Univerzita Palackého v Olomouci Palacký University in Olomouc. MusicOlomouc 2010

Univerzita Palackého v Olomouci Palacký University in Olomouc

MusicOlomouc 2010 2. mezinárodní festival soudobé hudby 2 international festival of contemporary music nd

19. – 29. 4. 2010 Kaple a Posluchárna Roberta Smetany, Umělecké centrum Univerzity Palackého Chapel and Lecture-room of Robert Smetana, Art Centre of Palacký University Univerzitní 3 – 5, Olomouc Tělocvična Na Hradě, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci Drill-hall At the Castle, Philosophical Faculty, Palacký University in Olomouc Na Hradě 5, Olomouc Reduta, Moravská filharmonie Olomouc Reduta, Moravian Philharmonic Olomouc Horní náměstí 23, Olomouc Aula Přírodovědecké fakulty, Univerzita Palackého v Olomouci Auditorium of Faculty of Science, Palacký University in Olomouc Třída 17. listopadu 12, Olomouc

… Dramaturg … Programme director Jan Vičar … Produkce … Production Katedra muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Department of Musicology, Philosophical Faculty of Palacký University in Olomouc

… Festival se koná pod záštitou Ministerstva kultury České republiky The Festival takes place under the auspices of the Ministry of Culture of the Czech Republic 2

… Spolupracující instituce … Participating Institutions Katedra muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Department of Musicology, Philosophical Faculty of Palacký University in Olomouc Konzervatoř Evangelické akademie Olomouc Conservatory of the Evangelical Academy in Olomouc Moravská filharmonie Olomouc Moravian Philharmonic Olomouc Tvůrčí centrum Olomouc Asociace hudebních umělců a vědců Creative Centre Olomouc of Association of Music Performers, Composers and Theoreticians Statutární město Olomouc City of Olomouc

… Podporovatelé … Supporters Dopravní podnik města Olomouce Hudební rozhledy Info Olomouc Kdy-Kde-Co Profi-Tisk Group s.r.o. PROFIT Radio Proglas Swiss Arts Council Pro Helvetia VMWeb.cz Žurnál UP 3

… a je tady MusicOlomouc 2010! Každoročně vzniká ve světě mnoho ambiciózních projektů, které po nadějném vykročení již po roce uvíznou na písku a skončí: pro malou iniciativu svých pořadatelů, nezájem veřejnosti či nedostatek finančních prostředků. Je potěšitelné, že to neplatí o mezinárodním polystylovém a polyžánrovém festivalu soudobé české a světové experimentální, jazzové a alternativní hudby konce 20. a počátku 21. století MusicOlomouc, jehož druhý ročník se koná od 19. do 29. dubna 2010. A velké plány se rýsují i do budoucnosti. Na letošních koncertech, besedách a tvůrčích dílnách, které obohatí hudební život v Olomouci, bude představen průřez českou i zahraniční skladatelskou tvorbou z let 1990 až 2010. MusicOlomouc je festival skladatelský a v tomto ročníku na něm budou uvedeny skladby 19 českých a devíti zahraničních skladatelů. Jejich profily jsou otištěny v příslušných částech této programové brožury. Již zde je však třeba se zmínit rovněž o některých interpretech. O tom, zda soudobé skladby zapadnou po prvním uvedení, anebo žijí dále, totiž spolurozhoduje nejen kvalita jejich kompoziční struktury, ale právě zájem a vůle interpretů. Ti novinkovou tvorbu dokáží svými interpretačními výkony u veřejnosti prosadit a případně i z průměrných kompozic učinit pozoruhodnou„záležitost“. Zažil jsem kdysi, jak Gidon Kremer na festivalu soudobé hudby zahrál jako přídavek několik stupnic, avšak tak sugestivně, že publikum nadšeně aplaudovalo. A naopak platí, že interpreti, kteří soudobou hudbu nehrají, anebo ji hrají špatně, vznikajícímu současnému umění neprospívají. Po velmi úspěšném loňském koncertě perkusionisty Tomáše Ondrůška představí v Tělocvičně Na Hradě Univerzity Palackého v Olomouci obsáhlý výběr ze soudobé české a světové hudby první dáma českých bicích a zároveň skladatelka, Markéta Mazourová. Mezi českou interpretační elitu patří klavírista Daniel Wiesner, nenápadný a skromný muž s neuvěřitelnou stu4

dijní pohotovostí a koncertní výkonností, který jako sólista či komorní hráč premiéroval snad již stovky soudobých kompozic. Za tuto činnost byl vloni oceněn Cenou České hudební rady. Na klavírním recitálu představí svůj výběr pro sólový klavír a na orchestrálním koncertě zahraje Klavírní koncert Jiřího Gemrota, který minulý měsíc poprvé uvedl s Českou filharmonií za řízení Jiřího Bělohlávka v Praze. Spojením hledisek regionálních a celostátních se vyznačuje koncert s tvorbou ostravských a olomouckých skladatelů. Ti sice žijí a tvoří v regionu, ale jejich tvorba má celostátní, ba i mezinárodní význam. Týká se to například celoživotní tvorby loňského jubilanta Milana Báchorka, který bude představen skladbou kombinující nástroje smyčcového kvarteta s netradičním nástrojem soudobé hudby – cimbálem. Ten ostatně zazní i při atraktivním vystoupení kvinteta cimbalistky, zpěvačky a aranžérky Zuzany Lapčíkové, v programu Balady a janáčkovské parafráze využívajícím hudební idiomy a podněty folklorní, janáčkovské i jazzové. Do programu byla mimořádně zařazena také přednáška Filmová hudba: skladatel versus režisér jazzového klavíristy a skladatele Emila Viklického, pořádaná v rámci cyklu vědeckopopulárních přednášek významných absolventů Univerzity Palackého v Olomouci. Vyvrcholením festivalu bude orchestrální koncert Moravské filharmonie Olomouc řízený Petrem Vronským a se sólisty Danielem Wiesnerem a trumpetistou Markem Zvolánkem. Koncert přinese stylovou konfrontaci dvou starších zahraničních skladatelů, spíše avantgardistů Švýcara Ulricha Stranze a Belgičana Pierre Bartholoméea, a dvou mladších českých skladatelů, spíše tradicionalistů Jiřího Gemrota a Juraje Filase. Svým názvem Pražské premiéry – olomoucké reprízy koncert naváže na loňský úspěšný orchestrální večer, na němž byla uvedena soudobá holandská a česká tvorba, ale i na bývalý festival Pražské premiéry, jehož tvůrcem byl ještě jako generální ředitel České filharmonie současný ministr kultury a hudební skladatel Václav Riedlbauch. 5

Věřím, že festival současné „hudby bez hranic“ pořádaný Univerzitou Palackého v Olomouci a zejména její Katedrou muzikologie za podpory Ministerstva kultury České republiky, Olomouckého kraje, Statutárního města Olomouce a všech olomouckých hudebních institucí, bude letos i v dalších letech poutat pozornost stále většího počtu posluchačů a širší olomoucké a regionální kulturní veřejnosti, tvořené v současnosti přibližně 24 tisíci olomouckých vysokoškoláků, z toho několika stovkami studentů oboru muzikologie a hudební výchovy, posluchači konzervatoře, abonentním publikem Moravské filharmonie Olomouc, příznivci regionálních Kruhů přátel hudby i žáky základních uměleckých škol. Jim všem je festival MusicOlomouc 2010 konaný pod záštitou Ministerstva kultury České republiky určen. Jan Vičar

6

… and here is MusicOlomouc 2010! Each year, many ambitious projects are launched in the world but after a hopeful start they get stuck and finish: due to the small initiative of the organizers, the lack of interest on the part of the audiences, or the shortage of funds. It is a pleasure to be able to say that this does not hold for the international polystyle and polygenre festival of contemporary Czech and world experimental, jazz and alternative music from the end of the 20th and the beginning of the 21st century, MusicOlomouc, a second year of which takes place from April 19 to 29, 2010. And there are great plans for the future. This year at concerts, lectures and workshops, which enrich the music life in Olomouc a cross section of Czech and foreign composers’ music from the years 1990 to 2010 will be presented. MusicOlomouc is a festival of composers and this year compositions by 19 Czech and 9 foreign composers will be introduced there. Their profiles are found in the respective sections of this programme booklet. But it is necessary to mention several interpreters as well. Whether a contemporary composition disappears after its first performance or continues to live, depends both on the quality of the music and the interest and will of the performers. By their skills of interpretation they can push through a novelty, and even from a mediocre composition make something “remarkable”. I remember how Gidon Kremer at a festival of contemporary music played as an encore several scales but so powerfully that the audience enthusiastically applauded. And reversely it holds that interpreters not accustomed to play contemporary music or who play poorly, will not contribute to the career of contemporary music. After last year’s very successful concert of the percussionist Tomáš Ondrůšek, in the Drill-hall At the Castle of Palacký University, a large selection from contemporary Czech and world music will be presented by the first lady of Czech percussion and at the same time a composer, Markéta Mazourová. 7

Among the Czech elite of interpreters are the piano player Daniel Wiesner, a modest man with an incredible resourcefulness and highs stand of concert performance, who as a soloist or a chamber player presented the premieres of perhaps one hundred pieces of contemporary music. Last year, for this activity he was awarded the Prize of the Czech Council for Music. In a piano recital he will perform his selection for the solo piano and at the orchestral concert he will play the Piano concerto by Jiří Gemrot, which he in the preceding month performed for the first time with the Czech Philharmonic, conducted by Jiří Bělohlávek in Prague. By the linking of the regional and national aspects is distinguished the concert of works by composers from Ostrava and Olomouc. Although they live and work in a region, their work is of a national, perhaps even international importance. This holds for instance for the lifelong work of Milan Báchorek, who will be introduced by a composition combining instruments of the string quartet and the untraditional instrument in modern music – cimbalom. That instrument will be heard also in the attractive performance by the quintet of a cimbalom player, singer and arranger Zuzana Lapčíková, in the programme Ballads and Janáčkian paraphrases, which makes use of musical idioms and stimuli from the folklore, Janáček’s music and jazz. The programme will be also enriched by the lecture Film music: composer versus film director of a distinguished alumnus of Palacký University in Olomouc, jazz pianist and composer Emil Viklický. The culmination of the festival will be the orchestral concert of the Moravian Philharmonic Olomouc, conducted by Petr Vronský, with soloists Daniel Wiesner and trumpeter Marek Zvolánek. The concert will bring a confrontation of the styles of two older foreign composers, or rather avant-gardists, the Swiss Ulrich Stranz and the Belgian Pierre Bartholomée, and two younger Czech composers, or rather traditionalists, Jiří Gemrot and Juraj Filas. With its name Prague premieres – Olomouc repeats, the concert will follow up on last year’s successful orchestral evening, when contemporary Dutch and Czech music was played, as well as on the former fes8

tival Prague premieres, whose creator was, still as a general manager of the Czech Philharmonic, the present Minister of Culture and musical composer, Václav Riedlbauch. I believe that the festival of contemporary “music without boundaries”, held by Palacký University and in particular by its Department of Musicology, with the support by the Ministry of Culture, the Olomouc Region, the Statutory Town of Olomouc, and all music institutions in Olomouc, will both in this and the next years attract the attention of increasing numbers of audiences and the wider cultural public in Olomouc and its region, now comprised of about 24,000 university students, of which several hundreds are students of Musicology and Music Education, the students of the Conservatoire of music, the subscriber audiences if the Moravian Philharmonic, supporters of the regional Circles of Friends of music, and pupils of elementary schools of art. For all of them is intended the MusicOlomouc 2010, held under the auspices of the Ministry of Culture of the Czech Republic. Jan Vičar

9

MusicOlomouc 2010

… PŘEHLED … SURVEY 10

… PONDĚLÍ MONDAY

19. 4. 2010

Umělecké centrum Univerzity Palackého, Kaple Božího Těla Art Centre of Palacký University, Chapel 19.00 hod. 7.00 p.m. Skladatelé Tvůrčích center Ostrava a Olomouc Composers of the Creative Centres Ostrava and Olomouc Aleš Pavlorek, Markéta Dvořáková, Milan Báchorek, Robert Hejnar, Marek Keprt, Milada Červenková … str. / page 16 … ÚTERÝ TUESDAY

20. 4. 2010

Tělocvična Na Hradě, Univerzita Palackého v Olomouci Drill-hall At the Castle, Palacký University in Olomouc 13.00 hod. 1.00 p.m. Markéta Mazourová: Pestrý svět bicích nástrojů Varied world of percussion instruments Beseda a tvůrčí dílna Workshop … str. / page 26 11

… ÚTERÝ TUESDAY

20. 4. 2010

Tělocvična Na Hradě, Univerzita Palackého v Olomouci Drill-hall At the Castle, Palacký University in Olomouc 19.00 hod. 7.00 p.m. Soudobá hudba pro bicí nástroje Contemporary music for percussion instruments Markéta Mazourová, bicí nástroje / percussion instruments Roman Pallas, Jan Vičar, Tomáš Svoboda, Earl Hatch, Markéta Mazourová, Rihards Dubra, Timothy Ferchen, Martin Kučera, Matthias Schmitt … str. / page 27

