UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA ASIJSKÝCH STUDIÍ. Jarmila HORŇÁKOVÁ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA ASIJSKÝCH STUDIÍ

Jarmila HORŇÁKOVÁ

ČÍNA V UČEBNÍCH OSNOVÁCH ANALÝZA UČEBNIC ZEMĚPISU ČÍNY PRO ZÁKLADNÍ A STŘEDNÍ ŠKOLY V ROZMEZÍ LET 1990 – 2004

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Kučera

Olomouc 2005

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a uvedla veškeré prameny a použitou literaturu. Olomouc 7. června 2005

……………………………….

Dík patří Mgr. Ondřeji Kučerovi za ochotu a odborné vedení mé bakalářské práce. Za přínosné konzultace děkuji Mgr. Miloši Fňukalovi, PhD. Nemalé poděkování patří i mým rodičům a sourozencům, kteří mě velmi podporovali během celého studia na FF UP. Tuto práci věnuji právě jim a Mirkovi.

OBSAH 1.

Úvod ................................................................................................................................... 5

2.

Teorie učebnic .................................................................................................................... 6

2.1.

Učebnice......................................................................................................................... 6

2.2.

Funkce učebnic............................................................................................................... 6

2.3.

Struktura učebnice.......................................................................................................... 7

3.

Schvalovací doložka MŠMT ČR pro učebnice .................................................................. 8

3.1.

Učebnice podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy...................................... 8

3.2.

Proces udělení schvalovací doložky............................................................................... 8

4.

Trankripce čínského znakového písma do latinky ........................................................... 10

4.1. 5.

Pinyin Zimu (Pchin-jin c’-mu) ..................................................................................... 10 Analýza učebnic ............................................................................................................... 12

5.1.

Edice I: Bičík – Hlaváček – (Sobota)........................................................................... 13

5.1.1.

Schvalovací doložka MŠMT.................................................................................... 13

5.1.2.

Porovnání změn v textu............................................................................................ 13

5.1.3.

Transkripce čínských zeměpisných názvů ............................................................... 19

5.1.4.

Komentář k obsahu................................................................................................... 20

5.2.

Edice II: Holeček – Janský a kol. ................................................................................. 21

5.2.1.


5.2.2.


5.2.3.


5.2.4.


5.3.

Edice III: Červinka - Braun.......................................................................................... 24

5.3.1.


5.3.2.


5.3.3.


5.3.4.


6.

Návrh učebního textu o Číně pro základní školy ............................................................. 27

7.

Závěr................................................................................................................................. 34

8.

Použitá literatura .............................................................................................................. 35

9.

Seznam příloh................................................................................................................... 37

4

1. Úvod Po roce 1989 se na českém trhu začali objevovat nové učebnice, které neměly být zatíženy komunistickou minulostí. Nedošlo ke změnám jen v naší republice, ale i ke změnám celosvětovým, které by měly být zachyceny v učebnicích co nejdříve a co nejpřesněji. Ve své bakalářské práci se zaměřím na učebnice zeměpisu, které pojednávají o Čínské lidové republice, respektive o Číně či „Říši středu“, kterou takto většina autorů nepoliticky nazývá. Primárním cílem této práce je zjistit, jaký byl vývoj učebnic zeměpisu o Číně od roku 1990 do roku 2004, k jakým došlo v jednotlivých vydáních změnám, jakým způsobem autoři zeměpis Číny podávají žákům základních a středních škol, jaké jsou požadavky na vydávání učebnic zeměpisu ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, ale také jakých chyb se autoři dopouštějí z pohledu sinologa. Druhotným cílem této práce je získat přehled o tom, jaké znalosti by žáci po absolvování základní a střední školy měli o Číně mít, či navrhnout samotný učební text. Budu čerpat z primárních zdrojů, kterými jsou učebnice zeměpisu pro základní a střední školy. Tyto učebnice jsem si vyhledala a zapůjčila ve Vědecké knihovně Olomouc, která má všechny učebnice z let 1990 – 2004 k dispozici 1 . Celkem jsem nalezla 6 druhů učebnic, 1 metodickou příručku k učebnici zeměpisu na základní škole a 2 pracovní sešity pro žáky základních škol. Ve zkoumaném období a na českém území působí tato nakladatelství, které se zabývají vydáváním učebnic zeměpisu: Alter, Česká geografická společnost, Fortuna, Fraus, Geodézie, Kartografie, Kvarta, Moby Dick, Práce, Prodos, Prospektrum, Scientia, Shocart, Státní pedagogické nakladatelství a Terra. Co se týče sekundárních zdrojů, základní definice a pojmy týkající se učebnic jsem čerpala z odborných publikací Jana Průchy a Arnošta Wahly. Další zdroje týkajícící se schvalovacích doložek učebnic jsem získala na internetových stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Dále nesmím opomenout důležitý sborník statí o transkripci čínštiny do češtiny, jehož editorkou je Hana Třísková, který prezentuje postoj sinologů k této problematice.

1

Vědecká knihovna je povinna doplňovat svůj fond akvizicí povinného výtisku.

5

2. Teorie učebnic V této kapitole se čtenář nejdříve seznámí se základními pojmy teorie učebnic, jejichž pochopení bude užitečné pro pochopení analýzy učebnic v dalších kapitolách. „Teorie učebnic je obor obecné didaktiky, který studuje funkci učebnic, principy jejich tvorby a metody analýzy a hodnocení.“ (Wahla, 1983, s. 19)

2.1. Učebnice Nejdůležitějším pojmem v mé práci, kterým se budu zabývat a který je třeba objasnit a vysvětlit, je pojem učebnice. „Učebnice je polyfunkční pedagogický prostředek, který vychází z obsahové normy učebních osnov a vymezuje a konkretizuje obsah a rozsah učiva daného vyučovacího předmětu v daném postupném ročníku.“ (Wahla, 1983, s. 12) Učebnice jako součást vzdělávacícho programu „přímo zasahuje do sféry realizace vzdělávání. To znamená, že učebnice je bezprostředně používána žáky a učiteli k určitým učebním a vyučovacím činnostem, kdežto jiné projektové dokumenty tuto funkci nemají.“ (Průcha, 1989, s. 9) Učebnice jako druh školních didaktických textů „je jedním (i když nejrozšířenějším) druhem didaktických textů a je konstruována jako kniha (ať už jakéhokoliv formátu).“ (Průcha, 1998, s. 16)

2.2. Funkce učebnic „Funkcí učebnice se rozumí role, předpokládaný účel, který má tento didaktický prostředek plnit v reálném edukačním procesu.“ (Průcha, 1998, s. 19) Ve stejné publikaci Jan Průcha (1998) rozlišuje funkci učebnic ve vztahu k subjektům, které učebnice využívají, na: a) funkce učebnic pro žáky: z učebnic se žáci učí, tj. osvojují si nejen určité poznatky, ale i jiné složky vzdělání (dovednosti, hodnoty, normy, postoje aj.); b) funkce učebnic pro učitele: s využitím učebnic učitelé plánují obsah učiva, ale i přímou prezentaci tohoto obsahu ve výuce, hodnocení vzdělávacích výsledků žáků apod. Různí autoři uvádějí široký výčet funkcí, které by učebnice měla splňovat (např. informační, systematizační, sebevzdělávací, integrační, koordinační, motivační atd.), ale vždy by měla být dodržena organická jednota všech těchto funkcí. Tato jednota funkcí je dosažena vhodně zvolenou strukturou učebnice, kterou zmíním v následující kapitole.

6

2.3. Struktura učebnice Otevřeme-li jakoukoliv učebnici, všimneme si, že je pro ni charakteristické její vnitřní členění. Aby učebnice dobře plnila výše uvedené funkce, musí obsahovat správné komponenty s konkrétní funkcí, které jsou vhodně strukturovány. Problém funkcí a struktury tedy spolu úzce souvisí. Modely struktury učebnic se zabývají i čeští autoři, konkrétně již citovaný Arnošt Wahla (1983), který se zabývá strukturou učebnic zeměpisu, nebo Jan Průcha (1989), který se zabývá modely struktury učebnic všeobecně. V mé práci však uvedu model struktury učebnice podle Milana Bednaříka (1981), který navrhl pro učebnice fyziky, ale dá se s obměnou aplikovat i na učebnice zeměpisu: A. VÝKLADOVÉ SLOŽKY 1. Výkladový text

2. Doplňující text

3. Vysvětlující text

výchozí text

úvodní text

vysvětlivky

objasňující text

text určený k četbě

text k obrázkům

popis pokusu

dokumentační materiál

základní text aplikační text shrnující text přehled učiva B. NEVÝKLADOVÉ SLOŽKY 1. Procesuální aparát otázky a úkoly určené ke zpevnění vědomostí otázky a úkoly vyžadující aplikace vědomostí otázky a úkoly směřující k osvojení vědomostí

2. Orientační aparát nadpisy výhmaty

3. Obrazový materiál obrazy nahrazující věcný obsah výkladových složek obrazy rozvíjející věcný obsah výkladových složek obrazy doplňující věcný

odkazy

obsah výkladových složek

návody k pokusům

grafické symboly

pokyny k činnosti

rejstříky

odpovědi a řešení

obsah

Tab. č. 1. Model struktury učebnice podle M. Bednaříka (1981).

7

3. Schvalovací doložka MŠMT ČR pro učebnice Podmínkou pro zařazení učebnice do seznamu učebnic, který se vydává na základě § 40 odst. 1, zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), je udělení schvalovací doložky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) příslušné učebnici. Podle Sdělení MŠMT č. j. 28996/2002-20 (dále jen Sdělení2) platného od 1. září 2003 může MŠMT „udělit schvalovací doložku pouze učebnicím určeným k využití při výuce žáků základních škol a přípravných ročníků základních škol, středních škol, speciálních škol všech typů a stupňů.“

3.1. Učebnice podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy V části II., v bodě č. 2 Sdělení jsou „za učebnice považovány texty a grafické materiály, které: a) umožňují osvojení témat vymezených standardy vzdělávání a schválenými vzdělávacími programy (učebními plány a učebními osnovami), b) bezprostředně doplňují učebnice uvedené v bodě 2 písm. a), jsou pro kvalitu a efektivitu výuky nepostradatelné, zároveň jsou však takového charakteru, že nemohou být součástí učebnice podle bodu 2 písm. a).“ V dalších bodech části II. Sdělení MŠMT se rozlišuje učebnice podle zařazení do samostatného předmětu nebo do skupiny integrovaných předmětů, dále rozšiřuje definici doplňujících učebnic a také zmiňuje ucelenou řadu učebnic. V části III. Sdělení definuje ostatní texty a materiály, které nelze považovat za učebnice, protože je jen volně doplňují, nebo mají charakter cvičebnic.

3.2. Proces udělení schvalovací doložky Učebnice je základní pomůckou žáka i osnovou učitele při výuce. Stále však zůstává učiteli volnost v tom, kterou z učebnic si pro svoji výuku vybere. MŠMT přistoupilo k přidělování schvalovacích doložek, které kladou na vydavatele učebnic určitá kritéria a ty platí pro všechny nakladatele učebnic. Tato doložka by tedy měla pomoci učiteli při výběru vhodné učebnice, která vyhovuje jeho požadavkům a současně odpovídá požadavkům MŠMT. Akcentovaná jsou zejména kritéria vztahující se k odborné správnosti obsahu učebnic, přiměřenosti učebnic věku žáků a metodickému a didaktickému zpracování textů. V této kapitole stručně nastíním proces, jakým může učebnice obdržet schvalovací doložku MŠMT. 2

Plné znění Sdělení MŠMT č. j. 28996/2002-20 je uvedeno v Příloze č. 1.

8

Nakladatel, který chce, aby jeho učebnice měla schvalovací doložku MŠMT, musí prostřednictvím podatelny postoupit MŠMT žádost o udělení schvalovací položky. Náležitosti žádosti se týkají rukopisu učebnice a základních údajů souvisejících s učebnicí, tj. jméno autora, název učebnice, předmět, ročníku(ů), typu školy a názvu vzdělávacího programu, pro který je určena. Nakladatel je dále povinnen přiložit minimálně jednu dvoustranu učebnice v podobě, jakou bude učebnice mít. Žádost musí obsahovat údaje o formátu učebnice a hmotnosti, typu vazby, použitého papíru, obálky apod. a údaj o předpokládané ceně učebnice. V učebnicích, ve kterých jsou texty dotýkající se duchovních i kulturních hodnot a tradic různých národností a kultur, musí být tato problematika v recenzních posudcích zohledněna a komentována. Žádost musí obsahovat prohlášení, kterým se nakladatel zavazuje, že na požádání MŠMT vydá polskou verzi, popř. verzi v jazyce jiné národnostní menšiny, případně v podobě pro potřeby přepisu hmatového písma pro zrakově postižené. Učebnice musí projít recenzním řízením pod dohledem MŠMT. MŠMT má vlastní seznam recenzentů, ze kterých vybírá tři recenzenty. Dva recenzenti musí být odborníky v oboru, třetí recenzent musí být z řad zkušených pedagogů vyučujících předmětu, pro který je učebnice určena. Posudek musí být vypracován dle požadavků MŠMT (viz Příloha č. 1). Schvalovací doložka má platnost šest let a uděluje ji ředitel toho odboru MŠMT, kterému věcně náleží schvalování vzdělávacích dokumentů druhu a typu školy, pro který je příslušná učebnice určena. Vyjádření k udělení schvalovací doložky nepřesáhne dobu 60 dnů od data podání žádosti. Pokud má MŠMT k učebnici připomínky, které brání udělení schvalovací doložky, informuje o nich písemně nakladatele. Nakladatel pak písemně informuje MŠMT o způsobu zapracování připomínek, a pokud dále není ze strany MŠMT námitek, učebnice získá schvalovací doložku. Platnou schvalovací doložku mají pouze učebnice, které jsou uvedeny v seznamu vydaných učebnic a učebních textů pro základní (střední) školy se schvalovací doložkou. Seznam je zveřejňován ve Věstníku MŠMT a na webových stránkách MŠMT. Nakladatel je oprávněn po udělení schvalovací doložky učebnici uvést na rubové straně titulního listu text schvalovací doložky ve znění: ”Schválilo MŠMT čj. ……… dne ……… k zařazení do seznamu učebnic pro základní školy (popř. pro zvláštní školy, střední odborné školy, …) s dobou platnosti …… let.” Je-li učebnice součástí ucelené řady učebnic, text to uvádí. V mé práci se budu zabývat učebnicemi zeměpisu pro základní a střední školu a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Zde je důležité zmínit, že pro předmět zeměpis je schvalovací doložka udělována pouze učebnicím, které jsou součástí ucelené řady.

