Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra psychologie PŘÍPADOVÉ STUDIE MOTIVAČNÍ STRUKTURY RESILIENCE

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra psychologie

PŘÍPADOVÉ STUDIE MOTIVAČNÍ STRUKTURY RESILIENCE The Case Studies of Motivational Structure of Resilience

Magisterská diplomová práce

Autor:

Bc. Veronika Kubaštová

Vedoucí práce:

Prof. PhDr. Alena Plháková, CSc.

Olomouc 2013

Ochrana informací v souladu s ustanovením § 47b zákona o vysokých školách, autorským zákonem a směrnicí rektora k Zadání tématu, odevzdávání a evidence údajů o bakalářské, diplomové, disertační práci a rigorózní práci a způsob jejich zveřejnění. Student odpovídá za to, že veřejná část závěrečné práce je koncipována a strukturována tak, aby podávala úplné informace o cílech závěrečné práce a dosažených výsledcích. Student nebude zveřejňovat v elektronické verzi závěrečné práce plné znění standardizovaných psychodiagnostických metod chráněných autorským zákonem (záznamový arch, test/dotazník, manuál). Plné znění psychodiagnostických metod může být pouze přílohou tištěné verze závěrečné práce. Zveřejnění je možné pouze po dohodě s autorem nebo vydavatelem. Místopřísežně prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci na téma: „Případové studie motivační struktury resilience“ vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu.

V………………….. dne……………

Podpis……………………………..

Na tomto místě bych ráda poděkovala Prof. PhDr. Aleně Plhakové, CSc. za vedení diplomové práce, její ochotu, trpělivost a podnětné rady. Dále bych ráda poděkovala prof. PaedDr. Ivě Stuchlíkové, CSc., která mi byla velice nápomocná při interpretaci výsledků. V neposlední řadě patří můj velký dík osmi odvážným jedincům, kteří se účastnili mého kvalitativního výzkumu, a kteří byli ochotni sdílet, se se mnou a s ostatními čtenáři, své nejednoduché životní příběhy.

Obsah ÚVOD............................................................................................................................. 13 I. Teoretická část ............................................................................................................. 14 1

STRES................................................................................................................. 15 1.1

2

Teorie stresu .................................................................................................. 15

1.1.1

I. P. Pavlov ............................................................................................. 15

1.1.2

Poplachová reakce W. B. Cannona ......................................................... 15

1.1.3

Obecný adaptační syndrom H. Seleyho ................................................... 16

1.1.4

Kognitivní teorie stresu R. S. Lazaruse ................................................... 17

1.1.5

Teorie stresu A. Steinberga a R. E. Ritzmanna ........................................ 18

1.1.6

Teorie stresu B. S. McEwena a E. Stellara .............................................. 19

1.1.7

Interakční teorie stresu – T. Cox ............................................................. 19

1.1.8

Teorie stresu D. S. Goldsteina................................................................. 20

1.1.9

Informační model stresu D. Hamiltona.................................................... 20

1.2

Hlavní přístupy ke stresu................................................................................ 21

1.3

Definice stresu ............................................................................................... 21

1.4

Klasifikace stresorů a náročných životních událostí ....................................... 23

1.4.1

Klasifikace stresorů ................................................................................ 23

1.4.2

Klasifikace náročných životních událostí ................................................ 24

1.5

Základní charakteristiky stresových situací .................................................... 25

1.6

Psychická zátěž.............................................................................................. 26

1.6.1

Základní rozdíl mezi pojmy zátěž a stres................................................. 26

1.6.2

Vymezení pojmu psychická zátěž ........................................................... 26

1.6.3

Hlavní psychologické důsledky zátěží..................................................... 27

ZVLÁDÁNÍ STRESU A ŽIVOTNÍCH TĚŽKOSTÍ ............................................ 28 2.1

Definice zvládání ........................................................................................... 29

2.2

Základní teoretické přístupy ke copingu ......................................................... 29

2.2.1

Psychodynamický přístup ...................................................................... 29

2.2.2

Transakční přístup .................................................................................. 31

2.2.3

Osobnostně – dispoziční přístup.............................................................. 33

2.3

Copingové strategie a copingové styly ........................................................... 34

2.3.1

Copingové styly (Styly zvládání náročných životních situací) ................. 35

2.3.2

Copingové strategie ................................................................................ 35

2.4

Determinanty copingových strategií, copingové zdroje, výběr copingových

strategií a jejich efektivita ........................................................................................ 38 2.4.1

Determinanty a zdroje copingových strategií .......................................... 38

2.4.2

Efektivita copingových strategií .............................................................. 40

2.5

3

Osobnost a coping z pohledu Big Five ........................................................... 41

2.5.1

Pětifaktorový model osobnosti – Big Five ............................................... 41

2.5.2

Coping v kontextu Big Five .................................................................... 43

NEZDOLNOST ................................................................................................... 44 3.1

Vývoj pojmu nezdolnost ................................................................................ 44

3.2

Nezdolnost ve smyslu hardiness..................................................................... 45

3.3

Nezdolnost v pojetí SOC – Sense Of Coherence ............................................ 49

3.4

Koncepce lokalizace kontroly ........................................................................ 52

3.5

Vnímaná osobní zdatnost – Self-efficacy ....................................................... 53

3.6

Optimismus ................................................................................................... 54

3.7

Chování typu A/B .......................................................................................... 55

3.8

Nezdolnost v pojetí resilience ........................................................................ 55

3.8.1

Definice resilience .................................................................................. 55

3.8.2

Charakteristika základních klíčových komponentů resilience .................. 57

3.8.3

Vývoj konceptu resilience....................................................................... 65

3.8.4

Modely resilience ................................................................................... 70

4

MOTIVACE A MOTIVAČNÍ STRUKTURA ..................................................... 72 4.1

Definice motivace .......................................................................................... 72

4.2

Teorie motivace ............................................................................................. 73

4.2.1

Historický vývoj přístupů k motivaci ...................................................... 73

4.2.2

Psychoanalytická teorie motivace ........................................................... 75

4.2.3

Murrayho teorie potřeb ........................................................................... 76

4.2.4

Behavioristická teorie motivace .............................................................. 78

4.2.5

Hullova teorie drivu ................................................................................ 78

4.2.6

Lewinova teorie pole .............................................................................. 79

4.2.7

Hiearchie potřeb podle Maslowa ............................................................. 79

4.3

Kritéria motivace ........................................................................................... 80

4.4

Motivační hypotézy ....................................................................................... 81

4.5

Funkce motivace ............................................................................................ 82

4.6

Vnitřní (intristická) a vnější (extrinsická) motivace ........................................ 82

4.7

Základní prvky motivace – motivy, postoje a motivační vlastnosti ................. 84

4.7.1

Motiv...................................................................................................... 84

4.7.2

Implicitní motivy a explicitní cíle ........................................................... 85

4.7.3

Postoj ..................................................................................................... 90

4.7.4

Motivační vlastnosti (sklony) .................................................................. 91

4.8

MOTIVAČNÍ STRUKTURA ........................................................................ 92

4.8.1

Vývoj konceptu motivační struktury……………………………………..92

4.8.2

Osobní cíle ............................................................................................. 92

4.8.3

Teorie očekávané hodnoty (Expectancy x Value Theory)........................ 93

4.8.4

Charakteristika motivační struktury ........................................................ 93

4.8.5

Teorie aktuálních zájmů (Current Concerns Theory, CC) ........................ 94

4.8.6

Diagnostika motivační struktury ............................................................. 95

4.8.7

Možnosti ovlivňování motivační struktury – motivační poradenství ........ 96

4.8.8

Proces usilování o dosažení cíle .............................................................. 96

II. PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................. 98 5

VÝZKUMNÝ PROBLÉM, CÍLE PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY ............... 99

6

POPIS ZVOLENÉHO METODOLOGICKÉHO RÁMCE A METOD............... 100 6.1

Metodologický přístup ................................................................................. 100

6.2

Typ výzkumu ............................................................................................... 102

6.3

Metody tvorby dat ....................................................................................... 104

6.3.1

Narativní rozhovor................................................................................ 104

6.3.2

Dotazník osobních zájmů ..................................................................... 106

6.3.3

NEO osobnostní inventář ...................................................................... 110

6.4

6.4.1

Zpracování narativního rozhovoru ........................................................ 113

6.4.2

Zpracování a analyzování dotazníku osobních zájmu (PCI) .................. 114

6.4.3

Zpracování a analyzování NEO osobnostního inventáře (NEO-PI-R).... 114

6.5 7

8

Metody zpracování a analýzy dat ................................................................. 113

Etické problémy a způsob jejich řešení ........................................................ 114

SOUBOR........................................................................................................... 115 7.1

Výběr výzkumného souboru ........................................................................ 115

7.2

Popis výzkumného souboru ......................................................................... 116

ANALÝZA DAT, PREZENTACE, POPIS A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ . 118 8.1

Případová studie – Anna, 29 let .................................................................... 118

8.1.1

Životní příběh ....................................................................................... 118

8.1.2

Dotazník osobních zájmů ...................................................................... 124

8.1.3


8.1.4

Shrnutí případové studie ....................................................................... 130

8.2

Případová studie – Barbora, 26 let................................................................ 132

8.2.1

Životní příběh ....................................................................................... 132

8.2.2

Dotazník osobních zájmu ...................................................................... 137

8.2.3


8.2.4


8.3

Případová studie – Dominika, 25 let............................................................. 144

8.3.1

Životní příběh ....................................................................................... 144

8.3.2


8.3.3


8.3.4


8.4

Případová studie – Ema, 28 let ..................................................................... 157

8.4.1

Životní příběh ....................................................................................... 157

8.4.2


8.4.3


8.4.4


8.5

Případová studie – Adam, 24 let................................................................... 168

8.5.1

Životní příběh ....................................................................................... 168

8.5.2


8.5.3


8.5.4


8.6

Případová studie – Bruno, 25 let .................................................................. 181

8.6.1

Životní příběh ....................................................................................... 181

8.6.2


8.6.3


8.6.4


8.7

Případová studie – Cyril, 21 let .................................................................... 191

8.7.1

Životní příběh ....................................................................................... 191

8.7.2


8.7.3


8.7.4


8.8

9

Případová studie – Dan, 30 let...................................................................... 205

8.8.1

Životní příběh ....................................................................................... 205

8.8.2


8.8.3


8.8.4


VÝZKUMNÉ OTÁZKY ................................................................................... 218 9.1.1

Výzkumná otázka č. 1........................................................................... 218

Jaká je motivační struktura u resilientních jedinců?........................................... 218 9.1.2


Jakými osobnostními charakteristikami disponují resilientní jedinci?................. 218 9.1.3


Jaké protektivní faktory napomáhají pozitivní adaptaci? .................................... 222 10

11

DISKUZE .......................................................................................................... 223 10.1

Diskuze k metodologii výzkumu .............................................................. 223

10.2

Diskuze k výsledkům ............................................................................... 225

10.3

Možné praktické využití a návrh na další výzkum .................................... 229

ZÁVĚR ............................................................................................................. 230

SOUHRN ...................................................................................................................... 231 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY................................................... 236 PŘÍLOHY DIPLOMOVÉ PRÁCE ................................................................................ 248

ÚVOD Téma této diplomové práce jsem si zvolila již v rámci bakalářského studia. Tvorba bakalářské práce mne zcela pohltila a začala jsem se zajímat o pozitivní stránky lidské existence. Setkání s nezdolnými lidmi pro mne byly velice silné okamžiky, nejen z vědeckého hlediska, ale také z osobního hlediska, protože byly pro mne velmi přínosnými a obohacujícími zkušenostmi. Proto jsem se rozhodla, že v tomto tématu budu pokračovat i nadále. Tématika této práce spadá do oblasti pozitivní psychologie. Pozitivní psychologie jako směr se zrodila na přelomu 20. a 21. století a jeho hlavním cílem je teoretické, výzkumné i praktické zkoumání celkového obrazu psychiky člověka se zaměřením na, donedávna spíše zanedbávaná, kladná témata. Za vůdčí osobnost tohoto směru je považován M. Selingman, který pozitivní psychologii chápe jako vědu o pozitivních emocích, o kladných životních zážitcích a zkušenostech, o pozitivních rysech a individuálních vlastnostech osobnosti a o pozitivně fungujících společnostech a institucích. Za jedno z klíčových témat pozitivní psychologie je i téma této diplomové práce – resilience. Resilience je koncept odkazující na obecnou schopnost jedince vyvíjet se v rámci normálního či zdravého vývoje navzdory přítomnosti výrazných, negativních životních okolností. Resilience byla zkoumána již před zrodem pozitivní psychologie, kdy byl zkoumán pozitivní vývoj dětí vyrůstající v náročných životních podmínkách či vývoj dětí schizofreniků. Výzkum resilientních jedinců může být velice nápomocný v porozumění tomu, jak funguje lidská psychika v náročných životních situacích. Tato diplomová práce navazuje na bakalářskou práci, která se rovněž zabývala vztahem mezi motivační strukturou a resiliencí. Diplomová práce rozšiřuje předchozí výzkumný soubor z bakalářské práce o šest nových kazuistik nezdolných jedinců a k hlubšímu porozumění osobnostních souvislostí přidává užití NEO osobnostního inventáře. V úvodní teoretické části jsou popsány empirické poznatky a výzkumy zabývající se tématikou stresu, psychické zátěže, copingu, nezdolnosti, motivace a motivační struktury. Empirickou část tvoří případové studie mapující životní příběhy nezdolných jedinců, jejich osobnostní profil a motivační strukturu. V rámci těchto případových studií se budeme snažit naleznout možné společné charakteristiky resilientních jedinců, které jim napomáhají úspěšně čelit nepříznivému osudu a také se pokusíme odhalit možné souvislosti mezi motivační strukturou a resilience. 13

I. Teoretická část

14

1 STRES

1.1 Teorie stresu 1.1.1 I. P. Pavlov Jedním z průkopníků výzkumu fyziologických změn v organismu zvířat, zejména psů, nacházejících se v těžké konfliktní situaci, byl Ivan Petrovič Pavlov. Psy, které zkoumal, vystavoval do situací vyžadujících rozlišování podnětů spojených s protichůdně odlišnými podněty (například při expozici obrazce ve tvaru čtverce dostal pes krmení, zatímco při expozici obrazce ve tvaru obdélníku byl vystaven elektrické ráně). V tomto experimentu I. P. Pavlov rozdíl mezi čtvercem a obdélníkem neustále zmenšoval až do okamžiku, kdy pes nebyl schopen rozeznat, zda je exponován čtverec či obdélník. Důsledky těchto situací nazval termínem ,,stržení vyšší nervové činnosti“. Sledoval, jaké změny v organismu tento jev doprovázejí, rovněž zkoumal i samotné chování psů za této „stresové situace“ (Křivohlavý, 2001).

1.1.2 Poplachová reakce W. B. Cannona Také Walter Canon se soustředil na výzkum fyziologických změn v organismu zvířat vystavených těžkým situacím. Cannonův výzkum vycházel z teorie homeostázy, tedy z teorie, která tvrdí, že organismus se cíleně snaží uvádět své vnitřní prostředí organismu do fyziologické rovnováhy. Mechanismus, který slouží tomuto účelu – opětovné nastolení rovnováhy organismu, nazval poplachovou reakcí (Večeřová – Procházková, Honzák, 2008). Zjistil, že sympatické nervstvo ovlivňuje reakci organismu v zátěžové situaci a že z dřeně nadledvin jsou v těchto situacích uvolňovány hormonální produkty mobilizující různé funkce organismu (např. kardiovaskulární) za účelem zvládnutí zátěžového podnětu. Cannonův výzkum byl východiskem pro současnou koncepci stresové odpovědi nazývající se bojovou či útěkovou (,,fight-flight“) poplachovou reakcí (Šolcová, 2007).

15

1.1.3 Obecný adaptační syndrom H. Seleyho H. Selye zavedl pojem stresu „pro charakteristické fyziologické reakce, jimiž se organismus brání zátěžím různého druhu“ (Nakonečný, 1996, str. 133). Hlavním Selyeho přínosem je aplikace jeho výzkumů do humánní oblasti, kdy se zaměřil na pozorování vyčerpaných jedinců. Zjistil, že se jejich projevy vyčerpání podobají příznakům vyčerpaných zvířat a na základě předpokladu, že v současné době je pro člověka stejně důležitá oblast psychosociální jako biologická, došel k předpokladu, že tyto ohrožující okolnosti z psychosociální oblasti budou mít pravděpodobně na jedince stejné biologické důsledky jako u ohrožujících okolností z oblasti biologické (Večeřová-Procházková, Honzák, 2008). Na rozdíl od W. Cannona je Seyleho model charakteristický aktivací osy hypotalamus–hypofýza–kůra nadledvin. Selye zjistil, že se u zvířat vyvíjí vzorová odpověď, která je nezávislá na působícím stresoru a jejímž cílem je uvedení v činnost dalších funkcí organismu k zvládnutí stresogenní situace. Tuto odpověď popsal v koncepci Obecného adaptačního syndromu (Šolcová, 2007). Seyle popsal následující fáze obecného adaptačního syndromu: První fázi tvoří poplachová reakce (,,alarm“), kdy se mobilizují všechny pomocné mechanismy pro zachování života. Druhou fází je fáze odolávání (,,rezistence“). Zde dochází k rozvoji specifických způsobů obrany organismu. Intenzita poplachové reakce klesá a organismus se brání využitím posledních zdrojů energie. Poslední fází je stádium vyčerpání, kdy dochází k selhání organismu v následku vyčerpání posledních energetických rezerv (Hošek, 1997). Hlavní kritikou této koncepce je fakt, že Selye zkoumal především zvířata a nebral v potaz lidskou psychiku, kognitivní hodnocení a emoce, jež hrají v konfrontaci se stresem významnou roli. Tento nedostatek se pokusil odstranit R. Lazarus (Křivohlavý, 2001).

16

1.1.4 Kognitivní teorie stresu R. S. Lazaruse Lazarus a Arnoldová zjistili, že pokud se člověk nalézá v nepříznivé situaci, má kognitivní hodnocení nepostradatelný význam pro to, aby byla tato situace prožívána jako stresogenní (Šolcová, 2007). Na rozdíl od předchozích fyziologů se především soustředil na psychiku člověka vyskytujícího se v těžké životní situaci. Pro člověka je dle něj charakteristické, že ve všech situacích, které na něj nepříznivě působí, hledá smysl a snaží se rozpoznat zdroj nebezpečí, závažnost, způsoby zvládnutí a jeho potenciální následky (Křivohlavý, 2001).

Ústředním tématem Lazarusovy teorie je koncepce kognitivního hodnocení (,,cognitive appraisal“), která má následující fáze (Lazarus, Folkmann, 1984):

1. Primární hodnocení (,,primary appraisal“) U primárního hodnocení zjišťuje jedinec situaci, ve které se nachází, a klade si otázku, zda je v ohrožení. Výsledná zhodnocení mohou být trojího typu:

a) Neutrální zhodnocení – nastává v případě, kdy hodnocená situace nemá žádný vliv na jedincovu osobní pohodu a kdy jedinec nemusí investovat žádné úsilí do zvládnutí dané situace. Tato situace nijak neovlivňuje jedincovy hodnoty, potřeby či závazky. b) Pozitivní zhodnocení – nastává v případě, že výsledek hodnocení je vnímán pozitivně, kdy jedincova osobní pohoda je zachována či se jeví potenciální možnost jejího zvýšení. Toto hodnocení je charakteristické doprovodem pozitivních emocí, jako je radost, láska, štěstí, apod. c) Stresující zhodnocení - stresující hodnocení, dle Lazaruse, nabývá tří podob:



Újma/ztráta – jedná se o nezvratnou újmu či ztrátu, jako je například nemoc, ztráta milované osoby.



Hrozba – jedná se o újmu či ztrátu, která ještě nenastala, ale je anticipována.



Výzva – výzva má mnoho společného s hrozbou ve smyslu mobilizace organismu, ale na rozdíl od hrozby, která je spojena s negativními emocemi, je výzva spojena s pozitivními emocemi jako je horlivost, 17

vzrušení či rozjařenost. Za určitých okolností může jedinec vnímat situaci ambivalentně jako újmu/ztrátu či výzvu. Jako příklad Lazarus uvádí situaci povýšení v zaměstnání, kdy jedincovi hrozí ztráta dosavadních pracovních jistot, ale zároveň anticipuje vyšší finanční ohodnocení.

2. Sekundární hodnocení („secondary appraisal“) V případě, že je situace jedincem hodnocena jako hrozba či výzva, dochází k dalšímu hodnocení, kdy jedinec hodnotí, co by mělo být dále uděláno. Sekundární hodnocení je charakteristické pro všechny stresující události, protože jejich výsledek je závislý na tom, co jedinec učiní. Jedná se o komplexní hodnotící proces, v němž jsou zvažovány konkrétní postupy k úspěšnému zvládnutí situace, kdy

dochází

k výběru

konkrétního

postupu

a

následně

je

hodnocena

pravděpodobnost dosáhnutí žádoucího výsledku.

3. Přehodnocení („reappraisal“) Jedná se o změnu hodnocení na základě získání nových informací z jedincova prostředí či z jeho vlastních reakcí. Zároveň probíhá zjišťování efektivnosti použitých postupů.

1.1.5 Teorie stresu A. Steinberga a R. E. Ritzmanna Autoři této teorie opouštějí od jednostranných modelů stresu a navazují na teorii živých systémů J. G. Millera, která staví na hierarchickém uspořádání živých organismů do šesti úrovní: buňka, orgán, organismus, skupina, organizace, komunita, společnost a nadnárodní systémy – všechny tyto úrovně po vstupu zpracovávají hmoty, energie a informace, které dále transformují do výstupů. Důležitá funkce živých organismů je jejich adaptace na podmínky svého prostředí díky negativní zpětné vazbě. Stres vzniká v případě, že dojde energetickému, materiálnímu či informačnímu přetížení (či nedostatečné využití) na vstupech nebo výstupech tohoto živého organismu. Důležité termíny pro tuto teorii jsou: rezistence (schopnost organismu udržet si svou homeostázu navzdory stresu), práh stresu (hranice, při jejímž překročení dojde ke vzniku poruchy homeostázy či napětí) a pružnost (schopnost živého organismu zmírnit napětí). Při aplikaci této teorie na samotného člověka se napětí vyvolané stresem projevuje 18

negativními emocemi a tenzí. Pokud chce jedinec tuto situaci změnit, musí vynaložit určité množství energie pro znovunastolení homeostázy (Paulík, 2010).

1.1.6 Teorie stresu B. S. McEwena a E. Stellara Baštecká a Goldmann (2001) uvádějí tuto teorii jako sjednocující teorii stresu, která využívá koncept alostáze, představující schopnost organismu reagovat na podněty změnou (zvýšením nebo snížením) hodnot životně důležitých funkcí. Tuto schopnost organismu lze chápat jako určité provozní rozmezí či snášenlivost k výchylkám, které je u zdravého a mladého jedince větší, než u jedince nemocného či starého. Akutní a chronický stres je v rámci této teorie vysvětlován působením alostatické zátěže, která znamená vybočení z tohoto provozního rozmezí.

1.1.7 Interakční teorie stresu – T. Cox Podle vlivů požadavků na lidský organismus a psychiku rozlišuje Cox požadavky na vnitřní a vnější. Vnitřní požadavky souvisejí s jedincovými potřebami a s nimi souvisejícími podněty. Vnější požadavky lze popsat jako potencionální zdroje stresu, které se vážou například s mezilidskými konflikty či pracovními problémy. Interakční model stresu lze rozdělit do následujících pěti etap (Paulík, 2010):

1) První stádium – počáteční rozpoznání stresorů či nároků. 2) Druhé stádium – v tomto stádiu jedinec vnímá vnitřní a vnější požadavky a zároveň percipuje svou schopnost dosáhnout uspokojení svých potřeb. V případě, že jsou na jedince kladeny větší požadavky, než je schopen zvládnout a zároveň není možné, aby toto hodnocení změnil, dostavuje se pociťování stresu. 3) Třetí stádium – subjektivní zážitek stresu je doprovázen fyziologickými, kognitivními a behaviorálními změnami, načež vyvolává u jedince stresovou odpověď. 4) Čtvrté stádium – zde dochází k posouzení aktuálního stavu a vnímaných důsledků souvisejících s odpovědí, díky které může nastat proces zvládání (,,coping“). Pokud proces zvládání selhal či jedinec toto selhání jen anticipuje, stres i nadále přetrvává. 5) Páté stádium – toto stádium zahrnuje zpětnou vazbu, kdy jedinec hodnotí své odpovědi, pokud tyto odpovědi měly pozitivní důsledky, přispívají adaptaci. 19

V opačném případě může dojít k zesílení stresové reakce, tím jsou způsobena větší poškození organismu či může dojít k zvýšení jedincovy pohotovosti ke změně své odpovědi či vyhledání intervence (Vašina, 1999).

Obrázek 1: Transakční model stresu (Cox, 1978 in Vašina 1999, str. 20)

1.1.8 Teorie stresu D. S. Goldsteina Goldstein a Kopin (2007, str. 115) definují stres jako: „…stav, kdy očekávání, která jsou buď geneticky naprogramovaná nebo dříve naučená, či odvozená z okolností, neodpovídají současnému stavu či tomu, jak je anticipováno vnitřní nebo vnější prostředí. Tato diskrepance mezi tím, co je pozorováno nebo pociťováno a co je očekáváno nebo naprogramováno či odvozeno, vyvolává kompenzační reakci.“ Pro vzniku stresu rozhodující rozdíl mezi tím, jak si jedinec subjektivním přáním a vnímáním aktuální situace či jeho očekáváním do budoucna. Pro detekci tohoto rozdílu je důležité, aby byl jedinec velice senzitivní. Pokud jedinec vnímá či očekává narušení homeostázy, vzniká stres, který je spojován s úsilím o provedení nápravy (kompenzace). Mozek centrálně zpracovává příchozí informace a snaží se naleznout vhodnou reakci.

1.1.9 Informační model stresu D. Hamiltona Hamilton, ve svém modelu stresu, rozlišuje mezi fyziologickým, biochemickým a psychologickým stresem. Za rozhodující bod své teorie považuje interpretaci podnětu jako stresujícího, kdy je brán zřetel nejenom na stresory, ale také na stresovou odpověď. Jako 20

důležité psychické procesy v tomto modelu jsou považovány kognitivní procesy a pozornost, kdy právě pozornost rozhoduje o tom, které stimuly budou zpracovány prostřednictvím krátkodobé pracovní paměti a které stimuly budou naopak ignorovány. Kognitivní klasifikace stresorů zároveň podmiňuje afektivně-emoční reakce, jako je například strach, úzkost či zlost, tyto reakce poté zpětně ovlivňují kognitivní hodnocení. Informační zátěž jedince narůstá s rostoucím počtem stresorů. Hamilton rozlišuje tři typy stresorů: anticipace bolesti nebo nebezpečí, situace hrozící sociální izolací nebo odmítnutím a komplexní situace, které obsahují nové či složité podněty či podněty vyžadující protikladné reakce (Vašina, 1999).

1.2 Hlavní přístupy ke stresu První přístup chápe stres jako reakci na něco negativního, škodlivého z vnějšího prostředí. Druhý přístup věnuje pozornost charakteristikám, jež mají negativní podnět z vnějšího prostředí. Třetí přístup chápe stres jako nesoulad mezi jedincem a prostředím. V literatuře zabývající se tématikou stresu se můžeme setkat také s biologickým a psychosociálním přístupem. Biologický přístup zkoumá fyziologické a endokrinní aspekty stresu, zatímco psychosociální přístup věnuje pozornost interakci stresorů a hodnocení situaci jedincem (Ficková, 1993).

1.3 Definice stresu Hartl a Hartlová popisují stres jako „nadměrnou zátěž neúnikového druhu, která vede k trvalé stresové reakci, ústící ve tkáňové poškození, k vysoké aktivaci adrenokortikálních funkcí a psychosomatickým poruchám“ (Hart, Hartlová, 2004, str. 568). Stres, který je nepříjemně prožíván a při kterém má jedinec pocit nezvladatelnosti je nazýván distres. Pojem eustres vyjadřuje stres, napětí organismu, které není nepříznivě prožíváno a někdy může být dokonce i doprovázeno pozitivními pocity. To, zda stresová reakce nabývá podoby distresové či eustresové, je závislé na vnímání ,,míry svobodné volby“. Distres je spojován s nízkou či žádnou svobodou volby, eustres s vyšší svobodou volby (Kebza, 2005).

21

Křivohlavý definuje stresovou situaci poměrem míry stresogenní situace a schopností jedince danou situaci zvládnout, kdy míra stresogenní situace by měla přesahovat schopnost jedince tuto situaci zvládnout. Jde o nadlimitní zátěž, která narušuje rovnováhu organismu. Jako příklad nadlimitní zátěže uvádí smrt manžela (Křivohlavý, 2001).

Zajímavý přehled jednotlivých definicí stresu podal v 80. letech Neufeld:  Selye v roce 1978 definoval stres jako stav, projevující se specifickým syndromem, který se skládá z veškerých nespecificky navozených změn uvnitř biologického systému.  Lazarus v roce 1975 vnímal stres jako ohrožení pohody, které s sebou nese nepřijatelné emoce.  McCrath v roce 1970 řekl, že předpokladem stresu jsou fyzické nebo sociální požadavky prostředí.  French, Rogers a Cobb v roce 1974 napsali, že stres se vyskytuje v situacích osobního schodku, kdy jedincovy zdroje nestačí na požadavek z prostředí či v situacích osobního zmaru, kdy okolí neposkytuje dostatečnou odezvu jedincovým zdrojům.  Teichner v roce 1968 definoval stres jako výchylku informačního vstupu, jež přesahuje jeho obvyklé hranice s vyvolává nerovnováhu mezi aktivací a kapacitou zpracovávat informace s ohledem na „provozní rozmezí pozornosti“.  Cattel a Scheier již v roce 1961 byli toho názoru, že stres se projevuje vzorci reakce vztahujícími se k ACTH a jež je možno určit faktorovou analýzou. Rovněž tvrdili, že se stres projevuje osobnostní dimenzí schopnosti čelit výzvě představované nutností přizpůsobení se a schopnosti ponechat nevyřešený problém a stáhnout se.  V rozmezí roku 1973–1978 řada autorů vnímala stres jako situaci, jež zahrnuje mnohorozměrné osobní prožitky vnímané jako „ohrožení ega“, „bolest“, „hrozbu trestu“, „neživou hrozbu“, „vinu“ apod. (in Baštecká, Goldman, 2001).

Vzhledem k tomu, že se v této práci budu také zabývat motivační strukturou osobnosti, mne zaujala Mikšíkova definice stresu: „Stres je takový typ zátěže, kdy nějaká rušivá okolnost působí na organismus (zvláště pak na psychiku) jedince v období realizace cílové činnosti a svým působením (specifickým tlakem na psychiku) výrazně narušuje její

22

optimální či zdárný průběh přesto, že je jinak plně v silách a schopnostech daného jedince danou cílovou činnost bez větších problémů a obtíží realizovat.“ (Mikšík, 2001, str. 210).

1.4 Klasifikace stresorů a náročných životních událostí 1.4.1 Klasifikace stresorů Stresory či náročné životní události jsou takové okolnosti, podmínky nebo podněty, které nepříznivě působí na jedince, jsou jím subjektivně prožívány a vyžadují od něj určitou reakci. V literatuře se lze setkat s několika možnými způsoby klasifikací stresorů a náročných životních událostí.

Již Seley dělil stresory na emocionální a fyzikální stresory. Mezi fyzikální stresory řadil například alkohol, radiaci, nepříznivé životní podmínky, nemoci atd. Jako příklad emocionálních stresorů uváděl úzkostnost, emocionální instabilitu, senzorickou deprivaci či předvídaní něčeho nepříjemného (Křivohlavý, 2004).

Stresory lze také rozdělit do dvou úrovní, podle délky trvání. První úrovní jsou mikrostresory, které zahrnují takové životní události, které mají kumulativní účinek – jedná se o nárazové okolnosti, které se na sebe nabalují, až dosáhnou hranice stresu (například ztracení klíčů, které způsobí pozdní příchod na schůzku). Druhou úrovní jsou makrostresory, které představují dlouhodobější stresové události (například zkouškové období). (Luria,Torjman, 2009).

Dohrenwend a Dohrenwend (1974, in McRae, 1984) rozlišují několik dimenzí, podle kterých mohou být stresory rozdělovány: kontrolovatelné versus nekontrolovatelné, chronické versus akutní, předvídatelné versus nepředvídatelné a pozitivní versus negativní.

Epstein (1976; in Vašina, Strnadová, 1998) rozděluje stresory podle druhu úzkosti, kterou vyvolávají, na stresory biologické, které ohrožují život či existenci orgánů; stresory ohrožující asimilační kapacitu, které ohrožují schopnost vyrovnávat se s náročnými situacemi; a stresory ohrožující sebeúctu.

23

1.4.2 Klasifikace náročných životních událostí Náročné životní události (zátěžové situace) jsou takové skutečnosti, které se mohou vyskytnout v průběhu jedincova života nezávisle na jeho vůli a které tak mohou závažně a dlouhodobě ovlivnit navyklé činnosti a životní styl (Mikšík, 2009).

Mikšík (2009) dělí zátěžové situace do následujících pěti kategorií:

1. Nároky na výkonnost – na jedince je kladen určitý požadavek, aby podal konkrétní výkon, na který nemusí mít dostatečné dovednosti, znalosti, předpoklady či energetické zdroje. 2. Problémové situace – jedná se o situace, které kladou na jedince určitý nárok na schopnost orientovat se v doposud nepoznaných a psychicky neosvojených životních okolností a činností. 3. Překážky – situace, kdy je jedinci bráněno dosažení svých cílů. 4. Konfliktové situace – jedná se o situace, ve kterých je přítomen určitý spor. Jedinec se tak musí rozhodovat v určitých ambivalentních situacích. 5. Stresové situace – jedná se o situace, kdy jedinec směřující k nějakému cíli je nucen odolávat určitým tlakům či rušivým okolnostem a je si vědom možného rizika selhání.

Obrázek 2: Taxonomie zátěžových situací (Mikšík, 2009, str. 43)

24

1.5 Základní charakteristiky stresových situací Atkinsonová (2003) popisuje tyto základní charakteristiky stresových situací: 

Neovlivnitelnost Čím více hodnotí jedinec určitou situaci jako neovlivnitelnou, tím více ji vnímá jako stresovou a naopak – pokud má jedinec pocit, že může situaci ovlivnit, tím méně prožívá stres. Mezi závažné neovlivnitelné události patří například úmrtí blízkého člověka, ztráta zaměstnání či závažné onemocnění.



Nepředvídatelnost Pokud jedinec může předvídat výskyt stresové situace, bývá intenzita prožívaného stresu nízká. Varovný signál před stresující situací umožní jedinci spustit přípravný proces, který tlumí vliv nepříznivého podnětu. Mezi nepředvídatelné situace lze zařadit například vznik závažného onemocnění nebo situace při výkonu hasičské profese.



Výzva pro hranice našich možností Existují situace, které ačkoliv jsou ovlivnitelné i předvídatelné, přesto jsou prožívány jako stresující, protože na nás vyvíjejí tlak až na hranice našich schopností. Jako příklad lze uvést situaci studenta před závěrečnou zkouškou.

Ve vnímání a hodnocení výše uvedených charakteristik existují mezi jedinci odlišnosti určující, zda jedinec situaci posuzuje jako stresující či ne (Lazarus, Folkman, 1984).

25

1.6 Psychická zátěž

1.6.1 Základní rozdíl mezi pojmy zátěž a stres Je třeba rozlišit pojmy zátěž (,,load“) a stres, protože může snadno dojít k jejich záměně. Zátěž je považována za stimulující faktor, protože, pokud nenabývá extrémní podoby, klade na organismus takové požadavky, které jej stimulují ve vývoji (Kebza, 2005). Pojem stres se používá pro fyziologický stres nebo pro těžký psychický stres kladoucí na organismus vysoké nároky (Výrost, Slaměník, 2001).

1.6.2 Vymezení pojmu psychická zátěž Abychom mohli mluvit o psychické zátěži, musí být přítomny dva základní předpoklady – zatížen je vždy nějaký jedinec (organismus jako celek či některé jeho systémy) určitým elementem či komplexem působících vlivů. Jedná se tudíž o interakční přístup (Mikšík, 2001). Psychická zátěž může být intraindividuálně či interindividuálně odlišná.

Mikšík dále rozděluje psychickou zátěž dle subjektivní hladiny prožívání na běžnou, optimální, pesimální, hraniční a extrémní psychickou zátěž:



Běžná psychická zátěž Označuje život v podmínkách, které jsou stabilní, pro jedince srozumitelné a které obsahují takové nároky, se kterými se jedinec dokáže bez problémů vyrovnat, protože je vyzbrojen jasnými postoji a systémem motivace, rozvinutých schopností, vědomostí a dovedností pro jejich řešení.



Optimální psychická zátěž Jedná se o stupeň psychické zátěže, který jedince výrazně neohrožuje, protože jedinec je vybaven potencionálními předpoklady zvládání. Vzniklá zátěžová situace je pro něj řešitelná a její vyřešení přináší osvojení nových zkušeností, motivačních vlastností

a

schopností.

Podněcuje

k seberealizaci. 26

psychický

rozvoj

osobnosti,

vede



Pesimální psychická zátěž Jedná se o protiklad výše zmíněné optimální psychické zátěže. Vzniká buď příliš nízkými nároky na psychiku (například důsledky skleníkové výchovy nebo nedostatečně stimulující sociální prostředí) či nároky nadměrně vysokými, se kterými se jedinec nedokáže vyrovnat. Pesimální zátěž lze dále dělit dle kompenzačních možností a psychických důsledků na hraniční a extrémní psychickou zátěž:

o Hraniční psychická zátěž Nároky narůstají do hraniční meze psychické přijatelnosti, jedinec se s nimi vyrovnává jen s mimořádným vypětím psychických sil, což vede ke značnému výkyvu některých psychických funkcí. To vše může vést až k vzniku funkčních poruch. Z důvodu zachování integrity osobnosti dochází k rozvoji únikových, kompenzačních a obranných mechanismů.

o Extrémní psychická zátěž Jedná se o zátěž tak vysoké míry a kvality, že jedinec zde již nemůže uplatnit jakékoliv kompenzační mechanismy nebo jsou tyto mechanismy zcela neúčinné. Dochází k psychickému selhávání různého stupně a kvality (Mikšík, 2001).

1.6.3 Hlavní psychologické důsledky zátěží Původní instinktivní reakce na zátěž jsou útěk a útok. Můžeme nalézt emoční základ těchto instinktů, kterým je strach a vztek. Tyto emoce vývojem nabývají mnoho podob, jak je může člověk prožívat (Hošek, 1997). Uvedeme zde čtyři základní příklady: úzkost, strach, vztek a agrese.

Úzkost a strach Úzkost je emoce vznikající při ohrožení, které není reálné. Jedinec má předtuchu nebezpečí, jež ale nedokáže přesně popsat nebo určit (Hošek,1997). Úzkost se liší od strachu tím, že nemůže mít za následek specifické chování nebo únik, protože nelze jasně 27

určit zdroj nebezpečí (Stuchlíková, 2007). Strach má konkrétnější příčinu. Lze jej chápat jako obranný mechanismus, který člověka chrání před poškozením. Stuchlíková (2007, str. 145) jej definuje: „jako emocionální stav v přítomnosti nebo při očekávání nějakého nebezpečného, škodlivého nebo ohrožujícího podnětu, subjektivní prožitek extrémního zneklidnění, touha uniknout nebo podnět zneškodnit útokem, provázena řadou reakcí sympatického NS.“

Vztek a agrese Jedná se o emoce doprovázející útočné reakce. Vztek lze chápat jako zápornou emocionální reakci, která může nabývat těchto podob: hněv – zlost – vztek – zuřivost (Hart, Hartlová, 2004). Lorenz popisuje agresivní chování „jako různé způsoby napadání či útočení, které vystupují jako reakce na překážku, jako naučené instrumentální aktivity a jako složky jiných pudových tendencí.“ (K. Lorenz, 1994 in Nakonečný 1998, str. 223). Psychoanalytické školy považují agresi za projev blokace sexuálního pudu, což vedlo ke vzniku hypotézy frustrace – agrese, která předpokládá, že pokud je lidské úsilí dosáhnout určitého cíle zmařeno, dochází ke vzniku agresivního pudu motivujícího lidskou činnost k zničení překážky, která vyvolala frustraci (Dollard a kol., 1939 in Atkinson, 2003).

2 ZVLÁDÁNÍ STRESU A ŽIVOTNÍCH TĚŽKOSTÍ V úvodu této kapitoly je zapotřebí rozlišit rozdíl mezi zvládáním a adaptací. Křivohlavý (1994) popisuje adaptaci jako vyrovnání se se zátěží, která nedosahuje žádného extrému, nevyžaduje vysoké úsilí k jejímu zvládnutí. Zvládání popisuje jako překonávání nepřiměřené, extrémní a dlouhodobější zátěže. Zvládání je dynamický proces – dochází k vzájemným interakcím mezi jedincem a stresovou situací, prostředím, které na něj klade řadu požadavků a tlaků. Na moderování stresu se podílí mnoho různých činitelů, mezi něž můžeme zařadit například osobnostní charakteristiky lidí potýkajících se se stresem, strategie zvládání, styly zvládání, využívání vnějších zdrojů (například sociální opora) a techniky, jež se lze naučit (Křivohlavý, 2001).

28

2.1 Definice zvládání Problematika zvládání je v literatuře velice často označována termínem ,,coping“. Slovo „cope“ dle etymonologického slovníku pochází ze starofrancouzského slova „couper“, které znamenalo dostat se někomu do rány. Od 17. století se význam tohoto slova přeměnil na

úspěšné

zvládnutí

–

handle

successfully

(Online

Etymology

Dictionary,

http://www.etymonline.com/). V roce 1966 definoval R. S. Lazarus zvládání: „Zvládáním se rozumí proces řízení vnějších i vnitřních faktorů, které jsou člověkem v distresu hodnoceny jako ohrožující jeho zdroje“ (Křivohlavý, 2002, str. 98). O osm let déle přispěl R. S. Lazarus s další definicí copingu: „úsilí jednotlivce řešit problém, čelit požadavkům souvisejících s jeho prosperitou (v situacích nebezpečí nebo očekávání), kdy tyto požadavky kladou nároky na jeho adaptační schopnosti“ (Ficková, 1993, str. 38). V roce 1984 definoval Fleisman coping jako „zjevné a skryté chování, které je užíváno k redukci či eliminaci psychologického distresu či stresujících podmínek.“ (Fleisman, 1984, in Holahan, Moos, 1987, str. 946). Šolcová, Lukavský a Greenglass (2006, str. 149) definují termín coping jako ,,průběžně se odehrávající kognitivní, behaviorální a emoční snahy, či úsilí člověka zvládnout vnější či vnitřní nároky, se kterými se střetává v rámci svého života v obklopujícím prostředí“.

2.2 Základní teoretické přístupy ke copingu Popíšeme zde tři teoretické přístupy ke copingu, které se vyvíjely během 20. století. Při tomto popisu budeme vycházet z rozdělení, které provedli Suls, David a Harvey (1996) na základě historických i obsahových kritérií. Prvním přístupem je psychodynamický přístup, který dominoval ve 20. letech, druhým přístupem je transakční model, který vytvořil Lazarus v šedesátých letech, a posledním přístupem, kterému budeme věnovat největší pozornost, je osobnostně – dispoziční přístup, rozvíjející se od 90. let

2.2.1 Psychodynamický přístup V počátku 20. století probíhaly první výzkumy toho, jak lidé zvládají životní zátěž v rámci psychodynamického směru. Coping byl koncipován jako obranný mechanismus sloužící jedinci vypořádat se se svými vnitřními sexuálními a agresivními konflikty. 29

Základní obranné mechanismy popsal Freud, na nějž navázala jeho dcera, Anna Freudová (Suls, David, Harvey, 1996), která je dále rozdělila do dvou základních skupin. První skupinu tvoří mechanismy, jež jsou namířené proti přáním z id (regrese, represe), druhou skupinu tvoří mechanismy tlumící nepříjemné podněty z vnější reality, jako je například popření (Plháková, 2006).

V dalším období byla popsána celá řada obranných mechanismů, které byly definovány v rámci DSM – III - R a jež Vaillant (1994) následně hierarchicky roztřídil do čtyř úrovní podle obran ega: psychotické (popření, zkreslení reality), nezralé (únik, disociace, pasivní agrese, projekce, autistická fantazie), neurotické (intelektualizace, izolace, represe, reaktivní formace, somatizace, racionalizace) a zralé obranné mechanismy (humor, sublimace, altruismus).

Velká zastánkyně psychodynamického pohledu na coping, Norma Haan, rozlišovala mezi obrannými mechanismy a mechanismy copingovými, protože se v některých svých vlastnostech

odlišují.

Chování

spojené

s obrannými

mechanismy

je

rigidní,

zautomatizované, na podnět vázané, je ovlivňováno minulostí, zahrnuje velké množství primárních procesů myšlení, vychází z nevědomí, ve svých reakcích je nediferenciované a užívá úhybné manévry. Naopak chování spojené s copingovými mechanismy je flexibilní, na budoucnost orientované a bere v úvahu současné potřeby, zahrnuje sekundární procesy myšlení, probíhá na vědomé a předvědomé úrovni a v odpovědi je vysoce orientované (Haan, 1963).

Edwards vytýká psychodynamickému přístupu dva nedostatky. Prvním nedostatkem je nedostatečný kontakt s realitou, který považuje za nutnou podmínku copingu. Druhým nedostatkem shledává to, že psychodynamická literatura definuje coping pojmem úspěšné adaptace, což znamená, že je coping definován svým výsledkem a ne průběhem (Edwards, 1988 in Ficková, 1993). Dnes se již ve zvládání od obranných mechanismů odstupuje. Obranné mechanismy jsou považovány za neplnohodnotný způsob zvládání, protože neřeší problém v pravém slova smyslu, spíše jde o iluzorní náhradu, probíhající většinou na nevědomé úrovni. Zvládání je uskutečňováno na vědomé úrovni a představuje reálné řešení náročné situace (Kebza, 2005).

30

2.2.2 Transakční přístup Tento přístup klade důraz na interakci osobnosti a prostředí, proto je také někdy nazýván přístupem interakčním. Vznikl jako reakce na rozpor mezi dispozicionizmem charakterizujícím zvládání jako stabilní predispozici reagovat na stres určitým způsobem a situacionismem, který zdůrazňuje vliv situace jako hlavní určující příčinu zvládání. V transakčním přístupu je osobnost chápána jako aktivní činitel, který je ovlivňován kognitivními, motivačními a emočními faktory. Pro zvládání situačního problému je důležitý jeho psychologický význam (Baumgartner, 2001 in Výrost, Slaměník, 2001).

Kognitivní teorie stresu a copingu (Lazarus,1966; Lazarus and Folkman, 1984) Zakladatelem transakčního přístupu byl Lazarus, Folkmanová a Cohen, kteří vyvinuli kognitivní teorie stresu a

copingu, jež popisuje dva procesy, zahrnující kognitivní

hodnocení a coping (Ficková, 1993). Kognitivní teorie stresu a copingu je založena na modelu hodnocení. V prvních formulacích této teorie nejdříve probíhalo primární hodnocení, kdy jedinec hodnotí významnost situace, poté docházelo k sekundárnímu hodnocení, ve kterém jedinec hodnotil možnosti copingu. Na základě těchto dvou hodnocení je celá situace posuzována buď jako újma/ztráta, hrozba nebo výzva. Pokud je situace zhodnocena jako újma/ztráta, je toto hodnocení doprovázeno negativními emocemi, jako je smutek či vztek. V případě hodnocení situace jako hrozba, dochází k výskytu negativních emocí, jako je úzkost či strach. Hodnotí-li jedinec situaci jako výzvu, dochází k výskytu pozitivních emocí, jako je vzrušení, sebejistota a horlivost (Folkman, 2008). Podrobnější informace o sekundárním hodnocení jsou obsaženy v kapitole věnující se tématice stresu.

Po těchto hodnoceních je zahájen proces copingu, který je závislý na specifikách dané situace. Autoři této teorie zpočátku vymezili čtyři základní modely copingu:

 instrumentální strategie, kdy se jedinec sám vypořádává přímo se stresorem.  intrapsychické strategie, které se soustředí především na regulaci či minimalizaci distresu. 

inhibice akce či zamezení takového jednání, které by zvýšilo pravděpodobnost újmy, nebezpečí či konfliktu s morální restrikcí.

31

 vyhledávání informací, které zahrnuje instrumentální aktivitu jedince získávání podstatných informací pro další jednání a taktéž má vliv na zmírnění emocionálního distresu (Lazarus and Launier, 1978 in Aldwin, Revenson, 1987).

Následně Lazarus s jeho kolegy vytvořil nadřazené dvě kategorie, která zahrnují následující dvě formy copingu:

1. Zvládání zaměřené na problém (,,problem – focused coping“) Toto zvládání zahrnuje snahu působit na prostředí, měnit jej. Zároveň při tomto zvládání probíhá analýza problému, zvažování alternativních řešení a výběr konkrétního řešení. Tyto strategie mohou být také nasměrované směrem dovnitř, kdy jedinec mění něco v sobě, namísto vnější změny, například aspirační úroveň. Lidé používající tento druh zvládání ve stresových situacích, po jejich odeznění vykazují nižší hladiny deprese.

2. Zvládání zaměřené na emoce (,,emotion – focused coping“) Lidé používají tuto strategii zvládání, pokud je problém neovlivnitelný. Snaží se zabránit zaplavení negativními emocemi dvěma způsoby: behaviorální strategií – například tělesná cvičení či hledání psychické podpory u přátel; a kognitivní strategií, zahrnující například přehodnocení situace, dočasné odsunutí problému nebo změnu významu situace. Existují také maladaptivní způsoby tohoto zvládání, mezi něž patří například vytěsnění nebo ruminace.

To zda jedinec zvolí strategii zaměřenou na problém či strategii zaměřenou na emoce, záleží na tom, zda jedinec hodnotí situaci jako ovlivnitelnou (,,changeable“). V případě, že je situace jedincem hodnocena jako ovlivnitelná, zvolí jedinec strategii zaměřenou na problém. V opačném případě, kdy je situace hodnocena jako neovlivnitelná, volí jedinec strategii zaměřenou na emoce (Lazarus, Folkman, 1984).

32

Obrázek 3: Originální model stresu a copingu (Lazarus, Folkman, 1984 in Folkman, 2008, p. 6)

2.2.3 Osobnostně – dispoziční přístup Díky několika výzkumům, jež proběhly v 80. letech, zabývajících se vztahem mezi osobností a copingem, opět vzrostl zájem o rysy osobnosti jako prediktory copingového chování. Tento zájem rovněž utvrdily výzkumy, které zjistily, že situační faktory nevysvětlují všechny copingové variace (Suls et al., 1996). Osobnostně - dispoziční přístup je charakterizován určitou stabilní predispozicí reagovat na stres charakteristickým způsobem. Lidé dlouhodobě a stabilně preferují určitou strategii zvládání (Baumgartner, 2001 in Výrost, Slaměník, 2001). Tato predisponovanost osobními charakteristikami může být vysvětlením interindividuálně odlišné vulnerability vůči stresu. Společným rysem těchto osobních charakteristik je schopnost absorbovat následky stresových situací na zdravotní stav člověka (Šolcová, Kebza, 1996). Tento přístup se od dvou výše zmíněných přístupů rovněž liší v tom názoru, že stresory mohou mít vliv na jedincovu osobnost, a to jak negativní, tak i pozitivní. Zároveň také předpokládá, že střet s určitou stresovou situací a její následné zvládání má vliv na to, jak jedinec bude zvládat další stresovou situaci, která se vyskytne v budoucnosti (Suls et al., 1996).

33

Bolger a Schilling (1991) v rámci studie zabývající se mechanismy, jejichž prostřednictvím osobnostní rys neuroticismu vede k vzniku distresu, uvedli tři způsoby, jimiž může osobnost ovlivňovat zdraví a psychickou pohodu:

1) Díky poznání osobnosti můžeme pochopit důvod, ze kterého se někteří lidé dostávají do stresogenních situací a jiní ne. 2) Osobnost může ovlivňovat způsob reakce lidí nacházejících se ve stresogenních podmínkách. Někteří jedinci stres zvládají efektivněji než ostatní. 3) Díky mechanismům nesouvisejících se stresem, jež byl způsoben vnějším prostředím, může mít osobnost vliv na psychickou pohodu a psychické procesy.

Ve výše uvedené studii Bolger a Schilling dospěli k výsledkům, že jedinci s vysokým neuroticismem byli během šestitýdenního období mnohem častěji vystavěni dennímu distresu.

Ke zkoumání strategií zvládání v rámci tohoto přístupu přispěly nově objevené modely osobnosti a nástroje pro jejich měření (,,Big Five“), umožňující popsat podstatné osobnostní charakteristiky, které se projevují při chování v zátěži. Jako příklad strategií zvládání lze uvést koncepci hardiness, nezdolnosti a chování typu A (Blatný, Kohutek, Janušová, 2002).

Osobním charakteristikám hrajícím roli při zvládání těžkostí se budeme podrobněji věnovat v další kapitole.

2.3 Copingové strategie a copingové styly Copingové strategie a copingové styly se týkají situací, kdy je jedinec vystaven zátěžovým situacím a tyto situace se snaží určitým způsobem zvládat. V literatuře se můžeme setkat s mnoha způsoby, jak autoři tyto termíny užívají. Někteří copingové strategie a copingové styly užívají jako ekvivalentní termíny. Jiní autoři užívají tyto pojmy specificky v rámci hierarchického vymezení, kdy pojem copingové styly znamená obecnější způsob zvládání náročných životních situací, zatímco copingové strategie jsou specifičtější způsoby zvládání náročných životních situací. 34

2.3.1 Copingové styly (Styly zvládání náročných životních situací)

Paulík (2010) popisuje copigové styly jako v čase relativně stabilizované osobnostní proměnné vytvářející základ, od kterého se dále odvíjejí tendence chovat se v náročných životních situacích určitým konzistentním způsobem. Křivohlavý (2003) uvádí, že styl zvládání charakterizuje daného jedince, kdy je možno očekávat, že v případě, kdy je vystaven určité náročné situaci, bude se chovat způsobem, který aplikoval již v minulosti. Mezi nejvíce studované styly zvládání, dle Křivohlavého, patří vyhýbání se stresu (,,avoidant style“) a stavění se na odpor stresu (,,confrontative or vigilant style“):

1. Vyhýbání se stresu: tento styl se vyznačuje tím, že se jedinec snaží vyhnout se střetu se stresem. 2. Stavění se na odpor stresu – tento styl se vyznačuje aktivním čelením stresu či stresoru. 2.3.2 Copingové strategie Copingovým strategiím je v literatuře věnován větší prostor než copingovým stylům, možná právě proto, že se jedná o specifičtější copingový způsob. R. S. Lazarus a S. Folkmanová (1984) definují copingové strategie jako jakoukoliv snahu ovládat střet s požadavky stresové situace, jež přesahují možnosti dané osoby, aniž by byl brán ohled na jejich účinnost či hodnotu.

Klasifikace copingových strategií Existuje mnoho klasifikací copingových strategií. Nejdříve zde uvedeme základní, klasické dělení copingových strategií dle Lazaruse a Folkmanové z roku 1966 (in Baumgartner, 2001), kteří jsou považováni za průkopníky ve výzkumu copingu:



Strategie apatie, která je doprovázená pocity bezmoci, beznaděje a deprese.



Strategie vyhnutí se působení noxy, jež je doprovázená pocitem strachu.



Strategie útoku na noxu a doprovázející pocit nebezpečí.



Strategie rozličných druhů aktivit, které jsou zaměřené na posilování vlastních zdrojů síly a na zdokonalování se ve schopnosti boje s noxou. 35

Následně, v roce 1980, Lazarus a Folkmanová provedli studii, ve které analyzovali způsoby zvládání každodenních náročných situací u sta jedinců během jednoho roku. Na základě výsledků této studie vytvořili dvojdimenzionální model strategií zvládání:

1. Zvládání zaměřené na emoce (,,problém focused coping“) 2. Zvládání zaměřené na problém (emotional focused coping“) K těmto dvěma dimenzím přibyla v roce 1984 (Lazarus, Folkman) dimenze třetí, která byla nazvána orientace na únik (,,avoidance coping“), kdy se jedinec snaží vyhnout střetem se stresovou situací a jejím řešením. Protože se tato práce zabývá tématikou resilience, ráda bych zde zmínila další druh copingové strategie, kterou Folkmanová přidala k modelu zvládání zaměřené na problém a zvládání zaměřené na emoce. Jedná se o zvládání zaměřené na význam (,,meaningfocused coping“), které je spjato s pozitivními emocemi (Folkman, 2008).

Na výše uvedenou koncepci copingových strategií, v letech 1984 – 1989, navázali Tobin, Holroyd, Reynolds a Wigal, kteří vytvořili hierarchický model copingových strategií, jež se skládá ze tří úrovní:



Terciální úroveň – zahrnuje příklonové strategie a strategie odklonové.



Sekundární úroveň – rozděluje příklonové a odklonové strategie na strategie zaměřené na problém a na strategie zaměřené na emoce.



Primární úroveň – je tvořena celkem osmi faktory: o Řešení problému – tato strategie se zaměřuje na změnu zátěžové situace s cílem

eliminovat

zdroje

stresu

prostřednictvím

kognitivních

a

behaviorálních technik. o Kognitivní restrukturalizace – prostřednictvím kognitivních technik dochází ke změně významu zátěžové situace, aby byla pro jedince méně ohrožující. o Vyjádření emocí – cílem této strategie je poskytnout průchod emocím. o Sociální opora -

zahrnuje vyhledávání sociální opory u druhých lidí

z jedincova okolí.

36

o Vyhýbání se problému – zahrnuje techniky jako je například vyhýbání se myšlenkám na zátěžovou situaci, popírání problému či činnostem s tím souvisejícím. o Fantazijní únik – únik do fantazie pomocí kognitivních technik za tím účelem, aby se jedinec vyhnul zátěžové situaci. o Sociální izolace – zahrnuje stažení se z jedincova sociálního okolí. o Sebeobviňování – jedinec si vzniklou situaci dává za vinu, podrobuje se sebekritice (in Millová, 2006).

Na model copingu Lazaruse a Folkmanové navázali rovněž Carver, Scheier a Weintraub v roce

1989,

kteří

vyvinuli

Multidimenzionální

inventář

copingu

(,,The

Multidimensional Coping Inventory“), který posuzuje to, jak lidé reagují na stres. Na základě svého výzkumu identifikovali 15 strategií, které rozdělili do následujících kategorií:

1. Zvládání zaměřené na problém – aktivní zvládání, plánování, překonávání konkurujících aktivit, zvládání sebeovládáním, vyhledávání instrumentální sociální opory. 2. Zvládání zaměřené na emoce – vyhledávání emocionální sociální opory, pozitivní reinterpretace, přijetí, popření, obrácení se na víru 3. Strategie, které jsou méně užitečné, únikové – zaměření na emoce a jejich ventilování, behaviorální vypnutí, mentální vypnutí, únik do alkoholu či drog (Carver, Scheier and Weintraub, 1989). Také Holahan a Moos (1987) vytyčili podobnou typologii copingových strategií skládající se z následujících tří kategorií:

1. Aktivní behaviorální strategie – zahrnující behaviorální strategie zaměřené na vypořádání se s problémem. 2. Aktivní kognitivní strategie – zahrnující snahu řídit hodnocení stresujících událostí. 3. Únikové strategie – vyhnout se konfrontaci s problémem či redukovat vzniklou tenzi takovým chováním, jako je například nadmírná konzumace jídla nebo kouření. 37

Amirkhan (1990) se pokusil pomocí faktorové analýzy odhalit základní copingové strategie vycházející z hlavních lidských reakcí na hrozbu či stres. Nalezl tři základní copingové strategie: 

Strategie řešení problému



Strategie hledání pomoci



Strategie vyhýbání

Z českých autorů, zabývajících se zvládáním náročných životních situací, lze jmenovat například Křivohlavého (1989), který navrhuje následující klasifikaci strategií zvládání, jež zahrnuje konkrétní kroky vedoucí k cíli každé strategie: 

Aktivní strategie – seznámení se se situací; získávání informací; posilování osobního potenciálu prostřednictvím kognitivního hodnocení, zvyšování motivace a asertivity, vyhledávání sociální opory a zvládání emocí; vytvoření plánu dalšího postupu; jeho realizace; setrvání.



Pasivní strategie – vyčkávání; lhostejnost; rezignace; beznaděj.

2.4 Determinanty copingových strategií, copingové zdroje, výběr copingových strategií a jejich efektivita

2.4.1 Determinanty a zdroje copingových strategií Na jeden konkrétní stresor či náročnou životní událost, může každý jedinec reagovat zcela odlišně, proto je velice důležité porozumět situačnímu a osobnímu kontextu, ve kterém se tato událost odehrává – tedy tomu, jaké mé jedinec copingové zdroje a situaci, v níž se náročná, stresující událost odehrává. Copingové zdroje lze definovat jako entity, které jsou pro jedince hodnotné (zdraví, sebedůvěra, vztahy či mír), nebo jsou prostředky umožňující dosažení jeho žádoucích cílů (peníze, sociální opora, důvěra). Copingové zdroje má jedinec k dispozici již před výskytem samotného stresoru a napomáhají mu redukovat či zcela eliminovat negativní následky stresorů. Jako příklad těchto zdrojů lze uvést osobnostní zdroje (umístění kontroly, resilience), fyzické zdroje (zdravotní kondice), kognitivní zdroje (energie, kterou jedinec investuje do kognitivních procesů, jeho schopnost racionálně uvažovat apod.) a sociální oporu (rodina, kolegové v práci, přátelé).

38

Lidé se od sebe odlišují v tom, jaké užívají copingové zdroje a tato rozdílnost má také za následek to, jak budou ve stresových situacích reagovat (Luria, Torjman, 2008).

Holahan a Moos (1987) rozlišují následující proměnné, které mají vliv na to, zda jedinec zvolí aktivní či vyhýbavou formu copingu: sociodemografické faktory, osobnostní dispozice, náročné životní události a sociální opora.



Sociodemografické faktory - Haan (1964) zjistila, že jedinci pocházející z vyšší socioekonomické třídy, mnohem častěji užívají adaptivní formy copingu, jako je například flexibilita, racionální uvažování a s menší pravděpodobností užívají obranné strategie jako je rigidita či iracionalita. - Billings a Moos (1981) ve svých výzkumech objevili, že jedinci, kteří dosáhli vyššího vzdělání, mnohem více užívají zvládání zaměřené na problém, než ostatní formy vyhýbavých strategií.



Osobnostní dispozice Mezi osobnostní dispozice, které mají pozitivní vliv na zvládání náročných situací lze zařadit například hardiness, locus of control, vědomí vlastní účinnosti, sebedůvěra, emocionální stabilita, apod. (Luria, Torjman, 2008; Holahan, Moos, 1987). Podrobněji se bude osobnostním dispozicím věnovat další část textu. K osobnostním dispozicím majícím naopak negativní vliv na výsledek copingu lze přiřadit například ,,Chování typu A“ a vysoký neurotismus.



Náročné životní události Druh životní události také určitým způsobem predisponuje jedince jednat určitým způsobem. Jak již bylo zmíněno výše, tak je velice důležité to, zda jedinec situaci hodnotí jako ovlivnitelnou či neovlivnitelnou. McCrae (1984) například zjistil, že v případě, že jedinec hodnotí situaci jako výzvu, mnohem častěji zapojuje aktivní copingové strategie, zatímco v případě, kdy je situace hodnocena jako ohrožující (hodnocení jako újma/ ztráta či hrozba), existuje větší pravděpodobnost, že budou zapojeny pasivní copingové strategie.

39



Sociální opora Přítomnost sociální opory hraje zásadní roli v tom, jak jedinec zvládá svůj stres a odráží se ve výsledném pocitu osobní pohody. Ti jedinci, kteří mají dostatek sociální podpory, vykazují mnohem větší počet užívání na problém zaměřených copingových strategií a mnohem méně strategií zaměřujících se na únik či těch strategií, které mají výsledné negativní účinky (Billings, Moos, 1982; Holahan, Moos, 1987).

Tématikou výběru copingové strategie se zabýval Edwards (1988), který vytvořil normativní a deskriptivní model výběru copingových strategii:

1. Normativní model – zahrnuje proces kognitivního, racionálního rozhodování, při kterém dochází před výběrem jedné konkrétní strategie k seznámení se s možnými variantami strategií. Poté jedinec zvažuje možné potencionální výsledky těchto strategií a na základě tohoto zvažování zvolí vhodnou strategii snižující stres a navozující pocit pohody. 2. Deskriptivní model – tento model nepředpokládá podrobné zvažování všech variant strategií a jejich potencionálních výsledků. Jedinec zvažuje jen omezený počet strategií, nehodnotí do hloubky jejich účinnost, čímž dochází k výběru málo optimální strategie.

2.4.2 Efektivita copingových strategií Suls a David (1996) popsali následující tři aspekty copingu – rozsah, schéma copingového jednání a kompetence - které jsou rozhodující o tom, kdy a v jakém případě bude copingová strategie efektivní:

1. Rozsah – znamená stupeň, šíře dostupnosti copingových strategií a to, zda je nějaká strategie pro jedince použitelnější než ostatní. Několik studií ukázalo, že lidé preferují ten způsob copingu, který je spojován s určitými osobnostními dimenzemi – například Big Five.