… STŘEDA WEDNESDAY

21. 4. 2010

Reduta, Moravská filharmonie Olomouc Reduta, Moravian Philharmonic Olomouc 19.00 hod. 7.00 p.m. Balady a janáčkovské parafráze Ballads and Paraphrases of Leoš Janáček Zuzana Lapčíková Kvintet … str. / page 34

12

… ÚTERÝ TUESDAY

27. 4. 2010

Umělecké centrum Univerzity Palackého, Posluchárna Roberta Smetany Art Centre of Palacký University, Lecture-room of Robert Smetana 13.00 hod. 1.00 p.m. Daniel Wiesner: Česká a evropská klavírní tvorba posledního dvacetiletí Czech and European piano music of the last two decades Přednáška Lecture … str. / page 40

… ÚTERÝ TUESDAY

27. 4. 2010

Umělecké centrum Univerzity Palackého, Kaple Božího Těla Art Centre of Palacký University, Chapel 19.00 hod. 7.00 p.m. Soudobá hudba pro klavír Contemporary music for piano Daniel Wiesner, klavír / piano Ivo Bláha, Ronald Stevenson, Jiří Laburda, Bohuslav Řehoř, Jan Vičar, Jiří Gemrot … str. / page 41 13

… ČTVRTEK THURSDAY

29. 4. 2010

Aula Přírodovědecké fakulty, Univerzita Palackého v Olomouci Auditorium of Faculty of Science, Palacký University in Olomouc 17.00 hod. 5.00 p.m. Emil Viklický: Filmová hudba: skladatel versus režisér Film music: composer versus film director Přednáška z cyklu vědeckopopulárních přednášek významných absolventů Univerzity Palackého v Olomouci Lecture of a distinguished alumnus of Palacký University in Olomouc … str. / page 50 … ČTVRTEK THURSDAY

29. 4. 2010

Reduta, Moravská filharmonie Olomouc Reduta, Moravian Philharmonic Olomouc 19.00 hod. 7.00 p.m. Pražské premiéry – olomoucké reprízy Prague premieres – Olomouc repeats Moravská filharmonie Olomouc Moravian Philharmonic Olomouc Pierre Bartholomée, Jiří Gemrot, Ulrich Stranz, Juraj Filas … str. / page 51 14

MusicOlomouc 2010

… PROGRAM … PROGRAMME 15

… PONDĚLÍ MONDAY

19. 4. 2010

Umělecké centrum Univerzity Palackého, Kaple Art Centre of Palacký University, Chapel 19.00 hod. 7.00 p.m. SKLADATELÉ TVŮRČÍCH CENTER OSTRAVA A OLOMOUC COMPOSERS OF THE CREATIVE CENTRES OSTRAVA AND OLOMOUC Igor Františák, klarinet / clarinet, Daniel Skála, cimbál / cimbalom Petr Matuszek, baryton / baritone, Markéta Dvořáková, alt / contralto Kubínovo kvarteto / Kubín Quartet (Luděk Cap, Jan Niederle, Pavel Vítek, Jiří Zedníček) … Aleš Pavlorek (*1971, Česká republika) Sblížení protikladů, pro klarinet a cimbál, 2005 … Markéta Dvořáková (*1977, Česká republika) Něco tiše cinká, pro alt, baryton a drobné nástroje na verše Jana Skácela, 2005 Chci to slyšet Kvetoucí alej Večer Přípitek Hodinky Modlitba

16

… Milan Báchorek (*1939, Česká republika) Concerto fantasia pro cimbál a smyčcové kvarteto, 2004 Přestávka Intermission David Šugárek, klavír / piano Marek Keprt, klavír / piano, Ellen Plisková, cembalo / harpsichord Žesťové sexteto členů Moravské filharmonie Olomouc Brass Sextetto of the Moravian Philharmonic Olomouc (Ondřej Moťka a Lukáš Weiss, trubky / trumpets, Jaroslav Hubek, lesní roh / French horn, Miroslav Tutko a Jan Pátek, trombony / trombones, Radim Černín tuba / tuba) … Robert Hejnar (*1969, Česká republika) 1. sonáta pro klavír „Ringing the Changes“, 1992 … Marek Keprt (*1974, Česká republika) … kudy časokdoul prosvítá …, 2010, premiéra / premiere … Milada Červenková (*1947, Česká republika) Hudba pro žestě, 1994 Hravé capriccio Sentimentální intermezzo Groteskní pochod Aleš Pavlorek (*1971) studoval hru na klarinet u doc. Valtra Vítka na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, kterou absolvoval v roce 1991 Koncertem pro klarinet a orchestr V. K. Kramáře za doprovodu Janáčkovy filharmonie Ostrava. Pokračoval u téhož profesora v Institutu pro umělecká studia na Ostravské univerzitě. V roce 1995 byl aktivním 17

účastníkem mezinárodních interpretačních kurzů v rakouském Semmeringu. Je držitelem několika ocenění v národních soutěžích dechových nástrojů (Chomutov, Roudnice nad Labem). Pro český rozhlas nahrál řadu skladeb našich i světových skladatelů – B. Martinů, F. Poulenka, J. Francaixe, I. Stravinského aj. Od r. 1995 je prvním klarinetistou a sólistou Filharmonie B. Martinů Zlín. S tímto hudebním tělesem se několikrát představil jako sólista v Mozartově, Weberově a Coplandově klarinetovém koncertu nejen domácímu publiku, ale i posluchačům v Německu a Dánsku. S Filharmonií B. Martinů natočil také řadu soudobých klarinetových koncertů od amerických skladatelů, které později vyšly na CD. Vystupoval na koncertech ve Španělsku, Portugalsku, Francii, Švýcarsku, Rakousku a USA. Součástí měsíčního turné po Spojených státech bylo i několik koncertů v newyorské Carnegie Hall. V současné době je mimo jiné členem Stadlerova klarinetového kvarteta, s nímž navštívil řadu předních festivalů, jak českých (Janáčkův máj, Janáčkovy Hukvaldy), tak zahraničních (České kulturní dny v Drážďanech, Argonne force 3 – Francie aj.) Aleš Pavlorek se věnuje skladatelské činnosti již přes dvacet let. Komponuje především komorní skladby, ale v poslední době píše i hudbu pro dechové a symfonické orchestry. Za zmínku stojí i jeho práce aranžérská, ve které usiluje o propojení pop-rockových a jazzových hudebních stylů se zvukem symfonického orchestru. Přestože je skladatel-samouk, získal několik ocenění ve skladatelské soutěži Generace a v roce 2006 získal jeho Basklarinetový koncert první cenu ve skladatelské soutěži Českého rozhlasu. „Sblížení protikladů, skladba byla napsána pro Igora Františáka – klarinet a Dana Skálu – cimbál. V této komorní kompozici využívám pestrou paletu barevných kombinací dvou naprosto rozdílných nástrojů, které se velmi dobře hodí pro vykreslení protikladů. 18

Sblížení protikladů má sonátovou formu s vnitřním programovým členěním. Posluchač může vysledovat stavebnou osu hudebního děje: vykreslení charakterů – konflikt – sebereflexe – hledání společné cesty a sblížení. V této kompozici využívám ve velké míře pestrou škálu moderních výrazových prostředků se širokým záběrem hudebních žánrů, což podtrhuje rozpětí mezi protiklady. Jednotlivé subjekty, v tomto případě klarinet a cimbál, procházejí vývojem od atonality a minimalu, přes metal a aleatoriku, až k naprosto tonálnímu závěru. Pozoruhodný vývoj skladby je posluchačsky naprosto šokující, ale v podstatě jen zrcadlově odráží problémy a strasti každodenního života.“ Markéta Dvořáková (*1977) absolvovala na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně v roce 2003 kompozici a v roce 2006 doktorské studium kompozice a teorie kompozice se zaměřením na multimediální tvorbu. Během posledního desetiletí získala několikrát významná ocenění v celostátní soutěži Generace, v roce 2002 byla nominována na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku za Žirafí operu a o rok později obdržela Cenu Nadace Leoše Janáčka a Cenu ministryně školství. Absolvovala řadu mezinárodních kurzů pod vedením renomovaných lektorů (V. Globokar, O. Balakauskas, Ch. Wolf, A. Lucier, Y. Bosseur a další). Její skladby zazněly na festivalech u nás i v zahraničí, např. na Forfestu v Kroměříži, Janáčkově máji v Ostravě, Expozici nové hudby v Brně, na VN:M festivalu v Grazu, na přehlídce soudobé české hudby v Los Angeles, mezinárodním festivalu Gegenwelten v Heidelbergu, v rámci série Kraakgeluiden v Amsterdamu, či na Wienerfestwochen nebo Audio-Artu ve Varšavě. Interpretace jejích děl se ujaly přední soubory a sólisté (Státní filharmonie Brno, Janáčkova filharmonie Ostrava, flétnistka Carine Lévine, dirigent Zsolt Nagy a další). Jako „composer in residence“ působila ve Werkstatt Graz. Markéta Dvořáková je členkou souboru Ensemble Marijan, který se specializuje na improvizovanou hudbu a multimediální projekty. Spoluzaložila skladatelská sdružení 19

HUDBABY a Multi-Art. V současné době pedagogicky působí na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. „Cyklus šesti písní Něco tiše cinká pro ženský a mužský hlas na verše Jana Skácela je napsán na přání mých přátel – Markéty Dvořákové a Petra Matuszka. V tiché pokoře před uměním Básníka pokusila jsem se zachytit hudbu skrytou ve verších ...“ Jan Skácel Chci to slyšet Na dně každé písně, i té nejsmutnější, na dně každé sklénky něco tiše cinká. Někdy víc a jindy jenom málo. Chci to slyšet. Bůhví co mne nutí, ale musím čekat na cinknutí, jinak by se moje srdce bálo. Kvetoucí alej V aleji bílé tajili jsme dech. Jak sníh ležely květy vysoko na stromech. A každý strom tu pyšně život slavil a třímal bez únavy rozkvetlou sílu svou. Slova jsem lámal jak kámen v starém lomu. Má žena řekla jen: Chtěla bych žít v tom stromu. Večer Na nebi sbírá se vítr, zítřejší nachový vítr, 20

a znova láska, znova, odedávna zpovzdálí překáží smrti. Přípitek Ještě si přiťukneme a vypijem to tiše. Nikomu nepovíme, co víno o nás zná. A spadne hvězda. Tenká jako plíšek. A voda blízko mostů bude stříbrná. Hodinky Krajina Pták a Blázen Krajina která Tiká Na ocelovém řetízku Strach ze mne z tebe strach Ze všeho nablízku Krajina Blázen Pták a Pluh Krajina Zároveň Tympání pod hrudami Kdo učil mlčet kámen Kdo bude Mlčen námi Modlitba Studánku dej mi blízko u lesa A nehlubokou Jenom na dlaň vody A do ní žabku která vodu čistí Na podzim povybírám napadané listí V zimě se budu starat aby nezamrzla A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé A to je všechno Snad je v moci tvé Udělat pro mne malý důlek vody Ve kterém by se odrážela nebesa 21

Milan Báchorek (*1939) studoval skladbu na ostravské konzervatoři u Miroslava Klegy. Působil jako sbormistr amatérského pěveckého sboru Radhošť a vyučoval hudebně teoretické předměty na Konzervatoři v Ostravě, později také skladbu. V letech 1974–1990 zastával funkci tajemníka ostravské pobočky Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, poté se stal předsedou Tvůrčího centra Ostrava a členem rady Asociace hudebních umělců a vědců. V letech 1992–2004 působil jako ředitel Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, kde pedagogicky setrval dodnes. Vyvíjí též kritickou a popularizační činnost, je předsedou a organizátorem skladatelské soutěže pro mladé autory do 30 let Generace, členem festivalových výborů Janáčkova hudebního Lašska, Janáčkova máje a Hudební současnosti. Ve své rané tvorbě vyšel ze syntézy stylového odkazu „klasiků 20. století“ s folklorními intonacemi svého rodného kraje. Další a dosud nejvýznamnější etapu jeho tvorby zahájilo Ritornello per orchestra z roku 1969, ve kterém se přihlásil k modernistické orientaci tzv. Nové hudby. Jeho další skladby se vyznačují velkým smyslem pro zvukovou barevnost, výraznou melodiku, tektonické vyvážení a charakteristickým lyricko-epickým zabarvením. Tyto rysy jsou charakteristické i pro sborovou tvorbu, z níž cyklus dětských sborů Malá večerní hudba byl v roce 1983 odměněn cenou Svazu československých skladatelů a koncertních umělců. „Concerto fantasia pro cimbál a smyčcové kvarteto vzniklo na sklonku roku 2004 pro interpretační Soutěž cimbalistů ve Valašském Meziříčí, kde mělo také v témže roce svou premiéru. Sólistou koncertu byl mladý cimbalista Daniel Skála za spolupráce Kubínova kvarteta. Jednovětá skladba je zasazena do modálního prostředí s jasně modelovanými motivickými jádry. Formálně se skladba vyvíjí opět jako řetězová forma, prostřídávající pozvolné Adagio quasi cadenza s velmi živým Vivo nebo Scherzando, gradující až do úplného závěru (Presto). Sólistický part je velmi náročný jak po stránce technického 22

