UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA Katedra historie

Bc. Vítězslav Veselý

Proměny poválečné Karviné a jejího okolí v letech 1945–1949

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí práce: doc. PhDr. Karel Konečný, CSc. Karviná 2015

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě citovaných pramenů a literatury.

V Karviné dne 21. 4. 2015

..........................................................

2

Poděkování Tímto chci poděkovat své rodině za veškerou podporu, kterou mi poskytuje.

3

Obsah

Úvod............................................................................................................................ 5 1. Správní vymezení Karviné.................................................................................. 11 2. Od polského záboru do osvobození.................................................................... 14 3. Osvobození a ustavení nové správy.................................................................... 18 4. Retribuce............................................................................................................... 29 5. Volby..................................................................................................................... 39 6. Bytová otázka a kulturní život............................................................................ 49 7. Školství.................................................................................................................. 55 8. Hospodářská situace a válečné škody................................................................ 61 9. Bezpečnostní situace............................................................................................ 68 10. Narůstání napětí a únor 1948........................................................................... 72 11. Sloučení obcí ...................................................................................................... 80 Závěr......................................................................................................................... 91 Seznam pramenů a literatury............................................................................... 104 Seznam použitých zkratek.................................................................................... 109 Summary................................................................................................................. 110

4

Úvod

Druhá světová válka představuje velký zlom v dějinách mnoha zemí. Kontinuita s předválečnými poměry byla zpřetrhána a jejich návrat tak byl nemožný či nechtěný. Obyvatelé dříve okupovaných a nyní osvobozených zemí jako by stáli na rozcestí. V Československu byl nový politický systém dobově označován jako lidová demokracie. Omezený demokratický systém byl později nahrazen komunistickou diktaturou. Ve své magisterské diplomové práci se zabývám tímto poválečným obdobím v regionálním měřítku na příkladu těšínského města Karviné a jejího okolí a zaměřuji se na problémy, které zde bylo nutné řešit v prvních pěti letech po ukončení druhé světové války, kdy před zdejším obyvatelstvem bylo mnoho práce a muselo se potýkat s mnoha problémy, až do roku 1949, kdy dochází ke sloučení obcí v Karvinou a pro město je tak završena jedna významná etapa jejího rozvoje. Ve své práci se snažím nalézt odpovědi na následující otázky: Jakým způsobem se po osvobození na zdejším území zřizovala nová veřejná správa? Kdo v ní působil? Jak zde proběhlo vypořádání s obdobím nesvobody. Jaký průběh měly poválečné volby, s jakými problémy se potýkala nová veřejná správa v oblasti výstavby, kulturně osvětové činnosti a obnovy školství. Vzhledem k průmyslovému charakteru tohoto regionu jsem se zabýval také celkovou hospodářskou situací na daném území a situací v oblasti bezpečnostní politiky. V neposlední řadě se zajímám také o to, jaké problémy bylo nutné řešit při procesu slučování obcí pod současně užívaný název Karviná. O některých dílčích aspektech poválečné situace existují odborné práce, studie a články, ale nebyla dosud zpracována rozsáhlejší studie či monografie, která

5

by uceleným způsobem popisovala vývoj Karviné v období let 1945 až 1950. Cílem této magisterské diplomové práce nebylo podat vyčerpávající popis událostí probíhajících na Karvinsku v tomto časovém úseku, ale zpracovat situaci ve vybraných oblastech života a popsat některé politické, sociální a hospodářské aspekty, které zásadním způsobem ovlivnily poválečný vývoj Karviné a jejího okolí v letech 1945 až 1949, to znamená od osvobození Karviné po sloučení obcí v novou Karvinou. Při zpracování této magisterské diplomové práce jsem vycházel z dostupných pramenů a literatury ke zvolenému tématu. Nejdůležitější prameny jsou uloženy ve Státním okresním archivu Karviná. Jedná se především o fondy, jejichž původci byly národní výbory. Nejvíce pramenů se týká Fryštátu a Karvinné 1 a jsou obsaženy ve fondech jejich Místního národního výboru Fryštát a Místního národního výboru Karvinná, vedle nich byl mým hlavním zdrojem informací fond Okresního národního výboru Fryštát. Fondy místních národních výborů dalších obcí – Darkova, Ráje a Starého Města – jsou kusé a nepodávají stejné množství informací. Při studiu materiálů jsem narážel na několik překážek. Několik věcí, na které se odkazují autoři, jsem v nově značeném fondu nenalezl, jiné mi nebyly předloženy s poukazem na Zákon o ochraně osobních údajů a změně dalších zákonů č. 101/2000 Sb. Další informace ke sloučení obcí jsem čerpal z fondu Moravskoslezský zemský národní výbor, expozitura Ostrava, který se nachází v Zemském archivu v Opavě. Dalším typem pramenů jsou obecní kroniky. Především se jedná o Kroniku

1

O grafických variantách Karviná / Karvinná, které lze zaznamenat v různých historických obdobích

tohoto města, pojednávám blíže v kapitole 1. Správní vymezení Karviné.

6

města Fryštát. 2 V ní jsou zachyceny události, ke kterým zde došlo za druhé světové války a v poválečném období. Byly zaznamenány zpětně kronikářem Bedřichem Heklem, který na Těšínsko přišel v roce 1945. Od roku 1948 Bedřich Hekl působil jako odborný učitel na střední škole Aloise Jiráska ve Fryštátě. Od roku 1945 byl členem Komunistické strany Československa a je třeba konstatovat, že jeho kronikářské zápisy jsou jeho politickou příslušností částečně ovlivněny. Projevuje se to zejména v jeho negativním hodnocení prvorepublikových poměrů a především v tom, jak hodnotí dělnickou třídu a Rudou armádu. Při kritickém čtení je však tato kronika cenným pramenem. Další doplňující informace ke sledovanému období poskytuje Kronika obce Ráj. 3 Napsal ji učitel Jiří Adamec, který v květnu 1945 působil v Darkově, ale po návratu dřívějšího tamějšího učitele, získal v červnu místo řídícího učitele v Ráji. Pro zpracování zvoleného tématu jsem dále studoval dobový tisk. Jedná se o regionální krajská periodika, která vydávaly tehdejší české politické strany sdružené v Národní frontě. Nová svoboda byl deník, který vydávala Komunistická strana Československa. Československá demokracie byl deník Československé strany sociálně demokratické a Hlas patřil České straně lidové. Československá strana národně socialistická vydávala v několika regionálních mutacích Nové slovo. Jednotlivé verze na titulní straně označeny nejsou a liší se pouze v části věnované regionálním zprávám. V knihovně Archivu Města Ostravy jsem studoval ostravskou mutaci tohoto deníku. Významným zdrojem informací byl pro mě také Okresní věstník pro správní okres Fryštát z let 1948 až 1949, ve kterém jeho vydavatel Okresní národní výbor Fryštát pravidelně podával zprávy o své činnosti.

2

SOkA Karviná, fond Archiv města Fryštát, Kronika města Fryštát.

3

SOkA Karviná, fond Místní národní výbor Ráj, Kronika obce Ráj.

7

Ze sekundární literatury jsou pro dobu třetí republiky zásadní práce Karla Kaplana, který se tímto obdobím komplexně zabývá a jeho práce jsou dnes základem pro další studium. Jeho práce mi posloužily pro základní představu o sledovaném období. 4 Pro téma retribuce jsem čerpal z publikace Mečislava Boráka. 5 Informace o únorových událostech 1945, které jsou v práci také použity, podává Václav Veber.6 Pro základní poznání dějin Karviné je důležitý sborník Karviná 1268–1968, který i přes nutné celkově prokomunistické vyznění stále představuje nejrozsáhlejší zpracování dějin Karviné, na něž se odkazuje většina dalších autorů. 7 Základními historickými milníky regionu se zabývá syntéza Nástin dějin Těšínska. 8 Modernější zpracování regionální historie včetně poválečného období podává Dan Gawrecki v práci Dějiny českého Slezska 1740–2000. 9 Vycházel jsem rovněž z řady studií a článků v časopisech a sbornících. Jedná se především o vlastivědný časopis Těšínsko, dále o Slezský sborník či Vlastivědné listy. Svou magisterskou diplomovou práci jsem rozčlenil do jedenácti hlavních kapitol, v nichž pojednávám o jednotlivých problémech, které doprovázely vývoj poválečné situace v Karviné. První kapitola s názvem „Správní vymezení Karviné“ definuje geografický prostor, v němž se bude práce pohybovat. Má za cíl představit okres Fryštát a obce tvořící karvinskou aglomeraci. Důležité pro tuto práci

4

KAPLAN, Karel: Československo v poválečné Evropě. Praha 2004; Týž.: Pravda o Československu

1945–1948. Praha 1990. 5

BORÁK, Mečislav: Spravedlnost podle dekretu: retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový

soud v Ostravě (1945–1948). Ostrava 1998. 6

VEBER, Václav: Osudové únorové dny 1948. Praha 2008.

7

Karviná 1268–1968. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Karviná 1968.

8

Nástin dějin Těšínska. Ostrava 1992.

9

GAWRECKI, Dan a kol.: Dějiny Českého Slezska 1740–2000. Opava 2003.

8

je oddělení názvů Karviná a Karvinná, kdy druhý tvar je používán pro označení staré Karviné. V druhé kapitole nazvané „Od polského záboru do osvobození“ se zabývám jednak obdobím od října 1938, kdy se ujímají vlády v Karviné polské úřady, jednak okupací Karviné fašistickým Německem až do jeho konce. Jedná se o období, které předcházelo vlastnímu sledovanému období a s jehož dědictvím se poválečné období vyrovnávalo. Třetí kapitola „Osvobození a ustavení nové správy“ popisuje složitou situaci v karvinském regionu v období po osvobození, které se uskutečnilo jako závěrečná fáze ostravské operace a bylo dovršeno dne 3. května 1945. Čtvrtou kapitolu věnuji otázkám retribucí. Tato kapitola se podrobněji věnuje právním aktům, které bylo nutné provést v rámci vypořádání se s některým jednáním v době nesvobody, jedná se především o tzv. malý dekret o provinění proti národní cti. Zabývám se zde také národnostním složením na území Karviné v roce 1945 a problematikou tzv. volkslistářů a otázkou postavení polské menšiny. Pátá kapitola „Volby“ se zaměřuje na poválečnou politickou situaci v Karviné a konkrétně se zabývá organizací a průběhem voleb do obnovených veřejných správních orgánů, které se konaly v letech 1945, 1946 a 1948. Šestá kapitola nese název „Bytová otázka a kulturní život“. Pojednává o urbanistickém charakteru Karvinné ve srovnání s předválečným obdobím a o vývoji v této oblasti v prvních poválečných letech, kdy se město potýkalo s odstraňováních škod, které způsobily na občanských budovách a bytovém fondu osvobozovací boje ve roce 1945. V souvislosti s plánovaným sloučením Karvinné s přilehlými obcemi pak bylo započato s výstavbou sídlišť, která změnila architektonickou podobu města a poskytla ubytování a stabilizaci novým přistěhovalcům, pracovníkům důlních a

9

průmyslových závodů. V této kapitole se také stručně zmiňuji o kulturních aktivitách, jež se v poválečném období na zdejším území rozvíjely. Samostatnou kapitolu věnuji obnově školství na Karvinsku, které je rovněž úzce spojeno s národnostními a jazykovými otázkami. Jak české, tak polské školy na tomto území se po sedmileté nucené přestávce (1938–1945) nacházely v tíživé situaci jak materiální, tak personální. Obnova škol s polským jazykem vyučovacím se ale nesetkávala s příliš kladným ohlasem u místního českého obyvatelstva. Osmá kapitola nese název „Hospodářská situace a válečné škody“. V ní se snažím přiblížit, jak se v Karviné v poválečném období dále rozvíjel válkou poničený průmysl, zejména těžký průmysl s důrazem na těžbu černého uhlí. Zaměřuji se také na popis válečných škod. V deváté kapitole pojmenované „Bezpečnostní situace“ se věnuji stavu bezpečnosti obyvatelstva na sledovaném území především v období těsně po osvobození. V následující, desáté kapitole se zabývám narůstáním napětí v regionu a dopadem politických událostí, ke kterým došlo 25. února roku 1948. Pro poválečnou situaci ve zdejším regionu jsou dále charakteristické procesy slučování obcí. Právě v období let 1945 až 1949 proběhl tento proces v karvinské aglomeraci, kdy dochází ke sloučení obcí ve Velkou Karvinou. V závěrečné desáté kapitole nazvané „Sloučení obcí“ budu sledovat, jak tento proces v Karviné probíhal.

10

1. Správní vymezení Karviné

Karviná se nachází v Těšínském Slezsku či zkráceně na Těšínsku. Složitá národností situace vedla po první světové válce k československo-polskému sporu o toto území. Jedná se o tu jeho část, která v roce 1920 připadla Československé republice. Při popisu tohoto území se někdy používá také polský pojem Zaolzie, který se ale nekryje s celým českým Těšínskem. 10 Dnešní město Karviná se skládá z devíti městských částí. Jejich názvy jsou Fryštát, Doly, Lázně Darkov, Ráj, Staré Město, Nové Město, Mizerov, Hranice a Louky. Fryštát byl historickým městem a správním centrem a měl vždy městský charakter. V centru se nachází náměstí s radnicí, kašnou a zámkem. Fryštát byl sídlem okresu správního i soudního. O vhodnosti Fryštátu jako okresního města se objevovaly pochybnosti, jak o tom svědčí tento kronikářský záznam: „Okresní město Fryštát leží na severní části stejnojmenného okresu, na pravém břehu řeky Olzy. Jeho poloha bývala vzhledem k celému okresu považována za excentrickou. Namítalo se, že se pro svoji polohu a nevýhodné spojení nehodí za okresní město. Za střed okresu bylo prý považovat Orlovou. Okresním městem zůstal Fryštát pro svou minulost a proto, že měl dostatek vhodných budov pro úřady. Jeho význam stoupl zvláště, když byl jako střed nepoddolovaného území vyhlédnut za příští hornické město, kam se měla v řadě let přestěhovat větší část staré Karvinné.“ 11 Pod označením Doly se skrývá původní Karvinná. Její rozloha je dvakrát

10 11

MARTINEK, Libor: Jak překládat pojem Zaolzie? Těšínsko, 53, 2010, č. 3, s. 28–30. SOkA Karviná, fond Archiv města Fryštát, Kronika města Fryštát, s. 203.

11

větší než rozloha Fryštátu. Název městské čtvrti sám o sobě napovídá, že právě zde se nacházejí uhelné doly. Těžba uhlí přinesla prudký rozvoj obce, ale postupné poddolování následně vedlo k devastaci celého jejího území. Darkov, Ráj a Staré Město měly vesnický charakter. Za připomenutí stojí skutečnost, že v Darkově se nacházejí významné jodové lázně. Nové Město bylo vystavěno z převážné části na původním katastru Starého Města a zčásti na území Fryštátu. Později byly vyčleněny další městské části Mizerov a Hranice a dnešní podoba dotvořena připojením vesnice Louky nad Olší. Tato problematika ovšem již přesahuje rámec tématu, kterému se v této práci věnuji. Obce tvořící základ dnešní Karviné byly poprvé sloučeny nacisty. Ti spojili Karvinnou, Fryštát, Darkov, Ráj a Staré Město do města nazvaného KarvináFryštát. 12

Toto opatření bylo po osvobození zrušeno. V nových poválečných

podmínkách probíhal další slučovací proces. Jeho průběh a podoba jsou předmětem poslední kapitoly této práce. Správní okres Fryštát byl po válce obnoven dekretem prezidenta republiky č. 121/1945 Sb. z 27. října 1945. Skládal se ze soudního okresu Bohumín, který tvořilo 11 obcí (Bohumín, Dolní Lutyně, Horní Lutyně, Petřvald, Pudlov, Rychvald, Skřečoň, Věřňovice, Vrbice a Záblatí) a soudního okresu Fryštát, který sestával z 20 obcí (Albrechtice, Darkov, Dětmarovice, Dolní Marklovice, Dolní Suchá, Doubrava, Fryštát, Horní Suchá, Karvinná, Lazy, Louky, Staré Město, Orlová, Petrovice, Poruba, Prostřední Suchá, Prstná, Ráj, Stonava, Závada). 13 Ve Slezsku se začaly objevovat snahy o obnovení zemské samosprávy. Brzy

12

PLAČEK, Vilém: Město Karviná za nacistické okupace. In: Karviná 1268–1968. Sborník příspěvků

k dějinám a výstavbě města. Karviná 1968, s. 187. 13

REBROVÁ, Alexandra: Územní vývoj okresu Karviná po roce 1945. Vlastivědné listy, 1987, č. 2, s.

13.

12

po osvobození, 5. května 1945, se Slezská národní rada prohlásila Zemským národním výborem. Výsledkem jejích snah bylo kompromisní rozhodnutí vlády o zřízení expozitury Moravskoslezského zemského národního výboru v Brně se sídlem v Ostravě. Okres Fryštát tak spadal do její kompetence.14 „Toto opatření si vyžádaly závažné okolnosti a mimořádné poměry ve Slezsku a na Ostravsku. Byl zde brán zřetel na to, že jde o průmyslově njdůležitější oblast v republice, která byla válečnými událostmi a okupanty silně poškozena a potřebuje tudíž mimořádnou pomoc, které by se jí až z Brna nemohlo dobře dostat. Dalším důvodem byly spletité otázky národnostní a státně politické, (...). (...) neboť měla [vláda] zájem na rychlé konsolidaci poměrů a nemohla si dovolit vytvářet další nespokojenost a napětí v tak důležité hospodářské oblasti republiky.“ 15 Grafická podoba názvu města – Karvinná – byla používána pro původní starou Karvinou. Sloučením obcí v tzv. Velkou Karvinou se začal používat název s jedním „n“, tedy Karviná. V pramenech se objevují obě varianty. Já pro odlišení budu používat označení Karvinná v případě, že budu hovořit o staré Karviné jako samostatné obci, a název Karviná, bude-li se to týkat celého nového města, které vzniklo sloučením přilehlých obcí, nebo pro zjednodušení všech obcí dohromady.

14

GAWRECKI, Dan a kol.: Dějiny Českého Slezska 1740–2000. Opava 2003, s. 409.

15

KOCÍCH, Miroslav: Úloha a místo expozitury ZNV v Ostravě. Slezský sborník, 65, 1967, č. 3, s. 330.

13

2. Od polského záboru do osvobození

Před vlastním popisem osvobození a ustavení nových poměrů v roce 1945 je třeba se alespoň stručně zmínit o dřívějších událostech, které měly výrazný dopad na Karvinou a celé Těšínsko. Před druhou světovou válkou i během ní prodělalo Těšínsko dramatický politický vývoj. Německé okupaci předcházel téměř roční polský zábor, který komplikoval zdejší situaci a česko-polské poválečné vztahy. V době ohrožení Československé republiky v září 1938 stupňovalo Polsko své požadavky ohledně statusu polské menšiny na Těšínsku. Situace se vyhrotila polskou nótou z 30. září, která požadovala, aby bylo do 24 hodin staženo veškeré československé vojsko a policejní sbory z většiny Těšínska, a aby byla celá evakuace dokončena do 10. října. Československá vláda 1. října 1938 kapitulovala, přijala podmínky tohoto ultimáta a polská armáda začala obsazovat území Těšínska.

16

Území připojené k Polsku zahrnovalo celé politické okresy Fryštát a Český Těšín a tři obce v okrese Frýdek. Později ještě docházelo k dílčím úpravám hranice. 17 „Na Těšínsku byly ovšem důsledky Mnichova pociťovány u místního obyvatelstva – alespoň u jisté části a po určitou dobu – poněkud jinak než ve vnitrozemí. Zatímco u části českého obyvatelstva byl zde Mnichov spojován s polským záborem, který byl často stavěn do jedné řady s okupací německou, spatřovali někteří Poláci v tomto záboru počátek spravedlivého obratu, který byl přerušen hitlerovským přepadem Polska a vypuknutím druhé světové války. Rozpor

16

GAWRECKI, Dan: Těšínsko v období mezi světovými válkami. In: Nástin dějin Těšínska. Ostrava

1992, s. 100. 17

BORÁK, Mečislav: Těšínsko v letech 1938 – 1945. In: Nástin dějin Těšínska, s. 102.

14

v jedné ze základních otázek nedávné minulosti, projevující se ovšem v postojích po výtce časových – v otázce hranic – vyvolával na Těšínsku napětí, které komplikovalo místní politické poměry a vytvářelo půdu pro ostřejší názorovou diferenciaci obyvatelstva než ve vnitrozemí.“ 18 Do Fryštátu přišly polské úřady 7. října 1938. Charakter polské vlády na Těšínsku označovali Češi po válce za trestuhodný. „Karna policie“ totiž jednala s některými Čechy nevybíravým způsobem. Vystavila jim tzv. propustku „bez povrotu“ a následně se museli do 24 hodin vystěhovat ze svých domovů. 19 Češi a Němci na Těšínsku byli v tomto období znevýhodněni i omezením školství v národním jazyce. Hned 1. září 1939 v rámci německého útoku na Polsko bylo Těšínsko, a spolu s ním i Karviná, obsazeno. Přes prvotní očekávání, že bude toto území připojeno k Protektorátu, stal se někdejší polský zábor součástí říšské provincie Horní Slezsko. Německá okupace zde trvala až do května 1945, kdy bylo Těšínsko osvobozeno Rudou armádou. Německá vláda se snažila naplnit dva cíle: zaprvé co nejvíce využít hospodářský potenciál oblasti a zadruhé oblast germanizovat. S okamžitou platností byly roku 1939 na Těšínsku zrušeny všechny polské školy a polským i českým dětem bylo nařízeno navštěvovat školy německé. Národnostní otázku zkomplikovala také tzv. volkslista, jež měla za cíl posílit německý charakter Těšínska. Předcházel jí objektivní průzkum národnostních poměrů pomocí policejní registrace obyvatelstva (Einwohnerfassung) zvané Fingerabdruck nebo palcówka. Každý občan měl vyplnit ve dvou kopiích formulář, který zjišťoval, jakým jazykem doma mluví a jaké je

18

PLAČEK, Vilém: Politická struktura obyvatelstva na Těšínsku v letech 1945–1948. Slezský sborník,

70, 1972, č. 2, s. 96. 19

SOkA Karviná, fond Archiv města Fryštát, Kronika města Fryštát, s. 222–223.

15

národnosti. 20 Deutsche Volksliste nebo-li německý národní soupis představoval seznam osob německé národnosti ve východních oblastech, které byly připojeny k Německé říši. Osoby uvedené na seznamu byly rozděleny do čtyř skupin s různými právy a povinnostmi.

21

První skupina byla vyhrazena pro ty, kteří se před 1. září 1939

zasazovali za němectví. Byli za polské nebo československé vlády členy německých organizací politických, hospodářských nebo kulturních. Ve druhé skupině se nacházeli ti, kteří nevystupovali aktivně, ale zachovali si před 1. září 1939 německou příslušnost. Nesměli být ovšem členy neměmeckých politických organizací. Do třetí skupiny spadaly osoby německého původu, které se stýkaly s Poláky, ale byl u nich předpoklad, že se mohou opět stát součástí německého národního společenství, jednalo se o osoby ze smíšených manželství a příslušníky nejasného národnostního hlediska, které sice užívaly slovanskou řeč, ale tíhly k němectví. Do této skupiny patřily také tzv. Šlonzáci hlásící se ke slezské národnosti. Do poslední skupiny patřily osoby německého původu, které byly členy polských politických stran a jednaly tedy proti německému národu. 22 Pro zařazení obyvatele do některého ze čtyř oddělení volkslisty byly nastaveny tak široké podmínky, že umožňovaly prováděcím orgánům podchytit každého, o koho měli zájem. Faktem je, že zápis do volkslisty projevovala zájem jen poměrně malá část obyvatelstva. Rozhodnutí zapsat se do volkslisty se u drtivé většiny z nich dostavovalo až poté, co byli po podání přihlášky podrobeni silnému administrativnímu a psychologickému nátlaku. Těch, kteří měli nepopiratelný

20

MYŠKA, Milan: Z tajných zpráv NSDAP. Ostrava 1964, s. 40–44.

21

BORÁK, Mečislav: Fenomén německé volkslisty. In: Pejčoch, Ivo – Plachý, Jiří a kol.: Okupace,

kolaborace, retribuce. Praha 2010, s. 112. 22

MYŠKA, Milan: Z tajných zpráv NSDAP. Ostrava 1964, s. 47–48.

16

německý původ, mezi nimi bylo jen velmi málo. V praxi to vypadalo tak, že komise si vyhlédly určité osoby pro německou volkslistu a, pokud tyto osoby odkládaly podání přihlášky, zvaly si je místní komise k pohovorům. Zde jim bylo sděleno, jaké oddělení této listiny bylo pro ně vyhlédnuto a co riskují v případě, že nabídku nepřijmou. Když se jednalo o osoby, které se přihlásily v roce 1939 k tzv. slezské národnosti, hrozilo se jim, že riskují zatčení. 23 Volkslistu podepsalo a k německé národnosti se tak přihlásilo také mnoho Čechů a Poláků žijících v Karviné. Status těchto osob po válce působil značné potíže.