40

2. Schéma copingového jednání – pro úspěšnou adaptaci je klíčový druh kombinace a pořadí copingových strategií. Wolf, Friedman, Hofer a Mason (1964) například zjistili, že vyhýbavé strategie jsou efektivnější v počáteční fázi čelení stresoru z toho důvodu, že umožňují jedinci pomaleji si asimilovat zkušenost. V průběhu času se ale tato vyhýbavá strategie stává maladaptivní, protože zabraňuje jedinci zapojit účinné formy aktivního způsobu zvládání.

3. Kompetence – Existuje výrazný rozdíl v tom, zda je copingová strategie pouze jen použita, či zda je použita dobře. Jen strategie, která je užita kompetentně, může mít pozitivní, žádoucí výsledek (Suls, David, 1996).

Efektivita copingových strategií je i v tomto případě závislá na mnoha faktorech. Ačkoliv se zdají být nejúčinnější strategie zaměřené přímo na problém, jsou situace, kdy jsou účinné i strategie zaměřené na emoce či vyhýbavé druhy strategií, které napomáhají v přítomném okamžiku redukovat stres, nebo získat jedinci potřebný čas. Proto je velice důležité užívat rozmanité copingové strategie (,,coping diversity“). Čím větším počtem copingových strategií jedinec disponuje a čím je flexibilnější v jejich užívání, tím je větší pravděpodobnost, že jejich použití bude efektivní. Na druhou stranu ale lidé, kteří mají široký repertoár copingových strategií, se mohou zmýlit ve výběru vhodné strategie a tím jejich jednání může mít špatné výsledky a stát se neefektivní (Riolli, Savicki, 2010).

2.5 Osobnost a coping z pohledu Big Five Tématiku osobnosti a copingu z pohledu Big Five jsme se do této práce rozhodli zařadit z toho důvodu, že v empirické části bude použit dotazník NEO-PI-R, který vychází z teoretického konceptu osobnosti nazývajícího se Big Five. Jednotlivé dimenze budou podrobněji popsány v empirické části, zde budou uvedeny jen základní charakteristiky a větší pozornost bude věnována vztahu mezi těmito dimenzemi (Neurotismus, Extraverze, Otevřenost, Přívětivost, Svědomitost) a jednotlivými copingovými strategiemi.

2.5.1 Pětifaktorový model osobnosti – Big Five Tento model osobnosti vychází z tzv. lexikální hypotézy a následné faktorové analýzy. Dle Hřebíčkové (2010, str. 44) ,,lexikální hypotéza vychází z předpokladu, že 41

nejpodstatnější individuální rozdíly jsou uchovány v jazyce. Čím jsou jednotlivé rozdíly významnější, tím častěji se uplatňují v každodenní komunikaci a jsou zachyceny jako jednotlivá slova.“ Na základě této hypotézy proběhly ve 20. století lexikální studie s cílem naleznout ve slovnících slova užívaná pro popis osobnosti, která byla následně redukována a prostřednictvím faktorové analýzy uspořádána. Výsledkem byl vznik nejdůležitějších pěti dimenzí pro popis osobnosti, pro které Goldberg zavedl název Big Five (Hřebíčková, 2011).

Big Five zahrnuje následující dimenze: Neurotismus (,,Neuroticism“), Extraverze (,,Extraversion“), Otevřenost (,,Openness to Experience“), Přívětivost (,,Agreeableness“) a Svědomitost (,,Conscientiousness“). Vlastnosti charakterizující jednotlivé dimenze jsou uvedeny v následující tabulce:

Obrázek 4: Přídavná jména reprezentující pětifaktorovou strukturu v češtině (Hřebíčková, 2010, str.48) Extraverze/živost

Přívětivost

Svědomitost

Emocionální

Intelekt

stabilita výřečný

dobrosrdečný

důkladný

klidný

chytrý

průbojný

přívětivý

pilný

vyrovnaný

inteligentní

temperamentní

poctivý

svědomitý

sebejistý

bystrý

energický

snášenlivý

pečlivý

odolný

vzdělaný

společenský

skromný

cílevědomý

duchapřítomný

intelektuální

tichý

panovačný

nesvědomitý

labilní

hloupý

samotářský

útočný

lenivý

neklidný

neinteligentní

plachý

pomstychtivý

nevytrvalý

vznětlivý

nenadaný

ostýchavý

necitelný

chaotický

úzkostný

omezený

mlčenlivý

rozpínavý

loudavý

rozrušitelný

nevzdělaný

42

2.5.2 Coping v kontextu Big Five Jak již bylo řečeno výše, v současné době dominuje osobnostně – dispoziční přístup ke copingu, který chápe coping jako proces interakce mezi jedincovými osobnostními dispozicemi a situačními proměnnými či situačním kontextem. Lidé vykazují určitou konzistenci ve svých odpovědích na určité druhy náročných životních situací. Lze tedy hledat paralelu mezi rysy osobnosti a copingovými strategiemi. Například lze předpokládat, že extroverti, kteří se vyznačují tím, že rádi vyhledávají společnost druhých, budou užívat takové copingové strategie, které odpovídají tomuto osobnostnímu rysu – tedy například strategie vyhledávání opory. V následujícím textu budou charakterizovány jednotlivé osobnostní dimenze Big Five v kontextu copingu.

1. Neurotismus – neurotismus je v mnoha výzkumech považován za nejsilnější prediktor copingových strategií (Costa, McCrae, 1989; McCrae, Costa, 1986). Lidé skórující vysoce na škále neurotismu mají tendenci vnímat a hodnotit negativně své okolí, lehce se rozčílí či zarmoutí a mnohem častěji prožívají každodenní starosti a nespokojenosti. Vysoký neurotismus koreluje s pasivními a neefektivními formami copingu, jako je například únik, popření, sebeobviňování, hostilní reakce a strategie zaměřené na emoce. Méně naopak užívají aktivní formy copingu jako je vyhledávání opory, zvládání zaměřené na problém či pozitivní přehodnocení (McCrae, Costa, 1986; O´Brien, De Logis, 1996).

2. Extraverze – jedinci skórující vysoce na této dimenzi zažívají pozitivní emoce, jsou vřelí, společenští, asertivní a mají rádi zábavu. Mnohem častěji zapojují strategie zaměřené na problém, adaptivní formy strategie zaměřené na emoce, vyhledávání opory, pozitivní myšlení. Užívají teda mnohem více adaptivních a efektivních forem copingových strategií (McCrae, Costa, 1986; Watson, Hubbard, 1996).

3. Otevřenost – jedinci skórující vysoce na této škále jsou odvážní, kreativní, flexibilní a bystří. Studie zabývající se touto dimenzí mají nekonzistentní závěry – například Costa a McCrae (1986) zjistili, že otevřenost koreluje se zapojením humoru ve stresových situacích, pozitivní přehodnocení.

43

4. Přívětivost – lidé dosahující vysoké úrovně přívětivosti jsou dobrosrdeční, důvěřiví, poctiví vlídní a skromní. Zapojují copingové strategie jako je vyhledávání opory, řešení problému a pozitivní přehodnocení (Vickers et al., 1989, in O´Brien, De Logis, 1996).

5. Svědomitost – Spolu s neurotismem koreluje svědomitost nejvíce s copingovými strategiemi. Lidé, kteří dosahují vysoké úrovně na této škále, jsou pilní, tvrdě pracující, cílevědomí, důkladní a svědomití. Charakteristické jsou pro ně následující copingové strategie: zvládání zaměřené na problém, pozitivní přehodnocení a vyhledávání opory (McCrae, Costa, 1986; O´Brien, De Logis, 1996).

3 NEZDOLNOST

3.1 Vývoj pojmu nezdolnost Šolcová (2007) rozděluje studie nezdolnosti do tří stádií: 1. Studia první generace Soustředila se na výzkum stresu. Odolnost byla chápána jako trvalý rys osobnosti, ale obecný faktor odolnosti nebyl vymezen. Lze do těchto studií zahrnout konstrukty jako je stresová tolerance, frustrační tolerance, individuální tolerance aj.

2. Studia druhé generace Hlavním ohniskem zájmu byla interakce mezi situačními proměnnými a jedincem. Odolnost byla popisována jako to, co je jedinci nápomocné v okamžiku, kdy je vystaven stresu. Proměnná na straně jedince mající rozhodující význam byla odlišně nazývána: zátěžová kapacita (,,load kapacity“), adaptační kapacita (,,adaptive capacity“), systémová kapacita (,,systém capacity“), kapacita k překlenutí (,,carrying capacity“), zdroje zvládání (,,coping resources“) aj.

44

3. Třetí generace studií Třetí generace studií se snažila naleznout proměnné, které mají schopnost zmírnění či odstranění negativního dopadu stresu na zdraví. Pro odolnost v tomto pojetí byl zaveden termín resilience. Proměnné odlišující jedince odolné od neodolných byly opět pojmenovány a charakterizovány různě: hardiness, smysl pro koherenci, lokalizace kontroly, optimismus, chování typu A/B, atribuční styl, sebevědomí ad.

3.2 Nezdolnost ve smyslu hardiness Křivohlavý vysvětluje původ slova ,,hardiness“ z etymologického hlediska: je odvozeno od anglického slova „hard“, které jde volně přeložit jako tvrdý, pevný, neoblomný, vytrénovaný,

houževnatý,

odolný

a otužilý (Křivohlavý,

1991).

Hardiness

je

psychologický konstrukt, za jehož zakladatelku je považována S. Kobasová se svými spolupracovníky z Bostonské univerzity. Tímto konstruktem se začala zabývat v rámci své dizertační práce, kdy vycházela z předchozích studií zabývajících se vztahem mezi stresem a nemocí. Kobasová zmiňuje výzkum Paykela a Raheo, který se zaměřil na hospitalizované jedince v nemocnicích. U těchto jedinců bylo zjištěno, že této hospitalizaci předcházel prožitek většího počtu stresujících událostí, než je tomu u většiny populace, z čehož vznikla domněnka, že mezi stresem a nemocí existuje určitý vztah (Kobasa, 1979).

Kobasová upozorňovala, že ačkoliv lze sledovat paralelu mezi stresem a nemocí, lze naleznout mnoho jedinců, kteří navzdory přítomnosti mnoha stresových událostí zůstávají i nadále zdraví. Proto se rozhodla podrobit tyto jedince výzkumu s cílem naleznout takové osobnostní charakteristiky, kterými by se tito jedinci odlišovali od méně rezistentních jedinců. Právě pro tuto charakteristiku zvolila termín ,,hardiness“ nebo také ,,hardy personality style“ vycházející z teoretického rámce existenciální psychologie (Kobasa, 1979). Dle existencialismu je každý člověk „odsouzený ke svobodě“, při každodenním čelení životním nesnázím a překážkám, musí spoléhat na své vlastní síly. Hlavním cílem každého člověka je nalezení smyslu a využití příležitostí pro seberealizaci a seberozvoj (Šolcová, 2007). Tento osobnostní styl je kombinací kognice, emocí a jednání, kdy je cílem nejen ,,přežití“, ale také obohacení života díky osobnostnímu rozvoji. (Kobasa, Maddi, Courington, 1981). 45

Kobasová a její blízký spolupracovník Maddi, vycházeli ze svého výzkumu, ve kterém se zaměřili na vedoucí pracovníky střední sociální vrstvy, pracující ve společnosti Illinois Bell Telephone, a kteří byli vystaveni velkému stresu. Tyto pracovníky pomocí škály sociálního přizpůsobení (Social Readjustment Scale) rozdělili do dvou bipolárních skupin. V první skupině byli pracovníci, kteří v posledních třech letech měli ze zdravotních důvodů větší absenci a byli vystaveni velkému množství stresu. Druhou skupinu tvořili pracovníci, kteří zažili méně stresu.

Tento vzorek následně podrobili několika

longitudiálním výzkumům. Výsledkem bylo nalezení tří důležitých proměnných, které následně pojmenovali jako komponenty hardiness: oddanost (,,commitment“), kontrola (,,control“) a výzva (,,chalenge“). (Kobasa, 1979; Kobasa, Maddi, Courington, 1981; Khoshaba, Maddi, 1999).

Výše uvedené komponenty hardiness se vyznačují následujícími charakteristikami: 

Oddanost (,,Commitment“) o Kladný pól: Jedinci s touto charakteristikou se plně věnují tomu, co právě dělají, co považují za smysluplné a hodnotné. Tito jedinci intenzivně nalézají význam ve svých životních událostech, činnostech a v mezilidských vztazích. Mezilidské vztahy jsou pro ně velice významné, a proto jim navzdory nepříznivým okolnostem zůstávají věrní a nepodléhají nátlaku. Jsou orientování na cíl a spíše než pasivní a únikové formy copingu, užívají formy aktivní a adaptivní. o Negativní pól: Protipólem oddanosti je odcizení (,,alienation“), které znamená nedůvěru k lidem, uzavřenost, nerozhodnost vedoucí k depresi, pesimismu a obecné nedůvěře ve smysluplnost, která vede k pasivitě.



Kontrola (,,Control“) o Kladný pól: Základem této charakteristiky je přesvědčení, že jedinec může mít kontrolu nad událostmi ve svém životě a že mezi těmito událostmi a jeho vlastními aktivitami je souvislost. Tato charakteristika zvyšuje rezistenci vůči stresu v tom smyslu, že životní události jsou vnímány jako výsledky jedincovy činnosti, a proto nejsou vnímány jako vnější, nepředvídatelné a nepřekonatelné. V kontextu copingu vede kontrola k činnosti, která transformuje události na něco, co je v souladu 46

s probíhajícím životním plánem. Jedinec přijímá odpovědnost za svůj život, věří svým schopnostem, znalostem a dovednostem, je autonomní bytostí. o Negativní pól: Dominantní je pocit bezmoci a beznaděje. Lidé si myslí, že nemohou ovlivnit životní události, protože jejich výsledek je ovlivněn vnějšími silami a je zcela nepředvídatelný.



Výzva (,,Chalenge“) o Kladný pól: Jedinci, vyznačující se touto charakteristikou jsou přesvědčeni, že změna je normální součástí života (na rozdíl od stability) a že anticipace změny je zajímavou pobídkou k růstu. Výzva zmírňuje stresující prožitek vnímáním událostí jako stimulujících, spíže než ohrožujících, protože změny vyžadují přizpůsobení. V kontextu copingu vede výzva k přeměně sebe sama, a tím umožňuje růst. Podporuje zároveň otevřenost a flexibilitu, a tím vede k integraci a efektivním formám hodnocení stresových událostí. o Negativní pól: Hlavním rysem negativního pólu je fatalismus. Životní změny a s nimi spojené vše nové, co je provází, je vnímáno negativně, jako něco ohrožujícího, co může vést k poškození. Výsledkem je neoblomné úsilí snažící se zachovat vše v původním stavu (Kobasa, Maddi, Kahn, 1982; Křivohlavý, 1991).

Maddi (2002) upozorňuje, že pro dosažení opravdového hardiness, je zapotřebí, aby u jedince byly přítomné všechny tři komponenty současně. I v případě, že jsou u jedince přítomné jen dvě komponenty, nejedná se o hardiness v pravém slova smyslu. Z tohoto důvodů musí být oddanost, kontrola a výzva vždy současně přítomné a ve vzájemné interakci. Jedinci s charakteristikou hardiness se pokoušejí mít vliv na události ve svém životě (kontrola), plně se věnují tomu, co dělají a čeho jsou součástí (oddanost) a ze svých zkušeností se učí a zároveň si jsou vědomi toho, že jim toto jednání napomáhá v jejich osobním růstu (Kobasa, Maddi, Courington, 1981).

Šolcová a Kebza (1996) shrnují výsledky výzkumů hardiness takto: lidé s vysokou mírou hardiness mají pocit kontroly nad situací, odpovědnosti a pozitivní postoj ke změnám. 47

Pokud jsou vystaveni stresu, hodnotí tuto situaci jako méně stresogenní, což má v důsledku vliv na emoční prožívání a jeho fyziologickou složku, a tím klesá pravděpodobnost vzniku patologické reakce. Mají pozitivnější hodnocení svých psychických a fyzických sil, a tím se i hodnotí jako schopnější ve zvládání každodenních nároků.

Existuje mnoho výzkumů, které byly provedeny na tématiku hardiness. Například Maddi a Hess (1992) měřili hardiness u vysokoškolských basketbalistů. Výsledky ukázaly, že hardiness vysoce koreluje s dobrým výkonem. Další studii provedl Maddi, Wadhwa a Haier (1996), kteří se zabývali vztahem mezi hardiness a užíváním návykových látek u středoškoláků. Tato studie prokázala negativní korelaci mezi užíváním návykových látek a hardiness. Maddi uvádí výzkum, který provedl Bartone, v němž studoval vojáky, kteří se účastnili náročných mírových a bojových misí. Tato prospektivní studie prokázala, že jedinci dosahující nízké úrovně hardiness mají větší pravděpodobnost, že tyto náročné události budou mít za následek vysoký prožitek stresu a psychických obtíží jako je například deprese či posttraumatický stres (Maddi, 2002).

Maddi, Hervey, Khoshaba, Lu, Persico a Brow (2006) zkoumali vztah mezi hardiness represivním copingem, autoritarismem a inovativním jednáním. Výsledky ukázaly, že hardiness pozitivně koreluje s inovativním jednáním a negativně s autoritarismem a represivním copingem.

Costa a McCrae (1989) se věnovali vztahu mezi hardiness a Pětifaktorovým modelem. Zjistili, že hardiness negativně koreluje pouze s neurotismem, s ostatními čtyřmi osobnostními faktory (extraverze, otevřenost, přívětivost a svědomitost) byla prokázána pozitivní korelace.

V roce 2010 provedl Eschleman, Bowling a Alarcon metaanalytickou studii konstruktu hardiness. Ve které zkoumali vztah mezi hardiness a ostatními osobnostními proměnnými, mezi hardiness a stresory, zátěží, sociální oporou, copingem a výkonem. Zjistili, že hardiness pozitivně koreluje s ostatními rysy osobnosti, které mají protektivní funkci vůči stresu, dále pozitivně koreluje s aktivními způsoby copingu, sociální oporou a s výkonem.

48

S rysy osobnosti, které zvyšují jedincovu vulnerabilitu, byla prokázána negativní korelace. Negativní korelace byla rovněž nalezena mezi hardiness a regresivními způsoby copingu.

3.3 Nezdolnost v pojetí SOC – Sense Of Coherence Pojem ,,sense of coherence“ zavedl A. Antonovsky, který se zaměřil ve svém výzkumu na salutegenezi na rozdíl od většiny odborníků, kteří se v té době věnovali spíše patologickým stránkám lidského chování. Zajímaly jej důvody, proč určití lidé, na rozdíl od ostatních, neonemocněli. To jej zároveň vedlo ke studiu nezdolnosti, kdy se snažil naleznout zdroje odporu (,,resources for resistence“). Během jeho bádání o zdrojích odporu nalezl určité charakteristiky jedinců, kteří jsou navzdory nepříznivým životním událostem v dobré psychické a fyzické kondici. Ve své studii se věnoval výzkumu zdravotního stavu bývalých vězňů koncentračního tábora. Tyto jedince rozdělil do dvou skupin, kdy první skupina byla tvořena těmi, kteří trpěli psychickými obtížemi, a druhá skupina byla tvořena jedinci bez přítomnosti psychických obtíží. Následně se zabýval studiem druhé skupiny, která nevykazovala přítomnost psychopatologie, a nalezl společné charakteristiky, které shrnul pod pojem ,,Sense of Coherence“, jež definoval jako: ,,globální orientaci vyjadřující šíři, ve které jedinec má všudypřítomný a přetrvávající pocit důvěry že: 1) Podněty přicházející z jeho vnitřního i vnějšího prostředí jsou strukturované, předvídatelné a vysvětlitelné; 2) zdroje pro splnění přicházejících požadavků jsou dostupné a 3) tyto požadavky jsou zároveň výzvami, které jsou hodné investice a zapojení.“ (Antonovsky, 1990, str. 78).

Křivohlavý (2001) termín „Sence of Coherence“ překládá jako smysl pro integritu, zatímco Hošek (1997) jej překládá jako vědomí souvztažnosti.

Tři dimenze SOC V následujícím

textu

budou

popsány

tři

dimenze

SOC

-

srozumitelnost

(,,comprehensibility“), zvládnutelnost (,,manageability“) a radost ze smysluplnosti (,,meaningfulness“): 

Srozumitelnost (,,Comprehensibility“)

Srozumitelnost je nejzákladnější dimenzí týkající se kognitivní stránky – toho, jak člověk interpretuje „stav fyzikálního a sociálního světa“. Určuje míru interpretace podnětů jako smysluplných. 49

o Kladný pól: Jedinec má komplexní pohled na svět a zároveň jej nevidí jen jako celek. Díky tomuto pohledu je schopen porozumět funkci a hodnotě lidí, věcí a dění. V obrazu okolního světa, vidí pořádek a řád, který chápe jako trvalý, jemuž může důvěřovat a spolehnout se. Zmíněný řád souvisí se zákonitostmi, s jejichž pomocí může anticipovat budoucí dění. Interpersonální vztahy vnímá jako přátelské a důvěryhodné. o Negativní pól: Jedinec vidí svět chaoticky, nesourodě. Připadá mu, že neexistuje řád, ani dodržování zákonitostí, což vede k nedůvěře a k pesimistickému pohledu do budoucnosti. V sociální komunikaci má problémy způsobené neschopností porozumět druhým lidem. Důsledkem je náročná sociální identifikace.



Zvládnutelnost (,,Manageability“)

Vyjadřuje vtah mezi tím, jak člověk hodnotí možnosti, kterými disponuje a nároky, jež na něj klade situace.

o Kladný pól: Člověk si uvědomuje svou kompetenci (i lidí v jeho okolí) využít vlastní síly pro úspěšné řešení situace, do které se dostává. Zároveň věří jejich účinnost. Jedná se o individuální i sociální kompetenci. o Záporný pól: Jedinec nemá důvěru ve vlastní schopnost vypořádání se s nepříznivou situací. Výsledkem jsou pocity úzkosti, deprese, strach a obav z nezvládnutelnosti situace.



Radost ze smysluplnosti (,,Meaningfulness“)

Jedná se o emocionální stránku postoje k životu, životních událostí.

o Kladný pól: Jedinec je motivován k řešení problémů, jež před něj staví život, a k investování energie, času a úsilí do řešení požadavků, jež vnímá jako smysluplné. Pokud se na cestě k cíli vyskytnou nějaké problémy, vnímá je jako výzvu. V samotné činnosti nalézá uspokojení a možnost k projevení vlastní iniciativy a tvořivosti. Je hrdý na výsledky své práce a očekává její kladné hodnocení druhými lidmi. Věří ve spolupráci s ostatními lidmi. 50

o Negativní pól: Tento pól lze charakterizovat tím, že jedinec není citově angažován v činnosti, kterou vykonává. Jedinec se strání komunikaci, styku s druhými lidmi a nevstupuje do emocionálních vztahů – žije v izolaci až ústraní (Antonovsky. 1990; Křívohlavý, 1990).

Antonovsky (1979, 1987, 1991; in Feldt, Matsapelto, Kinnunen and Pulkkinen, 2007) uvádí, že předpoklady k vysokému SOC v dospělosti, jsou založeny na konzistentních životních zkušenostech (zvýšená smysluplnost), na rovnoměrné zátěži (zvýšená zvládnutelnost) a na participaci v sociálně hodnotných rozhodnutích (zvýšená radost ze smysluplnosti) během dětství a dospívání. SOC je možné plně rozvíjet během adolescence a až v třicátém roce života je možné jej považovat za stabilní dispozici.

Dle Antonovského (1990) má SOC velký vliv na zvládání stresu v tom smyslu, že jedinci s vysokým SOC vnímají s větší pravděpodobností podněty jako nestresující, protože si důvěřují svým adaptačním schopnostem, a tudíž neprožívají tenzi. Rovněž mají, díky předchozí zkušenosti s dobře zvládnutými náročnými událostmi, tendenci hodnotit stresory jako neznepokojující. V souvislosti s tímto způsobem hodnocení stresorů došel Antonovsky k tomu názoru, že lidé se silným SOC s větší pravděpodobností zapojují zdraví podporující jednání, protože jsou schopni s velkou přesností posuzovat problémy (stresory) a využít odpovídající zdroje k jejich zvládnutí. Z tohoto předpokladu vyšel k postulátu, že existuje vztah mezi SOC a zdravím, kdy má dle jeho názoru SOC fyziologické

důsledky,

které

působí

na

hormonální

úrovně

imunokompetence

prostřednictvím centrálního nervového systému a neuroendokrinního systému.

Zajímavý výzkum zabývající se vztahem mezi SOC a zátěžovou odolností provedl v roce 1997 Feldt, který na náhodně vybraném vzorku zaměstnané populace prokázal vztah mezi SOC a subjektivním vnímáním charakteristik práce. Ukázala se pozitivní korelace mezi SOC a vnímanou osobní pohodou, pracovní spokojeností, pocitu kompetence, odolnosti vůči negativním pracovním vlivům a mezi zdravým životním stylem. Negativní korelace naopak byla mezi SOC a vnímaným pracovním stresem, úzkostí, depresí a nemocí (Hošek, 1997).

51

Feldt, Metsapelto, Kinnunen a Pulkkinen (2007) zkoumali vztah mezi SOC a pětifaktorovým modelem osobnosti v rámci své longitudidální studie. Výsledky ukázaly, podobně jako u hardiness, že zatímco SOC pozitivně koreluje s extraverzí, otevřeností, přívětivostí a svědomitostí, negativně koreluje s neurotismem.

Mezi českými autory, kteří zkoumali nezdolnost v pojetí SOC, lze uvést například V. Hoška. Zabýval se vztahem nezdolnosti k pohybové aktivitě u studentů. Studenti, u kterých byla zjištěna vyšší SOC, více trénují svou kondici, pravidelně se otužují a jsou mnohem méně nemocní. Hošek předpokládá, že nezdolnost předurčuje životní styl, což má za následek chování podporující zdraví.

3.4 Koncepce lokalizace kontroly

Pojem lokalizace kontroly (,,locus of control“) zavedl v roce 1966 J. B. Rotter. Vycházel ze své teorie osobnosti, ve které vymezil šest kategorií potřeb, mezi které patří potřeba uznání, potřeba vlivu a moci, potřeba nezávislosti, potřeba ochrany a závislosti, potřeba lásky a přijetí a potřeba tělesného pohodlí a pohody (Baštecká, Goldmann, 2001).

Rozlišil lidi s interním locus of control a s externím locus of control. První skupinu lidí tvoří jedinci, kteří věří v sami sebe, vlastním schopnostem a dovednostem. Naopak druhá skupina je tvořena lidmi, kteří nevěří svým schopnostem a dovednostem, očekávají, že situace se vyřeší vlivem vnějších podmínek, například zásahem osudu či náhody (Křivohlavý, 2001).

Rotter sestavil škálu Interanalita – Externality (The I - E Scale) skládající se z dvaceti devíti položek. Dvacet tři položek je zaměřeno na interní a externí kontrolu, zbylých šest položek tvoří škálu lži. Tato škála zjišťuje míru, nakolik lidé vnímají přímý vztah mezi jejich vlastním úsilím a situačními důsledky (Feist, Feist, 1998).

Zajímavé výsledky poskytla studie Rodina a Langera, kteří se ve spojitosti s výzkumem lokalizace kontroly zaměřili na obyvatele domova důchodců. Obyvatelé tohoto domova byli rozděleni do dvou skupin, kdy lidé v první (experimentální) skupině si mohli svobodně volit aktivitu, kterou chtěli vykonávat. Druhá skupina lidí neměla svobodnou 52

volbu aktivity – o tom, co mohli dělat, rozhodovalo vedení. Výsledky ukázaly, že v první skupině se u 93 % obyvatel zlepšil psychický i fyzicky stav, zatímco u druhé skupiny obyvatel se u 73 % obyvatel zhoršil celkový stav. Po jednom a půl roce se ukázalo, že lidé, kteří tvořili první skupinu se svobodnou volbou, byli zdravější, aktivnější a sociálně čilejší. Z této studie vyplývá, že míra svobody a odpovědnosti je přímo úměrná zdravotnímu stavu (Langer, Rodin, 1976).

Kebza (2005) uvádí, že se prvek kontroly vyskytuje i v dalších přístupech k nezdolnosti, například ve dvou nejrozšířenějších – nezdolnost ve smyslu hardiness, nezdolnost ve smyslu pro soudružnost.

Mezi další přístupy řadí koncepci vysvětlovacího stylu

(,,explanatory style“) nebo koncepci vnímané osobní zdatnosti (,,self – efficacy“).

3.5 Vnímaná osobní zdatnost – Self-efficacy Pojetí ,,self-efficacy“ zavedl A. Bandura v roce 1977. Bandura definoval self-efficacy jako přesvědčení lidí o svých schopnost efektivně se vypořádat s náročnými životními událostmi. Podle Bandury má vnímání osobní zdatnosti vliv na myšlenkové procesy, jednotlivé aktivity i na emocionalitu, především co se týče stupně emočního vzrušení. Také má vliv na zapojení copingových strategií. Úroveň self-efficacy můžeme hodnotit na základě čtyř druhů informací. Jako nejefektivnější je Bandurou hodnocena autentická zkušenost se zvládnutím úkolové činnosti (,,mastery experience“), kdy úspěch posiluje sebedůvěru a naopak neúspěch zapříčiňuje pochybnosti o vlastních schopnostech. Dalším druhem je zástupná zkušenost s výsledky činnosti jiných lidí jako vzorů (,,vicarious experiences“). Vzory, které se ukázaly jako efektivní, pomáhají pozorovatelům zvolit si správný postup zvládání různých situací. Třetím druhem informací je přesvědčování lidí o tom, že mají potřebné schopnosti (,,social persuasion“). To znamená, nestavět je zpočátku před obtížné úkoly, které by nemuseli zvládnout, ale naopak jim dávat úkoly přinášející úspěch. Posledním druhem informací je informace o vlastním fyziologickém stavu (,,physiological and emotional states“). Únava a bolesti jsou hodnoceny jako symptom fyzické neschopnosti zvládnout požadavky vyžadující sílu a vytrvalost. Úzkost je chápána jako příznak zranitelnosti (Bandura, 1977; Janoušek, 1992).

53

Křivohlavý, uvádí výsledky mnoha studií, které prokázaly, že tato charakteristika je výborným obranným faktorem proti stresu. Self-efficacy má úzkou spojitost s úspěšným zvládáním těžkostí, životní kvalitou, pozitivní změnou zdravotně žádoucího chování a zlepšenou formou zvládání kognitivních úkolů (Křivohlavý, 2001).

3.6 Optimismus Mezi další osobnostní charakteristiky umožňující zvládání životních těžkostí lze zařadit také optimismus, který lze chápat jako osobnostní charakteristiku náležející lidem, kteří anticipují pozitivní výsledek událostí. Hlavní charakteristikou jedinců, kteří jsou optimisté, je to, že věří v dosažení svých cílů. Pro měření dispozičního optimismu byl vyvinut test životní orientace (Life Orientation Test – LOT), který měří míru očekávání pozitivního výsledku (Hewstone, Stroebe, 2001).

Křivohlavý uvádí výsledky testu LOC, který byl zadán vysokoškolským studentům následovně: studenti, kteří získali v testu vyšší hodnoty, prožívali ve zkouškovém období méně napětí a vyskytoval se u nich menší počet příznaků zhoršeného stavu, než u studentů vykazujících nízké hodnoty v LOC. Po zadání testu zjišťování způsobu zvládání stresu (Ways of Coping Inventory – WCI) bylo zjištěno, že studenti s vyšší hodnotou LOT mnohem častěji používají strategii zaměřenou na problém než strategii zvládání emocí či úniku, kterou více používají studenti s nízkou hodnotou LOT (Křivohlavý, 2001).

Mezi další studie zabývající se optimismem lze zařadit například studii Scheiera a kol. (1989), který sledoval jedince po operaci by-passu. Ukázalo se, že optimisté se po operaci mnohem rychleji zotavují a zároveň vykazují vyšší kvalitu života, než pesimisté. Podobné závěry byly zjištěny v longitudinální studii žen v raném stádiu rakoviny prsu.

54

3.7 Chování typu A/B A-typ chování Skupina lékařů WCGS (Western Collaborative Group Study) provedla jednu z prvních studií zabývající se vztahem osobnosti a zdravotními těžkostmi. Svou pozornost zaměřili na osoby s kardiovaskulárními obtížemi. Zjistili, že tito lidé mají společné osobnostní charakteristiky, které nazvali jako komplex nadměrné aktivity (,,action emotion complex“). Základní charakteristikou tohoto komplexu byla například snaha angažovat se na hranici únosnosti, mimořádně pracovat, dělat neustále více a více ve stále kratším čase. Zároveň se objevily následující osobnostní znaky: agresivita, rivalita, nenávist, závist, netrpělivost aj (Křivohlavý, 2001).

B-typ chování Chování typu B je protikladné chování typu A. Chování typu B má tyto základní charakteristiky: je klidné, uvolněné, neuspěchané. V případě, že si jedinci s tímto typem chování vytyčí nějaký cíl, nejsou netrpěliví a uspěchaní. Mají ale častější neurotické a depresivní rysy (Baštecká, Goldmann, 2001) .

3.8 Nezdolnost v pojetí resilience

3.8.1 Definice resilience Tak jako u většiny psychologických pojmů lze v literatuře naleznout velké množství způsobů, kterými autoři definují pojem resilience. Resilience je termín, který je v dnešní době užíván v rámci mnoha vědeckých oborů. Mimo psychologii, se tématikou resilience zabývá také psychiatrie, sociologie a v poslední době se rozrůstá zájem o tuto tématiku v rámci biologických disciplín jako je genetika, epigenetika, endokrinologie a neurovědy. Bohužel, dodnes neexistuje v definici resilience konsenzus. To, co je těmto vědám společné, je otázka, která se táže po tom, jak lidé, kteří jsou vystaveni určité zátěži, této zátěži odolávají, aniž by se u nich projevily negativní psychické či fyzické následky (Herrman, Stewart, et al., 2011).

55

Dle etymologického slovníku pochází slovo resilience z latinského slova resiliens, které lze

přeložit

jako

skok

(,,salire“)

zpět

(,,re“)

neboli

odrazit

se

(http://www.etymonline.com). Křivohlavý (2001) překládá slovo resiliency jako pružnost, elastičnost, houževnatost, mrštnost, nezlomnost apod.

Kaplan (1999) uvádí, že definice resilience lze rozdělit do dvou základních okruhů:

1. První okruh zahrnuje ty definice, které chápou resilienci jako výsledek (,,resilience as outcome“). Resilienci je tak možné definovat jako proces dosahování žádoucích výsledků v průběhu čelení stresu či zátěži. Jako příklad tohoto pojetí resilience lze uvést definici dle Masten (1994, str. 4), která definici v souvislosti s ,,efektivitou, které je dosaženo, udrženo či znovunabyto navzdory zátěži.“

2. Druhý okruh zahrnuje definice, které vnímají resilienci jako příčinu (,,resilience as cause“). Resilienci je tak možné chápat jako přítomnost specifických charakteristik a mechanismů, které moderují vztah mezi rizikovými faktory a výslednými proměnnými. Ekvivalentem v tomto pojetí resilience je například hardiness. Příkladem může být Rauhova definice resilience: ,,Resilience je charakterizována schopností čerpat osobní nebo sociální zdroje, schopností odhalit nahodilost a předvídatelnost v komplexních situacích a schopnost flexibilně reagovat. Resilience je zvyšována například přesvědčením o vlastní účinnosti, pozitivním sebepojetím a sebedůvěrou. Vulnerabilita a její protiklad resilience je obvykle koncipována jako stabilní osobnostní charakteristika dětí.“ (1989, in Kaplan, 1999, str. 165) V literatuře se lze také setkat s definicemi, v kterých je na resilienci pohlíženo jako na protiklad vulnerability. V tomto případě resilience a vulnerabilita tvoří opačné póly jednoho kontinua v kontextu střetu se zátěží. Například Radke – Yarrow a Brown chápou resilienci následovně: ,,Resilience je definována nepřítomností diagnózy a nevyskytováním se na hranici pro dosažení kritérií diagnózy. Neresilience je definována jako přítomnost jedné či více diagnóz vážné povahy s problémy v čase přetrvávajícími.“(Radke-Yarrow, Brown, 1993, str. 583). 56

Podobně resilience definuje také Rutter (1990), který ji popisuje jako pozitivní pól individuálních odlišností v lidské odpovědi na stres a zátěž.

Zautra, Arewasikporn a Davis definovali resilienci na základě následujících tří komponent:



Obnova – návrat základního fungování po střetu se stresorem, které je ve shodě s homeostatickým přístupem.



Udržitelnost – udržení kapacity, která byla přítomna před vystavením se stresoru a zachování fungování bez jakéhokoliv narušení.



Růst

–

zesílená

adaptace

překračující

původní

úroveň

fungování

(Zautra, Arewasikporn, Davis, 2010).

Pokud bychom měli shrnout výše uvedené definice, lze resilienci vnímat jako dynamický proces, který zahrnuje pozitivní adaptaci v rámci kontextu výrazné zátěže. Aby bylo možné hovořit o resilienci, je důležité, aby byly splněny následující dva požadavky:

1. Vystavením se výrazné hrozbě či náročné zátěži – jedinci nejsou považováni za resilientní, pokud se v jejich minulosti nevyskytovala žádná výrazná hrozba či náročná zátěž, která by představovala výrazné riziko pro jejich budoucí vývoj nebo adaptaci. 2. Dosažením pozitivní adaptace navzdory výše uvedeným rizikům - tzn., že výsledek celého procesu čelení zátěži je pozitivně hodnocen (Masten, 2001; Luthar, Cicchetti, Becker, 2000).

3.8.2 Charakteristika základních klíčových komponentů resilience V následujícím textu budou stručně popsány klíčové komponenty, které se podílejí na výsledném procesu resilience. Jedná se o pojmy riziko, rizikový faktor, kumulativní riziko, vulnerabilita, proximální riziko, distální riziko, kompenzační/zdrojové faktory, protektivní faktor, kumulativní protekce, psychosociální kompetence a vývojové úkoly.

57

Riziko (,,Risk“) Riziko lze definovat jako zvýšenou pravděpodobnost výskytů výsledků, které jsou pro jedince nežádoucí. Může se také jednat o vědomou volbu situace či aktivity, jež má vysokou míru pravděpodobnosti neúspěchu nebo ztráty něčeho, co je pro jedince důležité. Příkladem rizika může být rozvoj deprese u dětí, jejichž rodiče mají diagnózu deprese či riziko delikventního chování dítěte vyrůstajícího v disharmonické rodině (Wright, Masten, 2006; Hartl, Hartlová, 2000).

Rizikové faktory (,,Risk Factor“) Rizikové faktory lze definovat jako měřitelné charakteristiky skupiny jedinců nebo situací, které predikují negativní výsledky v rámci kritérií těchto výsledků. Jedná se tedy o určitou individuální charakteristiku či vlastnost, situační proměnou či environmentální kontext, který zvyšuje pravděpodobnost výskytu negativních výsledků (maladaptivní chování, vznik psychického onemocnění, apod.) (Kaplan, 1999; Wright, Masten, 2006). Kaplan (1999) uvádí dva druhy rizikových faktorů. Prvním druhem jsou rizikové faktory, které definují rizikový status populace (například rodiče s psychiatrickou diagnózou nebo rodiče závislí na alkoholu). Druhá skupina rizikových faktorů zahrnuje rizikové faktory, které se dále dělí na rizikové faktory s méně závažnými negativními důsledky a závažnými negativními důsledky v rámci skupiny, která je postižena prvotním rizikem.

Například Hawkins, Catalano a Miller (1992, in Kaplan 1999) uvádějí přehled rizikových faktorů zvyšujících pravděpodobnost vzniku závislosti na psychoaktivních látkách: ekonomická deprivace, dostupnost drog, sousedské spory, fyziologické faktory, rodinné konflikty, rodinné problémy se zákonem, rané a přetrvávající problémové chování, akademické selhání, nízký závazek vůči škole, odcizení a rebelování.

Masten a Coatsworth (1998) uvádějí následující rizika, která považují za velice vysoká pro dětský vývoj: rozvod rodičů, přítomnost jen jednoho rodiče, otěhotnění v mladém věku, zneužívání dětí, bezdomovectví a chudoba a násilí v rodině.

58

Kumulativní rizika (,,Cumulative risk“) Jedná se o zvýšené riziko vzniklé přítomností buď více rizikových faktorů, mnohonásobného výskytu jednoho rizikového faktoru či akumulovaného efektu aktuální zátěže. Rizikové faktory se tak mohou vyskytovat současně a mít na sebe vzájemný efekt a mít tak společný výsledný efekt na konečný důsledek. Například pokud se jedinec nachází v určité stresové situaci a vyskytne se další zátěžová událost, může prvotní stres zvýšit výslednou zátěž – jedinec se tak stává vůči stresu senzitivnější (Wright, Masten, 2006; Kaplan, 1999). Kumulaci rizikových faktorů popsal Rutter, který ve své studii zjistil, že přítomnost dvou rizikových faktorů vedla k čtyřnásobné pravděpodobnosti psychického onemocnění a přítomnost čtyř rizikových faktorů pravděpodobnost zdesetinásobila (Šolcová, 2009).

Vulnerabilita (,,Vulnerability“) Českým ekvivalentem pro vulnerabilitu je zranitelnost. Vulnerabilitu lze definovat jako charakteristiku, kterou je jedinec predisponován k nežádoucím výsledkům. Úzce souvisí s rizikovými faktory či rizikem, pro některé autory je riziko a vulnerabilita konceptuálně totéž (Kaplan, 1999). V longitudinální studii, kterou provedla Werner (1993), je hovořeno o vulnerabilních dětech, tedy o dětech, které se narodily do rizikového prostředí, jako je například chudoba či alkoholismus u rodičů. Tato rizika mohou některé děti predisponovat k vulnerabilitě, která je úzce spjata s nežádoucími výsledky, jako je například špatné zdraví, behaviorální problémy či problémy ve škole.

Proximální riziko (,,Proximal Risk“) Jedná se o riziko, které bezprostředně na jedince působí. Příkladem je například násilné chování rodičů vůči dítěti.

Distální riziko (,,Distal Risk“) Distální riziko je takové riziko, které na jedince nepůsobí přímo, je ale přítomno v jeho životním prostředí a může na něj působit zprostředkovaně. Příkladem je například život v komunitě, ve které je přítomna vyšší kriminalita.

59

Kompenzační/ zdrojové faktory (,,Resource/Compensatory faktors“) Jedná se o měřitelné charakteristiky v rámci skupiny jednotlivců či situace, která předurčuje specifické, pozitivní výsledky. Například kompenzačním faktorem může být kvalitní škola, kterou dítě navštěvuje (Wright, Masten, 2006).

Protektivní faktory (,,Protective Factors“) Luthar, Sawyer a Brown (2006) definují protektivní faktory jako něco, co modifikuje výsledný efekt rizika v pozitivním směru.

Podle Šolcové (2009) to jsou charakteristiky, které v případě vystavení se nepřízní či protivenství redukují či odstraňují potencionální negativní účinek rizikových faktorů. Rozděluje tyto faktory na následující: 

Kompenzační faktory, které mají schopnost neutralizace škodlivých faktorů. Lze k nim přiřadit například víru a optimismus.



Zodolňující faktory, které napomáhají posilovat resilienci tím, že pokud jedinec zvládne překonat nějakou stresovou situaci, je tímto zvládnutím posílen. Šolcová je přirovnává k očkování proti nemoci.

Garmezy (1993) rozděluje protektivní faktory do tří skupin. První skupinu tvoří osobnostní a temperamentní vlastnosti. Druhou skupinu tvoří protektivní faktory v rámci rodiny a poslední skupinou jsou protektivní faktory související s dostupností sociální opory.

Osobnostním protektivním faktorům se blíže věnoval Krumpfer a Hopkins (1993, in Kaplan, 1999). Podrobně popsali protektivní faktory na straně osobnosti, se kterými úzce souvisí specifické copingové dovednosti, které se podílejí na utváření resilience. Jedná se o optimismus, empatii, vhled, intelektuální kompetence, sebedůvěra, životní směr či mise, odhodlanost a vytrvalost. Mezi dovednosti souvisejícími s těmito vlastnostmi patří dovednosti v oblasti emocionální regulace a sebeřízení, interpersonální a sociální dovednosti, intrapersonální (schopnost sebereflexe) dovednosti, akademické a pracovní dovednosti, dovednosti v oblasti řešení problémů a dovednosti týkající se plánování a organizace. 60

Masten a Coatsworth (1998) ve svém článku vyzdvihují důležitost IQ jako protektivního faktoru. Na IQ lze pohlížet jako na ukazatele normálního vývoje mozku a kognitivních funkcí navzdory zátěži. Bylo zjištěno, že inteligentnější děti mají lepší schopnosti řešit problémy, mají rozvinutější seberegulační schopnosti, které jim napomáhají k dobrému fungování ve škole a vyhýbání se maladaptivnímu chování. Rovněž svou bystrostí upoutávají pozornost učitelů, kteří pro ně zpětně působí protektivně. Jako další protektivní faktor vnímají dobře fungující rodiče, které vytvářejí intenzivní rodinné vztahy, mají přirozenou autoritu, jsou vřelí, poskytují strukturované prostředí a od dětí mají vysoké očekávání. IQ a dobře fungující rodiče autoři vnímají jako dva nejsilnější protektivní faktory.

V poslední době, především díky technickému pokroku v biologickém, genetickém a neurologickém výzkumu, se začalo mluvit o biologických protektivních faktorech. Výzkumy ukázaly, že nepřiměřené a přísné rodinné prostředí může mít vliv na vývoj a funkce mozku a také na neurobiologický systém. Nepříznivé vlivy mohou mít za následek změny na mozkových rozměrech, neuronových sítích, na citlivosti receptorů a jejich produktivitu neurotransmiterů. Tím se u jedince zvyšuje jeho vulnerabilita. Na základě těchto poznatků proběhlo mnoho studií, které hledaly rozdíly mezi resilientními a neresilientními jedinci. Například Cicchetti a Rogosch v roce 2007 studovali adrenální steroidní hormony a skupiny týraných a netýraných dětí. Výsledky ukázaly, že u resilietních dětí, které byly týrány, se v ranních hodinách prokázaly vysoké hladiny kortizolu (Hermann et al., 2001).

Schetter a Dolbier (2011), provedly analýzu dostupných psychologických výzkumů resilience a navrhly následující seznam protektivních faktorů/resilientních zdrojů, které rozdělili do sedmi kategorií:

1. Osobnostní a dispoziční zdroje 

Dispoziční optimismus a naděje



Big Five faktory (svědomitost, přívětivost, extraverze, otevřenost, emocionální stabilita)



Pozitivní afektivita a emocionální zdroje (například smysl pro humor) 61



Orientace na cíl (odhodlanost, vytrvalost)



Hardiness



Sence of Coherence

2. Zdroje související se složkou Já a ego 

Sebedůvěra, sebevědomí a síla ega



Mistrovství, kontrola



Vědomí vlastní účinnosti



Autonomie, nezávislost

3. Interpersonální a sociální zdroje 

Sociální síť a integrace, sociální propojenost



Dostupnost opory (vnímaní dostupnost)



Sociální koheze (pracovní, rodinná)



Úzké a kvalitní vztahy

4. Pohled na svět, přesvědčení a hodnoty 

Spiritualita, náboženská víra a její praktikování



Mínění o světě



Životní smysl, závazek

5. Behaviorální a kognitivní dovednosti 

Relaxační dovednosti (vnímavost, meditace)



Aktivní či proaktivní copingové dovednosti/styly (řešení problémů, plánování)



Kognitivní přehodnocení, pozitivní přerámování



Copingová flexibilita



Sociální dovednosti (komunikace, vyhledávání opory)



Emoční regulace a dovedností sebeřízení

6. Ostatní zdroje 

Sociální pozice – finanční zdroje, vzdělání, sociální kapitál



Inteligence (vhled, kreativita, vysoké kognitivní dovednosti) 62



Genetické predispozice dobrého zdraví (nízké riziko srdečních chorob, silný imunitní systém)



Temperament (vřelý, stabilní)



Chování podporují zdraví (dieta, fyzická aktivita, abstinence, bezpečný sex)



Minulá, pozitivní zkušenost se zátěží

Nelze zde nezmínit studii Zdeňka Matějčka, který se jako jeden z prvních v našem prostředí, zabýval resiliencí u dětí. Sledoval psychický vývoj dětí v zařízeních tzv. kolektivní výchovy a položil si otázku, v čem spočívá rozdíl toho, že se některé děti ve svém budoucím životě úspěšně adaptují a jsou schopné vést úspěšný život, zatímco jiné děti ne. Na podkladě sledování úspěšných jedinců se snažil naleznout určitá záchytná místa, na nichž či jejichž vlivem a pomocí je možno zastavit psychickou deprivaci, popřípadě ji přivést k ústupu:



„Uplatnění intelektových schopností dítěte ve školní práci. Toto uplatnění nezávisí jenom na úrovni obecné inteligence, ale i na snaze dítěte o vyniknutí, ambicích, průbojnosti a podobných vlastnostech



Uplatnění individuálních schopností a dovedností v dětské skupině. Z toho pak plyne přijetí dětskou skupinou a dosažení přijatelného místa v ní, což má rozhodující socializační význam pro děti ve středním věku. (sport, zručnost, technika, dnes ovládání počítačů, hudba, příroda, dramatická činnost, jakékoliv umělecké obory..)



Uplatnění tělesné zdatnosti, síly, obratnosti.

Společenská hodnota tělesné

zdatnosti významně stoupá zvláště u chlapců ve středním školním věku – je podstatnou složkou tvořící se mužské identity. Podobně je tomu u dívek s tělesným zjevem, elegancí projevu, ženskostí chování 

Volba vhodného zaměstnání a úspěšné uplatnění v něm. Pracoviště, jakožto nové významné prostředí se svým socializačním vlivem



Vyspívající sexualita, erotické prožívání v době adolescence. Zamilování a z toho plynoucí sebevědomí. Vliv partnera v erotickém vztahu



Manželství, manželské soužití, vliv manželského partnera, jeho opora nebo i vedení. Typické pro některé ženy, jež do adolescence procházely dětskými domovy, je až „zbožnění“ vlastního manželství, vlastní rodiny 63



Rodičovství – zkušenosti z těhotenství, kontakt s dítětem, probuzení mateřských a otcovských postojů, sdílení péče o dítě s někým citově zralým a kompetentním.“ (Matějček, Dytrych, 1998, str. 100).

Psychosociální kompetence (,,Psychosocial Competence“) Psychosociální kompetenci definuje Wright a Masten (2006) jako adaptivní užití osobnostních a situačních zdrojů k dosažení či splnění věkově přiměřených vývojových úkolů. Masten a Coatsworth (1998) hovoří o kompetenci jako o úspěchu v dosažení vývojových úkolů přiměřených věku a pohlaví v kontextu společnosti, kultury a času. Pro kompetenci je nezbytná určitá míra adaptace. Rovněž rozeznávají dvě složky kompetence: kapacita dítěte a životní kontext. Dále upozorňují, že kompetence se v každém vývojovém období liší – s dospíváním dítěte se mění také oblasti, ve kterých musí uspět. V souvislosti s kompetencí dále definují resilienci jako ,,manifestovanou kompetenci v kontextu důležitých adaptačních a vývojových výzev.“ (str. 206).

Vývojové úkoly (,,Developmental Task“) Vývojové úkoly lze definovat jako seznam vývojových úkolů, kterých by mělo dítě či dospělý jedinec dosáhnout v určitém vývojovém období nebo věku. Jedná se o určitý seznam vývojových kompetencí v rámci konkrétních životních oblastí. Vývojové úspěchy a s nimi spjaté vývojové kompetence budou například zmíněny v níže popsaném výzkumu Emmy Werner. V rámci vývojové teorie E. Eriksona lze též naleznout pro každé vývojové období určitou kompetenci, kterou jedinec ,,obdrží“ po jeho úspěšném zvládnutí. Masten a Coatsworth (1998) upozorňují, že vývojové úkoly se mohou lišit v rámci kultur. Zatímco v některých kulturách je požadován dobrý školní výsledek, jsou kultury, které tuto kompetenci nevyžadují. Stejně tomu tak je například i u individuality či autonomie. V tabulce č.1 jsou uvedeny příklady vývojových úkolů od předškolního období po adolescenci.

64

Tabulka 1: Příklady vývojových úkolů (Masten, Coatsworth, 1998, str. 207)

Vývojové období

Úkol

Předškolní období Připoutání k pečujícím osobám Řeč Diferenciace mezi sebou a okolím Sebekontrola a spolupráce Střední dětství

Přizpůsobení na školu Akademické úspěchy Dobré vztahy s vrstevníky Dodržování společenských a školních Pravidel

Adolescence

Úspěšný přechod na střední školu Akademický úspěch Rozvoj volnočasových aktivit Budování přátelských vztahů v rámci A napříč genderem Utvoření soudržného self a identity

3.8.3 Vývoj konceptu resilience Samotný koncept resilience nemá příliš dlouhou historii. Vědy všeobecně se dříve spíše zabývaly negativními stránkami psychického a fyzického vývoje, tedy psychopatologií a patologií. Ačkoliv má počátek vývoje konceptu resilience hluboké kořeny v historii výzkumu v rámci medicíny, psychologie a vzdělávání, zájem o samotný výzkum resilience lze datovat kolem roku 1970, kdy vzrostl zájem a pozitivní psychologii a s ní související téma resilience, která začala být systematicky studována v rámci vývojové psychologie.

Od této doby lze rozdělit vývoj konceptu resilience do čtyř období. První období lze charakterizovat tím, že při studiu psychických onemocnění a jejich etiologie u dětí nalezli vědci skupinu dětí, která i přes přítomnost mnoha rizikových faktorů, procházela dobrým vývojem. Vědci se proto zaměřili na odhalování korelátů a znaků dobré adaptace u jedinců, u nichž byla předpokládána vulnerabilita způsobená genetickým rizikem nebo rizikem 65

z prostředí, ve kterém žili. Toto období bylo převážně deskriptivní, kdy byly popisovány především rizika a protektivní faktory. Druhé období bylo charakteristické snahou odkrýt proces samotné resilience. Třetí vlna výzkumů na základě předchozích dvou se soustředila především na podporu resilience prostřednictvím prevence a intervence. K roku 2006, kdy proběhla konference ,,Resilience u dětí“, lze datovat vznik čtvrté vlny výzkumů, kdy je resilience studována interdisciplinárně a velká pozornost je věnována především studiu genů, fungování mozku a vývoji (Masten, Obradovič, 2006). Jednotlivá období i s jejich hlavními přínosy budou podrobněji popsány níže.

První vlna výzkumů resilience Jak již bylo zmíněno, první vlna výzkumů resilience se zaměřovala na hledání rizikových faktorů vedoucích k psychosociálním problémům a resilientních charakteristik, které bývají označovány jako protektivní faktory či vývojové zdroje (Richardson, 2002).

Jako pilotní studie je udáván výzkum, který realizovala Emmy Werner společně se svým kolegou R. Smithem. Tato studie byla později nazvána ,,Kauai Longitudinal Study“. Jedná se o jedinou studii, která zkoumala vývoj dětí od narození až do středního věku. Studie započala v roce 1955 a sledovala 698 dětí narozených na Havajském ostrově Kauai. Cílem studie bylo zjistit vliv biologických a psychosociálních rizikových faktorů a stresujících životních událostí. Děti byly sledovány v klíčových vývojových obdobích pro dosažení důvěry, autonomie, snaživosti, identity, intimity a generativity – tedy v 1, 2, 10, 18, 32 a v 40-ti letech (Werner,Smith, 1982; 1992; 2001 in Werner 2005). Zjistilo se, že 30 % z celkového počtu dětí bylo vystaveno mnoha rizikovým faktorům, jako je například chudoba; perinatální a postnatální komplikace; život v rodinách, ve kterých se vyskytovaly chronické disharmonie (rozvod, psychické onemocnění rodičů). U 30% z těchto dětí bylo ve věku osmnácti let zjištěno problémové chování, jako jsou například studijní obtíže, delikvence či psychické onemocnění. Objevily se však překvapivé výsledky, protože u jednoho ze tří dětí se tyto obtíže neprojevily, ba naopak tyto děti vyrostly v kompetentní, sebevědomé a dobrosrdečné jedince, kteří byli úspěšní ve škole, dobře zvládali svůj osobní, pracovní život a nastavili si realistické životní cíle a očekávání. Ve svých čtyřiceti letech, nebyl ani jeden z těchto jedinců nezaměstnaný, neměl žádné potíže právního rázu a nebyl závislý na sociálních službách. Zároveň se u těchto jedinců, na rozdíl od ostatních, projevila výrazně nižší mortalita, rozvodovost a méně zdravotních problémů. Na základě 66

těchto výsledků proběhlo další zkoumání, které by napomohlo odhalit, v čem se tito ,,úspěšní“ jedinci odlišují od těch méně ,,úspěšných“. Byly nalezeny následující protektivní faktory:



Osobnostní protektivní faktory – když byl dětem jeden rok, mluvily o nich jejich matky jako o aktivních, láskyplných, přítulných a hodných dětech. Ve dvou letech je nezávislí pozorovatelné charakterizovali jako přívětivé, veselé, přátelské, citlivé a společenské děti, které měly rozvinutější jazykové a motorické dovednosti. V deseti letech dosahovaly vyšších výsledků v testech zaměřujících se na řešení problémů a vykazovaly lepší čtenářské dovednosti. Zároveň se u nich projevoval určitý talent a byly velice ochotné pomáhat svým vrstevníkům. V pozdní adolescenci měly rozvinuté přesvědčení o vlastní účinnosti a o tom, že jsou schopny samostatně řešit problémy a že mají svůj život pod kontrolou.



Protektivní faktory v rámci rodiny – resilientní chlapci pocházeli z rodin, ve kterých byla pevně stanovena pravidla a role, kde byly otevřeně vyjadřovány emoce, a nechyběl mužský identifikační vzor. Resilientní dívky pocházely z rodin, kde byl kladen důraz na nezávislost s důrazem na podporu ženské pečující osoby.



Protektivní faktory v rámci komunity – resilientní jedinci měli kolem sebe dostatečnou sociální oporu od svých blízkých, na které se mohli spolehnout v době krize. Měli ochotné a pečující sousedy, učitelé, kteří jim poskytovali pozitivní modely a mnoho přátel (Werner, 2006).

Další výzkum provedl Rutter (1979) v rámci epidemiologických studií mladých lidí v Londýně. Zjistil, že třetina mladých lidí navzdory přítomnosti mnoha rizikových faktorů, byla resilientní. Rutter identifikoval následující resilientní charakteristiky: zdravý temperament, ženské pohlaví, kladné školní klima, vnímání vlastní účinnosti, dovednosti plánování, vřelost, přívětivost a blízký vztah s dospělou osobou (1985 in Richardson, 2002).

Výzkum dětí rodičů schizofreniků, v rámci Minnesotského výzkumného projektu rizik, provedl Garmezy se svými kolegy. Zjistil, že velké množství dětí nevykazovalo maladaptivní vývoj, naopak vyrostly v přívětivé a kompetentní dospělé jedince. U těchto 67

dětí nalezl následující charakteristiky: efektivita, vysoké očekávání, pozitivní postoje, sebedůvěra, vnitřní umístění kontroly, sebe-disciplína, dovednost řešit problémy, kritické myšlení a humor (Richardson, 2002).

Souhrnně lze říci, že hlavním výsledkem první vlny výzkumů resilience bylo identifikování a popsání resilientních kvalit napomáhajících jedincům překonat životní těžkosti, na základě kterých byl sestaven seznam kvalit, zdrojů a protektivních faktorů.

Druhá vlna výzkumů resilience Druhá vlna výzkumů se snaží zodpovědět otázku, jak jsou nabývány resilientní kvality. V tomto pojetí je k resilienci přistupováno jako k procesu zvládání zátěže, změny a obohacení resilientních kvalit či protektivních faktorů. Teorie resilience je založena na modelu resilience, který vyvinul Richardson, Nieger, Jensen a Kumpfer v roce 1990 (Richardson, 2002). Model resilience představuje možnost vědomé či nevědomé volby výsledného stavu po výskytu nějakého narušení či náročné životní události – jedinec se nachází v určité úrovni bio-psycho-spirituální homeostáze, kterou lze charakterizovat jako adaptovaný stav mysli, těla a duše. Tato homeostáza je ale neustále narušována životními výzvami, stresory, zátěží, příležitostmi či jinými formami změny. Toto narušení homeostázy nutí jedince navrátit vše do původního stavu pomocí procesu reintegrace, který může nabývat následujících podob:



Dysfunkční reintegrace - nastává v případech, kdy se lidé například uchýlí k užívání návykových látek, k destruktivnímu chování či k jiným formám nefunkčního jednání.



Reintegrace se ztrátou - nastává v případě, kdy se lidé z důvodu onoho narušení musí vzdát určité motivace, naděje či úsilí.



Reintegrace návratu do homeostázy - znamená, že jedinec překoná narušení a navrátí se do původního stavu, aniž by něco ztratil či získal.



Resilientní reintegrace - představuje zážitek určitého vhledu či růstu navzdory narušení. Jedná se o proces introspektivní zkušenosti s nalezením, hodnocením a podporováním

resilientních

kvalit

vycházejících

protektivních faktorů (Richardson, 2002).

68

z vnitřních

či

vnějších

Obrázek 5: Model resilience (upraveno dle Richardsona, 2002, str. 311)

Třetí vlna výzkumů resilience Třetí vlna výzkumů resilience vděčí za svůj vznik předchozím dvěma vlnám, které svými studiemi přispěly k možnosti aplikovat jejich výsledky do praxe. Vzrostla tak snaha odborníků o budování resilience v rámci vysoce rizikových skupin. Pro toto období je charakteristická tvorba preventivních studií s cílem eliminovat rizikové chování, delikvenci a psychopatologii u dětí. Zároveň vzniká mnoho intervenčních studií a programů, jejichž cílem je poskytnout naději dětem vyrůstajícím v chudobě či v jiných nepříznivých podmínkách pomocí strategií, které napomáhají úspěšnému dosažení klíčových vývojových období a tím redukují možné budoucí riziko (Wright, Masten 2006 in Goldstein, Brooks, 2006).

Preventivní a intervenční strategie lze rozdělit do tří oblastí: strategie zaměřené na riziko; strategie zaměřené na zdroje a strategie zaměřené na proces. Strategie zaměřené na riziko se pokouší eliminovat možné riziko (například předcházením porodních komplikací či zmírněním stresu vyplývajícího z přechodu na druhý stupeň 69

základní školy). Strategie zaměřené na zdroje se pokouší u dětí podporovat protektivní faktory například semináři o správné výchově pro rodiče. Strategie zaměřené na proces zahrnují například snahu učitelů či rodičů podpořit u dětí vnímání vlastní účinnosti prostřednictvím zkušeností s úspěchem či rozvíjením talentu (Masten, Coatsworth, 1998).

Čtvrtá vlna výzkumů resilience Jak již bylo zmíněno výše, ve čtvrté vlně se jedná především o multidisciplinární přístup, který je umožněn díky novému pokroku ve vědě a vývoji zobrazovacích metod. Tato vzájemná spolupráce mezi vědci napříč obory tak umožňuje hlouběji porozumět procesu resilience. Například na základě výzkumů neurálního, neuroendokrinního a imunitního systému byla zjištěna biologická podmíněnost resilience (Luthar, Cicchetti, Becker, 2000).

Rutter, Caspi, Kim-Cohen a Moffitt ve svém výzkumu nalezly genetické faktory podílející se na resilience. Další výzkum zabývající se vlivem genetiky nalezl vzájemné interakce mezi geny a prostředím, a identifikoval geny, které chrání před vulnerabilitou při vystavení se zátěži (Luthar, Sawyer, Brown, 2006).

3.8.4 Modely resilience K posuzování a hodnocení kompetencí, resilientních zdrojů a faktorů, rizik a rizikových faktorů a vulnerability vznikly dva hlavní přístupy, které korespondují rovněž s modely resilience: přístup/model zaměřený na proměnné (,,variable-focused“) a přístup/model zaměřený na osobu (,,person-focused“). Přístup zaměřený na proměnné užívá multivariační statistiku pro zjištění vztahu mezi stupněm zátěže či rizika, výsledků a kvalit jedince a prostředí, které mohou jedince chránit před negativními následky tohoto rizika či zátěže. Přístup zaměřený na osobu porovnává jedince s odlišnými osobnostními a situačními profily v rámci určitých kritérií, která diferencují resilientní jedince od ostatních (Masten, 2001; Masten, Obradović, 2006).

Model/přístup zamřený na proměnné Příkladem výzkumů, které probíhaly v duchu tohoto modelu, je studie zabývající se vlivem kvality rodičovství na reagování dítěte na zátěž. Tato studie zjistila silný vztah mezi kvalitou rodičovství a dětskou resiliencí. Další studie se zabývala adoptovanými 70

rumunskými dětmi – vztahem mezi jejich schopností adaptace a efektivitou zvládání zátěže. Bylo zjištěno, že děti, které byly adoptovány do svých šesti měsíců, mnohem lépe zvládaly životní rizika a prokazovaly úspěšnější vývoj (Beckett, Maughan, Rutter et al., 2006 in Masten, Obradović, 2006).

Rovněž proběhlo mnoho interakčních výzkumů podle interakčního modelu, který zkoumá vlastnosti jedince a prostředí, které mají vliv na prožívání zátěže, příkladem je výše zmíněný výzkum vlivu intelektu na výslednou resilienci. Na základě interakčního modelu bylo vyvinuto také několik intervenčních programů, které díky poznatkům, z něj získaných mohou efektivně zacílit na určitou skupinu osob, která je zatížena určitým rizikem (Compas, 1998 in Masten, Obradović, 2006).

Tento model také zahrnuje biologické studie, například studie interakce genů a prostředí zjistila vztah mezi genetickým přenašečem (5-HTTLPR), zkušenostmi se zátěží a výsledným efektem (Moffitt, Caspi, Rutter, 2006 in Masten, Obradović, 2006).