9

4. Trankripce čínského znakového písma do latinky V mé práci bych se chtěla zaměřit na největší nedostatek většiny učebnic zeměpisu, které se zabývají Čínou, a to je použití vhodné transkripce pro přepis čínských zeměpisných názvů do latinky. Problémem není provedení samotného přepisu, ale použití několika druhů přepisů v jednom textu. Kombinace pinyinu, standardní české transkripce nebo ještě navíc použití zažitých geografických názvů (např. Kanton, Peking apod.), dokáže v hlavě žáka, a troufám si tvrdit, že i v hlavě učitele, vyvolat zmatek a otázku, jak je to tedy správně.

4.1. Pinyin Zimu (Pchin-jin c’-mu) Abeceda Pinyin Zimu (Pchin-jin c’-mu), založená na latince, je od roku 1958 oficiální transkripcí čínštiny v Čínské lidové republice. Došlo ke sjednocení zásad pro přepis čínských jmen do čínštiny. V roce 1974 byla vydána mapa ČLR s rejstříkem 3800 zeměpisných názvů v transkripci pinyin a ve znacích. O tři roky později vyšel Atlas provincií ČLR s rejstříkem 18.000 zeměpisných názvů. Na III. konferenci o standardizaci zeměpisných názvů v Aténách roku 1977 byl přijat čínský návrh, aby pro jazyky užívající latinku bylo psaní čínských zeměpisných jmen v systému pinyin považováno za mezinárodní standard. (Vochala, 1999, s. 35) Podle pravidel, o kterých informovala na konferenci v Aténách čínská delegace, se propriální 3 a apelativní 4 části čínských zeměpisných jmen píší samostatně, a to s velkými začátečními písmeny (např. Tai Shan, Hebei Sheng, Zhu Jiang, Beijing Shi) s výjimkou místních jmen (např. Zhoukoudian). Určující adjektiva tvoří součást jmen (např. Xiliao He). Tato delegace také zmínila způsob psaní jmen v jazycích národnostních menšin v pinyinu (mongolské, tibetské a ujgurské). Pavel Boháč dále shrnuje: „Za výhodu použití systému pinyin na mapách se považuje mizivé množství diakritických znamének, což přispívá k jednoznačnosti a snižuje možnost omylu. Celosvětové uplatnění tohoto systému je žádoucí zejména proto, že mapy jsou využívány mezinárodně.“ (Boháč, 1999, s. 49 – 50) V roce 1982 uznala Mezinárodní organizace pro standardizaci (International Organization for Standardization) pinyin, oficiální čínskou transkripci ČLR, za mezinárodní standard pro přepis čínštiny do jazyků užívajích latinku. Tato organizace publikovala dokument International Standard ISO 7098, který byl schválen vyjmenovanými členskými

3

„Vlastní jméno, tj. slovo nebo slovní spojení, které hlavně pojmenovává a tím identifikuje jednotlivé objekty.“ (Klimeš, 2002, 613-4) 4 Obecné jméno; označuje.

10

státy této mezinárodní organizace, mezi nimiž je uvedeno i bývalé Československo. (Vochala, 1999, s. 36) Koncem 80. let se pinyin prosadil v kartografických dílech i v Československu. Tehdejší vydavatelství, Geodetický a kartografický podnik (dnes Kartografie Praha), vydalo Velký atlas světa (1. vydání 1988), Školní atlas světa (1. vydání 1989) a Kapesní atlas světa (1. vydání 1994). (Boháč, 1999, s. 50) Dále se vychází ze zásady, že „pokud existují česká exonyma (tj. vžitá vlastní jména zeměpisná), je povoleno jejich užívání. Příkladem mohou být jména velkoměst jako Peking (místo Beijing), Nanking (místo Nanjing), Tiencin (místo Tianjin), Charbin (místo Harbin), ale i doslovné překlady jako Žlutá řeka (místo Huang He) apod.“ (Liščák, 1999, 58) I já se přikláním k názoru bohemisty Jiřího Krause, který tvrdí, že „pchin-jin je v češtině vhodný tam, kde se cizí výrazy ponechávají v citátové podobě, např. u jmen v nominativu. Je tomu tak v zeměpisných atlasech, ve slovníkových heslech, v názvech výrobků.“ (Kraus, 1999, s. 10 – 11) V učebnicích zeměpisu a v dalších pomůckách pro výuku zeměpisu, jako jsou tabulky, atlasy, mapy bych volila pinyin. Učebnici bych pro žáky základních i středních škol doplnila přehlednou tabulkou s přepisem čínských zeměpisných názvů z pinyinu do české transkripce, případně ji ještě doplnila o základní vžitá jména zeměpisná. Takovou tabulku s názvem Čínská jména vžitá v češtině (viz Příloha 2) vypracovala

Zdenka

Heřmanová

podle

publikace

Českého

úřadu

geodetického

a kartografického Vžitá česká vlastní jména geografická, Geografická názvoslovné seznamy OSN – ČSSR, Praha 1982. Tato tabulka ale může být ještě otázkou diskuze u některých názvů, které by se mohly vyřadit úplně a zapisovaly by se pouze pinyinem, nebo by se naopak mohlo zavést používání nových termínů jako Dlouhá řeka (Chang Jiang), Žlutá řeka (Huang He) či Perlová řeka (Zhu Jiang). Tato exonyma by byla pro žáky základních škol bližší a snadnější pro zapamatování.

11

5. Analýza učebnic Hlavní částí mé práce je analýza učebnic zeměpisu pro základní a střední školy v rozmezí let 1990 až 2004. Budu porovnávat tři edice učebnic, které vyšly v několika vydáních. Dvě edice jsou učebnice pro základní školy, jedna je pro střední školy. V samotných edicích se zaměřím na: 1) vývoj udělení schvalovací doložky MŠMT dané učebnici, 2) porovnání změn textu v různých vydáních učebnic, 3) transkripci čínských zeměpisných názvů, 4) samotný obsah učebního textu o Číně. Do analýzy jsem z důvodu omezeného rozsahu této práce nezařadila tyto učebnice, které zatím vyšly pouze v jednom vydání (doplňuji je i údaje o schvalovací doložce): ANDĚL, Jiří, PEŠTOVÁ, Jana, SKOKAN, Ladislav. Asie a Evropa. Zeměpis pro základní školy a nižší ročníky osmiletých gymnázií. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 1997. Schvalovací doložka MŠMT č. j. 24155/94-22 dne 23. 11. 1994 – zařazena do seznamu učebnic pro základní školy. BRINKE, Josef, BAAR, Vladimír, KAŠPAR, Václav, POLLAKOVÁ, Miluše. Zeměpis pro 6. a 7. ročník základní školy a nižší ročníky víceletých gymnázií. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2002. Schvalovací doložka MŠMT č. j. 17602/2002-22 dne 15. 4. 2002 – zařazena do seznamu učebnic pro ZŠ jako součást ucelené řady učebnic pro vyučovací předmět zeměpis s dobou platnosti šest let.5 VOŽENÍLEK, Vít, FŇUKAL, Miloš, MAHROVÁ, Marta. Zeměpis 3. Zeměpis oceánů a světadílů (2): Amerika – Asie – Evropa. 1. vyd. Olomouc: Prodos, 2001. (tato učebnice vyšla i s komentářem pro učitele) Schvalovací doložka MŠMT č. j. 20173/2001-22 dne 30. 8. 2001 – zařazena do seznamu učebnic pro ZŠ jako součást ucelené řady učebnic pro vyučovací předmět zeměpis s dobou platnosti šest let.5

5

Tato učebnice je zpracovaná podle učebních osnov nového vzdělávacího programu ZÁKLADNÍ ŠKOLA, který schválilo MŠMT ČR dne 30. 4. 1996 pod č. j. 16 847/96-2 s platností od 1. 9. 1996.

12

5.1. Edice I: Bičík – Hlaváček – (Sobota) BIČÍK, Ivan, HLAVÁČEK, Petr. Zeměpis světadílů (učebnice zeměpisu). Úvod – SNS – Asie. 1. vyd. Praha: Česká geografická společnost a nakladatelství Terra, 1993. (1993)6 BIČÍK, Ivan, HLAVÁČEK, Petr, SOBOTA, Karel. Regionální zeměpis I. Úvod do regionálního zeměpisu, Společenství nezávislých států, Asie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1994. (1994)6 BIČÍK, Ivan, HLAVÁČEK, Petr, SOBOTA, Karel. Regionální zeměpis I. Úvod do regionálního zeměpisu, Společenství nezávislých států, Asie. 2. upravené vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1995. (1995)6

5.1.1. Schvalovací doložka MŠMT Na rozdíl od prvního vydání (1993), u obou vydání Regionálního zeměpisu I je uvedeno schválení MŠMT ze 14. ledna 1994 pod č.j. 10 622/94-23 k zařazení do seznamu učebnic pro gymnázia a další střední školy. Z prvního vydání (1993) tedy jednoznačně nevyplývá, zda je učebnice určena pro základní nebo střední školu.

5.1.2. Porovnání změn v textu První vydání učebnice Zeměpis světadílů (1993) je první vydanou učebnicí zeměpisu po roce 1989. Je velmi zajímavé, že po dobu téměř čtyř let nebyla vydána nová učebnice po pádu komunismu v Československu. Tato učebnice je první vlaštovkou, kterou jsem zařadila do edice I, protože je pokusem o vyplnění poptávky po takové učebnici v 90. letech, na který kolektiv autorů posílený o Petra Sobotu navázal o rok později v Nakladatelství České geografické společnosti (dále jen NČGS) prvním vydáním učebnice Regionální zeměpis I. Z hlediska obsahu a úpravy textu v dalších vydáních je tato edice učebnic nejvíce pozměněna v porovnání s dalšími edicemi. V prvním vydání (1993) je Asie zastoupena v 13 kapitolách (s. 26 – 50). Pro analýzu jsem vybrala čtyři kapitoly: “Asie – největší a nejlidnatější světadíl”, “Východní Asie – 5 000 let nepřetržitého vývoje”, “Čína – sociální protiklady nejlidnatější země” a “Čína – hospodářský gigant nebo trpaslík?”. V prvním vydání (1994) i v druhém upraveném vydání (1995) je Asie zastoupena 16 kapitolami (s. 22 – 52), ze kterých vybírám 4 kapitoly: “Asie – největší a nejlidnatější světadíl”, “Východní Asie – 5 000 let nepřetržitého vývoje”, “Čína – sociální protiklady nejlidnatější země” a “Čína – hospodářský gigant nebo trpaslík?”. 6

Dále se v kapitole 5.1. budu na jednotlivá vydání „Bičíka“ odkazovat pouze rokem vydání, případně ještě údajem strany.

13

Prvního rozdílu si můžeme hned všimnout v názvu kapitoly: „Asie – největší a nejlidnatější světadíl“ (1993, s. 26), který byl v novém vydání přeměněn na „Monzunová Asie – nejlidnatější část světa“ (1994, 1995, s. 24). Tato kapitola doznala nejpodstatnějších změn. Kapitola byla nově přeformulována, zůstalo jen několik shodných vět a formulací v posledním odstavci týkajících se například nově industrializovaných zemí. Stejné zůstaly i otázky k textu uvedené na levém okraji stránky, které se liší pouze zarovnáním do bloku (1993, 1994) nebo zarovnáním doprava (1995). K další změně došlo na následující straně (1994, 1995, s. 25) věnované grafům, mapám a fotografiím. Oproti prvnímu vydání (1993, s. 27) došlo k zvětšení a prohození fotografií s pohledem na šanghajskou ulici a na rýžová pole v deltě Mekongu. Pojmenování další kapitoly zůstalo zachováno „Východní Asie – 5 000 let nepřetržitého vývoje“ ve všech třech verzích. V novější verzi textu došlo k několika úpravám. Za třetí odstavec byl přidán odstavec nový: „Koncentrace průmyslových a obslužných aktivit Korejského poloostrova a pobřeží Číny nedosahuje zatím japonské úrovně. Její význam však trvale vzrůstá a tempa rozvoje hospodářství jsou díky nízké úrovni velmi výrazná. Rozvoj pobřežních oblastí je motorem hospodářského rozvoje celé Číny.“ (1994, 1995, s. 26) Ve druhém vydání (1995) byl doplněn šestý odstavec o větu: „Nepatrný je rozsah orné půdy a lesů.“ Z hlediska obsahu textu a jeho změny jsou nejzajímavější poslední dva odstavce. Za text „Stejně lze charakterizovat i Vnitřní Mongolsko a Xinjiang. Po druhé světové válce sem směřoval silný migrační proud Číňanů a původní obyvatelstvo (Mongolové, Ujgurové, Kazaši) bylo násilně počínšťováno. Dnes převažují v obou oblastech etničtí Číňané.“ bylo přidáno ve vydáních z roku 1994 a 1995: „V minulosti představovaly stepi a polopouště Mongolska a severozápadních oblastí svými kočovníky pro usedlé zemědělce (Číňany) velké nebezpečí. Ochranu před nájezdy měly poskytnout stavby mohutných hradeb „čínské zdi“.“ V posledním odstavci, který se týká Tibetu došlo oproti prvnímu vydání (1993) k opravě nadmořské výšky Tibetské plošiny z „4 000 až 4 500 metrů“ na „3 500 až 5 500 metrů“ a dále údaj o horských pásmech, která přesahují „8 000 metrů“ (1993), se změnil na „6 000 metrů“ (1994, 1995). Druhé vydání (1995) bylo rozšířeno o formulaci: „Přírodní podmínky ovlivnily rozptyl obyvatel do malých osad, těžko navzájem dostupných, i zformování lámaismu (odnož buddhismu) a jeho specifické kultury.“ Následující text se týká událostí v Tibetu v roce 1959. V prvním vydání (1993) zní závěrečná věta: „Celá oblast je pod kontrolou čínské armády, pod politickou i hospodářskou nadvládou Číny.“, ale v následujících vydáních (1994, 1995) je již vynecháno „pod politickou i hospodářskou nadvládou Číny“.