23

PLAČEK, Vilém: K otázce německé volkslisty na Těšínsku. Časopis Slezského muzea, série B, 27,

1978, č. 1, s. 102.

17

3. Osvobození a ustavení nové správy

V této kapitole se budu věnovat průběhu osvobození, převzetí moci a první svobodné dny v obcích tvořících dnešní Karvinou. Úvodem je třeba zdůraznit, že rozhodující roli měl Fryštát jako sídlo okresu, ale prameny týkající se ostatních obcí významně přispívají k dokreslení popisu celé situace. Osvobození Karviné bylo součástí ostravské operace Sovětské armády, respektive tvořilo jeho závěrečnou etapu. Průběh osvobozovacích bojů na tomto území bývá popisováno v

literatuře

následovně: V závěrečné fázi ostravské operace Sovětské armády zahájila vojska 1. gardové armády pod vedením generálplukovníka A. A. Grečka (součást 4. Ukrajinského frontu) útok na nepřítele v prostoru Těšínska od východu, severu i od západu a donutila k rychlému ústupu nacistickou 1. tankovou armádu, jíž hrozilo obklíčení. Od jihovýchodu vstupovala ze Slovenska do Beskyd 18. armáda generálporučíka A. I.Gastiloviče. 24 Německá vojska začala ustupovat rychle z zprostoru mezi Ostravou, Karvinou a Č. Těšínem, k jihu. 67. střelecký sbor Sovětské armády, který útočil na nepřítele ze severovýchodu, zesílil svůj tlak a osvobodil pravým křídlem Karvinou.25. Ve směru od Dolních Marklovic se německá vojska snažila zadržet Rudou armádu do doby, než se stáhnou jejich hlavní síly z oblasti Karviné. Terorem a zastrašováním se snažili udržet kázeň ve vlastních řadách. 30. dubna 1945 postavili

24


25

BLAŽEK, Karel a kol.: Osvobození Československa Rudou armádou 1944–1945. Sv. 2. Praha 1965,

s. 305.

18

před kostelem sv. Marka ve Fryštátě šibenici, na které dal německý major pověsit dva německé vojenské zběhy. 26 Od 1. května střílela sovětská děla z marklovických polí. Nejvíce postižena byla kolonie Vozovka u Jäcklových továren ve Fryštátě. 2. května navečer ustoupili němečtí vojáci z celého území dnešní Karviné. Před odchodem evakuovali tovární zařízení, úřady a zásoby všeho druhu. V obci Karvinné vyhodili do vzduchu bývalou polskou obecnou školu u Jindřichovy jámy, kde měli skladiště zbraní a munice. 27 Při svém ústupu ničili mosty přes řeku Olzu. Zachráněn byl pouze darkovský most. Ráno 3. května ustaly boje mezi Dolními Marklovicemi a kolonií Vozovka a do prostoru města pak vstoupili sovětští vojáci. 28 Ve dnech 1. až 5. května 1945 byla osvobozena celá československá část Těšínska. K větším bojům s nacisty došlo u Bohumína, Fryštátu, Doubravy a Orlové, v okolí Frýdku a Bašky, zatímco Třinecko a Jablunkovsko bylo osvobozeno téměř beze ztrát. 29 V průběhu bojů bylo vyřazeno na 18 tisíc fašistických vojáků, přes 8 tisíc zajato a ukořistěno na 250 děl a 900 aut. 30 Díky tomu, že se nebojovalo přímo na území dnešního města, byly zde válečné škody výrazně menší než například v Opavě. Přesto došlo k vyřazení z provozu železniční trati Karviná – Fryštát – Petrovice, kde byly vytrhány koleje a rozřezány pražce, dále bylo poničeno 11 km vodovodu, byla poškozena část elektrické dráhy vedoucí do Ostravy a došlo k přerušení telefonního spojení. Byly částečně poškozeny i budovy průmyslových závodů Mücke-Melder, Jäckl a

26

VÁVROVSKÝ, Emil: Osvobození Karviné. In: Karviná 1268–1968. Sborník příspěvků k dějinám a

výstavbě města. Karviná 1968, s. 286. 27

SOkA Karviná, fond Místní národní výbor Karvinná, Válečné škody, inv. č. 155, kart. 71.

28

VÁVROVSKÝ, Emil: Osvobození Karviné. In: Karviná 1268–1968. Sborník příspěvků k dějinám a



30

JAMNICKÝ, Branislav: Osvobození Moravy. Brno 1964. s. 93.

19

Blumenthal a syn. 31 K osvobození Karviné došlo 3. května 1945. Tuto významnou událost si každý rok vedení města i širší veřejnost připomínají shromážděním a kladením věnců u Památníku Osvobození v parčíku naproti Městskému domu kultury Karviná. 32 Základ budoucí české správy ve Fryštátě představovala ilegální organizace Sedmička. Podle kronikáře Bedřicha Hekla si stanovila úkol „čekat do příchodu Rudé armády a pak, opírajíc se o dělnické kádry, které se nezkompromitovaly spoluprací s Němci, převzít do svých rukou správu města.“ 33 Na poslední schůzi Sedmičky 30. dubna 1945 byl ustaven šestnáctičlenný Revoluční národní výbor. Revoluční národní výbor zastával funkci Okresního národního výboru (ONV) a zároveň funkci Místního národního výboru (MNV) ve městě Fryštátě a jeho úkolem bylo naplňovat zde Košický vládní program. Jeho situace byla komplikována pochybami, zda toto území bude československé nebo polské. „Proti pověstem, že se blíží polská armáda, se vynořovaly pověsti, že z Českého Těšína pochoduje československá tanková brigáda. Ve skutečnosti se objevilo ve Fryštátě pouze dvacet mužů první tankové brigády pod vedením majora Ploudka.“ 34 Nejasná také byla budoucnost tzv.volkslistářů nebo tzv. polských okupantů. Revoluční národní výbor byl sestaven většinově z komunistů polské národnosti a byl potvrzován na manifestacích organizovaných za pomoci sovětských velitelů. Pro

31

PLAČKOVI, Magda a Vilém: Město Karviná v letech 1945–1948. In: Karviná 1268–1968. Sborník

příspěvků k dějinám a výstavbě města. Karviná 1968, s. 223. 32

SWIDEROVÁ,

Šárka:

Karviná

si

připomene

osvobození

3.

května.

In:

http://www.karvina.cz/portal/page/portal/uvodni_stranka/tiskove_zpravy/Tiskové%20zprávy%202013 /Karviná%20si%20připomene%20osvobození%203.%20května?mi=13685150&_template=/uvodni_s tranka/WWW_DETAIL_TEXT [cit. 7.5.2014]. 33

SOkA Karviná, fond Archiv města Fryštát, Kronika města Fryštát, s. 268.

34

Tamtéž, s. 276.

20

posílení národní příslušnosti byli místo nich brzy do národních výborů jmenováni Češi, kteří se postupně vraceli zpět do pohraničí. Je třeba zdůraznit, že práce národního výboru v tomto období byla mimořádně složitá, protože se jeho složení neustále měnilo. Jak bylo zmíněno výše, měl Revoluční národní výbor původně 16 členů. Místní velitel poručík Najmušin avšak dal podnět k tomu, aby se Revoluční národní výbor zredukoval na deset členů. V tomto desetičlenném výboru měli Češi a Poláci po pěti členech, takže národnostní zastoupení bylo rovnoměrné. Poté nárokovali vlastní zastoupení také komunisté a národní výbor se znovu rozrostl, a to na patnáct členů. Tentokrát v něm bylo pět Čechů, pět Poláků a pět členů Komunistické strany Československa. Následoval zásah majora Ploudka a výbor byl hned počeštěn. Ani tento zásah do národnostního charakteru a politického složení výboru nebyl zdaleka poslední. Výbor doznal ještě několika změn. Další změny se uskutečňovaly podle nejrůznějších kritérií, ať už byl uplatněn národnostní princip, který měl za důsledek zapojení do činnosti výboru dalších čtyř polských zástupců, majitele tiskárny V. Sembola, horníka Gospodarczyka, zámečnického mistra Poloka a občana Šostka, nebo byl použit čistě politický přístup. Ten způsobil zejména to, že občané polské národnosti, kteří byli vesměs bezpartijní, museli z výboru odejít a byli nahrazeni politicky organizovanými Čechy. 35 Kromě Revolučního národního výboru ve Fryštátě byly ještě v posledních dnech před příchodem Rudé armády ustaveny v ilegalitě revoluční národní výbory v Karvinné a Darkově. 36 V Ráji a Starém Městě byly ustaveny revoluční národní výbory v den osvobození 3. května 1945. Ve Starém Městě se již pět dnů nato, t. j. 8. května 1945 podařilo svolat ustavující schůzi nového MNV. V této obci byl do

35


36

SZTULA, Leon: Léta plná bojů. In: Sborník vzpomínek občanů Karvinska na léta 1945–1948 a

vítězství pracujícího lidu v únoru 1948. Karviná 1976, s. 29–30.

21

funkce předsedy MNV zvolen Ferdinand Noga, člen Československé sociální demokracie. Komplikovanost národnostní situace je dobře vidět na formování národního výboru v obci Ráj, kde bylo z počátku aktivní hlavně místní polské obyvatelstvo. Místní kronikář, český repatriant, barvitě kritizuje osoby, jež se chopily moci: „A je opravdu ironií, že ti kteří v nešťastném podzimu 1938 vyháněli Čechy a pronásledovali čechofily a nenastoupili mobilizaci, chopili se nyní opět iniciativy a po zuby ozbrojeni, obsazují v poledních hodinách [3. května 1945] obecní úřad.“ 37 Dne 3. května 1945 odpoledne se v obci sešel první národní výbor tvořený představiteli Komunistické strany Československa v Ráji. V jeho čele byl stavitel polské národnosti Mečislav Wrublewski. Byli zde ale zastoupeni pouze tři Češi – Rudolf Pastucha, Alois Božek a František Ovčaří. Ještě téhož dne večer byl ustaven nový národní výbor opět pod vedením Mečislava Wrublevwkého, avšak z Čechů jsou přibráni pouze čtyři – Adolf Fabera, Josef Střelec st., František Cichý a Aneta Střelcová jako tajemnice. Dne 14. května 1945 došlo k silné kontroverzi mezi Adolfem Faberou a velitelem zdejší milice Polákem Boleslavem Mikešem, kdy jej Fabera požádal, aby se Mikeš jako dřívější polský bojůvkář velitelství vzdal. Další obrat v dosavadním složení národního výboru nastal 17. května 1945, kdy na schůzi dorazil nadporučík tankových sil Růžička, původem ze Slovenska, který připomenul celému plénu znění Košického vládního programu, „že Československo je národním státem Čechů a Slováků, a proto není možno ve smyslu tohoto základního ústavního zákona, aby předsedou národního výboru byl Polák a většinu tvořili Poláci, a to ještě ti, kteří v

37

SOkA Karviná, fond Místní národní výbor Ráj, Kronika obce Ráj, s. 26.

22

roce 1938 stáli ve službách fašistického Becka.“ 38 Na návrh bývalého předsedy Mečislava Wrublewského, který na svou funkci rezignoval, byl předsedou národního výboru zvolen Jindřich Řondík, lesní dělník české národnosti. Jeho zástupcem se stal dosavadní předseda Mečislav Wrublewski. V zrekonstruovaném výboru měli Češi poprvé převahu nad Poláky v poměru osm ku sedmi. V červnu byl Wrublewski dokonce zatčen a vyšetřován. Ve všech funkcích, které zastával na MNV i ONV, jej proto musely nahradit jiné osoby. 39 Důležitou postavou poválečné místní správy byl Alois Ševčík. Tomu byl krajským pověřencem Komunistické strany Československa (KSČ) Vilémem Novým svěřen úkol organizovat politický život, ustavit zatímní obvodní výbor KSČ a ve spolupráci s dalšími členy strany zakládat stranické orgány a ustavovat národní výbory ve zdejších obcích. 40 Do Fryštátu dorazil v prvních květnových dnech roku 1945 a po nezbytných přípravách sehrál významnou úlohu v ustavení ONV. Představuje jednoho z vrátivších se Čechů, kteří byli jmenováni do národních výborů pro posílení českého povědomí v oblasti. Komunistická strana byla první politickou stranou, která zde byla obnovena. Po osvobození získala nejsilnější pozice ve většině obcí okresu, a to jak počtem členů, tak i vlivem na místní obyvatelstvo. Velkou aktivitu vytvářela i při budování stranických organizací na závodech. Další politickou silou v Karvinné a přilehlých obcích byla Československá strana sociálně demokratická, která se zde ustavila později a nejpevněji zakotvila ve

38

SOkA Karviná, fond Místní národní výbor Ráj, Kronika obce Ráj, s. 27–28.

39

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Zápisy o schůzích rady ONV, inv. č. 2.

40

ŠEVČÍK, Alois: Vzpomínky na stranicko-politickou práci ve fryštátském okrese po osvobození

sovětskou armádou. In: Sborník vzpomínek občanů Karvinska na léta 1945–1948 a vítězství pracujícího lidu v únoru 1948. Karviná 1976, s. 16.

23

Starém Městě. Československá národně socialistická strana a Československá strana lidová se organizují o něco později, ale i ony dosáhly poměrně silných pozic. 41 Žádná z polských politických stran, které na tomto území v předválečném období působily, již svou činnost po roce 1945 neobnovila. Obyvatelé polské národnosti se po osvobození politicky organizovalo převážně v Komunistické straně Československa, protože právě ta hájila zájmy Poláků. Místní národní výbor uspořádal v Karvinné v neděli 13. května 1945 v 10 hodin dopoledne oslavu míru. Na hřišti místního fotbalového klubu Polonia se sešlo občanstvo ve velkém počtu. S projevy vystoupili zástupci Rudé armády, jednotlivých politických stran a partyzánů. Podle deníku Československá demokracie vyzněla oslava jako nadšený hold obyvatelstva české i polské národnosti Československé republice a vyjádření obdivu Rudé armádě. 42 Hned následující neděli 20. května 1945 ve stejném čase se konala podobná oslava, která se uskutečnila na Fryštátském náměstí. Pořádaly ji tentokrát národní výbory obcí Fryštátska.

43

Soužití obou

národností ale zřejmě nebylo idylické, jak bylo vidět při vytváření prvních národních výborů. Častým jevem zde bylo vyvěšování polských státních vlajek nebo se objevovaly propolské letáky. Takových letáků s protistátním obsahem bylo v srpnu 1945 nalezeno ve Fryštátě 40, v Ráji 17 a v Karvinné 11.

44

Dalším rušivým

činitelem bylo vysílání katovického rozhlasu. Revoluční národní výbor byl ještě v květnu 1945 nahrazen okresním a místním národním výborem. Ustavující schůze Okresního národního výboru Fryštát

41

REBROVÁ, Alexandra: Cesta k únorovému vítězství v Karviné. Těšínsko, 23, 1980, č. 1, s. 2.

42

Oslava míru v Karvinné. Československá demokracie, č. 5, 15. května 1945, s. 2.

43

Těšínsko. Československá demokracie, č. 9, 19. května, s. 4.

44

PLAČEK, Vilém, PLAČKOVÁ, Magda: Město Karviná v letech 1945–1948. In: Karviná 1268–

1968. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Karviná 1968, s. 223.

24

proběhla 19. května 1945 na radnici města Karvinné. Schůze se nekonala ve Fryštátě, sídle

okresu,

protože

zdejší

budova

Okresního

úřadu

byla

poškozena

bombardováním. V opravených prostorách se zasedalo poprvé až 14. září 1945. Zástupci místních národních výborů jednotlivých obcí okresu se po zahájení nejprve usnesli na počtech volitelů. Karvinná a Fryštát, jako nejvýznamnější sídla okresu, obdrželi tři hlasy, ostatních 25 obcí obdržely dva hlasy. Celkem tedy bylo vybráno 56 zástupců k provedení volby. K sestavení kandidátní listiny byla schválena pětičlenná komise a dva poradci. V komisi měli svého zástupce čtyři české strany Národní fronty. Pátým byl další člen KSČ Alfréd Kaleta, který měl zastupovat polskou stranu. Na kandidátní listinu, z níž měl vyjít 24 členný výbor, komise zařadila 12 komunistů, šest národních socialistů, pět sociálních demokratů a jednoho lidovce. Navržení kandidáti byli poté zvoleni aklamací. Prvním předsedou ONV se stal Alois Ševčík z KSČ. Dosavadní předseda Revolučního národního výboru Dominik Šimša se stal zemědělským referentem. 45 Takto složený Okresní národní výbor převzal pravomoc předválečného Okresního zastupitelstva, Okresního úřadu a Okresního hejtmana ve Fryštátě. Na této ustavující schůzi ONV byly projednány velmi důležité problémy a byly stanoveny konkrétní úkoly týkající se obnovy válkou poničeného města a jeho okolí. „Závody byly vyzvány, aby dodaly odborné síly k opravě železnic a mostů a aby pomohly při opravě porušené telegrafní a telefonní sítě. Obce dostaly pokyn, aby zorganisovaly školství zanedbané sedmiletou porobou.“ 46 ONV seznámil se svým postupem také obyvatelstvo, a to hned následující neděli na již zmíněné velké městské manifestaci.

45


46


25

Další schůze ONV proběhla 23. května 1945. Tehdy byly ustaveny jednotlivé komise a zvoleni jejich referenti. Na této schůzi byly projednány nejpalčivější otázky, které se týkaly státní hranice, německého obyvatelstva a bezpečnosti, zásobování a stavu průmyslu. Na své páté schůzi 25. června 1945 se členové ONV zabývali upozorněním Zemského národního výboru na skutečnosti v nové státní správě, které měly být v rozporu s předpisy. Mnozí členové ONV totiž byli zároveň i členy místních národních výborů či dokonce jejich předsedy. Navíc nevyhovoval ani celkový počet členů. Místo předepsaných 36 jich měl ONV pouze 24. Z důvodu nápravy těchto skutečností byla tato schůze změněna na přípravnou pro ustavení nového ONV. Mandáty stranám byly rozděleny v tomto poměru: strana komunistická 14 mandátů, sociálně demokratická devět mandátů, národně socialistická devět mandátů a strana lidová čtyři mandáty. Strany byly vybídnuty, aby do 3. července 1945 předložily své nominanty. 47 Definitivní Okresní národní výbor byl ustaven 16. července 1945. Osoba předsedy zůstala stejná. I nadále jím byl Alois Ševčík za komunistickou stranu. Místopředsedy se stali Josef Piprek (sociální demokraté), Josef Vrbata (národní socialisté) a Josef Dvořák (lidovci). V této podobě působil Okresní národní výbor až do voleb v květnu 1946.

47


26

Definitivní složení místních národních výborů v roce 1945 48 Obec

KSČ

ČSD

ČSNS

ČSL

Ostatní

celkem

Předseda MNV

Darkov

17

3

6

-

4

30

Rudolf Raszyk

KSČ

Fryštát

16

6

9

5

-

36

Karel Šmaus

KSČ

Karvinná

12

10

9

5

-

36

Viktor Košťál

KSČ

Ráj

9

7

-

-

2

18

Jindřich Řondík

KSČ

Staré Město

7

7

7

3

-

24

Ferdinand Noga

ČSD

Kromě MNV Staré Město, kde se stal předsedou sociální demokrat Ferdinand Noga, ve všech ostatních místních národních výborech se předsednické funkce ujali členové KSČ. V Darkově to byl Rudolf Raszyk, ve Fryštátě Karel Šmaus, v Karvinné Viktor Košťál a v Ráji Jindřich Řondík.49 Po osvobození se naskytla možnost „zařídit si ve svém kraji nový, svobodný život, lepší, než tomu bylo kdy dříve“, jak o tom například píše Vilém Nový v Nové Svobodě. 50 Podobný étos se objevuje v mnoha pramenech. Nový pokračuje: „Aby však tomu tak bylo, je nutno jednou provždy rozřešit a upravit základní palčivý problém Těšínska – t. j. otázku demokratického soužití českého a polského lidu.“ 51 Ve svém článku také naléhavě varoval před nesvorností. Rozpory mezi slovanskými národnostmi na Těšínsku se ale po válce znovu objevily a byly nakonec utlumeny až za změněných poúnorových poměrů. V poválečném období třetí republiky se v politickém životě mísily prvky spolupráce 48

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, dodatky, Ustavení MNV v okrese fryštátském,

inv. č. 58, kart. 4. 49

Úvody k pomůckám fondů MNV Darkov, MNV Fryštát, MNV Karvinná, MNV Ráj, MNV Staré

Město. 50

NOVÝ, Vilém: Budoucnost Těšínska v nové republice. Nová svoboda, č.14, 19. května 1945, s. 1.

51

Tamtéž, s. 1.

27

s projevy opačnými, silně nacionalistickými. Bylo to velmi významné téma, na kterém se vymezovaly politické strany. Národní socialisté byli v zásadě zastánci protipolského stanoviska, zatímco komunisté byli vůči polské menšině příznivěji nakloněni, a tím si zřejmě získaly značnou část polských hlasů ve volbách v květnu 1946.

28

4. Retribuce

Bezpráví, které se dělo za války, přineslo s sebou zároveň i touhu po odplatě a spravedlnosti. Odbojové organizace i exilová vláda připravovaly poválečný postup v této oblasti, který spočíval především v odsunu Němců a potrestání válečných zločinců, zrádců a kolaborantů s nepřátelskou mocí. Na Těšínsku se naplňování této části Košického vládního programu komplikovalo složitou národnostní situací. Dalším místním specifikem byla otázka volkslistářů. Nebylo jasné, koho považovat za Němce a kdo tedy podléhá odsunu a konfiskaci majetku. Většina volkslistářů na Těšínsku náležela do třetí skupiny. Bylo sporné, jak po válce vůči těmto skupinám postupovat. Jejich počet

na celém Těšínsku se

odhadoval na více než 100 tisíc osob, a tak se volkslistáři stávali předmětem politického boje.

52

Vstřícný postoj k této otázce zaujali zvláště komunisté.

Následující tabulka vyjadřuje národností situaci na území Karviné v období těsně po osvobození.

52

KAPLAN, Karel: Pravda o Československu 1945–1948. Praha 1990, s. 51.

29

Národnostní složení obyvatelstva k červnu 1945 53 Obec

Čechů

Poláků

Německá volkslista 1

2

Celkem

3

4

Darkov

85

270

53

95

2 245

13

2 761

Fryštát

722

594

34

1 042

2 633

33

5 058

1 673

4 432

1 031

1 499

9 588

313

18 436

Ráj

802

578

-

-

20

-

1 400

Staré Město

226

184

3

154

937

5

1 509

Karvinná

Z této tabulky vyplývá, jak velkou důležitost zde sehrávala národnostní otázka, když na území dnešního města Karviné byla po osvobození v roce 1945 pouze třetina obyvatelstva bez německé státní příslušnosti. Ostatní občané byli zapsáni do některé volkslisty, a tak nebyli oficiálně československými státními příslušníky a formálně neměli ani českou ani polskou národnost. Po osvobození byli volkslistáři bráni za Němce a vztahovala se na ně různá omezení. „Neměli nárok na důchod, na normální zaměstnání, děti volkslistářů nemohly studovat, snoubenci s volkslistou nemohli uzavírat sňatek apod.“

54

Národní výbory se obracely o vysvětlení a pokyny jak postupovat k nadřízeným orgánům a zároveň se snažily samy řešit tuto situaci. „Tak např. MNV v Karviné schválil již 31. května 1945 text vyhlášky o rehabilitacích volkslistářů a stanovil

53

Volkslisty v okrese fryštátském. Československá demokracie, č. 76, 10. srpna 1945, s. 2.

54


příspěvků k dějinám a výstavbě města. Karviná 1968, s. 227.

30

termín pro podání žádostí do 31. června 1945.“ 55 Otázka volkslistářů komplikovala i chod poválečného hospodářství v karvinské oblasti. Situaci vystihuje případ zaznamenaný radou MNV v Karvinné z 5. června 1945, kdy Báňská a hutní společnost zadržela svým zaměstnancům volkslistářům, kteří byli v německé armádě nebo v německých formacích, výplaty a propustila je ze zaměstnání. 56 Přestože držitel volkslisty neměl být členem národního výboru, v praxi k tomu někdy docházelo z důvodu nedostatku občanů bez volkslisty. Rada okresního národního výboru ve Fryštátě tak musela na své první schůzi 27. září 1945 řešit stížnost Svazu české mládeže v Darkově, který poukazoval na to, že pět členů MNV Darkov jsou volkslistáři. 57 Na volkslistáře se vztahoval ústavní dekret prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské ze dne 2. srpna 1945. V paragrafu jedna, odstavec čtyři se praví: „Češi, Slováci a příslušníci jiných slovanských národů, kteří se v této době přihlásili za Němce nebo Maďary, jsouce donuceni nátlakem nebo okolnostmi zvláštního zřetele hodnými, neposuzují se podle tohoto dekretu jako Němci nebo Maďaři, schválí-li krajský národní výbor osvědčení o národní spolehlivosti, které vydá příslušný okresní národní výbor (okresní správní komise) po přezkoumání uvedených skutečností.“ 58

55




57

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Zápisy ze schůzí rady ONV, inv. č. 2.

