UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA

TRADICE V RODINĚ (Bakalářská diplomová práce)

Autor: Vedoucí práce:

Kateřina Klepková

Doc. Mgr. Martina Cichá, Ph.D.

Olomouc 2013

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškeré použité zdroje, prameny a literaturu.

V Olomouci dne 25. března 2013 …………………………………. podpis

2

Děkuji vedoucí práce za ochotu, trpělivost a cenné rady. Také děkuji všem svým respondentům, kteří mi ochotně věnovali svůj volný čas a všem, kteří mě podporovali.

3

Anotace

Má bakalářská práce předkládá realizaci mého vlastního terénního výzkumu, který se zaměřuje na dodržování tradic v rodinách. Pomocí metody narativní biografie zkoumám, jaké tradice se v rodinách dodržují v posledních několika generacích, zda přetrvaly dodnes, nebo došlo k jejich zániku. Samotná práce se skládá ze tří částí. V první části se zabývám jednotlivými svátky a tradicemi s nimi spojenými. V druhé části práce naleznete koncepcí samotného výzkumu. Tedy jakou metodu (narativní biografie) jsem si pro svůj výzkum zvolila, jaká byla kritéria pro výběr respondentů, analýza získaných materiálů a interpretace. V třetí poslední části naleznete výsledky, ke kterým jsem dospěla. Zda se jednotlivé tradice v rodinách udržely, nebo zanikly. Zjistila jsem, že většina tradic má tak hluboké kořeny, že ani dnešní uspěchaná doba nezapříčinila jejich zánik.

Klíčová slova

Narativní biografie, rodina, tradice, Vánoce, Velikonoce, oslavy, svatba

4

Anotation

This thesis presents results of my own research, the subject of which was traditions kept in families. Using methods of narrative biography, It examines what traditions has been followed by last few generations and how they evolved over the past decades. Thesis itself consists of three parts. The first part is focusing on different holidays and traditions associated with them. In the second part you will find the concept of the research itself, e.g. method opted for the research, respondent selection criteria and analysis of obtained materials. The third section consist of conclusions, whether traditions in families survived or faded away. Generally we can say that most of the traditions are rooted so deeply, that even today's modern rushed lifestyle will not cause their demise.

Key words

Family, Tradition, Christmas, Easter, Jubilee, Wedding

5

Obsah

0.

Úvod........................................................................................................................... 9

1.

Výběr tématu............................................................................................................ 10

2.

Vánoce ..................................................................................................................... 10 2.1

2.1.1

Adventní věnec.......................................................................................... 11

2.1.2

Adventní kalendář ..................................................................................... 12

2.1.3

Vánoční pohlednice ................................................................................... 12

2.2

3.

Advent .............................................................................................................. 10

Štědrý den ......................................................................................................... 13

2.2.1

Štědrovečerní večeře ................................................................................. 14

2.2.2

Ryba .......................................................................................................... 14

2.2.3

Vánoční strom ........................................................................................... 15

2.2.4

Obdarovávání dárky .................................................................................. 16

2.2.5

Vánoční cukroví ........................................................................................ 17

2.3

Boží hod vánoční .............................................................................................. 17

2.4

Svátek sv. Štěpána ............................................................................................ 18

Velikonoce ............................................................................................................... 18 3.1

Květná neděle ................................................................................................... 19

3.2

Zelený čtvrtek ................................................................................................... 19

3.3

Velký pátek ....................................................................................................... 20

3.4

Bílá sobota ........................................................................................................ 20

3.5

Boží hod velikonoční........................................................................................ 21

3.6

Pondělí velikonoční .......................................................................................... 21

3.7

Velikonoční symboly ....................................................................................... 21

3.7.1

Pomlázka ................................................................................................... 21 6

4.

5.

3.7.2

Kraslice ..................................................................................................... 22

3.7.3

Beránek ..................................................................................................... 22

3.7.4

Mazanec .................................................................................................... 23

Narození dítěte ......................................................................................................... 23 4.1

Jmeniny ............................................................................................................ 24

4.2

Narozeniny ....................................................................................................... 24

Svatba....................................................................................................................... 24 5.1

Druhy sňatků .................................................................................................... 25

5.2

Svatební tradice ................................................................................................ 25

5.2.1

Svatební hostina ........................................................................................ 26

5.2.2

Rozbíjení talíře .......................................................................................... 27

5.2.3

Společné pojídání polévky ........................................................................ 27

5.2.4

Krájení svatebního dortu ........................................................................... 27

5.2.5

Sólo pro nevěstu a ženicha ........................................................................ 27

5.2.6

Házení svatební kytice .............................................................................. 28

6.

Cíl výzkumu ............................................................................................................. 29

7.

Metodologie výzkumu ............................................................................................. 29 7.1

Výzkumná metoda ............................................................................................ 29

7.1.1 7.2

Biografický výzkum .................................................................................. 29

Výzkumná skupina ........................................................................................... 31

7.2.1

Kritéria výběrů respondentů...................................................................... 31

7.3

Předběžný výzkum ........................................................................................... 32

7.4

Rozhovory ........................................................................................................ 32

7.4.1

Zprostředkování rozhovorů ....................................................................... 32

7.4.2

Průběh rozhovorů ...................................................................................... 32

7.5

Výběr místa ...................................................................................................... 33

7.6

Tematické okruhy ............................................................................................. 34 7

7.7

Ochrana osobních údajů ................................................................................... 34

7.8

Analýza získaných dat ...................................................................................... 34

8.

Výsledky výzkumu .................................................................................................. 35

9.

Závěr ........................................................................................................................ 52

10.

Obsah ..................................................................................................................... 6

11.

Použité prameny a literatura................................................................................. 53

8

0. Úvod

Ve své rodině se setkávám s ochabnutím zájmu o slavení svátků a zejména pak o dodržování tradic, které jsou s těmito svátky spojené. Proto jsem se rozhodla ve své bakalářské práci zabývat tradicemi v rodině. Hlavně tedy tím, jestli dvě generace jdoucí po sobě dodržují stále tytéž tradice, nebo dochází k jejich zániku. Vybrala jsem si tradice, které se pojí se svátky Vánoce a Velikonoce. Aby to však nebylo zaměřeno pouze na tyto křesťanské svátky, přidala jsem k nim i rodinné oslavy, konkrétně oslavy jmenin a narozenin. Svatbu jsem přidala z důvodu, že je to jeden z dnů v našich životech, který je spojen s dalším větším počtem tradic. Původně jsem tuto oblast chtěla uzavřít i tradicemi na pohřbu, ale poté co jsem si přiznala, že by toto téma mohlo být u respondentů velmi citlivé, jsem se rozhodla se jím nezabývat. Celá práce je zaměřena pouze na Českou republiku, neboť i výzkum jsem prováděla výhradně pouze mezi Čechy. Celá práce je zaměřená na ateisty. Jako respondenty jsem si vybrala muže a ženy, ve stejném počtu, avšak ve dvou věkových kategoriích. To z toho důvodu, abych na konci mohla mezi výsledky provést komparaci.

9

1. Výběr tématu

Když jsem začala uvažovat, jaké bych si vybrala téma bakalářské práce, už od začátku mi bylo jasné, že bych se chtěla zajímat o něco, co je spojeno s rodinou, neboť jsem rodinný typ a tak bych se věnovala něčemu, co mě zajímá. Když jsem tedy ujasnila, alespoň oblast mého zájmu, byla další otázka, kterou jsem si položila, co by to konktrétně mělo být. V rodinách bychom mohli zkoumat třeba využití volného času nebo třeba rozdělení autorit v rodině. Já jsem se však rozhodla pro tradice, které se v rodinách dodržují, protože sama na své rodině vidím, že se stále dodržuje méně a méně. A tak mě zajímalo, zda je to jev, který se vyskytuje pouze v naší rodině, nebo k tomu samému dochází i v ostatních rodinách. Vybrala jsem si čtyři hlavní oblasti zájmu, kterými byly Vánoce, Velikonoce, oslava jmenin a narozenin a svatba.

2. Vánoce

2.1

Advent

Vánoce nejsou pouhý Štědrý den, ale za vánoční čas můžeme označit celé prosincové období, známé tako jaké Advent. Tento čas přináší do našich domovů klid a vánoční pohodu. Za období adventu označujeme dobu, která začíná čtyři neděle před Vánocemi. Tato doba je provázena spoustou významných svátků a tradic s nimi spojenými. Advent není důležitý pouze jako připomínka blížících se Vánoc. „Nový církevní rok totiž nezačíná prvním lednovým dnem jako občanský kalendář, ale první adventní nedělí. Křesťanské chápání času se odvíjí od Kristova narození. K ostatním událostem došlo buď „ante“ nebo „post Christum natum“ (před nebo po Kristově narození). V každém novém křesťanském roce znovu ožívá mysterium Kristova narození, života, smrti a vzkříšení. Církevní rok proto začíná v době, kdy se věřící připravují na počátek Kristovy události, tj. jeho vtělení a narození. První den nového církevního roku je tedy zároveň prvním dnem adventu, předvánočního předhodí, 10

předcházejícího vánočním svátkům, díky nimž v našich myslích rok co rok ožívá starodávný novozákonní příběh o narození vyvoleného dítěte v betlémském chlévě.“ 1 Traduje se, že první náznaky adventu můžeme objevit ve Španělsku a Gálii už během 2. poloviny 4. století. První písemné svědectví o adventu se nám dochovalo až z konce 5. století z Francie. Jako pevná součást liturgie se však ustaluje až na přelomu 6 a 7 století. V 11. století se ustálila délka adventního období na čtyři týdny.2 Během adventního období se můžeme setkat s významnými svátky, jako je např. sv. Mikuláš. Tento den připadá na 6. prosince. Tento svátek nám připomíná legendárního biskupa Mikuláše z Myry. S Mikulášem z Myry se pojí spousta legend. Jedna z nich praví, že Mikuláš po tři večery vhazoval oknem měšce s penězi do okna jedné chudé rodiny a uchránil tak jejich tři dívky, od práce v nevěstinci.3 S adventní dobou se pojí spousta významných tradic. Mezi nejznámější patří zapalování svící na adventním věnci, odpočítávání chybějících dní do Štědrého dne pomocí adventního kalendáře a rozesílání vánočních pohlednic.

2.1.1 Adventní věnec

Tradicí, kterou lidé během adventu dodržují, je výroba a strojení adventního věnce. Jeho historie je však velmi mladá, neboť se s tímto zvykem můžeme setkat až od 19. století. „Nejstarší písemně doložená zpráva o adventním věnci pochází z roku 1838 z bohatého přístavního města Hamburku. Teolog Johann Heinrich Wichern tehdy nade dveře sirotčince, který spravoval, pověsil na počátku adventu velký věnec vyřezávaný ze dřeva. Každý den na něj upevnil jednu zapálenou svíci. Pod věncem stála pokladnička, do které mohli zbožní věřící házet vánoční milodary pro opuštěné a osiřelé děti.“ 4 Tento zvyk se postupně přeměnil v zapalování svící na adventních věncích v domovech. Často se však můžeme setkat i s adventními věnci bez svící, připevněných na dveřích domovů. 1

VAVŘÍNOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie vánoc. 2. vyd. Praha: Libri, 2001, str. 23. ISBN 8072770772. 2 ZINDELOVÁ, Michaela. Česká vánoční kniha: obyčeje, zvyky, koledy, výzdoba, recepty a mnoho dalšího. V Praze: XYZ, 2010, str. 13. ISBN 978-80-7388-250-1. 3 ŠKOPEK. České Vánoce: od Martina do Tří králů. Pardubice: Helios, 2005, str. 22-23. ISBN 80-852-1118-1. 4 VAVŘÍNOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie vánoc. 2. vyd. Praha: Libri, 2001, str. 29. ISBN 8072770772.