Modely/přístupy zaměřené na osobu Studie zaměřené na osobu odstartovaly realizací případových studií resilience. Výhodou těchto studií je možnost heuristického usuzování a získávání základních poznatků, avšak nevýhodou je nízká platnost generalizace. Příkladem může být studie Sáry (Masten, O´Connor, 1989), ve které se nalezly klíčové vývojové body. Sára byla děvče, které v 15-ti měsících přišlo o rodiče. V 30-ti měsících u ní vzniklo podezření na mentální retardaci, poté se u ní objevil klinický obraz anaklitické deprese. Následně jí bylo poskytnuto několik intervenčních opatření včetně náhradní pěstounské péče, čímž se odstartovalo výrazné zlepšení jejích psychických funkcí a fyzického růstu. Ve třech a půl roce byl u ní zjištěn pozitivní vývoj. Tato studie prokázala důležitost rodičovské péče jako protektivního faktoru.

Mezi klasické studie patří ty, které srovnávají dvě skupiny jedinců – obě skupiny pochází z jedné rizikové skupiny. Jedna z těchto skupin je tvořena resilientními jedinci a druhá, těmi neresilientními. Poté jsou tyto skupiny navzájem porovnávány za účelem naleznutí

71

těch charakteristik či situačních činitelů, které je navzájem odlišují. Příkladem je longitudidální studie dětí z ostrova Kauai od Emmy Werner.

V rámci vývojové psychologie byly rozpracovány tři modely uplatnění resilience během vývoje. V každém z modelů je přítomen nepříznivý faktor, faktor resilience a přizpůsobení.

1. Protektivní model – základním předpokladem tohoto modelu je fakt, že zdroje resilience interagují s nepříznivými faktory, čímž přispívají k přizpůsobení.

2. Model kumulativního efektu – jelikož faktory resilience mohou kompenzovat faktory rizika, je předpokládán přímý vliv faktorů resilience na přizpůsobení.

3. Model výzvy – u tohoto modelu je předpokládán přímý vztah mezi rizikovými faktory a přizpůsobením. Rovněž se jedinec trénuje na úrovni malých protivenství, takže je poté schopen čelit vyšší úrovni nepříznivých faktorů (Šolcová, 2007).

4

MOTIVACE A MOTIVAČNÍ STRUKTURA

Motivace je jednou z nejsledovanějších oblastí obecné psychologie. Pomáhá nám vysvětlit příčiny a cíle lidského chování. Pojem motivace není zcela jednotně vymezen, existuje mnoho odlišných definicí a teorií. V následujícím textu budou některé z nich podrobněji popsány.

4.1 Definice motivace Slovo motivace má původ v latinském slově „moveo“, které v překladu znamená hýbat něčím. V souvislosti s motivací jej lze vyložit jako to, co „hýbá“ jedincem, co jej vede k činnosti (Nakonečný, 2006). Balcar pojmem motivace označuje „ hypotetické hybné síly v duševním životě, které vzbuzují zvlášť zaměřenou činnost jedince – snažení: tíhnutí člověka k činům určité intenzity, obsahu a cíle. Subjektivně je lze pozorovat jako prožívání směřující k jednání, objektivně jako chování směřující k cíli.“ (Balcar, 1991, str. 112). 72

Heckhauesen upozorňuje, že motivace je proces, který není jednotný, ale skládá se z rozdílných procesů vykonávajících seberegulační funkci. Jedná se zejména o procesy před a po ukončení jednání (Heckhausen, 1980 in Nakonečný, 1996).

Maslow se zmiňuje ve své teorii motivace o tom, že tvrzení o jedinci jako integrovaném, organizovaném celku se vztahuje také na motivaci, která má vliv na celou psychiku jedince a zprostředkovává určité zaměření a obsah psychickým procesům vnímání, myšlení, imaginace a cítění (Maslow, 1954, 1977 in Nakonečný, 1996).

4.2 Teorie motivace V současné době neexistuje jednotná, všeobecně přijímaná teorie motivace. Tato skutečnost je dána tím, že v psychologii existuje mnoho teoretických přístupů ke zkoumání a popisování psychických procesů, které zahrnují odlišné způsoby metod a metodologie zkoumání lidské motivace. Níže budou popsány jen některé vlivné teorie motivace.

4.2.1 Historický vývoj přístupů k motivaci

Mnoho filosofů se zabývalo duševním životem jedince, například Aristoteles, Platón, Sokrates hledali příčiny lidského chování a uvažování. Velký vliv na vědecké zkoumání lidského jednání měla až Darwinova teorie evoluce, která svým pojmem adaptace poskytla explanační rámec (chování je funkcí adaptace). Evoluční teorie sloužila jako podklad pro vznik biologické a komparativní psychologie. Biologicky pojatou interpretaci lidského jednání reprezentuje Freudova klasická psychoanalýza, kterou následoval vznik behaviorismu (Spence, Pavlov, Hull), který zdůrazňoval vliv a význam učení a jehož výzkum se soustředil převážně na laboratorní podmínky, v kterých nebyl brán ohled na intrapsychické činitele. K vnitřnímu světu jedince se navrátila až humanistická psychologie (Maslow, Rogers). V současné době převládají integrující teorie motivace, které kombinují různé psychologické přístupy (emocionální, behaviorální a konativní stránku) a jež jsou úzce spjaty jak s teoriemi učení, tak s teoriemi osobnosti (Nakonečný, 1996; Džuka, 2005).

73

Významné teorie motivace, které ve své práci Human and Motivation popsal Weiner (1980) jsou uvedeny v následující tabulce.

Tabulka 2: Přehled základních pojetí motivace a pojmů v nich dominujících (Weiner, 1980, str. 442 in Nakonečný, 1996, str. 149) Teorie

Autor S. Freud (1900-

Psychoanalytická

1920)

Hull, Spencer, Miller (1930 1950)

Základní pojmy id, ego, superego, pud, princip slasti, princip reality

Empirické těžiště neurózy, sny, obrana, chybné úkony, nevědomí

drive, habit, incentiva, redukce popudu (drivů),

deprivační vlivy na intenzitu chování a

anticipační cílová odpověď

rezistenci k vyhasínání, podminování

Bahavioristická

bolestivých reakcí, sekundární drivy

K. Lewin (19201940) Topologická

tenze, valence, životní prostor, psychologická

návrat k nedokončeným úkolům,

distance

substituce, úroveň aspirace, konflikt

motiv, expektance,

Výkon

Atkinson, McClelland

incentiva, emoční

persistence ve výkonových úkolech,

(1950-1970)

anticipace, tendence

preference rizika, úroveň aspirace

změna expektancí a jejich generalizace, Sociální učení

J. B. Rotter (1955-

expektance, generalizovaná

1975)

expektance, „lokus kontroly"

hledání a využití informaci

Heider, Keley, Weincr (1960) Atribuce

dimenze expcktancc, afekt

Maslow, Rogers Humanistická

atribuce kauzality, schémata,

(1950 – 1970)

kauzální inference, změny expektance, interpersonální hodnocení, emocionální reakce

pozitivní sebepojetí,

diskrepance, ego-ideál, otevřenost

sebeaktualizace, hodnoty

zkušenosti, seberealizující se osobnost

74

4.2.2 Psychoanalytická teorie motivace Zakladatelem této teorie je Freud vycházející zejména z psychiatrické praxe. Rovněž jej ovlivnil darwinismus a mechanisticky pojatá fyziologie H. von Helmholtze. Lidskou podstatu chápal jako pudovou. Pud (,,trieb“) má podle Freuda svůj zdroj, který tvoří potřeby organismu; cíl, jímž je redukce nepříjemného napětí; předmět – objekt, k němuž se pud vztahuje; a sílu narůstající s jeho deprivací. Rozlišil sebezáchovné pudy, pudy sexuální, pudy smrti a pudy života.

Vymezil tři funkční celky lidské motivace: 

Ono (id) – reprezentující pudy žádající o bezprostřední uspokojení bez ohledu na realitu. Jeho činnost se řídí principem slasti a projevuje se primárními procesy, mezi něž patří například fantazijní únik.



Já (ego) – prostřednictvím ega jedinec přizpůsobuje své prožívání a chování požadavkům id, superego a vnější reality. Jeho racionální myšlení je produktem výchovy a vzdělání. Uplatňuje princip reality – projevuje se sekundárními procesy, které směřují k opravdovému uspokojení. Důležitá je jeho nevědomá funkce, díky které vyrovnává napětí mezi id a superegem.



Nadjá (superego) – moralizující síla v osobnosti, tvořena zvnitřněnými normami z kultury a výchovy. Působí jako příkazy, zákazy a pochvaly ze svědomí (Freud, 1999).

Dynamika vnitřního života je způsobena interakcí těchto tří celků. Neméně důležitý je energetický princip, jehož podstatou je to, že každý jedinec disponuje konstantním množstvím energie, jejž pudy zaměřují na určité objekty. Pokud nedojde k uspokojení pudu, neodreagovaná energie se ventiluje náhradním způsobem, například sublimací (Drapela, 1998).

75

4.2.3 Murrayho teorie potřeb Základními pojmy Murrayho teorie je potřeba, tlak a téma. Potřebu používal jako synonymum pro pud a definoval ji jako: „konstrukt označující sílu v oblasti mozku, která organizuje vnímání, myšlení, snažení a jednání v určitém směru, s cílem změnit existující neuspokojivou situaci.“ (Madsen, 1972, str. 157) V Murrayovo konceptu potřeb je termín potřeba používán ve dvou smyslech. Prvním smyslem je ten, že potřeba je hypotetická síla, která pracuje na homeostatické bázi, přičemž vzrůstá v okamžiku, kdy organismus prožívá negativní hédonistický stav, který je spojován s nežádoucím podnětem či situací. Druhý smysl termínu potřeba je nabuzení stimulem z prostředí nebo v rámci jedince, kdy potřeby napomáhají organizovat vnímání, myšlení a činnosti jedince v tom směru, který podporuje změnu tohoto stimulu (Elliot, Thrash, 2001).

Potřeby jím byly rozděleny do dvou skupin: 1. Primární (viscerogenní) potřeby – tyto potřeby jsou tvořeny a uspokojovány opakujícími se fyziologickými procesy. Například potřeba potravy a vody. 2. Sekundární (psychogenní) potřeby – tvoří podstatu osobnosti. Murray vytvořil seznam dvaceti psychogenních potřeb, který je uveden v tabulce č. 3.

Tyto potřeby se mohou uskutečňovat spontánně, nebo je aktivují tlaky, které lze definovat jako to, co prostředí od jedince vyžaduje splnit. Tlaky Murray rozdělil na pozitivní tlaky vyvolávající touhu něco získat a negativní tlaky, které vyvolávají potřebu něčemu se vyhnout. Téma je výslednicí vzájemného působení tlaků a potřeb (Plháková, 2003).

76

Tabulka 3: Přehled Murrayho psychogenních potřeb (Cerver, Scheier, 2000 str. 97 in Plháková 2003, str. 367)

Oblast

Potřeba čeho Úspěšného výkonu (n Achievement)

Ambice

Uznání (n Recognition)

Předvádět se (n Exhibition) Přisvojování (n Acquisition) Vztah k neživým předmětům

Pořádku (n Order)

Typický vzorec vyjádřené potřeby Překonávání překážek Popisování vlastních výkonů a úspěchů Snaha druhé lidi zneklidňovat nebo šokovat Získávání věcí Uklízení a uspořádání věcí shromažďování věcí

Uchování (n Retention)

Shromažďování věcí

Tvoření (n Construktion)

Budování něčeho nového

Vyhýbání se nezdaru, ostudě či ponížení Obrana sociálního statusu

(n Infavoidance) Hájit se (n Defendance)

Vysvětlování či omlouvání se

Bránit se (n Counteraction)

Snaha pomstít se

Nadvlády (n Dominance)

Řízení chování druhých lidí

Podřizování se

Snaha spolupracovat nebo

(n Deference)

poslouchat

Nezávislosti (n Autonomy) Moc Opozice (n Contrariance) Agrese (n Aggression) Ponížení (n Abasement)

Citové vztahy k lidem

Snaha bránit se donucování či ovlivňování Vyjadřování nesouhlasných či protikladných názorů Útočení na lidi a jejich ponižování Prosby za odpuštění, zpovídání se z hříchů

Sdružování (n Affiliation)

Trávení času s druhými lidmi

Odmítání (n Rejection)

Ignorování druhých lidí

Pěčování (n Nurturance)

Starostlivé pomáhání lidem

Hry (n Play) Poznávání (n Cognizace) Výměna informací

Utajování slabostí a neúspěchů

Poučování (n Exposition)

77

Vyhledávání a rozptýlení prostřednictvím her Dotazování Předávání informací druhým lidem

4.2.4 Behavioristická teorie motivace Behaviorismus se ve svých počátcích opíral především o výzkum chování zvířat v laboratorních podmínkách. Behavioristické teorie a koncepty motivace byly vypracovány především na základě výzkumů učení, jež byly v tomto přístupu velice dominantní. Motivace je v tomto směru vnímána jako energetizace chování, která byla často označována pod pojmem ,,drive“, který vysvětloval změny v intenzitě chování a reprezentoval intervenující proměnou. Pojem drive zavedl již v roce 1918 Woodworth a nejvíce jej rozpracoval C. L. Hull ve své teorii drivu (Nakonečný, 1996).

4.2.5 Hullova teorie drivu Hullova teorie drivu byla hlavní motivační teorie v Americe. Vznikala v letech 1940-1960. Hull odmítal předchozí pojetí instinktů jako motivačního činitele a na místo toho navrhl pojmy drive a zvyk (,,habit“). Drive vychází z fyziologické nerovnováhy organismu a snaží se organismu navrátit opětovnou rovnováhu. Zvyk je naučená reakce na určitý podnět určující směr. Jeho síla je závislá na počtu příležitostí a podmínek, za kterých je možné uskutečnit určitou reakci. Vytvořil matematickou rovnici, která vyjadřuje jeho teorii:

Chování = Drive x Zvyk

Tuto teorii lze jednoduše popsat tak, že deficity organismu vyjádřené fyziologickými potřebami organismu (,,needs“) aktivují popudy (,,drives“), které celý proces energetizují a zaměřují určitým směrem. Hull popsal primární potřeby (potřeba potravy, vody, vzduchu, sexu, vyhnutí se bolesti, udržování optimální tělesné teploty, defekace, mikce, odpočinku, spánku a pohybu) a následně zavedl pojem sekundárního motivačního systému, který reprezentuje naučené popudy, tj. výše zmíněné zvyky (Graham, Weiner, 1996).

78

4.2.6 Lewinova teorie pole Lewin, stejně jako Hull, koncipoval svou teorii přes 25 let, mezi lety 1935 a 1960, přičemž vycházel ze základních principů Gestalt psychologie. Základním Lewinovo předpokladem je to, že chování je determinováno jak osobou (,,person“), tak prostředím (,,enviroment“): Chování = f (Prostředí, osoba)

To, zda jedinec dosáhne svých cílů čili jeho motivační síla, je určováno třemi faktory: tenzí nebo sílou potřeby (,,t“); valencí nebo vlastnostmi cílového objektu (,,G“); a psychologickou vzdáleností mezi osobou a cílem (,,e“):

Motivační síla = f(t,G)/e

Pokud jedinec zakouší potřebu, touhu či určitý úmysl, vyskytuje se ve stavu tenze. V případě, že dosáhne svého cíle, je tato tenze odstraněna. Čím více je jedincův cíl ceněn a žádán, tím disponuje větší valencí a tím je větší jedincova motivace (Graham, Weiner, 1996).

4.2.7 Hiearchie potřeb podle Maslowa Maslow vytvořil novou motivační teorii, ve které hlavní roli hraje pojem hierarchie potřeb. Potřeby jsou hierarchicky uspořádané. Základní potřeby, jakou je například hlad, musí být primárně uspokojeny, po jejich uspokojení může teprve dojít k uspokojení dalších potřeb.

Jedná se o následující systém potřeb: 1. fyziologické – potravy, tepla, vyměšování, spánku, sexu aj.; jejich funkcí je biologické přežití člověka jako organismu, měly by být přednostně uspokojeny. 2. bezpečí – vyhýbání se neznámému, ohrožujícímu a hledání jistoty. 3. náležení a lásky – někomu náležet a někam patřit, a s tím i spojená potřeba být milován a přijímán 4. úcty a sebeúcty – být ostatními lidmi vážen, uznáván a sám sebou pozitivně hodnocen 79

5. sebeuskutečnění – realizovat své možnosti růstů a rozvoje; stát se tím, kým se člověk může stát. K potřebě sebeuskutečnění Maslow přiřazuje další potřeby: 

poznávání a porozumění



estetických prožitků

O potřebách fyziologických až po potřeby úcty a sebeúcty hovoří Maslow jako o nedostatkových – tzn. o potřebách zajišťujících biologické a psychologické přežití jedince. Růstové potřeby začínají u potřeby sebeuskutečnění, umožňují přesah aktuálního stavu jedince a dosažení nadosobních cílů.

V životě člověka, dle Maslowa, existují dvě základní protikladné síly: 

progresivní síla – její základní charakteristikou je odhodlání přijímat životní výzvy ve směru dalšího růstu; převládá, pokud se člověk cítí svoboden



Regresivní síla – projevuje se spokojeností s již dosaženým a ze strachu ze ztráty bezpečí a jistoty nesměřuje k dalšímu růstu (Balcar, 1991).

4.3 Kritéria motivace Nakonečný (1996) ve své knize uvádí dvě kritéria motivace: fenomenologická kritéria motivace a operacionalistická kritéria motivace. U popisu fenomenologických kritérií motivace vychází z Heckhausena (1965, str. 17), který popisuje následující kritéria:

1. Interindividuální rozdílnost a relativní nezávislost chování na situaci. 2. Silné a dlouhodobé úsilí, které je přítomno obzvláště v situacích, kdy jedinec čelí překážkám. 3. Zaměřený a do fází uspořádaný průběh psychické činnosti a motoriky až do okamžiku dosažení přirozeného ukončení. 4. Zjevná rozdílnost psychických činností od předem určeného, obvyklého a účelného. 5. Emocionální prožitek puzení (snaha, chtění, naléhavost realizace záměru).

80

Při popisu operacionalistických kritérií vychází z kritérií, jež stanovil Brown (1961, str. 41):

1. Proměnnou lze označit jako motivující v případě, že umožňuje reakce rozdílné kvality, či když disponuje určitou energií. 2. Proměnnou lze označit jako motivující v případě, jestliže je učení novým reakcím závislé na přiměřených manipulací s touto proměnnou. 3. Proměnnou lze označit jako motivující, pokud její změny mají za následek zeslabení nebo zesílení určitých reakcí. 4. V případě, že se jiné vysvětlení nejeví jako přijatelné, může být v určitých případech proměnná označena jako motivující.

Při srovnání těchto dvou kritérií Nakonečný konstatuje, že operacionalistické pojetí kritérií, vycházející z behaviorismu, nebere v úvahu intrapsychické procesy a výrazným omezením je to, že vychází ze zjednodušené laboratorní situace.

4.4 Motivační hypotézy Madsen (1977) rozlišuje následující druhy výkladových motivačních hypotéz:

1. Homeostatická hypotéza – je užívána především v kontextu biologického výkladu lidské motivace. Motivace vzniká narušením homeostázy, kdy jedinec začne usilovat o její opětovné vyrovnání. 2. Pobídkové hypotézy – doplňují či nahrazují homeostatickou hypotézu. Vyzdvihují význam vnějších činitelů rozvíjejících nebo regulujících motivované chování. 3. Poznávací hypotézy – zdůrazňují nepostradatelnost orientace v situaci a její kognitivní hodnocení. Vliv má rovněž minulá zkušenost ovlivňující vznik aktuálních motivů a také způsob, jakým budou uspokojovány potřeby, z nichž motivy vycházejí. 4. Humanistické hypotézy – berou v úvahu zvláštní druh specificky lidské motivace. Jako příklad lze uvést Maslowovo dělení motivace na motivaci nedostatkovou a motivaci růstovou, která napomáhá sebeaktualizaci.

81

4.5 Funkce motivace V otázce, jaké má motivace funkce, odkazuje Nakonečný (2006) na biologický a sociální smysl chování: nejzákladnější motivační funkcí je pohyb organismu umožňující dosažení něčeho významného (například zisk potravy nebo únik z ohrožující situace). Potřeba je prvotní motivační stav nedostatku, jenž by měl být odstraněn či redukován. Pokud je tato potřeba odstraněna nebo redukována, organismus dosahuje uspokojení, které je konečným cílem všeho chování.

4.6 Vnitřní (intristická) a vnější (extrinsická) motivace Vnější motivace, neboli extrinsická, má formu pobídky, jež přichází z vnějšího prostředí. Vnitřní motivace, intrinsická, je endogenní. Činnost, která je vyvolaná touto motivací, přináší uspokojení sama o sobě (Nakonečný, 1998).

Ryan a Deci (2000) definují intrinsickou motivaci jako provádění určité aktivity, která přináší vlastní uspokojení spíše než pro určité oddělené důsledky. Intrinsticky motivovaný jedinec tak jedná z radosti či výzvy, než z důvodů externí pobídky, tlaků či odměn. Autoři vnímají jedince jako proaktivní organismus – lidé jsou přirozeně aktivní a disponují přirozenou tendencí efektivního vývoje. Vnitřní motivace zahrnuje aktivní zapojení do úkolů, které lidé považují za zajímavé a jež jim umožňují růst. Deci a Ryan rovněž uvádějí, že intrinsicky motivované chování je založeno na lidské potřebě cítit se kompetentní a sebe-determinovaný (autonomní).

Klinger (2004) na příkladu konzumace zmrzliny uvádí oba dva druhy motivace: příkladem vnitřní motivace je jezení zmrzliny pro samotné potěšení z chuti, zatímco jezení zmrzliny za účelem přírůstku na váze lze zařadit k motivaci vnější. Na těchto příkladech lze vypozorovat, že jeden druh chování může být motivován jak vnější, tak vnitřní motivací. Rovnováha v motivační struktuře jedince závisí na tom, jestli je jedincovo chování častěji motivované vnitřně či vnějšně. Dále Klinger upozorňuje na to, že chování vycházející z vnější motivace může být krokem k dalšímu cíli, který je součástí řetězce usilování o konečný vnitřní cíl (,,intrinsically motivated goal“). Za důležitější znak než to, zda je konkrétní cíl motivován vnějšně či vnitřně, považuje autor, jestli cíl na konci řetězce 82

má přibližující se (,,appetitive“) či vyhýbající se (,,aversive“) charakter. Lidé, u kterých převažují cíle s vyhýbajícím se charakterem, jsou méně spokojení se svým životem a prací, než lidé s méně apetitivními cíli.

Na základě nedávných výzkumů týkajících se osobních cílů vyvstala hypotéza, že vnitřní motivace je z psychologického hlediska prospěšnější, než motivace vnější. Tuto hypotézu Klinger považuje za zavádějící, protože jak bylo zmíněno výše, cíle motivované z vnějšku mohou být jakýmsi podcílem k klíčovému vnitřnímu cíli (Klinger, 2006).

Obrázek 6: Taxonomie lidské motivace (upraveno podle Deci, Ryan, 2000, str. 61)

83

4.7 Základní prvky motivace – motivy, postoje a motivační vlastnosti Balcar (1991) uvádí motivy, postoje, motivační vlastnosti jako prvky, tvořící strukturu motivace. Dnes je toto pojetí poněkud zastaralé, v textu ale využiji tohoto dělení k popisu nepostradatelných složek motivace.

4.7.1 Motiv Definice pojmu motiv Vágnerová (2002, str. 53) definuje motivy jako: „…duševní projevy, které aktivizují lidské chování, zaměřují je na určitý cíl a v tomto směru je udržují po určitou dobu“. Dále popisuje tři oblasti, na které motivy mají vliv: směr, zaměření určité aktivity a tím i její obsah; intenzitu takové aktivity a délku jejího trvání. Vznik motivů bývá zapříčiněn interakcí dvou složek – první složkou je psychický a somatický stav člověka, zdrojem motivu je nějaká potřeba; druhou složku tvoří vlivy z vnějšího prostředí, kdy zdrojem motivu se stává pobídka. Heckhausen chápe motiv jako hodnotu připisovanou široké třídě cílů (Stuchlíková, 2010 in Blatný, 2010).

Motiv jako stav a rys Pojetí motivu jako stavu předpokládalo existenci krátkodobých vnitřních stavů, například hlad či vztek, souvisejících s narušením homeostázy. V tomto přístupu k motivům jsou motivy chápané jako predeterminované síly, které jsou vyvolány aktualizací biologických, psychogenních potřeb či situací pobídkového charakteru. Chápání motivů jako rysů předpokládá

přítomnost

osobnostních

rysů

determinovaných

neuropsychickými

dispozicemi, nebo přetrvávajících způsobů chování v reakci na výzvu prostředí (Stuchlíková, 2010 in Blatný, 2010).

Klasifikace motivů Motivy bývají různými autory tříděny odlišně. Nejdříve uvedeme Balcarovo dělení motivů na prvotní a druhotné motivy. Následně popíšeme implicitní motivy a explicitní cíle.

84

Balcar (1991) rozděluje motivy z hlediska původu následovně: 1. prvotní, vrozené motivy – tvoří základní vrstvu motivace, jež je spjata s biologickým programem zachování jedince a jeho druhu. Tyto motivy jsou označovány buď jako pudy (prožitkový korelát stavu nedostatku), nebo jako potřeby (energie v tělesných tkáních). Dříve byly označovány pojmem instinkt, pocházejícím ze studia zvířat. Vágnerová jako příklad pudů (2002) uvádí pud výživy, sebezáchovy, agresivity, pohlavní pud a pud péče o potomstvo. Nakonečný upozorňuje na nejednotný význam pojmů motiv a potřeba, které definuje následovně: „potřeby vyjadřují výchozí motivační stav, který se vývojem (zkušeností) zpředmětňuje, tj. nachází určitý objekt činnosti a s ním spojený instrumentální vzorec chování; motivy vyjadřují obsah dovršující reakce (uspokojení), a jako takové jsou nadále neanalyzovatelné psychologické příčiny chování.“ (Nakonečný, 1996, str. 29) 2. Druhotné, odvozené motivy – jsou součástí motivace, která je tvořena zkušeností jedince při uspokojování potřeb prvotních. Jejich cílem je dosažení prostředku, jehož prostřednictvím lze dosáhnout cílového stavu vrozených motivů. Obsah těchto motivů je vlivem okolního prostředí a kultury interindividuálně odlišný.

4.7.2 Implicitní motivy a explicitní cíle

Základní rozdíly mezi implicitními motivy a explicitními motivy Diferenciaci mezi implicitním a motivačním systémem zavedl McClleland (McClelland, Koestner a Weinberger, 1989 in Džuka, 2005). Implicitní motivační systém je dle McCllelanda biologicky ukotvený, má svůj historický původ a je tvořen výkonovým motivem, motivem moci a motivem afiliace a intimity. Explicitní motivační systém je tvořen cíli, o které vědomě usilujeme.

Implicitní motivy nejsou dostupné vlastní sebereflexi, vytvářejí se v raném dětství na základě emočních zkušeností a jejich funkce je energetizační. Explicitní motivy jsou lidé schopni uvědomit si, popsat a verbalizovat, vývojově vznikají později než implicitní motivy a jsou spjaty s mentální reprezentací sebe sama. Jejich funkcí je zaměření chování na adekvátní cíle (Stuchlíková, 2010 in Blatný, 2010). 85

Implicitní motivy Implicitní motivy, náležící k implicitní motivaci charakterizuje Brunstein a kol. (1999, in Džuka, 2005) následujícími třemi vlastnostmi:

1. Implicitní motivy zaměřují vnímání jedince na podněcující vlastnosti prostředí související s těmito motivy (orientační funkce). 2. Implicitní motivy podporují způsoby chování, které umožňují uspokojení příslušného motivu (selektivní funkce). 3. Implicitní motivy energizují jednání vedoucí k jejich uspokojení (energizační funkce).

V 90. letech se začal užívat pojem velká trojka motivů v analogii k tzv. velké pětce osobnostních motivů. Do velké trojky jsou řazeny tyto motivy: výkonový motiv, motiv afiliace a intimity, a motiv moci (Stuchlíková, 2010 in Blatný, 2010):

1. Výkonový motiv – o výkonovém motivu se zmínil již Murray, který užíval pojem potřeba výkonu (n Achievement). Tento motiv se projevuje usilováním o úspěch nebo vytrvalým a dlouhodobým postupem k žádanému cíli. McClleland a Atkinson zkoumali individuální rozdíly ve výkonové motivaci prostřednictvím užití Murrayovo Tématického apercepčního testu, na základě kterého rozpracovali kódovací systém umožňující poznání těchto individuálních rozdílů. Posléze dospěli k závěru, že výkonový motiv je tvořen dvěma protikladnými tendencemi – přiblížení se pozitivnímu a vyhýbání se negativnímu (,,approach, avoidance“) (Stuchlíková, 2010 in Blatný, 2010). Tyto dvě tendence vycházejí z McCllelandovo teorie výkonové motivace, v rámci které předpokládal, že existují dva druhy výkonové motivace – prvním druhem je vyhýbání se neúspěchu a druhý typ motivace se zaměřuje na pozitivní cíle, dosažení úspěchu (McClleland, 1951 in Elliot, Harackiewicz, 1996). V tabulce č.4 jsou uvedeny behaviorální koreláty vysoké úrovně výkonové motivace.

Všichni lidé mají touhu po úspěchu, avšak jsou mezi nimi rozdíly v síle motivu výkonu, jež je závislá na poměru touhy po úspěchu a strachu z neúspěchu - čím je strach z neúspěchu větší, tím má motiv výkonu menší sílu. V tomto kontextu lze 86

rozdělit jedince do dvou skupin: lidé orientovaní na dosažení úspěchu a lidé orientovaní na vyhnutí se neúspěchu. Ti jedinci, kteří se orientují na vyhnutí se neúspěchu, si v praxi volí jednoduché nebo extrémně těžké úkoly. Pokud si zvolí jednoduché úkoly, věří, že pravděpodobnost, aby byli neúspěšní, je minimální. Extrémně těžký úkol si mohou zvolit proto, že je zde spíše předpokládán neúspěch. Lidé orientováni na úspěch si vyhledávají úkoly střední obtížnosti, které nepřevyšují jejich schopnosti, mají tedy adekvátní aspirační úroveň (Nakonečný, 1996; Džuka, 2005). Na sílu motivu výkonu má vliv minulá zkušenost. Bylo zjištěno, že lidé, kteří byli vychováváni k samostatnosti a za tuto samostatnost odměňováni, vykazovali mnohem vyšší hodnotu motivu výkonu než jedinci, kteří k samostatnosti takto vedeni nebyli (Nakonečný, 1996).

Tabulka 4: Behaviorální koreláty vysoké výkonové motivace (McAdams, 1994, str. 625 in Stuchlíková, 2010, str. 144) Vysoké aspirace, ale střední míra akceptovaného rizika Preference situací, v nichž osobní zodpovědnost může ovlivnit výsledky Tendence úspěch přičítat sobě, ale v situacích neúspěchu obviňovat ostatní Podávání nebo ,,pozměňování“ pravidel v zájmu dosažení žádoucího cíle rychle a efektivně Záliba v cestování Sebe-kontrola, inhibice a tolerance oddáleného uspokojení Preference tmavých barev a formální módy Rozšířená orientace na budoucnost Zvýšená sociální mobilita a vyšší dosažené vzdělání Podnikavý duch Úspěch v podnikání Výchova v rodině, kde rodiče stanovovali vysoké požadavky na výkon Pravidelné krmení a poměrně striktní nácvik hygieny v dětství

2. Motiv afiliace a intimity – afiliační motiv lze popsat jako: „…zájem o ustavení, udržování a obnovu pozitivního emočního vztahu k jiné osobě či skupině osob“ (Heyns, Veoff, Atkinson, 1958 in Stuchlíková, 2010 in Blatný, 2010, str. 146). Behaviorální projevy afiliačního motivu jsou závislé na vzájemném poměru naděje na přijetí, projevující

se

větším

množstvím

kontaktních 87

aktivit,

očního

kontaktu

a

upřednostňování sociálně atraktivních partnerů, a obavy z odmítnutí, jejíž projevy jsou vyhýbání se sociálním interakcím, stud a nepreference sociálně atraktivních partnerů. Byrne a kol. (1963, in Džuka, 2005) na základě těchto dvou komponent motivu afiliace (naděje na vytvoření vazby, strach z odmítnutí) popsali čtyři typy jedinců:



lidé, kteří jsou motivováni motivem vazby (vysoká naděje na vytvoření vazby a nízký strach z odmítnutí).



lidé, kteří jsou motivování odmítnutím (nízká naděje vytvoření vazby a vysoká míra strachu z odmítnutí).



Lidé, kteří jsou konfliktně motivovaní motivem vazby (vysoká naděje vytvoření vazby a vysoká míra strachu z odmítnutí).



Lidé, kteří jsou málo motivovaní motivem vazby (nízká naděje vytvoření vazby a nízká míra strachu z odmítnutí).

Motiv intimity se zaměřuje na tvorbu důvěrných vztahů s blízkými osobami, na vzájemnou lásku, důvěru a přátelství. Tento motiv se odlišuje v projevech chování například tím, že lidé s vysokou hodnotou tohoto motivu ve svém hodnocení kladou důraz na výrazovou stránku komunikace, lépe si pamatují obsah týkající se osob než věcí a při reflexi skupinové činnosti četněji používají výraz „my“ než „já“

(Stuchlíková, 2010 in Blatný, 2010). 3. Motiv moci – v pokusech o vytvoření konceptů moci byla moc chápána jako činitel způsobující navození změny chování a prožívání u lidí, jež jsou určitým způsobem na jedinci disponujícím mocí závislí. McClelland popsal dvě složky objevující se v tomto motivu, jimiž jsou pocity síly a druhotně snaha mocensky jednat. Zároveň popsal „syndrom utlumeného motivu moci“, který lze přirovnat k výše zmíněnému „chování typu A“. Ten se projevuje netrpělivostí, pocitem neustálé časové tísně a snahou konkurovat druhým. Rovněž má podobné fyziologické projevy jako je například vysoký krevní tlak a hladina adrenalinu v krvi a zvýšené uvolňování katecholaminů (Nakonečný, 1996). Projevy motivu moci mohou být interkulturně odlišné nebo se mohou projevovat skrytě. V návaznosti na tento fakt popsal McClelland čtyři vývojová stádia orientace na

88

moc: přijímání moci, autonomie, asertivní prosazování a generativita (Stuchlíková, 2010 in Blatný, 2010). Tabulka 5: Schéma 4 stádií moci (McClleland, 1975 in Stuchlíková, 2010, str. 149) ZDROJ MOCI Druzí

Já

Já (cítit se silnější)

Definice

Stádium I: Přijímání moci

Stádium II: Autonomie

,,Ono“ (Bůh, moje matka,

Já posiluji, kontroluji, řídím

moje vedoucí osoba, jídlo)

Sám sebe

mne posiluje Projevy jednání

Četba o moci

Hromadění znaků prestiže

Vývojový stupeň

Orální: být podporovaná bytost

Anální: autonomie, vůle

Patologie

Hysterie, narkomanie

Obsedantně kompulzivní

OBJEKT MOCI

jednání, neuróza Zaměstnání

Klient, mystik

Psychologové, sběratelé

Témata příběhů

Jídlo, vzít, opustit

Já, on, mít, jít, najít

Stádium IV: Generativita

Stádium III: Prosazování

,,Ono“ (náboženství, moje

Působím (mám vliv)

skupina) mě má k tomu, abych

Na ostatní

Druzí (vliv)

Definice

sloužil, ovlivňoval druhé Souvztažný čin

Členství v organizaci

Souběžné sporty, prosazování se, argumentace

Vývojový stupeň

Genitální; vzájemnost,

Falický; asertivní jednání

principiální povinnost Patologie

Mesiášství

Zločin

Zaměstnání

Manažer, vědec

Trestní právník, politik, novinář, učitel

Témata příběhů

My, oni stoupají, pád

89

Hledání, lovit, mohu

Explicitní motivy Lidé mají schopnost zpětně reflektovat své chování, proto si po několika zkušenostech všimnou, že je například nějaká činnost více baví nebo že se nějakým situacím či činnostem vyhýbají. Vytvářejí si tak sebereprezentace vlastních motivů, díky kterým jsou schopni popisovat své obvyklé sklony k určitému způsobu chování (výkonové, sociální, mocenské). Tyto motivy lze také nazvat sobě připisované. Tyto motivy se částečně překrývají s implicitními. Zjišťují se formou sebeposuzovacích škál. (Stuchlíková, 2010 in Blatný, 2010).

Explicitní cíle Definice cílů „Cíle jsou interní reprezentace pozitivně oceňovaného konečného stavu nějaké behaviorální sekvence; jsou to žádoucí, případně nežádoucí budoucí stavy, které řídí naše myšlenky a jednání a dodávají našemu životu význam a smysl.“ (Emmons, 1996; Klinger, 1977 in Stuchlíková, 2010 in Blatný, 2010, str. 151). Tématika cílů a procesu usilování o cíl bude podrobněji popsána v následující podkapitole o motivační struktuře.

4.7.3 Postoj Definice pojmu postoj Mikšík (2001, str. 68) postoj definuje jako: „…obsahové sjednocení, seskupení či integrování různých motivů do konkrétního vztahu daného jedince k určitým oblastem, předmětům a jevům životní reality, k aktivitám a jejich cílům apod. Vytvářejí se na základě přímé či sociálně zprostředkované zkušenosti a projevují se orientační předpojatostí a pohotovostí určitým způsobem se v souladu s obsahem a motivační silou daného postoje zachovat.“

Každý postoj se skládá z těchto tří složek: 1. Kognitivní složka – vyjadřuje rozumové zhodnocení situace 2. Citová složka – jaký význam jedinec přisuzuje situaci, projevující se především v emocionálním hodnocení a citovém prožitku vyvolaném danou situací 90

3. Konativní složka – projevuje se tendencí jednat určitým způsobem (Vágnerová, 2002).

Pokud je přítomen předmět postoje, působí jako pobídka, která iniciuje odezvu přímo úměrnou intenzitě vyvolaných a s ním souvisejících motivů. Při kladné zkušenosti s tímto předmětem postoje je k němu jedinec motivován kladně, a naopak, při negativní zkušenosti je předmětem postoje odpuzován (Balcar, 1991).

Hlavní podskupiny postojů Mezi nejsledovanější podskupiny postojů jsou řazeny zájmy a hodnoty: a) Zájmy – „zájmy jsou takové postoje, jejichž předmětem je určitá činnost. Z zájmu sdružené motivy se uspokojují prováděním této činnosti..“ (Balcar, 1991, str. 133). Pokud jedinec věnuje pozornost svému zájmu, uspokojuje tím i své motivy. Podle Říčana (2007) tvoří zájmy nejsnadněji ovlivnitelnou část struktury osobnosti. Lze je mnohem snadněji záměrně vytvářet, zesilovat a zeslabovat než je tomu u potřeb či u hodnotové orientace. b) Hodnoty – jsou nejobecnější postoje ovlivňující životní styl jedince a jeho orientaci v okolním světě (Říčan, 2007). Právě podle hodnot někteří autoři hodnotí motivační strukturu osobnosti, protože na základě hodnot lze zjistit, čeho si jedinci nejvíce cení a co je motivuje k určitým směrům jednání a chování, jelikož hodnotová orientace se projevuje v každé jeho činnosti. Hodnotová orientace má vliv na životní spokojenost či nespokojenost člověka – pokud jsou některé hodnoty silné, neuspokojované nebo je mezi nimi konflikt, může to dospět až k psychickým tenzím či maladjustaci (Mikšík, 2001).

4.7.4 Motivační vlastnosti (sklony) Motivační vlastnosti patří mezi obecnější druh dispozic, než byly postoje. Jejich předmět nemá úzké vymezení, takže konkrétní motivační vlastnost má univerzální povahu, která směřuje prožívání a chování v určitých situacích. Prostřednictvím jejich míry lze vysvětlit nebo predikovat uplatnění jedince za určitých, motivačně závažných okolností. Je možno je přiřadit ke stupni, v němž se u jedince aktualizují jednotlivé motivy. Jako příklad lze uvést sklon k vlastnění majetku, jež se v konkrétnějších situacích může projevit jako šetrnost, lakomství či soupeřivost. Motivační vlastnosti jsou interindividuálně odlišné. Je to 91

jednak zapříčiněno rozdíly v konstitučně určené síle odpovídajících motivů, ale také odlišnými životními zkušenostmi jedinců při uspokojování motivů (Balcar, 1991).

4.8 MOTIVAČNÍ STRUKTURA

4.8.1 Vývoj konceptu motivační struktury – od strukturálního k procesuálnímu přístupu Koncept motivační struktury se v průběhu vývoje studia psychologie měnil. Do 70. let minulého století dominoval strukturální přístup, ze kterého vychází i etymologie pojmu motivační struktura. Pro strukturální přístup byl charakteristický výčet motivačních sil z různých perspektiv. Od 70. let 20. století se ujal „vlády“ procesuální přístup, který motivační strukturu chápe jako: „dynamický komplex provázaných procesů interakce, v němž je dostatek prostoru pro porozumění vnějším situačním vlivům, které na jedince působí, tak i pro hledání stabilnějších, habituálních či rysových charakteristik, které motivaci jedince popisují z osobnostní perspektivy.“ (Stuchlíková, Man, 2009, str. 159) Jako zástupce tohoto přístupu lze uvést například Heckausena a jeho Rubikon model či Klingera a jeho teorii „Current Concerns“ .

4.8.2 Osobní cíle Prostřednictvím poznání osobních cílů lze pochopit nejen motivaci daného člověka, ale i jeho osobnost. Pokud porozumíme tomu, jak a z jakého důvodu si jedinec klade konkrétní cíle, můžeme proniknout až do jeho self-systému. Osobní cíle úzce souvisí s motivační strukturou, která, jak již bylo řečeno, je charakterizována jako osobně konzistentní způsob volby osobních cílů a způsobů, jak o ně jedinec usiluje (Stuchlíková, Man, 2009).

To, jak si lidé percipují a vyhodnocují své cíle, závisí na stupni úsilí a angažovanosti, který jsou schopni investovat během usilování o cíl navzdory každodenním životním překážkám. Pojem angažovanost (závazek) znamená relativní preferenci, již lze vyjádřit v souvislosti s konflikty, alternativami a interakcemi, vyžadujícími pružnost i houževnatost pro zvládnutí stresových a neurčitých situací (Brichcín 1999).

92

Brichcín (1999) uvádí dva důvody, jak lze porozumět cílům a angažovanosti jako procesům rozhodování v oněch neurčitých podmínkách – zvolení cílů může nastat při kolizi zájmů a tlaků; z důvodů těžkých podmínek při dosahování cíle bývají výsledky tohoto dosažení nejisté. Proto je při procesu usilování o cíl důležité vytrvalé úsilí a koordinovaná mobilizace myšlenek, citů a akcí. Tuto koordinovanost lze nazvat seberegulací, jejíž procesy vstupují do hry v okamžiku, kdy je úsilí o cíl narušeno, například výskytem určité překážky. Sebregulace dle Brichcína zahrnuje pět vzájemně propojených dílčích fází: volba cíle, fixování cíle, udržení směru chování, změna směru v důsledku změny priorit a dosažení cíle.

4.8.3 Teorie očekávané hodnoty (Expectancy x Value Theory) Většina životních situací je charakteristická tím, že před jedince staví volbu výběru pobídek. Každý člověk během dne čelí volbě, například s kým půjde na oběd, zda půjde s přáteli na procházku, atd. Obvykle má možnost zhodnotit, která z alternativních pobídek je pro něj atraktivnější. Mohou se vyskytnout i takové situace, kdy si jedinec myslí, že nemá možnost volby, ale volba je vždy přítomna. Proto zde vyvstává otázka: jestliže jsou v situacích možnosti volby, které pobídky jedinec zvolí jako své cíle? Na tuto otázku lze naleznout odpověď v teorii očekávané hodnoty (,,Expectancy x Value Theory“). Těžiště této teorie spočívá ve dvou předpokladech – lidé zvažují hodnotu každé z alternativ a subjektivní pravděpodobnost (očekávání), zda bude cíle dosaženo. Pokud má incetiva pozitivní hodnotu, jedinci očekávají, že její dosažení zvýší jejich životní spokojenost více, než případnou nespokojenost. To znamená, že lidé přisuzují hodnotu jejich cílovým objektům na základě jejich potenciálních emočních přínosů (Klinger, 2004).

4.8.4 Charakteristika motivační struktury Motivační strukturu lze charakterizovat jako: „osobně konzistentní způsob volby osobních cílů a způsobů usilování o ně. Může být posouzena na základě souhrnné informace o různých cílech, o něž dotyčná osoba v daném čase usiluje. Taková souhrnná míra, která vytváří individuálně specifický profil cílově orientovaného chování, může poskytnout relativně stabilní motivační charakteristiku, podobnou osobnostním rysům“ (Stuchlíková, Man, 2009, str. 160).

93

Pro pochopení motivační struktury je nezbytné popsat teorii Current Concerns, ze které koncept motivační struktury vychází.

4.8.5 Teorie aktuálních zájmů (Current Concerns Theory, CC) Zakladatelem teorie aktuálních zájmů je Klinger, jenž předpokládal, že život živočichů zahrnující i život lidský, je utvářen řadou usilování o konkrétní cíle. Koncept CC předpokládá existenci zájmu (,,concern“), který koresponduje konkrétnímu cíli, o který jedinec usiluje. Usilování o cíl má svůj začátek a konec. Onen začátek vzniká v okamžiku, kdy se jedinec odhodlá dosáhnout určitého cíle (,,commitment“, zavázaní se danému cíli). Konec usilování o cíl je charakteristický buď dosažením cíle, nebo vzdáním se ho. Mezi okamžikem začátku a konce Klinger předpokládal jakýsi latentní, ne zcela vědomý proces, který jedinci umožňuje přiměřené reakce na příležitosti přibližování se cíli. Tento latentní proces nazval pojmem Current Concern (Klinger, Man, Stuchlíková, 1997; Stuchlíková, 2010 in Blatný, 2010).

Výše zmíněný hypotetický konstrukt current concerns je odvozen z pozorování, že uvažované sledování cíle vykazuje určité klíčové vlastnosti: 1. persistenci - nepřímé chování při čelení překážkám, kdy se organismus zjevně snaží různým operantním chováním směřovat ke stejnému výsledku – předpokládanému cíli; 2. schopnost vyčkávat na vhodné příležitosti, kdy mohou být podniknuty kroky směrem k cíli; 3. kognitivní zpracování informací výběrově zaměřené na podněty spojené s usilováním o cíl. (Klinger, Man, Stuchlíková, 1997, str. 416)

Mimo těchto tří vlastností existuje ještě jedna klíčová vlastnost konstruktu „aktuální zájem“, kterou představuje senzitivizace na podněty spojené s cílem, nebo na prostředky umožňují dosažení cíle. Prostřednictvím emoční reaktivity na podněty spojené s cílem se tato senzitivizace uskutečňuje. Celý tento proces je doprovázen kognitivními i motorickými reakcemi soustředěnými na dosažení konkrétního cíle. Kognitivní reakce zahrnují například zvažování, zda mezi podnětem a usilováním o cíl existuje nějaká vazba.

94

Pokud neexistuje, zpracování podnětu končí, pokud existuje zpracování, pokračuje dále nebo vyúsťuje v konkrétní činnost (Klinger, Man, Stuchlíková, 1997).

Existují experimentální důkazy vlivu aktuálních zájmů (CC) na kognitivní zpracování informací. První výzkumy vlivu aktuálních zájmu na kognitivní procesy spočívaly v tom, že probandům byly pouštěny dvě podobné, ale v jádru odlišné série patnáctiminutových příběhů. Každá nahrávka byla pouštěna do jiného ucha. V jedné nahrávce byly obsaženy odkazy na jejich aktuální zájmy, zatímco v druhé byly odkazy na jiné zájmy. Účastníci strávili jednoznačně více času posloucháním pasáží, jež byly spojené s jejich aktuálními zájmy, než pasáží, které tyto zájmy neobsahovaly. Zároveň si pamatovali více nahrávky spojené s aktuálními zájmy a po poslechu těchto nahrávek, jejich myšlenky více souvisely s reprezentovanými aktuálními zájmy (Klinger, 2004).

V dalším výzkumu bdělých i spících účastníků se ukázalo, že efekty aktuálního zájmu jsou spíše nevědomé a automatické než vědomé. Ačkoliv jsou podněty vztahující se k zájmu vedlejší a účastníky vědomě ignorovány, vynucují si nadprůměrné kognitivní zpracování a mají vliv na obsah snů. U spících jedinců se ukázalo, že tyto podněty ovlivňují obsah jejich snů více, než neutrální podněty (Klinger, Man, Stuchlíková, 1997).

4.8.6 Diagnostika motivační struktury Pro

zjišťování

motivační

struktury

je

nezbytná

kombinace

idiografického

a

nomotechnického přístupu k zjišťování informací o zvolených osobních cílech. Kombinace těchto dvou metod se nazývá idiothetický přístup, na jehož začátku jsou jedinci požádáni, aby uvedli osobně specifické atributy, jako jsou například osobní cíle, zájmy. Poté jsou respondenti vyzváni, aby výše zmíněné údaje aplikovali do standardní posuzovací škály, čímž doplňují kvantitativní, deskriptivní data, která umožňují porovnání individuálních cílů, životních oblastí vztahujících se jak k samotnému jedinci, tak i mezi jednotlivými respondenty navzájem (Stuchlíková, Man, 2009).

Pro zachycení motivační struktury byly vyvinuty nástroje - Motivational Structure Questionnaire (MSQ, Klinger, Cox, Bloumy, 1995) pro klinické využití a později Personal Concern Inventory (PCI) (Stuchlíková, Klinger, Man, 1998; Stuchlíková, 2004

95

4.8.7 Možnosti ovlivňování motivační struktury – motivační poradenství Pojmy motivační struktura a seberegulace bývají často spojované. U motivovaných lidí je přítomna i seberegulace, se kterou úzce souvisí i motivační struktura, prostřednictvím zvolených cílů a s nimi související emoční satisfakcí. Pokud změníme motivační strukturu, lze touto změnou zlepšit i seberegulaci – může dojít k volbě adekvátnějších cílů, kterých je jedinec schopen dosáhnout, a s čímž souvisí i změna emoční satisfakce, která může přispět k větší emoční vyrovnanosti.

Změna motivační struktury se ukázala nejpřínosnější v oblasti závislostí, především alkoholové závislosti. Díky výzkumu maladaptivních vzorců motivační struktury u alkoholově závislých jedinců, byl sestaven intervenční program, který se nazývá intervenční motivační poradenství. Tento program je postaven „na jedenácti postupných krocích, jimž se terapeut s klientem věnují: analýza cílů a zájmu uvedených klientem (na základě zjištěné motivační struktury a s oporou o její shrnující indexy), analýza vzájemných

vazeb

mezi

cíli

(facilitujících,

antagonistických

atd.),

stanovování

terapeutických cílů – na základě sdílení dvou předchozích analýz, konstruování tzv. cílového žebříku (formulace postupných cílů), stanovování cílů pro období mezi setkáními, zlepšování schopnosti dosahovat cíle, rozřešení konfliktů mezi cíli, rozvolnění zaujetí pro nepřiměřené cíle a postupné vzdání se jich, identifikace nových incentiv, změna od averzivního k apetitivnímu motivačnímu stylu a přehodnocení zdrojů sebepojetí.“ (Stuchlíková, Man, 2009, str. 168)

4.8.8 Proces usilování o dosažení cíle

Rubikon model H. Heckhausena H. Heckhausen vytvořil model, ve kterém vymezuje čtyři fáze procesu motivace – od vzniku až po realizaci cílesměrného jednání. Tento model je založen na dvou hlavních myšlenkách – existence zřetelných hranic mezi jednotlivými fázemi a specifické funkční charakteristiky jednotlivých fází. Heckahausen diferencoval dva stavy mysli, kterými je motivační mentální nastavení, pro které je typická volba, hodnocení cílů a výběr žádoucího cíle; a volní mentální nastavení, 96

kdy probíhá snaha dosáhnout zvoleného cíle. Zároveň ve svých výzkumech zjistil, že v těchto dvou stavech mysli existují rozdíly v myšlenkových obsazích, kognitivních procesech,

hodnotících

emočních

procesech,

v rozsahu

zpracování

informací,

v paměťových procesech a vyhodnocování subjektivní kontroly nad situací: během motivačního nastavení probíhá hodnocení pobídkových hodnot možností cílů, možných vnějších vlivů, pravděpodobných výsledků a důsledků zvažovaného chování; dochází ke zpracování širokého rozsahu informací; probíhá lepší vybavování hodnotících informací a kontrola nad situacemi je realističtější. Stav volního nastavení je charakteristický zaměřením mysli na plánování a provádění činností; zpracování informací je selektivnější, a dochází k lepšímu vybavení informací týkajících se zahájení a průběhů činností souvisejících s uskutečněním závěru; kontrola nad situací je nadhodnocována.

Stručný popis jednotlivých fází:

1. Motivační fáze před rozhodnutím – probíhá zde uvažování nad potencionálními cíli, zvažování pozitivních a negativních důsledků. Fáze je ukončena okamžikem, kdy dojde ke zvolení konkrétního cíle a vzniku záměru jeho dosažení. Okamžik vzniku cíle a záměru dosažení označil Heckhausen jako Rubikon, inspirován příběhem o překročení severoitalské Říčky Cesarem, který prohlásil větu: „ Kostky jsou vrženy“. To má vyjadřovat nemožnost návratu, aniž by jedinec investoval určité psychické síly.

2. Předakční fáze – záměr je již zformován, avšak nemusí být ihned realizován, protože například není pro to vhodný okamžik.

3. Akční fáze – nastává v okamžiku iniciace intence, během této fáze je intence realizována.

4. Postakční fáze – zde dochází k dvojímu hodnocení, hodnocení toho, zda bylo cíle dosaženo a v případě, že cíle bylo dosaženo jen částečně, jsou vyvozovány možnosti, zda o cíl dále usilovat, pozměnit jej či se jej zcela vzdát (Stuchlíková, 2010 in Blatný, 2010).

97

II. PRAKTICKÁ ČÁST

98

5 VÝZKUMNÝ PROBLÉM, CÍLE PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY Cílem této diplomové práce je pokusit se popsat, formou případových studií, životní příběhy jedinců, kteří byli vystavěni výrazné zátěži, vyrůstali v nepříznivých podmínkách, v nichž se vyskytovalo mnoho rizikových faktorů a kdy navzdory těmto nepříznivým životním okolnostem tito jedinci vykazující pozitivní adaptaci a lze se o nich domnívat, že jsou resilientní. U těchto jedinců aplikujeme dva dotazníky – Dotazník osobních zájmu (PCI) a NEO osobnostní inventář (NEO-PI-R). Prvním zmíněným dotazníkem se pokusíme zmapovat motivační strukturu. Druhý dotazník nám bude sloužit k zjištění osobnostního profilu, který by nám mohl napomoci pochopit, jaké osobnostní charakteristiky se mohou podílet na pozitivní adaptaci navzdory vystavení se zátěži.

Na základě takto získaných dat se pokusíme naleznout odpovědi na následující výzkumné otázky: 1. Jaká je motivační struktura u resilientních jedinců? 2. Jakými osobnostními charakteristikami disponují resilientní jedinci? 3. Jaké protektivní faktory napomáhají pozitivní adaptaci?

99

6 POPIS ZVOLENÉHO METODOLOGICKÉHO RÁMCE A METOD

6.1 Metodologický přístup Z důvodu neobvyklosti tématiky této diplomové práce, maléhu množství respondentů, různorodosti výzkumného souboru, procesuálnosti a dynamiky psychologického konceptu resilience, jsme zvolili kvalitativní přístup, který je zaměřen na holistické vnímání zkoumané problematiky v přirozených podmínkách a v celém jejím kontextu. Dalším důvodem zvolení právě kvalitativního přístupu je ten fakt, že tématika vztahu resilience a motivační struktury je v českém psychologickém výzkumu nová a neexistují proto hypotézy či teorie, které by se daly testovat v rámci kvantitativního přístupu.

Miovský (2006, str. 18) definuje kvalitativní přístup následovně: ,,Kvalitativní přístup je v psychologických

vědách

přístupem

využívajícím

principů

jedinečnosti

a

neopakovatelnosti, kontextuálnosti, procesuálnosti a dynamiky a v jeho rámci cíleně pracujeme s reflexivní povahou jakéhokoliv psychologického zkoumání. Pro popis, analýzu a interpretaci nekvantifikovaných či nekvatntifikovatelných

vlastností zkoumaných

psychologických fenoménů naší vnitřní a vnější reality využívá kvalitativních metod.“

Autor této definice dále podrobněji rozvíjí pojmy, jež jsou v definici zahrnuty. Princip jedinečnosti znamená zaměření se na fenomény, které jsou jedinečné a neopakovatelné a jež mohou být různými lidmi vnímány velice odlišně, v odlišných kvalitách a rovinách. Princip kontextuálnosti upozorňuje na to, že mnoho psychologických fenoménů je vázáno pouze na konkrétní kontext (Miovský jako příklad jednoho z těchto psychologických fenoménů uvádí výzkum v oblasti motivace, který je taktéž součástí této diplomové práce). Princip procesuálnosti a dynamiky souvisí s tím, že zkoumaný fenomén je v neustálém vývoji a podléhá změnám. Reflexivita poukazuje na to, že sám výzkumník se podílí na procesech, které zkoumá, a tyto procesy mohou mít na něj samotného zpětný vliv.

Tak jako kvantitativní přístup, i kvalitativní přístup má své přednosti i nevýhody. Například Hendl (2005) uvádí následující přednosti kvalitativního výzkumu: umožnění hlubokého popisu případů, kdy výzkumník nezůstává jen u jejich povrchu, ale uskutečňuje 100

podrobnou komparaci případů, kdy může sledovat jejich vývoj a s ním související procesy. Jako nevýhody kvalitativního přístupu Hendl zdůrazňuje především subjektivizaci, nesnadnou replikovatelnost z důvodu pružného a nestrukturovaného charakteru a obtížnou zobecnitelnost způsobenou tím, že se při tomto přístupu pracuje s omezeným počtem jedinců.

Tabulka 6: Přednosti a nevýhody kvalitativního výzkumu (upraveno dle Hendl, 2005, str. 52). Přednosti a nevýhody kvalitativního výzkumu Přednosti kvalitativního výzkumu 

Nevýhody kvalitativního výzkumu

Získává podrobný popis a vhled při



Získaná

znalost

nemusí

být

zkoumání jedince, skupiny, událostí,

zobecnitelná na populaci a do jiného

fenoménů

prostředí



Zkoumá fenomén v přirozeném prostředí



Je těžké provádět kvalitativní predikce



Umožňuje studovat procesy



Je obtížné testovat hypotézy a teorie



Umožňuje navrhovat teorie



Analýza dat i jejich sběr jsou často



Dobře reaguje na místní situace a 

Výsledky jsou snadněji

ovlivněny

Hledá lokální (idiografické) příčinné

výzkumníkem

osobními

souvislosti

preferencemi

podmínky 



časově náročné etapy

Pomáhá

při

počáteční

exploraci

fenoménu

101

a

jeho

6.2 Typ výzkumu S ohledem na povahu výzkumného problému a výzkumného souboru jsme zvolili jako typ výzkumu případovou studii. Tento typ výzkumu se nám jevil jako nejvhodnější především proto, že naším cílem je podrobně prozkoumat několik životních příběhů resilientních jedinců a v rámci těchto příběhů naleznout možné společné rysy v jejich motivační struktuře. Protože ve svém výzkumu plánujeme užití kombinace několika výzkumných metod (narativní rozhovor, dotazník PCI a osobnostní inventář NEO-PI-R), jeví se nám forma případové studie jako nejvhodnější. Případová studie je, nejen pro psychologii, ale i pro ostatní společenské obory velice zajímavým tématem. Případová studie má velice rozsáhlou tradici v rámci našeho oboru. Jako příklad lze uvést Freudovy Studie o hysterii, které sehrály významnou roli v rámci psychologie a psychiatrie (Miovský, 2006). Případová studie je jedním ze stěžejních a nejrozšířenějších typů výzkumu v rámci kvalitativního přístupu, kdy v centru pozornosti je případ nebo několik málo případů. V jejím rámci dochází ke sběru velkého množství dat v rámci případu, jde o zachycení jeho složitosti a o popis vztahů v jejich celistvosti. Díky podrobnému prozkoumání jednoho případu lze porozumět dalším, podobným případům (Hendl, 2005).

Hendl (2005) udává, že u jednotlivých autorů, kteří se zabývají případovými studiemi, existují určité odchylky v jejich pojetí. Jako příklad uvádí dvě odlišná pojetí podle Stake a Yina. Stake (1995) definuje případovou studii jako snahu porozumět určitému sociálnímu objektu v jeho jedinečnosti a komplexitě, kdy sociální objekt je ohraničený systém a kdy případová studie vypráví jeho historii. Naproti tomu Yin (1994), definoval případovou studii jako strategii, umožňující zkoumání určitého jevu v přítomnosti a v rámci jeho reálného kontextu, především v situacích, když hranice mezi jevem a kontextem nejsou zcela vytyčené. Podrobněji jsou rozdíly v pojetí případové studie podle Yina a Stakea popsány v následující tabulce.

102

Tabulka 7: Přehled rozdílů v pojetí případové studie podle Yina (1994) a Stake (1995) (volně upraveno dle Hendla, 2005, str. 13). Yin (1994) Definice případu

Typ plánu studie

Stake (1995)

přítomný objekt nebo fenomén bez

Objekt studie ,,komplexní fungující

určení jasných hranic, s kontextem

věc“, integrovaný systém

Jeden nebo několik případů,

Plán studie: intrinsitní, instrumentální,

holistický plán nebo plán

kolektivní

s vloženými podpřípady, popisný, explorační, explanační

Zdůvodnění metody -pro co je vhodná

Otázky typu ,,jak“ a ,,proč“,

Objekt v přítomnosti, bez vlivu

současný fenomén nebo objekt bez

výzkumníka, bez ovlivňování jednotky

ovlivňování jednotky

výzkumníkem, více zdrojů dat, pouze

výzkumníkem,

kvalitativní metody, návrh

více zdrojů dat, kvalitativní a

hloubkového porozumění

kvantitativní přístupy Orientace

Využití teorie

Realismus,postpozitivismus

Interpretativní paradigma, konstruktivismus

Studie řízená pomocí teorie, usiluje

Teorie se někdy navrhuje během

také o tvorbu teorie

studie, ale není to nutné

Kritéria kvality

Spíše kvantitativní kritéria

Kvalitativní kritéria

Všeobecně jsou uznávány následující důvody podporující realizaci kvalitativního výzkumu: 

Případová studie umožňuje získání nových poznatků o doposud neznámé situaci.



Jen případová studie umožňuje porozumět důležitým aspektům problematické oblasti výzkumu.



Případová studie může posoužit jako doplněk k ostatním způsobům výzkumu (Hendl, 2005).

Shaughnessy a kol. (1990; in Hendl, 2005) popsali výhody a nedostatky případové studie. Jako výhody vidí především: 

Případové studie slouží jako zdroj hypotéz



Na případech v rámci těchto studií lze použít inovativní metodu



V rámci případových studií dochází ke zkoumání jedinečného jevu 103



Případové studie mohou posloužit k dokumentaci či vyvrácení určité teorie

Nevýhodou případových studií je dle autorů to, že v jejich rámci je obtížné prokazování příčinných souvislostí a rovněž je problematické jejich výsledky zobecňovat na populaci.

6.3 Metody tvorby dat Data byla tvořena kombinací využití narativních rozhovorů, dotazníku zjišťujících motivační strukturu – Dotazník osobních zájmů (PCI) a NEO osobnostních inventářů (NEO-PI-R). Záznamové listy PCI a NEO-PI-R byly zkoumaným jedincům poskytnuty před provedením rozhovoru v elektronické formě. Důvodem tohoto postupu byla snaha poskytnout jedincům dostatek času a prostoru pro vyplňování v prostředí svého domova a vyhnout se tak případnému pocitu tlaku při vyplňování dotazníků během našeho osobního setkání. Rovněž zaznamenané cíle v dotazníku PCI sloužily jako podklad pro doplňující otázky v rámci rozhovoru. Jednotlivé metody budou blíže popsány v následujícím textu.

