Univerzita Palackého v Olomouci. Filozofická fakulta. Katedra psychologie ŽIVOTNÍ SPOKOJENOST DUCHOVNÍCH. Bakalářská diplomová práce

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra psychologie

ŽIVOTNÍ SPOKOJENOST DUCHOVNÍCH

Bakalářská diplomová práce

Autor práce: Mgr. Daniel Hrdinka Vedoucí práce: Doc. PhDr. Zdeněk Vtípil, CSc.

Olomouc 2013

Prohlášení Místopřísežně prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci na téma „Životní spokojenost duchovních“ vypracoval samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce a uvedl jsem všechny použité podklady a literaturu.

V Berouně dne 27. 3. 2013

Podpis:

Děkuji Doc. PhDr. Zdeňku Vtípilovi, CSc. za odborné vedení práce, podnětné rady a vstřícnost.

Děkuji také všem, kteří se podíleli na výzkumu.

2

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 5 Teoretická část ................................................................................................................ 6 1

2

3

4

Sociální a psychologické problémy duchovních církve adventistů v ČR ................. 6 1.1

Definice duchovního .......................................................................................... 6

1.2

Kazatel v Církvi adventistů sedmého dne .......................................................... 7

1.3

Psychosociální problémy kazatelů církve adventistů ......................................... 8

Životní spokojenost ................................................................................................. 11 2.1

Základní pojmy ................................................................................................ 11

2.2

Měření životní spokojenosti ............................................................................. 13

2.3

Determinanty životní spokojenosti .................................................................. 14

Životní spokojenost a duchovní komponenty života ............................................... 16 3.1

Náboženství ...................................................................................................... 16

3.2

Religiozita ........................................................................................................ 17

3.3

Spiritualita ........................................................................................................ 18

Prameny životní spokojenosti duchovních .............................................................. 19 4.1

Přehled vybraných výzkumů ............................................................................ 20

Výzkumná část .............................................................................................................. 22 5

6

Metodologický rámec práce .................................................................................... 22 5.1

Výzkumný problém, cíle práce a hypotézy ...................................................... 22

5.2

Aplikovaná metodika ....................................................................................... 23

5.3

Výzkumný soubor ............................................................................................ 26

5.4

Organizace a průběh šetření ............................................................................. 31

5.5

Symbolika výsledkové části ............................................................................. 32

Výsledky výzkumu .................................................................................................. 33 6.1

Profil souboru z hlediska DŽS ......................................................................... 33 3

6.2

Profil souboru z hlediska SUPOS .................................................................... 46

6.3

Vybrané koreláty .............................................................................................. 48

6.4

Vyjádření k platnosti hypotéz .......................................................................... 54

7

Diskuze .................................................................................................................... 55

8

Závěry ...................................................................................................................... 58

Souhrn ............................................................................................................................. 59 Použitá literatura ............................................................................................................. 62 Přílohy............................................................................................................................. 65

4

Úvod Profese či povolání duchovního je tak stará, jako lidstvo samo. Pod různými názvy – kněz, prorok, léčitel, šaman,… – je zastoupena ve všech kulturách, náboženstvích a národech. V minulosti toto povolání zahrnovalo i úkony z oblasti medicíny, psychologie, poradenství či filozofie. V současnosti tento stav přetrvává v mnoha částech světa. I v rámci křesťanství se role duchovního vyvíjela a je variabilní – záleží na konkrétní denominaci či společenství. Při volbě tématu bakalářské práce jsem vycházel ze své pracovní i rodové zkušenosti – jako redaktor církevního časopisu a potomek tří generací kazatelů církve adventistů jsem mnohé psychosociální problémy zažil „na vlastní kůži“. Současně jsem však životně ocenil pozitivní sílu religiozity a sborového společenství. Tyto zkušenosti a „přístup k populaci“ duchovních předznamenávaly téma, kterým se v bakalářské práci zabývám. Přímým „spouštěčem“ pro volbu tématu však byl průzkum Národní organizace pro výzkum Chicagské univerzity, v němž bylo povolání duchovního vyhodnoceno jako to, které přináší největší míru spokojenosti a pocitu naplnění z vlastní práce (Nejšťastnější povolání na světě: duchovní, 2011). Toto tvrzení mě natolik zaujalo, že jsem chtěl zjistit, zda to tak je. Po průzkumu literárního terénu a konzultacích s vedoucím práce se téma konkretizovalo na standardizovaný výzkum životní spokojenosti, který by bylo možné srovnat s celkovou populací. Téma se také rozšířilo o zhodnocení psychického stavu duchovních, který souvisí s náročností tohoto povolání. Záměrem této práce je poodkrýt problematiku týkající se role duchovního, otevřít diskuzi a pomoci v praktické rovině ke zlepšování některých drobných aspektů tohoto povolání v rámci jeho psychosociálního kontextu.

5

Teoretická část 1 Sociální a psychologické problémy duchovních církve adventistů v České republice 1.1 Definice duchovního Povolání duchovního je v rámci křesťanských denominací velmi variabilní. Rozdíly jsou jak v pojmenování tohoto povolání, tak v zařazení v rámci církví, ale i v obsahu a struktuře rolí a úkolů. Hierarchické zřízení u Římskokatolické církve je rozděleno na tzv. hierarchii jurisdikce a hierarchii vysvěcených. Do první skupiny patří ti, jež mají kanonické oprávnění spravovat církev – tedy papež a biskupský sbor, kteří jsou nositeli pravomoci nad celou církví. K hierarchii vysvěcených patří jáhni (jejich úkolem je kázání, vyučování či charitativní činnost, nebo jde o přípravný stupeň pro kněžství), kněží (je vyžadováno vzdělání, svěcení a celibát, konají pravidelné bohoslužby, vysluhují svátosti) a biskupové (odpovídají za chod diecéze /církve na určitém území/, jmenuje je papež). Farář je kněz, kterému biskup svěřil konkrétní farnost (místní církevní obec), kde má sídlit a spravovat ji – a to jak duchovně, tak ekonomicky. Katoličtí duchovní se také nazývají klérus (z řeckého kléros = povolání, úděl). Protestantismus, který se oddělil od katolické církve – kromě jiného i tím, že odmítl její hierarchické uspořádání – je složen z mnoha denominací. Některé fungují na základě presbyterního zřízení, v němž církev na různých úrovních vedou rady starších. V nich jsou zastoupeni i duchovní – faráři, pastoři či kazatelé. Jsou méně závislí na administrativě církví, některé prvky a principy správy společenství věřících vznikají při dohodě mezi sborem a duchovním. V episkopálním zřízení je zachována pozice biskupa, jehož role je definována pouze na liturgické úrovni. Faráři, pastoři či kazatelé se mohou ženit, v mnoha denominacích tuto pozici zaujímají ženy. (Pavlincová, 1994) Slovo „duchovní“ je širší a obecný pojem, který se používá pro označení lidí, kteří vykonávají duchovenskou činnost v církvích a náboženských společnostech (takto je povolání duchovního definováno i v zákoně 522/1992 Sb.).

6

Kay (2000) konstatuje, že v rámci denominací není shoda v tom, jaké jsou role duchovního. Ve své studii přináší seznam náplní rolí duchovního u různých autorů. Na jejich základě vytvořil komplexní soubor rolí, které obsahuje povolání duchovního. Duchovní má roli apoštola (je vyslán Bohem i církví), proroka (zprostředkovává komunikaci mezi Bohem a lidmi), teologa (je vzdělán v této oblasti), kazatele, průvodce bohoslužbami, zprostředkovatele svátostí či symbolických obřadů, evangelisty (představuje křesťanství ve společnosti), muže modlitby (morální autority), duchovního poradce a vedoucího místní komunity. K těmto rolím zaměřeným na duchovní oblast ještě patří i role správní: je organizátor chodu společenství věřících, poradce, průvodce benefičními akcemi, zajišťuje sociální a pastorační poradenství, je učitel a v neposlední řadě údržbář kostela či místa ke shromažďování.

1.2 Kazatel v Církvi adventistů sedmého dne V 19. století se v Severní Americe objevilo eschatologické hnutí milleritů, které působilo v rámci protestantských církví. V roce 1863 určitá část tohoto hnutí zakládá Církev adventistů sedmého dne. Ve svém poselství dává důraz – jak je zřejmé i z názvu této denominace – na očekávání druhého příchodu Ježíše Krista (advent) a sobotu (sedmý den). Teologie církve adventistů je shrnuta do 28 věroučných výroků. V roce 2010 se k církvi adventistů hlásí přibližně 17 milionů členů v 68 tisících sborech v 232 zemích na světě. O ně se stará téměř 17 tisíc kazatelů (Církev adventistů sedmého dne, 2006). Církev adventistů sedmého dne je organizována na základě zastupitelského (reprezentačního) modelu – členy tedy zastupují zvolení zástupci na všech organizačních úrovních. Základní složkou církve jsou sbory – společenství členů církve v konkrétním místě. Sdružení tvoří sbory na určitém regionálním území. Sdružení jsou spojeny do unií, divizí a Generální konference, která reprezentuje celosvětovou církev adventistů. Duchovní církve adventistů se nazývají kazatelé. Sdružení církve je „ustanovuje jako pastýře sborů“ (Církevní řád, 2011, s. 26). Děje se to tzv. ordinací (vysvěcením), která je opravňuje vykonávat všechny církevní obřady a úkony. Náplní práce kazatele je vést výbor sboru (zvolení zástupci sboru, kteří zajišťují jeho chod), plánovat a vést duchovní shromáždění a aktivity sboru. 7

Slowík a Bauer (2011, s. 2), kteří dělali mezi kazateli církve adventistů výzkum, přináší ve své závěrečné zprávě postoj kazatelů ke své práci. Výrazně ji vnímají spíše jako poslání než zaměstnání. Práci kazatele ztotožňují s „Božím povoláním, službou lidem na cestě k Bohu, nejsmysluplnější činností“.

Sdružení církve vysílá kazatele na konkrétní místo (v praxi je to od 5 do 10 let na jednom působišti). V Česko-Slovenské unii církve adventistů v roce 2009 působilo 99 kazatelů, z toho 78 ve sborech a 19 v administrativě a církevních institucích. Kazatel měl na starost průměrně 2,4 sboru a 123 členů (Statistická zpráva o církvi, 2009). Při sčítání lidu v roce 2011 se v České republice k církvi adventistů přihlásilo 7394 členů (Vojtíšek, 2012).

1.3 Psychosociální problémy kazatelů církve adventistů Církev adventistů sedmého dne v rámci své věrouky zdůrazňuje principy správcovství, křesťanského způsobu života a rodinných vztahů – jsou obsahem tří věroučných výroků (Církevní řád, 2011). Mezi zakladatele církve adventistů patřili i manželé Whiteovi. Byl to první „kazatelský“ pár, James White byl vedoucím vznikající církve, Ellen Whiteová plnila prorockou úlohu a věnovala se psaní knih. V jejich rodinném a pracovním životě se projevoval nedostatek odpočinku a soukromí. James White díky svému workoholickému přístupu k životu položil základy všech odvětví adventistického hnutí – kromě duchovní činnosti se věnoval organizačním záležitostem při vzniku církve, vydavatelské činnosti a vzdělávacímu programu. Již ve 44 letech (v roce 1865) byl zcela vyčerpán a postihla jej mozková mrtvice. Jeho zdravotní stav se pak až do jeho smrti stále zhoršoval. Tato zkušenost a také období reforem na začátku 19. století v Severní Americe (propagace hygienických návyků, zlepšování lékařské péče, protialkoholní hnutí) bylo inspirací pro Ellen Whiteovou i pro ostatní průkopníky církve k nalézání zdravotních principů a jejich uplatňování v kvalitním způsobu života. Cílem měl být zdravý člověk, který bude moci kvalitně a dlouhodobě pracovat v rámci církve (Knight, 2001). Ellen Whiteová například už v roce 1890 napsala: „Mezi duchem a tělem je úzký vztah a máme-li dosáhnout vysoké úrovně mravní a duchovní, musíme dbát zákonů, jež ovládají naši tělesnou podstatu. Abychom získali silnou a vyrovnanou povahu, musíme cvičit a rozvíjet jak duševní, tak tělesné síly.“ (Whiteová, 1969) Tento počáteční důraz byl v rámci církve adventistů rozpracován do programu NEW START. Toto slovo je akronymem pro celostní (preventivní) přístup ke zdraví. Jsou to tyto oblasti: výživa, pohyb a cvičení, voda, slunce, střídmost a vyváženost, vzduch, odpočinek, důvěra (v Boha) a pozitivní životní orientace (Foster, 1993). V současnosti církev adventistů kromě osvětové činnosti v oblasti zdraví provozuje také 518 nemocnic a sanatorií v rámci celého světa (Církev adventistů sedmého dne, 2006). V souvislosti s tím, že jedním ze zakladatelů církve adventistů byla Ellen Whiteová, je potřeba zmínit současnou diskuzi v církvi adventistů o ordinaci žen jako kazatelek. V rámci celosvětového společenství nebylo schváleno, aby ženy byly ordinovány (vysvěceny) jako kazatelky (mohou tedy mít na starost sborové společenství, nemohou ale vykonávat některé liturgické úkony jako je Večeře Páně, svatba,…). Je to způsobeno tím, že jen 10% členů církve adventistů je v Evropě a Severní Americe. A právě v těchto oblastech se tři unie rozhodly ordinovat ženy za kazatelky (Pavlík, 2012). V současné době je v České republice pouze jedna (neordinovaná) kazatelka.

Přesto povolání kazatele přináší řadu sociálních a psychických problémů.

8

Lee (2007) ve své studii uvádí, že v posledních několika desetiletích výzkumy opakovaně prokázaly, že povolání duchovního patří mezi profese s vysokým výskytem stresu. Současně se ukazuje, že duchovní plní řadu rolí, které však nejsou jasně definovány a hodnoceny. Prvním výrazným tlakem pro kazatele, který Lee (2007) zmiňuje, jsou očekávání, která na něj společenství sboru klade. Často mohou být nereálná a obtěžující. Od kazatele (včetně jeho rodiny) se též očekává vyšší standard v chování. Obzvláště škodlivá je pro kazatele kritika v rámci společenství sboru. Velmi často v těchto případech dochází k přesunu problémů či frustrace na rodinu – manželku a děti. Stres v rodině kazatele může zvyšovat i časová náročnost profese duchovního (probíhá často večer a o víkendech), ale také nejednoznačný tlak v podobě různorodých požadavků společenství sboru přímo na jednotlivé členy rodiny kazatele – zvláště v případě, že rodina bydlí ve sborovém domě. Atmosféra v rodině pak zpětně ovlivňuje postoj kazatele k jeho povolání a práci. Specifickou oblastí jsou nároky na manželku a rodinu kazatele – a to jednak ze strany sborového společenství, tak ze strany očekávání samotných partnerek (a rodiny) duchovního při nástupu na sbor. I když existují materiály a knihy, které představují „tradiční“ roli manželky kazatele a „návody“ jak se s ní vyrovnat, mnoho žen se může dostat do stavu rozkolu mezi vnitřním prožíváním a vnější rolí, která je ve sborovém shromáždění vidět. Tento problém konkrétně popisuje Zoba (1997, s. 25): „Od ženy duchovního se očekává, že bude aktivní a moudrá. Ona se však ve svém prožívání může cítit neukotvená, obléhaná a duchovně ztracená.“ V roce 2011 vyšla i v češtině kniha od Trotmanové s názvem Co nikdo neřekl manželce kazatele, která podrobně rozebírá úskalí a problémy role manželky duchovního.