11

2.1.2 Adventní kalendář

Adventní kalendář snad zná každý z nás. Jde o kalendář tvořený jednotlivými okýnky podle dní až do Štědrého dne, naplněnými čokoládovými bonbony. Nejstarší adventní kalendáře jsou tvořeny básničkami a obrázky. Úkol dítěte byl každý den vystřihnout jeden obrázek a přiřadit ho k dané básničce. Adventní kalendář to však v historii neměl lehké a musel si tvrdě probít cestu do přízně dětí a jejich rodičů. Co tomu velmi napomohlo, bylo zavedení adventního kalendáře do výuky náboženství na školách.5 Zakladatel tohoto zvyku byl majitel tiskárny G. Lang v roce 1908 a měl podobu vystřihovánek. K útlumu tohoto zvyku docházelo jak při první tak i při druhé světové válce. Poté se však vrátil a neupadl v zapomnění. Nejstarší adventní kalendáře vyráběli rodiče sami doma, až po roce 1989 se staly běžnými a byly k zakoupení v obchodech. Pro podobu adventního kalendáře je nejčastější vyobrazení zimní krajiny nebo vánočních motivů.6

2.1.3 Vánoční pohlednice

K předvánočnímu času zajisté patří rozesílání pohlednic s vánoční a zimní tématikou, kterými svým přátelům a známým přejeme šťastné prožití těchto významných svátků. „Za vynálezce anglických vánočních pohlednic je považován londýnský obchodník (nebo podle jiných pramenů ředitel muzea) znavený každoročním vypisováním blahopřejných vánočních dopisů desítkám známých, obchodních partnerům a zákazníkům. Henry Cole, jak se dotyčný obchodník jmenoval, znal svět a etiketu a věděl, že když všem nepopřeje poklidné Vánoce, dopustí se společenského faux pas a poškodí svou reputaci gentlemana. Nechuť k psaní mu vnukla geniální nápad. V roce 1843 navštívil malíře Johna Caiicota Horsleye. Dnes již neznámý

5

VAVŘÍNOVÁ, Valburga. Abeceda vánoc. 1. vyd. Praha: Krásná paní, 2010, str. 26. ISBN 978-8086713-69-4. 6 ZINDELOVÁ, Michaela. Česká vánoční kniha: obyčeje, zvyky, koledy, výzdoba, recepty a mnoho dalšího. V Praze: XYZ, 2010, str. 16. ISBN 978-80-7388-250-1.

12

umělec vešel díky počinu Henryho Colea do historie jako autor první vánoční pohlednice.“7

2.2

Štědrý den

Štědrý den (24. prosinec) je významný den v roce. Již naši předkové mu připisovali magickou moc, a proto je tento den doprovázen řadou tradic, které měly zajistit zejména bohatou sklizeň v následujícím roce a štěstí a zdraví celé rodiny. U nás je znám od 14. století a je spojen s obdarováváním.8 „S první večerní hvězdou zasedali věřící ke stolu. Večeře měla velký význam již v starozákonních dobách. Také v Novém zákoně se Kristus se svými učedníky loučil v předvečer smrti večeří. Štědrovečerní večeře věřícím připomínala radostnou událost příchodu na svět a zahajovala oslavy Narození Páně. Večeře začínala společnou modlitbou, poděkováním za vše dobré, co přinesl předcházející rok. Otec jako hlava rodiny poprosil o požehnání pro všechny, kdo se o Štědrém večeru sešli pod rodnou střechou.“9

Štědrý večer vrcholil

štědrovečerní večeří a následným rozbalováním dárků. U štědrovečerní tabule se sešla celá rodina, slavnostně oděna do svátečního úboru. Pod talíře se schovávaly šupiny, anebo drobné mince, které měly zajistit, aby se doma držely peníze. Také se na stůl prostíral talíř navíc, pro nečekaného hosta. Na štědrovečerním stole jsme našli různé ořechy a plodiny, nejčastěji ty, které se pěstovaly, a jejich hojnost na stole měla zajistit dobrou úrodu v následujícím roce. Po večeři se rozbalovaly dárky a hospodář nikdy nezapomněl ani na svůj dobytek, který také dostal bohatší pokrm. Poté se dodržovaly různé tradice. Rozkrajovala se jablka, louskaly se ořechy, nezadané dívky házely střevícem, jestli se v následujícím roce vdají. Také se třáslo ovocnými stromy v zahradě, aby měly bohatou úrodu.10

7

VAVŘÍNOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie vánoc. 2. vyd. Praha: Libri, 2001, str. 56. ISBN 8072770772. 8 HERYNEK, Petr. České Vánoce. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, str. 26. ISBN 80-247-0760-8. 9

VAVŘÍNOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie vánoc. 2. vyd. Praha: Libri, 2001, str. 138. ISBN 8072770772. 10 ŠULC, Petr. Vánoce: tradiční zvyky a koledy. Praha: Pierot, 2010, str. 14-16. ISBN 978-80-7353-1706.

13

2.2.1 Štědrovečerní večeře

Po celou dobu Štědrého dne, v dřívějších dobách po celou adventní dobu, lidé dodržovali půst. Teprve s příchodem první hvězdy na oblohu se usedalo ke štědrovečerní tabuli a jedlo. Důležitá byla rozmanitost pokrmů. „V českých zemích se štědrovečerní jídelníček skládal nejčastěji z polévky, několika hlavních chodů, ovocných kompotů a oplatek. Na vesnicích se dlouho udržoval obyčej, že pokrmy musí být z plodin, které se pěstují na poli nebo které chtěl hospodář na jaře zasít. Věřilo se, že čím rozmanitější bude hostina, tím více mandelí bude na poli, a tak se připravovalo alespoň devět chodů.“11 Na začátku hostiny se podávaly oplatky s medem. Poté následovala polévka, nejčastěji bramborová, houbová nebo jáhlová. Druhým chodem byla nejčastěji kaše, které byly nejčastěji pšeničné nebo žitné. Kaše byly v mnoha případech vařeny nasladko s medem. Na vánočním stole také nesměl chybět kuba, který byl z krup, hub a někdy se do něj přidávalo i uzené maso. I ryby, především pak kapr měly silné zastoupení v menu štědrovečerní večeře. Nejčastějším přípravou bylo smažení kapřích řízků. Jako sladká tečka se po večeři nejčastěji podávala vánočka nebo kompot z hrušek a švestek. S masitými pokrmy – pečenou husou nebo kachnou – se na štědrovečerním stole nesetkáme. Tyto pokrmy se připravovaly až na Boží hod.12

2.2.2 Ryba

Ryba se stala součástí štědrovečerní večeře zejména díky tomu, že v biblických dobách byla nejlevnějším pokrmem z masa. I v Čechách byl ryb dostatek a byly tak dostupné i chudším vrstvám obyvatelstva. V 11. století ke sladkovodním rybám přibyly i dovážené ryby mořské. V 16. století s rozšířením rybníkářství se ryby staly

11

VAVŘÍNOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie vánoc. 2. vyd. Praha: Libri, 2001, str. 20. ISBN 8072770772. 12 VAVŘÍNOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie vánoc. 2. vyd. Praha: Libri, 2001, str. 20-21. ISBN 8072770772.

14

nedílnou součástí české kuchyně. Ryba byla o Vánocích postním pokrmem a křesťanům symbolizovala Ježíše Krista, zejména jeho chudobu, v níž přišel na svět.13

2.2.3 Vánoční strom

Historie a původ strojení vánočního stromu sahá až do 6. Století, do Bretaně a burgundského královského dvora. Kolumbán z Luxeilu na Svátek spasitelova narození shromáždil své druhy kolem starobylé jedle, kterou ozdobil hořícími pochodněmi. Světlo ohně k tomuto stromu přilákalo zástupy lidí a Kolumbán pronesl kázání o narození Ježíška v Betlémě, Josefovi a Marii.14 „Nejstarší zprávy o vánočním stromku v českých zemích jsou z prostředí měšťanských a intelektuálních vrstev z Prahy z 20. let 19. století, a z rodin německých. Město, na venkově učitelské rodiny a velkostatky, šlechtické zámky – to bylo prostředí, kde se uplatnil nejdříve. Do počátku 20. století měla tato tradice už silné zázemí ve městech, situace na venkově byla ještě kolem roku 1900 jako dosti nerovnoměrná. V některých oblastech došlo už k zlidovění zvyku, jinde tento proces teprve probíhal a někde ještě nezačal. V Čechách, na střední a západní Moravě byl do života zemědělských a řemeslnických rodin na vesnici přijímán rychleji, do míst a krajů se silnou vazbou na tradici – např. na východní Moravu a do Slezska – pronikal pomaleji. Proces zdomácnění novodobého zvyku se završil po roce 1918.“15„O rozšíření zvyku stavět v ulicích a na náměstích na veřejné náklady velké vánoční „stromy republiky“ se v Čechách zasloužil spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek (1882-1926). U většiny z nás je jeho jméno spojeno především s krásným a dojemným příběhem o chytré lišce Bystroušce. Těsnohlídkovy dobročinné vánoční stromy, s nimiž se seznámil v severských zemích, zdobily barevné žárovky. Pod nimi byly pokladničky na milodary pro chudé a potřebné, kteří neměli dostatek prostředků na důstojnou oslavu

13

ZINDELOVÁ, Michaela. Česká vánoční kniha: obyčeje, zvyky, koledy, výzdoba, recepty a mnoho dalšího. V Praze: XYZ, 2010, str. 93-94. ISBN 978-80-7388-250-1. 14 VAVŘÍNOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie vánoc. 2. vyd. Praha: Libri, 2001, str. 112. ISBN 8072770772. 15 VEČERKOVÁ, Eva a Věra FROLCOVÁ. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2010, str. 264. ISBN 978-807-4290-060.

15

Vánoc.“16 Nastrojené vánoční stromky pronikly, kromě domácností, i do výloh obchodních domů. Vánoční stromečky se tradičně zdobily ovocem, perníčky, domácími papírovými nebo slaměnými ozdobami. Později se stromky začaly strojit vánočními svícemi, skleněnými baňkami a konfetami. Jeho odstrojování se pak pojilo s oslavou Tří králů.

2.2.4 Obdarovávání dárky

„Po staletí je dar jedním z nejdůležitějších způsobů a prostředků navazování, udržování a upevňování styků mezi lidmi.“17„Darování, ať novoroční nebo štědrovečerní, vychází ze stejného starého principu: mělo přinést požehnání dárci na základě magické představy dar za dar a zvláště významné to bylo v období časového přelomu. Dar štědrého večera byl pevně zakotven v českém prostředí. Soused souseda, přítel přítele obdařil na Vánoce pečivem, vánočkou zvanou „calta“ či „húsce“, jak to vypsal z českých pramenů 16. století Zikmund Winter (1896, 920). V zápiscích hranického lékaře J. A. Gallaše z počátku 19. století stojí: o svatovečeru je čeládka poslána k příbuzným a přátelům s dary a vzkazem, že jim pán (paní) posílá štědrého večera. Vracela se s dárky a se stejným poselstvím.“

18

V 19. století

převažovaly dárky charakteru prostého, finanční příspěvek na přilepšenou, nové ošacení, obuv nebo pokrmy. Principem bylo udělat druhému radost a upevňovat vztahy v rodině, mezi sousedy nebo ve vesnici.19 „Zvláštní kapitolou v historii vánočního obdarovávání jsou dary dětem a zejména tajná nadílka od mimozemských dárců. Dary od rodičů či příbuzných přicházejí k dětem přes „distributora“, a ty se s ním kontaktují, oslovují ho, píší mu dopisy, adresují mu svá přání. Historické zprávy potvrzují, že to bylo zvykem už na sklonku středověku a darování toho druhu

16

VAVŘÍNOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie vánoc. 2. vyd. Praha: Libri, 2001, str. 117. ISBN 8072770772. 17 VEČERKOVÁ, Eva a Věra FROLCOVÁ. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2010, str. 278. ISBN 978-807-4290-060. 18 VEČERKOVÁ, Eva a Věra FROLCOVÁ. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2010, str. 278. ISBN 978-807-4290-060. 19 VAVŘÍNOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie vánoc. 2. vyd. Praha: Libri, 2001, str. 59. ISBN 8072770772.

16

mělo ustálenou formu, včetně písní a veršovánek, které je provázely. Vyprávění o neviditelném dárci je předáváno dětem po generace, až do naší přítomnosti.“20

2.2.5 Vánoční cukroví

Vánoční cukroví mělo v minulosti zcela jinou podobu než dnes. Pečení vánočního cukroví začíná současně se začátkem adventu. Cukroví se spojovalo zejména s oslavami zimního slunovratu, kdy je dům vystaven silám temnot, a proti nim je třeba se chránit magickými pokrmy – v tomto případě cukrovím. To se rozvěšovalo do chléva k dobytku, na stromy v sadech a na dveře do světnic. Také nebylo tak nákladné jako v posledních letech a nepeklo se jej velké množství.21

2.3

Boží hod vánoční

„Boží hod vánoční, který připadá na 25. prosince, je prvním a zároveň nejdůležitějším vánočním dnem. Poselství křesťanských Vánoc se naplnilo. Lidstvu byl v Betlému darován přislíbený Mesiáš.“22 Lidé si v tento den připomínají dar Boha lidstvu, a proto je tento čas spojen s rozdávání dárků, většinou se sice předávají již na Štědrý den, ale i na Boží hod se rozdávají ještě poslední dárky, když navštěvujeme své příbuzné. V tento den se nesměly dělat žádné běžné denní práce.23 Tento den je spojen hlavně s návštěvou svých příbuzných a známých a rozdáním posledních drobných dárků. V tento den se také dodržovala tradice, kdy návštěva v podobě dívky znamenala neštěstí pro celý dům. Proto se do sousedních domů posílali chlapci pod záminkou vypůjčení nějaké drobnosti.