6.3.1 Narativní rozhovor Pro získávání informací o životním příběhu zkoumaných jedinců jsme zvolili narativní rozhovor. Hlavní důvodem byl samotný cíl rozhovoru, tedy získání informací o životním příběhu, o historii jedince a o jeho vývoji v čase. Proto se nám narativní rozhovor jevil jako správná volba, především pro jeho flexibilitu, protože jsme předem neznali osobní historii jedince a právě z tohoto důvodu jsme nezvolili například strukturovaný nebo polostrukturovaný rozhovor, který je méně flexibilní a jenž je limitován předem připravenými otázkami. Zároveň jsme zkoumaným jedincům chtěli dát příležitost, aby byli co nejvíce autentičtí a jejich vyprávění nebylo omezováno nadměrnou strukturalizací. Narativní

rozhovor

je

zvláštní

formou

nestrukturovaného

interview

a

jeho

charakteristickou vlastností je to, že hlavním úkolem tazatele je především podněcování dotazovaného k vyprávění namísto obvyklé konverzační výměny. Není předem vytvořen plán struktury rozhovoru, pouze je dané hlavní zkoumané téma, které je dále rozvíjeno v kontextu výzkumných otázek. Užívání narativního rozhovoru je reakcí na nedůvěru v rozhovor formou otázka – odpověď a jeho schopnost získat tak plně přístup k jedincovy zkušenosti. Tato forma rozhovoru vychází z předpokladu, že na rozdíl od cíleného dotazování se v rámci volného vyprávění mohou objevit subjektivní významové struktury o určitých událostech (Hendl, 2005; Miovský, 2006). 104

Narativní rozhovor bývá dělen na čtyři fáze: 1. Stimulace – tazatel se snaží povzbudit dotazovaného k vyprávění, vytváří vhodnou atmosféru, zodpovídá případné otázky týkající se výzkumu. 2. Vyprávění – dotazovaný vypráví na zvolené téma, tazatel do jeho vyprávění příliš nezasahuje. 3. Po ukončení vyprávění tazatel pokládá otázky pro objasnění nejasností 4. Vypravěč objasňuje různé významové struktury, odpovídá na otázky ,,proč“, vyjasňuje kritické body své biografické zkušenosti (Hendl, 2005; Miovský, 2006). Průběh rozhovoru Tak jako setkání s každým zkoumaným jedincem bylo jedinečné, i samotné rozhovory byly v určitém způsobu odlišné. Přesto jsem se ale pokoušela zachovávat určitý průběh odpovídající doporučeným fázím narativního rozhovoru. Realizovaný rozhovor nebyl mým prvním kontaktem se zkoumanými jedinci. Před rozhovorem již proběhla určitá forma komunikace telefonickou formou nebo prostřednictvím sociálních sítí, ve které jsem jedincům vysvětlila, jak bude naše osobní setkání probíhat a zodpověděla jsem jim jejich případné otázky. Zároveň jsme se dohodli na datu a místě našeho setkání. Všechna setkání, vyjma jednoho, proběhla v prostředí klidné kavárny, kterou si účastníci sami zvolili. V úvodu našeho setkání jsem se snažila navodit příjemnou atmosféru, aby se dotazovaní uvolnili. Proběhla konverzace na běžná témata, pokusila jsem se znovu přiblížit cíl svého výzkumu a ujistila jsem dotazované, že v mé práci bude zachována anonymita. Zároveň jsem jim sdělila, že kdyby kdykoliv nastala chvíle, kdy by se cítili nepříjemně, nebo kdyby vyvstalo nějaké téma, o kterém by se jim nechtělo mluvit, ať mi to sdělí, že budu plně respektovat jejich právo na soukromí. Požádala jsem o svolení, zda bych si náš rozhovor mohla nahrávat na diktafon, a zároveň jsem podala ujištění, že tato nahrávka bude sloužit jen mým potřebám pro přepis rozhovoru do písemné podoby. Po této úvodní fázi, když jsem vycítila, že panuje důvěrná a klidná atmosféra, jsem je požádala, aby mi začali vyprávět o svém životě. Aby se pokusili začít úplně od začátku, od jejich nejranějších vzpomínek a poté pokračovali ve vyprávění všeho, na co si vzpomenou, co se přihodilo až do dnešního dne a mělo pro ně a jejich životní ubírání určitý význam. Pokud se během svého vyprávění některý z dotazovaných zastavil či ztratil nit, snažila jsem se jej povzbudit a zrekapitulovat mu bod, ve kterém skončil. Mimo tohoto jsem do vyprávění nijak nezasahovala, snažila jsem se aktivně naslouchat a dávat najevo svůj zájem například 105

neverbální komunikací. Když dotazovaný odvyprávěl svůj životní příběh, následovalo kladení otázek, kdy jsem se doptávala na nejasnosti.

6.3.2 Dotazník osobních zájmů (česká verze Personal Concerns Inventory, Cox & Klinger, 2004) Dotazník osobních zájmu byl pro tuto studii zvolen již v předchozí bakalářské práci, která byla tvořena v rámci studia na Pedagogické fakultě Jihočeské Univerzity, kde byl tento dotazník validizován. Zvolen byl z toho důvodu, že se nám jevil jako vhodná metoda pro zjišťování motivační struktury a pro jeho idiothetickou povahu.

Možnosti měření motivační struktury Pro zjišťování motivační struktury nelze používat pouze sebepopisující dotazníky ani pouze projektivní techniky, jako je například Murrayův TAT zjišťující implicitní motivy. Je nezbytná kombinace idiografického (přístup zaměřený na individuální a specifické rysy jedinečné a konkrétní osobnosti) a nomotetického přístupu (přístup zaměřený na postihování obecně platných zákonitostí a interpretací) ke zjištění zvolených osobních cílů. Metody využívající tuto kombinaci obou přístupů se nazývají idiothetické, mezi které lze zařadit dotazník osobních zájmů (Personál Concern Inventory, PCI). Česká verze tohoto dotazníku byla validizována na psychologickém pracovišti PF JU (Stuchlíková, Klinger, Man, 1998; Stuchlíková, 2004). PCI je upravenou a zkrácenou verzí MSQ - Motivational Structure Questionnaire (Cox, Klinger, Blount, 1995) (Stuchlíková, Man, 2009).

Východisko aktuálního zájmu v dotaznících MSQ a PCI Teoretickým východiskem MSQ a PCI je koncept „aktuálního zájmu“ (,,current concern“), jež byl podrobněji popsán v teoretické části práce. Stav aktuálního zájmu lze definovat jako: ,,stav organismu od okamžiku, kdy vzniklo zaujetí pro určitý cíl, až do okamžiku, kdy je tento cíl dosažen, anebo se ho dotyčná osoba vzdá. To znamená, že ke každému z aktuálních cílů existuje po dobu zaujetí pro tento cíl odpovídající stav aktuálního zájmu. Pojem aktuálního zájmu zahrnuje i nevědomé procesy. Existence stavu aktuálního zájmu je obvykle (ale ne nezbytně) v rovině vědomí indikována jako intence. Tato intence je často uchovávána v podobě podvědomé informace, ale v případě potřeby vstupuje do vědomí. Tuto informaci zjišťuje dotazník MSQ. Jinými slovy, MSQ je 106

konstruován tak, aby podchytil cílové intence dané osoby, ať už jsou jakéhokoliv trvání a bez ohledu na to, zda jsou právě teď v centru pozornosti.“ (Stuchlíková, Klinger, Man, 1997, str. 206 - 207)

Popis dotazníku PCI Dotazník PCI se skládá ze dvou částí. První část je částí idiografickou, druhá částí nomotetickou. Dotazník začíná úvodem, kdy je respondent seznámen s pojmy „cíl“ a „zájem“ a se skutečností, že jeho cíle či zájmy mohou mít pozitivní či negativní charakter (přiblížit či vyhnout se). Následuje první část skládající se ze dvou kroků. V prvním kroku se má respondent zamyslet nad různými životními oblastmi (partner, rodina, příbuzní; zaměstnání a finanční záležitosti; domov a domácnost/bydlení; přátelé a známí; láska, intimní záležitosti, sex; co chci na sobě změnit, vzdělání a kvalifikace; zdraví; užívání alkoholu, drog nebo jiných látek; duchovní záležitosti, víra, náboženství; zájmy, koníčky, zábava a odpočinek; další oblasti, které respondent může sám zvolit). V druhém kroku je respondent vyzván, aby prostřednictvím akčních sloves (přiblížení se, vyhnutí se), popsal, co chce, aby nastalo. Jinými slovy, zda daný cíl je pro jedince apetitivní – chce jej dosáhnout, či averzní – chce před cílem uniknout nebo se mu vyhnout. Ve druhé části má respondent posoudit zvolené cíle na několika škálách, které lze rozdělit na následující: kognitivní zpracování cíle (míra aktivní role, kontrola nad procesem dosahování cíle, hodnocení vědomostí potřebných pro další postup, subjektivní pravděpodobnost dosažení cíle aj.), emoční hodnota cíle (radost při dosažení cíle, smutek při neúspěchu, emoční ambivalence spojená s dosahováním cíle), míra zaujetí pro daný cíl a očekávaný časový horizont dosažení cíle. Data získaná prostřednictvím škál umožňují výpočet nomotetických indexů popisujících obecné vzorce motivační struktury (například poměr apetitivních a averzních cílů, průměrná emoční angažovanost, průměrná hodnota zaujetí pro cíl atd.) (Stuchlíková, Klinger, Man, 1997; Stuchlíková, Man, 2009)

107

Proměnné PCI Stuchlíková, Klinger, Man (1997, str. 209) popisují tyto proměnné MSQ: 1. „Počet cílů: uvedený účastníkem. 2. Averzní motivace: podíl cílů, které byly popsány pomocí averzních sloves. Výše skóre napovídá, zda se účastník orientuje spíše na redukci či prevenci nepříjemných situací, nebo spíše na dosahování příjemných, žádoucích stavů. 3. Pasivní role: proporce cílů, u nichž účastník volí pasivní roli, pouze sleduje dění. 4. Nedostatek zaujetí: průměrný deficit zaujetí pro cíl (rozdíl mezi 100% zaujetím a udávanou hodnotou). 5. Nepřiměřená angažovanost:

rozsah zaujetí pro

cíle,

u

nichž

je

malá

pravděpodobnost dosažení, nebo u nichž je budoucí emoční zisk nepřiměřeně malý. Index je konstruován na bázi formulací motivační teorie „expectancy x value“ (očekávání x hodnota). 6. Převaha smutku nad radostí: podíl těch cílů, u nichž očekávaný smutek, ukáže-li se cíl jako nedosažitelný, převažuje nad případnou radostí při nedosažení cíle. 7. Ambivalence: průměrná ambivalence, vyčíslená porovnáním radosti a sklíčenosti při nedosažení cílů. 8. Emoční intensita: průměrná hodnota anticipovaných emocí (radosti, sklíčenosti, v případě dosažení cíle, a smutku při jeho nedosažení). 9. Beznaděj: průměrná hodnota rozdílu mezi 1,00 a pravděpodobností dosažení cíle. 10. Neefektivita: průměrný rozdíl mezi pravděpodobností úspěchu a hodnocením téže pravděpodobnosti v případě, že dotyčný(á) nepodnikne vůbec nic. 11. Vzdálenost cíle: průměr odhadů, jak dlouho bude trvat, než dotyčný(á) dosáhne daného cíle. 12. Výkonový motiv: vyjádřen počtem získaných bodů v položkách „touha po úspěchu“ a „touha vyhnout se selhání“. 13. Motiv afiliace: vyjádřen počtem získaných bodů v položkách „touha po přijetí druhými“ a „touha vyhnout se odmítnutí“ 14. Motiv moci: vyjádřen počtem získaných bodů v položkách „touha ovlivňovat druhé“ a „obava z ovlivňování“.

108

Validita a reliabilita PCI Protože PCI vychází z MSQ, bude zde využit popis reliability a validity vztahující se k dotazníku MSQ. Jelikož dotazník zachycuje aktuální zájmy – osobní atributy, které jsou různého trvání, nelze pro hodnocení reliability používat běžných ukazatelů jako je interní konzistence a dlouhodobá stabilita. Výzkumy MSQ při opakované administraci po jednom měsíci ukazují, že 82% původně uvedených cílů zůstává stabilních. Během měsíce, než proběhla výše zmíněna opakovaná administrace, se respondenti účastnili programu alkoholové léčby, u kterého lze předpokládat výrazné intervence v motivační struktuře. I přes tyto pravděpodobné intervence test – retestové korelace teoreticky stabilnějších indexů udávaly dostačující stabilitu. Jako příklad lez uvést počet zájmů (.66), podíl apetitivních cílů (.42), průměrná pravděpodobnost úspěchu (.47) (Stuchlíková, Klinger, Man, 1997). Aby bylo možno zjistit validitu dotazníku, byli respondenti po vyplnění dotazníku požádáni, aby si vedli deník svých aktivit, které během dne vykonávají. Na základě zápisků v denících se ukázalo, že o týden později vykazovalo 81% zmiňovaných aktivit vazbu na některé z cílů, které byly vyplněny v dotazníku. O měsíc déle těchto aktivit bylo 60% (Klinger, 1987 in Stuchlíková, Klinger, Man, 1997).

Adaptivní versus maladaptivní motivace „Faktorová struktura MSQ, resp. PCI opakovaně poskytuje dvou-, resp. třífaktorové řešení, v němž první faktor bývá často označován jako adaptivní motivace a bývá sycen vysokými skóry zaujetí pro cíl, emoční valence a subjektivní pravděpodobnosti. Druhý faktor je mnohem variabilnější, typicky bývá sycen nižší zátěží u zaujetí pro cíl, objevují se v něm negativní zátěže emoční valence nebo kognitivních charakteristik cílového úsilí. Bývá často označován jako maladaptivní motivace.“ (Cox et al., 2002 in Stuchlíková, Man, 2009, str. 164) Klinger (2004) uvádí na dvou příkladech odlišnou motivační strukturu (viz. graf č. 1). Profil adaptivní motivační struktury je charakteristický tím, že jedinec aktivně usiluje o cíl; pro cíl je silně angažovaný; při dosažení cíle předpokládá velký pocit radosti, zatímco při jeho nedosažení očekává smutek; věří v dosažitelnost cílů. Pro maladaptivní motivační strukturu je příznačné, že jedinec není pro dosažení cíle výrazně zaujat, nepociťuje aktivní roli v dosažení cíle a při dosažení cíle nepředpokládá silné emocionální zadostiučinění.

109

Graf 1: Rozdílné profily motivační struktury (Klinger, 2004, str. 147)

80 70 60 50 40 30 20 10 0

High Adaptive Motivation Low Adaptive Motivation

t le en o R V itm e e v m i iv ct om tit A e C pp er

A

bs

w ce ss n rr o cce a ist So Su D of al o s G ce n a Ch

y Jo

6.3.3 NEO osobnostní inventář (podle NEO-PI-R P. T. Costy a R. R. McRae) NEO osobnostní inventář byl zvolen jako další, nová metoda v rámci této diplomové práce. Cílem jeho užití je rozpoznání podrobnějších osobnostních faktorů resilientních jedinců a rovněž možnost ověřit si v jeho rámci charakteristiky související jak s motivační strukturou (například kombinace škál neuroticismus – svědomistost, která ověřuje orientaci na výkon), tak s resiliencí (například kombinace škál neurotismus – extraverze, které zjišťují zranitelnost, vnímanou osobní pohodu apod.).

NEO osobnostní inventář je autorizovaným překladem revidované verze NEO Personality Inventory (NEO-PI-R) – vícedimenzionálního osobnostního inventáře, vytvořeného autory Costa a McRae. Tyto inventáře byly vytvořeny na základě pětifaktorového modelu osobnosti, jehož základním postulátem je to, že osobnost je možné popsat na základě adjektiv nebo dotazníkových položek, jež jsou zahrnuty v rámci pěti dimenzí (neurotismus, extraverze, otevřenost vůči zkušenosti, přívětivost, svědomitost) tohoto modelu.

110

NEO-PI-R obsahuje 240 položek, 48 položek pro každou škálu, jež se skládá a dělí do 6 subškál, každá subškála obsahuje 8 položek. Rozdělení položek inventáře do subškál je dle autorů přínosné především v tom, že položky naformulované pro zjišťování úrovně některé z pěti škál pokrývají rozsáhlý okruh příslušných charakteristik a zároveň je na podstatné individuální odlišnosti nahlíženo v rámci různých vzájemně souvisejících charakteristik. U tohoto inventáře je možné využít dva způsoby posuzování – sebeposouzení (forma S) a posouzení jiného (forma J). Pro tento výzkum byla využita pouze forma sebeposouzení. Každá z 240-ti položek je položena ve formě výpovědi, kterou zkoumaný jedinec hodnotí na pětibodové škále. Vyplňování inventáře není časově omezeno, v manuálu je jako průměrný čas vyplňování uvedeno 30 – 45 minut (Hřebíčková, 2004).

Popis jednotlivých škál a subškál Protože NEO osobnostní inventář je patří mezi často užívané metody, bude v následujícím textu stručně popsáno pět základních škál inventáře.

Neuroticismus (N) Tato škála se zaměřuje na zjišťování individuálních rozdílů v emocionální stabilitě a emocionální labilitě. Zjednodušeně lze říci, že zjišťuje, jak jedinec prožívá negativní emoce, mezi které patří například strach, sklíčenost a rozpaky. Lidé dosahující vysokého skóru neuroticismu se popisují jako psychicky nestabilní, kdy je jejich psychická vyrovnanost snadno narušitelná. Uvádějí četnější negativní prožitky, které hůře překonávají. Jsou plni obav, není těžké je přivést do rozpaků, cítí se nejistí, zahanbení, nervózní, úzkostní, intenzivně prožívají strach či smutek. Mají omezené možnosti kontrolovat se a zvládat stresové situace. Naopak lidé, dosahující nízkého skóru, se popisují jako emocionálně stabilní, klidní, vyrovnaní, bezstarostní. Stresovými situacemi se nenechají lehce vyvést z míry. Ostatní lidé je mohou v některých případech považovat za necitlivé.

Mezi subškály neurotismu patří: N1: úzkostnost, N2: hněvivost-hostilita, N3: depresivnost, N4: rozpařitost, N5: impulzivnost a N6: zranitelnost.

111

Extraverze (E) Lidé, dosahující vysokých skórů na této škále jsou společenští, hovorní a přátelští. Popisují se jako sebejistí, aktivní, energičtí, veselí a optimističtí. Mají v oblibě druhé lidi, jsou rádi součástí skupin a různých společenských událostí. Rádi baví druhé lidi, mají rádi vzrušení a stimulující prostředí a udržují si veselou mysl. Protipólem extravertů jsou introverti, kteří jsou zdrženliví, chovají se nezávisle a samostatně, jsou spíše vyrovnaní než nejistí a flegmatičtí.

Mezi subškály extraverze patří: E1: vřelost, E2: družnost, E3: asertivita, E4: aktivnost, E5: vyhledávání vzrušení a E6: pozitivní emoce.

Otevřenost (O) Otevřenost představuje živou představivost, citlivost na estetické podněty, vnímavost k vnitřním pocitům, preferenci rozmanitostí, zvídavost a nezávislý úsudek. Jedinci dosahující vysokého skóre na této škále se zajímají o nové zkušenosti, prožitky a dojmy, nejsou senzitivnější k prožitkům pozitivních i negativních emocí ve větší míře než uzavření jedinci. Zajímají je nové myšlenky a nekonvenční hodnoty. Popisují se jako vědychtiví, intelektuální, s vysokou fantazií, zajímající se o umění a abstraktní témata. Často se chovají nekonvenčně a dávají přednost změně. Jedinci, kteří dosahují nízkého skóru na této škále, mají sklon chovat se konvenčně a zastávat konzervativní postoje. Preferují známé a osvědčené před novým a neznámým. Mají úzké zájmy, kterým se nevěnují tak intenzivně, jako lidé dosahující vysokého skóru. Názory přejímají od autorit.

Mezi subškály otevřenost patří: O1: fantazie, O2:estetické prožívání, O3: prožívání, O4: novátorské činnosti, O5: ideje a O6: hodnoty.

Přívětivost (P) Podobně jako extraverze také přívětivost charakterizuje interpersonální chování. Pro osoby dosahující vysokého skóre přívětivosti je nejvýraznější charakteristikou altruismus – mají pro druhé pochopení, soucítí s nimi, projevují přízeň a chovají se laskavě a vlídně. Upřednostňují spolupráci a druhým lidem důvěřují. Vůči ostatním se mohou chovat servilně a poníženě. Jedinci dosahující nízkého skóru otevřenosti se popisují jako

112

egocentričtí s tendencí znevažovat záměry druhých lidí. Často se chovají hrubě a neomaleně, preferují soutěž před spoluprací.

Mezi subškály přívětivost patří: P1: důvěra, P2: upřímnost, P3: altruismus, P4: skromnost, P5: skromnost a P6: jemnocit.

Svědomitost (S) Vysoce skórující jedinci na této škále se charakterizují jako pilní, vytrvalí, cílevědomí, svědomití, systemičtí s pevnou vůlí, spolehliví, disciplinovaní, přesní a pořádní. Jejich negativní stránkou může být přehnaná pořádkumilovnost, pedantičnost či workoholismus. Jedinci dosahující nízkého skóru svědomitosti se charakterizují jako nedbalí, lhostejní, nestálí, s nízkým zaujetím pro naplnění svých cílů.

Mezi subškály svědomitost patří: S1: způsobilost, S2: pořádkumilovnost, S3: zodpovědnost, S4: cílevědomost, S5: disciplinovanost a S6: rozvážnost.

6.4 Metody zpracování a analýzy dat 6.4.1 Zpracování narativního rozhovoru Jak bylo zmíněno výše, realizace rozhovoru byla nahrávána na diktafon. Poté, co byly uskutečněny všechny rozhovory, byly jejich digitální nahrávky převedeny do elektronické formy a následně s nimi bylo pracováno v počítači pomocí programu umožňujícího přehrávání zvukových souborů. Každý rozhovor byl minimálně dvakrát celý poslechnut a následně probíhala jeho transkripce. Protože cílem nebyla analýza diskurzu, ale analýza významu, neprováděla se doslovná transkripce, ale transkripce částečná – shrnující protokol. Důvodem bylo rovněž to, že nahrávky byly velice dlouhé (některé až tříhodinové) a pokud by byly transkribovány v plné šíři, výsledkem by byl nepřehledný písemný záznam, který by znesnadňoval následnou analýzu. Došlo tedy k redukci, při níž docházelo například k vypuštění opakujících se tvrzení, k zobecnění, ke konstrukci globální výpovědi z několika specifických výpovědí či k vázání v textu rozptýlených odpovědí. Výsledný text byl upraven do souvislého materiálu popisující životní příběh určitého jedince a zároveň byl doplněn přímými citacemi z rozhovorů. Tento text byl

113

následně kontrolován poslechem původní nahrávky a pro zvýšení validity byl poskytnut zkoumanému jedinci, který by upozornil na případné nesrovnalosti

6.4.2 Zpracování a analyzování dotazníku osobních zájmu (PCI) Dotazník osobních zájmů byl zpracován díky spolupráci s prof. PaedDr. Ivou Stuchlíkovou, CSc., která působí na Jihočeské Univerzitě v Českých Budějovicích a jež se se svými kolegy podílela na validizaci české normy tohoto dotazníku. Zpracování dat proběhlo prostřednictvím počítačového programu MS Excel. Následně byla získaná data prostřednictvím škál analyzována a byly vypočteny nomotetické indexy, které popisují obecné vzorce motivační struktury. 6.4.3 Zpracování a analyzování NEO osobnostního inventáře (NEO-PI-R) Protože se v této studii jedná o kvalitativní přístup, nebyla data, získána z osobnostního inventáře, zpracována statistickou metodou. Jednalo se nám především o zjištění osobnostního profilu a z něj vyplývajících osobních charakteristik souvisejících s konceptem motivační struktury a resilience. Postupovali jsme tedy dle příručky osobnostního inventáře, kdy byly nejprve vypočteny hrubé skóry jednotlivých subškál. Tyto hrubé skóry příslušných subškál byly sečteny a tím jsme získali hodnoty hrubých skóru pěti škál. Následně byly tyto hrubé skóry pomocí formulářů pro vyhodnocení profilů převedeny na standardizované skóry, které umožnily získání výsledného osobnostního profilu.

6.5 Etické problémy a způsob jejich řešení Všichni účastníci studie byli předem seznámeni s cílem tohoto výzkumu. Obdrželi informaci, že v celé studii bude zcela zachována jejich anonymita a že jejich identita nebude sdělena nikomu dalšímu. Rovněž byli seznámeni se svobodou odmítnutí účasti kdykoliv během naší spolupráce. Na základě těchto poskytnutých informací byl od účastníků získán pasivní informovaný souhlas se zapojením do výzkumu. Během celé spolupráce byla vyvíjena co nevětší snaha o vytvoření důvěrného a bezpečného prostředí a zároveň jim byl předán telefonický kontakt, kdyby se vyskytly nějaké následné problémy vyplývající z proběhlých rozhovorů.

114

7 SOUBOR 7.1 Výběr výzkumného souboru Protože tato studie se nezabývá jen jedním případem, ale hned několika případy, lze jí nazvat podle Yina (1994; in Hendl, 2005) mnohoreplikační případovou studií, ve které nejsou případy vybírány podle logiky statistického šetření a nejsou tedy statistickými jednotkami. Z důvodu kvalitativního přístupu byla zvolena metoda nepravděpodobnostního výběru (Miovský, 2006), protože při tomto přístupu nelze dopředu předpovídat, jak bude výběr vzorku vypadat, kdy na počátku máme základní způsob, jak získávat vzorek a během aplikace kvalitativních metod se způsob výběru výzkumného souboru mění.

Protože tato diplomová práce navazuje na bakalářskou práci, jež zahrnovala tři případové studie žen, rozhodli jsme se, že se pokusíme naleznout další čtyři muže a dvě ženy (jedna případová studie z bakalářské práce nebyla do tohoto výzkumu zahrnuta, protože nebyla možná další spolupráce z důvodu pobytu v zahraničí), kteří by spadali do věkového průměru předchozího souboru, který se pohyboval v rozmezí 20 – 30 lety a kteří by dosahovali minimálně středoškolského vzdělání, jako tomu bylo u předchozího souboru. Pro výběr nových případových studií tak byla stará kritéria výběru doplněna o kritéria zahrnující věk a vzdělání.

Výběr výzkumného souboru probíhal od března 2011 do ledna 2013. První fáze výběru výzkumného souboru byla uskutečněna tzv. metodou samovýběru, která je založena na dobrovolnosti a na aktivním projevení zájmu potencionálních uchazečů. Důvodem volby této metody byla ta skutečnost, že resilientní jedinci, na rozdíl například od psychiatrické populace, se nesdružují v konkrétních institucích, které by bylo možné oslovit a požádat o spolupráci. Proto byla sestavena ,,žádost o pomoc při tvorbě diplomové práce“, která byla umístěna na sociální síti Facebook a kde byla dále sdílena ostatními uživateli. Rovněž byl vytvořen inzerát, který byl rozvěšen po fakultách Univerzity Karlovy a umístěn v regionálních Vimperských novinách. V tomto inzerátu (rovněž i v žádosti o pomoc na sociální síti) byl v úvodu popsán význam této studie, na který následoval popis jedinců, kteří jsou hledáni. Tento popis byl ve shodě s kritérii výběru, které jsme si na začátku studie stanovili a která byla ve shodě s rizikovými faktory, jež jsme získali teoreticko – kritickou analýzou stavu a výzkumu poznání konceptu resilience. 115

Kritéria výběru výzkumného souboru byla následující: 

Věkové rozmezí 20 – 30 let



Minimálně středoškolské vzdělání



Absence psychopatologie



Vystavěním se výrazné hrozbě či náročné zátěži



Přítomnost rizikových faktorů



Dosažení pozitivní adaptace navzdory výše uvedeným rizikům

Na základě této výzvy se nám ozvalo celkem pět jedinců (tři ženy a dva muži), se kterými následně proběhla první schůzka (ve dvou případech osobní formou, v ostatních případech telefonicky), na které byly probrány podrobnosti o spolupráci a zároveň ověřena kritéria výběru. Ve dvou případech se ukázalo, že tito jedinci nejsou zcela vhodní pro tuto studii (psychiatrická diagnóza, rizikové chování), proto nebyli zahrnuti do výzkumného souboru. Další účastník výzkumu byl kontaktován na základě přečtení novinového článku, ve kterém byl popsán jeho životní příběh (vyrůstal v dětském domově). Protože splňoval výběrová kritéria, byl zahrnut do výzkumného souboru a zároveň byl požádán, jestli by naší výzvu nesdílel dále, protože se pohyboval v prostředí, ve kterém by se mohlo nacházet více potencionálně nezdolných jedinců. Přistoupili jsme tedy k druhé metodě výběru, k tzv. metodě výběru vzorku sněhové koule, která se jevila jako velice úspěšná, protože se v krátkém časovém intervale ozvali další tři jedinci, ze kterých byli opět na základě osobního kontaktu vybrání dva vhodní kandidáti. Tím jsme docílili závěrečného výzkumného souboru.

7.2 Popis výzkumného souboru Výzkumný soubor je tvořen 8 jedinci – 4 ženy a 4 muži, z nichž 2 ženy již byly součástí případových studií v bakalářské práci. Tyto dvě ženy byly tedy požádány o vyplnění nové metody – NEO osobnostního inventáře. Stručný popis výzkumného souboru je uveden v následující tabulce.

116

Tabulka 8: Popis výzkumného souboru Jméno

Věk

Rizikové faktory Dědičná predispozice k rozvoji psychopatologie; Rodinná historie – zážitek holocaustu; Duševní

29 Anna

let

choroba na straně matky; Absence otce; Úmrtí sourozence; Střídání matčiných partnerů a s ním spojené časté stěhování; Socioekonomické znevýhodnění; Úmrtí blízké pečující osoby; Častá absence matky; Odchod z domova v mladém věku.

Možná dědičná predispozice k rozvoji psychopatologie; Duševní porucha na straně pečujícího otce; Barbora

26

Socioekonomické znevýhodnění; Sexuální obtěžování; Častá absence pečujících rodičů; Odchod

let

z domova v mladém věku.

Nepříznivá rodinná situace; Alkoholová závislost vlastního otce; Domácí násilí; Nový sňatek matky a příchod nevlastního otce do rodiny; Závislost na alkoholu u nevlastního otce; Špatná Dominika

25

socioekonomická situace; Velmi časté změny bydliště; Časté změny školy; Sourozenec

let

s problémovým chováním; Úmrtí blízké osoby.

Genetická predispozice pro rozvoj závislosti na alkoholu; Závislost na alkoholu u matky; Duševní 28 Ema

let

choroba matky; Vrozená tělesná vada; Častá absence otce v domácnosti; Problémové chování sourozenců; Prodělaný potrat; Narozené dítě s tělesným postižením

Velice nízký rodinný sociokulturní status; Zanedbávání základní péče ze strany rodičů; Domácí 24 Adam

násilí ze strany otce páchané na celé rodině; Odebrání do dětského domova

let Romské etnikum; Zanedbání péče rodiči; Špatná socioekonomická situace; Kriminalita otce;

Bruno

25 let

Odebrání do dětského domova; Absence blízké pečující osoby vyplývající ze života v dětském domově

Zanedbávání péče rodiči v prvním roce života; Absence matky; Přemístění do kojeneckého ústavu; Cyril

Dan

21 let

Rozvod rodičů; Velice špatné socioekonomické podmínky, život v chudobě; Závislost na alkoholu u pečující osoby (otec); Přemístění do dětského domova a s ním spjaté změny škol a kolektivů

30

Dědičná predispozice k rozvoji duševní choroby, úmrtí matky, psychická choroba pečujícího rodiče,

let

častá absence pečujícího rodiče, špatná finanční situace

117

8 ANALÝZA DAT, PREZENTACE, POPIS A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ 8.1 Případová studie – Anna, 29 let 8.1.1 Životní příběh Rodinná historie Anna je Židovka. Toto náboženské vyznání ji provází celý život- Její babička a strýc byli Wintonovy děti. V roce 1939 odjeli vlakem, vypraveným panem Sirem N. G. Wintonem, do Velké Británie. Zbytek rodiny nepřežil. Po válce se vrátili zpět, do Československa. Hrůzy napáchané na Židech během druhé světové války, oba dva velice těžce poznamenaly, nejvíce však Anninu babičku, která byla od svých osmnácti let v permanentní péči psychiatrů, kteří jí diagnostikovali bipolární poruchu osobnosti. Poté, co trochu zabrala léčba psychofarmaky, provdala se za muže rovněž židovského vyznání, který přežil koncentrační tábor jako jediný ze své rodiny. Annin dědeček byl velice křehký muž, kterého definitivně zlomil osmašedesátý rok minulého století, kdy mu byl zabrán veškerý majetek a jeho milovaná práce. Následkem toho propadl alkoholismu, ze kterého se nikdy nevyléčil. Do prostředí otce alkoholika a matky, postižené psychickou poruchou, se narodila Annina matka. U Anniny matky byl již v dětství patrný přenos traumatu přeživších holocaustu na další generaci. Byla takzvanou „druhou generací“. Intenzivně sdílela bolest se svými rodiči, ačkoliv ji o svých zážitcích vyprávěli jen minimálně, snažili se ji uchránit před bolestí a utrpením. Ona ale většinu informací zjistila nepřímo – prostřednictvím hovorů, které zaslechla, z nočního pláče a křiku své matky, ze školy, atd. Možná takto získané informace byly pro ni o to více hrozivější, protože byly podbarveny její vlastní fantazií. Během dospívání Annina matka přilnula ke svému otci. U své matky necítila dostatečnou oporu, což dodnes vyčítá lékům, jež matka užívala k léčbě maniodepresivity. Okolo svých osmnácti let jí byla diagnostikována bipolární porucha osobnosti. Léky až do současné doby nikdy neužívala. Uváděla důvody, že nechce být strnulá jako matka a nechce přijít o svou tvůrčí povahu (později se živila jako skladatelka básní).

118

Dětství Anna se narodila matce v třiadvaceti letech. Jejímu narození předcházely tři spontánní potraty. Annu matka vychovávala bez přítomnosti otce, který ji během těhotenství opustil. Anna ke své matce od začátku velice přilnula, jejich vztah byl nejintenzivnější v pěti letech, kdy se narodil Annin sourozenec, který zemřel ve třech měsících na syndrom náhlého úmrtí kojence (,,S mámou jsme měly velice blízký vztah, pořád jsem se držela její sukně. Pamatuji si, jak mamka čekala malého brášku, bylo to moc hezké období…pak se stala ta strašná věc…umřel ve třech měsících na syndrom náhlého úmrtí. Od té doby se všechno změnilo.“). V té době, jak Anna vzpomíná, si poprvé uvědomila přítomnost psychické choroby své matky, protože po bratrově úmrtí upadla její matka do velice hluboké deprese. Anna převzala veškeré její povinnosti a začalo její první období péče o domácnost (,,Mámu to úplně vzalo. Proměnila se v zcela jiného člověka…nekomunikovala, nic nedělala, byla apatická a strašně nešťastná…byly dny, týdny, které jen probrečela zavřená v ložnici…musela jsem se o vše postarat…o sebe, o mámu.“). Jak sdělila, toto období nevnímala nijak negativně, naopak – připadala si důležitá, jako dospělá osoba, která se stala hlavou rodiny (,,Mimo to, že mě trápilo, že je máma nešťastná, jsem tuhle domu nevnímala nějak špatně…pomáhal mi ten pocit důležitosti, že jsem teď dospělá já…hrála jsem si vlastně na maminku.“) S matkou navázaly velice blízký vztah, který Anna zpětně hodnotí jako vztah závislosti, kdy jedna bez druhé nemohla být (,,Byla to taková symbióza…já a máma. Ona nemohla fungovat beze mě a já zase potřebovala ji.“). Po roce její matka opět otěhotněla a posléze se jí narodila dvojčata. Tento přírůstek v rodině, neudělal Anně vůbec radost, bála se, že přijde o blízké spojení mezi ní a matkou a z toho důvodu jí trvalo několik let, než se se svými sourozenci sblížila (,,Když mi mamka řekla, že budu mít sourozence, neměla jsem radost. Chtěla jsem mít mamku pro sebe.“).

Následujících pět let její matka střídala velice často partnery. S tím bylo spojené i časté stěhovaní (,,Neustále se u nás doma střídali nějací chlapi…sotva jsme si na jednoho zvykli, přišel nový a s ním spojené stěhování do jiného domova…v té době jsem se necítila nikde doma.“). S posledním partnerem matka žila rok a následný rozchod nesla velice těžce. Její deprese byly intenzivnější, byly střídány manickými epizodami, kdy matka na několik dnů zmizela z domova a nechala Annu, v té době jedenáctiletou, samotnou doma se svými sourozenci (,,...ten rozchod nesla máma hodně špatně…rozjela se u ní maniodepresivita, která byla mnohem horší, než ty původní deprese. Byly dny, kdy byla opět zavřená v ložnici 119

a potom ty horší dny, kdy byla najednou plná energie, nesmyslně mluvila, utrácela našetřené peníze za zbytečnosti a třeba několik nocí a dní se neukázala doma.“). Anna se o své sourozence starala, jak nejlépe uměla, protože v té době to chápala jako své poslání. Oporu hledala u své babičky, která ale bydlela v jiném městě a protože s Anninou matkou nevycházela, měla zakázáno její děti navštěvovat. Přesto se snažila Anně pomoci, byla jí „vrbou“ a posílala ji finanční prostředky, aby Anna měla na jídlo (,,Nebýt babičky, nevím, jak bych to zvládla. Byl to pro mě v té době jediný světlý bod…jediná jistota…jak emocionální, tak finanční…přispívala mi na domácnost, bez toho bychom s bráškama neměli z čeho žít.“). Finanční situace byla velice nepříznivá, protože v těchto obdobích, kdy její matka procházela manickou fází a odcházela z domova, zároveň utrácela veškeré peníze, které měla. Vždy, když se Annina matka vrátila domů, považovala za samozřejmost, že ji Anna doma zastupovala a její práci nijak neoceňovala. Naopak od Anny žádala ještě psychickou oporu, kdy ji zasvěcovala do nejniternějších a nejintimnějších událostí, které prožila v období, kdy byla mimo domov (,,…když se máma po několika dnech vrátila domů, tak se nikdy nepozastavila nad tím, že je doma vše v pořádku…že jsou bráškové upravení, že je navařené jídlo a uklizeno…neprojevovala žádné výčitky, že nás opustila…naopak mi vždy líčila, co vše prožila, jaké muže potkala…nerada jsem to poslouchala…vlastně jsem nechtěla mít kamarádku, chtěla jsem mít mámu.“). Annu brala za svého dospělého partnera, brala ji s sebou do klubů, kde se stýkala se svými „bohémskými“ přáteli. Chtěla, aby ji Anna následovala, aby byla jako ona a žila s ní bohémský život. (,,Pojem „bohémský život“ pro matku znamenal opovrhování hmotným majetkem, peníze pro ni byly jen kus papírů. Také znamenal revoltu proti všemu a všem kolem sebe a stýkání se s podobnými lidmi…chtěla, abych taky tak žila, ale to jsem já nechtěla, chtěla jsem být jiná, než byla ona.“) Protože v té době se Anna cítila na matce závislá a nedokázala si představit odpojit se od ní, tak matku následovala. V této životní etapě byla pro Annu velice důležitá četba, ze které čerpala mnoho sil a inspirace. Knihy, které četla, nezapadly do skupiny literatury, jež byla oblíbená jejími vrstevníky. Již v té době přečetla Nietzscheho, Kierkegaarda, Sartreho, Kafku a jiné (,,…můj svět byl v těch knížkách, dávaly mi sílu.“). Co se týče kamarádů, neměla jich mezi vrstevníky moc. Přátelé spíše nacházela mezi dospělými, se kterými velice ráda debatovala o různých filosofických otázkách (,,S lidmi mého věku jsem si moc neměla co říct...žili jiným životem. Měli fungující rodiče a nemuseli se starat o domácnost, nemuseli řešit, jestli budou mít peníze na další měsíc…prostě měli jiné starosti.“). 120

Dospívání Jak čas plynul a Anna vyzrávala, začala si uvědomovat, že nežije svůj život, ale život své matky (,,Ve dvanácti mi došlo, že jen řeším mámy problémy a přebírám za ní povinnosti, vlastně jsem žila za ní.“). Když bylo Anně dvanáct let, spáchala její babička sebevraždu. To bylo pro Annu velice těžké období. Zpětně jej ale hodnotí tak, že pro ni bylo velice důležité, protože se musela naučit spoléhat jen na sebe a napomohlo jí to k definitivnímu rozhodnutí „žít svůj život“. Už nechtěla být matčinou vysněnou kopií, protože cítila, že není sama sebou a zároveň si uvědomila, že její a matčiny hodnoty se zcela rozcházejí. Zároveň si ale uvědomovala, že jediným východiskem, jak žít svůj, autentický život, je zpřetrhání veškerých svazků se svou matkou. Proto ve svých čtrnácti letech odešla z domova (,,..po tom, co umřela babička, jsem už neměla žádnou oporu. Už jsem tu byla jen já...bylo to strašně těžký, ale na druhou stranu jsem se naučila nespoléhat na druhé…možná že i tato smutná událost byla tím posledním, co mě přimělo uvědomit si to, že to není můj život, že nemůžu věčně mámu hledat z problémů. Taky jsem si uvědomila, že nechci dopadnout jako máma a proto jsem se rozhodlo, že se od ní musím oddělit a starat se teď o sebe.“). Nastěhovala se do bytu své kamarádky, která v té době žila v zahraničí a nalezla si práci prodavačky ve venkovním stánku v centru Prahy. Tuto náročnou práci (zejména v zimě) byla schopna kombinovat se studiem střední školy, ve které ji učitelé, po seznámení se s její životní situací, vyšli vstříc individuálním plánem. Tímto přijala plně odpovědnost za svůj život, a ačkoliv ji nezbýval skoro žádný volný čas, cítila se šťastná (,, Zpětně se divím, jak jsem to dokázala, denně stát u toho stánku a nabízet suvenýry turistům a ještě studovat…asi mě hnal ten pocit, že si jdu za něčím svým a byla jsem spokojená.“). Na svou rodinu ale nedokázala plně zapomenout, protože si uvědomovala, v jakých podmínkách zanechala své sourozence. Proto jim každý měsíc zasílala polovinu své výplaty, a když matka ve „svých velkých dnech“ opouštěla domov, chodila k nim na návštěvu a pokoušela se alespoň trochu zkulturnit v bytě jejich životní podmínky. Kontaktu s matkou se ale vyhýbala, stejně jako její matka, ačkoliv peníze od Anny vděčně přijímala (,,Problém byl v tom, že jsem si nedokázala takhle žít po svém a zapomenout na bráchy…v čem vyrůstají. Chtěla jsem pomoct aspoň jim a tak jsem domu posílala peníze, a když máma měla své dny a byla pryč, tak jsem za nima chodila. S ní jsem se nechtěla potkat.“). 121

Současnost Po střední škole nastoupila na vysokou školu sociálního zaměření, kterou úspěšně dostudovala. Během studia navštěvovala jako dobrovolník mnoho neziskových organizací, kde se v jedné z nich seznámila s mužem, za kterého se ve svých třiadvaceti letech provdala. Po vysoké škole nastoupila do organizace, ve které se stará o mentálně postižené jedince.

V současné době dokončuje psychoanalytický výcvik, který by chtěla v budoucnosti využít ve své terapeutické praxi. V posledních letech si velice přála mít dítě, ale obávala se, že by jej zatížila břemeny své rodiny – bipolární poruchu osobnosti a syndromem přeživších holocaustu, který i ona na sobě pociťovala. (,,Ačkoliv se mě má rodina, teda především babička, snažila před hrůzami holocaustu uchránit nevyprávěním a někdy až zamlčováním situací, které prožila, v mém vědomí se vynořovaly zvláštní vzpomínky a ve snech se mi často objevoval koncentrační tábor. Cítila jsem stále cítím, že skrze mě žijí lidé, kteří holocaust nepřežili a že já jim to nějakým způsobem musí vynahradit...těžko se to pociťuje, asi to zní divně, sama tomu někdy nerozumím… každopádně jsem se bála, že přivedu své dítě na svět a ono bude prožívat to samé a navíc bude mít velkou pravděpodobnost dědičnosti duševní poruchy.“). Po dlouhém zvažování společně s manželem (který je také Žid) se rozhodla, že tento risk podstoupí a že se bude snažit své dítě maximálně ochránit. Úspěšně otěhotněla a v době odevzdání této práce by se ji měla narodit dcera.

Po tom, co Anna sdělila svůj osobní příběh, konstatovala, že svůj život přes všechny ty peripetie v dětství vnímá jako šťastný. Za své druhé narození považuje odchod z domova, kdy od tohoto okamžiku byla naprosto spokojená a vyrovnaná, protože svůj život držela jen ve ,,svých rukách“. Vždy měla silnou touhu po nezávislosti, proto nikdy nehledala oporu v druhých, ale jen sama v sobě (,,Vím, že můj život asi nevypadá ideálně, pravděpodobně ani nebyl, ale zvládla jsem to a to mi dalo sílu do budoucna. Hodně mi pomohlo odpoutání od matky odchodem z domova…to jsem se podruhé narodila. Již před tím jsem moc nespoléhala na pomoc okolí a toto osamostatnění mi úplně pomohlo spoléhat jen sama na sebe a to byl dobrý pocit…že mám nad vším jen já kontrolu.“). Proto ani zpětně matce nic nevyčítá, protože i tehdy v deseti letech si svou roli pečovatelky o 122

sourozence zvolila sama. Matce je vděčná za to, že ji předala víru ve smysluplnost. Tuto víru Anna nepojmenovává jako víru v Boha. Je to víra, která je pro ni zdrojem sil, pomáhá jí v mnoha náročných situacích (,,Věřím, že vše má svůj smysl…jak to dobré, tak i to špatné.“) Zároveň přiznává, že od matky také přijala chápání utrpení jako velké hodnoty. (,,…když člověk opravdu trpí, tak teprve tehdy žije ten správný život.“). Tato idea ji ale velice komplikovala žít spokojený život, ale zároveň v období krize pro ni byla velkým zdrojem sil, což vše vykompenzovalo (,, Když jsem byla šťastná, měla jsem za to výčitky, že na to nemám právo, když oni umřeli...na druhou stranu ve chvílích, kdy mě potkalo něco špatného, mi tohle pomáhalo.“). Veškeré problémy, kterým čelí, vnímá jako výzvu, protože si uvědomuje, že jejich překonáním se může dál vyvíjet (,,Dneska už vím, že vše bylo k něčemu dobré...bez těch překážek, co mi život připravil, bych teď nebyla, kde jsem a jaká jsem. Posílilo mě to, dokázala jsem si, že se umím vypořádat s problémama a když je přede mnou nějaká náročná situace, tak si vzpomenu na minulost, co vše už jsem překonala. Věřím tedy v dobrý konec…“). Vyprávění svého příběhu ukončila myšlenkou, že je v podstatě spokojená se vším, co se v jejím životě událo a jak se událo. Nic nebylo špatně. To opět odkazuje na víru ve smysluplnost, kdy žádný čas nebyl ztracený. Celý Annin příběh lze vystihnou větou, kterou pronesla při našem prvním setkání: „Jsem vedoucím svého života“.

Přehled rizikových faktorů vyplývajících z Annina životního příběhu: 

Dědičná predispozice k rozvoji psychopatologie (bipolární porucha osobnosti babičky, dědečkův alkoholismus, bipolární porucha osobnosti u matky)



Rodinná historie – zážitek holocaustu



Duševní choroba na straně matky – bipolární porucha osobnosti



Absence otce



Úmrtí sourozence



Střídání matčiných partnerů a s ním spojené časté stěhování



Socioekonomické znevýhodnění (nedostatek finančních prostředků v domácnosti)



Úmrtí blízké pečující osoby (sebevražda babičky)



Častá absence matky (v rámci matčiných odchodů z domova během manických epizod)



Odchod z domova v mladém věku

123

8.1.2 Dotazník osobních zájmů Aniny cíle a zájmy vyplývající z dotazníku osobních zájmů PCI Do vyplňování dotazníku PCI se Anně moc nechtělo. Byl to pro ni problém, protože svůj život nehodnotí jako usilování o cíl. V životě si cíle nikdy nekladla, život bere tak, jak přichází. Samozřejmě věděla, že v životě chce něco dokázat, například vystudovat vysokou školu a mít rodinu, ale příčí se jí nazývat to cíli. Po delším povzbuzování se Anna přeci jen pustila do vyplňování dotazníku. U každé oblasti (jako ostatní respondenti) uvedla pouze jeden cíl. Jako své nejdůležitější cíle uvádí cíle v oblasti 1 (partner, rodina, příbuzní), v oblasti 5 (láska, intimní záležitosti a sex) a v oblasti 10 (duchovní záležitosti, víra, náboženství). Chtěla by mít rodinu, která při sobě drží a vzájemně se respektuje; svůj vztah chce opatrovat a pečovat o něj, aby pro ni nikdy nebyl samozřejmostí, a chce stále dodržovat židovské tradice a předat je dětem. Pravděpodobnost dosažení těchto cílů je pro ni poměrně vysoká a uvědomuje si, že pokud o tyto cíle bude opravdu usilovat, je v jejich silách dosáhnout jich. Zajímavě okomentovala položky v dotazníku týkající se touhy po úspěchu, touhy vyhnout se selhání, touhy po přijetí druhými, touhy vyhnout se odmítnutí, touhy ovlivňovat druhé a obavy z odmítnutí. Myslí si, jako psychoanalyticky vyučená, že jsou tyto touhy u každého cíle na sto procent u všech lidí. Domnívám se, že tato odpověď byla u Anny trochu vyhýbavá nebo nepromyšlená. Nelze s ní tak plně souhlasit. Každý, také Anna, má třeba touhu vyhnout se odmítnutí, touhu být druhými přijímán a přesto sama přijímána nebyla. Její role matky coby desetileté dívky, pečující o 2 nezletilé sourozence, je zcela neadekvátní. Nebyla svojí matkou přijata jako dítě, ale jako partner k diskusi a spolupráci. Jak mohla v deseti letech chápat takové rozhodnutí nemocné matky? Ale říká, že ji vše negativní posunulo, zapadlo do jejího života. V tom spatřuji rozpor.

Interpretace výsledků v dotazníku PCI Položky v dotazníku zjišťuji kognitivní a emoční hodnocení cílů: 

kognitivní hodnocení

Důležitost a pravděpodobnost cílů je u Anny poměrně vysoká, což nasvědčuje tomu, že si velice věří, má velkou sebedůvěru. Možnost ovlivnit dosažení cílů se rovněž pohybuje v horním průměru. Cíle hodnotila jako středně vzdálené, autonomní – lze s nadsázkou říci, že se považuje za tvůrce svého života, jak několikrát naznačila při 124

vyprávění svého příběhu. Celkově Annino kognitivní hodnocení je vysoké, své cíle považuje za hodnotné, věří v ně a v jejich dosažení, protože má pocit, že vše podléhá její kontrole.



emoční hodnocení

Radost při dosažení cílů nabývá vysokých hodnot, takže lze usoudit, že její cíle přinášejí emoční satisfakci. Také smutek se pohybuje v horní hranici – na jejích cílech ji opravdu, niterně záleží a to nejen z kognitivního hlediska, ale i z hlediska emočního. Lítost/sklíčenost má nulové hodnoty – značí to o tom, že její cíle nejsou emočně ambivalentní.

Mimo kognitivního hodnocení dotazník také zjišťoval jednotlivé sobě připisované (explicitní) motivy velké trojky:



Výkonový motiv

Výkonový motiv je u Anny silný. V jejím příběhu lze naleznout několik informací, které tento fakt potvrzují – od útlého věku byla velice cílevědomá a školní výsledky byly pro ni velice důležité, dosažení vysokoškolského vzdělání bylo jeden z jejích hlavních cílů a za cíli, které si vytyčila, odhodlaně šla (osamostatnění se, odchod z domova, atd.).



Motiv afiliace

Z explicitních motivů měl tento motiv nejvyšší skóre. V jejím životě byli pro ni blízcí lidé velice důležití. Volba jejího povolaní (terapeutická práce v neziskové organizaci) rovněž vypovídá o potřebě kontaktu s druhými lidmi.



Motiv moci

Motiv moci má nejnižší skóre – pod průměrem. Protože se Anna považuje za seberealizujícího se člověka (mimo jiné absolvovala terapeutický výcvik), lze usoudit, že nemá potřebu ovlivňovat druhé a zároveň ani obavu z ovlivňování druhými. Zde je zapotřebí připomenout, že se jedná o sebeobraz, nikoliv o zachycení implicitního motivu. Je zde možnost, že se implicitní motiv odchyluje od sebereflexe, protože autonomie u Anny má velmi významnou hodnotu. 125

Graf 2: Výsledky PCI - Anna

8.1.3 NEO osobnostní inventář Interpretace NEO osobnostního inventáře (NEO-PI-R) – osobnostní profil 

Neuroticismus Anna dosáhla celkově středního skóru neuroticismu. Na tomto celkovém skóru se podílejí výsledky na dvou subškálách (N4:rozpačitost, N6: zranitelnost), kde skóruje nízko, výsledky na dalších dvou subškálách (N1: úzkostnost, N3: depresivnost), na kterých skóruje středně a výsledky na zbylých subškálách (N2: hněvivost-hostilita, N5: inmpulzivnost), kde skóruje vysoko. V některých situacích může mít Anna sklon reagovat přecitlivěle, podrážděně a prožívat hněv (N2: hněvivost-hostilita). Anna může podléhat různým pokušením a mít tendence jednat impulzivně a nekontrolovatelně (N5: impulzivnost). V náročných životních situacích si Anna zachovává chladnou hlavu, zvládá stresové a krizové situace (N6: zranitelnost).

126



Extraverze Ve škále extraverze dosáhla Anna střední úrovně. Mimo subškál E3: asertivita a E6: pozitivní emoce, kde dosahuje vysokých skóru, dosahuje v ostatních subškálách středních skórů. Anně nedělá problém prosadit svůj názor, projevovat se sebevědomě a jednat asertivně (E3: asertivita). Je optimistická a prožívá pozitivní emoce (E6: pozitivní emoce). Anna je přiměřeně přátelská, vřelá, společenské, nedělá jí problém navazovat kontakty, ale zároveň oceňuje své soukromí (E1: vřelost, E2: družnost). Je průměrně aktivní a energická (E4:aktivnost), záměrně nevyhledává vzrušující zážitky (E5: vyhledávání vzrušení).



Otevřenost vůči zkušenosti Na škále zjišťující charakteristiky otevřenosti vůči zkušenosti dosahuje Anna středního skóru. Vysokého skóru dosáhla Anna na subškálách O1: fantazie a O3: prožívání – to vypovídá o tom, že disponuje živou, jasnou představivostí, bohatou fantazií a tvořivostí. Je citově založená, intenzivně prožívá širokou škálu pocitů. Nízkého skóru dosahuje na subškálách O4: novátorské činnosti, O5: ideje a O6: hodnoty – Anna upřednostňuje známé, vyzkoušené a zažité, může být málo flexibilní a dávat přednost rutině (O4: novátorské činnosti). Anna se popisuje jako praktická, orientovaná na fakta s malou intelektuální zvídavostí (O5: ideje), konzervativně a tradicionalisticky zaměřená (O6: hodnoty).



Přívětivost Na škále přívětivosti skóruje Anna nízko. Středních hodnot dosáhla na subškálách P2: upřímnost a vysokých na subškále P3: altruismus. Anna je tedy průměrně upřímná, ale vysoce altruistická, nesobecká, ohleduplná a připravena druhým lidem pomáhat. U ostatních subškál dosáhla Anna nízkých hodnot. K druhým lidem je nedůvěřivá a skeptická (P1: důvěra), může se projevovat agresivně, preferovat soupeření před spoluprací a nemá zábrany dávat najevo svůj hněv (P4: poddajnost). Míra její pokory před druhými je nízká a může se cítit nadřazená (P5: skromnost). Anna se pokládá za realistu, racionálně se rozhoduje a nenechá se ovlivnit emocemi, což mohou druzí pokládat za aroganci a nesoucitnost (P6: jemnocit).

127



Svědomitost Na škále svědomitosti Anna skóruje nízko – především v subškálách S1: způsobilost, S2: pořádkumilovnost, S3: zodpovědnost a S6: rozvážnost. Anna má horší mínění o svých schopnostech a cítí se nepřipravená (S1: způsobilost). Popisuje se jako nesystematická, nepořádná a nepečlivá (S2: pořádkumilovnost). Může být nespolehlivá, mít tendenci nedodržovat různé zásady a být nezodpovědná (S3: zodpovědnost). Anna je velice nerozvážná, často se rozhoduje spontánně a dělá zbrklá rozhodnutí (S6: rozvážnost). Je průměrně cílevědomá, pracovitá (S4: cílevědomost), vytrvalá a disciplinovaná (S5: disciplinovanost).

Orientace na výkon Orientaci na výkon je možné usuzovat na základě možných vzájemných souvislostí mezi dimenzemi osobnosti svědomitosti a neuroticismu (především subškály N4: rozpačitost). Anna dosáhla nízké svědomitosti (S) a nízké rozpačitosti (N4). Lze tedy předpokládat, že Anna odmítá obvyklé nebo obecně přijímané způsoby, jak si zajistit úspěch. Vyznává filosofii života tady a teď, není zaměřena materialisticky, ale dává přednost uspokojování vnitřních potřeb.

Zvládání zátěžových situací a obranné mechanismy Nečekané, mimořádné události a stresující situace nevyvedou Annu z psychické rovnováhy, lze ji charakterizovat jako nezdolnou, odolnou vůči stresu (nízký skór N6: zranitelnost). Některé nepříznivé situace může mít sklon řešit nerozvážně, impulzivně (vysoký skór N5: impulzivnost, nízký skór S6:rozvážnost). Odreagování může hledat únikem do fantazie (vysoký skór O1: fantazie). V náročných životních situacích ji může být nápomocný humor a pozitivní emoce (vysoký skór E6: pozitivní emoce). Při řešení stresových situací pravděpodobně nevyhledává sociální oporu (nízký skór P1: důvěra). V interpersonálních konfliktech může reagovat výbušně projevy hněvu a dominantně (nízký skór P5: poddajnost, vysoký skór N2: hněvivost-hostilita).

128

Tabulka 9: Shrnutí výsledků sebeposouzení - Anna Škály

Nízký skór

Hodnoty

Vysoký skór

(subškály NEO-PI-R)

Stručná charakteristika

T skórů


Hodnoty T skórů

Neuroticismus

51

střední

Extraverze

54

střední

Otevřenost vůči zkušenosti

48

střední

Přívětivost

34

nízký

Svědomitost

38

nízký

N1: úzkostnost

Uvolněný, klidný, bezstarostný

50

Napjatý, úzkostný

střední

N2: hněvivost-hostilita

Vyrovnaný, nenechá se vyvést z míry

62

Nechá se vyvést z míry, rozčílí se

vysoký

N3: depresivnost

Nepociťuje smutek, obavy a vinu

51

Pociťuje smutek, obavy a vinu

střední

N4: rozpačitost

Nebývá v rozpacích

41

Bývá v rozpacích

nízký

N5: impulzivnost

Nepodléhá pokušením

56

Podléhá pokušení

vysoký

N6: zranitelnost

Stresové situace a krize zvládá

42

Nezvládá stresové situace a krize

nízký

E1: vřelost

Zdrženlivý, odměřený

51

Přátelský, důvěrný

střední

E2: družnost

Nevyhledává společnost

45

Vyhledává společnost

střední

E3: asertivita

Drží se v pozadí, neprojevuje se

60

Asertivní, vyjadřuje svůj názor

vysoký

E4: aktivnost

Žije pomalu

55

Vede život v rychlém tempu

střední

E5: vyhledávání vzrušení

Nevyhledává vzrušující zážitky

49

Vyhledává vzrušující zážitky

střední

E6: pozitivní emoce

Pesimistický

56

Optimistický

vysoký

O1: fantazie

Zaměřený na tady a teď

63

Bohatá představivost, denní snění

vysoký

O2: estetické prožívání

Nezajímá se o umění

50

Zajímá se u umění

střední

O3: prožívání

Ignoruje emoce

61

Oceňuje všechny emoce

vysoký

36

Dává přednost změně

nízký

O4: novátorské činnosti

Dává přednost známému, vyzkoušenému

O5: ideje

Úzké intelektuální zájmy

42

Široké intelektuální zájmy

nízký

O6: hodnoty

Podléhající autoritám, konzervativní

34

Nezávislý úsudek, liberální

nízký

P1: důvěra

Nedůvěřivý, skeptický

35

Důvěřivý, věří, že lidé mají dobré úmysly

nízký

P2: upřímnost

Obezřetný, manipuluje s druhými

44

P3: altruismus

Není ochoten pomáhat druhým

58

Pomáhá druhým

vysoký

P4: poddajnost

Soutěživý, agresivní

29

Vyhýbá se konfliktům, ustupuje druhým

velmi nízký

P5: skromnost

Cítí se nadřazený

40

Skromný

nízký

P6: jemnocit

Necitlivý vůči druhým

28

Přecitlivělý, vše ho dojme

velmi nízký

S1: způsobilost

Cítí se nepřipraven

40

Způsobilý efektivně plnit úkoly

nízký

S2: pořádkumilovnost

Nesystematický, nepořádný

42

S3: zodpovědnost

Plní, co je prioritní

40

Svědomitý, zodpovědný, spolehlivý

nízký

S4: cílevědomost

Malé cíle a aspirace

50

Cílevědomý, přičinlivý

střední

S5. disciplinovanost

Odkládá úkoly, nechá se rozptýlit

49

Dokončuje i nudnou práci

střední

S6: rozvážnost

Spontánní, ukvapený, zbrklý

27

Nejdříve rozmýšlí, pak jedná

velmi nízký

129

Upřímný, bezelstný, nechá sebou manipulovat

Systematický, postupuje metodicky, pořádný

střední

nízký

8.1.4 Shrnutí případové studie Nyní se pokusíme stručně shrnout případovou studii Anny v kontextu zvolených výzkumných otázek.

1. Jaká je motivační struktura u resilientních jedinců? U Anny jsme zjistili adaptivní motivační strukturu. Kognitivní a emoční hodnocení cílů je vysoké. Své cíle Anna považuje za hodnotné, věří v ně a v jejich dosažení, protože má pocit, že vše podléhá její kontrole. Zvolené cíle Anně přinášejí emoční satisfakci. Z explicitních motivů je u Anny nejsilnější motiv afiliace. Vysokých hodnot nabývá též motiv výkonu a nejslabší je motiv moci.

2. Jakými osobnostními charakteristikami disponují resilientní jedinci? Prostřednictvím NEO osobnostního dotazníku jsme u Anny zjistili: 

celkový střední skór na škále neuroticismu (střední úzkostnost, vysoká hněvivost-hostilita,

střední

depresivnost,

nízká

rozpačitost,

vysoká

impulzivnost, nízká zranitelnost). 

celkový střední skór na škále extraverze (střední vřelost, střední družnost, vysoká asertivita, střední aktivnost, střední vyhledávání vzrušení a vysoké pozitivní emoce).



celkový střední skór na škále otevřenost vůči zkušenosti (vysoká fantazie, střední estetické prožívání, vysoké prožívání, nízké novátorské činnosti, nízké ideje a nízké hodnoty).



celkový nízký skór na škále přívětivosti (nízká důvěra, nízká upřímnost, vysoký altruismus, velmi nízká poddajnost, nízká skromnost a velmi nízký jemnocit).



celkový nízký skór na škále svědomitosti (nízká způsobilost, nízká pořádkumilovnost,

nízká

zodpovědnost,

disciplinovanost a velmi nízká rozvážnost).

130

střední

cílevědomost,

střední

3. Jaké protektivní faktory napomáhají pozitivní adaptaci? Na základě životního příběhu a aplikovaných dotazníku jsme nalezli následující protektivní faktory, přičemž jsme v jejich identifikaci vycházeli z výzkumů uvedených v teoretické části této práce.

Jedná se o následující protektivní faktory: 

Víra



Blízká pečující osoba v dětství -babička



Optimismus



Sebedůvěra









Inteligence – akademické dovednosti



Pozitivní afektivita a emocionální zdroje (například smysl pro humor)



Orientace na cíl (odhodlanost, vytrvalost)



Adaptivní motivační struktura



Vysoké kognitivní a emoční hodnocení životních cílů



Vysoký výkonový motiv

131

8.2 Případová studie – Barbora, 26 let 8.2.1 Životní příběh

Barbora se narodila před čtyřiadvaceti lety jako prvorozená. Má dva bratry. Jeden z nich je mladší o dva roky, druhý o roky čtyři. Vyrůstala v rodině s velice nízkým socioekonomickým

statusem.

Barbořin

otec

má

od

svých

jednadvaceti

let

diagnostikovanou paranoidní schizofrenii. První symptomy nemoci se projevily během jeho povinné vojenské služby. Od té doby se jeho nemoc zhoršovala, několikrát byl převezen do psychiatrické léčebny, kde mu byla předepsána nová léčba, která jeho stav zlepšila (pokud ji dodržuje). Její matka měla a pravděpodobně ještě má problémy s alkoholem.

Dětství Když byla Barbora vyzvána, aby vyprávěla o svém životě, dlouho si nemohla rozpomenout na rané dětství. Jedna z jejích prvních vzpomínek sahá do doby, kdy se narodil její druhý bratr, tedy někdy ve věku pěti let. V době, kdy byla její matka v porodnici, zůstala doma s otcem, který v tom období přestal užívat předepsané léky, takže se u něj projevil paranoidní schizofrenní záchvat. Tvrdil, že má v zubu štěnici, kterou mu tam dala vláda, jež jej sleduje a snažil se rádiem naladit vlny, na kterých jej odposlouchávají. Tomu Barbora vůbec nerozuměla a nahánělo to v ní velkou hrůzu. Otec se ji snažil vystrašit, že i jí něco podobného mohou udělat, když se před nimi nebude dostatečně ukrývat. Z této příhody byla Barbora dlouho zmatená, ale nikdy se s ní nesvěřila matce, protože nechtěla mezi rodiči vyvolat spory (,,Jedna z mých vzpomínek je asi i jedna z těch nejhorších…byl to den, kdy táta dostal paranoidní záchvat…běhal po domě a křičel, že mu od vlády nastrčili v domě štěnice. Nerozuměla jsem tomu a bála jsem se…strašil mě, že mi udělají to samý, že musim být opatrná, nebo mě dostanou…“). Postupem času si Barbora na otcovy výkyvy začala zvykat, protože jeho obavy se nikdy nevyplnily. Dokonce už dokázala předvídat, kdy asi nastane další krize – většinou se objevila do týdne po vynechání léků (,,Časem jsem zjistila, že se mi nic nestane…pořád se to opakovalo dokola...pamatuji si, že jsem tátovi kontrolovala léky a vždy, když jich tam měl hodně, tak jsem věděla, že to přijde…nevím, jak mě v tom věku napadla ta souvislost, možná jsem zaslechla nějaký rozhovor rodičů.“). 132

Mladší školní věk Kolem osmého roku Barbořina života začala její matka velice často odcházet na návštěvy ke svým kamarádkám, ze kterých se vracela opilá. Na protest její otec reagoval tím, že čím dál častěji vynechával své léky, takže jeho paranoidní záchvaty byly mnohem četnější. Tím pádem se Barbora často ocitala sama doma se svými dvěma mladšíma bratry a s otcem, který byl nepříčetný (,,..když mi bylo sedm, osm let…máma často nebyla doma…chodívala na pokec ke kamarádkám…tam popíjely a vracela se domů na mol. A táta? Toho nenapadlo nic lepšího, než vždy vynechat léky…jako by to dělal záměrně a mstil se jí tím.“). Obvykle se s bratry zamknula ve svém pokoji, dokud její otec neusnul, nebo dokud se její matka nevrátila z návštěvy a otce nějakým způsobem neuklidnila (,,..tátovo záchvaty neměly jiné řešení, než vzít brášky a zamknout se v pokoji. Zacpat jim uši a čekat, než se máma vrátí a tátu zklidní…vždycky se jí to ale nepodařilo, a nebo se domů vůbec nevrátila.“).