zvládnutí nástroje tak souhry se smyčcovým kvartetem i vytvořením výsledného kompaktního zvuku.“ Robert Hejnar (*1969) vystudoval klavír na Pražské konzervatoři a skladbu u prof. Ivana Kurze na pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění (1998). Od roku 2005 nastoupil na téže fakultě ke studiu skladby v doktorském studijním programu (školitel prof. Ivan Kurz). V současné době působí jako profesor skladebných nauk na Konzervatoři Evangelické akademie v Olomouci. Je autorem skladeb vokálně-symfonických (Tres psalmi [130, 23, 70] pro alt [mezzosoprán] a symfonický orchestr, 1993, Stabat Mater pro soprán, alt, dětský sbor, symfonický orchestr a varhany, 1997), orchestrálních (Variace pro flétnu a komorní smyčcový orchestr, 1991, Sen úzkosti pro flétnu a symfonický orchestr, 1994, Andersenovy pohádky pro klavír, komorní orchestr a dětský balet, 1995, Hommage à Concerto grosso pro violoncello a komorní smyčcový orchestr, 1996, Elysium pro klavír a symfonický orchestr, 2010), sborových (Ave Maria pro dětský sbor a varhany, 2002), komorních (I. sonáta pro klavír „Vyzvánění“, 1992, Pan a Apollón pro hoboj a harfu, 1995) i elektroakustických (Niobe, 1996). Za kantátu Tres psalmi (130, 23, 70) získal v roce 1994 Cenu Nadace Českého hudebního fondu a za oratorium Stabat Mater v roce 1998 Cenu Nadace Leoše Janáčka. Nahrávky děl R. Hejnara pořídil Český rozhlas, Česká televize, Hudební fakulta AMU, několik děl bylo vydáno tiskem (vydavatelství Triga Praha) nebo nahráno na CD nosičích (Edice HAMU). I. sonáta pro klavír „Ringing the Changes“ („Vyzvánění“) je Hejnarovo rané dílo (psal ji v absolventském ročníku konzervatoře – 1992), přesto si již našla místo v repertoáru nastupující generace klavíristů (za všechny jmenujme alespoň E. Šiplákovou, D. Pančochovou, D. Šugárka). Je psána na motivy stejnojmenné hororové povídky R. Aickmana (Vyzvánění změn – povídka česky vyšla ve sborníku Tichá hrůza). Formální a tektonický koncept 23

této jednověté sonáty tvoří hlavní rychlá část v sonátové formě s pomalou volnou větou – katarzí – umístěnou attacca na konci skladby. Kompozičně je celé dílo vystavěno z úvodního čtyřtónového motivu. Marek Keprt (*1974). Olomoucký pianista, skladatel, pedagogicky činný na Katedře muzikologie Univerzity Palackého v Olomouci. Po střední ekonomické škole studoval ve Vídni klavír a kompozici. Navštěvoval mistrovské klavírní kurzy v zahraničí u Alexandra Jennera, Jamese Tocca, Csaby Királyho, Carmen Graf-Adnetové a Alexise Weissenberga. Za své skladby obdržel několik ocenění v soutěži Generace a stipendium nadace Albana Berga ve Vídni. Jako muzikolog i koncertně činný umělec zaměřuje svůj zájem na osobnost a dílo Alexandra Skrjabina. Pravidelně sólisticky spolupracuje s Moravskou filharmonií Olomouc. Pro Český rozhlas nahrál skladby A. Skrjabina, Fryderyka Chopina, Roberta Schumanna a Leoše Janáčka. „… kudy časokdoul prosvítá … Skladba vznikla v březnu 2010 a skládá se ze tří částí. Hlavní ideou je „překrývání“ a „stínování“ zvuku. Cíleně je využito „tónového stínu“ klavíru, v němž se nepozorovatelně odehrávají drobné změny cembalového partu. Pracuje se s jednotlivými patterny, jež jsou postupně transformovány, s drobnou asynchronicitou, polyrytmikou, artikulací a pedalizací.“ Milada Červenková (*1947), dřívější členka Moravské filharmonie, vystudovala na brněnské konzervatoři obor housle a klavír, ale zajímala se také o skladbu a dirigování. Kompozici absolvovala u Milana Báchorka na ostravské konzervatoři. Její díla, např. orchestrální Passacaglia, Žesťový sextet, Smyčcový kvartet nebo Houslová sonáta, byla uvedena nejen v Olomouci, ale i v Praze. K 800. výročí založení německého Heidelbergu napsala komorní skladbu Die Freunden Explozion. V posledních letech na sebe upozornila Rapsodií Kaliya-lila pro violoncello, harfu a tympány. 24

Hudbu pro žestě komponovala Milada Červenková pro přehlídku Dny soudobé hudby v Praze, kde měla skladba také v roce 1994 svou úspěšnou premiéru. Provedlo ji České žesťové kvinteto rozšířené ještě o další trombon. Později skladbu nahrálo Žesťové sexteto Pražských symfoniků pro Český rozhlas. Celé dílo je naplněno vtipem, lehkostí a nadsázkou, jak ostatně napovídají názvy jeho jednotlivých částí: Hravé capriccio, Sentimentální intermezzo a Groteskní pochod. Přes svoji technickou náročnost je Hudba pro žestě vděčná jak pro interprety, tak i pro posluchače. Svojí inspirativní nápaditostí, rytmickou rozmanitostí a melodickou svěžestí aspiruje na trvalejší místo v repertoáru žesťových souborů.

25

… ÚTERÝ TUESDAY

20. 4. 2010

Tělocvična Na Hradě, Univerzita Palackého v Olomouci Drill-hall At the Castle, Palacký University in Olomouc 13.00 hod. 1.00 p.m. … Markéta Mazourová: PESTRÝ SVĚT BICÍCH NÁSTROJŮ VARIED WORLD OF PERCUSSION INSTRUMENTS Beseda a tvůrčí dílna Workshop

26

… ÚTERÝ TUESDAY

20. 4. 2010

Tělocvična Na Hradě, Univerzita Palackého v Olomouci Drill-hall At the Castle, Palacký University in Olomouc 19.00 hod. 7.00 p.m.

SOUDOBÁ HUDBA PRO BICÍ NÁSTROJE CONTEMPORARY MUSIC FOR PERCUSSION INSTRUMENTS … Markéta Mazourová, bicí nástroje / percussion instruments … Roman Pallas (1978, Česká republika) Tom & Tom, 2002 … Jan Vičar (*1949, Česká republika) Piano-Forte, 2009 … Tomáš Svoboda (*1939, USA) Neúprosnost času, 1997 … Earl Hatch (*1906, USA) The Furioso And Valse In D Minor … Markéta Mazourová (*1974, Česká republika) Dave’s Dream, 2007 Přestávka Intermission 27

… Rihards Dubra (*1964, Lotyšsko / Latvia) Aicinajums … Timothy Ferchen (*1947, USA) Autumn, 1999 … Martin Kučera (*1965, Česká republika) Rotation, 2009 … Matthias Schmitt (*1958, Německo / Germany) Ghanaia, 1997 … Markéta Mazourová (*1974, Česká republika) Cesta po Africe, 2007 Markéta Mazourová (*1974) absolvovala Akademické gymnázium a Konzervatoř v Praze, kde vystudovala hru na klavír u profesora Michala Rezka, skladbu populární hudby u profesorů Angela Michajlova a Petra Maláska a hru na bicí nástroje u profesorů Václava Mazáčka a Milana Adamce. Poté absolvovala obor bicí nástroje na Hudební fakultě AMU v Praze, kde je v současné době doktorandkou u prof. Vladimíra Vlasáka. Zúčastnila se několika soutěží ve hře na bicí nástroje. Zvítězila v soutěži YMFE v roce 2001 a v témže roce získala druhé místo v Soutěži konzervatoří České a Slovenské republiky. Vedle samostatné koncertní činnosti spolupracovala jako sólistka s Komorní filharmonií Pardubice, Agonem, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Komorním orchestrem Berg, Komorním orchestrem Dvořákova kraje a Pražskou komorní filharmonií. Spoluúčinkovala rovněž s komorními soubory, jako jsou Saxofonové kvarteto Bohemia, Virtuosi di Tuba, Trio PopClassic, Duo Saxofonico aj. Věnuje se i skladatelské činnosti. Napsala asi sto písní, včetně textů, z nichž některé byly vydány na CD a hrály se na mezinárodních hudebních festivalech, např. v Egyptě, Rumunsku, USA, Bulharsku a na Maltě. Za její největší autorský úspěch lze považovat první místo pro Českou 28

republiku v mezinárodní soutěži Song Expo Benelux International Song and Culture Festival 2000 a stejná ocenění získala i v letech 2002 a 2004. Získala rovněž řadu cen na domácích soutěžích Dětská nota a Zlíntalent. Kromě populárních písní píše i kompozice pro bicí nástroje, komorní hudbu, melodramy a hudbu k divadelním hrám a televizním a rozhlasovým pořadům. Roman Pallas (*1978). Skladatel, sbormistr a klavírista. Vystudoval hru na klavír ve třídě prof. Hany Turkové (1999) a skladbu u prof. Václava Bůžka na konzervatoři v Teplicích, v letech 1999–2004 skladbu na Hudební fakultě AMU v Praze ve třídě prof. Ivany Loudové. Od roku 1997 pracuje jako sbormistr dívčího sboru Puellae cantantes v Litoměřicích, se kterým se zaměřuje na uvádění české soudobé sborové tvorby včetně premiér nových sborových skladeb mladých autorů. Jako klavírista se věnuje převážně interpretaci soudobé hudby. Podílí se na uvádění komorních i sólových skladeb v rámci koncertů skladatelského sdružení Konvergence, jako korepetitor spolupracoval např. se sopranistkou Kristýnou Valouškovou, barytonistou Tomášem Krejčím nebo houslistou Slavomírem Hořínkou. V současné době se spolu s barytonistou Petrem Matuszkem a mezzosopranistkou Markétou Dvořákovou věnuje uvádění písňové tvorby 20. století (Miloslav Kabeláč, Zbyněk Vostřák, Jaroslav Ježek, Boleslav Vomáčka, Peter Graham, Viktor Ullmann a další). Spolupracuje též s Komorním orchestrem Berg, který zatím uvedl v premiéře jeho skladby Serenáda, Předehra a Benet. Markéta Mazourová o Pallasově skladbě Tom & Tom: „Skladbu pro 6 tomtomů (2002) pro mě Roman Pallas napsal jako etudku, která však měla velký úspěch a od té doby ji zařazuji na své sólové koncerty. Skladatel vystudoval AMU, ale nyní je ředitelem divadla v Litoměřicích, takže na skládání mu bohužel moc času nezbývá. Je to velká škoda, protože všechny jeho skladby jsou velmi originální i působivé a dodnes se uvádějí.“ 29

Jan Vičar (*1949), narozený v Olomouci, studoval akordeon na ostravské konzervatoři, hudební výchovu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a skladbu na JAMU v Brně a AMU v Praze. Věnuje se kompozici a muzikologii. Byl šéfredaktorem časopisu Hudební rozhledy (1986–1989). Jeho pátá kniha Imprints: Essays on Czech Music and Aesthetics (2005) byla vydána anglicky. Je profesorem Katedry teorie a dějin hudby na Hudební fakultě AMU v Praze a vedoucím Katedry muzikologie Univerzity Palackého v Olomouci. Jako Fulbright/CIES „scholar-in-residence“ přednášel na osmi amerických univerzitách (1998–1999). Jako hostující profesor vyučoval kompozici a hudební teorii na Birmingham-Southern College, Alabama, USA (2005). Je autorem přibližně šedesáti skladeb různého druhu – od děl orchestrálních až po cyklické kompozice pro dětské sbory. „Drobnou skladbu Piano-forte pro marimbu a taiko jsem napsal z podnětu první absolventky a doktorandky oboru bicí nástroje na Hudební fakultě AMU v Praze Markéty Mazourové, jíž je také věnována. Je pokusem o hudební ztvárnění kontrastu ticha a hluku.“ Tomáš Svoboda (*1939). Narodil se českým rodičům v Paříži. Svou první skladbu složil v devíti letech, o pět let později byl přijat jako nejmladší student na Pražskou konzervatoř, kterou absolvoval roku 1962 v oborech bicí nástroje, skladba a dirigování. O dva roky později celá jeho rodina emigrovala do Spojených států amerických. Zde za dva roky vystudoval University of South Carolina. Svobodova hudba se často objevuje v repertoáru sólových hráčů i komorních a orchestrálních uskupení, například jen jeho symfonická hudba se dodnes dočkala na 450 provedení. Z jeho skladeb pro bicí nástroje stojí za zmínku zejména Marimba Concerto, neboť získala nominaci na cenu Grammy jako „nejlepší instrumentální sólová skladba s orchestrem“.