Výzkum, který prováděli Slowík a Bauer (2011) mezi kazateli církve adventistů v České a Slovenské republice, potvrzuje již zmíněné psychosociální problémy kazatelů a některé dále rozvádí. Jedním z výstupů studie bylo zjištění, že kazatelé jednak podceňují důležitost relaxace a odpočinku, ale také u nich dochází ke smývání hranice mezi prací a volným časem. Díky tomu se u nich objevuje občasná vyčerpanost, dochází k přepracování a objevují se příznaky syndromu vyhoření či psychosomatické problémy. Kazatelé uvádí jako zatěžující faktory ve své práci řešení sborových problémů – a to jak na úrovni pastorační (cítí se v některých poradenských situacích málo kompetentní), tak 9

organizační (mají pocit, že některé problémy nedokážou řešit efektivně a úspěšně). V obou těchto oblastech vnímají v problematických situacích nedostatečnou podporu a pomoc. Dalším zatěžujícím faktorem je správa církevních nemovitostí a některé pravidelné povinností – např. příliš časté schůze a sborové výbory. Svou profesi kazatelé považují za mimořádně eticky náročnou. Největší rizika vidí ve vztahu k opačnému pohlaví a sexualitě (riziko nevěry), k penězům a majetku (riziko korupce či špatného správcovství) a k moci (riziko manipulace a zneužití svých pravomocí). Mezi další méně závažná rizika patří pokrytectví, netolerance, zneužití důvěrných informací, závislostí či nesprávného využívání pracovního času. Dalším problémem jsou nároky kladené na rodinu kazatele, které jsou – dle názorů kazatelů – větší než v jiných profesích. Přestože kazatelům vtažení rodiny do jejich práce v zásadě nevadí a vidí to dokonce jako nutný předpoklad pro vykonávání kazatelské práce, tak přiznávají, že dalším členům rodiny to vadí podstatně více. S tím souvisí i čas, který kazatelé tráví se svými rodinami – uvádějí maximálně 2 hodiny denně (práce duchovního se většinou odehrává ve večerních hodinách a o víkendech). Tím však vzrůstá zatížení manželek v péči o rodinu, hrozí riziko odcizení partnerů či vztahové konflikty. Specifickou zátěžovou situací pro celou kazatelskou rodinu je stěhování. Jak již bylo uvedeno, v praxi zůstává kazatelská rodina na jednom působišti od 5 do 10 let. Pak je „přeložena“ na jiné místo. Stěhování považují kazatelé za významnou nevýhodu svého povolání. V naprosté většině se kazatelé kloní k prodlužování intervalu setrvání na jednom místě nad hranici 10 let. V souvislosti se stěhováním kazatelé uvedli výskyt některých psychických obtíží (vyčerpání, stres, depresivní stavy, problémy s imunitou) – a to jak u sebe, tak zvláště u rodinných příslušníků.

10

2 Životní spokojenost 2.1 Základní pojmy Pojem a definice životní spokojenosti se pojí a prostupuje s mnoha dalšími, jako je kvalita života, osobní pohoda, ale také štěstí, blaho či radost. Dosud v této oblasti nebyla vytvořena jednotná terminologie.

Životní spokojenost (life satisfaction) Hartl (2000, s. 259) definuje spokojenost jako „příjemný pocit z dobrých vztahů a dobře vykonané činnosti“ (zatím v jeho slovníku není zařazen pojem životní spokojenost). Podle Hamplové (2004) je možné se na životní spokojenost dívat ze subjektivního hlediska (tedy jak člověk sám vnímá spokojenost se svým postavením ve společnosti, ale i s uskutečňováním vlastních plánů a cílů; na toto hledisko je v současnosti větší důraz) a hlediska objektivního (kdy jsou sledovány „z vnějšku“ různé proměnné – např. demografické údaje, zdravotní stav, finanční situace, sociální status či ekonomické podmínky). Hamplová (2006) dále rozděluje subjektivní hledisko – tedy jak jedinec prožívá a osobně vnímá životní spokojenost – na kognitivní komponentu (tedy jak jedinec rozumově hodnotí vlastní život) a afektivní komponentu (emoční prožívání vlastní situace). Toto dělení však někteří autoři nepřijímají a afektivní komponentu přiřazují spíše k pocitu štěstí. Hnilicová definuje životní spokojenost jako celkové hodnocení vlastního života jedincem. Životní spokojenost a osobní pohodu řadí do pojetí kvality života (Payne, 2005).

Životní pohoda (well-being) Pojem well-being je možné překládat jako dobré bytí či cítění, pohoda či subjektivní pohoda. Křivohlavý (2004) navrhuje pojmenování „životní pohoda“. Tento termín je použit i v definici zdraví Světové zdravotnické organizace (WHO), kdy zdraví je též „stav úplné tělesné, duševní a společenské pohody (well-being)“. Křivohlavý (2004) rozčleňuje životní pohodu na dvě úrovně. První se týká psychické pohody (sebepřijetí, osobního růstu, samostatnosti) a druhá sociální pohody (sociální přijetí a integrace). U konkrétního jedince může jeho životní pohodu (subjective well11

being) ovlivňovat několik faktorů. (1) Existuje určitý genetický vklad, který vede jedince k tomu, aby se obecně cítil v lepší či horší pohodě. (2) Na pocit pohody působí uspokojování potřeb člověka. (3) Člověk prožívá životní pohodu, pokud má pro co žít – má tedy stanoveny životní cíle. Je tedy možné shrnout, že i když životní pohodu mohou ovlivňovat krátkodobé vlivy či radikálnější změny v životě jednotlivce, jedná se o relativně trvalou charakteristiku. Další definici přináší Kebza a Šolcová (2003), kdy životní pohodu zařazují mezi afekty, nálady a osobnostní rysy jedince, osahuje však také postojovou komponentu. Wellbeing se tedy skládá z emotivní, kognitivní a postojové složky. Emocionální stránku tvoří jednak emočně pozitivní či negativní reakce na každodenní prožívání a zkušenosti jednotlivce, ale také souhrn nálad, emocí a afektů, jež mohou být příjemné či nepříjemné. Kognitivní složka pak znamená vědomé hodnocení vlastního života, které zahrnuje životní spokojenost, spokojenost ve významných oblastech života a sebehodnocení (Blatný, 2001).

Kvalita života (quality of life) Termín kvalita života je požíván v rozdílných souvislostech a v různých oborech. Definice Světové zdravotnické organizace se zaměřuje na vnímání pozice jedince v životě – v kontextu dané kultury a hodnotového systému s ohledem na individuální cíle, očekávání, standardy a obavy. Tato pozice jednotlivce se tedy může týkat tělesné, psychické, sociální, finanční, sexuální, funkcionální i spirituální oblasti (Fahrenberg, 2001). Veenhoven (1996) nahlíží na kvalitu života z objektivního hlediska (tzn. dá se pozorovat podle daných a rozlišitelných kritérií – např. jistoty příjmu, vzdělání,…) a z hlediska subjektivního (tedy jak kvalitu života hodnotí podle stejných kritérií sám konkrétní jedinec). Subjektivní hodnocení v sobě často zahrnuje soudy ve smyslu spokojenosti – tedy jak moc se něco jedinci líbí. Životní spokojenost je tedy součástí subjektivní kvality života. Zajímavá je také definice Hartla a Hartlové (2000, s. 284), kdy kvalitu života představují jako „míru seberealizace a duševní harmonie, čili míru životní spokojenosti a nespokojenosti“. Je tedy zřejmé, že kvalita života úzce souvisí s tématy životní spokojenosti a životní pohody. Lze tedy říci, že tyto tři pojmy a koncepce je možné zaměňovat (v této práci pro ně bude používán pojem životní spokojenost).

12

2.2 Měření životní spokojenosti Výzkumy životní spokojenosti začaly být vytvářeny a používány na začátku 20. století. Veenhoven (1996) uvádí, že se životní spokojenost nejprve odvozovala od zjištěného materiálního zabezpečení konkrétního státu. Měření životní spokojenosti se tedy v podstatě ztotožňovalo s HDP státu a předpokládalo se, že čím vyšší HDP stát vykazoval, tím vyšší byla životní spokojenost občanů tohoto státu. Zhruba od 60. let se zájem začíná přesouvat na konkrétního jednotlivce a jeho subjektivní životní spokojenost, v níž jsou zohledněny i další složky života člověka. Křivohlavý (2002) uvádí, že v hodnocení kvality života se nejprve prosazovaly metody, kdy druhá osoba (lékař) hodnotil zdravotní stav jedince (pacienta). Předchůdci metod měření kvality života byly tzv. HS (Health State) – Rejstříky zdravotního stavu daného pacienta. Dalším příkladem tohoto přístupu jen např. Index kvality života pacienta ILF. Opačným přístupem je měření kvality života, kdy hodnotitelem je sama daná osoba. Zde se již objevuje důraz na spokojenost jedince a předpokládá se, že kvalitně žije ten, kdo je se životem spokojen. Principem určování životní spokojenosti je míra dosahování cílů, které si jedinec v životě předsevzal. Příkladem tohoto přístupu je metoda Stupnice spokojenosti se životem (SWLS), kterou vyvinul Diener, a v níž jde o široké pojetí spokojenosti se životem jako jednolitým celkem. Dotazník obsahuje pět otázek a stupeň souhlasu je uveden na sedmibodové škále. Další metodou je Systém individuálního hodnocení kvality života (SEIQoL), která vychází z osobních představ dotazovaného o tom, co považuje za důležité. Kvalita života je rozpoznávána danou osobou a souvisí s jejím systémem hodnot. Díky této metodě je možné rozpoznat aspekty života jedince, které považuje za důležité (většinou je to zdraví, rodina, práce, náboženství, finance či vzdělání). Jiným přístupem sebeposuzovacích metod je hodnocení úrovně spokojenosti se životem. Sem patří dotazníky jako např. Life Satisfaction Index A (LSI-A; Neugarten, Havighurst a Tobin, 1961), Satisfaction With Life Scale (SWLS; Diener, Emmons, Larsen a Griffin, 1985) či Life Satisfaction Questionnaire (LSQ-32; Carlsson a Hamrin, 1996). Pro účely této práce byl použit Dotazník životní spokojenosti (DŽS; Fahrenberg, Myrtek, Schumacher a Brähler, 2001; českou verzi připravil Rodný a Rodná, 2001).

13

2.3 Determinanty životní spokojenosti Při zjišťování životní spokojenosti je základní otázkou, co ji způsobuje. Na jedné straně to jsou sociodemografické faktory – a to jak objektivní, které souvisejí s prostředím (mezilidské vztahy a socioekonomický status), tak specifické aspekty konkrétního jednotlivce (věk, pohlaví). Mezi koreláty životní spokojenosti jsou řazeny osobnost, zdravotní stav a životní zvyklosti.

Věk a pohlaví Hamplová (2004) předpokládá, že u věku lze očekávat jak pozitivní, tak negativní souvislost se životní spokojeností. Pozitivní je spojena s tím, že starší lidé vedou odpovědnější život – méně riskují, preferují zdravý životní styl, dosahují v zaměstnání vyšší pozice a mají vyšší příjmy. Negativní souvislost je spojena se zhoršujícím se zdravím ve vyšším věku – včetně úbytku pozornosti a slábnutí paměti. Ve vyšším věku pak přibývá ztráta soběstačnosti, kontroly nad svým životem či omezení sociálního kontaktu. Ve výzkumu, který Hamplová (2004) prováděla, se ukázalo, že s rostoucím věkem klesá celková životní spokojenost a spokojenost s rodinou, naopak spokojenost s prací po pětačtyřicátém roku začíná stoupat. Fahrenberg (2001, s. 9) uvádí, že ze třinácti studií, které zkoumaly souvislost mezi věkem a životní spokojeností, čtyři nevykázaly žádnou souvislost, pět z nich udávalo vyšší spokojenost ve vyšším věku a dvě nižší spokojenost s rostoucím věkem (poslední dvě měly smíšené výsledky). Z toho lze vyvodit, že spokojenost se v různých obdobích života vyvíjí rozdílně. „S postupujícím věkem tedy bude patrně klesat spokojenost se zdravotním stavem, spokojenost s finančními poměry ale může naopak stoupat, protože již není nutné zaopatřovat děti a snižují se vlastní nároky. Celkově se ovšem zdá, že existuje trend k vyšší spokojenosti s přibývajícím věkem.“ U pohlaví se Fahrenberg (2001) i Hamplová (2004) shodují, že rozdíly mezi pohlavími v hodnocení celkové životní spokojenosti jsou nepatrné. Zdá se tedy, že pohlaví životní spokojenost významně neovlivňuje.

Mezilidské vztahy a rodinný stav Rodinný stav a sociální podpora úzce souvisí s životní spokojeností. Fahrenberg (2001) uvádí, že všechny studie zjistily vyšší spokojenost se životem u osob žijících s partnerem. Totéž platí pro sociální podporu – ať už u rodinných příslušníků či u přátel. 14

Křivohlavý (2008) toto téma rozšiřuje. Pokud jsou manželé ve vztahu spokojeni, trpí méně depresemi, úzkostmi a dalšími psychickými problémy, ale také se například dožívají vyššího věku či mají lepší zdraví. Hamplová (2004) uvádí, že se lidé žijící v manželství a ti, kteří žijí v nesezdaném soužití, v životní spokojenosti významně neliší. Zdůrazňuje však, že ti, kteří žijí bez partnera, vyjadřovali nižší celkovou spokojenosti se životem.

Socioekonomický status – povolání, příjem a vzdělání Životní spokojenost ovlivňuje také spokojenost s prací. A to jednak na úrovni vztahů na pracovišti, tak druhem, kvalitou a ohodnocením v práci. Hamplová (2004) zjistila, že spokojenost se zaměstnáním se snižuje do středního věku, ale po pětačtyřicátém roce opět stoupá. Těsná souvislost existuje také mezi příjmem a pracovní spokojeností (Fahrenberg, 2001). S životní spokojeností také souvisí vzdělání. Bylo zjištěno, že vzdělanější jedinci mají v průměru vyšší platy – což zvyšuje jejich životní standard, ale také povolání s vyšší prestiží. V případě ztráty zaměstnání mají vyšší šanci si najít novou práci. Je tedy možné shrnout, že socioekonomický status (definovaný příjmem, vzděláním a druhem práce) má pozitivní souvislost s životní spokojeností. A naopak nezaměstnanost životní spokojenosti zhoršuje (Hamplová, 2004).

Osobnost, zdravotní stav a životní zvyklosti Fahrenberg (2001) uvádí, že osobnostní rys extroverze souvisí s životní spokojeností. Podstatná souvislost byla též mezi nespokojeností s životem a neuroticismem. Zdravotní stav je pravděpodobně nejdůležitějším faktorem životní spokojenosti. Fahrenberg (2001) uvádí studie, které poukazují na úzkou souvislost mezi subjektivními tělesnými obtížemi a životní spokojeností. Stejný závěr byl zjištěn i u osob s fyzickým postižením – tedy že jsou ve srovnání se zdravými jedinci méně spokojení. Vliv na životní spokojenost mají i životní zvyklosti člověka – aktivní trávení volného času (sport, koníčky, zájmová sdružení,…) má na životní spokojenost pozitivní vliv (Fahrenberg, 2001).

15

3 Životní spokojenost a duchovní komponenty života Na člověka je možné pohlížet z různých rovin, jež jsou v interakci – jedná se o tzv. biopsycho-sociálně-spirituální jednotu. Spirituální složka je přesahující, duchovní, transcendentální – týká se tedy potřeb růstu, spirituality, sebepřesahu, smyslu či zařazení člověka do vesmíru (Orel, 2009). Diener, který se zabýval životní spokojeností, určil několik faktorů, které mají vliv na pocit životní pohody. Jedním z nich je i náboženství, které má pozitivní souvislost s životní spokojeností. Je zajímavé, že tato souvislost je spíše u těch, kteří jsou mladší 65 let, než u lidí starších (Baštecká, 2001). To potvrzuje i Křivohlavý (2001, s. 77): „Lidé, u nichž je možno se setkat s hlubším náboženským přesvědčením, vykazují vyšší míru spokojenosti se životem, vyšší kvalitu života, vyšší míru osobního štěstí a podstatně menší negativní důsledky traumatických zkušeností.“ V této kapitole bude představeno několik základních pojmů, které se týkají duchovní složky člověka – náboženství, religiozita, víra a spiritualita.