Starší školní věk Kolem svého dvanáctého roku začala Barbora vnímat, že vyrůstá ve velice odlišné rodině, než většina jejích vrstevníků a protože bydlela na vesnici, nezůstala skryta otcova choroba, kvůli které se jí hodně spolužáků posmívalo (…ve škole o tom všichni věděli, smáli se mi že mám tátu blázna…všude se o tom povídalo. Nebyli jsme normální rodina.“). Její otec se k ní začal chovat zvláštně, občas míval různé sexuální narážky, které se ale Barbora snažila potlačovat, protože když viděla matčiny netečné reakce, tak si myslela, že vše asi jen špatně pochopila (,,Když jsem se začala měnit v ženu, táta se k tomu všemu ke mně začal chovat divně…chodil ke mně večer do pokoje, když nebyla máma doma a dotýkal se mě...postupem času se mě občas nenápadně dotkl před mamkou nebo měl takové blbé narážky…ale mamka dělala, jako by nic neslyšela, tak jsem nevěděla, jestli si vše blbě nevykládám.“). Přibližně v tomto období prožila Barbora nejhorší zážitek se svým otcem, který na několik dní uvěznil svou rodinu v domě, ze kterého udělal nedobytnou pevnost. Všechna okna byla zatlučena dřevem a dveře zabarikádovány těžkým nábytkem. Otec trpěl bludem, že všude kolem domu jsou tajní agenti, kteří jej chtějí zastřelit (,,A pak nastal ten strašněj den. To byla asi tátovo nejhorší psychóza…zamknul nás doma, zabednil okna…trvalo to několik dnů a my jsme nemohli ven.“). Tento incident se neobešel bez policejního zásahu a následného převozu otce do nařízené ústavní péče. Matka se po této události zhroutila, útěchu hledala na dně láhve, takže se dá říci, že Barbora na péči o své 133

sourozence zůstala úplně sama (,,Mamka to neunesla, jednak ty strašné dny tátova psychického teroru a pak tu ostudu u nás na vesnici…vše řešila pitím..pila od rána do večera a nebyla schopná se o nás starat. Musela jsem vše dělat já.“). Dnes na tuto událost vzpomíná s lehkou ironií, kdy podotýká, že ji situace osamocení od rodičů vlastně vyhovovala, protože si mohla dělat věci podle svého a nemusela se obávat otcových ataků. Ačkoliv měla doma plno starostí, ve škole měla výborné výsledky, protože si uvědomovala, že prostřednictvím úspěchu ve škole se může její budoucí život odlišovat od života jejích rodičů (,,Věděla jsem, že jediné, jak se z toho blázince dostat ven je učení…dosáhnout dobrých známek, dostat se na střední školu a bydlet na koleji...prostě být jiná než oni.“). Na otázku, kde v té době brala sílu, odpověděla, že milovala dramatické umění. Navštěvovala dramatický kroužek, ve kterém měla dostatek prostoru ventilovat veškeré své emoce. Velice ráda četla dramatickou prózu a různé filosofické eseje a malovala. (,,Umění pro mě bylo ostrůvkem klidu, kde jsem čerpala velkou část své energie.“). V této životní etapě se Barbora zmiňuje o události, kterou označuje za své největší selhání – snažila se rodinné problémy vyřešit hladověním, které vyústilo až v mentální anorexii. Původně si myslela, že onou hladovkou upoutá pozornost svých rodičů, protože v její rodině existovala velká „emoční plochost“, neuměla své pocity jinak projevit, než tímto způsobem (,, …vše bylo jen o nich..o tátovo záchvatech, o mámině pití...nikdo se neptal, jak mi je nebo jak se mám…přestala jsem jíst. Teď už vím, že jsem asi na sebe chtěla strhnout pozornost.“). Její rodina ale na anorexii nijak nereagovala, naopak se od ní ještě více odtáhla. Barbora si uvědomila, že svou anorexií škodí jen sama sobě a rozhodla se léčit u odborníka. Léčba byla poměrně rychlá – nejvíce Anně pomohlo uvědomění si, že si nemůže už dále nechat ovlivňovat život svou rodinou a že se musí osamostatnit (,,Došlo mi, že si jen zbytečně ubližuju a že to vlastně ani nedělám kvůli sobě, ale zase jen kvůli nim...a toho už jsem měla dost, chtěla jsem teď dělat něco pro sebe, začít se o sebe starat a žít víc pro sebe.“). Začala pociťovat velkou potřebu svou rodinu opustit a začít někde nový život. Tuto touhu ji zčásti umožnil přestup na střední školu, která byla mimo její bydliště, avšak stále pociťovala nátlak své matky, která od ní o víkendech očekávala péči o rodinu, zatímco se ona stýkala se svými kamarádkami (…i když jsem byla přes týden na koleji, pořád to nebylo ono. Máma chtěla, abych jezdila na víkendy a suplovala jí, když mi dávají peníze na studium.“).

134

Období dospívání V šestnácti letech se Barbora rozhodla, že se z domova zcela odstěhuje a začne si na sebe vydělávat, aby na rodiče nebyla nijak vázána. S matkou a s otcem se stýkala jen občasně až do svých sedmnácti let, kdy se od matky dozvěděla, že jejím otcem není její biologický otec, ale že matka byla znásilněná a ona je následkem tohoto znásilnění. Tato informace Barborou otřásla. Nedokázala pochopit, že ji to matka neřekla dříve, protože celé své dětství se trápila myšlenkou, že po otci zdědí jeho duševní chorobu a také ji trápilo otcovo chování, které občas mělo sexuální podtón (,,Když mi máma řekla, že byla znásilněná a já jsem toho následkem…otřáslo to se mnou...to vědomí, jak jsem vznikla. A nejen to, také to, že celý život žiju s otcem psychotikem…bojím se dědičnosti…a on to ani není můj otec…všechno to přemáhání, že to musím vydržet, že je to přeci můj otec, bylo zbytečné…všechno to trápení a pocity viny, že se mě dotýká…“). Její matka o těchto Barbořiných obavách věděla, a když se jí Barbora zeptala, proč jí nic dříve nenaznačila, matka ji odpověděla, že potřebovala, aby se Barbora nepřestala starat o svého otce a sourozence, protože ona sama na to neměla sílu (,,..když jsem jí řekla, čeho všeho jsem se bála, tak ona řekla, že to věděla. Na otázku, proč mi to neřekla dřív mi řekla, že o mě nechtěla přijít, že by na vše byla sama…a to byl poslední hřebíček.“). Toto setkání Barboře pomohlo k úplnému odtrhnutí se od své rodiny bez jakýchkoliv výčitek, že doma zanechala nemocného otce. Poté úspěšně dostudovala střední školu a přihlásila se na vysokou školu, kterou v prvním ročníku musela opustit, kvůli matčiným dluhům, které její matka udělala na Barbořino jméno (,,Vysokou jsem musela nechat, nezvládla jsem to uplatit. V devatenácti si máma udělala úvěr na mé jméno, slíbila mi, že to bude splácet, ale nesplácela. Tak jsem si musela najít práci na plný úvazek.“).

Současnost V současné době se Barboře dluhy konečně podařily splatit a tak si podala přihlášku na vysokou školu, na kterou byla přijata. Šťastně žije již šest let se svým přítelem, za kterého se před třemi lety provdala a plánují založit rodinu.

Barbora by svůj život neměnila. Říká, že nebýt podmínek, ve kterých vyrůstala, nebyla by asi tam, kde teď je. Vše mělo svůj smysl (,,Zpětně nemůžu říct, že kdybych vše vrátila, tak 135

bych to chtěla jinak...samozřejmě, že bych si přála mít harmonické dětství a šťastnou rodinu, ale na druhou stranu mám pocit, že když jsem překonala tohle, tak překonám všechno…bez všech těch problémů bych nebyla taková, jaká jsem.“). Teprve na konci svého vyprávění se zmínila o skutečnosti, že její matka byla Židovka. Nebyla ortodoxní Židovkou, náboženství praktikovala po svém. Barbora také není praktikující Židovkou, ale některé základní myšlenky v ní zůstaly zakořeněny, jako je například víra ve smysl a zodpovědnost za svůj život. Někdy má pocit, že její dětství se odvíjelo bez rodičů nebo naopak ona sama byla rodičem, což určitě přispělo k její současné samostatnosti, kdy se naučila spoléhat jen sama na sebe (,,Jako bych ani nebyla malá, ale rovnou rodičem a moji rodiče mé děti...na druhou stranu mě to naučilo samostatnosti.“). Své matce nemá nic za zlé, naopak ji obdivuje, že po onom znásilnění nešla na potrat. Také má pro matku částečné pochopení co se týče jejího sklonu k alkoholismu, ale zároveň její matka je pro ni příkladem, jak by ona nechtěla žít (,,Teď už mámě nic nevyčítám. Kdyby se mi stalo to samé, co jí…nevím, jak bych to řešila. Vlastně jí jsem vděčná, že neudělala to, co by udělala většina žen – že nešla na potrat a díky tomu existuju.“). Na otázku, díky čemu dokázala čelit všem krizovým situacím, odpověděla, že pro ni byla uklidňující myšlenka, že jednou něco v životě opravdu dokáže, vystuduje a bude se věnovat umění (,,...kde jsem brala sílu? Třeba když jsem byla zavřená v tom pokoji, představovala jsem si, jak jsem dospělá a žiju si svůj život. Maluji někde v ateliéru…že bude můj život jiný, než ten rodičů.“). Proto se snažila maximálně ponořit do studia a umělecké tvorby, aby se její sny mohly naplnit. Zároveň ji velice pomohl její přítel, kterého potkala v sedmnácti letech, díky kterému ji stouplo sebevědomí a který ji vynahrazoval absenci její rodiny (…taky můj přítel…ten mi dával sílu, byl mi oporou, už jsem se necítila sama, věděla jsem, že se mám kam vracet a že někomu na mě záleží.“).

Přehled rizikových faktorů vyplývajících z Barbořina životního příběhu: 

Možná dědičná predispozice k rozvoji psychopatologie (matka alkoholička).



Duševní porucha na straně pečujícího otce (schizofrenie).



Socioekonomické znevýhodnění.



Sexuální obtěžování (otec).



Častá absence pečujících rodičů (matka podléhala alkoholu, otec často hospitalizován na psychiatrii).



Odchod z domova v mladém věku 136

8.2.2 Dotazník osobních zájmu Barbořiny cíle a zájmy vyplývající z dotazníku osobních zájmů PCI Ačkoliv si Barbora již od dětství dala předsevzetí, že její život bude odlišný od života svých rodičů, že vystuduje vysokou školu a bude se věnovat umění, doplňování dotazníku pro ní nebylo jednoduché. Uvedla, že se v životě nerada upíná na cíle, protože je pro ni nejdůležitější přítomný okamžik. Když jsem ji ale připomněla, že vlastně už jako malá holčička si vytyčila určité cíle, uznala, že nejspíš nějaké směřování do budoucnosti v sobě pociťuje. V dotazníku PCI u každé oblasti vyplnila pouze jeden cíl. Jako nejdůležitější považuje oblast č. 4 (přátelé a známí), oblast č. 6 (co chci na sobě změnit), oblast č. 7 (vzdělání a kvalifikace), oblast č. 8 (zdraví) a oblast č. 11 (zájmy, koníčky, zábavy a odpočinek). V těchto oblastech uvedla následující cíle: chtěla by si udržet opravdové přátelé po celý život; přála by si mít pevnější vůli; chce se dostat na vysokou školu a úspěšně ji dokončit; udržet si dobré zdraví a najít si více volného času na uměleckou tvorbu. U většiny svých cílů uvádí, že pociťuje, že pokud bude opravdu chtít, pravděpodobně jich dosáhne. Záleží na pevnosti její vůle, protože občas bývá poněkud pohodlná. Vyplňování tohoto dotazníku jí prý ale velice pomohlo přehodnotit si své priority a když jsem se s ní setkala po dvou měsících, řekla mi, že má pocit, jako by v ní tento dotazník „cosi“ změnil, protože začala mnohem více myslet do budoucnosti a věnovat se jednotlivým cílům, které v dotazníku uvedla.

Interpretace výsledků v dotazníku PCI 


Celkové kognitivní hodnocení cílů dosahuje vysoké úrovně – zvolené cíle jsou pro Barboru velmi důležité, jedná se o autonomní cíle. Věří si, že jich dosáhne a zná cesty k jejich dosažení. Rovněž věří, že toto usilování o cíl je pod její kontrolou. Vzdálenost cílů je poměrně velká (v procesu usilování o cíl ji proto může chybět emoční satisfakce).



emoční hodnocení

V emočním hodnocení se rýsuje větší emoční ambivalence, protože zatímco radost při dosažení cíle je vysoká, smutek při jeho nedosažení je poměrně nižší. Pravděpodobně zastává přesvědčení, že když cíle dosáhne, bude z toho mít radost a když jej nedosáhne, 137

tak se nebude trápit. Tyto protikladné pocity mohou korespondovat s nižšími hodnotami smutku v kognitivním hodnocení. Emoční ambivalenci také naznačuje vyšší hodnota lítosti/ sklíčenosti při dosažení cíle. V Barbořině příběhu lze naleznout souvislost s touto emoční disbalancí – přítomnost anorexie, kterou se snažila řešit rodinné problémy, kdy se emoční problémy promítly do somatické oblasti. Ačkoliv v kognitivním hodnocení vycházejí vysoké výsledky autonomie cílů, dle emočního hodnocení je možné usuzovat, že o zvolené cíle v jádru až tak moc nestojí, spíše může mít pocit, že by jich měla dosáhnout.

Jednotlivé sobě připisované (explicitní) motivy velké trojky: 

Výkonový motiv

Ze všech explicitních motivů je výkonový motiv nejsilnější – převažuje i nad motivem sociálním – lze usuzovat, že zastává přesvědčení, že na svůj život sama vystačí. K tomuto přesvědčení pravděpodobně přispělo její dětství, kdy byla nucena postarat se sama o sebe a kdy se v zátěžových situacích povzbuzovala myšlenkou, že jednou v životě něčeho dosáhne, čímž se bude odlišovat od svých rodičů



Motiv afiliace

Tento motiv dosahuje nižších hodnot než motiv předchozí, ale nabývá vysokých hodnot. Mezi touhou přijetí druhými a obavy z odmítnutí druhých je nepatrný rozdíl.



Motiv moci

Motiv moci, ze všech explicitních motivů, nabývá nejnižších hodnot. Jak již bylo zmíněno výše, Barbora nemá tendenci spoléhat na pomoc druhých, řídí se jen sama sebou a tak nemá ani potřebu ostatní lidi kolem sebe ovlivňovat, či se obávat ovlivňování z vnějšího prostředí.

138

Graf 3: Výsledky PCI - Barbora

8.2.3 NEO osobnostní inventář Interpretace NEO osobnostního inventáře (NEO-PI-R) – osobnostní profil

Neuroticismus Barbora dosáhla celkově nízkého skóru neuroticismu. Velmi nízkého skóru dosáhla na subškálách N2:hněvivost-hostilita a N6:zranitelnost. Nízkých skórů dosáhla na subškálách N1:úzkostnost, N3:depresivita a N5:impulzivnost. Středního skóru bylo dosaženo u subškály N4:rozpačitost. Barbora je uvolněná, klidná a nebojácná (N1:úzkostnost). Nenechá se vyprovokovat, nerozčiluje se a je vyrovnaná (N2:hněvivost-hostilita). Barbora naprožívá pocity smutku, viny, beznaděje a sklíčenosti. Je naopak dobře naladěná, bez starostí a důvěřující si (N3:depresivnost). V mezilidských vztazích a při vystupování na veřejnosti málokdy pociťuje rozpaky, někdy ale takové situace mohou nastat (N4:rozpačitost). Barbora má vysokou frustrační toleranci, nepodléhá pokušením a umí se kontrolovat (N5:impulzivnost). Náročné životní situace a krize zvládá velice dobře, je velmi odolná vůči stresu, emocionálně stabilní a nezdolná (N6:zranitelnost).

139

Extraverze Na škále extraverze dosáhla Barbora celkově vysokého skóru. Středních skórů dosáhla na subškálách E3:asertivita a E5:vyhledávání vzrušení. U ostatních subškál dosáhla vysokých skórů. Barbora se posuzuje jako vřelá, přátelská, důvěrná a vůči druhým lidem projevující sympatie a náklonost (E1:vřelost). Je společenská, komunikativní, sdílná a vyhledávající kontakt s druhými lidmi (E2:družnost). Barbora je průměrně asertivní (E3:asertivita). Svůj život vede v aktivním tempu, je vitální a plná energie (E4:aktivnost). Je optimistická, veselá, dobře naladěná a dokáže svým entusiasmem nadchnout druhé (E6:pozitivní emoce).

Otevřenost vůči zkušenosti Na škále otevřenost vůči zkušenosti dosáhla Barbora celkově vysokého skóru. Středních skórů dosáhla na subškálách O3:prožívání a O5:ideje. Vysokých skóru dosáhla na subškálách O1:fantazie, O2:estetické prožívání a O4:novátorské činnosti a velmi vysokého skóru na subškále O6:hodnoty. Barbora má bohatou fantazii a představivost, je kreativní, důvtipná a ráda se oddává dennímu snění (O1:fantazie). Je umělecky zaměřená a má vyvinutý smysl pro krásu (O2:estetické prožívání). Své emoce a emoce druhých prožívá v průměrné intenzitě (O3:prožívání). Barbora upřednostňuje nové a rozmanité, ráda experimentuje a vyhledává nové aktivity (O4:novátorské činnosti). Má střední úroveň intelektuálních zájmů (O5:ideje). Barbořin způsob myšlení je nedogmatický, je velmi tolerantní a liberální a je ochotna ověřovat sociální, politické a náboženské hodnoty (O6:hodnoty).

Přívětivost Na škále přívětivosti dosáhla Barbora celkově středního skóru. Tento výsledek byl způsoben velkým rozptylem na jednotlivých subškálách. Vysokých skóru dosáhla na subškálách P1:důvěra a P3:altruismus, středních skórů na subškálách P2:upřímnost, P4:poddajnost a P5:skromnost a nízkého skóru na subškále P6:jemnocit. Barbora věří, že druzí lidé jsou upřímní, čestní a mají bezelstné úmysly (P1:důvěra). Je průměrně upřímná a poddajná (P2.upřímnost, P4:poddajnost). Barbora nezištně pomáhá druhým, je nesobecká, ochotná a ohleduplná (P3:altruismus). Vůči svému okolí může být poněkud přísná a zatvrzelá (P6:jemnocit).

140

Svědomitost Na škále svědomitosti dosáhla Barbora celkově vysokého skóru. Středního skóru dosáhla na subškálách S1:způsobilost a S3:zodpovědnost. Vysokých skórů na subškálách S2:pořádkumilovnost, S4:cílevědomost a S6:rozvážnost a velmi vysokého skóru na subškále S5:disciplinovanost. Barbora má ráda věci na svém místě, je pořádná, systemická a pečlivá (S2:pořádkumilovnost). Ve svém životě si klade vysoké cíle, je motivovaná jich dosáhnout a pracovitá (S4:cílevědomost). Barbora má velice silnou vůli, je vytrvalá a důsledná ve své činnosti a nedělá i problém dokončit i nudnou práci (S5:disciplinovanost). Veškerá svá rozhodnutí pečlivě promýšlí, je pozorná a prozíravá (S6:rozvážnost).

Orientace na výkon Orientaci na výkon je možné usuzovat na základě možných vzájemných souvislostí mezi dimenzemi osobnosti svědomitosti a neuroticismu (především subškály N4: rozpačitost). Barbora na škále svědomitosti dosáhla vysokého skóru, především na subškálách S2:pořádkumilovnost, S4:cílevědomost, S5:disciplinovanost a S6:rozvážnost. Celkový skór Neuroticismu u Barbory byl nízký. Lze tedy usuzovat, že Barbora si ve svém životě klade vysoké cíle, které se pečlivě rozmýšlí a o které disciplinovaně usiluje navzdory překážkám, které ji mohou přijít do cesty (cílevědomost x rozvážnost x disciplinovanost x zranitelnost).

Zvládání a obranné mechanismy Nečekané, mimořádné události a stresující situace nevyvedou Barboru z psychické rovnováhy, lze ji charakterizovat jako velice nezdolnou, odolnou vůči stresu (velmi nízký skór N6: zranitelnost). V zátěžových situacích by neměla mít Barbora tendenci užívat návykové látky (nízký skór N5:impulzivnost). Vzhledem k tomu, že na škále extraverze dosáhla Barbora vysokého skóru, lze usuzovat, že její vysoká aktivnost a optimismus ji napomáhá zahajovat a udržovat copingové strategie. Může vyhledávat sociální oporu (E1: vřelost x P2:důvěra). V náročných životních situacích ji může být nápomocný humor a pozitivní emoce (vysoký skór E6: pozitivní emoce). Vysoké skóre na škále otevřenost vůči zkušenosti a svědomitost může nasvědčovat tomu, že užívá v náročných situacích strategie jako je řešení problému, kognitivní restrukturalizaci a rozptýlení díky schopnosti vidět

141

nové perspektivy. Odreagování může hledat únikem do fantazie (vysoký skór O1: fantazie). Tabulka 10: Shrnutí výsledků sebeposouzení - Barbora Škály

Nízký skór

Hodnoty

Vysoký skór

Hodnoty



T skórů


T skórů

Neuroticismus

36

nízký

Extraverze

59

vysoký


61

vysoký

Přívětivost

53

střední

Svědomitost

64

vysoký

N1: úzkostnost


40


nízký



33


velmi nízký

N3: depresivnost


44


nízký

N4: rozpačitost


47

Bývá v rozpacích

střední

N5: impulzivnost


39


nízký

N6: zranitelnost


31


velmi nízký

E1: vřelost


58


vysoký

E2: družnost


58


vysoký

E3: asertivita


47


střední

E4: aktivnost

Žije pomalu

57


vysoký



52


střední


Pesimistický

61

Optimistický

vysoký

O1: fantazie


62


vysoký



58


vysoký

O3: prožívání

Ignoruje emoce

48


střední


Dává přednost známému,

60


vysoký

vyzkoušenému O5: ideje


53


střední

O6: hodnoty


66


velmi vysoký

P1: důvěra


56


vysoký

P2: upřímnost


48

Upřímný, bezelstný, nechá sebou

střední

P3: altruismus


58

Pomáhá druhým

vysoký

P4: poddajnost


52


střední

P5: skromnost


53

Skromný

střední

P6: jemnocit


44


nízký

S1: způsobilost


49


střední



57

Systematický, postupuje metodicky,

vysoký

manipulovat

pořádný S3: zodpovědnost


52


střední

S4: cílevědomost


65


vysoký



67


velmi vysoký

S6: rozvážnost


58


vysoký

142

8.2.4 Shrnutí případové studie

Nyní se pokusíme stručně shrnout případovou studii Barbory v kontextu zvolených výzkumných otázek. 4. Jaká je motivační struktura u resilientních jedinců? U Barbory jsme zjistili pozitivní motivační strukturu. Kognitivní hodnocení zvolených cílů je vysoké. Cíle jsou pro ni důležité, ví, jak jich dosáhnout, věří pravděpodobnost jejich dosažení a pociťuje nad tím kontrolu. Emoční hodnocení je taktéž vysoké, ale je zde přítomna emoční ambivalence. Z explicitních motivů má Barbora nejsilnější motiv výkonu, motiv afiliace je také silný a nejslabší je motiv moci.

5. Jakými osobnostními charakteristikami disponují resilientní jedinci? Prostřednictvím NEO osobnostního dotazníku jsme u Anny zjistili: 

celkový nízký skór na škále neuroticismu (nízká úzkostnost, velmi nízká hněvivost-hostilita, nízká depresivnost, střední rozpačitost, nízká impulzivnost, velmi nízká zranitelnost).



celkový vysoký skór na škále extraverze (vysoká vřelost, vysoká družnost, střední asertivita, vysoká aktivnost, střední vyhledávání vzrušení a vysoké pozitivní emoce).



celkový vysoký skór na škále otevřenost vůči zkušenosti (vysoká fantazie, vysoké estetické prožívání, střední prožívání, vysoké novátorské činnosti, střední ideje a velmi vysoké hodnoty).



celkový střední skór na škále přívětivosti (vysoká důvěra, střední upřímnost, vysoký altruismus, střední poddajnost, střední skromnost a nízký jemnocit).



celkový vysoký skór na škále svědomitosti (střední způsobilost, vysoká pořádkumilovnost, střední zodpovědnost, vysoká cílevědomost, velmi vysoká disciplinovanost a vysoká rozvážnost).

143

6. Jaké protektivní faktory napomáhají pozitivní adaptaci? Na základě životního příběhu a aplikovaných dotazníku jsme nalezli u Barbory následující protektivní faktory, přičemž jsme v jejich identifikaci vycházeli z výzkumů uvedených v teoretické části této práce.


Celkový nízký skór neuroticismu



Celkový vysoký skór extraverze



Nízká zranitelnost a vysoká frustrační tolerance



Optimismus



Víra



Sociální opora



Zájmy a koníčky









Autonomie a nezávislost



Orientace na výkon a vysoký výkonový motiv

8.3 Případová studie – Dominika, 25 let 8.3.1 Životní příběh Rodinná historie Dominika pochází ze čtyř dětí. Nejstarší Dominičin sourozenec se narodil její matce, když jí bylo patnáct let. Otěhotněla se svým spolužákem, který se vzdal práv otcovství a tak se stala svobodnou matkou. Již její matka měla nelehké dětství, zažila domácí násilí od svého nevlastního otce, její bratr zemřel při dopravní nehodě. Dominičina matka se po narození svého prvního syna odstěhovala od rodičů ke své babičce, která ji pomáhala s péčí o jejího syna, aby mohla dostudovat střední školu. Ve svých šestnácti letech se seznámila s Dominičiným otcem, o šestnáct let starším mužem, se kterým záhy otěhotněla, a za kterého se provdala. Již v prvním roce tohoto manželství se u jejího muže vyskytoval

144

abúzus alkoholu a s ním spojené domácí násilí. Při jednom napadení svým mužem utrpěla vážná poranění, na základě kterých potratila. V osmnácti letech se jí narodila Dominika.

Dětství Dominika se narodila jako druhorozené dítě, její bratr je o tři roky starší. Její otec pracoval v automobilové dopravě, matka si při mateřské přivydělávala. O Dominiku se často v této době starala její babička. Z vyprávění Dominika ví, že její otec hodně pil a fyzicky napadal celou rodinu. Jedna z jejích prvních vzpomínek na otce zahrnuje právě fyzické napadení, po kterém se její matka definitivně rozhodla, že svého muže opustí (,,pamatuju si, jak přišel táta domu, byla jsem v dětském pokojíčku ..on strašně křičel na mamku, slyšela jsem rány a pak už jen brek ..potom se otevřely dveře a vešel ke mně ..křičel ..běhal po pokoji a lomcoval se mnou ..vůbec jsem nevěděla, co se děje ..co špatného jsem provedla .. měla jsem hrozný strach. To mi byly asi čtyři roky“). Matka jej opustila ještě tentýž den – sbalila nezbytné věci a s oběma dětma odjela zpátky, přes půl republiky, ke své babičce. Od té doby svého otce Dominika nikdy neviděla, a ani se s ním nesnažila navázat kontakt (,,..nikdy jsem neměla potřebu ho vidět, stačilo mi těch pár vzpomínek, co na něj mám a co mamce udělal. On nikdy neprojevil o mě zájem, nezavolal, nenapsal ..vlastně jsem ho ani nikdy nevnímala jako svého otce.“). U prababičky žili pár měsíců, poté se přestěhovali do několik kilometrů vzdáleného města. Dominiky matka nastoupila do práce, pracovala jako servírka a Dominika chodila do školky. Když bylo Dominice šest let, seznámila se její matka s mužem, který se k nim po nějaké době nastěhoval (,,dlouho jsme nevěděli, že se s někým schází … až pak se u nás začal objevovat čím dál častěji, jezdili jsme na společné výlety a pak najednou s námi byl pořád.“). Netrvalo dlouho, než si na něj Dominika s bratrem zvykli. Velice si jej oblíbili, vnímali ho, jako svého pravého otce (,,měla jsem ho, a dodnes asi mám, moc ráda .. říkala jsem mu tati a tátou pro mě zůstane … strašně moc se nám věnoval, veškerý volný čas trávil s námi, jezdili jsme na výlety, hráli spolu hry .. konečně jsme byli úplná rodina. Nikdy nám nedal najevo, že nejsme jeho vlastní, naopak.“). Zanedlouho poté, co se k nim nevlastní otec nastěhoval, Dominiky matka s ním otěhotněla a narodil se Dominiky druhý nejmladší bratr. Toto období Dominika popisuje jako nejkrásnější úsek jejího dětství (,,vše klapalo … měla jsem harmonickou rodinu, dva bratry, ve škole jsem měla hodně přátel.“). Poklidný čas trval do její čtvrté třídy, kdy jejímu nevlastnímu otci hrozilo, že jej propustí z práce. Společně s Dominiky matkou se rozhodli, že budou podnikat a pronajali si obchod 145

v 20 kilometrů vzdálené vesnici, kam se také přestěhovali. Dominiku nechali u její babičky, protože chtěli, aby dokončila čtvrtou třídu na jednom místě. U babičky bydlela Dominika půl roku, ale cítila se zde nešťastná (,,nechápala jsem, proč mě tam nechali .. proč jsem musela být od nich tak daleko ..jezdila jsem k nim na víkendy, ale vždy jsem byla akorát ještě víc smutná, protože mi vyprávěli, co všechno spolu za ten týden dělali .. mě moc mrzelo, že jsem to neprožila s nima.“). Po dokončení školního roku, se přestěhovala zpět k rodině a nastoupila na novou základní školu. V té samé době začal její nevlastní otec pít, pravděpodobně z toho důvodu, že se jim v podnikání nedařilo. Zpočátku si jeho pití Dominika příliš neuvědomovala, ale postupem času začala po domě nacházet prázdné láhve od alkoholu a otec se jí zdál ,,divný“ a matka nešťastná.

Dospívání Vše se změnilo v den, kdy Dominiku vezl její otec na přijímací zkoušky na osmileté gymnázium. Během jízdy si všimla, že má otec při řízení obtíže a uviděla na zemi ležet láhev od alkoholu. To již bylo ale pozdě, protože nabourali. Nikomu se nic vážného nestalo, ale na její matku už toho bylo hodně a tak dala otci ultimátum, že buď půjde na léčení, nebo ať se od nich odstěhuje (zpětně se Dominika dozvěděla, že v této době se jim přestalo dařit v podnikání, otec matce v krámě bral alkohol a všechny zbylé peníze, které vydělávali, dával opět do alkoholu). Otec na léčení nenastoupil, ale odjel ke svým rodičům, protože si myslel, že tam svůj boj s alkoholem zvládne. Protože matka nezvládala splácet nájem, museli opustit dům a nastěhovali se ke svým známým. Jejich finanční situace byla špatná (,,matka měla dvě práce … já jsem často zůstávala doma a starala jsem se o bratry … bylo mi jedenáct… vlastně o celou domácnost … byli jsme na tom špatně – málo jídla, špatné oblečení … počítali jsme každou korunu.“). Po nějaké době se k nim otec vrátil, pár měsíců nepil, ale protože jim jejich známí nemohli již dále poskytovat bydlení, museli se opět přestěhovat do jiné vesnice. Jejich finanční situace se neustále zhoršovala, bez pomoci rodičů nevlastního otce by to nezvládli (..bez babičky a dědy bychom asi byli na ulici…posílali nám peníze, balíky s oblečením … všechno dávali jen mamce, protože věděli, že by to táta propil. Oni brali mamku jako vlastní dceru..“) Zde začal otec opět pít, nebyl schopen udržet si žádné zaměstnání, proto se po čase matka rozhodla, že se přestěhuje ke své matce. Monika tedy musela opět změnit základní školu. Nevlastní otec je jezdil navštěvovat (,,snažil se za námi jezdit … měla jsem vždy velkou radost, když jsem ho viděla, ale zároveň jsem se bála, že se objeví opilý.“). 146

Když Dominika dokončila první stupeň základní školy, nastoupila na osmileté gymnázium. V té samé době matka usoudila, že její muž pít nepřestane a po nějaké době se seznámila s mužem, který se k nim nastěhoval. Dominika, její bratři ani Dominičina babička jej neměli rádi (,,Neměla jsem ho ráda, přímo nesnášela … byl chladný, nepříjemný … dával nám najevo, že jsme navíc. K mamě se nikdy nechoval hezky, tak jako můj nevlastní táta … choval se k ní jako ke služce a k nám jako k věcem. Dodneška nechápu, proč s ním tak dlouho byla.“). Tento muž zakazoval nevlastnímu otci vstup do domu, dokonce byl i proti tomu, aby si bral svého syna k sobě. Jednou si svého syna vzal na půl roku ke svým rodičům, u kterých bydlel, a v téže době zahynul Dominiky děda při dopravní nehodě. Toto období Dominika popisuje jako velice těžké (,,najednou jsem na půl roku přišla o svého nevlastního bratra .. byla jsem na něj hodně upnutá .. zůstala jsem doma s mamkou, nejstarším bratrem, který měl v té době problémy s chováním a s pro mě úplně cizím a bezcitným člověkem…jako by se má rodina rozpadala. K tomu umřel děda, který byl pro mne velice důležitý člověk, všechny nás držel pohromadě.“). Jednoho dne řekla Dominičina babička matce, že buď odejde její přítel, nebo ať jdou všichni (,,babička s ním nemohla být v jedné místnosti, nemohla se dívat na to, jak se k nám chová“). A tak následovalo opět stěhování, tentokrát do bytu kamarádů tohoto muže, ve kterém si pronajali dvě místnosti. Podmínky zde byly nesnesitelné (,,byli jsme čtyři na dvě malé místnosti … ty lidi v ostatních místnostech byli divní … neustále tam pořádali večírky ... kouřili trávu … všechno tam smrdělo.“). Jednalo se o šesté stěhování v Dominičině životě. Dominičin nejstarší bratr měl velké problémy s chováním a odborníci usoudili, že by měl být svěřen do pěstounské péče babičce (,,opět zmizel další člověk z mého života, tentokrát nejstarší bratr, zůstala jsem tam jen já, mamka a její přítel. Cítila jsem se strašně sama, jedinou útěchou mi byl můj pes, se kterým jsem trávila většinu času venku na procházkách … byl mojí vrbou“). Když bylo Dominice třináct let, stihla se její rodina ještě dvakrát přestěhovat. Ve čtrnácti letech se narodil její nemladší bratr, kterého měla matka se svým přítelem. Po jeho narození následovala další dvě stěhování (,,měla jsem pocit, že se celý život jenom stěhuju, sotva jsem si někde stačila zvyknout, už jsem byla zase pryč..v pubertě už jsem měla u postele vždy připravené sbalené věci.“). Všechna tato stěhování probíhala v rámci jednoho okresu, takže Dominika mohla zůstat na gymnáziu. Ve škole měla, navzdory nestálému zázemí, dobré výsledky a mnoho přátel. Velkou část volného času trávila v ochotnickém divadle, které jí velice bavilo. Matčin přítel si našel milenku, takže 147

Dominičinu rodinu opustil. Matka musela chodit opět do několika zaměstnání, Dominika se starala o nejmladšího sourozence (,,starala jsem se o malého brášku … ani jsem to neřešila, brala jsem to tak, jak to je. Věděla jsem, že mamka musí do práce, abychom měli co jíst, tak jsem nahradila její roli v domácnosti“). Když bylo Dominice šestnáct let, odstěhoval se její nejstarší bratr do Německa, kde začal užívat drogy (,,Bylo pro mne strašně smutné vidět ho zfetovanýho, někdy byl i agresivní, ale nikdy mně, ani nikomu jinému neublížil … bylo mi ho tak líto, ale nevěděla jsem, jak mu pomoct.“) V téže době se Dominika seznámila se svým nynějším manželem. Přestěhovala se od matky ke své babičce, aby to měla blíže do školy a snažila se finančně osamostatnit. Při studiu gymnázia pracovala (,,protože jsem měla dobré známky a učitelé znali mou situaci, vycházeli mi vstříc ...pouštěli mě dříve do práce, takže jsem vstávala v pět ráno, šla jsem na chvíli do práce, potom škola a pak zase práce. Obvykle jsem se vracela kolem deváté večer. Byla jsem ale na sebe pyšná, že vše sama zvládám.“). Matku pravidelně navštěvovala a občas jí i finančně pomáhala. Když bylo Dominice osmnáct let, onemocněla její babička rakovinou, která byla již v terminálním stádiu, takže opět přihlížela tomu, jak ztrácí blízkého člověka (,,nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem babičce holila vlasy před chemoterapií ... obě jsme brečely.“). Po smrti své babičky se odstěhovala ke svému příteli (jedná se o její poslední, dvanácté stěhování), úspěšně odmaturovala, provdala se za něj. Nyní, bydlí na jednom místě již šestým rokem, má stálou práci, ve které se cítí spokojená. Zpětně svůj život Dominika nehodnotí špatně. Udává, že každá překážka ji připravila na překážku budoucí (,,Zpětně vidím svůj život na dvě fáze, do 16ti než jsem poznala svého manžela jako zkoušku, určitou průpravu na změny a problémy v životě dospělém a proto si myslím, že dnes spoustu věcí přejdu s tím, že nejsou důležité“.) Když se Dominka měla zamyslet nad tím, co pro ni bylo největším zdrojem sil, odpověděla, že její sourozenci a matka. Velké odreagování ji také poskytovali její psi (,,Zdroj síly byla určitě máma a svým způsobem i sourozenci, zvláště ti mladší bráchové. Máma mi vždy byla oporou, zažila tolik trápení, a přesto dokázala být neuvěřitelně silná a vždy upřednostňovat své děti před čímkoliv ostatním. Obětovala nám vše. Pak určitě psi, měla jsem pocit, že právě ty němé bytosti mi nějak říkají, že budou i lepší dny a když jsem se s nimi toulala lesem tak jsem si problémy nepřipouštěla.“). Problémy, které se vyskytly v Dominičině životě, odlišovala vždy na ty, se kterými lze něco dělat a na ty, které nejsou v její moci. Na pomoc svého okolí se nikdy moc nespoléhala a v případech, kdy nevěděla kudy kam, oddávala se 148

dennímu snění (,,Vždycky problémy byly buď takové, že jsem věděla, že já ze své pozice s tím nic neudělám a nebo problémy, které jsem mohla ovlivnit. Podporu jsem nehledala, myslela jsem, že stejně mi nikdo nemůže pomoci… ale ano, utíkala jsem od reality - právě se psy do přírody, kde jsem si v hlavě přehrávala myšlenky, že jsem někdo jiný nebo třeba já ale bez problémů nebo že přijde zázrak a problémy se vyřeší než dorazím domů.“).

Přehled rizikových faktorů vyplývajících z Dominičina životního příběhu: 

Nepříznivá rodinná situace (otec matky páchal domácí násilí, tragické úmrtí strýce)



Alkoholová závislost vlastního otce



Domácí násilí (ze strany vlastního otce)



Nový sňatek matky a příchod nevlastního otce do rodiny



Závislost na alkoholu u nevlastního otce



Špatná socioekonomická situace



Velmi časté změny bydliště (celkem dvanáct stěhování)



Časté změny školy



Sourozenec s problémovým chováním (bratrova drogová závislost)



Úmrtí blízké osoby (babička)

8.3.2 Dotazník osobních zájmů Dominičiny cíle a zájmy vyplývající z dotazníku osobních zájmů PCI V dotazníku vyplnila Dominika u šesti oblastí tři cíle, u jedné oblasti dva cíle, u tří oblastí jeden cíl a jednu oblast vůbec nevyplnila (duchovní záležitosti, víra, náboženství). Jako nejdůležitější oblasti hodnotila Dominika oblast 1 (partner, rodina, příbuzní) a oblast 3 (domov a domácnost). Pravděpodobnost dosažení těchto oblastí hodnotila na škále mírně nad průměrem (6) a možnost ovlivnit to o něco výše (8). V oblasti partner, rodina, příbuzní vyplnila Dominika, že by chtěla mít šťastné a spokojené manželství, své matce a bratrům by chtěla být nablízku a mít alespoň jedno dítě. V oblasti domov a domácnost Dominika uvedla, že by chtěla mít šťastný domov bez hádek, chtěla by mít jistotu střechy nad hlavou a svůj domov by chtěla postupně rekonstruovat a zútulňovat. V dalších oblastech Dominika uvedla následující cíle: V oblasti zaměstnání a finanční záležitosti by ráda splatila hypotéku, nadále si udržela práci a byla v ní spokojená a měla jistotu výplaty. V oblasti přátelé a známí by Dominika byla ráda méně upřímná a zbrklá, 149

trávila by ráda více času se svými přáteli a chtěla by se přestat přátelům tolik obětovat a umět říci ne. V oblasti láska, intimní záležitosti a sex Dominika uvedla, že by ráda vyzkoušela nová místa na milování, ráda by více rozmazlovala svého partnera a chtěla by vyvolat své svatební fotky. Dominika by na sobě ráda změnila to, že by chtěla posílit svou vůli a zpevnit své tělo. V oblasti vzdělání a kvalifikace uvedla, že by chtěla zdokonalit své fotografování z pohledu teorie a v oblasti zdraví uvedla, že by ráda přestala s kouřením, které rovněž uvedla v oblasti užívání alkoholu, drog a jiných podobných látek. V oblasti zájmy, koníčky, zábava a odpočinek Dominika uvedla, že by se ráda více věnovala svým psům a aktivitám s nimi tak, jako tomu bylo dříve. Ráda by přestala trávit tolik času u počítače a zdokonalila se v řízení.

Interpretace výsledků v dotazníku PCI Dominika disponuje adaptivní motivační strukturou. O své cíle aktivně usiluje, v případě jejich dosažení očekává radost, v opačném případě pocity smutku. Ve většině případů volila Dominika apetitivní slovesa.

Položky v dotazníku zjišťuji kognitivní a emoční hodnocení cílů: 


Většinu svých cílů hodnotila Dominika jako důležité. Pro to, aby svých cílů dosáhla si je vědoma, co má udělat a rovněž pociťuje nad jejich dosažením velkou kontrolu. Pravděpodobnost dosažení cílů se pohybuje v pásmu průměru, což může být ovlivněno zaujetím, které se také pohybuje v pásmu průměru. Cíle Dominika hodnotila jako středně vzdálené. Celkově Dominičino kognitivní hodnocení dosahuje vyššího průměru, své cíle považuje za hodnotné, věří v ně a v jejich dosažení, protože má pocit, že vše podléhá její kontrole.



emoční hodnocení

Zvolené cíle jsou pro Dominiku emočně hodnotné. Radost při dosažení cílů nabývá vysokých hodnot, takže lze usoudit, že její cíle přinášejí emoční satisfakci. Také smutek se pohybuje v horní hranici – na jejích cílech ji opravdu, niterně záleží a to nejen z kognitivního hlediska, ale i z hlediska emočního. Lítost/sklíčenost nabývá nízkých hodnot – značí to o tom, že její cíle nejsou emočně ambivalentní.

150

Zajímavé jsou výsledky dosažené v položkách

,,zaujetí“ a ,,můj cíl“. Ačkoliv

proměnná můj cíl nabývá vysokých hodnot, proměnná zaujetí je oproti tomu nízká. Na základě tohoto je možné usuzovat, že cíle, které Dominika popsala, nemusejí být ve skutečnosti autentické a ona s nimi nemusí být plně ztotožněna.

Mimo kognitivního a emočního hodnocení dotazník také zjišťoval jednotlivé explicitní motivy velké trojky: 

Výkonový motiv

Výkonový motiv je u Dominiky nejsilnější – nabývá hodnot vyššího průměru. Touha po úspěchu je vyšší než touha vyhnout se selhání. Navzdory nestabilnímu zázemí v rodině se Dominika snažila podávat dobré výsledky ve škole. Ještě během studií se finančně osamostatnila, kdy při škole pracovala. V těžkých obdobích, kdy matka měla několik zaměstnání se Dominika starala o sourozence a o domácnost – tyto všechny skutečnosti svědčí o tom, že Dominičin motiv výkonu je vyšší, že má potřebu mít svůj život pod kontrolou a se vším si vystačit sama.



Motiv afiliace

Motiv afiliace nabývá průměrných hodnot. Touha po přijetí je vyšší než touha vyhnout se odmítnutí.



Motiv moci

Motiv moci má nejnižší skóre – pod průměrem. Dominika nemá potřebu mít nad druhými lidmi vliv a ani se neobává vlivu druhých lidí na ni. V životním příběhu bylo naznačeno, že v těžkých chvílích převážně spoléhala na sebe, nevyhledávala pomoc ve svém okolí.

151

Graf 4: Výsledky PCI - Dominika

10,00 9,00 8,00 7,00 6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1,00 0,00

Řa…


Neuroticismus Na škále neuroticismu dosáhla Dominika celkově nízkého skóru. Na tomto výsledku se podílejí velmi nízké skóry na subškálách N3:depresivnost a N4:rozpačitost, nízké výsledky na subškálách N2:hněvivost-hostilita a N6:zranitelnost a velmi vysoké skóre na subškále N5:impulzivnost. Dominika je velice radostná, dobře naladěná a důvěřující si. Neprožívá pocity smutku, obav ani viny (N3:depresivnost). Do rozpaků ji nepřivádějí situace, kdy má vystupovat na veřejnosti či před pro ni důležitými osobnostmi. Je velice sebejistá (N4:rozpačitost). Dominika je vyrovnaná, nenechá se vyvést z míry a na problémové situace nereaguje hněvivě či výbušně (N2:hněvivost-hostilita). Dobře zvládá náročné životní situace a krize, je odolná vůči stresu, emocionálně stabilní a nezdolná. V problémových situacích si zanechává chladnou hlavu (N6:zranitelnost). Dominika velmi touží po požitcích, je impulzivní a velice těžce odolává pokušení (N5:impulzivnost).

Extraverze Na škále extraverze dosáhla Dominika celkově velice vysokého skóru. Středního skóru dosáhla na subškále E4:aktivnost, vysokého skóru na subškále E1:vřelost a velmi vysokých skórů na subškálách E2:družnost, E3:asertivita, E5:vyhledávání vzrušení a E6:pozitivní 152

emoce. Dominika vede svůj život v průměrném tempu (E4:aktivnost). Má upřímně ráda druhé lidi a chová vůči ostatním lidem sympatie a náklonost. Je přátelská, vlídná, pohostinná a srdečná (E1:vřelost). Je velmi ráda ve společnosti druhých lidí. Čím častěji může s druhými lidmi komunikovat, tím se cítí spokojenější. Pravděpodobně má hodně přátel, je velice komunikativní a sdílná (E2:družnost). Dominika je vysoce dominantní, energická, rozhodná a umí se prosadit, takže často může zastávat v rámci skupin vůdčí pozice a nedělá ji problém prosadit svůj názor (E3:asertivita). Velice se dožaduje vzrušení a stimulace, touží po dobrodružství a ráda riskuje (E5:vyhledávání vzrušení). Dominika je velice optimistická, ráda se směje a má talent nadchnout své okolí (E6:pozitivní emoce).

Otevřenost vůči zkušenosti Na škále otevřenost vůči zkušenosti dosáhla Dominika celkově vysokého skóru. Středního skóru dosáhla na subškále O2:estetické prožívání, vysokých skórů na škálách O3:prožívání, O4:novátorské činnosti, O5:ideje a O6:hodnoty. Velmi vysokého skóru dosáhla na subškále O1:fantazie. Dominika má velice živou a jasnou představivost a bohatou fantazii. Je velice originální a kreativní. Ráda se oddává dennímu snění, které pro ni neznamená únik z reality, ale cestu, jak si vytvářet zajímavý a podnětný vnitřní svět (O1:fantazie). Prožívá hlubší a diferenciovanější emoční stavy, je senzitivní a vroucná (O3:prožívání). Dominika dává přednost změně, novému, rozmanitému a pestrosti před známým a rutinním. Je zaujata množstvím různorodých zájmů a zálib (O4:novátorské činnosti). Má široké intelektuální zájmy, touží po vědění, je zvídavá a analyticky založená (O5:ideje). Je připravená přehodnocovat sociální, politické a náboženské hodnoty. Je tolerantní, liberální a nekonformní (O6:hodnoty). Přívětivost Na škále přívětivosti dosáhla Dominika celkově nízkého skóru. Velmi nízkých skórů dosáhla na subškálách P2:upřímnost a P5:skormnost. Nízkých skórů dosáhla na subškálách P3:altruismus a P4:poddajnost a středních skórů dosáhla na subškálách P1:důvěra a P6:jemnocit. Dominika je velice obezřetná, může manipulovat s druhými lidmi, je vychytralá a může své okolí klamat. Nedělá ji problém přizpůsobit skutečnost tomu, co sama potřebuje (P2:upřímnost). Je spíše zaměřená sama na sebe a projevuje malou ochotu angažovat se pro druhé (P3:altruismus). Preferuje soutěžení před spoluprací, může mít tendenci projevovat se agresivně. Je paličatá a nekompromisní (P4:poddajnost). Dominika věří, že je mimořádná. K některým lidem se může projevovat arogantně a povýšeně. 153

Svědomitost Na škále svědomitosti dosáhla Dominika celkově nízkého skóru. Nízkých skórů dosáhla na subškálách S3:zodpovědnost a S6:rozvážnost. Středních skórů dosáhla na subškálách S1: způsobilost, S2: pořádkumilovnost, S4:cílevědomost a S5:disciplinovanost. Dominika je průměrně způsobilá a pořádkumilovná, má střední aspirační úroveň a disciplinovanost (S1: způsobilost, S2: pořádkumilovnost, S4:cílevědomost a S5:disciplinovanost). Může být nespolehlivá, lehkovážná a nezodpovědná (S3:zodpovědnost). Dominka často dělá ukvapená rozhodnutí, rozhoduje se spontánně, zbrkle a je nepozorná (S6:ozvážnost).

Orientace na výkon Orientaci na výkon je možné usuzovat na základě možných vzájemných souvislostí mezi dimenzemi osobnosti svědomitosti a neuroticismu (především subškály N4: rozpačitost). Dominika dosáhla nízké svědomitosti (S) a nízké rozpačitosti (N4). Lze tedy předpokládat, že Dominika odmítá obvyklé nebo obecně přijímané způsoby, jak si zajistit úspěch. Vyznává filosofii života tady a teď, není zaměřena materialisticky, ale dává přednost uspokojování vnitřních potřeb.

Zvládání a obranné mechanismy Dominika dosáhla na škále neuroticismu celkově nízkého skóru. Náročné životní situace a krize dobře zvládá, je emocionálně stabilní a odolná vůči stresu (nízká N3:depresivnost x nízká N6:zranitelnost). Pokud se nachází v nějaké nelehké situaci, může mít někdy tendenci hledat uvolnění v užívání návykových látek (nízká N5:impulzivnost x nízká S6:rozvážnost). Protože na škále extraverze dosáhla velmi vysokého skóru, lze obecně usuzovat, že využívá zvládací strategie jako je vyhledávání sociální opory (vysoký E1:vřelost x velmi vysoká E2:družnost), pozitivní emoce a humor (E6:pozitivní emoce). Užívání zvládacích strategií jako je řešení problémů a kognitivní restrukturaliazce je u Dominiky také pravděpodobné, protože dosáhla vysokého celkového skóru na škále otevřenost vůči zkušenosti. Také může vyhledávat odreagování či úlevu od problémů prostřednictvím úniku do fantazie (velmi vysoká O1:fantazie). Velmi nízký skór na škále přívětivosti, může napovídat tomu, že ačkoliv vyhledává sociální oporu (velmi vysoká extraverze), mohou nastat situace, kdy se naopak od svého okolí izoluje (velmi nízká P2:upřímnost a P4:poddajnost 154

Tabulka 11: Shrnutí škál sebehodnocení - Dominika Škály

Nízký skór

Hodnoty

Vysoký skór

Hodnoty



T skórů


T skórů

Neuroticismus

41

nízký

Extraverze

71

velmi vysoký


65

vysoký

Přívětivost

29

velmi nízký

Svědomitost

41

nízký

N1: úzkostnost


51


střední



38


nízký

N3: depresivnost


33


velmi nízký

N4: rozpačitost


32

Bývá v rozpacích

velmi nízký

N5: impulzivnost


67


velmi vysoký

N6: zranitelnost


37


nízký

E1: vřelost


58


vysoký

E2: družnost


68


velmi vysoký

E3: asertivita


67


velmi vysoký

E4: aktivnost

Žije pomalu

51


střední



72


velmi vysoký


Pesimistický

67

Optimistický

velmi vysoký

O1: fantazie


71


velmi vysoký



48


střední

O3: prožívání

Ignoruje emoce

62


vysoký



60


vysoký



62


vysoký

O6: hodnoty


56


vysoký

P1: důvěra


46

Důvěřivý, věří, že lidé mají dobré

střední

P2: upřímnost


20

P3: altruismus


42

Pomáhá druhým

nízký

P4: poddajnost


39

Vyhýbá se konfliktům, ustupuje

nízký

úmysly Upřímný, bezelstný, nechá sebou

velmi nízký

manipulovat

druhým P5: skromnost


24

Skromný

velmi nízký

P6: jemnocit


55


střední

S1: způsobilost


51


střední



55


střední



44


nízký

S4: cílevědomost


46


střední



36


střední

S6: rozvážnost


27


nízký

155

8.3.4 Shrnutí případové studie

Nyní se pokusíme stručně shrnout případovou studii Dominiky v kontextu zvolených výzkumných otázek.

Jaká je motivační struktura u resilientních jedinců? U Dominiky jsme zjistili pozitivní motivační strukturu. Kognitivní hodnocení dosahuje vyššího průměru, své cíle považuje za hodnotné, věří v ně a v jejich dosažení, protože má pocit, že vše podléhá její kontrole. Emoční hodnocení cílů je vysoké, jejich dosažení pro ni přináší emoční satisfakci. Z explicitních motivů má Dominika nejsilnější motiv výkonu, motiv afiliace dosahuje průměrných hodnot a nejslabší je motiv moci.

Jakými osobnostními charakteristikami disponují resilientní jedinci?

Prostřednictvím NEO osobnostního dotazníku jsme u Dominiky zjistili: 

celkový nízký skór na škále neuroticismu (střední úzkostnost, nízká hněvivosthostilita, velmi nízká depresivnost, velmi nízká rozpačitost, velmi vysoká impulzivnost, nízká zranitelnost).



celkový velmi vysoký skór na škále extraverze (vysoká vřelost, velmi vysoká družnost, velmi vysoká asertivita, střední aktivnost, velmi vysoké vyhledávání vzrušení a velmi vysoké pozitivní emoce).



celkový vysoký skór na škále otevřenost vůči zkušenosti (velmi vysoká fantazie, střední estetické prožívání, vysoké prožívání, vysoké novátorské činnosti, vysoké ideje a vysoké hodnoty).



celkový velmi nízký skór na škále přívětivosti (střední důvěra, velmi nízká upřímnost, nízký altruismus, nízká poddajnost, velmi nízká skromnost a střední jemnocit).



celkový nízký skór na škále svědomitosti (střední způsobilost, střední pořádkumilovnost,

nízká

zodpovědnost,

disciplinovanost a nízká rozvážnost).

156

střední

cílevědomost,

střední

Jaké protektivní faktory napomáhají pozitivní adaptaci? Na základě životního příběhu a aplikovaných dotazníku jsme nalezli u Dominiky následující protektivní faktory, přičemž jsme v jejich identifikaci vycházeli z výzkumů uvedených v teoretické části této práce.


Přítomnost blízké pečující osoby (matka)



Nízký neuroticismus



Vysoká extraverze a otevřenost vůči zkušenosti



Optimismus









Rodinná koheze (matka a bratři)



Schopnost kognitivního přehodnocení a pozitivního přerámování



Sociální dovednosti (komunikace)









Vysoké kognitivní hodnocení životních cílů



Vysoká emoční hodnota životních cílů



Vysoký motiv výkonu

8.4 Případová studie – Ema, 28 let 8.4.1 Životní příběh Dětství Ema se narodila do umělecké rodiny. Již při narození u ní byla zjištěna vrozená vada oka, takže vidí pouze jedním okem. Její otec je violoncellista a matka baletka. Ema má dva mladší sourozence. Před Emy narozením, se její matce narodil syn, který zemřel krátce po narození, v šestém měsíci (,,...o smrti mého bratra se doma nikdy nemluvilo, bylo to tabu.“) Po tomto tragickém úmrtí se Emina matka stala závislá na alkoholu a s velkou pravděpodobností trpěla depresemi, na které se léčí dodnes. Jak Ema udává, závislost na alkoholu není v její rodině ničím výjimečným, protože matčin otec a její dva sourozenci 157

trpěli rovněž závislostí na alkoholu (,,…pravděpodobně je to v naší rodině genetické, dědeček pil a oba strýcové také.“). Jedna z prvních vzpomínek, kterou má Ema a která se rovněž dotýká matčina alkoholismu, je vzpomínka na matku, která neustále polehává, není schopná žádné činnosti a stěžuje si, že ji bolí hlava. To byly Emě přibližně tři roky. Když chodila Ema do školky, matka jí v ní často zapomínala a Ema se musela sama dostávat domů. Otec v té době moc nebyl doma, většinu času trávil po různých hudebních vystoupeních (,, …myslím si, že táta o tom od počátku věděl, asi si myslel, že to doma nevnímáme nebo si myslím, že vůbec netušil, v jak velké míře matka pije.“). Jak Ema popisuje, u její matky se jednalo převážně o tzv. ,,nárazové pití“, kdy byly dny, ve kterých byla její matka střízlivá a dny, kdy se opíjela takovým způsobem, že upadala téměř do bezvědomí (,,… v těchto stavech jsem vždy měla o mámu velký strach, ležela na zemi, nemluvila a já nevěděla, co mám dělat. Vždy jsem to ale nějak překonala a do mých deseti let jsem to nějak vydržela.“).

Když bylo Emě deset let, situace s matkou se stále zhoršovala. Emin otec se pokoušel přemluvit svou ženu, aby nastoupila na léčení. Matka dlouho odmítala, ale nakonec přistoupila na léčení (,,… bylo těžké ji přesvědčit, aby se šla léčit. Ona si nehodlala přiznat, že má s alkoholem problém. Asi jako každý alkoholik. Táta ji dlouho přemlouval a nakonec se to podařilo mně a tak máma zahájila léčbu.“). Matka tedy nastoupila do léčebny v Červeném Dvoře, kde byla po dobu tří měsíců. V období matčiny léčby byla odkázána celá domácnost na Emu. Musela se starat nejen o chod domácnosti, ale také o své dva bratry (,,... vařila jsem, uklízela, připravovala brášky do školy, vodila jsem je tam, pomáhala jim s domácími úkoly a ještě jsem musela zvládat své školní povinnosti. Tímto obdobím definitivně skončilo mé dětství. Už předtím to nebyl žádný zázrak, protože když byla máma opilá, musela jsem všechny tyhle věci dělat, ale nyní jsem to musela dělat na sto procent.“). Několikrát za měsíc navštěvovala Ema společně se svou rodinou matku v léčebně. Tyto návštěvy neměla ráda, protože jak říká, bylo tam ,,šílené prostředí“ (,,… jednou nás tam zatáhli na skupinové sezení…byli tam ostatní alkoholici a narkomani. Dnes, když nad tím přemýšlím, tak si myslím, že ten psycholog neměl rozum, vzít na takové sezení jedenáctileté dítě. Hodně dlouho jsem z toho byla špatná, ale nakonec jsem to nějak ustála.“). Po třech měsících se Emina matka vrátila domů. Několik týdnů poté, dostal její otec infarkt, načež začala její matka opět pít (,,… už když se máma vrátila z léčebny, byla to pro mě úplně jiná osoba…nevím, jak bych to řekla, nebyla to pro mě prostě matka. Spíš 158

kamarádka. Neměla jsem k ní žádný respekt.“). Vše se tedy vrátilo do starých kolejí a Ema se musela starat nejen o své sourozence, ale také o matku.

Dospívání Po základní škole chtěli dát rodiče Emu na speciální školu pro zdravotně postižené kvůli vrozené vadě oka. Měla špatné známky. Ema na tuto školu nechtěla, proto se snažila v posledním ročníku základní školy soustředit na studium. To se jí povedlo a čtyřky přeměnila v samé jedničky (,,… prostě jsem zabrala. Měla jsem velké problémy s učením, protože na jedno oko vůbec nevidím, soustředění mi dělalo velké problémy. Chtěla jsem to dokázat, protože jsem na tu školu nechtěla. Zároveň to byla pro mne taková výzva. Hodně jsem se změnila, stala se ze mě ctižádostivá holka. Zařekla jsem se, že to vše zvládnu sama a zvládla jsem to.“). V patnácti letech nastoupila Ema na gymnázium. První dva roky zvládala současně studium i péči o rodinu, ale postupem času ji docházela trpělivost (,,…dneska nemůžu věřit tomu, že jsme se zvládla starat o brášky, mámu, celou domácnost a současně úspěšně studovat. Bylo to strašně náročné období, ale něco, co jsem v té době nedokázala pojmenovat mne hnalo dál.“). V tu samou dobu nastaly u jejích bratrů problémy s chováním, takže Ema byla neustále zvaná do školy, aby za bratry řešila jejich přečiny. Toto životní období ji hodně napomáhala její nejlepší kamarádka a její rodina, u které trávila velkou část svého času (,,... kamarádka byla pro mne moc velkou oporou. Uchylovala jsem se k ní, když mi docházely síly. Její rodina mě výborně přijala. Byla to taková má druhá, náhradní rodina, ve které jsem se cítila moc dobře. Brali mě na dovolené a na výlety. Myslím si, že právě díky nim jsem poznala ten správný model fungující rodiny. „). Problémy s matkou stále přetrvávaly a Emě již docházela trpělivost, tak jednoho dne dala matce podmínku, že pokud nepřestane pít a nedá se dohromady, odejde z domova. Zpočátku se matka odmítala změnit. Vždy, když byla matka opilá, odešla Ema spát ke své kamarádce. Po několika měsících se Emina matka rozhodla, že se opět pokusí nastoupit na léčení a souhlasila s další hospitalizací. Léčba byla s velkou pravděpodobností úspěšná. Dodnes její matka nepije. Po gymnáziu si Ema podala přihlášku na vysokou školu, na kterou byla přijata. Zde se seznámila se svým současným manželem, kterého si vzala ve dvaadvaceti letech. Společné plánovali miminko, ale když se ji podařilo otěhotnět, po několika měsících potratila (,,…bylo to smutné období, zařekla jsem se, že už dítě chtít nebudu, abych si to neprožila podruhé. Poté jsem si to ale rozmyslela. Chtěla jsem být matkou.“). Po roce se ji podařilo 159

otěhotnět. Narodilo se jí první dítě. Byl to chlapeček. Posléze opět otěhotněla, ale v těhotenství nastaly komplikace. Naštěstí dítě donosila a narodila se jí dcera, která má bohužel rozštěp páteře (,,... moje nejmladší dcerka mi dala nový pohled na život. Ačkoliv je vážně nemocná, je pro mě obrovským darem a zároveň jsem si uvědomila, že nemůže být vše podle mě.“). Po roce a půl se Emě narodila další dcerka. Nyní je Ema na mateřské dovolené a dálkově studuje další vysokou školu. Ve volném čase vykonává dobrovolnickou činnost v mateřském centru. Cítí se spokojená (,,Nyní jsem spokojená a vyrovnaná. Mám relativně zdravé děti, milujícího manžela a myslím si, že jsem dobrá matka a manželka. Díky tomu, co jsem prožila, si umím vážit obyčejných chvil a těch nejobyčejnějších maličkostí.“).