20

VEČERKOVÁ, Eva a Věra FROLCOVÁ. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2010, str. 278. ISBN 978-807-4290-060. 21 VAVŘÍNOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie vánoc. 2. vyd. Praha: Libri, 2001, str. 255. ISBN 8072770772. 22 VAVŘÍNOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie vánoc. 2. vyd. Praha: Libri, 2001, str. 123-124. ISBN 8072770772. 23 ŠKOPEK. České Vánoce: od Martina do Tří králů. Pardubice: Helios, 2005, str. 82. ISBN 80-852-1118-1.

17

2.4

Svátek sv. Štěpána

V tento den, lidově zvaný druhý svátek vánoční, měla veliký význam hlavně koleda. Koledovat chodily hlavně děti a chudí lidé, kteří si tak zajišťovali obživu na pár následujících týdnů, protože o Vánocích bylo zvykem obdarovat každého. Koledníci si domů nejčastěji odnášeli ořechy, ovoce, vánočku a později i drobné peníze. Koledy byly často doprovázeny hudebními nástroji, se kterými se lehce manipulovalo a tak se můžeme setkat s houslemi, dudy nebo píšťalami.24

3. Velikonoce

Velikonoce křesťané považují za nejdůležitější svátek. Je to oslava zmrtvýchvstání Ježíše. Časově se shoduje s hebrejským svátkem Pesach. „Podle svědectví evangelií byl Ježíš z Nazaretu ukřižován buď bezprostředně před, nebo přímo v den svátku Pesach, a to v pátek. Slavné Kristovo vzkříšení se odehrálo v noci na neděli. Kristus byl mučen a ukřižován v čase, kdy se v jeruzalémském chrámu v souladu s Mojžíšovými zákony přinášely velikonoční oběti.“25 Velikonoce jsou svátkem pohyblivým, tudíž se každý rok oslavují v různou dobu. Spory, které se kvůli tomu vedly mezi křesťany, vyřešil až Nicejský koncil v roce 325, který určil, že se Velikonoce budou slavit vždy v neděli po prvním jarním úplňku. Byly i snahy o určení pevného termínu, ty se ale nikdy nesetkaly se zdárným koncem. Základními dny Velikonoc je tzv. Velikonoční triduum: Velký pátek, Bílá sobota a Boží hod velikonoční. Těmto dnům pak ještě předcházel půst, který trval od Popeleční středy do Zeleného čtvrtka. Jako zakončení Velikonoc považujeme Velikonoční pondělí, ale pro naše předky končily velikonoční svátky až na letnice.26

24

HERYNEK, Petr. České Vánoce. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, str. 79. ISBN 80-247-0760-8. VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Velikonoc. 1. vyd. Praha: Libri, 2006, str. 23. ISBN 80727-7292-9. 26 ZINDELOVÁ, Michaela. Česká velikonoční kniha: obyčeje, zvyky, výzdoba, recepty a mnoho dalšího. 1. vyd. Praha: XYZ, 2011, str.16-18. ISBN 978-807-3884-895. 25

18

3.1

Květná neděle

Květnou nedělí končí čtyřicetidenní půst, který jsme do této doby drželi. Zároveň otvírá Velikonoce. „Jazykovědci řadí výraz „Květná neděle“ ke staroslověnským velkomoravského původu: domnívají se, že soluňský překladatel evangeliáře neměl v Soluni k dispozici slovanské slovo pro palmu, jejímiž větvemi podle Bible lid vítal Kristův příjezd do Jeruzaléma.“27 V tento den je nejvíce praktik spojováno se svěcenými ratolestmi. Na mši do kostela si lidé oblékali „něco nového“, třeba jen novou mašli uvázanou na klobouku, která měla zaručit, že člověk bude po celý rok kvést. Podle staré lidové víry se zrovna v tento den otvíraly cesty k pokladům. Květná neděle je spjata s pověrami, čarováním a magií.28

3.2

Zelený čtvrtek

Na Zelený čtvrtek je sice zakázána jakákoli práce, ale přesto se doporučuje zahájit zemědělské práce, zejména pak osev. Zelený čtvrtek je mezi hospodáři, dokonce i na počátku 20. století, pokládán za začátek nového hospodářského roku. Vede je k tomu víra, že všemu co se zaseje na Zelený čtvrtek, se pak dobře daří.29 Další tradicí, která se tomuto dnu připisuje, je velikonoční koleda. „Tak asi před sto lety koledovaly děti na Žďársku, když brzy z rána po umývání v potoce a modlitbě „na zeleném drnečku“ obcházely stavení a v každé rodině rozdávaly jívové nebo vrbové pruty. Dostávaly za to pečené jidášky s medem, někde peníze, z nichž věnovaly díl na světlo k Božímu hrobu. Podle J. F. Svobody to byla tradice z dob koledování dospělých na Zelený čtvrtek. Koledovali toho dne podle dochovaných zpráv jen v některých krajích a zvláště lidé chudobní: ve městech učitelé, na venkově pastýři nebo pastýřky.“30 Tímto dnem začíná velikonoční triduum, kdy v předvečer Zeleného čtvrtka proběhla 27

FROLCOVÁ, Věra. Velikonoce v české lidové kultuře. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2001, str. 83. ISBN 80702-1503-8. 28 VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Velikonoc. 1. vyd. Praha: Libri, 2006, str. 60-61. ISBN 80727-7292-9. 29 FROLCOVÁ, Věra. Velikonoce v české lidové kultuře. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2001, str. 103. ISBN 80-702-1503-8. 30 FROLCOVÁ, Věra. Velikonoce v české lidové kultuře. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2001, str. 103. ISBN 80-702-1503-8.

19

Poslední večeře Páně. Z této večeře vznikla svatost eucharistie. Ježíš tento večer večeřel se svými učedníky, kterým rozděloval chléb a víno, jako tělo své a krev svou. Se zeleným čtvrtkem se pojí mnoho tradic. Například, měly by se jíst zelené potraviny (třeba špenát, nebo zelí), které člověku zaručí, že bude po celý rok zdravý. Další tradice je spojena s udržení bohatství v domě.

3.3

Velký pátek

Velký pátek se uvádí jako nejvýznamnější den Velikonoc. Křesťané v tento den dodržují přísný půst. V kostelech se neslouží mše, probíhají pouze modlitby u Božího hrobu. Na vesnicích se dodržovaly tradice a zvyky, které měly hodně společného s pověrčivostí. V tento den se měly otvírat hroby a zem. Důležitá byla na Velký pátek voda. Lidé se v brzkých ranních hodinách chodili omývat vodou z potoka, která jim měla dodat zdraví, sílu a svěžest. Voda se také nabírala do nádob a nosila se do domovů a omývá se s ní náčiní na mísení a pečení chleba. Touto velikonoční vodou se pak kropily i světnice, omývala dobytek a hlavně vemena krav, aby dávala hodně mléka.

3.4

Bílá sobota

Tento den se naposledy lidé postí. S tímto dnem se opět pojí kult vody, tentokrát však jako součástí sobotních křtů. Název Bílá sobota je odvozen právě od bílých rouch, ve kterých byli oděni noví členové církve. V tento den je důležitý i oheň, který se posvěcuje. V tento den se novým ohněm zapaluje paškál, což je velikonoční svíce, symbol vzkříšeného Krista.31

31

LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Čtvero ročních dob v lidové tradici. Praha: Petrklíč, 2007, str. 31-32.. ISBN 80-722-9171-8.

20

3.5

Boží hod velikonoční

Boží hod velikonoční, nebo někdy také Velká neděle byl dnem radosti. V tento den se do kostelů nosily hlavně nejrůznější potraviny například mazanec, vejce, chléb nebo víno. Ve východních Čechách nosil hospodář do zahrady mazanec, vejce nebo víno aby byl po celý rok dostatek ovoce a zeleniny a do studny házel drobky mazance, ale bylo hodně zdravé vody. Posvěcené jídlo, mělo podle staré pověry, po dlouhém půstu připravit organismus na návrat k běžné stravě. Tento den byl dnem odpočinku a nic nedělání.

3.6

Pondělí velikonoční

S velikonočním pondělím se již nepojí žádné liturgické tradice, byl však nejoblíbenější. Chlapci chodili na pomlázku. Pomlázka byla spletena z vrbových proutků a ozdobena stuhami. Pomlázka je také nejsilnější symbol Velikonoc. Pomlázka na velikonoční pondělí měla v sobě i kousek magie. Vyšlehaná děvčata měla být po celý rok zdravá a veselá. Jako odměnu poté dávaly pestrobarevně pomalované kraslice, které se v písemných pramenech objevují v Čechách ve 14. Století.32

3.7

Velikonoční symboly

3.7.1 Pomlázka

Pomlázka je svazek spletených šesti nebo osmi vrbových proutků. Pomlázka je však také ale rituál, při kterém dívky dostaly „našleháno“ od kluků, právě těmi spletenými vrbovými proutky. V dřívějších dobách jim to však dívky v tzv. „odplatné outerý“ 32

TOUFAR, Pavel. Velikonoce. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2001, str. 71-74. ISBN 80-726-8129-X.

21

vracely. V mladých vrbových proutcích se prý měla skrývat životodárná míza, která měla přecházet na dívky a ty měly být zdravé a veselé po celý rok. Také se šleháním předávala mladost a ohebnost, vlastnosti samotného proutku. Ale děvčata nebyla jediným cílem pomlázky. Hospodář chodil do chléva vyšlehat krávu, aby se brzy otelila, nebo do sadu ovocné stromy, které potom měly začít kvést. Součástí obcházení dívek ve vesnici byla řada popěvků a říkadel. Odměnou za pomlázku byla nejčastěji malovaná vejce – kraslice.33

3.7.2 Kraslice

Kraslice je označení pro malovaná vajíčka, kterými děvčata obdarovávala chlapce, kteří přišli na pomlázku. Se slovem kraslice se u nás můžeme setkat již od 14. století. Zdobení vajec se lišilo regionálně. Někde se vejce zdobila voskem, jinde krajkami a někde se obarvovala pomocí přírodních materiálů, jako jsou například slupky z cibule.34

3.7.3 Beránek

Beránek je jeden z nejstarších symbolů křesťanství a také byl nejčastější obětí přinášenou Izraelity Bohu. Podle Starého zákona měl být beránek obětován při každém významném svátku. V novozákonní symbolice představuje Krista. Beránek byl také tradičním pokrmem o Velikonocích. Proto se tradičně připravovala jehněčí pečínka. V 19. století byl nahrazen beránkem upečeným ze sladkého těsta.35

33

ZINDELOVÁ, Michaela. Česká velikonoční kniha: obyčeje, zvyky, výzdoba, recepty a mnoho dalšího. 1. vyd. Praha: XYZ, 2011, str. 62-63. ISBN 978-807-3884-895. 34 ZINDELOVÁ, Michaela. Česká velikonoční kniha: obyčeje, zvyky, výzdoba, recepty a mnoho dalšího. 1. vyd. Praha: XYZ, 2011, str. 31-35. ISBN 978-807-3884-895. 35

VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Velikonoc. 1. vyd. Praha: Libri, 2006, str. 205-207. ISBN 80-727-7292-9.

22

3.7.4 Mazanec

Je jeden z nejtradičnějších pokrmů, který se peče na Velikonoce. Jeho kulatý tvar má připomínat Boží dárek. Nahoře můžeme nalézt vyřezaný kříž, který má připomínat ukřižování Ježíše. Mazanec také nechyběl mezi „svěceninami“, které si lidé přinášeli na ranní mši o Božím hodu velikonočním. Mazanec sloužil i jako výslužka koledníkům, neboť jej bohatí rozdávali o Velikonocích jako almužnu chudých. „Za panování Josefa II. (1741-1790) posílaly městské rady, o Božím hodu velikonočním, mazanec do nemocnice, obecních škol a někde i trestancům do vězení.“36

4. Narození dítěte V dřívějších dobách se můžeme setkat s početnějšími rodinami, ale nebylo pravidlem, že by se lišily nějakým zásadním způsobem od těch dnešních. Dříve sice nebyla taková kontrola nad těhotenstvím díky antikoncepci, ale zase se lidé potýkali s vyšší novorozeneckou úmrtností.37

Zrození malého potomka do rodiny bylo dlouhou dobu jedno z nejzastřenějších témat. Dětem se povídalo, že děti nosí čáp nebo vrána. Každé pohlaví tedy mělo svého opeřeného zástupce. Děvčátka nosila vrána a kluky čáp. Děti proto ptáky často lákaly, nejčastěji na pokrmy, které sypaly potají za okno. Nejvíce se v rodině vítal prvorozený syn, dědic jména. Tato nadřazenost chlapce nad dívkou nám přetrvala až po 20. století. Když se narodilo do rodiny děvče, tvrdilo se, že má žena alespoň pomocnici.38 Až do 20. století byl běžný porod doma, za pomoci sousedky nebo

36

VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Velikonoc. 1. vyd. Praha: Libri, 2006, str. 241. ISBN 80727-7292-9. 37 VONDRUŠKOVÁ, Alena. Rodinné svátky a oslavy. 1. vyd. Praha: Albatros, 2010, str. 27. ISBN 978800-0023-182. 38 NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Narození a smrt v české lidové kultuře. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2004, str. 41-43. ISBN 80-702-1397-3.