14

Každá kapitola je ukončena a shrnuta v samostatném, tučně zvýrazněném rámečku v prvním vydání (1993) nebo v novějších vydáních je text označen šipkou v rámečku a je vyznačen tučně. Tento shrnující text je v novějším vydání (1994, 1995) ze stylistického hlediska lépe zformulován. Otázky a úkoly k textu na stránce vlevo jsou v novém vydání (1994) lépe rozčleněny, případně přeformulovány, a doplněny o úkol: „Zkuste pojmenovat podstatné rozdíly mezi evropskou a čínskou či japonskou kulturou.“ Ve vydání z roku 1995 jsou pak tyto úpravy ponechány, došlo jen ke změně grafické úpravy a text byl zarovnán doprava. Nově přibyla pouze jedna otázka: „Čím se může prosadit Mongolsko v zahraničním obchodě?“ K dalším změnám došlo na straně věnované mapám a fotografiím. Fotografie byly zvětšeny a některé z nich přesunuty. V prvním vydání (1993) byla uvedena fotografie vesnice na ostrově Honšú, která v dalších vydáních (1994, 1995) byla nahrazena fotografií tibetského města Žikace s doprovodným textem: „Tibetské město Šigace na náhorní plošině s typickými obydlími této oblasti.“ U doprovodného textu k fotografii Zakázaného města došlo ke změně formulace z „Zakázané město je jednou z historických dominant Pekingu. Tady se v minulosti rozhodovalo o osudech „Říše středu“.“ na „Takzvané zakázané město … o osudech rozlehlé a mocné…“ a rozšířeno o větu „Dnes je turisticky zpřístupněno.“ Dostáváme se k další kapitole nazvané ve všech třech vydáních stejně „Čína – sociální protiklady nejlidnatější země“. V této kapitole došlo k drobným, ale přesto zajímavým úpravám a opravám chybných údajů. Například v druhém odstavci prvního vydání (1993) se uvádí, že „hlavou rodiny se stal nejproduktivnější muž“, ale v nových vydáních (1994, 1995) je přídavné jméno zaměněno za „nejbohatší“. Následující souvětí souřadné je v nových vydáních rozděleno do dvou vět jednoduchých. Ve stejném odstavci došlo ke grafické úpravě – oproti prvnímu vydání (1993) již není kurzívou „období tzv.“ ale pouze „velkého skoku“. Hrubá chyba se ale objevuje v prvním vydání (1993), kde je špatně uveden údaj o rozmezí trvání „velké proletářské kulturní revoluce“ 1969 – 1979. V nových vydáních (1994, 1995) došlo k nápravě hrubé chyby na správný údaj 1966 – 1976. V tomto odstavci byla oproti prvnímu vydání (1993) změněna a přeformulována poslední věta z „Opět došlo ke kolapsu hospodářství, byly zničeny četné historické památky, hladomory však byly výjimečné.“ na „Opět došlo k nuceným přesunům obyvatel a ke kolapsu hospodářství, doprovázenému nedostatkem potravin.“ (1994, 1995, s. 30). Ve třetím odstavci prvního vydání (1993) byla rozšířena a přeformulována věta: „Prosperity Hongkongu nebo Taiwanu však v rámci centrálně řízeného hospodářství nebylo a není možné dosáhnout.“ na „…umožnila rozvoj pobřežních oblastí Číny a celkově [celkově je vynecháno ve 2. vydání

15

(1995)] vyšší tempo hospodářského rozvoje. Rozvíjí se soukromý sektor, který nebyl nikdy tak potlačen jako u nás. Centrálně řízené hospodářství spojované s prvky tržního systému však v současné

komunistické

Číně

nemůže

dosáhnout

prosperity

Hongkongu

nebo

Taiwanu.“ Čtvrtý odstavec se zabývá obyvatelstvem Číny. Z hlediska stylistiky došlo v novějším vydání (1994) ke změně k lepšímu. Druhé aktualizované vydání (1995) je pak dále doplněno o větu: „Stát a jeho úředníci velmi důrazně kontrolují počty dětí a nutí ženy k potratům, především ve městech.“ Rozdíl je pak v poslední větě odstavce, kde je jinak položena závěrečná otázka k popsané problematice jednodětných rodin v Číně: „Souhlasíte s tímto řešením?“ (1993, s. 30) oproti „Jaký je váš názor na podobné řešení?“ (1994, 1995, s. 30). V pátém odstavci je údaj o počtu obyvatel Číny. Ve vydání z roku 1993 a 1994 je shodně uveden údaj „1 100 000 000 obyvatel“, v druhém aktualizovaném vydání (1995) je uveden údaj vyšší „1 200 miliónů“. Věta v pátém odstavci prvního vydání (1993) „Dodnes však Číňané zastávají rozhodující funkce na územích osídlených menšinami a kontrolují jejich politický i hospodářský život.“ je v dalším vydání (1994) zkrácena na

„Dodnes

však

Číňané

zastávají

rozhodující

funkce

na

územích

osídlených

menšinami.“ I ve vydání z roku 1995 je stejně zkrácená věta a odstavec je ještě rozšířen o informaci o zahraničních Číňanech: „Mnoho Číňanů (25 – 30 miliónů ) žije v zahraničí, především v jihovýchodní Asii a v USA. V některých zemích (Singapur, Malajsie) tvoří ekonomicky i sociálně nejsilnější vrstvy společnosti.“ Nově je oproti prvnímu vydání (1993) přidán závěrečný odstavec: „Čínská společnost je velmi rozdílná ve městech a na venkově. Jedním z charakteristických rysů městského obyvatelstva je masové užívání kol. Na venkově s minimální mechanizaci převládá ruční práce, v dopravě káry tažené člověkem, oslem či buvolem.“ Shrnující text v závěru kapitoly nedoznal větších změn – jen u Pekingu, Šanghaje a Kantonu je uveden jejich přepis do pinyinu. V poslední větě je text „na suchém západě“ z prvního vydání (1993) přeformulován na „ve stepích a polopouštích západu“ (1994, 1995), které zní lépe. Otázky a úkoly k textu vlevo zůstávají stejné, jen v novějších vydáních (1994, 1995) byl přidán úkol: „Pokuste se o vyjádření představy běžného dne rolníka nížin a rodiny pastevců hornatého západu Číny.“ V grafickém zpracování došlo opět ke změně zarovnání textu. U všech tří vydání zůstávají stejné fotografie na straně 31, u novějších vydání vypadla mapka znázorňující „Národy Číny“ (1993) a došlo k přeformulování popisků obrázků a grafů. Například u mapky „Změna toku řeky Huang He“ je text zkrácen a přeformulován z „Huang

16

He unáší velké množství materiálu ze sprašové plošiny. Tento materiál se na dolním toku ukládá a řeka tu teče výše, než je okolní terén. V minulosti to způsobovalo katastrofální záplavy a časté změny toku. Dnes jsou podél celého dolního toku vybudovány ochranné hráze.“ (1993, s. 31) na „Část změny toku souvisí s velkým množstvím materiálu unášeného ze sprašové kotliny. V dolním toku se ukládá a řeka teče nad úrovní terénu svázaná nanesenými či uměle vybudovanými hrázemi.“ (1994, 1995, s. 31) Změna byla provedena i u grafu „Přirozený pohyb obyvatel Číny“ (1993), který byl přejmenován na „Přirozená [z]měna čínské populace“ a doplněn o údaje „N – narození, Z – zemřelí“ (1994, 1995). Následující otázky byly také změněny z „Jak se chovaly křivky přirozeného přírůstku a úbytku v obdobích velkého skoku a kulturní revoluce? Projevil se nějak program plánování rodiny?“ (1993) na „Jaké jsou změny průběhu křivek v období velkého skoku a kulturní revoluce? Jak se liší charakteristiky čínské populace od české?“ (1994, 1995) U fotografie plakátu znázorňujícího pár s jedním dítětem byl změněn text z „Takové plakáty lze nalézt po celé Číně. Mladá rodina s jedním dítětem – symbol šťastné budoucnosti.“ (1993) na „Rodina s jedním dítětem – symbol šťastné budoucnosti. Takovými plakáty propaguje čínský stát omezování porodnosti.“ U fotografie mužů nechanské národnosti byl upraven text z „Čína má pestré národnostní složení, i když 94 % obyvatel představují Číňané. Národnostní menšiny osídlují zejména západ a jih země.“ na „Čína má množství národnostních menšin, i když 94 % představují Číňané, kteří si říkají Han. Menšiny osídlují zejména západ a jih země.“ Poslední kapitola, kterou se budu v této edici učebnic zabývat, se v prvním vydání jmenuje „Čína – hospodářský gigant nebo trpaslík?“ (1993, s. 32), v novějších vydáních (1994, 1995, s. 28) je název zkrácen na „Čína – hospodářský gigant?“ V prvním odstavci došlo v novějších vydáních pouze k doplnění příslovce „téměř“ před „70 % obyvatel“. (1994, 1995) Podobně ve třetím odstavci došlo k záměně neurčitého zájmena „některé“ za neurčitou číslovku „mnoho“. Ve vydání z roku 1993 i 1994 je položena otázka vztahující se k pěstování nenáročných plodin: „Které to jsou?“ Ale už ve druhém aktualizovaném vydání (1995) je otázka vynechána a rovnou zodpovězena: „…se na zavlažovaných polích pěstují rýže a zelenina, na nezavlažovaných plochách ječmen a proso.“ Ve třetím odstavci je správně uvedeno, že „přirozenou hranicí mezi nimi je spojnice pohoří Qin Ling a řeky Huai He, která je zároveň hranicí mezi mírným a subtropickým klimatickým pásem.“ Ale v novějších vydáních (1994, 1995) byl údaj Huai He nahrazen „Huang He“, který není zcela přesný. Do novějších vydání (1994, 1995) bylo na konec třetího odstavce přidáno: „Intenzivně využívaná venkovská krajina je v nížinách úplně člověkem pozměněná. Stabilizovaly se v ní ekosystémy vytvořené před několika tisíci let. Jistě zde sehrála roli i tradiční úcta

17

k přírodě.“ Ve čtvrtém odstavci je zajímavé sledovat vývoj grafického zdůraznění fráze hodnocení průmyslu. Vydání z roku 1993 dává do kurzivy celou frázi „jako celek zaostalý“, ve vydání z roku 1994 už jen „jako celek zaostalý“ a v posledním vydání pouze „jako celek zaostalý“. Tento odstavec je v dalším vydání (1994) oproti prvnímu (1993) rozšířen o text: „Jedním z podstatných nedostatků dalšího rozvoje průmyslu je naprosto nedostatečná dopravní síť – především železnic, dálkových silnic, ropovodů a plynovodů. Proto si dopravní význam udržují velké řeky.“ (1994, 1995) Druhé aktualizované vydání (1995) navazuje navíc novým textem: „Rozvoj vnitrozemských oblastí a jejich zapojení do meziregionální dělby práce závisí na velkých investicích do dopravní infrastruktury. Tyto prostředky má však Čína jen omezené.“ V pátém odstavci této kapitoly došlo ke grafické změně ve spojení „otevřené přístavy“, které je v prvním vydání (1993) uvedeno kurzívou, ale v následujících vydáních (1994, 1995) je zvýrazněno tučně. Zkratka zvláštní ekonomické zóny ZEZ je ve větě „ZEZ je nyní pět…“ (1993) v dalších vydáních (1994, 1995) rozepsána na „Zvláštních zón je nyní pět…“. Nově je ve vydáních z roku 1994 a 1995 na konec odstavce přidáno: „V těchto zvláštních ekonomických zónách se soustřeďují odvětví náročná na počet pracovních sil. Jsou to hlavně odvětví textilního, oděvního, elektronického a drobného strojírenského průmyslu.“ a v posledním vydání (1995) následuje navíc věta: „Většina produkce jde na export.“ Poslední shrnující odstavec je ve všech třech vydáních stejný, jen číselný údaj „15×“ (1993) je přepsán na „15krát“. Otázky a úkoly na levém okraji jsou v novějších vydáních přehledněji rozděleny podle témat. Co se týče grafické úpravy liší se opět v druhu zarovnání – do bloku (1993, 1994) nebo vpravo (1995). Fotografie a grafy k této kapitole, které jsou na následující straně (1993, s. 33; 1994, 1995, s. 29) jsou ponechány stejné. Změn doznaly pouze popisky k nim. Nadpis k mapě Číny byl změněn z „Zemědělské regiony a otevřené oblasti Číny“ (1993) na „Zemědělské oblasti a zvláštní zóny Číny.“ Následuje změna u popisky grafu – bod 1 z „region pastevectví a závlahové zemědělství“ (1993) na „oblast pastevectví a oázového rolnictví“ (1994, 1995), bod 2 z „region pěstování rýže a subtropických plodin“ (1993) na „oblast pěstování rýže a

subtropických rostlin“ (1994, 1995), bod 3 opět záměna „region[u]“ (1993)

za „oblast“ (1994, 1995), bod a z „hranice mezi mírným a subtropickým pásem (spojnice pohoří Qin Ling a řeky Huai He)“ (1993) na „hranice oddělující 2 a 3“ (1994, 1995), bod b je rozšířen z „Sichuanská pánev“ (1993) na „Sichuanská pánev s mimořádně intenzivním rolnictvím“ (1994, 1995). Změněna byla i otázka v popisku mapy z „Které plodiny se pěstují v jednotlivých zemědělských regionech?“ (1993) na „Jaké znáte čínské zemědělské produkty

18

na našem trhu?“ (1994, 1995) Další změny se týkají textu ke grafu „Indexy růstu společenského produktu v Číně“, a to položených otázek: „Jaké nepravidelnosti naleznete v růstu jednotlivých odvětví hospodářství?“ (1993) oproti „Jak se liší vývoj hospodářství v Číně v poválečném období od Indie, Japonska, SSSR?“ (1994, 1995) Poslední poznámka se týká obrázku z tržiště, kdy se přídavné jméno „primitivní“ (1993) změnilo na „jednoduché“ (1994, 1995).

5.1.3. Transkripce čínských zeměpisných názvů Důležitou poznámkou, která se vztahuje k mé analýze učebního textu, je, že v učebnici jsou použita zeměpisná vlastní jména v podobách, které uvádí Školní atlas světa: 1) Zeměpis světadílů (Bičík, 1993): Praha: Kartografie, 1989; 2) Regionální zeměpis I. (Bičík, 1994): Praha: Kartografie, 1993; 3) Regionální zeměpis I. (Bičík, 1995): 5. vydání, Praha: Kartografie, 1995. Tato učebnice se snaží o dodržení přepisu čínských zeměpisných jmen podle atlasu. Kde jsou použita exonyma, je u nich zpravidla uveden i přepis v pinyinu, např. „Šanghaj/Shanghai, Kanton/Guangzhou“. Občas se objeví překlep „Xinjang“ místo Xinjiang. (1995, s. 26) Na straně 27 je špatně přepsána Žlutá řeka do pinyinu jako „Huang-He“, která se píše bez spojovníku. Další kritickou poznámku mám k přepisu menšinových národností v ČLR. Autoři uvádějí národnost „Han“, která je správně napsána v pynyinu, ale pak nedodržují tento přepis u ostatních národností jako „Cuang, I, Mia[o], Pai, Tung aj.“ (1995, s. 27), který by měl vypadat takto: Zhuang, Yi, Miao, Bai, Dong atd. Další chybný přepis je u města „Šigace“ (1995, s. 27), který neexistuje ani v české transkripci (Šikace, Žikace), ani v pinyinu (Xigazê). Dále mě překvapuje použití „kolem ústí řek Chang Jiang a Perlové řeky“ (1995, s. 28), kdy autoři opět kombinují dva různé přepisy. Proč jednotně nepoužít buď ‘kolem ústí Dlouhé a Perlové řeky’, nebo ‘kolem ústí Chang Jiang a Zhu Jiang’, případně použít české vžité názvy a do závorky uvést jejich přepis do pinyinu. U mapy na straně 28 jsou znázorněná města uvedena v pinyinu kromě “Pekingu” (1995), který bych pro zachování jednotného stylu také převedla. Z textu je vidět snaha o dodržení transkripce v pinyinu, tak jak je podle přijatých norem uvedena ve školním atlase. V případě českých vžitých názvů se autoři snažili doplnit pinyin. Problém nastává u přepisu národnostních menšin, které v zeměpisném atlase uvedeny nejsou a které si autoři nezkontrolovali a kombinují je.