58

Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945 o úpravě československého státního

občanství osob národnosti německé a maďarské. In: www.psp.cz/docs/laws/dek/331945.html [cit. 12.1.2015].

31

Zemský národní výbor, expozitura v Moravské Ostravě vydal k výše zmíněnému ústavnímu dekretu vysvětlení, jak konkrétně postupovat na Těšínsku. Při místních národních výborech na Těšínsku byly zřizovány pětičlenné komise, které měly přezkoumat chování volkslistářů za okupace a podat okresním prověřovacím komisím při ONV v Českém Těšíně, Fryštátu a Frýdku návrh na vyřízení konkrétních případů. Tyto komise měly případy znovu posoudit a v případě kladného nálezu navrhnout ONV, aby dotyčné osobě bylo vydáno osvědčení o národní spolehlivosti. Sporné případy měly okresní prověřovací komise postoupit zemské prověřovací komisi. 59 Podle pokynů Zemského národního výboru, expozitury v Moravské Ostravě se pak prověřovací komise jednotlivými případy zabývaly a postupně tuto tíživou situaci řešily. Kronikář popisuje postup rehabilitace následovně: „Do šesti měsíců, t. j. do počátku roku 1946, byla provedena rehabilitace na Těšínsku z 60 %. Byly to vesměs případy občanů, kteří se neprovinili činem vůči osobám slovanské národnosti. [...] Ze všech volkslistařů (asi 60.000 na fryštátském okrese) bylo do konce roku 1946 rehabilitováno 52.000. Na konec zbyly jenom případy vážnějšího rázu, a v asi 8% všech volkslist, které potřebovaly důslednějšího prošetření ministerstva vnitra.“ 60 Kromě provádění rehabilitací u volkslistářů, u dalších karvinských obyvatel probíhalo prošetřování v trestím řízení podle retribučních dekretů. Jednalo se o dekret prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (ujalo se pro něj označení velký retribuční dekret) a o dekret prezidenta č. 17/1945 Sb. o Národním soudu. Oba

59

Úprava čs. státního občanství na Těšínsku. Nová svoboda, č. 90, 28. 8. 1945, s. 2.

60


32

dekrety jsou ze dne 19. června 1945. Velký retribuční dekret ustavil systém 24 Mimořádných lidových soudů, jež se nacházely v místech řádných krajských soudů. Občanů z Karvinska se týkal Mimořádný lidový soud v Moravské Ostravě. Činnost tohoto soudu popsal ve své práci Mečislav Borák. 61 Brzy se začalo ukazovat, že vypořádání s minulostí není dostatečné. Bylo třeba potrestat i menší provinění. Proto byl vydán dekret prezidenta republiky č. 138/1945 Sb. o trestání některých provinění proti národní cti ze dne 27. října 1945 (označován jako malý retribuční dekret). Týkal se toho, kdo „nepřístojným chováním, urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení“. Možným trestem bylo vězení do jednoho roku trvání, pokuta do výše jednoho miliónu korun, veřejné pokárání nebo kombinace obou těchto trestů. O vině podle malého dekretu nerozhodoval soud, ale okresní národní výbory. Podle prováděcí směrnice ministra vnitra k malému dekretu měly bezpečnostní komise MNV shromažďovat udání v obci a poté je předat bezpečnostní komisi ONV. Bezpečnostní komise ONV pak měla postoupit činy podléhající velkému dekretu příslušnému Mimořádnému lidovému soudu. V případě, že udání bude obsahovat provinění proti národní cti podle malého dekretu provede Mimořádný lidový soud případné šetření a předloží spis trestí komisi nalézací. Ta má být čtyřčlenná. Volí ji ONV tak, aby alespoň jeden její člen měl právnické vzdělání. Malý retribuční dekret odrážel hlavně podmínky v protektorátu. Při striktním uplatnění malého retribučního dekretu by byl za provinění proti národní cti stíhatelný téměř každý volkslistář nebo osoba o volkslistu usilující. Následující tabulka podává přehled o výsledcích trestního řízení po aplikaci

61

Borák, Mečislav: Spravedlnost podle dekretu: retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový

soud v Ostravě (1945–1948). Ostrava 1998.

33

malého dekretu v obcích Karvinná, Darkov, Staré Město, Fryštát a Ráj. Uvádí počty potrestaných osob při rozlišování jednotlivých druhů trestů včetně počtu pozastavených řízení.

Výsledky trestního řízení podle malého retribučního dekretu 62 Výsledek řízení

Karvinná

Darkov

Řízení zastaveno

421

74

53

135

82

Pokuta

166

22

14

98

6

Vězení

114

22

11

92

6

-

-

1

1

-

177

24

17

112

9

Veřejné pokárání Celkem potrestáno

Staré Město

Fryštát

Ráj

osob

Zdánlivý nepoměr mezi počtem trestů a celkovým počtem osob v jednotlivých obcích byl zapříčiněn skutečností, že některým osobám bylo vyměřeno současně několik trestů. Např. v Karvinné počet trestů dosahuje počtu 280, i když se tresty vztahují pouze na 177 osob. Výrazný je také počet zastavených trestních řízení, jak vyplývá z tabulky. V poměru k potrestaným osobám je to nejvíce patrné v obci Ráj (potrestání se týkalo pouze devíti osob, ale počet zastavených trestních řízení dosahuje čísla 82). Tento stav byl rovněž způsoben mnoha okolnostmi. Bylo obvyklé, že mnohá udání nebyla řádně doložena nebo přestala být v průběhu trestního řízení aktuální. To se stávalo, když byl vyšetřovaný současně stíhán lidovým soudem nebo určen k odsunu. Řízení podle malého retribučního dekretu bylo rovněž ztěžováno tím,

62

Tabulka podle PLAČKOVI, Magda a Vilém: Město Karviná v letech 1945–1948. In: Karviná 1268–


34

že jeho zákonná lhůta skončila v květnu 1947. Karviné se dotkl i odsun německého obyvatelstva. Už v srpnu roku 1945 byla v Karvinné zřízena komise pro vysídlení Němců, jejímž předsedou se stal komunista František Smolík, pracovník Sboru národní bezpečnosti. Pro řešení tohoto problému zde bylo zřízeno okresní sběrné středisko.63 Původně se plánovalo s odsunem všech Němců včetně volkslistářů oddělení 1 a 2. Od toho se částečně upustilo a čekalo se na výsledky rehabilitačního řízení. V úvahu byl brán slovanský původ, smíšená manželství nebo to, jaké měly tyto osoby poměr k lidově domokratické republice. Evidence o přesném počtu odsunutých osob podle jednotlivých obcí bohužel neexistuje. Plačkovi však tyto počty sestavili, a to podle dílčích zpráv stanic Sboru národní bezpečnosti (SNB). Tyto údaje, jak oni sami uvádějí, mohou být nepřesné.

Počet odsunutých Němců do Německa 64 Fryštát

459

Karviná

490

Darkov

22

Ráj

16

Staré Město

9

Nejchoulostivější otázkou při udělování trestů místním Němcům, zrádcům a kolaborantům bylo provádění konfiskace jejich majetků. Konfiskace se odkládaly až do doby, kdy budou ukončeny rehabilitace volkslistářů. Nebylo jasné, zda se

63

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, dodatky, Okresní zajišťovací tábor v Karvinné,

inv. č. 94, kart. 195. 64



35

konfiskační dekrety mají vztahovat i na rehabilitované volsklistáře. A vyvstávala otázka, zda se má nebo nemá konfiskovaný majetek, který je už v držení jiných osob, rehabilitovaným volkslistářům vracet. Odlišná stanoviska zastávaly jednotlivé úřady, Fond národní obnovy a Osídlovací úřad na jedné straně a ministerstva s výjimkou ministerstva vnitra na straně druhé. Problémy se objevovaly především v průběhu konfiskačních řízení, která měly na starost zdejší MNV. Místní se totiž stavěli k řešení těchto záležitostí benevolentně a nechtěli prosazovat nepopulární opatření. Zvlášť výrazně se tyto tendence projevovaly ve Starém Městě.65 Je možné konstatovat, že hladce probíhalo konfiskační řízení nejen v případě Němců určených k odsunu. Stejně neproblematicky probíhalo iustanovení národních správ

na

průmyslové

podniky

a

konfiskační

řízení

Larisch-Mönnichova

zemědělského majetku. Byly zkonfiskovány Larisch-Mönnichovy velkostatky v Karvinné o rozloze 239 ha, ve Starém Městě o rozloze 241 ha a v Ráji o rozloze 145 ha. V říjnu 1945 byly znárodněny větší průmyslové podniky. Mezi nejdůležitějšími to byly uhelné doly a firmy Blumenthal, Mücke-Melder a Jäckl.66 Konfiskační řízení se stalo předmětem sporů především v lednu 1948, kdy je již znatelně pociťováno narůstání napětí mezi politickými stranami. Právě Komunistická strana Československa na Těšínsku volá po „dokončení očisty“. 67 Poválečná situace v osvobozené republice byla charakteristická nedůvěrou k národnostním menšinám, jež byly obviňovány z rozpadu Československa na

65



Tamtéž, s. 232.

67

PLAČEK, Vilém: Těšínsko po uzavření československo-polské smlouvy. Slezský sborník, 65, 1967, č.

1, s. 1–19; č. 2, s. 171–186.

36

podzim roku 1938. 68 Na Těšínsku se to týkalo především Poláků. „Terčem útoků se stali zejména Poláci spjatí ať už s údajnou či skutečnou antičeskou činností před válkou, a Poláci, kteří přišli na Těšínsko po říjnu 1938 a mnohdy obývali příbytky vracejících se Čechů. K jejich označení se tehdy užívalo termínu „polský okupant“ nebo také „beckovec“.“

69

Tzv. polští okupanti byli proto mnohokrát

navrhováni k odsunu. V měsíčních zprávách Sboru národní bezpečnosti o politické situaci v obcích 70 se objevuje opakovaně požadavek obyvatel české národnosti, aby byli polští okupanti přesunuti zpět do Polska. Bylo vydáno nařízení, aby se všichni cizí státní příslušníci, žijící na území Těšínska, přihlásili u místních národních výborů a podali žádost o povolení k pobytu. Nevztahovalo se to na ty, kteří obdrželi polské státní občanství a měli domovskou obec na území Československé republiky. Pokud nepodají žádost o povolení k pobytu ve lhůtě do 15. června 1945, měly být příslušné osoby z Československa vypovězeny. 71 Z údajů vyplynulo, že osoby, které byly označovány za polské okupanty, představují relativně početnou skupinu. Nejvíce se jich nacházelo ve Fryštátě, kde se jednalo o 800 osob. V Karvinné jich bylo 293, v Darkově 182, v Ráji 92 a ve Starém Městě 27. 72 Tyto osoby zvyšovaly celkový počet zde žijících Poláků, v čemž Češi spatřovali jasnou polonizaci Těšínska.

68

KAPLAN, Karel: Československo v poválečné Evropě. Praha 2004, s. 70-71.

69

FRIEDL, Jiří: K pokusům o odsun tzv. polských okupantů z Těšínska po druhé světové válce. In:

PEJČOCH, Ivo – PLACHÝ, Jiří a kol.: Okupace, kolaborace, retribuce. Praha, s. 264. 70

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Měsíční zprávy stanic SNB o politické situaci,

inv. č. 373, karton 813. 71

Soupis cizinců na Těšínsku. Nová svoboda, č. 32, 10. června 1945, s. 1.

72



37

Dalším rušivým elementem byla polská propaganda uskutečňovaná prostřednictvím tisku a katovického rozhlasu. Zvláště tato rozhlasová stanice sehrávala negativní roli tím, že zpochybňovala přináležitost českého Těšínska k československému státu. Na rušení mnohých polských spolků v poválečném období odpověděl katovický rozhlas hrozbou nového záboru Těšínska. Katovice přinášely mnoho zpráv o údajném utiskování polských občanů na Těšínsku. Noviny československých politických stran se proti těmto zprávám vymezovaly. 73 Vůči Polákům se skutečně v této době postupovalo dost nespravedlivě. Bylo vydáno provolání župních výborů socialistických stran v (Moravské) Ostravě z 18. 6. 1945 „Lide Těšínský“, které mělo ukázat na jednoznačně správný postup úřadů. Faktem zůstává, že rehabilitační řízení prováděná u držitelů volkslisty, kteří se hlásili k polské národnosti, byla o hodně přísnější než u těch volkslistářů, kteří ve své žádosti uvedli, že jsou národnosti české. Rozdíly byly v pořadí projednávaných rehabilitačních žádostí, dále ve způsobu vydávání osvědčení o národní spolehlivosti a konečně v obsahu šetření. Faktem zůstává, že do 31. ledna 1946 bylo vyřízeno pouhých 10 % polských žádostí o vydání osvědčení o národní spolehlivosti a ty byly vydávány jen na výslovnou žádost příslušných místních národních výborů. 74

73 74

„Utiskování“ Poláků na Těšínsku. Hlas, č. 139, 28. října 1945, s. 2. PLAČEK, Vilém: Otázka polské národní menšiny na Těšínsku před uzavřením čs.-polské

spojenecké smlouvy. Slezský sborník, 69, 1971, č. 3, s. 229 a 231; KUCHAŘ, Vlastislav: Průběh národní a demokratické revoluce v politickém okrese Fryštát (1944–46). Těšínsko, 26, 1983, č. 2, s. 1.

38

5. Volby

Ve sledovaném období proběhly v Československu troje volby, a to v letech 1945, 1946 a 1948. V roce 1945 šlo o to, aby byly legitimizovány nové mocenské poměry, ve volbách v roce 1946 voliči určili, jak budou rozděleny pozice mezi stranami Národní fronty. V roce 1948, po únorovém převratu, šlo ve volbách už jen o pouhé zdání ústavnosti. Politický systém třetí republiky byl potvrzen ve volbách do Prozatímního národního shromáždění na podzim roku 1945. Tak byl vytvořen zákonodárný orgán pro dobu, než bude v řádných volbách zvolen orgán jiný. Krejčí popisuje tento legislativní sbor následujícím způsobem: „Ústavním dekretem prezidenta č. 47/1945 ze srpna 1945 (dekret navazoval na londýnský dekret prezidenta z prosince 1944) bylo rozhodnuto, že Prozatímní národní shromáždění bude vykonávat zákonodárnou moc podle Ústavní listiny z roku 1920. Tentýž dekret určil, že Prozatímní národní shromáždění bude jednokomorové a vznikne na základě nepřímých voleb. V roce 1945 volitelé vybírali poslance do Prozatímního národního shromáždění na základě politické parity.“ 75 Systém Národní fronty připouštěl možnost zvolit pouze kandidáty čtyř stran. V českých

zemích

se

jednalo

o

Komunistickou

stranu

Československa,

Československou stranu národně socialistickou, Československou stranu lidovou a Československou sociální demokracii. Průběh voleb 1945 měl být podle nařízení ministra vnitra č.b-2300-25/8-45II/1 v Praze ze dne 25. srpna 1945 následující. Volby mají proběhnout ve třech 75

KREJČÍ, Oskar: Nová kniha o volbách. Praha 2006, s. 233.

39

úrovních. Nejpozději do 16. září 1945 zvolí každý MNV (nebo místní správní komise) stanovený počet volitelů. Dne 30. září 1945 se sejdou volitelé na okresních shromážděních, zde zvolí delegáty a potvrdí, doplní nebo zvolí ONV. Dne 14. října 1945 se sejdou delegáti na zemských sjezdech a zvolí poslance Prozatímního Národního shromáždění a zemské národní výbory (ZNV). Volba do ZNV, expozitury v Moravské Ostravě byla provedena delegáty, kteří byli zvoleni na okresních shromážděních v obvodu expozitury dne 30. září 1945. Volilo se celkem 20 členů a 20 náhradníků, a to dne 13. října 1945 v 15 hod. v Moravské Ostravě v místnosti galerie Budoucnost, Cihelní ul. Volba poslanců do Prozatímního Národního shromáždění byla provedena 14. října 1945 v 10 hod v Zemském domě v Brně. 76 Prozatímní Národní shromáždění si vytýčilo jako jeden ze svých stěžejních úkolů uspořádat řádné volby do ústavodárného Národního shromáždění. Termín pro konání těchto voleb byl stanoven na květen roku 1946. Ačkoliv se jednalo o volby do Parlamentu, zásadním způsobem tyto volby ovlinily složení národních výborů všech stupňů — místních, okresních a zemských —, jak bylo stanoveno vládou: „Podle paragrafu jedna vládního nařízení č. 120/1946 z května roku 1946 se národní výbory „obnoví podle poměru hlasů, odevzdaných politickým stranám při těchto volbách v obvodu působnosti dotyčného národního výboru. K tomuto účelu se platné hlasy, odevzdané politickým stranám ve volbách do ústavodárného Národního shromáždění, považují za hlasy odevzdané listinám kandidátů, které tyto strany předloží podle tohoto nařízení.“ 77 V době, kdy již naplno probíhaly předvolební kampaně, mimo jiné způsobilo rozruch zapojení kněží do předvolebního boje. Dne 19. května 1946 v rámci mše

76

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Volby (organizace, volební průkazy, návrhy

kandidátů jednotlivých stran, propagace, sliby předsedů MNV, aj.), inv. č. 257, kart. 791. 77

KREJČÍ, Oskar: Nová kniha o volbách. Praha 2006, s. 234.

40

sloužené v kostele Povýšení sv. Kříže ve Fryštátě, přečetl administrátor zdejší farnosti a profesor náboženství pastýřský list, který napsal olomoucký arcibiskup Leopold Prečan. Ten v něm nepřímo apeloval na věřící, aby volili Československou stranu lidovou. Podle Komunistické strany Československa takovéto jednání bylo nevhodné, a proto místní komunisté na oplátku zveřejnili ve svém stranickém tisku dopis arcibiskupa Prečana, který pocházel z doby války, a který ho měl zdiskreditovat. 78 Předseda ONV ve Fryštátě Alois Ševčík a bezpečnostní referent téhož úřadu Alois Staněk iniciovali protokolární výslech svědků, aby byla posouzena reakce věřících. Z úředního šetření vyplynulo, že obsah onoho pastýřského listu neudělal dobrý dojem na přítomné účastníky bohoslužby. 79 Předvolební agitace byla horečná a v obci Ráj dokonce zapříčinila zpoždění v konání voleb. „Večer před volbami rozházeli lidovci kolem školy své letáky, které v noci posbírali příslušníci KSČ, kteří zalepili celé školní dvéře a okna i plot svými plakáty. Začátek voleb se opozdil o jednu hodinu, ježto říd[ící učitel] Adamec odepřel otevříti školní budovu jako volební místnost, dokud nebudou odstraněny plakáty, ježto tím se provádí ve volební budově agitace.“ 80 Až do voleb v roce 1946 politické strany sdružené v Národní frontě, které vyvíjely svou činnost v Karviné a okolí, poměrně dobře spolupracovaly. Vzájemné vtahy se začaly vyhrocovat až v předvolební kampani, kdy docházelo ke konfrontaci názorů, které se začaly polarizovat. Výrazně odlišné politické přístupy k otázce polské menšiny se objevily hlavně v Karvinné a v Darkově, kde žilo mnoho Poláků. K dalšímu vyhrocení situace došlo následně po volbách při rozdělování funkcí

78

Politika do kostela nepatří. Nová svoboda, č. 120, 23. 5. 1946, s. 3.

79

STENCHLÁ, Kateřina: K historii Římskokatolické farnosti Karviná – Město v letech 1945–1948.

Těšínsko, 43, 2000, č. 1, s. 27. 80


41

v národních výborech, a to zejména ve Starém Městě. 81 Následující tabulka ukazuje, jak dopadly volby v květnu 1946 v pěti obcích, které se později staly městskými částmi Karviné. Konkrétně uvádím výsledky v Darkově, Fryštátě, Karvinné, Ráji a Starém Městě (řazeno abecedně).

Výsledky voleb 1946 v obcích později sloučených v Karvinou 82 Obec

platné hlasy

KSČ

ČSD

ČSNS

Bílé lístky

ČSL

Počet

Podíl

Počet

Podíl

Počet

Podíl

počet

Podíl

Počet

podíl

Darkov

1 778

738

41,5

365

20,5

333

18,7

280

15,8

62

3,5

Fryštát

3 263

1 072

32,8

597

18,3

493

15,1

979

30,0

122

3,7

Karvinná

11 857

5 597

47,2

3 600

30,4

1 663

14,0

763

6,4

234

2,0

Ráj

881

310

35,2

238

27,0

32

3,6

256

29,1

45

5,1

Staré Město

979

233

23,8

342

34,9

192

19,6

187

19,1

25

2,6

18 758

7 950

42,4

5 142

27,4

2 713

14,5

2 465

13,1

488

2,6

Celkem

Jak vyplývá z této tabulky, v obci Darkov získala ve volbách roku 1946 největší počet hlasů Komunistická strana Československa (41,5 %), na druhém místě se umístila Československá sociální demokracie s 20,5 %, na třetím místě byla Československá strana národně socialistická (18,7 %). Poslední příčku zaujala Československá strana lidová s 15,8 % hlasů. V Darkově bylo odevzdáno 3,5 % bílých lístků, vyjadřujících nesouhlas se stranami Národní fronty. V obci Fryštát rovněž zvítězili komunisté, kteří obdrželi 32,8 % platných hlasů, za nimi následovali lidovci s 30,0 %, sociální demokraté s 18,3 % a nakonec národní socialisté s 15,1 % hlasů. I v této obci byly odevzdány bílé lístky (3,7 %),

81



Tabulka sestavena z údajů obsažených v Z Fryštátu hlásí. Nová svoboda, č.20, 27. května 1946;

JANÁK, Dušan: Politická orientace obyvatel Těšínska po roce 1946. Těšínsko, 34, 1991, č. 1, s. 13.

42

čímž se v rámci všech volebních obvodů, které jsou předmětem této analýzy, řadí na druhé místo. Nejlidnatější obec a pozdější městská část – Karvinná, kde bylo odevzdáno více než třikrát více platných hlasů (celkem 11 857) ve srovnání s obcí Fryštát (celkem 3 263 platných hlasů), jednoznačně zvítězila Komunistická strana Československa s 5 597 hlasy (tj. 47,2 %), druhý nejvyšší počet hlasů obdržela Československá sociální demokracie (30,4 %), za ní následovala Československá strana národně socialistická se 14,0 % a nejméně, pouhých 6,4 % zde získala Československá strana lidová. Pro Karvinnou je v těchto volbách typické jak vítězství KSČ, tak nízké procento odevzdaných bílých lístků (pouhá dvě procenta). Takový výsledek je jednoznačně odrazem průmyslového charakteru Karviné s vysokým podílem horníků. V Ráji bylo ve srovnání s ostatními sledovanými obcemi odevzdáno nejméně platných hlasů (881). Podíl jednotlivých politických stran je následující: Komunistická strana Československa 35,2 %, Československá strana lidová 29,1 %, Československá sociální demokracie 27,0 % a Československá strana národně socialistická 3,6 % hlasů. V obci Ráj bylo také odevzdáno nejvíce bílých lístků ze všech obcí (5,1 %). V obci Staré Město se voliči rozhodli dát nejvíce hlasů sociálním demokratům (34,9 %), druhou největší stranou byla Komunistická strana Československa se ziskem 23,8 % hlasů, po ní následovala Československá strana národně socialistická, pro niž bylo odevzdáno 19,6 % hlasů a s těsným výsledkem, ziskem 19,1 %, se umístila jako poslední Československá strana lidová. Odevzdané bílé lístky tvořily celkem 2,6 %. Výsledky voleb v roce 1946 se odrazily v definitivním složení místních

43

národních výborů, a to následujícím způsobem:

Složení místních národních výborů po volbách 1946 83 Obec

KSČ

ČSD

ČSNS

ČSL

Celkem

Předseda MNV

Darkov

13

6

6

5

30

Arnošt Vaněk

KSČ

Fryštát

12

7

6

11

36

Karel Kolek

KSČ

Karvinná

20

13

6

3

42

Jan Jurečka

KSČ

Ráj

7

5

-

6

18

Jindřich Řondík

KSČ

Staré Město

6

8

5

5

24

Ferdinand Noga

ČSD

Mohu konstatovat, že volby v roce 1946, v nichž kandidovaly v pěti sledovaných obcích čtyři politické strany: Komunistická strana Československa, Československá strana lidová, Československá strana národně socialistická a Československá sociální demokracie, skončily v jednotlivých obcích s různými výsledky. Převahu získala Komunistická strana Československa, která zvítězila ve čtyřech z pěti obcí, tj. v Karvinné (47,2 %), v Darkově (41,5 %), v Ráji (35,2 %) a ve Fryštátě (32,8 %). V obci Staré Město byla jednoznačným vítězem voleb Československá sociální demokracie. Poslední

volby v popisovaném

období

proběhly 30.

května 1948.