30

Earl Hatch (*1906, Colorado, USA – † 1996, Hollywood, USA). Interpret a skladatel E. Hatch pochází z hudební rodiny. Již od šesti let hrál na malý buben v pouličních kapelách, pak přešel k marimbě a v patnácti letech ke klavíru. Prošel mnoha jazzovými kapelami, včetně slavného orchestru Walta Disneye. Jeho jméno je spjato zejména s basovou marimbou. Sám tento nástroj sestrojil a proslavil jeho specifickou zvukovou barvu ve filmech Doktor Živago, Král a já, Zvuk hudby aj. Po jeho smrti odkoupila patent na basovou marimbu japonská xylofonová nadace. Markéta Mazourová o své skladbě Dave’s Dream: „Skladba je inspirována opravdu sny. Volila jsem nástroje, které zvukově vyjadřují náladu snu... Jsou kontrastní, a přitom se pojí...“. Rihards Dubra (*1964) je považován za jednoho z nejtalentovanějších autorů soudobé lotyšské hudby. Pochází z Rigy a základy hudebního vzdělání získal v Jürmale. Svá studia zahájil na zdejší College of Music u profesorů Emilse Darziuse, Jäzepsa Lipšänse a Gedertsa Ramanse. Po absolvování Státní konzervatoře u profesora Adolfa Skulta pokračoval ve studiu skladby u profesora Jurise Karlsonse na Hudební akademii v Rize. Absolvoval roku 1997. Už během studií začal vyučovat na škole v Jürmale, vedle toho stál i při zrodu Scholy cantorum v Rize. Nevěnuje se však pouze pedagogické práci, ale i činnosti interpretační. Ve dvou rižských chrámech, v Chrámu Máří Magdalény a Chrámu Mater Dolorosa, hraje na varhany. Všechny skladby Richardse Dubry jsou prodchnuty hlubokou vírou v Boha. Jeho dílo zahrnuje řadu nejrůznějších druhů, od chorálu, přes intimní komorní skladby až k rozsáhlým symfoniím. Stylově je autor ovlivněn prvky tradiční chrámové hudby, středověkou i renesanční hudbou, velmi často kombinuje neoromantickou melodiku s prvky gregoriánského chorálu. V neposlední řadě je v jeho díle zřejmá inspirace minimalismem. „Co není možné v životě, je možné v hudbě“, upřesňuje Dubra svůj tvůrčí záměr. 31

Timothy Ferchen (*1947). Americký bubeník a skladatel žijící ve Finsku. Hudbě se věnoval od útlého věku, prošel školením u významných osobností, jako např. u Williama Streeta, Johna Becka, Jacka Moora. V roce 1972 začal spolupracovat se skupinou kolem Steva Reicha v New Yorku. O dva roky později se natrvalo usídlil ve Finsku, kde od roku 1977 působí jako bubeník ve Finském rozhlasovém orchestru. Roku 1984 založil pětičlenný soubor hráčů na bicí nástoje The Breath Ensemble, který se zaměřuje na interpretaci soudobé hudby. Nahrál řadu desek, na nichž spolupracoval s předními finskými, ale i zahraničními umělci. V jeho skladbách se mísí líbivá témata s technicky obtížnějšími pasážemi. Martin Kučera (*1965). V pěti letech začal hrát na klavír a v devíti na kytaru. Absolvoval LŠU, dále Filmovou školu v Čimelicích. Ve studiu pokračoval na pražské Filmové fakultě AMU. Věnuje se převážně zvukové režii, pracoval např. ve studiu ElektroVox Karla Svobody, podílel se na zvukové podobě českých i zahraničních muzikálů, spolupracuje se skupinou 4tet Jiřího Korna. Skladbě se věnuje okrajově, k největším počinům patří scénická hudba k divadelnímu představení Gulliver Divadla Ta Fantastika. Markéta Mazourová o Kučerově skladbě Rotation: „Rotation je velmi rytmická skladba. Začíná ukázkou figury, která se postupně rozvíjí a nakonec nenápadně přejde přes několik variant ke krátké kadenci. Celá kompozice je zakončena jinou rytmickou figurou, která postupuje v gradaci stejně jako figura první.“ Matthias Schmitt (*1958) pochází z německého Würzburgu. Od čtyř let se věnuje hudbě, v šesti začal hrát na klavír a bicí. Na konci 70. let se seznámil se skladatelem a pedagogem Siegfriedem Finkem, který jej přivedl ke studiu bicích nástrojů. Roku 1984 absolvoval Hochschule für Musik ve Würzburgu. 32

V devadesátých letech začal komponovat a jeho kompozice se záhy dostaly do repertoáru mnoha souborů bicích nástrojů i sólových hráčů. K jeho nejúspěšnějším skladbám pro marimbu patří například Ghanaia, Sechs Miniaturen, Corrido nebo Nocturne. Pedagogicky spolupracuje s hudebními učilišti Fachhochschule Würzburg-Schweinfurt, Peter-Cornelius Konservatorium v Mohuči a Hochschule für Musik ve Würzburgu. Jako člen souborů Percussion-Ensembles Sololiteratur a Popgruppe Relax vystupoval v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Belgii. Markéta Mazourová o své kompozici Cesta po Africe: „Skladba vznikla na přání mé kamarádky, která Afriku procestovala. Dovezla mi odtamtud i speciální nástroj – kalimbu. Jí skladba začíná a dále pokračuje hrou na djembě, tolik typické pro černý kontinent.“

33

… STŘEDA WEDNESDAY

21. 4. 2010

Reduta, Moravská filharmonie Olomouc Reduta, Moravian Philharmonic Olomouc 19.00 hod. 7.00 p.m. BALADY A JANÁČKOVSKÉ PARAFRÁZE BALLADS AND PARAPHRASES OF LEOŠ JANÁČEK Zuzana Lapčíková Kvintet: Zuzana Lapčíková, cimbál, zpěv / cimbalom, vocal Josef Fečo, kontrabas / double-base Rostislav Fraš, saxofon / saxophone Ondrej Krajňák, klavír / piano Kamil Slezák, bicí / percussion instruments … Čekám tě (Leoš Janáček – Zuzana Lapčíková) … Preletělo ftáča … Polajko, polajko … Máti děvča zháňá … Putovali hudci (Leoš Janáček) … Nerúbajte hudci … V poli stójí liščina … Šla má milá pro vodu … Zaleť sokol (Zuzana Lapčíková – Josef Fečo) … Juliána … Navrátilec … Ej, v širém poli hruška … Lásko, milá lásko … Zapomeň, šohajku … Co ty ženy … Mamko … V tom bystrickém poli … Vráť se, milý … Tam dole, na dole … Vzpomínka 34

Zuzana Lapčíková (*1968). Zuzanu Lapčíkovou známe jako virtuosní cimbalistku, osobitou zpěvačku a skladatelku. Pochází z moravského Slovácka. Na brněnské konzervatoři absolvovala hru na cimbál, na Masarykově univerzitě v Brně etnologii a hudební vědu. Vyhrála řadu národních soutěží a zúčastnila se mnoha mezinárodních festivalů. Hrála a nahrávala s mnoha moravskými cimbálovými muzikami, Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů, komorními seskupeními i orchestrálními tělesy (Pražská komorní filharmonie, Virtuosi di Praga, Filharmonie Brno, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Hradec Králové, Talichův komorní orchestr). Její diskografie čítá přes 35 titulů. Při muzikantských rozpravách se setkala s řadou neméně zajímavých osobností, například s Emilem Viklickým, Milošem Štědroněm, Jiřím Pavlicou, Georgem Mrázem, Idou Kelarovou, Josefem Fečem. Od roku 1992 se jako zakládající členka podílí na výběru repertoáru, aranžích, sólové hře a zpěvu v triu Ad Lib Moravia, které je otevřeným seskupením hudebníků kolem jazzového pianisty a skladatele Emila Viklického. V roce 2000 přijala pozvání George Mráze k natáčení CD Morava (s Billy Hartem a E. Viklickým) v New Yorku. Tato nahrávka se setkala v jazzovém světě s mimořádnou odezvou a v prestižním žebříčku deseti nejlepších jazzových nahrávek roku 2001 Jazztitude se umístila na pátém místě. Pro svoji otevřenost vůči hudebním podnětům Zuzana Lapčíková překročila hranice folklorního žánru a vstoupila na pole hudby vážné (barokní, soudobá – od komorních formací až po orchestrální tělesa) a mezižánrových propojení (jazz, soudobá hudba). Dalším významným milníkem na hudební pouti umělkyně se stal rok 2007, kdy iniciovala vznik nového ansámblu „Zuzana Lapčíková Kvintet“. Mezi poslední její autorské počiny patří kompozice oratoria Orbis pictus na texty Jana Amose Komenského, které zaznělo ve světové premiéře na Mezinárodním hudebním festivalu Smetanova Litomyšl v roce 2009. 35

Po dobu osmnácti let (přerušeno mateřskými povinnostmi) se ve Zlíně a Uherském Hradišti zároveň věnuje pedagogické činnosti, výuce dětí, studentů i dospělých ve hře na cimbál a systematicky vychovává kvalitní hráče na cimbál pro souborovou hru v regionu. V roce 2007 se stala spoluzakladatelkou Slovácké základní umělecké školy v Uherském Hradišti, kde v současnosti vyučuje hru na cimbál. Intenzivně se také věnovala lidovému tanci, choreografii a jeho uvedení na divadelní jeviště. Zuzana Lapčíková Kvintet Toto seskupení začalo koncertovat v roce 2007. Spojuje hudebníky, kteří se již dlouhou dobu úspěšně pohybují na jazzových pódiích a patří ke špičce ve své generaci. Kvintet realizuje repertoár, který vychází z inspirací moravskou lidovou hudbou, soudobou vážnou hudbou a jazzem. Zásadním momentem jsou silné individuální výkony hudebníků, kteří však spolu výtečně komunikují jako celek. Josef Fečo pochází z romské muzikantské rodiny a již od dětství byl předurčen k tomu, aby se stal hudebníkem. Velikými vzory mu byli otec, vynikající kontrabasista, matka, mimořádná zpěvačka a především potom dědeček, talentovaný houslista a skladatel. Od čtyř let hraje na kytaru a velmi brzy začal také s houslemi. V jedenácti letech byl okouzlen cimbálem a začal se mu věnovat. Stal se členem souboru Romale aven imar dživas, s nímž, pod uměleckým vedením svého dědy, procestoval celou Evropu. Ve svých třinácti letech odcestoval do Budapešti, kde absolvoval mistrovské kurzy u předního cimbálového virtuosa Oskara Ökrese. Po návratu z Maďarska se vrátil do rodinné kapely, touha po širším hudebním uplatnění jej přivedla ke studiu hry na kontrabas a basovou kytaru na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze, kterou absolvoval roku 2000. Během studií získal ocenění „Instrumentalista roku 1998“ (Junior Jazz Kutná Hora), spolu s Just friends titul „Kapela roku 1999“ (Junior Jazz Ústí nad Labem) a „Nejlepší kon36

trabasista soutěže“ (Krakov, 1999). Od roku 1999 je stálým členem jazzového tria Karla Růžičky. Na české hudební scéně spolupracuje i s dalšími renomovanými umělci jako jsou Zuzana Lapčíková, Emil Viklický, Milan Svoboda, Felix Slováček atd. S nimi procestoval nejen celou Evropu, ale také Vietnam, Čínu a hrál s předními jazzmany rovněž v USA. Široký hudební záběr Josefa Feča (jazz, funk, pop, soul, folklor) je korunován jeho vlastní kompoziční aktivitou. Své dílo adresuje vlastní kapele Connection. Všestrannou muzikalitu Josefa Feča zachycuje řada nahrávek na CD. Kamil Slezák (*1976). Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, obor bicí nástroje, a poté účinkoval v různých jazzových seskupeních na moravské scéně, např. Boris Urbánek Band, FMQ a jiných. Od roku 1999 získal angažmá v Moravské filharmonii Olomouc jako zástupce vedoucího sekce bicích nástrojů a zároveň započal pětileté studium na Universität für Musik und darstellende Kunst Wien u prof. Fritze Ozmece. V roce 2001 se stal členem Gustav Brom Big Band a začal spolupracovat s dalšími hudebními tělesy, jako např. CZ/SK Big Band Matuše Jakabčice, JORO, Four Elements, Kind of Mind, Jiří Levíček Trio, Tomáš Veselý Trio či Blue Train James Morrison, a sólisty J. Wighamem, Evou Urbanovou, nebo Zuzanou Lapčíkovou. Od roku 2007 působí pedagogicky na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Ondrej Krajňák (*1978), mladý virtuózní klavírista, skladatel, aranžér a interpret. Pochází z hudební rodiny – otec, který ho k hudbě přivedl, je profesionální klavírista. Jako šestiletý začal studovat klavírní hru na Základní umělecké škole v Leviciach. Od útlého věku se věnoval vážné hudbě a zúčastnil se vícero soutěží, na kterých získal zvláštní ocenění v oblasti vážné hudby. S jazzem se poprvé setkal v deseti letech, když v rozhlase slyšel trio Oscara Petersona. Tato hudba ho natolik fascinovala, že přesvědčil otce, aby ho připravil na přehlídku mladých interpretů jazzové hudby – Jazzový festival Žili37