19

5.1.4. Komentář k obsahu V učebnici je uvedeno, že v prvním vydání (1993) text zachycuje stav ve světě k 31. 12. 1992, v prvním vydání (1994) k 31. 12. 1993 a v druhém aktualizovaném vydání (1995) k 30. 6. 1995. „Pozdější změny na politické mapě světa již nemohly být zachyceny.” (1993, 1995, s. 3) V této edici je Asie a Čína rozebrána v pěti kapitolách na straně 22 až 31. Autoři se velmi podrobně zabývají různými vlivy na počet obyvatelstva v Asii (monzuny, hospodářská vyspělost) – kapitola “Monzunová Asie”, počátky čínské civilizace, autonomními oblastmi Číny (Vnitřní Mongolsko, Tibet, Xinjiang) – kapitola “Východní Asie – 5 000 let nepřetržitého vývoje”, hospodářstvím, zemědělstvím, průmyslem a zvláštními ekonomickými zónami – kapitola “Čína – hospodářský gigant”, a poslední kapitola “Čína – sociální protiklady nejlidnatější země” se zabývá čínskou společností. Struktura a zvolená témata učebního textu určeného pro středoškoláky je vhodná. Otázky a úkoly se vztahují k probrané látce, mapy a grafy rozvíjejí výklad, fotografie text doplňují a oživují. Z této edice mám jako sinolog velmi rozporuplné pocity. Autoři zvolili pro studenty středních škol zajímavá témata ke studiu, ale jejich podání vyznívá pro Čínu jen negativně. Tato učebnice mi přijde velmi tendenční. Autoři nejsou schopni předložit žádné pozitivní argumenty pro dané téma, které existují. Proč by si studenti střední školy nemohli utvořit názor na danou problematiku, kterou by mohli posoudit z několika různých hledisek, a ne jen z jednostranných, z velké části negativních, podkladů, které jsou jim podsouvány. Fráze jako “násilně počínšťováno” (1995, s. 26), “kontrolují počty dětí a nutí ženy k potratům” (1995, s. 30), „kampaň za jednodětné rodiny“ (1995, s. 30) a další formulace jsou zavádějící. Za další negativum považuji i množství překlepů a nesprávné uvedení údajů.

20

5.2. Edice II: Holeček – Janský a kol. HOLEČEK, Milan, JANSKÝ Bohumír, a kol. Zeměpis světa 2. Učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia. 1. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1996. (1996)7 HOLEČEK, Milan, JANSKÝ Bohumír, a kol. Zeměpis světa 2. Učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia. Amerika – Asie. 1. vyd. dotisk. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1998. (1998)7 HOLEČEK, Milan, JANSKÝ Bohumír, a kol. Zeměpis světa 2. Učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia. Amerika – Asie. 2. upravené vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 2001. (2001)7

5.2.1. Schvalovací doložka MŠMT U prvního vydání (1996) není uvedena schvalovací doložka. U dotisku učebnice je uvedena doložka MŠMT ČR, které „dne 18. září 1996 pod čj. 25 660/96-22 schálilo učebnici k zařazení do seznamu učebnic pro základní školy a víceletá gymnázia.“ (1998) Ve druhém upraveném vydání je doložka rozšířena: „Schválilo MŠMT čj. 31636/2001 dne 7. 12. 2001 k zařazení do seznamu učebnic pro základní školy jako součást ucelené řady učebnic pro vyučovací předmět zeměpis s dobou platnosti šest let.“ (2001) V případě této učebnice je názorně vidět vývoj požadavků MŠMT na učebnice zeměpisu.

5.2.2. Porovnání změn v textu V edici II učebnic zeměpisu je probírána Asie společně se Severní a Jižní Amerikou. Asii jsou věnovány strany 38 až 68, ale moje analýza se bude týkat jediné kapitoly „Říše středu“ (1996, 1998, 2001, s. 46 – 47). Úvodní kapitoly jsou věnovány povrchu, podnebí, v samostatné kapitole i monzunům Asie a osvojování si Asie člověkem, ve kterých je samozřejmě zmíněna i oblast Číny. Jednotlivá vydání, která jsou vlastně jen dvě, protože vydání z roku 1998 bylo dotiskem prvního vydání (1996), se od sebe podstatně neliší. Došlo jen k malým úpravám textu, které ovlivnily grafickou úpravu textu učebnice. Ve druhém vydání došlo ke změně v posledním odstavci na straně 46. „Hlavním městem státu je historické centrum Číny Peking (Beijing), jedno z velkých světových velkoměst (asi 6 milionů obyvatel).“ (1996, 1998) V druhém upraveném vydání je vynecháno „jedno 7

Dále se v kapitole 5.2. budu na jednotlivá vydání „Holečka“ odkazovat pouze rokem vydání, případně ještě údajem strany.

21

z velkých světových velkoměst“, čárka za Pekingem je nahrazena středníkem a po vynechání „asi“ je uveden údaj „6 milionů obyvatel)“, kde přebývá pravá kulatá závorka. (2001) Následující věta „Ještě větší je přístavní a průmyslové město Šanghaj (Shanghai; má téměř 8 milionů obyvatel).“ (1996, 1998) je zkrácena na „Ještě větší je přístavní a průmyslová Šanghaj (Shanghai; 8 milionů obyvatel).“, ale oproti prvním vydání rozšířena o větu: „K velkým

střediskům

patří

dříve

britský

Hong-kong

(Xiang-gang;

6 milionů

obyvatel).“ (2001) Chybně je tu napsán Hongkong i jeho čínský název Xianggang, který se píše bez spojovníku.

5.2.3. Transkripce čínských zeměpisných názvů Autoři v samostatném odstavci žákům zmiňují přepis čínských zeměpisných názvů v této učebnici a jeho stručnou historii. Nakonec shrnují, že „v této učebnici uvádíme u nejznámějších zeměpisných jmen počeštěné podoby a v závorce přepis v systému pinyin.“ (1996, 1998, 2001, s. 47) Autoři dále v poznámce uvádějí, že zeměpisné názvy a údaje použité v textu i v tabulkách byly přizpůsobeny následujícím publikacím: 1) Amerika, Asie – Sešitové atlasy pro ZŠ. 1. vyd. Praha: Kartografie, 1993, 1995; 2) Obecný zeměpis – Sešitové atlasy ZŠ. 1. vyd. Praha: Kartografie, 1994, 1995; 3) Školní atlas světa. 4. [7.] vyd. Praha: Kartografie, 1993 [1998]; (2001) 4) Kapesní atlas světa. 1. [2.] vyd. Praha: Kartografie, 1994 [1998]; (2001) 5) Školní atlas dnešního světa. 2. vyd. Praha: Terra, 2000; (2001) 6) Geografické tabulky. 2. vyd. Praha: Scientia, 2000; (2001) 7) Britannica Book of the Year. Encyklopaedia Britannica, 1995 [1998]; (2001) 8) Basic Facts about the United Nations. New York: UN, 2000. (2001) V této publikaci autoři z větší části používají zdomácnělá zeměpisná jména, např. Ťanšan, Mt. Everest, Taklamakan, které nedoplňují přepisem do pinyinu ani v textu, ani v žádné závěrečné tabulce. U řek Chang Jiang a Huang He se v závorkách přepisem „čang tiang, chuang che“ (2001, s. 41) pokoušejí žákům naznačit jejich výslovnost, ale nepoužívají k tomu českou transkripci. Stejný případ je i u názvů Guangzhou, Shenyang, Wuhan, Xizang a Taiwan atd., kde uvádějí výslovnost „kvankdžou, šenjang, vuchan, sizang, tchajvan“. (2001, s. 47) Opět bych doporučovala použití české transkripce, která dostatečně přesně vystihuje výslovnost čínštiny. V nejnovějším vydání došlo k chybě v přepisech, kde v přepise pinyinu je navíc uveden spojovník „Shan-ghai, Xiang-gang“ a u vžitého názvu Hongkong je také navíc vložen spojovník (2001, s. 46). Těchto chyb by se měli autoři v budoucnu vyvarovat.

22

5.2.4. Komentář k obsahu Autoři učebnice zahajují výklad věnovaný „Říši středu“ doplňujícím úvodním textem od A. Doležalové věnovaných vzniku čínského národa. V dalších odstavcích již následuje výkladový text k rozloze, podnebí, obyvatelstvu, zemědělství, hospodářství, průmyslu a na závěr zmiňují tři významná města. Text doprovází mapa „Hustota zalidnění Číny“, která ukazuje zřetelný rozdíl mezi hustým osídlením východního pobřeží a řídce osídleným vnitrozemím. Na stejné straně je uveden graf, který znázorňuje vývoj počtu obyvatel Číny za posledních padesát let. Vpravo dole text doplňuje fotografie, která nahrazuje výklad o znaku žluté rasy, tj. o kožní řase způsobující šikmé oči. Na následující straně na šedém podkladu autoři umístili doplňující text o menšinách, dalších čínských městech, Tibetu, Taiwanu a státním zřízení ČLR. Nahoře uprostřed je shrnutí celého výkladu, který je zvýrazněn tučně. V dalším odstavci autoři žákům vysvětlují historii transkripce čínským zeměpisných jmen do češtiny. Obrazový materiál se skládá z fotografie Potaly ve Lhase a z fotografie čínské ulice s nápisy ve znacích s doplňujícím textem k výkladové části. Na závěr je prostor věnován k opakování probraného učiva. Otázky a úkoly se týkají textu o Číně, ale některé také vyžadují práci s mapou a s jinými zdroji informací o Číně.

23

5.3. Edice III: Červinka - Braun ČERVINKA, Pavel, BRAUN, Richard. Asie. Zeměpis pro základní školy. 1. vyd. Praha: Scientia, s.r.o., pedagogické nakladatelství, 1994. (1994)8 ČERVINKA, Pavel, BRAUN, Richard. Asie. Zeměpis pro základní školy. 2. vyd. Praha: Scientia, s.r.o., pedagogické nakladatelství, 1995. (1995)8 ČERVINKA, Pavel, BRAUN, Richard. Asie. Zeměpis pro základní školy. 3. vyd. Praha: Scientia, s.r.o., pedagogické nakladatelství, 1999. (1999)8 ČERVINKA, Pavel, BRAUN, Richard. Asie. Zeměpis pro základní školy. 4. vyd. Praha: Scientia, s.r.o., pedagogické nakladatelství, 2000. (2000)8 ČERVINKA, Pavel, BRAUN, Richard. Asie. Zeměpis pro základní školy. 5. aktualizované vyd. Praha: Scientia, s.r.o., pedagogické nakladatelství, 2003. (2003)8

5.3.1. Schvalovací doložka MŠMT U prvního a druhého vydání (1994, 1995) není ještě zmíněna schvalovací doložka MŠMT, je pouze zmíněno, že se jedná o učebnici Asie pro základní školy. U třetího a čtvrtého vydání (1999, 2000) je shodná schvalovací doložka MŠMT „ze dne 30. 6. 1994, č. j. 16330/94-22 k zařazení do seznamu učebnic pro základní školu.“ U posledního aktualizovaného vydání (2003) je učebnice schálena MŠMT „čj. 24427/2000-22 dne 28. 7. 2000 k zařazení do seznamu učebnic pro základní školy jako součást ucelené řady učebnic pro vyučovací předmět zeměpis s dobou platnosti šest let.“ I u této edice je tedy vidět, že nejdříve doložka k publikaci učebnice nemusela být, později byla zařazena do seznamu učebnic pro základní školy na neomezenou dobu a v současnosti musí být již součástí ucelené řady učebnic zeměpisu s omezenou dobou platnosti.

5.3.2. Porovnání změn v textu Podle názvu samotné učebnice „Asie. Zeměpis pro základní školy.“ je zřejmé, že se bude zabývat pouze Asií. Učebnice se v úvodních kapitolách (s. 4 – 19) nejdříve zabývá polohou, rozlohou a členitostí, povrchem, podnebím, vegetací, vodstvem, obyvatelstvem, hospodářstvím a dopravou Asie. V edici III učebnic se budu zabývat kapitolami „8. Východní Asie“ a „10. Čína“, které se podrobněji týkají mého předmětu analýzy. K prvním změnám v kapitole „8. Východní Asie“ došlo na straně 18, v levém sloupci dole. První a druhé vydání uvádí, že „Východní Asie […] zahrnuje Čínu, Japonsko, Korejskou 8

Dále se v kapitole 5.3. budu na jednotlivá vydání „Červinky“ odkazovat pouze rokem vydání, případně ještě údajem strany.

24

republiku, Korejskou lidově demokratickou republiku, Mongolsko a dvě závislá území Macao (Portugalsko) a Hongkong (Británie).“ (1994, 1995) Následující tři vydání zachycují změny statutu Macaa a Hongkongu a již uvádí jen „…závislé území Macao (Čína).“ (1999, 2000, 2003) V prvním, druhém a třetím vydání jsou na straně 19 nahoře uvedeny fotografie „Pouliční

prodej

známých

čínských

kachen“

a

„Jurtové

město

u

Ulánbátaru

(Mongolsko)“ (1994, 1995, 1999), které jsou v novějších vydáních nahrazeny za „Dozrávající obilí v tibetském údolí“ a „Kunming, hlavní město Yunnanu (Čína)“. (2000, 2003) Dále došlo pouze k sazečským úpravám textu, ve kterých byly posunuty některé odstavce. Ke změnám v kapitole „10. Čína“ na straně 22 dochází již v úvodu, kde jsou uvedeny údaje o rozloze, počtu obyvatel, hlavním městě a hustotě zalidnění. Údaj o počtu obyvatel je „1 160 mil.“ (1994, 1995) ve třetím vydání zpřesněn na „1 218 709 tis.“ (1999) a taktéž u čtvrtého i pátého vydání na „1 243 738 tis.“ (2000, 2003). U hlavního města, kterým je Beijing, se liší údaj o jeho počtu obyvatel: „10 mil.“ (1994, 1995, 1999, 2000) oproti překvapivě nižšímu údaji „6,6 mil.“ obyvatel (2003). Dále dochází ke změně údaje o hustotě zalidnění: „121 obyv./km2“ (1994, 1995) a „127 obyv./km2“ (1999, 2000, 2003). Na následující straně 23 je v prvním odstavci u všech vydání chybně uveden název města Shenyang, a to „Shenyag“. Zřejmě došlo k překlepu, který ale nebyl během devíti let opraven, přestože na jiných místech učebnice je toto město napsáno správně. V posledním odstavci vlevo došlo v novějších vydáních k přidání textu: „Od července 1997 je součástí Číny i bývalé britské závislé území – Hongkong. Čína si také činí nárok na Taiwan. Oběma územím se věnujeme v kapitole o Malých tygrech.“ (1999). Tento text byl později ještě upraven na „Od července 1997 je součástí Číny i bývalé britské závislé území – Hongkong, od roku 1999 i Macao. Za součást Číny (jako 23. provincie) je považován i Taiwan. Těmto územím se věnujeme v kapitole o Malých tygrech.“ (2000, 2003)

5.3.3. Transkripce čínských zeměpisných názvů Autoři nezmiňují, odkud čerpali zeměpisné názvy, pouze žákům doporučují používat Školní atlas světa, slovníček a Geografické tabulky, které vydala Scientia (1993, 2000). Zdroj zeměpisných údajů je uveden až v pátém vydání (2003), kterým je: 1) Britannica Book of the Year 2002. Chicago: Encyclopaedia Britannica, 2002. V této edici autoři zvolili pro přepis čínských jmen pinyin, v některých případech ponechali vhodnější exonyma. Ve všech vydáních autoři na konci učebnice uvedli abecedně řazený seznam „Výslovnost některých názvů v Asii a jejich případné další možné přepisy v českém jazyce“ (s. 53), kde je název v pinyinu převeden do české transkripce. Téměř

25

všechny přepisy jsou uvedeny správně až na údaj u Mt. Everestu, který v české transkripci není „čcho-mo-lang-ma“ ale Ču-mu-lang-ma, u Taiwanu, který se nepíše „tchaj-van“ ale tchaj-wan, dále u Wuhanu, kde chybí v českém přepise spojovník. Na této stránce došlo k překlepům u měst Gu[a]ngzhou a Shenya[n]g.