Kandidovala v nich jen jediná volební skupina, a to Národní fronta. Konání těchto voleb bylo upraveno zákonem č. 75/1948 Sbírky zákonů a nařízení ze dne 16. dubna 1948. Zákon vymezoval nová pravidla pro řízení a konání voleb. Zaváděl nově pojem „volební skupina“ namísto dřívějšího pojmu „koalice“ a zároveň předjímal, že se voleb zúčastní výhradně jedna volební skupina. Tou se rozuměla kandidátní listina

83

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, dodatky, Seznam počtů zástupců stran NF

v obcích okresu Fryštát, inv. č. 55, kart. 4.

44

Národní fronty. Další významnou změnou zakotvenou v tomto zákoně bylo upuštění od povinnosti hlasovat tajně a ve vyhrazeném prostoru. Povinnost se tím měnila na pouhou možnost. Další novinkou bylo omezení ve výkonu volebního práva u „osob, které akční výbory Národní fronty vyřadily z veřejného a politického života, protože jsou odsouzeny nebo proti nim jest vedeno trestní řízení podle zákona na ochranu republiky, nebo se provinily proti lidově-demokratickému řádu, nebo činně a vědomě usilovaly o hospodářský rozvrat, nebo zneužívaly své veřejné nebo politické funkce ke svému obohacení, zejména přijímáním úplatků.“ 84 Pokud jde o organizaci a realizaci voleb ve sledovaných obcích, je možné konstatovat, že proběhly bez větších problémů. Hladký průběh voleb byl narušen pouze v obci Darkov. Členové tamního obvodního volebního výboru totiž opožděně předložili volební výsledky nadřízenému úřadu. Zmíněnou událost prošetřoval Okresní národní výbor ve Fryštátě. Usnesením rady ONV ze dne 15. června 1948 byla všem osmi členům volebního výboru udělena písemná důtka pro zavinění a nedbalost. 85 Pro dokreslení tehdy vzniklé situace uvádím některá z vysvětlení tak, jak byla zaznamenána v protokolu sepsaném dne 11. června 1948 v obci Darkově a podává odpověť na otázku, proč byly informace o sečtených hlasech odevzdány s prodlevou. Podle výpovědi Josefa Vašuta, předsedy MNV Darkov: „Členové obvodních volebních výborů pracovali v den volby od 6. hodiny ráno a večer byli již unaveni. Následkem toho odcházeli dosti často domů pro svačinu, a proto nemohli volební výsledky sestaviti včas.“ Leon Lipka, místopředseda MNV, se odvolává na skutečnost, že „v poslední chvíli před volbami bylo provedeno ve voličských

84

Volby do zákonodárných orgánů Československa a České republiky 1920–2006. Praha 2008, s. 95.

85

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Volby (organizace, volební průkazy, výsledky),

inv. č. 312, kart. 802.

45

seznamech mnoho změn tím, že velkému počtu osob byla do seznamů vložena překážka výkonu volebního práva a tím se voličské seznamy staly nepřehledné a sčítání oprávněných voličů se protahovalo [...]. Jan Badura, zástupce dohlédacího orgánu, uvedl, že „Zpoždění bylo způsobeno tím, že se členové následkem únavy a stupňující se nervozity předčasně rozešli a zůstali při sepisování zápisu ve volební místnosti pouze 2 členové a sice Lipka a Wolf.“ 86 Místní akční výbor ve Fryštátě při příležitosti těchto voleb vydal provolání k voličům, ve kterém hodnotí vhození bílého lístku následovně: „Bílý prázdný lístek je legitimací zrádce, záškodníka, je podporou reakce a Němců. Bílý prázdný lístek by tě postavil mezi škůdce vlastního národa a státu, mezi nepřátele slovanské jednoty a mezi nepřátele míru!“ 87 Dal tím jasně najevo, jakou volbu si od občanů přeje. Výsledky voleb do Národního shromážďění ve stejných obcích, které se konaly v roce 1948, jsou prezentovány v následující tabulce: Výsledky voleb 1948 v obcích později sloučených v Karvinou 88 Obec

Připuštěno

Hlasy

k hlasování

Neplatné

Platné

Darkov

1 973

9

1 964

1 730

88,1

234

11,9

Fryštát

4 027

4

4 023

4 000

99,4

23

0,6

Karvinná

13 432

90

13 342

12 592

94,4

750

5,6

972

3

969

957

98,8

12

1,2

Staré Město

1 022

31

991

736

74,3

255

25,7

Celkem

21 426

137

21 289

20 015

94,0

1 274

6,0

Ráj

86

Národní fronta

Bílé lístky

Počet

Počet

Podíl

Podíl

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Volby (organizace, volební průkazy, výsledky),

inv. č. 312, kart. 802. 87


88

Tabulka sestavena z údajů SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Volby (organizace,

volební průkazy, výsledky), inv. č. 312, kart. 802.

46

V roce 1948 bylo připuštěno k volbám ve všech pěti obcích celkem 21 426 voličů (o 2 668 více než ve volbách 1946), z toho nejvíce oprávněných voličů vykazovala obec Karvinná (62,69 %), následoval Fryštát (18,79 %), Darkov (9,2 %), Staré Město (4,76 %) a Ráj (4,53 %). Tito voliči odevzdali 21 289 platných hlasů (99,36 %) a 137, t. j. 0,64 %, neplatných hlasů. Pokud jde o vhozené bílé lístky, zde ve srovnání s rokem 1946, kdy jejich podíl činil 2,6 %, je patrný nárůst o 3,4 procentní body na celkem šestiprocentní podíl. Jestliže v roce 1946 celkem 488 voličů vhodilo do volební urny bílý lístek, v roce 1948 se v tomto smyslu vyjádřil více než dvojnásobný počet voličů. V úvahu je nutné brát samozřejmě i poměr bílých lístků k celkovému počtu osob, které v daném roce volily. Oproti roku 1946, kdy se voleb zúčastnilo 18 758 osob, je to v roce 1948 již o necelé tři tisíce osob více, a to 21 426 oprávněných, respektive k volbám připuštěných voličů. Další důležitou skutečností je, že vhození bílého lístku v roce 1946 a v roce 1948 je těžko srovnatelným aktem, protože je odrazem odlišné legislativní i politické situace v obou letech. Ve Starém Městě, Darkově a v Karvinné byly počty bílých lístků nejvyšší v celém okrese. Jedním z možných vysvětlení, proč tomu tak bylo, je že občané tímto způsobem vyjadřovali nesouhlas se slučováním obcí. Největší počet hlasů odevzdaných pro Národní frontu zaznamenáváme ve Fryštátě (99,4 %), následuje obec Ráj (98,8 %), za ním stojí obec Karvinná (94,4 %), obec Darkov (88,1 %) a na posledním místě obec Staré Město pouze se 74,3 %. Není nevýznamné, že mezi obcí Fryštát a obcí Staré Město je v tomto ohledu rozdíl 25 procentních bodů ve prospěch Fryštátu. Tento rozdílný přístup k volbě kandidátů Národní fronty v porovnávaných obcích si vysvětluji jako důsledek rozdílného charakteru těchto obcí. Fryštát měl vyloženě městský charakter s převahou průmyslových závodů, zatímco Staré Město mělo charakter venkovský, zemědělský.

47

Nicméně, ve volbách v roce 1946 nezvítězili ve Starém Městě, jak by se dalo očekávat,

lidovci,

nýbrž

sociální

demokraté,

a to

s výraznou

převahou.

Československá strana lidová zde zaujala s 19,1 % hlasů až poslední příčku. Je možné říci, že politická situace v regionu byla stejně bouřlivá jako situace v celé republice. V roce 1946 sice získali komunisté v obvodu současného města Karviné nejsilnější pozici, ale ve srovnání s volebními výsledky v ostatními obvody v Československu, respektive v českých zemích, to byly výsledky podprůměrné, nepřihlížíme-li k výsledkům v obcích Karvinná a Darkov 89. Vítězem voleb, a tedy rozhodující politickou silou na zdejším území, stejně v celém stát, byla s konečnou platností, potvrzenou ve volbách v roce 1948, Komunistická strana Československa.

89



48

6. Bytová otázka a kulturní život

Do této kapitoly jsem soustředil dva okruhy problémů, které spolu úzce souvisí. Nejdříve se budu zabývat sociálními podmínkami obyvatel hornické Karvinné, zejména kvalitou jejich bydlení a změnou poměrů v této oblasti jejich života v poválečném období, které jsou úzce propojeny s přesidlováním hornických rodin z původních závodních kolonií nacházejících se na poddolovaném území do nově postavených poválečných sídlišť. Dále si budu všímat obnovy kulturního života a problémů s tím spojených v ovzduší složitých národnostních poměrů. Zvláštním rysem zdejšího kraje byly hornické kolonie zakládané důlními společnostmi. Nahuštění obyvatel na poměrně malém prostoru kolonií znamenalo změnu dosavadního způsobu osídlení, kde do té doby převažovala rozptýlená bytová zástavba, samozřejmě až na městská jádra. Typickým příkladem byla stará Karvinná, kde téměř 70 % obyvatel bydlelo v domech vlastněných těžařskými společnostmi. 90 Hornické kolonie, které spolu s těžebními věžemi vytvářely typický ráz staré Karvinné, byly vystavěny v blízkosti dolů, aby jejich zaměstnanci mohli do práce docházet pěšky. Vzdálenost mezi bydlištěm a pracovištěm byla většinou menší než jeden kilometr, výjimečně se kolonie nacházely do jednoho až tří kilometrů od důlního závodu. „Negativní stránkou rozmístění osad bylo, že se při něm nezvažovaly geografické podmínky a stavebně-technické záležitosti, jako možnost vybudování kanalizace, podsklepení, kvalita a zdroje pitné vody. Půdorysné

90

BÍLEK, Jaroslav: Staré hornické kolonie v Ostravsko-karvinském revíru. Topografie, stav a

perspektivy. In: Studie k vývoji ostravské průmyslové oblasti I. Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě. Řada C-1. I. Ostrava 1966, s. 127–128.

49

uspořádání zástavby bylo řešeno obměnami několika základních strukturálních typů s menšími stavebními úpravami. Nejstarší obdélníková zástavba s pravoúhlou komunikační sítí byla později nahrazena ulicovým typem s jednoduchým nebo zdvojeným řadovým uspořádáním“. 91 Poválečná etapa znamenala výraznou změnu ve vývoji hornického osídlení revíru a spadají do ní začátky nové moderní výstavby. Dobový tisk o řešení tíživé situace s bydlením na Karvinsku píše toto: „V karvinském revíru, kde jsou nejstarší kolonie vůbec (100 – 150 let), je situace zvláště tíživá a proto již začátkem srpna tohoto roku bylo rozhodnuto vystavěti na katastru Fryštátu a Ráje moderní hornické město, čímž se znemožní zastavování nad důlními mírami Karvinné a odpomůže se bytové nouzi. S přípravnými pracemi na provádění tohoto stavebního programu bylo také okamžitě započato.“ 92 V prvních poválečných letech byla prioritou obnova budov, které byly válkou značně poškozeny, a jejich navrácení do funkčního stavu. Jednalo se jak o budovy, které sloužily pro obecné účely, tak o obytné domy. K poškození budov došlo hlavně v průběhu osvobozovacích bojů, kdy bylo poškozeno celkem 411 objektů, z nichž 23 bylo zničeno úplně a 26 budov bylo poškozeno těžce. Největší počet poškozených budov zaznamenyly bývalé obce Fryštát a Karvinná. V letech 1945 až 1948 byla jednotlivým obcím na území dnešního města Karviné poskytnuty finanční prostředky na opravu poničených bytových jednotek, a to ve výši 5 894 340 Kč. Vyvstávala však potřeba řešit občanskou a bytovou výstavbu, která by zaručila především stabilizaci nových pracovních sil. Měla spojitost také s plánovaných sloučením

91

PROKOP, Radim: Závodní hornické kolonie – předchůdce postsocialistických měst. Těšínsko, 47,

2004, č. 2, s. 19. 92

Před rozsáhlým budováním nových dělnických kolonií. Nová svoboda, č. 138, 18. října 1945, s. 1.

50

Karviné s přilehlými obcemi v jeden celek. O možnosti sloučení se uvažovalo již v roce 1945, ale jeho realizace byla dovršena až v roce 1949. Až o několik let později se začalo s výstavbou sídlišť, která měla poskytnou nové, moderní bydlení desetitisícům lidí, kteří sem přicházeli kvůli výhodným pracovním příležitostem, které se nabízely v důlních a průmyslových závodech, a také mělo poskytnout nové byty obyvatelům staré Karvinné. Sídlištní výstavba vtiskla Karviné zcela novou tvář. Vývoj situace v oblasti bytové výstavby v prvních poválečných letech dokládají následující údaje: v roce 1945 bylo postaveno na katastru dnešní Karviné pouze deset nových bytových jednotek, v roce 1948 to bylo 107 bytů, v roce 1949 bylo postaveno 110 bytů a v roce 1950 to již bylo 813 nových bytů. Pokud jde o občanskou a účelovou výstavbu v období let 1947 až 1948, zde je třeba zmínit, že byly postaveny pouze dva objetky, a to Kulturní dům v Karvinné a obecná škola na Jindřišce v Karvinné. 93 Kulturní vyžití hornických rodin se tradičně odehrávalo v místních kulturních domech a v případě hornických slavností, jako byly akce pod názvem Hornický den, to byla hlavně venkovní prostranství, parky a zahrady. Po nezbytných opravách byl již 5. srpna 1945 znovu slavnostně otevřen kulturní dům ve Fryštátě, který dostal název Stalinův dům. Slavnost byla zároveň příležitostí k přijetí rezoluce, v níž bylo požadováno obnovení samostatné slezské zemské samosprávy. 94 „Oficiální počeštění města bylo provedeno 23. srpna 1945. Toho dne byly pojmenovány ulice a náměstí českými jmény, většinou jmény předních našich politiků a spisovatelů. Jedna z hlavních ulic byla pojmenována jménem

93

REBROVÁ, Alexandra: Socialistická výstavba Karviné. Těšínsko, 28, 1985, č. 1, s. 3.

94

Stalinův dům ve Fryštátě, Nová svoboda, č. 82, 11. srpna 1945, s. 2.

51

generalissima Stalina. Bývalý Larisch-Mönnichův most přes řeku Olzu, stržený ustupujícími Němci, byl taktéž z vděčnosti za osvobození pojmenován mostem Rudé armády. Největší ze tří místních parků obdržel jméno české spisovatelky B. Němcové jako sady B. Němcové.“ 95 Kulturně osvětová činnost se v prvních dvou letech po osvobození omezovala na organizování celostátních oslav a na napravování následků okupace. Kulturní program hornických slavností byl vždy bohatý. Pravidelně se těchto slavností zúčastňovali nejvyšší vládní představitelé se svými politickými projevy a také o nich podrobně referoval krajský tisk, což svědčilo o tom, jaká politická důležitost se těmto akcím přisuzovala. V případě Hornického dne, který se uskutečnil v neděli 25. srpna 1946, napsalo Nové slovo obšírnou zprávu, v níž popisuje karvinské hornické slavnsti následujícími slovy: „Za prudkého deště přijel v neděli ráno na hlavní nádraží v Ostravě zvláštní vlak s vládní delegací v čele s předsedou vlády Klementem Gottwaldem. (...) Z Ostravy odjela vládní delegace s průvodcem do Horní Suché na Těšínsku, kde se konal křest tamního dolu „František“, jenž nyní ponese jméno předsedy vlády. (...) Z Horní Suché odjel celý průvod vzácných hostí do Fryštátu na staveniště nových hornických obytných domů, kde ministr průmyslu Laušman provedl slavnostní výkop. Slavnostního aktu zúčastnila se přes neúsprosný liják celá vládní delegace. Z Fryštátu odebral se celý vládní průvod do pohraničních lázní Darkov, kde byl podáván slavnostní oběd. (...) V odpoledních hodinách se poněkud počasí zlepšilo a umožnilo tak pořadatelům v poslední chvíli zrušiti odvolání vlastních hornických slavností v Karvinné v nádherném parku bývalého uhlobarona Larische-Mönnicha. Přes nepřízeň počasí sešlo se u slavnostní tribuny v parku, (...),

95


52

na 10.000 lidí, kteří byli svědky mohutné manifestace českých i slovenských horníků. (...).“ 96 Kromě výročních hornických slavností, pořádaly se v průběhu roku různé vzdělávací kurzy, budovaly se knihovny a pořádaly se přednášky pro veřejnost. Ve Fryštátě hostovaly divadelní soubory z Českého Těšína a z Ostravy, které pořádaly svá představení v bývalém polském Katolickém domě, který byl po osvobození přejmenován na Stalinův dům. 97 Obyvatelé polské národnosti se dívali na české kulturní a osvětové akce jako na prostředek odnárodnění a vyhýbali se jim. Projevovala se i rivalita mezi městy. „Město Fryštát nemělo např. v roce 1945 zájem o zřízení oblastního divadla v Českém Těšíně, ale na vlastním území. Proto nepodporovalo ani ustavení družstva, které mělo těšínské divadlo vydržovat.“ 98 Změnu přinesla československo-polská spojenecká smlouva z 10. března 1947 a její dodatkový protokol. Poláci jím získali na Těšínsku nárok na některá menšinová práva. Na základě výnosu Zemského národního výboru, expozitury v Ostravě se ustavily polské organizace PZKO (Polski Związek KulturalnoOświatowy) a SMP (Stowarzyszenie MłodzieŜy Polskiej). Úkolem PZKO bylo hájit národnostní, kulturní a nacionální zájmy polského lidu a napomáhat jeho rozvoji. SMP mělo ve svých stanovách péči o zdraví, tělesný a mravní růst polské mládeže a její výchovu po stránce ideové, kulturní a odborné. Oba okresní spolky měly právo zakládat místní pobočky v obcích. 99

96

Velká manifestace horníků v Karvinné, Nové slovo, č. 196, 27. srpna 1946, s.1-2.

97


98


příspěvků k dějinám a výstavbě města. Karviná 1968, s. 238-239. 99

KOŘALKOVÁ, Květa: Těšínsko a 10. březen 1947. Těšínsko, 31, 1988, č. 3–4, s. 21–23; PLAČEK,

Vilém: Otázka polské národní menšiny na Těšínsku po uzavření čs.-polské spojenecké smlouvy. Slezský sborník, 69, 1971, č. 4, s. 337–338.

53

Kromě zmíněných spolků získali Poláci kulturní domy v Karvinné a ve Fryštátě, které do té doby náležely českým spolkům. Ve Fryštátě byl polským spolkům předán Stalinův dům 1. února 1948. Postupně docházelo k dalšímu rozvoji polské kulturní činnosti. V červenci 1947 proběhly v obcích s polskými školami radovánky dětí. V Darkově se jich zúčastnilo 800 lidí a v Karvinné to byl stejný počet. Okresní polské slavnosti, která se konala 21. září 1947 se zúčastnilo dokonce 6 000 osob. Polské akce byly nicméně českým obyvatelstvem ostře kritizovány. 100 Mnoho se mluvilo například o události, ke které došlo při vylepování plakátů na propagaci akce slovanského sblížení Čechů a Poláků. Šlo o společné představení pro obě národnosti konané v Karviné 5. července 1947. Uváděna byla opera Prodaná nevěsta. Plakáty měly ovšem pouze polský text. I tato událost dokládá, jak bylo obyvatelstvo na jakékoliv i drobné věci velmi citlivé. 101

100



Tamtéž, s. 241–242.

54

7. Školství

Dalším důležitým úkolem, který stál v poválečném období před národními výbory na Karvinsku, byla obnova školství. Kontinuita českého i polského školství byla totiž v minulých válečných letech přerušena. Obyvatelstvo včetně žactva bylo během této doby vystaveno silné germanizaci, respektive polonizaci. Školní budovy byly ve špatném technickém stavu, chybělo v nich vybavení a školní pomůcky. Mnohé objekty byly poškozeny ostřelováním a také tím, že v nich bylo ubytováno německé vojsko. 102 Citelně se projevoval nedostatek českých, ale i polských učitelů. Na několika školách už v červnu a v červenci 1945 byly provedeny předběžné soupisy žactva a učiněny přípravy pro zahájení vyučování v novém školním roce. Vyučování se tak v českých školách podařilo zahájit relativně záhy. Ve Starém Městě se začalo vyučovat 6. června 1945, ve Fryštátě to bylo 11. června 1945, v Darkově 12. června 1945, v Ráji 18. června 1945 a v Karvinné 21. června 1945. 103 Vedle nedostatku učitelů bylo největším problémem to, že žáci neovládali dostatečně český jazyk tak, aby v něm mohli být plnohodnotně vzděláváni. Sedmiletá nucená přestávka ve fungování škol s českým vyučovacím jazykem se projevila zejména ve výuce humanitních předmětů. „Děti chodily naposledy do školy, a to německé, někdy v lednu. Lze si představit, jak vypadalo vyučování, když děti nepoznaly většinou ani česká písmena a když i větší děti pokukovaly bázlivě po

102


103

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Měsíční hlášení stanic SNB o politické situaci

i v obcích, inv. č. 373 a 374, kart. 270 a 271. Cit In: PLAČKOVI, Magda a Vilém: Město Karviná v letech 1945–1948. In: Karviná 1268–1968. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Karviná 1968, s. 236.

55

učitelích, budou-li je bít, jak tomu byly zvyklé za německé okupace.“ 104. Těmito slovy popisuje těžké začátky obnoveného vyučování fryštátský kronikář Bedřich Hekl. Plné obsazení všech potřebných učitelských míst však vázlo. V hlášení o situaci na okrese adresovaném expozituře Zemské školní rady požaduje Okresní školní výbor v Karviné už 13. srpna 1945 padesát osm učitelů pro začátek školního roku. V následujícím roce chybí na obecných a měšťanských školách šedesát osm učitelů a ještě po několika letech nebyly na školách plné stavy. Opatřeními ze strany ministerstva školství a expozitury Zemské školní rady v Ostravě byly potřebné počty doplňovány učiteli z vnitrozemí. Nicméně, počet přikázaných nepostačoval. Mnozí nenastoupili, jiní zakrátko odcházeli, konsolidace nenastávala. Proto byla situace řešena v roce 1951 zřízením pedagogického gymnázia, a to výhradně pro Karvinsko a Těšínsko. 105 Indikátorem postavení polské menšiny bylo školství v polském jazyce, které bylo

v polských

kruzích

považováno

za

prvořadou

záležitost.

Karvinská

komunistická organizace delegovala tři své členy, polské učitele Leonarda Bonczka, Franciszka Kwiczalu a Jana Zolicha k cestě do Ostravy v této věci. Cílem jejich schůzky s předsedou expozitury Josefem Šinovským, dohodnuté na 4. června 1945, bylo společně se poradit o obnovení polského školství. Obě strany se shodly na tom, že východiskem pro jeho obnovu musí být stav z období před zářím 1938. Kvůli četným nejasnostem a rozdílným stanoviskům mezi zástupci stran Národní fronty se nakonec domluvili, že požadavky budou adresovány přes školský odbor expozitury na ministerstvo školství, které řídil člen KSČ Zdeněk Nejedlý, aby v této otázce

104


105

KALOČ, Josef: Školství na Karvinsku v letech 1945–1960. Studie o Těšínsku, 9, 1981, S. 11.

56

jednoznačně rozhodlo. Výsledkem schůzky bylo memorandum sepsané v Karvinné dne 6. června 1945 a odeslané do Prahy. Polské školy byly následně obnoveny výnosem ministerstva školství ze dne 20. června 1945, a to i přesto že měla vláda zpočátku v úmyslu povolit jen jednotlivé polské třídy na českých školách. Svou činnost tak polské školy na Karvinsku zahájily také ve školním roce 1945/1946. 106 Soukromé školy ale nebyly povoleny vůbec. Polské mateřské školy byly nejprve otevřeny, aby byly po půl roce v lednu 1946 zrušeny ostravskou expoziturou Zemského národního výboru. Bylo to zdůvodňováno tím, že při jejich zřizování nebylo vše v souladu s právními předpisy.