3.1 Náboženství Vymezení pojmu náboženství je obtížné (lat. religio) – a to jak z etymologického, tak věcného hlediska. Latinské slovo religio může být odvozeno od legere (sebrat, pečlivě brát), které souvisí s tím, co je posvátné. Spíše je však odvozováno od ligare (vázat), re-ligare (vzájemně vázat), což souvisí se vzájemnou vazbou mezi člověkem a tím, co ho přesahuje (Horyna, 1994).

Stríženec (2001) definuje náboženství jako kulturní jev, který v sobě zahrnuje symbolický systém, sociální instituci a subjektivní aspekty. Možnou šíři náboženství odhaluje například i postoj Junga, který nacismus a komunismus označil jako dvě nové náboženství ateistického 20. století – a to na základě jejich „náboženských“ atributů: vlastnímu výkladu dějin, morálních kodexů a eschatologické vizi (Říčan, 2007).

Říčan (2007) definuje náboženství jako to, čím se zabývá religionistika (věda o náboženství) a zdůrazňuje, že se jedná o konsenzus religionistů, který je tím pádem neúplný a historicky pohyblivý. Náboženství je tedy druhový pojem zahrnující různá náboženství.

16

Zajímavou definici (obsahující aspekt vztahování se k určitému přesahu) přinesl teolog Heller (in Říčan, 2007, s. 34): „V náboženství jde o vztah člověka (ať teoretický, v učení, nebo praktický – v etice a kultu) k tomu, co má vůči němu roli boha“. Vysvětluje, že bohem je to, co je pro člověka nejvyšší normou a hodnotou, čemu důvěřuje, čemu se cítí zavázán. V tomto kontextu má každý člověk své náboženství. Jedná se však o bohy (modly) vytvořené lidmi. V křesťanství se však člověk může potkat se zjeveným biblickým Bohem, který nahrazuje bohy vytvořené člověkem (v tomto ohledu je Heller jako teolog v opozici vůči druhovému pojmu náboženství v rámci religionistiky). Nešpor a Lužný (2007) poznamenávají, že náboženství či ateismus každého člověka je jeho osobní záležitostí. Vědecké hledisko – a to jak sociologie, ale také religionistiky či příp. psychologie – se zabývá pouze tím, jak toto přesvědčení ovlivňuje společnost, určité společenství či samotného člověka a naopak. Sokol (2004, s. 72) připomíná, že náboženství „provází lidi a lidské společnosti velmi dávno, a musí v něm tedy jít o něco velmi základního a koneckonců prostého, právě proto není snadné uchopit je pojmy. Pojmy slouží k chápání, uchopování věcí a záležitostí, s nimiž chceme něco udělat, s nimiž chceme zacházet (například je někomu sdělit) – a ničím takovým náboženství podle našeho názoru není. Tím obtížnější je uchopit je těmito pojmy.“

3.2 Religiozita Religiozitu definuje Hartl a Hartlová (2000, s. 505) jako „zbožnost, víru v pravost a pravdivost náboženství, nábožnost, sílu víry; náboženské přesvědčení, jeho různá míra a jeho obraz v chování a každodenní praxi člověka“. Subjektivní princip religiozity zdůrazňuje také Stríženec (2001), který ji vnímá jako osobní a kladný vztah člověka k náboženství, resp. Bohu. Jde tedy o postoj k náboženským obsahům, které se projevují v individuálním hodnotovém systému. Je otázkou, nakolik je religiozita součástí člověka, a nakolik je produktem působení společnosti a kultury. Religionisté používají pojem „antropologická konstanta“. Tímto výrazem se naznačuje, že „náboženskost tvoří neodmyslitelnou součást lidského bytí, která se rozhodujícím způsobem podílela na vymanění člověka z živočišné říše a je zdrojem toho ‚zvláštního‘, ‚jedinečného‘, ‚specificky lidského‘, jímž se člověk odlišuje od ostatní biosféry“ (Horyna, 1994, s. 8). Teolog Halík (2002, s. 28) v této souvislosti napsal: „Náboženskost… pokládám za přirozenou dimenzi člověka a společnosti, podobně jako smysl pro krásu, pro humor či pro veřejný život. Podobně jako tyto rozměry našeho života může být rozvinuta a pěstována, nebo zůstávat na okraji našeho života, zastíněna něčím jiným, nebo být úplně zanedbána, či dokonce vědomě potlačena.“ Říčan (2007) dodává, že v historii psychologie existují oba protichůdné tábory. Např. Freud zdůrazňuje profánní faktory jako rozhodující síly v životě člověka. Ale již Jung – a později také Frankl – upozorňují na potřebu smyslu, Maslow na potřebu transcendence a Fromm na potřebu systému orientace, oddanosti či dokonce uctívání. Říčan (2007, s. 60) uzavírá toto téma konsenzuálním řešením: „Existují patrně jedinci, v jejichž osobnosti spiritualita hraje rozhodující úlohu a této úlohy se stále znovu ujímá, většinou přes četná selhání a za cenu vnitřních konfliktů. Jejich pudovost je integrována, harmonicky sladěna s životním posláním, jemuž se věnují cele a radostně. Stejně tak existují jedinci ovládaní pouze svými ‚nižšími‘ motivy, někdy zcela dezintegrovaní, jindy integrovaní tím či oním biologii bližším dominantním motivem, např. touhou po osobním vyniknutí, po dobrodružství nebo po moci nad druhými.“ Současně však dodává, že práce se spirituální či religiózní komponentou osobnosti bude hrát v psychoterapii stále významnější roli.

Religiozita je komplexem několika jevů: (1) formy myšlení, kterou ovlivňuje náboženské přesvědčení, (2) formy prožívání, na něž působí náboženské city a (3) formy jednání, kterou ovlivňují aktivity související s náboženským společenstvím (Stríženec, 2001). 17

S religiozitou úzce souvisí pojem víra. Ten se pojí s důvěrou a věrností – a to jak v obecném smyslu, tak u náboženské víry. Souvisí také s překonáním orientace na sebe – je tedy vztahováním se k někomu (jinému člověku či k myšlence) nebo Někomu (Bohu). Stríženec (2001) uvádí rozdělení mezi přesvědčením (belief) – rozumovým souhlasem s nějakou informací či činem, a vírou (faith) – jde jak o nevědomou dynamiku, tak vědomou složku se silným emočním nábojem. Víra je více osobní a existenciálně laděná. Víra v křesťanském pojetí vychází z textu biblické knihy Židům (11,3; Český ekumenický překlad): „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.“

Při hodnocení byla dříve považována religiozita za jednodimenzionální jev – zkoumala se návštěvnost členů společenství, angažovanost při různých duchovních činnostech či aktivitách nebo výše finančního příspěvku církvi. V současnosti se prosazuje multidimenzionální pojetí, ve kterém je zjišťováno, jakým způsobem např. chápe věřící Boha, co pro něj znamená hledání pravdy, jaký má postoj k různým církevním tradicím, ale i etických otázkám (Stríženec, 2001). Říčan (2007) upozorňuje, že v minulosti byla religiozita úzce vázána na konkrétní náboženství. Výzkumy z poslední doby však ukazují, že dochází k určitému oddalování spirituality a religiozity od náboženství, resp. od církví. Autenticky pozitivně prožívaná religiozita pomáhá člověku v těžkých životních situacích. Bauer (in Galvas, 2002, s. 76) upozorňuje, že „religiozita obsahující hodnoty víry, naděje a lásky představuje důležitý hodnotový systém, který se podílí rozhodujícím způsobem na stabilizaci a integraci lidské psychiky a poskytuje religióznímu člověku existenciální smysl“. Taková religiozita se projevuje jak v očekávaných, tak neočekávaných krizích (tragické události – úmrtí, letální onemocnění, úraz, přepadení, znásilnění, přírodní katastrofy,…). Na druhou stranu je třeba zmínit, že nesprávně pojatá religiozita se projevuje náboženským fanatizmem a zapojením do sekt.

3.3 Spiritualita Spiritualita (z lat. spiritualis) znamená duchovnost. V teologii se slova duchovnost, duchovní či duch používala a používají často. I pojem spirituální se objevuje ve středověké teologické literatuře. Slovo spiritualita s novým významem se však začíná používat až v 19. století, kdy se také odděluje od religiozity. Říčan (2007, s. 11) poznamenává, že spiritualita je „postmoderní potomek náboženství“. Slovo spiritualis má souvislost se slovem spirit (duch, který je nadlidský a je spojován s božstvem). V řečtině se používá slovo pneuma, což může také znamenat vítr či dech. Latinské slovo spirare také znamená dýchat (Pavlincová, 1994).

Pojem náboženství se stal v euroamerické kulturní oblasti příliš sepjatý s křesťanstvím a vznikla na něj negativní reakce. V této situaci byl pojem spiritualita využit, protože neměl žádné navázání na konkrétní církve, učení či rituály. Jeho definice zůstala na obecné úrovni, kdy vyjadřuje individuální jev, který souvisí s osobní transcendencí, smysluplností či duchovní skutečností včetně zážitku posvátna (Stríženec, 2001). 18

V současnosti je slovo spiritualita spojováno s něčím novým, spontánním, s autentickou vnitřní zkušeností, experimentováním. Pojem náboženství je naopak ztotožňován se zastaralostí, rigiditou, formálností či nedostatkem citu (Říčan, 2007). Lze konstatovat, že v současnosti se tento pojem usazuje v obecném i odborném používání. V psychologii se pojem spiritualita prosazuje až v druhé polovině minulého století, a to z důvodu strukturování vývoje náboženského života a postojů k náboženství (Říčan, 2007). Díky „chemické“ mystice (používání halucinogenů a zažívání mimořádných pocitů), požadavku „politické korektnosti“ (tedy nespojování duchovních principů a obsahů s určitým náboženstvím) i obraně autonomie zkoumání (ochrana psychologie či dalších vědeckých oborů před tím, že bude spojována s nějakým náboženstvím) se začíná používat pojem přirozená (nenáboženská) spiritualita (Říčan, 2007).

4 Prameny životní spokojenosti duchovních Životní spokojenost duchovních – stejně jako všech ostatních – ovlivňují již zmiňované determinanty. U vlivu věku na spokojenost duchovních Kay (2000) konstatuje, že jeho výzkum potvrdil variantu, kdy mladí lidé při nástupu do duchovenského povolání nejprve vykazují vysokou spokojenost s životem. Potom tato spokojenost klesá, aby v pozdějším věku znovu vzrostla – ještě více než na počátku. Uvádí, že u britských letničních duchovních je nejmenší životní spokojenost uváděna ve věku 31 let. Vzrůst životní spokojenosti ve vyšším věku potvrzuje i výzkum Slowíka a Bauera (2011, s. 3) mezi kazateli církve adventistů, kteří konstatují, že „u starších respondentů byl vyjádřen pocit spokojenosti jednoznačněji“. Dalším prvkem, který ovlivňuje životní spokojenost duchovních je finanční ohodnocení za jejich práci. V této oblasti Kay (2000) připomíná, že souvislost mezi věkem a finančním ohodnocením není výrazná. Stejně tak platí, že špatné pracovní a platové podmínky přinášejí vyšší nespokojenost, a naopak dobré platové podmínky motivují k práci a souvisí s životní spokojeností.

19

Zajímavé souvislosti jsou také mezi vlivem osobnosti na životní spokojenost. Fahrenberg (2001) uvádí, že osobnostní rys extroverze souvisí s životní spokojeností. Podstatnou souvislost též nalezl mezi nespokojeností s životem a neuroticismem. To potvrzuje i Kayův výzkum (2000), který zkoumal vliv osobnosti na základě Eysenckových tří dimenzí na životní a pracovní spokojenost duchovních. Zjistil, že spokojenost duchovních koreluje s extroverzí. To znamená, že extrovertněji orientovaní duchovní jsou také více spokojeni se svou prací. Tím, že jsou více orientováni na vnější svět, jsou vstřícnější v sociální interakci ve společenství sboru, a tím také bude pozitivnější zpětná vazba. A naopak, existuje významná souvislost mezi nespokojeností duchovního a myšlenkami na odchod z duchovenské práce a dvěma Eysenckovými dimenzemi – neuroticismem a psychoticismem. Nespokojený duchovní bývá často „blokován“ v empatické (altruistické) a vůdčí roli. Velmi zajímavé je Kayovo (2000) zjištění, že spokojenost duchovních je více spojena s účinným fungováním v roli duchovního, než s kontextem platu, věku či osobnosti. Konstatuje, že pro spokojenost duchovních je výrazně důležitější duchovní složka jejich povolání, než vliv věku, osobnosti a finančního ohodnocení. Pro duchovní je důležitá smysluplnost jejich práce, zprostředkovávání náboženské zkušenosti spoluvěřícím, duchovní komunikace mezi Bohem a členy, pastorační práce, ale i veřejné působení. Spokojenost duchovních ovlivňuje také sociální podpora. „Pro duchovního jsou manželské a rodinné vztahy rozhodujícím zdrojem sociální podpory, potřebuje však i sociální kontakty mimo rodinu“ (Lee, 2007). Slowík a Bauer (2011) uvádí, že kazatelé by potřebovali a očekávali větší podporu ze strany církevní administrativy při řešení náročných sborových problémů. S tím souvisí i podpora externích odborníků (např. psychologů, poradců,…) a zkušenějších kolegů při psychickém zvládání náročné práce.

4.1 Přehled vybraných výzkumů V oblasti životní spokojenosti duchovních není provedeno příliš výzkumů a jsou většinou svázány s konkrétní církví. Katolická církev jich má nejvíce a v největším časovém údobí (např. Kelly, 1971), je však výrazně odlišná od církví protestantských (celibát, hierarchické uspořádání,…). Protože předkládaný výzkum je zaměřen na životní spokojenost pouze u kazatelů Církve adventistů sedmého dne, jsou zmíněny jen

20

výzkumy, které proběhly v evangelikálních církvích, jež vycházejí z protestantské tradice a církev adventistů k nim má nejblíže. Kay (2000) prováděl výzkum mezi britskými letničními duchovními, v němž životní spokojenost definoval v souvislosti s osobnostními charakteristikami duchovních (v souřadnicích Eysenckovy typologie), strukturou pracovní náplně založené na rolích duchovního, vlivem náboženské zkušenosti a demografickými specifiky. Souvislostmi stresu a životní spokojeností přímo u kazatelů církve adventistů v Severní Americe se zabývala Leeova studie (2007), která zkoumala jak kazatele, tak i jejich manželky (bylo vyhodnocováno 147 spárovaných dotazníků). Výsledky u partnerů pozitivně korelovaly u většiny proměnných – což naznačuje angažovanost obou partnerů v práci duchovního. Studie též přinesla zjištění o důležitosti rodiny jako sociální podpory pro pozitivní životní spokojenost. V České republice provedli Slowík a Bauer (2011) nestandardizované šetření mezi kazateli církve adventistů, které dávalo do souvislosti strukturu pracovní náplně duchovních, životní podmínky, složení pracovního i volného času, rodinnou situaci, demografické údaje, ale také hodnocení životní spokojenosti a psychického stavu. Cílem této práce navázat na předchozí práce a standardizovanými kvantitativními metodami zhodnotit životní spokojenost a psychický stav kazatelů církve adventistů.

21

Výzkumná část 5 Metodologický rámec práce V teoretické části práce byla představena vybraná témata, která se týkala sociálního a psychologického kontextu povolání duchovního – konkrétně kazatelů Církve adventistů sedmého dne, konceptu životní spokojenosti a jejich determinant, duchovních komponent člověka a konkrétních vlivů na životní spokojenost duchovních. Ve výzkumné části bude zjišťována souvislost mezi jednotlivými dimenzemi i celkovými hodnotami životní spokojenosti a kvality psychického stavu, jejich srovnání s normou – tedy údaji celkové populace, ale také jejich souvislost s věkem respondentů.