5.3.4. Komentář k obsahu Na rozdíl od ostatních edic se tato publikace zabývá pouze Asií. Připouštějí to i sami autoři v poznámce pro učitele, že text byl úmyslně napsán ve větším rozsahu, aby umožňoval učiteli volbu učiva podle vlastního uvážení. Celá Asie je podrobně popsána v 19 kapitolách, z toho v sedmi všeobecně a dále podle jednotlivých oblastí (Východní Asie, Jižní Asie, Jihovýchodní Asie, Střední Asie), na které navazují kapitoly specifické – v našem případě desátá kapitola „Čína“. Čína je samozřejmě zachycena i v prvních sedmi kapitolách, a to: Poloha, rozloha a členitost, Povrch, Podnebí, Vegetace, Vodstvo, Obyvatelstvo, Hospodářství a doprava. Přímo pod nadpisem „10. Čína“ na straně 22 jsou uvedeny údaje o rozloze, počtu obyvatel, hlavním městě a hustotě zalidnění. V samostatné kapitole věnované Číně se žák postupně dozvídá o nejstarším osídlení a základních historických souvislostech, o rozdílných přírodních podmínkách, podnebí, zemědělství, důležitých řekách, průmyslu a hospodářství. Velmi krátký je odstavec o národnostech. Autoři neopomněli zmínit téma Tibetu, Taiwanu, Macaa a Hongkongu. Text doplňuje slepá mapa, kde mají žáci za úkol zakreslit nejvyšší pohoří, hlavní město, Velkou čínskou nížinu a hlavní vodní toky. Podle úkolů uvedených v úvodu je zřejmé, že žáci nejdříve pracují s mapou, než se dostanou k výkladu textu. Na fotografiích jsou zobrazeny Zakázané město a Lhasa. Autoři dále používají značky, které mají žákům ulehčit orientaci v textu. Otazník znamená opakovací a upevňovací úkoly, ukazující prst označuje pojmy, které by žáci měli umět najít na mapě, vykřičník znamená shrnutí základního učiva. Jsou vždy uvedeny na konci kapitoly a shrnují probranou látku.

26

6. Návrh učebního textu o Číně pro základní školy Čína

Rozloha: 9 596 960 km2 Počet obyvatel: 1 298 847 624 (2004) Hlavní město: Beijing (6,97 mil. obyv.) Hustota zalidnění: 130 obyv./km2 (2004)

Největším státem východní Asie (3. na světě) a vůbec nejlidnatějším státem je Čína. Do mapky dokreslete nejvyšší pohoří, Velkou čínskou nížinu, hlavní vodní toky, Sichuanskou pánev. Zakreslete také polohu hlavního města a významná přímořská městská centra. Škrtněte věty, které neplatí: Nejvíce je zalidněno pobřeží. Řeka Chang Jiang není splavná. Pobřeží omývají chladné mořské proudy. Na území Číny zasahuje monzunové podnebí

27

Hlavní město Číny je Shanghai. Shanghai je největším asijským městem. V Číně neleží žádné pouště. Přehrada Tři soutěsky leží na Huang He.

Čínské nížiny a staré sídelní oblasti jsou souvisle a hustě osídleny od nejstarších dob. Čínská civilizace prodělala tisíce let dlouhý nepřetržitý vývoj, během kterého vznikla svébytná kultura, která dala lidstvu řadu vynálezů (papír, kompas, střelný prach atd.). Slavnou minulost země připomínají četné památky – Zakázané město v Beijingu nebo Velká čínská zeď, která byla postavena na obranu před útoky kočovných nájezdníků. Poslední císařská dynastie byla svržena v roce 1912 a od té doby je Čína republikou. Území státu je přibližně velké jako celá Evropa. Tomu odpovídají značně rozdílné přírodní podmínky v jednotlivých částech země. Na západě se zvedají mohutné hory, které se směrem na východ snižují a přecházejí ve Velkou čínskou nížinu. Pohoří uzavírají rozsáhlé bezodtoké pánve. Podnebí se mění postupně od severního mírného až k tropickému na jihu. V monzunovém vlhkém subtropickém a tropickém podnebí se pěstuje hlavně rýže. Na chladnějším severu je to naopak pšenice. Směrem na západ nabývá podnebí na kontinentalitě a ubývá srážek. Letní monzuny, které přinášejí srážky, neproniknou přes vysokou hradbu hor, a tak jsou v horském vnitrozemí na severu suché stepi a pouštní oblasti. Proto je také v západní části Číny rozšířeno pastevectví (ovce, koně a v Tibetu jaci), doplněné závlahovým zemědělstvím. Největší čínská řeka, která se jmenuje Chang Jiang (to znamená Dlouhá řeka), bude po dokončení stavby přehrady Tři soutěsky splavná pro námořní lodě až do Sichuanské pánve. Společně s Huang He slouží vedle dopravy také pro výrobu elektrické energie a k závlahám. Huang He protéká odlesněnou sprašovou oblastí, kde se její vody barví do žluta a odtud pochází její jméno (Huang He znamená Žlutá řeka). Horské řeky, napájené hlavně táním sněhu a ledu v západní Číně, kterého je na svazích hor hodně, většinou zanikají v suchých pouštích. Průmysl využívá obrovské zásoby nerostných surovin. Čína má velká ložiska uhlí, železné rudy, manganu, barevných kovů a ropy. Celkově byl průmysl poměrně zaostalý,

s převahou těžkého strojírenství. Proto se od osmdesátých let snaží vláda o reformu, která by pomohla Číně z tíživé situace. Nevzdává se však centrálně řízeného hospodářství, ale snaží se o vlastní cestu. Byly vytvořeny tzv. zvláštní ekonomické zóny a otevřeny čínské přístavy. V těchto zónách jsou vytvořeny příznivé podmínky pro zahraniční investory (např. nižší daně). Jejich vytvořením se však ještě více zvýšil rozdíl mezi zaostalým vnitrozemím a rozvinutým pobřežím. K průmyslovým střediskům patří Shenyang, Beijing, Wuhan a dále také Shanghai, Hongkong, Guangzhou a Tianjin, které jsou nejdůležitějšími přístavy. Podobně jako v průmyslu se i v zemědělství situace rychle zlepšuje. Byl obnoven rodinný systém hospodaření na vrácené půdě. Díky tomu je zemědělství výkonnější a od poloviny osmdesátých let je Čína ve výrobě potravin soběstačná. K hlavním pěstovaným plodinám patří rýže, pšenice, sója, batáty, brambory a čaj atd. V živočišné výrobě dominuje chov prasat a drůbeže. Jižně od Shanghaie se soustřeďuje chov bource morušového a produkce hedvábí. Významným zdrojem potravy je rybolov. Číňané jsou nejpočetnějším a zřejmě také nejstarším národem na Zemi. Sami si říkají Han. Vláda se snaží vysoký přirozený přírůstek obyvatel omezovat, ale příliš se jí to nedaří. Na 70 % obyvatel žije na venkově. Čína patří mezi mnohonárodností země. Žije zde 55 menšinových národností, např. Zhuangové, Ujguři, Mongolové, Yi a Miao. Tibet je od roku 1792 součástí Číny. Hlavním náboženstvím je zde lamaismus a od 15. stol. stojí v čele země dalajlama. Ve 20. stol. výrazně zesílila snaha o odtržení od Číny a obnovení samostatného Tibetu. Proto byl v roce 1950 obsazen čínskou armádou. Dalajlama žije nyní v exilu; byl poctěn Nobelovou cenou míru. Čínská vláda později ustavila Tibetskou autonomní oblast. Přesto snaha o získání samostatnosti trvá. Od července 1997 je součástí Číny i bývalé britské závislé území – Hongkong, od roku 1999 i Macao. Za součást Číny (jako 23. provincie) je považován i Taiwan. Těmto územím se věnujeme v další kapitole.

28

Kola budou brzy nahrazeny auty.

Moderní město Shanghai

Čína je největší a nejlidnatější stát Asie. Zemědělská výroba zajišťuje soběstačnost ve výrobě potravin. Podle podnebí je v jednotlivých oblastech zaměřena na pěstování bavlníku, pšenice, kukuřice či sóji. Chovají se zde prasata a drůbež. Země má ohromné zásoby nerostných surovin (uhlí, železná ruda, barevné kovy). V současnosti převažuje zpracovatelský průmysl zaměřený na vývoz. Od osmdesátých let prošla Čína hospodářskou reformou s cílem oživit hospodářství prostřednictvím zahraničních investic v určených zvláštních ekonomických zónách. Stále více se prohlubuje rozdíl mezi rozvinutým pobřežím a zaostalým vnitrozemím.

?

!

1. Rozhodněte, které pojmy do jednotlivých řádků nepatří:

Wuhan – Tarim – Shenyang – Beijing – Guangzhou Shenyang – Tianjin – Shanghai – Guangzhou – Qingdao Himálaj – Kunlun Shan – Tian Shan – Amur – Karakoram 2. Co mají následující pojmy společného a který sem nepatří? kompas – porcelán – dynamit – knihtisk – papír ………………………………………………..

Beijing, Shanghai, Chang Jiang,

3. Podle atlasu napište průmyslovou skladbu Huang He, Amur, Shenyang, měst: Beijing ……………………………………… Chongqing, Wuhan, Tianjin, …….………………………………………… Dalian, Qingdao, Guangzhou, Hongkong, ……………………………………………… Shanghai …………………………………… Tibet, Taiwan, Hainan. ….…………………………………………… ………………………………………………. Shenyang ……………………………………………… ……………………………………………… ………………………………………………

29

Z analýzy učebního textu o Číně jsem zjistila, že nejvhodnější učebnicí pro žáky je Asie. Zeměpis pro základní školy od autorů P. Červinky a R. Brauna z nakladatelství Scientia. Kopie textu uvedu na konci tohoto komentáře. I této učebnici se nevyhnuly některé nepřesnosti, které poukazují na to, že se autoři, o tom jak psát o Číně, inspirují ze starších publikací, takže hledí hodně do minulosti a nemohou tak zachytit vývoj v Číně, který je velmi dynamický a který v současnosti hraje důležitou roli na světové scéně. Nyní popíšu změny, které jsem provedla v návrhu učebního textu o Číně, který jsem čerpala z nejlépe hodnocené edice. Úvodní údaj o počtu obyvatel Číny, hlavního města a hustoty zalidnění jsem nahradila statistickými údaji z roku 2004 (rok jsem uvedla do závorky). Ke slepé mapě jsem přiřadila úkoly, které dříve předcházely výkladovému textu. Nyní je lépe vidět, že tyto úkoly se vztahují k práci s mapou v úvodu výkladové hodiny o Číně. Z věty o Chang Jiang jsem vynechala slovo „řeka“, protože již údaj Jiang znamená řeku. Přidala jsem navíc větu „Přehrada Tři soutěsky leží na Huang He.“, u které mají žáci rozhodnout zda je správně či ne. Nově totiž Tři soutěsky zmiňuji ve výkladovém textu. V prvním odstavci výkladového textu jsem doplnila vynálezy o střelný prach. V druhém odstavci v první větě jsem „takřka“ nahradila za přibližně. V textu jsem tučně zvýraznila monzuny, které hrají v čínském hospodářství a životě důležitou roli a žáci by tento pojem měli znát v souvislosti s Čínou. Z tohoto odstavce jsem vypustila větu: „Rozkládá se tu i známá poušť Gobi.“ Termín Gobi je zavádějící, protože jeho přesný význam je kamenitá poušť, bohužel se do českých učebnic prosadil. Do třetího odstavce jsem doplnila „řeka, která se jmenuje Chang Jiang (to znamená Dlouhá řeka), bude po dokončení stavby přehrady Tři soutěsky splavná pro námořní lodě až do Sichuanské pánve.“ Dlouhá řeka je termín, který mohou žáci základní školy lépe pochopit. Informace o přehradě Tři soutěsky a nové splavnosti Chang Jiang je aktuální a nezazněla ani v nejnovějším vydání učebnice v roce 2003. Pojem Sichuanská pánev je také velmi důležitý. Ve čtvrtém odstavci jsem sloveso „je“ ve frázi „Celkově je průmysl celkově zaostalý, s převahou těžkého strojírenství.“ nahradila za „byl“ a „těžkého strojírenství“ jsem nijak nezvýraznila, protože tento pojem dnes již neplatí. „Zóny volného obchodu“ jsem nahradila za přesnější termín Zvláštní ekonomické zóny. U průmyslových středisek jsem vynechala město „Anshan“, protože mnohem významnější jsou v současnosti města a okolí Shanghaie, Hongkongu, které jsem naopak přidala a větu přeformulovala. V pátém odstavci jsem neprovedla žádné úpravy. V šestém odstavci jsem opravila údaj o počtu obyvatel, kteří žijí na venkově z „80 %“ na 70 %. Tučně jsem zvýraznila národnost Han. Odstavec jsem dále doplnila o údaj o národnostních menšinách: Čína patří mezi mnohonárodností země. Žije zde 55 menšinových národností, např. 30

Zhuangové, Ujguři, Mongolové, Yi a Miao. V sedmém odstavci jsem opravila překlep ve slově „zesílela“ na zesílila. V tomto odstavci jsem navíc zvýraznila pojmy Hongkong, Macao a Taiwan. Poslední větu jsem přeformulovala na „Těmto územím se věnujeme v další kapitole.“. U odstavce, který shrnuje výklad, jsem „ropu“ nahradila za barevné kovy. Větu „V průmyslu převažuje těžké strojírenství.“ jsem nahradila za „Převažuje zpracovatelský průmysl zaměřený na vývoz.“ V následující větě jsem změnila přítomný čas u slovesa „prochází“ za minulý. „Zóny volného obchodu“ jsem nahradila za zvláštní ekonomické zóny. Do odstavce „ukažte na mapě“ jsem zařadila navíc Hongkong a ostrov Hainan, vynechala jsem město „Anshan“. Text by na konci učebnice doplňovala tabulka s přepisem jmen v pinyinu do české transkripce, aby žáci znali i výslovnost zeměpisných jmen. Fotografie Zákazaného města a Lhasy jsem nahradila jinými, které lépe vypovídají o dnešní Číně, a to fotografií Shanghaie a jízdních kol.