107

Nedostatek polských učitelů byl

výraznější než nedostatek českých učitelů. Mnozí polští učitelé přijali volkslistu a nemohli se bez rehabilitace, která se v jejich případech protahovala, učitelskému povolání věnovat. Řešit situaci příchodem učitelů z Polska nepřipadalo vzhledem k československo-polskému napětí v úvahu. Dne 5. září 1945 se konaly nové zápisy pro školní rok 1945/1946. Ilustraci poskytuje situace v Ráji zaznamenaná místním kronikářem. Den před zápisem rozhodlo na své schůzi plénum MNV vydat následující pokyny. Za prvé, k zápisu se dostaví všechny děti se svými zástupci. Za druhé, Češi i Poláci budou mít volný výběr školy. Třetí bod ale uváděl, že děti držitelů všech čtyř skupin volkslist musí být zapsány do české školy, aby jim byl zaručena řádná výchova. Objevily se různé incidenty. Zaznamenáno je například, že tři matky se domáhaly, aby přestože jsou

106

KADŁUBIEC, Daniel a kol.: Polská národní menšina na Těšínsku v České republice. Ostrava 1997, s.

195; LUKAŠTÍK, Jan: Boj Komunistické strany Československa o obnovení a výstavbu školství s polským vyučovacím jazykem proti české buržoazní reakci v letech 1945–1948 (Příspěvek k dějinám boje KSČ za důsledné vyřešení národnostní otázky v ČSR naší národní a demokratickou revolucí.). Slezský sborník, 61, 1963, č. 2, s. 134–135. 107

JANÁK, Dušan – PROKOP, Radim – KROL, Jiří: Základní rysy vývoje československého Těšínska po

roce 1945. In: Nástin dějin Těšínska. Ostrava 1992, s. 126.

57

držitelkami volkslisty č. 3 a za první republiky posílaly děti do německé školy ve Fryštátě, mohly nechat zapsat své děti do polské školy. Prohlašovaly, že jinak budou posílat své děti do Polska. V důsledku těchto incidentů bylo nakonec volkslistářům umožněno, aby své děti do polské školy zapsali. 108 S obnovením polských škol projevovalo místní české obyvatelstvo značný nesouhlas. Nejvíce se situace vyhrotila v obci Doubrava, která sousedí s Karvinnou. Dne 6. září 1945 byla před budovu tamního místní národního výboru svolána manifestace proti otevření polské školy v Doubravě. Manifestace se zúčastnilo asi 400 osob. Okresní národní výbor ve Fryštátě tuto manifestaci zakázal. Nespokojení občané uposlechli výzvu místní stráže bezpečnosti a v klidu se rozešli s tím, že budou vysláni jejich zástupci ke Slezské národní radě v Moravské Ostravě, kde budou protestovat. 109 Školní rok 1945/1946 byl tedy úspěšně zahájen jak v českých, tak polských školách a dále se školství v Karviné a jejím okolí rozvíjelo relativně uspokojivě, i když bylo i nadále třeba řešit přetrvávající problémy jak s nedostatkem českých i polských učitelů, tak s nedostatečnou naplněností tříd v některých školních rocích, která se projevovala v místních českých i polských obecných školách. V následující tabulce jsou shromážděny údaje o počtu a typech českých a polských škol v Karvinné, o celkovém počtu tříd a žáků v letech 1945 až 1948, tzn. ve třech po sobě následujících školních rocích.

108

SOkA Karviná, fond Místní národní výbor Ráj, Kronika obce Ráj, s. 34–35.

109

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Měsíční hlášení stanic SNB o politické situaci,

inv. č. 373, kart. 813.

58

Stav školství v obcích později sloučených v Karvinou 110 České školství 1945/1946

1946/1947

1947/1948

Počet

škol tříd žáků

škol tříd žáků

škol/tříd/žáků Obecné školy Darkov

2

5

138

1

5

151

1

5

125

Fryštát

2

14

413

2

11

353

2

12

383

Karvinná

7

36

1212

7

41

1153

7

39

1195

Ráj

1

5

142

1

4

133

1

3

106

Staré Město

1

4

105

1

5

87

1

4

112

Fryštát

1

7

150

1

1

280

1

4

238

Karvinná

2

15

329

2

2

433

2

15

441

Měšťanské školy

Polské školství 1945/1946

1946/1947

1947/1948

Počet

Počet

Počet

škol/říd /žáků

škol /tříd/žáků

škol /tříd /žáků

Obecné školy Darkov

1

2

67

1

2

84

1

3

94

Fryštát

1

3

90

1

3

155

1

4

174

Karvinná

5

14

259

5

17

591

1

16

624

Ráj

1

1

24

-

-

-

-

-

-

Staré Město

1

1

23

-

-

-

-

-

-

Fryštát

1

3

32

1

5

199

1

4

200

Karvinná

1

7

262

1

8

281

1

8

277

Měšťanské školy

110

SOkA Karviná, fond Okresní školní výbor Fryštát, Statistika školství v okrese, inv. č. 46, kart. 81.

59

Jak vyplývá z výše uvedených dat, v závěru zkoumaného období se nacházelo školství v okrese Karviná v relativně dobrém stavu. Byla zde pestrá nabídka škol různých stupňů a typů. Fungovaly zde mateřské školy, obecné a měšťanské školy, pomocné školy a gymnázia jak s českým, tak polským jazykem vyučovacím. Vyučovacím jazykem v základních odborných školách, odborných školách hornických při podnicích, odborných školách rolnických a ve vyšší a nižší škole strojnické byla výhradně čeština. Obchodní akademie a odborná škola pro ženská povolání měly zřízeny své polské pobočky. Ve školním roce 1946/47 byly pro nedostatek žáků uzavřeny polské obecné školy v obcích Ráj a Staré Město. Tato opatření vyvolávala u občanů polské národnosti nespokojenost. Postupovalo se zde sice steně jako v Karvinné, kde byla pro nedostatek zapsaných žáků uzavřena jedna česká škola, ale i tak to byla velmi citlivá záležitost. Polské mateřské školství, na něž se nevztahoval výše zmíněný výnos o obnovení polských škol, bylo oficiálně obnoveno až po únoru 1948. 111

111


60

8. Hospodářská situace a válečné škody

Význam Karvinska spočíval vždy především v průmyslu. Samotná obec Karvinná se zásluhou zvyšující se těžby černého uhlí již začátkem 20. let 20. století přeměnila z malé obce na rychle se rozvíjející město s mnoha hornickými koloniemi. V Karvinné patřily doly dvěma společnostem. Larisch-Mönnichovy kamenouhelné doly vlastnily jámy Františka, Jindřich, Karel, Jan a Hlubina a Báňská a hutní společnost byla vlastníkem jámy Gabriela, Hohenegger a Barbora. Od roku 1946 jsou

všechny

doly

sloučeny

do

národního

podniku

Ostravsko-karvinské

kamenouhelné doly (OKKD). 112 V obci Fryštát se nacházely podniky kovoobráběcího průmyslu. Závody Samuela Blumenthala, Jäcklovy závody a závody Mücke-Melder. 113

Závody

Samuela Blumenthala, které byly založeny v roce 1860, se zaměřovaly na výrobu šroubů a nýtů. V Jäcklových závodech se vyráběly roury a dráty. Oba podniky po znárodnění v roce 1945 se staly součástí Vítkovických železáren. Závody MückeMelder produkovaly kovový nábytek a po osvobození byl tento závod spojen se závodem Vichr a spol. v Lysé nad Labem a změněn na národní podnik Kovona. 114 Další průmyslové závody, o kterých je třeba se zmínit, jsou dvě později zaniklé karvinské cihelny, proslulý pivovar, který vyvážel pivo i do zahraničí. Po osvobození byl karvinský pivovar spojen s ostravskými provozovnami a poté zrušen

112

BARTOŠ, Josef – SCHULZ, Jindřich – TRAPL, Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech

1848–1960. Sv. 16, Okresy: Ostrava, Fryštát, Hlučín. Olomouc 2011, s. 95. 113

KALOČ, Josef: Geografický vývoj Karviné. In: Karviná 1268–1968. Sborník příspěvků k dějinám a



61

z důvodu silného poddolování. Na Sovinci, části Karvinné, se nacházela pila. Nacházely se zde také dvě tiskárny. Jedna v Karvinné a druhá ve Fryštátě. Byly zde také pekárny. Karvinské jodové lázně, nacházející se na území obce Darkov, byly až do roku 1945 soukromým majetkem průmyslníka Larisch-Mönnicha. Po osvobození byl tento majetek státem zkonfiskován a jeho národním správcem jmenován Dr. Alois Žurek. 115 Válkou poničené lázeňské budovy bylo nutné opravit a zrekonstruovat, aby mohly sloužit původnímu účelu, což si vyžádalo poměrně velké finanční náklady. V roce 1948 se lázně v Karviné podařilo definitivně navrátit do původního stavu a začaly fungovat jako výhradně zdravotnické zařízení poskytující komplexní léčebnou péči podle nově přijatatého zákona č. 125/1948 Sb. o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní. Jak uvádí Rebrová, „darkovské lázně se přeměnily ze sezónních lázní na léčebný ústav s celoročním provozem, kde začaly být poskytovány kvalitní ambulantní služby.“ 116 Válečné škody v Karviné a okolí vznikly především v důsledku leteckých útoků a ničení při ústupu Němců, kteréžto doplňují specifičtější důvody. Došlo ke třem leteckým útokům ve dnech 25. února, 25. března a 30. dubna 1945. V samotném městě Karvinná neproběhly přímé vojenské srážky. Den před příchodem Rudé armády, tj. 2. května 1945 Němci v Karvinné odstřelili budovu polské školy u dolu Jindřich, která sloužila za války jako sklad zbraní a munice. Detonace poškodila i blízké domy. Němečtí vojáci poničili koleje a mosty za hlavním nádražím v Karvinné a vyřadili tak z provozu železniční trať Karvinná – Fryštát – Petrovice i elektrickou dráhu do Ostravy. Zničeny byly dva mosty přes řeku Olzu. Ihned po

115

REBROVÁ, Alexandra: Z historie jodových lázní Darkov. Těšínsko, 31, 1988, č. 3–4, s. 36.

116

Tamtéž, s. 36.

62

osvobození v květnu a červnu 1945 bylo nutné provést neodkladně některé práce, například odstranit dřevěné a železné pekážky z cest, zaházet zákopy, opravit poškozené koleje a most za hlavním nádraží v Karvinné a vypomoci se zásobováním potravinami. Na odstraňování nejpalčivějších škod byly milicí přiděleny pracovní síly z šachet. Pracovníci byli za tuto práci placeni příslušnými závody (Báňská a hutní společnost zaplatila 87 360 Kčs a Larisch-Mönnichovy uhelné závody a koksárna 75 855 Kčs). 117 Zjišťování a oceňování válečných škod probíhalo podle dekretu prezidenta republiky č. 54/1945 Sb. Jednotlivé nahlášené škody v Karvinné bylo nutné prověřovat. Prohlídky prováděla hlídka vedená městským stavitelem J. Feilhauerem, předsedou technické komise R. Paterem a někdy i J. Zůgarem, zednickým a tesařským mistrem. Většina škod byla uznána a dotyčným byla potvrzena finanční náhrada či lístky na stavební materiál. Našly se i záporně posouzené případy. Jedna ze zamítnutých žádostí se týkala domu č. p. 1193, kde se nacházel hostinec Karla Klimši. Prohlídka za účelem zjištění škod v domě a hlavně sálu byla provedena 3. srpna 1945. „Při prohlídce všech místností v uvedeném domě bylo zjištěno, že nebyly poškozeny bombardováním. Trhliny ve zdivu a stropě různé velikosti nejsou tedy zapříčiněny z titulu bombardování. Vzhledem na značné vychýlení trhlinou válně prostoupeného zdiva záchodů při kuchyni předmětného domu je nutno tyto z důvodů veřejně bezpečnostních řádně opraviti v nejkratší domě. Žadatel béře výsledek jednání na vědomí.“ 118 O stavu válečných škod v popisovaném období v jednotlivých obcích, které později tvořily Karvinou, vypovídá tato tabulka:

117

SOkA Karviná, fond Místní národní výbor Karvinná, Válečné škody, inv. č. 155, kart. 71.

118

Tamtéž.

63

Přehled válečných škod v obcích později sloučených v Karvinou 119 Obec

Počet

Výše škod

Počet

Poskytnutá

Počet

přihlášek

v Kčs

žadatelů o

záloha v Kč

nevyřízených

zálohu

žádostí

Darkov

224

14 149 649

29

209 150

5

Fryštát

607

172 038 207

227

1 320 410

33

2 421

134 093 274

180

1 015 100

89

Ráj

124

3 371 549

14

92 300

2

Staré Město

194

5 394 374

35

200 870

7

3 570

329 047 053

485

2 837 830

136

Karvinná

Celkem

V celém okrese byly velké problémy se zásobováním potravinami. V roce 1947 prudce klesaly například dodávky mléka. Zemědělský referent Josef Vrbata uvedl v listopadu tohoto roku, že okres zaostává v těchto dodávkách i za okresy na Valašsku, kde pro sucho sklidili málo zeleného krmiva. Před vánocemi Vrbata rozhodl, že dostatečné dodávky budou podmínkou pro získání potravinových lístků. 120 Špatná zásobovací situace tak ještě více přispěla k vzrůstajícímu napětí v ONV. V poválečném období se hornictví na Karvinsku opakovaně potýkalo s nedostatkem pracovních sil. Situace se ještě zhoršila po květnu 1947, kdy revír znatelně pocítil odchod vojenských brigádníků. 121 ONV ve Fryštátě se situaci snažil napravit. Řešení bylo nalezeno při cestách referentů mimo okres. Referent Josef

119


1968. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Karviná 1968, s. 223. 120


121

KUCHAŘ, Vlastislav: K únorovému vítězství pracujících na Karvinsku. Těšínsko, 27, 1984, č. 1, s. 1.

64

Piprek například zjistil, že do Třineckých železáren se hlásí o práci 400 osob, ale potřeba pracovníků je tam pouze 100 osob. Nadbytečným pracovníkům bylo proto umožněno přejít do hornictví. 122 ONV také začal projednávat, aby karvinské důlní závody využily nabídku pracovních sil z Polska. Národní socialisté v radě ONV s tím sice nesouhlasili, ale nakonec byl návrh přijat. Polští dělníci dostávali za práci v dolech kromě mzdy i potravinové lístky. Za situace, kdy byl v Polsku také velký nedostatek potravin, byla

nabídka pracovat za těchto podmínek v karvinských

dolech o to lákavější a nábor snazší. Převážení potravin polskými dělníky do Polska se jevilo jako další sporný bod. Problematickým se také ukázalo navyšování pracovní doby a zavádění osmihodinových sobotních směn namísto dřívějších šestihodinových v důlních závodech koncem roku 1946 a volby do závodních rad v březnu 1947. Závodní rady byly v poválečném období složené převážně z komunistů polské národnosti a stávaly se často terčem kritiky, což vyvrcholilo neúspěchem právě ve volbách do závodních rad v březnu 1947. Pokud se týká zavádění osmihodinových pracovních sobot, bylo navrženo zavést tři takovéto pracovní soboty v měsíci a jednu sobotu ponechat volnou, což vyhovovalo i z provozních důvodů. Tento návrh se ale nesetkal u horníků s pozitivním ohlasem, naopak projevovali vůči němu značný odpor. 123. Horníci se často stavěli proti zavádění osmihodinových pracovních sobot s poukazem na poměry na jiných šachtách, jak se o tom dozvídáme z hlášení Velitelství Sboru národní bezpečnosti na dole Barbora v Karvinné, v němž se popisuje, že 7. prosince 1946 „protestovalo osazenstvo dolu Barbora v Karvinné proti 8 hodinové pracovní sobotě a odpracovalo pouze 6 hodin. (...) přednesla

122

SOkA Karviná, fond Místní národní výbor Darkov, Zápisy ze schůzí a konferencí, inv. č. 17, kart. 5.

123


příspěvků k dějinám a výstavbě města. Karviná 1968, s. 240-241.

65

závodní rada z příkazu provozního ředitelství dne 7. prosince 1946 při ranní směně osazenstvu výzvu s poukazem na důležitost 8 hodinových pracovních sobot a žádalo (sic) osazenstvo, aby disciplinovaně této výzvy uposlechlo. (...) Někteří dělníci, kteří byli svého času přeloženi z dolu 1. máje v Karvinné na důl Barbora v Karvinné, strhli svými výkřiky, že „Hohenegger pracuje na 6 hodin“ větší část osazenstva k 6 hodinové pracovní době. 124 V protokolu o této události je dále uvedeno, že na příkaz ředitelství se horníkům, kteří přijeli na šestihodinovou odpolední směnu, nevydávaly známky ani lampy. Dělníci však po převlečení žádali, aby jim známky a lampy byly vydány, protože chtějí fárat. Vzhledem k tomu, že mezitím došly další rozkazy od provozního ředitelství, bylo jim nakonec povoleno, aby sfárali. 125 Důvody, proč se karvinští horníci stavěli proti zavádění pracovních soubot při zachování 46 hodinového pracovního týdne, je možné hledat obecně ve zhoršování politické i národnostní situace na Těšínsku. Rostoucí rivalita politických stran vedla později až k rozkolu v Národní frontě. Na Karvinsku byla politická situace o to složitější, že se zde přiostřovaly národnostní rozkoly, zvláště v souvislosti s připravovanou československo-polskou spojeneckou smlouvou. To byl také důvod, proč se zde odpor k nově zaváděným opatřením v důlních závodech projevoval intenzivněji než na jiných šachtách ostravsko-karvinského revíru, i když zavádění sobotních směn nebylo opatřením politickým. Je skutečností, že politické strany tyto negativní hornické postoje využívaly ve svůj prospěch v boji proti jiným politickým stranám. 126

124

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Hlášení jednotlivých stanic SNB o

mimořádných událostech, inv. č. 372, kart. 812. 125

Tamtéž.

126


66

Například, jak je možné se dozvědět z různých politických proklamací uveřejněných v tisku: „Čs. strana národně socialistická byla vždy a je pro to, aby se horníkům dostalo těch největších sociálních výhod, jaké je možno zaměstnancům poskytnout, a také je pro to, aby 46hodinový týden byl jim zachován.“

127

Československá. sociální demokracie argumentovala opatrněji a nevyslovovala se přímo proti zavedení osmihodinových sobot jako takových, nýbrž projevovala starost o karvinské horníky a označovala za hlavní důvod jejich nespokojenosti „špatnou režii odborářskou, v níž majoritu mají z 80 % odboráři-komunisté.“ 128 Volby do závodních rad v březnu 1947 byly touto situací silně ovlivněny, ale nejednalo se pouze o boj politických stran, ale o spolupůsobení politiky a vyrovnávání se s národnostní otázkou. Jak již bylo uvedeno, tyto volby skončily neúspěšně. Nejhorší výsledky z celého revíru byly zaznamenány na Hlučínsku a Těšínsku, v důlních závodech nacházejících se na území Velké Karviné ani na jednom dole nebyly odevzdány čtyři pětiny platných hlasů, což pro zvolení kandidátky Revolučního odborového hnutí nepostačovalo. „Horníci se často vyslovovali ke kandidátce podle toho, jaké bylo její národnostní složení, přičemž třídní a politické zřetele zůstávaly stranou.“ 129

127

Kde nenastoupili na sobotní směny, Nové slovo, 12. ledna 1947, podle PLAČEK, Vilém:

Hospodářsko-politické předpoklady socialistického soutežení ostravsko-karvinských horníků ve dvouletce. Slezský sborník, 64, 1966, č. 2, s. 159. 128

RAJIČEK, Jindřich: Republice více práce v praxi, Československá demokracie, 22. ledna 1947,

podle PLAČEK, Vilém: Hospodářsko-politické předpoklady socialistického soutežení ostravskokarvinských horníků ve dvouletce. Slezský sborník, 64, 1966, č. 2, s. 159. 129



67

9. Bezpečnostní situace

Poměry po osvobození se na celém území Těšínska zkomplikovaly nejasnostmi ohledně státní příslušnosti celé oblasti. Při příchodu Rudé armády byly vyvěšovány polské vlajky a objevovaly se politické letáky. Na budově Okresního úřadu ve Fryštátě se objevila na krátký čas polská vlajka a způsobila zmatení přícházejících sovětských vojáků. „Velitel města poručík Najmušin vstoupil do města v přesvědčení , že Fryštát je polské město a že Češi obsadili úřady neprávem.“ 130 O pořádek a bezpečnost se v prvních dnech po osvobození starala milice, kterou zformovaly revoluční národní výbory za pomoci dělníků ze závodů. Milice zastupovala bývalou policii a četnictvo. Jejími úkoly bylo zajistit Němce, exponované volkslistáře a německý majetek. Působila spíše svou autoritou než skutečnou mocí. Fryštátská milice vlastnila zpočátku pouze tři pušky a jeden samopal. 131 Polská menšina cítila ohrožení českými požadavky na vystěhování polského obyvatelstva. O to víc upínala své naděje na tzv. bojůvkáře a zprávy o změnách hranic ve prospěch Polska. Původní československo-polskou hranici obsadily české strážní oddíly již v polovině května roku 1945, přestože na zdejším území ještě zůstávali sovětští vojáci. 132 Mečislav Borák popsal jednu nezvyklou akci. Byl jí příjezd polského

130


131

Tamtéž, s. 274-275.

132

PAVLÍČEK, Jaromír: Od konfrontace ke spojenectví. K československo-polským vztahům v letech

1945–1947. In: Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Řada C. Historie. Historica. Č. 5. 1997, s. 95.

68

Červeného kříže. Jeho záměrem bylo založit na Záolší několik svých poboček a doručit obyvatelstvu potravinovou pomoc. V Karvinné však nedostala příležitost svůj náklad rozdat či uskladnit. Výprava tu byla na šest hodin zadržena. „V Karviné zadržel výpravu velitel československého vojenského oddílu. Neuznal propustku přes hranice, až na žádost sovětských orgánů výpravu propustil. Jeden ze šoférů řekl místním lidem: Nebojte se, my vás přijedeme osvobodit!“ 133 V tomto období se stávalo, že se některé osoby nebo skupiny osob svévolně chápaly moci a dávaly si za úkol udělat ve městě pořádek. Ve zprávě o bezpečnostní situaci ve městě sepsané Velitelstvím Národní bezpečnostní stráže, odbočka Fryštát, ze dne 26. května 1945 se konstatuje, že situace ve Fryštátě je v podstatě konsolidovaná. Velitelství dále informuje o tom, že partyzánský oddíl z Místku přivelený k posílení ochrany obyvatelstva, byl odvolán „pro samovolné konání domovních prohlídek“, a proto že už jej nepotřebuje. Zpráva dále popisuje problémy, které muselo velitelství řešit, pokud jde o nevhodné působení oddílu sedmi partyzánů z Orlové. Tito „samovolně a bez příkazu dělali domovní prohlídky a to u osob, které nepřicházejí v úvahu, takže tímto nepěkným způsobem dělali rozruch a uváděli obyvatelstvo v nežádoucí nepokoj, [...].“ Orlovští partyzání byli odzbrojeni a z města vykázáni. K dalšímu incidentu došlo dne 25. května 1945, kdy se muži opět vrátili do Fryštátu „a zde hrubým, urážejícím způsobem se dožadovali zabavených zbraní.“ Zbraně jim ale pro ztrátu důvěry již vydány nebyly. Událost vyvrcholila tím, že partyzání opětovně začali urážet a slovně napadat velitele národní bezpečnostní stráže, a to v přítomnosti vojínů československé lidové armády. Definitivně byli vykázáni. Na základě těchto zkušeností Místní národní výbor požadoval, „aby

133

BORÁK, Mečislav: Humanitární akce nebo provokace? Polská potravinová pomoc Těšínsku

v červnu 1945. Těšínsko, 40, 1997, č. 1, s. 13.

69

takovíto lidé nebyli do Fryštátu posíláni neb jejich jednání vnáší mezi již klidné občanstvo neklid a nepokoj, žádá naopak, aby tito lidé byli za své jednání potrestáni.“ 134 Vzhledem ke geografické poloze Karviné ležící na samé hranici s Polskem, docházelo v poválečných letech např. k takovým událostem, která je popsána v hlášení Velitelství stanice v Ráji, okres Fryštát, Sboru národní bezpečnosti ze dne 22. června 1947. V dokumentu se hovoří o nesmlouvavém chování polských pohraničníků vůči karvinskému občanovi, který při pastvě domácího dobytka na vlastním pozemku poblíž státní hranice neuhlídal pohyb své krávy a tato překročila hranici do Polska o jeden metr. Zpráva tento pohraniční incident podává takto: „V tom okamžiku, když kráva se pásla za polským kamenem viděli polští vojáci v tom velkou závadu a chtěli Szajtra za toto provinění odvléci na polskou celnici. Pozemek tento, kde Szajter krávu pásl náležel před rozhraničením jemu, avšak v důlsedku (sic) zákona o státních hranicích musel část ze svého pozemku postoupiti státu pro rozhraničení a právě na tomto území Szajter krávu pásl. (...) Když polská hlídka chtěla Szajtera předvésti na polskou celnici vkročil jeden polský orgá(n) na československé území asi 2 x, kde Szajter stál a počal se s ním tahati chtěje ho přetáhnouti na polskou stranu. Při tomto tahání druhý polský vojín zahnal puškou krávu na polskou stranu. (...) Jeho otec Maxmilián Szajter a matka Žofie, když uslyšeli volání syna o pomoc, pospíšil ihned na místo, které je od jejích domu asi 80 m vzdálené a když viděli co polští vojácí s jejích synem tropí, Maxmilián Szajter domlouval polským vojákům, aby mu dali pokoj, že nic neudělal, pročež polští vojáci ho nechali na pokoji. (...) Při tom, jak polský voják se s Antonínem Szajterem

134

SOkA Karviná, fond Místní národní výbor Fryštát, Zpráva o politické sistuaci [sic] ve městě

s připojenými seznamy národní stráže ve Fryštátě, inv. č. 50, kart. 14.