5.1 Výzkumný problém, cíle práce a hypotézy Výzkumný problém Zjištění životní spokojenosti a kvality psychického stavu mezi duchovními Církve adventistů sedmého dne v České republice.

Cíle výzkumu (1) Zjistit celkovou životní spokojenost výběrového souboru kazatelů církve adventistů a strukturu jednotlivých dimenzí pomocí dotazníku DŽS a porovnat se standardizovanými údaji platnými pro celkovou populaci. (2) Zjistit strukturu složek psychického stavu sledovaného souboru duchovních pomocí dotazníku SUPOS a srovnat ji s normami pro celkovou populaci. (3) Zjistit, jak životní spokojenost a kvalita psychického stavu kazatelů souvisí s věkem. (4) Zjistit, zda existují statisticky významné souvislosti mezi celkovou životní spokojeností a sumou kvality psychického stavu duchovních, celkovou životní spokojeností a jednotlivými škálami dotazníku SUPOS a sumou kvality psychického stavu a jednotlivými škálami dotazníku DŽS.

22

Hypotézy H1: S celkovou mírou životní spokojenosti statisticky významně stoupá kvalita celkového psychického stavu

H2: Se zvyšujícím se věkem se statisticky významně zvyšuje celková životní spokojenost

H3: Je statisticky významný vztah mezi věkem a psychickým stavem

5.2 Aplikovaná metodika Vzhledem ke stanovaným cílům a hypotézám je možné tento výzkum zařadit mezi korelační studie. Jedná se o kvantitativní výzkum, získaná data jsou statisticky vyhodnocena. Pro zjištění životní spokojenosti respondentů byl zvolen Dotazník životní spokojenosti (DŽS), pro kvalitu psychického stavu pak SUPOS.

5.2.1 Dotazníky Dotazník životní spokojenosti Pro zjištění životní spokojenosti zkoumaného souboru byla použita česká verze Dotazníku životní spokojenosti (DŽS) od Fahrenberga, Myrteka, Schumachera a Brählera. Dotazník byl vytvořen v Německu v roce 1986 a standardizován na vzorku 2870 respondentů. Českou verzi přeložili K. Rodná a T. Rodný, vydalo ji nakladatelství Testcentrum v roce 2001 (Fahrenberg, 2001). DŽS obsahuje deset škál, jež zachycují různé oblasti životní spokojenosti. Každá z nich obsahuje sedm položek, k nimž se respondent vyjadřuje na sedmibodové stupnici (1 = „velmi nespokojen; 7 = „velmi spokojen“). Celková životní spokojenost vzniká sečtením sedmi škál – zdraví (ZDR), finanční situace (FIN), volný čas (VLC), vlastní osoba (VLO), sexualita (SEX), přátelé, známí a příbuzní (PZP) a bydlení (BYD). Do

23

celkové spokojenosti se nezapočítávají škály práce a zaměstnání (PAZ), manželství a partnerství (MAN) a vztah k dětem (DET) – důvodem je časné nevyplnění těchto údajů. Popis jednotlivých škál DŽS (Fahrenberg, 2001): (1) Zdraví (ZDR). V této škále je hodnocena spokojenost s celkovým zdravotním stavem, duševní a tělesnou kondicí, fyzickou výkonností a odolností proti nemocem. (2) Práce a zaměstnání (PAZ). Zahrnuje spokojenost s pozicí v zaměstnání, ale také možností vzestupu (profesionální budoucnost) či úspěchu, pracovní klima, penzu požadavků, pestrost pracovní náplně nebo zátěž v zaměstnání. (3) Finanční situace (FIN). Jedná se o hodnocení příjmů, výše majetku, životního standardu, možností výdělku v budoucnosti a zajištění na stáří. (4) Volný čas (VLC). V této škále je posuzována délka a kvalita volného času a dovolené – a to jak v souvislosti s koníčky probanda, tak času, který tráví s blízkými osobami. (5) Manželství a partnerství (MAN). Je hodnocena spokojenost s požadavky v manželství, společnými aktivitami, s partnerskou otevřeností, vzájemným pochopením a ochotou si pomáhat, s něžností i bezpečím. (6) Vztah k vlastním dětem (DET). Zjišťuje se radost prožívaná s dětmi, postoj k jejich pokrokům ve škole i zaměstnání, ale také námaha a náklady; respondenti se vyjadřují k tomu, jak s dětmi vychází, jaký na ně mají vliv či jak si jich děti cení. (7) Vlastní osoba (VLO). Škála, která shrnuje spokojenost jedince s vlastní osobou – tedy se vzhledem, schopnostmi, charakterem, vitalitou či sebevědomím. (8) Sexualita (SEX). Jedná se o spokojenost s fyzickou atraktivitou, sexuální výkonností, reakcemi a kontakty; tato škála však zahrnuje také hodnocení otevřené komunikace v sexuální oblasti či sexuální harmonii s partnerem. (9) Přátelé, známí a příbuzní (PZP). Je zjišťována spokojenost se sociálními vztahy – okruhem přátel a známých, kontakty s příbuznými a sousedy; škála zahrnuje hodnocení sociální podpory, společenskou angažovanost či obecnou interakci s ostatními. (10) Bydlení (BYD). Poslední škála hodnotí spokojenost s bytovými podmínkami – velikostí, stavem a polohou bydlení, dostupností dopravních prostředků, hlukem v okolí či náklady.

SUPOS - 7 - PC Dotazník SUPOS hodnotí strukturu a dynamiku psychického stavu. Psychický stav je pojímán jako dynamická veličina, pro kterou je charakteristická proměnlivost aktivace psychické činnosti, jež je spojena s kvalitou emocionálního prožívání. Psychický stav se promítá do činnosti jedince (jak psychické, tak motorické). Dynamická psychická změna (aktivace psychiky i prožívání) provází jakoukoliv situační změnu v životě jedince. Je to mechanizmus bezprostřední odpovědi na působení podnětů (vnitřních i vnějších), resp. pohotovost psychiky k odezvě na obecné znaky podnětu, která začíná fungovat ještě dříve, než je působící komplex podnětu plně realizován. Dotazník SUPOS tedy postihuje dvě základní složky psychického stavu: kognitivně emotivní (prožitkovou) složku a aktualizovaný stav, který souvisí s činností všech systémů organizmu. Umožňuje proto předvídat nebezpečí vzniku a rozvoje tzv. kritického 24

psychického stavu – a předcházet tak nežádoucím účinkům psychického selhávání (Mikšík, 1993). Autorem dotazníku SUPOS je O. Mikšík, v roce 1993 ho vydalo nakladatelství Heuréka Progress. Dotazník pracuje se souborem adjektiv, na jejichž základě se hodnotí povaha, míra a kvalita prožívání a aktivace jedince – tedy aktualizovaný či obvyklý psychický stav. Pro potřeby tohoto výzkumu bylo použito dlouhodobé období („obvykle“). Probandi se vyjadřují na stupnici od 0 („vůbec ne“) až po 3 („soustavně, velmi silně“). Psychický stav je rozklíčován proporcionálním zastoupením následujících komponent (Mikšík, 1993). (1) Psychická pohoda (PE). Zahrnuje pocity spokojenosti, příjemného naladění, prožitky euforie či sebedůvěry. Posuzuje se, nakolik je jedinec spokojený, psychicky vyrovnaný a klidný, optimistický a dobře naladěn. (2) Aktivnost, činorodost (A). Tato škála se zaměřuje na pocity síly a energie, připravenost k akci. Je definována činorodostí a průbojností. (3) Impulzivita, odreagování se (O). Jedná se o neřízené, spontánní uvolňování energetického napětí a psychické tenze. Je definována náladovostí, obtížným sebeovládáním, výbušností, podrážděností a někdy nekorigovanou agresivitou. (4) Psychický nepokoj, rozlada (N). U tohoto typu psychické tenze jedinec nenachází ventily pro její uvolnění. Projevuje se psychickým a motorickým neklidem, rozmrzelostí, nespokojeností a často netrpělivostí či roztěkaností. (5) Psychická deprese, pocity vyčerpání (D). Jde o stavy, v nichž jedinec pociťuje sníženou pohotovost k interakci se situačními podněty. Projevuje se pesimizmem, otráveností, pocity slabosti či apatie. (6) Úzkostné očekávání, obavy (U). Jedná se o astenické prožívání psychické tenze při ohrožujícím nebo nejistém vývoji situace. Jedinci chybí připravenost k řešení nevyhovující situace, z níž má obavy. Projevuje se pocity nejistoty, prožitky psychického napětí, úzkostnou náladou, obavami z budoucnosti. (7) Sklíčenost (S). Jedinec pasivně prožívá negativní důsledky prodělané psychické zátěže či působení situačních podnětů. Tyto prožitky psychického napětí neobrací „ven“ – k interakci s prostředím, ale „dovnitř“ sama sebe. Je možné je popsat přídavnými jmény smutný, osamělý, přecitlivělý, nešťastný.

5.2.2 Statistické metody analýzy dat Data získaná v dotaznících byla vyhodnocena podle manuálu k příslušným testům a dále statisticky zpracována. Pro jejich analýzu byly použity některé části popisné statistiky (střední hodnoty, směrodatné odchylky). Pro zjištění vztahu mezi proměnnými byl použit Pearsonův korelační koeficient, který je vhodný pro zjištění statistické závislosti mezi dvěma metrickými proměnnými a udává jejich statistickou významnost. Korelační koeficient r nabývá hodnot od -1 do +1. Pokud se blíží krajním hodnotám, je souvislost proměnných těsnější. Kladné hodnoty znamenají, že mezi proměnnými 25

existuje vztah lineární závislosti, záporné hodnoty ukazují na navzájem protikladný vztah. Pokud se hodnoty blíží 0, pak jsou proměnné na sobě nezávislé (Reiterová, 2004). Pro posouzení signifikantnosti korelace je použita tabulka kritických hodnot korelačního koeficientu. Pro výběrový soubor 61 probandů to jsou kritické hodnoty na hladině významnosti 5% a 1% pro n = 60 (Reiterová, 2004, s. 83). Tabulka č. 1: Kritické hodnoty korelačního koeficientu

Počet subjektů n

60

Hladina významnosti α = 0,05

α = 0,01

0,250

0,324

5.3 Výzkumný soubor Zkoumanou populací jsou kazatelé Církve adventistů sedmého dne v České republice. Jelikož je jich 110, byl použit totální výběr – byli osloveni všichni. Výzkumu se zúčastnilo (tedy zaslali zpět dotazník) 66 duchovních. Pět dotazníků bylo vyplněno pouze z části, proto nebyly použity k výzkumu. Pro výzkum tedy bylo použito 61 dotazníků, což je 55,5% z celkového množství kazatelů. Vzhledem ke specifičnosti duchovních církve adventistů byly některé sociodemografické údaje vypuštěny a naopak další byly přidány. Mezi kazateli církve adventistů v České republice je v současné době pouze jedna žena – proto proměnná týkající se pohlaví nebyla započítána. Pro výkon práce duchovního je zapotřebí mít vystudovaný Teologický seminář církve adventistů – tzn. že všichni kazatelé mají stejné vzdělání. Protože další vzdělávání nemá žádný vliv na vykonávání tohoto povolání, nebyla v sociodemografických údajích zohledněna tato proměnná. Totéž platí u rodinného stavu – kromě několika málo výjimek (momentálně asi tři lidé) jsou všichni kazatelé ženatí. V rámci dotazníku byly tyto demografické údaje (červeně je vyznačen klíč pro vyhodnocení dat, jejichž ukázka je v přílohách):

26

Tabulka č. 2: Sociodemografické údaje v dotazníku

Věk 1  2  3  4  5  6 

Kolik sborů či skupin máte v současnosti na starost? 1  žádný 2  jeden až dva 3  tři až čtyři 4  pět a více

do 25 let 26-35 36-45 46-55 56-65 66 a více let

Kolikrát jste se v rámci své práce stěhovali? 1  1x až 3x 2  4x až 6x 3  7x až 9x 4  více než 10x

Počet roků v práci kazatele 1  1-5 2  6-10 3  11-15 4  16-20 5  21-25 6  více než 26 let

Bydlím 1  v bytě mimo sbor / 2  u sboru Bydlím 1  v menším městě / 2  ve větším městě Pracuji 1  v Čechách / 2  na Moravě

Věk Vzhledem k tomu, že duchovních církve adventistů je 110, více méně se dobře znají. Proto i sociodemografické údaje byly navrženy tak, aby byla zachována co největší anonymita – a tedy bylo dosaženo co nejmenšího zkreslení výsledků. Toho bylo dosaženo rozdělením dat do intervalů, aby v kombinaci všech demografických údajů nebylo možné rozklíčovat konkrétní osoby. U věku byly intervaly zvoleny dle normy dotazníku DŽS, aby bylo možné srovnávat životní spokojenost duchovních podle jednotlivých životních údobí s normou – a tedy většinovou populací. Tabulka č. 3: Výzkumný soubor – věk respondentů

Věk Počet respondentů

26-35

36-45

46-55

56-65

66-75

13

14

14

13

7

21%

23%

23%

21%

12%

(n = 61) Procenta

27

Všechny věkové intervaly – kromě posledního – jsou zastoupeny rovnoměrně. Nebyla zastoupena kategorie do 25 let. V souvislosti s dalším demografickým údajem – počtem sborů či skupin, které má kazatel na starost – je možné zjistit, kolik z kazatelů je v důchodu (od 66 let) bez odpovědnosti za sbor. (Musí se tedy jednat o kombinaci věkového intervalu 66-75 let a starost o žádný sbor). Těchto kazatelů v důchodu, kteří již nemají odpovědnost za žádný sbor a zúčastnili se výzkumu, je pět.

Počet sborů a skupin, které má kazatel na odpovědnost U tohoto demografického údaje je zjišťováno, kolik mají kazatelé na starost sborových společenství. Tabulka č. 4: Výzkumný soubor – počet sborů a skupin, které má kazatel na odpovědnost

Počet sborů

Žádný

1-2

3-4

5 a více

Počet respondentů

14

20

25

2

23%

33%

41%

3%

(n = 61) Procenta

Nejvíce kazatelů (41%) má na starost 3 až 4 sbory či skupiny. U kazatelů, kteří vyplnili, že nemají odpovědnost za sbor, se jedná v pěti případech o důchodce (od 66 let), sedm z nich pracuje buď v administrativě církve či institucích, které církev spravuje. (Je však možné, že ještě další dva kazatelé mohou být v důchodu, protože spadají do intervalu 55-66 let – a nemají na odpovědnost žádný sbor.)

Počet roků v práci kazatele I u této sociodemografické proměnné bylo z důvodu anonymity (a tedy dosažení co nejmenšího zkreslení výsledků) použito intervalů.

28

Tabulka č. 5: Výzkumný soubor – počet roků v práci kazatele

Počet roků v práci kazatele Počet respondentů

1-5

6-10

11-15

16-20

21-25

26 a více

9

14

5

5

9

19

15%

23%

8%

8%

15%

31%

(n = 61) Procenta

Z tabulky vyplývá, že největší počet kazatelů je v práci duchovního více než 26 let (31% respondentů). To může být způsobeno tím, že od roku 1968 do roku 1974 mohlo fungovat dálkové i denní studium teologie v církvi adventistů, které připravilo velké množství kazatelů. Od roku 1974 do 1990 bylo vzdělávání v církvi adventistů socialistickým režimem zakázáno, přesto probíhalo v ilegální formě – proto je interval práce od 11 do 20 let výrazně slabší. Druhým nejpočetnějším intervalem je práce v intervalu 6-10 let (23% respondentů), což odpovídá tomu, že v roce 1990 byl znovuotevřen Teologický seminář, který probíhal v dálkové a později denní formě a vyučování na něm probíhá dodnes (Teologický seminář Církve adventistů sedmého dne, 2012).