31

ČERVINKA, P., BRAUN, R. ASIE. Zeměpis pro základní školy. 5. aktualizované vydání. Praha: Scientia, s.r.o., 2003. s. 22.

32

ČERVINKA, P., BRAUN, R. ASIE. Zeměpis pro základní školy. 5. aktualizované vydání. Praha: Scientia, s.r.o., 2003. s. 23. 33

7. Závěr V úvodu mé práce jsem se zabývala teorií učebnic (jejich strukturou a funkcí), procesem udělení schvalovací doložky MŠMT a problematikou transkripce čínských zeměpisných názvů do češtiny. Tyto teoretické poznatky jsem se snažila uplatnit při analýze jedné edice středoskolské učebnice a dvou edic učebnic pro základní školy, které se zabývají výkladem o Číně. Jednotlivá vydání jsem porovnávala z hlediska udělené schvalovací doložky, změn v textu, obsahu textu a použité transkripce. Tato analýza z několika různých hledisek mi pomohla při sestavení učebního textu o Číně pro základní školy, který je hlavním výstupem mé bakalářské práce. Návrh učebního textu vychází z nejlépe hodnocené učebnice pro základní školy, který jsem upravila o aktuální informace o Číně. Komentář změn je uveden za návrhem učebního textu. Podobná analýza a návrh učebního textu tentokrát pro střední školy by se mohla v budoucnu zpracovat v další bakalářské práci.

34

8. Použitá literatura BEDNAŘÍK, Milan. Problematika informační struktury učebnice fyziky. In Acta Univ. Palackianae Olomucensis. č. 69. Olomouc: UP, 1981. s. 225 – 241. BIČÍK, Ivan, HLAVÁČEK, Petr. Zeměpis světadílů (učebnice zeměpisu). Úvod – SNS – Asie. 1. vyd. Praha: Česká geografická společnost a nakladatelství Terra, 1993. BIČÍK, Ivan, HLAVÁČEK, Petr, SOBOTA, Karel. Regionální zeměpis I. Úvod do regionálního zeměpisu, Společenství nezávislých států, Asie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1994. BIČÍK, Ivan, HLAVÁČEK, Petr, SOBOTA, Karel. Regionální zeměpis I. Úvod do regionálního zeměpisu, Společenství nezávislých států, Asie. 2. upravené vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1995. BOHÁČ, Pavel. Pinyin jako mezinárodně uznávaný přepis čínských zeměpisných jmen do latinky. In Transkripce čínštiny. Sborník statí. Ed. Hana. Třísková. 1. vyd. Praha: Českočínská společnost, 1999. s. 49 – 50. ČERVINKA, Pavel, BRAUN, Richard. Asie. Zeměpis pro základní školy. 1. vyd. Praha: Scientia, s.r.o., pedagogické nakladatelství, 1994. ČERVINKA, Pavel, BRAUN, Richard. Asie. Zeměpis pro základní školy. 2. vyd. Praha: Scientia, s.r.o., pedagogické nakladatelství, 1995. ČERVINKA, Pavel, BRAUN, Richard. Asie. Zeměpis pro základní školy. 3. vyd. Praha: Scientia, s.r.o., pedagogické nakladatelství, 1999. ČERVINKA, Pavel, BRAUN, Richard. Asie. Zeměpis pro základní školy. 4. vyd. Praha: Scientia, s.r.o., pedagogické nakladatelství, 2000. ČERVINKA, Pavel, BRAUN, Richard. Asie. Zeměpis pro základní školy. 5. aktualizované vyd. Praha: Scientia, s.r.o., pedagogické nakladatelství, 2003. HOLEČEK, Milan, JANSKÝ Bohumír, a kol. Zeměpis světa 2. Učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia. 1. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1996. HOLEČEK, Milan, JANSKÝ Bohumír, a kol. Zeměpis světa 2. Učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia. Amerika – Asie. 1. vyd. dotisk. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1998. HOLEČEK, Milan, JANSKÝ Bohumír, a kol. Zeměpis světa 2. Učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia. Amerika – Asie. 2. upravené vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 2001. 35

KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 6. přepracované a doplněné vydání, dotisk. Praha: SPN, 2002. KRAUS, Jiří. Bohemistické aspekty přepisu čínštiny do češtiny. In Transkripce čínštiny. Sborník statí. Ed. Hana. Třísková. 1. vyd. Praha: Česko-čínská společnost, 1999. s. 9 – 11. LIŠČÁK, Vladimír. Standardizace zeměpisných jmen v čínštině. In Transkripce čínštiny. Sborník statí. Ed. Hana. Třísková. 1. vyd. Praha: Česko-čínská společnost, 1999. s. 57 – 66. PRŮCHA, Jan. Studijní příručka – Teorie, tvorba a hodnocení učebnic. Praha, Pedagogický ústav J. A. Komenského ČSAV, 1989, 118 s. PRŮCHA, Jan. Učebnice: teorie a analýzy edukačního média: příručka pro studenty, učitele, autory a výzkumné pracovníky. Brno: Paido, 1998, 148 s. Sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. j. 28996/2002-02. 1. června 2005. http://www.msmt.cz/files/htm/Sdeleni28996a.htm TŘÍSKOVÁ, Hana, ed. Transkripce čínštiny. Sborník statí. 1. vyd. Praha: Česko-čínská společnost, 1999. VOCHALA, Jaromír. Čínský přepis pinyin a jeho užití v češtině. In Transkripce čínštiny. Sborník statí. Ed. Hana. Třísková. 1. vyd. Praha: Česko-čínská společnost, 1999. s. 33 – 39. WAHLA, Arnošt. Strukturní složky učebnic geografie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 83 s.

36

9. Seznam příloh Příloha 1: Sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k postupu při zařazování učebnic a učebních textů do seznamu učebnic vydávaného na základě § 40 odst.1 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. č.j. 28996/2002-20 Příloha 2: Zdenka Heřmanová: Čínská jména vžitá v češtině.

37

Příloha č. 1 Sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k postupu při zařazování učebnic a učebních textů do seznamu učebnic vydávaného na základě § 40 odst.1 zákona č. 9/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. č.j. 28996/2002-20 Seznam učebnic vydává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo”) na základě § 40, odst.1, zákona č.29/1984 Sb. (dále jen „seznam”). Toto sdělení určuje postup při zařazování učebnic a učebních textů (dále jen „učebnice”) do tohoto seznamu.

I. Podmínky pro zařazení učebnice do seznamu Podmínkou pro zařazení učebnice do seznamu je udělení schvalovací doložky ministerstva příslušné učebnici.

II. Učebnice 1. Ministerstvo může udělit schvalovací doložku pouze učebnicím určeným k využití při výuce žáků základních škol a přípravných ročníků základních škol, středních škol, speciálních škol všech typů a stupňů. 2. Za učebnice jsou považovány texty a grafické materiály, které a) umožňují osvojení témat vymezených standardy vzdělávání a schválenými vzdělávacími programy (učebními plány a učebními osnovami), b) bezprostředně doplňují učebnice uvedené v bodě 2 písm. a), jsou pro kvalitu a efektivitu výuky nepostradatelné, zároveň jsou však takového charakteru, že nemohou být součástí učebnice podle bodu 2 písm. a). 3. Učebnice podle bodu 2 písm. a) mohou být učebnice a) konkrétních předmětů pro jeden nebo více ročníků, případně část ročníku, b) pro integrované předměty, c) pro průřezová témata využitelná i v několika předmětech. 4. Učebnice podle bodu 2 písm. b) jsou především a) odborné tabulky užívané žáky při výuce, b) pravidla českého pravopisu, c) stručná mluvnice česká nebo jiná normativní mluvnice, d) pracovní sešity tvořící ucelené soubory s učebnicí, e) školní zeměpisné a dějepisné atlasy, f) pomůcky nahrazující běžné učebnice užívané při výuce ve speciálních školách (např. pracovní listy). 5. Za ucelenou řadu učebnic se považuje soubor učebnic jednoho vyučovacího předmětu pro více za sebou jdoucích ročníků určitého druhu nebo typu školy. Přehled vyučovacích předmětů a odpovídajících druhů nebo typů škol, kde je schvalovací doložka udělována pouze uceleným řadám učebnic, je obsažen v příloze 7 tohoto sdělení.

III. Ostatní texty a materiály 1. Ostatními texty a materiály, které nelze považovat za učebnice podle článku II, protože přímo nesouvisejí s konkrétními předměty, případně je jen volně doplňují, nebo mají charakter cvičebnic, a které je možno vytvářet v mnoha variantách, jsou například a) pravopisná cvičení, diktáty a jazykové rozbory, b) sbírky úloh (např. pro předměty matematika, chemie, fyzika), c) pracovní sešity netvořící s učebnicí jeden celek, d) slovníky (dvojjazyčné), e) metodické příručky pro učitele, f) manuály k výuce software (uživatelské příručky), g) ostatní pomocné textové (obrazové, číslicové) materiály,

38

h) audiomateriály, videomateriály, audiovizuální materiály, multimediální programy pro PC. 2. Ostatní texty a materiály nepodléhají řízení pro udělení schvalovací doložky. IV. Proces udělení schvalovací doložky 1. Podnět k zahájení procesu udělení schvalovací doložky dává nakladatel tím, že prostřednictvím podatelny postoupí ministerstvu žádost o udělení schvalovací doložky učebnici. 2. K žádosti podle bodu 1 přiloží nakladatel náležitosti uvedené v příloze č.1 tohoto sdělení. 3. Tři recenzenty stanovuje ředitel odboru na návrh pracovníka odboru, který odpovídá podle platného Organizačního řádu ministerstva a popisu práce za obsah vzdělávání v oboru nebo v předmětu, pro který je určena předložená učebnice, se souhlasem náměstka skupiny regionálního školství. Recenzenti jsou stanovováni pouze ze seznamu recenzentů – viz kap. IX. Dva recenzenti musí být odborníci z oboru a třetí recenzent musí být z řad zkušených pedagogů vyučujících předmětu (nebo oblasti), pro který je učebnice určena. Posudek musí být zpracován dle požadavků uvedených v příloze č. 5. 4. V případě učebnice zčásti přepracované, nebo v případě prodloužení platnosti doložky již jednou schválené, stanovuje ministerstvo jednoho recenzenta. Veškerý kontakt s recenzenty zajišťuje ministerstvo. 5. Náklady za recenzní posudky nese ministerstvo. 6. Schvalovací doložku učebnici uděluje ředitel toho odboru ministerstva, kterému věcně náleží schvalování vzdělávacích dokumentů druhu a typu školy, pro který je příslušná učebnice určena. Přehled odborů ministerstva podle jejich věcné příslušnosti je uveden v příloze č.2 tohoto sdělení. 7. Schvalovací doložka má platnost šest let, ve výjimečných případech je možné udělit doložku i na kratší dobu. 8. Vyjádření k udělení schvalovací doložky nepřesáhne dobu 60 dnů od data podání žádosti. V případech, kdy je třeba hlubšího posouzení předloženého rukopisu, bude ministerstvo o prodloužení termínu nakladatele včas informovat. 9. Pokud má ministerstvo k učebnici (které chce udělit schvalovací doložku) připomínky, které brání udělení schvalovací doložky, informuje o těchto připomínkách písemně nakladatele. Nakladatel pak písemně informuje ministerstvo o způsobu zapracování připomínek. Teprve poté může být schvalovací doložka udělena. 10. Po vydání učebnice opatřené schvalovací doložkou zašle nakladatel tomu odboru ministerstva, který schvalovací doložku udělil, čtyři výtisky 9 a údaj o ceně. Příslušný odborný referent, který navrhl udělení schvalovací doložky podle bodu 3, provede kontrolu dodržení podmínek pro udělení schvalovací doložky učebnici a v případě, kdy a) nezjistí nedostatky, dá pokyn k zařazení učebnice do seznamu, b) nakladatel nedodržel schválenou podobu učebnice, nebude učebnice do seznamu zařazena. Pro lepší informovanost učitelů ministerstvo doporučuje, aby nakladatelství zaslalo jeden výtisk nové učebnice všem pedagogickým centrům. 11. Jestliže podle bodu 4 nebyla schvalovací doložka udělena nebo podle bodu 10 písm. b) nebyla učebnice zařazena do seznamu, může nakladatel proti těmto rozhodnutím podat námitku, a to písemnou formou s věcným odůvodněním, proč námitku podává. O námitce rozhodne přímý nadřízený odboru, který učebnici schvaloval, do 60 dnů ode dne podání námitky. 12. Nakladatel může požádat o prodloužení platnosti schvalovací doložky. O prodloužení platnosti schvalovací doložky lze požádat nejpozději v kalendářním roce, ve kterém končí platnost vydané schvalovací doložky. Postup prodloužení platnosti schvalovací doložky je obdobný jako při udělení nové schvalovací doložky. 13. Na udělení schvalovací doložky není právní nárok. Udělení schvalovací doložky je ve výlučné kompetenci ministerstva.

V. Podmínky nutné k udělení schvalovací doložky 1. Schvalovací doložka může být udělena učebnici, která a) respektuje Ústavu ČR a zákony platné na území ČR; zejména respektuje základní práva a svobody, která se zaručují všem bez rozdílu rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině a prosazuje rovné příležitosti mužů a žen, b) je v souladu s pedagogickými dokumenty, s příslušným standardem vzdělávání, s konkrétními vzdělávacími cíli a kmenovým učivem příslušné oblasti vzdělávání, respektuje rozsah a obsah 9

Po jednom výtisku obdrží - knihovna MŠMT, - odborný referent, který má v gesci příslušnou oblast vzdělávání a navrhl udělení schvalovací doložky, - NÚOV nebo VÚP, UIV - Státní pedagogická knihovna Komenského.

39

2.