na. Tam se představil se svým mladým triem a získal cenu „objev festivalu“. Od tohoto okamžiku se věnuje současně jak vážné, tak i jazzové hudbě. Po absolvování ZUŠ začal pod vedením prof. Roberta Ratonviho studovat na Jazzové akademii Erkela Ferenca v Budapešti (HUN). V tomto období se zúčastnil jazzové soutěže v Polsku, kde získal zvláštní ocenění. Jako osmnáctiletý reprezentoval školu na soutěži Jazzový klavír v Budapešti, kde vyhrál cenu za sólový projev. Po ukončení studia na Jazzové akademii mu bylo uděleno stipendium na prestižní Berklee College of Music v Bostonu (USA), nakonec se ale rozhodl této nabídky nevyužít. Ondrej Krajňák je považován za jednoho z nejlepších klavíristů slovenské a české hudební scény. Jeho hra je ovlivněna Oscarem Petrsonem, Gonzalem Rubalcabou, Chickem Coreou nebo Adamem Makowiczem, z přestavitelů vážné hudby se hlásí k Johannu Sebastianu Bachovi, Bélu Bartókovi, Frederyku Chopinovi a Sergeji Prokofjevovi. Rostislav Fraš (*1975). Absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka (1995–2000). Již během studia začal působit na pražské jazzové scéně. Vedle vlastního kvarteta je členem kapel Hot Line, Zuzana Lapčíková Kvintet, Limited Edition, Bigband Českého rozhlasu, Veleband, CZ/SK Bigband Matůše Jakabčice, Soul Jazz Celebration, Šavle meče a dalších. Příležitostně také spolupracuje s Karlem Růžičkou, Štěpánem Markovičem, Jaromírem Honzákem, Organic Quartetem, ASPM a dalšími. V roce 2004 se stal finalistou prestižní soutěže International Jazz Struggle v polském Štětíně. Vyučuje hru na saxofon a improvizaci na Vyšší odborné škole při Konzervatoři Jaroslava Ježka. Leoš Janáček (*1854 – † 1928). Narodil se v Hukvaldech na severní Moravě a studoval v Brně, Praze, Lipsku a Vídni. Od počátku 80. let působil v Brně jako sbormistr, dirigent, profesor a ředitel tamější varhanické školy (kterou sám založil po pražském vzoru) a jako sběratel lidových písní. Až do 90. let 19. století komponoval poměrně málo 38

a v duchu tradice (Suita pro smyčcový orchestr, Lašské tance, opery Šárka a Počátek románu, kantáta Amarus aj.). Završením tohoto období je opera Její pastorkyňa podle stejnojmenné dramaturgie spisovatelky Gabriely Preissové, která byla složena v letech 1894–1902 a premiérována v Brně roku 1904, zatímco pražského provedení se dočkala teprve v roce 1916. Od konce 19. století se Janáček zabýval studiem mluvené řeči jako nositele emocionálního sdělení a sbíral a zaznamenával v notách „nápěvky mluvy“, neboli krátké úryvky promluv a dialogů pronesených v nejrozmanitějších řečových a životních situacích, jež potom tvořily východisko jeho specifického vokálně dramatického projevu. Charakteristický byl rovněž jeho vřelý vztah k ruské kultuře a literatuře. Většinu významných děl napsal Janáček po roce 1904, kdy zanechal pravidelné pedagogické činnosti. Do roku 1918 vznikly opery Osud, Výlety pana Broučka, mužské sbory Kantor Balcar, Maryčka Magdonova, 70 000 na slova slezského básníka Petra Bezruče, klavírní skladby Po zarostlém chodníčku, V mlhách a sonáta 1. X. 1905, symfonická balada Šumařovo dítě a třívětá orchestrální rapsodie Taras Bulba ad. Po roce 1918 získal Janáček mezinárodní věhlas a zařadil se – po boku skladatelů více než o generaci mladších jako byli Béla Bartók, Igor Stravinskij nebo Paul Hindemith – k čelným představitelům evropské hudby mezi dvěma světovými válkami. Dnes je právem pokládán za jednoho z největších světových operních skladatelů 20. století. Z děl posledního tvůrčího období je třeba připomenout opery Káťa Kabanová, Liška Bystrouška, Věc makropulos a Z mrtvého domu, mužský sbor Potulný šílenec, písňový cyklus Zápisník zmizelého pro tenor, alt, ženský sbor a klavír, dva smyčcové kvartety, Concertino a Capriccio pro klavír. Říkadla pro zpěv a malý instrumentální soubor, Symfonietu pro orchestr a velkou Glagolskou mši pro sóla, sbor, orchestr a varhany aj. Důležitou součástí Janáčkova díla jsou jeho hudebně teoretické práce, kritiky a fejetony.

39

… ÚTERÝ TUESDAY

27. 4. 2010

Umělecké centrum Univerzity Palackého, Posluchárna Roberta Smetany Art Centre of Palacký University, Lecture-room of Robert Smetana 13.00 hod. 1.00 p.m. Daniel Wiesner: ČESKÁ A EVROPSKÁ KLAVÍRNÍ TVORBA POSLEDNÍHO DVACETILETÍ CZECH AND EUROPEAN PIANO MUSIC OF THE LAST TWO DECADES Přednáška Lecture

40

… ÚTERÝ TUESDAY

27. 4. 2010

Umělecké centrum Univerzity Palackého, Kaple Božího Těla Art Center of Palacký University, Chapel 19.00 hod. 7.00 p.m. SOUDOBÁ HUDBA PRO KLAVÍR CONTEMPORARY MUSIC FOR PIANO Daniel Wiesner, klavír / piano … Ivo Bláha (*1936, Česká republika) Makrokosmos, 1998 … Ronald Stevenson (*1928, Velká Británie / Great Britain) Beltane Bonfire, 1990 … Jiří Laburda (*1931, Česká republika) Sonáta č. 9 a moll, 2003 Andantino tranquillo Sostenuto Allegro strepitoso Přestávka Intermission … Bohuslav Řehoř (*1938, Česká republika) Musica Pura, 2008 … Jan Vičar (*1949, Česká republika) Přeludya (výběr), 2000 Přeludyum I (Vzpomínka) Přeludyum IV (Oblaka) Přeludyum V (Ufoni) Přeludyum VII (Gustav a Dr. Kabyl) … Jiří Gemrot (*1957, Česká republika) V. sonáta pro klavír, 1999 41

Daniel Wiesner (*1969), studoval na Pražské konzervatoři u prof. Valentiny Kameníkové a na AMU ve třídě prof. Petera Toperczera. V letech 1988 a 1990 absolvoval mistrovské kurzy u Rudolfa Kehrera ve Výmaru. Kromě několika cen z domácích soutěží, které získal ještě za studií na konzervatoři, je Daniel Wiesner vítězem Mezinárodní klavírní soutěže v Glasgow (1990) a nositelem ceny ze soutěže Vianna da Motta v Lisabonu. V roce 1993 obdržel Cenu Hlávkovy nadace. Jako sólista a vyhledávaný komorní hráč vystupoval na koncertech ve většině evropských zemí a také v USA, Jordánsku a Tunisu. Je členem několika komorních souborů (od roku 1994 je členem komorního souboru In modo camerale, který získal v roce 1996 Cenu Českého spolku pro komorní hudbu a v témže roce se stal finalistou soutěže komorní hudby v japonské Osace), spolupracuje s renomovanými sólisty. Řadu skladeb svého širokého repertoáru premiéroval a má též obsáhlou diskografii. Natočil několik sólových CD, mj. s díly Bedřicha Smetany, Zdeňka Fibicha, Sergeje Prokofjeva, Karla Boleslava Jiráka a Miloslava Kabeláče. Intenzivně se věnuje soudobé hudbě, zvláště české, má na svém kontě mnoho desítek premiérovaných novinek a několik CD nahrávek. Jako sólista vystupuje s předními českými orchestry, s Českou filharmonií (2002 – Bartókův klavírní koncert, 2004 – Martinů Dvojkoncert, 2008 – Messiaen: Exotičtí ptáci a Barvy nebeského města), s FOKem (2005 – Messiaen: Turangalila, 2006 – Mozartův Klavírní koncert C dur) a mnoha dalšími. Nahrává pravidelně pro Český rozhlas. Od roku 2008 pedagogicky působí na konzervatoři v Pardubicích. V roce 2009 obdržel Cenu České hudební rady za vynikající interpretaci soudobé hudby a propagaci české tvorby. Ivo Bláha (*1936) pochází z Litomyšle. V letech 1954– 1958 studoval skladbu na Hudební fakultě AMU v Praze u Jaroslava Řídkého a Vladimíra Sommera. Do roku 1972 pedagogicky působil na Katedře skladby HAMU. V roce 42

1970 dokončil studium umělecké aspirantury u Emila Hlobila a kurz elektroakustické hudby v experimentálním studiu Československého rozhlasu v Plzni pod vedením Miloslava Kabeláče a Dr. Eduarda Herzoga. Od roku 1967 je kmenovým pedagogem na Filmové a televizní fakultě AMU pro hudebně teoretické předměty a zvukovou dramaturgii filmu, spoluzaložil zde studijní obor Zvuková tvorba (1980), roku 1993 se ujal funkce vedoucího Katedry zvukové tvorby FAMU. Byl jmenován profesorem pro obor Zvuková tvorba (1999). Příležitostně pracuje jako hudební režisér. Je členem Společnosti českých skladatelů a hudebního sdružení Přítomnost. Jeho skladatelská tvorba, zaměřená hlavně na koncertní hudbu komorní, vokální a orchestrální, je publikována tiskem, vysílána rozhlasem, vychází i na CD. Smyčcový kvartet č. 3 získal přední umístění na Mezinárodní tribuně skladatelů UNESCO v Paříži 1991, Zoolekce pro kytaru obdržely výroční cenu Českého hudebního fondu 1993. Několik sborových cyklů získalo ceny v skladatelské soutěži vokální tvorby Jirkov – Olomouc. V neposlední řadě je Ivo Bláha autorem odborných článků a publikací o zvukové dramaturgii filmu. Z jeho teoretických publikací patří k nejvýznamnějším Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla (AMU Praha 1995, 2004), která slouží jako základní výukový text na FAMU i na zahraničních školách. „Skladba Makrokosmos pro klavír (1998) je koncipována jako celistvá, souvisle se vyvíjející hudební plocha. Vykreslení průzračného zvukového obrazu s jemně odstupňovanými odstíny je svěřeno klavíru – nástroji pro tuto roli jakoby předurčenému svým křehce čistým projevem a jedinečnými výrazovými schopnostmi. Smyslem této hudby není přesvědčovat hrubou silou, ani předvádět oslnivou techniku. Spíše by měla vábit k emotivnímu prožívání nevratně uplývajícího času, lákat do světa nekonečných prostor a tajemství vesmíru i lidské duše. (Názvem Makrokosmos se vědomě připomíná slavný Bartókův Mikrokosmos, jiné souvislosti tu však nehledejme.)“ 43

Ronald Stevenson (* 1928). Skladatel a pianista pocházející z Wellsu. Hudební vzdělání získal na Royal Northern College of Music, Manchester (1945–1947). Již v mládí se Stevenson vyhradil jako pacifista. Ve svých dvaceti letech byl na rok uvězněn jako zásadový odpůrce vojenské služby. Hlavním důvodem pořádání klavírních recitálů v roce 1949 zase bylo vydělat si peníze na cestu do Finska, aby se mohl setkat s vdovou po svém idolu Ferruciu Busonim. V letech 1950–1952 vyučoval hudbu na Moldon Colliery School v Durhamu. Rok 1956 strávil na studijní cestě v Římě, poté působil jako učitel hudby v různých školách skotského Edinburghu. V šedesátých letech získal angažmá jako profesor kompozice na Univerzitě v Kapském Městě (1963–1965), kde mimo jiné premiéroval osmdesátiminutovou Passacaglii DSCH (iniciály Dmitrije Šostakoviče). Po návratu do Skotska se začal soustředit na komponování, klavírní hru, autorské psaní a přípravu pravidelných pořadů pro stanici BBC. Za pásmo o F. Busonim obdržel roku 1967 Mezinárodní hudební cenu Harrieta Cohena. Z kompozic, které vzbudily pozornost, jmenujme Border Boyhood (1971) či Druhý klavírní koncert (1972). Ve své tvorbě se samozřejmě nejvíce zaměřuje na klavír. Je ovšem také autorem stovky písní a nezanedbatelného množství skladeb komorního žánru. Zvláštní pozornost věnuje v neposlední řadě transkripcím světových symfonických děl, např. autorů Graingera, Paderewského či Ysaye, pro klavír. V roli klavírního interpreta a přednášejícího vystoupil mimo jiné v USA, Kanadě, Bulharsku, Austrálii, Číně a Švýcarsku. Vždy se snažil vzbudit u mladých lidí zájem o hudbu. Ze skladatelů, kteří vstoupili do jeho kmenového repertoáru, jmenujme kromě Busoniho i Graingera a Paderewského. Založil Společnost Ronalda Stevensona, která každoročně pořádá letní interpretační kurzy ve Skotsku. Skladba Beltane Bonfire vznikla roku 1990. „Beltane“ je slovo keltského původu a znamená volání o pomoc. 44