23

porodní báby. Rodičce se do postele kladly železné předměty, které měly matku i dítě ochránit. 39

4.1

Jmeniny

Oslava jmenin neboli svátku je, ač se to nezdá, dobově starší než oslava narozenin. V minulosti však neměla stejný význam, jako má dnes. V minulosti nebyl oslavencem člověk, ale světec, jehož jméno dítě neslo. Toho dne se nejčastěji lidé vydávali na pouť do míst, kde byly uloženy světcovy ostatky, nebo putovali do kostelů, které byly svatému zasvěceny.

4.2

Narozeniny

V dřívějších dobách nebyly oslavy narozenin nijak důležité. Často lidé neznali ani přesný den svého narození. Až v průběhu 17. století se zavedením církevních matrik se tato situace začala měnit. Dnes je oslava narozenin důležitá v každé rodině. Každé narozeniny jsou doprovázeny oslavou, slavnostním pohoštěním nebo narozeninovým dortem. Kulaté narozeniny, hlavně od vyššího věku se často slaví v restauracích, kde se celá rodina pozve na slavnostní oběd. Oslavenci dostávají často i hodnotné dary.40

5. Svatba

“Mnoho předsvatebních a svatebních zvyků bylo přejímáno z generace na generaci, až se staly tradicí. Proměňovaly se nebo v průběhu staletí zanikaly, ale povědomí o ochranných rituálech a věšteckých praktikách máme dodnes, i když jim někdy dost 39

FOHLEROVÁ, Milada. Od kolébky po rakev: rodinné obyčeje na Valašsku v běhu lidského života. Vsetín: Muzeum regionu Valašsko, 2012, str. 8. ISBN 978-80-87614-06-8. 40 VONDRUŠKOVÁ, Alena. Rodinné svátky a oslavy. 1. vyd. Praha: Albatros, 2010, str. 81.. ISBN 978800-0023-182.

24

dobře nerozumíme. Už dávno není svatba záležitostí celého společenství, ale stala se zcela soukromou záležitostí, o které si většinou rozhodují snoubenci sami. Dokonce už ani nedodržují dřívější způsoby namlouvání a seznamování. Však také bývá ochuzeno o mnoho společenských aktivit, které dříve činily snoubence důležitými a oslavovanými, a které je nakonec přivedly ke svatbě.”41 Podle hvězd byl ideálním termínem podzim, zejména pak celý listopad, kdy už bylo po žních a bylo tudíž více času na ostatní věci. Naopak za nepříznivé obdobní se považoval ubývající Měsíc a pátek třináctého.42

5.1

Druhy sňatků

Sňatek můžeme uzavřít dvěma způsoby. První je klasický civilní sňatek, který se uzavírá na příslušném úřadě v místě bydliště ženicha. Sňatek se uzavírá před starostou, místostarostou nebo jiným pověřeným členem zastupitelství města. Druhou variantou je křesťanská svatba, která se odehrává v kostele a oddává tamní kněz. Svatba se vždy uzavírá v přítomnosti dvou svědků.

5.2

Svatební tradice

Dnes už se na svatbách nesetkáme s tradičními zvyky, které je doprovázely v minulosti, a bez kterých se svatba ani nemohla konat. Jsou to například tyto rituály: loučení nevěsty s rodiči, poděkování za vychování a požehnání, přijímání nevěsty do společenstva vdaných žen nebo uvádění ke svatebnímu loži. V knihách se můžeme dočíst i o zvyku, kdy nevěsta a její družičky obcházely vesnici a vybíraly příspěvky na svatbu. Tento zvyk se však setkal s nepochopením, jelikož připomínal žebrání, které dnešní nevěsty již nemají zapotřebí.43 Dnes však máme spoustu jiných svatebních tradic, jako jsou: svatební hostina, rozbíjení talířů, společné pojídaní

41

JANČÍKOVÁ, Eva. Historie svateb od nejstarších dob po současnost. 1. vyd. Praha: Epocha, 2012, str. 34. ISBN 978-80-7425-143-6. 42 POBEROVÁ, Slávka a Jesika POBEROVÁ. Minimum ke svatbě. 1. vyd. Praha: Olympia, 2000, str. 9. ISBN 80-703-3643-9. 43

JANČÍKOVÁ, Eva. Historie svateb od nejstarších dob po současnost. 1. vyd. Praha: Epocha, 2012, str. 71. ISBN 978-80-7425-143-6.

25

polévky, krájení dortu, sólo pro ženicha s nevěstou, únos nevěsty nebo házení svatební kytice.

5.2.1 Svatební hostina Společné jídlo patřilo ve všech kulturách k přechodovým rituálům. Velikost svatební hostiny většinou vypovídala o společenském postavení a prestiži obou rodin. Nebylo ve zvyku říkat, kolik lidí bylo na svatbě, ale u kolika stolů se jedlo. K tradici stolování patřil zvyk, že novomanželé jedli z jednoho talíře a pili z jedné sklenice. Dále se můžeme setkat u svatebního stolu se zvykem, že novomanželé měli před sebou pouze obrácené misky, neboť už měli být najedeni láskou. Skladba jídelníčku byla dána místní tradicí nebo finančními možnostmi rodiny. Podle jídelníčku jsme tedy mohli dělit svatby na masité (bohaté) a koláčové (chudé). 44 Z pokrmů se na stůl nejčastěji dostávaly tyto druhy masa: vařená slepice nebo kohout (symbol plodnosti), pečené husy a kachny, hovězí, vepřové nebo skopové.

Velmi důležitý je u svatební hostiny zasedací pořádek, který má své zásady. “Nevěsta vždy sedí po pravici ženicha. Vedle ženicha sedí rodina nevěsty, počínaje matkou a vedle nevěsty rodina ženicha, přičemž vedle nevěsty sedí otec ženicha. Dalším modelem (ne již tak oblíbeným u znalců etikety) je, že po boku nevěsty sedí její rodiče a po boku ženicha jeho rodiče. Při utváření zasedacího pořádku se vedle novomanželů a jejich rodin a svědků usazují hosti vždy podle jejich společenského postavení.”45

44

NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Namlouvání, láska a svatba v české lidové kultuře. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2012, str. 313-321. ISBN 978-807-4292-385. 45 JANEČKOVÁ, Patricia. Svatba: vše, co potřebujete vědět: před svatbou - svatební den - po svatbě. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, str. 78. ISBN 978-80-247-2583-3.

26

5.2.2 Rozbíjení talíře

Při příchodu na svatební hostinu se rozbil talíř, který měli novomanželé společnými silami uklidit a dokázat tak schopnost spolupráce. Dále se tradovalo, že střepy přinášejí štěstí, a proto by si novomanželé neměli zapomenout jeden ze střepů uschovat pro štěstí.

5.2.3 Společné pojídání polévky

Při této tradici společně nevěsta a ženich jedli polévku z jednoho talíře. Ztíženo to měli tím, že dostali pouze jednu lžíci, která navíc byla děravá. Tento zvyk symbolizuje společný krajíc, ze kterého novomanželé berou a dávají stejným dílem.

5.2.4 Krájení svatebního dortu

Tento zvyk má symbolizovat, že se novomanželé dělí o své štěstí s ostatními hosty na svatební hostině. První zakrojení do svatebního dortu prováděli ženich s nevěstou společně jedním nožem. První kousek dortu věnoval ženich nevěstě a poté naopak. Další dílky dortu poté putovaly k rodičům novomanželů a následně k ostatním svatebčanům.

5.2.5 Sólo pro nevěstu a ženicha

Většina svateb byla doprovázená hudbou a přirozeně se tedy tancovalo. Při prvním tanci ostatní hosté utvořili kruh, ve kterém spolu nevěsta a ženich, poprvé jako

27

novomanželé, společně tancovali. Výběr tance nebyl důležitý, záleželo zejména na schopnostech páru.46

5.2.6 Házení svatební kytice

Nevěsta během oslav házela svou svatební kytici za záda přes levé rameno, do skupinky svobodných žen, které byly přítomny na svatbě. Pokud ji některá chytila, podle tradice se měla do roka vdát. Hozená kytice neměla spadnout na zem, protože by to bylo doprovázeno neštěstím v rodině.47

46

SKALOVÁ, Veronika. Náš svatební průvodce. 1. vyd. Plzeň: Karel Svidenský, 2008, str. 67-68. ISBN 978-80-254-1345-6. 47 JANČÍKOVÁ, Eva. Historie svateb od nejstarších dob po současnost. 1. vyd. Praha: Epocha, 2012, str. 92. ISBN 978-80-7425-143-6.

28

6. Cíl výzkumu

Jelikož se ve své práci zabývám tradicemi, které se dodržují v rodinách během Vánoc, Velikonoc, na svatbách či při běžných oslavách jmenin a narozenin, je mým cílem zjistit, zda se tyto tradice v rodinách udržely, došlo k jejich omezení nebo dokonce zániku. Proto jsem si vybrala dvě skupiny respondentů – mladší ve věku dvacet až třicet let a starší ve věku padesát až šedesát let, abych mohla tyto dvě skupiny výsledků v konečné fázi porovnat.

7. Metodologie výzkumu

7.1

Výzkumná metoda

Vzhledem k tomu, že je cílem mého výzkumu zjistit, zda se v rodinách stále dodržují výše zmíněné tradice, zvolila jsem jako metodu výzkumu narativní biografii.

7.1.1 Biografický výzkum

Biografie je historie života jedince. Při tomto typu výzkumu rekonstruujeme a interpretujeme průběh života jedince druhým člověkem. Při biografickém zkoumání se snažíme nalézt podobnosti a vzorce v různých životních situacích a přispět tak k vysvětlení různých jevů. Pro získávání dat při biografickém výzkumu je vhodný především rozhovor. Lze provést buď jeden rozhovor, nebo více rozhovorů v opakovaném intervalu. Při tomto typu zkoumání postupujeme následujícími kroky: 

Určení cíle výzkumu



Shromáždění materiálu



Analýza dat



Interpretace jedince 29

Nemusí jít vždy o zkoumání jedince, ale můžeme se zaměřit i na různé skupiny nebo instituce. První biografický přístup nalezneme ve studii Polský sedlák v Evropě a Americe (1918) od Thomase a Znanieckiho.48 Jeden z typů rozhovorů, který je zde dobré použít, je nestrukturované interview. Tato metoda se spíše podobá běžnému rozhovoru, kdy bývá kladen důraz na přirozenost a nenásilný průběh. Nemáme dopředu vytvořený žádný seznam otázek nebo okruhů, pouze se soustředíme na naše hlavní téma. Nemusíme při tomto typu rozhovoru dodržovat stejnou strategii u všech, záleží hlavně na preferencích respondenta. Některým vyhovuje volnější přístup, u některých musíme být více direktivní. Na začátku rozhovoru máme nepatrnou představu o tom, jak by mělo interview probíhat, ale jsme ochotni přistoupit na různé změny. Vnější prostředí většinou nehraje velkou roli, ale nemělo by se jednat o žádné extrémní podmínky, které by odváděly pozornost respondenta. Důležitý je klid, abychom nebyli rušeni a nuceni přerušovat vyprávění respondenta. Zvláštní formou je pak narativní interview, kdy respondenta podněcujeme spíše k vyprávění, pomáháme mu vhodnými otázkami nebo narážkami, aby sám vyprávěl o jevu, který zkoumáme. Důležité je, aby tazatel příliš nevstupoval do vyprávění respondenta a nevyrušoval jej. Požadavkem u tohoto typu interview je však držet se hlavního tématu a nezabíhat do událostí, které jsou pro náš výzkum irelevantní. Nevýhodou této formy rozhovoru pak poznáme především při analýze dat. Setkáme se s různou bohatostí a délkou materiálu, jiným pořadím hlavních témat a doplňujících otázek.49 Sebraný materiál musíme nejdříve uspořádat, neboť vyprávění nejsou mnohdy chronologická a nenavazují na sebe. Musíme tedy vytvořit jednoduché, krátké příběhy, tedy provádíme strukturní analýzu. Vytvořením těchto jednotlivých příběhů provádíme otevřené kódování, které není zaměřeno na jejich témata, ale chronologii.50

48

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2. vyd. Praha: Pobrtál, 2008, str. 130-131. ISBN 978-80-7367-485-4. 49 MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, str. 157-159. ISBN 80-247-1362-4 50 ŠVAŘÍČEK, Roman a Klára ŠEĎOVÁ. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha: Portál, 2007, str. 136-137. ISBN 978-80-7367-313-0.

