Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury
VÝCVIK SLUŢEBNÍHO PSA Diplomová práce (bakalářská)
Autor: Zuzana Gattnarová Aplikovaná tělesná výchova Vedoucí práce: PaedDr. Zbyněk Janečka Ph.D. Olomouc 2013
Jméno a příjmení autora: Zuzana Gattnarová Název bakalářské práce: Výcvik sluţebního psa Pracoviště: Katedra aplikovaných pohybových aktivit Vedoucí práce: PaedDr. Zbyněk Janečka Ph.D. Rok obhajoby: 2013 Abstrakt: Tato práce se zabývá problematikou a výcvikem sluţebních psů. Cílem bylo zjistit, jak jednotliví psovodi postupují při výběru štěněte, jaké poţadavky mají na štěně, co je pro ně prioritou při výběru a jaké metody a typy výcviku preferují. Součástí je také krátká kazuistika jednotlivých výcvikových středisek. Šetření bylo provedeno anketou, která se skládala ze 13 otázek. Ankety se zúčastnilo celkem 7 psovodů, z toho 6 muţů a 1 ţena. Ukázalo se, ţe nejoblíbenějším plemenem je Německý Ovčák, při výběru většina preferuje povahové vlastnosti a nejpouţívanější metodou je metoda kontrastní.
Klíčová slova: pes, sluţební pes, metody výcviku, plemena, výcvik, psovod, zkoušky z výkonu.
Souhlasím s vypůjčením závěrečné písemné práce v rámci knihovních sluţeb.
Author’s first name and surname: Zuzana Gattnarová Title of the thesis: Trainingof a service dog Department: Department of Adapted Physical Activities Supervisor: PaedDr. Zbyněk Janečka Ph.D. The year of presentation: 2013 Abstract: This work deals with service dog training. The main goal was to discover how handlers proceed in the selection of puppy, which requirements for puppy they have, what is their priority in the selection and which methods and types of training they prefer. A short case study is also included. It was carried out by a survey which consisted of 13 questions and in which participated in total 7 responders, 6 men and 1 woman. It turned out that the most favourite breed is a German Shepherd Dog. While selecting, the most of responders prefer its nature and the most widely used method is the contrast one.
Keywords: dog, service dog, methodsoftraining, breeds, training, handler, test ofstamina.
I agree with lending the bachelor thesis within the library service
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem písemnou práci zpracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem pouţila.
V Olomouci dne
………………………………. vlastnoruční podpis
Poděkování Děkuji PaedDr. Zbyňkovi Janečkovi Ph.D. za odborné vedení práce, poskytování rad a připomínky ke zpracování tématu bakalářské práce.
Dále děkuji svému otci, který obohatil mou práci o cenné zkušenosti z praxe.
1
ÚVOD .............................................................................................................................8
2
ZÁKLADNÍ ÚDAJE O PSU ...........................................................................................9
3
PŮVOD, ZDOMÁCNĚNÍ A EXTERÍÉR SLUŢEBNÍCH PLEMEN ............................ 10
4
3.1
Původ a zdomácnění psa ......................................................................................... 10
3.2
konstituční typy psů, exteriér .................................................................................. 11
3.3
Exteriér psa ............................................................................................................ 13
SCHOPNOSTI, SMYSLY, ANATOMIE ......................................................................13 4.1
schopnosti .............................................................................................................. 13
4.2
smysly, anatomie ................................................................................................... 14
5
CHOVÁNÍ A INTELIGENCE ...................................................................................... 16
6
PLEMENA.................................................................................................................... 18 6.1
Plemena obecně ......................................................................................................18
6.2
Charakteristika některých sluţebních a pracovních plemen ..................................... 19
6.2.1
Německý ovčák ............................................................................................... 19
6.2.2
Rotvajler ......................................................................................................... 20
6.2.3
Boxer .............................................................................................................. 20
6.2.4
Dobrman ......................................................................................................... 21
6.2.5
Velký knírač .................................................................................................... 21
6.2.6
Novofundlandský pes ...................................................................................... 22
6.2.7
Německá doga ................................................................................................. 22
6.3
7
Charakteristika plemen pomáhající lidem ............................................................... 23
6.3.1
Slepečtí psi ......................................................................................................23
6.3.2
Asistenční psi .................................................................................................. 25
6.3.3
Signální psi ..................................................................................................... 26
6.3.4
Další typy výcviku psů podle typu pomoci ...................................................... 27
CÍLE ............................................................................................................................. 28 7.1
Dílčí cíle: ............................................................................................................... 28
8
METODIKA ................................................................................................................. 28
9
PRAKTICKÝ VÝCVIK PSA ........................................................................................ 30 9.1
Výběr štěněte..........................................................................................................30
9.2
Zásady teorie výcviku ............................................................................................. 31
9.3
Vliv psovoda na psa ............................................................................................... 31
9.4
Zkoušky výkonu ..................................................................................................... 33
9.4.1
Zkouška všestrannosti (ZVV) ......................................................................... 33
9.4.2
Mezinárodní zkušební řád (IPO) ......................................................................34
9.5
Průkaz původu........................................................................................................ 34
9.6
Cviky poslušnosti ................................................................................................... 35
9.6.1
Základní postoj psovoda se psem..................................................................... 35
9.6.2
Přivolání psa – předsednutí.............................................................................. 35
9.6.3
Přivolání psa za pochodu k noze psovoda ........................................................ 36
9.6.4
Ovladatelnost na vodítku ................................................................................. 36
9.6.5
Aport ............................................................................................................... 38
9.6.6
Štěkání na povel .............................................................................................. 39
9.6.7
Skok vysoký.................................................................................................... 40
9.6.8
Sedni, lehni, vstaň ........................................................................................... 40
9.6.9
Kladina nízká .................................................................................................. 41
9.6.10
Překonávání ţebříku ........................................................................................ 41
9.6.11
Plazení psa ......................................................................................................42
9.7
10
Speciální výcvik psa ............................................................................................... 43
9.7.1
Pachové práce ................................................................................................. 43
9.7.2
Zadrţení osoby ................................................................................................ 44
9.7.3
Rozlišování osob podle předmětu nebo stopy .................................................. 45
9.7.4
Vodní vyhledávání .......................................................................................... 47
VÝSLEDKY.............................................................................................................. 49
10.1 Hodnocení .............................................................................................................. 49 10.2 Vyhodnocení ankety ............................................................................................... 49 10.3 Kazuistiky jednotlivých psovodů ............................................................................ 53 11
ZÁVĚR ..................................................................................................................... 58
12
SOUHRN .................................................................................................................. 59
13
SUMMARY .............................................................................................................. 60
14
REFERENČNÍ SEZNAM .......................................................................................... 61
15
SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................... 63
1
ÚVOD „Člověk je psí představa o tom, jak by měl vypadat Bůh.“
Holbrook Jackson
Nejlepší přítel se můţe obrátit proti člověku a stát se jeho nepřítelem. Syn a dcera, které s láskou vychoval, se k němu mohou zachovat nevděčně. Ti, kdo jsou nám nejbliţší a nejdraţší, ti, jimţ svěřujeme své štěstí a dobré jméno, se mohou projevit jako nehodní naší důvěry. Člověk můţe přijít o své peníze. Ztratí je třeba ve chvíli, kdy je nejvíce potřebuje. O pověst nás můţe připravit jediné neuváţené rozhodnutí. Lidé, kteří před námi klekají a uctívají nás v dobách našeho úspěchu, mohou být prvními, kdo po nás hodí kamenem zášti, jakmile se nám nad hlavou objeví oblak selhání. Jediný absolutně nesobecký přítel, jehoţ člověk můţe mít v tomto sobeckém světě, přítel, který se za ţádných okolností nezachová nevděčně či zrádně, je jeho pes. Pes stojí po boku člověka v bohatství i chudobě, ve zdraví i v nemoci. Kdyţ vane chladný vítr a sníh divoce poletuje, neváhá spát na studené zemi, jen aby byl nablízku svému pánovi. Líbá ruku, která nemůţe nabídnout potravu, olizuje šrámy utrţené při střetu s drsným světem. Střeţí spánek ţebráka, jako kdyby šlo o prince. Kdyţ člověka zradí všichni ostatní přátelé, pes zůstává. I kdyţ se majetek rozplyne a sláva padne v prach, je v lásce stálý jako slunce na nebeské dráze. Jestliţe osud vrhne pána na okraj světa bez známých a bez domova, věrný pes neţádá jiná privilegia, neţ ho doprovázet, chránit před nebezpečím a bojovat proti jeho nepřátelům. A kdyţ přijde konec, smrt sevře pána ve svém náručí a jeho tělo spočine v chladné zemi, bez ohledu na to, zda přijdou ostatní přátelé, u hrobu bude šlechetný pes, hlavu mezi tlapkami, oči smutné a přece bděle otevřené, věrné a upřímné dokonce i ke smrti. George Graham West Tento příběh dokonale vyjadřuje lásku a oddanost psa k pánovi. Pes je jediný tvor, který miluje svého pána víc, neţ sebe. Pro mnohé je pes daleko víc, neţ jen zvíře. Pokud se tato láska spojí s dobrou péčí a výchovou, můţe být pes také nepostradatelným pomocníkem v mnoho povoláních. Velká část je věnována výběru psa a samotnému výcviku.
8
TEORETICKÁ ČÁST
2
ZÁKLADNÍ ÚDAJE O PSU Pes domácí, Canis familiaris, je nejpopulárnějším zvířetem chovaným doma. Lidé po
celém světě si ho oblíbili a zaujímá v lidské společnosti výjimečné postavení. Vztah psa a člověka je vztahem dvou tvorů, kteří spolu sdílejí obydlí, potravu, přízeň i nepřízeň počasí a osudu, navzájem se vyuţívají, sváří i projevují si vzájemnou náklonnost, pracují spolu, hrají si, to vše funguje uţ tisíciletí. Ani kůň, který doprovází člověka také řadu let, nezasáhl člověka do vývoje tak důvěrně jako pes. Člověk pouţívá psy pro různé účely. Jsou stráţci, průvodci, lovci, bojovníky, hubiči hlodavců, taţnými zvířaty, ale také například slouţí při zahřívání nohou. Bývají společníky mnoha osamělých lidí. V současnosti je ve Velké Británii chováno asi šest milionů psů, ve Spojených státech amerických asi padesát milionů. Dnes rozeznáváme kolem čtyř set plemen. I přestoţe velikost a vzhled jsou velmi variabilní a různorodé, mají všichni psi v podstatě stejný tvar, který se téměř neliší od vzhledu jejich předků. Psi jsou tvární a přizpůsobiví tvorové a nebyl důvod, aby je proces vývoje nějak podstatně měnil. Počet různých plemen dovoluje, aby si kaţdý mohl vybrat podle svého vkusu, tělesné kondice, bydlení nebo peněţenky. Ať uţ si vyberete kterékoli plemeno, velkého či malého psa, psa s rodokmenem či kříţence, psa urostlého nebo psa na klín, můţete si být jisti, ţe budete – li se o něj pečlivě a moudře starat, stokrát se všem odvděčí druţností a náklonností. Dokonce se můţe stát tím nejlepším přítelem. (Taylor, 1993)
9
3
PŮVOD, ZDOMÁCNĚNÍ A EXTERIÉR SLUŢEBNÍCH PLEMEN
3.1 Původ a zdomácnění psa Asi před šedesáti miliony let ţil v pralesích malý savec, podobný lasičce nebo tchoři. Nazýval se Miacis. Tento tvor je povaţován za prapředka psovitých šelem. Miacis na rozdíl od současných psů, kteří našlapují na prsty, byl ploskochodec. Měl chrup masoţravce a malý mozek, ale byl inteligentnější, neţ jiní masoţravci té doby. ¨ Zhruba před třiceti pěti miliony let se z rodu Miacis vyvinuly různé typy šelem, příbuzných pozdějším šelmám psovitým. Známe přes čtyřicet typů, některé jsou podobné medvědům, hyenám, nebo kočkám. Byla mezi nimi však i zvířata, která uţ vypadala jako psi. Psi v nám důvěrně známé podobě se objevili asi před 12 000 aţ 14 000 lety. Původně se myslelo, ţe jejich původem byl šakal, nebo kříţenec šakala a vlka. Dnes jsou vědci přesvědčeni, ţe to byla malá forma jiţního vlka – vlk indický, který dnes ţije v Indii. Dalšími předky psa mohli být, vlk mongolský ze severní Indie, Střední Asie, nebo vlk stepní z oblastí Středního východu. Je jisté, ţe dnešní psi vznikli z některého jmenovaného předka, nebo paralelním vývojem z několika z nich. (Taylor, 1993) Dle Hrušovského (1990) je vznik druhů dílem přírodního výběru, tj. z darwinismu. Odkazuje se na podloţené nálezy vykopávek a zoologickou analýzou šelem psovitých. Hrušovský povaţuje za předchůdce psa šakala a vlka, tedy nevylučuje kříţení mezi nimi. V tomhle se s Taylorem neshodují. Taylor označuje za předchůdce psa, výhradně vlka indického. Dále Hrušovský na základě archeologických bádání popisuje tři druhy psů, kteří v době kamenné ţili na území Evropy a Asie. 1. Pes rašelinní - pozůstatky tohoto typu byly nalezeny v loţiscích rašeliny. Lebky těchto psů byly nalezeny na Sibiři, v evropské části Ruska a v západní Evropě. Jeho prapředkem byl šakal a za jeho potomky se dnes povaţují tato plemena: lovecká lajka, čau-čau, špic, pinčové a teriéři. 2. Pes Inostrancevův – jméno dostal podle nálezce. Za prapředky jsou povaţovány některé druhy asijských a evropských vlků. Tento předek psů dal základ vzniku silných psů. Jsou to plemena jako: psi tibetští, středoasijští, mongolští ovčáci,
10
bernardýni, novofundlandští psi, mastifové, dogy a jiná plemena velkých psů. Tito psi se pouţívali k ochraně stád, k lovu velké zvěře a později jako váleční psi.
3. Pes Putatinův – jméno dostal podle nálezce. Je třetím typem psa doby kamenné. Tento druh není přesně popsán, nedochovalo se dostatek pozůstatků. Lebka tohoto psa se podobá lebce psa Inostrancevova, ale je o hodně kratší a má delší obličejovou část. Potomky tohoto psa jsou asi dingové, orientální páriové a některé lajky. Dále se setkáváme s názvem „ bronzový pes“ a „popelnicový pes“, kteří ţili v době bronzové. Bronzový pes je jiţ povaţován za společníka a pomocníka člověka. Pomáhá mu hlídat stáda. Za jeho prapředka je povaţován indický vlk, se kterým má shodnou anatomickou stavbu lebky. Potomky jsou ovčáčtí psi evropského původu. Popelnicový pes je pravděpodobně kříţenec psa rašelinného a bronzového. Jeho potomky jsou všechny druhy loveckých psů dnes pouţívaných. V důsledku procesu zdomácňování psa, umělého výběru a různého kříţení, došlo ke změně vzhledu, změnil se typ nervové činnosti psa. Díky přizpůsobení novým ţivotním podmínkám, zanikla řada jiţ nepotřebných instinktů psů. Domestikací však vznikly instinkty nové. Tento proces změny trval stovky generací. (Hrušovský, 1990) Díky inteligenci, všestranné přizpůsobivosti a schopnosti sociální spolupráce uvnitř smečky se divocí psi rychle rozšířili po celém světě. Divocí psi byli pravděpodobně domestikováni v různých částech světa různými způsoby. Někteří se zdrţovali v blízkosti lidských obydlí a ţivili se tím, co lidé vyhodili, jiní kdyţ je primitivní člověk lovil a nosil domů vrhy štěňat, aby je vykrmil. (Taylor, 1993)
3.2 konstituční typy psů, exteriér Konstitucí je myšleno charakteristické utváření tělesných proporcí, zdatnost jednotlivých orgánů a soustav organismu, dále potom chování, odolnost prosti nemocem a stupeň upotřebitelnosti zvířete. Existuje několik typů. Je to vlastně výsledek přizpůsobování vnějšímu prostředí, ţivotním podmínkám a charakteru pouţívání zvířete. V praxi se konstituční typ určuje podle exteriéru a podle chování zvířete. Je celá řada příkladů, která ukazují spojitost tělesné stavby psa a jeho vyšší nervové činnosti. Například šlechtění 11
jemného typu dobrmana mělo za následek změnu v jeho chování. Výsledkem byli značně vznětliví psi, se slabým procesem útlumu a diferenciací. Naproti tomu psi těţcí jsou pomalí, se sklonem k lenosti a těţkopádnosti. Ţádoucí dráţdivost, temperament, pohyblivost, otuţilost, pravidelné tvary a harmonická stavba těla jsou základními poţadavky kladenými na sluţební plemena. Změny konstitučního typu budou tím větší a silnější, čím silnější byly vlivy okolního prostředí v průběhu ţivota psa. Na základě rozdílu ve vývinu a funkcí jednotlivých částí organismu byla vypracována klasifikace konstitučních typů zvířat. Existuje pět základních typů. Do nich rozdělujeme: -
lymfatický typ
-
hrubý typ
-
pevný typ
-
jemný typ
-
slabý typ
Lymfatický typ – Pro tento typ je charakteristická krátká hlava s vysedlými lícními kostmi, čelo vypouklé s hlubokou rýhou. Obličejová část je krátká, tupá, někdy nahoru ohrnutá. Má silně vyvinuté převislé pysky. Velmi častý je předkus. Oči jsou postaveny přímo. Krk je krátký, silný s lalokem, hruď široká, břicho spuštěné. Pohyby jsou loudavé. Kůţe je volná, řasnatá, neelastická. Pes má sklony k tloustnutí. Srst je často hrubá s hustou podsadou. Tento pes se později a pomalu formuje. Reflexy se vypracovávají pomalu, ale útlumové návyky rychle. Je to například bernardýn a novofoundlandský pes. Hrubý typ – Jedná se o silného psa s dobře vyvinutou masivní kostrou a svalovinou. Tento pes většinou dospívá ve věku 3 aţ 4 let. Hlava je široká, výrazná, ale protáhlého tvaru. Pysky má suché, nebo mírně převislé. Krk je krátký, silný a bývá nízko posazen. Srst je hrubá. Představitelem hrubého typu je, kavkazský a středoasijský ovčák. Pevný typ – Tento pes má dobře vyvinutou kostru se suchou a silnou svalovinou. Hlava má tvar protáhlého klínu. Pysky jsou přilehlé. Srst je krátká. Tento typ je pohyblivý a vyrovnaný. Příkladem je ovčák. Jemný typ – Tito psi mají slabší kostru a jemnou a dlouho svalovinu. Hlava je protáhlá, jemnějších rysů. Pysky jsou pevně přilehlé. Představiteli tohoto typu jsou dobrmani, chrti a teriéři.