„Bonfire“ zase značí oheň. Nejstarší zmínka o prastarém zvyku zapalovat dva ohně blízko sebe a vést mezi nimi lid i hovězí dobytek, aby od nich byly odvráceny nemoci a zůstalo jim zachováno zdraví, pochází z pera arcibiskupa Cormaca z Cashelu (908). Také v pověstech Keltů lze zaznamenat úkon, kdy jsou lidé prováděni obručí z jeřábového dříví při východu nebo západu slunce. Obdobný rituál, kdy zaslíbení členové klanu museli třikrát přeskočit přes plameny vatry, v neposlední řadě zaznamenal lexikograf Edward Dwelly. Tento rituál dodnes žije ve skotském městě Peebles. Jiří Laburda (*1931) pochází ze Soběslavi. Základy hudebního vzdělání získal u prof. Josefa Petra a prof. Emanuela Rataje v rodném městě. Rozhodující vliv na formování jeho vztahu k hudbě a skladatelskou práci měli později skladatelé Karel Hába a Zdeněk Hůla a významný český muzikolog dr. Eduard Herzog, jejichž byl soukromým žákem. V letech 1952–1955 studoval hudbu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté na tehdejší pražské Vysoké škole pedagogické (1956–1960). V roce 1970 získal titul doktora filozofie (disertační práce Symfonie D. Šostakoviče). Své hudebně teoretické znalosti prokázal dále v práci Didaktické problémy moderních učebnic harmonie, jíž v roce 1973 ukončil vědeckou aspiranturu (její závěrečná obhajoba mu komunistickým režimem nebyla nikdy povolena) a která se stala základem jeho třídílné vysokoškolské učebnice Diatonická harmonie. Jiří Laburda působil nejprve šest let na pedagogických školách v Jablonci nad Nisou a v Chebu a posléze přešel na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde vyučoval hudebně teoretickým předmětům celkem 39 let. Od roku 1999 vyučuje na Pražské konzervatoři. Ve svých skladatelských začátcích vycházel Laburda hlavně z tvorby sborové, která dosud zaujímá v jeho díle stěžejní místo. Jeho kompoziční práce se opírá o tradiční vyjadřovací prostředky a stylově navazuje zejména na neoklasicismus. Z novodobých skladebných technik jsou mu nejbližší aleatorika a dodekafonie. Výsledkem Labur45

dovy tvůrčí činnosti je dnes již početné dílo, z nějž přes 200 skladeb vyšlo tiskem, převážně v zahraničí. Laburdovy skladby jsou vždy srozumitelné a nalézají ohlas v nejširších vrstvách. Autor udržuje stálý kontakt i s amatérskými muzikanty a pěveckými sbory, pro které píše hudbu jim dostupnou. Zvýšenou pozornost věnuje i dětem. O úspěších Laburdovy tvorby svědčí i četná ocenění jeho skladeb v soutěžích nejen domácích, ale i mezinárodních, např. v Jubilejní soutěži Československého rozhlasu v Praze získal cenu jeho Koncert pro klavír a orchestr (1971), v Jubilejní soutěži Slovenského hudobného fondu v Bratislavě získala 1. cenu jeho Burlesca pro lesní roh a orchestr (1961), v mezinárodních soutěžích získala ve španělském Alicante jeho Missa glagolitica pro sóla, sbor, varhany, žesťové a bicí nástroje Cenu Oscara Esply pro rok 1966. Více než 60 skladeb bylo nahráno na CD. Kromě toho Laburda aktivně pracoval v různých funkcích, jako člen výboru Společnosti českých skladatelů, sdružení Přítomnost, člen komise tvorby pro děti Svazu českých skladatelů, dosud je předsedou sdružení pro soudobou hudbu Collegium 2001, od r. 2004 prezidentem Festivalů amatérských pěveckých sborů ve Svitavách, členem i mezinárodních porot (IFAS Pardubice) a čestným členem řady pěveckých sborů. „Sonáta č. 9 a moll (vznikla v březnu 2003) se náladou vstupní čtyřtaktové fráze vědomě hlásí k začátku sonáty Janáčkovy, ale ničím více už snad ne. V kompoziční práci se snažím zařazovat stále nové myšlenky a rád je nepravidelným způsobem i reprízuji za účelem aspoň částečného zpevnění formy (nejsem však obdivovatelem improvizace či nadměrného prvku náhody). Z tohoto hlediska lze v první větě vystopovat dosti výrazné rysy sonátové formy. Podobné rysy, i když již v nesrovnatelně mlhavějším smyslu, vykazuje i závěrečná věta třetí. Volná druhá věta obdobnými kratšími celky začátku a konce vykazuje náznak třídílnosti. Střed představuje rozlehlá, zpěvná část, kde se mi podařilo oživit lisztovskou techniku, při níž na 46

pozadí virtuózních pasáží obou rukou probíhá ve střední poloze rozevláté kantabilní téma. A na závěr? Posléze se ukázalo, že hudba pro sólový klavír není tak zcela bezperspektivní, neboť tři z mých klavírních sonát vydalo nakladatelství tak významné, jako Max Eschig, Paris a všechny zbývající skladby pro klavír vydává nakladatelství Wolfgang G. Haas, Köln v rámci své ediční řady Laburda Klavierwerk, která má zatím osm vydaných titulů.“ Bohuslav Řehoř (*1938), brněnský rodák, studoval hru na klavír na brněnské konzervatoři u prof. J. Posadovského a skladbu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u prof. Theodora Schaefera. V letech 1964–1986 působil jako pedagog na brněnské konzervatoři, od roku 1986 vyučuje na Pražské konzervatoři skladbu a hudební teorii. Jako skladatel se věnuje převážně instrumentální tvorbě pro sólové nástroje (sonáty pro klavír, housle, violu, violoncello, flétnu), pro komorní soubory (10 smyčcových kvartetů, dechové trio, dva dechové kvintety) a pro orchestr (čtyři symfonie, Dvojkoncert pro housle, klavír a orchestr, koncerty pro flétnu a pro klarinet). „Podnětem ke vzniku skladby Musica pura per piano (2007–2008) byla přátelská dohoda s Danielem Wiesnerem o vytvoření skladby pro sólový klavír. Interpretační styl tohoto pianisty a jeho schopnost vcítit se do výrazu díla, kterou projevoval při nastudování a provedení mých dřívějších skladeb, byly pro mne hlavními inspiračními zdroji.“ Jan Vičar (*1949), narozený v Olomouci, studoval akordeon na ostravské konzervatoři, hudební výchovu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a skladbu na JAMU v Brně a AMU v Praze. Věnuje se kompozici a muzikologii. Byl šéfredaktorem časopisu Hudební rozhledy (1986–1989). Jeho pátá kniha Imprints: Essays on Czech Music and Aesthetics (2005) byla vydána anglicky. Je profesorem Katedry teorie a dějin hudby na Hudební fakultě AMU v Praze a vedoucím Katedry muzikologie 47

Univerzity Palackého v Olomouci. Jako Fulbright/CIES „scholar-in-residence“ přednášel na osmi amerických univerzitách (1998–1999). Jako hostující profesor vyučoval kompozici a hudební teorii na Birmingham-Southern College, Alabama, USA (2005). Je autorem přibližně šedesáti skladeb různého druhu – od děl orchestrálních až po cyklické kompozice pro dětské sbory. „Cyklus dvanácti skladeb s názvem Přeludya v celkovém rozsahu 34 minut jsem napsal v roce 2000. Dosud nalezl dva vynikající interprety, Jaroslavu Pěchočovou a Daniela Wiesnera. Ten cyklus nahrál i pro Český rozhlas. Skladba byla vydána tiskem nakladatelstvím Alea Publishing (Tacoma, USA). Rukopis partitury jsem doplnil následujícím výkladovým a mystifikačním slovníčkem: Přeludyum – trochu preludium a trochu přelud. Vzpomínka – je vzpomínka přeludem nebo skutečností? Voděnka – odvalil se kamínek, narodil se pramínek, bystrá voda, voděnka... Kňuba z hor – milá Dr. Kabyla. Nebyla nic moc, avšak na druhé straně to nebyla žádná nekňuba. Oblaka – jen si tak ležet na louce a pozorovat oblaka. Ufoni – hnízdiště ufonů v Čechách je v okolí Mimoně. Zpíváme si – spolu s ptáky, velrybami a jinými lidmi si zpívejme. Ale raději jenom potichu … Gustav – skřítek-trpaslík, s nímž se Dr. Kabyl seznámil v roce 1899 u řeky Zambezi. Nelze vyloučit, že šlo o ufona. Dr. Kabyl – dobrodruh, cestovatel a amatérský hudebník (*1839? Křelov u Olomouce – †1900? Severní Afrika). Noc v Josefině – v zapomenuté osadě někde na Pyrenejském poloostrově. Špatný den – ne všechno se podaří a dneska mám opravdu smůlu. Jabloňka – biblická Eva dala sníst Adamovi jablko a ten se z toho dodnes nevzpamatoval. Kormoráni – velcí tažní ptáci, kteří si mohou uletět, kdykoli se jim zachce. Sbohem – něco končí a něco neznámého začíná. Bi-forma – dvojaká hudební forma za účelem vyjádření paralelnosti či prostorovosti jevů. Přes její občasné náznaky se bi-formu nepodařilo v žádném z Přeludyí vytvořit.“

48

Jiří Gemrot (*1957), studoval na Pražské konzervatoři u Jana Zdeňka Bartoše a na Hudební fakultě AMU u Jiřího Pauera. Dnes je sám profesorem skladby a instrumentace na Pražské konzervatoři a šéfem hudebních režisérů v Českém rozhlase v Praze. Jako skladatel se věnuje častěji instrumentální hudbě; má desítky skladeb sólových, komorních, orchestrálních (mezi nimi i Symfonii) a koncertantních. Menšinová vokální tvorba je zastoupena písněmi (např. Bachmannlieder pro soprán a orchestr), Mší pro smíšený sbor a kantátami. Jeho skladby se hrály ve většině evropských zemí, Kanadě, Mexiku, Japonsku a USA. Kompozici nástrojových koncertů se Jiří Gemrot věnuje rád a často; hudební formu tohoto žánru se snaží řešit pokaždé jinak. Složil čtyřvětý Flétnový koncert, třívětý Houslový, v nejnovějším dvouvětém Violoncellovém koncertu sólový nástroj doprovází jen malý orchestr. Na svém kontě má i koncertantní skladby pro skupinu nástrojů s orchestrem: Concertino pro flétnu, tympány, dudy a orchestr a Concertino pro violoncello, klavír a orchestr. „V. sonáta pro klavír vznikla v roce 1999 pro japonskou klavíristku Sačiko Kayaharu. Celá probíhá bez přerušení, ale je třívětá. V ústřední tónině b moll je v úvodu exponováno téma, které prolíná celou sonátou. Po něm nastupuje vlastní první věta v sonátové formě se septimovým hlavním tématem v tečkovaném rytmu v celém taktu. Lyričtější vedlejší téma je v taktu tříčtvrtečním. Spojku mezi první a druhou větou tvoří připomínka tématu úvodu. Druhá věta je třídílná, její střední díl je odvozen z tématu úvodu a repríza dílu A je volně invertovaná. Třetí věta nesleduje žádné přísné formální schéma. Je to jakási stále gradující toccata, na jejímž prvním vrcholu zazní motivek es-a-c: kryptogram začátku křestního jména pianistky, jíž je sonáta věnovaná. Hlavní vrchol (Meno mosso. Pesante) je syntézou tématu třetí věty s úvodem sonáty, do nějž vše zpět vyústí a po oscilaci mezi B dur – b moll se nakonec smírně, do vytracena a vyrovnaně v B dur uzavře.“

49

… ČTVRTEK THURSDAY

29. 4. 2010

Aula Přírodovědecké fakulty, Univerzita Palackého v Olomouci Auditorium of Faculty of Science, Palacký University in Olomouc 17.00 hod. 5.00 p.m. Emil Viklický: FILMOVÁ HUDBA: SKLADATEL VERSUS REŽISÉR FILM MUSIC: COMPOSER VERSUS FILM DIRECTOR Přednáška z cyklu vědeckopopulárních přednášek významných absolventů Univerzity Palackého v Olomouci Lecture of a distinguished alumnus of Palacký University in Olomouc

50

… ČTVRTEK THURSDAY

29. 4. 2010

Reduta, Moravská filharmonie Olomouc Reduta, Moravian Philharmonic Olomouc 19.00 hod. 7.00 p.m. PRAŽSKÉ PREMIÉRY – OLOMOUCKÉ REPRÍZY PRAGUE PREMIERES – OLOMOUC REPEATS Moravská filharmonie Olomouc Moravian Philharmonic Olomouc Daniel Wiesner, klavír / piano Marek Zvolánek, trubka / trumpet Petr Vronský, dirigent / conductor … Pierre Bartholomeé (*1937, Belgie / Belgium) La Folie d´Oedipe, Suite pour Orchestre, 2003 … Jiří Gemrot (*1957, Česká republika) Koncert pro klavír a orchestr Přestávka Intermission … Ulrich Stranz (*1946 – † 2004), Švýcarsko / Switzerland) Anstieg – Ausblick für Orchestra, 2002 … Juraj Filas (*1955, Česká republika) Concerto per tromba piccola in Sib e orchestra, 2002 Aria Rondo 51

Pierre Bartholomée (*1937) pochází z Bruselu. Již od svých studií spolupracoval a byl v kontaktu s Henri Pousseurem, André Sourisem a Pierre Boulezem. Upozornil na sebe nejprve jako klavírista a skladatel. Po studiích na Konzervatoři v Bruselu se zdokonalil v klavírní technice u Wilhema Kempffa a poté se vydal na dráhu virtuosa. V roce 1962 se podílel na založení a aktivitách souboru Musique Nouvelle. Současně se věnoval řadě jiných činností: nejprve byl zvukovým mistrem a poté producentem v RTB, v roce 1972 byl jmenován profesorem hudební analýzy na Konzervatoři v Bruselu. V letech 1977 až 1999 působil jako umělecký ředitel a stálý dirigent Filharmonického orchestru v Lutychu. Hostoval téměř v celé Evropě, v Americe a v Japonsku, kde se předvedl ve velmi širokém repertoáru, spolupracoval s významnými sólisty a realizoval řadu rozhlasových a gramofonových nahrávek. Ve svých programech kladl vždy důraz na tvořivý přístup. Z jeho vlastního díla můžeme zmínit Tombeau de Marin Marais, Harmonique pour orchestre nebo Fancy určené pro Ensemble InterContemporain, složil také řadu koncertantních a orchestrálních děl. Oratorium Ludus Sapientiae vzniklo na libreto Françoise Jongena u příležitosti 575. výročí založení Univerzity v Lovani, bylo napsáno v roce 2001 v Louvain-Ia-Neuve a premiéru řídil Jordí Savall. Divadlo La Monnaie si u něj objednalo dvě díla inspirovaná Henry Bauchauem: Le rêve de Oiotime, dramatickou scénu pro soprán a komorní orchestr z roku 2000, a Oedipe sur la route, operu o čtyřech dějstvích (složená v březnu 2003). Pierre Bartholomée je skladatelem působícím na Katolické univerzitě v Lovani. Předtím byl profesorem na Královské konzervatoři v Bruselu. Byl předsedou poroty mezinárodní dirigentské soutěže Antonia Pedrottiho a působil v porotách Soutěže královny Alžběty, soutěže Gaudeamus a skladatelské soutěže na festivalu v Besançonu. Je dopisujícím členem společnosti výtvarného umění Belgické královské akademie a nositelem rytířského titulu, který mu udělil král Albert II.