30

7.2

Výzkumná skupina

Výzkumná skupina se skládala z celkem osmi respondentů. Jelikož se můj výzkum týká tradic, které dodržují vesměs všichni lidé z naší republiky, nebylo pro mne těžké tuto skupinu utvořit. Respondenty jsem vybírala z měst, ve kterých se nejčastěji pohybuji a v blízkém okolí, a to v Brně, Ostravě a Karviné. Pro účely mé bakalářské práce si myslím, že je osm rozhovorů zcela dostačujících.

7.2.1 Kritéria výběrů respondentů

Nejdůležitější kritérium pro můj výzkum byl věk, jelikož chci porovnávat dvě věkové skupiny. První věkovou skupinu proto tvořili dva muži a dvě ženy ve věku od dvaceti do třiceti let. Druhou věkovou skupinu tvořili taktéž dva muži a dvě ženy ve věku od padesáti do šedesáti let. V obou věkových skupinách měli respondenti různý věk. Aby byl můj výzkum genderově vyvážený byl stejný počet respondentů ženského i mužského pohlaví. Všichni respondenti měli ukončené středoškolské vzdělání a byli ateisté. Všichni respondenti též bydlí ve městě.

Jméno

Věk

Zaměstnání

Vyznání

Bydliště

Anna

59 let

v důchodu

ateista

Brno

Jiří

57 let

v důchodu

ateista

Brno

Štefan

54 let

pracující

ateista

Ostrava

Yvetta

52 let

pracující

ateista

Ostrava

Jan

27 let

pracující

ateista

Brno

Romana

26 let

pracující

ateista

Ostrava

Tomáš

24 let

student

ateista

Ostrava

Zuzana

23 let

student

ateista

Karviná

31

7.3

Předběžný výzkum

Na začátku svého výzkumu jsem nejprve provedla předvýzkum, abych zjistila, jestli jsou respondenti ochotni se výzkumu zúčastnit a mluvit se mnou o daném tématu. Také jsem předvýzkum prováděla kvůli věkovému kritériu – abych dosáhla toho, že každý respondent bude v jiném věku, a abych zjistila, zda jsou věřící či nikoliv.

7.4

Rozhovory

Jako formu rozhovoru jsem si vybrala narativní interview, kdy respondenti spíše vyprávěli své životní příběhy a já jsem jim moc do vyprávění nevstupovala, pouze v případě, že se začali neúmyslně odchylovat od hlavního tématu, nebo když jsem se potřebovala na něco doptat.

7.4.1 Zprostředkování rozhovorů

Získat první čtyři rozhovory nebylo těžké, neboť jsem se pohybovala v okruhu mých vrstevníků a jejich kamarádů. Horší bylo získat respondenty starší věkové skupiny. Díky respondentce paní Yvettě jsem získala kontakt na její kamarádku Annu a známého Štefana. Anna mi pak poskytla kontakt na pana Jiřího.

7.4.2 Průběh rozhovorů

Všechny rozhovory jsem s respondenty vedla v soukromí, pouze mezi „čtyřma očima“. Kdyby byl rozhovorům přítomen někdo třetí, mohlo by to negativně ovlivnit příběhy respondentů, kteří by mohli něco zamlčet. Dosáhla jsem tedy jisté soukromé atmosféry, a respondenti se nebáli o ničem mluvit. Z praktických důvodů jsem si všechny rozhovory nahrávala na diktafon, a proto jsem s touto skutečností vždy před 32

začátkem rozhovoru respondenta srozuměla. Nesetkala jsem se s nikým, kdo by nahrávání odmítl. Rozhovory byly různě dlouhé, ale zpravidla ženy mluvily déle než muži. Některé respondenty jsem při našem setkání viděla poprvé v životě, ale naštěstí tento fakt nijak neovlivnil jejich chování. Jelikož jsem se zaměřila na životní příběhy, nechala jsem respondenty vyprávět a moc jim do toho nevstupovala. V některých částech vyprávění jsem se pouze doptávala na některé informace, nebo jsem se snažila respondenty nasměrovat správným směrem, aby mi nezačali vyprávět o situacích, které nebyly pro můj výzkum použitelné. Ženy častěji vyprávěly podrobněji než muži, u kterých jsem se musela sama více ptát. S každým respondentem jsem vedla pouze jeden rozhovor, ale bylo mi umožněno je později kontaktovat, kdybych potřebovala nějaké doplňující rozhovory. Sama na sobě jsem mohla pozorovat, že se s každým novým rozhovorem stávám zkušenější a mé doplňující otázky byly více propracované. Jak jsem uvedla již výše, všechny rozhovory jsem si nahrávala na diktafon, a proto jsem později musela všechny přepracovat do psané podoby, abych s nimi mohla dále pracovat. U přepisování rozhovorů jsem vynechávala pouze místa, kdy se respondent začal věnovat tématu, které pro mě nebylo použitelné.

7.5

Výběr místa

Výběr místa, kde se rozhovory uskuteční, byl pro mě důležitý, neboť si myslím, že cizí prostředí by negativně ovlivnilo vyprávění respondentů. Proto jsem všechny rozhovory prováděla v domácím prostředí respondentů, neboť si myslím, že známé domácí prostředí zajistí, že se člověk více rozpovídá. Navíc jsem nechtěla, aby respondenti, kteří byli již tak laskaví a poskytli mi svůj volný čas, za mnou museli ještě někam dojíždět.

33

7.6

Tématické okruhy

Všichni respondenti dostali papír s tématickými okruhy, aby věděli, co přesně mě zajímá. Také jsem jim vysvětlila, na co se v mém výzkumu zaměřuji, aby se i oni mohli zaměřit na to samé. Neměla jsem tedy předem připravené žádné pevné otázky, ale pouze jsem pokládala doplňující otázky v případě, že respondenti na něco zapomněli, nebo mi něco nebylo úplně jasné. Tématické okruhy: 1. Vánoce 2. Velikonoce 3. Oslavy jmenin a narozenin v rodině 4. Svatba

7.7

Ochrana osobních údajů

Chtěla jsem zajistit soukromí všem svým respondentům, protože mi vyprávěli své osobní příběhy a často se zmiňovali i o jiných lidech, proto jsem ve své bakalářské práci nepoužila jejich pravá jména, pouze jsem zachovala pohlaví a náhodně vybrala jiná jména. Nechtěla jsem respondenty číslovat, protože mi to k charakteru vyprávění přišlo velice neosobní.

7.8

Analýza získaných dat

Poté, co jsem skončila se sběrem dat, byla důležitá jejich analýza. Při užití metody narativní biografie získáme značné množství dat, kdy příběhy na sebe nenavazují. Nejprve jsem musela získané rozhovory převést do podoby textu, abych s nimi mohla následně pracovat. Nejprve jsem si vyselektovala jednotlivé příběhy, které se týkaly stejného tématu, poté jsem provedla otevřené kódování, kdy jsem si text rozdělila na jednotky, a těm jsem pak přiřadila jednotlivé kódy. 34

8. Výsledky výzkumu

Jelikož respondenti tvořili dvě kategorie – padesát až šedesát let a dvacet až třicet let, pro zjednodušení je budu v textu uvádět jako „starší“ respondenti a „mladší“ respondenti. V následující části prezentuji své závěry, které dokládám citacemi z jednotlivých rozhovorů, které jsem s respondenty vedla.



Vánoce

Advent: Adventní období je ve všech rodinách spojeno hlavně s adventním věncem. Starší i mladší respondenti jej mají doma a každou neděli na něm zapalují jednu svíci. Další tradicí, se kterou jsem se v tomto období setkala, bylo rozesílání vánočních pohlednic. Zde se ale setkáváme s rozdílem mezi staršími a mladšími respondenty. Zatímco starší respondenti v mládí posílali hodně vánočních pohlednic, dnes už se tomu tolik nevěnují a posílají jich menší počet. U mladších respondentů jsem se setkala s vymizením tradice. Spoléhají se na internetovou a mobilní komunikaci a přejí si šťastné a veselé Vánoce výhradně jejím prostřednictvím. Slavení sv. Mikuláše je pak výhradně spojeno s malými dětmi v rodině.

Yvetta: „Na Vánoce, vlastně před Vánocemi, to jsme vždycky posílali strašně moc pohlednic, takových s vánoční tématikou, nebo s nějakou zimní, jako sněhuláci nebo hory. Vždycky tetám a strýcům, kamarádům, známým, na koho se vzpomnělo. Jenom babičkám a dědům ne, ti bydleli s námi v jednom baráku, takže nebylo třeba. Mikuláše jsme slavili hlavně, když byly děcka malé, dávaly jsme jim do punčochy sladkosti. Ono to sice asi není správně, ale já to znám od svých rodičů takhle, takže to dělám stejně. Nebo spíš dělala, děcka už odrostly, a na Mikuláše nevěří, tak tuhle tradici už moc nedodržujeme. To já jim raději koupím něco jenom tak. A pak jsme každou neděli zapalovali svíčku na adventním věnci. A když byla poslední neděle, tak jsme měli zapálené všechny čtyři. Byl to takový čas pohody, vždycky jsme se sešli 35

všichni v jednom pokoji a povídali jsme si. Dneska sice taky doma zapalujeme svíčky na adventním věnci, ale nějak se vytratila ta pohoda, mi přijde. Všichni do poslední chvíle nakupují dárky, chodí do práce, dohánějí poslední úkoly, než skončí rok.“

Anna: „To období před Vánocema jsme měla ze všeho nejraději. Vždycky jsme měli vánočně vyzdobený byt už několik týdnů dopředu. Asi tak nějak od první adventní neděle. Vždycky jsme vyráběli vlastní adventní věnec ze šišek a větviček a tak. Byly na něm čtyři červené tlusté svíčky, které jsme jednu po druhé postupně zapalovali. A kolik nám během toho období chodilo vánočních pohlednic. Celý život je sbírám, a mám je schované do dneška. Ale teď už je to horší, lidi moc neposílají pohlednice. Spíš zavolají, pošlou zprávu na mobil. Doba se změnila. Však hlavně kolik dneska stojí známky. To pak poslat pár vánočních pohlednic, to se pěkně prodraží. Mikuláše jsme slavili až na 6. prosince, takže o den později než všichni ostatní.“

U jednoho ze starších respondentů jsem se dokonce setkala s tradicí spojenou s betlémem. I ta však postupem času vymizela.