12
Slabý typ – Má zvýšenou dráţdivost se sklonem k nervozitě. Má slabou kostru s jemnou svalovinou. Zde se často objevuje trpasličí vzrůst a různé odchylky spojené s degenerací. Hlava má obvykle kulatou lebeční část a úzkou, krátkou obličejovou část. Oči má velké, často vypouklé. Srst bývá různá. Zde se řadí všechna trpasličí plemena. Tito psi jsou velice choulostiví
3.3 Exteriér psa Pes, nejlepší přítel člověka, se lidským přičiněním vyvinul v nejrozmanitější zvířecí druh na světě. Pokud vezmeme úvahu, ţe většina 350 aţ 400 psích plemen existuje pouhých několik set let, je to ohromující úspěch. Chovatelé začali kombinovat znaky různých psů a dále je zdůrazňovali tím, ţe pro další generace vybírali potomstvo s nejvýraznějším projevem poţadovaných znaků. Tímto způsobem se urychlilo přirozené evoluční tempo. Nedávné výzkumy psího geonomu přinesly jedno překvapivé zjištění: pestrá mozaika psích tvarů, barev a velikostí je podmíněna jen malým počtem změn v několika málo genových úsecích. Rozdíl mezi drobným tělem jezevčíka a masivním tělem rotvajlera závisí na sekvenci bází jediného genu. Zavalité nohy jezevčíka a štíhlé nohy chrta jsou dány odlišnostmi jiného genu. Tímto vychází najevo, ţe rozmanitost domestikovaných psů je podloţena jen úzkou škálou genetických nástrojů, dědičných vlastností a vnějších podmínek, ve kterých se pes vyvíjel. Důleţité je správné ohodnocení exteriéru psa, protoţe podle toho můţeme určit jeho plemennou hodnotu a předpoklady pro jeho výcvik. Exteriérové tvary spolu s povahovými vlastnostmi tvoří dohromady standard daného plemene. (Hrušovský, 1990)
4
SCHOPNOSTI, SMYSLY, ANATOMIE
4.1 schopnosti Pes je tvor společenský, postrádající hrdost, povýšenost a sklon k samotářství. Jako důkaz nám jsou vlci, kteří ţijí ve smečkách. Staří jedinci, kteří jiţ lovit nemohou, hlídají mláďata. Zatímco mládí jsou na lovu. Psi jsou zvláštní některými svými schopnostmi. Dokáţou poznat některé věci dříve, neţ se stanou. Například před zemětřesením se jejich chování výrazně změní. Jsou neklidní, dělají povyk, nebo hledají úkryt.
13
Další zvláštní schopností psů je poznat smrt. Je známo mnoho případů kdy pes na dálku poznal, ţe jemu blízká osoba umřela. Pes také dokáţe rozpoznat nemoc. Kdyţ někdo onemocní, pes si lehne k němu a jakoby ho podporuje v uzdravení. Kdyţ je majitel smutný, pes to vycítí a snaţí se mu být tím nejlepším společníkem. Pes bývá často se svým pánem spojen poutem tak pevným, ţe ani po jeho smrti ho nechce opustit. Je spousta případů, kdy pes po smrti svého pána seděl na hrobě a nechtěl se hnout z místa. Asi nejznámější příběh o věrnosti psa k člověku je o psu Hačikó. Jde o plemeno zvané akita-inu. Tento pes čekal kaţdý den na nádraţí v Tokiu aţ se jeho pán vrátí z práce domů. Jednoho dne však majitel umřel a domů se nevrátil. Pes chodil kaţdý den po dobu dvanácti let na nádraţí a čekal na svého pána. Jakékoliv pokusy o převýchovu Hačika byly zbytečné. Pes se svou věrností stal tak legendární, ţe po smrti mu byl na nádraţí v Tokiu postaven památník. Jiná zajímavá schopnost je diagnostika nemocí, především rakovinových nádorů. C roce 1989 v Severní Karolíně proběhla studie, kdy trénovaní psi určovali rakovinu s přesností na 99%. Psi také dokáţí rozpoznat přicházející epileptický záchvat a tím zachránit svému majiteli ţivot. Nesmí se také opomenout schopnost rozeznat zlé lidi od těch dobrých. Kolik ţivotů psi zachránili se nedá ani spočítat. (Vlcacek, 2009)
4.2 Smysly, anatomie Pes má stejné smysly jako člověk, ale odlišuje je jejich účinnost. Je to určeno odlišnými potřebami, které měli předkové člověka a předkové psa. Čich – Dalo by se říct, ţe pes „vidí nosem“. Čich psa je milionkrát lepší, jak čich člověka. Mezi jednotlivými plemeny, dokonce i mezi jednotlivými psy téţe rasy jsou rozdíly. Ve Francii a Itálii jsou psi vyuţíváni na hledání lanýţů, kteří jsou aţ 30 cm pod zemí. V Dánsku zase hledají skuliny, kterými uniká plyn. Psi jsou dokonalejší neţ jakákoliv technologie. Pouţívají se na celém světě, jak uţ k hledání drog, výbušnin, tak k hledání lidí zavalených zříceninami nebo lavinou. (Taylor, 1993) Čichová sliznice psa je sídlem čichového ústrojí, které tvoří velmi sloţité bludiště stočených skořepin. Velikost sliznice se liší podle plemene psa. Nejmenší čichovou sliznici mají tzv. krátkonosí, jsou to například pekingští palácoví psíci, buldočci apod. Naopak psi 14
s protáhlou nosní partií mají sliznici větší. V dutině nosní, v přední části se nachází větřící orgán, který se skládá z tenkých vazivových rourek. Rourky obsahují 100 aţ 200 milionů čichových buněk. Tyto rourky pomáhají psovi zachytit pach. Pes začne mohutnějšími vdechy nasávat vzduch společně se zjištěným pachem. Pach se dostává do zadní části dutiny, kde je uloţeno čichové ústrojí svlaţováno sekretem. Zde se pach koncentruje a pomocí přenosů působí na orientační mozkové centrum. Nos zdravého psa je neustále přiměřeně vlhký a studený. Obě tyto vlastnosti jsou velmi důleţité, umoţňují psovi dokonalý vjem. Pes dokáţe svým čichem poznat osobu, která se k němu blíţí rychleji čichem, jak zrakem. Pes pozná, jestli se osoba bojí, nebo ne. Pes se v průběhu ţivota setká s velkým mnoţstvím pachů. Kdyţ se některé pachy opakují, pes si je zapamatuje a skládá si tzv. čichovou paměť. Tato paměť mu umoţní rychleji se orientovat ve spleti různých pachů. Díky tomu také dokáţe sledovat danou stopu i několik hodin starou. Cvičením stop, se čichové schopnosti psa zlepšují. (faunanet, 2007) Člověk má 5 milionů smyslových buněk, jezevčík 125 milionů, foxteriér 147 milionů a německý ovčák 220 milionů. Hmat – V porovnání s člověkem je hmat poměrně málo vyvinutý. Hmat je jeden z nejdůleţitějších smyslů psa. Uţ od narození díky jemu získává první informace o světě kolem něho. Pes také vlastní čidla pro tlak, které se dále dělí na dvě skupiny receptorů. Čidla pro povrchový kontakt jsou umístěna u povrchu kůţe, druhým typem receptorů jsou tělíska umístěna hluboko pod povrchem kůţe, která reagují na tlak. Dále na čenichu psa se nachází velké mnoţství čichových nervů, nebo také tlapky psa jsou hodně citlivé, mají zde ukryty receptory pro registraci otřesů. (Valentová, 2012) Zrak – Anatomická stavba oka psa je odlišná od stavby oka člověka. Tenhle důvod vedl k mylným závěrům, ţe pes je nočním zvířetem. Pes se s jistotou pohybuje v šerosvitu, v úplné tmě ale nevidí. Pes vidí při denním světle slaběji neţ člověk. Tohle vše vychází z anatomické stavby psího oka: Oko psa má oddělené zorné pole a nemá na sítnici tak zvanou ţlutou skvrnu. Z těchto předpokladů se usuzuje, ţe pes vidí ve dne hůř jak člověk - u psa převládají světločivé buňky, tak zvané tyčinky nad barvočivými buňkami, zvanými čípky.
15
Světločivé buňky – tyčinky usnadňují vidění v šeru. Proto pes vidí v šeru lépe neţ člověk. Prováděnými pokusy bylo zjištěno, ţe v hustém šerosvitu kolem 22. hodiny rozlišoval člověk posunky na vzdálenost 8 m a pes na vzdálenost 22 m. Při denním světle vidí psi nepohyblivé předměty ve vzdálenosti 300 m a pohyblivé předměty ve vzdálenosti 700 m. V úplné tmě pes nevidí. (Hrušovský, 1990) Sluch – Sluch psů je vynikající, i kdyţ některá plemena slyší lépe neţ jiná. Většina plemen má velké ušní boltce. Uši jsou ovládány sedmnácti svaly, které umoţňují ucho natáčet tak, aby zachytilo a zaměřilo zdroj kaţdého zvuku. Pes vnímá zvuky, které jsou daleko za hranicemi lidských moţností. Pro zvuk je charakteristická výška, síla a zbarvení. Pro příjem zvuku je nejdůleţitější jeho výška. Ta závisí na kmitočtu, tj. počtu vzdušných nárazů na ušní bubínek za sekundu. Čím je kmitů víc, tím je zvuk vyšší. Člověk vnímá výšku zvuku od 16 do 20 000 kmitů za sekundu. Trénovaný pes dokáţe vnímat zvuk aţ do výše 90 000 kmitů za sekundu. Tohle se velmi často vyuţívá při výcviku, kdy pes reaguje na různé zvuky, které člověk neslyší. Pes také dovede uzavřít své vnitřní ucho tak, aby za všeobecného hluku oddělil ty zvuky, na které se chce soustředit. (Hrušovský, 1990)
5
CHOVÁNÍ A INTELIGENCE Psi patří mezi nejinteligentnější zvířata na zemi. Jsou inteligentnější neţ kočky, andulky
nebo poníci. Výborně a s chutí se učí, mají velkou schopnost asociace. Dokáţí mistrně porozumět různým signálům jiných jedinců – psů nebo lidí. Signály hrají důleţitou roli v ţivotě psa. Většina signálů je předávána čichem: psi si značkují své teritorium, hrabou hlínu, aby zanechali pachové stopy potních ţláz, které jsou umístěny na polštářcích tlapek. Dobře vyvinuté jsou také prostředky zrakové. Pes má mnoho postojů, výrazů obličeje a poloh ocasu, které slouţí jako přenos informace psům, ale i jiným zvířatům a člověku. Další signály jsou zvukové. Ať uţ to je hrozivé vrčení doprovázené často vyceněnými zuby, kňučení, nebo vytí.
16
Stejně jako u lidí, i u psů můţeme změřit inteligenci. Psí inteligence se dá rozdělit do několika kategorií. Hlavními z nich jsou instinktivní inteligence, adaptivní inteligence a pracovní inteligence. Instinktivní inteligence – Je u kaţdého psa jiná a dá se měřit psími IQ testy. Instinktivní inteligence se vztahuje k instinktům, které jsou vlastní danému plemeni. Některý pes instinktivně brání svého pána, jinému velí instinkt pást ovce. Někteří nosí mrtvou zvěř, jiní ji stopují. Adaptivní inteligence – Znamená schopnost učit se novým věcem a řešit problémy. Tato inteligence je také individuální a dá se měřit psími IQ testy. Adaptivní inteligence ovlivňuje to, co se pes dokáţe naučit sám. Mezi tyto instinkty patří: přeţití, schopnost adaptovat se, učit se prostřednictvím zkušeností, řešit nové problémy atd. Tato inteligence se můţe dokonce lišit u psů jednoho plemene. Pracovní
inteligence/poslušnost – je závislá na rase psa. Je nazývaná také sociální
inteligence. Jedná se o schopnost psa vnímat pokyny a rozkazy člověka a reagovat na ně. Jde o schopnost naučenou a je u kaţdého jedince jiná. (Ročková, 2011) Stanley Coren (2007) uvádí seznam plemen seřazených podle sociální inteligence (projevuje se schopností plnit úkoly) – tedy podle toho jak jsou schopni tito psi učit se novým věcem od člověka. Pořadí plemen dle Corena: 1. Border kolie 2. Pudl 3. Německý ovčák 4. Zlatý retrívr 5. Dobrman 6. Šeltie 7. Labradorský retrívr 8. Papillon 9. Rotvajler 10. Australský honácky pes
17
6
PLEMENA
6.1 Plemena obecně Plemenem se rozumí skupina psů majících společný původ, osobité, shodné a potomstvu předávané vlastnosti a exteriér. Počet zvířat uvnitř plemene musí být dostatečný k tomu, aby zabezpečil jeho další rozvoj bez příbuzenské plemenitby, nebo bez kříţení s jiným plemenem. Všechna plemena vytváří člověk vzhledem ke svým potřebám. (Hrušovský, 1990) V současnosti je na světě přes čtyři sta různých plemen psů. Podle výzkumů se předpokládá, ţe předkem je vlk, není známo mnoho podrobností z ranných fází vývoje psa domácího. Jisté je, ţe první souţití člověka se psem změnilo jeho exteriér. V době bronzové bylo pět typů jasně rozlišitelných typů psa, z nichţ dva odvozují svůj původ od velkých vlků severních oblastí mírného pásma Evropy a Asie. Jeden z nich byl předkem psů podobných špicům, druhý psů typu mastifa. Další tři typy se předpokládá, ţe pocházejí z malých vlků Indie a Středního východu. Patří zde pastevečtí psi, ohaři a chrti. Existují archeologické nálezy – malby, na kterých jsou vyobrazeni psi podobní psům naším, přestoţe většina plemen vznikla asi před sto lety. Koncem minulého století začala být plemena psů rozdělována do skupin, a to vytvořilo základ pro posuzování psů na výstavách. Nejčastěji je uznáváno šest skupin.V anglicky mluvících zemích je toto rozdělení pouţíváno s malými obměnami. Psy, které ve Velké Británii řadí mezi uţitková plemena, mají v USA a Kanadě název mimosportovní plemena a psy, kterým v Británii a Austrálii říkají lovecká plemena, nazývají v USA a Kanadě sportovní plemena.(Taylor, 1993) Dle Hrušovského (1990) rozdělujeme plemena psů podle tohoto základního klíče: 1) Pracovní psi 2) Lovečtí psi 3) Teriéři 4) Chrti 5) Společenští psi
18
6.2 Charakteristika některých sluţebních a pracovních plemen 6.2.1 Německý ovčák Původní vyuţití tohoto psa bylo pro pastevectví, ochrana stád před vlky a hlídání obydlí. Za zemi původu se povaţuje Německo, kde bylo plemeno také oficiálně předvedeno. (Alderton, 1996) Tento pes patří mezi nejpopulárnější sluţební plemena. Německý ovčák je střední velikosti. Ideální je kohoutková výška 62,5 u psa a 57,5 cm u feny. Odchylky v rozmezí 2,5 cm jsou přípustné. Překročení maximální, nebo minimální výšky sniţují upotřebitelnost a hodnotu německého ovčáka. Německý ovčák má delší, protáhlé tělo s dobře osvaleným systémem. Kosti jsou suché a vazy pevné. Poměr výšky k délce, postavení a úhlení končetin jsou velice dobře sladěny. To umoţňuje psovi vytrvalé běhy. Jeho srst vzdoruje kaţdému počasí. Typické pro německého ovčáka je síla, inteligence a obratnost. Zbarvení bývá černé, vyskytují se tmavé nebo světlé znaky, oči jsou středně velké a většinou tmavé. Uši jsou u kořene rozšířené a velké, směřují přímo dopředu. (Císařovský, 1997) I při svém nadměrném temperamentu musí být snadno ovladatelný a přizpůsobit se kaţdé situaci. Nesmí být bojácný, musí být tvrdý a odváţný, pokuď se jedná o ochranu pána, nebo majetku. Musí také kdykoliv ochotně vykonat to, co po něm jeho majitel poţaduje. Musí být oddaný, milý, společenský a vlídný ke svému prostředí, zejména potom k dětem. Povaha, která charakterizuje toto plemeno, je zejména pozornost, pevné nervy, neohroţenost, ovladatelnost, věrnost, bdělost, neúplatnost, odvaha, bojovnost a tvrdost. (Cunliffeeová, 2004) Díky těmto vlastnostem je charakterizován jako všestranně uţitkový pes. Hodí se pro hlídání objektu, doprovod, ochrannou a stráţní sluţbu. Jeho vynikající čichové ústrojí spolu s výbornou stavbou těla přizpůsobenou ke klusání mu umoţňuje s nosem u země, bez tělesné námahy, klidně a jistě vypracovat stopu. Existují také vady, které ovlivňují upotřebitelnost německého ovčáka. Jsou to například nevýraznost
pohlaví,
neodpovídající
povahové
vlastnosti,
netečnost,
slabé
nervy,
předráţděnost, plachost, nedostatek vitality, neochota k práci, monorchidi, kryptorchidi, psi s příliš malými varlaty, měkká nebo houbovitá konstituce a nedostatek ve stavbě těla: plaví, modraci, albitičtí psi, bělouši, přerostlí, nedorostlí, nevyvinutí, dlouhonozí, s příliš lehkou,
19
nebo těţkou stavbou těla. Existuje ještě mnoho dalších vad, které ovlivňují nebo úplně vylučují upotřebitelnost tohoto plemene. 6.2.2 Rotvajler Tohoto psa vystihuje především síla, má černou barvu s červenohnědými, zřetelně ohraničenými znaky. Uplatňuje se hlavně jako pes sluţební a obranář. Tělo má lehce protáhlé, je velmi silný ale ovladatelný. Mezi jeho další vlastnosti patří vytrvalost, je sebejistý, nelekavý, pevných nervů. Pozorně sleduje podněty z okolí i od psovoda. Povahově je rotvajler přátelský, samostatný, poslušný a ochotný k práci. Vůči negativním vlivům je tvrdý. Vzrušivost je odpovídající, učenlivost dobrá. Patří mezi silná a vytrvalá plemena. Při nedůvěřivosti reaguje rychle a odhodlaně. Podle povahové vlastností rozdělujeme tyto psy do čtyř skupin: a) pes společenský – má značné sebevědomí, nechybí mu odvaha ani temperament, dobrá vytrvalost, ochota k akci, výborná pozornost, b) pes sluţební – mimořádná odvaha, bojovnost, obranářské schopnosti, tvrdost, c) pes hlídací – dobrá ostraţitost, d) pes stopař – chuť k hledání, velice dobrý čich, ochota k aportování. Mezi vady tohoto psa patří vše, co neodpovídá standardu, jsou to například lehká nebo chrpovitá postava, příliš dlouhé nebo naopak příliš krátké tělo, hlava podobná psu loveckému, slabá, lehká, příliš krátká nebo dlouhá hlava, ploché čelo, slabá dolní čelist, dlouhý, nebo špičatý čenich, rozštěp čenichu. K vadám, které sniţují pracovní upotřebitelnost, patří: slabé končetiny, ochablá svalovina, strmá lopatka, chybné utváření loketního kloubu, špatně utvářené tlapy, křivé prsty, příliš ploché, nebo příliš klenuté prsty, kravský postoj. Vady pro chov: monarchismus, dysplazie kyčelního kloubu, oči různé barvy, bojácnost, útočnost, nervozita aj. (Hrušovský, 1990) 6.2.3 Boxer Boxer je středně velký, hladkosrstý statný pes. Má pevnou postavu a silné kosti. Svalstvo je dobře vyvinuté a plasticky se rýsuje pod kůţí. Pohyb je ţivý, plný síly a ušlechtilosti. Boxer musí být dostatečně zavalitý, nesmí vypadat jako hubený nebo příliš lehký. Psi dosahují v kohoutku 57 – 63 cm a feny 53 – 59 cm. Boxer se vyznačuje silnými nervy a sebevědomím. Musí být klidný a vyrovnaný. Jeho povaha vyţaduje důslednost a zvláštní péči. Je známý svou věrností a přítulnosti ke svému 20