3. 4. 5.

příslušného předmětu (tématu), jak jej vymezuje učební plán a osnovy předmětu schváleného vzdělávacího programu (popř. programů), c) je zpracována na dostatečné odborné úrovni a ve shodě s efektivními didaktickými postupy vhodnými pro věk žáků, jimž je učebnice určena, d) po jazykové a grafické stránce odpovídá věku žáků a specifikám daného předmětu (tématu). Podmínkou nutnou pro udělení schvalovací doložky jsou doporučující recenzní posudky vypracované odbornými recenzenty ze seznamu vedeného příslušným odborem ministerstva podle osnovy pro vypracování posudku. Recenzenty stanoví ministerstvo (viz kap. IV. bod 3). Ministerstvo podle charakteru učebnice určí, která kritéria mohou být v recenzním posudku vypuštěna. V případě rozporů doporučujících recenzních posudků rozhodne o dalším postupu (např. o vypracování dalšího rozhodujícího posudku od příslušné asociace nebo katedry vysoké školy) ředitel příslušného odboru ministerstva po projednání s náměstkem skupiny regionálního školství. Ucelené řadě učebnic je udělena schvalovací doložka s podmínkou, že nakladatel vydá všechny učebnice této řady do uplynutí doby studijního cyklu daného druhu nebo typu školy. Nesplnění této podmínky je důvodem pro vyřazení všech učebnic ucelené řady učebnic ze seznamu. Pracovnímu sešitu bude udělena schvalovací doložka, pokud bude předložen současně s učebnicí; proces udělování schvalovací doložky pracovnímu sešitu bude probíhat současně s procesem udělování schvalovací doložky učebnici. Schvalovací doložka bude udělena jen pracovním sešitům tvořícími ucelený soubor s učebnicí. Toto ustanovení se netýká učebnic pro speciální školy.

VI. Schvalovací doložka 1. Jestliže se nakladatel rozhodne uvést v učebnici informaci o udělení schvalovací doložky ministerstva, je povinen a) uvést ji v doslovném znění, které obsahuje příloha č.3 tohoto sdělení, b) umístit její text na rubové straně titulního listu učebnice. 2. Na vstupních stranách učebnice je nakladatel povinen uvést jména recenzentů, kteří učebnici posuzovali. 3. Případnou informaci o vhodnosti učebnice pro konkrétní vzdělávací program je možné uvést pouze mimo text schvalovací doložky.

VII. Evidence udělených schvalovacích doložek 1. Průběžnou evidenci učebnic, kterým byla udělena schvalovací doložka, provádí ten odbor ministerstva, který příslušné schvalovací doložky udělil. 2. Informaci o zařazení učebnice s udělenou schvalovací doložkou do seznamu průběžně zveřejňuje ve Věstníku MŠMT odbor ministerstva stanovený přímým nadřízeným tohoto odboru. 3. Úplnou evidenci všech učebnic (v podobě seznamu učebnic podle části VIII), kterým byla udělena schvalovací doložka a u kterých nakladatel zaslal ministerstvu 4 výtisky učebnice (podle části IV. bod 10 písm. a), vede odbor ministerstva stanovený přímým nadřízeným tohoto odboru.

VIII. Seznam učebnic 1. V seznamu jsou uváděny všechny učebnice s platnou schvalovací doložkou, u nichž nakladatelé oznámili ministerstvu do 20. února (resp. 20. září) jejich skutečné vydání a zaslali čtyři výtisky podle ustanovení čl. IV bodu 10 tohoto sdělení. V seznamu jsou o učebnici uvedeny údaje podle přílohy č. 4. 2. Tituly učebnic, kterým skončila platnost schvalovací doložky a u nichž nakladatel nepožádal o její prodloužení, jsou ze seznamu vyřazeny příslušným odborem ministerstva, který vede průběžnou evidenci učebnic podle ustanovení čl. VII bodu 1 tohoto sdělení. 3. Pro skončení platnosti schvalovací doložky je rozhodující kalendářní rok jejího udělení. 4. Seznam pro základní školy a speciální školy je zveřejňován dvakrát v roce ve Věstníku MŠMT a tyto seznamy včetně seznamu pro střední školy jsou zveřejňovány na internetové stránce ministerstva (www.msmt.cz).

IX. Seznam recenzentů 1. Do seznamu recenzentů podle ustanovení čl. V bodu 2 tohoto sdělení jsou zařazováni odborníci v dané oblasti, kteří se těší obecnému uznání pro své odborné a pedagogické schopnosti a morální vlastnosti, mají odpovídající vzdělání a dostatečnou praxi v oboru. 2. Za sestavení a průběžné doplňování seznamu odpovídá odbor ministerstva, který uděluje schvalovací doložky.

40

3. Seznam recenzentů je sestavován ve spolupráci s odbornými a vědeckými společnostmi, vysokými školami, profesními asociacemi s účastí vysokých škol (příloha č.8), občanskými sdruženími, popř. jinými institucemi se vztahem k zaměření učebnice. 4. Návrhy na zařazení do seznamu recenzentů se podávají spolu s vyplněným a podepsaným evidenčním listem recenzenta (příloha č.9). 5. O zařazení recenzenta rozhodne ředitel příslušného odboru ministerstva a oznámí tuto skutečnost žadateli. 6. Recenzent může být vyřazen ze seznamu recenzentů a) na vlastní žádost, b) pro opakované odmítnutí spolupráce s ministerstvem nebo nakladatelem, c) pro nedostatečnou kvalitu zpracovaného posudku, d) pro zjevnou neobjektivnost zpracovaného posudku, e) při průkazných stížnostech na obsahovou nebo didaktickou kvalitu textu učebnice, kterou potvrdil svým doporučujícím posudkem. 7. Recenzent je odpovědný za svá stanoviska uváděná v posudku a za jasně formulovaný závěr podle požadavků uvedených v příloze č.5.

X. Odnětí schvalovací doložky 1. Ministerstvo má právo odejmout schvalovací doložku ve výjimečných a zdůvodněných případech. 2. Rozhodnutí o odnětí schvalovací doložky náleží přímému nadřízenému řediteli odboru ministerstva, který o udělení schvalovací doložky rozhodl. 3. Schvalovací doložku lze odejmout v případě: a) nevěnoval-li nakladatel při výrobě titulu náležitou péči, a vyrobená učebnice obsahuje tiskové chyby, prohřešky proti jazykové normě nebo jiné věcné či formální nedostatky oproti podobě, která byla schválena, b) objeví-li se ze strany pedagogické a ostatní veřejnosti oprávněné výhrady k učebnici. 4. Schvalovací doložku pro ucelenou řadu lze odejmout v případě, že nakladatel nevydal do uplynutí doby studijního cyklu daného druhu nebo typu školy ucelenou řadu učebnic, k jejímuž vydání se zavázal. 5. Nakladatel může proti rozhodnutí o odnětí schvalovací doložky podat námitku, a to písemnou formou s věcným odůvodněním, proč námitku podává. O námitce rozhodne přímý nadřízený pracovníka, který rozhodl o odnětí doložky, do 60 dnů ode dne podání námitky. 6. Rozhodnutí o odnětí schvalovací doložky uveřejní ministerstvo ve Věstníku MŠMT.

XI. Zrušení platnosti Zrušuje se platnost Sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k postupu při zařazování učebnic a učebních textů do seznamu učebnic vydávaného na základě § 40, odst.1, zákona č. 29/1984 Sb., č.j. 19156/98-20.

XII. Účinnost Postup podle tohoto sdělení nabývá účinnosti dnem 1.9.2003. V Praze dne 8. dubna 2003 PaedDr. Jaroslav Müllner v.r. náměstek ministryně skupiny regionálního školství Příloha č. 1 Náležitosti přiložené k žádosti o udělení schvalovací doložky učebnici 1. Rukopis učebnice nebo rukopisy ucelené řady učebnic nebo poslední vydání učebnice s uvedením jména autora, názvu učebnice, předmětu, ročníku(ů), typu školy a názvu vzdělávacího programu, pro který je určena. Zpracování rukopisu musí být takové, aby bylo možno posoudit jeho grafickou úroveň - obrázky, náčrtky a pod. Nakladatel je povinen k textu učebnic přiložit minimálně jednu dvoustranu v podobě, jakou bude učebnice mít (včetně textů, ikonického materiálu, orientačního aparátu apod.), a která je pro celkové zpracování učebnice a její strukturu charakteristická. Měřítko a barevné provedení tohoto vzoru musí odpovídat konečné podobě učebnice. 2. V učebnicích, ve kterých jsou texty dotýkající se duchovních i kulturních hodnot a tradic různých národností a kultur, musí být tato problematika v recenzních posudcích zohledněna a komentována. Dle obsahu těchto učebnic (jde zejména o občanskou výchovu, dějepis, rodinnou výchovu,

41

prvouku, český jazyk a literaturu) se doporučuje konkrétní témata konzultovat např.: se školskou komisí České biskupské konference (Thákurova 3, 160 00 Praha 6), Židovskou obcí (Židovské muzeum, U Staré školy 1, 110 00 Praha 1), Ekumenickou radou církví (Donská 370/5, 10100 Praha 10 - Vršovice), Muzeem romské kultury (Bratislavská 67, 602 00 Brno), se specializovaným pracovištěm univerzitního typu problematiky týkající se islámu (např. Ústav Blízkého východu a Afriky, Celetná 20, 116 42 Praha 1), budhismu apod., případně dalšími institucemi. Stanoviska těchto institucí musí zahrnovat jejich veškeré připomínky a musí být zaslány ministerstvu spolu s jasným vyjádřením nakladatelství (příp. autora), zda jednotlivé připomínky akceptuje či nikoliv (včetně zdůvodnění jejich nepřijetí). Výběr konkrétní instituce se doporučuje předem konzultovat s ministerstvem. 3. Údaje o formátu učebnice a hmotnosti, typu vazby, použitého papíru, obálky apod. 4. Údaje o předpokládané ceně učebnice. 5. Prohlášení, kterým se nakladatel zavazuje, že na požádání MŠMT vydá polskou verzi, popř. verzi v jazyce jiné národnostní menšiny, případně v podobě pro potřeby přepisu hmatového písma pro zrakově postižené. Náklady spojené s přípravou vydání takovéto verze budou nakladateli hrazeny ze státních prostředků. V případě pravidelného kontaktu nakladatele s ministerstvem lze tento požadavek nahradit jednorázovým prohlášením.

Příloha č. 2 Přehled odborů ministerstva podle jejich věcné příslušnosti při udělování schvalovací doložky učebnici 1. pro • 2. pro • 3. pro •

základní školy a jazykovým učebnicím pro základní a střední školy odbor 22 – předškolního, základního, základního uměleckého a jazykového vzdělávání střední školy odbor 23 – středního a vyššího odborného vzdělávání speciální školství odbor 24 – speciálního vzdělávání a institucionální výchovy

Příloha č. 3 Texty schvalovacích doložek učebnic a ucelených řad učebnic

1. Po udělení schvalovací doložky učebnici je nakladatel oprávněn uvést na rubové straně titulního listu text schvalovací doložky ve znění: ”Schválilo MŠMT čj. ……… dne ……… k zařazení do seznamu učebnic pro základní školy (popř. pro zvláštní školy, střední odborné školy, …) s dobou platnosti …… let.” 2. Po udělení schvalovací doložky ucelené řady učebnic nebo učebnici, která je součástí ucelené řady učebnic, je nakladatel oprávněn uvést na rubové straně titulního listu každé učebnice této ucelené řady učebnic text schvalovací doložky ve znění: ”Schválilo MŠMT čj. ……… dne ……… k zařazení do seznamu učebnic pro základní školy (popř. pro zvláštní školy, střední odborné školy, …) jako součást ucelené řady učebnic pro vyučovací předmět (průřezové téma, integrovaný předmět) ……… s dobou platnosti …… let.”

Příloha č. 4 P4.1. Údaje o učebnici uvedené v seznamu učebnic V seznamu učebnic vydávaném MŠMT na základě § 40 odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb. jsou o příslušné učebnici uvedeny následující údaje: • jméno autora, • název učebnice, • pro který předmět, ročník (stupeň) je učebnice určena, • pořadí vydání, kterému byla doložka udělena, • nakladatelství, • platnost schvalovací doložky, • je-li součástí ucelené řady, • číslo jednací spisu, kterým byla doložka udělena (s údajem roku udělení doložky), • cena učebnice.

P4.2. Příklad položky uvedené ve Věstníku MŠMT: Garzina, I.: Vlastivěda 4 – Čtení o vlasti; vydání: 1 2004 Scientia č.j. 16276/98-22

cena: 105,00 Kč

42

součást ucelené řady

Příloha č. 5 - Posouzení učebnice podle stanovených kritérií

Údaje o učebnici a recenzentovi Název Autor Nakladatelství Určeno pro vzdělávací program Předmět (oblast, průřezové téma) Ročník Jméno recenzenta

Kritérium

Hodnocení recenzentem

1. Celkový soulad učebnice s obecnými a základními kurikulárními dokumenty Pozn.: 1) Platné kurikulární dokumenty jsou zveřejněny na internetové stránce MŠMT (www.msmt.cz). 2) Učebnice musí být zcela v souladu s uvedenými dokumenty, pokud je soulad jen částečný, označte stupeň NE. Ano – je v plném souladu Stupnice hodnocení Ne – není v souladu (označte křížkem) 1.1. Soulad s Ústavou a zákony ČR (zejména rovnost pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství).

Ano

Ne

1.2. Soulad se Standardem základního vzdělávání.

Ano

Ne

1.3. Soulad se vzdělávacími cíli vzdělávacího programu.

Ano

Ne

1.4. Soulad s učebním plánem a učebními osnovami vzdělávacího programu.

Ano

Ne

1.5. Soulad se Společným evropským referenčním rámcem (pouze pro učebnice cizích jazyků).

Ano

Ne

1.6. Soulad s výchovou směřující k vytvoření plurality názorů (podložených vědeckým poznáním) a pozitivní hodnotové orientace; s výchovou k demokracii, k osobní odpovědnosti jedince, k uplatňování principu rovných příležitostí mužů a žen, k toleranci (včetně schopnosti rozpoznat její meze), k obraně před manipulací, k porozumění textu, k využití a kritickému vyhodnocení zdrojů informací. Učebnice nesmí obsahovat nepravdivé nebo netolerantní názory a xenofobní postoje k různým národům a národnostem, k náboženstvím a církvím, případně k jiným společenským a kulturním organizacím, ani k jejich duchovním a kulturním hodnotám.

Ano

Ne

43

2. Odborná správnost obsahu učebnice Stupnice hodnocení

0 – obsahuje hrubé chyby 1 – obsahuje časté drobné chyby, nejasná vyjádření 2 – obsahuje drobné chyby, nejasná vyjádření 3 – obsahuje ojedinělé drobné chyby, nejasná vyjádření 4 – neobsahuje chyby

2.1. Odborná správnost textové složky učebnice (soulad podávaných informací se stavem poznání v příslušných vědeckých oborech).