Štefan: „My jsme vždycky hodně drželi Advent, s rodiči jsme chodili s betlémem. Dům od domu, domluvili jsme se vždycky ještě se sousedem a hrálo se u toho na housle a chodilo se za ostatníma, jakože po koledě a vždycky jsme dostali nějaké jídlo třeba, špek a tak, to jsme pak ale přestali dělat. A pak jsme doma měli adventní věnec, kde jsme zapalovali svíčky. Každou neděli jednu. A i pohlednice jsme posílali, sice ne moc, ale pár určitě. A taky nám chodily nějaké domů. Když jsem měl malého syna, tak jsme slavili i Mikuláše, dostal za okno pár drobností, ovoce, sladkosti. Ale když vyrostl a odstěhoval se, tak už Mikuláše nijak nedodržujeme, podle mě je to svátek vyloženě pro děti.“

Romana: „ Když jsem byla malá, tak jsme v tom předvánočním období slavili jenom Mikuláše. U taťky v práci byly každý rok nějaké besídky a pak se bráchové ještě převlíkali a chodili mě strašit. Mamka nám každý rok dávala nějakou nadílku a 36

schovávali ji různě doma a my jsme si ji sami museli najít. Nejčastěji to byly nějaké sladkosti, nebo adventní kalendář. Jednou nám mamka dokonce adventní kalendář vyrobila z takových pytlíčků, ale ten nebyl na jídlo. Dneska když už jsme vyrostli, tak neslavíme tenhle svátek. Řekla bych, že je to hlavně pro malé děti. A vlastně ještě míváme doma adventní věnec. Ráda na něm každou adventní neděli rozsvěcuju svíčky. Je to pěkná tradice. Ale jinak nic. Vím, že kdysi se posílaly pohlednice, ale to neděláme. Pár nejbližší kamarádům pošlu smsku, a v rodině si osobně popřejem.“

Tomáš: „ Před Vánocema máme doma akorát adventní věnec s těma čtyřma svíčkama, ale jinak žádnou jinou tradici nedodržujeme. Každý má v tomhle období svých starostí dost, tak není na nic moc čas.“

Jan: „Dneska před Vánocemi neslavím vůbec nic, když jsem bydlel ještě u rodičů, máma měla každý rok nachystaný adventní věnec, ale já doma nic takového nemám. Možná jednou, až budu mít svoji vlastní rodinu, ale sám si nic nezapaluju. Pak ani nevím, co se tak před Vánocemi dělá.“

Štědrý den:

Průběh Štědrého dne byl u všech respondentů, jak mladších, tak starších, velice podobný. Až na pár výjimek, se dopoledne na Štědrý den, zdobí vánoční strom. Odpoledne je věnováno přípravám pokrmů na štědrovečerní tabuli. Smaží se kapři, chystá se slavnostní tabule a lidé se oblékají do svátečního oblečení. Celý den se drží půst, který se porušuje pouze ujídáním cukrovinek nebo bezmasým jídlem. Po východu první hvězdy na oblohu, většinou kolem sedmnácté hodiny večerní, se usedá k večeři. Po ní následuje dodržování pár tradic jako je krájení jablka nebo louskání ořechů. Nakonec přichází vánoční nadílka. Večer rodiny tráví společně, nejčastěji u televize sledováním pohádek a pojídáním cukroví. Kromě těchto tradic se však můžeme setkat v každé rodině s něčím jedinečným. Rodiny chodí ven na

37

procházky, jezdí na hřbitov zapálit svíčku u hrobu zesnulých nebo věnují část dne sportu.

Jiří: „Jinak Vánoce jako takové u nás probíhaly, bych řekl normálně, klasicky jak všude jinde. Stromeček se zdobil až čtyřiadvacátého dopoledne a zdobilo se to tenkrát takovým stylem, že se nakoupil staniol, a balily se do toho různé věci. Jako kolekce. Ořechy, uhlí a kostky cukru, ale kostka cukru bych až řekl, že byla vzácnost tenkrát. Různé sušené švestky a jablka. A někdy se teda dělala čokoláda do formiček, která se zabalovala do těch staniolu a věšela se na stromek. Ale to byla taky vzácnost, protože kakao bylo jenom tehdy, pokud někdo ten rok byl v Chorvatsku a dovezl ho od tama. Na stole vždycky každý Štědrý večer muselo být obilí, ořechy, jablka, hrušky, švestky, vlastně ovoce naše, ale i zahraniční, na které se teda stávalo ve frontách a mandarinky, pomeranče a tak dál. To tak každý dostal půlku, celou mandarinku nedostal nebo pomeranč. A další zvyky na Vánoce byly, no nejdřív dostal nažrat dobytek kolem hospodářství, psi, kočky, koně nebo kozy co jsme měli, králíci. A teprve potom jsme zasedali ke stolu my. Držel se půst celodenní. Od rána vlastně, aby se vidělo to zlaté prasátko. Dával se talíř nebo dva, ten plytký a hluboký navíc, kdyby někdo přišel ke stolu, tak aby měl možnost přisednout.“

Anna: „To jsme vždycky ráno vstali a snídali vánočku, co mamka večer předtím pekla. A pak už by se nemělo jíst nic, kvůli půstu, že? No ale my jsme to nikdy nevydrželi. S bráchou jsme tajně chodili na cukroví do spíže, aby to mamka nezjistila. A k obědu jsme měli česnečku s opečeným chlebem. Tu dělám na Štědrý den dodnes. Mamka většinou dělala bramborový salát už den dopředu, takže nebylo nic moc co na práci. Jo a stromeček jsme vlastně dopoledne zdobili, to jsme dělali s bráchou společně. Takovýma slaměnýma ozdobama a perníčkama upečenýma. Když jsem pak byla starší, tak jsme tam dávali i čokoládovou kolekci. A kdy jsme ho odstrojovali? No až pozdě v lednu, já mám narozeniny na začátku ledna a to ještě vždycky stál nastrojený. No a tak když jsme neměli celý den nic na práci, tak jsme se koukali na pohádky. A odpoledne jsme chodili na hřbitov, protože můj dědeček zemřel, když jsem byla hodně malá, jsme mu tam chodili zapalovat svíčku. Když jsme pak přišli domů tak mamka smažila kapra, dělala z něho řízky a vařila hrachovou 38

polévku. No a my jsme s bráchou byli strašně natěšení, protože jsme věděli, že po večeři nám ježíšek určitě donese nějaké dárky. A taky jsme měli hlad, takže jsme pořád chodili koukat z okna, jestli už je venku dost tma a jestli už svítí hvězda. A pak jsme šli večeřet. Na stole jsme měli vánoční talíře, které jsme normálně nepoužívali během roku. A jeden navíc nesměl chybět, protože kdyby náhodou někdo přišel, že. A pod talířem byla schovaná šupina, protože taťka doma sám zabíjel kapra, tak nám ji tam schoval. Než jsme začali večeřet, tak jsme si vždycky připili. My s bráchou jsme nemohli alkohol, takže nějakou sodovkou. A začalo se jíst. A když se dojedlo tak jsme měli takovou tradici. My s bráchou a mamkou jsme se šli schovat do pokoje a taťka se šel podívat, jestli už jsou pod stromečkem dárky a potom, když byly, tak zacinkal na zvonek. A my jsme s bráchou utíkali, mohli jsme se přetrhnout, abychom byli co nejdřív u toho. A vždycky mamka rozdávala dárky. Většinou to byly nějaké hračky a oblečení. Co jsme zrovna potřebovali. Potom, co jsme rozbalili dárky, jsme seděli u stolu, kde byla mísa s ovocem a ořechama a cukroví na talíři. A my jsme s mamkou rozkrajovaly jablko. Bráchu to moc nebralo ty tradice. A pak jsme louskali ořechy. A protože jsme bydleli u vody, chodili jsme někdy pouštět svíčky ve skořápkách od těch ořechů. A večer jsme koukali na pohádky společně. Nebo jsme si s bráchou hráli s dárkama. A vlastně takhle nějak dodržuju ten Štědrý den po celý život, nic moc zásadního se nezměnilo.

Jan: „Dodnes si pamatuju, jak jsme měli na Vánoce doma takovou tu trojnožku na ten živý stromeček a ten stromeček nebyl vždycky souměrný, tak táta to vždycky řešil s nožem a ukrajoval to z jedné, z druhé strany, až mu tam nic nezbylo a musel uřezávat spodní větve. Pamatuju si, že jsme dřív na stromeček dávali kolekce, to už dneska neděláme a takové ty bonbony ve staniolu. Pak baňky, které byly hodně propracované, snad dokonce předpokládám, že i po prababičkách. A takové ty tradiční barvy, dneska člověk vidí ty červené stromečky přírodně udělané s rákosovýma ozdobama. My jsme to měli vždycky stříbrno zlaté. A odstrojovali jsme ho většinou co nejpozději, dokud neopadal. Nedrželi jsme se toho, že by se měl odstrojovat s příchodem tří králů. No jinak na Štědrý den, ráno se snídalo, ale jinak se nemá celý den jíst. U nás byla taková tradice, že někdo z rodiny, dopoledne šel něco sportovat. Začínám to chápat a poznávám, že teď je ten večer s rodinou tak to dopoledne je s přáteli. Dopoledne se vždycky bráchové nebo otec sebrali a šli třeba 39

na fotbal. A to takovým způsobem, že to ani nebylo s přáteli ale na tom sídlišti, se dělal vánoční fotbal, kdo přišel tak si zahrál. Vím, že se takhle trávilo dopoledne. A jinak vždycky ohodně mladší pomáhal mámě s přípravou. Takže celkově se dobalovaly dárky dopoledne, kdo co nestihl. Půst se teda držel s tím, že nějaké to cukrovíčko přes den tam padlo a tak. Máma jinak ten den vlastně strávila tím připraováním. Ale ve skutečnosti jsme neměli na práci nic jiného než se umýt a převlíknout se do svátečního, být přichystaní, že se kolem té páté začně večeřet. Moc si nevzpomínám na dobu, kdy se dělal nějaký tyjátr, že k nám s dárkama chodí ježíšek, zvoneček a tak. Ale to jenom jak jsem byl opravdu malý. když jsem byl malý tak jsme toho dělali víc, blbi jsme s cínem a lili ho do vody, pak jsme pouštěli v lavoru skořápky od ořechů se svíčkama. Když slavíme Štědrý večer teď, tak vlastně neděláme jenom ty věci, co nás bavily jako malé, lít to olovo a pouštět skořápky. Jinak pořád držíme celý den půst a těšíme se na večeři. Potom se vždycky rozkrajuje jablko, jestli bude hvězda nebo křížek, a večer nejčastěji sedíme s rodinou doma, koukáme na pohádky a to je ta správná vánoční pohoda.“

Romana: „Na Štědrý den jsme se dopoledne koukali na pohádky, a chodili jsme celá rodina ven na procházku, to jsme byli venku celé dopoledne prakticky. A drželi jsme každý rok půst, abychom večer viděli zlaté prasátko, a já jsem jednou na procházce omdlela, protože mi bylo špatně z hladu. Taťka ten obědval, protože on s námi půst nedržel. A pak odpoledne přijela babička a zpívali jsme koledy a já jsem vždycky musela hrát na flétnu a strašně jsem to neměla ráda. A to už jsme byli bez taťky v pokojíčku a ten schovával dárky pod vánoční stromeček ve vedlejším pokoji. A to jsem samozřejmě nevěděla, že je tam dává taťka, jenom jsem věděla, že nemá rád koledy tak tam s náma není. A potom zvonil zvonečkem a poté se rozbalovaly vánoční dárky. A jedlo se až potom. Asi do mojich dvanácti roků jsme jedli až potom a potom se naši rozhodli, že už jsem dost velká a obrátilo se to. A tak to máme dodnes. Večeříme s první vycházející hvězdou.“

40

Štědrovečerní večeře:

Menu štědrovečerní večeře je ve všech rodinách i ročnících velmi podobné. Tradičně se smaží kapr na způsob řízku a k němu se podává bramborový salát. Můžeme se však setkat s různými variacemi polévek jako jsou: rybí, hrachová, vývar, zelňačka nebo houbová polévka. Polévky se vaří podle dlouhé rodinné tradice. Méně tradiční je pak přípitek před večeří nebo sladký předkrm. Během večeře většina respondentů dodržuje stále stejné tradice, jakými jsou: talíř navíc pro nečekaného hosta nebo šupina z kapra pod talířem. Setkala jsem se dokonce s tradicí postupného zahájení stolování nebo stromovou větvičkou na stole, o které však už respondentka nevěděla, co má vyjadřovat.

Yvetta: „Celou dobu co si pamatuju, jsme měli stejné menu. Hrachová polévka, bramborový salát a řízky z kapra. Po večeři se uklidilo nádobí ze stolu a rozkrajovaly se jablka, jestli se tam objeví hvězdička, louskaly se ořechy a já jako dítě jsem někdy házela ze srandy papučem za hlavu a to jsou všechny tradiční zvyky, které jsme dodržovali, na které si vzpomínám. Vlastně během večeře jsme jich ještě pár dodržovali. Večeře začínala nejstarším členem u stolu a podle věku se postupně všichni přidávali. Od stolu se nestávalo, aby to nepřineslo smůlu. Vstával jenom ten, který obsluhoval. A pod talířema jsme měli schované penízky. Tyto tradice se snažím dodržovat jakby úplně stejně jak jsme měli celý život.“

Jiří: „Jako polévku jsme měli hrachovku s osmaženým chlebem. Ale já ne. Jsem na hrách alergický, tak jsem vždycky jedl jenom ten osmažený chleba. A pak byly řízky z kapra a bramborový salát. A tohle vlastně jíme celý život na Vánoce, nepamatuju si, že bychom měli někdy něco jiného.“

Zuzana: „Máme asi netradičně vývar jako polívku, jakože v naší rodině je to takové tradiční, od té doby co jsem byla malá, ještě když jsme slavili s babičkou a dědou, tak jsme měli vždycky vývar, potom máme bramborový salát a řízek, řízek kuřecí vepřový 41

nemáme rybu, rybu si vždycky dává jenom tak symbolicky jeden. Býval to děda a teď už tuto tradici převzal taťka. Jinak u té štědrovečerní večeře míváme vždycky jeden talíř navíc, pro nezvaného hosta nebo prostě náhodného hosta, jakože kdyby se náhodou někdo stavil, tak to míváme no. Nikdo nevstává od stolu, když se jí to je taky nějaká tradice že jo.“ Tomáš: „Máme čočkovou polívku, čočkovka se tomu říká, rybí polívku, protože je nás hodně tak musíme mít dvě polívky, že já třeba čočkovou nejím a jíme kapra a bramborový salát, takže máme takovou klasickou tu, večeři. A pod talíř dáváme peníze, ale šupiny ne. Peníze tam dáváme, ať jsme potom bohatí a občas máme i to zlaté prasátko. Dáváme z citronu a to nevím, jestli je nějaká tradice, kterou dělají i jiní, to děláme jen my. To jsem dělal já, to do toho citronu strčíte sirky jako nohy a rozinky místo očí, a potom ho každý vidí i když nedržíš půst.“

Boží hod:

Tento den je spojen s rodinou a vzájemnými návštěvami. Nejčastěji se navštěvují nejbližší příbuzní a rozdávají se poslední dárky. V některých rodinách je však tento den zasvěcen nicnedělání. V tomto případě rodiny zůstávají doma, nejčastěji u televize. Setkala jsem se s jednou tradicí, kterou dodržoval Štefan během svého mládí a to tou, že na Boží hod Vánoční chodil k sousedům, pod záminkou výpůjčky nějaké suroviny, neboť se věřilo, že chlapecká návštěva přinese do domu štěstí. Tato tradice však postupem času v jejich rodině zanikla.