pánovi a celému domu. Naopak před útočníkem se ukáţe jeho ostraţitost a neohroţená povaha. Vůči rodině je naprosto spolehlivý, ale vůči cizím nesmlouvavý. Je přátelský a bujný při hře, ale neohroţený ve váţných situacích. Díky své ostrosti, schopnosti podřídit se, je velmi oblíbený jako sluţební, nebo obranářský pes, ale také pro svou milou a věrnou povahu je často vyhledáván jako pes rodinný. (Klety, 2013) Za vady standardu u boxera je povaţována agresivita, nespolehlivost, zlomyslnost, úskočnost, nedostatek temperamentu či zbabělost. Mezi další vady patří například nedostatek ušlechtilosti a výrazu, tmavý obličej, pinčí, nebo buldočí hlava, vyčnívající jazyk nebo zuby, slintání, špatně směřované uši, šikmá zubní lišta, vadné postavení zubů, slabě vyvinutý chrup, nesprávný skus aj,.. (Zesagrife, 2008) 6.2.4 Dobrman Dobrman je středně velký, silný a svalnatý pes. Je elegantní, ušlechtilý, hrdý a temperamentní. Fena měří v kohoutku 63 – 68 cm a pes 68 – 72 cm. Jeho hmotnost dosahuje v průměru kolem 40 kg. Má krátkou a hladkou srst. Zbarvení je většinou černé, nebo hnědé s rezavými místy pod očima, na nose, na nohou a také pod ocasem. Dobrman má mohutnou, svalnatou hruď, elegantní a pruţnou postavu. (dobrman.hafíci, 2011) Dobrman je proslulý svou inteligencí a výbornými schopnostmi hlídače. Je velice silný, bystrý, útočný a vyniká ostraţitostí. U dobrmana je velmi důleţitá důsledná výchova jiţ od štěněte. Je dobrý obranář, ale při důsledné výchově dokáţe být i dobrý rodinný pes. Toto plemeno se často špatně snáší s jinými psy. Za vady jsou obecně povaţovány opět příliš silná, úzká nebo dlouhá hlava, kulaté vypouklé, nebo šikmo uloţené oko, nepřilehlá víčka, příliš vysoko, nebo příliš nízko nasazené uši, krátký krk, lalok, příliš dlouhý krk, úzký nebo široký postoj, světlé tlapky, příliš světlá srst, nečisté pálení, tmavá maska, nelesklá nebo vlnitá srst. V povaze to potom je chybějící sebejistota, příliš vysoký temperament, přílišná ostrost, příliš nízký, nebo příliš vysoký práh dráţdivosti. Ve velikosti je odchylka od standardu do 2 cm přípustná. (dobermannclub, 2005) 6.2.5 Velký knírač Tento pes je velký, silný, spíše podsaditý neţ štíhlý, má hrubou srst, je velice odolný a bojovný. Vzbuzuje svým zjevem respekt. Má kvadratickou stavbu, kohoutková výška je zhruba 60 aţ 70 cm. Knírači jsou velmi odolní a houţevnatí psi, potřebují dostatek volného 21
pohyby a pravidelný výcvik. Pro rozvoj jeho osobnosti, je dobré tohoto psa neustále zaměstnávat, jinak se z něho brzo stane mrzout. Přestoţe jsou velcí knírači spolehliví, výkonní a věrní psi, někdy dokáţí být pěkně tvrdohlaví. Typickými povahovými rysy jsou dobromyslnost, vyrovnaná povaha a neúplatná věrnost svému pánovi. Jeho smyslové orgány jsou velice dobře vyvinuty. Je velice chytrý, učenlivý, silný, vytrvalý, rychlý a odolný vůči nepřízni počasí a nemocím. Díky svým výborným vrozeným obranným schopnostem se nejlépe hodí jako doprovodný, sportovní, pracovní a sluţební pes. (knírač, 2013) Za vady jsou pokládány: neohrabaná, nebo lehká, nízká nebo vysoká stavba těla, těţká, nebo kulatá hlava, světlé, příliš velké nebo kulaté oči, silné vystouplé lícní kosti, předkus, nebo podkus, krátký ostrý, nebo malý špičák, otevřená srst, terierský výraz, dlouhé tlapky, mimochod aj,.. 6.2.6 Novofundlandský pes Tento pes je masivní, má silné dobře svalnaté tělo s dobrou pohybovou koordinací. Trup je kompaktní, u feny můţe být méně masivní neţ u psa. Pes dosahuje výšky cca 71 cm a fena 66 cm. Povahově je toto plemeno velice mírné a shovívavé. Je důstojný, veselý, podnikavý, mírný, učenlivý a také je známý svou přívětivostí a důstojností. Pro svou mírnou povahu je také pouţíván k práci ve vodě při záchraně tonoucích. Za všeobecné vady jsou povaţovány dlouhé končetiny, nedostatek substance, těţkopádnost, jemné kosti, úzká hlava, špičatý, nebo dlouhý čenich, kulaté vypouklé nebo ţluté oči, ocas krátký, dlouhý, zlomený, nebo se zatočenou špičkou. Pohyb nesmí být trhaný, šouravý, bočící, potácivý. V povaze je to bojácnost a agresivita. (novofundland, 2009) 6.2.7 Německá doga Německá doga spojuje ve svém ušlechtilém vzhledu velikost, sílu a harmonickou stavbu těla s hrdostí, sílou a elegancí. Díky spojení ušlechtilosti, harmonií vzhledu, dokonalým proporcím jednotlivých linií a především díky výrazné hlavě působí doga na okolí jako ušlechtilá socha. Doga je nazývaná Apollem mezi psy. Stavba těla je kvadratická, pes dosahuje minimální výšky 80 cm a fena 72 cm.
22
Povahově je to klidný a milý pes. K rodinným příslušníkům je přítulná a to zvláště k dětem. K cizím lidem je nedůvěřivá a zdrţenlivá. Doga je velice sebevědomá, neohroţená a i přes svou velikost dobře ovladatelná. Je učenlivá a má vysoký práh vzrušivosti, bez projevů agresivního chování. Má velmi vyvinutý smysl pro střeţení svěřeného teritoria, objektu či předmětů. Mezi vady jsou řazeny například zlomený ocas, klešťový skus, játrově zbarvený nos, rozštěp nosu, předkus, podkus, zkříţený skus, dále jsou to různé odchylky od standardních barev. V povaze není ţádoucí bázlivost, agresivita a kousání ze strachu.
6.3 Charakteristika plemen pomáhající lidem 6.3.1 Slepečtí psi Kromě psů sluţebních a pracovních existují také psi slepečtí a asistenční. Tito psi díky své mírné a inteligentní povaze pomáhají lidem v kaţdodenním ţivotě. Dnes uţ není nic zvláštního potkat člověka s vodícím psem. Nebylo tomu však vţdy. Ještě počátkem minulého století by si to nikdo nedokázal představit. Nevidomí lidé byli odkázáni na péči a milost okolí, jejich samostatnost a moţnosti proţít plně svůj ţivot byly značně omezeny. Souţití zrakově postiţených lidí je známo jiţ v dávné historii. Na nástěnných malbách v Herculaneu lze rozeznat výjevy ze ţivota starých Římanů, mezi nimi i obraz psa doprovázejícího evidentně nevidomého člověka. Ze středověku se dochoval dřevoryt postavy, kterou doprovází pes na vodítku. Jedny z prvních pokusů o výcvik vodících psů se odehrávaly kolem roku 1780 v Paříţi. Johan Wilhelm Klein zaloţil v roce 1819 Institut pro vzdělávání nevidomých ve Vídni. V roce 1847 švýcar Jakob Birrer popsal své zkušenosti z pětiletého období, kdy jej vodil pes, kterého si sám vycvičil. Největší přelom výcviku vodicích psů nastal v době 1. Světové války, kdy zůstalo mnoho osleplých vojáků. Pro výcvik se pouţívali psi z války, kterých bylo nadbytek. (Jasencová, 2007). Systematický výcvik se potom datuje k počátku dvacátého století. Uţ během války začalo v Německu fungovat výcvikové centrum pro vodící psy, zaloţené doktorem Gerhardem Stallingem v roce 1916 v Oldenburgu. Podobná centra vznikala i v dalších německých městech a výsledkem bylo téměř 600 vycvičených psů ročně, kteří často cestovali 23
po Evropě, spojených států amerických a Kanady. V roce 1926 byl však projekt zastaven a nahradilo jej cvičení německých ovčáků. Během třicátých let se myšlenka výcviku psů pro nevidomé rozšířila do celého světa. V roce 1931 začala fungovat také škola ve Velké Británii, kde byla také v roce 1989 zaloţena mezinárodní federace škol pro výcvik vodících psů. (Petříčková, 2009)
Historie vodících psů u nás Na našem území proběhly první zaznamenané pokusy o výcvik psů pro nevidomé kolem roku 1922 - 1924. O výcvik se pokusil přední organizátor tehdejšího kynologického ţivota u nás Josef Podhorský. Začátkem šedesátých let to byli Miroslav Fišer, Josef Dvořák, Jan Skuhrovský a Josef Ambruster. (Jasencová, 2007) Tehdejší politická situace nebyla lehká a kvůli Ţelezné oponě, která dělila Evropu a nepropustila ţádné informace, museli se kynologové učit pouze z vlastních chyb. Postupnými zkušenostmi zjišťovali, jaké jsou moţnosti psa a co vlastně nevidomý potřebuje. V této době nebyla ţádná organizace, která by si troufla do této činnosti investovat. Aţ v roce 1974 došlo k dohodě mezi Ústředním výborem svazu invalidů a chemickým podnikem Spolana Neratovice, a bylo tu zaloţeno výcvikové centrum. Výcvik vodících psů ve Spolaně trval pouze čtyři roky. Později, roku 1978 byl přesunut výcvik psů pod výrobní podnik Meta Praha. V průběhu dalších let Meta navázala kontakty se zahraničím (NDR, Dánsko, Velká Británie, SSSR) a zřídila výcvikové středisko s vlastním chovem psů v Neratovicích. Tento projekt však z ekonomických důvodů neuspěl. V roce 1985 vznikl Klub drţitelů vodících psů, u jehoţ zrodu stáli Miroslav Fišer a Miroslav Podobský, který pracuje dodnes. Členové klubu se pod vedením Miroslava Fišera scházeli, cvičili své psy a zahájili tradici letních soustředění zakončených soutěţí. Zpočátku psi soutěţili na umělé dráze. Po smrti Miroslava Fišera se soutěţ přesunula do ulic, kde psi pracují v přirozených podmínkách. Po listopadové revoluci v roce 1989 na nátlak členů klubu bylo 1. října 1991 při této organizaci zaloţeno oddělení výcviku vodících psů. Pracovalo v prostorách jedné kanceláře v centru Prahy. Bylo to řídící a koordinační centrum. Cvičitelům byli přidělováni vhodní roční psi. S výchovou štěňat v rodinách se začalo na sklonku roku 1991 podle vzorů ze zahraničí. Pes se cvičil po dobu 6 – 7 měsíců. Po této době byl přezkoušen na závěrečné zkoušce před 24
zkušební komisí. Tato zkouška probíhala v centru Prahy. Po úspěšné zkoušce předal cvičitel sám psa klientovi. Díky nadšení několika lidí se úroveň výcviku našich psů stále zlepšovala. Zájem o vodící psy stále narůstal, ale jedna věc k dokonalosti stále chyběla – vlastní budova, škola pro ustájení psů, s kancelářemi a ubytováním klientů. I tento sen se stal skutečností. V květnu roku 1996 byla zahájena výstavba budovy nového střediska v Praze. Osm profesionálních cvičitelů má společně se třemi ošetřovateli v péči okolo 20 psů. V roce 1999 byla uvedena do provozu část střediska, budova pro klienty, kde budoucí majitel psa stráví pod dohledem instruktorů první týden svého dlouhého souţití. Středisko pro výcvik vodících psů se stalo plnoprávným členem Mezinárodní federace škol výcviku vodících psů pro nevidomé. (Porkert, 2006) 6.3.2 Asistenční psi Hlavním úkolem psa je umoţnit vozíčkáři, člověku chodícímu o berlích, či jinak postiţenému větší samostatnost, snadnější pohyb mimo domov, umoţnit mu zvládat úkoly, které vzhledem ke svému postiţení sám nezvládne. Tento pes je vţdy cvičen individuálně, přesně podle potřeb svého majitele. Kaţdý postiţený má jiné potřeby, postiţení je často kombinované a i přes to pes dokáţe v mnohém nahradit asistenta či dokonce rodinu. Pes se učí tyto věci: 1) Pomoc při oblékání: sundání ponoţek či rukavic, svetru, bundy či rukavic 2) Přinesení předmětu: mobilu, noviny, leků. Pes se také dokáţe naučit jak a kam má předmět donést, zda do ruky, na klín nebo na stůl 3) Pomoc při manipulaci s vozíkem: pes jej dokáţe zabrzdit, vytáhnout ze zapadlé díry, ale není pro něj problém ani pomoct při přesedání z vozíku na vozík. 4) Dokáţe také pomoci při zavírání a otevírání dveří, pračky, zásuvek. 5) Při spadnutí vozíčkáře z vozíku, pes mu dokáţe pomoci. Dokáţe mu zvednout spadlou ruku z vozíku a další věci. (Vlcacek, 2009)
Historie asistenčních psů S výcvikem asistenčních psů pro tělesné postiţené se začalo aţ v 70. letech 20. století v USA. Od této doby se velmi rozvinul. Oproti psům pro nevidomé, které hradí stát, jsou asistenční psi, jejichţ výcvik je daleko náročnější a delší, financováni ze sponzorských darů a 25
dotací. Vodící psi na rozdíl od asistenčních mají také stále větší mnohem větší práva přístupu do veřejných budov, dopravních prostředků apod. (asistencnipsi, 2008). V České republice se výcviku asistenčních psů nikdo soustavně nevěnoval. Aţ v roce 2001 vznikla obecně prospěšná společnost „Pomocné tlapky“, která si ho vytyčila jako svůj hlavní cíl. (pomocnetlapky, 2009) Výcvik těchto psů trvá obvykle osm měsíců a to ve speciálním středisku. Ve věku zhruba jednoho a půl roku se pes dostává do domácnosti svého majitele. Takto vycvičený pes dokáţe pracovat pro svého pána doţivotně a být mu tak jeho sluţebníkem, očima a průvodcem. Rozsah výcviku vodícího psa se vţdy přizpůsobuje individuálním schopnostem psa a potřebám postiţeného. (asistencnipsi, 2008)
6.3.3 Signální psi Tito psi jsou vycvičeni, aby pomáhali sluchově postiţeným. Upozorňují je na důleţité zvuky v okolí: zvonek u dveří, dětský pláč, přicházející fax, telefon s čtecím zařízením, poţární, nebo jiný alarm, minutka v kuchyni, zvonící budík, anebo někdo volá jméno neslyšícího. Historie signálních psů S výcvikem těchto psů se začalo v Anglii v organizaci Hearing Dogs for Deaf (Slyšící psi pro neslyšící). Cílem výcviku je zprostředkovat zvukovou informaci neslyšícímu, nebo silně nedoslýchavému člověku psem, a to prostřednictvím dotyku tlapkou a na povel „ Ukaţ mi! „ dovedením ke zdroji zvuku. Psi jsou také vycvičeni k upozornění na varovné signály, například poţáru, nebo záplav. Při těchto případech, kdy nemůţou pána ke zdroji dovést, usedají k jeho noze. U nás moc signálních psů pro neslyšící zatím nepotkáme. Psi po výcviku nosí ţlutý kabátek s nápisem „Signální pes“ Signálními psy jsou také nazývaní ti, kteří jsou cvičeni i pro jinak handicapované (alergické, trpící záchvaty). Nejnovějším typem signálních psů je pes pro osoby s extrémní přecitlivělostí na chemikálie v ovzduší. Těţkou alergickou reakcí můţe končit člověk, který je přecitlivěly na parfémy, ředidla nebo čistící prostředky – pokud nemá po ruce pomocníka s dokonalým čichem, který je schopen na nebezpečí upozornit dříve, neţ je člověk schopen blíţící se hrozbu vůbec zaznamenat. 26
Další typ výcviku je pro osoby trpící častými záchvaty. Tento pes umí buď přivolávat pomoc z okolí, nebo dokonce rozpoznat záchvat dříve, neţ k němu dojde. V USA uţ také existuje speciální „psí“ telefonní přístroj, na kterém se psi naučí aktivovat předvolené číslo záchranné sluţby nebo člena rodiny. (planetazvirat, 2009)
6.3.4 Další typy výcviku psů podle typu pomoci Balanční psi: Tito psi jsou schopni díky speciálnímu postroji a výcviku pomáhat osobám, které mají potíţe s rovnováhou. Úkolem psů je přispět handicapovanému k větší samostatnosti a zvládnutí pohybu mimo domov. Šikovní společníci: Pomáhají osobám pečujícím o postiţeného. Tito psi jsou umisťováni do domácností s hodně těţce postiţeným klientem, kteří jim sami nemohou dávat povely. Vodící psi pro osoby s výpadky paměti: Dokáţí dovést nemocného domů v případech, kdy dojde k výdku paměti. Psi poskytující emocionální podporu: Pomáhají sníţit dezorientaci a pomoci se cítit bezpečně osobám s poruchami psychiky. (pomocnetlapky, 2009) Canisterapie: Je to léčebný vztah psa s člověkem. Pes dokáţe svou přítomností vyvolat dobrou náladu všude tam, kde je jí nedostatek. Dle Gajdové: „Canisterapii je léčba lidské duše psí láskou“dále potom píše, ţe „Canisterapie je způsob terapie, která využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka“. Canisterapie má vliv na psychomotorický vývoj zdravých jedinců i jedinců se speciálními potřebami všech věkových kategorií. Pomocí psa je taktéţ ovlivňována oblast kognitivní.