Přehled rizikových faktorů vyplývajících z Emina životního příběhu: 

Genetická predispozice pro rozvoj závislosti na alkoholu (matka, matčin otec a sourozenci)



Závislost na alkoholu u matky



Duševní choroba matky (deprese)



Vrozená tělesná vada



Častá absence otce v domácnosti



Problémové chování sourozenců



Prodělaný potrat



Narozené dítě s tělesným postižením

8.4.2 Dotazník osobních zájmů Eminy cíle a zájmy vyplývající z dotazníku osobních zájmů PCI V dotazníku Ema vyplnila u dvou oblastí tři cíle, u tří oblasti dva cíle a u šesti oblastí jeden cíl. Jako nejdůležitější oblasti hodnotila oblast 7 (vzdělání a kvalifikace), oblast 9 (užívání alkoholu, drog nebo podobných látek) a oblast 10 (duchovní záležitosti, víra, náboženství). U oblasti 7 a 9 vyplnila na škále maximální pravděpodobnost a možnost ovlivnit to, u oblasti 10 vyplnila pravděpodobnost jako průměrnou (5) a možnost ovlivnit o něco vyšší (7). V oblasti vzdělání a kvalifikace Ema uvedla, že by ráda dodělala bakalářské studium, které současně studuje. V oblasti užívání alkoholu drog nebo podobných látek Ema uvedla, že nechce pít alkohol a chce přestat kouřit. V oblasti duchovní záležitosti, víra a náboženství Ema uvedla, že by chtěla být naladěna na dobro a být dobrým člověkem. 160

U dalších životních oblastí uvedla Ema následující cíle: V oblasti partner, rodina, příbuzní uvedla, že by chtěla být v souznění se svým manželem a vzájemně se respektovat. Také by se ráda usmířila se svými rodiči a přála by si, aby její táta ,,byl tátou“. V oblasti zaměstnání a finanční záležitosti Ema uvedla, že by v budoucnu chtěla mít kariéru, aby její studijní snaha nepřišla nazmar a také ráda byla finančně nezávislá a nezůstala doma s dětmi příliš dlouho. V oblasti domov a domácnost Ema uvedla, že by ráda doma měla zorganizovaný systém, aby něco neustále nehledala a také by chtěla mít doma útulno. V oblasti přátelé a známí by Ema chtěla, aby přátelé byli opravdovými přáteli a aby kolem sebe neměla tolik lidí, ale jen ty opravdové přátelé. Rovněž by chtěla více pochopit své přátelé a nemyslet jen na sebe a chtěla by mít ve své přátelé důvěru a smět se na ně v případě nouze obrátit. V oblasti láska, intimní záležitosti, sex Ema pouze uvedla, že by chtěla, aby vše bylo tak, jak to nyní je a být v pohodě. Ema by na sobě ráda změnila svou vytrvalost – neskákat z jedné věci na druhou, mírnost – nenechat se vytočit každou maličkostí a své pochopení – umět pohlížet očima druhých. V oblasti zdraví by Ema chtěla udržet své zdraví až do stáří, nechtěla by být obézní a zažívat stresy a chtěla by opět více sportovat a navrátit svou fyzickou kondici, kterou měla před narození svých dětí. V oblasti zájmy, koníčky, zábava a odpočinek Ema uvedla, že by chtěla umět odpočívat a mít čas na sebe, kdy by dělala něco pouze pro sebe a ne jen pro ostatní.

Interpretace výsledků v dotazníku PCI Výsledky dotazníku osobních zájmu prokázaly, že Ema disponuje adaptivní motivační strukturou.




Kognitvní hodnocení se u Emy pohybuje v pásmu vyššího průměru. U jednotlivých životních oblastí se projevují ve vyplněných hodnotách značné rozdíly. Celkově lze říci, že Ema své cíle hodnotí jako důležité, pociťuje možnost ovlivnit jejich dosažení, a je si vědoma, co pro to udělat, ale navzdory těmto skutečnostem necítí vysokou pravděpodobnost, že těchto cílů dosáhne. Své cíle hodnotí jako středně vzdálené.

161



emoční hodnocení

V emočním hodnocení se rýsuje emoční ambivalence. Obecně v případě dosažení cílů Ema očekává pocity radosti a v případě jejich nedosažení pocity smutku, avšak vyskytly se i takové cíle, kdy v případě jejich dosažení očekává radost, ale v případě selhání neočekává velký smutek (například u oblasti 1- rodina; oblasti 3domácnost; oblasti 5 – láska a oblasti 7 – vzdělání. U těchto cílů je pravděpodobné, že s nimi nemusí být Ema plně ztotožněna a nejedná se o její niterné cíle). Lítost/ sklíčenost nabývá celkově téměř podobných hodnot jako smutek či radost při dosažení, tím lze potvrdit předpoklad, že některé cíle jsou pro Emu emočně ambivalentní.

Jednotlivé sobě připisované (explicitní) motivy velké trojky: 

Výkonový motiv Ze všech explicitních motivů je výkonový motiv nejsilnější – převažuje i nad motivem sociálním – lze usuzovat, že Ema zastává přesvědčení, že na svůj život sama vystačí. Touha po úspěchu je silnější, než touha vyhnout se selhání. Tento výsledek lze podložit Eminím životním příběhem, ve kterém navzdory rodinným podmínkám a svému zdravotnímu postižení se snažila dosahovat vysokých výkonů a kladla si vysoké cíle.



Motiv afiliace Motiv afiliace se pohybuje v pásmu průměru. Touha po přijetí druhými je vyšší než obava z odmítnutí druhými. Ema ve svém životě málokdy spoléhala na pomoc druhých lidí, a proto se jeví pochopitelné, že se neobává odmítnutí druhých, protože svůj život vždy chtěla mít co nejvíce pod svou kontrolou.



Motiv moci Motiv moci u Emy nabývá nízkých hodnot. Má malou potřebu ovlivňovat druhé lidi a zároveň se neobává, že by jí druzí lidé mohli ovlivňovat.

162

Graf 5: Výsledky PCI - Ema

10,00 9,00 8,00 7,00 6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1,00 0,00

Řa…

8.4.3 NEO osobnostní inventář Interpretace NEO osobnostního inventáře (NEO-PI-R) – osobnostní profil Neuroticismus Na škále neuroticismu dosáhla Ema celkově středního skóru. Velmi vysokého skóru dosáhla na subškále N4:rozpačitost, středních skórů na subškálách N1:úzkostnost, N2:hněvivost-hostilita a N3:depresivnost. Nízkých skóru dosáhla na subškálách N5:impulzivnost a N6:zranitelnost. Emě může dělat velké problémy vystupování na veřejnosti, často se může cítit trapně a v rozpacích a může být velmi stydlivá (N4:rozpačitost). Nemá problémy odolávat různým pokušením, je ukázněná, umí se kontrolovat a má vysokou frustrační toleranci (N5:impulzivnost). Je odolná vůči stresu, v náročných životních situacích se zachovává chladnou hlavu, je emocionálně stabilní a nezdolná (N6:zranitelnost).

Extraverze Na škále extraverze dosáhla Ema celkově středního skóru. Velmi nízkého skóru dosáhla na subškále E5:vyhledávání vzrušení, středních skórů na subškálách E1:vřelost a E2:družnost. Vysokých skórů dosáhla na subškálách E3:asertivita, E4:aktivnost a E6:pozitivní emoce. Ema netouží po vzrušujících zážitcích a dává přednost klidnému způsobu života. Je 163

opatrná, obezřetná, nezajímá se o senzace, nevyhledává dobrodružství a nerada riskuje (E5:vyhledávání vzrušení). Je sebevědomá, umí se prosadit a nedělá ji problém projevit svůj názor. Ve skupinách může zastávat vůdčí pozice (E3:asertivita). Ema vede svůj život v rychlém tempu, má potřebu být něčím neustále zaneprázdněna, je energická a vitální (E4:aktivnost). Prožívá širokou škálu pozitivních emocí jako je radost, štěstí a láska. Je radostná a optimistická, často a ráda se směje (E6:pozitivní emoce).

Otevřenost vůči zkušenosti Na škále otevřenost vůči zkušenosti dosáhla Ema celkově velmi nízkého skóru. Velmi nízkých skórů dosáhla na subškálách O1:fantazie, O2:estetické prožívání a O4:novátorské činnosti. Nízkého skóru dosáhla na subškále O5:ideje a středních skórů na subškálách O3:prožívání a O6:hodnoty. Ema stojí oběma nohama na zemi, je věcná a spjata s tím, co se děje tady a teď. Pravděpodobně má malou představivost, je praktická a realistická (O1:fantazie). Neoplývá uměleckými zájmy a je málo citlivá k vnímání umění a krásy (O2:estetické prožívání). Nevyhledává nové aktivity, preferuje to, co je známé a vyzkoušené. Upřednostňuje rutinu, může být špatně přizpůsobivá a málo flexibilní (O4:novátorské činnosti). Ema se orientuje na fakta, málo se zajímá o intelektuální témata, je pragmatická a praktická (O5:ideje).

Přívětivost Na škále přívětivosti dosáhla Ema celkově vysokého skóru. Nízkého skóru dosáhla na subškále P2: upřímnost, středních skóru na subškálách P1: důvěra a P4: poddajnost. Vysokých skórů dosáhla na subškálách P3:altruismus, P5:skromnost a P6:jemnocit. Ema může mít tendenci manipulovat s druhými lidmi a skutečnost si může přizpůsobovat tak, jak se jí to právě hodí (P2:upřímnost). Má zájem o druhé lidi, je velkorysá, ohleduplná a připravená druhým lidem pomáhat (P3:altruismus). Ema je skromná, spokojí se s málem a může být zdrženlivá (P5:skromnost). Leží ji na srdci potřeby druhých, vyzdvihuje lidské stránky sociální politiky, je velice soucitná a humánní (P6:jemnocit).

Svědomitost Na škále svědomitosti dosáhla Ema celkově nízkého skóru. Velmi nízkého skóru dosáhla na subškále S6:rozvážnost, nízkých skóru na subškálách S2:pořádkumilovnost a S3:zodpovědnost.

Středních

skórů

dosáhla 164

na

subškálách

S1:způsobilost

a

S5:disciplinovanost a vysokého skóru na subškále S4:cílevědomost. Ema se může chovat ukvapeně, nerozvážně a zbrkle. Často mluví nebo jedná dříve, než si to rozmyslí. Dělá ukvapená rozhodnutí a často jedná spontánně (S6:rozvážnost). Při práci může být nesystematická, má problémy v organizaci svého života a práce, nepořádná a chaotická (S2: pořádkumilovnost). Ema může být nespolehlivá, málo zodpovědná a lehkovážná (S3:zodpovědnost). Ve svém životě má Ema vysoké aspirace a pracuje usilovně na dosažení svých cílů. Je pracovitá, přičinlivá, cílevědomá a vysoce motivovaná (S4: cílevědomost).

Orientace na výkon Orientaci na výkon je možné usuzovat na základě možných vzájemných souvislostí mezi dimenzemi osobnosti svědomitosti a neuroticismu (především subškály N4: rozpačitost). Ema dosáhla celkově středního neuroticismu, výsledek na subškále N4:rozpačitost byl velmi vysoký. Celkové skóre svědomitosti bylo nízké, proto lze usuzovat, že Ema v situacích, ve kterých je vyžadován určitý výkon či plnění úkolu, může pociťovat úzkost. Vyhýbá se tedy situacím, ve kterých se soutěží, protože hrozba prohry může zhoršit její pocit neschopnosti a ohrozit její sebeúctu.

Zvládání a obranné mechanismy Ačkoliv Ema dosáhla na škále neuroticismu celkově středního skóru, lze usuzovat, že náročné životní situace a krize zvládá dobře a je odolná vůči stresu (nízká N6:zranitelnost). Nemá tendenci uchylovat se k zneužívání návykových látek (nízká N5:impulzivnost). Vysoké výsledky na subškálách E4:aktivnost a E6:pozitivní emoce naznačují tomu, že v náročných životních situacích užívá pozitivních emocí k překonání problémů a že se aktivně staví k zapojování zvládacích strategií. Na škále otevřenost vůči zkušenosti dosáhla Ema celkově velmi nízkého skóru. Může mít tedy tendenci v náročných situacích spoléhat na víru a méně zapojovat zvládací strategie jako je řešení problému či únik do fantazie. Protože na škále přívětivost dosáhla celkově vysokého skóru, lze usuzovat, že Ema může spoléhat na sociální oporu. Celkový nízký skór na škále svědomitosti naznačuje tomu, že Ema může používat některé maladaptivní strategie zvládání jako je například únik či regrese. Také pravděpodobně méně užívá strategii řešení problémů.

165

Tabulka 12: Shrnutí výsleků sebeposouzení - Ema Škály

Nízký skór

Hodnoty

Vysoký skór

Hodnoty



T skórů


T skórů

Neuroticismus

53

střední

Extraverze

54

střední


28

velmi nízký

Přívětivost

56

vysoký

Svědomitost

43

nízký

N1: úzkostnost


51


střední



55


střední

N3: depresivnost


51


střední

N4: rozpačitost


70

Bývá v rozpacích

velmi vysoký

N5: impulzivnost


41


nízký

N6: zranitelnost


44


nízký

E1: vřelost


54


střední

E2: družnost


55


střední

E3: asertivita


58


vysoký

E4: aktivnost

Žije pomalu

62


vysoký



33


velmi nízký


Pesimistický

56

Optimistický

vysoký

O1: fantazie


33


velmi nízký



20


velmi nízký

O3: prožívání

Ignoruje emoce

48


střední



33


velmi nízký



36


nízký

O6: hodnoty


45


střední

P1: důvěra


46


střední

P2: upřímnost


44


nízký

manipulovat P3: altruismus


58

Pomáhá druhým

vysoký

P4: poddajnost


52


střední

P5: skromnost


64

Skromný

vysoký

P6: jemnocit


60


vysoký

S1: způsobilost


54


střední



35


nízký



40


nízký

S4: cílevědomost


61


vysoký



55


střední

S6: rozvážnost


26


velmi nízký

166

8.4.4 Shrnutí případové studie Nyní se pokusíme stručně shrnout případovou studii Emy v kontextu zvolených výzkumných otázek.

Jaká je motivační struktura u resilientních jedinců? U Emy jsme zjistili pozitivní motivační strukturu. Ema má celkové vyšší kognitivní hodnocení a vysoké emoční hodnocení cílů, ve kterém však byla nalezena v některých případech emoční ambivalence. Z explicitních motivů má Ema nejsilnější motiv výkonu, průměrný motiv afiliace a nízký motiv moci.

Jakými osobnostními charakteristikami disponují resilientní jedinci? Prostřednictvím NEO osobnostního dotazníku jsme u Emy zjistili: 

Celkový střední skór na škále neuroticismu (střední úzkostnost, střední hněvivost-hostilita, střední depresivnost, velmi vysoká rozpačitost, nízká impulzivnost, nízká zranitelnost).



celkový střední skór na škále extraverze (střední vřelost, střední družnost, vysoká asertivita, vysoká aktivnost, velmi nízké vyhledávání vzrušení a vysoké pozitivní emoce).



celkový velmi nízký skór na škále otevřenost vůči zkušenosti (velmi nízká fantazie, velmi nízké estetické prožívání, střední prožívání, velmi nízké novátorské činnosti, nízké ideje a střední hodnoty).



celkový vysoký skór na škále přívětivosti (střední důvěra, nízká upřímnost, vysoký altruismus, střední poddajnost, vysoká skromnost a vysoký jemnocit).



celkový nízký skór na škále svědomitosti (střední způsobilost, nízká pořádkumilovnost,

nízká

zodpovědnost,

vysoká

cílevědomost,

střední


Jaké protektivní faktory napomáhají pozitivní adaptaci? Na základě životního příběhu a aplikovaných dotazníku jsme nalezli u Emy následující protektivní faktory, přičemž jsme v jejich identifikaci vycházeli z výzkumů uvedených v teoretické části této práce.

167


Celkový vysoký skór přívětivosti



Optimismus



Víra









Sociální opora – kamarádka a její rodina






Vysoké kognitivní hodnocení cílů



Silný motiv výkonu

8.5 Případová studie – Adam, 24 let 8.5.1 Životní příběh Dětství Adam se narodil v malé vesničce jako prvorozený. Má dva mladší bratry. Vyrůstal v rodině s velice nízkým socioekonomickým statusem (,,..rodiče se o nás neuměli starat, což já jsem v té době nechápal, rodiče jsem měl a mám moc rád. Když jsem byl malý kluk, často jsem se ptal rodičů, proč nejsme jako ostatní rodiny, proč nejezdíme na výlety, proč nemáme na dobré jídlo, prostě proč nemůžu mít to, co ostatní děti. V té době jsem ještě nevnímal to, co viděli sociální pracovnice – že chodíme špatně oblečení a neumytí“). Adam vycházel lépe s matkou, otce popisuje jako ,,hrubiána“ (..,,táta byl takový hrubián, mlátil mámu i babičku, která s námi žila. Většinou to probíhalo přede mnou, já jsem měl vždy tendenci mámu chránit, ale ona se zároveň snažila chránit mě, takže to byla taková hromadná strkanice“). Postupem času, jak Adam společně se svými bratry dorůstal, zastávali se matky čím dál více (,,..to tátovi strašně vadilo. Že děti, které jsou jeho, se staví za tu mámu. Nyní mi dochází to, že kdybychom se do toho nepletli, mohlo být vše jednodušší, v té době mi to nedocházelo.“). Otcův hněv se posléze obrátil i na jeho syny, které začal také bít. Ve většině případů je bil bezdůvodně (,,..najednou to na něj přišlo, třeba se vrátil domů a protože byla studená polívka, tak nás všechny seřezal. Byl nevyzpytatelný.“). Po určité době si ve škole učitelé povšimli, že u Adama a jeho bratrů není něco v pořádku – chodili do školy s modřinami, všichni sourozenci měli velice špatné 168

výsledky ve škole (,,..známky byly šílené, už ve druhé třídě jsem propadl, ve třetí jsem měl samé trojky, ve čtvrté čtyřky a pětky.“).

Když bylo Adamovi deset let, odebraly jej sociální pracovnice společně s policií do dětského domova (,,..najednou se před domem objevilo policejní auto ještě s jedním, červené bylo, to si pamatuju. Vystoupili z nich lidi a řekli, že si jedou pro nás. Otec nebyl doma, matka s babičkou nás nechtěly pustit, my jsme se schovávali různě po domě. Dodnes si pamatuji, jak jsem byl schovaný pod postelí, ke které přišli čtyři chlapi, postel dali pryč a mě odtáhli ven. Já jsem je kousal, plival na ně, dělal jsem vše možné, abych s nimi nemusel jít. Nakonec nás všechny dostali do auta. Celou cestu do dětského domova jsem brečel, křičel a nadával.“). Když přijeli do dětského domova, udála se pro Adama nejvíce ponižující situace v jeho životě, kdy byl vyslán s bratry do sprchy a vyzván, aby se vysvlékl. Poté je hromadně vysprchovali a zaprášili práškem proti vším (,,..bylo to tak potupné, nahnali nás do té sprchy hned po příjezdu jako nějaká zvířata, aniž bychom věděli, proč tam jsme. Přikázali nám, ať se vysvlečeme a všechny nás najednou sprchovali.“). Během tohoto dne jim nikdo neřekl, proč jsou v dětském domově, nikdo se jim nevěnoval. Po celý následující týden se Adam neustále ptal, kdy půjdou domu, ale odpověď neobdržel. Na otázku, proč tam jsou, mu po týdnu začali předčítat paragrafy, čemuž jako desetiletý chlapec vůbec nerozuměl. Matka se po tomto odebrání svých dětí psychicky zhroutila, rok byla hospitalizovaná v psychiatrické léčebně, kde u ní byla diagnostikovaná schizofrenie, s níž se léčí doposud. První dva roky neprobíhal téměř žádný kontakt s rodiči (,,…v domově mi vysvětlovali, že je to nutná doba pro to, abychom si zvykli, že jsme v domově..“). Občas své syny navštívil otec, který jim říkal, že dělají vše pro to, aby se mohli vrátit domů – přestavovaly byt, aby odpovídal požadavkům sociálních pracovníků. S touto přestavbou jim pomáhali sousedé, kteří se složili na finanční podporu. Po celé tyto dva roky rodiče podávali žádosti, aby si své děti mohli brát domů alespoň na svátky a prázdniny. Tyto žádosti byly zamítány s odůvodněním, že je nutné překonat dvouletou adaptační dobu. S každým zamítnutím Adam čím dál více tušil, že se z domova ,,nedostane“ (,,..neustálým zamítáním žádostí našich rodičů nám tak dávali najevo, že tam zůstaneme.“). Během těchto dvou let se všichni tři chlapci zlepšili ve škole. Adam, který měl dříve čtyřky, měl nyní jedničky. Toto zlepšení ve škole vedlo k tomu, že po uplynutí adaptační doby nechtěl dětský domov navrátit děti rodičům, v jejichž péči měli všichni tři děti mnohem horší známky. Rodiče tento fakt přijali a přestali o své děti bojovat (,,..když 169

jsem se ptal otce, proč už nás nechce doma, řekl mi, že si uvědomil, že domov je pro nás lepší. Tvrdil, že nám nemohl dát takovou péči, jakou dostáváme v domově..“). Adam se cítil zrazen, nyní ale vnímá, že rodiče se nezachovali špatně a že udělali pro jeho budoucí vývoj to nejlepší (,,…když se na to dívám zpětně, tak udělali dobře. Oni totiž neměli ten správný vzor, jak se starat o děti. Otcův otec byl hrubián, mlátil babičku i otce a matka pocházela z deseti dětí, základní školu opustila v sedmé třídě a musela jít pracovat. Podle mě měli nastavený určitý limit, přes který nemohli jít dál. To maximum, které nám mohli dát, nám dali“).

Dospívání Pro Adama bylo velice těžké naučit se denní řád domova (,,…den byl rozdělen na části…byl stanoven přesný čas, kdy vstávat, kdy jít na snídani, kdy se může odpočívat, kdy máme jít do sprchy. To mě velice ubíjelo, chyběla mi tam svoboda volby.“) a rovněž byla pro něj velice náročná role otce svých bratrů, kterou vstupem do domova přijal (,,…najednou se ze mě stal otec, byl jsem tam nejstarší, musel jsem se postarat o své bratry, být jim vzorem správného chování a chránit je před ostatními.“). Tuto nově přijatou roli Adam vnímá zároveň pozitivně, protože si uvědomuje, že se mezi ním a bratry vytvořilo velice silné pouto (,,...byli jsme si vzájemnou oporou, bratři věděli, že se na mne mohou obrátit s jakýmkoliv problémem a mně v nich zůstala aspoň část rodiny.“). Adam cítil silnou absenci rodičovské postavy, na jednu vychovatelku připadalo deset dětí, pouto mezi vychovatelkou a dětmi nebylo založené na citovém vztahu (,,…samozřejmě mi chyběla láska, pocit, že jsem někým přijímán a milován. Vychovatelky měly převážně funkci praktickou – dohlížely na dodržování denního režimu, neexistovalo zde žádné citové pouto…vlastní pocity, strachy a obavy z budoucího života jsme v sobě museli skrývat.“). Pro Adama byl velice silný a zásadní jeden zážitek, který se posléze podílel na utváření jeho budoucího směřování. Když bylo Adamovi čtrnáct let, vstal jednoho rána brzy a šel k místnosti, kde se vychovatelky sdružovaly a vyslechl jejich vzájemný rozhovor o dětech v dětském domově, který jej velice ovlivnil (,,…jednoho rána jsem vstal velice brzy a vyslechl jsem rozhovor mezi vychovatelkami v místnosti, kde si dávaly ranní kávu. Mluvily o nás, dětech z domova, jako o nějaké havěti, která je jen na obtíž. Říkaly, že jsme všichni lemplové, že jsme všichni stejní a že z nás nic dobrého vyrůst nemůže. To mnou velice otřáslo a rozhodl jsem se, že jim ukážu, jak se mýlí. Začal jsem se intenzivně soustředit na studium, abych se dostala na gymnázium a poté na vysokou školu. Učil jsem se i po nocích 170

s baterkou pod peřinou.“). V tomto období byly Adamovi předepsány léky na hyperaktivitu, kterou podle svého názoru rozhodně netrpěl a jež mu velice ubíraly síly na studium (,,…tyto léky dostávala většina dětí v domově, aby nezlobily. Mne osobně řekli, že to jsou léky proti pubertě. Předepisoval nám je zdejší lékař, aniž bychom někdy podstoupili psychologické vyšetření.“). Přes to vše se Adam dostal na gymnázium, kde dosahoval velice dobrých studijních výsledků. Během studia na gymnáziu si uvědomil, že by jej bavila žurnalistka, díky které by mohl odkrýt pravou podobu fungování dětských domovů. Přispíval svými články do časopisu, který byl vydáván celorepublikově pro dětské domovy, ve kterém se snažil motivovat ostatní děti k tomu, aby se nevzdávaly a šly za svým snem. V osmnácti letech se jako dobrovolník zúčastnil výjezdu do dětského domova v Ukrajině a po této zkušenosti se rozhodl, že založí projekt, ve kterém se budou vzájemně navštěvovat děti z českých a ukrajinských dětských domovů v rámci společných táborů. Tento projekt funguje dodnes a Adama velice naplňuje (,,..je to má srdeční záležitost, umožnit dětem zpestření jejich režimu, navazování nových vztahů a hlavně cítím, že jim to dává určitou naději. Tyto děti jsem si velice oblíbil, získal jsem mnoho přátel a tato činnost se pro mě stala hnacím motorem. Neuvěřitelně mě to nabíjí. Zároveň je to pro mne i velká odpovědnost, protože tyto děti si mne hodně zidealizovaly…pohlíží na mne jako na vzor úspěchu, často mne kontaktují se svými osobními problémy… a já je nechci zklamat.“).

Současnost Po úspěšném složení maturity se Adam dostal na vysokou školu, na jeho vysněný obor žurnalistiku. Opustil tak dětský domov a začal žít svůj život. Z právního hlediska ale stále spadá pod domov, který financuje jeho studium. Na víkendy se proto do domova vrací, především proto, že mu to umožňuje kontakt s jeho bratry, kteří tam doposud jsou. Nyní studuje třetí ročník a částečně je zaměstnán pro jedny noviny, ve kterých pracuje jako reportér. Podařilo se mu napsat několik článků, které měly velký společenský ohlas a které vyvolaly mnoho debat.

Na otázku, jak Adam hodnotí zpětně svůj život, odpověděl, že jeho minulost mu umožnila být tím, kým nyní je a obohatila jej o určité schopnosti, kterých si cenní a zároveň jej zodolněla (,,Když se ohlédnu zpět, mám pocit, že jsem si prošel nějakým obdobím, které mě posílilo. Získal jsem zkušenosti, které využívám skoro každý den. Příklad takové zkušenosti 171

je, že dokážu mluvit s lidmi, které žijí v nuzných podmínkách a jejich rozhled je tedy omezený (vzděláním na SŠ a na VŠ), ale zároveň dokážu mluvit a diskutovat se vzdělanými lidmi na různá témata. Jako jednoznačně největší osobní vítězství považuji to, že jsem se dokázal vyrovnat se svojí minulostí. Rodičům, dětskému domovu, sociálním pracovnicím,… nic nevyčítám. Přijal jsem svoji minulost jako součást sebe a nežiji minulostí, ale přítomností a snahou o to mít lepší budoucnost.“). Když byl Adam vyzván, aby se pokusil odpovědět, co mu bylo v jeho životě nápomocné, v čem čerpal sílu na čelení překážkám, odpověděl, že ve většině případech cítil, že pokud má něco vyřešit, měl by to udělat sám a postavit se tomu čelem. Snažil se mít život pod svou kontrolou. Zároveň uznal, že v dětském domově mu velice pomáhal jeho vztah se svými bratry (,,…zdroj síly? Někdy o tom přemýšlím, ale nemám jednoznačnou odpověď. Prostě jsem měl karty na stole. Dva bráchové, máma, babička a já. V době, kdy jsem byl doma a můj táta se k nám choval špatně a občas nás bil, cítil jsem jako svoji povinnost se takovému jednání postavit. Nevím, zda to byl nějaký zdroj a kde jsem ho bral. Cítil jsem, že nikdo jiný než já nemůže zasáhnout a to i přesto, že mi bylo 8 let a byl jsem malé dítě. Později v domově ty karty byly ještě jasnější. Já a moji bráchové. Cítil jsem jako svoji povinnost mým bratrům ukazovat, že se musí zapřít, musí to všechno překonat. Bylo to moje přesvědčení. A paradoxně jsem zdroj síly čerpal od svých bratrů, kterým jsem chtěl být příkladným „vychovatelem.“ Nedávno jsem jim to řekl. A oni mi na to odpověděli, že mě jako takového „staršího a rozumnějšího“ vždycky brali. Nikdy jsme si to neřekli, prostě to tak bylo. Sílu jsem čerpal od svých bratrů a oni ode mě. Tento zdroj jsem ale objevil až v DD. U rodičů jsem to bral jako svoji „chlapskou“ povinnost chránit slabší bratry a mámu.“). V závěru rozhovoru Adam podotkl, že jeho největším cílem a snem je být dobrým otcem a manželem. Chce zajistit svou budoucí rodinu a poskytnout ji to, co nebylo v dětství poskytnuto Adamovi. Tento cíl je zároveň i Adamovým životním smyslem a snem (,,…snažím se ze všech sil, abych jednou měl svoji vlastní rodinu. Nejsem náročný ani přehnaně ambiciózní. Prostě bych jen chtěl dávat své budoucí rodině všechno, co mám a přijímat spokojenost a radosti od svých (budoucích) dětí a ženy. Chtěl bych si dokázat, že můžu být dobrý táta. Chtěl bych vlastně svým dětem dát to, co jsem nikdy nepoznal. To je můj sen a taky smysl života…“).

172

Přehled rizikových faktorů vyplývajících z Adamova životního příběhu: 

Velice nízký rodinný sociokulturní status



Zanedbávání základní péče ze strany rodičů



Domácí násilí ze strany otce páchané na celé rodině



Odebrání do dětského domova

8.5.2 Dotazník osobních zájmů Adamovy cíle a zájmy vyplývající z dotazníku osobních zájmů PCI Adam u každé životní oblasti vyplnil jeden cíl. Jako nejdůležitější hodnotil následující oblasti: oblast 3 (domov a domácnost/bydlení) a oblast 5 (láska, intimní záležitosti a sex). Poté následovala oblast 2 (zaměstnání a finanční záležitosti), oblast 4 (přátelé a známí), oblast 6 (co chci na sobě změnit), oblast 10 (duchovní záležitosti, náboženství a víra), oblast 11 (zájmy, koníčky, zábavy, odpočinek), oblast 1 (partner, rodina, příbuzní), oblast 7 (vzdělání a kvalifikace), oblast 9 (užívání alkoholu, drog nebo jiných podobných látek) a oblast 8 (zdraví). Adam by chtěl mít zázemí ve své rodině a ženu, o kterou by se mohl opřít. Rovněž by chtěl dále udržovat dobré vztahy se svými sourozenci (oblast 3). U své ženy by chtěl mít Adam pocit, že se na ni může spolehnout, že v ní má oporu a zajímá ji jeho práce a aktivity, ve kterých by jej podporovala (Oblast 5). U těchto dvou, pro Adama nejdůležitějších oblastí, udává pravděpodobnost jejich dosažení a možnost ovlivnění jako poměrně vysoké (9). Mezi další cíle, které Adam v dotazníku uvedl, patří tyto: Adam by chtěl být uznávaným novinářem, jenž je vítán na společenských akcích a uznávaným odborníkem na lidskoprávní rovině (oblast 1). Uznání by rovněž rád získal ze strany svých čtenářů i nadřízených (oblast 2). Adam by rád zůstal v kontaktu se svými kamarády, o kterých by věděl, že jej mají rádi a stojí při něm (oblast 4). Rád by na sobě změnil svou spolehlivost, znalost společenských pravidel a sečtělost (oblast 6). Ve svém vzdělání by se rád zdokonaloval v jazycích, které jsou pro něj důležitou formou komunikace s cizinci. Především by se rád zdokonalil v ukrajinštině, protože jako dobrovolník navštěvuje děti v dětských domovech na Ukrajině (oblast 7). Po zdravotní stránce by chtěl udržovat 173

správnou životosprávu a pravidelně cvičit (oblast 8). Rád by přestal kouřit (oblast 9) a ve volném čase se více věnovat sportu a více odpočívat (oblast 11). Adam se považuje za ateistu, kterým by nadále i rád zůstal (oblast 10).

Interpretace výsledků v dotazníku PCI Výsledky dotazníku osobních zájmu prokázaly, že Adam disponuje adaptivní motivační strukturou. Adam aktivně usiluje o cíl, pro své cíle je angažovaný. V případě dosažení cílů předpokládá velký pocit radosti, zatímco při jejich nedosažení očekává smutek. Věří v dosažitelnost svých cílů. U všech oblastí byla použita jen apetitivní slovesa.

Položky v dotazníku zjišťuji kognitivní a emoční hodnocení cílů: kognitivní hodnocení Celkové kogntivní hodnocení u Adama je vysoké. Důležitost a pravděpodobnost jeho cílů nabývají vysokých hodnot, mimo oblastí 8 a 9 (zdraví; užívání alkoholu, drog nebo jiných podobných látek. Z údajů uvedených k oblasti 9 je možné usuzovat, že Adamův cíl přestat kouřit, není zcela autentický. Při jeho dosažení očekává vysokou radost, avšak projevuje malé zaujetí, ačkoliv pociťuje velkou možnost ovlivnit to a ví, co pro to udělat). Mimo tyto dvě oblasti lze tvrdit, že Adamova víra, že dosáhne svých cílů, je velká. Věří si, že svých cílů dosáhne a zná cesty k jejich dosažení. Rovněž věří, že toto usilování o cíl je pod jeho kontrolou. Vzdálenost cílů je poměrně velká (v procesu usilování o cíl Adamovi může chybět emoční satisfakce). Na základě vztahu mezi proměnnými ,,míra zaujetí“ a ,,můj cíl“, je možné usuzovat, že jeho cíle jsou autonomní a že je pro ně přiměřeně angažovaný.

emoční hodnocení Radost při dosažení cílů nabývá vysokých hodnot. Zvolené cíle přinášejí Adamovi emoční satisfakci. Smutek v případě nedosažení cílů je nepatrně nižší, ale stále dosahuje vysokých hodnot. Z toho je možné usuzovat, že Adamovi na svých cílech opravdu záleží, nejen z kognitivního hlediska, ale také z hlediska emočního. Lítost/sklíčenost se pohybuje na hranici průměru, je tedy možné, že některé cíle jsou pro Adama poněkud emočně ambivalentní.

174

Mimo kognitivního hodnocení dotazník také zjišťoval jednotlivé explicitní motivy velké trojky:



Výkonový motiv Výkonový motiv nabývá u Adama průměrných hodnot. Touha po úspěchu je nepatrně nižší než touha vyhnout se selhání. Průměrný motiv výkonu je poněkud překvapujícím výsledkem, protože v Adamově životním příběhu je patrné, že si v životě stanovuje vysoké cíle, kterých se snaží dosáhnout a na základě jeho vyprávění se zdá, že právě dosažení úspěchu v životě je pro něj velice důležité (svými akademickými dovednostmi chtěl vynikat nad ostatními dětmi v dětském domově, chce být uznávaným novinářem, apod.)



Motiv afiliace Motiv afiliace nabývá u Adama průměrných hodnot. Adam má průměrnou potřebu pozitivních vztahů a kontaktu s druhými lidmi.



Motiv moci Motiv moci nabývá u Adama velmi nízkých hodnot. Obava z ovlivňování je o něco vyšší než touha ovlivňovat druhé, ale nejedná se o výrazný rozdíl. Touha ovlivňovat druhé byla vysoká pouze u oblasti 7 (vzdělání, kvalifikace), což může korespondovat s tím, že Adam svými akademickými úspěchy chtěl od útlého věku dokázat svému okolí, především vychovatelkám v dětském domově, že je odlišný než ostatní děti. Obava z ovlivňování byla velice vysoká u oblasti 10 (víra, náboženství.

175

Graf 6: Výsledky PCI - Adam

10,00 9,00 8,00 7,00 6,00 5,00

Řa…

4,00 3,00 2,00 1,00 0,00

8.5.3 NEO osobnostní inventář Interpretace NEO osobnostního inventáře (NEO-PI-R) – osobnostní profil Neuroticismus Na škále neuroticismu dosáhl Adam celkově středního skóru. Na pěti subškálách dosáhl středního skóru (N1:úzkostnost, N2:hněvivost-hostilita, N3:depresivnost, N4:rozpačitost, N5:impulzivnost). Jen na jedné subškále dosáhl nízkého skóru (N6:zranitelnost). Adam může v některých situacích, které jsou pro něj ohrožující, prožívat úzkostné stavy a pocity smutku, či viny a reagovat hněvivě, ale protože dosáhl středních skórů, nejedná se o nic výjimečného oproti ostatní populaci. Rovněž v některých situacích, kdy má vystupovat před veřejností může prožívat střední míru rozpaků a někdy může mít tendenci jednat impulzivně a unáhleně. Opět se ale nejedná o žádnou výraznou odchylku oproti většinové populaci. Náročné životní situace Adam dobře zvládá, je odolný vůči stresu, emocionálně stabilní a nezdolný (N6:zranitelnost).

176

Extraverze Na škále extraverze dosáhl Adam celkově vysokého skóru. Velmi vysokého skóru dosáhl na subškále E3:asertivita, vysokých skórů na subškálách E1:vřelost, E2:družnost a E4:aktivnost. Středních skórů dosáhl na subškálách E5:vyhledávání vzrušení a E6:pozitivní emoce. Adam se dokáže velmi energicky a důrazně prosazovat, často se k různým věcem vyjadřuje a přebírá vůdčí postavení. Je velmi rozhodný, sebevědomý a dominantní (E3:asertivita). Prosazuje se jako vřelý, přátelský, důvěrný a vůči druhým projevující sympatie a náklonost (E1:vřelost). Adam je rád ve společnosti druhých lidí. Čím více lidmi je obklopen a čím častěji s nimi může komunikovat, tím je spokojenější. Je komunikativní, sdílný a má hodně přátel (E2:družnost). Svůj život vede v rychlém tempu, je aktivní, energický a horlivý (E4:aktivnost).

Otevřenost vůči zkušenosti Na škále otevřenost vůči zkušenosti dosáhl Adam celkově středního skóru. Na tomto výsledku se podílely rozmanité výsledky jednotlivých subškál. Nízkých skórů dosáhl na subškále O5:ideje. Středního skóru dosáhl na subškále O2:estetické prožívání a O6:hodnoty a vysokých skórů na subškálách O1:fantazie, O3:prožívání a O4: novátorské činnosti. Orientuje se na fakta, má málo intelektuálních zájmů a je pragmatický (O5: ideje). Má bohatou představivost a fantazii, rád se oddává dennímu snění. Je důvtipný, originální a kreativní (O1:fantazie). Adam dokáže zhodnotit a prožívat u sebe a ostatních množství negativních i pozitivních emocí. Je senzitivní, citově založený a vrocný (O3:prožívání). Adam upřednostňuje nové a rozmanité, zkouší nové věci, vyhýbá se rutinním a známým činnostem a je flexibilní (O4:novátorské činnosti).

Přívětivost Na škále přívětivosti dosáhl Adam celkově středního skóru. Velmi nízkého skóru dosáhl na subškále P4:poddajnost, nízkého skóru na subškále P5:skromnost a středních skórů na subškálách P1:důvěra, P2: upřímnost, P3:altruismus a P6:jemnocit. Adam je tvrdohlavý, nekompromisní a soutěživý. Rovněž může být k druhým sarkastický a konfliktní (P4:poddajnost). Vůči druhým lidem může vystupovat arogantně, namyšleně a samolibě. Rád se chlubí a může mít pocit, že je mimořádný (P5:skromnost).

177

Svědomitost Na škále svědomitosti dosáhl Adam celkově nízkého skóru. Velmi nízkého skóru dosáhl na subškále S6:rozvážnost, nízkých skórů na subškálách S1:způsobilost, S2:pořádkumilovnost a S3: zodpovědnost. Středního skóru dosáhl na subškále S5:disciplinovanost a vysokého skóru na subškále S4: cílevědomost. Adam je velice nerozvážný a velmi často dělá ukvapená rozhodnutí. Často jedná spontánně a zbrkle (S6:rozvážnost). Často se může cítit nepřipraven na plnění úkolů a při práci může postupovat neefektivně a neplánovitě (S1:způsobilost). Adam má své věci a záležitosti neuspořádané, při plnění svých povinností je nesystematický a ledabylý a je nepořádný (S2:pořádkumilovnost). Adam může mít problémy s plněním různých zásad a principů, být nespolehlivý a nezodpovědný. K některým úkolům může mít laxní přístup a být lehkovážný (S3:zodpovědnost). Ve svém životě si klade vysoké cíle, je ambiciózní, horlivý a pracovitý (S4:cílevědomost).

Orientace na výkon Orientaci na výkon je možné usuzovat na základě možných vzájemných souvislostí mezi dimenzemi osobnosti svědomitosti a neuroticismu (především subškály N4: rozpačitost). Adam dosáhl středního neuroticismu (též střední N4:rozpačitosti) a nízké svědomitosti. Nelze tedy jednoznačně určit jeho orientaci na výkon. Pokud se ale podrobněji podíváme na výsledky na subškále rozpačitosti, jeho výsledky byly těsně na hranici vysokého skóru (T skór 54), je tedy možné, že může zažívat úzkost při situacích vyžadujících výkon (nízká S1:způsobilost), protože se cítí nepřipraven a nedůvěřuje svým schopnostem.

Zvládání a obranné mechanismy Náročné životní situace a krize by měl Adam zvládat dobře. Rovněž by měl dobře vzdorovat stresu a být nezdolný (nízká N6:zranitelnost). Pokud se v Adamově životě vyskytnou nějaké problémy, jeho vysoká extraverze vypovídá o tom, že může vyhledávat sociální oporu (vysoká E1:vřelost a E2:družnost). V užívání zvládacích strategií může být flexibilní (O4:novátorské činnosti), avšak nelze jednoznačně říci, zda právě v těch adaptivních, protože míra jeho svědomitosti je nízká. Může se tedy uchylovat k strategiím jako je únik či popření (nízká S1:způsobilost a S3:zodpovědnost). Od svých problémů může unikat do fantazie (vysoká O1:fantazie).

178

Tabulka 13: Shrnutí výsledků sebeposouzení - Adam Škály

Nízký skór

Hodnoty

Vysoký skór

Hodnoty



T skórů


T skórů

Neuroticismus

48

střední

Extraverze

63

vysoký


51

střední

Přívětivost

46

střední

Svědomitost

40

nízký

N1: úzkostnost


43


střední



48


střední

N3: depresivnost


51


střední

N4: rozpačitost


54

Bývá v rozpacích

střední

N5: impulzivnost


50


střední

N6: zranitelnost


41


nízký

E1: vřelost


62


vysoký

E2: družnost


60


vysoký

E3: asertivita


67


velmi vysoký

E4: aktivnost

Žije pomalu

60


vysoký



52


střední


Pesimistický

54

Optimistický

střední

O1: fantazie


56


vysoký



45


střední

O3: prožívání

Ignoruje emoce

60


vysoký



58


vysoký



43


nízký

O6: hodnoty


49


střední

P1: důvěra


54


střední

P2: upřímnost


53


střední



52

Pomáhá druhým

střední

P4: poddajnost


30


velmi nízký

P5: skromnost


42

Skromný

nízký

P6: jemnocit


49


střední

S1: způsobilost


43


nízký



39


nízký



37


nízký

S4: cílevědomost


56


vysoký



49


střední

S6: rozvážnost


30


velmi nízký

179

8.5.4 Shrnutí případové studie Nyní se pokusíme stručně shrnout případovou studii Adama v kontextu zvolených výzkumných otázek.

Jaká je motivační struktura u resilientních jedinců? U Adama jsme zjistili pozitivní motivační strukturu. Celkové kognitivní hodnocení je u Adama vysoké. Věří si, že svých cílů dosáhne a zná cesty k jejich dosažení. Rovněž věří, že toto usilování o cíl je pod jeho kontrolou. Také emoční hodnocení je vysoké, zvolené cíle přinášejí Adamovi emoční satisfakci. Z explicitních motivů nabývá motiv výkonu a afiliace středních hodnot, motiv moci je nízký.

Jakými osobnostními charakteristikami disponují resilientní jedinci? Prostřednictvím NEO osobnostního dotazníku jsme u Adama zjistili: 

Celkový střední skór na škále neuroticismu (střední úzkostnost, střední hněvivost-hostilita,

střední

depresivnost,

střední

rozpačitost,

střední

impulzivnost, a nízká zranitelnost). 

celkový vysoký skór na škále extraverze (vysoká vřelost, vysoká družnost, velmi vysoká asertivita, vysoká aktivnost, střední vyhledávání vzrušení a střední pozitivní emoce).



celkový střední skór na škále otevřenost vůči zkušenosti (vysoká fantazie, střední estetické prožívání, vysoké prožívání, vysoké novátorské činnosti, nízké ideje a střední hodnoty).



celkový střední skór na škále přívětivosti (střední důvěra, střední upřímnost, střední altruismus, velmi nízká poddajnost, nízká skromnost a střední jemnocit).




nízká

zodpovědnost,


180

vysoká

cílevědomost,

střední

7. Jaké protektivní faktory napomáhají pozitivní adaptaci? Na základě životního příběhu a aplikovaných dotazníku jsme nalezli u Adama následující protektivní faktory, přičemž jsme v jejich identifikaci vycházeli z výzkumů uvedených v teoretické části této práce. Jedná se o následující protektivní faktory: 

Celková vysoká extraverze



Nízká zranitelnost



Akademické dovednosti



Schopnost nahlížet na životní překážky jako na smysluplné






Vysoké kognitivní hodnocení životních cílů



Vysoké emoční hodnocení životních cílů

8.6 Případová studie – Bruno, 25 let 8.6.1 Životní příběh Dětství Brunovi je 25 let a je romského etnika. Bruno do svých dvou let věku žil s matkou a otcem v bytě, který nesplňoval základní životní podmínky. Matka ani jeho otec neměli žádné zaměstnání, pobírali sociální dávky. Když byly Brunovi dva roky, odebrali jej sociální pracovnice do kojeneckého ústavu na základě stížností sousedů, kteří udávali, že často brečel, byl bez dohledu a že v bytě nebyl pořádek. Jeho otec převážně nebyl doma, velkou část času se pohyboval po ulici, kde vybíral popelnice a kradl. Pravděpodobně má čtyři sourozence, kteří byli také rozmístěni po dětských domovech (,,...o své rodině toho moc nevím, většinu informací mám od pracovnic dětského domova a také od otce, se kterým se od svých osmnácti let setkávám.“). Otec byl na rok poslán do vězení za zanedbání povinné péče. Ve třech letech byl Bruno přemístěn do dětského domova. Když byly Brunovi čtyři roky, navštívila jej matka. Tuto událost Bruno vnímá jako něco, co mu napomohlo uvědomit si, že život v dětském domově byl pro něj spíše přínosem (,,..jednoho dne přijela má matka. Doprovázel jí nějaký německý partner. Pamatuji si, jak jsme se setkali a ona mi přivezla modré dívčí šatičky a panenku. Později jsem se dozvěděl, že se snažila podplatit 181

vychovatelku, aby si mne mohla vzít do Německa. Co to je za matku, když neví, že se jí narodil kluk a ne holka?“) Život v dětském domově, do svých sedmi let, nevnímal jako něco zvláštního (,,…myslel jsem si, že je to úplně normální, pravděpodobně to bylo díky tomu, že jsem nikdy nezažil normální rodinné fungování. Nechápal jsem koncept rodiny a nic mi nescházelo“). S nástupem na základní školu a kontaktem se svými vrstevníky, kteří vyrůstali ve svých rodinách si ale začal uvědomovat, že mu chybí rodina (,,…děti ve škole vyprávěly, co dělaly o víkendu nebo o svátcích…já jsem neměl co vyprávět, každý den v domově byl stejný. Chyběli mi rodiče, někdo, kdo by patřil jen mě.“). Přes tuto absenci rodičů Bruno nevnímá dětství v domově jako něco negativního, naopak si je vědom, že díky podmínkám, který mu domov poskytl, je takový člověk, jakým nyní je (,,..nevím, co by ze mě vyrostlo, kdybych se pohyboval v prostředí, ve kterém jsem do dvou let žil. Domov mi poskytl zázemí a řád, který mnoho romských rodin postrádá.“). S vychovateli nemá špatné zkušenosti a jako nejbližší osobu vnímá ředitele, který v dětském domově působil sedm let. Byl pro něj mužskou autoritou, kterou jinak v dětském domově postrádal (,, on byl pro mne něco jako otec. Motivoval mne a ukazoval mi cestu. Dával mi najevo, že když se budu snažit, tak mohu být úspěšný. Měli jsme velice blízký vztah.“). Rovněž vzpomíná na jednu vychovatelku, ke které velice přilnul a která se mu hodně věnovala. O některých víkendech si jej brala k sobě domů.

Dospívání Jako jeden z mála dětí se dostal na střední školu. V patnácti letech zjistil, že jej velice baví vzdělávání se a probudila se v něm velká zvídavost (,,…jako bych najednou objevil něco v sobě, co touží být naplněno…četl jsem mnoho knížek, zajímal jsem se o filozofii, společenské vědy a jazyky. Byl jsem v domově takový exot, protože nikdo se tam nevěnoval studiu, ale mne to bavilo. Zároveň v tom hrálo velkou roli taky to, že jsem si uvědomil, že nechci skončit jako moji rodiče.“). Matka se Brunovi ozvala pře osmnáctými narozeninami (,,…osmnáct let je období,kdy se odchází z děcáku a dětský domov přispívá dětem do života. Vychovatelky mne varovaly, že jí může jít o peníze, ať jsem opatrný. V dopisech mne přemlouvala, jestli by nemohla přijet do domova na návštěvu. Já jsem ji odmítal, protože jsem se od ní cítil odcizenej. Nevím, kdo ten člověk je. Je to někdo cizí, kdo se o mě celý život nezajímal a udělal si kupu jiných dětí, o které se taky nestaral“). Dlouhou dobu kontakt odmítal, ale když po jejím dlouhém naléhání slevil a dovolil ji přijet, tak se nedostavila a ani jej nijak nekontaktovala. Setkal se s ní nakonec jen jednou, před 182

nástupem na vysokou školu. Matka na něj nepůsobila dobrým dojmem (,,…připadala mi divná, labilní, vůbec jsem si s ní neměl co říct. Vůbec jsem při tomto setkání nepociťoval to krevní pouto, o kterém mnoho dětí z domova mluví.“).

Současnost Po maturitě se Bruno přihlásil na vysokou školu, na kterou byl přijat. Po dvou letech se přihlásil na další vysokou školu, takže nyní studuje dvě vysoké školy. V loňském roce absolvoval několikaměsíční stáž v Bruselu. Bruno je rád, že se takto studijně realizuje a tento úspěch je pro něj důležitý ve dvou rovinách (,,…dostal jsem se na vysokou školu navzdory dvou velkým překážkám – první překážkou je to, že jsem vyrůstal v dětském domově, v prostředí, ve kterém všeobecně není studium nijak podporováno. Druhou překážkou je má romská národnost. Hodně lidí si myslí, že Romové nemají na to, aby studovali vysokou školu, částečně mají pravdu – Romové mají úplně jiné hodnoty, mezi něž vzdělání zrovna nepatří.“). Během studia na vysoké škole s Bruno začal stýkat se svým otcem a sestrou, kteří žijí ve stejném městě. Vztah s otcem má spíše přátelský (,,…tátu nevnímám jako otce v pravém slova smyslu, já vlastně ani nevím, co to táta je. Autoritou pro mne není, je to spíše kamarád, kterému chci pomoci, především finančně, aby se dostal z toho dna, kde teď je. Nevím, proč cítím tuhle povinnost, když jsem ho donedávna neznal.“).

Přehled rizikových faktorů vyplývajících z Brunova životního příběhu: 

Romské etnikum



Zanedbání péče rodiči



Špatná socioekonomická situace



Kriminalita otce



Odebrání do dětského domova



Absence blízké pečující osoby vyplývající ze života v dětském domově

8.6.2 Dotazník osobních zájmů Brunovy cíle a zájmy vyplývající z dotazníku osobních zájmů PCI V dotazníku uvedl Bruno u jedné oblasti tři cíle, u tří oblastí dva cíle a u zbylých oblastí jeden cíl. Nejdůležitější je pro Bruna oblast 1 (partner, rodina, příbuzní) a oblast 7 (vzdělání a kvalifikace). Pravděpodobnost dosažení cílů a možnost jejich ovlivnění u 183

těchto oblastí hodnotí Bruno jako poměrně vysokou. V oblasti partner, rodina a příbuzní by chtěl Bruno mít stabilní a milující vztah se svou partnerkou, v rámci kterého by založil rodinu. Chtěl by mít dvě až čtyři děti a alespoň jedno dítě adoptované či v pěstounské péči. Zároveň by chtěl, aby vztah s jeho rodiči byl funkční a bezproblémový. V oblasti vzdělání a kvalifikace si jako cíl Bruno vytyčil dosažení magisterského titulu a naučení se jazyků jako je němčina, francouzština, korejština a ruština. Jako další cíle ve zbývajících oblastech uvedl Bruno následující: V oblasti zaměstnání a finanční záležitosti by chtěl Bruno mít stabilní, finančně i duševně naplňující práci, která jej povede k jeho osobnímu růstu a napomůže mu zabezpečit jeho rodinu. V oblasti domov a domácnost Bruno uvedl, že by se nechtěl příliš stěhovat. Chtěl by bydlet v hezké, klidné a kulturní lokalitě. V oblasti přátelé a známí by Bruno chtěl udržovat přátelské vztahy a zůstat takovým jakým je, růst společně se svými přáteli. V oblasti láska, intimní záležitosti a sex uvedl, že by chtěl být intimně spokojený a vést bezproblémový sexuální život se svou partnerkou. Bruno by rád na sobě změnil (oblast 6) svou pracovitost a systematičnost. V oblasti zdraví uvedl, že by rád měl minimum zdravotních problémů, kterým by předcházel správnou stravou a životním stylem. V oblasti užívání alkoholu, drog a jiných návykových látek Bruno uvedl, že by chtěl vyzkoušet co nejvíce návykových látek, především halucinogenů, ale zároveň by se na nich nechtěl stát závislým. Oblast duchovní záležitosti, víra a náboženství Bruno okomentoval, že mu to nic neříká a že nemá pro něj žádný význam. V poslední oblasti zájmy, koníčky, zábava a odpočinek Bruno uvedl, že by rád natočil amatérský film, který by byl promítán například ve Světozoru či podobném kině. Rád by také psal o korejské kultuře a americké nezávislé hudbě.

Interpretace výsledků v dotazníku PCI Výsledky dotazníku osobních zájmu prokázaly, že Bruno disponuje adaptivní motivační strukturou. Bruno velice aktivně usiluje o cíl, pro své cíle je silně angažovaný. V případě dosažení cílů předpokládá velký pocit radosti, zatímco při jejich nedosažení očekává smutek. Věří v dosažitelnost svých cílů.

Položky v dotazníku zjišťuji kognitivní a emoční hodnocení cílů: a) kognitivní hodnocení Celkové kogntivní hodnocení u Bruna je vysoké. Důležitost a pravděpodobnost jeho cílů nabývají vysokých hodnot, mimo oblastí 3 a 9 (domov, domácnost bydlení; 184

užívání alkoholu, drog nebo jiných podobných látek. Nízké hodnoty v oblasti domov a bydlení mohou být ovlivněné tím, že téměř od narození vyrůstal v dětském domově, ve kterém byl v rámci možností spokojený, a proto pro něj oblast domova nemusí být tak důležitá jako u jedinců pocházejících z rodinného prostředí). Lze tedy tvrdit, že Brunova víra, že dosáhne svých cílů, je velká. Výsledky ukázaly, že Bruno cítí nad dosažením svých cílů vysokou kontrolu a ví, co je zapotřebí udělat, aby těchto cílů dosáhnul (vysoké hodnoty proměnných ,,možnost ovlivnit to“ a ,,vím, co udělat“). Časová perspektiva dosažení cílů se pohybuje kolem nižšího průměru – Bruno hodnotí své cíle jako poměrně blízké. Na základě vztahu mezi proměnnými ,,míra zaujetí“ a ,,můj cíl“, je možné usuzovat, že jeho cíle jsou autonomní.

b) emoční hodnocení Radost při dosažení cílů nabývá vysokých hodnot (vyjma oblasti 9 - užívání alkoholu, drog a jiných návykových látek). Zvolené cíle přinášejí Brunovi emoční satisfakci. Smutek v případě nedosažení cílů je nepatrně nižší, ale stále dosahuje vysokých hodnot. Z toho je možné usuzovat, že Brunovi na svých cílech opravdu záleží, nejen z kognitivního hlediska, ale také z hlediska emočního. Lítost/sklíčenost nabývá téměř nulových hodnot, cíle nejsou tedy pro Bruna emočně ambivalentní.




Výkonový motiv Výkonový motiv nabývá u Bruna vysokých hodnot. Touha po úspěchu je nepatrně nižší než touha vyhnout se selhání. Vysoký motiv výkonu je možné sledovat v Brunově životním příběhu – od útlého věku se velmi intenzivně věnoval studiu, čím předčíval své vrstevníky v dětském domově. Jeho cílem bylo nastoupit na vysokou školu, kam se mu podařilo dostat a v současné době studuje současně dvě vysoké školy. Má vysokou aspirační úroveň, chce být úspěšný (další studium v zahraničí, natočení amatérských filmů, apod).



Motiv afiliace Motiv afiliace nabývá u Bruna průměrných hodnot, přičemž touha vyhnout se odmítnutí dosáhla vyšších hodnot než touha po přijetí druhými, ale obě tyto 185

proměnné se pohybovaly v pásmu průměru. Bruno má průměrnou potřebu pozitivních vztahů a kontaktu s druhými lidmi 

Motiv moci Motiv moci nabývá u Bruna velmi nízkých hodnot. Hodnoty položek touha ovlivňovat druhé a obava z ovlivňování jsou zcela totožné. Graf 7: Výsledky PCI - Bruno

10,00 9,00 8,00 7,00 6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1,00 0,00

Řa…

8.6.3 NEO osobnostní inventář Interpretace NEO osobnostního inventáře (NEO-PI-R) – osobnostní profil Neuroticismus Na škále neuroticismu dosáhl Bruno celkově středního skóru. Na těchto výsledcích se podílelo dosažení nízkých skórů na subškále N2:hněvivost-hostilita a N6:zranitelnost, středních skórů na subškálách N1:úzkostnost, N4:rozpačitost, N5:impulzivnost a vysokého skóru na subškále N3:depresivnost. Bruno je obvykle klidný, uvolněný, nedělá si s ničím těžkou hlavu, ale ve zvláště náročných situacích může pociťovat malé pocity úzkosti (N1:úzkostost). Nenechává se vyprovokovat, nerozčiluje se a nereaguje hněvivě (N2:hněvivost-hostilita). Bruno je náchylný k pocitům smutku, viny, obav a beznaděje (N3:depresivnost). Má střední frustrační toleranci (N5:impulzivnost). Náročné životní situace a krize dobře zvládá, je odolný vůči stresu a nezdolný (N6:zranitelnost).

186

Extraverze Na škále extraverze dosáhl Bruno celkově vysokého skórů. Středních skórů dosáhl na subškálách E1:vřelost, E2:družnost a E6:pozitivní emoce. Vysokých skórů dosáhl na subškálách E3:asertivita, E4:aktivnost a E5:vyhledávání vzrušení. Bruno se popisuje jako průměrně přátelský, vlídný a vřelý (E1:vřelost). Nedělá mu problém navazovat kontakty s druhými lidmi, být ve společnosti, ale zároveň oceňuje své soukromí (E2:družnost). V mezilidských vztazích je sebevědomý, umí se prosadit a říci svůj názor. V rámci skupin často zastává vůdčí pozice (E3:asertivita). Svůj život vede v rychlém tempu, je velice aktivní, energický a horlivý (E4:aktivnost).

Rád vyhledává vzrušující zážitky a

dobrodružství, je odvážný a podnikavý (E5:vyhledávání vzrušení). Není vyhraněný optimista ani pesimista (E6:pozitivní emoce).

Otevřenost vůči zkušenosti Bruno na škále otevřenost vůči zkušenosti dosáhl celkově vysokého skóru. Nízkého skóru dosáhl pouze na subškále O1:fantazie. Na ostatních subškálách dosáhl vysokého skóru. Bruno je věcný, realistický člověk, zaměřený na to, co se děje tady a teď, stojící oběma nohama pevně na zemi. Má malou představivost a kreativitu (O1:fantazie). Intenzivně se zajímá o umění, má výrazný smysl pro vnímání krásy (O2:estetické prožívání). Bruno se vyznačuje schopností zhodnotit a prožívat u sebe a druhých množství pozitivních i negativních emocí (O3:prožívání). Upřednostňuje nové a rozmanité před známým a osvědčeným. Je flexibilní (O4:novátorské činnosti). Má široké intelektuální zájmy, je zvídavý, otevřený novým a nekonvenčním myšlenkám (O5:ideje). Brunův způsob myšlení je nedogmatický, je tolerantní a nekonformní a je ochoten ověřovat sociální, politické a náboženské hodnoty (O6:hodnoty).

Přívětivost Na škále přívětivost dosáhl Bruno celkově vysokého skóru. Středních skórů dosáhl na subškálách P4:poddajnost a P6:jemnocit. Vysokých skórů dosáhl na subškálách P1:důvěra, P2:upřímnost, P3:altruismus a P5:skromnost. Bruno je důvěřivý vůči druhým lidem. Věří, že druzí jsou čestní a mají dobré úmysly (P1:důvěra). K druhým lidem je upřímný, přímočarý a čestný. Může se nechat druhými lidmi manipulovat (P2:upřímnost). Je připravený nezištně pomáhat druhým lidem, vůči svému okolí je ohleduplný a ochotný

187

(P3:altruismus). Je skromný člověk, který se spokojí s málem, nemá náročné požadavky a může být zdrženlivý (P5:skromnost).

Svědomitost Na škále svědomitosti dosáhl Bruno celkově nízkého skóru. Nízkých skórů dosáhl na subškálách S1:způsobilost, S2:pořádkumilovnost a S3:zodpovědnost. Středních skórů dosáhl na subškálách S4:cílevědomost, S5:disciplinovanost a S6:rozvážnost. Bruno se často cítí nepřipraven na plnění úkolů, nekompetentní a svou práci může provádět neefektivně (S1:způsobilost). Při vykonávání různých činností postupuje nesystematicky, chaoticky a často nepečlivě. Své věci a záležitosti může mít neuspořádané a může být nepořádný (S2:pořádkumilovnost). Bruno má problémy s plnění zásad a principů, projevovat se nezodpovědně a lehkovážně (S3:zodpovědnost). Jeho aspirační úroveň je střední (S4:cílevědomost), je průměrně disciplinovaný (S5:disciplinovanost) a rozhodný (S6:rozvážnost).

Orientace na výkon Orientaci na výkon je možné usuzovat na základě možných vzájemných souvislostí mezi dimenzemi osobnosti svědomitosti a neuroticismu (především subškály N4: rozpačitost). Bruno dosáhl středního neuroticismu (též střední N4:rozpačitosti) a nízké svědomitosti. Nelze tedy jednoznačně určit jeho orientaci na výkon. Pokud se ale podrobněji podíváme na výsledky na subškále rozpačitosti, jeho výsledky byly těsně na hranici vysokého skóru (T skór 54), je tedy možné, že může zažívat úzkost při situacích vyžadujících výkon (nízká S1:způsobilost x vysoká N3:depresivnost).

Zvládání a obranné mechanismy Ačkoliv náročné životní situace a krize Bruno dobře zvládá, je odolný vůči stresu (nízká N6:zranitelnost), může za některých okolností pociťovat obavy (vysoká N3:depresivnost). Vzhledem k tomu, že dosáhl celkově vysokého skóru na škálách extraverze a přívětivost, lze očekávat, že v náročných situacích vyhledává sociální oporu ve svém okolí (vysoká P1:důvěra). Neuchyluje se k únikům do fantazie (nízká O1:fantazie), naopak může preferovat strategii kognitivního přehodnocení (nízká O1:fantazie x vysoké O4:novátorské činnosti, O5:ideje a O6:hodnoty) či řešení problému (vysoká E4:aktivnost). Protože

188

celkově dosáhl nízké svědomitosti, je možné, že může také využívat únikové reakce (nízká S1:způsobilost a S3:zodpovědnost).

Tabulka 14: Shrnutí výsledků sebeposouzení - Bruno Škály

Nízký skór

Hodnoty

Vysoký skór

Hodnoty



T skórů


T skórů

Neuroticismus

47

střední

Extraverze

56

vysoký


58

vysoký

Přívětivost

63

vysoký

Svědomitost

44

nízký

N1: úzkostnost


48


střední



37


nízký

N3: depresivnost


59


vysoký

N4: rozpačitost


54

Bývá v rozpacích

střední

N5: impulzivnost


46


střední

N6: zranitelnost


40


nízký

E1: vřelost


51


střední

E2: družnost


54


střední

E3: asertivita


58


vysoký

E4: aktivnost

Žije pomalu

58


vysoký



56


vysoký


Pesimistický

48

Optimistický

střední

O1: fantazie


44


nízký



56


vysoký

O3: prožívání

Ignoruje emoce

56


vysoký



61


vysoký



59


vysoký

O6: hodnoty


55


vysoký

P1: důvěra


62


vysoký

P2: upřímnost


65


vysoký

P3: altruismus


62

Pomáhá druhým

vysoký

P4: poddajnost


51


střední

P5: skromnost


60

Skromný

vysoký

P6: jemnocit


48


střední

S1: způsobilost


38


nízký



35


nízký

S3: zodpovědnost


43


nízký

S4: cílevědomost


46


střední



51


střední

S6: rozvážnost


54


střední

manipulovat

pořádný

189

8.6.4 Shrnutí případové studie Nyní se pokusíme stručně shrnout případovou studii Bruna v kontextu zvolených výzkumných otázek.