Štefan: „Na boží narození, den potom to se chodilo vždycky kluci nás poslali k sousedům, ať jdeme pro něco třeba pro mouku nebo tak, vždycky se něco vymyslelo, protože se tradovalo, že chlapi přináší štěstí do té domácnosti, nebo do toho hospodářství a ženské smůlu. Tak proto nás vždycky vyháněli, sousedi zase naopak a tak dále. To se poměrně dost dodržovalo. Dneska už ale ne, dneska chodíme na návštěvu k nejbližší rodině, na oběd.“

42

Anna: „Tenhle den jsme chodili na návštěvu k babičce a dědovi a byli tam i všichni moji bratranci a sestřenice. Taťka byl z velké rodiny, tak se nás tam vždycky sešlo hodně. A babička měla svoje kachny, tak byla vždycky kačena se zelím a knedlíkem, tuhle tradici dodržujeme do dneška.“ Romana: „Ten první den po Vánocích jsme doma, díváme se na pohádky a lenošíme.“

Jan: „No to jsme jezdili na návštěvu po rodině. Vždycky se jezdilo na návštěvu k babičce do Vyškova, ale dneska už ne, spíše jsem doma, užívám si toho, že nemusím nic dělat a koukám se na televizi celý den.“

Sv. Štěpán: Nesetkala jsem se u žádného respondenta s tradicí, která by se tento den dodržovala. Probíhají sice ještě poslední návštěvy u příbuzných, ale už jen v několika málo rodinách.

Yvetta: „Na svatého Štěpána jsme nikdy nic nedodržovali, žádnou tradici, a dneska taky ne. Beru už to jako obyčejný den.“

Jiří: „Na Štěpána, my jsme nikdy neměli žádnou tradici. Že bychom chodili někde na návštěvu nebo tak něco.“

Tomáš: „To jsme pořád cestovali po rodině. Navštěvovaly se sestry, bratři rodičů a tak. Dodnes takhle cestujeme a navštěvujeme se. Máme hodně velkou rodinu, takže se to nestihne během jednoho dne.“

43

Zuzana: „To už nic neděláme, tento den. To je taková pohodička doma, to je takový ten pyžamový den kdy se nemusí člověk ani převlíkat a celý den stráví nicneděláním.“



Velikonoce

Během Velikonoc se dodržují tradice jen na Velikonoční pondělí. O ostatních velikonočních dnech neměli respondenti ve většině případů ani ponětí, nevěděli, jak se jednotlivé dny jmenují, nebo jaké tradice se v tyto dny dodržují. Tento jev si zdůvodňuji tím, že Velikonoce jsou nejvíce ze všech svátků spjaty s křesťanstvím, a proto o nich ateisté nemají moc povědomí. Tradice na Velikonoční pondělí se velice lišily u starších a mladších respondentů. Zatímco starší respondenti poctivě dodržovali pomlázku, zdobení kraslic a pletení karabáčů u mladších respondentů jsem se setkala s vymizením zájmu o tento svátek. Ovšem i starší respondenti již v dnešní době tento den a tradice s ním spojené nijak moc nedodržují.

Yvetta: „S holkama jsme se vždycky scházely a barvily jsme vajíčka, nejčastěji v ovu nebo vodovkama. Když jsem byla žákyně, tak k nám chodili kluci ze třídy a dávaly jsme jim ty nabarvené vajíčka, nebo taky čokoládové vajíčka. A když přišel někdo starší, tak jsme mu nalili pulku. Dneska už k nám nikdo moc nechodí, mladí mají jiné zájmy, než obcházet holky s karabáčema podle mě. Nějak se celá ta doba změnila.“

Anna: „My jsme slavili hlavně Velikonoční pondělí. Jediná mamka chodila do kostela, protože byla věřící, ale já jsem s ní nikdy nebyla. Ale na Velikonoční pondělí jsem se vždycky moc těšila, už několik dní dopředu jsem zdobila vajíčka, které jsem vždycky vyfoukla a pak jsem je třeba barvila v různých barvách, nebo voskem jsem na ně dělala různé ornamenty. A protože jsem ráda háčkovala, tak jsem pak ty vajíčka i různě oháčkovával. A taky jsem je barvila ve šlupkách od cibule, co mi mamka schovávala. V pondělí pak přišli kluci na mrskačku, ale neměli to tak jednoduché, dokud neřekli, tak jsem jim nic nedala, aby to neměli jen tak zadarmo. A 44

oni nás někdy polívali i vodou, byla prostě sranda. Dneska už jsem stará tak za mnou nikdo moc nechodí domů. Jenom malý syn s malým vnoučkem, ale jenom kvůli tomu malému, aby si to taky zažil. Tak se nechám vždycky vymrskat, dám mu za to nějaký čokoládový balíček a trochu peněz, aby si měl co dát do prasátka. Ale nikdo jiný, to už si nevybavuju, že by k nám chodil.“ Kluci si pletli vlastní karabáče a při pomlázce obcházeli spolužačky ze třídy, sousedky a příbuzné. Nejčastěji dostávali malovaná nebo čokoládová vejce. Když byli větší, setkali se často i s nějakým alkoholem, který jim ochotné maminky nalévaly.

Jiří: „Každý rok jsem si pletl karabáč, taťka mě to naučil, už když jsem byl malý. Chodili jsme s bráchama po všech sousedkách a holkách, abychom jich vymrskali co nejvíc. Někde jsme dostali obyčejné vařené vajca a někde malované. A vždycky jsme si pamatovali, co nám kde dali. A pak když jsme byli starší, nalili nám i pulku. Ale to mě se moc nelíbilo, že nám za odměnu nalívají alkohol. Tak jsme si pamatovali teda, kde nám co dali a pak jsme podle toho chodili další rok. Dneska už mě to nebaví, abych někam chodil.“

Někteří kluci místo s karabáčem chodili s větvičkou jalovce.

Štefan: „Vždycky jsem se na Velikonoce, teda jako na to pondělí strašně těšil. Vstal jsem brzo ráno, protože čím dřív člověk začal obcházet holky ze třídy tak byly ještě v pyžamu a víc je to bolelo. U nás se nechodilo nikdy s karabáčem ale s jalovcem, to ty holky víc píchal. Ale dneska už nechodím, mám nemocné kolena, takže bych nikam nedošel, a poté co mi umřela manželka, jsem se přestěhoval a moc tady už sousedky neznám, takže by to bylo takové blbé asi. A za ségrama nejezdím, ty to nikdy neměly rády, že je někdo chtěl vymrskat, tak nevím proč bych tam vůbec měl jezdit.“

45

Zuzana se Velikonocím vyhýbá. Jako malá je sice měla ráda, ale dnes se snaží odjet z domu, aby se vyhnula případným koledníkům.

Zuzana: „Velikonoce vůbec neslavíme, ani ty dny co jsou tuším, že se jmenujou Popeleční středa, Zelený čtvrtek a Velký pátek, ale nic víc o tom nevím. A Veliknoční pondělí taky už neslavíme. Co si pamatuju, když jsem byla malá, tak k nám chodili bratranci, ale ti už k nám nechodí a nikdo jiný tak ne. Tak si prostě užíváme den volna a nic víc. Nejčastěji se snažím někam odjet na výlet a zároveň se tím vyhnout případným koledníkům, kteří by mě chtěli vymrskat. Ani mi to nějak nechybí, už když jsem byla malá, tak jsem to neměla moc ráda.“

Další respondentka sice hodně slavila Velikonoce, když byla malá, ale na chatě, takže tam bylo spíše vesnické prostředí, které je asi s tradicemi více spjato. Dnes už tato místa moc nenavštěvuje, a proto se s tím vytratilo i nějaké dodržování tradic na Velikonoce.

Romana: „Vím, že babička to dodržovala ve vaření, ale asi to pro nás nebylo nějak důležité, protože jsme nikdy nikdo z nás tuto tradici nepřebrali. Když jsem byla malé dítě, tak jsme pravidelně jezdili na chatu a tam se všichni sousedi obcházeli, a hodně se to tam prožívalo, každý něco dobrého napekl nebo nachystal jednohubky. Ale dneska už na chatu ani nejezdíme. Zůstáváme doma a tady nikdo neobchází, a to je dobře. Stejně bych pro ně nic neměla, protože žádné zdobení vajíček nebo tak něco, to ne. A když jsme náhodou na chatě, tak tam už taky nikdo moc neobchází. Možná pár dědulů ale to je tak všechno. A k nám ani nechodí, spíš jenom po těch co tam jezdí hodně často a udržují s nimi ještě nějaké kontakty. Ale my už s nikým moc ne.“

Kluci nechodí na pomlázku, využijí raději volného dne, kdy nemusí do práce.

46

Jan: „Neslavím Velikonoce, lidi už stejně nikomu moc neotvírají, třeba cizímu už vůbec ne, protože se bojí, kdo by to mohl být. A že bych chodil za mamkou nebo segrama? To ne, to mě neba. Raději si ten volný den užiju, nemusím do práce, tak se dá někam odjet na prodloužený víkend, a strávit ho příjemněji, než někde odříkávat koledy a plést karabáče. Sice když jsem byl malý, tak se mě taťka snažil karabáč naučit plést, ale já jsem na to byl levý a nikdy mi to moc nešlo. Tak proč bych se do toho hrnul.“

U Tomáše jsem se setkala při rozhovoru s absolutním nezájmem o Velikonoce, ani mi k tomuto tématu moc neřekl.

Tomáš: „No u nás se na Velikonoční pondělí peče masový beránek, ten všem chutná, chodím za mamkou soused a strejda, ale já žádné kámošky nebo tak nechodím vymrskat.“



Oslavy jmenin a narozenin

Když jsem zkoumala, jestli došlo k nějaké změně tradic, které se týkají oslav uvnitř rodiny, hlavně oslav jmenin a narozenin, došla jsem k závěru, že není velký rozdíl, mezi dobou minulou a nynější. Jmeniny v rodině zaujímají méně zájmu, dárky a případná oslava je spíše symbolická. Oslava narozenin naproti tomu je však tradicí významnou a dodržovanou, hlavně pokud se jedná o vyšší věk, nebo kulatiny.

Jmeniny:

Yvetta: „Jmeniny jsme slavili jenom tak, že jsme bydleli v domě i s oběma prarodiči, tak jsme se sešli všichni u nás v obyváku a poseděli u bábovky a kávy. Dávali jsme si

47

menší dárky. Dneska si popřejeme v nejbližší rodině, ale slavení svátku nijak neprožíváme.“ Anna: „Když jsem měla svátek, tak mi poblahopřáli pouze v blízké rodině. Babička mi třeba zavolala, ale nikdy ani dnes se kvůli tomu nescházíme“.

Setkala jsem se však i s respondentem, u něhož se jmeniny v rodině neslavily vůbec.