27
PRAKTICKÁ ČÁST
7
CÍLE Cílem práce je popsat výchovu a výcvik pracovních a sluţebních psů, zjistit způsob
výcviku u jednotlivých psovodů.
7.1 Dílčí cíle:
8
-
Popsat výchovu a výcvik vodicích psů
-
Popsat výchovu a výcvik asistenčních psů
-
Vybrat jednotlivé psovody
-
Sestavit ankety
-
Vyhodnotit získané materiály
METODIKA Pro vytvoření praktické části bylo nutné provést několik kroků: 1. Sestavit anketu dle vlastního konstruktu 2. Zajistit kontakty – bylo nezbytné vyhledat a oslovit psovody. Zkontaktováno sedm psovodů, kteří spolupracovali na vyplnění ankety.
Metody - anketa - pozorování - otevřený rozhovor
28
Sběr dat: Základní pouţitou metodou při sběru dat, byla anketa a rozhovor. Anketa obsahuje 13 otázek. Rozhovor byl zaměřen hlavně na téma kazuistik jednotlivých psovodů. Další metodou bylo získávání dat z internetu. Vyuţívala jsem především elektronickou poštu, neboť v dnešní době dává většina lidí přednost této formě komunikace.
Popis ankety: Otázky v anketě byly uzavřené a výběrové. Tento typ ankety je jednoduchý a méně časově náročný. Na vyplnění ankety stačilo přibliţně 5 minut.
Cílová skupina: Oslovila jsem celkem 11 psovodů starších 18 – let, odpovědělo mi 7. Z toho 6 muţů a 1 ţena. 5 z nich reagovalo prostřednictvím internetové pošty a se dvěma jsem se setkala osobně. Výzkumná otázka: Jsou v praxi cvičitelná všechna plemena pro výchovu sluţebních a pracovních psů?
29
9
PRAKTICKÝ VÝCVIK PSA
9.1 Výběr štěněte Je důleţité, aby bylo štěně povahově vhodné k výcviku. Dále pro zařazení jedince do chovu je nutné, aby splňoval veškerá kriteria pro dané plemeno. Nejčastější vady, které vyřazují psa z chovu jsou: Štěně podle exteriéru: Chudozubost – psovi chybí 1 nebo více zubů Dlouhá srst – standard plemene to nepřipouští Ztráta pigmentu – ţluté (dravčí oko), světlé drápy, ţluté aţ bílé znaky, růţové skvrny na čenichu. Skus, podkus Kryptorchismus – jedno, nebo obě varlata zůstávají v břišní dutině a nesestupují do šourku. Nápadné, strmé úhlení předních i zadních končetin Nedostatky v povaze – plachost, bojácnost Některé tyto vady se dají rozeznat jiţ při výběru štěněte. Pokud této problematice nerozumíme, je lepší si vzít na výběr zkušeného chovatele. Je také rozhodující, pro jaký účel si psa chceme pořídit. Pokuď budeme vybírat psa po špičkových rodičích v exteriéru, štěně je velmi nadějné a má šanci uspět na výstavě psů a následně je vhodné pro chov orientovaný na exteriér.. Na druhou stranu jsou pracovní psi průměrného exteriéru, ale štěňata po rodičích výborných ve výkonu, bývají dobrých kvalit, vhodné pro výcvik a soutěţe. Prokáţe – li tento pes vysoké pracovní kvality, je také často vyuţíván k chovu. Třetí moţností je pes, který nám má dělat dobrého společníka a který bude hlídat naši zahradu a obydlí. Pokud chceme takového psa, tak pro tyto účely poslouţí velice dobře pes bez rodokmenu. Štěně po stránce povahy: Důleţité je sledovat štěňata uţ od začátku při vypouštění do výběhu. Všímáme si jejich reakcí, ţivosti, zvídavosti při zkoumání okolí, smělosti a nebojácnosti. Pozorujeme, která štěňata se doţadují pozornosti chovatele a dalších osob, která se straní, nebo zůstávají v pozadí v dosahu kotce. Důleţité je také sledovat štěňata při krmení, jak jsou čilá a jak
30
přijímají potravu. Dalším vodítkem pro výběr vhodného jedince je hra s hadrem, přihození hračky, míčku a sledování jeho reakce. Velmi dobrým testem povahy je období 7 – 8 týdne stáří štěněte, kdy probíhá tetování. Reakce, které se projeví, s jistotou prozradí povahu psa. Štěně, které na tetování vůbec nereaguje – nekňučí, netrhá sebou, je nejlepších povahových vlastnosti. Štěně, které reaguje nepatrně – slabě s sebou trhne, trošku zakňučí, je v povaze ještě dobré. Při prudké reakci, prudkém cuknutí, po celou dobu kňučí, tato štěňata jsou v budoucnu bázlivá a při výcviku s nimi bývají problémy. (Jaríčková, 1999)
9.2 Zásady teorie výcviku Výcvik psa znamená správnou, systematickou a pravidelnou práci psovoda s cílem naučit psa jednoduchým a později sloţitým výkonům. Kaţdý cvik má určenou přesnou techniku a metodiku. Psovod musí tuto techniku nejen dobře znát, ale také ji důsledně uplatňovat. Například u cviku „ sedni „ pokud psovod nesprávně manipuluje s vodítkem a zapomíná zatlačit levou rukou na záď, nemůţe dokonale psa naučit tento cvik. Psovod nepochopil, ţe trhnutím vodítka nahoru a současným zatlačením ruky na záď, nutí psa k usednutí a zároveň urychluje a upřesňuje jeho činnost. Výcvik musí být veden systematicky. Cviky jsou seřazeny od nejjednoduššího ke sloţitějšímu. Kaţdý cvik má několik fází, které na sebe navazují. Další důleţitou stránkou výcviku je pravidelnost. Pravidelností se rozumí denní výcvik v rozsahu 1 – 2 hodin. Pravidelností ve výcviku docílíme i tehdy, kdyţ cvičíme co druhý den. Za velkou chybu je povaţováno, kdyţ psovod se psem dlouho necvičí a potom chce za několik dní zanedbaný trénink dohonit. Takové chování vede nejen ke zkaţení psa, ale taky k jeho neochotě vykonávat povely.
9.3 Vliv psovoda na psa Ve výcviku hraje nemalou úlohu i povaha psovoda. Jde hlavě o jeho povahové vlastnosti, dovednosti, vztah k této obtíţné a náročné práci a hlavně jeho vztah ke psu. Psovod, který chce být úspěšný ve výchově a výcviku psa, musí mít tyto vlastnosti: Sebeovládání 31
Houţevnatost Důslednost Snaha o neustálé prohlubovaní znalostí Správný vztah ke psu Schopnost působit ve výcviku psa jako komplexní podnět Sebeovládání Výcvik psa je náročná a obtíţná činnost, která vede k určitému psychickému a fyzickému vypětí psovoda. Je důleţité, aby psovod své emoce dovedl ovládat. Kaţdé rozrušení psovoda se přenáší i na psa. Při častých výbuších psovoda, začne být pes nervózní, neklidný a v mnoha případech se začne i bát. Proto je důleţité, při počátečních těţkostech se naučit být klidný a vyvarovat se hrubému zacházení. Pokud psovod na sobě cítí, ţe mu selhávají nervy, je dobré výcvik přerušit a pokračovat aţ po patřičném uklidnění. V opačném případě jsme mohli pokazit vše, co jsme dny, případně týdny nacvičovali. Jsou případy, kdy pes dlouho, nebo vůbec nezapomene na to, ţe byl pánem ztrestán. Jako příklad je vhodný nácvik psa na překonávání překáţek. Jde o cvik, který je velmi náročný jak na psa, tak na psovoda. Pokud se psovod pod vlivem neúspěchu nácviku, snaţí násilím dostat psa přes překáţku, dosáhne opaku. Pes se začne překáţek bát, překonává je s nechutí a strachem a často z prostoru, kde se překáţky nacházejí utíká. Houţevnatost Jsou cviky, které se pes naučí rychle a dobře. Na druhou stranu cviky, obtíţné a nácvik probíhá pomalu a těţko. Psovod nesmí propadnout lhostejnosti nebo bezradnosti, ale musí být houţevnatý. Projeví – li se při výcviku těţkosti, má psovod přemýšlet a hledat příčiny neúspěchu a volit takové postupy, které povedou ke kýţenému výsledku. Důslednost Výcvik vyţaduje, aby kaţdý cvik byl prováděn podle přesného metodického postupu. To vyţaduje naprostou důslednost v jeho činnosti. Důslednost se chápe i v takových případech, kdy pes neprovede správně, nebo čistě cvik, psovod jej opraví, nebo cvik opakuje a vyţaduje přesné a správné provedení. Snaha o neustálém prohlubování znalostí
32
Psovod, který chce psa vycvičit, musí mít dobré teoretické znalosti. Musí ovládat nejen teorii výcviku psa, ale také teorii jeho vyšší nervové činnosti, základy zdravovědy a výţivy psa. Bez základních znalostí vyšší nervové soustavy psa, není psovod schopen vyuţívat jeho vrozených vlastností, působit na něj jeho nejúčinnějšími prostředky, volit správnou metodiku a techniku výcviku a vyvarovat se tak chybám, které výcvik ztěţují, nebo jej kazí. Je nezbytné, aby psovod prohluboval své znalosti studiem odborných kynologických knih a časopisů, popřípadě konzultací se zkušenějšími kolegy. Správný vztah ke psu Chce – li psovod, aby pes při výcviku pracoval se zájmem, radostně a ţivě, dosáhne toho jen za předpokladu, ţe je mezi nim a psem vzájemné pouto.. Tím, ţe se člověk o psa stará, krmí, pečuje o jeho prostředí, ošetřuje jej, to vše vytváří určitý vztah mezi ním a psem. Dobrý vztah potřebujeme pro úspěšný výcvik, proto se snaţíme, aby se při výcviku nejen udrţel, ale také prohluboval. Je to těţká a sloţitá věc, a proto se psovod musí snaţit a vyuţít kaţdé příleţitosti, kdy můţe vztah posílit. (Víťa, 2013)
9.4 Zkoušky z výkonu Existují dva hlavní typy zkoušek pro sluţební a pracovní plemena. Oba jsou si svým způsobem podobné, s tím rozdílem ţe jedna je platná pouze po území ČR a můţou se jí zúčastnit i psi malých plemen bez PP a druhá je mezinárodní a je určena pouze pro sluţební a pracovní plemena s PP. 9.4.1 Zkouška všestrannosti (ZVV 1,2,3) (příloha č. 2) -
Oddíl A – stopa
-
Oddíl B – poslušnost
-
Oddíl C obrana
Tato zkouška je platná pouze na území ČR, má tři stupně obtíţnosti: ZVV – 1, ZVV – 2, ZVV – 3. První a druhý stupeň mohou absolvovat i psi bez průkazu původu.Všechny tři mají stejné oddíly: Oddíl A – stopa, oddíl B – poslušnost, oddíl C – obrana. Zkouška ZVV – 1 je nejméně obtíţná a ZVV – 3 nejobtíţnější. Například v ZVV – 1 (příloha č. 3), oddíl stopa: šlape psovod stopu vlastní, 15 minut starou a dlouhou 150 – 200 metrů, jedenkrát lomenou v pravém úhlu, jeden předmět na stopě, který ji zakončuje. Časový limit pro vypracování je 33
10 minut. V ZVV – 2 (příloha č. 4) se šlape jiţ stopa cizí, 500 – 600 kroků dlouhá, minimálně 1 hodinu stará, dvakrát lomená v pravém úhlu, 1 předmět na stopě, druhý stopu ukončuje. Časový limit pro vypracování je 15 minut. Nejtěţší zkouška je ZVV – 3 (příloha č. 5), obsahuje stopu cizí, dlouhou 1000 – 1200 kroků, musí být minimálně 3 hodiny stará, dvakrát lomená v pravém úhlu, 1 předmět na stopě, druhý předmět stopu ukončuje. Časový limit pro vypracování stopy je 20 minut. Pes musí postupovat od nejlehčího stupně, tzn. Od ZVV – 1. Po zdárném sloţení zkoušky, můţe psovod psa cvičit na ZVV- 2.
9.4.2 Mezinárodní zkušební řád (IPO) IPO je mezinárodní zkušební řád vydaný FCI (mezinárodní kynologická federace) velice podobný zkušebnímu řádu ZVV, liší se například v době stopování a v pár dalších věcech. Opět se skládá ze tří stupňů obtíţností: IPO – 1, IPO – 2 (příloha č. 7), IPO – 3 a ze 3 oddílů, které jsou obsaţeny ve všech třech stupních – stopa, poslušnost a obrana. Jako příklad uvedu znovu stopu. V IPO – 1 (příloha č. 6) je stopa dlouhá 350 – 400 metrů a je minimálně 20 minut stará. Stopa má dva pravé úhly, na stopě jsou dva předměty. Doba pro vykonání práce je 15 minut. Zde je patrný rozdíl od ZVV. V ZVV – 1 musí být stopa minimálně 30 minut stará, naopak v IPO – 1 stačí 20 minut. V ZVV – 1 je tedy doba pro vypracování stopy delší, neţ doba v IPO – 1. Jednotlivé oddíly jsou poskládány za sebou tak, aby je pes co nejlépe zvládnul. Jako první je stopa, kde je důleţité maximální soustředění psa.. Následují cviky poslušnosti, vyţadující rovněţ určitou úroveň soustředění, ale ne tolik jako u stopy. Vše ukončuje obrana, oddíl maximálního vzrušení a rozdráţdění psa. Těţko by mohl pes po obraně, kdy je maximálně rozrušený jít stopovat, nebo cvičit cviky poslušnosti.
9.5 Průkaz původu Průkaz původu je (příloha č. 8) „rodný list“ psa. Jedná se o doklad, kde jsou uvedeni předkové psa a nejdůleţitější informace o nich. Například barva a délka srsti, druhy dosaţených zkoušek, ohodnocení z krajské, nebo oblastní výstavy, výsledek bonitace atd. Tento doklad je zárukou původu psa. 34
Získání průkazu původu přestavuje, splňování podmínek chovnosti obou rodičů. Jde například o účast na výstavě, nebo bonitaci, kde rozhodčí ohodnotí exteriér psa a rozhodne, zda splňuje kritéria pro dané plemeno (výška, stavba těla, správné osrstění, skus..). Jedinci, kteří vybočují ze standardu, jsou z chovu vyřazeni. U sluţebních plemen je nutností vykonání zkoušky z výkonu. Zde se ověří povahové vlastnosti psa a jedinci, kteří danou zkoušku nesplní, nemohou postoupit k dalším oddílům potřebných k uchovnění.