1. Jaká je motivační struktura u resilientních jedinců? U Bruna jsme zjistili pozitivní motivační strukturu. Celkové kognitivní hodnocení je u Bruna vysoké. Brunova víra, že dosáhne svých cílů, je velká. Výsledky ukázaly, že Bruno cítí nad dosažením svých cílů vysokou kontrolu a ví, co je zapotřebí udělat, aby těchto cílů dosáhnul. Jeho cíle jsou autonomní. Také emoční hodnocení cílů je vysoké, cíle přinášejí Brunovi emoční satisfakci. Z explicitních motivů má Bruno nejsilnější motiv výkonu, motiv afiliace nabývá průměrných hodnot a motiv moci velmi nízkých hodnot.

2. Jakými osobnostními charakteristikami disponují resilientní jedinci? Prostřednictvím NEO osobnostního dotazníku jsme u Bruna zjistili: 

Celkový střední skór na škále neuroticismu (střední úzkostnost, nízká hněvivost-hostilita,

vysoká

depresivnost,

střední

rozpačitost,

střední


celkový vysoký skór na škále extraverze (střední vřelost, střední družnost, vysoká asertivita, vysoká aktivnost, vysoké vyhledávání vzrušení a střední pozitivní emoce).



celkový vysoký skór na škále otevřenost vůči zkušenosti (nízká fantazie, vysoké estetické prožívání, vysoké prožívání, vysoké novátorské činnosti, vysoké ideje a vysoké hodnoty).



celkový vysoký skór na škále přívětivosti (vysoká důvěra, vysoká upřímnost, vysoký altruismus, střední poddajnost, vysoká skromnost a střední jemnocit).




nízká

zodpovědnost,

střední

disciplinovanost a střední rozvážnost).

3. Jaké protektivní faktory napomáhají pozitivní adaptaci? 190

cílevědomost,

střední

Na základě životního příběhu a aplikovaných dotazníku jsme nalezli u Bruna následující protektivní faktory, přičemž jsme v jejich identifikaci vycházeli z výzkumů uvedených v teoretické části této práce. Jedná se o následující protektivní faktory: 

Celková vysoká extraverze



Celkové vysoké skóre na škále otevřenost vůči zkušenosti



Celkově vysoké skóre na škále přívětivost






Blízká pečující osoba (ředitel v dětském domově)



Flexibilita v užívání copingových strategií









Vysoký motiv výkonu

8.7 Případová studie – Cyril, 21 let 8.7.1 Životní příběh Dětství Cyrilovi je dvaadvacet let a je jedináček. Narodil se v menší vesnici rodičům, kteří do jeho jednoho roku žili společně. Matka pobírala a stále pobírá invalidní důchod a otec je zemědělec. V prvním roce života byl Cyril přemístěn do kojeneckého domova z důvodu neadekvátních domácích podmínek (,,…když byl táta v práci a ona měla být se mnou doma a starat se o mne, často mne nechávala samotného a chodila za kamarádkami nebo jinými chlapy. Neuměla vařit, otec mne často nacházel doma samotného a nepřebaleného…mám to ale z tátova vyprávění.“).Po rozvodu rodičů byl svěřen do péče otci, kdy byly Cyrilovi dva roky. V téže době se u Cyrilova otce rozvinul alkoholismus, který přetrvává dodnes. Otcovým každodenním rituálem bylo zastavení se v místním obchůdku, kde konzumoval alkohol a domů chodil ve značně podnapilém stavu (,,..neustále byl z něj cítit alkohol, chodil domů opilý a mně to bylo moc líto, protože mi na něm záleželo. Nikdy na mě nebyl hrubý. Věčně jsem se o něj musel starat..“). Z raného dětství si Cyril pamatuje právě vzpomínky na opilého otce. Postupem času otec střídal jedno zaměstnání za druhým, to mělo za následek nedostatek finančních prostředků (,,…zhruba od mých pěti let nebylo

191

výjimkou, že nám třeba na rok odpojili elektriku. Měli jsme i topení na elektriku, takže jsem prožil pár krušných zim. Na jídlo nám taktéž nezbývalo moc peněz.“). Vzhledem k tomu, že Cyril v časném dětství pobýval v kojeneckém ústavu, byl často navštěvován sociálními pracovnicemi. Když bylo Cyrilovi třináct let, odehrála se tato kontrola v období, kdy měli již druhým rokem odpojenou elektřinu. Následkem toho bylo soudní obvolání, že má být Cyril odebrán otci a umístěn do dětského domova (,,…prostě k nám přišel dopis, že mám jít za týden do dětského domova. Ten týden jsem nechodil do školy, chtěl jsem si táty co nejvíc užít a ani jsem to nechtěl říct spolužákům. Přes to vše jsem ho měl, a mám, velice rád.“). První tři týdny byl umístěn do diagnostického ústavu, ve kterém se rozhodovalo, zda bude umístěn do dětského domova či do výchovného ústavu. Tyto tři týdny byly pro Cyrila velice obtížné (,,…bylo to tam strašný, jednalo se o jeden z mých nejhorších zážitků. Byli tam samí grázlové, krutí kluci, kteří všechny kolem sebe šikanovali. Dovolovali si i na vychovatele, házeli po nich věci. Několikrát jsem byl zmlácený, v noci jsem se třásl pod peřinou strachy…měl jsem obavy, jestli se u mé postele ty kluci neobjeví…nějak takhle si představuju vězení.“). Po těchto těžkých třech týdnech byl Cyril přemístěn do dětského domova, kde se hned první den, pokusil o útěk (,, …utekl jsem rovnou ze školy. Bál jsem se, že v děcáku zažiju to samé, co v diagnosťáku. Dětský domov byl vzdálený od našeho bytu jedenáct kilometrů. Utíkal jsem po kolejích, protože jsem si myslel, že mě na nich nikdo neuvidí, že policajti mě budou hledat na silnici. Podařilo se mu dostat až domů, ale otec mě odvezl zpět do domova…vysvětlil mi, že by se tím vše komplikovalo, že bych z toho měl problém jak já, tak i on, že mě ukrývá. Slíbil mi, že mě bude navštěvovat a udělá vše pro to, abych se mohl vrátit domů.“). Po čase si Cyril na dětský domov zvykl, napomohlo mu k tomu to, že jezdil za otcem na víkendy. Oficiálně měl jezdit za matkou, protože matka byla finančně zajištěná, ta se ale o něj starat nechtěla a tak jej pouze ,,kryla“ že je u ní, zatímco byl u otce. V té době musel otec opustit byt, ve kterém doposud žil a odstěhoval se do maringotky. Během tohoto období, přechodu do diagnostického ústavu a následně do dětského domova, změnil Cyril celkem tři školy (,,…musel jsem opustit svou školu, kamarády, které jsem měla rád, poté jsem tři týdny chodil do školy při diagnostickém ústavu a následně do školy, která spadala pod dětský domov. Bylo to těžké období, tolik změn v mém životě, spoustu školních kolektivů…nikde jsem se necítil dobře, strašně se mi stýskalo…po tátovi, po kamarádech.“).

192

Dospívání Ve svých čtrnácti letech dostal Cyril nabídku přestoupit na školu pro nadané děti, která se jmenuje Open Gate. Tuto nabídku přijal, protože to vnímal jako šanci, jak se dostat do lepšího prostředí, než je dětský domov a zároveň to vnímal jako životní šanci, dostat výborné vzdělání (,,…bylo to velké dilema, podstoupit čtvrtou změnu školy, ale nakonec jsem se rozhodl, že to zkusím, protože to byla obrovská šance, dostat se ven z domova, mezi normální lidi a zároveň získat dobré vzdělání, které by mi napomohlo k tomu, abych neskončil jako táta v maringotce.“). Úspěšně absolvoval přijímací zkoušky a ocitl se v diametrálně odlišném prostředí. Jednalo se o internátní školu, která přeplývala luxusem (,,…první dny to bylo jako v pohádce, měl jsem vlastní pokoj, notebook…ve škole byl i bazén, veliký sportovní areál. Chodila tam česká elita, která platila neuvěřitelně vysoké školné plus děti, které pocházely z podmínek, jako jsem byl já…my jsme to měli zdarma.“). Zpočátku měl při studiu Cyril problémy, protože škola byla mnohem obtížnější než základní škola, kterou předtím navštěvoval. Musel se denně učit, zhoršily se mu známky z jedniček na trojky a váhal, jestli neodejít (,,…nebyl jsem zvyklý na denní studium, na základce mi šlo všechno samo a najednou jsem měl trojky čtyřky, tak jsem začal váhat, jestli tam vůbec patřím, zda bych neměl odejít. Spolužáci a třídní učitel mě ale podpořili a přesvědčovali mne, ať to aspoň na půl rok ještě zkusím. Tak jsem to zkusil, protože se mi nechtělo vracet do základní školy, která patřila k dětskému domovu. A samozřejmě se mi nechtělo zpět do děcáku, kde se mnou nebylo zacházeno jako tady…jako s jednotlivcem.“). Tak Cyril ve svém úsilí vytrval a docílil zlepšení, až se dostal k výbornému prospěchu. Na víkendy jezdil buď k otci do maringotky, nebo do dětského domova a právě tyto víkendy jej velice motivovaly v tom, aby nepolevoval ve svém úsilí (,,…o víkendu jsem byl buď s tátou v té strašně malé maringotce, kde jsme neměli ani ledničku a jedli jídlo z konzervy nebo do dětského domova, kde jsem se cítil ještě hůř, protože tam si nepřipadáte jako člověk. Tyto výrazné rozdíly v prostředí mě motivovaly, uvědomoval jsem si to, jak nechci skončit.“). V Open Gate získal mnoho výborných přátel, kteří jej podporovali a pomáhali mu. Zároveň mu pomáhali všichni učitelé, se kterými převládaly přátelské vztahy (,,…Open Gate byla pro mne druhá rodina, vládla tam neuvěřitelně rodinná atmosféra a vždy, když jsem byl tam, tak jsem měl pocit, že když se budu snažit, tak dosáhnu všeho, co budu opravdu chtít.“).

193

Současnost Na tomto gymnáziu úspěšně absolvoval maturitní zkoušku a posléze se dostal na vysokou školu, kterou nyní studuje prvním ročníkem. V současné době se cítí spokojený a je plný plánů do budoucnosti. Chce absolvovat roční studijní stáž v zahraničí, úspěšně dostudovat a naleznout si práci, která by jej naplňovala a díky které by byl schopný zabezpečit svou budoucí rodinu, na kterou se velice těší (,,…především chci dostudovat, naleznout si dobrou práci, která mne bude bavit a stěžejním cílem je pro mne založení rodiny a být dobrým otcem. Nechci, aby budoucí rodinu nějak omezoval ten fakt, že pocházím z ne příliš fungující rodiny a z dětského domova…všechny své negativní zážitky z dětství bych chtěl přetvořit v něco dobrého a být milujícím partnerem a rodičem. To je můj sen.“). Na otázku, jak Cyril hodnotí zpětně svůj život odpověděl, že svůj život vnímá vesměs pozitivně, protože díky životním překážkám se naučil být silný a nebýt života, který prožil, nebyl by tam, kde nyní je (,,Když se zpětně podívám na to, co jsem prožil a jaké překážky jsem za těch dvacet let musel překonat, hodnotím svůj dosavadní život lehce pozitivně. Sice musím pořád něco řešit, mít s něčím starosti a nežiju přesně ten život, který bych žít chtěl, ale tak je to asi správně. Díky tomu, co jsem prožil a ztratil, jsem se zase něčemu novému naučil a získal nové zkušenosti a přátele. Nebýt špatné finanční situace doma, nebyl bych v děcáku, nepoznal nové kamarády a život v takovýchto zařízeních, možná bych namísto gymnázia a vysoké školy šel na učňák a následně hned do práce… Všechno by bylo jiné, což si neumím představit. Jsem rád, že se mnou osud takhle zametá. Naučil jsem očekávat rány osudu, takže nemám hlavu v oblacích a nepřekvapí mě žádná „podpásovka“. Se svým životem jsem se smířil.“). Náročné životní situace Cyril často překonával prostřednictvím denního snění, ve kterém si představoval svou budoucnost. Podmínky, ve kterých vyrůstal, vnímá jako negativní příklad, který jej motivuje, aby se podobný osud neopakoval u jeho dětí (Život v chudobě a problémy s tím spojené používám jako svou motivaci. Nechci dopadnout jako taťka, proto nevzdávám studium a doufám, že si jednou najdu dobře placenou práci, která mě bude bavit a živit. Zdrojem síly pro mě bylo asi snění. Ale žádné fantasy příběhy. Jen si vždycky představuji sebe samého o patnáct dvacet let později, jak si užívám s rodinou, přes týden pracuji, o víkendech jsme spolu, moje děti se mají dobře atp. Nevím přesně, jak by měl můj „rodičovský život“ vypadat, zato moc dobře vím, jak by vypadat neměl. Nehodlám s manželkou a potomky žít bez plynu, elektřiny, peněz, potravy…“). Zároveň Cyril dodává, že se často přetvařoval a izoloval od svého okolí, což jej velice vyčerpávalo. Nikdy nechtěl své problémy řešit jako jeho otec, 194

alkoholem (,,Naštěstí nepatřím k těm lidem, co řeší problémy chlastem a drogami. Kvůli svým problémům jsem nyní takový, jaký jsem. Možná vnitřně silný a se vším smířený, ale taky uzavřený do sebe, samotář, který si nevěří. Nikdy jsem neměl tendenci svěřovat se se svými problémy kamarádům. To jsem začal dělat až v dětském domově, kde byla spousta lidí s podobným osudem, jaký jsem měl já, takže jsme si navzájem říkali životní příběhy. I tam jsem se ale svěřoval jen těm opravdu nejlepším kamarádům. Spíš jsem vždycky zalezl někam do kouta, pustil si muziku a snažil se nevnímat své problémy…problémy jsem se občas snažil řešit aktivně, ale hlavní roli hrály finance a taťkova lhostejnost, a s tím jsem já nemohl nic dělat. Někdy jsem jen tak ležel a představoval si, jak v nejbližší době zdědím nebo vyhraji miliony, zaplatím všechny rodinné dluhy, koupím krásný dům a začnu žít nový život. Snění ale nikdy nevydrží moc dlouho, navíc reálné problémy neřeší. Takže mě nakonec hnalo kupředu jen to pomyšlení, že jednou snad bude lépe. Každopádně ať už jsem zažíval sebevětší krizi, nikdy jsem to na sobě nenechal znát, nebo jsem se o to alespoň pokoušel. Uvnitř jsem se sice trápil, ale navenek jsem se přetvařoval a hrál si na šťastného. Občas to na mě působilo jako bych vypil nějakou kyselinu, která mě zevnitř rozežírá, občas mi to takto vyhovovalo a přetvářka mi pomáhala lhát sám sobě, že se nic neděje a všechno je v pořádku.“). Přehled rizikových faktorů vyplývajících z Cyrilova životního příběhu: 

Zanedbávání péče rodiči v prvním roce života



Absence matky



Přemístění do kojeneckého ústavu



Rozvod rodičů



Velice špatné socioekonomické podmínky, život v chudobě



Závislost na alkoholu u pečující osoby (otec)



Přemístění do dětského domova a s ním spjaté změny škol a kolektivů

8.7.2 Dotazník osobních zájmů Cyrilovy cíle a zájmy vyplývající z dotazníku osobních zájmu PCI Až na jednu oblast, Cyril u všech životních oblastí vyplnil tři cíle. Jako nejdůležitější oblasti, hodnotil oblast 1 (partner, rodina, příbuzní), oblast 2 (zaměstnání a finanční záležitosti), oblast 7 (vzdělání a kvalifikace) a oblast 9 (užívání alkoholu, drog nebo podobných látek). U těchto oblastí uvedl Cyril poměrně vysokou důležitost a možnost ovlivnit to. Cyril by chtěl založit rodinu – naleznout přítelkyni, se kterou by se oženil a 195

zplodil potomka. Byl by rád, kdyby tato jeho budoucí rodina byla šťastná a netrpěla hlady. Rovněž pokud by se jeho rodiče ocitli v nouzi, chtěl by jim pomoci tím, že by se k němu nastěhovali (oblast 1). Cyril by rád nalezl práci, která by se mu dařila a bavila jej. Chtěl by pracovat v novinách, kde by psal reportáže. Chtěl by být dostatečně finančně zabezpečen, aby uživil sebe i svou rodinu, aby se nikdy nezadlužil a zároveň by rád šetřil pro jeho zabezpečení na horší časy (oblast 2). Dalším Cyrilovým důležitým cílem je dostudovat, úspěšně obhájit bakalářský a magisterský titul, získat vědomosti, díky kterým by se orientoval v historii, zeměpise, politice a sportu a naučit se dobře užívat odborné termíny. Rovněž by rád zvýšil svou informovanost o aktuálním dění v České Republice a ve světě (oblast 7). Co se týče užívání alkoholu, drog a jiných podobných látek, tak by se chtěl Cyril vyhnout tvrdým drogám, užívat alkohol s mírou, především při posezení s přáteli a nadále nekouřit a vyhýbat se zakouřeným prostorům (oblast 9). Jako další své životní cíle uvedl Cyril následující: Chtěl by si v budoucnu pořídit rodinný dům se zahradou a venkovním posezením a udržovat vřelé vztahy se svými sousedy (oblast 3). V oblasti přátelé a známí uvedl, že by chtěl nadále udržovat vřelé vztahy se svými přáteli, u kterých by měl jistotu, že v případě potřeby se na ně může obrátit a zároveň by chtěl být sám schopen jim pomoci či nějak poradit (oblast 4). Cyril by rád naleznul manželku, se kterou by zažil pravou lásku, nikoliv přetvářku. Chce jí být věrný a byl by rád, kdyby i ona byla věrná jemu a byl by rád, kdyby společně měli dvě děti – syna a dceru (oblast 5). Rád by na sobě změnil následující věci – nepodceňovat se, přísnost a umět říci ne. Chtěl by si více věřit a umět se prosadit, kdy by v případě potřeby se nebál zvýšit hlas a pokud by se mu něco nelíbilo, tak se to nebát dát najevo (oblast 6). V oblasti zdraví (8) by se chtěl Cyril dožít důchodu a této důchod si řádně užít. Chtěl by chodit na preventivní prohlídky a mít doma zásoby léku pro případ nemoci. Cyril se posuzuje jako nevěřící, přesto by chtěl mít i nadále k lidem odlišného náboženství respekt (oblast 10). V oblasti zájmy, koníčky, zábava a volný čas Cyril uvedl, že by rád aktivně hrál fotbal se svými kamarády, nevyhýbal se kulturnímu dění a dopřál si dovolené a rád by i nadále se věnoval psaní v časopise Zámeček, jež je věnován dětem z dětských domovů.

Interpretace výsledků v dotazníku PCI 196

U Cyrila se jedná o adaptivní motivační strukturu. Cyril aktivně usiluje o cíl, pro své cíle je angažovaný. V případě dosažení cílů předpokládá velký pocit radosti, zatímco při jejich nedosažení očekává smutek. Věří v dosažitelnost cílů. Mimo jediné životní oblasti, volil Cyril u všech zbývajících oblastí apetitivní slovesa.



Celkové kogntivní hodnocení je vysoké. Důležitost a pravděpodobnost Cyrilových cílů nabývají poměrně vysokých hodnot, je možné tedy tvrdit, že Cyrilova víra, že dosáhne svých cílů, je velká. Výsledky ukázaly, že Cyril cítí nad dosažením svých cílů kontrolu a ví, co je zapotřebí udělat, aby těchto cílů dosáhl (vysoké hodnoty proměnných ,,možnost ovlivnit to“ a ,,vím, co udělat“). Časová perspektiva dosažení cílů se pohybuje kolem průměrné hodnoty – Cyril hodnotí své cíle jako středně vzdálené. Na základě vztahu mezi proměnnými ,,míra zaujetí“ a ,,můj cíl“, je možné usuzovat, že Cyrilovy cíle jsou autonomní.



emoční hodnocení

Radost při dosažení cílů nabývá vysokých hodnot, zejména u těch, které jsou pro Cyrila důležité. Tyto cíle přinášejí Cyrilovi emoční satisfakci. Smutek v případě nedosažení cílů je nepatrně nižší, ale stále se pohybuje ve vyšších hodnotách. Z toho je možné usuzovat, že Cyrilovi na svých cílech opravdu záleží, nejen z kognitivního hlediska, ale také z hlediska emočního. Lítost/sklíčenost nabývá nižšího průměru, vyšších hodnot bylo dosaženo u oblasti 6 (co chci na sobě změnit) a oblasti 8 (zdraví) – pokud ale tyto výsledky porovnáme s radostí, nejedná se o významný rozdíl, nelze tedy z toho usuzovat emoční ambivalenci, spíše to, že se nejedná o nepřiměřenou angažovanost.

Mimo kognitivního hodnocení dotazník také zjišťoval jednotlivé explicitní motivy velké trojky: 

Výkonový motiv Výkonový motiv nabývá u Cyrila vyšších hodnot. Touha po úspěchu je výraznější než touha vyhnout se selhání. Motiv výkonu lze sledovat v samotném Cyrilově příběhu – od útlého věku se snažil dosahovat dobrých výkonů, aby vzdoroval 197

svému osudu a aby se v budoucnu neocitl ve stejných podmínkách jako jeho otec. Studiu vždy věnoval velké úsilí a vytyčoval si vysoké cíle (například navzdory nízkému ekonomickému statusu jeho rodiny a podmínkám v dětském domově, nastoupil na gymnázium, poté přijal nabídku nástupu na prestižní školu, která pro něj byla v počátku velmi náročná a následně nastoupil na vysokou školu. Touha po úspěchu Cyrila ,,hnala“ napříč celým jeho životem. Úspěch ve škole pro něj znamená možnost, jak dosáhnout v budoucnu lepšího života).



Motiv afiliace Motiv afiliace nabývá u Cyrila průměrných hodnot. Tyto výsledky odpovídají výsledkům z Neo osobnostního inventáře, ve kterých Cyril dosáhl celkové střední extraverze (především střední vřelosti a družnosti) a středního skóre na subškále důvěra. Ve svém životě se Cyril snažil překážky překonávat sám. Minimálně vyhledával sociální oporu a tomu odpovídají i výsledky tohoto motivu. Nemá zvýšenou potřebu být druhými přijímán, vyhledávat pozitivní vztahy a mezilidské kontakty. Rovněž se výrazně neobává odmítnutí ze strany druhých



Motiv moci Motiv moci nabývá u Cyrila taktéž průměrných hodnot. Obava z ovlivňování je nepatrně vyšší než touha ovlivňovat druhé, což se jeví jako pochopitelné, vzhledem k jeho životnímu příběhu a jeho životě, který byl silně ovlivňován výchovnými institucemi.

198

Graf 8: Výsledky PCI - Cyril 10,00 9,00 8,00 7,00 6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1,00 0,00

Řa…

8.7.3 NEO osobnostní inventář Interpretace NEO osobnostního inventáře (NEO-PI-R) – osobnostní profil Neuroticismus Na škále neuroticismu dosáhl Cyril celkově středního skóru. Vysokých skórů dosáhl na subškálách

N3:depresivnost

N1:úzkostnost

a

a

N4:rozpačitost.

N2:hněvivost-hostilita.

Středních

Nízkého

skóru

skóru dosáhl

na na

subškálách subškále

N5:impulzivnost a N6: zranitelnost. Cyril se může často cítit smutný a sklíčený, prožívat pocity viny a beznaděje (N3:depresivnost). Vystupování na veřejnosti činí Cyrilovi problémy, často bývá v rozpacích. Je nesmělý, ostýchavý a plachý (N4:rozpačitost). Pocity úzkosti prožívá ve střední míře a mohou nastat chvíle, kdy na pro něj ohrožující či nepříjemnou situaci reaguje hněvivě (N1:úzkostnost, N2:hněvivost hostilita). Cyril má vysokou frustrační toleranci, nečiní mu problémy odolávat pokušením, umí se kontrolovat a je ukázněný.

Extraverze Na škále extraverze dosáhl Cyril celkově středního skóru. Na tomto výsledku se podílel fakt, že jednotlivé subškály nabývaly velice odlišných hodnot. Vysokých skóru dosáhl na subškálách E4:aktivnost, E5:vyhledávání vzrušení a E6: pozitivní emoce. Středních skórů 199

dosáhl na subškálách E1: vřelost a E2:družnost. Velmi nízkého skóru dosáhl na subškále E3:asertivita. Cyril vede svůj život v rychlém tempu, je energický, vitální a má potřebu být něčím neustále zaneprázdněn (E4:aktivnost). Má rád dobrodružství, často riskuje, je odvážný a senzacechtivý. Touží po intenzivních zážitcích a vyhledává intenzivní podněty (E5:vyledávání vzrušení). Má sklon prožívat pozitivní emoce jako je radost, štěstí a láska. Rád a často se směje, je radostný a optimistický (E6: pozitivní emoce). S druhými lidmi navazuje kontakty a vyhledává společnost, ale současně oceňuje své soukromí (E1:vřelost, E2:družnost). Zůstává raději v pozadí, neprosazuje se, nerad vede druhé lidi a celkově je jeho projev nenápadný (E3:asertivita).

Otevřenost vůči zkušenosti Na škále otevřenosti vůči zkušenosti dosáhl Cyril celkově nízkého skóru. Velmi nízkého skóru dosáhl na subškále O5:ideje, nízkých skórů na subškálách O2:estetické prožívání, O4:novátorské činnosti a O6:hodnoty. Středního skóru dosáhl na subškále O1:fantazie a vysokého skóru na subškále O3: prožívání. Cyril je velice orientován na fakta, nemá zájem o intelektuální témata, je nenápaditý a pragmatický (O5:ideje). Nezajímá jej umění a je necitlivý vůči vnímání krásy (O2:estetické prožívání). Nerad experimentuje a zažívá změny, upřednostňuje to, co je pro něj známé a osvědčené, je málo flexibilní a preferuje rutinu (O4:novátorské činnosti). Cyril je tradicionalisticky zaměřen, má dogmatické názory. Může být konformní a konzervativní (O6:hodnoty). Jeho představivost a kreativita je průměrná (O1:fantazie). Prožívá rozmanité a intenzivní pocity, je senzitivní vůči pocitům druhých a projevuje se vroucně (O3:prožívání).

Přívětivost Na škále přívětivosti dosáhl Cyril celkově vysokého skóru. Velmi vysokého skóru dosáhl na subškále P5:skromnost, vysokých skórů dosáhl na škálách P2:upřímnost, P4:poddajnost a P6:jemnocit. Středních skórů dosáhl na subškálách P1:důvěra a P3:altruismus. Cyril je velice skromný a skromně vystupující, zdrženlivý (P5:skromnost). Je upřímný, přímočarý a čestný. Nemá tendenci manipulovat s druhými lidmi (P2:upřímnost). Aby předešel konfliktům, může se druhým lidem podrobovat, raději druhým odpouští a zapomíná na křivdy či bezpráví. Je mírný, shovívavý a pokorný (P4:poddajnost). Cyrilovy leží na srdci potřeby druhých lidí, je soucitný, milosrdný a velkorysý (P6:jemnocit).

200

Svědomitost Na škále svědomitosti dosáhl Cyril celkově nízkého skóru. Pouze na subškále S2: pořádkumilovnost dosáhl vysokého skóru, u ostatních subškál dosáhl skóru nízkého. Cyril má horší mínění o svých schopnostech, cítí se nekompetentní a při práci může postupovat neefektivně (S1:způsobilost). Má rád pořádek, je systematický a metodický, čistotný a může být i puntičkářský (S2:pořádkumilovnost). Cyril může mít problémy s dodržováním zásad a principů, může se projevovat nezodpovědně a být nespolehlivý či lehkovážný (S3:zodpovědnost). Má nízkou aspirační úroveň, okolí jej může posuzovat jako apatického a nemotivovaného či líného (S4:cílevědomost). Nepříjemné povinnosti, které má zadané, často odkládá, lehce se nechá rozptýlit. Může mít slabou vůli a projevovat se hédonisticky (S5:disciplinovanost). Cyril často bývá spontánní a dělá zbrklá rozhodnutí. Má ve zvyku dříve jednat či mluvit, než si vše promyslí (S6:rozvážnost).

Orientace na výkon Orientaci na výkon je možné usuzovat na základě možných vzájemných souvislostí mezi dimenzemi osobnosti svědomitosti a neuroticismu (především subškály N4: rozpačitost). Cyril dosáhl celkově středního neuroticismu, výsledek na subškále N4:rozpačitost byl vysoký. Celkové skóre svědomitosti bylo nízké, proto lze usuzovat, že Cyril v situacích, ve kterých je vyžadován určitý výkon či plnění úkolu, může pociťovat úzkost. Vyhýbá se tedy situacím, ve kterých se soutěží, protože hrozba prohry může zhoršit jeho pocit neschopnosti a ohrozit její sebeúctu. Na všech subškálách svědomitosti, mimo S2:pořádkumilovnosti, dosáhl nízkého skóru, z toho lze vyvodit závěr, že Cyrilova orientace na výkon je velice malá.

Zvládání a obranné mechanismy Cyril dosáhl středního skóru neuroticismu. Nízkého skóru dosáhl na subškále N6:zranitelnsot, je tedy možné o něm říci, že zvládá náročné situace a je odolný vůči stresu, avšak některé zvlášť ohrožující situace v něm mohou vyvolat pocity smutku a obav (vysoká N3:depresivnost). Protože u Cyrila převládají pozitivní emoce, může náročné situace řešit prostřednictvím humoru, pozitivního přehodnocení či optimismu (vysoké E6:pozitivní emoce). Nízké celkové skóre otevřenosti vůči zkušenosti a svědomitosti nasvědčuje tomu, že v užívání copingových strategií není příliš flexibilní (nízké O4:novátorské činnosti), nevyužívá strategie kognitivní restrukturalizace či řešení 201

problému. Na základě celkové vysoké přívětivosti je možné usuzovat, že má tendenci vyhledávat sociální oporu.

Tabulka 15: Shrnutí výsledků sebeposouzení - Cyril Škály

Nízký skór

Hodnoty

Vysoký skór

Hodnoty



T skórů


T skórů

Neuroticismus

52

střední

Extraverze

46

střední


44

nízký

Přívětivost

65

vysoký

Svědomitost

42

nízký

N1: úzkostnost


55


střední



46


střední

N3: depresivnost


56


vysoký

N4: rozpačitost


58

Bývá v rozpacích

vysoký

N5: impulzivnost


50


střední

N6: zranitelnost


42


nízký

E1: vřelost


55


střední

E2: družnost


51


střední

E3: asertivita


26


velmi nízký

E4: aktivnost

Žije pomalu

59


vysoký



59


vysoký


Pesimistický

58

Optimistický

vysoký

O1: fantazie


54


střední



42


nízký

O3: prožívání

Ignoruje emoce

62


vysoký



36


nízký



33


velmi nízký

O6: hodnoty


43


nízký

P1: důvěra


48


střední

P2: upřímnost


64


vysoký

P3: altruismus


55

Pomáhá druhým

střední

P4: poddajnost


62


vysoký

P5: skromnost


66

Skromný

velmi vysoký

P6: jemnocit


65


vysoký

S1: způsobilost


37


nízký



63


vysoký

S3: zodpovědnost


41


nízký

S4: cílevědomost


37


nízký



42


nízký

S6: rozvážnost


44


nízký

manipulovat

pořádný

202

8.7.4 Shrnutí případové studie Nyní se pokusíme stručně shrnout případovou studii Cyrila v kontextu zvolených výzkumných otázek.

1. Jaká je motivační struktura u resilientních jedinců? U Cyrila jsme zjistili pozitivní motivační strukturu. Celkové kognitivní hodnocení je u Cyrila vysoké. Výsledky ukázaly, že Cyril cítí nad dosažením svých cílů kontrolu a ví, co je zapotřebí udělat, aby těchto cílů dosáhnul. Jeho cíle jsou autonomní. Také emoční hodnocení cílů je vysoké, cíle přinášejí Cyrilovi emoční satisfakci. Z explicitních motivů má Cyril nejsilnější motiv výkonu, motiv afiliace a moci nabývá průměrných hodnot.

2. Jakými osobnostními charakteristikami disponují resilientní jedinci? Prostřednictvím NEO osobnostního dotazníku jsme u Cyrila zjistili: 

Celkový střední skór na škále neuroticismu (střední úzkostnost, střední hněvivost-hostilita,

vysoká

depresivnost,

vysoká

rozpačitost,

střední


celkový střední skór na škále extraverze (střední vřelost, střední družnost, velmi nízká asertivita, vysoká aktivnost, vysoké vyhledávání vzrušení a vysoké pozitivní emoce).



celkový nízký skór na škále otevřenost vůči zkušenosti (střední fantazie, nízké estetické prožívání, vysoké prožívání, nízké novátorské činnosti, velmi nízké ideje a nízké hodnoty).



celkový vysoký skór na škále přívětivosti (střední důvěra, vysoká upřímnost, střední altruismus, vysoká poddajnost, velmi vysoká skromnost a vysoký jemnocit).



celkový nízký skór na škále svědomitosti (nízká způsobilost, vysoká pořádkumilovnost,

nízká

zodpovědnost,

disciplinovanost a nízká rozvážnost).

203

nízká

cílevědomost,

nízká

3. Jaké protektivní faktory napomáhají pozitivní adaptaci? Na základě životního příběhu a aplikovaných dotazníku jsme nalezli u Cyrila následující protektivní faktory, přičemž jsme v jejich identifikaci vycházeli z výzkumů uvedených v teoretické části této práce.


Vysoký skór přívětivosti



Optimismus, naděje (v náročných životních situacích věřil, že bude lépe)



Vnímání života jako smysluplného a příležitostí jako výzev (svůj život hodnotí jako smysluplný – překážky jej naučily být silnější a být tím, kým právě je)









Sociální opora – podporující školní klima a učitelé na škole Open Gate, která pro něj mohla rovněž i fungovat jako přijímající, podporující a bezpečné prostředí suplující rodinu









Vyšší motiv výkonu

204

8.8 Případová studie – Dan, 30 let 8.8.1 Životní příběh Rodinná historie Danův otec má od sedmnácti let diagnostikovanou schizofrenii. Vyrůstal v úplné rodině, avšak jeho otec měl také schizofrenii, se kterou se začal léčit až ve svých čtyřiceti letech, po několika psychotických atakách, kdy byl několikrát nedobrovolně hospitalizován na psychiatrii. Ve třiadvaceti letech si vzal Danův otec Danovu matku, která od počátku jejich vztahu o jeho psychické chorobě věděla.

Dětství Dan se narodil jako prvorozený. Když byly Danovi tři roky, narodila se jeho sestra. Do té doby Dan nemá žádné konkrétní vzpomínky („…na dětství si vzpomínám tak od tří let, kdy jedna z mých prvních vzpomínek je, jak se všichni jedeme pro ségru do nemocnice. Moc jsem se na ni těšil.“). V rozmezí Danových tří až pěti let si Dan moc nepamatuje na přítomnost svého otce, většinu času trávil se svou matkou a mladší sestrou. Danova matka byla na mateřské dovolené, takže se plně věnovala svým dětem („…no a to je asi i má poslední vzpomínka, kdy jsme byli všichni společně…jak jsme jeli do té nemocnice. Pak, mám takový dojem, že táta moc nebyl doma. Byla s námi pořád maminka, krásně se o nás starala. Když jsem se ptal, proč táta není tak často doma, říkávala, že je na služební cestě. Až když jsem byl starší, jsem se dozvěděl, že ve skutečnosti na služební cestě nebyl, ale že byl asi třikrát hospitalizován v psychiatrické léčebně…kvůli té schizofrenii.“). Až, když bylo Danovi pět let, si Dan vybavuje přítomnost svého otce. Danova matka nastoupila do práce a o děti se staral Danův otec, který nechodil do práce, protože pobíral invalidní důchod. Díky této stále přítomnosti otce v domácnosti, nalezl Dan ke svému otci cestu a navázali společně dobrý vztah. Otec jej velmi vedl ke sportu, Dan navštěvoval několik sportovních kroužků („…a pak se najednou táta objevil u nás doma na stálo. Mamka mi řekla, že zanechal práce. Konečně jsme byli úplná rodina a já si tátu zamiloval. Asi mi do té doby chyběl mužskej vzor. Ve všem jsem ho napodoboval a nechtěl jsem se od něj hnout. Byl s náma se ségrou doma, často jsme chodili hrát fotbal a různé míčové hry…to bylo asi nejhezčí období.“).

205

Po nástupu do první třídy se ale vše změnilo. Danova matka začala být často nemocná, otec ustaraný. Otec matku vozíval do nemocnice, která byla v několik desítek kilometrů vzdáleném městě, takže o děti se starala Danova babička z otcovy strany („Mamka byla nemocná, taťka nám říkal, ať nemáme strach. Jen že budou teď častěji jezdit do nemocnice a že se o nás bude starat babička. My jsme v té době ještě netušili, že je to vážný…jen taťka se nám zdál takový jiný, už se nesmál. Když byl doma, často se zavíral v koupelně a nechtěl nás pustit dovnitř.“). Takto to probíhalo skoro dva roky. Když bylo Danovi osm let, přišla za ním jednoho dne matka a řekla mu, že je vážně nemocná. Pokusila se mu vysvětlit, že už dlouho s nimi nebude moci být („…na ten večer nezapomenu…přišla za mnou mamka, to už byla hodně slabá…a snažila se mi vysvětlit, že umírá. Uklidňovala mě, že s námi pořád bude, že nás bude z nebe sledovat. Ale já jsem to nechápal. Měl jsem hrozný strach.“). Za tři měsíce Danova matka zemřela na rakovinu. Půl roku se o děti staral Danův otec, ale poté u něj opět propukla schizofrenie („Po mamky smrti jsme byli s tátou, ale po půl roce se začal chovat divně. Nejdřív jenom mluvil nesrozumitelně, pak ale začal tvrdit, že vidí věci a lidi, kteří tam nebyli, a potom nás několikrát nechal doma přes noc samotné.“). Jednoho dne, kdy takto zůstal Dan sám doma se svou sestrou, jej navštívila babička. Pravděpodobně hned poznala, co se děje a vzala si děti k sobě domů („…hned si nás vzala domů. Z našeho vyprávění ji muselo vše dojít, vždyť si to samé mockrát prožila s dědou.“). Babička přiměla Danova otce, aby znovu nastoupil na léčení a on ji uposlechl. Na půl roku se nechal dobrovolně hospitalizovat. Během té doby obě děti zůstaly u babičky. Dan si vzpomíná, že měl pocit, jako by se celá jeho rodina rozpadla („…nejdřív jsem ztratil mamku, chvíli na to taťku. Dříve spokojená rodinná idyla byla ta tam. Ještě, že jsme měli babičku. Podle mě to byla neskutečně silná žena…po tom, co si prožila s dědou. Nic na sobě nedávala znát.“). Když se Danův otec vrátil z léčby, děti si vzal opět k sobě. Po půl roce se u něj začaly opět projevovat psychózy, ale otec se odmítal vrátit do léčby. V době těchto psychotických atak Dan často vzal svou sestru a odešel k babičce, u které přespávali. Jednou, když takto Dan odešel k babičce, přišel si pro ně jejich otec, který byl v psychóze. Snažil se vzít děti zpátky k sobě domů, ty ale nechtěly a babička je bránila („...to byl strašný večer. Táta se dobýval k babičce, ona ho posílala pryč, nechtěla, abychom jej takto viděli. Ale on vyrazil dveře, běhal po bytě, choval se jako šílený a pořád křičel, že nás odveze za hranice, aby ho nechytli. Sousedka zavolala policii, která otce poté odvezla. Ale babičce nestačilo srdíčko a ještě ten večer prodělala mrtvici. Nás si vzala domů naše teta z matčiny strany.“). Otec po tomto ,,fiasku“ nastoupil opět do léčby, kde se 206

přiznal, že neužíval léky. Po dobu léčení byly děti u tety. Když se otec vrátil z léčení, dohodl se se svou matkou a se švagrovou, že děti k němu budou zpočátku chodit na zkoušku, a když vše bude probíhat bez problému, vrátí se zpátky k otci. Díky této podmínce otec užíval pravidelně léky a navštěvoval skupinovou terapii, takže po třech měsících se děti k němu vrátily.

V jedenácti letech nastoupil Dan na osmileté gymnázium. Mezi jedenáctým a dvanáctým rokem Dan vzpomíná, že otec se začal opět podivně chovat („…zase začal bejt divnej. Neměl takové záchvaty, jako dřív. Občas jsem ho ale slyšel, jak mluví s fiktivními lidmi. Nosil domu spoustu knih, neustále si v nich něco podtrhával a vytrhával různé stránky. Sestru několikrát zapomněl vyzvednout ze školy…nebo nakoupit jídlo…takové drobnosti, ale mě docházelo, že do toho zase padá. Měl jsem chuť vše říct babičce, ale uvědomoval jsem si, že by tu zátěž už nemusela podruhé vydržet a hlavně jsem jí nechtěl přidělávat starosti, protože často povídala, jak je ráda, že otec se tak dlouho drží. Tak jsem postupem času začal nakupovat, vařit a starat se o sestru.“). Dan se vše snažil tajit. Za otce přejal hodně povinností, a když bylo doma nejhůř, brával sestru ven („Na ségře mi moc záleželo, prožila si toho tolik, ztratila mamku ještě mladší, než já. Chtěl jsem, aby byla šťastná, a protože jsem cítil, že mě pomáhá sport k odreagování, snažil jsem se jí brát na tréninky. Když bylo hezké počasí, strávili jsme celý den na kole.“). Otec utrácel čím dál více peněz za knihy, které neustále nakupoval, a tak se začali dostávat do tíživé situace. Dan začal každé ráno roznášet noviny (,,…za peníze, které jsem si tím vydělal, jsem brával sestru do cukrárny, nebo do zoo…milovala zvířata.“). Otcův stav se stále zhoršoval a opět nastaly dny, kdy se nevracel domů. Přesto Dan i nadále se vše snažil před svou rodinou utajit, aby jí nepřidělával starosti („Bylo to náročné, vše tajit, tvářit se, že je vše v pořádku. Hodně mi pomáhal sport. Toužil jsem po tom, že jednou budu úspěšný a budu moci žít jiný život…tak jsem tvrdě trénoval a to mi pomáhalo. Nevím, kde se to ve mně bralo, ale vždy jsem tak nějak věřil, že se všechno srovná a bude dobře. Možná mě tohle pozitivní myšlení naučila mamka.“).

Dospívání V patnácti letech si Dan začal přivydělávat na různých brigádách. V téže době se poprvé zamiloval do dívky, jejíž rodina jej velice vřele přijala mezi sebe („Cítil jsem se u ní doma jako u nás, ještě když žila mamka. Dokonce jsem tam mohl brávat i sestru, která si moc 207

oblíbila matku mé přítelkyně. Myslím, že ta rodina byla pro mě hodně důležitá a především má přítelkyně. To, že jsem jí poznal tak brzo, mě možná ubránilo takovým těm klukovinám, jestli chápeš…“). Mimo sportu, se Dan hodně věnoval učení. Z gymnázia chtěl nastoupit na vysokou školu (,,Moc jsem chtěl studovat vysokou zaměřenou na sport, ale řešil jsem dilema – co bude se sestrou, když já budu pryč. Naštěstí se to vyřešilo, protože když jsem odmaturoval, tak v té samé době se sestra dostala na střední školu na druhém konci republiky, takže bydlela na koleji.“). V devatenácti letech Dan nastoupil na vysokou školu, kde se konečně cítil svobodný („Bylo to vysvobození. Najednou ze mě spadlo všechno to napětí, co bude s tátou, jestli bude dost peněz…dostával jsem stipendium, takže jsem byl finančně zajištěn. Zároveň jsem si přivydělával, takže jsem nějaké peníze posílal sestře.“). Na vysoké škole začal Dan sportovat na vrcholové úrovni. Po ukončení vysoké školy se i nadále věnuje vrcholovému sportu a současně chodí do zaměstnání.

Současnost V současné době Dan i nadále vrcholově sportuje. Má zaměstnání, ve kterém je spokojený a žije se svou partnerkou v odlišném městě, než jeho otec (…už na vejšce jsem si uvědomil, že nemůžu tátu pořád zachraňovat a mít za něj odpovědnost. Začal jsem myslet víc na sebe a svoje potřeby. Tohle uvědomění mi moc pomohlo.“). Na otázku, jak Dan zpětně hodnotí svůj život, odpověděl, že jsou období, na která určitě nerad vzpomíná, ale zároveň, když už si na něj vzpomene, tak je rád, že vše dokázal a to mu dává sílu (,,…říkám si, že když už jsem jako malej kluk zvládl tolik věcí…mamky smrt, tátovo paranou, péči o ségru…tak už mě přece nemůže potkat nic, co by mě zaskočilo a co bych nepřekonal. Třeba když se vyskytne nějaký problém a já si s ním nevím rady, tak si řeknu: vždyť o nic nejde, zvládl jsi horší věci. A to zabere. Když teď o tom mluvím, tak mi dochází, že díky tomu, co jsem prožil, se cítím takový silný, připravený, trénovaný…“). Na otázku, co si myslí, že mu pomáhalo překonávat překážky, odpověděl, že když byl malý tak babička. Poté silný vztah se sestrou a pocit odpovědnosti za sestru a také sport a tvrdé tréninky. A z velké části naděje, že bude líp. („…co mi pomáhalo? Tak babička…i když byla z tátovo strany, tak mi hodně připomínala mamku. Jako malý jsem cítil, že mám u ní útočiště. Potom, když jsem byl větší, tak ségra – měl jsem jí moc rád a cítil jsem, že se o ní musím postarat, už jen kvůli mamce. Takže jsem tolik nemyslel na sebe, ale především na ní…díky tomu jsem se možná neutápěl v lítosti sám nad sebou. A když už toho na mě bylo opravdu moc, tak sport

208

byl vždy jistota. A nesmím zapomenout na tu naději, jak jsem už říkal…vždycky jsem věřil, že jednou bude dobře, a když se někdy něco stalo, tak jsem si říkal: dobře to dopadne.“).

Rizikové faktory vyplývající z Danova příběhu: 

Dědičná predispozice k rozvoji psychické choroby (Danův děda i otec trpěli schizofrenií)



Úmrtí matky v dětském věku



Psychická choroba pečujícího rodiče



Častá absence pečujícího rodiče v domácnosti (nepřítomnost otce během jeho schizofrenních psychóz)



Špatná finanční situace

8.8.2 Dotazník osobních zájmů Danovo cíle a zájmy vyplývající z dotazníku osobních zájmů PCI V dotazníku vyplnil Dan u osmi oblastí tři cíle, u jedné oblasti dva cíle a u jedné oblasti jeden cíl. Jako nejdůležitější oblasti označil Dan oblast 1 (partner, rodina, příbuzní), oblast 2 (zaměstnání a finanční záležitosti), oblast 3 (domov a domácnost) a oblast 5 (láska, intimní záležitosti a sex). Dan by chtěl v oblasti partner, rodina a příbuzní naleznout životní partnerku, se kterou by založil rodinu a přál by si, aby lidé v jeho okolí byli zdrávi. V oblasti domov a domácnost Dan uvedl, že by časem chtěl založit rodinu, se kterou by si zařídil rodinný dům, kde by všichni spokojeně žili. V oblasti láska, intimní záležitosti a sex Dan uvedl, že by se časem chtěl zamilovat do ženy, se kterou by měl dobrý intimní vztah, v němž by jej jeho žena dostatečně vzrušovala a uspokojovala a chtěl by, aby tento vztah a s ním spojené intimnosti fungovaly i po letech. V dalších oblastech uvedl Dan následující cíle: V oblasti zaměstnání a finanční záležitosti Dan chce, aby jeho práce nebyla tak jednotvárná, aby byla dostatečně finančně ohodnocena a aby o tuto práci nepřišel. V oblasti přátelé a známí Dan uvedl, že by si přál se svými přáteli společně sportovat, trávit s nimi volný čas a vzájemně si pomáhat. Dan by rád na sobě změnil svou nepořádnost, uspěchanost a netrpělivost. V oblasti vzdělání a kvalifikace uvedl, že by stále svou kvalifikaci rád zvyšoval, učil se novým věcem a ve své práci zůstal na minimálně stejné úrovni. V oblasti zdraví uvedl, že by rád dodržoval správný životní styl a byl o své zdraví opatrný. Alkohol chce Dan užívat jen střídmě a chce se zcela vyhnout drogám. U oblasti duchovní záležitosti, víra a náboženství pouze uvedl, 209

že je nevěřící. U oblasti zájmy, koníčky a odpočinek uvedl, že by se chtěl nadále věnovat svým koníčkům (rybaření, sport, příroda, wellness a výlety) a že by měl více odpočívat.

Interpretace výsledků v dotazníku PCI Výsledky dotazníku osobních zájmu prokázaly, že Dan disponuje adaptivní motivační strukturou. Dan velice aktivně usiluje o cíl, pro své cíle je silně angažovaný. V případě dosažení cílů předpokládá velký pocit radosti, zatímco při jejich nedosažení očekává smutek. Věří v dosažitelnost svých cílů, která mu přináší emoční satisfakci.



Celkové kognitivní hodnocení u Dana je vysoké. Důležitost a pravděpodobnost jeho cílů nabývají vysokých hodnot. Lze tedy tvrdit, že Danova víra, že dosáhne svých cílů, je velká. Výsledky ukázaly, že Dan cítí nad dosažením svých cílů vysokou kontrolu a ví, co je zapotřebí udělat, aby těchto cílů dosáhnul (vysoké hodnoty proměnných ,,možnost ovlivnit to“ a ,,vím, co udělat“). Časová perspektiva dosažení cílů se pohybuje kolem průměru – Dan hodnotí své cíle jako středně vzdálené. Na základě vztahu mezi proměnnými ,,míra zaujetí“ a ,,můj cíl“, je možné usuzovat, že jeho cíle jsou autonomní. Výjimkou je třetí cíl u oblasti 7 (udržet si minimálně stejnou pracovní pozici) a první cíl u oblasti 8 (dodržovat správný životní cíl). Tyto cíle pravděpodobně nejsou pro Dana autentické a je pro ně málo angažovaný.



emoční hodnocení

Celkové emoční hodnocení u Dana je vysoké. Při dosažení svých cílů očekává Dan pocity radosti, v opačném případě pocity smutku. Cíle nejsou pro Dana emočně ambivalentní. Z toho je možné usuzovat, že Danovi na svých cílech opravdu záleží, nejen z kognitivního hlediska, ale také z hlediska emočního.

210




Výkonový motiv Výkonový motiv nabývá u Dana vyšších hodnot. Touha po úspěchu je vyšší než touha vyhnout se selhání.



Motiv afiliace Motiv afiliace nabývá u Dana průměrných hodnot, přičemž touha vyhnout se odmítnutí dosáhla nižších hodnot než touha po přijetí druhými, ale obě tyto proměnné se pohybovaly v pásmu průměru. Dan má průměrnou potřebu pozitivních vztahů a kontaktu s druhými lidmi



Motiv moci

Motiv moci se u Dana pohybuje v pásmu nižšího průměru. Rozdílné jsou hodnoty u dvou položek zjišťujících tento motiv – touha ovlivňovat druhé dosáhla průměrné hodnoty, ale obava z ovlivňování druhými hodnoty nízké.

Graf 9: Výsledky PCI - Dan

10,00 9,00 8,00 7,00 6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1,00 0,00

Řa…

211


Neuroticismus (N) Na škále neuroticismu dosáhl Dan celkově středního skóru. Nízkých skórů dosáhl na subškálách N1:úzkostnost, N3:depresivnost a N6:zranitelnost. Středních skóru na subškálách N2:hněvivost-hostilita a N5:impulzivnost a vysokého skóru na subškále N4:rozpačitost. Dan je klidný a uvolněný. Pokud se mu něco nedaří, nebere si to příliš (N1:úzkostnost). Je málo náchylný k pocitům viny, smutku, zoufalství a beznaděje. Důvěřuje si, je dobře naladěný a plný naděje (N3:depresivnost). V náročných životních situacích a krizích je nezdolný, dobře zvládá stres, je emocionálně stabilní a jen tak něco jej nevyvede z míry (N6:zranitelnost). Problematické jsou pro něj situace, kdy má vystupovat na veřejnosti nebo před významnými osobnostmi. Lehce upadá do rozpaků, stydí se a může se obávat výsměchu druhých (N4:rozpačitost).

Extraverze (E) Na škále extraverze dosáhl Dan celkově vysoké úrovně. Velmi vysokých skórů dosáhl na subškálách E2:družnost a E4:aktivita, středních skórů na subškálách E1:vřelost, E3:asertivita a E6:pozitivní emoce. Nízkého skóru dosáhl na subškále E5:vyhledávání vzrušení. Dan je velice rád ve společnosti druhých lidí, a čím více lidí jej obklopuje, tím se cítí spokojenější. Je komunikativní, sdílný a zábavný (E2:družnost). Má velmi velkou potřebu být neustále něčím zaneprázdněn, svůj život vede v rychlém tempu. Je energický, horlivý a může být až uspěchaný a hektický (E4:aktivita). Dan není vyhraněný optimista ani pesimista, je středně vřelý a průměrně sebeprosazující se (E6:pozitivní emoce, E1:vřelost, E3:asertivita). Ve svém životě Dan netouží po vzrušujících zážitcích, nevyhledává dobrodružství a je opatrný (E5:vyhledávání vzrušení).

Otevřenost vůči zkušenosti (O) Na škále otevřenost vůči zkušenosti dosáhl Dan celkově nízkého skóru. Velmi nízkých skórů dosáhl na subškálách O1:fantazie a O4:novátorské činnosti. Nízkého skóru na subškále O5:ideje a středních skórů na subškálách O2:estetické prožívání a O6:hodnoty. Vysokého skóru dosáhl na subškále O3:prožívání. Dan je věcný, spjat s tím, co se děje tady a teď, stojí oběma nohama pevně na zemi. Nemá představivost a je málo originální 212

(O1:fantazie). Nemá rád změn, považuje je za obtížné a náročné. Upřednostňuje známé a zažité, je málo flexibilní a těžkopádný. Preferuje rutinu (O4:novátorské činnosti). Dan se orientuje na fakta, nezajímá se o intelektuální témata a je pragmatický (O5:ideje). Je velice citově založeny, prožívá rozmanité emoce, je vroucný a senzitivní (O3:prožívání).

Přívětivost (P) Na škále přívětivosti dosáhl Dan celkově nízkého skóru. Nízkých skórů dosáhl na subškálách P1:důvěra, P3:altruismus a P4:poddajnost. Středních skórů dosáhl na subškálách P2:upřímnost, P5:skromnost a P6:jemnocit. Dan má tendenci být vůči druhým lidem cynický a nedůvěřivý. Může být přesvědčen o tom, že druzí lidé jsou spíše nepoctivý a nebezpeční (P1:důvěra). Je zaměřen spíše na sebe a projevuje malou ochotu angažovat se pro druhé. Může být egoistický a neochotný (P3:altruismus). Ve společnosti druhých lidí dává Dan přednost soutěžení před spoluprací, může se projevovat agresivně, být tvrdohlavý a nekompromisní (P4:poddajnost).

Svědomitost (S) Na škále svědomitosti dosáhl dan celkově vysokého skóru. Nízkého skóru dosáhl na subškále S2: pořádkumilovnost a středních skórů dosáhl na subškálách S1:způsobilost, S3:zodpovědnost,

S4:cílevědomost.

Vysokých

skórů

dosáhl

na

subškálách

S5:disciplinovanost a S6:rozvážnost. Dan má ve věcech nepořádek, má obtíže v organizování věcí a je nesystematický (S2:pořádkumilovnost). Je průměrně způsobilý, zodpovědný

a

má

střední

aspirační

úroveň

(S1:způsobilost,

S3:zodpovědnost,

S4:cílevědomost). Je vysoce motivovaný k dokončení práce a to i takové, která je pro něj nudná a nezajímavá. Má silnou vůli, je disciplinovaný a neúnavný (S5:disciplinovanost). Dan je velice obezřetný a opatrný. Každé své rozhodnutí si pečlivě promýšlí (S6:rozvážnost).

Orientace na výkon Orientaci na výkon je možné usuzovat na základě možných vzájemných souvislostí mezi dimenzemi osobnosti svědomitosti a neuroticismu (především subškály N4: rozpačitost). Dan dosáhl vysoké rozpačitosti a celkové vysoké svědomitosti. Lze tedy usuzovat, že Dan je soutěživý a ambiciózní, ale může se obávat výsledků svého úsilí. Stanovuje si náročné úkoly, protože věří, že když je splní, tak to bude na venek vypadat, že není tak neschopný, 213

jak si to o sobě myslí. Překážky a obtíže, které mu plnění cílů způsobují, v něm mohou vyvolávat strach či hostilitu.

Zvládání a obranné mechanismy Náročné životní situace a krize by měl Dan dobře zvládat. Vůči stresu by měl být dobře odolný a v problémových situacích je emocionálně stabilní (nízká N6:zranitelnost). Vysoká extraverze napovídá o tom, že v náročných situacích může vyhledávat sociální oporu (velmi vysoká E2:družnost), avšak pečlivě zvažuje, na koho se obrátí, protože k druhým lidem je obezřetný (nízká P1:důvěra). Nízká otevřenost zkušenosti může nasvědčovat tomu, že v užívání copingových strategii může mít rigidní přístup (nízké O4:novátorské činnosti), je vysoce racionální a neuniká do fantazie (nízká O1:fantazie). Vysoká svědomitost napovídá tomu, že k problémům se staví přímo a zvažuje všechny možné formy jejich řešení či užívá kognitivní restrukturalizaci (nízká O1:fantazie x vysoká S5:disciplinovanost a S6:rozvážnost.

214

Tabulka 16: Shrnutí výsledků sebeposouzení - Dan Škály

Nízký skór



Hodnoty

Vysoký skór

T skórů


Hodnoty T skórů

Neuroticismus

49

střední

Extraverze

61

vysoký


38

nízký

Přívětivost

42

nízký

Svědomitost

56

vysoký

N1: úzkostnost


44


nízký



53


střední

N3: depresivnost


42


nízký

N4: rozpačitost


56

Bývá v rozpacích

vysoký

N5: impulzivnost


55


střední

N6: zranitelnost


44


nízký

E1: vřelost


55


střední

E2: družnost


75


velmi

E3: asertivita


52


střední

E4: aktivnost

Žije pomalu

67


velmi

vysoký

vysoký E5: vyhledávání vzrušení


41


nízký


Pesimistický

52

Optimistický

střední

O1: fantazie


31


velmi nízký



45


střední

O3: prožívání

Ignoruje emoce

60


vysoký



34


velmi nízký



35


nízký

O6: hodnoty


46


střední

P1: důvěra


37


nízký

P2: upřímnost


53


střední



35

Pomáhá druhým

nízký

P4: poddajnost


36


nízký

P5: skromnost


51

Skromný

střední

P6: jemnocit


49


střední

S1: způsobilost


52


střední



44


nízký



49


střední

S4: cílevědomost


54


střední



65


vysoký

S6: rozvážnost


57


vysoký

215

8.8.4 Shrnutí případové studie Nyní se pokusíme stručně shrnout případovou studii Dana v kontextu zvolených výzkumných otázek.

Jaká je motivační struktura u resilientních jedinců? U Dana jsme zjistili pozitivní motivační strukturu. Celkové kognitivní hodnocení je u Dana vysoké. Výsledky ukázaly, že Dan cítí nad dosažením svých cílů kontrolu a ví, co je zapotřebí udělat, aby těchto cílů dosáhnul. Také emoční hodnocení cílů je vysoké, cíle přinášejí Danovi emoční satisfakci. Z explicitních motivů má Dan nejsilnější motiv výkonu, motiv afiliace nabývá průměrných hodnot a motiv moci je v pásmu nižšího průměru.

Jakými osobnostními charakteristikami disponují resilientní jedinci? Prostřednictvím NEO osobnostního dotazníku jsme u Dana zjistili: 

Celkový střední skór na škále neuroticismu (nízká úzkostnost, střední hněvivost-hostilita,

nízká

depresivnost,

vysoká

rozpačitost,

střední


celkový vysoký skór na škále extraverze (střední vřelost, velmi vysoká družnost, střední asertivita, velmi vysoká aktivnost, nízké vyhledávání vzrušení a střední pozitivní emoce).



celkový nízký skór na škále otevřenost vůči zkušenosti (velmi nízká fantazie, střední estetické prožívání, vysoké prožívání, velmi nízké novátorské činnosti, nízké ideje a střední hodnoty).



celkový nízký skór na škále přívětivosti (nízká důvěra, střední upřímnost, nízký altruismus, nízká poddajnost, střední skromnost a střední jemnocit).



celkový vysoký skór na škále svědomitosti (střední způsobilost, nízká pořádkumilovnost, střední zodpovědnost, střední cílevědomost, vysoká disciplinovanost a vysoká rozvážnost).

216

Jaké protektivní faktory napomáhají pozitivní adaptaci? Na základě životního příběhu a aplikovaných dotazníku jsme nalezli u Dana následující protektivní faktory, přičemž jsme v jejich identifikaci vycházeli z výzkumů uvedených v teoretické části této práce.


Střední neuroticismus a nízká zranitelnost



Vysoká etraverze



Vysoká svědomitost



Optimismus, naděje



Akademické dovednosti



Blízká pečující osoba (babička)



Zájmy, koníčky (sport)



Sociální opora (rodina přítelkyně)









Vysoké kognitivní a emocionální hodnocení



Silný motiv výkonu

217

9 VÝZKUMNÉ OTÁZKY 9.1.1 Výzkumná otázka č. 1 Jaká je motivační struktura u resilientních jedinců? Prostřednictvím dotazníku osobních zájmů (PCI) jsme zjistili následující údaje o motivační struktuře zkoumaných jedinců: 

U všech zkoumaných jedinců byla nalezena adaptivní motivační struktura.



Kognitivní hodnocení u dvou zkoumaných jedinců (Ema a Dominika) dosahuje vyššího průměru, u zbylých šesti jedinců dosahuje vysokých hodnot (Anna, Barbora, Adam, Bruno, Cyril a Dan).



U šesti jedinců (Anna, Dominika, Adam, Bruno, Cyril, Dan) dosahuje emoční hodnocení vysokých hodnot, u dvou jedinců (Barbora, Ema) dosahuje vyššího průměru a je zde přítomna emoční ambivalence.



Motiv výkonu dosahuje u tří jedinců (Cyril, Dominika, Ema) vyššího průměru, u čtyř jedinců (Anna, Barbora, Bruno, Dan) dosahuje vysokých hodnot.



Motiv afiliace dosahuje u dvou jedinců (Anna, Barbora) vysokých hodnot, u zbylých šesti jedinců dosahuje průměrných hodnot.



Motiv moci je u všech zkoumaných jedinců nízký.

9.1.2 Výzkumná otázka č. 2 Jakými osobnostními charakteristikami disponují resilientní jedinci? Prostřednictvím NEO osobnostního dotazníku jsme nalezli následující celkové skóry na jednotlivých škálách: 

Na škále neuroticismu dosáhli dva jedinci celkově nízkého skóru (Barbora, Dominika), ostatních šest jedinců dosáhlo středního skóru (Anna, Ema, Adam, Bruno, Cyril, Dan). Ani jeden ze zkoumaných jedinců nedosáhl vysokého skóru.



Na škále extraverze dosáhl jeden jedince velmi vysokého skóru (Dominika), čtyři jedinci vysokého skóru (Barbora, Adam, Bruno, Dan) a tři jedinci dosáhli středních skórů (Anna, Ema, Cyril). Ani jeden ze zkoumaných jedinců nedosáhl nízkého skóru. 218



Na škále otevřenost vůči zkušenosti dosáhl jeden jedince velmi nízkého skóru (Ema), dva jedinci nízkého skóru (Cyril, Dan), dva jedinci středního skóru (Anna, Adam) a tři jedinci dosáhli vysokého skóru (Barbora, Dominika, Bruno).



Na škále přívětivosti dosáhl jeden jedinec velmi nízkého skóru (Dominika), dva jedinci nízkého skóru (Anna, Dan), dva jedinci středního skóru (Barbora, Adam) a tři jedinci vysokého skóru (Ema, Bruno, Cyril).



Na škále svědomitosti dosáhlo šest jedinců nízkého skóru (Anna, Dominika, Ema, Adam, Bruno, Cyril) a dva jedinci dosáhli vysokého skóru (Barbora, Dan).

Dále jsme nalezli, dílčí osobnostní charakteristiky, které zjišťovaly jednotlivé subškály NEO osobnostního dotazníku. Níže uvedeme pouze ty subškály, ve kterých se shodoval větší počet jedinců. Úplné porovnání jedinců v rámci jednotlivých subškál je uvedeno v následující tabulce č. 9.



Zranitelnost – u všech jedinců dosáhla zranitelnost nízkých skórů. V jednom případě (Barbora) skóru velmi nízkého.



Vřelost – ani jeden z jedinců nedosáhl nízkého skóru vřelosti



Družnost – čtyři jedinci dosáhli středního skóru družnosti (Anna, Ema, Bruno, Cyril), dva jedinci dosáhli vysokého skóru (Barbora, Adam) a dva velmi vysokého skóru (Dominika Dan). Ani u jednoho ze zkoumaných jedinců nedosáhla družnost nízkých skórů.



Aktivnost – ani jeden z jedinců nedosáhl nízké aktivnosti. Dva jedinci dosáhli středního skóru (Anna, Dominika), pět jedinců vysokého skóru (Barbora, Ema, Adam, Bruno, Cyril) a jeden jedinec velmi vysokého skóru (Dan).



Pozitivní emoce – ani jeden z jedinců nedosáhl nízkého skóru. Tři jedinci dosáhli středního skóru (Adam, Bruno, Dan), čtyři jedinci vysokého skóru (Anna, Barbora, Ema, Cyril) a jeden velmi vysokého skóru (Dominika).



Prožívání – ani jeden z jedinců nedosáhl nízkého skóru. Dva jedinci dosáhli středního skóru (Barbora, Ema) a zbylých šest jedinců vysokého skóru.