52

La Folie ď Oedipe, tato suita vychází z opery o čtyřech dějstvích Oidipova cesta zkomponované podle románu belgického spisovatele Henry Bauchaua, který je také autorem libreta. Oidipova cesta byla představena v Bruselu v roce 2003 v podání řady významných umělců Théatr royal de la Monnaie: José Van Dam (Oidipus), Valentina Valente (Antigona), Jean-Francouis Monvoisin (Klios), Hannah Schaer (Dioráma), Ruby Philogene (Kalliopé), orchestru a sboru Státní opery pod vedením italského dirigenta Daniela Callegariho a v režii Philippe Sireuil. Oidipova cesta vypráví o putování krále Oidipa a jeho dcery Antigony z Théb (kde končí první ze dvou Sofoklových oidipovských tragédií Král Oidipus) do Athén (kde se odehrává druhá tragédie Oidipus na Kolónu). Tato dobrodružná cesta umožní Oidipovi vrátit se do společenství lidí. Jeho rehabilitace je však dosažena za cenu nadlidského úsilí. Po setkání s pastevcem Kliem, z něhož se stal lupič, se Oidipus pokusí vytesat ohromnou vlnu do převislého skalního útesu. Pak potkává věštkyni Diorámu, která mu prozrazuje, že je básnířkou. Později ošetřuje nemocné nakažené morem v horské vesnici a je touto strašnou nemocí nakažen. V posledním okamžiku ho zachraňuje Kalliopé. Když dorazí do Athén, vidí ve snu Sofokla a pak mizí v záři ohromné fresky namalované Kliem, který stejně jako on, dosáhl svého vykoupení uměleckou tvůrčí prací. Tato orchestrální suita je věnována Danielu Callegarimu. Je postavena na hlavních symfonických epizodách opery: předehrách, mezihrách a několika upravených dramatických scénách. Začíná předehrou 2. dějství, tj. vlnou – bouřlivá a prudká hudba – a končí, jako by se vzdalovala, mezihrou mezi 3. a 4. dějstvím – velkým dílem vycházejícím z obscedantního motivu. Pierre Bartholomée (*1937) was born in Brussels. Since his studies, he cooperates and stays in touch with Henri Pousseur, André Souris and Pierre Boulez. Pierre Bartholomée attracts attention first as a pianist and composer. Following the studies at the Conservatory in Brussels, he improved his piano technique at Wilhem Kempff, desiring to become 53

a virtuoso. In 1962 he actively participated in establishing of Musique Nouvelle. Pierre Bartholomée is active in a number of areas: first he was a sound engineer and then a producer in RTB. In 1972 he was a professor of music analysis at the Conservatory in Brussels. In 1977–1999 he worked in the capacity of Artistic Director and residing conductor of the Philharmonic Orchestra in Lutych (Lieqe). Pierre Bartholomée was invited to perform in Europe, US and Japan where he presented a broad range of repertoire. He cooperated with major soloists and completed a number of radio and studio recordings. He always accented creative work in his programs. We can mention his own works such as Tombeau de Marin Marais, Harmonique pour orchestre or Fancy devoted to Ensemble InterContemporain, he also composed a number of instrumental and symphonic pieces. Oratorium Ludus Sapientiae composed based on lyrics of François Jongen at the occasion of 575th anniversary of the University in Loeven he composed in 2001 in Louvain-la-Neuve; it was conducted by Jordí Savall. Theatre La Monnaie commissioned two pieces inspired by Henry Bauchau: Le rêve de Diotime, a dramatic scene for soprano and chamber orchestra from 2000, a Oedipe sur la route, opera in four acts (composed in March 2003). Pierré Bartholomée is a composer working at the Catolic University in Loeven. Prior to that, he was a professor at the Royal Conservatory in Brussels. He is a corresponding member of the painting class at The Belgium Royal Academy. He was a chairman of the jury of the international conductors‘ contest of Antonio Pedrotti and was a member of the jury of Queen Elisabeth contest, Gaudeamus contest and composers‘ contest at the festival in Besançon. Pierre Bartholomée is a corresponding member of the Belgium Royal Academy and holder of the knight title awarded to him by King Albert II. La Folie ď Oedipe, the suite is derived from a four-act opera Oedipus on the Road, based on the novel by the Belgian writer Henry Bauchau, who also wrote the libretto. Oedipus on the Road was performed in Brussels in 2003 by a number of noted singers from Théatre royal de la Monnaie: José Van 54

Dam (Oedipus), Valentina Valente (Antigone), Jean-Francis Monvoisin (Clios), Hannah Schaer (Diotime) and Ruby Philogene (Calliope), with the orchestra and choir of the National Opera, conducted by the Italian conductor Daniele Callegari and directed by Philippe Sireuil. Oedipus on the Road tells the tale of Oedipus and his daughter Antigone on their journey from Thebes (where the first of Sophocles´ two tragedies about Oedipus, Oedipus the King, ends) to Athens (Where the second tragedy, Oedipus at Colonus, is set). The journey allows Oedipus to return to the society of men. However, his rehabilitation comes at the cost of superhuman exertions. After meeting the shepherd Clios, who has become a robber, Oedipus tried to sculpt an enormous wave in an overhanging cliff. He then meets the sibyl Diotime, who tells him he is a poet. He later treats sick people stricken by the plague in a mountain village, and he himself is infected. At the last minute he is saved by Calliope. When he arrives in Athens he sees Sophocles in a dream and then disappears into the radiance of an enormous fresco that Clios has painted, lide Oedipus, clios has achieved redemption through art. The orchestral suite is dedicated to Daniele Callegari. II is based on the main symphonic episodes of the opera: preludes, interludes and a number of modified dramatic scenes. It begins with the prelude to the second act, the wave – the music is stormy and wild – and ends, as though receding into the distance, with the interlude between the third and fourth acts – a grand work based on the theme of obsession. Jiří Gemrot (*1957) studoval na Pražské konzervatoři u Jana Zdeňka Bartoše a na hudební fakultě AMU u Jiřího Pauera. Dnes je sám profesorem skladby a instrumentace na Pražské konzervatoři a šéfem hudebních režisérů v Českém rozhlase v Praze. Jako skladatel se věnuje častěji instrumentální hudbě; má desítky skladeb sólových, komorních, orchestrálních (mezi nimi i Symfonii) a koncertantních. Menšinová vokální tvorba je zastoupena písněmi (např. Bachmannlieder pro soprán a orchestr), Mší pro smíšený sbor a kantátami. Jeho skladby se hrály ve většině evropských zemí, Kanadě, Mexiku, Japonsku 55

a USA. Kompozici nástrojových koncertů se Jiří Gemrot věnuje rád a často; hudební formu tohoto žánru se snaží řešit pokaždé jinak. Složil čtyřvětý Flétnový koncert, třívětý Houslový, v nejnovějším dvouvětém Violoncellovém koncertu sólový nástroj doprovází jen malý orchestr. Na svém kontě má i koncertantní skladby pro skupinu nástrojů s orchestrem: Concertino pro flétnu, tympány, dudy a orchestr a Concertino pro violoncello, klavír a orchestr. Dnes uváděné dílo má své vyhraněné místo i v rámci skladatelovy klavírní tvorby. Hra na klavír byla začátkem Gemrotova kontaktu s hudbou, úspěšně ji vystudoval vedle kompozice na konzervatoři a tvorbě pro tento nástroj se bohatě věnoval v různých obdobích. Patří k ní zejména 6 sonát pro sólový klavír, suita Z deníku 2006 a tento dlouho zvažovaný a odkládaný Koncert pro klavír a orchestr z roku 2003. O jeho napsání požádal skladatele už v první polovině 90. let virtuos Jan Simon. Jiří Gemrot k tomu dodává: „Nepatřím mezi lehce píšící autory, ale klavírní koncert mě potrápil obzvláště. Mám dva předchozí pokusy – jeden z konzervatorních let a druhým jsem absolvoval v roce 1981 AMU. Ale tento by měl být první (dodejme: zralý a definitivní) s tím, že v hlavě mám dnes koncepci druhého. Po úvahách jsem nakonec zvolil jednovětou formu na půdorysu sonátového principu, který považuji za úžasný, stále inspirativní a nevyčerpatelný. Svým způsobem mě inspiroval Sergej Prokofjev svým 1. klavírním koncertem a tóninou b moll Petr Iljič Čajkovskij (ale třeba i Luboš Fišer). Osobně moc nemám rád v koncertech kadence, protože často rozbíjejí formu a zašpiňují styl hudby. V některých koncertech jsem proto kadenční plochy nepoužil. Zde jsem se s nimi vypořádat chtěl, avšak se snahou, aby se staly organickou součástí celku. Ač je klavír mým domovským nástrojem, je tento Klavírní koncert z mých dosud napsaných koncertů nejkratší.“ Jiří Gemrot (*1957) was born in Prague. He studied piano and composition at the Prague Conservatory and composi56

tion at AMU (Academy of Performing Arts), going on to take master classes in Siena, Italy and perform his military service in the AUS (Army Artistic Ensemble). Beginning in 1982 he then served as musical director of Czechoslovak Radio. From 1986–1990 he headed up the editorial staff for recordings of the music-publishing house Panton in order to get back into radio. He has now served there as chief musical director for several years. He also teaches composition and instrumentation at the Prague Conservatory and has produced recordings for a range of Czech and international companies. His composing rests on the conviction that 20th century music lost some of its audience through its frequent tendency toward experimentation for its own sake. He is trying to revitalize this lost contact, basing his musical language on strong form, clear melody and a strong emotive charge. Hi is also anchored in the European musical tradition in his use modern media and his efforts to create his own style. His work now includes dozens of chamber compositions, vocal orchestral, and concerto works, as well as instructional pieces and film music. His compositions have been performed at home and abroad, overseas mainly in the USA and Japan. Czech Radio has recorded most of them, and several have been issued on CD and as sheet music by a range of publishing houses. „This Concerto for piano and orchestra is one movement piece written in sonata form, which principle I still take as a very inspirational. I was also influenced by Sergej Prokofjev´s 1st Piano Concerto, Peter Ilich Tchaikovsky´s 1st Piano Concerto in B flat minor and also Luboš Fišer´s piece.“