Štefan: „U nás se jmeniny nikdy nějak neslavily. Vlastně vůbec. Nevím ani proč, ale byl jsem na to zvyklý už od mala, tak je neslavím ani dnes. Proč bych měl dostávat nějaké dárky, kvůli tomu, že se nějak jmenuju, zvlášť když mě tak pojmenovali moji rodiče a nemám na tom žádnou zásluhu.“

Zuzana: „Když mám svátek, tak to moc většinou neslavíme, to mi třeba přijde pohled od dědy, od rodičů dostanu třeba čokoládu, nebo stovku, ale to je tak všechno. Není to nějak velká událost.“

Tomáš: „Jmeniny v naší rodině snad skoro neslavíme. Naši mi třeba zavolají, nebo pošlou sms ale to je tak všechno. Pokud se náhodou s rodiči v tuto dobu sejdu, dostanu nějakou maličkost, nejčastěji nějakou bonboniéru, ale nic velkého.“

Romana: „Kdysi jsme normálně slavili, ale pár let zpátky jsme od toho úplně upustili, maximálně si zavoláme, ale to jenom nejbližší rodina.“

Jan: „Jmeniny jsme vždycky slavili méně než narozeniny. Ale mě to dneska přijde normální, že to tak je, že se slaví méně jmeniny než narozeniny. Není to podle mě nějak významná událost. Dáváme si mezi sebou drobnosti, zavoláme si, pošleme si sms ale to je tak všechno.“ 48

Narozeniny:

Yvetta: „Narozeniny jsme vždycky slavili a dodnes hodně slavíme. Sejde se celá rodina a popřeje se oslavenci, který dostane i hodnotnější dárky. Jsou udělané chlebíčky, jednohubky, dort, zákusky, všechno možné na co si člověk vzpomene. A slaví se to u oslavence doma. Pokud to jsou kulatiny, tak se pouze změní místo oslavy, a to nejčastěji na restauraci. Mám tyto oslavy velmi ráda, protože se třeba sejdeme i s rodinou, kterou jsme dlouho neviděli.“

Jiří: „Oslava narozenin, jo panečku to je vždycky věc. Sejdeme se s rodinou, pije se, jí se, dávají se oslavenci dárky. Když se slaví něčí padesátka, nebo takový větší věk, tak jsou oslavy ještě větší. Máme třeba objednaný salónek v restauraci, hraje nějaká hudba a oslavuje se až dlouho do noci.“

Zuzana: „No slavení narozenin je takový otravná tradice každý rok. Jsme velká rodina, a tak to vychází, že snad každý měsíc někdo něco slaví. Tak se to snažíme alespoň nějak spojovat dohromady, už hlavně kvůli penězům a tak. Jenom když má někdo kulatiny, tak to slavíme více. Většinou se pronajme třeba restaurace, kde se všem zaplatí oběd a, všichni přijdou ve společenském. Ale jenom pokud je na to dost peněz.“

Tomáš: „Jo, narozeniny docela slavíme. Oslavy jsou sice už menší, protože každý bydlí někde jinde, ale i tak se snažíme nějak hromadně sejít. A když se slaví nějaký významný věk, třeba padesátiny, tak se zajde někam na slavnostní oběd.“

Romana: „Určitě slavíme narozeniny. Vždycky je velký oběd, narozeninový dort se svíčkami a spousta dárků. Pokud to jsou kulatiny, tak se sejdeme s celou rodinou i tou širší a chodíme do restaurace, nebo se na chatě sejdeme na více dní. I s rodinou ze Slovenska a tak.“ 49

Jan: „Narozeniny, to je vždycky oslava s celou rodinou. Vidím v tom příležitost, kdy si člověk může přát nějaký dražší dárek. A nikdy nesmí chybět narozeninový dort s počtem svíček podle věku oslavence. Kulatiny, to je pak vždycky velikánská oslava. Slaví se celé odpoledne, dlouho do večera a přijede vzdálená rodina, všechny sestřenice, tetičku, strýčkové a tak možně.“ 

Svatba

Významný rozdíl mezi mladšími a staršími respondenty jsem ve svém výzkumném šetření zaznamenala v oblasti svateb. V kategorii mladších respondentů byli všichni svobodní, zatímco v kategorii starších respondentů byli ve věku dvaceti až třiceti let již všichni tou dobou v manželském svazku. Tento jev zapříčiňuje dle mého názoru to, že se dnešní lidé ve věku dvaceti až třiceti let zaměřují hlavně na vzdělání a kariéru. Sňatek s následným založením rodiny se odsouvá stále na pozdější dobu. Co se týče dodržování různých tradic a rituálů spojených se svatbou, dodržovaly se hlavně tyto tradice: společné jídlo z jednoho talíře, únos nevěsty, rozbití talíře pro štěstí a vybírání peněz pro nevěstu.

Anna: „Když jsem se vdávala, tak jsem byla dopoledne doma, kdy k nám přijeli svatebčané z mé strany, a podávali jsme malé občerstvení. Já jsem se pak nastrojila do svých svatebních šatů, které samozřejmě nesměl ženich předem vidět, to přináší smůlu. Pak jsme jeli na radnici, kde se konal samotný obřad. Ženich stál u oltáře a já jsem vcházela jako poslední v doprovodu mého otce. Po obřadu následovala svatební hostina v nedaleké restauraci. Tam už jsme s mým mužem jeli společně. Když jsme přišli, tak nám rozbila obsluha talíř a my jsme to museli společně pouklízet. U hostiny samozřejmě nesmělo chybět, že jsme jedli z jednoho talíře, uvázali nám kolem krku velký ubrus, abychom se náhodou nepobryndali.“

Jiří: „Když jsme se brali, tak se dodržovalo, že nevěsta se vlastně nesměla ukázat ženichovi před svatbou, protože to přinášelo smůlu, pak jela sama s rodiči na 50

radnici. Žena, jako nevěsta, platila jídlo a ženich platil pití. A když se vystupovalo, tak se vlastně buď rozbil talíř, nebo se házela rýže pro štěstí. Po svatební hostině, k večeru, jsme s manželkou společně zahajovali slavení tancem. A druhý den, se chodilo na popravky. My už ne, jenom zbytek svatebčanů šel znovu do restaurace, aby se dojedlo jídlo a dojedlo pití.“

Yvetta: „Ve svatební den přijel ženich pro nevěstu, až když byla oblečená, že přijel pozdě, to bych asi ani neměla říkat, a jelo se na národní výbor, kde jsme ve špalíru šli k oltáři a tam byl jenom přípitek a výměna prstýnků a klasický obřad, pak se jelo k fotografovi a ostatní zatím čekali, v hospodě až se vrátíme. A pak byla svatební hostina. Před ní nám vlastně ještě rozbili talíř, který jsme museli společně zamést. Jedli jsme z jednoho talíře.“

Pokud však šlo o svatbu v pozdějším věku, nebo byl jeden ze snoubenců již předtím v manželském svazku, tradice již šly stranou.

Štefan: „Byl jsem ženatý celkem třikrát, ale pokud si dobře vzpomínám tak jsme nějaké tradice a tak dodržovali pouze u mé první svatby. Když jsem se ženil poté, když jsem byl starší, tak jsme nic nedodržovali, pouze jsme nejbližší rodinu pozvali na obřad. Má manželka už se také nevdávala poprvé, tak jsme si řekli, že už vlastně jsme to oba zažili, a tak se pouze necháme oddat na magistrátě.“

51

9. Závěr

Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit, zda došlo k nějaké výrazné proměně dodržování tradic v rodině během roku. Toto téma jsem si vybrala hlavně proto, že ve své vlastní rodině pozoruji, že během deseti až patnácti let došlo k zmenšení počtu tradic, které dodržujeme. Zajímalo mě proto, jestli se tento jev vyskytuje pouze v naší rodině, nebo se menší dodržování tradic vyskytuje i v jiných rodinách. Zajímaly mě hlavně svátky: Vánoce, Velikonoce, oslava jmenin a narozenin a svatba. K výzkumu jsem použila biografickou metodu s respondenty jsem vedla narativní rozhovory, které mi poskytly výpovědi o tom, jaké tradice se v jejich rodině dodržují. Všechny rozhovory jsem si nahrávala na diktafon a následně je přepisovala do textové podoby, abych mohla provést jejich analýzu. K výzkumu jsem přistupovala s teorií, že dnešní generace oproti generaci dřívější už tolik nedbá na tradice a vypouští je ze svého života. K mému velkému překvapení se mi však tato teorie zcela nepotvrdila. Lidé, po vzoru svých rodičů, se stále snaží dodržovat tradice, které znají z dětství. Pouze v období Velikonoc tradice pomalu upadají v zapomnění. Porovnání dodržovaných tradic na svatbách jsem provést nemohla, neboť respondenti nižší věkové skupiny byli stále svobodní.

52

10.

Použité prameny a literatura

Prameny

Rozhovor se Zuzanou vedla Kateřina Klepková, Karviná, 24.11.2012 Rozhovor s Tomášem, vedla Kateřina Klepková, Ostrava, 26.11.2012 Rozhovor s Romanou vedla Kateřina Klepková, Ostrava 3.1.2013 Rozhovor s Janem vedla Kateřina Klepková, Brno, 7.1.2013 Rozhovor s Annou vedla Kateřina Klepková, Brno, 8.1.2013 Rozhovor s Jiřím vedla Kateřina Klepková, Brno, 9.1.2013 Rozhovor se Štefanem vedla Kateřina Klepková, Ostrava 13.1.2013 Rozhovor s Yvettou vedla Kateřina Klepková, Ostrava, 14.1.2013

Literatura

VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 2. vyd. Praha: Libri, 2001, 286 s. ISBN 80-727-7076-4. VEČERKOVÁ, Eva a Věra FROLCOVÁ. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2010, 516 s. ISBN 978-807-4290-060. VAVŘINOVÁ, Valburga. Abeceda Vánoc. 1. vyd. Praha: Krásná paní, 2010, 63 s. ISBN 978-80-86713-69-4. ZINDELOVÁ, Michaela. Česká vánoční kniha: obyčeje, zvyky, koledy, výzdoba, recepty a mnoho dalšího. V Praze: XYZ, 2010, 338 s. ISBN 978-80-7388-250-1.

53

ŠKOPEK. České Vánoce: od Martina do Tří králů. Pardubice: Helios, 2005, 95 s. ISBN 80-852-11-18-1. ŠULC, Petr. Vánoce: tradiční zvyky a koledy. Praha: Pierot, 2010, 94 s. ISBN 97880-7353-170-6. HERYNEK, Petr. České Vánoce. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 159 s. ISBN 80-2470760-8. VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Velikonoc. 1. vyd. Praha: Libri, 2006, 379 s. ISBN 80-727-7292-9.

FROLCOVÁ, Věra. Velikonoce v české lidové kultuře. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2001, 277 s. ISBN 80-702-1503-8. ZINDELOVÁ, Michaela. Česká velikonoční kniha: obyčeje, zvyky, výzdoba, recepty a mnoho dalšího. 1. vyd. Praha: XYZ, 2011, 391 s. ISBN 978-807-3884-895. LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Čtvero ročních dob v lidové tradici. Praha: Petrklíč, 2007, 163 s. ISBN 80-722-9171-8. TOUFAR, Pavel. Velikonoce. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2001, 315 s. ISBN 80-7268129-X. VONDRUŠKOVÁ, Alena. Rodinné svátky a oslavy. 1. vyd. Praha: Albatros, 2010, 339 s. ISBN 978-800-0023-182. NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Narození a smrt v české lidové kultuře. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2004, 413 s. ISBN 80-702-1397-3. FOHLEROVÁ, Milada. Od kolébky po rakev: rodinné obyčeje na Valašsku v běhu lidského života. Vsetín: Muzeum regionu Valašsko, 2012, 33 s. ISBN 978-80-8761406-8. JANČÍKOVÁ, Eva. Historie svateb od nejstarších dob po současnost. 1. vyd. Praha: Epocha, 2012, 163 s. ISBN 978-80-7425-143-6. JANEČKOVÁ, Patricia. Svatba: vše, co potřebujete vědět : před svatbou - svatební den - po svatbě. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 190 s. ISBN 978-80-247-2583-3. 54

SKALOVÁ, Veronika. Náš svatební průvodce. 1. vyd. Plzeň: Karel Svidenský, 2008, 304 s. ISBN 978-80-254-1345-6. NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Namlouvání, láska a svatba v české lidové kultuře. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2012, 421 s. ISBN 978-807-4292-385. POBEROVÁ, Slávka a Jesika POBEROVÁ. Minimum ke svatbě. 1. vyd. Praha: Olympia, 2000, 73 s. ISBN 80-703-3643-9. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2008, 407 s. ISBN 978-80-7367-485-4. ŠVAŘÍČEK, Roman a Klára ŠEĎOVÁ. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha: Portál, 2007, 377 s. ISBN 978-80-7367-313-0. MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 332 s. ISBN 80-247-1362-4.

55