70

tahal roztrhal mu košili a způsobil mu škodu v částce asi 150 Kč.“ 135 Poválečná bezpečnostní situace na Karvinsku rozjitřená nejrůznějšími incidenty se postupně začala uklidňovat. Začalo však s větší intenzitou narůstat napětí národnostná a politické, jehož vyústěním byl bouřlivý rok 1948.

135

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Hlášení jednotlivých stanic SNB o

mimořádných událostech, inv. č. 372, kart. 812.

71

10. Narůstání napětí a únor 1948

Rozhodující události, které vyústily v únoru roku 1948, se odehrávaly v hlavním městě Praze. V ONV Fryštát se ale již v roce 1947 začaly projevovat rozpory mezi zástupci komunistické a národně socialistické strany. Jednota Národní fronty byla narušena především v národnostích otázkách, což signalizovalo narůstající napětí. Situace se vyhrotila na schůzi rady ONV dne 26. září 1947, kde bylo předloženo k projednání odvolání Evžena Foltora, školníka ve Fryštátě, které podal proti usnesení plenární schůze MNV ve Fryštátě a žádal jeho zrušení. Bylo shledáno, že opravdu došlo k chybnému postupu. Jednalo se o případ jeho přijetí za školníka na české škole. Bod byl odložen na příští schůzi, ale stal se záminkou pro spor mezi náměstkem Josefem Vrbatou, národním socialistou, a referentem Kurtem Beerem, komunistou. Vrbata se k bodu vrátil a obvinil KSČ z hájení Poláků. Podobně tomu tak podle něj bylo i v tomto případě, kdy se jednalo o rozhodnutí, má-li být na české škole ustanoven školníkem Čech nebo Polák. Vrbata navrhl, aby bylo schváleno rozhodnutí MNV ve Fryštátě ustanovit na české škole za školníka Čecha. Ze zápisu vyplývá, že jednání bylo zjevně bouřlivé. 136 Další spor se odehrál po Vrbatově návrhu omezit množství potravin, které si odvážejí dělníci z Polska domů přes hranici. Poukázal při tom na těžkosti v zásobovací situaci a na to, že by to mohli zemědělci považovat za sabotáž svých dodávek. Finanční stráž by ale nemohla případné nařízení ONV vykonávat, protože měla vlastní dispozice od ministerstva financí, kterými byla povinna se řídit. Předseda Alois Ševčík proto navrhl pouze požádat finanční stráž o informace, kdo 136

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Zápisy o schůzích radyONV, inv. č. 6.

72

potraviny převáží, a zahájit trestní řízení s případnými pachateli. Kurt Beer pak Josefovi Vrbatovi pohrozil, že bude-li v podobných návrzích pokračovat, bude se muset rozloučit se zástupci KSČ. Řekl pak podle citace ze zápisu toto: „V celé republice máme úmysl zachovat českopolské bratrství. V poslední době však náměstek Vrbata stále rozviřuje hladinu ve zdejším okrese svým protipolským postojem a jsou proto obavy o udržení klidu na Těšínsku. Prohlašuji, že o jeho chování byla již uvědoměna ústřední národní fronta s dotazem, je-li pobyt takového člověka na zdejším území žádoucí. Řeknou-li nadřízené úřady ano, pak to uznáme i my. Řeknou-li ne, pak přivítáme s povděkem, že jim záleží na udržení klidu na Těšínsku. Pane náměstku, štvete, rozbíjíte záměrně stát a doufám, že máme plnou moc postarat se, aby vám toto nekalé řemeslo bylo zastaveno.“ 137 Rozmíška pak sklouzla k dalším k osobním útokům. Josef Vrbata kontroval: „Pomíjím všechny osobní urážky a neprozřetelné výroky, které učinil referent Beer, naprosto odmítám jakékoliv očerňování mého chování vlasteneckého p. Beerem. Jestliže však dnes na Těšínsku jsou na vedoucích veřejných místech lidé, kteří kdysi navštěvovali jiné školy než české, hlásily se za polské okupace co rekruti, pak toto právo nemůže být odpíráno ani lidem, kteří zde působí od r.1928 stále v zájmu české státní věci a kteří v době druhé republiky byli vyznamenáni ministerstvem školství a osvěty za zvláštní zásluhy.“ 138 Celá věc měla dozvuky na dalších schůzích rady. Na schůzi 10. října 1947 Beer prohlásil, že v minulé radě mluvil jménem KSČ. „To co jsem říkal, bylo schváleno KSČ. Cítí-li se p. místopředseda uražen, pak ne mnou, ale mými ústy jménem KSČ.“

139

Okresní výkonný výbor Národně

socialistické strany se totiž zabýval celou věcí a jednomyslným usnesením se proti

137

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Zápisy o schůzích radyONV, inv. č. 6, s. 461.

138

Tamtéž, s. 462.

139

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Zápisy o schůzích radyONV, inv. č. 7, s. 470.

73

útokům KSČ ohradil a uložil Vrbatovi, aby Beera pro jeho výroky žaloval. 140 Tlak komunistů zesílil zejména po listopadovém zasedání ÚV KSČ, na němž už se komunisté jasně připravovali na mocenské střetnutí. Ve sledovaném regionu Komunistická strana Československa začala podporovat další požadavky na zřízení polských škol. „Krajské vedení KSČ uložilo předsedovi expozitury ZNV v Ostravě, aby svolal Národní frontu, na níž by byli národní socialisté donuceni zaujmout k otázce polského školství stanovisko. Od tohoto postupu se očekávalo, že se Poláci postaví v připravovaném mocenském střetnutí na stranu komunistů. Na toto střetnutí se začaly nyní připravovat i národní socialisté. Doufali, že se budou moci dohodnout se sociálními demokraty, aniž tím popudí lidovce. Jejich zbraní byl zejména protipolský nacionalismus. Jenže rychlý spád událostí v celostátním měřítku jim již neumožnil uskutečnit své záměry. Schylovalo se totiž k únorovému puči.“ 141 Únorové události znamenaly konec omezené demokracie třetí republiky a začátek komunistické vlády. Spory ve vládě se vyhrotily v demisi 12 nekomunistických ministrů, která byla podána 20. února 1948. Komunistická strana Československa krize využila a během následujících dní provedla uchopení plné moci ve státě. Komunistická strana Československa se snažila mobilizovat své členy v regionech, aby demonstrovala svou sílu. Rádiem, poštou, telefony a kurýry dorazily zprávy o událostech v Praze do Orlové na Okresní výbor KSČ a komunisté Fryštátska se okamžitě vyslovili pro přijetí demise 12 ministrů a doplnění vlády podle návrhu Klementa Gottwalda. 142

140

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Zápisy o schůzích radyONV, inv. č. 7.

141

PLAČKOVÁ, Magda: Poláci na Těšínsku v prvních poválečných letech 1945–1948. Vlastivědné listy

Slezska a severní Moravy, 21, 1995, č. 1–2, s. 3. 142

ŠEVČÍK, Alois: Vzpomínky na stranicko politickou práci ve fryštátském okrese po osvobození

74

Dne 21. února 1948 uspořádali komunisté demonstraci na Staroměstském náměstí v Praze. Předseda vlády Klement Gottwald zde požadoval, aby byla přijata demise ministrů a aby byla vláda doplněna podle jeho návrhů. Dále vyzval k vytvoření akčních výborů Národní fronty všech úrovní na krajích, okresech, obcích nebo v institucích. Dne 22. února 1948 proběhl v Průmyslovém paláci na dnešním Výstavišti v Praze sjezd závodních rad a závodních odborových organizací. Sjezd proběhl

zcela

v

režii

komunistů,

v

atmosféře

strachu

a

zastrašování

nekomunistických delegátů. Rezoluce schválená sjezdem vyslovovala podporu Gottwaldovu řešení vládní krize, požadovala další znárodňování a schválila vyhlášení jednohodinové generální stávky na 24. února a zastavení pouliční dopravy na pět minut.143 Na tomto sjezdu byli přítomni i zástupci horníků z Karvinné Isidor Wencel, Ferdinand Pěcha a Alfréd Šlachta. 144 Téhož dne, t. j. 22. února 1948, začaly být vyzbrojovány Lidové milice, které vznikly z pohotovostních stráží, jež existovaly v závodech. Ještě větší roli hrály akční výbory, které začaly rychle vznikat. Akční výbory (AV) začaly uplatňovat své údajné přivlastněné pravomoci. Vydávaly rezoluce k obyvatelstvu a prováděly očistu jednotlivých organizací od osob nespolehlivých novému zřízení.

145

„Vůči

nekomunistickým stranám byly AV NF v postavení řídícího subjektu s prakticky neomezenými pravomocemi“. 146 Už 24. února 1948 se ustavily ve všech zdejších obcích akční výbory Národní

sovětskou armádou. In: Sborník vzpomínek občanů Karvinska na léta 1945–1948 a vítězství pracujícího lidu v únoru 1948. Karviná 1976, s.19. 143

VEBER, Václav: Osudové únorové dny 1948. Praha 2008, s. 265‒268.

144

KUCHAŘ, Vlastislav: K únorovému vítězství pracujících na Karvinsku. Těšínsko, 27, 1984, č. 1, s. 2.

145

VEBER, Václav: Osudové únorové dny 1948. Praha 2008, s. 271–272.

146

JANÁK, Dušan: K činnosti akčních výborů Národní fronty na Ostravsku v letech 1948-1953.

Časopis Slezského zemského muzea, série B, 40, 1991, č. 3, s. 258.

75

fronty (AV NF). Byl ustaven i Okresní akční výbor ve Fryštátě. Jeho ustavující schůzi vedl předseda ONV Fryštát Alois Ševčík, který se stal také předsedou Akčního výboru Fryštát. Přítomni byli kromě představitelů komunistické a sociálně domokratické strany i zástupci nepolitických organizací – Revolučního odborového hnutí, Jednotného svazu českých zemědělců, Svazu československé mládeže, Svazu osvobozených politických vězňů, Polského kulturně-osvětového svazu (PZKO), družstev, svazu řemesel a čsl. obce legionářské. 147 „Ráno téhož dne, t. j. 24. února, se konaly na všech závodech manifestace všech zaměstnanců, a to při střídání směn, na nichž zaměstnanci protestovali proti postupu (...) ministrů a projevovali souhlas s učiněnými opatřeními“. 148 Větší akce byla uspořádána komunistickými představiteli ještě téhož dne ve 14 hodin ve Stalinově domě ve Fryštátě. Na ni přišli v hojném počtu jak zaměstnanci ze závodů, tak obyvatelé města. Účast na této manifestaci byla tak masivní, že se lidé do sálu ve Stalinově domě nevešli a museli zůstat stát před budovou, v ulicích a v přilehlé zahradě, kam byly rozhlasem vysílány projevy, které přednesli předseda ONV A. Ševčík, předseda MNV Fryštát K. Kolek a zástupce sociálně demokratické strany V. Hromádka st. 149 Komunisté měli situaci pevně v rukou a zabránili jakýmkoliv poradám jejich politických konkurentů. Je zaznamenáno, že: „Po městě chodily hlídky, složené z funkcionářů a osvědčených členů strany KSČ, které měly za úkol sledovat pohyby funkcionářů reakčních stran a činit protiopatření. V noci z 24. na 25. února dopadla při poradách tři vůdčí činitele strany národně socialistické – ředitele obecné školy B.

147

SOkA Karviná, fond Národní fronta – okresní výbor, Karviná, Zápisy ze schůzí pléna a

předsednictva, inv. č. 3, kart. 5. 148


149

Tamtéž.

76

Stáňu, úředníka Občanské záložny R. Věncka a Činčalu, jak se v hostinci u Barona radí o opatřeních proti straně KSČ. Na vyzvání hlídky se tato porada rozešla, ale opět sešla v hostinci u Cháni. Když byli tito tři zástupci reakční strany žádáni o rozchod, odpověděli, že se sešli jen tak. Byli posláni domů s doložkou, že budou kontrolováni.“ 150 Dne 25. února 1948 krize vyvrcholila. Prezident republiky dr. Edvard Beneš přijal demisi příslušných ministrů a pověřil předsedu vlády Klementa Gottwalda sestavením nové vlády. Ta byla sestavena ještě téhož dne. Projev předsedy vlády Klementa Gottwalda, který pronesl na Václavské náměstí, byl vysílán rozhlasem a v jednotlivých městech hromadně poslouchán. Tak tomu bylo i ve Fryštátě, jak se dozvídáme od kronikáře Jiřího Adamce, který stroze zapsal, že „Rajští občané v slabém počtu pod vedením Viktora Střelce vyslechli projev na fryštátském náměstí. (...) Téměř po týdnu byl také v Ráji ustaven Akční výbor Národní fronty, jehož předsedou se stal hlavní organisátor těchto událostí bývalý předseda KSČ Frant. Fabera, úředník ONV.“ 151 Další schůze Okresního akčního výboru Národní fronty (OAV NF) se uskutečnila 26. února 1948. Nejdříve se řešily personální otázky. Předsedové národních výborů měli spolupracovat s akčními výbory, vůči nimž byli podřízeni. Alois Ševčík zastával nyní obě předsednická křesla, byl jednak předsedou ONV, jednak předsedou OAV. Proto ho v čele OAV NF nahradil Jan Teper, tajemník Okresního výboru KSČ a pozdější poslanec. Místopředsedy byli zvoleni Rudolf Videtič za sociální demokracii a Ladislav Popiolek za komunisty. Záminkou pro pozastavení činnosti národních socialistů bylo rozšiřování letáků svým obsahem

150


151


77

směřujících proti nové vládě. Akční výbor odvolal devět členů ONV zvolených za národní socialisty a lidovce a jmenoval místo nich nové. Byl schválen návrh, aby byl OAV NF rozšířen ještě o zástupce větších průmyslových podniků z řad jejich dělnictva. 152 Ve dnech 26. a 27. února 1948 byly úředně uzavřeny okresní sekretariáty Československé strany národně socialistické a Československé strany lidové. Obě strany se rozpadly a přestaly zde fakticky fungovat. Přispělo k tomu i to, že byl zadržen okresní důvěrník národně socialistické strany a druhý místopředseda Josef Vrbata, „který prvé dva dny odjel ze svého bydliště a vrátil se až pátý den. Dvakrát byl vyslýchán a po propuštění vydal ke všem příslušníkům své strany na okrese prohlášení, v němž se pravilo, že národně socialistická strana se rozpouští. Přesné prohlášení bylo otištěno v novinách a plakáty vylepeny ve všech obcích na okrese.“ 153 Opatření okresního akčního výboru byla podobně provedena i v jednotlivých obcích. „V rámci poúnorové očisty byli z národních výborů vyloučeni nejen zástupci Čs. strany národně socialistické a strany lidové, ale též pravicově orientovaní zástupci Čs. sociální demokracie. Například z MNV Fryštát byli odvoláni 2 národní socialisté, 3 lidovci a 1 sociální demokrat, z MNV Karviná 2 lidovci, 2 národní socialisté, 3 sociální demokraté a z MNV Ráj 1 národní socialista a 2 lidovci.“ 154 V následujích dnech rychle začaly vznikat Akční výbory na závodech, v úřadech, organizacích a spolcích, které posuzovaly činnost příslušných osob a případně je nahrazovaly lidmi s tzv. kladným poměrem k lidově demokratickému zřízení. Byl

152

SOkA Karviná, fond Národní fronta – okresní výbor, Karviná, Zápisy ze schůzí pléna a

předsednictva, inv. č. 3, kart. 5. 153


154


78

např. odvolán okresní velitel sboru národní bezpečnosti kapitán Lasota a místo něho dosazen nadporučík Scheuer. 155 Dalším přijatým opatřením bylo rušení vybraných živnostenských oprávnění a vyměnění některých národních správců. Došlo i k revizím trestního řízení podle malého dekretu. V Ráji se znovu otevřela otázka rozdělení zkonfiskovaných pozemků. „Z podnětu předsedy AV NF byla zrušena již třikráte pracně prováděná parcelace něm. konfiskátů včetně Larische. Nový příděl půdy si vyhradil přímo předseda AV NF. Nastalo nové zděšení a pobouření a obava komu se vezme a komu zase dá.“ 156 Události v únoru 1948, tak je se projevovaly na Karvinsku, byly odrazem celorepublikové politiky, zároveň se však vyznačovaly určitými specifiky, zejména z hlediska národnostních poměrů. Vyústěním místní politiky bylo uskutečnění projektu sloučení obcí, kterému se budu věnovat podrobnějí v následující, poslední kapitole své práce.

155


156


79

11. Sloučení obcí

Slučování měst a příměstských obcí na Karvinsku a Těšínsku je ve sledovaném období typickým rysem. V působnosti expozitury Zemského národního výboru k tomu došlo v případech Bohumína, Českého Těšína, Karviné, Orlové a Třince. 157 Vytvoření tzv. Velké Karviné bylo jedním z hlavních úkolů dvouletého plánu (1947– 1948). Myšlenka na sloučení a vybudování měla ale starší kořeny. Kronikář Hekl zmiňuje, že o výstavbě nového města a spojení Karviné s přilehlými obcemi se uvažovalo už v roce 1936. Tehdy se již projevovaly důsledky poddolování na obytných budovách.

158

Sloučení obcí se tak jevilo jako racionální řešení, které

vytvoří podmínky pro nový rozvoj regionu. Za války k němu přikročila i německá správa, i když na novou výstavbu nedošlo, a to kvůli jiným německým prioritám během totální války. Po válce bylo toto opatření zrušeno, ale jako k racionálnímu řešení se k němu přistoupilo znovu. K prvnímu jednání o sloučení se přistoupilo 10. srpna 1945, kdy byla uspořádána porada v budově ONV ve Fryštátě.

159

Původní úvahy byly širší a

zabíraly i Dolní Marklovice, Petrovice a Stonavu. V prosinci 1945 byl vytvořen přípravný národní výbor Velké Karviné, kterému předsedal Antonín Krůta, člen MNV Karvinná. Členy výboru byli představitelé slučovaných obcí, úřadů a zájmových složek. Přípravný národní výbor měl za úkol přípravu všech prací nutných k právnímu sloučení obcí, vypracování

157

JANÁK, Dušan – PROKOP, Radim – KROL, Jiří: Základní rysy vývoje československého Těšínska po

roce 1945. In: Nástin dějin Těšínska. Ostrava 1992, s. 118. 158


159

Spojení Karvinná-Fryštát, Nová svoboda, č. 82, 11. srpna 1945, s. 1.

80

ideového

náčrtku

poddolovaných

nového

částí

města,

Karvinné,

pojmenování

přenesení

nového

města,

Košicko-bohumínské

přesídlení dráhy

na

nepoddolovaný terén, vyřešení problému zásobování nového města pitnou vodou. 160 Vytvořením ideového návrhu výstavby budoucího spojeného hornického města byli pověřeni architekti prof. Liebscher z Brna a ostravští Alexa, Friedl a Meduna. Projektanti museli s ohledem na nebezpečí způsobené poddolováním města Karvinné počítat s potřebou přemístit v následujících letech přes 20 tisíc jejich obyvatel, nepočítaje v to přirozený přírůstek a příliv nových horníků z jiných částí republiky. Přestože se s Fryštátem v těchto poválečných urbanistických plánech počítalo jako s jádrem města, z velké části se jedná o založení města nového na katastrech Fryštátu, Darkova a Ráje. Při plánování se zohledňovaly potřeby hornictví a zároveň byl brán ohled na Lázně Darkov. 161 Na začátku března 1946 schůze přípravného výboru pro výstavbu nového hornického města na Olze posuzovala pojmenování nově vzniklého městského celku. Na jednání byli přítomni také odborníci-filologové a zástupci slezských spisovatelů Směja a Marek. Na žádost MNV Fryštát poslal dopis, v němž vyjádřil svůj názor na pojmenování nově vytvořeného města, i spisovatel Petr Bezruč. Deník Nové slovo obsah jeho dopisu zprostředkovává svým čtenářům následovně: „Jako staromilec je pro zachování původního historického názvu, tedy ať nové historické město se jmenuje Karviná, ovšem s jedním n. Musel-li by být nový název, tedy takový, který by vyjadřoval povahu kraje, jeho hospodářské poslání a řeč lidu, a v tom případě navrhuje Švarná Olza a Šumná Olza.“ Mezi dalšími návrhy se objevily názvy jako Velký Darkov, Olzava, Stráž na Olze a Masarykov. Březnová schůze přípravného

160


161

ZAO, fond Moravskoslezský zemský národní výbor, expozitura Ostrava, Sloučení obcí Karviná a

Fryštát, inv. č. 399, kart. 394.

81

výboru rozhodla doporučit název Karviná. Proti tomu tehdy protestovali zástupci Fryštátu. 162 Vznik Velké Karviné se začal stále jasněji rýsovat. V roce 1946 se začalo s budováním prvních domů. Dne 25. srpna 1946 byl uskutečněn slavnostní výkop, na kterém byl přítomen předseda vlády Klement Gottwald. Tím byla započata výstavba nového sídliště. Poté co se kladně vyjádřila pléna místních národních výborů jednotlivých obcí, udělil 14. září 1946 ONV sloučení souhlas. Žádosti o sloučení vyhověla dne 29. listopadu 1946 také rada Zemského národního výboru, expozitury v Moravské Ostravě a vydala rozhodnutí, aby se obce Fryštát, Karvinná, Darkov, Staré Město, Ráj a Dolní Marklovice spojily ve Velkou Karvinou. Posléze se objevily potíže se samotným financováním slučování. Přípravný národní výbor Velké Karviné musel hradit odměny za ideové náčrtky výstavby a v rámci dvouletky se navíc plánovalo s výstavbou dvou tisíc nových bytových jednotek. Přípravný výbor se proto obrátil na příslušné národní výbory, aby mu pomohly s hrazením nákladů. MNV Fryštát se snažil situaci řešit tím, že se obrátil na vládu s žádostí, aby byla Velká Karviná zařazena do skupiny Vzorných sídlišť. Tím by byla přednostně financována ze státního rozpočtu. MNV argumentoval i tím, že sám předseda vlády při slavnostním zahájení prací na sídlišti toto přislíbil. Proti sloučení obcí ve Velkou Karvinou vystupovala nejvíce Sociální demokracie. Jak popisuje kronikář Antonín Krůta, člen Československé sociální demokracie, spolu s dalšími zástupci téže strany, vyslovil jasně své výhrady na schůzi okresní Národní fronty, která se konala na ONV ve Fryštátě 23. ledna 1947. Zároveň upozornil na nutnost zjistit nestrannými odborníky, v jakém časovém

162

Nové hornické město na Olze ponese jméno Karviná. Nové slovo, č. 53, 3. března 1946, s. 2.