Celkem pro 2. oblast:

2.2. Odborná správnost grafické složky učebnice. 2.3. Jazyková kultura a terminologická správnost textu (podle Pravidel českého pravopisu z roku 1993 a Dodatku z roku 1994).

Minimum: 12 3. Přiměřenost učebnice věku žáků Stupnice hodnocení

0 1 2 3

– – – –

3.1. Obtížnost textu (např.přiměřenost a četnost užití odborných, faktografických a numerických pojmů, jmen a názvů, délka vět, apod.).

zcela nepřiměřené z větší části nepřiměřené z větší části přiměřené zcela přiměřené


3.2. Přiměřenost grafické složky učebnice (ilustrace, grafy, …). 3.3. Technické zpracování učebnice (zejm. velikost a typ písma, šířka řádků, typ a odolnost vazby, hmotnost, použitý papír – ekologické hledisko).

Minimum: 8 4. Metodické a didaktické zpracování učebnice Stupnice hodnocení

4.1. Vyváženost základních poznatků a činností (výkladové texty, pokusy, otázky a úlohy, cvičení, shrnutí aj.) a doplňujících informací. 4.2. Provázanost výkladového textu s ostatními strukturními prvky učebnice verbálního i neverbálního typu. 4.3. Vhodnost a použitelnost zařazených poznatků a činností z hlediska kmenového učiva a cílových kompetencí.

44

0 1 2 3

– – – –

nenaplňuje kritérium obsahuje jednotlivé prvky směřuje k naplnění kritéria optimálně naplňuje kritérium


4.4. Motivační úroveň textové části učebnice

Minimum:

4.5. Motivační úroveň obrazové části učebnice

18

4.6. Podpora samostatné aktivity a tvořivosti žáka, prvky problémového charakteru. 4.7. Míra uplatnění mezipředmětových vztahů. 4.8. Míra uplatňování průřezových témat (např. ekologická výchova, výchova k volbě povolání apod.) 4.9. Míra naplňování vzdělávacích cílů vzdělávacího programu

Didaktická vybavenost učebnice (části 5 - 7) V 5. - 7. části se sleduje pouze fakt, zda je v učebnici příslušná komponenta zastoupena, nehodnotí se četnost výskytů komponent. U učebnic pro některé předměty a některé ročníky není výskyt některé komponenty relevantní popř. by měl jen formální význam. Při hodnocení je proto třeba brát ohled na skutečnost, zda učebnice může danou komponentu vzhledem ke svému určení obsahovat. V takovém případě uveďte stupeň hodnocení „N“. V souhrnu pro každou oblast 5 – 7 se uvede celkový počet výskytů každého hodnocení (0, 1, N) v dané oblasti.

5. Zastoupení komponent aparátu prezentace učiva Stupnice hodnocení 5.1. výkladový text prostý

0 – neobsahuje komponentu 1 – obsahuje komponentu N – není hodnoceno

Souhrn pro 5. oblast:

5.2. výkladový text zpřehledněný (přehledová schémata, tabulky a jiné k výkladu učiva) 5.3. shrnutí učiva k celému ročníku (učebnici)

0

5.4. shrnutí učiva k tématům (kapitolám, lekcím)

1

5.5. shrnutí učiva k předchozímu ročníku (učebnici)

N

5.6. doplňující texty (dokumentační materiál, citace z pramenů, statistické tabulky, aj.) 5.7. poznámky a vysvětlivky 5.8. podtexty k vyobrazením 5.9. slovníčky pojmů, cizích slov aj. (s vysvětlením) 5.10. umělecká ilustrace 5.11. nauková ilustrace (schématické kresby, modely aj.) 5.12. fotografie 5.13. mapy, kartogramy, plánky, grafy, diagramy aj. 5.14. obrazová prezentace barevná (tj. použití nejméně jedné barvy odlišené od barvy běžného textu)

45

6. Zastoupení komponent aparátu řídící učení Stupnice hodnocení 6.1. předmluva pro žáky (úvod do předmětu, ročníku, učebnice)



6.2. návod k práci s učebnicí (pro žáky a/nebo učitele) 6.3. motivace celková (podněty k zamyšlení, otázky aj. před celkovým učivem ročníku, učebnice)

0

6.4. motivace detailní (podněty k zamyšlení, otázky aj. před nebo v průběhu lekcí, témat)

1

6.5. odlišení úrovní učiva (základní – rozšiřující, povinné – nepovinné apod.)

N

6.6. otázky a úkoly za tématy, lekcemi 6.7. otázky a úkoly k celému ročníku, učebnici (opakování) 6.8. otázky a úkoly k předchozímu ročníku, učebnici (opakování) 6.9. instrukce k úkolům komplexnější povahy (návod k pokusům, laboratorním pracím, pozorováním aj.) 6.10. náměty pro mimoškolní činnosti s využitím učiva (aplikace) 6.11. explicitní vyjádření cílů učení pro žáky 6.12. prostředky a/nebo instrukce k sebehodnocení pro žáky (testy a jiné způsoby hodnocení výsledků učení) 6.13. výsledky úkolů a cvičení (správná řešení, správné odpovědi apod.) 6.14. odkazy na jiné zdroje informací (bibliografie, doporučená literatura, internetové odkazy aj.) 6.15. grafické symboly vyznačující určité části textu (poučky, pravidla, úkoly, cvičení aj.) 6.16. užití zvláštní barvy pro určité části verbálního textu 6.17. užití vyznačovacího písma (tučné písmo, kurzíva aj.) pro určité části verbálního textu 6.18. využití přední nebo zadní obálky (předsádky) pro schémata, tabulky aj.

7. Zastoupení komponent aparátu orientačního Stupnice hodnocení 7.1. obsah učebnice



7.2. členění učebnice na tematické bloky, kapitoly, lekce

0

7.3. marginálie, výhmaty, živá záhlaví nebo jiné

1

7.4. rejstřík (věcný, jmenný, smíšený)

N

46

8. Slovní komentář k jednotlivým oblastem kritérií, další odborná vyjádření recenzenta (recenzent doplní další řádky a stránky podle potřeby) Pozn.: u konkrétních připomínek a návrhů na úpravy recenzent uvede, zda jde o připomínku ke zvážení či zda je připomínku nutno akceptovat)

9. Souhrnné vyjádření recenzenta k udělení schvalovací doložky (recenzent označí pouze jednu variantu)

doporučuje bez výhrad doporučuje s připomínkami uvedenými v části 8 této recenze nedoporučuje a navrhuje přepracovat nedoporučuje Prohlášení recenzenta Prohlašuji, že 1) jsem byl/a zadavatelem seznámen/a s úplným a platným zněním Sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k postupu při zařazování učebnic a učebních textů do seznamu učebnic vydávaného na základě § 40, odst.1, zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol, ve znění pozdějších předpisů č.j. 28996/2002-20; 2) nejsem v pracovně právním vztahu k zadavateli ani k autorům učebnice; 3) nejsem podjatý/á vůči autorům recenzované učebnice; 4) recenzi jsem zpracoval/a výhradně na základě objektivních kritérií.

Recenze byla zpracována dne …………………………………………………..……………. Podpis recenzenta

…………………………………………………..…………….

Příloha č. 7 Přehled vyučovacích předmětů a odpovídajících druhů a typů škol, pro které je schvalovací doložka ministerstva udělována pouze, pokud je učebnice součástí ucelené řady učebnic V níže uvedených předmětech je učebnicím pro základní školu a odpovídající ročníky víceletého gymnázia je udělována schvalovací doložka pouze tehdy, je-li učebnice součástí ucelené řady: • český jazyk 1. - 5. ročník, • vlastivěda, • chemie, • český jazyk 6. - 9. ročník, • matematika 1. - 5. ročník, • fyzika, • matematika 6. - 9. ročník, • přírodopis, • cizí jazyk, • zeměpis, • prvouka, • dějepis, • přírodověda, • občanská výchova.

47

Příloha č. 8 Přehled některých profesních asociací s účastí vysokých škol nebo jejich pracovníků

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Asociace děkanů pedagogických fakult ČR Asociace děkanů ekonomických fakult ČR Asociace děkanů evropských lékařských fakult v ČR Asociace českých daltonských škol (učitelé chemie) Česká asociace pedagogického výzkumu Asociace školní psychologie Asociace evropských sinologů Asociace strojních inženýrů Asociace veřejné ekonomie Evropská asociace univerzit Asociace vysokoškolských knihoven ČR Asociace pro rozvoj intermodálních přeprav Evropská univerzitní asociace – EUA Česká asociace distančního univerzitního vzdělávání Mezinárodní asociace univerzit Asociace univerzit třetího věku Světová asociace teoretických organických chemiků Asociace školních sportovních klubů ČR Česká logistická asociace Konference děkanů českých a slovenských právnických fakult Asociace evropských stavebních fakult Asociace Gallica Česká asociace pro evropská studia Č.-M. elektrotechnická asociace Evropská asociace pro veterinární vzdělávání Asociace vzdělavatelů sociální práce Česká logistická asociace Českomoravská elektrotechnická asociace Asociace AVAMET Asociace petrolejářského průmyslu a obchodu Elektrotechnická asociace ČR Asociace učitelů dějepisu ČR Asociace učitelů angličtiny ČR Asociace učitelů španělštiny Asociace učitelů němčiny Sdružení učitelů francouzštiny Mezinárodní asociace učitelů angličtiny Asociace učitelů klasických jazyků ALFA Společnost polských učitelů v ČR Spolek germanistů a učitelů němčiny-SGUN Asociace výtvarných pedagogů Asociace technických diagnostiků ČR Česká asociace franchisingu Česká asociace inženýrských geologů Česká asociace hydrogeologů Česká asociace anglistů 48

• • • • • • • • • • • • • •

Česká asociace hodnotového inženýrství Asociace inovačního podnikání Asociace pro mezinárodní otázky Česká asociace pro geoinformace Asociace knihovníků a informačních pracovníků Asociace inovačního podnikání Česká asociace pedagogického výzkumu Česká asociace distančního univerzitního vzdělávání Evropská asociace neurochirurgických společností Jednota matematiků a fyziků Sdružení pro výchovu k občanství a demokracii Jazykovědné sdružení ČR Psychopedická společnost Somatopedická společnost Příloha č. 9 Evidenční list recenzenta MŠMT

Jméno a příjmení (včetně titulů): *)

Adresa pracoviště: Pracovní zařazení: telefon: fax, e-mail:

*)

Adresa bydliště: telefon, e-mail: Recenzent je ochoten posuzovat učebnice pro: typ školy: stupeň školy: vzdělávací program: předmět: další specializace

*) Křížkem označte adresu, na kterou si přejete zasílat rukopisy a ostatní korespondenci.

49

Odbornost recenzenta: (stručná profesní charakteristika, specializace v oboru)

Publikační a recenzní činnost v oboru (uveďte také učebnice):

Datum:

Souhlasím se zveřejněním jména, příjmení a pracoviště pro účely recenzní činnosti. Podpis recenzenta:

50

Příloha č. 2

Zdenka Heřmanová: Čínská jména vžitá v češtině Vypracováno podle publikace Českého úřadu geodetického a kartografického Vžitá česká vlastní jména geografická, Geografické názvoslovné seznamy OSN – ČSSR, Praha, 1982. Česká podoba

Pinyin

Český přepis

Altaj

Altay Shan

A-er-tchaj-šan

Altyn-tag

Altun Shan

A-er-ťin-šan

Brahmaputra

Yarlung Zangbo Jiang

Ja-lu-cang-pu-ťiang

Cchajdamská pánev

Qaidam Pendi

Čchaj-ta-mu pchen-ti

Cicikar

Qiqihar

Čchi-čchi-cha-er

Čerčen

Qarqan He

Čche-er-čcheng-che

Černá řeka

Hei He

Chej-che

Černý Irtyš

Ertix He

Kcha-er-čchi-s´-che

Čchiungčouský průliv

Qiongzhou Haixia

Čchiung-čou chaj-sia

Čunking

Chongqing

Čchung-čching

Džungarská brána

Alataw Shankou

A-la šan-kchou

Džungarská pánev

Junggar Pendi

Čun-ke-er pchen-ti

Gobi

Shamo

Ša-mo

Himálaj

Himalaya Shan

Si-ma-la-ja-šan

Charbin

Harbin

Cha-er-pin

Chotan

Hotan

Che-tchien

Indus

Shiquan He

Š´-čchüan-che

Jarkand, město

Shache

Ša-čche

Jarkand, řeka

Yarkant He

Jie-er-čchiang-che

Jihočínská hornatina

Nan Ling

Nan-ling

Kanton

Guangzhou

Kuang-čou

Karakoram

Karakorum Shan

Kche-la-kchun-lun-šan

Kašgar, město

Kashi

Kcha-š´

Kašgar, řeka

Kaxgar He

Kcha-š´-ke-er-che

Kukunor, jezero

Qinghai Hu

Čching-chaj-chu

51

Lhasa

Lhasa

La-sa

Lobnor

Lop Nur

Luo-pu-pcho

Malý Chingan

Xiao Xing´an Ling

Siao-sing-an-ling

Mekong

Lancang Jiang

Lang-cchang-ťiang

Mount Everest

Qomolangma Feng

Ču-mu-lang-ma-feng

Mukden

Shenyang

Šen-jang

Nanking

Nanjing

Nan-ťing

Peking

Beijing

Pej-ťing

Perlová řeka

Zhu Jiang

Ču-ťiang

pohoří Przewalského

Huhxil Shan

Kche-kche-si-li-šan

Rudá řeka

Hong He

Chung-che

Sungari

Songhua Jiang

Sung-chua-ťiang

Šanghaj

Shanghai

Šang-chaj

Taklamakan

Taklimakan Shamo

Tcha-kche-la-ma-kan ša-mo

Ťan-šan

Tian Shan

Tchien-šan

Tarbagataj

Tarbagatay

Tcha-er-pa-cha-tchaj

Tarim

Tarim

Tcha-li-mu-che

Tarimská pánev

Tarim Pendi

Tcha-li-mu pchen-ti

Tengrinor

Nam Co

Na-mu-pcho

Tchajwanský průliv

Taiwan Haixia

Tchaj-wan chaj-sia

Tiencin

Tianjin

Tchien-ťin

Tonkinský záliv

Beibu Wan

Pej-pu-wan

Transhimaláj

Gangdise Shan

Kang-ti-s´-šan

Turfanská pánev

Turpan Pendi

Tchu-lu-fan pchen-ti

Urumči

Ürümqi

Wu-lu-mu-čchi

Ussuri

Wusuli Jiang

Wu-su-li-ťiang

Velký Chingan

Da Xing´an Ling

Ta-sing-an-ling

Velký průplav

Da Yunhe

Ta-jün-che

Západokorejský průliv

Xi Chaoxian Wan

Si-čchao-sien-wan

Žlutá řeka

Huang He

Chuang-che

52

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA ASIJSKÝCH STUDIÍ. Jarmila HORŇÁKOVÁ

Recommend Documents