Stěhování kazatelských rodin Jak již bylo uvedeno, kazatelská rodina zůstává na jednom působišti od 5 do 10 let. Pak je „přeložena“ na jiné místo. Stěhování považují kazatelé za významnou nevýhodu svého povolání. Proto se většina kazatelů kloní k prodlužování intervalu setrvání na jednom místě nad hranici 10 let (Slowík, Bauer, 2011). Při sledování tohoto sociodemografického údaje bylo také použito intervalů. Tabulka č. 6: Výzkumný soubor – počet stěhování

Počet stěhování Počet respondentů Procenta

1x až 3x

4x až 6x

7x až 9x

více než 10x

24

25

12

0

39%

41%

20%

0%

29

Z výzkumného vzorku se nejvíce kazatelských rodin (41%) stěhovalo v rámci kazatelské práce 4x až 6x. O něco méně (39%) kazatelských rodin se stěhovalo 1x až 3x. 20% kazatelských rodin se stěhovalo 7x až 9x. Změna bydliště – stěhování – má sice v Holmesově a Raheho Škále životních událostí (která zkoumá stres z hlediska životních změn) pouze 20 bodů ze 100, nese však s sebou i další změny, které jsou více stresující (Atkinson, 2003). Je to změna společenských aktivit (18 bodů), náboženských aktivit (19 bodů) – kazatelská rodina mění společenství sboru i regionálně omezené prostředí, změna školy u dětí (20 bodů), změna zaměstnání manželky (39 bodů) a případně ztráta jejího zaměstnání (47 bodů). Slowík a Bauer (2011) uvádí, že v souvislosti se stěhováním kazatelé přiznávají výskyt některých psychických obtíží (vyčerpání, stres, depresivní stavy, problémy s imunitou) – a to jak u sebe, tak zvláště u rodinných příslušníků.

Bydlení v bytě či u sboru V rámci demografických údajů bylo zařazeno i rozdělení, zda kazatelská rodina bydlí ve služebním bytě, či přímo ve sborové budově. Při bydlení ve sborovém domě přibývá kazatelské rodině více povinností s provozem, objevuje se však i více požadavků ze strany sborového společenství (např. používání bytových prostor pro sborové aktivity). Tabulka č. 7: Výzkumný soubor – bydlení v bytě nebo ve sborové budově

Bydlení – byt/sborový dům Počet respondentů

Bydlení v bytě mimo sbor

Bydlení ve sborové budově

29

32

48%

52%

(n = 61) Procenta

Mírně více kazatelských rodin bydlí ve sborové budově (52%), méně v bytě mimo sbor (48%).

30

Bydliště v menším či větším městě Tento demografický údaj rozlišuje vnímání respondentů ohledně velikosti města, v němž bydlí. Tabulka č. 8: Výzkumný soubor – bydliště v menším či větším městě

Bydliště – menší/větší město

Bydlení v menším městě

Bydlení ve větším městě

30

31

49%

51%

Počet respondentů (n = 61) Procenta

Regionální rozvrstvení Poslední proměnná v rámci sociodemografických údajů bylo rozvrstvení výběrového souboru podle toho, zda pracují v Čechách (tzv. České sdružení) či na Moravě (tzv. Moravskoslezské sdružení). Tabulka č. 9: Výzkumný soubor – regionální rozvrstvení

Regionální rozvrstvení

Čechy

Morava

29

32

48%

52%

Počet respondentů (n = 61) Procenta

5.4 Organizace a průběh šetření Před realizací výzkumu bylo jednáno s administrativou církve adventistů v Čechách i na Moravě ohledně možnosti oslovit kazatele v České republice. Vzhledem k tomu, že oba dotazníky (DŽS, SUPOS) jsou standardizovány pro písemné zpracování, byly dotazníky distribuovány v tištěné formě. V polovině května 2012 bylo rozesláno poštou 110 obálek, které obsahovaly průvodní dopis, dotazník DŽS, SUPOS, sociodemografické údaje (viz tabulka č. 2) a návratovou obálku se známkou (ta byla zaslána, aby se zvýšila návratnost dotazníku).

31

Pro dobrou návratnost a nezkreslené výsledky bylo potřeba zajistit vysokou míru anonymity. V pracovním kolektivu cca sta lidí se dotyční dobře znají. Navíc je práce duchovního zatížena rolí určitého morálního vzoru, což by při nedostatečném zajištění anonymity mohlo vést k neodevzdání dotazníků či zkreslení údajů. Proto byla zvolena forma intervalů v sociodemografických údajích, aby ani kombinací údajů nebylo možné identifikovat konkrétního jedince. Dalším identifikačním znakem bylo razítko na poštovní obálce. Proto byly dotazníky shromažďovány a skladovány. V jednom okamžiku pak byly najednou rozbaleny, obálky byly sešrotovány a dotazníky promíchány. Tento proces byl natočen na video (v průvodním dopisu bylo kazatelům nabídnuto, že jim tento záznam bude v případě zájmu zaslán). K rozbalení obálek došlo v polovině června 2012. Zpět bylo zasláno 66 návratových obálek. Pět dotazníků bylo vyplněno jen z části, proto nebyly použity. V tomto výzkumu tedy bylo použito 61 dotazníků (což je 55,5% z celkové populace – tedy celkového množství kazatelů církve adventistů v České republice).

5.5 Symbolika výsledkové části Tabulka č. 10: použité zkratky

DŽS (Dotazník životní spokojenosti) ZDR

Zdraví

PAZ

Práce a zaměstnání

FIN

Finanční situace

VLC

Volný čas

MAN

Manželství a partnerství

DET

Vztah k vlastním dětem

VLO

Vlastní osoba

SEX

Sexualita

PZP

Přátelé, známí a příbuzní

BYD

Bydlení

Σ DŽS / SUM

Suma DŽS 32

SUPOS PE

Psychická pohoda

A

Aktivnost, činorodost

O

Impulzivita, odreagování se

N

Psychický nepokoj, rozlada

D

Psychická deprese, pocity vyčerpání

U

Úzkostné očekávání, obavy

S

Sklíčenost

Σ SUPOS

Suma SUPOS

HS

Hrubý skór

SD

Směrodatná odchylka

6 Výsledky výzkumu 6.1 Profil souboru z hlediska DŽS Souhrnné výsledky DŽS V tabulce č. 11 jsou seřazeny souhrnné výsledky DŽS – a to podle průměrných hodnot a z toho odpovídajícího pořadí, dále jsou zmíněny minimální a maximální hodnoty, které jsou uváděny v dotaznících u jednotlivých škál.

33

Tabulka č. 11: Souhrnné výsledky DŽS

(61 respondentů)

Průměrné hodnoty

Pořadí

Min.

Max.

DET

41,1

1

32

49

MAN

40,8

2

19

49

PAZ

39,7

3

22

49

BYD

39,3

4

24

49

ZDR

38,7

5

19

49

SEX

37,1

6

18

47

VLO

36,3

7

15

49

PZP

36,1

8

20

48

FIN

35,9

9

17

49

VLC

34

10

18

48

Nejlépe hodnocené jsou škály DET (41,1 bodů) a MAN (40,8) – pro životní spokojenost kazatelů je tedy nejdůležitější rodina a manželka. To odpovídá Leeově studii (2007) o důležitosti sociální podpory v rámci rodiny a manželství. Následují škály PAZ (39,7) a BYD (39,3) – spokojenost se zaměstnáním a strukturou práce je vysoká. Bydlení kazatelů souvisí s jejich prací, protože většinou bydlí ve služebních bytech. Nejmenší spokojenost je udávána ve škále VLC (34), která se týká trávení volného času – a to jak s rodinou, tak vlastními aktivitami. To může souviset s úzkým provázáním na strukturu a režim povolání kazatele a na spojení se sborovým společenstvím. Práce není pevně ohraničena časem, ale je rozprostřena do celého dne a probíhá velmi často ve večerních hodinách, sobota je pro kazatele pracovním dnem, dovolené jsou často tráveny se společenstvím sboru. Nižší hodnota PZP (36,1) může souviset s omezenými možnostmi realizace VLC, ale i určitou přesyceností kontaktů se sborovým společenstvím (např. přátelé a známí jsou více méně daní sborovým společenstvím).

34

Na předposledním místě je škála FIN (35,9). Kazatelé se buď nevnímají dostatečně ohodnoceni, nebo finanční ohodnocení nevnímají jako důležité pro životní spokojenost.

Srovnání s normou – celková spokojenost Tabulka č. 12: DŽS – srovnání výběrového souboru s normou u celkové spokojenosti

SUM Respondenti (61)

257,44

Norma (1292)

257,57

Kazatelé vykazují mírně nižší celkovou životní spokojenost (257,44) než normovaný soubor (257,57). Je nutné však zdůraznit, že do celkové sumy DŽS se nezapočítávají škály PAZ, MAN a DET, kde kazatelé vykazují výrazně vyšší výsledky než normovaný soubor.

Srovnání s normou podle jednotlivých dimenzí DŽS Tabulka č. 13: DŽS – srovnání výběrového souboru s normou podle jednotlivých dimenzí

ZDR

PAZ

FIN

VLC

MAN

DET

VLO

SEX

PZP

BYD

Respondenti (61) 38,7

39,7

35,9

34

40,8

41,1

36,3

37,1

36,1

39,3

Norma

35,7

33,9

36,1

40,2

38,6

38,9

35,4

37

37,6

38,6

35

Graf č. 1: DŽS – srovnání výběrového souboru s normou podle jednotlivých dimenzí

Kazatelé jsou výrazně spokojenější než normonovaný soubor se svou prací a zaměstnáním (PAZ; o 4 body), finančním hodnocením (FIN; o 2 body), bydlením (BYD, o 1,7 bodu), se vztahy s vlastními dětmi (DET, o 2,2 bodu) a sexualitou (SEX; o 1,7 bodu). Jsou také mírně spokojenější s manželstvím (MAN, o 0,6 bodu). Téměř nastejno jsou kazatelé s normovaným souborem ve škále ZDR. Na druhé straně kazatelé vykazují menší životní spokojenost ve srovnání s normovaným souborem ve škále týkající se vlastní osoby (VLO, o 2,6 bodu) – tedy spokojenosti se vzhledem, schopnostmi, charakterem, vitalitou a sebevědomím. Škála má největší varianci na PZP, která je u kazatelů též nižší vůči normovanému souboru (o 0,9 bodu). Vliv může mít vytíženost v práci kazatele, která neumožňuje kvalitní prožívání ve škále VLC (jež je též nižší než u normovaného souboru – o 2,1 bodu), tak i PZP. Důvodem pro nižší výsledky ve škále VLO mohou být také interpersonální problémy (Fahrenberg, 2001), které se v práci a životě kazatele vyskytují (pracuje s lidmi, vede sborové společenství, které prorůstá i do škál PZP a VLC a může je negativně ovlivňovat). Důvodem může být také to, že kazatel je ve své roli „prostředníkem“ mezi lidmi a Bohem – přirozeně tedy upozaďuje svou osobu. (Příkladem tohoto přístupu v Bibli může být Jan Křtitel, který prohlásil: „On /Ježíš/ musí růst, já však se menšit.“; J 3,30.) To, že kazatelé pozitivně hodnotí svou práci (PAZ), může být spojeno s její smysluplností a jejím chápáním jako povolání (což potvrzuje i studie Kaye, 2000). 36

Protože je to však práce z hlediska rozvrstvení času i interakce s lidmi náročná, odráží se to ve škálách VLC, VLO a PZP.

Srovnání s normou u sum i jednotlivých dimenzí DŽS podle věku 26-35 let Tabulka č. 14: DŽS – srovnání sum výběrového souboru a normy ve věkovém intervalu 26-35 let

SUM Respondenti (13)

254

Norma (256)

260,8

Tabulka č. 15: DŽS – srovnání výběrového souboru s normou u jednotlivých dimenzí ve věkovém intervalu 26-35 let

ZDR

PAZ

FIN

VLC

MAN

DET

VLO

SEX

PZP

BYD

Respondenti (13) 38,3

37,8

34,6

31,1

38,3

42,2

36,3

37,4

36,8

39,1

Norma

37,0

33,6

35,1

40,1

39,3

39,5

37,9

36,9

36,8

41,1

Graf č. 2: DŽS – srovnání výběrového souboru s normou u jednotlivých dimenzí ve věkovém intervalu 26-35 let

37

Kazatelé ve věkovém intervalu 26-35 let vykazují celkově nižší spokojenost než normovaný soubor (o 6,8 bodu) – pohybuje se v rámci standardní odchylky. Výsledky tedy potvrzují výstupy studie Kaye (2000), která uvádí, že nejméně spokojení jsou britští letniční duchovní ve věku 31 let. Kazatelé vykazují vyšší životní spokojenost ve škále DET (o 2,9 bodu) a BYD (o 2,3 bodu). V tomto věku v rodinách bývají menší děti, proto se životní spokojenost pojí se škálou DET (což odpovídá i zjištěním Fahrnberga, 2001, s. 61). Na vyšší spokojenosti ve škále BYD může mít vliv jistota bydlení ve služebním bytě. Nižší životní spokojenost vykazují kazatelé ve více škálách:  ZDR (o 2,8 bodu; což je v rozporu s Fahrenbergem /2001/, který uvádí, že by škála ZDR měla být v mladším věku vyšší a snižuje se až se stoupajícím věkem).  VLC (o 4 body). Tento rozdíl může souviset se specifičností práce kazatele. Je možné, že vzhledem k vyšším výsledkům ve škále DET vznikají nižší výsledky ve škále VLC. Tedy že kazatelé – přestože hodnotí vysoko možnost se věnovat svým dětem, které jsou ještě malé – se nemohou v dostatečné míře věnovat své rodině a trávit s ní dostatek času.  MAN (o 1,8 bodu). Tento rozdíl může souviset s tím, že kazatelé by se sice chtěli věnovat rodinám – jsou pro ně důležité (viz vyšší výsledky ve škále DET), v praxi to však nefunguje (nižší výsledky ve škále VLC) – což se může odrážet ve spokojenosti v manželství.  VLO (o 3,2 bodu). Důvodem může být vytíženost v práci kazatele, interpersonální problémy či role prostředníka – viz podrobné vysvětlení u srovnání s normou podle jednotlivých dimenzí DŽS.

38

36-45 let Tabulka č. 16: DŽS – srovnání sum výběrového souboru a normy ve věkovém intervalu 36-45 let

SUM Respondenti (14)

269

Norma (254)

254,9

Tabulka č. 17: DŽS – srovnání výběrového souboru s normou u jednotlivých dimenzí ve věkovém intervalu 36-45 let

ZDR

PAZ

FIN

VLC

MAN

DET

VLO

SEX

PZP

BYD

Respondenti (14) 40,6

40,8

37,6

34,4

42,6

42

39,3

41,5

35,6

39,9

Norma

36,1

34,0

34,5

38,9

37,1

38,1

36,5

36,0

36,8

39,1

Graf č. 3: DŽS – srovnání výběrového souboru s normou u jednotlivých dimenzí ve věkovém intervalu 36-45 let

Kazatelé ve věkovém intervalu 36-45 let vykazují výrazně vyšší celkovou životní spokojenost než normovaný soubor (o 14,1 bodu) – pohybuje se v rámci standardní odchylky. Mezi kazateli v České republice je tedy skupina ve věkovém intervalu 36-45 let nejspokojenější. 39

Kazatelé mají téměř stejné hodnoty jako normovaný soubor ve škálách VLC a PZP. Ve všech ostatních škálách vykazují kazatelé vyšší životní spokojenost. Mírně vyšší ve škáchách ZDR (o 1,5 bodu) a VLO (o 1,2 bodu). Větší rozdíl pak je u škál PAZ (o 4,7 bodu), FIN (o 3,6 bodu) a BYD (o 3,1 bodu). Tyto hodnoty mohou souviset se zvládáním pracovních povinností; nejvyšším „kariérním“ postupem – většinou jsou kazatelé již ordinováni, příp. pracují jako „okrskoví kazatelé“, kteří organizují kolegiální setkávání v rámci krajů; kazatelé také v této době dosáhnou na nejvyšší finanční ohodnocení. Vyšší spokojenost vykazují také ve škálách MAN (o 3,7 bodu), DET (o 4,9 bodu) a SEX (o 5 bodů). Je možné, že v této době kazatelské rodiny již přijali tento způsob života (stěhování, specifika kazatelské práce), adaptovali se na něj a jsou si v něm jisti – což se odráží na životní spokojenosti kazatelů.