82

horizontu a v jakém rozsahu hrozí Karvinné nebezpečí poddolování, kdy se účinky poddolování usadí a zda na území Karvinné není prostranství, na němž by bylo možno stavět. Dále nadnesl otázku, co bude s novým sídlištěm, pod nímž je uloženo uhlí, až bude pod tímto územím započato s těžbou. Je úkolem nestranných odborníků tyto problémy analyzovat. Krůta ve své argumentaci poukazoval na to, že není správné přenechávat příští generaci nevyřešené problémy. Třetí okruh jeho argumentů se dotýkal, podle něj sporného přestěhování celého města a kladl otázku, zda není ekonomicky výhodnější hradit důlní škody než stavět nové město. Narážel také na otázku financování a nutnost zajistit předem finančně stavbu nového sídliště, protože město samo „by nemohlo za žádnou cenu tento úkol na sebe vzít“. Sociální demokraté v čele s Krůtou na této schůzi připomenuli, že je třeba se zabývat otázkami politických stran, které již byly na programu předcházející schůze Národní fronty, hlavně pokud se týče odškodnění majitelů nemovitostí, zvýšení nákladů na veřejné zařízení a zajištění živnostníků z Karvinné. Jak se vyjádřila právní komise, jednotlivým obcím nelze zaručit samosprávu, aby si mohly vyřešit plány projektované pro současné období ještě před sloučením. Kronikář hodnotí postoje sociální demokracie jako rozporuplné, protože „o sobě tvrdila, že je také dělnickou stranou a při tom hájila zájmy buržoazie, obchodníků, živnostníků, majitelů nemovitostí. Budoucnost ukázala, že pravdu měla komunistická strana“. Sociální demokracie se vyhradila proti slučování také ještě v článku, který otiskl deník Československá. demokracie dne 4. srpna 1947 pod titulkem „Velká Karvinná – těžkým problémem“. Karvinští sociální demokraté zároveň poslali protest na ministerstvo vnitra podepsaný občany Karvinné. Text zmíněného článku zprostředkoval kronikář jeho vlastnoručním přepsáním do kroniky města: „Před vydáním výměru o sloučení obcí ve Velkou Karvinnou byl doporučen

83

předsednictvu rady ZNV podnětný spis s usnesením okresního výboru čsl. sociálně demokratické strany, jímž podrobně bylo upozorněno na skutečnosti rázu finančního i správního, které mají býti zajištěny a připraveny před provedením sloučení těchto obcí. Po usnesení ZNV před intimátem bylo provedeno zrušení dřívějšího souhlasu obcemi St. Městem a Marklovicemi a po intimátu byl těmitéž obcemi podán znovu rekurs proti sloučení, stejně tak i mnoha občany z Karvinné (několik set) a ze St. Města. Občané títo nemohli podati dříve rekurs, neboť usnesení ve všech slučovaných obcích nebylo řádně vyhlášeno. Ve výměru rady ZNV se tvrdí správně, že město Karvinná bude postupně přestěhováno na nové sídliště. To znamená, (...) do 80 let podle výroku odborníků z ostravskokarvínských dolů. (...) úleva v placení nebo odstraňování důlních škod nenastane pro závody naprosto žádná změna. Na námitku, že je potřebí nových bytových jednotek, které není možno v Karvinné vystavěti, je nutno konstatovati, že tyto jednotky mohou býti postaveny v druhých slučovaných obcích, jejichž budování nestojí nic v cestě. Ostatně podle vyjádření zástupců ostravskokarvínských dolů bude jen malá část vystavěna na území slučovaných obcí, kdežto hlavně bude stavěno v Horní Suché, Těrlicku, Životicích a Šumbarku. a pak hlavně do 80 let ve Fryštátě, Ráji, Darkově a St. Městě bude situace zrovna taková, jaká je dnes v karvinné, poněvadž pod těmito obcemi jsou zrovna tak uhelné sloje. (...). Rada ZNV přiznává, že slučované obce jsou nesoběstačné, t. j. odkázány na zemský fond, a předpokládá, že rozumným vedením obecního hospodářství sloučeného celku zesílí se jeho finanční a hospodářská kapacita.(...). Zde nemohou rozhodovati zájmy politické a osobní, nýbrž jedině hospodářské a finanční. “ 163 Vznikly také rozmíšky mezi obcemi v otázce budoucího zastoupení ve

163

SOkA Karviná, fond Archiv města Fryštát, Kronika města Fryštát, s. 323-327.

84

správním orgánu nového města. Původní koncept spočíval v tom, že město bude řídit sedmnáctičlenný Ústřední národní výbor, ve kterém bude mít Karvinná pět zástupců, Fryštát tři, Ráj, Darkov a Staré Město po dvou zástupcích, Dolní Marklovice jednoho a po jednom zástupci budou mít i místní důlní společnosti, Báňská a hutní společnost a Larisch-Mönnichovy doly. 164 MNV Karvinné později od dohody ustoupil a chtěl získat převahu devíti mandátů proti šesti, které by připadly na všechny ostatní obce dohromady. S tímto postavením pochopitelně ostatní obce nesouhlasily a Fryštát dokonce navrhl sloučení obcí bez Karvinné. Tím vším rostla nechuť ke sloučení. Otázka sama ale nebyla jen v rukou jednotlivých obcí. Velkou aktivitu vyvíjela okresní Národní fronta, která se snažila potíže překonat na několika svých poradách. 165

Sporná otázka utvoření Ústředního

národního výboru Velké Karviné se projednávala na schůzi okresní Národní fronty okresu fryštátského rozšířené o Národní frontu obcí dne 23. ledna 1947. Místní národní výbory měly v každé obci pokračovat i po sloučení. Následujících deset let mělo zůstat v platnosti dohodnuté zastoupení obcí v Ústředním národním výboru a pak měli zástupci obcí rozhodnout o dalším poměru vzhledem k případných změněným poměrům. Dalším bodem bylo přijetí zásady, že členství v Ústředním národním výboru není slučitelné s členstvím v MNV. Na další poradě Národní fronty 1. dubna 1947 se pro sloučení vyslovili komunisté, národní socialisté i lidovci. Jediní sociální demokraté byli proti, a to z finančních důvodů. Slučování se ještě více zadrhlo, když se některé slučované obce přímo proti němu postavily. MNV v Dolních Marklovicích zrušil na své plenární schůzi 17. dubna 1947 svůj souhlas se sloučením. Důvodem pro takový postup mu byl názor, že

164


příspěvků k dějinám a výstavbě města. Karviná 1968, s. 234–235. 165

SOkA Karviná, fond Místní národní výbor Fryštát, Zápisy ze schůzí pléna MNV, inv. č. 27, kart. 5.

85

sloučením nemůžou Dolní Marklovice získat žádné výhody a že naopak zvýšené náklady si vynutí i vyšší daně a poplatky. Důležitá pro ně by byla i ztráta samosprávy. V podobném duchu proti sloučení protestovali i Ráj a Staré Město.Účast Starého Města na sloučení byla nejdůležitější, protože jeho teritorium bylo součástí stavebních pozemků, kde byla plánována další výstavba. Už zde bylo postaveno celé hornické sídliště a mělo se přikročit k stavbě veřejných zařízení. Obec neměla dostatečné prostředky, aby se o tato zařízení sama postarala. 166 Přes tyto problémy výstavba sídliště pokračovala kupředu. „Na počátku roku 1948 bylo zde již dohotoveno nebo rozestavěno 824 bytových jednotek. Podle tehdejších představ mělo mít tehdejší sídliště 5 200 bytových jednotek, přičemž se počítalo s tím, že to bude jedna ze čtvrtí nového města o 80 000 obyvatelích.“ 167 „V komisionálním jednání na ZNV v Ostravě dne 15. srpna 1947 [...] byl vzat na vědomí koncept upravovaného plánu nové Karvinné a projednána jeho ideová koncepce shrnuta do pěti základních bodů. 1. Přeložení hlavní tratě Košickobohumínské dráhy tak, že bude probíhat směrem severo-západně-jiho-východně a po východním okraji města, tvořit takto jakousi hranici dalšího zastavění. 2. Dálková komunikace Bohumín-Těšín bude probíhat podél nově upraveného koryta řeky Olzy tak, že se bude dotýkat města opět na východní straně. Tím se vylučuje hlavní dálková doprava z průběhu městem a bude se ho pouze dotýkat v blízkosti nádraží. Druhá dálková komunikace Fryštát-Ostrava má první křižovat, a tak, jak je určeno v náčrtku, má se dále zapojit na t. zv. třetí okruh, který bude probíhat vlastním městem a bude tvořit vlastní dopravní sběrač, soustřeďující dopravu z vnitřních komunikací radiálních. 3. Místní dráha Karvinná-Petrovice má podle předloženého

166

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Slučování Karviné, inv. č. 338, kart. 806.

167



86

náčrtu, po menších úpravách opět probíhat městem. [...] 4. Systém vnitřních komunikací v návrhu města je řešen tak, že se zde vyskytují jednak t. zv. obvodní sběrače (okruhy) a dále radiály (paprskovité místní komunikace), kterýžto systém je pro místní poměry vhodný. 5. Popsaným kominikačním systémem se rozděluje město na několik sektorů. Každý z nich má vymezené plochy k jednotlivým účelům, přičemž pro účely společné je vyhražena plocha v centru poblíže stávajícího města Fryštátu. 168 Koncep byl vzat na vědomí s výhradou, že bude muset být ještě schválen ministerstvem techniky a ministerstvem dopravy. Kvůli urbanistickým námitkám ze strany ministerstva techniky bylo svoláno ještě jedno jednání. Definitivní projekt se proto projednával na schůzi zástupců centrálních úřadů, Zemského národního výboru, expozitury v Ostravě, ONV Fryštát, zástupců místních národních výborů a projektantů, která se konala 23. ledna 1948. Přítomní zástupci Starého Města a Ráje se nevyjádřili s tím, že nemají plnou moc. Dolní Marklovice, které taky vystupovaly proti sloučení, nebyly už do projektu zahrnuty. Definitivní sloučení nakonec proběhlo až v nových podmínkách po únoru 1948. Došlo k určité změně argumentace, kdy se k důvodům ve prospěch sloučení vedle hospodářských zájmů připojil i zájem veřejný. Na schůzi rady MNV ve Fryštátě z 19. března 1948 například padlo, že sloučení bude provedeno buď dobrovolně, nebo budou-li námitky, nuceně ve veřejném zájmu. Do jednání se vložily i místní akční výbory jednotlivých obcí a podpořily svým vlivem sloučení, které se nakonec podařilo prosadit. 169 Postupně jednotlivá pléna místních národních výborů odhlasovala sloučení

168


169



87

v jednu obec se sídlem v Karvinné. Staré Město vyjádřilo svůj souhlas se sloučením 13. dubna 1948, obec Fryštát 14. května 1948, obec Darkov 18. května 1948, obec Ráj 1. června 1948 a Karvinná pak 25. června 1948. Jediný Místní národní výbor v Dolních Marklovicích na své schůzi 20. května 1948 trval na stanovisku, aby obec nebyla do nově sloučeného městského celku zahrnuta. Rada ZNV, expozitury v Ostravě, nedošla k závěru, že by existoval naléhavý zájem pro nucené připojení této obce. 170 Na 107. schůzi Okresního národního výboru Fryštát, která se konala dne 31. srpna 1948, „Předseda předložil přípis ZNV, exp. V Ostravě ze dne 21. srpna 1948, čj. III/2-928/37 ve věci sloučení obcí Karvinné, Fryštát, Darkov, Ráj a Staré Město s tím, že rada moravskoslezského zemského národního výboru, expositury v Ostravě, usnesla se ve své schůzi, konané dne 20. srpna 1948 schváliti podle §18, odst. 1, dekretu přes. rep. č. 121/1945 Sb. sloučení shora uvedených obcí. Ježto slučované obce mají učiniti návrh úředního názvu sloučené obce sdělil předseda, že zástupci obcí byli svoláni na den 1. září 1948. Zároveň oznámil, že jsou návrhy, aby nové město neslo název po presidentu republiky Gottwaldovi. Rada proti návrhu neučinila žádných námitek.“

171

Následujícího dne byl jednomyslně přijat návrh na název

Horní město Gottwaldov. Proces výběru jména nového města tím ale stále nebyl uzavřen. V průběhu následujících týdnů byla podle rozhodnutí ONV Fryštát jmenována místní správní komise, která měla šest členů a 14 členný poradní sbor. Místní národní výbory sloučených obcí zanikly. Předsedou místní správní komise se na její ustavující schůzi 11. října 1948 stal Jan Jurečka z Karviné. O názvu obce se na

170

SOkA Karviná, fond Okresní národní výbor Fryštát, Slučování Karviné, inv. č. 338, kart. 806.

171

Okresní věstník pro správní okres Fryštát. 1948, č. 8-9, s. 58.

88

této schůzi živě diskutovalo. Předseda Jurečka informoval o skutečnosti, že od poslance Tepera dostal ústní informaci ohledně názvu Gottwaldov, který sice byl doporučen ONV a okresním vedením KSČ, nebyl však příznivě přijat Ústředním výborem KSČ, ani ministrem vnitra. Člen poradního sboru Jan Franc poté vyzval místní správní komisi, aby se usnesla na novém návrhu pojmenování. Argumetoval tím, že již dříve na jednání bývalých zástupců mástních národních výborů sloučených obcí bylo přijato usnesení dát nové obci název Karviná. 172 Nyní již byl nejvyšší čas definitivně rozhodnout, jaký název město ponese. Místní správní komise sloučených obcí se usnesla na své schůzi 12. listopadu 1948, že bude vypsána soutěž na pojmenování sloučené obce. Do 10. prosince došlo od občanů 370 návrhů, které posuzovala komise složená ze zástupců obcí, ONV, okresní osvětové rady a zemské osvětové rady. Mezi návrhy se objevily názvy jako Nové Město nad Olší, Uhelňany, Horníkov či Fučíkovany. Na návrh této komise se Místní správní komise na své schůzi dne 7. ledna 1949 jednomyslně usnesla podat nadřízeným orgánům ke schválení název Karviná. 173 Tento návrh byl dne 14. ledna 1949 schválen plenárním zasedáním ONV v Karviné a definitivně potvrzen 22. února 1949 výnosem ministerstva vnitra č. 365/1949 Ú. l. Tím došlo k reorganizaci města a ke stanovení názvů jednotlivých čtvrtí. Karviná jako okresní město mělo mít napříště šest částí s názvy: Karviná 1Město (bývalý Fryštát), Karviná 2-Doly (bývalá Karvinná), Karviná 3-Darkov (bývalý Darkov), Karviná 4-Ráj (bývalý Ráj), Karviná 5-Staré Město (bývalé Staré Město) a Karviná 6-Nové Město.

172

SOkA Karviná, fond Městský národní výbor Karviná, Zápisy ze schůzí místní správní komise, inv.

č. 70, kart. 1. 173

SOkA Karviná, fond Místní národní výbor Karvinná, Činnost komise pro sloučení obcí Fryštát a

Karvinná, inv. č. 125, kart. 69.

89

Sloučením přilehlých obcí v jeden městský celek tak byla v roce 1949 završena jedna významná etapa ve vývoji horního města Karviné. Tím byly zároveň vytvořeny předpoklady pro její další, kvalitativně i kvantitativně odlišný rozvoj.

90

Závěr

Ve své diplomové magisterské práci jsem se věnoval událostem, kterými procházelo město Karviná a její okolí v časovém úseku od roku 1945 do roku 1949 s mírnými přesahy jak do časového období, které mu předcházelo, tak do roku 1950. Jedná se tedy o události od osvobození Karviné sovětskou armádou až po sloučení obcí ve velkou Karvinou v roce 1949. Pro svou práci jsem vybral některé ze stěžejních problémů, které provázely vývoj Karviné a jejího okolí v prvních poválečných letech a těm jsem se věnoval v jedenácti hlavních kapitolách. Nyní se pokusím shrnout nejdůležitější poznatky, tak jak jsou obsaženy v jednotlivých kapitolách a vyvodit závěry z představených problémů. Nejdříve jsem popsal ve stejnojmenné kapitole, jak vypadá současné správní vymezení Karviné. V této kapitole jsem se také stručně zmínil o geografické situaci aglomerace, jejíž jádro Karviná tvoří a o zasazení města a jeho okolí do regionu českého Těšínska. Z pohledu sledovaného historického období bylo důležité brát na zřetel především část Fryštát, která coby historické centrum sehrála velmi významnou úlohu ve vývoji města Karviné. Nejdříve byl Fryštát samostatným městem, které se stalo okresním městem a poté jednou z částí Velké Karviné. Původní Karvinná se nacházela na vzdálenějším katastru, ve vzdálenosti několika kilometrů od Fryštátu. Zde se nacházely všechny důlní závody patřící do karvinské části ostravsko-karvinského revíru a některé další průmyslové závody spojené s těžbou černého uhlí, s hutnictvím a dřevařským průmyslem. Díky rozvoji průmyslu, v prvé řadě těžebního, patřila Karvinná již v první polovině 20. století

91

k nejdynamičtěji se rozvíjejícím obcím v Československu. Z důvodu masivního poddolování však musela být již v letech 1945 až 1946 řešena akutní otázka přestěhování tamních obyvatel z typických hornických sídel – kolonií –, vystavěných poblíž důlních závodů, do jiného geografického prostoru. Je to právě tato městská část, která dala jméno novému městu, které vzniklo sloučením obcí Karvinná, Fryštát, Ráj, Staré Město, Darkov a Nové Město v roce 1949. Obce Ráj, Louky, Staré Město a Darkov měly venkovský ráz, Nové Město byla městská část vybudovaná v poválečném období, a to na katastru Fryštátu a Starého Města. Představuje novou, již sídlištní výstavbu, která změnila architektonický charakter tohoto urbanistického celku. Příznačné je z tohoto pohledu pojmenování právě oné části, kde byla slavnostním výkopem za účasti předsedy vlády Klementa Gottwalda započata v roce 1946 nová poválečná výstavba, a to jako Nové Město. První kapitola mi posloužila jako úvod do problematiky, kterou jsem poté konkrétně rozvinul v kapitolách „Od polského záboru po osvobození“, „Osvobození a ustavení nové správy, „Retribuce“, „Volby“, „Bytová otázka a kulturní život“, „Školství“, „Hospodářská situace a válečné škody“, „Bezpečnostní situace“, „Narůstání napětí a únor 1948. Poslední kapitola se nazývá příznačně „Sloučení obcí“ a uzavírá časový úsek, který jsem ve své práci sledoval, t. j. od roku 1945 do roku 1949. Sloučením obcí a vznikem tzv. Velké Karviné je ukončena jedna významná etapa ve vývoji města Karviné. Vzhledem k tomu, že se Karviná nachází na území Těšínského Slezska v těsné blízkosti hranice s Polskem, žili a dodnes žijí na tomto území obyvatelé, kteří se hlásí k polské národnosti. Národnostní poměry na Těšínsku byly vždy poměrně složité. V září roku 1938, kdy bylo Československo ohroženo nacistickým Německem, Polsko začalo stupňovat své požadavky týkající se statusu zdejší polské

92

menšiny a po kapitulaci československé vlády k 1. říjnu 1938 polská armáda toto území zabrala. To významně poznameno pozdější vývoj vztahů mezi zdejšími Čechy a Poláky a ztížilo řešení národnostních problémů po osvobození. Velkou měrou přispělo k rozjitření československo-polských vztahů odsouzeníhodné chování místních Poláků v době polské a posléze německé okupace. Národnostní poměry zhoršila i tzv. volkslista jako výsledek průzkumu, k jaké národnosti se obyvatelé hlásí. Účelem průzkumu a následné rozdělení obyvatel do čtyř skupin s různými právy a povinnostmi bylo upevnit německý charakter Těšínska. Volkslistu podepsalo také mnoho Čechů a Poláků, kteří žili v Karviné a jejím okolí. Tímto aktem se tedy přihlásili k německé národnosti. Jejich status byl v období po osvobození velmi problematický. V období polské okupace se na všech místních školách povinně vyučovalo v polštině. V období německé okupace – od října roku 1939 do ledna roku 1945 – se povinné školní vzdělávání uskutečňovalo výhradně v německém jazyce, přičemž vyšší než základní vzdělání zdejším žákům nebylo umožněno. V návaznosti na předcházející popis válečných poměrů na Karvinsku se třetí kapitola zabývá průběhem osvobozovacích bojů provedených sovětskou armádou pod velením generálplukovníka A. A. Grečka. Osvobození Těšínska a Karviné tvořilo závěrečnou etapu ostravské operace. Celá československá část Těšínska byla osvobozena od německých okupantů ve dnech 1. až 5. května 1945, samotné město Karviná bylo pod palbou obou armád od 1. do 3. května 1945, kdy bylo její osvobození završeno. Sovětská armáda postupovala od přilehlé obce Marklovice přes Fryštát až na území dnešní Karviné. Při těchto osvobozovacích bojích došlo k poničení mnoha obytných, občanských a průmyslových budov a také k poškození infrastruktury. Byla vyřazena z provozu železniční trať

93

Karviná – Fryštát –

Petrovice, která měla pro zdejší průmysl strategický význam, a část elektrické dráhy vedoucí do Ostravy. Hned v prvním dnech a týdnech po osvobození začala místní organizace Sedmička, v době války pracující v ilegalitě, s obnovou své činnosti. Sedmička, z níž vzešel Revoluční národní výbor, který zastával funkci Okresního a zároveň i Místního národního výboru ve Fryštátě, představoval základ nové poválečné správy. Jeho práce byla znesnadňována turbulentní poválečnou situací, která byla navíc komplikována složitými národnostními poměry, zvláště zásluhou volkslistářů, a také začínajícím bojem o politickou moc. Pokud jde o politické strany, nejdříve zde byla obnovena činnost Komunistické strany Československa, ale velmi výraznou úlohu sehrávala rovněž Československá sociální demokracie, která si vybudovala pevnou pozici zejména ve Starém Městě. Další dvě politické strany, Československá národně socialistická strana a Československá strana lidová, obnovily svou činnost až o něco později, nicméně jejich pozice byla v období let 1945 až 1949 také poměrně silná. Z polských politických stran nebyla obnovena žádná a místní Poláci většinou vstupovali do Komunistické strany Československa nebo byli jejími voliči. Výraznou postavou, která stála u zrodu nové poválečné správy v Karviné, byl komunista Alois Ševčík, který se stal předsedou definitivně ustaveného Okresního národního výboru, k čemuž došlo 16. července 1945. Až do prvních poválečných voleb v roce 1946 byly Místní národní výbory v obcích Darkov, Fryštát, Karvinná a Ráj řízeny komunistickými předsedy, pouze v obci staré Město byl předsedou zvolen sociální demokrat Ferdinand Noga. Pro etapu, v níž se obnovovala činnost úřadů a ustavovala se nová správy, bylo charakteristické, že byla provázena snahou politických stran, zejména pak strany komunistické, zaujmout v nové správě co nejsilnější pozice. To se jí sice podařilo, zároveň se ale znovu objevovaly rozepře

94

národnostního charakteru. Rozpory mezi Čechy a Poláky ať už v běžném občanském životě, nebo na půdě politických stran se v letech 1945 až 1948 přiostřily a byly zásadním tématem politických stran obzvláště před volbami 1946. Zatímco národní socialisté byli nastaveni jednoznačně proti Polákům, komunisté se chovali vůči nim vstřícněji, což s velkou pravděpodobností zapůsobilo na polské voliče, kteří pak ve volbách hlasovali pro komunistickou stranu. Křivdy, které obyvatelstvo muselo snášet za války, vyvolávaly v poválečném období nálady k odvetě a nastolení spravedlnosti. V rámci Košického vládního programu byl mimo jiné připravován odsun Němců a potrestání zrádců a kolaborantů. Na Těšínsku bylo uskutečňování této části vládního programu značně ztěžováno z důvodu složitých národnodnostních poměrů. Lokální zvláštnost v tomto ohledu představovali zejména volkslistáři. Vyvstával problém s tím, kdo má být považován za Němce, a tudíž podléhá odsunu a má mu být zkonfiskován majetek. Otázka jak určit národnost v tomto čase také nejčastěji zaznívala. Přihlédneme-li k tomu, že většina volkslistářů na Těšínsku – odhadem to bylo přes 100 tisíc osob – patřila do třetí skupiny, to znamená že to byli místní Češi a Poláci, kteří se za války přihlásili k německé národnosti, lze si snadno představit, jak citlivé byly tyto problémy, a že se situace vyhrocovala a bylo třeba se s ní vyrovnat. Je nasnadě, že tito volkslistáři třetí skupiny byli využíváni také jako předmět boje politických stran. Po osvobození na Karvinsku byla pouhá jedna třetina obyvatel bez německé národnosti, ostatní přijali některou z volsklist. Tím se dostali do kategorie osob, které měly řadu omezení v oblasti občanských a zaměstnaneckých práv, ať už šlo o zamezení v přístupu volkslistářů do státní správy, nepovolování studia jejich dětem, zákaz uzavírat sňatek mezi volkslistáři, ztrátu nároku na důchod a další. Vypořádání se s problémem volkslistářů na Těšínsku a provedení jejich rehabilitace měly umožnit nové právní

95

předpisy. Nejprve se postupovalo podle ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, poté se aplikovaly jak na volsklistáře, tak i na další obyvatele Karvinska tzv. retribuční dekrety, podle nichž probíhalo prošetřovaní v trestním řízení. V řízeních konaných podle tzv. velkého retribučního dekretu (dekret prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) vynášely rozsudky Mimořádné lidové soudy ustavené v místě krajských soudů. V pozdějších řízeních podle tzv. malého dekretu, který šetřil menší provinění, rozhodovaly o vině a nevině okresní národní výbory, které měly za úkol shromažďovat udání od občanů. Mnohá udání však byla nepodložená, a proto bylo řízení zastaveno. U některých osob probíhalo dokonce více trestních řízení zároveň. Podle malého retribučního dekretu bylo v Karviné potrestáno celkem 177 osob. Platnost zákona ale brzy skončila, a to již v roce 1947, což také celou situaci ještě více ztěžovalo. Počty osob určených k odsunu do Německa nejsou přesně známy, protože o tom neexistuje přesná evidence, nicméně se regionálním historikům podařilo shromáždit alespoň některé dostupné údaje ze zpráv stanic Sboru národní bezpečnosti v jednotlivých obcích, které hovoří o celkem 918 osobách odsunutých z Fryštátu, Karvinné, Darkova, Ráje a Starého Města. Problematiku retribucí a odsunu jsem nastínil ve 4. kapitole „Retribuce“ spolu s popisem, jakým způsobem a v kterých případech byl místním Němcům konfiskován majetek. Konfiskace, jejichž konkrétní realizaci měly na starosti místní národní

výbory,

byla

vedle

udílení

trestů

nejchoulostivějším

problémem

v poválečném období. Ani v tomto bodě nebyla shoda a v průběhu konfiskačních řízení jsme na Karvinsku svědky nejrůznějších postojů. Od benevolentního přístupu