Další podmínkou bývá
veterinární vyšetření, RTG kyčelního a loketního kloubů. Stanovuje stupeň postiţení kloubu, tzv.dysplazie, od 0 aţ po 4 stupeň. RTG vyšetření (příloha č. 9) Po splnění těchto podmínek je pes zařazený do chovu a jeho potomci mají právo na vystavení průkazu původu. Takové štěně má do budoucna předpoklady k tomu, aby se stalo taktéţ chovným, samozřejmě po splnění podmínek chovnosti. (příloha č. 10)
9.6 Cviky poslušnosti 9.6.1 Základní postoj psovoda se psem Dříve neţ dojde k samotnému výcviku, je třeba znát a ovládat základní postoj psovoda se psem. Je poţadován všude tam, kde psovod podává hlášení, nebo při skupinovém výcviku. Cvik vypadá tak, ţe pes je v klidu a rovně sedí u levé nohy psovoda. Přední nohy psa jsou na úrovni nohou psovoda. Ten drţí vodítko v pravé ruce a má je sloţené na takovou délku, aby mohl psa při výcviku ovládat. Vodítko musí být mírně prověšené. Poutko vodítka má navlečené na zápěstí. V případě, kdy psovod cvičí podle poţadavku zkoušky se psem na volno, má vodítko přehozené přes levé rameno k pravému boku. (Jaríčková, 1999) 9.6.2 Přivolání psa – předsednutí Psa přivolám povelem „Ke mně!“. Cílem cviku je naučit jej na daný povel nebo posuněk tak, aby přiběhl a posadil se před ním. Společně se slovy „ke mně“ provádíme pohyb paţí a to upaţením a připaţením levou rukou. Při prvním nácviku máme psa na vodítku a po povelu „ke mně“ ho přitáhneme směrem k sobě a zatlačíme na záď. Odměníme jej pamlskem a pochvalou. Cvik se povaţuje za zvládnutý, pokud pes poslušně a rychle přiběhne k psovodovi na první povel nebo posuněk a posadí se před něj.
35
9.6.3 Přivolání psa k noze psovoda za pochodu Cílem cviku je naučit psa na jeden zvukový a posuňkový povel rychle zanechat činnosti a přiběhnout k levé noze psovoda. Pes dále pokračuje v chůzi stále u levé nohy psovoda tak, ţe jeho přední nohy jsou v rovině nohou psovoda. Na další zvukový povel pes usedá v klidu u levé nohy pána. Je dobré si cvik rozdělit na několik částí. V první části naučíme psa reagovat na zvukový a posuňkový povel psovoda a přibíhat k jeho levé noze. Pes je připoutaný na vodítku dlouhém 2-3 metry. V ruce drţíme pamlsek, musí být dobře viditelný, poté zavoláme na psa a přidáme posuňkový povel. Pamlsek, který drţíme v pravé ruce, přidrţíme ve výšce kolena u levé nohy. Psa po povelu mírně k sobě přitahujeme. Ve chvíli, kdy si od nás pes bere pamlsek, pochválíme ho a posadíme k levé noze. Opakujeme: „Hodný! K noze!“, aby si pes na intonaci zvyknul. Psa drţíme za obojek, aby nemohl změnit polohu, nebo utéci. Po krátké chvíli cvik povelem: „Volno!“ ukončíme. Cvik opakujeme denně dle zájmu psa 3 – 10x a to zásadně před krmením. Ve druhé fázi přivoláváme psa k sobě na vodítku dlouhém 4 – 5 metrů. Pokračujeme stejně jako ve fázi č. 1. Pokud psovi dělá problém najít levou nohu psovoda, pomůţeme psovi lehkým zatáhnutím za vodítko. Následuje odměna pamlskem a velká pochvala. Ve třetí fázi nacvičujeme přivolání psa bez vodítka. Cvik se provádí stejně jako v předchozích fázích, ale bez vodítka. Pořád pouţíváme jako odměnu pamlsek. Jakmile pes na povel psovoda přibíhá k levé noze, kde si pamlsek najde, zastavíme a dalším povelem „K noze!“ psa vedle nohy posadíme. Následuje pochvala a odměna, stále opakujeme (dokud sedí u nohy): „Hodný! K noze!“ Ve 4. fázi nacvičujeme přivolání psa v rušivém prostředí. Tento cvik provádíme aţ tehdy, kdyţ pes na kaţdé přivolání v klidném prostředí za pochodu k noze přiběhl. (Jaríčková, 1999) 9.6.4 Ovladatelnost na vodítku Jako kaţdý cvik, tak i tento, začínáme provádět na v klidném a nerušeném místě. Psovod stojí se psem v základním postoji. Drţí vodítko v pravé ruce zkrácené cca na 60 cm. Zavolá na psa jménem a přidá povel „K noze!“, tleskne levou rukou o stehno a vykročí přímým směrem. Pravá ruka reguluje vodítko, levá spočívá podélně těla a pomáhá při případné nepřesné chůzi psa. 36
Od psovoda se vyţaduje, aby udrţoval pravidelný rytmus chůze. Chůze nesmí být příliš pomalá, aby se pes neloudal, ale nesmí být ani rychlá, aby nechodil psovod podle psa. Vodítko mezi psovodem a psem je mírně prověšeno. V případě, kdy pes táhne, zavelí psovod „k noze!“ a trhne vodítkem směrem k sobě. Zpočátku chodíme
dlouhé úseky, později zařazujeme dlouhé vlnovky. Po zvládnutí
vlnovek, začneme vkládat oblouky, osmičky, kruhy. Z těchto tvarů přecházíme na pravoúhlé obraty a náhle změny rychlosti chůze. U nácviku ovladatelnosti na vodítku dbáme na dobu tréninku. Jeden nácvik by neměl trvat déle neţ 5 minut. Psa přesné sledování unavuje, neboť musí upravit svůj krok i frekvenci podle pohybu psovoda. Cvičení s unaveným a znuděným psem je zbytečně vynaloţená práce. Po nácviku dáme psovi okamţitě volno, nebo ho zabavíme hrou. Při nácviku ovladatelnosti na vodítko se zpravidla nacvičuje ještě cvik „sedni a vstaň“. Pes stojí u levé nohy psovoda, který drţí vodítko v pravé ruce, levá je volně podél těla. Psovod zavelí: „Sedni“ a hned po tomto povelu psovod trhne vodítkem pravou rukou směrem nahoru a současně levá ruka zatlačí na záď psa a jakmile pes zaujme polohu v sedě, přichází pochvala. Po několika vteřinách, kdy pes sedí, dá psovod povel „K noze!“ a rozejde se normálním pochodovým rytmem. Po ujití cca 50 metrů, s pouţitím několika obratů, zavelí psovod „k noze“ a zastaví se. Hlavně ze začátku má pes tendenci se nezastavit, ale pokračovat v chůzi dále. Psovod psa usměrní a dá mu povel „Sedni!“ opět s trhnutím vodítka a zatlačením na záď. Tento povel a trhnutí opakujeme tak dlouho, dokud si pes na daný povel nesedne sám. Zde platí zásada individuality. Některý pes si sedá po dvacátém opakování, jiný potřebuje více času. To ale není podstatné. Podstatné je, aby byl cvik vykonáván tak dlouho, dokud si to pes nezautomatizuje. Nyní následuje povel „Vstaň“. Na tento povel naznačí psovod krok dopředu, jako by se rozcházel a zastaví se, pravá ruka zatáhne mírně dopředu. Pes v domnění, ţe se psovod rozchází vstane a zde musí přijít pochvala „Tak je hodný, Vstaň“. Je moţné psa přidrţet levou rukou pod břichem. Při následujícím nácviku je tah vodítka čím dál slabší a nakročení kratší, aţ přejde v jakési pokrčení kolena, které nakonec téţ vymizí. Nácvik je ukončen, pokud pes na jediný povel „vstaň“ okamţitě zaujme polohu vstoje. 37
Dalším cvikem poslušnosti je cvik lehni u nohy psovoda. Psovod má psa v základním postoji, to znamená u levé nohy. Psovod zavelí „Lehni!“ Levou rukou mávne před očima psa zpředu dozadu a jakmile se levá ruka dostane nad kohoutek psa, začne na něj tlačit. Pravá ruka táhne vodítko směrem dolů a šikmo dopředu. Psovod poklekává na levé koleno. Pes pod tlakem ruky okamţitě ulehá a my ho chválíme: „Tak je hodný, lehni“. K udrţení psa v této poloze pouţíváme povel „zůstaň“. Dbáme na to, aby tlak i tah byly úměrné stáří psa a aby pes uléhal správně na všechny čtyři nohy. Pokud pes povaţuje tento cvik za hru, psovod musí činnost okamţitě přerušit a dát nový povel: „K noze!“ a pojde několik kroků dopředu, kde celý cvik zopakuje. Po několika opakováních se psovod pokouší z kleku vedle leţícího psa postavit. Pokusy psa o změnu polohy do sedu nebo vstávání, regulujeme opakováním povelu a přitlačením levé ruky do správné polohy. (Plzenak, 2008) 9.6.5 Aport Aport je jedním z nejtěţších cviků, poněvadţ se skládá hned z několika povelů, sed u nohy, přinášení předmětů, předsednutí, pouštění, přisednutí k noze psovoda. Pes sedí u levé nohy psovoda, psovod odhazuje aport (nejméně na 10 kroků), pes stále nehnutě sedí, pro aport vybíhá na povel psovoda „Aport!“ co nejrychleji předmět uchopí a nejkratší cestou se vrací zpět k psovodovi. S aportem usedne těsně před psovoda a zůstává sedět. Nesmí předmět upustit, nebo ho v tlamě překusovat. Na povel „Pusť!“ předmět odevzdá psovodovi a dál zůstává sedět. Na povel: „K noze!“ usedá k levé noze psovoda. Teprve poté je povel „aport“ ukončený. Cesta k dokonalému aportu je dlouhá. Jsou plemena, která mají aport v krvi a jejich výcvik jde velmi dobře, ale jsou také plemena, u kterých trvá tento povel daleko déle. Učení aportu má několik fází. V první fázi je důleţité psa učit uţ od štěněte zájem o nošení předmětů, střídání předmětů, hra na kořist – pes musí vnímat aport jako kořist, nesmí se přepínat – cvičíme krátce ale často. Ve druhé fázi dochází k samotnému nácviku aportu. Vypadá to tak, ţe k aportu vybíhá psovod společně se psem. Vyběhnutí se psem slouţí k utvrzení správného konání psa. Před psem, který jiţ nese aport couváme – to zajistí zrychlení psa. Aport psovi hned neodebíráme, ale chválíme a taháme za něj. Psa nenecháváme si s aportem hrát, okousávat ho a 38
nenecháváme ho nikde v klidu stát. Pes musí být s kořistí v pohybu. Pokud ztratí zájem, je třeba mu dokázat, ţe jde o kořist – aport vzít a opět ho s ním dráţdit. Netrénujeme dlouho, ale vţdy jen chvíli. Pro aport vybíháme zásadně jen do poloviny, pokud bychom běţeli aţ k aportu, pes si bude myslet, ţe mu aport chceme vzít a nebude se chtít o něj podělit. Ve třetí fázi učíme psa vybíhat za aportem bez vybíhání psovoda. Nácvik vypadá stejně jako ve fázi dvě, ale pes vybíhá sám. Ve čtvrté fázi procvičujeme přinášení aportu a zároveň počátky předsedání. Nesmíme to vše ale uspěchat. Nenutíme psa, aby se posadil hned, nejdříve se o aport potaháme, aţ potom v tahu psa na povel „Sedni!“ posadíme. Pes musí mít pořád pocit, ţe jde o kořist. Pokud to tak nebude, pes ihned po usednutí aport pustí. V takovém případě psa pochválíme, dáme mu volno a opět se s ním přetahujeme o aport. Později dobu přetahování před předsednutím zkracujeme, aţ bude pes sedat ihned. V páté fázi dochází k dokončení aportu. Pes přibíhá k psovodovi a sám před něj i s aportem předsedá. Na povel aport pustí, psovod odebere aport a pes přejde k levé noze. Nejčastější chybou, která se při výcviku aportu stává, je odebírání aportu. Pes se začne psovodovi vyhýbat, aby mu aport nevzal. Další chybou je přeaportování. Aport je jeden z těţkých cviků. Lidé jsou netrpěliví a proto se často stává, ţe se psem zkouší aport stále dokola. Výsledkem je lhostejnost k aportu. Aport se můţe cvičit denně, ale kaţdý den jen chvíli. Další chybou je nedostatečná motivace a chválení. (vaspes, 2013) 9.6.6 Štěkání na povel Cílem cviku je naučit psa štěkat na psovodův povel, nebo pohyb ruky. Podmíněným podnětem je povel „Štěkej!“ a posuněk – pohybování pravou rukou, ohnutou v lokti směrem dozadu a zpět. Prsty jsou nataţené. Důleţitou odměnou je pamlsek. Psa musíme vydráţdit tak, aby začal štěkat. Posadíme jej před sebe, vodítko pustíme a přišlápneme levou nohou tak, aby nemohl vyskočit. Do pravé ruky vezmeme pamlsek a máváme jím před ním a současně dáváme povel „Štěkej!“. Spojením povelu, posuňku a pamlsku vytvoříme u psa podmíněný reflex. Jakmile pes zaštěká, psovod jej odmění pamlskem. Při dalším výcviku dbáme na to, aby štěkot byl silný a vytrvalý. (Hrušovský, 1990)
39
9.6.7 Skok vysoký Cílem je naučit psa zdolat překáţku 1 metr vysokou na povel psovoda. Musí ji umět přeskočit tam i zpět. Cvik vypadá tak, ţe psovod stojí před překáţkou s neupoutaným psem u nohy. Pes překonává překáţku na povel a bez doteku. Ihned po překonání překáţky dáváme povel „Zpět!“ a ten okamţitě překáţku zdolává směrem k psovodovi, a zůstane před psovodem rovně a nehnutě sedět. Na další povel „K noze!“ usedá k levé noze psovoda. V první fázi učíme psa překonávat překáţku 15 – 20 cm vysokou. Postavíme se asi 1 metr před ni a pozornost upoutáme pamlskem, který hodíme přes překáţku tak, aby to pes viděl. Ihned necháme psa vyběhnout a překáţku přeskočit. Necháme jej pamlsek za překáţkou najít a sníst. Poté dáváme povel „Zpět!“ a pomocný povel „Ke mně!“. Psa si lehce přes překáţku přitáhneme a před sebou posadíme. Následuje pochvala a dále opakujeme cvik dle zájmu psa 2-5x. Musíme se vyvarovat toho, aby pes ve směru k psovodovi překáţku oběhnul a nepřeskočil. Jakmile se to pes jednou naučí, těţko se to odnaučuje. Kdyţ to přece jen udělá, netrestáme jej, ale komentujeme nesouhlasnou intonací. Cvik opakujeme důrazně znovu a povel je přísnější. Pochválíme a odměníme pouze dobrý výkon. Ve druhé fázi je překáţka vysoká 20cm aţ 1 metr. Postupně ji zvyšujeme. Cvik nacvičujeme na vodítku aţ do překonání překáţky 1 metr vysoké. Takto vysokou překáţku můţe zdolávat jen pes, který je minimálně jeden rok starý. Tuto zásadu musíme dodrţovat, neboť bychom mohli negativně ovlivnit jeho tělesný vývoj, protoţe stáří jednoho roku ještě není ukončen. Kdyţ pes výborně zdolává překáţku tam i zpět na vodítku, začneme provádět cvik se psem na volno. 9.6.8 Sedni, lehni, vstaň Cílem výcviku je, aby si pes rychle a radostně na příslušný povel lehl, posadil se, nebo se zastavil u nohy psovoda. Cvik: „Sedni!“ Tenhle cvik je řazen k těm jednodušším. Pes je upoutaný na vodítku a leţí u levé nohy psovoda. Po zvukovém a posuňkovém povelu: „Sedni!“ psovod za pomoci vodítka a mírného tahu směrem nahoru psa z lehu posadí. Levou rukou psa upraví do poţadované polohy. Cvik: „Lehni!“
40