46-55 let Tabulka č. 18: DŽS – srovnání sum výběrového souboru a normy ve věkovém intervalu 46-55 let

SUM Respondenti (14)

257

Norma (186)

255,4

Tabulka č. 19: DŽS – srovnání výběrového souboru s normou u jednotlivých dimenzí ve věkovém intervalu 46-55 let

ZDR

PAZ

FIN

VLC

MAN

DET

VLO

SEX

PZP

BYD

Respondenti (14) 37,4

39,4

34,4

36,6

42,7

41,9

35,1

38,4

36,8

38,1

Norma

35,8

32,8

35,7

40,5

38,1

38,3

36,2

36,7

37,8

37,9

40

Graf č. 4: DŽS – srovnání výběrového souboru s normou u jednotlivých dimenzí ve věkovém intervalu 46-55 let

Kazatelé ve věkovém pásmu 46-55 let mají téměř stejnou celkovou spokojenost s normovaným souborem (vyšší o 1,6 bodu). Také ve srovnání v jednotlivých škálách vykazují podobný průběh i hodnoty. Vyšší hodnoty vykazují kazatelé ve škálách PAZ (o 3,6 bodu), FIN (o 1,6 bodu), MAN (o 2,2 bodu), DET (o 3,8 bodu) a SEX (o 2,2 bodu). Téměř stejné hodnoty jsou u škál ZDR, VLC, PZP a BYD. Nižší hodnoty pak ve škále VLO (o 3,2 bodu).

56-65 let Tabulka č. 20: DŽS – srovnání sum výběrového souboru a normy ve věkovém intervalu 56-65 let

SUM Respondenti (13)

249

Norma (224)

259,5

41

Tabulka č. 21: DŽS – srovnání výběrového souboru s normou u jednotlivých dimenzí ve věkovém intervalu 56-65 let

ZDR

PAZ

FIN

VLC

MAN

DET

VLO

SEX

PZP

BYD

Respondenti (13) 37,7

40,3

36,2

33,3

38,3

39,8

34,6

31,3

35,1

40,8

Norma

32,5

34,6

37,5

41,6

39,9

39,1

35,2

37,5

39,3

36,3

Graf č. 5: DŽS – srovnání výběrového souboru s normou u jednotlivých dimenzí ve věkovém intervalu 56-65 let

Kazatelé ve věkovém pásmu 56-65 let vykazují celkovou nižší životní spokojenost než normovaný soubor (o 10,5 bodu) – pohybuje se v rámci standardní odchylky. Vyšší hodnoty jsou ve škálách PAZ (o 7,8 bodu), FIN (o 1,6 bodu) a BYD (o 1,5 bodu). Spokojenost nějak spojená s prací je tedy vyšší než u normovaného souboru. Jsou to jediné škály (společně se ZDR – o 1,4 bodu), kde kazatelé vykazují vyšší hodnoty než normovaný soubor. V tomto období je tedy práce pozitivním zdrojem životní spokojenosti. Nižší hodnoty vykazují kazatelé ve škálách VLC (o 4,2 bodu), MAN (o 3,3 bodu), DET (hodnota je téměř stejná jako u normovaného souboru) a SEX (o 3,9 bodu). To může souviset se změnami v kazatelských rodinách – např. krizí v manželství při odchodu dětí, kdy se snižuje sociální podpora, která je v kazatelských rodinách velmi důležitá. 42

Nižší je také škála VLO (o 4,5 bodu; důvodem může být vytíženost v práci kazatele, interpersonální problémy či role prostředníka (viz podrobné vysvětlení u srovnání s normou podle jednotlivých dimenzí DŽS).

66-75 let Tabulka č. 22: DŽS – srovnání sum výběrového souboru a normy ve věkovém intervalu 66-75 let

SUM Respondenti (7)

258,1

Norma (160)

252,3

Tabulka č. 23: DŽS – srovnání výběrového souboru s normou u jednotlivých dimenzí ve věkovém intervalu 66-75 let

ZDR

PAZ

FIN

VLC

MAN

DET

VLO

SEX

PZP

BYD

Respondenti (7)

39,3

40,1

37,0

34,4

42,7

38,0

36

36,4

36,6

38,4

Norma

34,9

32,8

35,6

36,8

40,3

38,9

38,5

30,6

36,8

39,1

Graf č. 6: DŽS – srovnání výběrového souboru s normou u jednotlivých dimenzí ve věkovém intervalu 66-75 let

43

Kazatelé ve věkovém pásmu 66-75 let vykazují vyšší celkovou životní spokojenost než normovaný soubor (o 5,8 bodu) – pohybuje se v rámci standardní odchylky. Kazatelé vykazují výrazně vyšší hodnoty ve škálách PAZ (o 4,4 bodu) a FIN (o 1,4 bodu). To může být způsobeno tím, že působí ve sborových společenstvích jako ordinovaní kazatelé (pokud je na sborech mladý neordinovaný kazatel) – mají nějakou svěřenou činnost v rámci fungování sborů (tuto činnost berou více jako povolání – tedy práci – než trávení volného času). Vyšší hodnoty vykazují i ve škále ZDR (o 4,4 bodu) – zde je možné, že se projevuje zdravý životní styl, který propaguje církev adventistů. Vyšší hodnoty jsou také ve škále MAN (o 2,4 bodu) a SEX (o 5,8 bodu). To může souviset s tím, že kazatelé žijí v manželství celý život a ve vyšším věku jsou si oporou, Fahrengerg (2001) poukazuje také na interkorelaci s vyššími hodnotami u škály ZDR. Nižší hodnoty pak vykazují ve škále VLC (o 2,4 bodu). Je možné, že kazatelé tím, že jsou stále v interakci se sborovým společenstvím – což více spadá pod škálu PAZ – tak nemají dostatek času na vlastní aktivity. Nižší hodnoty uvádějí dále u škály DET (o 0,9 bodu). V tomto případě může mít vliv, že kazatelé zůstávají až do smrti ve služebním bytě církve, což může činit problémy v komunikaci s jejich dospělými dětmi např. díky vzdálenosti. U škály VLO jsou hodnoty nižší o 2,5 bodu a u škály BYD o 0,7 bodu. Zde může mít vliv, že někdy zůstávají kazatelé i v důchodu bydlet ve sborovém domě, kde je v rámci provozu stále dost povinností – což může být zatěžující.

Srovnání sum DŽS s normou podle věkových intervalů Tabulka č. 24: Srovnání sum životní spokojenosti výběrového souboru a normy podle věkových intervalů

26-35 let

36-45 let

46-55 let

56-65 let

66-75 let

Respondenti

254

269

257

249

258,1

Norma

260,8

254,9

255,4

259,5

252,3

44

Graf č. 7: Srovnání sum životní spokojenosti výběrového souboru a normy podle věkových intervalů

U tohoto srovnání se nejedná o longitudinální křivku jednoho souboru kazatelů – a tedy jak se vyvíjí životní spokojenost v rámci kazatelského života, ale jde o srovnání různých věkových skupin v rámci kazatelského sboru v České republice. Lze tedy konstatovat, že kazatelé vykazují nejvyšší hodnoty ve věku 36-45 let a nejmenší hodnoty ve věku 56-65 let.

Srovnání jednotlivých škál životní spokojenosti podle věkových intervalů Tabulka č. 25: Srovnání jednotlivých škál životní spokojenosti podle věkových intervalů

Věkové intervaly ZDR

PAZ

FIN

VLC

MAN DET

VLO

SEX

PZP

BYD

26-35 let (13)

38,3

37,8

34,6

31,1

38,3

42,2

36,3

37,4

36,8

39,1

36-45 let (14)

40,6

40,8

37,6

34,4

42,6

42

39,3

41,5

35,6

39,9

46-55 let (14)

37,4

39,4

34,4

36,6

42,7

41,9

35,1

38,4

36,8

38,1

56-65 let (13)

37,7

40,3

36,2

33,3

38,3

39,8

34,6

31,3

35,1

40,8

66-75 let (7)

39,3

40,1

37

34,4

42,7

38

36

36,4

36,6

38,4

45

Graf č. 8: Srovnání jednotlivých škál životní spokojenosti podle věkových intervalů

Z grafu vyplývá, že poměrně stabilní hodnocení je u všech škál v rámci srovnání všech věkových kategorií kazatelů, kromě škály SEX – což však souvisí s dynamikou vývoje člověka a manželství. Nejnižší hodnoty jsou ve škále VLC a nejvyšší u MAN a DET.

6.2 Profil souboru z hlediska SUPOS Srovnání průměrných hodnot komponent psychického stavu zkoumaného souboru a normy Data získaná z dotazníků jsou vyhodnoceny podle testové příručky. V tabulce jsou zaznamenány průměrné hrubé skóry a jejich suma. Z nich je vypočítán podíl jednotlivých složek celkového psychického stavu výběrového souboru, který je srovnán s normou.

46

Tabulka č. 26: Srovnání průměrných hodnot komponent psychického stavu zkoumaného souboru a normy

PE

A

O

N

U

D

S

Σ

HS

8,1

7,0

3,1

4,1

4,0

3,5

2,8

32,6

HS/Σ

0,248

0,215

0,095

0,126

0,123

0,107

0,086

Norma 0,239

0,214

0,115

0,116

0,113

0,107

0,097

Rozdíl

0,009

0,001

-0,02

0,01

0,01

0

-0,011

SD

0,119

0,078

0,055

0,055

0,056

0,050

0,065

Graf č. 9: Srovnání průměrných hodnot komponent psychického stavu zkoumaného souboru a normy

Naměřené hodnoty výběrového souboru jsou v mezích směrodatné odchylky – nejsou tedy statisticky významné. Proto je možné konstatovat, že psychický stav kazatelů je srovnatelný s normovaným souborem. Kazatelé vykazují mírně vyšší výsledky od normovaného souboru ve škálách PE, N a U – jsou tedy mírně více optimisticky psychicky naladěni, ale prožívají mírně více psychického nepokoje (rozmrzelosti, nepokoje) a obav. Ve škálách O a S vykazují mírně nižší výsledky od normovaného souboru. U škály O (impulzivita, odreagování se) je to největší rozdíl (-0,02) – kazatelé tedy vykazují nižší 47

impulzivitu a spontánní odreagování psychických tenzí, což se projevuje silnějším sebeovládáním. Současně mírně nižší hodnota ve škále S může znamenat, že pasivněji prožívají negativní důsledky prodělané psychické zátěže – více obracejí psychické napětí směrem „dovnitř“ a díky tomu mohou zažívat více prožitků osamělosti či přecitlivělosti. Snížené výsledky u těchto dvou škál (O a S) může být způsobeno přijetím role duchovního, k níž patří sebekontrola a představování „vyššího morálního standardu“ – a to i v situacích psychické zátěže a reagování na ně.

6.3 Vybrané koreláty Relace Σ DŽS a Σ SUPOS V této kapitole bude zjišťována platnost H1, tedy zda s celkovou mírou životní spokojenosti statisticky významně stoupá kvalita celkového psychického stavu. Tabulka č. 27: Relace Σ DŽS a Σ SUPOS

Σ DŽS Σ DŽS

Σ SUPOS

1

Σ SUPOS -0,559**

1

Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,01 (pro testovaný soubor je to hodnota 0,325) Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,05 (pro testovaný soubor je to hodnota 0,250)

** *

U rozboru výsledků platí, že při záporných hodnotách korelačního koeficientu je třeba interpretovat data kladně. Korelace mezi sumou DŽS a sumou SUPOS dosahuje záporné hodnoty r= -0,559 na hladině významnosti α = 0,01. Je možné tedy říci, že čím kazatelé vykazují vyšší životní spokojenost, tím je lepší také jejich psychický stav. Vzhledem ke zjištěné hodnotě korelace je možné přijmout H1.

48

Korelace Σ DŽS a jednotlivých škál SUPOS V tomto kontextu je možné zjistit i vzájemnou souvislost konkrétních škál dotazníku SUPOS a celkové životní spokojenosti. Tabulka č. 28: Korelace Σ DŽS a jednotlivých škál SUPOS

Σ DŽS PE

0,425**

A

0,399**

O

-0,295*

N

-0,288*

U

-0,428**

D

-0,425**

S

-0,454**

Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,01 (pro testovaný soubor je to hodnota 0,325) Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,05 (pro testovaný soubor je to hodnota 0,250)

** *

Korelace mezi celkovou životní spokojeností kazatelů a psychickým stavem vykazuje ve všech škálách signifikantní výsledek. U škály PE, A, U, D a S na hladině významnosti α = 0,01, u škál O a N na hladině významnosti α = 0,05. Celková suma životní spokojenosti kazatelů významně kladně souvisí (tedy je spojena s vysokými hodnotami) s psychickou pohodou (PE; r=0,425) – tedy zda se kazatelé cítí vyrovnaně, spokojeně a optimisticky) a aktivností, činorodostí (A; r=0,399) – zda se cítí naplnění energií a silou a jsou připraveni na akci. S celkovou životní spokojeností negativně souvisí (tedy jsou spojeny s nízkými hodnotami) obavy (U; r=-0,428; nejistotou, prožitky psychického napětí), pocity vyčerpání (D; r=-0,425; pesimizmem, otráveností, pocity slabosti) a sklíčeností (S; r=-0,454; osamělostí, přecitlivělostí). Méně pak negativně souvisí s impulzivitou (O; r=-0,295; náladovostí, podrážděností) a psychickým nepokojem (N; r=-0,288; rozmrzelostí, nespokojeností).

49

Korelace Σ SUPOS a jednotlivých škál DŽS V tomto kontextu je možné zjistit i vzájemný vztah konkrétních škál dotazníku DŽS a Σ SUPOS. Tabulka č. 29: Korelace Σ SUPOS a jednotlivých škál DŽS

Σ SUPOS ZDR

-0,500**

FIN

-0,337**

VLC

-0,386**

VLO

-0,631**

SEX

-0,282*

PZP

-0,343**

BYD

-0,424**

PAZ

-0,506**

MAN

-0,311*

DET

-0,165

Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,01 (pro testovaný soubor je to hodnota 0,325) Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,05 (pro testovaný soubor je to hodnota 0,250)

** *

Všechny koreláty Σ SUPOS a jednotlivých škál DŽS jsou statisticky významné na 5% a 1% hladině významnosti (kromě škály DET). To znamená, že se snižující se kvalitou celkového psychického stavu je spojena nižší spokojenost s vlastní osobou (VLO), prací a zaměstnáním (PAZ), zdravím (ZDR), bydlením (BYD), volným časem (VLC), vztahy s přáteli (PZP), méně pak s manželstvím (MAN) a sexualitou (SEX). To však platí i naopak, tedy čím je lepší kvalita psychického stavu, tím větší je spokojenost s jednotlivými škálami DŽS.

50

Korelace Σ DŽS a věku V této části bude zjišťována platnost H2: Se zvyšujícím se věkem se statisticky významně zvyšuje celková životní spokojenost. Tabulka č. 30: Korelace Σ DŽS a věku

Věk Věk

1

Σ DŽS

-0,062

Σ DŽS

1

Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,01 (pro testovaný soubor je to hodnota 0,325) Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,05 (pro testovaný soubor je to hodnota 0,250)

** *

Vzhledem ke zjištěné hodnotě korelace je možné konstatovat, že ve výběrovém souboru kazatelů věk nemá souvislost s životní spokojeností. Je tedy možné odmítnout H2.

