confirmed that the realization of the training based on the new created education program leads to improved results in the police staff shooting training.
- 93 -
Anotace Jméno a příjmení:
Pavel HORNÝ
Katedra:
Pedagogiky Pdf UP Olomouc
Vedoucí práce:
PhDr. PaedDr. Václav KLAPAL, Ph.D.
Rok obhajoby:
2012
Název práce:
Výukový program pro prověrkové střelecké cvičení policistů
Název v angličtině:
Tutorial for police shooting examination excercise
Anotace práce:
Diplomová práce je zaměřena na vytvoření výukového programu pro prověrkové střelecké cvičení policistů a jeho realizace v praxi.
Klíčová slova:
Výukový program, střelecké cvičení, služební příprava, didaktika střelby.
Anotace v angličtině:
Thesis is focused on the creating of the education program in the shooting examinations exercises for police staff and its implementation in practice.
Klíčová
Tutorial, shooting exercises, police start training, didactics
slova v angličtině:
of the shooting.
Přílohy
NE
vázané v práci: Rozsah práce:
94 stran
Jazyk práce:
Český jazyk
- 94 -