Psa máme u nohy na vodítku a v ruce připravený pamlsek. Psovi dáme povel a pamlsek zároveň poloţíme před něj. Pes se pro něj sehne, toho psovod vyuţije poloţí jej. Chvíli ho v téhle pozici podrţíme, potom pochválíme, odměníme a dáme povel „Sedni!“. Cvik 1-5x opakujeme. Pokud pes začne ochotně na povel „Lehni!“ reagovat, pamlsek jiţ před něj nepokládáme. Za cvik „Lehni!“ psa zásadně chválíme jen vleţe. Cvik: „Vstaň!“ Tento cvik se nacvičuje aţ poté, kdyţ pes umí dokonale cvik: „Sedni!“, „Lehni!“ a „Vstaň!“. Zpočátku tento cvik provádíme jen tehdy, kdyţ pes u nohy na vodítku sedí. Pravá ruka po povelu vodítko zvedá směrem dopředu a levá opatrně pozvedá psa nahoru. Hlídáme psa, aby si bez povelu nesedl. Správný výkon odměníme pochvalou. (Jaříčková, 1999) 9.6.9 Kladina nízká Kladina je překáţka 1 metr vysoká, skládající se ze dvou náběhových prken dlouhých 3,5 metru a jednoho probíhajícího prkna o délce 5 m, šířka prken je 30 cm. Pes na povel: „Vpřed!“ musí zdolat překáţku samostatně v pravidelném rytmu, klidně a přesně, nesmí z ní seskakovat. Prvně provádíme cvik na vodítku. Přivedeme psa před náběhové prkno překáţky, vodítko drţíme v pravé ruce spolu s pamlskem, na který psa lákáme směrem vpřed. Levou rukou jistíme psa pod břichem, abychom zabránili pádu. Můţeme také na kladinu rozloţit pamlsky, nebo můţeme vyuţít jiţ vycvičeného psa, za kterým cvičený pes půjde. Postupem času dbáme na to, aby pes zdolával kladinu samostatně a neseskakoval. Psa, který se na kladině chová zbrkle, uklidňujeme a procvičujeme povely „Sedni!“ a „Lehni!“ přímo na kladině. Dbáme na to, aby pes nenabíhal na kladinu předčasně, ale pouze na náš povel. Taktéţ dokončení cviku je velice důleţité. Pes po zdolání kladiny musí usednout k noze psovoda. (faunanet, 2007) 9.6.10 Překonávání ţebříku Cílem je naučit psa na povel samostatně překonávat ţebřík různého typu v úhlu nejvýše 45 stupňů. Povelem pro tento cvik je „Vpřed!“. Jako pomůcka slouţí opět pamlsek a mírný tah vodítkem. Ze začátku nacvičujeme chůzi po zděných schodech a postupně nahrazujeme schody dřevěnými v různé sestavě. Psovod zdolává schody se psem a s vodítkem v pravé ruce. Levou rukou psa hladí a uklidňuje ho. Cvik se ztěţuje tím, ţe se pouţívají různé typy ţebříků, pod různým úhlem. Psa zajišťujeme stejně jako u kladiny. Při sestupu dbáme na to, aby pes našlapoval správně na všechny příčky ţebříku. 41
9.6.11 Plazení psa Cílem je naučit psa na psovodův povel plazit. Povelem pro tento cvik je:„Plaz!“, Pomáháme mu posuňkem-komíháníM pravé ruky před sebou ve výšce boků. Tlačíme na psa levou rukou a mírně taháme vodítko dopředu. Tenhle cvik nacvičujeme na rovném a suchém terénu, aby nedošlo ke zranění psa. Existují dva způsoby nácviku: První způsob: Psovod si lehne vpravo vedle psa a drţí jej na krátkém vodítku tak, aby měl hlavu psa na úrovni ramene. Vodítko vezme do pravé ruky a převrátí se na pravý bok. Levá ruka je na kohoutku psa. Psovod vydá povel: „Plaz!“ a současně se sám plazí dopředu. Tahem vodítka nutí psa, aby se plazil s ním. Levá ruka stále přidrţuje psa u země. Po 2 aţ 3 metrech se psovod zastaví, pochválí psa a po krátké pauze pokračuje dál. Druhý způsob: Spočívá v tom, ţe psovod opře levou ruku ohnutou v lokti o zem a vytvoří tím před psem průlezový prostor. Pravou rukou poplácává prostor před psem a mírným tahem vodítka vpřed ho nutí k postupu vpřed. Lze vyuţít také pamlsku, který neustále odtahujeme. Jakmile pes zdolá vytvořený otvor, ruka, která jej vytváří, se ihned přesouvá nad hlavu psa. Tento cvik je fyzicky náročný a vyţaduje pravidelný odpočinek. Je moţné také vyuţít různé překáţky, které nutí psa k plazení. Na začátku je prolézá psovod společně se psem, v další fázi je pes na dlouhém vodítku nebo na volno. Postupem času prodluţujeme vzdálenost plazení a ztěţujeme tím, ţe je provádíme v různém terénu a vyuţíváme různých rušících efektů. Aţ poté, co má pes dokonale spojený povel s pohybovou technikou, pokračujeme ve vypracování návyku na posuněk. Psovod má poloţeného psa před sebou na zkráceném vodítku, které drţí v pravé ruce, je předkloněný tak, aby mohl vodítkem táhnout psa kupředu, ale přitom jej nezvedal. Po povelu: „Plaz!“ mírně trhá vodítkem kupředu a ustupuje zpátky od psa. Kdyţ se pes naučí plazit za psovodem, upouští se od povelu a působí pouze mírným tahem vodítka. Při pozdějším výcviku pak psovod rukou pouze naznačuje tah vodítka. Poloţí psa a odejde na vzdálenost 2 aţ 5 kroků, otočí se k němu, naznačuje tah vodítka a přivolá ho k sobě povelem: „Plaz!“. V konečné fázi se pouţívá jen samotný posuněk. (Hrušovský, 1990)
42
9.7 Speciální výcvik psa 9.7.1 Pachové práce Cílem výcviku pachových prací je vyuţití mimořádných čichových schopností psa. Jeho úkolem je, aby na povel psovoda zachytil stopu člověka a sledoval ji aţ do konce. Protoţe je pes zvíře, které patří do skupiny zvířat šerosvitu, pracuje lépe na stopách v podvečer nebo brzy ráno. Poněvadţ jde o činnost dobrovolnou, psovod nemůţe psa ţádným způsobem nutit k práci. Velmi důleţitý je vztah mezi oběma. Pokud psovod nemá správný citový poměr ke svému psovi, těţko ho naučí stopování. Při špatném přístupu pes velmi rychle odmítá spolupráci a pracuje jen kdyţ chce nebo vůbec a stopu nedokončí. Je důleţité, aby psovod během vykonávání pachových prací sledoval reakce svého psa. Musí poznat, kdy pes stopu sleduje a kdy sešel ze stopy. Pes, který stopu sleduje, jde klidně a ocas nese nahoru. Pes, který stopu ztratil, je neklidný, pobíhá dokolečka, ocas nese výš nebo s ním pohybuje do stran. Velmi osvědčená metoda pro prvotní výcvik je cvičení pachové stopy před krmením. Krmení umístíme nakonec stopy. Pes dojde aţ nakonec a můţe si vzít odměnu v podobě krmení. Ze začátku se šlapou stopy 6-7 metrů dlouhé. Stopy musí být čerstvé, poloţené po větru a na stanovených úsecích dáme misku s krmením. Nácvik pachových stop provádíme v klidném, travnatém prostředí večer nebo brzy ráno. Po celé trase klademe asi v půl metrové vzdálenosti pamlsky. Kdyţ přivedeme psa k začátku stopy, dáme povel: „Stopa!“ „Hledej!“. Psa máme zpočátku na krátkém vodítku. Jedna ruka drţí vodítko a druhá ukazuje psovi na zem, kde vede stopa. Povel: „Stopa!“ „Hledej!“ provádíme pouze ve dvou případech: Při navádění psa na stopu a při ztrátě stopy. Pokud chceme psa jen povzbudit, pouţíváme pouze „Stopa!“. Pes si postupně zvykne, ţe má jít kupředu, a vede psovoda sám. Pamlsky postupně dáváme ve větší vzdálenosti od sebe, asi 2-4 metry. Stopa je zatím kladena pořád po větru, ale trasu prodlouţíme na 30-40 metrů. Po úspěšném dokončení stopy necháme psa seţrat nachystanou odměnu ve formě krmení, pochválíme ho a odepneme, aby poznal ţe cvičení skončilo. Uţ od začátku zvykáme psa na koţený obojek a stopovací vodítko, se kterým provádíme stopování. Těsně před cvičením obojek nasadíme a hned po cvičení odepneme. Pes si tak pomalu zvyká, na vzdálenost deseti metrů. Tato vzdálenost se pouţívá později. Před uvedením na stopu dáme povel: „K noze!“ a psa zklidníme. Na stopu jej navádíme asi 1 metr před nášlapem. Nejdříve přesně ve směru stopy a později v různých směrech. Po začátku
43
stopování jdeme za psem vedle stopy. Nikdy nejdeme ve stopě, protoţe v případě ztráty stopy, se pes vrátí a znovu si ji ověří. Šňůra je těsně nad zemí a mírně napnutá. Poté, co pes dobře sleduje stopu dlouhou 30-40 metrů, upustíme od pamlsků. Pamlsky dáváme do hadrových aportů, které pokládáme 2-4 metry od sebe a učíme psa, aby je označoval tak, ţe si u nich sedne, lehne, nebo zůstane stát. Po správném vykonání jej odměníme pamlskem. Předměty cvičíme ze začátku na vodítku dlouhém 2-3 metry, abychom mohli rychle reagovat. Vodítko se prodlouţí, po zvládnutí označování předmětů.. Kdyţ pes bez problému zvládá vzdálenost 50 metrů, začneme stopu prodluţovat na 100150 metrů. Na konci stopy je stále miska s krmením. Postupně ztěţujeme stopu tak, ţe přidáváme různé oblouky. Na trasy pořád umísťujeme hadrové aporty s pamlskem a pokaţdé psa po jejich nalezení odměníme a pochválíme. Postupně však od pamlsků upustíme. Později ztěţujeme podmínky a pes si zvyká na různé typy terénu. Pořadí typu terénu pro nácvik: Travnatý terén Kyprá oranice Tvrdá oranice, strniště Posekaná louka Les Tvrdá polní cesta, silnice V téhle fázi se stopy nacvičují jiţ s různými překáţkami, se kterými se pes v praxi můţe setkat. Stopa můţe vést přes lávku, potok, kousek po silnici. Následně se psem pracujeme v prostředí s rušivými vlivy. Pes si postupně musí zvyknout na to ,ţe jde s psovodem například jiná osoba, nebo stopa vede blízko silnice, po které jezdí auta. Zásadou tohoto cviku je denní opakování. (Jaříčková, 1999) 9.7.2 Zadrţení osoby Hlavním cílem cviku je rozvíjet nedůvěru vůči cizím osobám a odvahu umět je na povel psovoda zastavit nebo zadrţet. Povelem pro tento cvik je „Drţ!“ a „Pusť!“ jako posuněk se pouţívá ukázání rukou do směru. Pomůckou je také rukáv, na kterém si pes nacvičí boj proti nepříteli. Zpočátku se cvik provádí s osobou, která se ho snaţí napadnout. Procvičuje se zde smělost a nebojácnost proti úderům útočníka a reflex pevného zadrţení za ochranný rukáv.
44
Psi jsou zpočátku uvázáni ke kolíkům, nejméně 10 metrů od sebe. Psovodi u svých psů zůstávají. Přiběhne útočník a snaţí se psy vydráţdit. Pokud pes na útočníka aktivně reaguje, psovod velí „Pozor!“, udělí pochválu a dá mu pamlsek. V další fázi psovodi odstupují od svých psů na 5 aţ 10 metrů. Vracejí se k nim, aţ se útočník vzdaluje. V momentě, kdy jsou psi jiţ dostatečně odváţní a sami na útočníka doráţejí, cvičí bez přítomnosti psovoda. Výcvik pokračuje tak, ţe pomocník s ochranným rukávem na jedné ruce a s kusem pytloviny v druhé ruce vběhne do kruhu mezi psy, mává rukama a snaţí se upoutat jejich pozornost. Útočník dává postupně moţnost zákusu do ochranného rukávu nebo hadru. Psovod přitom velí: „Drţ!“, ukazuje na útočníka a přitom povzbuzuje. Po zadrţení zůstane útočník klidně stát. Dalším povelem je „Pusť!“, zpočátku se cvičí s vodítkem a trhnutím směrem nahoru. V další fázi útočník mírně udeří psa prutem a hned mu umoţní zakousnutí do ochranného rukávu. Útočník předstírá nerozhodný zápas a znovu psa lehce udeří. Cvik by se měl provádět v závislosti na vycvičenosti psa několikrát denně. Dalším stupněm tohoto cviku je rozvíjení odvahy a zadrţení útočníka v nepřítomnosti psovoda. Jakmile je útočník psem zadrţen, vyběhne psovod z úkrytu a povzbuzuje psa povelem „Drţ!“. Po krátkém zápase, při kterém útočník opět simuluje zápas, psovod zavelí „Pusť!“. Po zvládnutí zadrţení osoby začneme s výcvikem a upevňováním cviku na povel „Pusť!“. Pes je zvyklý pokaţdé zvítězit. Nyní se musí útočník na povel psovoda zastavit a se psem uţ nebojovat. Psovod musí vystihnout pravý okamţik a pak dát povel „Pusť!“. Po uposlechnutí rozkazu, psovod odvádí psa 2 aţ 3 kroky zpět, aby se pes nemohl znovu zakousnout. Psovod psa chválí a uklidňuje. Pomocník při této fázi musí stát klidně, aby psovi nedával příčinu k boji. Psovod sleduje, kdy ustane tahání za rukáv a zavelí „Pusť!“. Psovod můţe psovi podrţet před čenichem pamlsek, pokud to nezabírá, trhne vodítkem směrem k sobě. Po zvládnutí zakusování do ochranného rukávu a po psovodově povelu pes útočníka pouští, přechází se k výcviku zadrţení prchající osoby. Metodika je stejná jako při nácviku zadrţení osoby na místě. 9.7.3 Rozlišování osob podle předmětu nebo stopy Cílem je naučit psa rozlišovat osobu, která se ukryla ve skupině lidí. Základním povelem pro vykonání cviku je „Označ!“ a pomocný povel „Čichej!“. Opět se jako odměna vyuţívá
45
pamlsek a pro pomoc trhnutí vodítkem, lehký úder od prchajícího. Neţ začneme psa učit rozlišování osob, musí dokonale zvládnout rozlišování předmětů cizích osob. Při výcviku se rozestaví 3-4 pomocníci, z nichţ kaţdý drţí v ruce nějaký předmět. Jeden z nich odhodí předmět do vzdálenosti 4-5 metrů. Psovod má psa na vodítku a přivede ho k odhozenému předmětu a nechá ho očichat. Po očichání vrátí psovod předmět pomocníkovi. Nyní následuje povel „Přines!“ a posílá psa do skupiny pomocníků, aby od nich donesl správný předmět. Jakmile pes najde správný předmět, pomocník mu jej nechá a zůstává na místě. Psovod psa přivolá, předmět mu odebere a psa odmění pamlskem. V případě, ţe pes vezme jiný předmět, psovod ho okřikne zákazem „Fuj!“ a lehkým trhnutím vodítka přinutí psa, aby předmět pustil. V průběhu jednoho výcviku se cvik opakuje 3-5x za sebou. Po hodině se tato série cviků opakuje. Při další fázi výcviku odloţí jeden z pomocníků předmět ve vzdálenosti 5 metrů a vrátí se zpět do skupiny. Ostatní ze skupiny předmět ukryjí. Psovod nechá psovi předmět očichat, nasadí mu náhubek a vyšle ho do skupiny pomocníků, aby poznal toho, kdo zanechal předmět na zemi. Pes předmět nevidí a snaţí se jej u pomocníka hledat. Psovod mu dává povel „Označ!“ a pomocný povel „Štěkej!“. V dalších fázích se podmínky ztěţují. Skupina lidí se zvětšuje aţ na 8 pomocníků, rozmístění a vzdálenost se mezi nimi mění, zaujímají jiné polohy například vleţe, vsedě. Nakonec se pes učí rozlišovat bez vodítka. Cvik se ztěţuje tak, ţe osoba, kterou má pes označit, ve skupině není. Pes je zaveden do této skupiny a nesmí označit nesprávnou osobu. Pes dostane od psovoda pochvalu a ten jej zavede do druhé skupiny, kde se jiţ osoba, kterou má označit, nachází. Poslední fází je cvičení, kdy pes musí hledaného vystopovat. Pes prochází mezi skupinou osob, stopy musejí být čerstvé a dlouhé 100 metrů. Pomocníci jsou rozestavěni nerovnoměrně několik metrů od stopy. Pokud se stane, ţe pes štěká na pomocníky, psovod ho okřikne povelem: „Fuj!“ a trhnutím vodítka, potom velí „Stopa!“. Několik metrů před cílem psovod velí „Označ!“ a zároveň velí: „Štěkej!“. Provede-li pes cvik správně a označí osobu i se štěkáním, psovod ho pochválí a odmění. Postupně se pomocníci přibliţují čím dál více ke stopě a k jejímu konci.