Korelace mezi věkem a škálami DŽS Pro úplný obraz je možné zjišťovat korelace věku a jednotlivých škál DŽS. Tabulka č. 31: Korelace mezi věkem a škálami DŽS

Věk ZDR

-0,046

FIN

0,053

VLC

0,118

VLO

-0,141

SEX

-0,279*

PZP

-0,037

BYD

0,009

PAZ

0,108

MAN

0,059

DET

-0,292*

Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,01 (pro testovaný soubor je to hodnota 0,325) Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,05 (pro testovaný soubor je to hodnota 0,250)

** *

51

Věk nemá kromě dvou výjimek statisticky významný vliv na strukturu životní spokojenosti. Korelace mezi věkem a škálami DŽS dosahuje záporné hodnoty pouze ve dvou škálách na hladině významnosti α = 0,05 – a to SEX a DET. Při zvyšujícím se věku tedy klesá spokojenost s fyzickou atraktivitou a sexuálním životem. Totéž platí u vztahů k dětem. Obojí může být způsobeno vývojovými obdobími v životě člověka a změnami, které přicházejí – jak v sexuální oblasti, tak ve vztahu k dětem (např. vyrovnávání s odchodem dětí z domu).

Korelace Σ SUPOS a věku V této kapitole bude zjišťována platnost H3, tedy zda je statisticky významný vztah mezi věkem a psychickým stavem. Tabulka č. 32: Korelace Σ SUPOS a věku

Věk Věk

Σ SUPOS

1

Σ SUPOS -0,249

1

Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,01 (pro testovaný soubor je to hodnota 0,325) Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,05 (pro testovaný soubor je to hodnota 0,250)

** *

Vzhledem ke zjištěné hodnotě korelace je možné konstatovat, že ve výběrovém souboru kazatelů věk nemá souvislost s psychickým stavem. Je to však hraniční hodnota (0,249), protože již při hodnotě 0,250 by byl výsledek statisticky významný (na hladině významnosti α = 0,05). Je tedy možné konstatovat, že vzhledem ke zjištěné hodnotě korelace je možné odmítnout H3, ale tato hodnota je tak blízko hraniční hodnotě hladiny významnosti, že lze vysledovat určitou souvislost věku s kvalitou psychického stavu – tedy se stoupajícím věkem roste u kazatelů (byť statisticky nevýznamně) kvalita psychického stavu.

52

Korelace mezi věkem a škálami SUPOS Pro úplný obraz je možné zjišťovat korelace věku a jednotlivých škál dotazníku SUPOS. Tabulka č. 33: Korelace mezi věkem a škálami SUPOS

Věk PE

-0,001

A

-0,141

O

-0,227

N

-0,399**

U

-0,393**

D

-0,230

S

-0,196

Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,01 (pro testovaný soubor je to hodnota 0,325) Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,05 (pro testovaný soubor je to hodnota 0,250)

** *

Věk nemá kromě dvou výjimek statisticky významnou souvislost se strukturou psychického stavu. Korelace mezi věkem a škálami dotazníku SUPOS dosahuje záporné hodnoty pouze ve dvou škálách na hladině významnosti α = 0,01 – a to u škály N a U. S vyšším věkem kazatelů klesá psychický nepokoj (zažívají tedy více klidu, jsou méně rozmrzelí a netrpěliví) a mají méně obav (a tedy méně pocitů nejistoty, úzkostných nálad a obav z budoucnosti).

53

6.4 Vyjádření k platnosti hypotéz Na začátku výzkumné části byly stanoveny tři hypotézy. Na základě analýzy výsledků je možné zhodnotit jejich platnost.

H1: S celkovou mírou životní spokojenosti statisticky významně stoupá kvalita celkového psychického stavu Při analýze výsledků dotazníků platí, že při záporných hodnotách korelačního koeficientu je třeba interpretovat data kladně. Korelace mezi sumou DŽS a sumou SUPOS dosahuje záporné hodnoty r= -0,559 na hladině významnosti α=0,01. Je možné tedy říci, že čím kazatelé vykazují vyšší životní spokojenost, tím je lepší také jejich psychický stav. Hypotéza H1 byla potvrzena.

H2: Se zvyšujícím se věkem se statisticky významně zvyšuje celková životní spokojenost Vzhledem ke zjištěné hodnotě korelace (r=-0,062) je možné konstatovat, že ve výběrovém souboru kazatelů věk nemá souvislost s celkovou životní spokojeností. Hypotéza H2 byla odmítnuta.

H3: Je statisticky významný vztah mezi věkem a psychickým stavem U rozboru výsledků platí, že čím je vyšší věk, tím více stoupá kvalita celkového psychického stavu. Vzhledem ke zjištěné hodnotě korelace (r=-0,249) je možné konstatovat, že ve výběrovém souboru kazatelů věk nemá souvislost s celkovým psychickým stavem. Je to však hraniční hodnota (0,249), protože již při hodnotě 0,250 by byl výsledek statisticky významný (na hladině významnosti α=0,05). Je tedy možné konstatovat, že vzhledem ke zjištěné hodnotě korelace je možné odmítnout H3, ale tato hodnota je tak blízko hraniční hodnotě hladiny významnosti, že lze vysledovat určitou souvislost věku s kvalitou psychického stavu.

Hypotéza H3 byla odmítnuta.

54

7 Diskuze V této práci je zkoumána úroveň životní spokojenosti a kvalita psychického stavu u výběrového souboru kazatelů církve adventistů. Volně navazuje na nestandardizované šetření Slowíka a Bauera z roku 2011, které mapovalo psychosociální aspekty současné situace kazatelů církve adventistů a jejich rodin v České republice. Cílem této práce je standardizovanými kvalitativními metodami zhodnotit životní spokojenost i psychický stav kazatelů – a to včetně srovnání s většinovou populací (normovaným souborem) a hledání souvislostí s věkem (vybranou sociodemografickou proměnnou). Do výzkumu se zapojilo 55,5% všech kazatelů církve adventistů v České republice (bylo použito 61 dotazníků). Při realizaci výzkumu byl problematický aspekt zajištění anonymity. Vzhledem k tomu, že soubor kazatelů má 110 lidí, dobře se mezi sebou znají. Kombinací demografických údajů by mohla být anonymita narušena, což by mohlo mít za následek buď neodevzdání dotazníku, nebo zkreslování údajů. Proto byla zvolena varianta intervalů v demografických údajích, která výrazně anonymitu posiluje. Zjištěné výsledky celkové životní spokojenosti ukazují, že kazatelé ve srovnání s populací (normou) vykazují téměř stejnou životní spokojenost. (Je však důležité zmínit, že do celkové životní spokojenosti se nezapočítává spokojenost s manželství, vztahy s dětmi a prací, v nichž kazatelé vykazují výrazně vyšší hodnoty.) Při rozklíčování jednotlivých oblastí životní spokojenosti se ukázalo, že kazatelé jsou spokojenější ve srovnání s normovaným souborem s prací, finančním ohodnocením a bydlením (které je možné vnímat jako součást práce, protože kazatelé bydlí ve služebním bytě). Pozitivní hodnocení pracovní oblasti může být spojeno s tím, že ji kazatelé vnímají jako povolání (ve smyslu povolání Bohem pro tuto práci) a smysl či naplnění v životě. To koresponduje s Kayovou studií (2000), v níž je konstatováno, že pro spokojenost duchovních je nejdůležitější duchovní složka jejich práce a smysluplnost. Kazatelé vykazují také vyšší spokojenost s manželství, sexualitou a vztahu s dětmi. To souhlasí s výsledky Leeovy studie (2007), které potvrzují souvislost mezi životní spokojeností a sociální podporou v rámci manželských a rodinných vztahů u duchovních. 55

Na druhé straně kazatelé vykazují menší životní spokojenost ve srovnání s normovaným souborem v oblasti týkající se vlastní osoby – tedy spokojenosti se vzhledem, schopnostmi, charakterem, vitalitou a sebevědomím. Důvodem může být, že kazatel je ve své roli „prostředníkem“ mezi lidmi a Bohem, a tedy přirozeně upozaďuje svou osobu. Fahrenberg (2001) uvádí, že nižší životní spokojenost v této oblasti může souviset i s interpersonálními problémy, které se v práci i životě kazatelé vyskytují, protože pracuje s lidmi a vede sborové společenství. Další oblastí, v níž vykazují kazatelé menší životní spokojenosti je trávení volného času. I to může souviset se specifičností práce kazatele, v níž není jasné vymezení rolí a úkolů (jak rozebírá Lee /2007/ ve své studii) – takže se práce prolíná se soukromím, ale také zasahuje do večerních hodin a víkendu. V rámci srovnání celkové životní spokojenosti v jednotlivých věkových intervalech je možné konstatovat, že kazatelé vykazují nejvyšší životní spokojenost ve věku od 36 do 45 let. Tyto výsledky mohou souviset s tím, že kazatel již zvládá pracovní povinnosti, dosahuje nejvyššího „kariérního“ postupu (již je ordinován, má nejvyšší finanční ohodnocení), ale také jeho rodina se již adaptovala na specifický životní styl. Nejmenší životní spokojenost vykazují kazatelé v období od 56 do 65 let. Zde mohou mít vliv změny v kazatelských rodinách (např. při odchodu dětí z domu se snižuje sociální podpora, která je v kazatelských rodinách velmi důležitá). Kay (2000) uvádí, že nejnižší životní spokojenost vykazovali letniční duchovní ve 31 letech, pak spokojenost výrazně stoupla, aby po propadu v pozdějším věku znovu vzrostla více než předtím. Výsledky se tedy v principu shodují, liší se však v intenzitě. Celkový psychický stav zkoumaný dotazníkem SUPOS ve výběrovém souboru kazatelů je srovnatelný s normovaným souborem. Kazatelé jsou více optimisticky naladěni než normovaný soubor, ale prožívají více psychického nepokoje a obav. Nižší výsledky vykazují ve škále, která měří impulzivitu a spontánní odreagování psychických tenzí, což se projevuje silnějším sebeovládáním. Nižší výsledky mají kazatelé i ve škále, která měří sklíčenost, což může znamenat, že pasivněji prožívají negativní následky prodělané psychické zátěže – více obracejí psychické napětí směrem „dovnitř“, díky čemuž mohou prožívat více prožitků osamělosti či přecitlivělosti. Snížení výsledků vůči normě může být způsobeno přijetím role duchovního, k níž patří sebekontrola a představování „vyššího morálního standardu“ – a to i v situacích psychické zátěže a reagování na ně. 56

Z výsledku korelací vyplývá, že čím kazatelé vykazují vyšší životní spokojenost, tím je také lepší jejich psychický stav. Nebyla také zjištěna souvislost věku a životní spokojenosti kazatelů. Dle zjištěného výsledku neplatí, že čím je vyšší věk, tím se zvyšuje životní spokojenost. To je v určité disharmonii s výsledky šetření Slowíka a Bauera (2011), kteří konstatují, že starší respondenti vyjadřovali pocit spokojenosti jednoznačněji. Je ovšem otázka, zda je možné tyto výsledky porovnávat. U korelací mezi věkem a psychickým stavem byla zjištěna hraniční hodnota. Je možné konstatovat, že ve výběrovém souboru kazatelů věk nemá statisticky významnou souvislost s psychickým stavem, ale lze však určitou souvislost vysledovat – tedy že se stoupajícím věkem kazatelů roste (byť statisticky nevýznamně) kvalita psychického stavu. Zjištěné výsledky je možné použít jako rozšíření předchozích šetření a výzkumů, protože je provedeno standardizovanými metodami. V rámci stávajících výsledků dotazníků a dalších demografických údajů by bylo dobré provést zjišťování jednotlivých souvislostí, které mají vyšší praktické využití pro konkrétní inovace v rámci strukturace povolání duchovního – tento rozsah je však již nad rámec této práce.

57

8 Závěry V této práci byly zjištěny tyto hlavní výsledky:  Při stoupající životní spokojenosti kazatelů statisticky významně stoupá i kvalita celkového psychického stavu.  Věk u kazatelů nemá souvislost s jejich celkovou životní spokojeností.  Se stoupajícím věkem roste (statisticky nevýznamně) kvalita psychického stavu. 

Kazatelé vykazují v porovnání s populací (normou) téměř stejnou celkovou životní spokojenost (do ní se však nezapočítává spokojenost s prací, manželstvím a vztahy s dětmi, v nichž kazatelé mají vyšší hodnoty).

 Kazatelé vykazují vůči populaci (normovanému souboru) vyšší spokojenost s prací, finančním ohodnocením a bydlením, dále s manželstvím, sexualitou a vztahy s dětmi. Nižší spokojenost uvádějí v oblasti týkající se vlastní osoby a trávení volného času.  Kazatelé uvádějí nejvyšší životní spokojenost ve věku od 36 do 45 let, nejnižší pak ve věku 56 až 65 let.  Celkový psychický stav kazatelů je srovnatelný s normovaným souborem – spadá do pásma standardních hodnot.

58

Souhrn Tato práce se zabývá povoláním duchovních, resp. kazatelů církve adventistů – konkrétně jejich životní spokojeností a psychickým stavem. Je rozčleněna na dva oddíly – část teoretickou a výzkumnou. V úvodu teoretické části, která je rozčleněna na tři kapitoly, je definována role duchovního, představena pozice kazatele v církvi adventistů a rozebrány psychosociální problémy kazatelů. Druhá kapitola obsahuje rámcové vymezení pojmů životní spokojenost, životní pohoda a kvalita života – s ohledem na to, že jsou u různých autorů používány jinak či bývají zaměňovány. Dále je v této kapitole nastíněno, jak je možné životní spokojenost měřit, a které determinanty ji ovlivňují. Patří mezi ně například věk, pohlaví, mezilidské vztahy, rodinný stav, socioekonomický statut, osobnost, zdravotní stav či životní zvyklosti. Další kapitola se zabývá vztahem životní spokojenosti a duchovních komponent života. Nejprve jsou zmíněni autoři, kteří zkoumají pozitivní souvislost duchovní či spirituální složky člověka a životní spokojenosti. V toto kapitole jsou také představeny a definovány pojmy náboženství, religiozita a spiritualita. Čtvrtá kapitola je věnována determinantám a specifickým oblastem povolání duchovních, které ovlivňují jejich životní spokojenost – a to na základě studií, které se tímto tématem zabývaly. Jedná se o věk, finanční ohodnocení, vliv osobnostních rysů a duchovní složky role duchovního, ale také sociální podpory na životní spokojenost duchovních. V druhé části této kapitoly je představen přehled vybraných výzkumů, které se týkají životní spokojenosti duchovních. V úvodu výzkumné části je představen výzkumný problém – tedy zjištění životní spokojenosti a kvality psychického stavu mezi duchovními Církve adventistů sedmého dne v České republice. Dále jsou stanoveny cíle výzkumu: Zjistit celkovou životní spokojenost výběrového souboru kazatelů církve adventistů a strukturu jednotlivých dimenzí pomocí dotazníku DŽS a porovnat se standardizovanými údaji platnými pro celkovou populaci. Zmapovat strukturu složek psychického stavu sledovaného souboru duchovních pomocí dotazníku SUPOS a srovnat ji s normami pro celkovou populaci. Zjistit, jak životní spokojenost a kvalita psychického stavu kazatelů souvisí s věkem. Prozkoumat, zda existují statisticky významné souvislosti mezi celkovou životní 59

spokojeností a sumou kvality psychického stavu duchovních, celkovou životní spokojeností a jednotlivými škálami dotazníku SUPOS a sumou kvality psychického stavu a jednotlivými škálami dotazníku DŽS. Zkoumanou populací jsou kazatelé Církve adventistů sedmého dne v České republice. Byl použit totální výběr – tedy byli osloveni všichni. Výzkumu se zúčastnilo 66 respondentů, použito bylo 61 dotazníků, což je 55,5% z celkového množství kazatelů. V této části práce je také podrobně představen výzkumný soubor na základě sociodemografických proměnných. Získaná data z dotazníku respondentů byla vyhodnocena dle manuálů k dotazníkům a dále analyzována pomocí některých kategorií popisné statistiky. Ke zjištění souvislostí mezi dimenzemi životní spokojenosti a psychického stavu byla použita Pearsonova korelace pro metrická data. Analýza dat přinesla výsledky, které jsou představeny v šesté kapitole. Při vyhodnocení výsledků dotazníku DŽS bylo zjištěno, že kazatelé vykazují v porovnání s populací (normou) téměř stejnou životní spokojenost. Do ní se však nezapočítává spokojenost s prací, manželstvím a vztahy s dětmi, v nichž kazatelé mají vyšší hodnoty. V jednotlivých dimenzích pak kazatelé vykazují vůči populaci (normovanému souboru) vyšší spokojenost s prací, finančním ohodnocením, bydlením, a dále s manželstvím, sexualitou a vztahy s dětmi. Nižší spokojenost uvádějí v oblasti týkající se vlastní osoby a trávení volného času. V rámci srovnání celkové životní spokojenosti v jednotlivých věkových intervalech kazatelé uvádějí nejvyšší životní spokojenost ve věku 36 až 45 let, nejnižší pak ve věku od 56 do 65 let. Celkový psychický stav zkoumaný dotazníkem SUPOS ve výběrovém souboru kazatelů je srovnatelný s normovaným souborem – spadá do pásma standardních hodnot. V souvislosti s věkem byly stanoveny dvě hypotézy. Jedna měla zjistit, zda se se zvyšujícím věkem zvyšuje i celková životní spokojenost. Na základě výsledků byla tato hypotéza odmítnuta a je možné konstatovat, že věk u kazatelů nemá souvislost s jejich celkovou životní spokojeností. Další pak zjišťovala, zda je statisticky významný vztah mezi věkem a psychickým stavem. U korelací mezi věkem a psychickým stavem byla zjištěna hraniční hodnota. Hypotéza byla odmítnuta, je ale možné konstatovat, že přestože ve výběrovém souboru kazatelů věk nemá statisticky významnou souvislost