Altruismus – čtyři jedinci dosáhli vysokého skóru (Anna, Barbora, Ema, Bruno), dva jedinci středního skóru (Adam, Cyril) a dva jedinci nízkého skóru (Dominika, Dan). 219



Poddajnost – čtyři jedinci dosáhli nízkých hodnot, přičemž dva jedinci dosáhli velmi nízkého skóru (Anna, Adam) a dva jedinci nízkého skóru (Dominika, Dan). Tři jedinci středního skóru (Barbora, Ema, Bruno) a jeden vysokého skóru (Cyril).



Způsobilost – ani jeden jedinec nedosáhl vysokého skóru



Pořádkumilovnost – pět jedinců dosáhlo nízkého skóru (Anna, Ema, Adam, Bruno, Dan).



Zodpovědnost – ani jeden jedinec nedosáhl vysokého skóru. Šest jedinců dosáhlo nízkého skóru (Anna, Dominika, Ema, Adam, Bruno, Cyril) a dva jedinci středního skóru (Barbora, Dan).



Rozvážnost – tři jedinci dosáhli velmi nízkého skóru (Anna, Ema, Adam), dva jedinci nízkého skóru (Dominika, Cyril), jeden středního (Bruno) a dva vysokého skóru (Barbora, Dan).

220

Tabulka 17: Porovnání výsledků NEO osobnostního inventáře u všech zkoumaných jedinců Škály (subškály NEO-PI-R)

Anna

Barbora

Dominika

Ema

Adam

Bruno

Cyril

Dan

Neuroticismus

střední

nízký

nízký

střední

střední

střední

střední

střední

Extraverze

střední

vysoký

velmi vysoký

střední

vysoký

vysoký

střední

vysoký


střední

vysoký

vysoký

velmi nízký

střední

vysoký

nízký

nízký

Přívětivost

nízký

střední

velmi nízký

vysoký

střední

vysoký

vysoký

nízký

Svědomitost

nízký

vysoký

nízký

nízký

nízký

nízký

nízký

vysoký

N1: úzkostnost

střední

nízký

střední

střední

střední

střední

střední

nízký


vysoký

velmi nízký

nízký

střední

střední

nízký

střední

střední

N3: depresivnost

střední

nízký

velmi nízký

střední

střední

vysoký

vysoký

nízký

N4: rozpačitost

nízký

střední

velmi nízký

velmi vysoký

střední

střední

vysoký

vysoký

N5: impulzivnost

vysoký

nízký

velmi vysoký

nízký

střední

střední

střední

střední

N6: zranitelnost

nízký

velmi nízký

nízký

nízký

nízký

nízký

nízký

nízký

E1: vřelost

střední

vysoký

vysoký

střední

vysoký

střední

střední

střední

E2: družnost

střední

vysoký

velmi vysoký

střední

vysoký

střední

střední

velmi vysoký

E3: asertivita

vysoký

střední

velmi vysoký

vysoký

velmi vysoký

vysoký

velmi nízký

střední

E4: aktivnost

střední

vysoký

střední

vysoký

vysoký

vysoký

vysoký

velmi vysoký


střední

střední

velmi vysoký

velmi nízký

střední

vysoký

vysoký

nízký


vysoký

vysoký

velmi vysoký

vysoký

střední

střední

vysoký

střední

O1: fantazie

vysoký

vysoký

velmi vysoký

velmi nízký

vysoký

nízký

střední

velmi nízký


střední

vysoký

střední

velmi nízký

střední

vysoký

nízký

střední

O3: prožívání

vysoký

střední

vysoký

střední

vysoký

vysoký

vysoký

vysoký


nízký

vysoký

vysoký

velmi nízký

vysoký

vysoký

nízký

velmi nízký

O5: ideje

nízký

střední

vysoký

nízký

nízký

vysoký

velmi nízký

nízký

O6: hodnoty

nízký

velmi vysoký

vysoký

střední

střední

vysoký

nízký

střední

P1: důvěra

nízký

vysoký

střední

střední

střední

vysoký

střední

nízký

P2: upřímnost

střední

střední

velmi nízký

nízký

střední

vysoký

vysoký

střední

P3: altruismus

vysoký

vysoký

nízký

vysoký

střední

vysoký

střední

nízký

P4: poddajnost

velmi nízký

střední

nízký

střední

velmi nízký

střední

vysoký

nízký

P5: skromnost

nízký

střední

velmi nízký

vysoký

nízký

vysoký

velmi vysoký

střední

P6: jemnocit

velmi nízký

nízký

střední

vysoký

střední

střední

vysoký

střední

S1: způsobilost

nízký

střední

střední

střední

nízký

nízký

nízký

střední


nízký

vysoký

střední

nízký

nízký

nízký

vysoký

nízký

S3: zodpovědnost

nízký

střední

nízký

nízký

nízký

nízký

nízký

střední

S4: cílevědomost

střední

vysoký

střední

vysoký

vysoký

střední

nízký

střední


střední

velmi vysoký

střední

střední

střední

střední

nízký

vysoký

S6: rozvážnost

velmi nízký

vysoký

nízký

velmi nízký

velmi nízký

střední

nízký

vysoký

221

9.1.3 Výzkumná otázka č. 3 Jaké protektivní faktory napomáhají pozitivní adaptaci? Na základě analýzy osobních příběhů a výsledků v dotaznících předpokládáme, že k pozitivníchadaptaci

přispívající

následující

protektivní

faktory

u

jednotlivých

zkoumaných jedinců, které rozdělíme do sedmi kategorií dle Schettera a Dolbiera (2011): 1. Osobnostní a dispoziční zdroje 

Střední či vysoká extraverze



Střední či nízký neuroticismus



Nízká zranitelnost



Vysoký skór přívětivosti



Dispoziční optimismus a naděje



Pozitivní afektivita a emocionální zdroje



Orientace na cíl

2. Zdroje související se složkou Já a Ego 




Kontrola




3. Interpersonální a sociální zdroje 

Dostupnost opory



Sociální koheze (rodinná)

4. Pohled na svět, přesvědčení, hodnoty 

Spiritualita, náboženská víra



Životní smysl, závazek

5. Behaviorální a kognitivní dovednosti 

Aktivní či proaktivní copingové styly



Copingová flexibilita



Sociální dovednosti (komunikace, vyhledávání opory)

6. Ostatní zdroje 




Minulá, pozitivní zkušenost se zátěží 222

Jako další protektivní faktor přiřazujeme adaptivní motivační strukturu. Vyznačující se tím, že jedinec aktivně usiluje o cíl, pro cíl je silně angažovaný, při dosažení cíle předpokládá velký pocit radosti, zatímco při jeho nedosažení očekává smutek a věří v dosažitelnost cílů. Adaptivní motivační struktura byla zjištěna u všech zkoumaných jedinců a s velkou pravděpodobností se podílela na tom, jak čelili životním překážkám.

10 DISKUZE 10.1 Diskuze k metodologii výzkumu Výzkum v této diplomové práci byl prováděn v rámci kvalitativního přístupu. Důvody jeho zvolení jsme uvedli v úvodu metodologické části. Kvalitativní přístup má však svá úskalí, se kterými jsme se setkali i my. Jednalo se o časovou náročnost, kdy shromažďování dat, jejich analýza a interpretace byly velice časově náročné etapy vyžadující velkou trpělivost. V rámci tohoto přístupu je obtížné testovat teorie a hypotézy na daná témata, protože každý zkoumaný případ byl velice specifický a jedinečný. S tímto problémem úzce souvisí také problematika zobecnitelnosti výsledků na populaci. Náš výzkumný soubor tvořilo osm jedinců, protože se jednalo o kvalitativní přístup, nelze výsledky zobecňovat. To ale nebylo ani naším cílem, protože jsme se především snažili pokusit vytvořit ,,hlubokou sondu“ do životních příběhů jedinců, kteří navzdory zátěži vykazují ve svých životech pozitivní adaptaci, a zároveň jsme chtěli porozumět tomu, jaká je u těchto jedinců motivační struktura.

Dalším úskalím této studie byl způsob výběru výzkumného souboru. Protože nezdolní jedinci se neshromažďují v konkrétních institucích (jako například psychiatričtí jedinci či jiné specifické skupiny), bylo pro nás velice náročné tyto jedince identifikovat a oslovit. To byl hlavní důvod, proč jsme zvolili metodu samovýběru. Adepti na účast ve výzkumu se nám ozývali sami, s čímž souvisí otázka motivovanosti. Lze tedy očekávat, že jedinci účastnící se našeho výzkumu, patří mezi motivované, spolupracující a přístupné jedince, kterým nedělá problém sdílení svých zážitků a životních příběhů s druhými lidmi. Na základě této úvahy je možné usuzovat, že jedinci, kteří souhlasili s účastí, se se svými negativními zážitky vyrovnali a integrovali je do své psychiky. Nabízí se rovněž další 223

otázka a to ta, proč s námi chtějí spolupracovat. Jejich motivací může být například touha po sdílení svých životních příběhu s druhými lidmi, snaha pomoci někomu s diplomovou prací, snaha pomoci lidem nacházejícím se v podobných náročných situacích dát naději, že překážky lze zvládnout či touha po navázání kontaktu, získání pozornosti, naděje na odměnu nebo tendence vybočovat z řady (na základě velmi intenzivních osobních kontaktů se zkoumanými jedinci si troufám tvrdit, že v jejich případech se jednalo spíše o ty altruistické motivy).

V kvalitativním výzkumu, mimo zkoumaných účastníku, hraje roli také samotný výzkumník. Významnou roli hraje jak jeho osobnost, tak jeho hodnoty, dřívější zkušenosti či očekávání. Může tedy dojít ke zkreslení dat výzkumníkem. My jsme se neustále snažili o maximální objektivnost, neutrálnost a otevřenost, ale riziko subjektivity zde stále existuje. Protože hlavní část našeho výzkumu a získávání dat probíhala v rámci osobních setkání, důležitou roli hrála také kvalita navázaného vztahu (získání důvěry, poctu bezpečí a sympatií).

Významným zdrojem informací, se kterými se dále pracovalo, byly osobní příběhy, které jsme získávali v rámci nestrukturovaných rozhovorů. Tato ,,nestrukturalizace“ má vliv na to, že každý příběh je jedinečný a zkoumaný jedinec otevíral právě ta témata, která pro něj byla důležitá. Proto je velice obtížné tyto životní příběhy navzájem srovnávat. Závěrem k diskuzi o metodologické části bychom chtěli opět připomenout, že hlavním cílem této práce nebylo poskytnutí přesných výsledků, ale získání podrobného popisu a vhledu do životních zkušeností nezdolných jedinců, prozkoumání či zmapování jejich motivační struktury a osobnostních charakteristik. Jednalo se nám tedy spíše o počáteční exploraci fenoménu resilience a motivační struktury.

224

10.2 Diskuze k výsledkům Nejdříve bychom se rádi věnovali samotným osobním příběhům zkoumaných jedinců. Pokud bychom se měli pokusit navzájem porovnat životní příběhy, lze naleznout určité společné znaky. V rámci všech životních příběhů jsme identifikovali několik rizikových faktorů. Rizikové faktory se samozřejmě odvíjely od specifických životních podmínek a okolností, jež jednotlivé jedince ovlivňovaly. Přes specifičnost každého životního příběhu je možné najít určité vzájemně se podobající rizikové faktory. U každého z jedinců byla přítomna určitá psychopatologie u jednoho z rodičů, v pěti případech dokonce chyběla stálá přítomnost jednoho z pečujících rodičů. Všichni jedinci byli tedy vystavěni disharmonickému rodinnému fungování. V jednom případě (Bruno) rodiče zcela chyběli. Pokud se vrátíme k psychopatologii rodičů (u Anny matka trpěla maniodepresivní poruchou, Barbořin otec byl schizofrenik, Dominičin biologický otec násilník a pečující otec alkoholik, Emy matka trpěla depresemi a alkoholismem, Adamův otec měl násilné sklony, Cyrilův otec byl alkoholik a Danův otec schizofrenik) lze ve všech příbězích odhalit společnou výpověď, že tato psychopatologie či onemocnění rodičů bylo velice nepředvídatelné

svými

projevy,

což

nutilo

jedince

být

neustále

ve

střehu.

Nepředvídatelností psychického onemocnění rodičů a s ní souvisejícím negativním dopadem na děti se zabývalo mnoho studií (např. Sollberger, 2002, Nicholson et al., 2001).

V našem případě se jedinci s touto nepředvídatelností mohli vyrovnat především převzetím kontroly a brzkým přijetím samostatnosti. U jedinců, kteří měli sourozence lze rovněž naleznout ten společný rys, že docházelo k tzv. převzetí rolí – o své sourozence pečovali namísto svých rodičů. Byli tedy nuceni předčasně dospět a řešit takové životní situace, které nepříslušely jejich vývojovému období. Jev, kdy dítě přebírá roli svých rodičů, se v literatuře označuje pojmem ,,parentifikace“. Výzkumem parentifikace u dětí, jejichž rodiče trpěli závažnou chorobou, se zabývala například Tompkinsová (2007) či Stein, Rotheram-Borus a Lester (2007), kteří nalezli pozitivní efekt tohoto jevu: děti, které převzaly roli svých rodičů, v rámci dlouhodobého časového období, vykazovaly adaptivní vyrovnávání se zátěží a úspěšné řešení problémů. Rovněž vykazovaly vyšší tendenci k empatii, altruismu a senzitivitě. Podobné výsledky lze sledovat i v rámci našeho výzkumu. V uveřejněných příbězích můžeme sledovat také ten společný znak, že jedinci, kteří žili alespoň s jedním rodičem (Anna, Barbora, Dominika, Ema, Dan) popisují, že pro

225

ně byl velice důležitý okamžik, kdy se od své rodiny osamostatnili. Tento moment popisují jako úlevu, kdy konečně mohli plně převzít odpovědnost za svůj život.

Při hledání odpovědí na výzkumnou otázku číslo jedna, jež plnila zároveň hlavní cíl této diplomové práce – prozkoumat motivační strukturu u resilientních jedinců, jsme u všech osmi jedinců identifikovali adaptivní motivační strukturu. Tito jedinci aktivně usilují o své zvolené cíle, pro své cíle jsou angažovaní. V případě dosažení cílů předpokládají velký pocit radosti, zatímco při jejich nedosažení očekávají smutek. Věří v dosažitelnost svých cílů, která jim přináší emoční satisfakci, a nad tímto dosažením pociťují kontrolu. Na základě těchto výsledků je možné se domnívat, že úroveň motivační struktury má významný podíl na tom, zda jedinci čelící určité zátěži, tuto zátěž adaptivně překonají, či ne. Je možné se rovněž domnívat, že adaptivní motivační struktura může fungovat jako protektivní faktor. Na základě těchto výsledků bychom pro další výzkum navrhli hypotézu, že existuje vztah mezi adaptivní motivační strukturou a resiliencí.

V rámci mapování motivační struktury jsme také identifikovali úroveň explicitních motivů. U všech osmi jedinců jsme nalezli nejsilnější výkonový motiv, který nabýval hodnot vyššího průměru či vysokých hodnot. Vzhledem k tomu, že tito jedinci ve svých životních příbězích vykazovali vysokou aspirační úroveň a touhu po úspěchu, jsme tento výsledek očekávali. Překvapením pro nás byly ovšem výsledky v NEO osobnostním inventáři, kde na škále svědomitosti dosáhlo šest jedinců nízkého skóru (vysokého skóru dosáhla pouze Barbora a Dan). Studie zabývající se vztahem mezi explicitními motivy a osobnostními charakteristikami v rámci přístupu Big Five ukázaly opačné výsledky – jedinci u nichž je vysoký explicitní motiv výkonu v dotaznících zjišťujících osobnostní komponenty, v rámci pětifaktorového přístupu k osobnosti, na škále svědomitosti dosahovali vysokých skórů. Tyto studie tedy prokázaly pozitivní korelaci mezi explicitním motivem výkonu a svědomitostí. Například studie, kterou provedli Engeser a Langens (2010) ukázala, že motiv výkonu vysoce pozitivně koreloval se svědomitostí, poté s extraverzí, především se subškálami asertivita a aktivita. Negativní korelace byla nalezena s neuroticismem, především se subškálou zranitelnost. V této studii autoři rovněž uvádějí, že svědomitost pozitivně koreluje s akademických úspěchem. Tato skutečnost se u nás také neukázala, protože všech osm jedinců má minimálně středoškolské vzdělání, tři jedinci mají dosažené vysokoškolské vzdělání a čtyři jedinci studují vysokou školu (v 226

současné době dokončují bakalářské studium). Podobné výsledky, kdy byla nalezena pozitivní korelace mezi motivem výkonu a svědomitostí ve studii, kterou provedl Hart, Stasson, Mahoney a Story (2007). Domníváme se, že v rámci přístupu Big Five, člověk, který se popisuje jako svědomitý, se popisuje, tak, že mu záleží na tom, aby jeho výsledky práce byly dobré, aby dostával dobrou zpětnou vazbu atd. Dotazníky explicitních motivu obsahují obvyklé situace a všeobecné chtění, zatímco v dotazníku osobních zájmů, který jsme použili my, popisuje jedinec své cíle, o které usiluje. Je možné tedy říci, že výkonový motiv je obsažen v každém uvedeném cíli. Domníváme se, že ne vždy je výpověď o tom, s čím má jedinec cíl spojený, plně reflektivní v tom smyslu, že by uvažoval o tom, jak to mívá v podobných situacích (tak jako tomu bývá v dotaznících zaměřených na obvykle způsoby chování), ale že se jedná o výpověď zachycující explicitní motivační tendence v usilování zvolených cílů. Když se podrobně podíváme na jednotlivé subškály svědomitosti, zjistíme, že u šesti jedinců byla nízká zodpovědnost. Podle manuálu NEO osobnostního inventáře jedinci s nízkou zodpovědností neberou povinnosti a principy vážně, tak jako lidé s vysokou zodpovědností. Domníváme se, že by to mohlo být ovlivněno tím, že naši zkoumaní jedinci vyrůstali v nestabilním rodinném prostředí, kde většinou rodiče správně nefungovali, a proto se nenaučili určité zodpovědnosti vůči principům a zásadám (možná docházelo k obtížné internalizaci rodičovských norem.). Většina z jedinců se během svého dětství a dospívání ,,vychovávala sama".

V rámci druhé výzkumné otázky jsme se snažili zmapovat osobnostní charakteristiky resilientních jedinců. Ani jeden z jedinců nedosáhl vysokého neuroticismu a nízké extraverze. Ve studiích zabývajících se vztahem mezi resilience a osobnostními charakteristikami z pohledu Big Five, lze naleznout shodu v tom, že nejsilnějším prediktorem resilience je emocionální stabilita, tedy nepřítomnost neuroticismu a extraverze (Riolli, Savicki, Cepani, 2002; Werner, 2001; Friborg, Barlaug, Martinussen, Rosenvinge, Hjemdal, 2005). Výše zmíněné výzkumy uvádějí, že s resilience korelují také vysoké výsledky na ostatních škálách (otevřenost vůči zkušenosti, přívětivost, svědomitost). K tomuto výsledku naše studie nedospěla, pouze Barbora dosahovala vysokých výsledků u čtyř škál (středního skóru dosáhla na škále přívětivost). Je zde ale zapotřebí připomenout, že náš výzkumný soubor byl velice malý, a proto nelze porovnávat výsledky dosažené v NEO osobnostním dotazníku s výzkumy, které obsahovaly několikanásobně větší výzkumný vzorek. To ani nebylo naším cílem. 227

V rámci výzkumné otázky číslo tři jsme se pokusili popsat protektivní faktory vyskytující se v rámci jednotlivých případových studií. Protektivní faktory, které jsme identifikovali (například optimismus, naděje, víra, vědomí vlastní účinnosti, nízký či střední neuroticismus a střední či vysoká extraverze, nízká zranitelnost, sociální opora, minulá pozitivní zkušenost se zátěží, vnímání života jako smysluplného, pozitivní afektivita

a

emocionální

zdroje,

inteligence-akademické

dovednosti,

autonomie,

nezávislost, kontrola) se shodují s protektivními faktory, které byly identifikovány také v rámci mnoha výzkumů zabývajících se resilientními jedinci (Werner, 2005; Richardson, 2002; Masten, Coatsworth, 1998; Krumpfer, Hopkins, 1993; Garmezi, 1993, Lynch, Keasler et al., 2007; Suzuki, Geffner, Bucky, 2008).

Ačkoliv jsme v našem výzkumu neaplikovali metody zjišťující míru hardiness, na základě pozorování jednotlivých výpovědí vztahujících se k životním příběhům, se domníváme, že u zkoumaných jedinců je možné pozorovat hlavní složky hardiness. Uváděli, že ve svém životě pociťují kontrolu nad událostmi, které tedy nevnímali jako nepředvídatelné, a ne nepřekonatelné. To může korespondovat s komponentou hardiness, která se nazývá ,,kontrola“. Tato charakteristika v konceptu hardiness, dle jejích autorů, zvyšuje resistenci vůči stresu. Jedinci s touto charakteristikou přijímají odpovědnost za svůj život, věří svým schopnostem, znalostem a dovednostem a jsou autonomními bytostmi. Další komponentu hardiness tvoří ,,oddanost“, kterou opět můžeme naleznout napříč uvedenými životními příběhy. Plně se věnovali tomu, co považovali za smysluplné a hodnotné (především studiu a dosažení vzdělání), nalézali význam v životních událostech, činnostech a mezilidských vztazích. Podle konceptu hardiness, lidé, kteří mají kladný pól oddanosti, jsou orientováni na cíl a užívají spíše adaptivní a aktivní formy copingu, než formy pasivní či adaptivní. Poslední složkou hardiness je ,,výzva“, jejíž kladný pól se projevuje přesvědčením, že změna je normální součástí života a její anticipace je pobídkou k osobnímu růstu. Domníváme se, že zkoumaní jedinci disponují i touto komponentou, protože životních změn se neobávali, naopak je vnímali pozitivně. Takovéto pozitivní vnímání změn vede dle Kobassové (1979) k integraci a k efektivnímu hodnocení stresových událostí.

228

10.3 Možné praktické využití a návrh na další výzkum Pokud bychom se měli zamyslet nad praktickým využitím této práce, především její empirické části, nabízí se následující využití v praxi. Výsledky výzkumné části mohou posloužit k rozvoji a aplikaci terapeutických či intervenčních technik u jedinců, kteří ve svém životě byli vystaveni náročným životním situacím a to tak, že by byly podporovány či obohacovány protektivní faktory, které jsme v rámci našeho výzkumu identifikovali, a tak by docházelo k zvyšování resilience v rámci vysoce rizikových skupin (například u dětí, jejichž rodiče jsou alkoholici či trpí duševní chorobou). Výsledky dosažené v rámci zkoumání motivační struktury mohou být nápomocné v praxi například v oblasti motivačního poradenství u osob, které vykazují určité prvky maladaptivního chování a to tak, že bude podporováno utváření adaptivní motivační struktury prostřednictvím zvyšování kognitivního a emocionálního hodnocení osobních cílů.

V rámci budoucího výzkumu motivační struktury resilience, si myslíme, že by bylo vhodné použít jako další metodu určitou formu projektivní techniky (například ROR nebo TAT), protože my jsme užívali pouze techniky na bázi sebeposouzení. Projektivní techniky by tak mohly odhalit hlubší osobnostní struktury a motivační vzorce chování. Také by bylo zajímavé i nadále pozorovat námi zkoumané jedince v rámci longitudinálního výzkumu, kdy bychom mohli sledovat, jak se budou odvíjet jejich životní příběhy, jak se budou vyrovnávat s budoucími překážkami, které se v jejich životech vyskytnou a zda se během jejich životů nebude proměňovat motivační struktura či osobnostní charakteristiky.

229

11 ZÁVĚR Hlavním cílem této diplomové práce byla snaha zmapovat motivační strukturou resilientních jedinců. Zároveň jsme se snažili popsat životní příběhy nezdolných jedinců, identifikovat jejich osobnostní charakteristiky a prozkoumat protektivní faktory, které jim napomáhaly v pozitivní adaptaci navzdory přítomné zátěži. Na základě získaných údajů prostřednictvím analýzy životních příběhů, dotazníku osobních zájmů (PCI) a NEO osobnostního inventáře (NEO-PI-R) jsme dospěli k následujícím nejdůležitějším výsledkům:



U všech zkoumaných jedinců jsme identifikovali adaptivní motivační strukturu. Kognitivní a emocionální hodnocení zvolených životních cílů u všech jedinců nabývalo vyšších či vysokých hodnot.



Z explicitních motivů měli všichni jedinci nejsilnější motiv výkonu.



Při zjišťování osobnostních charakteristik jsme ani u jednoho jedince neidentifikovali vysoký neuroticismus ani nízkou extraverzi. Na subškále neuroticismu dosáhli všichni jedinci nízké zranitelnosti.



Při analýze případových studií jsme nalezli následující protektivní faktory: střední či vysoká extraverze, střední či nízký neuroticismus, nízká zranitelnost, dispoziční optimismus a naděje, pozitivní afektivita a emocionální zdroje, orientace na cíl, autonomie, nezávislost, kontrola, vědomí vlastní účinnosti, dostupnost opory, sociální koheze, spiritualita, víra, životní smysl, závazek, aktivní copingové styly, copingová flexibilita, sociální dovednosti, akademické dovednosti, minulá a pozitivní zkušenost se zátěží.

Z výše uvedených výsledků předpokládáme, že nezdolní jedinci disponují adaptivní motivační strukturou. Jejich kognitivní a emoční hodnocení životních cílů je vysoké. Ví, co mají udělat pro dosažení svých cílů, nad dosažením cílů pociťují kontrolu a pro své životní cíle jsou zaujati. Životní cíle jsou pro ně důležité i po emocionální stránce – v případě jejich dosažení očekávají radost, v opačném případě smutek. Pro další výzkum navrhujeme hypotézu, o existenci vztahu mezi motivační strukturou a resiliencí.

230

SOUHRN Hlavním cílem této práce bylo je zmapovat motivační strukturu resilietních jedinců. V teoretické části jsme se nejprve zaměřili na vymezení základních témat souvisejících s hlavním cílem a zároveň i samotným názvem této práce.

V první kapitole se věnujeme tématice stresu. Nejprve se pokoušíme seznámit čtenáře se základními teoriemi stresu, počínaje prvním průkopníkem výzkumu stresu I. P. Pavlovem, který zkoumal především psy v náročných a konfliktních situacích a jež přišel s pojmem ,,stržení vyšší nervové činnosti“. Následuje seznámení s W. B. Cannonem a s jeho konceptem poplachové reakce, která vychází z teorie homeostáze. Protože tito dva vědci vycházeli především z výzkumů zvířat, reagoval na tuto skutečnost H. Selyey, který aplikoval výzkumy stresu do humánní oblasti a přišel s koncepcí obecného adaptačního syndromu. Kognitivním hodnocením stresu se zabýval R. S. Lazarus, který se soustředil především na psychiku člověka v náročných životních situacích. Popsal koncepci kognitivního hodnocení skládající se z tří fází: primární hodnocení, sekundární hodnocení a přehodnocení. Následuje popis modernějších teorií stresu: Teorie stresu A. Steinerga a R. E. Ritzmanna, Teorie stresu B. S. McEwena a E. Stellera, Interakční teorie stresu T. Coxe, Teorie stresu D. S. Goldsteina a Informační model stresu D. Hamiltona. V následující části kapitoly se věnujeme samotné definici stresu, klasifikaci stresorů a náročných životních událostí. V závěru kapitoly vymezujeme pojem psychická zátěž, který se od pojmu stres odlišuje v tom smyslu, že neklade na organismus tak velké nároky.

Druhá kapitola se věnuje zvládání stresu a náročným životních těžkostí. Zvládání se v literatuře označuje termínem „coping“, který lze definovat jako průběžně se odehrávající kognitivní, behaviorální a emoční snahy či úsilí jedince zvládnout vnější či vnitřní nároky, se kterými se střetává v průběhu svého života. Dále popisujeme základní teoretické přístupy ke copingu. Psychodynamický přístup nahlíží na coping především jako na obranný mechanismus. Transakční přístup klade důraz na interakci osobnosti a prostředí. K tomuto přístupu lze přiřadit například Kognitivní teorii stresu a copingu Lazaruse a Folkmanové, ve které autoři popisují dvě formy copingu: zvládání zaměřené na problém a zvládání zaměřené na emoce. Osobnostně dispoziční přístup je charakterizován určitou stabilní predispozicí reagovat na stres charakteristickým způsobem. Následně se věnujeme 231

copingovým strategiím a stylům, snažíme se popsat jejich základní druhy, které jsme nalezli v rámci analýzy literárních zdrojů zabývajících se touto problematikou. Druhou kapitolu uzavírá podkapitola věnující se osobnosti a copingu z pohledu Big Five, kdy představujeme pětifaktorový model osobnosti a vliv jeho jednotlivých dimenzí na coping.

Třetí kapitola se věnuje tématice nezdolnosti. V úvodu této kapitoly představujeme vývoj pojmu nezdolnost v rámci vědeckých studií. Následně se věnujeme jednotlivým koncepcím nezdolnosti: hardiness, sense of coherence, koncepce lokalizace kontroly, vnímaná osobní zdatnost, optimismus, chování typu A/B a nezdolnost v pojetí resilience. Poslední koncepci nezdolnosti, resilienci, věnujeme větší prostor. Uvádíme několik definicí resilience, které shrnujeme tak, že resilienci lze vnímat jako dynamický proces, který zahrnuje pozitivní adaptaci v rámci kontextu výrazné zátěže s předpokladem, že musí být splněny následující dva požadavky: vystavení se výrazné hrozbě či náročné zátěži, představující náročné riziko pro budoucí vývoj a dosažení pozitivní adaptace navzdory výše uvedeným rizikům. Následně uvádíme a charakterizujeme klíčové komponenty resilience jako je riziko a rizikové faktory, kumulativní rizika, vulnerabilita, proximální a distální riziko, kompenzační faktory, protektivní faktory, psychosociální kompetence a vývojové úkoly. Poté následuje seznámení čtenářů se samotným vývojem konceptu resilience, který lze rozdělit do čtyř období. Závěr třetí kapitoly se zaměřuje na modely resilience, kdy popisujeme model zaměřený na proměnné využívající multivariační statistiku pro zjištění vztahu mezi stupněm zátěže, výsledků a kvalit jedince a prostředí, které mohou jedince chránit před negativními následky. Druhý model, zaměřený na osobu, porovnává jedince s odlišnými osobnostními a situačními profily v rámci určitých kritérií, které diferenciují resilientní jedince od ostatních.

Poslední kapitola teoretické části se věnuje motivaci a motivační struktuře. V úvodu se pokoušíme definovat samotný pojem motivace a posléze uvádíme hlavni teorie motivace (psychoanalytická teorie motivace, Murrayho teorie potřeb, behaviorální teorie motivace, Hullova teorie drivu, Lewinova teorie pole, hierarchie potřeb podle Maslowa). Dále uvádíme základní charakteristiky vnitřní (aktivita přinášející vlastní uspokojení sama o sobě) a vnější motivace (má formu pobídky přicházející z vnějšího prostředí). Následuje popis základních prvků motivace. Motivy lze chápat jako duševní projevy aktivizující lidské chování. Mohou být vrozené nebo odvozené a lze je také rozlišovat na implicitní a 232

explicitní. Implicitní motivy nejsou dostupné naší sebereflexi a vytvářejí se v raném dětství. Často bývají rozlišovány na motiv výkonu, motiv afiliace a intimity a motiv moci. V závěru kapitoly se věnujeme konceptu motivační struktury, přičemž nejdříve čtenáře seznamujeme s osobními cíli a s teorií očekávané hodnoty, která je klíčová pro pochopení motivační struktury. Motivační strukturu definujeme jako osobně konzistentní způsob volby osobních cílů a způsobů usilování o ně. Závěrem se popisujeme možnosti diagnostiky motivační struktury a využití konceptu motivační struktury v rámci motivačního poradenství.

Od páté kapitoly začíná empirická část. V této kapitole popisujeme hlavní cíl práce – zmapovat motivační strukturu resilientních jedinců v rámci případových studií, ve kterých se současně pokusíme popsat životní příběhy resilientních jedinců, prozkoumat jejich osobnostní charakteristiky a identifikovat protektivní faktory, které jim mohly být nápomocné k pozitivní adaptaci. V návaznosti na tento hlavní cíl a jeho dílčí podcíle, zde vymezujeme tři výzkumné otázky.

Šestá kapitole se věnuje popisu zvoleného metodologického rámce a metod. Pro náš výzkum jsme zvolili kvalitativní přístup. Tato volba měla hned několik důvodů – neobvyklost tématiky, malé množství respondentů, různorodost výzkumného souboru, procesuálnost a dynamika konceptu resilience a v neposlední řadě také to, že vztah resilience a motivační struktury nebyl doposud zkoumán, a proto neexistují žádné teorii či hypotézy, které bychom mohli testovat. Následně uvádíme přednosti a nevýhody kvalitativního přístupu. Jako typ výzkumu jsme zvolili případovou studii, která se nám jevila jako nejvhodnější, protože dochází ke sběru velkého množství dat v rámci případu, jde o zachycení jeho složitosti a o popis vztahů v jejich celistvosti. Rovněž u případové studie uvádíme její klady i nedostatky. Dále se věnujeme popisu použitých dat. Data byla tvořena kombinací využití narativních rozhovorů, dotazníku zjišťujících motivační strukturu – Dotazník osobních zájmů (PCI) a NEO osobnostních inventářů (NEO-PI-R). S každou jednotlivou metodou se zde pokoušíme čtenáře blíže seznámit jejím popisem a důvodem jejího výběru. V závěru šesté analýzy popisujeme metody zpracování a analýzy dat, rovněž se zmiňujeme o eických problémech výzkumu.

233

Sedmá kapitola se věnuje výzkumnému souboru. Popisujeme výběr výzkumného vzorku, kdy jsme zvolili formu nepravděpodobnostního výběru z důvodu kvalitativního přístupu. Proběhla kombinace samovýběru s metodou tzv. sněhové koule. Důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že resilientní jedinci se nesdružují v konkrétních institucích, díky kterým bychom je mohli kontaktovat. Následuje popis výzkumného souboru. Výzkumný soubor tvořilo celkem osm jedinců, čtyři ženy a čtyři muži ve věkovém rozmezí 21-30 let. V přehledné tabulce uvádíme základní charakteristiky těchto osmi jedinců – jméno, věk a rizikové faktory.

Osmá kapitola se věnuje analýze dat, prezentaci, popisu a interpretaci výsledků. Skládá se tedy z osmi případových studií. Každou případovou studii tvoří životní příběh zkoumaného jedince sestavený na základě narativních rozhovorů, přehled rizikových faktorů z něj vyplývajících, analýza motivační struktury vycházející z aplikace dotazníku osobních zájmů a interpretace NEO osobnostního inventáře - osobnostní profil. Každá z případových studií je shrnuta v kontextu výzkumných otázek, které jsme si stanovili na začátku výzkumu.

Devátá kapitola se věnuje odpovědím na výzkumné otázky. V rámci výzkumné otázky č. 1: Jaká je motivační struktura resilientních jedinců?, uvádíme, že jsme u všech osmi zkoumaných jedinců identifikovali adaptivní motivační strukturu, vyšší či vysoké kognitivní a emocionální hodnocení a z explicitních motivů nejsilnější motiv výkonu. Z výsledků předpokládáme, že nezdolní jedinci disponují adaptivní motivační strukturou. Jejich kognitivní a emoční hodnocení životních cílů je vysoké. Ví, co mají udělat pro dosažení svých cílů, nad dosažením cílů pociťují kontrolu a pro své životní cíle jsou zaujati. Životní cíle jsou pro ně důležité i po emocionální stránce – v případě jejich dosažení očekávají radost, v opačném případě smutek. V rámci výzkumné otázky č. 2: Jakými osobnostními charakteristikami disponují resilientní jedinci?, uvádíme, že všichni jedinci dosáhli nízkého či středního neuroticismu, nízké zranitelnosti, střední či vysoké extraverze. Na škále otevřenost vůči zkušenosti dosáhl jeden jedince velmi nízkého skóru, dva jedinci nízkého skóru, dva jedinci středního skóru a tři jedinci dosáhli vysokého skóru. Na škále přívětivosti dosáhl jeden jedinec velmi nízkého skóru, dva jedinci nízkého skóru, dva jedinci středního skóru a tři jedinci vysokého skóru. Na škále svědomitosti dosáhlo šest jedinců nízkého skóru a dva jedinci dosáhli vysokého skóru. V rámci výzkumné 234

otázky č. 3: Jaké protektivní faktory napomáhají pozitivní adaptaci?, jsme identifikovali řadu protektivních faktorů v rámci jednotlivých případových studií: optimismus, naděje, víra, vědomí vlastní účinnosti, nízký či střední neuroticismus a střední či vysoká extraverze, nízká zranitelnost, sociální opora, minulá pozitivní zkušenost se zátěží, vnímání života jako smysluplného, pozitivní afektivita a emocionální zdroje, inteligenceakademické dovednosti, autonomie, nezávislost, kontrola. Desátá kapitola se věnuje diskuzi, kdy se blíže věnujeme získaným výsledkům, diskutujeme nad potencionálními zdroji chyb a nepřesností v rámci zvolené metodologie, srovnáváme dosažené výsledky s výsledky jiných studií v dané oblasti a zamýšlíme se nad využitelností výsledků v praxi a nad možným budoucím výzkumem. Na základě dosažených výsledků formulujeme hypotézu, že mezi motivační strukturou a resilience existuje vztah.

235

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY

1. Aldwin, C. M., & Revenson, T. A. (1987). Does Coping Help? A Reexamination of the Relation Between Coping and Mental Health. Journal Of Personality & Social Psychology, 53(2), 337-348.

2. Amirkhan, J. H. (1990). A factor analytically derived measure of coping: The Coping Strategy Indicator. Journal Of Personality And Social Psychology, 59(5), 1066-1074.

3. Antonovsky, A. (1990). A Somewhat Personal Odyssey In Studying The Stress Process. Stress Medicine, 6(2), 71-80.

4. Atkinson, R. L. a kol. (2003). Psychologie. Praha: Portál.

5. Balaštíková, V., Blatný, M., & Kohoutek, T. (2004). Aspekty sebepojetí jako determinanty

výběru

strategií

zvládání

u

adolescentů. Československá

Psychologie, 48(5), 410-415.

6. Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. Chrudim: Mach.

7. Bandura, A. (1977). Self-efficacy: Toward a unifying theory of behavioral change. Psychological Review, 84(2), 191-215.

8. Baštecká, B., Goldmann, P. (2001). Základy klinické psychologie. Praha: Portál.

9. Blantý, M., Kohoutek, T., & Janušová, P. (2002). Situačně kognitivní a osobnostní determinanty chování v zátěžové situaci. Československá Psychologie, 46(2), 97-108.

10. Blatný, M., & Osecká, L. (1998). Zdroje sebehodnocení a životní spokojenosti: osobnost a strategie zvládání. Československá Psychologie, 42(5), 385-394.

236

11. Brichcín, M. (1999). Vůle a sebekontrola: teorie, metody, experimenty. Praha: Karolinum.

12. Carver, C. S., Scheier, M. F., & Weintraub, J. K. (1989). Assessing coping strategies: A theoretically based approach. Journal Of Personality And Social Psychology, 56(2), 267-283. 13. Cox, W. M., Klinger, E. (2004). Handbook of Motivational Counseling: concepts, approaches, and assessment. Chichester : John Wiley & Sons.

14. Deci, E. L., Koestner, R., & Ryan, R. M. (1999). A meta-analytic review of experiments

examining

the

effects

of

extrinsic

rewards

on

intrinsic

motivation. Psychological Bulletin, 125(6), 627-668.

15. Drapela, V. J. (2008). Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál.

16. Džuka, J. (2005). Motivácia a emócie člověka. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej Univerzity.

17. Edwards, J. (1988) The determinants and consequences of coping with stres. In: Cooper, C., Payene, R. Causes, coping and consequences of stress at work. (233-263) John Wiley and Sons.

18. Elliot, A. J., & Harackiewicz, J. M. (1996). Approach and avoidance achievement goals and intrinsic motivation: A mediational analysis. Journal Of Personality And Social Psychology, 70(3), 461-475.

19. Elliot, A.J., & Thrash, T.M. (2001). Achievement goals and the hierarchical model of achievement motivation. Educational Psychology Review, 12, 139-156.

20. Engeser, S., Lnagens, T. (2005). Mapping explicit social motives of achievement, power and affiliation onto the fice-factor model of personality. Scandinavian Journal Of Psychology, 51, 309-318.

237

21. Eschleman, K. J., Bowling, N. A., & Alarcon, G. M. (2010). A meta-analytic examination of hardiness. International Journal Of Stress Management, 17(4), 277307.

22. Feldt, T., Metsäpelto, R., Kinnunen, U., & Pulkkinen, L. (2007). Sense of coherence and

five-factor

approach

to

personality:

Conceptual relationships. European

Psychologist, 12(3), 165-172.

23. Ficková, E. (1993). Determinanty zvládania stresu I. Československá psychologie. 37 (1) 37–46.

24. Folkman, S. (2008). The case for positive emotions in the stress process. Anxiety, Stress & Coping, 21(1), 3-14.

25. Freud, S. (1999). Mimo princip slasti a jiné práce z let 1920-1924. Praha: Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek.

26. Glantz, M. D., Jeannette L. Johnson. (1999). Resilience and development: positive life adaptations. New York: Kluwer Academic/Plenum Publishers.

27. Goldstein, D. S., & Kopin, I. J. (2007). Evolution of concepts of stress. Stress. The International Journal On The Biology Of Stress, 10(2), 109-120.

28. Goldstein, S., R. B. Brooks. (2004). Handbook of resilience in children. New York: Kluwer Academic/Plenum Publishers.

29. Graham, S. & Weiner, B. (1996). Theories and principles of motivation. In D.C. Berliner & R.C. Calfee (Eds.). Handbook of Educational Psychology, New York: Macmillan, 1996, 63-84.

30. Haan, N. (1963). Proposed model of ego functioning: Coping and defense mechanisms in relationship to IQ change. Psychological Monographs: General And Applied, 77(8), 1-23. 238

31. Haan, N. (1964). The Relationship Of Ego Functioning And Iintelligence To Social Status And Social Mobility. Journal Of Abnormal & Social Psychology, 69(6), 594605.

32. Hart, J. W., Stasson, M. F., Mahoney, J. M., Story, P. (2007). The Big Five and Achievement Motivation: Exploring the Relationship Between Personality and TwoFactor Model of Motivation. Individual Differences Research, 5 (4), 267-274.

33. Hartl, P., Hartlová, H. (2004). Psychologický slovník. Praha: Portál.

34. Hendl, J. (2008). Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál.

35. Herrman, H., Stewart, D. E., Diaz-Granados, N., Berger, E. L., Jackson, B., & Yuen, T. (2011). What is resilience?. The Canadian Journal Of Psychiatry / La Revue Canadienne De Psychiatrie, 56(5), 258-265.

36. Hewstone, M., Stroebe, W. (2006). Sociální psychologie. Praha: Portál.

37. Holahan, C. J., & Moos, R. H. (1987). Personal and Contextual Determinants of Coping Strategies. Journal Of Personality & Social Psychology, 52(5), 946-955.

38. Hošek, V. (1997). Psychologie odolnosti. Praha: Univerzita Karlova

39. Hřebíčková, M. (2004). NEO osobnostní inventář. Praha: Testcentrum.

40. Hřebíčková, M. (2011). Pětifaktorový model v psychologii osobnosti: přístupy, diagnostika, uplatnění. Praha: Grada.

41. Kebza, V. (2005). Psychosociální determinanty zdraví. Praha: Academia.

239

42. Khoshaba, D. M., & Maddi, S. R. (1999). Early experiences in hardiness development. Consulting Psychology Journal: Practice And Research, 51(2), 106-116.

43. Klinger, E. (2006). Conceptual Framework and Issues for a Goals-Oriented Treatment Perspective: A Commentary on 'Where Do We Go From Here? The Goal Perspective in Psychotherapy'. Clinical Psychology: Science And Practice,13(4), 371-375.

44. Klinger, E., Man, F., & Stuchlíková, I. (1997). Současné vybrané teorie motivace. Československá Psychologie, 41(5), 415-428.

45. Kobasa, S. C. (1979). Stressful Life Events, Personality, and Health: An Inquiry Into Hardiness. Journal Of Personality & Social Psychology, 37(1), 1-11.

46. Kobasa, S. C., Maddi, S. R., & Courinoton, S. (1981). Personality and Constitution as Mediators

in

the

Stress-illness

Relationship. Journal

Of

Health

& Social

Behavior, 22(4), 368-378.

47. Křivohlavý, J. (1988). Psychologie adaptace a zvládání těžkostí. Československá Psychologie, 32(5), 433-442. 48. Lamorey, S. (1999). Parentification of siblings of children with disability or chronic disease. In N. D. Chase, Burdened children: Theory, research, and treatment of Parentification, 75-91. Thousand Oaks, CA US: Sage Publications, Inc.

49. Langer, E. J., & Rodin, J. (1976). The Effects of Choice and Enhanced Personal Responsibility for the Aged: A Field Experiment in an Institutional Setting. Journal Of Personality & Social Psychology, 34(2), 191-198.

50. Luria, G., & Torjman, A. (2009). Resources and coping with stressful events. Journal Of Organizational Behavior, 30(6), 685-707.

51. Luthar, S. S., & Cicchetti, D. (2000). The Construct of Resilience: A Critical Evaluation and Guidelines for Future Work. Child Development, 71(3), 543.

240

52. Luthar, S. S., & Cicchetti, D. (2000). The Construct of Resilience: A Critical Evaluation and Guidelines for Future Work. Child Development, 71(3), 543.

53. Lynch, S. M., Keasler, A. L., Reaves, R. C., Channer, E. G., & Bukowski, L. T. (2007). The Story of My Strength: An Exploration of Resilience in the Narratives of Trauma Survivors Early in Recovery. Journal Of Aggression, Maltreatment & Trauma, 14(1/2), 75-97.

54. Maddi, S. R., & Hess, M. J. (1992). Personality hardiness and success in basketball. International Journal Of Sport Psychology, 23(4), 360-368.

55. Maddi, S. R. (2002). The story of hardiness: Twenty years of theorizing, research, and practice. Consulting Psychology Journal: Practice And Research, 54(3), 173-185.

56. Maddi, S. R., Harvey, R. H., Khoshaba, D. M., Lu, J. L., Persico, M., & Brow, M. (2006). The Personality Construct of Hardiness, III: Relationships With Repression, Innovativeness, Authoritarianism, and Performance. Journal Of Personality,74(2), 575598.

57. Madsen, K. B. (1974). Modern theories of motivation: A comparative metascientific study. Oxford England: John Wiley & Sons.

58. Masten, A. S., & Coatsworth, J. (1998). The development of competence in favorable and

unfavorable

environments:

Lessons

from

research

on

successful

children. American Psychologist, 53(2), 205-220.

59. Masten,

A.

S.,

&Obradović,

J.

(2006).

Competence

and

Resilience

in

Development. Annals Of The New York Academy Of Sciences, 1094(1), 13-27.

60. Masten, A. S. (2001). Ordinary magic: Resilience processes in development. American Psychologist, 56(3), 227-238.

241

61. Matějček, Z., Dytrych, Z. (1998). Riziko a resilience. Československá psychologie, 42 (2), 97-103.

62. McCrae, R. R., & Costa Jr., P. T. (1986). Personality, coping, and coping effectiveness in an adult sample. Journal Of Personality, 54(2), 385.

63. McCrae, R. R. (1984). Situational Determinants of Coping Responses: Loss, Threat, and Challenge. Journal Of Personality & Social Psychology, 46(4), 919-928.

64. Mikšík, O. (2009). Psychika osobnosti v období závažných životních a společenských změn. Praha: Karolinum.

65. Mikšík, O. (2001). Psychologická charakteristika osobnosti. Praha: Karolinum.

66. Millová, K. (2006). Osobnostné súvislosti zvládania záťaže. (Diplomová práce). Získáno 22. listopadu, 2012. Dostupné z: .

67. Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada.

68. Nakonečný, M. (1997). Encyklopedie Obecné psychologie. Praha: Academia.

69. Nakonečný, M. (1996). Motivace lidského chování. Praha: Academia.

70. Nakonečný, M. (2006). Obecná psychologie: sylabus přednášek. České Budějovice: PBtisk Příbram.

71. Nakonečný, M. (1998). Základy psychologie. Praha: Academia.

72. O'Brien, T., & DeLongis, A. (1996). The Interactional Context of Problem-, Emotion-, and Relationship-Focused Coping: The Role of the Big Five Personality Factors. Journal Of Personality, 64(4), 775-813.

242

73. Paulík, K. (2010). Psychologie lidské odolnosti. Praha: Grada.

74. Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Praha: Grada.

75. Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.

76. Radke-Yarrow, M., & Brown, E. (1993). Resilience and vulnerability in children of multiple-risk families. Development And Psychopathology, 5(4), 581-592.

77. Lazarus, R. S., Folkman, S. (1984). Stress, Appraisal, and Coping. New York: Springer Pub. Co.

78. Richardson, G. E. (2002). The metatheory of resilience and resiliency. Journal Of Clinical Psychology, 58(3), 307-321.

79. Riolli, L., & Savicki, V. (2010). Coping effectiveness and coping diversity under traumatic stress. International Journal Of Stress Management, 17(2), 97-113.

80. Riolli, L., Savicki, V., & Cepani, A. (2002). Resilience in the face of catastrophe: Optimism, personality and coping in the Kosovo crisis. Journal Of Applied Social Psychology, 32(8), 1604-1627.

81. Říčan, P. (2007). Psychologie osobnosti: obor v pohybu. Praha: Grada.

82. Schetter, C., & Dolbier, C. (2011). Resilience in the Context of Chronic Stress and Health in Adults. Social & Personality Psychology Compass, 5(9), 634-652.

83. STEIN, J. A., ROTHERAM-BORUS, M., & LESTER, P. (2007). Impact of Parentification on Long-Term Outcomes Among Children of Parents With HIV/AIDS. Family Process, 46(3), 317-333.

84. Stuchlíková, I. (2010). Motivace a osobnost. In: Psychologie osobnosti. Blatný, M. (Ed.). Praha: Academia. 243

85. Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Praha: Portál.

86. Stuchlíková, I., Klinger, E., & Man, F. (1998). Dotazník motivační strukturysrovnávací studie českých a amerických studentů. Československá Psychologie, 42(3), 206-217.

87. Stuchlíková, I., & Man, F. (2009). Motivační struktura-integrující koncept psychologie motivace. Československá Psychologie, 158-171.

88. Suls, J., & David, J. P. (1996). Coping and Personality: Third Time's the Charm?.Journal Of Personality, 64(4), 993-1005.

89. Suzuki, S. L., Geffner, R., & Bucky, S. F. (2008). The Experiences of Adults Exposed to Intimate Partner Violence as Children: An Exploratory Qualitative Study of Resilience and Protective Factors. Journal Of Emotional Abuse, 8(1/2), 103-121.

90. Šolcová, I. (2007). Některé psychofyziologické souvislosti resilience. Praha: Psychologický ústav AV ČR.

91. Šolcová, I. (2009). Vývoj resilience v dětství a dospělosti. Praha: Grada.

92. Šolcová, I., & Kebza, V. (1996). Rozdíly v úrovni a struktuře osobnostní odolnosti ('hardiness') u vzorku americké a české populace. Československá Psychologie, 40(6), 480-487.

93. Solcova, I., Lukavsky, J., & Greenglass, E. (2006). Dotazník proaktivního zvládání životních nároků. Československá Psychologie, 50(2), 148-162.

94. Tompkins, T. L. (2007). Parentification and Maternal HIV Infection: Beneficial Role or Pathological Burden?. Journal Of Child & Family Studies, 16(1), 108-118.

95. Vágnerová, M. (2002). Úvod do psychologie. Praha: Karolinum. 244

96. Vaillant,

G.

E.

(1994).

Ego

mechanisms

of

defense

and

personality

psychopathology. Journal Of Abnormal Psychology, 103(1), 44-50.

97. Vašina, B. (1999). Psychologie zdraví. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta.

98. Vašina, L., Strnadová, V. (1998). Psychologie osobnosti. Hradec Králové: Gaudeamus.

99. Večeřová-Procházková, A., Honzák, R. (2008). Stres, eustres a distres. Interní medicína pro praxi, 10 (4), 188-192.

100.

Výrost, J., Ruisel, I. (2000). Kapitoly z psychologie osobnosti. Bratislava: VEDA.

101.

Výrost, J., Slaměník, I. (2001). Aplikovaná sociální psychologie II. Praha: Grada.

102.

Watson, D., & Hubbard, B. (1996). Adaptational Style and Dispositional Structure:

Coping in the Context of the Five-Factor Model. Journal Of Personality, 64(4), 737774.

103.

Werner, E. E. (1993). Risk, resilience, and recovery: Perspectives from the Kauai

Longitudinal Study. Development And Psychopathology, 5(4), 503-515.

104.

Wright, M., Masten, A. S., & Narayan, A. J. (2006). Resilience processes in

development: Four waves of research on positive adaptation in the context of adversity. In S. Goldstein, R. B. Brooks (Eds.), Handbook of resilience in children. New York, NY US: Springer Science + Business Media.

105.

Zautra, A. J., Arewasikporn, A., & Davis, M. C. (2010). Resilience: Promoting

Well-Being Through Recovery, Sustainability, and Growth. Research In Human Development, 7(3), 221-238.

245

ABSTRAKT DIPLOMOVÉ PRÁCE

Název práce: Případové studie motivační struktury resilience Autor práce: Bc. Veronika Kubaštová Vedoucí práce: Prof. PhDr. Alena Plháková, CSc. Počet stran a znaků: 249, 439 030 Počet příloh: 2 Počet titulů použité literatury: 105 Abstrakt: Diplomová práce se zabývá motivační strukturou resilietních jedinců. Teoretická část je zaměřena na problematiku stresu, zvládání stresu a životních těžkostí, nezdolnosti a na motivaci a motivační strukturu. V rámci výzkumu byly zvoleny tří výzkumné otázky: „Jaká je motivační struktura u resilietních jedinců? Jakými osobnostními charakteristikami disponují resilientní jedinci? Jaké protektivní faktory napomáhají pozitivní adaptaci?“. Jako metodologický přístup byl zvolen přístup kvalitativní. Typ výzkumu je případová studie. V rámci metod tvorby dat byly využity narativní rozhovory, dotazník osobních zájmů (Klinger &Cox, 2004) a NEO osobnostní inventář (Hřebíčková, 2004). Na základě použitých metod bylo vytvořeno

osm případových

studií,

skládajících

se

z životních

příběhů,

osobnostních profilů a z popisu motivační struktury. Výsledky ukázaly, že všichni jedinci disponují adaptivní motivační strukturou, mají vysoké kognitivní a emoční hodnocení zvolených životních cílů a z explicitních motivů mají nejsilnější motiv výkonu. V rámci osobnostních profilů bylo zjištěno, že ani u jednoho jedince není přítomný vysoký neuroticismus a nízká extraverze. Zároveň byla identifikována řada protektivních faktorů, které pravděpodobně napomáhaly pozitivní adaptaci. V závěru empirické části byla stanovena hypotéza pro další výzkum o existenci vztahu mezi adaptivní motivační strukturou a resilience.

Klíčová slova: případová studie, motivace a motivační struktura, resilience, stres, coping

246

ABSTARCT OF THESIS

Title: The Case Studies of Motivational Structure of Resilience Author: Bc. Veronika Kubaštová Supervisor: Prof. PhDr. Alena Plháková, CSc. Number of pages and characters: 249, 439 030 Number of appendices: 2 Number of references: 103 Abstract:

Diploma thesis deals with the motivational structure of resilient individuals. The theoretical part focuses on the issues of stress, coping, resilience and motivation and motivational structure. The research selected three research questions: "What is the motivational structure of resilient individuals? What personal characteristics do the resilient individuals have? What protective factors contribute to positive adaptation?". A qualitative approach was chosen as a methodological approach. Type of research is a case study. Narrative interviews were used as methods of data creation, the Personal Concerns Inventory (Klinger & Cox, 2004) and the Revised Personal Inventory (Hřebíčková, 2004). Eight case studies were created on the basis of the methods used, consisting of life stories, personality profiles and description of motivational structures. The results showed that all individuals have adaptive motivational structure, high cognitive and emotional evaluation of selected life goals and among explicit motives the motive of achievement is the strongest. In the personality profiles it was found that even for a single individual high neuroticism and low extraversion is not present. At the same time a number of protective factors that are likely to foster a positive adaptation were identified. In conclusion, the empirical part of the hypothesis was formulated for further research on the existence of a relationship between adaptive motivational structure and resilience.

Keywords: case study, motivation and motivational structure, resilience, stress, coping.

247

PŘÍLOHY DIPLOMOVÉ PRÁCE Příloha č. 1: Zadání diplomové práce Příloha č. 2: Ukázka dotazníku osobních zájmů

248

Příloha číslo 1: Zadání diplomové práce

Příloha číslo 2: Ukázka dotazníku osobních zájmů (PCI) Úvod V různých oblastech svého života sledujete nepochybně určité cíle nebo zájmy. Možná přemýšlíte i nad tím, jak některé věci ve svém životě změnit a vyřešit. Slovy „cíl“ nebo „zájem“ máme na mysli dobré i špatné věci. Můžete mít cíle, které se týkají nepříjemných záležitostí, jichž se chcete zbavit nebo se jim vyhnout, případně jim zabránit. Stejně tak můžete mít ale i cíle/zájmy, které se týkají příjemných záležitostí, které byste rádi měli, dostali je, nebo je získali.

Instrukce, část 1 Prosím, pročtěte si na papíru označeném Část 1, pečlivě oblasti života uvedené níže a o každé z nich pečlivě popřemýšlejte. Potom ke každé oblasti zapište své důležité cíle, zájmy, nebo záležitosti, se kterými byste rádi něco udělali (Krok1) a vedle nich to, co byste rádi aby nastalo (Krok 2). V některých oblastech Vás možná ani po pečlivé úvaze nenapadne žádný osobně důležitý cíl, někde můžete mít cíl jeden, jinde i více než tři. Pokud Vám místo na archu Část 1 nepostačuje pro zachycení všech Vašich cílů v dané oblasti, použijte volné řádky na konci. Instrukce, část 2

Vezměte si papír označený Část 2 a zapište svoje ID. V řádcích v záhlaví tabulky je označení oblasti a pořadí Vašeho cíle (např. první cíl v oblasti 1 je prvním sloupečkem, do kterého můžete zapisovat). Zapisujte svoje cíle jeden po druhé do připravených sloupečků a hodnoťte je pomocí škál uvedených na druhé straně.

Následuje hodnocení podle škál Do prvního řádku k hodnocení Co chci aby nastalo napište zhodnocení toho, co si přejete aby nastalo na následující škále – nezapomeňte zapsat znaménko:

-10 -------------------------------------------- 0 ------------------------------------------------- +10 zbavit se, zabránit,

získat, dosáhnout,

uniknout apod.

dostat apod.

11.1.1 Další řádky hodnoťte na škále od 0 do 10 takto: 11.1.2 11.1.3

0 ------------------------------------- 10 vůbec

maximum

Důležitost: Jak je pro mne důležité, aby věci dopadly tak, jak chci (jak jsem popsal(a))?

Pravděpodobnost: Jak je pravděpodobné, že věci dopadnou tak, jak chci?

Možnost ovlivnit to: Jak dalece mohu ovlivnit, aby se věci odehrály způsobem, který chci?

Vím, co dělat: Vím, co udělat, aby se událo to, co chci.

Radost: Jak mnoho radosti budu mít, když věci dopadnou jak chci?

Smutek při nedosažení cíle: Jak mnoho smutku budu pociťovat, když věci nedopadnou jak chci?

Lítost/ sklíčenost: Někdy cítíme lítost/sklíčenost, i když věci dopadnou jak chceme (například když úspěšně ukončíme střední školu). Jak moc líto by vám bylo (jak moc sklíčení byste byli) kdyby věci dopadli tak, jak chcete?

Zaujetí: Jak Vám záleží na tom, aby se věci udály tak jak chcete?

Kdy se to (asi) stane: Jak dlouho to bude trvat, než věci, které chcete, nastanou? (O= velmi krátce, 10= velmi dlouho)

Můj cíl: usilujete o tento cíl pod vlivem důležitých druhých osob, či jej pociťujete jako výlučně svoji osobní touhu? Jak dalece je to Váš osobní cíl?

Když přemýšlíte o tomto cíli, napadá Vás touha po úspěchu...

jak souvisí s úspěchem, snahou zlepšovat se, zvládat, dokázat něco

touha vyhnout se selhání .... jak souvisí se snahou vyhnout se neúspěchu, selhání touha po přijetí druhými ... jak souvisí s potřebou aby druzí lidé ke mně byli vstřícní, přijímali mne touha vyhnout se odmítnutí .... jak souvisí s obavou, že druzí nebudou mít o mne zájem, dají mi najevo odmítnutí touha ovlivňovat druhé ...... jak souvisí se snahou získat vliv, prestiž, rozhodovat obava z ovlivňování .... jak souvisí s nechutí být ovlivňován, usměrňován, ovládán jinými

Část 1

ID:.........................

Pokud by Vám v některé oblasti nestačil vymezený prostor, pokračujte dole, na konci seznamu

Oblast 1: Partner, rodina,příbuzní.

Když přemýšlíte o této oblasti, jaké

cíle/zájmy Vás napadají? Cíl č.Krok 1. Poznačte si Vaše cíle/zájmy! Krok 2. Popište co chcete aby nastalo:

Oblast 2: Zaměstnání a finanční záležitosti: Když přemýšlíte o této oblasti, jaké cíle/zájmy Vás napadají? Cíl č. Krok 1. Poznačte si Vaše cíle/zájmy!

Krok 2. Popište co chcete aby nastalo:

Oblast 3: Domov a domácnost/bydlení . Když přemýšlíte o této oblasti, jaké cíle/zájmy Vás napadají? Cíl č.Krok 1. Poznačte si Vaše cíle/zájmy! Krok 2. Popište co chcete aby nastalo:

Oblast 4: Přátelé a známí. Když přemýšlíte o této oblasti, jaké cíle/zájmy Vás napadají? Cíl č.Krok 1. Poznačte si Vaše cíle/zájmy! Krok 2. Popište co chcete aby nastalo:

Oblast 5: Láska, intimní záležitosti, sex. Když přemýšlíte o této oblasti, jaké cíle/zájmy Vás napadají? Cíl č.Krok 1. Poznačte si Vaše cíle/zájmy! Krok 2. Popište co chcete aby nastalo:

Oblast 6: Co chci na sobě změnit.



Oblast 7: Vzdělání a kvalifikace.



Oblast 8: Zdraví.

Když přemýšlíte o této oblasti, jaké cíle/zájmy Vás

napadají? Cíl č.Krok 1. Poznačte si Vaše cíle/zájmy! Krok 2. Popište co chcete aby nastalo:

Oblast 9: Užívání alkoholu, drog nebo podobných látek. Když přemýšlíte o této oblasti, jaké cíle/zájmy Vás napadají? Cíl č.Krok 1. Poznačte si Vaše cíle/zájmy! Krok 2. Popište co chcete aby nastalo:

Oblast 10: Duchovní záležitosti, víra, náboženství.

Když přemýšlíte o této

oblasti, jaké cíle/zájmy Vás napadají? Cíl č.Krok 1. Poznačte si Vaše cíle/zájmy! Krok 2. Popište co chcete aby nastalo:

Oblast 11: Zájmy, koníčky, zábavy, odpočinek. Když přemýšlíte o této oblasti, jaké cíle/zájmy Vás napadají? Cíl č.Krok 1. Poznačte si Vaše cíle/zájmy! Krok 2. Popište co chcete aby nastalo:

Oblast 12: Další oblasti. Uveďte jaké _______________. Když přemýšlíte o této oblasti, jaké cíle/zájmy Vás napadají? Cíl č.Krok 1. Poznačte si Vaše cíle/zájmy! Krok 2. Popište co chcete aby nastalo:

Pokud Vám v některé oblasti nestačil vymezený prostor, pokračujte zde. Vyplňte, prosím, vždy i oblast a číslo cíle. OblastCíl č. Krok 1. Poznačte si Vaše cíle/zájmy! Krok 2. Popište co chcete aby nastalo:

DOTAZNÍK OSOBNÍCH ZÁJMŮ pohlaví

ID:

věk

Oblast

1

Cíl č.

1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1

2

3

4

5

6

7

Následuje hodnocení podle škál Co chci aby nastalo Důležitost Pravděpodobnost Možnost ovlivnit to Vím co udělat Radost Smutek při nedosažení cíle Lítost/sklíčenost Zaujetí Kdy se to (asi) stane Můj cíl

Když přemýšlíte o tomto cíli, napadá Vás

8

9

10

11 2 3 1

2 3

touha po úspěchu... touha vyhnout se selhání touha po přijetí druhými touha vyhnout se odmítnutí touha ovlivňovat druhé obava z ovlivňování

Část 2

Část 2 - pokračování Oblast

12

Cíl č.

1

Prostor k doplnění cílů – uveďte oblast a číslo cíle

2 3

Následuje hodnocení podle škál Co chci aby nastalo Důležitost Pravděpodobnost Možnost ovlivnit to Vím co udělat Radost Smutek při nedosažení cíle Lítost/sklíčenost

Zaujetí Kdy se to (asi) stane Můj cíl

Když přemýšlíte o tomto cíli, napadá Vás touha po úspěchu... touha vyhnout se selhání touha po přijetí druhými touha vyhnout se odmítnutí touha ovlivňovat druhé obava z ovlivňování

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra psychologie PŘÍPADOVÉ STUDIE MOTIVAČNÍ STRUKTURY RESILIENCE

Recommend Documents