46
Výcvik se povaţuje za zvládnutý, kdyţ pes po očichání předmětu přesně označí pomocníka ve skupině šesti aţ osmi osob, nejméně dvakrát za sebou a na konci stopy označí tu osobu, která stopu poloţila. Za chyby bývá povaţovaná nedůslednost psovoda, kdyţ nechává psa napadat pomocníky, plete psa špatnými povely a neodměňuje jej pamlsky. (Hrušovský, 1990) 9.7.4 Vodní vyhledávání Pes dokáţe objevit utonulého člověka aţ v hloubce 60 metrů pod hladinou. Jedna z prvních výcvikových stanic IRO, která se zabývá touto problematikou, byla zaloţena v roce 1993. Cílem organizace je spolupráce týmů na mezinárodní úrovni a pomoc ekonomicky slabším zemím, v nichţ často dochází k přírodním katastrofám, jako jsou zemětřesení a povodně. Mezinárodní organizace IRO se snaţí, aby v ohroţených zemích byli vyškolení záchranáři s vlastními vycvičenými psy. Jsou cvičeni na vyhledávání v sutinách, hledají pohřešované osoby v terénu, pod lavinou, jiní jsou vycvičeni k zachraňování tonoucích osob a k vyhledávání utonulých. Samotný výcvik se provádí pomocí speciálních tablet nebo ampulí s tekutinou, které jsou vyrobeny za účelem výcviku těchto psů. Tableta a ampule vydává pach mrtvoly, nebo těţce zraněného člověka. Jedna tableta vydrţí asi hodinu a ampule přibliţně 6 hodin. Důleţitým předpokladem pro tento výcvik je, ţe psovod i pes umí plavat. Výcvik lze rozdělit do čtyř částí: V první části se pes učí vyhledávat pach ve vodě ze břehu, pach je umístěn 1 – 2 metry od břehu. Pokud pes bezpečně označí místo, odkud pach vychází, hrabáním do vody, nebo nejlépe štěkáním, přistoupí se k další fázi. V druhé fázi pes vyhledává opět ze břehu, ale tentokrát ţivého člověka – potápěče. Potápěč vezme oblíbenou hračku psa, ukáţe mu, ţe s ní jde do vody a potopí se ve vzdálenosti asi 10 – 20 metrů. Psovod vyšle psa a jakmile pes označí místo, kde je potápěč, vynoří se z vody a dá mu hračku. Pes plave zpátky k psovodovi a ten ho pochválí. Ve třetí fázi si pes zvyká na člun nejlépe s motorovým pohonem. Při výcviku je důleţité dbát na to, aby zplodiny z motoru nešly psovi přímo do nosu. Pes musí být umístěn na přídi člunu a vedle něho psovod. Doporučuje se pouţívat nízké čluny, aby byl pes co nejblíţe k vodě. Je důleţité dávat pozor, aby pes při počátečním výcviku nereagoval na člověka, který natáčí motor. Potápěč je umístěn asi 2 – 3metry pod hladinou a vzdálen asi 20 – 30 metrů od 47
břehu. Člun se psem přijíţdí proto větru. Jakmile pes označí štěkotem místo, kde je potápěč, vynoří se a dává psovi jeho hračku. Psovod na člunu psa chválí. V poslední fázi je potápěč vzdálen 50 – 100 metrů od břehu v hloubce 5 – 10 metrů a je umístěn v kesonu. Psovod nezná přesnou polohu potápěče, proto si musí vhodným způsobem rozdělit vodní plochu a prohledat ji tzv. „cik cak“. Nad místem, kde je potápěč, musí pes zřetelně zaštěkat. V této závěrečné fázi se potápěč nevynořuje a pes je odměněn pouze psovodem. Pokud pes v nějaké části zklamal, musí se psovod vrátit ve výcviku o fázi zpět. Nejdůleţitější je reakce psa při nalezení ţivé, nebo mrtvé osoby, a proto musí psovod dobře znát svého psa, aby na něm poznal, oč se jedná. Pes musí reagovat rozdílně při nalezení ţivé osoby, těţce zraněné, v šoku nebo při nalezení mrtvého člověka. Některým psům je tento pach nepříjemný a nechtějí ho hledat, jiní se ho bojí. Ti psi, kteří bez problému označí pach štěkotem, jsou pro tuto práci nejvhodnější. Při výcviku na mrtvolné pachy je důleţité, aby pes na konci výcviku vyštěkal alespoň jedenkrát ţivého člověka. Vycvičený pes dokáţe najít tělo aţ do šedesátimetrové hloubky. (Sedlák, 2007)
48
10 VÝSLEDKY 10.1 Hodnocení Na základě vyhodnocení ankety, která byla předloţena jednotlivým psovodům, bylo zjištěno, ţe nejvyuţívanějším plemenem pro výcvik sluţebního psa je na 1. místě Německý ovčák, psovodi preferují při výcviku metodu kontrastní doplněnou o metodu mechanickou.
10.2 Vyhodnocení ankety V následujících tabulkách jsou shrnuty a zpracovány výsledky ankety vyplněné psovody. Tabulky obsahují data, získaná od 7 psovodů, u kterých bylo zjišťováno individuální kritéria při výběru psa a metody výcviku jimi preferovanými. 1) Otázka 1, 2, 3.
Věk
Pohlaví
Místo bydliště
1
45 - ..
Muţ
Město
2
35 – 45
Muţ
Vesnice
3
35 – 45
Muţ
Město
4
35 – 45
Ţena
Město
5
45 - ..
Muţ
Vesnice
6
45 - ..
Muţ
Město
7
35 – 45
Muţ
Vesnice
Tabulka 1. Věk, místo a bydliště oslovených psovodů. Věk: Průměrný věk dotazovaných psovodů je 45 let. Nejmladšímu je 35 a je to ţena. Nejstarší psovod má 55 let. Pohlaví: Uţ při rozesílání anketních otázek bylo zřejmé, ţe výcviku psů se věnuje celkově více muţů neţ ţen. Odpověděla mi pouze jedna ţena a 6 muţů. 49
Bydliště: Z celkového počtu 7 dotazovaných, ţijí 4 ve městě a 3 na vesnici. 2) Otázka 4, 5, 6. Kritérium pro
Preferované
Účel za jakým je
výběr štěněte
plemeno
pes cvičen
1
Povaha
Knírač
Soutěţe
2
Povaha
Německý ovčák
Pracovní účely
3
Exteriér
Německý ovčák
Výstavy
4
Povaha
Německý ovčák
Soutěţě
5
Povaha
Rotvajler
Pracovní účely
6
Povaha
Německý ovčák
Soutěţe
7
Povaha
Německý ovčák
Pracovní účely
Tabulka 2. Kritérium pro výběr štěněte, preferované plemeno a účel za jakým je pes cvičen. Co při výběru štěněte rozhoduje především: Při výběru štěněte rozhoduje u většiny psovodů jeho povaha. Protoţe jsou psi cvičení pro sluţební a pracovní účely, je jedním z nejdůleţitějších kritérií při výběru štěněte právě jeho povaha. U 6 tázaných psovodů rozhodovala povaha, pouze pro jednoho byl důleţitý exteriér. Které plemeno preferujete pro výcvik: Pět z dotazovaných odpovědělo, ţe preferuje Německého ovčáka. Německý ovčák je typické plemeno pro sluţební a pracovní účely. Psovodi ho upřednostňují díky jeho inteligenci a chuti učit se stále nové věc. Zbylí dva cvičí Velkého knírače a Rotvajlera. Za jakým účelem psa cvičíte? Tři psovodi cvičí psy pro pracovní účely. Po výcviku jsou předáni buď policii, nebo armádě. Jeden z dotazovaných má dokonce takové chovatelské úspěchy, ţe jeho psi pracují ve sluţbách zahraničních armádních jednotek. Další tři psovodi se věnují výcviku psů pro soutěţe a přebory. Jeden z nich vyhrál se svým kníračem mistrovství světa, druhý získal 1. místo na mistrovství republiky ve výkonu Německých ovčáků a třetí 2. 50
místo také na MR ve výkonu N.O. Pouze jeden z dotazovaných se věnuje výstavám, kde získal1. místo na klubové výstavě vítězů N.O. 3) Otázka 7, 8, 9. Počet vycvičených
Metoda výcviku
Typ výcviku
psů 1
20 – 25
Kontrastní
Praktický
2
20 – 25
Kontrastní
Speciální
3
10 -15
Kontrastní
Praktický
4
25 – 30
Kontrastní
Obojí
5
10 – 15
Kontrastní
Obojí
6
25 – 30
Mechanická
Praktický
7
30 - …
Kontrastní
Speciální
Tabulka 3. Počet vycvičených psů, metoda výcviku, typ výcviku. Kolik vycvičených psů jiţ opustilo vaši stanici? Průměrný počet vycvičených psů je 25. Jeden psovod do této doby vycvičil 34 psů. Které metody výcviku preferujete? Nejvíce vyuţívanou metodou při výcviku je metoda kontrastní, kde se vyuţívá kombinace metody mechanické a chuťové. Tuto metodu vyuţívá 6 z dotazovaných a pouze jeden cvičí především s pomocí metody mechanické. Preferovaná metoda je pouze orientační. Existují cviky, které je nutno psovi i předvést (plazení). Není řečeno, ţe kdyţ psovod preferuje kontrastní metodu, nepouţije nikdy jinou. Jaký typ výcviku provádíte? Praktický výcvik provádí 3 psovodi, 2 speciální a 2 obojí. Psovodi, kteří cvičí výcvik speciální nebo obojí, spolupracují s policií, nebo armádou, kdy na závěr probíhá přezkoušení a následné předání.
51
4) Otázka 10, 11, 12. Pravidelnost cvičení
Nejlepší výsledky
Doba vycvičení psa
1
Kaţdý den
Mistrovství světa
Půl roku
2
Kaţdý den
1. Místo ZVV
Půl roku
3
4x týdně
2. Místo KVV
Půl roku
4
Kaţdý den
5
Kaţdý den
MR 1. Místo krajský
Půl roku Rok
přebor 6
4x týdně
1. Místo KVV
Půl rok
7
Kaţdý den
1. Místo M.R
Půl roku
Tabulka 4. Pravidelnost cvičení, nejlepší výsledky, doba vycvičení psa Výsvětlivky: ZVV – zkouška z výkonu
KVV – klubová výstava vítězů
MR – mistrovství republiky
Jak často se psem cvičíte? 4 z dotazovaných cvičí se psem kaţdý den a jejich výsledky jsou na vysoké úrovni. 3 psovodi cvičí 4x týdně a výcviku se věnují pro zálibu a vyuţívají jej jako volnočasovou aktivitu. Jakých nejlepších výsledků jste dosáhli? Jeden ze psovodů vyhrál v roce 1999 ve Slovinsku se svým Gerry Hanno mistrovství světa ve výkonu kníračů. Dva psovodi vyhráli mistrovství republiky ve výkonu Německých ovčáků, další 2 psovodi se umístili na krajské výstavě vítězů, jeden získal 2. místo na krajském přeboru Německých ovčáků ve výkonu v Ostravě a jeden sloţil velmi obtíţnou zkoušku ZVV – 3 v Bruntále, která byla rok na to zjednodušena kvůli obtíţnosti a vysokým poţadavkům na psy. Za jak dlouho je moţné vycvičit psa? Většina psovodů odpověděla, ţe základní výcvik psa trvá půl roku. Pouze jeden má dobu pro výcvik r 52
10.3 Kazuistiky jednotlivých psovodů I. K. I. K. cvičí podle IPO- 3. Jeho plemenem pro výcvik je Velký knírač. Preferuje spíše psy neţ feny. I kdyţ v místě jeho bydliště cvičiště pro psy je, tak I.K pravidelně jiţ 20 let dojíţdí na cvičiště vzdálené 30 km, kde se setkává s jinými figuranty a kolegy. I. K. je opravdovou špičkou mezi psovody a na domácím cvičišti jak sám říká, by detaily nedopiloval. „Ţivot psa je krátký a vrchol ještě kratší. Detaily, které rozhodují na mistrovství světa, se jenom v domácím prostředí dotrénovat nedají.“ Dalším důvodem, proč jezdí jinam, je vysoká úroveň psů. „ Tam jsem jediný s kníračem a mám výhodu, ţe se srovnávám s německými ovčáky. Člověk, jenţ nemá srovnání se špičkou, je ztracen.“ Pro I. K. jsou nejdůleţitější povahové vlastnosti psa, protoţe podle toho se vyvíjí i jeho výkon. Jelikoţ se pohybuje na mezinárodní úrovni, tak i vzhled psa je pro něj velice důleţitý. Šampión by měl také trochu vypadat. Ivo upřednostňuje metodu kontrastní, protoţe psovi je nutno hlavně při začátcích pomoci při vykonání cviku. A odměna za řádně provedený cvik je samozřejmostí. Pes má potom motivaci co nejlépe cvičit. Psi, kteří projdou jeho výcvikem, jsou naučeni cvičit dle IPO – 1, IPO – 2 nebo IPO – 3. Průměrná doba výcviku je půl roku, ale to jen pro základní výcvik. Je rozdíl připravit psa podle IPO – 1, kde jsou cviky a nároky mnohem jednodušší, vedle velmi náročné IPO – 3. I. K. vyhrál spoustu pohárů a cen z různých soutěţí. Mezi jeho největší úspěchy patří hlavně mistrovství světa z roku 1997 v Itálii, kde skončil na třetím místě se psem Irem Hanno a potom hlavně mistrovství světa z roku 1999 ze Slovinska, kde se svým psem Gerry Hanno vyhrál první místo. Vyřezávaná podobizna tohoto psa zdobí dodnes jeden z jeho pokojů.
S. P. S. P cvičí podle IPO – 3. Preferovaným plemenem pro výcvik je Německý ovčák. Výcviku psů se věnuje od svých 15 – ti let. Při výběru psa hodnotí hlavně exteriér, protoţe se specializuje na výstavy. „Jako první se dívám na exteriér psa, ale pokud mu chybí některé z důleţitých vlastností, jako jsou například aktivita, nebo průbojnost, nezaujme mě „. S. P. pouţívá metodu kontrastní a dle jejího názoru, metody, které se nekombinují s jinou metodou jsou neúčinné. „ Pes, který je cvičen pouze 53
chuťově dráţdivou metodou, bez dopomoci nemůţe vykonat správný cvik. Vţdycky je nutné ho opravit, nebo naopak pouţívání jen mechanické metody bez odměny v podobě pamlsku nemůţe být tak účinné, jako kombinace těchto dvou metod“. S. P. nabízí základní praktický výcvik, psi jsou schopni cvičit podle IPO – 1 aţ IPO – 3. Standardní doba výcviku se pohybuje kolem půl roku. S. P. cvičí jak štěňata, tak dospělé psy, které si nechávají majitelé „převychovat“. Kromě vítězství na výstavách, je jejím největším úspěchem 2. místo na krajském přeboru sluţebních psů ve výkonu z roku 2007.
J. T. Cvičí podle IPO – 3 i ZVV – 3. J. T. patří mezi nejuznávanější kynology nejen u nás, ale také ve světě. Věnuje se figurování a jeho výsledky je moţno vidět v řadě národních i mezinárodních soutěţí. Preferovaným plemenem je Německý ovčák. Při výběru psa rozhoduje nejen povaha, ale také genetické předpoklady. „Kdyţ se podívám do průkazu původu, udělám si celkový pohled na jeho budoucí vlohy“. Úspěchy předků a genetické předpoklady sice nejsou vţdy zárukou, ale je zde velká naděje, ţe štěně něco po svých rodičích zdědí. J. T. pouţívá metodu kontrastní, ale v případě potřeby pouţívá i napodobovací. J. T. cvičí psy na špičkové úrovni, ale také nabízí výcvik psů podle představy majitele. Nabízí lekce pro psa a psovoda, kde naučí jak psa ovládat, aby reagoval na povely, také zklidnění problémového psa, s cílem odnaučení chybně získaných povelů a v neposlední řadě individuální hodiny. J. T. s klientem cvičí vše. Od stopy, poslušnosti, obrany aţ po speciální dovednosti. Výcviková hodina trvá 45 – 60 minut a je 2x – 3x týdně dle času majitele. Mezi největší úspěchy patří 1. místo na mistrovství republiky ve výkonu Německých ovčáků v Hradci Králové, Mezinárodní mistrovství z roku 2005 v Blovicích – 1. místo se psem Codetou Galán Nalag, 16. místo na mistrovství světa ve Francii v Haguenau opět se psem Codetou Galán Nalag a tím se zařadil ke světové špičce. J. T. je známý nejen díky skvělým mezinárodním úspěchům, ale také jako figurant. Kaţdoročně je zván na vrcholové kynologické soutěţe
54
O. K. Cvičí podle ZVV – 2 a chystá se sloţit zkoušku ZVV – 3. Věnuje se výcviku Německých ovčáků. Při výběru psa je pro něj důleţitá povaha a genetické předpoklady a neváhá si vzít den volna v práci, aby zjistil potřebné informace. Pozoruje štěňata od rána, při vypuštění do výběhu aţ po krmení. Přitom je pro něj důleţité, jak se štěně chová v kotci, při pouštění, venku i u krmení. Pes, který není průbojný ve výběhu nebo nemá dostatečný apetit, není ten pravý pro výcvik. Při výcviku pouţívá metodu mechanickou. Této práci se věnuje jiţ 25 let a dává přednost výcviku praktickému. Dle zájmu nabízí skupinové výcviky psů, kde se skupiny dělí dle pokročilosti a obsahují maximálně 5 psů. Psi musí být starší 10 – týdnů, lekce trvá 60 minut. V individuálním výcviky se intenzivně věnuje individuálním potřebám psa a vede majitele ke správným postupům. Délka lekce je 60 minut. Další jeho činností je výcvik psů s výcvikovým programem 2x týdně bez přítomnosti majitele. Kaţdé ráno mezi 7 – 9 hodinou vyzvedává psa od majitele a v průběhu dne provádí výcvik dle domluvených postupů. Večer je pes odevzdán majiteli. V nabídce je také polointernátní výcvik psů – cvičení se psem bez přítomnosti majitele. Pes tráví týden v psím hotelu a víkendy doma. Výcvik trvá obvykle 6 – 8 týdnů. Poslední nabízenou sluţbou O. K. je internátní výcvik, kde je pes cvičen bez přítomnosti majitele po celou dobu výcviku. Výcvik trvá opět 6 – 8 týdnů. Největším úspěchem je 1. místo na okresním přeboru dle IPO – 2 a 1. místo na krajském přeboru ZVV – 3 v Ostravě.
V. D. Pro výcvik preferuje rotvajlery. Se psem cvičí podle ZVV – 2, ale také podle speciálních zkušebních řádů, protoţe pracuje jako psovod u policie české republiky. Tyto zkoušky stojí mimo „civilní“ kynologii a jsou výhradně pro sluţební potřebu policie. Ve zkratce se jedná o zkoušky z řady H (hlídkoví psi) různých stupňů, psi jsou zaměřeni na hlídkovou sluţbu a zkoušky řady P (pátrací psi) různých stupňů. Tito psi jsou cvičeni na pachové práce. Při výběru je nejdůleţitější povaha, protoţe pracovní pes musí mít odvahu a v ţádném případě nesmí být plachý nebo bojácný. Z tohoto důvodu preferuje právě rotvajlery, kteří jsou 55
známí svou výbušností, která je u policie často potřeba. Metodu pouţívá kontrastní, ale také hodně napodobovací. Ve volném čase provádí základní výcvik, ale upřednostňuje individuální hodiny. Základní výcvik, je schopný se psem provést do jednoho roku. Jeho policejní pes potřebuje hodně pozornosti a neustálé učení nových dovedností. Největšího úspěchu dosáhl na krajském přeboru, kde získal 2. místo a také se zúčastňuje speciálních policejních závodů TART, kde získal v roce 2007 3. místo.