60

s psychickým stavem, lze určitý vztah vysledovat – tedy že se stoupajícím věkem kazatelů roste (byť statisticky nevýznamně) kvalita psychického stavu. Poslední hypotéza se týkala vzájemné souvislosti životní spokojenosti a kvality psychického stavu. Zkoumala, zda s celkovou mírou životní spokojenosti statisticky významně stoupá kvalita celkového psychického stavu. Tato hypotéza byla potvrzena, z výsledků korelací vyplývá, že čím kazatelé vykazují vyšší životní spokojenost, tím je také lepší jejich psychický stav. Získané výsledky přibližně korespondovaly s uvedenými výzkumy, jejich rozbor však není vyčerpán. V další fázi výzkumu – v rámci magisterské práce – bude zaměřena pozornost na podrobnější analýzu dat – především souvislosti mezi specifickými demografickými proměnnými a jednotlivými škálami jak životní spokojenosti, tak psychického stavu.

61

Použitá literatura 1. Atkinson L. R., Atkinson C. R., Smith E. E., Bem J. D., Nolen-Hoeksema S. (2003). Psychologie. 2. vydání. Praha: Portál. 2. Baštecká, B., Goldman, P. (2001). Základy klinické psychologie. Praha, Portál. 3. Blatný, M. (2001). Osobnostní determinanty sebeohodnocení a životní spokojenosti: Mezipohlavní rozdíly. Československá psychologie, (45)5, 385-392. 4. Církev adventistů sedmého dne. (2006). Získáno z http://www.casd.cz 5. Církevní řád. (2011). Praha: Církev adventistů sedmého dne, Česko-Slovenská unie. 6. Fahrenberg, J., Myrtek, M., Schumacher, J., Brähler, E. (2001). Dotazník životní spokojenosti. Praha: Testcentrum. 7. Foster, V. W. (1993). NEW START. Praha: Advent-Orion. 8. Galvas, Z. (Ed.). (2002). Homo religiosus. Vybrané aspekty psychologie náboženství. Praha: Českomoravská psychologická společnost, 74-90. 9. Halík, T. (2002). Co je bez chvění, není pevné. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. 10. Hartl, P., Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál. 11. Hamplová, D. (2004). Životní spokojenost: rodina, práce a další faktory. Praha: Sociologický ústav AV ČR. 12. Hamplová, D. (2006). Životní spokojenost, štěstí a rodinný stav v 21 evropských zemích. Sociologický časopis, (42)1, 35-55. 13. Horyna, B. (1994). Úvod do religionistiky. Praha: ISE. 14. Kay, W. K. (2000). Job satisfaction of British Pentecostal ministers. Asian Journal of Pentecostal Studies, 3(1), 83-97. 15. Kebza, V., Šolcová, I. (2003). Well-being jako psychologický a zároveň mezioborově založený pojem. Československá psychologie, (47)4, 333-345. 16. Kelly, H. E. (1971). Role satisfaction of the Catholic priest. Social Forces, 50(1), 75-84. 17. Knight, G. (2001). Setkání s Ellen Whiteovou. Praha: Advent-Orion.

62

18. Křivohlavý, J. (1998). Jak neztratit nadšení. Praha: Grada. 19. Křivohlavý, J. (2001). Psychologie zdraví. Praha: Portál. 20. Křivohlavý, J. (2002). Psychologie nemoci. Praha: Grada. 21. Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál. 22. Lee, C. (2007). Patterns of stress and support among Adventist clergy: Do pastors and their spouses differ? Pastoral Psychology, 55(6), 761-771. doi:10.1007/s11089007-0086-x 23. Mikšík, O. (1993). Posuzovací škála SUPOS-7-PC. Praha: Heuréka Progress s.r.o. 24. Nejšťastnější povolání na světě: duchovní (18. 9. 2011). Lidovky.cz. Získáno z http://relax.lidovky.cz/nejstastnejsi-povolani-na-svete-duchovni-fgv-/lnzajimavosti.asp?c=A110918_150136_ln-zajimavosti_jv. 25. Nešpor, Z., Lužný, D. (2007). Sociologie náboženství. Praha: Portál. 26. Orel, M., Facová, V. (2009). Člověk, jeho mozek a svět. Praha: Grada. 27. Pavlincová, H. (Ed.). (1994). Slovník – Judaismus, křesťanství, islám. Praha: Mladá fronta. 28. Pavlík, M. (2012). Ordinácia žien – naruší jednotu církvi? Advent 11, 4-8. 29. Payne, J. (Ed.). (2005). Kvalita života a zdraví. Praha: TRITON. 30. Reiterová, E. (2004). Statistické metody pro studenty kombinovaného studia psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 31. Říčan, P. (2007). Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál. 32. Slowík, J., Bauer, J. (2011). Psychosociální aspekty současné situace kazatelů a jejich rodin v Česko-Slovenské unii Církve adventistů sedmého dne. Závěrečná výzkumná zpráva. 33. Sokol, J. (2004). Člověk a náboženství. Praha: Portál. 34. Statistická zpráva o církvi v letech 2004-2009. (2009). Advent 7, 11-12. 35. Stríženec, M. (2001). Súčasná psychológia náboženstva. Bratislava: Iris. 36. Teologický seminář Církve adventistů sedmého dne. (2012). Historie školy. Získáno z http://www.tscasd.cz/skola/historie. 63

37. Trotmanová, G. L. (2011). Co nikdo neřekl manželce kazatele. Praha: AdventOrion. 38. Veenhoven, R. (1996). Developments in satisfaction-research. Social Indicators Research, 37(1), 1-46. 39. Vojtíšek, Z. (2012). Sčítání lidu 2011: Víra bez církve a víra jako soukromá záležitost. Advent 4, 10-12. 40. Whiteová, E. (1969). Patriarchové a proroci. Ústřední rada církve adventistů s. d. 41. Zoba, W. M. (1997). What pastors’ wives wish their churches knew. Christianity Today, 20, 22-26.

64

Přílohy Zadání bakalářské práce

65

Abstrakt diplomové práce

Název práce: Životní spokojenost duchovních Autor práce: Mgr. Daniel Hrdinka Vedoucí práce: Doc. PhDr. Zdeněk Vtípil, CSc. Počet znaků a stran: 96 230 znaků (včetně mezer); 68 stran Počet příloh: 3 Počet titulů použité literatury: 41

Abstrakt Cílem bakalářské práce bylo zmapovat životní spokojenost a psychický stav duchovních Církve adventistů sedmého dne v České republice. Teoretická část je věnována představení role duchovního a s ní spojené psychosociální problémy. Je definován pojem životní spokojenosti a jejích determinant. Jsou představeny také duchovní komponenty života – náboženství, religiozita a spiritualita. Ve výzkumné části jsou popsány výsledky výzkumu zjištěné pomocí dotazníku DŽS a SUPOS u výzkumného souboru 61 kazatelů církve adventistů. Bylo zjištěno, že se stoupající životní spokojeností kazatelů statisticky významně stoupá i kvalita psychického stavu. Věk nemá u kazatelů souvislost s jejich životní spokojeností, ale se stoupajícím věkem roste (statisticky nevýznamně) kvalita psychického stavu. Při srovnání s populací (normou) vykazují kazatelé téměř stejnou celkovou životní spokojenost, konkrétně vyšší spokojenost s prací, finančním ohodnocením, bydlením, manželstvím, sexualitou a vztahy s dětmi, nižší spokojenost uvádí v oblasti týkající se vlastní osoby a trávení volného času. Kazatelé uvádí nejvyšší životní spokojenost ve věku od 36 do 45 let, nejnižší od 56 do 65 let. Celkový psychický stav kazatelů je srovnatelný s normovaným souborem.

Klíčová slova: duchovní, životní spokojenost, psychický stav

66

Abstract of Thesis

Title: Life satisfaction of pastors Author: Mgr. Daniel Hrdinka Supervisor: Doc. PhDr. Zdeněk Vtípil, CSc. Number of pages and characters: 68; 96 230 Number of appendices: 3 Number of references: 41

Abstract This study sought to examine the life satisfaction and mental well-being of Seventh-day Adventist Church clergy in the Czech Republic. The theoretical part presents the role of pastors and consequent psychosocial problems as well as the definition the satisfaction and its determinants. There are introduced the spiritual components of life – the religion, religiosity and spirituality. The research section presents research findings identified by life satisfaction questionnaire (DŽS – Fahrenberg) and mental well-being questionnaire (SUPOS – Mikšík) with research group of 61 Adventist pastors. There is evidence that with increase of pastors’ life satisfaction significantly increases the quality of the mental well-being. The age does not have any relationship with pastor’s life satisfaction, but with increasing age grows the quality of mental well-being (statistically insignificantly). When compared with the surrounding population (normative) pastors show almost the same overall life satisfaction, namely, higher job satisfaction, financial rewards, housing, marriage, sexuality and relationships with children, and less satisfaction in areas of their private life and leisure time. Pastors perceive the highest satisfaction level in age from 36 to 45 years and the lowest level in age of 56-65 years. Overall mental well-being level of pastors is comparable with a standard population file. Key words: clergy, life satisfaction, mental well-being

67

Ukázka dat výběrového souboru

MAN

DET

1 34 38 32 38 42 32 32

248

37

40

43

9

7

4

4

5

3

2

26

2

5

2

6

2 1 2

1 38 29 30 36 35 38 41

247

28

41

47

8

10 0

3

3

6

4

22

3

4

3

2

1 1 2

1 45 33 43 44 32 45 44

286

46

40

47

9

9

0

4

3

5

0

18

4

3

2

3

2 1 2

1 41 24 34 41 44 26 47

257

38

47

46

9

11 4

4

3

1

1

17

5

2

3

2

1 2 1

2 38 34 28 31 39 29 35

234

37

33

39

7

5

3

6

6

4

1

32

6

2

3

2

1 2 2

2 39 42 30 36 23 39 48

257

47

19

41

9

6

3

4

5

4

3

28

7

2

2

1

1 2 2

1 36 30 35 34 41 35 44

255

34

47

46

7

7

7

7

7

5

5

41

8

4

4

6

2 1 2

2 45 40 44 43 40 40 49

301

49

48

49

8

9

1

4

3

1

1

17

9

6

1

5

3 2 1

2 20 30 18 29 35 30 32

194

34

44

32

7

6

1

4

2

2

0

20

10

3

1

2

1 1 1

1 40 38 36 42 39 32 37

264

40

42

34

8

8

3

4

3

0

0

18

11

4

3

5

2 2 1

1 35 25 40 38 38 33 42

251

38

41

40

8

8

2

3

3

1

2

19

12

6

1

6

3 1 1

1 42 41 41 37 42 41 42

286

42

42

42

8

8

2

3

3

4

1

21

13

5

3

6

2 2 1

2 34 29 31 30 24 28 42

218

37

37

32

6

3

2

3

3

3

2

28

14

6

2

6

3 1 1

1 41 34 31 33 35 30 40

244

38

43

32

8

6

4

5

5

4

2

30

15

4

2

2

1 1 2

1 42 35 42 42 42 45 43

291

39

42

46

11

9

0

0

1

0

0

5

16

2

3

3

1 2 1

2 37 34 28 40 39 40 37

255

44

44

42

12

12 4

4

6

5

6

25

17

4

3

6

3 2 1

2 31 37 28 37 43 35 36

247

42

47

44

7

4

5

4

7

7

5

41

18

2

3

3

1 2 2

2 44 26 26 36 41 28 39

240

36

47

44

7

6

2

7

4

4

4

32

19

5

1

6

3 1 2

1 47 41 40 44 42 40 48

302

48

46

46

10

7

2

4

3

2

0

18

20

4

2

5

2 2 2

2 43 35 41 38 32 42 40

271

42

33

34

8

6

4

4

2

2

2

24

21

3

2

3

1 1 2

1 46 41 38 44 43 42 48

302

46

43

45

10

12 2

4

4

5

4

21

22

3

1

4

1 1 2

2 46 39 37 43 46 47 46

304

47

49

48

12

12 3

3

2

0

1

9

23

2

1

1

1 1 2

1 36 35 34 33 38 42 42

260

39

30

40

7

5

1

6

8

5

3

35

24

4

3

5

2 2 2

2 27 17 35 20 43 36 29

207

24

47

44

4

5

2

7

5

6

5

40

25

5

3

6

2 1 1

2 44 43 44 43 36 44 47

301

48

49

45

8

8

3

4

3

2

3

23

26

5

1

6

2 1 2

1 26 31 18 32 19 29 33

188

37

20

32

9

6

2

3

3

2

5

24

27

3

3

3

1 2 1

2 40 24 23 39 32 35 36

229

41

25

36

9

6

5

4

5

4

2

29

28

5

2

6

3 2 2

2 44 47 44 38 37 41 45

296

45

48

40

8

8

2

3

3

0

3

19

29

5

2

6

3 2 1

2 33 29 21 31 27 31 41

213

42

41

35

8

5

4

3

3

2

3

26

30

3

3

1

1 2 1

2 33 33 21 34 38 20 34

213

33

43

39

7

5

2

2

2

2

1

21

31

4

3

5

3 1 2

2 39 36 39 37 45 36 38

270

42

46

41

9

6

4

4

4

4

4

29

32

2

2

2

2 1 1

1 39 35 38 40 44 40 41

277

34

45

45

8

7

4

7

6

6

5

37

33

4

1

1

1 1 1

1 41 44 42 35 42 42 43

289

45

46

46

8

7

4

4

2

3

2

24

34

3

3

1

1 2 2

1 46 48 37 44 46 35 44

300

44

47

43

8

6

1

4

4

4

2

25

BYD

1 1 1

PZP

2

SEX

1

VLO

2

VLC

1

FIN

PE

ZDR

PAZ

Bydlení - město Bydlení - Čechy/Morava

Počet roků

SUPOS

Počet sborů

Počet stěhování Bydlení - sbor/mimo sbor

Dotazník životní spokojenosti

Věk

Dotazník

Demografické údaje

68

Σ

A

O N

U

D

S

Σ