96

z obavy před nepopulárními kroky a jejich důsledky, přes váhání, zda se konfiskační dekrety mají nebo nemají vztahovat i na rehabilitované volkslistáře, až po hladký průběh konfiskací u Němců, kde již bylo rozhodnuto o jejich odsunu, nebo v případě zemědělského majetku Larisch-Mönnichova. Kamenouhelné doly a větší průmyslové podniky byly znárodněny již v říjnu 1945. Závěrem chci zdůraznit, že národnostní poměry byly rozjitřeny také rozdílným přístupem úřadů k rehabilitačním řízením Čechů a Poláků, kteří za války podepsali volkslistu. U Poláků byla rehabilitace daleko přísnější než u Čechů, a proto v lednu roku 1946 byla kladně vyřízena pouze desetina žádostí volkslistářů polské národnosti o vydání osvědčení o národní spolehlivosti. V další samostatné kapitole jsem se zaměřil na průběh a výsledky voleb, uskutečněných v Karviné a přilehlých obcích v letech 1945, 1946 a 1948. Jednotlivé volby měly výrazně odlišný charakter, což vyplývalo z celorepublikové situace. Volby uspořádané v poválečném období byly ovlivněny v prvé řadě historickým a politickým kontextem. V roce 1945, t. j. těsně po osvobození, se volby odehrávaly v ovzduší opravdových snah ustavit co nejdříve orgány státní správy a obnovit funkci státu. Znovuobnovené politické strany v Karviné na tomto úkolu poměrně dobře spolupracovaly. Jednalo se sice v tomto případě o volby parlamentní, nicméně jejich výsledky zásadním způsobem ovlivnily i složení místních úřadů, které kopírovaly zastoupení jednotlivých stran v nově zvoleném Parlamentu. V kampani před volbami do Národního shromáždění v roce 1946 nastává velký zvrat. Strany působící na Karvinsku přiostřují své doposud relativně uspokojivé vzájemné vztahy a začínají se u nich projevovat diametrálně odlišné názory především na to, jak by se mělo postupovat v národnostních otázkách. Dalším prubířským kamenem vzájemných vztahů po volbách v roce 1946 bylo rozdělování funkcí v národních výborech. Volby

97

roku 1948 se již uskutečnily ve znamení jediné kandidátní listiny, která obsahovala strany Národní fronty. Ve všech třech poválečných volbách v Karviné a přilehlých obcích zvítězila s velkou převahou Komunistická strana. V šesté kapitole jsem se pokusil zachytit proměny poválečné Karviné a jejího okolí z hlediska jejího urbanistického charakteru. Především jsem se snažil zdůraznit, jaký měla ráz „stará“ Karvinná, na jejímž území se nacházely všechny tehdejší důlní závody na těžbu kamenného uhlí spadající do karvinské části ostravsko-karvinského revíru, a v jejich blízkosti se nacházející typické hornické kolonie určené k ubytování horníků-zaměstnanců a jejich rodin. V důsledku poddolování, a tedy nevratného poškození bytových jednotek i dalších občanských a průmyslových staveb, byli obyvatelé kolonií nuceni přestěhovat se v průběhu poválečných desetiletí z části Karvinná do nových sídlištních bytů, které byly postaveny v poválečném období na katastrech městkých částí Fryštát a Staré Město, a které nabízely vyšší standard bydlení. Z této nové výstavby vzešla městská část pojmenovaná Nové Město. Některé občanské a obytné budovy byly poničeny také během osvobozovacích bojů v květnu 1945 a v důsledku leteckého bombardování a i z tohoto důvodu se projevovala nouze o byty. Potřeba nových bytů vzrostla ještě více, když se do Karviné začínali stěhovat lidé z ostatních částí republiky, kteří sem přicházeli hlavně za prací v důlních závodech, která jim mohla zajistit nadstandardní výdělky. Podle již tehdy zvažovaných plánů měla Karvinná do několika málo desítek let zmizet a kolonie měly být zbourány a nahrazeny panelovými domy. Již v letech 1946 až 1949 se postavilo tolik bytových jednotek v rámci nové výstavby, že stačily pokrýt z velké části tehdejší bytové potřeby. V této kapitole jsem k problematice bydlení přiřadil i kulturní život hornického obyvatelstva ve sledovaném období. Poukázal jsem na problémy soužití

98

Čechů a Poláků v této oblasti a na změnu vlastnictví jednotlivých kulturních domů či jejich poválečné přejmenování, které mělo odrážet vděk karvinského obyvatelsta Rudé armádě za své osvobození. Poměrně velký počet kulturních domů, které se nacházely v poválečné době v Karviné, umožňovaly, aby se v nich shromažďovaly ke kulturnímu vyžití různé občanské spolky obou národností. V této kapitole jsem se také zmínil každoročně pořádaných hornických slavnostech známých pod názvem „Den horníků“, které byly od poválečných let v zorném poli jak nejvyšších vládních představitelů, tak tisku. Na poválečných slavnostech tedy vystupovali komunističtí představitelé se svými politickými projevy. Školství na Karvinsku v letech 1945 až 1949, kterému jsem rovněž věnoval samostatnou kapitolu, se vyvíjelo nejprve ve znamení snah co nejdříve obnovit vyučování, a to po několikaměsíční přestávce, kterou zažily karvinské školy před koncem druhé světové války. Bylo nutné provést co nejrychleji opravy školních budov, z nichž některé byly ke konci války úplně zničeny a rekonstruovat poškozené školní budovy. Především pak bylo potřeba hledat kvalitní učitele jak české, tak polské, a to z mnoha důvodů vázlo. Těsně po osvobození se karvinské školství nacházelo ve stavu naprosté devastace, protože jednak chyběly budovy, jednak žactvo bylo v předcházejícím období vystaveno silné polonizaci (1938 až 1939) a poté germanizaci (1939 až 1945), takže nebylo na vyučování v českém jazyce připraveno. Školní vyučování nicméně bylo obnoveno poměrně brzy, prakticky již v červnu 1945. V září roku 1945 byl zahájen regulérní školní rok. Po dlouhou dobu však přetrvávaly diskuze o tom, zda na zdejším území mají existovat polské školy. Místní české obyvatelstvo totiž s jejich obnovením nesouhlasilo. V závěru sledovaného období se karvinské školství nachází již v konsolidovaném stavu a má poměrně širokou nabídku škol různých stupňů a typů kromě škol vysokých, a to jak s

99

českým, tak polským vyučovacím jazykem. Byly oficiálně otevřeny i polské mateřské školy, jejichž provoz byl sice na krátkou dobu v roce 1945 obnoven, ale poté zase pozastaven. S ohledem na výrazně průmyslový charakter karvinské aglomerace, nebylo možné se nezmínit o situaci, která panovala v poválečném místním hospodářství, a o válečných škodách vzniklých především během závěrečných osvobozovacích bojů pozemních vojsk a v důsledku leteckých náletů. V návaznosti na to jsem v další kapitole pojednal o situaci bezpečnostní. Všechny zdejší kamenouhelné doly byly znárodněny již v roce 1945. Nejdůležitější průmyslovové závody pak byly bez větších problémů zkonfiskovány a předány do národní správy. U některých závodů zaměřených na kovovýrobu došlo ke sloučení nebo se staly součástí velkých železárenských závodů se sídlem v Ostravě. Některé závody přesunuly svou výrobu do jiných lokalit republiky nebo zanikly. Takto byl postižen i ve světě proslavený karvinský pivovar, který po krátkém období, kdy byl spojen s ostravskými provoznovnami, byl zcela zrušen. Zánik vyhlášeného exportního pivovaru v Karviné byl zapříčiněn poddolováním. Co se týká válečných škod, většina z nich byla finančně odškodněna. Celková částka pak v celé Karviné přesáhla 320 miliónů Kč. Nedostatek pracovních sil v hornictví vedl k provádění masivního náboru horníků v širším okolí karvinské aglomerace, ale také za hranicemi v Polsku. Na odstraňování válkou poškozených objektů, stejně jako na zabezpečování pořádku ve městě se v prvních dnech po osvobození podílely lidové milice, které vytvořily revoluční národní výbory za pomocí dobrovolníků ze závodů. Milice, které nahrazovaly bývalou policii a četnictvo, nebyly bohužel dostatečně vyzbrojeny, aby svůj úkol mohly plnit, ale alespoň působily svou vážností. Po osvobození se v celém

100

Těšínsku začaly objevovat polské vlajky a vylepovat politické plakáty, takže bylo nutné udělat v této věci pořádek. O pořádek se také měly starat partyzánské oddíly z okolních měst. Jejich zapojení však mělo spíše opačný efekt. V předposlední kapitole „Narůstání napětí a únor 1948“ jsem se pokusil o stručný nástin společensko-politické situace na Karvinsku před Únorem 1948 opět se zaměřením na místní specifika. Vzhledem k silné pozici Komunistické strany Československa v obvodu Karviné, což potvrdily výsledky voleb uspořádaných v poválečném období, bylo směřování karvinského regionu poměrně jasné. Karvinští komunisté se aktivně zapojili do činnosti v souladu s instrukcemi z Prahy, mobilizovali veškeré své síly a také uspořádali masovou manifestaci. Ve zdejších obcích byly rychle ustaveny akční výbory Národní fronty s vedoucí silou – Komunistickou stranou. Tyto akční výbory, které vznikaly na závodech, úřadech, organizacích a spolcích, začaly okamžitě s personálními čistkami, jaly se posuzovat činnost lidí a jejich politické postoje. V případě, že výbor došel k závěru, že příslušná osoba nemá tzv. kladný poměr k lidově demokratickému zřízení, byla nahrazena osobou „vhodnější“. Okresní akční výbor Národní fronty ustavený v Karviné 26. února 1948 pod vedením komunistů dal vzniknout pozdějšímu Okresnímu národnímu výboru pod výlučným vedením komunistů. Místopředsedou Okresního akčního výboru byl zvolen sociální demokrat a dále byli přizváni zástupci z vedení průmyslových podniků a zástupci dělníků. Národní socialisté a lidovci byli ale z tohoto výboru odvoláni a činnost Československé strany národně sociální byla posléze zastavena úplně. Některým živnostníkům byla odebrána oprávnění k vykonávání soukromé činnosti a byli vyměněni někteří národní správci v průmyslových závodech, „očištěn“ byl také karvinský Sbor národní bezpečnosti. Proces slučování obcí ve Velkou Karvinou, tak jak byl novou správou města

101

v poválečném období uváděn v život, neprobíhal bez problémů. Naopak byl od počátku provázen střety různorodých postojů ze strany jednotlivých obcí, které byly předmětem slučování. Významnou úlohu při rozhodování o sloučení a jeho následné realizaci sehrály samozřejmě politické strany. Také i v tomto projektu se odrážely stále nedořešené, komplikované národnostní poměry, které se mísily s poměry politickými. Výstavba nových sídlišť, nezbytná změna tváře hornického města jako nutný důsledek poddolování a zničení staré Karvinné, byla základem pro vznik tzv. Velké Karviné a vytvoření moderního prostředí pro desítky tisíc obyvatel, kteří se sem přistěhovali s vidinou dobrých pracovních příležitostí a nadprůměrných výdělků. Právě nová sídliště s panelovými domy a tisíci bytovými jednotkami, byla schůdným řešením bytové nouze válkou poškozené Karviné a odrazovým můstkem pro vznik nového, moderně koncipovaného průmyslového města, jehož rozvoj byl sloučením v roce 1949 nastartován. Hlavním cílem této magisterské diplomové práce bylo zmapovat ve vývoji hornického města Karviné a jejího okolí první léta po jejím osvobození od německých okupantů a popsat, jakými proměnami město prošlo od roku 1945 do roku 1949. Z prvních pěti poválečných let jsem se zaměřil právě na některé specifické aspekty a charakteristické události, které jsou typické pro etapu vytvoření nového městského celku. Tato etapa je ukončena právě v roce 1949. Ve všech oblastech, které jsem pro studium dané historické etapy zvolil, se odrážely složité národnostní poměry, které mají kořeny v hlubší minulosti. Dalším výrazným aspektem byl politický vliv Komunistické strany Československa, která již před Únorem 1948 zaujala velmi silné pozice v národních výborech a dominovala zejména při smířlivém řešení národních otázek. Za přínos této práce považuji především to, že se snaží být kompaktním

102

pohledem na jednu historickou etapu ve vývoji sledovaného města Karviné, která je ohraničena lety 1945 a 1949, a která dosud nebyla monograficky zpracována. V práci jsou zařazeny také zajímavé informace z archivních pramenů o místních poměrech v tomto období, které nebyly dosud v literatuře použity. Závěrem mohu konstatovat, že práce splňuje zadání.

103

Seznam pramenů a literatury

Archivní prameny Státní okresní archiv, Karviná (SOkA Karviná) Archiv města Fryštát Městský národní výbor Karviná Místní národní výbor Fryštát Místní národní výbor Karvinná Místní národní výbor Ráj Národní fronta – okresní výbor, Karviná Okresní národní výbor Fryštát Okresní národní výbor Fryštát, dodatky Okresní školní výbor Fryštát Zemský archiv, Opava (ZAO ) Moravskoslezský zemský národní výbor, expozitura Ostrava

Tištěné prameny Sborník vzpomínek občanů Karvinska na dobu nacistické okupace a osvobození Československa sovětskou armádou. Karviná 1975. Sborník vzpomínek občanů Karvinska na léta 1945–1948 a vítězství pracujícího lidu v únoru 1948. Karviná 1976.

104

Periodika Československá demokracie 1945–1948 Hlas 1945–1948 Nová svoboda 1945–1948 Nové slovo 1945–1948 Okresní věstník pro správní okres Fryštát 1948–1949

Literatura BARTOŠ, Josef – SCHULZ, Jindřich – TRAPL, Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960. Sv. 16, Okresy: Ostrava, Fryštát, Hlučín. Olomouc 2011. BÍLEK, Jaroslav: Staré hornické kolonie v Ostravsko-karvinském revíru. Topografie, stav a perspektivy. In: Studie k vývoji ostravské průmyslové oblasti I. Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě. Řada C-1. I. Ostrava 1966, s.127–158. BLAŽEK, Karel a kol.: Osvobození Československa Rudou armádou 1944–1945. Sv. 2. Praha 1965. BORÁK, Mečislav: Fenomén německé volkslisty. In: PEJČOCH, Ivo – PLACHÝ, Jiří a kol.: Okupace, kolaborace, retribuce. Praha 2010, s. 111–119. BORÁK, Mečislav: Humanitární akce nebo provokace? Polská potravinová pomoc Těšínsku v červnu 1945. Těšínsko, 40, 1997, č. 1, s. 10–14. BORÁK, Mečislav: Spravedlnost podle dekretu: retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový soud v Ostravě (1945–1948). Ostrava 1998. FRIEDL, Jiří: K pokusům o odsun tzv. polských okupantů z Těšínska po druhé světové válce. In: PEJČOCH, Ivo – PLACHÝ, Jiří a kol.: Okupace, kolaborace, retribuce. Praha 2010, s. 264–270. GAWRECKI, Dan a kol.: Dějiny Českého Slezska 1740–2000. Opava 2003.

105

JAMNICKÝ, Branislav: Osvobození Moravy. Brno 1964. JANÁK, Dušan: K činnosti akčních výborů Národní fronty na Ostravsku v letech 1948-1953. Časopis Slezského zemského muzea, série B, 40, 1991, č. 3, s. 256–277. JANÁK, Dušan: Politická orientace obyvatel Těšínska po roce 1945. Těšínsko, 34, 1991, č. 1, s. 10–16. KADŁUBIEC, Daniel a kol.: Polská národní menšina na Těšínsku v České republice. Ostrava 1997. KALOČ, Josef: Školství na Karvinsku v letech 1945–1960. Studie o Těšínsku, 9, 1981, s. 9–59. KAPLAN, Karel: Československo v poválečné Evropě. Praha 2004. KAPLAN, Karel: Pravda o Československu 1945–1948. Praha 1990. Karviná 1268–1968. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Karviná 1968. KOCÍCH, Miroslav: Úloha a místo expozitury ZNV v Ostravě. Slezský sborník, 65, 1967, č. 3, s. 325–350. KOŘALKOVÁ, Květa: Těšínsko a 10. březen 1947. Těšínsko, 31, 1988, č. 3–4, s. 21– 23. KREJČÍ, Oskar: Nová kniha o volbách. Praha 2006. KUCHAŘ, Vlastislav: Průběh národní a demokratické revoluce v politickém okrese Fryštát (1944–46). Těšínsko, 26, 1983, č. 2, s. 1b–2 . KUCHAŘ, Vlastislav: K únorovému vítězství pracujících na Karvinsku. Těšínsko, 27, 1984, č. 1, s. 1–3. LUKAŠTÍK, Jan: Boj Komunistické strany Československa o obnovení a výstavbu školství s polským vyučovacím jazykem proti české buržoazní reakci v letech 19451948 (Příspěvek k dějinám boje KSČ za důsledné vyřešení národnostní otázky v ČSR naší národní a demokratickou revolucí.). Slezský sborník, 61, 1963, č. 2, s. 129–145.

106

MARTINEK, Libor: Jak překládat pojem Zaolzie? Těšínsko, 53, 2010, č. 3, s. 28–30. MYŠKA, Milan: Z tajných zpráv NSDAP. Ostrava 1964. Nástin dějin Těšínska. Ostrava 1992. PAVLÍČEK, Jaromír: Od konfrontace ke spojenectví. K československo-polským vztahům v letech 1945–1947. In: Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Řada C. Historie. Historica. Č.5. 1997, s.89–131. PLAČEK, Vilém: Hospodářsko-politické předpoklady socialistického soutežení ostravsko-karvinských horníků ve dvouletce. Slezský sborník, 64, 1966, č. 2, s. 145– 165. PLAČEK, Vilém: K otázce německé volkslisty na Těšínsku. Časopis Slezského muzea, série B, 27, 1978, č. 1, s. 97–121. PLAČEK, Vilém: Otázka polské národní menšiny na Těšínsku po uzavření čs.-polské spojenecké smlouvy. Slezský sborník, 69, 1971, č. 4, s. 337–346. PLAČEK, Vilém: Otázka polské národní menšiny na Těšínsku před uzavřením čs.polské spojenecké smlouvy. Slezský sborník, 69, 1971, č. 3, s. 225–237. PLAČEK, Vilém: Politická struktura obyvatelstva na Těšínsku v letech 1945–1948. Slezský sborník, 70, 1972, č. 2, s. 95–109. PLAČEK, Vilém: Těšínsko po uzavření československo-polské smlouvy. Slezský sborník, 65, 1967, č. 1, s. 1–19; č. 2, s. 171–186. PLAČKOVÁ, Magda: Poláci na Těšínsku v prvních poválečných letech 1945–1948. Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy, 21, 1995, č. 1–2, s. 1–5. PROKOP, Radim: Závodní hornické kolonie – předchůdce postsocialistických měst. Těšínsko, 47, 2004, č. 2, s. 15–21. REBROVÁ, Alexandra: Cesta k únorovému vítězství v Karviné. Těšínsko, 23, 1980, č. 1, s. 1–6; č. 2, s. 2–6.

107

REBROVÁ, Alexandra: Socialistická výstavba Karviné. Těšínsko, 28, 1985, č. 1, s. 3– 7. REBROVÁ, Alexandra: Územní vývoj okresu Karviná po roce 1945. Vlastivědné listy, 1987, č. 2, s. 13–16. REBROVÁ, Alexandra: Z historie jodových lázní Darkov. Těšínsko, 31, 1988, č. 3–4, s. 34–38. STENCHLÁ, Kateřina: K historii Římskokatolické farnosti Karviná – Město v letech 1945–1948. Těšínsko, 43, 2000, č. 1, s. 26–28. SWIDEROVÁ,

Šárka:

Karviná

si

připomene

osvobození

3.

května.

In:

http://www.karvina.cz/portal/page/portal/uvodni_stranka/tiskove_zpravy/Tiskové%2 0zprávy%202013/Karviná%20si%20připomene%20osvobození%203.%20května?mi =13685150&_template=/uvodni_stranka/WWW_DETAIL_TEXT [cit. 7.5.2014]. Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945 o úpravě československého státního

občanství

osob

národnosti

německé

a

maďarské.

In:

www.psp.cz/docs/laws/dek/331945.html [cit. 12.1.2015]. VEBER, Václav: Osudové únorové dny 1948. Praha 2008. Volby do zákonodárných orgánů Československa a České republiky 1920–2006. Praha 2008.

108

Seznam použitých zkratek

AV NF

Akční výbor Národní fronty

ČSD

Československá sociální demokracie

ČSL

Československá strana lidová

ČSNS

Československá strana národně socialistická

Kčs

Korun československých

KSČ

Komunistická strana Československa

MNV

Místní národní výbor

NHKG

Nová huť Klementa Gottwalda

n. p.

národní podnik

OKKD

Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly

OAV

Okresní akční výbor

ONV

Okresní národní výbor

RNV

Revoluční národní výbor

ZNV

Zemský národní výbor

109

Summary This master´s thesis called „Changes of Postwar Karviná and Its Surroundings in 1945 – 1949“ deals with issues of postwar developments in the black coal mining town of Karviná. The aim was to get know the situation in selected parts of life and describe main political, social and economic aspects, which basicaly influenced postwar development of Karviná and its surroundings in 1945 – 1949. The author focuses on the basic problems which were typical for this region at that time, including the so called „Polish occupation“ in 1938 – 1939, solving of national problems and retributions after the end of the Second World War. There is the description of the course of liberating fights in Karviná and nearby villages, postwar restoration of Czech as well as Polish schooling after its forced suspension. After the liberation of the region there was the need of solving basic problems – to provide the security to inhabitants, to renew both living and community buildings, which were destroyed during the liberating fights. Building of new housing estates was planned and that was to solve the lack of flats and new urban parameters were settled in connection with creating so called Great Karviná. The process of making a larger town was officially finished in 1949 and it closed the postwar period of Karviná´s development. In the years 1945 – 1949 political tension was increasing in the whole republic. This thesis describes how this tension influenced political, social and cultural life of this industrial region aimed at mining industry. The courses of elections in 1945, 1946 and 1948 are described and it is stated that generally there was important influence of the Czechoslovak Communist Party at that time.

110

Anotace

Jméno a příjmení:

Bc. Vítězslav Veselý

Název katedry a fakulty:

Katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

Vedoucí práce:

Doc. PhDr. Karel Konečný, CSc

Rok obhajoby:

2015

Název práce:

Proměny poválečné Karviné a jejího okolí v letech 1945–1949

Název v angličtině:

Changes of Postwar Karviná Surroundings in 1945 – 1949

Anotace práce česky:

Tato práce se zabývá stavem města Karviné a

and

Its

přilehlých obcí v letech 1945–1949. Hlavním cílem práce bylo popsat některé specifické politické, sociální a hospodářské aspekty, které měly vliv na poválečný vývoj hornické Karviné a jejího okolí v prvních letech po osvobození. V roce 1949 došlo ke sloučení obcí ve Velkou Karvinou, což bylo základem pro její další rozvoj. Klíčová slova česky:

Karviná, Těšínsko, 1945–1949, polský zábor, národní výbory, česko-polské vztahy, retribuce, volkslista, volby, výstavba, kultura, školství, hospodářství, únor 1948, sloučení obcí.

Anotace anglicky:

This work deals with the changes of postwar Karviná and its neighbourhood during the years 1945 – 1949. The main aim of this work deals to describe some specific aspects of the political, economic and social life which influenced the development of this mining town and its surroundings in the first period after the liberation. In the year 1949 the union of several communes was realized and formed ″Great Karviná″. So, the fundaments for its future advancement was put.

Klíčová slova anglicky:

Karviná, Těšín Silesia, 1945 – 1949, Polish

111

occupation, National Committees, Czech-Polish relationships, retribution, The Deutsche Volksliste (German People´s List), elections, urban development, culture, education, economy, February 1948, The act of commune´s union. Rozsah práce:

112 stran /162 025 znaků (včetně mezer)

Počet příloh:

0

Počet titulů použité literatury:

43

Jazyk práce:

Čeština

112

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA

Recommend Documents