R. K. Ţije v současné době na Anglickém ostrově a jako jednomu z mála českých kynologů se mu podařilo najít uplatnění v zahraničí. V Jersey vlastní hotel a školku pro psy s nabídkou mnoha sluţeb. Cvičí podle IPO – 3 a pro výcvik upřednostňuje Německé ovčáky. Hotel pro psy má 15 pokojů. Majitel zde můţe psa nechat, kdyţ jede na dovolenou nebo z jakéhokoliv jiného důvodu. Ve sluţbě je zahrnuto venčení 3x denně podle povahy psa buď volně, nebo samostatně na vodítku, krmení se podává 1x – 2x denně, dle zvyklosti psa. Psa si můţe klient ubytovat od jednoho dne, aţ po dlouhodobý pobyt po dobu dovolené. Další sluţbou je psí školka. Zde si majitelé psů nechávají psy v době, kdy jsou v zaměstnání. V nabídce je buď jenom hlídání, nebo hlídání kombinované se základním výcvikem. Sluţba funguje od 6:30 hodin, kdy jsou psi vyzvednuti speciálním autobusem přímo u domu zákazníka, dovezeni na místo a večer v domluvenou hodinu zase odvezení domů. „Psi kaţdý den skáčou radostí, kdyţ mě vidí. Je to pro ně jako výlet, na který se těší. Ví, co je čeká, ţe opět budou s kamarády.“ Psi jsou na tuto kaţdodenní sluţbu zvyklí natolik, ţe po otevření dveří autobusu, kaţdý ví, kam si sednout. „ Nickey ví, ţe sedí vedle Benna a Carol vedle Connie, jakákoliv změna v zasedacím pořádku by je pěkně zmátla“ říká s úsměvem R. K. V době, kdy ţil ještě v ČR, dosáhl největších úspěchů na krajské výstavě vítězů v Mladé Boleslavi, kde získal 1. místo a 1. místo na MR ve výkonu Německých ovčáků v Hradci Králové. R.K. uvedl také pár zajímavostí a rozdílů v chovu psů u nás a v Jersey. V Jersey není ţádný pes chován venku v kotci, ale kaţdý ţije v domácnosti s majiteli. Pes je brán jako člen rodiny a jakékoliv uhození psa je hlášeno policii, která okamţitě vyšetřuje, zda se psovi něco nestalo. 56
U nás je normální, ţe pes štěká. V Jersey psi neštěkají, protoţe jsou k tomu uţ od útlého věku vedeni, aby neobtěţovali jak samotného majitele, tak sousedy. Sám Radim říká: „ Mám kaţdý den ve školce okolo 35 psů. Hrají si spolu venku, ale ani jeden nezaštěká. Pokud přece jenom to jednomu „ujede“ všichni se zastaví a se zděšením upřeně pozorují viníka, protoţe vědí, ţe přijde trest v podobě samotky“. Takový pes je odveden do místnosti, kde je úplně sám a stráví tam určitý čas. Radim nepouţívá násilí, pro psy je největší trest nebýt s ostatními. „Ti psi jsou opravdu chytří, ale dokáţeš si představit, jak by to vypadalo, kdyby tady štěkalo 35 psů?
R. G. Výcviku psů se věnuje od svých 20 – let. Cvičí podle IPO – 2 a ZVV – 3. Preferovaným plemenem pro výcvik je Německý ovčák. Často cvičí v okolí bydliště základní poslušnost a obranu s kolegou V. D. Při výběru štěněte rozhoduje povaha a pouţívá metodu kontrastní. Během výcviku dává psovi přestávky, při kterých si pes můţe odpočinout, coţ zlepší jeho koncentraci v následujícím výcviku. Specializuje se hlavně na speciální výcvik, protoţe většina psů putuje k policii a armádě. R. G. má také chovnou stanici – Něčínský potok (příloha č. 11). Štěňata jsou prodávaná buď vycvičená, nebo hned po odstavení od feny. Stanici opustilo jiţ 25 psů. Standardní doba výcviku trvá zhruba půl roku, dle poţadavků ze strany klienta. Mezi základní sluţby patří výcvik poslušnosti a převychování různých zlozvyků způsobených špatným vedením a výchovou psa. Klient zde psa většinou nechává a po určitém čase si psa vyzvedne, s tím ţe mu jsou předvedeny cviky, které pes umí se základním výkladem jak cviky provádět. Klient si psa odvede a po domluvené době opět i se psem přijede a ukáţe, jak pokračuje. Většinou se jedná o lidi, kteří nikdy psa necvičili, takţe vţdy se najdou chyby, které je nutno opravit. Dle zájmu, můţe klient přijet ještě na druhou, nebo třetí schůzku, kde rozeberou případné problémy výcviku. Největší úspěchem je 1. místo na krajské soutěţi ZVV – 3 se psem Bennym od Hradu Drahotuch.V tomto kraji byl jediný, kdo tuto zkoušku vykonal. Rok na to byla kvůli náročnosti upravena na jednodušší verzi.
57
11 ZÁVĚR
Z výsledku anketního šetření vyplývá, ţe výcviku psů se věnují převáţně muţi. Průměrný věk dotazovaných byl 45 let. Ve městě ţije srovnatelný počet respondentů jako na vesnici. Při výběru štěněte je nejdůleţitějším kritériem jeho povaha. Pes jiţ od malička nesmí být bojácný a musí mít zdravé sebevědomí. Psi jsou vyuţíváni pro pracovní a sluţební účely, takţe psovody při výběru zajímá především ţivost, temperament, průbojnost, odvaha, ale také apetit štěněte. Nejčastějším plemenem je Německý ovčák. Psovodi mu dávají přednost díky jeho dobrým povahovým vlastnostem, inteligenci a chuti učit se stále nové věci. Další plemena vhodná pro pracovní a sluţební účely jsou Velký knírač a Rotvajler. Polovina dotazovaných cvičí psy pro pracovní účely, druhá se věnuje přeborům a soutěţím. Průměrný počet vycvičených psů, kteří opustili výcvikovou stanici jednotlivých psovodů, je 25. Téměř všichni pouţívají při výcviku metodu kontrastní, jelikoţ zahrnuje jak mechanickou dopomoc, tak odměnu za dobře vykonanou práci. Jeden tázaný pouţívá výhradně metodu mechanickou. Největší počet dotazovaných se věnuje speciálnímu výcviku. Vycvičené psy dále předávají armádě nebo policii. Pokud má být pes kvalitně vycvičen, mělo by se s ním pracovat kaţdý den. Polovina dotazovaných se věnuje výcviku denně a polovina minimálně 4x týdně. Mezi největší úspěchy patří účast na mistrovství světa a mistrovství ČR. Průměrnou dobu, za kterou je moţno vycvičit psa dle základního výcviku, uvádí většina psovodů půl roku.
58
12 SOUHRN Tématem bakalářské práce je výcvik sluţebních a pracovních psů. Jeden oddíl je věnován psům asistenčním a vodícím. Chtěla jsem poukázat na různé metody a postupy při výcviku psa a na základě ankety a kazuistik jednotlivých psovodů podat informace o jejich individuálním přístupu k tomuto tématu. V práci jsem popsala historii vývoje psa a objasnila metodický postup při výcviku. Postupovala jsem od nejlehčích cviků aţ po ty náročnější. Ověřené cviky jsou doplněny o vlastní zkušenosti. Prostřednictvím ankety, která se skládala ze 13 otázek, jsem získala informace, které jsem dále zpracovala. Osloveno bylo 7 psovodů, z toho 6 muţů a 1 ţena. Hlavním cílem bylo zjistit, jaké plemeno je nejčastěji vyuţíváno pro pracovní a sluţební účely, které metody se jeví jako nejúčinnější, a jaké postupy preferují jednotliví psovodi při výcviku. V další části jsem se zabývala kazuistikami jednotlivých psovodů a jejich výcvikových stanic. Zde jsem podrobně popsala, čím se jednotlivé stanice zabývají, a jaké nabízejí sluţby pro klienty.
59
13 SUMMARY The topic of the bachelor thesis is the training of service and work dogs. One part is dedicated to assistance and guide dogs. I have wanted to point out several methods and techniques of dog training and to provide informationbased on survey and case study about handlers’ individual approach to this theme. In this work I have described the history of the dog and have clarified the methodology for training. I have proceeded from easy exercises to difficult ones. Proven exercises are supplemented by my own experience. Through the survey, which consisted of 13 questions, I got the information I have further processed.7 handlers were addressed, including 6 men and 1 woman. The main objective have been to find out what breed is most often used for work and service purposes, what methods appear to be most effective and what procedures technique of training handlers prefer. In the next section I have focused on the case study of each handler and their training stations. Here I have described in detail what the various stations do and what services they offer to clients.
60
14 REFERENČNÍ SEZNAM
1. ALDERTON, D. (1996). Psi. Martin: Vydavateľstvo Osveta 2. CÍSAŘOVSKÝ, M. (1997). Plemena psů. Praha: Aventium Nakladatelství 3. CUNLIFFEOVÁ, J. (2004). Encyklopedie psů. Praha: Nakladatelství Slovart 4. TAYLOR, D. (1993). Velká kniha o psech. Bratislava: Gemini. 5. COREN, S. (2007). Inteligence psů. Praha: Práh 6. HRUŠOVSKÝ, et al. (1990). Pes a jeho výcvik. Praha: Naše vojsko. 7. JASENCOVÁ, H. (2007). Historie výcviku vodících psů. Svět psů: Kynologický časopis pro všechny chovatele a milovníky psů – nejlepších přátel člověka. Praha: Minerva 8. JAŘÍČKOVÁ, V. (1999). Psí škola hrou. České Budějovice: Dona 9. SEDLÁK, J. (2007). Záchranářští psi, 1. vyd. České Budějovice: Dona Int.zdroje: Petříčková, M. (2009). Historie. Retrieved 29.2.2013 from World Wide Web: http://www.vycvikvodicichpsu.cz/cs/vodici-psi/historie.php Porkert, Z. (2006). Z historie vodicích psů ve světě. Retrieved 29. 2. 2013 from World Wide Web: http://kdvp.braillnet.cz/histor_cr.php Pestrá společnost. (2011). Vodící psi. Retrieved 29.2.2013 from World Wide Web: http://www.pestraspolecnost.cz/index.php/psi-pomocnici/vodici-psi Vlcacek. (2009). Zázračné schopnosti psů. Retrieved 12.4.2013 from World Wide Web: http://www.hafici.cz/clanky/psi-pribehy-18/zazracne-schopnosti-psu-5970/ Faunanet. (2007). Nejdokonalejší smysl psa – čich. Retrieved 14.4.2013 from Wide Web: http://faunanet.sweb.cz/psi/neco-navic/zajimavosti-o-psech/dokonaly-psi-cich.htm Valentová.M.K. (2012). Smysly psů. Retrieved 14.4.2013 from Wide Web: http://psych-pejsku.blog.cz/1207/smysly-psu-dil-2-hmat Ročková, V. (2011). Inteligence psů. Retrieved 14.4.2013 from Wide Web: http://www.muj-pes.cz/zivot-se-psem/inteligence-psu-661.html 61
kklety. (2013). Plemenný standard boxera. Retrieved 14.4.2013 from Wide Web: http://www.kklety.cz/clanky-1/plemena-psu/nemecky-boxer/ Zesagrife. (2008). Plemenný standard Německého boxera. Retrieved 14.4.2013 from Wide Web: http://www.zesagrife.estranky.cz/clanky/plemenny-standard-nemeckeho-boxera.html Dobrman.hafici (2011). Dobrman. Retrieved 14.4.2013 from Wide Web: http://dobrman.hafici.cz/ Dobrmannclub. (2005). Standard plemene. Rettrieved 14.4.2013 from Wide Web: http://www.dobermannclub.cz/plemeno.htm Knirac. (2013). Povídání o kníračích. Retrieved 18.4.2013 from Wide Web: http://www.knirac.cz/clanky/povidani-o-kniracich.html Novofoundland. (2009). Novofoundlandský pes. Retrieved 18.4.2013 from Wide Web: http://www.novofundland.eu/nf.asp Asisestencnispsi. (2008). Asistenční pes. Retrieved 18.4.2013 from Wide Web: http://asistencnipsi.webnode.cz/ Pomocnetlapky.(2009). Asistenční psi. Retrieved 18.4.2013 from Wide Web: http://www.pomocnetlapky.cz/cz/o-asistencnich-psech/asistencni-psi/asistencni-psi-42.html Casopis.planetazvirat.(2009). Pes pro neslyšíci. Retrieved 18.4.2013 from Wide Wbe: http://casopis.planetazvirat.cz/090605-pes-pro-neslysici-1.html gajdova.l Víťa. (2013). Fyziologie vyšší nervové činnosti psa. Retrieved 18.4.2013 from Wide Web: http://www.vycvikpsa.net/Fyziologie-vyssi-nervove-cinnosti-psa.html Plzenak. (2008). Výcvik psa. Retrieved 19.4.2013 from Wide Web:
62
http://www.plzenak.cz/zajimavosti/vycvik-psa-7 Vaspes. (2013). Nácvik aportu. Retrieved 19.4.2013 from Wide Web: http://www.vaspes.com/clanky/aport.html Faunanet. (2007). Kladina nízká. Retrieved 14.4.2013 from Wide Web: http://faunanet.sweb.cz/psi/vycvik-psa/rozsireny-vycvik/kladina-nizka.htm
15 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Anketa Příloha č. 2: Zkouška z výkonu ZVV – Bodovací karta Příloha č. 3: Zkouška z výkonu ZVV – 1 Příloha č. 4: Zkouška z výkonu ZVV – 2 Příloha č. 5: Zkouška z výkonu ZVV – 3 Příloha č. 6: Zkouška z výkonu IPO – 1 Příloha č. 7: Zkouška z výkonu IPO – 2 Příloha č. 8: Papíry původu psa Příloha č. 9: Potvrzení o RTG vyšetření na dysplazii kyčelních kloubů Příloha č. 10: Osvědčení – chovatelská stanice
63
Příloha č. 1 Anketa
Váţený pane, váţená paní, jmenuji se Zuzana Gattnarová a jsem studentkou 3. ročníku Fakulty tělesné kultury, Univerzity Palackého. Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma „Výcvik sluţebního psa“. Pro kvalitní zpracování tohoto tématu je nutné provést anketu. Proto bych Vás ráda tímto poţádala o podrobné přečtení otázek a jejich následné označení. Anketa je anonymní a všechna data budou vyuţita pouze jako podklad pro mou bakalářskou práci. Předem děkuji za Vámi věnovaný čas! Prosím o označení vţdy jen jedné odpovědi. 1) Vaše pohlaví? a) Muţ b) Ţena 2) Kolik je vám let? a) 18 - 25 b) 25 - 35 c) 35 - 45 d) 45 3) Kde ţijete? a) Ve městě b) Na vesnici 4) Jaké je Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání? a) Základní b) Vyučen/a c) Vyučen/a s maturitou d) SŠ e) VŠ, VOŠ
5) Při výběru štěněte rozhoduje především a) Exteriér psa b) Povahové vlastnosti 64
c) Pohlaví psa d) Genetické předpoklady psa (dle rodokmenu) e) Jiné, jaké ……………… 6) Které plemeno preferujete pro výcvik? a) Německý ovčák b) Rotvajler c) Boxer d) Dobrman e) Jiné, jaké……………….. 7) Za jakým účelem psa cvičíte? a) Výstavy b) Soutěţe a přebory psů. Zakrouţkujte – IPO-1, IPO-2, IPO-3. ZVV-1, ZVV-2, ZVV-3 c) Pracovní účely 8) Kolik vycvičených psů jiţ opustilo vaši stanici? a) 0 – 10 b) 10 – 15 c) 15 – 20 d) 20 – 25 e) 25 – víc 9) Které metody výcviku preferujete? a) Chuťově dráţdivá metoda b) Mechanická metoda c) Napodobovací metoda d) Kontrastní metoda 10) Jaký typ výcviku provádíte? a) Praktický výcvik – cviky poslušnosti b) Speciální výcvik c) obojí 11) Jak často se psem cvičíte? a) Kaţdý den b) 2x týdně c) 4x týdne d) Jinak, jak? ……………………………………
12) Jakých nejlepších výsledků jste dosáhli? a) 1. Místo na KVV b) Mistrovství republiky Německých ovčáků 65
c) Mistrovství světa ve výkonu d) Jiné, jaké………. 13) Za jak dlouho je moţné vycvičit psa (základní výcvik) a) Půl roku b) Rok c) 4 měsíce d) Jinak, jak…………
66
Příloha č. 2: Zkouška z výkonu ZVV – Bodovací karta
67
Příloha č. 3 Zkouška z výkonu ZVV – 1
68
Příloha č. 4 Zkouška z výkonu ZVV – 2
69
Příloha č. 5 Zkouška z výkonu ZVV – 3
70
Příloha č. 6 Zkouška z výkonu IPO – 1
71
Příloha č. 7 Zkouška z výkonu IPO – 2
72
Příloha č. 8 Papíry původu psa
73
Příloha č. 9 Potvrzení o RTG vyšetření na dysplazii kyčelních kloubů
74
Příloha č. 10 Osvědčení pro zařazení do výběrového chovu
75