57

Ulrich Stranz (*1946 – † 2004) studoval hudební teorii a skladbu u Fritze Büchtgera a housle u Ericha Kellera v mnichovském Waltershausen Seminar, v dalším hudebním vzdělání pokračoval na Musikhochschule München, ve skladbě u Güntera Bialase a v houslích u Heinze Endrese. Svá vysokoškolská studia ukončil v roce 1972, v následujících dvou letech dostal stipendium DAAD (Akademická studia Němců v cizině) na práci v Institutu sonologie v holandském Utrechtu, kde se věnoval elektronické hudbě. Od roku 1974 působil pedagogicky na různých školách a hrál v orchestrech v Curychu a v Mnichově. Za svou tvorbu dostal celou řadu cen a významných grantů, jmenujme například Cenu města Mnichova 1976, Kranichstein-Musik-Preis Darmstadt ze stejného roku, šestiměsíční stipendium na pobyt v římské Villa Massimo v letech 1980–1981, Cenu města Curych 1983 a 1989, Schneider-Schott-Preis Mainz 1992 nebo Gerda-und-Günter-Bialas-Preis německé ochranné autorské organizace GEMA v roce 2000. Ulrich Stranz se zřetelně odlišuje od skladatelů, kteří si rychle vyslouží uznání díky používání klišé a které lze snadno zařadit jako členy rozmanitých skupin nebo hnutí. Nabízí větší bohatství barev i hudební formy. To budou dobře vnímat ti posluchači, kteří jsou citliví na jemné hudební zážitky, ale často i takzvaní „běžní posluchači“, kteří naslouchají méně předpojatě než odborníci. Stranz je introvertní, a to zejména v pomalých větách. Zasněně, láskyplně, na sebe zapomínajíc, hudba posluchače uchvacuje svou něžností. Vytváří se důvěrný, citlivý prostor, nicméně posluchač se má stále čeho držet. Dramatický prvek, s nímž se setkáváme častěji v živějších větách, se často kombinuje s hravými impulsy. Takové pasáže jsou primárně lehké a působivé, aniž by však zastíraly nebo vystavovaly sílu svalů. Stranzova hudba jako každá jiná kvalitní hudba je prostě sama sebou a nesnaží se předvádět. Každý, kdo se jí dá unést, tedy ten, kdo se nespokojí se slohovým tříděním, učiní objevy, které obohatí duši. Ke světové premiéře Anstieg-Ausblick dne 12. listopadu 2002 ve švýcarském Aarau, provedené Aargauským 58

symfonickým orchestrem pod vedením Israela Yinona, načrtl Ulrich Stranz pro tištěný program původní koncepci: „Orchestr s vokálním sólem, text ke zhudebnění, vztahující se k Alpám ... Tak mi zadavatel nejprve zprostředkoval svou představu o novém díle. Hledání odpovídajícího textu zůstalo bezvýsledné.“ Marné hledání zase tolik nepřekvapuje, zejména když Stranz neustále poukazoval na problémy, které se mu dostavují při myšlence na „převedení textů do hudby“. Na jedné straně spočívaly obtíže ve skepsi vůči zhudebňování jako takovému, na straně druhé v hledání textů, které by se mu jevily jako vhodné pro spojení s jeho hudbou. Stranz po dohodě s objednavatelem, Aargauským symfonickým orchestrem, nakonec projekt přeměnil v čistě instrumentální dílo, aniž by se vzdal tematického spojení s Alpami: „Čistě instrumentální partitura, kterou jsem nakonec začal psát, ovšem nikterak nestojí stranou myšlenek, nálad, asociací, jaké si spojuji se světem hor. A přesto bych dílem AnstiegAusblick nechtěl u nikoho navodit příliš velké očekávání programní hudby. Koncept naznačený v názvu by neměl narážet na žádné překážky v jeho rozeznávání, kromě toho nechť nezávisle na eventuálně domnělé povinnosti spoluúčastnit se realizace vládne svoboda u každého jednotlivého posluchače.“ Na otázku po alpské inspiraci Stranz krátce před světovou premiérou odpověděl časopisu Live (říjen 2002), vycházejícímu v Aarau: „Bylo by krásné, kdyby inspirace tak jednoduše vzešla z vnější představy. Ale je tak přefiltrovaná a přeběhlo přes ni tolik myšlenek, že již nedokáži zjistit, kde asi tak by mohla být zachycena má radost při pohledu na hory. Titul Anstieg-Ausblick (Nárůst-Výhled) lze chápat jak přímo, tak v přeneseném smyslu. Původně jsem v názvu měl „Aufstieg“ (vzestup, výstup), a ne „Anstieg“ (nárůst). Ale „Anstieg“ je něco neutrálnějšího. Narůstá jakési napětí ... Jsou zde rozběhy, je zde gestus, který vydrží delší dobu. „Ausblick“ je již jakýmsi řešením, nadechnutím se, přijitím k sobě.“ A skladatel, tázán na formu a také na obsazení, odpověděl: „Forma je trochu tím, co říká název, ve velkém smyslu 59

jakási dvoudílnost. V první části je velmi výrazný haptický (hmatový) prvek. (…) Název skladby umožňuje myslet i na její autobiografický základ.“ Kompozice se blíží dramaturgickému archetypu „per aspera ad astra“. Ulrich Stranz (*1946 – † 2004) studied music theory and composition with Fritz Büchtger and violin with Erich Keller at Munich Waltershausen Seminar; continued at Musikhochschule München with Günter Bialas (composition) and with Heinz Endres (violin). He graduated from his academic studies in 1972; in the two following years he was awarded the DAAD Scholarship (German Academic Foreign Service) at the Utrecht Sonology Institute (the Netherlands) where he was active in the field of electronic music. Since 1974, he has taught in a number of educational establishments and played in orchestras of Zurich and Munich. For his creative work, he was awarded a number of prizes and substantial grants: for instance, 1976 City of Munich Prize, Kranichstein-Musik-Preis Darmstadt for the same year, a six-month Villa Massimo Fellowship (Rome, 1980–1981), 1983 and 1989 City of Zurich Award, Schneider-Schott-Preis Mainz 1992, or Gerda-und-Günter-Bialas-Preis awarded by the GEMA Foundation in 2000. Ulrich Stranz clearly distinguishes himself from those composers who establish recognition easily through the use of clichés, who are easily classified as members of certain groups or movements. He offers greater richness in color and musical form. This will be perceived by those sensitive to delicate musical events, in fact often by the so-called “common listener”, who listens in a more unprejudiced way than the expert. Stranz is introverted especially in the slow movements. Dreamily, affectionately, self-forgetting the music attracts the listener with its tenderness. An intimate, delicate space develops which, however, does not leave the listener with nothing to hold on to. The dramatic element, which is more often to be found in the lively movements, is frequently combined with a playful impetur, the constructive element has elegance. Such passages are primarily light and powerful without blinding or showing muscle. Stranz´s 60

music: like any music of quality, it just is and doesn´t attempt to present. Whoever lets oneself be engaged by it, meaning who is not satisfied with a stylistic classification, will make discoveries which enrich the soul. For the world premiere of his Anstieg-Ausblick on 12 November 2002 in Aarau (Switzerland) played by the Aargau Symphony Orchestra under Israel Yinon, Ulrich Stranz outlined its original concept published in the printed programme of the concert: “Orchestra with vocal solo, text to put to music related to the Alps ... Thus the commissioning body originally mediated his idea of a new piece. Looking for a suitable text has failed”. The search in vain does not prove that much surprising, when considering that Stranz was constantly pointing out problems generated by the idea of “converting texts to tones”. On the one hand, the difficulties were to be identified in his overall scepticism as to converting anything to music as such, and on the other hand, in looking for texts that he would, regard as appropriate for relating to his music. After agreeing with the sponsor, Aargau Symphony Orchestra, Stranz has finally transformed the project into a purely instrumental piece without surrendering the thematic linkage with the Alps: “The totally instrumental score, which I resolve to create, is not in any way, deprived of ideas, inventions, moods and association that I correlate with the world of mountains. Despite this, by Anstieg-Ausblick I do not intend to evoke high expectations of hearing some programme music. The formal concept indicated in the title should not be allowed to meet any identification obstacles; apart from this, without prejudice to possibly alleged “obligation to share in realization”, let freedom prevail for each individual listener.” Shortly before the world premiere, Stranz elucidated the question of the Alpine inspiration for magazine Live, published in Aarau (October 2002): “It would be beautiful if inspiration were to be so simply generated by an external image. lt is, however, so thoroughly filtered, trotted over by so many ideas that I am not able to identify where my joy over observing the mountains was to be captured. The title 61

Anstieg-Ausblick (Rise-Outlook) can be understood both literally, and symbolically. Originally, the title contained the word “Aufstieg” (assent), and not “Anstieg” (rise). However, “Anstieg” is somewhat more neutral. What is rising is some kind of tension ... There are speeding-ups, there is gestus holding for longer time. “Ausblick” represents a kind of solution, a kind of inhaling, coming to wakening”. And the composer when asked about the form and arrangement answered: “The form is a bit what says the title, in the broad sense, a kind of two-part piece. In the first part, the haptic (tactile) sense is highly prominent ... The little itself allows thinking even about autobiographical associations.” The composition resembles the dramaturgical archetype of “per aspera ad astra”. Juraj Filas (*1955), rodák z Košic, vystudoval skladbu na Konzervatoři v Praze a na AMU, kde řadu let pedagogicky působí na katedře skladby. Je autorem asi 70 děl, zahrnujících operu a skladby symfonické, oratorní, koncertantní a komorní. Skladatelovo původní zaměření – připravoval se na dráhu operního pěvce – charakteristicky poznamenalo jeho hudební vyjadřování zvýrazněným smyslem pro melodiku a silným emociálním nábojem jeho skladeb. Filasova témata jsou výrazná, pregnantně formulovaná, základ jeho hudebního cítění je tonální, vyrůstající z velké tradice evropské hudby. Znalost nástrojů, pro které Filas píše, získala pro jejich interpretaci špičkové hráče jak domácí, tak zahraniční. Byl vyzván k napsání skladeb pro mezinárodní soutěže Riva dell‘ Garda, Karbon, Guebwiller, Brémy, Pražské jaro a další. Třetina jeho díla vyšla tiskem u švýcarského vydavatele BIM a mnohé jeho skladby jsou nahrány na zvukových nosičích. „Koncert pro piccolo trubku a orchestr (2002) jsem napsal pro fenomenálního hráče na tento nástroj Otto Sautera. Jako většina mých cyklických skladeb je i tento koncert dvoudílný: První část je pomalá árie o dvou protikladných tématech ve volné formě ABA. Vzdáleným inspiračním zdrojem této hudby je Step62

ní vlk Hermanna Hesseho. Část druhá je dramatické rondo – allegro s připomínkou hudby první části. Převážně do moll zbarvená hudba se pozvolna vyvine v katarzi, usmíření v B dur. Tento koncepční záměr, kdy hudební proud vyústí v závěru skladby v apoteózu – katarzi, je stavebním principem, který uplatňuji v celé řadě svých kompozic, jako jsou Krvavé Te Deum, Salamandra Immortale, Ora pro nobis, koncerty pro trombon, eufonium, bastrombon, symfonie nebo Requiem.“ Juraj Filas (*1955), born in Košice, studied composition at the Conservatory in Prague and at AMU (Academy of Performing Arts), where he has served on the composition department for several years. He has written around 70 pieces, including an opera, and symphonies, oratories and concertos. The composer‘s original focus – he trained for a career as an opera singer – left its mark in his musical expression, in its sense for melody and the strong emotional charge in his compositions. Filas´ themes are striking and concisely formulated; his musical sense is fundamentally tonal, and is anchored in the tradition of great European music. His in-depth knowledge of the instruments for which he composes has attracted leading performers, both Czech and international, to play his work. His commissitions have been by the international competitions Riva dell´Garda, Karbon, Guebwiller, Bremen, Prague Spring, and others. The Swiss publishers BIM have published about one third of his work and many of his pieces have been recorded. “I wrote Concerto per tromba piccola e orchestra (2002) for Otto Sauter, who is a phenomenal piccolo trumpet player. Like most of my cyclic compositions, the concerto has two parts. The first part is a slow aria with contrasting themes in a free ABA form. Hermann Hesse´s Steppenwolf was an indirect source of inspiration for the music here. The second section is a dramatic rondo allegro containing a reference to the music in the first section. The music, at first mainly in minor tones, slowly builds up to a catharsis/ 63

conciliation in B flat major. This concept, where the musical current flows into an apotheosis/catharsis at the conclusion of a composition, is a structural principle that I have often used in my compositions, among them Krvavé Te Deum, Salamandra Immortale, Ora pro nobis, the concertos for trombone, eufonium, bass trombone, the symphonies, and my Requiem.”

64

… FESTIVALOVÝ VÝBOR … FESTIVAL COMITTEE Jan Vičar Předseda / Chairman František Fiala Vladislav Kvapil Jiří Lach Miroslav Mašláň Michaela Vaněčková

… ORGANIZAČNÍ VÝBOR … ORGANIZATION COMITTEE Michaela Vaněčková Výkonná ředitelka / Executive director Věra Šímová Eva Šuráňová

65

… INFORMACE … INFORMATION Telephon / Phone: (+420) 774 030 680 Fax: (+420) 585 633 280 E-mail: [email protected] www.musicolomouc.cz

Na přípravě festivalové brožury se podíleli: Monika Hájková, David Kaňovský a Sabina Vacková Texty brožury byly vytvořeny z autorských slov o jednotlivých skladbách, na základě archivních materiálů Katedry muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci či převzaty z časopisů A Tempo Revue, His Voice a internetových zdrojů: z domovských stránek skladatelů, Hudebního informačního střediska v Praze, www.musica.cz aj. Vydala Univerzita Palackého v Olomouci Published by Palacký University in Olomouc Redakce / Editor: Eva Vičarová Grafická úprava / Design: Jana Krejčová Sazba / Typography, DTP: Profi-Tisk Group s.r.o. Tisk / Printed by: Profi-Tisk Group s.r.o.

MusicOlomouc 2011 3. mezinárodní festival soudobé hudby 3 international festival of contemporary music rd

18. – 28. 4. 2011

Deset koncertů soudobé experimentální, jazzové a alternativní hudby z období 1991–2011 Ten concerts of contemporary experimental, jazz and alternative music from 1991–2011

Pět přednášek a tvůrčích dílen Five lectures and workshops

Adresa redakce: Radlická 99, 150 00 Praha 5, tel.: 251 554 088, 251 554 089, e-mail: [email protected], www.hudebnirozhledy.cz

rozhovory  události  festivaly koncerty  horizont  opera balet  muzikál  zahranií studie  komentáe  knihy svt hudebních nástroj revue hudebních nosi

HUDEBNÍ ROZHLEDY